spisová značka: 51 T 40/2020
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Kacafírka a přísedících Bc. Ivany Paterové a Mgr. Aleny Svobodové v hlavním líčení konaném dne 16. března 2021 v Praze
takto:
Obžalovaný
XY, narozený XY v Praze, řidič, bytem XX
je vinen, že
v období od 26.12.2017 do 3.1.2019 ve společně obývaném bytě v Praze 10, XX s postupně vzrůstající intenzitou psychicky týral a fyzicky napadl poškozenou X Y, nar. XY a to tak, že bezdůvodně či ze zcela malicherné příčiny na ni křičel, ponižoval ji, častoval ji vulgárními výrazy, např. že je ,, píča, kunda, pizdčka, kráva, dement, svině, obiňoval ji, že je zcela neschopná, rozbíjel její věci, budil ji ze spaní či ji spánek odpíral a poté ji nadával a zahrnoval výčitkami, zakazoval ji styk s rodinou a negativně se stavěl ke styku poškozené s jejími přáteli a kontroloval její pohyb, zcela bezdůvodně na ni žárlil, psychicky ji deptal tím, že se neustále myl, sprchoval, pral oblečení, prováděl dezinfekci věcí a neustále uklízel, po porodu syna odmítl poškozenou odvést domů, ač tato již byla z nemocnice propuštěna, zakazoval ji chodit s kočárkem ven, fyzicky ji napadal, kdy jí dal několikrát facky a minimálně v jednom případě ji udeřil pěstí do obličeje, opakovaně do ní strkal a škrtil ji, přičemž poškozená již nebyla sto toto jednání obžalovaného snášet a s pomocí své matky a známé se ze svého vlastního bytu dne 3.1.2019 potají odstěhovala a vyhledala lékařskou pomoc.
tedy
týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a způsobil takovým činem těžkou újmu na zdraví a páchal takový čin po delší dobu.
2
čímž spáchal
zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) trestního zákoníku
a odsuzuje se:
podle § 199 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.
Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) let.
Podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obviněný povinen zaplatit na náhradě škody poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra, se sídlem Vinohradská 2577/178, Praha 3 částku 4 825 Kč.
Podle § 129 odst. 2 trestního řádu se vyhotovuje zjednodušený písemný rozsudek, který neobsahuje odůvodnění, protože obžalovaný i státní zástupce se vzdali práva na odvolání a prohlásili, že netrvají na písemném vyhotovení odůvodnění. Obžalovaný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch osoby k tomu oprávněné podaly odvolání.
Odůvodnění výroku o náhradě škody:
Poškozená se připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody v celkové výši 110 000 Kč, tento nárok se skládá ze dvou částí; první z nich ve výši 10 000 Kč představuje odškodnění za majetkovou škodu, kterou měl poškozené obžalovaný způsobit poškozením jejích věcí. Jde pak konkrétně o poškození dveří do koupelny, které měl obžalovaný rozbít pěstí, poškození kufru, osvětlení do koupelny, nabíječky do auta, sluchátek a dále jde o zničení či vyhozené oblečení. K tomu do spisu poškozená založila fotografie rozbitých věcí a u dveří, kufru, sluchátek, nabíječky a osvětlení a orientační ceny těchto věcí jakožto nových. Ač bylo prokázáno v průběhu dokazování v hlavním líčení, že obžalovaný skutečně některé věci poškozené poškodil či zničil, tak soud náhradu škody nepřiznal, neboť v tomto směru bylo třeba provést podrobnější dokazováním, které bylo zaměřeno na časovou hodnotu věcí v době jejich poškození, nejlépe podrobným zjištěním v rámci znaleckého posudku z oboru ekonomie, ceny a odhady použitých věcí, pouze z orientačně stanovených hodnot uvedených věcí vyjít nelze. Obdobně pak pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy vyčíslené částkou 100 000 Kč nelze než i v tomto případě poškozenou odkázat na občanskoprávní řízení. Soud v daném případě nemůže výši této újmy na psychickém zdraví určit pouhým odhadem, i když je nepochybné, že poškozená újmu na psychickém zdraví skutečně utrpěla a došlo i ke vzniku posttraumatické stresové poruchy. Poškozená nepředložila znalecký posudek se specializací pro odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, ve kterém by byly náležitě kvalifikovány oba nároky, které pod újmu na psychickém zdraví spadají, tedy jak bolestné, tak další nemajetková újma. Nezbylo než v obou částech nároku na náhradu škody odkázat poškozenou s jejím uplatněním na řízení ve věcech občanskoprávních.
3
Pokud jde o nárok Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR v celková výši 4 825 Kč, ten bylo možno pojišťovně přiznat, neboť o oprávněnosti a výši pochybnosti nevznikly, poškozená byla v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného nucena vyhledat lékařské ošetření a pojišťovna podrobně veškeré úkony s ním spojené vyčíslila. Nárok byl proto přiznán v uplatněné výši.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 (osmi) dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Rozsudek může odvoláním napadnout
Osoba oprávněna napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.
V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce, toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy neba na vydání bezdůvodného obohacení.
Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je - li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je - li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za neho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce.
Odvolání musí být ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho doručení nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo ( § 249 odst.1. tr. ř.).
Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť z části, ve prospěch nebo neprospěch obviněného ( § 249 odst.1. tr. ř.).
Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy ( § 249 odst. 3. tr. ř.).
Právo odvolání nemohou s úspěchem uplatnit ty osoby, které se ho po vyhlášení rozsudku výslovně vzdaly.
4
Poškozený, jemuž byl odsuzujícím rozsudkem, jímž soud odsoudil obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, přiznán alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, má právo žádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného k trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává, soudu který rozhodoval v prvním stupni. (§ 228 odst. 4 tr. ř.).
Praha 16. března 2021
JUDr. Petr Kacafírek v. r.
