č. j. 5 T 4/2021 - 687

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení, konaném dne 21. května 2021 v senátě složeném

z předsedy Mgr. Tomáše Boučka a přísedících Evy Drncové a Mgr. Jana Brantla,

takto:

Obžalovaný XX, nar. v , bytem , t.č. ve vazbě ve Věznici xx

je vinen, že

1. od přesně nezjištěné doby roku 2013 do roku 2015, v jím užívaném bytě na adrese , nejméně v deseti případech se záměrem sexuálně se uspokojit opakovaně svlékal donaha svou neteř poškozenou nezletilou XX, nar. XX , jejíž věk s ohledem na její fyzickou konstituci a příbuzenský poměr znal, a přes její slovně vyjádřený nesouhlas a pláč se jí dotýkal na těle, pokoušel se jí zasouvat jazyk do úst, na obnaženém přirození ji dráždil jazykem, do přirození jí zasouval jazyk a prsty, dále ji přiměl, aby mu rukou dráždila přirození, sledovala jej při masturbaci, plácala jej po hýždích a současně strpěla, když jí po hýždích plácal on, přičemž nezletilou ke strpění tohoto jednání donutil zneužitím toho, že tato  byla zvyklá ho jako dospělého poslouchat a v důsledku své nezralosti vyplývající z jejího nízkého věku se mu jinak než slovně nedokázala bránit, přičemž pro umocnění svého vlivu na poškozenou jí sděloval, že to nesmí říkat babičce, nebo to bude horší a navíc, že dědeček poškozené má slabé srdce a měla by ho na svědomí,

2. a) v přesně nezjištěné době od roku 2013 do roku 2015, v parku sady, v blízkosti plaveckého bazénu v XX , předčasně seznamoval se sexuálními praktikami svou neteř nezletilou XX , nar. XX, jejíž věk s ohledem na svůj příbuzenský poměr znal, když jí na svém mobilním telefonu ukazoval video zachycující masturbaci muže jedoucího ve vlaku, čímž ohrozil citový a mravní vývoj poškozené s rizikem spojeným s vyvoláním nevhodného a předčasného zájmu o sexualitu, 

b) v přesně nezjištěné době nejméně od roku 2015 do roku 2018, na různých místech v XX, ačkoliv znal skutečný věk poškozených nezletilých sourozenců XX , nar. XX, a XX , nar. XX , se záměrem sexuálně se uspokojit, opakovaně prostřednictvím telefonické a SMS komunikace nabízel oběma poškozeným finanční odměnu ve výši 300 Kč, když se od něj nechají orálně uspokojit, čímž ohrozil citový a mravní vývoj poškozených s rizikem spojeným s vyvoláním nevhodného a předčasného zájmu o sexualitu,

c) v přesně nezjištěné době, nejméně od počátku roku 2019 do 02.12.2019 na různých místech v XX, ačkoliv znal skutečný věk poškozeného nezletilého XX, nar. XX, tohoto předčasně seznamoval se sexuálními praktikami, když mu prostřednictvím aplikace messenger opakovaně zaslal nezjištěný počet fotografií s vyobrazením obnaženého penisu a nezjištěný počet videí zachycujících masturbaci muže a dále mu na tabletu ukazoval fotografie a videa zachycující obnažený penis, stejně jako v jednom případě se záměrem sexuálně se uspokojit nabízel prostřednictvím komunikace v aplikaci messenger poškozenému finanční odměnu ve výši 1.000 Kč, když se od něj nechá orálně uspokojit, čímž ohrozil citový a mravní vývoj poškozeného s rizikem spojeným s vyvoláním nevhodného a předčasného zájmu o sexualitu,

d) dne 17.06.2020 v době kolem 10:00 hod., ačkoliv znal skutečný věk poškozeného XX , nar. XX, se záměrem sexuálně se na poškozeném uspokojit v jednom případě, prostřednictvím telefonické komunikace nabízel v poškozenému finanční odměnu ve výši 300 Kč, když se od něj nechá orálně uspokojit, čímž ohrozil citový a mravní vývoj poškozeného s rizikem spojeným s vyvoláním nevhodného a předčasného zájmu o sexualitu,

e) v době od 19.06.2020 do 21.06.2020 na přesně nezjištěném místě v rámci komunikace prostřednictvím SMS zpráv, které zasílal z telefonního čísla na telefonní číslo, které užívala poškozená nezletilá XX, nar. XX , jejíž identity si obviněný nebyl vědom, neboť poškozená se vydávala za osobu jménem X ve věku let, což mu ihned na počátku komunikace sdělila, přesto se záměrem sexuálně se uspokojit zaslal dne 19.06.2020 v 18:18 hod. poškozené nejméně 1 fotografii obnaženého penisu, také poškozené popisoval průběh masturbačních technik, vzhled spermatu, dotazoval se jí na velikost prsou, naváděl jí k masturbaci a současně poškozené sděloval, že s ní chce vykonat pohlavní styk a za účelem pohlavního styku jí navrhnul setkání, čímž ohrozil citový a mravní vývoj poškozené s rizikem spojeným s vyvoláním nevhodného a předčasného zájmu o sexualitu, a jednání pod body 2 a) až e) se dopustil přesto, že byl za trestný čin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 trestního zákoníku již v minulosti odsouzen, naposledy rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 20.10.2015, sp. zn. 2T 97/2015-200, který nabyl právní moci dne 20.10.2015,

tedy

pod bodem 1.

zneužitím jeho bezbrannosti donutil jiného k pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží a čin spáchal na dítěti mladším patnácti let,

pod bodem 2 a,b)

- počítačové pornografické dílo zpřístupňoval dítěti,

- nabídl dítěti za pohlavní styk s dítětem za účelem pohlavního uspokojení úplatu, a pokračoval v

páchání takového činu po delší dobu a na dítěti mladším patnácti let,

- úmyslně ohrozil mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu, a takový čin spáchal opětovně,

pod bodem 2 c)

- počítačové pornografické dílo zpřístupňoval dítěti a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu 

- nabídl dítěti za pohlavní styk s dítětem za účelem pohlavního uspokojení úplatu, a takový čin spáchal na dítěti mladším patnácti let,

- úmyslně ohrozil mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu, a takový čin spáchal opětovně,

pod bodem 2 d)

- nabídl dítěti za pohlavní styk s dítětem za účelem pohlavního uspokojení úplatu,

- úmyslně ohrozil mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu, a takový čin

spáchal opětovně,

pod bodem 2 e)

- počítačové pornografické dílo zpřístupňoval dítěti,

- navrhnul setkání dítěti mladšímu patnácti let v úmyslu spáchat jiný sexuálně motivovaný trestný

čin,

- úmyslně ohrozil mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu, a takový čin spáchal opětovně,

čímž spáchal

pod bodem 1. pokračující zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, pod bodem 2 a,b)  pokračující přečin šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku,  pokračující přečin svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákoníku,  pokračující přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, pod bodem 2c) pokračující přečin šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pokračující přečin svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, pokračující přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm.c) trestního zákoníku, ad 2d)  přečin svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, ad 2e)  přečin šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku,  přečin navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle § 193b tr. zákoníku, přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku a

odsuzuje se

podle § 185 odst. 3 trestního zákoníku, § 43 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 40 odst. 2 trestního zákoníku a § 58 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou (2) roků.

Podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou.

Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné léčení sexuologické ústavní.

Podle § 229 odst. 1 trestního řádu se poškozená XX , narozená, bytem odkazuje se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odůvodnění

1. Obžalovaný v hlavním líčení prohlásil podle § 206c odst. 1 trestního řádu, že vinný spácháním skutků, uvedených ve výroku rozsudku a že souhlasí s právní kvalifikací, uvedenou v obžalobě. Soud si dále vyžádal jednak prohlášení obžalovaného ve smyslu § 314q odst. 3 trestního řádu a dále stanovisko státního zástupce a poškozených k prohlášení viny. Všichni tito účastníci k němu neměli žádné výhrady. Soud následně prohlášení viny a uznání právní kvalifikace přijal a rozhodl o tom, že se v rozsahu prohlášení viny nebude provádět dokazování.

2. Soud se dále bude tedy zabývat pouze odůvodněním dalších výroku rozsudku, tedy výroku o trestu, ochranném opatření a náhradě škody. Obžalovaný však prohlásil i všechny další skutečnosti za nesporné, proto soud nevedl dokazování ani k těmto výrokům. Výjimkou je výrok o náhradě škody, ke kterému považoval za potřebné vyslechnout zákonnou zástupkyni poškozené nezl. B. 

3. Při rozhodování o trestu vycházel soud ze všech skutečností, uvedených v § 39 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku. Obžalovanému výrazně polehčuje doznání k trestné činnosti, resp. prohlášení viny. Dále mu polehčuje předchozí řádný život. V minulosti sice byl odsouzen opakovaně pro různou trestnou činnost, všechna odsouzení jsou však zahlazena a na obžalovaného je třeba pohlížet, jako by odsouzen nebyl. Naopak mu přitěžuje, že trestnou činnost páchal po delší dobu a spáchal více trestných činů. K jeho osobním poměrům soud zjistil, že je invalidní důchodce, svobodný, bezdětný. Soud hodnotí možnost nápravy obžalovaného jako reálnou, ovšem za splnění základního předpokladu, kterým je ochranné léčení sexuologické.

Znaleckým zkoumáním z oboru sexuologie bylo totiž zjištěno, že trpí poruchou sexuální preference, pedofilií. jde o sexuální orientaci na dětské objekty, konkrétně na dozrávající hochy (převažují) a dívky. Jde o celoživotní zaměření. V důsledku toho byly jeho ovládací schopnosti podstatně snížené. Znalkyně tak navrhla uložit obžalovanému ochranné léčení sexuologické ústavní, neboť v minulosti již absolvoval léčení ambulantní, které však nemělo patřičný efekt.

4. Z výše uvedeného je tedy patrné, že hlavní příčinou trestné činnosti byla porucha sexuální preference, v důsledku které obžalovaný nebyl schopen zcela ovládat své jednání a opakovaně se dopustil kriminálního jednání. Senát je přesvědčen, jako i dříve v obdobných případech, že nápravu obžalovaného nezajistí dlouhý trest odnětí svobody, ale právě a pouze účinné ochranné léčení. Proto využil moderační ustanovení § 40 odst. 2 trestního zákoníku, podle kterého lze snížit trest odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby za současného uložení ochranného léčení. Obžalovanému uložil trest odnětí svobody ve výměře dvou roků. V jeho druhu a výměře kromě již výše uvedeného promítl také závažnost trestné činnosti, především uvedené pod bodem 1. rozsudku. Právě s ohledem na způsob spáchání tohoto skutku uložil trest jako nepodmíněný.

5. Výměra trestu však byla moderována i podle dalšího ustanovení trestního zákoníku, konkrétně podle § 58 odst. 2 písm. b). Toto ustanovení umožňuje vzhledem k poměrům pachatele a závažnosti trestné činnosti uložit trest pod spodní hranicí zákonné trestní sazby za předpokladu, že obžalovaný prohlásil svojí vinu.

6. Pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, neboť u něj nebyly splněny konkrétní podmínky pro zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou, uvedené v § 56 odst. 2 písm.b) trestního zákoníku.

7. Jak už bylo výše podrobně zmíněno, soud shledal podmínky pro uložení ochranného léčení sexuologického. Přitom vycházel především ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie. je totiž zjevné, že obžalovaný se dopustil trestné činnosti ve stavu zmenšené příčetnosti a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Soud akceptoval i názor znalkyně, že předchozí ambulantní léčení nebylo účinné a je třeba zvolit ústavní formu.

8. K trestnímu řízení se řádně a včas připojila s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 300.000,- Kč poškozená X, a to prostřednictvím své matky X jako zákonné zástupkyně. Návrh odůvodnila tím, že jí byla způsobena újma v podobě duševních útrap. Jednání obžalovaného u ní způsobilo poruchy spánku, obavy z možného opakovaní daného jednání, prožívání pocitu ohrožení a bezbrannosti. Dlouhodobě se u poškozené projevuje narušení v oblasti ztráty důvěry v mezilidské vztahy, emocionální křehkost, zranitelnost, strach z budoucího navazování partnerských vztahů.

9. Ustanovení § 81 občanského zákoníku poskytuje obecnou ochranu osobnosti člověka. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví, vážnost, čest a soukromí.

10. Podle § 82 odst. 1 občanského zákoníku má člověk, jehož osobnost byla dotčena, právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

11. Podle § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

12. Podle § 2957 způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobení účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

13. Soud vyslechl matku poškozené x v hlavním líčení. Z její výpovědi stručně řečeno vyplynulo, že poškozená trpí řadou problémů psychického rázu, poruchou spánku, často pláče a podobně. Svědkyně uvedla, že tyto problémy souvisejí s trestnou činností obžalovaného, nicméně připustila, že mohly být způsobeny také rozchode rodičů nezletilé, který poškozená těžce nese. K tomu došlo 27. 4. 2020. Rozličné potíže popisuje i znalkyně ve znaleckém posudku z oboru psychologie. Ta vyšetřovala poškozenou dne 29. 1. 2021, tedy již po rozchodu jejích rodičů. Protože soud nekonal dokazování, směřující k prokázání viny a právní kvalifikace, nevyslýchal ani samotnou poškozenou, ani znalkyni. Nebylo tedy možné podrobněji zjistit, kde skutečně mají původ psychické problémy poškozené. Za takové situace tedy ani nelze jednoznačně konstatovat, že nemajetková újma je v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného. Další dokazování v tomto směru by již podstatně protáhlo trestní řízení, proto byla poškozená se svým nárokem odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Plzeň dne 21. května 2021

Mgr. Tomáš Bouček, v.r.

předseda senátu

Krajského soudu v Plzni

17 T 82/2014-340 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

 Okresní soud v České Lípě rozhodl v hlavním líčení konaném dne 10. 4. 2015 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Navrátilové a přísedících Heleny Wiedermannové a Ladislava Ehla, 

t a k t o : 

Obžalovaný 

u z n á v á  s e  v i n n ý m , ž e 

1) 

nejméně od 13. 8. 200x do 12. 8. 200x v xx v xx č. p. xx ve svém bytě a v chatce na zahradě poblíž xx opakovaně osahával na různých částech těla, zejména přes oblečení i pod ním svou vnučku poškozenou xx nar.xx v době, kdy k němu přišla na návštěvu a byla tak svěřena jeho dozoru, štípal ji do opakovaně se zezadu tiskl k jejímu tělu svým a napodoboval přitom kopulační pohyby a vzdychal, opakovaně jí do nejméně v jednom případě se na ní pokusil vykonat soulož, přiměl ji k sexu, požadoval, aby mu až do přestože věděl, že poškozená byla v té době mladší 15 let, čímž ji vystavil nebezpečí přisvojení si návyků nevhodných pro její věk, 

2) 

od 13. 8. 200x do 13. 3. 201x na týchž místech opakovaně svou vnučku poškozenou  xx  nar. xx chytal zezadu za osahával ji na kousal a líbal, osahával ji na  jí do otíral se o ni zezadu, požadoval, aby ho osahávala lehal si na ni, přičemž jej poškozená nejprve odtlačovala a posléze se jeho požadavkům podvolovala, protože byla na obviněném, jako na svém dědečkovi, silně citově závislá, neboť vyrůstala v neuspokojivých rodinných poměrech, kdy jí otec slovně i fyzicky napadal a urážel, vykazoval z domu, takže poškozená u obviněného i po určitou dobu bydlela, matka jí proti otci neposkytovala dostatečnou oporu, sexuální jednání obviněného vůči poškozené započalo již minimálně od jejích osmi let a trvalo po velmi dlouhou dobu, poškozená měla strach, co by se stalo, kdyby obviněného odmítla, že by pak o něj přišla, přihlížela k jeho vyššímu věku, v důsledku čehož

pak trpěla posttraumatickou poruchou, pokusila se o sebevraždu, léčila se na psychiatrii a užívala antidepresiva, 

t e d y 

ad 1) 

- osobu mladší než 15 let jiným způsobem pohlavně zneužil a spáchal tento čin na osobě svěřené jeho dozoru zneužívaje její závislosti, 

- úmyslně vydal osobu mladší než 18 let nebezpečí zpustnutí tím, že ji sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu, 

ad 2) 

- přiměl jiného k pohlavnímu styku a jinému srovnatelnému chování zneužívaje jeho závislosti a svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu, přičemž částečně páchal takový čin na dítěti, 

- úmyslně ohrozil citový a mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu, 

 č í m ž  s p á c h a l 

ad 1) 

-trestný čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1, 2 trestního zákona platného do 31. 12. 2009, - trestný čin ohrožování výchovy mládeže dle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákona platného do 31. 12. 2009, 

ad 2) 

- přečin sexuálního nátlaku dle § 186 odst. 2, 3 písm. a) trestního zákoníku, 

- přečin ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. 

Za to se 

o d s u z u j e : 

 Podle § 242 odst. 2 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání tří (3) let. 

Podle § 58 odst. 1 trestního zákona se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá a podle § 59 odst. 1 trestního zákona se stanoví zkušební doba v trvání tří (3) let. 

Podle § 99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné léčení psychiatrické ambulantní formou. 

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému ukládá nahradit poškozené nemajetkovou újmu

Podle § 229 odst. 2 trestního řádu se poškozená  odkazuje se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.

ODŮVODNĚNÍ: 

 V hlavním líčení soud zjistil následující skutečnosti. 

Obžalovaný popřel, že by se dopouštěl jednání, které je mu kladeno za vinu; poškozená  která s ním dobře vycházela, ho chodila stříhat každého půl roku, ale nikdy si k ní nic nedovolil. Když u nich sedm měsíců bydlela, spala v ložnici, zatímco obžalovaný s babičkou spal vedle. Rodina poškozené jim dlužila asi 60.000,- Kč a trestní oznámení bylo podáno zřejmě kvůli tomu, že rodině poškozené nepůjčili peníze na pohřeb příbuzného v Pelhřimově. V době uvedené v obžalobě žádné sexuální kontakty s manželkou neudržoval, protože měl zdravotní problémy. Od roku 1997 byl v nemocnici každý měsíc, měl totiž problémy s  xx  v únoru 201x nastoupil na kde byl asi 10 dní, pak byl v Poděbradech v lázních. 

Z protokolu o výslechu poškozené vnučky obžalovaného, na č. l. 99 – 112 čteného v hlavním líčení dle § 211 odst. 1 trestního řádu a z přehraného videozáznamu o jejím výslechu ze dne 14. 5.201x (srov. č. l. 103) vyplynulo, že jednání obžalovaného začalo v jejích 8 až 9 letech. Poprvé to bylo v zahradní chatce, kde jí obžalovaný ukazoval noviny s celebritami, měla si mu sednout na klín, zatímco on ji mačkal, pak leželi na posteli a on ji vzal za ruku, aby mu sahala dole, otíral se o ni, a když vešla dovnitř kámoška, děda jí vysvětlil, že blbnuli; v chatce se takové jednání stávalo často. Na záchodě pak viděla časopis táty, také viděla otce pouštět porno, načež pochopila, že to dělají s dědou. Klasickou soulož neměli, děda se však snažil do ní dostat ale dostal se jen kousek. Snažil se do ní natlačit a to i v době před první menstruací, kterou dostala v deseti letech. Musela ho a večer ho dědovi v posteli k čemuž ji děda instruoval. Také ji stimuloval na z čehož měla gynekologické problémy. V době před 15 rokem věku jí také sahal na a až je měla úplně a bolelo ji to. Poškozená zastávala názor, že babička to musela vědět, protože když se všichni společně dívali na televizi, děda se potil, funěl a postel se hýbala, a dle jejího názoru byla babička šťastná, že to děda nedělá s ní, protože babička říkala, že od porodu posledního syna s dědou nic neměla. Děda míval hadr nebo kapesník na utření; naposledy se utřel do babiččiných kalhotek. Babička spala v obýváku, zatímco poškozená chodívala pravidelně za dědou do ložnice, v níž spával v dlouhé košili bez trenek, a až si děda udělal dobře, šla spát k babičce. Když si na základní škole s kamarádkou xx  psala psaníčka, na které kamarádka reagovala otázkou „Vy jste s dědou dělali „to“?“, málem se jí přiznala, ale měla strach z její reakce. 

Po 15. roku věku poškozené bylo chování dědy stejné, poškozená chodila na střední odborné učiliště, byla unavená z dojíždění a k babičce docházela míň - jen chvíli večer nebo klidně i půl roku nepřišla. Děda ji od 15 – 18 let osahával asi 5x až 8x, přičemž využíval situace, kdy babička odešla třeba zatopit nebo do sklepa. To jí pak sahal na tělo pod a vzal jí ruku, dal na a udělal nějaké gesto, aby mu ho až do Děda u toho vzdychal, zrychleně dýchal a chroptěl; snažila se ho odtlačovat, ale byl silnější. Konkrétně si vzpomněla na situaci, kdy v koupelně prala batoh zašpiněný od banánu, děda přišel, mačkal ji a poškozená se snažila odejít. Asi v 16 letech ji děda líbal dělal a snažil se sáhnout Také chodila dědu stříhat a to ji plácal po zadku, mačkal ji k sobě, když k němu stála čelem a stříhala mu ofinu. 

Po vyučení poškozené bylo osahávání častější a navíc děda na poškozené lehával se  nebo měl ruce snažil se s poškozenou spát, ale k úplnému pohlavnímu styku nikdy nedošlo. Poškozená si vzpomněla na situaci, kdy v chatce přespávala s kamarádkou a po jejím odchodu, když se koukala na internet, přišel děda zezadu, sahal jí na a dal její ruku k sobě pod a musela mu Pak jí začal stahovat tepláky, snížil se, vzal si do a začal jí s protože se bála, že by do ní mohl kdyby se malinko pohnula, začala naoko telefonovat s V dalším případě štípala dřevo a poklízela u kamen, pak leželi na posteli a protože se jí děda snažil natahovat tílko, prasklo jí ramínko. Děda zajel do což ji bolelo, protože měl ostrý nehet, a litoval, že nebere prášky, protože by se mohli milovat. Pak mu ho a jako by jí zvedl nohu na okno, lehl si, aby byl výše a ona měla blíže k jeho a chtěl, ať si ho vezme do což udělala. Asi za 5 sekund děda vyletěl, vzal si nad kamny hadr, stoupl si mezi dveře a koukal ven a tam si asi dělal dobře. Pak hodil hadr na kýbl na odpadky a lehl si k ní strašně zpocený a pořád ji hladil a mačkal k sobě. V létě 2012 poškozená stála u kuchyňské linky v chatce a asi dávala maliny do misky. Děda za ní přišel, zezadu se o ni začal otírat a sahal jí na pod plavky. Ruce, které měla na lince, jí dal mezi své. Poté zašeptal, ať s ním jde na gauč, kde byli v polosedu a děda měl jednu ruku mezi nohama. Poškozená ležela na zádech, děda byl na ní, vzal jí ruku, aby ho tam pevně držela a dělal přirážející pohyby; poškozená byla oblečená, takže do ní nemohl vniknout. Najednou sebou děda cukl, vytáhl rychle ruku, protože přišla XX. Děda si sedl do křesla, poškozená brečela a nevěděla, jak to má vysvětlit. Po cestě domů se jí ptala, jestli s dědou „to“ a poškozená odpověděla, že ne, že si ji spletl s babičkou. V době od 15. 2. do 13. 8. 201x, kdy bydlela u babičky, děda poškozené řekl, že má klíště na hlavě a dal jí hlavu na nohy. Asi měsíc před odchodem od babičky povlékala poškozená postel, děda zezadu přišel, a osahával ji. Poškozená odbíhala pro knoflíky, aby na ni nemohl sahat. Jindy jí děda v bazénu  sahal pod plavkové kalhoty, a protože se poškozená bála, aby to neviděla zkřížila nohy, klečela ve vodě a čekala, až nohu vytáhne. Poslední případ se stal dva měsíce před výslechem, kdy děda byl po operaci a poškozená nemohla odmítnout babičku, která ji přemlouvala, aby šla do pokoje za dědou. Tam mu nabídla bonbóny, on si sundal pás, který zakrýval operační jizvu, vyčistila mu obličej a strupy na zádech, a když si lehl na břicho, škrábala ho na zádech a nabídla mu, že koupí kokosový olej na zahnisané jizvy. Děda si sundal trenky pod kolena, ať se mu tam podívá, sahal jí pod na a dal jí ruku na nohy. Poškozená chtěla odejít, ale děda ji přemluvil, aby si lehla. Tekla mu z toho voda. Pak tam poškozená všechno uklidila a kapesníčky vyhodila do koše, za což jí děda poděkoval, že to má u ní. 

Poškozená měla dědu ráda jako tátu a zpočátku si myslela, že jednání dědy tak má být. Děda se s ní smál, dělal blbosti, naopak doma se rodiče hádali, bylo to o nervy. Otec ji fackoval, držel pod krkem, mlátil páskem. Byla by radši, kdyby otec doma nebyl a matka dala návrh na vykázání otce. Děda byl milionový, má ho moc ráda, je jí líto, že ubližuje dědovi a babičce, nechce, aby byl děda ve vězení, ale děda by měl za to pykat. U MUDr. XX byla 13. 5. 201x, předepsaná antidepresiva nefungují, jí zlepšil náladu, a tak jí MUDr. XX předepsal léky na spaní a další léky. O sebevraždu se pokusila jedenkrát, a to týden po podání trestního oznámení, opakovaně se sebepoškozovala. Poškozená na to chtěla zapomenout, vymazat to z paměti; dědovo jednání strpěla, protože se bála, co se stane, až se to někdo dozví, jak na ni budou lidi koukat. Děda si chtěl udělat dobře, ale ona z toho nikdy hezký pocit neměla. Děda se jí nesnaží omluvit a neřeší to s ní, aby se to neřešilo po soudech. 

V hlavním líčení bylo čteno písemné prohlášení oběti trestného činu o dopadu trestného činu na její život dle § 212a trestního zákoníku, z něhož vyplynulo, že samotné podání trestního oznámení bylo pro poškozenou těžké, protože se obávala nedůvěry rodičů a postupu orgánů činných v trestním řízení, nechtěla se stát terčem posměchu, nechtěla, aby o tom někdo věděl a aby byla odsouzena jako lhářka; také se cítila méněcenná a pošpiněná. Rodičům se svěřila po dlouhé době dvanácti let, protože ji vlastní prarodič, kterému důvěřovala a který jí měl být oporou, ale naopak on s ní zacházel jako s věcí a ukájel své potřeby. Za tak dlouhou dobu si na to zvykla a snažila se na svého trýznitele nepohlížet jako na špatného. Po podání trestního oznámení se nervově zhroutila, třásla se, měla pocity chladu, expresivní výkroky, záchvaty pláče, nebyla schopna mluvit, často jí bylo na omdlení; díky podpoře matky se jí podařilo psychické výkyvy přestát. Zbytek rodiny ji označil za lhářku, pomlouvá ji, přišla nejen o rodinu, ale i o přátele a zůstala osamělá a bezradná a nechodí ven, protože pachatel bydlí v těsné blízkosti. Vyhledala psychologickou pomoc, hradí si silné léky Měla zkreslené vnímání, pocity omámení, sebepoškozovala se a navzdory medikaci se dvakrát pokusila o sebevraždu. Cítí se provinile, není si jistá, jestli má být pachatel potrestán, je jí ho líto a nedokáže si představit žít normální život. 

Svědkyně, manželka obžalovaného, vypověděla, že obžaloba se nezakládá na pravdě, protože s manželem s kterým bude 50 let, se zná dobře. k nim chodila často a manžel se k ní nikdy nechoval sexuálně nevhodně. Poškozená u nich bydlela od 5. 2. do 13. 8. 201x protože ji rodiče vyhnali z domova, kde jsou neustálé spory, protože syn nepracuje. Poškozená si stěžovala, že jí rodiče nadávají a že syn ji několikrát zbil. Nejdříve u nich spávala v obýváku na rozkládacím gauči, později s dědou, protože byl děda nemocný; svědkyně spala v obýváku, protože byla po operaci kolene. Manželův zdravotní stav je katastrofální, záchranka u nich byla každý měsíc, manžel dlouho čekal na operaci srdce, měl infarkty, byl na operaci s rukou. Před onemocněním manžela byl jejich sexuální život výborný. Poslední sex s manželem měla asi před sedmi lety, protože už to moc nepotřebovali. V březnu 2014 nedala synovi peníze na cestu na pohřeb do Pelhřimova a dva dny nato bylo na obžalovaného podáno trestní oznámení, jehož důvod si nedokáže vysvětlit. Syn si od nich půjčuje peníze a nevrací je. Musela si vzít půjčku, aby jim pomohla, když je vystěhovali z bytu; tehdy u nich bydlela celá rodina. 

Svědkyně kamarádka manželky obžalovaného, vypověděla, že asi před dvaceti lety si šla sednout s obžalovaným na pivo, kdy si dali několik piv, a když se vraceli, obžalovaný ji zatáhl do křoví a chtěl pohlavní styk. Obžalovaný nebyl vyloženě napitý, většinou si jdou sednout na pivo jenom tak narychlo, svědkyně měla asi dvě piva. 

Mgr. XX, znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, vypověděl, že poškozená je průměrně inteligentní, spíš podrobnější, má sklon k živějším a labilnějším emočním reakcím, v osobnosti, která je spíš slabší, se projevuje určitá nezralost. Má tendence některé věci potlačovat a vytěsňovat, využívá obranných mechanismů, je submisivní, spoléhá na autority a silnější osobnosti. V úsudku, který odpovídá průměru, se díky nezralosti může projevovat jako trošku naivní. Složka logické paměti, která se používá při výpovědi, je na relativně dobré úrovni, poškozená je schopna podat adekvátní výpověď. Obecná věrohodnost poškozené snížena nebyla, nebyly zjištěny výraznější dispozice ke lži, nahrazování výmyslem. Ani specifická věrohodnost poškozené není podstatně snížena, výpověď odpovídala vybavování si reálného zážitku i jeho popis odpovídá věku, kdy se zážitek měl udát. U poškozené nebyla zjištěna duševní nemoc. Skutečnost, že se poškozená jednání obžalovaného aktivně nebránila ani po dosažení zletilosti, je v souladu s její submisivní osobností, která potřebuje oporu, tj. obranné mechanismy nebo oporu silnějšího člověka; pokud tyto obranné mechanismy začnou selhávat, podlehne tlaku silnější osobnosti. 

V hlavním líčení soud dále přečetl dle § 211 odst. 1 trestního řádu protokoly o výslechu svědků na č. l. 133 – 141, na č. l. 144 – 150, na č. l. 152 – 160, na č. l. 166 – 170, na č. l. 172 – 174, na č. l. 176 – 177, na č. l. 179 – 183, na č. l. 186 – 191,   na č. l. 193 – 196, na č. l. 198 – 201, na č. l. 203 – 208,  na č. l. 217 – 219 a na č. l. 221 – 222. Dále soud dle § 211 odst. 6,trestního řádu přečetl úřední záznamy o podaném vysvětlení svědku na č. l. 223 – 226, na č. l. 228 – 231, na č. l. 233 – 236 a na č. l. 238 – 241. Z protokolu o výslechu svědkyně matky poškozené vyplynulo, že svědkyně má spory s manželem kvůli penězům, protože pracuje nepravidelně. Dříve ji bil, používal vůči ní vulgární výrazy, a proto podávala návrh na rozvod; policie u nich zasahovala asi 3x v roce 2010. S manželovými rodiči neměli spory, rodiče jim půjčovali peníze, platili za ně dluhy na nájmu. bývala u prarodičů často, ti byli rádi, když u nich byla. Když byla větší, spávala u nich; děda ji často telefonicky přemlouval, aby k nim šla. Děda si hodně vyžadoval na stříhání a očistu obličeje, kdy tam často nechtěla jít, ale babička ji přemluvila. Nejdříve spával děda v ložnici a babička s v obýváku, a když byla starší, spávala s dědou v ložnici. Často ležel děda na posteli u zdi a před ním společně se dívali na televizi. často s dědou na jeho žádost chodila na zahradu, spávala tam s kamarádkami a si na sexuální obtěžování dědy nikdy nestěžovala, měla a bolela ji nikdy nic nechtěla mít s kluky. Děda hodně povídal choulostivé věci o ženských a sexu. Dne 31. 3. 2013, když zemřel nevlastní otec svědkyně, se svědkyně i pohádaly s manželem svědkyně, se rozbrečela a řekla, že kdyby svědkyně věděla, co neví, tak by také brečela. svědkyni vše vypověděla a svědkyně jí od začátku věřila. Důvod, proč nikomu nic neřekla, byl ten, že jí děda šeptal, že budou mít tajemství, a něco jí za to dal. Když byla starší, začala vnímat, že by jí nikdo neuvěřil. 

Z protokolu o výslechu svědkyně sestry poškozené se podává, že v létě viděla v chatce ležet poškozenou s obžalovaným na gauči, kdy obžalovaný měl hlavu na poškozené, poškozená měla poškozená pak brečela a řekla svědkyni, že jí děda a žádala svědkyni o mlčenlivost. 

Z protokolu o výslechu svědkyně nejlepší kamarádky poškozené  XX na základní škole, vyplynulo, že vztah mezi a dědou byl dobrý, měla prarodiče radši než rodiče. S dědou se vídala v jeho domě i na zahradě; někdy spali s babičkou v obýváku jindy s dědou v ložnici, kde děda měl svou postel, a babička s spaly na letišti. se svědkyni nikdy nesvěřila, že by ji děda obtěžoval, svědkyně na ní neviděla žádnou změnu v chování. Neví o tom, že by měla nějaký sexuální vztah s klukem. Když v květnu roku 2014 navštívila doma, byla zamyšlená a měla sklony k sebepoškozování. 

Z protokolu o výslechu svědka syna obžalovaného a otce poškozené  se podává, že se u babičky cítila jako doma a dvakrát u babičky a dědy bydlela; jednou když se nepohodla s mámou. Spávala buď v obýváku, nebo v ložnici s dědou. Děda byl vždy na ženské, míval na ně nehorázné narážky, prohlížel si nahaté ženy v Blesku a chtěl po svědkovi pouštět porno. Svědek viděl dědu s několikrát ležet na posteli přikryté dekou a jednou mu připadalo, že děda z postele vstal a šel do koupelny vzrušený. Jako rodič ji fyzicky trestal a nadával jí. Nyní má pocit špinavosti, že se na ní lidi divně koukají v léčí se na psychiatrii. O zneužívání se dozvěděl 1. 4. 201x nebo 2. 4 201x, když umřel manžel svědkovy tchýně. 

Z protokolu o výslechu svědka strýce poškozené a syna obžalovaného, vyplynulo, že chodila často k dědovi a babičce, a to i na zahradu a spávala tam s kamarádkami; sedm měsíců u prarodičů bydlela. Důvodem podání trestního oznámení byly peníze, kdy si našetřil 30.000,- Kč a chtěl půjčit 15.000,- Kč, ale rodiče mu je nepůjčili, protože to nebyly jejich peníze, a proto si vymyslel trestní oznámení. Svědek vyloučil, že by děda mohl udělat to, co je obsahem trestního oznámení. Dcera svědka s dědou vychází výborně, na dědovo chování si nikdy nestěžovala, děda nedělá narážky na sex.

Z protokolu o výslechu svědkyně kamarádky XX poškozené XX ze základní školy, se podává, že v deváté třídě naznačila, že ji děda občas pohladí a kouká se na ni, když se převléká; v tu dobu byla jakoby duchem nepřítomna. Protože to doma štvalo, děda s babičkou jí nabídli bydlení u nich, přičemž svědkyni řekla, že se jí tam moc nechce kvůli dědovi, že ji nemá rád. svědkyni nikdy nelhala, ale svědkyně nevěří tomu, že by si to nechala líbit, a nikdy by neřekla, že by to děda udělal. 

Z protokolu o výslechu svědka syna obžalovaného, vyplynulo, že jemu i dalším lidem bratr dluží peníze. Bratr bil své dcery a nadával jim, na byl ošklivý pro její mohutnější tělesnou stavbu. Poškozená k nim v dětství chodila často a v roce 201x bydlela sedm měsíců u prarodičů, protože ji rodiče vyhodili z baráku. Zpočátku spala s babičkou v obýváku později v ložnici s dědou. Měla s dědou výborný vztah, stříhala mu vlasy. Svědek neviděl nic špatného na tom, že se děda s ostatními vnučkami váleli na posteli a blbli. Na chování dědy si nikdy nestěžovala, měla s ním výborný vztah, trestní oznámení je nesmysl, děda nebyl nikdy sám, ženy se mu líbily jako každému chlapovi, děda ze zdravotních důvodů asi s babičkou intimně nežije. 

Z protokolu o výpovědi svědkyně snachy obžalovaného, vyplynulo, že jí  nikdy nelhala a že nadávala na rodiče, že jsou na ni zlí, s dědou měla hezký vztah. Svědkyni připadalo nepatřičné, že ve svých asi 13 letech seděla dědovi na klíně, mazlila se s ním a lezla po něm. Vídávala dědu s vnučkami na klíně i ležet v posteli. Nikdy si však nevšimla ničeho mimořádného, nikdy nebyli přikrytí. Dle jejího názoru babička není na sex, vypadalo to, že oni mají 4 děti a měli 4 krát sex. Babička jí sama říkala, že děda měl nějaké bokovky. Když bylo svědkyni asi 26 let, dala obžalovanému při nějaké příležitosti pusu a on jí strčil jazyk do pusy. 

Z protokolu o výslechu svědkyně družky syna obžalovaného  XX  se podává, že svědkyně s obžalovaným vychází dobře, nikdy si k ní nic nedovolil. Zná jen od vidění a o jejím zneužití nic neví. 

Z protokolu o výslechu svědka syna obžalovaného XX, který bydlí s obžalovaným v jednom domě, vyplynulo, že je hodná, nikdy mu nelhala a nikdy nespala v ložnici s dědou. Nikdy neviděl, že by děda ležel na gauči s nebo další vnučkou. 

Z protokolu o výslechu svědkyně kamarádky manželky obžalovaného, se podává, že o intimním manželském životě obžalovaného nic neví a že jí obžalovaný nikdy sexuálně neobtěžoval; také neví nic o tom, že by měla být obžalovaným obtěžována. 

Z protokolu o výslechu svědků a vyplynulo, že tito odmítli vypovídat, neboť obžalovaný je jejich děda. 

Úřední záznam o podání vysvětlení se týká řešení sporu mezi ním a  XX ohledně vulgárních SMS zpráv. 

Z úředního záznamu o podání vysvětlení vyplynulo, že  chodívala za dědou do pro peníze na zmrzlinu a že o ní děda říkal, že je protože přijde, jen když má děda peníze. Rodiče se doma několikrát porvali, zasahovali u nich policisté,  nesplatil svědkovi půjčku, kterou mu svědek poskytl. 

Nesplacení poskytnuté půjčky se týká i úřední záznam o podaném vysvětlení. 

Z úředního záznamu o podání vysvětlení vyplynulo, že svědkyně poskytla půjčku ve výši 20.000,- Kč která jí všechny peníze vrátila. 

Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie vypracovaného znalcem MUDr. XX, Ph.D na č. l. 71-75 vyplynulo, že u obžalovaného v době spáchání trestného činu nebyla přítomna duševní porucha v pravém slova smyslu a obžalovaný netrpí v závislosti na alkoholu a jiných psychotropních látkách, avšak v roce 201x již byl přítomen lehký syndrom demence. Pobyt obžalovaného na svobodě není nebezpečný a nejsou dány podmínky k nařízení ochranného léčení sexuologického. Nicméně znalec navrhl léčení psychiatrického ambulantní formou z důvodu zjištěného syndromu lehké demence, kdy lze předjímat postupné horšení duševního stavu a nelze vyloučit manifestaci dalšího obdobného jednání s ohledem na oslabující volní kontrolu pudového chování. U obžalovaného neshledal přítomnost parafilie (deviace, sexuální úchylky) ani v objektu, ani v aktivitě; obžalovaný je heterosexuálně orientovaný s preferencí dospělých ženských subjektů, přesto tato orientace nijak nevylučuje možnost spáchání jednání, z kterého je obviněn. 

Před soudem byly dále provedeny důkazy listinného charakteru, z nichž vyplynulo, že zatímco v roce 2008 byla poškozené neporušená, v roce 201x vykazovala četné zhojené trhliny (srov. lékařské zprávy na č. l. 243 a 245). Dne 29. 4. 201x byla u poškozené diagnostikována posttraumatická stresová porucha a sociální fobie. Následky předpokládané trestné činnosti na psychickém stavu jsou přítomny, budou vyžadovat dlouhodobou psychologickou a psychiatrickou péči a nelze říci, že jsou jenom následkem předpokládaného pohlavního zneužívání. Celkové prožívání situace v rodinném systému v místě bydliště je silně emočně nasycené, takže nepřiměřené reakce pacientky jsou spíše reaktivní krátkodobé afekty včetně demonstrativního sebevražedného jednání. Pacientka byla odeslána k psycholožce, byl jí medikován  (srov. lékařská zpráva na č. l. 247). Dne 4. 7. 201x je možno mluvit o duševním zdraví poškozené, další psychiatrická terapie není nutná, možné následky v rovině psychologické nejsou takové závažnosti, aby se jimi zabýval klinický psycholog (srov. lékařská zpráva na č. l. 248). Poškozená se v místě pobytu chová slušně a jejímu chování dosud nebylo žádných připomínek (srov. zpráva Městského úřadu na č. l. 280), je dívkou jednající přímočaře bez postranních úmyslů, někdy mírně prostořeká, v roce 201x dostala poškozená důtku třídního učitele za svévolné opuštění výuky a nebyla klasifikována z předmětu Odborný výcvik (srov. zpráva Středního odborného učiliště na č. l. 282, 285 - 286). Na podprsence poškozené byly zjištěny alely shodné s alelami zastoupenými v DNA profilu obžalovaného; ačkoli nelze danou osobu identifikovat zcela jednoznačně, nelze přítomnost biologického materiálu obžalovaného vyloučit a s přihlédnutím ke statistickému vyhodnocení získaných výsledků se tato možnost jeví jako vysoce pravděpodobná (srov. odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika na č. l. 261 – 267). Obžalovaný byl hospitalizován na interním oddělení od 6. 2. – 14. 2. 2013, 22. 3. – 29. 3. 2013, 9. 4. – 11. 4. 2013, 22. 5. – 24. 5. 2013, 25. 7. – 29. 7. 2013, na oddělení neurologie od 18. 11. – 23. 11. 2011, 27. 11. – 4. 12. 2012, 12. 4. – 17. 4. 2014, na kardiochirurgii od 5. 2. - 21. 2. 2014, poté byl přeložen do Poděbrady (srov. lékařské zprávy na č. l. 251 – 255). 

Shora uvedené důkazy soud vyhodnotil dle § 2 odst. 6 trestního řádu, načež vzal za prokázané, že skutkový děj se odehrál tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Obžalovaný je ze svého jednání usvědčován především poškozenou, která podrobně popsala sexuálně motivované jednání obžalovaného vůči ní včetně rozhovorů mezi nimi, detailního popisu míst a situací, při nichž k takovému jednání docházelo a které byly zasaženy i do zvyklostí členů rodiny, a dále včetně reakce  poškozené na jednání obžalovaného. Tuto výpověď soud hodnotil jako věrohodnou, neboť po obsahové stránce byla konzistentní, spontánní a velmi detailní, a tak soud neviděl důvod, proč by poškozená měla lhát a obžalovanému škodit křivou výpovědí, jestliže s obžalovaným od dětství vycházela nadmíru dobře, měla v něm oporu, má ho stále ráda, nechce, aby šel do vězení, a dle svých slov by byla nejradši, kdyby se jednání vůbec nestalo. Ani znalec Vítek nezjistil tendenci ke lži nebo výraznému zkreslování situace a výpověď poškozené hodnotil jako věrohodnou a nesoucí znaky vybavování si reálných zážitků. Poškozená akceptovatelným způsobem vysvětlila, proč jednání dědy tak dlouho udržovala v tajnosti (strach z nedůvěry okolí, ztráta kamarádek a příbuzných, na jednání dědy si zvykla), což koresponduje s jejími osobnostními rysy vyplývajícími ze znaleckého posudku MUDr. XX (nezralá a submisivní s omezenou schopností sebeprosazení především ve vztahu k dominantním osobám). V dílčím bodu potvrzuje výpověď poškozené svědkyně XX, která v létě viděla v chatce ležet poškozenou s obžalovaným na gauči, kdy obžalovaný měl hlavu na poškozené, poškozená měla poškozená pak brečela, řekla jí, že jí děda sahal a žádala svědkyni o mlčenlivost. V tomto duchu se nese i výpověď XX, který několikrát viděl dědu s ležet v posteli přikryté dekou nebo jen oblečené, přičemž jednou mu připadalo, že z postele vstal vzrušený. Významným usvědčujícím důkazem je i odborné vyjádření z odvětví genetika, dle kterého je obžalovaný s vysokou pravděpodobností původcem zjištěného biologického materiálu na podprsence poškozené; při běžném osobním styku ke kontaktu dědečka s takovou oděvní součástí vnučky nedochází. Neobvykle také působí způsob uložení osob ke spánku v domě prarodičů, kdy poškozená spala s dědou v ložnici a babička v obývacím pokoji (srov. výpověď matky babičky kamarádky otce strýce z čehož lze učinit závěr, že obžalovaný měl prostor pro své trestné jednání. Rovněž zjištěné četné trhliny na poškozené a přítomné symptomy posttraumatické stresové poruchy podporují závěr o tom, že se obžalovaný výše popsaného jednání dopouštěl, ale zároveň nedošlo k souloži, jak uváděla poškozená. Uvedené důkazy jsou v souladu s viditelným celoživotním sexuálním apetitem obžalovaného, který vyplývá z výpovědi syna (obžalovaný byl vždycky na ženské, míval nehorázné narážky na ženy, chtěl pouštět porno, prohlížel nahaté ženské v Blesku), (obžalovaný jí strčil jazyk do úst, ač byla jeho snacha a takové chování mezi členy rodiny není běžné) a  (obžalovaný ji obtěžoval v parku, kdy nebyl natolik pod vlivem alkoholu, aby se přestal ovládat). Kompenzoval si tak nedostatek intimního života s manželkou, což nevylučuje ani absence pedofilie, neboť tato dle znalce MUDr. XX nevylučuje možnost spáchání jednání, které mu je kladeno za vinu. 

Argumentace obhajoby není způsobilá relevantně zpochybnit tyto závěry soudu. Pokud ostatní svědci vylučovali sexuálně motivované jednání obžalovaného, soud měl za to, že tito svědci jsou blízcí rodinní příslušníci, kteří mohli být motivováni krýt a přehlížet jednání obžalovaného (manželka obžalovaného, syn nebo ani nemuseli mít dostatečné informace o jednání obžalovaného, které se obvykle děje ve skrytu  či jednoduše nebyli schopni si připustit, že by se tak závažné jednání mohlo dít v jejich rodině. Soud se neztotožnil ani s obhajobou obžalovaného, že rodina poškozené se křivým obviněním mstila za nepůjčení peněz na cestu na pohřeb do Pelhřimova. Rodina poškozené s prarodiči vycházela dobře, opakovaně si od ní půjčovala peníze a není pravděpodobné, že by se kvůli jednomu odmítnutí poskytnutí nevysoké půjčky odstřihla od jinak fungující finanční a jiné výpomoci prarodičů do budoucna a že by se snažila získat finanční prostředky pomocí nároku na náhrady škody v trestním řízení, tedy budoucí nejisté události přicházející v úvahu v relativně dlouhém časovém horizontu. Skutečnost, že k podání trestního oznámení došlo v této situaci, je shodou okolností, kdy emotivně nabitá rodinná situace vzniklá v souvislosti s úmrtím člena rodiny spustila odhalení trestného jednání obžalovaného. Stejně tak soud nepovažoval za relevantní argument obhajoby, že poškozená obžalovaného aktivně vyhledávala, z čehož dovozovala nepravděpodobnost zneužívání. Prarodiče totiž vyžadovali její přítomnost, přemlouvali ji k návštěvě (srov. výpověď svědkyně v situaci, kdy poškozená je submisivní, podléhá vlivu autorit; svou roli mohla hrát také její vděčnost za náklonnost prarodičů a vytváření jinak příjemného rodinného prostředí. Obhajobou dovozovanou nevěrohodnost svědkyně z křivého obvinění svého otce z pohlavního zneužívání netřeba přeceňovat, protože svědkyně tuto skutečnost sdělila pouze mistrové jako záminku, aby mohla odejít ze školy za přítelem, který pro ni přijel, tedy učinila tak z mladické nerozvážnosti, trestní oznámení nepodala a doma vše vysvětlila. Z lékařských zpráv nevyplývá, že by se obžalovaný léčil s ani že by byl hospitalizován dlouhodobě, v důsledku čehož by bylo vyloučeno jednání, kterým byl shledán vinným. 

Obžalovaný svým jednáním do dne 12. 8. 200x, tj. do patnáctého roku věku poškozené naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu trestného činu pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1, odst. 2 trestního zákona, tedy osobu mladší patnácti let jiným způsobem pohlavně zneužil a spáchal tento čin na osobě svěřené jeho dozoru zneužívaje její závislosti. Pohlavním zneužitím jiným způsobem se rozumí pohlavní zneužití v jiné formě než vykonáním soulože, a to v podobě takových zásahů do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let jako je např. orální pohlavní styk, ohmatávání pohlavních orgánů, popřípadě i jiné formy ukájení pohlavního pudu na těle této osoby či na žádost pachatele na jeho vlastním těle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2014 sp. zn. 4 Tdo 418/2014). Lze sem tedy zahrnout i jednání obžalovaného spočívající v tom, že přiměl poškozenou k pohlavnímu styku a jeho sahal jí na prsa  do štípal do zadní části těla a pokusil se o styk. Při definici pojmu zneužití závislosti osoby svěřené dozoru pachatele se vychází z toho, že dítě mladší než patnáct let dá pachateli souhlas k souloži nebo k jinému pohlavnímu zneužití pod určitým psychickým nátlakem vyplývajícím právě z poměru mezi dozorujícím pachatelem a jemu svěřeným dítětem, přičemž naplnění znaku zneužití závislosti předpokládá stav, kdy poškozená osoba je v určitém směru odkázána na pachatele a tím je omezena svoboda jejího rozhodování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2013 sp. zn. 3 Tdo 275/2013). V takové pozici se nacházela poškozená, neboť obžalovaný byl její dědeček, který se o ni při jejích návštěvách ve svém bydlišti staral. 

Současně obžalovaný svým jednáním do dne 12. 8. 200x naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu trestného činu ohrožování výchovy mládeže dle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákona, tedy úmyslně vydal osobu mladší než osmnáct let nebezpečí zpustnutí tím, že ji sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu. Delší dobou judikatura chápe dobu v řádu týdnů až měsíců, což je v posuzované věci vrchovatě naplněno, neboť se tak dělo v řádu let. 

Obžalovaný svým jednáním po dni 12. 8. 200x, tj. po patnáctém roku věku poškozené naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu přečinu sexuálního nátlaku dle § 186 odst. 2, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, tedy přiměl jiného k pohlavnímu styku a jinému srovnatelnému chování (chytal svou vnučku zezadu za zadní část těla a požadoval od ní, aby se ho dotýkala  na přirození až do jeho vyvrcholení na ni) zneužívaje jeho závislosti a svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu, přičemž částečně páchal takový čin na dítěti, tj. na osobě mladší osmnácti let. Za zneužití postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu se považuje postavení, z něhož vyplývá důvěryhodnost a vliv, tedy představuje jakékoli postavení, které u poškozeného vzbuzuje důvěru anebo působí svou autoritou na poškozeného. Takové postavení zahrnuje vedle vztahů vytvořených na základě svěření dozoru i jiné vazby mezi pachatelem a obětí, které nejsou spjaty přímo s povinností dozoru nad takovou osobou, ale obviněný již tím, v jakém je vůči oběti postavení, vyvolává v ní důvěru nebo má vůči ní autoritu, popř. ji svými úspěchy či schopnostmi ovlivňuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 3 Tdo 1296/2013). Poškozená vyrůstala v neuspokojivých rodinných poměrech (srov. výpověď poškozené, její matky, otce a a klidné útočiště před rodinnou nepohodou, nadávkami a fyzickými tresty otce nacházela u prarodičů. Obžalovaný jí jakožto její dědeček poskytoval chybějící citové zázemí, přičemž v kombinaci s psychickou nevyzrálostí a submitivitou poškozené, jakož i se strachem z reakce okolí po odhalení jednání obžalovaného existovala u poškozené závislost na obžalovaném a obžalovaný měl na poškozenou vliv. 

Současně obžalovaný svým jednáním po dni 12. 8. 200x naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu přečinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, tedy úmyslně ohrozil citový a mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu. 

Výše uvedené jednání obžalovaného bylo vedeno úmyslem přímým, neboť obžalovaný věděl, že poškozená je dítětem a že je na něm závislá, a takového jednání se chtěl dopouštět, což také činil. 

K osobě obžalovaného soud zjistil, že obžalovaný nebyl řešen pro přestupek (srov. zpráva Městského úřadu na č. l. 289) a byl jedenkrát soudně trestán v roce 1965, přičemž k tomuto odsouzení nelze přihlížet (srov. opis z Rejstříku trestů na č. l. 288). 

Při úvaze o druhu a výměře trestu soud vycházel z obecných zásad pro ukládání trestu obsažených v § 37 až § 39 trestního zákoníku a přihlížel též k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem dle § 41 a § 42 trestního zákoníku. Obžalovanému polehčuje jeho dosavadní bezúhonnost. Naopak mu přitěžuje okolnost, že se výše popsaného jednání dopouštěl od útlého věku poškozené (8 až 9 let) a že toto jednání trvalo po velmi dlouhou dobu (s přestávkami asi 12 let), což mnohonásobně přesahuje dlouhodobost, která je znakem použité právní kvalifikace. Soud přihlížel také k závažným následkům trestného jednání obžalovaného v osobní sféře poškozené, která je nyní stigmatizována, sociálně vyloučena z důvodu nedůvěry okolní v pravdivost její výpovědi, musela vyhledat lékařskou pomoc, užívá psychofarmaka a není schopna navázat adekvátní partnerský vztah. Soud uložil trest odnětí svobody v rámci trestní sazby dvou až desíti let za čin nejpřísněji trestný, tj. za trestný čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 2 trestního zákona, a to při dolní hranici trestní sazby. Výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let, neboť byl přesvědčen, že i přes závažnost a dlouhodobost jednání obžalovaného není třeba na něj působit trestem nepodmíněným. Přihlédl k nepříliš dobrému zdravotnímu stavu obžalovaného, jeho věku a dále ke skutečnosti, že i podmíněný trest bude dostatečným odsudkem závadného jednání obžalovaného a satisfakcí pro poškozenou, pro kterou bylo podstatné, nikoli aby obžalovaný trávil své stáří ve výkonu trestu odnětí svobody, ale aby jeho jednání bylo autoritativním rozhodnutím soudu prohlášeno za nesprávné a trestné. Na doporučení znalce soud dále uložil ochranné léčení psychiatrické ambulantní formou, neboť lehká demence u obžalovaného může způsobit rozvolnění volní kontroly pudového chování a mohlo by dojít k recidivě. 

Poškozená se včas přihlásila s nárokem na náhradu majetkové újmy ve výši 10.000,- Kč spočívající v nákladech vynaložených na léky, poplatky u lékaře, cestovné k lékaři a ke konzultaci s Probační a mediační službou po podání trestního oznámení, kdy bylo třeba řešit nepříznivý zdravotní stav poškozené a vyhledat pomoc organizací poskytujících pomoc obětem trestného činu. Dále včas uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500.000,- Kč vzniklé v důsledku trestného jednání obžalovaného. Soud poškozené přiznal nárok na náhradu materiální újmy ve výši 1.772,- Kč, poněvadž nárok v této výši byl doložen předloženými doklady, které byly čitelné. V souladu s § 2951 odst. 2 občanského zákoníku zkoumal, zda poškozené byla nemajetková újma obžalovaným odčiněna dostatečně účinným způsobem nepeněžní formou, přičemž dospěl k závěru, že nikoli, protože obžalovaný neprojevil žádnou lítost nad svým jednáním a poškozené se neomluvil ani neposkytl jinou nepeněžní satisfakci. Z tohoto důvodu soud přistoupil k přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši 250.000,- Kč, když přihlédl k závažnosti následků a dlouhodobosti jednání obžalovaného na straně jedné a k příjmům obžalovaného (starobní důchodce) na straně druhé. V dubnu 2014 byla poškozená v péči psychiatra a psycholožky a ačkoli v červenci 201x již bylo možno mluvit o duševním zdraví, následky v rodinném, partnerském a společenském životě poškozené, které přetrvávají, nelze bagatelizovat. Soud vyšel také ze skutečnosti, že rozhodování o náhradě nemajetkové újmy připouští trestní řád teprve s účinností od 30. 6. 2011, v důsledku čehož nemůže být uložena povinnost k náhradě nemajetkové újmy za jednání, které proběhlo před tímto datem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014 sp. zn. 6 Tdo 347/2014) a že tedy k větší části období, po kterou se trestné jednání dělo, nemohl přihlížet. Se zbytkem nároku na náhradu škody proto odkázal soud poškozenou na řízení ve věcech občanskoprávních. 

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možno do osmi dnů od jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě, podat odvolání, o kterém by pak rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci. 

Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

Odvolání musí být ve lhůtě osmi dnů od doručení opisu rozsudku nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu I. stupně podle § 251 tr. řádu také odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. 

 Odvolání je třeba doručit v trojím vyhotovení. 

Toto právo nenáleží osobám, které se ho výslovně vzdaly. 

V České Lípě dne 10. dubna 2015 

JUDr. Markéta Navrátilová, v.r. 

 předsedkyně senátu 

Za správnost vyhotovení: 

M.Hloušková

                    ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud v Blansku rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Michaely Zummerové a přísedících Ziny Černé a JUDr. Jana Královce v hlavním líčení konaném dne 23. října 2018 v Blansku 

takto: 

Obžalovaný XY, narozený v XX trvale bytem XX

je vinen, že dne 2.6.2018, v době mezi 18:25 hodin a 18:41 hodin, v lesním porostu,  v místě zvaném XX , poblíž chatové oblasti XX v k.ú. obce XX  užil násilí vůči poškozené XY nar. XX, tím způsobem, že ji zezadu chytil za ruce, čímž jí znemožnil pohyb a když se snažila ze sevření vytrhnout, což se jí nepodařilo a křičela o pomoc, tak ji opakovaně řekl "to bude dobrý”, následně ji jednou rukou chytil kolem jejího těla, druhou rukou ji přes látkové legíny, které měla na sobě oblečeny, sahal na vaginu, přes kterou jí svojí rukou přejížděl, a současně prováděl kopulační pohyby svým tělem proti jejímu tělu, poškozená proti němu použila pepřový sprej a když mu vstříkla několik dávek do oblasti obličeje, svého jednání zanechal a z místa činu utekl pryč, kdy tímto svým jednáním nezpůsobil poškozené žádnou újmu na zdraví či majetku, 

tedy 

VV 

dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu spočívajícího v tom, že jiného násilím donutí k pohlavnímu styku provedeným způsobem srovnatelným se souloží, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, když k dokonání trestného činu nedošlo. 

Tím spáchal 

zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku,

a za to 

se odsuzuje 

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle § 84 tr. zákoníku, § 81 odst. 1 tr. zákoníku, § 85 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3,5 (třiapůl roku), za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost zdržet se po dobu zkušební doby požívání všech omamných a psychotropních látek a povinnost podrobit se kontrole Probační a mediační služby ČR k dodržování této povinnosti. 

Rozsudek podle § 129 odst. 2 tr. řádu neobsahuje odůvodnění, neboť po jeho vyhlášení se státní zástupce i obžalovaný vzdali práva odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby. 

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku, může jej napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný, nebo že chybí /§ 246 odst. 1,2 tr. řádu/. Odvolání musí být v zákonné lhůtě, případně v další lhůtě, určené předsedou senátu, odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo vytýkány. Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává ve prospěch či neprospěch obžalovaného /§ 249 odst. 1, 2 tr. řádu/. Odvolacím soudem bude odmítnuto odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání /§ 253 odst. 3 tr. řádu/. Právo odvolání nepřísluší tomu, kdo se ho po vyhlášení rozhodnutí výslovně vzdal. 

Blansko 23. října 2018 

Mgr. Michaela Zummerová, v.r. předsedkyně senátu 

Číslo jednací 1T 3/2020 - 140

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Benešově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Dufkové a přísedících JUDr. Tomáše Jiráska a Bc. Petry Kadlečkové v hlavním líčení konaném dne 10. Února 2020 takto: 

obžalovaný

Xxx Xxx, narozený xxx v XXX, OSVČ, trvale bytem xxx, nyní času xxx, xxx,

je vinen, že

dne 11. 9. 2018 kolem 22:00 hodin u autobusové zastávky  xxxxxxxí na silnici xxx mezi obcemi XY a YX, u nájezdu na silnici I/3, v úmyslu vynutit si na poškozené Xxx Xxx, která předtím šla po silnici v opačném směru, sex, tuto strhl zezadu na zem, minimálně jí držel ruce, bránil jí tak v pohybu a držel jí v poloze na zádech, zatímco poškozená se snažila z jeho držení uvolnit, což se jí nepodařilo, sex odmítla a z obavy, aby jí neublížil, mu nabídla, že mu provede orální sex, s čímž souhlasil, společně poodešli na travnatý ostrůvek na křižovatce silnice Poříčí nad Sázavou-Mrač a silnice vedoucí do chatové osady Pernáty, kde si obžalovaný stáhl kalhoty ke kolenům, poškozené držel zezadu hlavu, přičemž ona vykonala orální styk až do jeho vyvrcholení, načež oba z místa odešli, 

tedy

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, takový čin spáchal jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,

čímž spáchal

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku

a odsuzuje se

za tento zločin a za pokus přečinu omezování osobní svobody dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 171 odst. 1 trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 16. 9. 2019 č.j. 1T 99/2019-74

podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (třech) roků.

Podle § 82 odst. 1 trestního zákoníku se obžalovanému výkon trestu podmíněně odkládá, podle § 84 trestního zákoníku se nad obžalovaným vyslovuje dohled, podle § 85 odst. 1 trestního zákoníku se stanoví zkušební doba v trvání 3 (třech) roků a 6 (šesti) měsíců. 

Podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku se ruší výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 16. 9. 2019 č.j. 1T 99/2019-74, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 

Odůvodnění:

Vzhledem k tomu, že obžalovaný i státní zástupkyně se po vyhlášení rozsudku vzdali odvolání, neobsahuje podle § 314 d) odst. 3 trestního řádu  písemné vyhotovení rozsudku odůvodnění. 

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. 

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. 

Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný, nebo že chybí. 

Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.

Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.

Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. 

Odvolání nemohou podat osoby, které se ho výslovně vzdaly.

Benešov 10. 2. 2020

JUDr. Zdeňka Dufková, v.r.

předsedkyně senátu

Číslo jednací 1T 3/2020 - 140

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Benešově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Dufkové a přísedících JUDr. Tomáše Jiráska a Bc. Petry Kadlečkové v hlavním líčení konaném dne 10. Února 2020 takto: 

obžalovaný

Xxx Xxx, narozený xxx v XXX, OSVČ, trvale bytem xxx, nyní času xxx, xxx,

je vinen, že

dne 11. 9. 2018 kolem 22:00 hodin u autobusové zastávky  xxxxxxxí na silnici xxx mezi obcemi XY a YX, u nájezdu na silnici I/3, v úmyslu vynutit si na poškozené Xxx Xxx, která předtím šla po silnici v opačném směru, sex, tuto strhl zezadu na zem, minimálně jí držel ruce, bránil jí tak v pohybu a držel jí v poloze na zádech, zatímco poškozená se snažila z jeho držení uvolnit, což se jí nepodařilo, sex odmítla a z obavy, aby jí neublížil, mu nabídla, že mu provede orální sex, s čímž souhlasil, společně poodešli na travnatý ostrůvek na křižovatce silnice Poříčí nad Sázavou-Mrač a silnice vedoucí do chatové osady Pernáty, kde si obžalovaný stáhl kalhoty ke kolenům, poškozené držel zezadu hlavu, přičemž ona vykonala orální styk až do jeho vyvrcholení, načež oba z místa odešli, 

tedy

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, takový čin spáchal jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,

čímž spáchal

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku

a odsuzuje se

za tento zločin a za pokus přečinu omezování osobní svobody dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 171 odst. 1 trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 16. 9. 2019 č.j. 1T 99/2019-74

podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (třech) roků.

Podle § 82 odst. 1 trestního zákoníku se obžalovanému výkon trestu podmíněně odkládá, podle § 84 trestního zákoníku se nad obžalovaným vyslovuje dohled, podle § 85 odst. 1 trestního zákoníku se stanoví zkušební doba v trvání 3 (třech) roků a 6 (šesti) měsíců. 

Podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku se ruší výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 16. 9. 2019 č.j. 1T 99/2019-74, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 

Odůvodnění:

Vzhledem k tomu, že obžalovaný i státní zástupkyně se po vyhlášení rozsudku vzdali odvolání, neobsahuje podle § 314 d) odst. 3 trestního řádu  písemné vyhotovení rozsudku odůvodnění. 

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. 

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. 

Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný, nebo že chybí. 

Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.

Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.

Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. 

Odvolání nemohou podat osoby, které se ho výslovně vzdaly.

Benešov 10. 2. 2020

JUDr. Zdeňka Dufková, v.r.

předsedkyně senátu

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY
(anonymizovaný opis)

Okresní soud v Tachově rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne XY senátem ve složení Mgr Ing Miroslava Vajganta předseda senátu a soudců přísedících Moniky Stuchlové a Štěpána Kuhna

takto:

Podle § 314r odst. 4 tr. řádu se schvaluje dohoda o vině a trestu uzavřená dne X mezi obviněným XY, narozeným XX, trvale bytem XXY, t. č. ve výkonu vazby ve Věznici Plzeň a státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v XY tak, že

Obviněný

XX,

    XY, trvale bytem YX, t. č. ve výkonu vazby ve Věznici Plzeň

se uznává vinným, že

1. nejméně v době od konce května 2016 nejdéle však do 07:30 hodin listopadu 2019, s výjimkou období od března 2019 do konce října 2019, na adrese XXX, opakovaně surovým způsobem bezdůvodně nebo jen kvůli drobným neshodám slovně urážel, kdy ji hlasitě nadával:„ hovado, kreténe, krávo, apod.“ a častěji ji pak fyzicky napadal, kdy ji jednou za měsíc až dva měsíce bil údery otevřenou rukou většinou do oblasti obličeje, přičemž ji fackoval. K poškozené se choval majetnicky a despoticky, musela jej poslouchat na slovo, dobře se chovat, nesměla mu odporovat, opakovaně jí vyčítal, že má koutky u úst dolů, že se neusmívá, že se„ blbě“ tváří, nestojí rovně, že se hrbí. Když mu poškozená odvětila, že neví, proč se tak tváří, dostala od obviněného facku za drzost. Když se poškozená snažila facce uhnout nebo se bránit reflexivním vložením ruky před obličej nebo uhnutí hlavy, říkal jí, že musí přijímat svůj trest a opakovaně ji při„ propleskávání tváří“ říkal:„ Tak jsi hodná, tak jsi poslušná.“ V blíže nezjištěném období roku 2016 poškozené dvakrát způsobil i zranění žeber, kdy po fackách si poškozená lehla na zem, chránila si hlavu a prosila ho, ať to nedělá. To celé obviněného vydráždilo, tak ji několikrát nohou nakopl do žeber a způsobil ji bolestivé zranění v levé části těla. V prosinci 2017 poškozená otěhotněla a obviněný ji nejméně v jednom případě s velkou intenzitou zbil nejméně pěti ranami pískem přes zadek. V měsíci listopadu 2019 obviněný poškozené vulgárně vynadal, nato ji zatáhl do domu, kde ji zfackoval a poté ji začal bít spíše do horní poloviny těla páskem nebo gumovou hadičkou o průměru 1-2 cm přes oblečení za to, že autem vyjela dle něho špatně ze vrat. Dále nejméně v době od počátku března 2020 do XY po poškozené opakovaně vyžadoval pohlavní styk s fyzickým násilím, s odůvodněním, že chce zažít v sexu to, co jí může způsobit bolest, kdy před samotným stykem musela poškozená stát či klečet nahá s rukama za hlavou a obviněný ji páskem, gumovou hadicí, prutem či kuchyňskou obracečkou bil po celém těle, prsou a genitáliích. Dával jí povely a trestal v případě jejich nesplnění. Připínal jí na bradavky a přirození kovové svorky, za které pak tahal či na ně za hák věšel kovové závaží, nutil ji k orálnímu sexu, až v ní vyvolával dávivý reflex, kdy zpočátku takovýto sex, který trval zpravidla 45 minut, vyžadoval přibližně jednou za tři dny a v posledních čtrnáct dnech i dvakrát denně, přestože mu poškozená řekla, že se jej hodně bojí a že se necítí v bezpečí. Poškozená s tímto jednáním nesouhlasila, avšak z obavy dalšího možného napadení k tomu svolila. Výše popsaným jednáním způsoboval poškozené bolestivé podlitiny a mírně krvácející rány, se kterými ani v jednom případě poškozená nevyhledala lékařské ošetření z obavy dalšího napadení a též z důvodu, že se jednalo o drobná zranění, která ji vždy omezovala po krátkou dobu a zahojila se do jednoho týdne. Uvedené sexuální praktiky s použitím fyzického násilí, které obviněnému způsobovaly sexuální vzrušení, obviněný přes výslovný nesouhlas poškozené střídal a propojoval se samotným pohlavním stykem. Když poškozená s tímto jednáním nesouhlasila, obviněný ji zbil a následně se již obviněná bála, protože věděla, že by ji potrestal a také obviněný měl nad ní velkou fyzickou převahu. Dále v blíže nezjištěné době již od září 2011 nejdéle však do konce roku 2019 na seznamovacím internetovém portálu XXX z profilu par-a- sex obviněný poškozenou nabízel na internetu náhodným mužům, kdy postupně vyhledal přibližně 30 náhodných mužů, se kterými následně domluvil schůzku z počátku na adrese XY, YX a později i na adrese XY část obce XY EX, kdy po poškozené požadoval, aby s těmito muži soulož. Obviněný převážně náhodné muže sám kontaktoval a domlouval se s nimi na schůzce. Někdy si s náhodnými muži na popud obviněného psala i sama poškozená. Soulož s náhodnými muži obviněný zpovzdálí pozoroval, nebo se i aktivně zapojil, ale pak už se jen za účelem sexuální vzrušení díval. Někdy po ukončení pohlavního styku poškozené s cizím mužem, musela poškozená mít pohlavní styk i s obviněným. Obviněný po poškozené také požadoval, aby od části těchto neznámých mužů inkasovala za pohlavní styk částku ve výši XXX, kterou mu poté musela předat. Poškozená s takovými pohlavními styky nesouhlasila a zpočátku neodporovala, protože chtěla obviněnému vyhovět. Poškozená chtěla mít spokojený život a také chtěla zachovat rodinu pohromadě. XYXX s tímto souhlasila pod hrozbou fyzického napadení. Dále obviněný poškozenou soustavně psychicky týral tím způsobem, že v domácnosti nic nedělal, o děti se nestaral a poškozená musela vše dělat sama tak, jak obviněný chtěl. Vícekrát poškozené zakazoval i uklízet, protože chtěl, aby byla s ním, a pak se rozčiloval, že je v domě nepořádek. Pravidelně kontroloval poškozené obsah mobilního telefonu. Když se mu obsah zpráv nelíbil, hned poškozené vyndal, omezoval ji v sociálním kontaktu. Dále v blíže nezjištěné době v měsíci srpnu 2018 obviněný v místě bydliště našel deník poškozené, do kterého si zaznamenávala skutečnosti týkající se jeho hrubého chování ve vztahu k poškozené, kdy ji donutil deník spálit. Panovačné, despotické a surové chování obviněného vyvrcholilo dne XY tím, že jej poškozená kolem 07:30 hodin přišlo vzbudit a když mu řekla, že zavřela v noci kamna, protože jí bylo v noci špatně a horko, osočil se na ni, že každý den říká, že jí je špatně, že to přehrává. Poškozená mu sdělila, že šla v noci na záchod, že jí horko nevzbudilo. Obviněný ji začal vyčítat a nadávat, že mu lže, což poškozená odmítla a začala se omlouvat. Poškozená a obviněný stáli v jídelně, kde jí obviněný nejméně třikrát udeřil otevřenou dlaní do obličeje, jednou do levého oka, kdy v rámci trestu ji opět dal na bradavky přes oblečení kovové svorky s tím, že tam poškozená musí zůstat do doby, než přijde z krmení dobytka. Když přišel zpět do jídelny, začal křičet, proč nejsou otevřená vrata. Poškozená se začala omlouvat, že tam nešla, protože nechtěla, aby ji nezletilý syn viděl se svorkami. Obviněný na ni začal křičet, že jako jeho manželka nastavuje svá pravidla, že syn by stejně nic neviděl. Nakázal ji, aby se pohnula, že mu ještě do auta nepřipravila věci a svačinu do práce. Když poškozená otevřela vrata a vracela se k domu, tak ji obviněný začal vyčítat, že stojí jako„ kretén“, pěstí ji udeřil do levé klíční kosti, až se poškozená zapotácela. Řekl ji:„ Ty svině, ty budeš dělat, že omdlíváš?“, zatáhl ji na chodbu, strhnul z ní mikinu, vyhrnul ji triko přes hlavu a přes nahé tělo jí začal bít hadičkou švihem přes prsa a bradavky, kdy ji uhodil nejméně 20krát. Tímto způsobem jí způsobil na pravém prsu dva škrábance o celkové velikosti 8x4 cm a nad nimi hematom o velikosti 4x4 cm, dále zkrvavení bradavky na pravém prsu a škrábance o velikosti 8x4 cm na levém prsu, při tom musela mít ruce za hlavou a po každé jeho ráně musela říkat„ děkuji pane“, což musela i v předchozích případech, když ji bil. Následně obviněný šel ke svému autu, viděl, že poškozená má ubrečený obličej, zatáhl ji do nedaleké stáje, kde ji opět nařídil, aby se postavila s rukama za hlavou, vyhrnul ji triko přes hlavu a nejméně 20krát ji uhodil kovovou částí zahnutého štětce do jednoho místa levé poloviny břicha, čímž jí v oblasti břišní stěny vlevo od pupku způsobil hematom o velikosti 9x8 cm. Posléze po odchodu ze stáje obviněný poškozenou silou chytl za břicho a sdělil jí, že již předchozího dne si všiml, jak ji visí břicho. Jestli na ní večer sáhne a zjistí, že zhubla, tak ji„ seřeže“ jako nikdy předtím, což poškozenou vyděsilo, klekla si před ním na zem a prosila jej, aby jí neubližoval. Omlouvala se mu, aniž by měla k tomu důvod. Obviněný ji chytl za bradavky přes oděv a silou ji vytáhl z kleku do stoje, křičel na ní, že tohle si nebude dovolovat a začal ji fackovat. Obviněný s fackováním přestal až poté, co si uvědomil, že stojí venku a mohl by je někdo vidět. Přičemž před odjezdem autem do práce XY ještě poškozené pohrozil, že ji večer seřeže jako psa, na což poškozená následně reagovala tak, že z panického strachu z manžela kontaktovala Bílý kruh bezpečí a obrátila se na XX ČR, z důvodu, že po dobu soužití s XX poškozená byla nucena snášet jeho despotické a hrubé chování, se u ní projevovaly psychické obtíže, kdy špatně spala, v noci se budila leknutím, měla strach z toho, co bude, proto se po celou dobu snažila dělat vše, aby byl XX spokojený, aby jí znovu nenapadal.

2. Dále obviněný v období nejméně od XX do XX v místě trvalého bydliště uplatňováním neadekvátní velice přísné výchovy a používáním bolestivých tělesných trestů za použití gumové hadičky, koženého pásku a taháním za ucho fyzicky a psychicky týral své dvě děti vlastní děti XY, XXX XY, XXX a zejména svou osvojenou nezl. dceru XY, XXX. Děti měly v rámci jeho despotické výchovy stanovený přísný režim, v jehož rámci měly den přesně rozdělen na dobu, po kterou se budou vzdělávat v rámci uplatňování domácí výuky a po kterou budou pracovat v domácnosti a při péči o domácí zvířata s minimem volného času. Pokud včas nedovedly svou přidělenou práci, kdy jako děti musely každé ráno uklízet kuchyň a chodbu (s vytíráním a vysáváním), nestihly se ani nasnídat, protože jim obviněný nařídil, že jíst mohou až poté, co uklidí. Nejméně třikrát se stalo, že musely vydržet bez snídaně až do oběda. Obviněný po dětech vyžadoval tvrdou disciplínu, když děti něco udělaly špatně, zlobily, nebo třeba jen nestály rovně, tak je obviněný nejméně vícekrát týdne bolestivě bil gumovou vzduchovací hadičkou švihnutím nejméně jedním až čtyřmi údery přes obě ruce, které musely před praktikováním tělesného trestu předpažit před sebe. Dále děti trestal bolestivým taháním či vedením za ucho a bitím páskem přes zadek. Když děti udělaly sebemenší prohřešek, nadával jim do debilů a cucáků. Když brečely, tak jim nadával slovy„ nedělej na mě ten ksicht, tu hubu“. Dále nezl. XX v blíže nezjištěné době v zimním období potrestal švihnutím hadičkou přes prsty, i když měla zmrzlé ruce, přičemž v důsledku potrestání pociťovala naražení malíčku. Dále blíže nezjištěného dne nezl. XX zbil páskem přes zadek, a když u toho nechtěně strčila do dvířek, přidal jí další rány. Blíže nezjištěného dne v měsíci dubnu 2020 potrestal nezl. XX z důvodu, že si dovolila odmlouvat své matce, přestože se matce nezl. XX za domlouvání sama omluvila. Na příkaz obviněného musela vyžehlit celý koš prádla za jeden večer a následně obviněný nezl. XX, která byla ve spodním prádle, potrestal nejméně deseti bolestivými údery koženým páskem vyjmutým z kalhot přes zadek, přičemž u toho nezletilá musela ležet na posteli a když jí to bolelo, otočila se na záda a obviněný ji páskem udeřil i přes přirození. Dále obviněný všem jeho dětem nadával, že chodí pozdě spát, že pak nemá čas s maminkou na sebe. Zakazoval dětem si s matkou hrát jakékoli hry z důvodu, aby se matka mohla věnovat pouze obviněnému, ve skutečnosti však XX matku dětí XY, XXX rovněž psychicky a fyzicky týral (za což je trestně stíhán od XX), toto týrání mělo často i sexuální kontext, kdy měl na poškozené XY uplatňovat sadistické sexuální praktiky, kromě toho měl XY na seznamovacím internetovém portálu nabízet za účelem sexu náhodným mužům, aby s nimi soulož, i proto svým dětem XX zakazoval, aby ze svého pokoje nevycházely v době po 19:30 hodin, kdy děti na jeho příkaz nemohly jít ani na toaletu, protože jim XX  řekl, že kdo vyjde po půl osmý z postele, tak dostane na zadek, vše nezletilé děti pociťovaly jako těžké příkoří, zejména XX, která nejvíce pociťovala strach ze svého otce, přičemž se dne XX jako jedenáctiletá svěřila své tetě, že odpočítává roky, kdy jí bude 18 let a bude moci se od táty odstěhovat a bydlet sama,

3. Dále v blíže nezjištěné době v období od měsíce května 2016 do konce roku 2016, na adrese XY u YX, okr. XXY poté co XY, XX, jako svou tehdejší družku zfackoval, neboť dle něho byla údajně drzá, jí následně nařídil, aby šla k němu, že se mu nebude vzpouzet, v přístavku domu, v tzv. roubence ji hodil břichem na postel se slovy: "Tak takhle vypadá znásilnění ty svině", kdy jak poškozená ležela na zádech, XX, s použitím hrubého slovního i fyzického zacházení, přes vážně míněný slovní odpor a nesouhlas poškozené s pohlavním stykem, na ní po zalehnutí za použití fyzické převahy vykonal vaginální soulož s následnou ejakulací, i když jej poškozená prosila, aby to nedělal a snažila se z pod něho dostat šoupáním těla směrem doprava, což se jí ale nepodařilo, dále v blíže nezjištěné době v průběhu roku 2018 až 2019, na adrese XY u YX, okr. XXY, v době, kdy svou partnerku XY, XX dlouhodobě psychicky a fyzicky týral, poté, co toho dne ji v jídelně fyzicky potrestal bitím koženým páskem, za to, že se nechovala při trestání tak, jak on chtěl, tak v momentě, když poškozená se už chtěla zvednout a odejít, neboť bití páskem už pro ni bylo nesnesitelné, XX si ji, když ležela na břiše, přitáhl k sobě za nohy a po zalehnutí na ní s použitím fyzické převahy, přes vážně míněný slovní odpor a nesouhlas poškozené s pohlavním stykem, vykonal vaginální soulož, při tom na poškozenou křičel, že je jeho žena, že musí poslouchat, že bude dělat to, co on chce,

tedy

jednak týral osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí * a tento čin páchal po delší dobu,

* způsobil takovým činem těžkou újmu na zdraví * 

jednak jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutil k pohlavnímu styku, a tento čin spáchal souloží

jednak jiného přiměl k provozování prostituce a nebo kořistil z prostituce provozované jiným

jednak týral osobu, která je v jeho péči a tento čin spáchal nejméně na dvou osobách a páchal tento čin po delší dobu,

čímž spáchal

zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. * d) trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a přečinem kuplířství dle § 189 odst. 1 trestního zákoníku,

zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) trestního zákoníku

* písm. b) *

a odsuzuje se za to

Podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře tří (3) let.

Podle § 84 trestního zákoníku a § 85 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu ve výměře pěti (5) let za současného uložení dohledu nad obviněným.

Podle § 85 odst. 2 trestního zákoníku ve spojení s § 48 odst. 4 písm. f) trestního zákoníku se obviněnému ukládá povinnost zdržet se jakéhokoliv vyhledávání a styku s poškozenou XYXX, narozenou XXX a dětmi XYX, narozenou XX XYX narozenou XX, XYX, narozeným XX a XYX, narozeným XX bez souhlasu poškozené a dětí.

Obviněný je povinen uhradit poškozené způsobenou škodu dle dohody tak, že částku 300 000 Kč uhradí nejpozději do XXXX a zbytek uhradí formou měsíčních splátek ve výši 10 000 Kč splatných vždy do 20-tého dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2021 pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné z nich.

Podle § 75 odst. 1 trestního zákoníku se obviněnému ukládá trest zákazu pobytu na okrese XXX na dobu pěti (5) let.

Podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku trest propadnutí věci:

4. 1 ks dřevěné vařečky o délce 29 cm,
5. 2 ks hliníkových svorek, 1 ks oboustranného háku, 2 ks zahnutých železných plných tyčí se závitem o délce 15 cm a 23 cm,
6. 1 ks plochého malířského štětce o délce 40 cm červené barvy,
7. 1 ks průhledné gumové hadice, o délce 39 cm o průměru 1 cm, 1 ks dřevěného proutku o délce 50 cm,
8. 1 ks koženého pásku hnědé barvy o délce 123 cm s kovovou sponou o šířce 3,3 cm.

Podle § 99 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku se obviněnému ukládá ochranné léčení psychiatrické – sexuologické v ambulantní formě.

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu se obviněnému ukládá povinnosti nahradit škodu za nemajetkovou újmu poškozené XY, narozené XX částku ve výši XXX, na bolestném částku ve výši XYX a za majetkovou újmu částku ve výši XYX.

Odůvodnění podle § 129 odst. 2 tr. řádu odpadá, neboť se obžalovaný i státní zástupkyně po vyhlášení rozsudku vzdali odvolání, prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů od jeho doručení u podepsaného soudu ve trojím vyhotovení, pouze v případě, že takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní zástupce soudu navrhl. Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, může poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, podat odvolání pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, ledaže v dohodě o vině a trestu souhlasil s rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydáním bezdůvodného obohacení a tato dohoda byla soudem schválen v podobě, s níž souhlasil. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Plzni. Odvolání musí být odůvodněno tak, aby z něj bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.

Tachov 6. listopadu 2020

Mgr. Ing. Miroslav Vajgant

předseda senátu 

 spisová značka:  51 T 40/2020  

‍

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK  

JMÉNEM REPUBLIKY  

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Kacafírka a přísedících Bc. Ivany Paterové a Mgr. Aleny Svobodové v hlavním líčení konaném dne 16. března 2021 v Praze

takto:  

Obžalovaný 

XY,  narozený XY v Praze, řidič, bytem XX                

je vinen, že 

v období od 26.12.2017 do 3.1.2019 ve společně obývaném bytě v Praze 10, XX s postupně vzrůstající intenzitou psychicky týral a fyzicky napadl poškozenou X Y, nar. XY a to tak, že bezdůvodně či ze zcela malicherné příčiny na ni křičel, ponižoval ji, častoval ji vulgárními výrazy, např. že je ,, píča, kunda, pizdčka, kráva, dement, svině, obiňoval ji, že je zcela neschopná, rozbíjel její věci, budil ji ze spaní či ji spánek odpíral a poté ji nadával a zahrnoval výčitkami, zakazoval ji styk s rodinou a negativně se stavěl ke styku poškozené s jejími přáteli a kontroloval její pohyb, zcela bezdůvodně na ni žárlil, psychicky ji deptal tím, že se neustále myl, sprchoval, pral oblečení, prováděl dezinfekci věcí a neustále uklízel, po porodu syna odmítl poškozenou odvést domů, ač tato již byla z nemocnice propuštěna, zakazoval ji chodit s kočárkem ven, fyzicky ji napadal, kdy jí dal několikrát facky a minimálně v jednom případě ji udeřil pěstí do obličeje, opakovaně do ní strkal a škrtil ji, přičemž poškozená již nebyla sto toto jednání obžalovaného snášet a s pomocí své matky a známé se ze svého vlastního bytu dne 3.1.2019 potají odstěhovala a vyhledala lékařskou pomoc.

tedy  

týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a způsobil takovým činem těžkou újmu na zdraví a páchal takový čin po delší dobu.

2 

čímž spáchal

zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) trestního zákoníku

a odsuzuje se:

podle § 199 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) let.

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obviněný povinen zaplatit na náhradě škody poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra, se sídlem  Vinohradská 2577/178, Praha 3 částku 4 825 Kč.

Podle § 129 odst. 2 trestního řádu se vyhotovuje zjednodušený písemný rozsudek, který neobsahuje odůvodnění, protože obžalovaný  i státní zástupce se vzdali práva na odvolání a prohlásili, že netrvají na písemném vyhotovení odůvodnění. Obžalovaný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch osoby k tomu oprávněné podaly odvolání.

Odůvodnění výroku o náhradě škody:  

Poškozená se připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody v celkové výši 110 000 Kč, tento nárok se skládá ze dvou částí; první z nich ve výši 10 000 Kč představuje odškodnění za majetkovou škodu, kterou měl poškozené obžalovaný způsobit poškozením jejích věcí. Jde pak konkrétně o poškození dveří do koupelny, které měl obžalovaný rozbít pěstí, poškození kufru, osvětlení do koupelny, nabíječky do auta, sluchátek a dále jde o zničení či vyhozené oblečení. K tomu do spisu poškozená založila fotografie rozbitých věcí a u dveří, kufru, sluchátek, nabíječky a osvětlení a orientační ceny těchto věcí jakožto nových. Ač bylo prokázáno v průběhu dokazování v hlavním líčení, že obžalovaný skutečně některé věci poškozené poškodil či zničil, tak soud náhradu škody nepřiznal, neboť v tomto směru bylo třeba provést podrobnější dokazováním, které bylo zaměřeno na časovou hodnotu věcí v době jejich poškození, nejlépe podrobným zjištěním v rámci znaleckého posudku z oboru ekonomie, ceny a odhady použitých věcí, pouze z orientačně stanovených hodnot uvedených věcí vyjít nelze. Obdobně pak pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy vyčíslené částkou 100 000 Kč nelze než i v tomto případě poškozenou odkázat na občanskoprávní řízení. Soud v daném případě nemůže výši této újmy na psychickém zdraví určit pouhým odhadem, i když je nepochybné, že poškozená újmu na psychickém zdraví skutečně utrpěla a došlo i ke vzniku posttraumatické stresové poruchy. Poškozená nepředložila znalecký posudek se specializací pro odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, ve kterém by byly náležitě kvalifikovány oba nároky, které pod újmu na psychickém zdraví spadají, tedy jak bolestné, tak další nemajetková újma. Nezbylo než v obou částech nároku na náhradu škody odkázat poškozenou s jejím uplatněním na řízení ve věcech občanskoprávních.

                              3 

Pokud jde o nárok Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR v celková výši 4 825 Kč, ten bylo možno pojišťovně přiznat, neboť o oprávněnosti a výši pochybnosti nevznikly, poškozená byla v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného nucena vyhledat lékařské ošetření a pojišťovna podrobně veškeré úkony s ním spojené vyčíslila. Nárok byl proto přiznán v uplatněné výši. 

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 (osmi) dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Rozsudek může odvoláním napadnout

1. státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku,
2. obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká,
3. zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci
4. poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.

Osoba oprávněna napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také  proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.

V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce, toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy neba na vydání bezdůvodného obohacení.

Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je - li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je - li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za neho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce.

Odvolání musí být ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho doručení nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo ( § 249 odst.1. tr. ř.).

Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť z části, ve prospěch nebo neprospěch obviněného ( § 249 odst.1. tr. ř.).

Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy ( § 249 odst. 3. tr. ř.).

Právo odvolání nemohou s úspěchem uplatnit ty osoby, které se ho po vyhlášení rozsudku výslovně vzdaly.

4

Poškozený, jemuž byl odsuzujícím rozsudkem, jímž soud odsoudil obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, přiznán alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, má právo žádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání  o podmíněném propuštění odsouzeného k trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává, soudu který rozhodoval v prvním stupni. (§ 228 odst. 4 tr. ř.).

Praha 16. března 2021

JUDr. Petr Kacafírek v. r.

předseda senátu

Číslo jednací: 

50 T 82/2020-1292 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY 

(anonymizovaný opis) 

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr Ing Terezy Staňkové a přísedících Renáty Hodanové a Petra Bachůrka v hlavním líčení konaném dne 8. prosince 2020 v Praze 

takto: 

Obžalovaný 

Mgr XY XX v YX, trvale bytem XY 

je vinen, že v období od 2. 5. 2014 do 12. 2. 2019 v Praze 9, XY, v bytě X, v němž vedl společnou domácnost se svou družkou, poškozenou JUDr XX, nar. YX, jakož i na jiných místech na území Prahy a mimo ni, nejprve soustavně a dlouhodobě týral poškozenou tím, že ji na základě jím účelově vyhledávaných záminek spočívajících v řešení finanční situace a v údajných nedostatcích poškozené při vedení domácnosti a výchově společné dcery XX, YX, opakovaně verbálně urážel, například tvrzením, že je alkoholička, tlustá, že by se sebou měla něco dělat, že doma nic nedělá, že by si o ni nikdo neopřel ani kolo a podobně, následně své invektivy vůči poškozené začal stupňovat o označovat ji vulgarismy za,, kurvu“,,, píču“, začal ji kontrolovat denní režim, určovat jí dobu, za kterou se má dostat domů z práce nebo za kterou má zvládnout nákup, od roku 2015 začal k výpadům verbálním přidávat náznaky fyzických útoků, poškozené vyhrožoval rukou zatnutou v pěst a naznačoval útok vůči ní, poté k útokům přistoupil, například tím, že do poškozené strčil takovou silou, že při úklidu nádobí upadla do vnitřního prostoru myčky, nebo jí vší silou dupnul na nohu, což zprvu maskoval jako nedopatření; a na to poškozenou ve dvou případech, o vánočních svátcích roku 2014 a později ještě jednou o Vánocích roku 2015 nebo 2016, profackoval během návštěv v domě jejich rodičů, za což musel být otcem poškozené z domu vykázán; dne 12. 5. 2017 poté, co přišel z práce domů a uviděl v obývacím pokoji rozložené žehlicí prkno, začal na poškozenou křičet, at prkno uklidí, a poté, co jej neposlechla, začal ji bít pěstí do obličeje, následkem čehož poškozené začalo krvácet z nosu a měla povrchní poranění vlasové části hlavy, v obavě o svůj život telefonicky přivolala hlídku Policie ČR a z bytu na chodbu, přičemž těchto útoků vůči poškozené se zhusta dopouštěl za přítomnosti jejich dcery XX; trvající útoky vůči poškozené omezil jen v době, kdy mu pohrozila rozchodem nebo kdy mu kvůli jeho chování hrozil kázeňský postih u jeho zaměstnavatele, Policie ČR, ovšem po krátké době v nich opět pokračoval, což se cyklicky opakovalo, poškozená přitom měla obavu i ze střelné zbraně, kterou jako příslušník Policie ČR disponoval a již nechával ležet na viditelných místech bytu; poté, co s ním poškozená dne 14. 7. 2017 z důvodu jeho nepřijatelného chování ukončila vedení společné domácnosti, ji v souvislosti s péči o jejich dceru, jakož i svévolně, nevyžádaně a bez takové souvislosti, opakovaně od června 2018 navštěvoval v jejím novém bydlišti v Praze 5, XYX, kde ji dne 11. 7. 2018 ze žárlivosti, způsobené tím, že si poškozená našla nového partnera YY, vyhrožoval napřaženou pěstí, poté do ní strčil takovou silou, až upadla na zem, kde ji začal bít do hlavy teniskou, verbálně ji urážel a vyhrožoval ji zabitím; dále ve dnech 10. 6. 2018 a 22. 8. 2018 ji tamtéž vyhledal a opakovaně ji napadl verbálně i fyzicky údery otevřenou dlaní do obličeje, kopáním i jinak, například zkroucením ruky za užití policejního chvatu a sražením na zem do polohy na břiše, čímž jí ve druhém případě způsobil odřeninu pravého lokte, pohmoždění levého boku, pohmoždění pravého zápěstí a lehké pohmoždění měkkých tkání lebky; dne 12. 11. 2018 ji na chodbě před jejím bytem srazil k zemi, kde ji tahal za vlasy, verbálně urážel a poté, co mu poškozená sdělila, že si nepřeje, aby před dcerou nosil svou střelnou zbraň, ji namířil na ni a výsměšným tónem řekl, že nemusí mít strach, že zbraň není nabitá; současně poškozené v bytě ničil věci, trhal a stříhal oblečení a rozléval kosmetiku, vytrhl a zničil přední registrační značku od osobního motorového vozidla, užívaného poškozenou; vedle toho poškozenou se vzrůstající četností a agresivitou soustavně kontaktoval mimo bydliště osobně a prostředky komunikace na dálku, jako jsou telefonáty, SMS zprávy a textové zprávy platforem Viber a WhatsApp, přičemž poškozenou hrubě verbálně urážel a vyhrožoval jí, že zapomene na to, že je matkou jeho dcery a neochrání ji to, že jejímu novému příteli YY přeláme všechny kosti v těle, dne 5. 7. 2018 ve 21:06 hod. poškozené napsal, že přísahá na smrt dcery XX,,, že toho hajzla zničí“, téhož dne ve 21:33 hod. dodal,,, už o tom zmrdovi nechci nikdy v životě nic slyšet!!! Nebo se totálně zaseknu a nebude to vůbec příjemné. Odnese to pouze naše dcera“, poté ve 21:39 hod. vyhrožoval tím, že YY udělá v práci takovou ostudu, že bude propuštěn, dne 15. 8. 2018 ve 13:13 hod. na YY adresu napsal,, Tvého zmrda dávám na seznam!!! Abych ochránil naši dceru"; po nástupu poškozené do práce v roce 2016 ji v pracovní době opakovaně a proti její vůli telefonicky i osobně opakovaně vyhledával v místě jejího zaměstnání v Praze 3, XXX, ve XX XX XX XX s.p., kde musela být poškozená buď zapírána kolegy, nebo mu ve fyzickém kontaktu s ní musela zabránit až ostraha objektu, a poté, co neuspěl s pokusem o osobní kontakt, se poškozenou snažil dehonestovat a poškodit v konverzaci s jejími kolegy, jimž tvrdil, že XX je zadlužená, nespolehlivá a nestará se o dceru, a činil tak přesto, že jej poškozená mnohokrát žádala a prosila, aby takového pronásledování zanechal; v úmyslu způsobit poškozené závažnou újmu v podobě posílení jejího strachu a obav z jeho osoby, a současně v úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch v podobě posílení své moci, síly a dominance nad poškozenou, v rámci výkonu služby příslušníka Policie ČR na svém pracovišti v Praze 4, XY YX, bez oprávněného služebního důvodu vstoupil pod svým loginem XX a heslem do informačních systémů Policie ČR, kde provedl lustraci k osobě poškozené XX, konkrétně dne 11. 6. 2018 ve 13:34 hod. v Centrálním registru obyvatel, Opatření na státních hranicích a Kontrolovaných osobách a dopravních prostředcích, dne 6. 8. 2018 v 10:38 hod. v Centrálním registru obyvatel, Centrální evidenci řidičů, Opatřeních na státních hranicích, Kontrolovaných osobách a dopravních prostředcích a téhož dne ve 13:14 hod. v Centrální databázi objektů a Opatřeních na státních hranicích, dne 23. 8. 2019 v 07:20 hod. v Kontrolovaných osobách a Centrální databázi objektů, Centrálním registru obyvatel a Opatřeních na státních hranicích, a tyto informace pak zneužíval proti poškozené, nejméně dne 6. 8. 2018 ve 13:37 hod., kdy jí ze své e-mailové adresy [email] zaslal sdělení, že už zná pravdu o její dopravní nehodě na dálnici D1, a jednal tak v rozporu s ust. § 45 odst. 1 písm. a), b), c), i) ve spojení s S 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ust. § 66 odst. 1, 2 a 5 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ust. S 15 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, bodem 3 písm. g), i) přílohy č. 1 k rozkazu policejního prezidenta č. 154/2011, o profesní etice Policie ČR, čl. 8 odst. 5 písm. a), c), d) Závazného pokynu policejního prezidenta č. 215/2008, kterým se stanoví bližší podmínky a postupy pro zpracování osobních údajů, s čl. 1 odst. 2 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 168/2009 o programu Dotazy do informačních systémů; přičemž v případě, kdy mu poškozená hrozila, že jeho chování oznámí Generální inspekci bezpečnostních sborů, ji od tohoto postupu odrazoval s tím, že to nejvíce odnese jejich dcera, a prosil ji, ať to nedělá s tím, že již na poškozenou bude hodný, což však opakovaně nesplnil; 

chování obžalovaného XX vedlo u poškozené XY k rozvoji viktimizačního syndromu spočívajícího v psychických změnách především na emocionální úrovni, podmíněných úzkostně depresivním obtížím, zvýšené emoční citlivostí, vyhýbacích tendencích, poruchách spánku a soustředění a sekundárně v negativním ovlivnění psychické stability, sebedůvěry a sebehodnocení, stejně tak jako toto chování u poškozené vedlo k důvodným obavám o její zdraví a život, 

tedy: jednak týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí, a takový čin páchal po delší dobu, jednak jiného dlouhodobě pronásledoval tím, že mu a jeho osobě blízké vyhrožoval ublížením na zdraví a jinou formou újmy, vyhledával jeho blízkost a sledoval jej, vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací a jinak kontaktoval, omezoval jej v jeho obvyklém způsobu života, a toto jednání bylo způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život a zdraví a o život a zdraví jemu blízkých, jednak jako úřední osoba v úmyslu způsobit jinému jinou újmu a opatřit sobě neoprávněný prospěch vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, jednak získal přístup k počítačovému systému, neoprávněně užil data uložená v počítačovém systému, a takový čin spáchal v úmyslu způsobit jinému jinou újmu a získat sobě neoprávněný prospěch, 

čímž spáchal jednak zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle | 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jednak přečin nebezpečného pronásledování podle 5 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku, jednak přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle S 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jednak přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle $ 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku 

a odsuzuje se

podle 5 199 odst. 2 tr. zákoníku za použití 5 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Podle S 81 odst. 1 tr. zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku se stanoví zkušební doba v trvání 4 (čtyř) let. 

50 T 82/2020

Odůvodnění: 

1. Na základě dokazování provedeného v hlavním líčení byl prokázán skutkový děj tak, jak je popsán ve výroku rozsudku. 

2. Obžalovaný Mgr XY XX v hlavních líčeních vypověděl, že s obžalobou nesouhlasí, neboť popisuje skutečnosti odlišně od jejich reálného průběhu, případně popisuje skutečnosti, k nimž vůbec nedošlo. S poškozenou se seznámil na internetové seznamce Badoo v březnu 2013. Obžalovaný byl v tu dobu po rozvodu s manželkou, se kterou byl 16 let. První 2-3 týdny si s poškozenou pouze psali po telefonu, pak se několikrát sešli, chodili na večeře, do kina atd. Po půl roce chození mu poškozená sdělila, že je těhotná, ačkoli spolu dítě neplánovali, neboť spolu byli krátce. V této souvislosti mu poškozená navrhla, aby se přestěhoval ze svého bytu, který měl na Barrandově, do jejího bytu v ulici XY. Obžalovaný tam nechtěl, ale poškozená si to přála, tak jí vyhověl. Poškozená mu rovněž nabídla, aby si nějaké věci převezl k jejím rodičům do obce XY, a tehdy se poprvé setkal s jejími rodiči. Zpočátku na něj byla matka poškozené velmi milá, ale po několika návštěvách se u rodičů poškozené přestal cítit dobře, protože mu její otec dával silně najevo, že ho nemá rád. V listopadu 2013 byla poškozená propuštěna z advokátní kanceláře z důvodu nadbytečnosti. Tehdy si obžalovaný všiml, že to nenese dobře a že začala kouřit a pít červené víno, ačkoli byla těhotná. Když se jí obžalovaný ptal, zda je to vhodné, odpověděla, že je to čistě její věc, že jí to pomáhá na stres a deprese. Když se v květnu 2014 narodila XX bydleli v bytě poškozené na Harfě o velikosti 45 m”, ul. XX, Praha Y , proto se domluvili, že prodají tento byt i byt obžalovaného na Barrandově, a společně koupí větší byt na Barrandově. Obžalovaný svůj byt prodal své matce, ale poškozená řekla, že byt na Harfě nechají dceři a že si na svůj podíl nového bytu vezme hypotéku s tím, že byt na Harfě prozatím pronajmou. Do nového bytu obžalovaný investoval 4.300.000 Kč, poškozená 1.000.000 Kč a hypotéku ve výši 3.500.000 Kč si vzali v roce 2015 na půl s tím, že první půl rok ji ve výši 13.200 Kč měsíčně splácel obžalovaný. Na společnou domácnost přispíval obžalovaný každý měsíc částkou 10.000 Kč. S narozením dcery se začaly stupňovat i konflikty, kdy jejich příčinou bylo právě vedení společné domácnosti, finance a později i péče o dceru a alkohol. Poškozená začala konzumovat alkohol ve větší míře, když kojila jejich dceru, kdy se jednalo např. o 0,7 1 vína. Obžalovaný po příchodu domů z práce viděl, že je na kuchyňské lince vypitá láhev, ačkoli ráno, když do práce odcházel, tam žádná nebyla. Několikrát se v této souvislosti s poškozenou pohádal, kdy mu řekla, že je,, zkurvený policajt" a že je mu do toho hovno, ať se jí do toho nesere, at jde do prdele. Poškozená byla v opilosti agresivní, křičela, občas po něm i něco hodila, to se vždy sebral a raději odešel. Někdy vzal dceru a šli se projít. Když byl dceři 1,5 roku, poškozená se opila do takového stavu, že když 

50 T 82/2020

 obžalovaný přišel domů, ležela pomočená na zemi v obýváku a dcera byla počůraná v  postýlce a brečela hlady. V tu dobu už poškozená pila i tvrdý alkohol, obžalovaný našel vypité lahve od ginu a vodky. Je pravda, že obžalovaný poškozené několikrát řekl, že je alkoholička, ale rozhodně ji verbálně neurážel, ani jí nezakazoval volnočasové aktivity. Neurčoval jí, kdy má přijít domů z práce a nehlídal, zda v práci skutečně je, když tam má být. Párkrát k ní do práce volal, ale to pouze proto, aby se zeptal kde je, protože byli domluveni, že přijde dceru, aby mohl obžalovaný na trénink. Opakovaně totiž poškozená přišla domů pozdě, i když byli takto domluveni, a říkala, že byla v práci. Když tam obžalovaný volal, bylo mu řečeno, že tam poškozená už není. Na jaře 2017 pojal podezření, že poškozená někoho má. Mívala telefon zamčený a položený displejem dolů, dříve to takto neměla. Obžalovaný poškozené telefon nekontroloval, odemykal se otiskem jejího prstu. Obžalovaný poškozené rovněž nevyhrožoval rukou zaťatou v pěst a nenaznačoval útok vůči ní. Určitě se stalo, že jí omylem šlápl na nohu, ale záměrně jí na ni nedupal, do myčky ji také nestrčil. Dále není pravdou, že by obžalovaný ničil poškozené věci ani SPZ. Nepropíchl ani pneumatiky svědkovi XX. Pokud jde o incident, který se odehrál 26. 12. 2015 o Vánocích, tam došlo k tomu, že se pohádali u rodičů poškozené v kuchyni. Ten den se tam hodně popíjelo, ale obžalovaný nepil, protože měl řídit. K hádce došlo kvůli tomu, že obžalovaný krájel nějaké jídlo, poškozená do něj strčila, protože byla opilá, motala se a on se řízl do prstu. Hodně se pohádali, ale facku jí obžalovaný nedal. Na to obžalovanému řekl otec poškozené, at' jde do prdele a on odjel ke kamarádovi na chalupu na hory. Pokud jde o skutek ze dne 12. 5. 2017, tak ten den měla být dcera ve školce, ale obžalovaný přišel domů, našel poškozenou doma s vínem, kdy mu řekla, že byly s dcerou a s kamarádkou na obědě. Obžalovaný jí řekl, že když byla celý den doma, mohla uklidit, udělat něco k jídlu nebo pověsit prádlo, které bylo v pračce 3 dny. Začali se hádat, poškozená začala být agresivní. Dcera byla neklidná, tak ji obžalovaný vzal do ruky. Následně na něj poškozená začala útočit rukama, kdy se po ní levou rukou ohnal, lehce o ni zavadil, a ona si sama dala spodkem své dlaně do nosu a začala jí téci krev. Když jí řekl, že jí teče krev, popadla telefon a běžela ven. Obžalovaný běžel za ní, přičemž mu řekla, že na něj volá Policii ČR, protože ji ohrožuje zbraní. Přijela k nim PČR, ale žádnou zbraň nenašla, protože ji v této době měl obžalovaný v práci v trezoru. Ten večer byla obžalovanému odebrána služební zbraň z trezoru a celá věc byla vyšetřována, kdy byla ukončena pravomocným usnesením orgánu o zastavení trestního stíhání, protože poškozená s trestním stíháním nevyslovila souhlas a služební zbraň mu byla vrácena. Kromě služební má i soukromou zbraň, kterou na žádost PČR dal do depozitu, protože je proti němu vedeno trestní řízení. Obecně není pravdou, že by obžalovaný doma povaloval zbraně, nosil domů služební zbraň, protože chodil na zásahy, ale vždy ji doma vybíjel a dával na bok kuchyně tak, aby se k ní nedostala dcera. Soukromou zbraň vždy uzamykal 

50 T 82/2020

 do trezoru. Poškozenou zbraní neohrožoval, pouze jí ukazoval, že není nabitá, později  zbraň i rozkládal. Společnou domácnost ukončili dne 14. 7. 2017, kdy měl obžalovaný vyházené všechny své věci na garážovém stání, a v bytě na Harfě byly vyměněné zámky. Od této doby mu poškozená bránila ve styku s dcerou, tak ji moc nevídal. Pokud jde o skutek ze dne 11. 7. 2018, tak tehdy obžalovaný hlídal dceru v bytě na Barrandově. Poškozená přišla později, než měla, obžalovaný chtěl vědět, kde byla, protože ještě neměli vyřešené majetkové poměry ani péči o dceru a opět se pohádali. V rámci hádky poškozená obžalovaného nakopala, když si uvnitř v bytě zavazoval boty. On se zvedl a hodil po poškozené dětskou botu. Rozhodně ji neurážel a nevyhrožoval zabitím, a to, že by jí vyhrožoval napřaženou pěstí, poté do ní strčil takovou silou, že by upadla na zem a začal bít do hlavy teniskou, se nestalo. V bytě v té době nebydlel, byl tam, protože hlídal dceru. Od bytu má klíče, protože je jeho spolumajitelem. O tomto incidentu si psal s poškozenou, protože se pokoušel obnovit vztah a pravidelný kontakt s dcerou. Poškozené psal, volal, ale později byl blokován. Poškozená mu říkala, že jí jeho chování obtěžuje a vyhrožovala mu, že podá trestní oznámení pro stalking. Obžalovaný ji ale nikdy nesledoval, bylo mu jedno, co poškozená dělá. Pokud jde o skutek ze dne 10. 6. 2018, tak ten den obžalovaný v bytě hlídal dceru a když poškozená přišla, pohádali se kvůli bytům, kdy obžalovaný nesouhlasil s tím, že on si nechá byt na Harfě a ona byt na Barrandově, protože neměly stejnou hodnotu. Tehdy poškozená po obžalovaném hodila skleničkou, ale trefila zed'. Jak se sklenička rozlétla, tak obžalovanému rozsekla obočí, načež obžalovaný poškozené řekl, že to, posrala“ a odešel. K incidentu téhož dne, tedy 10. 6. 2018 okolo 22:00 hod. uvedl, že do bytu chtěl jít, ale nedostal se dovnitř, neboť v zámku zevnitř byl klíč. Ví, že PCR byla volana do bytu několikrát, neboť mu bylo bráněno vstupu do bytu. V bytě měl své osobní věci. Ze stejných důvodů došlo k hádce i dne 22. 8. 2018. Poškozená mu tehdy také řekla, že dceru nebude vídat, dokud se bude chovat jako debil. Obžalovaný se slovně bránil, ale poškozená na něj začala fyzicky útočit, tak ji chytil za ruku, aby se uklidnila. Ona zakopla a spadla na zem. Rozhodně na ní neklečel. Obžalovaný odešel a poškozená za ním vyběhla k výtahu, kde ho uhodila svazkem 10 klíčů do zad, čímž mu způsobila tržnou ránu na zádech. 

 Další útok, tentokrát na oblast hlavy, už vykryl. Pohmoždění ruky si poškozená způsobila tím, jak se rozmáchla, neboť se praštila o futro dveří. Později ale obžalovaný viděl, jak v této údajně pohmožděné ruce nesla tašku a řídila. Pokud jde o skutek 12. 11. 2018, tak tento se nestal. Obžalovaný v tu dobu byl v Rakousku na horách lyžovat s kamarádem. Co se týče lustrací, které měl obžalovaný provádět, v policejním systému k nahlížení do registru obyvatel, dne 11. 6. 2018 v rámci policejní činnosti lustroval právnickou osobu, která měla sídlo na adrese XX. Když rozklikl ulici a číslo domu, tak prolustroval všechny osoby na této adrese. Jméno lustrované právnické osoby si nevybavuje. 

