ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

‍

Vrchní soud v Praze projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. února 2024 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Pařízkové a soudců JUDr. Martina Zelenky a JUDr. Michala Hodouška odvolání obžalovaného M K , narozeného 1967 proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. října 2023, sp. zn. 45 T 10/2022, a rozhodl

takto:

Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu se napadený rozsudek částečně zrušuje, a to ve výroku o trestu.

Podle § 259 odst. 3 trestního řádu se znovu rozhoduje tak, že se obžalovaný M K ,

narozený 4. března 1967

odsuzuje

podle § 185 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let.

Podle § 82 odst. 3 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá přiměřené omezení zdržet se jakéhokoli kontaktu s poškozenou , narozenou 1993, a povinnost podle svých sil nahradit této poškozené nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil.

Jinak zůstává napadený rozsudek nedotčen.

Odůvodnění:

1. Napadeným rozsudkem byl obžalovaný uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že „dne 6.2.2020, v době okolo 19.00 hodin, v Praze 9, v , , situovaném v prvním patře bytového domu, kam obžalovaný na návštěvu za poškozenou , nar. 1993, která byla v tu dobu zdravotně indisponována, poté, co s poškozenou, která ležela v posteli, diskutoval o běžných záležitostech, v úmyslu a s cílem se sexuálně vzrušit a uspokojit, navzdory tomu, že si byl plně vědom toho, že poškozená, která byla partnerkou jeho syna, o něj jakožto o sexuálního partnera neměla žádný zájem, přestože jí obžalovaný v minulosti opakovaně, zejména v sms komunikaci, vyznával své city a sděloval jí své milostné tužby ve vztahu k ní, posléze využil toho, že poškozená, po požití léků v posteli, a to v poloze na břiše, usnula, k poškozené přistoupil, vysvlékl ji spodní díl pyžama, vnikl penisem do pochvy poškozené a na poškozené vykonával soulož, přičemž když se po nějaké době poškozená probudila a zjistila, že na ní obžalovaný leží a vykonává soulož, otočila se na obžalovaného s tím, že s ním souložit nechce, kdy v důsledku toho, jak se poškozená zvedala z postele, aby se před obžalovaným odešla schovat do koupelny, obžalovaný svého jednání zanechal, kdy přestože se poškozená křikem, po návratu z koupelny, kde setrvala několik minut, opakovaně dožadovala, aby obžalovaný ihned její byt opustil, učinil tak až po nějaké době, přičemž v důsledku útoku se u poškozené rozvinula posttraumatická stresová porucha, s níž byla poškozená hospitalizována nejprve ve dnech 25.2.-29.2.2020 v Krizovém centru RIAPS, posléze v PN Bohnice po dobu od 11.7.-18.9.2020, dále se od 4/2020 podrobovala intenzivní psychoterapii s nutností dlouhodobého masivního užívání psychofarmak, poškozená trpěla flešbacky, obavami z lidí, obavou vycházet z domu, nespavostí, nechutenstvím“. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl zařazen dle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku byla obžalovanému současně uložena povinnost zaplatit poškozené , narozené 1993, částku 200 000 Kč na náhradu nemajetkové újmy a se zbytkem svého nároku byla dle § 229 odst. 2 trestního řádu poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný prostřednictvím své obhájkyně řádně a včas odvolání směřující do všech jeho výroků. Důvodem je skutečnost, že soud prvního stupně se dle názoru obžalovaného dopustil celé řady pochybení, která významným způsobem zasáhla do jeho práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces, a která současně měla zásadní vliv na správnost a zákonnost samotného rozsudku. Obžalovaný napadenému rozsudku rovněž vytýká, že je nejasný, vnitřně rozporný a na řadě míst se dopouští nepřípustných spekulací. S tím nutně souvisí také to, že soud prvního stupně se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro své rozhodnutí. Soudu prvního stupně je i vytýkáno, že řadu navrhovaných důkazů neprovedl vůbec, a ty, které provedl, pak nehodnotil v souladu s § 2 odst. 6 trestního řádu. Skutkový děj nebyl ustálen do takové podoby, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a v neposlední řadě pak soud prvního stupně svým postupem porušil ustanovení trestního řádu, která v konečném důsledku vedla k nezákonnému potrestání obžalovaného. Jako nesprávné hodnotí obžalovaný rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně uplatněného adhezního nároku.

3. V oddíle věnovaném skutkovému ději obžalovaný namítá, že oné události dne v bytě poškozené měli být přítomni pouze obžalovaný a poškozená. Nalézací soud zhodnotil výpověď poškozené jako věrohodnou, naproti tomu výpověď obžalovaného jako nevěrohodnou, když závěr o vině obžalovaného dovodil z několika důkazů, kromě výpovědi poškozené ještě z výpovědí svědkyně (kamarádky poškozené) a okrajově (matky poškozené) a textových zpráv zaslaných obžalovaným. Nalézací soud dle přesvědčení obhajoby nepochopil, že předmětem dokazování není primárně vyvrácení obhajoby obžalovaného, nýbrž prokázání tvrzení obžaloby a i nevěrohodná výpověď obžalovaného bez dalšího neznamená, že tvrzení obžaloby byla prokázána. Odvolání zmiňuje judikaturu Ústavního soudu (nález sp.zn. PL.ÚS 110/20-4 ze dne 27. července 2021-Tempel či sp.zn. II. ÚS 2929/18) podle nichž v případě, kdy soud shledá obhajobu obviněného nevěrohodnou, nelze bez dalšího usuzovat na jeho vinu a pakliže je jedním problematickým důkazem poměřována pravdivost a výpovědní hodnota dalších důkazů, vzniká riziko ústavně zapovězené deformace důkazů. Obžalovaný zdůrazňuje, že nelze přihlížet k jeho písemným vyjádřením před zahájením trestního stíhání a před tím, nežli byl řádně zastoupen obhájcem.

 4. Prizmatem nevěrohodnosti výpovědi obžalovaného nalézací soud přistoupil k hodnocení dalších provedených důkazů, kdy nalézací soud v napadeném rozsudku uvádí jen ty důkazy, z nichž dovozuje vinu obžalovaného, nikoliv všechny, zejména pak ne ty svědčící ve prospěch obžalovaného. Některé z těchto důkazů pak nalézací soud nereprodukuje v souladu s jejich skutečným obsahem, čímž dochází k jejich zapovězené deformaci. Jako příklad je uvedena interpretace výpovědi poškozené, kdy např. nalézací soud uvádí, že inkriminovaného dne se měla poškozená s obžalovaným domluvit, že k ní přijede. Ve skutečnosti však poškozená uvedla, že obžalovanému toho dne volala, a řekla mu, ať přijede, obžalovaný tudíž přijel na žádost poškozené. V této souvislosti jsou pak důležité zprávy ze dne 6. února 2020 zachycující konverzaci mezi obžalovaným a poškozenou, které nalézací soud neuvádí celé a nehodnotí je v souladu s jejich skutečným obsahem. Poškozená dokládala důkazy podle potřeby, nepředložila všechnu komunikaci s obžalovaným a pakliže tedy nalézací soud  uvádí, že obžalovaný přizpůsoboval svůj postoj stavu dokazování, tak takto činila rovněž poškozená. Poškozená různým osobám či institucím sdělovala nepravdivé údaje či jim naopak některé podstatné údaje neuváděla vůbec. V odvolání je následně citována SMS komunikace ze dne 6. února 2020 mezi obžalovaným a poškozenou, kdy dle obhajoby nechal nalézací soud bez povšimnutí fakt, že na jednu stranu poškozená uvádí, že obžalovaného v podstatě jen „trpěla“ kvůli jeho synovi, na druhou stranu si ho zve domů, a to prokazatelně v době, kdy byla sama a kdy téhož dne jí měl obžalovaný psát zprávy milostného charakteru. Obžalovaný v hlavním líčení dne 31. října 2022 k dotazu, zdali SMS zprávy založené ve spise, které měla předložit poškozená, jsou kompletní uvedl, že určitě ne, že chybí spousta a bez nich to nedává smysl. Předložené zprávy jsou pouze útržky. Z úředního záznamu ze dne 7. února 2020 vyplývá, že poškozená odmítala dát svůj telefon z ruky. Tuto listinu obžalovaný navrhuje provést v odvolacím řízení jako důkaz. Je zcela evidentní, že poškozená již od počátku zadržovala důkazy, přičemž se mohlo jednat o důkazy ve prospěch obžalovaného a ty, co byly předloženy, jsou vytrženy z kontextu. Obžalovaný proto také  opětovně  navrhuje,  aby  soud  od  poškozené  vyžádal  veškerá  elektronická  data  týkající  se jejich vzájemné komunikace.   Uvedené lze vztáhnout i na zprávu, na níž má být zachycen penis obžalovaného  (čl.  300)  i  v tomto  případě  je  namístě  uložení  povinnosti  poškozené,  popř. svědkyni vydat  originál  zaslané  zprávy  v elektronické  podobě,  neboť  z fotografie  není nikterak zřejmé, komu, kdy a v jakém kontextu byla zaslána, případně proč ji orgánům činným v trestním řízení poskytla právě svědkyně    .

5. V další části odvolání odvolatel upozorňuje na zcela chybnou reprodukci jeho výpovědi, které se dopustil nalézací soud pod bodem 6. napadeného rozsudku, což následně uvádí na pravou míru a zdůrazňuje, že dle jeho verze k žádnému pohlavnímu styku mezi ním a poškozenou nedošlo, pouze k vzájemnému oboustrannému vzrušování na dobrovolné bázi. Poškozená opakovaně zvracela, on ty zvratky uklidil a poté vedle ní usnul. Obžalovaný posléze opět cituje z SMS zpráv, sporuje rozličná tvrzení poškozené, z nichž je celá řada lživá a připomíná obdobný přístup nalézacího soudu vůči  svědeckým výpovědím, kdy soud shledal bez dalšího věrohodnými výpovědi svědčící ve prospěch poškozené, a naopak ty, jež svědčí ve prospěch obžalovaného shledal – a nutno podotknout, že ze zcela absurdních důvodů – nevěrohodnými. Příkladem budiž hodnocení výpovědi svědkyně, a . Výpověď posledně jmenovaného zhodnotil soud jako zcela věrohodnou, přičemž ignoroval fakt, že tento svědek při hlavním líčení dne 26. května 2022 byl opakovaně konfrontován s rozpory své výpovědi s výpovědí z přípravného řízení. Z jeho výpovědi vyplývá, že obžalovaného nenávidí a je závislý na poškozené, zda mu s dětmi umožní styk. V neposlední řadě se jedná o osobu drogově závislou. I přes všechny uvedené skutečnosti nalézací soud z jeho výpovědi vychází, aniž by se s těmito skutečnostmi v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal. Naopak ti, co svědčili ve prospěch obžalovaného, jsou všichni označeni jako nevěrohodní.

 6. Jelikož tedy nalézací soud důkazy hodnotil téměř výlučně v neprospěch obžalovaného, k jejich hodnocení přistupoval selektivně a řadu z nich výrazně deformoval, skutkový stav popsaný ve výroku o vině nemůže splňovat zákonná kritéria popsaná v § 2 odst. 5 trestního řádu a tvrzení obžaloby, že by měl znásilnit poškozenou zneužívajíc její bezbrannosti souloží nebylo v řízení při zachování principu presumpce neviny a z něj vyplývajícího pravidla in dubio pro reo nade vší pochybnost prokázáno.

7. Oddíl odvolání nazvaný K naplnění znaku způsobení těžké újmy na zdraví napadenému rozsudku vytýká, že nalézací soud v části skutkových zjištění týkajících se způsobení těžké újmy na zdraví a jejich následné subsumpci pod ust. § 185 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku nepostupoval v souladu s § 2 odst. 5, 6 trestního řádu, a tudíž je nesprávně podřadil pod ust. § 185 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Nalézací soud dospěl k závěru, že poškozená měla v důsledku jednání obžalovaného utrpět těžkou újmu na zdraví spočívající v rozvinutí posttraumatické stresové poruchy a tento závěr učinil na základě výpovědi poškozené, výpovědí znalců doc. PhDr. Jany Kocourkové a MUDr. Jiřího Kotka, s nimiž měly být ve shodě výpovědi znalců MUDr. Martiny Kašpárkové a PhDr. Karla Humhala, výpovědí svědkyň a k duševnímu stavu poškozené před 6. únorem 2020, ., svědkyně MUDr. Jany Schmidtové a listinných důkazů. Následně je v odvolání podrobně interpretován značný obsah některých z těchto důkazů (výpověď a ml., , MUDr. Schmidtové) s cílem doložit, že poškozená v mnoha věcech lhala a její duševní stav před a po inkriminované události nebyl přesvědčivě objasněn.

8. Pokud se jedná o znalecké posudky, obžalovaný se ve svém opravném prostředku zaměřuje na části týkající se možné příčinné souvislosti mezi duševním stavem poškozené a jejím údajným znásilněním. Přitom má zato, že přepisy výpovědí znalců v napadeném rozsudku neodpovídají tomu, co bylo řečeno, případně je to vytrženo z kontextu, nebo dokonce to uvádí nalézací soud zcela nepravdivě, což platí zejména pro znalce MUDr. Kašpárkovou a PhDr. Humhala. Následně jsou opět interpretovány dílčí i konečné závěry znalců z oboru dušezpytných věd, i části jejich výpovědí, s položením důrazu na fakt, že poškozená nebyla již před údajným znásilněním duševně v pořádku a rovněž vývoj jejího následného stavu není zcela typický. S ohledem na provedené dokazování je tak obžalovaný toho názoru, že i kdyby oba soudy shledaly, že se měl dopustit na poškozené znásilnění, nelze mu přičítat následek v podobě těžké újmy na zdraví. Poškozená prokazatelně uváděla různým osobám nepravdivá tvrzení nebo některé podstatné údaje zamlčovala, otázkou tedy zůstává, nakolik jí lze věřit, že na jejím špatném duševním stavu nese vinu právě obžalovaný.

9. Odvolání připomíná i tzv. „hluché období“ od 13. března 2020 do 21. dubna 2020, o němž se objektivně neví vůbec nic a po němž mělo následovat akutní zhoršení psychického stavu poškozené. Obžalovaný přitom v tomto období nikde u poškozené nefiguroval, přičemž od této doby má být její duševní stav, alespoň dle MUDr. Schmidtové, ve své podstatě katastrofální a peritraumatická disociace má přecházet v chronickou. Pokud nalézací soud nedovozuje, že by došlo k jinému traumatu, tak tuto skutečnost nelze považovat za vyvrácenou, mj. i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem poškozená zamlčovala podstatné údaje či sdělovala vysloveně nepravdivé údaje. I když má obžalovaný za to, že právě toto „hluché období“ je zásadním pro stanovení příslušné právní kvalifikace, pro případ, že by se odvolací soud s tímto názorem neztotožnil, pak obžalovaný uvádí, že by bylo na místě doplnit dokazování o další důkazy, jejichž provedení navrhl v rámci hlavního líčení konaného dne 4. října 2023.

10. V závěrečném oddíle věnovaném Výroku o trestu a náhradě nemajetkové újmy pak obžalovaný vytýká napadenému rozsudku nepřiměřenost uloženého trestu i nesprávné rozhodnutí o náhradě nemajetkové újmy, když její výše stanovená nalézacím soudem je pro obžalovaného s ohledem na jeho nemajetnost i trvalou nemožnost získávat si finanční prostředky pro svou obživu likvidační. Zároveň nalézací soud porušil zásadu dvojího přičítání, když obžalovanému přičítá jako přitěžující okolnost dle § 42 písm. d) trestního zákoníku. V závěrečném návrhu obžalovaný navrhuje, aby Vrchní soud v Praze napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) trestního řádu zrušil a po případném dokazování ve veřejném zasedání rozhodl podle § 259 odst. 3 trestního řádu tak, že se obžalovaný zprošťuje obžaloby a poškozenou se svými nároky podle § 229 odst. 3 trestního řádu odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. V případě, že odvolací soud shledá vinu obžalovaného, obžalovaný navrhuje, aby Vrchní soud v Praze napadený rozsudek zrušil a po případném dokazování rozhodl podle § 259 odst. 3 trestního řádu tak, že se obžalovaný uznává vinným trestným činem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku za současného uložení trestu odnětí svobody na spodní hranici trestní sazby podmíněně odloženého na přiměřenou zkušební dobu a současně rozhodl o nároku na náhradu nemajetkové újmy, případně aby napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) zrušil a podle § 259 odst. 1 trestního řádu věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

11. Vrchní soud v Praze přezkoumal podle § 254 odst. 1 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, jakož i správnost postupu řízení, které jejich vydání předcházelo a dospěl k následujícím závěrům.

12. Úvodem považuje vrchní soud za vhodné připomenout, že předmětnou trestní věc na samém  počátku projednával Obvodní soud pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 91/2021, neboť obžaloba byla podána pro zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. K duševnímu stavu poškozené měl soud v této době k dispozici znalecký posudek s doplňkem z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie a klinická psychologie vypracovaný MUDr. Martinou Kašpárkovou a PhDr. Karlem Humhalem. Dne 7. prosince 2021 byli oba znalci u  hlavního  líčení  vyslechnuti  a  Obvodní  soud  pro  Prahu  9  požádal  o  další  doplnění  posudku, neboť  vyšly  najevo  nové  skutečnosti  ohledně  duševního  stavu  poškozené.  Posléze  tento  soud rozhodl dne 26. května 2022 pod sp. zn. 2 T 91/2021 podle § 222 odst. 1 trestního řádu předložit věc Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o příslušnosti a ten usnesením sp.zn. 2 Ntd 7/2022 ze dne 3. srpna 2022 rozhodl, že je k projednání věci příslušný Městský soud v Praze. U Městského soudu v Praze byl po provedeném hlavním líčení dne 26. ledna 2023 pod sp.zn. 45 T 10/2022 vynesen v řadě prvý rozsudek,  jímž byl  obžalovaný uznán vinným zločinem znásilnění  podle § 185 odst. 1, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl zařazen dle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku  do  věznice  s ostrahou.  Podle  §  228  odst.  1  trestního  zákoníku  byla  obžalovanému současně uložena povinnost zaplatit poškozené , narozené 14. května 1993, částku 200 000  Kč.  Uvedený  rozsudek  byl  na  základě  usnesení  Vrchního  soudu  v Praze  ze  dne  21. června 2023, sp. zn. 7 To 40/2023 podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) trestního řádu zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Hlavním důvodem zvoleného postupu bylo soudu prvého stupně vyčtené nedodržení ustanovení § 109 trestního řádu ve vztahu ke znalcům z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a psychiatrie a zejména pak rezignace na požadavek náležitého odůvodnění soudního rozhodnutí, pokud jde o právní kvalifikaci jednání obžalovaného jako zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku.

13. Po vrácení věci k novému projednání Městský soud v Praze provedl úkony a doplnění, která odvolací soud nařídil a vyhověl požadavkům kladeným ustanovením § 264 odst. 1 trestního řadu.

14. Aktuálně tak řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, netrpí žádnými vadami, které by měly za následek porušení ustanovení, jimiž se má zabezpečit řádné objasnění věci a právo na obhajobu, a které by mohly negativně ovlivnit správnost a zákonnost rozsudku. Ve stručnosti lze konstatovat, že v jeho průběhu byla respektována zákonem stanovená pravidla spravedlivého procesu. Dokazování bylo v řízení před nalézacím soudem provedeno v nezbytném rozsahu tak, aby bylo možno učinit správné skutkové i právní závěry. Podstatné důkazy potřebné ke zjištění, zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin, zda jej spáchal obžalovaný, jaké jsou podstatné okolnosti jeho spáchání i jaké jsou osobní poměry obžalovaného, byly opatřeny již v přípravném řízení a posléze dále doplněny a řádně a zákonným způsobem provedeny v hlavním líčení. Městský soud při provádění a hodnocení důkazů postupoval v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu, důkazy provedené v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí zhodnotil logickým a přesvědčivým způsobem a své závěry v odůvodnění rozsudku i pečlivě odůvodnil.

15. Odvolací námitky obžalovaného jsou vesměs pouhým opakováním obhajoby uplatněné již v průběhu předchozího řízení včetně prvého podaného opravného prostředku, přičemž s touto obhajobou se nalézací soud v odůvodnění rozsudku úspěšně vypořádal. Ostatně odvolací soud důsledně ctí zásadu, že hodnocení důkazů je výhradní doménou soudu prvého stupně, pokud při tomto procesu postupuje bedlivě podle svého přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a poté učiní logická a dostatečně odůvodněná skutková zjištění. Jelikož tomu tak bylo i v projednávané věci, nelze mít proti přijatým skutkovým závěrům městského soudu výhrady, skutková zjištění považuje odvolací soud za správná a provedenými důkazy dostatečně podložená. Ztotožňuje se do značné míry i s odůvodněním napadeného rozsudku, na něž pokud jde o zjištěný skutkový děj a právní kvalifikaci odkazuje a pro úplnost dodává následující.

16. Provedeným dokazováním bylo i podle odvolacího soudu jednoznačně prokázáno, že obžalovaný, ve večerních hodinách dne 6. února 2020 navštívil poškozenou , partnerku svého syna, u ní v bytě, kde po určité době využil její zdravotní indispozice a s cílem se sexuálně vzrušit a uspokojit ve chvíli, kdy poškozená po požití léků v posteli usnula, jí vysvlékl spodní díl pyžama a na poškozené vykonával soulož, čehož zanechal poté, co se poškozená probudila a dala mu najevo svůj nesouhlas.

17. Uvedený skutkový děj od počátku trestního řízení kontinuálně popisuje poškozená,  jejíž  výpověď  zhodnotil  nalézací  soud  jako  věrohodnou,  předložil  pro  tento  závěr patřičné  argumenty  a  odvolací  soud  se  s ním  v tomto  ohledu  ztotožnil.  Poškozená,  resp. prostřednictvím  své  kamarádky  svědkyně ,  oznámila  trestnou  činnost  bezprostředně  po jejím  spáchání  a  od  tohoto  oznámení  nezaznamenal  popis  průběhu  inkriminované  události  ze strany poškozené žádných změn. A to na rozdíl od výpovědi obžalovaného, jenž svou obhajobu zjevně přizpůsoboval příslušné fázi trestního stíhání a s ní spojené aktuální důkazní situaci, což nalézací  soud  vystihl  v bodě  9.  odůvodnění  rozsudku  a  odvolací  soud  se  i  s těmito  argumenty plně ztotožňuje. Neměnná a věrohodná výpověď poškozené je podpořena objektivním důkazem v podobě odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví biologie a genetika a navazující výpovědí znalců Kriminalistického ústavu, z nichž vyplynulo, že ve vzorku odebraného z pochvy poškozené byl stanoven smíšený profil DNA obsahující znaky shodné s profilem DNA obžalovaného i poškozené. Znalec Mgr. Mašek u hlavního líčení potvrdil, že v odebraném vzorku se nacházelo značné množství biologického materiálu obžalovaného. Ačkoli znalci vyloučili přítomnost spermatu a nebyli schopni jednoznačně určit, o jaký genetický materiál obžalovaného se jednalo, nepochybně jde o důkaz potvrzující verzi poškozené ohledně přímého sexuálního kontaktu mezí ní a obžalovaným, neboť jinak si lze přítomnost této stopy vysvětlit jen stěží.

18. Obhajoba v průběhu soudního řízení vznesla celou řadu důvodů, pro něž si mohla poškozená projednávanou událost vymyslet a dlužno zdůraznit, že tuto eventualitu shodně se soudem prvého stupně považuje vrchní soud za vyloučenou. Od bodu 10. odůvodnění rozsudku nalézací soud rozebírá obhajobou nastíněné možné motivy poškozené, přičemž tak činí velmi zevrubně a díky logičnosti tohoto rozboru lze na příslušnou pasáž plně odkázat. A to obdobně jako na další body odůvodnění rozsudku, v nichž se nalézací soud vypořádává s protiargumenty obhajoby, jejími námitkami vůči rozličným skutečnostem (vesměs směřujícím k znevěrohodnění poškozené) a návrhy na doplnění dokazování. V bodech 64. až 95. odůvodnění tak nalézací soud činí opět velmi detailně, logicky a přesvědčivě a odvolací soud se pro stručnost na tyto pasáže odvolává, neboť se s nimi v zásadě ztotožňuje. Z tohoto důvodu také považuje veškeré další návrhy na doplnění dokazování ze strany obhajoby za nadbytečné, pročež je stejně jako soud prvého stupně zamítl. Faktem je, že některé podružné otázky, např. zda obžalovaný přijel do bytu poškozené na její pozvání, či tomu bylo naopak, zda je jejich elektronická komunikace založená ve spise kompletní apod., nebyly bezezbytku objasněny, avšak stále je třeba mít na mysli, že poškozená svůj postoj vůči základní důkazní situaci nikterak nepřizpůsobovala a na rozdíl od obžalovaného (jak již bylo uvedeno) je její výpověď, pokud jde o podstatu skutku, neměnná. Objasnění naznačených dílčích detailů nehraje nijak zásadní roli, stejně tak jako dokola omílaná otázka, zda obžalovaný poslal či neposlal poškozené foto svého penisu.

19. Navazující otázkou, již bylo třeba zodpovědět je otázka následků jednání obžalovaného, na což upozornil vrchní soud v usnesení ze dne 21. června 2023, kde rovněž připomněl nezbytnost rozlišení příčinné souvislosti mezi jednáním pachatele a relevantním následkem na jedné straně a mezi mírou zavinění pachatele na straně druhé, neboť jde o dvě samostatné otázky. Nalézací soud se s výtkami a požadavky odvolacího soudu vypořádal a po doplnění dokazování zejména o výslechy znalců z oboru dušezpytných věd a následném zhodnocení všech takto relevantních důkazů, je s dostatečnou mírou jistoty prokázáno, že rozvoj posttraumatické stresové poruchy

(PTSD) u poškozené nastal v příčinné souvislosti s událostí prožitou dne 6. února 2020, tedy v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného.

20. Nalézací soud se rozboru závěrů všech znaleckých posudků, včetně výpovědi ošetřující lékařky poškozené MUDr. Schmidtové věnuje od bodu 22. odůvodnění rozsudku a přes jisté výhrady k některým dílčím závěrům znalecké dvojice PhDr. Humhala a MUDr. Kašpárkové konstatuje, že ve vztahu ke stěžejním otázkám duševního stavu poškozené došlo ke shodě. Znalci uzavřeli, že poškozená aktuálně trpí PTSD nasedající na emočně nestabilní osobnost, prognóza je nepříznivá, nepříznivý zdravotní stav trvá od února 2020 a pokud bude obžalovanému projednávaný skutek prokázán, pak toto jednání bylo příčinou rozvoje PTSD, když k traumatu přistoupila emočně nestabilní osobnost poškozené coby obecně rizikový faktor. Tyto základní závěry považuje Vrchní soud v Praze za přesvědčivé, přestože bezezbytku nesdílí některé z kritických výhrad nalézacího soudu vůči dílčím závěrům dvojice MUDr. Kašpárkové a PhDr. Humhala. A to především dílčí závěr ohledně psychického stavu poškozené v době před inkriminovanou událostí, kde do určité míry souhlasí s námitkou obhajoby, že tento dílčí závěr nebyl zcela uspokojivě zodpovězen. Je však zřejmé, že objasnění této skutečnosti je v současné době již prakticky nemožné, resp. bez zásadního přispění samotné poškozené  bylo nemožné i v době zahájení trestního stíhání. Je totiž bezesporu prokázáno, že poškozená před projednávanou  událostí  žila  velmi  neuspořádaným  rodinným  životem,  hluboce  se  trápila  kvůli otci svých dvou dětí (synovi obžalovaného), který si jednak děti vůbec nepřál, jednak si následně paralelně pořídil dítě s další partnerkou a mezi oběma ženami poté několik let tzv. „pendloval“. Obdobná životní situace zanechá nepochybně nepříznivý vliv na psychice i odolnějších jedinců, nežli je poškozená , tudíž pokud znalci konstatují, že žádné obdobně významné trauma v životě poškozené, vyjma jednání obžalovaného, nebylo shledáno, je třeba se na tento závěr dívat právě i touto optikou. Tedy tak, že sice žádné „srovnatelné“ trauma v rozhodné době poškozená neprožila, avšak prožívala pro ni velmi neutěšenou až frustrující partnerskou situaci. A samotný fakt, že se do února 2020 nikde psychiatricky neléčila, rozhodně neznamená, že šlo o psychicky zcela zdravou a vyrovnanou osobu. V této souvislosti je možné připomenout např. výpověď  svědkyně ,  kamarádky  poškozené,  z níž  cituje  nalézací  soud   v bodě  15,  a která uvedla, že když se z nich před lety staly nejlepší kamarádky, byla poškozená veselá, šťastná, postupně ji ubíjel vztah s ., resp. to, že měl paralelní vztah s další ženou a měl s ní také dítě narozené krátce po narození dcery poškozené. Odvolací soud si na tomto místě dovolí  přímo  citovat  z výpovědi  svědkyně :  „…postupně  se  to  zhoršovalo….,  pořád  jí ubíjelo, že s ní je a není…..Nejhorší bylo, když se narodila a za měsíc na to , to jí hodně  ublížilo.  Byla  na  tom  pak  blbě.  …že  jí  nebavil  život  jako  takový,  to  jsme  řešily několikrát….“  Vypověděla  rovněž,  že  poškozená užívala  Bachovy  kapky,  což  je přírodní  lék  na  deprese  a  duševní  pohodu.  Na  druhé  straně  pak  jestliže  matka  poškozené, svědkyně žádné  problémy  poškozené  před  incidentem  nezaznamenala,  je  to  jen v souladu s provedeným dokazováním, neboť sama poškozená připustila, že se matce se svou neutěšenou situací nesvěřovala, neboť její rodina se vztahem s mladším nesouhlasila a matka poškozené tak zjevně o dceřině psychické nepohodě neměla adekvátní informace. Ostatně i  soudem  přibraní  znalci  MUDr.  Koutek  a  PhDr.  Kocourková  definovali  poškozenou  coby osobnost,  která se vyvíjela nevyváženě až k osobnosti  emočně nestabilní  a byla taktéž  zatížena komplikovaným vztahem s ., kdy poškozená dlouhodobě žila v extrémně nestabilní vztahové  konstelaci,  což  byl  faktor  zhoršující  její  strukturu  osobnosti.  To  vše  předcházelo inkriminované události s obžalovaným a na nejzávažnější psychické dekompenzaci se tak podílelo více faktorů.

21. Přestože tedy odvolací soud připouští v tomto směru jisté výhrady k přijatému dílčímu závěru ohledně duševního zdraví poškozené před projednávaným incidentem, má za to, že příčinná souvislost mezi jednáním obžalovaného a způsobeným následkem v podobě PTDS narušena nebyla a hlavním „spouštěčem“ závažného zhoršení psychického zdraví poškozené od února 2020 bylo právě jednání obžalovaného. Jak již bylo konstatováno, příčinnou souvislost mezi jednáním obžalovaného a následkem nepřerušuje, ani jestliže k tomuto jednání přistoupí další skutečnosti, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání obžalovaného zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nedošlo.

22. Jestliže pak obžalovaný opakovaně připomíná nedobrý psychický stav poškozené před rozhodným datem, tak tato okolnost mu z hlediska subjektivní stránky trestného činu neprospívá. Subjektivní stránka zahrnující znaky týkající se psychiky pachatele, v prvé řadě tedy jeho zavinění, vypovídá o vnitřním vztahu pachatele k podstatným složkám trestného činu, tedy k podstatným skutečnostem tvořícím jeho čin. V bodě 108. odůvodnění nalézací soud správně připomněl  judikát, podle něhož skutečnost, že pachatel neměl v úmyslu přivodit znásilněné osobě újmu na zdraví, není pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty zločinu znásilnění podle § 185 odst. 3 písm. c) podstatná. Postačí, že s ohledem na skutkové okolnosti měl a mohl předpokládat vznik tak závažného následku, přičemž takovou skutkovou okolností může být např. i to, že pachatel je obeznámen s citlivější povahou poškozené.

23. Lze tak uzavřít, že Vrchní soud v Praze se s odvolacími námitkami obžalovaného, pokud jde o zjištěný skutkový děj ani právní kvalifikaci neztotožnil, má za to, že se nalézací soud důkladně zabýval všemi zásadními otázkami a posoudil věc komplexně ve všech patřičných souvislostech. Na úvahy vztahující se k právní kvalifikaci nastíněné od bodu 96. odůvodnění rozsudku se lze opět v plném rozsahu odvolat a vrchní soud tak z důvodu úspornosti činí, neboť s veškerými zde uvedeným argumenty souhlasí.

24. Stěžejním rozhodnutím se pro odvolací soud stalo rozhodování o trestu, neboť okolnosti případu, jakož i osoby obou zúčastněných, obžalovaného i poškozené, hodnotil jako poměrně nevšední a vybočující z rámce běžně projednávaných a skutkově i právně srovnatelných případů. Vrchní soud v Praze sám zhodnotil a posoudil všechna kritéria podstatná pro úvahy o trestu ve smyslu § 37 a následujících trestního zákoníku a při těchto úvahách ohledně trestní sankce mimořádně bedlivě a citlivě zvažoval další postup vůči obžalovanému . Je faktem, že nalézací soud trest odnětí svobody vyměřil na samé spodní hranici dané zákonné trestní sazby, uložený trest tak není nezákonný, avšak odvolací soud se nakonec s výrokem o trestu z napadeného rozsudku neztotožnil a vzhledem k mimořádným okolnostem případu i poměrům pachatele jej považuje za nepřiměřeně přísný.

25. Podle § 58 odst. 1 trestního zákoníku má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené. V projednávané věci nastaly podle přesvědčení vrchního soudu nejen mimořádné okolnosti případu, ale za mimořádné je třeba považovat i poměry pachatele. Je třeba předně  zmínit, že institut mimořádného snížení trestu odnětí svobody je na místě aplikovat zpravidla tehdy, jestliže okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby (zde těžká újma na zdraví), byla sice formálně naplněna, avšak vzhledem k dalším okolnostem případu nijak nezvýšila škodlivost trestného činu. Přitom pro použití § 58 odst. 1 není nutné, aby okolnosti případu nebo poměry pachatele byly výjimečné a mimořádné, musí se ale vymykat typově podobným případům natolik, že postih pachatele v rámci zákonem stanovené trestní sazby by byl nepřiměřený společenské škodlivosti trestného činu nebo poměrům pachatele v době ukládání trestu. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody je na místě i tam, kde některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, přičemž je nerozhodné, zda jde o znak základní nebo kvalifikované skutkové podstaty, byl naplněn neobvykle nízkou intenzitou a tato skutečnost výrazně ovlivnila společenskou škodlivost trestného činu a snížila ji pod obvyklou mez natolik, že je namístě mírnější trestní postih než ten zákonem předpokládaný.

26. Uvedená východiska je pak možné dle názoru vrchního soudu vztáhnout na projednávaný případ. Aniž by vrchní soud měl v úmyslu jakkoli znevažovat či podceňovat reakci poškozené na jednání obžalovaného, je třeba připustit, že v porovnání s obdobnými skutky byla mimořádná a neobvyklá, což do značné míry připustili i přibraní znalci. Ve věci rozhodující odvolací senát projednával případy znásilnění, jež byla co do intenzity, četnosti, míry násilí a způsobených fyzických zranění oběti nesrovnatelná s jednáním obžalovaného a psychické následky poškozených nebyly zdaleka tak fatální. Na prokazatelně vzniklých následcích poškozené se nepochybně podílela její přecitlivělá osobnost, její neutěšená životní situace a do jisté míry jistě i samotné trestní řízení. Pokud jde o okolnosti na straně obžalovaného, jednalo se u něj o zcela ojedinělý exces z jinak řádně vedeného života. Je třeba připomenout, že své pocity vůči poškozené dával již před incidentem opakovaně najevo, přesto s ním kontakty neukončila a předmětný večer jej přijala v době nemoci u sebe v bytě. Obžalovaný nepoužil násilí v pravém slova smyslu, svého jednání ihned po prvním projevu nesouhlasu poškozené zanechal, následně se jí v SMS zprávách omlouval. Kvalifikovaná skutková podstata dle § 185 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, tedy způsobená těžká újma na zdraví v podobě PTSD není u obžalovaného dána ve formě úmyslu, nýbrž z nedbalosti a rovněž z naplnění aliney druhé § 185 odst. vyplývá menší škodlivost trestného činu nežli při užití přímého násilí či jeho pohrůžky dle aliney prvé téhož zákonného ustanovení. V neposlední řadě je pak sám obžalovaný invalidou třetího stupně, tedy jedinec v plném invalidním důchodu, navíc v pokročilejším věku. Přitěžující okolnosti na straně obžalovaného Vrchní soud v Praze na rozdíl od napadeného rozsudku neshledal. K okolnostem, jež nalézací soud vyjmenovává v pasáži k výroku o trestu coby okolnosti na straně obžalovaného přitěžující, považuje odvolací soud za nezbytné zdůraznit, že se o takové okolnosti nejedná a ani jednat nemůže. Skutečnost, že obžalovaný spáchal čin využívajíc faktické fyzické i psychické neschopnosti poškozené reagovat na jednání obžalovaného, resp. se mu aktivně bránit (dle nalézacího soudu přitěžující okolnost dle § 42 písm. d) trestního zákoníku) je součástí příslušné základní skutkové podstaty trestného činu znásilnění § 185 odst. 1, alinea druhá, tj. že obžalovaný k činu zneužil bezbrannosti poškozené. Obdobně je součástí skutkové podstaty kvalifikované dle § 185 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku okolnost, že obžalovaný trestným činem způsobil větší škodlivý následek (dle nalézacího soudu přitěžující okolnost ve smyslu § 42 písm. k) trestního zákoníku), neboť právě fakt, že se v důsledku jednání obžalovaného u poškozené rozvinula PTSD a došlo k výraznému zhoršení jejího duševního zdraví, měl za následek zpřísnění právní kvalifikace a přenesení věcné příslušnosti k Městskému soudu v Praze. Od spáchání trestného činu uplynuly 4 roky, a to, aniž by k délce řízení jakkoli obžalovaný svým zaviněním přispěl, naopak poněkud nepochopitelné jsou počáteční průtahy, kdy trestní stíhání bylo zahájeno až po roce, přestože trestní oznámení podala poškozená bezprostředně po činu.  Zde lze i do značné míry přitakat výhradě obhajoby, že trestní stíhání bylo zprvu vedeno pouze pro trestný čin dle § 185 odst. 1 trestního zákoníku, ačkoli ze samotného popisu skutku jednoznačně již tehdy vyplývala právní kvalifikace dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.

27. Vzhledem ke všemu výše uvedenému má Vrchní soud v Praze zato, že podmínky § 58 odst. 1 trestního zákoníku byly naplněny a je na místě obžalovanému snížit trest odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby, neboť použití, byť spodní hranice této zákonné trestní sazby, by bylo pro obžalovaného nepřiměřeně přísné a jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Současně lze vzhledem k osobě obžalovaného a jeho poměrům, jakož i okolnostem případu výše jmenovaným takto snížený trest odnětí svobody v trvání tří let podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložit, a to na nejdelší možnou zkušební dobu pěti let., kdy bude na obžalovaném, aby prokázal, že se skutečně jednalo o ojedinělý exces z jeho jinak řádně vedeného života. V rámci podmíněně odloženého trestu bylo podle § 82 odst. 3 trestního zákoníku obžalovanému uloženo i přiměřené omezení zdržet se jakéhokoli kontaktu s poškozenou ,  narozenou  14.  května  1993,  a  také  povinnost  podle  svých  sil nahradit  této  poškozené  nemajetkovou  újmu,  kterou  trestným  činem  způsobil.  Právě  posledně jmenované opatření směřuje i k naplnění požadavku přiměřenosti trestních sankcí ve smyslu ust. § 38 odst. 3 trestního zákoníku, podle něhož se při ukládání trestních sankcí přihlédne i k právem chráněným zájmům osob poškozených trestným činem. Pokud obžalovaný povede ve zkušební době řádný život a vyhoví uloženým podmínkám a omezením, bude rozhodnuto, že se ve zkušební době osvědčil po jejím uplynutí. V opačném případě bude podmíněně odložený trest odnětí svobody přeměněn na trest nepodmíněný, a to případně ještě i v průběhu stanovené zkušební doby.

28. Výroky, jimiž byla dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku obžalovanému současně uložena povinnost zaplatit poškozené částku 200 000 Kč na náhradu nemajetkové újmy a ve zbytku svého nároku dle § 229 odst. 2 trestního řádu poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních byly shledány správnými a zákonnými (lze odkázat na odůvodnění rozsudku), proto vyjma výroku o trestu zůstal jinak napadený rozsudek nedotčen.

29. Ze všech popsaných důvodů bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

‍

P o u č e n í:

Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Proti pravomocnému rozhodnutí lze podat dovolání. Nejvyšší státní zástupce je může podat pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to ve prospěch i neprospěch obviněného, obviněný pro nesprávnost výroku toho rozhodnutí, které se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce, jinak se takové podání nepovažuje za dovolání, byť bylo takto

označeno. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvém stupni do dvou měsíců od doručení toho rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ČR. Nutný obsah dovolání je vymezen v ustanovení § 265f trestního řádu.

Praha 27. února 2024

JUDr. Michaela Pařízková, v. r. předsedkyně senátu

Č. j.: 4 T 288/2014 - 130 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

‍

Okresní soud v Prachaticích rozhodl v hlavním líčení konaném dne 03.02.2015 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Mühlsteina a přísedících xxxxx a takto: 

Obžalovaný 

xxxxxxxxxxxx

‍

nar. xxxx ve xxxxx okres xxxxx, trvale bytem xxxx, dělník v xxxxxxxx 

je vinen, že 

v době od 02:00 hodin do 03:30 hodin dne 19.07.2014 v travnatém porostu v těsném sousedství benzinové čerpací stanice xxxx ve xxx v ulici xxxx, okres xxx,  po předchozí společné návštěvě restaurace xxx ve xxxx okres xxxxx kde společně konzumovali alkoholické nápoje, při cestě z této restaurace, kdy oba byli pod vlivem alkoholu, poškozenou xxxx, nar. xxx, ve xxxxx, trvale bytem xxxx, povalil na záda, vyhrnul jí šaty a přes její aktivní odpor, kdy se jej snažila ze sebe odstrčit a opakovaně mu říkala,,ne, já nechci!" a křičela,,pomoc!", se na ní pokusil vykonat soulož, přičemž k tomuto jednání nedošlo s ohledem na okolnosti na obžalovaném nezávislých, 

tedy -pokusil se vykonat pohlavní styk na poškozené s ohledem na její bezbrannost, 

čímž spáchal 

přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, 

a odsuzuje se 

podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se obžalovanému výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. 

Odůvodnění: 

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Prachaticích podal obžalobu na xxx s odůvodněním, že ten se měl dopustit zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. 

Obžalovaný xxx k věci uvedl, že se seznámil s poškozenou v xxxxx, pak byli v xxxx, pak šli na benzinovou pumpu, tam si sedli vedle laviček, on se jí pak ptal, jestli s ním půjde dovnitř, šel pro kávu. Popíjeli kafe, kouřili, následně si lehli na zem, začali se líbat a osahávat i na intimních místech z obou stran. Pak poškozená začala brečet, začala být nervózní, obžalovaný má za to, že si uvědomila, co vlastně dělá. On v té době ještě nevěděl, že má přítele a dítě. Poté tam přišel kluk, který jej bouchnul, udeřil jej někam do vlasů, poškozená šla na druhou stranu přes silnici, měla telefon, on jí ještě odnesl tašku a ona odešla. Kluka tam viděl, slečnu žádnou neviděl, ani při příchodu na pumpu, neví, jestli tam byl někdo stranou. Poškozená mu říkala, že si pamatuje, že už po něm koukala předtím, ale nikdy se nebavili, seznámili se ten večer. Celý večer trávili spolu, popíjeli alkohol, platil úhradu do 200 Kč za oba. On měl ještě tři piva předtím, než za ním přišel, ona zřejmě již také něco měla. Přála si vodku, když jí objednal, tak říkala, že jí nechutná, že si dá melounovou, tak ji pili, měli asi čtyři. 

U benzinky seděli na trávníku, dle obžalovaného si chtěla sednout na ten trávník, protože tam asi zřejmě někdo byl, neví proč. On se jí také ptal, jestli s ním půjde na kávu. Poté začala říkat, že neví, nějak se to v ní lámalo, tak říkal, že dobrý, proběhl tam i nějaký návrh, že by mohli k němu domů, ale jak měla pořád ty telefony, tak byla nervózní. Každopádně se rozbrečela, to jo, řekla mu, co má dělat, potom řekla „,pomoc" a potom začala brečet. Když tam přišel ten kluk, tak na ní bylo vidět, že se stydí, tak radši šla na druhou stranu. Obžalovaný se s ní chtěl nějak rozloučit, nebo si o tom popovídat, ale nechtěla, něco tam řešila, neví s kým. 

Na sobě měla krátkou minisukni, neví, jestli to byly šaty, nebo jestli to bylo zvlášť, ale měla hodně krátkou minisukni a tílko s výstřihem, on měl černé džíny a tričko nebo tílko, bylo teplo, bylo to v červenci. K pohlavnímu styku nedošlo, to ani není možné, protože on když konzumuje alkohol, tak nemůže. Každopádně se osahávali, líbali, a to i na intimních místech, to nepopírá. Ten kluk, když jej bouchnul, tak cítil škubnutí ve vlasech, ale nebylo to nijak hrozné. Když odešel, tak mu chtěl i něco vysvětlit, jenomže asi viděl, že je to nějak relativně v pohodě, tak odešel, nebyl tam víc než minutu. 

‍

Rovněž se obžalovaný domnívá, že se to poškozené líbilo, že se jí líbil i on, také kamarád mu říkal již v xxxx že po něm pokukuje. Poté byli již spolu. U pumpy si lehli na sebe, začali se líbat, osahávali se, ležel na ní, nejdříve seděli. Co byla s obžalovaným, byla s ním celý večer, tak nehrozilo, že by došlo k pohlavnímu styku s někým jiným, jestli ho měla předtím, to neví. Když k pohlavnímu styku zřejmě došlo, tak to nebylo s obžalovaným. Chvíli byla i mezi společností, i když se spolu bavili, ale pak už byla s ním. Na intimní místa si sahali, ale pohlavní styk s ní neměl, to ví. Je možné, že na sebe sahali intenzivněji, to probíhalo už v tom xxxx, když tam seděli sami v tom salonku. 

xxxxx uvedla, že ví, že přišli obžalovaný s poškozenou na benzinku, byli opilí. Oni seděli na první lavici, slečna si sedla jakoby za ně, myslí, že na lavičku. Obžalovaný šel pro kafe, pak šli spolu někam dozadu, pak slyšeli, jak slečna říká, že to nechce, určitě brečela. Pak tam šel přítel, ona tam nešla, přítel mu dal údajně facku, nebo ho kopl. Slečna brečela, šel jakoby před benzinu a dotyčný utekl, kam, to neví. Slečna šla určitě před benzinu, byla bosa, na sobě měla šaty, jestli měla kabelku, to neví. Ona na místo vůbec nešla, šel tam jenom přítel. Podnětem k tomu, že tam přítel šel, bylo to, že brečela a říkala, že to nechce, to slyšeli až k nim. Byli od nich vzdáleni tak 5 - 6 metrů, vidět tam nebylo, je tam křoví, jsou tam smrčky. Přítel říkal, že byli na silnici. Když přišli, na lavičce byla pouze slečna, obžalovaný šel pro kafe. Přítel jí říkal, že k pohlavnímu styku došlo. 

xxxxx uvedl, že byl večer s přítelkyní na benzině, seděli na lavičce, po chvíli tam přišla mladá dívka a za ní muž, chvíli tam spolu byli, pak odešli ke smrkům. Zašli za ně, po chvíli zaslechli, jak slečna brečí, tak se tam šel podívat, oni tam souložili. Slečna brečela, říkala, aby jí pomohl, tak to udělal. Poškozená ležela na zemi, obžalovaný ležel na ní, dle svědka souložili, má za to, že nešlo o nějaké laškování, vypadalo to určitě jinak, kalhoty měl obžalovaný stažené, když tam svědek přišel, tak mu byl vidět zadek. Ona měla nějaké krátké šaty, měla je vytažené. Když tam přišel, tak dívka říkala, aby jí pomohl, tak dotyčného okřikl, aby toho nechal, on mu řekl, že takhle to má úplně nejraději, slezl z ní, svědek ho potom kopnul do obličeje a šel k té dívce, protože ta ležela, nevěděl, jestli jí něco není, ptal se jí, jestli bude volat policii, ona řekla, že ne a odešla, nechtěla se s ním vůbec bavit, odešla směrem jako do centra, úplně pryč. Nejdříve zašla někam na benzinu, pak ji viděl, jak jde do města. Ona nechtěla volat policii, tak ji nevolali, pak přišla asi její sestra s nějakým kamarádem a hledali ji, slyšel, jak volají z budky té dívce, zaslechl, jak její sestra řekla „on tě znásilnil“, tak jsem za nimi šel a řekl jsem, že jsem u toho byl. Pak se tam nějak sešli a zavolali policii. Za vlasy obžalovaného nechytil, kopnul ho do obličeje. Něco na něj zakřičel, už neví, co přesně. Když obžalovaný slezl, tak neviděl, že by byl obnažený, byla tam tma, přirození neviděl, zadek viděl. Poškozená byl obnažená, neměla kalhotky a šaty měla někde pod pupík. Kalhotky neviděl, neví, jestli si je potom sebrala, ona se s ním vůbec nechtěla bavit, takže odešel za svou přítelkyní. Ví, že tam po ní ještě zůstaly pantofle, ty potom brala její sestra od laviček, kde seděli, to bylo tak 15 - 20 metrů. Slyšel, jak poškozená brečí, o pomoc volala až potom, když tam přišel. 

On nic nepil, přítelkyně asi dvě skleničky. Když přišel na místo, obžalovaný na ní ležel, ona je malá. Akorát mu říkala, aby jí pomohl, podle něj byla dost opilá, říkala „pane, pomozte mi" a brečela. Pokud by jej nežádal o pomoc, nijak by to neřešil, asi by si toho nevšímal, ale když mu řekla, aby jí pomohl, tak mu bylo jasné, že to asi nechce. Myslí si, že obžalovaný měl na sobě nějaké tepláky, do obličeje ho kopl v okamžiku, když z ní obžalovaný slezl a řekl, že takhle to má nejradši, v tu chvíli klečel. Když poté odešli z toho místa, neviděl, že by šli ještě spolu. Že by měl obžalovaný obnažené přirození, to také přímo neviděl. Holý zadek viděl, že by se líbali, to neviděl. Viděl, jak obžalovaný jakoby přirážel, ale nemůže říci, že by viděl, že by soulož probíhala. 

xxx uvedla, že šli s přítelem na bowling, pak šli do xxxx, tam přítel odešel, ona tam ještě nějakou dobu pobyla. Pak chtěla jít domů, ale přišel obžalovaný, který ji oslovil a pozval ji na panáka do xxxx, tak mu řekla ,,ano". Tam vypili pár panáků, co bylo dál, jak došla na benzinu, to neví. Když byli na benzině, tak si pamatuje to, že ji tam svalil a že křičela o pomoc, dál si to nepamatuje. Pamatuje si jenom, že šla domů. Neví, kolik hodin bylo, když šli do xxxx měla nějaké pivo, v pili vodku s něčím ředěnou. Když přišli na benzinu, tak si to pamatuje tak napůl, začátek neví, ví jenom to, že ji tam svalil u těch keřů na zem a ona křičela, aby tam někdo přišel. Ví, že tam někdo na lavičce seděl, aby řekla pravdu, tak si nepamatuje, jestli se v třeba líbali. Rozhodně mu neříkala, že by s ním něco chtěla mít, to určitě ne. Jestli si o tom povídali, je to možné. Nevzpomíná si, že by spolu vedli nějakou řeč, že by došlo k nějakému osahávání, nabídky mohly být, ale neví. U výslechu uváděla, že se chtěli osahávat, ale sex ne, protože ji vyslýchali dva policajti, kteří ji předtím upozornili, že žádná oběť není a ještě se jí vysmáli do obličeje, takže s těmi už se nechtěla bavit. Byla v podnapilém stavu, moc si toho nepamatuje. Do křoví se nějak doplazili, na začátku tam šli oba dobrovolně, postrkoval ji, asi mu říkala, jestli něco chce nebo nechce, křičela, ať ji nechá být, křičela o pomoc, to ví, pak už to ví jen z vyprávění. Ví, že šla domů, ví o tom, že též volala sestře, říkala, že byla znásilněna, ta volala policii. Sestře znásilnění nepopisovala. Přítel chtěl jít dřív domů, jí se nechtělo, proto tam zůstala. Nevzpomíná si, že by s obžalovaným měli nějaké hrátky už v xxxxx.

K dotazu státní zástupkyně poškozená uvedla, že v klubu zůstala se známými, kteří si všímali jiných, takže zůstala u baru sama, přítel odešel, ona tam ještě chtěla být. Na začátku vypovídala všechno, co říkal pan protože policisté ji vyfakovali, takže vypověděla u všeho „,ano“, ale nechtěla to řešit, proto je tam z toho důvodu uvedeno, že dělali všechno, co řekl. Až v xxxx mu říkala, že potřebuje jít na benzinu, tak tam po nějaké době šli, na benzinu potřebovala jít proto, že volala kamarádovi, aby ji vyzvedl, nepřišel tam, až po nějaké době. Ona tam chtěla jít z toho důvodu. Na benzině byla s xxx, ale povídala si s ním, to je všechno, co si pamatuje z té chvíle, než přešli do toho křoví. Nepamatuje si, jestli do křoví došla dobrovolně nebo jestli ji tam dostrkal, ví, že došlo k pohlavnímu styku, bránila se, strkala do něj, moc jí to ale nešlo. Křičela o pomoc, strkala ho od sebe, aby šel pryč, to se jí nepovedlo. Je možné, že mu vytrhla vlasy, ale neví to. Dál si vybavuje věci z vyprávění. Sama si vybavuje to, že šla domů a volala sestře, té řekla, ať přijde na benzinu, řekla jí, ať zavolá policii, že ji někdo znásilnil. Na druhém výslechu jí policista, jehož jméno neví, upozornil, že žádná oběť není. 

K dotazu obhájce poškozená uvedla, že si pamatuje, že byl u výslechu, když jej vyslýchala paní vyšetřovatelka, ta na ni nebyl zlá. To, že se s obžalovaným bavili, pak se osahávali a líbali a že to bylo vzájemné, vypovídala proto, že ví, že by jí asi v okolí xxxx  nijak nepomohli, aspoň si to tak myslela. Paní vyšetřovatelka na ni nebyla zlá, uvedla, že k pohlavnímu styku nedošlo, to také vypovídala kvůli tomu. Byla řádně poučena, pokud jde o následky křivé výpovědi. Také k dotazu obžalovaného uvedla, že se s ním seznámila z vlastní vůle, alkohol popíjela sama, nenutil ji. Nemůže říct, že spolu byli intimně, nemůže říct ano, lhala by, neví. 

Svědkyni byla předestřena výpověď z přípravného řízení, kdy k rozporům uvedla, že to vnímala jinak, chodily jí domu papíry, jak to asi údajně bylo, o tom, že tam byl i ten svědek, který to viděl. Dále k dotazu uvedla, že to vnímá tak, že jen tak o pomoc nekřičela, ten svědek asi také jen tak nelhal. Pamatuje si to tak, že ano, říkala, že ji znásilnil, na výslechu vzhledem k tomu, co jí řekli, pak řekla to, co obžalovaný, aby se z toho vyvarovala, má dítě, takže to nechtěla prostě řešit, proto řekla to, co tam na tom papíru je. V té době také neměla pojem o čase, takže by lhala, kdyby řekla, jak dlouho na benzině byli. Neví, že šel obžalovaný pro kafe na benzinu, ona vnímá to, co řekla u soudu, k tomu došlo, neví, na jak dlouho, ale ví, že k tomu došlo. K následnému dotazu státní zástupkyně uvedla, že porozuměla poučení mluvit pravdu jak na policii, tak u soudu, také si to všechno přesně nepamatuje, podle ní šlo o normální soulož. Co uvedl xxxx, to jí řekl policista, který ji vyslýchal. 

xxx vypověděla, že byla uvedeného dne s kamarádkou xxx na diskotéce xxxx, zde se kolem půlnoci setkala se sestrou xxx. Nebyly předem domluveny, byla to náhoda, dlouze tam spolu nemluvily. Domluvily se, že se později uvidí, v té době bylo v xxx asi tak 50 lidí, ona neví, jestli sestra s někým mluvila, tančila, nebo něco podobného, viděla ji tam jen krátce. Ví, že v té době byl v xxxx i sestřin přítel pan xxxx, jeho dva bratry tam neviděla, ale neví určitě, jestli tam byli také, nebo ne. Ona poté odešla do baru xxxx i se svou kamarádkou, sestra zůstala v xxx. Když odcházela, byl tam ještě i sestřin přítel. Z xxxx odcházela někdy kolem druhé, třetí. Venku před barem potkala xxxx, Poté byla ještě u telefonátu v xxx, kdy xxxx volala sestra xxxxx, byla u hovoru, slyšela, jak jí říkal, aby šla domů a našla si xxxx. Poté jí telefon vytíp, až pak jí řekl, že sestra mu brečí do telefonu. Ona jí volala, což jí zase ona vytípla, asi byla naštvaná. Sestra nemohla volat přímo jí, protože nemá mobilní telefon. Přesně si nevzpomíná, jak zjistila, že je sestra na pumpě, nějak tam ale došlo s xxxxx, zkoušeli zavolat z budky, ona hovor přijala. Ptala se jí, proč brečí, ona řekla, že byla znásilněná, tak jí řekla, ať se vrátí na pumpu, že tam na ni počkají, sestra přišla asi za 5 minut, byla bosa a špinavá. Ona se jí ptala, sestra jí řekla, že byla znásilněná, že jí nějaký kluk znásilnil, že měl dlouhé, kudrnaté vlasy, že byl vysoký. Jmenovaná řekla, že zavolá policii, poškozená nechtěla, aby se to nedozvěděl její přítel. Ještě se jednou ptala sestry, jestli byla znásilněná, či šla s ním dobrovolně, ona řekla, že ji skutečně znásilnil, proto volali policii. Poté také hovořila s panem xxxxx, který jí ukázal místo, kde k tomu mělo dojít, rovněž jí řekl, že sestra seděla s nějakým klukem u stolku vedle pumpy, on si potom sestru odvedl za stromky vedle pumpy a po chvíli sestra začala brečet, křičela pomoc", on tam vběhl a útočníka odehnal a sestra podle něj odešla také. Podle popisu se dle jmenované mělo jednat o xxxx nebo aspoň jeho otec se tam jmenuje. Viděla ho večer v xxxxxx, měl na sobě tmavé triko a hnědé kalhoty, nebo tepláky. 

‍

Z protokolu o ohledání místa činu, z náčrtku a pořízení fotodokumentace bylo zjištěno, kde mělo dojít k jednání, také byla nafocena poškozená, pokud jde o její oblečení. Zároveň zde byly nalezeny vlasy, kdy následně bylo potvrzeno znaleckým zkoumáním z oboru kriminalistiky, odvětví biologie a genetiky, že jde o obžalovaného, též byl zkoumán i poševní výtěr, kde byla nalezena shoda s poškozenou. Zároveň bylo provedeno vyšetření na alkohol u poškozené, kdy u té byla odebrána krev v 05:30 hodin, kdy bylo zjištěno, že koncentrace alkoholu činila 1,49 g/kg. Dále bylo provedeno i vyšetření MUDr. xxxxx, kdy vyšetřením nebylo potvrzeno, že by poškozená měla například na stehnech modřiny, v okolí genitálu jsou patrné drobné stopy po holení, zevní genitál a jeho okolí jsou bez známek násilí, vyšetření neprokazuje násilný stav páchaný na ní, ke koitu vzhledem k překrvení sliznic zřejmě došlo. 

Soud hodnotil důkazy jak samostatně, tak ve svém souhrnu, přičemž vycházel z těch skutečností, které také zazněly u hlavních líčeních, když je nepochybné to, že obžalovaný s poškozenou trávili společně část ranních hodin, kdy se sešli nejdříve v xxxx, poté se přesunuli do xxxxx, přičemž oba dva byli ve značném alkoholovém opojení, rovněž je jednoznačně potvrzeno, že se přesunuli na benzinovou stanici. Pokud jde o trávení večera, není žádných poznatků o tom, že by obžalovaný poškozenou jakkoliv k něčemu nutil, když on sám se k jednání vyjadřuje celkem obšírně, popisuje průběh večera, kdy uvádí, že též došlo k intimnostem, kdy se s poškozenou líbali, osahávali, osahávali se i na intimních místech, zde toto nijak nezpochybňuje, rovněž popisuje i cestu na benzinovou stanic, kdy též uváděl, že šel i pro kávu, toto je potvrzeno i svědkem xxxx či svědkyní xxxx, kteří byli v těsné blízkosti obžalovaného s poškozenou. Není pochyb, že se oba dostali až do míst u benzinové stanice, kde mělo dojít k údajnému incidentu. Zde je potvrzeno, že tam též odešla poškozená dobrovolně, nebylo potvrzeno ze strany svědků, že by obžalovaný poškozenou na uvedené místo nutil nějakým násilím, například ji táhl či podobně. Zároveň, jak uvedl i svědek který byl na místě, pokud by poškozená nebrečela, vůbec by se na místo nešel dívat, když v počínání obžalovaného s poškozenou nespatřoval žádných mimořádných skutečností, v počínání obou se mu nezdálo nic podivného. To, že chce poškozená pomoc, mu sdělila prakticky až poté, co přišel na místo, předtím, jak uvedl, kromě breku nic jiného neslyšel. Soud má rovněž pochybnosti o tom, zda došlo k vlastnímu pohlavnímu styku, byť poškozená o tom mluví, kdy uvádí, že si to pamatuje, přičemž si nepamatuje žádné další skutečnosti v průběhu setkání s obžalovaným, kdy nebyla schopna se vyjádřit, co se dělo v jak se dostali na benzinovou čerpací stanici, co kde dělali, přičemž však jednoznačně potvrzovala, že ví, že došlo k pohlavnímu styku. Pokud jde o pohlavní styk, kde dle soudu opět existují pochybnosti, zda k tomuto došlo, byť o tom hovoří svědek když na jednu stranu uvádí, že se mu počínání obžalovaného jevilo jako soulož, viděl odhalenou zadnici, přičemž však neviděl pohlavní úd, není schopen říci, zda soulož probíhala či nikoliv. Co se týká lékařské zprávy, ta se kloní k závěru, že je možné, že došlo k souloži, přičemž však není zjištěno, že by ta probíhala proti vůli poškozené, když nebylo zjištěno například žádných zranění v oblasti genitálií. Též nelze vyloučit, že k něčemu mohlo dojít i při osahávání intimních partií tak, jak uváděl obžalovaný. Také soud zvažoval intenzitu jednání obžalovaného, kdy nebylo potvrzeno, že by vůči poškozené vyvíjel nějaké intenzivní jednání, pokud jde o to, co se seběhlo. Jak již bylo uvedeno, nebylo potvrzeno, že by například za použití násilí táhl poškozenou na uvedené místo, či tuto za nějakého násilí například povalil, či ji nutil k něčemu, aby něco konala proti své vůli. 

Soud hodnotil i výpověď' samotné poškozené, kde také spatřuje rozpory mezi tím, co uváděla jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení, byť tyto rozpory nebyla schopna nijak výrazně vysvětlit. Zde soud přihlížel k tomu, co uváděla u vyšetřovatelky, kde byl výslech prováděn za přítomnosti obhájce, dále i k tomu, co uváděla u soudu, když také, pokud byla dotazována, nebyla schopna na otázky jednoznačně odpovědět, kdy též setrvala na vyjádření, že si všechno přesně nepamatuje. Soud na druhé straně hodnotil i tu situaci, že oba aktéři byli značně podnapilí, kdy je možno vycházet i z toho, že obžalovaný v tomto případě využil částečné bezbrannosti poškozené, byť ta se do uvedeného stavu dostala vlastním počínáním, nebyla k tomuto nijak nucena, tj. aby konzumovala alkohol. Soud na základě všech těchto skutečností proto dovozuje, že nelze jednoznačně tvrdit, že došlo přímo k souloži, byť počínání k tomu nasvědčovalo. K dokonání tohoto jednání nedošlo zejména vzhledem k té skutečnosti, že poškozená si poté v určitém stádiu, kdy byla s obžalovaným, uvědomila svoji situaci, nechtěla již dále pokračovat, čemuž odpovídá i to, že brečela, avšak dle soudu v této době nevolala o pomoc, také nechtěla událost hlásit na policii, zde má soud za to, že i sama poškozená si uvědomila svůj určitý díl svého jednání na této situaci. Soud má tudíž za to, že obžalovaný, pokud by pokračoval v jednání, by pravděpodobně soulož s poškozenou vykonal, avšak k tomuto nedošlo, přičemž šlo o okolnosti na obžalované nezávislých, když soud nemá pochybnosti, i s ohledem na tělesné konstrukce obou zúčastněných, že pokud by obžalovaný chtěl vykonat soulož, že by k tomu pravděpodobně došlo, byť toto jsou pouze již úvahy. Soud vycházel z toho, co bylo zjištěno, kdy dovodil, že nelze učinit jednoznačný závěr v tom, že by obžalovaný vykonal soulož s obžalovanou, přičemž k tomuto nedošlo tak, jak bylo uvedeno, když šlo o okolnosti na obžalovaném nezávislých, zejména o to, že poškozená začala brečet, přišel tam svědek který také pak zakročil, přičemž však bylo potvrzeno i to, že obžalovaný svého jednání poté, co přišel svědek, zanechal, když sám svědek uvedl, že obžalovaného kopl až poté, co na ten klečel a byl mimo poškozené. S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem soud proto jednání obžalovaného posuzoval toliko ve stádiu pokusu přečinu znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku k § 21 odst. 1 trestního zákoníku. 

Soud dále zjistil, že obžalovaný byl v minulosti soudem trestán v roce 2012, byť šlo o majetkovou trestnou činnost, kdy toto jednání bylo amnestováno amnestií prezidenta republiky ze dne 01.01.2013, přičemž byl obžalovanému ukládán pouze mírný výchovný trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců se zkušební dobou v délce 12 měsíců. Za přestupek nemá v posledních letech žádný záznam, jak potvrdil Městský úřad ve xxxxx.

Na základě těchto skutečností soud obžalovanému ukládá pouze výchovný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců podle § 185 odst. I trestního zákoníku, kdy tento trest je podmíněně odkládán na zkušební dobu v délce 18 měsíců za použití § 81 a § 82 trestního zákoníku. Při ukládání trestu soud přihlédl jak k hodnocení obžalovaného, tak i k jednání obžalovaného, které bylo prokázáno, tj. k intenzitě jeho jednáním, okolnostem celkového počínání obžalovaného a poškozené. Dále soud přihlédl i k doznání obžalovaného a k tomu, že pracuje, není k němu žádných dalších výhrad, proto soud dovozuje, že trest podmíněný, který byl ukládán, je trestem dostatečným a splní svůj účel, pro který byl uložen. 

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku lze podat k podepsanému soudu ve trojím vyhotovení odvolání, a to do osmi dnů od doručení jeho opisu (§ 248 odst. I trestního řádu). O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích (§ 252 trestního řádu). 

Státní zástupce tak může učinit pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení v předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo chybí (§ 246 odst. 1 trestního řádu). 

Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Státní zástupce tak může učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce (§ 247 odst. 2 trestního řádu). 

Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy (§ 249 odst. 1, 2, 3 trestního řádu). 

Prachatice 03.02.2015 

JUDr. Jiří Mühlstein v. r. samosoudce 

‍

Č E S K Á  R E P U B L I K A

‍

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl senátem ¨ve složení z předsedy senátu JUDr. Petra Blažka a přísedících Ing. Hany Kuchové – Breburdové a Mgr. Luboše Kratochvíla v hlavním líčení konaném dne 23. dubna 2019 v Praze

t a k t o:

Obžalovaný 

XX

Nar. xx v xx, bez zaměstnání, trvale bytem xx, xx, adresa doručování xx, xx, toho času ve vazbě v xx

je vinen, že 

1. Od přesněji nezjištěné doby, nejméně od roku 2014 do 9.12.2018, v xx, v xx, kde obžalovaný s poškozenou xx, nar. xx, která byla jeho partnerkou a s níž měl dvě nezletilé dcery, nejprve společně bydlel v rodinném domě a posléze i v xx, v xx, v pronajatém rodinném domě, do něhož se obžalovaný s poškozenou společně přistěhovali v průběhu roku 2014, obžalovaný opakovaně v různých intervalech, v rozmezí přibližně jednou do týdne až jednou do měsíce, vulgárním a urážejícím způsobem napadal poškozenou xx, kterou oslovoval výrazy „krávo, děvko, kurvo“, s poškozenou vyvolával zbytečně a mnohdy i několik hodin trvající hádky, týkající se nedostatku finančních prostředků, sexu, drog a nevěr, posléze poškozené sliboval, zvláště když mu poškozená sdělovala, že se od něj chce odstěhovat, že své chování změní, avšak k žádné podstatné a déletrvající změně v chování obžalovaného a v jeho přístupu k poškozené nedošlo, při hádkách obžalovaný poškozené mnohdy vyhrožoval i zmlácením, poškozenou různými způsoby fyzicky napadal, kdy v jednom případě poškozenou svlékl do naha a bil ji přes holý zadek, při hádkách rovněž rozbíjel, z důvodu vybití agresivity, nábytek a zařízení domu, obžalovaný chtěl s poškozenou, které kontroloval mobilní telefon a notebook, urgentně a stále dokola řešit různé záležitosti, a to i v nočních hodinách, dále pak tak, aby si v rámci vyhroceného jednání obžalovaného vůči ní nemohla přivolat na pomoc Policii ČR, bral mobilní telefon, který mnohdy z tohoto důvodu sebral i svým nezletilých dcerám, obžalovaný na poškozenou nezdravě žárlil, podezíral jí z nevěry, kdy v důsledku toho jí zakazoval přátelské styky s muži i ženami, jakkoli on sám měl partnerské vztahy s jinými ženami, nerespektoval poškozenou jako samostatnou a plně svéprávnou osobnost, snažil se poškozené organizovat a řídit její život, včetně toho, jaké zaměstnání vykonávat, zda půjde či nepůjde do zaměstnání nebo na pracovní pohovor, zakazoval poškozené chodit bez jeho doprovodu, mimo dům, obžalovaný nedokázal pochopit, že za jeho problémy a neúspěchy v  profesním i osobním životě může hlavně jeho závislost na drogách, zejména na pervitinu, jež denně pravidelně užíval, nikoli poškozená, které to obžalovaný vyčítal, po poškozené požadoval, aby opustila dům a již se nevracela, přičemž, když jej poškozená poslechla a dům opustila, tak za ní posléze vyběhl, aby jí za pomoci fyzického násilí, pohrůžek a vulgárních nadávek donutil, aby se do domu vrátila zpět, poškozenou ovlivnil v tom, že začala spolu s obžalovaným vést nesprávný životní styl v tom směru, že i poškozená, stejně jako obžalovaný, začala denně užívat pervitin, který navíc musela, k vytrvalým žádostem obžalovaného, který se bál jehel a nebyl schopen si sám pervitin nitrožilně aplikovat, obžalovanému nitrožilně aplikovat, obžalovaný byl vůči poškozené agresivní i v sexuální oblasti, neboť v důsledku své sexuální náruživosti striktně po poškozené, přestože již v roce 2016 se poškozené s obžalovaným dohodla, že nebudou žít jako partneři, ale jen jako kamarádi, kteří společně vychovávají dcery a mají spolu nezávazné dobrovolné sexuální styky, vyžadoval pohlavní styk, kdy v tomto směru mu poškozená vyhověla jen v důsledku jeho úporného naléhání, neboť věděla, že jinou možnost nemá, slovní vulgární a fyzická napadání poškozené obžalovaným, jemuž byly, a to zejména pokud jde o rok 2018, často přítomny i nezletilé dcery XX a XXX, vyvrcholilo zejména v následujících konkrétních případech, a to:

• v přesně nezjištěné době roku 2016, v nočních hodinách, kdy obžalovaný nejprve požadoval po poškozené, aby odešla z domu a když tak učinila a odešla na autobusovou zastávku MHD s názvem XX, obžalovaný ji pronásledoval, zamezil poškozené v odjezdu autobusem, neboť ji strhl k sobě a odvlekl ji, za pomoci strkání do zad, doprovázeného nadávkami, ponižováním a výhružkami, zpět k domu v xx, kde ji u vchodu do domu sdělil, že ho musí a bude poslouchat, poškozenou chytil za její dlouhé vlasy , ohnul jí hlavu k zemi, vyhrožoval jí zabitím, pro případ, že ho nebude poslouchat a po poškozené požadoval, aby vzbudila nezletilé dcery a sdělila jim, jakkoli se to nezakládalo na pravdě, že na ně „sere“, což však poškozené odmítla udělat, kdy právě v důsledku tohoto ponižujícího jednání, které poškozená prožívala zvláště útrapně, se poškozená rozhodla, že již nadále nechce setrvávat s obžalovaným v partnerském poměru a chce jej mít toliko za kamaráda, s nímž bude společně vychovávat nezletilé dcery, přičemž od této doby již obžalovaný a poškozená bydleli v samostatných pokojích
• v přesněji nezjištěné době, zřejmě v xx, v xx, v xx, když blíže neztotožněný muž jménem xx, jehož do domu přivedl, společně s dalším neztotožněným mužem, obžalovaný za účelem pronájmu pokoje, nabídl poškozené obarvení vlasů, obžalovaný s touto nabídkou nesouhlasil, neboť měl, v důsledku svých žárlivých představ, ze to, že xx hodlá s poškozenou navázat sexuální vztah, po poškozené hodil rolí alobalu a požadoval po poškozené, aby s ním odešla do jeho pokoje, když to odmítla, chytil ji za ruce a táhl ji násilím do svého pokoje, v čemž mu však zamezili XX a další muž, kteří obžalovaného od poškozené odtrhli, přičemž když si posléze poškozená domluvila s oním xx schůzku v baru, obžalovaný poškozenou do baru doprovodil a jelikož se mu nelíbilo, že ho v baru xx poučoval, jak se má správně chovat k poškozené a ke své rodině, nařídil poškozené, aby s ním z baru odešla domů, neboť když nepůjde, nemá se již vracet domů, kdy poškozená vyhověla pokynu obžalovaného zejména z důvodu, aby předešla fyzického napadení obžalovaného XX, přičemž cestou domů obžalovaný poškozené nadával a vyčítal jí, že ho kvůli ní vyhodí z práce.
• dne xx, okolo xx, v xx, v xxx, po předchozí slovní hádce, která vznikla kvůli tomu, že obžalovaný poškozenou a jejich dvě nezletilé dcery celou noc řvaním budil a nenechal je spát, a poté, co obžalovaný udeřil nezletilou dceru xx fackou do obličeje, poškozenou, která se své dcery zastala, zatlačil do pokoje, kde ji hodil na postel, přitlačil ji ruku pod krk a svého jednání vůči poškozené zanechal až v době když na obžalovaného začala křičet XX, přičemž tímto jednáním způsobil obžalovaný poškozené xx, kromě psychické újmy, i drobná poranění, a to zejména v podobě podlitin na různých místech těla,

‍

tedy: týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí  a čin páchal po delší dobu

‍

2. v přesně nezjištěné době první poloviny měsíce listopadu 2018, v xxx, v rodinném domě, v pokoji užívaném poškozenou xx, nar. xx, jakkoli poškozené opakovaně dala jednoznačně najevo, z důvodu dlouhodobého nevhodného chování obžalovaného vůči ní, že již nemá zájem o pohlavní styky s obžalovaným, naléhal obžalovaný na poškozenou, aby s ním pohlavní styk měla a jelikož poškozená jakýkoliv sex odmítala obžalovanému, a to nejen z důvodu, že chtěl vědět, co má udělat, aby s ním poškozená pohlavní styk měla a zároveň, aby se jej zbavila, sdělila, že by jí musel zaplatit spoustu peněz, na což obžalovaný  předal poškozené částku 4.000 Kč, kterou si však poškozená odmítla vzít a hodila ji obžalovanému nazpět s tím, že s ním nechce mít sex, obžalovaný poškozené sdělil, že obchod je obchod, odmítl odejít z pokoje poškozené, jakkoli jej o to prosila, na poškozenou se vrhl, přes její odpor a bránění se vysvlečení, poškozenou vysvlékl, stejně tak se svlékl i sám obžalovaný, poškozenou položil na postel, do pozice na zádech a vnikl do ní penisem a vykonával na poškozené koitální pohlavní styk, přičemž v pohlavním styku pokračoval, přestože poškozená plakala a snažila se z pozice na zádech vymanit, což se jí nepodařilo, neboť obžalovaný jí v této pozici přidržoval ruku pomocí své nohy, využívajíce své fyzické převahy nad poškozenou, kdy ani poté, co pokojem, který je průchozí, prošla do svého pokoje jedna z nezletilých dcer obžalovaného a poškozené, jednání vůči poškozené nezanechal, když až zhruba po dalších 5 minutách svého jednání zanechal a z pokoje poškozené, která mu řekla, aby z ní slezl a vypadl, odešel, přičemž tímto jednáním obžalovaný nezpůsobil poškozené žádná zranění

‍

tedy: jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal souloží;

‍

dne xx, v rodinném domě xx, v xx, v návaznosti na to, že poškozená xx, xx, se chtěla vzdálit z domu, aby si prohlédla prostory, které hodlala využívat při práci masérky, neboť měla zájem provádět erotické tantrické masáže, jímž by si vydělala dostatek finančních prostředků na to, aby mohla odejít od obžalovaného, kdy obžalovaný však nesouhlasil, aby na prohlídku prostor k podnikání šla poškozená sama a domáhal se toho, aby jí mohl doprovodit, neboť se domníval, že poškozené ve skutečnosti odchází z domu, aby uskutečnila pohlavní styk se svým známým, k němuž se měla dostavit na prohlídku prostor, poté, co jeho návrh na společnou prohlídku prostor poškozená odmítla a sdělila obžalovanému, aby se tedy na uvedené prostory šel podívat sám, bez ní a zmínila i to, že ona má svůj život a je jen její věcí, za kým jde a s kým případně má pohlavní styk, což obžalovaného vytočilo, odňal poškozené mobilní telefon tak, aby si nemohla na pomoc přivolat Policii ČR, poškozené začal hrubě nadávat výrazy „děvko, špíno“, a poškozenou vyhazoval z domu, přičemž poškozenou začaly bránit nezletilé dcery XX a XX, které se obžalovanému snažily vysvětlit, že poškozenou napadá neprávem a sdělily mu, že pro případ, že poškozené bude i nadále ubližovat, přivolají Policii ČR, na což obžalovaný reagoval tak, že jim vzal jejich mobilní telefony, mezi tím poškozená odešla z rodinného domu k autobusové zastávce MHD XX, kdy v půli cesty jí však obžalovaný doběhl, a přestože byla na místě i nezletilá XX, poškozené nadával a ponižoval ji, do poškozené strkal, přitlačil ji předloktím k plotu, kde jí škrtil a jednání nezanechal, přesto že na něj nezletilá xxx křičela, aby poškozenou nechal být, poškozenou násilím, a to i v podobě shození na zem a kopání do těla, a přes její aktivní obranu, dotáhl zpět k rodinnému domu, přikázal poškozené, aby šla do pokoje užívaného obžalovaným, z něhož opakovaně vyhnal nezl. Xxx, která se o poškozenou bála a proto do pokoje nahlížela, poškozené poručil, aby se svlékla do naha a když to odmítla udělat, posadil poškozenou na okraj postele a začal z ní strhávat oblečení, čemuž se poškozená aktivně bránila, avšak i přes její obranu se obžalovanému podařilo poškozenou vysvléci do naha, kdy poškozená posléze využila skutečnosti, že do pokoje opět vstoupila nezletilá dcera XX, kterou obžalovaný odešel z pokoje vyvést, a částečně se oblékla, ale obžalovaný ji znovu vysvlékl, zatímco on sám zůstal po celou dobu oblečený, poškozené nakázal, aby si lehla do postele, v níž ji pak obžalovaný posunul do rohu, do pozice v polosedě tak, aby se obžalovaný mohl dostat poškozené mezi nohy, poškozenou ponižoval tím, že když může být nahatá při práci u svých klientů, tak může být nahatá i pro něj, aby si s ní mohl hrát, přičemž jakkoliv si poškozená chránila přirození rukama, obžalovaný, s cílem se sexuálně uspokojit, odtahoval ruce  poškozené od jejího přirození, chytal poškozenou za ruce a lámal jí prsty tak, aby se mu přestala bránit, ve svém počínání neustal ani poté, co jej poškozená prosila, aby přestal, neboť jí to bolí, poškozené i nadále jednou svou rukou držel ruku a lámal jí prsty, zatímco svou druhou rukou jí osahával na přirození a dále si i pohrával s prsty poškozené, kdy při tomto poškozené přidržoval ruku pomocí své nohy, aby se nemohla bránit, kdy svého počínání vůči poškozené, která svůj nesouhlas s jednáním obžalovaného dávala najevo i verbálně tím, že sdělovala, že to nechce, obžalovaný zanechal až poté, co do pokoje vešla policejní hlídka xxx, kterou na místo přivolaly nezletilé dcery obžalovaného, a to prostřednictvím mobilního telefonu, který si vypůjčili od xx, přičemž tímto jednáním obžalovaný nezpůsobil xxx žádná zranění 

‍

tedy:

‍

jiného násilí donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží

‍

čímž spáchal

‍

pod bodem I. výroku

zločin týrání osoby ve společném obydlí dle § 199 odst.1, odst.2, písm. d), tr. zákoníku

pod bodem II. 1-2 výroku

pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku

‍

a odsuzuje se

Podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců

‍

Podle § 84 tr. zákoníku za použití § 85  odst. 1 tr. zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 60 (šedesáti) měsíců, za současného stanovení dohledu nad obžalovaným

‍

Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 3, odst. 4, tr. zákoníku se obžalovanému dále ukládá ochranné léčení, ambulantní formou, s protitoxikomanickým zaměřením

‍

Pole § 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen zaplatit poškozené XX , nar. XX, bytem XX, na nemajetkové újmě částku ve výši 50. 000 Kč (padesát tisíc korun českých)

‍

Podle § 229 odst. 2 se poškozená XX, nar. XXX, odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 

‍

Podle § 129 odst. 2 tr. řádu se vyhotovuje zjednodušený rozsudek, který neobsahuje ve výrocích o vině a trestu odůvodnění, neboť obžalovaný i státní zástupkyně se po vyhlášení rozsudku výslovně vzdali práva na odvolání a prohlásili, že netrvají na písemném odůvodnění rozsudku. Obžalovaný zároveň uvedl, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podávaly odvolání osoby k tomu oprávněné. 

‍

Pokud jde o výrok o náhradě škody, se poškozená XX k trestnímu řízení řádně a včas připojila s nárokem na náhradu nemajetkové újmy, jež jí vznikla v souvislosti s jednáním obžalovaného, a to v celkové výši 200.000 Kč. Poškozená se prostřednictvím svého zmocněnce vyjádřila tak, že jednáním obžalovaného došlo k intenzivnímu zásahu do její integrity, když obžalovaný poškozenou dlouhodobě psychicky i fyzicky týral, vulgárně ji urážel, zakazoval jí vycházet z domu, znevažoval její důstojnost, a zároveň negativně zasáhl do svobodné volby poškozené rozhodovat o vlastním pohlavním životě, když se na ní dopustil znásilnění. Tímto jednáním obžalovaný porušil důstojnost, vážnost a osobní čest poškozené a zároveň zásadním způsobem narušil její svobodu rozhodovat se o svém pohlavním životě samostatně, v důsledku čehož poškozené utrpěla psychickou újmu, přičemž vyloučena není ani možnost, že prožité útrapy na ní zanechají trvalé následky. 

‍

Soud uvádí, že z ustálené judikatury Nejvyššího soudu podává, že finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu lze poškozené přiznat, pokud není dostačující morální zadostiučinění a neoprávněným zásahem došlo ke snížení důstojnosti fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře. Za takovou značnou míru zásahu do důstojnosti a vážnosti fyzické osoby se považuje zejména újma, kterou tato fyzická osoba vzhledem k povaze, intenzitě, opakování, trvání a šíři okruhu působení nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti pociťuje a prožívá jako závažnou. Ač se určení tohoto zadostiučinění stává předmětem volného uvážení soudu, musí soud v každém jednotlivém případě vycházet z úplného skutkového stavu, a v tomto rámci se opírat o zcela konkrétní a přezkoumatelná hlediska. Rovněž se požaduje, aby šlo o takový zásah, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu a který spočívá v porušení nebo ohrožení osobnosti fyzické osoby a její fyzické integrity. Musí se jednat o zásah neoprávněný.

‍

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do 8 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení odvolání k Městskému soudu v Praze, a to prostřednictvím zdejšího soudu. Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, proti kterému výroku směřuje a jaké vady jsou vytýkány rozsudku aneb řízení, které mu předcházelo. Odvolání může podat státní zástupce, obžalovaný, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody či proto, že takový výrok nebyl učiněn; dále osoby oprávněné podat odvolání ve prospěch obžalovaného ve smyslu § 247 odst. 2 tr.  řádu, tj. příbuzný obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manželka a družka, přičemž státní zástupce a poškozený mohou podat odvolání i v neprospěch obžalovaného. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda se odvolání podává ve prospěch nebo neprospěch obžalovaného. Odvolání podané včas a osobou oprávněnou má odkladný účinek. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Práva odvolání se nemůže úspěšně domáhat ten, kdo se jej již jednou výslovně vzdal. Podle § 228 odst. 4 tr. řádu odsuzuje – li soud obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a přiznává – li poškozenému alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení , poučí poškozeného o možnosti požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

‍

V XX dne 23. 4. 2019

‍

JUDr. Petr Blažek

Předseda senátu

‍

č. j. 19T 131/2017 - 

‍

‍

ČESKÁ REPUBLIKA 

‍

ROZSUDEK

‍

JMÉNEM REPUBLIKY

‍

Okresní soud v Sokolově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Emila Pešiny a soudců přísedících JUDr. Marie Maškové a Jaroslavy Jabornické Remetové v hlavním líčení konaném dne 5.12.2017 

‍

takto:

‍

Obžalovaný

‍

XXX XXX, narozený XXX v XXX, zaměstnán jako XXX, bytem XXX, okr. Sokolov, 

‍

je vinen, že

‍

v Sokolově, ul. XXX, dne 13.4.2017 v době kolem 23:00 hod. uchopil poškozenou KXXX XXX, nar. XXX, za ruku a krk, odtlačil ji ke schodům vedoucím do prvního patra z boku budovy xxxxx, kde ji na schody shodil, na poškozenou si lehl, držel ji pod krkem, nejméně pětkrát ji udeřil otevřenou dlaní na tvář, říkal jí „koště“, poté jí vysvlékl legíny a kalhotky, obnažil se a zavedl svůj penis do pochvy poškozené a vykonal na ní soulož, 

‍

tedy

‍

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal souloží,

‍

čímž spáchal

‍

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, 

‍

a odsuzuje se

‍

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, jehož výkon se mu dle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 36 (třiceti šesti) měsíců.

‍

Vzhledem k tomu, že se po vyhlášení rozsudku státní zástupce a obžalovaný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, neobsahuje tento rozsudek odůvodnění (§ 129 odst. 2 tr. řádu).

‍

Poučení:

‍

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do osmi dnů ode dne jeho doručení, ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání mohou podat pouze oprávněné osoby a v rozsahu uvedeném v § 246 tr. řádu. Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo (§ 249 odst. 1 tr. řádu). Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného (§ 249 odst. 2 tr. řádu).

‍

Sokolov 5. prosince 2017

‍

Mgr. Emil Pešina v. r.

předseda senátu

‍

5 T 108/2011  

ČESKÁ REPUBLIKA  

ROZSUDEK  

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl dne 29.02.2012 v hlavním líčení v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Bártové a soudců Ing. Jana Pacíka a Zdeňka Zacha t a k t o :  

Obžalovaný :  

xxxx,  

nar. xxx v xxxx, trvale bytem xxxx

                   j e  v i n e n, ž e  

1. v přesně nezjištěný den v době od 27.10.2002 do 2.11.2002 na zájezdu do Francie, v Paříži,  na akci pořádané v rámci o.s., sdružení dětí, mládeže a dospělých, kde vykonával  funkci tzv. admirála, což je nejvyšší autorita tohoto sdružení, se ubytoval ve dvoulůžkovém  pokoji v hotelu xxx, s tehdy třináctiletým XY , nar. , který byl  v době zájezdu svěřen jeho dozoru, s tímto ležel na dvoulůžku a zneužívaje svého postavení a  faktické závislosti na něm, po dobu cca 5 minut tohoto se zjevným sexuálním úmyslem  osahával na těle a rukou mu stimuloval penis jako při masturbaci, přičemž se nezletilého  vyptával, zda ví co to má mezi nohama, a nezletilý se od něj v rámci obranné reakce odtáhl,  což obviněný správně pochopil, jako výraz nesouhlasu s jeho jednáním a přestal se jej  dotýkat,  

tedy: osobu mladší než patnáct let jiným způsobem pohlavně zneužil a čin spáchal na osobě svěřené jeho dozoru, zneužívaje její závislosti,  

2. v přesně nezjištěný den roku 2003 v xxx, v době, kdy v rámci xxx  o.s., sdružení dětí, mládeže a dospělých, kde vykonával funkci tzv. admirála, což je  nejvyšší autorita tohoto sdružení, pozval do svého bytu člena tohoto sdružení, tehdy  dvanáctiletého YY , nar. , sdělil mu, aby přišel o hodinu dříve, než začne promítání filmu s tím, že si u něj bude moci na počítači zahrát počítačovou hru Caesar, tuto hru obviněný s nezletilým pak také hrál a v přestávkách nezletilého vyzval, aby si k němu  sedl na polštáře a když toto nezletilý učinil, zneužil obviněný své autority a postavení  výchovného pracovníka a se zjevným sexuálním úmyslem různými dotyky a lechtáním nezletilého chlapce „pošťuchoval“ a snažil se jej dotýkat na různých místech těla, mimo jiné  mu u rukou zajížděl i do kalhot až na holá třísla a na zadek, což bylo nezletilému nepříjemné a  proto obviněnému sdělil, že tam mu sahat nesmí,  

tedy: osobu mladší než patnáct let jiným způsobem pohlavně zneužil a čin spáchal na osobě svěřené jeho dozoru, zneužívaje její závislosti,  

3. v dosud přesně měsíci 

3. v dosud přesně nezjištěný den v měsíci červenci 2004, na letním táboře pořádaném na  xxx, v rámci xxx o.s., sdružení dětí, mládeže a  dospělých, kde vykonával funkci tzv. admirála, což je nejvyšší autorita tohoto sdružení, v táborové sauně zneužívaje své autority plynoucí z jeho věku a nejvyšší funkce ve sdružení,  se zjevným sexuálním úmyslem, osahával tehdy nezletilého třináctiletého XX , nar. xxx, kterého nejprve drbal na zádech a poté mu zajel rukou mezi hýždě a prsty do  konečníku, přičemž jednání nezletilého natolik zaskočilo a šokovalo, že se ani nestačil bránit,    

tedy: osobu mladší než patnáct let jiným způsobem pohlavně zneužil a čin spáchal na osobě svěřené jeho dozoru, zneužívaje její závislosti,  

č í m ž   s p á c h a l  

pod body 1. – 3. trojnásobný trestný čin pohlavní zneužívání dle § 242 odst. 1, 2 tr.  zákona č. 140/1961 Sb.  

a   o d s u z u j e   s e  

Podle § 242 odst. 2, § 35 odst. 1 tr.zákona č. 140/1961 Sb. k úhrnnému trestu odnětí  svobody v trvání 2 (dvou) roků.  

Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr.zákona č. 140/1961 Sb. se výkon trestu podmíněně  odkládá na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků.

Podle § 49 odst. 1 tr.zákona č. 140/1961 Sb. se ukládá trest zákazu činnosti a to  veškerých činností souvisejících s prací s dětmi a mladistvými na dobu 10 (deseti) let.  

O d ů v o d n ě n í :  

Skutkový děj, který je popsán ve výroku tohoto rozsudku, byl zjištěn z následujících důkazů provedených při hlavním líčení.  

Obžalovaný jak v přípravném řízení tak i při hlavním líčení uvedl, že naprosto nesouhlasí s tvrzeními obžaloby, necítí se být vinným a ničeho nezákonného se nedopustil.  V přípravném se pak k věci vyjádřil až ve stádiu seznámení s výsledky vyšetřování.  

Ke skutku pod bodem 1. obžalovaný uvedl, že při cestě do Paříže jeli v počtu tři děti a dva vedoucí, akci vedl jeho kolega Mgr. xxxx jako vedoucí oddílu. Obžalovaný zajišťoval organizaci a finanční stránku věci. Pobyt v Paříži byl asi týdenní, v hotelu měli přidělené dva pokoje, jeden větší byl přidělen obžalovanému jako nejstarší osobě výpravy. Po žádosti xxx se dohodli, že bude spát u něj v pokoji, který byl dvojlůžkový. K příhodě, kterou uvedl xxxx , si neumí vysvětlit, jak k tomu došel, neboť nic  takového, co popisuje, se stalo. Přišlo mi zcela normální, že X chce být s ním sám v jednom pokoji, nijak to nezkoumal. Vždy, zejména na zahraničních cestách, se snažil vyjít vstříc přáním dětí, pakliže jsou splnitelná. Obžalovaný uvedl, že pokud by k popisované události došlo, mohl se xxx okamžitě sebrat a odejít do vedlejšího pokoje, který byl o  pár kroků dál. Mohl to ohlásit přímému vedoucímu, který za něj po celou dobu zodpovídal, nebo to říci někomu ze svých vrstevníků. To ale xx neudělal, choval se naprosto stejně jako předtím a nikomu nic neřekl. I při cestě z Paříže linkovým autobusem si xx sám vybral místo vedle něj, byli v nejlepším souladu, X mu usnul na rameni. Ani v následující době se o ničem nezmínil, naopak se k němu choval přátelsky, hlásil se k němu  sám od sebe. Dále obžalovaný uvedl, že tehdy byl xxx mezi vrstevníky nejmladší, takže měl přednost a všichni to akceptovali. Míchání vedoucích a dětí, zejména na cestách, nebylo nic neobvyklého. Nepamatuji si, zda v pokoji byla manželská postel nebo dvě lůžka. Před cestou do Paříže neřešili, kdo kde a s kým bude spát na pokoji.  

Ke skutku pod bodem 2. obžalovaný uvedl, že xxx byl členem klubu, což byla jakási nadstavba běžné oddílové činnosti. Oddíl vedl xxx. V několika případech navštívili jeho byt a tam podnikali nějaký program. Obžalovaný sbírá věci týkající se antiky, má velkou knihovnu především s obrazovými publikacemi. Zajímali se rovněž počítačovou hrou Caesar, kterou měl obžalovaný na instalovanou v počítači. To byl jediný důvod, proč k němu mohl xxx v té době zavítat, mohlo se stát, že přišel o několik minut dříve než ostatní. Obžalovaný uvedl, že xx měl velice starostlivou matku, která by se hned zajímala o to, co se stalo. K počítačové hře Caesar uvedl, že jde o hravou formu, která má dětem přiblížit prostředí antiky před 2000 lety. Rozhodně tam ale není zobrazen nevázaný život, který v antice panoval. Obžalovaný neví, co si má myslet o obvinění, které na něj učinil xxx. Uvedl, že je možné, že se někdy někoho mohl fyzicky dotknout a on se ve své fantazii posunul někam dál, než k čemu skutečně došlo. Nikdy ale u něho xx nebyl tak, jak popisuje.  

Ke skutku pod bodem 3. obžalovaný uvedl, že xx byl jako člen oddílu účastníkem dvou nebo tří táborů, na kterých se mohli potkat. Obžalovaný popsal, jak to na jejich táboře chodí - přijedou na louku, kterou mají k tomu účelu zakoupenou, není tam nic z civilizačních vymožeností. Děti se mohou umýt pouze v potoce, což je z hygienických důvodů nedostačující, a proto staví ze stanových plachet jakýsi stan, který je základem táborové sauny. Obžalovaný velmi podrobně popsal provoz sauny, kdy je přítomno minimálně 15 účastníků včetně vedoucích. Obžalovaný se saunování účastnil jako osoba, která se podílela na táboře, rozhodně však neměl žádnou vedoucí funkci a neorganizoval nic, co by se týkalo průběhu sauny. Nemůže vyloučit, že by v době, kdy byl v sauně, vedle něj seděl xxx . Vylučuje však, že by došlo k tomu, co popisuje, tedy by mu rukou vjížděl mezi hýždě a prstem do análního otvoru. Poškozený podle něj popouští uzdu své obrazotvornosti. Má zato, že pokud by se ta situace skutečně stala, rozhodně by si toho všimli další účastníci sauny. Neví o tom, že by děti, zejména ty starší, měly vůči sobě nějaké intimní chování. Tvrdí, že právě proto, že je u nich taková otevřenost, nikdy nedojde k žádnému morálnímu poklesu nebo chování spojenému s erotickými výboji.  

Z výpovědi obžalovaného dále vyplývá, že filozofii jejich chování mají postavenou m.j. i na vzájemné důvěře a otevřenosti. Když se dítě zbaví ostychu z nahoty, je více otevřenější a přístupnější i ve způsobu komunikace. Ve vší činnosti vycházejí z toho, co je dobré pro mladého člověka, podporují jeho otevření se všemi způsoby, m.j. i saunou. Jakmile se přestanou schovávat za šatstvo, které tvoří ochranu osobnosti, je daleko jednodušší a možnější přístup k nim i ostatním. Spojení dítěte s rodinou má na táboře na starosti kapitán oddílu, děti samotné nemají doporučené mít s sebou mobilní telefon. Pokud dítě chce odejít z tábora, je to možné. Ke společné sauně jsou zváni i rodiče dětí, u naprosté většiny z nich se setkávají s velkým pochopením. V rámci činnosti občanského sdružení se konají 2x až 3x ročně schůzky s rodiči, při nichž jim jsou vysvětleny zásady činnosti a vždy před konáním tábora jsou seznámeni i se zásadami hygieny na táboře.  

K případu poškozeného xxx k dotazu obhájce obžalovaný uvedl, že si  nedovede představit, že by při saunování mohl někdo někomu strčit prst do konečníku. Každý sedí na nízké lavičce v kruhu a už jen dostat se na hýždě by byl problém. Má zato, že už z fyziologického hlediska by taková osoba musela povstat, čímž by na sebe upoutala pozornost. Ve výpovědi obžalovaného je značná pasáž věnována podrobnému líčení toho, jak je na táboře dbáno na dodržování osobní hygieny a tomu, jakými aktivitami se zabývá  občanské sdružení, kde zastává funkci tzn. admirála.  

Svědek xxx uvedl, že do o.s. i nastoupil po náboru ve škole. Již si nepamatuje, kolik let v něm strávil, líbilo se mu tam, vše bylo v pořádku. Pokud jde o výlet do Paříže, uvedl poškozený, že na hotelu strávili 3- 4 noci. Zájezd pořádal obžalovaný, jeli tři nebo 4 děti a ještě jeden vedoucí xx. V té době chodil do šesté nebo sedmé třídy. Uspořádání, kdy s kým bude v hotelovém pokoji spát se řešilo přímo na místě, řešili to vedoucí. On sám nepožadoval, aby sdílel pokoj s obžalovaným. Jednalo se o 1 dvoulůžkový a 1 třílůžkový pokoj, kamarádi, co tam byli s ním, si byli více blízcí, takže se  dohodli, že budou s vedoucím ve trojlůžkovém pokoji a on byl na pokoji s obžalovaným.  Nepamatuje se již kdy se mu ten nepříjemný zážitek stal. Ležel na dvojlůžku s obžalovaným a ten se ho ptal, zda si už někdy hrál se svým penisem, jakou má zkušenost s masturbací a zda  se mu to líbí. Potom mu obžalovaný sahal na penis a pokoušel se masturbovat. Byl z toho v šoku a zaskočen, že ani nepřemýšlel o tom, zda je či není morální to, co se děje. I po této noci spal ve stejném pokoji s obžalovaným, neboť si úplně neuvědomoval, co se vlastně v noci stalo a co by měl udělat. V následující době nic neřešil, nikomu se nesvěřil a snažil se tuto událost vytěsnit. Až když byl starší, docházelo mu, co se vlastně stalo a uvědomil si, že se s tím chce vypořádat sám a nebude tím zatěžovat ani rodiče. O události se rozhodl promluvit až při výslechu na policii, sám by ale věc oznámit asi nešel. K osobě obžalovaného svědek uvedl, že byl velkou autoritou, byl třeba větší vzor než xxx a jiní vedoucí, z jejichž strany byl přístup víc přátelský a otevřenější. Komunikace s obžalovaným měla větší vážnost.  On sám vůči obžalovanému necítí hlubší zášť, žádnou újmu po tom zážitku v Paříži neutrpěl.  Závěrem svědek uvedl, že je rád, že o této události mohl promluvit, je to pro něj úleva a nemá žádný důvod si vymýšlet a poškozovat jméno obžalovaného.  

Svědek xxx uvedl, že do sdružení chodil asi tři roky do 12 let.  S obžalovaným, který má přezdívku xxx, měl velice dobré vztahy, patřil k jeho oblíbencům.  Uvedl, že ještě před tou záležitostí s hrou Caesar se zúčastnil zájezdu do Mnichova a jednu noc strávil s obžalovaným na hotelovém pokoji. Když si chtěl zalézt do peřin v tričku a trenýrkách, obžalovaný ho výrokem, že to není zdraví, přiměl, aby se svlékl. Nic si k němu nedovolil, ale zavedl s ním rozhovor, který nebyl svědkovi po chuti, vybavuje si, že to bylo nepříjemné, ale určitě nešlo o nic intimního. Pokud jde o jeho účast v bytě obžalovaného, kam byl pozván pod záminkou, že mu ukáže počítačovou hru Caesar, uvedl svědek, že mu bylo asi 12 let a návštěva se odehrávala mimo oddílovou schůzku. Neví, zda obžalovaný pozval více lidí, ale tehdy k němu přišel sám. Hráli hru, pak si dali pauzu, sedli si na koberec, kde byly polštáře a tam začalo xx pošťuchování, což byla jeho specialita. Všechno bylo v pohodě až do chvíle, kdy obžalovaný se začal vyptávat, kde se ho může dotýkat a kde už mu to vadí.  Bylo to jako hra až do chvíle, kdy mu obžalovaný zajel rukou do kalhot a přibližoval se k penisu. Svědek řekl ,,ne“ a tím to skončilo, dal ještě najevo, že mu to není příjemné. Uvedl, že se ho obžalovaný dotýkal i na hýždích, dělal taky tzv. ,,vysavač“, kdy přiložil své rty na  ucho a nasál vzduch, což bylo nepříjemné. Svědek uvedl, že si i dnes vybavuje ten intimní dotyk prstů obžalovaného, které se blížily k jeho penisu. K osobnosti obžalovaného poškozený uvedl, že byl autoritou, myslí si, že ho tak vnímali všichni. Myslí si, že mu dost nahrazoval otce, měl z něho respekt- rodiče byli rozvedeni. V současné době je jeho vztah k obžalovanému neutrální, není na něj naštvaný, z jeho strany není žádná snaha se mu mstít.  