předseda senátu
č. j. 5 T 4/2021 - 687
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení, konaném dne 21. května 2021 v senátě složeném
z předsedy Mgr. Tomáše Boučka a přísedících Evy Drncové a Mgr. Jana Brantla,
takto:
Obžalovaný XX, nar. v , bytem , t.č. ve vazbě ve Věznici xx
je vinen, že
b) v přesně nezjištěné době nejméně od roku 2015 do roku 2018, na různých místech v XX, ačkoliv znal skutečný věk poškozených nezletilých sourozenců XX , nar. XX, a XX , nar. XX , se záměrem sexuálně se uspokojit, opakovaně prostřednictvím telefonické a SMS komunikace nabízel oběma poškozeným finanční odměnu ve výši 300 Kč, když se od něj nechají orálně uspokojit, čímž ohrozil citový a mravní vývoj poškozených s rizikem spojeným s vyvoláním nevhodného a předčasného zájmu o sexualitu,
c) v přesně nezjištěné době, nejméně od počátku roku 2019 do 02.12.2019 na různých místech v XX, ačkoliv znal skutečný věk poškozeného nezletilého XX, nar. XX, tohoto předčasně seznamoval se sexuálními praktikami, když mu prostřednictvím aplikace messenger opakovaně zaslal nezjištěný počet fotografií s vyobrazením obnaženého penisu a nezjištěný počet videí zachycujících masturbaci muže a dále mu na tabletu ukazoval fotografie a videa zachycující obnažený penis, stejně jako v jednom případě se záměrem sexuálně se uspokojit nabízel prostřednictvím komunikace v aplikaci messenger poškozenému finanční odměnu ve výši 1.000 Kč, když se od něj nechá orálně uspokojit, čímž ohrozil citový a mravní vývoj poškozeného s rizikem spojeným s vyvoláním nevhodného a předčasného zájmu o sexualitu,
d) dne 17.06.2020 v době kolem 10:00 hod., ačkoliv znal skutečný věk poškozeného XX , nar. XX, se záměrem sexuálně se na poškozeném uspokojit v jednom případě, prostřednictvím telefonické komunikace nabízel v poškozenému finanční odměnu ve výši 300 Kč, když se od něj nechá orálně uspokojit, čímž ohrozil citový a mravní vývoj poškozeného s rizikem spojeným s vyvoláním nevhodného a předčasného zájmu o sexualitu,
e) v době od 19.06.2020 do 21.06.2020 na přesně nezjištěném místě v rámci komunikace prostřednictvím SMS zpráv, které zasílal z telefonního čísla na telefonní číslo, které užívala poškozená nezletilá XX, nar. XX , jejíž identity si obviněný nebyl vědom, neboť poškozená se vydávala za osobu jménem X ve věku let, což mu ihned na počátku komunikace sdělila, přesto se záměrem sexuálně se uspokojit zaslal dne 19.06.2020 v 18:18 hod. poškozené nejméně 1 fotografii obnaženého penisu, také poškozené popisoval průběh masturbačních technik, vzhled spermatu, dotazoval se jí na velikost prsou, naváděl jí k masturbaci a současně poškozené sděloval, že s ní chce vykonat pohlavní styk a za účelem pohlavního styku jí navrhnul setkání, čímž ohrozil citový a mravní vývoj poškozené s rizikem spojeným s vyvoláním nevhodného a předčasného zájmu o sexualitu, a jednání pod body 2 a) až e) se dopustil přesto, že byl za trestný čin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 trestního zákoníku již v minulosti odsouzen, naposledy rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 20.10.2015, sp. zn. 2T 97/2015-200, který nabyl právní moci dne 20.10.2015,
tedy
pod bodem 1.
zneužitím jeho bezbrannosti donutil jiného k pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží a čin spáchal na dítěti mladším patnácti let,
pod bodem 2 a,b)
- počítačové pornografické dílo zpřístupňoval dítěti,
- nabídl dítěti za pohlavní styk s dítětem za účelem pohlavního uspokojení úplatu, a pokračoval v
páchání takového činu po delší dobu a na dítěti mladším patnácti let,
- úmyslně ohrozil mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu, a takový čin spáchal opětovně,
pod bodem 2 c)
- počítačové pornografické dílo zpřístupňoval dítěti a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu
- nabídl dítěti za pohlavní styk s dítětem za účelem pohlavního uspokojení úplatu, a takový čin spáchal na dítěti mladším patnácti let,
- úmyslně ohrozil mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu, a takový čin spáchal opětovně,
pod bodem 2 d)
- nabídl dítěti za pohlavní styk s dítětem za účelem pohlavního uspokojení úplatu,
- úmyslně ohrozil mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu, a takový čin
spáchal opětovně,
pod bodem 2 e)
- počítačové pornografické dílo zpřístupňoval dítěti,
- navrhnul setkání dítěti mladšímu patnácti let v úmyslu spáchat jiný sexuálně motivovaný trestný
čin,
- úmyslně ohrozil mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu, a takový čin spáchal opětovně,
čímž spáchal
pod bodem 1. pokračující zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, pod bodem 2 a,b) pokračující přečin šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pokračující přečin svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákoníku, pokračující přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, pod bodem 2c) pokračující přečin šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pokračující přečin svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, pokračující přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm.c) trestního zákoníku, ad 2d) přečin svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, ad 2e) přečin šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přečin navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle § 193b tr. zákoníku, přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku a
odsuzuje se
podle § 185 odst. 3 trestního zákoníku, § 43 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 40 odst. 2 trestního zákoníku a § 58 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou (2) roků.
Podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou.
Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné léčení sexuologické ústavní.
Podle § 229 odst. 1 trestního řádu se poškozená XX , narozená, bytem odkazuje se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění
1. Obžalovaný v hlavním líčení prohlásil podle § 206c odst. 1 trestního řádu, že vinný spácháním skutků, uvedených ve výroku rozsudku a že souhlasí s právní kvalifikací, uvedenou v obžalobě. Soud si dále vyžádal jednak prohlášení obžalovaného ve smyslu § 314q odst. 3 trestního řádu a dále stanovisko státního zástupce a poškozených k prohlášení viny. Všichni tito účastníci k němu neměli žádné výhrady. Soud následně prohlášení viny a uznání právní kvalifikace přijal a rozhodl o tom, že se v rozsahu prohlášení viny nebude provádět dokazování.
2. Soud se dále bude tedy zabývat pouze odůvodněním dalších výroku rozsudku, tedy výroku o trestu, ochranném opatření a náhradě škody. Obžalovaný však prohlásil i všechny další skutečnosti za nesporné, proto soud nevedl dokazování ani k těmto výrokům. Výjimkou je výrok o náhradě škody, ke kterému považoval za potřebné vyslechnout zákonnou zástupkyni poškozené nezl. B.
3. Při rozhodování o trestu vycházel soud ze všech skutečností, uvedených v § 39 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku. Obžalovanému výrazně polehčuje doznání k trestné činnosti, resp. prohlášení viny. Dále mu polehčuje předchozí řádný život. V minulosti sice byl odsouzen opakovaně pro různou trestnou činnost, všechna odsouzení jsou však zahlazena a na obžalovaného je třeba pohlížet, jako by odsouzen nebyl. Naopak mu přitěžuje, že trestnou činnost páchal po delší dobu a spáchal více trestných činů. K jeho osobním poměrům soud zjistil, že je invalidní důchodce, svobodný, bezdětný. Soud hodnotí možnost nápravy obžalovaného jako reálnou, ovšem za splnění základního předpokladu, kterým je ochranné léčení sexuologické.
Znaleckým zkoumáním z oboru sexuologie bylo totiž zjištěno, že trpí poruchou sexuální preference, pedofilií. jde o sexuální orientaci na dětské objekty, konkrétně na dozrávající hochy (převažují) a dívky. Jde o celoživotní zaměření. V důsledku toho byly jeho ovládací schopnosti podstatně snížené. Znalkyně tak navrhla uložit obžalovanému ochranné léčení sexuologické ústavní, neboť v minulosti již absolvoval léčení ambulantní, které však nemělo patřičný efekt.
4. Z výše uvedeného je tedy patrné, že hlavní příčinou trestné činnosti byla porucha sexuální preference, v důsledku které obžalovaný nebyl schopen zcela ovládat své jednání a opakovaně se dopustil kriminálního jednání. Senát je přesvědčen, jako i dříve v obdobných případech, že nápravu obžalovaného nezajistí dlouhý trest odnětí svobody, ale právě a pouze účinné ochranné léčení. Proto využil moderační ustanovení § 40 odst. 2 trestního zákoníku, podle kterého lze snížit trest odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby za současného uložení ochranného léčení. Obžalovanému uložil trest odnětí svobody ve výměře dvou roků. V jeho druhu a výměře kromě již výše uvedeného promítl také závažnost trestné činnosti, především uvedené pod bodem 1. rozsudku. Právě s ohledem na způsob spáchání tohoto skutku uložil trest jako nepodmíněný.