50 T 82/2020

Poškozenou nikdy nelustroval. O dopravní nehodě se dozvěděl během výslechu souvislosti s incidenty s poškozenou na MO Barrandov nebo MO Smíchov. Ptal se vyslýchajícího policisty, jaká trestní stíhání se ohledně incidentů vedou, policista se podíval do systému a sdělil obžalovanému, že poškozená měla nehodu na D1. Poškozené volal v této souvislosti proto, že chtěl vědět, zda se něco nestalo dceři. Pokud jde o období, kdy měl poškozenou stalkovat, obžalovaný neměl jinou možnost, než poškozené volat do práce, protože chtěl vidět dceru, kterou neviděl třeba tři měsíce v kuse. Jiným způsobem poškozenou kontaktovat nemohl, protože si ho zablokovala na Whatsapp, telefon mu nezvedala. Když zjistil, že se poškozená nechala zapírat od kolegů, dojel do místa jejího pracoviště osobně a vyžádal si jí, aby s ní promluvil ohledně kontaktu s dcerou. Přes Viber a Whatsapp psal poškozené často, protože mu vadilo, že nemůže do svého bytu na Barrandově, na který platí hypotéku, zatímco poškozená tam bydlí se svědkem XX, což obžalovaný věděl od sousedky. Po rozchodu 14. 7. 2017 bydlel obžalovaný u své matky a poškozená v bytě na Harfě. Později, v září 2017 nebo 2018, se s dcerou přestěhovala proti jeho vůli do bytu v Barrandově. Poškozená tvrdí, že se s obžalovaným dohodli na tom, že byt bude užívat ona, ale to není pravda. V současné době se vede civilní řízení ohledně péče o dceru i byt. Na základě dohody jejich právníků se poškozená v květnu 2019 odstěhovala s dcerou zpět do bytu na Harfě a obžalovaný se nastěhoval do bytu na Barrandově, kde bydlí dosud. Hypotéku na tento byt splácí poškozená, ale veškeré náklady na chod domácnosti hradí obžalovaný. Obžalovaný nabídl poškozené, že ji z bytu vyplatí, ale nesouhlasí s tím, aby měla dceru ve výhradní péči. Na žádost poškozené byl také vydán měsíční zákaz styku, který obžalovaný dodržoval. Poškozená chtěla tento zákaz prodloužit na 6 měsíců, ale neměla k tomu dostatečné důkazy. Dne 22. 2. 2019 bylo vydáno předběžné opatření, kdy se obžalovaný měl s dcerou vídat 1x za 14 dní na víkend, ale poškozená mu ji často nedala, ani když si pro ni přijel. Jeho styk s dcerou je podmíněný provozem školského zařízení, neboť si dceru předávají přes něj. Když je mateřská škola zavřená nebo ji tam poškozená nedá, obžalovaný ji nevídá. V této souvislosti podával několikrát návrh na výkon rozhodnutí, kdy v srpnu 2019 soudkyně konstatovala, že by poškozená měla podmínky dodržovat a dceru mu vydat. Dceru vídá minimálně, často v součinnosti s právníky, případně soudu, když je u rodičů poškozené, nemůže jí ani zavolat. Poškozená odmítá s obžalovaným komunikovat, vyhrožuje mu, že ho zničí a nechá ho zlikvidovat. 3. Svědkyně - poškozená JUDr XX v hlavním líčení vypověděla, že je bývalou partnerkou obžalovaného, se kterým má nezl. dceru [jméno). Pracuje jako právník ve [anonymizováno 5 slov] (pozn. od 2 let nezl. dcery). V současné době je zdravá, nenavštěvuje psychologa, ani psychiatra, neužívá pravidelně žádné léky, ani drogy. Alkohol užívá v normální míře. max. 1/2 láhve denně. Od 12. 2. 2019 mají soudně stanoveno předběžné opatření, na 

50 T 82/2020

základě kterého si dceru s obžalovaným předávají. V době, kdy mělo dojít k útokům ze strany obžalovaného, tj. od narození dcery od 2. 5. 2014 do 12. 2. 2019 navštívila psychologa kvůli nesoustředění, nespavosti a nechutenství cca 3 krát, léky neužívala. Snažila se o dceru starat, co nejlépe. Po této době obžalovaný předběžné opatření porušil. Poškozená jej potkala v garáži v domě na Harfě“, kde bydlí s dcerou. Zjistila, že má poškrábané auto, odtrženou SPZ. Měla z obžalovaného strach. Dne 16. 3. 2019 zkolabovala a musela si zavolat RZS, která ji odvezla do nemocnice v Motole. S obžalovaným se seznámila v březnu 2013, v srpnu 2013 s ním otěhotněla a spolu začali od ledna 2014 bydlet na Harfě. První konflikty začaly po narození dcery dne 2. 5. 2014. Obžalovaný začal poškozené vyčítat maličkosti ohledně péče o dceru např., že našel její vlas na přebalovacím pultu. Kontroloval její denní režim, jak dlouho a kde byla s dcerou na procházce, na nákupu, jak pracuje (pozn. poškozená pracovala po narození nezl. z domova). Začal poškozenou urážet, že doma nic nedělá, že je tlustá, že by se sebou měla něco dělat, že by si o ni nikdo neopřel ani kolo, jednalo se o invektivy a o ponižování. Postupem času se jeho vulgarismy stupňovaly. V lednu 2015, kdy obžalovanému koncila proverka NBU, začal být hodně nervózní, měl výbuchy vzteku, agrese a poškozená byla jeho hromosvod, což vygradovalo ve fyzické napadání, které z počátku vypadalo jako, že to obžalovaný nedělá úmyslně, např. kolem poškozené prošel a vší silou jí dupl na nohu, až ji měla modrou, anebo procházel kolem poškozené a strčil do ní, až upadla do myčky na nádobí. Občas jí dal facku, pak byly dva měsíce klid. Za ty roky se frekvence fyzických útoků začala stupňovat. Vyhrožoval ji, že jí ublíží. Měla z něj strach. Když od ledna 2015 do května 2017 užíval Tritico, což byla antidepresiva proti úzkosti a zlepšení nálady, takto na obžalovaného mělo uklidňující vliv. Od podzimu 2016 začala pracovat a dceru dávala do školky. Ze strany obžalovaného začalo sledování, za jak dlouho dorazí z práce. Obžalovaného stresovalo, že kvůli péči o dceru, nemá čas na svoje koníčky. Obžalovaný ji nazýval kurvou, píčou, bordelářkou, zlatokopkou a alkoholičkou. Myslí, že o Vánocích v roce 2016 ji obžalovaný profackoval u jejich rodičů v kuchyni. Její rodiče byli tou dobou v obývacím pokoji, kde to slyšeli. Už si nevzpomíná, kvůli čemu to bylo. Následně její otec obžalovaného vykázal z jejich domu. K incidentu ze dne 12. 5. 2017 uvedla, že obžalovaný na ní kvůli rozloženému žehlicímu prknu a nevytaženému prádlu z pračky začal křičet, že je bordelářka, at' to jde okamžitě uklidit, kdy poškozená odmítla, jelikož pracovala na počítači. Už si přesně nevzpomíná, jak konflikt začal, ale myslí si, že obžalovaný do ní začal strkat, poškozená se jej bála, tak mu řekla, že chce odejít z bytu ven, ale obžalovaný jí v tom zabránil. V chodbě jí dal opakovaně pěstí. Začala jí téct krev nosu, dostala se do šoku, popadla dceru a utíkala do koupelny, kde se s ní zamkla. Není si jistá, zda to bylo zrovna u tohoto incidentu, ale s dcerou se v koupelně zavírala dost často. Každopádně zavolala na linku 112, aby přijela Policie ČR, že obžalovaný má zbraň a má z toho strach, 

50 T 82/2020 

byla přesvědčená, že se jedná o služební zbraň. PČR ji zavolala RZS, která jí i s dcerou odvezla do nemocnice na Bulovce. Ví, že obžalovaný vypovídal, že jej měla napadnout, ale není to pravda. Policie ČR začala tento konflikt řešit jako přestupek proti občanskému soužití. Obžalovaný se poté začal k poškozené chovat mile, a proto nedala souhlas s jeho trestním stíháním, aby neměl problémy v práci, ale následně začalo opětovné fyzické napadání, srážení na zem, kopání, tahání za vlasy, což vyvrcholilo dne 14. 7. 2017, kdy s obžalovaným ukončila společné soužití. Nechala vyměnit zámek od bytu na Harfě a nadále zde s dcerou bydlela. Nakonec se s obžalovaným dohodli, že bude s ohledem na dceru praktičtější, aby s dcerou od srpna 2017 bydlely v byte v YYY. V období od 2. 5. 2014 do 12. 2. 2019 měl obžalovaný dvě zbraně, jednu služební a jednu soukromou, obě byly stejné černé CZ. Soukromou dával obžalovaný do komory nahoru, aby na ni dcera nemohla dosáhnout, nebyla v trezoru, služební na ostrůvek v kuchyni. Přímo zbraní jí v roce 2017 nevyhrožoval, obžalovaný tvrdil, že není nabitá, ale podvědomě měla poškozená ze zbraně strach. Obžalovaný ji vyhrožoval, že se zastřelí. V březnu 2018 začala poškozená chodit se svým současným přítelem XX, o němž se od dcery někdy v červnu 2018 dozvěděl obžalovaný, který začal být mnohem agresivnější, více poškozenou kontaktoval prostřednictvím zpráv. Někdy v červnu 2018 za poškozenou o půl desáté večer přišel přítel, kdy nedlouho po něm se objevil obžalovaný, který začal bouchat na vstupní dveře od bytu, ať poškozená otevře, že je spoluvlastníkem bytu, což poškozená odmítla, protože z něj měla strach. Z chodby tedy zavolal PČR a posléze se mu podařilo odemknout vstupní dveře do bytu, kdy poté začal křičet na jejího přítele a vyhodil jej za dveře. Poškozenou odtáhl za vlasy do ložnice, kde ji povalil na postel a opakovaně ji začal fackovat, byl nepříčetný. Prosila jej, a tak ji také vyhodil z bytu na chodbu. Po příjezdu PČR obžalovaný tvrdil, že poškozenou, ani pana XX nezná. Po tomto incidentu se bála v bytě zůstat. Neměla žádná zranění, ani nevyhledala lékařské ošetření. Dne 11. 7. 2018 přijela z práce do bytu na Barrandově, obžalovaný hlídal dceru. Bála se ho, a proto mu neřekla, že ji přivezl její přítel, což obžalovaného rozčílilo, že mu lže a že ji přivezl ten,, zmrd“. Obžalovaný se neovládl, napřáhl se na poškozenou pěstí, vzteky ji srazil v chodbě k zemi, kde vzal svojí tenisku a začal jí opakovaně asi 20x bít do hlavy. Až když dcera přiběhla a začala brečet a bránit poškozenou, ať to nedělá, tak obžalovaný přestal. Po tomto incidentu nevolala PČR, ani RZS. Měla na boku velké modřiny, které si vyfotila do jejího mobilního telefonu. Poté měla z obžalovaného velký strach, bála se ho a měla poruchy spánku. V období od 11. 7. 2018 do 22. 8. 2018 byla jak poškozená, tak obžalovaný na dovolené, tak se tolik nepotkávali. Dne 22. 8. 2018 ráno se poškozená chystala jít do práce, když o půl deváté zazvonil obžalovaný. Byl překvapený, že je poškozená ještě doma, přišlo ji, že hledal jejího přítele. Vzteky vzal její mobilní telefon a hodil jej přes celou 

50 T 82/2020

místnost. Začal urážet jejího přítele, že je to,, zmrd“, že ho zničí. Obžalovaný začal na poškozenou opakovaně napřahovat pěstí, kdy nakonec jí jen profackoval otevřenou dlaní. Poté se začali hádat o klíče od bytu na Barrandově, obžalovaný ji policejním chvatem srazil k zemi na břicho a začal jí kroutit rukou, až ji ty klíče vytrhl. Poté obžalovaný začal hledat druhý svazek klíčů. Když šel pro tyto klíče do chodby, tak poškozenou vzteky odhodil na zárubeň, přičemž se poškozená uhodila do hlavy. Bála se, co bude následovat, tak rychle otevřela dveře a vyběhla na chodbu, kde začala zvonit na sousedku, protože u sebe neměla telefon. Sousedka otevřela a zavolala PČR. Když obžalovaný slyšel, že sousedka volá PČR, vrátil poškozené svazek klíčů a odešel. Poškozenou bolelo zápěstí, tak se na Poliklinice Barrandov nechala ošetřit. Neví, že by obžalovanému způsobila nějaké zranění. Někdy v létě 2018 byl na ni obžalovaný agresivní, tak vyběhla na prosklenou terasu, kde ji obžalovaný vyhrožoval, že ji shodí z terasy. Tento incident se odehrál před dcerou, která jej pak vyprávěla ve školce paní učitelce. Od listopadu 2018 byl obžalovaný agresivnější, začal poškozené ničit věci, které měla v bytě na Barrandově, např. trhal oblečení, lámal podpatky od bot nebo vyléval kosmetiku. Toto vše má vyfocené. Dceru si v té době předávali na chodbě, protože se poškozená bála, co by se mohlo dít. Vzpomíná si, že obžalovaný nosil zbraň i před dcerou, poškozená se bála, že by ji mohl něco udělat. Na chodbě ji jednou obžalovaný začal napadat, tahat za vlasy a vláčet tam s ní. K tomuto incidentu volala PČR. Po rozchodu s obžalovaným dne 14. 7. 2017 ji obžalovaný neustále psal sms a volal i 20x během hodiny v jakoukoliv hodinu. Když byla v práci, volal jejím kolegům, a nebo přijel i osobně. Kolegové v práci věděli o její osobní situaci. Před nimi obžalovaný poškozenou pomlouval, že je nespolehlivá, že se nestará o dceru. Obžalovaný volal i kolegovi XX, že je od Policie ČR a že poškozená je dlužník, a nebo jejímu nadřízenému, že obžalovanému vyhrožovala zabitím., že se nestará o dceru. Bylo to velmi obtěžující. Byl to psychický teror. V zaměstnání jí to poškozovalo. Od června 2018, kdy zjistil, že má poškozená přítele, se jeho obtěžování začalo stupňovat o výhružky. Z obžalovaného měla a má strach o sebe i svého přítele. Také měla pocit, že ji sledoval, objevil se u bytu třeba krátce poté, co za ni přijel její přítel, a nebo měl propíchnutou pneumatiku, přičemž poškozená je přesvědčena, že to udělal obžalovaný. Dopravní nehoda na D1 se poškozené stala v červenci 2018, když jeli s jejím přítelem z Brna. Obžalovaný věděl, že její osobní automobil řídil její přátel, což však obžalovanému nesdělila a dokonce věděl i jméno osoby, která měla dopravní nehodu po nich. Sdělil to poškozené ústně i emailem z jeho adresy: XY. Když podávala vysvětlení, věděl o tom obžalovaný přes policistu XX z MO Barrandov, se kterým si tykal. Neustále na ni podává z nejrůznějších důvodů trestní oznámení. Naposledy ji vyhrožoval, že pokud bude před soudem vypovídat, tak se postará o to, aby šla do vězení. Poté, co dne 10. 2. 2019 podala návrh na předběžné opatření, byl obžalovaný nepříčetný, vyhrožoval ji. V bytě na 

50 T 82/2020 

Barrandově ji vzal barové židle, počmáral dveře a napsal ji, že je svině, a proto na něj také podala trestní oznámení. Poškozená neví, proč ji obžalovaný nazval zlatokopkou, ví, že jeho rodiče jsou movití, ale oni nejsou typu, že mu dávali peníze navíc. V těhotenství, ani v době, kdy dceru kojila do srpna 2014, nepila alkohol, ani nekouřila. Nevrhala po obžalovaném předměty. V současné době vede s obžalovaným opatrovnické řízení o dceru a civilní řízení ohledně bytu v YYY. 4. Svědek XX v hlavním líčení vypověděl, že je od srpna 2020 opětovně partnerem poškozené YX, kterým byl i v době od března 2018 do prosince 2019. Společnou domácnost vedli asi od dubna do června 2019. S poškozenou jsou zároveň kolegové v práci ve YXY. Ví o vztahových problémech poškozené s obžalovaným, které měli v minulosti právě z jejich zaměstnání. Od začátku roku 2018, kdy s poškozenou pracoval na společném projektu, zaznamenal obtěžování ze strany obžalovaného neustálým voláním na mobilní telefon i pevnou linku i ze skrytého čísla a psaním desítek sms zpráv denně poškozené, která se mu svěřila, že ji napadá a vyhrožuje i přes dceru XX, a proto na něj v minulosti podávala trestní oznámení. Obsah zpráv mu poškozená občas sdělila. Osobně viděl obsah jediné zprávy, ve které se obžalovaný vyjadřoval o svědkovi jako o zoufalci. Poškozená se mu bála říct, že obžalovaný vyhrožuje i jemu. Obžalovaný věděl, kde bydlí a poškozené říkal, že svědkovi něco udělá. Poškozená si kvůli tomu musela vypínat mobilní telefon. Když byl partnerem poškozené, vnímal tuto situaci jako otravnou a nesnesitelnou. Jemu od obžalovaného sms, ani email nepřišel., ale několikrát mu volalo skryté číslo, které však svědek nezvedá. Obžalovaný projevoval násilí k poškozené i před dcerou XX. Vzpomíná si na různé situace, např. když si zapomněl boty v bytě na Barrandově, obžalovaný je před dcerou vyhodil z balkonu, pak se také stalo, že poškozená neměla na autě SPZ, kdy se následně od dcery XX s poškozenou dozvěděli, že ji obžalovaný před jejíma očima utrhl a zmuchlal. S obžalovaným se svědek osobně prvně setkal přibližně v červnu 2018 ve večerních hodinách, když byl s poškozenou v bytě na Barrandově. Byli zde jen chvíli, když obžalovaný začal bušit na dveře a křičet, že ví, že tam jsou, že zavolá Policii ČR, ať vypadnou z bytu. Obžalovanému neotevřeli, protože poškozená se bála o svůj život. Dveře do bytu si tedy poté otevřel obžalovaný a začal na svědka s poškozenou sprostě řvát, a tak se raději s poškozenou chystali odjet, svědek nechtěl vyvolávat žádný konflikt. Svědek má za to, že obžalovaný jej chtěl vyprovokovat k nějaké reakci. V té době byl obžalovaný příslušníkem Policie ČR. Vzpomíná si že, obžalovaný poškozenou vystrčil ven z bytu a začal na něj řvát:,, To seš ty, kterej ji šuká!" a tak podobně. Poté otevřel dveře a strčil do něj, aby z toho bytu vypadl. Poškozená se do bytu vrátila, protože si zde zapomněla nějaké věci, načež obžalovaný zabouchl dveře. Svědek následně slyšel, jak se hádají a dokonce tam zaznělo něco jako facka. Měl o poškozenou veliký strach, ale neměl u sebe telefon, ani klíče, aby se do předmětného bytu dostal. Zkoušel zvonit na sousedku. 

50 T 82/2020

Následně obžalovaný poškozenou z bytu vyhodil. Mezitím přijela Policie ČR, a proto se k bytu vrátili. Obžalovaný poté, co otevřel vstupní dveře do bytu, tvrdil, že svědka s poškozenou nezná a nikdy je neviděl, a že poškozená tam nemá co dělat, což následně poškozená Policii ČR vyvrátila. Stopy na těle poškozené po fyzickém útoku obžalovaného, svědek neviděl. Ví, že jednou poškozená upadla a měla modřinu na noze, viděl pohmožděniny pravého boku a hlavy poškozené, ale osobně žádnému napadení ze strany obžalovaného, nebyl přítomen. Poškozená mu řekla, že jí to udělal obžalovaný. V bytě na Barrandově s poškozenou nebydlel s ohledem na situace, které se tam děly. Na obžalovaného nepodával žádné trestní oznámení. Na Policii ČR podával pouze vysvětlení ohledně propíchnuté pneumatiky na jeho vozidle, jež měl zaparkované před domem na Barrandově, když byl přesvědčený, že to udělal obžalovaný. Propíchnutou pneumatiku na vozidle měla i poškozená, která byla rovněž přesvědčená, že to udělal obžalovaný. V bytě v YYY se poškozené ztrácely věci – barové židle, hodiny, kabely od televize, poškozená měla roztrhané oblečení, rozlité krémy, voňavky, kosmetiku atd., což se stávalo vždy, když se s poškozenou vraceli po víkendu. Určitý pokles jednání obžalovaného nastal od vydání předběžného opatření na začátku roku 2019. Poté zneužíval kontakt s poškozenou prostřednictvím jejich dcery XX. Psychický stav poškozené se od února 2019 zlepšil. Předtím se dostávala do stresových situací spojených s policejním vyšetřováním. Svědek si nikdy nevšiml, že by poškozená užívala drogy a v nepřiměřené míře svědek či poškozená užívali alkohol. O dceru XX se poškozená stará skvěle. Obžalovanému i přes obtěžující telefonáty nikdy nebránila, ani nebrání, aby se stýkal s jejich dcerou. Neví, že by poškozená docházela k psychologovi či psychiatrovi či užívala nějaké léky. Měla strach o sebe a o dceru a postupně i o jeho život. Bála se, když se společně blížili k bytu, zda se v něm nesvítí, nejsou otevřené dveře, jestli v něm není obžalovaný. Vzpomíná si, že na dovolené poškozená dostala úzkostné stavy, kterými občas trpěla. Jednou kvůli tomu jeli do nemocnice do Krče. Diví se, že to poškozená vydržela tak dlouho. Chování obžalovaného se probíralo i na pracovišti, což bylo nepříjemné jak pro poškozenou, tak pro její kolegy. 

Dostalo se mu informace, že obžalovaný za poškozenou dojíždí do práce, volá ji na pevnou linku, u čehož byl později i sám přítomen. Probíralo se, že poškozenou napadá, ale s kolegy se o její situaci nebavil. Dozvěděl se, že v bytě v YYY přišel se zbraní v ruce. Poškozené sice tvrdil, že není nabitá, ale měl s ní nějakým způsobem manipulovat i přesto, že jej žádala, aby ji odložil, což v poškozené vyvolalo strach o její život. Také slyšel, že obžalovaný v červenci 2018 lustroval poškozenou ohledně nehody, kterou měla se svědkem na dálnici, kdy jí kontaktoval, že už ví, jak ta nehoda proběhla. Dokonce poškozené říkal, že ví, kde svědek bydlí, takže je přesvědčen, že nahlížel do spisu a věděl

50 T 82/2020 

informace, které by vědět neměl. Ani by se nedivil, kdyby jej lustroval v policejním systému. K dotazům obžalovaného svědek uvedl, že v bytě na Barrandově od března 2017 do května 2019 byl, a několikrát v něm i přespal. Svědek Ing celé jméno svědka v hlavním líčení vypověděl, že je od 1. 1. 2018 kolegou poškozené ze [anonymizováno 5 slov]. Vzpomíná si, že asi půl roku poté, co nastoupil do zaměstnání, přijal telefonní hovor ze skrytého čísla, v němž se mu představil pán od policie. Jméno si již dnes nevzpomíná. Sháněl poškozenou, tak mu svědek chtěl dát číslo na její mobilní telefon, což volající odmítl s tím, že poškozená nezvedá pevnou linku, ani mobilní telefon, a že pokud se neozve, takto bude Policie ČR řešit obálkou se zeleným pruhem. Načež se svědek vylekal, a tak si chtěl vzít telefonní číslo, aby poškozená mohla zavolat zpátky, avšak volající jej odmítl sdělit a uvedl, že poškozená ví, koho má volat. Poté svědek emailem informoval poškozenou, která mu odpověděla, že to určitě nebyla Policie ČR, ale že to byl stalking: Ještě než přišla odpověď od poškozené, jej navštívili jeho kolegové, které rovněž informoval, a ti mu řekli, že může být v klidu, že to určitě byl pan XX a že takových volání už tam měli více, že takto poškozené volává. Od června do září 2018 absolvoval ještě 3 až 4 takové hovory. To už svědek tuší, že se obžalovaný představil. Vzpomíná si na poslední hovor, kdy obžalovaný uvedl, že pokud se mu poškozená neozve, podá na ní trestní oznámení. Od září 2018 nastoupil nový kolega XY, který měl asi jeden takový hovor. Obžalovaný volal někdy jednou denně, jindy i několikrát za den. Důvody, které uváděl, byly různé. V kanceláři o tom věděli všichni jeho kolegové, jmenovitě XY, YX, XXY a možná i YYX o vztahu poškozené s obžalovaným ví jen, že se jedná o bývalé partnery, kteří se nerozešli v dobrém. Sama poškozená se mu s ničím nesvěřila. Jednou se spolu bavili ve smyslu stalkingu. Omlouvala se mu, že je to nepříjemné, že to nemá jednoduché. Není mu známo, že by Policie ČR kontaktovala poškozenou kvůli nějakým problémům v práci. Neví, že by měla nějaké problémy s docházkou v práci v souvislosti s užíváním alkoholu.  Svědek XX v hlavním líčení vypověděl, že je zaměstnancem XY YX XY. Pracuje v kanceláři spolu dalšími třemi kolegy, kam směřují příchozí hovory zvenčí. Dále uvedl, že pan XX často volal z různých telefonních čísel a ptal se po poškozené XX, podle hlasu poznal, že volá obžalovaný. S obžalovaným mluvil docela často. Ptal se, jestli je poškozená v práci a zda s ní může mluvit, často byl naštvaný, že tam není. Telefonní hovory byly někdy nárazové, jindy i několikrát za den. Tvrdil, že mu poškozená nepředává dceru nebo že ji má vyzvednout. Anebo uvedl, že je od Policie ČR a že je potřeba poškozenou vyslechnout, jestli je, anebo není na pracovišti, nebylo to úplně příjemné. O tomto většinou emailem poškozenou informoval. Poté, co se dozvěděl, o co se je jedná, odpovídal, že poškozená k telefonu nemůže, ale nevěděl, zda je poškozená na pracovišti, či nikoliv. Bylo mu divné, že obžalovaný volal několikrát po sobě, že se nedovolal. Kolegou poškozené je asi čtyři roky. Ví, že s obžalovaným jsou manželé nebo partneři. 

50 T 82/2020

Nic bližšího mu není známo. Z doslechu je mu známo, že obžalovaný poškozenou neustále hledal na pracovišti, u ostrahy, chtěl mluvit s někým nadřízeným, personalistkou, řešit jak to, že poškozená není v práci. Svědek Mgr XX v hlavním líčení vypověděl, že je nadřízeným poškozené XY, ředitelem úseku právních služeb, zástupcem generálního ředitele a bezpečnostním ředitelem ze XX XX XX XX XX. S poškozenou pracuje asi 3 až 4 roky. Povědomí o vztahu obžalovaného s poškozenou má jen v obecné rovině. Vybavuje si situaci, kdy mu poškozená volala, že by si vzala sick days, že došlo k nějakému kontaktu s obžalovaným. Následně chodila do práce s tmavými brýlemi, kdy měla podlitiny pod okem, k nimž mu na jeho dotaz řekla, že jí to způsobil obžalovaný, že ji dělá naschvály, že ji sem tam šlápl na nohu, někdy k ní lezl oknem, opakovaně vykradl byt na Barrandově. Ví, že měla několikrát prolity firemní počítač. Pamatuje si, že jednou měla i zavázanou ruku. Vzpomíná si, že obžalovaný do firmy volal velmi často, psal poškozené spoustu sms, asi přes Whatsapp., ale osobně je neviděl. Poškozená nevěděla, co s tím má dělat, proběhly nějaké výhružky. Byla v práci hodně ve stresu, vyděšená, několikrát i plakala, a protože jsou tam všichni právníci, radili jí, aby se obrátila na Policii ČR Poslední věcí byla situace, kdy mu nějaká osoba, která se představila jako XY XX, volala z neznámého čísla a řekla mu, že by ho ráda informovala o tom, co tam mají za zaměstnankyni, že mu brání ve styku s dcerou a že mu údajně vyhrožovala smrtí. Na což mu odpověděl, že jej to nezajímá, že to je jejich osobní problém. Tím to pro něj skončilo. Jednou mu volali z GIBSu, od Policie ČR nikdo nevolal. Ví, že obžalovaný vlastní zbraň. Ví, že se obžalovaný snažil vyhledávat i fyzický kontakt s poškozenou. Je mu známo, že tam byl jednou, ale nebyl vpuštěn. Řešil to s ním zaměstnanec XX s tím, že mu kolega XY řekl, ať poškozenou zapírá. 8. Svědek (celé jméno svědka] v hlavním líčení vypověděl, že obžalovaného poznává. Viděl jej jednou asi před 3 lety. Pracuje jako ostraha XY YX XY YX XY. Obžalovaný přišel a tvrdil mu, že má s poškozenou XX jednání. Nepředstavil se mu. Dal mu telefonní kontakt na poškozenou. Je to standardní postup. Pamatuje si, že tam zůstal asi 5 min. stát a dělal něco na mobilu, bylo mu divné, že neodešel, když mu řekl, ať' odejde. Poškozená nepřišla. Poté návštěvu řešil se svým nadřízeným p. XX, jelikož čekal, že by se tato situace mohla vyhrotit, který mu sdělil, že se jedná o bývalého partnera poškozené, se kterým má problém, a pokud přijde i příště, at poškozenou zapře. Subjektivně bylo nepříjemné s obžalovaným jednat. Asi za měsíc jej ze služebny zahlédl stát před budovou. Nikdy s obžalovaným nebyl v telefonickém kontaktu. Svědkyně XY v hlavním líčení vypověděla, že je bývalou manželkou obžalovaného, se kterým se rozvedla před 8 lety. S obžalovaným se zná 22 let. Z toho 7 let byli manželé a 14 let partneři. Uvedla, že poškozenou XY nezná. Ví jen, že spolu mají dítě. 

Pamatuje si, že poškozená obžalovaného vystěhovala z bytu a vyměnila klíče. O žádném jiném konfliktu, sporu mezi nimi neví a nebyla mu přítomna. Za dobu jejich manželství nikdy nedošlo k žádnému násilí. Dodnes jsou přátelé a dobře spolu vychází. 

Svědek XYX vypověděl, že je otcem poškozené. Uvedl, že je mu známo vše o vztahu jeho dcery a obžalovaného. Začalo to někdy na Vánoce 2015, kdy obžalovaný mlátil jeho dceru, tak jej z jejich domu vyhodil, opakovalo se to i na Vánoce 2016. Obžalovaný se s poškozenou hádali a poté ji obžalovaný profackoval, což sice svědek neviděl, ale poté měla poškozená červené tváře. Bylo to tak pokaždé. Volal k nim neustále Policii ČR, když měli vnučku doma, anebo když ji hlídali v bytě na Barrandově, jestli ji netýrají. Dvakrát jej obžalovaný udal na Policii, podal na něj trestní oznámení, že jej chce svědek zastřelit. Několikrát si všiml, že poškozená měla monokl pod okem, o kterém mu později řekla, že jí to udělal obžalovaný. Předtím vždy tvrdila, že upadla. Napadal poškozenou i před jejich dcerou. Dcera jemu a manželce volala a brečela, co ji obžalovaný udělal, že ji ničil věci, rozpáral šaty, ukopl značku a propíchl pneumatiky od jejího auta. Časem se to ještě vyhrotilo. Osobně byl přítomen na Barrandově kde do poškozené strkal. Obžalovaný volal a psal sms zprávy jemu i poškozené neustále. Do telefonu se vždy představoval, že je od Policie ČR. Dcera mu řekla, že obžalovaný z jejího počítače poslal sprosté sms na svůj mobil. Také jí telefon polil vodou. V době, kdy byli poškozená s obžalovaným partneři, působila na něj jeho dcera, že je ve stresu. Nevšiml si, že by v té době v nadměrné míře užívala alkohol, anebo dokonce drogy. Obžalovaný na něj působil jako nervák, ale to je slabé slovo. 

Svědkyně XX v hlavním líčení vypověděla, že je matkou poškozené. Obžalovaného poznala na podzim 2013. Uvedla, že na jaře 2014, kdy spolu poškozená s obžalovaným začali bydlet, docházelo k hádkám kvůli vaření, úklidu, malichernostem. Od května 2014 se problémy ještě více prohloubily. Po narození její vnučky, přijela dceři pomáhat, ale druhý den odjela domů, protože se to nedalo vydržet. Hádky se neustále stupňovaly. Dcera ji několikrát volala, že se bojí jít domů, zamykala se i v koupelně. S manželem nevěděli, co mají dělat. Žádali obžalovaného, at' se odstěhuje. Na Vánoce 2014 nebo 2015, když u nich poškozená s obžalovaným byli, slyšela nějaké facky. Dcera měla červenou, nateklou tvář. Následně manžel obžalovaného vyhodil. V červenci 2017 jí volala dcera, že má doma šílené hádky i před jejich dcerou, a že chce obžalovaného vystěhovat, a proto manžel vystěhoval jeho věci a vyměnil zámek od bytu. Poté jim obžalovaný nadával, že mu unesli dceru, a že se to bude řešit soudně. Říkal jí, že dcera je alkoholička, přičemž, když se proti tomu ohradila, odpověděl jí:,, ty krávo, ty už taky drž hubu, s tebou se nemám o čem bavit!" Poté, co telefon položila, volal znovu, že co si dovoluje jemu jako policejnímu důstojníkovi pokládat telefon. Volal i jejímu manželovi ze skrytého telefonního čísla. Neustále volal a psal poškozené, volal jí z cizího čísla a sprostě nadával. Od září 2017 obžalovaný disponoval dvěma byty, bydlel na Harfě a do bytu na Barrandově, kde 

50 T 82/2020

bydlela poškozená, neustále chodil. Zhoršilo se to hrozným způsobem. Prohrabával a ničil věci poškozené, vyléval kosmetiku a utrhl z jejího auta SPZ. Začala k ní do bytu jezdit Policie ČR. Bylo to na denním pořádku, aby dávala dýchnout i před vnučkou, která brečela, ať toho nechá. Vzpomíná si, že dcera měla opakovaně modřiny na rukou. Když se na ně obžalovaného ptala, řekl jí, že poškozená řekne, že spadla z kola. Až později se jí poškozená přiznala, že docházelo k fyzickému násilí. Slyšela, že s poškozenou smýkal po zemi, musela do nemocnice a nosila na ruce ortézu. Osobně viděla hádky a strkanice, a jak ji obžalovaný nakopl. Když byla její dcera ve vztahu s obžalovaným, byla vystresovaná, měla problémy se spaním. Neřekla by, že její dcera nadměrně užívá alkohol. Svědek XXX v hlavním líčení vypověděl, že je otcem obžalovaného. Myslí si, že poškozené šlo o peníze, jelikož věděla o majetkových poměrech rodičů obžalovaného, a že měla problémy s alkoholem, čehož byl svědkem, když volala jeho manželce, anebo na narozeninové oslavě, kde ji odmítli nalít alkohol, kdy udělala scénu. Vzpomíná si, že mu jednou po narození vnučky volal syn, že je poškozená opilá, a že nemá, jak nakrmit dceru. Poškozená řekla jeho manželce, že obžalovaného zničí. Obžalovaný je dobrý otec. Píše a volá často nejen jim (rodičům), ale i babičce, kamarádům kvůli každé,, blbosti“. Obžalovaný používá svědkův služební mobilní telefon. Svědek nebyl osobně přítomen žádnému fyzickému kontaktu obžalovaného s poškozenou. Ví, že možná tak rok, dva zpátky měla být poškozená jednou údajně napadena obžalovaným a měla pohmožděnou ruku. Obžalovaný mu pouze řekl, že na poškozenou zavolal Policii ČR, poškozená odmítla test na přítomnost alkoholu v dechu. Nemyslí si, že obžalovaný je agresivní, ani nadměrně výbušný, mj. i proto, že pracuje s dětmi. 

 Dle 211 odst. 6 tr. řádu byl za souhlasu obžalovaného a státního zástupce přečten úřední záznam o podaném vysvětlení svědkyně XX, matky obžalovaného, která v přípravném řízení dne 23. 5. 2019 (č. 1. 671-675) vypověděla, že je matkou obžalovaného. Před poškozenou byl obžalovaný 8 let ve vztahu s jeho bývalou manželkou XY se kterou jsou dodnes přátelé a v kontaktu. Uvedla, že poškozená s obžalovaným otěhotněla krátce po dvouměsíční známosti. Na žádost poškozené se poté obžalovaný přestěhoval do jejího bytu na Harfě. Po narození vnučky (pozn. 2. 5. 2014) poškozená začala hodně konzumovat alkohol, až 1 láhev denně. Svědkyně to ví od obžalovaného i z vlastní zkušenosti, kdy z bytu odnášela prázdné láhve od vína. Poškozená s obžalovaným zakoupili byt v YYY (číslo) na Praze 5, kam se přestěhovali. V té době měli mezi sebou špatné vztahy. Obžalovaný si jí stěžoval, že poškozená pije, a proto vnučku nekojila, v bytě není uklizeno dle představ obžalovaného. Hádali se kvůli jídlu, kouření, kvůli penězům nikoliv. 

13 

50 T 82/2020 

Poškozená ihned po porodu pracovala z domova. Je pravda, že to není s obžalovaným jednoduché, je perfekcionista, hnidopich a chce mít i navařeno. Myslí si, že poškozená se začala stýkat se svědkem XX již od září 2017, kdy se vyhrotily hádky s obžalovaným a poškozená začala chodit pozdě z práce. V té době také bydleli odděleně. Obžalovaný na Harfě a poškozená v YYY. Někdy na konci srpna nebo na začátku září 2018 jí poškozená volala, že vypovídala na GIBSu a že tímto začne obžalovanému peklo. Dle jejího názoru poškozená vše zveličuje a na obžalovaného si vymyslela další křivá obvinění. Někdy na přelomu jaro/léto 2018 jí tvrdila, že ji obžalovaný rozbil rychlovarnou konvici, ale svědkyně zjistila, že byla jen ulomená součástka, kterou bylo možno vyměnit. Dále jí volala někdy v létě 2018, že jí obžalovaný fyzicky napadl, že jí pohmoždil zápěstí, a že je v pracovní neschopnosti. Po 2 až 3 dnech ji jela navštívit, ruku měla sice omotanou obinadlem, ale bez ortézy, která byla volně položená, ale,, nemocnou“ rukou ji byla schopna uvařit čaj. Pohmožděnému zápěstí předcházela situace, kdy poškozená hodila klíči po zádech obžalovaného, který ji od sebe odstrčil, a poškozená se následně praštila do pravého zápěstí, což ví od obžalovaného, který svědkyni ukázal krvavý šrám. Obžalovaný je snad závislý na mobilním telefonu. Neustále píše a volá svědkyni, otci, babičkám, aj, až je na něj svědkyně kvůli tomu vulgární. Nabídla mu, aby navštívil psychologa. Od poškozené asi ve 3 až 4 případech obdržela konverzaci mezi ní a obžalovaným, ale ze zpráv je zřejmé, že poškozená některé zprávy vymazala. Ví, že když obžalovaný bydlel s poškozenou v bytě na Harfě, bral lék Triticco 75, jelikož obžalovaný byl vynervovaný kvůli dceři, měl o ní strach. Na závěr uvedla, že má za to, že trestní oznámení poškozené na obžalovaného je vedeno jejími majetkovými zájmy kvůli bytu v YYY. 

Znalec prof PhDr Petr Weiss, Ph.D., DSc. v hlavním líčení vypověděl, že na obžalovaného zpracoval znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie společně s kolegou doc MUDr. Zvěřinou, CSc. (na č. 1. 110-124 spisu, č. j. GI-3344-107/TC-2018-842011) s tím, že nemá žádné nové poznatky, které by závěr znaleckého posudku změnily, a na jeho závěrech si trvá, stvrzuje jej a odvolává se na ně. Stručně shrnuje i závěry jeho kolegy, který jej zmocnil, aby jej u nalézacího soudu zastoupil. U obžalovaného nebyla zjištěna duševní choroba v pravém slova smyslu, která by podstatnou měrou snižovala jeho schopnosti rozpoznávací nebo ovládací ve vztahu k vyšetřované trestné činnosti. Jeho pobyt na svobodě není nebezpečný, není důvod pro uložení ochranného léčení, jeho zdravotní stav mu nebrání v plnohodnotné účasti v trestním řízení. Osobnost obžalovaného je bez výraznějších anomálií, nebyla zjištěna psychóza, sexuální deviace, zvýšená agresivita, hysterické osobností rysy, tendence ke konfabulacím. Znalec se dále nemůže vyjádřit ke specifické věrohodnosti obžalovaného. Motivace obžalovaného ve smyslu osobního kontaktování poškozené, telefonáty, zprávami sms může být velmi různorodá, od 

50 T 82/2020

snahy zajistit si kontakt s dcerou, až po snahu navázat a obnovit kontakt s poškozenou. Rozhodně není patologická, protože u obžalovaného nebyla zjištěna duševní porucha. Nejpravděpodobnější motivace k opakovaným trestním oznámením ze strany obžalovaného je dlouholetý konflikt mezi poškozenou a obžalovaným, který přetrvává. Obžalovaný není dle jeho názoru násilník a vyšetřením nebyla zjištěna žádná zvýšená pravděpodobnost manifestně agresivních projevů. 

Znalci MUDr Petr Kubej a prim. PhDr Jiří Klose, Ph.D., v hlavním líčení vypověděli, že na poškozenou zpracovali společný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie a odvětví psychiatrie, specializace klinické psychologie, na něž znalci odkázali (na č. 1. 88-105 spisu, č. j. GI-3344-527/TČ-2018-842011), v němž znalci konstatují, že poškozená netrpí žádnou psychickou poruchou, ani duševní chorobou, zneužívání alkoholu nebo jiných návykových látek nebylo zjištěno. Partnerský vztah, v jehož průběhu mělo docházet k domácímu násilí, se průběhem doby zásadně měnil, postupně došlo k vážnému narušení vzájemného soužití a důvěry ve většině oblastí společného života. Charakter, forma a průběh partnerského soužití svědčí z psychologického hlediska pro partnerské psychické a fyzické násilí v rámci poruchových vztahů mezi blízkými osobami, způsobené jednáním obžalovaného, které vedlo u poškozené k rozvoji úzkostně depresivní symptomatiky. U poškozené jsou kritéria věrohodnosti svědčící o líčení prožitých událostí zachována. Výpovědi poškozené ve věci jsou dostatečně konkrétní a jasné, popisované situace mají vnitřní vazbu, logiku, jsou z psychologického hlediska srozumitelné, výpověď je vnitřně homogenní, události jsou líčeny dostatečně konzistentně bez znaků záměrně naučené výpovědi, s adekvátním emočním prožitkem ukotveným v paměťové stopě. U poškozené nebyly zjištěny zvýšené sklony ke zkreslování, neprojevila se u ní ani tendence ke konfabulaci či fabulacím. Specifická věrohodnost není narušena. Rovněž obecná věrohodnost poškozené je plně v normě. Následky se u poškozené projevily především v rozvoji situací podmíněných úzkostně depresivních potíží (zvýšená emoční citlivost), poruchami spánku a soustředění, ale také v sekundárních souvislostech ovlivňujících psychickou stabilitu. Obtíže poškozené, které souvisely s prožitými událostmi, se daly označit za tzv. viktimizační syndrom. Taková reakce však nepřekročila rámec běžné psychologické reakce na životní zátěže, u poškozené se nerozvinula klinicky významná duševní porucha, příčinně spojená s vyšetřovanými událostmi. U poškozené znalci nezjistili syndrom závislosti na alkoholu, ani v testech. Poškozená je schopna vykonávat náročné zaměstnání, fungovat v roli matky, rozvíjet další partnerský vztah a to jsou všechno symptomy naprosté duševní a sociální normality, které by v případě rozvinuté závislosti na alkoholu takto patrny nebyly. 

Soud v hlavním líčení provedl k důkazu předložením k nahlédnutí listiny, a to zejména -  Lékařské zprávy o ambulantním vyšetření poškozené z nemocnice Na Bulovce dne 12. 5. 2017, kdy si pacientka stěžovala, že toho dne okolo 16:30 hod. byla doma napadena přítelem, konkrétně udeřena pěstí do obličeje a byl jí držen a zhmožděn loket. Bylo konstatováno povrchní poranění vlasové části hlavy. Lékařská zpráva Chirurgie Barrandov ze dne 22. 8. 2018 (č. 1. 1029) prokazuje, že poškozená přišla na výzvu policie po napadení partnerem téhož dne, mělo dojít k několika úderům do obličeje (fackám), naražení hlavou a pravou částí těla na futra. Byla diagnostikována odřenina pravého lokte, pohmoždění levého boku, pohmoždění pravého zápěstí a lehké pohmoždění měkkých tkání lebky. Obžalovaný dodal do spisového materiálu lékařskou zprávu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady ze dne 24. 8. 2018, kdy vyhledal ošetření po hádce s bývalou přítelkyní dne XX, kdy XY, byl napaden svazkem klíčů přes záda“, a dále zprávu Fakultní nemocnice v Motole ze dne 27. 3. 2018, kdy podle svého tvrzení inkasoval od bývalé přítelkyně kop do zadní strany pravého kolene.

Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, vystavené na poškozenou ze strany Chirurgie Barrandov, s.r.o., v termínu od 22. srpna do 3. září 2018, prokazující poranění poškozené způsobené obžalovaným ze dne 22. 8. 2018, e-mailové zprávy ze dnů 15. a 25. června a 23. srpna 2018, zachycující pracovní komunikaci poškozené s jejími kolegy, prokazující pronásledování poškozené obžalovaným na jejím pracovišti; ve kterých mj. svědek Ing XX uvádí, že:,, mu XY tvrdil, že pokud mu poškozená nezaplatí dluhy, podá na ni exekuci;“ Tomuto si poškozená stěžuje na stalking ze strany partnera, 16 e-mailových zpráv od obžalovaného z průběhu roku 2018; dne 6. srpna ve 13:37 hod. obžalovaný poškozené napsal,, Tak už znám pravdu o Tvé nehodě na D1"; dále na ni naléhá kvůli umožnění kontaktu s dcerou; označuje ji za dlužnici a vyzývá k úhradě dluhů; dne 23. srpna v 16:55 hod. jí zaslal e-mail nadepsaný, Trestní oznámení" ve znění:,, XY, opravu moc děkuji, že jsi mne včera hezky na PČR udala... Tak hlavně, že nic hlásit nebudeme a necháme to být, že???? Jen pro Tvou informaci, taky jsem byl včera na MOP Barrandov podat oznámení... A mám od Tebe moc hezké zranění na zádech. XX. Poškozená dále policejnímu orgánu GIBS postupem podle § 78 odst. 1 tr. řádu vydala svůj mobilní telefon, ze kterého byla extrahována velmi rozsáhlá textová komunikace mezi poškozenou a obžalovaným, která zachycuje období od samého počátku vztahu v březnu 2013 až do října 2018 (č. 1. 231-401, oboustranně). Tato komunikace, dílem uskutečněná prostřednictvím SMS zpráv, dílem přes platformy Viber a WhatsApp, plasticky zachycuje průběh vztahu XX a XY v čase, od fáze namlouvání a počáteční zamilovanosti přes první rozkoly, zachycené v květnu 2014, chvilková usmiřování a následné opětovné eskalace, až po vzájemné hrubé verbální napadání, hádky, spory, a to včetně četných kriminalisticky relevantních stop vyšetřované trestné činnosti. Ke komunikaci přes Viber je třeba dodat, že zachycený přepis nezobrazuje identitu autorů zpráv, z jejich obsahu, kontextu a provázanosti s komunikací přes SMS je však naprosto zjevné, že jde o psaní XX a XY. Prvotní fáze vztahu z období od března 2013 do května 2014  tak, jak je zachycena v textové komunikaci nijak nevybočuje z běžného počátku partnerského soužití a plánování společné budoucnosti; je zjevné, že obžalovaný a poškozená se k sobě chovají se vzájemným respektem a mile. První dohledatelný rozkol je ze dne 28. 5. 2014, kdy poškozená obžalovanému píše:,, Táhni si za těma svýma kurvama, já jsem s tebou definitivně skončila!!!", přičemž obžalovaný svou nevěru popřel. Vzápětí dne 30.5.2014 si poškozená stěžuje na chování obžalovaného a poměry v domácnosti:,, Naprosto s ničím mi nepomůžeš, jen buzeruješ, jestli okamžitě nepřestaneš, jeď si s babičkou sám ve tvůj naplánovaný čas, já toho mám OPRAVDU už dost!!! Malá tady hystericky řve a do toho mám balit, upozorňuji tě naposledy: Nebereš na mě žádný ohled!!!" Poté se situace opět na nějakou dobu uklidní, partneři spolu řeší výchovu malého dítěte a běžné provozní věci, místy si prokazují citovou náklonnost. Situace opět eskaluje v červenci 2014, obžalovaný si stěžuje, že mu poškozená v den jeho 35. narozenin málem vyrazila zub a pak mu ještě nadávala,, do čuráků“. Dne 30. 7. 2014 je poškozená na obžalovaného hrubě verbálně agresivní, což částečně opětuje i obžalovaný. Jde o téma kojení dítěte. Poškozená poté obžalovanému pohrozí soudem. Fyzické násilí obžalovaného vůči poškozené je pak prokazováno jejich písemnou komunikací ze dne 26. 12. 2014 , kdy obžalovaný píše:,, Mám vám být oporou a vzorným partnerem a tátou, ale chovám se jako debil, musím se vážně zamyslet nad svým chováním. Omlouvám se ti a tvé rodině, třeba mi jednou odpustíš (...) Vím, že to, co jsem ti včera udělal, se asi omluvit nedá, ale vážně jsem to nechtěl udělat (...) Nechtěl jsem ti dát facku, ani nevím, co mě to popadlo. Omlouvám se ti (...) Už se nebudu chovat jako debil a idiot. Taky už tě nikdy neuhodím. To slibuji." Poškozená v reakci na bití sděluje, že mezi nimi je definitivní konec a žádá obžalovaného, aby se co nejdříve odstěhoval z jejich bytu, to obžalovaný slibuje. Opakovaně se omlouvá, ujištuje poškozenou o své lásce, slibuje, že začne chodit na terapii, bude jíst pravidelně prášky na nervy a stres a,, bude zase takový [jméno), kterého miluje“. Nejpozději od této doby je ze zachycené písemné komunikace patrné, že naprosto převažujícím autorem zpráv a telefonátů je obžalovaný, poškozená odpovídá spíše sporadicky, krátce a zpravidla ve věcné rovině, třebaže občas ani ona nejde pro verbální urážky daleko, např. 31. 1. 2015 a 1. 2. 2015 . Na další agresivitu, pravděpodobně fyzického rázu, lze usuzovat ze zpráv obžalovaného ze dne 10. 3. 2015, 06:59 hod., a 24. 3. 2015, 10:30 hod.  V prvním případě obžalovaný poškozenou ujišťuje, že ji moc miluje a nechce o ni přijít. Je,, idiot", že na ni včera takhle vyjel, už se to nestane. Moc se za to omlouvá a slibuje, že bude brát ty prášky pravidelně. V případě druhém se obžalovaný opět omlouvá, že se včera choval k poškozené jako,, totální debil“, a žádá o odpuštění. Dne 30. 12. 2015 v 17:17 hod. poškozená dává jasně najevo svou trvalou nespokojenost se vztahem:,, Slyším od tebe jen výčitky, nadávky a výhrůžky... a už toho mám dost, v tomto stylu si pokračuj s někým, kdo 

50 T 82/2020 

na to bude zvědavý.“ Dne 22. 1. 2016 dopoledne se obžalovaný opět hluboce omlouvá za to, že na ni,, v noci ošklivě a neadekvátně vyjel“. Vůbec netuší, co to do něj vjelo. Táže se, co má udělat pro to, aby mu poškozená jeho,, hnusné chování" odpustila. Dne 5. 6. 2016 ve 13:52 hod. si poškozená opětovně stěžuje na to, jak se k ní obžalovaný chová               („, Sprostych urážek a fyzického napadání mám už dnes dost!!!“), což se opakuje i o půl roku později dne 7. 1. 2017 v 16:12 hod.:,, Mlátit se od tebe, ničit byt a deptat XX nenechám!!!!!“ a ještě později dne 30. 7. 2017 ve 22:57 hod. (,, S tebou v jednom bytě bydlet nemůžeme, jsi vztekoholik a násilnický despota, nedovolím, aby v takovém prostředí (jméno vyrůstala"). O setrvalé agresi obžalovávaného vůči poškozené výmluvně svědčí např. jeho zpráva ze dne 26. 7. 2017 ve 22:28 hod.:,, Promiň, že jsem na tebe křičel, uhodil tě a nedával ti tolik volnosti, co jsi chtěla, taky se omlouvám, že pořád volám. Miluji Tě“. Eskalaci verbálního a fyzického násilí ze strany obžalovaného dokumentují zprávy ze dnů 10. až 12. listopadu 2017. Poškozená konstatuje, že poté, co ji zmlátil, má modřiny, jde na sociálku a odmítá, aby v tomto jejich dcera vyrůstala. Zmiňuje soud o majetek a kontaktování GIBS a dodává, že obžalovaný si z ní, nebude dělat hadr na podlahu“. Poškozená výslovně konstatuje, že jí obžalovaný vyhrožoval, že ji nechá zabít. Obžalovaný se opět omlouvá a slova poškozené nijak nerozporuje. Dne 12. 11. 2017 poškozená obžalovanému zcela jasně sděluje, že si nepřeje, aby byli v kontaktu, neboť jeho přítomnost v bytě na Barrandově pokaždé spočívá ve sprostých urážkách, ponižování, psychickém teroru, stupňujícím se fyzickém napadání a biti, výhrůžkách zabitím; vzhledem k tomu, že má obžalovaný v držení zbraň, má poškozená strach o svůj život. Dále obžalovanému sděluje, že ji velmi obtěžují jeho časté telefonáty a pokusy o návštěvy v práci a oznamuje, že podá trestní oznámení pro stalking. Stížnosti na naprosto neúnosnou situaci opakuje XX dne 18. 6. 2018 v 04:03 hod.  a dne 11. 7. 2018, 08:50 hod., kdy obžalovaného žádá, aby ji přestal pronásledovat, psát a telefonovat. Počínaje březnem 2018, kdy poškozená začala nový vztah se svědkem XX, je v komunikaci zachycena obžalovaného opakovaná verbální agrese vůči němu včetně jasných výhrůžek, např. ze dne 5. 7. 2018 ve 21:06 hod.:,, Přísahám na smrt XX, že toho hajzla zničím..."; 5. 7. 2018 ve 21:33 hod.:,, Už o tom zmrdovi nechci nikdy v životě nic slyšet!!! Nebo se totálně zaseknu a nebude to vůbec příjemné. Odnese to pouze naše dcera.“, 5. 7. 2018 ve 21:39 hod.:,, A jestli zjistím, že se vůbec přiblížil na Barrandov nebo k jméno), tak bez váhání pojedu k Vám do práce a udělám mu tam takovou ostudu, že ho vyhodí na hodinu!!! Budu to hned řešit přes Ing. XX“ Dne 15. 8. 2018 ve 13:13 hod. pak obžalovaný píše:,, Vážně poděkuj XX, že naše vztahy totálně posral!!! Teď to odnáší XY. Co z ní pak bude??? Je Ti to jedno??? Mně opravdu ne!!! Tvého zmrda dávám na seznam!!! Abych ochránil naši dceru.“ Další fyzické násilí je zdokumentováno zprávou poškozené ze dne 12. 7. 2018 v 11:09 hod. Nenechám se od tebe zabít!!! To mlácení včera byla poslední kapka!! 

50 T 82/2020 

Nejsi psychicky v pořádku.“ Obžalovaný ještě ten den přemlouvá poškozenou, aby na něj nepodávala trestné oznámení (12. 7. 2018 v 17:39 a 17:42 hod.):,, Pokud na mně dáš zítra trestní oznámení, tak tím nejvíce ublížíš [jméno). Je to pouze Tvoje rozhodnutí, se kterým budeš muset žít celý život. (...) Slušně Tě prosím, nedělej to. Děkuji." Druhý den, 13. 7. 2018, dodává:,, XX, mohu Tě prosím poprosit, není potřeba dělat zbytečně zle, máme spolu dceru, na které nám obou moc záleží a vše se dá myslím řešit v klidu a bez emocí .

A opravdu Ti mohu slíbit, že budu hodný.“ Později obžalovaný projevuje nespokojenost, když poškozená trestní oznámení učinila dne 22. 8. 2018 v 17: 21 hod.:,, Díky moc za trestní oznámení.", téhož dne v 18:28 hod.:,, Jsi obyčejná udavačka.", dne 23. 8. 2018 v 7:57 hod.:,, Už jsem byl u šéfa na koberečku, opravu díky moc.“ V celé konverzaci jsou zachyceny opakované a mnohačetné pokusy o telefonní hovor, iniciované obžalovaným. 

Rovněž obžalovaný policejnímu orgánu GIBS postupem podle 78 odst. 1 tr. řádu vydal zapůjčený mobilní telefon, který měl v užívání, ze kterého byla extrahována rozsáhlá textová komunikace mezi poškozenou a obžalovaným. V tomto případě je komunikace zachycena ve výrazně kratším a částečně odlišném období, než v případě mobilního telefonu poškozené. U mobilního telefonu obžalovaného jde o časový úsek od listopadu 2017 do května 2019 (č. 1. 444 560, oboustranně). Komunikace ve velké míře kopíruje tu, která byla zachycena v mobilním telefonu poškozené, a v takovém rozsahu potvrzuje její autenticitu. Jsou zde však i odlišnosti. Neobsahuje některé podstatné části komunikace přes platformu Viber, která je zachycena v telefonu poškozené. I z této elektronické konverzace se zřetelně podává, že v naprosté většině případů směřovaly kontakty jednostranně od obžalovaného k poškozené, která jej označovala za stalking., např. zpráva poškozené ze dne 6. 2. 2018:,, Ty dej pokoj a přestaň mě stalkovat." Nebo ze dne 13. 6. 2018:,, Mám jednání, přestaň mě stalkovat!!!", obdobně dne 30. 9. 2018, 10. 10. 2018, 17. 11. 2018, 20. 11. 2018, 27. 11. 2018, 3. 12. 2018, 8. 12. 2018, 3. 1. 2019, 10. 1. 2019, 28. 1. 2019 a 6. 2. 2019.  Analýza uskutečněného telekomunikačního provozu mobilního telefonu poškozené za období od 6. 11. 2018 do 3. 5. 2019, provedena policejním orgánem GIBS na základě ust. S 88a odst. 4 tr. řádu, jednoznačně potvrzuje výrazný nepoměr mezi vzájemnou komunikací iniciovanou ze strany obžalovaného (2811x) a poškozené (279x), a to v poměru cca 10:1. Listiny na č. l. 750 a násl. dokumentují mnohočetné konflikty mezi poškozenou a obžalovaným, které byly řešeny ať prostřednictvím tísňových linek 158 nebo 112 (přivoláním hlídky Policie ČR), nebo prostřednictvím kázeňského řízení podle služebního zákona. Z listin ve spise založených je dále patrno, že chování obžalovaného vedlo dne 12. 2. 2019 k vydání předběžného opatření Obvodního soudu pro Prahu 5, jímž bylo obžalovanému zakázáno  vstupovat   do 

50 T 82/2020 

bytu poškozené a jinak ji kontaktovat (č. l. 185-189), Na č.l. 970-971 je zachycen přepis tísňového hovoru poškozené na linku 112 ze dne 23. 5. 2017 (CD s audiozáznamem hovoru je na č.l. 986). Poškozená tu zřetelně plačícím a vyděšeným hlasem oznamuje, že ji její partner napadá v bytě a má u sebe střelnou zbraň. Žádá o vyslání hlídky Policie ČR. Výpisy z evidence dotazů do informačních systémů Policie CR (č. l. 714-717), prokazují, že obžalovaný pod svým unikátním ID opakovaně a bez oprávněného služebního důvodu lustroval osobu XX v databázích tak, jak o těchto lustracích podrobně pojednává výroková část tohoto rozsudku.Nalézací soud naopak nevyhověl dalším důkazním návrhům ze strany obžalovaného, kterými chtěl obžalovaný prokázat, že mezi ním a poškozenou nedocházelo k neshodám, že byl s poškozenou, později i s dcerou na dovolené                (č. l. 1237-1239), když tento důkazní návrh shledal senát za nadbytečný, nemající žádnou důkazní hodnotu k projednávanému skutku, rovněž tak vytištěné fotografie                        (č. l. 1240-1242), které mají prokazovat, že obžalovaný byl dne 12. 11. 2018 v Söldenu, a nemohl se tak dopustit jednání uvedeného v obžalobě, soud zamítl, když tyto mohly být pořízeny i v jiný den, než je na nich uvedeno. Dále tak vytištěné fotografie                        (č. l. 1246-1258), které mají prokazovat nadměrné užívání alkoholu poškozenou, soud nepřipustil jako důkaz, když tyto nemohly (datum pořízení fotografií, za jaké období byly láhve na fotografiích v bytě nashromážděny atd.) i v kontextu s výpověďmi znalců v hlavním líčení MUDr P. K. a PhDr J. K., Ph.D. přinést v trestní věci nové relevantní poznatky.

 V rámci hodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům: Poté, co soud provedl shora uvedené důkazy, které zhodnotil jak jednotlivě, tak v jejich jiných souvislostech ( § 2 odst. 6 tr. řádu), má za prokázané, že se obžalovaný bez jakýchkoliv důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. řádu) dopustil jednání popsaného ve výrokové části tohoto rozsudku, které koresponduje se zjištěným skutkovým stavem, a proto soud jen mírně modifikoval výrok o skutku, jak byl uveden v obžalobě Městského státního zastupitelství v Praze, sp. zn. 2 KZV 18/2019-61 ze dne 25. 6. 2020. Obžalovaný po několik let psychicky a fyzicky týral poškozenou, nezřídka před nezletilou dcerou, k čemuž přistoupilo i nebezpečné pronásledování, které vygradovalo poté, co obžalovaný zjistil, že má poškozená nový vztah, kdy z pozice příslušníka Policie CR o poškozené a jejím příteli svědku XX zjišťoval informace z ETR, které pak využíval ve svůj prospěch pro zastrašování poškozené, aby si tak zajistil,, výhodnější“ postavení pro opatrovnický soud při výchově a péči o nezletilou dceru XX. Partnerské soužití poškozené s obžalovaným se prokazatelně zásadním způsobem narušilo brzy po narození jejich dcery XX dne 2. 5. 2014, kdy založili rodinu po krátké, cca jeden rok trvající známosti. Postupně začalo přibývat vzájemných konfliktů, třebaže byly způsobeny malichernými záminkami v oblasti péče o domácnost, dítě či provozních věcí běžného života. 

50 T 82/2020 

Zatímco obžalovaný v přípravném řízení na rozdíl od procesní situace v trestním řízení před nalézacím soudem k věci nevypovídal, poškozená u hlavního líčení s ohledem na delší časový odstup mezi výpověďmi čítající 2 roky zopakovala svoji výpověď z přípravného řízení. Ta je vnitřně konzistentní, logická a věrohodná, což jednoznačně konstatovali i slyšení soudní znalci, kteří potvrdili, že se u ní v době jejího znaleckého vyšetření projevoval tzv. viktimizační syndrom, tedy, že charakter jejího soužití s obžalovaným nasvědčoval partnerskému psychickému a fyzickému násilí. Ač obžalovaný opakovaně poukazoval na závislost poškozené na alkoholu, tato nebyla provedeným dokazováním, zejména výpověd'mi znalců MUDr XX. a prim. PhDr XY., Ph.D., prokázána. Věrohodnost poškozené dále posiluje skutečnost, že události, o kterých poškozená vypovídá, jsou velmi podrobně dokládány dobovou elektronickou komunikací (textové zprávy), pocházející z mobilních telefonů poškozené a obžalovaného. Právě tento listinný důkaz je v podpoře tvrzení poškozené stěžejní, neboť zobrazuje nijak nezkreslená prohlášení obžalovaného i poškozené, činěná v reálném čase. Ta pak v podstatných bodech dokreslují s výpověďmi poškozené a dalších svědků a se zajištěnými listinnými důkazy. Už na jejich základě je možno učinit si poměrně plastický obrázek několikaletého vývoje vztahu. Tato konverzace, jejíž stěžejní pasáže jsou uvedeny výše, zcela explicitně svědčí o opakovaném psychickém a fyzickém násilí, jehož se obžalovaný dopouštěl na poškozené. Je přitom potvrzováno jak slovy poškozené, tak i samotného obžalovaného, který se za své chování opakovaně omlouvá a slibuje, že již v biti své partnerky a psychické agresi nebude pokračovat, aby tento slib později znovu a znovu porušoval. Důkazem, že obžalovaný si byl dobře vědom absolutní neakceptovatelnosti svého chování vůči poškozené i toho, že jím porušuje zájmy chráněné trestním zákoníkem, je jeho komunikace ze dne 12. 7. 2018, kde doslova prosí poškozenou, aby na něj druhý den nepodávala trestní oznámení, protože když to udělá, ublíží tím nejvíce jejich dceři a ponese si to celý život. Hned ráno dne 13. 7. 2018 pak poškozené slibuje, že už bude hodný. Zachycená písemná komunikace dále prokazuje, že obžalovaný poškozenou prakticky neustále pronásledoval, at již formou textových zpráv nebo telefonátů, na což poškozená reagovala nesčetnými prosbami, aby tohoto jednání zanechal. V konverzaci na více místech zaznívají výhrůžky obžalovaného vůči poškozené a jejímu novému partnerovi svědkovi XX. Žalovaný skutkový děj dále prokazují četné výpovědi svědků. Přímými svědky násilí vůči poškozené, kterého se dopouštěl obžalovaný, byli rodiče poškozené XX, a to během dvou návštěv o vánočních svátcích (mezi lety 2014 a 2015 nebo 2016). Rodiče poškozené sice samotný útok neviděli, ale slyšeli facky z vedlejší místnosti, kdy poté měla poškozená červené tváře. Otec poškozené byl nadto přítomen události, kdy obžalovaný do poškozené strkal v bytě na Barrandově i před jeho vnučkou. Oba rodiče také na poškozené pozorovali modřiny, o kterých jim poškozená později řekla, že je má od 

50 T 82/2020 

obžalovaného. Od poškozené rovněž věděli o jejích zničených věcech, propíchnutých pneumatikách atd. Neustále jim i poškozené psal sms a volal, kdy se do telefonu vždy představoval, že je od Policie ČR. Nevšimli si, že by v nadměrné míře poškozená užívala alkohol, anebo dokonce drogy. Poškozená byla vystresovaná a měla problémy se spaním. Matka poškozené také byla přítomna hádkám kvůli malichernostem v bytě na Barrandově v květnu 2014 po narození vnučky. Osobně viděla hádky a strkanice, a jak poškozenou obžalovaný nakopl. Poškozená ji několikrát volala, že se bojí jít domů, zamykala se i v koupelně. 

K inkriminovanému chování obžalovaného podrobně vypověděl i svědek XX, který od roku 2018 zaznamenal,, stalking“ ze strany obžalovaného vůči poškozené neustálým voláním a psaním sms, a rovněž násilí vůči poškozené, kterému byl v červnu 2018 osobně přítomen, kdy slyšel hádku zakončenou nejspíše i fackou. Na poškozené opakovaně viděl modřiny a pohmožděniny. Věděl o rozbitých věcech v bytě na Barrandově a bezprostředně vnímal psychický stav poškozené vlivem těchto prožitých událostí. Poškozená se bála o dceru, o sebe a později též o svědka. Taktéž vyvrátil tvrzení obžalovaného, že by poškozená v nadměrné míře užívala alkohol, anebo dokonce drogy. Neví, že by poškozená bránila obžalovanému, aby vídal jejich dceru. Svědek věděl, že obžalovaný volal poškozené do práce, dokonce ji tam i opakovaně vyhledal. Dozvěděl se, že obžalovaný před poškozenou a jejich dcerou měl manipulovat se zbraní, což v poškozené vyvolalo strach o její život. Slyšel o lustraci obžalovaného v policejních databázích v červenci 2018, kdy obžalovaný věděl věci, které by se jinak dozvědět nemohl, např. kde svědek bydlí. Taktéž kolegové poškozené líčí obžalovaného jako,, nepříjemného“, který poškozenou opakovaně obtěžoval v práci a snažil se jí vytvořit problémy v zaměstnání prostřednictvím pomluv. Obžalovaný se do telefonu nezřídka představoval, že je od Policie ČR. Kolega poškozené svědek Mgr XX pak vypověděl, že si u poškozené v práci všiml podlitiny pod okem, kterou maskovala tmavými brýlemi, ke které mu poškozená sdělila, že jí to způsobil obžalovaný. Pamatuje si, že v jednom případě měla zavázanou ruku. Pozoroval na ní, že byla ve špatném psychickém stavu.. Svědkyně XX, bývala manželka obžalovaného, se k trestní věci nedokázala vyjádřit. S obžalovaným vychází dobře a jsou přátelé. Naopak výpověď matky obžalovaného XX působí nevěrohodně, jako tendenční snaha o synovo vyvinění, přičemž napadání poškozené z jeho strany poměrně průhledně bagatelizuje (např. poškozená jí jednou volala, že ji syn napadl, měla obvázanou ruku, ale protože s ní vařila čaj, zcela jistě si své zranění musela vymyslet). Taktéž otec obžalovaného nebyl k trestní věci schopen nic relevantního uvést. Osobně nebyl přítomen žádnému konfliktu mezi obžalovaným a poškozenou. Svědkova domněnka, že poškozená je alkoholička byla vyvrácena dalšími svědeckými výpověd'mi i výpověd'mi znalců, kteří zpracovali znalecký posudek na poškozenou. Rovněž svědkův názor, že poškozené šlo od počátku o peníze 

50 T 82/2020 

není podpořen žádným objektivním důkazem..

Důkazní komplex, který obžalovaného usvědčuje z trestné činnosti, dotváří dvě lékařské zprávy, kdy poškozená ihned po partnerově násilí vyhledala ošetření, záznam jejího telefonátu na tísňovou linku, kdy ubrečeným hlasem volá o pomoc, protože ji partner doma bije a má u toho střelnou zbraň, stejně jako listinné záznamy, dokumentující časté výjezdy Policie ČR do bydliště poškozené kvůli konfliktům s obžalovaným. Trestnou činnost obžalovaného, spočívající v neoprávněných lustracích osoby XX v policejních databázích, a následném zneužití informace zde uvedených, proti ní dokumentuje výpis lustrací (na č. l. 714-717), výpovědi poškozené (celé jméno svědkyně) a svědka XX, e-mailová zpráva obžalovaného poškozené ze dne 6. 8. 2018 ve znění:,, Tak už znám pravdu o Tvé nehodě na D1". Lustraci, kde se tuto informaci dověděl, přitom obžalovaný prokazatelně učinil jen o několik hodin dříve téhož dne. Obžalovaný tedy v žalované době psychicky a fyzicky týral svou tehdejší družku poškozenou XX a činil tak po dobu více než tří let. Po jeho vystěhování pokračoval v útocích proti poškozené a jejímu novému partnerovi svědkovi XX, ať už fyzickým napadáním, nebo neustálými pokusy o navázání telefonického kontaktu či setkání s poškozenou na jejím pracovišti. Forma, frekvence a intenzita obtěžování ze strany obžalovaného, vč. zřejmých výhrůžek vůči poškozené i svedkovi XX, v nich zcela zjevně mohly vyvolat důvodné obavy o zdraví a/nebo život. V rámci této činnosti obžalovaný navíc neváhal zpronevěřit se svému poslání příslušníka Policie ČR, a to také tím, že neoprávněně zjišťoval v neveřejných policejních databázích informace o poškozené, aby je pak proti ní zneužil a v jejích očích tak ještě posílil strach a dojem jeho moci (případ dopravní nehody poškozené na dálnici D1). Za absolutně neomluvitelný je dále nutno označit fakt, že obžalovaný při fyzických útocích vůči poškozené zjevně zneužíval chvatů a hmatů, kterých se naučil při výcviku u Policie ČR. 

28. Je třeba dodat, že chování poškozené v rámci vztahu k obžalovanému coby jejímu současnému, později bývalému životnímu partnerovi mnohdy nelze označit za vzorné, což platí především o poměrně častých hrubých vulgaritách, pronášených na jeho adresu. Je však třeba zdůraznit, že agrese směřovala v naprosto převažující míře ze strany obžalovaného, včetně fyzických útoků. Naopak fyzické útoky ze strany poškozené jsou důkazně podchyceny jen ve zcela ojedinělých momentech, nadto v intenzitě, která se obžalovaného nemohla nijak podstatněji dotknout (např. úder klíči do zad). V každém případě platí, že i eventuální poklesky poškozené v jejím chování nemohou nijak ospravedlnit dlouhodobé a systematické chování obžalovaného, které vykazuje veškeré znaky tzv. domácího násilí a nebezpečného pronásledování. 

29. Obžalovaný si zvolil procesní strategii, kdy nevypovídal v přípravném řízení, až v hlavním líčení se rozsáhle vyjadřoval ke každému prováděnému důkazu a navrhoval provedení dalších důkazu. Nalézací soud neuvěřil obhajobě obžalovaného, že si dne 12. 5. 2017 zranění způsobila spodkem své dlaně poté, co se po ní obžalovaný ohnal levou rukou a,, lehce" o ni zavadil.“ Dále mj. neuvěřil tvrzení obžalovaného, který uvedl, že dne 12. 11. 2018 byl lyžovat v Söldenu v Rakousku, tudíž se nemohl dopustit jednání kladenému mu toho dne za vinu, avšak své tvrzení nijak soudu neprokázal. Fotografie, které soudu obžalovaný předložil, nalézací soud jako nadbytečné odmítl, jelikož neprokazovaly tvrzení obžalovaného. K incidentu ze dne 22. 8. 2018 se obžalovaný zase vyjádřil, že ba právě naopak mu zranění způsobila poškozená, k čemuž je ve spise a jako listinný důkaz byla nalézacím soudem provedena lékařská zpráva o jeho ošetření ve Vinohradské nemocnici, což soud nerozporuje, ale v jednání poškozené neshledává takovou intenzitu, aby se dalo hovořit o útoku poškozené vůči obžalovanému, kdy tomu bylo právě naopak. Soud dále neuvěřil obžalovanému, že ke kontaktování zaměstnavatele poškozené (telefonicky i osobně) vedla obžalovaného snaha o styk s jejich dcerou. Ani tvrzení obžalovaného, že poškozená je alkoholička, které mělo za cíl znevěrohodnit poškozenou, která před soudem vypovídala zcela konzistentně, soud neuvěřil a považoval ji za ryze účelově zvolenou obhajobu obžalovaného. Jedinou sebereflexi, kterou zaznamenal nalézací soud, lze u obžalovaného spatřovat v jeho omluvě za vulgární výrazy, kterými častoval svědka (celé jméno svědka). 30. Z hlediska právního hodnocení obžalovaný jak po objektivní tak po subjektivní stránce naplnil svým jednáním skutkovou podstatu čtyř trestných činů spáchaných v jednočinném souběhu. Jednak zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jakožto trvající trestný čin páchaný na osobě blízké v různých obydlích po dobu několika let s jednak přečinem nebezpečného pronásledování podle $ 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku, kdy jiného dlouhodobě pronásledoval tím, že mu a jeho osobě blízké vyhrožoval ublížením na zdraví a jinou formou újmy, vyhledával jeho blízkost a sledoval jej, vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací a 

50 T 82/2020 

jinak kontaktoval, omezoval jej v jeho obvyklém způsobu života, a toto jednání bylo způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život a zdraví a o život a zdraví jemu blízkých, jednak přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kdy jako úřední osoba v úmyslu způsobit jinému jinou újmu a opatřit sobě neoprávněný prospěch, užil získané informace vůči poškozené, když vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, a jednak přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, tj. v rozporu s ust. S 45 odst. 1 písm. a), b), c), i) ve spojení s 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ust. § 66 odst. 1, 2 a 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., O Policii České republiky, ust. S 15 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, bodem 3 písm. g), i) přílohy č. 1 k rozkazu policejního prezidenta č. 154/2011, o profesní etice Policie ČR, čl. 8 odst. 5 písm. a), c), d) Závazného pokynu policejního prezidenta č. 215/2008, kterým se stanoví bližší podmínky a postupy pro zpracování osobních údajů, s čl. 1 odst. 2 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 168/2009 o programu Dotazy do informačních systémů, vše spáchané v úmyslu přímém dle ust. § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kdy obžalovanému přitěžuje, že se jedná osobu bývalého příslušníka Policie ČR, který má právní vzdělání, a který jednoznačně věděl, čeho se svým jednáním dopouští. K námitce obžalovaného, že nemůže být dvakrát postihován za tentýž skutek (jednání ze dne 12. 5. 2017) soud doplňuje, že přestože bylo PCR (č. 1. 858-867, 1013-1019) rozhodnuto o zastavení řízení ve věci služebního poměru obžalovaného pro podezření ze spáchání kázeňského přestupku, nebrání pravomocné rozhodnutí vtělení předmětného skutku do tohoto rozsudku, jelikož se jedná o tzv. dílčí skutek trvajícího trestného činu, a proto tak není dána překážka ne bis in idem. 

31. V rámci posouzení, zda by soud mohl v tomto případě uplatnit zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, dospěl k závěru, že jednání obžalovaného naplňuje znaky společenské škodlivosti a uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu by zde nepostačovalo zejména s ohledem na objekty skutkových podstat trestných činů, kterými jsou zdraví a život člověka, přestože poškozené nevznikly následky na zdraví v podobě zranění či jiné obdobné újmy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1560/2017), ochrana nerušeného soužití mezi lidmi v případě tzv.,, stalkingu“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 3 Tdo 1353/2017), zájem společnosti na řádném a zákonném působení orgánů veřejné moci a na činnosti jejich pracovníků v souladu s jim svěřenými pravomocemi a v mezích těchto pravomocí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1513/2017) a ochrana integrity a dostupnosti počítačových dat a systémů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 9. 2016, 

50 T 82/2020 

sp. zn. 7 Tdo 932/2016). V daném případě tak nebyly splněny zákonné podmínky pro využití některého z tzv. odklonů v trestním řízení, jelikož se obžalovaný dopustil mj. zločinu. 32. U hodnocení osoby obžalovaného vycházel soud z výpovědi obžalovaného a z provedených listinných důkazů, ze kterých mj. bylo zjištěno, že obžalovaný ke dni 30. 9. 2019 ukončil služební poměr u Policie ČR (č. 1. 1176), u které pracoval od 15. 7. 2004 (č. 1. 1216). Obžalovaný se v současné době zdržuje na adrese (adresa obžalované pracuje jako koordinátor depa v přepravní společnosti DHL a přivydělává si jako trenér plavání. Jeho měsíční příjem činí okolo 35 000 – 40 000 Kč čistého. Dluhy nemá, bude splácet hypotéku. Obžalovaný má s poškozenou dceru XX XY, XYY, na kterou od července 2017 platí poškozené výživné ve výši 3.000 Kč měsíčně. Dále platí školku a podílí se na dceřiných aktivitách. V současné době nemá žádné zdravotní problémy a s ničím se neléčí. V minulosti absolvoval psychotesty v rámci svého povolání u PČR a je psychologa, protože byl v rámci služby nucen použít hrozbu střelnou zbraní. Na žádost své matky navštívil psychologa v souvislosti se zde projednávanou věcí, kdy se jednalo pouze o nárazové konzultace, bez jakékoli psychiatrické medikace, k čemuž doložil lékařskou zprávu ze 21. 9. 2020 č.l..1245). V opisu rejstříku trestů ani v opisu z evidence přestupků nemá obžalovaný žádné záznamy a v současné době proti němu není vedeno další trestní stíhání. Jedná se tak o osobu dosud bezúhonnou. 

Při úvaze o stanovení druhu trestu a jeho výměry soud vycházel z SS 38, 39 tr. zákoníku. Vzal přitom v úvahu jak povahu a závažnost spáchaných trestných činů, tak poměry obžalovaného, jeho dosavadní způsob života i možnosti jeho nápravy. Soud jako k polehčující okolnosti přihlédl toliko ke skutečnosti, že obžalovaný vedl před jejich spácháním řádný život (dle ust. § 41 písm. p) tr. zákoníku). Naopak v neprospěch obžalovaného hodnotil soud, že se byť v jednočinném souběhu obžalovaný dopustil více trestných činů (dle ust. § 42 písm. n) tr. zákoníku). Proto ve spojení se shora uvedenými důvody soud shledal, že je na místě uložit obžalovanému za projednávaný skutek podle $ 199 odst. 2 tr. zákoníku za použití S 43 odst. 1 tr. zákoníku, v rámci zákonné trestní sazby od 2 let do 8 let, úhrnný trest odnětí svobody při spodní hranici zákonné trestní sazby ve výměře 3 let  s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 4 let, přičemž tento trest považuje nalézací soud za přiměřený spáchaným trestným činům, jejich závažnosti a následkům, odpovídající hlediskům individuální i generální prevence. 

34. K trestnímu řízení se s nárokem na náhradu škody nepřipojila poškozená XX, a proto o ní nalézací soud nerozhodoval.

35. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem a důvodům soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. 

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. 

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku může jej napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce; toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu 1. stupně podle ustanovení S 251 tr. řádu také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byt i z části, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Odvolání podané včas a osobou oprávněnou má odkladný účinek. Právo odvolání nemají osoby, které se jej výslovně vzdaly. 

Praha 8. prosince 2020 

Mgr. Ing. Tereza Staňková soudkyně 

Rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. dubna 2021. 

USNESENÍ 

Městský soud v Praze projednal ve veřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2021 odvolání obžalovaného Mgr. XY  narozeného XX v Praze proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. prosince 2020, č. j. 50 T 82/2020 - 1292, a rozhodl 

takto: 

Podle § 256 tr. řádu se odvolání zamítá. 

Odůvodnění: 

1. Napadeným rozsudkem byl Mgr. XY odsouzen jednak pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jednak pro přečin nebezpečného pronásledování podle ) 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku, jednak pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle 5 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a jednak pro přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle $ 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jichž se měl dopustit tím, že v období od 2. 5. 2014 do 12. 2. 2019 v Praze 2, v bytě, v němž vedl společnou domácnost se svou družkou, poškozenou JUDr. YX n ar. C jakož i na jiných místech na území Prahy a mimo ni, nejprve soustavné a dlouhodobě dral poškozenou tím, že ji na základě jím účelové vyhledávaných záminek spočívajících v řešení finanční situace a v výdajných nedostatcich poškozené při vedení domácnosti a výchově společné dcery XX nar. XX  opakované verbálně urážel, například tvrzením, že je alkoholička, tlustá, že by se sebou měla něco dělat, že doma nic nedělá, že by si o ni nikdo neopřel ani kolo a podobné, následné své invektivy vůči poškozené začal stupňovat o označovat ji vulgarismy za ,,kurvu", „piču", začal ji kontrolovat denní režim, určovat jí dobu, za kterou se má dostat domů z práce nebo za kterou má zvládnout nákup, od roku 2015 začal k výpadům verbálním přidávat náznaky fyzických útoků, poškozené vyhrožoval rukou zaťatou v pěst a naznačoval útok vůči ní, poté k útokům přistoupil, například tím, že do poškozené strčil takovou silou, že při úklidu nádobí upadla do vnitřního prostoru myčky, nebo jí vší silou dupnul na nohu, což zprvu maskoval jako nedopatření; poškozenou ve dvou případech, o vánočních svátcích roku 2014 a později ještě jednou o Vánocích roku 2015 nebo 2016, profackoval bobem návštěv v domě jejich rodiči, a co musel být otcem poškozené z domu vykázán; dne 12. 5. 2017 poté, co přišel z práce domů a uviděl v obývacím pokoji rozložené žehlicí prkno, začal nu poškozenou křičet, at' prkno uklidí, a poté, co jej neposlechla, začal ji bít pěsti do obličeje, následkem toho poškozené začalo krvácet z nosu a měla povrchní poranění vlasové části hlavy, v obavě o svůj život telefonicky přivolala hlídku Policie ČR a z bytu na chodbu, přičemž se těchto útoků vůči poškozené dopouštěl za přítomnosti jejich dcery trvající útoky, bití poškozené omezil jen v době, kdy mu pohrozila rozchodem nebo kdy mu kvůli jeho chování hrozil kázeňský postih u jeho zaměstnavatele Policie ČR, ovšem po krátké době v nich opět pokračoval, což se cyklicky opakovalo, poškozená přitom měla obavu i ze střelné zbraně, kterou jako příslušník Policie ČR disponoval a již nechával ležet na viditelných místech bytu; poté, co s ním poškozená dne 14. 7. 2017 z důvodu jeho nepřijatelného chování ukončila vedení společné domácnosti, ji v souvislosti s péči o jejich dceru, jako i svévolné, nevyžádané a bez takové souvislosti, opakované od června 2018 navštěvoval v jejím novém bydlišti v Praze 5, kde ji dne 11. 7. 2018 ze žárlivosti, způsobené tím, že si poškozená našla nového partnera vyhrožoval napřaženou pěstí, poté do ní strčil takovou silou, až upadla na zem, kde ji začal bít do hlavy teniskou, verbálně ji urážel a vyhrožoval ji zabitim; dále ve dnech 10. 6. 2018 a 22. 8. 2018 ji tamtéž vyhledal a opakované ji napadl verbálně i fyzické údery otevřenou dlani do obličeje, kopáním i jinak, například zkroucením ruky za užití policejniho chvatu a sražením na zem do polohy na břiše, čímž jí ve druhém případě způsobil odřeniny pravého lokte, pohmoždění levého boku, pohmoždění pravého zápěstí a lehké pohmoždění měkkých tkání lebky; dne 12. 11. 2018 ji na chodbě před jejím bytem srazil k zemi, kde ji tahal za vlasy, verbálně urážel a poté, co mu poškozená sdělila, že si nepřeje, aby před dcerou nosil svou střelnou zbraň, ji namířil na ni a výsměšným tónem řekl, že nemusí mít strach, že zbraň není nabita; současné poškozené v byte ničil věci, trhal a stříhal oblečení a rozléval kosmetiku, vytrhl a zničil přední registrační značku od osobního motorového vozidla, užívaného poškozenou; vedle toho poškozenou se vzrůstající četnosti a agresivitou soustavně kontaktoval mimo bydliště osobne u prostředky komunikace na dálku, jako jsou telefonáty, SMS správy a textové zprávy platforem Viber a WhatsApp, přičemž poškozenou hrubě verbálně urážl a vyhrožoval jí, že zapomene na to, že je matkou jeho dcery a neochrání ji to, že jejímu novému příteli přeláme všechny kosti v těle, dne 5. 7. 2018 ve 21:06 hod. poškozené napsal, že přísahá na smrt dcery , že toho hajzla zničí", téhož dne ve 21:33 hod. dodal, že o tom mrdovi nechci nikdy v životě nic slyšet!!! Nebo se totálně zaseknu a nebude to vůbec příjemné. Odnese to pouze naše dcera", poté ve 21:39 bod. vyhrožoval tím, že ji udělá v práci takovou ostudu, že bude propuštena, dne 15. 8. 2018 ve 13:13 hod. na její adresu napsal: Tvého zmrda dávám na seznam!!! Abych ochránil naši dceru": po nástupu poškozené do práce v roce 2016 ji v pracovní době opakovaně a proti její vůli telefonicky i osobné opakovaně vyhledával v místě jejího zaměstnání v Praze 3, kde musela být poškozená bud' zapírána kolegy, nebo mu ve blízkém kontaktu s ní musela zabránit až ostraha objektu. Poté, co neuspěl s pokusem o osobní kontakt, se poškozenou. snažil dehonestovat a poškodit v konverzaci s jejími kolegy, jimž tvrdil, že je zadlužená, nespolehlivá a nestará se o dceru, a učinil tak přesto, že jej poškozená mnohokrát žádala a prosila, aby takového pronásledování zanechal; v úmyslu způsobit poškozené závaznou újmu v podobě posílení jejího strachu a obav jeho osoby, a současné v úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch v podobě posílení své moci, síly a dominance nad poškozenou, v rámci výkonu služby příslušníka Policie ČR na svém pracovišti v Praze 4, Vršovická 1664/68, bez oprávněného služebního důvodu vstoupil pod svým loginem a heslem do informačních systému Policie ČR, kde provedl lustraci k osobě poškozené konkrétně dne 11. 6. 2018 ve 13:34 hod. v Centrálním registru obyvatel, Opatření na státních hranicích å Kontrolovaných osobách a dopravních prostředcích, dne 6. 8. 2018 v 10:38 hod. v Centrálním registru obyvatel, Centrální evidenci řidiči, Opatřeních na státních hranicích, Kontrolovaných osobách a dopravních prostředcích a téhož dne ve 13:14 hod. v Centrální databázi objektů a Opatřeních na státních hranicích, dne 23. 8. 2019 v 07:20 bod. v Kontrolovaných osobách u Centrální databázi objekti, Centrálním registru obyvatel a Opatřeních na státních hranicích, a tyto informace pak zneužíval proti poškozené, nejméně dne 6. 8. 2018 ve 13:37 hod., kdy ji za své e-mailové zaslal sdělení, že už zná pravdu o její dopravní nehodě na dálnici D1, u jednal tak v rozporu s ust. S 45 odst. 1 písm. a), b), c), i) ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ust. § 66 odst. 1, 2 as 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ust. § 15 zákona 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, bodem 3 písm. g), i) přílohy 1 k rozkazu policejního prezidenta . Zákona číslo 154/2011, o profesní etice Policie CR, 2.8 odst. 5 písm. a), c), d) Závazného pokyny policejního prezidenta č. 215/2008, kterým se stanoví bližší podmínky a postupy pro zpracování osobních údajů, s 77. 1 odst. 2 Závazného pokynu policejního prezidenta a zákona číslo 168/2009 o programu Dotazů do informačních systémů; přičemž v případě, kdy mu poškozená hrozila, že jeho chování oznámí Generální inspekci bezpečnostních sborů, ji od tohoto postupu odrazoval s tím, že to nejvíce odnese jejich dcera, a prosil ji, at' to nedělá s tím, že již na poškozenou bude hodný, což však opakované nesplnil; chování obžalovaného vedlo u poškozené k rozvoji viktimizačního syndromu spočívajícího v psychických změnách především na emocionální úrovni, podmíněných úzkostně depresivním obtížím, zvýšené emoční citlivostí, vyhýbacích tendencích, poruchách spánku a soustředění a sekundárne v negativnim ovlivnění psychické stability, sebedůvěry a sebehodnocení, stejně tak jako toto chování u poškozené vedlo k důvodným obavám o její zdraví a život.

2. Za toto jednání byl odsouzen podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku za použití s 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena zkušební doba v trvání 4 (čtyř) let. odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena zkušební doba v trvání 4 (čtyř) let. 

 3. Proti tomuto rozsudku podal Mgr. XY prostřednictvím své obhájkyně včasné odvolání co do výroku o vině i trestu. Má za to, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil důkazy provedené jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem., když je hodnotil pouze v jeho neprospěch a nezohlednil jeho obhajobu. Celá obžaloba se opírá pouze o tvrzení poškozené a jejích příbuzných. Výpovědi svědků jsou v podstatě svědectvím z doslechu, když nikdo ze svědků nebyl fakticky přítomen konkrétním incidentů mezi obžalovaným a poškozenou. V přípravném řízení mu byla znemožněna jakákoliv obhajoba, když GIBS prováděl veškeré výslechy jako podání vysvětlení, a nemohl tak na jednotlivé výpovědi reagovat. Soud pak ani nepřihlédl k faktu, že již delší dobu mezi ním a poškozenou probíhají civilní spory, a to jednak ohledně péče a výživného na jejich nezletilou dceru, a jednak ohledně vypořádání jejich majetku. Poškozená se nechala několikrát slyšet, že jej prostřednictvím policie zdiskredituje, v tomto ohledu pak poukazuje na nestandardní kontakt s vyšetřovatelkou GIBS pí. M. Na základě těchto zpochybňujících faktů se měl soud řídit zásadou in dubio pro reo. Neexistuje žádný faktický důkaz, jenž by svědčil o tom, že se žalovaného jednání doopravdy dopustil. Tvrzení poškozené je účelové, a to z důvodů probíhajících vleklých sporů především o majetek, ale i o výchovu jejich dcery. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a sám znovu rozhodl na základě zásady in dubio pro reo, že se obžaloby v plném rozsahu zprošťuje. 

4. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání, jakož i správnost postupu v řízení, které mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad, a dospěl k závěru, že odvolání Mgr. XY není důvodné. . 

5. Pokud jde o skutková zjištění soudu prvního stupně, jsou naprosto správná a úplná. Plně odpovídají výsledkům provedeného dokazování. V přípravném řízení, ani v řízení před soudem odvolací soud nezjistil žádnou podstatnou vadu řízení ve smyslu 5 258 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Právo Mgr. XYna obhajobu bylo zcela zachováno. 

6. Obvodní soud provedl všechny potřebné a dostupné důkazy v souladu s § 2 odst. 5 tr. řádu a ty pak hodnotil tak, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. řádu, tedy nejen jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech. Způsob hodnocení důkazů není v rozporu s obecnou logikou. V hodnocení důkazů provedeném soudem prvního stupně nebyla v projednávané věci uplatňována libovůle a důkazy ani nijak nebyly překrucovány. Na základě takto provedených a hodnocených důkazů dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru o vině obžalovaného. Odvolací soud proto nemá žádného důvodu v tomto případě jakýmkoli způsobem do hodnocení důkazů zasahovat. 

7. Obžalovaný namítal porušení jeho práva na obhajobu, když se nemohl účastnit výslechů svědků v přípravném řízení, které byly vedeny Generální inspekcí bezpečnostních sborů. Odvolací soud se s tímto názorem neztotožnil. Uvedené úkony nebyly prováděny jako výslechy svědků dle 101 tr. řádu, jejichž výpovědi by byly zaznamenány na protokol dle S 55 odst. 1 tr. řádu. Naopak orgán, jenž vede v přípravném řízení vyšetřování, má výslechy svědků provádět jen ve vymezených případech, jak stanoví $ 164 odst. 1 tr. řádu. Ke shromáždění skutečností, zda je na základě podezření důvodné zahájit trestní stíhání a dále podat obžalobu, slouží právě vytěžování osob formou podání vysvětlení. Úřední záznamy o podání vysvětlení pak, až na určité výjimky, nelze v řízení před soudem použít jako důkaz. V tomto případě by byly použitelné pouze za souhlasu obžalovaného. V provedených hlavních líčení byli svědci řádně vyslechnuti a poučeni a obžalovaný za přítomnosti své obhájkyně měl možnost se k jejich výpovědím vyjádřit a klást jim otázky. Nelze tak shledat, že by jeho právo na obhajobu a spravedlivý proces bylo, byť minimálně, porušeno, nebo že by nebyla zachována zásada rovnosti zbraní v trestním řízení. 

8. Jádrem námitek obžalovaného pak byl proces dokazování a zejména pak hodnocení důkazů soudem I. stupně. Zde je třeba upozornit, že proces hodnocení důkazů je doménou soudu prvního stupně vedenou podle zásad § 2 odst. 2, 5, 6 tr. řádu, nikoli věcí vlastní hodnotící úvahy soudu odvolacího, který do tohoto procesu může vstupovat pouze ojediněle, a to v případech, kdy ve věci provedené důkazy soudem prvního stupně nejsou hodnoceny v souladu s tr. řádem, jak již bylo výše uvedeno. Soud I. stupně zcela jasně vyložil, na základě jakých důkazů dospěl k jednoznačnému závěru o vině obžalovaného a pečlivě tyto důkazy hodnotil. Přičemž jednotlivé úvahy a hodnocení důkazů, zejména výpovědi poškozené, obžalovaného a jednotlivých svědků podrobně promítl do písemného odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud pak neshledal žádné výhrady, na základě kterých by měl zákonné možnosti vstupovat do závěru soudu I. stupně, když odůvodnění napadeného rozsudku je koherentní a přesvědčivé. 

9. Odvolací soud se neztotožnil ani s námitkou, že soud I. stupně nevzal v potaz civilní řízení a rozhodnutí. V tomto směru je třeba zmínit základní aspekt zásady volného hodnocení důkazů, dle kterého trestní soud není, až na otázky týkající se osobního stavu, vázán skutkovými závěry soudu ve věcech občanskoprávních. I kdyby soud I. stupně připustil navrhované důkazy z civilních řízení, tak by se nejednalo o důkazy, které by byly nadány vyšší silou, než li ostatní shromážděné důkazy. A to tím spíše, když se jedná o výpovědi týchž osob, tedy poškozené a obžalovaného, které bylo toliko získány v jiném řízení. Je pouze na orgánech činných v trestním řízení, aby si vyhodnotili, zda shromážděné důkazy považují za dostatečné. Ostatně tyto skutečnosti by mohly přinést toliko rozpory v jednotlivých výpovědích, stejné jako se vyskytly i v tomto řízení, když trestné jednání souvisí s konflikty ve vzájemném partnerském vztahu poškozené a obžalovaného. Na základě provedeného dokazování bylo postaveno najisto extenzivní jednání obžalovaného vůči poškozené, a to nejen z výpovědí spolupracovníků poškozené, ale i ze zajištěné komunikace zmíněných. Je pak výlučně na soudu, aby vyhodnotil, zda i nepřímé důkazy, jimiž mohou být případná namítaná svědectví z doslechu, podporují či naopak vyvracejí skutkový závěr o průběhu věci a věrohodnost poškozené. V tomto případě pak soud I. stupně dospěl k závěru, že v drtivé většině případů verzi poškozené podporují. Odvolací soud pak nenalezl žádný právní ani logický nedostatek, který by měl být soudu I. stupně vytknut a z toho důvodu do hodnocení důkazů zasáhnout. Lze snad jen zmínit, že popis skutku je možné považovat za zbytečně rozsáhlý, což jej může činit nepřehledným, nicméně samotná rozsáhlost popisu skutku sama o sobě není právní vadou, jelikož je zcela evidentní, k jakému skutkovému závěru soud I. stupně dospěl. Taktéž právní hodnocení je přiléhavé. 

       10. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud i výrok o uloženém trestu. 

Obžalovaný byl ohrožen uložením trestu za nejpřísnější trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 2 tr. zákoníku se zákonnou sazbou 2 - 8 let. Zároveň bylo nutné do výměry trestu promítnout i fakt, že je ukládán trest úhrnný. V tomto směru lze vyzdvihnout výpověď bývalé manželky obžalovaného paní dle které k žádnému násilnému jednání ze strany obžalovaného v jejich partnerském vztahu nedocházelo. Je tedy zřejmé, že obžalovaný není osobou, u níž by snad hrozilo opakování trestného jednání, když s velkou mírou pravděpodobnosti již nebude žít ve společné domácnosti s poškozenou a lze na dané jednání nahlížet jako na excesivní. Soud I. stupně tak dle odvolacího soudu správně zvolil nejméně invazivní trest, tedy podmíněný trest odnětí svobody. Na druhou stranu delší čtyřletá zkušební

doba snad povede obžalovaného k tomu, aby se jakékoliv další trestné činnosti vyvaroval. Odvolací soud tak uložený trest shledal jako zcela přiměřený a rozhodně nelze považovat za nepřiměřeně přísný, když byl ostatně ukládán u samné spodní hranice zákonné trestní sazby. 

11. Napadené výroky napadeného rozsudku byly tedy odvolacím soudem shledány správnými a nezpochybnitelnými, dospěl tudíž k závěru, že odvolání obžalovaného je nedůvodné, a proto jej podle § 256 tr. řádu zamítl. 

Poučení: 

Proti tomuto usnesení není přípustný další řádný opravný prostředek. Lze však proti němu podat ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení dovolání prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni (S 265e tr.řádu). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud (S 265c tr. řádu). Právo podat dovolání přísluší nejvyššímu státnímu zástupci na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost, kteréhokoliv výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, dále obviněnému pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká ( 265d odst. 1 tr. řádu). Obviněný tak může učinit pouze prostřednictvím obhájce (S 265d odst. 2 tr.řádu). V dovolání musí vedle obecných náležitostí podání ( 59 odst. 3 tr.řádu) být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů odvolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení 265b odst. 1 písm. a) - 1) nebo 265b odst. 2 tr.řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. 

Praha 13. dubna 2021 

JUDr. Libor Vávra, v.r. 

předseda senátu 

č. j. 1 T 137/2018-  

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK  

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud v Domažlicích rozhodl v hlavním líčení konaném dne 12. 7. 2019 v senátě  složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Anderle a přísedících Vojtěcha Váchala a Mgr. Bc.  Kamila Františka Šefla  

Obžalovaný 

X Y 

narozen v , okres , zaměstnance společnosti   a.s., trvale bytem ,  

je vinen, že 

1. v přesně nezjištěné době od roku 2008 do léta roku 2010, v , v místech  společných bydlišť, nejprve v bytě na adrese a dále v domě čp.  v ulici , v podnapilém stavu po vzájemné hádce odhodil manželku  Y X , nar. , na radiátor topení, v důsledku čehož jí způsobil  podlitiny, dále ji opakovaně psychicky ponižoval s tím, že on pracuje u policie a ona  není nic, neumožnil jí rozhodovat o společných financích, nesměla chodit sama za  známými a to z důvodu toho, že poté ji obviňoval, že byla někde souložit.  Poškozené opakovaně křičel, že ji vyhodí z bytu, když se nechovala podle jeho  představ, přiměl ji k podpisu smlouvy na hypotéku, byť dům byl napsán na jeho  syna z prvního manželství, když šla s kamarádkou ven, zamkl dveře s klíčem v zámku  a nechtěl ji pustit do domu s tím, že byla někde souložit a ať táhne. Jednou ji prohodil  vchodovými dveřmi, když ani v jednom případě poškozená lékařské ošetření z obavy  z obviněného nevyhledala, a její případná poranění si lékařské vyšetření nevyžadovala. 

2. v přesně nezjištěné době od roku 2014 do 27. 4 2018, v , v místě  společného bydliště v domě čp- v ulici , poté co jeho manželka,  poškozená Y X, nar. , začala pracovat v SRN, ji opakovaně  telefonicky kontroloval, zda je v zaměstnání, proti její vůli ji sledoval, vyhrožoval 

1

   Shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová 

       1 T 137/2018  

v případě, že okamžitě nepřijede domů, že může se rozloučit s A a že se nedostane  do jejich domu. Po příjezdu domů ji opakovaně osočoval z toho, že místo práce byla  někde souložit, nadával jí do kurev a kund, vyhrožoval, že přijde o střechu nad hlavou,  poté ji opakovaně při nadávkách chytal pod krkem. Poté, co s ním v roce 2014  otěhotněla, a obžalovaný zjistil, že byla na umělém přerušení, neboť s ním žádné děti  již nechtěla mít, poškozené nadával do kurev. Dále poté, co byla v lednu 2015 na  firemním večírku v SRN, ji po návratu nejprve opětovně nechtěl pustit domů, poté co  jí otevřel, jí chytil za bundu a v kuchyni s ní opakovaně hodil na barové židle a dal jí  několik facek. Dále ji v tomto období říkal, že přestane plnit insolvenci a ona to  odnese, nadávky a fyzické útoky ze strany obviněného se stupňovaly a opakovaly,  poškozenou opakovaně škrtil, kroutil ji rukama a sprostě nadával, když v několika  případech byla nadávkám přítomna i jejich nezletilá dcera X X  , nar.  XXX.

Od roku 2016 si vynucoval sexuální styk s tím, že jí vyhrožoval, že přestane platit  insolvenci, když nechtěla, tak poškozeno chytal pod krkem, házel s ní po pokoji,  poškozená opakovaně z obavy z dalšího podobného jednání raději s pohlavním  stykem souhlasila. Ke konci období poškozenou opětovně vyhazoval z domu,  zakazoval nezletilé dceři, aby šla s matkou s tím, že zůstane s ním, poté co poškozená  dne 28. 4. 2018 odvezla dceru k rodičům, přijel za ní obviněný a křičel, že to přehnala a  uvidí, co se bude dít. 

3. dne 10. 4 2018, v , v místě společného bydliště v domě čp- v ulici XXX , ve večerních hodinách při opětovném vynucování pohlavního styku,  který jeho manželka X Y , nar. , odmítala, ji odhodil na  pohovku v přízemí domu, křičel na poškozenou „můžeš mrdat jinde, budeš mrdat i  doma, když nebudeš mrdat, tak tu nebudeš bydlet", na to jí dal facku na tvář, poté, co  mu řekla, že odejde, aby ji nechal být, že nechce, z poškozené rval kalhoty přitom jí  tři krát uhodil přes tvář, svlékl jí kalhoty a spodní kalhotky, přičemž se poškozená  bránila, kopala nohama, až se jí podařilo kopnout obžalovaného a posadit se na  pohovku, chytil jí za hlavu a strčil jí penis do úst, přitom křičel „kuř líp, kuř líp, umíš  to líp", načež ho kousla do penisu, což obviněného značně rozzlobilo, zkroutil jí  pravou ruku a pak ji přehodil do kleku a vnikl zezadu penisem do vagíny, načež mu  poškozená řekla, že se ho štítí, kdy poté obviněný přestal, dále jí vynadal, že když  nebude mrdat, tak aby táhla a vystrčil ji ke dveřím z pokoje do garáže, kde ji chytil a  hodil s ní na dveře, přičemž poškozená oběma rukama rozbila skleněnou výplň dveří  a krvácela na obou rukou, měla pořezané dlaně a prsty rukou, přičemž krvácení viděla  i jejich nezletilá dcera A . Poté, kdy chtěla odjet k lékaři, vzal klíče od auta s tím,  aby zapomněla na to, že někam pojede, křičel, že dneska spát nebude, že budou  mrdat, pak jí chytil pod krkem a křičel, že když může mrdat jinde, může mrdat i  doma, že jí má plné zuby a když nebude mrdat, tak se neovládne a potom teprve  uvidí, co znamená, když je zle a poté svého jednání zanechal 

2

shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová

1 T 137/2018

tedy  

ad. 1)  

týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a takový čin páchal po  delší dobu.  

ad. 2)  

týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a takový čin páchal po delší dobu ad. 3) 

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku  a čin spáchal souloží, čímž spáchal 

zločiny ad. 1) týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d)  trestního zákoníku, ad. 2) týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2  písm. d) trestního zákoníku a ad. 3) znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního  zákoníku 

a odsuzuje se 

se podle § 43 odst. 1 za použití § 185 odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí  svobody v trvání 3 roky, jehož výkon se mu podle § 81 odst. 1, 82 odst. 1 podmíněně  odkládá na zkušební dobu v trvání pěti let. 

Odůvodnění: 

1. Na základě důkazů provedených při hlavním líčení zjistil soud následující skutkový děj:  Soužití obžalovaného s poškozenou bylo od počátku problematické. Již po uzavření  manželství poškozená pociťovala jako příkoří vystupování obžalovaného, ačkoliv je  evidentní, že ji nejprve imponovalo, když se obžalovaný choval tak, že díky svému postavení  u policie není „leckdo“. Posléze, když mezi nimi docházelo k neshodám, ji nejprve, v období  popsaném ve skutku pod bodem jedna chování obžalovaného vadilo. Později z obžalovaného  začala podle vlastních slov, mít strach. Obžalovaný na poškozenou žárlil, vyjadřoval své  obavy, že by mu poškozená mohla být nevěrná a to způsobem podrobně popsaným ve  skutkové větě. Za poškozenou rozhodoval a poškozená se takovým rozhodnutím dílem  z respektu před obžalovaným a později i dílem ze strachu z něj podvolovala. Akceptovala i  nevhodné a násilnické chování obžalovaného, neboť pod vlivem společného soužití a svých  osobnostních charakteristik trpěla představou „omnipotence“ obžalovaného. Jednání  obžalovaného vyšlo najevo poté, co se toho vložil nestandardním způsobem policista. Ten se  dozvěděl o tom, že dcera obžalovaného a poškozeného se jednání obžalovaného svěřila ve  škole. Poškozenou následně kontaktoval s „poučením“ o tom, že pokud to nebude řešit  sama, bude muset ve věci zasáhnout orgán péče o děti a mládež. Tím ji přiměl k tomu, aby o  jednání obžalovaného učinila oznámení na policii. 

3

Shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová

1 T 137/2018  

2. Obžalovaný v přípravném řízení popřel, že by se stíhaného jednání dopouštěl, když na  poškozené se žádného násilí nedopustil. Poměrně obsáhle se vyjádřil k soužití s poškozenou,  poukázal na to, že jí byla odebrána její první dcera a byla svěřena otci. Připomněl úmrtí  společné starší dcery. Poškozenou, kterou si bral v době, kdy měla dluhy a byly na ni vedeny  exekuce, hodnotí jako hysterickou, která jej sama fyzicky napadala údery rukama, za které ji  musel v obraně držet. Od toho mohla mít případné modřiny. Jako motivaci oznámení nabízí  skutečnost, že poškozená se nechtěla finančně podílet na chodu domácnosti. Popřel, že by  poškozené někdy bránil v tom, aby se dostala domů, když policií zaznamenaný případ, měl  být o tom, že si zapomněla klíče. Na otázky policejního orgánu připustil, že mezi nimi  docházelo k hádkám, které mohla slyšet i jejich dcera. Popřel, že by byl pod vlivem alkoholu  agresivní, když alkoholické pije jen střídmě. K pohlavnímu styku poškozenou nikdy nenutil,  byl po domluvě. Poškozená si měla o sex říkat právě slovy, která jsou uvedena ve skutkové  větě rozsudku. 

3. Při výslechu v hlavním líčení obžalovaný poukázal na to, že byl 4 měsíce ve vazbě, kvůli  jednání, které je popisováno jako agresivní pod vlivem alkoholu. Agresivní byla ale  poškozená, on s alkoholem nikdy problém neměl. Nikdy žádnou partnerku neuhodil.  S poškozenou se seznámil v roce 2003. Podrobně popsal, jak jejich vztah vznikl a probíhal.  Poukazoval přitom zejména na materiální stránku společného soužití, kdy veškeré platby byly na něm. Připomněl, že do manželství poškozená vstupovala s dluhy. Byla to právě poškozená,  která pronásledovala jeho, prohlížela mu telefon. Pozastavuje se nad tím, že podle výpovědi  poškozené bylo mezi roky 2011 – 2014 šťastné období, kdy v té době jim zemřela dcera.  Popsal, jak za poškozenou platil její dluhy. Závěrem se vyjádřil k tomu, že s poškozenou byl  proto, že věřil, že se změní. Měl rovněž strach o dceru. Dále se obsáhle vyjádřil k námitkám,  které má vůči policejnímu orgánu a způsobu šetření trestné činnosti. Na dotazy pak vysvětlil,  že k rozbití skla dveří došlo tak, že po něm poškozená hodila sklenici. Poškozenou nikdy  neškrtil. Při hádkách se ji snažil vysvětlit, že pokud se jí s ním nelíbí, má odejít. K pohlavnímu  styku ji nikdy nenutil.  

4. Poškozená vypovídala v hlavním líčení v nepřítomnosti obžalovaného. Problémy začaly už po  svatbě, ale nešlo o časté konflikty. Zhoršilo se to poté, co obžalovaný odešel od policie.  Konflikty byly kvůli penězům, když měl problémy s podnikáním. Vadilo ji, že barák, na který  platili hypotéku, byl psaný na jeho syna. Připustila však, že sama měla z doby před uzavřením  manželství dluhy a exekuce, které ji obžalovaný uhradil. Kupovalo se drahé vybavení.  Obžalovaný ji k jejím připomínkám říkal, že když se jí to nelíbí, může odejít. Když však byl  pod vlivem alkoholu, vystrkal ji před dům. To se stalo už měsíc poté, co dům pořídili. Dále se  vyjádřila k časové souslednosti a k jednotlivým konfliktům. Když jednání obžalovaného  začalo gradovat, chtěla odejít. Ale v tu dobu již probíhala insolvence a ona pod vlivem  informací od policisty K , od soudu a Dr. N , nabyla dojmu, že insolvenci by  v případě odchodu od obžalovaného, musela hradit sama. Z tohoto důvodu s obžalovaným  zůstávala. Uvedla, že během fyzického násilí, si obžalovaný dával pozor, aby ji neuhodil do  tváře. Násilné to ale bylo až poslední rok. Roli v tom hrál vliv alkoholu na obžalovaného.  Popsala, že byla kontaktována policií, že malá ve školce plakala a mluvila o tom, co se doma  děje. Domluvila se s policistou, že se odstěhuje a nic se nebude řešit. Snažila se  s obžalovaným domluvit, měla ho ráda a „měli spolu dítě“. Policie ji ale nenutila říci 

4

Shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová

1 T 137/2018 

nic, co  by říct nechtěla. Oproti informacím s přípravného řízení vypověděla, že mateřskou na účet  obžalovaného posílala po vzájemné dohodě, souhlasila s tím, neboť společně hospodařili. A  hlavně měla exekuce. 

5. Kdykoliv měla k rozhodnutí obžalovaného nějaké připomínky, zdůrazňoval ji, že „on je  někdo.“ V té době ji to vadilo, ale nebála se jej. Popsala incident, kdy ji obžalovaný nechtěl  pustit domů, to volala policii. V době kdy dělala v SRN, si obžalovaný žádnou práci nehledal.  Ohledně podnikání se s ní vůbec nebavil. Svoji výplatu nechávala obžalovanému a sama si  nechávala pouze na pohonné hmoty. Vynucování sexu začalo asi od konce roku 2016.  Většinou byl obžalovaný opilý. Aby měla klid, vyhověla mu. Odmítala až ke konci. Když  odmítla, byla znásilněna, předtím ji k tomu nutil tím, že bude stát před barákem. Pak už ji  udeřil i přes tvář, škrtil ji a hodil přes barové židličky. Na dotazy pak uvedla, že odstěhovat se  chtěla, ale bála se, že by obžalovaný přestal platit insolvenci. Dále se vyjádřila k pořízení  nahrávky komunikace mezi ní a obžalovaným. Po přečtení výslechu z přípravného řízení  poškozená svou předchozí výpověď potvrdila. 

6. Soud ve věci vyslechl svědky. MUDr. X připustila, že ji poškozená říkala, že je ze strany  obžalovaného týrána a že se ho bojí. Mělo to být po incidentu, kdy měla poškozená  „prolítnout“ dveřmi. Sama však žádného agresivního chování obžalovaného přítomna nebyla.  Svědek X Y , kolega poškozené z McDonaldu v potvrdil, že mu poškozená  říkala, že po večírku nebyla vpuštěna domů. O fyzickém násilí se mu nesvěřovala. Y Z , kolegyně poškozené asi rok zpátky, na ni viděla modřiny. Poškozená ji  k tomu řekla, že ji obžalovaný prohodil dveřmi., že u toho měla být i jejich dcera a že ji  obžalovaný znásilnil. Modřiny měla na rukou a na zádech. Jinak se moc nevyjadřovala. Říkala,  že má doma problémy, že ji obžalovaný nechává před domem. Ví to jen z vyprávění od  poškozené. M M další z kolegů poškozené uvedl, že se svěřovala v práci, co se u ní  doma děje. Obžalovaný se napije a přestává se kontrolovat. Vyhrožuje ji, že půjde z baráku a  skončí na ulici. Párkrát ji měl přimáčknout a žádat po ní sex. Na poškozené viděl modřiny.  Po tom znásilnění viděl její ruce. Nemohla v práci ani nic držet. Vysvětlila mu, že byla  znásilněna a prohozena dveřmi. Jemu se svěřovala proto, že ostatní kolegové byli Němci. 

7. Svědek X X popsal vztah mezi obžalovaným a poškozenou jako „Itálii“. Jako  „uštvanější“ hodnotí právě poškozenou, když obžalovaný to zvládá s klidem. Nevšiml si, že  by poškozená měla z obžalovaného strach. Hádali se ale často a hodně se to týkalo jejich  dcery – jejího hlídání. Poškozená používala slova debil, kretén. Obžalovaný reagoval s klidem.  XXX , který se s obžalovaným a poškozenou vídal skoro každý víkend, byl rovněž  svědkem občasných hádek, „klasická Itálie“. Kdo byl iniciátorem, nedokáže určit. Alkohol  obžalovaný přes míru neužíval, nebyl pod jeho vlivem zlý. Ani si nevšiml, že bys jej  poškozená bála. 

5

shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová

1 T 137/2018 

8. Podle § 102 odst. 2 tr. řádu soud přečetl výslech nezletilé svědkyně X X . Ta po  poučení a při výslechu vedeném s přihlédnutím k jejímu věku vypověděla, že obžalovaný  poškozenou vyhazoval, aby se sbalila a odešla. Poškozená jej prosila na kolenou. Poškozenou  „..strkal do skla, až měla na rukou.., a bolelo ji to.“. To ji poškozená ukazovala a říkala,  svědkyně totiž byla nahoře. Ukazovala ji rozedřené ruce. Sama to svědkyně neviděla, protože  se bála jít dolů. Slyšela, jak obžalovaný poškozené říká, že ji srazí ze schodů, aby chcípla.  Popsala i další napadení, ale s tím, že to ji říkala poškozená, to sama neviděla. Na poškozené  viděla modřiny a slyšela, jak ji obžalovaný říká „běž ty krávo.., do prdele.“ K tomu  obžalovaný uvedl, že je zřejmé, že poškozená se v nezletilé snažila vzbudit negativní vztah  k němu. Za tím účelem si i pořizovala nahrávky, které pak nezletilé pouštěla. 

   9. Za stejných podmínek byl přečten protokol o výslechu nezletilé XXX . Ta  s odkazem nato, že po nějakou dobu se obžalovaný podílel na její výchově, využila právo  odepřít vypovídat. 

10. Se souhlasem procesních stran byly čteny protokoly o výpovědi svědkyně B ,  kamarádky poškozené, která připustila, že si ji poškozená stěžovala, že se pohádali a on ji  prohodil dveřmi. Tehdy měla zavázanou ruku. V její přítomnosti se však obžalovaný  k poškozené choval normálně. Poškozená si ji rovněž stěžovala, že raději nikam nechodí, aby  neměla zle. Svědkyně Z , popsala, že nějaké hádky mezi obžalovaným a poškozenou  byly od počátku. Viděla u poškozené ovázanou ruku a ta ji řekla, že ji obžalovaný prohodil  dveřmi. Ví, že řešili finance a poškozená „musela“ začít pracovat v Německu. Obžalovaného  viděla několikrát pod vlivem alkoholu, „na mol“ ale nebyl. Za přítomnosti svědkyně se ale  k poškozené nechoval špatně. XX , byla svědkem toho, jak obžalovaný přijel  poškozenou zkontrolovat do práce – objížděl tam parkoviště. Dále poškozené několikrát  volal na večírek a ona ji druhý den říkala, že ji nechtěl pustit domů. Další informace pak  získala již od poškozené. O tom, že musela obžalovanému odevzdávat výplatu, že ji měl říkat,  aby vypadla a hrubě ji nadávat, že ji prohodil dveřmi. 

11.   Svědek YY , podnájemník v nemovitosti užívané obžalovaným a poškozeným si všiml  rozbitých dveří do garáže. Slyšel dohadování, ale nerozuměl mu. Bydlí na druhé straně domu.  YY hodnotil domácnost obžalovaného a poškozené, jako „italskou domácnost“.  Občas si u poškozené všiml modřin po těle, na to poškozená reagovala tak, že měla jiný názor  než obžalovaný. YX otec poškozené, byl svědkem rozmíšek, mezi obžalovaným  a poškozenou, ale nebylo to nic vážného. Když na dceři viděl modřiny a pořezanou ruku  řekla, že se někde bouchla. Bylo na ni vidět, že je „vyplašená“ ale nechtěla o tom mluvit. Již  dlouho ji s manželkou říkali, že má jít pryč, ale ona tvrdila, že nemůže kvůli insolvenci. Svěřila  se, až když se rozhodla to řešit, že ji obžalovaný párkrát vyhodil na ulici, že ji shodil ze  schodů. I vnučka mu často říkala, že táta je na mámu „zlej“. Obdobně vypovídala i XY , matka poškozené.

6

Shodu s prvopisem potvrzuje Lenka Holubová

1 T 137/2018

12. Nic podstatného k věci neuvedl XYX mladší. Popsal, že soužití jeho rodičů v prvním  manželství obžalovaného bylo normální. Nepamatuje si žádné násilné jednání ze strany otce  vůči své matce. S obžalovaným a poškozenou nebydlel, takže o tom nic neví. A Ř  první manželka obžalovaného vypověděla, že se s obžalovaným v manželství ani nehádali.  Když byl problém, manžel se sebral a odešel z bytu. O týrání poškozené nic neví. Nic  významného neuvedl ani YXY , první manžel poškozené. Rozvedli se kvůli  neshodám. Následně od roku 2014 bydlí jejich dcera společně s otcem a poškozená o ni nemá  žádný zájem. Poškozená jej nožem nebodla, propadl sklem dveří v kuchyni.  

13. XYY si také nevšimla žádného týrání. Ví jen o neshodách a slovních potyčkách.  Poznala, že domácnosti vévodí obžalovaný a musí být po jeho. Modřin si na poškozené nikdy  nevšimla. 

14. Obžalovaný je ze svého jednání dále usvědčován listinnými a věcnými důkazy, zejména  pořízenou fotografií poranění na ruce poškozené, a výtahem komunikace obžalovaného vůči  poškozené. Dále usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 2. 2015, jímž bylo schváleno  oddlužení dlužníků Mgr. Bc. ZX a X Z , plněním splátkového  kalendáře. Byl to insolvenční soud, který dlužníkům (oběma) uložil povinnost, aby vykonávali  přiměřenou výdělečnou činnost a pokud jsou nezaměstnaní, aby usilovali o získání příjmů. 

15. Soud dále přehrál nahrávku pořízenou poškozenou. Z té je patrno, že komunikuje  obžalovaným, který je pod vlivem alkoholu a řeší s ním to, zda může v domě zůstat. Stejně  tak jako obžalovaný, na pořízené nahrávce komunikuje i poškozená s použitím slov, která  jsou uvedena ve skutkové větě rozsudku, jimiž se obžalovaný domáhal na poškozené  pohlavního styku. Nelze přehlédnout snahu poškozené obžalovaného vyprovokovat  k případné agravaci výhrůžek případně snad i násilí. Na straně druhé, komunikace ze strany  obžalovaného odpovídá popisu poškozené tak, jak jej uvedla jak v přípravném řízení, tak  i před soudem.  

16. Ve věci byly dále zpracovány znalecké posudky, které byly se souhlasem procesních stran  v hlavním líčení přečteny. Podle znalce z oboru zdravotnictví odvětví sexuologie, obžalovaný  netrpěl a netrpí žádnou duševní chorobou ani poruchou. Byl tedy schopen rozpoznat  nebezpečnost svého jednání a své jednání ovládnout. Obžalovaný v době páchání trestné  činnosti nadužíval alkohol, ale není na něm závislý. Požití alkoholu mohlo mít odbržďující  efekt na jeho jednání. U obžalovaného nelze vyloučit žárlivost. Nebylo navrženo žádné  ochranné léčení u obžalovaného. Podle znalkyň z oboru zdravotnictví odvětví klinická  psychologie a psychiatrie, PhDr. XXX a MUDr. YYY, je poškozená  osobností s akcentovanými rysy s tendencí vytváření emočně závislých vazeb, zvýšenou  reaktivností a tendencí k manipulaci. Je schopna podat věrohodnou výpověď. Její  věrohodnost je mírně snížena kontextem procesu opatrovnického a rozvodového soudu.  Nebyly shledány sklony k patologické lhavosti. Nebyl zjištěn syndrom týrané ženy a netrpí  žádnou psychickou poruchou způsobenou šetřenými událostmi. 

7

shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová

1 T 137/2018 

17. Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 10. 7. 2019 sp. zn. 13P 162/2018 byla  schválena dohoda rodičů (poškozené a obžalovaného o úpravě poměrů nezletilé pro dobu po  rozvodu manželství. 

18. Po provedeném dokazování dospěl senát nalézacího soudu k závěru, že skutek se stal, tak jak  je popsán ve skutkové větě tohoto rozsudku. Pro bližší odůvodněné je třeba uvést, že  poškozená v době když obžalovaným uzavřela manželství, měla dluhy a byla v exekuci. Za  této situace byla mezi manželi uzavřena dohoda, jak se vyhnout exekučnímu postihu  poškozené - tak že mateřská bude zasílána na účet obžalovaného. To potvrdila i poškozená  při výslechu v hlavním líčení. Z tohoto důvodu soud pominul při konstrukci skutkové věty  pod bodem 1), v obžalobě uvedené, že musela posílat rodičovský příspěvek na účet  obžalovaného. Poškozená rovněž při výslechu před soudem uvedla, že do roku 2010 jí chování obžalovaného vadilo, avšak v té době ještě z něj neměla strach. Z tohoto důvodu  podle názoru soudu nelze za takového stavu ani vyjádření obžalovaného, že buď si dítě nechá  vzít, nebo ať odejde, považovat nucení poškozené k něčemu v takové intenzitě, že by  významně zasahovalo do svobodného rozhodování poškozené. Ohledně hození poškozené  na vchodové dveře, pak poškozená uvedla, že k tomu došlo až v roce 2011.  

19. Obdobně ve skutku pod bodem 2) skutkové věty soud vypustil to, že byla donucena  v důsledku neuspokojivé finanční situace a dluhů z podnikání obžalovaného začít pracovat  v SRN. Tato povinnost ji, jak výše uvedeno byla uložena jako jednomu z dlužníků v rámci  rozhodnutí insolventního soudu. 

20. Poškozená byla ve svých výpovědích konzistentní v tom, že nadřazeným způsobem se k ní  obžalovaný choval od uzavření manželství. Nejprve docházelo k ojedinělým incidentům  z důvodu žárlivosti obžalovaného, tak jak je popsáno ve skutkové větě pod bodem 1).  Chování obžalovaného se stupňovalo od roku 2014 a to v době, kdy byl obžalovaný pod  vlivem alkoholu a od konce roku 2016 si obžalovaný na ni vynucoval sex. Tato tvrzení  poškozené, týkající se násilného chování obžalovaného nacházejí oporu ve výpovědích  H , F , M a také nezletilé A. Někteří ze svědků viděli modřiny,  poranění na rukou poškozené, jiným se s tím poškozená v průběhu doby svěřovala. Dcera  poškozené a obžalovaného pak slyšela hádky mezi nimi a viděla matku poté, co byla ze strany  obžalovaného napadena. 

21. Ohledně tvrzení poškozené o tom, že obžalovaný se choval agresivně pod vlivem alkoholu  a vynucování si sexu, je toto potvrzováno pořízenou nahrávkou. Senát proto nemá žádné  pochybnosti o věrohodnosti výpovědi poškozené, byť si je vědom závěrů znaleckého  posudku, které hovoří o tom, že poškozená je osobností reaktivní s tendencemi k manipulaci.  To je ostatně patrno i z pořízeného záznamu, kde (na rozdíl od zajištěné komunikace přes  mobilní telefon mezi obžalovaným a poškozenou) nechybí komunikace ze strany poškozené. 

8

shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová

1 T 137/2018 

22. Pokud jde o svědky, kteří se vyjadřovali k tomu, že obžalovaný byl klidný, zatímco  poškozenou hodnotí jako „uštvanější“, je třeba uvést, že i jejich výpověď zapadá do  zjištěného stavu. Poškozená je skutečně reaktivní osobností se sklony k impulsivním reakcím.  Obžalovaný pak osobou, která je schopna se ovládat. Jak je však patrno z výpovědi  poškozené a i ze zpracovaného znaleckého posudku na obžalovaného, požití alkoholu v jeho  případě mělo odbržďující efekt, neboť v přehrávaném záznamu je zachyceno, že obžalovaný  (jeho slovy) komunikuje na stejné úrovni hrubosti jako poškozená a nikterak se nesnaží  situaci řešit v klidu. Právě z důvodu sebekontroly obžalovaného a limitované sebekontroly  poškozené, se některým svědkům jevilo soužití obžalovaného a poškozené jako „Itálie“, na  které měla mít hlavní podíl právě poškozená, když obžalovaný to snášel v klidu. Každý ze  svědků (s výjimkou nezletilé A ) však zároveň připustil, že s obžalovaným a poškozenou  stýkali jen občasně, v domácnosti s nimi nežili. 

23. Pokud jde o námitky obžalovaného, týkající se způsobu šetření jeho trestné činnosti  policejním orgánem, je možno mu dát zčásti za pravdu v tom, že policejní orgán v jeho  trestní věci vystupoval (alespoň zpočátku) aktivněji než je z dosavadní praxe obvyklé. Konec  konců sama poškozená uváděla, že s policistou K , řešila nejen jakým způsobem, se má  zachovat (snaha vyhnout se trestnímu oznámení odstěhováním se), ale i to, zda je obžalovaný  v rámci insolvence na rozdíl od ní nepostižitelný. Je však třeba konstatovat, že podle § 2  zákona o policii ČR č. 273/2008 Sb., je úkolem policie předcházet trestné činnosti. § 10 pak  ukládá policistům iniciativu. Jednání policie v této trestní věci tak rozhodně nelze hodnotit  jako nezákonné, ale naopak je soud shledává jako jednání v souladu se zákonem o policii,  pokud jde o činění úkonů k objasnění jednání obžalovaného. 

