Dlouhodobé týrání partnerky a pronásledování

 spisová značka:  51 T 40/2020  

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK  

JMÉNEM REPUBLIKY  

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Kacafírka a přísedících Bc. Ivany Paterové a Mgr. Aleny Svobodové v hlavním líčení konaném dne 16. března 2021 v Praze

takto:  

Obžalovaný 

XY,  narozený XY v Praze, řidič, bytem XX                

je vinen, že 

v období od 26.12.2017 do 3.1.2019 ve společně obývaném bytě v Praze 10, XX s postupně vzrůstající intenzitou psychicky týral a fyzicky napadl poškozenou X Y, nar. XY a to tak, že bezdůvodně či ze zcela malicherné příčiny na ni křičel, ponižoval ji, častoval ji vulgárními výrazy, např. že je ,, píča, kunda, pizdčka, kráva, dement, svině, obiňoval ji, že je zcela neschopná, rozbíjel její věci, budil ji ze spaní či ji spánek odpíral a poté ji nadával a zahrnoval výčitkami, zakazoval ji styk s rodinou a negativně se stavěl ke styku poškozené s jejími přáteli a kontroloval její pohyb, zcela bezdůvodně na ni žárlil, psychicky ji deptal tím, že se neustále myl, sprchoval, pral oblečení, prováděl dezinfekci věcí a neustále uklízel, po porodu syna odmítl poškozenou odvést domů, ač tato již byla z nemocnice propuštěna, zakazoval ji chodit s kočárkem ven, fyzicky ji napadal, kdy jí dal několikrát facky a minimálně v jednom případě ji udeřil pěstí do obličeje, opakovaně do ní strkal a škrtil ji, přičemž poškozená již nebyla sto toto jednání obžalovaného snášet a s pomocí své matky a známé se ze svého vlastního bytu dne 3.1.2019 potají odstěhovala a vyhledala lékařskou pomoc.

tedy  

týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a způsobil takovým činem těžkou újmu na zdraví a páchal takový čin po delší dobu.







čímž spáchal

zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) trestního zákoníku

a odsuzuje se:

podle § 199 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.


Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) let.

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obviněný povinen zaplatit na náhradě škody poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra, se sídlem  Vinohradská 2577/178, Praha 3 částku 4 825 Kč.

Podle § 129 odst. 2 trestního řádu se vyhotovuje zjednodušený písemný rozsudek, který neobsahuje odůvodnění, protože obžalovaný  i státní zástupce se vzdali práva na odvolání a prohlásili, že netrvají na písemném vyhotovení odůvodnění. Obžalovaný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch osoby k tomu oprávněné podaly odvolání.

Odůvodnění výroku o náhradě škody:  

Poškozená se připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody v celkové výši 110 000 Kč, tento nárok se skládá ze dvou částí; první z nich ve výši 10 000 Kč představuje odškodnění za majetkovou škodu, kterou měl poškozené obžalovaný způsobit poškozením jejích věcí. Jde pak konkrétně o poškození dveří do koupelny, které měl obžalovaný rozbít pěstí, poškození kufru, osvětlení do koupelny, nabíječky do auta, sluchátek a dále jde o zničení či vyhozené oblečení. K tomu do spisu poškozená založila fotografie rozbitých věcí a u dveří, kufru, sluchátek, nabíječky a osvětlení a orientační ceny těchto věcí jakožto nových. Ač bylo prokázáno v průběhu dokazování v hlavním líčení, že obžalovaný skutečně některé věci poškozené poškodil či zničil, tak soud náhradu škody nepřiznal, neboť v tomto směru bylo třeba provést podrobnější dokazováním, které bylo zaměřeno na časovou hodnotu věcí v době jejich poškození, nejlépe podrobným zjištěním v rámci znaleckého posudku z oboru ekonomie, ceny a odhady použitých věcí, pouze z orientačně stanovených hodnot uvedených věcí vyjít nelze. Obdobně pak pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy vyčíslené částkou 100 000 Kč nelze než i v tomto případě poškozenou odkázat na občanskoprávní řízení. Soud v daném případě nemůže výši této újmy na psychickém zdraví určit pouhým odhadem, i když je nepochybné, že poškozená újmu na psychickém zdraví skutečně utrpěla a došlo i ke vzniku posttraumatické stresové poruchy. Poškozená nepředložila znalecký posudek se specializací pro odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, ve kterém by byly náležitě kvalifikovány oba nároky, které pod újmu na psychickém zdraví spadají, tedy jak bolestné, tak další nemajetková újma. Nezbylo než v obou částech nároku na náhradu škody odkázat poškozenou s jejím uplatněním na řízení ve věcech občanskoprávních.




                              3 



Pokud jde o nárok Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR v celková výši 4 825 Kč, ten bylo možno pojišťovně přiznat, neboť o oprávněnosti a výši pochybnosti nevznikly, poškozená byla v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného nucena vyhledat lékařské ošetření a pojišťovna podrobně veškeré úkony s ním spojené vyčíslila. Nárok byl proto přiznán v uplatněné výši. 

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 (osmi) dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.


Rozsudek může odvoláním napadnout

  1. státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku,
  2. obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká,
  3. zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci
  4. poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.

Osoba oprávněna napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také  proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.

V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce, toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy neba na vydání bezdůvodného obohacení.

Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je - li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je - li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za neho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce.

     

Odvolání musí být ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho doručení nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo ( § 249 odst.1. tr. ř.).


Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť z části, ve prospěch nebo neprospěch obviněného ( § 249 odst.1. tr. ř.).


Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy ( § 249 odst. 3. tr. ř.).


Právo odvolání nemohou s úspěchem uplatnit ty osoby, které se ho po vyhlášení rozsudku výslovně vzdaly.





4


Poškozený, jemuž byl odsuzujícím rozsudkem, jímž soud odsoudil obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, přiznán alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, má právo žádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání  o podmíněném propuštění odsouzeného k trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává, soudu který rozhodoval v prvním stupni. (§ 228 odst. 4 tr. ř.).





Praha 16. března 2021


JUDr. Petr Kacafírek v. r.

předseda senátu


 
         
     
       
             


Přečtěte si další

sp.zn.
73 T 4/2018
Znásilnění bezbranné nezletilé dvěma muži

  

 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Městský soud v Praze rozhodl v hlavním líčení konaném dne 29. ledna 2019 v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Slavíka a přísedících Ing. Heleny Chumchalové a Michala Ridoška  

takto: 

Obžalovaní 

 

1) XXX., 

nar. xxx v XX, , trv. bytem xxx, XX, st. příslušnost XX, t.č. v xxx 

 

2) XX. 

nar. xxx v XX, XX, trv. bytem xxx, XX, st. příslušnost XX, t.č. v xxx 

jsou vinni, že 

dne 13. 08. 2018 v době mezi 19:50 a 21:50 hod., v XX u stanice metra XX, nejprve na spirálovitě točivé cestě z ulice XXX směřující k vestibulu stanice metra XX, poté, co je nezletilá XX, nar. xxx, a nezletilá XXX, nar. xxx, oslovily a požádaly, aby jim v nedaleké prodejně zakoupili alkohol, neboť jim je 16 let a alkohol jim neprodají, takto obžalovaný XX., nar. xxx, učinil, za peníze od nezl. X. v prodejně tisku ve vestibulu stanice metra XX, zakoupil láhev Konzumní vodky zn. Božkov o obsahu 0,5 litru, a tuto společně popíjeli, kdy větší část z obsahu lahve vodky vypila nezletilá XX., na které bylo zcela zjevné, že je opilá, zatímco obžalovaní XX a XX si dali každý jen doušek, poté, co kolem 21:00 hod. nezletilá XX odešla domů, využili opilosti poškozené XX., která se motala a byla v dobré náladě díky vlivu alkoholu, pod záminkou procházky a konstatování, že není vhodné pít na veřejnosti ji odvedli do křoví v přilehlém parku za ulicí XX, kde ji obžalovaný XX. uchopil za hlavu a tlačil jí hlavu směrem dolů do oblasti svého pasu a takto ji přinutil, aby na něm vykonala orální pohlavní styk, kdy jí vložil penis do úst, aby ho takto uspokojovala, což učinila, aniž by u něj došlo k vyvrcholení, a po chvíli pak poškozenou shodně uchopil za hlavu obžalovaný XX, nar. xxx, donutil ji k předklonu a vložil jí svůj penis do úst a poškozená rovněž na něm vykonala orální pohlavní styk, aniž by u něj došlo k vyvrcholení, přičemž poškozená nedala najevo slovně svůj nesouhlas, neboť se bála, že v případě, kdy bude klást odpor jí ublíží, kdy obžalovaní ke spáchání činu využili stavu bezbrannosti poškozené, ve kterém se nezletilá nacházela v důsledku působení alkoholu, kdy při koncentraci alkoholu v krvi přesahující 1,4 ‰ byla ve stavu takového obluzení, že nemohla hodnotit situaci, ve které se nacházela a klást adekvátní odpor,  

tedy: jiného násilím a zneužitím bezbrannosti donutili k pohlavnímu styku, čin spáchali jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a čin spáchali na dítěti, 

čímž spáchali 

zločin znásilnění podle § 185 odstavce 1 alinea první, alinea druhá, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku 

 

a odsuzují se 

obžalovaný X. podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody trvání 3 (tří) roků 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) roků. 

Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dále obžalovanému ukládá trest vyhoštění z území České republiky na dobu 5 (pěti) roků. 

 

obžalovaný X podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) roků. 

Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dále obžalovanému ukládá trest vyhoštění z území České republiky na dobu 5 (pěti) roků. 

 

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu jsou obžalovaní povinni nahradit společně a nerozdílně poškozené XX, nar. xxx bytem xxx na náhradě nemajetkové újmy částku 10 000 Kč (deset tisíc korun českých) s úrokem z prodlení ve výši 9,75% p.a. od právní moci rozsudku do zaplacení.  

Podle § 229 odst. 2 tr. řádu se poškozená XX, nar. xxx odkazuje se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.  

 

Odůvodnění: 

  1. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v XX podala na obžalované dne 12. prosince 2018 obžalobu pro skutek kvalifikovaný jako zločin znásilnění podle § 185 odstavce 1 alinea první, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, kterého se podle podané obžaloby měli dopustit tím, že dne 13. 08. 2018 v době mezi 19:50 a 21:50 hod., v XX u stanice metra XX, nejprve na spirálovitě točivé cestě z ulice XX směřující k vestibulu stanice metra XX, poté, co je nezletilá XX, nar. xxx, a nezletilá XX, nar. xxx, oslovily a požádaly, aby jim v nedaleké prodejně zakoupili alkohol, neboť jim ještě není osmnáct a alkohol jim neprodají, takto obviněný XX., nar. xxx, učinil, za peníze od nezl. XX v prodejně tisku ve vestibulu stanice metra XX, zakoupil láhev Konzumní vodky zn. Božkov o obsahu 0,5 litru, a tuto společně všichni čtyři popíjeli, kdy během hovoru nezletilé přiznaly, že jim ještě nebylo patnáct let, přesto větší část z obsahu lahve vodky vypily nezletilé XX a XX, kdy zejména na nezl. XX bylo patrno, že je opilá, zatímco obvinění XX. a XX. si dali každý jen doušek, poté, co kolem 21:00 hod. nezletilá XX odešla domů, využili opilosti poškozené XX, která se motala, zpívala a tančila, pod záminkou, že není vhodné pít na veřejnosti ji odvedli do křoví v přilehlém parku za ulicí XX, kde ji nejprve obviněný XXX hladil přes oblečení v oblasti zad a hýždí, pak ji uchopil za hlavu a tlačil jí hlavu směrem dolů do oblasti svého pasu a takto ji přinutil, aby na něm vykonala orální pohlavní styk, kdy jí vložil penis do úst a požadoval, aby ho takto uspokojovala, což učinila, aniž by u něj došlo k vyvrcholení, a po chvíli pak poškozenou uchopil za hlavu obviněný XXX, nar. xxx, donutil ji k předklonu a vložil jí svůj penis do úst a poškozená rovněž na něm vykonala orální pohlavní styk, aniž by u něj došlo k vyvrcholení, přičemž poškozená nedala najevo slovně svůj nesouhlas, neboť se bála, uvědomovala si, že oba muži jsou cizinci, měla strach, že v případě, že bude klást odpor jí ublíží, a proto se pouze snažila odtáhnout hlavu a uhýbala hlavou, kdy tento její odpor byl obviněnými překonán, a obvinění ke spáchání činu využili stavu bezbrannosti, ve kterém se nezletilá nacházela v důsledku působení alkoholu, kdy byla ve stavu takového obluzení, že nemohla hodnotit situaci, ve které se nacházela a klást adekvátní odpor, a uvedeného jednání se dopustili, přestože od poškozené věděli, že nedovršila věku 15 let. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že se obžalovaní dopustili jednání, jak je popsáno a právně kvalifikováno ve výroku o vině, kdy vycházel z dále specifikovaných důkazů. 

  1. Obžalovaný XX vypověděl, že se rozhodli dát si pizzu, proto jeli na metro XX. Dali si pizzu a sedli si na betonovém kruhu u stanice. Přišly tam dvě dívky, a požádaly je, aby jim koupili alkohol. Zeptal se, kolik jim je let, řekli, že šestnáct. Ze začátku odmítl koupit, ale na podruhé, co na tom trvaly, ta se rozhodl to koupit. Ví, že alkohol je možné užívat od osmnácti let, ale i když věděl, že jim je šestnáct, tak se rozhodl ten alkohol koupit. Daly mu peníze, šel do obchodu a koupil láhev vodky a džus. Pak se vrátil, vrátil zbytek peněz, odevzdal jim láhev vodky a džus. Myslí si, že XX hned otevřela láhev vodky a hned si lokla, pak se o něčem bavily, ale byly od nich ve vzdálenosti čtyři, pět metrů a XX. se stále dívala na něj. Nabídl slečnám společnost a XX. ihned souhlasila. Nato znovu otevřela láhev vodky a každá si dala doušek z láhve. Následně se průběžně navzájem vybízeli k pití zakoupené vodky. Bavil se s XX, trochu mluvila rusky; řekla, že měla přítele nebo kamaráda z Ruska. XX obžalovaným řekla, že je bisexuální a pak obžalovanému ukazovala erotické fotografie své dívky, o které říkala, že s ní chodí půl roku. XX s nimi skoro nemluvila. Po nějaké době XX sdělila, že jede domů. Zeptala se XX, jestli taky nechce jet domů. Ta jí sdělila, že ne, že zůstane. Pak odjela XX, XX zůstala, dále pokračovala v pití vodky. Pak se obžalovaných zeptala, jestli nejedou domů, na což obžalovaný odvětil, že si dá ještě cigaretu a pojedou domů. XX je chtěla doprovodit s tím, že se necítí dobře. Pak šli a XX se zeptala, proč vůbec nepije. Řekl, že se mu to nelíbí a dívají se na ně lidé. Tato otázka zazněla, když šli k samotnému lesu. Na to jim XX odpověděla, že je jí to jedno, a ještě se napila. Následně už skoro nemluvila, pouze poslouchala hudbu, tancovala a smála se. Ještě obžalovanému říkala nějaké komplimenty. Když přišli v lese k takové křižovatce, zastavili se, dal si cigaretu. XX si také zapálila cigaretu, zakouřili si, a asi za minutu se zakymácela a naklonila se do strany a v jednom okamžiku málem spadla. Přitom ji obžalovaný zachytil, na což XX reagovala tak, že jej chtěla obejmout. XX měla v ruce láhev vodky, proto, aby ji mohl jistit, jí vzal a někde odložil. Možná se odkutálela. Na XX bylo vidět, že je opilá, na což reagoval XX tak, že radši půjdou domů, aby se nic nestalo. Tak jí řekli ahoj, ona jim „zamávala ahoj, ahoj“. XX. se vydala směrem k metru a obžalovaní šli na svoji zastávku. Odtud jeli domů. K dotazům obžalovaný dále uvedl, že na XX byly cca od 20.00 hodin a to po dobu 1 hodina 40 minut až 2 hodiny, kdy se rozloučili s poškozenou. Na XX jeli autobusem a metrem, zpátky pak pouze autobusy s jedním přestupem. Až na XX jeli na pizzu, protože obžalovaný věděl, že je tam dobrá. V Praze bydleli obžalovaní v jednom bytě. Znají se od dětství. Obžalovaný mohl s poškozenou komunikovat jen díky tomu, že hovořila rusky. Poškozená jim kromě výše uvedeného sdělila nějaké informace o její rodině, dále, že užívá marihuanu a zkusila pervitin a extázi. Neměl o poškozené valné mínění, ale její přítomnost mu zásadně nevadila, proto s ní komunikoval. Sám vypil pouze dva nevelké doušky, nejvíce vypila XX. XX také pila. XX pil pouze džus, vodku vůbec nepil. Před odchodem od zastávky Opatov byla v lahvi necelá polovina. V parku byla již XX znatelně opilá. Přesto se prakticky celou dobu se usmívala, i když se s nimi loučila. Změny v chování XX. neregistroval. S XX se v podstatě vůbec nebavil o tom, jak celou situaci vnímal, prakticky celou dobu se věnoval telefonu. Bavili se, ale ne o dívkách. Když na dívky XX promluvil, tak mluvil anglicky, ale dívky mu nerozuměly. K zachycení XX, když padala, došlo tak, že šla napravo od něj, XX šel trochu vpředu, šla a tancovala, a když se zastavili u té křižovatky, ona se potácela na stranu, tak jí přidržel. Ví, že to bylo kolem pasu. To byl jediný moment, kdy padala. Věkově XX vnímal jako 16-17 letou, takže nepochyboval o sděleném věku; neslyšel, že by říkala, že jí je 14 let. Žádná z dívek nebyla po celou dobu vyplašená, vystrašená nebo nejistá. XX neřekla nic nestandardního. Obžalovaný viděl v batohu poškozené, kromě džusu, který tam dávala, i bílou krabičku, na které byla namalovaná zeleně marihuana. V době, kdy mělo dojít ke skutku, byla s obžalovaným v XX (a bydlela s ním) i jeho přítelkyně. S ní měl běžně pohlavní styk. Necítil se sexuálně frustrován. V rámci své výpovědi pak obžalovaný dle svých možností načrtl do mapy, odkud a kam od zastávky XX šli. V návaznosti na to pak k rozpory mezi náčrtky obžalovaných uvedl, že na metro se nevraceli, protože autobusem byla cesta rychlejší. Na XX byl opakovaně, kdy jednou jel zpět právě touto trasou. Možnost takové cesty zjistil v minulosti od cizích lidí, když se ptal na cestu. Domů dojeli autobusem č. 139, kdy přestupovali jednou. 