Svědek xxx uvedl, že do sdružení ho přihlásila maminka, chodil tak  do osmé nebo deváté třídy. Sdružení bylo zaměřeno zejména na sportovní aktivity. Pořádaly se zimní i letní tábory. Uvedl, že na jednom letním táboře, který zařadil do období let 2003- 2004, měl v sauně nepříjemný zážitek. Popsal, že seděl v sauně s ostatními, vedle něj seděl  obžalovaný. Nejdříve se ho zeptal, jestli chce drbat na zádech a když s tím poškozený souhlasil, tak ho drbal na zádech, potom mu rukou sáhl na zadek a jedním prstem zajel do  konečníku. Přitom poškozený seděl předkloněný, shrbený, s lokty opřenými o kolena. V té době, kdy se mu to stalo, to neřešil. Zaskočilo ho to, situace byla pro něj nepříjemná, jakoby ztuhnul, což mohl obžalovaný poznat. Uvedl, že ta událost ho poznamenala, sice nijak výrazně, spíš ho to zpětně mrzí. Byl v té době v pubertě, obžalovaný měl nad ním intelektuální převahu, byl na vrcholu hierarchie sdružení, duchovní vůdce. Poškozený ve své výpovědi popsal ještě jeden nepříjemný zážitek, který měl s obžalovaným. Bylo to v bytě obžalovaného v ulici, bavili se o masturbaci, obžalovaný se ho ptal, na co při tom myslí, jak často masturbuje apod. Rozebíral ho takto několikrát, šlo o psychické deptání.  O něm se ve své výpovědi zmínil i xxx.  

K věci byla dále vyslechnuta svědkyně xxx, která uvedla, že v době, kdy  byla členkou sdružení (od r. 1996 nebo 1997), byla jeho činnost srovnatelná se  skautskou organizací. Popsala událost, k níž došlo v době, kterou už nedokáže přesně zařadit.  Jednalo se o promítání filmu v bytě obžalovaného, už se nepamatuje, o jaký film šlo, ale vždy to byla pro pozvaného velká pocta. Po promítání zůstala v bytě obžalovaného ještě s jedním klukem. Povečeřeli, povídali si a potom si šli všichni tři lehnout na velkou postel, kde svědkyně ležela uprostřed. Během noci se probudila a cítila, že jí někdo sahá mezi nohy a potom zjistila, že je to obžalovaný. Otočila se k němu zády a tím to skončilo. Když se ráno ptala obžalovaného, co to mělo znamenat, řekl jí, že se jí to líbilo, že to chtěla. Bylo jí tehdy 14- 15 let. Domnívá se, že obžalovaný jim nabízel víno, které pili. V té době pociťovala, že to co se stalo byla její vina, nebylo pro ni jednoduché tu událost odseknout. Obžalovaný v době, kdy byla ve sdružení, byl jeho admirálem, znázorňoval pro ni osobnost s obrovským kulturním rozhledem. Samotný pobyt ve sdružení jí dal hodně do života, zamýšlí se nad věcmi více do hloubky, komplexněji, v širších souvislostech. S předmětnou událostí se nikomu nesvěřila, ani rodičům, kteří nějak podvědomě vycítili, že její zapojení ve sdružení  není zcela v pořádku. Trestní stíhání pro skutek, kterého se měl obžalovaný dopustit vůči  xxx , bylo podle § 172 odst. 1 písm. d) tr. řádu státní zástupkyní zastaveno  z důvodu promlčení.  

Svědek xxx uvedl, že byl členem od třinácti do patnácti let. V té době byl obžalovaný admirálem. Vyjádřil se k fotografování xx v bytě obžalovaného, kde byla světla a jednalo se o jeho přípravu na střední školu. Uvedl, že v bytě obžalovaného oba přespali, nezaznamenal, že by mezi xxx a obžalovaným k něčemu  došlo a ani xxx si na nic nestěžovala.  

Svědek xxx uvedl, že do sdružení nastoupil, když mu bylo třináct let.  Vyjádřil se k činnosti v tomto sdružení a k osobě obžalovaného, kterého považoval za autoritu. Uvedl, že s ním zažil nepříjemnou událost, o které se nerad baví. Jednalo se o velikonoční výpravu v roce 1992, bylo mu tehdy čtrnáct roků. Bydleli v chatičkách se dvěma palandami. Na jedné dolní palandě spali xxx a xxx , obžalovaný si lehl  s poškozeným na horní palandu. Obžalovaný mu vyprávěl erotické fantazie, leželi spolu v jednom spacáku, obžalovaný ho hladil, masturboval mu penis až došlo k erekci.  Poškozenému to bylo nepříjemné, ale nevěděl, co má dělat, odcházel s tím, že musí čůrat, ale jinak se jednání obžalovaného nebránil. Poškozený uvedl, že během členství v xxx, kdy už byl starší, měl s obžalovaným intimní styk ještě několikrát v jeho bytě ve xxx. Šel za ním sice s jiným úmyslem, protože s ním bylo zajímavé hovořit a měl pocit, že se u něj dozví  něco zajímavého o životě. Tušil ale, že by mohlo dojít k intimnostem, což se také většinou večer stalo. V jednom případě ho také obžalovaný fotografoval, poškozený byl tehdy nahý a obžalovaný mu masturboval penis až do erekce. Asi dvakrát přespal sám v bytě obžalovaného v xxx ulici, to už byl starší, i tam docházelo k intimnostem, k vzájemné masturbaci.  Svědek uvedl, že po tom prvním styku s obžalovaným v chatce se cítil relativně hodně špatně, po těch dalších už byl zvědavý. S odstupem času mu tato zkušenost vadí. K osobě obžalovaného uvedl, že byl pro něho autoritou, člověkem s velkým rozhledem a zkušenostmi.  V té době žil pouze s matkou. Nikomu se tehdy se svými zážitky nesvěřil, ale jeho rodiče, obzvláště matka se ho na to několikrát přímo zeptala, což bylo nepříjemné, protože k nim neměl takovou důvěru, aby se jim svěřil. Svědek se rovněž vyjádřil k tomu, jak vlastně celá tato věc vyšla najevo, když si přečetl blog na internetu. Na ten pak reagoval svým příběhem a následně ho oslovil.  

Svědek xxx uvedl, že do sdružení vstoupil v roce 1991 a v současné  době je jeho statutárním zástupcem, admirálem sdružení s stal v roce 2010, kdy začalo  prošetřování obžalovaného. K poslání sdružení uvedl, že bylo ve spolupráci s rodinou a školou podporovat zdravý růst a vývoj dětí a mladých lidí formou volnočasové činnosti.  Vyjádřil se k promítání filmů v bytě obžalovaného. Jednalo se o součást činnosti oddílu, na promítání filmu přicházeli hromadně a stejně tak odcházeli z bytu obžalovaného. Uvedl, že nikdy neslyšel o tom, že by obžalovaný dělal individuální promítání pro jednotlivé děti.  Svědek také zmínil strategickou hru Caesar, u níž se také mládež scházela v bytě obžalovaného. V činnosti oddílu byl kladen důraz na otevřenost, na otevřenou komunikaci.  Celá činnost je založena na maximální podpoře partnerského přístupu mezi dospělými a dětmi. Svědek uvedl, že obžalovaný byl pro všechny autoritou, obohacoval všechny zkušenostmi a vědomostmi. Pokud jde o cestu do Paříže, uvedl svědek, že byl vedoucím výpravy, obžalovaný pomáhal kupříkladu v galeriích svými vědomostmi. To, jaký měl obžalovaný vliv na chlapce, kteří se zúčastnili tohoto výletu musí posoudit oni, svědek sám si myslí, že přímo žádný vliv neměl. Dozor a zodpovědnost za děti nesl svědek, byly to děti z jeho oddílu. Pokud jde o ubytování dětí, řešilo se až na místě a vzpomíná si, že xxx řekl, že by chtěl jít na pokoj s obžalovaným. Po celou dobu pobytu v Paříži se xxx choval normálně, žádné změny v jeho chování svědek nezaznamenal. Když z Paříže odjížděli, seděl xxx vedle obžalovaného v autobusu. Svědek se dále vyjádřil k fungování a obsahu činností na táborech, a to zejména k otázkám hygieny, tedy saunování. V popisu se zde shoduje s výpovědí obžalovaného. Zkušenost poškozeného xxx s obžalovaným, který mu strčil prsty do konečníku, považuje svědek za vysoce nepravděpodobnou a předpokládá, že pokud by se to stalo, dozvěděl by se o tom. Pokud jde o xxx, ví o tom, že má velmi zvídavou maminku, která se vždy zajímala, co se děje  v oddíle a Š měl tu pověst, že musel vždycky, když přišel domů, vyprávět podrobně, co  se dělo v oddílu nebo na výpravě. Svědek dále uvedl, že celou tuto kauzu vnímá jako zvláštní a podivnou. Je nyní v pozici statutárního zástupce sdružení a vnímá to jako velké ohrožení a zneuctění práce. Je přesvědčený o tom, že pokud by k takovýmto situacím docházelo, dozvěděl by se o tom byť i s odstupem času. Všechny děti, které mají souvislost s tímto případem nikdy nenaznačily, že by se jim dělo něco takového, co je předmětem tohoto řízení. Má za to, že jde o davovou psychózu, způsobenou blogem, který založili bývalí členové sdružení. V článku pak byly uvedeny samé polopravdy, použil je to, co se mu z komunálce se svědkem hodilo.  

Svědek xxx uvedl, že všechny tři poškozené zná z působení ve sdružení, nejprve s nimi byl v členském vztahu, později jako jejich vedoucí. Jednalo se o bezproblémové chlapce, inteligentní, přátelské. Domnívá se, že poškození jsou dostatečně inteligentní na to, aby si celou věc vymysleli. Článek v týdeníku označil za nepravdivý, přirovnal situaci k honu na čarodějnice. Uvedl, že si dovede představit, že jde o určitý pocit principu spravedlnosti a potřeby přisadit si svůj klacíček do ohně. Podle názoru svědka byly tzv. kapitanáty postaveny tak, aby si chlapci i děvčata mohli najít toho svého,  komu se chtějí svěřit. Myslí si, že šlo o děti ve věku, kdy si raději budou povídat s vedoucími, než s rodiči. Myslí si, že pokud by k takovému sexuálnímu jednání došlo, byli by schopni za ním přijít. Podrobně se svědek vyjádřil k dodržování hygieny na táborech, přičemž neuvedl, nic takového, co by nebylo řečeno již v předchozích výpovědích. Za zcela absurdní a nemožné označil, že by někdo z vedení strčil při saunování prst do konečníku některému z dětí. V další části výpovědi se svědek věnoval popisu událostí, které se odehrávaly v bytě obžalovaného, tedy promítání filmů a hře Caesar. Příchody a odchody do tohoto bytu byly vždy společné. Neví o tom, že by takové akce pořádal obžalovaný pro jednotlivce. Svědek nezaznamenal žádnou změnu v chování poškozených ani vůči obžalovanému, ani vůči sdružení až na tu hysterii, která nastala po vyjití článku v xxx.  

Svědek xxx uvedl, že si nevzpomíná, že by měl nějaké negativní zkušenosti se xxx, s jehož již výše vzpomínanou maminkou měl i on vcelku intenzivní kontakty, neboť byla velmi starostlivá a pečlivá. Ani s ostatními poškozenými nezaznamenal žádné problémy, nevzpomíná si na žádnou problematickou situaci. Svědek vypověděl i k dalším otázkám, týkajícím se dění ve sdružení tak jako svědek xxx .  

Další svědecké výpovědi byly se souhlasem státního zástupce a obžalovaného podle § 211 odst. 1 tr. řádu čteny.  

Jedná se o výpověď svědka xxx , který uvedl, že asi od šesté třídy  navštěvoval sdružení . K obžalovanému uvedl, že měl důstojnou pozici, všichni si ho vážili, u dětí měl autoritu. Vyjádřil se ke skutku pod bodem 1. a uvedl, že nezaznamenal, žádné stížnosti na dospělé. Potvrdil, že poškozený xxx spal s obžalovaným na jednom pokoji.  

Svědek xxx uvedl, že v letech 1995 až 2007 navštěvoval sdružení, postupně se stal kapitánem oddílu. Nezná nikoho konkrétního, kdo by mohl potvrdit, že se stalo to, co je předmětem tohoto řízení a tyto informace považuje za fámy.  

Svědkyně xxx se stala členkou sdružení v roce 1999/2000.  Jednání obžalovaného vůči ní je promlčeno. Spočívá v tom, že v rámci tzv. pohovoru v bytě obžalovaného jí tento začal osahávat na horní části těla, přesvědčoval ji, že se nemá bránit tomu, co je jí příjemné, snažil se jí líbat a osahávat přes tričko na prsou. Když se svědkyně zvedla s tím, že chce odejít, nijak jí v to nebránil, ale stoupl si mezi dveře a chtěl po svědkyni alespoň pusinku na rozloučení. Druhá nepříjemná událost se jí přihodila také v roce 2003 na táboře. Když ležela večer ve svém spacáku, přišel za ní obžalovaný, lehl si vedle ní, začal ji pošťuchovat a chtěl si přečíst její deník. Když mu ho nechtěla dát, začal ji lechtat, bylo jí to nepříjemné, obžalovaný ji začal zase osahávat, tentokrát už to bylo pod tričkem. Byla úplně paralyzovaná. Obžalovaný jí sahal i na zadek. Nakonec se ubránila a utekla do lesa. S touto událostí se nikomu nesvěřila, byla z toho zmatená a měla pocit, že je to její chyba. Měla pocit, že kdyby to někomu řekla, obrátilo by se to proti ní, protože v rámci oddílu to bylo považováno za normální. Svěřila se mladší sestře, která také chodila do sdružení a o několik let později i rodičům, kteří do chtěli dát i jejího mladšího bratra. K obžalovanému cítí záporné emoce.  

Na obžalovaného byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a klinické psychologie.  

Ve spisovém materiálu se nachází harmonogram oddílu pro semestr 2002/2003 z něhož je zřejmé, že zájezd do Paříže se konal v době od 27.10. do 2.11.2002. Součástí listinných důkazů je přepis debaty probíhající na internetu mezi některými členy sdružení.  

Ve věci provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich souhrnu tak, jak mu ukládá ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu. Výpovědi poškozených hodnotí soud jako zcela věrohodné, neboť nezjistil žádné takové skutečnosti, které by svědčily o opaku. Poškození xxx , xxx a xxx ve svých svědectvích vypověděli zcela  spontánně o tom, jaké traumatické zážitky měli ze sexuálního jednání obžalovaného. Typické pro ně pro všechny je to, že se tyto události, kterými byli zaskočeni v době svého dospívání, snažili ze své mysli vytěsnit, nikomu ve sdružení ani v rodině bezprostředně po události nic  neřekli a v podstatě si s nastalou situací nevěděli rady, byli z ní rozhození a považovali ji za  vlastní selhání. Tito tři poškození, kterých se kauza týká, nebyli jedinými oběťmi obžalovaného. Výpovědi svědků xx , xx a xx  svědčí o tom, že takovéto sexuální praktiky spočívající v mazlení, hlazení na intimních místech těla, masturbaci apod. ve spojení se sexuálními představami o nichž přitom obžalovaný mluvil, nebyly u obžalovaného ojedinělé a výjimečné. Toto chování obžalovaného zcela odpovídá tomu, co je k sexuální oblasti osobnosti obžalovaného uvedeno ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a klinická  psychologie. Jednání a chování obžalovaného k poškozeným bylo takového charakteru, jaký obžalovaný popsal, když líčil své intimní vztahy a praktiky s mladými muži, nimž podle jeho  vyjádření před znalcem začalo docházet po čtyřicátém roce jeho věku. Šlo o vztahy s muži kolem 18, 20 roku. Sex spíše spočíval v mazlení a vzájemné masturbaci. Jeho preferovanou erotickou fantazií jsou podle vlastního vyjádření mladé dívky. Nutno říci, že nejen obžalovaný je vysoce inteligentní osobou, takto se soudu jevily i osoby poškozených, kteří o praktikách obžalovaného hovořili bez negativních emocí, z čehož lze usoudit, že jednání obžalovaného na nich nezanechalo žádné negativní následky. Spíše bylo pro ně obtížné znovu po deseti letech oživovat špatné vzpomínky, které však nijak nesouvisí s jejich celkovým pozitivním náhledu na činnost ve sdružení. Pokud jde o osobu samotného obžalovaného, je charakterizován jako člověk s velkými vědomostmi, byl všemi respektován jako nejvyšší autorita. Svědkové hovoří o tom, že bylo ctí pobývat v jeho přítomnosti. Je proto zřejmé, že takováto osobnost je pro dospívající mládež i morální autoritou a je tedy naprosto pochopitelné, že si poškození nechali zážitky s obžalovaným, které jsou předmětem tohoto řízení, pro sebe. Jednání obžalovaného pro ně bylo nepochopitelné, zaskočilo je, nerozuměli tomu, co se stalo, a protože pocházelo právě od takovéto autority, nikomu o tom, co se stalo, nic neřekli. Přesto, že takovéto reakce připadají obžalovanému i dalším osobám z vedené sdružení – svědkové xxxx a xxx , nepochopitelné, neboť sdružení  vede děti k otevřenosti a důvěře, soud tyto reakce hodnotí jako zcela odpovídající  dané realitě. Prostředí společnosti se vymyká průměru, zaštiťuje se velkými ideály a pro děti a mládež bylo jistě velkým přínosem, což ostatně uvedli i poškození. Bylo ale i prostředím, které umožňovalo obžalovanému provádět nezákonné praktiky s dospívajícími dětmi, k čemuž měl neskonale mnoho příležitostí. Stejně tak ono saunování na táborech, o němž jak obžalovaný tak i výše zmínění svědkové tak zapáleně mluvili, když líčili očistu těla,  s následným koupáním v potoce které praktikovali všichni bez rozdílu věku a pohlaví nazí,  nebudí u soudu tak pozitivní emoce, jako u organizátorů této činnosti při vědomí následků,  k nimž tato nevázanost u individua, jakým je obžalovaný, vedla.

Pro xxx byl obžalovaný nejen autoritou, ale i jakýmsi náhradním otcem, neboť jeho rodiče byli rozvedení. Z jeho výpovědi je zřejmé, že kromě sexuálního zneužití zde byl ještě další problém. Poškozený uvedl, že právě této rodinné situace obžalovaný dovedl využívat, resp. zneužívat, dokázal ho psychicky vydeptat, úplně obrátit jeho hodnoty. O postavení obžalovaného v rámci sdružení si lze učinit obrázek i z toho, že tento mladý člověk ho považoval za boha a jako k takovému k němu vzhlížel.  

Obžalovaný považuje celou kauzu za vykonstruovanou, výpovědi poškozených za nepravdivé. Uvádí, že pokud by k takové situaci, která je předmětem tohoto řízení došlo, nezůstala by utajena. Tvrdí, že právě proto, že je ve sdružení taková otevřenost, nikdy nedojde k žádnému morálnímu poklesku nebo chování spojenému s erotickými výboji.  Stejného názoru jsou i svědkové xxx a xxx . Tak jako obžalovaný považují za technicky nemožné, že by mohl zasunout prst do konečníku poškozenému xxx tak, jak to popsal, aniž by si toho nikdo nevšiml. V poloze, kterou xx popsal – seděl v předklonu s lokty opřenými o kolena, jistě mohl obžalovaný takovýto pohyb udělat a také ho udělal.

Obžalovaný necítí žádnou vinu a celou kauzu a výpovědi poškozených považuje za organizovanou akci proti sdružení. Tvrdí, že ve sdružení vedli děti ke kultuře těla a ducha, jejich cílem bylo vzdělání. Obžalovaný nesouhlasí s tím, že poškození byli svěření jeho dozorem, on plnil ve sdružení funkci ekonomickou a organizační. Poškození na něm nebyli závislí, on se akcí zúčastňoval jen občas a dozor nad dětmi měli vedoucí jejich oddílů.  K této argumentaci obžalovaného soud uvádí, že o osobu svěřenou dozoru pachatele jde tehdy, když má pachatel právo a povinnost na ni dohlížet a bdít nad ní. Svěření dozoru vyplývá z konkrétní situace a není proto nutné konkrétní rozhodnutí ani ujednání oprávněných osob, ale vychází z faktického stavu, kdy dospělá osoba odpovídá za chování a stav osoby, která jí byla svěřena k dozoru. Takovéto situaci zcela odpovídá konkrétní situace, k níž došlo v projednávaném případě, zvláště typická je situace nastalá na výletě do Paříže. Je skutečně naivní se domnívat, že poškozený měl jinou šanci, než v Paříži zůstat. Protože byl jednáním obžalovaného, kterého považoval za morální autoritu, zaskočen a vzhledem ke svému věku se v ní nedovedl orientovat, choval se tak, že na sobě nedal nic znát a vše si nechal pro sebe. Je také třeba si uvědomit, že ne pro každého je lehké o takovéto choulostiví věci veřejně promluvit. Z výše uvedeného pak vyplývá i závislost dítěte, které obžalovaný využil ke svým sexuálním hrátkám. Lze hovořit o určitém způsobu psychického útlaku na poškozené, kdy obžalovaný zneužil svého vlivu, vyplývajícího z autority a zbožňování dětmi k jejich pohlavnímu zneužití. V tomto směru byly děti zcela konkrétně odkázány na obžalovaného, který je ovládal a tím byla omezena svoboda jejich rozhodování. Právě tohoto nedostatku úplné svobody pachatel využíval k realizaci svých záměrů. Jednání obžalovaného směřovalo k sexuálnímu vzrušení jeho i poškozeného při jeho aktivním jednání.  

Shora uvedené skutečnosti, k nimž soud dospěl hodnocením provedených důkazů, vyvracejí obhajobu obžalovaného, jeho výpověď činí nevěrohodnou a ze spáchání žalovaného trestného činu ho usvědčují. Soud tak dospěl k závěru, že obžalovaný naplnil zákonné znaky skutkové podstaty trojnásobného trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2  tr. zák. č. 140/1961 Sb. po stránce objektivní i subjektivní. Bylo prokázáno, že jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil osoby mladší patnácti let, přičemž zneužil závislosti  dětí na své osobě, když tyto děti byly svěřené jeho dozoru (výlet do Paříže) nebo v dalších  případech v širším smyslu slova, neboť obžalovaný byl osobností, kterou respektovali nejen  děti svěřené sdružení , ale i mládež a vedoucí činitelé tohoto sdružení.  

Pokud jde o otázku trestu, hodnotil soud společenskou nebezpečnost jednání obžalovaného, okolnosti případu i osobní profil obžalovaného včetně možností jeho nápravy.  Obžalovaný se dopustil tří samostatných trestných činů, mezi nimiž uplynula delší doba.  Nejedná se tedy o pokračující trestný čin. Trestného jednání se dopustil za účinnosti trestního zákona č. 140/1961Sb. a ustanovení trestního zákoníku není pro něj příznivější ve smyslu § 2  odst. 1 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. svým jednáním obžalovaný porušil zájem společnosti na  zdravé výchově dětí a mládeže i po stránce sexuální. Jeho „výchova“ v tomto směru je nezákonná. Lze pouze připustit, že se jednalo vzhledem k okolnostem případu a praktikám, které obžalovaný použil o méně závažné jednání, což je třeba promítnou do délky ukládaného trestu. Trestní sankce § 242 odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb., která je stanovena od dvou do deseti let odnětí svobody takto:  

Okolnosti případu svědčí o tom, že obžalovaný právě v době, kdy začal praktikovat sexuální styky s mladými muži, se stal vůdčí osobností sdružení a tak si otevřel cestu k dětem a mládeži a k tomu, že je mohl za jistých okolností zneužívat ke svým hrátkám a manipulacím. V těchto konkrétních případech se nejedná o tak závažné jednání, které by mělo vážnější následky. Ani sexuální praktiky, které obžalovaný s dětmi provozoval, nebyly drastické a poškození je postupně vytěsnili a nijak zásadně jim nezasáhly do života. Proto soud uložil trest odnětí svobody v trvání 2 roků, tedy na samé dolní hranici trestní sazby § 242  odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb. jako trest úhrnný dle § 35 odst. 1 téhož zákona. Výkon trestu byl podmíněně odložen na delší zkušební dobu v trvání 4 roků. Za zásadní soud považuje uložení trestu zákazu činnosti. Obžalovanému byl tento trest uložen na maximální možnou dobu, tedy na 10 roků. Po tuto dobu má obžalovaný zakázány veškeré činnosti, které souvisejí s prací s dětmi a mladistvými.  

Za takovéto situace,  

kdy souzené jednání je třeba hodnotit jako naprosté selhání výchovného pracovníka s dětmi a mládeží, je uložení trestu zákazu činnost naprosto nezbytné.  

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu k Městskému soudu v Praze.  

V téže lhůtě je třeba odvolání odůvodnit tak, aby bylo zřejmé, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo, vytýkány.  

V Praze dne 29.února 2012  

JUDr. Věra Bártová, v.r.  

předsedkyně senátu  

Za správnost vyhotovení: xxxx  

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 5 T 101/2011 ze dne 29.2.2012 je v právní  moci dne 12.12.2012 ve výroku 1, 3 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 9  To 194/2012 a výrok 2 dnem 12.12.2012 ve spojení s usnesením Městského soudu č.j. 9 To  194/2012.  

Vyznačila dne 27.3.2013 xxxx

‍

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího  Večeři a přísedících Libuše Přibyslavské a Františka Peksy v hlavním líčení konaném dne  1. listopadu 2018 

                                                                                  takto:

Obžalovaný 

XXXXX, narozený XXXXX v XXXXX, XXXX XXXXX, trvale bytem XXXXX,    

 je vinen, že  

1. v době nejméně od počátku roku 2014 do měsíce července roku 2017 ve společně obývaném  domě čp. XXXXX na ulici XXXXX v XXXXX, zejména pod vlivem alkoholu psychicky  a fyzicky týral svoji nezletilou dceru XXXXX, nar. XXXXX, a to tím způsobem, že jí vulgárně  nadával výrazy jako kurvo, čubko, děvko, líný čuráku, hajzle, smrade, dále jí říkal, že ji nikdy  nechtěl, že z něj jen tahá peníze, že je nevděčná a že ji musí živit, opakovaně ji vyhazoval  z domu, kdy přinejmenším 

2 v přesně nezjištěné době v roce 2014 na výše uvedené adrese, poté, co se dozvěděl, že nezletilá  byla u svého tehdejšího přítele v obci XXXXX, za ní přišel do jejího pokoje, začal jí vulgárně  nadávat výrazy děvko a kurvo, vzal jí mobilní telefon, který v tu chvíli držela v ruce, poté si na ni  klekl a to tak, že měl svá kolena na jejím hrudníku, v důsledku čehož nemohla poškozená  pořádně dýchat a udeřil ji několikrát pěstí do obličeje, až jí z nosu začala téct krev, dále

‍

.  

2 

2 T 139/2018 

v době nejméně od počátku roku 2015 do měsíce listopadu roku 2017 ve společně obývaném  domě čp. XXXXX na ulici XXXXX v XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, zejména pod vlivem  alkoholu psychicky a fyzicky týral svého nezletilého syna XXXXX, nar. XXXXX, a to tím  způsobem, že mu vulgárně nadával výrazy jako líný čuráku, hajzle, smrade, dále mu říkal, že jej  nikdy nechtěl, že z něj jen tahá peníze, že je nevděčný a že ho musí živit, opakovaně jej, ať už  slovně či fyzicky, vyhazoval z domu, kdy naposledy k tomuto došlo o letních prázdninách v roce  2017, a to nejméně v sedmi případech, kdy přinejmenším v přesně nezjištěné době v měsíci září roku 2017 na výše uvedené adrese, poté, co se zastával své  matky XXXXX, nar. XXXXX, která byla u něj v pokoji a odmítala na naléhání obžalovaného  odejít s ním dolů do ložnice, poškozeného nejprve slovně a poté i fyzicky napadl a to tak, že  jej opakovaně udeřil pěstí do obličeje, poté vzal do ruky půllitr a tímto poškozeného udeřil  do levého stehna nad kolenem, čímž došlo k rozbití půllitru a také ke zranění nezletilého,  kterému z tržné rány tekla krev, a dále v přesně nezjištěné době v měsíci listopadu roku 2017 na výše uvedené adrese  udeřil nezletilého pěstí do obličeje, konkrétně do oblasti levého oka, kde měl poškozený  následně hematom,  v blíže nezjištěných dobách od 9. 10. 2014 do 7. 10. 2017 ve společně obývaném domě čp.  XXXXX na ulici XXXXX v XXXXX, okr. XXX, zejména pod vlivem alkoholu  psychicky a fyzicky týral svoji manželku XXXXX, nar. XXXXX, a to i v přítomnosti jejich  nezletilých dětí, tím způsobem, že nejprve ji téměř denně při vzájemných hádkách týkajících se  jeho nadměrného požívání alkoholu a jeho milenek, napadal slovně vulgárními výrazy jako píča,  děvka, kurva, k čemuž ji zpočátku nejméně jednou za jeden nebo dva měsíce a později častěji  nejméně jednou za měsíc napadnul i fackami do tváře, dále jí rozbíjel její mobilní telefony, ničil jí  oblečení, vyháněl z jejich domu její návštěvy a vyhazoval z domu i ji, ale když dům opustila, tak jí  přikazoval, aby se vrátila, přičemž naposledy ji napadnul nejméně dvěma fackami do tváře,  poškodil oblečení a vyhazoval z domu dne 7. 10. 2017 v době mezi 15:00 a 16:15 hodin, navíc  v posledním měsíci uvedeného období kvůli tomu, že poškozenou podezíral z nevěry, a tak se  rozhodnul přes její nesouhlas počít s ní další dítě, aby se nikomu nelíbila a zůstala s ním doma, si  na ní proti její vůli takřka denně vynutil pohlavní styk a to i násilím tím způsobem, že na různých  místech ve výše uvedeném domě přesto, že ho odstrkovala, nebo se mu snažila vykroutit a utéct,  ji přemohl a vykonal na ní soulož, naposledy v blíže nezjištěné době dne 6. 10. 2017, kdy za  poškozenou přišel do ložnice s tím, že chce sex, zamknul dveře, silou jí chytil za ruce, v posteli ji  zalehnul, svlékl a vykonal na ní soulož, přičemž v důsledku tohoto jednání obžalovaného  se u poškozené rozvinula duševní porucha - porucha přizpůsobení,  

tedy 

pod bodem 1:

• týral osobu, která je v jeho péči a výchově, takový čin spáchal nejméně na dvou osobách a po delší dobu

pod bodem 2.: 

- týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a takový čin páchal po delší dobu,  - jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a takový čin spáchal souloží.- zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, - zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku  

a odsuzuje se  

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí  svobody v trvání 2,5 (dva a půl) roku. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému výkon tohoto trestu podmíněně  odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) roků.  

Podle § 229 odst. 1 tr.ř. se poškození  

1. XXXXX, narozená XXXXX, bytem XXXXX, 

2. XXXXX, narozená XXXXX, bytem XXXXX, 

3. XXXXX, narozený XXXXX, bytem XXXXX, 

odkazují se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Odůvodnění:

1. Dokazováním provedeným v hlavním líčení dne 1. 11. 2018 byl zjištěn skutkový děj uvedený ve výroku tohoto rozsudku, který spočívá v tom, že obžalovaný XXXXX po dlouhou dobu  nejméně od počátku roku 2014 do července 2017 v místě svého bydliště různými způsoby týral  svoji tehdejší manželku a svého syna a dceru a navíc svoji manželku nutil proti její vůli  k pohlavním stykům.  

2. Obžalovaný XXXXX jako obviněný v přípravném řízení i jako obžalovaný u hlavního líčení velice podrobně popsal svoji neutěšenou rodinnou situaci, kdy jeho děti chodily „za školu“, měly  sklony ke kouření a požívání alkoholických nápojů, jeho manželka měla údajně přítele, apod., a za  této situace v posledním období společného soužití docházelo velmi často mezi ním a manželkou  a dětmi XXXXX a XXXXX ke slovním konfliktům. Přitom obě strany běžně užívaly vulgární výrazy apod., avšak popřel, že by se násilného jednání vůči nim dopustil v žalovaném rozsahu,  když pouze manželce dal dvě facky po zjištění, že udržuje ve dne i v noci masivní telefonickou  i SMS komunikaci s jiným mužem, když provolala v tomto období přes 400 hodin, což měl být  dle tvrzení jeho manželky realitní makléř a ne její přítel apod. Pokud v žalovaném období po dobu přes 1 měsíc měl manželku opakovaně nutit proti její vůli k pohlavním stykům, tak si je  nevynucoval, docházelo k tomu vždycky po dohodě a dobrovolně. Syna XXXXX nikdy fyzicky nenapadl a vybavuje si situaci se skleněným půllitrem, který však měl v ruce XXXXX a ne on. 

‍

Stejně tak nikdy fyzicky nenapadl svoji dceru XXXXX s výjimkou jednoho případu, kdy jako čtrnáctiletá byla přes noc u svého zletilého přítele v XXXXX, kam pro ni musel dojet a dovézt ji  domů. Nyní, když se poškozená XXXXX st. odstěhovala s dětmi do XXXXX a on má u sebe jen  syna XXXXX, jsou jejich vztahy víceméně urovnané, řádně platí výživné, v případě jejich žádosti  o jakoukoliv pomoc, dopravu apod., těmto vychází vstříc, poškozená i jejich děti k němu  příležitostně dojíždějí, společně například trávili Vánoce 2017 apod. Poškozená XXXXX st. nyní  bydlí v bytě v XXXXX, zřejmě nemá dostatek finančních prostředků a nyní už je u ní v bytě asi  čtvrtý partner.  

3. Obhajobu obžalovaného, který s uváděnou výjimkou žalovanou trestnou činnost popírá, považuje soud za účelovou, vedenou snahou vyhnout se následkům vlastní trestné činnosti a soud ji má za vyvrácenou výpovědí jeho bývalé manželky poškozené XXXXX st., výpovědí jeho syna XXXXX, výpovědí jeho dcery XXXXX ml. a ostatními provedenými důkazy, kterými je žalovaná trestná činnost prokazována. 

4. Poškozená XXXXX st. jako svědkyně v přípravném řízení podrobně popsala chování obžalovaného, jak je uvedeno v podané obžalobě s tím, že v poslední době se chování  obžalovaného značně zhoršovalo, a to zvláště když obvykle po příchodu z práce šel do hospody  a především v podnapilém stavu jí i jejím dětem vulgárně nadával, vyhazoval je z domu,  poškozoval její věci a oděvy apod. a v jednom případě jí dal 2 facky v návaznosti na její  telefonování s jiným mužem. Stejně tak potvrdila, že ji obžalovaný nutil proti její vůli k pohlavním stykům a že uváděným způsobem napadal i její děti XXXXX a XXXXX. Jako svědkyně u hlavního líčení uvedla, že její výpověď z přípravného řízení je pravdivá a soud z ní může vycházet, problémy začaly, když se v roce 2005 rodina přestěhovala do XXXXX, obžalovaný po příchodu z práce šel do hospody a většinou až v podnapilém stavu je napadal  sprostými slovy, dříve si psala a volala, a to i v noci, s realitním makléřem, nebyl to přítel ani  milenec, takže obžalovaný měl asi důvod žárlit, naposledy ji napadl v tom říjnu, kdy jí roztrhal  oblečení, rozstříhal rifle, dal jí facku a vyhodil ji ven, takže musela jít za kamarádkou.  S pohlavními styky to bylo nejhorší v září 2017, kdy obžalovaný za ní stále chodil a chtěl mít sex, věděla, že bránit se nemá cenu, že on si „to“ stejně vynutí, a když si to odbyde, bude potom klid, a tak obžalovaného jen odstrkovala a říkala, že nechce, a takto se aktivně bránila. Její dceru XXXXX uhodil jednou, syna XXXXX napadl vícekrát. Nyní je situace víceméně stabilizovaná, bydlí s dětmi v XXXXX v bytě, obžalovaný platí pravidelně, když potřebuje nějakou pomoc nebo zavézt děti apod., je s ním domluva. 

5. Svědek XXXXX v přípravném řízení i u hlavního líčení shodně uvedl, že vztahy mezi jeho otcem, obžalovaným XXXXX a jeho matkou byly špatné, furt se hádali, mamka hádky nevyprovokovávala, je nekonfliktní člověk, někdy tam padaly i facky, které dával otec mamce, a když se jí třeba zastával, tak taky „dostal po držce“, obžalovaný si myslel, že máma má nějakého chlapa, což nebyla pravda, k jejich napadání docházelo většinou když byl obžalovaný opilý, jeho  matku jednou mlátil na zemi a potom měla modřiny, od obžalovaného dostával často, i pěstmi,  taky třeba vzal půllitr a rozbil mu ho o nohu. Je si však vědom toho, že „nějaké problémy“ s ním  byly, kouří od 14 let, chodil za školu, vyzkoušel drogy, pil alkohol, takže byl i 1x na záchytce a teď  dokonce bude jezdit na protialkoholní léčení.  

6. Svědkyně XXXXX ml. v přípravném řízení i u hlavního líčení, stejně jako její matka XXXXX st.  a její bratr XXXXX, popsala v poslední době neutěšenou rodinnou situaci, kdy obžalovaný  požíval alkoholické nápoje a většinou v souvislosti s tím docházelo k jeho závadnému jednání,  kdy jim nadával a dopouštěl se i na ni násilného jednání, když tehdy přijela z XXXXX od přítele  a jemu se to nelíbilo, protože byl ožralej a jí nebylo ani 15 let, a tak ji klekl na hrudník a dal jí 4-5  ran pěstí do obličeje, a jí „pouze“ tekla krev, nemohla dýchat a neměla modřiny. Výchovné problémy s ní nebyly, byla docela slušný děcko, v prváku sice chodila za školu, kouřila od 15 let a měla známosti s klukama. 

7. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení XXXXX soud zjistil, že se s poškozenou XXXXX st.  přátelí již několik roků, navštěvují se, poškozenou však navštěvuje jen v době, kdy obžalovaný  není doma, může říci, že poškozená je „opravdu chudák ženská“, obžalovaný je alkoholik, který  je v podstatě každý den opilý a pije i před prací jako řidič autobusu a pod vlivem alkoholu doma  terorizuje děti i manželku, které dává minimum peněz, neustále ji kontroluje, zakazuje ji návštěvy  kamarádek, vyhazuje ji i děti z domu, křičí na ně apod. Poškozená si jí několikrát stěžovala, že jí  manžel zbil, že musela s dětmi utéct na půdu, že napadl i jejich děti a zejména dceru XXXXX,  obžalovaný jí rozbil několik telefonů, nikam ji nepouští samotnou, všude ji vozí, křičí na ni  a ponižuje ji a naposledy k závadnému jednání obžalovaného došlo 12. 10. 2017, kdy jí poškozená  řekla, že na obžalovaného o víkendu zavolala policii, protože ji napadl, pronásledoval ji po domě,  roztrhal na ní oblečení. Stejně tak se jí svěřila s tím, že poslední dobou „to bylo s manželem peklo“, že si na ní neustále vynucoval sex, například v koupelně, a více o věci nechtěla mluvit.  Obžalovaný považuje poškozenou za svůj majetek, nebral na ni ohledy, např. ve vysokém stupni těhotenství musela skládat uhlí, když poškozená uváděla, že nemůže od obžalovaného odejít, protože by neuživila děti.  

8. Z fotodokumentace poškozené XXXXX st. ze dne 7. 10. 2017, kdy poškozená pro agresivní jednání zavolala policii, se podává, že poškozená má na levém rameni roztrženou červenou  halenku a že na pravé nohavici džínsových kalhot má v místě kolene příčně roztrženou látku a ze  záznamu o dechové zkoušce z tohoto dne je patrné, že v 16:32 hod. měl obžalovaný v dechu 2,45  promile alkoholu. 

9. V návaznosti na oznámení poškozené XXXXX st. ze dne 7. 10. 2017 došlo následně k úřednímu vykázání obžalovaného s datem 9. 10. 2017 z místa jeho bydliště v XXXXX, přičemž obžalovaný  toto vykázání, jak vyplývá ze spisového materiálu, ne zcela respektoval, byť dle jeho tvrzení ve  snaze pomoci rodině. 

10. Ze znaleckého posudku Prof. MUDr. XXXXX, Ph.D. znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a PhDr. XXXXX, znalkyně z oboru zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá, specializace klinická psychologie soud zjistil, že vztah manželů byl od začátku dost problematický  a postupně vedl k závažnému narušení jejich soužití. Zpočátku šlo o hádky mezi partnery. Dle posuzované XXXXX, nar. XXXXX z důvodu manželova častého užívání alkoholu a jeho mimomanželských vztahů. Dle sdělení manžela byly předmětem hádek děti a manželčina ochranitelská a benevolentní výchova dětí. Nejvýraznější zhoršení vztahu posuzovaná zmiňuje v období posledních tří let, kdy narůstaly hádky, neshody i její fyzické napadání manželem fackami, vulgárními nadávkami a v posledních měsících i sexuálním násilím. Manžel ji kontroloval a ničil mobilní telefony kvůli SMS od údajného milence. Kontroloval ji a násilím se dožadoval intimních styků. U XXXXX je její vztah k manželovi poznamenán především tímto jeho chováním vůči ní, ale i hrubostí vůči dětem, když se snažily matku bránit. XXXXX pociťuje k manželovi odpor, má potřebu se mu vyhýbat. Její aktuální nejvýraznější obava plyne z anticipace budoucnosti, zvládání situace po stránce finanční, bytové a péče o děti. Hluboké citové vazby má ke svým dětem, velmi těžce nese, že nemá všechny nezletilé děti ve své péči.  Provedeným psychologickým vyšetřením XXXXX bylo zjištěno, že osobnost vyšetřované je jednoduše diferencovaná, integrována, s nevyváženou sebepercepcí a tendencí k emocionální oscilaci až lehké destabilizaci v důsledku nepříznivých okolností. Projevuje se u ní nízké sebehodnocení, nedostatek sebedůvěry a jistoty. Zřejmě následkem těchto osobnostních předpokladů poškozená začala situaci řešit až po delší době v souvislosti s neúnosnou intenzitou popisovaného chování ze strany manžela. Volní chování a funkce zabezpečující organizaci cíleného jednání a plánování u vyšetřované nejsou narušeny. Premorbidně, temperamentově je posuzovaná osobností spíš introvert, ale není výrazně uzavřená, je schopná přiměřeného běžného společenského kontaktu, má kamarádky, se kterými je v kontaktu. Jedná se o osobnost, která je v běžné sociální interakci přiměřeně a dle vnějších podmínek adaptována. Jisté znaky osobnosti  naznačují u posuzované vyšší toleranci k podřizování se v zájmu věci a rodiny. 

Významně k tomu přispěla i ekonomická závislost rodiny na manželovi. Aktuálně osobnost posuzované XXXXX vykazuje znaky stresové zátěže, svědčící pro prožívání vnitřního napětí, pocitů nejistoty a úzkosti, obav, je přecitlivělá, plačtivá, zjištěn u ní pokles energetického potenciálu, nehromadění tenze a mírné problémy se seberealizací. Ve spektru obtíží přetrvávají především znaky úzkostné akcentace aktuálního prožívání a vyšší tendence k dysforickým rozladám, neklid, napětí, obavy a strach, zvýšené vnímání obav o budoucí zabezpečení fungování rodiny, dětí. Intelekt posuzované nejeví známky závažné poruchy, tedy mentální retardaci. Spadá do oblasti širšího průměru, je bez známek aktuálního kognitivního (poznávacího) deficitu. Nebyly u ní zjištěny primární poruchy senzoricky percepční, nebo závažné poruchy paměti. Její celkovou psychickou výkonnost aktuálně ovlivňuje úzkostně depresivní složka. Z psychiatrického hlediska neprokazujeme duševní poruchu u posuzované v rámci osobnosti, intelektu či paměti.  Vyšetřovaná je schopná vnímat, pamatovat a reprodukovat prožité události. Intelekt představuje dostatečný potenciál pro přiměřenou racionální kontrolu. Intelekt posuzované nejeví známky poruchy nebo aktuálního kognitivního (poznávacího) deficitu. Nebyly u ní zjištěny poruchy paměti. Sdělování uváděných skutečností lze tedy považovat za reprodukci prožitých událostí vybavených z paměti, tak jak je sama cítila a vnímala. Vyšetřením nebylo prokázáno, že by XXXXX měla sklony ke konfabulacím, nebo že by struktura její osobnosti vykazovala znaky, které by její věrohodnost mohly v zásadní míře ovlivnit nebo zpochybnit. V důsledku jednání obžalovaného se u poškozené rozvinula duševní porucha - porucha přizpůsobení. Tato je přítomna zejména od roku 2014 a přetrvává do současnosti. Projevuje se zejména smutkem, úzkostí, strachem z manžela a poruchou spánku. Nyní jsou tyto příznaky u posuzované jen mírné. Kromě jednání obžalovaného byly a jsou přítomny také jiné faktory, které duševní stav posuzované zhoršují - tragické úmrtí jejího syna v listopadu roku 2015, ztráta možnosti samostatného bydlení z finančních důvodů a výchovné problémy s dětmi. Jednání obžalovaného trvalé následky na psychice nebo zdraví poškozené nezanechá. Duševní potíže posuzované postupně odeznívají samy, a to i bez odborné pomoci ze strany psychiatra či psychologa. Lze předpokládat, že odezní řádově v průběhu několik měsíců či několika málo let. Poškozená není omezena v obvyklém způsobu života, i když kvalita jejího života je snížena oproti duševně zdravým lidem. Aktuálně osobnost posuzované XXXXX vykazuje znaky stresové zátěže, svědčící pro prožívání vnitřního napětí, pocitů nejistoty a úzkosti, obav, je přecitlivělá, plačtivá, zjištěn u ní pokles energetického potenciálu, nahromadění tenze a mírné problémy se seberealizací.  K psychické reakci a postupnému zhoršení psychického prožívání došlo u posuzované v návaznosti na jednání obžalovaného, na dlouhodobě prožívaný stres a celkovou atmosféru v rodině. Pokud vyšetřovaná prožívala neuspokojivý a konfliktní vztah v manželství, mohlo být i zvládání a prožívání dalších životních okolností celkově náročnější. Vyšetřovaná se po úmrtí syna (2015) ještě stále vyrovnává s touto tragickou okolností, řeší problémy s výchovou dětí a průběžně i vztah s manželem, který v posledních měsících vnímala i jako násilný a ohrožující.  Snažila se řešit situaci odchodem z manželství získáním financí prodejem nemovitosti po babičce, o kterou nakonec podvodem přišla. Velmi významné se tím zúžily její možnosti plánovaného odchodu ze společné domácnosti. Aktuálně jí dělá problém, zaměřit se na budoucnost a řešení otázek svého budoucího fungování. Odkládá podání žádosti o rozvod, trápí se otázkou, že nemá všechny nezletilé děti u sebe. Jednání obžalovaného vůči poškozené a také vůči jejich dětem mělo na posuzovanou jednoznačně negativní dopad. Toto jednání vnímala tíživě a stresově zvláště v posledním období 2-3 let, což u ní vedlo k rozvoji poruchy přizpůsobení. Ve spektru jejich obtíží přetrvávají především znaky úzkostné akcentace aktuálního prožívání a vyšší tendence k dysforickým rozladám, neklid, napětí, obavy a strach, zvýšené vnímání obav o budoucí zabezpečení fungování rodiny, dětí. Vyšetřovaná pociťuje vůči svému manželovi odpor, má potřebu se mu vyhýbat. Její aktuální nejvýraznější obava plyne z anticipace budoucnosti, zvládání situace po stránce finanční a bytové a péče o děti. Dle provedeného vyšetření XXXXX netrpí typickými příznaky syndromu týrané ženy, trpí poruchou přizpůsobení. Její strategie vyrovnávání  se s násilím nebyly spojeny s typickými projevy sebeobviňování, zvýšenou apatii, naučenou bezmocí a sociálním stažením. Vyšetření neprokázalo, ž by posuzovaná trpěla stockholmským syndromem. 

‍

11. Ze znaleckého posudku Mgr. XXXXX, znalkyně z oboru školství a kultura odvětví psychologie dětí a dospělých soud zjistil, že XXXXX, nar. XXXXX sděluje, že ještě v jejích 14 letech sdílela s otcem zájmové aktivity (návštěvy fotbalových zápasů v xxx na xxx). Od té doby se začaly jejich vztahy zhoršovat, když poškozená začala navazovat partnerské vztahy, což se otci nelíbilo, trestal ji za to. Poškozená těžko nesla konfliktní vztahy rodičů, hlavně agresivní jednání otce vůči matce, vůči bratrům. Z těchto důvodů nyní poškozená XXXXX otce odmítá, má k němu negativní vztah, přeje si jeho potrestání. Nezletilý XXXXX hodnotil svůj vztah k otci jako zpočátku z jeho strany podřídivý, s dospíváním s narůstajícím odporem, který přerostl ve vzájemné fyzické potyčky. Oba sourozenci, XXXXX a XXXXX prezentují potřebu matku chránit před prchlivým a agresivně se projevujícím otcem. Oba otce otevřeně zavrhují, na druhou stranu neodmítnou otcem nabízené výhody (např. peněžní dar k vánocům, ubytování v domě). Struktura osobnosti poškozeného XXXXX je nesložitě strukturovaná, se sklony k úhybným obranným strategiím v okamžiku psychické zátěže. V sociálním světě pravděpodobně méně vnímá a svým chováním nedostatečně ctí základní konvence, upřednostňuje své postoje a názory, bez ohledu na očekávání okolí (v jeho věku obvyklé). Interpersonální oblast má zatíženou nejistotou, o druhé a jejich potřeby projevuje menší zájem, má oslabené schopnosti empatie, ale není primárně negativisticky k lidem nastavený. Sám se považuje za sociabilního, družného,  extravertovaného. Disponuje nedostačujícími zdroji ke zvládání stresu. V psychickém přetížení reaguje emočně labilně, ztrácí nad svými emocemi a efekty kontrolu, zvýšená je pohotovost XXXXX ke konfliktním, či provokujícím interakcím. Své potřeby buď obranně popírá, potlačuje, s jejich městnáním je pak až bezohledně prosazuje. Sám sebe hodnotí pesimisticky, bez schopnosti zralé sebereflexe a sebekorekce. Realitu percipuje a interpretuje bez zkreslení, bez nadměrných traumatizací, fabulací, či konfabulací, i v emoční zátěži se od skutečnosti neodklání (absence příznaků psychického onemocnění psychotického charakteru). Intelektový potenciál a úroveň paměťových funkcí poškozeného XXXXX dosahují průměrných kvalit. Struktura osobnosti poškozené XXXXX vykazuje rysy nesložitosti a úzkostně zaujaté (až obsedantní) interpretace okolních podnětů a událostí. V běžné každodenní realitě, která posuzovanou emočně nepřetěžuje, stresující situace zvládá bez velkých potíží. Své potřeby dokáže asertivně prosadit, vždy v souladu s konvencemi a s očekáváním okolí. Je-li pod silnějším psychickým tlakem, situačně se zvyšuje její náchylnost k epizodám afektivních potíží, které pravděpodobně mívají i impulzivní charakter (výbušnost). V širším sociálním kontextu je úspěšná, druhými se cítí přijímaná, sama sebe považuje za extravertní, sociálně vstřícnou, otevřenou a spolupracující, není egocentricky orientovaná, i když má oslabené schopnosti empatie. K vyšším nárokům a požadavkům okolí zaujímá defenzivní, pasivně - negativistické postoje. Její poznávací funkce nenarušují patologické vstupy jako je nadměrná dramatizace, fabulace, konfabulace nebo bájivá lhavost, i v emočním přetížení zůstává plně v kontaktu s realitou (absence příznaků psychického onemocnění psychotického charakteru). Intelektový potenciál a zároveň paměťových funkcí poškozené XXXXX dosahují průměrných kvalit. Oba poškození jsou schopni prožité události v souladu se skutečností vnímat, interpretovat, ukládat do paměti a posléze je bez patologických zkreslení reprodukovat. Oba poškození disponují průměrným intelektovým potenciálem, neporušenou představivostí bez hypertrofií, s průměrnými paměťovými funkcemi, které umožňují adekvátní zapamatování, následné vybavení a správnou reprodukci zapamatovaného.  Popisy obou poškozených jejich prožitých událostí zůstávají v základních rysech konzistentní a v souladu s výpověďmi ostatních svědků. Oba jsou schopni, pokud se rozhodnou, popsat situace a události tak, jak si vybavují z paměti. Validitu jejich výpovědi podporuje „rizikovost“ osobnosti podezřelého otce (nadměrné požívání alkoholu, opakovaná šetření jeho přestupkového chování). Vědomé zkreslení jejich výpovědi může být motivováno potřebou ochrany a podpory jejich poškozené matky. Aktuální psychologické vyšetření obou poškozených neidentifikovalo žádné sklony ke konfabulaci, fabulaci, patologické bájivé lhavosti. 

Z psychologického vyšetření vyplývá, že aktuální psychický stav poškozených XXXXX a XXXXX nenese známky traumatu, žádný z nich netrpěl afektivní poruchou v minulosti, ani v nedávné době, ani jeden z nich nikdy nevyhledal pomoc odborné péče na duševní zdraví (psycholog, psychiatr). Oba poškození negují typické projevy syndromu CAN, jako je sebeobviňování, apatie, pocity bezmoci, sociální stažení. 

12. Ze znaleckého posudku MUDr. XXXXX, znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie soud zjistil, že u obžalovaného nebyla zjištěna žádná duševní choroba nebo porucha.  Nebyla zjištěna ani chorobná závislost na alkoholu či psychoaktivních látkách. Nebyla zjištěna sexuální deviace. Tyto skutečnosti nebyly ani v době spáchání trestného činu. V kritické době se obžalovaný nacházel ve stavu prosté těžké opilosti, kdy mu bylo naměřeno 2,6 promile alkoholu.  Nejednalo se o tzv. patickou opilost. Ovládací a rozpoznávací schopnosti jsou a byly u obžalovaného plně zachovány. Ve stavu těžké opilosti byly tyto schopnosti situačně ovlivněny konzumovaným alkoholem, avšak z forenzního hlediska je toto ovlivnění nepodstatné, neboť se obžalovaný do stavu těžké opilosti uvedl sám, dobrovolně a účinek alkoholu je mu znám. Pobyt obžalovaného na svobodě není nebezpečný a ochranné opatření ve smyslu ochranné léčby není indikováno. Obžalovaný je schopen účasti v trestním řízení.  

13. Vyhodnocením důkazní situace soud nutně především z výpovědí obžalovaného, který v minimálním rozsahu žalovanou trestnou činnost doznává a z výpovědí poškozené XXXXX st., XXXXX a XXXXX ml., úředního záznamu o podaném vysvětlení XXXXX v návaznosti na protokol o dechové zkoušce a fotodokumentaci poškozené z 7. 10. 2017 a ostatní provedené listinné důkazy soud nutně došel k závěru, že vztahy mezi obžalovaným XXXXX na jedné straně a jeho bývalou manželkou XXXXX st. a minimálně jeho dětmi XXXXX a XXXXX ml. se v posledních letech z různých důvodů na obou stranách, kdy obžalovaný požíval příležitostně ve zvýšené míře alkoholické nápoje, poškozená XXXXX st. udržovala kontakt s jiným mužem a jejich děti XXXXX a XXXXX nechodily řádně do školy, kouřily, XXXXX užíval drogy a alkoholické nápoje, XXXXX ml. ve čtrnácti letech strávila noc se zletilým přítelem aj., docházelo ke zhoršování vzájemných vztahů, které především v podnapilém stavu obžalovaný řešil jejich slovním napadáním, které v uváděných případech přerostlo i v jejich fyzické napadení, když navíc obžalovaný nutil poškozenou XXXXX st. proti její vůli k frekventovaným pohlavním stykům. S výjimkou výpovědi obžalovaného veškeré provedené důkazy nasvědčují tomu, že se obžalovaný XXXXX dopustil žalovaného jednání, když naopak nebyl proveden žádný důkaz, který by toto jednání zpochybňoval nebo dokonce vylučoval.  

14. Výsledky provedeného dokazování má proto soud za prokázané, že obžalovaný XXXXX za uvedených okolností přinejmenším v nepřímém úmyslu dle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku  především v podnapilém stavu slovně napadal svoji manželku XXXXX st. a své děti XXXXX a XXXXX ml. a v některých případech vůči nim užil násilí, když na poškozenou dceru XXXXX ml. klekl a několikrát ji udeřil do obličeje, syna XXXXX udeřil pěstí do obličeje a rozbil mu  o nohu skleněný půllitr a v jiném termínu ho udeřil pěstí do oblasti levého oka a poškozené  XXXXX st. dal dvě facky, rozbil ji mobilní telefon, poškozoval jí oblečení, apod. a především ji  po dobu přes jeden měsíc od září 2017 soustavně nutil proti její vůli k pohlavním stykům, takže  musel vědět a být srozuměn s tím, že osoby, které s ním žijí ve společné domácnosti a jsou v jeho  péči a výchově, svým soustavným variabilním chováním fakticky týrá, a že za užití fyzické  převahy, nutí poškozenou XXXXX st. k pohlavním stykům, a proto svým společensky škodlivým  jednáním naplnil ve všech zákonem požadovaných znacích skutkové podstaty - zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku, - zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, - zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.  

‍

15. Při úvaze o druhu a výši trestu vycházel soud ze všech ustanovení § 37 a § 39 tr. zákoníku  o ukládání trestů.

‍

16. K osobě obžalovaného soud zjistil, že obžalovaný XXXXX se vyučil automechanikem a nyní  pracuje od 1. 6. 2009 jako řidič ve společnosti XXXXX, kde je hodnocen celkově kladně a nebyly  zaznamenány jeho problémy s alkoholem, v místě bydliště o jeho chování není nic bližšího  známo a byl zde v posledním období 4x oznámen pro přestupky proti občanskému soužití, kdy  v jednom případě mu byla uložena pokuta 500 Kč, když ostatní věci byly odloženy nebo  zastaveny, v evidenci přestupků nemá žádný záznam a soudně byl dosud 1x potrestán v roce  1996 za trestné činy výtržnictví a ublížení na zdraví podle § 202 odst. 1 a § 221 odst. 1 tr. zákona  k peněžitému trestu ve výměře 11 000 Kč. 

17. Jako k okolnostem polehčujícím dle § 41 písm. l,n,o) tr. zákoníku přihlédl soud k tomu, že  obžalovaný trestnou činnost částečně doznal, litoval jejího spáchání a před spácháním trestné  činnosti vedl řádný život, když jako k okolnostem přitěžujícím dle § 42 písm. m,n) tr. zákoníku  přihlédl soud k tomu, že trestnou činnost páchal po delší dobu a vůči třem osobám a spáchal více  trestných činů. 

18. Soud vzal v úvahu, že se obžalovaný XXXXX dopustil v posledním období vcelku frekventované  trestné činnosti, kdy neurovnané rodinné nebo i manželské vztahy jsou řešeny zvláště pod vlivem  alkoholu nevhodným způsobem za užití nadávek, výhružek či dokonce faktického fyzického  nebo i sexuálního násilí, kdy dle § 185 odst. 2 tr. zákoníku byl ohrožen trestem odnětí svobody  od 2 do 10 let, a došel k závěru, že s ohledem na všechny okolnosti případu, kdy jednání  obžalovaného bylo v některých směrech nepochybně reakcí na závadné jednání jeho tehdejší  manželky a dětí XXXXX a XXXXX, a osobu obžalovaného může být účelu trestu ještě dosaženo  uložením výchovného trestu odnětí svobody při samé spodní hranici zákonné trestní sazby  v trvání 2,5 roku s podmíněným odkladem na delší zkušební dobu 4 roků. 

19. Poškozená XXXXX st. se prostřednictvím zvoleného zmocněnce připojila s náhradou nemajetkové újmy ve výši 80 000 Kč a poškození XXXXX a XXXXX ml. se připojili prostřednictvím opatrovníka každý s náhradou nemajetkové újmy ve výši 40 000 Kč. Soud zvažoval, zda vůbec poškození mají nárok na úhradu nemajetkové újmy, a v kladném případě v jaké výši má být přiznána, kdy vycházel především ze zjištěné rodinné situace, kdy chyby byly na obou stranách a závěrů znaleckých posudků, a za této situace došel soud k závěru, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro úhradu nemajetkové újmy, protože pokud vzhledem k celkové rodinné situaci v tomto směru nějaká újma vznikla, nelze jednoznačně říci čí vinou k tomu došlo nebo že k tomu došlo v důsledku jejich týrání obžalovaným, a proto soud poškozené odkázal s jejich nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Brně. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené samosoudcem) odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou  vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.

10  

‍

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo  v neprospěch obžalovaného. 

Žďár nad Sázavou 1. listopadu 2018 

JUDr. Jiří Večeřa v. r. 

předseda senátu  

Toto rozhodnutí nabylo právní moci  

dne 21. 3. 2019 – potvrz. KS 

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou  

dne 18. 4. 2019, XXXXX

‍

Spisová značka: 1 T 104/2011-152 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud v Jihlavě rozhodl dne 8. listopadu 2011 v hlavním líčení v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Sovy a přísedících Marcely XXX a Jana Kubišty takto: 

Obžalovaní 

1) XXXXX, 

nar. xxxxx v xxxxx, student, v ČR bytem xxxxx, xxxxx, 

2) XXXXX, 

nar. xxxxx v xxxxx, student, v ČR bytem xxxxx, xxxxx, 

3) XXXXX, 

nar. xxxxx v xxxxx, student, v ČR bytem xxxxx, 

‍

jsou vinni, že 

všichni obžalovaní společně a ve vzájemné součinnosti dne 21. dubna 2011 v době mezi 03,30 - 04,00 hod. v areálu nákupního střediska,,XXXXX“ na ul. xxxxx v xxxxx jako účastníci diskotéky v podniku,,xxxxx" a pod vlivem alkoholu přes zjevný slovní a fyzicky odpor další účastnice diskotéky xxxxx tuto venku před klubem natlačili mezi lavičky zahradní restaurace, kde ji obžalovaný xxxxx povalil na zem, zde ji držel zatímco obžalovaný xxxxx a obžalovaný xxxxx jí sundali boty a vysvlékli jí kalhoty i kalhotky, a poté s ní v pořadí obžalovaný xxxxx, obžalovaný xxxxx a obžalovaný xxxxx vykonali přes její zjevný, byť postupně slábnoucí nesouhlas, soulož, když jí vždy násilím roztáhli nohy a drželi ji násilím na zemi, 

tedy všichni obžalovaní jiného násilím donutili k pohlavnímu styku a současně zneužili 

bezbrannosti jiného a tento čin spáchali souloží, 

čímž spáchali 

všichni obžalovaní 

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku 

a odsuzují se 

všichni obžalovaní 

podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 a 1⁄2 (dvou a půl) roku. 

Podle §§ 81 odst. 1 a 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu 3 (tří) roků. 

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu jsou všichni obžalovaní povinni společně a nerozdílně zaplatit poškozené xxxxx, nar. xxxxx, bytem xxxxx, xxxxx, škodu ve výši 300.000,- Kč. 

Odůvodnění: 

Obžalovaní xxxxx, xxxxx a xxxxx společně a ve vzájemné součinnosti dne 21. dubna 2011 v době mezi 03,30 - 04,00 hod. v areálu nákupního střediska „xxxxx“ na ul. xxxxx v xxxXX jako účastníci diskotéky v podniku „xxxxx" a pod vlivem alkoholu přes zjevný slovní a fyzicky odpor další účastnice diskotéky xxxxx (nacházející se v té době rovněž ve stavu opilosti) tuto venku před klubem natlačili mezi lavičky zahradní restaurace, kde ji obžalovaný xxxxx povalil na zem, zde ji držel zatímco obžalovaný xxxxx a obžalovaný xxxxx jí sundali boty a vysvlékli jí kalhoty i kalhotky, a poté s ní v pořadí obžalovaný xxxxx, obžalovaný xxxxx a obžalovaný xxxxx vykonali přes její zjevný, byť postupně slábnoucí nesouhlas, soulož, když jí vždy násilím roztáhli nohy a drželi ji násilím na zemi. 

Obžalovaný xxxxx doznal soulož s poškozenou, podle něj však tato proběhla se souhlasem poškozené. Toto obžalovaný tvrdil po celou dobu trestního řízení. Oba další obžalovaní, tj. xxxxx a xxxxx, po zahájení trestního stíhání na policii v přítomnosti obhájců a tlumočníka připustili oproti tomu i různě projevovaný nesouhlas poškozené a vzájemnou opilost, u hlavního líčení výpověď změnili tak, že se jednalo o pohlavní styk uskutečněný se souhlasem poškozené, která se nejevila opilou. Tato změna ve výpovědích je podle názoru soudu účelová a současně nepravdivým tvrzením. Za nepravdivou výpověď současně soud považuje to, co uvedl obžalovaný xxxxx. Je totiž zcela jednoznačně doloženo, že poškozená xxxxx se v kritické době nacházela ve stavu zjevné opilosti, což dokládá svědkyně xxxxx. Toto přiznává i sama poškozená xxxxx (jí uváděně druhy a množství požitého alkoholu, doba konzumace a zjevná, ostatními pozorovatelná opilost, projevující se mimo jiné problematickou chůzí, odpovídá projevům střední až těžké opilosti), jejíž popis skutkového děje, včetně toho, že svým chováním, slovně i fyzickými projevy (zejména odstrkováním, natahováním kalhot) dávala najevo nesouhlas s pohlavním stykem, odpovídá tomu, co původně doznali obžalovaní xxxxx a xxxxx. Navíc výpovědi obou těchto obžalovaných na policii proběhly za přítomnosti stejného tlumočníka (přesněji tlumočnice) a v přítomnosti obhájců, kdy žádné problémy s tlumočením výpovědi nebyly zaznamenány, stejně jako i u hlavního líčení v tomto směru žádný překladatelský problém nenastal. Jde proto o zjevnou výmluvu, která nemůže obstát, pokud obžalovaní tvrdí, že došlo ke zkreslení jejich původních výpovědí. Z lékařské zprávy vyplynulo, že u poškozené nebylo vyšetřením zaznamenáno žádné poranění. Sama poškozená potvrdila, že její fyzická obrana nebyla nijak intenzivní, nepochybně vlivem opilosti, dokonce s odstupem od události tvrdí, že se měla více bránit, a proto dovozovat, že při takovémto znásilnění muselo dojít k následkům na těle poškozené, je podle názoru soudu ničím nepodložené a neodůvodněné absolutní tvrzení. Součinnost obžalovaných a současně opilost obžalované jsou kombinací, kdy použité násilí nemuselo být takové intenzity, která by se musela projevit zaznamenatelným poraněním. Soud postupem podle § 2 odst. 5 trestního řádu tak zjistil skutkový stav, o kterém nemá pochybnosti a to na základě dostatečného množství přesvědčivých důkazů, které umožňují učinit jednoznačný závěr o trestní odpovědnosti všech tří obžalovaných. Návrh na doplnění dokazování soud zamítl. Pokud jde o zmíněnou lékařskou zprávu, není důvod k výslechu lékaře, protože tato zpráva neobsahuje podle názoru sporné momenty, které by bylo třeba výslechem objasnit. To, že nebylo zjištěno fyzické poranění poškozené, vnímá soud jako fakt, který ovšem nemusí znamenat, že nedošlo ke znásilnění, zvláště za shora zjištěných okolností. Pokud jde o zkoumání věrohodnosti poškozené, tak tato vypovídala opakovaně a shodně. Její výpovědi se shodují i s původními výpověď mi zmíněných dvou obžalovaných (ty soud na základě shora konstatovaných skutečností považuje za pravdivé) a proto soud neshledal sebemenšího důvodu k pochybnostem o pravdivosti tvrzení poškozené. To současně znamená, že není důvod znaleckým způsobem řešit její věrohodnost, když tato byla založena na opakovaném shodném tvrzení poškozené, kdy došlo k objektivnímu ověření řady jejích tvrzení, ať již jde o opilost, menstruaci v kritické době a skutečností již shora uváděných. 

Na základě provedených důkazů má tedy soud za prokázané, že všichni tři obžalovaní ve vzájemné součinnosti, tedy jako spolupachatelé ve smyslu ustanovení § 23 trestního zákoníku, násilím přes zaznamenaný fyzický i slovní odpor poškozené xxxxx a současně i se zneužitím její výrazné opilosti, tuto donutili postupně k souložím s každým z nich. Dopustili se tak společně zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, kdy protiprávním společensky škodlivým způsobem porušili právo na svobodné rozhodování o pohlavním životě poškozené. 

Při rozhodování o přiměřenosti, druhu a výši trestu ve smyslu ustanovení §§ 37 až 39 trestního zákoníku s použitím ustanovení § 125 odst. 1 trestního řádu vzal soud v úvahu, že lze obžalovaným přiznat částečné doznání, skutečnost, že bez jejich doznání by nedošlo k objasnění trestné činnosti (poškozená nebyla schopna spolehlivě identifikovat pachatele) a že po dobu pobytu na území České republiky nebyla zaznamenáno jiné protiprávní chování. Soud zohlednil i veškeré okolnosti případu, zejména opakované znásilnění, včetně toho, že nebylo na druhé straně užito výraznějšího násilí a že celá událost byla založena i na významném vlivu požitého alkoholu všemi zúčastněnými. Soud je přesvědčen o tom, že vyhodnocení chování obžalovaných svědčí o tom, že nebýt výrazné opilosti poškozené, k celé události nemuselo dojít. Je ovšem také zřejmé, že poškozená dala podle soudu dostatečným způsobem najevo, že nesouhlasí s pohlavním stykem a že tento její postoj měl být obžalovanými naprosto respektován. Toto vyplývá z morálních i právních norem naší společnosti a je naprosto nepřijatelné zabývat se tím, jaké případné odlišnosti provázejí zvyklosti v cizině. Ten, kdo se zdržuje na území ČR, je povinen řídit se právním řádem našeho státu. Na základě všech těchto skutečností pak rozhodl soud tak, že se obžalovaní jako spolupachatelé odsuzují k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku a výkon tohoto trestu se podmíněně odkládá na zkušební dobu tří roků. Pokud by v této době došlo k další trestné činnosti, může to znamenat výkon trestu v příslušné věznici. Soud s ohledem na okolnosti případu, projevenou lítost a studijní poměry obžalovaných neuložil trest vyhoštění, kdy podmíněně odložený trest odnětí svobody má umožnit náhradu způsobené škody. 

Poškozená se řádně a včas připojila s nárokem na odškodnění tzv. nemajetkové újmy. Po novelizaci trestního řádu v letošním roce je soud takovým nárokem v rámci trestního řízení oprávněn i povinen se zabývat. Nárok vyčíslený částkou 300.000,-Kč není soudem považován za nepřiměřený, nebyl shledán žádný důvod k moderaci, tedy k jeho úpravě, a proto soud rozhodl tak, že jsou obžalovaní, kteří se trestné činnosti dopustili jako spolupachatelé, tuto škodu v celém uplatněném rozsahu společně a nerozdílně zaplatit. 

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání se podává ve trojím vyhotovení. Odvolání má odkladný účinek. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být v uvedené lhůtě odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť' i z části, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. 

Okresní soud v Jihlavě, odd. 1T 

dne 8. listopadu 2011 

Za správnost vyhotovení: 

xxxxxxx

JUDr. Vladimír Sova, v.r. předseda senátu 

‍

Číslo jednací: 2 T 5/2022 – 330

‍

ČESKÁ REPUBLIKA

‍

ROZSUDEK

‍

JMÉNEM REPUBLIKY

‍

Okresní soud v Kladně rozhodl v hlavním líčení konaném dne 11. srpna 2022 v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ladislavy Lužanové a přísedících JUDr. Barbory Zahálkové a Marie Šilhavé

‍

takto:

‍

Obžalovaný

‍

XX

‍

Narozený XXX v XX, XX, trvale bytem ,XX ,XX okres XX,

‍

je vinen, že

‍

v blíže neurčené době začínající před 3. 8. 2020 až do 5. 9. 2020 v místě společného bydliště v

rodinném domě na adrese XX v obci XX, soudní okres XXX,  opakovaně prudce třásl s tělem poškozeného nezletilého XX , nar. XX, kdy poškozeného držel za trup a při prudkém pohybu dolních končetin směrem vzad došlo k poruše nezralé kostní tkáně poškozeného, tímto jednáním způsobil poškozenému zlomeninu dolního konce pravé holenní kosti bez posunku úlomků, zlomeninu pravé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunku úlomků, zlomeninu levé stehenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, zlomeninu dolního konce těla levé holenní kosti bez posunu úlomků, drobné úlomky dolního konce levé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti, nalomení 4. nártní kůstky levé nohy bez posunu úlomků, dále násilným uchopením poškozeného za pravé zápěstí způsobil poškozenému zlomeninu pravé vřetenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce bez posunu úlomků, zlomeninu pravé loketní kosti v místě přechodu těla a horního konce kosti bez posunu úlomků, dále přímým působením tupého násilí o velké intenzitě na nos poškozeného způsobil poškozenému zlomeninu hrotu nosních kůstek a působením tupého násilí o velké intenzitě do oblasti levé klíční kosti tlakem na klíční kost nebo pevným držením trupu při třesení dítětem zlomeninu pravé klíční kosti, přičemž

‍

Shodu s prvopisem potvrzuje: Martina Přibylová

‍

Pokračování

2

2 T 5/2022

‍

uvedená zranění vyvolávala u poškozeného bolestivé vjemy při dotyku i pasivní zátěži po dobu nejméně dvou týdnů od vzniku zlomenin a běžný způsob života poškozeného byl omezen opakujícími se bolestmi a následným znehybněním obou dolních končetin sádrovými obvazy po dobu pěti týdnů,

‍

tedy

‍

týral osobu, která byla v jeho péči, čin spáchal zvlášť surovým a trýznivým způsobem,

‍

čímž spáchal

‍

zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odstavec 1, odstavec 2 písm. a) trestního zákoníku

‍

a odsuzuje se

‍

podle § 198 odstavec 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců.

‍

Podle § 81 odstavec 1, § 82 odstavec 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř)let.

‍

Podle § 82 odstavec 3 trestního zákoníku ve spojení s § 48 odstavec 4 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

‍

Podle § 228 odstavec 1 trestního řádu je obžalovaný povinen nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO 411 97 518, sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, škodu ve výši 52 605 Kč, včetně úroků z prodlení jdoucího ode dne právní moci rozsudku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

‍

Odůvodnění:

‍

1. Obžalovaný XX v přípravném řízení i řízení před soudem popřel, že by se dopustil stíhaného jednání. Nedokáže si vysvětlit, jak XX přišel ke zjištěným zraněním, je si však jistý tím, že je on nezavinil. Sám si žádného poranění na jeho těle nevšiml. Připustil, že na jeho těle našli s manželkou několikrát modřiny, avšak je si jistý tím, že modřiny nevznikly jeho vinou. Možná, že se synem někdy hruběji manipuloval, ale ne v úmyslu mu ublížit. Nikdy děti neuhodil, neviděl ani, že by je uhodila jeho manželka. Byl si jistý, že se synem manipuluje správně. Popřel, že by syna vyhazoval při hře do vzduchu nebo že by jej držel za hrudník pod pažemi a dělal s ním kyvadlový pohyb. Pokud se synem hrál tzv. na letadlo, měl svou pravou rukou na zádech syna, který měl hlavičku opřenou o jeho pravý loket, levou ruku držel mezi XX nohama. Někdy se stalo, že vyndával syna z dětské postýlky a synovi se zaklínila nožička mezi příčkami, pak se snažil ho opatrně vyndat. Jednou se mu vysmekl z ruky, když vyndával hračku z postýlky. Někdy se stalo, že se XX rozplakal, když si s ním hrál, byl však plačtivější a občas rozmrzelejší. Uvedl také, že v létě manželce XX spadl po koupání z pračky na zem, tím si vysvětluje vznik zlomeniny nosních kůstek. Lékařské ošetření v tomto případě pro syna však nevyhledali, byť obžalovaný uváděl, že se po tomto pádu syn choval jinak. Obžalovaný rovněž podrobně popsal svůj vztah k nyní již bývalé manželce, okolnosti vzniku jejich manželství a vyjádřil se i k okolnostem početí obou dětí. V přípravném řízení obžalovaný poukázal také na to, že mu manželka po seznámení řekla o tom, že v minulosti trpěla velkými psychickými onemocněními, že se sebepoškozovala a byla hospitalizována v psychiatrické léčebně v Bohnicích, v hlavním líčení však uvedl, že se to dozvěděl až později, prakticky až ze znaleckého posudku.

‍

Shodu s prvopisem potvrzuje: Martina Přibylová

‍

Pokračování

3

2 T 5/2022

‍

Poukázal rovněž na to, že v době, kdy podstupovala hormonální léčbu, pozoroval u ní změny v tónu hlasu a dovozuje, že léčba mohla skrývat její přirozenou povahu. Uváděl rovněž, že manželka nezvládala péči o děti, byť se snažil jí pomáhat i v domácnosti, byla hysterická, zmatkovala, ve vzteku po něm házela věci, přirazila mu hlavu mezi dveře, chtěla, aby před ní schovával nože a nechtěla, aby se stýkal se svou rodinou. Pomáhal jí především v jarních a letních měsících 2020, kdy byl čtyři měsíce v pracovní neschopnosti. V srpnu pak nastoupil do zaměstnání, kde měl velice náročné dvanáctihodinové směny ve velkém cyklu, což ho hodně zaskočilo. Svou nynější situaci řeší s duchovními i s exorcisty, rovněž s Unií otců, vyhledal psychologickou a psychiatrickou pomoc.

‍

2. Svědkyně XXX v přípravném řízení i v hlavním líčení vypověděla, že vzhledem k jejím zdravotním problémům byly obě děti počaty uměle, Obžalovaný se tohoto sám nechtěl účastnit, je jí ale k umělému oplodnění svolení s tím, že děti přijme za své, i když nebudou biologicky jeho. Po narození dcery XXX bylo jejich manželství celkem normální, obžalovaný se snažil, i když chodil do práce. S dcerou jí pomáhal, vykoupal ji nebo s ní šel na procházku. V době druhého těhotenství už měli v manželství problémy, které se prohloubily po přestěhování do domu v XXX. Obžalovanému vadil, že se věnuje dceři a že na něj nemá tolik času jako dřív. Po přestěhování jí obžalovaný už s ničím nepomáhal, i když jí bylo špatně, byla na rizikovém těhotenství. Ještě před narozením syna skončil obžalovaný v zaměstnání, a v té době začal být jejich vztah špatný. Obžalovaný jí pořád něco vyčítal a urážel se, ani v době, kdy byl s dcerou venku na dvorku, byl jen na telefonu, dcer si nevšímal a nekomunikoval s ní. Několikrát dceru vylekal tím, že ji z ničeho nic vytrhl z její činnosti a odnesl, kam on chtěl, a ona se ho pak bála. Občas se stalo, že obžalovaný šel dceru koupat, a tak hrozně plakala, a když svědkyně přišla, obžalovaný ji poslal pryč s tím, že ona dceru rozrušuje. Pokud jde o syna XX, opakovaně se stávalo, že když ho obžalovaný, slyšela přes chůvičku, jak syn pláče. Když se pak obžalovaného ptala, co se stalo, odpovídal jí, že je chlap a že ho jen špatně nebo silněji chytil. To se v poslední době stávalo často, musela si syna vždy vzít k sobě, protože byl k neutěšení. Nechtěla, aby obžalovaný syna přebaloval, neboť vždy křičel bolestí. Ani dcera XX posléze nechtěla za obžalovaných chodit. Jednou slyšela výkřik, když byla XX s obžalovaným na dvorku, svědkyně se zeptala obžalovaného, co se stalo, on odpověděl, že nic. Poté si svědkyně všimla modřin od prstů na krku XX, obžalovaný jí to vysvětlil tím, že dceru chytil za krk. Když se pohádali, byl obžalovaný agresivní, jednou strčil do XX stojící na posteli, až upadla a plakala. Při jedné hádce obžalovaný kopnul i do ní. Svědkyně také uvedla, že zranění XX si všimla dne 5.9.2020 dopoledne, když asi dva dny před tím byl protivný a kňoural v postýlce, a ona si myslela, že mu rostou zoubky. Když ho však toho dne svlékla, zjistila, že má pravou nohu oteklou a zarudlou, celkově byl apatický a ani se nepohnul. Proto s ním jela do nemocnice. Když se pak se synem z nemocnice vrátila, ptala se obžalovaného, proč jim ubližoval, na což jí odpověděl, že dceru strašil, a že když se se svědkyní pohádali, svíraly se mu pěsti a drcnul do dětí. Vypověděla také, že už v minulosti si všimla modřin na synově těle, pokaždé to říkala obžalovanému a on sliboval, že bude citlivější. Modřiny měla i dcera, například po té, co jí obžalovaný obouval, což jí vysvětloval tím, že je chlap, že má víc síly, a proto je hrubší. Uvedla, že děti nikdy nebyly o samotě s nikým jiným než s ní nebo s obžalovaným, jen jednou byl syn s obžalovaným a jeho matkou na procházce. Syn byl plačtivější, měl ekzém, je alergik, proto jeho plačtivost přisuzovala těmto onemocněním a problémům s větry. Obžalovaný býval se synem sám pouze v ložnici, a pokud syn plakal, vždy přiběhla. Svědkyně rovněž připustila, že dlouhodobě trpí depresemi, léčí se s nimi, že se v mládí pokusila o sebevraždu. O tom obžalovaný věděl již před sňatkem.

‍

3. Svědek XX vypověděl, že je farář místní farnosti, zná obžalovaného i svědkyni XX, připravoval je na manželství a řešil s nimi přípravu na svatbu a poté i křest dcery. Obžalovaného vídal s dcerou, naposledy před jejich stěhováním, nevšiml si, že by se dělo něco zvláštního. Obžalovaný pak za ním přišel někdy v dubnu nebo v květnu 2020 s tím, že se děje něco v jeho manželství, že se v rodině nakupily, když proběhlo stěhování a narození syna XX. Na obžalovaného byl kladen velký tlak, snažil se manželce pomáhat s dětmi i domácností, zároveň však chodil do práce. Také skutečnost, že neproběhl křest syna, byl pro svědka znak toho, že se tam něco děje. Posléze ho obžalovaný vyhledal v září 2020, kdy mu řekl, že od něj manželka odešla i s dětmi. Od té doby s ním intenzivně pracuje, jsou v pravidelném kontaktu. Někdy v září nebo v říjnu 2020 mu obžalovaný sdělil, že děti byly v nemocnici. Po zahájení vyšetřování mu obžalovaný řekl, že nejspíš syna nešikovně uchopil. Obžalovaného zná čtyři roky, nepůsobí na něj jako agresivní osoba, naopak jako člověk vyrovnaný, ze stránky duchovního nevidí žádný rozkmit. 

‍

4. Svědkyně XX, matka XX, v přípravném řízení i v hlavním líčení shodně uvedla, že rodinu své dcery navštěvovala pravidelně. Od března 2020 jezdila za nimi se svou partnerkou do domu v XX asi tak dvakrát týdně. Vypověděla, že v té době se obžalovaný o děti nestaral, dcera XX k němu vůbec nechtěla, syn XX u něj plakal nebo spíš křičel. Nevšimla si žádného zranění na dětech ani toho, že by obžalovaný dětem ubližoval, jen zaregistrovala modřiny na krku XX a toho, že se děti obžalovaného bojí. Když byly XX 2 roky a obžalovaný ji chtěl k telefonu, ta při zaslechnutí jeho hlasu ve sluchátku začala plakat a telefon odhodila, nebo když si hrála a obžalovaný jen kolem ní prošel, utekla ke své mamince, podle ní se obžalovaného bojí. Obžalovaného se na to ptala, ale on ji odbyl. V srpnu 2020 zaregistrovala, že obě děti víc pláčou, XX i křičel, ale přičítala to tomu, že mu začínají růst zoubky. Křičel také vždy, když ho vzal obžalovaný do ruky. XX nechtěl sama chodit do dětského pokojíčku. Svědkyně rovněž vypověděla, že jí telefonovala dcera XX, že XX m nateklou nožičku a že chtěla po obžalovaném, aby s nimi jel do XX, ten to však odmítl. Podle jejího názoru rodina fungovala zvláštně, obžalovaný s nimi nechtěl nikam chodit, netrávili spolu volný čas.

‍

5. Svědkyně XX, partnerka XX, potvrdila, že s partnerkou se pravidelně stýkali s XX a obžalovaným, pravidelně se navštěvovali. Pokud byla ona pracovně zaneprázdněna, jezdila k nim její partnerka sama. V době, kdy ještě bydleli v YY, navštěvovala je zhruba jednou týdně, poté, co se odstěhovali do YYY, jezdily tam 2x až 3x do týdne pomáhat s dětmi a vozily jim nákupy. Uvedla, že nikdy neviděla, že by obžalovaný dětem ublížil, ale věděla, že se ho bály. XX před ním utíkala, křičela, nechtěla k němu. Všimla si modřin na XX krku. XX jim telefonovala, že XX obžalovaný chytil za krk a strčil ji, že nechtěl, aby to komukoliv říkala. Na XX žádné poranění neviděla do doby, než byl hospitalizován. Po narození XX si obžalovaný vzal otcovskou dovolenou, poté byl několik měsíců na nemocenské. V té době však nepomohl s ničím v domácnosti, nepomáhal ani s dětmi. Už v době druhého těhotenství XX obžalovaný říkal, že se na to dítě netěší, vadilo mu, že se XX věnuje dětem a ne jemu. Podle jejího názoru obžalovaný zacházel s dětmi zle ze vzteku, aby ublížil svojí manželce.

‍

6. Svědkyně XX, matka obžalovaného, jak v přípravném řízení, tak v hlavním líčení svého práva nevypovídat nevyužila. Vypovídala o tom, jak se obžalovaný seznámil s XX, že jí velice překvapilo, že krátce na to byla XX v jiném stavu a poté uzavřeli manželství. Navštěvovala je zhruba jednou do měsíce, obžalovaný jí říkal, že je XX unavená a potřebuje klid. Návštěvy trvaly dvě, tři hodiny, jen jednou u nich přespala. Po narození XX u nich byla až v dubnu, kdy mu byl měsíc a půl. Návštěvy domlouvala se synem. Snacha se vždy snažila, aby v domácnosti i ohledně dětí bylo všechno v pořádku, k dětem se chovala dobře. Stejně tak její syn se choval k dětem dobře. XX uspával, byl k němu něžný, XX se v jeho náručí vždy uklidnil. Obžalovaný jí posílal videa, jak XX uspává, protože děti moc nevídala. Jednou si všimla modřiny na čele XX, že upadla. Asi tři dny před tím, než byl XX hospitalizován, byla u nich na návštěvě. Obžalovaný jí říkal, že XX je mrzutý, že hodně poplakává. Byli s ním na procházce, X držela na klíně, byl spokojen, neplakal. Žádných zranění si nevšimla. Svědkyně rovněž uvedla, že jí zarazilo, když XX o dětech mluvila tak, že jsou to jenom její děti. O tom, jak byly obě děti počaty, se pak dozvěděla od obžalovaného až v prosinci 2020, když od něj XX s dětmi odešla. Nevysvětlil, pro jí to neřekl dřív, ona ani vysvětlení nežádala. Podle ní neměl obžalovaný s manželkou žádné problémy v soužití, k dětem měl velice vroucný vztah, obě miloval a děti měly rády jeho. Podle ní obžalovaná má nastaveny hodnoty života tak, že by neúmyslně, natož úmyslně neublížil žádnému člověku, natož malému dítěti, kterého považoval za svého syna. Nepovažuje ho za agresivního ani výbušného. Dokázal se postarat i o svou mentálně postiženou sestřenici.

‍

7. Svědkyně XX vypověděla shodně v přípravném řízení i v řízení před soudem, že XX zná asi čtyři roky, obžalovaného zná od doby, kdy s ní začal chodit a posléze se stal jejím manželem.. Obžalovaný se po narození dcery XX změnil, přišlo jí, že to nezvládal, bylo toho na něj moc. Obžalovaný býval podrážděný a s manželkou se hádali, poté se to uklidnilo. K XX se obžalovaný nechoval zle nebo negativně, spíš nijak, jako k cizímu dítěti. Po přestěhování do domu v XX se začal vztah obžalovaného s manželkou zhoršovat, i když sama partnerské neshody nevnímala, před ní se nehádali ani si nevyměňovali názory. Narodil se XX, obžalovaný přišel o práci. Svědkyně uvedla, že jí přišlo, že se obžalovanému moc pracovat nechtělo. Už když byla XX těhotná, uvolňoval se z práce z důvodu ošetřování člena rodiny, i když to nebylo potřeba. Své manželce nepomáhal, i když toho na ní bylo moc, ve většině případů musela všechno dělat sama. Když k nim svědkyně přijela na návštěvu, měl obžalovaný k dětem neutrální přístup. Nikdy si nevšimla na dětech nějaké poranění, ale viděla, že XX začal plakat poté co si ho vzal obžalovaný do náruče byl to takový zvláštní pláč, jako by ho obžalovaný více zmáčknul, ale měl celkově takové plačtivější období, tak tomu nepřikládala nějakou váhu. Jednou k ní přijela na návštěvu XX i s dětmi, když přišel domů přítel svědkyně, XX začala plakat a bála se, že je tam přítomen muž. XX jí jednou řekla, že obžalovaný víc chytil XX za krk a ona tam pak měla modřinu. Sama si nevšimla, že by se děti obžalovaného bály. Svědkyně dále uvedla, že si psala s XX v době, kdy byla se XX v nemocnici, vypadala v šoku z toho, co se vyšetřováním zjistilo, a bylo jí to líto, že si ničeho nevšimla dříve. XX říkala, že neví, že by XX někdo ubližoval, na nikoho neházela vinu. 

‍

8. XX, teta obžalovaného, jako svědkyně rovněž nevyužila svého práva nevypovídat a uvedla, že jí obžalovaný pomáhal s dcerou, která má střední mentální retardaci, staral se o ni, když byla malá, jezdil s ní a s jejím synem na výlety k babičce. Jejím dětem se věnoval, měl s nimi trpělivost. Jeho manželku viděla jen dvakrát, před svatbou a na pohřbu otce obžalovaného. Od obžalovaného se dozvěděla, že k nim nechtěla jezdit. Obžalovaný ji po dobu manželství navštívil občas, sám, jen na pár minut. Jeho děti nikdy neviděla. Začal ji znovu navštěvovat až v únoru 2021, kdy jí sdělil, že s manželkou nejsou půl roku, že XX bylo ublíženo, že měl zlomeniny.

‍

9. Svědkyně Mgr. XX vypověděla, že obžalovaný v listopadu 2020 vyhledal její pomoc v psychologické a rodinné poradně, protože se dostal do tíživé situace poté, co jej opustila manželka s dětmi. Bylo to pro něj velmi bolestné a vůbec netušil, co se odehrálo, proč vlastně odešli, klíčové pro něj bylo navázat znovu komunikaci se svou ženou. Zmínil se také o tom, že syn byl hospitalizován, že je podezření na ublížení na zdraví toho malého, ale spíš se vyjadřoval tak, že neví, jak se to mohlo stát, že zpytoval svědomí, jestli nebyl moc hrubý, že si není jistý, jestli umí zacházet s miminky, že by něco provedl. V tom se u něj ukazovala vnitřní nejistota. Nosným tématem však bylo vyznat se v tom, co jsem já, jak vnímám sám sebe, jaké mám schopnosti a dovednosti, co mi říkají ostatní. Tématem nebylo, co se mohlo stát synovi.

‍

10. Svědkyně XX , která pracuje jako psycholog a terapeut v dětském centru Thomayerovy nemocnice, vypověděla, že k ní byla XX odeslána kolegyní z dětského centra na základě vyšetření, z něhož vyplynula potřeba terapie, a pracuje s ní doposud. V době prvního vyšetření byly R tři roky, nebyla proto schopna sdělit, co prožila. Zpočátku byla velmi bázlivá, dlouho trvalo, než si vybudovaly pro terapii potřebný vztah. Za poslední dobu udělala velký pokrok ve vývoji, v řeči, lépe spí, není tak ustrašená. Co způsobilo její stav, nelze jednoznačně určit i s ohledem na její věk. Od počátku však bylo patrno, že jí jsou nepříjemné mužské postavy, vykazovala znaky separační úzkosti. Slovo táta bylo pro ni nepříjemné, hovoru na otce se vyhýbala, při hře mužská postava vůbec nefigurovala nebo ji dávala pryč z domečku. V současné době došlo v tomto směru ke zlepšení. Vztah X s matkou je velmi vřelý, svědkyně nezaznamenala žádnou poruchu, s bratrem má hezký sourozenecký vztah.

‍

11. Svědkyně XX uvedla, že jako psycholog v XX nemocnici vyšetřovala poškozeného X i jeho sestru XX. Vývoj XX byl mimo běžný rámec, vývojová dysfázie smíšeného typu – odchylka v řečových dovednostech, které se řeší na klinice logo, a odchylky týkající se jejího emočního prožívání, sociálního stahování, které byly důvodem další terapie. X vykazovala znaky posttraumatu. Jeho příčinou bývá většinou nějaký traumatický zážitek, traumatická zkušenost buď jednorázového charakteru, nebo může jít o sérii traumatických zkušeností, které jsou pro dítě přetěžující. U X vzhledem k jeho věku terapie nařízena nebyla. Svědkyně rovněž uvedla, že ji obžalovaný dvakrát oslovil, chtěl navázat spolupráci, na základě čehož mu nabídla dva termíny. Ani najeden termín nereflektoval, neomluvil se.

‍

12. Svědek MUDr. XX vypověděl, že je dlouholetý kamarád obžalovaného, byl mu svědkem na svatbě. Poté v kontaktu nebyli až do doby, kdy jej obžalovaný na začátku října oslovil se žádostí o schůzku, že má nějaké problémy. Tak se dozvěděl o hospitalizaci XX a důvodu této hospitalizace, kterou v té době přičítal i náhodnému vzniku zlomeniny, později se dozvěděl i o zjištěném rozsahu jeho poranění. Poté se rozsáhle a podrobně vyjadřoval k tomu, jakým způsobem mu obžalovaný referoval o svém manželství, o své manželce, a zejména o svých závěrech a spekulacích o tom, jak mohlo k poranění X dojít. Také tento svědek vypověděl, že obžalovaným s ním omezil kontakty v době trvání jeho manželství, což mu obžalovaný později vysvětloval tím, že to nechtěla jeho manželka.

‍

13. Svědkyně XX vypověděla, že svědkyni XX zná od roku 2011, nějaký čas spolu bydlely, a to do roku 2015, kdy X ukončila studium. X byla pokřtěna v dospělosti, svědkyní byla její kmotrou. V době jejího manželství byly spolu v kontaktu málo, obžalovaného svědkyně viděla jen asi třikrát. Je jí známo, že byla v minulosti léčena na psychiatrii, ze začátku zaznamenala u ní tendence k sebepoškozování, to potom hodně utichlo, hodně jí pomohlo, že začala studovat a že by mohla dělat smysluplnou práci, která ji baví. Pokud u ní došlo k výkyvu emocí, bylo to spíš do smutku.

‍

14. Svědkyně XX, teta obžalovaného, vypověděla, že obžalovaný u ní bydlel před tím, než se oženil, a bydlí u ní i v současné době. V době trvání manželství byla u něj na návštěvě asi dvakrát, vždy zhruba 4 měsíce po narození dětí, návštěvy trvaly chvíli, zdálo se jí, že je všechno v pořádku. Až když byl X hospitalizován, jim obžalovaný řekl, že měl zlomenou nohu a že neví, co se stalo, že X nechtěla, aby s ní jel, později pak že X měl mnohočetné zlomeniny. Bavili se o tom, jak to dítě ke zlomeninám přišlo, probírali to, obžalovaný z toho byl špatný, říkal, že snad není možné, aby měl takovou sílu, aby mu to zlomil, když ho vyndával z postýlky a on měl nohu ve žbrdlinkách postýlky, ostatní si nedovede vysvětlit. S jejími dětmi obžalovaný vycházel vždy dobře. 

‍

15. Při vyšetřovacím pokusu, který je zaznamenán jednak v protokolu, jednak videozáznamem, obžalovaný demonstroval, jakým způsobem držel nezletilého syna a jak s ním manipuloval.

‍

16. Z lékařských zpráv bylo zjištěno, že dne 5. 9. 2020 navštívila XX s poškozeným XX Fakultní nemocnici v XX pro zvýšenou teplotu a brečení poškozeného, křiku při chování v náruči a otoku pravé dolní končetiny. Následnými vyšetřeními poškozeného byla na jeho těle zjištěna zranění různého druhu a stáří, a to konkrétně otok a zatuhnutí pravého bérce od kolene po celé lýtko ke kotníku, příčná zlomenina horního konce pravé holenní kosti vpravo, zlomenina dolního konce pravé holenní kosti bez posunu úlomků, hojící se zlomenina pravé vřetenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, hojící se zlomenina pravé loketní kosti v místě přechodu těla a horního konce kosti bez posunu úlomků, zlomenina pravé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, zlomenina levé stehenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, zlomenina dolního konce těla levé holenní kosti bez posunu úlomků, drobné přihojující se úlomky z dolního konce levé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti, zlomenina hrotu nosních kůstek, hojící se nalomení 4. nártní kůstky levé nohy bez posunu úlomků a zlomenina pravé klíční kosti.

‍

17. Z odborného vyjádření podaného dne 2. 12. 2020 MUDr. XX , Ph.D. vyplývá, že na základě rentgenových snímků celého skeletu poškozeného, které byly pořízeno v době

od 5. 9. do 9. 9. 2020, došlo ke zlomeninám vyjmenovaným ve výroku tohoto rozsudku, přičemž vyhodnocením rentgenových snímků lze stanovit dobu vzniku zlomeniny střední části levé holenní kosti před datem 3. 8. 2020, dobu vzniku zlomeniny dolní části pravé kosti vřetenní před datem 23. 8. 2020 a dobu vzniku zlomeniny horní části pravé kosti holenní a dolní části levé kosti stehenní v rozmezí od 26. 8. 2020 do 5. 9. 2020.

‍

18. Ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a z výpovědi znalkyně MUDr. XX  vyplývá, že zranění poškozeného spočívající ve zlomenině dolního konce pravé holenní kosti bez posunku úlomků, zlomenině pravé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunku úlomků, zlomenině levé stehenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, zlomenině dolního konce těla levé holenní kosti bez posunu úlomků, drobných úlomcích dolního konce levé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti a nalomení 4. nártní kůstky levé nohy bez posunu úlomků byly způsobeny násilným jednáním, k němuž typicky dochází při prudkém třesení tělíčkem dítěte do dvou let věku, které pachatel obvykle drží za trup, při čemž při prudkém pohybu dolních končetin směrem vzad dochází k poruše – zlomeninám nezralé kostní tkáně dítěte. Obžalovaným uváděný původ zranění poškozeného, tj. zaklíněním jeho nožičky mezi příčky dětské postýlky, označila znalkyně za nepřijatelný. Zranění poškozeného spočívající ve zlomenině pravé vřetenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce bez posunu úlomků a ve zlomenině pravé loketní kosti v místě přechodu těla a horního konce kosti bez posunu úlomků bylo způsobeno násilným uchopením

poškozeného za pravé zápěstí. Zranění poškozeného spočívající ve zlomenině hrotu nosních

kůstek bylo způsobeno přímým působením tupého násilí o velké intenzitě na nos poškozeného, přičemž se mohlo jednat o úder do nosu, silný tlak či intenzivní náraz obličejem do tupého předmětu, vzhledem k věku dítěte však muselo jít o prudký náraz asistovaný jinou osobou. Zranění poškozeného spočívající ve zlomenině pravé klíční kosti bylo způsobeno tupým násilím o velké intenzitě do oblasti levé klíční kosti tlakem na klíční kost nebo pevným držením trupu při třesení poškozeným. Všechna poranění lze pak označit jako poranění vzniklá v rámci syndromu týraného dítěte. Každé ze zjištěných zranění se při jeho vzniku projevilo bolestí zraněných míst, vzhledem k věku poškozeného mohl kontakt s místy zlomenin vyvolávat bolestivé vjemy a pláč poškozeného po dobu asi dvou týdnů od  vzniku zlomenin, tyto se mohly více projevovat za situace, kdy poškozený byl případně uchopen v podpaží a pasivně stavěn na nožičky. Bolestivost se projevovala při dotyku, manipulaci s končetinami či pasivní zátěži zraněné končetiny po dobu nejméně dvou týdnů po jejím vzniku. Běžný způsob života poškozeného byl omezen opakujícími se bolestmi po blíže neurčenou dobu, znehybněním dolních končetin sádrovými obvazy po dobu necelý pěti týdnů. Ze znaleckého posudku dále vyplynulo, že u poškozeného XX nebyly zjištěny žádné chorobné, metabolické, genetické ani jiné změny, které by vedly ke zvýšené lámavosti kostí. Výsledky příslušných vyšetření byly zcela v normě a odpovídaly věku poškozeného.