24. Soud proto uznal obžalovaného vinným tak, jak je uvedeno ve skutkové větě tohoto  rozsudku. 

25. Při právním hodnocení jednání obžalovaného soud zjistil, že obžalovaný v bodě 1) skutkové  věty opakovaným hrubým ponižováním výčitkami a odhozením manželky na radiátor topení,  když v té době s ním sdílela s ním společnou domácnost, týral osobu žijící s ním ve  společném obydlí a takový čin páchal po delší dobu. Stejně tak i jednáním pod bodem 2, kdy  navíc postupně gradovalo jeho násilné jednání proti poškozené v podobě kroucení rukou,  chytáním pod krkem, házení na židle, a vynucováním si na ni sexuálního styku. Jednáním pod  bodem 3) pak pohrůžkami že ji vyhodí, že bude muset ihned odejít a popsaným násilným  jednáním donutil poškozenou k pohlavnímu styku, souloží. 

26. Obžalovaný tak úmyslně naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu týrání osoby žijící  ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jednáními pod bodem  1) a 2) skutkové věty tohoto rozsudku. Jednáním pod bodem 3) pak zvlášť závažný zločin  znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. 

9

Shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová

1 T 137/2018

27. Obžalovaný je za spáchanou trestnou činnost ohrožen úhrnným trestem za přísněji trestný  zvlášť závažný zločin v trvání 2 – 10 let. 

28. Při rozhodování o druhu a výši trestu vycházel soud z ustanovení §§ 38, 39, 41, 42 a 43 odst.  1 tr. zákoníku. 

29. Stupeň společenské škodlivosti jednání obžalovaného je určován zejména chráněným  zájmem, kterým je v tomto případě ochrana rodiny a dětí a dále lidská důstojnost v sexuální  oblasti. Obžalovaný svým jednáním oba tyto trestním právem chráněné zájmy narušil a to  jednak závažným jednáním vůči poškozené a dále též dobou, po kterou takto jednal.  

30. Při zjišťování konkrétní míry intenzity, s kterou obžalovaný porušil zájem chráněný trestním  zákoníkem, soud zjistil, že obžalovaný se jednání, za které je stíhán dopouštěl po delší dobu  zejména útoky, které byly podrobně popsány ve skutkové větě. Z důkazů provedených při  hlavním líčení však bylo rovněž zjištěno, že policejní orgán při konstrukci skutkové věty  usnesení o zahájení trestního stíhání a také v návrhu na podání obžaloby, popsal škodlivé  jednání obžalovaného nad rámec popisu poškozené. Soud musel též přihlédnout k závěrům  znaleckého posudku k osobě poškozené, ze kterého vyplývá, že poškozená má trpí tendencí  k vytváření emočně závislých vazeb a též sklon k manipulativnímu jednání. Pokud tedy  z nahrávky pořízené poškozenou, bylo zjištěno, že obžalovaný s poškozenou spolu vzájemně  komunikovali vulgárním způsobem, tak jak vypověděla poškozená, je to nejen důkaz, který  podpořil výpověď poškozené, avšak svědčí to i o tom, že slova užitá při zachycené  komunikaci byla „běžným“ slovníkem jak obžalovaného, tak ale i poškozené při společné  komunikaci. Soud rovněž přihlédl k tomu, že sama poškozená uváděla, že zpočátku stíhaného  jednání, z obžalovaného strach neměla. Jeho chování jí vadilo, ale nebála se jej. Strach  z obžalovaného a jeho údajné všemocnosti měla až v době, kdy začalo jednání obžalovaného  gradovat. Což bylo v době, kdy se mu přestalo dařit i v podnikání a materiální zajištění společné domácnosti začalo být problematičtější. Je tedy otázkou, do jaké míry byla  poškozená s obžalovaným proto, že jej měla ráda a chtěla, aby společně umořili splátky  v rámci insolvence na straně jedné a do jaké míry ze strachu před jeho „omnipotencí“ a  z jeho násilného jednání, jak uváděla při výslechu na policii a před soudem. Tedy jakou měrou  se na setrvávání poškozené s obžalovaným podílely obavy z obžalovaného a jakou pak obavy  z hrazení dluhů, které za trvání manželství vznikly. Tomu odpovídá i počáteční snaha  poškozené, řešit věc bez oznámení policii. Soud rovněž hodnotil míru agrese a násilnického  jednání, ze strany obžalovaného vůči poškozené. Stupeň společenské škodlivosti, byl naplněn  zejména kroucením rukou, házením poškozenou proti předmětům v domácnosti (barové  stoličky, dveře). Jejím škrcením, nikdy však do ztráty vědomí ani dušení poškozené a  v jednom případě pak jejím znásilněním, kdy se poškozená následně obžalovanému prakticky  vysmála s tím, že mu to ani nejde. Obžalovaný vůči poškozené nepoužil žádné brutálnější  násilí, například bitím s pomocí nějakého nástroje, pálení, zavírání v domě, násilnému bránění styku s okolím, nebo jiné trýznivější zacházení, které rovněž naplňuje skutkovou podstatu  týrání osoby ve společném obydlí. 

10

shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová 

1 T 137/2018

31. Za situace, kdy ani v případech napadení ze strany obžalovaného nebyla nucena vyhledat  lékařské ošetření, senát nalézacího soudu považuje za zjištěné, že intenzita, kterou obžalovaný  naplňoval skutkovou podstatu trestných činů týrání osoby ve společném obydlí podle § 199  odst. 1 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jednáním pod bodem 1) a 2) skutkové věty rozsudku, sice  dosáhla míry škodlivosti trestného činu požadované v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, avšak tuto  hranici významnějším způsobem nepřesáhla.  

32. K obžalovanému bylo zjištěno, že do spáchání trestné činnosti, žil řádným životem. Nemá  žádný záznam o přestupkovém jednání a dosud nebyl soudně trestán. Po ukončení  služebního poměru podnikal a v době kdy bylo zahájeno trestní řízení, pracoval a i nadále  pracuje jako řidič . Zpráva od zaměstnavatele jej hodnotí velmi kladně. Na dotaz  policejního orgánu bylo doplněno, že zaměstnavateli nebylo signalizováno, že by bylo na  obžalovaného podáno oznámení pro přestupek a zaměstnavateli na obžalovaného nebyla  vznesena žádná stížnost.  

33. Jako polehčující okolnosti tak soud hodnotil vedení řádného života obžalovaného, jako  přitěžující pak skutečnost, že svým jednáním spáchal více trestných činů. 

34. S ohledem na výše uvedené, zejména s přihlédnutím k aktuální situaci, kdy se byli obžalovaný  a poškozená schopni dohodnout na úpravě rodičovského styku s nezletilou A , má soud  zato, že uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody obžalovanému, které s ohledem na  dobu páchání trestné činnosti a její závažnost, přicházelo původně v úvahu, by bylo trestem  nepřiměřeně přísným. Za situace, kdy i v průběhu trestního stíhání obžalovaného, je schopen  se (po té co ukončili společné soužití) s poškozenou dohodnout ohledně péče nezletilé, lze  nyní hodnotit trestnou činnost jako sice závažné selhání obžalovaného, které však i přes dobu  trvání, lze hodnotit jako výjimečné v jinak řádném vedení života. Vliv na toto selhání mohla  jak ztráta významného postavení obžalovaného u policie, tak i jeho selhání v podnikání. 

35. Soud proto, aby neprohluboval krizi obžalovaného navíc i blokování styku s jeho dcerou,  přistoupil k uložení pouhé pohrůžky trestem.  

36. Obžalovanému byla uložena pohrůžka při samé spodní hranici trestní sazby v trvání tří roků,  jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Maximálně možná  délka uložené zkušební doby i hrozba trestu by měla být pro obžalovaného dostatečným  varováním, aby se napříště vyvaroval dalšího páchání trestné činnosti či jiného protiprávního  jednání ať již vůči poškozené nebo jinému a zvažoval požívání alkoholických nápojů, které  podle výsledků dokazování mají u něj skutečně odbrzďující účinek.  

11

shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová 

1 T 137/2018

37. K úvaze o možnosti ukládání kombinace trestů, společně s peněžitým trestem nutno uvést, že  obžalovaný (stejně jako poškozená) jsou v současné době v insolvenčním řízení. Uložení  peněžitého trestu by tak komplikovalo nejen povinnost obžalovaného hradit splátkový  kalendář, ale nepřímo by dopadlo též na poškozenou, která je spoludlužnicí. Soud proto  k uložení peněžitého trestu nepřistoupil a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části  tohoto rozsudku.  

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného  vyhotovení k Okresnímu soudu v Domažlicích. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud  v Plzni. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný  pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu  škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro  nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo  způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené soudem) odůvodněno  tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku  nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo  v neprospěch obžalovaného. 

Domažlice 12. července 2019 

Mgr. Milan Anderle, v. r. 

předseda senátu

12

Shodu s prvopisem potvrzuje Lenka Holubová

Číslo jednací: 1T 71/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Prostějově rozhodl dne 22. 7. 2012 v hlavním líčení provedeném v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Petra Vrtěla a soudců – přísedících Mgr. Alexandry Klímkové a Bc. Františka Nevrtala 

t a k t o :

Obžalovaný: 

xxxxxxxxxxxxxxxxxxx 

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

s e   u z n á v á   v i n n ý m ,   ž e 

dne 29. 8. 2011 v době kolem 23:00 hod. v Prostějově na xxxxxxxxx, na chodbě v přízemí domu č. xxxxx po předcházejícím vědomém požití alkoholu v aktuální míře podnapilosti 0,64 až 1,57 promile alkoholu v krvi fyzicky napadl xxxxxxxxxxxxx nar. xxxxxxxx brutálním způsobem tak, že ji chytil rukama za krk a několikrát ji udeřil hlavou o zeď, kopal ji nohama po celém těle a za soustavného fyzického napadání, jmenované přitom roztrhl tričko, osahával ji na prsou a snažil se poškozené svléci kalhoty, což se mu však pro její aktivní odpor nepodařilo; napadením jí pak způsobil kraniocerebrální  trauma s traumatickou poruchou lícního nervu, pohmoždění hlavy a páteře, tříštivou zlomeninu nosních kůstek s funkčně výrazným omezením průchodnosti nosu, otřes mozku, mnohočetné oděrky po těle a kontuze ramene a paže, mnohačetné hematomy víček obou očí s následkem vzniku šedého zákalu, s trvajícím následkem ušní šelesti, poruchou spánku, občasnými závratěmi. Xxxxx musela být též hospitalizována do xxxxx na traumatologickém oddělení Nemocnice Xxxxxx a byla v důsledku napadení následně výrazně omezena v obvyklém způsobu života nejméně po dobu prvních tří týdnů pro výrazné bolesti po celém těla a závratě a trpí stále poruchou spánku a psychickými potížemi, pro které se ambulantně léčí, 

t e d y :

jednak jinému úmyslně ublížil na zdraví

jednak jiného násilím donutil k pohlavnímu styku

t í m   s p á c h a l  

jednak přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku

jednak přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku,

a   z a   t o   s e   o d s u z u j e :

Podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá úhrnný trest odnětí svobody v trvání 33 (třicetitří) měsíců. 

Podle § 81 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. 

Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá, aby během zkušební doby dle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil, a zdržel se nadměrného požívání alkoholických nápojů. 

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu se obžalovanému současně ukládá, aby zaplatil na náhradě škody poškozené xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx částku 240.067,58 Kč. 

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu se obžalovanému současně ukládá, aby zaplatil na náhradě nemajetkové újmy poškozené xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx částku 80.000,- Kč. 

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu se obžalovanému současně ukládá, aby zaplatil na náhradě škody Vojenské zdravotní pojišťovně ČR, se sídlem Drahobejlova 1404,  Praha, IČ: 47 11 49 75, částku 6.213,- Kč. 

O d ů v o d n ě n í 

Na základě důkazů provedených v hlavním líčení zjistil soud skutkový děj uvedený ve výroku tohoto rozsudku. 

Na obžalovaného xxxxxxxxxxxxxxx byla dne 15. 3. 2012 podána obžaloba pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Tohoto zločinu se měl obžalovaný podle obžaloby dopustit tím, že:

dne 29. 8. 2011 v době kolem 23:00 v Prostějově na Sídlišti Svobody, na chodbě v přízemí domu xxxxxxx fyzicky napadl Xxxxxxxxxxx tak, že ji chytil rukama za krk a několikrát ji udeřil hlavou o zeď, kopal ji nohama po celém těle a za soustavného fyzického napadání, se záměrem docílit soulože, jmenované roztrhl tričko, osahával ji na prsou a snažil se poškozené svléci kalhoty, což se mu však pro její aktivní odpor nepodařilo; napadením ji pak způsobil kraniocerebrální trauma, pohmoždění hlavy a páteře, otřes mozku, mnohočetné oděrky po těle a kontuze ramene a paže. 

Soud ve věci již jednou rozhodl dne 18. 12. 2012 rozsudkem, kterým uznal obžalovaného vinným, že dne 29. 8. 2011 v době kolem 23:00 v Prostějově na xxxxxxx, na chodbě v přízemí domu č. xxxxxxx ve stavu několikaminutové poruchy vědomí kvůli patické opilosti po předcházejícím vědomém požití alkoholu v aktuální míře podnapilosti 0,64 až 1,57 promile alkoholu v krvi fyzicky napadl Xxxxxxxxxxx tak, že ji chytil rukama za krk a několikrát ji udeřil hlavou o zeď, kopal ji nohama po celém těle a za soustavného fyzického napadání, jmenované přitom roztrhl tričko, osahával ji na prsou a snažil se poškozené svléci kalhoty, což se mu však pro její aktivní odpor nepodařilo; napadením ji pak způsobil kraniocerebrální trauma s traumatickou poruchou lícního nervu, pohmoždění hlavy a páteře, tříštivou zlomeninu nosních kůstek s funkčně výrazným omezením průchodnosti nosu, otřes mozku, mnohočetné oděrky po těle a kontuze ramene a paže, mnohačetné hematomy víček obou očí s následkem vzniku šedého zákalu, s trvajícím následkem ušní šelesti, poruchou spánku, občasnými závratěmi. Xxxxxxxxxxxxx musela být též hospitalizována do xxxxxxxx na traumatologickém oddělení Nemocnice Xxxxxxxxxx a byla v důsledku napadení  výrazně omezena v obvyklém způsobu života nejméně po dobu prvních tří týdnů pro výrazné bolesti po celém těle a závratě a trpí stále přetrvávajícími občasnými závratěmi, poruchou spánku a psychickými potížemi, pro které se stále ambulantně léčí. Tento skutek byl kvalifikován jako zločin opilství dle § 360 odst. 1 trestního zákoníku, tedy slovy zákona, že požitím návykové látky se z nedbalosti uvedl do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustil jinak trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl obžalovanému uložen podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 185 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obžalovanému uloženo, aby během zkušební doby dle svých sil nahradil škodu a nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, a zdržel se požívání alkoholických nápojů. Dále bylo obžalovanému podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení protialkoholní ve formě ambulantní. Současně soud rozhodl o náhradě škody tak, že podle § 228 odst. 1 tr. řádu obžalovanému uložil, aby zaplatil jednak na náhradě škody poškozené Xxxxxxxxxxxx částku 240.067,58 Kč a jednak na náhradě nemajetkové újmy poškozené Xxxxxxxxxxxx částku 250.000,- Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu soud také obžalovanému uložil zaplatit vynaložené náklady na léčení poškozené příslušné zdravotní pojišťovně, tedy Vojenské zdravotní pojišťovně ČR částku 6.213,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená Xxxxxxxxxxxxxxxx odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 4. 4. 2013 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. 9 To 26/2013, kterým byl podle § 258 odst. 1, písm. f), odst. 2 tr. řádu zrušen pouze výrok o náhradě nemajetkové újmy a odvolací soud rozhodl znovu pode § 259 odst. 3 tr. řádu a § 228 odst. 1 tr. řádu tak, že uložil obžalovanému zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené Xxxxxxxxxxxxxxxx částku 80.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená Xxxxxxxxxxxxxxxx odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 

Nakonec však na základě podaného dovolání rozhodl Nejvyšší soud ČR (dále jen dovolací soud) tak, že podle § 265k odst. 1 tr. řádu, resp. § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil jak uvedený rozsudek soud I. stupně, tak rozsudek citovaného odvolacího soudu a další rozhodnutí, které na zrušovaná rozhodnutí obsahově navazujíc, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dovolací soud podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal zdejšímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 

Dovolací soud se ve svém rozhodnutí nejprve zabýval výtkami obžalovaného, které s koncentrovaly do otázky skutkové, potažmo procesní a dospěl k závěru, že deklarovanému dovolacímu důvodu nevyhovuje žádná z těchto skutkových, či procesních námitek, které obžalovaný ve svém dovolání podřazoval pod vadnou aplikaci hmotného práva a tím právem nesprávného právního posouzení právního skutku. Dovolací soud ke skutkovým námitkám obžalovaného navíc poznamenal, že z hlediska trestně procesního si obžalovaný v rámci výtek vůči nepoužití zásady in dubio pro reo, tedy zásady porušení zásady presumpce neviny obžalovaného, špatně vyložil tvrzení, že jeho odsouzení je založeno výlučně na základě nepřímých důkazů a že tyto netvoří ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu a upozorňuje, že svědecká výpověď poškozené v žádném případě není důkazem nepřímým. K této otázce ještě soud prvého stupně doplňuje, že dovolací soud ve své konstantní judikatuře opakovaně uvádí, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně, který k řádnému provedení hodnocení důkazů má v souladu se zásadou ústnosti a bezprostřednosti v provedeném hlavním líčení nejlepší předpoklady pro své skutkové závěry a že dovolací soud není povolán k tomu, aby bez dalšího přehodnocoval provedené důkazy, aniž by mohl podle zásad ústnosti a bez prostřednosti v řízení odvolání sám provést. Dovolací soud opakovaně ve své judikatuře poukazuje na pouze výjimečný průlom do této zásady, který připustil ústavní soud ve své judikatuře (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2004 sp.zn. III US 359/05 nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2004 sp.zn. I US 4/04), podle kterého může dovolací soud zasáhnout pokud jde o otázky skutkové a skutkové hodnocení pouze tehdy, pokud rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, včetně úplné absence skutkových zjištění, tedy nastala-li by situace, kdy by zjištění soudu nemělo žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo zjištění soudu nevyplývaly z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, a nebo zjištění soudu jsou právním opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Pouze takový extrémní nesoulad umožňuje dovolacímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudu prvého či druhého stupně. I přes tuto ustálenou soudní praxi korigovanou ústavním soudem, Nejvyšší soud v této dané věci ve svém dovolacím rozhodnutí takový extrémní nesoulad nezjistil a zabýval se jinými podstatnými námitkami obžalovaného, které nakonec vedly dovolací soud ke zrušení rozhodnutí soudu prvého i druhého stupně. 

Dovolací soud totiž dospěl k názoru, že soud prvého ani druhého stupně se náležitě nevypořádaly s přesvědčivým zdůvodněním závěru, že v případě obžalovaného se jedná o takový druh intoxikace v době spáchání skutku ať již v důsledku požitého alkoholu či léků, které by bylo možno podřadit pod tzv. patologickou opilost. Dovolací soud vytkl soudu prvého stupně, že při hodnocení otázky zavinění obžalovaného ve stavu připomínajícího stavu nepříčetnosti nedocenil to, že závěr o zavinění pachatele k přivození si stavu, v němž byly jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti v důsledku aplikace návykové látky v daném případě alkoholu vymizelé, je v případech patické opilosti třeba budovat na jiných skutečnostech, než by tomu bylo v případě, že by si stav nepříčetnosti pachatel navodil opilostí prostou. Dovolací soud uvádí, že z odborného hlediska je patická opilost považována za zvláštní případ intoxikace pachatele, tzv. mrákotní stav, který nemusí souviset s chronickým alkoholismem, ani s množstvím požitého alkoholu. Její podstatou je intenzivní stav tzv. mrákotný stav deliriozního, či automatického průběhu s halucinacemi a paranoidní interpretací, přičemž v tomto stavu může dojít i po požití i malé dávky alkoholu, přičemž hypotetickým předpokladem je náhodné střetnutí aktuálního oslabení organismu pachatele s možnou diskrétní predispozicí, která nedosahuje stupně organické poruchy, nebo psychopatické odchylky. Připouští se i vliv současného požití alkoholu a psychofarmak. K tomu pak dovolací soud citoval odbornou literaturu a připomněl, že z hlediska trestní odpovědnosti je dle trestní nauky při patologické opilosti významné, zda u pachatele šlo o:

1. nahodilou, přechodnou, jednorázovou dispozici k patologickému uopojení u jinak zdravého a normálního jedince, normálně citlivému i vůči alkoholu, který o dispozici vyvolanou součtem náhodně se shluknuvších faktorů vyvolávajících abnormální účinek alkoholu, 
2. dispozici relativně trvalou podmíněnou vleklým chorobným stavem do centrální nervové soustavy, nebo somatických orgánů majících vliv na vstřebatelnost alkoholu, např. choroby jater.

Tato otázka pak byla významná pro právní posouzení skutku z hlediska trestného činu opilství podle § 36 odst. 1 trestního zákoníku a pro otázku posouzení zavinění ve vztahu přivedení se do takového stavu nepříčetnosti ve kterém pachatel spáchá jinak trestní čin (tzv. Actio libera in causa dolosa či culposa). Dovolací soud připomíná, že v případě, kdy pachatel při patologické opilosti, či nepříčetnosti nemůže pokrýt ani svou nevědomou nedbalostí typicky byl první projev tohoto typu opilosti byla trestní odpovědnost vyloučena s poukazem na ustanovení § 126 trestního zákoníku. Dovolací soud vytkl soudu prvního stupně, že při zjišťování otázky příčetnosti obžalovaného soud chybně přistoupil nejprve k přiznání znalce z oboru zdravotní odvětví psychiatrie a sexuologie a teprve po zpracování tohoto posudku přistoupil k přibrání znalce z oboru zdravotnictví odvětví toxikologie, k otázce míry požitého alkoholu obžalovaným podle dosavadního skutkového zjištění, ale tento posudek již nebyl znalci z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a sexuologie předložen. Dovolací soud poukazuje na prvotní závěr znaleckého posudku z oboru zdravotnictví z odvětví psychiatrie a sexuologie Doc. MUDr. Buzka, který u obžalovaného diagnostikuje při použití většího množství alkoholu v kombinaci s léky patickou, či patologickou opilost v době, kdy je obžalovaný agresivní a nekoordinovaně nápadně poškozenou a přivodí jí závažná poranění, přičemž sexuální motivace jednání na první pohled není jasná. Znalec uvádí, kombinace s léky xxxxxxx, xxxxxxxxxxx, xxxxxxxxx, č xxxxxxxx  vzniku patické opilosti přispěla, avšak že tyto stavy vznikají i bez kombinace s těmito léky. 

Naproti tomu znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie znalce Ing. Války uvádí, že hodnocené léky se podle znalce nemohly podílet na chování obviněného, pouze částečné spolupodílení léku xxxxxxxxxxxxx na vzniku amnézie a hodnotí tehdejší aktuální hladinu alkoholu v krvi obviněného 0,4 až 1,57 promile, jako podnapilost od lehkého až po střední stupeň na dolní hranici intervalu. Dovolací soud uvádí, že soud prvého stupně měl provést další dokazování k otázce, zda obžalovaný v minulosti již nějakou takovou podobnou patickou opilost prodělal, k otázce zavinění ve stavu k přivození si stavu nepříčetnosti, přičemž samotné vědomé požívání alkoholu obžalovaného a z něho pramenící vědomosti o jeho důsledcích na jeho chování dovolací soud označuje jako nepřípadnou argumentaci. Dovolací soud proto nalézacímu soudu uložil, aby obstaral znalecký posudek ve smyslu § 110 odst. 1 trestního řádu od znaleckého ústavu, tedy znalecký posudek z oboru zdravotnictví z odvětví psychiatrie, který by dostatečně zhodnotil komplikovanou otázku případného vzniku patické, tedy patologické opilosti, neboť jde o velmi zřídka vyskytující se stav a z tohoto důvodu jde o výjimečný, zvlášť obtížný případ, který si vyžaduje zvláštního vědeckého posouzení znaleckých ústavem. Za tímto účelem měl nejprve soud prvého stupně podle pokynů dovolacího soudu se pokusit nejprve objasnit např. vyžádání zprávy z místa bydliště, či spisu o přestupcích obviněného, jaký byl stav obviněného k alkoholickým nápojům v době předcházející v době činu a poté přibrat znalecký ústav a nechat vypracovat znalecký posudek tímto znaleckým ústavem k této otázce. 

Dále dovolací soud vytkl soudu prvého stupně, že soud prvého stupně nesprávně aplikoval ustanovení § 99 trestního zákoníku upravující podmínky uložení ochranného léčení při uložení ochranného léčení protialkoholnímu obžalovanému. Podle odvolacího soudu k tomu nebyly dány zákonné podmínky, přestože znalec navrhl protialkoholní léčení ambulantní formou, neboť nebyla splněna zákonná podmínka bud' aby obžalovaný byl z hlediska psychiatrického, nebo sexuologického nebezpečný, pokud spáchal poškozenému duševní poruchu, nebo případně podmínka, že v případě, že pachatel, který spáchá trestný čin pod vlivem v souvislosti s užitím návykové látky je pachatelem, který takovou návykovou látku zneužívá, přičemž zneužívání návykové látky se rozumí případy, kdy pachatel se oddává užívá, např. požívání alkoholu dlouhodoběji, či trvale. Toto z provedeného dokazování v případě obžalovaného nebylo možno dovodit. Proto tento výrok o uložení ochranného léčení shledal dovolací soud nezákonný. Na závěr dovolací soud uvedl, že v případě, že soud bude rozhodovat na základě doplněného dokazování znovu, bude vázán zásadou zákazu zhoršení postavení obžalovaného v řízení po tomto zrušeném rozsudku ve smyslu § 265s odst. 2) trestního řádu, což však neznamená že by v případě dovození trestní odpovědnosti obžalovaného bylo posouzení jeho činu výlučně vázáno na skutkovou podstatu na trestného činu opilství podle § 360 dost. 1 trestního zákoníku. Dovolací soud uvádí, že pokud z již doplněného dokazování vzešel poznatek, že se obžalovaný nedopustil činu ve stavu patické opilosti, tedy stavu v němž by byly jeho rozpoznávací nebo ovládací schopnosti pod vlivem požitého alkoholu vymizelé a došel-li by soud prvého stupně k závěru, že trestně odpovědný za trestné činy, jehož zákonné znaky byly jeho jednáním naplněny, dle dosavadního hodnocení soudu prvního stupně, jako trestné činy ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku, pak právní posouzení těchto skutků a uznání obžalovaného vinným těmito trestními činy není porušením této zásady, zásady porušení postavení obžalovaného. 

Soud prvého stupně se tedy řídil těmito právními závěry obsaženými v dovolacím rozhodnutí a doplnil dokazování v naznačeném směru, případně sám z vlastní iniciativy znovu doplňoval dokazování. 

Nejprve je třeba však zrekapitulovat dosud provedené dokazování a v návaznosti na něj doplněné dokazování po zrušení rozsudku soud I. stupně dovolacím soudem. 

Obžalovaný ve své výpovědi v přípravném řízení i u hlavního líčení opakovaně popřel, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Obžalovaný uvedl, že byl požádán xxxxxxxxxxxx a xxxxxxxxxxxxx z důvodu předchozí známosti o opravu fritovacího hrnce a elektrického spínače, tento opravený fritovací hrnec jim přinesl 29.8.2011. Uvedl, že v odpoledních hodinách pouze zastihl ve dveřích xxxxxxxxxxxxxxxx, která odcházela a řekla mu, ať přijde později, že nemá čas. Čekal před domem xxxxxxxxxxxx zhruba od 16.00 hod., kdy kolem 18.00 hod, viděl přicházet z protější vinotéky xxxxxxxxxxxxxxx, který jej zval na víno, což odmítl. Kolem 19.00 hod. se dostavili do bytu xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx pak přišla do bytu až zhruba kolem 20:00 hod. Po opravě elektrického spínače a předvedení opraveného fritovacího hrnce si všichni sedli do obývacího pokoje. Obžalovaný uvedl, že mu Xxxxxxxxx třikrát až čtyřikrát nabízel, aby se s ním napil tvrdého alkoholu, což odmítal. Xxxxxxxxx mu poskytla večeři smažený řízek s bramborovým salátem, ke kterému vypil pouze jedno pivo zn. Světák. Uvedl, že vypil jednu menší odlévku tvrdého alkoholu. Došlo na debatu, kdy obžalovaný řekl nevhodnou poznámku, že je šikovný oproti Xxxxxxxxxxxxxx. Následně Xxxxxxxxxxx se měl na něho naštvat, ukázat otevřenou pěstí před nosem a poté to ještě několikrát zopakovat a odejít z pokoje pryč. V obývacím pokoji tedy zůstal obžalovaný s Xxxxxxxxxxxx. Obžalovaný uvedl, že následně z bytu odcházel kolem 21.30 hod., kdy jej vyprovázela z bytu Xxxxxxxxxx. Popsal, že měl také problémy s obouváním, že se mu přetrhl řemínek na botech. Následně šli po schodišti z druhého patra do přízemí. Před ním šla Xxxxxxxxxxx. On šel opožděně kvůli problémům s obouváním za ní. Mezitím zhaslo světlo. Obžalovaný ve tmě došel ke vstupním dveřím do panelového domu. Snažil se otevřít, což mu nešlo, neboť dveře byly uzamčeny. Během půl minuty, kdy opět se zapnulo osvětlení, na chodbě stál ve vstupní chodbě Xxxxxx, který na něj křičel“ „podívej se, co jsi udělal“. Obžalovaný uvedl, že si není vědom, že by se čehokoliv dopustil. Xxxxxxxxxx na to odemknul dveře, kopnul jej do zadku a vyhodil jej ven ze dveří. Obžalovaný uvedl, že následně si odemknul své jízdní kolo, které měl zaparkované u odpadkového koše, a pěšky kvůli jednosměrné ulici šel k nedalekému obchodnímu domu Haná, kde nasedl na kolo a dojel domů, kde se vysvlékl, umyl a šel spát. Obžalovaný dále uvedl, že na druhy den mu volal Xxxxxxxx s tím, že fyzicky napadl Xxxxxxxxx, že byl celý od krve a že celou věc nahlásil policii. Obžalovaný uvedl, že o ničem takovém neví, že podle jeho názoru mohl pod schody čekat na ně Xxxxxxxx, až půjdou dolů, napadnout Xxxxxxxxx a celou věc vykonstruovat na něj ze žárlivosti. Když pak byl obžalovaný dotazován, kde se tedy nacházela Xxxxxxxxx, když v okamžiku po zapnutí osvětlení na chodbě stál u něj Xxxxxxx, obžalovaný uvedl, že ji nikde neviděl. Již tato část výpovědi obžalovaného působí poměrně nesourodým dojmem a nelogičností. Není možné, aby Xxxxxxxxx napadl Xxxxxxxxx a přitom neprošel kolem obžalovaného. Na druhé straně pokud by Xxxxxxxxxx Istivě čekal na obě někde ve sklepení a v době, kdy by přicházeli, napadl Xxxxxxxxxx, je s podivem, kde by se najednou Xxxxxxxxxx během několika vteřin vytratila, když Xxxxxxxxxx křičel na obžalovaného u vstupních dveří,“ co to udělal“. 

Soud tedy vyslechl jednak poškozenou svědkyni Xxxxxxxxxx jednak svědka Xxxxxxxxxx  dále vyšlo najevo, že část skutkového děje měl pozorovat další obyvatel domu Xxxxxxxxxx také i z přípravného řízení vyslechnutý svědek na úřední záznam o podaném vysvětlení pan Xxxxxxxxxx. Všechny tyto osoby soud vyslechl a na základě jejich výpovědí dospěl k závěru, že obžalovaný se dopustil činu, který je mu kladen za vinu. Soud však ve věci ještě nechal zpracovat po podání obžaloby znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, Doc. MUDr. Bogdana Buzka, CSc., který je pro oba obory zapsán v seznamu znalců, neboť samotná obhajoba obžalovaného z přípravného řízení a zajištěné výpovědi svědků Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx nasvědčovaly tomu, že obžalovaný mohl být ve stavu patologické opilosti, což mohl vysvětlovat některé nelogičnosti v popisu událostí ze strany obžalovaného, pokud obžalovaný ve své výpovědi záměrně nezamlčuje skutečný průběh děje. Obžalovaný například ani v přípravném řízení ani při své prvotní výpovědi u hlavního líčení si nevzpomněl, jestli kolem 3. hodiny ranní se měl vracet před bydliště Xxxxxxxxxx, požadovat po něm brašnu se svým nářadím a pokřikovat na něj na balkoně, což pak popisoval svědek Xxxxxxxxxx který si zcela jednoznačně na to vzpomněl a uvedl také čas, že bylo zhruba třičtvrtě na tři. Tuto událost pak obžalovaný připustil až ve svém vyjádření po výslechu svědka Xxxxxxxxxx v dalším odročeném hlavním líčení, avšak i nadále popíral požití většího množství alkoholu. Z výpovědi Xxxxxxxxxx vyplývá, že jde o skutečně vnímavého pozorovatele. Uvedl, že se vzbudil v tu dobu, podíval se na hodiny, slyšel křik, takže viděl z balkonu obžalovaného a popsal, že se potácel kolem svého kola, nemohl na kolo nasednout, jevil jednoznačně známky podnapilosti – vrávoral, nedokázal manipulovat s kolem, předtím hlasitě vykřikoval. Obžalovaný přitom popírá, že by vypil větší množství alkoholu. Soud také v této věci nechal zpracoval znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. 

Z výpovědi svědkyně Xxxxxxxxxx vyplývá, že tato v uvedené době žila v společné domácnosti se svým tehdejším druhem Xxxxxxxxxx a to již Xxxxxxxxxx let. Obžalovaný Xxxxxxxxxx se seznámil s Xxxxxxxxxx jako soused nedaleké "garáže a "dvakrát pomáhal v jejich domácnosti s nastavením nějakých satelitních služeb na televizoru a spravoval vypínač. V uvedený den obžalovaný přinesl opravený fritovací hrnec a měl přijít spravovat světlo k nim do bytu tedy 29.8.2011. Svědkyně Xxxxxxxxxx uvedla, že vycházela z domu, když k nim přišel, bylo to odpoledne. Již v tomto okamžiku Xxxxxxxxxx uvádí, že pozorovala na obžalovaném jeho ,,divné“ oči. Svědkyně uvedla, že šla na domluvenou schůzku a uvedla obžalovanému, aby se zastavil později. Následně přišla do bytu, kdy v bytě byl Xxxxxxxxxx i obžalovaný, měli otevřené pivo, láhev od koňaku typu Napoleon. Svědkyně uvedla, že poskytla obžalovanému také večeři. Během večera se obžalovaný choval žoviálně, když přes stůl se natahoval k Xxxxxxxxxx začal jí hladit ruku a vyjadřoval jí svou náklonnost. Následně měl Xxxxxxxxxx se dopustit slovních narážek na Xxxxxxxxxx že neumí nic opravit. Následně tedy Xxxxxxxxxx odešel pryč do vedlejšího pokoje. Svědkyně uvedla, že obžalovanému nejenom že nalévala další odlévky alkoholu z lahve s Napoleonem, ale že pak obžalovaný si naléval i sám a také převrátil lahev na stole. Když pak obžalovaného vyprovázela z bytu, rozsvítila na chodbě, obžalovaný se obouval. Když přišla na druhé schodiště z mezipatra na první patro, zhaslo chodbové světlo, takže volala na obžalovaného, aby zůstal stát, že mu zapne osvětlení v prvním patře, což učinila. Obžalovaný šel dále po schodech. Poškozená přišla až ke vchodovým dveřím a najednou byla napadena zezadu škrcením, nemohla ani křičet, jenom sípala, někdo ji začal bít, roztrhal halenku, škrtil, tahal jí za vlasy, tloukl hlavou o zeď, snažil se jí sundat z prstů klíče, vtom zahlédla kudrnatou hlavu a je přesvědčená, že to byl Xxxxxxxxxx protože nikdo jiný tam být nemohl. Následně se zapnulo opět osvětlení, na chodbu přišel Xxxxxxxxxx který směrem k obžalovanému pronesl slova: „,co jsi to udělal“. Obžalovaný měl tvrdit, že neudělal nic, že z venku přišli dva chlapi, kteří fyzicky napadli Xxxxxxxxxx a zavřeli zase za sebou dveře.

Xxxxxxxxxx k bližšímu popisu napadení uvedla, že také jí obžalovaný kopal kolenem, byla samá modřina, to i na prsou, na prsou ji osahával, snažil se jí stáhnout kalhoty, což se mu nepodařilo, roztrhl jí halenku, na prsou neměla podprsenku. Když pak přišel Xxxxxxxxxx a bylo zapnuté osvětlení na chodbě, Xxxxxxxxxx od ní poodstoupil, byl celý od krve. Xxxxxxxxxx  na odpověď Xxxxxxxxxx reagoval tak, že jej chytil a vyhodil ven a ještě se jej dotazoval, proč tedy nepomohl Xxxxxxxxxx, když tedy ji někdo cizí napadl. Uvedla, že Xxxxxxxxxx ji poté odvedl nahoru, vzal kýbl, umýval zeď, podlahy, následně volali policii. Uvedla, že se na místo pak seběhli lidé z domu a že mezi nimi byl svědek Xxxxxxxxxx, který v domě bydlí. Svědkyně uvedla, že když Xxxxxxxxxx začal křičet na Xxxxxxxxxx co provedl, tak na místo měl přijít právě svědek Xxxxxxxxxx. Svědkyně se pak vyjádřila ke svým zdravotním komplikacím, které v důsledku napadení nastaly. To znamená, že došlo ke zhmoždění hlavy, k velkým podlitinám na těle a zejména v obličeji, ke zhmoždění krční páteře, omezené hybnosti ramene, poruše sluchu, závratím, vzniku šedého zákalu na očích, k vyraženému zubu, má dosud poruchy spaní, trpí občasnými závratěmi, neustále se léčí u neuroložky, v psychiatrické ambulanci. 

K dotazu, co sdělila policistům, kteří se na místo dostavili, svědkyně Xxxxxxxxxx  uvedla, že policisté viděli, jak vypadá a že jí měli sdělit, že s tím nebudou nic dělat, až ráno se má dostavit na policii. Byla v té době v šoku a nebyla si jistá, kdo jí měl ty klíčky brát z prstů a kdo ji tedy napadl. Sdělila jim verzi, kterou sdělil původně obžalovaný Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx ve vchodě po napadení, tedy že do domu vešli dva muži a měli ji napadnout. Pak si domyslela, že to nemohl být nikdo jiný než Xxxxxxxxxx. K otázce druhu a množství požitého alkoholu Xxxxxxxxxx uvedla, že tento tedy za její přítomnosti vypil tak dvě až tři piva a pět až šest odlévek tvrdého alkoholu typu Napoleon tedy 40 % alkoholu. Z bytu pak odcházeli kolem 23.00 hod. Svědkyně uvedla, že nejprve s Xxxxxxxxxx volali městskou policii, ale že strážníci přijeli a nechtěli celou záležitost řešit, odkázali je na Policii ČR, takže volala pak policejní hlídku, která se dostavila k nim do bytu. V mezidobí ještě v noci telefonoval Xxxxxxxxxx s výhružkou, že se nedožije peněz, s vysvětlením, že věděl, že prodává nějaké pozemky.

Soud pak vyslechl také svědka Xxxxxxxxxx jehož výpověď korespondovala s výpovědí svědkyně Xxxxxxxxxx. Svědek potvrdil, že tedy kolem 18.30 hod. se sešel s Xxxxxxxxxx  přišli do bytu, kde až později se vrátila Xxxxxxxxxx a byla mu nabídnuta večeře. Xxxxxxxxxx nabídl obžalovanému jednu odlévku alkoholu, pivo, které vypil po večeři, poté mu nalil znovu tvrdého alkoholu, následně si Xxxxxxxxxx  naléval již sám, začal Xxxxxxxxxx obtěžovat hlazením po ruce a vyjadřováním náklonnosti v přítomnosti Xxxxxxxxxx a vůči Xxxxxxxxxx měl narážky na jeho nedostatek zručnosti. Xxxxxxxxxx se tedy odebral do ložnice lehnout. Probudila se kolem 23.00 hod. a viděl, že je v bytě všude rozsvíceno, V obývacím pokoji převrácená láhev s alkoholem, dveře do chodby byly otevřené. Seběhl dolů a viděl na zemi u vchodových dveří ležet Xxxxxxxxxx celou od krve, krvavé stopy na zdi, s roztrženou blůzou a u vchodu viděl stát Xxxxxxxxxx. Svědek uvedl, že bylo zamčeno, takže Xxxxxxxxxx nemohl ven. Xxxxxxxxxx měla na prstě klíče od vchodových dveří, které držela. Tak se obrátil na Xxxxxxxxxx co to udělal, který měl odpovědět na to, že Xxxxxxxxxx fyzicky napadli dva muži, kteří pak následně odešli. Nato. Xxxxxxxxxx se zeptal, proč ji nepomohl. Nato Xxxxxxxxxx neodpověděl. Následně ho vytlačil ze dveří ven. On měl stát ale za dveřmi a hlasitě na něj volat, aby jej pustil zpátky dovnitř, že mu dá facku. Svědek uvedl, že následně šel tedy nahoru do bytu s Xxxxxxxxxx které pomohl umýt, zavolal policii nejdříve městskou, kteří mu uvedli, že toto řešit nebudou, ať zavolá Policii ČR, která přijela kolem půlnoci. Uvedl, že ještě šel na balkon a házel tašku s nářadím obžalovanému, což měl slyšet svědek Xxxxxxxxxx a i to, že mu Xxxxxxxxxx nadává. Svědek uvedl, že přítomným policistům také sdělil verzi, že nějací dva chlapi měli vpadnout dovnitř a fyzicky napadnout Xxxxxxxxxx což oni brali jako úsměvnou teorii. Svědek také uvedl, že mu následně volal Xxxxxxxxxx ještě kolem 3. hodiny v noci a vyhrožoval mu. Podle Xxxxxxxxxx obžalovaný během pobytu na návštěvě u nich vypil několik odlévek nejméně čtyři odlévky tvrdého alkoholu typu Napoleon a zhruba šest dvanáctistupňových piv. Svědek dále uvedl, že když přišel dolů ke vchodovým dveřím a viděl u zdi schoulenou ležící Xxxxxxxxxx a všude krev na zdech, tak v tu chvíli přišel i na chodbu svědek Xxxxxxxxxx, který bydlel v tomto domě. Svědek také uvedl, že když viděl Xxxxxxxxxx tento měl na sobě na krátkých kalhotech stopy od krve a na triku taktéž. Svědek Xxxxxxxxxx uvedl, že se přímo s Xxxxxxxxxx nesetkal, že tento měl slyšet zezdola sípání, přijít dolů, vidět krev na zdi, s tím se pak svěřil až následující den Xxxxxxxxxx. 

Soud tedy vyslechl také svědka Xxxxxxxxxx u hlavního líčení. Svědek Xxxxxxxxxx uvedl, že bydlí v prvním patře v panelovém domě, v druhém patře bydlí pak Xxxxxxxxxx. V noci z 29. na 30.8.2011 byl doma a někdy v nočních hodinách slyšel hluk, tak seběhl dolů. Viděl na chodbě plnou stěnu od krve a viděl tam stát Xxxxxxxxxx. Xxxxxxxxxx držel v ruce hadru a na zemi byl kýbl s vodou, všude bylo plno krve, takže se zděsil. Xxxxxxxxxx již neviděl, až později se dozvěděl, že Xxxxxxxxxx už Xxxxxxxxxx mezitím odvedl do bytu nahoru. Xxxxxxxxxx mu uváděl, že mu Xxxxxxxxxx zbil přítelkyni, na což měl reagovat Xxxxxxxxxx tak, že stál a pouze se kolem sebe díval a mlčel. Na Xxxxxxxxxx viděl, že měl šortky od krve a také tričko od krve. Asi po nějakých 14ti dnech měl potkat Xxxxxxxxxx, která se jej ptala, zda by jí celou záležitost dosvědčil u soudu. 

Soud také vyslechl svědka Xxxxxxxxxx který bydlí ve stejném domě jako Xxxxxxxxxx  v tom samém vchodě, dělá domovního důvěrníka, bydlí ve čtvrtém patře, a uvedl, že v uvedené noci asi kolem 1.00 hod. slyšel nějaký hluk, když šel na záchod, čemuž nevěnoval přílišné pozornosti. Poté zase kolem 2.45 hod. slyšel znovu hluk, velký křik, dohadování, tak vyšel na balkon a viděl Xxxxxxxxxx jak volá na balkon k Xxxxxxxxxx a domlouvá se s Xxxxxxxxxx o vrácení nějakého nářadí. Xxxxxxxxxx uvedl, že Xxxxxxxxxx nebyl schopen několikrát odemknout kolo, když se spolu dohadovali, a jevil zjevně známky podnapilosti. Následující den Xxxxxxxxxx viděl, že ve vchodu u dveří je umytá zem a na zdi ještě byly otisky krevních stop stejně jako na klice. 

Soud za této situace se tedy musel vyrovnat s určitými rozdíly ve výpovědi Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx na jedné straně, dále výpovědi Xxxxxxxxxx a výpovědi také Xxxxxxxxxx. Dá se říci, že výpověď Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx je ve shodě, pokud jde o okamžik, kdy ke vchodovým dveřím měl přijít Xxxxxxxxxx. Pokud skutečně je to svědek, který vypovídal pravdu, pak se nabízí několik variant. Obžalovaný tvrdí, že to Xxxxxxxxxx neviděl, tudíž tento svědek vypovídá křivě ve prospěch Xxxxxxxxxx, který má být podle obžalovaného skutečným pachatelem fyzického napadení Xxxxxxxxxx. Je faktem, že Xxxxxxxxxx uvedl, že se s Xxxxxxxxxx nesetkal. Xxxxxxxxxx zase uvedl, že na místo, když přišel, viděl Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx ale neviděl už Xxxxxxxxxx. Soud se ještě pokusil k této záležitosti ještě doplnit dokazování konfrontací výpovědí svědka Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx u hlavního líčení konaného dne 15.7. 2014. Oba svědci sice zopakovali podstatné části svých předchozích výpovědí, na bližší detaily si pro odstup časů již nepamatovali, což je pochopitelné, nicméně Xxxxxxxxxx uvedl, že na chodbě stáli obžalovaný a Xxxxxxxxxx a všude na dveřích i na zdi byla krev, kterou Xxxxxxxxxx utíral. Xxxxxxxxxx zopakoval, že tam už poškozená nebyla a Xxxxxxxxxx uvedl, že už si na bližší okolnosti nevzpomíná. Svědkyně Xxxxxxxxxx byla při svém doplňujícím výslechu u hlavního líčení dne 15..7 2014 taktéž tázána a uvedla, že se tam následně lidé seběhli; konkrétně Xxxxxxxxxx

(znala ho pod dřívějším příjmením xxxxxxx), ale už si nevzpomíná, zda v ten moment tam už byla. Tento rozpor ve výpovědi poškozené a Xxxxxxxxxx na straně jedné a Xxxxxxxxxxx na straně druhé ohledně přítomnosti poškozené v momentu, kdy tam přišel svědek Xxxxxxxxxx lze podle názoru soudu však velmi logicky vysvětlit tím, že svědek Xxxxxxxxxx musel na místo činu dojít až v momentu, kdy Xxxxxxxxxx odvedl poškozenou do bytu, vrátil se s vodou a hadrou a u dveří stál ještě obžalovaný. 

Je také jasné z výpovědi Xxxxxxxxxx i Xxxxxxxxxx , že Xxxxxxxxxx  v uvedený večer také vypil nějaký alkohol, pivo, víno a také jednu či dvě odlévky tvrdého alkoholu společně s Xxxxxxxxxx. Obžalovaný popírá, že by vypil tolik alkoholu. Uvedl, že alkohol nepije a to vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, lékům, které bral, a že v uvedený večer vypil maximálně jedno pivo k večeři a jednu odlévku tvrdého alkoholu a nic víc. Je otázkou tedy, do jaké míry hraje podnapilost Xxxxxxxxxx ale i Xxxxxxxxxx roli v přesném popisu skutkového děje v jeho časové posloupnosti. 

V případě Xxxxxxxxxx zase jistou roli může hrát šok, který zažila při svém fyzickém napadení. To, že skutečně byly fyzicky napadena a utrpěla mnohačetné pohmožděniny a i následky neurologického psychického charakteru, je zřejmé i z lékařských zpráv ale i z fotodokumentace, kterou sama Xxxxxxxxxx předložila soudu u hlavního líčení. Například odborné vyjádření Xxxxxxxxxx lékaře ORL, který ošetřoval Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx, svědčí o tom, že Xxxxxxxxxx byla silně škrcena, utrpěla velké pohmoždění krku, byla omezena po delší dobu poškozením sluchu, měla přeražený nos, tříštivou zlomeninu nosních kůstek, šlo tedy o brutální útok, který způsobil Pohmoždění téměř po celém těle. Měl jistě posttraumatické následky, což vyplývá i z lékařských zpráv a výpovědi Xxxxxxxxxx. Otázkou je tedy, kdo se tohoto fyzického napadení dopustil a z jakého důvodu. 

Pokud bychom připustili teorii Xxxxxxxxxx že byl křivě obviněn Xxxxxxxxxx například z důvodu nějaké žárlivosti a kvůli předchozí podnapilosti Xxxxxxxxxx který mohl z bytu odejít ještě dříve než Xxxxxxxxxx a schovat se ještě v nějakém podzemním patře, následně ve tmě napadnout Xxxxxxxxxx, tato teorie postrádá logické návaznosti na to, co vypráví Xxxxxxxxxx. Pokud by to byla pravda, pak by asi těžko Xxxxxxxxxx , jak vypráví Xxxxxxxxxx, jej měl hrubě napadnout tím, co udělal, vyčítat mu napadení Xxxxxxxxxx a pak jej ještě vyhodit násilně z domu. Dále je s podivem, že Xxxxxxxxxx si za této situace neuvědomuje, že by tam viděl Xxxxxxxxxx a že by viděl krevní stopy na zdi ( potvrzují svědci Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx). To by znamenalo, že tedy Xxxxxxxxxx by nebyla zraněná, nedošlo by k žádnému fyzickému napadení,  Xxxxxxxxxx by neslyšel žádné zvuky, které by napadení nasvědčovaly, proč by ale Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx vyhazoval z domu, kdyby tomu nepředcházelo napadení Xxxxxxxxxx? Je zřejmé, že na chodbě byli pouze tři lidé, Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx a v nějakém okamžiku i Xxxxxxxxxx. Xxxxxxxxxx dále uvádí, že nebyl v podnapilém stavu. Také v přípravném řízení a i u hlavního líčení neuvedl, že by se ještě s Xxxxxxxxxx kolem 3.00 hod. ranní vracel. Pak v návaznosti na výpověď Xxxxxxxxxx přímo u hlavního líčení pak u tohoto odročeného hlavního líčení xxxxxx doplnil-svou výpověď o to, že si až následně nyní vzpomíná, že skutečně kolem 3.00 hod. se vrátil na kole za Xxxxxxxxxx a žádal jej o vrácení druhé brašny s nářadím. Výpověď svědka Xxxxxxxxxx pak svědčí skutečně o zjevné podnapilosti Xxxxxxxxxx. Pokud pak svědek Xxxxxxxxxx hovoří pravdu, Ize vysvětlit jeho výpověď, že neviděl na místě Xxxxxxxxxx s tím, že v mezidobí musel Xxxxxxxxxx odvést do bytu, následně vzít kýbl s vodou a omývat krevní stopy na zdi a někde u dveří musel ještě stát Xxxxxxxxxx Ostatně Xxxxxxxxxx uvádí, že Xxxxxxxxxx ještě stál za dveřmi a pokřikoval na Xxxxxxxxxx V takovém případě mohl v tomto okamžiku přijít na chodbu Xxxxxxx Xxxxxxx a vidět už pouze Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx. Xxxxxxxxxx sice uvádí, že seběhli nějací sousedé, přesně však neurčila, koho přesně viděla a kdy a v jakém okamžiku. Uvedla, že byla v šoku a že ji Xxxxxxxxxx pomohl odvést do bytu a pak šel umýt na chodbě krevní skvrny na zdech a na podlaze. 

Podle názoru soudu přes jisté rozpory ve výpovědích mezi Xxxxxxxxxx na straně jedné a Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx na straně druhé nelze dospět k jinému závěru, než že Xxxxxxxxxx musel napadnout Xxxxxxxxxx. Soud nenašel žádný důvod, pro který by měl nevěřit výpovědi klíčové svědkyně Xxxxxxxxxx a dále výpovědi svědka Xxxxxxxxxx. Oba u hlavního líčení působili velmi spontánním dojmem. Xxxxxxxxxx i během své výpovědi plakala, byla rozrušená, ale uvedla zcela jednoznačně, že je přesvědčena, že ji napadl Xxxxxxxxxx, neboť přestože pachateli neviděla do obličeje, jednu dobu pak, když jí pachatel chtěl strhnout klíče z rukou, aby si zřejmě odemčel vchodové dveře, tak zahlédla kudrnaté vlasy a ty měl pouze Xxxxxxxxxx a nikoliv Xxxxxxxxxx. Následně když Xxxxxxxxxx vyběhl na chodbu a bylo zapnuto osvětlení na chodbě, viděla pouze Xxxxxxxxxx u vchodu, měl na sobě stopy krve, na druhé straně Xxxxxxxxxxka. Proč by Xxxxxxxxxx křivě obvinila Xxxxxxxxxx pokud by byla pravda, že by ji napadl Xxxxxxxxxx. 

Navíc tato svědkyně pak byla s ohledem na tvrzení obžalovaného o nějakých rozporech mezi Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx v jejich soužití znovu vyslechnuta a znovu zopakovala, ze ji tedy musel napadnout Xxxxxxxxxx a nikoliv Xxxxxxxxxx, a setrvala na své původní výpovědi. Şoud i při snaze ušetřit poškozenou oživováním traumatických prožitků ji totiž ještě jednou předvolala k hlavnímu líčení na 15.7. 2014. Předseda senátu totiž zjistil při snaze předvolat svědka Xxxxxxxxxx, že tento má aktuálně vyhrocený vztah s poškozenou, se kterou již nebydlí a která se snažila uplatnit v insolvenčním řízení u soudu pohledávku za Xxxxxxxxxx z titulu předchozího užívání jejího bytu. Pokud by tedy byla pravdivá teorie obžalovaného, že poškozenou ve skutečnosti po odchodu obžalovaného z domu napadl ze žárlivosti svědek Xxxxxxxxxx a její zranění jí způsobil až po odchodu obžalovaného (a to ale musíme pominout svědectví Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx stopách krve na zdi, což samozřejmě pominout nelze anebo by museli oba svědci lhát), pak by to byl jedinečný okamžik, kdy by poškozená u hlavního líčení velmi pravděpodobně takovou pravdu vyjevila, protože by neměla po tak traumatizujícím prožitku důvod chránit Xxxxxxxxxx a křivě obviňovat obžalovaného. Poškozená však znova zopakovala, že si je jistá, že útočníkem byl obžalovaný a nikdo jiný. Teorie o napadení dvěma muži, o které se zmiňovala policejní hlídka vznikla v době, kdy byla ještě v šoku a nemohla uvěřit, že by jí to obžalovaný provedl a dala na verzi obžalovaného, který ji sděloval Xxxxxxxxxx po příchodu na místo činu. Po tomto doplňujícím výslechu poškozené podle názoru soudu jsou zcela odstraněny jakékoliv pochybnosti o věrohodnosti výpovědi poškozené tom, že skutek spáchal obžalovaný. 

Navíc ze znaleckého posudku Ing. Ivo Války, CSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie vyplývá, že pokud by byla pravda to, co uvádí Xxxxxxxxxx o druhu a množství požitého alkoholu, pak by v uvedenou dobu nemohl mít v krvi žádný alkohol, což ovšem odporuje očitému svědectví naprosto nezávislého svědka Xxxxxxxxxx který viděl ve tři hodiny ráno Xxxxxxxxxx v podnapilém stavu u kola, jak pokřikoval na Xxxxxxxxxx stojícího na balkoně Xxxxxxxxxx a žádal jej o vrácení tašky s nářadím. Tento svědek nemá žádný vztah k Xxxxxxxxxx, dokonce uvedl, že se jej dotklo, že Xxxxxxxxxx následující den se na něj osočil, proč nepomohl Xxxxxxxxxx když celou záležitost slyšel. Přitom svědek Xxxxxxxxxx uvedl, že nevěděl, co se na chodbě děje kolem 01.00 hod., ale vyšel na balkon až ve 3.00 hod. ráno, kdy jej probudil ještě další zvuk z venku. Z toxikologického posudku pak vyplývá, že je blíže pravdě druh a množství požitého alkoholu vyplývajícího ze svědecké výpovědi Xxxxxxxxxx tedy že obžalovaný během noci požil zhruba kolem šesti dvanáctistupňových piv a čtyř odlévek tvrdého alkoholu, což znamená, že mohl být kolem 23.00 hod. v lehkém až středně těžkém stavu podnapilosti, který se vyznačuje jak ztrátou motoriky, tak i opileckou agresí. Soud za účelem zjištění, zda se obžalovaný nenacházel ve stavu patické opilosti, tedy zvláštního mrákotného stavu v důsledku požitého alkoholu, léku či jiných okolností v tomto směru po podání obžaloby. také vedl dokazování a přibral znalce z oboru zdravotnictví, odvětví sexuologie a psychiatrie, Doc. Buzka, který uvedl, že je názoru, že obžalovaný v době činu byl ve stavu tzv. patické opilosti, neboť tomu nasvědčuje způsob, jakým měl jednat, pokud je to on, kdo napadl Xxxxxxxxxx tedy fyzické násilí bez jakékoliv rozumné pohnutky velmi brutální. Nasvědčovalo by tomu i stav opilosti obžalovaného, byť znalec uvedl, že tento stav patické opilosti mohl být vyvolán i kombinaci s léky. Znalec toxikolog Ing. Válka však za přispění konzultanta z oboru farmakologie uvedl, že požité léky, které uváděl obžalovaný, nemohly přispět ke vzniku patické opilosti. Nicméně patická opilost může vzniknout i při požití menšího množství alkoholu, například při předchozím stresu, únavě či jiných podnětů, které nejsou vědou dosud taxativně vyjmenovány a zcela jednoznačně prozkoumány. Nicméně tento stav patické opilosti by napovídal i amnézii obžalovaného a vysvětloval by i rozpory ve skutkovém časovém sledu, To znamená, že obžalovaný uváděl, že si není vědom, kde se najednou vzal na chodbě Xxxxxxxxxx Také uvedl, že najednou na chodbě nebyla Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx mu vyčítal, co jí udělal. Oba znalci jak znalec psychiatr, tak znalec toxikolog uvedli k patické opilosti, že tato právě se vyznačuje i retrográdní amnézií, tedy že zpětně si jediné, co ve vztahu patické opilosti nepamatuje na určitou část skutkového děje. Může to být i část trvající krátkou dobu několika i minut. 

Vzhledem k tomu, že však znalec toxikolog vyloučil oproti znalci doc. Buzkovi vliv léků na vznik příp. patické opilosti a znalec doc. Buzek nebyl skutečně s tímto posudkem ing. Války předem seznámen a dovolací soud tuto otázku považuje za otázku vyžadujícím zvláštního vědeckého posouzení znaleckým ústavem, soud přibral jako znalecký ústav Psychiatrickou nemocnici Bohnice, která je zapsána v seznamu znaleckých ústavů v oddílu II pro obor zdravotnictví se specializací na psychiatrii včetně problematiky alkoholu, nealkoholových látek, sexuologii a klinickou psychologii. 

Znalecký ústav ve svém souhrnu znaleckého posudku uzavírá, že obžalovaný prodělal od r. 1984 do r. 2012 opakovaně infarkty a užívá léky poměrně běžné za této situace, u nichž nejsou obvyklé žádné závažné psychické nežádoucí účinky. Od r. 1993 je v ČR pro zdravotníky závazná Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10), která podstatně změnila psychiatrickou klasifikaci. Co se do té doby rozumělo pod pojmem patická opilost by muselo být klasifikováno jako akutní intoxikace s deliriem. V současné klasifikaci je patická opilost, nyní pouze patologická intoxikace alkoholem, definovaná takto: 

Diagnostická kritéria MKN-10 pro Patologickou intoxikaci alkoholem (F10.07): 

1. Musí být splněna obecná kritéria pro akutní intoxikaci (F10.0) s tím rozdílem, že patologická intoxikace se vyskytuje po vypití takových množství alkoholu, která nemohou u většiny lidí způsobit intoxikaci. 

2. Agresivní chování nebo fyz. napadání nejsou pro jedince typické za střízliva. 

3. Intoxikace se vyskytuje obvykle do několika minut po požití alkoholu. 

4. Nejsou důkazy svědčící pro organickou nebo jinou duševní poruchu. 

Vyskytuje se vzácně. Hladiny alkoholu v krvi by u většiny lidí nevedla k intoxikaci (pod 0.4 g/l). Jde o jedince s abnormálně nízkou tolerancí alkoholu. Syndrom je charakteristický extrémní vzrušivostí s agresivitou, násilnými rysy a často perzekučními myšlenkami; trvá několik hodin a končí usnutím. Na epizodu je obvykle úplná amnézie. Tato porucha je vzácná. Náchylnější mohou být jedinci s poškozeným mozkem. Tento stav je ve stadiu výzkumu. 

V tomto případě nešlo o hladinu pod 0,4 g/1, intoxikace se nevyskytla velmi brzy (do několika minut) po požití alkoholu. Po patické opilosti v tomto i ve starém pojetí má následovat mimo amnézie (ztráta paměti) na události i dlouhý spánek - bylo by tedy vyloučeno odjet s kolem a přijet za chvíli na kole (s kolem). Obž. není jedinec s extrémně nízkou tolerancí alkoholu. Obž. nemá zvýšené dispozice k uvedení se do stavu patologické opilosti (nejde u něj o organickou ani jinou duševní poruchu). Znalec doc. Buzek tedy nesprávně diagnostikoval patologickou intoxikaci a mylně tak přispěl k závěrům soudu o nepříčetnosti a opilství. Znalec doc. Buzek dospěl k chybným forenzním závěrům, neboť je vůbec nezaložil na svém vlastním vyšetření, při němž nezjistil žádnou duševní poruchu ani sexuální deviaci! Místo toho, aby takto posudek uzavřel, že tedy "nezjistil žádnou duševní poruchu ani sexuální deviaci", (snad ve snaze vysvětlit či omluvit čin, z nějž je Xxxxxxxxxx obžalován. Znalec vybudoval hypotézu o patické opilosti na hodnocení činu, pro který je Xxxxxxxxxx obžalován a na základě svého hodnocení tohoto činu (dle znalce "sexuální motivace jednání na první pohled není jasná"); dle znalce se obž. choval agresivně, nekoordinovaně, což svědčí o údajné poruše vědomí... a na základě předpokladu užití alkoholu v kombinaci s léky (znalec - toxikolog i znalecký ústav vylučují, že by tato kombinace mohla být významná). Nelze souhlasit s tvrzením znalce doc. Buzka, že "útok zezadu, následně mlácení hlavou poškozené o zeď a kopání po celém těle svědčí o tom, že agrese byla nesmyslná a dostavila se i několikaminutová porucha vědomí a že u obžalovaného byly rozpoznávací a ovládací schopnosti vymizelé." K takovým závěrům v žádném případě nestačí sám o sobě útok zezadu, mlácení a kopání. 

Znalecký ústav tedy uzavírá, že u posuzovaného obžalovaného nebyla zjištěna žádná významná duševní porucha ani sexuální úchylka. Obžalovaný v době, kdy se měl dopustit skutku uvedeného v obžalobě, netrpěl, ani nyní netrpí, žádnou forenzně významnou duševní poruchou. Nebylo zjištěno, že by léky užívané obžalovaným v inkriminované době vyvolaly duševní poruchu nebo nějak komplikovaly opilost. Pokud obž. v době činu měl v krvi 0,64 až 1,57 g/kg alkoholu (dle znaleckého posudku toxikologa Ing. Války, CSc.), nacházel se ve stavu lehké opilosti, nikoli patologické, když ta je v platné klasifikaci nemocí definována tak nízkou hladinou alkoholu, která nemůže u většiny lidí způsobit intoxikaci (maximálně 0,4 g/kg). K otázce zjištěné hladiny intoxikace na základě podkladů v zadání znalci Ing. Válkovi vznesl obhájce námitku, že to nedopovídá skutkovému zjištění. Soud však musí uvést, že obhájce se opírá toliko o verzi obžalovaného, kterou však soud hodnotí jako nevěrohodnou, a to i pokud jde o množství a druh požité alkoholu. Svědecké výpovědi nejen svědků Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx, ale též Xxxxxxxxxx svědčí o vyšším stavu opilosti, než jak uvádí obžalovaný. Proto soud považuje údaje svědku Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx za věrohodné oproti tvrzení obžalovaného o tom, že vypil pouze pivo značky Světák a jednu až dvě odlévky tvrdého alkoholu typu Napoleon. To by znamenalo, že lze spíše uvažovat o jeho míře opilosti kolem 1,5 promile alkoholu v krvi v době činu. Pokud obhájce z nejasných důvodů namítal, že není jasný osud 3/4 obsahu láhve Napoleonu, pak k tomu soud doplňuje, že tento koňak české provenience měli popíjet spolu obžalovaný a Xxxxxxxxxx a svědkyně Xxxxxxxxxx uvádí, že si pak obžalovaný naléval sám a nakonec láhev převrhl. Převrhnutou láhev na stole pak dle své výpovědi viděl i Xxxxxxxxxx když se vzbudil a začal hledat poškozenou (viz č.l. 133 - protokol o hlavním líčení z 18.6. 2012 a čl. 148 - protokol o hlavním líčení z 12.8.2012). Není tedy jasné, z jakých důkazů provedených před soudem obhájce vychází, pokud namítá nějakou nesrovnalost ve vypitém koňaku. 

Nebyla zjištěna ani žádná sexuální deviace. Nebyly zjištěny ani sklony ke zvýšené k agresivitě či sexuální agresivitě. Jediné zmínky o agresivitě obžalovaného zmiňuje znalecký ústav v rozvodovém spise, který soud obstaral a provedl k důkazu. Jde o spis Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 9 C 66/2005.Z něj vyplývá, že návrh na rozvod podala býv. manželka obžalovaného a mimo jiné i kvůli fyzickému napadání ze strany obžalovaného. Ačkoli obžalovaný u hlavního líčení k tomuto spisu tvrdil, že jeho býv. manželka podala návrh na rozvod z jeho soudu, pak ze spisu, zejm, z jeho vyjádření žalovaného u jednání vyplývá, že s rozvodem nesouhlasil(Je vidět, že obžalovaný opětovně i v této zdánlivě nesouvisející věci dokáže tvrdit skutečnosti, které jsou však v rozporu s objektivní realitou). Z rozvodového spisu vyplývá, že obžalovaný několikrát fyzicky napadal býv, manželku, o čemž svědčí i založené lékařské zprávy. Soud tyto skutečnosti však nepřeceňuje, neboť násilí ze žárlivosti v manželství není tak neobvyklá záležitost, na druhé straně to však ukazuje, jak obžalovaný je schopen v reakci na tento obsah rozvodového spisu upravovat objektivní pravdu ve svůj prospěch. 

Znalecký ústav tedy uzavírá, že schopnost obžalovaného rozpoznat protiprávnost činu (znásilnění) nebyla snížena žádnou duševní poruchou. Jeho schopnost ovládat žalovaný čin mohla být snížena nanejvýš nepodstatně lehkou opilostí. Z toho důvodu i znalecký ústav pobyt obž. na svobodě nepovažuje za pro duševní poruchu nebezpečný a znalecký ústav nenavrhuje ochranné léčení. 

Soud u hlavního líčení dne 15.7.2014 vyslechl zástupce znaleckého ústavu psychiatrického ústavu Bohnice MUDr. Jiřího Švarce, Ph.D., který stvrdil závěry písemného znaleckého posudku, tak jak je uvedl v písemném vyhotovení znaleckého posudku. Znalec pouze připustil, že v důsledku ne zcela důsledného prostudování trestního spisu se dopustil unáhleného hodnocení i věrohodnosti výpovědi poškozené Xxxxxxxxxx o okolnosti vzniku původní verze, kterou Xxxxxxxxxx sdělovala policistům o napadení dvěma neznámými muži. Zástupce znaleckého ústavu uvedl, že si nevšiml vývoje této výpovědi svědkyni Xxxxxxxxxx od počátku prvního oznámení policii až po svou výpověď u hlavního líčení zejména i svého prvého podaného vysvětlení dne 1.9.2011. Soud samozřejmě musí uvést, že soud nemůže vycházet z podaného vysvětlení v řízení před soudem, jako důkazu s ohledem na ustanovení § 158 odst. 6 trestního řádu, pokud nebyl dán souhlas procesních stran s přečtením tohoto podaného vysvětlení ve smyslu § 211 odst. 6 trestního řádu, tedy ten kdo podal vysvětlení později vyslýchán jako svědek nemůže být záznam přečten, nebo konstatován jeho obsah. Na druhé straně nemůže soud zcela odhlédnout od vývoje důkazní situace, pokud by toto podané vysvětlení bylo v diametrálním rozporu s výpovědí u hlavního líčení. Soud však tyto skutečnosti zjišťoval dotazem na výpověď Xxxxxxxxxx u hlavního líčení, zda a co uváděla policistům a celá záležitost je již shora hodnocena. Znalec tedy připustil, že v tomto smyslu byl závěr znaleckého ústavu o pochybnosti Xxxxxxxxxx z tohoto důvodu nesprávný a pouze v tomto bodě ustoupil od závěru znaleckého posudku. Pokud obhajoba namítala, zda se může pachatel dopustil sexuálně motivovaného trestného činu bez sexuální deviace, pak znalec jednoznačně odpověděl, že ano a soud k tomu musí uvést, že považuje za zcela běžné v soudní praxi, že se dopouští pachatelé sexuálně motivovaných trestných činů, aniž by byli postiženi jakoukoliv sexuální deviací, a to například v důsledku alkoholového opojení, nebo v důsledku předchozího sexuálního strádání. 

Pokud obhajoba namítala, že znalecký ústav jedině trvá na to, že patická opilost nemohla vzniknout v důsledku alkoholové opilosti vyšší než 0,4 promile alkoholu, pak znalec k tomu uvedl, že to není jediný důvod, pro který hodnotí stav obžalovaného jako opilost prostou a odkázal na shora uvedená kritéria mezinárodní klasifikace nemocí, mezi jinými například to, že stav patické opilosti by měl nastat do několika minut po požití alkoholu, ale v daném případě se obžalovaný zdržoval a popíjel v obydlí poškozené a v bytě poškozené a popíjel alkohol po delší dobu, navíc po patické opilosti nastává několikahodinový spánek, který končí úplnou amnézií, naproti tomu obžalovaný se ve tři hodiny ráno vrací na jízdním kole k bydlišti poškozené. Obžalovaný navíc není jedincem s extrémně nízkou tolerancí alkoholu. Pokud obhajoba namítala, že z toxikologického posudku vyplývá, že obžalovaný měl hladinu alkoholu v krvi nižší, než 0,4 promile a odkazovala na str. 2) znaleckého posudku znalce Ing. Ivo Války (viz č.1. 170) soud k tomu musí uvést, že teoretická koncentrace alkoholu v krvi ve výši 0,45g /kg byla znalcem uváděna v případě požití pouze jednoho dvanáctistupňového piva a dvou malých odlivek 40% alkoholu typu Napoelon, což byla verze obžalovaného. Soud však uvádí, že verzi obžalovaného, pokud jde o množství požitého alkoholu nelze uvěřit, neboť jak svědkyně Xxxxxxxxxx tak svědek Xxxxxxxxxx hovoří o tom, že v jejich přítomnosti obžalovaný vypil 4-6 dvanáctistupňových piv a hlavně 4-6 malých odlivek 40% alkoholu typu Napoleon, což vedlo intoxikaci v době činu 0,64-1,57g/kg alkoholu v krvi, což dle názoru soudu lze spíše uvěřit horní hranici této alkoholové intoxikaci, jak tomu napovídá chování obžalovaného popisovaného jak svědkyní Xxxxxxxxxx (naléval si sám, převrhl láhev alkoholu), tak i výpověď samotného obžalovaného, který si nedokázal nazout boty, tak i výpověď Xxxxxxxxxx, který vypozoroval ve tři hodiny ráno obžalovaného, který vrávoral, nebyl schopen odemknout si kolo, jevil jednoznačné známky podnapilosti. Soud tedy musí odmítnout tyto námitky obhajoby, že by toxikologický posudek vycházel ze skutkových zjištění, které by neměly oporu v dokazování, nebo že by zde byly dány pochybnosti o míře intoxikace obžalovaným v jiné míře, než 0,4-1,57 promile alkoholu v krvi. Soud sice na jedné straně souhlasí s obhajobou v tom smyslu, že samotná míra 0,4 promile alkoholu v krvi jistě nemůže být 100% dogmatem pro určení hranice, kdy může nastat patická opilost (patologická intoxikace alkoholem). Na straně druhé pak soud nemá žádné pádné argumenty ke zpochybnění závěru znaleckého ústavu, že nebyly splněny další kvalifikační předpoklady shora zmíněné, které vylučují vznik patické opilosti. Soud proto uzavřel, že akceptuje závěr znaleckého ústavu, že obžalovaný ve většinu byl ve stavu pouze prosté opilosti a nelogičnosti ve výpovědi obžalovaného, či jeho částečná amnézie na některé skutečnosti ve skutkovém ději, které on sám ve své verzi popisuje lze vysvětlit jedině úmyslným zamlčováním pro obžalovaného nepříjemných faktů v době činu. Obhajoba sice předložila soudu jakousi tabulku o resorbční a aliminační fázi alkoholu bez jakéhokoliv zdroje této části odborného díla, ovšem dle názoru soudu toto nijak nezpochybňuje závěry znaleckého posudku Ing. Války, který hovoří o podnapilosti obžalovaného lehkého až středně těžkého stupně. Soud zjistil z výslechu příbuzných obžalovaného, kteří byli slyšeni u hlavního líčení dne 17.12.2013 tedy z výslechu sestry obžalovaného Xxxxxxxxxx dcery obžalovaného Xxxxxxxxxx že obžalovaný byl zvyklý požívat alkohol byt v nižší míře, ale příležitostně vypil dvě piv nebo červené víno, nebo tvrdý alkohol typu Fernet. Tato skutečnost také vylučuje další kvalifikační kriterium, že u patické opilosti bez přítomnosti další duševní poruchy, či poruchy vstřebávání alkoholu by se muselo jednat o jedince s extrémně nízkou hranicí tolerance alkoholu, což obžalovaný není. 

Za této situace soud považoval za nadbytečné doplnit dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví odvětví toxikologie, který navrhoval obhájce obžalovaného a stejně tak soud považoval za nadbytečné provádět důkaz slyšením ještě strážníků městské policie, kteří měli být podle poškozené a svědka Xxxxxxxxxx voláni jako první na místo trestného činu. Soud si je vědom, tohoto tvrzení svědků, kteří uvedli, že strážníci poté, co se dostavili k bytu poškozené, sdělili, že celá věc patří do působnosti PČR, aby věc nadále řešili. Na druhé straně je ve spisovém materiálu založen úřední záznam na č.l. 23 spisu podle kterého PČR zjišťovala na dispečinku Městské policie v Prostějově dne 1.9.2011, že dne 29.8.2011 nebylo evidováno žádné oznámení fyzického napadení na Sídlišti svobody Xxxxxxxxxx. Podle názoru soudu to ještě nevylučuje, že skutečně takové oznámení Xxxxxxxxxx učinil, avšak strážníci MP mohli věc vyřídit neformálně odkazem na Policii ČR. Ostatně je přeci nesporné, že krátce po činu na místo zavolal Policii ČR, která se na místo dostavila 30.8.2011 v 1:45 hod. (viz úřední záznam policejní hlídky č.l. 22). Nelze tedy v tomto spatřovat jakékoliv účelové otálení s oznámení věci na policii. Jistý časový odstup od času napadení do příjezdu PČR a zejména zavolání hlídky PČR Xxxxxxxxxx lze vysvětlit právě tím, jak Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx byli celým jednáním šokováni. Xxxxxxxxxx poté utíral krev. Dle názoru soudu to však nelze označit za nějaké zakrývání stop na místě činu, ale lze to velmi lidsky pochopit jako vyvarování se ostudy nad konfliktem, který jistě velmi zasáhl poškozenou, stigmatizoval před sousedy a která celou událost od počátku až do současnosti bere velmi úkorně a dosud se léčí s traumatizujících zážitků. 

Soud za této situace i po doplněném dokazování dospěl tedy k jednoznačnému závěru, že Xxxxxxxxxx napadl Xxxxxxxxxx a vyloučil jedinou možnou jinou alternativu, že by Xxxxxxxxxx napadl Xxxxxxxxxx. Na tom nezměnilo nic ani výpovědi policistů Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx, kteří byli vyslýcháni u hlavního líčení a kteří uvedli, že jim Xxxxxxxxxx či Xxxxxxxxxx sdělili, že Xxxxxxxxxx napadli dva neznámí muži, jejich popis nedokázala uvést. Ale též také hovořili o tom, že v tu dobu na chodbě měl být též Xxxxxxxxxx. Oba tito policisté také uvedli, že na místě viděli Xxxxxxxxxx, ležela v posteli, byla zraněná v obličeji, nicméně situaci zřejmě podcenili a věc vyhodnotili pouze jako přestupek a neudělali na místě ohledání činu a ani nezadrželi jako podezřelého Xxxxxxxxxx 

Podle názoru soudu tedy lze uvěřit svědkyni Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx ale i Xxxxxxxxxx o tom, že skutečně to byl Xxxxxxxxxx kdo Xxxxxxxxxx musel napadnout. Soud spiklenecké teorii, kterou uvedl obžalovaný, že Xxxxxxxxxx napadl Xxxxxxxxxx, nevěří. Jednak ji vylučuje už samotné spontánní chování Xxxxxxxxxx i Xxxxxxxxxx při výpovědi u hlavního líčení, kdy Xxxxxxxxxx byla rozrušená, plakala (a to i u své poslední výpovědi dne 15. 7. 2014), ale zcela jednoznačně trvala na tom, že ji musel napadnout Xxxxxxxxxx. Uvedla, že až následně se na místo dostavil Xxxxxxxxxx . Stejně Xxxxxxxxxx opakovaně vyhrožoval ještě u hlavního líčení rozezleně na stranu obžalovaného za to, co provedl svědkyni Xxxxxxxxxx. Oba předložili potvrzení o tom, že neustále se z celé záležitosti léčí poškozená v rehabilitačním ústavu. 

Soud tedy na základě těchto skutkových závěrů považoval za nadbytečné doplňovat dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie či interna, ke schopnosti obžalovaného jiného fyzicky napadnout. Pokud obžalovaný byl ve stavu patické opilosti a měl vůči sobě ženu vyššího věku, drobného vzrůstu, jistě se mohl takového napadení bezpochyby dopustit. S ohledem na výpověď svědka Xxxxxxxxxx a svědka Xxxxxxxxxx soud považoval za nadbytečné ještě také vyslýchat strážníky městské policie města Prostějov, které volal taktéž jako první na místo. Pokud nový obhájce obžalovaného xxxxxxxxxxx navrhoval konfrontaci Xxxxxxxxxx s výpovědí Xxxxxxxxxx, pak soud k tomu neviděl žádný pádný důvod. Jediný nesoulad mezi jejich výpověď mi byl moment příchodu Xxxxxxxxxx na místo činu, což již soud shora hodnotí jako logické vyústění šoku poškozené a že tedy musel Xxxxxxxxxx v době příchodu Xxxxxxxxxx již odvést zpět do bytu poškozenou a přijít zpět dolů, kdy tam ještě stál obžalovaný. Pokud obhájce navrhoval rekonstrukci na místě činu pak soud si nedokáže představit, co se rekonstrukcí mohl nového objasnit či zjistit. Mechanismus fyzického zranění poškozené je z lékařských zpráv zřejmý. Jedině by se mohl dokázat, že není možné, aby Xxxxxxxxxx jdoucí po schodech před obžalovaným jedno patro náhle zmizela. K tomu však rekonstrukce na činu není nutná. Pokud jde předložené lékařské zprávy obžalovaným o jeho zdravotním stavu k bolestem jeho Xxxxxxxxxx či Xxxxxxxxxx, pak soud k tomu dodává, že jistě nebyl v tak špatném zdravotním stavu, aby se fyzického napadení nemohl dopustit, když byl schopen přijet na kole, vypít výše uvedené množství alkoholu, jet o půlnoci zpět domů, pak se zase vrátit ve tři hodiny ráno na kole atd. 

Na základě tedy takto provedeného dokazování zejména z výpovědí svědků Xxxxxxxxxx, Xxxxxxxxxx ve spojení s výpovědí Xxxxxxxxxx jako očitého svědka konce skutkového děje, Xxxxxxxxxx ke stavu podnapilosti obžalovaného dospěl soud ve shodě se znaleckými závěry znaleckého ústavu PN Bohnice i Ing. Války k tomu, že obžalovaný Xxxxxxxxxx dne 29.8.2011 v době kolem 23.00 hod. v Prostějově na Sídlišti Svobody na chodbě v přízemí domu Xxxxxxxxxx po předcházejícím vědomém požití alkoholu v aktuální míře podnapilosti 0,64 až 1,57 promile alkoholu v krvi fyzicky napadl Xxxxxxxxxx brutálním způsobem tak, že ji chytl rukama za krk, několikrát jí udeřil hlavou o zeď, kopal ji nohama po celém těle za soustavného fyzického napadání, jmenované přitom roztrhl tričko, osahával ji na prsou, snažil se jí svléci kalhoty, což se mu pro její aktivní odpor nepodařilo. Z lékařských zpráv a z výpovědi poškozené Xxxxxxxxxx vyplývá, že tato utrpěla pohmoždění hlavy a páteře s traumatickou poruchou lícního nervu, tříštivou zlomeninou nosních kůstek s funkčně výrazným omezením průchodnosti nosu, otřes mozku, mnohačetné oděrky po těle, zhmoždění ramene a paže, mnohačetné hematomy víček obou očí s následkem vzniku šedého zákalu s trvajícím následkem ušní šelesti, poruchou spánku a občasnými závratěmi. Z lékařských práv také vyplývá, že Xxxxxxxxxx se musela být též hospitalizována od Xxxxxxxxxx na traumatologickém oddělení Nemocnice Xxxxxxxxx a byla v důsledku napadení následně výrazně omezena v obvyklém způsobu života nejméně po dobu prvních tří týdnů pro výrazné bolesti po celém těle, závratě a trpí stále přetrvávajícími občanskými závratěmi, poruchou spánku a psychickými potížemi, pro které se stále ambulantně léčí. 

Pokud jde o právní kvalifikaci, soud na základě závěru znaleckého ústavu psychiatrické nemocnice Bohnice ustoupil od původně nesprávně dovozené kvalifikace tohoto jednání obžalovaného jako trestného činu opilství podle § 360 odst. 1 trestního zákoníku, neboť' nebylo zjištěno, že by se obžalovaný po požití alkoholu uvedl do stavu nepříčetnosti. Soud naopak dospěl k závěru, že obžalovaný se dopustil přečinů, které dříve soud dovozoval jako činy jinak trestné, kterých se měl dopustit ve stavu nepříčetnosti a dovozovat původně nesprávnou kvalifikaci trestného činu opilství podle § 360 odst. 1 trestního zákoníku. Soud tedy dospěl k závěru, že obžalovaný se dopustil jednak přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, neboť jinému úmyslně způsobil újmu na zdraví, a to v daném případě závažného charakteru, neboť došlo k výraznému zhmoždění celého těla poškozené zejména hlavy a páteře poškozené, k zlomenině nosních kůstek s výrazným omezením funkčnosti průchodnosti nosu, k otřesu mozku, mnohačetným oděrkám po těle, zhmožděním ramene, paže, hematomy u obou očích, které byly ztíženy ještě v důsledku vzniku šedého zákalu a s trvajícím následkem ušní šelesti a poruchou spánku a občasnými závratěmi. Z poslední výpovědi poškozené vyplývá, že dosud trpí poruchou spánku a nedávno prodělala další operaci oka v důsledku porušení sítnice, bez léku na spaní nedokáže usnout, vrací se jí nepříjemné zážitky, má neustálé závratě. Jak vyplývá z lékařské zprávy a z výpovědi Xxxxxxxxxx tato byla v období prvních třech týdnů výrazně omezena bolestmi po celém těle, závratěmi a dodnes některé z těchto následků, které jsou shora popisovány přetrvávají. Je otázkou, zda v daném případě s ohledem na přetrvávající důsledky by se již nejednalo o těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) trestního zákoníku. Soud by však k této otázce musel přibrat znalce z oboru zdravotnictví, navíc je však vázán omezením v podobě zákazu zhoršení postavení obžalovaného po zrušení původního rozsudku dovolacím soudem ve smyslu § 265s odst. 2 trestního řádu, tudíž tato otázka by byla pouze akademickým zjištěním, které by se nemohlo odrazit ve změně právní kvalifikace ve smyslu § 146 odst. 1, 3 trestního zákoníku, případně. ustanovením § 145 odst. k trestního zákoníku. Soud proto jednání obžalovaného kvalifikoval jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, neboť následkem úmyslného jednání obžalovaného v podobě brutálního fyzického napadení došlo k poruše zdraví poškozené, k porušení jejich normálních tělesných a v případě poruchy spánku i duševních funkcí, které znesnadňují nikoliv pojem krátkou dobu obvyklý způsob života poškozené a které si vyžádaly lékařského ošetření ve smyslu § 122 odst. I trestního zákoníku. Tohoto jednání se obžalovaný dopustil v přímém úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Je otázkou, co mohlo být pohnutkou obžalovaného. Obžalovaný mohl být posilněn alkoholem, sexuálně vzrušen, mohl si také projektovat v poškozené bývalou manželku, nebo být podrážděn odmítnutím ze strany Xxxxxxxxxx která popisovala, že jí obžalovaný lichotil a hladil po ruce, když byli u ní v bytě a popíjeli alkohol. Vzhledem k tomu, že obžalovaný v průběhu fyzického napadení podle výpovědi svědkyně Xxxxxxxxxx ji při brutálním napadení strhával halenku a osahával jí opakovaně na prsou, kde má také podlitiny, jak vyplývá z fotografií, soud kvalifikoval jednání obžalovaného též jako přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku. Podle skutkových zjištění vyplývajících z výpovědi svědkyně Xxxxxxxxxx se jí snažil svléct kalhoty. Podle názoru soudu nelze jednoznačně kvůli tehdejšímu stavu opilosti obžalovaného a ukončení napadání obžalovaným příchodem svědka Xxxxxxxxxx učinit jednoznačný závěr o tom, že obžalovaný se svého jednání dopustil v úmyslu vykonat soulož s poškozenou přes její nesouhlas. Na druhé straně však je možno dovodit, že jí zcela úmyslně ohmatával na prsou, tedy slovy trestního zákoníku jiného násilím donutil k pohlavnímu styku. Podle komentáře k trestnímu zákoníku k uvedenému ustanovení zveřejněnému např. v publikaci Trestní zákoník II. velké komentáře autorského kolektivu prof. Sámala a spol. se uvádí, že právě ono osahávání na prsou splňuje znaky základní skutkové podstaty činu znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku. Podle nové konstrukce trestného činu znásilnění podle § 185 trestního zákoníku je konstruována nejprve základní skutková podstata podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pod pohrůžkou násilí anebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku nebo kdo k takovému trestnému činu využije jeho bezbrannosti. Podle citovaného autorského komentáře k tomuto ustanovení se tímto pohlavním stykem rozumí jednání, které bylo dříve postihováno jako trestní čin omezování svobody podle $231 o (zák. č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů), anebo trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tehdejšího trestního zákona. Teprve pokud je prokázáno, že obžalovaný se snažil donutit jiného k pohlavnímu styku souloží, nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, jedná se pak o zločin znásilnění podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku. Soud tedy uzavírá, že obžalovaný se dopustil tímto jednáním v jednočinném souběhu spolu s přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku taktéž přečinu znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku. Vzhledem k tomu, že rozpoznávací schopnosti obžalovaného byly podle závěru znaleckého ústavu zachovány a ovládací schopnosti jenom nepodstatně sníženy požitím alkoholu, byl obžalovaný plně zodpovědný za své jednání a nacházel se tedy ve stavu téměř plné příčetnosti. Případná snížená příčetnost v důsledku nepodstatně snížených ovládacích schopností obžalovaného nemohla mít vliv na druh a výměru trestu, neboť byla navozena vědomým požitím návykové látky - alkoholu (viz § 40 odst. 1 tr. zákoníku). I tohoto přečinu znásilnění podle § 185 odst. 5 trestního zákoníku se obžalovaný dopustil v přímém úmyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, což vyplývá ze způsobu provedení činu. Soud proto obžalovaného uznal vinným těmito trestními činy. 

Při úvaze druhu a výměně trestu soud přihlédl k povaze a závažnosti spáchaných trestných činů, dosavadním poměrům obžalovaného, jeho způsobu života, možnostech nápravy v chování po činu a účinku a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život obžalovaného. Obžalovanému polehčovala bezpochyby předchozí bezúhonnost. Z opisu rejstříku trestů soud nepřihlédl k okolnosti přitěžující k přitěžujícím spáchaným přestupkům, které dle názoru soudu jsou velmi bagatelní povahy. Na druhé straně obžalovanému přitěžovalo a současně zvyšovalo závažnost činu to, jaké následky svým fyzickým útokem vůči poškozené způsobil, šlo o rozsáhlou újmu na zdraví poškozené, jež některé následky v podobě ušní šelesti, poruchy spánku, šedého zákalu na očích přetrvávají dodnes. Také chování obžalovaného po činu nebylo zcela adekvátní, na místo toho, aby se snažil kompenzovat vzniklou újmu poškozené a zamyslet se nad tím, co se stalo, tak se staral pouze o svou brašnu s nářadím pro kterou se ještě ve 3:00 hod. ráno 30.8.2011 vracel k bydlišti poškozené. Pokud po právní moci rozsudku obžalovaný uhradil náhradu nemajetkové újmy poškozené v částce 80.000,- Kč, pak po zrušení rozsudku odvolacím soudem prostřednictvím obhájce vyžadoval tuto částku poškozené vrátit zpět, což poškozená učinila, což svědčí pouze o nedostatku sebereflexe obžalovaného. Při ukládání trestu soud vycházel z trestu úhrnného za oba trestné činy i ze zásad uvedených v § 43 odst. 1 trestního zákoníku, podle kterého se ukládá trest ve výměře, které je jako nejpřísnější stanovená z obou trestných činů, tedy podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku podle kterého obžalovaného hrozil trest odnětí svobody ve výměře 6 měsíců až 5 let. Při zhodnocení všech polehčujících a přitěžujících okolností zvýšené závažnosti činu, ale na straně druhé dobré prognózy nápravy obžalovaného s ohledem na jeho dosavadní bezúhonnost soud zvolil stejný trest odnětí svobody jako ukládal původním rozsudkem, tedy kolem poloviny zákonné trestní sazby a ještě ve výměře umožňující jeho podmíněný odklad jeho výkonu na přiměřeně dlouhou zkušební dobu. Soud pouze nově zohlednil to, že od spáchání činu uplynula již delší doba a obžalovaný se v mezidobí od spáchání trestného činu, ale také od vyhlášen původního rozsudku nedopustil žádné trestné činnosti, či přestupku. Pouze jako částečnou polehčující okolnost lze brát v úvahu náhradu nemajetkové újmy, kterou však po zrušení původního rozsudku odvolacím soudem obžalovaný požadoval zpět. Soud proto podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku obžalovanému uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 33 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 let. Soud k délce zkušební doby také dodává, že v případě, že tento rozsudek nabude právní moci, započte se do této zkušební doby dosavadní uběhlá zkušební doba od právní moci původního rozsudku do okamžiku jeho zrušení usnesení dovolacího soudu. Podle názoru soudu za dané situace, kdy soud je vázán zákazem zhoršení postavení obžalovaného ani v úvahu nepřipadá delší zkušební doba. Jednání obžalovaného lze skutečně hodnotit jako ojedinělé vybočení z jinak řádného způsobu života. Současně pak soud podle § 82 odst2 trestního zákoníku zopakoval povinnost, aby obžalovaný během zkušební doby nahradil škodu, kterou trestním činem způsobil a zdržel se nadměrného požívání alkoholických nápojů. Posledně stanovené omezení vyplývá z toho, že požití alkoholu bylo jistě stimulátorem agresivnímu chování obžalovaného. 

Vzhledem k tomu, že nebyly dány podmínky pro uložení ochranného léčení protialkoholního ve smyslu § 99 odst. 2 písm. b) odst. 4 trestního zákoníku soud nepřistoupil opětovně k uložení tohoto ochranného opatření. 

Soud též znovu rozhodoval o nároku na náhradu škodu a vneseném nároku nemajetkové újmy, jednak poškozenou Xxxxxxxxxx a jednak o náhradě vynaložených nákladů léčení Xxxxxxxxxx Vojenskou zdravotní pojišťovnou ČR. Poškozená Xxxxxxxxxx se připojila s nárokem na náhradu škody za bolestné a ztížení společenského uplatnění v částce 240.067,58 Kč, požadovala též původní náhradu věcné škody za zničené oblečení, které však prostřednictvím zmocněnkyně při závěrečné řeči po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku vzala zpět. Poškozená setrvala na těchto svých požadavcích i po zrušení předchozího rozsudku dovolacím soudem a setrvala též na náhradě nemajetkové újmy za zásah do své fyzické a osobní integrity v částce 500.000,- Kč. Poškozená poslala podrobně, jaké útrapy jí vznikly v souvislosti s újmou na zdraví a jaké přetrvávají do dnes, dále poměrně závažné následky na jejím zdraví. Poškozená se dosud velmi těžce vyrovnává s traumatizujícím zážitkem, potvrdilo se, že jí čeká další lékařský zákrok kvůli vzniku šedého zákalu na očích. Z odborných vyjádření lékařů, které poškozená prostřednictvím zmocněnkyně předložila vyplývá rozsah bolestného a ztížení společenského uplatnění, které se řídí tehdejší právní úpravou, soud tedy postupoval podle těchto odborných vyjádření a podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 440/2007 Sb., podle kterého se počítá jeden bod bolestného za 120,- Kč. Současně poškozená požadovala též uhradit částku za vynaložení nákladů za léčbu za regulační poplatky v nemocnici, které řádně vyčíslila a podložila, lze odkázat na listiny založené na str. 103-122 spisu. Soud tedy obžalovanému uložil náhradu škody, pod kterou je třeba zahrnout jak bolestné, tak snížení společenského uplatnění, tak i vynaložené náklady léčení, které poškozená musela vynaložit a které vznikly v důsledku protiprávního jednání obžalovaného, pro které je uznáván vinný. Soud tedy rozhodl podle $ 228 odst. 1 trestního řádu, tak aby obžalovaný zaplatil na náhradu škody poškozené Xxxxxxxxxx částku 240.067,058,- Kč. 

Pokud jde o uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy vznesený poškozenou Xxxxxxxxxx soud sice opětovně posuzoval neoprávněnost tohoto nároku a požadovanou výši, ale byl v tomto směru již omezen rozhodnutím dovolacího soudu, neboť jak již bylo shora citováno, po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku odvolací Krajský soud v Brně zrušil předchozí výrok o náhradě nemajetkové újmy a uložil obžalovanému svým rozsudkem podle § 228 odst. 1 trestního řádu nahradit poškozené Xxxxxxxxxx vzniklou nemajetkovou újmu v částce 80.000,-Kč. Soud byl tedy vázán zásadou zákazu zhoršení postavení obžalovaného v novém řízení po zrušení rozsudku odvolacího soudu Krajského soudu v Brně i soudu prvého stupně ve smyslu § 265s odst. 2 trestního řádu, tudíž nemohl rozhodnout o vyšším nároku na náhradu nemajetkové újmy v částce 80.000,- Kč. Soud také respektoval i závěry odvolacího Krajského soudu v Brně. Soud tedy uzavřel, že shora citovaná částka na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500.000,- Kč je nepřiměřeně vysoká a jak obecnému kriteriu toho, jaké omezení a zásah do osobnostní sféry by zažil každý poškozený v postavení Xxxxxxxxxx ale také z hlediska individualizovaného kriteria do jaké míry byla poškozená skutečně zásahem do své osobností sféry omezena. Ze spisového materiálu vyplývá, že poškozená Xxxxxxxxxx trpí vyvinutou posttraumatickou stresovou poruchou v důsledku čehož opakovaně prožívá události spojené s trestním činem, trpí fobickými stavy, bojí se většího množství lidí, osamělých míst, je omezena v předchozích svých životních návycích, které realizovala při společenské styku, chození do cvičení, do kina, do divadel. Trpí při rozhovory se sousedy pocity méněcennosti, je dotčená prožitou událostí, že se o ní dozvědělo její okolí. Po dobu tří týdnů po spáchání týdnů také byla dehonestována modřinami na těle. Zásah do jejich osobnostních práv na její lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst tedy bylo výrazným způsobem porušeno a tento zásah je stěží reparovatelným zadostiučiněním ze strany obžalovaného ve smyslu tehdy účinného ustanovení ve smyslu § 13 zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů. Obžalovaný navíc poškozené zadostiučinění neposkytl a toto zadostiučiněním nelze jistě spatřovat v pouhém odsouzení v trestním řízení. Obecně se způsob života poškozené kvalitativně zhoršil a je stižena následky posttraumatické poruchy, kterými trpí dodnes, ale i poruchami spánku, zraku a musela omezit své společenské styky na které byla dříve zvyklá. Soud proto uložil obžalovanému podle § 228 odst. 1 trestního řádu povinnost nahradit tuto nemajetkovou újmu v částce 80.000,- Kč. 

Soud po vyhlášení tohoto rozsudku zjistil, že se dopustil pochybení při opomenuti výroku podle § 229 odst. 2 trestního řádu, kterým měl odkázat poškozenou Xxxxxxxxxx ve zbytku uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy v řízení ve věcech občanskoprávních. Soud proto na toto pochybení procesní strany upozorňuje. 

Vzhledem k tomu, že Vojenská zdravotní pojišťovna ČR také uplatnila nárok na náhradu škody vzniklé vynaložením nákladů léčení poškozené Xxxxxxxxxx a řádně a včas tento nárok podložila vyúčtováním vynaložených nákladů léčení, soud přiznal i tuto náhradu škody a zavázal obžalovaného ji uhradit v částce 6.213,-Kč. Zdravotní pojišťovna má totiž také trestní nárok proti pachateli, který způsobí újmu na zdraví na pacientovi, který je léčen pak následně ve zdravotnickém zařízení, kterému zdravotní pojišťovna pak tyto náklady vyplácí. Tento nárok vyplývá z ustanovení § 55 zák. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a znění doplnění některých souvisejících zákonů. 

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ-796 01, Havlíčkova 16, Prostějov. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve výše uvedené lhůtě nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. řádu musí být odvolání také odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byt i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy 

JUDr. Petr Vrtěl, v.r. 

předseda senátu 

3 T 62/2015-469

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Nymburce rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Holasové a přísedících Jaroslavy Plačkové a Marcely Chloupkové při hlavním líčení konaném dne 29. října 2015,

t a k t o :

Obžalovaný xxxxxxxxxx ,

nar. XXX, trvale bytem XXX , pro účely doručování XXX,

j e v i n e n , ž e

1)

dne 25.10.2014 kolem 00.30 hodin v XXX, v ložnici rodinného domu ve společném bydlišti násilím donutil k pohlavnímu styku svou manželkuxxxxx., nar. XXX, tím způsobem, že ji probudil fackou do obličeje, klekl si na ni v oblasti přirození, strhl z ní kalhotky, zahodil je a křičel na ni „šukej děvko“ a začal ji pravou rukou škrtit tak silně, že nemohla dýchat a obávala se, že ji uškrtí, současně pravou rukou jí sáhl do přirození, dva prsty jí strčil do vagíny, přičemž se poškozená aktivně bránila a odkopla svýma nohama, poté ji uchopil za vlasy a její temenní částí hlavy ji opakovaně udeřil o zeď ložnice, kdy měla obavu, že ji zabije, poté se pokoušel o soulož tím způsobem, že jí roztahoval násilím nohy, pokoušel se strčil pohlavní úd do její pochvy, což se mu v důsledku aktivní obrany poškozené nepodařilo, pak ji nacpal částečně tělo do skuliny mezi postel a zeď, hlavou dolů, tlačil jí na záda, aby se nemohla zvednout a křičel na ni „no tak dělej, ty děvko, šukej, neslyšíš“, přitom jí strčil přes její odpor opět prsty do přirození, přičemž na něj křičela, aby ji nechal, že ji zabije, začal prozpěvovat „zabiju tě, ty jedna svině, já tě zabiju“, pak vyndal prsty z jejího přirození a řekl jí, ať na něj zavolá policajty, nebo ji zabije a šel si pro kuchyňský nůž, čehož poškozená využila a zamkla v pokoji pro hosty, kde on pak škrábal nožem na dveře, 

t e d y

jiného násilím nebo pohrůžkou násilí donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,

t í m  s p á c h a l

zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku

a  z a  t o  s e  o d s u z u j e

Podle § 185 odst. 2 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let.

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let.

Podle § 228 odst. 1 tr.ř. je obžalovaný povinen uhradit poškozené xxxxx, nar. XXX, bytem XXX, náhradu nemajetkové újmy ve výši 50.000 Kč (padesáttisíckorunčeských)

Podle § 229 odst. 2 tr.ř. se poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.

Naproti tomu se podle § 226 písm.b) tr.ř. v plném rozsahu

z p r o š ť u j e

2)

z obžaloby a ze skutku kterého se měl dopustit tím, že od přesněji nezjištěné doby od roku 2006 do konce roku 2013 v místech společného bydliště postupně v XXX, dále v XXX dále v pronájmu v obci XXX, bezdůvodně fyzicky a psychicky týral svou manželku xxxxxxxx., nar. XXX, tím způsobem, že ve více případech ji fackoval, kopal do břicha, tloukl pěstmi do těla, čímž jí způsobil podlitiny, odřeniny, modřiny, od roku 2008 se intenzita jeho útoků zvyšovala, 1.12.2008 jí tloukl hlavou o vanu, přičemž měla obavu, že ji zabije, upadla vedle vany, pomočila si, tekla jí z uší krev a měla bolesti páteře, vyhledala lékařské ošetření v Nemocnici Kolín, kde jí byl ordinován Schanzův límec, s dobou léčení nejméně 1 týden, od roku 2010 do října 2013 v obci XX tyto útoky pokračovaly nejméně každé tři měsíce, přičemž k fyzickým útokům docházelo z malicherných pohnutek, zejména ze žárlivosti,

t e d y 

měl týrat osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a čin páchat po delší dobu,

t í m m ě l s p á c h a t

zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku

O d ů v o d n ě n í :

k ad 1)

Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že se obžalovaný dne 25.10.2014 kolem 00.30 hodin dopustil jednání podrobně popsaného ve výroku tohoto rozsudku. Obžalovaný spáchání trestné činnosti popřel a omezil se na konstatování, že se žádného znásilnění nedopustil. Ze strany poškozené jde o mstu, kterou nebyl schopen blíže specifikovat. Pokud by jí skutečně znásilnil, proč by s ním i nadále sdílela společnou domácnost, nešla k lékaři, event. znásilnění ihned neoznámila orgánům činným v trestním řízení. V rámci hlavního líčení na své obhajobě setrval a doplnil, že uvedeného dne přijel ze zaměstnání cca v 19.30, cca pět dní před tím se neustále dohadovali a hádali, zejména kvůli placení nájmu, nepořádku, penězům. Domluvili se, že se usmíří. Dceru proto dali na hlídání k sousedce a šli do pizzerie a poté na bowling. Domů odešel dříve než poškozená, protože byl unavený. Během večera vypil cca 2-3 malá piva a 2 panáky. Po příchodu domů si lehl rovnou do ložnice, usnul oblečený. Zaregistroval pouze příchod poškozené, chtěl se přitulit, ale ona si vzala peřinu a odešla do vedlejšího pokoje. Z trestné činnosti pak byl obžalovaný usvědčován výpovědí poškozené, která v rámci přípravného řízení až do odchodu obžalovaného z bowlingu vypovídala shodně jako obžalovaný. Dále uvedla, že po příchodu domů obžalovaný již v ložnici spal. Umyla se, vzala si triko a kalhotky, ulehla vedle něho a usnula. Poté v rozporu s tvrzením obžalovaného uvedla, že ji obžalovaný vzbudil fackou, klečel ji na přirození, byl svlečený donaha, penis měl ztopořený. Sundával z ní kalhotky a opakovaně řval „šukej děvko“. I přes její odpor jí svlékl kalhotky, pak jí jednou rukou škrtil – ležela na zádech, druhou rukou ji sáhnou do přirození, ale s prsty nestačil nic dělat, protože ho nohama odstrčila, vzepřela se. Choval se jako nepříčetný. Vzal jí hlavu, držel jí zezadu za vlasy a opakovaně jí zadní částí hlavy několikrát udeřil o pelest postele nebo o zeď. Aktivně se bránila, odstrkovala ho, křičela, aby jí nechal, že jí zabije, on naopak křičel, že je děvka a že má šukat. Byl úplně mimo. Byla rozsvícená lampička. Musel jí rozsvítit on, protože on nikdy nechtěl sex potmě. Opakovaně se snažil roztáhnout jí nohy a vniknout do ní ztopořeným pohlavním údem, což se mu nepodařilo. Poté spadla mezi zeď a postel, klečela v předklonu, nemohla se hnout. Poté jí obžalovaný do obnaženého přirození vnikl prstem, volal, že je svině, že jí zabije. Měla strach. Volal, ať klidně zavolá policii, že ji vážně zabije. Pak vstal a řekl, že si jde do kuchyně pro nůž. Slyšela, že jde po schodech, vzala proto peřinu a polštář a běžela do pokoje pro hosty, kde se zamkla. Chvíli obžalovaný lomcoval dveřmi a pak slyšela, jak zřejmě nožem škrábe po dveřích. Poté šel spát. Volala matce, protože měla strach. Ráno jí obžalovaný řekl, že jí tak chtěl ublížit, aby došlo k jejich rozchodu. Poté přišla sousedka XXX, kterou poslala matka, protože měla o ní strach. Po nějaké době jí obžalovaný řekl, že má „okno“ a na nic si nepamatuje. Žádal o odpuštění a přemlouval jí, aby spolu zůstali. K dotazu, proč toto jednání obžalovaného oznámila na policii až s časovým odstupem dne 4.11.2014 uvedla, že na přelomu října a listopadu 2014 se obžalovaný odstěhoval ke své matce a současně jí napsal, že zažádá o svěření nezl. do své péče a že nic z toho, co tvrdí, že ji uvedeného dne udělal, se nestalo. Toto jeho chování jí naštvalo, protože ho nikdy neudala. Chtěla tedy, aby někde bylo napsáno, co udělal, proto vše šla oznámit na policii. Tento incident byl ze všech nejzávažnější a skutečně se obávala, že to nepřežije. Nikdy předtím ji obžalovaný neznásilnil, ani ji k sexu nenutil. V rámci hlavního líčení byla silně rozrušená, plakala a pokud jde o popis zažalovaného jednání, odkázala na výpověď z přípravného řízení konstatovanou shora. Ke stavu obžalovaného pouze vysvětlila, že se celý třásl, jakoby neslyšel, co mu říká. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace sexuologie a klinická psychologie i z výslechu jeho zpracovatele MUDr. Luďka Daneše CSc., vzal soud za prokázané, že obžalovaný netrpí duševní chorobou a nebyla u něho zjištěna sexuální deviace. V případě prokázání viny byly jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti plně zachovalé. U obžalovaného znalci nezjistili ani závislost na alkoholu či jiných návykových látkách. Z psychiatrického hlediska není pobyt obžalovaného na svobodě nebezpečný. Jmenovaný je schopen chápat smysl trestního řízení. Silné emoční reakce s eventuálním agresivním doprovodem znalci do budoucna nevylučují, protože souvisí převážně s jeho povahovou strukturou, labilní jedinec může sklouznout až do agresivního jednání, obžalovaný je však schopen se ovládat, je-li k tomu sám dostatečně motivován. Obžalovaný má ambivalentní vztah ke své manželce, kdy na jedné straně ji miluje, na druhé straně mu na ní vadí řada věcí ( obžalovaným ponechaná zubní pasta na umyvadle, psí chlupy a výkaly na zemi, apod.) To nevylučuje, že se jí druhý den po ataku omluví a píše, že ji miluje. Znalci popsali obžalovaného jako nezralou osobnost s egocentrickými rysy, kdy takový jedinec není napr. schopen akceptovat, že jiní lidé potřebují kontakt s jinými lidmi, chodit do zaměstnání, a mají pocit ohrožení, když tito lidé nebudou s nimi, najdou si jiného partnera apod. Obžalovaný je schopen správně vnímat, zapamatovat si a následně v podstatném reprodukovat prožité události. Znalci však uzavřeli, že má tendence ke zkreslování informací ve svůj prospěch, což je dáno jak jeho osobnostní katathymní vlohou (emoce převažují nad rozumem), tak situací trestního stíhání. Chorobná žárlivost nebyla u obžalovaného zjištěna. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – psychiatrie a školství a kultura – klinická psychologie i z výslechu jeho zpracovatelů MUDr. Jiřího Marka a PhDr. Jitky Skramuské vzal soud za prokázané, že poškozená netrpí duševní chorobu či poruchou, je schopna správně vnímat prožívanou událost, tuto si správně pamatovat a reprodukovat. Lze připustit pouze neúmyslné nepřesnosti v detailech, časovém odhadu v důsledku emočně silně vypjaté situace a procesu vyhasínání paměťových stop. Znalci konstatují soužití mezi obžalovaným a poškozenou jako konfliktní, s četnými oboustrannými hádkami a nelze vyloučit, že mohlo docházet i k brachiální agresi vůči jmenované. Současně však znalci upozorňují na momenty, které oslabují specifickou věrohodnost poškozené, kdy jmenovaná podala trestné oznámení až 10 dní po inkriminované události (ad 1 výroku), navíc ho podala až poté, co jí obžalovaný oznámil, že požádá o svěření dcery do své výhradní péče, za momenty snižující specifickou věrohodnost znalci považují větší emotivnost poškozené, která chování obžalovaného v trestním oznámení i následných úkonech popisovala odlišně. Nevylučují však chorobné zkreslení v důsledku patických projevů. Jmenovanou dále znalci popsali jako osobnost inklinující k extroverzi, v zátěži k emočně labilnější reaktivitě. Jmenovaná netrpí syndromem týrané ženy, sama označila poslední rok soužití s obžalovaným za jejich nejlepší. Jednání mezi partnery spíše dle znalců spadá do oblasti situační párové patologie. Pokud však bude jednání obžalovaného prokázáno, pak po fyzické stránce se poškozená nemohla účinně bránit jeho jednání, byla by však schopna adekvátněji reagovat po předmětné události (např. odchodem, včasným oznámením události, apod.) Znalec MUDr. Jiří Marek v rámci hlavního líčení doplnil, že se se závěry soudního znalce MUDr. Luďka Daneše, který vyšetřoval obžalovaného, souhlasí. Znalec uvedl, že sice poškozená až na drobný detail, popsala jednání pod bodem 1) výroku u hlavního líčení shodně jako při jejich vyšetření, kdy znásilnění považuje za svůj nejhorší zážitek v životě, přesto jej oznámila až s několikadenním odstupem a navíc poté, co po celou dobu žila s obžalovaným ve společné domácnosti. Pokud jde o poškozenou líčená fyzická napadení (viz shora), pak dle znalců jde spíše o emocionální prožitek při líčení popisované situace než, že by opravdu situace byla tak dramatická, resp. že by líčení uvedených událostí odpovídalo její faktické zkušenosti, zvláště pak pokud jejich vzájemné soužití dále pokračovalo. Za zvláštní MUDr. Marek označil fakt, že při podání trestního oznámení poškozená kromě znásilnění popsala věci spíše historické, když poslední rok soužití s obžalovaným označila za jejich nejlepší. Neobvykle vysoko jsou dle znalce u poškozené její psi, kdy kvůli nim dokonce odmítla možnost jít bydlet ke svému otci, kvůli nim volili bydlení, uvedla, že byly týrány obě s dcerou, ale u nezl. nebylo prokázáno, že by nějak byla ovlivněna vzájemným vztahem rodičů apod. K dotazům soudu pak znalec potvrdil, že u poškozené nebyl zjištěn syndrom týrané osoby. Nebyly zjištěny příznaky psychické poruchy, neurotické poruchy, úzkostné, depresivní stavy, poruchy spánku, obavy, strach apod. Pokud i přesto, co poškozená líčila, s obžalovaným zůstávala, nevyloučil znalec možnou vzájemnou citovou závislost dvou emočně labilních osob. PhDr. Jitka Skramuská v rámci hlavního líčení na svých písemných závěrech setrvala a doplnila, že poškozenou popisované soužití s obžalovaným lze s vyšší mírou věrohodnosti popsat jako konfliktní, s oboustrannými četnými hádkami, nelze vyloučit ani brachiální agresi vůči poškozené. Na druhé straně motivační charakteristiky do jisté míry oslabují specifickou věrohodnost poškozené. Dle znalkyně motivace pro trestní oznámení nevycházela ani tak z toho, k čemu mělo dojít, ale spíše z obavy z toho, že obžalovaný poškozené vyhrožoval, že jí sebere dítě a bude žádat o jeho svěření do své péče. Znalkyně setrvala na tom, že u poškozené nešlo o domácí násilí, při kterém poškozená osoba prožívá naprostou ztrátu identity, vykořenění, má deprese, těžké psychické následky, dochází k hrubému narušení sebevědomí. U klasického modelu domácího násilí navíc dochází k asymetrickému rozdělení rolí, tj. na roli psychicky závislé oběti a roli pachatele, k tomu v daném případě nedošlo. Období tzv.„Itálie“, kdy některá období byla v klidu, pak ovšem pod vlivem nejspíš sociálních momentů /např. nedostatek peněz, ztráta zaměstnání ) vedlo k zesílení projevů, včetně projevů žárlivosti, které pak vedly k afektivním projevům. Poškozená měla určitou dostatečnou míru samostatnosti a nezávislosti od obžalovaného odejít, když se vracela, tak o své vůli, nebylo to na základě patologického motivačního syndromu závislosti. Pokud dále znalkyně hovořila u poškozené o zvýšené emotivitě, pak toto vysvětlila tak, že emotivita je v převaze nad racionálním hodnocením a sdělením, což konkrétně znamená, že subjektivně některé situace takový jedinec vnímá s vyšším emočním nasazením a může je prezentovat jinak, lehce zkresleně, více dramaticky, se zvýrazněním, co by třeba jindy, v jiné situaci nebo s odstupem času, tak být nemuselo. V závěru své výpovědi pak znalkyně zdůraznila, že syndrom týrané osoby se mimo jiné projevuje přítomností posttraumatické stresové poruchy, depresemi, úzkostmi, poruchami sebevědomí, poruchami příjmu potravy, adaptability, přizpůsobení. Nejtypičtější důsledek – posttraumatická stresová porucha u poškozené zjištěna nebyla. Svědkyně xxxxx. – sousedka přes ulici z XXX k tomuto skutku obžaloby uvedla, že jí jednou volala matka poškozené, aby se šla k poškozené podívat. Dle jmenované k ní koncem října 2014 přišla poškozená sama, říkala, že jí obžalovaný napadl, chtěl jí znásilnit. Byla v šoku, klepala se, byla rozcuchaná, v ruce neudržela ani kávu, říkala, že jí bolí žebra, říkala něco o noži, ale co konkrétního, nevěděla. Svědkyně xxxxxx uvedla, že tehdy jí poškozená asi hned po tom jednání telefonovala, že jí obžalovaný napadl, zbil, znásilnil, že se jí povedlo utéct do pokoje a zamknout se. Volala, když byla v tom pokoji. Říkala, že obžalovaný běhá po domě s nožem, bouchá do dveří a vyhrožuje, že jí zabije. Protože potom přestala poškozená volat, bála se o ní, proto zavolala kamarádce poškozené, která bydlí přes ulici, aby k nim zašla a podívala se, co se děje. Pokud ví, tak tam skutečně sousedka došla a poškozenou z domu odvedla. Doporučovala poškozené, aby vše oznámila na policii, ale ona to nechtěla. Nechtěla, aby to lidé přetřásali, styděla se. Osobně byla přítomna toho, kdy jí obžalovaný srážel sebevědomí, když říkal, že je nula, že nic neumí apod. Svědkyně xxxxxxx se konkrétně k zažalovanému jednání nevyjadřovala. Uvedla, že s obžalovaným udržovala vztah cca před 10 lety, připustila, že někdy byl přehnaně žárlivý, podezříval jí, ale bylo to na úkor jejích provokací, protože v té době měla hodně kamarádů, začala podnikat, dařilo se jí. Nedá se říci, že by jí sám od sebe agresívně napadal, ale k nějakým menším incidentům došlo, hádky byly oboustranné. Nějakou facku možná od obžalovaného dostala a pokud ano, tak jej asi provokovala. Jednou jí kontroloval, zda s někým nesouložila tak, že jí strčil prsty do přirození, nebylo to nijak agresívní, nepoznamenalo jí to. Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, že :

- SSM zprávami na čl. 15-20 je monitorován kontakt obžalovaného poškozenou,

- dne 4.11.2014 bylo policejním orgánem provedeno ohledání ložnice a dětského pokoje domu čp XXX v XXX, kdy je mimo jiné konstatováno, že na stolku vedle schodiště do podkroví je kuchyňský nůž s černou plastovou rukojetí, celková délka nože je 29 cm, délka čepel 17 cm. Zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku a čin spáchá souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží. Pohlavním stykem je jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví, který zahrnuje jednání vyvolaná pohlavním pudem, jejichž podstatou je fyzický kontakt s druhou osobou, tj. dotyk, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží se považuje takový styk, při jehož realizaci dochází k situaci srovnatelné s tou, jaká nastává u soulože. Rozhodná je srovnatelnost provedení a proto musí být jiný pohlavní styk srovnatelný se situací, při níž dochází ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Jestliže se u soulože předpokládá současné spojení pohlavního orgánu muže a ženy, pak srovnat s tím lze situace, kdy do pohlavního orgánu ženy neproniká pohlavní úd muže, ale tato situace je simulována jiným mechanismem, např. jazykem, prsty, jiným předmětem, apod. Znamená to tedy, že se simulovaným mechanismem navozuje situace stejná, jako když do vagíny (pochvy) ženy pronikne mužský pohlavní úd a tento mechanismus je schopen vyvolat stejný účinek, jako kdyby o takovou simulaci nešlo a jednalo by se o skutečnou soulož. Takto vymezené jednání směřuje k pohlavnímu uspokojení pachatele, ale nezáleží na tom, zda němu v konkrétním případně skutečně dojde. Za násilí ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení se dle soudní praxe považuje použití fyzické síly ze strany pachatele za účelem překonání nebo zamezení vážně míněného odporu znásilňované osoby a dosažení pohlavního styku proti její vůli. Pro naplnění skutkové podstaty této skutkové podstaty není rozhodné, zda dojde k vykonání soulože, protože postačí jakékoli jednání považované za pohlavní styk (viz shora). 