  1. Obžalovaný XX vypovídal v hlavním líčení obdobně. Svou vinu odmítl. Potvrdil shodně setkání s nezletilými. Uvedl, že sám alkohol nepil. Snažil se zpočátku konverzovat v angličtině, ale dívky mu nerozuměly. Téměř pořád si hrál na telefonu. XX mu občas sdělil, co se od dívek (zejm. X.) dověděl. Například, že kouří marihuanu, užívá pervitin a zkoušela nějaké jiné drogy. Na otázku, proč to dělá, odpověděla, že chce vyzkoušet všechno. Také řekla, že má dívku, ale líbí se jí také kluci, tzn., že je bisexuální. Ukazovala jim erotické fotografie své dívky. Skoro pořád pila alkohol a její kamarádka mluvila po telefonu. Obžalovaný shodně popsal odchod X X neodjela, protože chtěla zůstat s obžalovanými. Neví, kdo navrhl, že se půjde pryč, nikdo nebyl proti. Dokud šli směrem k parku, XX. poslouchala nějaké písně, také viděl, že jí dvakrát volali, ale neodpověděla na telefonát. Přišli k zatáčce a zastavili se, protože viděli, že pro X. je obtížné držet se na nohou. Viděl, jak se snažila obejmout nebo držet se za X, ale on jí na to nijak neodpovídal. Minutu nebo dvě se něčem bavili, neví o čem, protože zase hrál na telefonu. Když k němu XX přišla, chtěla jej obejmout, to jí nenechal udělat. V ten okamžik jí znovu zatelefonovali. Viděl, že jí telefonovala máma, anglicky a s pomocí gest se jí zeptal, proč neodpovídá. Načež odvětila, že to pro ni není důležité a že nechce. Už neměl přání tam zůstat, tak požádal XX, aby jí řekl, že musí jít domů. Když se loučili, tak měla XX dobrou náladu, usmívala se a mávala jim rukou. K dotazům pak obžalovaný dále uvedl následující. Neví, v kolik na XX dorazili, nicméně odjížděli autobusem domů zhruba v deset hodin večer. Setkání s poškozenou (a její kamarádkou) pro obžalovaného nebylo důležité, nesoustředil se na to. Sám s dívkami nemluvil a ani se o to nesnažil, hrál si téměř pořád na telefonu. Dívky jej nezajímaly. Zpočátku na dívky hovořil anglicky, čemuž nerozuměly; možná znaly pár slov. Ani neposlouchal, o čem se s nimi baví XX. Obžalovaný umí rusky. Neví, zda někdo z dívek hovořil rusky, ví veškeré informace od XX. Poškozená se možná něco rusky říct snažila, ale neví to. S XX seděli u malé stěny a děvčata stála naproti nim. Kamarádka poškozené se někdy vzdalovala, aby se bavila po telefonu. Alkoholu se nenapil vůbec, ale lahev vodky v ruce držel. Neměl důvod pít, navíc nemá rád tvrdý alkohol. Z místa odešli, aby se prošli. Mohl to navrhnout kdokoli, neví, kdo to byl.  Po procházce chtěli jet s XX domů. V parku nebyli s poškozenou více než 15 minut. Neví, kolik alkoholu zbylo v lahvi. Neví, kdo lahev z XXX odnášel, ale v parku ji pak následně měla XX. Od zastávky XX mohli jít tak 150-200 metrů. Zastavili se, protože na XX. bylo vidět, že je pro ni těžké držet se na nohou. V tom okamžiku, když málem spadla a XX ji přidržel, když chtěla obejmout XXX a potom i obžalovaného, pochopili, že bude lepší jet domů. Rozešli se na různé strany. X šla zpět k metru XX. Po cestě do parku XX poslouchala hudbu a něco říkala. Celou dobu se usmívala. Oni šli trochu dopředu, zatočili do cesty, přešli jí a šli na autobusovou zastávku. Když se v parku zastavili, lahev od XX vzal XX a položilo ji na zem. Nepřemýšlel o tom, že by se X mohlo po jejich rozchodu něco stát. Odpovídá si sama za své činy. X. vypadala vyspělá, dokonce starší, než kolik jim tvrdila (šestnáct let). Myslí, že se mu XXX nelíbila. Neví, zda se někdo z obžalovaných líbil jí, bavila se s XX. Obžalovanému se XX nelíbila, má přítelkyni. Nelíbí se mu dívky, které kouří a pijí alkohol. V rámci své výpovědi pak i obžalovaný X. dle svých možností načrtl do mapy odkud a kam od zastávky XX šli. 
  2. Poškozená nezl. XX byla taktéž slyšena v hlavním líčení, neboť její výslech z přípravného řízení byl sice proveden jako neodkladný úkon při splnění zákonem stanovených podmínek, avšak jako jediný usvědčující důkaz v souladu s již ustálenou judikaturou, nemohl být použit. Ve své výpovědi poškozená popsala události dne 13. 8. 2018 následovně. Bylo to o prázdninách, když spala v XX u babičky, tak se domluvila s kamarádkou XX, že se sejdou na XXX, a že se trochu připijí. Jela za ní na XX a pak spolu jely na XX s tím, že tam si mohou někde sehnat nějaký alkohol, buď tak, že ho koupí samy, anebo že by našly někoho, kdo by jim to koupil. Ani jedna se neodvážily jít ho zkusit koupit, takže hledaly nějaké kluky nebo holky, kdo by jim to koupil. Tam seděl XX s tím druhým klukem, tak se odvážily za nimi jít, přišly za nimi s tím, jestli jim nekoupí nějaký ten alkohol a oni, že klidně. Šel to koupit XX, koupil vodku s pomerančovým džusem, a když přišel, tak se zeptal, jestli se k nim mohou přidat. Ony odvětily, že to není problém. Byli tak všichni spolu, XX telefonovala s mámou a babičkou s tím, že pak musí odjet. Poškozená už byla trochu připitá, tak jí to bylo vcelku jedno. XX odjela, tak na místě zůstala s obžalovanými sama. Na to se jí XX zeptal, jestli se nepůjdou někam projít, že jeho kamarád nechce pít na veřejnosti. Poškozená souhlasila. Tak šli, tam vzadu u XX je parkoviště, byly tam vysoké keře, tak tam byli. Tu vodku XXX nebo ten druhý položili na zem a XX k poškozené přišel, začal jí objímat a začal jí táhnout do těch keřů. Objímali se, jak už poškozená byla připitá, tak na něm trochu ležela, jako že se objímali, pak jí začal rvát hlavu dolů k jeho rozkroku s tím, že si rozepnul kalhoty a stáhl si spodní prádlo a dal jí hlavu k jeho rozkroku. Prostě jí rval hlavu k jeho penisu, aby mu ho vykouřila. To udělala, ale on do její pusy ani na ni neejakuloval. Mezitím, co jí tam rval tu hlavu, jak to dělala, tak se mezi sebou bavili, jestli XX , XX , neví, jakým jazykem, něco si tam říkali a pak přišel ten jeho kamarád a udělal úplně to samé, co on. Ani on neejakuloval. Když se oblékli, tak tam tu vodku nechali a odešli úplně jiným směrem, jinam a řekli jí jen „čau“. Jak poškozená již byla hodně připitá, tak šla cestou na metro a cestou spadla, roztrhla si horní ret a zarazila si zub. Byla celá od krve. Brečela a šla do toho metra, tam si sedla na schody, koukala na svoje ruce, na sebe, byly celé od krve. Začalo jí vrtat v hlavě, co se vůbec stalo, a když tam seděla, tak za ní přiběhl jeden pán s paní, jestli nepotřebuje pomoc. Řekla, že nepotřebuje pomoc, že se potřebuje dostat na XX. Oni, že pojedou s ní. Tak jeli metrem, přijeli na XX a ta slečna, že najde aspoň záchody, aby se mohla umýt a ten pán mezitím zavolal policajty, ti tam přijeli, pak tam přijela záchranka, ti jí dávali dýchnout, nadýchala 1,45. Pak jí odvezli do XX, kde jí brali odběry krve. K dalším dotazům poškozená uvedla, že si s XX úplně blízké nejsou. Poškozená jezdila osm let na tábor a XX. tam přijela také, přivezl jí tam vedoucí z tábora a bavily se, sedly si a pak jsme si párkrát i psaly. Když byla tady v Praze, tak tu moc nezná, tak jsem si na ní vzpomněla a napsaly si. XX nic soukromého nesdělovala. Nejsou velké kamarádky, baví se (pozn. normálně), dlouho se nebavily, tak se sešly. Nevzpomíná si, že by jí říkala důvěrné informace o zkušenostech se sexem, s alkoholem apod. Když se dohadovaly, že se sejdou, měly se sejít ještě s nějakými kamarády XX, ti ale nepřišli. Plánovaly od počátku, že si koupí a budou pít alkohol. Na XX jely, protože jí X řekla, že XX je taková ta horší část XX, kde by jim to prodat mohli. Nepamatuje si, kdo oslovil XX. S klukama komunikovala česky, protože on (pozn. XX) říkal, že tu pracuje. Bylo poznat, že není Čech, ale něco málo rozumět mu bylo. Myslí, že ona by byla schopna domluvit se anglicky, rusky nic neumí. S XX mluvila trochu česky, trochu anglicky a hlavně gesty. Z kluků byl komunikativnější XX, s XX moc nemluvila, protože když tam přišly, tak on tam seděl a hrál tam nějaké hry, tak si myslela, že se bavit nechce, nebo že vůbec neumí česky, tak na něj nemluvila. Když se (XX) zeptala, jestli jim to koupí, tak se zeptal, kolik jim je. Má za to, že řekla, že jim je 16. Na to reagoval, že jim to tedy koupí. Pak přišel a ptal se, jestli jim je fakt 16, tak řekla, že je jim 14. Neměl s tím žádný problém. XX. u toho byla, ale neví, jestli to slyšela. Určitě byla u toho, když poškozená obžalovaným sdělovala, že jim je 16 let. Neměly přesné plány, co budou dělat, až získají alkohol. Chtěly se připít do nálady. Asi by nikam z Opatova neodjížděly. Pokud se týká možnosti blíže se seznámit s obžalovanými, pak poškozená uvedla, že zpočátku jim šlo pouze o to, aby jim koupili ten alkohol. Když se pak XX zeptal, jestli se k nim mohou přidat, tak se s nimi začali tak nějak bavit česko- anglicky, a poškozené přišlo, že jsou docela fajn, tak proč se s nimi nebavit. Iniciativa vzešla od obžalovaných. Neví, o čem všem se bavili. Z cca hodiny, co byli všichni 4 spolu, mohla XX tak 20 minut protelefonovat. Neví, jak velká byla lahev vodky, kterou XX koupil, domnívá se, že měla objem 1 litr. Z lahve vypila nejvíce. Párkrát se napil ten XX a párkrát XX a pak i XX. Když odcházeli do parku, byla vypitá asi půlka lahve. Když šli tou cestou, držel lahev buď XX, nebo XX, ale myslí, že spíše XX. Pak tu láhev neviděla. Sama po odchodu od stanice XX už z láhve vodky nepila. Celkově vypila odhadem asi 6 panáků. XX nepil na XX, ale až potom, co odtamtud odešli. Šli zřejmě všichni vedle sebe, ona byla vedle XX. Domnívá se, že ušli tak 20 metrů. Kluci tam šli s tím, že tam budou pít. Neví vlastně, proč s nimi šla. Po cestě si něco řekli, ale rozhodně nemluvili pořád. V tu chvíli byla poškozená veselá a měla dobrou náladu. Neví, jestli tančila nebo poslouchala muziku. Bezprostředně předtím, než jí XX zatáhl do křoví, tak chvíli stáli na jednom místě. XX se tam napil a kouřili tam. V parku byli asi půl hodiny. Orální sex s každým z obžalovaných mohl trvat tak 5 minut. XX se jí líbil, ale nedávala mu to nějak najevo. Nechtěla s ním navázat intimní kontakt. Nesnažila se ho políbit. Když byli u toho křoví, tak jak jí obejmul, tak ho objala také, ale vlastně neví proč. Marihuanu měla cca týden před předmětným dnem; neví, kdy předtím naposledy užila pervitin, ale ví, že to nebylo v XX, ale v XX kde bydlí s matkou. Drogami se necítila ovlivněná, pouze byla pod vlivem alkoholu. Chodila nejistě, a když se zastavili, tak se kymácela, ale neupadla. Měla problémy s rovnováhou, ale chytat jí nikdo nemusel. K objetí ze strany XX nedošlo v souvislosti s tím, že by potřebovala pomoc při držení rovnováhy. Poškozená si pamatuje, že stála, XX ji obejmul a ona mu dala ruce okolo krku. Pak začal s ní dělat kroky dozadu do křoví. Neví přesně, kam obžalovaní následně šli, ale šli jiným směrem než ona. Když ji kontaktoval sv. XX. se sv. XX., nechtěla zavolat policii, protože se bála toho, co by z toho bylo, že by měla problémy, že by na ní doma rodiče byli naštvaní, že by z toho byl průser. K dotazu, zda měla dojem, že udělala něco špatného, poškozená uvedla, že to vnímala jsem tak, že jsem byla dost připitá, bála se spíš toho. Domů ještě takto opilá nepřišla. Bála se, že když by se rodiče dozvěděli, že pila, že by pak na ní hrozně řvali, co si to dovoluje ve svém věku a tak. Bála se toho, že kdyby tam přijeli i policajti a kdyby jí odvezli a přišlo by se na to, že v sobě měla nějaké drogy z dřívějška, že by šla třeba do pasťáku. Blízcí ji začali shánět až poté, co v domluvený čas nebyla na smluveném místě. To bylo, až když už byla na XX. Jako první s rodiči na jejím telefonu mluvil záchranář RZS. Alkohol, který vypila na XX za přítomnosti obžalovaných, byl jediný alkohol, který ten den pila. Na své chování v XX si nepamatuje. Je pravdou, že lékařce řekla něco v tom smyslu, že jí nevadí, že jí znásilnili, ale že jí policajti zatáhli do XX. Není to tak, že by jí znásilnění nevadilo, byla ráda, že žije, že se jí nic nestalo. Vadilo jí, že se to bude řešit, rozebírat a že z toho budou problémy. Pokud uváděla, že jí štve, že se na ní ti muži vystřídali a poté jí ani nedoprovodili na metro, pak poškozená uvedla, že to není tak, že jí to neštvalo. Vadilo jí ale to, že s ohledem na její stav, kdy nemohla ani chodit, jak byla připitá, jí nechali na místě, což následně vedlo k tomu, že se při cestě na metro zranila. Při samotném orálním styku se bála, že když začne křičet, uhýbat hlavou, takže by to mohlo dopadnout i mnohem hůř, než to dopadlo. Donucení vnímala tak, že když jí začal sahat na hlavu, začal ji tlačit níž, tak uhýbala tou hlavou, tak ji vzal oběma rukama. To brala jako donucení, že to má udělat. V minulosti měla problémy ve škole. Měla snížené známky z chování za záškoláctví. Opakovaně nechodila do školy a matce o tom lhala. Již dříve měla intimní styk; „nebyl to přítel, ale kluk“. Chodila i s holkou, ale s tou neměla sexuální styk. V XX byla spíš za babičkou, ta je pro ní z rodiny nejdůležitější. K rodičům úplně důvěru nemá. Lepší vztah má s otcem. Rozhodně se ale nikomu nesvěří se vším. Nechtěla, aby se otec o věci dověděl, protože se vídají málokdy a nikdy ho neviděla naštvaného. Bála se, že když se to dozví, tak uvidí, jaký je, když ho naštve. Měla v mobilu nahé fotky přítelkyně, ale neví, jestli je obžalovaným ukazovala. V batohu měla krabičku na marihuanu, ale ta byla prázdná. Obžalovaných se na marihuanu ptala, ale řekli jí, že nemají., XX jí ale řekl, že jí také kouří. Stále vnímá jako to nejhorší, že upadla a zranila se, takže byla středem pozornosti. V té době, kdy se to dělo (nucení k orálnímu styku), nebrala ohled na to, co oni dělají, co si nechala od nich udělat. V tu chvíli to nevnímala. Když pak seděla v metru na těch schodech a koukala se na svoje ruce od krve, tak jí to začalo docházet. Do okamžiku, kdy jí XX zatáhl do křoví, se nebála. Říkala si, o co jde, co dělá. Pak, když jí začal sahat na hlavu, to strach měla. 
  1. Podle § 102 odst. 2 tr. řádu soud přečetl protokol o výslechu nezletilé svědkyně XX, když k takovému postupu byly splněny veškeré zákonné podmínky. Svědkyně uvedla, že XX. zná asi rok, poznaly se na táboře v červenci 2017. Po celou dobu si psaly, fyzicky se znovu viděly až 13. 08. 2018. Sešly se kolem 18:00 hod. v XX, kde se procházely a kolem 19:00 hod. přijely do stanice XX. Zde byly asi 10 minut a koukaly, kdo by jim koupil alkohol. Alkohol si chtěly koupit jen tak. Kousek od metra seděli dva mladí kluci. XX se líbil ten menší, tak k nim došly a začaly se s nimi bavit. XX. mluvila víc, uměla i trochu rusky, ona moc nemluvila. XX těm klukům řekla, jestli by jim koupili alkohol, konkrétně vodku a ona jim dala peníze, asi 300 Kč. Ten menší kluk si vzal peníze a šel vodku koupit do večerky. Ony si tu vodku vzaly a chtěly odejít zpět na XX, a když odcházely, tak jeden z těch kluků na ně zakřičel, jestli mohou jít s nimi. XX. byla pro a jí to bylo jedno. Nakonec kluci navrhli, aby zůstali tam, co byli, tedy u metra XX. Sedli si tam a povídali si. Ona hodně telefonovala, protože ji naháněla babička, sestra a máma. Během povídání otevřeli lahev, každá se jednou napila. Pak ona musela jet domů, což bylo asi kolem 21:00 hod., X. s těmi kluky tam zůstala. Neví, kolik alkoholu bylo v lahvi, když odcházela. Ten menší z kluků rozuměl česky, ten větší uměl jen anglicky nebo rusky. Na začátku, když po nich chtěly, aby jim koupili alkohol, tak se ti kluci ptali kolik jim je let. X. jim řekla, že 16. Je možné, že později jim XX řekla pravdu, tedy že jim je 14 let, ale ona to neslyšela, protože po většinu doby telefonovala. Ti kluci jí připadali v pohodě. Později jí X. psala, že má stehy v puse a nějaká kamarádka jí psala, že X. odvezla sanitka. O tom, že byla sexuálně obtěžována, jí X neřekla. Když odcházela, tak jí X. připadala veselejší, ale v jakém byla stavu, nedokáže posoudit. Zas tak ji nezná. Dále uvedla, že ten menší z kluků jim pořád říkal „pijte, pijte, pijte….“, říkal to česky s cizím přízvukem. Od X ví, že střídala kluky, že má nějaké zkušenosti s drogami, a že alkohol moc nepije. O tom, co se XX. mělo stát, nic neví. 
  2.          Soud dále v hlavním líčení slyšel svědka XX, který kontaktoval poškozenou ve stanici metra XX. Svědek uvedl, že šel večer na XX do metra ve vestibulu po schodech na nástupiště a před ním šla dívka, která hodně nahlas brečela a motala se po schodech. Doběhl jí, aby jí nabídl pomoc. Když k ní došel, viděl, že je od krve. Hned zastavil nějakou slečnu, co šla za ním, jestli má kapesníky. Ptali se dívky, co se jí stalo. Ze začátku říkala, že jenom upadla a roztrhla si ret, (viděl zranění rtu, ze kterého hodně tekla krev). Ptali se jí dál, jestli se jí opravdu něco nestalo, ona pak říkala, že se s kamarádkou opily, že vypily flašku vodky s kamarádkou a že chce jet domů. Ptali se jí dál a ona řekla, že jí znásilnili dva kluci v parku. Tak hned chtěl volat policii, ale to mu dívka zpočátku rozmluvila. Chtěla, ať policii nevolají, že už na ní čeká na XX její otec. Svědek si říkal, že jí přesvědčí v metru, protože slečna jí taky uklidňovala, a z metra zavolají policii. Udělali to tak, protože už zrovna přijela souprava metra a dívka říkala, že musí za tím otcem, že už na ní čeká a že se o ní určitě strachuje. Tak jeli tím metrem. Dívka jim sdělila, že je nezletilá a že brečí asi hlavně kvůli tomu, že se bojí policie. Svědek se domníval, že dívce je tak sedmnáct až osmnáct let. Pak z ní nakonec vylezlo, že jí je čtrnáct, že otec na ní nečeká, tak svědek zavolal policii a policie čekala na XX, kde si ji převzala. Několikrát říkala, že v tom parku to byli dva XX a jednou řekla, že to byli dva XX , ale to XX řekla víckrát. A že v parku už byla sama, že do toho parku šla bez kamarádky, kamarádka odešla z baru a už tam byla jenom s těma klukama. Jinak svědkovi žádné další podrobnosti neříkala. Jenom ví, že slečně řekla něco víc, když pak šel telefonovat do zadní části vagónu. Když vyjeli do vestibulu, tam čekali asi minutu a přijely dvě hlídky policie a převzali si dívku. Jenom se jich zeptali, co se stalo, přijela ještě záchranka, vzali si na ně číslo a pak jeli domů. K dalším dotazům svědek uvedl, že když dívku uviděl, byla mnohem více rozrušená, než že by se pouze bála policie. Jak to vnímal, představuje si takhle největší rozrušení člověka. Nebyla schopná ani mluvit, byla sice opilá, to bylo vidět, ale když řekli, že zavolají policii, tak nebyla schopná ani mluvit, začala pouze ještě víc brečet. Pokud se týká opilosti dívky, trochu se motala, ale byla stále schopná chodit. Když seděla, tak nikam nepadala, vnímala normálně, normálně mluvila, nezadrhávala v řeči, nepřeříkávala se. Alkohol z ní byl i cítit. Dívka skutečně zmiňovala, že byla na XX v baru, neříkala v jakém, že si koupila s kamarádkou lahev vodky a že šly do baru. Pochopil to tak, že do baru již šly opilé. Otec dívky ve stanici XX nebyl, dívka jim sdělila, že si to vymyslela. Dívka s nikým při cestě metrem netelefonovala, ale do telefonu se dívala. Dokud jim dívka neřekla, že jí je čtrnáct, zdálo se mu její jednání zvláštní, byl zmatený, že tak brečela, když chtěli volat policii. Poté už jí věřil, že se skutečně stalo, co popisovala. Na XX byli s dívkou cca 1,5 minuty, pak hned přijelo metro. Na XX byli za cca 15 minut. Nevnímal u dívky, že by byla i pod vlivem drog, přesto jí koukal na ruce, aby se ujistil, že nemá nějaké vpichy. 
  3. Podle § 102 odst. 2 tr. řádu soud přečetl protokol o výslechu nezletilé svědkyně XX., která spolu se svědkem XX pomáhala poškozené v metru. Uvedla, že dne 13. 08. 2018 kolem 22:00 hodiny vycházela ze stanice metra XX a ve vestibulu metra si všimla dívky, která byla celá od krve a brečela. Šla k ní a ptala se jí, co se jí stalo. Zároveň s ní k té dívce přišel i nějaký kluk, ptal se na totéž. Ta dívka jim řekla, že byla s kamarádkou pít, že nějací XX jim koupili pití, a pak to pili s nimi, potom ta kamarádka musela odejít a ona s nimi zůstala sama a oni ji prý zatáhli do nějakého parku, a tam ji nutili k orálnímu styku, prej ji znásilnili, to říkala. Ona se dívky ptala, kam jede, a ta řekla, že na XX, kde má sraz s tátou. S tím klukem řekli, že ji doprovodí a cestou se s tím klukem domluvila, že zavolají policii. Zavolali, a policie si dívku převzala. Dívka byla určitě opilá, měla rudé oči a bylo to i cítit. 
  4. S ohledem na úřední záznam PČR ze dne 14. 8. 2018 sepsaný kpt. XX soud slyšel svědkyni MUDr. XX, která se dle úředního záznamu měla vyjadřovat vyšetřovatelům k chování poškozené na urgentním příjmu dětí ve FN XX. To svědkyně popřela, kdy uvedla, že vůbec nebyla v práci. O věci neví nic, má informace pouze z lékařské zprávy, kdy poškozenou neošetřovala. Její jméno zřejmě bylo zmíněno nedopatřením. Došlo zřejmě k tomu, že si policie neověřila totožnost lékařky, se kterou mluvila a vycházela z „vývěsky“ o službě konajícím personálu, kdy mohlo být skutečně její jméno na této vývěsce, neboť ta se nemění přesně se začátkem směny. Svědkyně potvrdila, že se k věci může vyjádřit pouze Mgr. XX., která poškozenou ošetřovala. 
  5. V návaznosti na výslech sv. MUDr. XX soud vyslechl ošetřující lékařku z FN XX MUDr. XX. Ta potvrdila, že ve FN XX ve své službě ošetřovala poškozenou. Odkázala na vyhotovenou lékařskou zprávu a dále uvedla, následují. K chování poškozené po jejím příjmu k ošetření uvedla, že s ohledem na svojí předchozí praxi by chování dívky, by jako akutní stresovou reakci nepopsala v žádném případě, což bylo pro ni i pro přítomný personál na urgentním příjmu velikým překvapením, protože očekávala, že jestliže 13letá dívka zažije takovou stresující událost, tak bude minimálně plačtivá, bude vyděšená, bude fixovaná na přítomnost otce, který za ní dorazil. Nic z toho však nepozorovali, dokonce tam byly momenty, kdy jim poškozená přišla nějakým způsobem pobavená. Nedokáže říci, zda to mohl způsobit alkohol a zjištěné kanabinoidy, avšak významně ovlivněná jí z tohoto hlediska nepřišla. Když se poškozené ptala, proč si nezavolala sama policii či záchranku poté, co se stalo, tak řekla, že to nepovažovala za nutné. Poškozená se nejen smála, ale velice aktivně vedla nějakou komunikaci prostřednictvím mobilního telefonu. Otce si víceméně nevšímala. Zda si poškozená pořizovala selfie, si svědkyně nepamatuje. Z chování poškozené a z jejích odpovědí pochopila, že byla rozladěná, že vůbec byla odeslaná k ošetření, že byla zadržena hlídkou policie a nelíbilo se jí, že si roztrhla kalhoty. S otcem poškozené komunikovala svědkyně pouze krátce, aby mu sdělila informace o zdravotním stavu dcery a o dalším postup, že musí věc nahlásit i kvůli přítomnosti alkoholu a OPL. Otec byl překvapený, zaražený a jeho reakce svědkyni přišla přiměřená tomu, co se stalo, spíše byl ve fázi prvního popření celé situace, jeho reakce jí přišla adekvátní. Byla to právě svědkyně, která mluvila s policisty, MUDr. XX. to být nemohla. Poškozená měla na svůj věk výrazné líčení. Pokud ve zprávě uvedla, že je pacient orientovaný a čilý, vychází se z exaktních faktorů. Pokud uvedla na stupnici číslo 15, znamená to, že je orientovaná časem, místem, osobou, odpovídá promptně a všechny její motorické funkce jsou zachované a odpovídající plnému vědomí. Pokud by byla ovlivněna vyšší promile alkoholu nebo návykovou látkou, tak určitě by viděla, že ta odpověď je s latencí a hodnotila by to jako 14, takže i ta hodnota 15 odpovídá tomu, že to, co naměřili, skutečně je prokazatelné, že tam vliv toxických látek byl, ale nemělo to vliv na snížení jejích kognitivních a motorických funkcí, ty byly plně zachované. Urgentní ošetření poškozená nepotřebovala, ale policie nemohla postupovat jinak než přivolat RZS. Ve své praxi svědkyně neviděla mnoho znásilněných 13letých dívek a nemá vyšší psychologické vzdělání, nicméně i kolegové záchranáři, kteří byli ve směně, byli velice překvapení, protože podle nich její chování tomu neodpovídalo. Nezpochybňovali, že by k tomu došlo, spíš vyslovili obavu o další psychický vývoj té dívky, pokud tohle na ní nezanechalo větší dojem, jak bude vypadat její budoucnost, nechtěla tím zpochybnit, zda k něčemu došlo nebo ne. Přesto, že měla poškozená 1,4 promile krevní zkouškou, tak ani přes tuto hladinu pro svědkyni vůbec nevykazovala známky opilosti, které by vedly k bezbrannosti. Krevní zkouška byla provedena v nemocniční laboratoři. Pro policii byl zřejmě odebíraný ještě další vzorek krve později. Mohlo k tomu dojít až po jedné hodině ranní.  Svědkyně XX., matka poškozené k projednávané věci uvedla, že dcera přijela na prázdniny za babičkou a za otcem. Co se stalo, jsem se dozvěděla později, kdy dcera nebrala telefony. Ten večer byla v práci. Byly domluvené, že si budou volat a ozývat se a ten den jí přestala dcera brát odpoledne, večer telefony, nereagovala, neozývala se (nepřijímala hovor). V minulosti se to nikdy nestalo. Vždy byly s dcerou v kontaktu po telefonu nebo SMS; posílaly si i fotky. Když už měla strach, tak volala babičce a ta jí oznámila, že ji pustili někam ven za nějakou kamarádkou. Pak se jí snažili dovolat všichni, babička se jí dovolala, až když byla v sanitce a vezli ji do nemocnice. Otec dcery okamžitě jel do nemocnice, v nemocnici ji ošetřili, zjistili přítomnost alkoholu. Co se stalo tam, konkrétně neví, ví, že si rozbila pusu, měla sešitý ret. O události doma nemluví. K doplňujícím dotazům svědkyně uvedla, že dcera je uzavřenější, je puberťačka. Problémy přisuzovala pubertě. O tom, jak dcera žila (užívání alkoholu, drog, sexuální zkušenosti), se dověděla až v souvislosti s projednávanou věcí. Jediný problém, který dcera v minulosti měla, bylo záškoláctví. To se vyřešilo. Byli s dcerou u kurátora, psychologa a a dcera přešla na jinou školu. Bylo to způsobeno i špatnými kamarády. Doma komunikují a žijí normálně, dcera se jí ale příliš s ohledem na svojí uzavřenost nesvěřuje. Otce má dcera ráda, ale má z něj strach. Přesto by však pro ni nepochybně byl oporou. V minulosti měl otec dcery problémy s drogami. S dcerou sice nebyla v kontaktu bezprostředně po události, avšak i poté byla značně rozrušená, jak z události samotné, tak i z možných následků. Jediné, po té noci, když se setkaly, tak se dcery ptala, zda tam došlo k sexu. Na to dcera říkala, že ne, a že se nebránila, protože se bála, co by jí mohli udělat. Od incidentu je dcera pod přísnějším dohledem, včetně dohledu kurátora a řeší se i její užívání drog. Dcera udělala za svou minulostí tlustou čáru. Dcera si po události na nic nestěžuje. Je uzavřená. Jestli to má spojitost s tou událostí nebo se to přisuzuje pubertě, nedokáže svědkyně říct. Uzavřenější určitě je. První, co jí dcera po události řekla do telefonu, bylo, že již nikdy v životě nechce jet do Prahy. Dcera určitě nechodila na nějaké noční tahy. Její kamarádku XX svědkyně nezná. 
  6.        Svědek XX, otec poškozené popsal události tak, že mu volali z XX, že tam má dceru, a že mají podezření na znásilnění, aby si pro ni přijel. Po příjezdu do nemocnice mu oznámili, že dcera měla 1,4 promile, a že tam nějaké sexuální napadení asi bylo.  Pak se viděl s XXX, byla rozhozená, starala se o to, že má na sobě roztrhané věci apod. Jestli byla v nějakém šoku, neví.  Pak čekali na výsledky vyšetření a na kriminálku. K dotazům pak svědek uvedl, že ten den mu dcera řekla, že se spojila přes facebook s kamarádkou z tábora a že by za ní jela na XX nebo na XX. Jela tam okolo čtvrté nebo šesté hodiny. Domluveni byli, že bude do deseti zpátky, a až bude vyjíždět z XX, že mu zavolá a on ji na XX vyzvedne u metra. Až do desáté hodiny s dcerou v kontaktu nebyl, potom se jí snažil dovolat a posílal SMS. U dcery vnímal, že se bála reakce matky, z ní měla velký strach. Dcery se na událost neptal. Dceru v XX viděl mezi jednotlivými vyšetřeními, čekal na příjmu. Chvilkami brečela, chvilkami se smála, střídaly se jí nálady. Smích byl spíš vynucený, jak se jí svědek snažil rozptýlit. Bližší informace o událostech se dověděl až v souvislosti se zahájením trestního stíhání obžalovaných. Vztah XX a matky není asi moc dobrý, XX je v pubertě a jsou tam nějaké třenice. Svědkův vztah s XX dobrý, jsou kamarádi. S dcerou se vídá cca 2x za rok, vždy 1-2 týdny. Dcera do XX jezdí i za babičkou, 2x-3x za rok. Právě svědkova matka má dceru více na starost, když je dcera v XX. Babičku má XX. ráda. Neví, jestli se jí dcera svěřila s tím, co se stalo. V minulosti s XX byl pouze jeden problém a to ve škole, kdy se jí velmi zhoršil prospěch. O tom, že by užívala dcera drogy nikdy, nic nevěděl. Jako možné vysvětlení pro nevázaný život XX vidí svědek komplikace ve vztahu s matkou a izolované prostředí, ve kterém žijí. S dcerou probíral, jak se má chovat k mámě. Měla strach ze setkání s ní. Snažil se korigovat jak XX, tak maminku, aby si nevjely hned do vlasů. S dcerou je stále v kontaktu. Dcera byla po události u psychologa. O chlapcích se s dcerou obecně bavil. Ptal jsem se jí, jestli se jí líbí nějaký kluk, říkala, že si na někoho myslí, nebo že se jí někdo líbí. Svědek si neuvědomuje, že by mu dcera někdy lhala. Svědek přiznal, že občas užívá drogy a taktéž, že byl ve VTOS na cca 4 roky.  
  7.       K návrhu obhajoby byli slyšeni svědci XX matka obžalovaného, XX otec obžalovaného a XX bratranec obžalovaného XX, kteří se vyjadřovali k osobám a výchově obou obžalovaných. Jejich výpovědi lze shrnout tak, že nikdy s ani jedním z obžalovaných nebyly žádné problémy, že nevěří, že by se obžalovaní činu mohli dopustit. 
  8.        Soud dále vyslechl v hlavním líčení znalce MUDr. XX, který shrnul závěry znaleckých posudků vypracovaných společně s prof. PhDr. XX na oba obžalované. Stvrdil závěry znaleckých posudků, podle kterých v případě obžalovaného XX nebyly prokázány žádné sexuálně deviantní tendence a zájmy u posuzovaného. Nebyla zjištěna žádná duševní porucha ani choroba, nebyla také zjištěna žádná sexuální deviace. V době, kdy se měl dopustit inkriminovaného deliktu, byl posuzovaný zřejmě ve stavu lehké opilosti, která neměla forenzně významný vliv na jeho jednání. Při absenci psychické i sexuální patologie nebyly v době deliktu jeho rozpoznávací ani ovládací schopnosti ve vztahu k inkriminovanému jednání snížené. U posuzovaného nebyla zjištěna výraznější agresivita. Posuzovaný nevykazuje ve své sexualitě žádné poruchy ani parafilní zájmy. Je tedy plně schopen svoji sexualitu ovládat. Posuzovaný není po psychické ani sexuální stránce nebezpečný svému okolí, a to též za předpokladu, že by se skutečně dopustil inkriminovaného deliktu, jehož spáchání neguje. Ochranná léčba, ani jiné podobné opatření není u posuzovaného indikované. Osobnost jmenovaného je bez výraznějších anomálií, bez zjevných známek citové či sociální maladaptace. Emocionalita celkem diferencovaná. Afektivita a psychika dostatečně stabilní. Sexuální deviace ani sexuální dysfunkce u obviněného nebyly zjištěny. Je heterosexuálně orientovaný, psychosexuálně zralý přiměřeně věku. V uvedených situacích obviněný bude v souladu se svou inteligencí a nenarušenou osobností jednat pravděpodobně konstruktivně a neagresivně. Vyšetřením nebyly zjištěny znaky svědčící o duševní chorobě v pravém slova smyslu, tedy ve smyslu psychózy, sexuální deviaci v pravém slova smyslu, zvýšené agresivitě, těžším neurotickém onemocnění, hysterických osobnostních rysech, tendencích ke konfabulacím či závažnějším narušení základních psychických funkcí (percepce, paměti, myšlení, pozornosti). Hodnotová orientace obviněného je dle jeho vlastního vyjádření podmíněná především náboženským přesvědčením. Budou u něho převažovat pravděpodobně racionalizace a prosté popírání. Jde o jedince intelektově mírně nadprůměrného (IQ 117), bez forenzně významnějšího poškození centrálního nervového systému. Obviněný není osobou závislou na alkoholu či jiných návykových látkách. Motivace inkriminovaného tr. činu (pokud mu bude prokázán, on sám ho plně popírá) nebude podmíněná žádnou psychickou nebo sexuální patologií a souvisí z psychologického hlediska pravděpodobně především se snahou po sexuálním uspokojení. Obviněný je schopen plnohodnotné účasti na trestním řízení. Sociální a občanská adaptace obviněného je nenarušená, je netrestán, bez znaků závislosti, žije v rodině s dobrými vztahy, má dlouhodobý partnerský vztah, studuje vysokou školu. Obdobné závěry pak znalci učinili i v případě obžalovaného S., kdy vyšetření nevykazuje žádné deviantní prvky. U posuzovaného nebyla zjištěna žádná duševní porucha ani choroba. Nebyla zjištěna žádná sexuální deviace. V době deliktu, pokud se jej dopustil, nebyla u posuzovaného zjištěna žádná forenzně významná duševní porucha ani sexuální deviace. Pokud se dopustil inkriminovaného deliktu, pak jeho rozpoznávací i ovládací schopnosti ve vztahu k deliktu byly plně zachovány. Osobnost jmenovaného je bez výraznějších anomálií, bez zjevných známek citové či sociální maladaptace. Emocionalita celkem diferencovaná. Afektivita a psychika dostatečně stabilní. Sexuální deviace ani sexuální dysfunkce u obviněného nebyly zjištěny. Je heterosexuálně orientovaný, psychosexuálně zralý přiměřeně věku. V uvedených situacích obviněný bude v souladu se svou inteligencí a nenarušenou osobností jednat pravděpodobně konstruktivně a neagresivně. Vyšetřením nebyly zjištěny znaky svědčící o duševní chorobě v pravém slova smyslu, tedy ve smyslu psychózy, sexuální deviaci v pravém slova smyslu, zvýšené agresivitě, těžším neurotickém onemocnění, hysterických osobnostních rysech, tendencích ke konfabulacím či závažnějším narušení základních psychických funkcí (percepce, paměti, myšlení, pozornosti). Hodnotová orientace obviněného je dle jeho vlastního vyjádření zaměřená především na rodinu bez nápadností. Budou u něho převažovat pravděpodobně racionalizace a prosté popírání. Jde o jedince intelektově nadprůměrného (IQ 122), bez forenzně významnějšího poškození centrálního nervového systému. Obviněný není osobou závislou na alkoholu či jiných návykových látkách. Motivace inkriminovaného tr. činu (pokud mu bude prokázán, on sám ho plně popírá) nebude podmíněná žádnou psychickou nebo sexuální patologií a souvisí z psychologického hlediska pravděpodobně především se snahou po sexuálním uspokojení. Obviněný je schopen plnohodnotné účasti na trestním řízení. Sociální a občanská adaptace obviněného je nenarušená, je netrestán, bez znaků závislosti, psychiatricky neléčený, má dlouhodobý partnerský vztah, studuje vysokou školu. Posuzovaný při vyšetření, v anamnéze, ani v psychologických testech nevykazuje vyšší úroveň agresivity. Je plně schopen své agresivní motivace ovládat. U posuzovaného nejsou zjištěny sexuálně deviantní zájmy, jeho sexuální aktivita není nadprůměrná. Je tedy schopen plně ovládat svou sexualitu. Pobyt posuzovaného na svobodě znalci nepokládají z psychického ani sexuálního hlediska za nebezpečný, a to ani za předpokladu, že se inkriminovaného deliktu opravdu dopustil. Žádná ochranná léčba není v tomto případě indikovaná. Znalec dále při svém výslechu uvedl, že osobnostní charakteristiky, jak vyplynuly z testů, ani komunikace, kterou s nimi vedli, nesvědčili pro nějakou výraznou explozi, prchlivou náladu, ani se nesnažili nějak výrazně agresivně vystupovat proti obvinění nebo proti vyšetření apod. Předpokládá u obou průměrnou sociální adaptaci i ve stresující situaci. Pro konkrétní situaci postupují logicky, sociálně obvyklým způsobem a nejsou tam nějaké výrazné negativní emoce, které by ovlivňovaly ten jejich přístup. Předpokládaný konzum alkoholu nebyl velký, takže pokud byli pod vlivem alkoholu, jednalo se o opilost prostou, ani jeden není závislý na alkoholu v tom smyslu, že by patologicky nemohl přestat pít, nebo nemohl se vzdát konzumace, tzn., že nepovažují tu opilost v tomto případě za forenzně významnou. Pokud se týká možné motivace, znalec uvedl, že se obžalovaní upnuli na příležitost ke komunikaci. Jejich motivy byly zpočátku afiliativní, tzn., chtěli se seznámit a pobavit. Možnost resocializace obžalovaných je bezproblémová. Pokud se týká navazování vztahů, jsou obžalovaní spíše introvertní. Byli spíše ve vleku té události, protože jeden z nich se odhodlat zakoupit alkohol, který slečny požadovaly a tak s nimi navázali docela přátelský kontakt. V navazování vztahů jsou zdrženlivější. 
  9.        Na poškozenou byl v přípravném řízení zpracován znalecký posudek ke zkoumání jejího duševního stavu znalci z oboru psychiatrie a z oboru psychologie MUDr. XX a PhDr. XX, kdy tito ve znaleckém posudku konstatovali, že celková osobnostní struktura posuzované pošk. nezl. XX je výrazně disharmonická, introvertovaná, psychicky labilní, úzkostná. Také vznětlivá, plachá, citově tvrdá, individualisticky zdrženlivá, soběstačná, bez dostatku sebevlády, vnitřně napjatá. Podle projekcí s neuroticky porušenými vztahy k druhým lidem s tendencí selhat v zátěži v důsledku útlumu a vytěsnění citů. Schopnost svědkyně zapamatovat si a následně reprodukovat prožité události je neporušena. Skutečnosti, které poškozená uvedla, nejspíš zažila. Otázkou je míra její aktivní spoluúčasti vzhledem k stupniopilosti (viz odpověď znalce psychiatra). Vzhledem k anamnestickým údajům o komplikacích při narození, disharmonickému vývoji osobnosti, socializovaných poruchách chování, způsobu života s časným zahájením sexuálního života a konzumaci drog a průběhu šetřené události, je obecná věrohodnost svědkyně snížena. Rozumové a duševní schopnosti poškozené v době, kdy měl být na ní spáchán trestný čin, byly snížené prostou středně těžkou opilostí s nejméně 1,45 – 1,60 promile alkoholu v dechu. Vzhledem ke zkušenostem poškozené s alkoholem, hodnotí znalkyně, schopnosti poškozené vyhodnotit situaci a účinně se bránit snížené střední měrou. Šlo o osobu bezbrannou. Poškozená trpí disharmonickým vývojem osobnosti se socializovanými poruchami chování. Z psychiatrického hlediska šlo u poškozené v době po činu o akutní stresovou reakci. Následná posttraumatická stresová porucha se nevyvinula. Nebylo zjištěno, že by psychické potíže související s činem způsobily poškozené omezení v jejím životě. V hlavním líčení pak k dotazům soudu a stran znalci rozvedli své závěry následovně. Pokud se týká specifické věrohodnosti, nejsou znalci oprávněni k tomu závěry uvádět, nicméně znalec Dr. XX uvedl, že dle subjektivního vnímání se přiklání k závěru, že se událost stala tak, jak ji popisuje poškozená, Dr. XX pak uvedla, že rovněž z psychiatrického hlediska nezjistila důvody, pro které by měla poškozená lhát. Fakt, že se u poškozené nevyvinula posttraumatická stresová porucha (dále také jen „PSP“) je zjevně zapříčiněn vývojem poškozené i jejími osobnostními rysy, kdy poškozená má poruchy chování, sexuální iniciaci ve 13 letech, má zkušenost s alkoholem, pokračuje pervitinem, jsou tam poruchy chování. Byl to experiment, který dopadl tak, jak ona nemohla předpokládat. Znalec psycholog uvedl, že v době, kdy poškozenou vyšetřoval, což byl asi měsíc po té události, trpěla silnou úzkostí silnou úzkostí z možných následků. Poškozená sama sdělovala, že žádné následky události nemá, že má strach z možné pomsty obviněných, z toho, že to vyšlo najevo. Ona sama říkala, že kdyby nebyla k tomu nepřímo donucena, tak by nikdy tu událost nenahlásila a zatajila by ji. Poškozená jako oporu vnímá otce a zejména babičku – matku otce. Vztahy s matkou hodnotila jako neutrální – ani špatné ani extra dobré. Pokud poškozená nechtěla, aby se blízcí o události dověděli, je to s přihlédnutím k osobě poškozené vysvětlitelné tím, že měla výčitky svědomí, že matce i otci udělala něco špatného, a že je to ona, kdo za to může. Je to dáno vývojem osobnosti. Obecně prakticky – dívky v pubertě se nesvěřují překročením výchovné rámce doma. Je to velmi časté a ona rámce překračovala zhruba od 13 let. Není zcela zřejmé, jak iniciativní poškozená je při navazování blízkých vztahů. Existuje mnoho faktorů, které do toho zasahují, navíc je poškozená pubertální dívkou, která nedomýšlela důsledky, nemá zkušenosti, její emoční výkyv je také pubertální. V testech vyšlo, že poškozená v reálném životě, pokud dojde k nějaké stresové nebo zátěžové situaci, tak může selhat ve smyslu použití adaptačních způsobů vyrovnání se s tou situací. Poškozená si je vědoma nesprávnosti svého chování (užívání drog, alkoholu, předčasné iniciace sexuální zkušenosti), kdy ale tam hraje roli puberta a impulzivita v pubertě. Ona ví, že je to špatně. Funguje efekt, že když to dělají další a mají tam brko, tak si dá také, opora rodiny je slabší. Teoreticky u poškozené může nastat negativní reakce, kdy je poškozená odmítnuta, ačkoli má zájem o bližší kontakt. Záleží na spoustě dalších věcí, jak se s takovou situací vyrovná. Dalo by se říct, že v některých situacích se s těmito příhodami vyrovnává tzv. maladaptivně, tzn., nezvládá je, tzn. například tuto konkrétní situaci, nezvládá, opila se. Rozhodně se ale nejedná o pravidlo. V daném případě bylo jednání poškozené ovlivněno především mírou opilosti. Znalec z oboru psychiatrie nenalezl žádnou motivaci, proč by si měla vymýšlet právě popisovanou událost a ne něco jiného. Pokud se poškozená při lékařském ošetření nechovala dle v předpokládaných intencích daných prožitou událostí, lze to přičítat opilosti. Znalkyně z oboru psychiatrie uvedla doslova „v té opilosti byla chráněna před celým tím prožitkem toho neštěstí, té hrůzy“. Možné následky jí došly až později. Pokud se poškozená policii vyjadřovala v tom smyslu, že ji štve, že se na ni ti muži vystřídali a poté ji ani nedoprovodili na metro, může být takové vyjádření dáno tím, že v opilosti do určité míry spolupracovala, neboť jak byla opilá, až tak jí to nevadilo. Znalkyně z oboru psychiatrie pak dodala, že alkohol je citové anestetikum. Pokud byla poškozená třeba na dojezdu pervitinu, nebo tam měla marihuanu, tak vlastně to prožívání 13leté dívky, která je pod vlivem alkoholu a líbí se jí kluci, tak může v dobré víře jít a očekávat nějaké seznámení, a když se něco takového stane, tak trauma může přijít po vystřízlivění, anebo po nějaké době, že si uvědomí důsledky, následky a vlastně ten stav celkově. Osobnostní charakteristiky poškozené jsou takové, že potenciálně je schopna si podobnou událost vymyslet a otázka je, jestli se podaří zjistit buď motivaci, která by svědčila proto, že si to vymyslela, nebo se nepodaří. Znalci nevnímají jednání poškozené tak, že by se chtěla zviditelnit. Věc nechtěla oznámit. Kdyby tomu tak bylo, nafoukla by obrazotvorností následky a třeba i čin. Čin nebyl výrazně hysteridně popsaný. Při vyšetření byla poškozená v úzkosti, říkala, že to mají geneticky dané, ale vycházela ze strachu z těch pachatelů. Další závěry, které učinili, svědčí pro to, že čin se stal. Poškozená není ten typ, který by si vymýšlel. S ohledem na to, že se bála následků, že by se jí případně mohli pachatelé pomstít, tak je otázka, kdyby se to nestalo, že by to neřekla. Spíše by měla tendenci to popřít, že se to stalo, než by si to vymýšlela. Poškozená se nepotřebuje ukazovat v lepším světle a ani si vymýšlet, protože tohle je na upoutání pozornosti, ona poutá pozornost svými eskapádami s návykovými látkami. Poškozená si uvědomila, o co šlo až nějakou dobu po činu, alkohol působí na mladistvé více než na dospělé lidi a podle toho, jak se chovala, tak alkohol byl citové anestetikum, kdy nebyla schopna hodnotit správně a detailně, co se stalo, a účinně se bránit. To, co se stalo v průběhu, to neočekávala. Až když to nastalo a překročilo to ten rámec, díky tomu, že byla opilá, nemohla se účinně bránit, nevěděla jak. Chování poškozených po znásilnění je různé. Jde také o to, jestli je dívka znásilněna agresivně či neagresivně. Když jde po parku, někdo ji zmlátí a násilí přinutí k sexu, případně má po sobě modřiny, určitě bude reagovat jinak. Bude plakat a bude ve stresu a v šoku z nenadálého jednání. Tady musela být ze začátku určitá míra spolupráce. Kluci se poškozené určitě líbili, koupili jí alkohol, a tak si myslela, že bude třeba hezký večer, že bude vztah. Pokud se týká bezbrannosti, mladí lidé ve svých důsledcích nechápou, co je sex a znásilnění. Přistupují k sexu jako k praktické činnosti, rovina prožitková nebo vztahová je jim vzdálena, nejsou schopni ji dohodnotit. Dospělý by se bránil pokusu o znásilnění tím, že vnímá situaci v mnohem širším kontextu než dítě. Pokud se týká v úvahu přicházejících motivací, anamnesticky u poškozené nedošlo k nějakým podobným situacím, že ona by si vymýšlela. Výchovné problémy jako záškoláctví jsou „pouze“ impulzivní poruchy chování. Z nějakého důvodu si vymyslet událost by vyžadovalo racionální úvahu, avšak schopnost poškozené racionálně uvažovat byla z pohledu psychologa snížena. Akutní stresová reakce vzniká, když se člověku stane něco, co ho traumatizuje a on si to uvědomí. Tam nastane úzkost, pochopení toho, poruchy spánky, neurotická reakce, akutní, tak jak to popisovala poškozená, netrvalo to ani měsíc, trvalo to týden. Jednalo se o strach z pachatelů. Neomezilo to poškozenou v běžném životě, protože to bylo akutní stresové trauma a trvalo nějakou krátkou dobu. Znalci dospěli k závěru, že to závažný vliv nemělo. Stresová reakce byla silná ještě v době, kdy poškozenou znalec – psycholog vyšetřoval. Nelze vyloučit, že stavy mysli poškozené pocházejí z jiných zdrojů, otázka je, do jaké míry, co spadá na vrub té události. Ale i v rámci té události je třeba zdůraznit, že ona věc spíše vyčítala sobě. Pokud poškozená uvedla, že strach konkrétně pochází z odplaty, tak neměli znalci důvod tomu nevěřit. Když se lidé něčeho bojí a přijdou na vyšetření, ať již v rámci posudku nebo v rámci vyšetření, tak obvykle mluví o té samé události. V odborné praxi se vychází ze skutečnosti, že člověk uvádí nepravdivé údaje buď z patologických důvodů, tzn., že trpí nějakou duševní poruchou nebo chorobou, anebo že vědomě lže. Znalec může s jistotou nebo s větší jistotou určit tu první variantu, tzn., že člověk je nějakých způsobem nějakým duševně nemocný, že má nějakou poruchu, a proto uvádí nepravdivé údaje. Pokud ten člověk netrpí duševní poruchou nebo chorobou, kterýkoliv člověk je schopen uvést nepravdivé údaje vědomě a to znalec nezjistí. Pod vlivem alkoholu jsou lidé více sugestibilní, poškozená si pod tím alkoholem troufla do vztahů jít dál, než by třeba chtěla a zároveň nedovedla správně vyhodnotit nebezpečí, které z toho plyne. Tím, když nedovedla posoudit, tudíž se z toho vyplývá účinně se bránit, tzn., že byla v jakémsi stavu bezbrannosti. Následkem požití alkoholu je člověk lhostejnější. Ženy se opíjejí proto, aby byly povolnější. To platilo i v případě poškozené. Poškozená říkala, že byla mile překvapena, že babička jí obejmula a ani otec jí nic nevytknul. Pokud by se uvažovalo, že stresová reakce, o které hovoří psychiatr, byla důsledkem strachu z případného trestu otce, tak to určitě tak nebylo. Strach z případného potrestání ze strany otce, kdy znalec vyšetřoval poškozenou asi měsíc po té události, by se nepromítl do těch testů takovou měrou nebo tak masivně. Pokud poškozená uvedla, že nejhorší na celé události bylo její zranění, pak k tomu znalkyně uvedla, že akutní stresová reakce nastala, když si to uvědomovala postupně, co se mohlo stát, následky toho činu. Jelikož je ještě psychicky nezralá a sex bere jako hru. Pokud znalkyně celé shrne, poškozená byla ve stresu a nechtěla poutat pozornost tím, co se jí stalo, ale chtěla to uklidit pod koberec.  