‍

19. V průběhu řízení byli přibráni ke zkoumání psychického stavu obžalovaného znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, MUDr. XX a PhDr. XX , Ph.D. Z písemného znaleckého posudku, který v hlavním líčení též za spoluznalce stvrdil MUDr. X , bylo zjištěno, že obžalovaný netrpí a v době spáchání činu netrpěl duševní poruchou. Intelekt obžalovaného je v pásmu průměru, jeho osobnost je akcentovaná, s rysy emoční a afektivní nestability, s rysy nevyzrálosti, se sníženou frustrační toleranční a impulzivní reaktivitou v zátěži. Motiv činu, pokud mu bude prokázán, vycházel z jeho osobnostních rysů a jeho zkratkové reaktivity. Jeho schopnosti rozpoznávací byly zcela zachovalé, schopnosti ovládací pak byly sníženy částečně, forenzně nepodstatně, a to vlivem akcentované osobnosti. Úroveň intelektových, rozumových dispozic se u něj celkově pohybuje v pásmu průměru, kognitivní, pozornostní, paměťové a exekutivní funkce a mentální dispozice v jednotlivých funcích paměti, tj. vštípivost, udržení i znovuvybavení, jsou dostatečně spolehlivé, nevykazují hrubou psychopatologii. Psychologickým ani psychiatrickým vyšetřením nebylo prokázáno organické poškození těchto funkční a jeho případný vliv na vnímání, jednání a chování obžalovaného. Nebyly zjištěny žádné projevy duševní choroby nebo forenzně podstatné duševní poruchy či obdobný klinický stav. Osobnost obžalovaného je akcentovaná, emočně nestabilní, s rysy nevyzrálosti. Emočně je nevyvážený, afektivně labilní, v zátěži se sníženou úrovní frustrační tolerance, se sklonem k impulzívní, dráždivé reaktivitě. V sociální oblasti je nedostatečně ukotven v primárních vztazích. Má slabě rozvinuté vyšší city, vykazuje tendence k sebeprosazení, k dominanci, s projevy vzdorovitosti, nekooperativnosti, se zvýšenou podezíravostí. Obecná věrohodnost obžalovaného je mírně snížena, nikoli však vymizelá, a to vlivem akcentované osobnosti. Převažuje emocionalita, katathymní rozhodování a situační afektivita, je tak zvýšen sklon ke zjednodušování, bagatelizaci a přesunu viny. Prožité události jsou prezentovány s prvky

mírného zkreslení, v souhlase s osobnostní strukturou a současnou situací.

‍

20. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie,

vypracovaného XX v XX k duševnímu stavu svědkyně XX X, který v hlavním líčení stvrdila Mgr. XX, vyplynulo, že XX netrpí ani netrpěla duševní poruchou ve vlastním slova smyslu nebo duševní poruchou obdobného forenzního významu, tj.  sychotického charakteru, narušující její kontakt s realitou. Je u ní přítomna emočně nestabilní porucha osobnosti, s hůře regulovanou emotivitou, s pohotovostí k anxióznímu prožívání. Posuzovaná je submisivní, introvertovaná, se sníženým sebehodnocením a sebeúctou, její sebepojetí je narušené. Ve vztazích k druhým lidem je přizpůsobivá, konformní, v sociálních interakcích spíše ostýchavá. Její intelekt celkově je v pásmu průměru s převahou v performační složce. Anamnesticky byl u ní zjištěn dysharmonický vývoj osobnosti, přítomno sebepoškozování, až došlo k rozvoji do emočně nestabilní poruchy osobnosti. Na základě analýzy procesů vnímání, myšlení, paměti, emotivity a celkové struktury osobnosti je její obecná věrohodnost snížená. Schopnost správně vnímat je zachována, výpověď však může být zkreslena emočními mechanismy. Kvalita konkrétního popisu jednotlivých událostí odpovídá s vysokou pravděpodobností spíše paměťové reprodukci, nicméně celková specifická věrohodnost je snížena vzhledem k jejím osobnostním rysům, kdy vnímání a následné zpracování a popis jednotlivých událostí může být zkresleno vlivem katatymního uvažování vzniklým její nedostatečnou afektivní stabilitou a sníženou schopností regulace emotivity s vlivem na racionální zpracování informací.

‍

21. Když soud zhodnotil shora rozvedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemném souhrnu, dospěl k závěru, že tyto důkazy jsou dostatečným podkladem pro rozhodnutí soudu a že jimi bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že nezletilý XX utrpěl poranění, která jsou vyjmenována ve výroku tohoto rozsudku, přičemž jde o zranění rozsáhlá, velmi bolestivá. Tato zranění byla objektivně zjištěna vyšetřením nezletilého. Ze znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství pak vyplývá, že poranění byla různého stáří, docházelo k nim po nejméně po dobu jednoho měsíce před hospitalizací poškozeného. Z fotografií postýlky nezletilého je patrno, že v prostoru nohou ležícího dítěte je polstrování, které vylučuje, aby poranění poškozeného vznikla zaklíněním nohy dítěte v žebrování, přičemž mezery mezi jednotlivými žebry jsou dostatečně velké, že vylučují, aby tak staré dítě, jako byl poškozený, i v nezakrytých místech nemohlo končetinu bez komplikací prostrčit. Znalkyně navíc vyloučila, že by si zjištěná poranění mohl poškozený způsobit sám nebo že by ke zlomeninám mohlo dojít zaklíněním nožičky dítěte mezi příčkami postýlky. Z osteologického a endokrinologického vyšetření dítěte nebylo prokázáno nic, co by svědčilo pro chorobné změny kostní tkáně, které by vedly k zvýšené lámavosti jeho kostí, proto znalkyně dospěla k závěru, že tato poranění vznikla působením tupého násilí o velké intenzitě. Pokud jde o zlomeniny končetin, jde o tzv. syndrom „třeseného dítěte“, došlo k nim při velice prudkém pohybu dítěte, prudkým třesem, kdy dítě je drženo za hrudník nebo ruce, kterým dochází ke změnám na dolních končetinách. Je tu důležitá kinetická energie, tj. rychlost, jakou je třeseno, přičemž k takovým poraněním může dojít po třesení dítěte dospělou osobou nebo dorostence.

‍

22. V žádném případě pak nelze akceptovat verzi obžalovaného, že poranění poškozenému

způsobilo „zlo“ nebo nějaká nadpřirozená síla, kterou by bylo třeba eliminovat za pomoci exorcistů, ale jednoznačně je zřejmé, že šlo o dospělého člověka, když v bezprostředním okolí nezletilého poškozeného se v době činu nevyskytovala žádná osoba dospívající či v dorosteneckém věku. Nikdo ze slyšených svědků nebyl přímo přítomen situaci, při které došlo k některému ze zjištěných poranění. Je tak třeba pečlivě zkoumat výpovědi obžalovaného a svědkyně XX, kteří vypovídali k tomu, jak každý z nich nakládal s poškozeným a jak s ním nakládal druhý rodič. Pokud jde o obžalovaného, nelze pominout skutečnosti, že ještě před zahájením trestního stíhání ke svému nakládání s X uváděl skutečnosti odlišně od toho, jak vypovídal po sdělení obvinění. Byť tato jeho výpověď není procesně použitelná jako důkaz (a proto také tento důkaz nebyl v hlavním líčení prováděn), tento posun v jeho tvrzeních ve svůj prospěch, zvyšuje pochybnosti o pravdivosti a věrohodnosti jeho výpovědi. Naproti tomu výpovědi svědkyně X X jsou po celé řízení konzistentní. Již při hospitalizaci dítěte a následně po celé trestní řízení uváděla, že opakovaně slyšela pláč syna v době, kdy ho uspával obžalovaný, tyto

situace, kdy syn bolestivě plakal v přítomnosti obžalovaného, se opakovaly. Z velkého množství slyšených svědků byly v pravidelném a poměrně častém kontaktu s rodinou obžalovaného pouze svědkyně X a X, které popsaly nejen vývoj soužití obou manželů, ale zejména chování obou rodičů k dětem tak, jak je při svých návštěvách vnímaly. Obě potvrdily výpověď svědkyně XX v tom smyslu, že poškozený u obžalovaného silně plakal. Ostatní svědci zejména z řad příbuzných a známých obžalovaného, pak s nimi byli v kontaktu zcela ojediněle, víceméně pak čerpali z toho, co se dozvěděli od obžalovaného. Soud ovšem neakceptoval to zdůvodnění obžalovaného, že k radikálnímu omezení vztahů s jeho rodinou došlo na základě rozhodnutí manželky, neboť to zcela odporuje zjištěním ze znaleckých posudků, podle nichž má obžalovaný tendence k dominanci a k sebeprosazení, a jeho manželka je naopak submisivní, přizpůsobivá ve vztazích k druhým lidem. Lze tak jen těžko uvěřit tomu, že by to byla právě ona, která by diktovala obžalovanému, jak a kdy se stýkat s příbuznými, a že právě on by se takovému požadavku podrobil.

‍

23. K závěru soudu, že to byl právě obžalovaný, kdo se násilného jednání na nezletilém X dopustil, pak vede krom svědeckých výpovědí matky nezletilého a výpovědí svědkyň X a X především zjištěný mechanismus vzniku poranění nezletilého. Šlo o velice prudký pohyb s nezletilým, prudké třesení, násilné uchopení dítěte. Takové jednání odpovídá při znaleckém vyšetření zjištěné osobnosti a reaktivitě obžalovaného, jehož osobnost je akcentovaná, emočně nestabilní, afektivně labilní, s rysy nevyzrálosti, se sníženou úrovní frustrační tolerance v zátěži, se sklonem k impulzivní a dráždivé reaktivitě. K frustraci obžalovaného a zvyšující se zátěži pak podle závěrů soudu vedla nejen skutečnost, že manželství s X uzavřel po velmi krátké známosti, ale že poměrně brzy se narodila nejprve dcera X , a následně i syn X . Nejenže obžalovanému vadilo, že se manželka věnovala dětem a ne jen jemu, jak o tom vypovídala svědkyně X i svědek X ,jehož obžalovaný vyhledal po narození syna a svěřil se mu s opadajícím zájmem manželky, ale

vliv na jeho vztah k dětem mělo i vědomí, že není jejich biologickým otcem (obě děti byly počaty uměle po použití spermií od dárce, když se obžalovaný nechtěl docházet do reprodukčního centra). O jeho vztahu k nezletilému Š pak svědčí i skutečnost, že jej ani nedoprovodil do zdravotnického zařízení, a že se opakovaně bez omluvy a bez vážného důvodu nedostavil k PhDr. XX, ačkoli mu nabídla dva termíny poté, co ji sám kontaktoval.

‍

24. Soud také zohlednil, že poté, co svědkyně XX zjistila poranění syna, vyhledala s ním odbornou zdravotnickou pomoc, a po zjištění rozsahu a stáří poranění nezletilého učinila kroky k tomu, aby zabránila kontaktu obžalovaného s poškozeným, a skutečně poté už nezletilý žádná obdobná zranění neutrpěl. Naproti tomu obžalovaný poškozeného do zdravotnického zařízení ani nedoprovodil, a byť v průběhu celého řízení deklaruje svůj zájem o obě děti, o zdravotní stav nezletilého. Postoj obžalovaného k celé věci a jeho vztah k manželce a dětem pak jen dokresluje v souladu s výše zjištěnými skutečnostmi výpověď svědkyně Mgr. X , jejíž pomoc obžalovaný po odchodu manželky a dětí vyhledal. Z její výpovědi vyplývá, že při terapiích se obžalovaný zabýval především sám sebou, svými pocity, poranění syna a jeho hospitalizaci řešili jen zcela okrajově, aniž by je obžalovaný vzal jako možnou příčinu odchodu manželky s dětmi, byť k tomu došlo

bezprostředně poté.

‍

25. Závěr soud o tom, že obžalovaný je pachatelem nyní projednávaného skutku, je pak nepřímo podporován zjištěným posttraumatem u dcery X , o němž vypovídaly svědkyně Mgr. X  a PhDr. X . Nezletilá sice není s ohledem na svůj věk i vývojovou dysfázii v řečových dovednostech vypovídat, nicméně je schopna komunikovat a sdělovat. Vyjádřila zcela zřetelně svůj negativní postoj k mužům obecně a zejména k osobě otce. O jejím zhoršujícím se vztahu k obžalovanému a strachu z něj ještě před rozpadem manželství pak vypovídaly i svědkyně X a X .

‍

26. Soud má za to, že ani výpovědi matky a obou tet obžalovaného o tom, jak se choval k jiným dětem v rodině, nejsou v rozporu s uvedenými zjištěními. Je především třeba zmínit, že šlo o děti mnohem starší, než jsou R a především Š ale také skutečnost, že tyto děti obžalovaný hlídal nebo byl s nimi v kontaktu jen po určitou, časově omezenou dobu, po kterou nebyl vystaven dlouhodobému a trvalému stresu, a zejména, že tyto děti nebyly jeho konkurenty, tedy že po dobu, po kterou s nimi byl v kontaktu, neodváděly pozornost jiné osoby od obžalovaného, jako tomu bylo v případě dětí X a X, kterým se věnovala jejich matka, aniž by veškerou pozornost a péči dávala obžalovanému

‍

27. Soud neprovedl opakovaný výslech svědka XX, jak byl navrhován obžalovaným, neboť takový důkaz považuje za nadbytečný. Svědek byl dostatečným způsobem vyslechnut jak v přípravném řízení, tak osobně v řízení před soudem především k okolnostem, za kterých přišel do kontaktu s obžalovaným a svědkyní X, k tomu, jakým způsobem probíhala příprava jejich sňatku, jakým způsobem s nimi v této souvislosti pracoval. V rozhodné době však nebyl v kontaktu s obžalovaným ani s jeho rodinou, nezletilého X svědek vůbec neviděl. Obžalovaný jej vyhledal až poté, co byl nezletilý hospitalizován a zejména poté, co bylo zahájeno trestní stíhání. Soud rovněž zamítl návrh na provedení výslechu záznamem o sňatku obžalovaného s XX ve vztahu k tomu, zda byl obžalovaný informován o zdravotním stavu své nastávající manželky před sňatkem, neboť takový důkaz je zcela irelevantní. K tomu je třeba poukázat na výpověď svědka XXX , který oba na uzavření sňatku připravoval a tyto skutečnosti s oběma projednával. Uvedl, že v rámci přípravy na manželství si snoubenci sdělují zdravotní stav, on se všemi snoubenci řeší, že je nutné uvést všechny chronické nemoci, závažné nemoci, ať už psychické nebo fyzické a že k tomu, zda je jim vzájemně znám zdravotní stav, se oba snoubenci vyjadřují do příslušného protokolu, zápisu k žádosti o církevní sňatek. Do tohoto formuláře se však nezakládají žádné lékařské zprávy, neuvádějí žádné diagnózy nebo konkrétní nemoci, kterými snoubenci trpí, ale jen a pouze vyjádření slovem „ano“ či „ne“, zda k seznámení se zdravotním stavem druhého došlo. Vzhledem k tomu, že kladně vyjádřené stanovisko je jednou z podmínek uzavření manželství, ať už církevního, tak i civilního, a bez toho by k uzavření manželství nedošlo, nelze očekávat, že by

vyjádření v žádosti o uzavření sňatku obžalovaného se svědkyní XX bylo jiné než kladné, přičemž z této písemnosti nelze ani zjistit, o jakých konkrétních nemocech se snoubenci vzájemně informovali. Z těchto důvodů považuje soud provedení takového důkazu za zcela nadbytečný.

‍

28. Na základě shora uvedených důkazů má soud prokázáno, že obžalovaný svým jednáním

naplnil znaky skutkové podstaty zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, neboť týral osobu, která byla v jeho péči, a takový čin spáchal zvlášť surovým a trýznivým způsobem. V daném případě byl obětí týrání syn obžalovaného, dítě ve věku necelých šesti měsíců. Tak malé dítě na bolestivost utrpěných zranění, tj. zlomenin různých kostí v těle, reagovalo pláčem, a to při kontaktu s místy zlomenin či při pasivní zátěži zlomené končetiny po dobu asi dvou týdnů od vzniku zlomenin. Za zvlášť surový způsob spáchání činu je v daném případě třeba považovat opakované prudké třesení s tělíčkem poškozeného, přičemž při prudkém pohybu dolních končetin směrem vzad docházelo ke zlomeninám nezralé kostní tkáně poškozeného. Pro naplnění znaku spáchání činu zvlášť trýznivým způsobem je podle odborné literatury rozhodující, jakým způsobem prožívala týrání ze strany pachatele sama svěřená osoba. Intenzita prožitku je odvislá zejména od věku svěřené osoby, od její fyzické zdatnosti a její odolnosti, jakož i od jejího psychického stavu. V daném případě je za zvlášť trýznivý způsob spáchání činu třeba považovat způsobení těžce snesitelné bolesti způsobením zlomeniny, přičemž bolesti byly dlouhodobé, několik týdnů trvající, jak vyplývá ze znaleckého posudku. Obžalovaný si přitom byl vědom skutečnosti, že má s poškozeným zacházet jemně a citlivě, ať už proto, že byl jeho druhým dítětem, ale především proto, že jeho matkou v tomto směru opakovaně poučován. Přesto s poškozeným manipuloval způsobem, na který poškozený reagoval pláčem, na jeho těle se objevily drobnější modřiny, a v případě posledního incidentu došlo k otoku pravé nohy poškozeného, což vedlo matku nezletilého k vyhledání lékařské péče a k následné hospitalizaci nezletilého, při které byl zjištěn celkový rozsah a stáří jednotlivých poranění. Soud má za to, že obžalovaný jednal přinejmenším v nepřímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, tj. že nemusel vědět, že jde o zvlášť surový nebo trýznivý způsob týrání, ač to

vzhledem ke všem okolnostem činu, jakož i vlastní mentální dispozici vědět měl a mohl.

‍

29. Při stanovení druhu trestu a jeho výměry v souladu s ustanovením § 39 odst. 1 trestního

zákoníku soud přihlédl k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům obžalovaného a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy; dále přihlédl k chování obžalovaného po činu, jakož i k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život obžalovaného. Povaha a závažnost trestného činu jsou určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, tedy zájmu společnosti na ochraně osob, které vzhledem ke svému věku jsou v péči nebo výchově jiných osob. Určován je způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou obžalovaného, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. V daném případě tak soud zohlednil velmi nízký věk nezletilého, kterému bylo v době činu necelých šest měsíců, přičemž v tomto věku je dítě zcela bezbranné a naprosto závislé na péči dospělých osob, které mu mají projevovat lásku a zajišťovat mu bezpečí, zohlednil také rozsah, závažnost a bolestivost poranění, která mu byla obžalovaným způsobena. Ve prospěch obžalovaného lze toliko přihlédnout k tomu, že je doposud netrestán a že nebyl projednáván pro přestupek. Soud rovněž vzal v úvahu dobu, která od spáchání činu uplynula, jakož i skutečnost, že obžalovaný již nežije v jedné domácnosti s poškozeným, tedy že nemůže dojít k opakování jeho jednání.

‍

30. Když soud vzal v úvahu všechny shora rozvedené skutečnosti a všechny okolnosti případu,

dospěl k závěru, že účelu trestu a nápravy obžalovaného lze dosáhnout uložením ještě výchovného trestného trestu, tj. trestu nespojeného s bezprostředním omezením jeho osobní svobody. Jako takový a všem okolnostem případu odpovídající pak soud zvolil podmíněně odložený trest odnětí svobody. Ten vyměřil lehce nad spodní hranicí trestní sazby stanovené pro § 198 odst. 2 trestního zákoníku, za který lze uložit trest odnětí svobody na dvě léta až na osm let, tedy trest ve výši 30 měsíců, který je pro nápravu obžalovaného nezbytný a zároveň dostačující. Jeho výkon pak podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 let. Délka zkušební doby byla stanovena již v druhé polovině zákonného rozpětí nejen s ohledem na výměru uloženého trestu, ale také především s ohledem na charakter a závažnost činu, za který je trest ukládán, jakož vzhledem k osobě, zjištěné osobnosti a poměrům obžalovaného, k jeho dosavadnímu životu i prostředí, v kterém žije a pracuje. V průběhu zkušební doby musí obžalovaný svým řádným životem prokázat, že se napravil, nesmí se dopustit trestného činu ani přestupku, aby soud po jejím uplynutí mohl rozhodnout o tom, že se osvědčil. V opačném případě může soud rozhodnout, a to již během zkušební doby, že uložený trest odnětí svobody vykoná.

‍

31. K trestnímu řízení se s nárokem na náhradu škody připojila Všeobecná zdravotní pojišťovna

České republiky, která požaduje nahradit škodu, která jí vznikla vynaložením nákladů na zdravotní péči poškozeného XX, který je pojištěncem této zdravotní pojišťovny. Provedeným dokazováním bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že požadavek na náhradu škody je důvodný. Škoda této poškozené vznikla a vznikla jí v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného, který nezletilému XX způsobil poranění, jejichž léčení zdravotní pojišťovna příslušnému zdravotnickému zařízení uhradila. Pochybnosti nejsou ani o výš způsobené škody, jejíž rozsah a jednotlivé úkony zdravotní péče poškozená podrobně vyčíslila a doložila. Soud proto podle § 228 odst. 1 trestního řádu uložil obžalovanému, aby poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky nahradil škodu ve výši 52 605 Kč, a to včetně úroku z prodlení jdoucího ode dne právní moci rozsudku ve výši, která podle § 2 nařízení vlády č. 351/2016 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

‍

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve třech vyhotoveních do osmi dnů ode dne doručení

jeho písemného stejnopisu ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu

v Kladně.

‍

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo týká, a poškozený, který uplatnil nárok na

náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok nebyl učiněn, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení

mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i z části, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Odvolání nemohou účinně podat ti, kdož se jej výslovně vzdali.

‍

Kladno 11. srpna 2022

Mgr. Ladislava Lužanová, v.r.

předsedkyně senátu

‍

Shodu s prvopisem potvrzuje: Martina Přibylová

‍

Sp. zn.: 3T 179/2010 

ČESKÁ REPUBLIKA  

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud Brno-venkov rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu  JUDr. Kateřiny Stýblové a přísedících Danuše Fridrichové a Ing. Jiřího Homoly, PhD.  v hlavním líčení konaném dne 4. června 2012 v Brně, t a k t o : 

obžalovaný  

XX . , 

nar. xxxxxx v xxxxxxxxxx, slovenský státní příslušník, XX, trvale bytem  xxxxxxxxxxxx, přechodně bytem xxxxxxxxxxxxx, 

j e  v i n e n , ž e 

dne 13. 7. 2010 v době kolem 22.35 hodin na chodbě ubytovny firmy XX na ulici XX v obci XX, okres XX, požadoval pohlavní styk  po XX., nar. xxxxx, a když ho odmítla, tak ji fyzicky napadl několika údery  otevřenou dlaní i pěstí do hlavy, přičemž ji napadal vulgárními výrazy uvedenými  v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. KRPB-17961-14/TČ  2010-060371, a dále jí říkal, že ji dostane a že mu stejně dá, poté ji natlačil po chodbě  směrem ke dveřím od dámských toalet tak, že jednou rukou ji držel pod krkem a  druhou rukou ji osahával přes oblečení na prsou, přičemž se poškozená udeřila  hlavou o dveře dámských toalet, v důsledku čehož upadla na zem, načež na ni  obkročmo přes její levou nohu sedl a svou levou rukou jí sahal do rozkroku, přitom  se nadzvedl a obnažil své přirození, které si držel levou rukou, kdy poškozená se  bránila tím, že sebou na zemi zmítala a kopala kolem sebe a po celou dobu jej vyzývala, aby jí pustil a nechal být, když se mu nepodařilo dostat poškozené  pod kalhotky, tak se nadzvedl, sklonil se nad ní a opět jí rukou sahal na prsa, přitom  se poškozené podařilo vysmeknout se ze sevření, vytlačit jej za vstupní dveře  do chodby ubytovny a pak přivolat pomoc, 

‍

t e d y - dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, že násilím jiného  donutí k pohlavnímu styku a uvedený čin spáchá souloží nebo jiným pohlavním  stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, jehož se dopustil v úmyslu  trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo. 

T í m  s p á c h a l 

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ve stádiu  pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku 

a  o d s u z u j e  s e  

podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3  (tří) roků. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon uloženého trestu  podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. 

O d ů v o d n ě n í : 

Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný skutkový děj uvedený ve  výroku tohoto rozsudku, kdy vzal za prokázané, že obžalovaný XX. se dopustil  trestného jednání tak, jak je shora uvedeno. 

Obžalovaný jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení spáchání trestné  činnosti popřel. Podstata jeho obhajoby spočívala v tvrzení, že mezi ním a  poškozenou došlo předmětného večera ke konfliktní situaci, kdy důvodem byla  existence neuhrazené pohledávky z titulu dluhu poškozené a XX.. Obžalovaný  v rámci své výpovědi podrobně popsal událost, k níž předmětného večera mezi ním  a poškozenou mělo dojít, kdy uvedl, že u dveří do pokoje svědka X. se s poškozenou  hádal, chytil ji za ruce, přičemž poškozená jej začala verbálně provokovat slovy  „uhoď mě“, situaci nezvládl a proto ji uhodil, jednalo se však pouze o „facku za  ucho“, následně odešel pryč. Dále připustil, že do poškozené jedenkrát strčil.  K důvodům rozbití okna do pokoje poškozené uvedl, že okno bylo proti němu otevřené, na místě byl špatný terén a zvrtla se mu noha, původně chtěl zabouchat na  okno svědka X., ale spletl se.  

Soud dále doplnil dokazování výslechy svědků, a to svědkyně – poškozené XX,XX,XX.

Poškozená XX. se v rámci své svědecké výpovědi vyjádřila k popisu průběhu  skutkového děje, který popsala shodně jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.  Podrobně popsala průběh konfliktu s obžalovaným, jeho jednání i verbální projev.  Dále se vyjádřila k přítomnosti svědka XX v době, kdy mělo dojít k trestnému jednání  a k počínání jmenovaného svědka. Dále uvedla, že ji ze strany obžalovaného byla  nabídnuta finanční částka 15.000,-- Kč, pokud stáhne výpověď. Dále vyjádřila  přesvědčení, že ke shodné nabídce došlo i v případě svědka XX.. V rámci své výpovědi  pak popsala i okolnosti údajného „dluhu“ s tím, že o uvedeném jí není nic známo,  pouze ví, že obžalovaný nějaké finance ohledně ledničky řešil s jejím přítelem. 

Svědek XX. se v rámci své svědecké výpovědi vyjádřil k popisu průběhu  skutkového děje v té části, jíž byl přítomen, potvrdil, že mezi obžalovaným a  poškozenou došlo ke konfliktu s tím, že předmětného večera obžalovaný žádal od  poškozené splátku peněz, které si od něj půjčila. Vzhledem ke skutečnosti, že se k němu poškozená chovala vulgárně, obžalovaný se rozčílil a vlepil poškozené tři  facky. Poškozená následně obžalovaného dokázala vyšoupnout ven za dveře na  chodbu a zamkla. Jmenovaný svědek výslovně popřel, že by se obžalovaný dopustil  jednání popsaného ve výroku tohoto rozsudku, popřel, že by se obžalovaný před  poškozenou obnažoval či že by se ji snažil svléci. Dále se svědek vyjádřil  k okolnostem přivolání policie a k okolnostem vyrozumění přítele poškozené XX..  

Svědek XX. uvedl, že o incidentu mezi poškozenou a obžalovaným byl  vyrozuměn ze strany svědka XX., který se za ním dostavil do zaměstnání s tím, že  „obžalovaný dobil XX. a pokusil se ji znásilnit“. Následně se tedy vrátil na ubytovnu,  kde mu tuto skutečnost potvrdila i poškozená. Dále uvedl, že následně navštívil  obžalovaný poškozenou s tím, že učinil nabídku na částku 15.000,-- Kč, pokud  poškozená stáhne výpověď. Svědek se pak dále vyjádřil k dlužné částce a její úhradě. 

Soud dále doplnil dokazování obsahem znaleckého posudku z oboru školství  a kultura, odvětví psychologie nezletilých, taktéž osobním výslechem soudního  znalce u hlavního líčení, a to PhDr. XX, odborného forenzního  psychologa. Jmenovaný znalec se vyjádřil k otázce posouzení osobnosti a intelektu  poškozené XX., k jejímu celkovému psychologickému profilu a k dalším okolnostem důležitým pro potřeby trestního řízení. Ze závěrů znaleckého posudku i osobního  vyjádření znalce se podává, že poškozená je schopna správně vnímat prožité události  a děje, kterých byla svědkem nebo které sama s emočním doprovodem prožila, a tyto  správně hodnotit. Znalec dále dospěl k závěru, že aktuální psychická struktura  poškozené je natolik integrovaná, že nezpochybňuje její obecnou věrohodnost.  Současně taktéž dospěl k závěru, že výpovědi poškozené splňují všechna obvyklá  kritéria ve forenzní psychologii pro uznání výpovědí poškozené jako věrohodné. U poškozené nebyla zjištěna motivace k úmyslnému a nepravdivému obvinění  obžalovaného.  

Ve vztahu k osobě obžalovaného bylo ve věci zpracováno hned několik  znaleckých posudků, a to z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, a  to k otázce, zda obžalovaný v době spáchání činu trpěl či netrpěl duševní chorobou,  event. poruchou, zda trpí sexuální deviací a zda tato event. mohla ovlivnit jeho  rozpoznávací a ovládací schopnosti v době spáchání činu a zda je pobyt  obžalovaného na svobodě nebezpečný, případně vyžaduje uložení ochranného  léčení.  

Soud provedl v hlavním líčení výslech znalců, a to MUDr. XX,  MUDr. XX a dále ošetřujících lékařů obžalovaného MUDr. XX a MUDr.XX.  

Znalec MUDr. XX dospěl po psychiatrickém a sexuologickém vyšetření  obžalovaného k závěru, že obžalovaný v době spáchání činu trpěl poruchou  osobnosti impulsivního typu, závislostí na alkoholu a nacházel se ve stavu prosté  alkoholové opilosti druhého stupně. Dále v případě obžalovaného zjistil poruchu  sexuální preference, a to sadomasochismus s výraznou sadistickou komponentou.  Rozpoznávací schopnosti obžalovaného označil za podstatně snížené v důsledku  prosté alkoholové opilosti druhého stupně a v důsledku zjištěné poruchy sexuální  preference označil ovládací schopnosti obžalovaného rovněž za podstatně snížené.  Dále uvedl, že pobyt obžalovaného na svobodě pro společnost je nebezpečný a  navrhl uložení ochranného léčení protialkoholního a sexuologického ve formě  ústavní. Uvedené závěry pak jmenovaný znalec osobně slyšen před soudem po  výslechu MUDr. XX a MUDr. XX a konfrontaci s jejich  obsahem přehodnotil a postavil se na stanovisko, že chování obžalovaného mohlo  být vyvoláno alkoholem v kombinaci s jeho osobností, která je impulzivní a reaguje  zkratově. 

MUDr. XX osobně slyšena před soudem uvedla, že obžalovaný  dne 22.11.2010 dobrovolně nastoupil na oddělení ochranných léčeb XX XX, kdy během pobytu se podrobil kompletnímu přešetření  k porovnání ke znaleckému posudku MUDr. XX, kdy kromě sexuologického  přešetření se obžalovaný podrobil i psychologickému vyšetření s tím, že lékaři  sexuologického oddělení včetně psychologa diagnózu sexuální deviace u osoby  obžalovaného nepotvrdili. Současně nedospěli k závěru, že by v případě  obžalovaného bylo na místě uložení ochranného opatření. Shodné skutečnosti pak  uvedla v rámci své výpovědi rovněž MUDr. XX, primářka oddělení.  

Vzhledem k rozporům v závěrech znalce MUDr. XX přistoupil soud  k vydání opatření za účelem vypracování dalšího znaleckého posudku MUDr.  XX. Jmenovaná znalkyně osobně slyšena před soudem uvedla, že  obžalovaný v době spáchání činu trpěl prostou opilostí a duševní poruchou sexuální  agresí v rámci neúplné sexuality a další poruchou pudového mechanismu v rámci  dissociální psychopatie. Trpěl sexuální agresivitou v rámci neúplné sexuality. Obě poruchy označila znalkyně v kombinaci jako společensky značně nebezpečné, dále  uvedla, že obžalovaný v době spáchání činu se nacházel ve stavu prosté opilosti,  nejednalo se o opilost patickou. Dospěla k závěru, že obžalovaný trpí závislostí na  alkoholu. Z hlediska rozpoznávacích schopností uvedla, že tyto v době spáchání  trestného činu na straně obžalovaného shledala za nepodstatně snížené, a to vlivem  alkoholové opilosti v kombinaci s agresivitou a neúplné sexuality, ovládací  schopnosti označila za podstatně snížené. Vzhledem ke shora uvedenému pak  dospěla k závěru, že pobyt obžalovaného na svobodě je nebezpečný a vyžaduje  uložení ochranného léčení sexuologického i protialkoholního ve formě ústavní.  

Vzhledem k nejednotnosti závěrů shora citovaných znaleckých posudků byl  za účelem vyjasnění skutečností důležitých pro trestní řízení následně ve věci přibrán  Sexuologický ústav XX a Všeobecné fakultní  nemocnice v XX za účelem vypracování revizního znaleckého posudku ústavu.  Takto soud postupoval, neboť v souvislosti s obsahem dosud vypracovaných  znaleckých posudků vznikly pochybnosti stran jejich závěrů. Tento znalecký  posudek byl pak za souhlasu stran v hlavním líčení v souladu s ustanovením § 211  odst. 5 trestního řádu čten. Pokud jde o závěry tohoto posudku, dospěli znalci po  opakovaných poradách ke shodnému stanovisku v tom směru, že obžalovaný v době  spáchání inkriminovaného činu netrpěl žádnou duševní poruchou ani chorobou,  jednal ve stavu prosté opilosti, do kterého se přivedl sám konzumací alkoholických  nápojů. Je přitom jedincem, který je schopen ovládnout se a nekonzumovat  alkoholické nápoje. Znalci v případě obžalovaného neprokázali přítomnost sexuální  deviace ani jiné sexuální poruchy. Co do závislosti na alkoholu dospěli znalci  k závěru, že stav opilosti v době inkriminovaného deliktu je zřejmý, jednalo se o  opilost prostou, lehkého až středního stupně. Nejednalo se o opilost patickou ani  komplikovanou. Obžalovaný není na konzumaci alkoholu habituálně závislý, je plně  schopen ovládnout se a nepít alkoholické nápoje. Dále znalci dospěli k závěru, že  ovládací i rozpoznávací schopnosti obžalovaného k jednání v době deliktu byly  sníženy prostou opilostí, jiné vlivy se zde neuplatnily. Vzhledem ke shora  prezentovaným závěrům, kdy znalci nezjistili v případě obžalovaného žádnou  duševní poruchu, chorobu ani sexuální deviaci, nedoporučili uložení ochranné léčby  či jiného nápravného opatření. Dále vyjádřili souhlas se závěry MUDr. XX  s tím, že znalecký posudek MUDr. XX označili za nadhodnocený, neboť vycházel  v rámci závěrů pouze z vyšetření PPG. Ve vztahu ke znaleckému posudku MUDr.  XX pak uvedli, že žádný výrazný defekt v sexuální motivaci obžalovaného  nebyl prokázán.  

Soud dále doplnil dokazování listinnými důkazy, které tvoří obsah spisového  materiálu a které byly u hlavního líčení v souladu s ust. § 213 odst. 1 trestního řádu  konstatovány.  

Na základě takto provedeného dokazování, kdy soud hodnotil jednotlivé  důkazy jak každý samostatně, tak rovněž ve vzájemných souvislostech, dospěl  k závěru, že obžalovaný XX. se dopustil jednání tak, jak je uvedeno ve výroku  tohoto rozsudku. Z trestného jednání je obžalovaný přímo usvědčován zejména obsahem výpovědi poškozené XX, která se jak v řízení přípravném, tak taktéž  v řízení před soudem velmi podrobným způsobem vyjádřila ke všem skutečnostem,  jež jsou uvedeny ve výrokové části tohoto rozsudku, přičemž skutkový děj popsala  jak je shora uvedeno. Soud neshledal žádné okolnosti, které by výpověď poškozené  jakýmkoli způsobem zpochybňovaly. Projev i osobní vystupování poškozené  v průběhu hlavního líčení nevzbuzovaly žádné pochybnosti o věrohodnosti její  výpovědi. Co do jednotlivých situací vypovídala poškozená v řízení před soudem  shodně s vyjádřením, které učinila v řízení přípravném. Její výpověď nevykazovala  žádné známky zkreslování či agravace. Výpověď poškozené a její věrohodnost je pak  podpořena rovněž logickou strukturou jejího vyjádření, poškozená detaily situace  popsala shodně jak v řízení před soudem, tak v řízení přípravném, tedy i z hlediska  trvalosti obsahu její výpovědi neměl soud o její věrohodnosti důvod k pochybám.  V případě poškozené pak soud neshledává ani motivaci vědomě zkreslit tvrzené  údaje či poškodit obžalovaného. Výpověď poškozené koresponduje pak taktéž  s obsahem svědecké výpovědi svědka X. i s obsahem důkazů listinných. Byť svědek  X. nebyl incidentu přítomen, uvedl, že byl kontaktován ze strany svědka X., který za  ním doběhl na pracoviště s tím, že obžalovaný poškozenou fyzicky napadl a pokusil  se ji znásilnit. Lékařskými zprávami jsou pak objektivizována zranění, která  poškozená při potyčce s obžalovaným utrpěla. Rovněž obsah příslušné  fotodokumentace tato zranění zobrazuje. Argumentaci, že si tato zranění způsobila  poškozená sama, považuje soud za absurdní a nedůvodnou Listinné důkazy dále  dokumentují, že celá událost byla oznámena Policii bezprostředně poté, co se udála,  nikoli s časovým odstupem. Lze dále poukázat i na skutečnost, že věrohodnost  výpovědi poškozené je navíc podpořena rovněž závěry příslušného znaleckého  posudku PhDr. XX. Pokud jde o námitku obhajoby stran erudovanosti  jmenovaného soudního znalce, pak je nutno uvést, že lze odkázat na samotné  vyjádření soudního znalce v tomto směru, kdy soud nemá důvod pochybovat o  odborné způsobilosti znalce k vypracování příslušného znaleckého posudku.  

Pokud jde o obsah svědecké výpovědi svědka X., jež měl potvrdit obhajobu  obžalovaného, této soud neuvěřil. Naopak dospěl v kontextu obsahu důkazní situace  k závěru, že jmenovaný svědek u soudu uváděl nepravdivý popis průběhu  skutkového děje. Jednak je třeba v této souvislosti poukázat na rozpory s výpovědí  obžalovaného, a to ať již jde o průběh incidentu i způsob fyzického napadení  poškozené - kdy sám obžalovaný uváděl, že ve vztahu k poškozené této pouze  „střihl za ucho“, naproti tomu svědek X popsal celkem tři facky na tvář poškozené.  Poukázat lze i na skutečnost, že svědecká výpověď jmenovaného svědka se  s výpovědí obžalovaného neshoduje i v dalších souvislostech, a to ať již jde o  verbální projev obžalovaného či poškozené, tak i co do způsobu odchodu  obžalovaného z místa činu. Obsah výpovědi svědka X je i v přímém rozporu se  zásadou formální logiky, neboť pokud by se události odehrály tak, jak svědek  popsal, vymyká se logickému úsudku důvod volání na tísňovou linku za účelem  přivolání hlídky Policie, stejně jako následná reakce svědka v podobě jeho odchodu  na pracoviště svědka X. za účelem jeho obeznámení s události. Poukázat lze i na  skutečnost, že svědecká výpověď svědka X. je pak taktéž zpochybněna i samotným  vyjádřením svědka X. a svědkyně X.. 

Lze tedy shrnout, že soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ve  svém souhrnu dávají provedené důkazy vcelku nevyvratitelný závěr o průběhu  skutkového děje tak, jak je popsán ve výrokové části tohoto rozsudku, přičemž  současně i vyvrací obhajobu obžalovaného. Soud má tedy za to, že ve věci provedené  důkazy s potřebnou mírou spolehlivosti dostatečně odůvodňují závěr o vině  obžalovaného projednávanou trestnou činností. Nad rámec lze pak dodat, že byť  předchozí trestní minulost obžalovaného nelze hodnotit jako okolnost přitěžující, je  z obsahu opisu příslušných rozhodnutí i připojeného spisového materiálu  dokumentován nápadně zvýšený sklon obžalovaného k neúměrně agresivním  reakcím, a to zejména je-li pod vlivem alkoholu. Ze všech shora uvedených důvodů  uznal proto soud obžalovaného vinným ze spáchání projednávané trestné činnosti  tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 

Návrh obhajoby na doplnění dokazování vypracováním dalšího znaleckého  posudku, a to z oboru biomechaniky, pak považuje soud za nadbytečný. Jednak lze  opakovat, že soud nemá důvod pochybovat o věrohodnosti výpovědi poškozené, a  bylo-li obhajobou poukazováno na fyzický rozdíl mezi obžalovaným a poškozenou,  pak lze uvést, že obžalovaný se v době spáchání trestného jednání nacházel  v podnapilém stavu a jednání poškozené se tedy soudu nejeví jako nereálné. Nadto  tento způsob obrany poškozené – tedy vytlačení obžalovaného ze vstupních dveří  pak potvrzuje i vyjádření svědka X.. Výslech svědka X. i X. považuje soud rovněž za  nadbytečný, neboť k otázce dluhu se vyjádřila jak poškozená, tak svědek X., rovněž  tak i obžalovaný a svědek X., přičemž poškozená jeho existenci nezpochybnila,  nicméně jak vyplývá z obsahu vyjádření svědků i obžalovaného, jednalo se o dluh ve  vztahu ke svědku XX nikoli k osobě poškozené. Výslech svědků by pak ani  nebyl přínosem co do skutkových zjištění, neboť průběhu skutkového děje nebyli  přítomni. 

Pokud jde o právní kvalifikaci jednání obžalovaného, dospěl soud k závěru, že  obžalovaný XX jednáním popsaným ve výrokové části, tedy jednáním kdy  požadoval pohlavní styk po poškozené, a když ho odmítla, tak ji fyzicky napadl,  přičemž ji oslovoval vulgárními výrazy a dále jí říkal, že ji dostane a že mu stejně dá,  a poté ji natlačil po chodbě směrem ke dveřím od dámských toalet tak, že jednou  rukou ji držel pod krkem a druhou rukou ji osahával přes oblečení na prsou, přičemž  se poškozená udeřila hlavou o dveře dámských toalet, v důsledku čehož upadla na  zem, načež na ni obkročmo přes její levou nohu sedl a svou levou rukou jí sahal do  rozkroku, přitom se nadzvedl a obnažil své přirození, které si držel levou rukou, kdy  poškozená se bránila, s jednáním obžalovaného nesouhlasila, následně se jí podařilo  vysmeknout se ze sevření obžalovaného a vytlačit jej za vstupní dveře do chodby,  naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu znásilnění podle § 185  odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, a to spáchaného ve stadiu pokusu jak má  na mysli ust. § 21 odst. 1 trestního zákoníku.  

‍

K námitkám obhajoby stran právní kvalifikace jednání obžalovaného  obsaženým v písemně zpracovaném závěrečném návrhu je pak možno podotknout,  že v daném případě právní kvalifikace skutku koresponduje s jeho popisem jako takovým, kdy soud má za to, že popis skutku uvedený ve výroku tohoto rozsudku  shodně tak, jak byl uveden i v obžalobě, splňuje veškeré náležitosti stran jeho  určitosti a vyjadřuje veškeré skutkové okolnosti významné z hlediska použité právní  kvalifikace. V této souvislosti je pak k dalším námitkám nutno poznamenat, že pod  pojem pohlavního styku ve smyslu příslušného zákonného ustanovení je možno  podřadit i osahávání genitálií či prsou poškozeného, neboť i toto jednání směřuje  k pohlavnímu uspokojení pachatele. Úmysl, že obžalovaný chce spáchat pohlavní  styk, dal ostatně najevo nejen verbálním projevem, ale i tím, že se před poškozenou  obnažil a tedy i způsobem vlastního jednání. 

Soud neshledal žádných okolností, které by svědčily pro závěr, že by  obžalovaný v době spáchání trestného činu nebyl plně trestně odpovědným, kdy  v této souvislosti lze odkázat na závěry znaleckého posudku ústavu, a to z oboru  zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie. Byť se obžalovaný dopustil trestného  jednání pod vlivem alkoholu, nejednalo se o opilost patickou či komplikovanou.  Nutno podotknout, že opilost si obžalovaný způsobil sám a dobrovolně, když přitom  dobře věděl, jak na něj alkohol působí.  

Svým jednáním obžalovaný porušil zájem společnosti na ochraně práva  člověka na svobodném rozhodování o svém pohlavním životě. Úmysl obžalovaného  lze v případě skutku dovodit již z konkrétních skutkových okolností, jakými jsou  způsob vykonaného jednání obžalovaného, tak rovněž i pohnutka činu a lze učinit  závěr o tom, že zavinění obžalovaného je na místě kvalifikovat jako úmysl přímý  podle § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť obžalovaný nepochybně i  s ohledem na své rozumové schopnosti věděl, že svým jednáním zájmy chráněné  trestním zákoníkem porušuje a předmětné porušení způsobit chtěl.  

Jednání obžalovaného pro jeho povahu a závažnost nelze označit jinak, než-li  jako jednání společensky škodlivé, protiprávní a trestné. Z hlediska ust. § 12 odst. 2  trestního zákoníku soud neshledal, že by uplatnění trestní odpovědnosti  obžalovaného a s ní spojené trestněprávní důsledky bylo možno v daném případě  nahradit uplatněním odpovědnosti dle jiného právního předpisu. Naopak v daném  případě dospěl po zvážení všech konkrétních okolností k závěru, že uplatnění  ostatní deliktní právní úpravy v případě obžalovaného nepostačuje a že čin spáchaný  obžalovaným je natolik společensky škodlivý, že uplatnění trestní represe je zcela  namístě. 

Při úvaze o druhu a výši trestu soud přihlédl ke všem hlediskům uvedeným  v ust. § 37 odst. 2 trestního zákoníku a § 38 a § 39 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku,  kdy hodnotil z hlediska zásady přiměřenosti jak povahu a závažnost spáchaného  trestného činu, tak taktéž poměry obžalovaného jakožto jeho pachatele – tedy jeho  osobu a možnosti jeho nápravy. Zohledněny byly taktéž okolnosti polehčující i  okolnosti přitěžující. V neposlední řadě bral pak soud v úvahu i pohnutku jednání  obžalovaného. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že je rozvedený, bez vyživovací  povinnosti, je řádně zaměstnán. Závažnost spáchaného činu je v daném případě dána jak významem chráněného zájmu, který byl jednáním obžalovaného dotčen, tak je  dána taktéž konkrétními skutkovými okolnostmi. Byť má obžalovaný záznam v rejstříku trestů ČR i SR, nelze k těmto záznamům přihlížet jako k okolnosti  přitěžující, nicméně dokumentují jisté sklony obžalovaného k porušování zákonných  norem. 

Obžalovaný byl v daném případě ohrožena trestní sazbou od dvou do deseti  let. Soud neshledává v daném případě z hlediska míry závažnosti a společenské  škodlivosti podmínky pro snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonem  stanovené trestní sazby a uložení trestu v rámci zákonné sazby považuje soud  v případě obžalovaného za naprosto přiměřené. 

Po zvážení všech konkrétních okolností dospěl soud k závěru, že v případě  obžalovaného z hlediska míry postihu i s přihlédnutím k povaze a závažnosti  spáchaného jednání, osobě a poměrům obžalovaného a následku lze uvažovat o  uložení trestní sankce při spodní hranicí zákonné trestní sazby a uložil proto  obžalovanému jako přiměřený trest odnětí svobody ve výměře tří roků. Dospěl  přitom k závěru, že v případě obžalovaného je možno považovat za splněné  podmínky uvedené v ust. § 81 odst. 1 trestního zákoníku pro podmíněný odklad  výkonu uloženého trestu a že na osobu obžalovaného není nutno působit přímým  výkonem uloženého trestu odnětí svobody a že lze bez odůvodněných pochybností  předpokládat, že obžalovaný své jednání změní a do budoucna se vyvaruje páchání  další trestné činnosti. Uložený trest byl tedy uložen jako trest s podmíněným  odkladem. Za zcela adekvátní a přiměřenou zkušební dobu považuje soud zkušební  dobu blíže horní hranici sazby uvedené v § 82 odst. 1 trestního zákoníku, a to  v trvání tří roků.  

POUČENÍ: 

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne  doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím  Okresního soudu Brno-venkov. 

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli  výroku, Obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro  nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil právo na náhradu škody pro  nesprávnost výroku o náhradě škody. 

Osoba oprávněná napadnout rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej  napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení  předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo  že chybí (§ 246/1,2 tr.ř.). 

‍

Odvolání musí být v zákonné lhůtě případně v další lhůtě určené předsedou senátu  odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou  rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo vytýkány. Státní zástupce je povinen uvést, zda  odvolání podává ve prospěch či v neprospěch obžalovaného (§ 249/1,2 tr.ř.).

‍

Odvolacím soudem bude odmítnuto odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu  odvolání (§ 253/3 tr.ř.). 

Právo podat odvolání nemá osoba, která se tohoto práva výslovně vzdala. 

Okresní soud Brno-venkov 

V Brně dne 4. června 2012 

JUDr. Kateřina Stýblová, v.r. 

předsedkyně senátu 

‍

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K 

‍

J M É N E M R E P U B L I K Y

Okresní soud XX rozhodl v hlavním líčení 30. března 2017 v XX v senátu  složeném z předsedy senátu Mgr. Dušana Beránka a přísedících Marie Bytešníkové  a Jindřicha Glosera 

t a k t o :

obžalovaný

XX.,

nar. xxxx v xxxxx, bytem v xxxxxxx, okres xxxxxx,  

j e  v i n e n , ž e

v xxxxx, okres xxxxxx, dne 5. 7. 2016 přibližně od 22 hodin do 22.45 hodin v obývacím pokoji  rodinného domu č. p. xxxx se snažil svoji manželku XX., nar. xxxxx, přimět k souloži, a to  jednak slovy „Pojď, rozdáme si to spolu, však seš moje manželka.“, jednak fyzickým násilím,  kdy ji navzdory jejímu nezájmu a aktivně fyzicky kladenému odporu rukama i nohama,  kterými ho odstrkovala, a volání o pomoc, rukama silou držel na pohovce a zalehnul ji,  zakrýval jí svou dlaní ústa, aby zamezil jejímu křiku, přičemž ji tiskl tak silně, až nemohla  dýchat, také ji tisknul pod krkem. Přitom jí hrozil zabitím. Strhnul jí z těla kalhotky a šaty,  které přitom roztrhl. Poté, co se mu poškozená vysmekla a utekla do přízemí domu, ji  pronásledoval a na schodišti ji několikrát udeřil rukou do zad,  

t e d y

dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jiného násilím a pohrůžkou  násilí donutil k pohlavnímu styku souloží, avšak k dokonání trestného činu nedošlo,  

t í m  s p á c h a l

pokus zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a § 185  odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku,

a  z a  t o  s e  o d s u z u j e

podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.

Podle § 84 trestního zákoníku a § 85 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně  odkládá, zkušební doba se stanovuje na 2 (dva) roky a nad obžalovaným se vyslovuje  dohled v rozsahu stanoveném trestním zákoníkem.  

Podle § 129 odst. 2 trestního řádu toto zjednodušené písemné vyhotovení rozsudku  neobsahuje odůvodnění, neboť ihned po jeho vyhlášení se státní zástupce i obžalovaný  vzdali práva odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obžalovaný  zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby.  

P o u č e n í:

 Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů ode dne  doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně  prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Odvoláním může napadnout rozsudek státní zástupce pro nesprávnost  kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho  přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání  věci, a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo  nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro  nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy  v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.

Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť  i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.  

Odvolání musí být odůvodněno tak, aby z něj bylo patrno, ve kterých  výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku  nebo řízení, které rozsudku předcházelo.  

Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.  

Toto právo nepřísluší těm, kdož se ho po vyhlášení rozsudku výslovně  vzdali.

Brno 30. března 2017

Mgr. Dušan Beránek v. r.

předseda senátu

‍

Č.j. 1T 84/2011 – 108

‍

Okresní  soud  v Jičíně  rozhodl  v hlavním  líčení  konaném  dne  21.12.2011  v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Výmoly a přísedících Lenky Kropáčkové a Mgr. Jiřího Křeliny

‍

Obžalovaný:

 t a k t o :

‍

XXX.

‍

nar. XXX v XXX, XXX, bez zaměstnání, trvale bytem XXX okr. XXX

‍

je vinen,

že

dne XXX 2011 kolem 20.00 hod. v XXX na XXX náměstí pod záminkou rozhovoru  vlákal XXX, nar. XXX, trvale bytem XXX čp. XXX, t.č. bytem XXX, XXX,  do osobního auta zn. Ford Escort 1.8 D Combi, červené barvy, rz. XXX,, poté bez jejího souhlasu odejel směrem k obci XXX,, okr. XXX,, kde na polní cestě v katastrálním území této obce zhruba 50 metrů od silnice XXX, v blízkosti autobusové zastávky s vozidlem zastavil, centrálním zamykáním uzamknul dveře a začal XXX,, která seděla na předním sedadle spolujezdce, přes její aktivní odpor líbat a osahávat přes oblečení na přirození, poté jí svlékl ¾ tepláky a kalhotky a sám si sundal kalhoty a spodní prádlo a vykonal na poškozené soulož, kdy do  ní po několika minutách ejekuloval, přičemž jí po celou dobu držel násilím ruce za hlavou a po vykonání soulože jí dovezl kolem 20.30 hod. zpět do XXX,

‍

t e d y

‍

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal souloží,

‍

Pokračování -2- 1T 84/2011

‍

č í m ž s p á c h a l

‍

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku,

‍

a o d s u z u j e  s e

‍

za to dle § 185 odst.2 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání    d v o u   ( 2 ) roků.

‍

Podle § 81 odst.1 tr.zákoníku a § 82 odst.1 tr.zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání    t ř í   ( 3 ) roků.

‍

O d ů v o d n ě n í  :

‍

Na základě dokazování provedeného při hlavním líčení vzal soud za prokázané, že obžalovaný XXX,.  dne  XXX,  2011 kolem 20.00 hod. v XXX,   na XXX,   náměstí pod záminkou rozhovoru  vlákal XXX, nar. XXX,, trvale bytem XXX,, t.č. bytem x XXX,, do osobního auta zn. Ford Escort 1.8 D Combi, červené barvy, rz. XXX,. Následně bez jejího souhlasu odejel směrem k obci XXX,, okr. XXX,. Zde na polní cestě v katastrálním území této obce zhruba 50 metrů od silnice č. XXX, v blízkosti autobusové zastávky s vozidlem zastavil a centrálním zamykáním uzamknul dveře . Poté začal XXX,, která seděla na předním sedadle spolujezdce, přes její aktivní odpor líbat a osahávat přes oblečení na přirození, poté jí svlékl ¾ tepláky a kalhotky a sám si sundal kalhoty a spodní prádlo a vykonal na poškozené soulož, kdy do ní po několika minutách ejekuloval. Po celou dobu jí držel násilím ruce za hlavou a po vykonání soulože jí dovezl kolem 20.30 hod. zpět do XXX.

‍

Obžalovaný se v přípravném řízení doznal k tomu, že měl s poškozenou XXX pohlavní styk, ale hájil se tím, že se jednalo o dobrovolný styk, protože s ní chtěl mít známost, které se poškozená nebránila. Popřel dále, že by jí  násilím držel ruce za hlavou a poukazoval na to, že poškozená  byla  při  styku  aktivní  stejně  jako  on.  Při  hlavním  líčení  na  své  výpovědi z přípravného řízení setrval a dodal, že trestný čin, který je mu kladen za vinu opravdu nespáchal. Měli s poškozenou schůzku domluvenou. Dal jí 100,- Kč předem pro holku, ale ne za sex. Poškozenou zná. Chodili k nim na XXX. Pomáhal jim finančně i s jídlem. Dodnes bývalé  přítelkyni  dluží  nějaké  peníze.  Došlo  mezi  nimi  k dobrovolnému  styku,  protože poškozená byla celou dobu spokojená. Ptal se jí, jestli do ní může vyvrcholit a ona mu řekla, že ano. Když pak jeli zpátky, tak mu poškozená řekla, že u holky byla těhotná hned a to ho zarazilo. Jenom jí řekl, že to chtěla stejně jako on a ona mu řekla, ano na 100 %. Pak si dali schůzku na druhý den. On na tom místě čekal, ale poškozená už nepřišla. Myslel si, že má doma nějaké problémy. Otočil auto a jel k ní. Myslel si, že se zeptá jí, proč nepřišla, ale přišla její matka. Nevěděl, že na něho poškozená něco takového řekla. Pak jel za synem. Jel směrem z XXX na XXX. Pršelo. Její otec stál venku, mával na něho a tak zastavil. Otec poškozené otevřel dveře u spolujezdce a ptal se ho, co má s jeho dcerou. Já se na něho začal smát. Řekl mu, že je dospělá a že spolu chodí a on mu začal říkat „ne,ne, tys ji znásilnil“. Když toto slyšel, měl z toho šok. On mu říkal, že jdou na hřbitov, aby je nikdo neslyšel. Tam ho prosil a přísahal mu, že to není pravda. Říkal mu o všem, o čem se s poškozenou bavili. Poškozená po celou dobu co seděla v autě, nechtěla být v XXX, protože se bála táty, aby je nikdo neviděl. Říkal jí, že moc daleko jet nemůžou, protože nemá naftu. Měl nasměrováno, že pojedu na

‍

XXX do baru na kafe, ale peníze už neměl. Jel na XXX, zastavili a sl. XXX si ještě zapálila cigaretu. Domluvili se, že spolu budou chodit. Chtěl jí políbit. Ona mu s úsměvem řekla, to každý chlap pozná, jestli chce nebo nechce, že to nechají na zítra. Podíval se dopředu na okno, pak se otočil zase k ní a řekl jí, že jsou dospělí, tak proč to nechávat. Dal k ní pusu, vzájemně se začali líbat. Nedržel ji. Ona se nebránila. Když skončili, ona pořád v pravé ruce držela zmačkanou stokorunu. Měla šedivé tepláky s pruhem. Jak seděla na sedačce, tak ji poposunul  kalhoty.  Jak  seděla,  tak  se  musela  nadzvednout,  nadzvedla  se,  pomohla  mu. Kalhoty ji nesvlékl. Svlékla si je sama. Dala si je na stranu. Říkal jí, aby trošku roztáhla nohy, protože tam nebylo místo. On jí líbal. Ona mu pořád říkala, že se jí to líbí. Netušil, že něco takového si vezme za znásilnění. Předtím jsem s ní měl neshodu. Když bydlel na XXX, tak tam chodil její táta. Neměli co jíst, neměli bydlení. On je litoval a pomáhal jim. Přítelkyně XXX byla sledována p. XXX, protože viděl jeho auto, tak si myslel, že řídím on a tak jí sledoval. Sám ji tam viděl, že tam s nimi komunikovala a sám slyšel, že řekli, aby přišel v 8h., že se s ním domluví. Na jeho mobilní telefon dostal SMS z internetu a pak dostal SMS v pondělí. Bylo tam „XXX, pokud nedáš 20.000,- Kč, tak tě přepadneme“. Pak v pondělí dostal SMS, to doma  zapomněl  mobil,  zprávu  vyzvedla  jeho  přítelkyně,  bylo  tam  napsáno  „nezlob  se, nemůžu se s tebou setkat“.

‍

Obžalovaný je z posuzovaného jednání usvědčován výpovědí poškozené XXX, která v přípravném  řízení  uvedla,  že  obžalovaného  znala  v předchozí  době  pouze  od  vidění. Uvedeného dne na ni na XXX náměstí v XXX mával z auta, aby šla k němu a požadoval, aby s ní mohl mluvit. Ona poukazovala na své další povinnosti, ale nakonec nasedla do osobního auta s tím, že se krátce projedou. Obžalovaný však autem jel nejprve směrem k hotelu XXX a pak odbočil směrem k XXX, kde na polní cestě vozidlo zastavil a uzamkl centrálním zamykáním. Potom ji začal líbat a osahávat na přirození a přestože se bránila uhýbáním  těla, svlékl jí ¾ kalhoty a spodní prádlo a sám si rovněž svlékl džíny a spodní prádlo. Držel ji jednou rukou její  ruce  za  hlavou,  druhou  rukou  jí  roztáhl  nohy  a  i  když  se  bránila  odkopáváním  a požadovala zanechání jednání, zasunul jí pohlavní úd do přirození a po několika minutách do ní ejakuloval. Poté ji odvezl zpět do XXX. Při hlavním líčení na své výpovědi z přípravného řízení setrvala a uvedla, že šla z domu ke kamarádce. Tam byl obžalovaný, pískal na ní a volal na  ní,  ať  za  ním  chvíli  jde.  Ptala  se  ho,  co  chce,  že  nemám  čas,  že  musím  domů,  ke kamarádce. Nakonec mu řekla, že může na chviličku. Nastoupila do auta. Obžalovaný nemohl nastartovat auto a tak poprosil nějaké kluky, aby ho roztlačili. Nastartoval a jel směrem na XXX. Ptala se ho, kam jede, že ona musím domů, ať zastaví. Pořád mu říkala, že musí domů, že musí koupat dceru. Obžalovaný jel přes nějaký hotel nebo restauraci, pak směrem na XXX, do XXX. Byla tam cestička, nějaké pole a tam zastavil, zamknul. Ona mu říkala, co to dělá, že chce domů. Začal ji líbat, osahávat. V tu chvíli byla zmatená. Osahával ji, svlékal ji. Pak přes jeho sedačku si vlezl na ní a udělal ji to, co ji udělala. Bránila se. Pořád mu říkala, že nechce, ať ji nechá být. Odstrkovala ho od sebe. Byla v šoku. Nepomáhala mu ji svlékat. Nechtěla a pořád mu říkala, že nechce, ať ji nechá být. Jak ji začal osahávat a svlékat, přidržel ji ruce. Křičela, ať ji nechá, že nechce, odstrkovala ho, ale on do ní vnikl. Přidržoval ji ruce. Sklopil sedačku. Jak byl na ní, tak ji ruce přidržoval nad hlavou. Ruce ji přidržoval jednou rukou. Poté jeli zpátky. Ona byla mimo. Zastavil ji na XXX u restaurace. Říkala mu, ať ji zastaví, že si dojde domů. Když přišla domů, první co bylo, tak se chtěla svléknout a vlézt si do vany. Cítila se špatně. Cítila se špinavá. Potom to řekla kamarádovi p. XXX, u kterého chvilku pracovala. On ji přemlouval a zajel s ní na policii. Svěřila se mu druhý den poté, co se to stalo. Po této události ji obžalovaný nekontaktoval. Po necelém týdnu se svěřila matce. Nechtěla to říkat. Matka

‍

byla v šoku. Říkala ji, že měli s obžalovaným v půl 8 schůzku. Měla u toho být i ona. Matka se ho ptala, jak to bylo. Obžalovaný se rozčiloval, že ona chtěla. Ona říkala, že ne. Obžalovanému SMS zprávy nepsala. Nemá na něho kontakt. Žádné peníze po něm nepožadovala. Sám obžalovaný se nabídl, že kdyby to stáhla, že jim dá peníze. Nabízel jim asi

20.000, - nebo 30.000,- Kč. Od obžalovaného si žádné peníze nepůjčovala. Mobilní telefon od něho nepožadovala, ani nedostala. S obžalovaným se nezná pouze od vidění. Obžalovaný se zná  trochu  s tátou.   Zranění  ji  žádné  způsobeno  nebylo.   Před   posuzovanou  událostí obžalovaného nikde neviděla. Obžalovaný ji nenabízel, že by mohli mít spolu známost. V té době měla přítele. Ten den, co se ji to stalo, tak mu ještě říkala, že má přítele, že nechce. To říkala při té události v autě. Obžalovaný ji ten večer nedal 100,- Kč. Bránila se po celou dobu, ale ke konci už to vzdala, protože věděla, že to nemá smysl. Nekřičela, protože tam stejně nikdo nebyl. Neměla možnost se vysmeknout a utéct pryč, protože obžalovaný zamknul auto centrálním zamykáním.

‍

Posuzované jednání je dále prokazováno znaleckým posudkem z oboru školství a kultura, odvětví psychologie se specializací klinická psychologie, ve kterém se znalkyně vyjádřila k věrohodnosti  výpovědi  poškozené.  Ze  závěru  posudku  je  zřejmé,  že  znalkyně  hodnotí osobnost poškozené jako méně duševně diferencovanou, hodně simplexní, chudší, prakticky orientovanou s prvky nezdrženlivosti, nestálosti. Její intelektové schopnosti jsou snížené na hranici lehké mentální retardace. Obecná věrohodnost jako psychologická způsobilost vnímat, hodnotit, pamatovat si a reprodukovat prožité události je lehce oslabena, je schopna podat věrohodnou výpověď, ale její sdělení jsou chudá, paměťové stopy ne zcela přesné s menším množstvím detailů. Nejvěrohodnější  je sdělení krátce po inkriminované události, s postupem času  dochází  k dalším  nepřesnostem.  Nebyly  však  zjištěny  známky  chorobné  fantazie, sugesce a nebylo ani jednoznačně prokázáno, že by zcela falešně vypovídala pod vlivem návodu. Pro posílení věrohodnosti svědčí zejména to, že prožitky, které uvedla po inkriminované události, jsou typické pro ženy v těchto situacích, nebyl zjištěn průkazný motiv pro zcela falešnou výpověď, dále je zřejmé, že vzhledem k jejímu typu osobnosti by sama o své vůli nepodala trestní oznámení, kdyby v tom nebyla podpořena okolím. Na závěrech znaleckého   posudku   znalkyně   setrvala   i   při   osobním   slyšení   při   hlavním   líčení   a v podstatných bodech je zopakovala.

‍

Dále je posuzované jednání prokazováno listinnými důkazy, zejména protokolem o prověrce místa činu a lékařskou zprávou.

‍

Při hlavním líčení byli dále vyslechnuti jako svědci XXX, XXX, XXX , XXX a XXX.

‍

Svědkyně  XXX uvedla,  že  o  celé  věci  moc  neví.  Co  se  stalo  mezi  dcerou  a obžalovaným, o tom nevím nic. Akorát co se ptala dcery, tak ji pořád tvrdí to samé. Dcera ji ukazovala papír, co tam vypovídala. Říkala ji, co se stalo mezi nimi. Říkala ji, že jí zavezl do lesa, že se bránila, nechtěla, nepočítala s tím. Nepopisovala ji, jak se bránila. Nechce o tom mluvit, chce na to zapomenout. Mluvila s ní o tom 2x – 3x. Pak ji řekla, že se o tom nechce bavit, že se stalo co se stalo a chce na to zapomenout. Říkala ji, že se bránila, že jí měl odvést domů, ale že jí odvezl někam do lesa. Víc si nepamatuje. Ví, že dcera šla ven. Bylo ji divné, že dlouho nejde, protože jí hlídala malou. Pak přišla a byla divná, neklidná. Neřekla ji nic. Řekla jí to druhý den. Ptala se jí. Říkala ji to samé asi 2x – 3x a že se o tom nechce bavit. Řekla mi to, co vypověděla, ale nepamatuje si to. Obžalovaného moc nezná. Spor s ním

‍

neměli. Obžalovaný byl v XXX ulici, když tam bydleli. Nabízel jim peníze, ať to holka stáhne. Říkala mu, že to záleží na dceři. U toho byla ona, dcera a manžel. Ten stál kousek opodál. Toto se odehrávalo u baráku v XXX ulici. Proč jim nabízel peníze, neví. Říkal, ať to dcera stáhne, ať ji přemluví. Říkala mu, že to záleží pouze na dceři. Manžel stál o kus dál. Jak na to reagoval, neví. Na to, co říkal obžalovaný, neříkal manžel nic. Neví o tom, že by manžel s obžalovaným  potom  mluvil.  Dcera  v ten  moment,  když  měl  obžalovaný  požadavek, koukala, že nabízí peníze. Říkala, že to není normální nabízet peníze. Obžalovaný na to reagoval tak, že bouchal do svého auta. Neví o tom, že by obžalovaný dostal nějakou SMS o tom, že má zaplatit 20.000,- Kč. Ona na obžalovaného číslo nemá, nic o tomto neví. Neví, zda byl manžel s dcerou o samotě.

‍

Svědek XXX uvedl, že u toho nebyl a nic o tom neví. Dcera mu něco řekla. Řekla mu, co se stalo. Jinak o tom nic neví. Dcera mu říkala to, co tady probíhá. Neví, co tady probíhá. Dcera mu řekla to, co řekla soudu. Neví, proč je u soudu. On u toho vůbec nebyl, nevím o tom vůbec nic. Neví, co má říkat. Po tomto incidentu s obžalovaným mluvil. Obžalovaný mu říkal, že to neudělal. Žádné peníze po něm nepožadovali. Když hovořil s obžalovaným, byla tam manželka a XXX. S obžalovaným se prakticky nezná. Rozhovor s obžalovaným se odehrával jak je xxx ul., jak je tam ta hospoda. Neví, jak se ta hospoda jmenuje. Tam stáli. Tam se bavili. Nic o tom neví. Je možné, že spolu byli na hřbitově. Proč byli na hřbitově, to je jedno. Asi se tam o tom taky bavili.

‍

Svědkyně XXX uvedla, že obžalovaného zná. Je to její přítel 3 rok. Poškozenou XXX zná pouze z doby, kdy se setkali, když přišel obžalovaný s tím, že s ní měl poměr a že s ní zůstane a od ní odchází. Obžalovaný se do poškozené zamiloval. Dali si sraz. Pak měli spolu poměr a byl rozhodnutý, že odchází. Toto ji řekl v neděli 26.6.2011. To ještě neodešel. Nakonec se rozhodla, sbalila mu věci a odnesla je XXX. Řekla jí, že když se zamilovali, tak že jí předává přítelovi věci. Všichni vyšli dolů, ona a celá rodina. Začala brečet, že ne, že se do něho nezamilovala, že chtěla jít pouze na kafe a popovídat si. Říkala jí, že s ním ale měla poměr a ona ji řekla, že poměr s ním měla, protože jí obžalovaný znásilnil. Říkala jí, že když jí obžalovaný znásilnil, proč to hned nenahlásila a ona na to, že ne, že chtěla jít nejdřív na kafe a popovídat. Říkala jí, že žádná, když nebude chtít, tak nepůjde a když půjde, tak že za to nebude chtít platit. Ona ji řekla, že žádnou stovku nedostala. Strašně se rozbrečela a utekla pryč. Pak hovořila jenom s její matkou, kdy chtěli, aby se s jejím přítelem v 8 hodin večer sešli. Ona řekla, že ne, že jdou rovnou na policii, když jde o znásilnění. Ona řekla, že to chtěli stáhnout, že by si chtěli popovídat v 8h., protože věděli, že si má vzít půjčku 50.000,- Kč a chtěli finanční obnos. Ona s nimi hovořila ve čtvrtek. Viděl ji tam p. XXX, protože ji v tu dobu sledoval. Matka poškozené řekla, že když dostanou 50.000,- Kč, tak rodina stáhne to, co nahlásila poškozená. Poškozená už u toho nebyla.

‍

Svědkyně XXX vypověděla, že obžalovaný, když k ní přišel na návštěvu dne XXX  2011, koupil ji cigarety a řekl ji, že má rande s tou slečnou, co tu byla. Rodinu poškozené zná. Věčně nemají peníze. S obžalovaným má dítě. Když měl obžalovaný problémy s XXX, tak si přišel stěžovat k ní domů a ona mu řekla, že co má s ní, tak si musí vyřešit sám. Řekl ji, že si poškozená vymyslela, že jí znásilnil. Přišel k ní v pondělí nebo úterý. Říkala mu, ať jde dřív, ať to udá dřív, že ho špiní, že si vymyslela, že jí znásilnil. Obžalovaný k ní přišel jednou na návštěvu, volali si telefonem. Ona nevěděla, že jde o tuto XXX. Volal a říkal jí XXX. Ona netušila, že je to tato XXX. To bylo v červnu. Viděla, jak chtěli

‍

XXX před barákem nějaké peníze. Šla zrovna kolem. To říkala matka poškozené XXX tam nebyla, byla tam jenom matka.

‍

Svědek por. XXX uvedl, že v dané věci se účastnil více úkonu. Účastnil se podání vysvětlení s obžalovaným, výslechu pošk. XXX, vytěžoval i rodinu XXX. Záznam je sepsán pouze jednou. To bylo v době, kdy obžalovaného ustanovovali. Ustanovil se podle jeho auta, které užívá. Jedná se o Ford Escort XXX barvy s XXX, kdy on se měl tímto případem zaobírat a náhodně projížděl ul. xxx a tam toto auto viděl odstavené, když si myslel, že by to mohlo být ono, protože obžalovaného ještě neměli ustanoveného. Myslím si, že pí. XXX v protokolu o trestním oznámení uváděla, že auto mělo nějaké XXX, nicméně to blíže nespecifikovala. Na místě zastavil a čekal, až auto bude odjíždět. Auto skutečně odjíždělo. V autě seděla přítelkyně obžalovaného, kterou sledoval a auto ho dovedlo až do míst k bývalé státní lékárně, kde auto zastavilo a tam nakontaktoval obžalovaného, kdy ho vyzval k podání vysvětlení pro závažnou trestnou činnost. Ten uposlechl a oba s ním odjeli na Policii ČR. Přítelkyně obžalovaného nebyla účastna podání vysvětlení. Obžalovaný se k tomu stavěl tak, že uváděl, že sám je chtěl navštívit. Stavěl se k tomu kladně v tom smyslu, že nepopíral pohlavní styk s pí. XXX, uvedl jim místo, kde se to odehrávalo a uváděl skutečnosti, které jsou v protokole blíže popisovány. Uváděl jim vše, co k dané věci potřebovali vědět a dokresloval celou událost. Násilí nepřiznával. Po vytěžení obžalovaného propustili. Nevzpomínám si, že by byl po tomto úkonu účasten ještě nějakému setkání obžalovaného s poškozenou, nebo rodinou poškozených. Ví, že obžalovaný mu několikrát telefonoval a několikrát ho i osobně navštívil, kdy měl strach z toho celého, co je na něj oznámeno. Ptal se ho, jestli může být za to souzen, jestli může jít i do vězení, že mu je bráněno ve vykonávání práce. Takhle jsme spolu mluvili 3x – 4x. Dohadování obžalovaného s rodinou pošk. XXX o tom, že by se dohodli na nějakém finančním odškodnění, přítomen nebyl. On to pouze slyšel. Uváděl to obžalovaný. Paní XXX st. to popřela. Ta to uváděla tak, že jí byly nabízeny peníze, aby se to stáhlo. Od obžalovaného slyšel opak. Ví, že když s obžalovaným o celé věci hovořili, tak obžalovaný měl domluvenou nějakou schůzku, kam se měl dostavit kolem 8 hodiny večer. On mu říkal, ať tam v žádném případě nechodí, že by mohl mařit celé řízení, které je vedeno. Věc nabírala XXX. Přítelkyni obžalovaného neviděl v kontaktu s rodinou XXX.

‍

Na základě provedeného dokazování, kdy při hlavním líčení provedené důkazy byly hodnoceny jednotlivě a ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že jednání, jak je popsané ve výroku tohoto rozsudku se stalo a tohoto jednání se dopustil právě obžalovaný. Ten nepopírá pohlavní styk s poškozenou, ale vylučuje, že by k němu došlo násilím. Dle jeho obhajoby k němu mělo dojít dobrovolně. Obhajoba obžalovaného je však vyvrácena výpovědí poškozené, která je po dobu celého trestního řízení v podstatných skutečnostech neměnná, prokazuje skutkový děj popsaný ve výroku tohoto rozsudku a věrohodnost tvrzení poškozené je navíc podporována znaleckým posudkem, který byl vypracován na její věrohodnost. O věrohodnosti tvrzení poškozené nemá soud důvod pochybovat ani na základě výpovědi ostatních  slyšených  svědků,  neboť  ani  jeden  z nich  nebyl  přímo  přítomen  nezákonnému jednání obžalovaného   a pokud se svědkyně XXX a XXX snažili podpořit obhajobu obžalovaného, není možné přehlédnout jednak to, že věrohodnost jejich tvrzení je snížena z důvodu   jejich   vztahu   k obžalovanému,   ale   především   jejich   tvrzení   jsou   pouhým zprostředkováním verze obžalovaného, kterou jim sdělil a naopak výpověď svědkyně XXX svým obsahem spíše potvrzuje věrohodnost tvrzení poškozené.

‍

Obžalovaný jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku, kdy za použití násilí donutil jinou osobu k pohlavnímu styku, a to souloží, naplnil po objektivní i subjektivní stránce zákonné znaky skutkové podstaty zločinu znásilnění podle § 185 odst.1, 2 písm. a) trestního zákoníku.

‍

Společenská škodlivost jednání obžalovaného je dána tím, že svým jednání porušil zájem společnosti na ochraně svobody rozhodování a sexuální svobody.

‍

K osobě obžalovaného  bylo  zjištěno,  že v místě  svého bydliště  nebyl  projednáván  za přestupkové jednání, ale dne 20.4.2011 byl oznámen za přestupek proti občanskému soužití. V této věci nebylo dosud rozhodnuto. V rejstříku trestů  má  1 záznam o odsouzení Okresním soudem v Jičíně za trestný čin dle § 180d) trestního zákona, kdy mu byl  uložen trest OPP a trest zákazu činnosti, které již vykonal.

‍

Při úvaze o druhu a výši trestu soud vycházel z ustanovení § 37 a § 39 tr. zákoníku. K jako okolnostem polehčujícím soud přihlédl k tomu, že na obžalovaného je třeba hledět jako by nebyl soudem odsouzen a dále i k tomu, že řádně spolupracoval  s orgány činnými v trestním řízení. Soud pak neshledal žádné okolnosti přitěžující, které by měly podstatný vliv na druh a výměru ukládaného trestu. Po zvážení společenské škodlivosti posuzovaného jednání, škodlivého následku a způsobu provedení dospěl soud k závěru, že účelu trestu, nápravy obžalovaného a ochrany společenských zájmů chráněných trestním zákoníkem je možné dosáhnout  trestem  výchovným  a  to  trestem  odnětí  svobody  v trvání  dvou  (2)  roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří (3) roků, který tedy byl obžalovanému uložen,  když  stanovenou  zkušební  dobu  považuje  soud  za  dostatečnou  k tomu,  aby obžalovaný dalším svým způsobem života soud přesvědčil o tom, že k jeho nápravě není třeba použít trestu přísnějšího.

‍

P o u č e n í  : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení opisu rozsudku, trojmo, ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím soudu zdejšího. Toto právo však nemají osoby, které se jej po vyhlášení rozsudku výslovně vzdaly. Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody.Odvoláním je možno napadnout nesprávnost některého výroku i v případě, že takový výrok chybí.Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo. Odvolání lze opřít o nové důkazy a skutečnosti. Odsuzuje-li soud obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a přiznává-li poškozenému alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, může poškozený požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

‍

V Jičíně dne  21.12.2011 JUDr. Aleš Výmola,v.r

předseda senátu

‍

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 17.1.2012.

‍

ČESKÁ REPUBLIKA 

R O Z S U D E K 

 ….31T 170/2012-18

J M É N E M  R E P U B L I K Y 

Okresní soud ve Zlíně rozhodl v hlavním líčení dne 4. června 2013 ve Zlíně v senátě  složeném z předsedy senátu Mgr. Dušana Beránka a přísedících Marie Jelínkové  a Ing. et Ing. Ondřeje Skoby t a k t o :  

I.  

obžalovaný 

XXXX XXXXXXX, 

nar. XXXXXX ve Zlíně, řidič ve společnosti XXXXXX, s.r.o.,  trvalého pobytu v XXXXX, okres Zlín, v současnosti bytem XXXXXX, okres Zlín,  

j e  v i n e n , ž e 

v XXXXXXX, okres Zlín, nejméně od prosince 2008 do 15. ledna 2012 v místě svého bydliště  v soukromí rodinného domu č. p. XXX, který obýval společně se svou tehdejší manželkou  a nezletilým synem, v mnoha případech bezdůvodně, převážně pod vlivem alkoholu, psychicky a fyzicky napadal svou tehdejší manželku XXXXXX, nar. XXXXXXX. Tu urážel a ponižoval hrubými a vulgárními slovními výrazy  jako např. „pičo, děvko, kurvo.“, dělal jí různé schválnosti, například rušil její spánek  rozsvěcováním světla v ložnici či záměrným hlukem v garáži pod ložnicí, v zimním období  zamykal kotelnu, čímž jí bránil ve vytápění domu, ničil její kosmetiku, procházel se v  zablácených botách po domě, několikrát v domě močil mimo toaletu, jednou dokonce do  dětské postýlky svého syna, který v ní spal. Ničil vybavení domácnosti a interiér domu včetně  osobních věcí poškozené. Poškozené po jejím návratu domů kontroloval spodní prádlo,  kontroloval její mobilní telefon, který jí opakovaně také ukryl. Fyzicky ji napadal, a to tak, že jí  dával facky, tahal ji za vlasy a kroutil ruce za záda, čímž jí dne 14. 11. 2009 zlomil II. záprstní  kost levé ruky. Jeho útoky proti bývalé manželce vyvrcholily dne 15. 1. 2012, kdy jí nejprve  večer v obličeji rozetřel namazaný krajíc chleba, poté ji chytil za vlasy, tloukl jí hlavou o zeď, přitom jí nadával do děvek a obviňoval ji, že se kurví. Poškozená ze strachu utekla do  obývacího pokoje, kde se nacházel jejich nezletilý syn XXX nar.  XXXXXXX v domnění, že v jeho přítomnosti svého jednání obžalovaný zanechá. On  se však zcela svlékl do naha a se slovy „ukaž mi, jak jsi to s nimi dělala, ať si s tebou taky  užiju", ji povalil na záda, sedl si na její hrudník, koleny se zapřel o její paže a pokusil se proti  její vůli vsunout svůj penis do jejích úst a požadoval, aby ho tímto způsobem uspokojila. To  se mu však nepodařilo, neboť se tomuto jednání poškozená aktivně bránila, kdy sebou  zmítala, kopala kolem sebe a nakonec ho do penisu i kousla, načež ji pustil. Vzápětí ji  však povalil na zem na záda a snažil se z ní strhnout tepláky, což se mu nepodařilo a  poškozená utekla,  

t e d y 

a) v úmyslu spáchat trestný čin se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu,  aby jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a tento čin spáchal jiným pohlavním stykem  provedeným způsobem srovnatelným se souloží, přičemž k dokonání trestného činu  nedošlo, 

b) týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a páchal takový čin po delší dobu,  t í m  s p á c h a l  

a) pokus zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku  a § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku,  

b) zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d)  trestního zákoníku, 

a  z a  t o  s e  o d s u z u j e  

podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku a § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému  trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.  

Podle § 84 trestního zákoníku a § 85 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu  podmíněně odkládá, zkušební doba se stanovuje na 5 (pět) let a nad obžalovaným se  stanovuje dohled.  

Podle § 85 odst. 2 trestního zákoníku a § 48 odst. 4 písm. e, h) trestního zákoníku se  obžalovanému ukládá přiměřené omezení spočívající v tom, že se zdrží návštěv  restauračních zařízení a požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek.  

Podle § 99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné  léčení protialkoholní v ambulantní formě.  

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obžalovaný povinen nahradit Všeobecné  zdravotní pojišťovně České republiky způsobenou škodu ve výši 679 Kč 50 h.  

‍

II. 

Obžalovaný 

XXXX XXXXXXX, 

nar.XXXXX  ve Zlíně, řidič ve společnosti XXXXXXX, s.r.o.,  trvalého pobytu v XXXXXX, okres Zlín, v současnosti bytem XXXXXXX okres Zlín,  

se podle § 226 písm. b) trestního řádu  

zprošťuje obžaloby,  

pro skutek spočívající v tom, že v XXXXXX, okres Zlín, v místě svého trvalého bydliště  v přesně nezjištěné době dne 13. 1. 2012 si nezjištěným způsobem bez souhlasu oprávněné  uživatelky XXXXX opatřil nepřenosnou platební kartu zn. Visa Class České  spořitelny, a.s., č. XXXXXX s bezpečnostním PIN kódem na jméno XXXXXXX, a  s touto následně dne 14. 1. 2012 v čase 10.22 hodin provedl v bankomatu České spořitelny,  a.s., ve XXXXX na XXXXXX neoprávněný výběr částky ve výši 600  Kč, dále téhož dne v XXXXX na benzínové čerpací stanici společnosti Shell v čase 10.35  hodin provedl platbu u obchodníka ve výši 265 Kč 20 h,  

v němž je spatřován přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního  prostředku podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku, 

neboť 

tento skutek není trestným činem. 

Podle § 129 odst. 2 trestního řádu toto zjednodušené písemné vyhotovení rozsudku  neobsahuje odůvodnění skutkového stavu, výrok o vině a trestu, neboť obžalovaný se vzdal  práva odvolání dne 4. 6. 2013 a státní zástupce dne 5. 6. 2013. Obžalovaný si nepřál, aby  odvolání v jeho prospěch podaly jiné oprávněné osoby a obžalovaný i státní zástupce  netrvali na vyhotovení odůvodnění.  

Odůvodnění náhrady škody: 

Nárok na náhradu škody uplatnila Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky  ve výši 679 Kč 50 h. Jde o léčebné náklady poraněné poškozené XXXXXXX (cílené  vyšetření všeobecným chirurgem a výkon ústavní pohotovostní služby, dále rentgen krku,  krční páteře a lebky). Tyto náklady pojišťovna řádně vyčíslila. Její nárok je důvodný, opírá se  o § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, podle kterého  příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby  vůči pojištěnci. Náhrada je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. Odsouzený jednal  protiprávně, neboť porušil princip generální prevence (§ 415 občanského zákoníku), podle  něhož je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodě na zdraví, na majetku, na  přírodě a na životním prostředí. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku každý zodpovídá  za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.  

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů od jeho doručení  prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně ke Krajskému soudu v Brně,  pobočce ve Zlíně. 

Odvoláním může napadnout rozsudek státní zástupce pro nesprávnost  kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho  přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání  věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro  nesprávnost výroku o náhradě škody.  

Odvolání musí být odůvodněno tak, aby z něj bylo patrno, ve kterých  výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku  nebo řízení, které rozsudku předcházelo.  

Toto právo nepřísluší těm, kdož se ho po vyhlášení rozsudku výslovně  vzdali. 

 Okresní soud ve Zlíně, 

 dne 4. června 2013 

Mgr. Dušan Beránek, v.r. 

předseda senátu 

za správnost vyhotovení: 

XXXXXXXXXXXXXXXXX

‍

Jednací číslo: 4T 116/2015 - 634

ČESKÁ REPUBLIKA  

‍

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

‍

Okresní soud v Bruntále rozhodl v hlavním líčení konaném dne 30. 11. 2015 v senátě složeném z jeho předsedkyně Mgr. Jany Janečkové a přísedících Jarmily  Kročilové a Petra Gazdy 

‍

t a k t o : 

‍

Obžalovaný  XX,   nar. XXX v XXX, OSVČ, trvale bytem XXX, okres XXX, 

‍

j e  v i n e n ,  

že 

1) v přesně nezjištěných dnech od podzimních měsíců roku 2010 do 2. 11. 2013  v XXX, okres XXX, v rodinném domě č. XXX v různých místnostech opakovaně pravidelně fyzicky napadal a psychicky týral svou družku XY, se kterou žil ve společné domácnosti, a to často i před nezletilým synem, tuto slovně urážel, ponižoval ji, snižoval její sebevědomí, zakazoval styk a kontakt s rodinnými příslušníky, což se stupňovalo až do doby posledního fyzického napadení, kdy  poškozená opustila společné bydlení, v době kdy byl doma, jí bil dlaní i obden, přičemž zvlášť hrubým způsobem si počínal zejména, když:  

- dne 10. 10. 2010 v místnosti kuchyně poškozenou uchopil jednou rukou za  krk, silou s ní narazil na zárubně dveří, zde ji i nadále držel v oblasti krku a přiškrcoval, vyčítal jí poškození podlahy, úchop uvolnil až po příchodu nezletilého syna XYZ, nar. XXX, který křičel a plakal, poškozená upadla na zem, po čtyřech se s bolestí hlavy doplazila do ložnice, ulehla na postel, další čtyři  dny ležela a spala, aniž by vyhledala lékařské ošetření, 

- v přesně nezjištěný den počátkem roku 2011 vyžadoval, aby poškozená  vykonávala úkony, které jí nařídil, a když se snažila ohradit a odmítla, uchopil  ji za krk, začal škrtit se slovy „ty víš hovno, co já musím všechno stihnout, ty jsi  mimo, tak drž hubu a dělej“,  

- v přesně nezjištěný den v letních měsících roku 2011 požadoval po  poškozené, aby vzbudila nezletilého syna, když odmítla, opětovně ji uchopil oběma rukama za krk, narazil na zeď, rdousil až do doby, kdy se jí ze slabosti podlomily nohy, a upadla na podlahu, v následujících dnech po návratu ze zaměstnání ji udeřil rukou do obličeje proto, že nestáhla žaluzie, 

- dne 20. 3. 2012 ji rukama strčil do těla, natlačil na zeď, jednou rukou uchopil  za krk a druhou ji udeřil do obličeje a způsobil jí poranění nad levým okem, pro  bolest hlavy a zvracení poškozená následující den vyhledala lékařské ošetření, 

- dne 2. 6. 2012 udeřil poškozenou pěstí do žeber, až upadla na podlahu,  špatně se jí dýchalo, takže vyhledala lékařské ošetření bez dalšího  výraznějšího léčení, 

- v přesně nezjištěný den v průběhu vánočních svátků roku 2012 opakovaně udeřil poškozenou pěstí do obličeje, urážel ji a vyčítal, že „kurví vánoce jemu i  synovi“, po pádu na zem ji dále bil pěstí do rukou a nohy a v závěru ji kopl do nohy, kdy poškozená lékařské ošetření nevyhledala,  

- dne 20. 8. 2013 bezdůvodně udeřil poškozenou pěstí do zátylku, až ztratila vědomí, probrala se na podlaze, byla otřesena, pro bolest měla problém se  postavit na nohy a bolest v zátylku pociťovala dalších 14 dnů, aniž by  vyhledala lékařské ošetření, 

- dne 2. 11. 2013 v kuchyni uchopil poškozenou za rameno, tuto si otočil  k sobě, uchopil za krk a silou rdousil, až upadla na podlahu, bosou nohou jí šlápnul do oblasti břicha a vyhrožoval jí, že nezletilého syna si nikdy neodvede, i kdyby ji měl zabít, kdy poškozená následně vyhledala lékařské  ošetření a pro podvrtnutí krční páteře i zhmoždění břišní stěny byla léčena po  dobu přibližně dvou týdnů,  

přičemž vzhledem k opakovaným brutálním fyzickým a dlouhodobým psychickým útokům ze strany obžalovaného, poškozená s nezletilým synem opustila společné  bydlení, avšak dosud trpí stavy úzkosti, poruchou přizpůsobení, vyhledala odbornou  pomoc, má obavy z obžalovaného a kontakt s ním probíhá pouze v přítomnosti třetí  osoby, 

‍

t e d y 

týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a páchal takový čin  po delší dobu,

‍

2) dne 15. 8. 2014 v XXX, okres XXX, na chodbě rodinného domu č. XXX při  vyřizování společných záležitostí, kdy poškozená XY stála u vchodových dveří,  tuto za ruku vtáhnul dovnitř a dveře za ní zavřel, nejprve jí sdělil, že jej vzrušuje a  požaduje sex, po odmítnutí poškozenou k ní přistoupil, začal jí svlékat oblečení,  opakovaně jí stahoval ramínka od podprsenky a trička, která si zpět upravovala,  snažil se jí obnažit prsa, rozepínal pásek od kalhot, sahal do kalhotek, tlačil ji ke  schodům vedoucím do horního patra a držel za ruku, stále vyžadoval sex, po opakovaném odmítání na její nesouhlas nereagoval, nakonec si sedl na schody,  stáhnul si trenýrky, kdy měl již ztopořený penis, přes její nesouhlas a hlasité volání,  aby svého jednání zanechal, ji přiměl k tomu, aby mu pohlavní úd třela rukou, což  poškozená z obavy z případného dalšího fyzického napadení po dlouholetých  zkušenostech s obžalovaným učinila, až do výronu semene obžalovaného, 

‍

t e d y 

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a spáchal takový čin jiným  pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,  

‍

3) dne 26. 4. 2015 kolem 09.00 hodin v XXX, okres XXX, před rodinným domem  č. XXX v rámci předávání nezletilého syna XYZ, nar. XXX, zpět poškozené XY., po  předchozím hovoru o budoucnosti nezletilého syna po ukončení jejich soužití, kdy  poškozená nabídla obžalovanému společné sezení v ATM Centru (Fond ohrožených  dětí) a uzavření dohody, jí sdělil, že „jestli chce nějakou dohodu, aby vše stáhla a uvědomila si, že mu hrozí až 8 let a právníci jej stáli již 100.000 Kč, a pokud to nestáhne, tak ihned podá trestní oznámení na jejího otce s tím, že má spoustu fotek,  videí a SMS z jejich společného soužití v XXX, a ona nemá nic“,  

‍

t e d y

jiného pohrůžkou jiné těžké újmy nutil, aby něco konal, a spáchal  takový čin na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinnosti,  

‍

č í m ž  s p á c h a l  

v bodě 1)  

zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d)  trestního zákoníku, 

v bodě 2)  

zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního  zákoníku, 

v bodě 3)  

zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) trestního zákoníku, 

‍

a  z a  t o  s e  o d s u z u j e 

‍

podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k  úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.

Podle § 84 trestního zákoníku a § 85 odst. 1 trestního zákoníku se  obžalovanému výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř)  roků za současného vyslovení dohledu. 

‍

O d ů v o d n ě n í : 

‍

Skutkový děj v bodě 1) soud zjistil z výpovědi svědků XY, XXX, XXX., XXX,  XXX, XXX. a XXX, z výpovědi znalců, ze znaleckých posudků, z listinných materiálů a částečně i z výpovědi obžalovaného. 

Obžalovaný XX při prvním hlavním líčení odkázal na svoji výpověď  z přípravného řízení, kdy obžalovaný nejprve zcela popřel, že by se dopustil  žalované trestné činnosti. Uvedl, že od doby otěhotnění jeho přítelkyně XY, začala být tato někdy o vánocích 2007 nervózní a vznětlivá. V těhotenství mívala problémy s nízkým krevním tlakem, tak ji musel občas „proplesknout“. Poškozená bývala  unavená, ale vědomí neztrácela. Po porodu syna v srpnu 2008 začali bydlet v XXX.  Poškozená začala mívat depresivní nálady a začaly se u ní objevovat tiky.  Obžalovaný již v té době býval často pracovně mimo domov. Na jaře 2009 prodělal  jejich syn šestou nemoc, byl i v nemocnici. Poškozená byla poté ještě více úzkostlivá  a v péči o syna až přehnaně pečlivá. Tiky se jí také zhoršily. S ohledem na menší  prostor v XXX se spolu dohodli na rekonstrukci bydlení v XXX, u rodičů  obžalovaného, s čímž započali v roce 2010. V tomto roce se již oba dva více hádali. 

Poškozená bývala hašteřivá a obžalovaný ji musel okřikovat. Poškozená v jarních  měsících přibrala 10 kg, což přičítala nemoci štítné žlázy. Prohlubovaly se u ní deprese. Jednou se v létě pohádali při mytí nádobí, obžalovaný ji začal „tlumit“. Tomu  se poškozená bránila a snažila se jej udeřit. Obžalovaný ji však chytil za ruce a dal jí facku. Po této facce se poškozená rozbrečela, odběhla do koupelny a zamkla se tam.  Po chvíli odemkla, ležela na zemi na ručníku a plakala. Pak přišla její matka a povídaly si. Obžalovaný pak zjistil, že poškozená řeší deprese léky a za své jednání  se jí omluvil. 

Na podzim 2010 se pak po hádce s otcem poškozené všichni přestěhovali do ještě nedodělaného bytu v XXX. V tomto roce se již pouze slovně  hádali. Od počátku roku 2011 začal obžalovaný jezdit do Německa na třítýdenní  cykly a týden býval doma. Jejich syn XYZ začal v září 2011 navštěvovat mateřskou školu a také angličtinu v XXX, kam měla poškozená syna vozit. Obžalovaný si  nevybavil žádné fyzické útoky, pouze slovní hádky mezi nimi v roce 2011. V roce  2012 spolu s poškozenou řešil její další pracovní uplatnění po mateřské dovolené.  Přemýšlela o včelaření či pěstování česneku. 

Dne 20. 3. 2012 při návratu z autoservisu začala poškozená telefonovat místo vykládání nákupu z auta. Obžalovaný jí to vyčetl, vytrhl jí telefon z ruky a hodil jej do rohu místnosti.  Poškozená se po něm začala sápat a obžalovaný jí dal facku. Poškozená pak  odnesla věci do domu a večer se vzájemně omluvili. Dne 2. 6. 2012 jej poškozená  nečekaně při přípravě oběda kousla do levého ramene. Obžalovaný jí zato dal ránu  loktem do břicha nebo žeber, což byla jeho obranná reakce. O tom, že poškozená následně vyhledala lékařské ošetření, se dozvěděl až z trestního spisu. 

V létě 2012  začala poškozená pracovat na třísměnný provoz v XXX u XXX. Dne 23. 12. 2012 se s poškozenou pohádal ohledně bramborového salátu. Pak odjela poškozená do  zaměstnání a následujícího dne se pohádali u zdobení stromečku. Při tom došlo mezi nimi ke strkanici. Obžalovaný začal poškozenou vytlačovat z pokoje, ona se bránila a obžalovaný jí dal facku, po které se poškozená rozbrečela a odešla do koupelny. V roce 2013 mu někdy v únoru poškozená napsala sms zprávu, že má  všeho dost a nejraději by od něj odešla. 

Někdy v květnu 2013 mu poškozená po noční směně ukazovala podlitiny na předloktí a žebrech, které jí způsobil nějaký  klient. Napadena měla být i nějaká její kolegyně. V červnu 2013 se obžalovaný s poškozenou pohádal ohledně e-mailu k jejich dovolené. Při hádce k napadení  nedošlo. Dne 13. 7. 2013 se s poškozenou opět pohádal ohledně peněz. Syn XYZ byl  v té době v mateřské škole. Obžalovaný nechtěl akceptovat chování poškozené, a proto jí řekl, aby opustila dům. Poškozená si sbalila věci, nechala je v domě a do večera někam odešla. Pak se vrátila s tím, že nemá kam jít. K žádnému násilí nedošlo. Obžalovaný popřel, že by poškozenou dne 20. 8. 2013 doma napadl. V ten den slavil jeho syn narozeniny. V době od 14.30 do 17.00 hodin byli u nich rodiče  poškozené. Poškozená jela potom do práce na noční směnu a nebyla nijak zraněná.  

Dne 2. 11. 2013 se vše odehrálo v kuchyni. Obžalovaný přijel ráno z Polska a  poškozená mu začala vyčítat, že se jim nevěnuje a mohl by pohlídat syna.  Poškozená uvedla, že se jí v XXX nelíbí a chtěla odejít i se svými věcmi. Chtěla si  s sebou vzít i syna. Obžalovaný ji chytil pravou rukou za krk a chtěl, aby byl již klid. Poškozená mu řekla, že odchází a obžalovaný se ohnal pravou rukou a jakoby zatlačil a žduchl do poškozené. Ta spadla na zem poté, co zavadila o židli.  Obžalovaný, jak před ní ustupoval, tak na ni spadl, a to do oblasti jejího břicha.  Obžalovaný pak odešel do vedlejší místnosti uklidnit syna a po návratu pomohl  poškozené vstát a doprovodil ji do koupelny. Poškozená pak odešla z domu s tím, že  jde dát prádlo do pračky ve sklepě. Následně pro obžalovaného přijeli policisté. 

U hlavního líčení konaného dne 30. 11. 2015 obžalovaný v závěrečné řeči  uvedl, že své dosavadní kroky hodnotí jako nesprávné. Ještě před prvním hlavním líčením začal navštěvovat psycholožku, s níž všechno konzultoval. Rozhodl se vyměnit obhájce, když jeho dřívější postupy nebyly vhodné. Pokud jde o obvinění v bodě 1), pak obžalovaný uvedl, že beze zbytku cítí svoji vinu. Pochopil, že se potkal s nesprávnou družkou s ohledem na rozdílnost jejich povah. Za své jednání se alespoň v závěrečné řeči své družce a synovi omluvil s tím, že se takto již do  budoucna chovat nechce. 

Poškozená XY soudu podrobně popsala průběh jejich společného soužití. Uvedla, že již při soužití v XXX se obžalovanému pořád něco nelíbilo. Měl spory s jejím otcem a ona byla jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Obžalovanému se nelíbili lidé v XXX a neměl rád ani její kamarádku. K prvnímu napadení došlo ještě koncem roku 2007, kdy jí dal první facku, protože vyjádřila svůj názor. Další byla někdy v únoru nebo březnu 2008, když se zastala jejího otce. Byla to silná rána s rozmachem. Svědkyně z toho byla v šoku. Utekla do koupelny, lehla si na zem na  ručníky a začala brečet. Přišla za ní její matka, které se svěřila a poprosila ji, aby si to  nechala pro sebe. 

V době těhotenství nebýval obžalovaný moc doma, pracoval v zahraničí. První dva roky po narození syna ještě byly dobré. Obžalovaný ji většinou urážel jen kvůli vaření a tikové poruše. Horší chování bylo až v době, kdy se  přestěhovali do XXX. Stěhování proběhlo v září nebo říjnu 2010 narychlo, protože na ni obžalovaný naléhal kvůli plísni v ložnici. Kolem 10. 10. 2010 měli oba dva jít na narozeniny její kamarádky XXX. Obžalovaný si však předtím všiml, že lednička není rovně, spravil ji a přitom udělal v podlaze díru. Začal jí nadávat, že je to kvůli tomu,  že se narychlo stěhovali. Chytil ji pod krk a narazil ji na zárubeň dveří, kde ji nějakou dobu držel. Pak ji pustil a svědkyně sjela na zem, do podřepu a po čtyřech z místnosti odešla. Strašně ji bolela hlava. Došla až do ložnice, kde usnula. Dále si jen matně pamatuje, že ji obžalovaný budil a útržkovitě si pamatuje i oslavu. Od XXX se dodatečně dozvěděla, že na oslavě omdlela. Svědkyně byla střízlivá a výpadky paměti nikdy předtím neměla. Obžalovaný se jí za své jednání tehdy ani nikdy poté  neomluvil. Maximálně se jí zeptal, jak jí je. 