5. Výměra trestu však byla moderována i podle dalšího ustanovení trestního zákoníku, konkrétně podle § 58 odst. 2 písm. b). Toto ustanovení umožňuje vzhledem k poměrům pachatele a závažnosti trestné činnosti uložit trest pod spodní hranicí zákonné trestní sazby za předpokladu, že obžalovaný prohlásil svojí vinu.
6. Pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, neboť u něj nebyly splněny konkrétní podmínky pro zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou, uvedené v § 56 odst. 2 písm.b) trestního zákoníku.
7. Jak už bylo výše podrobně zmíněno, soud shledal podmínky pro uložení ochranného léčení sexuologického. Přitom vycházel především ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie. je totiž zjevné, že obžalovaný se dopustil trestné činnosti ve stavu zmenšené příčetnosti a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Soud akceptoval i názor znalkyně, že předchozí ambulantní léčení nebylo účinné a je třeba zvolit ústavní formu.
8. K trestnímu řízení se řádně a včas připojila s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 300.000,- Kč poškozená X, a to prostřednictvím své matky X jako zákonné zástupkyně. Návrh odůvodnila tím, že jí byla způsobena újma v podobě duševních útrap. Jednání obžalovaného u ní způsobilo poruchy spánku, obavy z možného opakovaní daného jednání, prožívání pocitu ohrožení a bezbrannosti. Dlouhodobě se u poškozené projevuje narušení v oblasti ztráty důvěry v mezilidské vztahy, emocionální křehkost, zranitelnost, strach z budoucího navazování partnerských vztahů.
9. Ustanovení § 81 občanského zákoníku poskytuje obecnou ochranu osobnosti člověka. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví, vážnost, čest a soukromí.
10. Podle § 82 odst. 1 občanského zákoníku má člověk, jehož osobnost byla dotčena, právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.
11. Podle § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.
12. Podle § 2957 způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobení účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.
13. Soud vyslechl matku poškozené x v hlavním líčení. Z její výpovědi stručně řečeno vyplynulo, že poškozená trpí řadou problémů psychického rázu, poruchou spánku, často pláče a podobně. Svědkyně uvedla, že tyto problémy souvisejí s trestnou činností obžalovaného, nicméně připustila, že mohly být způsobeny také rozchode rodičů nezletilé, který poškozená těžce nese. K tomu došlo 27. 4. 2020. Rozličné potíže popisuje i znalkyně ve znaleckém posudku z oboru psychologie. Ta vyšetřovala poškozenou dne 29. 1. 2021, tedy již po rozchodu jejích rodičů. Protože soud nekonal dokazování, směřující k prokázání viny a právní kvalifikace, nevyslýchal ani samotnou poškozenou, ani znalkyni. Nebylo tedy možné podrobněji zjistit, kde skutečně mají původ psychické problémy poškozené. Za takové situace tedy ani nelze jednoznačně konstatovat, že nemajetková újma je v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného. Další dokazování v tomto směru by již podstatně protáhlo trestní řízení, proto byla poškozená se svým nárokem odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Plzeň dne 21. května 2021
Mgr. Tomáš Bouček, v.r.
předseda senátu
Krajského soudu v Plzni
č. j. 1 T 137/2018-
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Domažlicích rozhodl v hlavním líčení konaném dne 12. 7. 2019 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Anderle a přísedících Vojtěcha Váchala a Mgr. Bc. Kamila Františka Šefla
Obžalovaný
X Y
narozen v , okres , zaměstnance společnosti a.s., trvale bytem ,
je vinen, že
1. v přesně nezjištěné době od roku 2008 do léta roku 2010, v , v místech společných bydlišť, nejprve v bytě na adrese a dále v domě čp. v ulici , v podnapilém stavu po vzájemné hádce odhodil manželku Y X , nar. , na radiátor topení, v důsledku čehož jí způsobil podlitiny, dále ji opakovaně psychicky ponižoval s tím, že on pracuje u policie a ona není nic, neumožnil jí rozhodovat o společných financích, nesměla chodit sama za známými a to z důvodu toho, že poté ji obviňoval, že byla někde souložit. Poškozené opakovaně křičel, že ji vyhodí z bytu, když se nechovala podle jeho představ, přiměl ji k podpisu smlouvy na hypotéku, byť dům byl napsán na jeho syna z prvního manželství, když šla s kamarádkou ven, zamkl dveře s klíčem v zámku a nechtěl ji pustit do domu s tím, že byla někde souložit a ať táhne. Jednou ji prohodil vchodovými dveřmi, když ani v jednom případě poškozená lékařské ošetření z obavy z obviněného nevyhledala, a její případná poranění si lékařské vyšetření nevyžadovala.
2. v přesně nezjištěné době od roku 2014 do 27. 4 2018, v , v místě společného bydliště v domě čp- v ulici , poté co jeho manželka, poškozená Y X, nar. , začala pracovat v SRN, ji opakovaně telefonicky kontroloval, zda je v zaměstnání, proti její vůli ji sledoval, vyhrožoval
1
Shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová
1 T 137/2018
v případě, že okamžitě nepřijede domů, že může se rozloučit s A a že se nedostane do jejich domu. Po příjezdu domů ji opakovaně osočoval z toho, že místo práce byla někde souložit, nadával jí do kurev a kund, vyhrožoval, že přijde o střechu nad hlavou, poté ji opakovaně při nadávkách chytal pod krkem. Poté, co s ním v roce 2014 otěhotněla, a obžalovaný zjistil, že byla na umělém přerušení, neboť s ním žádné děti již nechtěla mít, poškozené nadával do kurev. Dále poté, co byla v lednu 2015 na firemním večírku v SRN, ji po návratu nejprve opětovně nechtěl pustit domů, poté co jí otevřel, jí chytil za bundu a v kuchyni s ní opakovaně hodil na barové židle a dal jí několik facek. Dále ji v tomto období říkal, že přestane plnit insolvenci a ona to odnese, nadávky a fyzické útoky ze strany obviněného se stupňovaly a opakovaly, poškozenou opakovaně škrtil, kroutil ji rukama a sprostě nadával, když v několika případech byla nadávkám přítomna i jejich nezletilá dcera X X , nar. XXX.
Od roku 2016 si vynucoval sexuální styk s tím, že jí vyhrožoval, že přestane platit insolvenci, když nechtěla, tak poškozeno chytal pod krkem, házel s ní po pokoji, poškozená opakovaně z obavy z dalšího podobného jednání raději s pohlavním stykem souhlasila. Ke konci období poškozenou opětovně vyhazoval z domu, zakazoval nezletilé dceři, aby šla s matkou s tím, že zůstane s ním, poté co poškozená dne 28. 4. 2018 odvezla dceru k rodičům, přijel za ní obviněný a křičel, že to přehnala a uvidí, co se bude dít.