Po zhodnocení všech ve věci zjištěných skutečností i s přihlédnutím k okolnostem, které dle soudních znalců oslabují specifickou věrohodnost poškozené soud uzavřel, že ve vztahu k tomuto bodu obžaloby byla trestná činnost obžalovanému prokázána. Obžalovaný spáchání trestné činnosti popřel, z této je přímo usvědčován toliko výpovědí poškozené. Zažalovanému jednání nebyl přítomen žádný svědek a s ohledem na fakt, že poškozená oznámila spáchání trestné činnosti až s několikadenním odstupem, nebylo možno na místě činu, event. těle poškozené zajistit upotřebitelné stopy. I přes výše uvedené skutečnosti má soud za to, že lze považovat výpověď poškozené na věrohodnou, a to zejména s ohledem na výše uvedené výpovědi svědkůxxxxxxxxxx a xxxxxxxx. Svědkyně xxxxxxxxxxxxx matka poškozené vypovídala jednak k soužití poškozené s obžalovaným (viz níže), jednak k výše uvedenému skutku. Ačkoli se k vzájemnému soužití obou jmenovaných vyjadřovala víceméně zdrženlivě a nijak své dceři nestranila, velmi podrobně popsala situaci, kdy ji poškozená bezprostředně po výše popsaném násilném jednání obžalovaného telefonovala, což v ní vyvolalo takové obavy o poškozenou, že se ihned telefonicky spojila se sousedkou Xxxxxxx., která požádala o pomoc. Svědkyně xxxxx sice nebyla schopna jednoznačně uvést, zda jí svědkyně Xxxxxxx. telefonovala a žádala o pomoc právě v souvislosti se zažalovaným jednáním, ale ve shodě se jmenovanou uvedla, že jí svědkyně xxx telefonovala pouze v jednom případě a že skutečně přesně nezjištěného dne v měsíci říjnu 2014 k ní přišla poškozená ve velmi zuboženém stavu, stěžovala si na násilné chování obžalovaného, hovořila o znásilnění i o noži (viz shora). I přesto, že poškozená ohlásila násilné jednání obžalovaného s časovým odstupem a zřejmě v reakci na to, že jí obžalovaný vyhrožoval, že požádá o svěření nezl. dcery do výlučné péče (viz str. 19 spisu), lze s ohledem na výpovědi shora uvedených svědkyň, zejména pak zcela nestrannou výpověď svědkyně Xxxxx. uzavřít, že k zažalovanému jednání došlo a že se jej obžalovaný dopustil způsobem, který poškozená orgánům činným v trestním řízení podrobně popsala. To, že se nejednalo o souhlasný styk, vyplývá z psychického rozpoložení poškozené, jak jej popsala svědkyně xxxx. Nepřímo spáchání trestné činnosti vyplývá i z další výpovědi svědkyně xxx (viz níže). Dále to, že uvedené praktiky

nebyly obžalovanému cizí, nepřímo vyplývá i z výpovědi svědkyně xxxxx, nar. XXX. Poškozená popsala, že obžalovaný své násilné chování doprovázel slovy „šukej děvko“ a že měl ztopořený pohlavní úd, přičemž do ní opakovaně vnikl prsty. Vzhledem k uvedenému lze vzít za prokázané, že jednáním obžalovaného, směřujícím k ukojení pohlavního pudu způsobem, srovnatelným se situací, při níž dochází ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy, byla naplněna skutková podstata zažalovaného zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185/1,2a) tr. zákoníku, přičemž není podstatné, zda k uspokojení obžalovaného skutečně došlo. Vzhledem ke způsobu spáchání trestné činnosti byl čin již dokonán. Při rozhodování o druhu a výměře trestu vycházel soud z obsahu ustanovení § 37 a § 38 trest. zákoníku s tím, že trestní sankce je nutno ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného činu a poměrům pachatele. Povaha a závažnost zažalovaného jednání jsou dle § 39 tr. zákoníku určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu, jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění, jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. Společenská škodlivost jednání obžalovaného je dána tím, že po překonání vážně míněného odporu poškozené porušil právo ženy na svobodné rozhodování o svém pohlavním životě, přičemž je zcela irelevantní, že šlo o vlastní manželku (R 97/1955). Okolnosti přitěžující ani polehčující shledány nebyly.

Po zhodnocení všech ve věci zjištěných skutečností soud uzavřel, že účelu trestu bude v daném případě a ještě pro tentokrát dosaženo uložením výchovného podmíněného trestu odnětí svobody, vyměřeného na samé spodní hranici zákonné trestní sazby (sazba 2-10 roků) se stanovením přiměřené zkušební lhůty 2 roků. Při rozhodování o výměře trestu vzal soud v úvahu i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, psychiatrie konstatované shora. Poškozená xxxxxx se v rámci trestního řízení připojila s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500.000,- Kč. Poškozená má charakter zvlášť zranitelné oběti dle § 2 odst. 4 písm. d) zák.č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. Jednáním obžalovaného bylo hrubým způsobem zasaženo do osobnostních práv jmenovaného, proto soud považuje za adekvátní, aby při současném odsuzujícím výroku bylo současně rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy v penězích, a to s ohledem na osobní a majetkové poměry obžalovaného v částce 50.000,- Kč. Vzhledem k prohlášení poškozené má soud za to, že náhrada nemajetkové újmy ve výše uvedené částce je zcela přiměřená i způsobeným následkům, rozhodnuto proto bylo, jak shora uvedeno. (§ 228/1 tr.ř.) Vzhledem zprošťujícímu výroku (viz níže), byla poškozená se zbytkem svého nároku dle § 229/2 tr.ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Obžalobou bylo kladeno obžalovanému za vinu spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199/1,2d) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že od přesněji nezjištěné doby od roku 2006 do konce roku 2013 v místech společného bydliště postupně v České Lípě, v ulici Xxxxx xxxxxxx, dále v České Lípě, v ulici Xxxxxxxxxxx, dále v pronájmu v obci Xxxxxxx, bezdůvodně fyzicky a psychicky týral svou manželku xxxxxxx, nar. XXX, tím způsobem, že ve více případech ji fackoval, kopal do břicha, tloukl pěstmi do těla, čímž jí způsobil podlitiny, odřeniny, modřiny, od roku 2008 se intenzita jeho útoků zvyšovala, 1.12.2008 jí tloukl hlavou o vanu, přičemž měla obavu, že ji zabije, upadla vedle vany, pomočila si, tekla jí z uší krev a měla bolesti páteře, vyhledala lékařské ošetření v Nemocnici Kolín, kde jí byl ordinován Schanzův límec, s dobou léčení nejméně 1 týden, od roku 2010 do října 2013 v obci XXX tyto útoky pokračovaly nejméně každé tři měsíce, přičemž k fyzickým útokům docházelo z malicherných pohnutek, zejména ze žárlivosti. Obžalovaný xxxxxx  v tomto bodu spáchání trestné činnosti popřel a na svoji obhajobu v rámci přípravného řízení uvedl, že nikoli poškozená, ale naopak on byl z její strany slovně psychicky a křikem týrán. Dále se odmítl k věci vyjádřit s tím, že nebude poškozenou špinit. K průběhu manželství obžalovaný pouze uvedl, že „ to bylo jako na horské dráze“, nálady se střídaly bez příčiny, poškozená je nervově labilní, ponižovala jej jako chlapa, vzájemně na sebe žárlili, vyslovil podezření, že je pod vlivem drog, po svatbě mu údajně přiznala, že brala pervitin. Sám přiznal konzumaci marihuany, dokonce ji užívali s poškozenou společně. Doznal, že denně od r. 2006 do současné doby (výslech dne 7.11.2014) vykouří 1 jointa marihuany, stejně jako poškozená. Nikdy jmenované nedal facku, nekopnul ji ani jí nedal pěstí. Naopak on od ní někdy facku dostal. V rámci hlavního líčení na své obhajobě setrval a doplnil, že se dohadovali kvůli dceři. Řekl, že jí dceru sebere, protože jí nechtěl nechat žít v takové špíně (specifikoval, že např. pět měsíců po nich skákaly blechy, všude byly pavučiny, psí výkaly apod.), současně ovšem uvedl, že hádky byly i kvůli tomu, že mu poškozená vyčítala zubní pastu na umyvadle. Popřel, že by poškozenou někdy fyzicky udeřil či napadl. Nenapadl ji ani během těhotenství a na své výpovědi setrval i při konfrontaci s lékařskou zprávou ze dne 1.12.2008 – čl.) , naopak on sám měl škrábance, podlitiny od toho, jak poškozenou uklidňoval a držel, když měla vztek a záchvaty. Házela po něm nádobí, musela mít hesla od jeho e-mailů, nesměl mít facebook, štvala proti němu kamarády, nesměl rozhodovat o svých financích, řídit auto, apod. Protože chtěl mít klid, raději ji vyhověl. Nikomu se nesvěřoval, byl sám se sebou. Až poslední 1-2 roky se svěřoval své matce. Bál se chodit domů ze zaměstnání, trpěl pocity úzkosti, stále na něho křičela a byl neustále pod jejím vlivem. Manželství označil za vzájemnou „Itálii“. Poškozené se dělaly modřiny samy od sebe, stačilo se jí jen dotknout a měla obtisknuté prsty, třeba při sexu. Modřiny na obličeji u ní však neviděl. V XXX pracoval jako OSVČ, měl svoji designovou fy na výrobu nábytku, vše se mu dařilo. Z XXX do obce XXX se přestěhovali hlavně proto, že poškozená žárlila na všechny jeho kamarádky, také chtěli, aby dcera vyrůstala na vsi. Poškozená měla tři psy, což rovněž ovlivnilo i možnosti výběru nového bydliště. V obci XXX práci neměl, za prací nejprve dojížděl do Prahy, poškozená nepracovala. Po ukončení mateřské dovolené převzala společný e-shop na poštovní schránky, který si následně úplně přivlastnila. Fy byla zrušena v listopadu 2014. Ještě před tím, než se přestěhovali z obce XXX, zjistil, že má poškozená poměr s Xxxxxx Xxxxxx, odjeli spolu, přesto obžalovaný tvrdil, že když chtěl odejít, poškozená ho přemlouvala, aby s ní zůstal.. Z obce XXX se přestěhovali v říjnu 2013 do XXX, zejména, aby udrželi manželství a začali znovu. Většinu dne pracoval, vracel se cca v 18.30 hod., pracoval i o víkendech. Ze společného bydliště se odstěhoval 4.11.2014. Ke konzumaci drog oproti přípravnému řízení uvedl, že poškozenou sám konzumovat drogy neviděl, i když příznaky měla (extrémně nízká váha, boláky v obličeji, změny nálad, mizející výplata apod.), sám zkušenosti s drogami popřel, připustil, že si pouze občas „čoudne“ trávu na žaludek a nervy. Z tohoto skutku pak byl obžalovaný usvědčován výpovědí poškozené, která v rámci přípravného řízení uvedla, že manželství s obžalovaným uzavřeli v r. 2006, dcera se narodila v r. 2007. Ještě před otěhotněním jí sem tam dal facku, ale neřešila to, vždy se omluvil. Příčinou jeho chování byla žárlivost a nedůvěra. Fyzicky jí začal napadat v průběhu těhotenství. Tehdy mu začaly chodit SMS zprávy, že očekávané dítě není jeho. Když byla cca v 6. měsíci těhotenství, tak jí zkopal do břicha, křičel, že má i s parchantem chcípnout. Měla pouze modřiny, podlitiny. K lékaři nešla, svěřila se pouze matce a sestře. K dalšímu útoku došlo cca 14 dní až týden před porodem. Rodila s modřinou pod okem. Omluvil se, svého jednání litoval, lékaře nevyhledala, pouze se opět svěřila matce a kamarádce xxxxx. V té době obžalovaný chodil do práce, ona také měla příjem a z toho společně žili. Poté se přestěhovali do obce XXX. Zde obžalovaný neměl práci, neměl jí tři roky. Tak cca 3x – 4x do roka ji zde fyzicky napadal, a to tak, že dostávala pěstí do hlavy, do břicha, do zad, hodil po ní kladivo, hrníček. Ona mu útoky nevracela. Obžalovaného stresovalo, že je bez zaměstnání a že se nemůže o rodinu finančně postarat. Cca v r. 2010 vyhledala poprvé lékařskou pomoc. Bylo to poté, kdy jí obžalovaný zbil v koupelně, chytil jí za vlasy a bil jí čelem o zeď, tekla jí krev z uší, pomočila se. Jela na pohotovost do Kolína, kde vše uvedla /viz lékařská zpráva na čl. / Uvažovala o odchodu od obžalovaného, ale na policii nešla. Dostala límec, který nosila cca týden, o čemž obžalovaný věděl. Opět se s útokem obžalovaného svěřila matce a sestře. Pokud bydleli v obci XXX, několikrát u nich byla policie, dokonce se od obžalovaného odstěhovala, ale on jí vždycky přesvědčil, aby se vrátila. V r. 2013 se odstěhovali do XXX, zde jí téměř celý rok nebil, až 24.10.2014 /viz ad 1) výroku/ Po této události se i s dcerou v listopadu 2014 odstěhovala k panu xxxx.  Vrátila se až poté, co jí obžalovaný napsal, že se odstěhoval. Od prosince 2014 je pan xxxx  jejím přítelem. xxxxxxx je navštěvovali,xxxxxxxx se přátelila. Svěřila se jí s tím, jak jí obžalovaný fackoval, o znásilnění jí však neřekla. Stýkat se přestaly poté, co se po rozvodu xxxxx odstěhovala. V rámci hlavního líčení na této výpovědi setrvala a doplnila, že obžalovaný byl vystresovaný od doby, kdy otěhotněla. Stres vyřešil tím, že ji uhodil. Někdy na ni pouze řval, nadával jí, ale když mu odporovala, tak ji jednu fláknul. Domnívala se, že pokud se odstěhují od všech kamarádů, kteří obžalovanému vadili, že se jim bude žít lépe. Bohužel po přestěhování do obce XXX v r. 2008 se vše ještě zhoršilo. Snažil se sehnat stálou práci, ale marně. Sice dojížděl za prací do Prahy, ale neplatili mu. Oba byli nervózní z nedostatku peněz, nechtěl nic dělat, o nic se starat, dokonce musela sama jezdit pro dřevo, pokud si chtěla zatopit, nad vodou je držela fy na poštovní schránky. Nesměla se bavit s nikým, všechno obžalovanému vadilo, všechno ho rozčílilo. Žárlil, vadilo mu i to, že jela za mámou nebo sestrou, za otcem nesměla vůbec, nepůjčoval jí ani auto, byť ho zaplatila ze svých finančních prostředků, žárlil i na psy a byl posedlý tím, že s ním musí být každou minutu. Spokojený byl, jen když spolu byli 24 hodin denně. Popřela, že by příčinou jejich hádek byl nepořádek, špína a psí výkaly. Naopak měla doma vždy pečlivě uklizeno. Výslovně uvedla, že incidenty se odehrávaly nepravidelně, někdy dostala facku po třech týdnech, někdy po dvou měsících, někdy jí např. zbil, hodil s ní o zem, kopl, praštil jednou či víckrát, někdy do ní pouze strčil. Policii nevolala, protože jí bylo divné volat policii na manžela, možná se i styděla. Hrozně chtěla mít kompletní rodinu, sama pochází z rozvedeného manželství. S každou změnou doufala, že se jeho chování změní, např. svatbou, narozením dítěte, přestěhováním apod. Neměla kam jí, i když jí otec nabízel, aby se k němu i s dcerou odstěhovala. To by ale musela obžalovanému nechat psy, což nemohla, protože jednou, když odjela, zasekl psovi do hlavy lopatku, jen proto, že štěkal. Obžalovaný fakticky nikdy od rodiny odejít nechtěl, jen to říkal a pouze tím dceru traumatizoval. V konfrontaci s výpovědí obžalovaného uvedla, že nikdy tvrdé drogy nebrala, pouze s obžalovaným někdy kouřili marihuanu. Pokud měla nízkou váhu pak pouze z finančního nedostatku. Pokud měla vztah s panem Xxxx., tak to bylo v době, kdy se s obžalovaným dohodli, že se rozejdou (cca červenec – srpen 2013), nikdy po něm žádné nádobí nehodila. Vztahy k dceři mají soudně upraveny, což je oboustranně respektováno. Ke svým současným poměrům uvedla, že žije s panem xxxx. Výhodou je, že xxxx je doma jen 2-3 dny v týdnu, což ji dává prostor pomalu se vracet do normálního života, neboť ji dokáže, byť nechtíc, připomenout spoustu situací, které jí byly nepříjemné.

Ve věci byla vyslechnuta řada svědků, které lze rozdělit na svědky stranící obžalovanému, svědky, vypovídající ve prospěch poškozené a svědky nestranné, kterými z pohledu soudu jsou xxxxxx., xxxxxxxxxxxx., xxxxxxxx, xxxxxxxx, xxxxxxxxxxx.,xxxxxx,xxxxxxxxxxxxxxxxxx,xxxxxxxxxxxxxxxxxx Svědkyně xxxxxxxxxxuvedla, že jednou slyšela hádku obžalovaného s poškozenou (víc byla slyšet poškozená), žádné známky násilí na nikom poté neviděla. Svědkyně se dále vyjádřila k ad 1) výroku, jak uvedeno shora. Svědkyně xxxxxxxxx uvedla, že se s poškozenou xxxxxxxxxx seznámily přes své děti někdy v r. 2011, 2012. Protože její tehdejší manžel – svědek xxxxxxxx– odmítl, aby k nim poškozená jezdila, jezdila ona za ní do obce XXX. Nikdy nebyla svědkem žádného agresivního chování obžalovaného, nikdy nebyla svědky toho, že by na ní zvýšil hlas. Naopak se přesvědčila o tom, že poškozená si vymýšlí a lže. Jmenovaná jí mohla kdykoli požádat o pomoc, ale nikdy to neudělala. Dle jejího názoru obžalovaný měl zájem na udržení rodiny, překonal i její vztah s mužem jménem Xxxxxxx. Vyslovila domněnku, dle níž životní situace poškozené nebyla dobrá, ale tím, že ona opustila svého manželka a uvolnila tak své místo v kompletně zařízeném domě, a poškozená chtěla využít situace. Potřebovala se zbavit obžalovaného, který by od ní ale nikdy neodešel, proto obžalovaný nyní lítá v tom, v čem lítá. Svědkyně dále uvedla, že v žádném případě obžalovaný nedržel poškozenou v izolaci, mohla telefonovat a telefonovala, jezdila autem. Svědkyně XXX k věci nic podstatného neuvedla. Svědkyně xxxxxxx uvedla, že se s poškozenou znala asi rok a půl před tím, že se spolu s obžalovaným nastěhovali do jejího domu v XXX. Přímým svědkem hádek mezi nimi nebyla, žádné známky násilí na těle poškozené nikdy neviděla, poškozená se jí nikdy s tím, že by měla být týrána, XXX Městci Králové v srpnu 2014, k žádnému incidentu mezi nimi nedošlo, naopak jejich soužití se jí zdálo pohodové, žádné napětí nepozorovala. O jednání, k němuž mělo dojít v říjnu 2014 (pozn.: ad 1) se dozvěděla až v souvislosti s tím, že poškozená byla předvolána na policii a ona jí tam doprovázela. To bylo 5.11.2014. Tehdy jí poškozená řekla, že neví, co má dělat, její chování mělo doslova obrat o 360°, najednou byla hrozná chudinka. Svědkyně xxxxxxxxx – teta poškozené xxxxxxx., k věci uvedla, že za nimi začala jezdit

až v době, kdy bydleli v obci XXX, navštěvovala je cca 2x za 14 dní. Občas cítila napětí, ale poškozená se jí nikdy nesvěřila s tím, že by jí obžalovaný týral či bil, žádné známky zranění na ní neviděla. Sice občas viděla, že poškozená brečela, ale odmítla ta jí sdělit důvody a naopak se obžalovaného zastávala. Byla svědkem pouze toho, že obžalovaný poškozené sprostě nadával, proto jim radila, ať se raději rozejdou. Další den měl obžalovaný poškozenou zbít a znásilnit (ad 1). Poškozená jí to řekla až za cca 4 dny, mluvila nesouvisle, byla v šoku. Svědkyně xxxxxx uvedla, že v obci XXX bydlela v sousedství rodiny obžalovaného. Sousedské vztahy byly dobré, vzájemně si vypomáhali. S poškozenou se několikrát navštívily, občas se s obžalovaným hádali, někdy byly hádky bouřlivější, ale žádných modřin si na jejím těle nevšimla. Poškozená se jí asi svěřila s tím, že si obžalovaný nepřeje, aby jezdila za rodinou a asi 2x svědkyni říkala, že by chtěla od obžalovaného odejít. O tom, že by jí obžalovaný fyzicky napadal, nic neříkala, nikdy takovému jednání přítomna nebyla. Na návštěvě u nich byla asi 6x – 8x, byla tam v době, kdy zřejmě byli v pohodě. Obžalovaný se choval k poškozené hezky, vzájemně si říkali „lási“. Svědkyně dále uvedla, že se do obce nastěhovala cca v polovině r. 2010. Zpočátku se domnívala, že je to takřka ideální pár, hádky mezi nimi začaly později. Obžalovaný v rámci možností opravoval dům, zdálo se jí, že bojovali s penězi. Svědkyně xxxxxxxxx k věci pouze uvedla, že s poškozenou se navštěvovali, vnímala jí jako kamarádku než zjistila, že poškozená „pokukovala“ po jejím manželovi. Poškozená se jí nikdy nesvěřovala, žádných známek násilí si na těle poškozené nevšimla. Svědkyně xxxxxxxxxxx k věci uvedla, že se s poškozenou kamarádila (r. 2012-2013). Finanční

půjčky, které poškozené poskytovala a které jmenovaná nevracela, jejich přátelství narušily. Poškozená si jí nikdy na agresivní chování obžalovaného nestěžovala, známky násilí na ní neviděla. Zprostředkovaně od poškozené ví, jakými nadávkami měl obžalovaný poškozenou častovat, sama však nikdy takovému jednání přítomna nebyla. V době její přítomnosti se obžalovaný s poškozenou k sobě někdy chovali hezky, někdy spolu nemluvili.

Svědky, kteří vypovídali ve prospěch poškozené, byli xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx Svědkyně xxxxxxxxxxx uvedla, že modřiny na těle poškozené viděla teprve po narození dcery, která se narodila v listopadu 2007, cca půl roku poté byla svědky jejich vzájemné hádky. Zpočátku poškozená tvrdila, že má něco s krví, poté připustila, že jí obžalovaný bije. Ještě v době, kdy bydleli v XXX, chodila za poškozenou skoro každý den. Dvakrát jí poškozená volala, aby přišla, byla ubrečená, v bytě vše rozmlácené, nepořádek. Poté, co se přestěhovali do obce XXX, jí jednou poškozená volala, že byla fyzicky napadena, že jí dal obžalovaný v koupelně hlavu o vanu, doporučila jí, aby vyhledala ošetření. Od poškozené ví, že s obžalovaným setrvávala, protože se jí vždy poté omluvil, přinesl květiny a sliboval, že se to nebude opakovat. Kolikrát měl obžalovaný poškozenou fyzicky napadnout, nevěděla. K dotazu soudu však uvedla, že cca 1x za 3 měsíce jí poškozená volala, že se něco stalo. Potvrdila, že během soužití s obžalovaným poškozená viditelně zhubla, co ale bylo příčinou, nevěděla. Poškozené nabízeli, aby od obžalovaného odešla, s tím, že jí rodina sežene byt, ale odmítla. O jednání, jež je předmětem obžaloby pod bodem 1) výroku se jí poškozená svěřila asi týden po události, sama jí doporučila, aby vše oznámila. Svědkyně xxxxx uvedla, že o soužití poškozené s obžalovaným moc neví. Poškozená jí pouze volala z Kolína, když po incidentu s obžalovaným jela do nemocnice na ošetření, to bylo v r. 2008. Poté, co se poškozená odstěhovala z XXX, se spolu moc nestýkaly. V obci XXX za nimi nikdy nebyla, v XXX byla asi 2x. Poškozená si na obžalovaného stěžovala v tom smyslu, že nemají peníze, on nechodí do práce, stále jí hlídá, kontroluje, že se nemůže nikam hnout. Doporučovali jí, aby se odstěhovala, ale vždy z toho sešlo. Uvedla, že poškozená byla prý vyhublá proto, protože neměli co jíst. O znásilnění jí osobně poškozená nic neříkala. Svědkyně xxxxxxxxxx. uvedla, že ví, že obžalovaný udeřil poškozenou ještě před svatbou, když byla těhotná, proto byla proti tomuto sňatku. Sama na ní nikdy žádné známky násilí neviděla. U fyzických útoků nikdy přítomna nebyla, poškozená jí vše neříkala. Dle jejího názoru odstěhováním z XXX se obžalovaný snažil dostat poškozenou z dosahu přátel, byl strašně žárlivý. V obci XXX žili ve strašném prostředí, obžalovaného jako manžela své dcery tolerovala, ale situace byla taková, že neměli co jíst. Od poškozené ví, že útoky ze strany obžalovaného měly pokračovat i po přestěhování do XXX, zde byla v jednom případě přítomna jejich hádce. Poškozená se jí svěřila, ale zakázala jí, aby vše oznámila na policii. Proč od obžalovaného neodešla, nepochopila, zřejmě čekala, že se jeho vztah k ní změní. Osobně byla přítomna toho, kdy jí obžalovaný srážel sebevědomí, když říkal, že je nula, že nic neumí apod. Svědek xxxxxx uvedl, že jednou viděl na těle poškozené modřiny, když byla těhotná, a jednou po porodu. Dle poškozené jí je způsobil obžalovaný tím, jak jí škrtil, držel za ruce, za zápěstí. Poté, co se z XXX odstěhovali, viděl poškozenou až po několika letech. Byla zbitá a straně hubená. Nabádal jí, aby od obžalovaného odešla, prý to zkoušela, ale vždy ji prý přemluvil. Zprostředkovaně ví, že obžalovaný byl žárlivý, ale osobně žádné žárlivé scény přítomen nebyl. Poté, co se z XXX odstěhovali, skoro žádný kontakt neudržovali. Měl dojem, že jí veškeré kontakty obžalovaný zakázal. Popřel, že by měl s poškozenou poměr. Svědkyněxxxxx uvedla, že je dlouholetou kamarádkou poškozené xxxxx.  Jejich vztah byl důvěrný. Od jmenované se dověděla, že ji poprvé obžalovaný zmlátil již před svatbou, proto jí odmítla na svatbě svědčit. Poškozenou dále zbil těsně před porodem, takže šla rodit s monoklem a jednou ji zmlátil v době, kdy kojila. To ji vyhodil z bytu i s nezl. Tehdy měla na těle podlitiny, jak jí škrtil. Poté, co se odstěhovali do XXX jí údajně stále mlátil, jednou ji dokonce vyhodil, proto odjela k jejímu bratrovi (pozn.: svědek), vše vyvrcholilo nocí, kdy se jí pokusil znásilnit (ad 1). Sama nikdy žádnému násilnému jednání obžalovaného přítomna nebyla, vše ví zprostředkovaně od poškozené, věřila jí. O jednání pod bodem 1) výroku se dozvěděla od poškozené, která jí to napsala na facebook. Svědkyněxxxxx uvedla, že o agresivitě obžalovaného ví z doslechu od poškozené , která k nim před obžalovaným jednou utekla a byla u nich cca 3 dny. Tehdy prý obžalovaný poškozené vyhrožoval, že ji zabije, na pažích a zápěstích poškozené viděla modřiny. Byla ve špatném psychickém stavu. Bylo to v době, kdy již bydleli v XXX, kdy přesně nevěděla, vzhledem k tehdejšímu věku nezl. to mohlo být v r. 2011. Poškozenou zná cca 12 roků. Po dobu, co bydlela v XXX, u ní nikdy nebyla, jednou jí navštívila v obci XXX. Přítelkyně nebyly, seznámily se prostřednictvím xxxx, která byla kamarádkou poškozené. Věděla o tom, že oba občas konzumovali marihuanu.

Svědek xxxxx vypověděl o několikadenní návštěvě poškozené obdobně jako svědkyně xxxxxx. I on uvedl, že tehdy byly na těle poškozené patrné známky násilí, jmenovaná měla z obžalovaného strach. Proč se k obžalovanému vrátila, nevěděl. Současně však uvedl, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu bere větší množství léků, což má vliv na to, že trpí ztrátou paměti a není dobře časově orientován. Svědek xxxxx  uvedl, že se s rodinou obžalovaného zná cca 2-3 roky, po jejich přestěhování

do obce XXX. Jako rodiny se několikrát navštívily, žádného agresívního chování obžalovaného vůči poškozené přítomen nebyl, tehdy si žádných známek násilí si na těle poškozené nevšiml. V XXX za nimi byli cca 5x – 8x, občas byla dusná atmosféra, z čehož ale nic nevyvozuje. S poškozenou xxxxx navázal intimní vztah v prosinci 2014. To, že je obžalovaným bita, event. měla být znásilněna, se poprvé dozvěděl až v průběhu jejich známosti, tj. až v prosinci 2014, i když před tím to tušil. Svědek xxxxxxx.– otec poškozené, uvedl, že jmenovaná do poslední chvíle všechny skutečnosti zatajovala, s týráním či bitím se mu nikdy nesvěřila. Obžalovaný se mu od začátku nelíbil a nabádal jí, aby si ho nebrala. Ve styku spolu nejsou. Od doby, co se narodila nezl., se viděli cca 2-3x. O znásilnění se dozvěděl až s časovým odstupem bez jakýchkoli podrobností. Svědkyně xxxxx uvedla, že v době, kdy poškozená s obžalovaným bydleli u ní cca 2 měsíce v r. 2008 , jednou byla svědkem jejich hádky, navzájem na sebe křičeli. Tehdy bylo jejich nezl. dceři cca 8-9 měsíců. Obžalovaný dal poškozené facku. Poškozená se jí svěřovala s tím, že jí obžalovaný bije, ze musí mít sex i když nechce a že tyto praktiky jsou drsné, jednou viděla, že měla v obličeji modřinu. Svědky  vypovídajícími ve prospěch obžalovaného byli matka obžalovaného,  xxxxx, xxxxxxxxxx, xxxxxxxxx. Svědkyněxxxxxxxxxxx matka obžalovaného, uvedla, že se jí obžalovaný nikdy nesvěřoval, pouze žádal o finanční pomoc. Vyloučila, že by se obžalovaný dopustil jednání uvedeného v obžalobě a uvedla, že poškozená rozhodně nepůsobila jako týraná žena. Naopak popsala poškozenou jako ženu velmi suverénní, která, pokud by takovému jednání byla vystavena, pak by se okamžitě sebrala a odjela. Připustila, že věděla o tom, že se hádali kvůli penězům, protože poškozená byla na mateřské a obžalovaný nemohl práci najít. Dokonce popsala situaci, při které naopak poškozené fyzicky napadla obžalovaného. Obžalovaný se jí svěřil, že je od poškozené poškrábaný, ale neviděla to. Na výslovný dotaz soudu uvedla, že o konzumaci drog u poškozené ví pouze z doslechu, obžalovaný kouřil marihuanu, což měl od lékaře povoleno kvůli bolestem žaludku.

Svědkyně xxxxxxxxxxxxxxxx  uvedla, že v minulosti s obžalovaným chodila. Známky násilí ani žárlivosti obžalovaný neprojevoval.

Svědek xxxxxxxxxxxxx uvedl, že bydlel společně s obžalovaným, než se za ním přistěhovala poškozená (pozn: období před r. 2007). Žárlivé scény ze strany obžalovaného nezažil, jejich vzájemnému konfliktu nikdy přítomen nebyl.

Svědek xxxxxxxxxxxxxx vypověděl, že do doby, než se obžalovaný s poškozenou odstěhovali z XXX (r. 2006-2008), je navštěvoval poměrně často. Vzájemně si byli oddáni, žádné známky nervozity, či hádky mezi nimi nepozoroval. Poškozená si na nic nestěžovala, žádné známky násilí na ní nepozoroval. Poté, co se odstěhovali, se jejich cesty rozdělily.

Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, že :

- dne 1.12.2008 vyhledala poškozená ošetření v Oblastní nemocnici Kolín , a.s. s tím, že:“ dnes napadena manželem, opakovaně udeřena do hlavy a krku, v bezvědomí nebyla, nezvracela, na vše si pamatuje,...... stěžuje si na bolesti krční páteře, krátce krvácela z ucha, Ter. Schantzův límec“, ( čl. 25)

- dle úředního záznamu OOP ČR XXX hlídka OO P ČR v obci XXX zasahovala dne 7.12.2009

- dle obsahu účastnické výpovědi poškozené ve věci OS Nymburk sp. zn. 9C 230/2014 dne

20.11.2014 nastal rozvrat manželství v r. 2010, kdy sice pracoval jako taxikář v Praze, ale peníze jí nedával žádné, důvodem hádek špatná finanční situace, nefunkčnost rodiny Trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, páchá-li takový čin po delší dobu. Týráním se rozumí zlé nakládání s osobou blízkou nebo jinou osobou žijící s pachatelem ve společném obydlí vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří. Formy a způsoby týrání mohou mít různou povahu a mohou se odehrávat nejen na osobě týrané, ale lze za ně považovat i různé způsoby psychického působení, např. poškozování zařízení bytu v úmyslu nikoli pouze věc zničit, nýbrž tím ublížit osobě spolužijící, činěním schválností, apod.. Aniž by soud chtěl jakkoli zlehčovat či zpochybňovat rozsah zjištěných ústrků poškozené ze strany obžalovaného, ne každé násilí, které se odehrává v domácím prostředí, má význam pro právní kvalifikaci přečinu týrání soby žijící ve společném obydlí ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení. Přitom je třeba v konkrétním případě posoudit, zda jednání pachatele nabylo v celkovém kontextu takové míry intenzity, která již odpovídá znaku týrání ve smyslu citovaného zločinu. Objektem tohoto trestného činu je ochrana osob před tzv. domácím násilím, které však zákon nedefinuje. V obecné rovině se jedná o násilí mezi rodinnými příslušníky, blízkými osobami či jedinci v obdobném vztahu, jež je determinováno specifičností takového vztahu, kdy mezi násilnou osobou a její obětí mohou existovat vazby citové, finanční, dále plynoucí ze sdílení společného obydlí či výchovy potomků, kdy pachatel často zneužívá tento soukromý prostor skrytý před zraky ostatních osob. Oběť

domácího násilí tudíž vnímá ataky násilné osoby odlišně, než kdyby násilnou osobou byla osoba cizí. Za další typický znak domácího násilí lze považovat nerovnoměrný vztah mezi pachatelem a obětí, opakovanost a dlouhodobost trvání násilí a zpravidla jeho eskalace. Při pokračování v páchání takového činu po delší dobu se musí jednat o časový úsek řádově v měsících, kdy platí, že čím méně intenzivní bude týrání, tím delší dobu bude muset takové zlé nakládání trvat. Z hlediska zavinění je třeba úmyslu.

V daném případě lze vzít s ohledem na lékařskou zprávu konstatovanou shora za prokázané, že k hrubému fyzickému násilí obžalovaného vůči poškozené došlo pouze 1.12.2008. Slyšení svědci xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx nikdy nebyli přítomni fyzickým atakům ze strany obžalovaného, hovoří pouze nepřímo o existenci hematomů na těle poškozené, přičemž nelze přehlédnout, že jde za celé zažalované období pouze o ojedinělé fyzické ataky obžalovaného, k nimž mělo dojít cca v jednom případě před uzavřením manželství, tj. před r. 2006, dále jedenkrát bezprostředně před porodem, tj. v listopadu 2011, cca několik měsíců poté v době, kdy poškozená údajně kojila nezletilou dceru, dále již výše konstatovaného 1.12.2008, kdy měl obžalovaný zbít poškozenou v koupelně tak, že jí měl chytit za vlasy, bít jí čelem o zeď, až jí tekla krev z uší a pomočila se, až musela vyhledat ošetření na pohotovosti v Kolíně a konečně dne 25.10.2014, kdy mělo dojít k jednání pod bodem 1) výroku. Agresívní a násilné chování obžalovaného pak poškozená popsala tak, že incidenty se odehrávaly nepravidelně, někdy dostala facku po třech týdnech, někdy po dvou měsících, někdy jí např. zbil, hodil s ní o zem, kopl, praštil jednou či víckrát, někdy do ní pouze strčil, nikdy však žádný z incidentů neohlásila na policii, přátelům i rodině se nesvěřovala, ač měla možnost společnou domácnost opustit (nabízela jí to rodina i přátelé), pouze v jednom případě krátkodobě bydlela v rodině svědk axxxxxxxx  a zpět k obžalovanému se vrátila. Pokud by skutečně soužití s obžalovaným bylo tak nesnesitelné a poškozená byla vystavena takovému utrpení, které předpokládá ustanovení § 199/2 tr. zákoníku, mohla za podpory svých blízkých či přátel, opustit společnou domácnost, nikdy to však neučinila. Naopak se s obžalovaným přestěhovala XXX do obce XXX a posléze do XXX, kde dokonce poslední rok společného soužití, až do incidentu dne 25.10.2014 označila za jedno z nejlepších období společného soužití. Ve věci byla vyslechnuta řada svědků. Jak již bylo konstatováno shora, řada svědků – zejména blízkých přátel a rodiny poškozené – se vyjadřovala k tomu, že poškozená byla objektem fyzických útoků ze strany obžalovaného, svědci vypovídající ve prospěch obžalovaného se pak vyjadřovali zejména k jejich společnému soužití v období, kdy ještě s bydleli v XXX, kdy toto hodnotili jako bezproblémové. Z pohledu hodnocení věrohodnosti tvrzení obžalovaného i poškozené jsou zásadními výpověďmi výpovědi svědků, kteří buď žili v bezprostředním sousedství obžalovaného a poškozené nebo kteří je často v zažalovaném období navštěvovali. Nejenže tito svědci nepozorovali žádné napětí v jejich vzájemných vztazích, ale poškozená si ani nikdy na násilnosti, jež jsou předmětem obžaloby nestěžovala, žádné známky zranění na ni nepozorovali. Pouze se vyjadřovali k tomu, že mezi nimi docházelo k hádkám, které ovšem byly vzájemné. Soud sice uvěřil poškozené, že byla minimálně ve výše uvedených případech objektem fyzických ataků ze strany obžalovaného, na druhé straně, aniž by jakkoli bagatelizoval závažnost těchto ataků uzavřel, že u poškozené nešlo o domácí násilí, při kterém poškozená osoba prožívá naprostou ztrátu identity, vykořenění, má deprese, těžké psychické následky, dochází k hrubému narušení sebevědomí. Což odpovídá závěrům znalců, kteří mimo jiné uvedli, že u poškozené jde spíše o emocionální prožitek při líčení popisované situace než, že by opravdu situace byla tak dramatická, resp. že by líčení uvedených událostí odpovídalo její faktické zkušenosti, zvláště pak pokud jejich vzájemné soužití dále pokračovalo. U klasického modelu domácího násilí navíc dochází k asymetrickému rozdělení rolí, tj. na roli psychicky závislé oběti a roli pachatele, k tomu v daném případě nedošlo. Vzájemné konfliktní soužití soud spíše hodnotil jako období tzv.„Itálie“, kdy některá období byla v klidu, pak ovšem pod vlivem nejspíš sociálních momentů /např. nedostatek peněz, ztráta zaměstnání ) vedlo k zesílení projevů, včetně projevů žárlivosti, které pak vedly k afektivním projevům. Poškozená měla určitou dostatečnou míru samostatnosti a nezávislosti od obžalovaného odejít, když se vracela, tak o své vůli, nebylo to na základě patologického motivačního syndromu závislosti. Jak již bylo konstatováno shora, ne každé násilí, které se odehrává v domácím prostředí, má význam pro právní kvalifikaci týrání soby žijící ve společném obydlí ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení. Dle závěru soudu svědky zmiňované ojedinělé ataky obžalovaného v celkovém kontextu nenabyly takové míry intenzity, která již odpovídá znaku týrání ve smyslu citovaného zločinu, proto byl obžalovaný dle § 226 písm. b) tr.ř. v plném rozsahu z obžaloby zproštěn. Protože dle obžaloby měl být skutek dokonán koncem r. 2013, nelze rozhodnout ani dle § 222/2 tr.ř. a postoupit tento skutek k projednání příslušnému orgánu k projednání jako přestupek.

P o u č e n í : 

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne jeho doručení. Odvolání se podává prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Praze.

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný a jeho zákonný zástupce pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody.

Osoba oprávněná napadat takový rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo, že chybí. Odvolání musí být ve lhůtě do osmi dnů ode dne doručení rozsudku nebo v delší lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně dle § 251 tr. řádu také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán, a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo.

Státní zástupce je povinen uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.

V Nymburce dne 29. října 2015

JUDr. Eva Holasová, v.r.

předsedkyně senátu

Spisová značka: 3 T 14/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl dne 20.12. 2016 v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Alice Havlíkové a přísedících Bc. Romany Králové a Marcely Pýchové při hlavním líčení konaném dne 20. prosince 2016 takto:

obžalovaný

xxxxxxxxxxx

je vinen, že: 

dne 30.6. 2014 v době kolem XXXX po dohodě se XXXXX přišla přespat, přičemž v této době XXX na ubytovně přítomen nebyl, přistoupil obviněný k poškozené, která ležela v pyžamu na své posteli, vrhl se na ni, zalehl ji, následně ji tahal za vlasy až spadla z postele, přitom se vulgárními výrazy obsaženými ve spisovém materiálu dožadoval felace, obnažil si penis a strkal ho poškozené do úst, poškozená se bránila, zmítala se a snažila se vymanit, nahlas křičela, obviněný ji násilím zvedl ze země, hodil ji na postel do polohy na zádech, přitom se poškozená udeřila do zátylku o rám postele, následně z ní strhl spodní část pyžama, jednou rukou ji zakryl ústa, aby nemohla křičet, druhou rukou ji svíral pod krkem a vykonal na poškozené nechráněnou vaginální soulož s vyvrcholením na horní část pyžama poškozené,

tedy:

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal souloží.

čímž spáchal:

zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

a odsuzuje se 

Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění na dobu neurčitou.

Odůvodnění:

Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 podal ke zdejšímu soudu dne 17.2. 2015 obalobu na XXX pro jednání právně kvalifikované jako zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit způsobem blíže uvedeným ve výroku podané obžaloby.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 3 T 14/2015 ze dne 29.3. 2016 byl obžalovaný obžaloby zproštěn. Usnesením Městského soudu v Praze, sp. zn. 44 To 271/2016 ze dne 7.7. 2016 byl předmětný rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Proti obžalovanému bylo vedeno řízení proti uprchlému. Ze zprávy PČR odboru mezinárodní policejní spolupráce bylo zjištěno, že obžalovaný je ruský občan, je registrován v regionu Sverdlovsk, ale nežije na adrese trvalého bydliště, jeho současná adresa je neznámá. Vzhledem k tomu, že v případě uznání viny obžalovaného nepřichází do úvahy uložení vyššího nepodmíněného trestu odnětí svobody než 4 měsíce, nebyl soudem vydán evropský zatýkací rozkaz. Ze zprávy Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 20. 10. 2016 bylo zjištěno, že Ruská federace nevydává do zahraničí vlastní státní příslušníky, proto soud uzavřel, že není účelné podávat žádost o vydání obžalovaného z Ruské federace k trestnímu stíhání do ČR. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že konání řízení proti obžalovanému jako uprchlému je plně důvodné.

Obžalovaný ve své výpovědi v přípravném řízení uvedl, že se s poškozenou seznámil přes své kamarády XXXX ti mu říkali, že ji vyhodil manžel, že nemá kde bydlet. XXXX obžalovaného požádal, aby jel s poškozenou na Xxxxxxxxx vyzvednout její věci. Když tam zazvonili, otevřel nějaký muž, který se ptal, co je zač, odkud a jak dlouho poškozenou zná a řekl mu, aby si dával pozor, že už je pátý, kdo si přišel pro její věci. Domů se obžalovaný vrátil sám, šel spát, když se probudil, byl doma XXXX s poškozenou. Říkal XXX , ať poškozená vypadne, že ji tam nechce. V jednu hodinu ráno mu poškozená volala, že přijede, říkal jí, ať nejezdí. Poté mu volala, že už je na cestě a následně, že už je tady. Šel otevřít, řekl: „tady máš své věci, tak si je vezmi a vypadni“. Poškozená říkala, že se aspoň osprchuje, poté ji znovu řekl, ať vypadne. Chtěla zapnout televizi a pak mu řekla, že by tam chtěla aspoň přespat. Obžalovaný řekl, že když tam chce přespat, ať mu provede felaci. Přitom si stáhla hřeben z vlasů a škrábla ho do boku. Obžalovaný se poté otočil na bok, poškozená přes něj přelezla na postel, lehla si vedle něj a sundala si kalhotky. Začal s ní vykonávat soulož, trvalo to asi 3 minuty, během soulože si ho přitahovala za boky a záda k sobě, vyvrcholil na postel. Poškozená ejakulát vytřela svým oblečením, hodila ho na zem a pak šla pryč. Za nějakou dobu poškozený vstal, volal, kde je, dveře byly otevřené, zavřel je a pak si lehl zpátky do postele. Za chvíli mu poškozená volala, že má jít ven, že je tam policie. Poranění poškozené si vysvětluje tak, že ji plácnul přes ruku, když zapínala světlo a odstrkoval ji od televize. Uvádí, že poškozené si řekl o orální sex a pak už aktivity vyvíjela ona.

Poškozená XXX ve své výpovědi uvedla, že poté, co se pohádala s XXXX, neměla kde spát, sháněla bydlení a její známý XXXX jí řekl, že může být v bytě 2+1, kde bydlel s obžalovaným. Bydlela v jednom pokoji společně s XXX, každý na své posteli. Obžalovaný byl nejprve ve svém pokoji, když si šla lehnout, napadl ji, začal ji škrtit, svlékat. Zamkl byt, schoval klíče, takže nemohla utéci. Škrábla ho, odstrkovala, následně ji donutil k orálnímu sexu. Prali se s obžalovaným, obžalovaný ji bouchl do hlavy, tahal za vlasy, měla modřiny po těle. K pohlavnímu styku ji donutil. Když došlo k vyvrcholení, klíče vyndal, nechal je na lednici. Poškozená se oblékla, utekla naproti do nonstop baru a poprosila barmanku, aby zavolala policii. Křičela, obžalovaný jí však držel pusu. Volala XXX ten přijel, divil se, co se děje. Poškozená plakala, XXXX ji uklidňoval. Po incidentu se vrátila k XXXX. S obžalovaným se pak už nikdy neviděla, XXXX ji říkal, že se obžalovaný někdy opije, přivede si nějaké slečny a ty pak zneužije. Za souhlasu stran byla v hlavním líčení čtena výpověď XXXX z přípravného řízení, ze které bylo zjištěno, že se s obžalovaným XXX zná od roku 2012 ze společné práce. Poškozenou zná od roku 2010, potkali se v Praze v jednom baru. O tom, co se stalo, se dozvěděl jak od obžalovaného, tak od poškozené. U obžalovaného bydlel asi 2 týdny na ubytovně v ulici Xxxxxxxxx v Praze 6, každý tam měl svůj pokoj. Obžalovaný se s poškozenou poznal asi dva týdny předtím, než k té události došlo. Poškozená svědkovi řekla, že nemá kde bydlet, protože odešla od manžela. Kamarád XXXXX se ho ptal, zda má místo na ubytovně, a zda by tam poškozená nemohla bydlet. Svědek uvedl, že na ubytovně bude jen do pátku, pak odjíždí na Ukrajinu a poškozená s tím souhlasila. Na ubytovně přespali v jeho pokoji, každý na samostatné posteli. Ráno řekla, že by potřebovala na ubytovnu přivézt své věci, které měla na Xxxxxxxx u nějakého kamaráda, a protože neměl čas, poprosil obžalovaného, který s ní nakonec pro ty věci jel. V předmětný den šel večer s kamarádem XXX do města, poškozená za nimi přijela a šli společně do nějakého baru v Xxxxxxxx ulici. Kolem třetí nebo čtvrté hodiny ranní šli na procházku na Staroměstské náměstí, pak poškozená řekla že chce domů. Chtěla, aby svědek zavolal obžalovanému, že ji má otevřít. Obžalovanému se dovolal, ten nejprve nechtěl, aby poškozená přišla, protože druhý den vstával do práce, ale nakonec řekl, ať tedy přijde, že jí otevře. Ráno, kolem půl páté, v době, kdy svědek byl ještě na Staroměstském náměstí, mu přišla z telefonního čísla obžalovaného SMS zpráva, že v bytě byla policie. Nic bližšího nesdělil. Svědek za pět až deset minut volal poškozené, chtěl vědět, co se stalo a poškozená mu řekla, že ji znásilnil. Svědek šel spát k XXXX, na ubytovnu se vrátil až večer, společně s poškozenou. Šli do baru, poškozená se jevila být rozrušená, pila vodky. Říkala mu, že ji obžalovaný začal bít, uhodil ji hlavou o stůl, pak s ní praštil o podlahu. Ukazovala svědkovi malé modřiny na rukách, trochu plakala. Poté chtěla, aby s ní svědek jel na ubytovnu, vzala si zde své věci. Obžalovaný mu k incidentu řekl, že sex s poškozenou byl dobrovolný, iniciovala ho poškozená, říkal jí, aby šla pryč.

Svědek XXX ve své výpovědi před soudem uvedl, že obžalovaný byl jeho blízký kamarád. Poškozenou několikrát potkal, je pravdou, že holdovala alkoholu. Vůbec nerozumí tomu, co se tam stalo. Obžalovaný bydlel společně s XXXX, svědek byl u nich doma asi dvakrát. Poškozená nejprve roznášela letáky , pak dělala striptýz. Poškozená mu po incidentu volala, vypadala vystrašená, řekla mu, že ji obžalovaný znásilnil. Řekla mu, aby s ní šel k výslechu, naléhala, aby šel svědčit. Obžalovaného se ptal na jeho verzi, ten mu řekl, že byl nějaký sex, nic víc. Říkal, že tam bylo trochu násilí. Obžalovaného zná dobře, věřil mu více, než poškozené. Obžalovaný nikdy nebyl násilnické povahy. Obžalovaný mu řekl, že poté, co byl sex, poškozená odešla a zavolala policii. Myslí si, že obvolala všechny své kamarády. Když říkala o znásilnění, byla spíš hysterická, než vystrašená.

Svědek XXXX ve své výpovědi před soudem uvedl, že se s poškozenou seznámil na Xxxxxxxxx v baru Xxxxxxx. Poškozená si stěžovala na to, že nemá kde bydlet. Poznal pan XXXX , od něhož se dozvěděl, že poškozená má problémy s alkoholem. Chtěl ji pomoci, tak ji vzal k sobě. Jel s ní pro věci k nějakému Rusovi. Poškozená pije, lítá v tom, občas si něco vymyslí, když nepije, tak je fajn. Byla taková cestovatelka, když udělala nějaký průšvih, tak se objevila u někoho jiného. Když pila, tak řádila. Poškozená každou chvíli vypráví něco jiného, podle toho, jak se jí to hodí. O znásilnění se dozvěděl, až když ho předvolali k výslechu. XXX nezná. O znásilnění s ním nemluvila. Poškozená dělala v baru, propagovala jej, roznášela letáky a tahala tam cizince. Obelhala strašnou spoustu lidí, je živá, s každým si vše hned domluví.

Za souhlasu stran byl v hlavním líčení čten znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie, z jehož závěrů bylo zjištěno, že osobnost poškozené lze popsat v rámci normy, přiměřeně společenskou, přiměřeně flexibilní, dobře se ovládající, tradicionalistickou, s myšlením spíše konkrétním. Intelekt je v rámci normy. Neguje jakékoli potíže s alkoholem, či drogami, neguje emoční nestabilitu, pocity prázdnoty, sebepoškozování a jiné příznaky emočně nestabilní poruchy osobnosti. Je ale pravděpodobné, že upravuje některé informace v sociálně žádoucím směru. Projevuje se jako prakticky orientovaná, s vnímáním práce jako zásadní hodnoty,  potřeby příjmu, stability. Přála by si, aby se její děti vrátily zpět z Klokánku, uvádí tradiční hodnoty, práci, domov a zázemí, dobrého muže. Poškozená je obecně schopna si zapamatovat prožitou událost a reprodukovat ji, spíše než povahové rysy může mít na vnímání a prožívání vliv užívání alkoholu a celkově málo stabilní životní styl. Některé anamnestické informace mohou ukazovat na schopnost menší péče o potomstvo, tendenci k práci v rizikovějších podmínkách, nočních barech, striptýzových klubech. Byla zjištěna pravděpodobná tendence ke zkreslování výpovědi v sociálně žádoucím směru prezentace sebe sama. Při dotazech na znásilnění u ní byla patrná zřetelná tenze, až náznak pláče, zdůrazňovala, že je to již za ní. Znalec nezjistil v její výpovědi zřetelné známky nevěrohodnosti. Posuzovaná se posuzuje jako silná, má pocit, ze se se znásilněním úspěšně vyrovnala, neguje příznaky posttraumatické stresové poruchy. Je spíše pravděpodobné, že se se zážitkem vyrovnala stenicky.

Z protokolu o ohledání místa činu bylo zjištěno, že předmětem ohledání byl apartmán nacházející se na adrese ……….., Praha 6 v suterénu domu, skládající se ze tří malých místností, které jsou průchozí a nejsou odděleny dveřmi. Na místě byla zajištěna věcná stopa, a to dvoudílné dámské pyžamo, dámské kalhotky a osuška. Byly pořízeny fotografie drobných poranění poškozené, i obžalovaného. U poškozené byly zjištěny drobné modřiny, u obžalovaného škrábance od nehtů, v pravé horní a dolní části zad.

Z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví biologie, bylo zjištěno, že v horním dílu pyžama na přední části z několika skvrn a otěrů byla zjištěna přítomnost lidského spermatu.

Z opisu evidence rejstříku trestů bylo zjištěno, že obžalovaný v něm nemá vedeny žádné záznamy, je osobou dosud bezúhonnou.

Při hodnocení důkazů dle § 2 odst. 6 tr. ř. soud vycházel z výpovědi obžalovaného, poškozené, svědků  XXX znaleckého posudku k věrohodnosti poškozené a odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví biologie. Obžalovaný ve své výpovědi nijak nepopírá, že by k sexu s poškozenou nedošlo, dle výpovědi svědka XXXX mu obžalovaný měl říci, že tam bylo trochu násilí, nicméně sexuální akt byl ze strany poškozené ryze dobrovolný. Obžalovaný dále na svou obhajobu uvedl, že v předmětný den nechtěl, aby poškozená do bytu chodila, řekl jí, ať mu dá pokoj a přijde až s XXXX. Když zazvonila u dveří, šel jí otevřít a znovu jí řekl, ať vypadne. Poškozená naopak ve své výpovědi uvedla, že když si šla lehnout, obžalovaný ji začal škrtit, svlékat, zamkl byt a schoval klíče. Škrábla ho, odstrkovala, následně ji donutil k orálnímu sexu. S obžalovaným se prali, bouchl ji do hlavy, tahal za vlasy, měla po těle modřiny. K pohlavnímu styku ji donutil. Z pořízené fotodokumentace byly zjištěny u poškozené drobné modřinky a u obžalovaného škrábance od nehtů. Obžalovaný ve své výpovědi uvedl, že poškozená vzala své prádlo, tričko a kalhotky a vytřela s nimi ejakulát a hodila je na zem. Poškozená uvedla, že obžalovaný vyvrcholil na její pyžamo, které sundala, hodila na podlahu, když našla klíče na lednici a vyběhla z bytu, byla bosá, měla na sobě kalhotky a tričko. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví bilologie byla zjištěna přítomnost spermatu v materiálu horního dílu pyžama, nikoli v krátkých růžových kalhotách a tmavě růžových spodních kalhotkách s hygienickou slipovou vložkou a materiálu osušky oranžové barvy. Tyto zjištěné skutečnosti korespondují s výpovědí samotné poškozené. Znalcem z odvětví zdravotnictví, oboru klinické psychologie byla potvrzena obecná věrohodnost poškozené, tj, že je schopna si zapamatovat prožitou událost a reprodukovat ji. Byla zjištěna pravděpodobná tendence upravovat některé informace v sociálně žádoucím směru, prezentace sebe sama. Oběma svědky, jak XXXX tak XXXX bylo potvrzeno, že když jim poškozená tuto skutečnost o znásilnění sdělovala, byla rozrušená, plakala. Rovněž tak znalcem byla potvrzena jistá tenze a náznak pláče při dotazech na znásilnění. S ohledem na tyto uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že obžalovaný se předmětného jednání dopustil tak, jak uvedla poškozená a tímto jednáním naplnil veškeré zákonné znaky zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníků, přičemž tak jednal v úmyslu přímém.

V rámci úvah o druhu výši trestu dle § 39 odst. 1 a § 37 odst. 1 tr. zákoníku je nutné uvést, že obžalovanému polehčuje jeho dosavadní trestní bezúhonnost, kdy z opisu evidence rejstříku trestů bylo zjištěno, že nebyl na území ČR soudně projednáván a trestán. S ohledem na skutečnost, že se jedná o cizího státního příslušníka, z hlediska prevence opakování obdobné trestné činnosti v ČR, mu proto soud uložil trest vyhoštění na dobu neurčitou, který považuje za přiměřený jak osobě obžalovaného, tak okolnostem trestní věci.

Poučení: 

proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do osmi dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Rozsudek může napadnout odvoláním:

Státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku.

Obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká.

Zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci,

Poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Odsuzuji-li soud obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a přiznává-li poškozenému alespoň z části nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení může poškozený požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává u soudu. Který rozhodoval v prvním stupni. 

Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku jej může napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.

Odvolání musí být ve lhůtě osmi dnů ode dne doručení rozsudku odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, jež rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává byť i z části ve prospěch nebo neprospěch obžalovaného.

V Praze dne 20. prosince 2016

JUDr. Alice Havlíková v.r.

předsedkyně senátu

3T 46/2012 - 317 

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. et Mgr. Blanky Jeňkové a přísedících Františka Tichého a Václava Novotného v hlavním líčení dne 22. ledna 2013, t a k t o :

Obžalovaný XXXX, nar. XXXX v XXXX, nezaměstnaný, trvale bytem XXXX, okr. XXXX,

j e v i n e n , ž e

v přesně nezjištěné době nejméně od září 2006 do 21.5.2007, ve společně obývaném rodinném domě v XXXX, na ulici XXXX č.p. XXXX, okr. XXXX, fyzicky a psychicky týral svou tehdejší družku XXXX, nar. XXXX, zejména tím, že jí opakovaně vulgárně nadával, v blíže nezjištěných případech ji při hádkách škrtil oběma rukama zepředu i zezadu, kopal do ní, bil ji rukou a hadicí od sprchy, zavíral ji přes noc na záchodě a postupně jí z domu odcizil fotoaparát zn. Olympus a zlaté náušnice s modrým kamínkem v hodnotě nejméně 1.500,- Kč, kdy

- v blíže neurčené době, čtrnáct dní před Vánocemi roku 2006 jí slovně nadával a následně ji udeřil do pravé části obličeje, čímž jí způsobil otok tváře,

- v blíže neurčený den před Vánocemi v roce 2006, kdy odmítla strávit svátky u jeho matky, po předchozí slovní hádce, přistoupil k poškozené, která se v této době nacházela ve vaně a oběma rukama jí zatlačil na oblast klíčních kostí, v důsledku čehož se hlava poškozené po dobu nejméně jedné minuty ocitla pod vodní hladinou, čemuž se poškozená bránila tím, že obžalovaného XXXX uchopila za jeho zápěstí a snažila se z tohoto sevření vyprostit, kdy poté sám od sebe svého jednání zanechal a dále večer vstoupil do ložnice, přistoupil k poškozené, která v této době ležela v posteli, uchopil ji za obě ruce a stáhnul ji z postele na zem, kde ji začal měděným drátem přivazovat k otopnému tělesu a poškozenou zde takto zanechal do  rána připoutanou

- v blíže neurčené době nejpozději do 21.5.2007, poté co s ním odmítla mít pohlavní styk, ji násilím zatáhl do ložnice, cigaretou jí popálil ruku nad pravým zápěstím, a následně si pod pohrůžkou „vedle v pokoji spí děti, abych jim neublížil“ na poškozené tento pohlavní styk vynutil

- v blíže neurčené době nejpozději do 21.5.2007 ji udeřil otevřenou dlaní přes tvář, následkem čehož narazila levou stranou žeber na roh stolu, čímž jí způsobil 5 cm dlouhou ránu s bolestí žeber

- v době od 10.2.2007 do 22.2.2007 ji nejméně v deseti případech donutil k souloži, pod pohrůžkou, že jinak ublíží jejím dětem, čemuž se poškozená slovně bránila tím, že pohlavní styk nechce a ani mu nechce provádět felaci, ale nakonec ze strachu, kdy chtěla utéct z postele a obžalovaný jí přikázal, ať zůstane ležet nebo ublíží synovi, držel ji přitom za vlasy nebo za ruku, nemohla se hýbat, a poté na ní anální styk vykonal nebo ji takto přinutil k felaci, kdy ze strachu aby jí nebo jejím dětem neublížil, se mu musela při těchto stycích opakovaně podrobit,

- v průběhu měsíce února 2007 ji jednou za dva až čtyři dny slovně napadal, že je blbá, neschopná, že je k ničemu a zakazoval jí užívat antikoncepci,

- dne 10.2.2007 ji přinutil pod pohrůžkou, že ublíží jejím dětem, k uzavření smlouvy o půjčce se spol. XXXX s.r.o. na částku 10.000,-Kč, která byla u společnosti evidována pod č. XXXX a tyto peníze použil pro vlastní potřebu,

- v blíže neurčené době v měsíci květnu 2007 opět přistoupil k poškozené, která se v této době nacházela ve vaně a oběma rukama jí zatlačil na oblast klíčních kostí, v důsledku čehož se hlava poškozené po dobu nejméně jedné minuty ocitla pod vodní hladinou, čemuž se poškozená bránila tím, že obžalovaného XXXX uchopila za jeho zápěstí a snažila se z tohoto sevření vyprostit, kdy poté sám od sebe svého jednání zanechal,

- dne 20.5.2007, poté co odmítla uzavřít smlouvu o úvěru na částku 100.000,-Kč, ji rukou udeřil do obličeje, v důsledku čehož upadla na zem v kuchyni a obžalovaný do ní začal kopat se slovy, „že když nemají na splátky, tak nemůžou uživit další dítě, že on ho nechce a že ho z ní dostane“ přičemž věděl, že je XXXX gravidní,

- dne 21.5.2007 ji pod pohrůžkou, že ji zabije, donutil k uzavření smlouvy o půjčce se spol. XXXX, která byla u společnosti evidována pod č. XXXX, kdy část takto získaných peněz z celkové částky ve výši 100.000,- Kč použil k zaplacení dluhu, který mu vznikl v souvislosti s nákupem motorového vozidla tov. zn. XXXX r.z. XXXX, které zakoupil dne 7.7.2006 od spol. XXXX s.r.o. a část peněz použil pro svou vlastní potřebu,

- v blíže nezjištěné době nejpozději do 21.5.2007, nejméně ve dvou případech, přistoupil zezadu k poškozené, která v koupelně ručně přepírala dětské prádlo a začal ji škrtit sprchovou hadicí, kterou jí omotal kolem krku a postupně ji utahoval, čemuž se poškozená bránila tím, že se oběma rukama snažila utažení hadice zabránit, přičemž obžalovaný XXXX svého jednání po jedné minutě zanechal a z domu odešel, v důsledku čehož se poškozené i bezprostředně po tomto útoku špatně dýchalo

- v blíže nezjištěné době v měsíci srpnu-září 2006, v kuchyni bytu nacházejícím se na dosud neustanoveném místě ve městě XXXX, okr. XXXX, přistoupil zezadu k poškozené a se slovy: „že když ho nevezme zpátky, že ji zabije, že už se prostě k dětem jejich máma nevrátí“, jí přiložil na krk nůž a následně na ni křičel, že ji zpět samotnou nepustí a pod pohrůžkou zabití ho poškozená vzala zpět domů,

t e d y

týral osobu blízkou žijící s ním ve společně obývaném domě, takový čin spáchal zvlášť surovým způsobem a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu,

jiného násilím a pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal, a takový čin spáchal se zbraní, násilím a pohrůžkou bezprostředního násilí donutil jiného k souloži, a k jinému obdobnému pohlavnímu styku,

č í m  ž s p á c h a l

trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odstavec 1, odstavec 2 písmeno a), b) trestního zákona, účinného do 31.12.2009,

trestný čin vydírání podle § 235 odstavec 1, odstavec 2 písmeno c) trestního zákona, účinného do 31.12.2009,

trestný čin znásilnění podle § 241 odstavec 1 trestního zákona, účinného do 31.12.2009

a  o d s u z u j e  s e

za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) trestního zákona, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18.7.2007, č.j. 2T 143/2007 - 27, který nabyl právní moci 2.10.2007, podle § 215a odstavec 2 trestního zákona účinného do 31.12.2009 za použití § 35 odstavec 2 trestního zákona účinného do 31.12.2009 k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.

Podle § 39a odst. 1 písm. c) trestního zákona účinného do 31.12.2009 se obžalovaný pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 trestního zákona účinného do 31.12.2009 se obžalovanému ukládá trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 (dvou) roků.

Podle § 35 odstavec 2 trestního zákona účinného do 31.12.2009 s e zároveň r u š í výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18.7.2007, č.j. 2T 143/2007 - 27, který nabyl právní moci 2.10.2007, jakož i všech dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu.

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obžalovaný povinen na náhradě škody zaplatit poškozené XXXX, nar. XXXX, bytem XXXX, částku ve výši 1.500,-Kč. Podle § 229 odstavec 2 trestního řádu se poškozená XXXX, nar. XXXX, bytem XXXX, se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.

O d ů v o d n ě n í :

Po provedeném dokazování soud zjistil skutkový stav tak, jak je popsaný ve výrokové části tohoto rozhodnutí.

Obžalovaný XXXX shodně jako v přípravném řízení u hlavního líčení uvedl, že se jednání, které je mu kladeno za vinu, nedopustil. Uvedl, že se svědkyní poškozenou XXXX žil asi jeden rok 5 až 6 let zpátky u XXXX rodičů v XXXX, okres XXXX v jejich rodinném domě. Zde spolu s poškozenou a jejími dětmi XXXX (asi XXXX) a XXXX (asi XXXX) obýval horní patro a její rodiče bydleli v přízemí. První dva měsíce po dobu, co zde bydlel, neměl práci, kterou si následně zajistil u společnosti XXXX ve XXXX, kde pracoval jako popelář asi 2 měsíce. Zde sám ukončil pracovní poměr kvůli exekuci, která proti němu byla vedená. Pak si našel práci jako číšník v restauraci v XXXX. Uvedl, že soužití s poškozenou bylo klidné, jednou do měsíce u nich došlo k slovním hádkám. Pouze v jednom případě, kdy se nechtěl dál dohadovat, jí v domě u rodičů chytil v chodbě za ruku a odstrčil jí od dveří, aby mohl z domu odejít pryč. Řekl jí, že od ní odchází, ona mu následně psala zprávy a tak se po 5 hodinách vrátil. Poté spolu žili ještě další 3 měsíce, přičemž jejich vztah byl normální jako předtím. Obžalovaný uvedl, že byl s poškozenou venku na kolech, kde mu sdělila, že jí bolí břicho, proto se vrátili domů a ona mu řekla, že začala hodně krvácet, a proto druhý den odešla k lékaři. Následně mu sdělila, že je těhotná, že čekala dvojčata, ale o jeden plod přišla. Obžalovaný uvedl, že ho toto sdělení sebralo a v tu chvíli věděl, že s poškozenou nechce dál žít a začal si psát s jinou ženou. Poté jí sdělil, že si dají pauzu, ale ve skutečnosti jí nechtěl říci, že od ní odchází za jinou ženou. Poškozená mu ještě půl roku potom psala SMS zprávy, on jí odepisoval, občas mu i zatelefonovala. Obžalovaný uvedl, že ho těmi zprávami chtěla asi rozzlobit, protože mu nejdřív psala, aby se vrátil, pak že má jiného muže, se kterým jezdí po výletech a že jí je s ním dobře. Po uvedené době mu psát přestala a pak chodily výhružné SMS zprávy od poškozené její matce XXXX, v nichž jí poškozená vyhrožovala, že jestli jí nebude platit alimenty, zabije jeho dítě XXXX. Obžalovaný uvedl, že asi po týdnu, co mu volal cizí muž ze skrytého čísla, za ním poškozená se svým přítelem přijela do XXXX, kde se na něj jen letmo podívala z auta a hned odjeli. Naposledy mu telefonovala asi půl roku před jeho prvním nástupem do výkonu trestu a řekla mu, že jejich dcera XXXX nebude mít otce kriminálníka. Uvedl, že dle jeho názoru si poškozená vše, co je uvedeno v usnesení o zahájení trestního stíhání vymyslela, protože jí nikdy fyzicky neublížil, nedal jí ani facku. Nikdy jí také ničím nevyhrožoval a k ničemu ji proti její vůli nenutil. V průběhu jejich soužití nepozoroval, že by se nějak zranila nebo jí někdo zranil. V době, kdy pracoval jako číšník, ho navštěvovala v restauraci XXXX, asi ho hlídala, aby jí nepodvedl s jinou ženou. V XXXX se hodně kamarádili se sousedy, na jejichž jméno si již nevzpomene. Otcovství k dceři XXXX bylo určeno soudní cestou, dceru nikdy neviděl, na jeho žádost mu poškozená na telefon poslala fotku nějakého zmutovaného dítěte. Na výživu dcery začal platit pravidelně po dobu, kdy byl ve výkonu trestu. Na svobodě jí poslal na výživném v průběhu roku asi tak kolem 5.000,- Kč. Půjčku od XXXX si bral každý sám, on jí uzavřel před Vánoci, aby si mohli přilepšit. Poté si vzala půjčku poškozená, z té se nakoupilo jídlo, poškozené nový telefon a dětem nějaké hračky. Z počátku půjčky hradili společně, když se rozešli, měl ji hradit každý sám. Druhou půjčku ve výši 100.000,-Kč si brali v době, kdy nemohl chodit do práce, protože byl po úrazu nohy a přitom měli splátky na automobil XXXX, který byl evidovaný na jeho osobu, ale užívali ho společně. Poškozená za ním sama přišla, že by si mohli vzít úvěr, ale on jí sdělil, že mu nikdo úvěr nedá, neboť má exekuce. Poškozená přesto o půjčku v XXXX ve XXXX požádala, on byl jako ručitel, na půjčku bylo poskytnuto asi 60.000,- Kč, které použili na splacení vozidla a zbytek utratili ve společné domácnosti. Hospodaření s penězi neměli vymezené, a kdo potřeboval, tak si peníze vzal. Trestní oznámení poškozená podala kvůli tomu, že od ní odešel.

V řízení před soudem doplnil, že poškozená po dobu, co s ním žila, chodila denně ven, poznali spoustu lidí. V restauraci, kde pracoval do noci, za ním chodila v krátkých tričkách, seděla tam celý večer a určitě by si někdo všimnul, pokud by na sobě měla nějaké popáleniny nebo otoky. V současné době žije sám, není zaměstnán, pracuje na černo nebo brigádně na stavbě kvůli dluhům, které dosahují výše 100.000,- Kč. Dále má dvě vyživovací povinnosti na své děti, na úřadu práce není veden. Po celou dobu, co žil s poškozenou, fungovali jako normální rodina, jezdili na výlety autem, byl to milý vztah. Seznámili se spolu přes rádio na seznamku, volal jí každý den, občas za ním přijela a po měsíci známosti se domů k ní nastěhoval. Měl rád její děti, zejména dceru XXXX. Syn XXXX musel na jejich pokyn někdy klečet, neboť utíkal pořád k babičce. Obžalovaný uvedl, že v průběhu života měl 5 žen, se kterými byl déle než rok, asi s 20 ženami byl dobu kratší. Žádná z jeho přítelkyň na něj nic podobného neoznámila. Žádné společné dítě s poškozenou neplánoval, bez jeho vědomí vysadila antikoncepci a pak mu přišla oznámit, že je těhotná. S poškozenou také ještě bydlel v bytě v XXXX spolu s dětmi, nikdo další tam s nimi nebyl, navštěvoval je jeho kamarád XXXX s přítelkyní. Pravidelně jezdili za jeho dcerou XXXX. S matkou poškozené si nerozuměli, neboť měl každý z nich jiný názor na věci.

Z výpovědi poškozené svědkyně XXXX soud zjistil, že se s obžalovaným seznámila roku 2006 přes seznamku. Poté si spolu psali, volali, navštívil ji. Chtěl se k ní nastěhovat, s dětmi si ze začátku rozuměl, ale ona mu řekla, že je to ještě brzy. Poté, co jí sdělil, že bydlí u matky ve sklepě, souhlasila s tím, aby se k ní přestěhoval. Přišel k ní s jednou igelitkou, v níž měl pár věcí, a proto mu nakoupila i oblečení z mateřské, kterou v té době pobírala. Zpočátku vše probíhalo v pořádku, pak začaly hádky kvůli XXXX synovi, neboť chodil často k babičce a trávil u ní hodně času. Následně však obžalovaný začal syna XXXX trestat klečením pro maličkosti, kterých se dopustil - rozlil čaj, rozbil skleničku atd. Syn musel klečet za to, že si třeba stěžoval u babičky. Při klečení musel natáhnout ručičky, obžalovaný mu na ně dal velkou tlustou knížku, šel ven a syn musel v této pozici klečet. Ve chvíli, kdy svědkyně začala syna bránit, nechtěla, aby ho tímto způsobem trestal, jí obžalovaný nadával, občas jí uhodil. Její XXXX dcera XXXX pro něj byla zlatíčko, byl na ní hodný. Když se útoky začaly stupňovat, sdělila obžalovanému, že to nemá cenu, že kluk nebude trpět za to, že si na něj vylévá vztek, neboť neměl v té době práci a celou domácnost táhla sama. Poprvé ji obžalovaný uhodil, když syna pustila z klečení a ani jí neřekl, proč to udělal. Když se toto obžalovaného chování opakovalo, řekla mu, že má odejít. V tu chvíli jí ale řekl, že se vše změní a na chvíli vše ustálo. Následně jí ale opět začal napadat ještě častěji, nadával jí také že je blbá, že nedokáže sehnat víc peněz, když on potřebuje. Poté jí řekl, že chce mít dítě, a aby vysadila antikoncepci. Svědkyně uvedla, že dávala potraviny i jeho matce, která se starala o dceru obžalovaného - XXXX. Obžalovaný si zakoupil vozidlo, přesto že jak se svědkyně dozvěděla později, neměl ani řidičský průkaz. Zpočátku je párkrát vzal s sebou, potom začal jezdit sám. Bral jí kreditní karty, vybíral z nich peníze, co měla na mateřskou i výživné na děti. Když mu nechtěla peníze dát s tím, že nebudou mít na jídlo, řekl jí, aby si šla pro peníze k rodičům. Když neposlechla, začal ji bít. Svědkyně uvedla, že když mu odmítla sex, odtáhl ji do ložnice, spálil jí cigaretou a řekl, že když neudělá to, co on chce, že ublíží synovi XXXX. Vyhrožoval jí, že ublíží dětem, když něco neudělá tak, jak jí řekne. Po celou dobu mu říkala, že pohlavní styk s ním nechce. Poté, co mu párkrát sexuální styk odmítla, topil ji ve vaně, přivázal k radiátoru, zavřel na záchodě. Svědkyně v řízení před soudem stvrdila všechny zásadní skutečnosti ohledně násilí, které na ní obžalovaný po dobu, co spolu žili, páchal, tak jak jsou tyto události podrobně popsány ve skutkové větě vyhlášeného rozsudku. Svědkyně dále uvedla, že v době, kdy s ní chtěl obžalovaný založit rodinu, měli pohlavní styk každý druhý den. Svědkyně uvedla, že ji obžalovaný napadal nejen slovně, ale kopal do ní, bil jí rukou a hadicí od sprchy. Také ji natlačil na vanu a začal ji škrtit hadicí. Po chvilce přestal, odešel a nevyjádřil se k tomu, z jakého důvodu to udělal. Někdy ji škrtil zepředu, kdy měl ruce kolem jejího krku, někdy zezadu. Obžalovaný ji přinutil k tomu, aby si vzala sama půjčku u XXXX, neboť potřebuje sehnat 90.000,- Kč na vozidlo, které si zakoupil, ale neuhradil. Poté, co mu svědkyně sdělila, že do banky nepůjde, ji uhodil, začal do ní kopat, přesto, že věděl, že je již těhotná. Řekl jí, že když nemají na splátky, tak nemůžou uživit další dítě, že on ho nechce a že ho z ní dostane. Aby od něj svědkyně měla klid, jeli druhý den do banky, ona si u XXXX vzala půjčku ve výši 100.000,- Kč a poté, co jí peníze schválili, si je pan obžalovaný vzal s tím, že jede za panem XXXX zaplatit vozidlo. Svědkyně následně od pana XXXX zjistila, že obžalovaný mu zaplatil pouze část z kupní ceny vozidla a ona doposud neví, co se stalo se zbytkem peněz. Svědkyně uvedla, že poté, co jí napadl v kuchyni a zbil kvůli předmětné půjčce, přišla o jedno dítě v době těhotenství. Svědkyně uvedla, že obžalovaného si nastěhovala k sobě domů, neboť mu důvěřovala. Přesvědčil ji, že děti by měly mít otce, ze začátku jí přišel milý, myslela si, že o dětech něco ví a má je rád. Domů chodil obžalovaný často opilý, choval se agresivně, občas rozbil nějaký hrnek apod. Uhodil jí většinou za to, že není připravená večeře, že on má hlad a že to tak musí být. Svědkyně uvedla, že se s ním odstěhovala na čas do XXXX, s tím, že tam bude mít práci, ale po měsíci se vrátila zpátky k rodičům. Po dvou dnech jí sdělil, že si tam zapomněla nějaké věci, aby se pro ně vrátila. Za dva dny, když si přišla pro věci, ji v kuchyni přiložil ke krku nůž a začal jí vyhrožovat, že jí zabije, že už se k dětem jejich máma nevrátí. Svědkyně uvedla, že v okamžiku, kdy ji přestal ohrožovat, tak viděla, jak pokládá nůž. Pod pohrůžkou, že jí zabije, ho vzala zpátky v noci a nastěhovala k sobě. Její soužití s obžalovaným trvalo od dubna - května 2006 do května 2007. Obžalovaný také odcizil šperky - náušnice, prstýnek, fotoaparát. Svědkyně uvedla, že nechtěla obžalovanému provádět anální styk ani felaci a on ji vždy přinutil. Držel ji za vlasy, ruku a musela mu to provádět. K análnímu styku také došlo, z její strany to bylo nechtěné. Svědkyně doslova uvedla: „Chtěla sem mu utéct z postele, řekl mi, ať zůstanu ležet, nebo ublíží synovi. Pak to na mě vykonal. Většinou mě držel za ruce nebo za vlasy. Držel mě za zápěstí, nemohla jsem se hýbat. Bylo to opakované.“ Svědkyně uvedla, že v době, kdy u nich pan obžalovaný žil, se s nikým nestýkala, ani se nepřátelili se sousedy. V době, kdy se svědkyni narodila dcera, jí obžalovaný vyhrožoval, že když jí nemá on, tak jí zabije. Z důvodu obavy z obžalovaného podala trestní oznámení. Svědkyně uvedla, že znala pouze kamaráda obžalovaného pana XXXX a jeho partnerku, když bydleli v XXXX, a ta jí vypomáhala finančně, když neměla peníze na jídlo. Poté, co si vzala půjčku, řekla rodičům, že chování obžalovaného již dál nesnese, neboť oni do té doby netušili, jak jejich vztah vypadá, a aby jí pomohli obžalovaného vyhodit. Otec svědkyně si kvůli tomu vzal volno, vyměnil zámky a obžalovaného již nepustili domů. Svědkyně uvedla, že již nikomu nevěří, nestýká se s žádnými cizími lidmi, nikam sama nechodí, s nikým nežije, je jenom s dětmi a rodiči, stýká se pouze s nejbližšími z rodiny. Peníze z půjček u XXXX si brala proto, aby měl obžalovaný dost peněz k uspokojení svých potřeb.

Z výpovědi svědka Ing. XXXX soud zjistil, že do kontaktu s obžalovaným přišel dvakrát v roce 2006, kdy jejich firma prostřednictvím autobazaru XXXX prodala obžalovanému vozidlo XXXX r.z. XXXX r.v. XXXX zelené barvy za 89.900,-Kč s tím, že obžalovaný bude splácet kupní cenu celkem ve 20 splátkách zhruba po 4.500,- Kč. Splácení mělo probíhat od 1.8.2006, ale obžalovaný nic nezaplatil a společnost XXXX, která vozidlo prodávala prostřednictvím advokátní kanceláře Mgr. XXXX podala trestní oznámení na obžalovaného, na základě něhož byl odsouzen uhradit škodu a odpracovat 200 hodin veřejně prospěšných prací, byla nařízena exekuce. V roce 2007 přivezl obžalovaný do společnosti 60.000,- Kč na splacení vozidla, spolu s nějakou ženou a dítětem, které od něj přebíral svědek a vydal mu na to potvrzení. Zbývající nezaplacenou část 29.900,- Kč však obžalovaný již neuhradil a ani na telefonním kontaktu nebyl dostupný. Svědek předložil soudu omluvný dopis obžalovaného, který zaslal společnosti a žádal o odpuštění zbytku dluhu. Z výpovědi svědka XXXX soud zjistil, že obžalovaného zná jako číšníka z restauračního zařízení XXXX, kam chodil. Obžalovaného tam také navštěvovala po poledni nějaká žena. Chovala se normálně, svědek s ní do kontaktu nepřišel.

Z výpovědi svědkyně XXXX soud zjistil, že poškozená XXXX je její dcera. Svědkyně dále uvedla, že obžalovaný se do jejich domu nastěhoval asi v roce 2006-2007. Žili ve společném domě, který je rozdělen na dva byty, společný je pouze vchod a schodiště. S dcerou se nenavštěvují, novou známost dcery neschvalovala, nelíbil se jí. V době, kdy žil obžalovaný s poškozenou, utíkaly děti za svědkyní, nechtěly tam být. Později bylo pořád slyšet křik obžalovaného, pokud byl doma. Následně se dcery dotazovala, co se děje a ta jí sdělila, že se obžalovaný většinou zlobil pro něco, že něco neudělala, něco nebylo tak, jak chtěl. Obžalovaný měl stále nějaké požadavky. Svědkyně uvedla, že na poškozené neviděla modřiny ani podlitiny, ale byla svědkem strkání a smýkání obžalovaného s její dcerou. Vzal ji za ruku a táhl ji do schodů nebo jí strkal před sebou do schodů. Bylo to bez připuštění odporu, kdy nechtěl, aby zůstala s nimi sama. Když se dozvěděla, že je dcera s obžalovaným těhotná a svědkyně sdělila, že nechtěla otěhotnět, sdělila jí, aby to dala pryč. Svědkyně uvedla, že měla o poškozenou jako matka strach a snažila se zjistit, co se děje, ale poškozená pak už za nimi vůbec nechodila, nechodila ven. Bylo to takové, že buď bude tam nebo nikam nebude chodit. Syn dcery si u nich stěžoval, že musí klečet. V okamžiku, když odešli do XXXX si svědkyně myslela, že on už tam zůstane, že on už se nevrátí, ale přišli jako zloději v noci, dostrkal jí domů, a oni by nenechali dceru s dětmi venku. V době, kdy u nich obžalovaný bydlel, chodila poškozená uplakaná, ale ze začátku ho vyhodit nechtěla, a pak na konci přišla požádat o pomoc, zda jsou schopni zajistit, aby se nedostal domů. Vyměnili veškeré zámky v domě a svědkyně jí pomohla sbalit obžalovaného věci. Poté, co se obžalovaný odstěhoval, se začalo všechno srovnávat, občas jí dcera říkala, že jí volal nebo psal a že jí vyhrožuje. O intimních věcech poškozené s obžalovaným s dcerou nikdy nehovořili. V době, kdy obžalovaný pracoval u pana XXXX mu dcera nosila obědy do zaměstnání. S žádnými sousedy ani jinými lidmi se obžalovaný s dcerou v době, kdy u nich bydlel, nestýkali, dcera na tom byla mizerně finančně, po odchodu obžalovaného zjistila, že se jí ztratily zlaté náušnice. Sousedé si také začali stěžovat, že se jim ztrácí věci, ale ona to nemůže nikomu dokázat. Dcera ještě dlouho splácela půjčky, které si vzala od XXXX. Děti poškozené svědkyni řekly, že by nechtěly již pana obžalovaného potkat, že se ho bojí.

Z výpovědi svědka XXXX soud zjistil, že obžalovaného zaměstnal jako číšníka na 3-4 měsíce v hostinci XXXX v XXXX. Poškozená ho tam navštěvovala i s dětmi, žádný konflikt v době, kdy tam byla, mezi ní a obžalovaným nezaznamenal. Nevšiml si ani žádných modřin na poškozené. Obžalovaný byl pracovitý, ale poté, co mu přišly dvě exekuce na plat, s ním svědek ukončil pracovní poměr. V době, kdy u svědka pracoval, se v restauraci nevařilo a obědy mu nosila poškozená.

Z výpovědi svědka XXXX soud zjistil, že se s obžalovaným zná zhruba 10-12 let z období, kdy žil v obci XXXX, okres XXXX a také z doby, kdy žil s poškozenou v XXXX. Zde bydlel s XXXX v pronajatém bytě v panelovém domě, navštěvovali se jednou za 14 dní. Při těchto setkáních byl jak obžalovaný, tak jeho přítelkyně XXXX, která se snažila spíš budit dojem, že jsou mladý úspěšný pár, který v podstatě nemá žádné potíže, přičemž blízké okolí pana obžalovaného vědělo, že se to nezakládá na pravdě, ale že jsou tam problémy finančního rázu. Poškozená se snažila, aby obžalovaný nosil domů víc finančních prostředků, byl často po různých brigádách. Pokud s ní svědek měl příležitost mluvit o samotě, na nic si nestěžovala, nebyl svědkem ani společné hádky ani násilí, na jejím těle nebyly patrné modřiny, podlitiny a škrábance. Nesvěřila se s ničím ani jeho přítelkyni, s níž v té době chodil.

Z výpovědi svědkyně XXXX soud zjistil, že před deseti roky žila s obžalovaným asi půl roku po jejich seznámení. V bytě žila s obžalovaným, jeho sestrou XXXX a jeho matkou XXXX, jíž byt patřil. Matka obžalovaného také zajišťovala a vedla domácnost. Svědkyně zde měla ještě svoji dceru XXXX z dřívějšího vztahu. Svědkyně uvedla, že žádné nátlaky ani fyzické týrání na ní obžalovaný nevyvíjel. Poté, co přišla s obžalovaným do jiného stavu, soužití s ním jí nevyhovovalo, hádali se stále kvůli penězům, neboť obžalovaný byl bez práce a ona ze svých peněz nedovedla vše uhradit, tak odešla. V době, kdy pobývala na azylovém domě se narodilo společné dítě s obžalovaným, dcera XXXX. Dcera se narodila XXXX, ale byla jí odebrána a předána do výchovy a péče matky obžalovaného paní XXXX, kde je doposud. S dcerou nemá kontakt od září 2003. Svědkyně také uvedla, že z obžalovaného nemá dobrý pocit od doby, co jí dceru vzali. Doslova uvedla: „S dcerou bych se chtěla stýkat, ale já prostě se bojím pana XXXX.“ Svědkyně uvedla, že za jejich spolužití jí obžalovaný stále sděloval, že si hledá práci, bral si od ní soustavně peníze na průšvihy, které udělal. Svědkyně uvedla, že byla na základě trestního oznámení paní XXXX odsouzena za neplacení výživného. V době, kdy žila s obžalovaným u nich, byla přítomna tomu i jak svědkyně XXXX denně domlouvala obžalovanému, aby si našel práci, že vše finančně nemůže zvládat sama. V současné době svědkyně pracuje ve firmě XXXX. Omamné psychotropní látky neužívala, psychicky se neléčila.

Z výpovědi svědkyně XXXX soud zjistil, že v době, kdy obžalovaný, její syn, žil ve vztahu se svědkyní XXXX, k ní chodili zpočátku na návštěvy. Ona u nich doma nikdy nebyla. Svědkyně uvedla, že jí nebylo zřejmé, že jejich vztah by byl nějaký agresivní nebo násilný, hádali se. Svědkyně XXXX si jí na nic nestěžovala, vždy byla spokojená, chválila obžalovaného. Pokud se obžalovaný se svědkyní XXXX hádali, bylo to spíš kvůli dětem a zejména kvůli penězům. Po synovi žádala placení výživného na jeho dítě, které má ve své péči. Zpočátku jí poškozená připadala jako dobrá holka, ale postupem času byla hrubější a poté již k ní nechodila, chodil sám obžalovaný s dětmi. Dceru paní XXXX, která se jí narodila s obžalovaným, doposud neviděla. Svědkyně uvedla, že jí měl telefonovat přítel paní XXXX a vyhrožoval jí, aby zaplatili peníze. S ohledem na výchovné problémy, které měla s obžalovaným v dětství, ho nechala umístit v dětském domově v sedmi letech. Musela chodit do práce, neměla dostatek finančních prostředků, a proto požádala, aby jí syna vzali do dětského domova. V dětském domově byl umístěn do 15ti let, pak si ho vzala zpátky domů. Svědkyně uvedla, že o svěření dcery XXXX, dcery svědkyně XXXX, sama požádala soud. Svědkyně potvrdila, že poškozená XXXX jí přinesla nějaké jídlo do domácnosti. Uvedla, že přehled o tom, kde se obžalovaný pohybuje a kde pracuje, nemá. Když má peníze, tak jí nepotřebuje, když je nemá, tak ji vyhledá. Se svědkyní XXXX měla špatné zkušenosti, neměla hygienické návyky a nedalo se s ní žít.

Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a výslechu znalkyně MUDr. XXXX vyplynulo, že obžalovaný XXXX, nar. XXXX, v době spáchání trestné činnosti, pokud se jí dopustil, netrpěl duševní poruchou, která by byla forenzně závažná. Obžalovaný trpí smíšenou poruchou osobnosti, která je především dissociální, narcistická a histriónská. Obžalovaný byl v době spáchání trestných činů (pokud se jich dopustil) schopen rozpoznat nebezpečnost svého jednání a byl schopen své jednání ovládat. Obžalovaný není závislý na alkoholu ani na jiné návykové látce. Současný duševní stav obžalovaného XXXX je stabilizovaný. Posuzovaný je schopen účasti v trestním řízení a je schopen chápat smysl trestního řízení, eventuelně uloženého trestu. Pobyt obžalovaného na svobodě z psychiatrického hlediska není nebezpečný. Znalkyně nenavrhla uložení žádného druhu ochranného léčení.

V řízení před soudem znalkyně doplnila, že nezjistila u obžalovaného, že by trpěl duševní poruchou, která by mohla být z forenzního hlediska závažná. Obžalovaný trpí smíšenou poruchou osobnosti, tedy povahovou vadou, která je především dissociální, narcistická a histriónská. Jeho osobnostní vlastnosti tak nevylučují, že by se mohl dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Nebylo zjištěno, že by byl osobou primárně agresivní, má normální rozumové schopnosti a z tohoto pohledu, tak byl schopen rozpoznat i ovládat své jednání. Jeho osobnostní rysy jsou fixované a nejsou léčbou změnitelné. Znalkyně uvedla, že smíšenou poruchou osobnosti rozumíme závažnou povahovou vadu, a podle toho jaký druh těchto vlastností se vyskytuje, tak se povaha nazývá. Znalkyně zjistila, že se u obžalovaného jedná o rysy dissociální, to znamená, že má sklon k páchání takového jednání, které se neslučuje se společenskými konvencemi, nemá problém porušovat zákon. Dále obžalovaný trpí narcistickými rysy, záleží mu na sobě, preferuje sám sebe, rád se prezentuje, rád se ukazuje, strhává na sebe pozornost, velmi mu záleží na prezentaci vlastního já, upřednostnění své osoby oproti jiným osobám, upozorňování na sebe, histriónské rysy jeho osobnosti souvisí s emoční labilitou, náladovostí, rád se předvádí, rád zdůrazňuje některé city, ale ve skutečnosti je taková osoba hlavně citlivá vůči sobě, než vůči ostatním. Tyto rysy jsou u obžalovaného naprosto dominantní a to v jeho způsobu jednání, kdy sám obžalovaný dokáže, pokud je motivován, působit velmi dobře, nenápadně, ale v dalším průběhu, pokud motivace u něho se zmírní nebo už není natolik motivován, aby se prezentoval v tom lepším světle, protože je si vědom, že tyto vlastnosti ho svým způsobem handicapují, tak potom dochází k dekompenzaci těchto rysů a dochází ke konfliktním situacím, které tyto rysy právě umožňují. Popis těchto rysů vychází z takto stanovené anamnézy, ze způsobu života, jednání, sebeprezentace obžalovaného, ale také na tyto rysy ukazují výpovědi svědků, a způsob života, kterým procházel. Obžalovaný je osobou sociálně nezakotvenou, osobou nestabilní, jednak v prostředí, ve kterém se nachází, to znamená, že verbálně, po tom tedy touží, stále upřednostňuje, že by si přál mít rodinu a zaměstnání, ale fakticky praktické kroky pro to neučiní, aby to fungovalo. Pro dissociální osobnost svědčí jednak to, jakým způsobem si opatřuje finanční prostředky, že nemá dlouhodobé stabilní zaměstnání, čili je sociálně nestabilní a pokud měl příležitost, tak nebylo to jednou, bylo to opakovaně, páchal trestnou činnost zejména majetkového rázu. Po stránce vlastního života obžalovaného je vidět, že nedokáže vytvářet pravidelné dlouhodobé citové vztahy, velmi rychle selhává v těchto vztazích, protože i když se prezentuje nebo se snaží prezentovat velmi dobře, tak dochází ke konfliktům, je vidět, že upřednostňuje sebe, a i když prezentuje svoji lásku a své pocity, tak nedokáže se podle toho chovat, nedokáže podřídit hodnotný systém tomu, co sděluje. Narcistický prvek v jeho chování je v tom, jaké má nároky na sebe, upřednostňuje své potřeby, svou osobu i vůči lidem, kteří svým způsobem jsou omezeni, ať už ve finančních příjmech nebo prostě ve svých jiných požadavcích. Narcistické upřednostňování jeho vlastní osoby je prostě evidentní v celém průběhu jeho života. Dissociální, sebeprezentační, ať už histriónské nebo narcistické prvky prolínají celou jeho životní anamnézou. Taková osobnostse domáhá i určitých profitů. Slova obžalovaného, že má rád malé děti, že je preferuje, znamenají, že ví, že toto chování je žádoucí, líbí se mu to, ale praktické kroky pro to nedělá. U obžalovaného se jedná o poruchu osobnosti, která není těžká, neboť s osobností jako takovou se rodíme, ale každá povaha člověka se v podstatě tvaruje prostředím, ve kterém žije a dalšími výchovnými vlivy, které během svého života je schopen každý člověk nějakým způsobem vnímat. Z hlediska forenzního porucha osobnosti obžalovaného není významná, a je zapotřebí na ni pohlížet jako na jakousi širší normu, která člověka vybízí k určitým možnostem chování a zkušenost ho usměrňuje, kdy osobnost člověka je fixovaná již tak kolem třiceti let věku. Pobyt obžalovaného v dětském domově od sedmi do čtrnácti let, na něj neměl zásadní negativní vliv, v dětském domově se mohl naučit správné normy chování, které potom mohl uplatňovat v rámci svého vedeného způsobu života, a zcela jistě zde byly ještě další vlivy, další osobní zkušenosti, včetně zkušenosti ze vztahů, ve kterých se nacházel, kdy však i z výslechu obžalovaného vyplynulo, že těchto možností k tomu, aby výrazněji změnil svůj životní přístup, nevyužil. Pokud se obžalovaný dopouštěl násilí na paní poškozené, tak jak bylo popsáno v soudním spisu, je evidentní, že se jednalo o násilí skryté, čili se nejednalo o primární agresivitu, kterou by vyvíjel třeba za velice jednoduchých nebo méně důležitých okolností. U takového typu osobnosti není vyloučeno, že navenek vystupuje jako ideální osobnost s proklamacemi své vlastní osobnosti, ale ve skrytu ve své podstatě může potom uplatnit jiné své rysy osobnosti.

Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá se specializací klinická psychologie a výslechu znalce PhDr. XXXX, který byl po celou dobu trestního řízení přítomen výslechu svědků, vyplynulo, že poškozená XXXX, má k obžalovanému XXXX, nar. XXXX negativní vztah, má z něj strach, poslední tři roky s ním nebyla v přímém kontaktu. Osobnost poškozené je uzavřená, jednodušeji strukturovaná, méně vyzrálá. Její rozumové a paměťové schopnosti jsou značně podprůměrné. Poškozená je schopna správně vnímat prožitky a reprodukovat je a je možno na obecné i konkrétní rovině ji považovat za osobu dostatečně věrohodnou. U poškozené nebyly zjištěny sklony ke konfabulaci. Jednání obžalovaného může zanechat trvalé následky na psychickém zdraví poškozené ve formě tzv. poruchy osobnosti po katastrofické zkušenosti, které mohou spočívat především v deformaci vztahu k opačnému pohlaví a v neschopnosti navazovat sociální vztahy, v rozvoji sociální izolovanosti. Posuzovaná je omezena především v oblasti sociálního a rodinného života a je obtížné předvídat, jak dlouho tato omezení budou přetrvávat nebo zda se již jedná o obtíže trvalého rázu. Poškozená trpí syndromem týrané ženy, některé příznaky tohoto syndromu odezněly (poruchy spánku a příjmu potravy), jiné se zmírnily (poruchy emocí), jiné stále přetrvávají ve značně intenzitě (obtíže v sociálním, partnerském a rodinném životě). K rozvoji stockholmského syndromu nedošlo.

V řízení před soudem znalec uvedl, že jednání obžalovaného může zanechat trvalé následky na psychickém zdraví poškozené ve formě tzv. poruchy osobnosti po katastrofické zkušenosti, které mohou spočívat především v deformaci vztahu k opačnému pohlaví a v neschopnosti navazovat sociální vztahy, v rozvoji sociální izolovanosti. Na základě výpovědi u hlavního líčení znalec konstatoval, že tyto potíže u poškozené stále přetrvávají. Posuzovaná je omezena především v oblasti sociálního a rodinného života a je obtížné předvídat, jak dlouho tato omezení budou přetrvávat, nebo zda se jedná již o obtíže trvalého rázu. Je tu předpoklad, že po ukončení celého případu, tak ještě může dojít k pozitivním změnám v této oblasti. Poškozená trpí syndromem týrané ženy, některé příznaky tohoto syndromu odezněly jako byly poruchy spánku a příjmu potravy, u hlavního líčení konstatovala, že za poslední roky přibrala na váze, jiné se zmírnily, to jsou poruchy emocí, které už nejsou tak výrazné, ale i u hlavního líčení ventilovala, že má strach ze tmy, strach chodit sama do neznámého prostředí a ve značné intenzitě přetrvávají potíže v sociální oblasti, v partnerském a rodinném životě. Výpověď poškozené není v rozporu s výpovědí, kterou učinila při znaleckém vyšetření, na dotazy soudu reagovala rychle bez nějakého většího rozmýšlení, spontánně. Její výpověď je věrohodná. Přestože z inteligenčních testů vyšlo, že rozumové schopnosti poškozené jsou snížené, jsou ale na takové úrovni, že je schopna vnímat a zapamatovat si prožitý děj. Spojení emoci s nějakým zážitkem vede k lepšímu zapamatování nebo upevnění si vlastní vzpomínky.

Ve věci bylo dále provedeno dokazování listinnými důkazy, a to zejména trestním oznámením (č.l. 23-29), protokolem o ohledání místa činu (č.l. 46), náčrtkem (č.l. 47), fotografickou dokumentací s CD XXXX-3246/TČ-2011-161471 (č.l. 48-51), seznamem a popisem odcizených věcí (č.l. 52), odborným ohodnocením věcí (č.l. 53), protokolem o prohlídce těla (č.l. 54), fotografickou dokumentací s CD XXXX-3246/TČ-2011-161471 (č.l. 55-59), úředním záznamem (č.l. 73), prohlášením (č.l. 78), lékařskou zprávou (č.l. 80), smlouvou o úvěru (č.l. 84-85), pokladním dokladem (č.l. 86), zprávou XXXX s.r.o. (č.l. 88- 89), údaji o smlouvě (č.l. 90-91,92-93), zprávou XXXX, a.s. (č.l. 96), e-mail (č.l. 97,104), přehledy (č.l. 98-101), úředním záznamem (č.l. 102), návrhem na pozastavení pohledávky (exekuce) (č.l. 103), exekutorským zápisem (č.l. 106-110), kopií zdrav. záznamu (č.l. 114- 115), lékařskou zprávou (č.l. 117), kopií zdravotnické dokumentace a zdravotní záznamy týkající se těhotenství pacientky XXXX (č.l. 120-132), zprávou Městského úřadu XXXX, odbor sociální (č.l. 134), zprávou Psychocentra - manželská a rodinná poradna XXXX (č.l.

135), zprávou Městského úřadu XXXX, odbor majetkoprávní (č.l. 136), opisem z evidence rejstříku trestů (č.l. 137), kupní smlouvou o prodeji motorového vozidla (č.l. 165-166) se splátkovým kalendářem (č.l. 167).

K důkazu byly čteny a konstatovány podstatné obsahy spisů Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou a to sp.zn. 2T 140/2006, obžaloba (č.l. 50-51), trestní příkaz ze dne 22.11.2006, právní moc dne 28.4.2007 (č.l. 53), usnesení ze dne 25.9.2008, právní moc dne 24.10.2008 (č.l. 86), sp.zn. 2T 143/2007, návrh na potrestání (č.l. 21-22), trestní příkaz ze dne 18.7.2007, právní moc dne 2.10.2007 (č.l. 27), usnesení ze dne 15.4.2010, právní moc dne 20.4.2010 (č.l. 52), usnesení ze dne 31.3.2011, právní moc dne 19.4.2011 (č.l. 74), spis sp.zn. 6C 52/2005, a to zejména návrh na rozvod manželství (č.l. 1), rozsudek ze dne 27.9.2005, č.j. 6C 52/2005 - 7 (právní moc dne 3.10.2005), spis sp.zn. 1T 175/2011 a to zejména obžaloba (č.l. 81-83), trestní příkaz ze dne 28.12.2011 (č.l. 85) (právní moc dne 16.2.2012) a spis sp.zn. ZT 492/2006, který je obsahem přílohy (č.l. 201).

Trestní minulost obžalovaného vyplynula z opisů rejstříků trestů (č.l. 195,217,224, 265), z připojených spisů uvedených výše, rozhodnutí, hodnocení z výkonu trestu odnětí svobody (č.l. 189), z nichž je patrné, že obžalovaný byl doposud sedmkrát soudně trestán, u posledních dvou odsouzení z roku 2011 a 2012 dospěl soud v rámci řešení předběžné otázky k závěru, že tato odsouzení podléhají amnestii prezidenta republiky účinné od 1.1.2013 a na obžalovaného se hledí jako by nebyl odsouzen.

Ze zpráv o pověsti a to zpráva Městského úřadu XXXX (č.l. 190), zpráva Městského úřadu XXXX, odbor majetkoprávní (č.l. 191), zpráva Obecního úřadu XXXX (č.l. 192,193), zpráva Městského úřadu XXXX (č.l. 194), zejména ze zprávy o pověsti Obecního úřadu XXXX (č.l. 192) vyplývá, že obžalovaný se zde od roku 2006 nezdržuje, v době pobytu v obci byl nezaměstnaný, nevyučený, svobodný. Je otcem dcery, která navštěvuje zdejší základní školu, soudním rozhodnutím ji má v péči jeho matka XXXX. Trvalé bydliště má v bytě na adrese XXXX, ale tento byt byl již před několika lety prodán, pan XXXX se odstěhoval, aniž by se přehlásil na jinou adresu. Ze zpráv o pověsti (č.l. 190-194) nebylo zjištěno, že by obžalovaný byl řešen pro přestupek. Provedení ostatních listinných důkazů, tak jak jsou založeny ve spise, nepřineslo k meritu věci nic podstatného.

Po vyhodnocení všech provedených důkazů, které soud hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu, a to jednotlivě i v jejich souhrnu, jak mu ukládá ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu, dospěl soud na základě takto zjištěného skutkového stavu věci, k závěru o vině obžalovaného, tak jak je popsána ve výroku odsuzujícího rozsudku, a to i přestože obžalovaný XXXX, stejně jako v přípravném řízení na svoji obhajobu uvedl, že se jednání popsaného v podané obžalobě nedopustil, že soužití s poškozenou bylo v intencích normálního, běžného společného soužití, tak jako u ostatních lidí. Co se týká finančních prostředků ty využívali s poškozenou společně na úhradu domácnosti.

Soud má však trestnou činnost obžalovaného za bezpečně prokázanou z výpovědi svědkyně XXXX, která svou výpovědí stvrdila všechny základní skutečnosti o způsobu, době páchání trestné činnosti i okolnostech uváděných ve výroku odsuzujícího rozsudku, a soud neměl pochybnosti o její věrohodnosti. Z obsahu výpovědi poškozené má soud za prokázanou intenzitu a způsob psychického týrání ze strany obžalovaného vůči ní, tak i celkovou dobu, kdy k tomu docházelo, kdy brutálnost týrání poškozené ze strany obžalovaného dostoupilo vrcholu tím, že jí kromě kopání, nadávek, ran pěstí, přikládal hadici od sprchy kolem krku a škrtil jí, jak zepředu, tak zezadu, a požadoval po ní i finanční prostředky na uspokojování svých potřeb. Poškozená podrobně popsala i způsob opakovaného násilí, kterým si přes její zjevný nesouhlas, kdy jí vyhrožoval, že ublíží jejím dětem, které byly ve vedlejší místnosti, opakovaně vynucoval kromě koitálního styku, jak anální styk, tak felaci, přestože věděl, že poškozená nechce, aby tak činil. Poškozená ve své výpovědi přesně popsala, i událost, kdy jí obžalovaný pod pohrůžkou, že ji zabije a přiložením nože na její krk, donutil, aby jej vzala zpět k sobě. Poškozená uvedla, že poté, co obžalovaný ukončil vyhrožování, položil na kuchyňskou linku nůž, kterým ji ohrožoval, což viděla. Soud nemá pochybnosti o násilí obžalovaného vůči poškozené, které vyplynuly z její výpovědi, neboť i matka poškozené potvrdila, že se k nim obžalovaný opět nastěhoval v noci, kdy o tom nikdo nevěděl.

Věrohodnost poškozené v hlavním líčení, kde je upřednostňována zásada ústnosti a bezprostřednosti, podpořilo i vystupování poškozené, kdy na ní byla vidět obava, strach, silné rozrušení z přítomnosti obžalovaného, kdy odmítla i vypovídat v jeho přítomnosti. Patrné bylo, že hrůzné zážitky se poškozené emočně zafixovaly, velmi přesvědčivě a pravdivě vypovídala o jednotlivých okolnostech, kdy to byly okolnosti, které musela zažít i vzhledem k popsaným detailům událostí.

Soud tedy nemá důvod pochybovat o věrohodnosti poškozené. Poškozená uvedla, že se styděla za to, jak se k ní obžalovaný chová a nebyla schopna se nikomu svěřit, neboť se bála o děti. Uvedla, že obžalovaný, zejména syna, trestal za každou banální špatně udělanou věc, např. vylití šálku a běžné drobnosti, klečením, a dokonce mu obžalovaný, dával na natažené ruce knihu, a v tomto postoji musel malý syn setrvávat. Jednání obžalovaného zanechalo na poškozené trvalé následky, kdy poškozená trpí syndromem týrané ženy, ve formě tzv. poruchy osobnosti po katastrofické zkušenosti, spočívající především v deformaci vztahu k opačnému pohlaví a v neschopnosti navazovat sociální vztahy, v rozvoji sociální izolovanosti. K výpovědi poškozené nepřímo přistupuje a stvrzuje její věrohodnost, výpověď matky poškozené XXXX, která uvedla, že poškozená po dobu, co žila s obžalovaným v jejich domě, byla uplakaná, viděla i dominantní chování obžalovaného i jeho určité fyzické ústrky vůči poškozené. Uvedla, že poškozená s nimi po určité době dokonce přestala komunikovat, přestala je navštěvovat, a ona nevěděla, co se děje, ale věděla, že věci nejsou v pořádku, neboť od dětí poškozené, které za ní chodily, se dozvídala, že obžalovaný, zejména syna, trestá za každou sebemenší špatně udělanou věc, vylití šálku a běžné drobnosti, klečením. Svědkyně také uvedla, že v závěru poškozená za nimi přišla a požádala je o pomoc, že dál již takhle nemůže žít, že to nemůže vydržet a poprosila, aby jí pomohli se obžalovaného zbavit. Což také učinili, vystěhovali mu věci, vyměnili zámky, aby se k nim již nedostal. Tvrzení poškozené je dále stvrzováno svědkem Ing. XXXX, který potvrdil, že si obžalovaný u jejich společnosti koupil vozidlo, které nesplácel, a po upomínkách, uhradil částku asi 60.000,-Kč, přičemž zbytek peněz již neuhradil, pouze zaslal žádost o odpuštění zbytku platby s ohledem na svou situaci.

Věrohodnost obsahu výpovědi poškozené je potvrzována i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá se specializací klinická psychologie a výslechu znalce PhDr. XXXX, který byl po celou dobu trestního řízení přítomen výslechu poškozené. Z něho vyplynulo, že poškozená XXXX má k obžalovanému XXXX negativní vztah, má z něj strach, poslední tři roky s ním nebyla v přímém kontaktu. Osobnost poškozené je uzavřená, jednodušeji strukturovaná, méně vyzrálá. Její rozumové a paměťové schopnosti jsou značně podprůměrné. Poškozená je schopna správně vnímat prožitky a reprodukovat je a je možno na obecné i konkrétní rovině ji považovat za osobu dostatečně věrohodnou. Znalec jednoznačně uvedl, že výpověď poškozené není v rozporu s výpovědí, kterou učinila při znaleckém vyšetření, na dotazy soudu reagovala rychle, bez nějakého většího rozmýšlení, spontánně. Přestože z inteligenčních testů vyšlo, že rozumové schopnosti poškozené jsou snížené, jsou ale na takové úrovni, že je schopna vnímat a zapamatovat si prožitý děj. U poškozené nebyly zjištěny sklony ke konfabulaci. Její výpověď je věrohodná. Jednání obžalovaného může zanechat trvalé následky na psychickém zdraví poškozené ve formě tzv. poruchy osobnosti po katastrofické zkušenosti, které mohou spočívat především v deformaci vztahu k opačnému pohlaví a v neschopnosti navazovat sociální vztahy, v rozvoji sociální izolovanosti. Posuzovaná je omezena především v oblasti sociálního a rodinného života a je obtížné předvídat, jak dlouho tato omezení budou přetrvávat nebo zda se již jedná o obtíže trvalého rázu. Poškozená trpí syndromem týrané ženy, některé příznaky tohoto syndromu odezněly (poruchy spánku a příjmu potravy), jiné se zmírnily (poruchy emocí), jiné stále přetrvávají ve značně intenzitě (obtíže v sociálním, partnerském a rodinném životě). Skutečnosti uváděné ve výpovědi poškozené jsou dále potvrzovány i listinnými důkazy provedenými ve věci. Z trestního oznámení podaného dne 27.4.2011 (č.l. 23-29) má soud za prokázanou intenzitu a stupňující se násilí obžalovaného vůči poškozené kvůli finanční situaci, včetně nedobrovolných opakovaných pohlavních styků. Z lékařské zprávy ze dne 28.4.2011 (č.l. 80) jsou lékařem potvrzovány nalezené jizvy staršího data na těle poškozené. Ze smlouvy o úvěru č. XXXX (č.l. 84) u XXXX je prokázáno, že byla uzavřena XXXX dne 21.5.2007 na částku, kterou ji poskytla banka na úvěr ve výši 100.000,-Kč.

Z protokolu o ohledání místa činu (č.l. 46) vyplynul popis bytové jednotky situované ve druhém patře rodinného domu, který se nachází XXXX čp. XXXX v obci XXXX. Z náčrtku a fotografické dokumentace (č.l. 47-51) vyplývá zadokumentování předmětného objektu. Ze seznamu odcizených věcích (č.l. 52) je patrné množství a popis odcizených věcí poškozené. Odborným vyjádřením (č.l. 53) je stanovena cena odcizených věcí. Z protokolu o prohlídce těla a fotografické dokumentace (č.l. 54-59) soud zjistil zranění na těle poškozené XXXX. Z pokladního dokladu (č.l. 86) vyplývá, že poškozená XXXX dne 25.5.2007 přijala čerpáním úvěru částku 100.000,-Kč. Z listin na (č.l. 88-110) vyplývají pohledávky z úvěru XXXX.

Z lékařské zprávy (č.l. 117) a dále na (č.l. 120-132) je patrný průběh těhotenství svědkyně XXXX k diagnostikovanému těhotenství dvojčat dne 4.4.2007. Ze zprávy psychocentra (č.l. 135) vyplývá, že dne 9.5.2011 se na ně obrátila poškozená z důvodu přetrvávajících následků domácího násilí v minulosti na současný psychický stav. Ze zprávy o pověsti (č.l. 136) a opisu rejstříku trestů (č.l. 137) vyplývá, že svědkyně XXXX nebyla doposud soudně trestána a jedná se o osobu zcela bezúhonnou. Z kupní smlouvy na (č.l. 165) vyplývá, že obžalovaný XXXX zakoupil u společnosti XXXX s.r.o. motorové vozidlo zelené barvy zn. XXXX, rok výroby XXXX, splátkový kalendář (č.l. 167).

Soud s ohledem na složitost dané věci, neboť páchané trestné jednání se konalo v rámci intimního spolužití dvou osob, a obžalovaný se obhajoval zcela odlišnou verzí o událostech od tvrzení poškozené, doplnil dokazování znaleckým zkoumáním znalkyně MUDr. XXXX, kterým je jednak podporována výpověď poškozené o chování a jednání obžalovaného a jednak prokazuje i motivaci páchaného jednání obžalovaným vůči poškozené. Znalkyně uvedla, že obžalovaný v době spáchání trestné činnosti, netrpěl duševní poruchou, která by byla forenzně závažná, ale trpí smíšenou poruchou osobnosti, která je především dissociální, narcistická a histriónská, kdy obžalovaný má sklon k páchání takového jednání, které se neslučuje se společenskými konvencemi, nemá problém porušovat zákon. Jeho osobnostní rysy jsou fixované a nejsou léčbou změnitelné. Obžalovaný dále trpí narcistickými rysy, záleží mu na sobě, preferuje sám sebe, rád se prezentuje, rád se ukazuje, strhává na sebe pozornost, velmi mu záleží na prezentaci vlastního já, upřednostnění své osoby oproti jiným osobám, upozorňování na sebe, histriónské rysy jeho osobnosti souvisí s emoční labilitou, náladovostí, rád se předvádí, rád zdůrazňuje některé city, ale ve skutečnosti je citlivý vůči sobě, než vůči ostatním a tyto rysy jsou u obžalovaného naprosto dominantní a to jak v jeho způsobu jednání, kdy sám obžalovaný dokáže, pokud je motivován, působit velmi dobře, nenápadně, ale v dalším průběhu, pokud motivace u něho se zmírní nebo už není natolik motivován, aby se prezentoval v tom lepším světle, protože je si vědom, že tyto vlastnosti ho svým způsobem handicapují, tak potom dochází k dekompenzaci těchto rysů a dochází ke konfliktním situacím. Popisu těchto rysů odpovídá i způsob života, jednání, sebeprezentace obžalovaného, který je osobou sociálně nezakotvenou, osobou nestabilní, kdy pro dissociálnost osobnosti obžalovaného svědčí i to, jakým způsobem si opatřuje finanční prostředky, že nemá dlouhodobé stabilní zaměstnání, čili je sociálně nestabilní a pokud měl příležitost, tak nebylo to jednou, bylo to opakovaně, páchal trestnou činnost zejména majetkového rázu. Taková osobnost se domáhá i určitých profitů. Narcistický prvek v jeho chování je v tom, jaké má nároky na sebe, upřednostňuje své potřeby, svou osobu i vůči lidem, kteří svým způsobem jsou omezeni, ať už ve finančních příjmech nebo prostě ve svých jiných požadavcích. Narcistické upřednostňování jeho vlastní osoby je evidentní v celém průběhu jeho života. Po stránce vlastního života obžalovaného je vidět, že nedokáže vytvářet pravidelné dlouhodobé citové vztahy, velmi rychle selhává v těchto vztazích, protože i když se prezentuje nebo se snaží prezentovat velmi dobře, tak dochází ke konfliktům, je vidět, že upřednostňuje sebe, a i když prezentuje svoji lásku a své pocity, tak nedokáže se podle toho chovat, nedokáže podřídit hodnotný systém tomu, co sděluje a sám ani nevyužil možnosti, aby výrazněji změnil svůj životní přístup. Pokud se obžalovaný dopouštěl násilí na paní poškozené, tak jak bylo popsáno v soudním spisu, je evidentní, že se jednalo o násilí skryté, kdy u takového typu osobnosti není vyloučeno, že navenek vystupuje jako ideální osobnost s proklamacemi své vlastní osobnosti, ale ve skrytu ve své podstatě může potom uplatnit jiné své rysy osobnosti.

Soud ohledně výpovědi svědka XXXX dospěl k závěru, že znal poškozenou zpočátku jejího vztahu s obžalovaným, kdy sama poškozená uvedla, že se vůči ní obžalovaný v té době choval v mezích normy a dále nebyl osobou, k níž by měla poškozená skutečnou důvěru. Z výpovědi svědka XXXX má soud za prokázané, že krátkodobě zaměstnal obžalovaného jako číšníka, a poté co zjistil, že je proti obžalovanému vedeno exekuční řízení, ho propustil. Tak jako svědek XXXX potvrdil, že poškozenou zahlédl v restauraci sporadicky jen krátce, když přinesla oběd obžalovanému, sám s ní nehovořil. Pouze potvrdil to, že zaměstnal pana obžalovaného.

Soud dále hodnotil výpovědi svědků, kteří byli voláni z návrhu obhajoby, a to matky obžalovaného XXXX, která potvrdila, že obžalovaný ji s poškozenou zpočátku jejich vztahu navštěvoval, poškozená jí dala i jídlo, ale pak již k ní poškozená nejezdila, u nich svědkyně nikdy nebyla a není ji známo, jak se vyvíjel jejich vztah. Svědkyně uvedla, že vychovává dceru obžalovaného z jeho předchozího vztahu se svědkyní XXXX, s níž v jejím bytě asi půl roku žil. Obžalovaného kvůli jeho výchovným problémům umístila do dětského domova, kde byl do patnácti let. Výpověď svědkyně byla jednoznačně vedena ve prospěch obžalovaného, ve snaze vyvinit ho ze stíhaného jednání.

Výpověď svědkyně XXXX, která nepotvrdila násilné jednání ve vztahu, kdy žila s obžalovaným vůči ní, soud však vyhodnotil jako zcela nevěrohodnou, neboť bylo zjištěno, že matka obžalovaného XXXX podala návrh na svěření dcery svědkyně XXXX, XXXX, kterou měla ze vztahu s obžalovaným, do své péče, což se také stalo, a ona nyní její dítě vychovává. Dále na svědkyni XXXX podala trestní oznámení, na základě něhož byla XXXX pravomocně odsouzena. Z výpovědi svědkyně XXXX nicméně vyplynulo, že v době, kdy žila s obžalovaným v bytě jeho matky, tam nebyli sami, kromě XXXX, bydlela ještě s jeho sestrou a svou dcerou XXXX. Z výpovědi svědkyně XXXX krátce zaznělo to, že se pana obžalovaného v něčem bojí, nicméně bylo na svědkyni patrné, že konkrétněji se vyjadřovat nechce. Ani jeden ze svědků a to XXXX, XXXX, XXXX, XXXX, však nebyli v rozhodném období přímými svědky a osobami, s nimiž se obžalovaný či poškozená denně stýkali, a kteří by mohli uvést relevantní skutečnosti a uvést, co se skutečně dělo ve vztahu pana obžalovaného a poškozené.