Od počátku roku 2011 ji obžalovaný různě slovně urážel (například za menší kousky zeleniny v polévce, že málo chodí se synem ven a že je špatně oblékaný). Svědkyně se snažila dělat však tak, jak chtěl  obžalovaný, aby měla klid. Když měla svědkyně jiný názor, než obžalovaný, tak ji  hned chytil pod krkem a začal ji škrtit. Říkal přitom, že ona ví hovno, co on všechno  musí stihnout. Buď ji přitom byl, nebo ji škrtil. Škrcení bylo častější. Počátkem roku 2011 byly jeho útoky asi co třetí den. Hlavně jí vyčítal její tikovou poruchu. Když se poškozená bránila, obžalovaný své násilí ještě zvyšoval. Poškozená proto pochopila, že se to jejím odporem jen zhoršuje a raději se nebránila. Obžalovaný často opravoval její češtinu, přerušoval ji v mluvení a odcházel, když mluvila. Svědkyně vaří od svých 12 let, ale z obžalovaného měla strach, aby jí nevyčítal, co a jak vaří.  

V létě 2011 chtěl jít obžalovaný ven se psy a poručil jí, aby šla vzbudit syna.  Svědkyně jej budit nechtěla, tak ji obžalovaný zase přitlačil pod krkem ke zdi a vyčítal jí, že syna nepřipravila. Svědkyně neví, jak dlouho ji držel, ale po nějaké době již cítila malátnost. Měla potom červené skvrny pod krkem. V bezvědomí nebyla, ale  hlava se jí točila. Pod krkem ji také obžalovaný chytil proto, že po jeho návratu  z práce nebyly zatažené žaluzie. 

V březnu 2012 přijeli z výletu a nákupu a hned po  příjezdu jí volala její matka. Svědkyně s ní telefonovala u botníku a obžalovaný chtěl,  aby vzala nějakou krabici. Svědkyně řekla, aby chvíli počkal. Na to vzal obžalovaný  telefon a švihl s ním o schody. Svědkyni přitom ujelo vulgární slovo. Obžalovaný ji  opět chytil pod krkem a narazil s ní o zeď. Přitom jí ještě pěstí druhé ruky vpálil nějak z boku. Bolela jí pak hlava a měla něco na levém oku. Z koupelny pak potají volala z druhého telefonu své švagrové XXX, že ji zbil. Na její radu si zranění vyfotila. Večer se pak k nim stavil její bratr i se švagrovou. Následně se nechala svědkyně ošetřit u MUDr. Šulyho, který chtěl celou událost nahlásit na policii. Svědkyně měla strach, že  by přišla o svého syna, jak jí vyhrožoval obžalovaný, a proto zašla na ošetření k MUDr. Maláčovi. Lékařskou zprávu si svědkyně uschovala k matce, aby ji obžalovaný nenašel. Švagrová ji již dříve nutila, aby zašla k lékaři. Při návštěvám před nimi ale nikdy k žádnému napadení nedošlo. 

Dne 2. 6. 2012 ji napadl obžalovaný v kuchyni. Pěstí ji praštil do žeber, již ani neví, proč. Nemohla potom  dýchat a spadla na zem. Byla to sobota, tak k lékaři zašla až v pondělí. Nafotila si  zranění pod levým prsem na hraně hrudníku. Lékař jí řekl, že má pohmožděná žebra  a že to již příště bude hlásit na policii. Svědkyně to však řešit nechtěla, protože nechtěla přijít o syna. Obžalovaný jí tím vyhrožoval a chtěl jí dostat do blázince. Také  něco věděl na podnikání jejího otce. Útoky obžalovaného se sice stupňovaly, ale svědkyně si říkala, že to ten týden vždycky vydrží, když je pak 3 týdny pryč. Vadilo jí,  že napadání byl přítomen i jejich syn. Svědkyně byla ve stresu a zhoršovala se i její  tiková porucha. Dávala si vinu sama sobě, že jej zřejmě svojí poruchou  vyprovokovává. 

Na Vánoce 2012 pekla s kamarádkou XXX perníčky, což dopředu obžalovanému hlásila. Když pak chtěla perníkové ozdoby dát na stromek, tak do ní  začal obžalovaný bouchat pěstmi a řvát, že „kurví dítěti vánoce“. Svědkyně začala před obžalovaným couvat, upadla a on si dřepl nad ni, bouchal ji do ruky, paže a do nohy. Pak se postavil a kopl ji do stehna. Syn u toho strašně brečel, tak ho odvedl  pryč. Večer šla ukázat svědkyně modřiny XXX a XXX. K lékaři nešla, protože by to již oznámil. 

Před dnem 20. 8. 2013 svědkyně smskou oznámila obžalovanému, že chce na narozeniny syna pozvat své rodiče. Před příjezdem rodičů jí obžalovaný oznámil,  že nemá čas a odjíždí. Pak k ní přistoupil, pěstí ji bouchl do zátylku a svědkyni hned začaly brnět prsty a nohy a upadla. Nějakou dobu ležela a probrala se, až jí syn  podával polštář. Nemohla se potom postavit, byla jak praštěná. Nebyla schopna ani  přichystat pohoštění pro rodiče. Její matka si myslela, že je opilá. Svědkyně šla  přitom po oslavě na noční směnu. V práci poprosila XXX o ošetření a na noční  službě byla pod dohledem druhé sestry. Svědkyně pak cítila potíže asi 14 dní až 3  týdny. 

K poslednímu napadení došlo 2. 11. 2013. Předcházel tomu spor o hlídání  jejich syna, kdy si zřejmě tzv. přisadil na ni bratr obžalovaného. Obžalovaný na to přijel nečekaně z Německa již 1. 11. v noci. Ráno jí pak řekl, aby nechala ležet klíče a vypadla z domu. Svědkyně nechtěla odejít bez syna. Svědkyně šla sbalit věci, a když chtěla odvést syna, tak se postavil obžalovaný a otočil si ji ramenama k sobě.  Svědkyně couvala, upadla a narazila si zadek. Zůstala ležet a obžalovaný do ní  bouchal pěstmi do obličeje a říkal, že děcko z domu neodvede, kdyby ji měl zabít.  Syn se na to díval a brečel. Svědkyně potom odbelhala do koupelny a šla si sednou  na schody ven, protože jí nebylo dobře. Přitom napsala sms zprávu panu XXX, že ji manžel znovu napadl. Svědkyni se točila hlava. Obžalovaný ji pak odtáhl do ložnice, aby si lehla. Předtím, když ležela na zemi, tak jí šlápl na břicho. Svědkyně z ložnice odešla pod záminkou praní prádla. Místo toho však utekla k XXX., kde již byla policie. 

Svědkyně XXX (matka poškozené) soudu sdělila, že v době, kdy u nich obžalovaný s poškozenou bydleli, našla jednou svoji dceru v koupelně. Ležela na  ručníku na zemi a říkala, že jí dal obžalovaný facku. Nechtěla, aby se to dozvěděl otec. Bylo to v době, kdy byla poškozená těhotná. Podruhé si všimla něčeho, když se  v roce 2010 oba vraceli z narozenin u XXX. Tehdy u nich spát neměli. Dcera byla nějaká divná a nemluvila. Svědkyně se ptala obžalovaného, co jí udělal, ale on vše  zapřel. Dcera si šla hned lehnout, bylo jí asi špatně. Viditelné zranění neměla. Dcera si jí již ani nestěžovala, vždy jí říkala, aby to neřešila. Někdy v roce 2012 se u ní  chtěla svědkyně stavit, ale dcera si to nepřála. Svědkyně se právě proto zastavila a  viděla, že dcera má monokl pod okem. O původu se s ní ale bavit nechtěla. Nikdy si  dcera nestěžovala, že by ji někdo napadl v práci. Svědkyně po ní chtěla, aby si našla  byt a odstěhovala se od obžalovaného. Dalšího případu si svědkyně všimla na  narozeninách vnuka v roce 2013. Tehdy jí připadala dcera jako opilá, přitom šla na  noční. Viditelné zranění na ní žádné nebylo. Od vnuka se svědkyně dozvěděla, že obžalovaný její dceru bil. Svědkyně mu poradila, aby příště utíkal pro dědu. Vnuk to  při příštím případu udělal, ale děda nikam nešel. Svědkyně měla již dávno podezření na obžalovaného a vyjádření vnuka jí to jen potvrdilo.  

Svědek XXX (otec poškozené) soudu sdělil, že se obžalovaný začal k jeho dceři jinak chovat po narození jejich syna XYZ. Byl svědkem toho, když ji třeba silně  chytil za ruku a zmáčkl, až vykřikla. Byl bezcitný. Když se odstěhovali do XXX,  navštívil je jen dvakrát, a to v souvislosti s narozeninami vnuka. V prvním případě se s obžalovaným ani neviděl, protože byl celou dobu ve sklepě. Při druhých narozeninách při jejich odchodu pleskl obžalovaný XYZ  rukou přes ucho kvůli psovi. Byla to velká rána a svědek mu hned začal nadávat. Bylo to o narozeninách v roce  2013. Dcera (poškozená) se mu tehdy vůbec nelíbila. Byla nějaká divná, ale  svěřovala se jen matce. Svědek přesto při odchodu řekl obžalovanému, aby už na  jeho dceru nechytal a nedovoloval si na ni. Obžalovaný se mu jen vysmál. Když jeho dcera od obžalovaného odešla, měla modřinu na krku a na obličeji. Dále svědek  uvedl, že si všiml, že k nim dříve jezdila dcera z XXX tajně. Pokud jí obžalovaný volal, vymýšlela si do telefonu, že je někde jinde. Měla zakázané k nim jezdit. Jeho  dcera trpí tikem, který se po porodu začal zhoršovat. Když se dcera od obžalovaného odstěhovala, svěřil se mu vnuk, že ji obžalovaný bil a kopal do ní. Od obžalovaného také vnuk slýchal, že nemusí maminku poslouchat, protože je jen ženská. Vnuk se zpočátku choval k poškozené hrozně. Třeba si i do ní kopnul, nebo používal vulgární  výrazy, které slyšel od obžalovaného. Vždy, když se mu něco nelíbilo, tak kopíroval chování obžalovaného. Trvalo asi půl roku, než se jeho chování zlepšilo.  

Svědek XXX soudu sdělil, že se poznal s poškozenou v době, kdy vodila syna do školky. Možná to byl školní rok 2011/2012. Jednou se ve školce XYZ dožadoval  toho, aby jej vzal domů, protože doma obžalovaný bije jeho maminku. Byl hysterický a svědek se mu to snažil vymluvit. Při následném setkání se na událost zeptal poškozené, která se mu svěřila, že ji obžalovaný trestá, když něco provede. Svědek nabídl poškozené služby své advokátky. Její koncipient sepsal pro poškozenou  trestní oznámení a svědek naléhal na poškozenou, aby se odstěhovala a  nenechávala to zajít dál. Poškozená se bála od obžalovaného odejít, protože jí  vyhrožoval tím, že zničí její rodinu (zřejmě se jednalo o nějaký podvod s DPH). Na  chování poškozené bylo vždycky poznat, jestli je obžalovaný doma, nebo má zrovna  přijet. Jednou si svědek všiml u poškozené modřin na ruce. Jednou přišla zbitá, když  měli jít na půlnoční mši. Bylo na ní vidět, že má strach a nechce záležitost řešit. Při posledním případu mu poslala poškozená smsku, jestli by ji neodvezl do nemocnice,  protože ji obžalovaný znovu zbil. Nechtěla volat policii, ale protože dlouho nešla,  zavolal policii svědek. Poškozená přicházela právě při příjezdu policie. Měla na sobě otisk na obou tvářích a na krku. Když ji prohlížel lékař, všiml si svědek i otisku na  břiše. Chování obžalovaného a jeho násilí sledoval svědek zprostředkovaně asi rok a půl. Násilí se podle něj stupňovalo a vždycky bývalo horší kolem Vánoc. 

Svědkyně XXX soudu sdělila, že poškozená občas chodila do práce s modřinami na obličeji, krku, rukou a nohách. Na pracovišti se proslýchalo, že ji partner doma bije. V jednom případě ji poškozená přišla vystřídat na směnu, byla  celá ubrečená a říkala, že ji partner zbil. Snad měla být i v bezvědomí, než ji našel  její syn. Svědkyně posílala poškozenou k lékaři, ale ta to odmítla. Stěžovala si na krční páteř a byla rozrušená. Viditelné zranění na ní žádné nebylo. Modřin na těle  poškozené si svědkyně všímala po celou dobu jejího pracovního poměru. Svědkyně  se jí nechtěla na nic vyptávat. Když pak poškozené radila, aby od obžalovaného odešla, poškozená sdělila, že by potom přišla o syna. Obžalovaný jí tím měl  vyhrožovat. Svědkyně uvedla, že neví o žádném případu, kdy by poškozenou napadl  nějaký z pacientů. 

Z výpovědi svědka XXX (bratra poškozené) soud zjistil, že problémy byly až  poté, co se obžalovaný s poškozenou přestěhoval do XXX. U poškozené se změnil její psychický stav. Byla utrápená, zestárla, objevily se u ní tiky. Jednou si u ní všiml,  že má něco s rukou. Poškozená mu řekla, že se zranila. Přitom vypadala, jako by  chtěla brečet a objímala jej. Z toho svědek poznal, že s poškozenou není něco v pořádku. Později se svědek od své přítelkyně dozvěděl, že se jí jeho sestra svěřuje ohledně napadání obžalovaným. Poškozená sama se mu svěřila s tím, že si  obžalovaný nepřeje, aby jezdila za rodiči do XXX. Později mu řekla, že „už to  nedává“ a bylo by lepší, kdyby umřela. Jednou jela jeho přítelkyně s poškozenou po  napadení obžalovaným na ošetření do nemocnice. Na mobilním telefonu svědek  viděl zranění své sestry. Jednalo se o monokl. Svědek vyzýval sestru, aby se vrátila  bydlet k rodičům, ale to odmítala s tím, že by ji obžalovaný zničil. Pak už se tedy do  ničeho svědek nemíchal.

Z výpovědi svědkyně XXX (švagrové poškozené) soud zjistil, že již v roce 2010 se obžalovaný velmi snažil o to, aby se poškozená s ním přestěhovala do XXX a chtěl, aby mu v tom svědkyně pomohla. Když se narodil XYZ, tak ji i jejího přítele obžalovaný vyhodil z porodnice, „aby měli klid“. I později mu vadilo, že se s poškozenou navštěvovaly. V roce 2010 se jí poškozená svěřila, že jí dává obžalovaný určité příkazy pro dobu, kdy byl v zahraničí. Obžalovaný musel mít všechno nalajnované a vyžadoval pravidelný řád, hlavně ve vztahu k péči o syna. Na  podzim 2010 se oba odstěhovali do XXX, kam svědkyně za poškozenou jela až po několika měsících. Poškozená změnila styl oblékání, malovala se a navštěvovala  dietoložku, protože jí obžalovaný vyčítal, že je tlustá. Poškozená byla nervózní a  zmiňovala se o incidentu kvůli rýze v podlaze kuchyně. Obžalovaný ji měl uhodit,  protože prý za tu rýhu mohla. Také ji při tom tlačil na zárubeň dveří. Poškozená z toho byla v šoku a nechápala, proč to udělal. Obžalovaný jí také organizoval volný  čas a říkal, že má chodit cvičit. 

Dne 25. 12. 2010 se jí poškozená na návštěvě  svěřovala s tím, že se s obžalovaným předchozí den pohádali. Matka poškozené ji však zarazila s tím, aby měli klid alespoň o svátcích. Bližší okolnosti se tak svědkyně  nedozvěděla. V roce 2011 jí poškozená svěřila, že dělá vše tak, jak chce obžalovaný,  aby měla klid. Obžalovaný jezdil pracovat do zahraničí, a když přijel, tak chtěl stihnout spoustu věcí a také společné výlety. Když nestíhal, byl nervózní. 

V létě 2011  obžalovaný poškozené nakázal, aby jela se synem do aquaparku. Svědkyně jela  s nimi do XXX, a při cestě zpět si poškozená všimla, že má od obžalovaného  zmeškané hovory. Úplně se rozklepala, a když obžalovanému zavolala, řval na ni  v telefonu, že je kráva a měla jet do XXX. Na zpáteční cestě byla poškozená rozrušená a měla i problémy s řízením. Doma se potom rozbrečela a svěřila se jim,  že už nezvládá slovní a fyzické násilí od obžalovaného. Pomoc však ze strachu před obžalovaným odmítla. V září 2011 měla svědkyně vážně nemocného syna v nemocnici a požádala poškozenou o jednodenní hlídání. To jí ovšem obžalovaný  zakázal, stejně jako další kontakty s jejich rodinou. 

Obžalovaný se v roce 2012  vyjadřoval tak, že je poškozená blázen a je blbá. Když se jí něco nelíbilo, vyzýval ji k odchodu s tím, že dítě jí nedá. Někdy v březnu 2012 jí poškozená volala, že je  zraněná po útoku obžalovaného. Svědkyně jí poradila, aby si zranění vyfotila.  Jednalo se o zranění pravého oka a poškrábanou kůži. K lékaři jet poškozená nechtěla. Teprve po ujištění, že pojedou za známým lékařem, odjeli následujícího  dne do XXX, kde se nechaly ošetřit MUDr. Maláčem a lékařskou zprávu uschovaly. Zmíněnému zranění předcházelo to, že poškozená nechtěla odnést nějakou krabici,  což obžalovaného vytočilo. K dalšímu napadení pak došlo asi do měsíce. Tehdy  musela poškozená vyhledat lékaře sama, protože svědkyně s ní jet nemohla. Lékař  však měl poškozené říct, že příště by již musel věc nahlásit policii. V květnu 2012  byla svědkyně přítomna tomu, jak obžalovaný sekýroval poškozenou při stolování.  Dokonce si všimla toho, že má své určené místo, kde může u stolu sedět. V roce  2013 měla s poškozenou přerušený kontakt, protože se obžalovaný je snažil proti  sobě poštvat. V listopadu 2013 jí poškozená požádala, jestli by pro ni nemohla přijet, že má sbalené věci. Přitom brečela. Následně jí volala policie, že obžalovaný poškozenou napadl a aby si přijela převzít jejich syna XYZ. Poškozená se pak  přestěhovala k rodičům do XXX.  

Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a  psychologie a z výpovědi znalců MUDr. Milana Karase a PhDr. Heleny Khulové soud  zjistil, že poškozená trpí od dětství tikovou poruchou. Jedná se u ní o úzkostnou a depresivní symptomatologii, poruchu přizpůsobení. Příznaky byly vyvolány dlouhodobě frustrujícím a stresujícím soužitím s obžalovaným. U poškozené lze vyloučit přítomnost závažnější duševní poruchy či choroby a nedochází tak u ní  k negativnímu ovlivnění schopností správně vnímat a vypovídat. 

Znalci neshledali u  posuzované známky závislosti či nadužívání alkoholu nebo jiných návykových látek.  Poškozená inklinuje k pólu pro verze a jsou zachyceny známky zvýšeného  neuroticismu. Má sklon k depresivnímu prožívání a je u ní zvýšená potřeba podpory  a porozumění ze strany okolí. Má sklon k závislosti a tendenci k nízké sebedůvěře.  Dlouhodobě se cítí jako selhávající a ve vztahu k inkriminované události dominuje neschopnost navodit si pozitivní postoje a dodat si odvahu. Nemá sklon manipulovat  s okolím, je výrazně submisivní. Má malou schopnost čelit zátěžový situacím a  prosazují se únikové tendence spolu s pocity bezmoci a beznaděje. Poškozená má  dostatečné psychické předpoklady k objektivnímu vnímání, zapamatování a  vybavování prožitých událostí a lze vyloučit omyl v důsledku nesprávného vnímání  nebo paměti. Jednání obžalovaného se postupně stalo pro poškozenou zdrojem  omezení, ponížení a duševního i fyzického utrpení. Násilí se projevovalo zejména  uplatněním moci a kontroly ze strany obžalovaného. 

U poškozené jsou shledány  známky dotčenosti nad chováním obžalovaného a rovněž strachu, avšak nebyly  zjištěny takové postoje nové kvality, které by signalizovaly tendenci intrikovat nebo  uvádět nepravdu v jeho neprospěch. Nebyl shledán motiv msty. Poškozená podala  před vyšetřovatelem i před znalci shodnou výpověď, která se odvíjela od skutečných  vzpomínek a nese známky prožitého. Výpověď nepostrádá logickou skloubenost.  Sdělení jsou umístěna v určitém časovém úseku i prostoru. Výpověď obsahuje  informace o vzájemných vztazích mezi obžalovaným a poškozenou. Převažují znaky  věrohodnosti sdělení poškozené o prožitých událostech. 

U poškozené byly shledány  známky nahromaděného úzkostného potenciálu, nebyly však zjištěny hysterické rysy.  Rovněž nebyly zjištěny znaky lhavosti ani konfabulace. Poškozená trpí tikovou  poruchou, která u ní přetrvá již od dětství. Ve snaze tento problém řešit navštívila  psychiatra a neurologa. Léčbu však přerušila v důsledku výhrůžek obžalovaného, že  ji připraví o syna a nechá ji zbavit svéprávnosti. Jednání poškozené se jeví součástí  tzv. syndromu týrané osoby. Zahrnuje ztrátu pocitu autonomie, ztrátu možnosti  rozhodovat o sobě samé, o svém jednání, volit mezi různými způsoby chování a  jejich důsledky. U poškozené lze shledávat znaky syndromu týrané ženy, a to i  v současnosti. Syndrom týrané osoby byl u poškozené jednoznačně vyvolán soužitím  s obžalovaným. Prožité traumatické partnerské soužití se u poškozené nerozvinulo v  příznaky posttraumatické stresové poruchy. Dlouhodobý stres je náročný na energii  poškozené. Kontakt s obžalovaným při předávání syna vnímá jako ohrožující a  vyvolává v ní stres.  

Z listinných materiálů soud zjistil následující: Zranění poškozené XY je  zdokumentováno na fotografiích na č.l. 18 (napadení dne 20. 2. 2012), č.l. 19  (napadení dne 2. 6. 2012), č.l. 20 a 251-252. Dle čestného prohlášení XXX na č.l. 22  nebyla poškozená XY dne 24. 12. 2012 před odchodem na půlnoční mši ve své  kůži a na dotaz sdělila, že ji doma obžalovaný napadl. Objektivně je pak  zdokumentováno lékařskými zprávami zranění poškozené, která byla ošetřena dne  21. 3. 2012 pro zhmoždění očnice vpravo a zhmoždění oblasti čelní a spánkové a  zhmoždění pravého ramene. Dále byla ošetřena dne 4. 6. 2012 pro zhmoždění pravé  strany hrudníku. 

Trestní oznámení vypracované advokátní kanceláří JUDr. Rita Kubicová bylo  vyhotoveno již dne 3. 5. 2013. Toto oznámení však poškozená nikdy nedatovala a nepodala. První trestní oznámení bylo podáno až po napadení dne 2. 11. 2013 a  následném vyhoštění obžalovaného, a to dne 27. 11. 2013 pro pokus ublížení na  zdraví. Z lékařské zprávy vyplynulo, že byla obžalovaným zbita do hlavy a břicha.  Způsobil jí tak podvrtnutí krční páteře a zhmoždění břišní stěny. Poškozené byl  přiložen Schanzův límec a podána analgetika. Obžalovaný XX byl dne 2. 11. 2013  vykázán ze společného obydlí na dobu 10 dnů, a to právě pro napadení poškozené  XY.. 

Soud hodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné  souvislosti. Doznání obžalovaného je v souladu s podrobnou a časově i prostorově  uspořádanou výpovědí poškozené. Nepřímo pak jednání obžalovaného dokladují  výpovědi ostatních svědků i lékařské zprávy a fotografie zranění. Ze závěrů  znaleckého posudku je zjevné, že se u poškozené v důsledku jednání obžalovaného  vyvinul syndrom týrané osoby a pocity úzkosti zažívá poškozená při kontaktu  s obžalovaným dodnes. 

Za tohoto stavu vzal soud za prokázáno, že obžalovaný XX týral osobu  blízkou žijící s ním ve společném obydlí a páchal takový čin po delší dobu, a tímto  svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky zločinu týrání osoby žijící ve  společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku. 

V jednání obžalovaného soud spatřuje úmysl přímý ve smyslu § 15 odst. 1  písm. a) trestního zákoníku, když obžalovaný věděl, že svým jednáním způsobuje  své družce příkoří a své útoky vůči ní stupňoval po dobu více než tří let. 

Skutkový děj v bodě 2) soud zjistil z výpovědi svědků XXX, XXX, XXX, XXX,  XXX a XXX, z listinných materiálů a částečně i z výpovědi obžalovaného. 

Obžalovaný XX uvedl, že toto obvinění považuje za čistý výmysl. Uvedl, že  v roce 2014 s poškozenou normálně komunikoval cestou sms zpráv i e-mailů. Dne  10. 8. 2014 jej poškozená požádala smskou o zakoupení pracího prášku v Německu.  Současně se domluvili na předání syna XYZ dne 15. 8. 2014. Obžalovaný se vrátil  z Německa dne 15. 8. 2015 kolem 2. hodiny ráno. V 6.45 odjel pro syna do XXX a při  dotazu poškozené na prací prášek jí řekl, že tento má v druhém vozidle. Pak obžalovaný odvezl syna do XXX na příměstský tábor a paj domů spát. Okolo 11.00  hodin mu telefonovala poškozená a chtěla se zastavit pro prací prášek. Při scházení  schodů mu zapraskalo v koleně, a proto otevíral poškozené vchodové dveře  v podřepu a vyzval poškozenou, aby přišla. Poškozená tedy otevřela branku a vstoupila na jejich pozemek. Pak bez problému přišla až do domu, do chodby.  V chodbě se bavili o odpoledním programu XYZ a obžalovaný se pokoušel narovnat.  Pak si obžalovaný sedl na schody a snažil se protahovat nohu. Prášek i s aviváží byl nachystaný na botníku, vzadu chodby, u schodů. Poškozená s ním hovořila a začala  z chodby odcházet. Obžalovaný si všiml, že tam zapomněla prášek, a proto šel za ní k autu. Poškozená za sebou ani nedovřela branku. Poděkovala mu za prášek a odjela. Obžalovaný v následujících dnech odjel se synem na Slovensko a poškozená  s ním normálně komunikovala přes smsky. Rodiče obžalovaného byli dne 15. 8. 2014 v zaměstnání. Poškozená měla oblečené rifle s páskem a asi červené tričko  s krátkým rukávem. Obžalovaný celou situaci nakreslil i v náčrtku (č.l. 194).  

Svědkyně XY soudu sdělila, že se s obžalovaným telefonicky domluvila na předání pracího prášku. Když přijela k jejich domu, obžalovaný dřepěl u dveří a říkal,  že se nemůže postavit. Svědkyně věděla, že má nějaké problémy s kolenem, a tak šla až ke dveřím. Obžalovaný ji chytil za ruku, vtáhl do domu a zabouchl za ní dveře. Pak jí řekl, že jej strašně vzrušuje a chtěl po ní sex. Poškozená sex s ním odmítla. Obžalovaný jí začal sundávat ramínko u podprsenky a podprsenku. Byl přitom již ve stoje (postavil se ihned po zavření dveří). Svědkyně si vždy snažila ramínko vrátit  zpět. Jednou rukou se přitom držela kliky dveří. V otevření dveří jí obžalovaný bránil nohou, kterou dveře držel. Svědkyně mu řekla, že chce odejít, ale obžalovaný se ji pokoušel líbat a rozepínal jí pásek u kalhot. Pak se jí dostal jak do podprsenky, tak i do kalhotek. Svědkyně se proto pustila kliky. Přitom pořád důrazně protestovala proti jeho jednání. Obžalovaný to vůbec nebral v potaz. Sundal si trenky a byl vzrušený.  Svědkyně na něj zařvala „nech toho!“, ale on se na ni podíval tak, že z něj dostala  strach. Chytil ji za ruku, dotáhl ji ke schodům, kde si sedl do pololehu, přitáhl ji k sobě a požadoval po ní, aby jej uspokojila alespoň rukou. Svědkyně mu ze strachu  vyhověla až do jeho vyvrcholení. Vzpomněla si na minulost s obžalovaným a raději  mu vyhověla. Cítila se potom jako nějaká špína, jak použitý hadr. Hned vyšla z domu a tam uviděla paní XXX, na kterou zařvala „dobrý den!“, aby si jí všimla. Chvíli za ní šel  obžalovaný s práškem a aviváží. Svědkyně odjela domů a ještě téhož dne se svěřila švagrové XXX a paní XXX. 

Svědkyně neměla na sobě žádné zranění, pouze otisk ruky obžalovaného, když ji táhl k sobě. Znásilnění ihned na policii nenahlásila, protože si myslela, že je to zbytečné, když sama nechtíc zničila důkazy (osprchovala se). Navíc celou záležitost vůbec nechtěla řešit, měla toho již dost. Záležitost ohlásila až s tříměsíčním zpožděním, neboť ze strany obžalovaného došlo k dalšímu útoku  (vydírání) a svědkyně již jeho chování tzv. nedávala. 

Svědkyně XXX soudu sdělila, že tehdy na dceři po příjezdu domů poznala, že  by jí chtěla něco říct. Teprve večer se jí svěřila, že byla znásilněna, když se stavila u obžalovaného pro prací prášek. Obžalovaný ji měl nalákat do domu snad z důvodu bolavých zad. Když jí to dcera říkala, byla celá rozklepaná, vyděšená a brečela.  Svědkyně se jí proto na detaily nevyptávala. 

Svědek XXX soudu sdělil, že tuto záležitost řešila poškozená s jeho ženou.  Bylo to dávno po tom, co již s obžalovaným nebydlela. Svědek slyšel, že měla poškozená uspokojit obžalovaného rukou, a to až do vyvrcholení. Obžalovaný měl  poškozenou do domu dostat nějakou léčkou. Bližší podrobnosti však nevěděl. Když se jim poškozená svěřovala, tak u toho plakala. Nesvěřovala se jim ten stejný den, co byla znásilněna. Uváděla, že to již předtím řešila se švagrovou. 

Svědkyně XXX (teta obžalovaného) soudu sdělila, že se s obžalovaným  nestýkala v době, kdy žil s poškozenou. S rodinou obžalovaného neudržuje styky již asi 10 let. Svědkyně občas pobývala v domku, který je po jejím otci a sousedí  s domem XXX. Svědkyně nikdy z jejich zahrady neslyšela hádky či něco podobného.  V jednom případě se stalo, že si všimla u domu XXX zaparkovaného auta paní  poškozené. Po asi 10 až 15 minutách viděla paní poškozenou vyběhnout z domu. Po  nějaké době z domu vyšel i obžalovaný a nesl nějaký prášek směrem k autu  poškozené. Svědkyně nezaslechla žádný rozhovor mezi nimi, pouze ji poškozená velmi hlasitě pozdravila, aby si jí svědkyně všimla. Obžalovaný za ní šel normálně, nekulhal. 

Z výpovědi svědka XXX soud zjistil, že se o znásilnění své sestry dozvěděl od  své přítelkyně. Obžalovaný měl po jeho sestře požadovat sex. 

Z výpovědi svědkyně XXX soud zjistil, že jí v srpnu 2014 telefonovala poškozená a svěřila se jí se znásilněním. Měla tehdy přijít k obžalovanému, který byl  ve dveřích v podřepu a žádal ji, aby za ním šla. Poškozená si myslela, že mu něco je,  avšak po příchodu do domu za ní obžalovaný zavřel dveře, začal ji osahávat a nabízel jí sex. Sahal jí pod tričko, do kalhot, rozepínal pásek. Poškozená se slovně bránila a ve stresu vyhověla obžalovanému, který ji nechtěl pustit. Obžalovaný ji  chytil za ruku, přivedl ji ke schodům a tam „mu to udělala“ rukou. Pak poškozená  vyběhla z domu, kde viděla paní XXX, kterou hlasitě pozdravila, aby si jí všimla.  Obžalovaný jí pak k autu přinesl prášek. Poškozená měla od té doby strach a  k obžalovanému již sama nejezdila. O události se kromě svědkyně svěřila ještě XXX.  Podle svědkyně poškozená obžalovanému vyhověla ze strachu, a aby ji z domu  pustil ven. 

Z listinných materiálů soud zjistil následující: Z náčrtku chodby (pořízeného  obžalovaným) soud zjistil, že obžalovaný i poškozená se měli v době činu nacházet  v postavení, které souhlasí s výpovědí poškozené – obžalovaný na schodech a  poškozená před ním. V zádech přitom měla botník, na němž měl stát prací prášek a  aviváž. Z dokladu o čerpání nafty bylo zjištěno, že obžalovaný dne 14. 8. 2014 ve  22.38 hodin platil motorovou naftu u čerpací stanice Benzina v XXX.  

Soud hodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Obžalovaný sice zcela popřel, že by se žalovaného jednání dopustil, je  však usvědčován zejména výpovědí svědkyně XY. Tato velmi podrobně  opakovaně shodně popsala událost ze dne 15. 8. 2014. Její výpověď je logická a  podpořena řadou nepřímých důkazů, zejména výpověďmi svědků, kterým se krátce po události svěřila. Svědkyně také velmi věrohodně soudu vysvětlila, proč událost  ihned nenahlásila na policii. Kromě obvyklého a očekávatelného studu, se kterým se  v těchto případech orgány činné v trestním řízení setkávají, zde také hrál roli  dlouhotrvající stres jak ze soužití s obžalovaným, tak v té době již i z probíhajícího  trestního řízení (bod 1). Poškozená popsala své pocity hlubokého ponížení a  frustrace z dané události, avšak s ohledem na probíhající trestní a také opatrovnické řízení, nechtěla zakládat další soudní proces. Ve víře, že se snad jednání  obžalovaného po vyřešení již v té době probíhajících řízení změní k lepšímu a  situace se zklidní, rozhodla se událost ze dne 15. 8. 2014 nenahlásit. Navíc, jak sama uvedla, jediný důkaz (sperma obžalovaného) sama v šoku po činu ze sebe  smyla. Pro sebe tak vyvodila pouze jediný závěr – v budoucnu již nikdy nebyla  s obžalovaným o samotě. Celou věc však nahlásila s určitým zpožděním, když se jednání obžalovaného neměnilo, naopak na ni začal naléhat, aby trestní oznámení  stáhla. Současně se stupňovaly i problémy při předávání syna. 

V rámci probíhajícího  trestního řízení navíc obžalovaný vypovídal tak, že tím stavěl poškozenou do velmi  špatné pozice, zejména ve vztahu k probíhajícímu opatrovnickému řízení. Pak je  zcela pochopitelné, že se poškozená policejnímu orgánu zmínila rovněž o tom, jak se  k ní obžalovaný choval v srpnu 2015. Sama to hodnotila slovy, že „už to nedávala“. Soud rovněž hodnotil výpověď obžalovaného, který sice jednání popřel, avšak ještě s odstupem více než devíti měsíců (20. 5. 2015) si podrobně pamatoval na  předmětný den, kdy se údajně vůbec nic nestalo. Popsal i časově chronologicky, co  již od noci dělal, co měla poškozená na sobě (mimochodem správně) a o čem se  spolu údajně bavili. Je s podivem, že si tak bezvýznamnou událost zapamatoval  s takovou jistotou. Jeho výpověď se navíc jeví jako nevěrohodná i ve vztahu k účelu  návštěvy. Pokud se oba shodli na tom, že poškozená přijela vyzvednout prací  prášek, pak by za situace, že s obžalovaným zapředla krátký rozhovor, po kterém odešla, určitě tento prášek nenechala na chodbě. Poškozená naopak z domu vyběhla bez něj, což potvrdila i svědkyně XXX. Prášek s aviváží jí po krátké chvíli  zanesl až obžalovaný, který mimochodem neměl žádné potíže s chůzí. 

Svědkyně XXX tak nepřímo potvrdila výpověď poškozené. Pokud jde o námitky obhájce  obžalovaného, že si celou záležitost zřejmě poškozená účelově dodatečně vymyslela, pak kromě výše uvedeného je třeba uvést, že k tomu poškozená neměla  žádný důvod. Z výpovědi svědkyně XXX totiž vyplývá i časové zařazení skutku. Pokud by si poškozená záležitost vymyslela, mohla policii sdělit, že se událost stala v době  krátce předcházející jejímu oznámení. I v tomto ohledu tak shledává soud výpověď poškozené jako věrohodnou a uvěřil ji. Přihlédnuto rovněž bylo k závěrům výše  citovaného znaleckého posudku, když poškozená nemá žádný zájem na tom, aby  obžalovanému uškodila. Její výpověď nese znaky skutečně prožité události. 

Jednání obžalovaného bylo posouzeno jako úmyslné ve smyslu § 15 odst. 1  písm. a) trestního zákoníku, když obžalovaný od počátku jednal v úmyslu dosažení  sexuálního uspokojení, které mu měla zajistit poškozená. Proti poškozené obžalovaný současně použil násilí, když ji zabránil v odchodu z domu a silou ji donutil  k tomu, že mu vyhověla alespoň jiným pohlavním stykem srovnatelným se souloží.  Dle ustálené judikatury se jedná o takovou situaci, kdy pohlavní úd muže neproniká do pohlavního orgánu ženy, avšak tato situace je simulována jiným mechanismem – v tomto případě rukou poškozené. S ohledem na prokazatelné vzrušení  obžalovaného a jeho dosažení uspokojení dospěl soud k závěru, že žalovaná trestná  činnost je třeba v rozporu s podanou obžalobou posoudit jako dokonaný trestný čin,  nikoli jako pouhý pokus. 

Po vyhodnocení výše uvedených důkazů tak soud dospěl k závěru, že  obžalovaný XX v bodě 2) jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a spáchal  takový čin jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží. Zcela tak naplnil zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu  znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku. 

Skutkový děj v bodě 3) obžalovaný opět popřel. Uvedl, že skutečně dne 26. 4. 2015 došlo k předání syna XYZ před jejich domem v XXX. Poškozená si sama nakládala synovy věci do vozidla a obžalovaného na jeho odchodu oslovila a chtěla s ním mluvit ohledně syna. Poškozená mu sdělila, že ji celá záležitost unavuje a  vyčerpává a chtěla by se nějak dohodnout. Uvedla, že se nechce soudit a od svého advokáta ví, že by mohla celou věc zastavit. Dokonce navrhla, že by se v budoucnu mohli stýkat a třeba spolu chodit na večeře. Obžalovaný toto odmítl a pak se  společně bavili o budoucí škole jejich syna. Obžalovaný nakonec odešel a odkázal ji  příště na jednání s jeho obhájcem. Obžalovaný si všiml, že ve vozidle seděl otec poškozené, ale po celou dobu nevystoupil z auta a měl zavřené dveře. 

Poškozená XY soudu k tomuto bodu uvedla, že se při předávání syna v XXX obžalované zeptala, jak se dohodnou na budoucí škole syna, zda bude chodit  do XXX či XXX. Obžalovaný s ní nechtěl nic řešit a odkázal ji na AMT centrum.  Současně jí řekl, že jestli s ním chce uzavřít prostřednictvím AMT centra nějakou  dohodu, musí nejprve všechno proti němu stáhnout. Argumentoval tím, že jej již  právníci stáli 100.000 Kč a hrozí mu 8 let vězení. Jestli si je vědoma toho, že když  půjde do vězení, tak XYZ přijde o otce a ona nebude dostávat výživné. Dále jí řekl, že  má plno fotek, sms zpráv a videí z doby, kdy společně bydleli v XXX. Poškozená to  pochopila v kontextu předchozích vyjádření obžalovaného tak, že má nějaký kompromitující materiál na jejího otce a pokud ona nestáhne trestní oznámení na něj,  pak obžalovaný podá trestní oznámení na otce poškozené. Toto jí výslovně i řekl. Poškozená to chápala jako výhrůžku, a proto se obrátila na policii. Obžalovaný pak  svoji výhrůžku neuskutečnil. Zmíněný rozhovor mezi nimi proběhl v normální hlasitosti. Přímo u nich nebyla žádná další osoba. Matka obžalovaného byla ve  vzdálenosti 5 až 7 metrů a její otec seděl v autě.  

Z protokolu o ohledání místa činu na č.l. 442 – 444 a z fotodokumentace soud  zjistil, že k jednání mělo dojít na veřejném prostranství poblíž domu č.p. XXX a jeho  oplocení, a to v místě křížení veřejné komunikace se silnicí XXX. třídy č. XXX.  Z protokolu a zejména z fotodokumentace na č.l. 437 vyplývá, že z tohoto místa je  větší vzdálenost k domu, než 7 metrů, jak uváděla poškozená (u domu měla stát  matka obžalovaného).  

Soud i v tomto bodě hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné  souvislosti. Obžalovaný sice žalované jednání popřel, je však opět usvědčován  výpovědí poškozené. Ohledně její věrohodnosti se soud rozepisoval již výše. Lze  snad ještě připomenout, že znalci neshledali u poškozené žádný motiv msty a i  následné kroky poškozené tuto skutečnost potvrzují. Poškozená by totiž s ohledem  na okolnosti případu byl zřejmě velmi úspěšná, pokud by soud požádala o přiznání  nemajetkové újmy. Tuto možnost však poškozená odmítla. Lze proto uvěřit, že  podávaná trestní oznámení měla pouze jediný cíl, a to usměrnění chování  obžalovaného vůči její osobě. Soud proto i v tomto bodě poškozené její výpověď  uvěřil. Výroky obžalovaného jsou uvěřitelné a mají svůj reálný podklad, a to i  s ohledem na skutečnost, že těsně před tímto jednáním se obžalovaný účastnil  výpovědi na policii (dne 21. 4. 2015), a tedy i jednání se svým tehdejším obhájcem.  Je proto pravděpodobné, že se snažil svého obvinění zbavit i tímto způsobem. 

Jednání obžalovaného bylo i v tomto bodě posouzeno jako úmyslné, vedené snahou zastavit jeho trestní stíhání. Poškozená přitom byla v postavení svědka  v dané trestní kauze a jednání obžalovaného bylo cíleno na změnu její výpovědi.  Pokud by obžalovaný svoji výhrůžku uskutečnil, pak by vznikla těžká újma v podobě  trestního stíhání otci poškozené, což by poškozená důvodně cítila jako újmu vlastní. 

Za tohoto stavu vzal soud za prokázáno, že obžalovaný XX v bodě 3) jiného  pohrůžkou jiné těžké újmy nutil, aby něco konal, a spáchal takový čin na svědkovi  v souvislosti s výkonem jeho povinnosti. Obžalovaný tak naplnil všechny zákonné  znaky skutkové podstaty zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) trestního  zákoníku.

Soud také hodnotil osobu obžalovaného XX, který se živí jako osoba  samostatně výdělečně činná v oboru lesnictví. Dle zprávy z obce obžalovaný pobývá  často v zahraničí, do dění v obci se nezapojuje, stará se o svůj majetek a  spoluobčanům dává najevo svoji nadřazenost. V opise rejstříku trestů prozatím  žádný záznam nemá. 

Při úvahách o uložení trestu, zejména pokud jde o jeho druh a výměru,  obžalovanému polehčovala jeho dosavadní bezúhonnost a částečné doznání v jeho  závěrečné řeči. Obžalovanému naopak přitěžovalo, že se dopustil více zločinů. 

Soud ukládal obžalovanému úhrnný trest dle nejpřísnějšího ustanovení, tedy  dle § 185 odst. 2 trestního zákoníku, kde je trestní sazba v rozmezí od dvou do  deseti let odnětí svobody. 

Po zvážení všech výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že účelu  trestu lze v případě obžalovaného XX ještě dosáhnout uložením tzv. výchovného  trestu, tedy nespojeného s jeho přímým výkonem. Soud přihlédl zejména k současné  situaci, kdy obžalovaný ustal ve svém protiprávním jednání proti poškozené a v důsledku návštěv psychologa zřejmě získal na celou trestnou činnost jiný,  objektivnější pohled. Soud rovněž přihlédl k tomu, že se obžalovaný dle dohody stará  i o nezletilého syna (každý čtvrtý týden) a řádně platí stanovené výživné. V případě  jeho umístění do vězeňského zařízení by tak s největší pravděpodobností nemohl  dostát svým vyživovacím závazkům. Obžalovanému tak byl uložen trest v dolní  čtvrtině trestní sazby, v trvání tří roků. Uložený trest byl podmíněně odložen na delší zkušební dobu v trvání 4 roků a současně byl nad chováním obžalovaného stanoven  dohled probačního úředníka. Povinností obžalovaného bude v průběhu zkušební  doby prokázat řádným životem, že šlo pouze o ojedinělé vybočení. V opačném  případě soud rozhodne, a to eventuálně již v průběhu zkušební doby, že se  podmíněně odložený trest vykoná. 

Poučení : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne  doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního  soudu v Bruntále, a to buď ústně do protokolu, nebo písemně ve dvojím  vyhotovení. 

Podané odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých  výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku či  řízení předcházejícímu. 

‍

Bruntál 30. listopadu 2015 

Mgr. Jana Janečková, v.r. 

předsedkyně senátu 

‍

za správnost vyhotovení: 

Slávka Kašparová

‍

‍

ČESKÁ REPUBLIKA

‍

ROZSUDEK

‍

JMÉNEM REPUBLIKY

‍

Okresní  soud  v  Jičíně  rozhodl  v  hlavním  líčení  konaném  dne  10.  prosince  2018  v senátě složeném z předsedy  JUDr. Aleše Výmoly a přísedících Věry Domesové a Aleše Kupce

‍

takto:

‍

Obžalovaný

‍

XXX, narozený XXX v XXX., trvale bytem XX, okres XXX, nyní bytem XXX, okres XXX, zaměstnanec společnosti XXX,

‍

je vinen, že

‍

v přesně nezjištěné době po půlnoci dne XXX 2017 v XXX, ve stanu postaveném u řeky XXX v blízkosti OD XXX, před její slovní nesouhlas osahával na intimních místech XXX, nar. XXX, kdy jí pod oblečením sahal mezi nohy a opakovaně strkal prsty do pochvy, a dále téhož dne v podvečerních hodinách ji opět proti její vůli osahával, poté jí svlékl kalhoty a spodní prádlo a vykonal na ní soulož spočívající ve spojení pohlavních orgánů, přičemž tomuto jednání se XXX bránila tím, že se snažila dávat nohy k sobě, ale on je silou roztáhl, a současně jej opakovaně žádala, aby tohoto jednání, které pro ni bylo bolestivé, zanechal, přitom plakala, přesto její odpor překonal,

‍

tedy

‍

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal souloží,

‍

čímž spáchal

‍

zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku

‍

a odsuzuje se

‍

za to podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.

‍

‍

Podle § 84  trestního  zákoníku  a  §  85  odst.  1  trestního  zákoníku  se  výkon  tohoto  trestu podmíněně  odkládá  na  zkušební  dobu  v trvání  5  (pěti)  roků  za  současného  vyslovení dohledu.

‍

Odůvodnění:

‍

1.   Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že obžalovaný v přesně nezjištěné době po půlnoci dne XXX 2017 v XXX, ve stanu postaveném u řeky XXX v blízkosti OD XXX, přes její slovní nesouhlas osahával na intimních místech XXX, nar. XXX, kdy jí pod oblečením sahal mezi nohy a opakovaně strkal prsty do pochvy, a dále téhož dne v podvečerních hodinách ji opět proti její vůli osahával, poté jí svlékl kalhoty a spodní prádlo a vykonal na ní soulož spočívající ve spojení pohlavních orgánů, přičemž tomuto jednání se XXX bránila tím, že se snažila dávat nohy k sobě, ale on je silou roztáhl, a současně jej opakovaně žádala, aby tohoto jednání, které pro ni bylo bolestivé, zanechal, přitom plakala, přesto její odpor překonal.

‍

Obžalovaný v přípravném řízení na svoji obhajobu uvedl, že nesouhlasí s tím, co je uvedeno v usnesení o zahájení trestního stíhání a popsal to tak, že XXX zná jen podle vidění z XXX, takže když jí viděl v tom stanu, věděl, o koho jde. Byl s ní asi 2-3 minuty sám v době, kdy přítel XXX odešel za kamarádem ohledně kamenů. Oba měli hodně vypito. Chtěla po něm ten stan, který byl původně jeho a chtěla ho za sex.  Nabídla se mu sama. Svlíkla si kalhoty, on taky a asi 2x malinko zasunul, ale pak si uvědomil, že je to blbost, ostuda a tak přestal. Oba se oblékli a vše ukončili. Pokud jde o tu noc, kdy s nimi spal ve stanu, nic se nedovolil, XXX byl uprostřed. K přítomnosti spermatu na látce ze stanu uvedl, že to udělala sama XXX, neboť poté, co to ukončili, se ocitli ještě jednou spolu sami, byl opilý a spal a ona mu to udělala rukou, což také řekla jeho přítelkyni. K tomu, aby ho udala na policii, XXX navedla XXX. Při hlavním líčení kromě jiného uvedl, že na své výpovědi z přípravného řízení trvá. Dále kromě jiného dodal, že paní XXX nemluví pravdu. To, co on vypovídal, je čistá pravda. Pokud je v podnapilém stavu, tak se v životě nemohlo stát to, o čem mluvila paní XXX. V životě jí neroztahoval nohy a nešahal mezi ně. Paní XXX se mu chtěla pomstít za to, že okradla XXX z XXX, který už nežije, on byl jako svědek proti ní a ona šla za to sedět. Od té doby se snažila ho dostat do kriminálu. Dne XXX 2017 se s přítelkyní XXX na ubytovně pohádal, přišla i policie a řekla mu, že má jít ven. Spal na lavičce u XXX – lávka k XXX. Policajti mu potom řekli, aby odešel, aby byl klid. Byl jsem trošku napitej a tak odešel, lehl si na lavičku a vyspal se z toho. Okolo 01:00 – 02:00 hodin se vzbudil, potom šel k nádraží a v 05:00 hodin šel do práce. Další den se potkal s paní XXX, která se ho ptala, proč je venku. Říkal jí, že se pohádali jenom kvůli tomu, že když je opitej, tak mu to v posteli nejde a to je čistá pravda. Vyspal se a další den byl na ubytovně s paní XXX, která ho tam vzala. Byla tam paní XXX a XXX, přítel paní XXX. Vypili nějaké víno a šel spát, protože musel ráno do práce, neboť v té době pracoval v XXX. Další den sháněl stan, na který narazil, protože ho neviděl, jelikož špatně vidí a spadl na něj. Byli v něm oba dva a to XXX a XXX. Potom nějak pokecali a on odešel. Další den tam po práci šel, okolo 16.00 – 17.00 hodiny. Pili tam víno, pivo, atd.. XXX řekl, že ho hledal nějaký pán skrz nějaký kameny a on tam šel. XXX mu řekla, že si stan může nechat a nabídla mu za to sex, ale on nemohl, protože byl opitej a nešlo mu to. Jestli to bylo dvakrát, nedokáže říct. S paní XXX měl jednou v XXX rozepři skrz syna. Furt neví, co to je znásilnění. XXX se vůbec nebránila, sama se svlíkla. Pomáhala mu rukou, než do ní dvakrát zasunul v době, když byl XXX asi 1-2 minuty pryč, ale vůbec to nešlo, nebylo to tam zasunutý úplně. Deka, kterou tam měl, byla od něho a od jeho přítelkyně z ubytovny. Jak je možné, že jeho sperma bylo nalezeno ve stanu neví, ale ví, že když vstával, měl svlíknutý montérky pod kolena.

‍

2.   Obžalovaný je z posuzovaného jednání usvědčován výpověďmi poškozené XXX a XXX a XXX.

‍

3.   Poškozená XXX, v přípravném  řízení  po  řádném  poučení  jako  svědkyně  uvedla,  že  za  všechno může paní XXX, která přivedla XXX k nim do stanu. To, co oznámila, se zakládá na pravdě, ale bojí se, protože paní XXX jí vyhrožuje tím, že přijede někdo z XXX, že jí zabijí psa a podpálí stan. XXX chtěl po nich 200 Kč za stan, pak dokonce 5.000,- Kč. Druhý den přišel s tím, že chce jen 2,5 tisíce a za soulož. Přítele poslal pro flaškové pivo a začal si ho honit. Pak ji svlíkl a strčil jí ho tam. Ona se bránila a říkala mu, aby ji nechal být. Dále ji osahával mezi nohama, sahal jí až do dělohy, když spolu leželi ve stanu. To bylo předtím, než jí znásilnil, tedy ze čtvrtka na pátek. Ke znásilnění došlo v pátek. Když jí ho tam strčil, dělal tak, aby se udělal. Ona ležela na zádech a on byl na ní. K výronu semene došlo. Ptal se jí, jestli jí to tam může dát. Ona mu řekla, že jo, že stejně nemůže mít děti. Brečela u toho. K lékaři šla v neděli, neboť měla bolesti, pálila ji moč, měla křeče a výtoky. Tyto obtíže předtím neměla. Pokud jde o stažení obvinění, nutili ji k tomu XXX a XXX, tedy spíš prosili. Nebyli na ni zlí, ale měli strach, že půjde XXX sedět, proto také byla na policii v XXX. Zpátky to chtěla vzít kvůli XXX, která jí vyhrožovala.  Celou záležitost nahlásila později, protože se bála.  V minulosti již byla několikrát znásilněná, a to i svým synem, který ji uhodil. Při hlavním líčení poškozená uvedla, že si vůbec nic nepamatuje. Neví, co se stalo. Jak byla zmlácená, od té doby špatně vidí. V XXX byla zkopaná panem XXX. Stalo se to XXX 2018. Zkopal ji, protože mu nechtěla dávat peníze. Od té doby se bojí, ztrácí zrak. Ví jenom, že paní XXX jí naváděla. Obžalovaný se tam šel vytahovat, že jí vojel. Tak ji to řekla XXX, že se tam s tím vytahoval. K poměru mezi nimi došlo, ale bylo to se znechucením, bylo ji to nepříjemné, nechtěla to. Nebránila se. Nemohla, měla 30 kg, ještě je po operaci ruky, má tam železo, jak se může bránit, je slabá ženská. Kromě ní a obžalovaného tam nikdo nebyl. O pomoc nevolala. Obžalovanému jenom řekla,  že  má  steh  v děloze.  Nikomu to nehlásila.  XXX je poslala na gynekologii, ať ho žaluje, měla na něj vztek. Chtěla, aby na něj šli žalovat. Za všechno může ona. Vzhledem k obsahu výpovědi poškozené učiněné při hlavním líčení byla v souladu s ustanovením § 211 odst. 3 písm. a) tr. řádu čtena její výpověď z přípravného řízení, kdy po jejím přečtení výslovně prohlásila, že na této výpovědi trvá a dále dodala, že obžalovanému říkala, že nechce, protože tam měla ten steh. Bojí se. Byla už několikrát znásilněná. Bojí se už i na ulici. Aby šla na policii, ji řekla XXX. Ona by obžalovaného v životě nedala udat. Nenapadlo ji jít k doktorovi dřív, než až v neděli. XXX se bojí. Obžalovaný ji vyhrožoval.

‍

4. Svědek XXX uvedl, že obžalovaného zná pouze krátce. Viděli se 2x – 3x. V minulosti jsme spolu žádné neshody neměli. Pokud jde o znásilnění paní XXX, ví jenom to, že obžalovaný ho poslal do krámu – do XXX, že tam na něho čeká nějaký pán, takže neví, co se tam dělo. Když přišel, nic se tam nedělo. V jeho přítomnosti se tam vůbec nic nedělo. Nějaké osahávání, líbání tam bylo, ale to spal. Neví, jestli se paní XXX fyzicky nebo slovně něčemu bránila, protože spal. K němu se obžalovaný násilnicky nebo agresivně nechoval. K události mělo dojít XXX 2017, ale on si to nějak nepamatuje. Obžalovaný k nim do stanu přišel večer, lehli si, spali, ale jestli se tam něco dělo, neví, spal. Pokud jde o požívání alkoholu v předmětné době, on měl 1 – 2 piva, co měl obžalovaný, neví. Paní XXX taky měla možná vypito 1 – 2 piva. Víc neměli. Paní XXX si mu potom stěžovala, že tam k něčemu došlo. Říkala mu letmo o nějakém znásilnění, ale co přesně, to si nepamatuje. Ke XXX jsem odešel proto, že mi obžalovaný říkal, že tam na něho čeká nějaký kamenář, ale kamenář tam nebyl. Kvůli čemu XXX šla do nemocnice, neví, k tomu mu nic neříkala. Paní XXX pije alkohol málo. O tom, že jí někdo ošahával, z paní XXX vylezlo až po čase.

‍

5.   Svědek XXX uvedl, že vůbec o ničem neví. U ničeho nebyl. Nikdo mu neříkal, že by měla být paní XXX znásilněna, o tom nic nevím. Že by se chtěla paní XXX obžalovanému pomstít, o tom nic nevím. XXX je jeho přítelkyně. Nikdy se mu nesvěřila s tím, že by se mezi obžalovaným a paní XXX mělo něco stát. Zaslechl, jak XXX obžalovanému začala vyhrožovat, něco v tom smyslu, že ho udá, že jí prý znásilnil. Co říká XXX a XXX, neví, zda to tak je. Ona tak mluvila. Slyšel jenom tohle, jinak nic. Neví přesně, kdy to bylo.

‍

6.   Posuzované jednání je dále prokazováno listinnými a to zejména protokol o ohledání místa činu včetně fotodokumentace, protokol o vydání věci, záznam o vyšetření na alkohol, lékařskou zprávou  zaznamenávající vyšetření  poškozené  a  odborným  vyjádření  z oboru  kriminalistika, odvětví genetika.

‍

7.   K objektivnímu posouzení celého případu pak byl ve věci vypracován MUDr.  XXX znalecký posudek na poškozenou XXX, z odvětví klinické psychologie , který byl se souhlasem stran při hlavním líčení dle § 211 odst. 5 tr. řádu čten a z jehož závěrů vyplývá, že  při vyšetření ohledně  specifické  věrohodnosti,  kterou  bude  posuzovat  soud,    nebyly  shledány  průkazné známky návodu, nezjištěn motiv pro falešné obvinění ani známky chorobného oslabení specifické věrohodnosti,  přesto  se  tato  jeví  jako  ne  zcela  vymizelá,  ale  oslabená.  Důvody k tomuto konstatování lze spatřovat ve snadnější ovlivnitelnosti, kdy poškozená zvažovala i možnost odvolání trestního oznámení, dále není  k dispozici  objektivní  údaj  o  množství  a  ovlivnění alkoholem, kdy nelze vyloučit zkreslení v důsledku alkoholového ovlivnění. Rizikovým faktorem je i celková simplicita, kdy uvádí jen málo detailů, nediferencuje mezi znásilněním a strpěným pohlavním stykem a ve společnosti pachatele setrvávala i po předmětných událostech. Vzhledem k simplicitě  osobnosti,  což  vede  ke  snadnější  ovlivnitelnosti  a  manipulovatelnosti,  může  být posuzovaná ve svých tvrzeních snadněji ovlivněna jednáním obviněného, např. jeho nátlakem, sliby apod., což pak u ní vyvolává pochyby a je riziko, že svá tvrzení může pragmaticky měnit nebo i odvolat. U posuzované nebyly zjištěny následky v jejím psychickém stavu.

‍

8.   Vzhledem  k pochybnostem  o  duševním  stavu  obžalovaného  byl  ve  věci  MUDr.  XXX vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který byla při hlavním líčení se souhlasem stran dle § 211 odst. 5 tr. řádu čten a z jehož závěrů vyplývá, že obžalovaný netrpí žádným duševním onemocněním ve vlastním slova smyslu. Byl u něj zjištěn návykový abúzus alkoholu  se  sociogenní  podmíněností,  jako  součást  maladaptivního  životního  stylu, charakteru prostého zneužívání, bez známek rozvoje syndromu závislosti. V předmětné době se u něj jednalo o prosté alkoholové ovlivnění, jeho schopnost ovládací byla v důsledku středně těžké opilosti snížena do středního pásma mezi oběma krajními stavy, schopnost rozpoznávací byla zachována.  Znalec nenavrhuje uložení žádných opatření formou ochranné léčby.

‍

9.   Ve věci byli dále vyslechnuti jako svědci XXX, XXX a XXX.

‍

10. Svědkyně XXX uvedla, že s obžalovaným se znají dlouho. Poznali se v XXX. V minulosti s obžalovaným nesrovnalosti ani neshody neměla. Paní XXX byla bezdomovkyně, spala ve stanu  a ona byla v XXX na ubytovně XXX k ní chodila. Byla u ní 2x. Dávala jí jídlo. Když u ní byla, s ničím se jí nesvěřovala. Litovala ji a tak jí vařila, protože ona bydlela ve stanu. Neví o tom, že by měla mít nějaké neshody nebo nesrovnalosti s obžalovaným. Nic neslyšela a u ničeho nebyla. Tenkrát taky hodně pila. Poškozenou neinstruovala ani nenaváděla, aby na obžalovaného podala trestní oznámení. Obžalovaný jí nekontaktoval a nechtěl po ní, aby domluvila poškozené, aby stáhla trestní oznámení, které na něj podala.

‍

11. Svědkyně XXX uvedla, že s paní XXX jí seznámila XXX. XXX ji volala, že se něco stalo, že navedla XXX, aby ho šla udat. Když se jí ptala proč, tak jí řekla, že jí poškozená řekla, že jí znásilnil. Ona jí říkala, že to není pravda. Oni furt chlastali. Obžalovaný a poškozená s nimi. XXX ji řekla, že jí XXX vyhrožuje zabitím, když to na něho neřekne.  XXX ji řekla, že to chtěla dobrovolně, že na ní šel, ale zaspal, že mu ho honila. XXX ji sama dobrovolně volala, že to jde poškozená stáhnout, že si to všechno vymyslela. Ona ji nenavedla. Obžalovaný v červenci pil. Když pil, byl normální. Policie ho z ubytovny vykázala, protože když slyšela tady to, tak se s ním furt hádala. Podle paní XXX měl sex proběhnout rukou, pak si na něho sedla, obžalovaný byl ožralej. Obžalovaného se ptala a on ji říkal, že ona chtěla dobrovolně, šla na něho a vyhonila mu ho sama.

‍

12. Svědek XXX uvedl, že ta přišla, říkala, že mu dluží 200 Kč. Brácha to vrátil, koupil jí nákup.

Ta osoba, nevím, jak se jmenuje, koupil jí za 200 Kč nákup a ona řekla, že to není pravda,    že si vymyslela, že jí znásilnil. On u toho seděl, protože tam čekal na autobus do XXX. Obžalovaný je jeho bratr. Bylo to někdy v období XXX.

‍

13. Na základě provedeného dokazováni, kdy při hlavním líčení provedené důkazy byly hodnoceny jednotlivě a ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že jednání, jak je popsáno v odsuzující části výroku tohoto rozsudku se stalo a tohoto jednání se dopustil právě obžalovaný. Obžalovaný nepopírá,  že  mezi  ním  a  poškozenou  došlo  k sexu,  ale  hájí  se  tím,  že  jeho iniciátorkou byla poškozená, kdy ze strany poškozené se jednalo o sex dobrovolný a celá věc vznikla pouze z důvodu, že poškozená byla donucena XXX, která se mu snaží pomstít, aby to nahlásila.  Obhajoba  obžalovaného  byla  vyvrácena  a  obžalovaný  je  z posuzovaného  jednání usvědčován výpovědí samotné poškozené, která jak v přípravném řízení, ale i při hlavním líčení při vzájemné konfrontaci s obžalovaným potvrdila, že skutečně mezi ní a obžalovaným k jednání popsanému ve výroku tohoto rozsudku skutečně došlo, přičemž se z její strany nejednalo o sex dobrovolný, kdy obžalovaný tak jednal i přesto, že jej informovala o tom, že si to nepřeje, ale vzhledem ke své fyzické konstituci a zdravotním obtížím však i z důvodu větší fyzické síly na straně obžalovaného větší odpor nekladla, kdy věrohodnost výpovědi poškozené je podporována i svědeckými výpověďmi XXX a XXX, kdy tyto svědecké výpovědi ve spojení s výpovědí poškozené, provedenými listinnými důkazy a závěry znaleckých posudku tvoří ucelený řetězec navzájem se doplňujících a potvrzujících důkazů, na základě něhož lze mít dle přesvědčení soudu za bezpochyby prokázané, že jednání, jak je popsané ve výroku tohoto rozsudku se nejen stalo, ale tohoto jednání se dopustil právě obžalovaný a to navíc za situace, kdy poškozená na zásadních tvrzeních  a z nich vyplývajících rozhodných skutečnost svědčících o vině obžalovaného setrvala i při vzájemné konfrontaci s obžalovaným a nebyly zjištěny žádné zásadní skutečnosti, pro které by nebylo možné považovat výpověď poškozené za věrohodnou. Na tomto závěru pak nemohou nic změnit ani výpovědi XXX, XXX či XXX, neboť ani jeden z nich nebyl přítomen na místě činu v době, kdy k posuzovanému jednání mělo dojít, výpověď XXX pak nepřinesla žádné podstatné informace pro objektivní posouzení věci, a jak je zřejmé z výpovědí XXX a XXX, tak tito pouze reprodukovali informace různě získané po předmětné události, kdy navíc vypovídací hodnota jimi sdělených informací je do určité míry snížena jejich příbuzenským či obdobným vztahem k obžalovanému, ale i tím, kdy, od koho a jaké informace k věci získali, kdy je z provedeného dokazování nepochybné, že k posuzované události mělo dojít a následně tato událost byla diskutována v komunitě sociálně slabších osob a mnohdy i pod vlivem alkoholu, což mohlo obsah těchto zprostředkovaně získaných informací, případně jejich prezentaci, vnímání, zapamatování si a reprodukci dosti výrazně zkreslit. Navíc pokud jde o obhajobu obžalovaného, že poškozená měla být k podání trestního oznámení ohledně jejího znásilnění donucena, tak tato je bezpředmětná, neboť pro posouzení věci a zahájení úkonů trestního řízení je popis událostí poskytnutých poškozenou, který je v rozhodných skutečnostech neměnný, nikoliv její trestní oznámení, když orgány činné v přípravném řízení trestním jsou povinny činit úkony z úřední povinnosti, zejména pak u takto závažných trestných činů.

‍

14. Obžalovaný tak jednáním popsaným v odsuzující části výroku tohoto rozsudku, kdy v jednom

případě nejprve přes odpor a nesouhlas osahával poškozenou XXX na intimních místech a poté na ní proti její vůli, kdy se  aktivně bránila tím, že dávala nohy k sobě, což překonal tím, že jí je roztáhl, a vykonal na ní soulož, i když ho současně opakovaně žádala, aby svého jednání zanechal, naplnil po subjektivní i objektivní stránce všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a)  trestního zákoníku, neboť jiného násilím donutil k pohlavnímu styku  a čin spáchal souloží.

‍

15. Společenská  škodlivost  jednání  obžalovaného  je  dána  tím,  že  svým  jednáním  porušil  zájem společnosti na ochraně práva ženy na svobodném rozhodování o svém pohlavním životě.

‍

16. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že v opisu evidence přestupků má jeden záznam z roku

2017. V opisu rejstříku trestů má do současné doby vykázáno celkem 13 záznamů o odsouzení, vesměs pro majetkovou trestnou činnost. Naposledy byl odsouzen OS v Jičíně dne XXX 2012 pod

sp. zn. 2T XXX/2011, pro trestný čin dle § 173 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 36 měsíců, kdy tento trest vykonal dne 1.11.2014.

‍

17.Při úvaze o druhu a výši trestu soud vycházel z ustanovení § 37 a § 39 trestního zákoníku. V případě obžalovaného soud k jako okolnosti polehčující přihlédl k tomu, že se po posledním výkonu trestu snažil po poměrně dlouhou dobu chovat řádným způsobem a zajišťovat si prostředky pro obživu řádnou prací a nikoli trestnou činností. K jako okolnosti přitěžující pak soud přihlédl k bohaté trestní minulosti obžalovaného. Po zvážení dosavadního způsobu života obžalovaného, společenské škodlivosti posuzovaného jednání, způsobu provedení a následku, který byl posuzovaným jednáním způsoben, dospěl soud k závěru, že účelu trestu, nápravy obžalovaného a ochrany společenských zájmů chráněných trestním zákoníkem je ještě možné dosáhnout trestem výchovným za současného déle trvajícího přísnějšího dohledu nad chováním a jednáním obžalovaného. Za odpovídající posuzovanému jednání pak tedy soud považuje sice trest odnětí svobody, ale ještě vyměřený při samé spodní hranici zákonné trestní sazby a tedy v trvání 3 ( tří ) roků, kdy tento byl obžalovanému uložen, a navíc podmíněně odložený, ale při stanovení maximálně možné zkušební doby v trvání 5 (pěti) let, během níž obžalovaný dalším svým způsobem života bude muset soud přesvědčit, že k jeho nápravě a dosažení účelu trestu není  třeba  přistoupit  k mnohem  přísnějšímu  potrestání,  kdy  zároveň  k posílení  výchovného účinku uloženého podmíněného trestu odnětí svobody a zvýšení kontroly nad chování odsouzeného byl nad obžalovaným stanoven dohled.

‍

18. K trestnímu řízení se s nárokem na náhradu škody nikdo řádně a včas nepřipojil a proto soud

tímto rozsudkem nijak o náhradě škody nerozhodoval.

‍

Poučení:

‍

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení opisu rozsudku, trojmo, ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím soudu zdejšího. Toto právo však nemají  osoby,  které  se  jej  po  vyhlášení  rozsudku  výslovně  vzdaly.  Státní  zástupce  může odvoláním   napadnout   rozsudek   pro   nesprávnost   kteréhokoliv   výroku,   obžalovaný   pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro  nesprávnost  výroku  o  náhradě  škody.  Odvoláním  je  možno  napadnout  nesprávnost některého výroku, i v případě, že takový výrok chybí. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo. Odvolání lze opřít o nové důkazy a skutečnosti.

‍

Jičín 10. prosince 2018

‍

JUDr. Aleš Výmola v.r.

‍

předseda senátu

‍

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 2. 201

‍

‍

‍

ČESKÁ  REPUBLIKA

‍

T R E S T N Í   P Ř Í K A Z 

‍

Samosoudce Okresního soudu v Benešově vydal dne 21. prosince 2017 v Benešově podle § 314e odst. 1 tr.ř.  následující   t r e s t n í   p ř í k a z : 

‍

Obviněný

‍

 Xxx   xxx,

‍

nar. xxx ve Vlašimi , trvale bytem xxx, řidič kamionu u XXXXXXXXXXXXXX , XXXXXXX,

‍

j e   v i n e n,  ž e

‍

1) dne 22.6.2017 v době kolem 19:00 hod. ve společném bytě na adrese XXXXXXX, za užití bezprostředního fyzického násilí,  nejprve chytil zepředu oběma rukama okolo těla svoji manželku Xxx XXX, nar. xxx, se kterou je od počátku roku 2017 v rozvodovém řízení, tuto zvedl do výšky téměř tak, že si ji hodil přes rameno a ačkoliv se poškozená Xxxa Xxx aktivně bránila, odnesl jí do ložnice, kde jí hodil na postel, poté se sám svlékl donaha, následně poškozené vyhrnul sukni, stáhl jí kalhotky, nalehl tělem na poškozenou a rukama se jí násilím snažil roztáhnout nohy a vykonat na ní soulož, což se mu nepodařilo, jelikož poškozená se aktivně bránila kopáním a škrábáním, přičemž svůj nesouhlas vyjadřovala i slovně, což nakonec vedlo k tomu, že obviněný od svého dalšího jednání upustil a nechal poškozenou z bytu odejít,

‍

t e d y

‍

dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu tím, že jiného násilím donutí k pohlavnímu styku, v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo,

‍

2) dne 24.6.2017 okolo 16:45 hod., bez použití násilí, neoprávněně vnikl na oplocený pozemek u rodinného domu č. xxx ve Vlašimi, ul. XXXXXXX následně i do samotného rodinného domu, který je s ohledem na probíhající rekonstrukci volně přístupný, patřící do vlastnictví xxx, nar. xxx a xxx, nar. xxx, rodičů poškozené Xxx Xxx, nar. xxx, která zde od konce ledna 2017 bydlela  s výslovným souhlasem  svých rodičů, poté co se od něj odstěhovala  ze společné domácnosti, přičemž zde neoprávněně setrval i přes předchozí výslovný zákaz majitelů domu a  přes  opakované  výzvy poškozené Xxxy Xxx, aby opustil ihned pozemek rodinného domu, jí na pozemku domu fyzicky napadl tak, že jí při  přetahování se o její mobilní telefon strhl brýle a  udeřil jí dlaní do čela, uhodil jí pěstí do ramene a  poté co upadla na zem jí roztrhl tanga a  způsobil jí drobná poranění, která si nevyžádala lékařské ošetření ,

‍

t e d y

‍

neoprávněně vnikl do obydlí jiného,

‍

3) dne 25.6.2017 v 02:31 hodin poté, co požil větší množství alkoholických nápojů, kdy hladina alkoholu v jeho krvi zjištěná dechovou zkouškou činila minimálně 2,67 g/kg, řídil osobní motorové vozidlo PEUGEOT 306, RZ: xxx, po silnici II. třídy č. 125 z obce XXXX do obce XXXXX,

‍

t e d y

‍

vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku,

‍

 t í m   s p á c h a l

‍

pod bodem 1:

přečin znásilnění ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 185 odst. 1 trestního zákoníku,

‍

pod bodem 2:

přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 trestního zákoníku,

‍

pod bodem 3: 

přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku 

‍

a   o d s u z u j e   s e 

‍

podle §  185  odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 1 (jednoho) roku.

‍

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků.  

‍

Poučení:   Proti tomuto trestnímu příkazu lze do osmi dnů od jeho doručení podat u zdejšího soudu odpor. Právo podat odpor nenáleží poškozenému. Pokud je odpor podán včas a oprávněnou osobou, trestní příkaz se ruší a ve věci bude nařízeno hlavní líčení. Při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkaze. Nebude-li odpor řádně a včas podán, trestní příkaz se stane pravomocným a vykonatelným. V případě, že obviněný odpor nepodá, vzdává se tím práva na projednání věci v hlavním líčení. 

‍

V Benešově  dne  21. prosince 2017                                               Mgr. Pavel Vosmanský, v.r. 

                                                                                                           samosoudce

Za správnost vyhotovení: XXXXXX

‍

‍

ČESKÁ REPUBLIKA

‍

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení konaném dne 7. února 2019 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Kantora a přísedících JUDr. Petra Kožmína a Jaroslava Pružince 

‍

takto:

‍

Obžalovaný 

‍

XX,

‍

nar. XX v XX, okres XX, trvale bytem XX, okres XX, občan XX

‍

uznává se vinným, že

‍

ve večerních hodinách nezjištěného dne v době od počátku července 2015 do konce srpna 2015 v dětském pokoji rodinného domu v obci XX, okres XX, v němž se nacházel s nezletilou poškozenou XX, nar. XX, jejíž věk znal, se záměrem uspokojit svůj sexuální pud osahával jmenovanou nezletilou poškozenou na prsou i přirození a následně jí zasunul svůj prst do vagíny a pohyboval zde s ním,

‍

tedy

‍

jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let,

‍

čímž spáchal

‍

zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, 

‍

a odsuzuje se

‍

podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon se podle § 84 a § 85 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 81 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) roků, a současně se nad obžalovaným vyslovuje dohled.

‍

Podle § 99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se obžalovanému dále ukládá ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě.

‍

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému ukládá povinnost zaplatit jako náhradu nemajetkové újmy nezletilé poškozené XX, nar. XX, trvale bytem XXX, XX, v trestním řízení zastoupené xxxxxxxxxxxxxx, advokátem se sídlem v XXX, jako opatrovníkem, částku 50.000 Kč.

‍

Podle § 229 odst. 2 trestního řádu se jmenovaná nezletilá poškozená se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.

‍

Odůvodnění:

‍

1. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v XX podal dne 19. 10. 2018 u zdejšího soudu obžalobu na XX pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku na tom skutkovém základě, že v přesně nezjištěné době v období letních prázdnin v roce 2015 v obci XX, okres XX v rodinném domě č. p. 111, v pokoji, kde spal společně s poškozenou nezletilou XX, nar. XX, v úmyslu se sexuálně uspokojit v jednom případě hladil poškozenou na prsou a po noze pod pyžamem, následně jí rukou sahal na přirození, strkal jí prst do vagíny, což se jí nelíbilo, bolelo jí to a došlo u ní ke krvácení z vagíny, kdy s ohledem na svůj nízký věk a nedostatečné rozumové schopnosti se uvedenému jednání obžalovaného nebránila, přičemž obžalovaný její věk znal a ze svých předešlých sexuálně motivovaných kontaktů s poškozenou věděl, že tato není schopná klást jeho aktivitám účinný odpor.  

‍

2. Soud v průběhu hlavního líčení provedl veškeré důkazy, které podle jeho názoru reálně mohly přispět k objasnění věci (ostatně strany ani neměly žádné návrhy na doplnění dokazování). Na jejich základě vzal za prokázaný následující skutkový stav.

‍

3. Nezletilá XX, nar. XX, i její sestra XX, nar. XX, jsou dlouhodobě v péči své babičky XXX, do její výchovy byly nejprve svěřeny rozsudkem XXX ze dne 12. 11. 2009, na základě dalšího rozsudku téhož soudu se XX stala pěstounkou obou nezletilých. Až do letních měsíců 2017 všechny tři jmenované žily v rodinném domě č. XX v obci XX, okres XX. Nezletilé XX a XX sdílely společný pokoj s XX, jež je dcerou XX. Následně se XX a obě její vnučky (XX a XX XX) přestěhovaly do XX, kde žijí do současnosti.

‍

4. Neteří XX je XX, dříve XX. Ta již delší dobu žije s obžalovaným XX (nyní jako s manželem, dříve jako s druhem), mají společně děti, bydlí v obci XX, okres XX. Až do konce léta 2015 XX, obžalovaný a jejich děti občas navštěvovali XXX ve výše zmíněném rodinném domě v obci XX, a to zpravidla o víkendech, při takových návštěvách zde někdy i přespávali, a to v dětském pokoji užívaném XX, XX a XX. Poslední taková jejich návštěva se uskutečnila během nezjištěných dnů v průběhu letních prázdnin roku 2015, i tehdy obžalovaný, jeho družka (nyní manželka) a děti v domě přespali.

‍

5.  Obžalovaného již tehdy silně fyzicky přitahovala nezletilá XX (dále také nezletilá poškozená), přičemž si byl vědom jejího tehdejšího věku, tedy že před několika měsíci teprve dosáhla věku dvanácti let. V průběhu jednoho večera při uvedeném posledním pobytu ve XX se obžalovaný ocitl v dětském pokoji společně s nezletilou poškozenou, kromě nich se zde nacházely jeho děti (které má s XX) a patně i XX, ty však již spaly. Poté, co nezletilá poškozená svou nohou zavadila o hlavu obžalovaného, jenž ležel na matraci poblíž její postele, ji obžalovaný, veden záměrem uspokojit svůj sexuální pud, nejprve osahával na prsou i přirození, následně jí zasunul svůj prst do vagíny a pohyboval zde s ním. Poškozená, třebaže jí uvedené jednání obžalovaného patrně nebylo příjemné, proti němu nijak neprotestovala ani se mu nebránila, tedy neprojevila verbální či fyzický odpor. Vzhledem ke svému věku a duševní vyspělosti si přitom uvědomovala, co je podstatou počínání obžalovaného, její vztah k obžalovanému také nebyl nikterak submisivní, byla tedy schopna svůj případný odpor vůči jeho jednání projevit.

‍

6. Výše popsané počínání obžalovaného souviselo s jeho sexuální nevyzrálostí, jejíž součástí je nejspíše heterosexuální pedofilie. V důsledku toho měl podstatně (o více než polovinu) sníženy schopnosti ovládat své jednání, jeho schopnosti rozpoznat protiprávnost tohoto jednání byly plně zachovány.

‍

7. Shora popsaná skutková zjištění soud učinil na základě svědectví nezletilé XX, svědeckých výpovědí XX, XX, Mgr. XX, XX, XX, XX a XX, obsahu facebookové komunikace vedené prostřednictvím mobilních telefonů přes aplikaci Messenger mezi nezletilou XX a obžalovaným, obsahu facebookové komunikace mezi nezletilou XX a XX, sdělení Okresního soudu XX  a dokumentů poskytnutých odborem sociálních věcí Magistrátu města XX, odborem sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu XX a 3. základní školou v XX, znaleckých posudků z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, i z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, a částečně také svědecké výpovědi XX a obžalovaného.

‍

8. Obžalovaný XX se k věci vyjádřil v rámci svých výslechů uskutečněných v přípravném řízení  i hlavním líčení. Obsah jeho výpovědí lze shrnout následovně. 

‍

9. Obžalovaný nejprve popisoval své rodinné poměry, vztah k rodině nezletilé XX i příležitostné návštěvy této rodiny v obci XX, dané okolnosti popsal v zásadě tak, jak je uvedeno v bodě 4 odůvodnění rozsudku. K průběhu inkriminovaného večera uvedl, že tehdy se v dětském pokoji nacházely XX, XX a XX, které všechny ležely na svých postelích, dále zde byli přítomni a na matracích umístěných vedle postelí leželi on, jeho družka (nyní manželka) a jejich děti. On sám ležel na matraci tak, že jeho hlava přiléhala k posteli nezletilé XX, hlavou byl opřený o danou postel. Neví, zda v té době jednotlivé osoby v pokoji přítomné již spaly. XXX jej náhle začala svou nohou hladit po hlavě, proto jí nohu chytil a hladil ji na prstech, šlo o jakési uklidňující hlazení, nehladil ji proto, aby „něco pociťoval“. Ona mu pak svou druhou nohou začala „jezdit“ po břiše, načež se otočil na bok a položil jí svou ruku nad její koleno. XX mu po chvíli tuto jeho ruku uchopila a počala si ji strkat do rozkroku. Obžalovaný proto svou ruku stáhl a znovu ji položil nad koleno XX, ta ale jeho ruku opět uchopila, stáhla k sobě a strkala si ji do rozkroku. Obžalovaný svou ruku opět stáhl zpět a sdělil jí: „Co děláš?“, poté se otočil na druhý bok a více se jí již nedotkl. V uvedené situaci erekci neměl, XX jej nevzrušovala. Bylo mu známo, že XX v dané době bylo 12 či 13 let. Následujícího dne se k sobě chovali zcela běžným způsobem, situaci z předešlého večera nijak nerozebírali. Své družce se však svěřil, k čemu mezi ním a XX došlo, a současně jí oznámil, že do XX již jezdit raději nebude, neboť nechce, aby jej XX „přivedla do nějakého průšvihu“. Družka reagovala tak, že „byla naštvaná, že k tomu vůbec došlo“, také mu sdělila, že „čekala, že něco takového přijde“ a že se nediví, že do XXX již nechce jezdit. Od dané události obžalovaný XXX osobně neviděl, později s ní o předmětné události komunikoval přes XX, tato komunikace je založena ve spisovém materiálu. Pokud v rámci ní uváděl, že si uvědomuje, co tehdy učinil, že jej to mrzí, a vyčítal si, že se neovládl, pak tím podle svého vyjádření měl na mysli pouze své popsané jednání, tedy že XX hladil na noze a dával jí ruku nad koleno, jakož i reakci jmenované na toto jeho počínání, čili že si jeho ruku chtěla strkat do rozkroku. Jestliže v komunikaci dále XX psal, že ji miluje, pak „to bral, jako že to je rodina“, žádal-li po ní její fotografie, pak to činil nejprve proto, aby měl nějakou fotografii na památku, a později z toho důvodu, aby věděl, jak aktuálně vypadá. Obžalovaný podle svého vyjádření do předmětného večera s nezletilou XXX vycházel zcela normálně, ona mu tykala, konflikty mezi nimi nebyly. XX někdy chodila vyzývavě oblékaná, laškovala, provokovala a dorážela, sedala mu na klín, také se lechtali. Někdy ji sice oslovoval výrazy jako „kočko“ či „zlatíčko“, rovněž připustil, že XX „je hezká holka“ a že se „mu líbila“, ovšem „nic za tím nehledal“, jejich vztah byl „čistě platonický“. Záměrně ji nikdy neosahával.

‍

10.  Takto popsaný obsah výpovědí obžalovaného dokládá, že obžalovaný připustil, že v době a na místě, jak je specifikováno ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku, došlo k určitému fyzickému kontaktu mezi ním a nezletilou poškozenou, odmítal ale, že by tento kontakt byl z jeho strany jakkoli motivován snahou uspokojit sexuální pud, a tvrdil, že o takové jednání se naopak snažila sama nezletilá poškozená.

‍

11. Ještě než soud přistoupí k popisu a hodnocení důkazů a okolností z nich plynoucích, jež se týkají přímo stíhaného skutku, krátce uvede ty skutečnosti související s tímto skutkem, které se podávají z provedeného dokazování zcela jednoznačně, tedy, ohledně nichž nebylo mezi důkazy k nim se vztahujícími jakéhokoli sporu.

‍

12. Takto jsou v první řadě nepochybné rodinné poměry nezletilé XX, jak jsou popsány v bodě 3 odůvodnění tohoto rozsudku. Ty jsou prokazovány zejména svědeckými výpověďmi jmenované nezletilé, X a XX, sdělením Okresního soudu XX i stejnopisy jeho, jakož i zprávami a dokumenty poskytnutými odborem sociálních věcí Magistrátu města XX i odborem sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu XX. Rodinné poměry obžalovaného a okolnosti, za nichž se svou družkou (nynější manželkou) a dětmi v minulosti navštěvoval rodinu XX v jejich rodinném domě v obci XX, jak jsou vysvětleny v bodě 4 odůvodnění rozsudku, jsou zase prokazovány výpověďmi (v daném směru souladnými) obžalovaného i svědkyň XX (dříve XX), XX, XX a XX. Z týchž důkazů se také podává, že poslední taková návštěva obžalovaného a jeho rodiny se uskutečnila během nezjištěného víkendu v průběhu letních prázdnin roku 2015, tedy někdy v průběhu měsíců července či srpna tohoto roku.

‍

13. V dalších pasážích odůvodnění rozsudku soud ve vztahu k výroku o vině nejprve popíše podstatný obsah důkazů, které byly relevantní pro zjištění skutkového děje popsaného ve výrokové části rozsudku, přičemž detailnost popisu toho kterého důkazu se bude odvíjet od významu, jaký měl pro objasnění věci, návazně vysvětlí, z kterých konkrétních důkazů vzal za prokázané rozhodné skutkové okolnosti, a nakonec se bude zabývat právní kvalifikací ve věci dovozeného skutkového stavu.

‍

14. V procesním postavení svědkyně byla v přípravném řízení opakovaně vyslechnuta nezletilá poškozená XX, první výslech se uskutečnil před zahájením trestního stíhání obžalovaného, druhý po zahájení tohoto trestního stíhání, oběma byla přítomna pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí, prvního se zúčastnil soudce, druhého zase obhájkyně obžalovaného, při obou výsleších byla dodržena příslušná ustanovení trestního řádu. Soud přitom za procesně použitelnou pokládal (a k důkazu tak provedl) i v pořadí první svědeckou výpověď nezletilé poškozené, kterou učinila před zahájením trestního stíhání obžalovaného. Tento svůj závěr opírá o znění § 158 odst. 9 ve spojení s § 102 odst. 2 trestního řádu. Ustanovení § 158  odst. 9 věty druhé trestního řádu přímo počítá se svědeckých výslechem osob mladších osmnácti let již před zahájením trestního stíhání. Použitelnost takto učiněné svědecké výpovědi pak neomezuje ustanovení § 158 odst. 9 věty poslední trestního řádu (podle kterého obecně lze svědeckou výpověď uskutečněnou před zahájením trestního stíhání v řízení před soudem použít jen při splnění zde vymezených podmínek), neboť podle § 102 odst. 2 trestního řádu, jež je k § 158 odst. 9 věty poslední trestního řádu ustanovením speciálním, lze v řízení před soudem výpověď svědka mladšího osmnácti let, která se týká okolností, jejichž oživování v paměti by mohlo nepříznivě ovlivňovat duševní a mravní vývoj (a těchto okolností se výslech nezletilé poškozené v dané věci nepochybně týkal), k důkazu provést i bez podmínek uvedených v § 211 odst. 1 a 2 trestního řádu. Objektivitu a regulérnost vedení onoho v pořadí prvního svědeckého výslechu nezletilé poškozené i přes nepřítomnost obhájce obžalovaného zajišťovala účast pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí i soudce. Ostatně žádná ze stran trestního řízení (včetně obhajoby) procesní nepoužitelnost v pořadí první svědecké výpovědi nezletilé poškozené ani nenamítala. Snad jen pro úplnost lze poznamenat, že při následné svědecké výpovědi (učiněné po zahájení trestního stíhání obžalovaného) nezletilá poškozená popsala všechny podstatné okolnosti shodně či alespoň velmi obdobně jako při v pořadí první svědecké výpovědi. Odtud plyne, že i pokud by soud k otázce procesní použitelnosti v pořadí prvního svědectví nezletilé poškozené zaujal opačný než výše prezentovaný názor, na jeho ve věci dovozené skutkové závěry by to nemělo jakýkoli vliv.

‍

15. Jak bylo výše zmíněno, svědectví nezletilé XX, jež je osobou mladší osmnácti let, se týkalo okolností, jejichž oživování v paměti by mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj. Proto ji soud v hlavním líčení osobně nevyslýchal, ale postupem podle již zmíněného ustanovení § 102 odst. 2 trestního řádu přehrál videozáznamy o jejích výsleších z přípravného řízení. Z nich je zřejmé, že nezletilá poškozená v rámci svých výpovědí, které místy působí poněkud neuspořádaně (což bylo dáno zejména dialogovou formou výslechů), uvedla následující okolnosti.

‍

16.  Jde-li o její vztah k obžalovanému, nezletilá poškozená jej podle svého vyjádření brala jako přítele své tety, tedy v podstatě jako své strýce. On ji oslovoval „XX“ či „XX“, ona mu tykala a oslovovala jej také jménem. K žádnému vážnějšímu konfliktu mezi nimi nikdy nedošlo, obžalovanému byl znám její věk. Jako muž se jí nelíbil, ale nevadil jí, „měla ho ráda, protože to byl přítel její tety“. V době, kdy u nich býval se svou rodinou na návštěvách, na ni obžalovaný někdy sahal, kupříkladu na nohy či břicho, také ji hladil po rukou. V rámci komunikace na internetu přes Messenger, kterou příležitostně vedli někdy od roku 2014, ji zase oslovoval výrazy jako „kočko“ či „zlatíčko“. Jí se takové jeho chování nezamlouvalo, nicméně tehdy tuto skutečnost s babičkou ani jinými osobami neřešila, neboť „nechtěla to dělat těžké, nechtěla dělat scény“. Při zmíněné internetové komunikaci ale obžalovanému sdělovala, že se jí jeho uvedené chování nelíbí a žádala jej, ať to již nedělá. To sice obžalovaný slíbil, ovšem při další návštěvě na ni opět sahal. K samotnému stíhanému činu nezletilá poškozená uvedla, že k němu došlo jednoho večera během letních prázdnin v roce 2015, tehdy jí bylo dvanáct a táhlo na třináct. Ležela na své posteli v dětském pokoji, dále se zde nacházel obžalovaný, který uspával své děti, a patrně i její sestra XX, která ale již spala. Její babička (XXX), družka obžalovaného (XX, dříve XX) a dcera její babičky (XX) byly ještě v obývacím pokoji. Obžalovaný, jenž ležel na matraci položené na zemi a hlavou se opíral o její postel, ji začal hladit rukou na noze, jako by ji „masíroval“. Ona omylem zavadila svou nohou o jeho hlavu, což obžalovaný asi špatně pochopil a svou rukou ji hladil výše na její noze, dále na prsou a poté ji ruku vsunul pod pyžamové kalhoty, kde ji osahával na přirození, poté jí vsunul prst či prsty do vagíny a pohyboval zde s ním či s nimi, tedy ji „prstil“. Ona se nejprve odtahovala, „jako by šla takhle tím tělem vejš“, pak jen ležela, nevěděla, co má dělat, ačkoli ji to bolelo a nejméně zpočátku se jí to nelíbilo. Pak ji obžalovaný „udělal“, po čemž ucítila jakousi úlevu. Nakonec se otočila, obžalovaný ji ještě chvíli hladil, nakonec usnula. Uvedenému jednání obžalovaného se nijak nebránila, obžalovaný jí nijak nevyhrožoval. Z pokoje sice mohla odejít, avšak neodešla, neboť „nechtěla doma dělat zbytečný rodinný rozbroje“, „doma to nechtěla dělat těžší“. Obžalovaný při daném jednání nic neříkal, pouze „někdy si jako povzdechnul“. Popsané počínání obžalovaného bylo její první sexuální zkušeností, nicméně v té době již věděla, co toto jednání, jež sama označovala jako „prstění“, znamená, slyšela o tom. Následujícího dne na ni obžalovaný „furt koukal, uculoval se“, a když spolu seděli v kuchyni, sáhl jí na nohu. Poté se s ním již osobně nesetkala, komunikovali spolu jen na internetu přes XX, obžalovaný po ní chtěl nějaké její fotografie, nakonec mu asi dvě zaslala, při této komunikaci jí také sděloval, že ji miluje. Své babičce o stíhaném jednání sama nic nesdělila, ukázala jí ale internetovou komunikaci, ve které po ní obžalovaný žádal její fotografie, a také jí oznámila, že na ni obžalovaný dříve sahal, babička proto napsala XX (nyní XX), aby k nim obžalovaný raději již nejezdil. K otázce, zda a s čím se svěřila své známé XX a svým spolužačkám XX, XX a XX, se nezletilá poškozená v průběhu svých výpovědí vyjadřovala poněkud nejednoznačně a nejasně – na některých místech uváděla, že jim přímo sdělila počínání obžalovaného z předmětného večera, z jiných jejích vyjádření ale plyne, že se jmenovaným svěřila pouze obecně s tím, že obžalovaný na ni sahá. Ke svým následným sexuálním zkušenostem nezletilá poškozená konstatovala, že ještě ve XXX v červnu 2017 se líbala s chlapcem, s nímž tehdy „chodila“, on ji následně „prstil“, zatímco ona „mu to dělala také rukou“. Později se již v XXX „vyspala se svým přítelem“, tehdy jí také ještě nebylo patnáct let. Nezletilá poškozená také připustila, že v době, kdy ještě žila ve XXX, smyšleně tvrdila, že měla pohlavní styk se svým učitelem, činila to proto, že tento učitel se líbil jak jí, tak její kamarádce, později ale přiznala, že toto její tvrzení není pravdivé.

‍

17. Je tedy zřejmé, že právě popsané svědectví nezletilé XX svým obsahem mimo jiné přímo usvědčuje obžalovaného z takového jednání, jaké je uvedeno ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku.

‍

18. Již v přípravném řízení provedla znalkyně z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, psychologické vyšetření a zkoumání osobnosti nezletilé poškozené. V návazně zpracovaném znaleckém posudku znalkyně konstatovala, že intelektové schopnosti nezletilé poškozené se nacházejí v pásmu širší normy. Na vysoké úrovni je u ní všeobecný přehled vědomostí, má také velmi dobře rozvinutou schopnost logické úvahy a abstraktního myšlení. Oslabena je schopnost mechanické paměti a zpětné výbavnosti, což značí, že mechanicky naučené není schopna ve stejném sledu zopakovat, sníženy jsou také její sociální dovednosti, nedokáže si poradit v nových situacích, potřebuje pomoc druhého. Nezletilá poškozená je naivní, senzitivní, vnímavá, respektuje autority, pravidla i řád. Má slabší sebevědomí i sklony se trápit, je introvertní, nemá potřebu se sdružovat a svěřovat druhým, své starosti si spíše nechává pro sebe. Je osobností ovládající se, tlumící své pudy, submisivní, její charakterové vlastnosti jsou úměrně jejímu věku dostatečně rozvinuté a celkově je lze hodnotit kladně. Výpověď nezletilé poškozené podle znalkyně nejeví známky smyšlené události, z psychologického hlediska jde o výpověď specificky věrohodnou. Ve spojitosti s právě uvedeným závěrem znalkyně poukázala na okolnost, že osobnost nezletilé poškozené je bez prokazatelných sklonů k problematickému chování a lžím, jako její motivace se jeví potřeba sdělení negativního prožitku, její výpověď je v průběhu času doplněna četnými detaily, prožitky i vjemy a v průběhu času se rozšiřuje o další podstatné detaily. U nezletilé poškozené nebyly zjištěny sklony ke konfabulacím ani ke zkreslování výpovědi či sledování účelových tendencí, naopak se snažila o objektivní prezentaci prožitých událostí, stejně tak u ní nebyl zjištěn motiv msty vůči obžalovanému. Má pocit křivdy z jednání obžalovaného, který se projevuje i ve spojení s jeho následnou reakcí, v rámci níž se snaží svést vinu za vzniklou situaci na ni, přičemž pocit křivdy v ní vyvolává i postoj její babičky, u které nemá v souvislosti s projednávanou věcí dostatečné zastání. Syndrom zneužité osoby však v plném rozsahu nevykazuje. Jde-li o otázku, zda nezletilá poškozená byla v době stíhaného činu schopna posoudit jednak smysl a význam tohoto jednání, jednak význam odporu proti takovému jednání, a zda a jak byla schopna případný odpor projevit, znalkyně doslova konstatovala: „Z vyjádření poškozené je zřejmé, že proběhlou inkriminovanou událostí byla ve svém věku paralyzována, nedokázala se vzhledem ke svému věku jednání obžalovaného bránit. Vzhledem k době, kdy se prošetřovaná událost odehrála, je velmi obtížné hodnotit případný stav bezbrannosti dítěte. Současný pohled poškozené na proběhlou událost ve spojení s jejím tvrzením, že si myslí, že by se dokázala bránit, je však vyjádřením a postojem spojeným s jejím současným věkem. Je však třeba zdůraznit, že v době prošetřované události byla ještě dítětem, a to po fyzické i mentální stránce. Nedokázala se svěřit nejbližším osobám v rodině (babičce), se situací si poradila úměrně svému věku, kdy si myslela, že komunikací ve formě FB ukončí nevhodné chování obžalovaného vůči její osobě. Ze samotné komunikace je patrná nezralost a nezkušenost, která odpovídá dětskému projevu. V komunikaci z roku 2017 je již patrný posun, schopnost projevit odpor – negace. Na základě výše uvedeného tedy znalkyně konstatuje, že poškozená s ohledem na svůj věk, rozumové schopnosti, psychosexuální vyspělost a celkovou vyspělost nebyla schopna posoudit význam a smysl takového jednání a nebyla schopna posoudit význam odporu proti tomuto jednání a případný odpor projevit“.

‍

19. Shora citované závěry pak znalkyně přednesla i při výslechu v hlavním líčení. Návazně v rámci kladených dotazů mimo jiné doplnila, že její závěry týkající se otázky schopnosti nezletilé poškozené posoudit význam a smysl stíhaného činu a projevit proti němu odpor vycházejí právě z vyjádření nezletilé poškozené i facebookové komunikace. Podle znalkyně obecně vzato dívka takové osobnostní charakteristiky, jakou je nezletilá poškozená, a v takovém věku, v němž se nacházela v době stíhaného činu, by se měla být schopna verbálně i fyzicky se bránit takovému činu. Je však třeba brát v úvahu i prostředí, v němž taková dívka vyrůstá a je vychovávána. Poškozená má zvýšený respekt k autoritám, je v postojích a názorech ovlivnitelná dospělými osobami. 

‍

20. Z takto citovaného obsahu uvedeného znaleckého posudku je tedy v první řadě zřejmé, že z psychologického hlediska nese svědectví nezletilé poškozené o stíhaném skutku rysy věrohodnosti, tedy že nezletilá poškozená popisovala ve svých výpovědích takové počínání obžalovaného, které bylo odrazem reality. Tento znalecký závěr je celkem jednoznačný. Naproti tomu další závěr znalkyně, který se týká otázky schopnosti nezletilé poškozené posoudit smysl a význam stíhaného jednání a projevit vůči němu odpor, je podle názoru soudu poněkud méně rezolutní a místy snad až rozpačitý.