3. dne 10. 4 2018, v , v místě společného bydliště v domě čp- v ulici XXX , ve večerních hodinách při opětovném vynucování pohlavního styku, který jeho manželka X Y , nar. , odmítala, ji odhodil na pohovku v přízemí domu, křičel na poškozenou „můžeš mrdat jinde, budeš mrdat i doma, když nebudeš mrdat, tak tu nebudeš bydlet", na to jí dal facku na tvář, poté, co mu řekla, že odejde, aby ji nechal být, že nechce, z poškozené rval kalhoty přitom jí tři krát uhodil přes tvář, svlékl jí kalhoty a spodní kalhotky, přičemž se poškozená bránila, kopala nohama, až se jí podařilo kopnout obžalovaného a posadit se na pohovku, chytil jí za hlavu a strčil jí penis do úst, přitom křičel „kuř líp, kuř líp, umíš to líp", načež ho kousla do penisu, což obviněného značně rozzlobilo, zkroutil jí pravou ruku a pak ji přehodil do kleku a vnikl zezadu penisem do vagíny, načež mu poškozená řekla, že se ho štítí, kdy poté obviněný přestal, dále jí vynadal, že když nebude mrdat, tak aby táhla a vystrčil ji ke dveřím z pokoje do garáže, kde ji chytil a hodil s ní na dveře, přičemž poškozená oběma rukama rozbila skleněnou výplň dveří a krvácela na obou rukou, měla pořezané dlaně a prsty rukou, přičemž krvácení viděla i jejich nezletilá dcera A . Poté, kdy chtěla odjet k lékaři, vzal klíče od auta s tím, aby zapomněla na to, že někam pojede, křičel, že dneska spát nebude, že budou mrdat, pak jí chytil pod krkem a křičel, že když může mrdat jinde, může mrdat i doma, že jí má plné zuby a když nebude mrdat, tak se neovládne a potom teprve uvidí, co znamená, když je zle a poté svého jednání zanechal
2
shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová
1 T 137/2018
tedy
ad. 1)
týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a takový čin páchal po delší dobu.
ad. 2)
týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a takový čin páchal po delší dobu ad. 3)
jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal souloží, čímž spáchal
zločiny ad. 1) týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, ad. 2) týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku a ad. 3) znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku
a odsuzuje se
se podle § 43 odst. 1 za použití § 185 odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roky, jehož výkon se mu podle § 81 odst. 1, 82 odst. 1 podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání pěti let.
Odůvodnění:
1. Na základě důkazů provedených při hlavním líčení zjistil soud následující skutkový děj: Soužití obžalovaného s poškozenou bylo od počátku problematické. Již po uzavření manželství poškozená pociťovala jako příkoří vystupování obžalovaného, ačkoliv je evidentní, že ji nejprve imponovalo, když se obžalovaný choval tak, že díky svému postavení u policie není „leckdo“. Posléze, když mezi nimi docházelo k neshodám, ji nejprve, v období popsaném ve skutku pod bodem jedna chování obžalovaného vadilo. Později z obžalovaného začala podle vlastních slov, mít strach. Obžalovaný na poškozenou žárlil, vyjadřoval své obavy, že by mu poškozená mohla být nevěrná a to způsobem podrobně popsaným ve skutkové větě. Za poškozenou rozhodoval a poškozená se takovým rozhodnutím dílem z respektu před obžalovaným a později i dílem ze strachu z něj podvolovala. Akceptovala i nevhodné a násilnické chování obžalovaného, neboť pod vlivem společného soužití a svých osobnostních charakteristik trpěla představou „omnipotence“ obžalovaného. Jednání obžalovaného vyšlo najevo poté, co se toho vložil nestandardním způsobem policista. Ten se dozvěděl o tom, že dcera obžalovaného a poškozeného se jednání obžalovaného svěřila ve škole. Poškozenou následně kontaktoval s „poučením“ o tom, že pokud to nebude řešit sama, bude muset ve věci zasáhnout orgán péče o děti a mládež. Tím ji přiměl k tomu, aby o jednání obžalovaného učinila oznámení na policii.
3
Shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová
1 T 137/2018
2. Obžalovaný v přípravném řízení popřel, že by se stíhaného jednání dopouštěl, když na poškozené se žádného násilí nedopustil. Poměrně obsáhle se vyjádřil k soužití s poškozenou, poukázal na to, že jí byla odebrána její první dcera a byla svěřena otci. Připomněl úmrtí společné starší dcery. Poškozenou, kterou si bral v době, kdy měla dluhy a byly na ni vedeny exekuce, hodnotí jako hysterickou, která jej sama fyzicky napadala údery rukama, za které ji musel v obraně držet. Od toho mohla mít případné modřiny. Jako motivaci oznámení nabízí skutečnost, že poškozená se nechtěla finančně podílet na chodu domácnosti. Popřel, že by poškozené někdy bránil v tom, aby se dostala domů, když policií zaznamenaný případ, měl být o tom, že si zapomněla klíče. Na otázky policejního orgánu připustil, že mezi nimi docházelo k hádkám, které mohla slyšet i jejich dcera. Popřel, že by byl pod vlivem alkoholu agresivní, když alkoholické pije jen střídmě. K pohlavnímu styku poškozenou nikdy nenutil, byl po domluvě. Poškozená si měla o sex říkat právě slovy, která jsou uvedena ve skutkové větě rozsudku.
3. Při výslechu v hlavním líčení obžalovaný poukázal na to, že byl 4 měsíce ve vazbě, kvůli jednání, které je popisováno jako agresivní pod vlivem alkoholu. Agresivní byla ale poškozená, on s alkoholem nikdy problém neměl. Nikdy žádnou partnerku neuhodil. S poškozenou se seznámil v roce 2003. Podrobně popsal, jak jejich vztah vznikl a probíhal. Poukazoval přitom zejména na materiální stránku společného soužití, kdy veškeré platby byly na něm. Připomněl, že do manželství poškozená vstupovala s dluhy. Byla to právě poškozená, která pronásledovala jeho, prohlížela mu telefon. Pozastavuje se nad tím, že podle výpovědi poškozené bylo mezi roky 2011 – 2014 šťastné období, kdy v té době jim zemřela dcera. Popsal, jak za poškozenou platil její dluhy. Závěrem se vyjádřil k tomu, že s poškozenou byl proto, že věřil, že se změní. Měl rovněž strach o dceru. Dále se obsáhle vyjádřil k námitkám, které má vůči policejnímu orgánu a způsobu šetření trestné činnosti. Na dotazy pak vysvětlil, že k rozbití skla dveří došlo tak, že po něm poškozená hodila sklenici. Poškozenou nikdy neškrtil. Při hádkách se ji snažil vysvětlit, že pokud se jí s ním nelíbí, má odejít. K pohlavnímu styku ji nikdy nenutil.