  1.      Se souhlasem stran byly čteny závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie a z oboru kriminalistika, odvětví biologie, genetika a daktyloskopie. Jak vyplývá ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, vypracovaného Doc. Ing. XX, v předloženém vzorku krve nezl. XX byla stanovena hladina ethylalkoholu 1,14 g/kg. Nezletilá se tedy v době činu nacházela ve stavu opilosti. Analýzou krevního séra byla prokázána minulá konzumace konopných drog (marihuany). Nelze tedy vyloučit, že v době činu se poškozená nacházela pod kombinovaným vlivem alkoholu a marihuany, souběžná konzumace marihuany a alkoholu má významný potencující efekt na CNS. Ve zbylém krevním vzorku nebyla přítomnost pervitinu potvrzena. Pervitin je detekovatelný v krvi podstatně kratší dobu než v moči, vzorek moče však nebyl zajištěn. 
  2.      Dle znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví biologie, genetika a daktyloskopie se ze zajištěných věcných stop nepodařilo zajistit použitelné daktyloskopické stopy. Genetickou analýzou byla prokázána shoda DNA zajištěné na nedopalcích (st. č. 5 - 8), zajištěných na místě setkání obviněných s poškozenými u metra XX s DNA obviněných (st. č. 5 - 7 obv.XXX st. č. 8 - obv. XXX.). Tedy je prokázána přítomnost obviněných na místě setkání s poškozenou. Ve stopách zajištěných od poškozené, na jejích oděvních součástkách, byla prokázána DNA poškozené. Ze stěru lidské krve, z pasu předložených kalhot patřících poškozené, byla dále izolována DNA vykazující shodu s DNA obv. XX. Ze stěru hrdla lahve, stopa č. 4, byla prokázána přítomnost DNA shodné s DNA pošk. XX a DNA shodné s DNA sv. X… Dále byly podle § 213 odst. 1 tr. řádu předloženy důkazy listinné, jak tyto jsou uvedeny v protokolu z hlavního líčení a specifikovány dále. Strany neměly návrhy na doplnění dokazování. Proto soud prohlásil dokazování za skončené. Poté, co soud provedené důkazy zhodnotil jednotlivě a v jejich vzájemných souvislostech, dospěl k závěru, že se obžalovaní dopustili jednání popsaného ve výrokové části tohoto rozsudku, kterým naplnili skutkovou podstatu shora uvedeného přečinu. Oproti podané obžalobě, jak vyplývá z následujícího odůvodnění, došlo k úpravě popisu skutku s ohledem na prokázaný skutkový děj, kdy výsledkem je i změna právní kvalifikace oproti podané obžalobě. 
  3.       Pokud se týká skutkových zjištění, soud vycházel při rozhodnutí o vině logicky v podstatě zcela z výpovědi poškozené, která, byť je jediným přímým důkazem, usvědčuje obžalované ze spáchání uvedeného skutku. Fakt, že se jedná o jediný přímý důkaz, je v obdobných projednávaných případech v podstatě typický, kdy z charakteristiky skutku je zřejmé že se jedná o případ tvrzení proti tvrzení. V případě obou obžalovaných se totiž v podstatě jedná, pokud se týká samotného úzce časově ohraničeného jednání, ve kterém je spatřováno právě spáchání uvedeného zločinu, o „dvojjedinou“ výpověď. Při porovnání výpovědi obou obžalovaných se pouze v této části výpovědi obou obžalovaných v podstatě zcela shodují, kdy lze poukázat na fakt, že pokud se týká předchozího a následujícího děje (jeho popisu) se výpovědi obou obžalovaných více či méně liší. Poukázat lze na shora shrnuté výpovědi obžalovaných, jejichž součástí bylo vyjadřování se k průběhu děje u stanice metra XX (poškozená mluvila částečně rusky – obž. X. x částečně anglicky - poškozená x obž. X. s poškozenou nemluvil, protože mu nerozuměla, když mluvil anglicky, přitom on sám rusky umí), popis cesty s poškozenou do parku (jak byli seřazeni, jak se chovala poškozená) jakož i cesty zpět z místa činu. Projednávaná věc je do určité míry netypická v tom smyslu, že poškozená je osobou nízkého věku, čemuž odpovídá její rozumová vyspělost a vyjadřovací schopnosti, byla pod značným vlivem alkoholu, který významně zhoršuje, jak je soudu z jeho činnosti známo, ukládání paměťových stop a schopnost následné reprodukce vnímaných skutečností, kdy navíc je osobností značně disharmonickou. U poškozené je nepochybně značně snížena schopnost posoudit ze všech hledisek prožitou událost, jakož i chápat její vážnost. I z toho důvodu musel soud k verzi poškozené (a její osobnosti) přistupovat značně kriticky a velmi podrobně se zabývat v podstatě každým detailem výpovědi poškozené ze všech v úvahu připadajících hledisek a tuto musel podrobně konfrontovat s ostatními provedenými důkazy. Po provedeném dokazování pak soud musel konstatovat, že verze prezentovaná poškozenou obstála, kdy je podporována a ověřována dostatečným způsobem tak, aby mohla být rozhodujícím důkazem pro výrok o vině obžalovaných. 
  4.     Obhajoba zcela logicky (a z tohoto hlediska k věci přistupoval soud), se snažila věrohodnost poškozené zcela podkopat, poukazujíc na jednotlivosti z její výpovědi, faktu, že v minulosti lhala o různých věcech, že má výchovné problémy, že je stižena následky disharmonického vývoje. Předně je třeba uvést, že každého svědka, není-li bezprostředně zjištěn jeho evidentní zájem na výsledku projednávané věci, je třeba považovat za věrohodného, není-li z objektivních skutečností možné dovodit důvodné pochybnosti o jeho věrohodnosti. To se v daném případě nestalo. 
  5.     Předně je třeba uvést, že znalci posuzující duševní stav poškozené de facto konstatovali, že její chování a postoje jsou dány jejím disharmonickým vývojem vlivem vnějšího prostředí, kombinovaným s pubertálním věkem. Znalci konstatovali, že poškozená netrpí duševní poruchou, která by jakkoli ovlivňovala její schopnost vypovídat důvěryhodně. U poškozené se neprojevily žádné indicie, které by nasvědčovaly tomu, že poškozená má vlastní (niterní, vrozené) vady, či problémy, které by samy o sobě vedly k závěru, že má poškozená zvláštní tendence ke lhaní či jiné zvlášť negativní vlastnosti, ze kterých by bylo možné obecně dovozovat motivaci ke křivému obvinění. Ačkoli je poškozená osobou mladou, je si nepochybně vědoma možných následků na ni i na osoby, proti kterým svědčila, kdy nebyly u ní shledány ani žádné zvláštní tendence ke mstivosti nebo snaze po odplatě. 
  6.     Pokud bylo prokázáno, že poškozená v minulosti lhala, jednalo se vždy o situace, které svojí závažností nedosahovaly ani zdaleka závažnosti projednávané věci, kdy její lži se odvíjely právě a především od vlivu vnějšího prostředí (disharmonický vývoj daný do značné míry rodinou, nesprávní kamarádi apod.), jakož i jejího psychického stavu daného probíhající pubertou (experimenty se sexem, alkoholem, drogami, předvádění se před kamarády). Na tomto místě lze konstatovat, že prokázané lži poškozené lze podřadit pod typ lží, které lze z hlediska projednávané věci podřadit pod určitou kategorii lží „nevinných“, kterými se poškozená snažila dosáhnout určitých dílčích výhod, či jimi „mlžila“, aby zakryla své nežádoucí chování. Tyto lži poškozené lze tak označit za lži v podstatě typické pro věk a osobnost poškozené. Je přitom třeba konstatovat, že se nejednalo o programové jednání poškozené, ale o její určité výstřelky nemající zásadní vliv na věrohodnost poškozené v zásadních věcech. Z hlediska charakteru poškozené je třeba poukázat na fakt, že tyto lži z minulosti v trestním řízení poškozená, vědoma si možných následků, bez okolků přiznala, což poškozené významně přidává na její věrohodnosti, když přiznala i to, co přiznávat v podstatě nemusela. 
  7.      I přes výše uvedené soud přesto podrobil zevrubnému zkoumání výpověď poškozené v kontextu závěrů znaleckého posudku na posouzení jejího duševního stavu, kdy pokud poškozená zjevně netrpí patologickým lhářstvím, musela by mít ke křivému obvinění obžalovaných určitý motiv. Na první pohled teoretických motivů k takovému jednání má poškozená poměrně hodně. V kontextu faktu, že poškozená nechtěla informaci o tom, co se jí stalo vůbec sdělit a věc z vlastní vůle a přesvědčení nahlásila třetí osoba (viz výpověď zcela nezávislého svědka X), však jakékoli úvahy o jednotlivých v úvahu připadajících motivacích vedly soud do slepé uličky. Je přitom třeba zdůraznit fakt, který byl obhajobou kladen k tíži věrohodnosti poškozené, že poškozená vlastně samotný akt znásilnění nevnímala výrazně negativně, což je však poměrně dobře vysvětlitelné postoji poškozené k otázce sexuality a intimního kontaktu, ke kterým se vyjadřovali i znalci. Poškozená na otázku ohledně zkušeností se sexem v minulosti, zda „Měla v minulosti nějakého intimního přítele nebo přítelkyni?“ uvedla „Měla. Intimní zkušenost to nebyl přítel, ale byl to kluk.“. Je tak zjevné, že poškozená k intimním kontaktům přistupuje pragmaticky, bez potřeby určitého duševního souznění spočívajícího v blízkosti osob, společného prožívání událostí ve vzájemném porozumění a ohleduplnosti, vzájemné důvěrné komunikaci, poskytování si podpory apod. Poškozená bere sexuální styk do značné míry jako hru (viz vyjádření znalců z oboru psychiatrie a psychologie). Z toho pak zjevně pramení i neobvyklé chování poškozené, pokud se týká vnímání prožité události a upřednostňování následně prožitého úrazu jako ještě možná negativnějšího, neboť v tom vnímala svojí největší potupu. Je totiž třeba přihlédnout k faktu, že žádné zjevné přímé následky jednání obžalovaných na poškozenou nemělo, kdy to je dáno zřejmě tím, že se nejednalo o agresivní chování. Z tohoto hlediska je pak pochopitelné, že poškozená může mít větší strach z možných následků projednání věci než ze samotného znásilnění. 
  8.       Pokud bylo chování poškozené po jejím převozu do FN XXl neobvyklé, kdy se poškozená nechovala jako „typická oběť znásilnění“ (kterou dle názoru soudu definovat nelze, neboť zcela záleží na konkrétním jednání a specifikách dané osoby), pak toto může být dáno shora uvedeným, určitým obranným mechanismem, jakož i zjevně do značné míry působením alkoholu (viz znalkyně MUDr. XX). Nelze odhlédnout ani od výpovědi sv. G., otce poškozené, který se vyjádřil v tom smyslu, že se snažil celou situaci zlehčit, aby poškozené ulevil, což vedlo i k tomu, že ji vynuceně rozesmál. Nelze přitom odhlédnout ani od faktu, že v krvi poškozené byly nalezeny stopy po předchozím užití OPL, jejichž působení nelze taktéž zcela vyloučit. 
  9.      Pokud se týká samotné míry ovlivnění alkoholem, soud vycházel z lékařské zprávy FN XX v kontextu výpovědi sv. MUDr. XX, kdy je zjevné, že při prvním odběru krve ve FN XX po přijetí poškozené k ošetření, měla tato alkohol v krvi dle akreditované laboratoře 1,4‰. Znalecký posudek z oboru toxikologie vycházel až ze vzorku, který byl odebrán s určitým časovým odstupem ve FN XX, kdy koncentrace alkoholu v krvi byla 1,14‰. Je zjevné, že v této době se poškozená nacházela ve fázi postresorpční, kdy lze dovozovat, že v době spáchání činu byla koncentrace alkoholu v krvi poškozené ještě vyšší, kdy lze hovořit s přihlédnutím k věku poškozené (a popisu jejího chování, kdy klopýtala, neudržela se na nohou a upadla) o stavu střední opilosti v době spáchání činu. Tento její stav nepochybně sám o sobě definuje stav bezbrannosti. Poškozená přesto při ohledání místa činu spolehlivě označila místo, kde mělo dojít ke znásilnění, kdy na místě byla nalezena lahev od vodky, ze které popíjeli (viz protokol o OMČ a znalecký posudek z oboru genetiky), což opětovně činí verzi poškozené věrohodnou. 
  10.     V podstatě nesporný mezi obžalovanými a poškozenou byl popis průběhu jednání do okamžiku, než opustili spirálovou točnu u stanice metra XX, kdy poškozená sice uváděla, že si na některé věci nepamatuje, což však může být dáno právě její mírou opilosti. V základních obrysech však byla výpověď obžalovaných a poškozené shodná, kdy to soud vede k závěru, že poškozená byla schopna rekapitulovat v obecném smyslu (s určitými pochopitelnými výjimkami) průběh večera. 
  11.     Je nepochybné, že určitou část morální viny na skutku nese samotná poškozená, neboť to byla právě ona, kdo společně se sv. XX, iniciovala první kontakt s obžalovanými za účelem (nelegálního) pořízení alkoholu. Takové jednání poškozené je nepochybně nežádoucí a v tomto smyslu musí být chování poškozené pod zpřísněným dohledem. Valnou část viny na dalším vývoji situace (pomine-li soud samotný akt znásilnění) pak však nesou obžalovaní, obžalovaný XX. zvlášť. Byl to právě on, kdo svolil k nákupu alkoholu poškozeným, tento jim koupil. Byli to obžalovaní, kteří pak chtěli navázat s nezletilými bližší kontakt a obě nezletilé pobízeli k pití, což vedlo k tomu, že se poškozená dostala právě do stavu střední opilosti. Je zjevné, že to byli také obžalovaní, kteří iniciovali odchod s poškozenou do přilehlého parku. Předně je třeba uvést, že poškozená k tomu zjevně neměla důvod, kdy jí prezentovaná záminka obžalovaných (že obž. XX nechce pít na veřejnosti) se v kontextu jejich předchozího a následujícího jednání jeví jako logická. Soud jako zcela účelovou vyloučil výpověď obž. XX, že se mu pošk. XX nelíbila, že jí vnímal (značně) negativně. Je totiž zcela zvláštní, že by jí za takové situace v podstatě „trpěl“ a bavil se s ní téměř 1,5 hodiny (viz kamerové záznamy od prvního setkání po odchod od stanice metra XX). O kontaktu mezi obžalovanými a poškozenou u metra XX hovoří i biologické stopy zajištěné na nalezených nedopalcích cigaret. Byli to tedy obžalovaní, kteří, ačkoli nepochybně měli být těmi „vyspělejšími“, s vědomím toho, že je poškozená nezletilá, kdy museli vnímat její stav, měli celou záležitost ukončit. To však neučinili a pod záminkou dalšího popíjení v parku poškozenou odvedli. 
  12.      Tím se soud dostává k motivaci obžalovaných. Je zjevné, že obžalovaní sice netrpí žádnou duševní poruchou či sexuální odchylkou, kdy to však neznamená, že by se nemohli dopustit sexuálního deliktu. Situaci lze nepochybně přirovnat ke známému přísloví „příležitost dělá zloděje“, kdy onu příležitost poškozená v podstatě naservírovala oběma obžalovaným svým chováním přímo pod nos. Poškozená nepochybně mohla svým chováním, kdy sama připustila, že obž. XX se jí líbil, přispět k domněnce obžalovaných, že za situace, kdy s nimi jde dobrovolně do parku, je svolná k intimnímu kontaktu. Pokud poškozená připustila, že dokonce obžalovaného XX objala, pak to nepochybně mohlo být spouštěčem jednání obžalovaných. O obžalovaných nebyly zjištěny žádné negativní informace z minulosti, kdy (vcelku nepřekvapivě) byli veškerými příbuznými označeni za vzory dobrého chování. Soud nepochybuje o tom, že skutek, kterým byli obžalovaní shledáni vinnými, je excesem z jinak řádného života. Dokonce si soud dovoluje dovodit, že v případě, že by obžalovaní znali skutečný věk poškozené, uvedeného jednání by se zřejmě nedopustili. Právě otázka vědomosti věku poškozené je jednou z nejpalčivějších otázek v projednávané věci. 
  13.      Soud rozhodně nevyloučil, že poškozená skutečně sdělila během komunikace s obžalovanými, že jí je čtrnáct let. Nicméně znalost této informace obžalovanými nebyla nijak potvrzena. Je nepochybné, že mezi poškozenou a obžalovanými byla značná jazyková bariéra, kdy navíc komunikace mezi poškozenou a obžalovanými byla roztříštěna do několika celků dělených komunikací s dalšími osobami, odchodem nezletilé XXX., popíjením z lahve vodky atd. Za takové situace nemuseli skutečně obžalovaní informaci o skutečném věku poškozené zachytit a mohli stále být v domnění, že je jí 16 let, jak jim již dříve řekla, což potvrdila i sv. XX. Tomuto jejich přesvědčení nahrával nepochybně vzhled poškozené, která je jednak na svůj věk poměrně fyzicky vyspělá (jak se soud mohl přesvědčit při jejím, byť odděleně provedeném, výslechu), jednak v daný den byla nalíčena tak, že na věk nižší než 15 let by ji netipoval nikdo (viz výpověď sv. X., sv. X.). Obžalovaní tak zjevně nepodkročili požadovatelnou míru opatrnosti, kdy nejednali ve vztahu k okolnosti zvlášť přitěžující spočívající v předmětu útoku charakterizovaném jako osoba mladší 15 let ani v nevědomé nedbalosti. 
  14.      Z výše uvedeného vyplývá, že se skutečně obžalovaní v určitý okamžik začali snažit „vytěžit ze setkání s poškozenou co nejvíce“, kdy měli důvod domnívat se až do okamžiku, než poškozenou k orálnímu styku donucením a zneužitím její bezbrannosti přinutili, že se ničeho špatného nedopouští. Rozhodně tak nelze jednoznačně říci, že průběh samotného znásilnění ve smyslu užití násilí a zneužití bezbrannosti poškozené nějak plánovali; pravděpodobně se jednalo o určitý zkrat. 