‍

21. Součástí spisu je také v odůvodnění rozsudku opakovaně zmíněná facebooková komunikace vedená mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným přes aplikaci. O její autenticitě není pochyb, neboť ji oba uvedení potvrdili, nezletilá poškozená byla navíc tím, kdo ji policejnímu orgánu v přípravném řízení poskytl k zadokumentování. Z jejího obsahu je zřejmé, že byla vedena v letech 2014, 2015 a 2017, nezletilá poškozená i obžalovaný si zde tykali a obecně vůči sobě navzájem vystupovali jako rovný s rovným, obžalovaný byl zpravidla tím, kdo navázal a udržoval komunikaci, často se snažil nezletilé poškozené lichotit a místy vůči ní v této souvislosti vystupoval až v ponížené roli, nezletilá poškozená na jeho sdělení reagovala leckdy znuděně, odměřeně či až podrážděně či arogantně. Konkrétněji pak lze zmínit následující konverzaci mezi nimi. V dubnu 2014 v rámci běžné komunikace se nezletilá poškozená obžalovanému opakovaně zmínila, že „má nového kluka“. V srpnu 2014 obžalovaný nezletilou poškozenou oslovil „Ahojky kočko“, načež ta mu odvětila: „Ty vole, dej už tady s tím pokoj nebo to řeknu babičce“ a návazně opakovaně konstatovala: „Jsi otravnej“, obžalovaný zareagoval vyslovením podivu nad její reakcí a dotazem, „co jí to přelétlo přes nos“, poté mu nezletilá poškozená sdělila: „No mně nic, ale to tvoje osahávání je pěkně otravné“, obžalovaný se poté omluvil a přislíbil, že „už se jí nedotkne“, na to poškozená zareagovala skeptickým: „No jasně tomu tak věřím“ a „10 procent“. Dne 9. srpna 2015 v rámci komunikace obžalovaný nabídl nezletilé poškozené, že jí nechá jakousi baterku, ta o ni jevila zájem, následně ji obžalovaný prosil, aby mu zaslala jednu či dvě fotografie na památku, a sliboval, že je nikomu jinému neposkytne ani neukáže. Ve dnech 25. srpna a 16. září 2015 obžalovaný zaslal nezletilé poškozené totožné obsáhlé zprávy, v nichž se úvodem omluvil, že jí píše, a sdělil, že ji „nechce otravovat“ a aby si onu baterku ponechala, neboť měl radost, že se jí líbila, poté jí vysvětloval, z jakých důvodů po ní chtěl ony fotografie, a v této souvislosti zdůrazňoval, že tím nemyslel nic zlého, a omlouval se, návazně vyjadřoval svůj obdiv a zalíbení v ní („…Mám tě moc rád, strašně moc mi na tobě záleží a nerad bych tě ztratil. Jsi strašně úžasná, nádherná, dokonalá holka. Tak moc rád bych tě chtěl chytnout, obejmout a už nepustit…“, „…Není dne, hodiny, minuty, abych na tebe nemyslel…“), dále konstatoval, že jí (nezletilé poškozené) chtěl vysvětlit „to nedorozumění“, opakovaně se omlouval a vyjádřil naději, že se nezletilá poškozená na něj nezlobí, také poděkoval „za krásný večer“. Nezletilá poškozená první zprávu ponechala bez jakékoli odezvy, obžalovaný ji v mezidobí - dne 26. srpna 2015 - poprosil, aby si uvedenou zprávu přečetla. Poškozená reagovala až dne 16. září 2015 strohým dotazem ve znění: „Za jaký krásný večer????“, obžalovaný pak odvětil: „Prosím, nerozebírej to“. Ve dnech 17. až 20. září 2015 mezi nimi proběhla již obsáhlejší konverzace, která se zjevně vztahuje ke stíhanému jednání a kterou inicioval obžalovaný zprávou: „Ahojky, promiň, že píšu, ale chtěl jsem se zeptat, jestli to vysvětlení a omluvu vlastně přijímáš?“, nezletilá poškozená reagovala sdělením: „Dej mi pokoj, bojím se tě“, obžalovaný pak uvádí, že jí neudělal nic, proč by se jej měla bát, nezletilá poškozená mu sdělila: „Ne?!!!! Ty fakt nejsi v pohodě!!!“ a „Zničil jsi mi dětství“. Obžalovaný vzápětí odepsal: „Vím, co jsem udělal a moc mě to mrzí. Neměl jsem to nechat dojít tak daleko, ale naposledy jsi to chtěla sama a ani netušíš, jak moc si to vyčítám, že jsem se neovládl. Netuším, jak tu chybu napravit“, nezletilá poškozená reagovala, že „to už nepůjde“, načež obžalovaný sdělil: „Já vím, že nepůjde. Opravdu mě to moc mrzí. Jsem v pohodě, jen jsem se nechal tebou unést, což jsem neměl dopustit“. Na dotaz nezletilé poškozené, co myslel tím, že se jí nechal unést, pak na vysvětlenou třemi na sebe navazujícími zprávami doplnil: „Jsi strašně nádherná, přitažlivá, okouzlující holka, ale to sama jistě dobře víš, že ano“, „Nevím, jak to napsat, ale stalo se něco, co se stát nemělo, a věř mi, že si to vyčítám a vyčítat budu. Neměl jsem to dopustit“, „A mrzí mě, že to teď odnáším já, když za to můžeme oba“. Poškozená následně obžalovaného stroze požádala, aby jí již nepsal a při příští návštěvě u nich se s ní raději ani nebavil, obžalovaný se jí opět omluvil. Další den se obžalovaný nezletilé poškozené dotázal, „proč si zlost vylévá na něm“, dále připustil, že „se něco stalo“, ale dodal, že „to nebylo nic, co by (nezletilá poškozená) sama nechtěla“. Následně jí oznamuje, že se dozvěděl, že nezletilá poškozená se měla s někým „vyspat“ a dotyčný se pak „na ni vykašlal“, což nezletilá poškozená odmítá, poté se zjevně vracejí k inkriminovanému večeru. Nezletilá poškozená v této spojitosti uvedla: „Jenže já si nic nezačala!!! Nebo snad jo?“, obžalovaný obratem sdělil: „No tenkrát ano. Proto k tomu došlo. Ani netušíš, jak mě to trápí“, nezletilá poškozená se pak opakovaně dotázala, co konkrétně udělala, a poté konstatovala: „Jestli myslíš to, že jsem do tebe kopla, tak to bylo omylem!!! Tohle dělám normálně. Je vidět, na co myslíš“. Obžalovaný reagoval nesouhlasně a nejprve nejevil ochotu popsat právě přes facebook vlastní verzi události, na opakované žádosti nezletilé poškozené ale nakonec konstatoval: „Takže od začátku. Párkrát jsi do mě šťouchla, tak jsem tě chytl za nohu a začal ti jezdit palcem po prstech, aby ses zklidnila, ale ty jsi mě tou nohou začala hladit po vlasech, pak jsi ji přes mě přehodila, vzala za ruku a dala (ty víš, kam). Dost mě to překvapilo, ale nakonec jsem se nechal unést. A došlo to tam, kam to došlo“. Nezletilá poškozená reagovala tvrzením, že „to tedy neudělala“ a že obžalovaný „si začal“, obžalovaný naopak tvrdil, že událost iniciovala nezletilá poškozená. Každý z nich pak trval na svém, také probírali vztah obžalovaného k jeho družce (XX), obžalovaný nezletilé poškozené opět lichotil a připouštěl, že mezi nimi došlo k intimnímu kontaktu a nad svým počínáním vyjadřoval lítost („…Nechal jsem se tebou unést, protože jsi strašně nádherná, svůdná, no prostě dokonalá holka…“, „…Já jsem přiznal chybu a lituji toho…“). Další komunikace proběhla dne 7. října 2015, kdy obžalovaný zaslal nezletilé poškozené zprávu ve znění: „Je mi líto, co se stalo a co jsi udělala, jen doufám, že jednou tě svědomí bude žrát a nakonec řekneš pravdu, jak to doopravdy bylo. Máš jedinou jistotu, že mě už nikdy neuvidíš. Měl jsem tě moc rád, ale to už je teď jedno. Jen nevím, proč by to měla odnést XX s dětmi. XX jsem vše řekl popravdě. Teď po všem tě začínám spíš litovat. Vím, co jsem ti slíbil a nebýt toho, co jsi udělala, tak by to tak zůstalo. Mrzí mě, že vás kvůli tomu, co jsi udělala, ztrácíme. Doufám, že se v tobě hne svědomí. Promiň za všechno, ale čas nedokážu vrátit“. Reakce nezletilé poškozené byla: „What? Myslíš si, že je to příjemné, když mi ta tvoje napíše, že jsem tě svedla a že já jsem nadržená pipina????“. Obžalovaný v reakci na to nezletilé poškozené sdělil, že jej skutečně svedla, že pokud by (nezletilá poškozená) „neudělala to, co udělala, tak k ničemu nedošlo“ a že nenechá na sebe házet veškerou vinu, dále vyjadřuje nespokojenost s tím, že nezletilá poškozená „do toho začala zatahovat jiné“ (tedy, jak je zřejmé z předešle uvedeného, že věc řešila s družkou obžalovaného). Poté následuje odmlka v komunikaci až do května 2017. Dne 14. května tohoto roku obžalovaný opět kontaktoval nezletilou poškozenou, vyjádřil přání „řešit minulost“, nejlépe při osobním setkání, poté ji prosil o zaslání fotografií, čemuž nezletilá poškozená vyhověla, obžalovaný jí poté sdělil, že „je nádherná holka a moc jí to sluší“. Poté se konverzace opět přesouvá ke stíhanému skutku, obžalovaný a nezletilá poškozená se dohadují, kdo z nich „to“ (z kontextu je zjevné, že je míněn intimní kontakt) inicioval, každý z nich trval na tom, že to byl ten druhý, obžalovaný v této spojitosti mimo jiné uvedl: „…To co bylo, před tím, že jsem tě hladil a sahal na prsa, to ano to přiznávám, ale to, co bylo naposledy, se stalo, protože jsi to chtěla a já se nechal unést…“. Nezletilá poškozená zase obžalovanému napsala: „To, žes mě udělal, babi neví. To jsem řešila s někým mladším“, obžalovaný reagoval konstatováním, že její babička „ví, že se to stalo, jen neví, že to (nezletilá poškozená) sama chtěla“ a že nezletilá poškozená věc „řešila s XX“, posléze uvedené (že věc řešila s XX) nezletilá poškozená návazně potvrdila. Poměrně intenzivní konverzace pak proběhla dne 15. května 2017, obžalovaný a poškozená zde řešili různé otázky, obžalovaný i zde dával nezletilé poškozené najevo svou náklonnost (že na ni musí neustále myslet, neboť je „úžasná, nádherná holka“, a že mu na ní moc záleží), nezletilá poškozená reagovala na tyto jeho projevy odmítavě a obžalovaného označovala za pedofila. To obžalovaný popíral, načež nezletilá poškozená mu sdělila: „Tak proč jsi mi ve 12 sahal na prsa? Proč jsi mě tedy dělal prstama…Co ty prasárny?“, obžalovaný poté uvedl: „To, že jsem ti sahal na prsa, to jsem přiznal, ale to druhé by se nestalo, kdybys to sama nechtěla. A neboj se, hodně dlouho mě to mrzelo, co se stalo. Jen nemůžu pochopit, proč jsi to udělala a pak to hodila na mě“, poté mezi nimi následovala opět debata, kdo onen intimní kontakt inicioval. Také v rámci komunikace uskutečněné ve dnech 17. a 21. května 2017 se obžalovaný opakovaně snažil vracet k inkriminovanému večeru, což nezletilé poškozené zjevně nebylo po chuti, každý z nich setrvával na své verzi o tom, kdo onoho večera „si začal“, obžalovaný v této spojitosti uváděl, že „tu poslední noc jí (nezletilé poškozené) podlehl, protože to chtěla, a on neodolal“, dále nezletilé poškozené mimo jiné sděloval, že ji „strašně miloval a vždy se těšil, až ji uvidí“ a že „ji miloval a miluje, to její pevné tělo, úžasné oči a nádherný úsměv“. V konverzaci vedené dne 25. května 2017 nezletilá poškozená obžalovanému opakovaně sdělovala, že další komunikaci s ním odmítá a hrozí, že bude-li ji nadále kontaktovat, sdělí to jeho družce, případně jejich komunikaci zašle policii. Ve dnech 24. a 25. srpna 2017 obžalovaný zasílanými zprávami opět nezletilé poškozené vyjadřoval svou náklonost.

‍

22. Soud záměrně popsal ve věci zajištěnou facebookovou komunikaci mezi obžalovaným a nezletilou poškozenou poměrně detailně, neboť její obsah je sám o sobě celkem výmluvný, aby bylo zřejmé, jednak že nezletilá poškozená obžalovaného dlouhodobě velmi silně přitahovala, obžalovaný jí byl doslova fascinován, jednak a zejména že mezi nimi došlo někdy v průběhu léta 2015 k takovému sexuálnímu styku, jaký je uveden ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku. V uvedené komunikaci se totiž hovoří o sexuálním kontaktu nejen v náznacích (obžalovaný opakovaně uváděl, že „se nechal unést“, že „došlo to tam, kam to došlo“, že nezletilé poškozené „podlehl, protože to chtěla, a on neodolal“, že „by se to nestalo, pokud by to nechtěla“, a že nezletilá poškozená jej „svedla), ale také explicitně, konkrétně obžalovaný uznával, že nezletilou poškozenou osahával na prsou a dotýkal se jejího přirození, nezletilá poškozená pak dokonce přímo uváděla, že obžalovaný ji „udělal“ (což je v hovorové mluvě výraz pro sexuální uspokojení jedné osoby osobou jinou) a že jí „dělal prstama“ (což je zase hovorové označení sexuální praktiky záležející v zasouvání prstů ruky do vagíny ženy), s čímž obžalovaný nijak nepolemizoval, ale naopak to připouštěl (byť současně tvrdil, že „to chtěla sama“ a „že by se to nestalo, pokud by to nechtěla“). Poněkud jinak a stručněji vyjádřeno, daná facebooková komunikace je sama o sobě důkazem, která svým obsahem přímo svědčí o takovém počínání obžalovaného, jaké je uvedeno ve výrokové části rozsudku. Současně ale tato komunikace dokládá, že nezletilá poškozená již v době před stíhaným činem (a také v době následné) i přes věkový odstup přistupovala k obžalovanému jako sobě rovnému (obžalovaný ve snaze vlichotit se do její přízně vystupoval vůči ní místy až servilně a poníženě), byla schopna projevit svůj odpor vůči takovému jeho jednání, které se jí nezamlouvalo (viz její upozornění ze srpna 2014, že neupustí-li obžalovaný od takového jednání, pak to oznámí své babičce), v rozhodné době (v roce 2015) také dokázala dlouhodobě upustit od komunikace s obžalovaným (lze připomenout, že komunikace ustala v říjnu 2015 a obnovena byla až v květnu 2017).  

‍

23. Jako svědkyně byla vyslechnuta Mgr. XX, jež ve školním roce 2015/2016 byla jednou z učitelek nezletilé poškozené. Ve své výpovědi nezletilou poškozenou charakterizovala jako „chytrou, empatickou holku s dobrými sociálními dovednostmi“ a „typickou dospívající holku, která nevybočovala z obrazu pubertální školačky“, byla hezká, čehož si byla vědoma. Nestalo se, že by jí v něčem zásadním někdy lhala. Svědkyně dále uvedla, že někdy na podzim roku 2015 za ní nezletilá poškozená přišla do školního kabinetu a ukázala jí vytištěnou konverzaci, v níž nějaký muž obdivoval její krásu a dával najevo svou náklonost a lásku, bylo zřejmé, že po ní touží, nezletilá poškozená jej odmítala. O zmíněném muži jí nezletilá poškozená sdělila, že se má jednat o jejího strýce. Svědkyně se návazně tázala, zda dotyčný jí nějak obtěžoval, dotýkal se jí a osahával, na což nezletilá poškozená jen mlčky přikyvovala, nic dalšího k tomu však konkrétně neuváděla, bylo zjevné, že o dané otázce se nechce více bavit. Svědkyně jí proto dala kontakt na nějaké dětské krizové centrum a o věci informovala i její třídní učitelku, není jí známo, jak ta s uvedenou informací naložila. Následně zaznamenala, že nezletilá poškozená o uvedené vytištěné konverzaci hovořila se svými spolužačkami, s nimiž tvořila jakousi „partu“, jednalo se o XX, XX a XX.

‍

24. Oněmi spolužačkami nezletilé poškozené, o nichž hovořila svědkyně Mgr. XX (a také sama nezletilá poškozená), byly nezletilé XX XX a XXX. Všechny tři jmenované nezletilé ve svých svědeckých výpovědích potvrdily, že nezletilá poškozená jim ukazovala vytištěnou konverzaci mezi ní a „jejím strýcem“ (tedy v kontextu toho, co bylo uvedeno v dřívějších pasážích odůvodnění, obžalovaným), navíc se jim svěřila, že tento strýc (obžalovaný) ji osahával a „dělal jí to prstama“. Ke svému vztahu k nezletilé poškozené uvedené svědkyně vesměs uváděly, že s ní nebyly „moc velké kamarádky“, vadilo jim, že chtěla být středem pozornosti, pomlouvala je, případně si někdy i vymýšlela.

‍

25. Je tedy zřejmé, že svědectví Mgr. XX, XX, XX a XX jsou důkazy, které svým obsahem také dokládají, byť toliko zprostředkovaně, že obžalovaný se vůči nezletilé poškozené dopustil sexuálně zaměřeného jednání, které mělo podle posléze tří jmenovaných svědkyň takovou podobu, jaká je uvedena ve výrokové části rozsudku.

‍

26. Taktéž svědecká výpověď nezletilé XX, jež je sestrou nezletilé poškozené, zprostředkovaně svědčí o okolnosti, že obžalovaný se dopustil stíhaného jednání. Z této výpovědi se totiž podává, že několik dní po poslední návštěvě obžalovaného a jeho rodiny ve XX nezletilá poškozená manipulovala se svým telefonem a poté začala plakat, svědkyně se jí proto tázala, co se stalo, načež se jí nezletilá poškozená svěřila, že obžalovaný jí jedné noci při zmíněné návštěvě začal hladit, poté jí rukou sahal do rozkroku a dával jí tam prsty, což jí bolelo. Dále jí nezletilá poškozená sdělila, že nechce, aby k nim obžalovaný ještě jezdil. Následně jí také ukazovala zprávy, které jí obžalovaný na facebooku zasílal, v těchto zprávách jí lichotil a projevoval svou náklonnost, uvedené zprávy pak nezletilá poškozená ukazovala i babičce. Jde-li o vztah obžalovaného a nezletilé poškozené při dříve proběhlých návštěvách, pak podle svědkyně obžalovaný za nezletilou „jakoby trochu dolejzal“, tedy hodně si ji všímal, usmíval se na ni, také „jí skládal komplimenty, třeba že má hezký účes, hezký plavky, hezký triko, hezkou postavu, což nikomu jinému neříkal“.

‍

27. Další ve věci vyslechnutou svědkyní byla XX babička nezletilé poškozené (č. l. 214-219). V souvislosti se stíhaným skutkem vypověděla, že nezletilá poškozená jí nějakou dobu po poslední návštěvě obžalovaného a jeho rodiny u nich ve XXX opakovaně ukazovala komunikaci, v rámci které jí obžalovaný stále zasílal „zamilované zprávy“ a žádal po ní zaslání jejích fotografií, nezletilá poškozená jí k tomu sdělovala, že si s ním nechce psát a že si jej „blokne“. Jelikož se situace opakovala, svědkyně nakonec písemně sdělila XX (družce obžalovaného), aby je ve XX ona a obžalovaný již nenavštěvovali, že chce mít klid. O okolnosti, že obžalovaný se vůči nezletilé poškozené měl dopustit stíhaného skutku, se svědkyně podle svého vyjádření dozvěděla až poté, co se s vnučkami přestěhovala do XX. Nezletilé poškozené se tázala, proč se jí nesvěřila, ta odvětila, že nevěděla, jak jí to má říci, bylo jí to „takový nepříjemný“. Ke vztahu mezi obžalovaným a nezletilou poškozenou svědkyně konstatovala, že se k sobě chovali kamarádsky, oslovovali se jménem, svědkyně měla dojem, že nezletilá poškozená se k obžalovanému někdy chovala až vyzývavě, kupříkladu kolem něj záměrně chodila v plavkách a „natřásala se“. I následující den po inkriminovaném večeru spolu běžně komunikovali, byli společně i s dalšími členy rodiny na koupališti. Pokud u nich ve XX byli obžalovaný XX a jejich děti na návštěvě, pak oba uvedení se v uspávání dětí střídali, děti tedy uspával vždy jeden z nich a poté se vrátil za ostatními do společnosti. 

‍

28. Svědectví XX tedy neposkytuje ke stíhanému skutku podstatnější přímé či nepřímé informace, snad vyjma toho, že při oné poslední návštěvě obžalovaného a jeho rodiny v místě tehdejšího bydliště nezletilé poškozené se oba mohli ocitnout v dětském pokoji v době, kdy obžalovaný zde uspával své děti. Dané svědectví ale potvrzuje opakované snahy obžalovaného o facebookovou komunikaci s nezletilou poškozenou, v níž projevoval svou silnou citovou náklonnost k ní (o existenci této komunikace ostatně není sebemenších pochyb již na základě dříve rozebraných důkazů), a to v době nedlouho po stíhaném jednání, vedle toho dokládá samotný způsob, jakým se k sobě obžalovaný a poškozená chovali v době před tímto jednáním.

‍

29. Svědkyně XX, jež je známou rodiny XX a příležitostně je navštěvovala, se ve svědecké výpovědi vyjadřovala ke vztahům v této rodině, osobě nezletilé poškozené i chování obžalovaného v době, kdy býval u rodiny XX ve XX na návštěvě, v tomto směru z jejího svědectví žádné významnější okolnosti nevyplynuly. I ona potvrdila, že nezletilá poškozená jí opakovaně ukazovala zprávy zasílané prostřednictvím aplikace XX, v nichž jí obžalovaný psal, že ji má rád a že ji miluje, přičemž nezletilá poškozená dávala najevo svou nelibost nad těmito zprávami, současně ale svědkyně poznamenala, že zejména v dřívější době nezletilá poškozená obžalovaného v rámci dané komunikace pobízela, aby jí psal, jak a proč jí má rád. O okolnosti, že obžalovaný měl nezletilou poškozenou osahávat, se svědkyně podle svého vyjádření dozvěděla od její babičky, bylo to někdy v červnu roku 2017 ještě ve XXX, samotná poškozená se jí v tomto směru nesvěřila.

‍

30. Ve spisovém materiálu jsou také založeny zprávy a dokumentace základní školy XX, organizace XX z. s.,  a odboru sociálních věcí XX . Z právě označených listinných důkazů se mimo jiné podává, že v letních měsících roku 2017 se nezletilá poškozená, její babička (XXX) a sestra (XXX) přestěhovaly do XX, kde nezletilá poškozená i její sestra navštěvovaly uvedenou základní školu. Nezletilá poškozená je školou hodnocena vesměs kladně, její vztah s babičkou je i přes počáteční adaptační potíže bez zásadnějších problémů, má ale přítele, se kterým měla i pohlavní styk. U XX se objevily ve škole i mimo ni vážné problémy s chováním, vzhledem k vyskytnuvším se informacím o jejích sexuálních zkušenostech s ní vedl učitelský sbor pohovor, v rámci něhož se mimo jiné zmínila, že i její sestra (tedy nezletilá poškozená) měla mít již sexuální zkušenosti, a to vedle jiných mužů a chlapců i se svým příbuzným, konkrétně „se jí před 3 roky pokusil vyprstit jeden příbuzný“. Uvedenou informaci škola předala odboru sociálních věcí Magistrátu města XX, jenž obratem požádal Policii ČR o prověření věci. Právě popsaným způsobem tedy policejní orgány získaly informace o stíhaném skutku, jejich následné šetření nakonec vyústilo v zahájení trestního stíhání obžalovaného.

‍

31. Za účelem objasnění duševního stavu obžalovaného byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie. Z jeho závěrů vyplývá, že obžalovaný netrpí a ani v minulosti netrpěl duševní poruchou v pravém slova smyslu, tedy psychózou, ani duševní chorobou, je však u něj dána porucha v podobě psychosexuální nevyzrálosti, která se velmi pravděpodobně projevuje mimo jiné jako deviace – heterosexuální pedofilie. Právě uvedenou diagnózu podporuje i falopletysmografické vyšetření, při kterém byly u obžalovaného zachyceny reakce na dívky věkem odpovídající nezletilé poškozené i dívky poněkud starší, naopak reaktivita na snímky dospělých žen a aktivity dospělých párů byla relativně slabší. V době presumovaného jednání byly jeho rozpoznávací schopnosti zachovalé, jeho schopnosti ovládnout své jednání však byly v důsledku uvedené sexuální poruchy (psychosexuální nevyzrálosti při velmi pravděpodobném výskytu heterosexuální pedofilní preference) podstatně sníženy, míra tohoto snížení byla více jak poloviční. Obžalovaný není závislý na užívání návykových látek, nic nesvědčí o tom, že by v době stíhaného činu byl ve stavu intoxikace, nejednalo se o případ patické opilosti ani o jiný typ mrákotného stavu. Vzhledem k výskytu uvedené sexuální poruchy je pobyt obžalovaného na svobodě bez odborného léčení relativně nebezpečný z hlediska možnosti opakování takového jednání, pro které je stíhán. Proto znalec navrhl uložení ochranného léčení sexuologického ambulantní formou. V rámci tohoto léčení je třeba obžalovaného seznámit s jeho sexualitou a její strukturou, přimět ho k poznání motivace deviantního chování, soustavněji jej edukovat o podstatě poruchy, vést k jejímu přijetí a nutnosti sebekontroly i adaptace. Ambulantní forma léčení se jeví jako dostačující z toho důvodu, že u obžalovaného nebyla zjištěna osobnostní patologie ve formě kupříkladu dissociální poruchy osobnosti, není proto důvod pochybovat, že bude při léčbě spolupracovat. Obžalovanému nic nebrání v plnohodnotné účasti při úkonech trestního řízení, je také schopen plně chápat smysl případně mu uloženého trestu.

‍

32. Shora popsané znalecké závěry tedy dokládají, že takové počínání obžalovaného, jaké je popsáno ve výrokové části rozsudku, není v rozporu, ale naopak v souladu s povahou jeho sexuálního zaměření.

‍

33. V procesním postavení svědkyně byla vyslechnuta i XX dříve XX, jež aktuálně je manželkou a v inkriminované době byla družkou obžalovaného. Ve své výpovědi uvedla, si nikdy nevšimla jednání obžalovaného vůči nezletilé poškozené, které by mělo jakýkoli sexuální podtext, byl mezi nimi normální vztah. V pozdější době nezletilá poškozená podle svědkyně „vyhledávala kluky“, nosila vyzývavé ošacení a před obžalovaným se „naparovala“, z čehož měla svědkyně zvláštní pocit. Ani ona a ani obžalovaný však s ní nikdy žádný konflikt neměli. Také v rámci jejich poslední společné návštěvy u rodiny XX ve XXX v létě 2015 svědkyně nic neobvyklého nezaznamenala. I toho dne, který následoval po večeru, během něhož mělo dojít ke stíhanému činu, nezletilá poškozená s ostatními zcela běžně komunikovala, nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo něco stát. Ještě před odjezdem ze XXX jí ale obžalovaný sdělil, že když večer v pokoji ležel se svědkyní na zemi, nezletilá poškozená mu opakovaně nohou hladila hlavu, on jí nohu nejprve odstrčil, poté jí po noze hladil, načež nezletilá poškozená mu uchopila ruku a pokoušela se strčit si ji pod kalhotky mezi své nohy, obžalovaný však ruku odtrhl, nezletilou poškozenou napomenul a otočil se, čímž vše skončilo. Sama svědkyně, ačkoli ležela také v pokoji, podle svého vyjádření nic nezaregistrovala. Poněkud nejasně až rozporně se pak svědkyně vyjádřila k otázce, z jakého důvodu takto od obžalovaného získanou informaci s nezletilou poškozenou neřešila přímo na místě – zatímco v přípravném řízení uváděla, že obžalovaný se jí svěřil v době, kdy již seděli ve vozidle a odjížděli, přičemž však nezletilá poškozená byla s nimi až do jejich odjezdu a ještě se s nimi loučila, u hlavního líčení nejdříve tvrdila, že s nezletilou poškozenou chtěla ihned v souvislosti s uvedenou informací hovořit, avšak ta na místě nebyla, protože odešla někam za kamarády, tedy neměla možnost věc s ní řešit, po předestření daného rozporu svědkyně pro změnu nejdříve konstatovala, že nezletilou poškozenou potkali cestou při jízdě vozidlem, proto zastavili a loučili se s ní, svědkyně však nechtěla věc řešit ve vozidle a navíc pospíchali, posléze uváděla, že obžalovaný jí již o věci stručně informoval ještě před odjezdem, podrobněji jí to vylíčil při jízdě ve vozidle poté, co se s nezletilou poškozenou již rozloučili. O dané okolnosti pak svědkyně komunikovala s nezletilou poškozenou zhruba po dvou měsících přes facebook, nezletilá poškozená jí mimo jiné sdělila, že obžalovaný ji „udělal“, jinak však ani ona ani její babička nejevily chuť věc nějak řešit, dávaly pouze najevo, že si nepřejí, aby k nim obžalovaný do Skašova ještě jezdil. Svědkyně v průběhu své výpovědi dávala najevo, že se kloní k verzi obžalovaného, také vyjadřovala podiv nad skutečností, že věc počaly orgány činné v trestním řízení řešit až s delším odstupem, navíc v době, kdy svědkyně, jež má špatné vztahy se svými rodiči a sourozenci, na svou matku podala trestní oznámení pro majetkovou trestnou činnost. Zároveň však svědkyně připustila, že nemá žádné konkrétní informace o spojení mezi svou matkou a nezletilou poškozenou, nezletilá poškozená naopak má (stejně jako sama svědkyně) špatné vztahy s její matkou.

‍

34. Svědkyně XX (dříve XX) policejnímu orgánu také vydala výtisk facebookové konverzace, kterou vedla s nezletilou poškozenou. Z jejího obsahu je zřejmé, že počátkem října 2015 si nezletilá poškozená stěžovala svědkyni: „…On (zjevně obžalovaný) na mě pořád hrabe, když je tady….“, na námitku svědkyně, že lechtání není obtěžování, nezletilá poškozená zareagovala sdělením: „Brouku…on mě tady jednou udělal!!! Tohle fakt už není normální“, svědkyně na tuto informaci reagovala s nedůvěrou. Později se svědkyně v komunikaci vyjadřovala tak, že již „zná pravdu“, že ví, že to nebyla chyba obžalovaného, že bylo jen otázkou času, kdy „se to stane“ a že nezletilá poškozená obžalovaného již neuvidí, v reakci na to nezletilá poškozená odmítla, že „by to byla její chyba“ a zdůrazňovala, že „držela celou tu dobu hubu“, a to proto, že svědkyni a obžalovaného nechtěla „rozhádat, neboť mají skvělý děti a on (obžalovaný) skvělou ženskou“. Svědkyně poté mimo jiné nezletilé poškozené sdělovala: „Ty máš svoji pravdu a on (obžalovaný) taky“ a „To víte jen vy, co se ve skutečnosti stalo, akorát se neví, kdo říká pravdu“.

‍

35. Je tedy zřejmé, že ačkoli svědkyně XX (dříve XX) se zjevně kloní k takové verzi o stíhaném skutku, jaký prezentuje v rámci své obhajoby obžalovaný, jde toliko o její subjektivní názor založený na snaze důvěřovat mu jako osobě velmi blízké. Její svědectví neobsahuje žádné informace, které by svým obsahem vylučovaly či vážně zpochybňovaly verzi nezletilé poškozené (kterou přitom podporuje – ať již přímo či nepřímo – řada jiných důkazů, které byly již dříve rozebrány). Totéž platí o konverzaci mezi svědkyní a nezletilou poškozenou (naopak z ní se jasně podává, že nezletilá poškozená rezolutně trvala na tom, že obžalovaný se vůči ní dopustil intenzivnějšího sexuálně zaměřeného jednání).  

‍

36. Jsou-li veškeré důkazy rozebrané v předešlých pasážích odůvodnění rozsudku hodnoceny jednotlivě i ve vzájemném souhrnu, pak podle přesvědčení soudu nemůže být sebemenších pochyb, že obžalovaný se dopustil takového jednání, jaké je popsáno ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku.

‍

37. Z výpovědi obžalovaného, svědectví nezletilé poškozené a obsahu komunikace mezi nimi jasně plyne, že v průběhu letních prázdnin roku 2015 na místě specifikovaném ve výroku rozsudku došlo mezi obžalovaným a nezletilou poškozenou k intimnímu kontaktu. Verze obžalovaného, jakým způsobem tento kontakt proběhl (tedy že bez jakéhokoli sexuálního podtextu hladil nezletilou poškozenou po noze, ta však uchopila jeho ruku a hodlala jí dráždit své přirození, čemuž on zabránil), nemůže ve světle dalších provedených důkazů obstát. Vyvrací ji svým obsahem primárně svědecká výpověď nezletilé poškozené, podle které si obžalovaný počínal způsobem prezentovaným ve výrokové části rozsudku. O její výpovědi přitom soud nemá důvod pochybovat. Tento svůj závěr opírá o následující argumenty.

‍

38. Předně na straně nezletilé poškozené absentuje jakýkoli rozumný důvod, který by ji mohl vést ke křivému obvinění obžalovaného. Z provedeného dokazování je zřejmé, že do doby stíhaného skutku byl vztah mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným, jenž byl druhem její vzdálené příbuzné, celkem bezproblémový, nedošlo mezi nimi k žádnému vážnějšímu konfliktu či sporu, natož takovému, který by mohl být příčinou mstivé pohnutky k nepravdivému svědectví proti obžalovanému. Ostatně obžalovaný v rámci své obhajoby ani netvrdil, že na straně nezletilé poškozené je dán nějaký racionální motiv k jeho smyšlenému obvinění. 

‍

39. V souvislosti s právě uvedeným nelze přehlédnout ani skutečnost, že nezletilá poškozená nebyla tím, kdo inicioval trestní stíhání obžalovaného. Jak bylo vysvětleno v bodě 30 odůvodnění rozsudku, orgány veřejné moci se o stíhaném skutku dozvěděly pouhou shodou okolností, bez jakékoli přímé či nepřímé součinnosti nezletilé poškozené. 

‍

40. Připomenout je třeba také okolnost (podrobně vysvětlenou v bodech 18 a 20 odůvodnění rozsudku), že podle znaleckého posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, svědectví nezletilé poškozené nese z psychologického hlediska rysy věrohodnosti, tedy že nezletilá poškozená popisovala ve svých výpovědích takové počínání obžalovaného, které bylo odrazem reality. Zpracovatelka uvedeného posudku samozřejmě nemůže činit (a také nečinila) kategorický závěr, zda ke stíhanému skutku došlo, nicméně z psychologického pohledu hodnotila, jak se nezletilá poškozená při popisu projednávané události i při samotném vyšetření chovala a projevovala, tyto její projevy pak posuzovala v kontextu zjištěné osobnostní charakteristiky nezletilé poškozené. Po komplexním vyhodnocení uvedených skutečností učinila výše uvedený závěr. Ten soud považuje za celkem jednoznačný, logický, přesvědčivý a náležitě zdůvodněný (a také – což je třeba zdůraznit -  plně korespondující s dalšími provedenými důkazy).

‍

41. Konečně  a zejména je zřejmé, že svědectví nezletilé poškozené plně zapadá do kontextu skutečností, jež vyplynuly z řady dalších provedených důkazů. Stěžejním z těchto dalších důkazů je facebooková komunikace vedená mimo jiné v době po stíhaném skutku mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným, jejíž autenticita nebyla ničím zpochybněna (naopak potvrdil ji i obžalovaný) a jejíž obsah také jasně a přímo dokládá, že obžalovaný si v rámci tohoto skutku počínal tak, jak popsala ve své svědecké výpovědi nezletilá poškozená (viz v této souvislosti body 21 a 22 odůvodnění rozsudku). Takové počínání obžalovaného pak jednak zprostředkovaně potvrzují i svědecké výpovědi Mgr. XX (učitelky nezletilé poškozené), XX, XX a XX (spolužaček nezletilé poškozené) i XX (sestry nezletilé poškozené), jak plyne z bodů 23 až 26 odůvodnění rozsudku, jednak je v souladu s povahou sexuálního zaměření obžalovaného, které bylo zjištěno znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, jehož závěry byly rozebrány v bodě 31 odůvodnění rozsudku.

‍

42. Se zřetelem na takto zrekapitulované výsledky dokazování tak soud pokládal svědectví nezletilé poškozené XX o průběhu stíhaného skutku za hodnověrné. Toto svědectví ve spojení s dalšími důkazy zcela jednoznačně a spolehlivě usvědčuje obžalovaného XX z takového jednání, jaké je obsaženo ve výrokové části tohoto rozsudku. Na právě uvedeném závěru nic nemůže změnit ani svědecká výpověď XX (dříve XX), jež se (jak bylo vysvětleno v bodech 33 až 35 odůvodnění rozsudku) sice přikláněla k obžalovaným tvrzené verzi o stíhaném skutku, ovšem činila tak na podkladě svého subjektivního názoru vyvěrajícího z její snahy důvěřovat mu jako osobě velmi blízké, jmenovaná svědkyně ostatně sama ani neuváděla takové okolnosti, které by měly vylučovat či vážně zpochybnit verzi nezletilé poškozené.

‍

43. Naproti tomu nelze pokládat za prokázaný závěr obžaloby, podle kterého nezletilá poškozená nebyla schopna se stíhanému jednání účinně bránit (a že obžalovaný si toho byl vědom). V této spojitosti je třeba uvést následující.

‍

44. Podle názoru soudu je již z laického hlediska a při rozumném náhledu na danou otázku zřejmé, že průměrně fyzicky a duševně vyspělá dívka mezi dvanáctým a třináctým rokem života by měla být schopna uvědomit si smysl a význam sexuálně zaměřeného jednání, kterého se vůči ní dopouští jiná osoba, stejně tak by měla být schopna dát účinně najevo svou případnou nelibost nad takovým jednáním, tedy projevit vůči němu verbální a fyzický odpor. To ostatně z odborného hlediska v obecné rovině připustila i znalkyně z oboru školství a kultura, odvětví psychologie. Nezletilá poškozená přitom takovou nejméně průměrně vyspělou dívkou v době stíhaného jednání nepochybně byla, jak plyne ze všech svědeckých výpovědí (připomenout lze kupříkladu vyjádření Mgr. XXX, jež se stala učitelkou nezletilé poškozené jen několik týdnů či možná jen dnů po stíhaném skutku a která ji charakterizovala jako „chytrou, empatickou holku s dobrými sociálními dovednostmi“ a „typickou dospívající holku, která nevybočovala z obrazu pubertální školačky“) i z psychologického znaleckého posudku. Sama nezletilá poškozená pak ve své výpovědi jasně uvedla, že již v době činu si byla vědoma, jaký smysl mělo jednání obžalovaného, totéž jednoznačně plyne i z následné facebookové komunikace mezi ní a obžalovaným. Stejně tak lze z její výpovědi dovodit, že jí objektivně nic nebránilo dát obžalovanému najevo nelibost a nesouhlas s takovým jeho jednáním (uváděla sice, že ležela a nevěděla, co má dělat, současně ale připustila, že mohla z pokoje, kde k činu docházelo, bez problémů odejít, přičemž tak neučinila proto, že „nechtěla doma dělat zbytečný rodinný rozbroje“, „doma to nechtěla dělat těžší“).

‍

45. Znalkyně z oboru z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, sice ve svém posudku uzavřela, že poškozená „s ohledem na svůj věk, rozumové schopnosti, psychosexuální vyspělost a celkovou vyspělost nebyla schopna posoudit význam a smysl projednávaného jednání a nebyla schopna posoudit význam odporu proti tomuto jednání a případný odpor projevit“. Jak ale soud již upozornil, právě uvedený závěr v kontextu jiných okolností, které sama znalkyně připustila na jiných místech svého posudku, působí ne zcela jednoznačně a snad až poněkud rozpačitě. Dokladem je nejen konstatování znalkyně, že „vzhledem k době, kdy se prošetřovaná událost odehrála, je velmi obtížné hodnotit případný stav bezbrannosti dítěte“, ale také skutečnost, že na jedné straně svůj závěr o neschopnosti nezletilé poškozené posoudit význam a smysl jednání obžalovaného i posoudit a projevit odpor proti takovému jednání znalkyně souhrnně opírá o její věk, rozumové schopnosti a celkovou vyspělost, na straně druhé však připustila, že dívka takové osobnostní charakteristiky, jakou je nezletilá poškozená, v takovém věku, v němž se nacházela v době stíhaného činu, by se měla být schopna verbálně i fyzicky se bránit počínání obžalovaného.

‍

46. Kromě toho dílčí argumenty znalkyně, které ji vedly k závěru o neschopnosti nezletilé poškozené posoudit význam a smysl stíhaného činu i posoudit a projevit odpor proti němu, je třeba hodnotit v kontextu dalších provedených důkazů. Znalkyně poukazovala na okolnost, že v rozhodné době (tedy v době, jež se váže ke stíhanému jednání) se nezletilá poškozená nedokázala svěřit s jednáním obžalovaného nejbližším osobám v rodině, jmenovitě své babičce. Z provedeného dokazování přitom plyne, že nezletilá poškozená se sice v uvedené době skutečně nesvěřila své babičce (tato okolnost je zřejmá ze svědeckých výpovědí nezletilé poškozené i XX, jakož i facebookové komunikace mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným), svěřila se ale jiným osobám, k nimž měla důvěru, jmenovitě své sestře XX, učitelce Mgr. XX i spolužačkám XX, XX a XX (jak dokládají svědecké výpovědi jmenovaných a částečně i svědectví samotné nezletilé poškozené), navíc nezletilá poškozená obecně je (jak uvedla ve svém posudku sama znalkyně) osobou introvertní, jež nemá potřebu se svěřovat druhým. Jde-li o argument znalkyně, že nezletilá poškozená při facebookové komunikaci s obžalovaným v rozhodném období – na rozdíl od pozdější doby, konkrétně roku 2017 – nedokázala projevit svůj odpor, pak je třeba upozornit, že uvedená komunikace svým obsahem (který byl v odůvodnění rozsudku detailně citován) celkem jasně dokládá, že poškozená při konverzaci s obžalovaným nejen v rozhodném období, ale dokonce již v létě 2014 dokázala obžalovanému naprosto jasně a zřetelně dát najevo nelibost nad takovým jeho počínáním, jež se jí nezamlouvalo (lze připomenout její zprávu ze srpna 2014, v níž obžalovanému sdělila, že pokud nezanechá jejího osahávání a nevhodného oslovování, pak to oznámí babičce). Stejně tak je zřejmé, že nezletilá poškozená bez problémů dokázala dlouhodobě ukončit komunikaci s obžalovaným (podle facebookové konverzace, již sama doložila, s ním takto komunikovala do počátku října 2015 a poté až v květnu 2017). Znalkyně také argumentovala, že z vyjádření samotné nezletilé poškozené je zřejmé, že předmětnou událostí „byla ve svém věku paralyzována, nedokázala se vzhledem ke svému věku jednání obžalovaného bránit“. Jak ale bylo výše opakovaně zmíněno, nezletilá poškozená sice uváděla, že „ležela a nevěděla, co má dělat“, současně ale připustila, že z pokoje, kde k činu docházelo, mohla odejít, přičemž tak neučinila proto, že „nechtěla doma dělat zbytečný rodinný rozbroje“ a že „doma to nechtěla dělat těžší“. Tato její tvrzená ohleduplnost podle názoru soudu jistě není totéž, co bezbrannost. Konečně u hlavního líčení znalkyně ve spojitosti s otázkou schopnosti či neschopnosti posoudit a projevit odpor vůči jednání obžalovaného poukazovala i na rodinné a výchovné prostředí nezletilé poškozené, její submisivnost, zvýšený respekt k autoritám a ovlivnitelnost dospělými osobami. Podle soudu je však třeba si uvědomit, že jednak obžalovaný nebyl členem užší rodiny nezletilé poškozené (šlo o druha její vzdálené tety, rodina obžalovaného a rodina nezletilé poškozené se jen sporadicky navštěvovaly), jednak a zejména vztah mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným nebyl klasickým vztahem dospělý-dítě. Jak dokládá řada svědeckých výpovědí a zejména facebooková komunikace, obžalovaný a nezletilá poškozená i přes výrazný věkový rozdíl k sobě přistupovali jako rovný s rovným (tykali si, oslovovali se křestním jménem), nejméně při konverzaci přes internet se nezletilá poškozená již před rozhodným obdobím vůči obžalovanému dokázala projevovat celkem razantně a místy až arogantně a dávat mu najevo svou nelibost nad takovým jeho chováním, které se jí nezamlouvalo, obžalovaný při dané konverzaci naopak vystupoval někdy až v ponížené roli, při osobním kontaktu se poškozená k obžalovanému dokázala chovat vyzývavě a provokativně (posledně uvedené plyne nejen ze svědectví XX, jež je osobou blízkou obžalovanému, ale také z výpovědí svědkyň XX a XX, které mají nepochybně bližší vztah k nezletilé poškozené).

‍

47. Jsou-li všechny uvedené okolnosti hodnoceny důsledně ve vzájemném souhrnu, pak podle názoru soudu nelze pokládat za jednoznačný a nepochybný závěr, že nezletilá poškozená nebyla schopna se stíhanému jednání obžalovaného účinně bránit.

‍

48. Jen pro úplnost lze poznamenat, že i pokud by soud ve vztahu k otázce uvedené v předešlém bodě odůvodnění rozsudku zaujal opačný názor (a nutno opět zdůraznit, že učinit jej s ohledem na výsledky dokazování nemohl), pak by nebylo lze dovodit, že obžalovaný si musel být vědom neschopnosti nezletilé poškozené projevit a klást jeho počínání účinný odpor. Právě uvedené plyne již z okolností, které charakterizovaly vztah obžalovaného a nezletilé poškozené, jak byl zrekapitulován v poslední větě bodu 46 odůvodnění rozsudku (lze stručně připomenout, že šlo o vztah rovnocenný, v němž nezletilá poškozená nevystupovala v podřízené roli a byla schopna obžalovaného důrazně upozornit, pokud jí některé jeho chování nebylo po chuti). K tomu přistupuje i další skutečnost, jež se podává z provedeného dokazování (výpovědí obžalovaného i nezletilé poškozené a facebookové komunikace mezi nimi), totiž že obžalovaný se k projednávanému činu uchýlil v důsledku toho, že nezletilá poškozená svou nohou zavadila o jeho hlavu. Svědectví nezletilé poškozené i facebooková komunikace sice dokládají, že šlo z její strany o neúmyslné jednání, obžalovaný si je však mohl (jak připustila ve své výpovědi sama nezletilá poškozená) vyložit mylně tak, že jde o jakousi výzvu k intimnějšímu kontaktu.

‍

49. Ze všech důvodů rozebraných v předešlých pasážích odůvodnění tak soud vzal za prokázaný takový skutkový stav, jaký je obsažen ve výrokové části tohoto rozsudku. 

‍

50. Soud prokázané počínání obžalovaného podřadil pod skutkovou podstatu zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku. Označeného trestného činu se dopustí pachatel, který vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije. Podle ustálené soudní praxe se za soulož pokládá spojení pohlavních orgánů muže a ženy, jiným způsobem pohlavního zneužití se rozumí intenzivní zásahy do pohlavní sféry, jež jsou v širším pojetí považovány za pohlavní styk. Pohlavním stykem je přitom jakýkoli způsob ukájení sexuálního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví. Podstatou tohoto styku je tedy fyzický kontakt s druhou osobou, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Při tomto vymezení pohlavní styk zahrnuje širokou škálu činností, včetně osahávání prsou a pohlavních orgánů, jakož i zasouvání prstů do vagíny ženy.

‍

51. Uvedené okolnosti tvořící znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku musejí být zahrnuty úmyslným zaviněním, jak plyne z ustanovení § 13 odst. 2 trestního zákoníku.

‍

52. V projednané věci obžalovaný XX nezletilou poškozenou XX, které v dané době bylo méně než patnáct let, osahával na prsou a přirození a následně jí zasunul svůj prst do vagíny a pohyboval zde s ním. Z pohledu ustanovení § 187 odst. 1 trestního zákoníku tedy jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let. Takové jeho jednání bylo zahrnuto zaviněním ve formě přímého úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť věděl, že může porušit zájem na ochraně mravního a tělesného vývoje nezletilé poškozené, jejíž věk znal, a takový trestněprávně relevantní následek způsobit chtěl. 

‍

53. Z provedeného dokazování neplyne, že nezletilá poškozená byla při popsaném jednání svěřena dozoru obžalovaného (lze připomenout, že obžalovaný byl druhem vzdálené příbuzné nezletilé poškozené a na místě činu se nacházel pouze proto, že se svou družkou a dětmi navštívil rodinu nezletilé poškozené a v rozhodné době uspával své děti v téže místnosti, kde se shodou okolností nacházela nezletilá poškozená). Odtud vyplývá, že počínání obžalovaného není namístě posoudit jako spáchané v kvalifikované skutkové podstatě trestného činu pohlavního zneužití podle ustanovení § 187 odst. 2 trestního zákoníku. Ve věci není dána ani žádná z kvalifikačních okolností vymezených v ustanovení § 187 odst. 3 či odst. 4 trestního zákoníku. 

‍

54. V úvodní pasáži odůvodnění tohoto rozsudku soud upozornil, že obžaloba ve stíhaném činu spatřovala zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Podle názoru soudu však nelze dovodit, že obžalovaný by svým počínáním naplnil všechny znaky již základní skutkové podstaty uvedeného zločinu. Tento svůj závěr opírá o následující argumenty.

‍

55. Trestného činu znásilnění v základní skutkové podstatě podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku (alinea první), respektive pachatel, který k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného (alinea druhá). Co se rozumí pohlavním stykem, soud vysvětlil již výše. Násilím je použití fyzické síly k překonání kladeného či očekávaného odporu, pohrůžkou násilí pak hrozba užití takové síly, o pohrůžku jinou těžkou újmou jde tehdy, hrozí-li pachatel oběti způsobením vážného negativního zásahu do její majetkové, osobní či rodinné sféry. Za bezbrannost – u které je třeba předeslat, že je pojmem právním, tedy její dovození je věcí orgánů činných v trestním řízení, jež v této souvislosti vycházejí ze skutkových okolností plynoucích z provedeného dokazování - ve smyslu ustanovení § 185 trestního zákoníku se pokládá takový stav oběti, ve kterém vzhledem k okolnostem není schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, případně ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání. Judikatura i soudní praxe chápou bezbrannost jako bezbrannost absolutní (o kterou jde tehdy, pokud se oběť nachází v situaci, kterou sama nevnímá, tedy si v důsledku kupříkladu bezvědomí, umělého či hlubokého spánku anebo silného oblouznění alkoholem či jinou psychoaktivní látkou vůbec neuvědomuje, co se s ní děje, a proto vůbec nedokáže hodnotit situaci, v níž se nachází a kterou nevnímá, a nemůže tedy nijak ovlivnit jednání pachatele), bezbrannost fyzickou (jde o situaci, kdy oběť vnímá situaci, ve které se nachází a chápe význam jednání, jehož se vůči ní pachatel dopouští, nemá však objektivně možnost se účinně bránit, ač by tak učinit chtěla, a to proto, že je kupříkladu spoutaná, ochrnutá, upoutaná na vozík či lůžko anebo přestárlá) a bezbrannost psychickou (jíž se rozumí situace, kdy duševní a rozumové schopnosti oběti nejsou na takové úrovni nebo takového stavu, aby si ve své mysli dokázala situaci, v níž se nachází, dostatečně přiléhavě ze všech souvislostí vyhodnotit a přiměřeně, logicky a účinně na ni reagovat). Není přitom podstatné, vyplývá-li bezbrannost z tělesného či psychického stavu oběti, anebo zda nastala přičiněním jiné osoby. Uvedené okolnosti tvořící znaky objektivní stránky trestného činu znásilnění podle § 185 trestního zákoníku musejí být také zahrnuty úmyslným zaviněním, jak je zřejmé z ustanovení § 13 odst. 2 trestního zákoníku.

‍

56. V nyní posuzovaném případě si obžalovaný podle provedeného dokazování pohlavní styk s nezletilou poškozenou nevynutil násilím, pohrůžkou násilí ani pohrůžkou jiné těžké újmy, to ostatně obžaloba ani netvrdila. Poškozená byla v době činu při vědomí a nebyla ovlivněna žádnou psychoaktivní látkou, stejně tak nebyla omezena ve svobodě pohybu. Nenacházela se tedy ve stavu absolutní ani fyzické bezbrannosti. Z toho, co bylo uvedeno v bodech 43 až 47 odůvodnění rozsudku, je pak zřejmé, že nezletilá poškozená byla takového věku, měla takové rozumové schopnosti a její vztah k obžalovanému byl takového rázu, že byla schopna projevit svůj odpor vůči jeho sexuálně motivovanému jednání. Nelze proto ani dovodit, že v době činu byla ve stavu psychické bezbrannosti. Jak je přitom zřejmé z výše popsaného zákonného vymezení trestného činu znásilnění, obligatorním znakem objektivní stránky již jeho základní skutkové podstaty podle       § 185 odst. 1 trestního zákoníku je vynucení si pohlavního styku násilím, pohrůžkou násilí či pohrůžkou jiné těžké újmy anebo vykonání pohlavního styku na oběti, jež se nachází ve stavu bezbrannosti.

‍

57. Spíše jen na okraj – neboť vzhledem k výše uvedenému je to celkem bezpředmětné – lze poznamenat, že i pokud by soud na straně nezletilé poškozené objektivně dovodil stav její bezbrannosti v době činu, nebylo by možno dovodit úmysl obžalovaného k této okolnosti. Úmyslné zavinění je totiž charakterizováno dvěma složkami – složkou vědomostní (ta záleží v tom, že pachatel si uvědomuje, že svým jednáním může způsobit trestněprávně relevantní následek, tedy porušení nebo ohrožení zájmu chráněného příslušným ustanovením trestního zákoníku) a složku volní (ta spočívá v tom, že pachatel následek významný z hlediska trestního práva způsobit chce anebo je s ním alespoň srozuměn, přičemž o srozumění jde tehdy, pokud pachatel nepočítá s žádnou konkrétní okolností, jež by mohla vzniku tohoto následku zabránit). Jak soud vysvětlil v bodě 48 odůvodnění rozsudku, i v případě, že poškozená by nebyla schopna s ohledem na svůj věk a rozumové schopnosti se stíhanému jednání účinně bránit, nebylo by možno učinit závěr, že obžalovaný si této okolnosti (tedy z pohledu ustanovení § 185 trestního zákoníku stavu bezbrannosti) musel být vědom. Odtud vyplývá, že v jeho jednání by v naznačené situaci absentovala již vědomostní složka úmyslného zavinění ve vztahu ke znaku bezbrannosti, logicky by pak nemohla být dána ani složka volní (neboť ta se odvíjí od složky vědomostní).

‍

58. Ze všech shora uvedených důvodů soud trestněprávně relevantní jednání obžalovaného popsané ve výroku rozsudku na rozdíl od obžaloby kvalifikoval nikoli jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, nýbrž jako zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku.

‍

59. Ze závěrů výše již rozebraného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, je zřejmé, že obžalovaný je za projednávaný skutek odpovědný i z pohledu příčetnosti (§ 26 trestního zákoníku).

‍

60. Poněvadž soud uznal obžalovaného vinným stíhaným trestněprávním jednáním, ukládal mu návazně za toto jednání trest. Na trestný čin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku stanoví uvedený zákoník trest odnětí svobody v rozpětí od jednoho roku do osmi let.

‍

61. K osobě obžalovaného soud z jeho výpovědi, opisu rejstříku trestů, přílohových trestních spisů, zprávy z místa bydliště a sdělení jeho zaměstnavatele zjistil následující skutečnosti. Před spácháním nyní projednávaného činu se obžalovaný dostal opakovaně do střetu s trestními zákony pácháním typově méně závažnějších trestných činů proti majetku i trestného činu zanedbání povinné výživy. Všechna tato dřívější odsouzení jsou však ze zákona zahlazena, nelze je proto pokládat za přitěžující okolnost, navíc vyjma posledního z nich (za přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku, jež je z roku 2013) jsou staršího data (spadají do období let 1998 až 2009). V místě svého současného bydliště obžalovaný nebyl postižen pro přestupek. Od počátku února 2017 je zaměstnán jako řidič kamionové dopravy, svým zaměstnavatelem je hodnocen kladně. 

‍

62. Při úvaze o výši trestu soud vycházel z hledisek pro posuzování této otázky rozhodných, jež jsou zakotvena zejména v ustanoveních § 38 odst. 1, § 39, § 41 a § 42 trestního zákoníku. Bral tedy v potaz povahu a závažnost projednávaného skutku, osobu obžalovaného i jeho poměry, jeho postoj ke spáchanému činu, jakož i okolnosti polehčující a přitěžující. 

‍

63. Obžalovanému toliko přitěžovalo, že se stíhaného jednání dopustil s rozmyslem (§ 42 písm. a) trestního zákoníku). Žádnou z polehčujících okolností demonstrativně vyjmenovaných v ustanovení § 41 trestního zákoníku soud sice neshledal, ve věci jsou ovšem dány jiné skutečnosti, jež snižují závažnost jeho trestněprávního jednání a hovoří v jeho prospěch. Předně jde o okolnost, že pohlavní zneužití nezletilé poškozené nemělo formu soulože, nýbrž osahávání na intimních místech a poté zasouvání prstu do její vagíny, šlo tedy o méně vážnou formu zásahu do intimní sféry nezletilé poškozené. Nelze rovněž přehlédnout, že počínání obžalovaného na nezletilé poškozené nezanechalo žádné vážnější fyzické ani psychické následky (dokladem toho ostatně je, že nezletilá poškozená je po stíhaném jednání sexuálně poměrně čilá, podle vlastní výpovědi i přes svůj stále nízký věk měla opakované pohlavní styky s nejméně dalšími dvěma muži). Zohlednit je namístě rovněž aktuální osobní a rodinné poměry obžalovaného (je ženatý, s manželkou vychovává děti, pracuje a zaměstnavatel jej hodnotí pozitivně). Konečně je třeba vzít v potaz sníženou příčetnost obžalovaného a s ní související skutečnost, že vedle samotného trestu byla obžalovanému stanovena i další (a poměrně citelná) trestněprávní sankce v podobě ochranného léčení. 

‍

64. Se zřetelem na všechny výše popsané okolnosti soud zastává názor, že jednak jako adekvátní se jeví výměra trestu odnětí svobody při čtvrtině zákonné trestní sazby, konkrétně v trvání dvou roků, jednak k nápravě obžalovaného není nezbytně nutné přistupovat k přímému výkonu tohoto trestu. Proto jej uložil ještě v podmíněné formě, ovšem – s ohledem na skutečnost, že obžalovaný v minulosti, byť již vzdálenější, projevil opakovanou inklinaci k páchání deliktů trestněprávní povahy (jak bylo již zmíněno, dřívější odsouzení nelze ve věci hodnotit jako přitěžující okolnost, avšak je namístě je brát v potaz při hodnocení možností nápravy obžalovaného) - při stanovení zkušební doby již blíže horní hranici zákonného rozpětí (ta činí jeden rok až pět let) a současném vyslovení dohledu. Je na obžalovaném, aby vedením řádného života v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení a dodržováním povinností plynoucích z vysloveného dohledu (který stát bude vykonávat prostřednictvím své Probační a mediační služby) prokázal, že předpoklad soudu o možnosti jeho nápravy i bez přímé trestní represe je opodstatněný. Pokud obžalovaný řádný život nepovede anebo nebude v rámci vysloveného dohledu náležitě spolupracovat s Probační a mediační službou ČR, bude to mít za následek nařízení výkonu uloženého trestu odnětí svobody.

‍

65. Vedle uvedeného trestu soud obžalovanému v souladu s doporučením znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, uložil ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě. Pro tento postup totiž byly splněny zákonné podmínky zakotvené v ustanovení § 99   odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (neboť stíhaného činu se obžalovaný dopustil ve stavu vyvolaném svou sexuální duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je z důvodu možného opakování obdobného jednání v důsledku této poruchy potenciálně nebezpečný) a současně se jeví – se zřetelem na povahu stíhaného činu a charakter duševní poruchy obžalovaného, kterou je ochranné léčení podle znalce způsobilé významně korigovat – i jako plně účelný.

‍

66. Nezletilá poškozená XX prostřednictvím svého (v daném trestním řízení ustanoveného) opatrovníka ve věci řádně a včas ve smyslu § 43 odst. 3 trestního řádu uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy (č. l. 419, 421). Po obžalovaném se domáhala úhrady částky 500.000 Kč jako satisfakce za zásah do její osobní integrity a narušení jejího práva na soukromí.

‍

67. Podle § 81 odst. 1 věty první občanského zákoníku (zákon č. 89/2012, účinný od 1. 1. 2014) je chráněna osobnost člověka včetně jeho přirozených práv. Podle § 81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle § 2956 občanského zákoníku pak platí, že vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákoníku (tedy mimo jiné ustanovením § 81 občanského zákoníku), nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Podle § 2957 občanského zákoníku způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala. 

‍

68. V projednávané věci bylo obžalovanému XX prokázáno takové trestněprávní  počínání - tedy z pohledu občanského zákoníku zaviněné protiprávní jednání – jaké je popsáno ve výroku rozsudku. Jeho podstatou byl aktivní zásah do intimní sféry nezletilé poškozené XXXX v době, kdy s ohledem na svůj věk byla zákonem před takovým zásahem chráněna. I přes okolnost, že nezletilá poškozená se jednání obžalovaného nebránila a ani se nenacházela ve stavu bezbrannosti, je tedy zřejmé, že dané jednání představovalo narušení její osobnostní integrity a tím i porušení jejího soukromí a částečně i důstojnosti ve smyslu § 81 občanského zákoníku. Podle názoru soudu je proto namístě, aby poškozené byla za takto jí způsobenou nemajetkovou újmu poskytnuta peněžitá náhrada ve smyslu § 2956 a § 2957 občanského zákoníku. Se zřetelem na okolnosti charakterizující povahu a závažnost spáchaného trestněprávně relevantního skutku (jak byly rozebrány v těch pasážích odůvodnění rozsudku, jež se váží k otázce trestu) i majetkové poměry obžalovaného soud považuje za přiměřenou výši této náhrady částku 50.000 Kč. Proto ji nezletilé poškozené při aplikaci ustanovení § 228 odst. 1 trestního řádu přiznal. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy byla nezletilá poškozená postupem podle § 229 odst. 2 trestního řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 

‍

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Plzni. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v Praze. Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoli výroku, a to i v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci nebo zabrání části majetku. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je omezen ve svéprávnosti, může za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho opatrovník a jeho obhájce.

Ve prospěch mladistvého obžalovaného může i proti jeho vůli podat odvolání i orgán pověřený péčí o mládež, kterému lhůta k podání opravného prostředku běží samostatně.

Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.

Poškozený, kterému byl přiznán nárok na náhradu škody, může žádat, aby byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody. Žádost se podává u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň dne 7. 2. 2019

Mgr. Martin Kantor, v.r.

předseda senátu

‍

‍

ČESKÁ REPUBLIKA

‍

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení konaném dne 13. března 2019 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Kantora a přísedících Ing. Anny Řežábkové a Jany Kantové 

‍

takto:

‍

Obžalovaný

‍

XX,

‍

nar. XX v XX okres XX, trvale bytem XX, okres XX, nyní ve vazbě v této trestní věci ve Věznici Plzeň,

‍

uznává se vinným, že

‍

1)

dne 12. 11. 2018 mezi 15.00 a 19.30 hodin v XX, okres XX, na žádost nezletilých XX, nar. XX, XX, nar. XX a XX, nar. XX, jejichž věk rámcově znal, postupně koupil v prodejně potravin za peníze poskytnuté mu za tím účelem nezletilou XX celkem nejméně 16 lahví alkoholického nápoje XX o objemu 0,33 l a obsahu alkoholu 4,5%, z nichž následně všichni společně, zejména však nezletilé XX a XX, v jím užívaném bytě na adrese XX, zkonzumovali nejméně 12 lahví, dále v tomto bytě umožnil jmenovaným nezletilým konzumaci nezjištěného množství červeného vína smíchaného s colovým nápojem a vodky značky XX o obsahu alkoholu 37,5% z láhve o objemu 0,5 litru, ačkoli věděl, že veškeré uvedené nápoje obsahují alkohol, přičemž nezletilé XX a XXX se v důsledku požití uvedených alkoholických nápojů uvedly do takového stavu opilosti, že se v bytě pozvracely, nezletilá XX zde také opakovaně usnula a ještě v 23.45 hodin dne 12. 11. 2018 měla v krvi 1,1 ‰ alkoholu, 

‍

2)

dne 12. 11. 2018 v přesně nezjištěné době od 15.00 do 22.20 hodin v jím užívaném bytě na adrese XX, XX, okres XX, využil toho, že nezletilá XX XX, nar. XX, jejíž věk rámcově znal, v důsledku své opilosti vyvolané konzumací alkoholu popsané pod bodem 1) výroku tohoto rozsudku nebyla schopna náležitě vnímat a vyhodnotit jeho dále popsané jednání, případně také spala, a se záměrem uspokojit svůj sexuální pud nejprve jmenované nezletilé v době, kdy usnula v obývací místnosti na pohovce, zasunul svou ruku pod její kalhoty a sáhl na přirození, dále poté, co se nezletilá pozvracela, ji odvedl do koupelny, kde ji vysvlékl, uložil do vany a umýval, současně ji však jednou rukou osahával na prsou a přirození a druhou rukou si stimuloval svůj pohlavní úd, aniž by dosáhl vyvrcholení, následně nezletilou oblékl a uložil na pohovku v obývací místnosti a v době, kdy opět usnula, ji přes ošacení osahával na prsou,

‍

tedy

‍

pod bodem 1)

ve větší míře podal dítěti alkohol,

‍

pod bodem 2)

zneužil bezbrannosti jiného k pohlavnímu styku a takový čin spáchal na dítěti mladším patnácti let,

‍

čímž spáchal

‍

pod bodem 1)

přečin podání alkoholu dítěti podle § 204 trestního zákoníku, 

‍

pod bodem 2)

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku,

‍

a odsuzuje se

‍

podle § 185 odst. 3 a § 43 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon se podle § 84 a § 85 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 81 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) roků, a současně se nad obžalovaným vyslovuje dohled.

‍

Podle § 85 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 48 odst. 4 písm. h) trestního zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost zdržet se v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení konzumace alkoholických nápojů.

‍

Podle § 99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se obžalovanému dále ukládá ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě.

‍

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému ukládá povinnost zaplatit jako náhradu škody České průmyslové zdravotní pojišťovně, se sídlem Jeremenkova 161/11, Vítkovice, 703 00 Ostrava, IČ: 47672234, částku 10.724 Kč.

‍

Odůvodnění:

‍

1. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v XX podal dne 14. 2. 2019 u zdejšího soudu obžalobu na Jana XX pro přečin podání alkoholu dítěti podle § 204 trestního zákoníku a zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, a to na obdobném skutkovém základě, jaký je obsažen ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku. Z rozdílů mezi skutkovými závěry obžaloby a rozsudku lze poukázat pouze na ten, který se u jednání pod bodem 1 týká počtu obžalovaným opatřených lahví alkoholického nápoje XX (žalobní návrh dovozoval, že jich bylo nejméně 10, zatímco soud uzavřel, že se jednalo nejméně o 16 lahví), jakož i ten, jenž se u jednání pod bodem 2 vztahuje ke způsobu pohlavního styku obžalovaného s nezletilou XX (podle žalobního návrhu obžalovaný v rámci sexuálních praktik uvedených ve výroku rozsudku jmenované nezletilé také částečně zasunul prst do vagíny). Zbývající odchylky skutkových závěrů soudu oproti obžalobě byly zcela nepodstatné jak z hlediska právní kvalifikace stíhaného jednání, tak z pohledu jeho závažnosti, proto je není třeba popisovat. 

‍

2. Soud v průběhu hlavního líčení provedl veškeré důkazy, které podle jeho názoru reálně mohly přispět k objasnění věci (ostatně strany ani neměly žádné návrhy na doplnění dokazování). Na jejich základě vzal za prokázaný následující skutkový stav.

‍

3. Obžalovaný XXX trpí lehkou mentální retardací, jiné psychické poruchy se u něj nevyskytují. Z důvodu uvedeného mentálního deficitu byl rozsudkem Okresního soudu v XX ze dne XX sp. zn. XX, jenž nabyl právní moci dne 19. 5. 2018, omezen ve svéprávnosti k některým majetkoprávním jednáním, opatrovníkem mu byla ustanovena jeho matka XX. Až do svého zadržení a následnému vzetí do vazby v projednávané věci (k čemuž došlo ve dnech 13. 11. a 14. 11. 2018) žil sám v pronajatém bytě na adrese XXXX.

‍

4. Nezletilí XX, nar. XX, XX nar. XX, a XX, nar. XX, navštěvují Základní školu v XX, do doby nyní stíhaného jednání se přátelili, ve volném čase se scházeli a pohybovali po XX. To činili i dne 11. 11. 2018 v odpoledních a večerních hodinách, náhodně se přitom setkali s obžalovaným, s nímž se nezletilý XX znal již z dřívější doby. Nezletilí využili skutečnosti, že obžalovaný je již zletilý, a požádali jej, aby jim koupil krabičku cigaret a dvě láhve o objemu 0,33 litru s nápojem, který obsahuje 4,5% alkoholu. Obžalovaný jim vyhověl a z peněz poskytnutých mu za tím účelem nezletilou XX tyto věci v jednom z obchodů koupil. Poté se všichni přemístili do bytu obžalovaného, kde mimo jiné vypili obě láhve uvedeného nápoje. Daného dne se obžalovaný také dozvěděl, jaký je rámcově věk nezletilých XX a XX, tedy že prvně jmenované je zhruba jedenáct let a posléze uvedené kolem třinácti let, věk XX znal již z minulosti. Současně obžalovaný dával najevo, že nezletilá XX se mu jako dívka zamlouvá. Ve večerních hodinách pak všichni nezletilí byt obžalovaného opustili, předběžně se s ním dohodli, že jej navštíví i následujícího dne po skončení vyučování.

‍

5. Dne 12. 11. 2018 kolem 15.00 hodin se nezletilí XX, XX a XX opět dostavili k bydlišti obžalovaného a setkali se zde ním. Obžalovaný jim na jejich žádost z peněz předaných mu nezletilou XX koupil v jednom z obchodů v XX cigarety a nejméně 10 lahví o objemu 0,33 litru s výše zmíněným alkoholickým nápojem, poté se odebrali do jeho bytu, kde v obývací místnosti uvedený nápoj konzumovaly zejména nezletilé XX a XX obžalovaný na žádost nezletilých odešel z bytu koupit ještě dalších nejméně 6 lahví daného alkoholického nápoje o témže objemu, finance na ně mu předala opět nezletilá XX.  Z takto opatřeného celkového počtu šestnácti lahví nápoje všichni nezletilí a obžalovaný vypili nejméně dvanáct lahví, z toho kolem deseti lahví nezletilé XX XX a XX. Sám obžalovaný konzumoval převážně červené víno míchané s colou, takto mixovaný nápoj umožnil pít i nezletilým, z nich tuto možnost využila nejméně XX. Vedle toho obžalovaný nezletilým ukázal, že má v bytě i vodku značky XX o obsahu alkoholu 37,5% v láhvi o objemu 0,5 litru, tuto láhev ponechal volně na stole, s jeho vědomím a souhlasem pak nejméně nezletilé XX a XX část obsahu této lahve vodky vypily. U všech uvedených nápojů si přitom obžalovaný byl vědom, že obsahují alkohol. Nezletilé XX a XX se průběžnou konzumací daných alkoholických nápojů v době mezi 15.00 a 19.30 hodin předmětného dne přivedly do takového stavu opilosti, že se v bytě obžalovaného pozvracely, XX zde také opakovaně usnula a ještě v 23.45 hodin měla v krvi 1,1 ‰ alkoholu. Nezletilý XX vypil alkoholických nápojů podstatně méně, výrazněji podnapilý tak nebyl.

‍

6. V průběhu výše popsaného pobytu nezletilých v jeho bytě obžalovaný, jenž byl také již silněji ovlivněn alkoholem, opakovaně využil situace, že XX v důsledku své opilosti již nedokázala náležitě vnímat a vyhodnotit realitu, případně také spala, aby se vůči ní ve snaze uspokojit svůj sexuální pud dopustil sexuálně zaměřeného jednání. Konkrétně nejprve jmenované nezletilé v době, kdy usnula v obývací místnosti na pohovce, zasunul svou ruku pod její kalhoty a sáhl na přirození, od tohoto jednání upustil poté, co jej napomenula nezletilá XX. Když se následně nezletilá XX v téže místnosti pozvracela a potřísnila se tak větším množstvím zvratků, obžalovaný ji za pomoci nezletilého XX odvedl do koupelny. Zde pak s uvedenou nezletilou zůstal sám, vysvlékl ji do naha, uložil do vany a umýval, zároveň ji ale jednou rukou osahával na prsou a přirození a druhou rukou si stimuloval svůj pohlavní úd, aniž by dosáhl vyvrcholení. Posléze v právě popsaném jednání sám ustal, nezletilou oblékl a uložil na pohovku v obývací místnosti. Někdy v této době, kdy bylo zhruba 19.30 hodin, z bytu odešli nezletilí XX a XX. Obžalovaný poté ještě nezletilou XX, jež na zmíněné pohovce znovu usnula, ještě chvíli přes ošacení osahával na prsou.

‍

7. Jelikož nezletilá XX se nedostavila ve večerních hodinách inkriminovaného dne domů, její rodiče po ní začali pátrat, do pátrání po čase zapojili i Policii ČR. V této souvislosti kontaktovali i nezletilou XX, od níž se prostřednictvím její matky dozvěděli, že nezletilá XX se nachází v bytě obžalovaného. Zde ji pak také kolem 22.20 hodin nalezli, jmenovaná byla následně převezena do Klatovské nemocnice, a s., kde byla hospitalizována do následujícího dne, neboť stále vykazovala známky intoxikace alkoholem, v uvedené nemocnici se také podrobila potřebným vyšetřením (včetně vyšetření toxikologického, v rámci něhož byla zjištěna výše již zmíněná okolnost, že ještě v 23.45 hodin daného dne měla v krvi 1,1 ‰ alkoholu).

‍

8. Ačkoli obžalovaný, jak soud již shora konstatoval, trpí lehkou mentální retardací a v rozhodné době byl navíc ovlivněn alkoholem, ve vztahu k jeho výše popsanému podání alkoholických nápojů nezletilým měl plně zachovánu schopnost ovládnout toto své počínání, jeho schopnost rozpoznat protiprávnost daného jednání byla v důsledku kombinace uvedené psychické poruchy a stavu opilosti nepodstatně snížena. U jeho sexuálně zaměřeného jednání vůči nezletilé XX jeho schopnosti ovládnout toto jednání a rozpoznat jeho protiprávnost byly vlivem faktorů zmíněných v předešlé větě také nepodstatně sníženy.

‍

9. Shora popsaná skutková zjištění soud učinil na základě svědectví nezletilých XX, XX a XXX, svědeckých výpovědí XX a XX, obsahu spisu Okresního soudu v XX sp. zn. XX, obsahu facebookové komunikace vedené mezi nezletilými XX a XX, protokolu o zadržení obžalovaného, protokolu o ohledání místa činu s fotodokumentací, protokolů o vydání věci, lékařských zpráv týkajících se nezletilé XX, úředního záznamu o výsledku šetření k nápoji Frisco a vodce značky XX, zpráv k osobám nezletilých poskytnutých Základní školou XX a Městským úřadem XX, odborem sociálních věcí a zdravotnictví, znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie a odvětví klinická psychologie, a částečně také výpovědí obžalovaného.

‍

10. Obžalovaný XX k věci vyjádřil v rámci svých výslechů uskutečněných po zahájení trestního stíhání opakovaně v přípravném řízení a následně i v hlavním líčení.

‍

11. Při výslechu před policejním orgánem v přípravném řízení (č. l. 40-47) obžalovaný nejprve prohlásil, že je pravda, co je v usnesení (o zahájení trestního stíhání) uvedeno. Návazně uvedl, že jde-li o nezletilé XX XX a XX, tak s uvedenými dívkami se moc nezná, asi tak dva dny, XX zná tak dva či tři roky. V neděli se byl projít, neboť je furt zalezlý doma, od léta 2018 žije sám v pronajatém bytě na adrese XXX. Zahlédl uvedené nezletilé, a jelikož je stále sám, zeptal se XX, zda za ním přijde na návštěvu, XX řekl, že přijde, měl přijít s holkami. Šli hned k němu domů, přičemž cestou koupil dvě Frisca a krabičku cigaret. Koupit Frisco chtěla buď XX, nebo XX, peníze mu na to dala buď XX, nebo XX. U něj doma si všichni povídali, každá z holek měla jedno Frisco. Nezletilí říkali, že musí být do osmi doma, takže od něj odcházeli kolem sedmé hodiny. Při odchodu se domluvili, že přijdou druhý den, takže v pondělí, ale ne že by se kupoval zase nějaký alkohol. V pondělí nezletilí zazvonili někdy odpoledne, když již byl zpět ze zaměstnání, pracuje do 14.30 hodin. Vykoukl z okna a na žádost XX poté vyšel před dům, zde dále byly XX a XX. Tyto holky se ho zeptaly, jestli by mohl koupit krabičku cigaret a další Frisca, také mu na to daly peníze. V krámu „XX“ tedy koupil 4 Frisca a krabičku cigaret. Pak šli všichni společně do jeho bytu. Tam si holky daly Frisco, každá měla dvě, on pil „houbu“, což je víno míchané s colou a energetickým nápojem, tehdy měl v bytě dvě dvoulitrové láhve této „houby“. Pak některá z holek chtěla, aby šel koupit ještě dalších 10 lahví Frisca. On sám to pití moc nezná, myslel si, že je to nějaká šťáva, ani se nedíval, jestli to má nějaký alkohol. Šel to tedy koupit s XX a holky zůstaly u něj doma. Než odcházel, tak holkám ukazoval, že má v lednici ještě láhev vodky, nenačatou, jenom ji jim ukázal, ani jim ji nenabízel, pak ji vrátil do lednice. Poté šli s XX pro Frisco zase do XX, koupil 10 lahví. Když se vrátili, tak viděl, že ta flaška vodky, kterou holkám ukazoval, byla na stole v pokoji do půlky prázdná. Holky před nimi začaly pít tu vodku, on jim říkal, aby to přestaly pít, že už toho mají dost. To poznal z toho, jak se motaly. XX dokonce začala brečet, že nepůjde domů, že se bojí, že rodiče nesmí vidět, v jakém je stavu. On jim oběma říkal, aby se natáhly, ale ony neposlouchaly, stále pily to Frisco, které s XX přinesli, vodku raději uklidil. Najednou XX začalo být blbě, začala zvracet na posteli. Byla celá pozvracená, ještě trochu chodila, takže jí pomohl, podpíral ji a odvedl do koupelny. Tam XX celou vysvlékl, protože měla úplně všechno pozvracené. Její oblečení hodil do pračky, XX dal do vany, pomohl jí tam. Chtěl jí umýt hlavu, protože byla fakt celá poblitá. On sám byl také opilý, přičemž jak ji tak uviděl nahou, tak jí začal hladit prsa. Přitom ji sprchoval a hladil ji. Jak byla svlečená a jak byl v ráži, tak ji hladil po celém těle, i mezi nohama a pak jí párkrát vsunul prsty dovnitř do vagíny. Strčil jí tam prsty, dva, víc ne. Vzápětí obžalovaný doplnil, že „jí asi strčil prsty až dovnitř, myslí si, že jo, prsty tam strčil hladce, bez nějakého odporu“. XX se nijak nebránila. Do této doby stál vedle vany a byl oblečený. XX se mu líbila celá, postavou, vzrušovala ho a postavil se mu penis. Přitom XX pořád utěšoval, že to bude dobrý, že se u něj prospí. Ona jej pak poprosila, aby k ní vlezl do vany. Proto se celý svlékl a vlezl také do vany, XX zde byla v polosedu, opřená zády o vanu, měla roztažené nohy. Klekl si mezi její nohy, v tuto dobu ji už nesprchoval, hladil ji jednou rukou na prsou a druhou rukou si ho honil. XX se nijak nebránila, vnímala to, dívala se na něj. Protože byl opilý, tak mu to nějak nešlo, neudělal se a přestal s tím. Vylezl z vany, šel pro oblečení, které má v obýváku, aby XX oblékl. V obýváku byli XX s XX, pak šli s ním do koupelny. Jmenovaní se již v době, kdy byl s XX v koupelně, na ně byli občas podívat a ptali se XXX, zda je v pořádku, XX příliš nereagovala, jen kývala hlavou, XX a XX je zde také viděli ve vaně nahé, v této době XX ale nehladil ani si ho nehonil, toto jeho jednání tedy nespatřili. XX poté v koupelně oblékal, XX s XX ji přidržovali, XX vůbec s oblékáním nepomáhala, byla gumová. Pak ji s XX vytáhli z vany a dali na postel, ona už ani chodit nemohla, usínala. Řekl XX a XX, ať u něj raději XX přespí, že ji ráno, až půjde od práce, vyprovodí. XX s XX pak od něj odešli, XX ležela na posteli. Posadil se k ní na postel, ona začala tak trochu vnímat, proto jí sdělil, že pokud se jí udělá lépe, pak ji rovnou doprovodí domů. XX nereagovala a zase usnula. Šel si k ní lehnout a ještě ji trochu hladil na prsou přes tričko, pak usnul. Mezi 22. a 23. hodinou zvonil zvonek, za dveřmi byla policie. Obžalovaný dále prohlásil, že toho velice lituje a stydí se za to. Připustil, že mu je známo, že XX je asi 14 let. XX také a XX asi 12 let, to se dozvěděl již v neděli od XX. Ke svému stavu uvedl, že byl opilý, motal se mu jazyk, celkem vypil asi jeden a půl láhve „houby“. Okolnost, že XX obsahuje alkohol, zjistil až v době, kdy je holky už pily, to už bylo bohužel pozdě. Také doplnil, že v době, kdy XX ležela na posteli, ji zasunul ruku pod džíny na přirození, ale ne pod kalhotky, takto ruku chvíli držel, XX na to nijak nereagovala.

‍

12. Při výslechu ve vazebním zasedání, které se konalo u Okresního soudu v XX v souvislosti s návrhem na jeho vzetí do vazby, obžalovaný konstatoval, že „odkazuje na výpověď učiněnou na policii, kdy uvedl vše správně“. Dále připustil, že je mu známo, že se nesmí dotýkat na intimních místech dívky mladší osmnácti let, XX se dotýkal, protože byl opilý. Také ví, že nezletilému se asi alkohol podávat nemůže. Listinu, jež u něj byla zajištěna, napsal v minulosti on. V rámci vyjádření ke svým osobním poměrům obžalovaný mimo jiné uvedl, několik měsíců před stíhaným jednáním ukončil vztah s dřívější přítelkyní, aktuálně jinou přítelkyni nemá.

‍

13. Ve výpovědi učiněné u hlavního líčení obžalovaný popsal průběh inkriminovaného i předchozího dne (tedy neděle 11. 11. 2018 a pondělí 12. 11. 2018) v zásadně shodně či alespoň velmi obdobně až do doby, kdy dne 12. 11. 2018 ve svém bytě odvedl opilou a pozvracenou nezletilou XX do koupelny, a to včetně okolnosti, že ještě v době, kdy jmenovaná ležela v obývací místnosti na gauči, zasunul jí na chvíli svou ruku pod kalhoty a přes kalhotky sáhl na přirození, což podle jeho názoru spatřili i přítomní nezletilí XX a XX, navíc připustil, že již předchozího dne (11. 11 2018) mu bylo známo, že nápoj Frisco obsahuje alkohol, byť se domníval, že obsah alkoholu je o něco nižší než ve skutečnosti. Další průběh událostí ovšem obžalovaný vylíčil poněkud odlišně. Uvedl, že poté, co se ocitl s XX v koupelně a vysvlečenou ji ve vaně sprchoval, jmenovaná jej požádala, aby šel za ní do vany. Protože byl opilý, vyhověl jí, svlékl se, lehl si vedle ní a nejspíše usnul. Když se vzbudil, XX oblékl, s čímž mu pomáhali i XX a XX, které o tuto pomoc požádal, XX půjčil své věci, neboť její oblečení bylo v pračce. XX s XX mu pak sdělili, že půjdou domů, obžalovaný jim řekl, ať tam Anču nechají, aby se vyspala, v daném stavu ji nemohl pustit domů, aby se jí něco nestalo. Po odchodu XXX a XXX ležela na gauči a spala, on seděl a kouřil, poté zazvonila na dveře policie, které otevřel. V koupelně bytu ani následně v obýváku po odchodu nezletilých XX a XXX se obžalovaný podle svého vyjádření vůči nezletilé XX žádného sexuálně zaměřeného jednání nedopustil, tedy ji neosahával na prsou ani přirození, také jí do přirození nezasouval prst. Pokud tyto okolnosti popisoval ve výpovědi v přípravném řízení, pak to činil z toho důvodu, že když je při v pořadí prvním výslechu na policii v XX popíral, policisté mu nevěřili. Poté tedy uvedené okolnosti uvedl, aby měl klid, také se „trošku bál“. Při následných výsleších u policejního orgánu v XX (po zahájení trestního stíhání) i před Okresním soudem v XX (při vazebním zasedání) a taktéž při znaleckém vyšetření již výpověď měnit nechtěl, protože mu to „bylo blbý“. Neví, kdy se poté rozhodl, že již nebude lhát.

‍

14. Takto popsaný obsah výpovědí obžalovaného dokládá, že obžalovaný se u jednání pod bodem 1 výrokové části rozsudku již v přípravném řízení doznal, že nezletilým XX, XXX a XX na jejich žádost opatřil a poté ve svém bytě umožnil konzumovat výraznější množství lahví nápoje značky XX, na tomto tvrzení v zásadě setrval i při hlavním líčení, kde navíc uznal, že již v době nákupu uvedených lahví věděl, že daný nápoj obsahuje alkohol. Naproti tomu odmítl, že by jmenovaným poskytl či alespoň umožnil pít i další alkoholické nápoje uvedené ve výroku rozsudku, tedy víno a vodku, podle jeho vyjádření nezletilé XX a XX tyto nápoje konzumovaly bez jeho souhlasu a případně i vědomí. K počínání popsanému v bodě 2 výroku rozsudku se obžalovaný v přípravném řízení plně doznal (a navíc konstatoval, ovšem nikoli zcela jednoznačně, ale jen na úrovni vysoké pravděpodobnosti, že nezletilé XX také zasouval svůj prst do přirození), u hlavního líčení je ovšem z převážné části popřel (připustil toliko okolnost, že jmenované nezletilé v době, kdy ležela opilá na pohovce, zasunul svou ruku pod kalhoty a přes kalhotky sáhl na přirození).

‍

15. Ještě než soud přistoupí k popisu a hodnocení důkazů a okolností z nich plynoucích, jež se týkají přímo stíhaných skutků, krátce uvede ty skutečnosti související s těmito skutky, které se podávají z provedeného dokazování zcela jednoznačně, tedy, ohledně nichž nebylo mezi důkazy k nim se vztahujícími jakéhokoli sporu.

‍

16. Takto v první řadě není pochyb o omezené svéprávnosti obžalovaného i o místě jeho bydliště v době stíhaných skutků, jak jsou uvedené okolnosti popsány v bodě 3 odůvodnění tohoto rozsudku. Dané okolnosti jsou prokazovány zejména výpovědí samotného obžalovaného, obsahem spisu Okresního soudu v XX a svědeckými výpověďmi nezletilých XX, XX a XXX. Skutečnost, že jmenovaní nezletilí byli v rozhodné době žáky Základní školy v XX a vzájemně se přátelili, je zase prokazována jednak jejich svědectvími, jednak zprávami označené základní školy a odboru sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu v XX. Z výpovědí obžalovaného a všech uvedených nezletilých pak shodně plyne takové jejich setkání i následný pobyt v bytě obžalovaného dne 11. 11. 2018, jakož i vědomost obžalovaného o věku nezletilých, jak je popsáno v bodě 4 odůvodnění rozsudku. Z týchž důkazů (v dále uvedeném směru opět vzájemně souladných) se rovněž podává, že všichni tři nezletilí obžalovaného následujícího dne, tedy 12. 11. 2018, kontaktovali v době kolem 15.00 hodin (poté, co nezletilým skončilo vyučování a obžalovanému pracovní směna) v místě jeho bydliště. 

‍

17. V dalších pasážích odůvodnění rozsudku soud ve vztahu k výroku o vině nejprve popíše podstatný obsah důkazů, které byly relevantní pro zjištění skutkového děje popsaného ve výrokové části rozsudku, přičemž detailnost popisu toho kterého důkazu se bude odvíjet od významu, jaký měl pro objasnění věci, návazně vysvětlí, z kterých konkrétních důkazů vzal za prokázané rozhodné skutkové okolnosti, a nakonec se bude zabývat právní kvalifikací ve věci dovozeného skutkového stavu.

‍

18. V procesním postavení svědků byli v přípravném řízení vyslechnuti nezletilí XX, XX a XX. Všechny tyto výslechy se uskutečnily po zahájení trestního stíhání obžalovaného za dodržení příslušných ustanovení trestního řádu, byli jim přítomni obhájce obžalovaného i pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí. Nezletilí se přitom vyjadřovali k okolnostem, jejichž oživování v paměti by mohlo nepříznivě ovlivňovat jejich duševní a mravní vývoj. Proto soud nezletilé v hlavním líčení osobně nevyslýchal, ale postupem podle § 102 odst. 2 trestního řádu přehrál videozáznamy o jejich výsleších z přípravného řízení. Z nich je zřejmé, že nezletilí v rámci svých výpovědí, které místy působí poněkud neuspořádaně (což bylo dáno zejména dialogovou formou výslechů), uvedli k dalšímu průběhu inkriminovaného dne (od doby, co kontaktovali obžalovaného v místě jeho bydliště) následující okolnosti.

‍

19. Nezletilá svědkyně XX vypověděla, že obžalovaný (jehož ve výpovědi označovala jako „XX“) vyšel ven a na jejich žádost jim koupil Frisca, neboť jim (nezletilým) by ho neprodali. Ještě předtím se jich zeptal, kolik jich chtějí, ona nebo XX řekla, že asi deset, peníze si obžalovaný vzal opět od ní. Do obchodu pro Frisca šel s obžalovaným i XX, ona a XX čekaly venku. Potom šli všichni k obžalovanému a začali pít. Obžalovaný nepil Frisco, ale víno míchané asi s colou. Sama svědkyně vypila asi čtyři nebo pět lahví Frisca, Kristýna asi stejně. Zda pil Frisco i XX, neví.  Poté obžalovaný s XX šli koupit další Frisca, z nichž ona vypila opět asi čtyři nebo pět lahví, v této době se jí již motala hlava. Obžalovaný také z lednice přinesl vodku Božkov, otevřel ji a položil na stůl, proč to učinil, svědkyně neví, asi proto, aby se mohli napít. Této vodky se svědkyně podle svého vyjádření napila asi jen jednou, XX se také asi napila, XX vodku nepil. Dále se napila vína s colou, a to ze skleničky obžalovaného, rovněž ví, že tam kouřili cigarety. Poté si to moc nepamatuje, ví, že usnula, a když se vzbudila, bylo něco okolo jedenácté hodiny. Probudila se v koupelně, byla tam proto, že ji chtěl obžalovaný umýt od zvratků. Okolnost, že se pozvracela, si pamatuje, bylo to v obýváku na gauči. Jak se dostala do koupelny, si nevzpomíná, jen si trochu vybavuje, že v jednu chvíli tam byl asi i Fanda, který chtěl, aby s nimi šla domů. Obžalovaného si v koupelně vybavuje taky, neví, co dělal, byl asi oblečený a mimo vanu, asi ji myl. V koupelně ležela ve vaně, neví, zda byla nahá. V té vaně pak také usnula, probudila se až poté, co klepala policie. V této době neměla oblečení, ležela na gauči přikrytá dekou, obžalovaný seděl vedle ní na gauči a byl oblečený. XX a XX zde již nebyli. Ona se oblékla, ošacení jí půjčil obžalovaný, ještě než otevřel dveře policii. S policisty pak jela do nemocnice na gynekologické vyšetření, potom byla na pokoji, dávali jí kapačku. Svědkyně dále uvedla, že XX jí říkala, že se ji obžalovaný ptal, kolik jí je let a že je hezká, to se stalo již v neděli (11. 11. 2018). Nepamatuje si, zda mezi ní a obžalovaným došlo k nějakému hlazení, líbání či osahávání, XX jí ale pak v úterý přes XX psala, že viděla, jak jí (svědkyni) obžalovaný osahával mezi nohama. Předmětné pondělí (12. 11. 2018) měla být doma o půl osmé, zhruba dvě hodiny před touto dobou se obžalovaného ptala, jestli stihne vystřízlivět, obžalovaný jí sdělil, že ano. Celkově daného dne vypila asi deset lahví Frisca a jednou se napila vodky. Kolik vypila vína s colou, neví. 

‍

20. Nezletilá svědkyně XX uvedla, že obžalovaný (jehož nezletilá ve výpovědi také označovala jménem „XX“) poté, co přišli k jeho bydlišti, sešel dolů. Tam jej XX požádal, jestli by zase nekoupil Frisca, byl to asi nápad XX. Obžalovaného žádali proto, že jim by ho neprodali, neboť je v něm alkohol. Obžalovaný s XX tedy za peníze XX koupili cigarety a deset lahví Frisca. Následně šli všichni k obžalovanému a pili Frisco. Potom jí XX dávala hlavu na rameno a říkala, že jí je blbě. Svědkyně ji žádala, ať už to nepije, ale XX stejně pila pořád dál, chtěla další, to už byla trošku opilá a popichovala obžalovaného, jestli by nešli koupit s Fandou další. Oni tedy šli, svědkyně a XX čekaly u něj v bytě. XX v této době chtěla pít červené víno smíchané s colou, které měl obžalovaný ve dvoulitrové PET  láhvi, svědkyně jí říkala, aby to nepila, že je to obžalovaného a že se bude zlobit. XX ale přesto upila z láhve asi tak 5 cm. Pak se vrátili obžalovaný a XX s dalšími láhvemi Frisca a cigaretami, lahví Frisca bylo v tomto případě určitě více než pět. Pili tedy zase Frisco a kouřili cigarety. Když se XX zeptala, jestli si může dát cigaretu nebo se napít toho vína, obžalovaný vždy odpověděl, že jo, že se ho ani nemusí ptát. Obžalovaný také vytáhl vodku, bylo to asi po té druhé várce Frisca, když všichni seděli na gauči, tuto vodku pily XX i svědkyně. XX si pak lehla na gauč, a když se na ni svědkyně po chvíli podívala, byla pozvracená. Obžalovaný ji vzal do koupelny, zatímco svědkyně a XX zůstali v obýváku. Pak se šla podívat do koupelny, přičemž zde byli obžalovaný a XX nazí ve vaně, XX ležela zády k předku jeho těla, měla mokrou hlavu. Svědkyně potom byla v obýváku, pak se opět šla podívat za XX, ta již byla oblečená do pánských trenýrek a do pánského trika. Poté se svědkyně rozhodla, že půjde domů, proto s XX z bytu odešli, ještě před ochodem zaznamenala, že obžalovaný a XX stáli v koupelně a objímali se, byli nazí. Následně svědkyně k upřesňujícím dotazům sdělila, že když přišla poprvé do koupelny, obžalovaný a XX leželi nazí vedle sebe ve vaně, obžalovaný měl asi ruku na jejím těle. Pak zaznamenala, že XX byla oblečená v těch trenýrkách a v tom tričku. Ještě předtím se byla v koupelně znovu podívat, obžalovaný a XX zde stejně v prvním případě leželi ve stejné poloze. Ještě jednou, když tam vešla, neví ale, kdy to bylo, tak stáli nazí ve vaně a objímali se, XX brečela, že bude mít doma průšvih, obžalovaný ji utěšoval a trošku mu stál penis, byl trochu vzrušený. Časově to svědkyně nedokáže zařadit, protože byla trochu opilá. Když se svědkyně XX v koupelně ptala, zda je to dobrý, odpověděla jí, že ne, XX jako „přispávala“, ale když na ni promluvila, tak odpovídala, reagovala. Svědkyně dále doplnila, že obžalovaný o XX říkal, že „je dobrá“, což ona pochopila tak, jako že je hezká, a že obžalovaný XX v době, kdy ležela v obýváku na gauči, sahal pod rifle do rozkroku, svědkyně mu proto řekla, aby tu ruku vyndal, on ale říkal, že nemůže, že to nejde. Sama svědkyně se také pozvracela, XX ji z obýváku odvedl na záchod, takže zvracela do záchodu, bylo to asi v době, kdy XX byla v koupelně. Ona sama v průběhu daného dne celkem vypila asi čtyři láhve Frisca a trochu vodky, XX měla tak do deseti lahví Frisca, vodku a víno, XX vypil asi jedno Frisco, obžalovaný pil víno, vypil ho docela hodně. Obžalovaný již z předešlého dne (od neděle) věděl, kolik jim je let, svědkyně mu totiž tehdy sdělila, že jí je třináct let a XX jedenáct let, s Fandou se obžalovaný znal již z dřívější doby. Jde-li o otázku, z jakého důvodu nechali s XX XX v bytě obžalovaného, svědkyně konstatovala, že ji chtěla zvednout, ale XX byla těžká a obžalovaný říkal, že u něj musí přespat. Tuto okolnost následně rodičům XX, kteří ji hledali, nesdělila, protože se bála. Svědkyně také potvrdila, že následně o události komunikovala s XX přes facebookovou aplikaci XX.

‍

21. Nezletilý svědek XXX vypověděl, že obžalovaný jim na žádost XX koupil deset lahví Frisca, svědek v této souvislosti namítl, že zítra je škola, obžalovaný ale řekl, že to vyprchá do půl osmé. Pak šli k obžalovanému, svědek tam vypil jedno a půl Frisca, Anička celkem asi pět, Týna tři, obžalovaný po svědkovi dopil půl láhve. XX a XX již byly trochu víc opilé a motala se jim hlava. Svědek a obžalovaný pak šli do večerky pro další láhve Frisca, koupili jich dalších osmí. Tuto várku Frisca pily XX a XX. Pak XX řekla, jestli tam obžalovaný nemá něco silnějšího, ten proto z ledničky vyndal půllitrovou láhev vodky značky Božkov, kterou tam pak XX a XX pily. Svědek obžalovaného žádal, ať jim k tomu dá aspoň džus, obžalovaný ale řekl, že ne, že to vyprchá, holky vypily asi půlku láhve té vodky. Obžalovaný pil červené víno, měl pak takové divné skleněné oči. Pak najednou XX začala blinkat, blinkala hodně a spala na gauči. Poté, co se vyblinkala, obžalovaný si k ní lehl a dal jí ruku pod kalhoty na přirození. XX už byla „taky taková“, proto jí svědek řekl, aby šla na záchod a „vyblila se tam“, poté se o XX staral, protože nemohla ani chodit, odnesl ji na gauč. Pak obžalovaný řekl, že XX musí vykoupat, svědek šel do koupelny s nimi, položili ji oblečenou do vany. Obžalovaný ji poté svlékal, XX se tomu nebránila, vůbec nevnímala, svědkovi obžalovaný sdělil, aby šel za XX. Když se svědek a XX později přišli do koupelny podívat, obžalovaný ležel ve vaně vedle XX, oba byli úplně nazí. V koupelně se takto byl svědek podívat dvakrát, také zde zaznamenal, že obžalovaný a Anička poté ve vaně stáli a objímali se, neviděl ale, že by se líbali nebo že by měl obžalovaný ztopořený penis či že by se dotýkal jejího přirození. Svědek pak oznámil, že už musejí jít domů, obžalovaný chtěl, aby u něj XX přespala, neboť takhle nemůže domů. Pak ji oblékal, XX začala pofňukávat, že jí rodiče vynadají a že se musí přiznat. Svědek s XX z bytu následně odešli. Svědek dále uvedl, že když byli u obžalovaného již předešlého dne (v neděli 11. 11. 2018), obžalovaný se jej ptal, kolik je XX a XX let, a říkal, že „ta XX není špatná“. Obžalovanému proto sdělil, že XX má dvanáct let a XX třináct, poté mu XX řekla, že XX je jedenáct. Obžalovaný na to reagoval tak, že si myslel, že jim je třináct či čtrnáct let, taky říkal, že se mu ta XX líbí, a že když je láska, tak prý na tom (věku) nezáleží. 

‍

22. Lze tedy shrnout, že nezletilí XXX, XXXX a XXX ve svých výpovědích ve vztahu k jednání pod bodem 1 výrokové části rozsudku shodně potvrdili, že obžalovaný jim na jejich žádost a za finanční prostředky poskytnuté mu prvně jmenovanou koupil inkriminovaného dne výraznější množství alkoholického nápoje značky Frisco. Z jejich svědectví lze dovodit, že celkem šlo nejméně o šestnáct lahví uvedeného nápoje (všichni uváděli, že nejdříve došlo k nákupu deseti lahví, následně obžalovaný koupil podle XX více jak pět lahví – tedy alespoň šest, podle XX osm lahví, XXX se k počtu lahví koupených ve druhém případě blíže nedokázala vyjádřit, nicméně konstatovala, že jen ona zkonzumovala z lahví pocházejících z druhého nákupu čtyři či pět kusů, přičemž z vyjádření všech nezletilých se podává, že z posléze koupených lahví část vypila i XXX). Svědecké výpovědi všech tří nezletilých svým obsahem taktéž přímo dokládají, že obžalovaný jim následně ve svém bytě umožnil konzumovat nejen koupené láhve nápoje značky Frisco, ale také jim poskytl ke konzumaci i láhev o objemu 0,5 litru obsahující vodku značky Božkov, kterou pak s jeho vědomím a souhlasem pily nejméně XX a XXX, a prvně jmenované také umožnil, aby pila i červené víno mixované s colovým nápojem. V důsledku konzumace uvedeného alkoholu se pak nezletilé XX a XXX uvedly do takového stavu opilosti, že se v bytě pozvracely, nezletilá XX zde také opakovaně usnula. U skutku popsaného pod bodem 2 skutkové věty výroku o vině rozsudku pak sama nezletilá XX v rámci svého svědectví neposkytla prakticky žádné relevantní informace s odkazem na poruchu vzpomínky. Nezletilí XX a XX podle svých svědeckých výpovědí přímo vnímali pouze část počínání obžalovaného uvedeného ve výroku rozsudku (osahávání nezletilé XXX na přirození v době, kdy pod vlivem alkoholu ležela a usnula v obývací místnosti), další část, jež se odehrála v koupelně bytu, již nikoli. Z jejich vyjádření nicméně vyplývá, že nezletilá XXXX se mu jako dívka zamlouvala a přitahovala jej, oba se nacházeli v koupelně bytu po určitou dobu o samotě, byli nazí, podle svědectví XXX byl navíc obžalovaný v této době sexuálně vzrušený. Svědecké výpovědi všech tří nezletilých taktéž dokládají, že obžalovanému byl v rozhodné době alespoň rámcově znám jejich věk.

‍

23. V bytě užívaném obžalovaným provedly policejní orgány následujícího dne po stíhaných skutcích (tedy 13. 11. 2018) ohledání, jehož výsledky jsou zachyceny v protokolu o tomto úkonu a související fotodokumentaci. Z právě označených listinných důkazů se podává, že v uvedeném bytě byly v lednici umístěny čtyři plné láhve nápoje značky Frisco a láhev o objemu 0,5 litru vodky značky Božkov obsahující 37,5% alkoholu, v níž se nacházela zhruba polovina původního množství uvedeného destilátu, dále byly v pračce nalezeny různé dívčí oděvní součásti. Tyto oděvní součásti byly následně vydány matkám nezletilých XX a XXX, jak dokládají protokoly o předání věci na č. l. 250-251 spisu.

‍

24. Důkazy rozebrané v předešlém bodě odůvodnění rozsudku tedy nepřímo potvrzují, že v bytě specifikovaném ve výroku rozsudku, který v rozhodné době užíval obžalovaný, se jednak předešle nacházely nezletilé XXX a XXXX, jednak zde docházelo ke konzumaci takových nápojů, o nichž ve svých výpovědích hovořili obžalovaný i nezletilí XX, XXXX a XXXX.