4. Poškozená vypovídala v hlavním líčení v nepřítomnosti obžalovaného. Problémy začaly už po svatbě, ale nešlo o časté konflikty. Zhoršilo se to poté, co obžalovaný odešel od policie. Konflikty byly kvůli penězům, když měl problémy s podnikáním. Vadilo ji, že barák, na který platili hypotéku, byl psaný na jeho syna. Připustila však, že sama měla z doby před uzavřením manželství dluhy a exekuce, které ji obžalovaný uhradil. Kupovalo se drahé vybavení. Obžalovaný ji k jejím připomínkám říkal, že když se jí to nelíbí, může odejít. Když však byl pod vlivem alkoholu, vystrkal ji před dům. To se stalo už měsíc poté, co dům pořídili. Dále se vyjádřila k časové souslednosti a k jednotlivým konfliktům. Když jednání obžalovaného začalo gradovat, chtěla odejít. Ale v tu dobu již probíhala insolvence a ona pod vlivem informací od policisty K , od soudu a Dr. N , nabyla dojmu, že insolvenci by v případě odchodu od obžalovaného, musela hradit sama. Z tohoto důvodu s obžalovaným zůstávala. Uvedla, že během fyzického násilí, si obžalovaný dával pozor, aby ji neuhodil do tváře. Násilné to ale bylo až poslední rok. Roli v tom hrál vliv alkoholu na obžalovaného. Popsala, že byla kontaktována policií, že malá ve školce plakala a mluvila o tom, co se doma děje. Domluvila se s policistou, že se odstěhuje a nic se nebude řešit. Snažila se s obžalovaným domluvit, měla ho ráda a „měli spolu dítě“. Policie ji ale nenutila říci
4
Shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová
1 T 137/2018
nic, co by říct nechtěla. Oproti informacím s přípravného řízení vypověděla, že mateřskou na účet obžalovaného posílala po vzájemné dohodě, souhlasila s tím, neboť společně hospodařili. A hlavně měla exekuce.
5. Kdykoliv měla k rozhodnutí obžalovaného nějaké připomínky, zdůrazňoval ji, že „on je někdo.“ V té době ji to vadilo, ale nebála se jej. Popsala incident, kdy ji obžalovaný nechtěl pustit domů, to volala policii. V době kdy dělala v SRN, si obžalovaný žádnou práci nehledal. Ohledně podnikání se s ní vůbec nebavil. Svoji výplatu nechávala obžalovanému a sama si nechávala pouze na pohonné hmoty. Vynucování sexu začalo asi od konce roku 2016. Většinou byl obžalovaný opilý. Aby měla klid, vyhověla mu. Odmítala až ke konci. Když odmítla, byla znásilněna, předtím ji k tomu nutil tím, že bude stát před barákem. Pak už ji udeřil i přes tvář, škrtil ji a hodil přes barové židličky. Na dotazy pak uvedla, že odstěhovat se chtěla, ale bála se, že by obžalovaný přestal platit insolvenci. Dále se vyjádřila k pořízení nahrávky komunikace mezi ní a obžalovaným. Po přečtení výslechu z přípravného řízení poškozená svou předchozí výpověď potvrdila.
6. Soud ve věci vyslechl svědky. MUDr. X připustila, že ji poškozená říkala, že je ze strany obžalovaného týrána a že se ho bojí. Mělo to být po incidentu, kdy měla poškozená „prolítnout“ dveřmi. Sama však žádného agresivního chování obžalovaného přítomna nebyla. Svědek X Y , kolega poškozené z McDonaldu v potvrdil, že mu poškozená říkala, že po večírku nebyla vpuštěna domů. O fyzickém násilí se mu nesvěřovala. Y Z , kolegyně poškozené asi rok zpátky, na ni viděla modřiny. Poškozená ji k tomu řekla, že ji obžalovaný prohodil dveřmi., že u toho měla být i jejich dcera a že ji obžalovaný znásilnil. Modřiny měla na rukou a na zádech. Jinak se moc nevyjadřovala. Říkala, že má doma problémy, že ji obžalovaný nechává před domem. Ví to jen z vyprávění od poškozené. M M další z kolegů poškozené uvedl, že se svěřovala v práci, co se u ní doma děje. Obžalovaný se napije a přestává se kontrolovat. Vyhrožuje ji, že půjde z baráku a skončí na ulici. Párkrát ji měl přimáčknout a žádat po ní sex. Na poškozené viděl modřiny. Po tom znásilnění viděl její ruce. Nemohla v práci ani nic držet. Vysvětlila mu, že byla znásilněna a prohozena dveřmi. Jemu se svěřovala proto, že ostatní kolegové byli Němci.
7. Svědek X X popsal vztah mezi obžalovaným a poškozenou jako „Itálii“. Jako „uštvanější“ hodnotí právě poškozenou, když obžalovaný to zvládá s klidem. Nevšiml si, že by poškozená měla z obžalovaného strach. Hádali se ale často a hodně se to týkalo jejich dcery – jejího hlídání. Poškozená používala slova debil, kretén. Obžalovaný reagoval s klidem. XXX , který se s obžalovaným a poškozenou vídal skoro každý víkend, byl rovněž svědkem občasných hádek, „klasická Itálie“. Kdo byl iniciátorem, nedokáže určit. Alkohol obžalovaný přes míru neužíval, nebyl pod jeho vlivem zlý. Ani si nevšiml, že bys jej poškozená bála.
5
shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová
1 T 137/2018
8. Podle § 102 odst. 2 tr. řádu soud přečetl výslech nezletilé svědkyně X X . Ta po poučení a při výslechu vedeném s přihlédnutím k jejímu věku vypověděla, že obžalovaný poškozenou vyhazoval, aby se sbalila a odešla. Poškozená jej prosila na kolenou. Poškozenou „..strkal do skla, až měla na rukou.., a bolelo ji to.“. To ji poškozená ukazovala a říkala, svědkyně totiž byla nahoře. Ukazovala ji rozedřené ruce. Sama to svědkyně neviděla, protože se bála jít dolů. Slyšela, jak obžalovaný poškozené říká, že ji srazí ze schodů, aby chcípla. Popsala i další napadení, ale s tím, že to ji říkala poškozená, to sama neviděla. Na poškozené viděla modřiny a slyšela, jak ji obžalovaný říká „běž ty krávo.., do prdele.“ K tomu obžalovaný uvedl, že je zřejmé, že poškozená se v nezletilé snažila vzbudit negativní vztah k němu. Za tím účelem si i pořizovala nahrávky, které pak nezletilé pouštěla.
9. Za stejných podmínek byl přečten protokol o výslechu nezletilé XXX . Ta s odkazem nato, že po nějakou dobu se obžalovaný podílel na její výchově, využila právo odepřít vypovídat.
10. Se souhlasem procesních stran byly čteny protokoly o výpovědi svědkyně B , kamarádky poškozené, která připustila, že si ji poškozená stěžovala, že se pohádali a on ji prohodil dveřmi. Tehdy měla zavázanou ruku. V její přítomnosti se však obžalovaný k poškozené choval normálně. Poškozená si ji rovněž stěžovala, že raději nikam nechodí, aby neměla zle. Svědkyně Z , popsala, že nějaké hádky mezi obžalovaným a poškozenou byly od počátku. Viděla u poškozené ovázanou ruku a ta ji řekla, že ji obžalovaný prohodil dveřmi. Ví, že řešili finance a poškozená „musela“ začít pracovat v Německu. Obžalovaného viděla několikrát pod vlivem alkoholu, „na mol“ ale nebyl. Za přítomnosti svědkyně se ale k poškozené nechoval špatně. XX , byla svědkem toho, jak obžalovaný přijel poškozenou zkontrolovat do práce – objížděl tam parkoviště. Dále poškozené několikrát volal na večírek a ona ji druhý den říkala, že ji nechtěl pustit domů. Další informace pak získala již od poškozené. O tom, že musela obžalovanému odevzdávat výplatu, že ji měl říkat, aby vypadla a hrubě ji nadávat, že ji prohodil dveřmi.