Fakt, že u obžalovaných při orálním sexu nedošlo k vyvrcholení, rozhodně nemá vypovídací schopnost k otázce (ne)spáchání skutku. Tato skutečnost může mít mnoho různých vysvětlení, včetně toho že k ejakulaci u obžalovaných došlo, nikoli však v ústech obžalované nebo na ní, že byli obžalovaní vyrušeni, že si uvědomili na základě určitých indicií, že styk ze strany poškozené dobrovolný není apod.  Na věrohodnosti poškozené s přihlédnutím k jejímu celkovému stavu (rozrušení, věk, zranění) nemění nic ani fakt, že ve svých vyjádřeních vůči svědkům mohla sdělit nepřesné či zavádějící informace, či informace, které byly nesprávně reprodukovány, nebo dokonce informace lživé. Koneckonců i sama poškozená ve své výpovědi korigovala svá vyjádření, která byla reprodukována pouze jako zprostředkované informace ve výpovědích, úředních záznamech policie či v lékařské zprávě. Pokud poškozená sdělila sv. X., že byla s kamarádkou v baru, nebyla sice tato skutečnost prokázána, nicméně nelze vyloučit, že se jednalo o určitou „informační zkratku“ v tom smyslu, že se opila. Pokud jednou zmínila, že pachatelem mohl být XX, nepochybně mohlo jít o přeřeknutí nebo nesprávné zachycení informace, když poškozená nadále mluvila o XX nebo XX. Pokud poškozená měla uvést, že pohlavní styk odmítla, mohlo se jednat pouze o určitou zkratku použitou lékařkou ve zprávě, kdy jakýkoli náznak nedobrovolnosti jednání poškozené mohla ona sama vnímat jako odmítnutí. Pokud poškozená sv. X. sdělila, že na ní čeká otec, jednalo se sice o lež, která však byla zjevně motivována tím, že nechtěla, aby svědek volal policii, což potvrzuje závěr o tom, že nechtěla vůbec, aby se o činu vědělo. Za takové situace je značně nepravděpodobné, že by si celé jednání vymyslela. Jak správně poznamenala znalkyně MUDr. XX, bylo by v takovém případě nejjednodušší a nejpřirozenější, že by si vybájila následky, či by barvitě popsala samotný akt znásilnění (třeba včetně zranění, které si však následně způsobila sama, což také zcela bezprostředně sdělila), aby dodala případné své „historce“ na věrohodnosti. Poškozená však zjevně zášť či zlost vůči obžalovaným vyplývající ze samotného sexuálního styku necítí. Bojí se pouze možných následků, jakož se i zlobí na sebe, že se přivedla do takového stavu, který s sebou přinesl následek v podobě znásilnění a zranění. 

  1.       Soud tedy má za prokázané jednání obžalovaných, jak bylo pojato do výroku o vině. Pokud se týká prvku násilí, je tento dán samotným faktem, že poškozenou obžalovaní chytili za hlavu a tlačili ji ke svému rozkroku (nejpozději v tomto okamžiku již museli být srozuměni, že se jedná o nedobrovolný styk), kdy poškozená nebyla schopna se (adekvátně) bránit, maximálně se mohla snažit uhýbat hlavou. Nejednalo se tedy o dobrovolný styk, který by v případě felace musel být vyjádřen aktivním jednáním poškozené daným místními podmínkami, tedy zřejmě přinejmenším dobrovolným kleknutím na kolena a dobrovolným vložením penisu do úst. Otázku bezbrannosti poškozené pak soud rozebral výše. 
  2.       Po právní stránce soud jednání obžalovaných posoudil jako zločin znásilnění podle § 185 odstavce 1 alinea první, alinea druhá, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, když obžalovaní jiného násilím a zneužitím bezbrannosti donutili k pohlavnímu styku, čin spáchali jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a čin spáchali na dítěti. 
  3.       Při úvaze o druhu a výměře trestu soud přihlížel k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným a majetkovým poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a možnosti jeho nápravy ( § 38, § 39 odst. 1 tr. zákoníku), přičemž se pečlivě zabýval polehčujícími i přitěžujícími okolnostmi. Soud se přitom rovněž zabýval společenskou škodlivostí jednání obžalovaných, kdy však v daném případě je zcela nepostačující uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu již s ohledem na právní kvalifikaci jejich jednání. 
  4.       Povaha a závažnost trestného činu jsou určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. Zájem chráněný trestním zákoníkem musel být obžalovaným zcela zřejmý. 
  5.        Oběma obžalovaný polehčuje jejich dosavadní bezúhonnost. Ve prospěch obžalovaných hovoří i fakt, že se jednání dopustili ve věku blízkém věku mladistvých (obžalovaný X. především). V neprospěch obžalovaných však hovoří způsob provedení činu, kdy se jednání dopustili na osobě již v podstatě zcela bezbranné, kdy k její bezbrannosti značně přispěli svým aktivním jednáním, jak je rozebráno shora, kdy navíc zřejmě již od odchodu od stanice metra XX zřejmě sexuální styk s poškozenou (možná v tu chvíli ještě dobrovolný) plánovali. 
  6.         Při trestní sazbě 2-10 roků je východiskem pro uložení konkrétního trestu obžalovaným východiskem dolní hranice trestní sazby, kdy však na samé dolní hranici s ohledem na faktory zvyšující závažnost jednání obžalovaných jako adekvátní trest soud shledává trest tříletý. V souladu s podmínkami ust. § 81 odst. 1 tr. zákoníku soud dospěl k závěru, že trest může být uložena jako podmíněně odložený, avšak s ohledem na obecnou závažnost jednání obžalovaných vyjádřenou trestní sazbou, musí být takový trest být odložen na nejdelší možnou zkušební dobu. Soud při úvahách o podmíněném odložení trestu vycházel i z faktu, že cca 5 měsíční pobyt obžalovaných ve vazbě pro ně byl v jejich věku značným ponaučením, které by do budoucnosti mohlo garantovat, že se obžalovaní zdrží jakéhokoli dalšího protiprávního jednání. 
  7.          Soud přistoupil i k uložení trestu vyhoštění z území ČR. Tento trest je odůvodněn faktem, že se obžalovaní jednání dopustili jako zahraniční „návštěvníci“ ČR, kteří by měli respektovat právní řád státu, ve kterém se nacházejí, kdy pokud zde nemají žádné pevné vazby, a právní řád poruší (navíc velmi podstatným způsobem trestným ve většině civilizovaných zemích), pak je jejich setrvání či pobyt v ČR značně nežádoucí. Soud přitom vycházel i z toho, že neuvěřil, že by obžalovaní byli v ČR jako turisté, jejichž relativně dlouhodobý pobyt (na poměry XX nákladný) zde hradily jejich rodiny, ale že se v případě obžalovaných jednalo o nelegální pracovníky. To v podstatě potvrdila poškozená, když uvedla, že obžalovaní pracují se sádrokartonem (nikoli, že jsou studenti VŠ na dovolené). Obžalovaní tedy zcela zjevně nerespektují právní řád ČR ve více směrech. Výměra trestu byla stanovena shodně se zkušební dobou, kdy takový trest dle názoru soudu odpovídá zásadám individualizace. 
  8.        Pokud se týká výroku o náhradě nemajetkové újmy, soud shledal co do základu nárok zcela opodstatněný. Ačkoli by v jiných (obvyklejších) případech soud uplatněnou částku 50 000 Kč považoval v případě znásilnění v podstatě za minimální, specifika daného případu neumožňují takovou částku přiznat. Je třeba konstatovat, že nárok na nemajetkovou újmu nemůže krýt poškození na zdraví, které se v budoucnu může u poškozené projevit, kdy navíc má krýt nároky neprojevující se v majetkové sféře. Výše nemajetkové újmy musí odpovídat míře (a účinkům) zásahu do osobnostních práv poškozeného, kdy je třeba zhodnotit řadu relevantních skutečnostní včetně eventuálního spoluzavinění poškozeného. V případě trestného činu znásilnění přiznaná nemajetková újma má krýt ztrátu na důstojnosti, ztrátu důvěry osoby v druhé pohlaví, možný strach apod. Pokud poškozená do značné míry svým postojem a jednáním přispěla k následnému spáchání činu, kdy se sama chovala s ohledem na svůj věk přinejmenším amorálně, kdy v podstatě sama nepopisuje žádné ze zmiňovaných účinků na svou osobu, pak by bylo přiznání částky v uplatněné výši nepřiměřené. Především s ohledem na jednání poškozené, její postoj ke spáchanému činu a faktu, že (prozatím) nebylo shledáno, že by se čin obžalovaných poškozené obzvláště dotknul, soud jako odpovídající považuje přiznání částky 10 000 Kč, která dostatečně kryje v úvahu připadající újmu, která poškozené vznikla, která je dána především stresem z projednávání věci a strachem z možných následků. Nárok byl přiznán i s uplatněnými zákonnými úroky z prodlení, kdy nebylo důvodu nároku nevyhovět. Ve zbytku byla poškozená odkázána s nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. 

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze. O odvolání bude rozhodovat Vrchní soud v Praze. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaní pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené samosoudcem) odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaných. 

Praha 29. ledna 2019 

Mgr. Lukáš Slavík, v.r. 

předseda senátu 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

sp.zn.
3 T 46/2012
Roční domácí násilí s opakovaným znásilňováním s těžkými následky

3T 46/2012 - 317 


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. et Mgr. Blanky Jeňkové a přísedících Františka Tichého a Václava Novotného v hlavním líčení dne 22. ledna 2013, t a k t o :


Obžalovaný XXXX, nar. XXXX v XXXX, nezaměstnaný, trvale bytem XXXX, okr. XXXX,


j e v i n e n , ž e


v přesně nezjištěné době nejméně od září 2006 do 21.5.2007, ve společně obývaném rodinném domě v XXXX, na ulici XXXX č.p. XXXX, okr. XXXX, fyzicky a psychicky týral svou tehdejší družku XXXX, nar. XXXX, zejména tím, že jí opakovaně vulgárně nadával, v blíže nezjištěných případech ji při hádkách škrtil oběma rukama zepředu i zezadu, kopal do ní, bil ji rukou a hadicí od sprchy, zavíral ji přes noc na záchodě a postupně jí z domu odcizil fotoaparát zn. Olympus a zlaté náušnice s modrým kamínkem v hodnotě nejméně 1.500,- Kč, kdy

- v blíže neurčené době, čtrnáct dní před Vánocemi roku 2006 jí slovně nadával a následně ji udeřil do pravé části obličeje, čímž jí způsobil otok tváře,

- v blíže neurčený den před Vánocemi v roce 2006, kdy odmítla strávit svátky u jeho matky, po předchozí slovní hádce, přistoupil k poškozené, která se v této době nacházela ve vaně a oběma rukama jí zatlačil na oblast klíčních kostí, v důsledku čehož se hlava poškozené po dobu nejméně jedné minuty ocitla pod vodní hladinou, čemuž se poškozená bránila tím, že obžalovaného XXXX uchopila za jeho zápěstí a snažila se z tohoto sevření vyprostit, kdy poté sám od sebe svého jednání zanechal a dále večer vstoupil do ložnice, přistoupil k poškozené, která v této době ležela v posteli, uchopil ji za obě ruce a stáhnul ji z postele na zem, kde ji začal měděným drátem přivazovat k otopnému tělesu a poškozenou zde takto zanechal do  rána připoutanou

- v blíže neurčené době nejpozději do 21.5.2007, poté co s ním odmítla mít pohlavní styk, ji násilím zatáhl do ložnice, cigaretou jí popálil ruku nad pravým zápěstím, a následně si pod pohrůžkou „vedle v pokoji spí děti, abych jim neublížil“ na poškozené tento pohlavní styk vynutil

- v blíže neurčené době nejpozději do 21.5.2007 ji udeřil otevřenou dlaní přes tvář, následkem čehož narazila levou stranou žeber na roh stolu, čímž jí způsobil 5 cm dlouhou ránu s bolestí žeber

- v době od 10.2.2007 do 22.2.2007 ji nejméně v deseti případech donutil k souloži, pod pohrůžkou, že jinak ublíží jejím dětem, čemuž se poškozená slovně bránila tím, že pohlavní styk nechce a ani mu nechce provádět felaci, ale nakonec ze strachu, kdy chtěla utéct z postele a obžalovaný jí přikázal, ať zůstane ležet nebo ublíží synovi, držel ji přitom za vlasy nebo za ruku, nemohla se hýbat, a poté na ní anální styk vykonal nebo ji takto přinutil k felaci, kdy ze strachu aby jí nebo jejím dětem neublížil, se mu musela při těchto stycích opakovaně podrobit,

- v průběhu měsíce února 2007 ji jednou za dva až čtyři dny slovně napadal, že je blbá, neschopná, že je k ničemu a zakazoval jí užívat antikoncepci,

- dne 10.2.2007 ji přinutil pod pohrůžkou, že ublíží jejím dětem, k uzavření smlouvy o půjčce se spol. XXXX s.r.o. na částku 10.000,-Kč, která byla u společnosti evidována pod č. XXXX a tyto peníze použil pro vlastní potřebu,

- v blíže neurčené době v měsíci květnu 2007 opět přistoupil k poškozené, která se v této době nacházela ve vaně a oběma rukama jí zatlačil na oblast klíčních kostí, v důsledku čehož se hlava poškozené po dobu nejméně jedné minuty ocitla pod vodní hladinou, čemuž se poškozená bránila tím, že obžalovaného XXXX uchopila za jeho zápěstí a snažila se z tohoto sevření vyprostit, kdy poté sám od sebe svého jednání zanechal,

- dne 20.5.2007, poté co odmítla uzavřít smlouvu o úvěru na částku 100.000,-Kč, ji rukou udeřil do obličeje, v důsledku čehož upadla na zem v kuchyni a obžalovaný do ní začal kopat se slovy, „že když nemají na splátky, tak nemůžou uživit další dítě, že on ho nechce a že ho z ní dostane“ přičemž věděl, že je XXXX gravidní,

- dne 21.5.2007 ji pod pohrůžkou, že ji zabije, donutil k uzavření smlouvy o půjčce se spol. XXXX, která byla u společnosti evidována pod č. XXXX, kdy část takto získaných peněz z celkové částky ve výši 100.000,- Kč použil k zaplacení dluhu, který mu vznikl v souvislosti s nákupem motorového vozidla tov. zn. XXXX r.z. XXXX, které zakoupil dne 7.7.2006 od spol. XXXX s.r.o. a část peněz použil pro svou vlastní potřebu,

- v blíže nezjištěné době nejpozději do 21.5.2007, nejméně ve dvou případech, přistoupil zezadu k poškozené, která v koupelně ručně přepírala dětské prádlo a začal ji škrtit sprchovou hadicí, kterou jí omotal kolem krku a postupně ji utahoval, čemuž se poškozená bránila tím, že se oběma rukama snažila utažení hadice zabránit, přičemž obžalovaný XXXX svého jednání po jedné minutě zanechal a z domu odešel, v důsledku čehož se poškozené i bezprostředně po tomto útoku špatně dýchalo

- v blíže nezjištěné době v měsíci srpnu-září 2006, v kuchyni bytu nacházejícím se na dosud neustanoveném místě ve městě XXXX, okr. XXXX, přistoupil zezadu k poškozené a se slovy: „že když ho nevezme zpátky, že ji zabije, že už se prostě k dětem jejich máma nevrátí“, jí přiložil na krk nůž a následně na ni křičel, že ji zpět samotnou nepustí a pod pohrůžkou zabití ho poškozená vzala zpět domů,


t e d y


týral osobu blízkou žijící s ním ve společně obývaném domě, takový čin spáchal zvlášť surovým způsobem a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu,

jiného násilím a pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal, a takový čin spáchal se zbraní, násilím a pohrůžkou bezprostředního násilí donutil jiného k souloži, a k jinému obdobnému pohlavnímu styku,


č í m  ž s p á c h a l


trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odstavec 1, odstavec 2 písmeno a), b) trestního zákona, účinného do 31.12.2009,

trestný čin vydírání podle § 235 odstavec 1, odstavec 2 písmeno c) trestního zákona, účinného do 31.12.2009,

trestný čin znásilnění podle § 241 odstavec 1 trestního zákona, účinného do 31.12.2009


a  o d s u z u j e  s e


za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) trestního zákona, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18.7.2007, č.j. 2T 143/2007 - 27, který nabyl právní moci 2.10.2007, podle § 215a odstavec 2 trestního zákona účinného do 31.12.2009 za použití § 35 odstavec 2 trestního zákona účinného do 31.12.2009 k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.


Podle § 39a odst. 1 písm. c) trestního zákona účinného do 31.12.2009 se obžalovaný pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 trestního zákona účinného do 31.12.2009 se obžalovanému ukládá trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 (dvou) roků.

Podle § 35 odstavec 2 trestního zákona účinného do 31.12.2009 s e zároveň r u š í výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18.7.2007, č.j. 2T 143/2007 - 27, který nabyl právní moci 2.10.2007, jakož i všech dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu.

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obžalovaný povinen na náhradě škody zaplatit poškozené XXXX, nar. XXXX, bytem XXXX, částku ve výši 1.500,-Kč. Podle § 229 odstavec 2 trestního řádu se poškozená XXXX, nar. XXXX, bytem XXXX, se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.


O d ů v o d n ě n í :


Po provedeném dokazování soud zjistil skutkový stav tak, jak je popsaný ve výrokové části tohoto rozhodnutí.

Obžalovaný XXXX shodně jako v přípravném řízení u hlavního líčení uvedl, že se jednání, které je mu kladeno za vinu, nedopustil. Uvedl, že se svědkyní poškozenou XXXX žil asi jeden rok 5 až 6 let zpátky u XXXX rodičů v XXXX, okres XXXX v jejich rodinném domě. Zde spolu s poškozenou a jejími dětmi XXXX (asi XXXX) a XXXX (asi XXXX) obýval horní patro a její rodiče bydleli v přízemí. První dva měsíce po dobu, co zde bydlel, neměl práci, kterou si následně zajistil u společnosti XXXX ve XXXX, kde pracoval jako popelář asi 2 měsíce. Zde sám ukončil pracovní poměr kvůli exekuci, která proti němu byla vedená. Pak si našel práci jako číšník v restauraci v XXXX. Uvedl, že soužití s poškozenou bylo klidné, jednou do měsíce u nich došlo k slovním hádkám. Pouze v jednom případě, kdy se nechtěl dál dohadovat, jí v domě u rodičů chytil v chodbě za ruku a odstrčil jí od dveří, aby mohl z domu odejít pryč. Řekl jí, že od ní odchází, ona mu následně psala zprávy a tak se po 5 hodinách vrátil. Poté spolu žili ještě další 3 měsíce, přičemž jejich vztah byl normální jako předtím. Obžalovaný uvedl, že byl s poškozenou venku na kolech, kde mu sdělila, že jí bolí břicho, proto se vrátili domů a ona mu řekla, že začala hodně krvácet, a proto druhý den odešla k lékaři. Následně mu sdělila, že je těhotná, že čekala dvojčata, ale o jeden plod přišla. Obžalovaný uvedl, že ho toto sdělení sebralo a v tu chvíli věděl, že s poškozenou nechce dál žít a začal si psát s jinou ženou. Poté jí sdělil, že si dají pauzu, ale ve skutečnosti jí nechtěl říci, že od ní odchází za jinou ženou. Poškozená mu ještě půl roku potom psala SMS zprávy, on jí odepisoval, občas mu i zatelefonovala. Obžalovaný uvedl, že ho těmi zprávami chtěla asi rozzlobit, protože mu nejdřív psala, aby se vrátil, pak že má jiného muže, se kterým jezdí po výletech a že jí je s ním dobře. Po uvedené době mu psát přestala a pak chodily výhružné SMS zprávy od poškozené její matce XXXX, v nichž jí poškozená vyhrožovala, že jestli jí nebude platit alimenty, zabije jeho dítě XXXX. Obžalovaný uvedl, že asi po týdnu, co mu volal cizí muž ze skrytého čísla, za ním poškozená se svým přítelem přijela do XXXX, kde se na něj jen letmo podívala z auta a hned odjeli. Naposledy mu telefonovala asi půl roku před jeho prvním nástupem do výkonu trestu a řekla mu, že jejich dcera XXXX nebude mít otce kriminálníka. Uvedl, že dle jeho názoru si poškozená vše, co je uvedeno v usnesení o zahájení trestního stíhání vymyslela, protože jí nikdy fyzicky neublížil, nedal jí ani facku. Nikdy jí také ničím nevyhrožoval a k ničemu ji proti její vůli nenutil. V průběhu jejich soužití nepozoroval, že by se nějak zranila nebo jí někdo zranil. V době, kdy pracoval jako číšník, ho navštěvovala v restauraci XXXX, asi ho hlídala, aby jí nepodvedl s jinou ženou. V XXXX se hodně kamarádili se sousedy, na jejichž jméno si již nevzpomene. Otcovství k dceři XXXX bylo určeno soudní cestou, dceru nikdy neviděl, na jeho žádost mu poškozená na telefon poslala fotku nějakého zmutovaného dítěte. Na výživu dcery začal platit pravidelně po dobu, kdy byl ve výkonu trestu. Na svobodě jí poslal na výživném v průběhu roku asi tak kolem 5.000,- Kč. Půjčku od XXXX si bral každý sám, on jí uzavřel před Vánoci, aby si mohli přilepšit. Poté si vzala půjčku poškozená, z té se nakoupilo jídlo, poškozené nový telefon a dětem nějaké hračky. Z počátku půjčky hradili společně, když se rozešli, měl ji hradit každý sám. Druhou půjčku ve výši 100.000,-Kč si brali v době, kdy nemohl chodit do práce, protože byl po úrazu nohy a přitom měli splátky na automobil XXXX, který byl evidovaný na jeho osobu, ale užívali ho společně. Poškozená za ním sama přišla, že by si mohli vzít úvěr, ale on jí sdělil, že mu nikdo úvěr nedá, neboť má exekuce. Poškozená přesto o půjčku v XXXX ve XXXX požádala, on byl jako ručitel, na půjčku bylo poskytnuto asi 60.000,- Kč, které použili na splacení vozidla a zbytek utratili ve společné domácnosti. Hospodaření s penězi neměli vymezené, a kdo potřeboval, tak si peníze vzal. Trestní oznámení poškozená podala kvůli tomu, že od ní odešel.