‍

25. Okolnost, že nápoj značky Frisco je distribuován a prodáván v lahvích o objemu 0,33 litru a obsahuje  4,5% alkoholu a že v destilátu -  vodce značky Božkov – je skutečně obsaženo 37,5% alkoholu, je zřejmá z úředního záznamu policejního orgánu na č. l. 318 spisu.

‍

26. Jako svědkyně byly vyslechnuty matky nezletilých XXXXX a XXXX, a to XXXX a XXXXX. Prvně jmenovaná podle své výpovědi předmětného dne kolem 20.00 hodin začala s manželem shánět XXX, neboť nepřišla domů. Svědkyně v této souvislosti telefonicky kontaktovala i její kamarádku XXX, která jí oznámila, že neví, kde se XX nachází, ale že jistě brzy přijde. Při dalším telefonátu jí Kristýna sdělila, že byly s XX venku, jí (XX) bylo špatně, proto šla domů, XX ještě zůstala sedět venku na zábradlí. To bylo svědkyni podezřelé, neboť XX a XX se vždy pohybovaly spolu. Tchýně svědkyně pak ve městě potkala policejní hlídku, které oznámila, co se děje. Poté jí manžel telefonicky sdělil, že XX s policejní hlídkou našli a jedou do nemocnice. Odtud poté svědkyně získala informaci, že XX je opilá a že bude provedeno gynekologické vyšetření, které nakonec bylo negativní. Následně nalezla na messengeru komunikaci mezi XX a XX o tom, co se inkriminovaného dne stalo, tuto komunikaci poskytla policii. Svědkyně XXX vypověděla, že v pondělí 12. listopadu šla XX ven společně s XX, měla se vrátit do 20.00 hodin. V danou dobu se skutečně vrátila, přičemž měla červené oči. Svědkyně po ní proto žádala, aby na ni dýchla, to XX učinila, měla ale v puse žvýkačku, svědkyně tudíž nic necítila. XX jí sdělila, že s XX vypily hodně koly, bolí ji břicho a jde si lehnout. Po chvíli jí XX řekla, že ji telefonicky kontaktovala matka XX s dotazem, zda neví, kde je, a že k nim za chvíli přijedou policisté. Ti skutečně přijeli, XX se tázali na XX, ta jim sdělila, že zůstala ještě venku. Svědkyni to bylo divné, proto po XX policie šla za XX a po chvíli naléhání od ní zjistila, že XX je skamarádil s obžalovaným a že XX je u něj v bytě. Svědkyně to proto obratem telefonicky oznámila policejní hlídce. Druhého dne jí XX sdělila, že u obžalovaného vypila tři až čtyři Frisca a že si tam také „cucla“ vodky, která jí nechutnala, XX vypil jen jedno Frisco a XX prý pila neustále a pak se poblinkala, vedle toho kouřili. Frisco byli koupit obžalovaný s XXX, a když došla jedna várka, šli koupit druhou.  

‍

27. Svědectví XXX a XXX tedy sice žádné původní a přímé informace ke stíhaným skutkům neobsahují, přesto nejsou zcela bez významu. Jednak z nich plyne, že inkriminovaného dne se nezletilé XXX a XXXX až do večerních hodin nacházely mimo svá bydliště a konzumovaly alkohol, svědecká výpověď XXX pak taktéž dokládá, byť jen zprostředkovaně, že ke konzumaci alkoholu došlo v bytě užívaném obžalovaným, který nezletilým alkohol také opatřil.

‍

28. Na vyjádření svědkyň XX a XXX o tom, jak prvně jmenovaná svědkyně a další členové rodiny pátrali předmětného večera po nezletilé XXX, navazuje úřední záznam Policie ČR, jeho obsahu se podává, že kolem 22.20 hodin předmětného dne policejní hlídka získala informaci (od XX), že nezletilá XXX by se měla nacházet v bytě obžalovaného na adrese uvedené ve výroku rozsudku. Zde byla jmenovaná nezletilá krátce na to skutečně nalezena a převezena k vyšetření do XXX. Podle lékařských zpráv uvedeného nemocničního zařízení zde byla nezletilá XX hospitalizována od 12. 11. 2018 do 13. 11. 2018 pro toxický účinek alkoholu, ve vstupní laboratoři byla zjištěna hodnota 1,1%o alkoholu v její krvi (odběr krve byl proveden dne 12. 11. 2018 v 23.45 hodin). Bylo provedeno gynekologické vyšetření k vyloučení sexuálního kontaktu, nález byl negativní, zevní genitál nevykazoval známky násilí, hymen byl neporušený.

‍

29. Jak dokládá protokol o předložení věci, svědkyně XXX poskytla policejnímu orgánu facebookovou komunikaci, kterou vedly dne 13. 11. 2018 nezletilé XXX a XXX. Z jejího obsahu je zřejmé, že obě nezletilé probíraly mimo jiné i stíhané jednání. XXX v této souvislosti vyjadřovala nelibost nad skutečností, že XXX a XXX ji tam (u obžalovaného) nechali samotnou, XXX dávala najevo lítost a uváděla, že se s ní „nedalo hnout“, a tázala se, co se tam (u obžalovaného) stalo, XXX odvětila, že neví a že byla v nemocnici na gynekologii, XX jí poté sdělovala, že „XX“ (obžalovaný) jí (XXX) sahal do rozkroku a sprchoval se s ní nahý. Z obsahu komunikace se také podává, že obě nezletilé byly v bytě u obžalovaného podnapilé.

‍

30. Právě popsaná konverzace tak rovněž potvrzuje jednak okolnost, že nezletilí XXX, XXX a XXX se nacházeli v bytě obžalovaného a konzumovali zde alkohol, jednak že obžalovaný jevil tendence k sexuálně motivovanému jednání vůči prvně jmenované nezletilé.

‍

31. Obžalovaný po svém zadržení vydal policejnímu orgánu ručně popsaný list papíru s konstatováním, že jde o jeho sexuální fantazie. Text je nadepsán slovy „Je pro hezké nadržené holky duchové nebo démonky!!!“ a obžalovaný v něm popisuje své sexuální představy (jak mu dívky provádí orální styk, jak s ním souloží).

‍

32. Za účelem objasnění duševního stavu obžalovaného a jeho osobnostní charakteristiky byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie a odvětví klinická psychologie. Podle znalce - psychiatra a sexuologa obžalovaný trpí lehkou mentální retardací, v době presumovaného jednání byl také ve stavu prosté, nekomplikované intoxikace alkoholem. Přítomnost jiné duševní poruchy v pravém smyslu slova (jako kupříkladu psychotické onemocnění) u něj zjištěna nebyla. Navzdory mentální retardaci měl obžalovaný u jednání, v němž je spatřován trestný čin podání alkoholu dítěti, zachovánu schopnost ovládnout toto své jednání, schopnost rozpoznat jeho protiprávnost byla nepodstatně snížena. V případě jednání, jímž měl být spáchán trestný čin znásilnění, měl obžalovaný nepodstatně sníženy ovládací i rozpoznávací schopnosti, a to vlivem mentální retardace a prosté intoxikace alkoholem. Závislost na alkoholu ani sexuální deviace u něj zjištěny nebyly. Pokud se dopustil stíhaného jednání, v němž je spatřován trestný čin znásilnění, pak mohlo jít o náhražkový, snadno dostupný objekt, obžalovaný je osobou s probuzenou sexualitou a potřebou sexuálního vybití. Schopnost chápat smysl trestního řízení a případného trestu je u obžalovaného snížena kvůli limitovaným intelektovým schopnostem. Znalec navrhl uložení ochranného léčení psychiatrického ambulantní formou vzhledem k přítomnosti lehké mentální retardace, jejíž některé projevy jsou léčbou ovlivnitelné. Mentální retardace je totiž sice vrozený stav, ovšem obžalovaný má sklon nezdrženlivosti a impulzivním reakcím, a to zvláště v zátěži, což se u něj negativně promítá do mezilidských vztahů, přičemž právě uvedené projevy by farmakologická léčba ve spojení s medicínským dohledem nad ním dokázaly tlumit. Podle znalkyně - psycholožky se intelektová výkonnost obžalovaného pohybuje v pásmu lehké mentální retardace, jeho intelekt odpovídá úrovni devíti až jedenáctiletého dítěte. Jeho osobnost je dětinského, omezeného formátu, je naivní, schopný nalézat spíše jednoduchá řešení a přímočaré kauzality, neschopný uvažovat variantně. Je sociálně vstřícný, společenský, ale také zneužitelný mentálně silnějším člověkem. Má sklon k nezdrženlivosti, impulsivním či jinak labilním reakcím, což se zvýrazňuje při frustraci nebo zátěži, pak mu není cizí ani agresivní reagování, je temperamentní, dráždivý, zbrklý. Je také poněkud sociálně izolován v tom smyslu, že nedisponuje rovnocennými přátelskými vazbami či vazbou partnerskou. O přiměřené sociální zařazení by sice stál, ale není v tomto směru úspěšný, k čemuž přispívá i jeho mentální handicap. V jeho jednání, jež je předmětem trestního řízení, nebyl přítomen afekt ani zkratkové počínání, nebyla zjištěna ani jeho patická (z duševní poruchy plynoucí) motivace. Ve vztahu k trestnému činu podání alkoholu dítěti lze motivaci spatřovat ve snaze zajistit si společenský kontakt nevhodným způsobem, roli mohla sehrát i sugestibilita v tom, že vyhověl nezletilým. Ve vztahu k trestnému činu znásilnění je možno motivaci hledat v náhražkovém uspokojení sexuálního pudu u jedince frustrovaného nedostatkem adekvátních partnerských příležitostí. Míru společenské nebezpečnosti jednání mohl v důsledku mentální retardace podcenit, byl ale schopen nepřípustnost svého jednání chápat. Obžalovaný není závislým na alkoholu ani jiných návykových látkách, jde o nadstandardního pijáka s negativními projevy na jeho společenskou a osobní prosperitu, lze již hovořit o škodlivém užívání alkoholu. Prognóza dalšího vývoje obžalovaného z hlediska protispolečenského jednání je spíše nejistá z důvodu jeho mentální retardace a dráždivého temperamentu. Plná abstinence od alkoholu by tuto prognózu mírně vylepšila. Resocializaci obžalovaného znalkyně považuje za obtížnější, a to i z důvodu jeho mentální retardace, pozitivním faktorem je naopak existence jeho rodinných vazeb a pěkný vztah k adoptivním rodičům. Podle znalců i přes svou nízkou inteligenci je obžalovaný – obdobně jako dítě mající intelektové schopnost odpovídající obžalovanému - schopen vést natolik hodnotný dialog s orgány činnými v trestním řízení, aby pochopil jeho smysl, přičemž pokud by něčemu v rámci tohoto dialogu neporozuměl, dal by to najevo. Je sice ovlivnitelný až zneužitelný mentálně silnějším člověkem, to ovšem platí zejména pro situace, kdy onen mentálně silnější člověk k němu přistupuje pozitivně, kupříkladu mu nabízí pro něj příjemné kvality jako je přátelství, pak je ochoten takovému člověku vyhovět. V zátěžových situacích, mezi které nepochybně patří i výslech v rámci trestního řízení, je naopak konfliktní, zde tedy jeho ochota druhému vyhovět a nechat se k něčemu navést je podstatně nižší, spíše by se v uvedených situacích bránil dětinskými způsoby, jako je urážení se, odmítnutí vypovídat apod. Obdobně u obžalovaného jeho mentální deficit neznamená, že podá-li jednou určitý popis nějaké události, pak v budoucnu tento popis jen mechanicky opakuje, neboť si událost již nepamatuje anebo ji nepřehodnocuje.

‍

33. Závěry právě popsaného znaleckého posudku tedy dokládají, jednak že obžalovaný se stíhaných jednání dopustil ve stavu příčetném, jednak že z psychiatricko-psychologického hlediska se způsob, jakým se obžalovaný při hlavním líčení snažil vysvětlit, proč se v přípravném řízení doznal i k okolnostem, které posléze v řízení před soudem popřel, nejeví příliš přesvědčivým a odpovídajícím jeho osobnostní charakteristice.

‍

34. Jsou-li veškeré důkazy rozebrané v předešlých pasážích odůvodnění rozsudku hodnoceny jednotlivě i ve vzájemném souhrnu, pak podle přesvědčení soudu není pochyb, že obžalovaný se dopustil takových jednání, jaká jsou popsána ve skutkové větě výroku o vině.

‍

35. U prvního ze stíhaných skutků z výpovědi obžalovaného a svědectví nezletilých XX, XXX a XXX jasně plyne, že dne 12. 11. 2018 obžalovaný jmenovaným nezletilým, jejichž věk mu v té době již byl rámcově znám, na jejich žádost a za jejich finanční prostředky koupil větší množství lahví alkoholického nápoje značky Frisco. Ze svědeckých výpovědí nezletilých lze dovodit, že celkem se jednalo nejméně o šestnáct lahví tohoto alkoholického nápoje, jak bylo vysvětleno v bodě 22 odůvodnění rozsudku. Výpovědi obžalovaného i nezletilých pak také prokazují, že obžalovaný jim tento nápoj návazně umožnil konzumovat ve svém bytě a že jej zde pily zejména nezletilé XX a XXX. Jelikož předmětného dne došlo k nákupu celkem minimálně šestnácti lahví nápoje značky Frisco a po činu zůstaly v bytě obžalovaného čtyři láhve nevypité, jak je zřejmé z protokolu o ohledání místa činu s fotodokumentací, lze logicky dovodit, že celkem došlo ke zkonzumování nejméně dvanácti lahví tohoto nápoje. Okolnost, že jedna láhev nápoje značky Frisco měla objem 0,33 litru a obsahovala 4,5% procent alkoholu, je doložena úředním záznamem Policie ČR vztahujícím se k této otázce. Za spolehlivě prokázané lze také pokládat, že obžalovanému byl znám charakter uvedeného nápoje, tedy že šlo o nápoj alkoholický, neboť pokud by tomu tak nebylo, nezletilí by neměli žádný rozumný důvod, aby právě jeho (jako osobu zletilou) opakovaně žádali o jeho koupi a za tím účelem mu předávali peníze. Ostatně sám obžalovaný ve výpovědi učiněné v hlavním líčení již připustil, že si uvedené skutečnosti byl v rozhodné době vědom. Z výpovědi obžalovaného a svědectví nezletilých ve spojení s protokolem o ohledání místa činu dále vyplynulo, že nejméně nezletilé XX a XXX v bytě obžalovaného dále konzumovaly vodku značky Božkov obsahující 37,5% alkoholu a prvně jmenovaná také červené víno míchané s colovým nápojem. Ten aspekt obhajoby obžalovaného, podle kterého si nezletilé takto počínaly bez jeho vědomí a souhlasu, jednoznačně vyvracejí svědecké výpovědi všech nezletilých (lze připomenout, že z těchto výpovědí se jasně podává, že nezletilé XX a XX konzumovaly vodku a případně i červené víno v přítomnosti obžalovaného, který jim k této konzumaci dal souhlas, láhev vodky jim dokonce zjevně za tímto účelem přinesl z lednice). Následky požití uvedených alkoholických nápojů u nezletilých XXX a XXX, jak jsou popsány ve výroku rozsudku (tedy že se obě pozvracely a prvně jmenovaná taktéž opakovaně usnula), prokazují jejich svědecké výpovědi, svědectví nezletilého XXX i výpověď obžalovaného. Okolnost, že XXX měla daného dne ještě v 23.45 hodin v krvi 1,1 ‰ alkoholu, dokládají lékařské zprávy Klatovské nemocnice, a. s. Konečně jde-li o časové rozmezí jednání obžalovaného záležejícího v podávání shora popsaných alkoholických nápojů nezletilým, pak na základě svědectví nezletilých i výpovědi obžalovaného lze stanovit jeho počátek na zhruba 15.00 hodin (z výpovědi obžalovaného plyne, že s nezletilými se inkriminovaného dne setkal krátce po návratu ze zaměstnání, kde mu směna končila v 14.30 hodin, což celkem odpovídá okolnosti, že podle nezletilých k tomuto setkání došlo po skončení jejich vyučování) a konec na 19.30 hodin (zhruba v této době nezletilí XXX a XX opustili byt obžalovaného, po této době přitom nejen oni, ale vzhledem ke svému stavu nepochybně i nezletilá XXX, již alkoholické nápoje nepožívali).

‍

36. Takto zrekapitulované důkazy a skutečnosti z nich plynoucí tedy spolehlivě dokládají, že obžalovaný se dopustil jednání popsaného v bodě 1 výrokové části rozsudku. Se zřetelem na tyto důkazy a skutečnosti pak soud oproti obžalobě provedl některé dílčí, ovšem pro právní kvalifikaci daného jednání nepodstatné úpravy skutkového stavu (došlo zejména k upřesnění doby tohoto jednání, počtu koupených a spotřebovaných lahví alkoholického nápoje značky Frisco i hladiny alkoholu v krvi nezletilé XX ještě s odstupem několika hodin po činu).

‍

37. U jednání pod bodem 2 výroku rozsudku byla stěžejním usvědčujícím důkazem výpověď obžalovaného z přípravného řízení, v níž toto své jednání plně doznal. Jeho snahu v řízení před soudem uvedenou výpověď zpochybnit soud pokládal za ryze účelovou, vedenou snahou zmírnit míru své trestněprávní odpovědnosti. Právě uvedený závěr soud opírá o následující argumenty.

‍

38. V první řadě je třeba upozornit, že obžalovaný podle toho, co uváděl v hlavním líčení, se měl k té části jednání, jež se odehrála v koupelně bytu, nepravdivě doznat ve snaze vyhovět policistům v Klatovech, kteří jej prvotně k věci vyslýchali. Z obsahu spisu sice plyne, že obžalovaný nejprve podával vysvětlení u Policie ČR, Krajské ředitelství policie XX, Územní odbor XX (lze připomenout, že toto vysvětlení je ve věci procesně nepoužitelné). Ovšem jako obviněný – tedy po zahájení trestního stíhání – byl vyslechnut až následujícího dne policejním orgánem Policie ČR, Krajské ředitelství policie XX, Odbor obecné kriminality XX. Tomuto jeho výslechu přitom byl přítomen jeho obhájce, již z tohoto důvodu lze vyloučit, že by zde mohl být jakkoli ovlivňován vyslýchajícím policejním orgánem. Obžalovanému tedy při tomto výslechu (jehož výsledek teprve byl procesně použitelným důkazem) nic nemohlo bránit, aby – pokud by se nedopustil vůči nezletilé XXX v koupelně bytu a následně i v obývací místnosti takového počínání, jaké je uvedeno ve výroku rozsudku – tyto okolnosti uvedl, případně aby využil práva nevypovídat. To ovšem obžalovaný zjevně neučinil, ale naopak se k uvedenému jednání doznal. Na tomto doznání pak setrval i dalšího dne při výslechu ve vazebním zasedání před soudcem Okresního soudu v XXX, ve vztahu k němuž lze při obdobné argumentaci taktéž vyloučit jakékoli možné ovlivňování obžalovaného (a není od věci připomenout, že shodně pak své počínání líčil i znalcům, kteří jej vyšetřovali v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie a odvětví klinická psychologie). Ostatně obžalovaný ani netvrdil, že by po zahájení trestního stíhání v přípravném řízení byl v souvislosti se svými výpověďmi jakkoli orgány činnými v trestním řízení ovlivňován. Jeho tvrzení, že v této fázi přípravného řízení již nechtěl měnit své původní doznání učiněné před policisty v XXX (v rámci procesně nepoužitelného podání vysvětlení), působí zcela nepřesvědčivě a nehodnověrně, a to zvláště v situaci, kdy obžalovaný nebyl schopen nijak objasnit, co mělo být impulsem či podnětem, který jej pak v řízení před soudem náhle vedl ke změně jeho postoje ke stíhanému skutku. Dosud uvedené argumenty soudu jsou přitom v souladu se závěry znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie a odvětví klinická psychologie, které se vztahují k otázce schopnosti obžalovaného přiměřeně chápat smysl výslechů vedených vůči němu orgány činnými v trestním řízení i otázce jeho ovlivnitelnosti a zneužitelnosti, jak byly popsány v bodech 32  a 33 odůvodnění rozsudku.  

‍

39. Neméně podstatnou je také skutečnost, že výpověď obžalovaného z přípravného řízení obsahující jeho doznání jednak svým obsahem působí logicky a přesvědčivě, jednak a zejména plně zapadá do kontextu skutečností, jež vyplynuly z dalších provedených důkazů. Ze svědectví nezletilých XXX a XXX i facebookové komunikace mezi nezletilými XXX a XXX je totiž zřejmé, že obžalovanému se nezletilá XXX přes její nízký věk jako dívka zamlouvala a fyzicky jej přitahovala, což dával najevo jak verbálně (prohlašoval, že „XX není špatná a že se mu líbí“), tak svým počínáním (v obývací místnosti jí v době, kdy ovlivněná alkoholem ležela na gauči a spala, zasunul ruku pod kalhoty a sáhl na přirození, to ostatně obžalovaný připustil i v hlavním líčení, zjevně si vědom skutečnosti, že tuto část stíhaného jednání zaznamenali přítomní nezletilí XXX a XXX XX). Poté, co za pomoci nezletilého XXX dovedl pozvracenou nezletilou XXX do koupelny, kde ji svlékl, vykázal jmenovaného nezletilého z koupelny, jak plyne z jeho svědecké výpovědi, tedy s nezletilou XXX chtěl být zjevně o samotě. Svědectví nezletilých XXX a XXX a částečně i výpověď obžalovaného pak dokládají, že obžalovaný se ve společnosti nezletilé XX v koupelně bytu také zcela svlékl a vstoupil za ní do vany (což by stěží činil, pokud by měl v úmyslu jmenovanou toliko osprchovat, jak tvrdil v hlavním líčení), v jednu chvíli se s ní také objímal, podle svědectví XXX navíc v této v této době také jevil známky sexuálního vzrušení. Vše výše uvedené je pak třeba vnímat i ve světle skutečnosti, že obžalovaný je osobou s probuzenou sexualitou a potřebou sexuálního vybití (jak je zřejmé ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie a odvětví klinická psychologie) a sexuálně celkem náruživou (což plyne z jím psaného textu, v němž popisuje své sexuální představy), jehož sexuální potřeby v rozhodné době nebyly saturovány (po dobu několika měsíců neměl žádnou partnerku).

‍

40. Na základě výše uvedených skutečností tak soud pokládal výpověď obžalovaného učiněnou v přípravném řízení za hodnověrnou a odrážející realitu, vzal ji proto za podklad svých skutkových zjištění. Tato výpověď ve spojení s dalšími provedenými důkazy – zejména svědeckými výpověďmi nezletilých XXX, XXX a XXX (z nichž také vyplývá, že prvně jmenovaná nezletilá byla v rozhodné době natolik ovlivněna alkoholem, že zjevně nebyla schopna náležitě vnímat a vyhodnotit sexuálně zaměřené jednání obžalovaného) – pak obžalovaného bez jakýchkoli důvodných pochybností usvědčuje ze skutku popsaného v bodě 2 skutkové věty výroku o vině rozsudku.

‍

41. U právě uvedeného skutku soud oproti žalobnímu návrhu provedl jedinou podstatnější změnu skutkových zjištění. Konkrétně vypustil tu část jednání obžalovaného, jež měla záležet v zasouvání jeho prstu do vagíny nezletilé XX. Obžalovaný sice i o takovém svém počínání vůči jmenované nezletilé ve své výpovědi v přípravném řízení hovořil, ovšem jeho vyjádření v tomto směru nebylo zcela jednoznačné a konzistentní (viz bod 11 odůvodnění rozsudku, kde je popsán obsah uvedené výpovědi). Kromě toho pokud by se obžalovaný uchýlil i k uvedené sexuální praktice, pak se jeví pravděpodobným, že by na pohlavních orgánech nezletilé zanechala určité fyzické stopy (zejména v podobě narušení panenské blány). Takové stopy ale gynekologické vyšetření, k němuž došlo nedlouho po činu, nezjistilo, jak dokládají lékařské zprávy XXX.

‍

42. Ze všech důvodů rozebraných v předešlých pasážích odůvodnění tak soud vzal za prokázaný takový skutkový stav, jaký je obsažen ve výrokové části tohoto rozsudku. 

‍

43. Soud prokázané počínání obžalovaného pod bodem 1 výroku rozsudku podřadil pod skutkovou podstatu přečinu podání alkoholu dítěti podle § 204 trestního zákoníku, jeho počínání popsané v bodě 2 výrokové části rozsudku kvalifikoval jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Učinil tak z následujících důvodů.

‍

44. Trestného činu (přečinu) podání alkoholu dítěti podle § 204 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který ve větší míře nebo opakovaně prodá, podá nebo poskytne dítěti alkohol. Jak plyne ze souvisejícího ustanovení § 126 trestního zákoníku, dítětem se rozumí osoba mladší osmnácti let. Pojem alkoholického nápoje vymezuje ustanovení § 2 písm. f) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, podle kterého jde o nápoj obsahující více než 0,5% objemových ethanolu (tedy čistého alkoholu). Podle ustálené soudní praxe se podáním ve smyslu § 204 trestního zákoníku rozumí jakýkoli způsob poskytnutí alkoholických nápojů dítěti, o větší míru podání alkoholu ve smyslu tohoto ustanovení pak jde mimo jiné v případech, kdy alkoholický nápoj je podán dítěti v takovém množství, že to vyvolá určité nepříznivé účinky, jako je ztráta rovnováhy, zvracení či porucha vzpomínky.

‍

45. Jak je zřejmé z ustanovení § 13 odst. 2 trestního zákoníku, k odpovědnosti pachatele za trestný čin podání alkoholu dítěti podle § 204 trestního zákoníku je třeba úmyslného zavinění.

‍

46. V projednávané věci obžalovaný XXX koupil třem osobám mladším osmnácti let (tedy ve smyslu § 126 trestního zákoníku dětem) nejméně 16 lahví nápoje Frisco, jež obsahuje 4,5% alkoholu (jde tak o alkoholický nápoj ve smyslu § 2 písm. f) zákona č. 65/2017 Sb). Následně jim jednak tento alkoholický nápoj, jednak červené víno i lihovinu s výrazným obsahem alkoholu (37,5%) umožnil ve svém bytě konzumovat. Z dosud popsaného tedy plyne, že obžalovaný podal dětem alkohol. Dvě z uvedených dětí – XX a XXX– se v důsledku konzumace tohoto alkoholu uvedly do takového stavu podnapilosti, že se pozvracely, prvně jmenovaná navíc opakovaně usnula a vykazovala i poruchy vzpomínky, ještě několik hodin po ukončení požívání daných alkoholických nápojů měla v krvi stále 1,1 ‰ alkoholu. Není tak pochyb, že obžalovaný podal alkohol dětem ve větší míře. Jeho jednání přitom bylo zahrnuto minimálně nepřímým úmyslem (§ 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku), neboť si byl vědom jak věku nezletilých, tak okolnosti, jaké nápoje a v jaké míře jim podal ke konzumaci, tedy věděl, že svým počínáním může ohrozit zájem na ochraně jejich zdravého tělesného i duševního rozvoje, a s takovým možným následkem byl nejméně srozuměn.

‍

47. U jednání popsaného v bodě 1 výroku rozsudku lze tedy shrnout, že obžalovaný úmyslně podal ve větší míře dítěti alkohol. Naplnil tak všechny znaky skutkové podstaty přečinu podání alkoholu dítěti podle § 204 trestního zákoníku.

‍

48. Trestného činu (zločinu) znásilnění v základní skutkové podstatě podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku (alinea první), respektive pachatel, který k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného (alinea druhá). Podle ustálené soudní praxe je pohlavním stykem ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení jakýkoli způsob ukájení sexuálního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví.  Podstatou tohoto styku je tedy jakýkoliv fyzický kontakt s druhou osobou, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Při tomto vymezení pohlavní styk zahrnuje širokou škálu činností, včetně osahávání prsou a přirození osoby ženského pohlaví. Násilím je použití fyzické síly k překonání kladeného či očekávaného odporu, pohrůžkou násilí pak hrozba užití takové síly, o pohrůžku jinou těžkou újmou jde tehdy, hrozí-li pachatel oběti způsobením vážného negativního zásahu do její majetkové, osobní či rodinné sféry. Za bezbrannost ve smyslu ustanovení § 185 trestního zákoníku se pokládá takový stav oběti, ve kterém vzhledem k okolnostem není schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, případně ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání. Judikatura i soudní praxe chápou bezbrannost jako bezbrannost absolutní (o kterou jde tehdy, pokud se oběť nachází v situaci, kterou sama nevnímá, tedy si v důsledku kupříkladu bezvědomí, umělého či hlubokého spánku anebo silného oblouznění alkoholem či jinou psychoaktivní látkou neuvědomuje, co se s ní děje, a proto nedokáže hodnotit situaci, v níž se nachází a kterou nevnímá, a nemůže tedy ovlivnit jednání pachatele), bezbrannost fyzickou (jde o situaci, kdy oběť vnímá situaci, ve které se nachází a chápe význam jednání, jehož se vůči ní pachatel dopouští, nemá však objektivně možnost se účinně bránit, ač by tak učinit chtěla, a to proto, že je kupříkladu spoutaná, ochrnutá, upoutaná na vozík či lůžko anebo přestárlá) a bezbrannost psychickou (jíž se rozumí situace, kdy duševní a rozumové schopnosti oběti nejsou na takové úrovni nebo takového stavu, aby si ve své mysli dokázala situaci, v níž se nachází, dostatečně přiléhavě ze všech souvislostí vyhodnotit a přiměřeně, logicky a účinně na ni reagovat). Není přitom podstatné, vyplývá-li bezbrannost z tělesného či psychického stavu oběti, anebo zda nastala přičiněním jiné osoby. Uvedené okolnosti tvořící znaky objektivní stránky trestného činu znásilnění v základní skutkové podstatě podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku musejí být zahrnuty úmyslným zaviněním, jak je zřejmé z ustanovení § 13 odst. 2 trestního zákoníku.

‍

49. Okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby u uvedeného trestného činu je ve smyslu § 185 odst. 3 písm. a) trestního zákoníku jeho spáchání na dítěti mladším patnácti let. Tato okolnost tvořící znaky kvalifikované skutkové podstaty může být zahrnuta i jen nedbalostním zaviněním, jak je zřejmé z ustanovení § 17 písm. b) trestního zákoníku. 

‍

50. V nyní posuzovaném případě obžalovaný XXX se záměrem uspokojit svůj sexuální pud opakovaně osahával nezletilou XX, která bylo v dané době pouhých jedenáct let (tedy šlo o dítě mladší patnácti let), na prsou a přirození, tedy na ní vykonal pohlavní styk. Jmenovaná nezletilá se přitom zjevně nacházela v takovém stadiu podnapilosti, že nebyla schopna popsané jednání obžalovaného náležitě vnímat, vyhodnotit je a reagovat na ně, z pohledu ustanovení § 185 trestního zákoníku tak byla ve stavu bezbrannosti. Z uvedeného vyplývá, že obžalovaný zneužil bezbrannosti jiného k pohlavnímu styku a takový čin spáchal na dítěti mladším patnácti let.

‍

51. Obžalovaný i přes svou nízkou inteligenci si musel stav bezbrannosti nezletilé uvědomovat jako možný (a to se zřetelem na zcela zjevné příznaky výrazné podnapilosti nezletilé a s tím související způsob, jak se chovala a projevovala), tedy věděl, že může porušit její právo na svobodné rozhodování o jejím pohlavním životě. Nepočítal přitom s žádnou reálnou skutečností, která by uvedenému trestněprávnímu následku měla zabránit, tedy s takovým následkem byl minimálně srozuměn. Jeho jednání záležející ve zneužití bezbrannosti nezletilé k pohlavnímu styku tak bylo zahrnuto opět nejméně nepřímým úmyslem ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku. Obžalovaný alespoň rámcově znal skutečný věk nezletilé, z čehož plyne, že jeho úmyslné zavinění se vztahuje i ke kvalifikační okolnosti uvedené v § 185 odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, čili ke skutečnosti, že nezletilá byla osobou mladší patnácti let (lze jen připomenout, že k jeho odpovědnosti za tuto kvalifikační okolnost by postačovala pouhá nevědomá nedbalost, jak dokládá znění již zmíněného ustanovení § 17 písm. b) trestního zákoníku).   

‍

52. Je tak zřejmé, že jednání obžalovaného popsané v bodě 2 skutkové věty výroku o vině tohoto rozsudku po objektivní i subjektivní stránce nese všechny znaky zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku.

‍

53. Jak soud vysvětlil již v jedné z dřívějších pasáží odůvodnění rozsudku (konkrétně v jeho bodě 41), ve věci nelze pokládat za zcela spolehlivě prokázané, že obžalovaný by v rámci stíhaného jednání nezletilé zasouval prst do vagíny, tedy že by jím uskutečněný pohlavní styk vůči nezletilé měl povahu pohlavního styku spáchaného způsobem srovnatelným se souloží. Z tohoto důvodu oproti obžalobě nedovodil na straně obžalovaného okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku (tato okolnost záleží právě v tom, že pachatel pohlavní styk vykoná souloží anebo způsobem srovnatelným se souloží).

‍

54. Ze závěrů výše již rozebraného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie a odvětví klinická psychologie, je zřejmé, že obžalovaný je za projednávaný skutek odpovědný i z pohledu příčetnosti (§ 26 trestního zákoníku).

‍

55. Poněvadž soud uznal obžalovaného vinným stíhanými trestněprávními skutky, ukládal mu návazně za tyto skutky trest. 

‍

56. Obžalovaný svým jednáním naplnil znaky dvou trestných činů, proto mu byl trest ukládán ve smyslu § 43 odst. 1 trestního zákoníku jako úhrnný podle trestní sazby obsažené v ustanovení o nejpřísněji trestném činu. Jím je zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, u něhož trestní sazba činí pět až dvanáct let odnětí svobody. 

‍

57. V souvislosti s právě uvedenou trestní sazbou je třeba poznamenat, že trestní zákoník v určitých případech umožňuje trest odnětí svobody uložit pod dolní hranici trestní sazby uvedené v jeho zvláštní části. Mimo jiné je tomu tak tehdy, má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody stanovené trestním zákoníkem bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze nápravy pachatele dosáhnout i trestem kratšího trvání (§ 58 odst. 1 trestního zákoníku). Jak plyne ze souvisejícího ustanovení § 58 odst. 3 trestního zákoníku, při uvedeném snížení trestu nelze trest uložit pod jeden rok, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň pět let.

‍

58. K osobě obžalovaného soud z jeho výpovědi, opisu rejstříku trestů, přílohového trestního spisu, zprávy z místa bydliště a sdělení jeho zaměstnavatele zjistil následující skutečnosti. Před spácháním nyní projednávaného činu se obžalovaný dostal jedenkrát do střetu s trestním zákoníkem, a to spácháním přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným ve věci Okresního soudu v XX Uvedené odsouzení je však ze zákona zahlazeno (osvědčením ve zkušební době podmíněného odsouzení), nelze je proto pokládat za přitěžující okolnost. Městským úřadem v XX byl obžalovaný v roce 2018 postižen za přestupek proti majetku podle § 8 písm. a) bod 1 zákona č. 251/2016 Sb. Od počátku května 2018 je zaměstnán u XXXX, svým zaměstnavatelem je hodnocen velmi pozitivně, pracovní poměr trvá i přes vazební zajištění obžalovaného. Za dobu pobytu ve vazbě je Vězeňskou službou ČR rovněž hodnocen kladně. Do budoucna již nebude žít sám v pronajatém bytě, nýbrž ve společné domácnosti se svými rodiči, z nichž jeden (matka) je jeho opatrovníkem coby osoby omezené ve svéprávnosti.

‍

59. Při úvaze o druhu a výši trestu soud vycházel z hledisek pro posuzování této otázky rozhodných, jež jsou zakotvena zejména v ustanoveních § 38 odst. 1, § 39, § 41 a § 42 trestního zákoníku. Bral tedy v potaz povahu a závažnost projednávaných skutků, osobu obžalovaného i jeho poměry, jeho postoj ke spáchaným činům, jakož i okolnosti polehčující a přitěžující. 

‍

60. Obžalovanému přitěžovalo, že stíhanými skutky naplnil znaky dvou trestných činů (§ 42 písm. n) trestního zákoníku). Z polehčujících okolností lze obžalovanému ve smyslu § 41 písm. l) trestního zákoníku přiznat, byť jen v omezené míře, jeho částečné doznání, neboť u skutku pod bodem 1 výroku rozsudku se postupně doznal prakticky ke všem rozhodným skutkovým okolnostem, k jednání popsanému v bodě 2 výrokové části rozsudku se plně doznal v přípravném řízení, a třebaže u hlavního líčení k němu zaujal převážně popěrné stanovisko, jeho plné doznání z přípravného řízení zůstalo zásadním usvědčujícím důkazem (současně ovšem uvedená změna stanoviska obžalovaného znamenala podstatné snížení významu polehčující okolnosti uvedené v § 41 písm. l) trestního zákoníku). Ve věci jsou pak dány i další skutečnosti, jež snižují závažnost trestněprávního jednání obžalovaného a hovoří v jeho prospěch. Předně jde o okolnost, že u závažnějšího ze stíhaných skutků (pod bodem 2 výroku rozsudku), který naplnil znaky zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, měl pohlavní styk obžalovaného s nezletilou podobu pouhého osahávání na intimních místech, šlo tedy o méně vážnou formu zásahu do intimní sféry nezletilé. S tím souvisí i okolnost, že počínání obžalovaného na nezletilé nezanechalo žádné fyzické ani psychické následky. U skutku pod bodem 1 výrokové části rozsudku je zase třeba vzít v potaz, že obžalovaný nezletilým opatřil a poskytl alkoholického nápoje na jejich vlastní žádost a za jejich finanční prostředky, nezletilí návazně dané nápoje konzumovali z vlastní vůle, aniž by je k tomu obžalovaný jakkoli pobízel, i zde platí, že jednání obžalovaného se z dlouhodobějšího hlediska na zdraví nezletilých nijak nepodepsalo. Přehlédnout nelze také skutečnost, že obžalovaný má zajištěno stabilní rodinné prostředí u svých rodičů, ve kterém se do budoucna bude zdržovat (to plyne nejen z jeho výpovědi, ale také z vyjádření jeho matky a současně opatrovnice), taktéž i nadále trvá jeho pracovní poměr u zaměstnavatele, jímž je kladně hodnocen. Konečně je třeba vzít v potaz i psychickou poruchu obžalovaného (mentální retardaci), jež měla také určitý vliv na spáchání stíhaného jednání, a s ní související okolnost, že vedle samotného trestu byla obžalovanému stanovena i další trestněprávní sankce v podobě ochranného léčení. 

‍

61. Při komplexním zvážení všech výše popsaných okolností soud zastává názor, že uložení trestu odnětí svobody i na samé spodní hranici zákonné trestní sazby uvedené v § 185 odst. 3 trestního zákoníku by bylo nepřiměřeně přísné a že nápravy obžalovaného lze dosáhnout i kratší výměrou trestu. Proto obžalovanému při použití moderačního ustanovení 58 odst. 1 trestního zákoníku uložil uvedený druh trestu pod spodní hranici dané trestní sazby, konkrétně ve výměře tří roků, kterou považuje za přiměřenou a odpovídající všem okolnostem projednávaného případu. Současně se soud domnívá, že ačkoliv jde o případ hraniční a bylo by možno uvažovat o stanovení trestu odnětí svobody již v nepodmíněné formě, je namístě obžalovanému poskytnout ještě možnost prokázat, že jeho nápravy může být dosaženo i bez přímé trestní represe. Z tohoto důvodu trest uložil jako podmíněný, ovšem – s ohledem na skutečnost, že obžalovaný v minulosti projevil určitou inklinaci k páchání protiprávních činů, včetně deliktu trestněprávního (jak bylo již zmíněno, dřívější odsouzení nelze ve věci hodnotit jako přitěžující okolnost, avšak je namístě je brát v potaz při hodnocení možností nápravy obžalovaného) - při stanovení zkušební doby výrazně blíže horní hranici zákonného rozpětí (to činí jeden rok až pět let), současném vyslovení dohledu (ten je žádoucí tím spíše, že obžalovaný je mentálně na úrovni dítěte) a stanovení přiměřené povinnosti zdržet se v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení konzumace alkoholických nápojů (neboť obžalovaný má s jejich konzumací zjevně již určité problémy, byť ještě nejde o stav závislosti, a také stíhaného jednání se dopustil ve stavu podnapilosti). Je na obžalovaném, aby vedením řádného života v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení, dodržováním uložené abstinence i povinností plynoucích z vysloveného dohledu (který stát bude vykonávat prostřednictvím své Probační a mediační služby) prokázal, že předpoklad soudu o možnosti jeho nápravy i bez přímé trestní represe je opodstatněný. Pokud obžalovaný řádný život nepovede, nebude abstinovat a v rámci vysloveného dohledu nebude náležitě spolupracovat s XYXX bude to mít za následek nařízení výkonu uloženého trestu odnětí svobody.

‍

62. Vedle uvedeného trestu soud obžalovanému v souladu s doporučením znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, uložil ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě. Pro tento postup totiž byly splněny zákonné podmínky zakotvené v ustanovení § 99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (neboť stíhaných činů se obžalovaný dopustil ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je z důvodu této poruchy potenciálně nebezpečný) a současně se jeví – se zřetelem na povahu stíhaného činu a charakter duševní poruchy obžalovaného, kterou je ochranné léčení podle znalce způsobilé určitým způsobem korigovat – i jako účelný.

‍

63. V rámci trestního řízení uplatnila řádně a včas (§ 43 odst. 3 trestního řádu) nárok na náhradu škody Česká průmyslová zdravotní pojišťovna. Po obžalovaném se domáhala náhrady nákladů ve výši 10.724 Kč, které vynaložila v souvislosti s krátkodobou hospitalizací a vyšetřeními nezletilé poškozené XXX v návaznosti na stíhané jednání (lze připomenout, že jmenovaná byla takto krátkodobě hospitalizována z důvodu její podnapilosti a potřeby provést gynekologické vyšetření) a které jsou specifikovány ve vyúčtování. 

‍

64. Při posuzování uvedeného nároku soud vycházel z § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Podle tohoto ustanovení platí, že příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

‍

65. V posuzovaném případě výše označená zdravotní pojišťovna řádně doložila, že v důsledku stíhaných trestněprávních skutků obžalovaného vynaložila částku 10.724 Kč za odbornou lékařskou péči poskytnutou nezletilé poškozené. Ve smyslu § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. má tak vůči obžalovanému nárok na náhradu takto vynaložených nákladů. Proto jí soud danou částku podle § 228 odst. 1 trestního řádu přiznal.

‍

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Plzni. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v Praze. Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoli výroku, a to i v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci nebo zabrání části majetku. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je omezen ve svéprávnosti, může za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho opatrovník a jeho obhájce.

Ve prospěch mladistvého obžalovaného může i proti jeho vůli podat odvolání i orgán pověřený péčí o mládež, kterému lhůta k podání opravného prostředku běží samostatně.

Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.

Poškozený, kterému byl přiznán nárok na náhradu škody, může žádat, aby byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody. Žádost se podává u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň dne 13. 3. 2019

Mgr. Martin Kantor, v.r.

předseda senátu

‍

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl v hlavním líčení konaném dne 25. 10. 2021 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Vošty a přísedících Jiřiny Urbánkové a Josefa Špinlera 

takto:

‍

obžalovaný

XX, nar. XX v XXX, trvale bytem XX, XXX, adresa pro doručování XXXX

je vinen, že

v období od poloviny roku 2013 do 3. prosince 2019, kdy byl v jiné trestní věci vzat do vazby, po dobu soužití s poškozenou XY, s níž sdílel společné obydlí XY, ul. XY v XY, poškozenou opakovaně slovně urážel, fyzicky ji napadal, při hádkách poškozenou opakovaně chytal pod krkem, dával jí facky a tahal jí za vlasy, opakovaně dával poškozené při jízdě vozidlem údery pěstí do nohou, zhruba od roku 2017 vyžadoval po poškozené pravidelně anální sex, při kterém nerespektoval bolest poškozené, poškozenou omezoval i ekonomicky tak, že jí odmítal přispívat na běžné potřeby domácnosti a rodiny, popřípadě předání peněz podmiňoval tím, že si to poškozená musí odpracovat, což znamenalo, že jej poškozená musela orálně uspokojit, od objevení druhotných pohlavních znaků dcery poškozené XYY začal poškozenou urážet a ponižovat tím, že kriticky hodnotil vzhled poškozené v porovnání s její dcerou a také s jinými ženami, v podzimních měsících roku 2019 poškozenou, když se sprchovala, přibližně v deseti případech pomočil s tím, že sameček si značí své teritorium, přičemž toto jednání vedlo u poškozené k rozvoji psychických problémů, jejichž řešení doposud vyžaduje psychologickou intervenci, 

‍

tedy

týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a páchal takový čin po delší dobu,

čímž spáchal

zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku

a odsuzuje se

podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2,5 (dvaapůl) roku.

podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen nahradit poškozené XX, nar. XY, bytem XY, nemajetkovou újmu ve výši 50.000 Kč.

‍

Odůvodnění:

1. Obžalovaný je na základě obžaloby ze dne 10. 12. 2020 stíhán pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písmena d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, (dále jen „tr. zákoníku”). Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o vině obžalovaného tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.
2. Obžalovaný v hlavním líčení popřel, že by se stíhaného jednání dopustil. Soužití s poškozenou XY popsal zcela jinak než poškozená, která si dle obžalovaného strašně vymýšlí, vsugerovává si věci a o svých představách pak přesvědčuje ostatní. K jejich vztahu vypověděl, že se seznámili asi před 8-9 lety, nejprve žili odděleně, později se sestěhovali do jednoho bytu a před 7-8 lety se nastěhovali do bytu v XX, který koupili rodiče poškozené. V době nastěhování zrovna čekali první dítě. Když poškozená byla těhotná s dcerou XX, tak udržoval vztah s XX, s níž se mu narodila dcera XX. K poškozené se vrátil asi dva měsíce po narození XX . Od počátku byly ve vztahu problémy, hádali se, poškozená ho neustále kontrolovala, kontrolovala mu telefon. Opakovaně ho vyhazovala z bytu, brala mu klíče a pak ho brala zpátky do bytu. Poškozená je takový typ, že se chce stále hádat, dohadovat o něčem. Poškozenou fyzicky nenapadal, nemlátil ji, netahal ji za vlasy ani do ní nekopal. Když se s ní nechtěl dohadovat, tak na něj útočila. V takové situaci ji jen chytil za ruce a dal jí je pryč. Jednou měla poškozená velké modřiny, když spadla ze schodů. Poškozené také nadával tzv. koňary a nenutil ji k análnímu sexu. Sex byl dobrovolný, ale musel za něj platit určité částky podle toho, o jakou praktiku mělo jít. Pokud jde o údajné močení na poškozenou ve vaně, uvedl, že pouze v jednom případě, když se spolu sprchovali, tak jí omylem zavadil močí o lýtko nebo kotník, nedoprovázel to žádným vyjádřením o značkování teritoria. Dále popřel, že by poškozenou týral psychicky, neurážel ji a nesrovnával ji s jinými ženami, to spíše ona ho ponižovala a srovnávala s předchozími muži. Připustil, že udělal chybu, že jednou, když si děti vycpaly prsa ponožkami, tak řekl, že mají větší prsa, než maminka. Poškozená na něj velmi žárlila, nemohl se bavit s jinými ženami, kamarádkami, při hádkách sprostě urážela jeho rodinu. Sama přitom chodila za jinými muži. Přes problémy s ní zůstával, neboť ji miloval. Důvod oznámení poškozené spatřoval v tom, že nechtěla, aby dostal něco z částky 1.200.000 Kč, kterou nainvestoval do rekonstrukce domu v XXX  který koupil pan XXX. Peníze na provoz domácnosti dávali dohromady, každý týden se dělal velký nákup, který hradil on, doma měl také uložené peníze, s nimiž poškozená mohla disponovat. 
3. Svědkyně XX vypověděla, že se s obžalovaným znají od června 2011, v říjnu či listopadu 2011 se k ní nastěhoval. V dubnu 2012 se přestěhovali do bytu, který jí koupili rodiče. Tam otěhotněla a čekala XX. Obžalovaný se v té době vídal s kamarádkou XXX, která následně otěhotněla také. V roce 2012 obžalovaný prvně uhodil její dceru, když po ní zopakovala špatná slova. Sdělila to otci a on obžalovaného vyhodil z bytu. Poté byla sama až do porodu. V tom roce také na doporučení XXX zkontaktovala bývalou přítelkyni obžalovaného XX, která jí popsala, co ji čeká, včetně násilí. Po vyhození z bytu obžalovaný bydlel v bytě u XXX. Zkontaktovala ho v době porodu a u porodu XX byl. Po porodu chtěla, aby XX měla otce a proto chtěla, aby se vrátil. Když se vrátil, tak na domácnost vůbec finančně nepřispíval. Nepodílel se na společných aktivitách, když např. chtěla, aby někam šel, musela ho uspokojit. Sama pobírala sociální dávky a nezbytné věci kupovali její rodiče. Když chtěla peníze po obžalovaném, požadoval, aby ho nejdříve uspokojila. Na nákup chodili asi jednou za měsíc, kdy viděl, že již opravdu nemá peníze, poté si to doma musela odpracovat. Sexuální život byl takový, že když obžalovaný měl chuť na sex, tak musela, řekl jí, že to bude po dobrém nebo po zlém, tak prostě dělala, co chtěl. Peníze si chodila půjčovat k rodičům, ti věděli, že jí peníze nedává. S tím, že jí obžalovaný dává peníze za sex, se svěřila kamarádce XXX. Sex za peníze obžalovaný začal vyžadovat v době, kdy XX byly 4 roky. V té době také začal vyžadovat anální sex. Když nechtěla, tak si sex vynutil. Když mu nevyhověla, byl zlý a vyléval si zlost na dětech. Nebral ohled na její bolest, říkal, že je ženská a že od toho tam je. Dále uvedla, že v době soužití s obžalovaným, neměla jiný sexuální vztah. Obžalovaný nechtěl, aby se scházela s jinými lidmi. Zmínila případ, kdy ji chytil pod krkem a fackoval proto, že byla na Silvestra 2013 u XXX, pak ji za ní nechtěl pouštět a bral jí klíče. S obžalovaným se často hádali, důvodem byla většinou nevěra obžalovaného. Při hádkách do něj furt hučela, aby jí řekl pravdu o nevěrách anebo kvůli penězům. Nadávali si, on do ní strkal, ona mu to vracela a už se prali. Měla z toho modřiny pod krkem, vytrhané vlasy. Dětem říkal, že si jen tak hráli. Také ji jednou kopal do ledvin kvůli tomu, že nechtěla udělat snídani. K napadání docházelo zejména při hádkách, dával jí facky, asi 2x jí vytrhl vlasy, měla modřiny na krku a zádech. Když jeli autem, tak jí také dával pěstí do nohy z důvodu, že se špatně dívala. Údery mu chtěla vracet, ale většinou to schytala jen sama. Vstupovaly mezi ně děti, obžalovaný na ně sprostě řval. Hádky přecházely v napadení tak 2x do roka, a to od doby, kdy se narodila XX, poslední dobou to bylo častější, pěstí v autě dostávala často. V roce 2017, kdy byla těhotná s XX, odmítla po urážkách obžalovaného s ním jet autem z nákupu. Obžalovaný reagoval tak, že ji kopal do nohou a strčil ji do auta. S tím, co se ve vztahu dělo, se svěřovala XXX. Během posledního roku vztahu ji obžalovaný také 9-10x počůral ve vaně od krku dolů a přitom někdy říkal, že si sameček značí své teritorium. Také ji porovnával s nejstarší dcerou a s ženami z pornofilmů, říkal jí, že vypadá hrozně, má hnusné břicho apod. Obžalovaného opakovaně vyhazovala z bytu, sbalila mu věci a odvezla mu je, on se večer zase vrátil domů, zvonil a hrozil, že vyrve dveře. Dále uvedla, že navenek působili jako dokonalý pár, obžalovaný měl dobrý vztah s jejími rodiči, zejména s otcem. Vyjádřila se také ke koupi domu v XXX, dům koupili její rodiče a obžalovaný ho rekonstruoval. Měl obavy, že když nebudou spolu, že přijde o vložené peníze. Otec mu nabízel, že mu vložené peníze vrátí. Od začátku roku 2020 navštěvuje psychologickou a psychiatrickou ambulanci.  
4. Matka poškozené – XXX vypověděla, že obžalovaný s dcerou byli ve vztahu 9 let. Věděla, že se vztahu něco děje, když se něco stalo, spíš to dávala za vinu dceři. Obžalovaný dceři nedával peníze, vše jim kupovali ona a manžel. Když se něco rozbilo, bylo něco potřeba, vždy zasáhli oni. Na dceři vídala modřiny, měla je na zápěstí obou rukou, v ohybu lokte, na oslavě narozenin v srpnu 2018 viděla modřiny na lýtkách a zádech. Dcera měla také vyrvané vlasy, to viděla ve dvou případech. Říkala jí, že na ni XX špatně sáhl, že se jí dělají modřiny, že se bouchla o linku, spadla na schodech. Vnučky jí sdělovali, že táta mamince ubližoval, říkaly to pravidelně, když u nich byly o víkendu. Také jí popsaly případ, kdy obžalovaný poškozenou po nákupu u auta kopal do lýtek, zkopal ji a nacpal do kufru auta. I přes telefon, když volala s dcerou, slyšela, že obžalovaný je v přítomnosti dětí strašně sprostý. Doma děti slýchávaly křik, že maminka brečí. K ní s manželem se obžalovaný choval dobře, měl je rád. Dcera obžalovanému opakovaně balila věci, vyhazovala ho z bytu, říkala, že už s ním nechce být, obžalovaný se ale vždy vrátil. Dále uvedla, že se jí dcera svěřila s tím, že si chce nechat udělat silikony, protož obžalovaný se jí směje, že nemá prsa. Jednou volala z dcery telefonu a na telefon přišla zpráva od obžalovaného, v níž dceři nabízel, že jí dá 1.000 Kč za sex. Dcera se během vztahu změnila, nikam nechodila, neměla žádné kamarády, jen XXXX. Až poté, co se věc začala šetřit, jí dcera sdělila, že obžalovaný na ni močil ve vaně. Dceru mrzelo, že nejstarší dcera nemá otce a že by XXX také neměla tátu. Po rozpadu vztahu již na dceři žádné modřiny nevídá, nemá sklony k tvorbě modřin. Svědkyně popřela tvrzení obžalovaného, že dceru v dětství tahala za vlasy a kopala ji.
5. Otec poškozené – XXX vypověděl, že jemu se dcera ani vnučky nesvěřovaly s tím, co se doma odehrává. Ve dvou případech obžalovaného vyhazoval z bytu, jednou když mu řekli, že má nějakou přítelkyni a podruhé, když uhodil nejstarší vnučku. Manželka mu občas říkala, že u dcery v domácnosti je něco špatně, on byl ale plně vytížený, měl jiné starosti. Nechtěl do jejich vztahu zasahovat, neboť to byl jejich život. Sám na dceři zranění neviděl. Manželka mu jednou řekla, že dcera má modřiny na zápěstí. Několikrát obžalovanému říkal, aby dceři dával peníze. On a manželka je prakticky živili a šatili. Sám měl s obžalovaným dobrý vztah, k němu se choval dobře. Dcera pravidelně říkala, že obžalovanému sbalila věci a vyhodila ho, pak ho vždy pustila zpátky, myslí si, že ze strachu. Svědek popřel, že by mu obžalovaný peníze uhrazené ve prospěch jeho domácnosti vracel formou nákupu jiných věcí pro potřebu svědka. Dále uvedl, že se nebránil tomu, aby s obžalovaným vypořádali peníze, které obžalovaný nainvestoval do rekonstrukce domu v XX. Po vzetí obžalovaného do vazby zaznamenal změnu chování dcery i vnuček, nyní jsou takové svobodné, nejsou svázané, komunikují. Ve vztahu s obžalovaným byla dcera jiná, měla z něčeho strach.  
6. Svědkyně XXX vypověděla, že je kamarádkou poškozené, byla i u začátku jejího vztahu s obžalovaným. Zpočátku nezaznamenala problémy, až později k ní poškozená utíkala, kdy měla modřiny na krku, ruce, noze nebo vytrhané vlasy, Nejdříve obžalovaného bránila, pak přiznala, že ji zmlátil. Když přišla s modřinou na ruce, tak byla těhotná s XX. Po porodu měla modřinu na noze a vyškubnuté vlasy. Řešili spolu, proč od obžalovaného neodejde, poškozená se bála, že přijde o děti, že zůstane sama a bála se i obžalovaného. Když za ní přišla, obžalovaný hned psal zprávy a volal, kde je, ať se vrátí domů. Dále se jí poškozená svěřila, že jí obžalovaný říká, že je tlustá, rozkydlá, že a peníze jí dává jen jako odměnu za sex. Také se jí svěřila, že ji obžalovaný ve vaně počůral s tím, že si hájí své teritorium. Zmínila i to, že ji obžalovaný nutil k análnímu sexu a srovnával ji s jinými ženami. V průběhu vtahu s obžalovaným se poškozená změnila, dříve bývala průbojná, najednou se bála čemukoliv se postavit. Změnu chování pozorovala i na nejstarší dceři poškozené. Jednou u ní byla poškozená na Silvestra a obžalovaný ji potom zbil. Dále uvedla, že XX (nyní XX) se jí v minulosti svěřila, že byla ve vztahu fyzicky napadána a poté „stolkována“, následně zjistila, že jejím partnerem byl obžalovaný.
7. Svědkyně XXX vypověděla, že se s obžalovaným seznámila na statku ve Vojkovicích, kde měla její kamarádka XXXX ustájené koně. Obžalovaný tam měl prasata a občas jim pomohl s péčí o koně. Bližší vztah spolu neměli, obžalovaný jim nečinil žádné návrhy. Poškozená na ni jednou vyjela, že s obžalovaným něco má, ačkoliv to nebyla pravda. 
8. Svědkyně XXX obdobně uvedla, že se obžalovaným neměla ona ani XXX bližší vztah. XXX měla problém s poškozenou, která ji podezírala, že na statek jezdí za obžalovaným. 
9. Matka obžalovaného – XXX vypověděla, že s poškozenou neměla dobrý vztah, nemohla chodit za vnučkami. Asi před osmi lety se pohádali, kdy poškozená po ní chtěla, aby je finančně podporovala, a když ji nemohla vyhovět, tak jí sprostě nadávala. Od té doby k nim nesměla chodit. Bližší informace o soužití syna s poškozenou neměla, syn k ní nesměl chodit.
10. Svědkyně XXX vypověděla, že v minulosti měla vztah s obžalovaným, který trval asi 5 let a skončil asi v roce 2007. V průběhu vztahu docházelo k hádkám, především kvůli žárlivosti, a při hádkách jí obžalovaný několikrát dal facku. Tehdy to nevnímala jako něco významného. Dále uvedla, že poškozená ji na začátku jejího vztahu s obžalovaným kontaktovala a ptala se jí na její zkušenost s obžalovaným, Napsala jí, jaké to bylo, že se občas stalo, že dostala facku s tím, že rozhodnutí, zda ve vztahu zůstane či nikoli, je na ní. V době, kdy se věc již šetřila, se sešla s poškozenou a XXX, které chtěly něco vědět, a řekla jim, že by s věcí měla nerada něco společného.  
11. Svědkyně XXX, sousedka, vypověděla, že dokud bylo vše v pořádku, byli obžalovaný a poškozená sympatický hezký pár, obžalovaný se staral o rodinu. Nezaznamenala mezi nimi nějaké problémy. Obžalovaného popsala spíš jako uťáplého, poškozená byla energická, měla ráda akci, velký kolektiv. V té době ještě v XXX nebydleli, jezdili tam přes den. Poškozená se s dětmi nastěhovala, až když nebyli spolu. Poškozená si tam přivedla její partnery a začaly tam mejdany. Dále uvedla, že z vyprávění obžalovaného ví, že měl hezký vztah s paní z XXX, s kterou má dceru, s ní se rozešli, protože se obžalovanému nelíbila její práce. 
12. Svědkyně XXX vypověděla, že před 8-9 lety měla několik měsíců vztah s obžalovaným. Jejich vztah začal, když se obžalovaný rozešel s poškozenou. Poškozená se s obžalovaným rozcházela a poté chtěla, aby se k ní vrátil. Obžalovaný se k ní vrátil poté, co se narodila XX. Tím její vztah s obžalovaným skončil. Od té doby se s obžalovaným nevídala a asi před 4-5 lety se odstěhovala z XXX Před tím, než byla ve vztahu s obžalovaným, tak poškozená na obžalovaného žárlila. Od doby, kdy se obžalovaný k poškozené vrátil, již o jejich soužití neměla informace. Svědkyně také uvedla, že jí obžalovaný ve vztahu nenadával, fyzicky nenapadal, nenutil k nějakým sexuálním praktikám.    
13. Za účelem posouzení osobnosti a věrohodnosti poškozené XXX byl znalkyní XXXX zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie dětí a dospělých. Znalkyně dospěla k závěrům, že poškozená je schopná správně vnímat prožívanou událost, tuto si správně zapamatovat a reprodukovat. Nebyly u ní zjištěny známky zvýšené lhavosti, není přítomen sklon ke konfabulacím. Vyjádření poškozené naplňují podstatná kritéria psychologické věrohodnosti, vyšetření nepotvrdilo, že by její výroky byly výplodem fantazie nebo msty, výpověď nenese znaky, které by nasvědčovaly ovlivnění jinou osobou. Obecnou věrohodnost znalkyně hodnotila jako plně zachovalou. Znalkyně hodnotila osobnost poškozené jako psychosociálně nezralou s akcentovanými histriónskými rysy, nebyla zjištěna patologická struktura osobnostních rysů ve smyslu poruchy osobnosti. Poškozená je egocentrická, očekává automatické plnění svých potřeb, obtížně přejímá zodpovědnost. Má dlouhodobé potíže v mezilidských vztazích, zejména ve vztazích partnerských. Do vztahů vstupuje s nerealistickým očekáváním, není schopna jednat na základě zkušeností, jedná stereotypně na základě svých přání a představ. Má významnou tendenci negativní zkušenosti popírat, potlačovat svoje negativní pocity, není schopná se z nich poučit a změnit dosavadní postoje. Aktuální psychický stav poškozené znalkyně hodnotila jako částečně kompenzovaný s tím, že poškozená v důsledku jednání obžalovaného trpí sníženým sebevědomím, není schopna realisticky zhodnotit své schopnosti a možnosti, je přítomen i strach z jeho osoby. Na svých závěrech znalkyně setrvala i při výslechu v hlavním líčení, přičemž doplnila, že chování poškozené, tak jak jej popisovala, odpovídá tomu, jaká je její osobnost, pořád vytrvává v nefunkčních vztazích. Jedním z důležitých rysů osobnosti je egocentričnost, kdy chování směřuje k prezentování dokonalého sebeobrazu. 
14. V rámci trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 11/2020, v němž je obžalovaný stíhán pro zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku  a přečin ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (ve věci zatím nebylo pravomocně rozhodnuto – viz rozsudek Krajského soudu v Plzni na č.l. 124 a usnesení odvolacího soudu na č.l. 139), jichž se měl obžalovaný dopustit vůči XXX – nejstarší dceři poškozené – byl na obžalovaného zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a klinická psychologie. Tento byl s ohledem na souvislost obou trestních stíhání a využitelnost závěrů v tomto trestním řízení v hlavním líčení proveden jako listinný důkaz. Znalci Prof. PhDr. XXX, Ph.D., DSc. a Doc. MUDr. XXCSc. u obžalovaného nezjistili žádnou duševní poruchu, chorobu ani poruchu sexuální preference. Ovládací i rozpoznávací schopnosti obžalovaného byly plně zachovány. Vyšetřením nebyly zjištěny znaky svědčící o duševní chorobě v pravém slova smyslu, tedy ve smyslu psychózy, zvýšené agresivitě, těžším neurotickým onemocnění, hysterických osobnostních rysech, tendencím ke konfabulacím či závažnějším narušení základních psychických funkcí. Nebyly také zjištěny forenzně významné sklony k záměrnému účelovému zkreslení nebo blokování informací.
15. Soud dále k důkazu provedl lékařské zprávy poškozené. Ze zprávy XXXX ze dne 10. 3. 2020 vyplývá, že poškozená od 7. 2. 2020 dochází na psychoterapeutická sezení. Pomoc vyhledala pro psychické problémy, které se objevily po odhalení činu, kterého se dopustil její druh. Dle zprávy této lékařky z 26. 4. 2021 bylo důvodem psychoterapeutické péče obtížné vyrovnávání se poškozené se zneužitím její nejstarší dcery, kdy došlo k rozvoji úzkostného syndromu, pacientka začala být obavná a plačtivá, vyčítala si, že nedokázal dceru ochránit. Stále dochází na kontroly. I ze zprávy zpracované XXX dne 7. 5. 2021 vyplývá, že psychologická léčba byla zahájena pro reakci na zneužívání dcery. K uvedenému datu byla poškozená dekompenzovaná, sdělovala obavy o svůj život a aby bývalý partner neublížil dceři. Došlo ke zhoršení spánku a příjmu potravy, v popředí byly úzkostně - depresivní projevy. 
16. Další důkazní návrhy byly soudem pro nadbytečnost zamítnuty. Návrh obhajoby na zpracování znaleckého posudku na obžalovaného byl nadbytečný, neboť obžalovaný byl vyšetřen znalci ve věci XXXX a závěry znalců jsou postačující pro posouzení osobnosti obžalovaného. Není dán předpoklad, že by nový znalecký posudek přinesl jiná zjištění. Krom toho posoudit věrohodnost výpovědí obžalovaného či svědků musí soud, nikoli znalci. Výslech XXX soud neprováděl, neboť z žádných důkazů nevyplývá, že by měla být informována o soužití obžalovaného s poškozenou. To, zda si s obžalovaným před mnoha lety psala či nikoli je nepodstatné. Irelevantní pro posouzení věci jsou i názory současných sousedů poškozené na způsob jejího života, s kým žije apod. 
17. Soud provedené důkazy hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že se obžalovaný dopustil jednání popsaného ve výroku rozsudku. Obžalovaný a poškozená své soužití popsali diametrálně odlišně. Obžalovaný popřel, že by poškozenou fyzicky či psychicky týral, že by ji mlátil, srovnával s jinými ženami a ponižoval, že by ji dával peníze jen za sexuální uspokojení, vynucoval si různé sexuální praktiky či poškozenou úmyslně pomočil. Sám sebe vykreslil v podstatě jako submisivní osobu, která poškozené ve všem vyhověla, dokonce ji měl tolerovat i milence. Dle obžalovaného si poškozená jeho údajné jednání měla vymyslet, vymyšlenou představu si vsugerovat a pak o ní přesvědčovat další osoby. Obhajoba obžalovaného však dle názoru soudu nemůže v konfrontaci s ostatními provedenými důkazy obstát. Soud jeho výpověď považuje za nevěrohodnou a nepřesvědčivou, vedenou snahou vyhnout se trestní odpovědnosti.
18. Obžalovaný je usvědčován zejména výpovědí poškozené XXX, které podrobně popsala své soužití s obžalovaným. Její tvrzení nezůstalo osamoceno, je doplňováno i dalšími důkazy. Poškozená popsala, že se s obžalovaným hádali a že ji obžalovaný fyzicky napadal, z čehož měla modřiny a někdy i vytrhané vlasy. Její výpověď potvrzuje její matka, která na poškozené modřiny vídala, ve dvou případech viděla i vytržené vlasy. Dcery se ona ani její manžel příliš nevyptávali, měli dobrý vztah s obžalovaným a nechtěli do jejich vztahu zasahovat. Nicméně i od vnuček měla další zprávy o jejich soužití, kdy vnučky se jí pravidelně svěřovaly s tím, že táta mamince ubližuje, dokonce jí popsaly i případ, kdy měl obžalovaný poškozenou skopat a nastrkal jí do kufru auta, což přesně odpovídá tomu, jak událost popsala poškozená. XXX st. i její manžel XXX dále potvrdili, že obžalovaný poškozené nedával peníze a že potřeby dcery a jejích dětí finančně zajišťovali především oni. XXX. potvrdila také výpověď poškozené ohledně toho, že obžalovaný poškozené dával peníze za sex, sama na jejím telefonu viděla zprávu s takovou nabídkou. Také jednoznačně popřela tvrzení obžalovaného, že by se v dětství k dceři chovala hrubě a dcera si to jaksi přenesla do dospělosti. Oba rodiče poškozené zaznamenali změny v chování dcery v průběhu vztahu s obžalovaným, kdy byla uzavřená a nikam nechodila. XXX vyvrátil tvrzení obžalovaného, že by mu obžalovaný vracel peníze investované do vnuček prostřednictvím různých darů. I jemu se manželka zmínila, že na dceři viděla modřiny a na žádost dcery obžalovaného dvakrát vykazoval z bytu. To rozhodně nesvědčí o bezproblémovém vztahu. 
19. Verze poškozené je podporována i výpovědí XXX. Tato rovněž uvedla, že na poškozené vídala modřiny na krku, rukou, nohách, vytrhané vlasy. Poškozená se jí svěřila i s tím, že ji obžalovaný urážel kvůli vzhledu, vynucoval si anální sex a dával jí peníze jen za sex. Řekla jí i to, že ji měl pomočit a že to doprovázel vyjádřením, že si značí teritorium. Svěřit se svědkyni s touto informací muselo být pro poškozenou obzvlášť těžké, musela překousnout velký pocit ponížení. Nelze přepokládat, že pokud by obžalovanému chtěla ublížit, že by si zrovna toto chování vymyslela. Svědkyně také uvedla, že obžalovaný poškozenou stále naháněl, volal jí, psal zprávy a shodně jako poškozená popsala, jakou dohru pro poškozenou měla návštěva u svědkyně na Silvestra (obžalovaný ji zbil). To rozhodně nesvědčí o údajné toleranci obžalovaného. Ostatně tomu, že sebehodnocení obžalovaného neodpovídá realitě, nasvědčuje i výpověď jeho dřívější přítelkyně XXX. Ta se sice ke vztahu s obžalovaným nechtěla po mnoha letech příliš vracet, ale uvedla, že jí při hádkách v několika případech dal facku. To jen dokresluje tendenci obžalovaného k násilnému jednání. XXX svou zkušenost s obžalovaným sdělila poškozené v začátcích jejich vztahu.  
20. Výpověď poškozené naplňuje podstatná kritéria psychologické věrohodnosti i dle znalkyně XXX. Dle znalkyně vyšetření nepotvrdilo, že by výroky poškozené byly výplodem fantazie nebo msty, výpověď nenese znaky, které by nasvědčovaly ovlivnění jinou osobou. Obecnou věrohodnost poškozené znalkyně hodnotila jako plně zachovalou. Závěry znalkyně dávají odpověď také na to, proč se vlastně poškozená nechala dlouhodobě ponižovat, proč od obžalovaného neodešla, proč se vždy mohl vrátit poté, co ho vystěhovala a proč si ani blízcí lidé nevšimli, k čemu dochází. Znalkyně poškozenou vyhodnotila jako osobu psychosociálně nezralou, která do vztahů vstupuje s nerealistickým očekáváním, má významnou tendenci negativní zkušenosti popírat, potlačovat svoje negativní pocity, není schopná se z nich poučit a změnit dosavadní postoje, vytrvává v nefunkčních vztazích. Důležitým rysem její osobnosti je egocentričnost, kdy chování poškozené směřuje k prezentování dokonalého sebeobrazu. Jinými slovy, poškozená chtěla navenek působit, že jsou s obžalovaným dokonalý pár, jak sama uvedla, a takto je vnímali i její rodiče, kteří si obžalovaného oblíbili a léta různé náznaky bagatelizovali. 
21. Pro věrohodnost výpovědi poškozené svědčí také okolnosti, za kterých jednání obžalovaného vyšlo najevo. Poškozená aktivně nevystupovala, nešla na obžalovaného podat trestní oznámení. Okolnosti jejího soužití s obžalovaným vyšly najevo při prověřování jiné trestní věci – údajného jednání obžalovaného vůči dceři poškozené. Poškozená také neuváděla, že by byla zcela bez viny, že by byla jen obětí. Připustila, že se s obžalovaným hádala a snažila se mu oplácet. Z lékařských zpráv MUDr. XX a Mgr. XXX  pak vyplývá, že poškozená musela vyhledat psychologickou pomoc pro psychické problémy vyvěrající ze vztahu s obžalovaným, byť tyto mohly být zapříčiněny i reakcí na to, čeho se měl obžalovaný dopustit vůči dceři poškozené. Nepřesvědčivě vyznívá i tvrzení obžalovaného o údajné motivaci poškozené, která měla oznámení podat, aby obžalovaný nedostal peníze investované do domu v XXX. K tomu se věcně vyjádřil otec poškozené, který uvedl, že se nebrání vypořádání s obžalovaným a že dům nebyl kupován pro obžalovaného či dceru, ale pro vnučky. Nelze také zapomínat na to, že právě rodiče poškozené často zajišťovali úhradu potřeb rodiny obžalovaného.  
22. Z uvedených důvodů má soud výpověď poškozené za přesvědčivou a věrohodnou a na základě této výpovědi, s níž korespondují i další důkazy, má za prokázané, že obžalovaný se vůči poškozené choval poškozenou uváděným způsobem. Její výpovědi tak odpovídá popis skutkového děje. Je zřejmé, že pokud k činu docházelo po dlouhou, nemuselo být jednání obžalovaného vždy stejně intenzivní, dle výpovědi poškozené se v průběhu doby spíše zhoršovalo. Počátek jednání obžalovaného byl stanoven na polovinu roku 2013, kdy se měl obžalovaný vrátit k poškozené, asi dva měsíce po narození XX. Již od té doby dle poškozené hádky přerůstaly v napadení a obžalovaný jí také nedával peníze. Konec jednání obžalovaného byl stanoven na 3. 12. 2019, kdy byl obžalovaný vzat do vazby. 
23. V hlavním líčení byli vyslechnuti i další svědci. XX a XXX k soužití obžalovaného s poškozenou nic zásadního neuvedli. Z jejich výpovědí vyplývá jen to, že poškozená na obžalovaného žárlila. Také z výpovědi XXX vyplývá, že poškozená byla žárlivá, že obžalovaného vyhazovala a pak usilovala o jeho návrat. Bližší informace o soužití obžalovaného s poškozenou po návratu obžalovaného k poškozené však neměla, s obžalovaným přerušila kontakt. Doložená žárlivost poškozené nijak neodůvodňuje a neomlouvá chování obžalovaného. Z výpovědi XX přitom vyplývá, že i obžalovaný byl žárlivý a majetnický. Žárlivost mezi partnery nesmí přerůst ve fyzické napadání. Matka obžalovaného XX o vztahu syna s poškozenou nic nevěděla, několik let se nenavštěvují a syn se jí nesvěřoval. Svědkyně XXXX se pouze vyjádřila k tomu, že mezi obžalovaným a poškozenou nezaznamenala problémy, působili na ni jako hezký pár. Vnímala je však jen na zahradě v Květnové v době, kdy tam jen dojížděli, nemohla vědět, co se u nich odehrávalo za „zavřenými dveřmi“. To, že na ostatní působili jako dokonalý pár, již bylo uvedeno výše. Zřejmé také je, že obžalovaný na lidi uměl dobře zapůsobit, dobře ho vnímali i rodiče poškozené. 
24. Po právní stránce bylo jednání obžalovaného posouzeno jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, neboť bylo prokázáno, že obžalovaný s poškozenou, která s ním a dětmi žila ve společném bytě, zle nakládal, kdy ji fyzicky napadal, působil jí modřiny, vytrhl vlasy, ale týral ji i psychicky komentáři jejího vzhledu a neposkytováním peněz pro chod domácnosti, resp. jejich poskytováním až po sexuálních úsluhách. Týráním ve smyslu citovaného ustanovení se rozumí zlé nakládání s osobou blízkou nebo jinou osobou žijící s pachatelem ve společném obydlí vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, která tato osoba pociťuje jako těžké příkoří. Veškeré chování obžalovaného se nemuselo samo o sobě vyznačovat vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti, např. urážky vzhledu poškozené, ale v souhrnu fyzické a slovní útoky obžalovaného a nezajišťování finančních potřeb rodiny požadované intenzity dle názoru soudu dosahují. Poškozená toto jednání musela vnímat jako těžké příkoří, byť ho ze strachu z obžalovaného a ze strachu, že děti nebudou mít otce, dlouho trpěla. Jednání obžalovaného trvalo několik let a byl tak naplněn i znak páchání činu po delší dobu. O příčetnosti obžalovaného nebyly žádné pochybnosti a obžalovaný je za jednání trestně odpovědný. Obžalovaný jednal v úmyslu přímém a jeho jednání je společensky škodlivé.  
25. Při rozhodování o druhu a výměře trestu vzal soud v úvahu všechna kritéria uvedená v § 38 a      § 39 tr. zákoníku. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že v minulosti nebyl soudně trestán. Jednou byl postižen za přestupek, ale již v roce 2001, k tomuto přestupku není nutné přihlížet při hodnocení osoby obžalovaného. Obžalovaný tedy dosud vedl řádný život, což mu polehčuje. Naopak mu přitěžuje, že trestný čin páchal delší dobu ve smyslu § 42 písm. m) tr. zákoníku, kdy doba jeho jednání výrazně přesáhla dobu nezbytnou pro naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty „páchání činu po delší dobu“, kdy k naplnění tohoto znaku obvykle postačuje, když jednání trvá několik měsíců, rok či dva. Jiné přitěžují či polehčující okolnosti soud nezjistil. Jelikož obžalovaný dosud nebyl soudně trestán, bylo možné na něj působit uložením podmíněného trestu odnětí svobody. Obžalovaný byl ohrožen trestem odnětí svobody na 2 léta až 8 let. S přihlédnutím k přitěžující okolnosti soud trest uložil 6 měsíců nad dolní hranicí zákonné trestní sazby, tzn. v trvání 2,5 roku. Současně soud stanovil zkušební dobu v trvání 3 let, po kterou je na místě sledovat další chování obžalovaného. Soud nepovažoval za nutné ukládat obžalovanému další tresty, a to i s ohledem na to, že obžalovanému uložil povinnost nahradit poškozené nemajetkovou újmu.
26. Poškozená XXX se k trestnímu řízení včas a řádně připojila s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50.000 Kč. Tvrzený nárok odůvodnila tím, že prožitá událost má neblahé důsledky na její psychický stav, má strach z bývalého partnera, zážitky jí brání v navázání partnerského vztahu, s prožitou událostí se bude vypořádávat delší dobu, dlouhodobá dehonestace a ponižování její osobnost výrazně ovlivnily. Podle § 2951 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Dle § 2955 OZ nelze-li výše náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud. Dle § 2596 OZ vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. V hlavním líčení bylo prokázáno, že poškozená v důsledku jednání obžalovaného utrpěla duševní újmu. Z lékařských zpráv vyplývá, že potřebuje psychologickou pomoc. Ve zprávách je sice její stav spojován s událostí, která se měla stát její dceři, nicméně z výslechu poškozené, jejích rodičů a XXXX vyplývá, že chování poškozené se změnilo ještě před tím, než údajné zneužití její dcery vyšlo najevo. Znalkyně Mgr. XXX konstatovala, že poškozená v důsledku jednání obžalovaného trpí sníženým sebevědomím, není schopna realisticky zhodnotit své schopnosti a možnosti, přítomen je i strach z jeho osoby. Jednání obžalovaného tak nepochybně mělo dopad do psychické sféry poškozené.  Soud přihlédl k době, po kterou mělo týrání poškozené trvat i k jeho intenzitě a dospěl k závěru, že požadavek poškozené na částku 50.000 Kč není nepřiměřený a odpovídá rozhodovací praxi jiných soudů v obdobných věcech. Lze například odkázat na rozhodnutí Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19. 7. 2016 sp. zn. 7 T 99/2016, rozhodnutí Okresního soudu Plzeň - město ze dne 29. 4. 2016 sp. zn. 3 T 135/2015 či rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 10. 2016 sp. zn. 2 T 263/2015. Přiznaná částka není tak vysoká, aby obžalovaný nebyl schopen tuto částku uhradit, aby mu její úhrada mohla přivodit existenční potíže. Sám obžalovaný uvedl, že není zadlužen, je pracovně způsobilý a je způsobilý přiznanou částku vydělat a uhradit. Z uvedených důvodů soud dle § 228 odst. 1 tr. řádu obžalovanému uložil, aby poškozené nahradil nemajetkovou újmu ve výši 50.000 Kč.

‍

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Okresnímu soudu v Karlových Varech. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Plzni. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.

Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené samosoudcem) odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.

Karlovy Vary 25. října 2021

Mgr. Petr Vošta, v. r. 

Předseda senátu

‍

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení konaném dne 5. 9. 2019 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jana Hostaše a přísedících Mgr. Jany Barbory Pirasové a Ing. Ladislava Podhorce

takto:

Obžalovaný

‍

XX

‍

narozený XX ve XX, trvale bytem XXXX

‍

je vinen, že

‍

1. dne 27. 8. 2015 v době od 17:15 do 17:36 hodin ve svém bydlišti v XXXXX, a na dalších blíže nezjištěných místech navázal prostřednictvím programu Skype chatovou elektronickou komunikaci s poškozenou XX, nar. XX, bytem XX, vystupující pod jménem XXX, a s vědomím, že poškozená tehdy ještě nedovršila věku 18 let, tuto bez použití pohrůžek požádal, aby masturbovala před webkamerou, čemuž poškozená XXX vyhověla a činila tak dle požadavků XXX, kdy XX během uvedené komunikace prostřednictvím programu vyhotovil celkem 3 videa, na kterých je zachycena nahá nezletilá XXX při masturbaci, následně se dožadoval další masturbace poškozené před kamerou, to ale poškozená XX odmítla, ačkoli jí vyhrožoval, že jinak zveřejní videa, která si z komunikace pořídil, načež s ním poškozená komunikaci ukončila,

‍

2. dne 13. 3. 2016 nejméně v době od 13:34 hodin do 13:49 hodin ve svém bydlišti v XXXX, a na dalších blíže nezjištěných místech navázal prostřednictvím programu Skype chatovou elektronickou komunikaci s poškozenou nezletilou XX, nar. XX, bytem XX, a s vědomím, že poškozená nedovršila v tu dobu věku 15 let, ji pohrůžkou, že zveřejní fotografii jejího obličeje, kterou si uložil do počítače během jejich video komunikace, přinutil k obnažování před webkamerou a k zasouvání fixu a spreje do pochvy a konečníku, čemuž poškozená XXX v obavě ze zveřejnění své fotografie, kdy v důsledku svého velmi nízkého věku a naivity se bála, že bude potrestána, vyjde-li najevo, že komunikovala s cizím člověkem, vyhověla a učinila vše dle požadavků XX, kdy XXX během uvedené komunikace prostřednictvím programu XXX vyhotovil celkem 2 videa, na kterých je zachycena nahá nezletilá XX při masturbaci a při zasouvání fixu a spreje do konečníku a pochvy,

‍

3. v blíže nezjištěný den v červenci 2017 ve svém bydlišti v XXXXX, a na dalších blíže nezjištěných místech navázal prostřednictvím sociální sítě pod přezdívkou XX elektronickou komunikaci s poškozenou nezletilou XX, nar. XXX, bytem XX, okres XXX, a s vědomím, že je tato mladší 15 let, po ní žádal zaslání jejích nahých fotografií, kdy poškozená mu zaslala prostřednictvím XXX blíže nezjištěný počet svých nahých fotografií s včetně obličeje, následně s ním přestala komunikovat, opětovně jí kontaktoval dne 30. 9. 2017 přes sociální síť XXX pod přezdívkou XXX a pod pohrůžkou zveřejnění jejích nahých fotografií, které mu zaslala dříve, na internetu po ní požadoval zaslání dalších nahých fotografií, avšak poškozená mu již žádné další fotografie nezaslala a jeho jednání oznámila své matce XXX, nar. XXX,

‍

4. v období od 8. 6. 2017 do 10. 7. 2017 ve svém bydlišti v XX, XX, a na dalších blíže nezjištěných místech nejprve navázal ze svého mobilního telefonu zn. Lenovo P70-A prostřednictvím programu Skype pod přezdívkou XXX) chatovou elektronickou komunikaci s poškozenou nezletilou XX, nar. XX, bytem XX, vystupující pod přezdívkou XX, a s vědomím, že jí je 14 let, po ní požadoval zaslání jejích nahých fotografií s detaily genitálií a videí, kde masturbuje, poškozená mu nejprve zcela dobrovolně zaslala blíže nezjištěný počet nahých fotografií a videí, kde provádí masturbaci, následně po ní požadoval zaslání fotografií konečníku a videí, kde se poškozená uspokojuje do konečníku, a když to XXXX odmítla, vyhrožoval jí, že pokud mu požadované fotografie a videa nezašle, zveřejní její dříve zaslané nahé fotografie na internetu, na tuto výhrůžku poškozená nijak nereagovala a komunikaci s ním ukončila bez zaslání dalších fotografií a videí,

‍

5. v blíže nezjištěné dny v období od 10. 7. 2016 do 11. 8. 2016 ve svém bydlišti v XXXX, a na dalších blíže nezjištěných místech nejprve navázal prostřednictvím programu Skype chatovou elektronickou komunikaci s poškozenou nezletilou XXX, nar. XX, bytem XX, kdy po ní požadoval, aby se obnažovala před webovou kamerou a zasouvala si prsty do pochvy, na což tato přistoupila, přičemž z video komunikace bylo zřejmé, že poškozená nedovršila 15. rok věku, následně pod pohrůžkou zveřejnění tohoto videa, které si uložil do počítače prostřednictvím programu, na internetu, přinutil poškozenou XXXX k dalšímu obnažování před webkamerou a dále k zasouvání prstů, fixů, štětce a dalších nezjištěných předmětů do pochvy a konečníku, čemuž poškozená XXX vyhověla z obavy ze zveřejnění videa se svojí masturbací, kdy XX tuto videokomunikaci nahrál a vyhotovil tak celkem 14 videí, na kterých je zachycena nahá nezletilá XXX při masturbaci a při zasouvání fixu do konečníku a pochvy,
6. dne 26. 11. 2017 v době od 16:26 do 18:00 hodin ve svém bydlišti v XXX a na dalších blíže nezjištěných místech nejprve navázal ze svého mobilního telefonu zn. XXXX prostřednictvím programu Skype pod přezdívkou XXX) chatovou elektronickou komunikaci s poškozenou nezletilou XXX, nar. XX, bytem XXX, vystupující pod přezdívkou XXX, a s vědomím, že jí je 13 let po ní požadoval zaslání jejích nahých fotografií, když to poškozená odmítla, vyhrožoval jí, že pokud mu své obnažené fotografie nezašle, tak provede fotomontáž, využije profilovou fotografii jejího obličeje a přidá k ní nějakou nahou fotografii jiné osoby a zveřejní ji na internetu, na tuto výhrůžku poškozená nereagovala a komunikaci s XX ukončila bez zaslání jakékoli fotografie,

‍

7. v blíže nezjištěné době nejméně v září a v říjnu 2017 ve svém bydlišti v XXX a na dalších blíže nezjištěných místech nejprve navázal prostřednictvím anonymní internetové chatovací stránky XX chatovou elektronickou komunikaci s poškozenou XXX, nar. XX, bytem okres XXX, následně jejich komunikace probíhala přes mobilní aplikaci XX a prostřednictvím jeho mobilního telefonu zn. XXX, přičemž s vědomím, že poškozená v tu dobu nedovršila věku 15 let, ji požádal o zaslání jejích nahých fotografií s detaily genitálií, zadku a prsou, čemuž poškozená XX vyhověla a dobrovolně mu zaslala nejméně 3 fotografie svého nahého těla s detaily genitálií, následně se dožadoval zaslání dalších takových fotografií a když to pošk. XX odmítla, tak jí vyhrožoval, že pokud mu požadované fotografie nezašle, zveřejní její číslo na sociálních sítích s tím, aby jí lidé psali a volali o nahé fotky, poškozená s ním však komunikaci ukončila,

‍

8. v období od 4. 6. 2017 do 8. 1. 2018 ve svém bydlišti v XXX a na dalších blíže nezjištěných místech nejprve navázal ze svého mobilního telefonu zn. Lenovo P70-A prostřednictvím programu Skype pod přezdívkou XXX chatovou elektronickou komunikaci s poškozenou nezletilou XX nar. XX, bytem okres XXX, vystupující pod přezdívkou XXX, a s vědomím, že byla mladší 18 let, po ní požadoval zaslání jejích nahých fotografií s detaily genitálií, čemuž poškozená vyhověla a dobrovolně mu zaslala blíže nezjištěný počet nahých fotografií, následně po ní XX požadoval zaslání fotografií konečníku a genitálií a videí, kde poškozená masturbuje, a když to XX odmítla, tak jí vyhrožoval, že pokud mu požadované fotografie nezašle, rozešle její dříve zaslané nahé fotografie kamarádům, čemuž XXX v obavě ze zveřejnění fotografií vyhověla a XX zaslala nejméně jednu fotografii svých genitálií,

‍

tedy

pod body 1 až 8 jednak jiného pohrůžkou jiné těžké újmy donutil k pohlavnímu sebeukájení a k obnažování, takový čin spáchal na dítěti (v bodě 1 a 8) a na dítěti mladším patnácti let (v bodech 2 až 7), přičemž pod body 2, 5 a 8 čin dokonal a pod body 1, 3, 4, 6 a 7 k dokonání nedošlo a dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu v úmyslu trestný čin spáchat,

‍

pod body 1, 2 a 5 jednak zároveň vyrobil pornografické dílo, které zobrazuje dítě,   

‍

9. v blíže nezjištěné době od ledna 2018 do února 2018 ve svém bydlišti v XXX, a na dalších blíže nezjištěných místech nejprve navázal prostřednictvím anonymní internetové chatovací stránky XXX chatovou elektronickou komunikaci s poškozenou mladistvou XXX, nar. XX, bytem XXX následně s ní komunikoval ze svého mobilního telefonu zn. Lenovo P70-A přes mobilní aplikaci XX, a s vědomím, že poškozená v tu dobu nedovršila věku 18 let, ji požádal o zaslání jejích nahých fotografií, čemuž poškozená vyhověla a dobrovolně mu zaslala nejméně 10 fotografií svého nahého těla, včetně genitálií a prsou, a dále na jeho žádost vytvořila a zaslala mu video, kde močí ve vaně,

‍

tedy

přiměl dítě k výrobě pornografického díla

‍

10. dne 27. 3. 2016 v době od 22:43 do 22:58 hodin ve svém bydlišti v XX, XX, a na dalších blíže nezjištěných místech navázal prostřednictvím programu Skype chatovou elektronickou komunikaci s poškozenou nezletilou XX nar. XX, bytem XX, a s vědomím, že tato tehdy ještě nedovršila věku 18 let, tuto požádal, aby se obnažila před webkamerou, zasouvala si tužku do pochvy a sebeuspokojovala se, čemuž poškozená XX vyhověla a postupovala dle požadavků XX, přičemž XX během této komunikace prostřednictvím programu XX vyhotovil celkem 5 videí, na kterých je zachycena nahá nezletilá XXX při masturbaci a při zasouvání tužek do konečníku a pochvy,

‍

11. v období od 11. 7. 2016 do 25. 12. 2016 ve svém bydlišti v XX, XX, a na dalších blíže nezjištěných místech nejprve navázal prostřednictvím programu chatovou elektronickou komunikaci s poškozenou nezletilou XXX, nar. XXX, bytem okres XXX, a požádal ji, aby se obnažovala před webovou kamerou a zasouvala si prsty, propisku a hřeben do pochvy a močila do misky, ač mu bylo z video komunikace zcela zřejmé, že poškozená nedovršila 15. rok věku, poškozená XX jeho požadavkům vyhověla, přičemž XX  během uvedené komunikace vyhotovil celkem 11 videí, na kterých je zachycena nahá nezletilá XX při masturbaci a při zasouvání propisky a hřebenu do pochvy,

tedy pod body 10. a 11. vyrobil pornografické dílo, které zobrazuje dítě, 

‍

čímž spáchal

pod body 1 až 8 pokračující dílem dokonaný (v bodech 2, 5 a 8), dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku (v bodech 1, 3, 4, 6 a 7) zločin sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1, odst. 3, písm. a), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku

pod body 1, 2, 5 v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 trestního zákoníku

pod bodem 9 přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 trestního zákoníku

pod body 10 a 11 pokračující přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 trestního zákoníku

‍

a odsuzuje se

Podle § 186 odst. 5 a § 43 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 40 odst. 2 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.

Podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 trestního zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let s dohledem, který bude vykonáván v rozsahu stanoveném trestním zákoníkem. 

Podle § 99 odst. 1 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá ambulantní ochranné léčení sexuologické.  

Podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se obžalovanému dále ukládá trest propadnutí věci, a to 

• flash disku ADATA UV50/32 GB (uloženo v bezpečnostní obálce č. ES00155255), 
• mobilního telefonu zn. Sony C1905, IMEI 358097056276409 včetně SIM karty (uloženo v bezpečnostní obálce č. ES00155253) a 
• mobilního telefonu zn. Lenovo P70-A, IMEI 1: 865897023830311, IMEI 2: 865897023880811 včetně dvou SIM karet (vše uloženo v bezpečnostní obálce č. 00261529). 

‍

Podle § 129 odst. 2 trestního řádu rozsudek neobsahuje odůvodnění, neboť po jeho vyhlášení se státní zástupce i obžalovaný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, přičemž obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Plzni. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v Praze. Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to i v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházející rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům je omezena, může za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce.

Ve prospěch mladistvého obžalovaného může i proti jeho vůli podat odvolání i orgán pověření péčí o mládež, kterému lhůta k podání opravného prostředku běží samostatně.

Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.

Poškozený, kterému byl přiznán nárok na náhradu škody, může žádat, aby byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody. Žádost se podává u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 5. 9. 2019

Mgr. Jan Hostaš, v. r. 

předseda senátu

‍

č. j. 2 T 137/2018 - 134 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího  Večeři a přísedících Libuše Přibyslavské a Františka Peksy v hlavním líčení konaném dne  18. října 2018 

takto: 

Obžalovaný 

XXXXX, narozený XXXXX v XXXXX, naposledy bez zaměstnání, nyní pracovník v XXXXX,  trvale bytem XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, 

je vinen, že 

dne 23. 12. 2017 v době kolem 07.00 hodin v ložnici bytu nacházejícího se v domě na ul.  XXXXX č.p. XXXXX ve XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, 

poté, co se uvedl do podnapilého stavu, zneužil bezbrannosti XXXXX, nar. XXXXX, která v tu  dobu spala a lehnul si k ní do postele, přičemž poškozenou hladil nejprve po nohou, po zadku  a následně po přirození přes kalhotky, posléze jí rukou shrnul kalhotky na stranu a po dobu  nejméně 10 sekund jí jazykem lízal její obnažené přirození, kdy poškozená jej po probuzení  nohama odstrčila z postele, křičela na něj, ať toho nechá a vypadne a sama utekla z ložnice do  vedlejší místnosti,

Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX. 

2 

tedy 

2 T 137/2018 

zneužil bezbrannosti jiného k pohlavnímu styku a čin spáchal jiným pohlavním stykem  provedeným způsobem srovnatelným se souloží. 

Tím spáchal 

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku 

a odsuzuje se  

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému výkon tohoto trestu podmíněně  odkládá na zkušební dobu 2,5 (dva a půl) roku. 

Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné  sexuologické ambulantní léčení.  

Podle § 129 odst. 2 tr.ř. tento rozsudek neobsahuje odůvodnění, neboť po vyhlášení rozsudku se  státní zástupkyně i obžalovaný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění,  a zároveň obžalovaný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné  oprávněné osoby.  

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného  vyhotovení k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou. O odvolání bude rozhodovat Krajský  soud v Brně. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,  obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok  na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek  pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl,  jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo  způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené samosoudcem)  odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou  vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo  v neprospěch obžalovaného. 

Žďár nad Sázavou 18. října 2018 

JUDr. Jiří Večeřa v. r. 

předseda senátu 

Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX. 

‍

č. j. 2 T 91/2018 - 153 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího  Večeři a přísedících JUDr. Diany Kutnerové a Bc. Zuzany Jahodové v hlavním líčení konaném  dne 25. září 2018 

takto: 

Obžalovaný  

XXXXX, narozený XXXXX v XXXXX, nezaměstnaný, trvale bytem XXXXX, okr. Žďár  nad Sázavou, 

je vinen, že 

dne 25. 11. 2017 v době od 01:41 hodin do 01:58 hodin v prostoru mezi budovami provozovny  Enpeka č. p. XXXXX a Prodejnou oděvů č. p. XXXXX na nám. XXXXX ve XXXXX, 

pod vlivem alkoholu využil podnapilosti XXXXX, nar. XXXXX, kterou nejprve líbal a osahával  přes oblečení mezi nohama, posléze ji začal osahávat pod kalhotami a kalhotkami přímo na  přirození a vzápětí i přesto, že mu poškozená řekla, aby "jí nechal bejt" a bránila se tomu, ji přes  její odpor silou zasunul nejméně dva prsty do pochvy a pohyboval jimi dovnitř a ven, poté  poškozenou povalil na zem, přičemž mu stále opakovala, aby toho nechal, bránila se, kousla ho  a škrábala, avšak i přesto jí vyhrnul sukni, stáhnul legíny a kalhotky a pokoušel se dál překonat její  obranu, různě ji převracel a snažil se rozevřít jí nohy, které svírala k sobě, a zasunout jí svůj penis  do její pochvy, což se mu však i přes několik pokusů nepodařilo, a proto svého jednání zanechal  a z místa odešel, přičemž poškozené XXXXX způsobil odřeniny na zádech a levé ruce, bolesti  svalů krku, zad, stehen, břicha a pohmoždění kloubů, zejména prsteníčku pravé ruky,

Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX. 

2 

tedy 

2 T 91/2018 

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal jiným pohlavním stykem provedeným  způsobem srovnatelným se souloží. 

Tím spáchal 

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku 

a odsuzuje se 

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému výkon tohoto trestu podmíněně  odkládá na zkušební dobu 3 (tří) roků. 

Podle § 228 odst. 1 tr.ř. je obžalovaný povinen na náhradě škody zaplatit poškozené XXXXX,  nar. XXXXX, bytem XXXXX, částku 1 500 Kč.  

Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné  sexuologické ambulantní léčení.  

Odůvodnění: 

Poškozená XXXXX se včas a řádně připojila k trestnímu řízení s náhradou škody ve výši 1 500 Kč, když skutečná výše škody za opravu prstýnků, které v souvislosti s utrpěným zraněním  musely být přeštípnuty, lék Postinor a regulační poplatek byla 1 569 Kč, důvodnost a výše  požadované náhrady škody byla předloženými doklady poškozené a ostatními výsledky  provedeného dokazování prokázána, a proto soud náhradu škody v požadované výši této  poškozené podle § 228 odst. 1 tr.ř. přisoudil.  

Podle § 129 odst. 2 tr.ř. tento rozsudek ve zbývající části neobsahuje odůvodnění, neboť se po  jeho vyhlášení obžalovaný a státní zástupkyně vzdali práva odvolání a prohlásili, že netrvají na  vyhotovení odůvodnění a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch  podaly odvolání jiné oprávněné osoby.  

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného  vyhotovení k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou. O odvolání bude rozhodovat Krajský  soud v Brně. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,  obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok  na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek 

Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX. 

3 

2 T 91/2018 

pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl,  jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo  způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené samosoudcem)  odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou  vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo  v neprospěch obžalovaného. 

Žďár nad Sázavou 25. září 2018 

JUDr. Jiří Večeřa v. r. 

předseda senátu 

Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX. 

‍

1 

2T 61/2017 - 345 

ČESKÁ REPUBLIKA  

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.  Jiřího Večeři a přísedících XXXXX a XXXXX v hlavním líčení konaném dne 11.7.2017  

t a k t o : 

Obžalovaný 

XXXXX, 

nar. XXXXX ve XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, dělník ve společnosti XXXXX ve  XXXXX, trvale bytem XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, 

j e  v i n e n , ž e 

1. 

dne 12.9.2016 v přesně nezjištěné době od 17.00 hod. do 23.25 hod. nejméně z obce  XXXXX, část XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, 

po předchozím požití alkoholu, když orientační dechovou zkouškou dne 13.9.2016 v 00.19  hod. mu byla zjištěna hodnota ve výši 2,82 promile alkoholu, a následně provedeným  zpětným propočtem byla u obžalovaného stanovena dne 12.9.2016 v 17.00 hod. hladina  alkoholu v krvi v intervalu 3,70 - 4,28 g/kg, a dále dne 12.9.2016 v 23.30 hod. hladina  alkoholu v krvi v intervalu 2,92 - 2,98 g/kg 

se svým vozem tov. zn. Opel Vectra BP112, r. zn. XXXXX vykonal cestu z obce XXXXX,  část XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, po silnici č. XXXXX ke křižovatce k silnici č.  XXXXX, kde pokračoval ke křižovatce se silnicí č. XXXXX, kde způsobil dopravní nehodu, 

2 

při které si motorové vozidlo poškodil, a poté se vrátil stejnou cestou zpět a z XXXXX  pokračoval v jízdě po silnici č. XXXXX přes XXXXX do obce XXXXX po silnici č.  XXXXX a XXXXX, kde svoji jízdu ukončil, 

2. 

dne 12.9.2016 v době okolo 23.25 hodin v obci XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, 

neoprávněně vnikl neuzamknutými dveřmi do rodinného domu č. XXXXX, kde vstoupil do  pokoje, kde spala XXXXX, nar. XXXXX, kterou vzbudil tím, že ji uchopil za ruku,  vytáhl z postele se slovy "ať je zticha a nic se jí nestane", nato ji odvedl do předsíně, kde jí  loktem ruky přitiskl krk a obličej ke dveřím a začal ji osahávat prsa, zadek a strkal jí ruku do  kalhotek a dále ve svém jednání pokračoval tak, že ji přinutil se obléct do tepláků a se slovy  "jdeme šukat do auta" ji chytil zezadu za culík s tím, že "s kurvama se tak zachází" a donutil ji  odejít ke svému nedaleko zaparkovanému vozidlu Opel Vectra, kde se sice poškozené  podařilo utéct ke dveřím svého domu, avšak obžalovaný ji dohonil, opět ji chytl zezadu za  culík a se slovy "když můžeš šukat v práci, budeš šukat se mnou" ji zatlačil zpět do domu, kde  ji loktem levé ruky přitiskl krk, resp. ji přitiskl zády na vstupní dveře, do pravé ruky chytl  kuchyňský nůž, který přikládal poškozené k oběma stranám krku a nutil ji být potichu s tím,  že "jestli se mu nepodvolí, dopadne jak ten nůž", který následně před jejíma očima zlomil  a dále jí opět před svým vozem vulgárně nadával a opakovaně ji udeřil loktem do obličeje,  čímž jí způsobil tržnou ránu na rtu,  

t e d y 

ad 1. 

- vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky  činnost, při které mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku  a způsobil takovým činem dopravní nehodu, 

ad 2. 

- neoprávněně vnikl do obydlí jiného, při takovém činu užil násilí a takový čin spáchal se  zbraní, 

- dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jiného násilím a pohrůžkou  násilí donutil k pohlavnímu styku, takový čin spáchal souloží a se zbraní, jehož se dopustil  v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo. 

T í m  s p á c h a l 

ad 1. 

- přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku  

ad 2. 

- přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, - pokus zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku 

3 

Pokračování 2 T 61/2017 - 346 a  o d s u z u j e  s e  

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí  svobody v trvání 

2,5 (dva a půl) roku. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému výkon tohoto trestu podmíněně  odkládá na zkušební dobu  

3 (tří) roků. 

Podle § 73 odst. 1,3 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá trest zákazu činnosti spočívající  v zákazu řízení všech motorových vozidel na 

2,5 (dva a půl) roku. 

O d ů v o d n ě n í :  

Dokazováním provedeným v hlavních líčeních ve dnech 20.6.2017 a 11.7.2017 byl zjištěn  skutkový děj uvedený ve výroku tohoto rozsudku, který spočívá v tom, že obžalovaný  XXXXX po předchozím požití alkoholických nápojů přijel svým autem do XXXXX, kde  neoprávněně vstoupil do domu své bývalé přítelkyně XXXXX a pokusil se ji znásilnit.  

Obžalovaný XXXXX jako obviněný v přípravném řízení žalovanou trestnou činnost obecně  popřel s tím, že 12.9.2016 do asi 20:00 hod. pracoval na opravě svého auta v XXXXX, část  XXXXX, kde v době kolem 18:00 až 19:00 hodin vypil 2 jedenáctistupňová piva, a následně  odjel do XXXXX za svým známým, který ale nebyl doma. Při zpáteční jízdě měl drobnou  dopravní nehodu, kdy narazil do dopravní značky a poškodil si přední sklo auta, a tak odjel do  XXXXX za svojí přítelkyní poškozenou XXXXX, aby si vzal své druhé auto, které poškozená  jako matka jeho dcery měla v dlouhodobém užívání. Po příjezdu do XXXXX po 22:00 hod.  ještě v autě vypil 1 pivo, když další 3 piva vypil do příjezdu policie, a po zaklepání bez  pozvání vstoupil neuzamčenými dveřmi do domu. Na úvod při setkání poškozenou „plácl  nebo chytil po zadku“ a optal se jí, zda se budou milovat. Při společném kouření mu  poškozená vytýkala, že pil z hrnku její víno, a hlasitě nesouhlasila s tím, že si vezme „její“  auto, což ho rozčílilo a vzteky zlomil nůž, kterým si krájel chleba, a hodil jej na zem. Další  nedorozumění měli venku u jeho auta ohledně opravy poškozeného okna, což ho opět  rozrušilo, a do rozbitého okna udeřil pravou pěstí a pořezal si drobně malíček a při vstupu do  domu oběma pěstmi udeřil několikrát do zdi vedle dveří. Když nemohl najít klíčky od  druhého auta, přišel ven za poškozenou, která mu sdělila, že volala policii, a tak do ní strčil,  kdy ji nedopatřením udeřil i do obličeje, řekl jí, že je kráva a společně čekali na policii.  

Jako obžalovaný u hlavního líčení shodně s výpovědí v přípravném řízení trestnou činnost  popřel a nově uvedl, že 12.9.2016 ta 2 piva vypil už po dvanácté hodině, kdy se vrátil ze  svářečského kurzu, a kolem páté jel za kamarádem do XXXXX, a že ve XXXXX, kam přijel  nejdéle kolem 21:00 hod., kromě 3-4 piv po hádce s poškozenou při čekání na policii, kterou  na něho zavolala poškozená, vypil v autě necelý půllitr vodky, kterou měl jako dar pro svého 

4 

známého, což ale původně policii neuváděl, aby nevypadal jako alkoholik, když navíc  „tvrdej“ alkohol nepije. Ve XXXXX vstoupil neuzamčenými dveřmi do domu, což běžně při  návštěvách jednou za 14 dní dělal a občas tam i přespal, a v pokoji vzbudil poškozenou,  společně potom kouřili, něco popíjeli a povídali si do doby, než řekl, že si potřebuje vzít „její“  auto, protože u jeho auta rozbil čelní sklo. To poškozenou naštvalo, stejně jako předtím to, že  ji vzbudil, protože auto potřebuje, a odmítla mu ho dát. Za této situace se poškozené dotýkal,  chytl jsem ji za zadek, sáhl jí na prsa a asi ji tím obtěžoval a nelíbilo se jí to, on se však  nechtěl nechat odmítnout, ale znásilnit ji nechtěl. Svoje chování bral jako běžnou věc, jako  formu nějaké předehry, protože spolu nepravidelně a příležitostně spali jako např.  v uplynulém víkendu, kdy u něho strávila noc. Říkal jí pojď si zašukat, když můžeš šukat  v práci s jinýma. Když mu poškozená řekla, že zavolala policii a šla ji čekat ven, ve vzteku  zlomil nůž, jak si chystal jídlo a poškozenou přitlačil na zeď, nechtěl ji nechat odejít a chtěl  od ní vysvětlení a potom šel vypít tu vodku. Ke vzájemným hádkám mezi nimi docházelo  často, hlavně kvůli nedostatku peněz, protože poškozená pracovala jen občas a on ji musel  finančně podporovat, a při hádkách používali oba i vulgarity. 

Obhajobu obžalovaného považuje soud v rozhodném směru za účelovou, nevěrohodnou  a vedenou snahou vyhnout se nebo alespoň zmírnit trestní následky za vlastní trestnou činnost, a jeho jednání je v tomto směru prokazováno výsledky provedeného dokazování. 

Obžalovaný XXXXX řízení auta i drobnou dopravní nehodu doznal a toto jeho jednání včetně  řízení pod vlivem alkoholu je dále prokazováno především úředními záznamy policie včetně  záznamů o dechových zkouškách, protokolem o nehodě v silničním provozu s plánkem  a fotodokumentací, protokolem o ohledání OA obžalovaného zn. Opel Vectra a záznamem  o přijatém oznámení, ze kterých soud zjistil, že obžalovaný měl při řízení svého auta dopravní  nehodu, při které si poškodil čelní sklo svého auta a že po řízení a této nehodě byla u něho  dechovou zkouškou zjištěna uváděná značně vysoká hladina alkoholu. 

Z výpovědi svědkyně XXXXX v přípravném řízení i u hlavního líčení vyplývá, že obviněný  do XXXXX přijel značně pozdě kolem 22:30 až 23:00 hod., byl opilý a hrozně divný  a nepříčetný, za její přítomnosti vypil 2 piva, které si musel přinést, následně našla 2 prázdné  lahve od piva a neviděla, že by obžalovaný pil tvrdý alkohol. 

Konkrétní hladinu alkoholu v době řízení potom soud zjistil ze znaleckého posudku z oboru  zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, MUDr. XXXXX a z její výpovědi u hlavního líčení,  podle kterých po zohlednění věcných a časových údajů ohledně požívání alkoholických  nápojů a jednání obžalovaného XXXXX, který podle tehdy aktuálních informací v době mezi  17:00 hod. a 23:30 hod. způsobil při řízení svým autem zn. Opel dopravní nehodu a dne  13.9.2016 v 00:19 hod. a v 01:59 hod. u něho byla dechovou zkouškou zjištěna hladina  alkoholu 2,82 promile a 2,19 promile a obžalovaný měl 12.9.2016 v době kolem 18. hod.-19.  hod. vypít doma 2-3 jedenáctistupňová piva a poté řídit své auto. V době dechových zkoušek  u obžalovaného docházelo k poklesu hladiny alkoholu, což je pomalý a pravidelný pokles  hladiny alkoholu v krvi o 0,12-0,20 g/kg za hodinu, takže zpětným propočtem z obou údajů  o hladině alkoholu při dechových zkouškách znalkyně došla k závěru, že v návaznosti na  zjištěné hladiny alkoholu 

- 2,82 g/kg v 00:19 hod., měl obžalovaný v 17:00 hodin hladinu intervalu 3,70 - 4,28 g/kg a  ve 23:30 hod. v intervalu 2,92-2,98 g/kg a 

- 2,19 g/kg v 01:59 hod., měl obžalovaný v 17:00 hodin hladinu intervalu 3,27 - 3,99 g/kg a  ve 23:30 hod. v intervalu 2,49-2,69 g/kg. 

5 

Pokračování 2 T 61/2017 - 347 

Obžalovaný tedy byl ve stavu těžkého stupně opilosti, což je 2,00-2,99 g/kg, až vážné otravy  alkoholem, což je 3,00-3,99 g/kg, a jedna vypočítaná hodnota dokonce přesahuje hranici 4,00  g/kg, která je již považována za smrtelnou otravu alkoholem, takže je zřejmé, že i v případě  nejnižší hladiny alkoholu byl obžalovaný neschopen bezpečně ovládat jakékoliv motorové  vozidlo, přičemž v případě připuštění pití po nehodě nutno konstatovat, že hladina alkoholu  mohla být nižší, než jsou vypočítané údaje. Z výpovědi znalkyně, která byla vyslechnuta  u hlavního líčení výhradně v návaznosti na tvrzení obžalovaného, že před příjezdem policie  vypil větší množství vodky, je přitom patrné, že i při akceptaci tvrzení obžalovaného o vypití  tohoto alkoholu, což s ohledem na množství je značně nereálné, by hladina alkoholu v jeho  krvi v době řízení nutně přesahovala jednu promile, což by k přesnému zjištění vyžadovalo  podrobný propočet, který s ohledem na situaci nepovažuje za nezbytný. 

Vyhodnocením důkazní situace je zřejmé, že po řízení měl obžalovaný značně vysokou  hladinu alkoholu, kterou musel získat požitím velkého množství alkoholu během delší doby,  aby se alkohol vůbec mohl vstřebat a mohl tak být detekován dechovou zkouškou, když  v případě jednorázového požití většího množství alkoholu a krátce před dechovou zkouškou  by tento alkohol nemohl být ještě vstřebán. V tomto směru se nutně jeví jako nepravdivá  výpověď obžalovaného u hlavního líčení, kdy oproti výpovědi v přípravném řízení účelově ve  svůj prospěch změnil časy a množství požívání alkoholu a časy řízení. Jako zcela nepravdivou  výpověď hodnotí soud tvrzení obžalovaného, že ve XXXXX vypil 4 piva a že vypil necelou  půllitrovou lahev vodky. K tomuto jednání neměl prakticky žádný časový prostor, poškozená  toto jednání nepotvrzuje a fakticky jej svojí výpovědí vyvrací a nové tvrzení o vypití vodky je  zcela evidentně účelové, obviněný jej v přípravném řízení neuvedl, byť se k požívání alkoholu podrobně vyjadřoval, což odůvodnil tím, aby nevypadal jako alkoholik. Za normální situace  by takovéto tvrzení bylo snad akceptovatelné, ale za situace, kdy měl během krátké chvíle  vypít 4 piva a nadýchal téměř 3 g/kg, mít strach, aby nevypadal jako alkoholik, je  přinejmenším úsměvné.  

Neoprávněné vniknutí do domu poškozené a pokus o její znásilnění je prokazováno  především výpovědí samotné poškozené XXXXX, která shodně v přípravném řízení  i u hlavního líčení popsala žalované jednání obžalovaného s tím, že obžalovaný XXXXX přijel do XXXXX kolem 22:30 až 23:00 hod., byl opilý a hrozně divný a nepříčetný.  Neuzamčenými dveřmi vstoupil do domu, kde ji vytáhnul z postele a vytlačoval ji, a to  i taháním za vlasy, ven z domu do auta s tím, že tam „budou šukat“, že chce mít sex a proto 

i přijel. Přitom ji opakovaně osahával, přinutil ji obléci si tepláky a přitom pil pivo, hodil po  ní popelník, odloženým nožem jí „sjížděl“ po jejím krku ze strany na stranu a přitom jí vyhrožoval, že „když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém“ s tím, že pokud se mu  nepodřídí, tak dopadne jak ten nůž a přitom před ní zlomil tento nůž, se kterým předtím tloukl  do zdi, až si způsobil drobnou krvácivou řeznou ránu prstu. Proto odešel na záchod, aby si  očistil ruku od krve, čehož využila a vyběhla nepozorovaně z domu a z telefonní budky před  domem zavolala policii. Ven za ní přišel obžalovaný a vyhrožoval jí, že jestli zavolala policii,  tak to je poslední, co udělala, a že nepotřebuje nůž ani ruce, aby ji zabil a dal jí 3 rány lokty. 

Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, znalce MUDr. XXXXX  soud zjistil, že obžalovaný v době spáchání trestné činnosti netrpěl akutní duševní chorobou  nebo poruchou, byl pod vlivem alkoholu a nacházel se ve stavu středně těžké opilosti,  nejednalo se o patickou opilost, v důsledku opilosti bylo snížení rozpoznávacích schopností 

6 

nepodstatné a snížení schopností ovládacích bylo podstatné, u obžalovaného se jedná o  tzv. škodlivé užívání alkoholu znamenající předstupeň případné závislosti, žádné psychické  ani fyzické změny způsobené užíváním alkoholu u obžalovaného nebyly zjištěny,  nebezpečnost pobytu obžalovaného na svobodě je u obžalovaného vázána na konkrétní  okolnosti spojené se soužitím s poškozenou a stávající opatření zamezující kontakt  obžalovaného s poškozenou by toto riziko mělo podstatně eliminovat, riziko ovšem může  narůst v případě požití alkoholu, obžalovaný je schopen účasti v trestním řízení a chápat  smysl trestního řízení a event. uloženého trestu, do stavu snížené příčetnosti v důsledku požití  alkoholu a dosažení středně těžké opilosti se obžalovaný přivedl sám a dobrovolně, závislost  na alkoholu nebyla prokázána, takže znalec nenavrhuje uložení nějakého ochranného léčení. 

Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická  psychologie znalkyně PhDr. XXXXX a její výpovědi u hlavního líčení soud zjistil, že  poškozená XXXXX má k obžalovanému chladný citový vztah, bojí se ho a má strach, že by  mohl ublížit jí nebo jejich dceři XXXXX a nechce se s ním setkat. Na škále extroverze  a introverze je uprostřed, převažují u ní rysy pithiatické a nezralosti, je málo vyrovnaná,  emotivita je egocentrická, aktivita výbušnější, je vzdorovitá a hůře snáší autoritu se sklony  k opozici a negativismu. Rozumové schopnosti, paměť a její výbavnost jsou v pásmu slabšího  průměru a vcelku rovnoměrně rozloženy, je schopna správně vnímat, uchovat a vybavit si  prožité události, je obecně věrohodná a její výpověď lze považovat za specificky věrohodnou,  když podle vyšetření má lži skóre v normě, nepředstírá, neagravuje ani nesimuluje a nestaví  se do role „hodné oběti“. Aplikovanými metodami u ní nebyly zjištěny sklony ke konfabulaci,  netrpí posttraumatickou stresovou poruchou, a pokud jí trpěla, tak již odezněla a ze syndromu  týrané osoby u ní zůstaly symptomy jako obava z budoucnosti a snížená potřeba spánku,  obžalovaného neomlouvá a sebe neobviňuje a v obvyklém způsobu života poškozenou  v tomto směru nic neomezuje, je schopna se starat o dítě a chodit do zaměstnání, a v jejím  případě se nejedná o tzv. párové násilí.  

Dále je toto jednání prokazováno protokolem o ohledání domu poškozené č. XXXXX ve  XXXXX s fotodokumentací, protokolem o ohledání těla poškozené XXXXX s fotodokumentací, protokolem o prohlídce těla obžalovaného s fotodokumentací, protokolem  o ohledání vchodových dveří domu č. XXXXX ve XXXXX s fotodokumentací, ze kterých  soud zjistil prostorové poměry domu poškozené včetně vzhledu zlomeného nože, se kterým  obžalovaný ohrožoval poškozenou, drobných zranění obžalovaného a poškozené, krvavé  stopy na vstupních dveřích a některé další skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci.  

Vyhodnocením důkazní situace soud nutně došel k závěru, že aktuální vztahy mezi  obžalovaným a poškozenou nejsou dobré, když je navíc zřejmé, že obžalovaný tyto vztahy líčí  v příznivějším světle, než se fakticky nacházejí, což je patrné i z jeho výpovědi ohledně  intimních styků s poškozenou. Za této situace je zřejmé, že pokud obžalovaný vstoupil do  domu poškozené bez jejího souhlasu, byť konkludentního a vědomí, a dopustil se tam  násilného chování, nutno takový vstup do domu označit za neoprávněný a tím i porušování  domovní svobody. Stejně tak pokud se zde obžalovaný domáhal násilným vulgárním  způsobem pohlavního styku s poškozenou, která obžalovanému jednoznačně dávala najevo,  že s tím nesouhlasí, zvláště když její nesouhlas vyplýval i z její aktuální zdravotní indispozice  v intimní oblasti, nutno k jejich „ochladlým“ vztahům, toto jednání považovat za pokus  znásilnění. Jednání obžalovaného je prokazováno prakticky výhradně výpovědí poškozené, o jejíž věrohodnosti nemá soud s ohledem na přiléhavé chování poškozené u hlavního líčení  v návaznosti na obsah znaleckého posudku, dle kterého je obecně i specificky věrohodná,  žádné pochybnosti.

7 

Pokračování 2 T 61/2017 - 348 

Vyhodnocením důkazní situace došel soud k závěru, že došlo ke spáchání žalované trestné  činnosti pod bodem 2,3 podané obžaloby, a že je to obžalovaný, kdo se této trestné činnosti  dopustil.  

Na obžalovaného XXXXXa byla podána obžaloba v bodě 1 pro přečiny nebezpečné  vyhrožování a nebezpečné pronásledování podle § 353 odst. 1 a § 354 odst. 1 písm. a,c) tr.  zákoníku, které obžalovaný popřel s tím, že šlo o běžnou komunikaci ohledně jejich  vzájemných vztahů, výchovy jejich dcery XXXXX apod., byť někdy měla vulgární obsah  apod., kterou nechtěl nikomu ublížit. S touto výpovědí koresponduje výpověď poškozené  u hlavního líčení, kdy „zeslabila“ svoji výpověď z přípravného řízení s tím, že z jednání  obžalovaného neměla strach apod. a za této situace soud toto jednání podle § 222 odst. 2 tr.ř.  postoupil komisi pro projednávání přestupků Městského úřadu ve XXXXX k projednání  příslušného přestupku, kterého se obžalovaný tímto jednáním mohl dopustit.  

Výsledky provedeného dokazování má proto soud za prokázané, že obžalovaný XXXXX za  uvedených okolností jednak po předchozím požití alkoholických nápojů řídil osobní  automobil, se kterým měl drobnou dopravní nehodu, kdy hladina alkoholu v krvi v době  řízení podstatně přesahovala hranici 1 promile, přičemž přinejmenším dle § 15 odst. 1 písm.  b) tr. zákoníku musel vědět a být srozuměn s tím, že pro alkoholové ovlivnění je jeho  schopnost řízení podstatně snížena, ne-li vzhledem ke zjištěné hladině téměř vyloučena, a že  řízením v podnapilém stavu ohrožuje sebe i ostatní účastníky silničního provozu, a že jednak  neoprávněným vstupem do cizího domu, kde za užití násilí a výhružek nutil poškozenou  XXXXX k pohlavnímu styku, k čemuž posléze pro útěk poškozené z domu a přivolání policie  nedošlo, přičemž obžalovaný měl dle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku vědět a být srozuměn  s tím, že neoprávněným vstupem do cizího domu porušuje Ústavou zaručenou a trestním  zákonem chráněnou domovní svobodu a že se násilným vynucováním pohlavního styku  dopouští trestné činnosti, a proto svým společensky škodlivým jednáním naplnil ve všech  zákonem požadovaných znacích v prvém případě skutkovou podstatu přečinu ohrožení pod  vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a ve druhém případě  přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a pokus  zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku. 

Při úvaze o druhu a výši trestu vycházel soud ze všech ustanovení § 37 a § 39 tr. zákoníku  o ukládání trestů. 

K osobě obžalovaného soud zjistil, že obžalovaný XXXXX se vyučil automechanikem a nyní  pracuje jako dělník ve společnosti XXXXX, kde je hodnocen celkově kladně, v místě bydliště  byl v letech 2013 a 2014 dvakrát postižen pro méně závažné přestupky a soudně nebyl dosud  potrestán.  

Jako k okolnostem polehčujícím, byť „cum grano salis“ dle § 41 písm. l,n,o) tr. zákoníku  přihlédl soud k tomu, že obžalovaný se k žalovanému jednání částečně doznal, litoval jejího  spáchání a před spácháním trestné činnosti vedl řádný život, když jako k okolnosti přitěžující  dle § 42 písm. n) tr. zákoníku přihlédl soud k tomu, že spáchal více trestných činů.

8 

Soud vzal v úvahu, že se obžalovaný XXXXX dopustil v případě přečinu ohrožení pod  vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku frekventované trestné  činnosti,  

když dle § 185 odst. 2 tr. zákoníku byl ohrožen trestem odnětí svobody na 2 až 10 let, a došel  k závěru, že s ohledem na všechny okolnosti případu a osobu obžalovaného může být účelu  trestu ještě dosaženo uložením výchovného trestu odnětí svobody ve spodní čtvrtině zákonné  trestní sazby v trvání 2,5 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 roků a trestu  zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel na 2,5 roku, neboť  obžalovaný hrubým způsobem porušil důležité povinnosti řidiče. 

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání v 3 vyhotoveních do 8 dnů   ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního  soudu ve Žďáru nad Sázavou ke Krajskému soudu v Brně se sídlem   Rooseveltova 16, 601 95 Brno. 

 Odvolání musí být v uvedené lhůtě 8 dnů nebo v další lhůtě k tomu   stanovené také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je   rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které   rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání   podává ve prospěch či neprospěch obžalovaného (§ 249 odst. 1, 2   tr. ř.). 

 Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost   kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho   přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci,   poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost   výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro   nesprávnost některého z jeho výroku může jej napadat také proto, že   takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení   předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že   výrok je nesprávný nebo že chybí (§ 246 odst. 1, 2 tr. ř.). 

 Odvolacím soudem bude odmítnuto odvolání, které nesplňuje náležitosti   obsahu odvolání (§ 253 odst. 3 tr.ř.). 

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou 

dne 11.7.2017 

JUDr. Jiří Večeřa v.r. 

předseda senátu 

Za správnost vyhotovení: XXXXX

‍

1 

2T 43/2015 - 99 

ČESKÁ REPUBLIKA  

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 21.4.2015  samosoudcem JUDr. Jiřím Večeřou 

 t a k t o : 

I. 

Soud s c h v a l u j e dohodu o vině a trestu, která byla uzavřena v sídle Okresního  státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou dne 26.3.2015 mezi okresní státní zástupkyní  Mgr. XXXXXX a obviněným Ing. XXXXX, nar. XXXXX v XXXXX,  zastoupeným obhájcem JUDr. XXXXXXX, Ph.D., tak, že: 

II. 

Obviněný  

Ing. XXXXX, 

narozen XXXXX v XXXXX, XXXXX, trvale bytem XXXXX, 

j e  v i n e n , ž e  

I. blíže neupřesněného dne v období od počátku měsíce listopadu roku 2013 do 8.1.2014  v kupé osobní vlakové soupravy jedoucí z Brna do Žďáru nad Sázavou v místech před  stanicí Křižanov, okr. Žďár nad Sázavou, 

přistoupil ke spící XXXXX, nar. XXXXX, kterou probudil tím, že ji osahával na prsou pod  tričkem a podprsenkou, přičemž po probuzení mu poškozená XXXXX odhodila ruku 

2 

a zeptala se ho, co to dělá, na což obviněný reagoval slovy „nic, chci si jen šáhnout“, následně  vyběhl z kupé a vystoupil ve vlakové stanici Křižanov,  

II. dne 9.4.2014 v kupé osobní vlakové soupravy jedoucí z Brna do Žďáru nad Sázavou  v místech před stanicí Křižanov, okr. Žďár nad Sázavou, 

přistoupil ke XXXXX, nar. XXXXX, kdy jí jednou rukou strhnul sluchátka a trhem rozepnul  košili, kterou měla poškozená na patenty zapnutou ke krku, a to až do oblasti prsou, jednu  ruku jí položil na přechod hrudníku a krku a lehce jí přitlačil do sedadla, čímž ji narovnal  a následně se ji snažil rukama osahávat na prsou pod tílkem, kdy poškozená na toto  zareagovala tak, že se na sedadle schoulila do klubíčka a začala křičet, na což obviněný  reagoval slovy „co řveš“ a poté utekl z kupé, 

t e d y 

- jiného donutil k pohlavnímu styku a k takovému činu zneužil jeho bezbrannosti, 

- dopustil se jednání bezprostředně směřujícího k dokonání toho, že donutí jiného  k pohlavnímu styku násilím, jehož se dopustil v úmyslu přečin znásilnění podle § 185  odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo, 

č í m ž  s p á c h a l 

- přečin znásilnění podle § 185 odstavec 1 alinea 2 trestního zákoníku, 

- pokus přečinu znásilnění podle § 185 odstavec 1 alinea 1 trestního zákoníku ve spojení  s § 21 odstavec 1 trestního zákoníku, 

a  o d s u z u j e  s e  

podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku, za užití § 43 odst. 1 trestního zákoníku, k úhrnnému  trestu odnětí svobody v trvání  

d v a n á c t i (12) měsíců. 

Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 trestního zákoníku se obviněnému výkon uloženého trestu  odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 

d v o u (2) let. 

Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 3, odst. 4 trestního zákoníku se obviněnému ukládá  

ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě.

3 

Pokračování 2T 43/2015 - 100 O d ů v o d n ě n í :  

Podle § 129 odst. 2 tr.ř. tento rozsudek neobsahuje odůvodnění, neboť po vyhlášení rozsudku  se státní zástupkyně i obviněný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení  odůvodnění, a zároveň obviněný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání  jiné oprávněné osoby.  

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve 3 vyhotoveních do 8 dnů   ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím   Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ke Krajskému soudu v Brně.    

 Odvolání musí být v uvedené lhůtě 8 dnů nebo v další lhůtě k tomu   stanovené také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je   rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které   rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání   podává ve prospěch či neprospěch obviněného (§ 249 odst. 1, 2   trestního řádu). 

 Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost   kteréhokoli výroku, obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho   přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci,   poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost   výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro   nesprávnost některého z jeho výroku může jej napadat také proto, že   takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení   předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že   výrok je nesprávný nebo že chybí (§ 246 odst. 1, 2 trestního řádu). 

 Odvolacím soudem bude odmítnuto odvolání, které nesplňuje náležitosti   obsahu odvolání (§ 253 odst. 3 trestního řádu). 

 Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, lze podat odvolání   pouze v případě, že takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu,   jejíž schválení státní zástupce soudu navrhl. Proti rozsudku, kterým soud   schválil dohodu o vině a trestu, může poškozený, který uplatnil nárok na náhradu   škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, podat   odvolání pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v 

 penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, ledaže v dohodě o vině a   trestu souhlasil s rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy   nebo vydáním bezdůvodného obohacení a tato dohoda byla soudem schválena v   podobě, s níž souhlasil (§ 245 odst. 1 trestního řádu). 

 Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou  

dne 21.4.2015 

JUDr. Jiří Večeřa v.r. 

Za správnost vyhotovení: XXXXX samosoudce 

‍

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud v Berouně rozhodl v hlavním líčení konaném dne 20.10.2016 v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Pařeza a přísedících Taťány Humlové a Miloslavy Suchánkové,

t a k t o : 

Obžalovaný XY nar. XXv XX  trvale bytem  XX okr. XY

j e  v i n e n , ž e 

dne 14.5.2016, v době kolem 09.00 hodin, v úklidové místnosti v Hypermarketu XX, poté, co vyzval XX , nar. XX , o které věděl, že ještě nedosáhla 18 let věku, aby šla do úklidové místnosti a skladu úklidových potřeb a převlékla se zde do legín, které jí donesl, za ní do této úklidové místnosti přišel, vchodové dveře čtyřmi kanystry zajistil a následně, kdy si na jeho pokyn vedle něho na vyskládané role toaletního papíru sedla, ji s hlavou na rameni při zhasnutém světle jednou rukou, kterou ji nejprve objal, osahával pod vrchním tričkem na břiše a druhou rukou ji chytil za horní část paže, načež ho žádala, aby jí nechal být, že se jí to nelíbí a že se jí chce na záchod, kdy však obžalovaný jí odmítl držením ruky pustit a pod spodním tričkem ji osahával na holém břiše, a dále na levém prsu přes i pod podprsenkou, kterou jí chtěl rozepnout, a když se s opakováním toho, aby ji nechal, zvedla a snažila se ucuknout jí levé prso zmáčkl a tohoto svého jednání zanechal až poté, co mu pohrozila, že bude křičet, kdy se jí i podařilo úklidovou místnost opustit, přičemž v důsledku tím způsobeného silného psychického rozrušení, které provázel astmatický záchvat musela být převezena k ošetření do Nemocnice XX, kde bylo mimo jiné zjištěno, že utrpěla zranění spočívající ve dvou podlitinách v okolí bradavky levého prsu, podlitiny na břiše a na pravé paži, 

t e d y: 

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal na dítěti,

č í m ž  s p á c h a l 

zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst.1, odst.2 písm.b) tr.zákoníku, 

a o d s u z u j e  s e 

podle § 185 odst.2 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 26 (dvaceti šesti) měsíců, 

podle § 81 odst.1 tr.zákoníku a § 82 odst.1 tr.zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců, 

podle § 228 odst.1 tr.řádu je obžalovaný povinen nahradit poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně ČR, pobočka Praha, se sídlem Bělehradská 130, Praha 2, škodu ve výši 4.782,- Kč. 

O d ů v o d n ě n í : 

Podle § 129 odst.2 tr.řádu písemné odůvodnění rozsudku odpadá, neboť po jeho vyhlášení se jak obžalovaný, a to i za osoby oprávněné, tak státní zástupkyně vzdali odvolání a současně prohlásili, že netrvají na vyhotovení jeho odůvodnění. 

Absence odůvodnění se však netýká výroku o náhradě škody, neboť poškozená Vojenská zdravotní pojišťovna ČR, která je oprávněna podat odvolání do tohoto výroku, takové prohlášení neučinila, resp. se tohoto práva nevzdala. 

Tímto výrokem bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody ve výši 4.782,- Kč, se kterou se poškozená zdravotní pojišťovna řádně a včas připojila k trestnímu řízení s tím, že se v jejím případě jedná o náklady zdravotní péče, které vynaložila na léčení poškozené a které doložila vyúčtováním s detailním rozpisem jednotlivých výkonů této péče. O vzniku této škody poškozené v důsledku jednání obžalovaného, stejně jako o její výši, nelze pochybovat, a proto soud rozhodl tak, že poškozené nárok na náhradu škody přiznal a podle § 228 odst.1 tr.řádu uložil obžalovanému povinnost, aby poškozené tuto škodu nahradil. 

P o u č e n í : 

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení. 

Odvolání se podává u Okresního soudu v Berouně a rozhoduje o něm Krajský soud v Praze. Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které jeho vydání předcházelo. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu 

škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody a zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci.

Osoba oprávněná napadnout rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku jej může napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný, nebo že chybí. 

Právo odvolání nemají již ty oprávněné osoby, které se ho výslovným prohlášením vzdaly. 

V Berouně dne 20.10.2016 

Předseda senátu: 

JUDr. Michal Pařez, v.r. 

Za správnost vyhotovení: 

Kristýna Dumská

číslo jednací: 1 T 12/2017-391

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Senát Okresního soudu v Chebu složený z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Johanna a přísedících Ing. Romana Divíška a Hany Blažejové v hlavním líčení konaném dne 30. listopadu 2017 v Chebu rozhodl a vyhlásil

takto:

Obžalovaný XXX, trvale bytem XXX, narozený posledně na adrese XXX

uznává se vinným, že

ve Františkových Lázních, okres Cheb, zejména v pokoji na ubytovně v XXXXXX, případně na nezjištěném místě v osobním automobilu, který tehdy užíval, v době nejméně od konce ledna 2016 do 15. srpna 2016, přestože věděl, že má omezenou svéprávnost pro mentální retardaci a v důsledku toho jsou podstatně omezeny její schopnosti posoudit závažnost jeho jednání a není schopna odpovídající obrany, nejméně jednou v týdnu YYY narozenou YXY, poté, co ji většinou odvážel z Chebu, především z okolí XXX, kde pobývala, tuto svlékal a pak s ní souložil, a to v období nejméně posledního měsíce i přesto, že s tím nesouhlasila, odstrkovala jej rukama a tak ji bil a takto na ní buď vykonal soulož anebo jí do přirození zasouval nezjištěný předmět, nejspíš vibrátor či ji přiměl k tomu, aby mu sála přirození, přičemž po celou kritickou dobu ji obdarovával zejména cigaretami, penězi různých částek až do výše řádově tisíců korun,

tedy

jednak k pohlavnímu styku souloží s jiným zneužil jeho bezbrannosti,

jednak jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, zneužil jeho bezbrannosti, a to k souloži nebo k jinému pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží,

čímž spáchal

pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odstavec 1, odstavec 2 písmeno a) trestního zákoníku,

a ukládá se mu za to

podle § 185 odstavec 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, jehož výkon se podle § 81 odstavec 1, § 82 odstavec 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) roků. Podle § 82 odstavec 2 trestního zákoníku se obžalovanému XXX. ukládá zákaz styku, jak osobně, tak i zprostředkovaně, písemně i prostřednictvím elektronických komunikací s YYY., narozenou YXY

Odůvodnění:

Státní zástupce podal dne 3. 2. 2017 u zdejšího soudu obžalobu, v níž je XXX. kladeno za vinu, že se dopustil pokračujícího zločinu znásilnění a přečinu omezování osobní svobody podle § 185 odst. 1,2, S 171 odst. 1,2 tr. zákoníku tím, že „po blíže nezjištěnou dobu, pravděpodobně nejméně od ledna 2016 do 25. srpna 2016, v blíže nezjištěném počtu případů v Chebu, okres týž, v ulici XXX přiměl jemu osobně známou poškozenou YYY., nar. XYX, osobu mentálně retardovanou, která zde trvale pobývá, aby nastoupila k němu do vozidla, kdy jí ve vozidle uzamkl a odvezl ji například na parkoviště k XXX v Chebu a na další místa v Chebu, v Aši, kde po ní přímo ve vozidle cca v 10-15 případech proti její vůli vyžadoval pohlavní styk souloží, naléhal na ni, svlékal ji a i přesto, že poškozená se bránila a nesouhlasila s tím, došlo k souloži mezi nimi a dále ji v přesně nezjištěném počtu případů odvezl do Františkových Lázní, okres Cheb, na ubytovnu na XXX, kde v té době bydlel na jednom z pokojů, zde vždy uzamkl a poté na ní bez jejího souhlasu a s jejím aktivním fyzickým a slovním odporem, kdy obviněného odstrkovala rukama a kopala nohama a několikrát mu i sdělila, že sex s ním nechce, přesto v blíže nezjištěném počtu případů na ní vykonal soulož, kdy jí za to poskytoval cigarety a nepravidelně i finanční hotovost v různé výši, pravděpodobně s cílem působení na poškozenou, aby věc neoznamovala a mlčela, přičemž věděl o tom, že poškozená YYY. je omezena na svéprávnosti vzhledem ke svému duševnímu stavu a využil tak její bezbrannosti, neboť po nějakou dobu pracoval jako správce v XXX dílnách, s poškozenou se delší dobu znal a nejméně posledního 3/4 roku s ní udržoval partnerský vztah“.

Obžalovaný se v dosavadním řízení přímo ke skutku, jímž měl se dopustit trestné činnosti, nevyjadřoval, opakovaně ale na svou obhajobu zdůrazňoval, že vzhledem ke svému vztahu k poškozené nikdy by jí neublížil. Jeho obhájce pak sice připustil, že obžalovaný měl s YYY. uváděný intimní vztah, vzhledem k retardaci poškozené a vůbec charakteristikám její osobnosti, jakož i rozdílnému popisu toho, co jednotlivým osobám YYY. tvrdila, není možné bezpečně zjistit, co z jejích tvrzení odpovídá skutečnosti a co si případně vymyslela, když podle provedených důkazů má mít k tomu výrazné sklony. V každém případě existují pochybnosti o vině obžalovaného a pak je třeba rozhodnout v jeho prospěch a obžaloby jej v celém rozsahu zprostit. Státní zástupkyně naopak požadovala, aby byl XXX. uznán vinným podle obžaloby, když tvrzení poškozené, jež obžalovaného usvědčují, potvrzuje znalecký posudek, jakož i samotné věrohodné vystupování YYY. při hlavním líčení. Kromě toho se o útocích na svou osobu, které jsou uvedeny v obžalobě, zmiňovala poškozená více osobám. Přitom sama je snadno manipulovatelná a obžalovaný na ni prokazatelně působil a setkával se s ní i po svém propuštění ze zadržení dne 3. 9. 2016. V posuzovaném případě připadá v úvahu už vzhledem k závažnosti trestné činnosti pouze uložení trestu odnětí svobody podle s 185 odst. 2 tr. zákoníku v sazbě od dvou do deseti roků. Podmíněný odklad výkonu takového trestu je možný pouze za současného uložení omezení a stanovení dohledu. Se závěry státního zástupce se plně ztotožnil také opatrovník poškozené.

Senát Okresního soudu v Chebu, který je příslušný podle § 314a odst. 1, § 16, § 18 odst. 1 tr. řádu k rozhodnutí o podané obžalobě a ve věci vůbec, hodnotil při hlavním líčení provedené důkazy postupem upraveným v § 2 odst. 6 tr. řádu. Potom dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

V posuzovaném případě při procesním dokazování nelze použít v přípravném řízení policejními orgány pořízená vysvětlení AAA (č. 1. 65-66), BBB (č. 1. 70-71), CCC (č. 1. 72-73), DDD (č. l. 78-83) a EEE (č. 1. 84-87), ani samotného až později obviněného XXX. z 1. 9. 2016 (č. l. 88-91). To samé platí pro „úřední záznamy o podaném vysvětlení dle ustanovení § 158 odstavec 6 trestního řádu“, které měli poskytnout FFF, GGG, HHH a III a JJJ, které ani formálně neodpovídají příslušným ustanovením tr. řádu.

Jak už bylo uvedeno, XXX v přípravném řízení po zahájení svého trestního stíhání a pak ani před soudem při hlavním líčení k samotnému skutku fakticky nikdy nevypovídal. Pouze při vazebním zasedání 3. 9. 2016 vyslovil „nesouhlas s tím, co je mu dáváno za vinu“, ale dále se vyjadřovat odmítl. Později v průběhu a na závěr hlavního líčení dne 13. 6. 2017 uvedl, že „nikdy nechtěl YYY ublížit a nic .... nechtěl dělat proti její vůli“, k čemuž zdůraznil, že v té době stále ještě měl k ní hluboký citový vztah a proto také, jak připustil, se s ní stále stýkal, ač to měl rozhodnutím soudu ze dne 3. 9. 2016 od svého propuštění ze zadržení výslovně zakázáno. Ani k těmto kontaktům ovšem neučinil podrobnější výpověd.

V posuzovaném případě ve věci rozhodující senát ve velice složité důkazní situaci, kde si nejen jednotlivé důkazy, ale zčásti i tvrzení poškozené odporují, vycházel především ze svědectví samotné YYY Přes negativní stanovisko znalkyně poškozenou právě z uvedených důvodů dne 5. 4. 2017 jako svědkyni vyslechl, aby si tak učinil vlastní náhled na její osobu a vůbec podání obvinění tak, jak byla obsažena už v jejím procesně použitelném svědectví z 2. 9. 2016. Přitom musel se zaobírat nejen zmíněnými rozpory mezi jednotlivými důkazy a v některých případech i jejich jednotlivými částmi, ale nakonec i tím, nakolik obvinění uváděná YYY orgánům činným v trestním řízení, ale také dalším osobám, jak o nich tyto později svědčily, vztahují se k době před doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obžalovaného tedy 1. 9. 2016, a ve kterých případech tyto poškozenou popisované události mohly se uskutečnit později. Z při hlavním líčení provedených důkazů je totiž zřejmé, že přes usnesení soudce Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 9. 2017, sp. zn. 7 Nt 6009/2016, o zákazu styku XXX s YYY obžalovaný v kontaktech s poškozenou pokračoval ještě v průběhu hlavního líčení včetně podle všeho také intimních styků s ní. To ostatně XXX do rozhodnutí senátu v této věci nikdy ani nepopřel. Bylo nutné pak za rozhodující dělítko ohledně obvinění obsažených v postupně dvou učiněných a procesně použitelných svědectvích YYY vzít její výpověď z přípravného řízení z 2. 9. 2016. V té době od už 1. 9. 2016 byl XXX zadržen a k jeho propuštění došlo výše uvedeným usnesením soudce zdejšího

soudu až po 13. hodině dne 3. 9. 2016. Z těchto časových údajů je pak zřejmé, že podle všeho před soudem poškozená dne 5. 4. 2017 vypovídala o útocích na svou osobu z doby jak před 1. 9. 2016, tak ve značném rozsahu i o pozdějších, rozhodně ale jako svědkyně v přípravném řízení mohla popisovat inkriminované jednání XXX pouze z období před zahájením trestního stíhání.

Ve svém svědectví dne 2. 9. 2016, při němž byly kromě obhájce obžalovaného přítomny také opatrovnice poškozené a znalkyně PhDr. MMM (č. l. 57-63), YYY vesměs po odpovědích na dotazy k trvání a vůbec charakteru vztahů s obžalovaným v době ukončení jejích hospitalizací v XYX, z nichž poslední trval prakticky do konce roku 2015, vypověděla, že ze strany XXX byl po ní vyžadován „sex“, a to v době, kdy ona sama podle tehdejších tvrzení už „ho nebrala jako přítele“. To odůvodnila tím, že jí ještě v době pobytu zřejmě v Psychiatrické nemocnici v XYX „ubližoval“. V průběhu výslechu dále potvrdila poškozená, že se s XXX nadále stýkala odhadem jednou za týden za situace, kdy obžalovaný už v objektu XXX v Chebu na rozdíl od ní nebydlel. Po delší dobu, kterou nebyla schopna upřesnit, rozhodně však delší než řadu měsíců, XXX opakovaně poškozenou „vyhledával“, respektive „odchytával“, přestože se mu podle vlastních tvrzení „vyhýbala“. Při těchto setkáních uskutečněných vesměs mimo ubytovací zařízení na různých místech v Chebu po poškozené obžalovaný „chtěl sex“ a za tím účelem pak ji také vozil osobním automobilem, jak nakonec uvedla, především do Františkových Lázní, kde tehdy podle ní bydlel. K uváděnému „sexu“, o jehož charakteru ale blíže nechtěla se vyjadřovat, vypověděla tehdy YYY, že k němu nejméně v deseti případech došlo přímo v předmětném automobilu, kdy byla také obžalovaným svlékána, a to v některých případech přesněji nespecifikovaných i přesto, že se neuvedeným způsobem „bránila rukama“. K „sexu“ docházelo pak podle tohoto svědectví často také na ubytovně ve XXX, kterou podle dalších soudu předložených důkazů už počátkem září 2016 ukázala policistům na jejich žádost. Na této ubytovně u obžalovaného, kam ji tento sám zpravidla vozil, se zdržovala jak ve volných, tak i v pracovních dnech až odhadem do doby nejdéle dvou týdnů před výslechem. Právě tehdy mělo dojít ze strany obžalovaného na označené ubytovně k tomu, že ji uzamkl a také „mlátil“. Zamykána ovšem byla i v dalších předcházejících případech „v tom bytě“, podle ostatních provedených důkazů ve Františkových Lázních, za situace, kdy „chtěla odejít“. K samotnému „sexu“ bez bližšího popisu a upřesnění tehdy výslovně YYY uvedla, že v přesně neoznačené době už „ho nechtěla“ a právě v takovém případě z ní měl podle všeho obžalovaný strhat ošacení a uskutečňovat uváděný sex, přestože požadovala, aby ji nechal být. Nejméně v jednom z těchto případů na neoznačeném místě mělo dojít „k tomu sexu“ za situace, kdy poškozená spala. Pokud pak se snažila bránit, v neuvedeném počtu případů „překonal její obranu, obžalovaný jí dával pěstí". Nejméně jednou přitom „měla modřiny“, ale „paní asistentce řekla, že ... upadla“. Právě při tomto výslechu zmínila se poškozená také o použití technického prostředku při sexu v podobě „robertka“, který jí měl pořídit právě XXX k Vánocům roku 2015. V závěrečné obsáhlé části svého svědectví k mnoha dotazům poškozená tvrdila, že po celé předcházející období nejméně řady měsíců, kdy už jako dříve nepovažovala obžalovaného za svého přinejmenším intimního přítele, tento ji vyhledával a opakovaně jí poskytoval i několikatisícové částky, jakož i především cigarety a jídlo. K setkání se svou sestrou a jejím manželem, s biologickým otcem a manželem zemřelé své babičky, k němuž mělo dojít v letních měsících roku 2015, tehdy jako svědkyně YYY uvedla, že zejména později „rodině lhala, že se s obžalovaným nestýká“, ačkoli její kontakty pokračovaly, přičemž setkání probíhala z části v automobilu, ale zejména v policistům ukázaném „hotelu“.

Z větší části svá obvinění opakovala YYY jako svědkyně také při hlavním líčení konaném dne 5. 4. 2017 (č. 1. 275-286). Z tehdejší výpovědi, jak už bylo dříve uvedeno, nelze však většinou bezpečně zjistit, které z popisovaných útoků sexuálního charakteru na její osobu staly se před počátkem září, respektive koncem srpna 2016 a které později, jestliže styky XXX s poškozenou podle při hlavním líčení provedených důkazů včetně zřejmě intimních probíhaly nejméně do letních měsíců roku 2017. V tomto případě je ale možné z uvedených údajů rozlišit období, kdy XXX bydlel do konce března 2014 v objektu XXX v Chebu, poté ve XXX u Aše, kdy mimo jiné měl také proběhnout jeden z léčebných pobytů YYY v Psychiatrické nemocnici v XYX a ve Františkových Lázních, kde je bezpečně zjištěno bydlení XXX v domě. V každém případě i tehdy při vystoupení, které bylo doprovázeno podle přesvědčení senátu zcela odpovídající gestikulací, mimikou a vůbec citovými projevy poškozené, jako svědkyně opět v přítomnosti opatrovnice a znalkyně PhDr. MMM poškozená potvrdila, že přinejmenším od roku 2015 požadoval po ní XXX „pohlavní styk“, respektive, „aby měli spolu sex, aby byl spokojenej“. Vesměs pak ke kontaktům a domluvám docházelo prostřednictvím mobilních telefonů, ale i osobně a to v souvislosti nejméně pro část kritické doby s poskytováním peněz a cigaret ze strany obžalovaného. K návštěvám na ubytovně v XXX ve Františkových Lázních se pak zřejmě vztahují údaje poškozené o jejich časté frekvenci „skoro každý den“, ale průměrně nejméně jednou v týdnu vždy v souvislosti s požadavky obžalovaného na „sex“. Ten pak probíhal podle svědkyně YYY. i tak, že „musela mu ho vykouřit“, což bylo skoro „pokaždé, když tam byla“, a to ještě v průběhu roku 2016, „než to začala řešit kriminálka“. Opakovaně přitom podle vlastních tvrzení obžalovaným požadovaný pohlavní styk tehdy odmítala, zejména v podobě „kouření“. Přesto k tomuto došlo „za ty měsíce hodněkrát“. Takto jednal podle tohoto svědectví obžalovaný „dokud nebyl ve vězení“. Avšak i poté, kdy byl propuštěn, se s XXX poškozená stýkala i nadále včetně zřejmě uskutečňování pohlavních styků v četnosti, ale také co do způsobu stejně jako dříve při občasném použití „robertka“ anebo dokonce přímého fyzického násilí. Opakovaně pak mělo být obžalovaným poškozené zabráněno v odchodu z pokoje na ubytovně a nakonec dojít údajně i ke gynekologickému poranění při jednom z pohlavních styků za použití technického prostředku. Intenzita násilí a „surovost“ pak měly mít podle všeho vzrůstající intenzitu. V této části však není možné zjistit z tohoto svědectví poškozené ani za využití ostatních dostupných důkazů, zda YYY popisovala přesně časově nezařazené útoky z doby před zahájením trestního stíhání obžalovaného anebo až po něm. Nakonec se opakovaně zmínila o tom, že vůči ní nepochybně po svém propuštění ze zadržení, k němuž došlo dne 3. 9. 2016, obžalovaný uskutečňoval aktivity, které si vyložila tak, aby svá obvinění uvedená při výslechu na policii vzala zpět. To také chtěla YYY učinit, nakonec to ale neudělala proto, že ještě v době výslechu v hlavním líčení počátkem dubna 2017 považovala obžalovaného za blízkou osobu, měla ho ráda a nadále s ním udržovala styky. Přitom iniciativa k nim vycházela občas i z její strany a to přesto, že pociťovala předcházející útoky obžalovaného za jednání, kterým „jí ublížil“. V závěru své svědecké výpovědi před soudem po připomenutí závažnosti obvinění YYY trvala na tom, že vše, co o útocích XXX na svou osobu uvedla, „je pravda“ s tím, že sama by „si to nevymyslela“.

Při obou výsleších byla přítomna výše již uvedená znalkyně PhDr. MMM. Tato ve svých písemných závěrech (č. 1. 119-121), ale pak osobně před soudem dne 5. 4. 2017 po výpovědi poškozené potvrdila, že se jedná o osobu, která „trpí vrozeným defektem rozumových schopností, poruchou osobnosti a emočně nestabilní poruchou“. Osobnost její znalkyně hodnotila jako „nezralou, mentálně handicapovanou, v popředí s těžkou poruchou osobnosti“, když „dispozičně daný intelekt je v pásmu lehké mentální retardace (dříve debility), ve struktuře nevyrovnaný“. U poškozené jsou přitom „patrné projevy emoční lability, infantility (zvýšené sugestibility, naivní důvěřivosti a snadné manipulativnosti)“. V souvislosti s vysloveným podezřením na syndrom týrané osoby poukázala znalkyně v případě poškozené na „projevy nejistoty, nerozhodnosti, závislosti, popírání skutečnosti, popírání viny obviněného, zlehčování intenzity a nebezpečnosti útoků“, jakož i na „návraty k obviněnému“. Tato pak projevuje zvýšenou emoční nestabilitu a závislost, zjištěn však byl obecně také „sklon ke lžím, konfabulování a fantazírování“, čímž je také mimo jiné ovlivňována proměnlivost vztahu poškozené k obviněnému. Podle závěrů znalkyně pak YYY za uvedených okolností posoudit význam odporu proti případnému jednání pachatele, postrádá náhled na proběhlé jednání, není schopna odhadnout následky a není schopna adekvátní obrany“. Po upozornění na nepřípustné závěry uvedené v písemném posudku v úvodu odpovědi pod bodem 7 setrvala PhDr. MMM na tom, že ve vztahu k obviněním uváděným nejen před soudem, ale i v přípravném řízení, tato považuje za „reprodukci skutečně prožitých událostí“ s tím, že pro tento závěr „svědčí nestrukturovaná produkce výpovědi poškozené, množství uváděných detailů, popis interakcí, reprodukce konverzace, líčení vlastního psychického vztahu i přiznání mezer v paměti“. V konkrétních obviněních přitom nezaznamenala znalkyně známky fabulace. Nakonec však připustila, že na podkladě dostupných údajů včetně uskutečněného vyšetření nelze v případě poškozené dospět k bezpečnému závěru o přítomnosti „syndromu týrané osoby“.

Jak už bylo výše uvedeno, závěry o vině uvedené ve výroku tohoto rozsudku podporují ještě další při hlavním líčení provedené důkazy. Samotné zařízení XYX již 11. 5. 2016 upozornilo zdejší soud na výstřelky v chování poškozené a na to, že se u ní objevuje větší množství finančních prostředků a také věci, které neodpovídají její osobní situaci s vysloveným podezřením na zneužívání její osoby. To ještě s další písemností z 2. 8. 2016 a aktivitami opatrovnice Bc. XYX. vedlo k zahájení tohoto trestního řízení. Podle samotné jmenované opatrovnice postupovala v souladu s doporučením zdejšího soudu k vysloveným podezřením ze zneužívání YYY K tomu nad rámec obsahu písemných sdělení XYX. před soudem ve svém svědectví potvrdila, že nejméně od jara roku 2015 byl zjišťován u poškozené výskyt většího množství peněz, ale také věcí včetně mobilního telefonu a cigaret či oblečení, k čemuž měla opatrovnici YYY potvrdit, že tyto věci vesměs pocházejí od obžalovaného. Ovšem až právě v souvislosti s formálním oznámením sdělila opatrovnici poškozená své obavy z obžalovaného, který podle informací, jež svědkyně od YYY získala, poškozenou „nutí k sexu a vozí ji autem do nějakého starého baráku“. Zde a případně na dalším neuvedeném místě podle tehdejších tvrzení poškozené „po ní pan S. požaduje sex, ... bil ji, ... zamykal ji“ a nakonec měl jí také vyhrožovat pro případ, že to někomu oznámí. V průběhu už trestního řízení pak podle toho, co svědkyni XYX YYY sdělila, měl po ní sám i prostřednictvím další osoby požadovat, aby „zrušila trestní stíhání“ proti němu. Konkrétní informace o vyžadování, případně dokonce vymáhání pohlavních styků až do doby, kdy se s poškozenou obrátila na příslušníky Policie ČR, svědkyně podle vlastních tvrzení od YYY neměla. Později však podle svědkyně při líčení útoků jí samotné, ale i dalším osobám, vždy jí připadala poškozená ustrašená a měla za to, že se obžalovaného skutečně bojí, nehledě na to, že o záležitostech, na které byla tázána, bylo jí nepříjemné hovořit. Obdobné okolnosti uváděly při svých výsleších v hlavním líčení AAA, ředitelka výše uvedeného zařízení jmenované společnosti a BBB jako sociální pracovnice XYXY. Podle těchto skutečně nejpozději v průběhu letních měsíců roku 2015 objevovaly se opakovaně u poškozené nevysvětlitelné finanční částky, ale také věci, na které neměla mít vzhledem k jim známé finanční situaci poškozená k dispozici finanční prostředky. Podle obou svědkyň a pak také uvedeným zařízením poskytnutých zpráv obžalovaný byl ubytován vXYX v Chebu od počátku července či srpna 2013 do konce března 2014. Jeho pobyt „byl ukončen výpovědí“, když bylo zjištěno, že obžalovaný si měl půjčovat od klientů zařízení peníze, které nevracel. Kromě toho již tehdy měl přinejmenším ojediněle udržovat nepovolené styky s YYY, zejména v době, kdy působil v ubytovacím zařízení jako recepční. Sama poškozená pak pracovala v chráněných dílnách společnosti do počátku března 2016, přičemž vykázala větší množství neomluvených absencí a vůbec se projevovaly u ní nedostatky a výstřelky v chování včetně nevhodného přístupu k ostatním klientům. Po opakovaných hospitalizacích už zřejmě v průběhu probíhající intimní známosti podle obou svědkyň stýkala se poškozená s obžalovaným mimo zařízení, ve kterém bydlela, nejprve před počátkem roku 2015 v jeho tehdejším bydlišti v okolí Aše, pak zejména v Chebu a nakonec ve Františkových Lázních. Přes časté a dlouhodobé kontakty před koncem srpna 2016 však ani jedné z nich nezmínila se YYY. o tom, že by ze strany obžalovaného vůči její osobě mělo docházet k útokům uvedeným později v usnesení o zahájení trestního stíhání a nakonec v obžalobě. Přesto měly podezření ze zneužívání poškozené dalšími osobami včetně obžalovaného. Nakonec až na přelomu srpna a září roku 2016 podle svědectví QQQ. tvrdila jí YYY, že „pan XXX ji měl zavírat, svazovat jí ruce, vyžadovat pohlavní styk“, a to dokonce bolestivého charakteru. Při vyšetření, uskutečněném ale až po zahájení trestního stíhání obžalovaného, odborným lékařem žádná zranění či vůbec známky násilí případně použitého při pohlavním styku zjištěny nebyly. Nicméně podle posledně jmenované svědkyně před ní osobně později svá obvinění obžalovaného poškozená neodvolala a předcházející tvrzení nepopřela, i když podle všeho projevovala snahu, aby XXX nebyl nijak postižen. Obdobně podle svědectví BBB. až po zjištění nevysvětlených finančních částek ve výši až několika tisíc korun a cigaret i dalších věcí, které ze svých příjmů nemohla si poškozená pořídit, měla YYY po zahájení šetření policejními orgány potvrdit v přítomnosti ještě další osoby, že obžalovaný „jí ubližoval, že jí uhodil pěstí nebo něco takového“, což se podle všeho mělo stát nejspíš „v penzionu“ ve Františkových Lázních, kde měl od blíže nezjištěné doby roku 2015 obžalovaný pobývat. Údaje o použití vibrátoru a případně také o gynekologických poraněních, která měly souviset s pohlavním stykem vykonávaným údajně obžalovaným, také svědkyni AAA. měla poškozená sdělit až delší dobu po zahájení tohoto trestního řízení. Na druhé straně, pokud jí osobně poškozená popisovala útoky obžalovaného sexuálního charakteru, pak to odpovídalo tomu, co později YYY tvrdila, zejména při svých výsleších. Sama svědkyně ovšem nebyla schopna posoudit věrohodnost obvinění obžalovaného, zejména vzhledem k tomu, že sama měla osobní zkušenost s jednáním poškozené, kdy jí neuváděla pravdu, snažila se dalšími osobami manipulovat a projevovala svou agresivitu.

K objasnění věci a zejména k prověření věrohodnosti tvrzení a obvinění YYY byli vyslechnuti příbuzní a známí poškozené. Z nich BBB dne 12. 4. 2017 před soudem vypověděla, že styky se svou biologickou sestrou YYY začala uskutečňovat po aktivitě manžela CCC, který poškozenou vyhledal v léčebně. Ji samotné o pohlavním zneužívání, natož o případném s tím spojeném násilí, nikdy poškozená žádné údaje neuvedla. V době kolem svatby svědkyně 18. 7. 2015 pak při osobním setkání ve Františkových Lázních spolu se svým manželem ve shodě také s požadavky ředitelky XYX dali najevo nesouhlasné stanovisko s kontakty obžalovaného s poškozenou. Mělo k tomu dojít za přítomnosti XXX, který se tehdy hájil tím, že poškozenou miluje, aniž by se přímo ke stykům s ní a k budoucím kontaktům vyjádřil. Sám CCC pak při stejném soudním jednání potvrdil, že byl o něco dříve, než uvedla jeho manželka, upozorněn na větší částky peněz, jimiž má poškozená disponovat, jakož i na věci, které si ze svého známého příjmu nemůže pořídit v souvislosti se známostí a styky s obžalovaným. V uváděné době, tedy v letních měsících roku 2015, při setkání s obžalovaným a s poškozenou, jakož i s jejím biologickým otcem, měl po XXX výslovně svědek požadovat, aby se s YYY už v jejím zájmu stýkat přestal. Někdy v té době měl pak od poškozené se dozvědět, že „ji pan XXX. otravuje“, přestože „s ním být nechce“ a dokonce že „ji svazoval do skříně“, že „ji sleduje, pronásleduje, že se jí to nelíbí“. To podle pozdějšího telefonického rozhovoru mělo ale pokračovat, i když obžalovaný měl při osobním rozhovoru přislíbit, že „jí dá pokoj“. Styky s poškozenou ale podle svědka nepřerušil až do doby zřejmě jeho výslechu v hlavním líčení, přestože obžalovanému pohrozil trestním oznámením. Naposledy CCC poškozená měla tvrdit, že „ji znásilňoval, že ji přivazoval k posteli“ právě před zahájením soudního jednání dne 12. 4. 2017. Sám se pak domníval, přestože považuje poškozenou za nevěrohodnou a osobu, která má sklony ke lži, vzhledem k jejímu založení, že před soudem zřejmě řekla pravdu. Obdobně vyzněla, pokud jde o pobyt a chování poškozené v zařízení v této době, svědectví výrobního ředitele chráněných dílen PPP. a pracovníků HHH., GGG. a FFF.

Z výpovědí především známých III a JJJ je možné zjistit v souvislosti také s dále uvedenými zprávami, že nejméně od počátku roku 2015 do „konce zimy“ téhož roku v jejich domácnosti XXX bydlel a zde ho také navštěvovala YYY. Po ukončení pobytu a přestěhování podle obou svědků do Františkových Lázní je odhadem v létě 2016 navštívil a svěřoval se jim, že známost s poškozenou z dřívější doby udržuje i nadále. Počátek pobytu obžalovaného ve Františkových Lázních v domě  XYX je pak možné časově zařadit do počátku roku 2016 na základě údajů III a JJJ a především podle svědectví HHH, který dle je spolumajitelem nemovitosti, v níž XXX bydlí až do současné doby. Jmenovaný svědek k tomu také při hlavním líčení konaném dne 13. 6. 2017 vypověděl, že přinejmenším od března 2016 zaregistroval u obžalovaného časté návštěvy ženy, v níž podle předloženého vyobrazení identifikoval YYY. K těmto kontaktům mělo docházet velmi často, když svědek osobně viděl poškozenou na návštěvách v bydlišti obžalovaného „tak jednou týdně, jednou za 14 dní“, a to nejdéle tři měsíce po nastěhování XXX. Přitom sám obžalovaný měl si svědkovi opakovaně stěžovat, že jeho stykům s poškozenou měli bránit pracovníci zařízení, v němž byla ubytována. Přímo od obžalovaného měl se také dozvědět, že se jedná o ženu, která je „částečně nebo úplně nesvéprávná a měla mít problémy s někým, kdo snad za ni nesl zodpovědnost a ten někdo nesouhlasil s kontaktem s obžalovaným a podal na něj trestní oznámení za to, že pokračoval v kontaktu a odvážel ji“. Hovory se stejným obsahem vedl s ním ovšem obžalovaný nejen před tím, než byl uvězněn, ale i potom. Svědek potvrdil, že alespoň v jeho přítomnosti později vystupoval XXX tak, že kontakty s poškozenou odmítá právě s poukazem na hrozící „vězení“. Časté pobyty podle provedených důkazů YYY v domě a dokonce na pokoji, kdeXXX přinejmenším od počátku roku 2016 do zahájení trestního stíhání bydlel, potvrdili jako spolubydlící obžalovaného manželé FFF a HHH. Podle nich se většinou obžalovaný se ženou, která ho navštěvovala, zdržovali na jeho pokoji. V průběhu hlavního líčení byl vyslechnut jako svědek SSS. Ten nejméně od března 2016 poskytoval obžalovanému pro jeho potřeby svůj osobní automobil, a to především proto, aby jej pravidelně téměř denně odvážel z Františkových Lázní do Chebu zejména v pracovních dnech. Odtud v některých případech při zpáteční cestě, ale i jindy, často měl XXX vozit s sebou do tehdejšího svého bydliště také poškozenou.

Z obou svědectví poškozené, především z jejích obvinění uvedených při výslechu policejním orgánem dne 2. 9. 2016 a pak také z výpovědí dalších výše uvedených svědků vyvodil ve věci rozhodující senát závěr, že XXX nejméně od konce ledna 2016, kdy již prokazatelně byl ubytován v domě a o málo později užíval pro svou potřebu osobní automobil SSS, v samotném motorovém vozidle, ale pak především v pokoji na ubytovně poškozenou nejméně jednou v týdnu svlékal a buďto s ní souložil anebo se s ní jinak pohlavně stýkal. Nakonec především v období nejméně posledního měsíce soulože a další pohlavní styky uskutečňoval obžalovaný, přestože již YYY s tím nesouhlasila a dávala to někdy také najevo tím, že jej odstrkovala rukama. Přitom ji v některých případech dokonce bil. V této době obžalovaný pak podle provedených důkazů zasouval do přirození YYY nezjištěný předmět, nejspíš poškozenou a její opatrovnicí zmiňovaný vibrátor, ale také ji opakovaně přiměl k tomu, aby mu sála jeho přirození. Za to jí obdarovával vedle peněz také cigaretami. Přitom věděl z dřívějšího svého pobytu v XYX v Chebu, že v případě poškozené jde o mentálně retardovanou osobu s omezenou svéprávností a že v důsledku duševní poruchy jsou z těchto důvodů podstatně omezeny nejen schopnosti posoudit samotnou závažnost pohlavních styků, které po ní obžalovaný v kritické době vyžadoval, ale také, že je tím fakticky v případě YYY vyloučena schopnost odpovídající obrany proti jeho útokům.

Již v posudku z 9. 8. 2014 pořízeném pro účely tehdejšího opatrovnického řízení znalec z oboru psychiatrie MUDr. VVV dospěl k závěru, že YYY trpí duševní poruchou, která není jen přechodná, a to v podobě lehké debility a komplikované nestabilní poruchy osobnosti se sníženým až chybějícím smyslem pro zodpovědnost, osobnostní nezralostí a výraznou sugestibilitou. Znalec zmínil tehdy komplikace vyplývající také z citového a sexuálního vztahu k sociálně problematickému muži. Podle tehdejších závěrů MUDr. VVV YYY nebyla schopna porozumět žádnému druhu smlouvy, nedovedla jednat na úřadech, vyřizovat doklady, pořizovat a spravovat majetek, porozumět smyslu, účelu a důsledku voleb, když její duševní porucha omezuje schopnost samostatně právně jednat i v běžných záležitostech každodenního života. Na podkladě toho také zdejší soud rozsudkem z 15. 10. 2014, sp. zn. O P 18/2013, rozhodl o omezení svéprávnosti poškozené na dobu 3 roků s účinností od 4. 11. 2014 Také výše uvedená znalkyně v tomto řízení PhDr. MMM dospěla k závěru, že v důsledku své duševní poruchy a vrozeného defektu rozumových schopností, jakož i poruchy osobnosti a emočně nestabilní poruchy YYY „není schopna posoudit význam odporu proti jednání pachatele“, když „postrádá náhled na proběhlé jednání, není schopna odhadnout následky a není schopna ani adekvátní obrany“. Potom se ovšem jedná v případě YYY z hlediska obžalovaného u všech forem pohlavních styků v kritické době o zneužití její bezbrannosti ve smyslu § 185 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku. Za takový pak podle stávající judikatury se považuje stav poškozeného, v němž není schopen vzhledem k závažným okolnostem projevovat svou vůli anebo jeho duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni nebo takové kvality, aby si ve své mysli dokázal situaci, v níž se nachází, náležitě za všech potřebných souvislostí vyhodnotit a odpovídajícím způsobem a přitom účinně na ni reagovat. Zpravidla právě u mentálně zaostalých osob pak dochází k tomu, že ani nemají dostatečné znalosti a zkušenosti, aby byly schopny posoudit význam odporu proti vymáhanému pohlavnímu styku. Za těchto okolností s přihlédnutím také k poškozenou opakovaně uváděnému citovému vztahu k obžalovanému soud I. stupně dospěl k závěru, že v kritické době XXX ve všech případech pohlavních styků zneužíval bezbrannost poškozené. Při svém jednání pak podle ní užíval obžalovaný někdy také násilí především ve formě bití. Přitom se podle provedených důkazů jednalo nejen o soulože, ale také v nezjištěném počtu opakovaně o zasouvání předmětu, nejspíš vibrátoru, do její pochvy, anebo případy, kdy požadoval obžalovaný, aby YYY brala do úst a sála jeho přirození. V těchto případech připomínala poškozená, že zejména tento způsob pohlavního styku odmítala.

Podle závěrů ve věci rozhodujícího senátu tedy XXX v kritické době vždy zneužil bezbrannosti poškozené k pohlavním stykům s ní, přičemž v některých případech k tomu použil také násilí. Pokud jde o samotné pohlavní styky, jimiž se rozumí jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať už stejného či odlišného pohlaví, pak šlo prokaz soulože, tedy spojení pohlavních orgánů muže a ženy anebo jiné pohlavní styky provedené způsobem se souloží srovnatelným, jako je ve výroku popsané zasouvání předmětu do pochvy anebo sání přirození obžalovaného poškozenou. Na rozdíl od státního zástupce pak soud I. stupně kvalifikoval čin XXX popsaný ve výroku jako jeden pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění podle S 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, když ke všem pohlavním stykům zneužil bezbrannosti poškozené, ať už se jednalo o soulože anebo pohlavní styky s ní srovnatelné, přičemž také v některých případech použil násilí. Právní posouzení činu XXX také jako pokračujícího přečinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, 2 tr. zákoníku podle soudu I. stupně v posuzovaném případě nepřipadá v úvahu. Jednak za výše popsané komplikované důkazní situace nebylo možné ve skutkových zjištěních samostatně vyjádřit okolnosti, které by případně skutkovou podstatu uvedeného přečinu naplňovaly, ale i kdyby to možné bylo, takové jednání by zřejmě bylo součástí některého z útoků samotného zvlášť závažného zločinu znásilnění, jímž byl tímto rozsudkem obžalovaný uznán vinným.

Při rozhodování o druhu trestu a jeho výměře přihlížel soud jak k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, tak i k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům obžalovaného, k jeho dosavadnímu způsobu života, k možnosti jeho nápravy a zčásti také k jeho chování po činu, jak mu ukládá ustanovení § 39 odst. 1 tr. zákoníku. V tomto ohledu bylo zjištěno, že XXX byl postupně Okresním soudem v Karviné odsouzen v letech 1996 až 1997 nejprve pro tehdejší trestné činy krádeže a podvodu a pak opakovaně pro zanedbání povinné výživy nakonec k nepodmíněným trestům odnětí svobody, z nichž poslední odpykal formálně 6. 1. 1998. Všechna tato odsouzení již jsou však rozhodnutím zdejšího soudu z 11. 10. 2011, sp. zn. 6 Nt 1255/2011, zahlazena. Podle zprávy Městského úřadu v Aši byl obžalovaný postižen za přestupek v blokovém řízení pokutou v roce 2006. V evidenční kartě řidiče má dva záznamy o postihu za vcelku běžné přestupky z roku 2011 a 2013. Podle vlastních tvrzení je obžalovaný invalidním důchodcem, svobodný, nemajetný, bez vyživovacích povinností s příjmem 9.200 Kč měsíčně. Tímto rozsudkem byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku, za který nepřipadá v úvahu uložení jiného trestu, než odnětí svobody a to v sazbě od dvou do deseti roků. V neprospěch obžalovaného bylo pak nutné vzít v úvahu, že v trestné činnosti pokračoval po delší dobu, aniž by na druhé straně byly zjištěny jakékoli polehčující okolnosti. Předcházející, i když zahlazená odsouzení, totiž znamenají, že před spácháním ve výroku uvedené trestné činnosti nežil obžalovaný řádně, když ještě navíc měl se dopustit celkem tří přestupků výše uvedených. Na druhé straně není možné přehlédnout, že jednání poškozené obžalovanému páchání trestné činnosti přinejmenším usnadňovalo. Není pak důvod nevěřit tomu, že nenásilné pohlavní styky byly obžalovaným uskutečňovány v době, kdy choval k poškozené odpovídající silný citový vztah, který YYY nejspíš alespoň v období předcházejícím kritické době opětovala. Za této situace přes opakované porušení zákazu vysloveného v usnesení soudce zdejšího soudu z 3. 9. 2016 ve věci rozhodující senát vyměřil jedině v úvahu připadající trest odnětí svobody spíše při spodní hranici sazby v trvání 30 měsíců. Výkon tohoto trestu pak ještě odložil, ale podmíněně na výrazně dlouhou zkušební dobu 4 roků za použití S 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku. Přitom právě vzhledem k přístupu XXX k dříve již vyslovenému zákazu k dosažení účelu trestu a k ochraně poškozené bylo nutné obžalovanému stanovit podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku omezení v podobě zákazu styku s YYY a to jak osobního, tak i zprostředkovaného, písemně i prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků. Další omezení za situace zjištěné v době rozhodování nepovažoval soud I. stupně za potřebná.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení u podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Plzni. Odvolání má odkladný účinek. Obžalovaný i státní zástupce mohou podat odvolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozsudku a všichni pak také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být ve stanovené osmidenní lhůtě nebo v další lhůtě k tomu stanovené soudem odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je pak povinen v odvolání uvést, zda toto podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Pokud odvolání státního zástupce či obžalovaného sepsané obhájcem tyto náležitosti nebudou splňovat a tato vada nebude odstraněna ve stanovené pětidenní lhůtě, bude takové odvolání odvolacím soudem odmítnuto podle S 253 odst. 3 tr. řádu.

Cheb dne 30. listopadu 2017

JUDr. Zdeněk Johann v. r. předseda senátu

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 19.06.2018. Připojení doložky provedla XYXY dne 09.08.2018.

‍

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Městský soud v Praze rozhodl v hlavním líčení konaném dne 29. ledna 2019 v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Slavíka a přísedících Ing. Heleny Chumchalové a Michala Ridoška  

takto: 

Obžalovaní 

1) XXX., 

nar. xxx v XX, , trv. bytem xxx, XX, st. příslušnost XX, t.č. v xxx 

2) XX. 

nar. xxx v XX, XX, trv. bytem xxx, XX, st. příslušnost XX, t.č. v xxx 

jsou vinni, že 

dne 13. 08. 2018 v době mezi 19:50 a 21:50 hod., v XX u stanice metra XX, nejprve na spirálovitě točivé cestě z ulice XXX směřující k vestibulu stanice metra XX, poté, co je nezletilá XX, nar. xxx, a nezletilá XXX, nar. xxx, oslovily a požádaly, aby jim v nedaleké prodejně zakoupili alkohol, neboť jim je 16 let a alkohol jim neprodají, takto obžalovaný XX., nar. xxx, učinil, za peníze od nezl. X. v prodejně tisku ve vestibulu stanice metra XX, zakoupil láhev Konzumní vodky zn. Božkov o obsahu 0,5 litru, a tuto společně popíjeli, kdy větší část z obsahu lahve vodky vypila nezletilá XX., na které bylo zcela zjevné, že je opilá, zatímco obžalovaní XX a XX si dali každý jen doušek, poté, co kolem 21:00 hod. nezletilá XX odešla domů, využili opilosti poškozené XX., která se motala a byla v dobré náladě díky vlivu alkoholu, pod záminkou procházky a konstatování, že není vhodné pít na veřejnosti ji odvedli do křoví v přilehlém parku za ulicí XX, kde ji obžalovaný XX. uchopil za hlavu a tlačil jí hlavu směrem dolů do oblasti svého pasu a takto ji přinutil, aby na něm vykonala orální pohlavní styk, kdy jí vložil penis do úst, aby ho takto uspokojovala, což učinila, aniž by u něj došlo k vyvrcholení, a po chvíli pak poškozenou shodně uchopil za hlavu obžalovaný XX, nar. xxx, donutil ji k předklonu a vložil jí svůj penis do úst a poškozená rovněž na něm vykonala orální pohlavní styk, aniž by u něj došlo k vyvrcholení, přičemž poškozená nedala najevo slovně svůj nesouhlas, neboť se bála, že v případě, kdy bude klást odpor jí ublíží, kdy obžalovaní ke spáchání činu využili stavu bezbrannosti poškozené, ve kterém se nezletilá nacházela v důsledku působení alkoholu, kdy při koncentraci alkoholu v krvi přesahující 1,4 ‰ byla ve stavu takového obluzení, že nemohla hodnotit situaci, ve které se nacházela a klást adekvátní odpor,  

tedy: jiného násilím a zneužitím bezbrannosti donutili k pohlavnímu styku, čin spáchali jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a čin spáchali na dítěti, 

čímž spáchali 

zločin znásilnění podle § 185 odstavce 1 alinea první, alinea druhá, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku 

a odsuzují se 

obžalovaný X. podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody trvání 3 (tří) roků 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) roků. 

Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dále obžalovanému ukládá trest vyhoštění z území České republiky na dobu 5 (pěti) roků. 

obžalovaný X podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) roků. 

Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dále obžalovanému ukládá trest vyhoštění z území České republiky na dobu 5 (pěti) roků. 

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu jsou obžalovaní povinni nahradit společně a nerozdílně poškozené XX, nar. xxx bytem xxx na náhradě nemajetkové újmy částku 10 000 Kč (deset tisíc korun českých) s úrokem z prodlení ve výši 9,75% p.a. od právní moci rozsudku do zaplacení.  

Podle § 229 odst. 2 tr. řádu se poškozená XX, nar. xxx odkazuje se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.  

Odůvodnění: 

1. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v XX podala na obžalované dne 12. prosince 2018 obžalobu pro skutek kvalifikovaný jako zločin znásilnění podle § 185 odstavce 1 alinea první, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, kterého se podle podané obžaloby měli dopustit tím, že dne 13. 08. 2018 v době mezi 19:50 a 21:50 hod., v XX u stanice metra XX, nejprve na spirálovitě točivé cestě z ulice XX směřující k vestibulu stanice metra XX, poté, co je nezletilá XX, nar. xxx, a nezletilá XX, nar. xxx, oslovily a požádaly, aby jim v nedaleké prodejně zakoupili alkohol, neboť jim ještě není osmnáct a alkohol jim neprodají, takto obviněný XX., nar. xxx, učinil, za peníze od nezl. XX v prodejně tisku ve vestibulu stanice metra XX, zakoupil láhev Konzumní vodky zn. Božkov o obsahu 0,5 litru, a tuto společně všichni čtyři popíjeli, kdy během hovoru nezletilé přiznaly, že jim ještě nebylo patnáct let, přesto větší část z obsahu lahve vodky vypily nezletilé XX a XX, kdy zejména na nezl. XX bylo patrno, že je opilá, zatímco obvinění XX. a XX. si dali každý jen doušek, poté, co kolem 21:00 hod. nezletilá XX odešla domů, využili opilosti poškozené XX, která se motala, zpívala a tančila, pod záminkou, že není vhodné pít na veřejnosti ji odvedli do křoví v přilehlém parku za ulicí XX, kde ji nejprve obviněný XXX hladil přes oblečení v oblasti zad a hýždí, pak ji uchopil za hlavu a tlačil jí hlavu směrem dolů do oblasti svého pasu a takto ji přinutil, aby na něm vykonala orální pohlavní styk, kdy jí vložil penis do úst a požadoval, aby ho takto uspokojovala, což učinila, aniž by u něj došlo k vyvrcholení, a po chvíli pak poškozenou uchopil za hlavu obviněný XXX, nar. xxx, donutil ji k předklonu a vložil jí svůj penis do úst a poškozená rovněž na něm vykonala orální pohlavní styk, aniž by u něj došlo k vyvrcholení, přičemž poškozená nedala najevo slovně svůj nesouhlas, neboť se bála, uvědomovala si, že oba muži jsou cizinci, měla strach, že v případě, že bude klást odpor jí ublíží, a proto se pouze snažila odtáhnout hlavu a uhýbala hlavou, kdy tento její odpor byl obviněnými překonán, a obvinění ke spáchání činu využili stavu bezbrannosti, ve kterém se nezletilá nacházela v důsledku působení alkoholu, kdy byla ve stavu takového obluzení, že nemohla hodnotit situaci, ve které se nacházela a klást adekvátní odpor, a uvedeného jednání se dopustili, přestože od poškozené věděli, že nedovršila věku 15 let. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že se obžalovaní dopustili jednání, jak je popsáno a právně kvalifikováno ve výroku o vině, kdy vycházel z dále specifikovaných důkazů. 

‍

2. Obžalovaný XX vypověděl, že se rozhodli dát si pizzu, proto jeli na metro XX. Dali si pizzu a sedli si na betonovém kruhu u stanice. Přišly tam dvě dívky, a požádaly je, aby jim koupili alkohol. Zeptal se, kolik jim je let, řekli, že šestnáct. Ze začátku odmítl koupit, ale na podruhé, co na tom trvaly, ta se rozhodl to koupit. Ví, že alkohol je možné užívat od osmnácti let, ale i když věděl, že jim je šestnáct, tak se rozhodl ten alkohol koupit. Daly mu peníze, šel do obchodu a koupil láhev vodky a džus. Pak se vrátil, vrátil zbytek peněz, odevzdal jim láhev vodky a džus. Myslí si, že XX hned otevřela láhev vodky a hned si lokla, pak se o něčem bavily, ale byly od nich ve vzdálenosti čtyři, pět metrů a XX. se stále dívala na něj. Nabídl slečnám společnost a XX. ihned souhlasila. Nato znovu otevřela láhev vodky a každá si dala doušek z láhve. Následně se průběžně navzájem vybízeli k pití zakoupené vodky. Bavil se s XX, trochu mluvila rusky; řekla, že měla přítele nebo kamaráda z Ruska. XX obžalovaným řekla, že je bisexuální a pak obžalovanému ukazovala erotické fotografie své dívky, o které říkala, že s ní chodí půl roku. XX s nimi skoro nemluvila. Po nějaké době XX sdělila, že jede domů. Zeptala se XX, jestli taky nechce jet domů. Ta jí sdělila, že ne, že zůstane. Pak odjela XX, XX zůstala, dále pokračovala v pití vodky. Pak se obžalovaných zeptala, jestli nejedou domů, na což obžalovaný odvětil, že si dá ještě cigaretu a pojedou domů. XX je chtěla doprovodit s tím, že se necítí dobře. Pak šli a XX se zeptala, proč vůbec nepije. Řekl, že se mu to nelíbí a dívají se na ně lidé. Tato otázka zazněla, když šli k samotnému lesu. Na to jim XX odpověděla, že je jí to jedno, a ještě se napila. Následně už skoro nemluvila, pouze poslouchala hudbu, tancovala a smála se. Ještě obžalovanému říkala nějaké komplimenty. Když přišli v lese k takové křižovatce, zastavili se, dal si cigaretu. XX si také zapálila cigaretu, zakouřili si, a asi za minutu se zakymácela a naklonila se do strany a v jednom okamžiku málem spadla. Přitom ji obžalovaný zachytil, na což XX reagovala tak, že jej chtěla obejmout. XX měla v ruce láhev vodky, proto, aby ji mohl jistit, jí vzal a někde odložil. Možná se odkutálela. Na XX bylo vidět, že je opilá, na což reagoval XX tak, že radši půjdou domů, aby se nic nestalo. Tak jí řekli ahoj, ona jim „zamávala ahoj, ahoj“. XX. se vydala směrem k metru a obžalovaní šli na svoji zastávku. Odtud jeli domů. K dotazům obžalovaný dále uvedl, že na XX byly cca od 20.00 hodin a to po dobu 1 hodina 40 minut až 2 hodiny, kdy se rozloučili s poškozenou. Na XX jeli autobusem a metrem, zpátky pak pouze autobusy s jedním přestupem. Až na XX jeli na pizzu, protože obžalovaný věděl, že je tam dobrá. V Praze bydleli obžalovaní v jednom bytě. Znají se od dětství. Obžalovaný mohl s poškozenou komunikovat jen díky tomu, že hovořila rusky. Poškozená jim kromě výše uvedeného sdělila nějaké informace o její rodině, dále, že užívá marihuanu a zkusila pervitin a extázi. Neměl o poškozené valné mínění, ale její přítomnost mu zásadně nevadila, proto s ní komunikoval. Sám vypil pouze dva nevelké doušky, nejvíce vypila XX. XX také pila. XX pil pouze džus, vodku vůbec nepil. Před odchodem od zastávky Opatov byla v lahvi necelá polovina. V parku byla již XX znatelně opilá. Přesto se prakticky celou dobu se usmívala, i když se s nimi loučila. Změny v chování XX. neregistroval. S XX se v podstatě vůbec nebavil o tom, jak celou situaci vnímal, prakticky celou dobu se věnoval telefonu. Bavili se, ale ne o dívkách. Když na dívky XX promluvil, tak mluvil anglicky, ale dívky mu nerozuměly. K zachycení XX, když padala, došlo tak, že šla napravo od něj, XX šel trochu vpředu, šla a tancovala, a když se zastavili u té křižovatky, ona se potácela na stranu, tak jí přidržel. Ví, že to bylo kolem pasu. To byl jediný moment, kdy padala. Věkově XX vnímal jako 16-17 letou, takže nepochyboval o sděleném věku; neslyšel, že by říkala, že jí je 14 let. Žádná z dívek nebyla po celou dobu vyplašená, vystrašená nebo nejistá. XX neřekla nic nestandardního. Obžalovaný viděl v batohu poškozené, kromě džusu, který tam dávala, i bílou krabičku, na které byla namalovaná zeleně marihuana. V době, kdy mělo dojít ke skutku, byla s obžalovaným v XX (a bydlela s ním) i jeho přítelkyně. S ní měl běžně pohlavní styk. Necítil se sexuálně frustrován. V rámci své výpovědi pak obžalovaný dle svých možností načrtl do mapy, odkud a kam od zastávky XX šli. V návaznosti na to pak k rozpory mezi náčrtky obžalovaných uvedl, že na metro se nevraceli, protože autobusem byla cesta rychlejší. Na XX byl opakovaně, kdy jednou jel zpět právě touto trasou. Možnost takové cesty zjistil v minulosti od cizích lidí, když se ptal na cestu. Domů dojeli autobusem č. 139, kdy přestupovali jednou. 

‍

3. Obžalovaný XX vypovídal v hlavním líčení obdobně. Svou vinu odmítl. Potvrdil shodně setkání s nezletilými. Uvedl, že sám alkohol nepil. Snažil se zpočátku konverzovat v angličtině, ale dívky mu nerozuměly. Téměř pořád si hrál na telefonu. XX mu občas sdělil, co se od dívek (zejm. X.) dověděl. Například, že kouří marihuanu, užívá pervitin a zkoušela nějaké jiné drogy. Na otázku, proč to dělá, odpověděla, že chce vyzkoušet všechno. Také řekla, že má dívku, ale líbí se jí také kluci, tzn., že je bisexuální. Ukazovala jim erotické fotografie své dívky. Skoro pořád pila alkohol a její kamarádka mluvila po telefonu. Obžalovaný shodně popsal odchod X X neodjela, protože chtěla zůstat s obžalovanými. Neví, kdo navrhl, že se půjde pryč, nikdo nebyl proti. Dokud šli směrem k parku, XX. poslouchala nějaké písně, také viděl, že jí dvakrát volali, ale neodpověděla na telefonát. Přišli k zatáčce a zastavili se, protože viděli, že pro X. je obtížné držet se na nohou. Viděl, jak se snažila obejmout nebo držet se za X, ale on jí na to nijak neodpovídal. Minutu nebo dvě se něčem bavili, neví o čem, protože zase hrál na telefonu. Když k němu XX přišla, chtěla jej obejmout, to jí nenechal udělat. V ten okamžik jí znovu zatelefonovali. Viděl, že jí telefonovala máma, anglicky a s pomocí gest se jí zeptal, proč neodpovídá. Načež odvětila, že to pro ni není důležité a že nechce. Už neměl přání tam zůstat, tak požádal XX, aby jí řekl, že musí jít domů. Když se loučili, tak měla XX dobrou náladu, usmívala se a mávala jim rukou. K dotazům pak obžalovaný dále uvedl následující. Neví, v kolik na XX dorazili, nicméně odjížděli autobusem domů zhruba v deset hodin večer. Setkání s poškozenou (a její kamarádkou) pro obžalovaného nebylo důležité, nesoustředil se na to. Sám s dívkami nemluvil a ani se o to nesnažil, hrál si téměř pořád na telefonu. Dívky jej nezajímaly. Zpočátku na dívky hovořil anglicky, čemuž nerozuměly; možná znaly pár slov. Ani neposlouchal, o čem se s nimi baví XX. Obžalovaný umí rusky. Neví, zda někdo z dívek hovořil rusky, ví veškeré informace od XX. Poškozená se možná něco rusky říct snažila, ale neví to. S XX seděli u malé stěny a děvčata stála naproti nim. Kamarádka poškozené se někdy vzdalovala, aby se bavila po telefonu. Alkoholu se nenapil vůbec, ale lahev vodky v ruce držel. Neměl důvod pít, navíc nemá rád tvrdý alkohol. Z místa odešli, aby se prošli. Mohl to navrhnout kdokoli, neví, kdo to byl.  Po procházce chtěli jet s XX domů. V parku nebyli s poškozenou více než 15 minut. Neví, kolik alkoholu zbylo v lahvi. Neví, kdo lahev z XXX odnášel, ale v parku ji pak následně měla XX. Od zastávky XX mohli jít tak 150-200 metrů. Zastavili se, protože na XX. bylo vidět, že je pro ni těžké držet se na nohou. V tom okamžiku, když málem spadla a XX ji přidržel, když chtěla obejmout XXX a potom i obžalovaného, pochopili, že bude lepší jet domů. Rozešli se na různé strany. X šla zpět k metru XX. Po cestě do parku XX poslouchala hudbu a něco říkala. Celou dobu se usmívala. Oni šli trochu dopředu, zatočili do cesty, přešli jí a šli na autobusovou zastávku. Když se v parku zastavili, lahev od XX vzal XX a položilo ji na zem. Nepřemýšlel o tom, že by se X mohlo po jejich rozchodu něco stát. Odpovídá si sama za své činy. X. vypadala vyspělá, dokonce starší, než kolik jim tvrdila (šestnáct let). Myslí, že se mu XXX nelíbila. Neví, zda se někdo z obžalovaných líbil jí, bavila se s XX. Obžalovanému se XX nelíbila, má přítelkyni. Nelíbí se mu dívky, které kouří a pijí alkohol. V rámci své výpovědi pak i obžalovaný X. dle svých možností načrtl do mapy odkud a kam od zastávky XX šli. 
4. Poškozená nezl. XX byla taktéž slyšena v hlavním líčení, neboť její výslech z přípravného řízení byl sice proveden jako neodkladný úkon při splnění zákonem stanovených podmínek, avšak jako jediný usvědčující důkaz v souladu s již ustálenou judikaturou, nemohl být použit. Ve své výpovědi poškozená popsala události dne 13. 8. 2018 následovně. Bylo to o prázdninách, když spala v XX u babičky, tak se domluvila s kamarádkou XX, že se sejdou na XXX, a že se trochu připijí. Jela za ní na XX a pak spolu jely na XX s tím, že tam si mohou někde sehnat nějaký alkohol, buď tak, že ho koupí samy, anebo že by našly někoho, kdo by jim to koupil. Ani jedna se neodvážily jít ho zkusit koupit, takže hledaly nějaké kluky nebo holky, kdo by jim to koupil. Tam seděl XX s tím druhým klukem, tak se odvážily za nimi jít, přišly za nimi s tím, jestli jim nekoupí nějaký ten alkohol a oni, že klidně. Šel to koupit XX, koupil vodku s pomerančovým džusem, a když přišel, tak se zeptal, jestli se k nim mohou přidat. Ony odvětily, že to není problém. Byli tak všichni spolu, XX telefonovala s mámou a babičkou s tím, že pak musí odjet. Poškozená už byla trochu připitá, tak jí to bylo vcelku jedno. XX odjela, tak na místě zůstala s obžalovanými sama. Na to se jí XX zeptal, jestli se nepůjdou někam projít, že jeho kamarád nechce pít na veřejnosti. Poškozená souhlasila. Tak šli, tam vzadu u XX je parkoviště, byly tam vysoké keře, tak tam byli. Tu vodku XXX nebo ten druhý položili na zem a XX k poškozené přišel, začal jí objímat a začal jí táhnout do těch keřů. Objímali se, jak už poškozená byla připitá, tak na něm trochu ležela, jako že se objímali, pak jí začal rvát hlavu dolů k jeho rozkroku s tím, že si rozepnul kalhoty a stáhl si spodní prádlo a dal jí hlavu k jeho rozkroku. Prostě jí rval hlavu k jeho penisu, aby mu ho vykouřila. To udělala, ale on do její pusy ani na ni neejakuloval. Mezitím, co jí tam rval tu hlavu, jak to dělala, tak se mezi sebou bavili, jestli XX , XX , neví, jakým jazykem, něco si tam říkali a pak přišel ten jeho kamarád a udělal úplně to samé, co on. Ani on neejakuloval. Když se oblékli, tak tam tu vodku nechali a odešli úplně jiným směrem, jinam a řekli jí jen „čau“. Jak poškozená již byla hodně připitá, tak šla cestou na metro a cestou spadla, roztrhla si horní ret a zarazila si zub. Byla celá od krve. Brečela a šla do toho metra, tam si sedla na schody, koukala na svoje ruce, na sebe, byly celé od krve. Začalo jí vrtat v hlavě, co se vůbec stalo, a když tam seděla, tak za ní přiběhl jeden pán s paní, jestli nepotřebuje pomoc. Řekla, že nepotřebuje pomoc, že se potřebuje dostat na XX. Oni, že pojedou s ní. Tak jeli metrem, přijeli na XX a ta slečna, že najde aspoň záchody, aby se mohla umýt a ten pán mezitím zavolal policajty, ti tam přijeli, pak tam přijela záchranka, ti jí dávali dýchnout, nadýchala 1,45. Pak jí odvezli do XX, kde jí brali odběry krve. K dalším dotazům poškozená uvedla, že si s XX úplně blízké nejsou. Poškozená jezdila osm let na tábor a XX. tam přijela také, přivezl jí tam vedoucí z tábora a bavily se, sedly si a pak jsme si párkrát i psaly. Když byla tady v Praze, tak tu moc nezná, tak jsem si na ní vzpomněla a napsaly si. XX nic soukromého nesdělovala. Nejsou velké kamarádky, baví se (pozn. normálně), dlouho se nebavily, tak se sešly. Nevzpomíná si, že by jí říkala důvěrné informace o zkušenostech se sexem, s alkoholem apod. Když se dohadovaly, že se sejdou, měly se sejít ještě s nějakými kamarády XX, ti ale nepřišli. Plánovaly od počátku, že si koupí a budou pít alkohol. Na XX jely, protože jí X řekla, že XX je taková ta horší část XX, kde by jim to prodat mohli. Nepamatuje si, kdo oslovil XX. S klukama komunikovala česky, protože on (pozn. XX) říkal, že tu pracuje. Bylo poznat, že není Čech, ale něco málo rozumět mu bylo. Myslí, že ona by byla schopna domluvit se anglicky, rusky nic neumí. S XX mluvila trochu česky, trochu anglicky a hlavně gesty. Z kluků byl komunikativnější XX, s XX moc nemluvila, protože když tam přišly, tak on tam seděl a hrál tam nějaké hry, tak si myslela, že se bavit nechce, nebo že vůbec neumí česky, tak na něj nemluvila. Když se (XX) zeptala, jestli jim to koupí, tak se zeptal, kolik jim je. Má za to, že řekla, že jim je 16. Na to reagoval, že jim to tedy koupí. Pak přišel a ptal se, jestli jim je fakt 16, tak řekla, že je jim 14. Neměl s tím žádný problém. XX. u toho byla, ale neví, jestli to slyšela. Určitě byla u toho, když poškozená obžalovaným sdělovala, že jim je 16 let. Neměly přesné plány, co budou dělat, až získají alkohol. Chtěly se připít do nálady. Asi by nikam z Opatova neodjížděly. Pokud se týká možnosti blíže se seznámit s obžalovanými, pak poškozená uvedla, že zpočátku jim šlo pouze o to, aby jim koupili ten alkohol. Když se pak XX zeptal, jestli se k nim mohou přidat, tak se s nimi začali tak nějak bavit česko- anglicky, a poškozené přišlo, že jsou docela fajn, tak proč se s nimi nebavit. Iniciativa vzešla od obžalovaných. Neví, o čem všem se bavili. Z cca hodiny, co byli všichni 4 spolu, mohla XX tak 20 minut protelefonovat. Neví, jak velká byla lahev vodky, kterou XX koupil, domnívá se, že měla objem 1 litr. Z lahve vypila nejvíce. Párkrát se napil ten XX a párkrát XX a pak i XX. Když odcházeli do parku, byla vypitá asi půlka lahve. Když šli tou cestou, držel lahev buď XX, nebo XX, ale myslí, že spíše XX. Pak tu láhev neviděla. Sama po odchodu od stanice XX už z láhve vodky nepila. Celkově vypila odhadem asi 6 panáků. XX nepil na XX, ale až potom, co odtamtud odešli. Šli zřejmě všichni vedle sebe, ona byla vedle XX. Domnívá se, že ušli tak 20 metrů. Kluci tam šli s tím, že tam budou pít. Neví vlastně, proč s nimi šla. Po cestě si něco řekli, ale rozhodně nemluvili pořád. V tu chvíli byla poškozená veselá a měla dobrou náladu. Neví, jestli tančila nebo poslouchala muziku. Bezprostředně předtím, než jí XX zatáhl do křoví, tak chvíli stáli na jednom místě. XX se tam napil a kouřili tam. V parku byli asi půl hodiny. Orální sex s každým z obžalovaných mohl trvat tak 5 minut. XX se jí líbil, ale nedávala mu to nějak najevo. Nechtěla s ním navázat intimní kontakt. Nesnažila se ho políbit. Když byli u toho křoví, tak jak jí obejmul, tak ho objala také, ale vlastně neví proč. Marihuanu měla cca týden před předmětným dnem; neví, kdy předtím naposledy užila pervitin, ale ví, že to nebylo v XX, ale v XX kde bydlí s matkou. Drogami se necítila ovlivněná, pouze byla pod vlivem alkoholu. Chodila nejistě, a když se zastavili, tak se kymácela, ale neupadla. Měla problémy s rovnováhou, ale chytat jí nikdo nemusel. K objetí ze strany XX nedošlo v souvislosti s tím, že by potřebovala pomoc při držení rovnováhy. Poškozená si pamatuje, že stála, XX ji obejmul a ona mu dala ruce okolo krku. Pak začal s ní dělat kroky dozadu do křoví. Neví přesně, kam obžalovaní následně šli, ale šli jiným směrem než ona. Když ji kontaktoval sv. XX. se sv. XX., nechtěla zavolat policii, protože se bála toho, co by z toho bylo, že by měla problémy, že by na ní doma rodiče byli naštvaní, že by z toho byl průser. K dotazu, zda měla dojem, že udělala něco špatného, poškozená uvedla, že to vnímala jsem tak, že jsem byla dost připitá, bála se spíš toho. Domů ještě takto opilá nepřišla. Bála se, že když by se rodiče dozvěděli, že pila, že by pak na ní hrozně řvali, co si to dovoluje ve svém věku a tak. Bála se toho, že kdyby tam přijeli i policajti a kdyby jí odvezli a přišlo by se na to, že v sobě měla nějaké drogy z dřívějška, že by šla třeba do pasťáku. Blízcí ji začali shánět až poté, co v domluvený čas nebyla na smluveném místě. To bylo, až když už byla na XX. Jako první s rodiči na jejím telefonu mluvil záchranář RZS. Alkohol, který vypila na XX za přítomnosti obžalovaných, byl jediný alkohol, který ten den pila. Na své chování v XX si nepamatuje. Je pravdou, že lékařce řekla něco v tom smyslu, že jí nevadí, že jí znásilnili, ale že jí policajti zatáhli do XX. Není to tak, že by jí znásilnění nevadilo, byla ráda, že žije, že se jí nic nestalo. Vadilo jí, že se to bude řešit, rozebírat a že z toho budou problémy. Pokud uváděla, že jí štve, že se na ní ti muži vystřídali a poté jí ani nedoprovodili na metro, pak poškozená uvedla, že to není tak, že jí to neštvalo. Vadilo jí ale to, že s ohledem na její stav, kdy nemohla ani chodit, jak byla připitá, jí nechali na místě, což následně vedlo k tomu, že se při cestě na metro zranila. Při samotném orálním styku se bála, že když začne křičet, uhýbat hlavou, takže by to mohlo dopadnout i mnohem hůř, než to dopadlo. Donucení vnímala tak, že když jí začal sahat na hlavu, začal ji tlačit níž, tak uhýbala tou hlavou, tak ji vzal oběma rukama. To brala jako donucení, že to má udělat. V minulosti měla problémy ve škole. Měla snížené známky z chování za záškoláctví. Opakovaně nechodila do školy a matce o tom lhala. Již dříve měla intimní styk; „nebyl to přítel, ale kluk“. Chodila i s holkou, ale s tou neměla sexuální styk. V XX byla spíš za babičkou, ta je pro ní z rodiny nejdůležitější. K rodičům úplně důvěru nemá. Lepší vztah má s otcem. Rozhodně se ale nikomu nesvěří se vším. Nechtěla, aby se otec o věci dověděl, protože se vídají málokdy a nikdy ho neviděla naštvaného. Bála se, že když se to dozví, tak uvidí, jaký je, když ho naštve. Měla v mobilu nahé fotky přítelkyně, ale neví, jestli je obžalovaným ukazovala. V batohu měla krabičku na marihuanu, ale ta byla prázdná. Obžalovaných se na marihuanu ptala, ale řekli jí, že nemají., XX jí ale řekl, že jí také kouří. Stále vnímá jako to nejhorší, že upadla a zranila se, takže byla středem pozornosti. V té době, kdy se to dělo (nucení k orálnímu styku), nebrala ohled na to, co oni dělají, co si nechala od nich udělat. V tu chvíli to nevnímala. Když pak seděla v metru na těch schodech a koukala se na svoje ruce od krve, tak jí to začalo docházet. Do okamžiku, kdy jí XX zatáhl do křoví, se nebála. Říkala si, o co jde, co dělá. Pak, když jí začal sahat na hlavu, to strach měla. 