11. Svědek YY , podnájemník v nemovitosti užívané obžalovaným a poškozeným si všiml rozbitých dveří do garáže. Slyšel dohadování, ale nerozuměl mu. Bydlí na druhé straně domu. YY hodnotil domácnost obžalovaného a poškozené, jako „italskou domácnost“. Občas si u poškozené všiml modřin po těle, na to poškozená reagovala tak, že měla jiný názor než obžalovaný. YX otec poškozené, byl svědkem rozmíšek, mezi obžalovaným a poškozenou, ale nebylo to nic vážného. Když na dceři viděl modřiny a pořezanou ruku řekla, že se někde bouchla. Bylo na ni vidět, že je „vyplašená“ ale nechtěla o tom mluvit. Již dlouho ji s manželkou říkali, že má jít pryč, ale ona tvrdila, že nemůže kvůli insolvenci. Svěřila se, až když se rozhodla to řešit, že ji obžalovaný párkrát vyhodil na ulici, že ji shodil ze schodů. I vnučka mu často říkala, že táta je na mámu „zlej“. Obdobně vypovídala i XY , matka poškozené.
6
Shodu s prvopisem potvrzuje Lenka Holubová
1 T 137/2018
12. Nic podstatného k věci neuvedl XYX mladší. Popsal, že soužití jeho rodičů v prvním manželství obžalovaného bylo normální. Nepamatuje si žádné násilné jednání ze strany otce vůči své matce. S obžalovaným a poškozenou nebydlel, takže o tom nic neví. A Ř první manželka obžalovaného vypověděla, že se s obžalovaným v manželství ani nehádali. Když byl problém, manžel se sebral a odešel z bytu. O týrání poškozené nic neví. Nic významného neuvedl ani YXY , první manžel poškozené. Rozvedli se kvůli neshodám. Následně od roku 2014 bydlí jejich dcera společně s otcem a poškozená o ni nemá žádný zájem. Poškozená jej nožem nebodla, propadl sklem dveří v kuchyni.
13. XYY si také nevšimla žádného týrání. Ví jen o neshodách a slovních potyčkách. Poznala, že domácnosti vévodí obžalovaný a musí být po jeho. Modřin si na poškozené nikdy nevšimla.
14. Obžalovaný je ze svého jednání dále usvědčován listinnými a věcnými důkazy, zejména pořízenou fotografií poranění na ruce poškozené, a výtahem komunikace obžalovaného vůči poškozené. Dále usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 2. 2015, jímž bylo schváleno oddlužení dlužníků Mgr. Bc. ZX a X Z , plněním splátkového kalendáře. Byl to insolvenční soud, který dlužníkům (oběma) uložil povinnost, aby vykonávali přiměřenou výdělečnou činnost a pokud jsou nezaměstnaní, aby usilovali o získání příjmů.
15. Soud dále přehrál nahrávku pořízenou poškozenou. Z té je patrno, že komunikuje obžalovaným, který je pod vlivem alkoholu a řeší s ním to, zda může v domě zůstat. Stejně tak jako obžalovaný, na pořízené nahrávce komunikuje i poškozená s použitím slov, která jsou uvedena ve skutkové větě rozsudku, jimiž se obžalovaný domáhal na poškozené pohlavního styku. Nelze přehlédnout snahu poškozené obžalovaného vyprovokovat k případné agravaci výhrůžek případně snad i násilí. Na straně druhé, komunikace ze strany obžalovaného odpovídá popisu poškozené tak, jak jej uvedla jak v přípravném řízení, tak i před soudem.
16. Ve věci byly dále zpracovány znalecké posudky, které byly se souhlasem procesních stran v hlavním líčení přečteny. Podle znalce z oboru zdravotnictví odvětví sexuologie, obžalovaný netrpěl a netrpí žádnou duševní chorobou ani poruchou. Byl tedy schopen rozpoznat nebezpečnost svého jednání a své jednání ovládnout. Obžalovaný v době páchání trestné činnosti nadužíval alkohol, ale není na něm závislý. Požití alkoholu mohlo mít odbržďující efekt na jeho jednání. U obžalovaného nelze vyloučit žárlivost. Nebylo navrženo žádné ochranné léčení u obžalovaného. Podle znalkyň z oboru zdravotnictví odvětví klinická psychologie a psychiatrie, PhDr. XXX a MUDr. YYY, je poškozená osobností s akcentovanými rysy s tendencí vytváření emočně závislých vazeb, zvýšenou reaktivností a tendencí k manipulaci. Je schopna podat věrohodnou výpověď. Její věrohodnost je mírně snížena kontextem procesu opatrovnického a rozvodového soudu. Nebyly shledány sklony k patologické lhavosti. Nebyl zjištěn syndrom týrané ženy a netrpí žádnou psychickou poruchou způsobenou šetřenými událostmi.
7
shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová
1 T 137/2018
17. Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 10. 7. 2019 sp. zn. 13P 162/2018 byla schválena dohoda rodičů (poškozené a obžalovaného o úpravě poměrů nezletilé pro dobu po rozvodu manželství.
18. Po provedeném dokazování dospěl senát nalézacího soudu k závěru, že skutek se stal, tak jak je popsán ve skutkové větě tohoto rozsudku. Pro bližší odůvodněné je třeba uvést, že poškozená v době když obžalovaným uzavřela manželství, měla dluhy a byla v exekuci. Za této situace byla mezi manželi uzavřena dohoda, jak se vyhnout exekučnímu postihu poškozené - tak že mateřská bude zasílána na účet obžalovaného. To potvrdila i poškozená při výslechu v hlavním líčení. Z tohoto důvodu soud pominul při konstrukci skutkové věty pod bodem 1), v obžalobě uvedené, že musela posílat rodičovský příspěvek na účet obžalovaného. Poškozená rovněž při výslechu před soudem uvedla, že do roku 2010 jí chování obžalovaného vadilo, avšak v té době ještě z něj neměla strach. Z tohoto důvodu podle názoru soudu nelze za takového stavu ani vyjádření obžalovaného, že buď si dítě nechá vzít, nebo ať odejde, považovat nucení poškozené k něčemu v takové intenzitě, že by významně zasahovalo do svobodného rozhodování poškozené. Ohledně hození poškozené na vchodové dveře, pak poškozená uvedla, že k tomu došlo až v roce 2011.
19. Obdobně ve skutku pod bodem 2) skutkové věty soud vypustil to, že byla donucena v důsledku neuspokojivé finanční situace a dluhů z podnikání obžalovaného začít pracovat v SRN. Tato povinnost ji, jak výše uvedeno byla uložena jako jednomu z dlužníků v rámci rozhodnutí insolventního soudu.
20. Poškozená byla ve svých výpovědích konzistentní v tom, že nadřazeným způsobem se k ní obžalovaný choval od uzavření manželství. Nejprve docházelo k ojedinělým incidentům z důvodu žárlivosti obžalovaného, tak jak je popsáno ve skutkové větě pod bodem 1). Chování obžalovaného se stupňovalo od roku 2014 a to v době, kdy byl obžalovaný pod vlivem alkoholu a od konce roku 2016 si obžalovaný na ni vynucoval sex. Tato tvrzení poškozené, týkající se násilného chování obžalovaného nacházejí oporu ve výpovědích H , F , M a také nezletilé A. Někteří ze svědků viděli modřiny, poranění na rukou poškozené, jiným se s tím poškozená v průběhu doby svěřovala. Dcera poškozené a obžalovaného pak slyšela hádky mezi nimi a viděla matku poté, co byla ze strany obžalovaného napadena.