Ve světle všech shora provedených důkazů, které tvoří ucelený na sebe logicky navazující řetězec důkazů, má soud obhajobu obžalovaného za účelovou a nevěrohodnou, ve snaze vyhnout se tak trestní odpovědnosti, s ohledem na výši trestu, která obžalovanému hrozila, v případě uznání na vinu. Co se týká potom zamítnutí návrhu obhajoby na výslech svědka XXXX, zde soud uvádí, že jde o bývalého manžela poškozené, od níž se v roce 2004 odstěhoval, nestýkal se s ní, a jak vyplynulo z listinných důkazů, které soud provedl ze spisu

Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou sp.zn. 6C 52/2005 a to návrh na rozvod manželství (č.l. 1), oddací list (č.l. 3), rozsudek č.j. 5 Nc 1624/2005 - 17 ze dne 29.8.2005 (č.l. 4-5), protokol o jednání z 27.9.2005 (č.l. 6), rozsudek ze dne 27.9.2005 (č.l. 7) (právní moc dne 3.10.2005), pan XXXX ukončil vztah s poškozenou a jejich manželství bylo rozvedeno na základě jejich vzájemné dohody. Soud dospěl k závěru, že tento svědek nemůže přispět k osvětlení relevantních skutečností trestného jednání, pro které je obžalovaný stíhán, s ohledem na výše uvedené.

K námitkám obhajoby o časové prodlevě, kdy podala poškozená trestní oznámení a to teprve v roce 2011, přestože k páchání trestného jednání došlo již v roce 2006-2007, musí soud konstatovat, že se jedná o druh trestné činnosti, ke které dochází zejména v intimním spolužití dvou osob, jako i v případě obžalovaného a poškozené. Typické u těchto trestných činů je, že týraný partner se dostává do role oběti, a poté začne vnímat druhého partnera - agresora, který je dominantní odlišným způsobem, který není standardní v rámci běžných společenských norem, začne stupňující se agresi pachatele vůči sobě přijímat, a s tím se další ataky agresora potom stupňují, kdy poškozená přestávala mít i sílu se účinně bránit. V tomto případě bylo ještě více podloženo skutečností, že obžalovaný žil v domácnosti s poškozenou, kde byly dvě její malé děti. Zde již obžalovaný i vůči synovi poškozené uplatňoval tresty, které byly dle samotné poškozené zcela neodpovídající a velmi nepřiměřené vzhledem k jeho věku i bagatelnosti provinění, které měl jako dítě spáchat. Poškozená měla oprávněnou obavu o to, že může ublížit i dětem. Týrání poškozené se odráželo i v její psychice, nedovedla se adekvátně bránit obžalovanému, bála se chodit do svého okolí, styděla se za to, co se děje a nebyla schopna adekvátně reagovat na danou situaci a vyhledat pomoc, což učinila teprve až po delší době, kdy již nebyla v blízkosti obžalovaného po delší dobu a začaly fungovat běžné obranné mechanismy.

Skutkový děj soud upřesnil s ohledem na výpověď poškozené, která byla vyslechnuta na svědka až v řízení před soudem. Co se týká námitky obhájkyně soud uvádí, že v rámci stíhaného trestného jednání v dané věci byla totožnost skutku zachována a nezáleží na tom, jednotlivých útoků. Zde si soud neodpustí uvést, že již v přípravném řízení u těchto druhů jednání, mají být poškození vyslechnuti na protokol o výslechu svědka, i s ohledem na vzdálenost časovou, kdy k jednání došlo a zejména připomínání si hrůzných zážitků, které poškozená již vypověděla do trestního oznámení a poté musela vše opakovat, neboť soud musel celou její výpověď k jednotlivým dílčím útokům provést v řízení před soudem. Došlo tak k viktimizaci poškozené, u níž byl znalcem navíc konstatován syndrom týrané ženy jako následek jednání obžalovaného. Z provedeného dokazování je tedy nepochybné, že obžalovaný týral osobu blízkou konkrétně poškozenou, která byla jeho družkou, páchal své jednání po celé předmětné období, kdy se jeho chování vyznačovalo výraznou intenzitou, hrubostí, ponižováním poškozené, vysokým stupněm psychického napadání, vyhrožování, psychického týrání, které vyústilo ve fyzické násilí, až brutálního charakteru. S ohledem na dlouhodobost, trvalost, na četnost opakujících se útoků, stupňující se brutalitu, která přerostla i do intimní oblasti, kdy poškozená byla opakovaně znásilněná a přinucená obžalovaným vykonávat i anální styk a felaci. Nepochybně poškozená jednání obžalovaného cítila jako těžké příkoří, které bylo na její osobě pácháno. Již shora uváděný znalecký posudek prokazuje a potvrzuje, že se následkem jednání obžalovaného, u poškozené rozvinul i syndrom týrané ženy. Obžalovaný v průběhu svého jednání přinutil s nožem poškozenou, aby vykonala, co po ní požadoval, pod pohrůžkou, že ji zabije. Jednání obžalovaného jak vyplynulo i ze znaleckého zkoumání MUDr. XXXX bylo podpořeno i osobností pana obžalovaného, bylo prokázáno, že trvale nikde nepracoval, pokud tak krátkodobě. Poškozená ve své podstatě neznala jeho volný čas, pohyboval se tak, jak potřeboval, stále požadoval a potřeboval finanční prostředky pro uspokojování svých potřeb, činil to způsobem, aby je co nejrychleji získal, tzn. nejblíže byla poškozená, která měla příjem, žila s rodiči, a proto na ni i předmětným násilím a podrobováním si poškozené vymáhal obžalovaný finanční prostředky, aby uspokojovala jeho potřeby. Vzhledem k tomu, jak dlouho probíhalo fyzické a psychické týrání, jak se stupňovalo toto jednání obžalovaného vůči poškozené, poškozená ztratila nejzákladnější pud sebezáchovy adekvátně reagovat, kdy se ve své podstatě snažila ochránit zejména své děti. Na základě provedených důkazů, byl takto zjištěn skutkový děj, o němž soud nemá pochybnosti a to vzhledem ke všem provedeným důkazům, které umožňují učinit jednoznačný závěr o trestní odpovědnosti obžalovaného XXXX ve smyslu § 2 odst. 5 trestního řádu.

Pokud jde o právní kvalifikaci, tak na začátek soud předesílá, že podle § 2 odst. 1 trestního zákoníku (zákon číslo 40/2009 Sb.) účinného od 1. ledna 2010 je třeba trestnost jednání, pro které je obžalovaný pod body 1 až 4 postaven před soud posuzovat podle zákona účinného v době spáchání tedy podle trestního zákona (zákon číslo 140/1961 Sb.) účinného do 31. prosince 2009, neboť je pro obžalovaného příznivější. Po novele a účinnosti nového trestního zákoníku (zákon číslo 40/2009 Sb.) účinného od 1. ledna 2010, který absentuje skutkovou podstatu podle § 180d (dle z.č. 140/1961 Sb.), proto s ohledem na příznivější stav pro obžalovaného nebyla tato právní kvalifikace uplatňována v rámci ukládání souhrnného trestu.

Na základě výše uvedených skutkových zjištění je zcela evidentní, že obžalovaný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odstavec 1, odstavec 2 písmeno a),b) trestního zákona účinného do 31.12.2009. Kvalifikovaný znak skutkové podstaty § 215a odstavec 2 trestního zákona písmeno a), zvlášť surovým způsobem b) a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu je prokázán časovou dlouhodobostí a zejména intenzivností a brutálností jak psychického, tak i fyzického týrání, s ohledem na shora popsaný způsob týrání ve výroku rozsudku, které vyvrcholilo tím, že jednání obžalovaného zanechalo na poškozené trvalé následky na psychickém zdraví ve formě tzv. poruchy osobnosti po katastrofické zkušenosti, které mohou spočívat především v deformaci vztahu k opačnému pohlaví a v neschopnosti navazovat sociální vztahy, v rozvoji sociální izolovanosti. Tyto potíže u poškozené stále přetrvávají. Oproti obžalobě pak bylo jednání ohledně časového rozpětí upraveno, kdy na základě provedeného dokazování soud upřesnil období, kdy docházelo k psychickému týrání a k jednotlivým útokům obžalovaného. Ohledně odcizení věcí, kdy poškozená určila dvě předmětné věci, tak jak jsou uvedeny ve vyhlášeném rozsudku, stejně a shodně v rámci celého řízení, soud přistoupil na odcizení těchto dvou věcí, které jako prokázané zazněly z výpovědi dalších svědků. Existenci dalších věcí neměl soud za jednoznačně prokázanou.

Dále v jednočinném souběhu obžalovaný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu vydírání podle § 235 odstavec 1, odstavec 2 písmeno c) trestního zákona, účinného do 31.12.2009, kdy obžalovaný nutil poškozenou pod pohrůžkou zabití s nožem na jejím krku, aby ho vzala zpět. Kvalifikovaný znak skutkové podstaty odst. 2 písm. c) trestního zákona účinného do 31.12.2009, byl naplněn ve smyslu ustanovení podle § 89 odst. 5 trestního zákona účinného do 31.12.2009, kdy nůž je zbraní. A dále se v jednočinném souběhu dopustil trestného činu znásilnění podle § 241 odstavec 1 trestního zákona účinného do 31.12.2009, kdy násilím a pohrůžkou bezprostředního násilí donutil poškozenou k souloži a k jinému obdobnému pohlavnímu styku, jakým je jak styk anální, tak felace.

U skutku byly též naplněny všechny znaky trestní odpovědnosti uvedené v § 3 trestního zákona účinného do 31.12.2009. S ohledem na vysoký stupeň společenské nebezpečnosti byly naplněny kvalifikované skutkové podstaty jmenovaných trestných činů.

Z hlediska stránky subjektivní vzal soud za prokázané vzhledem k charakteru trestné činnosti, způsobu provedení a také jednoznačnému motivu jednání obžalovaného, že ten jednal v úmyslu přímém ve smyslu ustanovení § 4 písmeno a) trestního zákona, kdy svým jednáním chtěl porušit tímto zákonem chráněný zájem a to konkrétně zájem společnosti na ochraně svobodného rozhodování člověka, i v oblasti pohlavního života a dále zájem na zdraví a životě osob a obecný zájem na ochraně rodiny.

Při rozhodování o druhu a výši trestu vycházel soud z účelu trestu podle § 23 odst. 1 trestního zákona a při ukládání trestu přihlédl podle § 31 odst. 1 trestního zákona k dosaženému stupni nebezpečnosti pro společnost, možnosti nápravy a k poměrům obžalovaného. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že je svobodný, má dvě děti, jedno je v péči jeho matky, jedno ve výchově poškozené, v místě trvalého bydliště není k jeho osobě bližších informací, z dalších míst, kde se zdržoval nemá záznam v evidenci přestupců. Nicméně obžalovaný byl již doposud sedmkrát soudně trestán, jedná se o osobu kriminálně závadnou, u posledních dvou odsouzení z roku 2011 a 2012 dospěl soud v rámci řešení předběžné otázky k závěru, že tato odsouzení podléhají amnestii prezidenta republiky účinné od 1.1.2013 a na obžalovaného se hledí jako by nebyl odsouzen. Alternativně ukládané tresty u dalších odsouzení obžalovaný nevykonával a byly mu přeměněny na tresty odnětí svobody.

Žádné polehčující okolnosti k osobě obžalovaného soud neshledal. Naopak projevy chování obžalovaného v řízení před soudem, kdy se smál v průběhu výslechu svědků, bez známek jakéko-li lítosti, soud vyhodnotil jako velmi negativní. Co se týká přitěžujících okolností zde soud přihlédl ke skutečnosti, že došlo v jednočinném souběhu ke spáchání více trestných činů obžalovaným a k páchání týrání a násilí poškozené došlo v době těhotenství poškozené. Stupeň společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného dosahuje typové nebezpečnosti projednávaných trestných činů, zejména s ohledem na charakter a okolnosti spáchání skutku. Obžalovaný byl ohrožen stanovenou trestní sazbou v zákonném rozpětí od dvou do osmi let, podle § 215a odstavec 2 trestního zákona účinného do 31.12.2009, a to za splnění zákonných podmínek podle § 35 odst. 2 trestního zákona pro ukládání souhrnného trestu, k citovanému trestnímu příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18.7.2007, č.j. 2T 143/2007- 27, který nabyl právní moci 2.10.2007. Po zvážení všech konkrétních okolností s ohledem na osobu pachatele a okolnosti nyní projednávaného případu dospěl soud k závěru, že již nejsou splněny zákonné podmínky pro podmíněný odklad uvedené v § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 trestního zákona a to i s odkazem na skutečnost, že obžalovaný se projevuje i s ohledem na zjištěnou poruchu jeho osobnosti a kriminální minulost, nezdrženlivě pácháním trestné činnosti, na úkor jiné osoby, ohrožujíce, tak její život a zdraví a doposud ukládané alternativní tresty na něj neměly dostatečný vliv, aby změnil své chování a trestné činnosti se již nedopouštěl.

Soud dospěl k jednoznačnému závěru, že na obžalovaného nelze působit v dané věci jiným druhem trestu, než trestem odnětí svobody spojeným s přímým výkonem. S ohledem na shora uvedené je důvodný předpoklad, že právě tímto druhem trestu a v něm obsaženými represivními a výchovnými prvky lze potlačovat sklony obžalovaného k páchání další trestné činnosti. Za trest úměrný povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, osoby obžalovaného považuje soud souhrnný trest odnětí svobody ve výměře tří roků dle určené právní kvalifikace. Pro výkon uloženého trestu soud za splnění všech zákonných podmínek obžalovaného zařadil do věznice s ostrahou dle ustanovení § 39a odst. 1 písm. c) trestního

zákona účinného do 31.12.2009. Soud dále zopakoval podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 trestního zákona účinného do 31.12.2009 trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků, který byl již vykonán. Podle § 35 odstavec 2 trestního zákona účinného do 31.12.2009 zároveň soud zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18.7.2007, č.j. 2T 143/2007 - 27, který nabyl právní moci 2.10.2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu. Soud má za to, že takový druh trestu plně respektuje jak hledisko individuální, tak i generální prevence a přiměje obžalovaného k nápravě, aby změnil své životní postoje ve vztahu ke stanoveným společenským normám.

V rámci adhezního řízení se řádně a včas se svým nárokem na náhradu škody připojila poškozená XXXX, nar. XXXX, bytem XXXX. Vzhledem k tomu, že provedenými důkazy byla zjištěna příčinná souvislost mezi jednáním obžalovaného a vzniklou majetkovou škodou odcizením věcí, kterou poškozená uplatňuje (§ 420 odst. 1 občanského zákoníku), byl obžalovaný zavázán povinností způsobenou škodu uhradit. Výše vyčíslené škody byla stanovena podle odborného vyjádření a to za odcizený fotoaparát Olympus částkou 1.000,- Kč, a zlatých náušnic ve výši 500,-Kč.

S ohledem na složitost daného případu bude třeba k posouzení důvodnosti a výše nároku na náhradu škody, provést další skutková zjištění, které přesahují potřeby vlastního trestního stíhání, pro přiznání nároku do zásahu osobnostních práv ve smyslu § 11 občanského zákoníku a dále nároku na náhradu ve výši 10.000,-Kč z titulu půjčky a úvěru ve výši 100.000,-Kč uzavřenou u XXXX, kdy další dokazování by podstatně protáhlo řízení, proto soud odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody poškozenou podle § 229 odst. 2 trestního řádu na řízení ve věcech občanskoprávních.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně, pobočka v Jihlavě prostřednictvím podepsaného soudu. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Z obsahu odvolání musí být patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

dne 22. ledna 2013

Mgr. et Mgr. Blanka Jeňková, v.r.

předsedkyně senátu

2T 59/2014

Rozsudek

jménem republiky

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl v hlavním líčení konaném dne 3. 12. 2014 v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Simony Kubouškové a přísedících Karla Langa a Mgr. Bc. Petra Maška, MBA, LL.M., 

takto:

Obžalovaný

xxxxxxxxxxxx

nar. xxxxxxxxxx , bez zaměstnání, trvale bytem xxxxxxxxxxx

je vinen, že

dne 1. 1. 2014, po 6:20 hodin v xxxxxxxxxx za lávkou přes xxxxxxxxxxxxx potok, směrem na Hradiště, xxxxxxxxxx od domu č.p. xxxxxxxxxxxx v xxxxxxxxxxx ulici, kde není osvětlení, v podnapilém stavu čekal na xxxxxxxx, kterou oslovy slovy: „Ahoj xxxxxxxxxx , čekám tu na tebe, rozdáme si to spolu?“, přičemž ji chytil za kabát a přitáhl k sobě, přetahovali se, v důsledku čehož poškozená xxxxxxxxx narazila na kovové zábradlí lávky a spadl na zem na zády, když se mu snažila vytrhnout, lehl si na ni, poškozená asi dvakrát křičela o pomoc, na což ji držel jednou rukou pod krkem a druhou rukou ji zacpával ústa, aby nemohla křičet, současně ho poškozená xxxxxxxxxxkousla do předloktí levé ruky, poškrábala na pravé straně krku a přestala se bránit až poté, co ji obžalovaný řekl: „Když se nebudeš bránit, nic se ti nestane.“, a na to ji obžalovaný stáhl kalhoty s kalhotami z jedné nohy, rozepnul si své kalhoty a vykonal na ní soulož, a způsobil ji na vnitřní ploše levého stehna hematom 2x2cm tedy: jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a spáchal tento čin souloží

čímž spáchal

zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku

a odsuzuje se

podle § 185 odst. 2 tr. Zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl (2,5) roku

podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. Zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání tří (3) roků

podle § 228 odst. 1 tr. Řádu je obžalovaný povinen nahradit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočce Plzeň, pobočce pro Jihočeský, Karlovarský a Plzeňký kraj, IČ: se sídlem v Plzni, Sady 5. května 59, škodu ve výši 8.660,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 8.660,86 Kč od 15. 5. 2014 do zaplacení poškozené xxxxxxxx , nar. , bytem xxxxxxxxxxxxx, škodu ve výši 900 Kč, přičemž se poškození podle § 229 odst. 2 tr. Řádu odkazují se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení občanskoprávní.

Odůvodnění

Provedeným dokazováním v hlavním líčení byl jednoznačně prokázán skutkový stav uvedený ve výroku tohoto rozsudku. Oproti skutku specifikovanému v obžalobě došlo k jeho úpravě v popisu k popisu kladeného odporu ze strany poškozené a následku znásilnění, a to při zachování totožnosti skutku. 

Obžalovaný doznal, že s poškozenou xxxxxxxxxxxxx. Na daném místě a v čase souložil, popřel však, že by ke styku došlo násilím. Z jeho pohledu šlo o dobrovolnou soulož předem domluvenou při odchodu poškozené xxxxxxxxxx. Z baru xxxxxxxxxxx, kdy se jí zeptal, zda dají sex, reakcí poškozené na tento dotaz však neuvedl žádnou. Na svoji obhajobu uvedl, že pokud by se poškozená při sexu bránila a nespolupracovala, nemohl by soulož vykonat z důvodu jeho dřívějšího zranění penisu. 

Vina obžalovaného je prokazována zejména výpovědí poškozené xxxxxxxxxxxx , která při hlavním líčení zcela shodně jako v přípravném řízení velmi podrobně popsala průběh celého incidentu včetně její snahy o bránění se v okamžiku ukončení odporu, a to včetně zevrubného popisu pachatele. Svědkyně popřela, že by šlo o domluvený sex s obžalovaným, naopak v průběhu znásilnění ani nevěděla, kdo je pachatel. Popsala celý průběh večera včetně množství požitého alkoholu a její ovlivnění alkoholem před samotným incidentem. Navzdory situaci velmi podrobně uvedla, co se dělo po přejití lávky, kdy z křoví k ní přistoupil muž menší postavy s kapucou na hlavoě, oslovil ji jménem s tím, že si to rozdají. Svědkyně důsledně specifikovala další průběh událostí, kdy se s pachatelem přetahovala, on jí držel za kabát, bouchla se do ruky o zábradlí, ztratila stabilitu a upadla na zem na záda. Poškozená věrohodně popsala svoji snahu o bránění, kdy na ni pachatel ležel vahou celého svého těla. Křiku o pomoc a reakci pachatele, který ji zacpal ústa, aby nekřičela, současně jí držel pod krkem. Dále se svědkyně vyjádřila ke snaze poškrábat obžalovaného v obličeji a pokousat na rukou, kdy k ukončení kladení odporu došlo až poté, co ji obžalovaný řekl, že pokud se nebude bránit, nic se jí nestane. Od té doby se přestala bránit, obžalovaný jí stáhl kalhoty i kalhotky z jedné nohy a nechala ho na sobě bez dalšího vykonat soulož, neboť se bála o svůj život. Celá událost a strach poškozené byl umocněn tím, že v době znásilnění nevěděla, kdo je pachatelem, do tváře mu z nedostatku osvětlení a přes kapucu, kterou měl na hlavě neviděla. 

Za situace, kdy jsou proti sobě dvě rozdílná tvrzení obžalovaného a poškozené o dobrovolnosti soulože bez přítomnosti dalších osob, bylo nutné se velmi podrobně zabývat obsahovou stránkou ostatních provedených důkazů a vyvození jejich podpory tvrzení jednoho nebo druhého z aktérů událostí. V daném případě soud považuje za věrohodnou výpověď poškozené xxxxxxxxxx , a to nejen z důvodu vypracovaného znaleckého posudku na její obecnou a specifickou věrohodnost, její dosavadní bezúhonnosti, ale i z důvodu podpory její verze ostatními provedenými důkazy. Předně věrohodnost výpovědi poškozené vyplývá z charakteru jejího vystupování v průběhu celého trestního řízení, kdy svědkyně opakovaně vypovídala ve věci a i při silné emocionální zátěži, kterou ji výpověvdi evidentně přinášely, byla schopna opakovaně a velmi podrobně popsat průběh celého incidentu. V rámci výslechu uváděla i okolnosti, které by mohly svědčit v její neprospěch, zejména okolnosti týkající se jejího stupně alkoholového opojení a hádky v baru xxxxxxxxxxxxxxx. Nesnažila se tudíž své jednání omlouvat, bagatelizovat, a naopak jednání obžalovaného dramatizovat. Tyto soudem vnímané skutečnosti byly potvrzeny i výslechem znalkyně Mgr. Petry Sumcovové z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, která rovněž ve výpovědi poškozené neshledala žádné známky falešné výpovědi, tuto označila za autentickou, z psychologického hlediska odpovídající povaze trestného činu. Znalkyně konstatovala bezrozpornost výpovědi poškozené, podrobně při svých analýzách popisovala i vliv ovlivnění alkoholem poškozené, kdy i přes tento a naměřenou hladinu při podání trestního oznámení 1,84 promile, hodnotila osobu poškozené za obecně i specificky věrohodnou. Závěrem znalkyně upřesnila, že pokud by poškozená byla ochotna podstoupit potupu spojenou s projednáváním znásilnění, aniž by k němu skutečně ze strany obžalovaného došlo, musela by  trpět hrubou patologií osobnosti nebo mstou vůči obžalovanému, což však nebylo vyšetřením shledáno. V souladu s výpovědi poškozené jsou i ostatní listinné důkazy, kdy z pohledu násilí je nutné tyto rozdělit na důkazy dokládající existenci pohlavního styku obžalovaného s poškozenou a důkazy dokládající násilí a nedobrovolnost tohoto styku, neboť v tomto směru jsou výpovědi obžalovaného a poškozené v přímém protikladu. Místo, kde došlo k pohlavnímu styku a situaci na místě samém dokládá protokol o ohledání místa činu včetně fotodokumentace, ze které vyplývá, že místo je mimo zástavbu, a lávky přes potok na cestě vedoucí k louce, u křoví a bez jakéhokoliv osvětlení. Na místě činu byla nalezena náušnice, gumička do vlasů poškozené, odebrány pachové stopy, u nichž odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví pachová identifikace byla nalezena shoda s obžalovaným. Stejně jako odborným vyjádřením z odvětví genetiky byla prokázána přítomnost spermatu obžalovaného na kalhotách a spodním prádle poškozené a přítomnost profilu DNA obžalovaného ve stěru z pochvy poškozené. Tyto důkazy dokládají místo činu, uskutečnění soulože, v souladu s tím, co uvedla poškozená i obžalovaný. Vyvíjený odpor poškozené dokládá protokol o prohlídce těla obžalovaného i poškozené, při níž u obžalované byly zjištěny škrábance na pravé části krku odpovídající snaze poškozené o poškrábání způsobem, až došlo k ulomené nehtu poškozené na levé prsteníčku, a dále otisky zubů na levé předloktí obžalovaného, kam poškozená obžalovaného dle její výpovědi kousla. Zranění poškozené v podobě hematomu na vnitřní straně levého stehna je zřejmě násilí, jež na ní bylo při styku vykonáno, jak dokládá i lékřařská zpráva z Fakultní nemocnice v Plzni, gynekologická ambulance. Fotodokumentace hematomu na boku poškozené, jeho velikost a umístění odpovídá nárazu do zábradlí lávky při přetahování poškozené s obžalovaným. Obhajoba obžalovaného, že měl s poškozenou sex domluvený, vyvrací výpověď poškozené. Současně ani z kamerového záznamu z místa před barem není zřejmé, že mezi oběma došlo právě ke konverzaci o sexu. Záznam zachycuje pouze odchod poškozené a její reakci na oslovení obžalovaným otočením hlavou, bez jakéhokoliv zastavení. I kdyby obhajobou navržení svědci (xxxxxxx,xxxxxxx ) potvrdili vykřikování poškozené v baru, že chce chlapa a sex, neznamenal by tento výstup z jejich výslechů závěr, že tím byl myšlen souhlas se sexem právě s obžalovaným. Navíc chování poškozené v baru s průběhu noci je doloženo výpovědí svědkyně xxxxxxxxx, která se vyjádřila k vyprovokování hádky poškozené s xxxxxxxxxxx , z důvodu politických a etnických názorů, o sexu nepadla jediná zmínka. Svědkyně sice obecně popsala poškozenou jako osobu problémovou za situace, kdy je pod vlivem alkoholu a obtěžuje mužskou část populace, avšak v tomto konkrétním dni žádný takový projev chování nezmínila. Absencí jakéhokoliv promiskuitního chování poškozené či nepřiměřené sexuální vyzývavosti dokládá i záznam z kamer před odchodem poškozené, která delší dobu seděla sama na baru, do žádných debat se nezapojila, navíc ani svým zevnějškem nepůsobila jakkoliv provokativně. Z těchto důvodů byl zamítnut návrh obhajoby na výslech osob z baru jako nadbytečný, stejně jako výslech svědkyně xxxxxxxxx. Bývalé přítelkyně obžalovaného a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví sexuologie a urologie, neboť v době, kdy došlo k pohlavnímu styku jako takovému, se již poškozená žádným způsobem nechránila. Obžalovaný měl tak neomezené možnosti k výkonu soulože i s ohledem na jeho předchozí zranění způsobem jemu vyhovujícím, souloži bez jakýchkoliv problémů došlo, a to evidentně bez viditelných následků na pohlavním orgánu obžalovaného. Z výslechu svědka xxxxxxxxxxxx, bývalého sexuálního partnera poškozené (zhruba před deseti lety) bylo potvrzené chování poškozené preferující sex v soukromí a nezjištěná žádná zvláštní úchylka či projevy při samotném pohlavním styku. 

V neposlední řadě je nutno hodnotit dúkazy nejen z jejich obsahu, ale i výkladem logickým, podle kterého lze těžko předpokládat dohodu poškozené se sexem v zimě na louce zhruba 100 metrů od jejího bydliště, kde nikdo v předmětnou dobu nebyl, a kde se její milostný život zpravidla odehrával. Navíc s osobou, kterou jak vyplývá z trestního oznámení podaného necelou hodinu po znásilnění, ani nepoznala, navíc bez ochrany. Kdyby totiž šlo o domluvený sex, neměl by obžalovaný potřebu se skrývat pod kapucou, kterou, jak vyplývá ze záznamu z kamer, celý večer na hlavě neměl. Stejně tak by nebylo nutné zacpávat ústa poškozené pro její hlasité projevy, neboť pokud proběhne sex na veřejném místě, musí s případným odhalením aktéři počítat a podle toho k celé situaci přistupovat. Jednání obžalovaného však bylo vedeno snahou celou událost utajit (po celý večer se spolu nebavili, neodešli z baru společně, neodešli ani k jednomu z nich domů, nešli společnou cestou, místo vybral sám, nechtěl, aby je někdo viděl, slyšel). Naopak z obsahu protokolu o trestním oznámení vyplývá, že přišla poškozená zašpiněná, silněná rozrušená a v podnapilém stavu, což svědčí o psychickém stavu poškozené po události a naléhavosti celé situace, nikoliv o dohodnutém pohlavním styku. Současně ze znaleckého posudku znalkyně Mgr. Sumcovové vyplývá, že v oblasti sexuální poškozená preferuje dominantní muže, kterým obžalovaný vzhledem k jeho chování a vizuálnímu vzhledu rozhodně není. Logiku postrádá i obhajoba obžalovaného, že u poškozené se obecně vědělo, že nemá s tvrdším sexem problém a provozuje neplánovaný sex, neboť pokud k takovému chování docházelo, bylo to dle výpovědi svědkyně dobrovolné, a v žádném z těchto případů nebylo z její strany postupováno shodně jako v tomto – podáním trestního oznámení. Současně znalkyni zmíněné útrapy spojené s opakovaným projednáváním znásilnění a vliv prostředí na malém městě by těžko podstupovala osoba průměrného až vyššího intelektu, kterou poškozená bezpochyby je. O dobrovolnosti nevypovídá ani snaha obžalovaného po postupném a odděleném odchodu obou z baru nadběhnout poškozenou a vybrat si tak místo, kde k sexu dojde. Samotné místo vybrané poškozeným je bez osvětlení, mimo zástavbu, za křovím a dále několik metrů od bydliště poškozené, o němž věděl. V tomto směru nelze ani opominout, že obžalovaný byť byl několikrát tázán na projev souhlasu poškozené se sexem, nebyl schopen tento specifikovat, což svědčí pro závěr, že souhlas nebyl dán. Celkové chování poškozené po celé události znalkyně označila typické pro znásilnění ženy.

Obžalovaný svým jednáním naplnil po objektivní i subjektivní stránce všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. Zákoníku, neboť za pomoci násilí donutil poškozenou k souloži. V daném případě porušil objekt chráněný trestním zákoníkem, a to práva poškozené na svobodném rozhodování o svém pohlavním životě. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že došlo k dokonání trestného činu, neboť obžalovaný za užití fyzické síly spočívající v nalehnutí na poškozenou vahou svého těla, držením pod krkem a zacpáváním úst při snaze volání o pomoc, donutil poškozenou k pohlavnímu styku, tj. Spojení pohlavních orgánů muže a ženy, který je ve smyslu trestního zákoníku nutné považovat za nejzávažnější formu pohlavního styku. Fyzická síla byla obžalovaným vyvinuta k překonání odporu poškozené, který dávala tato od přetahování s obžalovaným jasně najevo fyzickým bráněním se, snahou se vytrhnout zpod obžalovaného, kousáním, škrábáním, tj. bránila se výraznou intenzitou typickou pro slabší ženské pohlaví již od začátku napadení. Odpor překonal obžalovaný neustupujícím násilím a sdělením, že pokud se nebude poškozená bránit, nic se jí nestane, v důsledku čehož poškozená ze strany o svůj život upustila od dalšího vzdoru. Avšak ani taková reakce poškozené neznamená její souhlas se sexem, naopak odůvodňuje její obavy o život před neznámým pachatelem, pro užití právní kvalifikace není ani rozhodná pověst, která poškozenou doprovázela. Skutečnost, že obžalovaný jednal v úmyslu přímém, vyplývá ze zjištěného průběhu děje, kdy již na začátku incidentu si musel být vědom pro velmi aktivní bránění se poškozenou jejího nesouhlasu s pohlavním stykem, vědom toho, že její odpor je opravdový, V tomto směru rozhodně nemůže obstát jeho obhajoba, že ke škrábání a kousání došlo až z důvodu vyvrcholení poškozené, a z důvodu neodpovídajícího časového sledu událostí. K souloži jako takové totiž došlo až po skončení odporu poškozené, kdy ji obžalovaný sundal kalhoty, kalhotky a soulož bez jejich jakýchkoliv dalších negativních a bránících se projevů na ni vykonal. 

Při úvahách o druhu a výměře trestu vycházel soud z ustanovení § 39 tr. Zákoníku, kdy přihlédl k závažnosti spáchaného trestného činu a osobě obžalovaného. Závažnost spáchaného trestného činu je spoluurčována významem chráněného zájmu spočívající v ochraně jednotlivce na svobodném rozhodování o pohlavním životě. Závažnost byla v tomto konkrétním případě zvyšována tím, že šlo o nechráněný styk, kdy poškozená byla ohrožena na svém zdraví a ještě několik dalších měsíců vystavena opakovanému testování na přenosné choroby. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že nebyl nikdy soudně trestán, ani projednáván za přestupek, což mu polehčuje. K dokreslení osoby obžalovaného a jeho násilné povahy nelze opominout ani obsah usnesení o zahájení trestního stíhání Policie ČR, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územní odbor Plzeň – venkov ze dne 26. 9. 2014, č.j. KŘPP-24519- 57/TČ-2014-031171-J, kterým bylo zahájeno trestní stíhání obžalovaného pro podezření ze spáchání zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. Zákoníku, kterého se měl dopustit způsobením těžkého a vážného poranění poškozeného na chodbě diskotéky Bronx, a to i při zachování presumpce neviny. Žádné další přitěžující ani polehčující okolnosti nebyly zjištěny. Vzhledem k závažnosti spáchaného trestného činu dospěl soud k závěru, že účelu trestu bude dosaženo uložením trestu odnětí svobody mírně nad dolní hranicí zákonné trestní sazby ve výměře 2,5 roku, jehož výkon bude s ohledem na osobu obžalovaného podmíněně odložen na delší zkušební dobu v trvání 3 roků. Během této zkušební doby má obžalovaný dostatečný časový prostor způsobem svého chování prokázat, že šlo o ojedinělý exces z jinak řádně vedeného způsobu života a samotného výkonu nepodmíněného trestu za účelem zajištění jeho nápravy není třeba. 

Současně bylo rozhodnuto o povinnosti obžalovaného k náhradě způsobené škody, která vznikla v příčinné souvislosti s jeho protiprávním jednáním, a to poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 8.660,86 Kč s úrokem z prodlení od 15. 5. 2014 (dne 13. 5. 2014 hlavní líčení, u kterého bylo přečteno připojení poškozené, lhůta k plnění je následující den 14. 5. 2014 a den poté je obžalovaný již s plněním závazku v prodlení) za náklady léčení poškozené xxxxx , této bylo přiznáno právo na náhradu škody za zničený kabát, jehož hodnota v době zničila činila dle odborného vyjádření 900 Kč. Ve zbytku svého nároku byli oba poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť zbytek nároku nebyl odůvodněný, či řádně doložený. V případě nemajetkové újmy u poškozené chyběla i skutková tvrzení týkající se rozsahu a charakteru této újmy, ze kterých by bylo možné pro případ ocenění vycházet.

Poučení:

Proti tomto rozsudku je přípustné odvolání do osmi dnů od doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku a je povinen v odvolání uvést, zda jej podává, byť i z části ve prospěch nebo neprospěch obžalovaného, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který neuplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být ve lhůtě k jeho podání nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvého stupně odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Odsuzuje-li soud obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a přiznává-li poškozenému alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, může poškozený požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodovat v prvním stupni

V Plzni dne 3. 12. 2014

Mgr. Simona Kuboušková

předsedkyně senátu, v.r.

Rozsudek

jménem republiky

Krajský soud v Plzni rozhodl ve veřejném zasedání 11. 2. 2015 v Plzni v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Jaroše a soudců JUDr. Jitky Loucké a Mgr. Marcela Žana, takto: Na podkladě odvolání obžalovaného xxxxxxxxxxx a poškozené xxxxxxxx se podle § 258 odst. 1 písm. f) odst. 2 tr. řádu ruší rozsudek Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 3. 12. 2014, č.j. 2 T 59/2014-465 ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. Řádu se znovu rozhoduje tak, že obžalovaný xxxxxxxxxxx  je podle § 228 odst. 1 tr. Řádu povinen nahradit

– poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočce Plzeň, pobočce pro Jihočeský, Karlovarský a Plzeňský Kraj, IČ se sídlem v Plzni, Sady 5. května č. 59, škodu ve výši 8.660 Kč.

– poškozené xxxxxxxxxx nar., bytem v Xxxxxx majetkovou škodu ve výši 1.777 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 150.000 Kč

Podle § 229 odst. 2 tr. Řádu se obě poškozené odkazují se zbytky nároku na náhradu škody a poškozená xxxxxxxxxx též se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení v občanskoprávních věcech.

Odůvodnění

Podle shora uvedeného rozhodnutí okresního soudu spáchal xxxxxx zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. Zákoníku, a to tím, že 1. ledna 2014, krátce po čtvrt na sedm ráno v Xxxxxxxx ulici v Xxxxxxxxxxxxxx porazil na zem xxxxxx a přestože se mu snažila vytrhnout a křičela o pomoc, chytil ji pod krkem, zacpával ji ústa, aby nemohla křičet, a když ho kousla do ruky a poškrábala na krku, řekl jí, že se jí nic nestane, když se nebude bránit, a tak s obranou přestala a on ji stáhl kalhoty a kalhotky a vykonal na ni soulož. Tím ji podle závěrů okresního soudu způsobil krevní podlitinu na stehně. Uvedený soud mu za tento čin uložil trest odnětí svobody na dva a půl roku a jeho výkon podmíněně odložil na tříletou zkušební dobu. Dále mu uložil povinnost zaplatit jako náhradu škody xxxxxx  900 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky 8.660,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 15. 5. 2014 do zaplacení. Obě poškozené současně odkázal se zbytkem nároků na náhradu škody na řízení v občanskoprávních věcech.

V zákonné lhůtě se proti shora uvedenému rozsudku odvolali obžalovaný a poškozená. xxxxx nesouhlasil s výrokem o vině, xxxxxx s výrokem o náhradě škody. Opřeli se o námitky, jež odvolací soud rozebere v dalších částech tohoto svého rozhodnutí. S odkazem na ně xxxxxxxx navrhl, aby uvedený soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu, který by ji znovu projednal a rozhodl. Poškozená nevěřila, aby ji odvolací soud přiznal náhradu majetkové škody i nemajetkové újmy. 

Krajský soud v Plzni na podkladě právě uvedených odvolání přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které mu předcházelo. Učinil tak podle § 254 odst. 1 tr. řádu. Učinil tak podle § 254 odst. 1 tr. řádu. To znamená, že bral v potaz uplatněné námitky, a kromě nich musel přihlížet k případným dalším vadám, pokud měly vliv na správnost napadených výroků. Dospěl k následujícím závěrům.

Základní námitka obžalovaného tkvěla v tom, že s ním poškozená souložila dobrovolně. Vysvětlení její verze viděl v tom, že byla opilá. Zdůraznil, že ji policisté dvě hodiny po pohlavním styku naměřili 1,84 promile alkoholu v krvi, a jelikož věc oznámila, patrně nechtěla později vypadat hloupě a uvést, že šlo o dobrovolný sex. 

Právě uvedená námitka představuje pouhou konstrukci. Nic jí totiž nedokládá. Soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí přesvědčivě a logicky světlil, proč xxxxxx uvěřil. V tomto směru lze odkázat na pečlivé odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, pokud jde o část týkající se výroku o vině. 

Obžalovaný dále namítl, že sama poškozená čin popsala způsobem, který neodpovídá znásilnění. Pokud by ji chtěl znásilnit, rovnou by na ni zaútočil, ale podle ní pomalu vystoupil ze tmy a ptal se jí, zda se budou věnovat sexu. 

Z útočníkových úvodních slov nelze dovodit, že šlo o dobrovolný styk. Může se totiž stát, že se pachatel snažil dosáhnout dobrovolné soulože, a teprve, když žena nesouhlasí, přinutí ji. Navíc je nutno připomenout část výpovědi obžalovaného na listu č. 148 spisu. Podle ní xxxxxx  krátce před činem komunikoval s poškozenou u baru, v němž oba trávili silvestrovskou noc a prohodili spolu několik vět o tom, zda „nedají sex“, avšak nepamatoval si, co mu na to řekla. Proto si myslel, že se na pohlavním styku domluvili. Jak vidno, sám nestavěl najisto, že s pohlavním stykem dopředu souhlasila. Také hlavního líčení řekl, že si to pouze myslel (viz list č. 438 spisu). 

Obžalovaný dále namítl, že poškozená mohla mít výpadky paměti a jeden z nich se mohl vztahovat k tomu, že mu během večera dala se sexem souhlas. Podle něj to dokládají rozdíly v jejich prvotních výpovědích z 1. a 2. ledna 2014, poněvadž v první na rozdíl od druhé neuvedla, že útočníka škrábla v obličeji. V této souvislosti podotkl, že v obličeji poškrábaný nebyl. Dále uvedl, že si prý podle svých slov dobu kolem šesté hodiny ranní pamatovala, jenže den po činu volala xxxxxxxx a chtěla vědět, zda si nepamatuje, jestli odcházela sama nebo s někým, což se vztahovala k šesté hodině. 

Žádný soud nesmí brát v této věci v potaz, co poškozená vypověděla 1. a 2. ledna 2014. O jejich tehdejších slovech policisté sepsali úřední záznamy. Ty jsou podle § 158 odst. 6 tr. řádu před soudem v této věci nepoužitelné, protože okresní soud poškozenou vyslechl. Soud prvního stupně tudíž uvedené záznamy správně nebral v potaz. Navíc je třeba zopakovat, že obžalovaný souhlas poškozené se souloží pouze předpokládal. Naopak je nutno zdůraznit, že poškozená se podle své výpovědi zprvu intenzivně bránila, snažila se útočníka škrábnout do obličeje, avšak neviděla, zda se jí to povedlo (viz list č. 444 spisu). Tomu odpovídají snímky obžalovaného na listech č. 126 až 128 spisu. Podle nich měl xxxxxxxx po činu velmi výrazné škrábance na krku. 

Odmítnout je třeba i odvolací námitka, podle níž si poškozená nepamatuje inkriminovanou dobu. Je pravda, že podle svých slov volala xxxxxx , zda neví, s kým krátce před činem z baru odcházela (viz list č. 442 spisu), ale to neznamená, že si nemohla upamatovat, co se po chvíli odehrála na místě činu. Že došlo k souloži, uvedl ostatně i xxxxxxxxxx. Jeho jako pachatele poškozená nikdy neidentifikovala, poněvadž útočníkovi podle jejich slov během činu krylo obličej kapuce (viz listy č. 441 a 443 spisu). Neprojevila tedy snahu obžalovanému uškodit. 

xxxxxxxxx dále namítl, že poškozené podle jejich slov vyřčených u psycholožky přiložil ruku na ústa, aby nebyla slyšet. Podotkl, že byla hlučná, když dosahovala orgasmu, a že neměla typické stopy po škrcení, jež by na ní byly, pokud by ji intenzivně držel za krk. 

Právě uvedená námitka není podstatná. Poškozená neuvedla, že by jí obžalovaný škrtil (viz listy č. 441 až 446 spisu), Okresní soud tudíž ve výroku rozhodnutí napsal, že xxxxxxxxx šlo o to, aby při činu nekřičela, a ne aby ji přidusil nebo ji právě rozebíraným způsobem fyzicky ublížil. Není proto důvodu, aby měla na těle stopy po škrcení. Vedle toho je podružné, že slovo vyšetřovaného pronesená před znalcem netvoří součást procesní výpovědi a nemohou se tudíž stát podkladem pro výrok soudního rozhodnutí. 

Obžalovaný dále namítl, že není schopen dosáhnout vynucené souložené. Zdůraznil, že dříve utrpěl vážné zranění penisu a jeho úd je proto při erekci nepřirozeně zakřivení. Žena s ním podle této jeho námitky musí spolupracovat a být dostatečně vlhká, aby do ní vnikl a kopulační pohyby musí provádět šetrně a jen směrem dopředu, protože při jejím sebemenším odporu by mohl z penisu vykrvácet. Že je neschopen uskutečnit vynucený pohlavní styk, mohla podle této námitky potvrdit jeho bývalá přítelkyně, s níž se nerozešel v dobrém a která tudíž nemá důvod svědčit v jeho prospěch. Z těchto důvodů považoval za chybu, že okresní soud zamítl jeho důkazní návrhy, podle nichž měl vyslechnout uvedenou bývalou přítelkyni a přibrat znalce z oboru sexuologie a urologie, a to zvláště poté, co o možnosti takového zkoumání mluvila znalkyně, soudní lékařka MUDr. Eva Čechová. 

Všemi právě uvedenými námitkami se soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí podrobně a s odkazem na konkrétní důkazní prostředky zabýval. Tím splnil jednu ze svých základní povinností uvedených v § 125 odst. 1 tr. řádu. Podle něj se musí vypořádat s obhajobou. Ta se v odvolání opakuje. Bylo by tedy zbytečné říkat totéž, co už napsal okresní soud. Postačí vypíchnout to nejpodstatnější, a sice že se poškozená přestala během útoku bránit a k pohlavnímu styku došlo až v době, kdy byla pasivní. Navíc je třeba připomenout část výpovědi obžalovaného. Podle ní by se do pochvy poškozené dostal, i kdyby nebyla při styku vlhká, avšak s bolestí (viz list č. 440 spisu). Tato slova xxxxxxx dokládají, že soud prvního stupně správně zamítl jeho shora uvedené důkazy návrhy. Kdyby jim vyhověl, řízení by jen zbytečně prodloužil. 

Posledně uvedený závěr platí i pro další důkazní návrhy obžalovaného, podle nichž mohli svědkové xxxxx,xxxxx a xxxxx potvrdit, že v tehdejší silvestrovské noci měla poškozená chuť na sex. To se může změnit, a i kdyby snad poškozená sex chtěla, neznamená to, že měla zájem právě o obžalovaného. 

Obžalovaný se dále věnoval výpovědi, kterou poškozená podala před soudem, jenž zprvu tuto věc projednával před okresním soudem. Odvolací soud ji nebude citovat. Podle § 30 odst. 1 tr. řádu totiž nemohou být podkladem pro rozhodnutí úkony, které učinily vyloučené osoby. Nelze tedy vyjít z toho, co zaznělo před senátem okresního soudu, v němž byli dva soudci, které Krajský soud v Plzni svým usnesením ze 6. 8. 2014, sp. zn. 8 To 314/2014 pravomocně z úkonů daného řízení vyloučil (viz listy č. 378 až 383 spisu). 

Obžalovaný dále namítl, že se poškozená nechová jako typická oběť znásilnění, protože byla u soudního jednání, jež trvalo celý pracovní den, a tak si přivozovala trauma tím, že si připomínala, co se stalo. 

Poškozený má podle § 43 odst. 1 tr. řádu právo účastnit se hlavního líčení. Pokud je současně svědkem, může být u jednání poté, co ho soud vyslechne (viz § 209 odst. 1 tr. řádu). Je tedy pouze na něm, zda uvedeného práva využije. Bylo by proto zbytečné vést úvahy o tom, proč někteří poškození zůstávají v soudní síni, i když se tam probírají věci, které jsou jim nepříjemné (například pozůstalí po člověku zemřelém při dopravní nehodě). Jako motiv se nabízí potřeba spravedlnosti, zadostiučinění a podobně. 

Shora uvedené námitky měly vést podle obžalovaného k tomu, že existují pochybnosti o tom, že jak skutek proběhl. V této souvislosti xxxxxx zdůraznil, že je stejně jako poškozená bez úhony, a že okresní soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, protože bral v potaz existenci dosud neskončeného dalšího stíhání, které proti obžalovanému probíhá. 

Soud prvního stupně zbytečně v napadeném rozhodnutí popisoval další trestní stíhání xxxxxxxx . Dokud soud pravomocně nevysloví, že je někdy vinen, je třeba na dotyčného hledět, jako by vinen nebyl. Říká to č.l. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, po kterém to opakuje § 2 odst. 2 tr. řádu. Nejde o to, že by soud nemohl k jinému trestnímu stíhání nikdy přihlédnout, ale okresní soud chybně napsal, že je bral v potaz „k dokreslení osoby obžalovaného“. To samozřejmě nelze. Věcně správná je i poznámka obžalovaného, že je bezúhonný. Uvedené námitky ale nemění nic na tom, že okresní soud logicky vysvětlil, proč přisvědčil výpovědi poškozené, a proč naopak neuvěřil obhajobě. V této souvislosti nutno podotknout, že u znásilnění bývají často jen pachatelé a oběti, a tak soud musí věnovat náležitou pozornost výpovědi poškozených. To se v daném řízení stalo. Věrohodnost poškozené se prověřovala nejen jejím opakovaným osobním výslechem, ale i pomocí řady dalších důkazních prostředků. Konkrétně šlo o kriminalistická odborná vyjádření, psychologický znalecký posudek, a to výslech xxxx jejího bývalého přítele, který se vyjadřoval k tomu, zda jmenovaná nemá zálibu v násilných sexuálních praktikách. To xxxxxxxxxx nepotvrdil (viz listy č. 450 a 451 spisu). 

Shora uvedené okolnosti dokládají, že okresní soud dospěl v napadeném rozhodnutí ke správným skutkovým závěrům a že je v souladu se zákonem kvalifikoval. Odvolání obžalovaného proti výroku o vině tedy nebylo důvodné.

Právě uvedený závěr platí i ohledně výroku o trestu. Podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku hrozí pachateli daného činu dva roky až deset let odnětí svobody. Okresní soud tady uvedenou sankci zvolil v šestnáctině sazby. To není nepřiměřené přísné. Obžalovanému nic nepřitěžuje, a polehčuje mu, že před činem žil řádně. V takové situaci není sankce blíží se spodní hranici sazby nepřiměřené přísná. Je totiž třeba brát v potaz i fakt, že obžalovaný poškozené fyzickým násilím nejen vyhrožoval, ale že je také přímo použil. 

Uložený trest není nepřiměřený přísný tím spíše, že nalézací soud jeho výkon podmíněně odloži. Uvedený závěr s ohledem na dosavadní bezúhonnost xxxx obstojí. Navíc je nutno zdůraznit, že proti napadenému rozsudku se neodvolal státní zástupce, a tak nelze trest zpřísnit. Říká to § 259 odst. 4 tr. řádu. Proto by bylo nadbytečné vést úvahy o tom, zda měl okresní soud ukládat nepodmíněné odnětí svobody. 

I přes všechny zatím uvedené okolnosti musel soud druhého stupně na podkladě odvolání xxxxx do napadeného rozsudku zasáhnout. Stalo se tak ohledně náhrady škody. I když jsou v trestním řízení podstatné otázky viny a trestu, zaberou následující úvahy spojené s náhradou škody velkou část rozhodnutí odvolacího soudu. Právní předpisy jsou totiž ohledně náhrady škody a nemajetkové újmy dílem dost složité a dílem děravé. 

Všeobecná zdravotní pojišťovna České republik (dále jen „zdravotní pojišťovna“) žádala 8.771 Kč, a doložila, že za poskytnuté zdravotní služby proplatila 8.660,86 Kč (viz listy č. 294 až 297 spisu). V návrhu ale neuvedla, jak vysoký úrok z prodlení a za jakou dobu chce. V takové situaci si soud nemá domýšlet, co poškozený žádá. Rozhodnutí o náhradě škody se totiž podle § 43 odst. 2 tr. řádu děje výhradně na návrh poškozeného. I když úroky z prodlení stanoví právní přepis, nic poškozenému nebrání, aby žádal úrok nižší nebo za kratší období, než za které mu podle práva přísluší. Okresní soud obě uvedené veličiny v rozporu s poslední uvedeným ustanovením trestního řádu doplnil. Jelikož to vyznělo v neprospěch obžalovaného, bylo nutno na podkladě jeho odvolání tento výrok zrušit. Krajský soud v Plzni tak učinil podle § 258 odst. 1 písm. f) tr. řádu, který pamatuje na případy, kdy je napadené rozhodnutí chybné ve výroku o náhradu škody. 

Posledně uvedeným způsobem by musel odvolací soud postupovat, i kdyby zdravotní pojišťovna žádala úrok z prodlení řádně. Jak už bylo řečeno, okresní soud obžalovanému uložil, aby zaplatil úrok z jisté částky od 15. 5. 2014 do zaplacení. Nevymezil tedy, za jaký časový úsek se má úrok platit. Kvůli tomu nelze úrok spočítat. Právě rozebraná část napadeného rozsudku by se tudíž nedala vykonat. 

Z již popsaných příčin odvolací soud ve vztahu k poškozené zdravotní pojišťovně rozhodl znovu tak, že vypustil pasáž o úroku z prodlení. Zasáhl ale i do výroku o jistině. Soud prvního stupně ji vymezil na haléře. V české měně je ale dnes nejmenším reálně existujícím platidlem jedna koruna, jež odpovídá stu haléřů. Platit haléři lze tedy jen bezhotovostně, například pomocí bankovního účtu. Jelikož nikdo není povinen platit tím, co ve skutečném světě neexistuje, měly by české soudy ve svých rozhodnutích stanovit dlužné částky tak, aby se daly zaplatit v hotovosti. Soud druhého stupně proto uložil obžalovanému povinnost zaplatit zdravotní pojišťovně 8.660 Kč. To odpovídá nejbližší hodnotě, jíž lze zaplatit reálnými penězi a kterou lze v tomto řízení xxxxxxx uložit. Kdyby se odvolala i zdravotní pojišťovna, šlo by napadené rozhodnutí podle § 259 odst. 4 tr. řádu změnit v neprospěch obžalovaného. V takovém případě by odvolací soud použil obvyklou úpravu a jistinu by zaokrouhlil nahoru, protože její výše přesahovala polovinu koruny.

Soud druhého stupně zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody také na podkladě odvolání xxxxx. Ani ohledně ní okresní soud nerozhodl správně. Jmenovaná v odvolání namítla, že svůj požadavek na úhradu majetkové i nemajetkové újmy řádně vyčíslila. 

xxxxxxxxx soudu zaslala návrh na náhradu škody a opatřila ho přílohami (viz listy č. 282 až 285 spisu). Jeho součástí byl i požadavek na náhradu majetkové újmy. Konkrétně šlo o úhradu za antikoncepci a za antibiotika včetně poplatků za recepy, za zničený zimní kabát, kalhoty, spodní prádlo a za šest zpátečních cest z xxxxx , kde bydlí, do Plzně, kde podstoupila procesní úkony a lékařskou péči. K tomu doložila kopii technického příkazu vozu, s nímž jezdila. Ve spisu je dále odborné vyjádření, které určilo škodu vzniklou na jejím oděvu (viz listy č. 435 až 437). Okresní soud s těmito důkazními prostředky patřičně nepracoval. Přiznal pouze 900 Kč za zničený kabát a ke zbytku uvedl, že nebyly řádně doloženy. To neplatí ke všem požadavkům xxxxxxx, 

Jak bylo právě řečeno, soud prvního stupně přiznal xxxxxxxxx 900 Kč jako náhradu za poškozený kabát. To odpovídá odbornému vyjádření, o kterém již soud druhého stupně hovořil. Ve spise je i fotodokumentace, která dokazuje, že tkanina uvedeného kabátu byla plná nečistot, a poškozená vypověděla, že tento materiál nejde vyprat (viz listy č. 46 až 56 a 445 spisu). Na žádném snímku ale není vidět, že by vznikla škoda na kalhotách, které chtěla poškozená také nahradit. Na druhou stranu je logické, že chce náhradu za spodní prádlo. V případě znásilnění by bylo nepříjemné žádat, aby je po případné očistě používala znovu. V této souvislosti je nutno navíc připomenout policejní odborné vyjádření na listech č. 222 až 230 spisu, jež dokládají, že na kalhotkách poškozené ulpělo sperma obžalovaného. Podle odborného vyjádření vznikla na spodním prádle škoda 200 Kč. 

Odvolací soud už řekl, za co žádala xxxxxxx  náhradu majetkové škody. Jmenovaná ale nedoložila nic o koupi antikoncepce či antibiotik, ani o tom, že se 7. 1. 2014 podrobila kontrola na gynekologii, že 16. 1. 2014 navštívila Bílý kruh bezpečí, že o 6 dní později absolvovala konzultaci s advokátem a že téhož dne nahlížela do spisu, stejně jako že se 18. 2. 2014 sešla v Plzni se svým zmocněncem. Ve spise jsou sice doklady o tom, že se seznámila se spisem a že byla u lékaře (viz listy č. 92, 94, 95 a 280 spisu), ale v jiných termínech. Jelikož takové úkony mohla uskutečnit častěji, a tudíž i v jiných termínech, než ke kterým jsou ve spisu doklady, nelze jejím požadavkům v tomto směru vyhovět, a to ani tak, že by se určitá cesta zaměnila za jinou. Uvedeným okolnostem tedy nevěnovala patřičnou pozornost. Totéž se jí stalo ve vztahu ke zbylým dvěma požadavkům, ale k těm ve spise důkazy jsou. Konkrétně jde o cestu k výslechu, který v Plzni absolvovala 20. 1. 2014. Jeho existenci dokládá protokol začínající na listu č. 153 spisu. Další důkaz existuje k návštěvě u psycholožky 21. 2. 2014. Jím je zpráva uvedené psycholožky na listu č.301 a 302 spisu. Spis tudíž obsahuje doklady o dvou cestách mezi Xxxxxx a Plzní, které poškozená absolvovala evidentně v souvislosti se shora popsaným zločinem. Za to ji přísluší náhrada, protože nebýt uvedeného činu, nemusela by tyto cesty podstoupit. Jelikož je uskutečnila osobním vozem, k němuž doložila technický průkaz, měl ji okresní soud za tyto cesty náhradu přiznat. 

Náhrady za použití motorového vozidla určovala v roce 2014 vyhláška č. 435/2013 Sb. Počítala s úhradou pohonných hmot a se základní náhradou za opotřebení použitého vozu. Posledně uvedená náhrada v roce 2014 činila v případě osobního auta za jeden kilometr jízdy 3,70 Kč. Podle přiložené mapy je zpáteční cesta mezi Xxxxxxxx a Plzní delší než 50 km. Poškozená žádala úhradu za 50 km. Jak už soud druhého stupně vysvětlil, řízení o náhradě škody se děje jen na podkladě návrhu poškozeného, nad který soud nemůže jít. Proto vyšel z toho, že zpáteční cesta mezi xxxx a a Plzní měla 50km. Jelikož se odehrály dvě takové jízdy, jde o 100 km. Sazba základní náhrady tedy představuje stonásobek částky 3,70 Kč, to jest 370 Kč. Podle předloženého technického průkazu jezdí motorové vozidlo poškozené na benzin oktanového čísla 95 a jeho průměrná spotřeba na 100 km činí 8,6 l benzínu. Hodnota uvedeného benzínu pro rok 2014 stanovil § 4 písm. a) shora uvedené vyhlášky částkou 35,70 Kč. Jelikož poškozené lze proplatit stokilometrovou trasu, jde o součin průměrné spotřeby a stanovené částky za uvedený benzin. Ten se rovná 307,02 Kč, zaokrouhleně 307 Kč. Součet náhrady za benzín a za paušální náhradu za použití vozidla dohromady činí 677 Kč. 

Přičte-li se právě uvedená částka k 900 Kč za kabát a ke shora uvedené náhradě ve výši 200 Kč za znehodnocené spodní prádlo, jde celkem o 1.777 Kč. Proto odvolací soud xxxxx přiznal úhradu majetkové újmy v této výši. 

Nalézací soud v přezkoumávaném rozhodnutí uvedl, že neměl k dispozici „skutková tvrzení týkající se rozsahu a charakteru“ nemajetkové újmy, ze které by mohl vyjít, aby je „ocenil“. Takový přístup je chybný. Nemajetkovou újmou se totiž v trestním řízení rozumí v první řadě zásah do práv, jímž poskytují ochranu jednotlivá ustanovení trestního zákoníku. Znásilnění se dotýká práva poškozeného rozhodovat o to, s kým a jakou formou se bude věnovat sexu. Pokud pachatel do uvedeného práva zasáhne, a poškozený za to chce náhradu, musí nějakou dostat. Míru a způsob zásahu vymezuje především sama podoba činu. To, co okresní soud popsal ve výroku napadeného rozsudku, tudíž poskytuje konkrétní podklad, jehož je zapotřebí k tomu, aby se dala určit výši nemajetkové újmy. Jinými slovy, pokud soud dospěje k závěru o pachatelově vině, nemůže poškozeného odkázat s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na občanskoprávní řízení, pokud poškozený vznese takový požadavek jako xxxxxxx. 

Posledně jmenovaná poškozená chtěla nahradit psychický šok a trauma přímo spojené s uvedeným deliktem (viz list č. 282 spisu). Šlo jí tedy v první řadě o zásah do její volní svobody. Dále uvedla, že musela vyhledat pomoc v Bílém kruhu bezpečí a péči psychologa. Posledně uvedenou péčí dokládá již zmíněná zpráva na listu č. 301 spisu. Podle ní poškozená pravidelně podstupuje psychoterapii a prožívá nepříznivý stav po traumatu. Okresní soud udělal chybu, že tuto zprávu nečetl. Proto tak učinil soudu odvolací. I právě rozebíraná část návrh xxxxxxx tedy měla oporu ve spisu. Jmenovaná poškozená dále uvedla, že se zhoršila kvalita jejího života, protože jí trápila představa, že se mohla nakazit některou z pohlavních nemocí a poněvadž se v jejím případě vyšetřovala dokonce i pozitivita na HIV, což je velmi vážné. Existenci uvedených testů dokládá účet za zdravotní služby, které soudu zaslala zdravotní pojišťovna (viz listy č. 296 a 297 spisu). V neposlední řadě je nutno brát v potaz, že se poškozený v důsledku znásilnění ocitá v řadě ponižujících situací, ať už před lékaři nebo před vyšetřujícími trestními orgány. Uvedené úkony ho navíc obtěžují tím, že mu kradou čas, tedy to, co patří v životě mezi nejcennější hodnoty. xxxxxxxx dále žádala náhradu nemajetkové újmy spojení s tím, že se věc udála na malém městě, kde ji lidé znají, a v němž kdekdo obcházel její partnery. Uvedené okolnosti ale spis nedokládá. 

Z právě uvedených okolností vyplývá, že xxxxxxxxx přísluší náhrada za zásah do její svobodné vůle při činu samém, dále za komplikace spojené s úkony trestního řízení i s léčebnými zásahy, a za narušený duševní stav, kvůli němuž navštěvuje psycholožku. Za přiměřenou danému případu považuje odvolací soud částku 150.000 Kč. Hlavní část z ní připadá na skutek samotný. Tomu odpovídá 100.000 Kč, dále jde o 30.000 Kč za nároky kladené na psychiku poškozené v souvislosti s lékařskými vyšetřeními a procesní úkony, a o 20.000 Kč za psychické problémy, které se poškozená po činu léčí. Posledně dvě uvedené částky v sobě obsahují i náhradu za čas ztracený s uvedenými úkony. Soud druhého stupně Xxxxxxxxxx nepřiznal celou požadovanou částku, tedy 300.000 Kč. Učinil tak ze dvou důvodů. Skutek popsaný ve výroku napadeného rozhodnutí nebyl výrazně násilný (útočník nepoužil zbraň, nijak poškozenou neznehybňoval a podobně, a jde-li o fyzické následky, způsobil ji toliko modřinu na nouze), a poškozená dokázala už v den činu plnohodnotně spolupracovat s trestními orgány. Psychické problémy ji tedy ani nakrátko neznemožnily fungovat v běžném životě.

Shora uvedené skutečnosti dokládají, že odvolací soud nepřiznal poškozeným náhradu škody ve výši,kterou žádali. Proto je odkázal se zbytky jejich nároků na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedený postup mu výslovně ukládá § 229 odst. 2 tr. řádu.

Poučení

I. Proti tomuto rozhodnutí není přístupný další řádný opravný prostředek

II. Proti tomto rozhodnutí mohou podat dovolání nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku (ve prospěch i v neprospěch obžalovaného, a to na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce či bez takového návrhu), a obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obžalovaný tak může učinit pouze prostřednictvím obhájce. Podání, které by takto neučinil, se za dovolání nepovažuje, byť by tak bylo označeno. Dovolání se podává u soudu, které rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému směřuje. Rozhoduje o něm Nejvyšší soud České republiky.

V dovolání musí být vedle obecných záležitostí (§ 59 odst. 3 tr. řádu) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu, i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit je po dobu trvání lhůty v podání dovolání

V plzni 11. 2. 2015

JUDr. Zdeněk Jaroš, v.r.

předseda senátu

1T 7/2015 - 408

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl a vyhlásil v hlavním líčení konaném dne 8. září 2015 v Brně,

v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Miloše Žďárského a přísedících Jindřišky Pableové a Jana

Kirchnera, 

t a k t o :

Obžalovaný

XXXXXXXXXX, 

nar. xxxxx, trvale bytem xxxxx

u z n á v á  s e  v i n n ý m , ž e

za účelem svého sexuálního uspokojení a s vědomím, že xxxxxxxxxxxx, nar. xxxxx (dále jen „poškozená“) dosud nedosáhla věku 15 let

1) v době po 19:00 hodině blíže nezjištěného dne v únoru 2014, na blíže neustanoveném místě v Blansku v části Zborovce, v osobním automobilu, který používal k rozvozu zboží, poškozenou líbal, osahával přes oblečení na prsou a na přirození, stáhl si kalhoty a spodní prádlo a stejně učinil i poškozené a poté, co ji požádal, aby na něj nasedla a ona tak učinila, vnikl jedenkrát svým penisem do jejího přirození, avšak poté, kdy poškozená přes jeho přemlouvání v souloži pokračovat odmítla, svého počínání zanechal,

2) v odpoledních hodinách blíže nezjištěného dne v dubnu 2014, za vchodovými dveřmi bytového domu v Blansku, na ulici xxxxx, poškozenou chytil kolem pasu, políbil ji a osahával ji přes oblečení na prsou, na zadku a na přirození a svého počínání zanechal až poté, co se mu poškozená vytrhla, 3) v odpoledních hodinách blíže nezjištěného dne v květnu 2014, před vstupní branou do areálu prodejny kameniva za Blanskem, směrem na obec Olešná, v osobním automobilu, který používal k rozvozu zboží, poškozenou líbal, osahával přes oblečení na prsou a poté si počal rozepínat kalhoty a požádal poškozenou zda „mu ho nechce vykouřit“, což poškozená odmítla a svého počínání zanechal až poté, co se snažila poškozená z auta vystoupit,

t e d y

- vykonal soulož s dítětem mladším 15 let a jiným způsobem je pohlavně zneužil

4) v době po 16:00 hodině dne 9. 6. 2014 v katastru obce Blansko, v lesním porostu nad parkovištěm u přehrady Pálava, poškozenou líbal, osahával ji na prsou přes plavky i pod nimi, položil ji do trávy, svlékl jí spodní díl plavek a sobě kalhoty a spodní prádlo, a poté přes odpor poškozené vnikl přibližně 5x svým penisem do jejího přirození a svého počínání zanechal až poté, co se mu poškozená vysmekla

t e d y

- jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, spáchal takový čin souloží a na dítěti mladším 15 let,

č í m ž  s p á c h a l

- zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku (body 1-3)

- zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního

zákoníku (bod 4)

a  o d s u z u j e  s e

podle § 185 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku a § 58 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.

Podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) roků.

Podle § 82 odst. 2 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá, aby podle svých sil odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil.

Podle § 84 trestního zákoníku se nad obžalovaným současně vyslovuje dohled probačního úředníka.

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obžalovaný povinen nahradit poškozené Xxxxxx Xxxxxx, nar. xxxxx, bytem xxxxx, na nemajetkové újmě částku 20.000 (dvacet tisíc) Kč.

Odůvodnění:

Dokazováním provedeným v hlavním líčení byl zjištěn následující skutkový děj.

Obžalovaný xxxxxxxxxx se v období od února do května 2014 v čase a místě blíže označeném ve výroku tohoto rozhodnutí pod body 1 až 3 setkal s poškozenou xxxxxxxxxxx a motivován touhou po svém sexuálním uspokojení ji líbal a osahával přes oblečení na prsou, na přirození a na zadku, přičemž svého počínání zanechal, až když se mu poškozená vytrhla. V jednom z případů si nadto také stáhl kalhoty a spodní prádlo, stejně tak i poškozené, a poté, co na něj nasedla, jak ji požádal, vnikl do jejího přirození jedenkrát svým penisem a jednání zanechal, až když poškozená odmítla pokračovat. V dalším z případů vedle líbání a osahávání přes oblečení poté, co si začal rozepínat kalhoty, požádal poškozenou „zda mu ho nechce vykouřit“, a přestože toto odmítla, přestal ji líbat a osahávat, až když se snažila vystoupit z auta, kde k jednání došlo. Dne 9. 6. 2014 v místě blíže uvedeném ve výroku tohoto rozhodnutí pod bodem 4 obžalovaný poškozenou líbal, osahával ji na prsou přes plavky i pod nimi. Poté, co ji položil do trávy, svlékl jí spodní díl plavek, sobě kalhoty a spodní prádlo, vnikl přibližně pětkrát svým penisem do jejího přirození, přestože s tím poškozená nesouhlasila a svého počínání zanechal až poté, co se mu vysmekla. Ke všem případům uvedeným pod body 1 až 4 přitom došlo s vědomím obžalovaného, že poškozená Xxxxxx Xxxxxx dosud nedosáhla věku 15 let.

Výše uvedené skutečnosti soud zjistil z výpovědi obžalovaného, výslechem svědků xxxxxxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxxxx,xxxxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxx, a dále čtením svědeckých výpovědí xxxxxxxxxx, xxxxxxxxx, xxxxxxxxxx, xxxxxxxxx a výslechem znalce v oboru školství a kultura, odvětví psychologie nezletilých, mladistvých a dospělých, a došlo i k předložení obsahu spisového materiálu stranám k nahlédnutí.

Obžalovanýxxxxxxxx v přípravném řízení a v řízení před soudem (č. l. 53-58, 60-68; 350-357) uvedl, že asi v září 2013 vezl poškozenou poprvé autem domů. Pokud jde o věk poškozené, věděl, že má 14 let ve všech případech, které se mezi nimi odehrály. Nevzpomíná si už, kdy se to dozvěděl, asi to bylo v roce 2014, pokaždé tvrdila něco jiného, nejdříve, že je jí 15. O sexuálních zkušenostech poškozené mu není nic známo, pouze  xxxx xxxx se mu zmínil, že měl prsty v jejím přirození. Ví také, že se kolikrát xxxxxxxxx na veřejnosti dobývala do kalhot, sahala mu na penis, nebo provokovala například tím, že obžalovanému gesty naznačovala, že „mu ho vykouří“. Pro něj to bylo něco jiného než jeho vztah s přítelkyní, takže se její náklonnosti nebránil. Poškozená se mu líbila, měl ji rád, ví, že ona jeho také, z jeho strany však šlo spíše o zamilovanost. 

K jednání popsanému v bodu 1 výroku, kdy měl s poškozenou souložit v autě, obžalovaný uvedl jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem, že ji v zimě vezl domů autem, kde se líbali, hladil ji přes oblečení kolem pasu a na zádech. Odmítl, že by na sebe poškozenou posadil a měl ho do ní zasunout, nesouhlasí s tím, že by měl poškozené svléknout legíny a kalhotky, přimět ji, aby na něj nasedla za účelem soulože. Penis si neobnažil.

K bodu 2 uvedl obžalovaný, že když xxxxxxxxxxx po rozchodu s poškozenou chtěl, aby mu obžalovaný od ní vyzvedl věci, jel asi před rokem, tzn. v březnu 2014, před bytový dům, kde bydlela. Otevřela mu vchodové dveře, ale nevyšla ven, tak šel dovnitř on, kde si na chodbě povídali. xxxxxx chytil kolem pasu a políbili se, asi ji přes oblečení hladil na zadní části těla, na břichu, pak vzal věci a jel pryč, k ničemu ji nenutil. Nedávala najevo, že o to nestojí, jen potom řekla, že půjde nahoru, zdála se mu protivná, unavená, tak jí dal pusu a šel pryč. Neosahával ani nelíbal ji proti její vůli, nesnažil se ji tam násilím držet. V řízení před soudem k bodu 2 vypovídal obdobně, pouze na rozdíl od přípravného řízení, kdy uvedl, že poškozenou nehladil na holém těle, připustil, že na holém těle ji hladil možná vzadu na zádech pod tričkem.

K bodu 3 uvedl obžalovaný v přípravném řízení, že někdy na jaře v roce 2014 vyzvedl autem poškozenou v Blansku, když byla na oslavě. Aniž by se předem domlouvali, co budou dělat, jel směrem na Hořice, kde zastavil náhodně u vjezdu do pískovny. Tam se v autě líbali, objímali a mazlili, bylo to vzájemné. Hladil ji přes oblečení po břiše, na zádech, na nohách. Měla na sobě asi legíny a šaty, nikdo z nich se nesvlékal, obžalovaný si penis neobnažoval. Je možné, že po poškozené požadoval orální pohlavní styk, zeptal se jí, jestli nechce jít dolů. Byl vzrušený, proto po ní tuto formu styku požadoval. Nechtěla, ale nenutil ji, hlavu jí do míst svého přirození nenaváděl. Pak ji odvezl zpět na oslavu, možná říkala, že už musí jet. Také v této době měl přítelkyni, přesto byl rád, že o něj poškozená měla zájem. V řízení před soudem obžalovaný oproti své výpovědi z přípravného řízení uvedl rozdílně, že si nepamatuje, že by požádal poškozenou, aby „mu ho vykouřila“, teoreticky to však padnout mohlo. Pokud to však uváděl v přípravném řízení, lze se o tvrzení opřít.

K bodu 4 uvedl obžalovaný v přípravném řízení, že v červnu 2014 kolem 15 hodiny přijel na přehradu,

a když později vyprovodil svou již odcházející přítelkyni, řekl poškozené, ať za ním přijde dolů na parkoviště, že pro ni něco má. Nic pro ni neměl, chtěl ji vidět a dát pusu, ale nechtěl, aby to někdo viděl. Xxxxx s ním šla dobrovolně na místo vzdálené asi 30 metrů od parkoviště a tam se začali vzájemně hladit, pak si sedl a ona si sedla rozkročmo na něj. Měla na sobě plavky, možná nějakou košilku, sundal si kalhoty, protože chtěl, aby byla přímo na něm, asi to bylo vzrušením, stáhl si je asi do půli stehen. Již si nevzpomíná, zda si vysvlékl spodní prádlo. Chtěl, aby ho držela a hladila, ne, že dojde k něčemu víc. Ona byla pořád na něm, možná se při tom nadzvedla, asi ji začal přes plavky hladit mezi nohama. Neví, jestli jí sahal na genitálie nebo na prsa na holé tělo. Myslí si, že nebyla vysvlečená, ani neměla odhalená intimní místa. Když ji hladil mezi nohama, říkala, že nechce, stále ji však držel a hladil. Teprve až znovu řekla, ať toho nechá, tak přestal, stále se ale líbali a mazlili, víc nechtěla. I poté, co se zvedli, ji chtěl hladit, ona že už ne. Asi po 5 nebo 10 minutách řekla, že už musí jít, nejdříve nechtěl, aby šla, ale nakonec souhlasil, aby to ostatním nebylo podezřelé. Když chtěla odejít, držel ji, že chce políbit, dala mu pusu, ať ji pustí, a šli. Přestože pokračoval i poté, co mu řekla, že stačí - asi to bylo vzrušením, uvědomil si sám, že musí přestat, aby jí neublížil, měl ji rád, nemusela to opakovat ani dávat nesouhlas najevo odstrkováním. V odchodu jí nebránil, žádného kontaktu se nedopustil proti její vůli, ani k souloži nedošlo. Jen při odchodu jí řekl, ať to nikomu neříká, dozvěděla by se to jeho přítelkyně, ani on sám o tom nikomu neřekl. V řízení před soudem obžalovaný vypovídal ve shodě s tím, co uvedl v přípravném řízení, doplnil, že nesouhlasí s tím, že by poškozené fyzicky bránil a tlakem ji donutil lehnout na zem, je však možné, že došlo k tomu, že ležela na zemi na zádech. Chytil ji za boky a otočili se, ale ona se tomu nebránila. Přestože v přípravném řízení uvedl, že již neví, jestli jí sahal na holé tělo, ale myslí si, že nebyla vysvlečená, v řízení před soudem uvedl, že po celou dobu měla plavky, ani náznakem jí žádný z dílů plavek nesundával. Pokud jde o tvrzení, že se svlékl, uvedl, že si svlékl kalhoty, spodní prádlo nikoliv. V řízení před soudem dále uvedl, že nesouhlasí s tvrzením, že by zasunul přirození do její pochvy.

Svědkyně xxxxxxxxxxx v přípravném řízení a v řízení před soudem (č. l. 72-82; 357-368) vypověděla, že s obžalovaným se seznámila v září 2013, kdy mu také řekla, že v listopadu, bude mít 14 let. Koncem září 2013 začali chodit s xxxxxxxxxxx, drželi se kolem pasu a dávali si pusu, vyhovovalo jí, že spolu nic neměli. K bodu 1 v přípravném řízení a v řízení před soudem svědkyně uvedla, že první případ se stal asi v březnu 2014, kdy jí obžalovaný nabídl, že ji autem zaveze domů. Cestou ji hladil po stehnu, na parkovišti zastavil, dobrovolně opětovala jeho líbání. Osahával ji přes oblečení po nohách, po zádech, v rozkroku, na prsou, to se jí nelíbilo, odstrkovala ho. To bylo zatím z její strany dobrovolné. Když si rozepnul kalhoty, zeptal se jí, jestli si na něj nechce sednout, ona na něj sama nasedla. On měl již stažené kalhoty a trenky a i jí stáhl legíny i kalhotky také do půli kolen. Pak do ní jednou vniknul, zabolelo ji to, přestože říkal, že se jí to bude líbit, odmítla s tím, že už musí domů. V autě to tehdy ještě chtěla, pak se jí to ale zhnusilo. V řízení před soudem svědkyně upřesnila, že sice neví, jak hluboko do ní jeho pohlavní úd vniknul, ale spíše by to přirovnala ke skutečnému vniknutí než k pouhému dotyku. Chtěla sesednout, stále ji ale držel, asi 10 sekund se vzpírala, než ji pustil. Nekřičela, říkala jen, ať ji nechá a odstrkovala mu ruce, jak ji držel, to ho asi nakonec odradilo. K bodu 2, tedy k tomu, co se mělo odehrát u vchodu do bytového domu v dubnu 2014, svědkyně v přípravném řízení a v řízení před soudem uvedla, že bývalý přítel xxxxxxxxxx měl u ní po jejich rozchodu věci, pro které k ní poslal obžalovaného. Po telefonické domluvě s poškozenou obžalovaný přijel před vchod bytového domu, otevřela mu dveře, chtěla mu dát tašku s věcmi a jít pryč. On ale rychle vstoupil dovnitř, chytil ji kolem pasu a líbal, chtěla se vytrhnout, ale pevně ji držel. Osahával ji na zadku, v rozkroku, přejížděl všude možně po těle, po zádech, zajížděl pod tričko, pod kalhoty, snažila se mu vyvléknout, ale on pokračoval, Říkala, ať ji nechá být, zkoušela ho odstrčit, ale držel ji pevně. Vytrhla se mu, on ji ještě chytil za zápěstí a přitáhl k sobě, dal jí pusu a sáhl na zadek, než šla domů. O pomoc nevolala, ani o tom nikomu neřekla. K bodu 3, tedy k záležitosti v autě, když byla na oslavě narozenin v Katolickém domě v Blansku, svědkyně v přípravném řízení a v řízení před soudem uvedla, že jí obžalovaný volal, že s ní potřebuje mluvit. Přijel autem poblíž místa oslavy, že se pojedou projet směrem na Hořice, kde zaparkoval u jedné brány. Chytil ji kolem krku a sahal na prsa. Opětovala jeho líbání, ale osahávání se jí nelíbilo, dávala mu ruce pryč. Začal si rozepínat kalhoty a chtěl jí dát hlavu k jeho penisu, ať „mu ho doslova vykouří“. Odmítla, bylo jí to nepříjemné, přestože ji přesvědčoval, že se jí to bude líbit, odpásala se a chtěla vylézt z auta. Teprve až zvýšila hlas, oblékl se a jeli zpět ke Katolickému domu. Cestou jí říkal, ať to nikomu neříká, měli by z toho průšvih, protože jí není 15. Pokud jde o čtvrtý případ na přehradě, svědkyně k tomu v přípravném řízení a v řízení před soudem uvedla, že před prázdninami šla po škole na přehradu, kde se setkala s obžalovaným, za kterým přišla na parkoviště, když ji o to požádal, že pro ni má překvapení. Vzal ji za ruku a vedl směrem do lesa, myslela si, že si chce popovídat, dát pusu a šla dobrovolně s ním. Že jí sáhne na zadek, s tím počítala, ani to by se jí však nelíbilo, ale nevěděla, že to dojde tak daleko. Líbání a hlazení by jí nevadilo, sahat na přirození nebo na prsa, to již nechtěla. Byla bosá, na sobě měla jen plavky. Zastavili na nějakém místě, obžalovaný si sedl a ji si posadil na sebe, i to udělala dobrovolně. Líbání se nebránila, když ji hladil na prsou, osahával na intimních místech, odtahovala mu ruku a dávala co nejvíce najevo, že se jí  to nelíbí. V přípravném řízení svědkyně uvedla, že jí sahal na prsa nejdříve přes plavky, pak pod nimi. Když oba vstali, obžalovaný si začal rozepínat kalhoty. Pak si lehli na zem, přestože věděla, co má v úmyslu, že má stáhnuté kalhoty, že do ní chce zasunout penis, nebránila se, i když neví proč. V řízení před soudem k tomu dodala, že si již nedokáže vybavit, jakým způsobem ji položil na zem, zda to bylo z její strany dobrovolné, spíše se na zem dostali v důsledku jeho tlaku. Bránila se, až si na ni lehl, do toho okamžiku ne. V tu chvíli již měl kalhoty spolu se spodním prádlem stažené po kolena a jí stáhnul spodní díl plavek asi pod kolena. Bránila se, pokoušela se ho odstrčit, ať toho nechá, on ale neodpovídal a jak na ní ležel, nemohla se mu vysmeknout. Tehdy došlo k tomu vniknutí, pohlavní úd byl v pochvě, protože to bolelo. Držel jí ruce nad hlavou, stále jej do ní zasouval a dělal pohyby nahoru a dolů, bylo jich přibližně 5. Přestože jí tekly slzy, byl pořád v ní a držel ji tíhou, jak na ní ležel. Pak se jí podařilo mu vysmeknout, asi viděl, že je jí to nepříjemné. V řízení před soudem k okolnostem vniknutí doplnila, že brečela, měla zvýšený hlas a podle ní bylo dostatečně vidět, že se jí to nelíbí, když jí tekly i slzy. Vniknutí a pohyby mohly trvat asi půl minuty, minutu. Co ho odradilo, neví, už asi viděl, že je toho na ni moc, že by začala křičet o pomoc. Jakmile se mu vymkla, natáhla si plavky a chtěla jít pryč, on ji chytil za zápěstí, jestli „mu ho ještě nechce vykouřit“, odmítla, ať ji nechá odejít. V řízení před soudem doplnila, že přestože pak šli spolu dolů k autu zpět na parkoviště a drželi se za ruce, nemělo to žádný konkrétní důvod, byla naštvaná a nevšímala si jej. Dále vypovídala svědkyně v řízení před soudem ve shodě s tím, co již uvedla v přípravném řízení. Před tím, než se to stalo, se jí líbil, ale nechtěla, aby to zacházelo tak daleko. Po události se s obžalovaným potkat nechtěla, bylo jí to nepříjemné. Svědkyně popřela, že by někdy kluky provokovala, naznačovala někomu, že „mu ho chce vykouřit“, nepamatovala si, že by xxxxxxxxxxxx kdy osahávala v rozkroku. Asi za 2 týdny po události u přehrady řekla xxxxxxxxxxxxxxxxx, co se stalo, že to na ni zkoušel, ale ona nechtěla. Událost u přehrady ale xxxxxx nepopsala tak, že se s obžalovaným „vyspala“, ale také neřekla, že by ji znásilnil. Nikomu jinému už nic neříkala. V řízení před soudem doplnila, že skutek na přehradě neohlásila hned poté, co se to stalo, protože se to bála někomu říct, z rodiny by na ni byli naštvaní. Matka ji ale k podání trestního oznámení nenutila, pouze společně s matkou a nevlastním otcem jeli věc oznámit na policii.

Svědkyně xxxxxxxxxxxxx v přípravném řízení (č. l. 102-104) jako matka poškozené k bodu 4 výroku uvedla, že na konci školního roku v den vysvědčení jí volal její bratr s tím, že u něj zvonil nějaký kluk s holkou kvůli tomu, že xxxxxxxx vykládá, že ji měl ten kluk znásilnit. Ona sama tomu nevěřila, dcera kromě toho, že se to stalo na přehradě v lese, nic podrobného říct nechtěla, brečela a tvrdila, že to byla pravda. Řekla jen, že to byl obžalovaný, kterého svědkyně z vyprávění dcery znala a na matčinu otázku potvrdila, že „ho do ní strčil“. Říkala, že se bránila, on na ní ležel a ona ho odstrkovala, nemohla se zpod něj dostat, ale nakonec se jí to nějak podařilo. Jak k tomu došlo, se od ní nedozvěděli ani později. Na policii šli s tím, že jim dcera řekla jen ten skutek, co se stal na přehradě. Tam ale vyšlo najevo, že měla mít údajně něco s obžalovaným již dříve, před druhým výslechem se s dcerou musela dohadovat, než jí řekla pravdu, že se něco stalo již v únoru. V květnu 2014 (bod 2 výroku) byl obžalovaný u nich u domu, dcera jí tehdy řekla, že za ní obžalovaného poslal xxxxxxxxxxx, který u ní měl věci, a šla je obžalovanému zanést před dům. Za 5 až 10 minut byla zpět, aniž by to komentovala. V řízení před soudem (č. l. 368-371) svědkyně doplnila k bodu 1, že dcera měla přijít v sedm hodin večer domů, řekla jí, že ji zavezl domů v autě obžalovaný a že se ještě stavili na Zborovce. K bodu 3 svědkyně uvedla, že na oslavě narozenin v Katolickém domě se jí dcera asi kolem páté, šesté hodiny zeptala se, jestli může jít na chvíli ven za obžalovaným. Za půl nebo tři čtvrtě hodiny se dcera vrátila, co se v průběhu setkání událo, neřekla. Po události doprovodila dceru na vyšetření u gynekoložky, která svědkyni pouze řekla, že k pohlavnímu styku mohlo, ale i nemuselo

dojít.

Svědek xxxxxxxxxxxx v přípravném řízení a v řízení před soudem (č. l. 113-115; 371-372) uvedl, že někdy v červnu 2014 mu přítelkyně xxxxxx napsala na Facebook, že xxxxxxxx byla znásilněna. Týž den mu poškozená na jeho dotaz potvrdila, že je to pravda. Podle xxxxxxxx se to mělo stát před 14 dny, nebyla ale schopná říct, proč to neřekla hned. Řekla, že byla na přehradě, že ji obžalovaný zatáhl do nějakého lesíku a že ji znásilnil, stále tvrdila, že je to pravda. Obžalovaný, o kterém poškozená řekla, že je to kamarád, jí tehdy řekl, aby přišla za ním, že jí něco ukáže. Šli do lesa a tam ji povalil na zem na záda, lehl si na ni a znásilnil. Řekla, že s ním šla v plavkách, jestli se svlékali, svědek neví. Poškozená svědkovi potvrdila, že se bránila, dál se o tom nebavili. Když se ptal, jestli „byl opravdu v ní“, odpověděla, že ano. Ptal se jí pro případ, že se to ohlásí na policii, jestli si náhodou nevymýšlí, přítelkyně xxxxxxxxxx se snažila na ni také naléhat, aby řekla pravdu, ale poškozená si stála za svým a

v průběhu toho zpovídání brečela. xxxxxxxx zná od jejích 5 let, je naprosto přesvědčený, že mluví pravdu, v natolik zásadních věcech by určitě nelhala.

Svědek xxxxxxxxxx v přípravném řízení (č. l. 128-131) uvedl, že obžalovaný znal věk poškozené od něj, v září 2013 obžalovanému sám řekl, že je poškozené 14 let a později, že má 13 let, když zjistil v průběhu října 2013 její skutečný věk. Svědek se s poškozenou seznámil na konci prázdnin 2013 a asi po měsíci spolu začali chodit. K sexuálním aktivitám mezi svědkem a poškozenou nedocházelo, pouze se líbali. Po sexuální stránce xxxxxxxxxx  nikdy nic nevyžadovala, k nějakému styku mezi nimi mělo dojít až po dosažení jejích 15 let, jednou se mu snažila dostat do trenek na veřejnosti, přes kalhoty mu sama sáhla na rozkrok, ale rozhodně mu nesahala do trenek. Pak se to stalo ještě asi dvakrát před pizzerií. Popřel, že by poškozenou tzv. vyprstil, nic takového se nestalo. K bodu 4 svědekuvedl, že informaci o znásilnění má od matky poškozené, poškozené se na událost přímo nikdy nezeptal. Poškozená mu k tomu řekla, že byla s obžalovaným na přehradě, on ji tam zatáhl do lesa s tím, že pro ni něco má a tam ji prý potom znásilnil. V řízení před soudem (č. l. 373-375) doplnil, že osobně od poškozené slyšel, že ji obžalovaný znásilnil na přehradě někde v lese. Poškozená to blíže nepopisovala, brečela. Kromě znásilnění nemluvila o jiných sexuálních zkušenostech s obžalovaným, ani od obžalovaného o ničem dalším nevěděl. V řízení před soudem svědek vypovídal shodně jako v přípravném řízení, pouze v rozporu s tím, co je součástí jeho dřívější výpovědi, uvedl, že si nevybavuje, že by si k němu poškozená dovolila nějaký intimní dotyk, možná nechtěně. Pokud však v přípravném řízení uváděl, že mu poškozená přes kalhoty sama sáhla na rozkrok, je to pravda. Myslí si, že k tomu pak došlo ještě jednou, že mu poškozená sáhla do rozkroku, jednalo se pokaždé o jediné

místo a bylo to přes kalhoty.

Svědkyně xxxxxxxx v přípravném řízení a v řízení před soudem (č. l. 125-126; 386-388) uvedla, že když se poškozené ptala, jestli s někým spala, ona řekla, že s obžalovaným. Mělo se to stát třikrát, jednou v lese nad přehradou, pak asi dvakrát v autě. Poškozená řekla, že spolu měli pohlavní styk, doslova, že spolu „šukali“, to řekla k oběma případům, i k tomu autu i k té přehradě. Když se poškozené ptala, jaké to bylo, řekla, že dobré. Od poškozené nikdy nezaznělo, že by ji obžalovaný měl znásilnit, vyjadřovala se tak, že to mělo být dobrovolné. Když to svědkyni vyprávěla, smála se, nebrečela. Poškozená se podle svědkyně před muži ráda předváděla, sváděla je a chovala se vyzývavě. Nosila výstřihy a krátké šortky, většina ostatních děvčat jejího věku se takto neoblékala.

Svědkyně xxxxxxxxxxxxxx v přípravném řízení a v řízení před soudem (č. l. 105-107; 388-391) uvedla, že poškozená jí řekla, že se s obžalovaným spolu vyspali, nevzpomíná si, že by řekla, že by se jí to nelíbilo. Poškozená jí ukázala na Facebooku obžalovaného, že pro ni přijel autem, zajel někam, kde nejsou lidi, svalil se na ni a začali se líbat. Říkala, že zpočátku nechtěla, ale pak se nechala. Když jí poškozená říkala, že spala s obžalovaným, chovala se při tom normálně, přirozeně, trochu se styděla. Mluvila o něm s nadhledem, nevypadalo to, že by se trápila kvůli tomu, že spolu spali a jí ještě nebylo patnáct. Nikdy neřekla, že by mělo jít o pohlavní styk nedobrovolný, násilný. O obžalovaném pak v jiných souvislostech, než že se to stalo, ani nemluvila. S poškozenou se o tom bavily jednou, pak se od kamarádky xxxxxxxxxxxxx, které to řekla poškozená, dozvěděla, že v létě na přehradě se spolu obžalovaný a poškozená zase vyspali. Poškozené se pak ptala, jestli se s ním vyspala znovu, ona řekla, že ano, víc se o tom nebavily, takže nevycítila, jestli to bylo, nebo nebylo dobrovolně. Pak se to stalo asi potřetí, zřejmě xxxxxxxxxxxx jí řekla, jestli ví, že spolu xxxxxx a xxxxxxxxxx spali. Poškozená chodila

vyzývavě oblečená, ve společnosti kluků se chovala jinak, objímala je, hladila.

Svědkyně xxxxxxxxxxxxx v přípravném řízení a v řízení před soudem (č. l. 122-124; 392-394) k osobě obžalovaného uvedla, že koketoval a přitom měl přítelkyni, s xxxxxxxxxx byl kamarád. V červnu 2014 volala svědkyni matka poškozené, jestli by mohla svědčit ve věci znásilnění obžalovaným. Tehdy ale svědkyně nevěděla nic víc, než jen to, že obžalovaný s poškozenou se znají. Týž den si psala přes Facebook s poškozenou, která jí na otázku, proč to neřekla již dříve, když se to mělo stát před dvěma týdny, napsala, že se bála to říct. Když se s poškozenou setkala, ta jí řekla, že byla na přehradě a obžalovaný jí zavolal, ať jde na parkoviště, že jí chce něco dát od xxxxxx. Když tam přišla, on ji „čapl“ a zatáhl do lesa nad přehradu, tato slova podle svědkyně poškozená doslova použila. Podrobnosti svědkyni neřekla, jen, že byla obžalovaným znásilněna. Co se týče chování poškozené, před chlapci se chovala normálně, neviděla ji provokovat, ani nosit velké výstřihy.

Svědkyně xxxxxxxxxxx (č. l. 109-111) uvedla, že obžalovaný věděl, kolik je děvčatům let, řekly mu skutečný věk, když ho poznaly. O předmětné události jí a xxxxxxxxxxxxx, která s nimi byla, řekla poškozená asi až dva měsíce potom, co se to stalo. Byla o prázdninách na přehradě, xxxxx jí řekl, že jí potřebuje něco dát, aby s ním šla do auta, pak ji zatáhl do auta a odvezl někam do lesa. Řekla, že ji znásilnil v tom autě, určitě použila tato slova. Jakým způsobem se to stalo, jestli se tomu nějak bránila, nepopisovala. Řekla, že ji znásilnil úplně. Co se týče oblečení, které měla na sobě, asi říkala, že měla na sobě plavky. Byla z toho taková divná, nebylo jí moc do smíchu. O žádném dalším případu mezi poškozenou a obžalovaným neví.

Svědkyně xxxxxxxxxxx (č. l. 117-118) uvedla k osobě obžalovaného, že byl na holky, občas některou plácl po zadku. Po jedné z pracovnic pizzerie měl požadovat sex.

xxxxxxxxxxxxx (č. l. 120-121) uvedla, že by neočekávala, že by něco takového udělal, ale že byl víc na ženy, i když měl přítelkyni, chodil s jinými holkami.

Svědkyně xxxxxxxxxxxx (č. l. 133-135) jako přítelkyně obžalovaného uvedla, že věk poškozené znala ona i obžalovaný. Od obžalovaného věděla, že když byli jednou všichni tři spolu, poškozená sahala xxxxxxxxxxx do kalhot. Nejdříve jí psala na Facebooku xxxxxxxxxxxxx, že jí poškozená říkala, že se s obžalovaným vyspala. Pak někdy v polovině června jeli s obžalovaným do klubu PVC, kde jí xxxxxxxxxxxx chtěla něco říct, bylo jí jasné, že je to s tou xxxxxx. Rozhodli se s obžalovaným, že to chtějí vyřešit a jeli k domu, kde poškozená bydlí a ta jim do domovního telefonu začala vykládat, že tehdy na té přehradě jí měl obžalovaný říct, ať přijde za ním k autu, že pro ni něco má, pak měli jít údajně do lesa a o tom řekla buď, že ji „znásilnil“, nebo že ji „skoro znásilnil“. Říkala to jako básničku, aniž by byla ve stresu, že to svědkyni znělo jako lež. Obžalovaný jí řekl, že s poškozenou tehdy v kontaktu vůbec nebyl. O nějakém dalším případu, ke kterému mělo dojít, neví.

Znalec v oboru školství a kultura, odvětví psychologie nezletilých, mladistvých a dospělých před soudem (č. l. 394-396) ve shodě se znaleckým posudkem na č. l. 194-213 a jeho doplněním na č. l. 219-228 uvedl k osobě poškozené, že zdrojem jejího předčasného zájmu o kontakt především se staršími kluky bylo její citové neuspokojení, které ji v dostatečné míře neposkytovala rodina, zatímco výchova byla benevolentní. Znalec hovoří o rozporu mezi psychickou a tělesnou připraveností, obžalovaný poškozené imponoval, omezil se však v interakci s poškozenou pouze na sexuální kontakt. Přitom její psychosexuální vyspělost pravděpodobně ještě nedospěla do stadia, ve kterém by byla připravena psychicky i fyzicky k zahájení sexuálního života. Přesto se nechtěla ošidit o pro ni příjemné taktilní kontakty a polibky, které ji jako interakce s mužem v aktuální fázi jejího vývoje plně dostačovaly. V rámci rozboru osobnosti a posouzení jejího intelektu znalec uvedl, že emotivita poškozené se rozvíjela jako omezená, její emoce jsou labilní, převládá pocit životní nejistoty. Je snadno ovlivnitelná, v jejím aktuálním psychickém obraze je zakotven navenek se spíše neprojevující reaktivní způsob interpersonálního chování s prvky submisivity spojený s pocity méněcennosti. Chybí jí sebedůvěra, na druhé straně se někdy ráda „vytahuje“. Má ráda dynamické vnější prostředí, vzrušení, přitom velmi málo zvažuje možné důsledky spouštěných interakčních aktivit. Ke schopnosti poškozené správně vnímat a reprodukovat prožité události znalec uvedl, že intelektové funkce a kapacita paměti posuzované jsou natolik rozvinuté, že je zcela schopna správně vnímat, zapamatovat si a reprodukovat okolnosti a děje, které prožila, i je správně vyhodnocovat. V chování byly zjištěny tendence ke lhaní a zkreslování některých situací, čehož poškozená používá jako způsobu obrany před odmítavým či trestajícím chováním dospělých k eliminaci hrozící sankce nebo emocionálního odmítnutí, když chce zaujmout, stavět se v lepším světle, udělat dojem na vrstevníky, či získat výhodu. Touto tendencí v chování posuzované však není v žádném případě dotčeno její líčení okolností, které jsou předmětem vyšetřování. Nutno s největší pravděpodobností konstatovat, že tyto okolnosti, související s vyšetřováním sexuálního útoku na poškozenou, zcela odpovídají jejím zážitkům. Nebylo rovněž zjištěno, že by byla některou dospělou osobou nebo vrstevníkem motivována ke lživé výpovědi a nebyl rovněž zjištěn motiv, pro který by vypovídala nepravdu. S obžalovaným se seznámila jako třináctiletá, vnímala ho jako staršího bratra, později v něm nalezla zalíbení a byl jí sympatický. Pravděpodobně by se nebránila hlubšímu než jen kamarádskému vztahu, kdyby se k ní choval jako partner a přítel. Vzhledem k tomu, že alespoň částečná zamilovanost ji dosud neopustila, rozhodně není motivována mu jakkoliv ublížit křivou výpovědí.

Z důkazů provedených ve smyslu ustanovení § 213 odst. 1, 2 trestního řádu je třeba zmínit na č. l.

- 36-47 – protokol o ohledání místa činu, včetně náčrtku místa činu a fotodokumentace

- 85-100 – protokol o prověrce na místě včetně náčrtků a fotodokumentace

- 241 – lékařská zpráva.

Při hodnocení výše uvedených důkazů provedených u hlavního líčení a při jejich zvážení jednotlivě i v jejich souhrnu, dospěl soud k následujícím závěrům.

Pokud jde o důkazy, které vedly soud k uznání xxxxxxxxx vinným zažalovanou trestnou činností, pak jde v prvém případě o výpověď svědkyně xxxxxxxxxxxx, nestojící však osamoceně, ale podpořené výpovědí znalce a některých svědků. Z přímých důkazů byly v rámci dokazování k dispozici pouze dva, a to výpověď obžalovaného a výpověď poškozené, neboť nikdo jiný v oněch čtyřech případech na místě nebyl. Přestože stran místa, času a základních obrysů toho, co se událo, se výpovědi obžalovaného a poškozené v zásadě shodují, obžalovaný ve všech čtyřech případech vyloučil určitou z hlediska posouzení jeho viny relevantní část svého jednání, ke kterému naopak podle poškozené mělo z jeho strany dojít.

U prvního případu se jak poškozená, tak obžalovaný shodují, pokud jde o společnou cestu autem, kdy se po zastavení na parkovišti líbali a mazlili. Zatímco ona však uvádí, že ji přes oblečení obžalovaný osahával také v rozkroku a na prsou, což se jí nelíbilo a odstrkávala ho, on tvrdí, že na intimních místech se jí nedotýkal. Poškozená dále uvádí, že zatímco obžalovaný si stáhl kalhoty a spodní prádlo do půli stehen, ona na něj dobrovolně nasedla. Poté, co jí stáhl legíny a kalhotky a vniknul do ní, jí to zabolelo a odmítla dál pokračovat. Jako okamžik, dokdy to pro ni bylo dobrovolné, uvádí moment, kdy ji požádal, aby si na něj sedla a vniknul do ní. Přestože v této chvíli již mu odstrkovala mu ruce, držel ji asi 10 sekund, než ho to odradilo od pokračování. Obžalovaný však odmítá vše, co poškozená uvádí nad rámec líbání a hlazení přes oblečení kolem pasu a na zádech. Zatímco obžalovaný vypovídal v řízení před soudem shodně jako v přípravném řízení, kde také odmítl, že by se pokusil o soulož s poškozenou, případně o jinou formu pohlavního styku, poškozená se v určitých částech své výpovědi odchýlila od některých svých dříve učiněných výpovědí v přípravném řízení, respektive ve dvou těchto výpovědích poškozená vůbec neuvedla, že v osobním automobilu v rámci jednání pod bodem 1 tohoto rozhodnutí došlo k souloži a k události pod bodem 1 obžaloby vypovídala až na dotaz vyslýchajícího policisty. Tato skutečnost, stejně jako dalších několik detailů lišících se v jednotlivých výpovědích poškozené také stran ostatních skutků, staly předmětem posouzení ze strany soudu za účelem posouzení věrohodnosti svědecké výpovědi poškozené a tomuto podstatnému momentu z hlediska závěrů o skutkovém ději bude věnována pozornost dále.

Co se týče druhého případu, kdy obžalovaný přijel k domu poškozené, aby vyzvednul věci pro jejího bývalého přítele xxxxxxxxxx, poté, co mu poškozená otevřela, obžalovaný vešel do chodby bytového domu a ona mu předala věci. Více méně shodně oba líčí i další průběh, obžalovaný i poškozená uvádějí, že ji chytil kolem pasu, políbili se, přes oblečení ji hladil na zadní části těla, na břichu, poškozená dále uvádí, že také na prsou a v rozkroku. Obžalovaný připouští, že na holém těle ji hladil možná vzadu pod tričkem, což se nevylučuje s tvrzením poškozené, že zajížděl pod tričko, pod kalhoty.

Co se týče skutku, tak jak byl popsán pod bodem 3 výroku tohoto rozhodnutí, podle poškozené i podle obžalovaného se líbali, obžalovaný poškozenou hladil přes oblečení. Obžalovaný uvedl, že poškozenou hladil na zádech, na horních částech stehna a na břiše, poškozená uvádí, že jí sahal také na prsa. Zatímco ale obžalovaný hodnotí jednání jako vzájemné, poškozená dle svých slov opětovala pouze líbání, osahávání se jí nelíbilo. Z toho, co následovalo, připouští obžalovaný pouze to, že je možné, že po ní požadoval orální pohlavní styk, protože byl vzrušený. Zeptal se jí, jestli nechce jít dolů, nechtěla, ale nenutil ji. Nikdo se ale nesvlékal, odhalený penis neměl. Oproti tomu poškozená uvádí, že poté, co si rozepnul kalhoty, strkal jí hlavu dolů k jeho penisu s tím, jestli mu ho nechce vykouřit, bylo jí to nepříjemné, odmítla a chtěla zavézt zpět. Poškozená k bodu 3 vypověděla shodně jako v přípravném řízení. Obžalovaný v řízení před soudem nejdříve uvedl, že pokud jde o tvrzení, že požádal poškozenou, aby „mu ho vykouřila“, na to si nepamatuje, ale myslí si, že ne. Na další dotaz připustil pouze, že teoreticky to padnout mohlo. Teprve poté, co byla obžalovanému dle § 207 odst. 2 trestního řádu předestřena část jeho výpovědi z přípravného řízení (výslech ze dne 5. 3. 2015, č. l. 65), kdy k situaci v autě uvedl, že si není vědom toho, že by žádal poškozenou o orální styk, přestože v přípravném řízení uvedl, že se poškozené zeptal, jestli nechce jít dolů, přičemž svou otázkou myslel, že ona jemu provede orální styk, následně uvedl, že si to moc nepamatuje, ale že o tvrzení z přípravného řízení se lze opřít. Obžalovaný tedy teprve po předestření odlišné výpovědi z přípravného řízení připustil opačné tvrzení.

Pokud jde o jednání ve čtvrtém bodu výroku tohoto rozhodnutí, shodují se zcela výpovědi obžalovaného a poškozené pouze do okamžiku, kdy přišla poškozená na parkoviště u přehrady za obžalovaným a dobrovolně ho následovala do lesa. Tam se zastavili, obžalovaný si posadil poškozenou na sebe. Líbali se a obžalovaný poškozenou hladil na zádech, na prsou a na intimních místech, obžalovaný uvádí, že ji asi začal hladit mezi nohama. Zatímco obžalovaný uvádí, že již neví, jestli jí sahal na genitálie nebo na prsa na holé tělo, ale myslí si, že nebyla svlečená, ani neměla odhalená intimní místa, poškozená uvádí, že na ni sahal nejdříve přes plavky, pak i pod nimi. Kalhoty si stáhnul asi do půli stehen, podle poškozené si později sundal i spodní prádlo, obžalovaný v přípravném řízení uvedl, že si již nevzpomíná, zda si svlékl spodní prádlo, v řízení před soudem svléknutí svého prádla nejdříve odmítl, později na dotaz uvedl, že si není jistý, zda měl na sobě spodní prádlo. Poškozená dále uvádí, že poté, co si na ni obžalovaný lehl, stáhl jí rukou spodní díl plavek asi pod kolena, což obžalovaný popírá. Poté, co došlo k vniknutí do pochvy, udělal asi 5 pohybů. V tomto směru poškozená vypověděla před soudem shodně jako v přípravném řízení, obžalovaný však v přípravném řízení vypověděl, že poškozenou pouze hladil mezi nohama a také v řízení před soudem vyloučil, že by zasunul své přirození do její pochvy. Pokud jde o dobrovolnost jednání ze strany poškozené, verze poškozené a obžalovaného si v tomto ohledu zásadně odporují. Poškozená uvádí,že dobrovolně opětovala líbání a doteky obžalovaného pouze do okamžiku, než se jí začal dotýkat na prsou a na intimních místech, a ve chvíli, kdy na ni lehnul, se již jeho jednání bránila. V přípravném řízení k tomu uvedla, že na obžalovaného si sedla dobrovolně, přestože při hlazení na prsou, nejdříve přes plavky a pak pod nimi mu odstrčila ruku, lehnout na zem si sice nechtěla. Až posléze, kdy došlo k vniknutí a obžalovaný učinil v její pochvě asi pět pohybů, přestal a jí se podařilo vysmeknout. Obžalovaný, který však zcela popřel, že by zasunul penis do její pochvy, zaznamenal v rámci své verze nesouhlas poškozené pouze ve chvíli, kdy ji držel a hladil mezi nohama a ona chtěla přestat.

Kromě toho, že se výpovědi obžalovaného a poškozené dostaly v určitých bodech do rozporů, které bylo třeba vyhodnotit jednak v celkovém kontextu skutkového děje, v souladu s dalšími výpověďmi svědků, bylo třeba se dále zabývat otázkou posouzení věrohodnosti poškozené. A to zejména s ohledem na skutečnost, že výpovědi poškozené učiněné v průběhu přípravného řízení a následně v řízení před soudem nebyly vždy zcela jednotné. V určitých jednotlivostech se vyjádření poškozené k jednotlivým skutkům lišily a část jednání v podobě skutku popsaného pod bodem 1 výroku tohoto rozsudku dokonce v jedné z jejích výpovědí učiněných v rámci přípravného řízení zcela chyběla a poškozená k ní vypovídala až na dotaz vyslýchajícího. Současně však poškozená ani v řízení před soudem nebyla schopna zpětně spolehlivě vysvětlit, jak je možné, že k některým momentům vypovídala odlišně, ani jak je možné, poté, co už jednou k dané věci vypovídala, natolik významnou část jednání v rámci pozdější výpovědi zcela opomenout.

S ohledem na charakter některých výpovědí jako výpovědí pro účely rozhodování soudu neprocesních, předestřel soud ve smyslu § 212 odst. 1 trestního řádu to, co svědkyně takto uvedla v přípravném řízení pouze pro posouzení její věrohodnosti k vysvětlení rozporů (č. l. 137-142, 144-145). K bodu 1 obžaloby poškozená v přípravném řízení uvedla, že ji obžalovaný osahával, ona ho odstrkovala, on toho pak nechal, ale o souloži nebyla řeč, po předestření předmětného výslechu ze dne 28. 6. 2014 (č. l. 138) v řízení před soudem uvedla jako vysvětlení toho, proč tehdy o souloži nemluvila, že si myslí, že to bála říct, jednak před policií, jednak tam s ní byla její matka. Po předestření výslechu ze dne 1. 8. 2014 (č. l. 144), kdy poškozená k bodu 1 obžaloby v přípravném řízení uvedla to, co u hlavního líčení, tedy, že došlo k jednomu zasunutí a že to bylo dobrovolné do okamžiku, než do ní penis vniknul a ji to zabolelo, uvedla k tomu, proč po měsíci v tomto směru změnila výpověď, to, že se jí matka ptala, jestli s ním ještě někdy spala, že to má přiznat, navíc u toho výslechu už s ní matka nebyla. Dále byla postupem dle § 211 odst. 3 písm. a) trestního řádu v průběhu hlavního líčení čtena část dřívější výpovědi poškozené z protokolu o výslechu z přípravného řízení ze dne 15. 12. 2014 (č. l. 79), kdy mluvila ke všem ostatním bodům, ale nikoliv k bodu 1, potvrdila, že „to je všechno ze sexuální oblasti s panem obžalovaným“, a teprve až byla vyslýchajícím policistou výslovně na tuto část skutku dotázána, uvedla, že na to úplně zapomněla, ovšem ani v řízení před soudem nedokázala odpovědět, jak je možné zapomenout na tak významnou věc, jako je první pohlavní styk. K bodu 2 obžaloby poškozená v přípravném řízení nejdříve uvedla, že obžalovaného pustila dovnitř na chodbu bytového domu a tam se objímali (předestřeno z výpovědi ze dne 28. 6. 2014, č. l. 139), později uvedla, že dovnitř na chodbu šli společně, před odchodem potom on chtěl pusu, tak mu ji dala, ale na tvář (předestřeno z výpovědi ze dne 1. 8. 2014, č. l. 144-145), ve výpovědi ze dne 15. 12. 2014 (č. l. 73) uvedla, že ho nechtěla pustit na chodbu, on tam vtrhl, na rozloučenou chtěl pusu, řekla ne, on si ji přitáhl a dal jí pusu na pusu. V řízení před soudem k tomu na vysvětlení poškozená uvedla, že si myslí, že dovnitř nešli společně, ona otevřela a on rychle vstoupil do dveří, pusu na pusu mu dala dobrovolně, on si ji přitáhl. Co se týče jednání pod bodem 4 výroku tohoto rozhodnutí, v řízení před soudem poškozená uvedla, že ji obžalovaný nějakým způsobem položil na zem, aniž by věděla přesně, jak se na zemi ocitla, v přípravném řízení však uváděla, že jí obžalovaný položil tím, že jí zatlačil rukou na hrudník (předestřeno z výpovědi ze dne 28. 6. 2014 (č. l. 139). V rámci tohoto výslechu také poškozená uvedla, že před tím, než došlo k vniknutí, odstrčil jí obžalovaný plavky bokem, v pozdějších výpovědích ale již uváděla, že jí obžalovaný stáhl plavky pod kolena. V řízení před soudem však poškozená nebyla schopna vybavit, jak k jednání přesně došlo, ani proč dříve takto vypovídala.

Jakkoliv je třeba říci, že poškozená sice nebyla schopná podat přesvědčivé vysvětlení toho, z jakého důvodu vypovídala v rámci přípravného řízení v jednotlivých případech odlišně, ani jak je možné na část jednání zapomenout, byť se jedná o nuance více či méně podstatné, na druhou stranu pomineme-li výše zmíněné pasáže, ve výpovědích se zásadní rozpory neobjevovaly a v základních obrysech bylo její líčení události zcela konstantní. Přesto bylo třeba se částmi, kde poškozená vypověděla odlišně, nebo část jednání zcela vynechala, důkladně zabývat s ohledem na posouzení její věrohodnosti v situaci, kdy se její verze událostí neshodovala s tím, co uvedl obžalovaný. Jestliže sama poškozená soudu nabídla vysvětlení pouze částečné, bylo o to více třeba se zabývat tím, zda jsou pro tyto odlišnosti důvody.

Pokud byla následně výpověď poškozené upřednostněna před výpovědí obžalovaného jako výpověď pravdivá, pak se tak stalo především na základě výpovědi znalce, zkušeného odborníka z oboru psychologie, který uvedl, že nemůže být nejmenších pochyb o tom, že výpověď svědkyně je v zásadních rysech věrohodná. Jednak znalec uvedl, že byť má poškozená sklony si vymýšlet, líčení předmětných událostí je z její strany pravdivé, rafinovaného jednání, kdy by si vše cíleně vymyslela, není schopna, a ani není nijak motivována uškodit obžalovanému. Dále jde-li o několik momentů, v nichž se výpověď poškozené lišila od jejích předchozích výpovědí učiněných v přípravném řízení, které by za jiných okolností mohly snížit její věrohodnost, zaujal k nim znalec názor, na jehož základě lze tyto odlišnosti v jednotlivých výpovědích vysvětlit prostřednictvím jeho odborného stanoviska. V tomto směru se znalec vyslovil nejpřínosněji především v ústním vyjádření v řízení před soudem, kdy označil za příčiny nesrovnalostí ve skutkovém ději líčeném poškozenou jednak obranný mechanismus psychiky v podobě vytěsnění, jednak úlekovou reakci poškozené a dílem také další okolnosti, které se celkově podílely na způsobu, jakým poškozená podala vylíčení děje třetím osobám. V rámci zmíněných dalších okolností zde sehrálo svou úlohu mimo jiné i rodinné prostředí ovlivňující celkový vývoj poškozené, k jehož úloze se znalec vyjádřil zejména v písemně podaném znaleckém

posudku.

Znalec se v řízení před soudem k výše uvedeným jednotlivostem vyjádřil zcela konkrétně. Jestliže se poškozená k bodu 1 obžaloby v rámci výpovědi z 28. 6. 2014 sama spontánně nezmínila o souloži, přestože v její dřívější výpovědi tato podstatná okolnost již zazněla a teprve na dotaz vyslýchajícího policisty, kdy nejdříve uvedla, že neví, k jakému dalšímu jednání by mělo dojít, a posléze vysvětlila, že zapomněla, označil za příčinu problém vytěsnění. Z pohledu znalce je časté, že děvčata jejího věku vytěsní z hlavy to, co se jim nelíbí a představuje to pro ně něco smutného. Jestliže je dotyčný následně s faktem konfrontován, spustí to teprve asociační řetězec a začne vypovídat. Znalec se také přímo vyjádřil k situaci, kdy k bodu 4 obžaloby poškozená jednak uvedla, že se na zem dostala v důsledku tlaku obžalovaného, kdy jí zatlačil na hrudník, avšak posléze již uváděla, že si ani nevybavuje, jak se vlastně na zemi ocitla, jednak uvedla v jednom případě, že jí obžalovaný stáhl plavky ke kolenům, v druhém případě, že jí odtáhl plavky bokem a pak došlo ke znásilnění. Podle znalce poškozená líčila své pocity, byla zmatená a ani pořádně nevěděla, jak se to stalo. Ona si dobrovolně na obžalovaného sedla a najednou se ocitla na zemi na zádech, aniž by věděla, jak se to stalo. Znalec označil jako nejpravděpodobnější úlekovou reakci, panická reakce na situaci detaily zastínila a vytlačila, takže je správně nevnímala. Určitou roli může hrát u děvčete jejího věku pochopitelně také stud, který jí brání o věcech mluvit.

Výpověď obžalovaného je proto nutné v tomto kontextu vnímat především jako jeho obranu. Přestože v jeho výpovědi nelze najít zásadní rozpory, nelze nevidět, že v řízení před soudem chyběly některé podstatné části jednání, které jím však byly již v rámci přípravného řízení jednou uvedeny a obžalovaný je v řízení před soudem sám neuvedl a připustil, že k jednání z jeho strany došlo, až poté, co mu byly příslušné pasáže předestřeny. Z následně učiněné výpovědi obžalovaného před soudem tak bylo patrné, že se snažil ukázat v lepším světle za cenu zamlčení některých částí jednání, které by mu mohly přitížit.

Výpověď poškozené je však podpořena nejen vyjádřením a odborným hodnocením znalce, ale skutkové závěry učiněné na základě její svědecké výpovědi potvrzují také vyjádření svědků, vedle xxxxxxxxxx, matky poškozené a matčina přítele xxxxxxxxxx především z řad vrstevníků poškozené. Svědek xxxxxxxxxxxx a svědkyně xxxxxxxxxxxxx uvedli, že se před nimi poškozená vyjádřila v tom smyslu, že šlo o znásilnění, také svědkyni xxxxxxxxxx se měla poškozená svěřit, že ji obžalovaný znásilnil. Naproti tomu svědkyně xxxxxxxxx a xxxxxxxxxx se vyjádřili v tom smyslu, že se jednalo spíše o sex dobrovolný.

Ačkoliv převažuje tvrzení, že poškozená výslovně mluvila před svědky o znásilnění, svědci nejsou v tomto směru jednotní. Je tak třeba jednak vnímat, zda svědci reprodukují tvrzení, která slyšeli přímo z úst poškozené, či zda jde o opakování toho, co zaslechli od třetích osob, jednak je třeba vzít v úvahu také možnost ovlivnění tím, co se o události nezávisle na tvrzení poškozené šířilo mezi lidmi v podobě sdělení již nepodložených, tak jak na to některé svědkyně z řad kamarádek poškozené poukazují. Svědecké výpovědi se také mohou vztahovat k pouze některým skutkům popsaným ve výroku rozhodnutí, aniž by svědci jednotlivé události byli schopni na základě toho, co slyšeli od poškozené, od sebe zpětně rozlišit. Stejně tak hraje svou roli také to, že poškozená nejdříve hovořila o pohlavním styku z její strany dobrovolném a až posléze se svěřovala s tím, že k němu došlo proti její vůli. K tomu, že došlo k zásadnímu vývoji ve vnímání událostí ze strany poškozené, se vyjádřil také znalec. Podle znalce s ohledem na psychiku poškozené, která se ráda trochu předvádí a vychloubá, došlo k tomu, že se nebránila dotekům, byla na ně dokonce zvědavá, ale pak se najednou stalo něco, s čím nepočítala. Na jedné straně se cítila mezi kamarádkami dospěle, na druhé straně došlo k něčemu, o neplánovala, co vlastně nechtěla. Stalo se něco, co kamarádky nezažily a pak jí došlo, že to takto být nemělo a že to nechtěla. Znalec tedy ze svého odborného pohledu hovoří o teprve postupném utvrzování se o vlastních pocitech a počáteční ambivalentnosti jejího postoje, který do určité míry vysvětluje odlišnost tvrzení adresovaných svědkům. Nicméně, co lze ze svědeckých výpovědí vzít za prokázané, je skutečnost, že k jednání jako takovému došlo. Ať již se jedná o jednání obžalovaného se svolením poškozené, nebo znásilnění popsané pod bodem 4 výroku, je třeba obě formy vnímat tak, že proběhly.