V řízení před soudem doplnil, že poškozená po dobu, co s ním žila, chodila denně ven, poznali spoustu lidí. V restauraci, kde pracoval do noci, za ním chodila v krátkých tričkách, seděla tam celý večer a určitě by si někdo všimnul, pokud by na sobě měla nějaké popáleniny nebo otoky. V současné době žije sám, není zaměstnán, pracuje na černo nebo brigádně na stavbě kvůli dluhům, které dosahují výše 100.000,- Kč. Dále má dvě vyživovací povinnosti na své děti, na úřadu práce není veden. Po celou dobu, co žil s poškozenou, fungovali jako normální rodina, jezdili na výlety autem, byl to milý vztah. Seznámili se spolu přes rádio na seznamku, volal jí každý den, občas za ním přijela a po měsíci známosti se domů k ní nastěhoval. Měl rád její děti, zejména dceru XXXX. Syn XXXX musel na jejich pokyn někdy klečet, neboť utíkal pořád k babičce. Obžalovaný uvedl, že v průběhu života měl 5 žen, se kterými byl déle než rok, asi s 20 ženami byl dobu kratší. Žádná z jeho přítelkyň na něj nic podobného neoznámila. Žádné společné dítě s poškozenou neplánoval, bez jeho vědomí vysadila antikoncepci a pak mu přišla oznámit, že je těhotná. S poškozenou také ještě bydlel v bytě v XXXX spolu s dětmi, nikdo další tam s nimi nebyl, navštěvoval je jeho kamarád XXXX s přítelkyní. Pravidelně jezdili za jeho dcerou XXXX. S matkou poškozené si nerozuměli, neboť měl každý z nich jiný názor na věci.

Z výpovědi poškozené svědkyně XXXX soud zjistil, že se s obžalovaným seznámila roku 2006 přes seznamku. Poté si spolu psali, volali, navštívil ji. Chtěl se k ní nastěhovat, s dětmi si ze začátku rozuměl, ale ona mu řekla, že je to ještě brzy. Poté, co jí sdělil, že bydlí u matky ve sklepě, souhlasila s tím, aby se k ní přestěhoval. Přišel k ní s jednou igelitkou, v níž měl pár věcí, a proto mu nakoupila i oblečení z mateřské, kterou v té době pobírala. Zpočátku vše probíhalo v pořádku, pak začaly hádky kvůli XXXX synovi, neboť chodil často k babičce a trávil u ní hodně času. Následně však obžalovaný začal syna XXXX trestat klečením pro maličkosti, kterých se dopustil - rozlil čaj, rozbil skleničku atd. Syn musel klečet za to, že si třeba stěžoval u babičky. Při klečení musel natáhnout ručičky, obžalovaný mu na ně dal velkou tlustou knížku, šel ven a syn musel v této pozici klečet. Ve chvíli, kdy svědkyně začala syna bránit, nechtěla, aby ho tímto způsobem trestal, jí obžalovaný nadával, občas jí uhodil. Její XXXX dcera XXXX pro něj byla zlatíčko, byl na ní hodný. Když se útoky začaly stupňovat, sdělila obžalovanému, že to nemá cenu, že kluk nebude trpět za to, že si na něj vylévá vztek, neboť neměl v té době práci a celou domácnost táhla sama. Poprvé ji obžalovaný uhodil, když syna pustila z klečení a ani jí neřekl, proč to udělal. Když se toto obžalovaného chování opakovalo, řekla mu, že má odejít. V tu chvíli jí ale řekl, že se vše změní a na chvíli vše ustálo. Následně jí ale opět začal napadat ještě častěji, nadával jí také že je blbá, že nedokáže sehnat víc peněz, když on potřebuje. Poté jí řekl, že chce mít dítě, a aby vysadila antikoncepci. Svědkyně uvedla, že dávala potraviny i jeho matce, která se starala o dceru obžalovaného - XXXX. Obžalovaný si zakoupil vozidlo, přesto že jak se svědkyně dozvěděla později, neměl ani řidičský průkaz. Zpočátku je párkrát vzal s sebou, potom začal jezdit sám. Bral jí kreditní karty, vybíral z nich peníze, co měla na mateřskou i výživné na děti. Když mu nechtěla peníze dát s tím, že nebudou mít na jídlo, řekl jí, aby si šla pro peníze k rodičům. Když neposlechla, začal ji bít. Svědkyně uvedla, že když mu odmítla sex, odtáhl ji do ložnice, spálil jí cigaretou a řekl, že když neudělá to, co on chce, že ublíží synovi XXXX. Vyhrožoval jí, že ublíží dětem, když něco neudělá tak, jak jí řekne. Po celou dobu mu říkala, že pohlavní styk s ním nechce. Poté, co mu párkrát sexuální styk odmítla, topil ji ve vaně, přivázal k radiátoru, zavřel na záchodě. Svědkyně v řízení před soudem stvrdila všechny zásadní skutečnosti ohledně násilí, které na ní obžalovaný po dobu, co spolu žili, páchal, tak jak jsou tyto události podrobně popsány ve skutkové větě vyhlášeného rozsudku. Svědkyně dále uvedla, že v době, kdy s ní chtěl obžalovaný založit rodinu, měli pohlavní styk každý druhý den. Svědkyně uvedla, že ji obžalovaný napadal nejen slovně, ale kopal do ní, bil jí rukou a hadicí od sprchy. Také ji natlačil na vanu a začal ji škrtit hadicí. Po chvilce přestal, odešel a nevyjádřil se k tomu, z jakého důvodu to udělal. Někdy ji škrtil zepředu, kdy měl ruce kolem jejího krku, někdy zezadu. Obžalovaný ji přinutil k tomu, aby si vzala sama půjčku u XXXX, neboť potřebuje sehnat 90.000,- Kč na vozidlo, které si zakoupil, ale neuhradil. Poté, co mu svědkyně sdělila, že do banky nepůjde, ji uhodil, začal do ní kopat, přesto, že věděl, že je již těhotná. Řekl jí, že když nemají na splátky, tak nemůžou uživit další dítě, že on ho nechce a že ho z ní dostane. Aby od něj svědkyně měla klid, jeli druhý den do banky, ona si u XXXX vzala půjčku ve výši 100.000,- Kč a poté, co jí peníze schválili, si je pan obžalovaný vzal s tím, že jede za panem XXXX zaplatit vozidlo. Svědkyně následně od pana XXXX zjistila, že obžalovaný mu zaplatil pouze část z kupní ceny vozidla a ona doposud neví, co se stalo se zbytkem peněz. Svědkyně uvedla, že poté, co jí napadl v kuchyni a zbil kvůli předmětné půjčce, přišla o jedno dítě v době těhotenství. Svědkyně uvedla, že obžalovaného si nastěhovala k sobě domů, neboť mu důvěřovala. Přesvědčil ji, že děti by měly mít otce, ze začátku jí přišel milý, myslela si, že o dětech něco ví a má je rád. Domů chodil obžalovaný často opilý, choval se agresivně, občas rozbil nějaký hrnek apod. Uhodil jí většinou za to, že není připravená večeře, že on má hlad a že to tak musí být. Svědkyně uvedla, že se s ním odstěhovala na čas do XXXX, s tím, že tam bude mít práci, ale po měsíci se vrátila zpátky k rodičům. Po dvou dnech jí sdělil, že si tam zapomněla nějaké věci, aby se pro ně vrátila. Za dva dny, když si přišla pro věci, ji v kuchyni přiložil ke krku nůž a začal jí vyhrožovat, že jí zabije, že už se k dětem jejich máma nevrátí. Svědkyně uvedla, že v okamžiku, kdy ji přestal ohrožovat, tak viděla, jak pokládá nůž. Pod pohrůžkou, že jí zabije, ho vzala zpátky v noci a nastěhovala k sobě. Její soužití s obžalovaným trvalo od dubna - května 2006 do května 2007. Obžalovaný také odcizil šperky - náušnice, prstýnek, fotoaparát. Svědkyně uvedla, že nechtěla obžalovanému provádět anální styk ani felaci a on ji vždy přinutil. Držel ji za vlasy, ruku a musela mu to provádět. K análnímu styku také došlo, z její strany to bylo nechtěné. Svědkyně doslova uvedla: „Chtěla sem mu utéct z postele, řekl mi, ať zůstanu ležet, nebo ublíží synovi. Pak to na mě vykonal. Většinou mě držel za ruce nebo za vlasy. Držel mě za zápěstí, nemohla jsem se hýbat. Bylo to opakované.“ Svědkyně uvedla, že v době, kdy u nich pan obžalovaný žil, se s nikým nestýkala, ani se nepřátelili se sousedy. V době, kdy se svědkyni narodila dcera, jí obžalovaný vyhrožoval, že když jí nemá on, tak jí zabije. Z důvodu obavy z obžalovaného podala trestní oznámení. Svědkyně uvedla, že znala pouze kamaráda obžalovaného pana XXXX a jeho partnerku, když bydleli v XXXX, a ta jí vypomáhala finančně, když neměla peníze na jídlo. Poté, co si vzala půjčku, řekla rodičům, že chování obžalovaného již dál nesnese, neboť oni do té doby netušili, jak jejich vztah vypadá, a aby jí pomohli obžalovaného vyhodit. Otec svědkyně si kvůli tomu vzal volno, vyměnil zámky a obžalovaného již nepustili domů. Svědkyně uvedla, že již nikomu nevěří, nestýká se s žádnými cizími lidmi, nikam sama nechodí, s nikým nežije, je jenom s dětmi a rodiči, stýká se pouze s nejbližšími z rodiny. Peníze z půjček u XXXX si brala proto, aby měl obžalovaný dost peněz k uspokojení svých potřeb.

Z výpovědi svědka Ing. XXXX soud zjistil, že do kontaktu s obžalovaným přišel dvakrát v roce 2006, kdy jejich firma prostřednictvím autobazaru XXXX prodala obžalovanému vozidlo XXXX r.z. XXXX r.v. XXXX zelené barvy za 89.900,-Kč s tím, že obžalovaný bude splácet kupní cenu celkem ve 20 splátkách zhruba po 4.500,- Kč. Splácení mělo probíhat od 1.8.2006, ale obžalovaný nic nezaplatil a společnost XXXX, která vozidlo prodávala prostřednictvím advokátní kanceláře Mgr. XXXX podala trestní oznámení na obžalovaného, na základě něhož byl odsouzen uhradit škodu a odpracovat 200 hodin veřejně prospěšných prací, byla nařízena exekuce. V roce 2007 přivezl obžalovaný do společnosti 60.000,- Kč na splacení vozidla, spolu s nějakou ženou a dítětem, které od něj přebíral svědek a vydal mu na to potvrzení. Zbývající nezaplacenou část 29.900,- Kč však obžalovaný již neuhradil a ani na telefonním kontaktu nebyl dostupný. Svědek předložil soudu omluvný dopis obžalovaného, který zaslal společnosti a žádal o odpuštění zbytku dluhu. Z výpovědi svědka XXXX soud zjistil, že obžalovaného zná jako číšníka z restauračního zařízení XXXX, kam chodil. Obžalovaného tam také navštěvovala po poledni nějaká žena. Chovala se normálně, svědek s ní do kontaktu nepřišel.

Z výpovědi svědkyně XXXX soud zjistil, že poškozená XXXX je její dcera. Svědkyně dále uvedla, že obžalovaný se do jejich domu nastěhoval asi v roce 2006-2007. Žili ve společném domě, který je rozdělen na dva byty, společný je pouze vchod a schodiště. S dcerou se nenavštěvují, novou známost dcery neschvalovala, nelíbil se jí. V době, kdy žil obžalovaný s poškozenou, utíkaly děti za svědkyní, nechtěly tam být. Později bylo pořád slyšet křik obžalovaného, pokud byl doma. Následně se dcery dotazovala, co se děje a ta jí sdělila, že se obžalovaný většinou zlobil pro něco, že něco neudělala, něco nebylo tak, jak chtěl. Obžalovaný měl stále nějaké požadavky. Svědkyně uvedla, že na poškozené neviděla modřiny ani podlitiny, ale byla svědkem strkání a smýkání obžalovaného s její dcerou. Vzal ji za ruku a táhl ji do schodů nebo jí strkal před sebou do schodů. Bylo to bez připuštění odporu, kdy nechtěl, aby zůstala s nimi sama. Když se dozvěděla, že je dcera s obžalovaným těhotná a svědkyně sdělila, že nechtěla otěhotnět, sdělila jí, aby to dala pryč. Svědkyně uvedla, že měla o poškozenou jako matka strach a snažila se zjistit, co se děje, ale poškozená pak už za nimi vůbec nechodila, nechodila ven. Bylo to takové, že buď bude tam nebo nikam nebude chodit. Syn dcery si u nich stěžoval, že musí klečet. V okamžiku, když odešli do XXXX si svědkyně myslela, že on už tam zůstane, že on už se nevrátí, ale přišli jako zloději v noci, dostrkal jí domů, a oni by nenechali dceru s dětmi venku. V době, kdy u nich obžalovaný bydlel, chodila poškozená uplakaná, ale ze začátku ho vyhodit nechtěla, a pak na konci přišla požádat o pomoc, zda jsou schopni zajistit, aby se nedostal domů. Vyměnili veškeré zámky v domě a svědkyně jí pomohla sbalit obžalovaného věci. Poté, co se obžalovaný odstěhoval, se začalo všechno srovnávat, občas jí dcera říkala, že jí volal nebo psal a že jí vyhrožuje. O intimních věcech poškozené s obžalovaným s dcerou nikdy nehovořili. V době, kdy obžalovaný pracoval u pana XXXX mu dcera nosila obědy do zaměstnání. S žádnými sousedy ani jinými lidmi se obžalovaný s dcerou v době, kdy u nich bydlel, nestýkali, dcera na tom byla mizerně finančně, po odchodu obžalovaného zjistila, že se jí ztratily zlaté náušnice. Sousedé si také začali stěžovat, že se jim ztrácí věci, ale ona to nemůže nikomu dokázat. Dcera ještě dlouho splácela půjčky, které si vzala od XXXX. Děti poškozené svědkyni řekly, že by nechtěly již pana obžalovaného potkat, že se ho bojí.

Z výpovědi svědka XXXX soud zjistil, že obžalovaného zaměstnal jako číšníka na 3-4 měsíce v hostinci XXXX v XXXX. Poškozená ho tam navštěvovala i s dětmi, žádný konflikt v době, kdy tam byla, mezi ní a obžalovaným nezaznamenal. Nevšiml si ani žádných modřin na poškozené. Obžalovaný byl pracovitý, ale poté, co mu přišly dvě exekuce na plat, s ním svědek ukončil pracovní poměr. V době, kdy u svědka pracoval, se v restauraci nevařilo a obědy mu nosila poškozená.

Z výpovědi svědka XXXX soud zjistil, že se s obžalovaným zná zhruba 10-12 let z období, kdy žil v obci XXXX, okres XXXX a také z doby, kdy žil s poškozenou v XXXX. Zde bydlel s XXXX v pronajatém bytě v panelovém domě, navštěvovali se jednou za 14 dní. Při těchto setkáních byl jak obžalovaný, tak jeho přítelkyně XXXX, která se snažila spíš budit dojem, že jsou mladý úspěšný pár, který v podstatě nemá žádné potíže, přičemž blízké okolí pana obžalovaného vědělo, že se to nezakládá na pravdě, ale že jsou tam problémy finančního rázu. Poškozená se snažila, aby obžalovaný nosil domů víc finančních prostředků, byl často po různých brigádách. Pokud s ní svědek měl příležitost mluvit o samotě, na nic si nestěžovala, nebyl svědkem ani společné hádky ani násilí, na jejím těle nebyly patrné modřiny, podlitiny a škrábance. Nesvěřila se s ničím ani jeho přítelkyni, s níž v té době chodil.

Z výpovědi svědkyně XXXX soud zjistil, že před deseti roky žila s obžalovaným asi půl roku po jejich seznámení. V bytě žila s obžalovaným, jeho sestrou XXXX a jeho matkou XXXX, jíž byt patřil. Matka obžalovaného také zajišťovala a vedla domácnost. Svědkyně zde měla ještě svoji dceru XXXX z dřívějšího vztahu. Svědkyně uvedla, že žádné nátlaky ani fyzické týrání na ní obžalovaný nevyvíjel. Poté, co přišla s obžalovaným do jiného stavu, soužití s ním jí nevyhovovalo, hádali se stále kvůli penězům, neboť obžalovaný byl bez práce a ona ze svých peněz nedovedla vše uhradit, tak odešla. V době, kdy pobývala na azylovém domě se narodilo společné dítě s obžalovaným, dcera XXXX. Dcera se narodila XXXX, ale byla jí odebrána a předána do výchovy a péče matky obžalovaného paní XXXX, kde je doposud. S dcerou nemá kontakt od září 2003. Svědkyně také uvedla, že z obžalovaného nemá dobrý pocit od doby, co jí dceru vzali. Doslova uvedla: „S dcerou bych se chtěla stýkat, ale já prostě se bojím pana XXXX.“ Svědkyně uvedla, že za jejich spolužití jí obžalovaný stále sděloval, že si hledá práci, bral si od ní soustavně peníze na průšvihy, které udělal. Svědkyně uvedla, že byla na základě trestního oznámení paní XXXX odsouzena za neplacení výživného. V době, kdy žila s obžalovaným u nich, byla přítomna tomu i jak svědkyně XXXX denně domlouvala obžalovanému, aby si našel práci, že vše finančně nemůže zvládat sama. V současné době svědkyně pracuje ve firmě XXXX. Omamné psychotropní látky neužívala, psychicky se neléčila.

Z výpovědi svědkyně XXXX soud zjistil, že v době, kdy obžalovaný, její syn, žil ve vztahu se svědkyní XXXX, k ní chodili zpočátku na návštěvy. Ona u nich doma nikdy nebyla. Svědkyně uvedla, že jí nebylo zřejmé, že jejich vztah by byl nějaký agresivní nebo násilný, hádali se. Svědkyně XXXX si jí na nic nestěžovala, vždy byla spokojená, chválila obžalovaného. Pokud se obžalovaný se svědkyní XXXX hádali, bylo to spíš kvůli dětem a zejména kvůli penězům. Po synovi žádala placení výživného na jeho dítě, které má ve své péči. Zpočátku jí poškozená připadala jako dobrá holka, ale postupem času byla hrubější a poté již k ní nechodila, chodil sám obžalovaný s dětmi. Dceru paní XXXX, která se jí narodila s obžalovaným, doposud neviděla. Svědkyně uvedla, že jí měl telefonovat přítel paní XXXX a vyhrožoval jí, aby zaplatili peníze. S ohledem na výchovné problémy, které měla s obžalovaným v dětství, ho nechala umístit v dětském domově v sedmi letech. Musela chodit do práce, neměla dostatek finančních prostředků, a proto požádala, aby jí syna vzali do dětského domova. V dětském domově byl umístěn do 15ti let, pak si ho vzala zpátky domů. Svědkyně uvedla, že o svěření dcery XXXX, dcery svědkyně XXXX, sama požádala soud. Svědkyně potvrdila, že poškozená XXXX jí přinesla nějaké jídlo do domácnosti. Uvedla, že přehled o tom, kde se obžalovaný pohybuje a kde pracuje, nemá. Když má peníze, tak jí nepotřebuje, když je nemá, tak ji vyhledá. Se svědkyní XXXX měla špatné zkušenosti, neměla hygienické návyky a nedalo se s ní žít.

Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a výslechu znalkyně MUDr. XXXX vyplynulo, že obžalovaný XXXX, nar. XXXX, v době spáchání trestné činnosti, pokud se jí dopustil, netrpěl duševní poruchou, která by byla forenzně závažná. Obžalovaný trpí smíšenou poruchou osobnosti, která je především dissociální, narcistická a histriónská. Obžalovaný byl v době spáchání trestných činů (pokud se jich dopustil) schopen rozpoznat nebezpečnost svého jednání a byl schopen své jednání ovládat. Obžalovaný není závislý na alkoholu ani na jiné návykové látce. Současný duševní stav obžalovaného XXXX je stabilizovaný. Posuzovaný je schopen účasti v trestním řízení a je schopen chápat smysl trestního řízení, eventuelně uloženého trestu. Pobyt obžalovaného na svobodě z psychiatrického hlediska není nebezpečný. Znalkyně nenavrhla uložení žádného druhu ochranného léčení.

V řízení před soudem znalkyně doplnila, že nezjistila u obžalovaného, že by trpěl duševní poruchou, která by mohla být z forenzního hlediska závažná. Obžalovaný trpí smíšenou poruchou osobnosti, tedy povahovou vadou, která je především dissociální, narcistická a histriónská. Jeho osobnostní vlastnosti tak nevylučují, že by se mohl dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Nebylo zjištěno, že by byl osobou primárně agresivní, má normální rozumové schopnosti a z tohoto pohledu, tak byl schopen rozpoznat i ovládat své jednání. Jeho osobnostní rysy jsou fixované a nejsou léčbou změnitelné. Znalkyně uvedla, že smíšenou poruchou osobnosti rozumíme závažnou povahovou vadu, a podle toho jaký druh těchto vlastností se vyskytuje, tak se povaha nazývá. Znalkyně zjistila, že se u obžalovaného jedná o rysy dissociální, to znamená, že má sklon k páchání takového jednání, které se neslučuje se společenskými konvencemi, nemá problém porušovat zákon. Dále obžalovaný trpí narcistickými rysy, záleží mu na sobě, preferuje sám sebe, rád se prezentuje, rád se ukazuje, strhává na sebe pozornost, velmi mu záleží na prezentaci vlastního já, upřednostnění své osoby oproti jiným osobám, upozorňování na sebe, histriónské rysy jeho osobnosti souvisí s emoční labilitou, náladovostí, rád se předvádí, rád zdůrazňuje některé city, ale ve skutečnosti je taková osoba hlavně citlivá vůči sobě, než vůči ostatním. Tyto rysy jsou u obžalovaného naprosto dominantní a to v jeho způsobu jednání, kdy sám obžalovaný dokáže, pokud je motivován, působit velmi dobře, nenápadně, ale v dalším průběhu, pokud motivace u něho se zmírní nebo už není natolik motivován, aby se prezentoval v tom lepším světle, protože je si vědom, že tyto vlastnosti ho svým způsobem handicapují, tak potom dochází k dekompenzaci těchto rysů a dochází ke konfliktním situacím, které tyto rysy právě umožňují. Popis těchto rysů vychází z takto stanovené anamnézy, ze způsobu života, jednání, sebeprezentace obžalovaného, ale také na tyto rysy ukazují výpovědi svědků, a způsob života, kterým procházel. Obžalovaný je osobou sociálně nezakotvenou, osobou nestabilní, jednak v prostředí, ve kterém se nachází, to znamená, že verbálně, po tom tedy touží, stále upřednostňuje, že by si přál mít rodinu a zaměstnání, ale fakticky praktické kroky pro to neučiní, aby to fungovalo. Pro dissociální osobnost svědčí jednak to, jakým způsobem si opatřuje finanční prostředky, že nemá dlouhodobé stabilní zaměstnání, čili je sociálně nestabilní a pokud měl příležitost, tak nebylo to jednou, bylo to opakovaně, páchal trestnou činnost zejména majetkového rázu. Po stránce vlastního života obžalovaného je vidět, že nedokáže vytvářet pravidelné dlouhodobé citové vztahy, velmi rychle selhává v těchto vztazích, protože i když se prezentuje nebo se snaží prezentovat velmi dobře, tak dochází ke konfliktům, je vidět, že upřednostňuje sebe, a i když prezentuje svoji lásku a své pocity, tak nedokáže se podle toho chovat, nedokáže podřídit hodnotný systém tomu, co sděluje. Narcistický prvek v jeho chování je v tom, jaké má nároky na sebe, upřednostňuje své potřeby, svou osobu i vůči lidem, kteří svým způsobem jsou omezeni, ať už ve finančních příjmech nebo prostě ve svých jiných požadavcích. Narcistické upřednostňování jeho vlastní osoby je prostě evidentní v celém průběhu jeho života. Dissociální, sebeprezentační, ať už histriónské nebo narcistické prvky prolínají celou jeho životní anamnézou. Taková osobnostse domáhá i určitých profitů. Slova obžalovaného, že má rád malé děti, že je preferuje, znamenají, že ví, že toto chování je žádoucí, líbí se mu to, ale praktické kroky pro to nedělá. U obžalovaného se jedná o poruchu osobnosti, která není těžká, neboť s osobností jako takovou se rodíme, ale každá povaha člověka se v podstatě tvaruje prostředím, ve kterém žije a dalšími výchovnými vlivy, které během svého života je schopen každý člověk nějakým způsobem vnímat. Z hlediska forenzního porucha osobnosti obžalovaného není významná, a je zapotřebí na ni pohlížet jako na jakousi širší normu, která člověka vybízí k určitým možnostem chování a zkušenost ho usměrňuje, kdy osobnost člověka je fixovaná již tak kolem třiceti let věku. Pobyt obžalovaného v dětském domově od sedmi do čtrnácti let, na něj neměl zásadní negativní vliv, v dětském domově se mohl naučit správné normy chování, které potom mohl uplatňovat v rámci svého vedeného způsobu života, a zcela jistě zde byly ještě další vlivy, další osobní zkušenosti, včetně zkušenosti ze vztahů, ve kterých se nacházel, kdy však i z výslechu obžalovaného vyplynulo, že těchto možností k tomu, aby výrazněji změnil svůj životní přístup, nevyužil. Pokud se obžalovaný dopouštěl násilí na paní poškozené, tak jak bylo popsáno v soudním spisu, je evidentní, že se jednalo o násilí skryté, čili se nejednalo o primární agresivitu, kterou by vyvíjel třeba za velice jednoduchých nebo méně důležitých okolností. U takového typu osobnosti není vyloučeno, že navenek vystupuje jako ideální osobnost s proklamacemi své vlastní osobnosti, ale ve skrytu ve své podstatě může potom uplatnit jiné své rysy osobnosti.

Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá se specializací klinická psychologie a výslechu znalce PhDr. XXXX, který byl po celou dobu trestního řízení přítomen výslechu svědků, vyplynulo, že poškozená XXXX, má k obžalovanému XXXX, nar. XXXX negativní vztah, má z něj strach, poslední tři roky s ním nebyla v přímém kontaktu. Osobnost poškozené je uzavřená, jednodušeji strukturovaná, méně vyzrálá. Její rozumové a paměťové schopnosti jsou značně podprůměrné. Poškozená je schopna správně vnímat prožitky a reprodukovat je a je možno na obecné i konkrétní rovině ji považovat za osobu dostatečně věrohodnou. U poškozené nebyly zjištěny sklony ke konfabulaci. Jednání obžalovaného může zanechat trvalé následky na psychickém zdraví poškozené ve formě tzv. poruchy osobnosti po katastrofické zkušenosti, které mohou spočívat především v deformaci vztahu k opačnému pohlaví a v neschopnosti navazovat sociální vztahy, v rozvoji sociální izolovanosti. Posuzovaná je omezena především v oblasti sociálního a rodinného života a je obtížné předvídat, jak dlouho tato omezení budou přetrvávat nebo zda se již jedná o obtíže trvalého rázu. Poškozená trpí syndromem týrané ženy, některé příznaky tohoto syndromu odezněly (poruchy spánku a příjmu potravy), jiné se zmírnily (poruchy emocí), jiné stále přetrvávají ve značně intenzitě (obtíže v sociálním, partnerském a rodinném životě). K rozvoji stockholmského syndromu nedošlo.

V řízení před soudem znalec uvedl, že jednání obžalovaného může zanechat trvalé následky na psychickém zdraví poškozené ve formě tzv. poruchy osobnosti po katastrofické zkušenosti, které mohou spočívat především v deformaci vztahu k opačnému pohlaví a v neschopnosti navazovat sociální vztahy, v rozvoji sociální izolovanosti. Na základě výpovědi u hlavního líčení znalec konstatoval, že tyto potíže u poškozené stále přetrvávají. Posuzovaná je omezena především v oblasti sociálního a rodinného života a je obtížné předvídat, jak dlouho tato omezení budou přetrvávat, nebo zda se jedná již o obtíže trvalého rázu. Je tu předpoklad, že po ukončení celého případu, tak ještě může dojít k pozitivním změnám v této oblasti. Poškozená trpí syndromem týrané ženy, některé příznaky tohoto syndromu odezněly jako byly poruchy spánku a příjmu potravy, u hlavního líčení konstatovala, že za poslední roky přibrala na váze, jiné se zmírnily, to jsou poruchy emocí, které už nejsou tak výrazné, ale i u hlavního líčení ventilovala, že má strach ze tmy, strach chodit sama do neznámého prostředí a ve značné intenzitě přetrvávají potíže v sociální oblasti, v partnerském a rodinném životě. Výpověď poškozené není v rozporu s výpovědí, kterou učinila při znaleckém vyšetření, na dotazy soudu reagovala rychle bez nějakého většího rozmýšlení, spontánně. Její výpověď je věrohodná. Přestože z inteligenčních testů vyšlo, že rozumové schopnosti poškozené jsou snížené, jsou ale na takové úrovni, že je schopna vnímat a zapamatovat si prožitý děj. Spojení emoci s nějakým zážitkem vede k lepšímu zapamatování nebo upevnění si vlastní vzpomínky.

Ve věci bylo dále provedeno dokazování listinnými důkazy, a to zejména trestním oznámením (č.l. 23-29), protokolem o ohledání místa činu (č.l. 46), náčrtkem (č.l. 47), fotografickou dokumentací s CD XXXX-3246/TČ-2011-161471 (č.l. 48-51), seznamem a popisem odcizených věcí (č.l. 52), odborným ohodnocením věcí (č.l. 53), protokolem o prohlídce těla (č.l. 54), fotografickou dokumentací s CD XXXX-3246/TČ-2011-161471 (č.l. 55-59), úředním záznamem (č.l. 73), prohlášením (č.l. 78), lékařskou zprávou (č.l. 80), smlouvou o úvěru (č.l. 84-85), pokladním dokladem (č.l. 86), zprávou XXXX s.r.o. (č.l. 88- 89), údaji o smlouvě (č.l. 90-91,92-93), zprávou XXXX, a.s. (č.l. 96), e-mail (č.l. 97,104), přehledy (č.l. 98-101), úředním záznamem (č.l. 102), návrhem na pozastavení pohledávky (exekuce) (č.l. 103), exekutorským zápisem (č.l. 106-110), kopií zdrav. záznamu (č.l. 114- 115), lékařskou zprávou (č.l. 117), kopií zdravotnické dokumentace a zdravotní záznamy týkající se těhotenství pacientky XXXX (č.l. 120-132), zprávou Městského úřadu XXXX, odbor sociální (č.l. 134), zprávou Psychocentra - manželská a rodinná poradna XXXX (č.l.

135), zprávou Městského úřadu XXXX, odbor majetkoprávní (č.l. 136), opisem z evidence rejstříku trestů (č.l. 137), kupní smlouvou o prodeji motorového vozidla (č.l. 165-166) se splátkovým kalendářem (č.l. 167).

K důkazu byly čteny a konstatovány podstatné obsahy spisů Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou a to sp.zn. 2T 140/2006, obžaloba (č.l. 50-51), trestní příkaz ze dne 22.11.2006, právní moc dne 28.4.2007 (č.l. 53), usnesení ze dne 25.9.2008, právní moc dne 24.10.2008 (č.l. 86), sp.zn. 2T 143/2007, návrh na potrestání (č.l. 21-22), trestní příkaz ze dne 18.7.2007, právní moc dne 2.10.2007 (č.l. 27), usnesení ze dne 15.4.2010, právní moc dne 20.4.2010 (č.l. 52), usnesení ze dne 31.3.2011, právní moc dne 19.4.2011 (č.l. 74), spis sp.zn. 6C 52/2005, a to zejména návrh na rozvod manželství (č.l. 1), rozsudek ze dne 27.9.2005, č.j. 6C 52/2005 - 7 (právní moc dne 3.10.2005), spis sp.zn. 1T 175/2011 a to zejména obžaloba (č.l. 81-83), trestní příkaz ze dne 28.12.2011 (č.l. 85) (právní moc dne 16.2.2012) a spis sp.zn. ZT 492/2006, který je obsahem přílohy (č.l. 201).

Trestní minulost obžalovaného vyplynula z opisů rejstříků trestů (č.l. 195,217,224, 265), z připojených spisů uvedených výše, rozhodnutí, hodnocení z výkonu trestu odnětí svobody (č.l. 189), z nichž je patrné, že obžalovaný byl doposud sedmkrát soudně trestán, u posledních dvou odsouzení z roku 2011 a 2012 dospěl soud v rámci řešení předběžné otázky k závěru, že tato odsouzení podléhají amnestii prezidenta republiky účinné od 1.1.2013 a na obžalovaného se hledí jako by nebyl odsouzen.

Ze zpráv o pověsti a to zpráva Městského úřadu XXXX (č.l. 190), zpráva Městského úřadu XXXX, odbor majetkoprávní (č.l. 191), zpráva Obecního úřadu XXXX (č.l. 192,193), zpráva Městského úřadu XXXX (č.l. 194), zejména ze zprávy o pověsti Obecního úřadu XXXX (č.l. 192) vyplývá, že obžalovaný se zde od roku 2006 nezdržuje, v době pobytu v obci byl nezaměstnaný, nevyučený, svobodný. Je otcem dcery, která navštěvuje zdejší základní školu, soudním rozhodnutím ji má v péči jeho matka XXXX. Trvalé bydliště má v bytě na adrese XXXX, ale tento byt byl již před několika lety prodán, pan XXXX se odstěhoval, aniž by se přehlásil na jinou adresu. Ze zpráv o pověsti (č.l. 190-194) nebylo zjištěno, že by obžalovaný byl řešen pro přestupek. Provedení ostatních listinných důkazů, tak jak jsou založeny ve spise, nepřineslo k meritu věci nic podstatného.

Po vyhodnocení všech provedených důkazů, které soud hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu, a to jednotlivě i v jejich souhrnu, jak mu ukládá ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu, dospěl soud na základě takto zjištěného skutkového stavu věci, k závěru o vině obžalovaného, tak jak je popsána ve výroku odsuzujícího rozsudku, a to i přestože obžalovaný XXXX, stejně jako v přípravném řízení na svoji obhajobu uvedl, že se jednání popsaného v podané obžalobě nedopustil, že soužití s poškozenou bylo v intencích normálního, běžného společného soužití, tak jako u ostatních lidí. Co se týká finančních prostředků ty využívali s poškozenou společně na úhradu domácnosti.

Soud má však trestnou činnost obžalovaného za bezpečně prokázanou z výpovědi svědkyně XXXX, která svou výpovědí stvrdila všechny základní skutečnosti o způsobu, době páchání trestné činnosti i okolnostech uváděných ve výroku odsuzujícího rozsudku, a soud neměl pochybnosti o její věrohodnosti. Z obsahu výpovědi poškozené má soud za prokázanou intenzitu a způsob psychického týrání ze strany obžalovaného vůči ní, tak i celkovou dobu, kdy k tomu docházelo, kdy brutálnost týrání poškozené ze strany obžalovaného dostoupilo vrcholu tím, že jí kromě kopání, nadávek, ran pěstí, přikládal hadici od sprchy kolem krku a škrtil jí, jak zepředu, tak zezadu, a požadoval po ní i finanční prostředky na uspokojování svých potřeb. Poškozená podrobně popsala i způsob opakovaného násilí, kterým si přes její zjevný nesouhlas, kdy jí vyhrožoval, že ublíží jejím dětem, které byly ve vedlejší místnosti, opakovaně vynucoval kromě koitálního styku, jak anální styk, tak felaci, přestože věděl, že poškozená nechce, aby tak činil. Poškozená ve své výpovědi přesně popsala, i událost, kdy jí obžalovaný pod pohrůžkou, že ji zabije a přiložením nože na její krk, donutil, aby jej vzala zpět k sobě. Poškozená uvedla, že poté, co obžalovaný ukončil vyhrožování, položil na kuchyňskou linku nůž, kterým ji ohrožoval, což viděla. Soud nemá pochybnosti o násilí obžalovaného vůči poškozené, které vyplynuly z její výpovědi, neboť i matka poškozené potvrdila, že se k nim obžalovaný opět nastěhoval v noci, kdy o tom nikdo nevěděl.

Věrohodnost poškozené v hlavním líčení, kde je upřednostňována zásada ústnosti a bezprostřednosti, podpořilo i vystupování poškozené, kdy na ní byla vidět obava, strach, silné rozrušení z přítomnosti obžalovaného, kdy odmítla i vypovídat v jeho přítomnosti. Patrné bylo, že hrůzné zážitky se poškozené emočně zafixovaly, velmi přesvědčivě a pravdivě vypovídala o jednotlivých okolnostech, kdy to byly okolnosti, které musela zažít i vzhledem k popsaným detailům událostí.

Soud tedy nemá důvod pochybovat o věrohodnosti poškozené. Poškozená uvedla, že se styděla za to, jak se k ní obžalovaný chová a nebyla schopna se nikomu svěřit, neboť se bála o děti. Uvedla, že obžalovaný, zejména syna, trestal za každou banální špatně udělanou věc, např. vylití šálku a běžné drobnosti, klečením, a dokonce mu obžalovaný, dával na natažené ruce knihu, a v tomto postoji musel malý syn setrvávat. Jednání obžalovaného zanechalo na poškozené trvalé následky, kdy poškozená trpí syndromem týrané ženy, ve formě tzv. poruchy osobnosti po katastrofické zkušenosti, spočívající především v deformaci vztahu k opačnému pohlaví a v neschopnosti navazovat sociální vztahy, v rozvoji sociální izolovanosti. K výpovědi poškozené nepřímo přistupuje a stvrzuje její věrohodnost, výpověď matky poškozené XXXX, která uvedla, že poškozená po dobu, co žila s obžalovaným v jejich domě, byla uplakaná, viděla i dominantní chování obžalovaného i jeho určité fyzické ústrky vůči poškozené. Uvedla, že poškozená s nimi po určité době dokonce přestala komunikovat, přestala je navštěvovat, a ona nevěděla, co se děje, ale věděla, že věci nejsou v pořádku, neboť od dětí poškozené, které za ní chodily, se dozvídala, že obžalovaný, zejména syna, trestá za každou sebemenší špatně udělanou věc, vylití šálku a běžné drobnosti, klečením. Svědkyně také uvedla, že v závěru poškozená za nimi přišla a požádala je o pomoc, že dál již takhle nemůže žít, že to nemůže vydržet a poprosila, aby jí pomohli se obžalovaného zbavit. Což také učinili, vystěhovali mu věci, vyměnili zámky, aby se k nim již nedostal. Tvrzení poškozené je dále stvrzováno svědkem Ing. XXXX, který potvrdil, že si obžalovaný u jejich společnosti koupil vozidlo, které nesplácel, a po upomínkách, uhradil částku asi 60.000,-Kč, přičemž zbytek peněz již neuhradil, pouze zaslal žádost o odpuštění zbytku platby s ohledem na svou situaci.

Věrohodnost obsahu výpovědi poškozené je potvrzována i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá se specializací klinická psychologie a výslechu znalce PhDr. XXXX, který byl po celou dobu trestního řízení přítomen výslechu poškozené. Z něho vyplynulo, že poškozená XXXX má k obžalovanému XXXX negativní vztah, má z něj strach, poslední tři roky s ním nebyla v přímém kontaktu. Osobnost poškozené je uzavřená, jednodušeji strukturovaná, méně vyzrálá. Její rozumové a paměťové schopnosti jsou značně podprůměrné. Poškozená je schopna správně vnímat prožitky a reprodukovat je a je možno na obecné i konkrétní rovině ji považovat za osobu dostatečně věrohodnou. Znalec jednoznačně uvedl, že výpověď poškozené není v rozporu s výpovědí, kterou učinila při znaleckém vyšetření, na dotazy soudu reagovala rychle, bez nějakého většího rozmýšlení, spontánně. Přestože z inteligenčních testů vyšlo, že rozumové schopnosti poškozené jsou snížené, jsou ale na takové úrovni, že je schopna vnímat a zapamatovat si prožitý děj. U poškozené nebyly zjištěny sklony ke konfabulaci. Její výpověď je věrohodná. Jednání obžalovaného může zanechat trvalé následky na psychickém zdraví poškozené ve formě tzv. poruchy osobnosti po katastrofické zkušenosti, které mohou spočívat především v deformaci vztahu k opačnému pohlaví a v neschopnosti navazovat sociální vztahy, v rozvoji sociální izolovanosti. Posuzovaná je omezena především v oblasti sociálního a rodinného života a je obtížné předvídat, jak dlouho tato omezení budou přetrvávat nebo zda se již jedná o obtíže trvalého rázu. Poškozená trpí syndromem týrané ženy, některé příznaky tohoto syndromu odezněly (poruchy spánku a příjmu potravy), jiné se zmírnily (poruchy emocí), jiné stále přetrvávají ve značně intenzitě (obtíže v sociálním, partnerském a rodinném životě). Skutečnosti uváděné ve výpovědi poškozené jsou dále potvrzovány i listinnými důkazy provedenými ve věci. Z trestního oznámení podaného dne 27.4.2011 (č.l. 23-29) má soud za prokázanou intenzitu a stupňující se násilí obžalovaného vůči poškozené kvůli finanční situaci, včetně nedobrovolných opakovaných pohlavních styků. Z lékařské zprávy ze dne 28.4.2011 (č.l. 80) jsou lékařem potvrzovány nalezené jizvy staršího data na těle poškozené. Ze smlouvy o úvěru č. XXXX (č.l. 84) u XXXX je prokázáno, že byla uzavřena XXXX dne 21.5.2007 na částku, kterou ji poskytla banka na úvěr ve výši 100.000,-Kč.

Z protokolu o ohledání místa činu (č.l. 46) vyplynul popis bytové jednotky situované ve druhém patře rodinného domu, který se nachází XXXX čp. XXXX v obci XXXX. Z náčrtku a fotografické dokumentace (č.l. 47-51) vyplývá zadokumentování předmětného objektu. Ze seznamu odcizených věcích (č.l. 52) je patrné množství a popis odcizených věcí poškozené. Odborným vyjádřením (č.l. 53) je stanovena cena odcizených věcí. Z protokolu o prohlídce těla a fotografické dokumentace (č.l. 54-59) soud zjistil zranění na těle poškozené XXXX. Z pokladního dokladu (č.l. 86) vyplývá, že poškozená XXXX dne 25.5.2007 přijala čerpáním úvěru částku 100.000,-Kč. Z listin na (č.l. 88-110) vyplývají pohledávky z úvěru XXXX.

Z lékařské zprávy (č.l. 117) a dále na (č.l. 120-132) je patrný průběh těhotenství svědkyně XXXX k diagnostikovanému těhotenství dvojčat dne 4.4.2007. Ze zprávy psychocentra (č.l. 135) vyplývá, že dne 9.5.2011 se na ně obrátila poškozená z důvodu přetrvávajících následků domácího násilí v minulosti na současný psychický stav. Ze zprávy o pověsti (č.l. 136) a opisu rejstříku trestů (č.l. 137) vyplývá, že svědkyně XXXX nebyla doposud soudně trestána a jedná se o osobu zcela bezúhonnou. Z kupní smlouvy na (č.l. 165) vyplývá, že obžalovaný XXXX zakoupil u společnosti XXXX s.r.o. motorové vozidlo zelené barvy zn. XXXX, rok výroby XXXX, splátkový kalendář (č.l. 167).

Soud s ohledem na složitost dané věci, neboť páchané trestné jednání se konalo v rámci intimního spolužití dvou osob, a obžalovaný se obhajoval zcela odlišnou verzí o událostech od tvrzení poškozené, doplnil dokazování znaleckým zkoumáním znalkyně MUDr. XXXX, kterým je jednak podporována výpověď poškozené o chování a jednání obžalovaného a jednak prokazuje i motivaci páchaného jednání obžalovaným vůči poškozené. Znalkyně uvedla, že obžalovaný v době spáchání trestné činnosti, netrpěl duševní poruchou, která by byla forenzně závažná, ale trpí smíšenou poruchou osobnosti, která je především dissociální, narcistická a histriónská, kdy obžalovaný má sklon k páchání takového jednání, které se neslučuje se společenskými konvencemi, nemá problém porušovat zákon. Jeho osobnostní rysy jsou fixované a nejsou léčbou změnitelné. Obžalovaný dále trpí narcistickými rysy, záleží mu na sobě, preferuje sám sebe, rád se prezentuje, rád se ukazuje, strhává na sebe pozornost, velmi mu záleží na prezentaci vlastního já, upřednostnění své osoby oproti jiným osobám, upozorňování na sebe, histriónské rysy jeho osobnosti souvisí s emoční labilitou, náladovostí, rád se předvádí, rád zdůrazňuje některé city, ale ve skutečnosti je citlivý vůči sobě, než vůči ostatním a tyto rysy jsou u obžalovaného naprosto dominantní a to jak v jeho způsobu jednání, kdy sám obžalovaný dokáže, pokud je motivován, působit velmi dobře, nenápadně, ale v dalším průběhu, pokud motivace u něho se zmírní nebo už není natolik motivován, aby se prezentoval v tom lepším světle, protože je si vědom, že tyto vlastnosti ho svým způsobem handicapují, tak potom dochází k dekompenzaci těchto rysů a dochází ke konfliktním situacím. Popisu těchto rysů odpovídá i způsob života, jednání, sebeprezentace obžalovaného, který je osobou sociálně nezakotvenou, osobou nestabilní, kdy pro dissociálnost osobnosti obžalovaného svědčí i to, jakým způsobem si opatřuje finanční prostředky, že nemá dlouhodobé stabilní zaměstnání, čili je sociálně nestabilní a pokud měl příležitost, tak nebylo to jednou, bylo to opakovaně, páchal trestnou činnost zejména majetkového rázu. Taková osobnost se domáhá i určitých profitů. Narcistický prvek v jeho chování je v tom, jaké má nároky na sebe, upřednostňuje své potřeby, svou osobu i vůči lidem, kteří svým způsobem jsou omezeni, ať už ve finančních příjmech nebo prostě ve svých jiných požadavcích. Narcistické upřednostňování jeho vlastní osoby je evidentní v celém průběhu jeho života. Po stránce vlastního života obžalovaného je vidět, že nedokáže vytvářet pravidelné dlouhodobé citové vztahy, velmi rychle selhává v těchto vztazích, protože i když se prezentuje nebo se snaží prezentovat velmi dobře, tak dochází ke konfliktům, je vidět, že upřednostňuje sebe, a i když prezentuje svoji lásku a své pocity, tak nedokáže se podle toho chovat, nedokáže podřídit hodnotný systém tomu, co sděluje a sám ani nevyužil možnosti, aby výrazněji změnil svůj životní přístup. Pokud se obžalovaný dopouštěl násilí na paní poškozené, tak jak bylo popsáno v soudním spisu, je evidentní, že se jednalo o násilí skryté, kdy u takového typu osobnosti není vyloučeno, že navenek vystupuje jako ideální osobnost s proklamacemi své vlastní osobnosti, ale ve skrytu ve své podstatě může potom uplatnit jiné své rysy osobnosti.

Soud ohledně výpovědi svědka XXXX dospěl k závěru, že znal poškozenou zpočátku jejího vztahu s obžalovaným, kdy sama poškozená uvedla, že se vůči ní obžalovaný v té době choval v mezích normy a dále nebyl osobou, k níž by měla poškozená skutečnou důvěru. Z výpovědi svědka XXXX má soud za prokázané, že krátkodobě zaměstnal obžalovaného jako číšníka, a poté co zjistil, že je proti obžalovanému vedeno exekuční řízení, ho propustil. Tak jako svědek XXXX potvrdil, že poškozenou zahlédl v restauraci sporadicky jen krátce, když přinesla oběd obžalovanému, sám s ní nehovořil. Pouze potvrdil to, že zaměstnal pana obžalovaného.

Soud dále hodnotil výpovědi svědků, kteří byli voláni z návrhu obhajoby, a to matky obžalovaného XXXX, která potvrdila, že obžalovaný ji s poškozenou zpočátku jejich vztahu navštěvoval, poškozená jí dala i jídlo, ale pak již k ní poškozená nejezdila, u nich svědkyně nikdy nebyla a není ji známo, jak se vyvíjel jejich vztah. Svědkyně uvedla, že vychovává dceru obžalovaného z jeho předchozího vztahu se svědkyní XXXX, s níž v jejím bytě asi půl roku žil. Obžalovaného kvůli jeho výchovným problémům umístila do dětského domova, kde byl do patnácti let. Výpověď svědkyně byla jednoznačně vedena ve prospěch obžalovaného, ve snaze vyvinit ho ze stíhaného jednání.

Výpověď svědkyně XXXX, která nepotvrdila násilné jednání ve vztahu, kdy žila s obžalovaným vůči ní, soud však vyhodnotil jako zcela nevěrohodnou, neboť bylo zjištěno, že matka obžalovaného XXXX podala návrh na svěření dcery svědkyně XXXX, XXXX, kterou měla ze vztahu s obžalovaným, do své péče, což se také stalo, a ona nyní její dítě vychovává. Dále na svědkyni XXXX podala trestní oznámení, na základě něhož byla XXXX pravomocně odsouzena. Z výpovědi svědkyně XXXX nicméně vyplynulo, že v době, kdy žila s obžalovaným v bytě jeho matky, tam nebyli sami, kromě XXXX, bydlela ještě s jeho sestrou a svou dcerou XXXX. Z výpovědi svědkyně XXXX krátce zaznělo to, že se pana obžalovaného v něčem bojí, nicméně bylo na svědkyni patrné, že konkrétněji se vyjadřovat nechce. Ani jeden ze svědků a to XXXX, XXXX, XXXX, XXXX, však nebyli v rozhodném období přímými svědky a osobami, s nimiž se obžalovaný či poškozená denně stýkali, a kteří by mohli uvést relevantní skutečnosti a uvést, co se skutečně dělo ve vztahu pana obžalovaného a poškozené.

Ve světle všech shora provedených důkazů, které tvoří ucelený na sebe logicky navazující řetězec důkazů, má soud obhajobu obžalovaného za účelovou a nevěrohodnou, ve snaze vyhnout se tak trestní odpovědnosti, s ohledem na výši trestu, která obžalovanému hrozila, v případě uznání na vinu. Co se týká potom zamítnutí návrhu obhajoby na výslech svědka XXXX, zde soud uvádí, že jde o bývalého manžela poškozené, od níž se v roce 2004 odstěhoval, nestýkal se s ní, a jak vyplynulo z listinných důkazů, které soud provedl ze spisu

Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou sp.zn. 6C 52/2005 a to návrh na rozvod manželství (č.l. 1), oddací list (č.l. 3), rozsudek č.j. 5 Nc 1624/2005 - 17 ze dne 29.8.2005 (č.l. 4-5), protokol o jednání z 27.9.2005 (č.l. 6), rozsudek ze dne 27.9.2005 (č.l. 7) (právní moc dne 3.10.2005), pan XXXX ukončil vztah s poškozenou a jejich manželství bylo rozvedeno na základě jejich vzájemné dohody. Soud dospěl k závěru, že tento svědek nemůže přispět k osvětlení relevantních skutečností trestného jednání, pro které je obžalovaný stíhán, s ohledem na výše uvedené.

K námitkám obhajoby o časové prodlevě, kdy podala poškozená trestní oznámení a to teprve v roce 2011, přestože k páchání trestného jednání došlo již v roce 2006-2007, musí soud konstatovat, že se jedná o druh trestné činnosti, ke které dochází zejména v intimním spolužití dvou osob, jako i v případě obžalovaného a poškozené. Typické u těchto trestných činů je, že týraný partner se dostává do role oběti, a poté začne vnímat druhého partnera - agresora, který je dominantní odlišným způsobem, který není standardní v rámci běžných společenských norem, začne stupňující se agresi pachatele vůči sobě přijímat, a s tím se další ataky agresora potom stupňují, kdy poškozená přestávala mít i sílu se účinně bránit. V tomto případě bylo ještě více podloženo skutečností, že obžalovaný žil v domácnosti s poškozenou, kde byly dvě její malé děti. Zde již obžalovaný i vůči synovi poškozené uplatňoval tresty, které byly dle samotné poškozené zcela neodpovídající a velmi nepřiměřené vzhledem k jeho věku i bagatelnosti provinění, které měl jako dítě spáchat. Poškozená měla oprávněnou obavu o to, že může ublížit i dětem. Týrání poškozené se odráželo i v její psychice, nedovedla se adekvátně bránit obžalovanému, bála se chodit do svého okolí, styděla se za to, co se děje a nebyla schopna adekvátně reagovat na danou situaci a vyhledat pomoc, což učinila teprve až po delší době, kdy již nebyla v blízkosti obžalovaného po delší dobu a začaly fungovat běžné obranné mechanismy.