21. Ohledně tvrzení poškozené o tom, že obžalovaný se choval agresivně pod vlivem alkoholu a vynucování si sexu, je toto potvrzováno pořízenou nahrávkou. Senát proto nemá žádné pochybnosti o věrohodnosti výpovědi poškozené, byť si je vědom závěrů znaleckého posudku, které hovoří o tom, že poškozená je osobností reaktivní s tendencemi k manipulaci. To je ostatně patrno i z pořízeného záznamu, kde (na rozdíl od zajištěné komunikace přes mobilní telefon mezi obžalovaným a poškozenou) nechybí komunikace ze strany poškozené.
8
shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová
1 T 137/2018
22. Pokud jde o svědky, kteří se vyjadřovali k tomu, že obžalovaný byl klidný, zatímco poškozenou hodnotí jako „uštvanější“, je třeba uvést, že i jejich výpověď zapadá do zjištěného stavu. Poškozená je skutečně reaktivní osobností se sklony k impulsivním reakcím. Obžalovaný pak osobou, která je schopna se ovládat. Jak je však patrno z výpovědi poškozené a i ze zpracovaného znaleckého posudku na obžalovaného, požití alkoholu v jeho případě mělo odbržďující efekt, neboť v přehrávaném záznamu je zachyceno, že obžalovaný (jeho slovy) komunikuje na stejné úrovni hrubosti jako poškozená a nikterak se nesnaží situaci řešit v klidu. Právě z důvodu sebekontroly obžalovaného a limitované sebekontroly poškozené, se některým svědkům jevilo soužití obžalovaného a poškozené jako „Itálie“, na které měla mít hlavní podíl právě poškozená, když obžalovaný to snášel v klidu. Každý ze svědků (s výjimkou nezletilé A ) však zároveň připustil, že s obžalovaným a poškozenou stýkali jen občasně, v domácnosti s nimi nežili.
23. Pokud jde o námitky obžalovaného, týkající se způsobu šetření jeho trestné činnosti policejním orgánem, je možno mu dát zčásti za pravdu v tom, že policejní orgán v jeho trestní věci vystupoval (alespoň zpočátku) aktivněji než je z dosavadní praxe obvyklé. Konec konců sama poškozená uváděla, že s policistou K , řešila nejen jakým způsobem, se má zachovat (snaha vyhnout se trestnímu oznámení odstěhováním se), ale i to, zda je obžalovaný v rámci insolvence na rozdíl od ní nepostižitelný. Je však třeba konstatovat, že podle § 2 zákona o policii ČR č. 273/2008 Sb., je úkolem policie předcházet trestné činnosti. § 10 pak ukládá policistům iniciativu. Jednání policie v této trestní věci tak rozhodně nelze hodnotit jako nezákonné, ale naopak je soud shledává jako jednání v souladu se zákonem o policii, pokud jde o činění úkonů k objasnění jednání obžalovaného.
24. Soud proto uznal obžalovaného vinným tak, jak je uvedeno ve skutkové větě tohoto rozsudku.
25. Při právním hodnocení jednání obžalovaného soud zjistil, že obžalovaný v bodě 1) skutkové věty opakovaným hrubým ponižováním výčitkami a odhozením manželky na radiátor topení, když v té době s ním sdílela s ním společnou domácnost, týral osobu žijící s ním ve společném obydlí a takový čin páchal po delší dobu. Stejně tak i jednáním pod bodem 2, kdy navíc postupně gradovalo jeho násilné jednání proti poškozené v podobě kroucení rukou, chytáním pod krkem, házení na židle, a vynucováním si na ni sexuálního styku. Jednáním pod bodem 3) pak pohrůžkami že ji vyhodí, že bude muset ihned odejít a popsaným násilným jednáním donutil poškozenou k pohlavnímu styku, souloží.
26. Obžalovaný tak úmyslně naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jednáními pod bodem 1) a 2) skutkové věty tohoto rozsudku. Jednáním pod bodem 3) pak zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
9
Shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová
1 T 137/2018
27. Obžalovaný je za spáchanou trestnou činnost ohrožen úhrnným trestem za přísněji trestný zvlášť závažný zločin v trvání 2 – 10 let.
28. Při rozhodování o druhu a výši trestu vycházel soud z ustanovení §§ 38, 39, 41, 42 a 43 odst. 1 tr. zákoníku.
29. Stupeň společenské škodlivosti jednání obžalovaného je určován zejména chráněným zájmem, kterým je v tomto případě ochrana rodiny a dětí a dále lidská důstojnost v sexuální oblasti. Obžalovaný svým jednáním oba tyto trestním právem chráněné zájmy narušil a to jednak závažným jednáním vůči poškozené a dále též dobou, po kterou takto jednal.
30. Při zjišťování konkrétní míry intenzity, s kterou obžalovaný porušil zájem chráněný trestním zákoníkem, soud zjistil, že obžalovaný se jednání, za které je stíhán dopouštěl po delší dobu zejména útoky, které byly podrobně popsány ve skutkové větě. Z důkazů provedených při hlavním líčení však bylo rovněž zjištěno, že policejní orgán při konstrukci skutkové věty usnesení o zahájení trestního stíhání a také v návrhu na podání obžaloby, popsal škodlivé jednání obžalovaného nad rámec popisu poškozené. Soud musel též přihlédnout k závěrům znaleckého posudku k osobě poškozené, ze kterého vyplývá, že poškozená má trpí tendencí k vytváření emočně závislých vazeb a též sklon k manipulativnímu jednání. Pokud tedy z nahrávky pořízené poškozenou, bylo zjištěno, že obžalovaný s poškozenou spolu vzájemně komunikovali vulgárním způsobem, tak jak vypověděla poškozená, je to nejen důkaz, který podpořil výpověď poškozené, avšak svědčí to i o tom, že slova užitá při zachycené komunikaci byla „běžným“ slovníkem jak obžalovaného, tak ale i poškozené při společné komunikaci. Soud rovněž přihlédl k tomu, že sama poškozená uváděla, že zpočátku stíhaného jednání, z obžalovaného strach neměla. Jeho chování jí vadilo, ale nebála se jej. Strach z obžalovaného a jeho údajné všemocnosti měla až v době, kdy začalo jednání obžalovaného gradovat. Což bylo v době, kdy se mu přestalo dařit i v podnikání a materiální zajištění společné domácnosti začalo být problematičtější. Je tedy otázkou, do jaké míry byla poškozená s obžalovaným proto, že jej měla ráda a chtěla, aby společně umořili splátky v rámci insolvence na straně jedné a do jaké míry ze strachu před jeho „omnipotencí“ a z jeho násilného jednání, jak uváděla při výslechu na policii a před soudem. Tedy jakou měrou se na setrvávání poškozené s obžalovaným podílely obavy z obžalovaného a jakou pak obavy z hrazení dluhů, které za trvání manželství vznikly. Tomu odpovídá i počáteční snaha poškozené, řešit věc bez oznámení policii. Soud rovněž hodnotil míru agrese a násilnického jednání, ze strany obžalovaného vůči poškozené. Stupeň společenské škodlivosti, byl naplněn zejména kroucením rukou, házením poškozenou proti předmětům v domácnosti (barové stoličky, dveře). Jejím škrcením, nikdy však do ztráty vědomí ani dušení poškozené a v jednom případě pak jejím znásilněním, kdy se poškozená následně obžalovanému prakticky vysmála s tím, že mu to ani nejde. Obžalovaný vůči poškozené nepoužil žádné brutálnější násilí, například bitím s pomocí nějakého nástroje, pálení, zavírání v domě, násilnému bránění styku s okolím, nebo jiné trýznivější zacházení, které rovněž naplňuje skutkovou podstatu týrání osoby ve společném obydlí.