Pokud jde o charakteristiku jednání pod bodem 1 až 3 výroku tohoto rozhodnutí, trestného činu pohlavního zneužití ve smyslu § 187 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí ten, kdo vykoná soulož s dítětem mladším 15 let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije. Pohlavního zneužití se lze dopustit celou řadou forem, přičemž tou nejzávažnější je vykonání soulože v podobě spojení pohlavních orgánů muže a ženy, ke které došlo v případě jednání popsaného pod bodem 1 výroku. Soudní praxe vychází z toho, že postačí, došlo-li i jen k částečnému zasunutí pohlavního údu muže do ženského přirození, a přitom ani nemusí dojít k porušení panenské blány. V tomto směru je třeba zmínit lékařskou zprávu ze dne 4. 7. 2014 (č. l. 241) týkající se stavu panenské blány poškozené, ze které se podává, že vzhledem k prostupnosti panenské blány pro prst pohlavní styk nelze vyloučit. Z tohoto závěru lékařky však současně také vyplývá, že nelze vyloučit ani skutečnost, že k porušení panenské blány nedošlo. I přesto však je třeba situaci i v případě, že k porušení panenské blány nedošlo, z hlediska právního posouzení vnímat tak, že soulož již byla dokonána vniknutím pohlavního údu, byť částečným.

Co se týče bodů 2 a 3 výroku tohoto rozhodnutí, kdy se obžalovaný dopustil jednání pohlavním zneužitím provedeným jiným způsobem, pak soudní praxe chápe za jiný způsob pohlavního zneužití pouze intenzivnější zásahy do pohlavní sféry, nepůjde tedy například o jednorázové letmé doteky přes oděv, které nemohou naplnit formální znak jiného pohlavního zneužití. Bude se jednat například o orální pohlavní styk, ohmatávání ňader nebo pohlavních orgánů, či líbání přirození, které směřují k vzrušení pachatele. V případě obžalovaného byla objektivní stránka trestného činu pohlavního zneužití naplněna právě jednáním spočívajícím v osahávání prsou a pohlavních orgánů poškozené, jak se ve smyslu výpovědi poškozené také stalo. Tato trestná činnost pod body 2 a 3 byla na rozdíl od obžaloby kvalifikována jako dokonaná, přestože i ve výroku tohoto rozsudku je pojmenována nabídka obžalovaného, zda mu poškozená nechce pohlaví tzv. vykouřit, která by za jiných okolností samozřejmě mohla být chápána jako pokus trestného činu, pokud by k němu nedošlo, což nedošlo, nicméně s ohledem na dokonanou jinou formu pohlavního styku vnímá soud tuto trestnou činnost veskrze za dokonanou.

Podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku se trestného činu znásilnění dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, přičemž kvalifikovanou skutkovou podstatou podle § 185 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) jsou vedle jiných postižena jednání, kdy dojde k souloži, a dále je-li čin spáchán na dítěti mladším 15 let, jako je tomu v posuzovaném případě. S ohledem na formulaci skutkové podstaty trestného činu znásilnění je třeba, aby pachatel překonal užitím některé z forem násilného jednání odpor znásilňované osoby a k pohlavnímu styku došlo donucením. Existenci projevu nevůle má soud ze strany poškozené s ohledem na její výpověď za prokázaný. Poškozená měla o sexuálním sbližování s obžalovaným jiné představy. To, co uvedla svými slovy také poškozená, vyjádřil i znalec, obžalovaný se jí líbil a projevovala zájem o mazlení, líbání, osahávání, sexuální náznaky však vnímala jiným způsobem než obžalovaný. Hranici milostných a sexuálních aktivit spatřovala jinde než obžalovaný, vše, co se odehrávalo nad rámec líbání a mazlení již byla iniciativa obžalovaného, o kterou neměla zájem. Podstatné je, že její představy končily daleko před uskutečněním pohlavního styku, kdežto obžalovaný se mohl do jisté míry důvodně domnívat, že i v tomto případě dosáhne svého, a to zřejmě i s ohledem na jednání pod bodem 1, kdy k pohlavnímu styku došlo se souhlasem poškozené. Nicméně, jak vyplývá z výpovědi poškozené, jednání popsanému pod bodem 4 se bránila, dávala najevo, že s jednáním obžalovaného nesouhlasí a že soulož je proti její vůli. Poškozená konkrétně zmiňuje, že až když obžalovaný už viděl, že brečí, že křičí, že ho odstrkuje, teprve tehdy svého jednání zanechal, ale to už došlo asi k pěti vniknutím, která k naplnění skutkové podstaty znásilnění plně postačují, přestože opět ani v tomto případě k porušení panenské blány nedošlo.

Objektem trestného činu znásilnění podle § 185 trestního zákoníku je právo člověka na svobodném rozhodování o svém pohlavním životě. Předmětem útoku je kterýkoli člověk, přičemž nezávisí na věku osoby. Ovšem okolnost, že je trestný čin spáchán na osobě mladší 15 let, odůvodňuje použití vyšší trestní sazby, proto také není třeba, aby pachatel znal věk poškozené osoby s jistotou, ale postačí, že uvedenou okolnost vědět měl či mohl. Objektem trestného činu pohlavního zneužití podle § 187 trestního zákoníku je mravní a tělesný vývoj, ochrana se poskytuje všem osobám mladším 15 let před jakýmikoliv útoky na jejich pohlavní nedotknutelnost. Za dítě mladší 15 let se považuje osoba do dne předcházejícího jejím patnáctým narozeninám. Z hlediska objektivní stránky trestného činu pro naplnění formálních znaků není rozhodné, že k jednání došlo se souhlasem poškozené, ani případná citová náklonnost nevylučuje trestní odpovědnost, osoby mladší patnácti let jsou tak chráněny bez dalšího. V případě obou trestných činů bylo motivem jednání obžalovaného jeho sexuální uspokojení bez ohledu na věk poškozené a také nezávisle na její vůli.

Podle § 13 odst. 2 trestního zákoníku je k trestní odpovědnosti za trestný čin třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Trestný čin pohlavního

zneužití podle § 187 trestního zákoníku, stejně jako trestný čin znásilnění podle § 185 trestního zákoníku, je trestným činem úmyslným, přičemž podle § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, jednal-li pachatel v úmyslu přímém, jako je tomu v posuzovaném případě. Pokud jde o subjektivní stránku jednání obžalovaného, pak není pochyb o tom, že věděl o tom, že poškozená Xxxxx Xxxxxx v době, kdy se na ní dopouštěl jednání, dosud nedosáhla věku 15 let. Přestože v přípravném nevypovídal v tomto ohledu zcela určitě, v hlavním líčení zazněla tato skutečnost jednoznačně, a současně je vědomí obžalovaného stran věku poškozené v souladu s výpověďmi všech svědků, tedy i nebýt jeho doznání, měl by soud tuto okolnost za prokázanou. Subjektem výše popsaných trestných činů je pak obžalovaný sám, jakožto osoba splňující podmínku dovršení 15. roku věku v době spáchání trestného činu ve smyslu § 25 trestního zákoníku, a rovněž tak podmínku příčetnosti vyjádřenou v § 26 trestního zákoníku, když důvod pro jiné hodnocení osoby obžalovaného v průběhu trestního řízení nevyplynul. Objektivní stránka obou trestných činů byla rovněž naplněna, neboť jednání obžalovaného vyjádřené ve výroku rozsudku bylo plně ozřejměno, následek, k němuž jednání obžalovaného směřovalo, je výše popsán a příčinný vztah mezi jednáním a následkem, byl rovněž prokázán.

Podle § 116 trestního zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. S ohledem na uvedené je třeba v jednání pod body 1 až 3 výroku rozhodnutí spočívajícím v jednání kvalifikovaném jako pohlavní zneužití dle § 187 odst. 1 trestního zákoníku vidět naplnění podmínek pro pokračování v trestném činu. Jednáním uvedeným ve výroku tohoto rozsudku tak obžalovaný naplnil po subjektivní i objektivní stránce pod bodem 1 až 3 výroku veškeré zákonné znaky skutkové podstaty zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku a pod bodem 4 výroku zvlášť závažného zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku.

Při úvaze o stanovení druhu trestu a jeho výměry u obžalovaného přihlédl soud k ustanovení § 39 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku.

Obžalovaný xxxxxxxxxxxxxx není v evidenci přestupků veden jako pachatel přestupku a nebyl v minulosti soudně trestán. Pokud jde o trest, jímž byl obžalovaný ohrožen, jedná se v případě jednání popsaného pod body 1 až 3 výroku kvalifikovaného jako zločin pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1 trestního zákoníku o trestní sazbu ve výměře 1 až 8 let, v případě jednání pod bodem 4 kvalifikovaného jako zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku o trestní sazbu v rozmezí 5 až 12 let. Při ukládání úhrnného trestu, který je zde na místě za situace, kdy pachatel spáchal více trestných činů, bylo třeba vycházet z trestní sazby přísnější,

tedy 5 až 12 let. Současně má však soud zato, že v případě obžalovaného by použití trestní sazby odnětí svobody, tak jak je stanovena zákonem pro tento závažnější trestný čin, bylo vzhledem k okolnostem případu a k poměrům pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Proto v souladu s § 58 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku došlo ke snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, a to při respektování omezení daného

§ 58 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, na jehož základě nelze při snížení trestu odnětí svobody uložit

trest pod jeden rok, činí-li dolní hranice trestné sazby odnětí svobody alespoň pět let, jako je tomu v případě zvlášť závažného zločinu dle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Jedná se však o opatření svým charakterem mimořádné, které je vyhrazeno pouze pro zohlednění specifických okolností snižujících v konkrétním případě závažnost trestného činu užívané ve výjimečných situacích. Nejedná se tedy o pravidelný postup soudu a je třeba v každém jednotlivém případě zvážit, zda jde o opatření adekvátní. V posuzovaném případě vzal soud při uplatnění institutu

v úvahu jednak nepříliš velký věkový odstup poškozené a obžalovaného, kdy v době spáchání trestného činu bylo poškozené 14 let a obžalovanému 19, respektive 20 let, jednak skutečnost, že k sobě cítili oboustranné zalíbení, alespoň v době, kdy došlo k předmětným událostem. Nejenže se poškozená s obžalovaným dobře znali, ale pociťovali k sobě náklonnost a tato okolnost by za jiných okolností mohla vyústit také ve vzájemný vztah trvalejšího charakteru. Přestože později se okolnosti mohly v průběhu hlavního líčení změnit, lze odkázat také na vyjádření znalce, který jak v písemném znaleckém posudku, tak v rámci výslechu před soudem uvedl, že zamilovanost poškozené přetrvávala po poměrně dlouhou dobu a ani v době zpracování znaleckého posudku ji zcela neopustila. Dalším podstatným momentem je skutečnost, že první pohlavní styk byl ze strany poškozené dobrovolný, což mohlo obžalovaného motivovat k dalším snahám. V tomto směru je třeba také uvést, že sama poškozená se setkáním s obžalovaným nejen nebránila, vítala také projevy citové náklonnosti v podobě mazlení a líbání a celkově její chování a vystupování vůči obžalovanému v něm mohlo vzbudit dojem, že v sexuálních aktivitách s ní lze pokračovat a že má o něj po této stránce zájem. Určitou roli sehrála při tom skutečnost, že se poškozená chovala již jako starší zkušenější dívka, atraktivně se oblékala a ráda se předváděla před staršími chlapci provokativním chováním. V očích obžalovaného byla poškozená dospělou, pohlednou ženou, přestože ve skutečnosti nebyla připravena na zahájení sexuálního života, jistě ne takovým způsobem a za okolností, jak jednal obžalovaný. Poškozená tak svým způsobem dávala obžalovanému naději, že se jejich setkání budou vyvíjet pro něj žádoucím směrem, aniž by však věděl, jaké představy měla o jejich sbližování poškozená. Její hranice obžalovaný však nedokázal dodržet, zvlášť když se jednalo o otázku několika vteřin či minut, než stačila dát zjevně najevo, že jedná proti její vůli, nejde-li již pouze o líbání a mazlení. Na druhou stranu pokud pak došlo v každém jednotlivém případě k tomu, že obžalovaný svého jednání po určité chvíli sám zanechal, jednalo se o ukončení jednání z jeho strany. Pokud poškozená dala najevo svůj nesouhlas, dále již v jednání do okamžiku svého uspokojení nepokračoval, byť v posledním případě reagoval již na odpor poškozené opožděně. Nicméně i přesto ve všech případech došlo k jednání, které naplnilo skutkovou podstatu uvedených trestných činů, včetně trestného činu znásilnění, obžalovaný sice svého počínání po chvíli zanechal, aniž by dosáhl svého, ale předtím již vykonal část jednání proti vůli poškozené.

Vedle okolností spáchaných trestných činů vzal soud v úvahu také poměry pachatele, který je netrestaný, má stálé zaměstnání, a v jehož případě lze vzít v úvahu také jeho věk blízký věku mladistvých v době spáchání trestného činu, byť již na samotné hranici této možnosti. Obžalovaný má také vážnou snahu zaplatit nemajetkovou újmu, alespoň dle svého vyjádření. Všechny výše uvedené okolnosti umožnily z pohledu soudu uplatnit mimořádné snížení trestu, a to na trest odnětí svobody v délce trvání 3 let za současného podmíněného odložení výkonu trestu odnětí svobody, přičemž byly vzaty v úvahu polehčující okolnosti ve smyslu ustanovení § 41 písm. o)trestního zákoníku, tedy že obžalovaný vedl před spácháním trestu řádný život a dále dle § 41 písm. f)trestního zákoníku, že je obžalovaný blízký věku mladistvých. Ovšem současně soud vyhodnotil takéexistenci přitěžujících okolností, a to dle § 42 písm. a) trestního zákoníku, že přistoupil k trestnémujednání po předchozím uvážení, dle § 42 písm. m) trestního zákoníku, že pokračoval v trestné činnostipo delší dobu, a současně dle § 42 písm. n) trestního zákoníku, že spáchal více trestných činů.S ohledem na tyto skutečnosti byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobuv délce 4 roků, tedy při horní hranici délky zkušební doby. V souladu s návrhem státní zástupkyně, bylsoučasně nad obžalovaným uložen po dobu trvání zkušební doby dohled probačního úředníka.

Stran uplatněného nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy byla obžalovanémustanovena povinnost k náhradě nemajetkové újmy ve výši 20.000 Kč. S ohledem na skutečnost, žesoud je při uložení povinnosti obžalovanému nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu vázán návrhem poškozené osoby a nemůže jít nad rámec toho, co bylo požadováno, jeví se soudu tato částka jako minimum k odčinění následků s ohledem na charakter trestných činů a újmu, která poškozené v jejich důsledku vznikla. Nemajetková újma byla poškozené způsobena trestnými činy pohlavního zneužití a znásilnění podle § 187 a § 185 trestního zákoníku, které spáchal obžalovaný, přičemž příčinná souvislost mezi trestnými činy a vznikem újmy byla provedeným dokazováním dostatečně prokázána.Došlo k porušení svobody rozhodování v pohlavních vztazích a narušení zdravého vývoje dítěte mladšího patnácti let. Jak z výpovědi poškozené, tak z výpovědi znalce vyplynulo, že sexuální život xxxxxxx byl zahájen předčasně, odlišným způsobem, než si představovala a za okolností, kdy v jednom z případů byla nucena strpět vykonání soulože přes svůj odpor. V ostatních případech, kdy byly skutky spáchány jako pokračující trestný čin pohlavního zneužití, byl narušen její mravní a tělesný vývoj v době, kdy ještě nedosáhla věku patnácti let. Byla tak zasažena osobnostní práva poškozené ve smyslu § 81 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv, v daném případě zejména důstojnost ve smyslu § 81 odst. 2 občanského zákoníku. Jestliže tedy soud uložil obžalovanému povinnost k náhradě nemajetkové újmy, učinil tak s odkazem na úpravu práva na ochranu osobnosti v občanském zákoníku, přičemž v souladu s § 82 odst. 1 občanského zákoníku tohoto předpisu má ten, jehož osobnost byla dotčena, právo domáhat se, aby byl odstraněn následek neoprávněného zásahu. Podle § 2951 odst. 2 občanského zákoníku se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním.

Aby však podmínka v podobě povinnosti zaplatit poškozené nemajetkovou újmu nezůstala pouze ve formální rovině, bylo obžalovanému podle § 82 odst. 2 trestního zákoníku také přímo uloženo, aby podle svých sil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, odčinil. V průběhu zkušební doby bude tato skutečnost relevantním způsobem zohledněna a bude mimo jiné zjišťováno, zda došlo k úhradě částky ve výši 20.000 Kč. Pokud by k úhradě částky ze strany obžalovaného nedošlo, může být také tato skutečnost důvodem pro přeměnu trestu v nepodmíněný.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení jeho opisu, a to k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost ve výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.

Odvolání musí být do osmi dnů od doručení opisu rozsudku také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i z části, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.

Krajský soud v Brně

dne 8. září 2015

JUDr. Miloš Žďárský, v. r.

předseda senátu

Číslo jednací: 4 T 5/2016 - 277

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení konaném dne 20. 5. 2016 v Plzni v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Přemysla Špicara a přísedících Aleny Rážové a Mgr. Daniela Továrnického, t a k t o: 

obžalovaný 

xxxxxxxxxxx

nar. XXX, skladník, trvale bytem XXX, 

je vinen, že

dne 4. 10. 2015 v době kolem 05:20 hodin v Plzni, v prostoru křižovatky ulic Masarykova a V Homolkách přistoupil k poškozené xxxxxxxXXX, a v úmyslu se na ní sexuálně uspokojit jí s rozepnutým poklopcem a obnaženým penisem řekl, že se mu líbí a že by ji chtěl, a když ho xxxxxxxx odmítla, chytil ji za rukáv bundy, odtáhl ji za roh do ulice V Homolkách před výlohu obchodu, natlačil ji zády na výlohu, rozepnul jí pásek na kalhotách, až jí kalhoty spadly ke kolenům, následně ji začal osahávat přes oblečení na prsou a přestože se mu poškozená snažila bránit tím, že ho odstrkovala a křičela „pomoc“, po dobu několika minut se snažil stáhnout jí i punčocháče a spodní kalhotky, což se mu pro odpor poškozené nepovedlo, říkal jí při tom, že to vydrží a jaký by to s ním bylo krásný, že by mu to stačilo mezi půlky, a nabízel jí, že za styk zaplatí, dále xxxxxxx kousl do pravé tváře, čímž jí způsobil krvavé poranění, k uskutečnění pohlavního styku ale nedošlo, neboť ho od poškozené odtrhla náhodná kolemjdoucí, poté z místa utekl; v důsledku tohoto jednání se u poškozené xxxxxxxx posléze rozvinula posttraumatická stresová porucha s úzkostnými stavy, která se u ní projevuje pocity strachu, úzkostí, neustálými obavami o život a špatným spánkem a která ji na běžném životě omezovala od přesně nezjištěného dne nejméně po dobu 2 měsíců a trvá do současné doby, 

t e d y 

dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu spočívajícího v tom, že jiného násilím donutí k pohlavnímu styku, čin spáchá souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, a to v úmyslu trestný čin spáchat, k dokonání trestného činu nedošlo, přičemž takovým činem způsobil těžkou újmu na zdraví, 

čímž spáchal 

pokus zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku 

a za to se odsuzuje 

podle § 185 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 5 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání t ř í (3) roků. 

Podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá. 

Podle § 82 odst. 1 trestního zákoníku se zkušební doba stanoví v trvání pěti (5) roků za současného stanovení dohledu podle § 84 trestního zákoníku. 

Podle § 48 odst. 4 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá, aby se ve zkušební době podmíněného odsouzení zdržel požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek.

O d ů v o d n ě n í 

Dne 21. 3. 2016 byla ke zdejšímu krajskému soudu jako věcně a místně příslušnému podána obžaloba na xxxxxx pro pokus zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. V rámci konaného dokazování u hlavního líčení byl vyslechnut obžalovaný, svědkyně xxxxx, znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. R. Podle § 211 odst. 1 tr. ř. byly přečteny protokoly o výslechu svědků – poškozené xxxxx, xxxxxxxx., xxxxxxxxxx a xxxxxxxxx. Za souhlasu stran byl přečten znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie (týkající se osoby obžalovaného). Dále byly podle § 213 odst. 1, event. odst. 2) tr. ř. stranám předloženy k nahlédnutí, a nebo přečteny, další listinné důkazy. Návrhy na doplnění dokazování nebyly vzneseny.

Obž. xxxxxxxxx v přípravném řízení vypověděl, že podrobnosti si pro opilost nepamatuje. Vypověděl, že dne 3.10.2015 byl od 19:30 hod. v hospodách. Postupně vypil dvě malá piva, láhev portského 0,5 l s kamarádem, 3-4 piva 11°, další piva, panáky colu s rumem, 4-5 panáků tvrdého alkoholu. Už si ty události předtím nepamatuje, byl hodně opilý. Z toho incidentu si pamatuje, že obtěžoval nějakou ženu, že na ni sahal rukama a použil asi i nějakou sílu. Snad ji přirazil i na sklo nebo výlohu, potom si pamatuje, že ho někdo okřikl, pak se pamatuje na pocit jako „Co dělám?“ a odešel domů. Probudil se někdy po obědě nebo nějak tak. Když viděl to video na internetu, tak si ho vybavil a přišel se nahlásit na policii. Kam té paní sahal, si nepamatuje. V době incidentu měl na sobě džíny, mikinu, slabou bundu. Neví, proč to udělal, jako kdyby mu přeskočilo. Vůbec neví, jak se to mohlo stát, lituje toho.

U hlavního líčení mimo jiné vypověděl, že tenkrát byl Pilsnerfest a s kamarády popíjeli, tam byli zhruba do půlnoci a potom šli do klubu 21 a pak si to přestávám pamatovat, už ani nevím jak jsem se dostal zpět ke svému bydlišti. Když se doma probudil, tak si vybavil, že nejspíš měl ráno nějaký konflikt, ale vůbec si nevybavil co. Nepamatuje se na to, nedokáže si to vysvětlit, myslí si, že musel použít nějakou drogu nevědomě. Když se později viděl na kamerovém záznamu, šel se přihlásit na policii. Svého jednání lituje. 

Za souhlasu stran byl u hlavního líčení přečten znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie. Ze závěrů znalce k osobě obžalovaného plyne, že obžalovaný netrpí a ani v době činu netrpěl duševní chorobou. Sexuální deviace u něj nebyla zjištěna. Nenese ani znaky poruchy osobnosti. V době činu byl ve stavu středně těžké opilosti. Vzhledem k opilosti mohlo dojít k nepodstatnému snížení rozpoznávacích schopností až k podstatnému snížení schopností ovládacích. Do stavu středně těžké opilosti se ale přivedl sám, zcela dobrovolně znalý účinků alkoholu na sebe a své jednání. Závislost na alkoholu prokázána nebyla, o patickou opilost se nejednalo. Na inkriminovanou událost, byť útržkovitě, si pamatuje. Z hlediska medicínského není pobyt posuzovaného na svobodě zvýšeně nebezpečný, znalec nenavrhuje žádná léčebná opatření. 

Obžalovaný k závěrům znaleckého posudku neměl připomínky. 

Poškozená xxxxxxx vypověděla, že dne 4.10.2015 vystoupila v 05:19 hod. z autobusu na zastávce IV.poliklinika, šla na zastávku autobusu č. 30 směrem na Slovany, na zastávce nikdo nestál. U obchodu s květinami MILT se najednou zjevila postava mladíka. Koukal na ni, najednou šel směrem k ní. Předtím ležel na jednom z mramorových soklů u vchodu do květinářství. Jak šel k ní, tak si všimla, že má rozepnutý poklopec a přirození venku, myslí, že to přirození neměl úplně ztopořené. Přišel k ní a řekl, že by ji chtěl. Ona řekla, že zájem nemá, aby si našel mladší. On říkal, že se mu líbí. Pak začal boj. Chytil ji za rukáv bundy a odtáhl ji za roh ulice, ona se mu bránila. On ji chytil za rukáv bundy a odtáhl ji za roh do vedlejší ulice. Ona do něj strkala, odstrkovala ho od sebe a snažila se ho udeřit igelitkou. Odtáhl ji do ulice Na Homolkách za rukáv bundy. Snažila se mu bránit, ale měl větší sílu než ona. Za rohem ji pak opřel o výlohu obchodu, snažil se jí dostat do kalhot, ona se celou dobu bránila. Pak se mu podařilo rozepnout jí pásek na kalhotách, jí spadly kalhoty ke kotníkům. Měla na sobě ještě tlusté punčocháče a spodní kalhotky, ty punčocháče se mu už ale stáhnout nepodařilo, snažil se o to celých 15 minut, co se s ním prala. Snažil se ji osahávat na celém těle, přes oblečení jí sáhnul na prsa. Pořád při tom něco mumlal, ale nerozuměla mu. Držel ji přimáčknutou na výloze, ona dvakrát úplně nemohla dýchat. On jí řekl „To vydržíš“ a nepustil ji. Celou dobu křičela o pomoc, aby ji nechal být. On jí vykládal, jaký by to s ním bylo krásný. Říkal, že by mu to stačilo třeba mezi půlky a takové věci. Asi 5 minut před koncem jí kousl do pravé tváře, neví proč. Okolo šla její kamarádka xxxxx, ona zakřičela pomoc, xxxxxxxx hned přišla, strhla ho z ní. On potom nic neříkal, v klidu odešel ulicí V Homolkách směrem k sídlišti. Rozhodla se, že to oznámí až po práci. Myslí, že mu bylo okolo 20 let, byl snědší pleti, měl tmavé vlasy, nakrátko ostříhané. Cítila, že něco pil. Moc opilý jí ale nepřišel, protože se nepotácel, ani neměl setřelou řeč, když mluvil. Neví, zda u toho držel své přirození v ruce a dělal s ním pohyby. Nabízel jí, že jí za ten styk zaplatí. Šlo mu rozhodně o soulož. Kromě kousnutí na tváři měla zhmožděniny na obou palcích rukou, palce měla červené a nateklé, nemohla je vůbec ohnout, měla to od toho, jak se bránila. Byla z toho všeho hodně v šoku, od té doby vidí na ulici v každém chlapovi násilníka. Bojí se, občas nemůže spát, je hodně roztržitá. Dohodla se, že využije nabídku psychologické pomoci. Výpověď poškozené byla u hlavního líčení přečtena podle § 211 odst. 1 tr. ř. 

Obžalovaný k výpovědi svědkyně znovu uvedl, že toho lituje a připomínky k výpovědi neměl žádné. 

Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie na pošk.xxxxxxx, který byl rovněž vypracován v přípravném řízení, vyplývá, že poškozená byla znalkyní vyšetřena dne 3.12.2015 a byla u ní zjištěna posttraumatická stresová porucha, která se rozvinula jako následek prožitého traumatu při přepadení dne 4.10.2015. Porucha se u ní projevila potížemi psychickými i tělesnými. Jde o váhový úbytek, úzkostné stavy, strach z cestování a pohyb po ulici, znovuvybavování si traumatické události pravidelně v místě, kudy musí pravidelně cestovat, či provokované setkáním, pohledem muže připomínajícího mladíka, který ji napadl. Vyžaduje doprovod další dospělé osoby, při nemožnosti této jistoty má psychosomatické potíže centrované na zažívací trakt, nucení na stolici, svírání v oblasti břicha, bušení srdce, dušnost, vše s doprovodem úzkostí, strachem. Má zvýšenou nervozitu, poruchy koncentrace, zvýšené pocity hněvu, mrzutou náladu, ztrátu pozitivních emocí, tendenci silně se izolovat. Tyto příznaky významně snižují kvalitu života posuzované. K otázce trvalých následků je možno se vyjádřit až po dvou letech trvání či léčby. Znalkyně doporučuje, aby při soudním jednání nebyla poškozená vyslýchána v přítomnosti obžalovaného, hrozí zhoršení zdravotního stavu. 

Ke znaleckému posudku byl vyžádán dodatek, z posudku je zřejmé, že znalkyně poškozenou znovu vyšetřila dne 11.2.2016 a i v této době, po uplynutí dvou měsíců od předchozího vyšetření, poškozená nadále trpí posttraumatickou stresovou poruchou a pokračuje v jejím léčení antidepresivy. 

Znalkyně byla vyslechnuta u hlavního líčení, přičemž setrvala na svých závěrech. Nad rámec těchto závěrů uvedla, že poškozená za ty dva měsíce, co užívala větší dávku antidepresiv (a viděla jsem jí v té polovině února 2016), tak došlo výraznému zlepšení jejího stavu, zcela odezněly ty denní sny, ty děsivé vzpomínky na tu událost, ale přetrvávaly ty potíže vegetativní tělesné a ta symptomatika úzkostná a depresivní na testovém vyšetření vyšla pouze středně těžká, takže je prognosticky naděje na vyléčení. 

Obžalovaný neměl k závěrům znalce připomínky. 

Svědkyně xxxxxxx vypověděla, že šla na autobus v 05:48 hodin na zastávku IV. Poliklinika na Masarykově třídě. Přešla přes ulici směrem ke květinářství MILT, uslyšela volání „Pomoc! X.!“. Uviděla, že tam je paní xxxxx s nějakým mužem, paní xxxxxxxx byla opřená o zeď, držel ji tam přimáčknutou nějaký muž. Chytla toho muže za ramena a odtrhla ho od paní xxxxxxx, pak ho ještě zezadu bouchala pěstičkama do zad. Říkala mu: „Co si to dovolujete na moji kamarádku?!“ a že zavolá policii. On na to vůbec nic neřekl, byl úplně potichu, jen se otočil doleva a odešel tou krátkou ulicí směrem k bytovému domu. Paní xxxxxxx se potom už sama postavila, ona si tam stála na džínech, které měla úplně spadlé na zemi. Měla také ještě na sobě černé teplé punčocháče. Teprve v autobusu si všimla, že má na pravé tváři kousanec. 

K důkazu bylo provedeno přehrání záznamu z bezpečnostní kamery (z nedaleké prodejny tabáku – viz protokol o vydání věci sepsaný dne 5.10.2015 s xxxxxxxx). Vyhodnocením kamerového záznamu bylo zjištěno, že v čase 04:16 hod. hod. přichází ke stojící ženě muž, žena ho odstrkuje, muž ji přitom chytá za její igelitovou tašku, natlačí ji na prodejnu, poté po odstrkování ustupuje. Posléze k ní znovu přistupuje na zastávce trolejbusu, kam žena poodešla. V čase 04:17 muž vytlačil ženu mimo záběry kamery. Čas je dle obsluhy na kameře oproti reálnému času zpožděn o 1 hodinu a 7 minut. Jako pachatele poznali na videozáznamu obžalovaného svědci xxxxxx a xxxxxxxxx(viz výpovědi těchto svědků). 

Svědek xxxxxxxx. uvedl, že někdy v říjnu 2015 se díval na internetu na článek o pokusu znásilnění seniorky v Plzni na Doubravce. Prohlédl si připojené video z autobusové zastávky u polikliniky na Doubravce, byl tam nějaký mladík, který strkal do starší paní, bylo i vidět, že má přirození venku. Ihned poznal, že mladík na záznamu je xxxxxxx. Poznal ho podle obličeje. Hned potom zavolal na číslo 158, kde uvedl, o koho se na nahrávce jedná. 

Svědkyně xxxxxxx  uvedla, že její přítel xxxxxx jí pustil video, kde byl záznam, jak nějaký muž běhá na trolejbusové zastávce v Plzni na Doubravce, u polikliniky, s penisem venku a napadá tam nějakou starší paní. Podle pohybů, fyzických propozic a obličeje poznala, že ten muž na záznamu  je xxx. Přítel řekl, že si to také myslí. 

Svědek xxxxx vypověděl, že večer z 03.10.2015 na 04.10.2015 před půlnocí se na Pilsner Festu potkal s xxxxx, pak byli v klubu 21 v Plzni, odtud odcházeli okolo 5 hodiny ráno. Na Pilsner Festu spolu měli každý jedno velké pivo, pak v 21 pili asi stejně, mohl tedy vypít asi také tak pět panáků rumu, nějaké pivo. xxxxx byl také dost opilý. Nepřišlo mu, že by během toho večera byl xxxxx. úplně mimo, neměli problém se domluvit. Šli potom každý na jinou zastávku; kam jel xxxxxxxx, to neví. 

Obžalovaný k výpovědím svědků neměl připomínky. 

Z lékařské zprávy ze dne 5.10.2015 je zřejmé, že na pravé tváři měla poškozená otisk po kousnutí, bez zarudnutí a výraznějšího otoku. Z následně opatřeného odborného vyjádření vyplývá, že zranění na pravé tváři mohlo vzniknout kousnutím do tváře, tímto zraněním nebyla poškozená omezena na běžném způsobu života. 

Z protokolu o ohledání místa činu ze dne 4.10.2015 plyne, že byla zajištěna pachová stopa z mramorové desky u domu na křižovatce ulic Masarykova a V Homolkách, kde měl pachatel ležet. Z poranění poškozené na pravé tváři byl vzat biologický stěr. Poranění poškozené na tváři je patrné i na pořízené fotodokumentaci. Zajištěné stopy byly podrobeny expertizám. Odborným vyjádřením z metody pachové identifikace byla prokázána shoda mezi pachovou stopou z místa činu (resp. z mramorové desky poblíž místa činu) a pachovým vzorkem xxxxxxxxx Ze znaleckého posudku z genetiky vyplývá, že z biologické stopy z místa činu byl stanoven úplný smíšený DNA profil, majoritní složka se shoduje s DNA profilem xxxxxxxxx, v minoritní složce nelze vyloučit přítomnost DNA profilu z bukálního stěru obžalovaného xxxxxxxx. 

Právní kvalifikace 

Zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 tr. zákoníku se dopustí ten, 

(1) Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, 

(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 

a) souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, 

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, 

c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví. 

Obžalovaný je z trestné činnosti usvědčován především výpovědí poškozené, částečně výpověďmi svědků xxxxxxxxxxxxxx, a v neposlední řadě i svým doznáním. Věrohodnost výpovědí svědků, kterou obžalovaný nezpochybnil, je pak podpořena rovněž záznamem z bezpečnostní kamery. Obžalovaný na svoji obhajobu neuvedl nic, co by jej mohlo zbavit trestní odpovědnosti. Dle závěrů znalce z odvětví psychiatrie a sexuologie je obžalovaný plně zodpovědný za své jednání, i když jeho ovládací schopnosti byly podstatně snížené v důsledku požitého alkoholu. Znalec ale upozorňuje, že obžalovaný se do stavu středně těžké opilosti přivedl dobrovolně a sám, znalý účinků alkoholu na sebe a své jednání. Pokud jde o výpověď obžalovaného u hlavního líčení, že mu snad mohl někdo hodit do pití nějakou drogu, tomuto tvrzení soud neuvěřil, neboť obžalovaným o svém podezření dříve vůbec nehovořil a jak plyne např. z výpovědi svědka xxxx, který kritického dne byl ve společnosti obžalovaného, a společně odcházeli domu, nepřišlo mu, že by xxxxx(obžalovaný) byl úplně mimo, neměli problém se domluvit. I poškozená vypověděla, že jí ten muž moc opilý nepřišel, protože se nepotácel, ani neměl setřelou řeč, když mluvil. Také svědkyně xxxxxx vypověděla, že obžalovaný když odcházel od nich, šel klidným krokem. 

Jednání obž. xxxxxxx bylo kvalifikováno jako pokus zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, neboť obžalovaný použil proti poškozené násilí, když ji proti její vůli silou odtáhl, držel a tlačil na zeď, přičemž toto násilí zjevně směřovalo k překonání odporu poškozené za účelem vykonání pohlavního styku s ní. To je zřejmé z toho, že jí stáhl kalhoty, osahával na prsou, měl obnažený pohlavní úd, poškozené říkal, že se mu líbí a nabízel jí (zjevně za možný pohlavní styk) peníze. Tento pohlavní styk měl mít formu soulože či minimálně srovnatelného styku se souloží, neboť obžalovaný poškozené sundal kalhoty a snažil se jí svléci prádlo, které měla pod kalhotami a které jí zakrývalo přirození, a během jednání řekl, že by mu to stačilo i mezi půlky, což by bylo jednáním srovnatelným se souloží. Toto jednání zůstalo nedokonané ve fázi pokusu, neboť obžalovaný byl vyrušen další osobou a musel jednání zanechat. 

Bylo prokázáno (znaleckým posudkem z odvětví psychiatrie), že obžalovaný svým jednáním způsobil u poškozené vznik posttraumatické stresové poruchy, tedy těžké újmy na zdraví, čímž došlo k naplnění kvalifikačního znaku uvedeného v § 185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Tato duševní porucha zásadním způsobem snižovala po dobu nejméně 2 měsíců kvalitu jejího života, neboť byla spojena s tím, že se jí neustále vracely vzpomínky na událost, prožívala pocity strachu, úzkosti, měla i tělesné potíže. Jde tedy o takovou poruchu, na kterou je nutno považovat za těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Ve vztahu k tomuto těžšímu následku je možno dovodit zavinění obžalovaného minimálně ve formě nevědomé nedbalosti, neboť obžalovanému muselo být zřejmé, že jeho násilné jednání vzbudí v poškozené strach a že pro ni bude velmi traumatizující, takže měl počítat s tím, že může zanechat závažné následky na její psychice. 

Z uvedených důvodů byl uznán vinným ve smyslu podané obžaloby. 

K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že nebyl v místě bydliště projednáván pro přestupek. Zaměstnavatel, společnost XXX, ho jako zaměstnance hodnotí pozitivně. Dosud nebyl soudně potrestán. 

Obžalovanému polehčovalo, že dosud vedl řádný život, nebyl soudně potrestán a k jednání se v podstatě doznal, čímž napomohl při objasňování své trestné činnosti. Přitěžující okolnosti soud nezjistil, i když v této souvislosti soud nemohl přehlédnout věk poškozené. 

Pokud jde o ukládaný trest odnětí svobody, zde soud pečlivě zvažoval, zda uložit příslušný trest odnětí svobody v rámci zákonného rozpětí § 185 odst. 3) tr. zákoníku, tedy od 5 do 12 roků, nebo zda jsou zde dány zákonné podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku. 

Státní zástupce ve své závěrečné řeči v podstatě navrhl různé alternativy. Poukázal jako na přitěžující okolnost věk poškozené, na polehčující okolnost doznání, že se sám oznámil na policii, dosud vedeného řádného života a soudní beztrestnost. Navrhl uložení trestu odnětí svobody při spodní hranici zákonné trestní sazby, případně, aby s ohledem na fázi dokonání činu byl výsledný trest snížen za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku, ne však na méně než tři roky se zařazením k výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dozorem. Navrhl rovněž i možnost podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Obhájce obžalovaného navrhl uložení trestu odnětí svobody pod spodní hranicí zákonné trestní sazby, jako trestu podmíněného s přihlédnutím k jeho postoji k projednávané věci a projevené lítosti. 

Po zvážení všech zákonných hledisek rozhodných pro účel trestu a výměru trestu, s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, osobně obžalovaného, k tomu, že se k jednání v podstatě doznal a své protiprávní jednání oznámil orgánům policie, čímž nepochybně napomohl při objasňování své trestné činnosti. V neposlední řadě přihlédl i k tomu, že podle znalkyně z odvětví psychiatrie došlo u poškozené k výraznému zlepšení jejího stavu. Soud tak dospěl k závěru, že je možné snížit ukládaný trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, a to v trvání 3 roků. 

V podstatě ze stejných důvodů bylo rozhodnuto, že uložený trest je trestem podmíněným, přičemž zkušební doba byla stanovena v nejvyšší možné výměře, a to v trvání 5 roků. Soud zároveň k zajištění bezproblémového chodu této zkušební doby a k tomu, aby se obžalovaný vyvaroval případného dalšího protiprávního jednání, stanovil u obžalovaného dohled probačního úředníka a dále i omezení v tom směru, aby se ve zkušební době podmíněného odsouzení zdržel požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek. 

P o u č e n í : 

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Plzni. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v Praze. Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to i v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Všechny shoda uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházející rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvolání napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům je omezena, může za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce. 

Ve prospěch mladistvého obžalovaného může i proti jeho vůli podat odvolání i orgán pověření péčí o mládež, kterému lhůta k podání opravného prostředku běží samostatně. 

Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Poškozený, kterému byl přiznán nárok na náhradu škody, může žádat, aby byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody. Žádost se podává u Krajského soudu v Plzni. 

V Plzni dne 20.5.2016 

JUDr. Přemysl Špicar 

předseda senátu, v.r. 

Za správnost vyhotovení: 

Jana Zemenová

Spisová značka: 1 T 81/2015 - 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 9, rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Alexandra Rudého a přísedících Kateřiny Spurné a ing. Karla Poukara, v hlavním líčení konaném dne     9. 12.  2015,

t a k t o :

Obžalovaný

xxxxxxx ,

nar. XXXX v Doněcké oblasti, Ukrajina, občan Ukrajiny, v ČR trvale bytem xxxxxxxx.,

j e    v i n e n ,  ž e

v přesněji nezjištěné době od 04.00 hodin do 05.00 hodin dne 14. 3. 2015, v Xxxxxx, v pokoji, nacházejícím se ve druhém podlaží rodinného domu, užívaném obviněným xxxxxx., kam dobrovolně poškozená 2. vešla a posadila se na postel,  a to poté, co před tím společně s obviněným a s xxxxxxx ve společenské místnosti rodinného domu, nacházející se v prvém podlaží, sledovala televizi, kdy poškozená při sledování televize zároveň i popíjela alkohol, využil obviněný své fyzické převahy nad poškozenou a proti  vůli poškozené   na ni lehl, zvedl jí sukni, z jedné nohy jí stáhl  legíny a zároveň jí stáhl i spodní kalhotky, kdy přestože jej poškozená opakovaně vyzývala,  aby zanechal dalšího jednání, aby to nedělal,  uklidnil se a vzpamatoval se, obviněný ve svém jednání vůči poškozené dále pokračoval, přičemž jí vyhrnul halenku směrem nahoru, hladil poškozenou rukama na hrudi  a líbal na prsou, při tom na poškozené ležel, kdy jí jednou rukou  držel obě   ruce za hlavou a druhou rukou jí osahával po celém těle, čemuž se poškozená snažila bránit, nicméně obviněný jí silou   roztáhl nohy od sebe a do pochvy jí strčil prsty, a to přestože  poškozená neustále obviněnému   opakovala,  aby svého jednání zanechal,  a tímto jednáním  způsobil obviněný xxxxx  poškozené  xxxxxx zranění v podobě krevního výronu na pravé polovině krku, krevní výrony na pravé horní polovině hrudníku včetně přilehlé části pravého prsu, krevní výrony na levé polovině hrudníku nad horním kvadrantem levého prsu zevně, krevní výrony na přední a vnitřní ploše pravého stehna ve větším rozsahu, nepravidelné krevní výrony na vnitřní ploše střední třetiny levého stehna a  krevní výron nad dolním úhlem pravé lopatky krajiny zad a dále zhmoždění v oblasti vchodu poševního, kdy tato poranění nedosahují intenzity ublížení na zdraví a ze soudně lékařského hlediska lze předmětná povrchní poranění hodnotit jako uškození na těle, 

t e d y:   jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal jiným pohlavním stykem  

               provedeným způsobem srovnatelným se souloží.  

č í m ž    s p á c h a l 

zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a)  tr. zákoníku,

z a     t o   s e   o d s u z u j e

podle §  185  odst. 2 tr. zákoníku  k trestu odnětí svobody v trvání  2 roků.

Podle §  81  odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na  zkušební dobu v trvání 3 roků.

Podle §  228  odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen zaplatit poškozené   xxxxxx nar. XXXX, náhradu nemajetkové újmy  v částce  30.000,- Kč 

Podle §  229 odst. 2  tr. řádu se poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. 

O d ů v o d n ě n í  

Důkazy provedenými v hlavním líčení byl zjištěn tento skutkový děj.

V průběhu  večera a noci z 13. 3.  2015 na 14. 3.  2015 byla poškozená xxxxxxxxxxx ve společnosti obžalovaného xxxxxxxxxxxx a xxxxxxxxxxxxxx a zpočátku i dalších jejich přátel, přičemž společně navštívili několik restauračních zařízení. Vyjma obžalovaného, který v průběhu noci řídil svůj automobil, všichni, včetně poškozené, pili i alkoholické nápoje.  V časných ranních hodinách odjela poškozená společně se svědkem xxxxxxxxx a obžalovaným do jeho bydliště v xxxxxxxxxxxx.  Všichni tři mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní se zdržovali v místnosti v přízemí domu, přičemž v oddělené části domu byla  matka  obžalovaného xxxxxxxxxxxx, která však do styku s výše zmíněnými osobami nepřišla, pouze  viděla, že   do domu společně s jejím synem a jeho přítelem vešla i nějaká žena, o níž se domnívala, že je to tehdejší přítelkyně obžalovaného.  Místnost v dolní části domu opustila v jednu chvíli poškozená, když odešla do prvního poschodí, kde, jak jí bylo sděleno obžalovaným, je toaleta, kterou použila. Záhy po jejím odchodu odešel do prvního poschodí i obžalovaný, který  poté, co  poškozená opustila toaletu a prohlížela si  pokoj jeho sestry, přičemž si sedla na postel, využil své fyzické převahy, lehl si na poškozenou, zvedl ji sukni, stáhl spodní prádlo a přesto, že poškozená se jeho jednání bránila a opakovaně ho vyzývala, aby svého jednání zanechal, obnažil ji v horní části těla, kde ji osahával a líbal, zejména  na prsou. Poté, když stále na poškozené ležel, držel jí obě ruce za hlavou  svou jednou rukou a druhou jí osahával i v dolní části těla, posléze jí roztáhl nohy a do pochvy ji strčil prsty, kterými pohyboval. Protože se poškozená jeho jednání stále bránila, po chvíli jej zanechal a odnesl  ji do místnosti v přízemí domu, kde v té době byl  svědek  xxxxxxxxxxxxx. Jednáním obžalovaného poškozená utrpěla zranění v podobě krevního výronu na pravé polovině krku, krevní výrony na pravé horní polovině hrudníku, včetně části pravého prsu, krevní výrony na levé polovině hrudníku a levém prsu, krevní výrony na přední vnitřní ploše pravého stehna ve větším rozsahu, nepravidelné krevní výrony na vnitřní ploše střední třetiny levého stehna a krevní výron nad dolním úhlem pravé lopatky a dále zhmoždění v oblasti vchodu poševního, přičemž  tato zranění nedosáhla intenzity ublížení na zdraví a lze je  ze soudně lékařského hlediska  hodnotit jako  uškození na těle.  Okolo 05.00 hod.  po incidentu poškozená žádala obžalovaného, aby jí odvezl domů, což tento odmítal, proto poškozená rozčílená opustila dům, přičemž po chvíli ji následoval svědek xxxxxxxxxxxx, který ji upozornil, že jde na opačnou stranu než jít měla, aby mohla odjet městskou hromadnou dopravou směrem  do míst, odkud by dále mohla odjet do svého bydliště.  Poškozená po určité době nastoupila do autobusu městské hromadné dopravy, avšak mezi tím telefonicky žádala své přátele, aby pro ni přijeli a pomohli ji dostat se domů.  Domů ji pak  v ranních hodinách odvezl svědek xxxxxxxxxx společně s její přítelkyní xxxxxxxxxxxxx. Po návratu domů zjistila poškozená, že má stopu od krve na svých spodních kalhotkách  a že má tělo pokryto  mnohočetnými zhmožděninami a modřinami. Tomuto zjištění byla přítomna svědkyně xxxxxxxxxxxxx a společně pořídili fotografie těla poškozené, na kterých byla poranění poškozené zachycena. Ve večerních hodinách  14. 3.  2015 poté, co  poškozená hovořila telefonicky, v případě některých i osobně, se svými přáteli, se rozhodla ve společnosti xxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxxxx, a muže jménem xxxx navštívit příslušné oddělení Policie ČR a znásilnění oznámit. Svědek  xxxxxxxx pak pomáhal policistům zadokumentovat prvotní úkony, zejména místo, kde  ke znásilnění poškozené došlo. 

Obžalovaný xxxxxxxx jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení  opakovaně popřel, že by se  vůči poškozené dopustil jakéhokoli násilného jednání. Připustil, že v noci  z 13. na 14. 3.  2015 se pohyboval ve společnosti  poškozené a společně s ní a svědkem xxxxxxxxxxxx odjeli  v časných ranních hodinách okolo 04:00 hod. do jeho bydliště v xxxxxxxxxx. Uvedl dále,  že všichni tři společně v domě strávili  asi hodinu, přičemž  se dívali na televizi a poškozená se svědkem  popíjeli alkohol.  Poškozená v jednu chvíli chtěla použít toaletu, ptala se ho, kde je toaleta v domě umístěna, on jí sdělil, že je možno navštívil toaletu v přízemí domu, kde se  všichni pohybovali, ale když se poškozená dožadovala vzdálenější toalety, řekl jí, že je možno použít i toaletu v prvním poschodí a tuto jí ukázal. Vrátil se pak opět do přízemní místnosti. Po chvíli se rozhodl, že se půjde do prvního poschodí převléknout a tam se setkal s poškozenou, která si prohlížela pokoj, který obývá jeho sestra.  Prohlížela si zařízení pokoje, které se jí líbilo, přičemž hovořila něco v tom smyslu, že by chtěla takový pokojíček a že by tam chtěla zůstat.  On jí však řekl, že sestra nemá ráda, když je někdo v jejím pokoji a vyzval ji, aby společně odešli do spodní části domu. Protože poškozená nechtěla opustit horní pokoj, uchopil ji, položil si ji na rameno a odnesl ji dolů. Ona se domu nebránila, ale různě ho lechtala  a říkala něco v tom smyslu, aby se spolu vrátili do pokojíčku. V tomto pokojíčku  strávili společně celkem asi 5 až 7 minut, aniž by mezi nimi došlo k jakémukoli tělesnému kontaktu.  Po návratu do přízemní místnosti si opět sedli k televizi a on posléze usnul.  Poškozená se ho snažila vzbudit a žádala jej, aby jí odvezl domů. Bylo to v době, kdy již bylo světlo. On jí sdělil, že  auto patří rodičům a že  v ranních hodinách už je nemůže používat. Byl velmi ospalý a nemohl ani vstát. Předpokládal, že po odmítnutí odvézt poškozenou, tato použije  k jízdě domů městskou hromadnou dopravu, tedy autobus a později metro. Pak usnul a vzbudil se až v odpoledních hodinách téhož dne.  O tom, že  má mít nějaký problém se dozvěděl až po svém probuzení od svědka xxxxxxxxxxxx, volal poškozenou, tato s ním však odmítla mluvit.  Pokud jí poslal omluvu SMS zprávou, omlouval se pouze za to, že ji neodvezl a snažil se zjistit, co proti němu poškozená má. Veškerá další komunikace, o kterou se s poškozenou snažil prostřednictvím mobilního telefonu a SMS zpráv, pak se týkala pouze jeho snahy zjistit, co proti němu poškozená má a omluvit se za to, že ji ráno po probdělé noci neodvezl domů. Jakýkoli tělesný kontakt mezi ním a poškozenou, který by směřoval do jejich intimních míst, opakovaně popřel. 

Obhajoba obžalovaného tak, jak byla popsána, je vyvrácena a obžalovaný je  usvědčován opakovanou svědeckou výpovědí  poškozené xxxxxxxxxxxxxx, ve spojení se závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, přičemž  těmto důkazům svědčí i převážná většina svědeckých výpovědí osob, které byly slyšeny jak v řízení před podáním obžaloby, tak i v hlavním líčení před soudem.  Věrohodnosti svědeckých výpovědí poškozené svědčí konečně i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, který byl k osobě poškozené zpracován v řízení před podáním obžaloby a za splnění zákonných podmínek přečten u hlavního líčení před soudem. 

Poškozená xxxxxxxxxxx podrobně vypověděla o incidentu, ke kterému došlo mezi ní a obžalovaným v časných ranních hodinách 14. 3.  2015 v pokoji v 1. patře domu rodiny obžalovaného xxxxxxx, uvedla, že až do její návštěvy toalety v 1. patře domu nedošlo mezi ní a   obžalovaným k žádnému incidentu, ale ani  k žádným intimním projevům. Celou noc trávila ve společnosti  obžalovaného, ale  i svědka xxxxxxxxxx a zpočátku i dalších rusky hovořících přátel, přičemž všichni byli v kamarádském vztahu.  Připustila, že v průběhu noci pila nějaký alkohol, avšak v žádném případě se nepřivedla do podnapilého stavu.  Podle jejího názoru v podnapilém stavu nebyl ani nikdo další. Přijala pozvání  obžalovaného xxxxxxxxx do domu v xxxxxxxxxx s tím, že stráví ještě další čas v kamarádském prostředí, přičemž předpokládala, že ji posléze  obžalovaný, který je do domu dovezl svým autem, tímto autem odveze i do jejího bydliště.  Toaletu v 1. poschodí navštívila proto, že její umístění lépe vyhovovalo než umístění toalety v přízemí domu, hned vedle místnosti, kde se zdržovali společně s obžalovaným svědkem xxxxxxxxxx. Nic netušíc, opustila toaletu a když si prohlížela s ní sousedící pokojík, přistoupil k ní  obžalovaný, s nímž posléze seděla i na posteli. Obžalovaný pak  si na ni lehl, počal ji osahávat po celém těle, přičemž tomuto jeho jednání se aktivně bránila a žádala obžalovaného, aby jej zanechal. Obžalovaný však  její žádosti neakceptoval, silou jí uvedl do stavu, kdy ležela na posteli, obžalovaný ji jednou rukou uchopil za její ruce, které silou držel nad její hlavou, svlékl ji, a to jak  v horní části těla, tak potom  i v její dolní části, osahával ji na intimních místech a jeho jednání vyvrcholilo tím, že své prsty zasunul do pochvy. Tomuto jednání se již nebyla schopna bránit, avšak sám obžalovaný po nějaké chvíli jej zanechal. Co bylo důvodem změny jeho jednání, neví.  Po incidentu žádala obžalovaného velmi rozčíleně o to, aby jí odvezl domů, což  obžalovaný odmítl a zřejmě usnul. Svědek  xxxxxxx sice nebyl přítomen jednání obžalovaného vůči ní v horní místnosti domu, ale podle jejího názoru musel slyšet, že k něčemu mezi obžalovaným a jí došlo. V každém případě se tento svědek  po jejím návratu do místnosti, kde se zdržoval,  o tom od ní dozvěděl, věděl i o tom, že obžalovaný jí odmítá odvézt domů. Tomu odpovídá i jeho reakce poté, co poškozená opustila dům obžalovaného, kdy za ní vyšel ven a ukázal ji cestu k autobusu městské hromadné dopravy ve správném směru. Poškozená   pak podrobně popsala  i další průběh dne až do  rozhodnutí oznámit věc Policii ČR, k němuž došlo po její poradě s přáteli a jejímž důvodem byla i skutečnost, že jednáním obžalovaného utrpěla rozsáhlé pohmožděniny celého těla, včetně zhmoždění v oblasti poševního vchodu.  K těmto zraněním dále  poškozená uvedla, že ji vážněji a po delší dobu neomezovala v normálním způsobu života a  plně se zhojila. Utrpěla však jednáním obžalovaného psychickou a  morální újmu. Ke svému duševnímu stavu uvedla, že musela navštívit po znásilnění  psychologa, neboť cítila psychické problémy, tyto návštěvy byly opakované, jednalo se o tři až čtyři sezení s psychologem, léky však nebrala.  Tento stav se poté zlepšil, cítí se  normálně, pouze je  jí nepříjemné o věci hovořit.  V současné době se již  nikde neléčí.  

Soud  při hodnocení věrohodnosti výpovědi poškozené xxxxxxxxxxxxxxxx přihlížel i k závěrům znaleckého posudku, zpracovaném o jejím duševním stavu, z něhož vyplývá mimo jiné, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by mohly svědčit čemukoli, co by snižovalo věrohodnost poškozené. Znalec nezjistil, že by měla poškozená sklon ke zkreslování skutečností souvisících se sexuálním napadením její osoby, či měla sklony ke konfabulaci. Její obecná věrohodnost byla dle názoru znalce plně zachována. 

Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetika, je patrno,  že z poševního výtěru – stopy č. 1 se nepodařilo stanovit relevantní profil DNA, který by byl využitelný k individuální identifikaci konkrétní osoby. Dámské spodní kalhotky – stopa č. 2 jsou znečištěny běžným používáním, především na spodní straně přední části v oblasti přirození byl zjištěn  bělavý a tmavě červenohnědý materiál. Tmavé drobné skvrny se nacházejí také nahoře v oblasti gumy, ve kterých byla prokázána lidská krev.  Přítomnost lidské krve a malého množství lidských slin byla také v poševním sekretu dalších skvrn na kalhotkách .Lidský ejakulát nebyl prokázán. Ze tří stěrů zajištěných z předložených dámských spodních kalhotek byly stanoveny identické profily DNA, odpovídající jedné a téže osobě ženského pohlaví. Ze dvou stěrů zajištěných na spodní straně přední větší části, v oblasti přirození předložených dámských kalhotek byly dále stanoveny identické Y-haplotypy odpovídající jedné osobě mužského pohlaví. Ze srovnávacího vzorku- bukálního stěru obžalovaného xxxxxxxxx byla stanoven profil DNA a Y-haplotyp odpovídající jedné osobě mužského pohlaví. Z předloženého srovnávacího vzorku – bukálního stěru poškozené, byl stanoven profil DNA odpovídající jediné osobě ženského pohlaví.  Vzájemným porovnáním vzájemných profilů DNA a Y-haplotypů lze konstatovat shodu, a to profil DNA poškozené s profily stanoveným i ze tří stěrů, zajištěných z dámských kalhotek, pravděpodobnost uvedené shody přesahuje statistickou hranici stanovenou jako minimum pro průkaz individuální identifikace a dále shodu Y-haplotypu z předloženého bukálního stěru obžalovaného  s Y-haplotypy stanovenými ze dvou stěrů z předložených kalhotek.  Vzhledem k charakteru dědičnosti Y chromozomů nemá shoda  Y-haplotypů  hodnotu individuální identifikace. Shodný Y-haplotyp mohou nést všichni příbuzní  této osoby v patriální linii. 

Soud hodnotil výše uvedené závěry, vyplývající  ze zmíněného odborného vyjádření, přičemž přihlédl i k tomu, že z úředního záznamu Policie ČR, který je založen ve spise, je patrno, že poškozená se nikdy nesetkala s otcem či dědečkem obžalovaného xxxxxxxxxxxx, stejně tak se nesetkala s matkou tohoto obžalovaného.  Dospěl v rámci tohoto hodnocení k závěru, že zjištěné skutečnosti svědčí výpovědi poškozené, že k jednání obžalovaného vůči její osobě, které spočívalo ve styku obžalovaného s intimními částmi těla poškozené, došlo a svědčí tedy  i vině obžalovaného. 

V řízení před podáním obžaloby byl přibrán znalec k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví  soudní lékařství, který  písemně vyhotovil znalecký posudek a jeho závěry  stvrdil u hlavního líčení.  Z těchto závěrů vyplývá,  že na těle poškozené byly zjištěna a popsána poranění, podrobně popsaná ve výroku tohoto rozsudku.  Dne 14. 3.  2015 popsané krevní výrony byly tzv. čerstvého charakteru, krevní výrony popsané dne 17. 3.  2015 byly ve stádiu hojení, jednalo se o odbarvující se krevní výrony, které mohly dobře vzniknout dne 14. 3.  2015. Gynekologickým vyšetřením ze dne 15. 3.  2015 bylo zjištěno a popsáno zhmoždění v oblasti vchodu poševního a pohmatové bolestivosti v oblasti hráze. Povrchní poranění kůže, krevní výrony podle závěru znaleckého posudku lze ze soudně lékařského hlediska vysvětlit mechanismem opakovaného přímého tupého násilí malé, až středně velké intenzity, které působilo proti uvedeným tělním krajinám, např.  po zmáčknutí, mačkání, tlačení proti odporu, silném líbání, slabém úderu a podobně. Popsané gynekologické poranění lze dobře vysvětlit např. opakovaným působením tupého násilí větší intenzity proti uvedené tělní krajině poškozené, například násilným zasunutím dvou a více prstů do vchodu poševního. Uvedené mechanismy dle názoru znalce odpovídají faktům uváděným  ve výpovědích  poškozenou xxxxxxxxxx. Povrchní poranění kůže ani zhmoždění poševního vchodu nezanechají  trvalé poúrazové následky.  Znalec konečně uzavřel, že  poškozená utrpěla lehká zranění, která se obvykle hojí do jednoho týdne a nevyžadují pracovní neschopnost.  Pravděpodobná doba léčení uvedených zranění obvykle nepřesáhne dobu jednoho týdne.  Znalec ze soudně lékařského hlediska hodnotil zranění poškozené pouze jako uškození na těle.  

Soud zhodnotil závěry znaleckého posudku a dospěl i v tomto případě k závěru, který svědčí věrohodnosti výpovědi  poškozené a lze je  hodnotit tak, že vyvrací obhajobu obžalovaného v tom smyslu, že k jakémukoli fyzickému kontaktu mezi ním a poškozenou kritické noci nedošlo.  

Jak již bylo výše zmíněno, obhajoba obžalovaného je vyvrácena a obžalovaný je usvědčován i svědeckými výpověďmi  svědků, kteří byli slyšeni před podáním obžaloby i u hlavního líčení, a to xxxxxxxx, xxxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxx  a xxxxxxxxxx.  Všichni tito svědci sice  uvedli, že incidentu, ke kterému mělo dojít mezi obžalovaným a poškozenou kritické noci ze 13. 3. na 14. 3.  2015, přítomni nebyli, avšak následně  po tomto incidentu dne 14. 3.  2015 v průběhu dne se od poškozené dozvěděli skutečnosti, které ona též uvedla ve svých výpovědích, tedy, že v domě obžalovaného v časných ranních hodinách obžalovaným byla znásilněna.  Všichni zmínění svědci se  také s poškozenou 14. 3.  2015 sešli a svědkyně xxxxxxxxx i xxxxxxxxx měly možnost  vidět na vlastní oči jak a kde byla poškozená následkem jednání obžalovaného poraněna.  Svědkyně xxxxxxxxxxx a  spolupůsobila  při pořizování  fotodokumentace zranění poškozené. Všichni zmínění svědci též potvrdili, že poškozená byla jednáním obžalovaného traumatizována. 

Soud zhodnotil výše uvedené a soudem řádně provedené důkazy a dospěl k závěru, že není důvodu svědecké výpovědi mít za nevěrohodné a že tyto, byť nepřímo, svědčí společně s dalšími výše zmíněnými důkazy vině obžalovaného.  

Pokud jde o svědecké výpovědi  xxxxxxxx a  xxxxxxxxxxxx, stejně tak  jako  xxxxxxxxx, je třeba uvést, že ani tito svědci nebyli incidentu mezi obžalovaným a poškozenou přítomni přímo, pokud pak jde o věrohodnost těchto výpovědí, je značně ovlivněna příbuzenským, či přátelským vztahem  těchto svědků k obžalovanému. Matka obžalovaného sice byla  v kritické době přítomna v druhé části domu  jejich rodiny a pokud neměla povědomost o tom, co se v části domu, kde byli společně  kritického dne  obžalovaný, poškozená a svědek xxxxxxxxxxxxxx a, dělo, jak sama uvedla, je to pravděpodobné, ale obhajobě obžalovaného  to nesvědčí. Této obhajobě nesvědčí ani   výpověď   xxxxxxxxxxxx, která byla slyšena k návrhu obhajoby a pouze  je z ní možno  vzít na vědomí, že jde o osobu žijící s obžalovaným  ve společné domácnosti, která s ním v současné době čeká dítě.  Konečně pokud jde o výpověď  svědka xxxxxxxxxxxxxx, tuto má soud  za značně nevěrohodnou. Tento svědek totiž uvedl pouze to, že ač byl přítomen poblíž incidentu mezi obžalovaným a poškozenou v kritické době, nic neslyšel a nic neviděl. Byť se soud může domnívat, že tomu tak není, což také činí, nelze skutečnosti, které opakovaně tento svědek uvedl, hodnotit ani ve prospěch obhajoby obžalovaného ani ve prospěch či neprospěch výpovědi poškozené. Soud má tedy tuto  výpověď  z hlediska skutkových zjištění za zcela bezcennou. 

Již v přípravném řízení  byl přibrán znalec k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie  o duševním stavu  obžalovaného  xxxxx.  Znalec nezjistil, že by obžalovaný trpěl duševní chorobou či podobně závažnou duševní poruchou, a to jak v době páchání trestné činnosti, tak i v době současné. Nezjistil ani jakoukoli škodlivou závislost.  Neprokázal konečně ani poruchu sexuální preference. Jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly a jsou plně zachovány, není potřeba  ukládat jakékoli ochranné léčení.

Soud zhodnotil závěry znaleckého posudku a dospěl k závěru, že  obžalovaný byl v kritické době a je i v době současné  za své jednání plně trestně odpovědný.

Vzhledem ke všem provedeným důkazům má soud za bezpečně prokázané, že k incidentu tak, jak byl  výše popsán mezi  obžalovaným a poškozenou došlo, že se obžalovaný dopustil jednání, kterým  naplnil skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu znásilnění podle ustanovení §  185  odst. 1, odst. 2, písm. a) tr. zákoníku. Bylo totiž prokázáno, že násilím poškozenou donutil  k pohlavnímu styku, čin spáchal  jiným pohlavním stykem, provedený způsobem srovnatelným se souloží a byl takto také právem uznán vinným.  

Při úvaze o druhu  a výši  trestu soud předně vycházel  z hodnocení osoby obžalovaného. Tento je osobou dosud netrestanou, jak vyplývá z opisu rejstříku trestů i z listinných důkazů ve spise založených a za  jeho dosavadní pobyt na území České republiky jeho způsob života lze hodnotit kladně.  V této souvislosti  soud přihlédl, byť obžalovaný trestnou činnost nedoznal,  k jeho povědomosti o tom, že  vůči poškozené jednal  v rozporu jak s etickými, tak i trestně právními normami a svého jednání i do jisté míry lituje, což vyplývá z korespondence mezi ním a poškozenou, která je  založena ve spise. Oproti uvedeným skutečnostem  musel soud přihlédnout k typové škodlivosti trestného činu, jehož se  obžalovaný dopustil, ale i ke způsobu, kterým se jí dopustil, neboť bylo zjištěno, že obžalovaný jednal vůči  poškozené velmi hrubým způsobem a jeho jednání zanechalo viditelné poranění poškozené, ale i určitou újmu na její psychice. Po zvážení  skutečností svědčících ve prospěch  obžalovaného, i v jeho neprospěch, soud uložil sice trest odnětí svobody na dolní hranici zákonné trestní sazby ustanovení §  185  odst. 2 tr. zákoníku, avšak trest podmíněně odložený na dlouhou, tříletou zkušební lhůtu. Soud má zato,  že uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím a vzhledem k dlouhé zkušební lhůtě je též způsobilý splnil účel trestu.  

Poškozená se prostřednictvím svého zmocněnce včas a řádně připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody  - nemajetkové újmy, která jí byla jednáním obžalovaného způsobena, a to  částkou 100.000,- Kč.  Výše požadované náhrady, jak bylo výše uvedeno, byla  poškozenou stanovena částkou 100.000,- Kč, aniž by výše tohoto nároku byla blíže odůvodněna. 

Soud  má zato, že z výsledků provedeného dokazování lze dovodit, že poškozená utrpěla újmu jednáním obžalovaného, a to újmu spočívající v určitém narušení psychiky poškozené, trvající po dobu  ne zanedbatelnou.  Ze závěrů  znaleckého posudku o duševním stavu poškozené xxxxxxxxxxxx, který byl vypracován  v řízení před podáním obžaloby a jako důkaz proveden  u hlavního líčení, vyplývá, že  z psychologického hlediska se vyskytly známky traumatického prožívání následků trestné činnosti poškozenou, a to v období skutku, ale i po něm.  Znalecký posudek konstatuje peritraumatickou disociaci (stav šoku, emoční rozpojení v průběhu události, ztrátu paměti na některé detaily skutku), nastala u ní emoční labilita, somatické potíže, poruchy spánku, pocity nejistoty, bezradnosti, pláč a sebeobviňování.  Převažujícím ochranným mechanismem je vytěsnění a racionalizace. Aktuálně, v době zpracování znaleckého posudku, byla poškozená ve fázi zotavování, s příznivou prognózou se s událostí vnitřně vyrovnat.  K tomu má dobrý  potenciál. V současné době se sama subjektivně traumatizována necítí. Závěry znaleckého posudku jsou potvrzovány i dalším zjištěním, že  jak sama poškozená uvedla, po události musela vyhledat odbornou pomoc, a to pomoc psychologa, kterého opakovaně navštívila a účastnila se psychologických sezení.  U hlavního líčení poškozená uvedla, že v současné době větší  zátěž na svou psychiku nepociťuje.  

Soud zhodnotil výše uvedené skutečnosti a dospěl k závěru, že k újmě, jejíž náhradu poškozená požaduje, došlo, avšak ne v takové míře, aby  mohl být akceptován uplatněný nárok ve výši 100.000,- Kč.  Soud  i s přihlédnutím  ke konstantní judikatuře a obecné povědomosti  o obvyklém finančním ohodnocení nemajetkové újmy, akceptované soudy, dospěl k závěru, že přiměřeným nárokem na náhradu nemajetkové újmy je nárok ve výši 30.000,- Kč. Bylo proto rozhodnuto uložit obžalovanému povinnost do této výše škodu, spočívající  v nemajetkové újmě poškozené uhradit, a to podle §  228  odst.  1  tr. řádu, se zbytkem svého nároku na náhradu škody pak byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.  Soud je  přesvědčen o tom,  že další dokazování v tomto směru by bylo již nad rámec trestního řízení. 

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat do 8/osmi/ dnů od doručení jeho opisu odvolání u zdejšího soudu. Odvolání může podat obžalovaný a v jeho prospěch osoby uvedené v § 247 odst. 2 tr. řádu, a to pro nesprávnost jakéhokoli výroku, který se ho přímo dotýká. Pro nesprávnost kteréhokoli výroku  může podat odvolání státní zástupce. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Právo odvolání má i poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, ale pouze proti výroku o náhradě škody nebo proto, že takový výrok učiněn nebyl. Odvolání podané včas a osobou oprávněnou má odkladný účinek. O odvolání by rozhodoval Městský soud v Praze. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Odvolání nemohou s úspěchem podat osoby, které se tohoto práva výslovně vzdaly.

    V Praze dne   9. 12.  2015 

JUDr. Alexandr  Rudý, v.r. předseda senátu 

4T 19/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v hlavním líčení konaném dne 25. května 2016 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Markové a přísedících Ing. Dany Nehasilové a Věry Clarové
t a k t o :

obžalovaný

xxxxxxx.,

nar. xxx, bytem xxx, zdržuje se na adrese xxx,

j e  v i n e n ,  ž e

1.

V blíže neurčený den roku 2011 v Praze xxx., nezjištěného čísla přistoupil obžalovaný k poškozené xxxxxx., nar. xxx, která v tuto chvíli byla na posteli se slovy, ať je ticho a ať nekřičí, že jinak neuvidí své sourozence, dal ji ruce za záda a spoutal nezjištěným předmětem, poté použil provaz, který ji omotal kolem krku a druhý konec přivázal na kliku okna, tím se poškozená začala dusit a žádala obžalovaného, aby ji provaz povolil, přičemž on reagoval slovy, že jde k sousedům pro cigaretu a pokud bude křičet, tak ji zabije, poté, když ji sundal provaz stažený kolem krku, obžalovaný po ní požadoval, aby ho sexuálně uspokojila, takže si lehl na postel za ní a třel svůj penis o její hýždě, v situaci, kdy poškozená žádala, aby ji uvolnil, že potřebuje na toaletu na velkou stranu, ji obžalovaný odvedl do kuchyně, kde vzal hrnec a přikázal ji, aby vykonala stolici do hrnce, což poškozená nejprve odmítala, ale později ze strachu ho poslechla, následně ji obžalovaný přikázal, aby stolici snědla, což poškozená odmítla, takže obžalovaný vzal nůž, na jehož špičku dal část stolice a se slovy "sežer to" ji nůž přiložil k ústům, což poškozená nejprve odmítala udělat, ale vzhledem k výhrůžkám obžalovaného tak později učinila, obžalovaný odvedl poškozenou zpět na postel, kde si opět lehl za její záda a třel si penis o její hýždě a přitom přes odpor poškozené ji strkal prsty do pochvy a análního otvoru, následně jí rozvázal ruce a vyzval jí, aby ho uspokojila rukou a orálně, poškozená ze strachu třela penis obžalovaného a poté na jeho pokyn ho počala orálně uspokojovat až do jeho vyvrcholení, přičemž při popsaném jednání, zejména škrcením, jí způsobil drobná zranění, ale poškozená lékařskou pomoc nevyhledala a později byla na základě popsaného jednání u poškozené zjištěna posttraumatická stresová porucha,

tedy: jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy donutil k pohlavnímu styku jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a tímto činem způsobil těžkou újmu na zdraví

2.

dne 15. 2. 2015 v době od 7.30 hod. do 12.30 hod. v Praze xxx ve společném bytě přistoupil obžalovaný k poškozené xxxxxx., která seděla na židli, chytil ji silně pod krkem a v tomto sevření ji odvedl do ložnice, kde ji povalil zády na postel, klekl si na ni, jednou rukou ji držel pod krkem a druhou rukou sevřenou v pěst jí dával údery do obličeje, poté ji odvedl do dětského pokoje, kde ji při chůzi držel pod krkem, škrtil ji a upozorňoval ji, že nesmí křičet a přes její odpor, když ho prosila, aby zanechal svého jednání, aby to neviděly jejich společné děti, ji dovedl do dětského pokoje, kde ji povalil na postel a to tak, že zaujímali polohu, kdy on ležel zády ke zdi a poškozená byla natočena zády k němu, přitom jí jednou rukou držel ruce za zády, třel se penisem o její hýždě a prsty druhé ruky ji přes její nesouhlas násilně strkal do pochvy a análního otvoru, když v tomto jednání ustal, sdělil poškozené, že jí sváže izolepou, poškozenou uchopil pod krkem a odvedl ji do komory, přičemž poškozená jej prosila, aby to nedělal, že udělá všechno, co chce, jen proto, aby ji nesvazoval, aby to neviděly děti, obžalovaný dále jednou rukou držel poškozenou pod krkem a druhou rukou hledal izolepu, čehož poškozená využila a rozbila o rám dveří skleničku a střep ze skleničky použila vůči obžalovanému, bodla ho do nohy, na což obžalovaný reagoval tak, že ji strhl na zem v předsíni a v situaci, když ležela na zádech, sedl si obkročmo na její nohy a počal ji opět rdousit rukama, a to intenzivněji než dříve, takže se nemohla nadechnout, dusila se, až na chvíli ztratila vědomí a na svoji obranu opět použila střep, takže obžalovaného bodla do nohy a řízla do břicha, na to ji přestal škrtit, postavil ji, šel do komory pro izolační pásku, opět ji chytil pod krkem a odvedl do ložnice, kde ji povalil obličejem na matraci, přitom jí jednou rukou držel ruce za zády a druhou rukou ji zezadu tlačil hlavu na matraci, takže poškozené bylo znemožněno dýchat, poté ji odvedl do obývacího pokoje, kde ji položil na dvoulůžko tak, že poškozená ležela na boku zády k obžalovanému, načež vzal notebook a prohlížel si webové stránky se sexuální tématikou, přičemž v tuto chvíli již měla poškozená od obžalovaného izolační páskou spoutané ruce za zády, v tomto okamžiku obžalovaný opět třel penis o hýždě poškozené a vsouval prsty do pochvy a do jejího análního otvoru, přikládal svetr poškozené na ústa až do úst a druhou část svetru ji ovázal kolem hlavy, poškozená si jazykem svetr z úst sundala, načež jí obžalovaný rozvázal ruce a požadoval, aby ho uspokojila masturbací rukou, což poškozená dělala, aniž by došlo k ejakulaci, v průběhu škrcení nemohla poškozená dýchat, cítila tlak v očích a ztratila vědomi, takže obžalovaný jí způsobil lehké poraněni obočí a oka, hematom levého spánku a krku a zejména toto jednání prohloubilo posttraumatickou stresovou poruchu, která vznikla postupně jako důsledek útoku obžalovaného a soužití s nim,

tedy: jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy donutil k pohlavnímu styku jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a tímto činem způsobil těžkou újmu na zdraví,

čímž spáchal

ad. 1) zločin znásilněni podle ustanovení § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, ad. 2) zločin znásilnění podle ustanovení § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku.

a odsuzuje se

podle § 185 odst. 3 trestního zákoníku, za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.

Podle 8 81 odst. 1, § 82 odst. 1 a 8 84 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu 5 (pěti) let, za současného vyslovení dohledu.

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obžalovaný povinen nahradit poškozené xxxxxx., nar. XXX, bytem xxx, škodu ve výši 71 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 150.000 Kč.

Odůvodnění

Po provedení všech důkazů a jejich hodnocení dospěl soud ke shora popsaným skutkovým závěrům. Obžalovaný xxxxxx. spolu s poškozenou od roku 2010 žili ve společné domácnosti střídavě v Praze a na Moravě, zde převážně v Kyjově. V roce 2012 a 2013 se jim narodily dvě děti. Jak vyplynulo z výpovědi obžalovaného, poškozené a svědků, jejich soužiti bylo provázeno četnými hádkami i ataky, u obžalovaného vyvolaných vlivem alkoholu. Bylo zjištěno, že v blíže neurčený den roku 2011 v Praze xxx a dne 15. 2. 2015 v době od 7.30 hod. do 12.30 hod. v Praze xxx, jednal obžalovaný shora popsaným způsobem vůči poškozené, u níž se v důsledku jeho jednání vyvinula posttraumatická stresová porucha.

Obžalovaný xxxxxxxx v přípravném řízení i v hlavním líčení první skutek obžaloby popřel. Uvedl, že pouze poškozenou v roce 2011 napadl po návratu z diskotéky, nadával ji, že je kurva, a to proto, že na diskotéce koketovala s ,,kluky". Doznal, že ji škrtil rukama, které jí přiložil zezadu na krk a stiskl a takto ji držel asi minutu a udeřil ji pěstmi. Odmítl znásilnění i tvrzení, že poškozenou nutil jíst výkaly a že ji svazoval ruce za zády. Posléze se jí omluvil, ale poškozená mu začala vyhrožovat, že bude v rodině říkat, že ji znásilnil a svazoval. Ke skutku 2) obžalovaný v přípravném řízení uvedl, že v ranních hodinách dne 15. 2. 2015 se začali s poškozenou hádat, poškozená mu vyhrožovala, že jeho matce řekne, že je zfetovaný. Chytil ji pod krkem, odvedl do ložnice a tam jí dvakrát udeřil pěsti do obličeje. Poté ji vzal za ruku, kterou ji držel za zády, a takto společně šli do dětského pokoje, poškozená šla vedle něho. Leželi spolu na posteli, on se poškozené omlouval a vysvětlovat jí, že nechtěl, aby řekla jeho matce, že je ,,sjetej“. Poškozená mu ukazovala ránu na obličeji u levého oka, které začalo otékat, měla natrhlé obočí. Odešel do koupelny pro ručník a udělal ji obklad. Obžalovaný dále vypověděl, že poškozená ležela, on si lehl k ní, začal ji hladit na zádech a rukách, omlouval se a masíroval ji. Poškozená byla k němu otočená zády a ležela na boku. Další situaci obžalovaný popsal tak, že poškozené řekl, aby šli do obýváku, poškozená šla vedle něho a on ji držel rukou pod krkem. V tu chvíli poškozená rozbila skleničku a střepem ho začala bodat do pravého stehna. On ji začal oběma rukama škrtit pod krkem, pak vzal jednou rukou izolepu a druhou rukou poškozenou stále škrtil. Poškozenou odvedl do ložnice, kde ji povalil na postel, dal její ruce za záda a omotal je izolepou. Potom šel pro ručník a umyvadlo, aby mohl ošetřit rány na noze. Poškozenou, která měla stále spoutané ruce, odvedl do obýváku, kam přinesl nádobu s vodou a začal čistit poškozené rány, přičemž se domlouvali, že budou oba potřebovat lékařské ošetření. On vzal notebook a začal pouštět videa se sexuální tematikou. Obžalovaný dále uvedl, že poškozenou hladil asi hodinu po celém těle. Doznal, že ji hladil nejen na přirození, ale také na análním otvoru a prsou a asi pětkrát zasunul prst do její pochvy. Poškozená se k němu otočila a začala se s ním líbat. Dle výpovědi obžalovaného se nebránila jeho jednání, ani verbálně. Poté co se líbali, sundal jí pásku ze zápěstí, poškozená se k němu otočila a začala mu dlaněmi hladit přirození. Přitom byli oba nazí. Do pokoje přišly děti, tak jim pustil na počítači pohádky a sebe i poškozenou přikryl, aby je neviděly děti. Obžalovaný vypověděl, že neměl erekci, proto se poškozená ji snažila dosáhnout ústy. Bylo 11:30 hod. a oni se s poškozenou začali domlouvat na ošetření ran. On začal uklízet krev na chodbě a WC, stáhl si rány obvazy, čehož poškozená využila k tomu, že zavolala jeho otčíma a později policii.

V další výpovědi v přípravném řízení, po propuštění z vazby, obžalovaný uvedl, že s poškozenou komunikuje velmi sporadicky prostřednictvím skypu a především o dětech.

U hlavního líčení obžalovaný doplnil svou výpověď z přípravného řízení o některá tvrzení. Setrval na tom, že k prvnímu skutku obžaloby nedošlo, došlo pouze k potyčce, ale ne k tomu, co vypovídala  xxxx. Ke skutku druhému uvedl, že poškozenou k sexuálnímu styku nenutil ani pod pohrůžkou, naopak ona ho chtěla orálně uspokojit ve chvíli, když už byl v obývacím pokoji pobodaný a pořezaný. Chtěl jít uklízet a ona řekla „počkej, já ti ho aspoň vykouřím“. Odpověděl, že musejí uklidit, že tam jsou děti a mezi záchodem a koupelnou je spousty krve. Doznal, že poškozenou napadl, protože požil pervitin a  mu začala vyhrožovat, že to řekne rodičům. Je pravda, že ji povalil a dal jí dva nebo tři údery do levé části tváře. Ostatní skutečnosti, které jsou uváděny v obžalobě, že ji vsouval prsty do pochvy, do análního otvoru apod. jsou pravda, ale poškozenou k tomu nenutil. Svázal ji ruce za zády izolační páskou, když ho bodala a řezala, nevěděl, co v tu chvíli má dělat. Nejdříve ji svázal a pak ji vsouval prsty do pochvy, do análního otvoru, ale nedělal to pod pohrůžkou, nenutil ji k tomu. Ruce měla svázané asi 4 minuty, chtěl, aby do něj přestala bodat.

Není pravda, že při odchodu z dětského pokoje do obývacího poškozené vyhrožoval, že ji sváže ruce, ale bylo to tak, že děti si hrály se stojanem na květináč a dělalo to rámus. Řekl, že stojan da do komory, a když otevřel komoru, poškozená rozbila skleničku s whisky a začala do něj bodat. Chytil jí pravou rukou a levou rukou vzal izolepu s tím, ať ho přestane bodat. Ona nepřestávala, začala ho řezat do břicha a on ji svázal ruce až v ložnici. Řekl sv. xxxxx, ať jde s ním do obývacího pokoje, kde si lehli. Zkontroloval, zda nemá nějaké střepy v ruce a izolepu sundal. Svetr ji na ústa nepřikládal, ona si ošetřovala rány, které měla na ústech, myslí, že jí tekla krev i z úst. K bezvědomí poškozené došlo na chodbě nebo v ložnici, i nikoliv v obýváku. Snažil se ji ,,vzkřísit“, křičel, „xxxxxxx, co je s Tebou“, byla v bezvědomí 5 - 10 vteřin, déle ne. K bezvědomí svědkyně došlo poté, když do něj bodala a on jí škrtil.

K dotazům obžalovaný uvedl, že první dva roky soužití byly dobré, hádat se začali po narození dětí. Hádky byly kvůli nedostatku financí, on změnil zaměstnání, aby mohl dělat přesčasy a víkendy. Poškozená mu neustále něco vyčítala. Neměl problémy s drogami, hádky řešil alkoholem, až později drogami. 15. 2. 2015 sehnal pervitin na Lužinách a požil ho cestou domů nebo až doma večer 14. 2. 2015. Celou noc byl doma, droga na něj působí hned, nespal. Pervitin užíval Ix za 1/2 až 3/4 roku, „hodně užíval alkohol“. 15. 2. 2015 byli v obýváku, na počítači si pouštěli s poškozenou porno. Při zhlédnutí porna poškozená vyžadovala sex, do sexu ji nenutil. Děti byly v dětském pokoji. Když přišly do obývacího pokoje, začal jim pouštět pohádky.

Obžalovaný dále uvedl, že do bytu přišel xxxx., jeho otčím, kterého zavolala poškozená s tím, že ji ztloukl“. Při příchodu xxxx on seděl v dětském pokoji,xxxxxxxx mu vyčítal, jak xxxxxxxxx vypadá a řekl, že oba potřebují lékaře. Po jeho odchodu xxxxxxxxxx zavolala policii, která ho odvezla na stanici PČR na Lukách.

S otcem poškozené, dle obžalovaného, neměl přátelské vztahy a v létě r. 2012, či 2013 v Kyjově mezi nimi došlo ke konfliktu, když napadl svou dceru xxxxxx a on ji začal bránit. Konflikt začal tím, že sv. xxxxxxxxx po otci hodila nůž, který se mu zapíchl do zad. On se otočil a začal dceru mlátit. Obžalovaný začátek konfliktu neviděl, ale na obranu sv. xxxxxxxxx zasáhl a vše dopadlo tak, že na místo přijela policie, která zasáhla proti němu. Dle obžalovaného hádky mezi sv. xxxxxx a jejím otcem sv. xxxxx, v době kdy u něj bydleli, byly časté. A v době, když on jezdil na montáže, sv. Xxxxxxx mu volala, že se s otcem pohádali.

Obžalovaný dále vypověděl, že v současné době má se sv. xxxxxxxxx dobré vztahy. Začal jezdit do Kyjova za dětmi, komunikují spolu, píší si, telefonuji si a baví se o dětech.

K dalším dotazům obžalovaný vypověděl, že k potyčkám mezi ním a poškozenou došlo většinou doma. Pohádali se, on většinou z bytu utekl, vracel se za 2 hodiny a pak konflikt řešili. Někdy ,,se požďuchovali“ navzájem, ale nikdy poškozenou nemlátil. Několikrát zasahovala policie, kterou poškozená zavolala. Rodiče mu vztah s poškozenou rozmlouvali, „protože se jim v něčem nezdála". A se sousedy měli konflikty, sousedé v xxx ulici jim dvakrát napsali vzkazy na dveře, „ať už neřve na děti". Poškozenou od 3 - 5 let vychovával otec, který ji dostal do péče, poté co je její matka opustila. Na přání poškozené se opakovaně stěhovali z Prahy na Moravu a zpět, kvůli zaměstnání do Prahy, kvůli rodině poškozené na Moravu. Obžalovaný popřel, že by poškozenou nutil k sexu, že by ji vydíral či ponižoval, naopak ona na něj žárlila, činila na něj nátlak, s tím, že ho kupř. zažaluje, že ji znásilnil, že ji navštěvuje jiný muž apod.

Poškozená xxxxxxxxxx shodně u hlavního líčení jako v přípravném řízení uvedla, že s obžalovaným se seznámila v roce 2009 a začali spolu chodit na počátku roku 2010. Asi po měsíci spolu začali i společně žít. Poškozená první dítě potratila, v roce 2012 a 2013 se jim narodil syn a dcera.

K prvnímu skutku obžaloby došlo asi po roce společného soužiti, poškozená u hlavního líčení upřesnila, že v roce 2011. Poškozená skutek popsala. Obžalovaný ji svazoval ruce, pak měla jeden konec provazu omotaný kolem krku a druhý konec byl přivázaný na kliku okna u postele. Ona přitom musela klečet, nemohla dýchat, chraptěla a nemohla popadnout dech. Poté co se vyprostila ze svázání na krku, žádala obžalovaného, aby ji rozvázal. Obžalovaný ležel za ní a třel se svým penisem o její hýždě. Snažil se vzrušit a chtěl, aby mu sahala na přirození, byl nahý. Po chvíli ji odvedl do kuchyně, protože mu řekla, že ,,se ji chce na velkou“, kde ji obžalovaný přinutil, aby potřebu vykonala do hrnce a nutil jí, aby výkaly pojídala. Poté se jí začal obžalovaný omlouvat a ona zjistila, že má krvavé oko. Poškozená se domnívá, že obžalovaný nebyl opilý, byl velmi agresivní a úplně, mimo“.

Ke druhému skutku obžaloby poškozená vypověděla, že dne 14. 2. 2015 před 19.00 hod odešel obžalovaný do restaurace za kamarádem, o němž svědkyně věděla, že bere drogy a nepřála si to. Obžalovaný přesto odešel, ale slíbil, že bude do osmi hodin doma. Přišel ve 22.30 hodin, lehl si na dvoulůžko v obývacím pokoji a čekal, až ona mu půjčí notebook. K jejímu dotazu řekl, že vypil šest piv a tvrdil, že drogy neměl, čemuž nevěřila, protože ji „připadal divný“. Odešla spát do dětského pokoje k dětem, pokoj zamkla, aby je nenapadl. Následujícího dne se všichni vzbudili po 07.00 hod a ona šla s dětmi do obývacího pokoje, děti se chtěly dívat na pohádku. Obžalovaný ležel na posteli s notebookem a k jejímu dotazu, zda spal, odpověděl, že ano. Opět se ho zeptala na drogy, a přestože tvrdil, že je neměl, protože z něj začala mít strach, řekla, že zavolá jeho matce, aby k nim přišla. Obžalovaný vstal, mobil jí vytrhl z ruky, chytil ji pod krkem a odvedl ji do ložnice. V ložnici ležela na zádech na posteli a obžalovaný ji silně škrtil tak, že nemohla popadnout dech. Potom ji opakovaně uhodit pěsti do obličeje z levé strany, druhou rukou ji dále škrtil a vyhrožoval, že pokud bude křičet, tak ji zabije. Poškozená dále uvedla, že když byli oba nazí, pokoušel se obžalovaný vzrušit, zasouval ji prst do pochvy a konečníku. Zejména zasouvání prstu do konečníku ji bolelo, protože má hemoroidy. Opakovaně žádala obžalovaného, aby ji nechal být i proto, aby to neviděly děti. Obžalovaný jí stále držel pod krkem, odvedl jí do chodby, ona zde, aby se bránila, rozbila skleničku a pobodala s ní obžalovaného na noze a pořezala na břiše. Obžalovaný v reakci na její jednání ji stále více škrtil, až ztratila vědomí. Poté ji opět odvedl do ložnice, kde se ji snažil dusit a zanechal toho, až když mu slíbila, že bude v klidu. Opětovně ji odvedl do obývacího pokoje, měla omotaná zápěstí a do úst jí obžalovaný nacpal svetr, aby nemohla mluvit a druhou část svetru ji omotal kolem hlavy. Ji se podařilo vyprostit částečně ze svetru a mluvila na děti, které k nim přišly. Přitom oba leželi na levém boku, obžalovaný pustil porno na notebooku a svým přirozením se otíral o její hýždě a zasouval ji prsty do pochvy a konečníku. Ze strachu, aby jí obžalovaný opět neškrtil, se nebránila, jen prosila, aby přestal. Dle svědkyně obžalovaný v tu dobu vyndal malý průhledný balíček z peněženky, vysypal z něj hmotu žlutobílé barvy na notebook, vzal ruličku a látku šňupnul. Poté opět požadovat, aby ho poškozená uspokojovala rukou, takže ho požádala, aby jí proto rozvázal ruce. Do pokoje přišly děti, obžalovaný jim pustil pohádku a na poškozené opět požadoval, aby ho vzrušovala třením pohlavního údu. Když si děti hrály, znovu pouštěl na notebooku porno. Poškozená vypověděla, že již ráno napsal obžalovaný sv. xxxxxx, aby ten den nechodili na návštěvu, že chtějí být sami. Poté začali řešit svoje ošetření. Kolem 12.30 hod šla poškozená udělat jídlo dětem, obžalovaný se ošetřoval a do bytu přišel sv. xxxxxx, kterého ona zavolala a po jeho odchodu svědkyně zavolala policii.

K dotazům svědkyně uvedla, že když přijela policie, zavolala sv. xxxxxxxx, aby přijel pohlídat děti, že jedou na ošetření, a když se ona z ošetření vrátila, tak xxxxxxx hned odjeli domů a o tom co se stalo, nemluvili. Hned po té události děti nijak nereagovaly, ale když se přestěhovali do Kyjova, říkaly, že ona měla ,,bobino“, že „táta udělal bum mámě“. Ona dětem nic nepřipomínala, začaly o tom, čemu byly přítomny, mluvit samy. Kdy naposledy komunikovala s manžely xxxxxxx, neví, asi následující den po té události. Obžalovaný byl zadržen a vzat do vazby, takže s ním už do kontaktu nepřišla, jedině se xxxxxxxx, ale co se stalo „moc“ nepopisovala, nechtěla zabíhat do detailů, bylo jí nepříjemné o tom s nimi mluvit. Matka obžalovaného se jí pouze ptala, jak ji mohl obžalovaný znásilnit a ona odpověděla, že „klasickým způsobem to nebylo". Notebook měli půjčený od xxxxxxxx, o souboru se sadomasochistickými obrázky neví, s obžalovaným pornografii nesledovala, nenutil ji k tomu, ani to po ní nechtěl, ani když ji napadl, díval se sám. Před napadením mezi nimi byly hádky, vytýkal jí, že je k ničemu, že se nestará o děti, že neuklízí. Schopnost účastnit se na sexuálním soužití, ji nevytýkal. Manželům xxxxxxxxx se svěřovala o hádkách, věděli, že mají občas problémy. Paní xxxxxxxxx věděla i o prvním útoku v Praze. Svým rodičům to řekla až po nějaké době, ale nezabíhala do detailů. Oboje rodiče jí říkali, že se mají rozejit. Když byl obžalovaný propuštěn z vazby, navázali kontakt přes Facebook, protože se chtěl vidět s dětmi, nebránila mu v tom, protože OSPOD jí řekl, že na to má právo. Potkali se až rok poté, co byl obžalovaný propuštěn z vazby.

K současnému stavu poškozená uvedla, že po nějaké době vyhledala psychologa, kterého navštěvuje dosud, dělá ji problémy „o tom“ vůbec mluvit, dochází na ambulantní terapii. Žije na Moravě u otce. Obžalovaný se chová dobře, mají dobrý vztah, jezdí za dětmi zhruba každý měsíc, děti ho přijímají pěkně, jejich schůzkám je přítomen vždy někdo z jejich rodičů. Obžalovaný se jí omluvil, o věci spolu nemluví, protože na to mají každý jiný názor, obžalovaný ji však nevyčítal, že věc oznámila policii. Obžalovaný na děti platí výživné, platí dle domluvy a včas.

V době útoku, když se vzbudila, měla na sobě fialkový svetřík a kalhotky a obžalovaný zelené tričko a boxerky. V průběhu útoku ji ošacení vzal, potom byla nahá. Stěhovat se chtěla ona, z Prahy se stěhovali kvůli napadení, bála se a chtěla být blízko rodiny. Když byli v Kyjově a byl klid, tak si myslela, že „už to asi všechno skončí" a obžalovaný říkal, že ,,už to dělat nebude". Nějakou dobu bydleli u Xxxxxxx v Karviné, asi měsíc a to proto, že v Kyjově „vznikla nějaká hádka", protože obžalovaný pil a matka jejího otce nesouhlasila, aby tam bydlel, protože dělal po Kyjově ostudu. Dostali se do sporu, obžalovaný „se naštval“, začal balit sebe a děti a odjeli do Karviné. Odtud odešli do Prahy. Za pět let soužití byl vícekrát opilý, ona 4x volala policii, avšak k sexuálním narážkám a k svazování došlo častěji, což neoznámila, protože si myslela, že to skončí. Nevěděla, že Xxxxxxx užívá drogy, viděla ho jen při popisovaném útoku. Měli společné peníze, peníze obžalovaného chodily na její účet.

Svědkyně také uvedla, že při výslechu na policii sice na ní nebyl činěn nátlak, jenom ji bylo řečeno, že když obvinění stáhne, bude „pod dohledem sociálky, že si na ní dají pozor“.

Výslech svědkyně Xxxxxxx byl u hlavního líčení proveden prostřednictvím hlasitého odposlechu videotelefonu a výslech svědkyně byl opakovaně přerušován jejím pláčem.

Svědek xxxxxxx., otčím obž. xxxxxxxxx., vypověděl, že ho zná od jeho 10ti let jako pracovitého, sportovně založeného a hodného člověka, nevnímá ho jako násilníka. Jeho vztah k alkoholu popsal jako běžný. Poškozenou xxxxxx poznal jako partnerku obžalovaného. Obžalovaný pracuje tak, aby zajistil rodinu, kromě toho ještě nakoupí a uvaří, dle svědka má pro rodinu má velký smysl. Dne 15. 2. 2015 dostal kolem deváté hodiny zprávu od syna, aby ten den k nim nechodil, že chtějí být sami. Další SMS zpráva mu přišla kolem poledního od poškozené. Spojil se s ní s tím, že pokud se hádají, ať si to vyřeší sami, ale další zprávu (neví, jestli telefonickou SMS nebo ústní) dostal od poškozené v tom směru, že je hodně zbitá. Odešel k nim, viděl je oba zraněné a vynadal obžalovanému a zejména poukazoval na jeho výšku a váhu ve srovnání s poškozenou. Obžalovaný nic neřekl, jenom plakal. Svědek uvedl, že neví o tom, že by měl syn zálibu v neobvyklých sexuálních praktikách. Druhý den po 15. 2. 2015 při obědě u nich doma hovořili o události den předtím, ale konkrétně již neví co, sv. Xxxxxxx jen řekla, že je ,,dole čistá“, že k žádnému sexuálnímu styku nedošlo. Obžalovaný po propuštění z vazby se vrátil k nim domů, předtím ho svědek navštěvoval ve vazbě a mluvili o tom, co se stalo. Obžalovaný byl na sebe naštvaný, byl naštvaný na xxxxxxxxxx. Svědek dodal, že on je ,,naštvaný“ na oba kvůli dětem.

O škrcení poškozené a v roce 2010 o násilném jednání obžalovaného vůči sv. xxxxxx nic neví.

Poškozenou hodnotí jako dobrou matku, ale vše ostatní nechávala na obžalovaném. Brali si půjčky, veškeré jednání a zařizování nechávala na obžalovaném. Svědek uvedl, že byl u toho, když poškozená kupř. obžalovanému volala, že má milence, když on byl v práci, psychicky ho vydírala. Neví, zda obžalovaný užíval drogy. Viděl ho celkem 3x - 4x v podnapilém stavu, ale byl v pohodě, spal, nedošlo k žádnému incidentu.

Svědkyně xxxxxxxx, matka obžalovaného vypověděla, že 15. 2. 2015 byla v práci, domů přišla v 22.30 hod. a manžel jí řekl, že syn měl údajně napadnout fyzicky sv. xxxxxxx, měl ji dát facku přes ústa. Odešli do jejich bytu, kde svědkyně viděla „hodně“ krve v chodbě a na posteli. Zhrozila se, co syn sv. xxxxxx udělal a ta ji řekla, že k ničemu nedošlo, že ona pořezala xxxxxxxxxxx a „hodila k tomu ironický úsměv“. Nesměla se ničeho dotýkat. Sv. xxxxxxx odjela na výslech, čekali na ni do 3.00 hod. do rána v jejich bytě s dětmi. Poškozená říkala, že je syn obviněný i ze znásilnění, že to nechápe, protože vlastně k ničemu nedošlo a je ,,dole čistá". Řekla to poté, když přijela z výslechu a na otázku svědkyně z čeho je krev, odpověděla, že rozbila sklenici od piti a tou sklenici pořezala xxxxxxx, že se bránila, protože měla z obžalovaného strach. Poté pomohli s manželem sv. Xxxxxxx děti odnést do jejich bytu, ona tak chtěla. Druhý den byla poškozená s dětmi u nich na obědě. Při obědě se nic neodehrávalo, poškozená byla v klidu, měla ,,modré oko“. Svědkyně uvedla, že nechápala jsem, proč je syn ve vyšetřovací vazbě, když k ničemu nedošlo. Později zjistila, že poškozená vypovídala jinak na policii a jinak se mnou. Další den svědkyně cestou na odpolední směnu, potkala sv. xxxxxxxx a její matku, sv. xxxxx ji nepozdravila a od té doby se neviděly. O vztazích v rodině svědkyně vypověděla, že poškozenou do rodiny přijala pozitivně jako svoji dceru. Nelíbilo se ji, že se opakovaně stěhovali a již v minulosti se ptala, zda nejsou nějaké problémy s jejím synem a poškozená ji vždy říkala, že ,,dobrý“. Hned první den, kdy se seznámili v Praze ji poškozená řekla, že ji matka odložila a vychovával ji otec s babičkou, ze kterého nemá dobrý pocit, domnívá se, že ji otec sleduje. Svědkyně popsala některé konflikty v rodině poškozené, kupř., že sv. xxxxxxxx napadala její babička a oni pak bydleli asi 6 týdnů u nich v Karviné, dále že jí sv. Xxxxxxxx popisovala fyzický konflikt se svým otcem, kdy na něho hodila nůž.

Vypověděla také, že rodinu syna finančně podporovali, zaplatili kauci včetně nájmů a peníze poškozená použila na stěhování. Když něco potřebovala, zavolala, peníze posílala na účet poškozené. Za dobu soužití syna s poškozenou několikrát ji slyšela ,, hádavě křičet" a syn řekl," my jsme se pohádali". Poškozená si nikdy nestěžovala, že by syn byl opilý, nebo jí ubližoval. Ona sama nemá se synem negativní zkušenosti s alkoholem, agresivitou či s drogami. Svědkyně dodala, že žila 13 let v manželství, kde ji manžel týral, nevěřím tomu, že by syn něco udělal, pomohl jí, když ona byla manželem týrána – matka obž.

Otec poškozené svědek xxxxxxxx u hlavního líčení shodně jako v přípravném řízení vypověděl, že od dcery věděl o některých útocích obžalovaného, v minulosti došlo k napadení poškozené, které musel pomoci řešit i on sám. Rozchody obžalovaného s dcerou probíhaly tak, že dcera odešla např. na 3 týdny k nim, pak s obžalovaným opět navázala vztah a vrátila se k němu. Obžalovaný pil a dceru fyzicky napadal, to byly důvody k rozchodu. Ke skutku ze dne 15. 2. 2015 nic neuvedl. Vztahy dcery i své k rodičům obžalovaného hodnotí jako nekonfliktní. Také současný vztah obž. xxxxxxx k dětem není problémový, stýkají se v jeho přítomnosti, nebo za přítomnosti matky poškozené.

V přípravném řízení byly zpracovány znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětvi psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie k osobě obžalovaného a z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie k poškozené. Soud znalce u hlavního líčení slyšel.

K osobě obžalovaného znalci PhDr. Petr Weiss Ph.D. a MUDr. Ondřej Trojan dospěli k závěru, že obžalovaný netrpí a v době spáchaného trestného jednání netrpěl žádnou duševní chorobou nebo poruchou. Znalci nezjistili ani závislost obžalovaného na návykových látkách nebo alkoholu, či sexuální deviaci. Jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly v době páchání trestného činu zachovány. MUDr. Ondřej Trojan po zjištění, že v notebooku obžalovaný měl nahrány fotografie a videonahrávky se sado-masochistickou tématikou, uvedl, že tyto skutečnosti mohou svědčit o určitých sklonech obžalovaného k sadomasochismu. Nicméně vyšetření obžalovaného a zejména PPG vyšetření, takovéto sklony neprokazují.

K dotazům u hlavního líčení znalec Weiss dodal, že účinek pervitinu je individuální a není dostatečně silný, aby obžalovaný nemohl kontrolovat své chování. Znalec MUDr. Ondřej Trojan zdůraznil, že většinou si lidé prohlížejí pornografii za účelem sexuálního vzrušeni. Alkohol a pervitin jsou drogy psychotropní, snižují sebeovládání, alkohol má zejména ve větších dávkách z hlediska sexuálních funkcí roli spíše tlumivou, i když podporuje chuť, libido, zatímco pervitin je typické stimulans, takže obě tyto složky zvyšují chuť k sexu, i akčnost a pervitin přímo neohrožuje schopnost ztopoření, na rozdíl od alkoholu. To, že si někdo prohlíží mezi jiným i sadomasochistické snímky v rámci vzrušování se pornografii neznamená ještě samo osobě, že by to byla preferovaná aktivita a že by to byla parafilie. Struktura sexuality u obžalovaného se blížila k normě.

Znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Zuzana Švehláková a z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie PhDr. Blanka Špíšková které zkoumaly poškozenou, společně dospěly k závěru, že u poškozené byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha, která vznikla jako následek fyzického i psychického násilí ze soužití s obžalovaným. Tato porucha ji nejméně do doby vyšetření omezuje v běžném životě, hlavně výrazně sníženou důvěrou vůči mužům a neschopností uvažovat o partnerském vztahu. Znalkyně výpověď poškozené hodnotí jako specificky věrohodnou. V dodatku ke znaleckému posudku znalkyně konstatuji, že vznik této poruchy u poškozené lze vztahovat i na skutek popsaný v bodě 1) rozsudku. Vznik této poruchy je podmíněn komplexem událostí, které se ve vztahu staly v průběhu času a nelze je oddělovat z psychiatrického a psychologického hlediska. V závěru znalkyně konstatuji, že v případě poškozené zjistili, že indikátory syndromu týraného partnera jsou splněny všechny.

U hlavního líčení znalkyně MUDr. Zuzana Švehláková uvedla, že v rámci pohovoru poškozená popisovala události, které jsou předmětem obžaloby a i věci, které se děly mezi tím, nějaké výhrůžky, nějaká omezení. Čin nemusí být výrazný natolik, aby sám o sobě byl žalovatelný, ale podílí se na posttraumatické stresové poruše, jestliže je to posttraumatická stresová porucha, která vzniklá během manželského nebo partnerského vztahu. Naopak to může být skladba více mírnějších méně výrazných podnětů, které se doplňují nějakými významnějšími. Tak tomu, dle znalkyně, bylo zřejmě v posuzovaném případě. Posttraumatická stresová porucha se může rozvinout až po ukončení stresoru, u poškozené tato porucha vznikla půl roku po ukončení vztahu s obžalovaným. Jsou případy, kdy může začít i později než po půl roce, půl rok je uváděn ve všech klasifikacích. V mnoha případech nemusí být posttraumatická stresová porucha ani léčena, aby odezněla, může odeznít spontánně, za kratší nebo delší dobu. Jak dlouho trvá posttraumatická stresová porucha, se nedá říct obecně, ve většině případů odezní bez následků. Dle znalkyně současné kontakty poškozené s obžalovaným v rámci dobrých vztahů kvůli dětem jsou možné i rozumné, vztah obžalovaného k dětem, dle obžalované byl vždy dobrý, nikdy jim neubližoval.

Znalkyně PhDr. Blanka Špišková k dotazům u hlavního líčení uvedla, že poškozená u vyšetření vypovídala ke své rodině. Citově má blíže k otci, je závislá na jeho opoře, a kdyby to nebyl otec, o kterého se opírá, našla by si někoho jiného. U poškozené byly zjištěny dominantní osobnostní rysy závislosti, když je potřeba, všeho se zřekne a dělá to ve prospěch druhého člověka. I tato znalkyně potvrdila věrohodnost výpovědi poškozené a dodala, že k posouzení osoby poškozené a zejména věrohodnosti její výpovědi, použila dotazníku dr. xxxx , který se přímo týká domácího násilí.

Ze čteného znaleckého posudku z oboru kriminalistika odvětví výpočetní technika zejména vyplynulo, že na notebooku, který užíval obžalovaný, byly nalezeny soubory, v nichž jsou záběry obsahující pornografickou tématiku zaměřenou sado-masochisticky.

Dalšími důkazy byly lékařské zprávy, z nichž bylo zjištěno, že poškozená dne 15. 2. 2015, v důsledku útoků obžalovaného (údery, škrcení a svazování), utrpěla lehké poranění obočí a oka, hematom levého spánku a krku. Lékařské zprávy dokumentuje fotografie poškozené z téhož dne. Z lékařských zpráv byla zjištěna také řezná a bodná poranění obžalovaného. Obžalovaný byl vyšetřen i toxikologicky, bylo zjištěno, že požil pervitin, byl zjištěn metamfetamin.

Soud měl k dispozici také fotodokumentaci z místa činu ad skutek 2) rozsudku a věci doličné - střepy, izolační tkanou pásku a obvaz s červenohnědými skvrnami, u nichž odborná vyjádření prokazují, že se taktéž týkají skutku 2) rozsudku.

Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k jednoznačnému přesvědčení, že skutky se staly tak, jak jsou popsány ve výroku rozsudku, a žalované protiprávní jednání bylo obžalovanému xxxxxxx v plném rozsahu prokázáno. Zjištění soudu vedla ke stejným skutkovým závěrům, jaké učinila i obžaloba. Došlo pouze k drobné úpravě, když k prvnímu skutku dle svědeckých výpovědí došlo v roce 2011 a nikoli 2010, jak bylo uvedeno v obžalobě. S ohledem na důkazní situaci však nelze čas prvního útoku vice upřesnit.

Zcela zásadním důkazem v dané věci, a pokud jde o skutek 1. rozsudku, také v podstatě důkazem jediným, je výpověď poškozené xxxxxxx. Tuto výpověď' vyhodnotil soud jako zcela věrohodnou, nevzbuzující pochyb o tom, že předmětné události se skutečně staly tak, jak je poškozená popsala. Věrohodnost výpovědi je kromě jejího autentického podání, které měl senát možnost vidět, podpořena její konzistentnosti a zjevnou snahou podat informace střízlivě, nedomýšlet si nad rámec skutečně zapamatovaného. Poškozená podrobně popsala oba inkriminované útoky, přičemž její popis má (přes poměrně otřesné okolnosti) vnitřní logiku a působí zcela reálně. Lékařské zprávy, týkající se druhého skutku, které popisují zranění poškozené i obžalovaného, taktéž nejsou v rozporu s její výpovědi. Konečně i znalkyně z odvětví psychologie potvrdila věrohodnost výpovědi poškozené, výpověď' označila za specificky věrohodnou. Spolehlivě diagnostikovaná posttraumatická stresová porucha taktéž ukazuje na to, že poškozená během soužití s obžalovaným prožila silně traumatické zážitky. Je zřejmé, že posttraumatická stresová porucha se nerozvine u člověka bez příčiny. Okolnost, že poškozená první skutek po dlouhou dobu neoznámila, soud nepovažuje za příliš podstatnou pro posouzení, zda se útok skutečně odehrál. U obdobných činů je to poměrně běžná věc a soud si je vědom, že mnoho takových útoků zůstane v úrovni latentní trestné činnosti. Svědci uvedli, že soužití obžalovaného s poškozenou bylo poměrně živé, že nebyla nouze o hádky. Zdánlivě překvapivý fakt, že poškozená od obžalovaného neodešla po prvním útoku a soužiti dospělo až do útoku druhého, kterému byly přítomny jejich společné děti, není předmětem obžaloby a nijak nesnižuje věrohodnost poškozené. Věrohodnost nesnižuje ani to, že poškozené mělo být řečeno, že když obvinění stáhne, bude „pod dohledem sociálky, že si na ni dají pozor“. Takové vyjádření ze strany orgánu činného v trestním řízení je sice krajně nešťastné, ale nevypovídá nic o pravdivosti původní svědecké výpovědi poškozené.

Výpovědi obžalovaného, která stála částečně v opozici oproti výpovědi poškozené, soud naopak neuvěřil. Obžalovaný jednání popsané pod bodem 1. odmítá, připouští jen napadení poškozené spočívající ve škrcení a udeření pěstí. Znásilnění či nucení k pojídání výkalů popřel. U druhého skutku pak popisuje průběh události a některé partie souboje s poškozenou odlišně a v jiném světle. Nicméně připouští, že ji napadl, protože nechtěl, aby rodičům řekla, že požil pervitin. Obžalovaný zdůrazňuje, že sexuální aktivity si nevynucoval násilím, a že poškozená vše činila dobrovolně. Tvrzení obžalovaného posoudil senát jako účelová, motivovaná snahou bagatelizovat závažnost jednotlivých útoků. Jednání obžalovaného bylo motivováno dosažením sexuálního uspokojení, a pokud by poškozená jednala dobrovolně, nebylo by násilí třeba. Jako daleko reálnější se tudíž jeví tvrzení poškozené, že sexuální praktiky podrobně popsané ve výroku rozsudku strpěla pouze ze strachu, že jí obžalovaný fyzicky ublíží ještě víc a v případě druhého skutku, že ublíží také dětem. Na chování obžalovaného měl také nepochybně vliv alkohol, případně i pervitin, když u něj tyto látky snižovaly schopnost sebeovládání a naopak zvyšovaly chuť k sexu. Ačkoli ze závěrů znalců vyplývá, že obžalovaný svou sexualitou nijak zásadně nevybočuje z normy, nález fotografií a videonahrávek se sado-masochistickou tématikou v jeho počítači mohou svědčit o určitých sklonech k uplatňování násilí v sexuální oblasti, o zálibě ve svazování či alespoň o touze takové praktiky vyzkoušet. Poškozená taktéž uvedla, že obdobným incidentům se sexuálním podtextem, kde hrál roli alkohol a svazování, došlo víckrát, ale že je nenahlásila s tím, že doufala, že útoky ustanou. Obhajobu obžalovaného tak soud považuje s ohledem na výše uvedené za vyvrácenou.

Výpovědi ostatních svědků, rodičů obžalovaného a otce poškozené soud považuje pouze za doplňující, neboť nijak neosvětlují průběh jednotlivých útoků. Svědci se vyjádřili k soužití poškozené a obžalovaného a k událostem, které následovaly po druhém útoku. Tvrzení xxxxx, že poškozená měla prohlásit, že k žádnému sexuálnímu styku nedošlo, je vyvráceno výpověďmi poškozené i obžalovaného.

Také pokud jde o právní kvalifikaci jednání obžalovaného, ztotožnil se soud s podanou obžalobou. Oběma skutky se dopustil zvlášť závažného zločinu znásilnění podle ustanovení § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, neboť poškozenou xxxxxxx násilím nebo pohrůžkou násilí donutil k pohlavnímu styku jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a tímto činem jí způsobil těžkou újmu na zdraví, konkrétně posttraumatickou stresovou poruchu. Bylo prokázáno, že obžalovaný použil násilí značné intenzity, aby mohl s poškozenou nakládat tak, aby dosáhl sexuálního uspokojení. O jeho motivaci jednoznačně svědčí aktivity, které na poškozené vykonával. Obžalovaný poškozenou svazoval, škrtil, vyhrožoval zabitím, zasouval jí prsty do pochvy a análního otvoru a nutil i k dalším sexuálním praktikám. Vzhledem k fyzickým proporcím neměla obrana poškozené šanci na úspěch. U druhého skutku pak nepochybně hrál roli i strach o děti, které se v bytě nacházely. Donucením se rozumí překonání vážně míněného odporu nebo podlehnutí při seznání beznadějnosti kladení odporu. Za jiný pohlavní styk provedeny způsobem srovnatelným se souloží se považuje takový styk, při jehož realizaci dochází k situaci srovnatelné s tou, jaká nastává u soulože. Jestliže se u soulože předpokládá současné spojení pohlavního orgánu muže a ženy, pak srovnat s tím lze situace, kdy do pohlavního orgánu ženy neproniká pohlavní úd muže, ale tato situace je simulována jiným mechanismem, např. jazykem, prsty, jiným předmětem. Kvalifikovaná skutková podstata dle odstavce třetího je jednoznačně dána tím, že u poškozené byla diagnostikována posttraum.stresová porucha. Tato porucha ji po delší dobu omezuje v běžném životě, hlavně výrazně sníženou důvěrou vůči mužům a neschopností uvažovat o partnerském vztahu. Posttraumatická stresová porucha je považována za těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) trestního zákoníku. Skutečnost, že se porucha neprojevila už po prvním útoku, vysvětlila u hlavního líčení znalkyně MUDr. Zuzana Švehláková, když uvedla, že porucha se může rozvinout až po ukončení stresoru a u poškozené tato porucha vznikla půl roku po ukončení vztahu s obžalovaným. Porucha vznikla jako následek fyzického i psychického násilí zažívaného po dobu soužití s obžalovaným. To však neznamená, že oba dva projednávané extrémní útoky obžalovaného vůči poškozené, nehrály zcela zásadní roli v rozvinutí dané poruchy. Soud má za to, že je v daném případě nutné a právně přiléhavé oba útoky kvalifikovat taktéž dle odstavce třetího. Jiný postup by nerespektoval smysl tohoto ustanovení a také přehlížel specifika dané újmy na zdraví. Skutečnost, že aktuální stav poškozené jí umožňuje se s obžalovaným setkat v rámci předávání dětí, nic na právní kvalifikaci nemění.

Otázka odpovědnosti obžalovaného byla rozebrána znalci z oboru zdravotnictví odvětví klinické psychologie a odvětví psychiatrie, kteří jednoznačně uvedli, že v době deliktu obžalovaný netrpěl žádnou duševní chorobou, ani duševní poruchou stejné forenzní závažnosti, rozpoznávací a ovládací schopnosti obžalovaného v inkriminované době byly zachovalé, a to i s ohledem na rozebíranou konzumaci alkoholu a pervitinu. Soud shledal obžalovaného plně trestně odpovědným.

Společenskou škodlivost jednání obžalovaného hodnotí soud jako vysokou, a to s ohledem na obecnou typovou závažnost jednání, ze kterého je obžalovaný usvědčován. Jednání obžalovaného je vzhledem k obecnému zájmu na právu člověka na svobodné rozhodování o svém pohlavním životě natolik společensky škodlivé, že nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, ale je na místě použití trestního zákoníku.

Obžalovaný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku.