Skutkový děj soud upřesnil s ohledem na výpověď poškozené, která byla vyslechnuta na svědka až v řízení před soudem. Co se týká námitky obhájkyně soud uvádí, že v rámci stíhaného trestného jednání v dané věci byla totožnost skutku zachována a nezáleží na tom, jednotlivých útoků. Zde si soud neodpustí uvést, že již v přípravném řízení u těchto druhů jednání, mají být poškození vyslechnuti na protokol o výslechu svědka, i s ohledem na vzdálenost časovou, kdy k jednání došlo a zejména připomínání si hrůzných zážitků, které poškozená již vypověděla do trestního oznámení a poté musela vše opakovat, neboť soud musel celou její výpověď k jednotlivým dílčím útokům provést v řízení před soudem. Došlo tak k viktimizaci poškozené, u níž byl znalcem navíc konstatován syndrom týrané ženy jako následek jednání obžalovaného. Z provedeného dokazování je tedy nepochybné, že obžalovaný týral osobu blízkou konkrétně poškozenou, která byla jeho družkou, páchal své jednání po celé předmětné období, kdy se jeho chování vyznačovalo výraznou intenzitou, hrubostí, ponižováním poškozené, vysokým stupněm psychického napadání, vyhrožování, psychického týrání, které vyústilo ve fyzické násilí, až brutálního charakteru. S ohledem na dlouhodobost, trvalost, na četnost opakujících se útoků, stupňující se brutalitu, která přerostla i do intimní oblasti, kdy poškozená byla opakovaně znásilněná a přinucená obžalovaným vykonávat i anální styk a felaci. Nepochybně poškozená jednání obžalovaného cítila jako těžké příkoří, které bylo na její osobě pácháno. Již shora uváděný znalecký posudek prokazuje a potvrzuje, že se následkem jednání obžalovaného, u poškozené rozvinul i syndrom týrané ženy. Obžalovaný v průběhu svého jednání přinutil s nožem poškozenou, aby vykonala, co po ní požadoval, pod pohrůžkou, že ji zabije. Jednání obžalovaného jak vyplynulo i ze znaleckého zkoumání MUDr. XXXX bylo podpořeno i osobností pana obžalovaného, bylo prokázáno, že trvale nikde nepracoval, pokud tak krátkodobě. Poškozená ve své podstatě neznala jeho volný čas, pohyboval se tak, jak potřeboval, stále požadoval a potřeboval finanční prostředky pro uspokojování svých potřeb, činil to způsobem, aby je co nejrychleji získal, tzn. nejblíže byla poškozená, která měla příjem, žila s rodiči, a proto na ni i předmětným násilím a podrobováním si poškozené vymáhal obžalovaný finanční prostředky, aby uspokojovala jeho potřeby. Vzhledem k tomu, jak dlouho probíhalo fyzické a psychické týrání, jak se stupňovalo toto jednání obžalovaného vůči poškozené, poškozená ztratila nejzákladnější pud sebezáchovy adekvátně reagovat, kdy se ve své podstatě snažila ochránit zejména své děti. Na základě provedených důkazů, byl takto zjištěn skutkový děj, o němž soud nemá pochybnosti a to vzhledem ke všem provedeným důkazům, které umožňují učinit jednoznačný závěr o trestní odpovědnosti obžalovaného XXXX ve smyslu § 2 odst. 5 trestního řádu.

Pokud jde o právní kvalifikaci, tak na začátek soud předesílá, že podle § 2 odst. 1 trestního zákoníku (zákon číslo 40/2009 Sb.) účinného od 1. ledna 2010 je třeba trestnost jednání, pro které je obžalovaný pod body 1 až 4 postaven před soud posuzovat podle zákona účinného v době spáchání tedy podle trestního zákona (zákon číslo 140/1961 Sb.) účinného do 31. prosince 2009, neboť je pro obžalovaného příznivější. Po novele a účinnosti nového trestního zákoníku (zákon číslo 40/2009 Sb.) účinného od 1. ledna 2010, který absentuje skutkovou podstatu podle § 180d (dle z.č. 140/1961 Sb.), proto s ohledem na příznivější stav pro obžalovaného nebyla tato právní kvalifikace uplatňována v rámci ukládání souhrnného trestu.

Na základě výše uvedených skutkových zjištění je zcela evidentní, že obžalovaný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odstavec 1, odstavec 2 písmeno a),b) trestního zákona účinného do 31.12.2009. Kvalifikovaný znak skutkové podstaty § 215a odstavec 2 trestního zákona písmeno a), zvlášť surovým způsobem b) a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu je prokázán časovou dlouhodobostí a zejména intenzivností a brutálností jak psychického, tak i fyzického týrání, s ohledem na shora popsaný způsob týrání ve výroku rozsudku, které vyvrcholilo tím, že jednání obžalovaného zanechalo na poškozené trvalé následky na psychickém zdraví ve formě tzv. poruchy osobnosti po katastrofické zkušenosti, které mohou spočívat především v deformaci vztahu k opačnému pohlaví a v neschopnosti navazovat sociální vztahy, v rozvoji sociální izolovanosti. Tyto potíže u poškozené stále přetrvávají. Oproti obžalobě pak bylo jednání ohledně časového rozpětí upraveno, kdy na základě provedeného dokazování soud upřesnil období, kdy docházelo k psychickému týrání a k jednotlivým útokům obžalovaného. Ohledně odcizení věcí, kdy poškozená určila dvě předmětné věci, tak jak jsou uvedeny ve vyhlášeném rozsudku, stejně a shodně v rámci celého řízení, soud přistoupil na odcizení těchto dvou věcí, které jako prokázané zazněly z výpovědi dalších svědků. Existenci dalších věcí neměl soud za jednoznačně prokázanou.

Dále v jednočinném souběhu obžalovaný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu vydírání podle § 235 odstavec 1, odstavec 2 písmeno c) trestního zákona, účinného do 31.12.2009, kdy obžalovaný nutil poškozenou pod pohrůžkou zabití s nožem na jejím krku, aby ho vzala zpět. Kvalifikovaný znak skutkové podstaty odst. 2 písm. c) trestního zákona účinného do 31.12.2009, byl naplněn ve smyslu ustanovení podle § 89 odst. 5 trestního zákona účinného do 31.12.2009, kdy nůž je zbraní. A dále se v jednočinném souběhu dopustil trestného činu znásilnění podle § 241 odstavec 1 trestního zákona účinného do 31.12.2009, kdy násilím a pohrůžkou bezprostředního násilí donutil poškozenou k souloži a k jinému obdobnému pohlavnímu styku, jakým je jak styk anální, tak felace.

U skutku byly též naplněny všechny znaky trestní odpovědnosti uvedené v § 3 trestního zákona účinného do 31.12.2009. S ohledem na vysoký stupeň společenské nebezpečnosti byly naplněny kvalifikované skutkové podstaty jmenovaných trestných činů.

Z hlediska stránky subjektivní vzal soud za prokázané vzhledem k charakteru trestné činnosti, způsobu provedení a také jednoznačnému motivu jednání obžalovaného, že ten jednal v úmyslu přímém ve smyslu ustanovení § 4 písmeno a) trestního zákona, kdy svým jednáním chtěl porušit tímto zákonem chráněný zájem a to konkrétně zájem společnosti na ochraně svobodného rozhodování člověka, i v oblasti pohlavního života a dále zájem na zdraví a životě osob a obecný zájem na ochraně rodiny.

Při rozhodování o druhu a výši trestu vycházel soud z účelu trestu podle § 23 odst. 1 trestního zákona a při ukládání trestu přihlédl podle § 31 odst. 1 trestního zákona k dosaženému stupni nebezpečnosti pro společnost, možnosti nápravy a k poměrům obžalovaného. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že je svobodný, má dvě děti, jedno je v péči jeho matky, jedno ve výchově poškozené, v místě trvalého bydliště není k jeho osobě bližších informací, z dalších míst, kde se zdržoval nemá záznam v evidenci přestupců. Nicméně obžalovaný byl již doposud sedmkrát soudně trestán, jedná se o osobu kriminálně závadnou, u posledních dvou odsouzení z roku 2011 a 2012 dospěl soud v rámci řešení předběžné otázky k závěru, že tato odsouzení podléhají amnestii prezidenta republiky účinné od 1.1.2013 a na obžalovaného se hledí jako by nebyl odsouzen. Alternativně ukládané tresty u dalších odsouzení obžalovaný nevykonával a byly mu přeměněny na tresty odnětí svobody.

Žádné polehčující okolnosti k osobě obžalovaného soud neshledal. Naopak projevy chování obžalovaného v řízení před soudem, kdy se smál v průběhu výslechu svědků, bez známek jakéko-li lítosti, soud vyhodnotil jako velmi negativní. Co se týká přitěžujících okolností zde soud přihlédl ke skutečnosti, že došlo v jednočinném souběhu ke spáchání více trestných činů obžalovaným a k páchání týrání a násilí poškozené došlo v době těhotenství poškozené. Stupeň společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného dosahuje typové nebezpečnosti projednávaných trestných činů, zejména s ohledem na charakter a okolnosti spáchání skutku. Obžalovaný byl ohrožen stanovenou trestní sazbou v zákonném rozpětí od dvou do osmi let, podle § 215a odstavec 2 trestního zákona účinného do 31.12.2009, a to za splnění zákonných podmínek podle § 35 odst. 2 trestního zákona pro ukládání souhrnného trestu, k citovanému trestnímu příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18.7.2007, č.j. 2T 143/2007- 27, který nabyl právní moci 2.10.2007. Po zvážení všech konkrétních okolností s ohledem na osobu pachatele a okolnosti nyní projednávaného případu dospěl soud k závěru, že již nejsou splněny zákonné podmínky pro podmíněný odklad uvedené v § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 trestního zákona a to i s odkazem na skutečnost, že obžalovaný se projevuje i s ohledem na zjištěnou poruchu jeho osobnosti a kriminální minulost, nezdrženlivě pácháním trestné činnosti, na úkor jiné osoby, ohrožujíce, tak její život a zdraví a doposud ukládané alternativní tresty na něj neměly dostatečný vliv, aby změnil své chování a trestné činnosti se již nedopouštěl.

Soud dospěl k jednoznačnému závěru, že na obžalovaného nelze působit v dané věci jiným druhem trestu, než trestem odnětí svobody spojeným s přímým výkonem. S ohledem na shora uvedené je důvodný předpoklad, že právě tímto druhem trestu a v něm obsaženými represivními a výchovnými prvky lze potlačovat sklony obžalovaného k páchání další trestné činnosti. Za trest úměrný povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, osoby obžalovaného považuje soud souhrnný trest odnětí svobody ve výměře tří roků dle určené právní kvalifikace. Pro výkon uloženého trestu soud za splnění všech zákonných podmínek obžalovaného zařadil do věznice s ostrahou dle ustanovení § 39a odst. 1 písm. c) trestního

zákona účinného do 31.12.2009. Soud dále zopakoval podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 trestního zákona účinného do 31.12.2009 trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků, který byl již vykonán. Podle § 35 odstavec 2 trestního zákona účinného do 31.12.2009 zároveň soud zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18.7.2007, č.j. 2T 143/2007 - 27, který nabyl právní moci 2.10.2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu. Soud má za to, že takový druh trestu plně respektuje jak hledisko individuální, tak i generální prevence a přiměje obžalovaného k nápravě, aby změnil své životní postoje ve vztahu ke stanoveným společenským normám.

V rámci adhezního řízení se řádně a včas se svým nárokem na náhradu škody připojila poškozená XXXX, nar. XXXX, bytem XXXX. Vzhledem k tomu, že provedenými důkazy byla zjištěna příčinná souvislost mezi jednáním obžalovaného a vzniklou majetkovou škodou odcizením věcí, kterou poškozená uplatňuje (§ 420 odst. 1 občanského zákoníku), byl obžalovaný zavázán povinností způsobenou škodu uhradit. Výše vyčíslené škody byla stanovena podle odborného vyjádření a to za odcizený fotoaparát Olympus částkou 1.000,- Kč, a zlatých náušnic ve výši 500,-Kč.

S ohledem na složitost daného případu bude třeba k posouzení důvodnosti a výše nároku na náhradu škody, provést další skutková zjištění, které přesahují potřeby vlastního trestního stíhání, pro přiznání nároku do zásahu osobnostních práv ve smyslu § 11 občanského zákoníku a dále nároku na náhradu ve výši 10.000,-Kč z titulu půjčky a úvěru ve výši 100.000,-Kč uzavřenou u XXXX, kdy další dokazování by podstatně protáhlo řízení, proto soud odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody poškozenou podle § 229 odst. 2 trestního řádu na řízení ve věcech občanskoprávních.


P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně, pobočka v Jihlavě prostřednictvím podepsaného soudu. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Z obsahu odvolání musí být patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.


Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

dne 22. ledna 2013


Mgr. et Mgr. Blanka Jeňková, v.r.

předsedkyně senátu



sp.zn.
3 T 7/2019
100 000 Kč
Pohlavní zneužívání předškolní dívky

č. j. 3 T 7/2019 - 292 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení konaném dne 21. 7. 2020 v senátě složeném  z předsedy Mgr. Tomáše Mahra a přísedících Moniky Dalily Delrosall a Miroslava Zezuly 

takto: 

Obžalovaný XX, nar. v XX, bez zaměstnání, trvale bytem XX, toho času bytem XX, 

se uznává vinným, že 

v přesně nezjištěných dnech přibližně od 25. 5. 2018 do února 2019 v XX, XX , v bytě užívaném XY, nar. XY, s níž žil v partnerském vztahu, a v místnosti náležející k bytu, umístěné vedle vstupu do bytu, v době, kdy matka poškozené nebyla doma, v přesně nezjištěném počtu případů ve snaze se sexuálně uspokojit po její nezletilé dceři XYZ, nar. XYZ, jejíž věk znal, požadoval, aby  mu třela rukou penis, hladil ji na přirození pod kalhotkami a zasouval jí do přirození prsty, a s tímto nepřestával, ani když mu říkala, ať toho nechá, na což poškozené odpověděl, že je velká holka a tatínci to normálně holčičkám dělají, přičemž nezletilá byla s ohledem postavení obžalovaného jako partnera její matky a strach z trestu schopna dát mu najevo odpor pouze  slovně,  

tedy 

dítě mladší patnácti let jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil a tento čin spáchal na dítěti  mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje svého postavení a z něho vyplývajícího  vlivu,

 

čímž spáchal 

pokračující zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku 

a odsuzuje se za to  

podle § 187 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se mu výkon tohoto trestu podmíněně  odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let.  

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen uhradit poškozené XYZ , nar. XYZ, bytem XYZ, na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč.  

Odůvodnění: 

1. Obžalovaný XX v přípravném řízení popřel, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Výpovědi paní XY a její dcery označil za lež, kdy poškozená musela být ovlivněna svou matkou, neboť sama by si to nevymyslela. 

V lednu se s paní XY rozešli, své věci si mohl vyzvednout jen pod dozorem policie. Pak zjistil, že v garáži chybí některé jeho věci, například motorová pila a nářadí. Na to mu paní XY řekla, že tam nic takového nebylo. Při rozchodu mu vyhrožovala, že je kriminálník, že jí krade doma věci, že patří do kriminálu a že ho tam dostane. 

S paní XY začali bydlet od ledna 2018. Asi po třech nebo čtyřech měsících od začátku vztahu začaly problémy. Paní XY byla stále mimo domov, děti po příchodu ze školy hlídal on. Jemu se nelíbilo, že ZZ má zameškané hodiny, chtěl to řešit s paní XY, ale ta mu řekla, že mu do toho nic není. Pak se poprvé rozešli. Po týdnu zase orodovala, aby se vrátil. Nakonec se s  ním rozešla ona z toho důvodu, že její syn jí řekl, že obžalovaný doma krade věci a rozprodává je. To už byl definitivní rozchod. 

Úplně sám s nezl. XYZ nikdy nezůstával, vždy byli doma její bratři. S poškozenou vycházeli dobře. Nezletilá mu říkala XX, občas tati. Co se týče hygieny malé XY, tak s koupáním nepomáhal, myla se sama, a když něco potřebovala, řekla matce. 

V sexuálním životě s paní XY neměli vážný problém. Vedle bytu měl místnost, kde si lepil modely. Tam děti nechodily, malá XYZ tam přišla za celou dobu tak 2x. XYZ si stěžovala, že na ní kluci dělají sexuální posunky, že jí obtěžují, osahávají a jeden spolužák, že je dotěrný. On jí vždy odpověděl, že to musí řešit s mámou. Ona odpověděla, že se jí bojí, že jí zase bude vyčítat. Obžalovaný si myslí, že je to celé pomsta matky poškozené, že nevycházel s jejím nejstarším synem. Neví, proč by to poškozená jinak říkala, když spolu neměli žádný problém. 

V hlavním líčení na svém  popěrném stanovisku setrval s tím, že ale nedokázal uvést konkrétně, za co by se mu měla  matka poškozené nepravdivým obviněním mstít.  

2. Na obžalovaného byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví - odvětví  psychiatrie, sexuologie a psychologie. Podle znalce z oboru psychiatrie a sexuologie obžalovaný netrpí duševní poruchou, pouze forenzně nevýznamnou poruchou osobnosti. Byl schopen rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání a toto jednání ovládat. Jeho pobyt na svobodě z psychiatrického hlediska není nebezpečný. Jeho sexuální zaměření  je gynefilní a hebefilní, to však bez síly parafilie (sexuální deviace).  

3. Podle znalce psychologa je obžalovaný intelektově slabě průměrný, jeho osobnost je simplexní, strukturovaná anomálně s převládajícími rysy citové i sociální maladaptace. Emocionalita je nezralá a málo diferencovaná, afektivita a psychika stabilní. Motivace jednání nebude podmíněna žádnou psychickou nebo sexuální patologií a souvisí z psychologického hlediska především s jeho osobnostními charakteristikami. Anomální osobnostní struktura je trvalého charakteru, a i vzhledem ke kriminální anamnéze obžalovaného a k jeho postojové uzavřenosti (popírání, absence pocitů viny) jsou možnosti jeho resocializace málo nadějné.  

4. Nezl. XYZ, nar. XYZ, byla vyslechnuta jako svědkyně před zahájením trestního stíhání dne 27. 2. 2019 za účasti soudce postupem dle § 158a trestního řádu. Podle § 102 odst. 2 trestního řádu byl v hlavním líčení přehrán záznam o výslechu nezletilé  svědkyně. 

Svědkyně při výslechu uvedla, že ví, že se na policii sešli kvůli tomu, že jí dělal nepříjemné věci, co si dělají dospělí, když se mají rádi. XX jí sahal rukou tady (ukázala na panence). Když byla mamka v práci, bráchové byli v pokojíku, ale koukali se na počítač a neslyšeli to její křičení, protože většinou mají zapnutej počítač. Nebylo to jen v ložnici, jednou se to stalo taky, když byla v kuchyni. On jí sundal takhle…(ukázala na panence  sundání sukně a kalhotek) a sahal jí jednou rukou tam… (prstem mezi nohy). Taky mu musela sahat na „finfulu“. Vyndal svého „finfulu“ a musela mu na to rukou přejíždět. V kuchyni jí sahal na pipinku a taky ještě vzadu v místnosti, říkal, ať takhle tím přejíždí, bylo to i v ložnici. Na pipince jí občas sahal i do dírky. Ale spíš jí tam jenom přejížděl, moc jí tam dovnitř nesahal. Občas cítila i bolest, ale nelíbilo se jí to. 

Řekla mu, ať toho nechá, ale on jí řekl, že to přece není tak hrozný, že je velká holka, že se to normálně dělá. Ona říkala, že se to normálně nedělá, on říkal, že občas to tatínci normálně holčičkám dělají. Říkal, ať to nikomu neříká. Ona se bála, nevěděla, jak to má říct. Ale zjistila, že když to řekla mamině, tak teď lépe jí a i líp jí pracuje mozek, protože se zlepšila v matice. Měla v sobě tolik stresu. 

Poprvé se to stalo asi v kuřárně, jak mu sahala na ten „finfulu“. Kuřárna je kumbál mimo byt.  Začalo to od jejích XYZ let. Bylo to různý, někdy třeba jednou týdně nebo dva týdny si dával  pauzy nebo dokonce měsíc, nebo třikrát týdně. 

Poprvé to bylo po jejích narozeninách (2018), to mu sahala v kuřárně na to…ona si tam za ním přišla povídat. Začalo to tímhle a až trošku dýl na ni začal sahat. On prostě rozepl kalhoty, vyndal to a ona vzala ruku a musela mu takhle jezdit…ale ona to vůbec moc nechtěla. On jí to nejdřív ukázal a ona to pak  měla dělat. Ona mu řekla, že to dělat nechce. Říkal, že to je prostě normální, že je to určitě  hezký a bude jí to příjemný, ale nebylo. I jí to tam občas lechtalo. Ona mu řekla, ať to nedělá. Neměla odvahu ho praštit, protože má hodně silnou ruku, prostě ten kdyby jí ji napálil…. Už  jednou dostala hodně velkou facku. Kvůli něčemu se naštval, bolelo jí to. 

On jí tam dal ruku, a když tam přišel ZZ, tak si na ní lehl a dělal, že ji morduje, že ji lechtá, občas ji i zalehl. Když to nechtěla dělat, tak ji začal lechtat. Ona je hrozně lechtivá, jí to hrozně vadilo,  protože když lechtáte člověka dlouho, tak to pak štípe, takže neměla jinou volbu. Někdy jí zalehl a začal dělat takhle…(na panence ukázala podle vyslýchající policistky kopulační pohyby), ale byl oblečený. Tu ruku jí tam strkal a jezdil tam pod kalhotkami. Ona prostě jen křičela, aby toho nechal, že tohle nedělají holčičky tatínkům. On řekl, že se má klidně zeptat svých kamarádek, že jim to tatínci taky dělají. Ale ona to nikomu neříkala. Nechal toho až po chvilce, když on chtěl. Na „finfulína“ mu taky šahala vícekrát než jednou. Neví, jestli to bylo 5x nebo 6x, bylo to, když byly letní prázdniny. Naposledy to dělal asi někdy před lednem, po XYZ vysvědčení už ne. S tím „finfulínem“ to bylo naposledy před prázdninami, v červnu. Když  mu na něj sahala, tak neviděla, že by mu z toho „finfulína“ něco vyteklo. V ruce to cítila jako  nějakou měkkou věc. Ona to nemačkala, prostě jen třela tu kuličku, jak je na tom, jezdila tou kuličkou. Když jí dala dolů, tak tam bylo něco červenýho, takovej červenej páreček. Nebyl tvrdej. Řekla o tom bráchovi ZZY, ale jeho to moc nezajímalo, zapomněl na to. Nikomu jinému to neřekla, protože se bála, protože kdyby to máma řekla XX, tak by asi pěkně  dostala.  

5. S ohledem na to, že výpověď poškozené je stěžejním důkazem, byla zkoumána znalcem - psychologem. 

Ze závěrů znaleckého posudku vyplývá, že mentální výkony nezl. XYZ mají značné výkyvy odpovídající nerovnoměrnému dozrávání centrální nervové soustavy. Její celkový verbální výkon je nadprůměrný. Kvalita vnímání může být vývojovými  nerovnoměrnostmi v určitých případech narušena, tyto nerovnoměrnosti však nenarušily kvalitu vnímání vyšetřované věci. 

Poškozená trpí syndromem ADHD, tedy poruchou aktivity a pozornosti s hyperaktivitou. Tato porucha však nemohla ovlivnit její vjemové poznávací složky intelektové výbavy tak, aby se nemohla správně orientovat ve vyšetřovaných událostech. Je nadprůměrně intelektově vybavené dítě, žádající odpovědi na velké množství  otázek. Zvýšeně si nevěří, a proto je zvýšeně závislá na podpoře svého okolí. 

Ve své rodině nemá protějšek, se kterým by probírala svoje zážitky. Se staršími bratry příliš nekomunikuje, na mladšího bratra musí spíše dohlížet. K obžalovanému proto přilnula jako k někomu, kdo byl pro ni posluchačem a kdo odpovídal na její otázky. Ač ji obžalovaný svým chováním značně poškodil, stále si vyčítá, že porušila slovo, které mu dala. Je schopna podat obecně věrohodnou výpověď. 

Pokud jde o specifickou věrohodnost, tak podala před dětským psychiatrem i na policii velice podrobné, neodporující si výpovědi. Tyto výpovědi podala svým slovníkem, nevyskytují se v ní pasáže, které by mohly být součástí předem naučené výpovědi. Z psychologického hlediska lze její výpovědi považovat za specificky věrohodné. Znalecké zkoumání neodhalilo postranní motivy svědkyně, jako je motiv msty nebo nenávisti. Zazněla i určitá sympatie k obžalovanému, protože si s ním během jeho pobytu v domácnosti rozuměla. Nezletilá byla schopna chápat nesprávnost takového jednání, nebyla schopna dostatečně posoudit jeho smysl a význam. 

Pokud se týče odporu, naznačila, že se obžalovanému snažila vyhýbat, ale dál ho navštěvovala v kumbálu, což vysvětluje tím, že si s ním chtěla povídat, protože je chytrý. Byla přesvědčená, že své chování nebude opakovat. Její odpor byl slabý, ovšem je nutno si rovněž představit zmatek, který prožívala - obávala se, že jí nikdo nebude věřit, a že ji obžalovaný potrestá, neboť měla předchozí zkušenost z jednoho trestu. 

Znalkyně se domnívá, že poškozená je v rámci rodiny osamělá, jednala tedy podle schématu, že ji nikdo nevyslyší a naopak jí může čekat trest, když bude o věci mluvit. U poškozené byla diagnostikována smíšená úzkostná a depresivní reakce, která byla pozorována i třídní učitelkou - zamlklost a málomluvnost, smutek. Její osobnost je již nyní formována jako podrobivá, s nedostatečnou schopností odporovat svému okolí. Znalkyně opakování výslechu poškozené nedoporučila kvůli pravděpodobnosti sekundární viktimizace.  

6. Matka poškozené - XY jako svědkyně v procesně použitelné výpovědi v přípravném řízení popsala, jak navázala vztah s obžalovaným. Začal u nich bydlet od února  2018. Zpočátku nebyly mezi nimi problémy, vztah byl v pořádku. Jelikož obžalovaný v té době neměl zaměstnání, souhlasil s hlídáním dětí, aby svědkyně mohla pracovat. Nic špatného mezi dcerou a obžalovaným nepozorovala. Rozešla se s ním v únoru 2019. Cítila, že něco není v pořádku a první důkaz jí podal syn ZZ, který si v mobilu obžalovaného všiml, že tam má vyfocené jejich věci, které se ztratily. Proto obžalovanému řekla, aby odešel. 

Po odchodu obžalovaného večer seděla s dětmi a syn sdělil, že dcera má z obžalovaného trauma. Dcera začala mluvit, že ji obžalovaný nutil, aby mu sahala na penis, že jí říkal, že to je normální, že to holčičky tatínkům dělají, že jí sahal do kalhotek a jednou v kuchyni jí stáhl  kalhoty. Dcera se jí pak svěřovala postupně, každý den něco. 

Svědkyně hned druhý den  volala dětské psychiatričce, ta řekla, ať k ní přijdou a ať podá trestní oznámení. Před  psychiatričkou pak měla dcera sdělit, že jí pan XX řekl, že si na ní počká do 18ti let a pak bude náhradou za matku. Dcera jí též řekla, že se obžalovaného bála, a když jí hrozilo, že jí dá facku, tak ho prosila, aby jí dal jiný trest. Obžalovaný odpověděl tak, že si to vybere jinak, a pak ji osahával. 

Syn ZZ svědkyni říkal, že když přišel do pokoje a obžalovaný ležel na poškozené, tak to maskoval tím, že ji lechtá. Vedle bytu je kumbál, ve kterém obžalovaný bydlel, když byly mezi nimi neshody. V tom kumbálu měl vyndavat penis před dcerou. Svědkyně sama nikdy neviděla žádné závadové jednání. Vztah mezi obžalovaným a XY se měnil, občas jí nadával. Dcera si s obžalovaným ráda povídala, a někdy vyhledávala jeho přítomnost. Dcera se myla sama. 

K obžalovanému uvedla, že měl nadmíru vysoký sexuální apetit. Byl bez zábran, řekl jí, že by mu nedělalo problém souložit před dětmi. Obžalovaný sledoval porno na počítači nebo na svém mobilu. Od podání trestního oznámení s obžalovaným v kontaktu nebyla. Jeho matka jí řekla, že děti navedla a že ničí jejich rodinu. Na  této výpovědi svědkyně setrvala i v hlavním líčení.  