10
shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová
1 T 137/2018
31. Za situace, kdy ani v případech napadení ze strany obžalovaného nebyla nucena vyhledat lékařské ošetření, senát nalézacího soudu považuje za zjištěné, že intenzita, kterou obžalovaný naplňoval skutkovou podstatu trestných činů týrání osoby ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jednáním pod bodem 1) a 2) skutkové věty rozsudku, sice dosáhla míry škodlivosti trestného činu požadované v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, avšak tuto hranici významnějším způsobem nepřesáhla.
32. K obžalovanému bylo zjištěno, že do spáchání trestné činnosti, žil řádným životem. Nemá žádný záznam o přestupkovém jednání a dosud nebyl soudně trestán. Po ukončení služebního poměru podnikal a v době kdy bylo zahájeno trestní řízení, pracoval a i nadále pracuje jako řidič . Zpráva od zaměstnavatele jej hodnotí velmi kladně. Na dotaz policejního orgánu bylo doplněno, že zaměstnavateli nebylo signalizováno, že by bylo na obžalovaného podáno oznámení pro přestupek a zaměstnavateli na obžalovaného nebyla vznesena žádná stížnost.
33. Jako polehčující okolnosti tak soud hodnotil vedení řádného života obžalovaného, jako přitěžující pak skutečnost, že svým jednáním spáchal více trestných činů.
34. S ohledem na výše uvedené, zejména s přihlédnutím k aktuální situaci, kdy se byli obžalovaný a poškozená schopni dohodnout na úpravě rodičovského styku s nezletilou A , má soud zato, že uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody obžalovanému, které s ohledem na dobu páchání trestné činnosti a její závažnost, přicházelo původně v úvahu, by bylo trestem nepřiměřeně přísným. Za situace, kdy i v průběhu trestního stíhání obžalovaného, je schopen se (po té co ukončili společné soužití) s poškozenou dohodnout ohledně péče nezletilé, lze nyní hodnotit trestnou činnost jako sice závažné selhání obžalovaného, které však i přes dobu trvání, lze hodnotit jako výjimečné v jinak řádném vedení života. Vliv na toto selhání mohla jak ztráta významného postavení obžalovaného u policie, tak i jeho selhání v podnikání.
35. Soud proto, aby neprohluboval krizi obžalovaného navíc i blokování styku s jeho dcerou, přistoupil k uložení pouhé pohrůžky trestem.
36. Obžalovanému byla uložena pohrůžka při samé spodní hranici trestní sazby v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Maximálně možná délka uložené zkušební doby i hrozba trestu by měla být pro obžalovaného dostatečným varováním, aby se napříště vyvaroval dalšího páchání trestné činnosti či jiného protiprávního jednání ať již vůči poškozené nebo jinému a zvažoval požívání alkoholických nápojů, které podle výsledků dokazování mají u něj skutečně odbrzďující účinek.
11
shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová
1 T 137/2018
37. K úvaze o možnosti ukládání kombinace trestů, společně s peněžitým trestem nutno uvést, že obžalovaný (stejně jako poškozená) jsou v současné době v insolvenčním řízení. Uložení peněžitého trestu by tak komplikovalo nejen povinnost obžalovaného hradit splátkový kalendář, ale nepřímo by dopadlo též na poškozenou, která je spoludlužnicí. Soud proto k uložení peněžitého trestu nepřistoupil a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Okresnímu soudu v Domažlicích. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Plzni. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.
Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené soudem) odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.
Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.
Domažlice 12. července 2019
Mgr. Milan Anderle, v. r.
předseda senátu
12
Shodu s prvopisem potvrzuje Lenka Holubová
1T 6/2017-116
Č E S K Á R E P U B L I K A
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Juřicové a přísedících Jany Kovaříkové a Jiřího Kudláčka v hlavním líčení konaném dne 08.02.2017 v Českém Krumlově t a k t o :
Obžalovaný
xxxxxxxxxxxxxx
nar.xxxxxx, zaměstnanec společnosti xxxxxx, trvale bytem xxxxxxxx, okres Český Krumlov,
j e v i n e n , ž e
v době kolem 04:45 hodin dne 31.07.2016 vxxxxxx, na cestě vedoucí vedle ulice xxxxx, od domu č.p. xxxxxxx směrem k xxxx, uchopil poškozenou xxxxx, nar. xxxx, kterou před tím náhodně potkal ve městě a nabídl jí doprovod domů, za vlasy a řekl jí, že si jenom „zašukají“, poškozená ho odstrčila, sdělila mu, že má přítele s nímž je těhotná, ale on ji přesto chytil jednou rukou pod krkem a druhou rukou jí sahal na prsa, nohy, hýždě a genitálie, nejdříve přes oblečení, následně i na holé tělo, přičemž nejméně ve dvou případech se mu podařilo po odsunutí spodních kalhotek poškozené zasunout své prsty do pochvy, povalil ji na zem, kde v osahávání pokračoval, držel ji za vlasy, za které ji tahal, klečel jí na břiše, přičemž se poškozená jeho jednání aktivně bránila, když se jej od sebe neustále snažila odstrkovat, křičela, aby ji nechal být, načež od jednání upustil a z místa utekl; výše uvedeným jednáním způsobil poškozené xxxxx, zranění spočívající v zarudnutí vulvy, drobné ragádce v oblasti levého malého stydkého pysku, dále zranění spočívající v četných povrchových exkoriací na obou předloktích, na hýždích a obou dolních končetinách a bolesti břicha,
t e d y jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a takový čin spáchal jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a na dítěti,
č í m ž s p á c h a l
zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku
a o d s u z u j e s e
podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let.
Podle § 84, § 85 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let za současného vyslovení dohledu nad obžalovaným.
Podle § 85 odst. 2 trestního zákoníku je obžalovaný povinen během zkušební doby vést řádný život a podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil.
Tento rozsudek neobsahuje odůvodnění, když po jeho vyhlášení se obžalovaný a státní zástupce vzdali práva odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění rozhodnutí (§ 129 odst. 2 trestního řádu).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to ve lhůtě 8 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku, když odvolání se podává ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného, a to ve trojím vyhotovení.
Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozsudku, a to ve prospěch i v neprospěch obžalovaného, obžalovaný může rozsudek napadat pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká a v jeho prospěch tak mohou učinit rovněž příbuzní v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Poškození, kteří uplatnili nárok na náhradu škody, mohou rozsudek napadat pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoby oprávněné rozsudek napadat pro nesprávnost některého jeho výroku jej mohou napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro vady řízení, které předcházelo vyhlášení rozsudku, jestliže tyto vady byly způsobilé přivodit, že některý z výroku rozsudku je nesprávný nebo že chybí.
Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává byť i zčásti ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaných. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.
Odvolání nemůže podat ten, kdo se jej vzdal.
Okresní soud v Českém Krumlově
dne 08.02.2017
JUDr. Jitka Juřicová, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení:
xxxxxx