Při úvaze o výši a druhu trestu soud pečlivě zvažoval všechny okolnosti daného případu, poměry pachatele i poškozené. Trestní sazba v § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku je stanovena na pět až dvanáct let odnětí svobody. Soud neshledal u obžalovaného, kromě dosavadní trestní bezúhonnosti, žádné zásadní polehčující okolnosti. Obžalovaný sice nad svým jednáním projevil lítost, nicméně pouze částečně, protože se k němu jako k celku nedoznal. V podobných intencích byly i omluvy směrem k poškozené. I přes uvedené dospěl senát nalézacího soudu k přesvědčení, že uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v rámci uvedené trestní sazby by v případě obžalovaného nevedlo k naplnění účelu trestu. S ohledem na osobnost obžalovaného a jeho poměry by pobyt ve věznici s největší pravděpodobnosti možnost jeho nápravy spíše ztížil. Zároveň uložení nepodmíněného trestu dle názoru soudu nevyžaduje ochrana společnosti. Obžalovaný je v řádném pracovním poměru a plní své povinnosti. Jednou z těchto povinnosti je i vyživovací povinnost vůči svým dětem, které jsou v péči jejich matky - poškozené Xxxxxxxx. Ta uvedla, že obžalovaný platí výživné dle domluvy a včas. Výkon nepodmíněného trestu by tuto praxi patrně zkomplikoval. Také s ohledem na uloženou povinnost obžalovaného nahradit poškozené nemajetkovou újmu, je důležité, aby mohl i nadále pracovat, vydělávat peníze a tuto náhradu splácet. V neposlední řadě je zde také oprávněný zájem dětí na tom, aby měly možnost se, byť občasně, stýkat se svým otcem. Obžalovaný se poměrně věrohodně vyjádřil v tom směru, že se o děti chce starat, a že „žije jenom pro ně“. K tomu je třeba připomenout výpověď poškozené, která uvedla, že obžalovaný se v současné době chová dobře, mají dobrý vztah, jezdí za dětmi zhruba každý měsíc, děti ho přijímají pěkně, přičemž jejich schůzkám je přítomen vždy někdo z jejich rodičů. Poškozené také uvedla, že je pro ni náročné se dvěma dětmi ekonomicky fungovat, zvláště pak v Kyjově, kde je těžké najít práci. Výživné na děti je tak pro ni důležité. Tyto úvahy vycházejí i z ustanovení § 38 odst. 3 trestního zákoníku, který stanoví, že při ukládání trestních sankcí se přihlédne i k zájmům poškozených. Aby mohl soud uložit trest podmíněný, využil ustanovení § 58 odst. 1 trestního zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Jedná se o postup zcela mimořádný, zejména pak v případech, kdy se jedná o tak závažný trestný čin. Postup podle § 58 tu umožňuje řešit situace, kdyby trest odnětí svobody uloženy v rámci zákonné trestní sazby neodpovídal okolnostem konkrétního případu a osobě pachatele a jestliže dolní hranice tohoto trestu stanovená v zákoně by byla důvodně pociťována jako překážka, která brání uložení přiměřeného trestu v intencích § 39. Okolnosti případu i osoba pachatele tento postup v daném případě umožňuji. Ustanovení § 58 je prostředkem soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku. Soud tedy po zralé úvaze uložil obžalovanému trest odnětí svobody v trvání tří let a tento trest odložil na maximální zkušební dobu pěti let. Zároveň nad obžalovaným vyslovil dohled. Soud má za to, že takto uložený trest bude mít na obžalovaného dostatečný výchovný efekt a zároveň mu umožní nadále plnit své povinnosti. Dohled probačního úředník zajistí, že soud bude mít dostatek informací o tom, jestli obžalovaný vede řádný život, ale také zda splácí poškozené způsobenou nemajetkovou újmu. V případě, že by tomu tak nebylo, rozhodne soud o tom, že obžalovaný nastoupí trest odnětí svobody. Soud je přesvědčen, že takto uložený trest, ač může vzbuzovat dojem, že je trestem mírným, je trestem přiměřeným a spravedlivým. Závěrem lze vyjádřit naději, že se obžalovaný z trestního řízení a uloženého trestu poučil, napříště se vyvaruje obdobných excesů a povede řádný život.

V rámci adhezního řízeno soud dále rozhodoval o nároku poškozené na náhradu majetkové i nemajetkové újmy v penězích. Poškozená se prostřednictvím zmocněnce řádně a včas se svým nárokem připojila k trestnímu řízení. Poškozená k návrhu na přiznání nároku na nemajetkovou újmu doložila Prohlášení oběti o dopadu trestného činu a lékařskou zprávu o průběhu poskytované psychologické péče. Z těchto listin, jakož i z vypracovaného znaleckého posudku i samotného výslechu poškozené před soudem, je více než zřejmé, že v souvislosti s jednáním obžalovaného skutečně utrpěla nemajetkovou újmu. Poškozené byla způsobena postrtraum. stres. porucha a kromě psychické a emoční újmy jí v souvislosti s trestným činem vznikla i celá řada dalších obtíží, kdy se jako samoživitelka byla nucena přestěhovat, změnit prostředí či zvyky. Poškozená se nadále nachází v psychologické péči. Soud si je samozřejmě vědom toho, že v souvislosti s trestním řízením, kdy byla poškozená nucena opakovaně si vybavovat prožité události, docházelo k její sekundární viktimizaci, nicméně s ohledem na důkazní situaci, bylo její opakované slyšení nezbytné pro řádné projednání věci. S ohledem na tyto skutečnosti soud vyhodnotil částku 150.000 Kč, kterou poškozená požadovala, jako zcela adekvátní a přiměřenou jak obdobným případům, tak možnostem obžalovaného. Konečně soud rozhodli o povinnosti obžalovaného uhradit poškozené náklady na cestu k psychiatrickému vyšetření do Brna, a to v částce 71 Kč. Částku představující náhradu nemajetkové újmy v penězích poškozená žádá poukázat na účet zmocněnce poškozené č. XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX/XXXX vedený u spol. UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., a to za použití poznámky pro příjemce ve znění: „XXXX náhrada újmy Xxxxxxxx"

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e  p o d a t  odvolání do  o s m i  dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Odvoláni podané osobou oprávněnou a včas má odkladný účinek.

Rozsudek může odvoláním napadnout
a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku,
b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká,
c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci,
d) poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.

Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku jej může napadat také proto, že takový výrok nebyl učiněn, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.

V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce; toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohaceni.

Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce.

Odvoláni musí být ve lhůtě osmi dnů ode dne doručení rozsudku odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo.

Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává byť i z části ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.

Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.

V Praze dne 25. května 2016

JUDr. Marie Marková, v. r.

předsedkyně senátu

Jednací číslo: 1 T 239/2015 – 325 

ČESKÁ REPUBLIKA 

1. ROZSUDEK 
2. JMÉNEM REPUBLIKY

     Okresní soud v Jičíně rozhodl v hlavním líčení konaném dne 7.3.2016 v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Výmoly a přísedících Jarmily Čejkové a Ing. Petra Dušana Bihelera, 

t a k t o :

Obžalovaný:

xxxxxxxxxxxxx , 

nar. xxxxxxxxx v xxxxxxxxxx, trvale bytem xxxxxxxxxxx, řidič kamionu u firmy xxxxxxxxxxxxxxx

je     v i n e n  ,  

že

1) 

dne 7.8.2015 v době od 09.00  hodin do 11.10 hodin před domem čp. xxxx na ul. xxxxxxxxx po předchozí slovní rozepři týkající se partnerského rozchodu vzal proti její vůli do náruče xxxxxxxxxx nar. xxxxxxxxx, a vhodil ji do otevřeného kufru vozidla Ford Galaxy xxxxxxxx, čemuž se bránila a křičela, nastavila do dveří auta svoji levou nohu, kterou jí přibouchl, čímž jí způsobil otok levého nártu s následným ošetřením v Oblastní nemocnici a.s. v Jičíně bez nutnosti dalšího déletrvajícího léčení, poté nastoupil do vozidla a odjel do k.ú. xxxxxxx, okr. xxxxxx, zatímco ona v zavazadlovém prostoru bouchala na okno, aby na vzniklou situaci upozornila, v průběhu jízdy přelezla na zadní sedačky a neustále křičela a prosila, aby ji pustil, což nevyslyšel,  a zastavil až na louce vedoucí k rekreačnímu středisku xxxxxxx, v k.ú. xxxxxxxx, okr. xxxxxxxx, kde oba vystoupili z vozidla, dohadovali se o jejich ukončeném vztahu, a následně ji přes její odpor za ruce vtáhl zpět do vozidla na zadní sedačky z pravé strany za řidičem, a chtěl po ní soulož, což odmítla, tak jí řekl: "no když nechceš, tak uvidíš", přitom si začal rozepínat zip u riflových kraťasů, obnažil své přirození a v úmyslu na ní vykonat soulož jí oběma rukama strhnul její látkovou sukni žluté barvy ke kolenům a následně se jí snažil stáhnout spodní kalhotky, čemuž se aktivně bránila a křičela, a prosila ať to nedělá, přitom jí přetrhl řetízek žluté barvy v hodnotě cca 2.000,- Kč, a  poté, co začala dělat, že se dusí, svého jednání zanechal, oba vystoupili z vozu ven, chvíli se spolu  dohadovali a vzápětí ji nezjištěným způsobem položil na zem na záda, roztáhl jí  nohy, sukně se jí tímto vyhrnula do úrovně břicha, on si před ni klekl, opět si rozepínal kalhoty a obnažoval přirození v úmyslu na ní vykonat soulož, načež xxxxxxxxxx se opět  bránila a křičela, a kalhotky, které jí chtěl strhnout, si bránila rukou, brečela a opět dělala, že se dusí a dáví, takže svého jednání zanechal,  nastoupili do vozidla a odjeli obcí xxxxxxx na blíže neustanovené místo u pozemní komunikace č. xxxxx, vedoucí  ze xxxxxxx na xxxxx, v k.ú. xxxxxxxx, ok. rxxxx, kde zastavil a  znovu  na ni naléhal ohledně jejich vztahu, vystoupil z vozidla a otevřel zadní pravé dveře, kde seděla, a něco jí říkal, a protože nereagovala, řekl: "když nebudeš mluvit, tak jak chceš", a začal si opět rozepínat zip u kraťasů a v úmyslu vykonat na ní soulož obnažil své přirození a sedící v autě jí otočil kolena do boku, takže nohy měla směrem ven, čemuž se bránila a chtěla jej rukou od sebe odstrčit, a ve  chvíli, kdy k ní prudce přistoupil, mezi jejich těla vložila svojí pravou ruku ohnutou v zápěstí, o které se opřel, což ji zabolelo, vykřikla bolestí, a protože se domníval, že jí ruku zlomil, ačkoliv se jí nic nestalo, odvezl ji před její dům, 

t e d y

• jednak jinému bez oprávnění bránil užívat osobní svobody v úmyslu usnadnit jiný trestný čin,
• jednak se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání zločinu, a jehož se dopustil v úmyslu jiného násilím a pohrůžkou násilí donutit k pohlavnímu styku souloží,  přičemž k dokonání tohoto zločinu nedošlo,

2)

v xxxx, v ul. xxxxx a na dalších místech v xxxx, v období od počátku měsíce  června 2015 nejméně do 25.9.2015, svoji bývalou družku xxxxxxxxxxx,  nar. xxxxxxxxxx, proti její vůli  kontaktoval pomocí SMS zpráv či sociální sítě FACEBOOK, kdy jí za uvedené období zaslal z jeho uživatelského profilu   xxxxxxxxxxxxx nejméně 26 stránek nevyžádaných zpráv, dále jí zaslal ze svého mobilního telefonu případně z jiných  uživatelských telefonních čísel xxxxxxxxx, xxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxxx na její uživatelské telefonní číslo xxxxxxxx  nejméně  3179 nevyžádaných SMS zpráv, uskutečnil nejméně 110 nevyžádaných telefonátů, telefonoval jí,  vyhledával proti její vůli její přítomnost, sledoval ji v místě jejího trvalého bydliště a na různých dalších místech v xxxxxx a jeho okolí, případně v jejím zaměstnání, nosil jí nevyžádané dárky,  obtěžoval její příbuzné,  což pociťovala jako nežádoucí zásah do svého osobního a rodinného života, a v důsledku tohoto jednání vyhledala odbornou pomoc a  krizovou intervenci v Intervenčním centru v Hradci Králové a dále  na její návrh  Okresní soud v Jičíně ve smyslu § 405 zákona č. 292/2013 Sb.  o zvláštních řízeních soudních dne 18.9.2015  pod č.j. 30Nc 1104/2015-16  vydal  předběžné opatření, kterým  mu  byla uložena povinnost zdržet se setkávání s osobou xxxxxxxxxxx a jejího nežádoucího sledování a obtěžování jakýmkoli způsobem, zejména prostřednictvím osobního kontaktu, písemného styku a služeb elektronických komunikací,

t e d y

jiného dlouhodobě pronásledoval tím, že vyhledával jeho osobní blízkost, sledoval jej, vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronické komunikace kontaktoval a omezoval jej v jeho obvyklém způsobu života,

č í m ž      s p á c h a l 

ad 1)

• jednak přečin omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1,2 tr. zákoníku,
• jednak zločin znásilnění podle § 185 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku, ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, 

ad 2)

přečin nebezpečné pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku, 

a    o d s u z u j e   s e

za to podle § 185 odst.2 trestního zákoníku za užití § 43 odst.1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání    t ř í    ( 3 ) roků.

   Podle § 81 odst.1 trestního zákoníku a § 82 odst.1 trestního zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání   p ě t i   ( 5 ) roků. 

    Podle § 82 odst.2 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost zdržet se v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení styku s poškozenou xxxxxxxxxxxxx, nar. xxxxxxxxx a uhradit škodu způsobenou poškozené xxxxxxxxxxx. 

    Podle § 228 odst.1 tr.řádu je obžalovaný povinen zaplatit na náhradu škody poškozené xxxxxxxxxx, nar. xxxxxxxxxxxx, bytem xxxxxxxxx částku 52.260,- Kč. 

O d ů v o d n ě n í  :

    Podle § 129 odst. 2 tr. řádu tento rozsudek neobsahuje odůvodnění, protože po vyhlášení rozsudku se státní zástupce, poškozená a obžalovaný výslovně vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podala odvolání jiná oprávněná osoba.

P o u č e n í  : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení opisu rozsudku, trojmo, ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím soudu zdejšího. Toto právo však nemají osoby, které se jej po vyhlášení rozsudku výslovně vzdaly. Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Odvoláním je možno napadnout nesprávnost některého výroku, i v případě, že takový výrok chybí. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo. Odvolání lze opřít o nové důkazy a skutečnosti.

                        V Jičíně dne 7. března 2016

                                 JUDr. Aleš Výmola v. r.

    předseda senátu

spisová značka: 1T 41/2012-260

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Hodoníně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Klasa a přísedících Libuše Slovákové a Pavla Gráfa v hlavním líčení konaném dne 25. dubna 2012

t a k t o:

obžalovaný

xxxxx x x x x x x,

nar. x.xx.xxxx v xxxxxxx, invalidní důchodce, trvale bytem xxxxxxxx č. xxxx/x, xxxxxx,

adresa pro účely doručování: xxxxxx, xxxxxxx č. xx

j e  v i n e n,  ž e

1)

nejméně v době od 1.6.2004 do 21.11.2011 v bytě na ulici Xxxxxxxxx č. x v Xxxxxxxx a poté v rodinném domě v obci xxxxxxx č. xxx, okr. xxxxxx, které obýval společně s poškozenou manželkou xxxxx xxxxxxxxxx, nar. x.x.xxxx, ji psychicky a fyzicky týral tím, že hlavně v podnapilém stavu, občas i za střízliva, tuto pojmenovával nejsprostšími výrazy, což se dělo denně po celé období, dále ji napadal údery pěstí a dlaní do různých částí těla, což se dělo po celé období s četností do 10 případů měsíčně, kdy tímto jí způsoboval modřiny a odřeniny na různých částech těla bez dalších následků, dále svou manželku poškozenou xxxxx xxxxxxxxxx přes její odpor nutil k pohlavnímu styku a dalším sexuálním praktikám a také jí dělal schválnosti tím, že jí schovával klíče od automobilu Renault, který používala na dojíždění do zaměstnání, načež jej musela prosit, aby jí klíče dal, nebo se dopravit jiným způsobem, kdy jeho násilí vůči poškozené xxxxx xxxxxxxxx stále narůstalo a vyvrcholilo spolu s jeho neustálou opilostí v době od 6.11.2011 do zadržení Policií ČR dne 21.11.2011,

2)

dne 17.11.2011 v ložnici v místě společného bydliště v rodinném domě v obci xxxxxxx č. xxx, okr. Hodonín, na posteli v podnapilém stavu nadával, vyčítal a vyhrožoval poškozené v době okolo 20:00 hodin do 23:00 hodin a pak poškozenou lžící na pravém boku začal osahávat a po jejím odpírání ji uhodil francouzskou berlí pod koleno pravé nohy, v důsledku čehož jí vznikla větší modřina, a následně ji přes její odpor a nesouhlas natřel nejdříve lubrikačním gelem, poté jí lízal přirození a souložil s ní shora s vyvrcholením do pochvy, čímž jí způsobil další podlitiny na nohou,

3)

dne 19.11.2011 v době okolo 17:00 hodin v ložnici v rodinném domě čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. Xxxxxxx, v podnapilém stavu strhl poškozenou přes její odpor na postel a ač se mu stále bránila, strhl z ní oblečení, držel ji loktem pod krkem, natřel ji lubrikačním gelem, lízal jí přirození, a poté s ní souložil shora s vyvrcholením do pochvy, kdy poškozená poté odešla na dvůr vyčkávajíc tam jeho usnutí, a když se vrátila zpátky a obviněný se probudil, tak ji asi od 20:00 hodin do 23:00 hodin vyčítal, nadával a urážel ji a přesto, že se mu bránila, znovu ji natřel lubrikačním gelem, lízal její přirození a souložil s ní shora s vyvrcholením do pochvy,

4)

dne 10.11.2011 v době okolo 14:45 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. Xxxxxxx, položil na stůl před naproti sedící poškozenou malorážkovou pistoli vlastní výroby a vyhrožoval jí, ať si na něj dává pozor, že ví, co on dovede, a poté odešel, v pátek 18.11.2011 okolo 15:00 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. Xxxxxxx, si sedl na lavici naproti poškozené, která na místo přišla z domu, aby se v něm tak vyhnula jeho urážkám a nadávkám, z kapsy bundy vytáhl malorážkovou pistoli vlastní výroby, touto jí mířil na obličej tak, že ústí hlavně bylo od jejích očí asi 20 – 30 cm a po prosbách poškozené, ať to proboha schová, ať to nedělá, odklonil mírně hlaveň a z pistole vystřelil, kdy střela proletěla velmi blízko jejího ucha, načež poté, kdy poškozená zcela zastrašená nehnutě seděla na místě, znovu vystřelil v těsné blízkosti její hlavy, kdy střela proletěla opět velmi blízko ní, načež jej poškozená prosila, ať to více nedělá, že to nahlásí na policii, on jí řekl, že když to udělá, tak policajty po jejich příjezdu postřílí, že v jedné zbrani má 7 nábojů, nato poškozená utekla do domu a on po chvíli přinesl na zahradu petardy a 3 z nich odpálil, aby tak zanikly osamělé výstřely,

5)

v týž den v době okolo 23:00 hodin v ložnici v domě čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. Xxxxxxx, po urážkách a sprostém chování k poškozené na její odpovědi, že jestli ji nepřestane ohrožovat, tak zavolá policii, vzal z nočního stolku malorážkovou pistoli vlastní výroby a drže ji v pravé ruce, přitlačil ústí hlavně na levý spánek poškozené a takto mlčky několik vteřin setrval, poté pohnul pistolí doleva a vystřelil do skříně, nato ji znovu sprostě urážel a pistoli odložil zpět do nočního stolku,

t e d y

ad 1)

týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a čin páchal po delší dobu,

ad 2), ad 3)

jiného násilím a pod pohrůžkou násilí donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal souloží,

ad 4)

jinému vyhrožoval usmrcením a těžkou újmou na zdraví takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu a čin spáchal se zbraní,

ad 5)

jiného pohrůžkou násilí nutil, aby něco opominul a čin spáchal se zbraní,

č í m ž  s p á c h a l

ad 1)

zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku,

ad 2), ad 3)

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku,

ad 4)

přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku,

ad 5)

zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku,

a  o d s u z u j e  s e:

podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.

Podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku a § 84 trestního zákoníku se obžalovanému výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu 3 (tří) let s dohledem.

Podle § 99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a § 99 odst. 4 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné protialkoholní ambulantní léčení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresnímu soudu v Hodoníně byla podána obžaloba na xxxxx xxxxxxx 1) pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, 2) pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, 3) pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, 4) pro přečin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. 

Trestné činnosti se měl dopustit tak, že: 

1) nejméně v době od 1.6.2004 do 21.11.2011 v bytě na ulici xxxxxxxx č. x v xxxxxxx a poté v rodinném domě v obci xxxxxxx č. xxx, okr. xxxxxx, které obýval společně s poškozenou manželkou, nar. x.x.xxxx, ji psychicky a fyzicky týral tím, že hlavně v podnapilém stavu, občas i za střízliva, tuto pojmenovával nejsprostšími výrazy, což se dělo denně po celé období, dále ji napadal údery pěstí a dlaní do různých částí těla, což se dělo po celé období s četností do 10 případů měsíčně, kdy tímto jí způsoboval modřiny a odřeniny na různých částech těla bez dalších následků, dále svou manželku poškozenou přes její odpor nutil k pohlavnímu styku a dalším sexuálním praktikám a také jí dělal schválnosti tím, že jí schovával klíče od automobilu Renault, který používala na dojíždění do zaměstnání, načež jej musela prosit, aby jí klíče dal, nebo se dopravit jiným způsobem, kdy jeho násilí vůči poškozené stále narůstalo a vyvrcholilo spolu s jeho neustálou opilostí v době od 6.11.2011 do zadržení Policií ČR dne 21.11.2011,

2) dne 17.11.2011 v ložnici v místě společného bydliště v rodinném domě v obci xxxxxxx č. xxx, okr. xxxxxx, na posteli v podnapilém stavu nadával, vyčítal a vyhrožoval poškozené v době okolo 20:00 hodin do 23:00 hodin a pak poškozenou lžící na pravém boku začal osahávat a po jejím odpírání ji uhodil francouzskou berlí pod koleno pravé nohy, v důsledku čehož jí vznikla větší modřina, a následně ji přes její odpor a nesouhlas natřel nejdříve lubrikačním gelem, poté jí lízal přirození a souložil s ní shora s vyvrcholením do pochvy, čímž jí způsobil další podlitiny na nohou,

3) dne 19.11.2011 v době okolo 17:00 hodin v ložnici v rodinném domě čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. xxxxxx, v podnapilém stavu strhl poškozenou přes její odpor na postel a ač se mu stále bránila, strhl z ní oblečení, držel ji loktem pod krkem, natřel ji lubrikačním gelem, lízal jí přirození, a poté s ní souložil shora s vyvrcholením do pochvy, kdy poškozená xxxxx xxxxxxxxx poté odešla na dvůr vyčkávajíc tam jeho usnutí, a když se vrátila zpátky a obviněným se probudil, tak ji asi od 20:00 hodin do 23:00 hodin vyčítal, nadával a urážel ji a přesto, že se mu bránila, znovu ji natřel lubrikačním gelem, lízal její přirození a souložil s ní shora s vyvrcholením do pochvy,

4) dne 10.11.2011 v době okolo 14:45 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. xxxxxx, položil na stůl před naproti sedící poškozenou malorážkovou pistoli vlastní výroby a vyhrožoval jí, ať si na něj dává pozor, že ví, co on dovede, a poté odešel, v pátek 18.11.2011 okolo 15:00 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. xxxxxx, si sedl na lavici naproti poškozené, která na místo přišla z domu, aby se v něm tak vyhnula jeho urážkám a nadávkám, z kapsy bundy vytáhl malorážkovou pistoli vlastní výroby, touto jí mířil na obličej tak, že ústí hlavně bylo od jejích očí asi 20 – 30 cm a po prosbách poškozené, ať to proboha schová, ať to nedělá, odklonil mírně hlaveň a z pistole vystřelil, kdy střela proletěla velmi blízko jejího ucha, načež poté, kdy poškozená zcela zastrašená nehnutě seděla na místě, znovu vystřelil v těsné blízkosti její hlavy, kdy střela proletěla opět velmi blízko ní, načež jej poškozená prosila, ať to více nedělá, že to nahlásí na policii, on jí řekl, že když to udělá, tak policajty po jejich příjezdu postřílí, že v jedné zbrani má 7 nábojů, nato poškozená utekla do domu a on po chvíli přinesl na zahradu petardy a 3 z nich odpálil, aby tak zanikly osamělé výstřely,

5) v týž den v době okolo 23:00 hodin v ložnici v domě čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. xxxxxx, po urážkách a sprostém chování k poškozené xxxxx xxxxxxxxx na její odpovědi, že jestli ji nepřestane ohrožovat, tak zavolá policii, vzal z nočního stolku malorážkovou pistoli vlastní výroby a drže ji v pravé ruce, přitlačil ústí hlavně na levý spánek poškozené a takto mlčky několik vteřin setrval, poté pohnul pistolí doleva a vystřelil do skříně, nato ji znovu sprostě urážel a pistoli odložil zpět do nočního stolku.

Zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku se měl dopustit v bodě 1). V bodě 2) a 3) měl spáchat zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, v bodě 4) měl spáchat přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a v bodě 5) měl spáchat zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. 

O podané obžalobě soud rozhodoval v hlavních líčeních, které postupně byla nařizována.

Nejprve se jednalo o hlavní líčení z 21.3.2012 (blíže viz. protokol na č.l. 217-222). Před soud předstoupil obžalovaný, který uvedl, že s obžalobou nesouhlasí, že celá věc je účelově vykonstruovaná, že on se žádného takovéhoto jednání, které je popsáno v obžalobě, nedopustil. 

Obžalovaný se postupně vyjadřoval ke všem skutkům, které jsou popsány v obžalobě, a zásadně popřel, že by dopustil tohoto jednání, které obžaloba spatřuje jako protiprávní. Na tomto svém tvrzení setrval po celé hlavní líčení a nakonec i ve své závěrečné řeči, kterou nakonec soudu předložil i v písemném vyhotovení (viz. č.l. 255-258) uvedl, že je nevinen. 

Obžalovaný odmítá, že by od 1.6.2004 do 21.11.2011 v bytě na ul. xxxxxxxx č. x, případně v rodinném domě v xxxxxxxxx č. xxx , kde bydlel se svou manželkou xxxxx, ji nějakým způsobem psychicky týral, údaje obžaloby v tomto směru, které tvrdily, že obžalovaný se dopouštěl násilného jednání, a to i fyzickým násilím, že ji také nutil k pohlavnímu styku, schovával klíče apod., tak obžalovaný zásadně všechny tyto údaje odmítá. 

Odmítá potom to jednání, které je popsáno pod bodem 2) a 3), kde se uvádí, že měl svou manželku násilím donutit k pohlavnímu styku. Obžalovaný tvrdí, že nic takového se nestalo, že nikdy nedošlo k tak násilnému jednání jak popisovala xxxxx xxxxxxxxx, jak uvádí obžaloba pod bodem 2), a obžalovaný současně tvrdí, že ani nedošlo k žádnému násilnému jednání, které popisovala v obžalobě pod bodem 3), údaje, které jsou uvedeny v obžalobě, které se opírají o xxxxx xxxxxxxxxx, odmítá jako nepravdivé. 

Pokud potom jde o bod 4) tak obžalovaný rovněž odmítá, že by své manželce vyhrožoval. Odmítá, že by jí vyhrožoval v situaci, kdy by položil na stůl zbraň. Odmítá, že by jí vyhrožoval i za situace, která má být v bodě 4) popsána. Veškeré údaje, které jsou tam uvedeny a které se týkají nějaké zbraně, obžalovaný odmítá. Tvrdí, že pokud zbraň použil, tak to vůbec nesouviselo s jednáním s jeho manželkou, snad střílel na krysu či něco podobného. Obhajoba obžalovaného je taková, že jednání pod bodem 4) popírá. 

Obžalovaný popírá i jednání pod bodem 5), které je kvalifikováno jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. 

Soud tedy shrne, že obžalovaný ve své obsáhlé výpovědi všechny ty momenty, v níž obžaloba spatřuje páchání zločinu nebo přečinu, tak jak je popsáno v bodě 1) až 5) obžalovaný odmítá a hájí se tím, že k ničemu takovému nedošlo. Obviňuje svou manželku z toho, že všechny tyto věci si vymyslela. 

V hlavním líčení dne 21.3.2012 soud potom pokračoval výslechem svědků xxxxx xxxxxxx, poté vyslýchal i svědkyni xxxxx xxxxxxxxxx, svědkyni xxx xxxxxx, svědkyni xxxx xxxxxxxxx a poté vyslechl samotnou poškozenou xxxxx xxxxxxxx. Hlavní líčení potom bylo odročeno na další termín, další hlavní líčení se konalo dne 25.4.2012. Soud k návrhu obhajoby vyslechl svědkyni xxxx xxxxxxx, xxx xxxx a xxxx xxxxxxxxx, provedl důkaz listinami a nakonec ve věci rozhodl, když předtím ještě postupem dle § 211 odst. 5 trestního řádu provedl důkaz znaleckým posudkem, který je založen na č.l. 26-41 a četl jej za souhlasu obžalovaného a státního zástupce. 

Jestliže bylo uvedeno, že kromě dalších svědků v hlavním líčení dne 21.3.2012, došlo potom i k výslechu svědkyně xxxxx xxxxxxxxx, tak tato výpověď svědkyně je velmi podobná výpovědi obžalovaného pokud jde o rozsáhlost a obsáhlost a je nutno říci, že také svědkyně xxxxx xxxxxxxxx velmi podrobně jednotlivé události popisuje, proto její výpověď je zachycena na několika stranách textu. Svědkyně potom velmi podrobně vypověděla i na dotazy státního zástupce a obhájkyně a když soud hodnotí tuto výpověď svědkyně tak musí konstatovat, že podobnost výpovědi obžalovaného a svědkyně je dána pouze v rozsahu a podrobnosti, pokud jde ovšem o skutková zjištění, tak tyto výpovědi se diametrálně liší. 

Je to právě svědkyně, která popisuje jednání obžalovaného jako jednání protiprávní a svědkyně ve své výpovědi popisuje události od června 2004 do 21.11.2011, kdy je obžalovaný zatčen a tvrdí, že nejen v bydlišti na ul. xxxxxxxx č. x v xxxxxx, ale také v rodinném domě v xxxxxxxxx, kde společně bydleli, obžalovaný často chodil v podnapilém stavu, v tomto podnapilém stavu ji týral, někdy ji týral i když byl střízlivý. Svědkyně podrobně popisuje, že obžalovaný vůči ní používal ty nejsprostší výrazy, že také ji napadal údery pěstí do částí těla, což se stávalo velmi pravidelně, svědkyně mluví snad až o deseti případech měsíčně, vysvětluje, že obžalovaný jí tak způsoboval modřiny a odřeniny na různých částech těla. Také vysvětluje, že obžalovaný ji opakovaně nutil k pohlavnímu styku a k dalším praktikám. Tvrdí, že jí dělal různé schválnosti, jako schování klíčů od auta, aby nemohla se dostat včas do zaměstnání a nakonec svědkyně vysvětluje, že toto jednání vyvrcholilo tak, že až do 21.11.2011 kdy ve věci zakročila policie. 

Svědkyně potom ve své výpovědi vysvětlovala některé konkrétní události, ke kterým došlo v listopadu 2011. Vysvětluje událost ze dne 17.11.2011, která se měla stát v xxxxxxxxx v domě č. xxx, kde společně bydleli, někdy kolem 20.00 hodin až 23.00 hodin. Svědkyně potom popisuje, jak obžalovaný ji začal osahávat, když ona mu odmítala pohlavní styk, kterého se domáhal, tak ji udeřil francouzskou holí pod koleno pravé nohy, čímž jí vznikla větší modřina, také přes její nesouhlas a odpor ji natíral lubrikačním gelem, lízal přirození a také přes její nesouhlas s ní souložil takovým agresivním způsobem, že měla podlitiny na nohou. 

Svědkyně potom vypovídá, že podobné jednání se opakovalo dva dny poté, a to 19.11.2011, kdy se to stalo opět v domě č. xxx v obci xxxxxxx, tentokrát kolem 17.00 hodin. Svědkyně podrobně popisuje, že obžalovaný se domáhal pohlavního styku, který ona odmítala, že nakonec ji povalil na postel, strhal z ní oblečení, zase ji natíral lubrikačním gelem, lízal ji přirození a opět přes její souhlas s ní souložil, přičemž když potom po souloži usnula a pak se obžalovaný probudil, tak ji znovu urážel a napadal, znovu opakoval tyto sexuální praktiky, se kterými ona nesouhlasila. Svědkyně potom ve své výpovědi se vrací k události, která se stala před znásilněním, a to konkrétně 10.11.2011, kdy popisuje dva skutky. První se měl stát kolem 14.45 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu č. xxx v xxxxxxxxx a druhý týž den v ložnici domu č. xxx v xxxxxxxxx kolem 23.00 hodin. 

Jednání kolem 23.00 hodin popisuje poněkud stručněji a tvrdí, že obžalovaný ji urážel, sprostě jí nadával a když ona se domáhala toho, aby svého jednání zanechal s tím, že zavolá policii, tak obžalovaný vzal malorážkovou pistoli vlastní výroby a držel ji v pravé ruce, přitlačil jí ústí hlavně na levý spánek a takto několik vteřin setrval, poté pohnul pistolí doleva a vystřelil do skříně a pak ji znovu urážel a pistoli nakonec odložil. Svědkyně uvádí, že z tohoto jednání obžalovaného měla strach, brala to jako faktickou pohrůžku násilím, zvláště v situaci, kdy podobného jednání se obžalovaný vůči ní dopustil téhož dne, tj. 10.11.2011 kolem 14.45 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu, kdy jí obžalovaný také vyhrožoval a také v situaci, kdy měl k dispozici malorážkovou pistoli a svědkyně se obávala. 

Svědkyně pokud líčí tyto události z 10.11.2011 tak popisuje tu druhou událost, která se stala 18.11.2011 kolem 23.00 hodin a předtím 18.11.2011 kolem 15.00 hodin pod altánkem rodinného domu, kdy poškozená zase tvrdí, že byla objektem různých urážek a nadávek, kdy obžalovaný opět vytáhl malorážkovou pistoli, mířil jí na obličej, takže ústí hlavně bylo velmi blízko u jejího obličeje a když ona se obávala následků a prosila obžalovaného, aby toho nechal, tak obžalovaný odklonil pistoli a z pistole vystřelil tak, že střela letěla poměrně blízko ucha poškozené. Poškozená potom popisuje, že byla velmi vystrašená, bála se jednání obžalovaného a když se zmínila o tom, že by zavolala policii, tak obžalovaný jí vyhrožoval, že v tom případě ji postřílí, že má k dispozici sedm nábojů. 

Je tedy zřejmé pokud porovnáme výpovědi obžalovaného a poškozené a zjistíme, že tyto výpovědi se diametrálně liší a soud tedy musel hodnotit, která z výpovědí je pravdivá či nikoliv. Soud hodnotil nejen výpovědi svědků, ale hodnotil také i listinné důkazy, které jsou založeny ve spise. Ve spisu na č.l. 2 je úřední záznam policie, který 21.11.2011 dokladuje, že to byla poškozená, která oznámila policii, že ji napadl její manžel xxxx xxxxxx, mluvila o znásilnění, vysvětlovala podnapilost obžalovaného, bála se tohoto jednání. Pokud soud nahlédne do tohoto dokladu policie, který je nazván jako „vytěžování“ tak musí konstatovat, že poškozená už 21.11.2011 ty údaje, které uvádí jako svědkyně, uvedla policii a domáhala se toho, aby policie zakročila. V tomto momentu je výrazný a svědčí pro věrohodnost poškozené v tom smyslu, že se nemůže jednat o nějaké vykonstruované jednání, ale o jednání ženy, která se bojí násilného jednání obžalovaného a vyhledá policii. 

Dalšími listinami je úřední záznam Policie ČR na č.l. 49-50, kde je zřejmé, že policie tehdy zakročovala proti obžalovanému. Je zřejmé, že obžalovaný se bránil tomuto jednání, což také prokazuje do určité míry věrohodnost poškozené, neboť je zřejmé, že obžalovaný se chová agresivně i vůči policistům, kteří bezprostředně poté proti němu zakročují. 

Na č.l. 51 jsou fotografie, které prokazují poškození střelnou zbraní, které odpovídá zase výpovědi svědkyně, jedná se o poškození obložení garáže. Dalším listinným důkazem je úřední záznam na č.l. 52, ze kterého je zřejmé, že dne 21.11.2011 byla vyslána hlídka policejní do obce xxxxxxx na základě oznámení xxxxx xxxxxxxxx, že vůči ní obžalovaný používá násilí, že jí také znásilnil a bylo mimo jiné zjištěno, což je podstatné i to, že policie na místě v bytě obžalovaného zjistila, že obžalovaný má k dispozici asi šest střelných zbraní. Tento úřední záznam opět je v souladu s výpovědí poškozené a také nasvědčuje tomu, že poškozená ve své výpovědi mluví pravdu.

I protokol o zadržení z č.l. 42-43 nasvědčuje tomu, že poškozená uváděla shora uvedené údaje policii a že policie zakročovala proti obžalovanému a je zřejmé, že při jednání s obžalovaným (viz. č.l. 42-43) bylo zjištěno, že obžalovaný je pod vlivem alkoholu, což prokazuje tvrzení poškozené, že obžalovaný v době kdy byl agresivní tak často požíval alkoholické nápoje.

Další listinné důkazy jsou potom založeny ve spise na č.l. 53-56, což je protokol o ohledání místa činu a náčrtek, tyto důkazy jsou také v souladu s výpovědí poškozené, pokud jde o to, že svědkyně vypovídá, že obžalovaný v určité době použil střelnou zbraň, k čemuž odpovídá i právě tyto stopy, které byly zajištěny na místě samém a byly tam také zajištěny střelné zbraně, o kterých vypovídá poškozená ve své výpovědi. To je potom další důkaz prokazující, že svědkyně má pravdu. 

Pokud svědkyně tvrdí, že při vyhrožování obžalovaný použil střelnou zbraň, tak byla zajištěna stopa (viz č.l. 58) jednak zbytky nábojnic a jednak i část dřeva, která nese evidentní znaky průstřelu, tedy použití střelné zbraně ze strany obžalovaného. Byl také zajištěn paragon na č.l. 59, ze kterého je zřejmé, že obžalovaný měl k dispozici vzduchovou pušku, kterou si zakoupil. Zase soud podotýká, že i tyto listiny prokazují, že pravdu má v této věci poškozená a nikoli obžalovaný. 

Podle č.l. 71 a násl. byla provedena prohlídka těla a tato prohlídka těla vyzněla tak, že na těle poškozené, poté co oznámila celou věc, byly zjištěny hematomy na různých částech těla, zejména na nohou a tyto hematomy přesně prokazují to, co uvádí svědkyně, že totiž obžalovaný v době, kdy se proti ní dopustil trestné činnosti, se choval tak násilně, že jí tyto hematomy vznikly. Podstatným důkazem je lékařská zpráva na č.l. 74, ze které je zřejmé, že dne 22.11.2011 byla poškozená vyšetřena lékařem a lékař zjišťoval výrazné podlitiny na jejím těle, např. podlitinu velikosti 9x6 cm na vnitřní straně pravého bérce, podlitiny velikosti 14x14 mm v odstupu 3 – 4 cm od sebe na vnitřní straně levého stehna, podlitina velikosti 5x3 cm na přední straně pravého bérce nad kotníkem apod. Pokud se lékař vyjadřoval i ke stáří těchto podlitin, tak je naprosto zřejmé, že tyto podlitiny právě odpovídají těm jednáním obžalovaného, ke kterému docházelo podle obžaloby dne 17.11.2011 až 21.11.2011. 

Svědkyně tudíž vypovídá pravdu pokud líčí násilné jednání obžalovaného, zatímco obžalovaný žádným způsobem nevysvětluje, jak by takováto poranění mohla vzniknout, když soud zdůrazňuje zvláště podlitinu velikosti 9x6 cm, což je podlitina značná a svědčí o násilném jednání. Na č.l. 75 a násl. je prohlídka těle obžalovaného, tam nebyly zjištěny žádné známky nějakého poranění.

Pokud jde o protokol o vydání věci na č.l. 77 tak je potom zřejmé, že obžalovaný vydal zbraně, které měl k dispozici a pokud jde o tyto zbraně, tak je to opět v souladu s výpovědí poškozené, že takovéto zbraně obžalovaný měl k dispozici a mohl s nimi manipulovat a vyhrožovat poškozené. Fotografie těchto zbraní je potom založena na č.l. 80-83. Soud má také k dispozici odborné vyjádření, které je ve spisu na č.l. 85 a násl., je tam podstatné, že byly nalezeny dvě zdeformované olověné střely na místech, o kterých vypovídala svědkyně a to také prokazuje, že svědkyně má pravdu pokud tvrdí, že obžalovaný vystřelil, aby se ona zalekla. Bylo také prokázáno, že se jedná o střely, které odpovídají těm zbraním, které obžalovaný měl v držení a v kritické době měl tyto k dispozici. 

Dalším významným důkazem je protokol o trestním oznámení, který je založen na č.l. 99- 101 a ten také prokazuje věrohodnost poškozené. Je totiž skutečností, že bezprostředně po událostech dne 22.11.2011 podala xxxxx xxxxxxxxx trestní oznámení na Policii ČR, oddělení hospodářské kriminality, Velkomoravská 16, Hodonín, kdy toto trestní oznámení je velmi podrobné a soud konstatuje, že pokud jde o jeho obsah, tak je zcela jednoznačně v souladu s tím, co svědkyně vypovídá později, zejména u hlavního líčení.

Z toho soud dovozuje, že svědkyně vypovídá stále stejně jak v trestním oznámení, tak nakonec i v přípravném řízení ve své svědecké výpovědi, která začíná na č.l. 108 a také ve svědecké výpovědi, kterou učinila před soudem a není tedy důvod této svědkyni nevěřit.

Pokud byla zmínka o znaleckém posudku, který je k dispozici, tak tento znalecký posudek je založen na č.l. 26-41, kdy znalkyně z oboru psychiatrie MUDr. Magdalena Válová tam konstatuje, že u obžalovaného jsou určité problémy s jeho charakterovými vlastnostmi, je anomální osobností se souhrnem nepříznivých povahových a charakterových vlastností, tato porucha je trvalá, jeho osobnost nese rysy emoční nestability, impulzivity a nezdrženlivosti. To potom odpovídá tomu zjištění, že obžalovaný v důsledku této poruchy osobnosti je schopen reagovat nepřiměřeně na určité podněty a do určité míry také vysvětluje agresivitu jeho jednání. Na druhé straně je faktem a to je nutno zdůraznit, že obžalovaný je za svoje jednání trestně odpovědný, že sice byl zjištěn ještě vliv alkoholu, ale ani jeho porucha osobnosti, ani sklon k alkoholu není takový, že by jej mohl exkulpovat a prokazovat, že nejsou zachovány ovládací a rozpoznávací schopnosti. Ke znaleckému posudku však soud přihlédl při úvaze o trestu a zejména k uložení ochranného léčení. 

Jestliže soud shrne listinné důkazy tak musí konstatovat, že tyto listinné důkazy vyznívají v neprospěch obžalovaného a vesměs, jak na to bylo poukázáno, potvrzují tu verzi, kterou uvedla ve své výpovědi poškozená.

Svědek xxxx xxxxxx je syn obžalovaného a poškozené, jeho výpověď nevyvrací tvrzení obžalovaného, co je však podstatné a pro obžalovaného příznivé, že svědek uvedl, že na jednání obžalovaného má vliv i poškozená, která jej určitým způsobem provokuje, nenechá si nic líbit a svědek doslova řekl, že vliv matky na protiprávní jednání obžalovaného představuje tak 50 %, přičemž také vysvětlil, že k agresivnímu jednání dochází v situaci, kdy obžalovaný i poškozená požívají alkoholické nápoje, což ve své výpovědi také uvedl. Výpověď svědka je významná proto, že svědek prokazuje určité alibi obžalovaného v tom směru, že byl v některých případech i vyprovokován a mohl se takovéhoto jednání dopustit právě proto. Na druhé straně je ovšem pravdou, že svědek prokazuje to, že obžalovaný se choval špatně k jeho matce, zejména ve své výpovědi na č.l. 138, a prokazuje ty události, zejména které jsou popsán v obžalobě pod bodem 4) a 5). Lze tedy konstatovat, že v tomto směru výpověď svědka obžalovaného usvědčuje.

Další svědkyní je xxxxx xxxxxxxxx, to je dcera obžalovaného a poškozené, její výpověď je shodná s výpovědí xxxxx xxxxxxx v tom smyslu, že poškozená skutečně se nechovala příliš dobře k obžalovanému, doslova řekla, že je možné, že chování její matky, tedy poškozené, bral obžalovaný někdy jako provokaci. Svědkyně ovšem usvědčila obžalovaného z toho, že obžalovaný se špatně a násilně choval vůči poškozené, popisuje jednotlivé údaje, kdy v tomto směru její výpověď je shodná s tím, co před soudem vypověděla xxxxx xxxxxxxxx. V podrobnostech se odkazuje zejména na výpověď z přípravného řízení na č.l. 143-144, kde svědkyně mluvila o různých hádkách, nadávkách a urážkách ze strany obžalovaného vůči její matce, nakonec mluvila o agresivním jednání. Soud tedy konstatuje, že i tato výpověď obžalovaného usvědčuje. 

Svědkyně xxx xxxxx nebyla přímou svědkyní konkrétních událostí, je to kolegyně poškozené ze zaměstnání někdy od listopadu 2010. Ona uvádí, že poškozená se jí opakovaně svěřovala s tím, že obžalovaný se k ní špatně chová, chodila do práce nevyspalá a bylo vidět, že dochází k závadnému jednání ze strany obžalovaného, na což si svědkyně jaksi stěžovala zejména i na to, že dochází k nějakému sexuálnímu obtěžování. Tato svědkyně také, byť nepřímo, prokazuje pravdivost poškozené.

Další svědkyně soud vyslýchal ve druhém hlavním líčení, které se konalo dne 25.4.2012. Jedná o sestru obžalovaného xxxx xxxxxxx, jedná se o tetu obžalovaného xxx xxxx a jedná se také o xxxx xxxxxxxxx. Tyto svědecké výpovědi byly učiněny na základě návrhu obhajoby a soud konstatuje, že i když svědkyně, zejména xxxx xxxxxx a xxx xxx, se nevyjadřovaly ke konkrétním okolnostem, tak se domnívaly toho, že obžalovaný je vcelku hodný člověk, obviňovaly z celého jednání jeho manželku a vyslovily podiv nad tím, že by obžalovaný se mohl dopustit takové trestné činnosti, která byla prokázána. 

To, že trestná činnost byla prokázána, prokazují i další důkazy, o kterých byla zmínka. Soud vzal v úvahu výpovědi svědkyň xxxx xxxxxx, xxx xxxxx a do určité míry též i výpovědi svědkyně xxxx xxxxxxxx jako svědkyně, které prokazují to, že chování poškozené vůči obžalovanému nebylo příliš dobré, že obžalovaný se subjektivně mohl v některých případech cítit být vyprovokován a pokud v jejich manželství docházelo k tak závažným okolnostem, že toto přerostlo v násilí a výhružky apod., tak že poškozená do určité míry mohla tyto věci vyprovokovat. V tomto směru soud považuje tyto svědky za významné svědky z hlediska obhajoby.

Když soud se vrací k původním úvahám, kdy na jedné straně je výpověď poškozené, která obžalovaného zcela usvědčuje, a na druhé straně je obžalovaný, který odmítá cokoliv závažného co popisuje obžalovaného, tak soud na základě těch úvah, které již byl uvedeny, musí dát za pravdu tomu, že to byla svědkyně xxxxx xxxxxxxxx, která popisuje události pravdivě, neboť na její výpověď navazuje lékařské zprávy, protokoly o ohledání místa činu, trestní oznámení, nakonec i výpovědi svědků, zatímco tu verzi obžalovaného kromě toho, že býval vyprovokován ze strany manželky, neprokazuje nic.

Soud podotýká, že není taková důkazní situace, že by obžalovaný odmítal část jednání, část doznával, obžalovaný odmítá celou věc „un block“ a z tohoto důvodu soud nakonec se musel rozhodnout a na podkladě úvah, které byly zmíněny, považuje za pravdivou a oprávněnou výpověď poškozené.

Jednání pod bodem 1), které bylo popsáno shora, je zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, neboť obžalovaný po dlouhou dobu týral poškozenou, která s ním žila ve společné domácnosti. Pod bodem 2) a 3) jde o obdobné jednání, kdy obžalovaný jednak fyzickým násilím, ale taky pohrůžkou násilí nutí poškozenou k pohlavnímu styku a dopouští se tak v těchto dvou bodech zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.

Pokud jde o jednání pod bodem 4) tak toto je tzv. „nebezpečné vyhrožování“, neboť obžalovaný vyhrožuje své manželce usmrcením a těžkou újmou na zdraví, počíná si způsobem, který vyvolává v poškozené důvodnou obavu a podstatné je, že toto páchá se zbraní. Posléze pod bodem 5) je situace taková, že nutí obžalovaný poškozenou, aby něco opominula, když ona se chce s celou věcí obrátit na policii, tak aby ji zastrašil používá k tomu zbraň a tím se dopouští zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. 

Soud potom řešil otázku trestu. Ve prospěch obžalovaného soud významně přihlédl k tomu, co bylo uvedeno shora, že chování jeho manželky k němu nebylo příliš dobré, že k častým konfliktům docházelo v situaci, kdy oba byli pod vlivem alkoholu a poškozená zřejmě, alespoň část těch jednání dle obžaloby v bodě 1) určitým způsobem vyprovokovala, a to je významnou okolností, ke které soud přihlédl ve prospěch obžalovaného. Soud také vzal v úvahu jeho osobní poměry, obžalovaný má problémy s chůzí, pohybuje se pouze pomocí francouzské hole. Z hlediska chování v místě bydliště (viz. zprávy o pověsti na č.l. 179-180) nebylo zjištěno žádných negativních poznatků v neprospěch obžalovaného.

V rejstříku trestů (viz. č.l. 174) jsou sice zaznamenána dvě odsouzení, vesměs Okresním soudem v Hodoníně jak pod sp. zn. 1T 57/79, tak pod sp. zn. 1T 423/91, soud však považuje tato odsouzení za zahlazená a nepřihlédl k nim jako k přitěžujícím okolnostem a přiznává obžalovanému polehčující okolnost dosavadní bezúhonností. 

Je skutečností a k tomu je nutno dát význam při úvaze o výši trestu, že obžalovaný se dopouští více trestných jednání, páchá více zločinů a přečin. Nakonec soud považuje za přiměřený trest odnětí svobody v trvání 3 (tří )let. Na jednání obžalovaného, tak jak to uvedla znalkyně MUDr. Válová, se projevuje alkohol. Soud v souladu s návrhem znalkyně uložil obžalovanému ochranné protialkoholní ambulantní léčení a k této okolnosti přihlédl při výměře trestu. Polehčující okolnosti, o kterých byla zmínka, a okolnosti případu jsou takového charakteru, že lze výkon trestu podmíněně odložit, avšak na dobu 3 (tří) let s dohledem.

P o u č e n í : 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost, kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škodu, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.

Okresní soud v Hodoníně

dne 25. dubna 2012.

JUDr. Jaroslav Klas, v.r.

předseda senátu

č. j. 10 T 12/2018-

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v hlavním líčení konaném dne 26. června 2020 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Cukerové a přísedících JUDr. Marcely Lukešové a Zory Hedvábné, takto:

Obžalovaný

XXXXXXXX XXXXXXXX,

nar. XXXXXXXX, OSVČ, trvale bytem XXXXXXXX

je  vinen, že

1)

v přesně nezjištěné době, nejméně od roku 2012 do června roku 2015, kdy poškozená Ing. XXXXXXXXXXXX XXXXXX, nar. XXXXXXXX, opustila společnou domácnost, v bytech, kde společně žili a to v XXXXXXXX, a v XXXXXXXX psychicky týral poškozenou, která v této době byla jeho družkou, a s níž vychovával společného nezletilého syna XXXXXXXXX XXXXXXXXX, nar. XXXXXXXX, a to tím způsobem, že ji omezoval v běžném způsobu života, kdy poškozené určoval způsob trávení jejího volného času včetně toho, s kým se může stýkat, požadoval po ní, aby zanechala studia vysoké školy s tím, že je špatná matka, neboť studuje, zakazoval poškozené kontakt s přáteli a příbuznými, stanovoval jí harmonogram domácích prací a povinností, které poškozená musela striktně dodržovat včetně časových limitů na délku vycházek na hřiště s nezl. synem XXXXXXXXX a dobu a délku návštěv u rodičů poškozené, pokud jí je povolil, přičemž jakmile stanovený harmonogram nedodržela, nebo se zpozdila, verbálně napadal poškozenou vulgárními výrazy, a to „držko zasraná, svině, tupá hlavo, lemro zasraná", vyhrožoval jí, že už ji nikam nepustí a že jí udělá ze života peklo, přičemž poškozenou rovněž fyzicky napadal, a to údery pěstí do nohy, boku a dalších částí těla, a vynucoval si na ní proti její vůli anální sex, kdy taktéž poškozenou pohrůžkami, že pokud to nebude dělat, ta jí to „spočítá", a že se jejich syn XXXXXXXXX bude mít špatně, za současného verbálního napadání shora uvedenými vulgárními výrazy, přinutil, aby v době od července 2013 do června 2015 pracovala jako tanečnice a striptérka v erotických klubech, a to XXXXXXXX, XXXXXXXX, XXXXXXXX, XXXXXXXX a XXXXXXXX, XXXXXXXX, přičemž takto získané finanční prostředky ve výši 800,- Kč až 3.500,- Kč za noc mu musela odevzdávat a dále opakovaně poškozenou  v přesně nezjištěné době od podzimu 2013 do června 2015 pod pohrůžkami, že jí vyhodí z bytu, sebere a doveze nezl. Syna XXXXXXXX a jí to „spočítá", pomstí se jí a usmrtí ji i její rodinu, za současného verbálního napadání shora uvedenými vulgárními výrazy, přinutil k prostituci, kterou musela vykonávat v jím vybraných podnicích v XXXXXXXX a v XXXXXXXX v XXXXXXXX, XXXXXXXX, a jinde, a to i na podkladě jím podaných inzerátů, v nichž ji nabízel k sexuálním aktivitám včetně live chatu s blíže nezjištěnými muži, kdy poškozená musela ve shora uvedených erotických klubech a jinde, a to i na podkladě jím podaných inzerátů, v nichž ji nabízel k sexuálním aktivitám, poskytovat blíže nezjištěným mužům shora uvedené sexuální služby, za které jí tito muži platili obžalovaným stanovenou taxu ve výši 2.500,- Kč za hodinu, kdy takto získané finanční prostředky mu poškozená musela dle jeho instrukcí předávat, přičemž obžalovaný tyto finanční prostředky následně použil pro svoji potřebu, přičemž poškozená vnímala jednání obžalovaného jako stupňující se těžké příkoří a v podstatě žila v nepřetržitém psychickém stresu,

tedy : jednak týral osobu žijící ve společném obydlí a spáchal takový čin po delší dobu,

jednak jinou osobu než díže za použití pohrůžky násilí a jiné těžké újmy přiměl, aby jí bylo užito k pohlavnímu styku a k jiným formám sexuálního obtěžování, a kořistil z takového jednáni a spáchal takový čin v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci,

2)

v přesně nezjištěné době, poté, co se dne 16.1.2016 vrátila poškozená Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX do společné domácnosti ke svému druhovi - obžalovanému XXXXXXXX XXXXXXXX, do bytu v XXXXXXXX nejméně od ledna 2017 do 6.9.2017, kdy opětovně společnou domácnost opustila, psychicky týral poškozenou, s níž vychovával společné syny, a to nezl. XXXXXXXX XXXXXXXX, nar. XXXXXXXX, s nezl. XXXXXXXX XXXXXXXX, nar. XXXXXXXX, a to tím způsobem, že ji omezoval v běžném způsobu života, kdy poškozené určoval způsob trávení jejího volného času včetně toho, s kým se může stýkat, zakazoval poškozené kontakt s přáteli a příbuznými, stanovoval jí harmonogram domácích prací a povinností, které poškozená musela striktně dodržovat včetně časových limitů na odvedení nezl. Syna XXXXXXXX do školky, na délku vycházek na hřiště s nezl. syny XXXXXXXX a XXXXXXXX, a dobu a délku návštěv u rodičů poškozené, pokud jí je povolil, přičemž jakmile stanovený harmonogram nedodržela, nebo se zpozdila, verbálně napadal poškozenou vulgárními výrazy, a to „držko zasraná, svině, tupá hlavo, lemro zasraná", a vyhrožoval jí, že už ji nikam nepustí a že jí udělá ze života peklo, přičemž poškozenou rovněž fyzicky napadal, a to údery pěstí do nohy, boku a dalších částí těla, a vynucoval si na ní proti její vpůli anální sex, přičemž poškozenou pohrůžkami, že pokud to nebude dělat, tak jí to „spočítá", že jejich synové nezl. XXXXXXXX a nezl. XXXXXXXX se budou mít špatně a budou hladovět, že řekne jejím rodičům, že pracovala jako prostitutka, že sebere a odveze nezletilé syny XXXXXXXX a XXXXXXXX, že jí to „spočítá", pomstí se jí a usmrtí ji i její rodinu, a za současného verbálního napadání shora uvedenými vulgárními výrazy, přinutil opakovaně k pohlavním stykům a dalším sexuálním aktivitám s blíže nezjištěnými muži, kdy poškozená musela na podkladě inzerátů vydaných obžalovaným opakovaně poskytovat v hodinových hotelech XXXXXXXX ulice XXXXXXXX, v XXXXXXXX a jinde, blíže nezjištěným mužům shora uvedené sexuální služby, za které jí tito platili stanovenou taxu ve výši 2.500,- Kč za hodinu, kdy za tímto účelem obžalovaný založil agenturu XXXXXXXX, přičemž takto získané finanční prostředky mu poškozená musela dle jeho instrukcí předávat, kdy obžalovaný tyto finanční prostředky následně použil pro svoji potřebu, přičemž poškozená vnímala jednáni obžalovaného jako stupňující se příkoří a v podstatě žila v nepřetržitém stresu,

tedy : jednak týral osobu žijící ve společném obydlí a spáchal takový čin po delší dobu,

jednak jinou osobu než dítě za použití pohrůžky násilí a jiné těžké újmy přiměl, aby jí bylo užito k pohlavními styku a k jiným formám sexuálního obtěžování, a kořistil z takového jednání a spáchal takový čin v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci, a takovým činem jí způsobil těžkou újmu na zdraví

čímž spáchal

pod bodem ad 1)

zločin týrání svěřené osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, spáchaný v jednočinném souběhu se zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d) trestního zákoníku,

pod bodem ad 2)

zločin týrání svěřené osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, spáchaný v jednočinném souběhu se zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d), odst. 4 písm a) trestního zákoníku,

a odsuzuje se

podle § 168 odst. 4 tr. zákoníku a za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku a § 58 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.

Podle § 84 tr. zákoníku za podmínek uvedených v § 81 odst. 1 tr. zákoníku se mu výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání. 5-ti ( let ) let, za současného vyslovení  dohledu v rozsahu stanoveným trestním zákonem.

Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci a to notebooku zn. Lenovo, typ G50-30.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu se obžalovanému ukládá povinnost uhradit poškozené Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX, nar. XXXXXXXX, trvale bytem XXXXXXXX, škodu ve výši 200.000 Kč.