7. Ze strany obhajoby byl navržen důkaz v podobě psychologického znaleckého zkoumání matky poškozené stran její věrohodnosti. Tento důkazní návrh soud zamítl jako nadbytečný, neboť výpověď matky poškozené je z pohledu prokázání viny zcela marginální vedle výpovědi samotné nezletilé poškozené, která znalecky zkoumána byla. Matka poškozené  nebyla přítomna žádnému závadovému jednání a není tak vůbec zřejmé, co by mohl na důkazní situaci změnit znalecký posudek ohledně její věrohodnosti.  

8. Postupem podle § 102 odst. 2 trestního řádu byl v hlavním líčení čten protokol o výslechu  nezletilého svědka ZZY (ročník ZZY). Podle něho byl obžalovaný zlý. Používal  tvrdé tresty, několikrát svědka praštil a hodně na ně řval. Taky znásilňoval jeho sestru. Ta mu řekla, že se před ní obžalovaný svlékal. 

Jednou obžalovaný svědka navedl, aby se zamkl se sestrou v koupelně a sundal si kalhoty a trenýrky s tím, že když to neudělá, že ho potrestá. Svědek to udělal a potom ho obžalovaný z koupelny pustil. Sestře to bylo nepříjemné, říkala, ať to nedělá, ale svědek nemohl nic dělat, neboť obžalovaný na něj tlačil svou autoritou. 

Svědek taky viděl, jak obžalovaný v ložnici XYZ zalehával, což jí bylo nepříjemné. Při tom byli oblečení. Vždy to dělal, když šla máma do práce. Od sestry ví, že když měla dostat trest, tak obžalovaného prosila, ať ji netrestá, aby jí vybral jiný trest a on vybral, že ji znásilní.  Sestra měla strach z autority obžalovaného. Párkrát za ním XYZ šla na návštěvu na pokec do kumbálu. Obžalovaný se k XYZ choval normálně, taky jí občas mlátil, taky na ní řval. 

K znásilnění svědek uvedl, že to znamená, že chlap vezme ženskou a bez povolení jí začne  osahávat. Dokud se obžalovaný neodstěhoval, tak si XYZ nestěžovala. Do té doby se báli, aby je nezmlátil.  

9. Starší bratr poškozené - svědek ZZ (nar. ZZ) v procesně použitelné výpovědi v přípravném řízení uvedl, že poprvé se XX odstěhoval, protože neměl práci, a matka ho v bytě nechtěla, podruhé to bylo proto, že u nich kradl věci a to už bylo definitivní. U nich se dlouhodobě ztrácely věci. Svědek nahlédl do mobilu obžalovaného a ten prodával jejich věci, které se ztratily, měl je vyfocené. 

Na svědka XX hodně křičel, stále s ním měl nějaký spor, ale nemlátil ho. Na ZZY křičel taky, občas ho mlátil. Jednou ho i chytil pod krkem a ZZY se počůral. To hlásila na policii matka. Na XYZ byl obžalovaný hodný, na tu jen občas křičel a občas jí pohlavkoval. 

Když u nich ještě XX byl, tak svědek viděl, že třeba spolu s XYZ leželi v posteli v ložnici, byli přikrytý peřinou, byli oblečený. Obžalovaný říkal, že XYZ lochtá, že si hrajou, ona to odsouhlasila. Nic neříkala, na nic si nestěžovala, měla divný výraz, ale svědka nenapadlo, že se něco děje. Tohle viděl vícekrát, většinou v ložnici. 

Jak se pak odstěhoval, tak jim XYZ řekla, co se dělo. Ona to už dřív řekla ZZY, ale oni o tom nevěděli. Myslí si, že ten den, co odešel, tak seděli v kuchyni, on, máma, XYZ a  ZZY a XYZ jim začala říkat, že jí XX ukazoval penis, že jí nutil, aby na ten penis sahala. Když za ním chodila do kumbálu, tak tam ji k tomu taky nutil. XYZ prý říkal, že tohle je  normální, že to dělá každá dcera tatínkům a že je nějak náhrada za mámu a že na ní počká, až jí bude 18, a pak s ní bude chodit. Pak to máma začala řešit, jela s XYZ za psychiatričkou. XYZ si na XX stěžovala, že na ni křičí nebo že se ho bojí, že jí něco udělá, když měla nepořádek v pokoji. XX jí hodně využíval, aby mu udělala kafe nebo mu přinesla jídlo. Svědek si myslel, že ho má ráda, když i za ním chodila do toho kumbálu a nosila mu kafe. Ničeho neobvyklého si nevšiml. Neviděl, že by XX XYZ nějak osahával. Na této výpovědi pak svědek setrval i u hlavního líčení.  

10. Matka obžalovaného YYY jako svědkyně v přípravném řízení uvedla, že s  manželem se vztahem svého syna a paní XY nesouhlasili. Malou XYZ viděla jen několikrát, myslí si, že vztah jejího syna s ní byl dobrý. Když je viděla pohromadě, tak XYZ  šla víc k němu než k mámě. Nijak se mu nesnažil vyhýbat. Problém měl její syn jen s nejstarším synem paní XY, který mu kradl cigarety. V hlavním líčení potvrdila správnost své výpovědi z přípravného řízen a doplnila, že matka poškozené měla v prodejně Albert pravidelnou pracovní dobu od tří hodin do půl deváté večer (odpolední směna). Na ranní chodila pouze v neděli. Stíhání svého syna chápe jako mstu ze strany matky poškozené, avšak nedokázala uvést, za co by se přesně mstila. Matka poškozené je podle ní nevyrovnaný  člověk.  

11. Dále byla opatřena zpráva dětské psychiatričky, k níž matka s dcerou docházela a která měla  iniciovat oznámení celé věci na policii. Ze zprávy MUDr. B ze dne 20. 2. 2019 vyplývá, že poškozená u ní sdělila, že se to dělo od jara, XX k ní přišel, sahal jí mezi nohy  pod kalhotkami, někdy si na ni i lehal, chtěl, aby jej vzala za penis a posunovala, dokud neřekl, že to stačí. Dělo se to několikrát do měsíce, během letních a vánočních prázdnin ne, naposledy nyní v únoru.  

12. Ze zpráv orgánu sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu vyplývá, že XY st. navázala vztah s XX na přelomu let 2017/2018. Od února 2018 žili ve společné domácnosti. Nezl. XYZ je od září 2019 žákyní XYZ třídy ZŠ. Ze  zprávy školy vyplývá, že nezletilá se jevila od začátku školní docházky jako tichá, hodně  úzkostlivá dívka, málo samostatná. Měla časté omluvené absence pro nemoc. Prospěchem patřila k lepším žákům, prospívá s vyznamenáním. Její chování se změnilo v průběhu XYZ třídy, byla tišší, zaraženější. Na obtěžování a osahávání ze strany spolužáků si nikdy  nestěžovala, ani třídní učitelka v tomto směru nic nezpozorovala. I před spolužačkou  řekla o sexuálním obtěžování ze strany přítele své matky, XYZtřídní učitelce řekla, že mu musela sahat mezi nohy.  

13. Z připojeného přestupkového spisu Městského úřadu vyplývá, že obžalovaný byl rozhodnutím ze dne 9. 8. 2019 uznán vinným přestupkem spočívajícím v nepřiměřeném fyzickém trestání dětí XY v době jejich společného soužití a potrestán pokutou 1 500 Kč.  

14. Oznámení ZZ na obžalovaného stran krádeže věcí bylo policií ČR odevzdáno k projednání přestupku Městskému úřadu v XX, který do okamžiku rozhodování soudu ve věci nerozhodl.  

15. Soud vyžádal i zprávy od známých zaměstnavatelů obžalovaného, z nichž zjistil, že obžalovaný pracoval:  

- v březnu a dubnu 2018 ve společnosti XX, spol. s r.o. 

- od 2. ledna do 15. března 2019 ve společnosti XX s.r.o. v XX,  

- od 6. ledna 2020 ve společnosti XX, k.s. v XX.  

16. K návrhu obhajoby byla jako svědkyně vyslechnuta i současná přítelkyně obžalovaného - XXY (dříve XXY). Podle obhajoby mělo být její výpovědí prokázáno, že ačkoli má taktéž nezletilou dceru, obžalovaný se žádného závadového jednání vůči ní nedopouštěl. To sice svědkyně potvrdila, zároveň však z její výpovědi vyplynulo, že se s obžalovaným stýkají pouze o víkendech, tudíž nenastává vůbec situace, kdy by obžalovaný  zůstával s její 14-tiletou dcerou sám, potažmo ve večerních hodinách.  

17. Z připojeného spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 3 T 139/2017 vyplývá, že obžalovaný je otcem dvou dcer (ročníky XX a XX), kdy matkou je XXX  (ročník XXX).  

18. Při hodnocení důkazů vyšel soud z toho, že vina obžalovaného je prokazována především  výpovědí poškozené, přičemž věrohodnost jejích tvrzení je podpořena závěry znaleckého  posudku z psychologie. 

Poškozená nemá žádný motiv ke křivé výpovědi vůči obžalovanému. Takový motiv by s ohledem na konfliktnost vztahů bylo možno snad dovozovat u její matky,  ovšem při zohlednění použitého jazyka, detailů a podrobností sdělených poškozenou je zcela vyloučené, že by se mohlo jednat o výpověď naučenou. Nelze odhlédnout ani od toho, jak celá věc vyšla najevo, tj. nestalo se tak ve snaze poškozené zbavit se obžalovaného, nýbrž až  po jeho odchodu ze společné domácnosti, který s žalovaným jednáním neměl přímou souvislost. 

Tvrzení poškozené jsou nepřímo podpořena i výpověďmi jejích bratrů ZZ a  ZZY , kteří viděli, jak obžalovaný poškozenou zalehává v posteli s tím, že poškozenou lochtá. Poškozená byla sice vyslechnuta jako svědkyně ještě před zahájením trestního stíhání, avšak s ohledem na judikáty Nejvyššího soudu (např. 4 Tdo 1379/2017 a 7 Tdo 1269/2017) lze takový postup výjimečně připustit. V daném případě totiž policejní orgán neměl na začátku trestního řízení dostatek informací k tomu, aby bez výslechu nezletilé zahájil trestní stíhání obžalovaného. V dané věci proti sobě stojí právo obviněného vyslýchat svědky osobně a právo nezletilého dítěte, jakožto zvlášť zranitelné oběti, aby bylo k takto citlivé záležitosti vyslýcháno jen jednou. Toto právo dítěte vyplývá z ustanovení § 2 odst. 4 písm. a),  d) zákona č. 45/2013 Sb. zákona o obětech trestných činů a z ustanovení § 102 odst. 2  trestního řádu. 

Výslech poškozené byl navíc zaznamenán na obrazový záznam a je možno vnímat i její vystupování při líčení uvedených skutečností. Lze souhlasit se závěrem státního zástupce uvedeným v obžalobě, že opakování výslechu by znamenalo sekundární viktimizaci  poškozené a že tudíž není v zájmu jejího vývoje. 

Na druhou stranu však nedostatek spočívající v tom, že poškozená nebyla dotázána blíže na řadu skutečností, které mají význam pro rozhodnutí ve věci, nelze přičítat k tíži obžalovaného, což bude rozvedeno níže.  

19. Pro výše uvedená skutková zjištění podle soudu svědčí nepřímo i to, že ačkoli podle  znaleckého zkoumání je obžalovaný hebefilní, tj. je zaměřen na pubertální stadium ženské atraktivity, min. ve třech po sobě jdoucích případech si našel výrazně starší partnerky (XY o 14 let, XXY dokonce o 20 let, ZZX o 8 let), které však mají dcery v pubertálním, resp. předpubertálním věku. To je podle soudu  logickým výrazem snahy obžalovaného dostat se legálním způsobem do trvalé blízkosti  mladých děvčat, kam by se bez vztahů s jejich matkami neměl možnost se dostat. Jinak totiž  nelze vysvětlit jeho reálné sexuální chování, které je v příkrém rozporu s výsledky znaleckého  zkoumání (ač zaměřen na pubertální stadium ženské atraktivity trvale vyhledává výrazně starší partnerky než je on sám).  

20. Při vymezení počátku doby páchání skutku vycházel soud z výpovědi poškozené, že mělo k  prvnímu případu dojít až po jejích XYZ narozeninách (tj. po 2018), ale zároveň se tak  mělo stát ještě před skončením školního roku 2017/2018 (tj. před 30. 6. 2018). Poslední případ se pak měl podle poškozené odehrát před odstěhováním obžalovaného ze společné domácnosti, k němuž došlo podle výpovědi matky poškozené v únoru 2019. Tento časový údaj je pak upřesněn ve zprávě dětské psychiatričky ze dne 20. 2. 2019, kterou uvedeného dne poškozená s matkou navštívily, a kde se již žalovaný skutek řešil.  

21. Pokud jde o právní kvalifikaci, v obžalobě bylo jednání posouzeno jako pokračující zločin  znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního  zákoníku, neboť obžalovaný měl k činu zneužít bezbrannosti poškozené, která byla velmi  nízkého věku let), byla zvyklá obžalovaného poslouchat jako partnera matky, chovala k němu zpočátku kladný vztah, ale měla z něj i strach, měla obavu z jeho reakcí v případě nevyhovění, takže nebyla schopna mu dát najevo odpor jinak než slovními protesty.  

22. Pokud jde o pojem bezbrannosti, pak dle komentáře k trestnímu zákonu (C.H.Beck) se  rozlišuje bezbrannost absolutní, fyzická a psychická. O případ bezbrannosti absolutní jistě nejde, neboť ta vyžaduje oběť, která nevnímá (např. kvůli bezvědomí). Stejně tak určitě nejde o případ bezbrannosti fyzické, kdy oběť není schopna vzdorovat pachateli pro nedostatek tělesných sil (např. osoba spoutaná či ochrnutá). Mohlo by se tedy jednat o bezbrannost  psychickou, kdy oběť vnímá okolní svět, ale její duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni, aby oběť dokázala svou situaci vyhodnotit a přiměřeně a účinně na ni  reagovat, např. proto, že nechápe, co se po ní požaduje nebo nechápe, co je smyslem jednání pachatele. Jako příklad takových obětí se uvádí osoby trpící duševní chorobou, kvůli níž nechápou význam pachatelova jednání, či osoby mentálně zaostalé nebo děti, které nemají  dostatečné znalosti a zkušenosti, aby posoudily význam odporu proti vynucovanému  pohlavnímu styku apod.  

23. V daném případě si však poškozená byla velmi dobře vědoma toho, že se obžalovaný vůči ní  chová nevhodně („Dělal to, co si dělají dospělí, když se mají rádi, a nemyslím líbání, ale tu  druhou stranu. Víte, o čem mluvím, ne? Je to vážně choulostivá záležitost.“). Z citované partie výpovědi poškozené (čl. 37 spisu) lze dovodit, že v době provedení výslechu měla poškozená celkem obstojné vědomosti ze sexuální oblasti, vč. toho, že se děti rodí poté, „co spolu dělají dospělí“ (str. 46). Vyslýchající policistkou však nebyla dostatečně dotázána, co  vše je jí známo ze sexuální oblasti. 

Chvílemi se naopak role vyslýchající a vyslýchané měnily. Tím soud míní to, že poškozená několikrát odpověděla na položený dotaz otázkou. Např. na dotaz, zda obžalovanému z „finfulína“ něco vyteklo (čl. 46), reagovala otázkou („Nevím, co by to mělo být, myslíte moč? Nebo něco jinýho?“) a policistku donutila k výkladu o „bílé  tekutince, která klukům potom…když spolu dospělí dělají některé věci, když se spolu  milujou“. Podobně na otázku, zda nebyl „finfulín“ obžalovaného tvrdý (čl. 47), reagovala  otázkou („Ale proč by byl tvrdej?“), čímž opět policistku donutila k výkladu o tom, že k tomu, aby vznikly děti, musí „finfulín“ ztvrdnout. Takový nedostatek výslechu poškozené spočívající v tom, že poškozená nebyla dotázána blíže na řadu skutečností, které mají význam pro rozhodnutí ve věci, nelze ale přičítat k tíži obžalovaného a nelze dovozovat, že  poškozená neměla dostatečné znalosti a zkušenosti ze sexuální oblasti, což by ji řadilo do kategorie obětí psychicky bezbranných. 

V již zmiňovaném komentáři k trestnímu zákonu  (C.H.Beck) se totiž uvádí, že za bezbrannost se nepovažuje stav poškozené, která je sice nezletilá, ale natolik fyzicky a duševně vyspělá, že je schopna pochopit jednání pachatele a svůj nesouhlas s tímto jednáním dát dostatečně zřetelně najevo. O takový případ přitom evidentně šlo, tj. poškozená věděla, že se obžalovaný vůči ní chová nevhodně, a dala mu verbálně jasně najevo svůj nesouhlas (řekla mu, ať toho nechá/ať to nedělá/že to dělat nechce). Stejně tak byla schopna poškozená správně vyhodnotit „blafování“ ze strany obžalovaného, že je velká holka a že se má klidně zeptat svých kamarádek, že jim to tatínci  taky dělají, že se to normálně dělá.  

24. Další problematickou partií výslechu poškozené je podle soudu otázka toho, co by se stalo,  pokud by poškozená obžalovanému nevyhověla. Poškozená se totiž v rámci své výpovědi  vyjádřila dvakrát zcela odlišně ohledně možnosti volně odejít v případě nesouhlasu s jednáním obžalovaného. Nejprve na čl. 42 uvedla, že v případě tření penisu obžalovaného tomuto řekla, že to dělat nechce a odešla z kumbálu, aniž by jí v tom obžalovaný jakkoli bránil, zatímco na čl. 48 naopak k dotazu negovala možnost volně odejít v případě, že by se jí jednání obžalovaného nelíbilo, byť s douškou, že odejít nikdy ani nezkusila. Tento rozpor však za situace, kdy není vhodné opakovat výslech poškozené, je třeba vykládat ve prospěch obžalovaného, tj. že možnost odejít poškozená měla. Za takové důkazní situace nelze ale dojít v žádném případě k závěru, že by se obžalovaný dopustil žalovaného jednání za využití násilí vůči poškozené.  

25. Co se týče osahávání poškozené na intimních místech a tření penisu obžalovaného rukou,  pak tyto sexuální praktiky poškozená popsala zcela jasně a soud nemá pochyb o tom, že k  takovému jednání skutečně došlo a že jde o trestný čin. 

Jinak je tomu ale u části žalovaného jednání spočívajícího v zalehávání poškozené a v naznačování kopulačních pohybů. Poškozená totiž takto jednání slovně nepopsala, a jde pouze o subjektivní hodnocení vyslýchající policistky toho, co jí poškozená ukázala s hadrovými panenkami. Podle výpovědi poškozené při tomto jednání byli oba dva oblečení a nelze zcela s jistotou vyloučit, že šlo o  nezávadný tělesný kontakt spojený s lechtáním v podpaždí. Je běžné, že děti ve věku  poškozené chtějí být ve fyzickém kontaktu s dospělými (mazlení), přičemž poškozená nikdy neuvedla, že by byl jakýkoli fyzický kontakt ze strany obžalovaného nechtěný a proti její vůli.  I znalkyně naznačila, že situace v rodině byla taková, že poškozené se matka nevěnovala tolik, jako třeba jejímu autistickému bratrovi, a proto u obžalovaného hledala to, čeho se jí  nedostávalo od matky. 

Proto soud vypustil část o zalehávání a kopulačních pohybech, neboť toto jednání nemá za bezpečně prokázané na základě provedených důkazů, zejména z  výpovědi poškozené, resp. nemá za bezpečně prokázané, že by takové jednání bylo jednoznačně jednáním trestným. Tak by se nepochybně stalo, pokud by poškozená s  panenkami explicitně předvedla či slovně popsala, že při zalehnutí došlo k jednání, které by jednoznačně mělo sexuální podtext (např. roztahování nohou poškozené, nalehnutí pohlavním údem obžalovaného na oblast rozkroku poškozené apod.). I podle výpovědi samotné poškozené (čl. 43 - 4. odst. zdola) jí měl dát obžalovaný na výběr, že pokud nechce provozovat závadové jednání (osahávání), bude ji obžalovaný lechtat. I z toho lze dovodit, že  fyzický kontakt spojený s lochtáním poškozená vnímala jako alternativu k závadovému  jednání, přičemž tuto aktivitu nelze považovat za aktivitu s jasným sexuálním motivem,  kterou by bylo možno podřadit pod některou z forem jednání, kterými lze spáchat trestný čin  znásilnění.  

26. Obdobně soud vypustil ze skutkových zjištění i pasáž popisující křičení poškozené a to proto, že podle soudu došlo k nepřesné interpretaci výpovědi poškozené. Ta totiž křičení nedala jednoznačně do souvislosti sosaháváním na intimních místech či s drážděním penisu  obžalovaného rukou (tedy se závadovým jednáním), ale pouze do souvislosti s lechtáním (str.  43 - pátý odstavec zdola), u něhož však soud došel shora k závěru, že jej nelze mít  jednoznačně za závadové jednání.  

27. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud jednání obžalovaného popsané ve výroku  tohoto rozsudku kvalifikoval jako pokračující zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, neboť obžalovaný dítě mladší patnácti let (tj poškozenou, ročník XYZ) jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil a tento čin spáchal na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje svého postavení a z něho vyplývajícího vlivu.  

Obžalovaný musel vědět, že poškozená je mladší 15-ti let, neboť se jednalo o dceru jeho  družky. Obžalovaný jednak sám aktivně jednal vůči poškozené (osahával ji na intimních místech, zasunul jí prsty do přirození), jednak po poškozené chtěl, aby aktivitu vůči němu naopak vyvíjela ona (dráždění penisu obžalovaného rukou). Jednal v úmyslu uspokojit svůj pohlavní pud na těle jiného, přičemž nedošlo přímo k souloži. 

Poškozená byla dcerou družky obžalovaného a v době, kdy matka poškozené odešla do zaměstnání, byla svěřena dozoru obžalovaného, který suploval roli otce poškozené. Nebylo prokázáno, že by obžalovaný vůči poškozené užil násilí či pohrůžky takovým násilím. Stejně tak soud nehodnotil jednání obžalovaného jako zneužití bezbrannosti poškozené. 

Nastalý vztah mezi poškozenou a  obžalovaným podle soudu lépe vystihuje kvalifikovaná skutková podstata podle § 187 odst. 2 trestního zákona, tedy že obžalovaný zneužil svého postavení v rodině poškozené a z něho vyplývajícího vlivu na poškozenou, kterou se snažil mj. přemluvit k žalovanému jednání (řekl, že to přece není tak hrozné/že je to určitě hezké/že je to poškozené určitě příjemné“). Obžalovaný poškozené též řekl, aby o tom, co se mezi nimi děje, nikomu neříkala.  Poškozená se s jednáním obžalovaného skutečně nesvěřila ani své matce, neboť jak sama  uvedla, předpokládala, že matka to řekne obžalovanému a ten ji pak potrestá. Poškozená tedy  jednala pod vlivem toho, že obžalovaný byl partnerem její matky a mohl matku poškozené  ovlivňovat. Poškozená se proti jednání obžalovaného verbálně ohradila, v některých  případech i odešla od obžalovaného, aniž by jí tento v odchodu bránil. Poškozená zvažovala i  to, že se proti jednání obžalovaného vymezí i fyzicky (praští ho), ale ustoupila od toho,  protože se bála jeho fyzické odvety. Takovou odvetu by přitom obžalovaný mohl snadno maskovat jako partner matky poškozené výchovnými tresty.  

28. Ačkoli ve zprávě psychiatričky i ve znaleckém posudku z psychologie jsou konstatovány určité nepříznivé následky na psychice poškozené (zamlklost, málomluvnost, smutek, výčitky - porucha přizpůsobení), nelze mít za to, že by u poškozené došlo k tak vážnému zásahu do běžného způsobu života, který by představoval těžkou újmu na zdraví, jako je tomu např. u posttraumatické stresové poruchy. 

Ze zprávy psychiatričky je navíc zřejmé, že poškozená byla v její péči (mimo jiné pro úzkostné rysy osobnosti) již od března 2017, tedy již v době před příchodem obžalovaného do rodiny poškozené. Psychické potíže zjištěné v rámci trestního řízení tedy nemusely být způsobeny jednáním obžalovaného.  

29. Všechny dílčí útoky jednání obžalovaného byly posouzeny jako jeden pokračující trestný čin ve smyslu § 116 trestního zákoníku. Případů bylo více, mezi jednotlivými útoky mohly sice  být určité časové prodlevy, ovšem přesný počet útoků, ani přesná data spáchání nelze určit.  Rozhodné je, že obžalovaný měl od počátku záměr zneužívat poškozenou, pokud se mu k tomu naskytne příležitost. Jednotlivými útoky obžalovaný naplňoval shodnou skutkovou podstatu zločinu pohlavního zneužití, byť různými formami (osahávání, tření penisu).  

30. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že v rejstříku trestů má od roku 2008 celkem 9 záznamů, převážně pro nerespektování zákazu řízení, jednou pro přečin zanedbání povinné výživy. Ve třech případech mu byly uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody v celkové délce 13 měsíců. V chronologicky posledním případě byl odsouzen pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku trestním příkazem Okresního soudu v Klatovech ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. 1 T 177/2017 k souhrnnému trestu odnětí svobody na 12 měsíců se zkušební dobou v trvání 2 let, tj. do 13. 10. 2019.  

31. Při ukládání trestu vyšel soud z ustanovení § 187 odst. 2 trestního zákoníku, které umožňuje  uložit pachateli trest odnětí svobody na 2 až 10 let. Obžalovanému nepolehčuje nic ve smyslu § 41 trestního zákoníku. Naopak mu ve smyslu § 42 písm. p) trestního zákoníku přitěžuje jeho recidiva obecná, tj. skutečnost, že byl již pro trestný čin odsouzen. Nyní žalovaného jednání se dokonce dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení, nicméně pro druhově zcela odlišnou trestnou činnost. Nabízelo se tedy uložení již nepodmíněného trestu odnětí svobody. Soud nicméně zohlednil to, že od žalovaného jednání uplynulo již 1,5 roku, že způsob pohlavního zneužití byl na pomyslné stupnici závažnosti (počínající osaháváním a končící vykonáním soulože) spíše při hranici méně závažného jednání a že žalované jednání nezanechalo na poškozené trvalých následků, a proto uložil ještě výchovný - podmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 let, tedy trest v 1/8 zákonné trestní sazby. Nicméně s ohledem na recidivu obžalovaného stanovil soud maximální možnou délku zkušební doby a to na 5 let.  

32. S nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč se řádně a včas připojila  prostřednictvím svého zmocněnce poškozená XYZ, nar. XYZ. Tento nárok zmocněnec odůvodnil tak, že obžalovaný žalovaným jednáním zasáhl do osobní sféry  poškozené v psychické rovině, v intimní sféře, způsobil jí duševní útrapy a snížil její  důstojnost. S ohledem na to, že obžalovaný byl uznán vinným trestným činem, jehož obětí byla nezletilá poškozená a s ohledem na výši průměrného čistého výdělku v současném zaměstnání ve společnosti ve výši téměř 11 000 Kč, uložil soud podle § 228 odst. 1 tr.  řádu obžalovanému povinnost uhradit poškozené na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč, když takovou částku nepovažuje za nepřiměřenou jak výdělkovým schopnostem obžalovaného, tak délce doby, po kterou bylo jednání pácháno (cca 8 měsíců).  

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému  soudu v Plzni. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v Praze. Státní zástupce  může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to i v neprospěch  obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu  škody, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o  zabrání věci. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo  dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházející rozsudku, jestliže toto  porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného  mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho  sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného  podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je zbaven způsobilosti  k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům je omezena, může za něho v jeho  prospěch podat odvolání též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce. 

Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou  senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je  rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Poškozený, kterému byl přiznán nárok na náhradu škody, může žádat, aby byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody. Žádost se podává u Krajského soudu v Plzni. 

Plzeň 21. 7. 2020 

Mgr. Tomáš Mahr v. r.  

předseda senátu