Odůvodnění

1. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že se obžalovaný XXXXXXXX XXXXXXXX dopustil shora uvedeného jednání.
2. Obžalovaný XXXXXXXX XXXXXXXX svou vinu od počátku zcela popírá. V přípravném řízení vypověděl, že celá věc je vykonstruovaná, protože s poškozenou XXXXXXX XXXXXXXX má soud ohledně úpravy poměrů k jejich dětem. Není pravda, že by měli jen problémy, měli se rádi, měli normální vztah. Jezdili společně na chalupu, k vodě, na návštěvy. Chodil k jejím rodičům na obědy, jezdili k jeho rodičům na XXXXXXXX. Obžalovaný si nerozuměl s matkou poškozené, proto později chodila na obědy sama s dětmi. Myslí si, že její matka škodila jejich rodině. Obžalovaný připustil, že se někdy hádali, považoval to však za normální. Hádky vyvolávali oba. Pokud se týká vulgárních urážek, tak to bylo běhen hádek vzájemné. Volný čas plánovali společně, žádné časové limity poškozené neurčoval. Vždy se nějak domluvili. V žádném případě poškozené ani její rodině nevyhrožoval smrtí. Dále vyloučil, že by poškozené vyhrožoval pálkami, že by ji tahal za vlasy. Rovněž popřel, že by jí zakazoval studovat, naopak hlídal děti, aby se mohla večer učit. Podporoval ji. K prvnímu odchodu poškození od obžalovaného uvedl, že to bylo kvůli hádkách, během nichž mezi nimi došlo k citovému odcizení. Dali si půlroční pauzu, během které spolu komunikovali. Bez jakéhokoliv nátlaku z jeho strany, se kolem listopadu 2015 dali zase dohromady. Měli se rádi a chtěli společně vychovávat jejich syna. Také se domluvili, že se pokusí o druhé dítě, což se jim povedlo a v XXXXXXXX 2016 se narodil syn XXXXXXXX. K jednání, kterým je mu kladeno za vinu obchodování s lidmi, obžalovaný uvedl, že s poškozenou se poznal v roce 2009. Tehdy mu poškozená řekla, na počátku jejich mileneckého vztahu, dělala nějaký čas v klubu XXXXXXXX. Co konkrétně tam dělala, obžalovaný neví. Obžalovanému to vadilo, ale srovnal se s tím, byla to minulost. U poškozené vypozoroval kladný vztah k erotice. Nějaký čas žili normálně, ale pak to bylo finančně náročnější. Měli vysoký nájem v bytě 3+1 na adrese XXXXXXXX, a to ve výši 23.000, - Kč. Zde bydleli od roku 2012 do 2016. Proto se s poškozenou domluvil, že by to chtělo nějaký přivýdělek. Nabízel jí poloviční úvazek někde v obchodě nebo něco podobného. Ona sama navrhla, že jsou v erotice rychlé peníze, a tak se domluvili, že bude tančit v XXXXXXXX. Co tam dělala opravdu, obžalovaný neví. Dále chodila tančit k tyči do klubu XXXXXXXX. To bylo v období 2012 až 2014. Obžalovaný vyloučil, že by poškozenou k těmto aktivitám nutil, že by jí nebo její rodině vyhrožoval smrtí nebo že přijde o syna. Nikdy na ni nevztáhl ruku, nikdy jí nijak fyzicky neublížil. Jen se hádali kvůli rozdílným povahám. Po nějakém čase, od ledna 2017, začala poškozená dělat dominu, na čemž se také společně domluvili. Chodila na XXXXXXXX Inzerci a telefony si domlouvala sama. Obžalovaný jí tam pomáhal vozit. Než od něho poškozená poprvé odešla, dělali nějakou dobu společně erotický live chat. Všechny peníze, co poškozená vydělala, neodevzdávala, byly pro rodinu, na děti, výlety, dovolené u moře. Sám obžalovaný z nich nikdy nic neměl. Není schopen říci, kolik za měsíc poškozená v erotickém byznysu mohla vydělat. Po celou dobu jejich soužití, poškozená nikde nepracovala, pouze v době, kdy měli pauzu, začala pracovat v účetní firmě u své matky na poloviční úvazek, kde pokračovala i v době, kdy se k obžalovanému vrátila. Pracovala tam celkem asi rok. Ke svým příjmům obžalovaný uvedl, že asi v roce 2014 dělal řidiče u společnosti XXXXXXXX a ještě byl zaměstnán u XXXXXXXX jako řidič vysokozdvižného vozíku. Poté si pořídil živnostenský list s taxikářskou koncesi a od konce roku 2015 dosud dělá taxikáře s měsíčním výdělkem cca 18.000,- Kč. Předtím také pracoval u firmy XXXXXXXX. Dále obžalovaný uvedl, že než se seznámil s poškozenou XXXXXXXX XXXXXXXX, před rokem 2009, provozoval erotický privát XXXXXXXX, v jehož provozování pokračoval i během jejich soužití a to do roku 2013 - 2014. Pronajímal pokoje holkám, které si tam vodily své klienty. Vše bylo na základě ústní dohody, jeho taxa byla asi 500,- Kč na den. Poškození inzeráty na práci v erotice nezadával, dělala si to sama. Telefony si zvedala také sama. Ví o tom, že v inzerátech poškozená používala přezdívku XXXXXXXX. Na dotaz, zda zadával nějaké inzeráty pro jiné ženy provozující erotické služby, uvádí, že ne, že si je zadávaly samy. Je pravdou, že poškozená ze začátku na jeho privát také chodila, ale dávala si tam pouze skleničku. Dále obžalovaný uvedl, že co se týče hrazení nákupů, oblečení pro děti a nájem, to všechno platil on. Z privátu měl příjem tak 15.000,- Kč až 20.000,- Kč měsíčně. Pak to již nešlo, a musel se privátu zříci. Jako řidič si vydělal kolem 15.000,- Kč až 17.000,- Kč měsíčně, jako taxikář kolem 18.000,- Kč měsíčně čistého. Když jezdila partnerka tančit do klubů, tak vesměs děti hlídal on. Poškozená většinou jezdila taxíkem, někdy ji vezl obžalovaný sám, to pak byly děti v autě s nimi. Poškozená platila spíše jen dětské záležitosti, např. školku. V hlavním líčení pak obžalovaný doplnil, že měl ještě úspory z doby, kdy pracoval v Německu, a to několik set tisíc. Z peněz, které si XXXXXXXX XXXXXXXX vydělala, přispěla část na domácnost a část si nechávala. Doma měly dvě obálky, jednu na dovolenou a jednu na děti, do kterých přispívali dle možností. Po narození prvního dítěte začaly menší hádky, přišla mu na nevěru a odešla k rodičům. Pak se spolu začali opět bavit a řekli si, že to spolu zkusí. Měla kvůli tomu boje doma, její matka je psychicky nemocná, nechtěla ji k obžalovanému pustit. Po návratu nezačala ihned zase s tou původní činností, ale až později, až bylo synovi 2 - 4 měsíce. To si začala domlouvat otroky. Opětovně vypověděl, že inzerci na internetu si poškozená zajišťovala sama, on ji s tím nepomáhal. Připustil, že se s ní nechtěl oženit, protože zjistil, že je hádavá, jedovatá. Nepřišlo mu tak divné, že provozuje erotické služby, protože sám provozoval privát, jasně jí ale říkal, aby měla normální přivýdělek, např. hlídání dětí. Obžalovaný si dále nepamatuje, že by měla XXXXXXXX XXXXXXXX nějaké zdravotní potíže, měla jen nějaké alergie na prach apod. Šavle, kterou má obžalovaný, je historická, mačeta to samé. Také má baseballku, ale nikdo ji s ní nevyhrožoval. Jednání a výpověď poškozené si vysvětluje tak, že je zhrzená žena, která se mu chce pomstít, že si ji nechce vzít. Občas se svěřoval s problémy XXXXXXXX, svému kamarádovi. S dětmi se momentálně stýká jednou za 14 dní, předávají mu je její rodiče. Platí pravidelně výživné na oba 7.500,- Kč. Live chaty chtěla dělat XXXXXXXX XXXXXXXX, sama s tím přišla, ale nechtěla, aby výdělek z nich šel na její účet. Ale bylo to jedno, obžalovaný stejně vkládal více peněz do těch obálek na dovolené a děti. Provozovali je 2x až 3x týdně, ale byl z nich malý výdělek. Provozovali to tak 2 - 3 měsíce. Do klubů chodila poškozená tak jednou týdně, někdy jednou za měsíc. Do podniku ji vezl jednou nebo dvakrát, ale nečekal na ni, hned jel zpět, měl syna v sedačce na zadním sedadle. Pohlavní styk spolu v soukromí měli 1x až 2x týdně, někdy i poté, co se vrátila od těch otroků nebo z podniku, trochu mu to vadilo. Od otroků vždycky přišla s nějakou kabelkou nebo botami, něco si nechala a něco šla vrátit. Měla absolutní volnost.
3. V rámci dokazování byli u soudu slyšeni svědci poškozená XXXXXXXX XXXXXXXX, XXXXXXXX XXXXXXXX, XXXXXXXX XXXXXXXX, XXXXXXXX XXXXXXXX, XXXXXXXX XXXXXXXX, XXXXXXXX XXXXXXXX, XXXXXXXX XXXXXXXX a XXXXXXXX XXXXXXXX.
4. Poškozená XXXXXXXX XXXXXXXX v přípravném řízení vypověděla, že se s obžalovaným XXXXXXXX XXXXXXXX seznámila v březnu 2009 pře inzerát. C té době so hledala nějakou brigádu a XXXXXXXX jí říkal, že má kamaráda v cestovní kanceláři a mohl by jí zprostředkovat nějakou brigádu. Setkávali se 1krát týdně, ke zprostředkování brigády v cestovní kanceláři však nedošlo. Asi po dvou měsících jí obžalovaný XXXXXXXX XXXXXXXX řekl, ať s ním jede na Moravu k jeho rodičům. Cestou jí říkal, že má jeho rodičům lhát o svém věku a říkat, že je jí 22 let a že chodí do třeťáku na vysokou. Nechápala proč. Když dorazili na Moravu, říkal své rodině a kamarádům, že spolu chodí, i když si nic takového neřekli. Před rodiči hrál divadlo, byl na ni hrozně hodný, pozorný a slušný. Asi po osmi měsících jejich vztahu, to bylo v listopadu 2009, začal mluvit o dítěti. Chtěl, aby na jaře 2010 vysadila antikoncepci. Zpočátku nechtěla, ale nakonec ji přesvědčil tím, jak o tom pořád mluvil. Sama si představovala, že bude mít dítě až v 25 letech. V roce 2011 otěhotněla, a když byla v 5. měsíci, to bylo v srpnu 2011, tak ji přesvědčil, aby se k němu nastěhovala. Moc se jí do toho nechtělo, ale nakonec se k němu nastěhovala, do bytu v XXXXXXXX. Poté začaly první neshody ohledně dítěte. Obžalovaný XXXXXXXX XXXXXXXX chtěl, aby se dítě jmenovalo po něm, aby mělo jeho příjmení, ale vzít si ji nechtěl s tím, že až někdy za pár let. Poškozená chtěla, aby dítě mělo její jméno, a když mu to řekla, začal být na ni hrubý a křičel na ni. Nakonec tedy ustoupila. V roce 2012 se jim narodil syn. Když dodělávala bakalářskou práci na vysoké škole, tak jí rodiče pomáhali, aby to zvládla, a on říkal, že za nimi nesmí jezdit, že to má všechno vyřídit po telefonu. Za celou dobu za nimi mohla jet jen jednou, a to měla ještě vymezený čas, asi tak na dvě hodiny. V roce 2013 se přestěhovali do většího bytu ve stejném areálu, nájem byl asi 22.500,- Kč měsíčně. Jí to přišlo jako hloupost, ale obžalovaný rovnou podepsal smlouvu na pronájem na dva roky a ani to s ní nekonzultoval. Zdálo se jí to hodně peněz vzhledem k tomu, že byla na mateřské a ještě dodělávala školu. V té době obžalovaný tvrdil, že pracuje pro německou společnost, ale když řešili ten vyšší nájem, tak se prořekl, že mu na to holky vydělají. Pozastavila se nad tím a ptala se, jaké holky, a on se jí přiznal, že má erotický privát na adrese svého trvalého bydliště. Ten privát se měl jmenovat XXXXXXXX a měl být na adrese XXXXXXXX. Obžalovaný jí říkal, že ze začátku mu to hodně vynášelo, a to i 200.000,- Kč měsíčně, poté méně, ale nikdy to nešlo pod 100.000,- Kč. Byl to pro ni šok. Další šok přišel následovně, když po podpisu smlouvy na větší byt jí obžalovaný řekl, že mu musí přispívat na nájem. V té době dodělávala školu a byla na mateřské. Rodiče jí posílali každý měsíc na účet 5.000,- Kč a současně pobírala rodičovskou dovolenou ve výši 3.800,- Kč. Následně ji začal citově vydírat, využil její špatné psychické situace a nutil ji chodit tancovat k tyči. Vyhrožoval jí, že se syn bude mít jinak špatně, že s ní zatočí. Vyvíjel na ni citový nátlak, ona tedy nějakou dobu chodila tancovat. To bylo od července 2013, kdy obžalovaný našel na internetu nějaké kluby, XXXXXXXX a XXXXXXXX, do kterých chodila. Pak také do XXXXXXXX. Odměna za tančení u tyče se pohybovala kolem 800,- Kč a také měla provizi, když ji někdo pozval na drink. Provize z těchto drinků byla 40 % pro slečnu a 60 % pro podnik. TO tancování u tyče bylo spojeno i se striptýzem, ale vždy si nechávala kalhotky. Co se týče výdělku, tak za tančení byla odměna 800,- Kč, jak již uváděla, někdy to ale bylo i 2.000,- Kč, a když si nějaký klient zaplatil soukromý tanec, tak se to mohlo vyšplhat i na 3.000,- - 3.500,- Kč. Když dostala vyplacené peníze, musela je doma položit na stůl, protože obžalovaný je chtěl mít položené na stole hned, jak vstane, aby si to mohl přepočítat. Kontroloval, jestli mu dává opravdu všechno. Někdy ji do klubů vozil autem, a to měl jejich syna na zadní sedačce, myslí si, že chtěl na ni takto více působit a stresovat ji. Často mu opakovala, že u tyče tancovat nechce, že to nedělá ráda, ale obžalovaný jí říkal, že má držet hubu a byl na ni hrozně sprostý a vulgární. Vždy se odvolával na syna, že je to pro jeho dobro a že pokud to nebude dělat, že jí to spočítá. Z klubů se vracela až brzo ráno, kdy už vstával jejich syn a musela se o něj hned starat, čímž se jí hromadil spánkový deficit. V té době již byl jejich partnerský vztah hodně narušený a obžalovaný byl na ni sprostý a vulgární, urážel ji, nadával jí, a to i před synem. Konkrétně jí nadával, že je líná veš a „lemra zasraná“. Syn to špatně nesl a začal se uzavírat do sebe. Také se občas stávalo, že ji obžalovaný uhodil například pěstí do nohy, do stehna, z boku, až jí to bolelo. Dále například, když spolu chodili na squash, tak ji zničehonic přetáhl squashovou raketou přes zadek, bok nebo záda, až měla modřinu. Také ji tahal za vlasy. Nelíbilo se mu, že nosí culík. Říkal, že když jde s ním ven, nesmí mít culík a musí mít jenom rozpuštěné vlasy, protože s culíkem vypadá blbě a on se za ní stydí. Od podzimu 2013 ji pak začal nutit dělat i prostituci, protože domů podle něj nenosila dostatek peněz. Tlačil na ni, že tancování už nestačí, našel nové podniky a posílal ji tam. Jí se to hnusilo, vždycky se jí udělalo špatně od žaludku, ale on ji vyhrožoval, že už nikdy neuvidí syna, že s ním odjede do Německa. Také jí vyhrožoval, že ji vyhodí z bytu a že si během týdne za ni najde náhradu. V době, když po ní chtěl, aby vykonávala práci prostitutky, tak spolu vedli normální sexuální život, a to asi jednou nebo dvakrát týdně. Při sexu byl na ni hrubý, měla od něj modřiny na prsou. Říkala mu, že ji to bolí, ale jeho to nezajímalo, říkal, že to je dobře, že jí to bolí a že ženská má co nejvíce trpět. Vynucoval si také anální sex, který odmítala. Později jí připadalo, když ji nutil vykonávat sex, že to bere jako takové placené služby, že ona musí dělat všechno a on se nemusí snažit vůbec. Ze začátku odmítala vykonávat práci prostitutky, ale potom pod jeho psychickým nátlakem a jeho psychickém vydírání skrze syna včetně vyhrožování, že když to nebude dělat, tak se jí „kurevsky“ pomstí a že jí to spočítá, nakonec prostituci začala vykonávat. Nejdříve chodila do XXXXXXXX do XXXXXXXX a pak ještě chodila do klubu XXXXXXXX, kde si vydělala více peněz, neboť tam chodili cizinci. Prostituci začala vykonávat na podzim roku 2013. Musela vždy přijít večer do klubu, vzít si na sebe nějaké spodní prádlo, šaty a sukni a sednout si do velké místnosti, kde byla i zrcadla a nějaká tyč. Klienti sdělovali servírce, jakou holku kdo chce, ta potom šla za konkrétní holkou a řekla jí, že musí jít s tím konkrétním mužem. Rovněž jí sdělila na jak dlouho. Když to bylo úplně poprvé, byl to pro ni hrozný zážitek, myslela si, že to nezvládne. Sahal jí úplně všude, včetně prsty dovnitř s tím, že vše musela strpět. Potom proběhl sex. Prakticky se psychicky složila, neboť pro ni bylo hrozně těžké a psychicky zdrcující vydržet v takovém prostředí celý večer. Když bylo po směně, tak jim vyplatili peníze. Po návratu domů peníze zase musela položit na stůl, obžalovaný si pak mnul ruce, jak na tom vydělal a jak byl spokojený. Bylo mu úplně jedno, že brečí a je na dně. Šlo mu jenom o peníze. Co se týče XXXXXXXX, ten byl o něco na vyšší úrovni, včetně chování klientů, ale stejně to bylo hrozné. Manažer také s nimi dělal pár fotek a klienti měli interaktivní tabule, kde si mohli vybírat holky podle fotek. Co bylo v ceně, si klient nedomlouval s holkou, ale s manažerkou. Pokud si vzpomíná, měla v obou podnicích uzavřenou nějakou smlouvu, ale nic bližšího si nepamatuje. V klubu XXXXXXXX dostávala peníze vyplacené o jeden den zpětně. V tomto klubu posílali holky i na escort. Co se týče peněz, tak v klubu XXXXXXXX dostávala přibližně 45 % z částky, kterou zaplatí klient, 55 % šlo na podnik. V klubu XXXXXXXX to bylo 50 % pro ni a 50 % pro podnik. Do těchto dvou klubů chodila až do konce roku 2014. Když chodila do klubu XXXXXXXX, tak někdy donesla za noc i 9.000,- Kč, minimum bylo 3.000,- Kč. Mohla domů donést kolem 30.000,- Kč. Co se týče XXXXXXXX, z něj nosila 3.000,- - 4.000,- Kč. Veškeré peníze odevzdávala obžalovanému. Začátkem roku 2014 mu ale takto získané peníze nestačily a začal ji nabízet přes internet. Donutil ji nafotit fotky, kde byla ve spodním prádle, a začal je dávat na různé seznamky. V té době chodila do obou klubů, dodělávala si školu, starala se o syna a ještě ji obžalovaný nabízel přes internet. Stále jí vyhrožoval, že jí udělá ze života peklo, sebere jí syna, že se jí pomstí, že si to „kurevsky“ odsere, že si za ní najde náhradu a že jí vykopne z bytu. Bylo to pořád dokola, a to i před synem. Poté, co obžalovaný začal zadávat inzeráty s jejími fotkami, stávalo se, že byla ve škole a on na ni čekal před školou v autě se synem a rovnou ji odvezl na nějaké místo, které předtím domluvil. Mnohokrát to bylo v XXXXXXXX, kam jezdil za jedním klientem i víckrát. Občas jí vezl do nějakých podniků, kde byla vířivka, kterou si klient pronajal, a tam to proběhlo. Také ji vozil do hodinových hotelů, a to do XXXXXXXX a XXXXXXXX. Přesné adresy si nepamatuje. Obžalovaný čekal celou dobu před domem. Musela mu pokaždé napsat SMSku na začátku a na konci a nesměla to ani o chvíli překročit. Pokud by překročila stanovenou dobu, a to byť o minutu, tak na ni začal ječet. Pohlavní styk s klienty byl prováděn vždy s ochranou, doma s ní ale obžalovaný spal bez ochrany, chtěl po ní doma ranní sex, i když předtím byla s klienty. V závěru se již klientům svěřovala, že to dělá nedobrovolně a že jí k tomu nutí přítel, s nímž má syna a že jí vyhrožuje. Později jí obžalovaný vyhrožoval i zabitím a likvidací, a to nejen její, ale i celé její rodiny. Měl doma mačetu, šavli, baseballku, sekeru a vyhrožoval jí, že už si přes kamaráda shání zbraň a že jí to spočítá a všechny postřílí, neboť nemá co ztratit. Co se týče klubů XXXXXXXX a XXXXXXXX, v těchto klubech se nesvěřovala, že prostituci nedělá dobrovolně. Svěřila se ale své nejlepší kamarádce XXXXXXXX XXXXXXXX, poprvé někdy v roce 2014. Neřekla jí všechno, protože se styděla, ale postupně jí říkala víc a víc. Když kamarádce řekla o prostituci, řekla jí, aby od obžalovaného okamžitě odešla. Ona se však bála, protože ji vyhrožoval i tím, že o prostituci řekne jejím rodičům s tím, že to dělá dobrovolně. Oni v té době měli starosti kvůli babičce. Takto vše probíhalo do května 2015. Obžalovaný jí také zakazoval stýkat se s kamarády, rodičům se styděla svěřit s tím, že ji nutí k prostituci, ale svěřila se jim s tím, že jí vyhrožuje zabitím, včetně zabitím celé rodiny. Řekla jim, že to nesmí nikomu říct, že se obžalovaného hrozně bojí, že to opravdu udělá. V červnu 2014 si udělala státnice. V září nebo říjnu 2014 musel obžalovaný zavřít svůj privát, protože tam holky nechtěly pracovat. Vzpomíná si v souvislosti s tím privátem, že obžalovaný říkal, že tam měl jednou nějaký problém, že prý poslal holku na escort a ona se z něj nevrátila. Řešila to i policie. Poté, co přišel o privát, začal pracovat v XXXXXXXX, kde byl ale jenom měsíc. V té době našel na internetu nějaký inzerát, kde sháněli holky na escort a přihlásil ji tam. Musela si do telefonu nainstalovat aplikaci WhatsApp, přes kterou jí chodily pokyny, v kolik a kde má být a za kolik peněz. Když jí přišla přes tuto aplikaci práva, obžalovaný ji chtěl vidět jako první a přečíst si ji, aby nemohla něco vymazat nebo zatajit. Pro tuto agenturu musela dělat jenom 14 dní a musela jít asi na osm escortů. Pak si obžalovaný založil vlastní escortní agenturu, a to bylo někdy v prosinci 2014. Nabízel nejen ji, ale i více slečen. Bylo to potom, co pracoval měsíc v XXXXXXXX, říkal, že se nebude dřít za tak málo peněz a vstávat ráno v 5.00 hodin. Také říkal, že se narodil pro erotický byznys a ví, jak na to, a že ženská jsou podřadná stvoření, že by je měli vyhubit a že ženské by se měly dát do koncentráku apod. On stále sháněl holky do agentury, dělal s nimi pohovory, fotil je. S těmi holkami se domlouval přes internet a telefony. Když měl pro některou klienta, tak ji zavolal nebo poslala SMS zprávu, v kolik hodin a kde má escort a že po escortu mu má donést peníze před XXXXXXXX. Sazba za její osobu byla 2.500,- Kč za hodinu, někdy byla objednána i na dvě hodiny, což bylo 5.000,- Kč. Od března 2015 se chtěl obžalovaný začít snažit o další dítě. V té době začala mít problémy s nohama, musela na ortopedii, kde bylo zjištěno, že má artrózu 2. stupně, a musela chodit na injekce, při nichž nemohla otěhotnět. Křičel na ni, že si to vymýšlí. Nikdy na ni nebral ohled, do klubů včetně escortů musela chodit i nemocná. Dále musela chodit dělat dominu a escorty na dominu. Musela se před klienty svlékat do spodního prádla, někdy i podprsenku, dle přání klientů je musela mlátit bičem, nebo potom, co jí olizovali nohy a sahali na ni, musela čůrat. Toto většinou probíhalo v XXXXXXXX. V té době také poskytovala erotické masáže s vyvrcholením, kdy klienty musela masturbovat rukou nebo se jí otírali pohlavními orgány o nohy a vyvrcholili na její nohy nebo záda. K pohlavnímu styku nedocházelo, a to z důvodu jejího plánovaného těhotenství, které naplánoval obžalovaný. Obžalovaný jí průběžně neustále vyhrožoval. Na jaře 2015 vyhledala pomoc psycholožky XXXXXXXX, které se se vším svěřila. Psycholožka jí řekla, že by měla od obžalovaného odejít do nějakého azylového domu, a to i s dětmi. Dále uvedla, že ji obžalovaný dále nutil, aby si vzala půjčku na byt, který chtěl napsat sám na sebe, což odmítla. Rodiče jí po celou dobu studia platili vysokou školu a posílali 5.000,- Kč měsíčně na účet, který měla u XXXXXXXX. Nakonec se odhodlala a rozhodla se obžalovaného opustit, se vším se svěřila i matce, která ji podpořila. Následně zkontaktovala právního zástupce, který jí řekl, že je hloupost, že odešla bez syna a že se tam má vrátit, dohodli se, že sepíšou žádost o svěření syna do péče. Právník jí doporučil, aby nepodávala trestní oznámení, neboť pro to nejsou důkazy. Kvůli synovi se vrátila do bytu, odmítla však pokračovat v prostituci. Obžalovaný však po ní chtěl peníze na bydlení, a to i zpětně. K tomu jejímu odchodu došlo někdy v květnu 2015. Obžalovaný pak chtěl, aby odjeli na společnou dovolenou, kdy před tím najednou obrátil a říkal, že udělal hroznou chybu, že jí nutil k prostituci. Také říkal, že ji hrozně miluje a chce si jí vzít. Snažil se jí přesvědčit, že všechno bude již dobré, hrál jí na city. Pak odjeli na společnou dovolenou, kde nadále řešil nábor holek a jejich escorty. Po návratu z dovolené přišel obžalovanému dopis, že by chtěla syna do své péče. Když si ho přečetl, byl naštvaný, poté na ni začal vyvíjet nátlak, ať stáhne tu žádost k soudu a že vše má zrušit, jinak že se zabije. Dne 22. 6. 2015 ji obžalovaný odvezl se synek je rodičům. Následně přišlo vyúčtování za služby ve výši 66.000,- Kč, kdy musela obžalovanému poslat na účet 30.000,- Kč. V prosinci 2015 se k obžalovanému vrátila a důvodem bylo, že syn skončil v nemocnici s infekčním průjmem. Byl hospitalizován v nemocnici. Obžalovaný toho využil, že byla psychicky oslabená a že byly Vánoce a začal jí vykládat, jak se hrozně změnil, jak se vším skončil a že by měli být jako rodina pohromadě. Uvěřila mu a vrátila se k němu zpět. Se synem se k němu nastěhovali 16. 1. 2016 do bytu v XXXXXXXX. Rodiče jí to rozmlouvali a říkali jí, že dělá chybu. V průběhu těhotenství s druhým dítětem se k ní obžalovaný opět začal chovat sprostě. Opět chtěla, aby se druhé dítě příjmením jmenovalo po ní, s tím ale obžalovaný opět nesouhlasil. Poté, co se narodil druhý syn, její vztah s obžalovaným byl opět špatný. Ze stresu přišla o mléko. Obžalovaný jí zakazoval kontakt s rodiči a přáteli. Rodiče ji nemohli ani navštěvovat. Začala uvažovat, že by od něho znovu odešla, ale byla těsně po porodu, neměla ustálené hormony a byla psychicky rozhozená. Sice jí nakonec povolil krátkodobé návštěvy rodičů, ale stále jí to vyčítal. Dále uvádí, že v době, když se k němu vrátila, začala chodit do práce na poloviční úvazek, takže disponovala nějakými penězi. Pak brala mateřskou a později rodičovský příspěvek. Obžalovaný v té době jezdil jako taxikář. Po narození druhého syna, tak už kolem Vánoc, na ni obžalovaný zase začal naléhat a tlačil ji, že by měla začít zase chodit do bordelu a poskytovat erotické služby spojené s pohlavním stykem. Odmítala to, ale on na ni stále tlačil s tím, že jí vyhrožoval, že syn nebude mít mléko a pleny a že oba synové budou strádat a že jí to spočítá a udělá jí ze života peklo. Tím ji zase donutil k tomu, že začala poskytovat eskortní služby klientům, které jí obžalovaný sháněl přes mobil. Musela vždy zvednout telefon a klient jí pouze potvrdil místo a termín schůzky. Co se týče těch eskortů, tak opět hrála dominu. Do klubů už nechodila a ani neprobíhal live chat. Dále poškozená vypověděla, že si nikdy z peněz klientů nic nenechávala, úplně vše obžalovanému odevzdala. V té době už ji rodiče nepodporovali. Někdy v srpnu 2017 obžalovaný domluvil eskort, řekl jí, že to bude nějaký dominantní pán a že si chce vyzkoušet opačnou roli, údajně to měl být nějaký primář. Když se s ním sešla, tak šli do pokoje v XXXXXXXX. Byl to vysoký plešatý hodně svalnatý muž. Hned po příchodu na pokoj si dal sprchu a s ručníkem ovázaným kolem pasu si šel lehnout na postel. Přišla k němu a začala ho lehce plácat po zádech a po nohou. Muž chvíli držel, pak se přetočil na bok, povalil ji na zádech a držel ji pod krkem. Pak ji znásilnil. Byla úplně paralyzovaná strachem, když se pokoušela bránit, tak ji vždycky přimáčkl a přitiskl jí ruku na krk, bála se, že se z toho pokoje nedostane. Následně volala na Bílý kruh bezpečí, a to asi 2krát. Říkali jí, že nemá partnerovi (obžalovanému) dopředu říkat, že od něj odejde, že by ji mohl zabít. Poté, co volala na Bílý kruh bezpečí, tak se spojila s organizací Acorus. To je intervenční centrum, kam začala docházet a kam chodí do současné doby. Od obžalovaného odešla dne 19. 6. 2017 i se syny ke svým rodičům. Po jejím odchodu jí obžalovaný psal SMS zprávy s tím, že mu unesla syny a že je drží násilím. Pak ji zase přemlouval, ať se vrátí, že rodina se dvěma malými dětmi musí být pohromadě. V osobním kontaktu nebyli. Poškozená vyloučila že by ještě předtím, než se s obžalovaným seznámila, pracovala v klubu XXXXXXXX na XXXXXXXX. Pouze se mu zmínila, že tam kdysi byla s kamarádkou na víně. Kamarádka ji tam pozvala, přičemž jí dopředu neřekla, o jaký podnik se jedná. Rovněž vyloučila, že by obžalovaný pouze věděl, že chodila tančit k tyči. Co se týče peněz z live chatů, které musela provozovat, tak ty chodily na účet jemu, na účet, který má u XXXXXXXX. Dále ví, že obžalovaný má účet u XXXXXXXX, kde má úspory. Ona sama má účet u XXXXXXXX, na který žádné peníze z prostituce nechodily. V hlavním líčení poté poškozená vypovídala shodně jako v řízení přípravném, kdy se k celé trestní věci již obsáhle vyjádřila. Zopakovala, že jí obžalovaný nutil k poskytování erotických služeb a vyhrožoval jí, že se syn bude mít špatně, že ho odveze do Německa, že ji ze života udělá peklo. Vždy se s konkrétním klubem musela domluvit dopředu, kdy tam přijde. Vydělané peníze musela položit na stůl, když ráno přišla domů. Dále ji pak nutil k eskortům, k live chatům doma, později chtěl, aby dělali párové chaty. Nabízel jí přes internet k eskortům, všechno zařídil, domluvil čas a místo a následně sledoval, jestli opravdu na eskort odejde, případně čekal venku, dokud poskytování služby neskončilo. Po většinou to probíhalo v bytě klienta, případně v hodinovém hotelu v XXXXXXXX. Jednou si také klient pronajal vířivku a saunu, kde to probíhalo. Na návštěvy u rodičů měl vymezený čas, který musela dodržovat. Přišlo jim to divné, říkali, že si nestihnou ani malého užít. V té době se stýkala s kamarádkou XXXXXXXX, ale jen málo, obžalovaný jí to zakazoval. Nesměla se přijít podívat ani na miminko k nim do bytu. V žádném erotickém podniku před seznámením s obžalovaným nepracovala, šla do XXXXXX pouze s kamarádkou jednou na víno. Vrátila se k němu, protože začal vyhrožovat sebevraždou, že jestli nestáhne žádost o svěření syna do péče, že se zabije. Začal ji pak přemlouvat, ona z toho byla špatná, navíc byl syn nemocný a ležel v nemocnici. Obžalovaný tehdy obrátil, říkal jí, že se změnil, že už všechno bude dobré. Proto se vrátila. Rodiče jí od toho zrazovali, že se takový člověk nezmění. Pak ji opět začal nutit jezdit na eskorty, hrozně se ho opět bála. Dále poškozená vypověděla, že od rodičů dobu jejího studia dostávala měsíčně částku 5.000,- Kč, ze kterých platila synovi školku a oblečení jemu i sobě. Rovněž přispívala na společné dovolené. Pokud jí peníze nestačily, tak si řekla rodičům. Obžalovaný hradil jídlo, byt. Když pracovala v účetní firmě na částečný úvazek, vydělala si měsíčně cca 12.500,- Kč. Peníze jí chodily na účet a nechávala si je pro sebe. Dále poškozená uvedla, že někteří klienti ji za poskytnuté služby ještě něco koupili, jednalo se jak o potraviny, tak drogerii, oblečení. Dále poškozená uvedla, že s kamarádkou XXXXXXXX i kamarádem XXXXXXXX XXXXXXXX se stýkala, chodila s nimi s každým na procházky či na kávu. Nebylo to ale každý den. S XXXXXXXX však byla v každodenním kontaktu, kdy si psaly, a když se jí poškozená svěřila, tak XXXXXXXX jí podporovala. Poškozená dále potvrdila, že má nad levým kotníkem tetování štíra, což dostala od obžalovaného jaké dárek k narozeninám, a na zádech v dolní části jméno svého syna XXXXXXXX, ke kterému ji donutil obžalovaný. Na závěr poškozená uvedla, že odbornou lékařskou pomoc v souvislosti s projednávanou věcí nevyhledala, pouze spolupracovala a stále ještě spolupracuje s Acorusem, což je společnost, která pomáhá obětem domácího násilí. Dochází tam na psychoterapie. Absolvovala již asi 34 terapií a asi deset ji ještě čeká. Žádné antidepresiva ani jiné léky neužívá, neboť nechce být jimi ovlivněná, když se stará o děti. Užívá pouze volně dostupný lék Persen kvůli úzkosti a špatnému spánku. Aktuálně bydlí u rodičů a je na mateřské dovolené. V kontaktu s obžalovaným není, děti si přebírá od rodičů poškozené. Obavy, že by obžalovaný mohl s dětmi odjet do zahraničí, u poškozené pramení z toho, že má německý pas. Poškozená připustila, že mimo povolený styk s dětmi, tyto bez jejího svolení ze školky nevyzvedl. Ani nesmí, výslovně to vychovatelkám řekla. Teď má obžalovaný zákaz styku s dětmi, tak pouze vyhrožoval, že poslal dětem svou obrovskou fotografii a hned na to druhý den se uskutečnil telefonát z neznámého čísla.
5. Svědkyně XXXXXXXX XXXXXXX - matka poškozené v přípravném řízeni vypověděla, že její dcera - poškozená Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX obžalovaného poznala někdy na jaře roku 2009. Poprvé ho viděli asi v létě na narozeniny poškozené, kdy jim ho představila. Potom k nim moc nechodil. Svědkyni přišlo zvláštní, že třeba měl na poškozenou jen ve středu odpoledne a v sobotu. V roce 2009 se svědkyně podrobila operaci a v roce 2010 absolvovala rehabilitační pobyty, Když tehdy přijela dcera s tetováním, svědkyni se to nelíbilo. Na podzim roku 2010 jí dcera řekla, že obžalovaný chce koupit chalupu ve vesnici, kam oni jezdí, odkud pochází jejich prarodiče. Dcera v té době studovala, chalupu financoval obžalovaný. V současné době ji snad již nevlastní, snad ji prodal. Někdy mezitím říkala dceři, že se jí obžalovaný nelíbí, že je na ni moc starý. Obžalovaného viděla až na pohřbu svého otce, kdy ze smuteční hostiny dceru předčasně odvedl. Svědkyně doufala, že dcera sama přijde na to, že obžalovaný není pro ni úplně vhodný partner. V létě 2011 však přišla s tím, že je těhotná. Tehdy u nich byli oba dva. Obžalovaný říkal, že se o poškozenou postará se vším všudy, že dostuduje, ale brát, že se nebudou. Dcera vypadala spokojeně, stejně jako po celou dobu. Když se dcera k obžalovanému nastěhovala, chodili k nim na návštěvu každý týden na oběd. Obžalovaný se moc do hovorů nezapojoval, vždy si vzal noviny a četl si. Se širší rodinou se stýkat nechtěl. Dcera v té době studovala, dokončovala bakalářské studium na XXXXXXXX a bylo v plánu, že naváže na inženýrské studium na vysoké škole finančně správní. Obžalovaný jim řekl, že pracuje pro německou firmu jako personalista a že má dostatečné příjmy na to, aby vše financoval. Svědkyně požadovala po obžalovaném, aby na její dceru dával pozor. Chtěla, aby dostudovala a mohla si tak vybrat život jaký chce. Obžalovaný se choval odtažitě. Vzhledem k tomu, že byla poškozená v té době bez příjmů, posílali ji s otcem na její účet kapesné ve výši 5.000,- Kč měsíčně. Současně jí platili všechny větší výdaje jako za tramvajenku, oblečení jak pro ni, tak pro vnuka. Dcera ji říkala, že jí obžalovaný žádné peníze nedává, a oblečení na mimino, že je její starost. I po narození prvního vnuka, k nim poškozená s obžalovaným jednou za týden jezdili na oběd, kdy potom sami odjeli ať již za sportem nebo na výlet. Svědkyně s manželem mezitím hlídali vnoučka. Když se vrátili, balili se a svědkyně jim vždy nabalila jídlo, trvanlivější potraviny, aby měli i na druhý den. Obžalovaný je vždy popoháněl. Když byl vnuk větší, začal říkat, že domů nechce, ale svědkyně nevěnovala pozornost, protože vnoučata to říkají. Na oběd k nim jezdili i v létě na chalupu, kde jim vnuka hlídali a oni mohli pracovat na zakoupené chalupě. Již tehdy si svědkyně všimla, že obžalovaný vůči dceři nikdy neprojevoval žádnou ohleduplnost nebo takt. V jednu dobu obžalovaný uvažoval nad hypotékou na byt v XXXXXXXX, kdy se svěřil, že jeho příjmu jsou nad 100.000,- Kč nebo 150.000,- Kč čistého měsíčně. To bylo svědkyni divné. Naštěstí od svého záměru obžalovaný upustil a svědkyně si oddychla, že dceru nezadluží. Nicméně jí v té době poslali na účet dvě stavební spoření, které dceři naspořili. Jednalo se o částku 275.000,- Kč a na věnovém spoření bylo kolem 75.000,- Kč. Jak konkrétně dcera s penězi naložila, svědkyně ani neví. Něco snad použila na nějaké kauce na byty, kdy se jí z toho něco vrátilo. Na přelomu roku 2014 -- 2015 začali mezi nimi problémy. Někdy koncem roku 2014 jí dcera naznačila, že na ni obžalovaný křičí, že ji uráží a že chtěla vztah ukončit a odejít, ale že se ho hrozně bojí, protože jí vyhrožuje. To už k nim obžalovaný přestal jezdit na návštěvy, pouze přivezl poškozenou se synem. Říkala, že by odejít sice mohla, ale že syna jí sebere a ona už ho nikdy neuvidí. Dcera se bála, že by ho mohl obžalovaný odvézt do Německa a ona by ho už nikdy neviděla. Tehdy šla dcera do poradny, kde se dozvěděla, že obě varianty, zůstat nebo odejít, jsou špatné. Proto se rozhodla, že u něho zůstane a uvidí, jak to bude dál. Někdy v březnu 2015 byla dcera s obžalovaným a jejich synem na horách. Na to svědkyni začala psát, že jí obžalovaný vyhrožuje, že jí zabije, nadává jí a ponižuje. Svědkyně jí řekla, že si to nemusí nechat líbit, a sama se začala zajímat o problematiku domácího násilí. Dále svědkyně uvedla, že u obžalovaného vždy pozorovali zálibu ve zbraních, když jim ukazoval nějakou vzduchovku, doma měl šavli, a v kufru auta dle jeho sdělení měl vozit mačetu, aby byl vždy připravený. Od února 2015 začala mít svědkyně zdravotní problémy, a vlastně celá situace pro ni a celou rodinu byla traumatizující. Dcera jí psala stále víc a víc, co se u ní doma děje, že jí obžalovaný nadává, jak jí ubližuje a je na ní ošklivý. Jednou když jela svědkyně od lékaře, tak jí dcera opět volala a stěžovala si na obžalovaného. Tehdy se sešly a společně na nákup, kde se jí dcera svěřila, že obžalovaný je pasák a že ji nutí k prostituci. Tehdy měli o dceru opravdu strach. Začali situaci řešit s právníky, svědkyně se obrátila na Acorus. Nakonec se dcera rozhodla, že od obžalovaného odejde. Když to obžalovanému sdělila, řekl jí, že syna jí nedá. Situace byla tak vyhrocená, že jí svědkyně s manželem radili, aby se tam nevracela. Dcera byla psychicky na dně, vyřízená. Právník jí poradil, aby k obžalovanému a synovi vrátila, a odešla i se synem po vzájemné dohodě. Současně právník sepsal návrh na předběžné opatření na svěření syna do péče matky. Dcera pak někdy na konci června 2015 i se synem od obžalovaného odešla k nim domů. Obžalovaní jí poté osobně i telefonicky vyhrožoval. Dcera rovněž respektovala doporučení právníka a připustila styk obžalovaného se synem a jejich každodenní telefonický kontakt. Dcera pak od června 2015 až do prosince 2015 zůstala u nich doma. Od září 2015 začala dcera pracovat ve stejné společnosti jako svědkyně na částečný úvazek. V prosinci 2015 byl vnuk hospitalizovaný v nemocnici, kam za ním obžalovaný začal jezdit. Tam začal poškozenou přesvědčovat, že v zájmu dítěte je, aby se vrátila domů, aby měl kluk rodinu. Nakonec dceru přesvědčil a ona se k němu v lednu 2016 vrátila. Svědkyně s manželem měli obavy, že se takový typ lidí nemění. Svědkyně opětovně navštívila Acorus, kde popsala situaci dcery. Oni to popsali jako psychické domácí násilí. Fyzicky obžalovaný napadl dceru jen několikrát, kdy jednou do ní strčil, až spadla na zem a také jí tahal za vlasy. S dcerou i po jejím návratu byla v kontaktu. Například se jí svěřila, že nemůže dětem vařit večeři, aby nespotřebovala moc energie apod.. Dceru nechápali, proč dala obžalovanému ještě šanci. Nicméně jí sdělili, že její rozhodnutí respektují, ale že oni obžalovaného vídat nechtějí. I přes nesouhlas obžalovaného, odjela poškozená v únoru 2016 s rodiči na plánovanou dovolenou. Po návratu dcera s vnukem žila u obžalovaného a k rodičům jezdila s vnukem jednou za týden na návštěvu. Domů se musela vracet na vteřinu přesně, aby na ní neřval. Na jaře 2016 jim dcera sdělila, že je těhotná a v listopadu 2016 se jí narodil druhý syn XXXXXXXX. Do porodnice se na vnuka mohli přijít podívat, až když odešel obžalovaný a k nim domů nesměli. Nemohli s tím nic dělat, a jen čekali, až dcera přijde na to sama, kde je pravda, že se obžalovaný nezmění. Někdy v srpnu 2017 jim dcera začala říkat, že měli pravdu. Říkala, že se nezměnil, že jí pořád vyhrožuje zabitím, když od něho odejde a vulgárně jí nadával. Také jí ve všem omezoval, že jí dovoloval kamarádku jednou za dva měsíce, a když se zpozdí, tak až za čtyři měsíce. Dcera díky rodičům opětovně navázala kontakt s psychologem a spojila se s Acorusem, kde jí doporučili, aby od obžalovaného odešla a ukryla se do nějakého azylového domu. Poškozená však 6.9.2017 odešla k rodičům. Čekali, co se bude dít. Báli se výhrůžek obžalovaného, ale postupem času zjistili, že je nenaplnil. Po návratu se jim dcera svěřila, že ji obžalovaný poté, co se k němu vrátila, nutil, aby dělala dominu, kde nebyl pohlavní styk. Jednou však byla v ohrožení života, kdy jí někdo držel pod krkem a znásilnil. Když od obžalovaného dcera poprvé odešla, tak se jí svěřila, že jí nutil chodit do nějakých klubů, ale protože to bylo málo peněz, tak ji nutil, aby za prostitucí jezdila a on ji vozil. Také jí měl nutit, aby byla na telefonu a potom přes počítač provozovat nějaké erotické služby. U hlavního líčení svědkyně vypověděla v podstatných bodech shodně. Potvrdila, že byla s dcerou po celou dobu jejího soužití s obžalovaným v telefonickém kontaktu, kdy si psaly a jednou za týden je poškozená postupně s dětmi navštěvovala. Svědkyně sama přímo z úst obžalovaného žádné výhrůžky na adresu dcery neslyšela, vše měla reprodukované od dcery. Poté co se k nim dcera vrátila, ať již poprvé či podruhé, tak zaznamenala zpočátku, když jí dcera říkala, že obžalovaný čeká u školky a pozoruje, jak vede XXXXXXXX do školky. To bylo někdy v roce 2015. Obžalovaný se jinak nikdy nepokusil syna unést nebo vyzvednout mimo stanovený termín. Na závěr potvrdila, že poškozená pravidelně žádné medikamenty neužívá, jen pije nějaké bylinkové čaje a užívá Persen, který je na rostlinné bázi. Sama svědkyně má i z důvodu celé této události dlouhodobé zdravotní problémy.
6. Svědek XXXXXXXX XXXXXXXX - otec poškozené v přípravném řízení vypověděl, že asi před deseti lety jim poškozená doma oznámila, že má nějakého přítele, který je o deset let starší než ona. Svědek jí takový věkový rozdíl nedoporučoval. Dcera však s obžalovaným chodila dál. Když ho přivedla domů představit, hned od počátku se svědkovi moc nelíbil. Čišela z něho neosobnost, neupřímnost. O společné plány rodiny se vůbec nezajímal, při návštěvách si četl noviny nebo byl na mobilu. Stále tvrdil, že děla personalistu v nějaké německé společnosti, ale blíže nic nechtěl konkretizovat. Asi po roce se dcera i přes jeho a manželky protesty k obžalovanému nastěhovala. Od počátku bylo vidět, že obžalovaný je ve vztahu dominantní. Vzhledem k tomu, že dcera v té době studovala, poslali jí částku 5.000,- Kč měsíčně na její účet. Když. se ptali na jejich finanční situaci, obžalovaný říkal, že má dost. Po dobu studií dceři kupovali oblečení, mobilní telefon, tablet. Po narození vnuka XXXXXXXX, kupovali oblečení i jemu. Stýkali se jednou za týden buď u nich doma, nebo u svědka s manželkou. Potom obžalovaný přišel s nápadem koupit chalupu ve stejné vesnici, kde mají chalupu svědek s manželkou. Koupi financoval obžalovaný. Aktuálně je již prodaná. O tom, kdy se na chalupu pojede, aby viděli poškozenou a vnuka, rozhodoval obžalovaný. K dceři se nechoval dobře, nechal ji tahat sekačku, křičel na ni a byl sprostý. Dcera se jim tehdy svěřila, že obžalovaný nechce, aby dostudovala, že ji v noci schválné budil, že jí říkal, že studia jsou pro ženu zbytečné. Někdy v červnu nebo červenci se dcera rozhodla, že od obžalovaného odejde. Říkala, že z něho měla strach, protože jí vyhrožoval, že jí zabije a přes ni vyhrožoval i svědkovi a jeho rodině, že je zabije. Do očí to svědkovi nikdy neřekl. Jezdil tehdy před jejich barák a řval. Jednou zavolal i městskou policii, že tnu dcera ukradla dítě. Dle rady advokáta dcery, dávali vnuka obžalovanému. Tehdy se mu poškozená nesvěřila přímo s tím, že by jí měl obžalovaný nutit k prostituci. Vzhledem k tomu, že obžalovaný na dceru stále tlačil, aby se k němu vrátila, tak se k němu v roce 2016 vrátila, aby byl klid. Od té doby s nimi obžalovaný přestal komunikovat a přestal k nim jezdit na návštěvy. Tehdy již dceři částku ve výši 5.000,- Kč neposílali. Po narození druhého vnuka, k nim dcera s vnuky jezdila jednou týdně. I druhému vnukovi nakoupili všechny věci. Pokud jde o fyzické napadení dcery obžalovaným, tak od dcery svědek ví, že jí měl obžalovaný tahat za vlasy, měl ji vyhrožovat basebalovou pálkou, a jednou do ní měl strčit, až upadla. V jednom případě, na té chalupě, přítomen verbálního útoku obžalovaného na poškozenou. Svědkovi obžalovaný konkrétně nevyhrožoval, pouze mu řekl, že si to s ním vyřídí, že ještě uvidí. Dále svědek uvedl, že po nějaké době se situace u dcery doma začala opět zhoršovat a jednou, když byla dcera s vnuky u nich na návštěvě, napsala obžalovanému SMS, že od něho odchází a zůstala u nich. Obžalovaný jí na to odpověděl, aby se vrátila, že se už bude chovat slušně, také se s ní chtěl sejít, ale dcera již zůstala u nich. Až tehdy se jim svěřila o nucení k prostituci, že jí obžalovaný nutil jezdit do nějakých bytů, pak čekal i dítětem venku, a potom mu musela odevzdat všechny peníze. Také prý musela chodit do nějakých klubů, kde ji stále monitoroval. U hlavního líčení svědek na své. výpovědi setrval. Pouze uvedl, že o problémech dcery a obžalovaného, v tom smyslu, že na ni řval, rozkazoval jí, vozil ji, aby mu vydělávala peníze, se dozvěděl již před tím, než ho dcera poprvé opustila. Aktuálně s obžalovaným nekomunikuje.
7. Svědkyně XXXXXXXX XXXXXXXX v přípravném řízení vypověděla, že poškozenou zná asi patnáct let. Seznámily se na ozdravném pobytu Mořský koník, kde byly děti. Někdy v roce 2009 si psaly, vídaly se. V té době se poškozená seznámila s obžalovaným. Vídaly se tak jednou za půl roku, jinak byly v kontaktu přes telefon, přes facebook. Zpočátku byl mezi poškozenou a obžalovaným normální vztah. Asi po dvou letech poškozená otěhotněla a k obžalovanému se přestěhovala. Začali si na vzájemné soužití zvykat, měli rozdílné názory na domácnost. Když bylo prvnímu synu poškozeného rok a půl, tak ji obžalovaný začal nutit chodit tančit do klubu. V rodině se změnila finanční situace a obžalovaný chtěl, aby poškozená začala přispívat na domácnost. Svědkyně se o tom dozvěděla až v roce 2015, dříve jí o tom poškozená neřekla. Sama svědkyně nic nezpozorovala. Až tehdy v roce 2015 při skleničce vína, se jí poškozená svěřila, že od jara 2013 do podzimu 2013 jí měl obžalovaný nutit k tancování v klubu XXXXXXXX a další rok chtěl, aby provozovala sex. Začal ji nabízet na internetu a zprostředkovával sex za peníze s klienty. Nutil ji k tomu tak, že jí vyhrožoval s činkami v ruce, že ublíží rodičům. Svědkyně z toho byla v šoku, špatná. Snažila se jí podpořit, že to musí řešit, a doporučila Bílý kruh bezpečí. I přes to, co jí dělal, k čemu jí nutil, ním poškozená, až na půl roku, kdy od něho odešla, zůstávala. Potom se jim narodil druhý syn. Dle názoru svědkyně, jejich vztah nefungoval. Pořád poškozené vyhrožoval, že si nenechá od nikoho rozbít rodinu, nechtěl, aby se rodiče XXXXXXXX stýkali se svými vnuky a snažil se jejich setkání co nejvíce omezovat, časově vyměřovat. Svědkyně viděla obžalovaného pouze jednou to když se s poškozenou seznámil. Ona sama nikdy nebyla svědkem žádných jeho výhrůžek, vše to má zprostředkované od poškozené, se kterou byla v roce 2016 v kontaktu spíše přes facebook. Po narození druhého syna, se již poškozená nezmiňovala, že by ji obžalovaný nutil k prostituci. Od poškozené ví, že obžalovaný se živil tím, že měl provozovat privát na sexuální služby, v současné době se živí jako taxikář. Poškozená se jí svěřila, že si sexem vydělala i 10.000,- Kč za večer. Když ji za klientem vezl obžalovaný, musela mu všechny peníze dát, ale když chodila do erotických klubů XXXXXXXX a XXXXXXXX, snažila si nějaké vydělané peníze nechávat pro sebe, aby mohla synovi něco koupit. Po narození druhého syna poškozené se již nic takového dít nemělo, pouze jí obžalovaný omezoval, že třeba nesměla jít sama se syny ven a museli čekat, až se obžalovaný probudí, kontroval jí, kdy se vrátila domů, když vedla syna do školky. V roce 2017 odešla od obžalovaného podruhé. Co bylo důvodem, svědkyně neví, dle jejího názoru se to tak nějak všechno nahromadilo. V roce 2017 se vídaly ve společnosti obou svou poškozené, tak se kolikrát o obžalovaném nebavily, neboť to nechtěla před starším synem řešit. Pokud jde o fyzický atak obžalovaného a poškozenou, tak jí říkala, že do ní jednou obžalovaný při hádce strčil a ona upadla. Žádných modřin si u poškozené nevšimla. U hlavního líčení pak svědkyně vypověděla, že již po státnicích v roce 2014 se jí poškozená svěřila, že ji obžalovaný nutil k tancování u tyče a pak k prostituci. Prý v roce 2013 chodila tancovat k tyči do XXXXXXXX a provozovat prostituce do XXXXXXXX. Vydělané peníze pak musela všechny odevzdávat obžalovanému. Po návratu k obžalovanému jí měl obžalovaný nutit dělat dominu. Naléhal na ni psychicky, vyhrožoval jí, že jí sebere syna, pak oba, že ublíží jí i jejím rodičům. Rozpory ve své výpovědi svědkyně vysvětlila tak, že se při výpovědi v přípravném řízení spletla, že poškozená se jí o prostituci svěřila již v roce 2014 a nikoli v roce 2015. Toto si uvědomila následně, když po výslechu s poškozenou o tom mluvila. Stejně tak její výpověď z přípravného řízení, kdy vypověděla, že poškozená si něco z vydělaných peněz z prostituce nechávala pro sebe, není pravda, ona musela všechno obžalovanému odevzdávat. Svědkyně takto na policii vypověděla, neboť si to tak myslela. Na závěr svědkyně uvedla, že s poškozenou jsou v kontaktu stále, za poslední rok se setkaly asi sedmkrát.
8. Svědek XXXXXXXX XXXXXXXX v přípravném řízení vypověděl, že s poškozenou XXXXXXXX XXXXXXXX se zná asi deset let. Zpočátku se vídali zřídka, neboť poškozená se věnovala škole. I v poslední době se vidí méně, neboť svědek má časově náročnou práci. Jinak se vídali tak cca dvakrát do měsíce. Rovněž si píší přes internet, telefonují si. S obžalovaným se svědek viděl jednou, když pomáhal poškozené v roce 2017 se od něho odstěhovat. Pokud jde o jejich vztah, svědek ví, že se seznámili přes její kamarádku. Po narození prvního syna se mu poškozená začala svěřovat, že jí obžalovaný začal dávat ultimáta, kdy musela přijít domů po setkání s kamarádkami v určitou hodinu, jinak na ní byl ošklivý. S poškozenou se svědek vídal dvakrát do měsíce, většinou se chodili projít venku po Praze a to buď s dětmi, nebo když měla poškozená hlídání, tak bez nich. Jejich setkání mohla trvat řádově i několik hodin. Někdy zašli i do restaurace. Dle názoru svědka, poškozená obžalovanému neřekla, že se schází s ním, ale že s nějakou kamarádkou. Od poškozené ví, že se byla v kontaktu i s dalšími přáteli, ale nic bližšího neví. Poškozená si mu stěžovala, že ji obžalovaný například nutí sekat trávu, přestože je alergická, také jí měl máchat činkou před obličejem se slovy: „Bojíš se?”. Také jí měl jednou strčit, až upadla a udělala si něco s rukou. Žádné zranění na ní neviděl. Taky jí měl nadávat, že smrdí. To mu poškozená psala někdy v roce 2017. Až když od obžalovaného odešla, tak se svědkovi asi po 3 - 4 měsících začala svěřovat, že jí obžalovaný nutil k prostituci, kdy ji měl naložit do auta a odvezl k nějakému baráku i dítětem v autě. Pod nějakými pohrůžkami šla nahoru a on na ni čekal dole, a když přišla, musela mu dát všechny peníze. Rovněž se zmiňovala o nějakém kabaretu, kdy ji nutil tančit před live kamerou. Dále říkala, že obžalovaný objednal nějakého chlapa přes internet, který jí měl následně škrtit a znásilnit. Také se zmínila o tom, že měla na internetu vystupovat jako domina. Před jejím odchodem od obžalovaného, někdy v srpnu nebo září 2014, se svědkovi poškozená svěřila, že obžalovaný nechodí do práce a že ho živí ona ze své mateřské, že on prý shání nějakou top práci, dobře placenou. Nakonec mu řekla, že začal jezdit s taxíkem. Oblečení na sebe a děti také kupovala spíše poškozená. Kdo jinak hradil potřeby rodiny, svědek neví. Žádného ataku obžalovaného na poškozenou ať již fyzického nebo slovního přítomen nebyl. Při stěhování obžalovaný pouze seděl na posteli, ničeho dalšího si svědek nevšiml. Rovněž si svědek nevzpomíná, že by si poškozená stěžovala na svou finanční situaci, že by měla málo peněz. Pokud ví, asi měsíc pracovala v nějaké účetnické firmě, jinak o další práci svědek neví. U hlavního líčení svědek vypověděl shodně. Pouze uvedl, že z toho, co mu poškozená o obžalovaném říkala, byl naštvaný, ale jinak to neřešil. Většinou na setkání chodila poškozená sama bez dětí, ty hlídali buď její rodiče, nebo obžalovaný. Svědek připustil, že měl jednu dobu o poškozenou zájem i jiný než kamarádský, ale když se dozvěděl, že má přítele, tak se stáhl. Následně jejich setkání bral tak, že se poškozená potřebovala vypovídat, byla nervózní z toho, co se kolem ní děje. Žádný časový limit určený neměli. I svědek XXXXXXXX XXXXXXXX se odchýlil od své výpovědi z přípravného řízení, kdy uvedl, že se mu poškozená o nucení k prostituci ze strany obžalovaného svěřila na počátku roku 2017, a nikoli po svém odstěhování od obžalovaného v září 2017. Jako správnou a pravdivou svědek označil výpověď z přípravného řízení, s vysvětlením, že s odstupem doby si již vše tak dobře nepamatuje.
9. Svědek XXXXXXXX XXXXXXXX v přípravném řízení vypověděl, že se s obžalovaným zná od roku 2008, kdy se poznali přes inzerát. Pronajímal si od něho pokoj v XXXXXXXX za dobré finanční částky na různé své aktivity. Zda to fungovalo jako privát, svědek neví. Postupně začal s obžalovaným chodit na pivo, vídali se tak jednou týdně nebo jednou za čtrnáct dní. Někdy v té době se obžalovaný poznal s poškozenou. Svědek totiž občas obchází priváty a poškozenou poznal ve XXXXXXXX, někdy na konci roku 2008, počátkem roku 2009. Nabízela tam sexuální služby, tak si její služby za 2.500,- Kč na hodinu koupil. Celkem s ní byl asi dvakrát nebo třikrát, byla hezká, šikovná, docela se na ní čekalo. Svědek si zaplatil s poškozenou klasiku, takže orál a klasický sex. K jejímu popisu uvedl, že byla blondýna delšími vlasy přes ramena, prsa velikost č. 3, hubená, vysoká 176-178 cm, a měla větší pihu na zadku. Fungovalo to tak, že se peníze dávali přímo dívce a to podle ceníku, který tam byl. Pak se tam přestala objevovat. Až někdy na jaře 2009 ji svědek náhodně potkal v bytě obžalovaného XXXXXXXX. Řekl mu, že ji potkal v podniku XXXXXXXX. Na to mu obžalovaný řekl, že ví, co dělala a dál to nerozebírali. Dále svědek vypověděl, že je mu známo, že s poškozenou má obžalovaný dvě děti. Moc se pak ale již nestýkali, neboť svědek nastoupil na dva roky, do dubna 2011, do výkonu trestu. Po propuštění svědek hledal kontakty na známé, tak se s obžalovaným zase párkrát viděl. Poškozenou již neviděl, jen se mu obžalovaný svěřil, že mají nějaké problémy. U hlavního líčení pak svědek na své výpovědi setrval a pouze dodal, že když obžalovanému řekl, že poškozenou zná a odkud, tak koukal trochu vytřeštěně a bylo vidět, že je mu to nepříjemné, ale dál to nerozebírali.
10. Svědkyně XXXXXXXX XXXXXXXX v přípravném řízení vypověděla, že obžalovaného zná od roku 2015. Seznámila se s ním v době, kdy jezdila za svou kamarádkou, která bydlela ve XXXXXXXX měla děti. Bylo hezky, tak chodili do parku XXXXXXXX, kde se s ním seznámila. On tam také chodil se synem. Děti si společně hráli a oni si povídali. Někdy zašli i na kávu. Poškozenou viděla až u opatrovnického soudu v lednu 2018. Po jejich seznámení se jí obžalovaný svěřil s tím, že od něho poškozená odešla. Kolem Vánoc 2015 se pak k němu vrátila. Obžalovaný jí říkal, že poškozená o něm tvrdila. že ji měl psychicky týrat, že byl násilník. Po jejím návratu, byl obžalovaný rád, že má rodinu pohromadě. Následně se s obžalovaným stýkala jen občas, tak jednou za čtrnáct dní. V září 2017 poškozená od obžalovaného opět odešla. To se začali stýkat zase častěji, tak dvakrát do týdne. Obžalovaný se jí svěřil, že na něho poškozená podala trestní oznámení pro týrání psychické i násilné. Současně to obžalovaný negoval, že to není pravda. V současně době k němu svědkyně chodí na návštěvu, kdy viděla dvě rodinná alba, kde jsou fotky z jejich dovolené, svátků, výletů a podobně, a poškozená na nich nevypadá jako týraná žena. Dle názoru svědkyně si to vymyslela. Na záda si dle slov obžalovaného nechala poškozená vytetovat jméno jejich syna XXXXXXXX XXXXXXXX a na levou nohu znamení štíra. Obžalovaný se o poškozené zmínil, že není normální, že třeba bouchala hlavou o skleněnou výplň. Také měla vymýšlet různé intriky na obžalovaného, když už plánovala svůj odchod. Když byla u obžalovaného na návštěvě doma po odchodu poškozené, viděla tam papírové tašky s názvy luxusnějších značek, které si vyfotila. Dle sdělení obžalovaného, tašky patřily poškozené. Na závěr svědkyně uvedla, že pro obžalovaného nikdy nepracovala, aktuálně je na mateřské dovolené. Obžalovaný se živí jako taxikář. U hlavního líčení svědkyně potvrdila svou výpověď z přípravného řízení. Dále vypověděla, že jsou s obžalovaným i nadále v kontaktu, stýkají se i společně s dětmi.
11. Svědkyně XXXXXXXX XXXXXXXX v přípravném řízení vypověděla že obžalovaného zná asi 7 až 8 let, říká mu XXXXXXXX. Seznámila se s ním asi někde na baru, když tam před lety pracovala. Skamarádili se, vídali se tak jednou za čtrnácti dní, za týden. Ví, že měl privát, že měl přítelkyni, kterou zná jako XXXXXXXX a se kterou má dvě děti. XXXXXXXX poznala až později, někdy v roce 2013 - 2014, a to XXXXXXXX, kde svědkyně pracovala jako nápojová hosteska. XXXXXXXX tam dělala striptýz, tancovala tam. Někdy v roce 2014 - 2015 se náhodně bavila s obžalovaným o jeho dětech. Řekla mu, že v XXXXXXXX je nějaká slečna, která má vytetované srdce nad zadkem, v němž měla jméno XXXXXXXX. Obžalovaný se zarazil řekl, že to je jeho přítelkyně. S XXXXXXXX se o tom nebavila, až po čase jí řekla, že obžalovaného zná. Mimo XXXXXXXX se spolu nestýkaly, ale tam se viděly častěji, tak se bavily o dětech, o obžalovaném, prostě tak jak si ženský povídají. XXXXXXXX jí říkala, že když je v práci, tak děti hlídá obžalovaný, že jí do XXXXXXXX vozí. Nikdy si na obžalovaného nestěžovala, ba naopak, chválila ho jak je úžasný, že spolu řeší dovolenou. Nikdy si nestěžovala, že by ji do podniku chodit nutil. XXXXXXXX vypadala spokojeně, žádné modřiny neměla, ani psychicky na tom nebyla špatně. Vídala ji asi čtvrt roku. Zda tam poskytovala poškozená nějaké erotické služby, svědkyně neví, viděla ji pouze tančit. Každý si ji zapamatoval, protože byla krásná, chodila krásně oblíkaná, tvz. bila do očí, byla nepřehlédnutelná. Chlapy na ní dle názoru svědkyně stáli frontu. Od holek v klubu slyšela, že poškozená zařizovala ještě eskorty, ale zda to byla pravda, svědkyně neví. V XXXXXXXX si poškozená mohla vydělat i cca 15.000,- Kč za večer. Byla vždy pěkně a decentně upravená, nevypadala, že by strádala. Dle názoru svědkyně jí to bavilo. Nikdy se nezmínila, že vydělané peníze musela obžalovanému odevzdávat. Mohla si je nechat, v klubu byly trezory. U hlavního líčení vypověděla shodně. Potvrdila, že poškozenou zná z XXXXXXXX, kde předváděla striptýz. Obžalovaného znala již předtím, nevěděla, že k sobě patří. To se dozvěděla až s nějakým odstupem. Bylo jí divné, že tam poškozená pracuje, ale ona říkala, že jí to baví, že jsou to snadno vydělané peníze. O obžalovaném mluvila vždy dobře, že je úžasný chlap, že miluje děti, nestěžovala si na něho.
12. Dále byla v rámci dokazování u hlavního líčení slyšena svědkyně Mgr. XXXXXXXX XXXXXXXX, která vypověděla, že obžalovaného XXXXXXXX XXXXXXXX nezná, nikdy se s ním nesetkala. Pracuje v Acorusu, což je organizace, která pomáhá osobám ohroženým domácím násilím. Poškozenou XXXXXXXX XXXXXXXX zná od října 2017, je to její pacientka. Již s ní proběhlo 37 konzultací. Klienty svědkyně jako terapeutka přebírá poté, co proběhne konzultace se sociální pracovnicí. Předmětem konzultací je především stabilizace z traumatu. Poškozená typické příznaky posttraumatické stresové poruchy, je disociovaná, má hodně oploštělé prožíváni, vracejí se jí vzpomínky, špatně spí, má silné úzkosti, takže všechny konzultace jsou zaměřeny na její stabilizaci a vrácení do normálního způsobu života. Zpočátku chodila každý týden, nyní jednou za dva týdny. Konzultace trvá 50 minut. Svědkyně poškozené v jedné chvíli doporučila i návštěvu psychiatra, ale protože má malé děti, bála se, aby nebyla ještě utlumenější, takže se to snaží zvládat jen pomocí psychoterapie. Aktuální stav poškozené je takový, že dochází k velmi pozvolné stabilizaci. Proces je však narušen tím, když je znovu konfrontována se vzpomínkami, jako například její výslech apod.. Stále přetrvávají stavy úzkosti, špatný spánek, děsivé sny, ze kterých se budí, takže je velmi vyčerpaná. Dále svědkyně uvedla, že v rámci těchto konzultací nebyla v kontaktu s nikým z okolí poškozené. Je jich plánováno ještě asi deset. Terapie je limitována, následně by poškozená mohla být předána do péče někomu z běžných klinicky pracujících psychologů. V daném případě největší obavou poškozené je se vypořádat s minulostí a prožitky. Dle názoru svědkyně není žádná souvislost mezi inteligencí a možností nechat se týrat. V její klientele je řada vysokoškolaček, které jsou týrány. Toto může ovlivnit pozitivně způsob vyrovnání se s takovou situací, kdy taková oběť může lépe pochopit, co se s ní děje, a tím spíše přispět k nějakému návratu k normálnímu fungování. Dlouhodobou terapií rozhodně nemůže dojít k retraumatizaci oběti, která jí způsobí poruchu, kdy svědkyně zcela vyloučila, že by poruchu poškozené mohla způsobit ona terapií. Svědkyně nesouhlasí s tvrzením znalce, že posttraumatická stresová porucha vymizí v řádech týdnů až měsíců. Vedle vysokého IQ není žádnou překážkou ani funkčnost původní rodiny oběti. O tvrzení poškozené v rámci konzultací svědkyně nemá pochybnosti, její výpovědi jsou zcela konzistentní, je naprosto spolehlivá i ve způsobu spolupráce v tom, jak dochází na terapie, nikdy neuvedla nic, co by snižovalo její věrohodnost. Od počátku, co začala s poškozenou pracovat, jevila známky posttraumatu, kdy typickou známkou je disociovanost, tzn. oddělení emocí od chování. Poškozená neprožívala emoce, mluví naprosto klidně, emoce má vytěsněné, což je podvědomý psychologický obranný mechanismus. Dalším znakem posttraumatické stresové poruchy, které poškozená vykazuje, jsou tvz. flashbacky, že se jí vrací vzpomínky. Jedinou emoci, kterou prožívá, je úzkost. U poškozené svědkyně neshledala žádné zvrácené morální hodnoty, není charakterově vadným člověkem. V Acorusu pracuje svědkyně čtyři roky, předtím pracovala v krizovém centru také s oběťmi domácího násilí. Za svou praxi se setkala možná až se stovkami obětí domácího násilí, ale případ poškozené hodnotí jako jeden z nejtěžších. K její stabilizaci může dojít až poté, co bude celý proces ukončen a ona se nebude muset vracet do minulosti. Dále svědkyně uvedla, že jejími metody jsou kontakt, pohovor s klientkou. Není diagnostik, ale dle jejího názoru žádné psychologické metody nedokážou jednoznačně diagnostikovat posttraumatickou stresovou poruchu. Závěry znalců, kteří vypracovávali v této věci znalecký posudek a došli k něčemu jinému, si svědkyně nedokáže vysvětlit. Je otázkou, do jaké míry mají zkušenost s posttraumatickou stresovou poruchou a jak často ji vyhodnocují. Kromě konzultací s poškozenou, svědkyně žádné jiné podklady, dokumenty k dispozici neměla. Pravdivost tvrzení svých klientů a informací, které jim poskytnou, se nijak neprověřují. Na závěr svědkyně uvedla, že poškozená si nikdy nestěžovala na chování obžalovaného po jejím odchodu, že by ji kontaktoval, vyhledával, sledoval, ani nic v tom smyslu, že by nefungoval vztah s dětmi, že by děti nepředal tak, jak má, že by je odvezl na neznámé místo apod.. Poškozená má dle názoru svědkyně velmi mateřský, pečující vztah k dětem.
13. V rámci přípravného řízení byli přibráni znalci MUDr. Petr Kubej a PhDr. Jiří Klos, Ph.D. k vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie k posouzení duševního stavu obžalovaného XXXXXXXX XXXXXXXX v inkriminovaném období. Ze závěru tohoto znaleckého posudku vyplývá, že psychiatr MUDr. Kubej neshledal u obžalovaného XXXXXXXX XXXXXXXX žádnou duševní chorobu ani duševní poruchu stejné forensní závažnosti. Jeho osobnost nese zvýrazněné povahové rysy, což je varianta širší formy, nikoli stav poruchový. Nebylo ti něho zjištěno zneužívání alkoholu ani jiných návykových látek. Ani nic nesvědčí pro tvz. patologické hráčství. Rozpoznávací a ovládací schopnosti byly v celém inkriminovaném období u posuzovaného zachovalé. Je schopen plnohodnotné účasti na trestním řízení, jeho pobyt na svobodě není z úzce psychiatrického hlediska pro společnost nebezpečný, protože duševní poruchou netrpí. Psycholog PhDr. Klos, Ph.D. ve znaleckém posudku konstatuje, že úroveň intelektových dispozic se u obžalovaného pohybuje v pásmu průměru, kognitivní (pozornostní, paměťové a exekutivní) funkce jsou v zátěži méně odolné, mentální dispozice jednotlivých funkcí paměti (vštípivost, udržení i znovuvybavení) jsou dostatečně spolehlivé a nevykazují hrubou psychopatologii. Psychologickým vyšetřením nebylo prokázáno organické poškození CNS a jeho případný vliv na vnímání, jednání a chování posuzovaného. Při psychologickém vyšetření v aktuálním objektivním psychopatologickém nálezu nebyly zjištěny žádné projevy duševní choroby ve vlastním slova smyslu, nebo forensně podstatné duševní poruchy či obdobný klinický stav. Osobnost posuzovaného je akcentovaná, jednodušeji strukturovaná, se zvýšenými rysy, se zvýrazněnými sklony k poruchovému přizpůsobení, s pokřiveným systémem hodnot a vyšších citů. Emočně je méně vyvážený, se sníženou úrovní frustrační tolerance, zvýšené prožívající. Sociálně je aktuálně problematicky zakotven v primárních a dalších interpersonálních vztazích, sociálně s rysy zvýšené sebeprosazujících postojů. Pokud bude obžalovanému jednání soudem prokázáno, neboť sám jej odmítá, pak lze uvést, že z psychologického hlediska v motivaci, ani realizaci posuzovaného jednání nebylo zřejmé uplatnění žádných patických motivů ani jiných psychopatologických mechanismů, např. bludů, poruch vnímání či vědomí, jeho spjatost s realitou není a nebyla chorobně narušena. Jednání mělo psychologicky srozumitelné pozadí. Posuzovaný jednal v intencích své osobnosti, v případě skutku obchodováni s lidmi mělo jednání zištný motiv. Obžalovaný není osobou primárně agresivní, která by byla disponována k násilnému jednání bez provokace či zátěže. Jeho obecná věrohodnost není narušena žádnou psychopatologií osobnosti intelektu, pohybuje se v pásmu normy, je schopen správně vnímat, zapamatovat si a reprodukovat prožité události. Po zvážení všech souvislostí, hodnotí znalec prognózu resocializace jako reálnou, dobrou. Oba znalci v rámci hlavního líčení své závěry potvrdili. Akcentovanost osobnosti obžalovaného znalci spatřují ve zvýšené vztahovačnosti, se zohledňováním svých osobnostních motivů, snaha s rysem sebeprosazení, což však u něho nedosahuje patologickou normu a už vůbec nevedou na hranu agresivního jednání. Dá se říci, že jeho sociální manipulace je v mezích běžné širší normy, nejedná se o dominantní rys jeho osobnostní struktury. Znalec PhDr. Klos Ph.D. po seznámení s částí jiného znaleckého posudku vypracovaného Dr. Jindřiškou Záhorskou, v části týkající se obžalovaného, potvrdil shodu, pouze poukázal na to, že v citovém znaleckém posudku jsou použity ostřejší termíny.
14. Dále byli v rámci přípravného řízení přibráni znalci MUDr. Petr Kubej a PhDr. Jiří Klos, Ph.D. k vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie k posouzení duševního stavu poškozené Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX. Ze závěru tohoto znaleckého posudku vyplývá, že psychiatr MUDr. Petr Kubej u posuzované nezjistil žádnou duševní chorobu, ani duševní poruchu stejné forensní závažnosti. Nebyl zjištěn abúzus alkoholu, ani jiných návykových látek. Nebyla zjištěna porucha osobnosti, jen zvýrazněné povahové rysy, což je varianta širší normy, nikoli stav poruchový. Při aktuálním psychiatrickém a psychologickém vyšetření nebyla zjištěna závažná psychopatologie. V roce 2015 a v roce 2017 byla u posuzované při intervenci u psychologa a sociální pracovnice popsána posttraumatická symptomatika, která však nevedla k zavedení řádné psychiatrické léčby a neomezila posuzovanou prokazatelně v její běžné životní aktivitě. Popsané potíže dle závěru znalce nelze hodnotit jako těžkou újmu na zdraví. Ze závěrů psychologického vyšetření PhDr. Jiřího Klose Ph.D., vyplývá, že posuzovaná má celkově dobře průměrnou úroveň intelektu, kognitivní (pozornostní, paměťové a exekutivní) funkce odpovídají zjištěnému intelektu, v jednotlivých fázích paměti (vštípivost, udržení i znovuvybavení paměťového materiálu) jsou výkony spolehlivé, v zátěži dostatečně odolné, celkově intaktní (nezasaženy patologickým procesem). Vyšetřením nebylo prokázáno organické poškození CNS a jeho případný vliv na chování a jednání posuzované. Poškozená netrpí ani netrpěla žádnou duševní chorobou či poruchou stejné forensní významnosti, tedy psychózou. Osobnost posuzované je výrazněji akcentovaná, s hypochondrickými a histriónskými rysy, se zvýšenou afektivní odezvou, prožívající, s tendencemi k sociální závislosti. Emočně je senzitivní, se sníženou úrovní frustrační tolerance, se sklonem zvýšenému emocionálnímu prožívání v situační zátěži s tendencemi k rozvoji neurotické symptomatiky. V sociální oblasti je dostatečně primárně socializovaná, sociálně plně kompetentní, přiměřeně ukotvená ve vztahové interpersonální oblasti, se zvýšeným sklonem k rozvinutí sociálně závislého chování. Psychologickým vyšetřením nebyla prokázána žádná porucha kognitivních dispozic, nebyly prokázány žádné znaky poruchy osobnosti, které by patologicky ovlivňovaly schopnost prožité události správně vnímat, zapamatovat si a reprodukovat. Obecná věrohodnost je u posuzované plně zachovalá. Ke specifické věrohodnosti znalec uvedl, že posuzovaná je schopna vyjádřit své postoje a názory, v hodnocení prožitých událostí se však uplatňují rysy její osobnosti, kdy interpretace prožitých událostí je z psychologického hlediska reálná, pravděpodobně je však v reprodukci mírně ovlivněna zjištěnými popsanými osobnostními rysy, v jejichž důsledku může posuzovaná akcentovat a zvýraznit některé jednotlivosti či intenzivněji prožívané situace. Posuzovaná je schopna v základním rámci reprodukovat fakticky prožité skutečnosti, které mohou být výrazněji emočně a afektivně zabarveny, katathymně (emocionálně) zkresleny, celkově tedy se sníženou specifickou věrohodností. Psychiatricky se posuzovaná nikdy neléčila, u klinické psycholožky PhDr. XXXXXXXX XXXXXXXX absolvovala čtyři sezení v rozmezí období 7.5.-17.5.2015, kdy řešila svůj vztah s partnerem (obžalovaným), nyní od září 2017 dochází znovu na psychoterapii. Po událostech v průběhu inkriminovaného období udávala psychické problémy z okruhu neurotických příznaku, špatně spala, byla úzkostná, tenzní, zhoršil se i její tělesný zdravotní stav, byla přecitlivělá, měla pocity svíráni a úzkosti, psychicky se již cítí lépe, je na mateřské dovolené. Aktuálně tedy znalci neprokazují u poškozené závažnou psychopatologii, jako důsledek prožitých traumatických událostí, neprokazují znaky týrané osoby. U hlavního líčení znalci své závěry i po přítomnosti u výslechu poškozené před soudem potvrdili. U poškozené znaky týrání dle jejich názoru naplněny nebyly. Pojem týraná osoba je jakési označení mediální osobnosti v partnerské vztahu nesoucí znaky opakovaného psychického či fyzického násilí, izolovanost, kontrola nad nimi, nemožnost nebo znemožnění standardní reakce, jak se vymanit, nutný bývá nejčastěji psychiatrická léčba. Tyto znaky v daném případě jasně, zřetelně u poškozené prokázány nebyly. Znalci poukázali na skutečnost, že v rámci zpracování znaleckého posudku měli k dispozici lékařské zprávy poškozené jednak ze střediska Acorus, a dále od klinické psycholožky dr. XXXXXXXX, u které v květnu 2015 poškozená absolvovala čtyři sezení. Dr. XXXXXXXX ve své zprávě uvádí, že poškozená cítí kromě jiného lítost a nostalgii k partnerovi, kdy její postoje a motivy psycholožka označila jako naivní, přičemž nedoporučila žádnou psychiatrickou léčbu poškozené. Pouze jí v tom květnu 2015 doporučila, aby se šla poradit do příslušného zařízení, přičemž poškozená vyhledala sociální pracovnice až v roce 2017, nikoli odbornou psychiatrickou pomoc. Úzkosti, obavy poškozené znalci připisují situaci, ve které se poškozená nachází, kdy na základě svého podání vytvořila situaci, kdy otec jejích dětí může být zavřen na řadu let do vězení a je tedy pochopitelné a normální, že se necítí emočně příjemně. Jedná se o přirozenou psychologickou reakci. Dále znalci poukazují na skutečnost, že poškozená v průběhu dlouhého protiprávního období vystudovala vysokou školu a stala se inženýrkou, kdy někdo kdo je významně duševně chorý, není schopen takové extrémní zátěže. Pokud jde o výhrůžky, které poškozená popisuje, tak dle názoru znalců, kdy měli k dispozici kromě vlastního vyšetření poškozené také celou dokumentaci, dospěli k závěru, že to, co udává, je její prožitek, její vnímání situace, ale vnějškově, to co se dělo kolem, úplně tak neodpovídá. Poškozená mohla kdykoliv odejít, nebyla sama, byla obklopena rodinou, měla se na koho obrátit. Bylo na její svobodné vůli kdykoli to skončit.
15. V doplňujícím výslechu v hlavním líčení se znalci MUDr. Petr Kubej a PhDr. Jiří Klose, Ph.D. vyjadřovali k závěrům ústavního znaleckého posudku Znaleckého institutu pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii, vypracovaného na poškozenou. MUDr. Petr Kubej a PhDr. Jiří Klose uvedli, že v době, kdy zpracovávali posudek, to je v květnu 2018, tak prokazatelně nezjistili posttraumatickou stresovou poruchu. Ve svém posudku popsali určité příznaky a chápali je jako situační reakci na prožitý stres, které ale nevybočovaly z širší normy. To, že další znalci přiznávají symptomy posttraumatické stresové poruchy, může být dáno vývojem té situace, ve které se poškozená nachází. Na to mohla reagovat rozvojem psychopatologických symptomů, ale to už oni nehodnotili. Nevylučují to. Je možné, že znaky týrané a zneužívané osoby se mohou rozvinout později po ukončení stresoru, a to v řádu měsíců. Podle názorů znalců je možné, aby posttraumatická stresová porucha vznikla nebo se rozvinula na základě okolností, jako je probíhající trestní řízení, spory o děti, zákaz styku s dětmi atd. Už to působí na oslabený terén, je to další negativum, probírají se skutečnosti, které jsou mimořádně stresující. V tomto ohledu souhlasí se znalci, kteří zpracovali revizní ústavní posudek.
16. Dále byl v rámci přípravného řízení přibrán znalec RNDr. Vlastimil Klíma k vypracování znaleckého posudku z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika. Znalci byly ke zkoumání předloženy notebook zn. Lenovo, typ G50-30, mobilní telefon zn. LG, IMEI: XXXXXXXXXXXXXXXXXXX se SIM kartou T-Mobile číslo 894 200 11 5029 817 9380 a černým pouzdrem, tel. č.: XXXXXXXXX, mobilní telefon zn. Nokia, typ RM - 443, model 6303c stříbrné barvy se SIM kartou 02 č. 894 202032 210 047 756 a paměťovou kartou Micro SD I GB, tel.č.: XXXXXXXXX, PIN XXXX a Gold USB Credit card 16 GB, číslo 448 866 771 245 4530 (flashdisk). Ze závěru znaleckého posudku vyplývá, že pokud jde o mobilní telefon zn. LG, byly v něm nalezeny SMS zprávy, z nichž dvě se týkají uveřejnění inzerátů na portálech XXXXXXXX a XXXXXXXX. Rovněž byla zkoumána SIM karta z tohoto mobilního telefonu, který neobsahovala žádná zájmová data. Pokud jde o mobilní telefon zn. Nokia 6303c, v tomto nebyla zjištěna žádná zájmová data, rovněž tak i v SIM kartě a paměťové kartě z tohoto mobilního telefonu. Pokud jde o flashdisk zn. Noname, provedeným znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že tento je nefunkční, tudíž nebylo provedeno další zkoumání. Pokud jde o notebook zn. Lenovo, bylo zjištěno, že na pevném disku je uložena 1.046 fotografií, z toho přibližně 95 fotografií zájmových. Na těchto je zobrazena poškozená Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX v různých erotických polohách, na jiných je společně s obžalovaným XXXXXXXX XXXXXXXX při SM, dále se jedná o fotografie, na nichž jsou vyfotografovány pomůcky na provozování SM, peníze, privát a jeho vybavení a další dosud neztotožněné ženy. Rovněž byly nalezeny dva soubory, kde jsou inzeráty - vizitky ve znění „řidič, nonstop, XXXXXXXX telefon XXXXXXXX a email XXXXXXXX“. Podložka jpg obsahuje 384 fotek, ze kterých je 96 zájmových fotografií, na kterou jsou zobrazeny nahé ženy v různých sexuálních polohách, některé stažené z internetu, dále obžalovaný s poškozenou, sexuální pomůcky SM. Otevřením složky VID bylo zjištěno, že tato obsahuje podsložku USER, která obsahuje podsložku XXXXXX a tato podsložka obsahuje podsložky Desktop a Downloads, kde se nachází dotazník pro „levely“ pro praktiky SM.
17. V rámci řízení před soudem, v odvolacím řízeni, byl zmocněnkyní poškozené předložen znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie vypracovaný za účelem posouzení duševního stavu poškozené XXXXXXXX XXXXXXXX v inkriminované době ze dne 15. 2. 2019, znalkyní MUDr. Monikou Cendelínovou. Ze závěrů tohoto znaleckého posudku vyplývá, že u poškozené se velmi pravděpodobně již v době, kdy žila s XXXXXXXX rozvinula duševní porucha, a to posttraumatická stresová porucha. Poškozená Ing. XXXXXXXX dle znalkyně aktuálně naplňuje diagnostická kritéria pro posttraumatickou stresovou poruchu, přičemž netrpí jinou duševní poruchou. Její osobnost zapadá do pásma širší normy. Dle znalkyně rozvoj posttraumatické stresové poruchy je přímým důsledkem jednání bývalého partnera pošk. Ing. XXXXXXXX, XXXXXXXX XXXXXXXX. Z forenzně psychiatrického hlediska se jedná o těžkou újmu na zdraví. Znalkyně dále uvedla, že rozhodně nelze vyloučit z pohledu psychiatrie, že by osoba vysokoškolsky vzdělaná mohla být obětí domácího násilí. Totéž platí i co se týče rodinného zázemí, kdy nelze vyloučit, že by osoba, která má rodinné zázemí, mohla být obětí domácího násilí. Dále se znalkyně vyjádřila k závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného znalcem MUDr. Petrem Kubejem a k výpovědi tohoto znalce před soudem, a to k případným rozporům mezi závěry znalce, zjištěními a závěry znalkyně MUDr. Cendelínové ve vztahu k pošk. Ing. XXXXXXXX, kdy uvedla, že ačkoliv MUDr. Kubej v posudku vypracovaném společně s psychologem PhDr. Klosem v závěrech posudku uvádí, že poškozená po událostech v průběhu inkriminovaného období udávala psychické problémy z okruhu neurotických příznaků, špatně spala, byla úzkostná, tenzní, zhoršil se i tělesný zdravotní stav, byla přecitlivělá, měla pocity svírání, úzkosti a docházela na psychoterapii, přesto u ní znalec nediagnostikoval žádnou duševní poruchu. Ta část vyšetření, která se vztahuje k vlastní exploraci psychopatologie od poškozené, se omezuje na čtyři řádky, a je nedostatečně zpracována. Znalec by měl ve znaleckém posudku důkladněji explorovat a popsat psychopatologii, což znalec MUDr. Kubej neudělal. Rovněž není pravdou, jak znalec MUDr. Kubej vyvozuje, že když psychoterapeutická péče nevedla k zavedení psychiatrické péče, nejde o těžkou újmu na zdraví. Fakt, že člověk trpící duševní nemocí nevyhledá nebo odmítá péči psychiatra, ještě neznamená, že tato péče není indikována, nebo že ji nepotřebuje. Dále není pravdou, že poškozená nebyla omezena na obvyklém způsobu života, to zcela jistě dle znalkyně v době, kdy poškozenou vyšetřoval, byla, a je i nyní. Zejména je poškozená omezena v oblasti navazování sociálních kontaktů, a to zejména s muži. Závažně je narušena její schopnost navázat partnerský vztah. V obvyklém způsobu života ji omezuje dále zejména vyhýbavé chování, úzkosti, poruchy spánku a flashbacky. K výpovědi znalce MUDr. Kubeje před soudem znalkyně MUDr. Cendelínová uvádí, že je zarážející obviňování poškozené z vytvoření situace, kdyby se otec jejich dětí mohl dostat do vězení. Je nutno se rovněž ohradit proti dovozováni, že pokud poškozená nevyhledala nebo odmítala psychiatrickou péči, pak netrpěla závažnou duševní poruchou, k čemuž se znalkyně vyjadřovala již výše. V neposlední řadě znalkyně poukazuje na bagatelizaci příznaků posttraumatické stresové poruchy u poškozeně ze strany znalce MUDr. Kubeje. Závěrem uvádí, že její nález je v souladu se zprávou psycholožky ACORUSU. Znalkyně MUDr. Monika Cendelínová v hlavním líčení ztvrdila shora citované závěry svého znaleckého posudku a dále vypověděla, že posttraumatická stresová porucha může vzniknout ihned po traumatizující události, případně, když je událost dlouhodobá, chronická, tak se posttraumatická stresová porucha může rozvinout až do půl roku po události, což je uvedeno v diagnostických kritériích. Příznaky poškozené se váží k osobě obžalovaného, a to flashbacky, vyhýbavé chování, nepříjemné pocity, kdy jí obžalovaný něco připomene. Je naprostý nesmysl, že by osoba, která má rodinné zázemí nebo je schopna vystudovat VŠ, nemohla být obětí domácího násilí. Nelze jednoznačně říct, že příznaky posttraumatické stresové poruchy budou ustupovat, v některých případech může naopak dojít až k trvalé změně osobnosti. Obava o ztrátu dětí, obava, že jí hrozí trestní stíhání, že ji zavrhne rodina, že přijde o zázemí, finance můžou být dle znalkyně stresové faktory schopné vyvolat poruchu přizpůsobení na stres, nikoli však posttraumatickou stresovou poruchu.
18. V řízení před soudem byl následně přibrán Znalecký institut pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii, s. r. o. k podání ústavního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, ohledně posouzení duševního stavu poškozené XXXXXXXX XXXXXXXX, vypracovaný MUDr. Ondřejem Trojanem, Ph.D., PhDr. Pavlem Králem a Mgr. Anetou Bláhovou. Cílem přibrání znaleckého ústavu bylo kriticky zhodnotit doposud vypracované znalecké posudky na poškozenou a vyjádřit se k protichůdným závěrům vyplývajících z těchto posudků a zároveň odpovědět na obdobné dotazy, k nimž se vyjadřovali znalci v předešlých posudcích. Ze závěrů psychiatrické části ústavního posudku vyplývá, že v době, kdy mělo dojít ke spáchání trestného činu, poškozená netrpěla dle dostupné dokumentace žádnou duševní poruchou ani chorobou. Aktuální stav v době zpracování posudku byl stabilizovaný, poškozená však trpěla posttraumatickou stresovou poruchou s četnými příznaky takového onemocnění. Posttraumatická stresová porucha vznikla poškozené v souvislosti s vyšetřovanou trestní věci a tuto újmu lze ze soudně lékařského hlediska hodnotit jako těžkou újmu na zdraví. Ze závěru psychologické části posudku vyplynulo, že poškozená se jeví jako podrobivá, přizpůsobivá, snaží se vyhovět, a to jak z obav ze zahanbení, přesvědčení o vlastní nedostatečnosti, tak také z důvodu nedostatku vnitřních zdrojů k vyvážení rolí. Jde o osobnost submisivní, zranitelnou, introvertovanou, vztahově závislou, snadno manipulovatelnou. Intelektově se pohybuje v populačním průměru. Její schopnost posuzované prožité události vnímat, zapamatovat si je, hodnotit a reprodukovat, se jeví jako neporušená. Specifická věrohodnost výpovědi poškozené z přípravného řízení a z hlavního líčení se jeví jako plně zachovalá. Výpovědi obsahově konzistentní s odpovídajícím emočním doprovodem, posuzovaná zcela v souladu s normální funkcí paměti není schopna vybavit všechny detaily zcela přesně, ale osa příběhu je intaktní a stabilní. Poškozená vykazuje z psychologického hlediska znaky týrané a zneužívané osoby. Svou submisivitou a snadnou manipulovatelností má předpoklady k tomu stát se obětí týrání a zneužívání. V jejím příběhu jsou přítomny typické prvky střídání lepších a horších období, snaha expartnera o její izolaci od sociálních podpor, obviňování, že do vztahu neinvestuje dost, pocity viny za to, že díky jejím chybám není vztah idylický, vydírání blahem dětí a hrozbou jejich ztrátou. ponižování a nadávky. Ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, vypracovaný MUDr. Petrem Kubejem a PhDr. Jiřím Klosem uvedli znalci v ústavním posudku, že dle vyjádření a popisu poškozené byl samotný proces vypracování posudku traumatizující. Samozřejmě může jít o zkreslené vnímání, nicméně posudek sám nedává důvod domnívat se, že je líčení poškozené nepravdivé. Situace, kdy sexuálně traumatizovanou ženu vyšetřují dva muži najednou je odborně přinejmenším diskutabilní. V posudku chybí detailní popis explorace, popis rozhovoru znalců s poškozenou je velmi krátký. Znalci uzavírají, že má histrionské a hypochondrické rysy, aniž by uváděli, které konkrétní rysy to jsou, aniž by z jejich posudku bylo jasné, na základě jakých poznatků tak soudí, a aniž by to doložili na konkrétních životních okolnostech poškozené. V hlavním líčení uvedli MUDr. Trojan a MUDr. Pavel Král, že trvají na písemném vyhotovení znaleckého posudku. MUDr. Trojan uvedl, že nebyla zjištěna jiná příčina, která by mohl způsobit u poškozené posttraumatickou stresovou poruchu. Znalci vycházeli z podrobné anamnézy, z celého průběhu jejího života a nenalezli jiné traumatizující momenty, které by post trauma mohly zapříčinit. Míru nátlaku je obtížné zhodnotit. Dle výpovědi poškozené tam nátlak byl a poškozená si netroufala vzdorovat, údajně tam byly i výhružky ublížením, zabitím, ublížením dětem. To všechno jsou nátlakové metody. Pokud to tak opravdu bylo, tak to bylo jednoznačně rozdáno tak, že ona neměla volbu odmítat. Dospěli zkrátka k jiným závěrům, než dospěli předchozí znalci. Post trauma se vyvine většinou do 6 měsíců po skončení stresového působení, ale může se někdy vyvinout i později. Dle znalce se obětí takového trestného činu může stát kdokoliv, kdo je ve stejné domácnosti s násilníkem, a to napříč věkovými a sociálními strukturami. Bývá dosti časté, že oběti domácího násilí nic po nějakou dobu nehlásí, nikomu se nesvěřují a udělají to až později. Znalci vyjádřili obdobné diagnostické závěry, jako učinila MUDr. Cendelínová ve svém znaleckém posudku. V soudně forenzní psychiatrii je explicitně uvedeno, že tato porucha je ze soudně psychiatrického hlediska klasifikována jako těžká újma na zdraví. K rozporu mezi posudky znalec uvedl, že je možné, že při prvotním posudku poškozená neprojevila symptomy, které jsou pro posttraumatickou stresovou poruchu příznačné, nebo tyto projevy znalci neregistrovali. Znalec dále uvedl, že obava z přijetí okolí poté, co osoba koná něco společensky nepřijatelného, nemůže být příčinou ke vzniku posttraumatické stresové poruchy. Znalci na jinou příčinu vzniku posttraumatické stresové poruchy. Revidovat závěry posudku by bylo možné poté, co by byla zjištěna jiná možná příčina. PhDr. Pavel Král dále k psychologické části posudku uvedl, že trvá na svých závěrech a podrobněji se vyjádřil k charakteru domácího násilí, kdy uvedl, že osobnost poškozené koreluje s popsaným průběhem, když poškozená je ne sebevědomá, submisivní, velmi snadno podlehne nátlaku, jako osobnost je velmi slabá, nedokáže se vzepřít. K těmto charakterovým vlastnostem se poté přidají výhružky sebevraždou partnera, tím, že přijde o děti, že je již neuvidí, že dětem ublíží, což jsou motivační momenty, které v rozhodnutí udělat nějaký radikální řez, hrají velmi podstatnou roli. K rozdílu mezi posudky uvedl, že měli na své straně spoustu výhod oproti prvotnímu posudku. Měli víc zpráv o poškozené o terapiích, soudně znalecké posudku z opatrovnických řízení, takže měli více informací. Měli i více času na zpracování, protože se jedná o ústavní posudek, dělali ho dva psychologové a mohli si dovolit, aby poškozenou vyšetřila žena. Dále uvedl, že ve vztahu, kde jedna osoba týraná tak to může fungovat tak, že pokud ten tyran jeden den v týdnu je na druhého partnera hodný a milý, koupit květiny, uvaří večeři a ve vztahu tedy zažívají i pěkné věci, tak to úplně stačí na to, aby bylo vše zapomenuto, a pak zase může týden následovat peklo. To je něco, co je známo a není to nepochopitelné. Krátkodobý příjemný prožitek může držet osobu poměrně dlouho v něčem, co je patologické a škodlivé. Návraty, pořízení si druhého dítěte je typické, souvisí to se submisivitou a podléháním tlaku od partnera, kterému podlehne a od rodičů odejde. Věří, že to bude lepší, čemuž uvěří snadno, protože poškozená neměla jen negativní prožitky. Z pohledu zvenčí se to zdá nelogické, z pohledu odborného je to pochopitelné. Poškozená se dle testů a validizačních škál nesnažila nijak lhát, nějak překrucovat, tak chytrá a takovou přípravu, aby se dokázala naučit dotazník s 567 otázkami, to by ji musel nějaký psycholog připravit. Znalci vyloučili, že by se posttraumatická stresová porucha mohla rozvinout na základě trestního řízení, řízení o děti apod..
19. V průběhu dokazováni u soudu byly konstatovány listinné důkazy a to z přípravného řízení protokol o zadržení obžalovaného ze dne 15.11.2017, V průběhu přípravného řízení byly vyžádány dle § 8/2 tr. řádu bankovní informace k účtům obžalovaného XXXXXXXX XXXXXXXX, kdy bylo zjištěno ze zprávy XXXXXXXX a z výpisu z účtů, že obžalovaný XXXXXXXX XXXXXXXX má u XXXXXXXX a. s., veden účet č. XXXXXXXX, který si založil dne XXXXXXXX. Na tento účet nebyly vkládány ani zasílány v letech 2013 - 2015 žádné vysoké částky. Co se týče let 2013 - 2015, v roce 2013 byl počáteční zůstatek na tomto účtu 1.877,24 Kč, konečný zůstatek 835,36 Kč, v roce 2014 byl počáteční zůstatek 835,36 Kč, konečný zůstatek 1.101 Kč, v roce 2015 počáteční zůstatek byl1.101 Kč a konečný zůstatek 25.939,73 Kč. V období od 1. 1. 2015 do 31. 5. 2015 byly na účet zasílány finanční částky od spol XXXXXXXX, XXXXXXXX, XXXXXXXX, XXXXXXXX, XXXXXXXX. V roce 2016 byl počáteční zůstatek na tomto účtu 25.939,73 Kč a konečný zůstatek ve výši 798.689,14 Kč, v roce 2017 byl počáteční zůstatek na účtu 798.689,14 Kč a konečný zůstatek ke dni 31. 8. 2017 ve výši 759.274,53 Kč. V letech 2016 a 2017 byly na účet zasílány různé finanční částky od firem XXXXXXXX, a XXXXXXXX. Ze zprávy XXXXXXXX, a zaslaných výpisů vyplývá, že u tohoto bankovního ústavu měl obžalovaný XXXXXXXX vedený běžný účet č. XXXXXXXX, který byl zrušen ke dni XXXXXXXX, dále termínovaný vklad XXXXXXXX, který byl zrušen ke dni XXXXXXXX, termínovaný vklad č. XXXXXXXX, který byl založen dne XXXXXXXX s vkladem 1.000.000,- Kč a zrušen ke dni XXXXXXXX se zůstatkem 1.000.143,01 (č.l.XXXXXXXX) a termínovaný vklad XXXXXXXX, který byl založen dne XXXXXXXX s vkladem 501.370,20 Kč a vkladem 501.403,21 Kč a zrušen ke dni XXXXXXXX se zůstatkem 1.000.165,65 Kč. Z bankovních informací k účtům poškozené Ing. XXXXXXXX XXXXXX bylo ze zprávy bankovního ústavu XXXXXXXX, č.l. XXXXXXXX vyplývá, že poškozená je u tohoto bankovního ústavu majitelem běžného účtu č. XXXXXXXX, kdy tento účet byl otevřen dne XXXXXXXX. Provedením vyhodnocením pohybu financí na účtu bylo zjištěno, že v období od roku 2012 do roku 2015 byly na účet zaslány finanční částky ve výši od 2.000,- do 15.500,- Kč, a to celkem ve čtrnácti případech, kdy odesílatelem těchto finančních prostředků byla XXXXXXXX XXXXXXXX, dále na tento účet byla od obžalovaného XXXXXXXX XXXXXXXX zaslána částka 300.000,- Kč a v šesti případech částka ve výši 2.600,- Kč. Rovněž byly na tento účet zasílány finanční částky z úřadu práce a ze společnosti XXXXXXXX. Celkový příjem na účtu byl 1.419,429 Kč a výdaje 1.407.388,- Kč. Zůstatek na účtu Činil 5.608,24 Kč ke dni XXXXXXXX. U bankovního ústavu XXXXXXXX měla poškozená Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX dále založen termínovaný vklad č. XXXXXXXX, kdy tento účet byl otevřen dne XXXXXXXX a zůstatek na tomto účtu byl 573,74 Kč ke dni 26. 7. 2018. Ze zprávy bankovního ústavu XXXXXXXX, a z výpisu z účtu (č.l.XXXXXXXX) vyplývá, že poškozená Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX měla u XXXXXXXX založeno stavební spoření - účet č. XXXXXXXX, kdy provedeným vyhodnocením pohybu finančních částek na účtu bylo zjištěno, že počáteční částka na účtu byla k 1. 1. 2012 z předchozího období 212.417,60 Kč a následně byla na účet zasílána hotovost ve výši 20 000 Kč, a to celkem 3krát od XXXXXXXX XXXXXXXX k datu 8. 12. 2014 byla vybrána naspořená hotovost ve výši 276.708,10 Kč,  a to Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX. Celkový zůstatek k 30. 9. 2017 činí 0 Kč. Dále má poškozená u XXXXXXXX, založeno další stavební spoření - účet č. XXXXXXXX. Provedeným vyhodnocením pohybu finančních částek na účtu bylo zjištěno, že počáteční částka na účtu byla ke dni 19. 11. 2014  0,- Kč a následně byla na účet zasílána hotovost ve výši 13.000,- Kč, a to celkem dvakrát od Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX a jednou hotovost ve výši 5.000 Kč. K datu 9. 9. 2016 byla na tento účet vložena poškozenou částka ve výši 100.000 Kč, kdy celkový zůstatek ke dni 30. 9. 2017 činí 133.980,30 Kč. Dále byly v rámci vyšetřování v přípravném řízení k osobě poškozené Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX osloveny kluby XXXXXXXX, XXXXXXXX, XXXXXXXX, a XXXXXXXX. Ze zprávy XXXXXXXX (č. l. 618) vyplývá, že poškozená Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX není v jejich klubu vedena a ani nebyla a tuto osobu neznají. Ze zprávy XXXXXXXX (č.l.620) bylo zjištěno, že poškozená pro tento bar nikdy nepracovala, a to ani na hlavní či vedlejší zaměstnanecký poměr, dohodu o pracovní činnosti, či provedení práce, to ani brigádně. Této společnosti není známo, že by se Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX vyskytovala v prostorách jí provozovaných jako bar. Ze zprávy spol. XXXXXXXX (č.l. 621A) rovněž vyplývá, že ani zde nebyla poškozená vedena jako zaměstnanec. Ze zprávy společnosti XXXXXXXX (č.l.622) vyplývá, že poškozená se u této společnosti, konkrétně v nočním klubu XXXXXXXX, ucházela dne XXXXXXXX o práci hostesky. Její osobní údaje byly ve společnosti XXXXXXXX, evidovány pod číslem smlouvy XXXXXXXX a v nočním klubu XXXXXXXX byla známa pod pseudonymem XXXXXXXX. Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX při nástupu uváděla, že již v XXXXXXXX v minulosti pracovala, což by znamenalo, že smlouvě č. XXXXXXXX předcházela jiná smlouva staršího data, kdy také mohla pracovat pod jiným pseudonymem. Tyto údaje však již nejsou schopni dohledat. Z evidence vyplývá, že Ing XXXXXXXX byla v klubu XXXXXXXX ve dnech XXXXXXXX za což jí byly vyplaceny honoráře v celkové výši 13.500,- Kč. Ode dne XXXXXXXX do současnosti neevidují žádnou další spolupráci s touto osobou. Součástí spisového materiálu jsou dále zjištěné obsahy e-mailových schránek, a to XXXXXXXX, XXXXXXXX a XXXXXXXX, z nichž bylo zjištěno, že obžalovaný sjednával klienty pro poškozenou prostřednictvím shora uvedených e-mailových adres. Vyhodnocením obsahu e-mailové adresy XXXXXXXX bylo zjištěno, že tento e-mail obsahuje celkem 464 kontaktních emailových adres bez uvedení bližších osobních údajů a několik e-mailů týkajících se doručených vzkazů od uživatelů serveru XXXXXXXX, a to XXXXXXXX, XXXXXXXX a XXXXXXXX, dále zprávu - žádost o smazání účtu na severu XXXXXXXX. Další komunikace prostřednictvím tohoto e-mailu byla nezájmová. Co se týče e-mailové adresy XXXXXXXX vyhodnocením obsahu této e-mailové adresy bylo zjištěno, že e-mail obsahuje celkem 753 kontaktních adres bez uvedení bližších osobních údajů a několik e-mailů ohledně sledování komunikace na TWITTRU. Další komunikace je nezájmová. Co se týče e-mailové adresy XXXXXXXX společnost XXXXXXXX sdělila, že shora uvedený e-mail není u nich registrován. Ve spise jsou dále založeny lékařské zprávy. Ze zprávy klinické psycholožky PhDr. XXXXXXXX XXXXXXXX ( čl. 850) ze dne 18.9.2017 vyplývá, že poškozená u ní absolvovala čtyři sezení v rozmezí 7.5.-17.7.2015, kdy řešila svůj vztah s partnerem. Uváděla, že partner se živí provozováním eskortní služby a ji také nutil k prostituci. Choval se k ní hrubě, křičel, sprostě nadával a to i před dítětem, byl na ní hrubý při sexu, zakazoval jí kamarádky, musela být v určitou hodinu doma, vyhrožoval jí násilím, kdy jí mával činkou před obličejem. Dne 29.6.2015 partnera se synem opustila a odešla k rodičům. Poškozená uvedla, že cítí lítost a nostalgii, lítost k partnerovi. Psycholožka dále hodnotí postoje a motivy poškozené jako dosti nejasné, přijde jí hodně naivní. Z motivů se dala vysledovat přílišná „upjatá” výchova, strach z partnera a posléze obavy o dítě. V době sezení, rodina poškozené o tom, že ji partner nutil k prostituci nevěděla. Následně kontakt jednání až do dalšího jednání soudu ve věci péče o nezletilé poškozená přerušila a již psycholožku nekontaktovala. Dále je ve spise zpráva ACORUS-centra pro osoby ohrožené domácím násilím ze dne XXXXXXXX č.l. (676-678) vyplývá, že poškozená XXXXXXXX XXXXXXXX kontaktovala jejich organizaci poprvé dne XXXXXXXX, kdy uvedla, že před týdnem odešla od partnera, který ji často urážel, nadával jí, zastrašoval ji a v minulosti ji i fyzicky napadl. K násilí dle slov XXXXXXXX začalo docházet v roce 2011. Její partner jí měl sprostě nadávat, vyhrožovat jí zabitím, zakazovat veškeré kontakty, a to i s rodiči, určovat jí časové limity na cesty mimo domov, přičemž, když je nedodržela, měl jí nadávat a křičet na ni. Rovněž ji měl nutit k prostituci a k erotickému chatování s muži. Poškozená XXXXXXXX XXXXXXXX popsala velmi traumatizující situace, kdy ji partner proti její vůli vozil za muži za účelem poskytování sexuálních služeb a kdy se bála o svůj život. Mluvila i o tom, že má z bývalého partnera strach a že má obavy, že by mohl odvézt syny a nevrátit se. Další konzultace se uskutečnila dne XXXXXXXX, kdy se poškozená opět svěřila se svými z bývalého partnera. Hovořila o tom, že když si byla za účastí policie pro věci v bytě u bývalého partnera, viděla, že má ve skříni sekyru, což ji velmi vyděsilo. Poškozená XXXXXXXX XXXXXXXX dochází do ACORUSu na pravidelné terapeutické konzultace, kdy v době od XXXXXXXX již absolvovala pět konzultací. Poškozená trpí v souvislosti s nucením služeb k poskytování sexuálních služeb bývalým partnerem četným posttraumatickými projevy, kdy má tzv. flashbacky, děsivé sny, masivní úzkosti a k tomu strach z bývalého partnera, který jí dle jejich slov vyhrožoval zabitím jí nebo jejich členů rodiny a únosem dětí. Závěrem je konstatováno, že poškozená XXXXXXXX XXXXXXXX působí důvěryhodně při popisu agresivního chování bývalého partnera, a že její prožívání odpovídá popisovaným skutečnostem. Na základě jejich pozorování konstatují, že poškozená vykazuje posttraumatické symptomy a setkání s bývalým partnerem při soudním jednání by podle jejich názoru výrazně přitížilo jejímu psychickému stavu. Ze zprávy v Acorusu ze dne XXXXXXXX (čl. 795-796) vyplývá, že poškozená stále do tohoto centra dochází na terapeutické konzultace, kdy jich absolvovala již 31. Při popisu agresivního chování bývalého partnera působí poškozená důvěryhodně. Její prožívání odpovídá popisovaným skutečnostem. Dle závěru psycholožky a sociální pracovnice, které s poškozenou pracují, se domnívají, že poškozená jednoznačně vykazuje posttraumatické symptomy. Součástí spisového materiálu jsou dále výpisy některých SMS zpráv předložených u hlavního líčení poškozenou, které zaznamenávají komunikaci poškozené se svou matkou a to v období červen 2015 až září 2017. V těchto zprávách poškozená zejména informuje o péči o děti a stěžuje si na chování obžalovaného, který na ni křičí a stále něco vytýká. Současně poškozená reprodukuje jeho výhružky, které by se daly charakterizovat, jako že si obžalovaný ublíží. Podstatnou součást spisového materiálu tvoří rozhodnutí opatrovnického soudu Obvodního soudu pro Prahu 3, kde je rozhodováno o svěření péče o nezletilé syny obžalovaného XXXXXXXX a XXXXXXXX, výši vyživovací povinnosti a o úpravě styku obžalovaného se syny. V rámci tohoto řízení byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se zvláštní specializací psychologie (čl. 833-848) vypracovaného PhDr. Jindřiškou Záhorskou, Ph.D. dne 18.9.2017. Ze závěru tohoto znaleckého posudku mj. vyplývá, že u posuzované poškozené XXXXXXXX XXXXXXXX ani u obžalovaného XXXXXXXX XXXXXXXX se aktuálně nevyskytují znaky svědčící pro psychické onemocnění v pravém slova smyslu. Z vyhodnocení posudku bylo zjištěno, že obž. XXXXXXX je osobou egocentrickou, vztahovačnou, zvýrazněně kritickou vůči svému okolí. Narušen je vztah k osobám opačného pohlaví, k autoritám. Ženy považuje za submisivní a méně podstatné ve vztazích. Poškozená byla vykreslena jako submisivní, závislá, sociálně naivní, mírně nezralá se sklony unikat do fantazijního světa. Má kolísavou vnitřní sebejistotu, obavu z direktivního jednání a mužské autority. Jako listinný důkaz jsou ve spise (č.l. 633-676) založeny listiny z XXXXXXXX, odbor sociálních věcí, které se týkají obžalovaného XXXXXXXX XXXXXXXX, poškozené Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX a jejich dětí - nezl. XXXXXXXX a XXXXXXXX XXXXXXXX a to za období 2015 — 2017. Ke spisovému materiálu byl dále přiložen vyšetřovací spis Policie ČR, OŘ XXXXXXXX, SKPV, č.j.: XXXXXXXX, kde bylo trestní stíhání obžalovaného XXXXXXXX XXXXXXXXXX pro přečin kuplířství podle § 189 odst. 1 tr. zákoníku usnesením ze dne XXXXXXXX odloženo, neboť z nashromážděných skutečností se nepodařilo objektivně prokázat, že by obžalovaný byl zadavatelem inkriminovaných inzerátů a že by provozoval v inkriminované době privát XXXXXXXX, rovněž se nepodařilo zjistit, že by provozoval jakýkoli privát, případně eskortní služby nebo že by lákal ženy k provozování prostituce.
20. Listinné dokazování bylo následně doplněno o podklady založené jak obhajobou, tak ze strany poškozené. Jedná se především o různé protokoly o šetření ze strany OSPOD pro XXXXXXXX k nezletilým dětem obžalovaného a poškozené a k jejich styku s obžalovaným. Z obou stran zaznívají protichůdná tvrzení. Součástí jsou i fotografie prokázat tvrzené týrání dětí ze strany otce spolu s lékařskou zprávou, zároveň ale i vyjádření PČR ze dne 31. 1. 2020, že nebylo prokázáno spáchání trestné činu. Ze souhrnné zprávy OSPOD pro XXXXXXXX ze dne 27. 5. 2020 bylo zjištěno, že OSPOD navrhl po zvážení všech skutečností rozšíření styku obžalovaného s dětmi. Z dostupných dokumentů nelze mít za to, že probíhá či probíhalo týrání dětí ze strany obžalovaného, neboť pro takové jednání nebyl obžalovaný pravomocně odsouzen a nebylo ani zahájeno trestní stíhání. Poškozená dále doplnila listinné důkazy o fotokopie ze sešitu obžalovaného, kdy se jedná o vizitku XXXXXXXX a kontaktní údaje a údaje ze sešitu, kde se nachází jména dívek, k tomu jejich míry a služby, které poskytuji s kontaktním údajem. Na dalších stránkách sešitu pak vypsané hodinové ceny a na další fotografii jsou tři mobilní telefony se jmény dívek.
21. K osobě obž. XXXXXXXX bylo z aktuálního rejstříku trestů zjištěno, že doposud nebyl soudně trestán.
22. Soud po provedeném dokazování v hlavním líčení hodnotil všechny provedené důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém zvážení všech okolností případu, a to jednotlivě i v jejich souhrnu, jak mu ukládá ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu a dospěl k závěru, že se obžalovaný XXXXXXXX dopustil shora uvedeného jednání. Obžalovaný od počátku svou vinu zcela popírá a hájí se tím, že celé jeho trestní stíhání je mstou jeho bývalé partnerky, že si ji nechtěl vzít a následně vykonstruován snahou, aby byl co nejvíce minimalizován či spíše eliminován jeho kontakt se syny. Hájí se tím, že poškozená měla velmi pozitivní vztah k sexu a provozování prostituce se nijak nebránila, líbilo se jí, že jsou to snadno vydělané peníze, a naopak byla v tomto směru sama aktivní. Obžalovaný připustil, že ji do klubů či za zákazníky vozil, ale vždy to bylo vzájemné dohodě. Poškozená si tedy musela být vědoma, že společně brali do vozu i jejich malého syna, neboť ho nemohli doma nechat bez dozoru. Obžalovaný zcela negoval, že by poškozené někdy fyzicky ublížil, nikdy by toho dle svého vyjádření nebyl schopen, měl ji rád. Současně poukázal na dle jeho názoru negativní vliv rodičů na poškozenou ve vztahu k jejímu soužití s obžalovaným. Obžalovaný sám uvedl, že od roku 2009 provozoval privát, kde měl pronajímat pokoje klientkám za určitou sazbu, které si tam pak vodily své klienty, popřel ale, že by cokoliv domlouval. Privát provozoval až do roku 2013 - 2014, 2014, tedy do doby kdy už měl poškozenou za partnerku. Je tedy zřejmé, že obžalovaný se v této branži pohyboval už předtím, než poznal poškozenou, byť to nebylo policií vyhodnoceno jako trestná činnost. Obžalovaný má tedy k erotice kladný vztah a projednávaná trestná činnost v tomto ohledu zapadá do jeho způsobu života.
23. Ve věci bylo v řízení před soudem provedeno poměrně rozsáhle dokazování, kdy bylo vyhověno prakticky všem návrhům na doplnění dokazování. V rámci řízení byl ze strany poškozené dále předložen znalecký posudek MUDr. Cendelínové, která ve svém posudku shledala rozvinutí posttraumatické stresové poruchy (dále jen „PTSD“) v souvislosti s jednáním obžalovaného XXXXXXXX. Tento posudek ze dne 15. 2. 2019 stál v přímém rozporu s posudkem vypracovaným MUDr. Kubejem a PhDr. Klosem v přípravném řízení, a to z května 2018. Soud následně na základě rozporů těchto posudků přibral Znalecký institut pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii, který ve svém posudku ze dne 13. 1. 2020, zpracovaný jedním psychiatrem a dvěma psychology, kriticky zhodnotil doposud vypracované posudky a sám se k osobě poškozené vyjádřil jednoznačně tak, že u poškozené je posttraumatická stresová porucha v příčinné souvislosti s projednávaným jednáním obžalovaného XXXXXXXX. Soud vzal v potaz, že se jedná o ústavní znalecký posudek, vypracovaný psychiatrem a dvěma psychology, a to s časovém odstupem, kdy znalci mohli vycházet z většího množství podkladů a z předchozích znaleckých posudku. Sami ve své výpovědi uvedli, že rozpory s posudkem z přípravného řízení mohou být dány i tím, že oni, jakožto ústavní znalci měli k dispozici více materiálů, více zpráv a celkově měli lepší podmínky ke zpracování i co se týče času a počtu osob zpracovávající posudek. Zároveň je třeba zmínit, že ústavní revizní posudek zpracovávala z psychologického hlediska spolu s PhDr. Králem i Mgr. Bláhová. která jakožto osoba ženského pohlaví je mnohem vhodnější osobou k provedení vyšetření poškozené v takovéto trestní věci. Původní znalci MUDr. Kubej a PhDr. Klose se ve své doplňující výpovědi vyjádřili v tom smyslu, že v době kdy oni zpracovávali posudek, tak ještě neshledali rozvinutí posttraumatické stresové poruchy. Soud je toho názoru, že je možné, že znalci PTSD neshledali, protože ještě nebyla plně rozvinuta, a to proto, že PTSD se může rozvinout až po 6 měsících od traumatizujícího zážitku. Znalci zpracovávali posudek na začátku roku 2018, přičemž k odchodu poškozené od obžalovaného došlo v září roku 2017, což splňuje uvedené časové rozmezí. Znalci shledali pouze určité symptomy, které ale vyhodnotili jako reakční situaci na stres, která nevybočovala z normy. Připustili však, že je možné, aby se posttraumatická stresová porucha rozvinula později, a to na základě prožívaného stresu, jako probíhající trestní stíhání, spory o děti, strach o jejich ztrátu apod. V takovém případě by stresory působily již na oslabený terén, vzhledem k symptomům, které znalci MUDr. Kubej a PhDr. Klose u poškozené shledali. Znalci zpracovávající revizní znalecký posudek však toto vyloučili a jednoznačně uvedli, že se PTSD rozvinulo v reakci na jednání obžalovaného. Dále znalci MUDr. Cendelínová a znalecký institut neshledali v životě poškozené jakýkoliv jiný moment, který by mohl mít za následek rozvinutí PTSD. Soud si je vědom toho, že znalecké posudky z oborů psychiatrie a psychologie jsou založeny především na vyšetření poškozené a znalci vychází především z toho, co poškozená říká a jak se chová, případně co říkala a jak se chovala při předchozích výsleších a vyšetřeních. Důležité je tedy pro soud psychologické posouzení věrohodnosti poškozené spolu s tím, zda je poškozená ve svých výpovědích konzistentní, zda se neobjevují velké rozpory, případné i zda svědecké výpovědi osob, kterým se poškozená svěřovala, souhlasí v podstatných bodech s výpovědi poškozené. Zaprvé je třeba uvést, že v otázce věrohodnosti poškozené se oba znalecké posudku nerozcházejí tolik, jako v posouzení rozvinutí PTSD. PhDr. Klose k věrohodnosti poškozené uvedl, že reprodukce prožitých událostí je u poškozené z psychologického hlediska reálná, pravděpodobně je však v reprodukci mírně ovlivněna zjištěnými popsanými osobnostními rysy, v jejichž důsledku může posuzovaná akcentovat a zvýraznit některé jednotlivosti či intenzivněji prožívané situace. Posuzovaná je schopna v základním rámci reprodukovat fakticky prožité skutečnosti, které mohou být výrazněji emočně a afektivně zabarveny, katathymně (emocionálně) zkresleny, celkově tedy se sníženou specifickou věrohodností. PhDr. Klose tak neoznačil poškozenou za nevěrohodnou, pouze uvedl, že ve své výpovědi může být ovlivněna osobnostními rysy. Ústavní znalecký posudek, který z psychologického hlediska zpracovávali dva psychologové, pak uvedl, že její schopnost posuzované prožité události vnímat, zapamatovat si je, hodnotit a reprodukovat, se jeví jako neporušená. Specifická věrohodnost výpovědi poškozené z přípravného řízení a z hlavního líčení se jeví jako plně zachovalá. Výpovědi jsou obsahově konzistentní s odpovídajícím emočním doprovodem, posuzovaná zcela v souladu s normální funkcí paměti není schopna vybavit všechny detaily zcela přesně, ale osa příběhu je intaktní a stabilní. Dále znalec PhDr. Král uvedl, že se poškozená dle testů a validizačních škál nesnažila nijak lhát, nějak překrucovat. Musela by být chytrá mít takovou přípravu, aby se dokázala naučit dotazník s 567 otázkami, a to by ji musel nějaký psycholog připravit. Soud k tomuto musí konstatovat, že výpověď poškozené u hlavního líčení byla konzistentní s tím, co vypověděla v přípravném řízení. Poškozená se svěřila v roce 2014-2015 svědkyni XXXXXXXX XXXXXXXX, ve stejném období pak svým rodičům a v roce 2017 svědkovi XXXXXXXX XXXXXXXX. Zároveň se svěřovala i Mgr. XXXXXXXX XXXXXXXX, pracovnici organizace Acorus, kam opakovaně docházela na terapii. Mgr. XXXXXXXX explicitně uvedla, že v rámci několika desítek konzultací poškozená neuvedla nic, co by snižovalo její věrohodnost, bal naprosto spolehlivá. Stejně tak se v roce 2015 svěřila klinické psycholožce PhDr. XXXXXXXX XXXXXXXX. Ze všech citovaných výpovědi je zřejmé, že poškozená je v podstatných bodech konzistentní v tom, co o projednávaném jednání sděluje od roku 2014 do výpovědi u hlavního líčení. V ústavním revizním posudku dále znalci uvedli, že u poškozené jde o osobnost submisivní, zranitelnou, introvertovanou, vztahově závislou, snadno manipulovatelnou. Intelektově se populačním průměru. Poškozená vykazuje z psychologického hlediska znaky týrané a zneužívané osoby. Svou submisivitou a snadnou manipulovatelností má předpoklady k tomu stát se obětí týrání a zneužívání. Naopak u obžalovaného znalci MUDr. Kubej a PhDr. Klose dospěli k závěru, že je to osoba akcentovaná, jednodušeji strukturovaná, se vztahovačnými rysy, má pokřivený systém hodnot a vyšších citů, je emočně méně vyvážený, se sníženou mírou frustrační tolerance, je sociálně problematicky ukotven a projevují se u něj sociální rysy zvýšeně sebeprosazujících postojů. Osobnost obžalovaného byla dále vykreslena i ve ZP z občanskoprávního řízení, který byl konstatován jako listinný důkaz, ve kterém byly uvedeny shodné osobností rysy obžalovaného jako v posudku MUDr. Kubeje a PhDr. Kloseho a nadto byl obžalovaný vykreslen i jako osoba, která považuje ženy za submisivní a méně důležité ve vztazích. Osobnostní rysy obžalovaného i poškozené korelují se průběhem trestné činnosti. Znalci dále uvedli, že vzhledem k těmto osobnostním rysům poškozené je z odborného hlediska jednoduše pochopitelné, že se poškozená vrátila k obžalovanému, že s ním měla další dítě, jezdila na dovolenou a dokázala vystudovat během inkriminovaného období vysokou školu a starat se o děti. Ve vztahu, kde je jedna osoba týraná to může fungovat tak, že pokud ten tyran jeden den v týdnu je na druhého partnera hodný a milý, koupí květiny, uvaří večeři a ve vztahu tedy zažívají i pěkné věci, tak to úplně stačí na to, aby bylo vše zapomenuto, a pak zase může týden následovat peklo. To je něco, co je známo a není to nepochopitelné. Krátkodobý příjemný prožitek může držet osobu poměrně dlouho v něčem, co je patologické a škodlivé, byť ta osoba má kam utéct, má zázemí u rodičů. Návraty, pořízení si druhého dítěte je typické, souvisí to se submisivitou podléháním talku od partnera, kterému podlehne a od rodičů odejde. Věří, že to bude lepší, čemuž uvěří snadno, protože poškozená neměla jen negativní prožitky. Z pohledu zvenčí se to zdá nelogické, z pohledu odborného je to pochopitelné. Dle znalce se oběti takového trestného činu může kdokoliv, kdo je ve stejné domácnosti s násilníkem, a to napříč věkovými a sociálními strukturami. Bývá dosti časté, že oběti domácího násilí nic po nějakou dobu nehlásí, nikomu se nesvěřuji a udělají to až později. Dle znalců tedy nelze říci, že svým chování poškozená nevykazovala známky týrané osoby, protože jezdila na dovolenou nebo studovala VŠ a starala se o děti, případně, že udržovala kontakt s rodiči a měla tak možnost kdykoliv od tyrana odejít. Podle znalců, kteří zpracovávali ústavní posudek, jsou tyto indicie irelevantní. MUDr. Kubej byl ve své výpovědi sice jiného názoru, nicméně ostatní znalci si v hlavním líčení srozumitelně a věrohodně obhájili svůj názor. Závěry ústavního revizního posudku a posudku MUDr. Cendelínové podporuje i zpráva organizace Acorus a výpověď Mgr. XXXXXXXX XXXXXXXX.
24. Ve světle revizního ústavního znaleckého posudku je tak třeba na výpověď poškozené hledět jako na věrohodnou a zároveň podle toho posuzovat další důkazy v této trestní věci. Z žádné jiné svědecké výpovědi sice neplyne, že by některý ze svědků byl přítomen nějakému shora popsanému jednání. Jedná se o trestnou činnost, z jejíhož charakteru je zřejmé, že se bude odehrávat za „zavřenými dveřmi” a bude prokazována především výpovědí poškozené, jakožto hlavním důkazem. Nelze opět zjednodušeně říct, že pokud není další svědek, který by mohl jednání obžalovaného potvrdil, pak se toto jednání nestalo. Poškozená XXXXXXXX XXXXXXXX vypověděla jak v přípravném řízení, tak i před soudem zcela shodně, kdy popsala soužití s obžalovaným a zejména jeho útoky vůči její osobě ať slovní, či fyzické, včetně výhrůžek, že ublíží dětem nebo její rodině, ve snaze ji donutit podrobit se dennímu režimu dle jeho instrukcí, tanci u tyče, prostituci, natáčení live chatů, praktikování SM technik. Jako první se měla poškozená svěřit ohledně chování obžalovaného vůči ní, kamarádce XXXXXXXX XXXXXXXX v roce 2014, a posléze matce až těsně před prvním jejím odchodem od obžalovaného, ke konci prvního pololetí roku 2015. Podrobení se nátlaku obžalovaného, poškozená vysvětlovala svými obavami z újmy na zdraví dítěte, posléze obou dětí, újmy na zdraví u osoby a u rodičů. Toto vedle svých tvrzení doložila některými SMS zprávami, které dokumentují období cca roku 2015 až 2017, ve kterých poškozená informuje svou matku o svém denním režimu, o dětech a o chování obžalovaného. Soud zde musí konstatovat, že rozsáhlé výpovědi jsou prakticky poškozené jsou prakticky shodné, poškozená nemá v průběhu trestního řízení tendenci obžalovanému přitěžovat, nestupňuje a nepřikresluje svou výpověď. Ve výpovědi svědkyně XXXXXXXX XXXXXXXX jsou dány určité rozpory mezi její výpovědí v hlavním líčení a v přípravném řízení, svědkyně původně vypověděla, že poškozená se jí o vážných problémech v soužití s obžalovaným, kdy ji měl nutit k tanci u tyče, striptýzu či prostituci, svěřila v roce 2015 při skleničce vína, včetně toho, že si část takto vydělaných peněz v erotických klubech XXXXXXXX a XXXXXXXX měla nechávat pro svou potřebu. U hlavního líčení svou původní výpověď svědkyně změnila a uvedla, že poškozená se jí se vším svěřila po státnicích v roce 2014, včetně toho, že všechny takto vydělané peníze musela odevzdávat obžalovanému. Změnu ve své výpovědi nebyla svědkyně schopna logickým způsobem vysvětlit. Je však nepravděpodobné, že by svědkyně stupňovala svou výpověď v neprospěch obžalovaného, když to nedělá ani sama poškozená. Je pravděpodobné, že rozpory jsou dány především delším časovým odstupem, když se jedná svědkyni, které se poškozená svěřila již někdy v letech 2014 - 2015. Dalším důvěrníkem poškozené byl svědek XXXXXXXX XXXXXXXX . Tomuto svědkovi si zpočátku poškozená stěžovala na chováni obžalovaného v tom smyslu, že ji přikazoval, kdy má být doma, dělat práce, na které měla alergii a podobně. O tom, že ji nutil k prostituci, se mu poškozená i přes shora nastíněný poměrně intenzivní kontakt svěřila až po jejím druhém odchodu od obžalovaného, až koncem roku 2017, což je pochopitelné, neboť se jedná o osobu mužského pohlaví. I z výpovědi matky poškozené je zřejmé, že poškozená se svěřila až s poměrně velkým časovým odstupem a to krátce před tím, než obžalovaného poprvé opustila, někdy v průběhu května června roku 2015. Otec poškozené vypověděl, že se vše dozvěděl, až když poškozená od obžalovaného i se syny odešla podruhé, až v září 2017. Ve světle revizního ústavního znaleckého posudku, jak je popsáno výše, jsou větší časové rozestupy mezi traumatizujícím zážitkem a svěřením se kamarádům, rodině nebo nízkoprahové organizaci běžné a z odborného hlediska pochopitelné.
25. Shora uvedené svědecké výpovědi XXXXXXXX XXXXXXXX, XXXXXXXX XXXXXXXX a rodičů poškozené lze zařadit do skupiny svědků patřících do blízkého okolí poškozené, kteří mají k poškozené určitou citovou vazbu, a kterým se poškozená různě postupně svěřovala, jak jí obžalovaný ubližuje, křičí na ni, vyhrožuje jí, že ublíží jí nebo rodině, anebo jí vezme nezletilé syny. Jak již bylo shora zmíněno, ani jeden z těchto svědků nebyl osobně přítomen žádnému takovému ataku či počínání obžalovaného vůči poškozené, vyjma případu o kterých se zmínili rodiče poškozené, kdy obžalovaný na poškozenou neadekvátně zvýšil hlas na chalupě při nějaké činnosti a dále po jejím odchodu ze společné domácnosti, když chtěl vidět své syny. V této souvislosti soud poukazuje na SMS zprávy předložené poškozenou, kdy tyto jednoznačně nedokumentují nátlak, výhrůžky obžalovaného vůči poškozené. Z těchto SMS zpráv je zřejmé, že soužití poškozené a obžalovaného z pohledu poškozené, neboť' to byla její vyjádření, nebylo zcela harmonické, nebylo v pořádku. Z SMS zpráv jsou také zřejmé náznaky výhružek, že si obžalovaný vezme život. Dle ústavních revizních znalců jsou výhružky sebevraždou častým nátlakem na týranou osobu, aby se podvolila a v projednávaném případě výhružky sebevraždou mimo jiné vedly k návratu poškozené k obžalovanému.
26. V průběhu dokazování byli dále slyšeni svědci, kteří jsou v nějaké vazbě na obžalovaného a to XXXXXXXX XXXXXXXX, XXXXXXXX XXXXXXXX a XXXXXXXX XXXXXXXX, kteří rovněž potvrdili, že nebyli svědky žádného vyhrožování, nátlaku či slovního nebo fyzického napadání obžalovaného na poškozenou. Svědci XXXXXXXX XXXXXXXX a XXXXXXXX XXXXXXXX opakovaně shodně potvrdili, že poškozená v minulosti a i v inkriminované době navštěvovala erotické kluby XXXXXXXX a XXXXXXXX, kde poskytovala erotické služby, a to opakovaně, kdy patřila mezi ty atraktivnější a žádanější společnice. Při osobním setkáni s oběma svědky, ať již s XXXXXXXX XXXXXXXX jako zákazníkem, tak XXXXXXXX XXXXXXXX coby barmankou, nikdy nepůsobila rozrušeně, nikdy se nesvěřila, že je k prostituci někým nucena. Skutečnost, že v minulosti klub XXXXXXXX poškozená opravdu navštívila, ona sama potvrdila, avšak s tvrzením, že zde byla pouze na kávě s kamarádkou. Věrohodnost svědka XXXXXXXX XXXXXXXX je však zpochybněna tím, že XXXXXXXX XXXXXXXX je kamarádem obžalovaného a pronajímal si od něj prostor, kde provozoval nějaké sexuální aktivity. Jedná se tedy o osobu pocházející ze stejného prostředí, provozující podobné aktivity a je tím dána důvodná pochybnost o věrohodnosti jeho výpovědi. Nadto je třeba zmínit, že svědci i tak nemuseli vědět, co se děje za zavřenými dveřmi domácnosti poškozené a obžalovaného a poškozená si nemusela stěžovat že jí někdo nutí něco činit, protože se bála, že obžalovaný naplní své výhružky. Jak vyplynulo z revizního ústavního posudku, obava z naplnění výhružek může zapříčinit pro laika iracionální chování týrané osoby, které je však z odborného hlediska pochopitelné.
27. Po takto provedeném dokazování vzal soud v potaz především ústavní revizní znalecký posudek, který soud považuje za důkaz vyšší síly, a to vzhledem k počtu osob, které se na něm podílely a především vzhledem k obhajobě posudku znalci v hlavním líčení, kdy znalci přesvědčivě obhájili své závěry. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že poškozená trpí PTSD a to výlučně v souvislosti s projednávanou trestnou činností, což potvrzuje dále i znalecký posudek MUDr. Cendelínové a zpráva organizace Acorus, kam poškozená docházela. Soud dále zvažoval věrohodnost výpovědi poškozené, kdy nebylo žádným důkazem, a to ani znaleckými posudky, shledáno, že by věrohodnost byla něčím narušena. Pouze znalecký posudek MUDr. Kubeje a PhDr. Kloseho uvedl, že je výpověď poškozené zabarvena jejími osobnostními rysy, nicméně další posudky v této věci nic takové nenaznačily. Poškozená byla ve svých výpovědích konzistentní, obžalovanému v průběhu času nepřitěžovala. Konzistentní byla i v tom, co sdělovala svým blízkým. Soud v jejím chováni a v jejích reakcích na traumatizující jednání obžalovaného, a to ve světle revizního ústavního znaleckého posudku nenašel nakonec žádné kroky, které by svědčily o tom, že si poškozená obvinění vymyslela. Poškozená také absolvovala několik desítek sezení s psycholožkou z organizace Acorus, což je těžko představitelné, že by takový počet sezení absolvovala osoba, která si celý příběh vymyslela a zároveň by ve svých tvrzeních zvládla být po celou dobu všech konzultací konzistentní, To psycholožka z organizace Acorus uvedla ve své výpovědi explicitně, že poškozená byla po celou dobu všech konzultací konzistentní, spolehlivá v přístupu a nikdy neuvedla nic, co by snižovalo její věrohodnost. Konzultací bylo do doby výpovědi svědkyně u hlavního líčení celkem 37, což je dle názoru soudu dlouhá doba na to, aby pracovnice organizace odhalila, byť i malé nesrovnalosti v tvrzeních poškozené. Závěr soudu o vině obžalovaného podporuje i znalecký posudek z občanskoprávního řízení, který byl konstatován jako listinný důkaz, který označuje obžalovaného za osobu dominantní a chápající ženskou roli jako podřadnou a submisivní. S čímž koreluje i osobnostní profil poškozené, která je submisivní, závislá a snadno podléhající nátlaku. Soud tedy nakonec uvěřil poškozené v celém rozsahu a vzal za prokázané, že v souvislosti s jednáním obžalovaného se u ní rozvinula posttraumatická stresová porucha. Soud si je vědom toho, že popis skutku, a to jak z hlediska týrání i obchodování s lidmi, vychází především z výpovědi poškozené. Je to logické a je to dáno charakterem této trestné činnosti, které se zpravidla neúčastní nikdo jiný, nejsou kamerové záznamy, ani výpovědi svědků, kteří by jednání obžalovaného přímo zažili, protože navenek vypadá vztah idylicky. To však neznamená, že soud rezignuje na další dokazování a každý takový případ nutně skončí zprošťujícím rozhodnutím pro nedostatek důkazů. Charakter této trestné činnosti vyžaduje pečlivé zkoumání věrohodnosti poškozené i obžalovaného, přičemž ze shora popsaných důvodů soud poškozené plně uvěřil a má za prokázané, že se skutkový děj v obou případech odehrál, tak jak je popsáno ve výrokové části rozsudku.
28. Po právní stránce posoudil jednání obžalovaného pod bodem 1) výroku rozsudku jako zločin týrání svěřené osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu se zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d) trestního zákoníku, neboť jednak týral osobu žijící ve společném obydlí a spáchal takový čin po delší dobu a jednak jinou osobu než dítě za použití pohrůžky násilí a jiné těžké újmy přiměl, aby jí bylo užito k pohlavnímu styku a k jiným sexuálního obtěžování, a kořistil z takového jednání a spáchal takový čin v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci. Jednání pod bodem 2) výroku rozsudku posoudil soud jako zločin týrání svěřené osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. l, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku, neboť jednak týral osobu žijící ve společném obydlí a spáchal takový čin no delší dobu a jednak jinou osobu než dítě za použití pohrůžky násilí a jiné těžké újmy přiměl, aby jí bylo užito k pohlavnímu styku a k jiným formám sexuálního obtěžování, a kořistil z takového jednání a spáchal takový čin v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci, a takovým činem jí způsobil těžkou újmu na zdraví. Byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty citovaných trestných činu. Psychické týráni probíhalo po delší dobu, bylo v obou případech více než několik měsíců, což je potřeba posoudit jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle druhého odstavce. Týrání bylo nepochybně pácháno na osobě žijící ve společném obydlí a obžalovaný tak činil úmyslně. Co se týče obchodování s lidmi, v prvém případě soud posoudil jednání obžalovaného podle třetího odstavce, neboť úmysl obžalovaného směřoval k vykonávání prostituce ze zištného důvodu finančního prospěchu. V druhém případě pak je obžalovanému třeba přičítat čtvrtý odstavec pod písmenem a), neboť jak vyplynulo ze znaleckých posudků, PTSD se rozvinula až po nějaké době poté, co poškozená opustila obžalovaného, tedy po skutku pod bodem 2) výroku rozsudku, rozvinutí PTSD lez tedy vztahovat toliko ke skutku pod bodem 2). PTSD je ze soudně lékařského hlediska třeba považovat těžkou újmu na zdraví. Zavinění obžalovaného je i v tomto případě úmyslné, neboť obžalovaný ze zištného důvodu přiměl poškozenou k vykonávání prostituce.  Ke způsobení těžké újmy na zdraví, jakožto těžšího následku, pak postačuje zavinění nedbalostní, které je v tomto případě dáno. 
29. Při úvaze o druhu a výši trestu hodnotil soud všechny okolnosti případu a osoby obžalovaných ve smyslu § 38 odst. 1 tr. zákoníku a § 41 odst. 1 tr. zákoníku. Soud se rovněž zabýval společenskou škodlivostí jednání obžalovaného, kdy v daném případě je zcela nepostačující uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu než podle trestního zákoníku. Trestná činnost tohoto charakteru je mimořádně společensky závažná, neboť je páchána v domácnosti za zavřenými dveřmi a má hluboký dopad na život a zdraví týraných osob. V tomto případě je třeba zmínit i délku jednání obžalovaného a opakované jednání obžalovaného po návratu poškozené do společné domácnosti, Obžalovanému značně polehčuje, že nebyl doposud soudně trestán. Soud vycházel z trestní sazby na trestný čin, která je z citovaných trestných činů nejpřísnější, tedy ze sazby 8 až 15 lež. Soud má za to, že takto vymezená sazba je pro obžalovaného nepřiměřeně přísná a jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání, přistoupil tedy podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku ke snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí, a to na tři roky. Výkon trestu pak podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let, tedy na nejdelší možnou dobu. Soud má za to, že vzhledem k dosavadní bezúhonnosti obžalovaného není třeba ukládat při jeho prvním odsouzení nepodmíněný trest odnětí svobody a je na místě mu poskytnout šanci, aby řádným způsobem života po následujících pět let prokázal, že se polepšil a že takto závadné jednání nebude opakovat. Soud zároveň přihlédl i k délce trestního řízeni, kdy poškozená odešla od obžalovaného v půlce roku 2017 a rozsudek v této věci je vynesen až po 3 letech. V průběhu trestního řízení se obžalovaný žádné trestné činnosti nedopustil a tak konstatovat, že po dobu posledních tří let vede řádný život. Soud zároveň přihlédl i k tomu, že obžalovaný po druhém odchodu poškozené přestal naléhat a vyhrožovat a nekontaktoval její rodinu. Nepodmíněný trest odnětí svobody by byl v tomto případě nepřiměřeně přísný a nejdelší možný podmíněný trest postačí k naplnění účelu trestu. Obžalovaný bude po dlouhou dobu ohrožen přeměnou trestu a v případě závadného chováni vykoná uložený trest. Soud zároveň uložil obžalovanému trest propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to notebooku zn. Lenovo, typ G50-30, neboť tohoto počítače užil obžalovaný, jakožto nástroje, k páchání trestné činnosti, když na tomto počítači byly nalezeny zájmové fotografie poškozené při různých sexuálních praktikách a fotky dalších žen.
30. K trestnímu řízeni se řádně včas připojila prostřednictvím své zmocněnkyně poškozená Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1.000.000,- Kč.
31. Právním podkladem uplatněných nároků jsou příslušná ustanovení občanského zákoníku, přičemž v projednávané věci aplikovatelná především tato ustanovení:
32. Podle § 81 odst. 1, 2 občanského zákoníku (dále jen o. z.) chráněna je osobnost člověka včetně jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověk, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.
33. Podle § 2894 odst. 1, 2 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.
34. Podle § 2910 věty první o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.
35. Podle § 3951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.
36. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanovením první části občanského zákoníku, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.
37. Podle § 2957 o. z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobné závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.
38. Jednání obžalovaného vůči poškozené představuje nepochybné zavinění porušení zákona (v této otázce lze odkázat na část odůvodnění týkající se posouzení viny obžalovaného), jímž obžalovaný zasáhl do absolutního práva poškozené, konkrétně do jejich osobnosti, především do jejich důstojnosti, soukromí a tělesné i psychické integrity; obžalovaný tedy podle § 2910 má povinnost nahradit poškozeným, co tímto zásahem způsobil.
39. Při stanovení přiměřené výše náhrady nemajetkové újmy v penězích vzal soud především v úvahu, že prokázaný protiprávní zásah do osobnosti poškozené byl závažný. Obžalovaný svým jednáním zasáhl do nejintimnější sféry života a osobnosti poškozené, u které se v důsledku toho rozvinuly závažné psychické následky. V souladu s výslovným ustanovením § 2957 o. z. vzal soud v úvahu, že obžalovaný poškozené vážnou újmu na jejích právech způsobil úmyslně a že zneužil její existenční závislosti na své osobě. Velmi podstatnou skutečností je též to, že se obžalovaný dopouštěl neoprávněných zásahů do osobnostní sféry poškozené po delší dobu, což závažnost zásahu též výrazně zvyšuje. Na druhé straně soud zvážil dobu, která již od projednávaného incidentu uběhla a míru zásahu do osobnosti poškozené. Za těchto okolností soud hodnotí požadovanou výši náhrady nemajetkové újmy jako neúměrnou, neboť má za to, že v požadované výši, s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a poměrům obžalovaného, by byl rozhodně v rozporu s požadavkem spravedlivé únosnosti přiznané náhrady. Z tohoto důvodu byla náhrada nemajetkové újmy přiznána podle §228 odst. 1 tr. řádu v přiměřené výši a to ve výši 200.000,- Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu pak měla být poškozená v souladu s ustanovením § 229 odst. 2 tr. řádu odkázána na řízeni ve věcech občanskoprávních, tak jak bylo zmíněno po vyhlášení rozsudku v rámci jeho odůvodnění u hlavního líčení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů ode dne jeho doručení. Odvolání se podává u Městského soudu v Praze a rozhoduje o něm Vrchní soud v Praze.

Odvolání musí být v této lhutě odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti ve prospěch či neprospěch obžalovaného.

Rozsudek může odvoláním napadnout a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, která se ho přímo dotýká, c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, d) poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo chybí.

Toto právo nepřísluší osobám, které se jej prohlášením výslovně vzdaly.

Byl-li obžalovaný odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a poškozenému byl alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, vzniká poškozenému možnost požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává u soudu, rozhodoval v prvním stupni.

Praha 26. června 2020

JUDr. Veronika Cukerová

předsedkyně senátu

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě jednal v hlavním líčení, v senátě složeném z předsedy
JUDr. Jiřího Richtera, přísedících Karla Ševčíka a Oldřicha Janků, a dne 12.4.2016 rozhodl
t a k t o:

Obžalovaný

xxxxxxxxx

nar, xxx ve xxx, trvale bytem xxx,

j e  v i n e n,

že

dne 6.6.2015 v dopoledních hodinách, ve xxx, ulice xxx, v bytě obytného domu obývaném xxxxxxx, nar. xxx, s níž udržoval partnerský vztah, negativně ovlivněn jak předchozím vlastním opakovaným selháním při pohlavním styku se jmenovanou, tak duševní poruchou, tzv. organických psychosyndromem, projevující se mj. větší popudlivostí, poté, kdy xxxxxxxxx vyčetl její předchozí partnerský vztah, ve vzteku znenadání reagoval tak, že xxxxx., oblečenou toliko v noční košili, hrubě fyzicky napadl bitím pěstmi do celého těla, včetně hlavy a obličeje, i kopáním do nohou, následně vzal z lednice rostlinu pórku, délky asi 50 cm, kterou chtěl zasunout xxxxxxxxxx do pochvy, pročež se snažil silou roztáhnout její nohy, což se mu však v důsledku její aktivní obrany nepodařilo, proto ji touto rostlinou pórku začal bít po celém jejím těle, pak svého jednání na krátkou dobu zanechal, v mezidobí opět xxxxxxxx vyčetl její předchozí partnerský vztah a následně pokračoval ve fyzickém násilí vůči jmenované nejdříve tak, že z kuchyňské linky uchopil do ruky velký kuchyňský nůž, který jí přiložil ke krku s výhružkami, že jí vypíchne oko, zapíchne, rozpáře přirození a zabije, za současného pronášení vulgárních nadávek a výčitek ve vztahu k sexuálním aktivitám, na to, aniž nožem xxxxxxxx jakkoli zranil, nůž odhodil na zem, načež vzal z lednice půl litrovou skleněnou lahev od lihoviny Fernet Stock s obsahem domácí pálenky, a to v úmyslu hrdlo této lahve zasunout xxxxxxxxxxxx do pochvy, což se mu, přes aktivní obranu a odpor jmenované, zejména pro fyzickou převahu opakovaně podařilo a s lahví násilně zasunutou v pochvě rovněž otáčel, v důsledku čehož xxxxxxxxxx pociťovala bolest, proto, při průběžné marné snaze jej odstrčit, jej rovněž prosila, aby jednání zanechal, na což reagoval tak, že vyňal lahev z pochvy poškozené, odšrouboval víčko uzávěru, krátce se napil a zbývající podstatnou část obsahu lahve vylil na tělo poškozené, kdy po celou dobu tohoto jednání xxxxxxxxxxx vulgárně nadával a vyčítal předchozí sexuální praktiky s bývalým přítelem, nakonec se podařilo xxxxxxxxx vymluvit na potřebu jít na toaletu, čehož využila a z bytu utekla k sousedům, kde vyčkala příjezdu přivolané hlídky policie, popsaným násilným jednáním poškozené xxxxxxxxx způsobil fyzická zranění, spočívající v mnohočetných krevních podlitinách lokalizovaných v oblasti hlavy, hrudníku a končetinách, pohmatovou bolestivost měkkých pokrývek lebních v temenní krajině hlavy oboustranně, krevní podlitiny v oblasti levé očnice a výrony do spojivky levého oka, zhmoždění měkkých tkání levého ramene, hřbetní strany levého předloktí a ruky, vnitřní plochy levého stehna s krevními podlitinami tamtéž, s celkovou dobou léčení v délce do 6 týdnů bez nutnosti hospitalizace,

dále utrpěla xxxxxxxxxxx psychickou újmu, a to tzv. posttraumatickou stresovou poruchu, která se u ní rozvinula jako reakce na tuto prožitou stresovou událost, s trvajícími psychickými obtížemi úzkostných a depresivních stavů, s projevy vegetativních symptomů – zejména bušení srdce, nervozita, třes celého těla, neklidný spánek s úzkostnými sny, vybavování děsivých vzpomínek na událost (tzv. flashbacky), a omezeními při běžném životě
spočívajícími v obavách či úzkosti z jiných osob, což vedlo až k odstěhování z dřívějšího bydliště, projevující se dlouhodobě, s mírným zlepšením stavu až do současnosti,

t e d y 

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, spáchal takový čin jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a se zbraní, a způsobil takovým činem těžkou újmu na zdraví,

č í m ž   s p á c h a l 

zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2, písm. a), c), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku,

a   o d s u z u j e   s e 

Dle § 185 odst. 3 trestního zákoníku, za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody na 3 (tři) roky.

Dle § 81 odst. 1, § 85 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v délce 5 (pěti) roků.

Dle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému xxxxxxx ukládá zaplatit na náhradu majetkové škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ 41197518, sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, peněžní částku ve výši 5.133,-Kč.

Dle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému xxxxxxx ukládá zaplatit na náhradu nemajetkové újmy poškozené xxxxxxxx, nar. xxx, bytem xxx, peněžní částku ve výši 200.000,-Kč.

Dle § 229 odst. 2 trestního řádu se poškozená xxxxx odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

O d ů v o d n ě n í :

Na podkladě dokazování, provedeného u hlavního líčení, vzal soud za prokázaný následující skutkové okolnosti a skutkový děj:

- dne 6.6.2015 v dopoledních hodinách, ve xxx, ulice xxx, v bytě obytného domu obývaném xxxxxxxxxxxx., nar. xxx, s níž udržoval partnerský vztah, negativně ovlivněn jak předchozím
vlastním opakovaným selháním při pohlavním styku se jmenovanou, tak duševní poruchou, tzv. organických psychosyndromem, projevující se mj. větší popudlivostí, poté, kdy xxxxxxx  vyčetl její předchozí partnerský vztah, ve vzteku znenadání reagoval tak, že xxxxxxxxx, oblečenou toliko v noční košili, hrubě fyzicky napadl bitím pěstmi do celého těla, včetně hlavy a obličeje, i kopáním do nohou, následně vzal z lednice rostlinu pórku, délky asi 50 cm, kterou chtěl zasunout xxxxxxxxx. do pochvy, pročež se snažil silou roztáhnout její nohy, což se mu však v důsledku její aktivní obrany nepodařilo, proto ji touto rostlinou pórku začal bít po celém jejím těle, pak svého jednání na krátkou dobu zanechal, v mezidobí opět xxxxxxxxxxxx vyčetl její předchozí partnerský vztah a následně pokračoval ve fyzickém násilí vůči jmenované nejdříve tak, že z kuchyňské linky uchopil do ruky velký kuchyňský nůž, který jí přiložil ke krku s výhružkami, že jí vypíchne oko, zapíchne, rozpáře přirození a zabije, za současného pronášení vulgárních nadávek a výčitek ve vztahu k sexuálním aktivitám, na to, aniž nožem xxxxxxxxxx jakkoli zranil, nůž odhodil na zem, načež vzal z lednice půllitrovou skleněnou lahev od lihoviny Fernet Stock s obsahem domácí pálenky, a to v úmyslu hrdlo této lahve zasunout xxxxxxxxx do pochvy, což se mu, přes aktivní obranu a odpor jmenované, zejména pro fyzickou převahu opakovaně podařilo a s lahví násilně zasunutou v pochvě rovněž otáčel, v důsledku čehož xxxxxxx. pociťovala bolest, proto, při průběžné marné snaze jej odstrčit, jej rovněž prosila, aby jednání zanechal, na což reagoval tak, že vyňal lahev z pochvy poškozené, odšrouboval víčko uzávěru, krátce se napil a zbývající podstatnou část obsahu lahve vylil na tělo poškozené, kdy po celou dobu tohoto jednání xxxxxxxxx vulgárně nadával a vyčítal předchozí sexuální praktiky s bývalým přítelem, nakonec se podařilo xxxxxxxxx vymluvit na potřebu jít na toaletu, čehož využila a z bytu utekla k sousedům, kde vyčkala příjezdu přivolané hlídky policie.

Popsaným násilným jednáním způsobil obžalovaný xxxxxxxxx poškozené xxxxxxx fyzická zranění, spočívající v mnohočetných krevních podlitinách lokalizovaných v oblasti hlavy, hrudníku a končetinách, pohmatovou bolestivost měkkých pokrývek lebních v temenní krajině hlavy oboustranně, krevní podlitiny v oblasti levé očnice a výrony do spojivky levého oka, zhmoždění měkkých tkání levého ramene, hřbetní strany levého předloktí a ruky, vnitřní plochy levého stehna s krevními podlitinami tamtéž, s celkovou dobou léčení v délce do 6 týdnů bez nutnosti hospitalizace.

V důsledku jednání obžalovaného xxxxxxxxx dále utrpěla poškozenáxxxxxxxxxxxx psychickou újmu, a to tzv. posttraumatickou stresovou poruchu, která se u ní rozvinula jako reakce na tuto prožitou stresovou událost, s trvajícími psychickými obtížemi úzkostných a depresivních stavů, s projevy vegetativních symptomů – zejména bušení srdce, nervozita, třes celého těla, neklidný spánek s úzkostnými sny, vybavování děsivých vzpomínek na událost (tzv. flashbacky), a omezeními při běžném životě spočívající v obavách či úzkosti z jiných osob, což vedlo až k odstěhování z dřívějšího bydliště, projevující se dlouhodobě, s mírným zlepšením stavu až do současnosti.

Krajský soud provedl v hlavním líčení dokazování, z něhož je možno
konstatovat zejména následující údaje a informace.

Výpověď obžalovaného

Obžalovaný xxxxxxxxxx.

(č.l.62-63, 65-66, 226-229)

Podstatou obhajoby obžalovaného, jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení, bylo   tvrzení, že si na kritické momenty vytýkaného jednání nepamatuje. Jednotlivé verze popisu, včetně konkrétních sdělovaných údajů, se však odlišují.

V první výpovědi v přípravném řízení, v procesním postavení obviněného, realizované dne 8.6.2015, tedy téměř bezprostředně po incidentu, ke dni 6.6.2015 uvedl, že toho dne byl od ranních hodin v bytě xxxxxxxxx., neboť u ní z předchozího dne přespal. Dopoledne spolu normálně komunikovali, začali se hádat až někdy kolem poledne. Důvodem hádky byl bývalý přítel poškozené, bylo to „kvůli posteli“ (myšleno v sexuální oblasti). V průběhu hádky praštil xxxxxx do ramene, následně z bytu odešel. Poté se vrátil zpět do tohoto bytu, tam již byla městská policie, kterou byl zadržen. Toho dne žádné alkoholické nápoje nepožíval, vzal si pouze standardně užívané léky na krevní tlak. Ke konkrétním dotazům připustil, že měl toho dne v ruce pórek, s nímž praštil o kuchyňskou linku, xxxxxxxx s tímto pórkem neudeřil. Dále takto uvedl, že držel i lahev od lihoviny Fernet, v níž byla domácí slivovice. Tuto láhev vzal z lednice, napil se z ní a položil ji na stůl, nic jiného s touto lahví neprováděl. Stejně tak připustil, že xxxxx slivovicí polil, z jakého důvodu to udělal, neví, „prostě mu nepracoval mozek“. K dalším konkretizujícím dotazům, vztahujícím se ke konkrétnímu jednání vůči poškozené xxxxxxxxx, uvedl, že si nic dalšího nepamatuje.

V další výpovědi, realizované dne 24.9.2015, v návaznosti na změnu právní kvalifikace stíhaného jednání, k podstatě věci uvedl, že si nevybavuje, co toho dne dělal, měl výpadek paměti. Pokud se vytýkaného jednání dopustil, mrzí jej to, už kvůli poškozené, s níž žil v partnerství celkem dobře. Nicméně jednou mu něco řekla, čímž jej ponížila „jako chlapa“, bylo to v souvislosti se sexuálním stykem. Porovnávala jej se svým bývalým přítelem. Ve vztahu k vytýkanému jednání projevil lítost s tím, že po události se zhroutil, navštěvuje psychiatra, který mu ordinoval léky na spaní a uklidnění. Pracuje u bezpečnostní agentury xxxxxxxxx, jako bezpečnostní pracovník ve firmě xxxxxxxx.

U hlavního líčení primárně uvedl, že to, co je mu kladeno za vinu, je přehnané, například okolnost údajného vyhrožování nožem. Ke svému soužití s poškozenou xxxxxxxxx uvedl, že se poznali po jeho nastěhování do domu, nejdříve se potkávali, poté se sblížili. Měli byty nad sebou, vzájemně se navštěvovali, jejich vztah byl normální, jezdili na výlety, pobývali  společně se svými rodinami. Měli spolu rovněž intimní kontakty, ale z jeho strany to bylo po sexuální stránce špatně, pravděpodobně z důvodu problémů s prostatou. Nedokáže si vysvětlit, jak k vytýkanému jednání mělo dojít, nikdy v minulosti se ničeho podobného nedopustil. K tomu, co je mu kladeno za vinu došlo za situace, kdy s xxxxxxxxxx měli normální dobrovolný pohlavní styk, tato jej však začala srovnávat s jejím předchozím přítelem – motorkářem, který měl být v sexuální oblasti „lepší“. Na další průběh událostí si nepamatuje, neboť po tomto výroku se mu udělalo špatně, před očima měl tmu a neví, co dělal. K dotazům uvedl, že si nepamatuje, že by před incidentem ze dne 6.6.2015 mělo dojít z jeho strany k jinému útoku vůči xxxx. S xxxxxxxx žádné spory neměli, nedokáže si vysvětlit, z jakého důvodu jmenovaná uvedla takové skutečnosti. K dalším dotazům, zejména v návaznosti na předchozí výpovědi, připustil pouze, že se z lahve s alkoholem jednou napil, rovněž připustil úder do ramene poškozené, na další okolnosti si nepamatuje.

Svědecké výpovědi

Svědkyně – poškozená xxxxxxxxxxx

(č.l.67-69, 229-232)

Z hlediska její výpovědi je možno konstatovat, že skutkové okolnosti popsala opakovaně tak, jak jsou prezentovány ve výrokové části tohoto rozsudku, i v odůvodnění výše. K tomu doplnila, že tento fyzický útok ze dne 6.6.2015 byl fakticky vyvrcholením dlouhodobějších problému v partnerském soužití s obžalovaným xxxxxx. K tomu uvedla, že společně s xxxxxxxxx žili ve stejném domě ve xxx, měli byty nad sebou, po prvotních kontaktech se sblížili a následně spolu udržovali blízky partnerský vztah, včetně pohlavních styků. V sexuální oblasti se však u obžalovaného příležitostně projevovaly problémy, s nimiž se  tento obtížně vyrovnával, přestože jej sama uklidňovala. Postupem doby stále více narážel  na jejího předchozího přítele, dožadoval se informací o sexuálních stycích s ním. U obžalovaného se začala projevovat zvýšená žárlivost, připadalo jí, že ji tento vnímá jako svůj majetek. Vedle popisu incidentu z 6.6.2015 svědkyně popsala rovněž předchozí incident ze dne 4.6.2015, který vyplynul z obdobných okolností jako incident následný. V rámci snahy o pohlavní styk došlo k problémům u obžalovaného, což ona sama nijak neřešila, ale vnímala, že to xxxxxxxx vadí, je z toho nešťastný. Měl obavu, že v důsledku tohoto selhání by se   mohla vrátit ke svému bývalému příteli, tuto představu si nenechal vymluvit. Uvedeného dne po snídani se oblékli s tím, že pojedou do Ostravy, zcela náhle a nečekaně ji však  obžalovaný odhodil na postel, kde ji začal fackovat na hlavu, čemuž se bránila. Následně pak sám obžalovaný jednání zanechal a šel do auta. Přesto, že ji zbil, šla za ním do auta a jeli do Ostravy, kde byli nakupovat. V průběhu dne i večera ji stále vyčítal předchozího přítele. Večer se uklidnil, zůstal u ní přes noc. Další den, tj. pátek 5.6.2015, byl zcela klidný a omlouval se jí, co předchozího dne provedl. Ke konkrétním dotazům ohledně zranění v důsledku incidentu ze dne 6.6.2015 poškozená popsala mechanismus napadení i způsobená zranění s tím, že toho dne ji „mlátil hodně“, do celého těla, připadala si jako „boxovací míč“. Rovněž uvedla, že předmětné jednání zanechalo výrazné důsledky i na její psychické stránce, neboť do současnosti navštěvuje psycholožku. Psychické problémy se projevovaly v tom, že byla plačtivá, nervózní, nic ji nebavilo, špatně spala, stále myslela na to, co se stalo. Tyto vzpomínky se jí vrací dodnes. Od napadení nikde nechodila, je stále v těsném kontaktu se svou dcerou a její rodinou. Rovněž se po incidentu odstěhovala z bytu, kde k napadení došlo, od té doby bydlí u své dcery.

Za splnění podmínek § 211 odst. 1 trestního řádu byly čteny protokoly o výpovědi svědků xxxxxxx. (č.l.83-88) a xxxxxxxx (č.l.90-94). Jmenovaní, jako tehdejší sousedé poškozené xxxxxxx v domě ve xxx, ulice xxx, popsali situaci, k níž došlo dne 6.6.2015. Kolem poledních hodin u jejich bytu zazvonila xxxxxxxxxx, měla oblečenou pouze noční košili a byla celá zbitá, což bylo zjevné z viditelných zranění. Rovněž byla velmi rozrušená, v šoku. Žádala je, aby zavolali policii, že byla napadena druhem (obžalovaným), z bytu se dostala poté, kdy využila situace odchodu na WC. Za dané situace proto přivolali policii a lékařskou pomoc. Svědek Xxxxxx Xxxxxxx dále uvedl, že když vyhlížel příjezd policie, viděl obžalovaného xxxxxxx pobíhat v šortkách kolem jejich domu, kdy hledal xxxxxxxxxx. Po příjezdu hlídky městské policie pak byl zadržen. Po příjezdu vozidla záchranné služby byla xxxxxxxxx  ošetřena již mimo jejich byt a poté odvezena do nemocnice. Jaké měly být důvody napadení xxxxxx ze strany obžalovaného xxxxxx, svědkové neví, v důsledku fyzického i psychického stavu se jí sami nijak nevyptávali. Bylo na ní však zjevně vidět, že je „domlácená“, měla viditelná zranění zejména v obličeji, měla nateklou ruku a stěžovala si, že ji tato bolí, rovněž, že ji bolí hlava a celé tělo.

K návrhu obhajoby byl v průběhu hlavního líčení nově vyslechnut svědek xxxxxxxxxxx (č.l.237-238), kdy k realizaci výslechu tohoto svědka soud přistoupil zejména z toho důvodu, že se nacházel a vyčkával před jednací síní. Jmenovaný sdělil, že je přítelem vnučky obžalovaného xxxxxxxx. Obžalovaného vykreslil v pozitivním světle, se zdůrazněním, že není konfliktní typ, alkohol nepije. V dřívějším partnerství obžalovaného a poškozené žádné konflikty nezaznamenal.

Znalecké posudky

K osobě obžalovaného byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, k jehož závěrům byl znalec vyslechnut v hlavním líčení (č.l.121-129, 233-236). Znalec konstatoval, že u obžalovaného shledal duševní poruchu – organickou poruchu osobnosti (organický psychosyndrom), jehož podstatou je lehce porušená mozková činnost v důsledku arteriosklerotických změn cév mozku. Tato duševní porucha se obecně projevuje neurotickými potížemi – lítostivostí, zhoršenou náladou, poruchami spánku, bolestmi hlavy či větší popudlivostí. Tato porucha se u obžalovaného projevovala i v době posuzovaného jednání, a to sklonem k větší popudlivosti a větší zabíravosti na své méně podstatné tělesné a vztahové potíže. U obžalovaného nebyla zjištěna sexuální deviace. Byl u něj zjištěn útlum sexuality, jak v důsledku věku, tak v důsledku srdečně cévního onemocnění. Z hlediska vymezení ovládacích a rozpoznávacích schopností v kritické době znalec konstatoval, že schopnost rozpoznat společenskou nebezpečnost jednání byla zcela zachována a nenarušena, schopnost ovládací byla lehce snížena v důsledku vymezené duševní poruchy, kdy bylo možno předpokládat větší impulsivitu a menší snížení korektivních mechanismů. Šlo zejména o nezvládnutelné afektivní jednání, snížení korektivních mechanismů a posun hodnotového schématu v oblasti sexuality. Snížení ovládací schopnosti však nebylo významné, kdy s přihlédnutím ke všem posuzovaným skutečnostem znalec nakonec konstatoval, že tak mohlo být maximálně do poloviny celkového rozpětí pásma. V dané souvislosti se znalec zaobíral i problematikou léku Lexaurin, jehož aplikace u obžalovaného byla v průběhu dokazování zmíněna. Dle znalce Lexaurin obecně snižuje aktivitu, bdělost a činorodost člověka, ale byly zaznamenány i případy, kdy působil opačně, zvyšoval zmatenost, nekoordinované jednání až agresivitu (jedná se o informace z lékařské literatury), on sám v praxi nic takového dosud nezaznamenal. Lék Lexaurin by měl užívat pravidelně, pokud dojde ke změně užívání nebo k vynechání, reakce může být horší nebo nepředvídatelná, zejména se může zvýšit psychomotorická instabilita, neklid, nervozita a sklon k nepředvídatelným reakcím. Pokud znalci z výpovědi poškozené byly předestřeny sdělené žárlivecké tendence obžalovaného, konstatoval, že hlavním činitelem mohla bát snížená sexualita obžalovaného obecně, negativní vnímání tohoto faktoru a následně nepřiměřené reakce v této oblasti.Znalec nenavrhuje žádná medicínská opatření, je názoru, že osoba obžalovaného by se ve vztahu k protispolečenskému jednání mohla vyvíjet tak, že prožité by mohlo být dostatečným korektivem případného dalšího nekonformního jednání.

K osobě poškozené xxxxxxx byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, kdy znalec byl vyslechnut v hlavním líčení (č.l.133-139, 232-233). Znalec konstatoval, že v důsledku jednání ze dne 6.6.2015 byla poškozená těžce duševně traumatizována, a to urážkami, vulgarismy, vyhrožováním zraněním, pořezáním i zabitím, což vyvolalo úzkostný a depresivní stav s veškerou vegetativní a orgánovou reaktivitou. Jmenovaná trpí posttraumatickou stresovou poruchou, která se u ní plně rozvinula jako přímý důsledek této stresové události. Posttraumatická stresová porucha se rozvinula u poškozené v průběhu několika týdnů, jako vývoj z akutní stresové reakce, jež vznikla bezprostředně po stresových událostech. V době vyšetření a primárního zpracování posudku se posttraumatická stresová porucha nacházela v akutní fázi, přičemž není možno předikovat, zda v daném případě dojde k plnému či částečnému uzdravení anebo, zda porucha přejde v chronickou s trvalými následky. Posttraumatická stresová porucha je závazné psychické onemocnění, vznikající na podkladě traumatických stresových událostí, kde se obvykle kombinuje tělesné zranění se závažnou psychickou událostí. Akutní reakce na stres vzniká okamžitě, posttraumatická stresová porucha se rozvíjí pozvolna, obvykle v intervalu 6 až 8 týdnů po stresové události. Mezi její příznaky patří mj. denní a noční návaly stresových zážitků (tzv. flashbacky), depresivní nálady, chronická intenzivní úzkost a obavnost, fobie různého rázu, panické stavy, vegetativní reagování z oblastí kardiální, gastrointestinální, dále poruchy spánku, soustředivosti, kognice a výkonnosti. Tyto příznaky v plně rozvinutém stavu byly zjištěny rovněž u posuzované poškozené. U hlavního líčení znalec doplnil, že vyjma posttraumatické stresové poruchy žádné další negativní faktory na duševní stav zjištěny nebyly. Jmenovaná žila standardním způsobem života, nebyla nijak v průběhu života omezována. Byla osobou plně duševně zdravou a plně výkonnou. Pokud byly u poškozené v dřívější minulosti zaznamenány faktory, které se mohly dotýkat jejího duševního stavu, pak tyto nemají žádnou přímou souvislost s aktuálně diagnostikovanou posttraumatickou stresovou poruchou.

Dle § 211 odst. 5 trestního řádu provedl soud k důkazu znalecký posudek, předložený zmocněncem poškozené ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu nemajetkové újmy (č.l. 205-224,239). Z předmětného znaleckého posudku, zpracovaného znalcem aprobovaným v oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, vyplývá, že dle příslušných klasifikačních mechanismů (MKF, MKN) byla výše nemateriální újmy vyjádřena částkou 927.737,-Kč (č.l.211).

Listinné důkazy

Dle § 213 odst. 1 trestního řádu realizoval soud následující důkazy listinné:

- protokol o ohledání místa činu s fotodokumentací a seznamem stop, č.l.3-9,

- protokol o prohlídce těla poškozené xxxxxxx s fotodokumentací, č.l.10-15,

- protokol o prohlídce těla obžalovanéhoxxxxxx s fotodokumentací, č.l.16-20,

- vyčíslení škody VZP, č.l.99, 103-105,

- odborné lékařské vyjádření ke zranění poškozené , č.l.107,

- odborné vyjádřené OKTE, odvětví genetika, č.l.110-111,

- lékařské zprávy k osobě poškozené., regresní hlášení, č.l.145-147,

- lékařská zpráva k osobě obžalovaného., č.l.149,

- zpráva praktické lékařky MUDr. xxxx., č.l.151,

- záznamy o zkoušce na zjištění alkoholu v dechu, č.l.164-165,

- zprávy k osobě obžalovaného, č.l.179-183,

- uplatnění nároku poškozené na náhradu škody, likvidace značného – materiály
  předložené zmocněncem před zahájením dokazování.

Z výše konstatovaných listinných důkazů lze zdůraznit zejména fotografie poškozené, dokumentující zranění na obličeji a těle (četné hematomy), lékařskou zprávu k osobě jmenované z období bezprostředně po incidentu a odborné lékařské vyjádření k vyhodnocení zjištěného fyzického poranění. V lékařské zprávě, vyplývající z vyšetření dne 6.6.20215 v 13:01 hodin, se podává, že na jejím těle – na hlavě, končetinách a hrudníku – byly zjištěny četné hematomy, nicméně k zjištěné fraktuře 6. žebra v zadní axilární čáře (dle rtg) bylo konstatováno, že tato nemá charakter čerstvé fraktury. V rámci gynekologického vyšetření nebyla zjištěna žádná poranění genitálií.

Hodnocení důkazů

Po provedeném dokazování hodnotil soud všechny provedené důkazy ve
smyslu ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu, načež dospěl k níže rozvedeným
závěrům.

Z důkazního hlediska je nalézací soud přesvědčen, že bylo provedeno dokazování v dostatečném rozsahu a umožňuje mu ve věci meritorně rozhodnout. Na základě hodnocení provedených důkazů, ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení, dospěl soud k jednoznačnému závěru, že z hlediska ustanovení § 89 odst. 1 písm. a, b) trestního řádu, bylo prokázáno, že se obžalovaný dopustil jednání popsaného ve výrokové části tohoto rozsudku.

Důkazní situaci tvoří na straně jedné postoj obžalovaného, na straně druhé usvědčující důkazy, ať již ve formě svědeckých výpovědí či důkazů listinných. Postoj obžalovaného, resp. jeho obhajobu, lze vyhodnotit spíše jako vyhýbání se přímé konfrontaci s realitou vlastního jednání. V podstatě tak nepopřel spáchání vytýkaného deliktu, v některých aspektech připustil ve velmi obecných relacích některé z jeho fází, v globále se však spíše uchýlil k tvrzení, že si na průběh případného konfliktu nepamatuje. Jedná se o uplatněnou obhajobu obžalovaného, na tomto místě je vcelku nadbytečné zjišťovat či dovozovat, zda má skutečně jakýkoli medicínský podtext, či zda se jedná toliko o vědomý či nevědomý obranný mechanismu, zejména ve vztahu ke způsobenému následku. Lze konstatovat, že obžalovaný je ze svého jednání zcela jednoznačně usvědčován, zejména přímým důkazem, kterým je výpověď poškozené navazují i další provedené důkazy, resp. s ní zcela korespondují, nebyly shledány žádné skutečnosti, které by svědčily o nevěrohodnosti jmenované. V daných souvislostech lze zdůraznit svědecké výpovědi svědků xxxxxx a xxxxx, fotografickou dokumentaci zranění poškozené a v neposlední řadě lékařské vyšetření poškozené s konstatovanými zraněními, nedává žádný prostor pro případné odchylky, a to časové i skutkové, od verze, kterou sdělila poškozená  ve své výpovědi. Popis incidentu, jak jej popsala poškozená, koresponduje rovněž s protokolem o ohledání místa činu, zejména pak pořízenou fotodokumentaci, na níž jsou v bytě zachyceny předměty, s nimiž měl obžalovaný manipulovat a užít je k násilí vůči poškozené – půllitrová lahev od lihoviny zn. Fernet a pórek. Vzhledem k tomu, že poškozená z bytu utekla a uchýlila se k manželům xxxx. lze dovodit, že neměla přístup do bytu před zákrokem policie, tudíž existence těchto předmětů, které, dle jejího popisu, měly být použity k násilí vůči její osobě je zcela reálná. V širším kontextu lze konstatovat, že chování obžalovaného xxxxxxxxx vůči poškozené xxxxxxxxxx vykazovalo deficit pozitiv již v delším časovém úseku, kritická situace byla toliko vyústěním problémového přístupu jmenovaného v jejich vztahu v oblasti sexuálního života.

Právní kvalifikace

Skutkový dej, ustálený provedeným dokazováním, tak jak je popsán ve výroku rozsudku, byl předmětem právního posouzení.

Trestného činu (§ 13 odst. 1 trestního zákoníku) znásilnění, dle § 185 odst.1 trestního zákoníku, se dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku.

Kritéria kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu pachatel naplní:

- dle § 185 odst. 2, písm. a) trestního zákoníku, spáchá-li takový čin souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,

- dle § 185 odst. 2, písm. c) trestního zákoníku, spáchá-li takový čin se zbraní,

- dle § 185 odst. 3, písm. c) trestního zákoníku, způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.

Objektem trestného činu znásilnění, dle § 185 trestního zákoníku, je svoboda rozhodování člověka ve sféře pohlavního života. Předmětem útoku je živý člověk, bez ohledu na pohlaví, věk nebo sexuální orientaci a případně další okolnosti či faktory. Pohlavním stykem je jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, jejichž podstatou je fyzický kontakt s druhou osobou, kdy pachatel koná na těle oběti sexuální praktiky, anebo jde o vzájemné pachatelem vynucené jednání s poškozeným v sexuální sféře. Za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží se považuje zejména situace, kdy průnik do pohlavního orgánu ženy je nahrazován jiným mechanismem, např. jakýmkoli předmětem. Srovnatelný způsob se souloží zde spočívá v tom, že se simulovaným mechanismem navozuje situace stejná, jako když do vagíny (pochvy) ženy pronikne mužský pohlavní úd. Pojmem násilí se rozumí použití fyzické síly k eliminaci odporu, přičemž takové násilí je prostředkem nátlaku pachatele na napadeného a prostředkem k dosažení záměru proti jeho vůli.

Dle 118 trestního zákoníku je trestný čin spáchán se zbraní, jestliže pachatel užije zbraně k útoku; zbraní se rozumí cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.

Za způsobení těžké újmy se považuje jakékoli jednání, jehož následkem je těžká újma na zdraví, vymezená ustanovením § 122 trestního zákoníku.

Z hlediska užití adekvátní právní kvalifikace tak lze konstatovat, že v provedeném trestním řízení bylo jednoznačně prokázáno a ve výroku rozsudku specifikováno, že obžalovaný , za použití hrubého fyzického násilí, realizoval vůči poškozené Xxxxxxx Xxxxxxxxx sexuální praktiky, srovnatelné se souloží. Vzhledem ke skutečnosti, že přinejmenším užití láhve činilo takový útok důraznějším, je nutno tento faktor vyhodnotit ve smyslu § 118  trestního zákoníku, specifikovaného výše. Z hlediska okolností skutku, zejména charakteru útoku vůči poškozené lze konstatovat, že důsledky incidentu, vedle samotného fyzického poranění, na psychické zdraví poškozené rozhodně nelze vnímat jako nereálné. Jak vyplývá z provedených důkazů, v přímé návaznosti na projednávaný skutek se u poškozené projevily dlouhodobé psychické obtíže, které byly znalcem z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie jednoznačně vyhodnoceny jako posttraumatická stresová porucha. Jedná se tedy o aspekty dlouhodobě a významně negativně ovlivňující kvalitu života poškozené, v porovnání s předchozím, což lze vyhodnotit jako vážnou poruchu zdraví a v souladu s aplikovanou soudní praxí vyhodnotit jako těžkou újmu na zdraví dle § 122 odst. 2, písm. i) trestního zákoníku. O příčinné souvislosti mezi stíhaným skutkem, spáchaným obžalovaným, a vzniku této poruchy zdraví u poškozené, nemůže být pochyb.

Dle ustanovení § 15 odst. 1, písm. a) trestního zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.

Vedle úmyslného zavinění je trestný čin spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. (§ 16 odst. 1, písm. a) trestního zákoníku)

Při úvahách o formě, resp. formách, zavinění (subjektivní stránka trestného činu)