6. Podle § 102 odst. 2 tr. řádu soud přečetl protokol o výslechu nezletilé svědkyně XX, když k takovému postupu byly splněny veškeré zákonné podmínky. Svědkyně uvedla, že XX. zná asi rok, poznaly se na táboře v červenci 2017. Po celou dobu si psaly, fyzicky se znovu viděly až 13. 08. 2018. Sešly se kolem 18:00 hod. v XX, kde se procházely a kolem 19:00 hod. přijely do stanice XX. Zde byly asi 10 minut a koukaly, kdo by jim koupil alkohol. Alkohol si chtěly koupit jen tak. Kousek od metra seděli dva mladí kluci. XX se líbil ten menší, tak k nim došly a začaly se s nimi bavit. XX. mluvila víc, uměla i trochu rusky, ona moc nemluvila. XX těm klukům řekla, jestli by jim koupili alkohol, konkrétně vodku a ona jim dala peníze, asi 300 Kč. Ten menší kluk si vzal peníze a šel vodku koupit do večerky. Ony si tu vodku vzaly a chtěly odejít zpět na XX, a když odcházely, tak jeden z těch kluků na ně zakřičel, jestli mohou jít s nimi. XX. byla pro a jí to bylo jedno. Nakonec kluci navrhli, aby zůstali tam, co byli, tedy u metra XX. Sedli si tam a povídali si. Ona hodně telefonovala, protože ji naháněla babička, sestra a máma. Během povídání otevřeli lahev, každá se jednou napila. Pak ona musela jet domů, což bylo asi kolem 21:00 hod., X. s těmi kluky tam zůstala. Neví, kolik alkoholu bylo v lahvi, když odcházela. Ten menší z kluků rozuměl česky, ten větší uměl jen anglicky nebo rusky. Na začátku, když po nich chtěly, aby jim koupili alkohol, tak se ti kluci ptali kolik jim je let. X. jim řekla, že 16. Je možné, že později jim XX řekla pravdu, tedy že jim je 14 let, ale ona to neslyšela, protože po většinu doby telefonovala. Ti kluci jí připadali v pohodě. Později jí X. psala, že má stehy v puse a nějaká kamarádka jí psala, že X. odvezla sanitka. O tom, že byla sexuálně obtěžována, jí X neřekla. Když odcházela, tak jí X. připadala veselejší, ale v jakém byla stavu, nedokáže posoudit. Zas tak ji nezná. Dále uvedla, že ten menší z kluků jim pořád říkal „pijte, pijte, pijte….“, říkal to česky s cizím přízvukem. Od X ví, že střídala kluky, že má nějaké zkušenosti s drogami, a že alkohol moc nepije. O tom, co se XX. mělo stát, nic neví. 
7.          Soud dále v hlavním líčení slyšel svědka XX, který kontaktoval poškozenou ve stanici metra XX. Svědek uvedl, že šel večer na XX do metra ve vestibulu po schodech na nástupiště a před ním šla dívka, která hodně nahlas brečela a motala se po schodech. Doběhl jí, aby jí nabídl pomoc. Když k ní došel, viděl, že je od krve. Hned zastavil nějakou slečnu, co šla za ním, jestli má kapesníky. Ptali se dívky, co se jí stalo. Ze začátku říkala, že jenom upadla a roztrhla si ret, (viděl zranění rtu, ze kterého hodně tekla krev). Ptali se jí dál, jestli se jí opravdu něco nestalo, ona pak říkala, že se s kamarádkou opily, že vypily flašku vodky s kamarádkou a že chce jet domů. Ptali se jí dál a ona řekla, že jí znásilnili dva kluci v parku. Tak hned chtěl volat policii, ale to mu dívka zpočátku rozmluvila. Chtěla, ať policii nevolají, že už na ní čeká na XX její otec. Svědek si říkal, že jí přesvědčí v metru, protože slečna jí taky uklidňovala, a z metra zavolají policii. Udělali to tak, protože už zrovna přijela souprava metra a dívka říkala, že musí za tím otcem, že už na ní čeká a že se o ní určitě strachuje. Tak jeli tím metrem. Dívka jim sdělila, že je nezletilá a že brečí asi hlavně kvůli tomu, že se bojí policie. Svědek se domníval, že dívce je tak sedmnáct až osmnáct let. Pak z ní nakonec vylezlo, že jí je čtrnáct, že otec na ní nečeká, tak svědek zavolal policii a policie čekala na XX, kde si ji převzala. Několikrát říkala, že v tom parku to byli dva XX a jednou řekla, že to byli dva XX , ale to XX řekla víckrát. A že v parku už byla sama, že do toho parku šla bez kamarádky, kamarádka odešla z baru a už tam byla jenom s těma klukama. Jinak svědkovi žádné další podrobnosti neříkala. Jenom ví, že slečně řekla něco víc, když pak šel telefonovat do zadní části vagónu. Když vyjeli do vestibulu, tam čekali asi minutu a přijely dvě hlídky policie a převzali si dívku. Jenom se jich zeptali, co se stalo, přijela ještě záchranka, vzali si na ně číslo a pak jeli domů. K dalším dotazům svědek uvedl, že když dívku uviděl, byla mnohem více rozrušená, než že by se pouze bála policie. Jak to vnímal, představuje si takhle největší rozrušení člověka. Nebyla schopná ani mluvit, byla sice opilá, to bylo vidět, ale když řekli, že zavolají policii, tak nebyla schopná ani mluvit, začala pouze ještě víc brečet. Pokud se týká opilosti dívky, trochu se motala, ale byla stále schopná chodit. Když seděla, tak nikam nepadala, vnímala normálně, normálně mluvila, nezadrhávala v řeči, nepřeříkávala se. Alkohol z ní byl i cítit. Dívka skutečně zmiňovala, že byla na XX v baru, neříkala v jakém, že si koupila s kamarádkou lahev vodky a že šly do baru. Pochopil to tak, že do baru již šly opilé. Otec dívky ve stanici XX nebyl, dívka jim sdělila, že si to vymyslela. Dívka s nikým při cestě metrem netelefonovala, ale do telefonu se dívala. Dokud jim dívka neřekla, že jí je čtrnáct, zdálo se mu její jednání zvláštní, byl zmatený, že tak brečela, když chtěli volat policii. Poté už jí věřil, že se skutečně stalo, co popisovala. Na XX byli s dívkou cca 1,5 minuty, pak hned přijelo metro. Na XX byli za cca 15 minut. Nevnímal u dívky, že by byla i pod vlivem drog, přesto jí koukal na ruce, aby se ujistil, že nemá nějaké vpichy. 
8. Podle § 102 odst. 2 tr. řádu soud přečetl protokol o výslechu nezletilé svědkyně XX., která spolu se svědkem XX pomáhala poškozené v metru. Uvedla, že dne 13. 08. 2018 kolem 22:00 hodiny vycházela ze stanice metra XX a ve vestibulu metra si všimla dívky, která byla celá od krve a brečela. Šla k ní a ptala se jí, co se jí stalo. Zároveň s ní k té dívce přišel i nějaký kluk, ptal se na totéž. Ta dívka jim řekla, že byla s kamarádkou pít, že nějací XX jim koupili pití, a pak to pili s nimi, potom ta kamarádka musela odejít a ona s nimi zůstala sama a oni ji prý zatáhli do nějakého parku, a tam ji nutili k orálnímu styku, prej ji znásilnili, to říkala. Ona se dívky ptala, kam jede, a ta řekla, že na XX, kde má sraz s tátou. S tím klukem řekli, že ji doprovodí a cestou se s tím klukem domluvila, že zavolají policii. Zavolali, a policie si dívku převzala. Dívka byla určitě opilá, měla rudé oči a bylo to i cítit. 
9. S ohledem na úřední záznam PČR ze dne 14. 8. 2018 sepsaný kpt. XX soud slyšel svědkyni MUDr. XX, která se dle úředního záznamu měla vyjadřovat vyšetřovatelům k chování poškozené na urgentním příjmu dětí ve FN XX. To svědkyně popřela, kdy uvedla, že vůbec nebyla v práci. O věci neví nic, má informace pouze z lékařské zprávy, kdy poškozenou neošetřovala. Její jméno zřejmě bylo zmíněno nedopatřením. Došlo zřejmě k tomu, že si policie neověřila totožnost lékařky, se kterou mluvila a vycházela z „vývěsky“ o službě konajícím personálu, kdy mohlo být skutečně její jméno na této vývěsce, neboť ta se nemění přesně se začátkem směny. Svědkyně potvrdila, že se k věci může vyjádřit pouze Mgr. XX., která poškozenou ošetřovala. 
10. V návaznosti na výslech sv. MUDr. XX soud vyslechl ošetřující lékařku z FN XX MUDr. XX. Ta potvrdila, že ve FN XX ve své službě ošetřovala poškozenou. Odkázala na vyhotovenou lékařskou zprávu a dále uvedla, následují. K chování poškozené po jejím příjmu k ošetření uvedla, že s ohledem na svojí předchozí praxi by chování dívky, by jako akutní stresovou reakci nepopsala v žádném případě, což bylo pro ni i pro přítomný personál na urgentním příjmu velikým překvapením, protože očekávala, že jestliže 13letá dívka zažije takovou stresující událost, tak bude minimálně plačtivá, bude vyděšená, bude fixovaná na přítomnost otce, který za ní dorazil. Nic z toho však nepozorovali, dokonce tam byly momenty, kdy jim poškozená přišla nějakým způsobem pobavená. Nedokáže říci, zda to mohl způsobit alkohol a zjištěné kanabinoidy, avšak významně ovlivněná jí z tohoto hlediska nepřišla. Když se poškozené ptala, proč si nezavolala sama policii či záchranku poté, co se stalo, tak řekla, že to nepovažovala za nutné. Poškozená se nejen smála, ale velice aktivně vedla nějakou komunikaci prostřednictvím mobilního telefonu. Otce si víceméně nevšímala. Zda si poškozená pořizovala selfie, si svědkyně nepamatuje. Z chování poškozené a z jejích odpovědí pochopila, že byla rozladěná, že vůbec byla odeslaná k ošetření, že byla zadržena hlídkou policie a nelíbilo se jí, že si roztrhla kalhoty. S otcem poškozené komunikovala svědkyně pouze krátce, aby mu sdělila informace o zdravotním stavu dcery a o dalším postup, že musí věc nahlásit i kvůli přítomnosti alkoholu a OPL. Otec byl překvapený, zaražený a jeho reakce svědkyni přišla přiměřená tomu, co se stalo, spíše byl ve fázi prvního popření celé situace, jeho reakce jí přišla adekvátní. Byla to právě svědkyně, která mluvila s policisty, MUDr. XX. to být nemohla. Poškozená měla na svůj věk výrazné líčení. Pokud ve zprávě uvedla, že je pacient orientovaný a čilý, vychází se z exaktních faktorů. Pokud uvedla na stupnici číslo 15, znamená to, že je orientovaná časem, místem, osobou, odpovídá promptně a všechny její motorické funkce jsou zachované a odpovídající plnému vědomí. Pokud by byla ovlivněna vyšší promile alkoholu nebo návykovou látkou, tak určitě by viděla, že ta odpověď je s latencí a hodnotila by to jako 14, takže i ta hodnota 15 odpovídá tomu, že to, co naměřili, skutečně je prokazatelné, že tam vliv toxických látek byl, ale nemělo to vliv na snížení jejích kognitivních a motorických funkcí, ty byly plně zachované. Urgentní ošetření poškozená nepotřebovala, ale policie nemohla postupovat jinak než přivolat RZS. Ve své praxi svědkyně neviděla mnoho znásilněných 13letých dívek a nemá vyšší psychologické vzdělání, nicméně i kolegové záchranáři, kteří byli ve směně, byli velice překvapení, protože podle nich její chování tomu neodpovídalo. Nezpochybňovali, že by k tomu došlo, spíš vyslovili obavu o další psychický vývoj té dívky, pokud tohle na ní nezanechalo větší dojem, jak bude vypadat její budoucnost, nechtěla tím zpochybnit, zda k něčemu došlo nebo ne. Přesto, že měla poškozená 1,4 promile krevní zkouškou, tak ani přes tuto hladinu pro svědkyni vůbec nevykazovala známky opilosti, které by vedly k bezbrannosti. Krevní zkouška byla provedena v nemocniční laboratoři. Pro policii byl zřejmě odebíraný ještě další vzorek krve později. Mohlo k tomu dojít až po jedné hodině ranní.  Svědkyně XX., matka poškozené k projednávané věci uvedla, že dcera přijela na prázdniny za babičkou a za otcem. Co se stalo, jsem se dozvěděla později, kdy dcera nebrala telefony. Ten večer byla v práci. Byly domluvené, že si budou volat a ozývat se a ten den jí přestala dcera brát odpoledne, večer telefony, nereagovala, neozývala se (nepřijímala hovor). V minulosti se to nikdy nestalo. Vždy byly s dcerou v kontaktu po telefonu nebo SMS; posílaly si i fotky. Když už měla strach, tak volala babičce a ta jí oznámila, že ji pustili někam ven za nějakou kamarádkou. Pak se jí snažili dovolat všichni, babička se jí dovolala, až když byla v sanitce a vezli ji do nemocnice. Otec dcery okamžitě jel do nemocnice, v nemocnici ji ošetřili, zjistili přítomnost alkoholu. Co se stalo tam, konkrétně neví, ví, že si rozbila pusu, měla sešitý ret. O události doma nemluví. K doplňujícím dotazům svědkyně uvedla, že dcera je uzavřenější, je puberťačka. Problémy přisuzovala pubertě. O tom, jak dcera žila (užívání alkoholu, drog, sexuální zkušenosti), se dověděla až v souvislosti s projednávanou věcí. Jediný problém, který dcera v minulosti měla, bylo záškoláctví. To se vyřešilo. Byli s dcerou u kurátora, psychologa a a dcera přešla na jinou školu. Bylo to způsobeno i špatnými kamarády. Doma komunikují a žijí normálně, dcera se jí ale příliš s ohledem na svojí uzavřenost nesvěřuje. Otce má dcera ráda, ale má z něj strach. Přesto by však pro ni nepochybně byl oporou. V minulosti měl otec dcery problémy s drogami. S dcerou sice nebyla v kontaktu bezprostředně po události, avšak i poté byla značně rozrušená, jak z události samotné, tak i z možných následků. Jediné, po té noci, když se setkaly, tak se dcery ptala, zda tam došlo k sexu. Na to dcera říkala, že ne, a že se nebránila, protože se bála, co by jí mohli udělat. Od incidentu je dcera pod přísnějším dohledem, včetně dohledu kurátora a řeší se i její užívání drog. Dcera udělala za svou minulostí tlustou čáru. Dcera si po události na nic nestěžuje. Je uzavřená. Jestli to má spojitost s tou událostí nebo se to přisuzuje pubertě, nedokáže svědkyně říct. Uzavřenější určitě je. První, co jí dcera po události řekla do telefonu, bylo, že již nikdy v životě nechce jet do Prahy. Dcera určitě nechodila na nějaké noční tahy. Její kamarádku XX svědkyně nezná. 
11.        Svědek XX, otec poškozené popsal události tak, že mu volali z XX, že tam má dceru, a že mají podezření na znásilnění, aby si pro ni přijel. Po příjezdu do nemocnice mu oznámili, že dcera měla 1,4 promile, a že tam nějaké sexuální napadení asi bylo.  Pak se viděl s XXX, byla rozhozená, starala se o to, že má na sobě roztrhané věci apod. Jestli byla v nějakém šoku, neví.  Pak čekali na výsledky vyšetření a na kriminálku. K dotazům pak svědek uvedl, že ten den mu dcera řekla, že se spojila přes facebook s kamarádkou z tábora a že by za ní jela na XX nebo na XX. Jela tam okolo čtvrté nebo šesté hodiny. Domluveni byli, že bude do deseti zpátky, a až bude vyjíždět z XX, že mu zavolá a on ji na XX vyzvedne u metra. Až do desáté hodiny s dcerou v kontaktu nebyl, potom se jí snažil dovolat a posílal SMS. U dcery vnímal, že se bála reakce matky, z ní měla velký strach. Dcery se na událost neptal. Dceru v XX viděl mezi jednotlivými vyšetřeními, čekal na příjmu. Chvilkami brečela, chvilkami se smála, střídaly se jí nálady. Smích byl spíš vynucený, jak se jí svědek snažil rozptýlit. Bližší informace o událostech se dověděl až v souvislosti se zahájením trestního stíhání obžalovaných. Vztah XX a matky není asi moc dobrý, XX je v pubertě a jsou tam nějaké třenice. Svědkův vztah s XX dobrý, jsou kamarádi. S dcerou se vídá cca 2x za rok, vždy 1-2 týdny. Dcera do XX jezdí i za babičkou, 2x-3x za rok. Právě svědkova matka má dceru více na starost, když je dcera v XX. Babičku má XX. ráda. Neví, jestli se jí dcera svěřila s tím, co se stalo. V minulosti s XX byl pouze jeden problém a to ve škole, kdy se jí velmi zhoršil prospěch. O tom, že by užívala dcera drogy nikdy, nic nevěděl. Jako možné vysvětlení pro nevázaný život XX vidí svědek komplikace ve vztahu s matkou a izolované prostředí, ve kterém žijí. S dcerou probíral, jak se má chovat k mámě. Měla strach ze setkání s ní. Snažil se korigovat jak XX, tak maminku, aby si nevjely hned do vlasů. S dcerou je stále v kontaktu. Dcera byla po události u psychologa. O chlapcích se s dcerou obecně bavil. Ptal jsem se jí, jestli se jí líbí nějaký kluk, říkala, že si na někoho myslí, nebo že se jí někdo líbí. Svědek si neuvědomuje, že by mu dcera někdy lhala. Svědek přiznal, že občas užívá drogy a taktéž, že byl ve VTOS na cca 4 roky.  
12.       K návrhu obhajoby byli slyšeni svědci XX matka obžalovaného, XX otec obžalovaného a XX bratranec obžalovaného XX, kteří se vyjadřovali k osobám a výchově obou obžalovaných. Jejich výpovědi lze shrnout tak, že nikdy s ani jedním z obžalovaných nebyly žádné problémy, že nevěří, že by se obžalovaní činu mohli dopustit. 
13.        Soud dále vyslechl v hlavním líčení znalce MUDr. XX, který shrnul závěry znaleckých posudků vypracovaných společně s prof. PhDr. XX na oba obžalované. Stvrdil závěry znaleckých posudků, podle kterých v případě obžalovaného XX nebyly prokázány žádné sexuálně deviantní tendence a zájmy u posuzovaného. Nebyla zjištěna žádná duševní porucha ani choroba, nebyla také zjištěna žádná sexuální deviace. V době, kdy se měl dopustit inkriminovaného deliktu, byl posuzovaný zřejmě ve stavu lehké opilosti, která neměla forenzně významný vliv na jeho jednání. Při absenci psychické i sexuální patologie nebyly v době deliktu jeho rozpoznávací ani ovládací schopnosti ve vztahu k inkriminovanému jednání snížené. U posuzovaného nebyla zjištěna výraznější agresivita. Posuzovaný nevykazuje ve své sexualitě žádné poruchy ani parafilní zájmy. Je tedy plně schopen svoji sexualitu ovládat. Posuzovaný není po psychické ani sexuální stránce nebezpečný svému okolí, a to též za předpokladu, že by se skutečně dopustil inkriminovaného deliktu, jehož spáchání neguje. Ochranná léčba, ani jiné podobné opatření není u posuzovaného indikované. Osobnost jmenovaného je bez výraznějších anomálií, bez zjevných známek citové či sociální maladaptace. Emocionalita celkem diferencovaná. Afektivita a psychika dostatečně stabilní. Sexuální deviace ani sexuální dysfunkce u obviněného nebyly zjištěny. Je heterosexuálně orientovaný, psychosexuálně zralý přiměřeně věku. V uvedených situacích obviněný bude v souladu se svou inteligencí a nenarušenou osobností jednat pravděpodobně konstruktivně a neagresivně. Vyšetřením nebyly zjištěny znaky svědčící o duševní chorobě v pravém slova smyslu, tedy ve smyslu psychózy, sexuální deviaci v pravém slova smyslu, zvýšené agresivitě, těžším neurotickém onemocnění, hysterických osobnostních rysech, tendencích ke konfabulacím či závažnějším narušení základních psychických funkcí (percepce, paměti, myšlení, pozornosti). Hodnotová orientace obviněného je dle jeho vlastního vyjádření podmíněná především náboženským přesvědčením. Budou u něho převažovat pravděpodobně racionalizace a prosté popírání. Jde o jedince intelektově mírně nadprůměrného (IQ 117), bez forenzně významnějšího poškození centrálního nervového systému. Obviněný není osobou závislou na alkoholu či jiných návykových látkách. Motivace inkriminovaného tr. činu (pokud mu bude prokázán, on sám ho plně popírá) nebude podmíněná žádnou psychickou nebo sexuální patologií a souvisí z psychologického hlediska pravděpodobně především se snahou po sexuálním uspokojení. Obviněný je schopen plnohodnotné účasti na trestním řízení. Sociální a občanská adaptace obviněného je nenarušená, je netrestán, bez znaků závislosti, žije v rodině s dobrými vztahy, má dlouhodobý partnerský vztah, studuje vysokou školu. Obdobné závěry pak znalci učinili i v případě obžalovaného S., kdy vyšetření nevykazuje žádné deviantní prvky. U posuzovaného nebyla zjištěna žádná duševní porucha ani choroba. Nebyla zjištěna žádná sexuální deviace. V době deliktu, pokud se jej dopustil, nebyla u posuzovaného zjištěna žádná forenzně významná duševní porucha ani sexuální deviace. Pokud se dopustil inkriminovaného deliktu, pak jeho rozpoznávací i ovládací schopnosti ve vztahu k deliktu byly plně zachovány. Osobnost jmenovaného je bez výraznějších anomálií, bez zjevných známek citové či sociální maladaptace. Emocionalita celkem diferencovaná. Afektivita a psychika dostatečně stabilní. Sexuální deviace ani sexuální dysfunkce u obviněného nebyly zjištěny. Je heterosexuálně orientovaný, psychosexuálně zralý přiměřeně věku. V uvedených situacích obviněný bude v souladu se svou inteligencí a nenarušenou osobností jednat pravděpodobně konstruktivně a neagresivně. Vyšetřením nebyly zjištěny znaky svědčící o duševní chorobě v pravém slova smyslu, tedy ve smyslu psychózy, sexuální deviaci v pravém slova smyslu, zvýšené agresivitě, těžším neurotickém onemocnění, hysterických osobnostních rysech, tendencích ke konfabulacím či závažnějším narušení základních psychických funkcí (percepce, paměti, myšlení, pozornosti). Hodnotová orientace obviněného je dle jeho vlastního vyjádření zaměřená především na rodinu bez nápadností. Budou u něho převažovat pravděpodobně racionalizace a prosté popírání. Jde o jedince intelektově nadprůměrného (IQ 122), bez forenzně významnějšího poškození centrálního nervového systému. Obviněný není osobou závislou na alkoholu či jiných návykových látkách. Motivace inkriminovaného tr. činu (pokud mu bude prokázán, on sám ho plně popírá) nebude podmíněná žádnou psychickou nebo sexuální patologií a souvisí z psychologického hlediska pravděpodobně především se snahou po sexuálním uspokojení. Obviněný je schopen plnohodnotné účasti na trestním řízení. Sociální a občanská adaptace obviněného je nenarušená, je netrestán, bez znaků závislosti, psychiatricky neléčený, má dlouhodobý partnerský vztah, studuje vysokou školu. Posuzovaný při vyšetření, v anamnéze, ani v psychologických testech nevykazuje vyšší úroveň agresivity. Je plně schopen své agresivní motivace ovládat. U posuzovaného nejsou zjištěny sexuálně deviantní zájmy, jeho sexuální aktivita není nadprůměrná. Je tedy schopen plně ovládat svou sexualitu. Pobyt posuzovaného na svobodě znalci nepokládají z psychického ani sexuálního hlediska za nebezpečný, a to ani za předpokladu, že se inkriminovaného deliktu opravdu dopustil. Žádná ochranná léčba není v tomto případě indikovaná. Znalec dále při svém výslechu uvedl, že osobnostní charakteristiky, jak vyplynuly z testů, ani komunikace, kterou s nimi vedli, nesvědčili pro nějakou výraznou explozi, prchlivou náladu, ani se nesnažili nějak výrazně agresivně vystupovat proti obvinění nebo proti vyšetření apod. Předpokládá u obou průměrnou sociální adaptaci i ve stresující situaci. Pro konkrétní situaci postupují logicky, sociálně obvyklým způsobem a nejsou tam nějaké výrazné negativní emoce, které by ovlivňovaly ten jejich přístup. Předpokládaný konzum alkoholu nebyl velký, takže pokud byli pod vlivem alkoholu, jednalo se o opilost prostou, ani jeden není závislý na alkoholu v tom smyslu, že by patologicky nemohl přestat pít, nebo nemohl se vzdát konzumace, tzn., že nepovažují tu opilost v tomto případě za forenzně významnou. Pokud se týká možné motivace, znalec uvedl, že se obžalovaní upnuli na příležitost ke komunikaci. Jejich motivy byly zpočátku afiliativní, tzn., chtěli se seznámit a pobavit. Možnost resocializace obžalovaných je bezproblémová. Pokud se týká navazování vztahů, jsou obžalovaní spíše introvertní. Byli spíše ve vleku té události, protože jeden z nich se odhodlat zakoupit alkohol, který slečny požadovaly a tak s nimi navázali docela přátelský kontakt. V navazování vztahů jsou zdrženlivější. 
14.        Na poškozenou byl v přípravném řízení zpracován znalecký posudek ke zkoumání jejího duševního stavu znalci z oboru psychiatrie a z oboru psychologie MUDr. XX a PhDr. XX, kdy tito ve znaleckém posudku konstatovali, že celková osobnostní struktura posuzované pošk. nezl. XX je výrazně disharmonická, introvertovaná, psychicky labilní, úzkostná. Také vznětlivá, plachá, citově tvrdá, individualisticky zdrženlivá, soběstačná, bez dostatku sebevlády, vnitřně napjatá. Podle projekcí s neuroticky porušenými vztahy k druhým lidem s tendencí selhat v zátěži v důsledku útlumu a vytěsnění citů. Schopnost svědkyně zapamatovat si a následně reprodukovat prožité události je neporušena. Skutečnosti, které poškozená uvedla, nejspíš zažila. Otázkou je míra její aktivní spoluúčasti vzhledem k stupniopilosti (viz odpověď znalce psychiatra). Vzhledem k anamnestickým údajům o komplikacích při narození, disharmonickému vývoji osobnosti, socializovaných poruchách chování, způsobu života s časným zahájením sexuálního života a konzumaci drog a průběhu šetřené události, je obecná věrohodnost svědkyně snížena. Rozumové a duševní schopnosti poškozené v době, kdy měl být na ní spáchán trestný čin, byly snížené prostou středně těžkou opilostí s nejméně 1,45 – 1,60 promile alkoholu v dechu. Vzhledem ke zkušenostem poškozené s alkoholem, hodnotí znalkyně, schopnosti poškozené vyhodnotit situaci a účinně se bránit snížené střední měrou. Šlo o osobu bezbrannou. Poškozená trpí disharmonickým vývojem osobnosti se socializovanými poruchami chování. Z psychiatrického hlediska šlo u poškozené v době po činu o akutní stresovou reakci. Následná posttraumatická stresová porucha se nevyvinula. Nebylo zjištěno, že by psychické potíže související s činem způsobily poškozené omezení v jejím životě. V hlavním líčení pak k dotazům soudu a stran znalci rozvedli své závěry následovně. Pokud se týká specifické věrohodnosti, nejsou znalci oprávněni k tomu závěry uvádět, nicméně znalec Dr. XX uvedl, že dle subjektivního vnímání se přiklání k závěru, že se událost stala tak, jak ji popisuje poškozená, Dr. XX pak uvedla, že rovněž z psychiatrického hlediska nezjistila důvody, pro které by měla poškozená lhát. Fakt, že se u poškozené nevyvinula posttraumatická stresová porucha (dále také jen „PSP“) je zjevně zapříčiněn vývojem poškozené i jejími osobnostními rysy, kdy poškozená má poruchy chování, sexuální iniciaci ve 13 letech, má zkušenost s alkoholem, pokračuje pervitinem, jsou tam poruchy chování. Byl to experiment, který dopadl tak, jak ona nemohla předpokládat. Znalec psycholog uvedl, že v době, kdy poškozenou vyšetřoval, což byl asi měsíc po té události, trpěla silnou úzkostí silnou úzkostí z možných následků. Poškozená sama sdělovala, že žádné následky události nemá, že má strach z možné pomsty obviněných, z toho, že to vyšlo najevo. Ona sama říkala, že kdyby nebyla k tomu nepřímo donucena, tak by nikdy tu událost nenahlásila a zatajila by ji. Poškozená jako oporu vnímá otce a zejména babičku – matku otce. Vztahy s matkou hodnotila jako neutrální – ani špatné ani extra dobré. Pokud poškozená nechtěla, aby se blízcí o události dověděli, je to s přihlédnutím k osobě poškozené vysvětlitelné tím, že měla výčitky svědomí, že matce i otci udělala něco špatného, a že je to ona, kdo za to může. Je to dáno vývojem osobnosti. Obecně prakticky – dívky v pubertě se nesvěřují překročením výchovné rámce doma. Je to velmi časté a ona rámce překračovala zhruba od 13 let. Není zcela zřejmé, jak iniciativní poškozená je při navazování blízkých vztahů. Existuje mnoho faktorů, které do toho zasahují, navíc je poškozená pubertální dívkou, která nedomýšlela důsledky, nemá zkušenosti, její emoční výkyv je také pubertální. V testech vyšlo, že poškozená v reálném životě, pokud dojde k nějaké stresové nebo zátěžové situaci, tak může selhat ve smyslu použití adaptačních způsobů vyrovnání se s tou situací. Poškozená si je vědoma nesprávnosti svého chování (užívání drog, alkoholu, předčasné iniciace sexuální zkušenosti), kdy ale tam hraje roli puberta a impulzivita v pubertě. Ona ví, že je to špatně. Funguje efekt, že když to dělají další a mají tam brko, tak si dá také, opora rodiny je slabší. Teoreticky u poškozené může nastat negativní reakce, kdy je poškozená odmítnuta, ačkoli má zájem o bližší kontakt. Záleží na spoustě dalších věcí, jak se s takovou situací vyrovná. Dalo by se říct, že v některých situacích se s těmito příhodami vyrovnává tzv. maladaptivně, tzn., nezvládá je, tzn. například tuto konkrétní situaci, nezvládá, opila se. Rozhodně se ale nejedná o pravidlo. V daném případě bylo jednání poškozené ovlivněno především mírou opilosti. Znalec z oboru psychiatrie nenalezl žádnou motivaci, proč by si měla vymýšlet právě popisovanou událost a ne něco jiného. Pokud se poškozená při lékařském ošetření nechovala dle v předpokládaných intencích daných prožitou událostí, lze to přičítat opilosti. Znalkyně z oboru psychiatrie uvedla doslova „v té opilosti byla chráněna před celým tím prožitkem toho neštěstí, té hrůzy“. Možné následky jí došly až později. Pokud se poškozená policii vyjadřovala v tom smyslu, že ji štve, že se na ni ti muži vystřídali a poté ji ani nedoprovodili na metro, může být takové vyjádření dáno tím, že v opilosti do určité míry spolupracovala, neboť jak byla opilá, až tak jí to nevadilo. Znalkyně z oboru psychiatrie pak dodala, že alkohol je citové anestetikum. Pokud byla poškozená třeba na dojezdu pervitinu, nebo tam měla marihuanu, tak vlastně to prožívání 13leté dívky, která je pod vlivem alkoholu a líbí se jí kluci, tak může v dobré víře jít a očekávat nějaké seznámení, a když se něco takového stane, tak trauma může přijít po vystřízlivění, anebo po nějaké době, že si uvědomí důsledky, následky a vlastně ten stav celkově. Osobnostní charakteristiky poškozené jsou takové, že potenciálně je schopna si podobnou událost vymyslet a otázka je, jestli se podaří zjistit buď motivaci, která by svědčila proto, že si to vymyslela, nebo se nepodaří. Znalci nevnímají jednání poškozené tak, že by se chtěla zviditelnit. Věc nechtěla oznámit. Kdyby tomu tak bylo, nafoukla by obrazotvorností následky a třeba i čin. Čin nebyl výrazně hysteridně popsaný. Při vyšetření byla poškozená v úzkosti, říkala, že to mají geneticky dané, ale vycházela ze strachu z těch pachatelů. Další závěry, které učinili, svědčí pro to, že čin se stal. Poškozená není ten typ, který by si vymýšlel. S ohledem na to, že se bála následků, že by se jí případně mohli pachatelé pomstít, tak je otázka, kdyby se to nestalo, že by to neřekla. Spíše by měla tendenci to popřít, že se to stalo, než by si to vymýšlela. Poškozená se nepotřebuje ukazovat v lepším světle a ani si vymýšlet, protože tohle je na upoutání pozornosti, ona poutá pozornost svými eskapádami s návykovými látkami. Poškozená si uvědomila, o co šlo až nějakou dobu po činu, alkohol působí na mladistvé více než na dospělé lidi a podle toho, jak se chovala, tak alkohol byl citové anestetikum, kdy nebyla schopna hodnotit správně a detailně, co se stalo, a účinně se bránit. To, co se stalo v průběhu, to neočekávala. Až když to nastalo a překročilo to ten rámec, díky tomu, že byla opilá, nemohla se účinně bránit, nevěděla jak. Chování poškozených po znásilnění je různé. Jde také o to, jestli je dívka znásilněna agresivně či neagresivně. Když jde po parku, někdo ji zmlátí a násilí přinutí k sexu, případně má po sobě modřiny, určitě bude reagovat jinak. Bude plakat a bude ve stresu a v šoku z nenadálého jednání. Tady musela být ze začátku určitá míra spolupráce. Kluci se poškozené určitě líbili, koupili jí alkohol, a tak si myslela, že bude třeba hezký večer, že bude vztah. Pokud se týká bezbrannosti, mladí lidé ve svých důsledcích nechápou, co je sex a znásilnění. Přistupují k sexu jako k praktické činnosti, rovina prožitková nebo vztahová je jim vzdálena, nejsou schopni ji dohodnotit. Dospělý by se bránil pokusu o znásilnění tím, že vnímá situaci v mnohem širším kontextu než dítě. Pokud se týká v úvahu přicházejících motivací, anamnesticky u poškozené nedošlo k nějakým podobným situacím, že ona by si vymýšlela. Výchovné problémy jako záškoláctví jsou „pouze“ impulzivní poruchy chování. Z nějakého důvodu si vymyslet událost by vyžadovalo racionální úvahu, avšak schopnost poškozené racionálně uvažovat byla z pohledu psychologa snížena. Akutní stresová reakce vzniká, když se člověku stane něco, co ho traumatizuje a on si to uvědomí. Tam nastane úzkost, pochopení toho, poruchy spánky, neurotická reakce, akutní, tak jak to popisovala poškozená, netrvalo to ani měsíc, trvalo to týden. Jednalo se o strach z pachatelů. Neomezilo to poškozenou v běžném životě, protože to bylo akutní stresové trauma a trvalo nějakou krátkou dobu. Znalci dospěli k závěru, že to závažný vliv nemělo. Stresová reakce byla silná ještě v době, kdy poškozenou znalec – psycholog vyšetřoval. Nelze vyloučit, že stavy mysli poškozené pocházejí z jiných zdrojů, otázka je, do jaké míry, co spadá na vrub té události. Ale i v rámci té události je třeba zdůraznit, že ona věc spíše vyčítala sobě. Pokud poškozená uvedla, že strach konkrétně pochází z odplaty, tak neměli znalci důvod tomu nevěřit. Když se lidé něčeho bojí a přijdou na vyšetření, ať již v rámci posudku nebo v rámci vyšetření, tak obvykle mluví o té samé události. V odborné praxi se vychází ze skutečnosti, že člověk uvádí nepravdivé údaje buď z patologických důvodů, tzn., že trpí nějakou duševní poruchou nebo chorobou, anebo že vědomě lže. Znalec může s jistotou nebo s větší jistotou určit tu první variantu, tzn., že člověk je nějakých způsobem nějakým duševně nemocný, že má nějakou poruchu, a proto uvádí nepravdivé údaje. Pokud ten člověk netrpí duševní poruchou nebo chorobou, kterýkoliv člověk je schopen uvést nepravdivé údaje vědomě a to znalec nezjistí. Pod vlivem alkoholu jsou lidé více sugestibilní, poškozená si pod tím alkoholem troufla do vztahů jít dál, než by třeba chtěla a zároveň nedovedla správně vyhodnotit nebezpečí, které z toho plyne. Tím, když nedovedla posoudit, tudíž se z toho vyplývá účinně se bránit, tzn., že byla v jakémsi stavu bezbrannosti. Následkem požití alkoholu je člověk lhostejnější. Ženy se opíjejí proto, aby byly povolnější. To platilo i v případě poškozené. Poškozená říkala, že byla mile překvapena, že babička jí obejmula a ani otec jí nic nevytknul. Pokud by se uvažovalo, že stresová reakce, o které hovoří psychiatr, byla důsledkem strachu z případného trestu otce, tak to určitě tak nebylo. Strach z případného potrestání ze strany otce, kdy znalec vyšetřoval poškozenou asi měsíc po té události, by se nepromítl do těch testů takovou měrou nebo tak masivně. Pokud poškozená uvedla, že nejhorší na celé události bylo její zranění, pak k tomu znalkyně uvedla, že akutní stresová reakce nastala, když si to uvědomovala postupně, co se mohlo stát, následky toho činu. Jelikož je ještě psychicky nezralá a sex bere jako hru. Pokud znalkyně celé shrne, poškozená byla ve stresu a nechtěla poutat pozornost tím, co se jí stalo, ale chtěla to uklidit pod koberec.  

‍

15.      Se souhlasem stran byly čteny závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie a z oboru kriminalistika, odvětví biologie, genetika a daktyloskopie. Jak vyplývá ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, vypracovaného Doc. Ing. XX, v předloženém vzorku krve nezl. XX byla stanovena hladina ethylalkoholu 1,14 g/kg. Nezletilá se tedy v době činu nacházela ve stavu opilosti. Analýzou krevního séra byla prokázána minulá konzumace konopných drog (marihuany). Nelze tedy vyloučit, že v době činu se poškozená nacházela pod kombinovaným vlivem alkoholu a marihuany, souběžná konzumace marihuany a alkoholu má významný potencující efekt na CNS. Ve zbylém krevním vzorku nebyla přítomnost pervitinu potvrzena. Pervitin je detekovatelný v krvi podstatně kratší dobu než v moči, vzorek moče však nebyl zajištěn. 
16.      Dle znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví biologie, genetika a daktyloskopie se ze zajištěných věcných stop nepodařilo zajistit použitelné daktyloskopické stopy. Genetickou analýzou byla prokázána shoda DNA zajištěné na nedopalcích (st. č. 5 - 8), zajištěných na místě setkání obviněných s poškozenými u metra XX s DNA obviněných (st. č. 5 - 7 obv.XXX st. č. 8 - obv. XXX.). Tedy je prokázána přítomnost obviněných na místě setkání s poškozenou. Ve stopách zajištěných od poškozené, na jejích oděvních součástkách, byla prokázána DNA poškozené. Ze stěru lidské krve, z pasu předložených kalhot patřících poškozené, byla dále izolována DNA vykazující shodu s DNA obv. XX. Ze stěru hrdla lahve, stopa č. 4, byla prokázána přítomnost DNA shodné s DNA pošk. XX a DNA shodné s DNA sv. X… Dále byly podle § 213 odst. 1 tr. řádu předloženy důkazy listinné, jak tyto jsou uvedeny v protokolu z hlavního líčení a specifikovány dále. Strany neměly návrhy na doplnění dokazování. Proto soud prohlásil dokazování za skončené. Poté, co soud provedené důkazy zhodnotil jednotlivě a v jejich vzájemných souvislostech, dospěl k závěru, že se obžalovaní dopustili jednání popsaného ve výrokové části tohoto rozsudku, kterým naplnili skutkovou podstatu shora uvedeného přečinu. Oproti podané obžalobě, jak vyplývá z následujícího odůvodnění, došlo k úpravě popisu skutku s ohledem na prokázaný skutkový děj, kdy výsledkem je i změna právní kvalifikace oproti podané obžalobě. 
17.       Pokud se týká skutkových zjištění, soud vycházel při rozhodnutí o vině logicky v podstatě zcela z výpovědi poškozené, která, byť je jediným přímým důkazem, usvědčuje obžalované ze spáchání uvedeného skutku. Fakt, že se jedná o jediný přímý důkaz, je v obdobných projednávaných případech v podstatě typický, kdy z charakteristiky skutku je zřejmé že se jedná o případ tvrzení proti tvrzení. V případě obou obžalovaných se totiž v podstatě jedná, pokud se týká samotného úzce časově ohraničeného jednání, ve kterém je spatřováno právě spáchání uvedeného zločinu, o „dvojjedinou“ výpověď. Při porovnání výpovědi obou obžalovaných se pouze v této části výpovědi obou obžalovaných v podstatě zcela shodují, kdy lze poukázat na fakt, že pokud se týká předchozího a následujícího děje (jeho popisu) se výpovědi obou obžalovaných více či méně liší. Poukázat lze na shora shrnuté výpovědi obžalovaných, jejichž součástí bylo vyjadřování se k průběhu děje u stanice metra XX (poškozená mluvila částečně rusky – obž. X. x částečně anglicky - poškozená x obž. X. s poškozenou nemluvil, protože mu nerozuměla, když mluvil anglicky, přitom on sám rusky umí), popis cesty s poškozenou do parku (jak byli seřazeni, jak se chovala poškozená) jakož i cesty zpět z místa činu. Projednávaná věc je do určité míry netypická v tom smyslu, že poškozená je osobou nízkého věku, čemuž odpovídá její rozumová vyspělost a vyjadřovací schopnosti, byla pod značným vlivem alkoholu, který významně zhoršuje, jak je soudu z jeho činnosti známo, ukládání paměťových stop a schopnost následné reprodukce vnímaných skutečností, kdy navíc je osobností značně disharmonickou. U poškozené je nepochybně značně snížena schopnost posoudit ze všech hledisek prožitou událost, jakož i chápat její vážnost. I z toho důvodu musel soud k verzi poškozené (a její osobnosti) přistupovat značně kriticky a velmi podrobně se zabývat v podstatě každým detailem výpovědi poškozené ze všech v úvahu připadajících hledisek a tuto musel podrobně konfrontovat s ostatními provedenými důkazy. Po provedeném dokazování pak soud musel konstatovat, že verze prezentovaná poškozenou obstála, kdy je podporována a ověřována dostatečným způsobem tak, aby mohla být rozhodujícím důkazem pro výrok o vině obžalovaných. 
18.     Obhajoba zcela logicky (a z tohoto hlediska k věci přistupoval soud), se snažila věrohodnost poškozené zcela podkopat, poukazujíc na jednotlivosti z její výpovědi, faktu, že v minulosti lhala o různých věcech, že má výchovné problémy, že je stižena následky disharmonického vývoje. Předně je třeba uvést, že každého svědka, není-li bezprostředně zjištěn jeho evidentní zájem na výsledku projednávané věci, je třeba považovat za věrohodného, není-li z objektivních skutečností možné dovodit důvodné pochybnosti o jeho věrohodnosti. To se v daném případě nestalo. 
19.     Předně je třeba uvést, že znalci posuzující duševní stav poškozené de facto konstatovali, že její chování a postoje jsou dány jejím disharmonickým vývojem vlivem vnějšího prostředí, kombinovaným s pubertálním věkem. Znalci konstatovali, že poškozená netrpí duševní poruchou, která by jakkoli ovlivňovala její schopnost vypovídat důvěryhodně. U poškozené se neprojevily žádné indicie, které by nasvědčovaly tomu, že poškozená má vlastní (niterní, vrozené) vady, či problémy, které by samy o sobě vedly k závěru, že má poškozená zvláštní tendence ke lhaní či jiné zvlášť negativní vlastnosti, ze kterých by bylo možné obecně dovozovat motivaci ke křivému obvinění. Ačkoli je poškozená osobou mladou, je si nepochybně vědoma možných následků na ni i na osoby, proti kterým svědčila, kdy nebyly u ní shledány ani žádné zvláštní tendence ke mstivosti nebo snaze po odplatě. 
20.     Pokud bylo prokázáno, že poškozená v minulosti lhala, jednalo se vždy o situace, které svojí závažností nedosahovaly ani zdaleka závažnosti projednávané věci, kdy její lži se odvíjely právě a především od vlivu vnějšího prostředí (disharmonický vývoj daný do značné míry rodinou, nesprávní kamarádi apod.), jakož i jejího psychického stavu daného probíhající pubertou (experimenty se sexem, alkoholem, drogami, předvádění se před kamarády). Na tomto místě lze konstatovat, že prokázané lži poškozené lze podřadit pod typ lží, které lze z hlediska projednávané věci podřadit pod určitou kategorii lží „nevinných“, kterými se poškozená snažila dosáhnout určitých dílčích výhod, či jimi „mlžila“, aby zakryla své nežádoucí chování. Tyto lži poškozené lze tak označit za lži v podstatě typické pro věk a osobnost poškozené. Je přitom třeba konstatovat, že se nejednalo o programové jednání poškozené, ale o její určité výstřelky nemající zásadní vliv na věrohodnost poškozené v zásadních věcech. Z hlediska charakteru poškozené je třeba poukázat na fakt, že tyto lži z minulosti v trestním řízení poškozená, vědoma si možných následků, bez okolků přiznala, což poškozené významně přidává na její věrohodnosti, když přiznala i to, co přiznávat v podstatě nemusela. 
21.      I přes výše uvedené soud přesto podrobil zevrubnému zkoumání výpověď poškozené v kontextu závěrů znaleckého posudku na posouzení jejího duševního stavu, kdy pokud poškozená zjevně netrpí patologickým lhářstvím, musela by mít ke křivému obvinění obžalovaných určitý motiv. Na první pohled teoretických motivů k takovému jednání má poškozená poměrně hodně. V kontextu faktu, že poškozená nechtěla informaci o tom, co se jí stalo vůbec sdělit a věc z vlastní vůle a přesvědčení nahlásila třetí osoba (viz výpověď zcela nezávislého svědka X), však jakékoli úvahy o jednotlivých v úvahu připadajících motivacích vedly soud do slepé uličky. Je přitom třeba zdůraznit fakt, který byl obhajobou kladen k tíži věrohodnosti poškozené, že poškozená vlastně samotný akt znásilnění nevnímala výrazně negativně, což je však poměrně dobře vysvětlitelné postoji poškozené k otázce sexuality a intimního kontaktu, ke kterým se vyjadřovali i znalci. Poškozená na otázku ohledně zkušeností se sexem v minulosti, zda „Měla v minulosti nějakého intimního přítele nebo přítelkyni?“ uvedla „Měla. Intimní zkušenost to nebyl přítel, ale byl to kluk.“. Je tak zjevné, že poškozená k intimním kontaktům přistupuje pragmaticky, bez potřeby určitého duševního souznění spočívajícího v blízkosti osob, společného prožívání událostí ve vzájemném porozumění a ohleduplnosti, vzájemné důvěrné komunikaci, poskytování si podpory apod. Poškozená bere sexuální styk do značné míry jako hru (viz vyjádření znalců z oboru psychiatrie a psychologie). Z toho pak zjevně pramení i neobvyklé chování poškozené, pokud se týká vnímání prožité události a upřednostňování následně prožitého úrazu jako ještě možná negativnějšího, neboť v tom vnímala svojí největší potupu. Je totiž třeba přihlédnout k faktu, že žádné zjevné přímé následky jednání obžalovaných na poškozenou nemělo, kdy to je dáno zřejmě tím, že se nejednalo o agresivní chování. Z tohoto hlediska je pak pochopitelné, že poškozená může mít větší strach z možných následků projednání věci než ze samotného znásilnění. 
22.       Pokud bylo chování poškozené po jejím převozu do FN XXl neobvyklé, kdy se poškozená nechovala jako „typická oběť znásilnění“ (kterou dle názoru soudu definovat nelze, neboť zcela záleží na konkrétním jednání a specifikách dané osoby), pak toto může být dáno shora uvedeným, určitým obranným mechanismem, jakož i zjevně do značné míry působením alkoholu (viz znalkyně MUDr. XX). Nelze odhlédnout ani od výpovědi sv. G., otce poškozené, který se vyjádřil v tom smyslu, že se snažil celou situaci zlehčit, aby poškozené ulevil, což vedlo i k tomu, že ji vynuceně rozesmál. Nelze přitom odhlédnout ani od faktu, že v krvi poškozené byly nalezeny stopy po předchozím užití OPL, jejichž působení nelze taktéž zcela vyloučit. 
23.      Pokud se týká samotné míry ovlivnění alkoholem, soud vycházel z lékařské zprávy FN XX v kontextu výpovědi sv. MUDr. XX, kdy je zjevné, že při prvním odběru krve ve FN XX po přijetí poškozené k ošetření, měla tato alkohol v krvi dle akreditované laboratoře 1,4‰. Znalecký posudek z oboru toxikologie vycházel až ze vzorku, který byl odebrán s určitým časovým odstupem ve FN XX, kdy koncentrace alkoholu v krvi byla 1,14‰. Je zjevné, že v této době se poškozená nacházela ve fázi postresorpční, kdy lze dovozovat, že v době spáchání činu byla koncentrace alkoholu v krvi poškozené ještě vyšší, kdy lze hovořit s přihlédnutím k věku poškozené (a popisu jejího chování, kdy klopýtala, neudržela se na nohou a upadla) o stavu střední opilosti v době spáchání činu. Tento její stav nepochybně sám o sobě definuje stav bezbrannosti. Poškozená přesto při ohledání místa činu spolehlivě označila místo, kde mělo dojít ke znásilnění, kdy na místě byla nalezena lahev od vodky, ze které popíjeli (viz protokol o OMČ a znalecký posudek z oboru genetiky), což opětovně činí verzi poškozené věrohodnou. 
24.     V podstatě nesporný mezi obžalovanými a poškozenou byl popis průběhu jednání do okamžiku, než opustili spirálovou točnu u stanice metra XX, kdy poškozená sice uváděla, že si na některé věci nepamatuje, což však může být dáno právě její mírou opilosti. V základních obrysech však byla výpověď obžalovaných a poškozené shodná, kdy to soud vede k závěru, že poškozená byla schopna rekapitulovat v obecném smyslu (s určitými pochopitelnými výjimkami) průběh večera. 
25.     Je nepochybné, že určitou část morální viny na skutku nese samotná poškozená, neboť to byla právě ona, kdo společně se sv. XX, iniciovala první kontakt s obžalovanými za účelem (nelegálního) pořízení alkoholu. Takové jednání poškozené je nepochybně nežádoucí a v tomto smyslu musí být chování poškozené pod zpřísněným dohledem. Valnou část viny na dalším vývoji situace (pomine-li soud samotný akt znásilnění) pak však nesou obžalovaní, obžalovaný XX. zvlášť. Byl to právě on, kdo svolil k nákupu alkoholu poškozeným, tento jim koupil. Byli to obžalovaní, kteří pak chtěli navázat s nezletilými bližší kontakt a obě nezletilé pobízeli k pití, což vedlo k tomu, že se poškozená dostala právě do stavu střední opilosti. Je zjevné, že to byli také obžalovaní, kteří iniciovali odchod s poškozenou do přilehlého parku. Předně je třeba uvést, že poškozená k tomu zjevně neměla důvod, kdy jí prezentovaná záminka obžalovaných (že obž. XX nechce pít na veřejnosti) se v kontextu jejich předchozího a následujícího jednání jeví jako logická. Soud jako zcela účelovou vyloučil výpověď obž. XX, že se mu pošk. XX nelíbila, že jí vnímal (značně) negativně. Je totiž zcela zvláštní, že by jí za takové situace v podstatě „trpěl“ a bavil se s ní téměř 1,5 hodiny (viz kamerové záznamy od prvního setkání po odchod od stanice metra XX). O kontaktu mezi obžalovanými a poškozenou u metra XX hovoří i biologické stopy zajištěné na nalezených nedopalcích cigaret. Byli to tedy obžalovaní, kteří, ačkoli nepochybně měli být těmi „vyspělejšími“, s vědomím toho, že je poškozená nezletilá, kdy museli vnímat její stav, měli celou záležitost ukončit. To však neučinili a pod záminkou dalšího popíjení v parku poškozenou odvedli. 
26.      Tím se soud dostává k motivaci obžalovaných. Je zjevné, že obžalovaní sice netrpí žádnou duševní poruchou či sexuální odchylkou, kdy to však neznamená, že by se nemohli dopustit sexuálního deliktu. Situaci lze nepochybně přirovnat ke známému přísloví „příležitost dělá zloděje“, kdy onu příležitost poškozená v podstatě naservírovala oběma obžalovaným svým chováním přímo pod nos. Poškozená nepochybně mohla svým chováním, kdy sama připustila, že obž. XX se jí líbil, přispět k domněnce obžalovaných, že za situace, kdy s nimi jde dobrovolně do parku, je svolná k intimnímu kontaktu. Pokud poškozená připustila, že dokonce obžalovaného XX objala, pak to nepochybně mohlo být spouštěčem jednání obžalovaných. O obžalovaných nebyly zjištěny žádné negativní informace z minulosti, kdy (vcelku nepřekvapivě) byli veškerými příbuznými označeni za vzory dobrého chování. Soud nepochybuje o tom, že skutek, kterým byli obžalovaní shledáni vinnými, je excesem z jinak řádného života. Dokonce si soud dovoluje dovodit, že v případě, že by obžalovaní znali skutečný věk poškozené, uvedeného jednání by se zřejmě nedopustili. Právě otázka vědomosti věku poškozené je jednou z nejpalčivějších otázek v projednávané věci. 
27.      Soud rozhodně nevyloučil, že poškozená skutečně sdělila během komunikace s obžalovanými, že jí je čtrnáct let. Nicméně znalost této informace obžalovanými nebyla nijak potvrzena. Je nepochybné, že mezi poškozenou a obžalovanými byla značná jazyková bariéra, kdy navíc komunikace mezi poškozenou a obžalovanými byla roztříštěna do několika celků dělených komunikací s dalšími osobami, odchodem nezletilé XXX., popíjením z lahve vodky atd. Za takové situace nemuseli skutečně obžalovaní informaci o skutečném věku poškozené zachytit a mohli stále být v domnění, že je jí 16 let, jak jim již dříve řekla, což potvrdila i sv. XX. Tomuto jejich přesvědčení nahrával nepochybně vzhled poškozené, která je jednak na svůj věk poměrně fyzicky vyspělá (jak se soud mohl přesvědčit při jejím, byť odděleně provedeném, výslechu), jednak v daný den byla nalíčena tak, že na věk nižší než 15 let by ji netipoval nikdo (viz výpověď sv. X., sv. X.). Obžalovaní tak zjevně nepodkročili požadovatelnou míru opatrnosti, kdy nejednali ve vztahu k okolnosti zvlášť přitěžující spočívající v předmětu útoku charakterizovaném jako osoba mladší 15 let ani v nevědomé nedbalosti. 
28.      Z výše uvedeného vyplývá, že se skutečně obžalovaní v určitý okamžik začali snažit „vytěžit ze setkání s poškozenou co nejvíce“, kdy měli důvod domnívat se až do okamžiku, než poškozenou k orálnímu styku donucením a zneužitím její bezbrannosti přinutili, že se ničeho špatného nedopouští. Rozhodně tak nelze jednoznačně říci, že průběh samotného znásilnění ve smyslu užití násilí a zneužití bezbrannosti poškozené nějak plánovali; pravděpodobně se jednalo o určitý zkrat. 

Fakt, že u obžalovaných při orálním sexu nedošlo k vyvrcholení, rozhodně nemá vypovídací schopnost k otázce (ne)spáchání skutku. Tato skutečnost může mít mnoho různých vysvětlení, včetně toho že k ejakulaci u obžalovaných došlo, nikoli však v ústech obžalované nebo na ní, že byli obžalovaní vyrušeni, že si uvědomili na základě určitých indicií, že styk ze strany poškozené dobrovolný není apod.  Na věrohodnosti poškozené s přihlédnutím k jejímu celkovému stavu (rozrušení, věk, zranění) nemění nic ani fakt, že ve svých vyjádřeních vůči svědkům mohla sdělit nepřesné či zavádějící informace, či informace, které byly nesprávně reprodukovány, nebo dokonce informace lživé. Koneckonců i sama poškozená ve své výpovědi korigovala svá vyjádření, která byla reprodukována pouze jako zprostředkované informace ve výpovědích, úředních záznamech policie či v lékařské zprávě. Pokud poškozená sdělila sv. X., že byla s kamarádkou v baru, nebyla sice tato skutečnost prokázána, nicméně nelze vyloučit, že se jednalo o určitou „informační zkratku“ v tom smyslu, že se opila. Pokud jednou zmínila, že pachatelem mohl být XX, nepochybně mohlo jít o přeřeknutí nebo nesprávné zachycení informace, když poškozená nadále mluvila o XX nebo XX. Pokud poškozená měla uvést, že pohlavní styk odmítla, mohlo se jednat pouze o určitou zkratku použitou lékařkou ve zprávě, kdy jakýkoli náznak nedobrovolnosti jednání poškozené mohla ona sama vnímat jako odmítnutí. Pokud poškozená sv. X. sdělila, že na ní čeká otec, jednalo se sice o lež, která však byla zjevně motivována tím, že nechtěla, aby svědek volal policii, což potvrzuje závěr o tom, že nechtěla vůbec, aby se o činu vědělo. Za takové situace je značně nepravděpodobné, že by si celé jednání vymyslela. Jak správně poznamenala znalkyně MUDr. XX, bylo by v takovém případě nejjednodušší a nejpřirozenější, že by si vybájila následky, či by barvitě popsala samotný akt znásilnění (třeba včetně zranění, které si však následně způsobila sama, což také zcela bezprostředně sdělila), aby dodala případné své „historce“ na věrohodnosti. Poškozená však zjevně zášť či zlost vůči obžalovaným vyplývající ze samotného sexuálního styku necítí. Bojí se pouze možných následků, jakož se i zlobí na sebe, že se přivedla do takového stavu, který s sebou přinesl následek v podobě znásilnění a zranění. 

29.       Soud tedy má za prokázané jednání obžalovaných, jak bylo pojato do výroku o vině. Pokud se týká prvku násilí, je tento dán samotným faktem, že poškozenou obžalovaní chytili za hlavu a tlačili ji ke svému rozkroku (nejpozději v tomto okamžiku již museli být srozuměni, že se jedná o nedobrovolný styk), kdy poškozená nebyla schopna se (adekvátně) bránit, maximálně se mohla snažit uhýbat hlavou. Nejednalo se tedy o dobrovolný styk, který by v případě felace musel být vyjádřen aktivním jednáním poškozené daným místními podmínkami, tedy zřejmě přinejmenším dobrovolným kleknutím na kolena a dobrovolným vložením penisu do úst. Otázku bezbrannosti poškozené pak soud rozebral výše. 
30.       Po právní stránce soud jednání obžalovaných posoudil jako zločin znásilnění podle § 185 odstavce 1 alinea první, alinea druhá, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, když obžalovaní jiného násilím a zneužitím bezbrannosti donutili k pohlavnímu styku, čin spáchali jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a čin spáchali na dítěti. 
31.       Při úvaze o druhu a výměře trestu soud přihlížel k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným a majetkovým poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a možnosti jeho nápravy ( § 38, § 39 odst. 1 tr. zákoníku), přičemž se pečlivě zabýval polehčujícími i přitěžujícími okolnostmi. Soud se přitom rovněž zabýval společenskou škodlivostí jednání obžalovaných, kdy však v daném případě je zcela nepostačující uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu již s ohledem na právní kvalifikaci jejich jednání. 
32.       Povaha a závažnost trestného činu jsou určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. Zájem chráněný trestním zákoníkem musel být obžalovaným zcela zřejmý. 
33.        Oběma obžalovaný polehčuje jejich dosavadní bezúhonnost. Ve prospěch obžalovaných hovoří i fakt, že se jednání dopustili ve věku blízkém věku mladistvých (obžalovaný X. především). V neprospěch obžalovaných však hovoří způsob provedení činu, kdy se jednání dopustili na osobě již v podstatě zcela bezbranné, kdy k její bezbrannosti značně přispěli svým aktivním jednáním, jak je rozebráno shora, kdy navíc zřejmě již od odchodu od stanice metra XX zřejmě sexuální styk s poškozenou (možná v tu chvíli ještě dobrovolný) plánovali. 
34.         Při trestní sazbě 2-10 roků je východiskem pro uložení konkrétního trestu obžalovaným východiskem dolní hranice trestní sazby, kdy však na samé dolní hranici s ohledem na faktory zvyšující závažnost jednání obžalovaných jako adekvátní trest soud shledává trest tříletý. V souladu s podmínkami ust. § 81 odst. 1 tr. zákoníku soud dospěl k závěru, že trest může být uložena jako podmíněně odložený, avšak s ohledem na obecnou závažnost jednání obžalovaných vyjádřenou trestní sazbou, musí být takový trest být odložen na nejdelší možnou zkušební dobu. Soud při úvahách o podmíněném odložení trestu vycházel i z faktu, že cca 5 měsíční pobyt obžalovaných ve vazbě pro ně byl v jejich věku značným ponaučením, které by do budoucnosti mohlo garantovat, že se obžalovaní zdrží jakéhokoli dalšího protiprávního jednání. 
35.          Soud přistoupil i k uložení trestu vyhoštění z území ČR. Tento trest je odůvodněn faktem, že se obžalovaní jednání dopustili jako zahraniční „návštěvníci“ ČR, kteří by měli respektovat právní řád státu, ve kterém se nacházejí, kdy pokud zde nemají žádné pevné vazby, a právní řád poruší (navíc velmi podstatným způsobem trestným ve většině civilizovaných zemích), pak je jejich setrvání či pobyt v ČR značně nežádoucí. Soud přitom vycházel i z toho, že neuvěřil, že by obžalovaní byli v ČR jako turisté, jejichž relativně dlouhodobý pobyt (na poměry XX nákladný) zde hradily jejich rodiny, ale že se v případě obžalovaných jednalo o nelegální pracovníky. To v podstatě potvrdila poškozená, když uvedla, že obžalovaní pracují se sádrokartonem (nikoli, že jsou studenti VŠ na dovolené). Obžalovaní tedy zcela zjevně nerespektují právní řád ČR ve více směrech. Výměra trestu byla stanovena shodně se zkušební dobou, kdy takový trest dle názoru soudu odpovídá zásadám individualizace. 
36.        Pokud se týká výroku o náhradě nemajetkové újmy, soud shledal co do základu nárok zcela opodstatněný. Ačkoli by v jiných (obvyklejších) případech soud uplatněnou částku 50 000 Kč považoval v případě znásilnění v podstatě za minimální, specifika daného případu neumožňují takovou částku přiznat. Je třeba konstatovat, že nárok na nemajetkovou újmu nemůže krýt poškození na zdraví, které se v budoucnu může u poškozené projevit, kdy navíc má krýt nároky neprojevující se v majetkové sféře. Výše nemajetkové újmy musí odpovídat míře (a účinkům) zásahu do osobnostních práv poškozeného, kdy je třeba zhodnotit řadu relevantních skutečnostní včetně eventuálního spoluzavinění poškozeného. V případě trestného činu znásilnění přiznaná nemajetková újma má krýt ztrátu na důstojnosti, ztrátu důvěry osoby v druhé pohlaví, možný strach apod. Pokud poškozená do značné míry svým postojem a jednáním přispěla k následnému spáchání činu, kdy se sama chovala s ohledem na svůj věk přinejmenším amorálně, kdy v podstatě sama nepopisuje žádné ze zmiňovaných účinků na svou osobu, pak by bylo přiznání částky v uplatněné výši nepřiměřené. Především s ohledem na jednání poškozené, její postoj ke spáchanému činu a faktu, že (prozatím) nebylo shledáno, že by se čin obžalovaných poškozené obzvláště dotknul, soud jako odpovídající považuje přiznání částky 10 000 Kč, která dostatečně kryje v úvahu připadající újmu, která poškozené vznikla, která je dána především stresem z projednávání věci a strachem z možných následků. Nárok byl přiznán i s uplatněnými zákonnými úroky z prodlení, kdy nebylo důvodu nároku nevyhovět. Ve zbytku byla poškozená odkázána s nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. 

‍

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze. O odvolání bude rozhodovat Vrchní soud v Praze. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaní pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené samosoudcem) odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaných. 

Praha 29. ledna 2019 

Mgr. Lukáš Slavík, v.r. 

předseda senátu 

‍

Spisová značka: 1 T 45/2016

‍

ČESKÁ REPUBLIKA

‍

ROZSUDEK

‍

JMÉNEM REPUBLIKY

‍

Okresní soud Plzeň - město rozhodl v hlavním líčení konaném dne 25. 4. 2019 v senátě složeném z předsedy senátu Luboše Patzenhauera a přísedících Václava Boudy a Ing. Vojtěšky Svobodové  

‍

 takto:

Obžalovaný

XX, nar. XX v XX, vývojář spol. XX, bytem XX, trvale XX, bez přihl. XX, 

‍

je vinen, že 

‍

v xx dne 13.12.2015 v blíže nezjištěných ranních hodinách v ulici XX v rodinném domě v dětském pokoji po předchozím požití alkoholických nápojů v době přítomnosti v posteli své dcery XX, nar. 6.4.2008, svěřené do jeho péče v rámci styku s dítětem jmenovanou obnažil na spodní části těla, kde jí prsty roztahoval pochvu, což si fotil na svůj mobilní telefon, což učinil vícekrát vždy poté, kdy se nezletilá od něho odvrátila a obžalovaný ji vždy poté otočil zpět,  

                                                                        tedy    

‍

jiným způsobem než vykonáním soulože pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let a čin spáchal na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti,

‍

čímž spáchal

‍

zvlášť závažný zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku,    

‍

                                                                 a odsuzuje se

‍

podle § 187 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou (2) roků a šesti (6) měsíců.

‍

Podle § 81 odst. 1 a 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu dvou (2) roků a šesti (6) měsíců.

‍

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen zaplatit na náhradě škody pošk. XX, nar. XX 2008, bytem XX, v zastoupení zmocněncem XX nemajetkovou újmu v částce 300.000,- (tři sta tisíc) Kč. 

‍

Podle § 229 odst. 2 tr. řádu se tato poškozená XX zastoupená tímto zmocněncem odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 

‍

Odůvodnění:

‍

Především nutno uvést, že v této trestní věci byl vyhlášen rozsudek již dne 11. 12. 2017, který však byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2018 sp. zn. 50 To 124/2018 zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně.

‍

Nalézací soud opětovně uvádí, že z důkazů provedených v hlavním líčení soud zjistil skutkový stav uvedený shora ve výroku o vině. 

‍

Obžalovaný  XX v přípravném řízení i v hlavním líčení shodně mj. uvedl, že byl tehdy hodně opilý, přičemž před policejní komisařkou mj. uvedl, že se probudil ráno v dětském pokoji v posteli s XX vedle sebe, že vstali a šli dolů, načež během dopoledne v telefonu objevil fotky z noci, na kterých byly fotky malé XX, jak je nahá, takže všechny fotky začal mazat, dále že fotek bylo hodně a že nemůže potvrdit ani vyvrátit, že XX strkal prsty do pochvy, neboť vše smazal, a dále že se začal strašně stydět; dále že tehdy vypil asi 1,5 l vína a 0,6 l Metaxy, že viděl v mobilu jen první fotky, na kterých měla XX stažené pyžamo, načež mobil připojil k počítači, kde fotky smazal, že však si nemyslí, pokud je v usnesení uvedeno, že nedošlo ke zranění dcery, že by jí prsty do pochvy strkal. Posléze před soudkyní ve vazebním zasedání odkázal na svoji předešlou výpověď s tím, že si to opravdu nepamatuje, že se pak sesypal, přičemž to, co dovozoval, bylo na základě těch fotografií, které viděl jako první a druhou, přičemž mu bylo do breku a vše chtěl smazat, a dodal, že malá se chovala celý den normálně, a hrála si s dětmi a byla naprosto v pořádku; k následnému dotazu uvedl, že v minulosti už ho něco takového několikrát napadlo, ale byla to jen myšlenka, že věděl, že by se mu něco takového líbilo, avšak s žádným psychologem či psychiatrem to v minulosti neřešil, neboť se strašně styděl, že však má jednoho sexuologa vybraného, a že toto byla poslední kapka, aby tu věc začal řešit. V hlavním líčení mj. uvedl, že odhadne, že 80 % toho, co uvedla státní zástupkyně, se přibližně stalo, že v podstatě hodně matně nebo spíše už nijak si nepamatuje, jak se do postele ke své dceři dostal, že z celé noci má opravdu záblesky – zda z foťáku nebo že se mu něco objevilo, je strašně těžký to posoudit, přičemž o samotném skutku nevěděl a zjistil to až ráno, kdy si chtěl fotky z předešlého dne prohlédnout; dále že si nemyslí, že by dceři vysloveně strkal prsty dovnitř, že to může být prostě jenom pocit dítěte, že jí samozřejmě strkal prsty okolo nebo ji svlíkal, což chápe; dále uvedl, že od 21. 12. 2015, kdy vylezl z cely, má s nezl. XX zákaz styku. Po zrušení a vrácení věci obžalovaný až v závěrečném jednacím dnu (po předchozím zvolení si jiného obhájce) mj. uvedl, že „těch 10-11 měsíců přemejšlel... a chtěl by svoji výpověď drobně změnit: že pokud dříve uvedl, že se ten čin pravděpodobně stal, a vycházel z dedukcí, že se to stalo, nyní si myslí, že se to pravděpodobně stát nemuselo..., že byl ve velké opilosti, že si doporučení bývalého obhájce špatně vyložil, že si z té noci jenom nic nepamatuje a není schopen stoprocentně říct, jestli se to stalo či nestalo, že po zadržení policií bylo pořád z jeho strany řečeno, že nic takovýho neudělal, že si to nepamatuje a že nic takovýho neví..“, načež v jednací síni nejprve po státním zástupci a poté i po soudci požadoval „zařízení“ jeho výslechu z 19.12. v 10 h dopoledne, neboť „dospěl k závěru, že se to pravděpodobně nestalo, a stál by si na tom, že si z té noci opravdu nic nepamatuje“. 

‍

Obrazový a zvukový záznam výslechu svědkyně XX (přepsaný na protokol č.l. 60 – 66) učiněného v přípravném řízení byl v hlavním líčení za podmínek § 102/2 tr. ř. přehrán, přičemž právě z této výpovědi vychází v podstatě skutkový stav shora uvedený: nezletilá mj. vypověděla, že venku už bylo světlo, že v pokojíku byla sama s XX (obžalovaným), že se vzbudila a zjistila, že jí fotí pipinu, že se pořád otáčela na bok, přičemž na předložené panence demonstrovala, že jí XX sundal spodní kalhoty od pyžama a fotil jí; dále že jí roztáhnul nohy, fotil jí a při tom jí sahal na pipinu, kterou jí roztáhnul (u panenky v oblasti přirození ukazovala jeho roztahování od sebe dvěma prsty – palcem a ukazováčkem), ale dovnitř ani nikam jinam jí nesahal, že jí sundal kalhotky, otočil se a fotil jí, ale ona při tom na něho nekoukala a měla zavřené oči, přes které viděla asi 10x – 20x blesk, že při tom focení se pořád otáčela, načež ji XX vzal za bok a zase přetočil, že ji zase přetočil nějak 10x, že při focení měla docela divný pocit, a že když jí dofotil, odešel; že ten den když šla na záchod a chtěla se zvednout, jí úplně bolelo břicho a skoro se zvednout nemohla, ale neví, proč jí bříško bolelo, a že neví, zda na pyžámku měla nějakou krev. 

‍

Přítelkyně obžalovaného svědkyně XX té noci v uvedeném rodinném domě přítomná v přípravném řízení mj. vypověděla, že ten večer nepila žádný alkohol, že obžalovaný měl v obýváku točené víno v lahvi v objemu 2 l a že když šla spát, měl už asi jednu skleničku vypitou, že ten večer se s obžalovaným pohádali kvůli Vánocům, přičemž všechny tři děti si šly lehnout do svého pokojíku asi okolo 19 – 20 h, načež ona šla spát kolem 21 h a v průběhu noci přišly za ní do ložnice postupně děti XX a XX, jehož se střevními problémy kolem půlnoci do ložnice přivedl obžalovaný, který pak šel zase do obýváku na televizi; dále že ráno asi kolem 8. h přišli ze shora do kuchyně na snídani nejdřív XX a asi za 2 min obžalovaný s tím, že oba se chovali normálně, byli dobře vyspalí, že XX si šla hrát a smála se, nic jí neřekla a na nic si nestěžovala; i obžalovaný ji přišel normální, ale bylo vidět, že mu po tom alkoholu asi není dobře; dodala, že ráno v obývacím pokoji našla prázdné lahve od alkoholu – úplně prázdnou láhev Metaxy o objemu asi 1 l, přičemž neví, zda ji již měli z minulosti načatou, a úplně prázdná plastová láhev od toho vína. V hlavním líčení oproti své původní výpovědi mj. vypověděla, že toho večera si dala skleničku vína, že obžalovaný do jejího odchodu do ložnice vypil určitě 2, 3 skleničky o objemu 2 dcl, přičemž víno si nalévali z velké lahve, že láhev Metaxy byla úplně nová a nebyla načatá, že obžalovaný ráno vypadal opravdu hrozně a bylo na něm vidět, že je ještě pod vlivem alkoholu, a dodala, že v minulosti obžalovaný nahé děti nefotil, že jí není známo, zda on sám sebe fotil nahého, že si myslí, že ji nahou fotil, že následně s XX o tom nikdy nemluvila, že obžalovaný jí k tomu neřekl nic s tím, že si nic nepamatuje, a že společně bydleli asi do 20.2., kdy se stěhovala k rodičům, přičemž jejich vztah ustal z důvodu, že mu nevěřila, měla pochyby o tom, co se stalo, a měla taky strach o svoje děti. Poté se svědkyně vyjádřila k předloženým fotografiím obsaženým ve znaleckém posudku z odvětví kybernetiky. 

‍

Matka nezletilé XX svědkyně XX v přípravném řízení mj. vypověděla, že v neděli 13.12.2015 v 18:00 h jí obžalovaný přivezl nezl XX, která se s otcem normálně rozloučila s pozdravem ahoj a dala mu pusu, načež už při chůzi nahoru po schodech se držela za pusu a kroutila hlavou ze strany na stranu, načež jí řekla, že jí musí něco říct, načež doslova řekla „XX je úchyl“ s tím, že na následné dotazy se jí nejprve styděla odpovídat, aby posléze řekla, že jí XX fotil nahou pipinku, že jí to vzbudilo, jak jí sundavá kalhoty od pyžámka a blesky od foťáku, dále že pindíkem jí nedělal nic, jen prstama, a že když se šla vyčůrat, že jí to při čůrání bolelo a pálilo; svědkyně dodala, že když asi ve svých 16 letech začala s obžalovaným chodit, nabízel jí, zda by se s ním chtěla dívat na nějaké dětské porno, a že ví, že obžalovaný podniká přes počítače a provozuje i nějaké pornostránky. V hlavním líčení se po některých odchylkách odvolala na svoji původní výpověď s tím, že tehdy si to pamatovala lépe. 

‍

Bratr obžalovaného svědek XX před soudem využil svého práva odepřít výpověď. Matka obžalovaného svědkyně XX před soudem vypověděla jen o tom, co se dozvěděla od bývalé manželky obžalovaného, přičemž dodala, že v lednu 2016 se s XX viděly naposledy při koupi bot a holčička byla veselá. 

‍

Odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení zejména uložil soudu okresnímu, aby dovyslechl obžalovaného k časovému údaji, kdy naposledy před souzeným jednáním si obžalovaný vzal lék wellbutrin, aby následně přibral znalce z odvětví soudního lékařství za účelem posouzení vlivu případné kombinace alkoholu s léky, který by případně po konzultaci se znalcem se specializací na toxikologii či alkohologii určil hladinu alkoholu v krvi obžalovaného v době činu, a vyjádřil se i k tomu, jaký vliv na obžalovaného mělo případné užití léku wellbutrin, a následně aby s těmito závěry seznámil znalce z odvětví psychiatrie za účelem, zda v návaznosti na výstupy z uvedeného posudku hodlá nějak doplnit či změnit své dříve učiněné závěry. 

‍

Nalézací soud splnil veškeré pokyny soudu odvolacího, takže z doplňujícího výslechu obžalovaného zjistil odvolacím soudem požadovaný údaj tak, aby jej měl k dispozici následně přibraný znalec z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství, který ve svém znaleckém posudku stanovil hladinu alkoholu v krvi obžalovaného pro dvě varianty jeho tělesné hmotnosti (98 kg a 100 kg), pro tři varianty množství a druhu alkoholu údajně obžalovaným požitého, a pro pět variant konkrétního času, přičemž pro případ požívání alkoholu v době od 21.15 h do 24.00 h dne 12. 12. 2015 stanovil dosažení maximálních hodnot na dobu kolem 01.00 h dne 13. 12. 2015, kdy by se hladina alkoholu v krvi pohybovala v rozpětí do 3,53 g/kg do 5,72 g/kg, přičemž při hladině alkoholu v krvi v rozmezí od 3,5 do 4,5 g/kg dochází u osoby nenavyklé alkoholických nápojů k bezvědomí až smrti a u osoby navyklé pití k otravě s poruchou vědomí až bezvědomím, při hladině nad 4,5 g/kg končí hodnoty ve většině případů bez poskytnutí lékařské péče ohrožením života dlouhodobým bezvědomím, případně smrtí; hladina alkoholu v krvi by se pohybovala: v době 05.00 h v rozmezí od 2,73 do 3,43 g/kg, v době 06.00 h v rozmezí od 2,53 do 3,31 g/kg, v době 07.00 h v rozmezí od 2,33 do 3,19 g/kg a v době 08.00 h v rozmezí od 1,93 do 3,07 g/kg, načež konkretizoval, jaká množství odpovídají jakému stupni opilosti a jaké jsou pro tyto jednotlivé stupně u poživatele projevy. Pokud jde o teoretický účinek léku wellbutrin - znalec uvedl, že takové posouzení překračuje rámec jeho odbornosti a odkázal na odborníka z klinické farmakologie či z klinické toxikologie. Proto nalézací soud přibral znalkyni z oboru zdravotnictví odvětví toxikologie, která ve svém znaleckém posudku mj. uvedla, že lék wellbutrin obsahuje účinnou látku bupropion hydrochlorid, přičemž obecně se sice během léčby bupropionem nedoporučuje pít alkohol, neboť může dojít k zesílení účinku alkoholu lékem a naopak, avšak užitím wellbutrinu v množství uvedeném obžalovaným by nemělo mít účinky nežádoucí, nýbrž pouze léčebné, tudíž by pravděpodobně ani současné užití tohoto léku a požití alkoholu v bezvýznamném množství obžalovaného výrazně neovlivnilo. Oba předešlé zmíněné znalecké posudky měl k dispozici Znalecký institut pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii s. r. o.  Praha, jehož nalézací soud přibral - i z důvodu již v původním rozsudku naznačených pochybností - ke zpracování revizního znaleckého posudku, v němž znalci mj. uvedli (a v hlavním stvrdili), že ani lék wellbutrin v časech a množstvích obžalovaným uváděných nijak neovlivnil jeho schopnost rozpoznat společenskou škodlivost jeho jednání a schopnost toto jednání volně ovládat; i v tomto znaleckém posudku dospěli znalci mj. k závěru, že obžalovaný netrpí a ani v době páchání trestné činnosti netrpěl duševní chorobou, poruchou nebo sexuální deviací (v důsledku čehož nalézací soud již nemá důvodu iniciovat případné řízení o uložení ochranného opatření), přičemž navíc u obžalovaného konstatovali zvýšenou pravděpodobnost manifestně agresivních reakcí, a to i v běžných nebo stresových situacích.

‍

I po takovém doplnění dokazování ve směru pokynů odvolacího soudu, přičemž nalézací soud opětovně zdůrazňuje, že obžalovanému (ani svědkyni XX) neuvěřil jeho zjevně účelovou snahu zbavit se trestní odpovědnosti tvrzením o požití značného množství alkoholu, lze opětovně uvést, že po zhodnocení všech důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. dospěl nalézací soud k závěru, že skutek v obžalobě uvedený se v tam uvedené podstatě stal, že naplňuje znaky žalovaného zvlášť závažného zločinu a že jej spáchal obžalovaný. Kromě jeho původního částečného doznání ve vztahu k tomu, co zjistil až ex post, bylo jeho jednání jednoznačně prokázáno výpovědí jeho nezletilé dcery XX, jejíž zvukový i obrazový záznam z přípravného řízení byl v hlavním líčení přehrán a který nutno hodnotit i z hlediska závěrů znaleckého posudku z oboru školství a kultura odvětví psychologie dětí a mladistvých, dle něhož osobnost nezletilé zcela odpovídá jejímu věku, přičemž nejsou patrné žádné vývojové ani situačně nebo sociálně podmíněné rizikové faktory, její rozumové schopnosti jsou vysoce nadprůměrné a kvalita činnosti a schopnost sebereflexe a kontroly vlastních výkonů podporují její obecnou věrohodnost, vzhledem ke kvalitě intelektu a vyspělosti osobnosti je schopna si přiměřeně svým možnostem zapamatovat a vybavit prožitý děj, u níž nebyly zjištěny sklony k fabulacím nebo konfabulacím, na informace jí poskytnuté je v zásadě spolehnutí, jejíž sensitivita a sugestibilita je vzhledem k věku zcela přiměřená, je sebekritická a je schopna realisticky hodnotit svoje výkony a vidět své chyby, která však vzhledem k autoritě obžalovaného a jeho otcovské roli nebyla schopna vzhledem ke svému věku posoudit smysl jeho jednání a nebyla schopna cíleného odporu, odpor byl podle popisu spíše spontánní jako odpor proti spánek rušícímu a rušivému vlivu; pokud se znalec vyjádřil též k věrohodnosti specifické, k takovému vyjádření soud nepřihlížel, neboť posouzení specifické věrohodnosti přísluší výlučně soudu po skončení provedeného dokazování. Bylo tak prokázáno, že obžalovaný se takového skutku dopustil vůči své dceři ve věku přes 7,5 roku – tedy dítěti mladšímu 15 let, kterážto byla v rámci stanoveného styku svěřena na víkend do jeho péče a dozoru, přičemž jeho kontakty a doteky v oblasti genitálií nezletilé měly být toliko povrchové, a nebylo prokázáno, že by obžalovaný zasouval prsty do jejích vnitřních částí. Přesto však bylo nutno oproti obžalobě výrok o vině upřesnit: pakliže v obžalobě bylo mj. uvedeno, že obžalovaný nezletilé roztahoval pochvu palcem a ukazováčkem, lze usoudit, že užití takových prstů uvedla ve své výpovědi nezletilá, která však současně zmínila, že se na obžalovaného při tom nekoukala, neboť měla zavřené oči, přičemž viděla akorát 10x až 20x světlo blesku; za této situace soud zaměnil palec a ukazováček za obecnější výraz ,,prsty“. Dále soud vypustil z původního výroku o vině i činnost spočívající v tom, že se nezletilé ,,dotýkal v oblasti genitálií“, neboť skutečnost, že jí prsty roztahoval pochvu, zahrnuje v sobě i takto formulované obecné dotyky. Současně soud v původním výroku zaměnil ,,podnapilý stav“ obžalovaného za stav ,,po předchozím požití alkoholických nápojů“: obžalovaný i jeho tehdejší družka svědkyně XX zejména v hlavním líčení až přehnaně zdůrazňovali co největší množství alkoholu té noci obžalovaným požitého, což jmenovaná konkretizovala vypitím pet lahve objemu 2 l vína a lahev objemu 1 l koňaku Metaxa; původně přibraný znalec z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a sexuologie XX označil tehdejší stav obžalovaného za stav těžké opilosti prosté – nikoliv patické, neboť nic nenasvědčuje tomu, že by dotyčný v inkriminované době ztratil vědomí vlastní identity, vlastní osobnostní kontinuity či spojitosti své osoby se svým konáním, přičemž jeho jednání nebylo chaotické, nebylo přítomno chorobné vnímání reality s neexistujícími podněty, bylo cílené a nebylo v hrubém rozporu s jeho osobnostním uspořádáním. Soud však v rámci hodnocení tohoto znaleckého posudku (ostatně jako všech dalších důkazů) posuzoval označení opilosti za těžkou jako hypotetické, neboť bylo lze dovodit, že sled jednotlivých úkonů obžalovaného v době po skončení požívání alkoholu – a zejména v ranních hodinách (kdy v prosinci už mělo být světlo) byl sledem úkonů zcela vědomých – ostatně znalec v hlavním líčení k jednoznačnému dotazu soudu potvrdil, že takové focení bylo činností vědomou: je nepochybné, že obžalovaný po ukončení požívání alkoholu v obývacím prostoru domku musel vědomě vyjít po schodech do prvního patra, kam si s sebou vědomě nesl mobilní telefon, načež v prvním patře domku vědomě vstoupil do dětského pokoje, kde přespávaly děti (na rozdíl od druhého dětského pokoje neobývaného), kde vědomě přilehl do postele, kde spala jeho nezletilá dcera XX, přičemž vědomě ve chvíli, kdy tam zůstal s XX sám (ostatní dvě děti v mezidobí pokojík postupně opustily), jmenované vědomě stáhl spodní kalhoty od pyžama, načež jí vědomě prsty jedné ruky roztahoval pochvu, zatímco druhou rukou držící mobil vědomě pořizoval fotografie, po jejichž pořízení vzápětí vědomě pokoj opustil. Ostatně obžalovaný měl již v minulosti sklony k focení nahých osob dětského či dospělého věku včetně sebe při sexuální činnosti – např. situaci, kdy mu partnerka prováděla felaci nebo kdy si sám přidržoval svůj pohlavní úd (viz znalecký posudek z oboru kybernetiky a elektroniky). Již výše jmenovaný znalec z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a sexuologie se ve vztahu k právě zmíněným fotografiím vyjádřil, že jejich případné pořízení obžalovaným nic na závěrech jeho znaleckého posudku nemění s tím, že posuzovaný netrpí a ani v době, kdy se měl dopouštět trestné činnosti, netrpěl duševní chorobou ve smyslu psychózy a sexuální deviace ve smyslu chorobné preference patologických vzorců sexuálního chování u něho nebyla prokázána; nalézací soud však byl současně nejméně překvapen způsobem, jakým znalec jednání obžalovaného před soudem bagatelizoval, pokud mj. uvedl, že pokud si opilý fotografoval holčičku, tak byl ožralý, a v opilosti se dělají různé s prominutím kraviny..., tudíž za „kraviny“ označil jednání naplňující znaky zvlášť závažného zločinu! Pokud obžalovaný ve své výpovědi učiněné ve vazebním zasedání, kde ke stíhanému skutku mj. uvedl, že v minulosti už ho něco takového několikrát napadlo, ale byla to jen myšlenka, a že věděl, že by se mu něco takového líbilo, avšak s žádným psychologem ani psychiatrem to v minulosti neřešil, neboť se strašně styděl a chtěl utéci sám před sebou, ale to nejde, pochybnosti nalézacího soudu ve vztahu k jeho případnému zdravotnímu omezení, které  by mohlo mít za následek nejméně podstatné snížení jeho rozpoznávacích či ovládacích schopností, vyvrátil obsah shora zmíněného revizního znaleckého posudku. Pakliže obžalovaný jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil dítě mladší 15 let svěřené jeho dozoru a zneužívaje jeho závislosti, naplnil tím znaky zvlášť závažného zločinu pohlavního zneužití podle § 187/1, 2 tr. zákoníku, přičemž pod pojmem „jiným způsobem pohlavně zneužije“ se rozumí pohlavní zneužití v jiné formě než vykonáním soulože, a to v podobě takových zásahů do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let, jako je např. ohmatávání pohlavních orgánů, popřípadě i jiné formy ukájení pohlavního pudu na těle takové osoby, přičemž za takový jiný způsob pohlavního zneužití je považován i natolik intenzivní zásah do pohlavní sféry poškozené, jakým je i osahávání poškozené přes oděv na přirození, třebaže trvající krátkou dobu, zatímco v projednávaném případě si obžalovaný nezletilou dceru na přirození obnažil; rozhodně se v daném případě nejednalo toliko o letmý dotyk na přirození dítěte s cílem dítě uklidnit. O „jiné zneužití“ osoby mladší než patnáct let jde tehdy, jestliže se pachatel dotýká takové osoby, aby se pohlavně vydráždil (ukojil nebo jinak uspokojil), i když k pohlavnímu vydráždění nakonec nedojde (dle odborného vyjádření PČR OKTE z odvětví biologie nebyla na pyžamu nezletilé ani ve stěrech z její pochvy a zevních rodidel zjištěna přítomnost krve ani spermatu). Za zneužití závislosti dítěte svěřeného dozoru pachatele se považuje situace, kdy dítě mladší patnácti let dá pachateli souhlas k souloži nebo k jinému pohlavnímu zneužití pod určitým psychickým nátlakem vyplývajícím z poměru mezi dozorujícím pachatelem a jemu svěřeným dítětem, přičemž naplnění znaku zneužití závislosti předpokládá stav, kdy poškozená osoba je v určitém směru odkázána na pachatele, a tím je omezena svoboda jejího rozhodování, přičemž právě tohoto nedostatku úplné svobody pachatel využívá k realizaci svých záměrů; v daném případě jednání obžalovaného coby otce své dcery i tento znak bezezbytku naplňuje. 

‍

Nalézací soud zamítl návrh obžalovaného na „zařízení“ jeho výslechu ze dne 19.12., neboť obžalovanému bylo v této trestní věci sděleno obvinění dne 19.12.2015 ve 13.10 h, zatímco jeho požadovaný výslech byl výslechem osoby podezřelé ve smyslu § 76 odst. 3 tr. řádu sepsaným na protokol dne 19.12.2015 v době od 09:56 h do 10:12 h (č.l. 13-15), tedy v době před sdělením obvinění a navíc v nepřítomnosti a bez vyrozumění obhájce ve věci, kde byla povinná nutná obhajoba ( dle záznamu č.l. 6 byl obhájce kontaktován a obhajobu přijal dne 19.12.2015 až ve 12:00 hodin); tudíž taková výpověď je jako důkaz v této trestní věci naprosto nepoužitelná! Pokud obžalovaný v průběhu celého trestního řízení zdůrazňoval svoji tehdejší „velkou opilost“, soud vycházeje ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství a psychiatrie zdůrazňuje, že by obžalovaný po požití jím deklarovaného množství a druhu alkoholu nejen nebyl schopen provádět tak vědomé postupné úkony, ale nacházel by se v bezvědomí či již po smrti způsobené otravou alkoholem! 

‍

Při stanovení druhu a výměry trestu přihlédl soud ke všem hlediskům §§ 37 a 39 tr. zákoníku, zejména bylo přihlédnuto v neprospěch obžalovaného k poměrně nízkému věku nezletilé (lze spáchat i vůči osobě stáří 14 let) i k charakteru a intenzitě kontaktu obžalovaného, k němuž sice došlo ojediněle, ale v jehož průběhu dala nezletilá fyzicky, tj. svým pootočením od obžalovaného opakovaně – nejméně cca 10x - najevo svůj nesouhlas s takovým jednáním /takové jednání se může blížit i naplnění znaků zločinu dle § 185/1,2 a),3 a) tr.zákoníku, neboť pohlavním stykem ve smyslu tohoto zákonného ustanovení se rozumí i jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, přičemž do pohlavního styku obecně patří mj. osahávání genitálií ženy/, jakož i ke skutečnosti, že jeho jednání způsobilo u nezletilé psychické trauma po zatím zjištěnou dobu cca 8 měsíců (zda bude delší, déletrvající či doživotní by měla odhalit až její vyšetření následná); naopak ve prospěch obžalovaného k časovému odstupu od spáchání skutku, který v době vyhlášení v pořadí prvého rozsudku činil téměř 2 roky. I když do dnes vyhlášeného rozsudku uplynula doba dalších cca 1 roku a 4 měsíců, nelze přehlédnout, že ani tento další časový úsek nevedl u obžalovaného ke kritickému náhledu na své jednání, event. k projevům omluvy, lítosti či snahy po náhradě škody, naopak – obžalovaný popřel i to málo, co původně přiznal či připustil!   Pokud jde o osobu obžalovaného, vzal soud v úvahu, že dosud nebyl soudně trestán, z místa bydliště k němu nejsou negativní připomínky. Obžalovanému zatím polehčuje okolnost, že před spácháním nyní souzeného skutku vedl řádný život /§ 41 písm. o) tr. zákoníku/, neboť v důsledku zásady presumpce neviny zatím nelze přihlížet k jeho dalšímu trestnímu stíhání ve věci zdejšího soudu původně vedené pod sp.zn. 1T 57/2018 pro přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254/1 tr. zákoníku pro skutek páchaný v letech 2012-2014 dílem již projednávaný společně s touto věcí, na druhé straně mu přitěžovalo, že trestný čin spáchal ke škodě osoby blízké /§ 42 písm. h) tr. zákoníku/. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že k nápravě obžalovaného nutno uložit trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, tedy při dolní hranici zákonné trestní sazby (která činí od 2 roků do 10 let), tudíž že na původně uloženém trestu není třeba cokoliv měnit.  

‍

Vzhledem k osobě a poměrům obžalovaného, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije, jakož i k okolnostem případu, přihlížeje zejména k tomu, že u obžalovaného již od tohoto skutku není realizován jeho styk s nezletilou dcerou, přičemž s ní ani nebydlí ve společné domácnosti, má soud důvodně za to, že k působení na něho, aby vedl řádný život, není třeba jeho výkonu. Proto byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na přiměřenou zkušební dobu 2 roků a 6 měsíců, tedy ještě v dolní polovině zákonného rozpětí (které činí od 1 roku do 5 let). V rámci této zkušební doby soud obžalovanému dohled neukládal, neboť dle dřívější zprávy probační a mediační služby obžalovaný dohled probačního úředníka uložený náhradou za vazební důvod včetně uloženého zákazu styku s nezletilou XX vykonával od 22.12.2015 bez závad, přičemž vzhledem k jeho dosavadní délce, jakož i vzhledem k předešle uváděným důvodům, jej má soud zatím za dostatečný; dospěl tak k závěru, že projednání této věci s trestem zde uloženým by pro obžalovaného mělo být dostatečným varováním. 

‍

Poškozená XX zastoupená zmocněncem se sice připojila k trestnímu řízení se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy řádně a včas, přičemž požadovala částku 500.000,- Kč. Vzhledem však k následkům dosud zjištěným vycházeje z přísl. znaleckého posudku, dílem z výpovědi matky nezletilé a dílem ze zatím nejaktuálnější zprávy terapeutické intervence (č.l. 385) soud považuje za přiměřenou částku 300.000,-Kč s tím, že v budoucnu v případě zjištění následků dalších není vyloučeno žádat další náhradu škody v řízení občanskoprávním. Se zbytkem požadovaného nároku byla tudíž odkázána právě na takové řízení. Na takto přiznaný nárok by neměla mít vliv skutečnost, že se obžalovaný má nacházet v insolvenci. Odvolací soud v tomto směru nalézacímu soudu vytknul stručné zdůvodnění výroku o náhradě škody: nalézací soud si je vědom toho, že v mezidobí došlo k rozšíření seznamu znalců právě o odbornost z oboru stanovení výše nemajetkové újmy, přesto však sám rozhodl alespoň o části požadovaného nároku, což konkretizuje poukazem na obsah již zmíněné zprávy terapeutické intervence ze dne 18. 8. 2017, dle níž byla nezletilá – byť na podnět matky – vyšetřena v srpnu 2016, přičemž v této době cca 8 měsíců po spáchání nyní souzeného skutku byly u nezletilé zjištěny zvýšené hladiny agresivity a citové závislosti jako důsledek odeznívání traumatu, což zjistila mj. z jejích konkrétních údajů zejména v tom směru, že nezletilá se k prožitým událostem nechce vracet, a že když svého otce (obžalovaného) viděla ve městě, udělalo se jí špatně a chtělo se jí zvracet; tudíž z uvedeného je zjevné, že nezletilá v důsledku jednání obžalovaného utrpěla psychické trauma (zřejmě však v nikoli takové intenzitě, aby se jednalo o posttraumatický stresový syndrom ve směru těžké újmy na zdraví), jímž trpěla po dobu nejméně oněch cca 8 měsíců, přičemž až aktuálnější vyšetření nezletilé by mělo zjistit, zda takový následek u ní přetrvává i v době vyhlášení tohoto dalšího rozsudku, případně zda se u ní bude jednat o trauma celoživotní. Lékařská zpráva nově navrhovaná obhajobou, dle níž došlo dne 22.5.2017 v ordinaci PLDD a endokrinologa k preventivní prohlídce nezletilé XX v jejích 9 letech, při níž došlo k vyplnění tiskopisu a do něho stručného dopsání jejího aktuálního stavu fyziologického, je pro posouzení tehdejšího psychického stavu nezletilé nicotná.

‍‍

Poučení:  

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů od doručení, ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího.

‍

Případné odvolání musí být do osmi dnů ode dne doručení opisu rozsudku odůvodněn tak, aby z něj bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. 

‍

Státní zástupce může rozsudek odvoláním napadnout pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. 

‍

Plzeň 25. dubna 2019

‍

Luboš Patzenhauer v.r. 

_{Číslo jednací:} 41T 9/2016 -    

ČESKÁ REPUBLIKA   

ROZSUDEK  

JMÉNEM REPUBLIKY  

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Blanky Bedřichové a přísedících MUDr. Hany Pavlíčkové a Mgr. Marcely Balíkové v hlavním líčení konaném dne 15. prosince 2016,     

t a k t o :

obžalovaný      XXXX

  nar. xxx, trvale bytem xxx (adresa XX), t. č. bez pracovního poměru, doručovací adresa xxx,   

- je vinen, že    

dne 28. 3. 2016 v blíže nezjištěné době mezi 12.00 až 13.00 hod. v xxx, v ložnici bytu své tehdejší přítelkyně XX., nar. xxx, využil příležitosti, že mu byla vnučka jeho přítelkyně poškozená nezletilá XX., nar. xxx, svěřena k uspání a v úmyslu se sexuálně uspokojit, využil její psychické a fyzické bezbrannosti, vyplývající jak z jeho fyzické a psychické převahy, tak z jeho převahy dospělé autority, a poté, co se poškozená nezletilá sama uložila do postele ke spánku, ji začal levou rukou hladit pod jejími spodními kalhotkami na přirození v oblasti poševního vchodu, a tohoto jednání se dopustil přes to, že jako přítel babičky poškozené znal skutečný věk poškozené nezletilé, která vzhledem ke svému nízkému věku nebyla schopná jeho jednání pochopit, posoudit, domyslet, vyhodnotit a dostatečně projevit svou vůli a dát tak jednoznačně najevo svůj nesouhlas s jeho jednáním a odpor k němu nebo se jinak účinně bránit, čehož si musel být nepochybně vědom, a jejího stavu využil k dosažení svého cíle,  

t e d y :

‍

zneužil bezbrannosti jiného a donutil ho k pohlavnímu styku a čin spáchal na dítěti mladším patnácti let,  

č í m ž  s p á c h a l  

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku  

‍

a   o d s u z u j e   s e

‍

Podle § 185 odst. 3 trestního zákoníku  a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k  trestu odnětí svobody v trvání  3 (tří ) let .  

Podle § 84 a § 85 odst. 1 trest. zákoníku  za použití § 81 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 ( pěti ) let za současného vyslovení dohledu nad obžalovaným.   

 Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá  přiměřená povinnost ve smyslu 

§ 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku, a to  zdržet se požívání alkoholických nápojů   

O d ů v o d n ě n í :  

V průběhu dokazování provedeného v hlavním líčení dne 14. 12. 2016, byly prokázány následující skutečnosti:  

Nezletilá XX. nar. xxx je dcerou XX., nar. xxx, a vnučkou XX., nar. xxx. S ohledem na to, že matka žije s nezletilou sama a je zaměstnána jako prodavačka v prodejně xxx s pracovní dobou až do 6. či 7. hodiny večerní, nezletilou XX. vyzvedává ze školky babička, a tato o ni pečuje též v době víkendů a svátků, pokud má matka pracovní směnu. Tak tomu bylo i v případě velikonočního pondělí dne 28. 3. 2016, kdy kolem 7. hodiny ranní matka nezletilé předala XX. babičce před prodejnou xxx v Praze xxx, kam odešla do zaměstnání. XX. pak s nezletilou XX. strávila den ve svém trvalém bydlišti v xxx,, kde v té době pobýval též její bývalý partner obžalovaný XX… S obžalovaným XX. XXX. sdílela společnou domácnost po dobu cca osmi let, a to až do prosince roku 2014. Při jejich vzájemném soužití docházelo k oboustrannému nadužívání alkoholických nápojů a hlučným hádkám, které byly předmětem problémů v sousedství i v širší rodině a občas končily přivoláním pořádkové policejní hlídky.  Při jednom z konfliktů před vánočními svátky roku 2014 byl proto obžalovaný XX. z bytu svědkyně XX st. vykázán, a to jak bývalou partnerkou, tak její dcerou, která zde byla na návštěvě. Přibližně od poloviny roku 2015 se obžalovaný příležitostně s XX. st. dál stýkal, jezdil však k ní pouze na návštěvy a za účelem pohlavního styku. V období do roku 2014, zejména v době kdy byl v pracovní neschopnosti, příležitostně sám o XX pečoval a hlídal jí, nebylo však zvykem, že by s ní chodil odpočívat např. po obědě, později se s XXX již nestýkal, popř. se setkali jen výjimečně krátkodobě za přítomnosti jiných dospělých. Předmětné velikonoční pondělí 28. března 2016 byl obžalovaný na několikadenní návštěvě XXX st.. Poté, co do bytu přišla XX, společně barvili velikonoční vajíčka a svědkyně XX vařila. Po obědě babička chtěla nezletilou uložit, poslala ji proto odpočívat společně s obžalovaným XX., a to do ložnice, kterou sama s obžalovaným užívala a v níž bylo dvoulůžko. Sama se pak věnovala domácím pracím, a to jednak v kuchyni, jednak na balkóně bytu. V průběhu této doby, tedy přibližně mezi 12. a 13. hodinnou odpolední, ulehla nezletilá poškozená v nátělníku, či tričku a spodních kalhotkách do postele, v posteli současně ležel i obžalovaný XXX, a to v tričku a trenýrkách černé barvy. Obžalovaný přilehl těsně vedle poškozené, přičemž oba leželi na zádech, zavřel oči a nezletilou XX. začal levou rukou hladit po přirození, a to až do oblasti poševního vchodu, kam jí sahal prstem. Nezletilá si byla vědoma toho, že věci, které obžalovaný provádí, jsou nepatřičné, ale nebolelo ji to, dovnitř do vagíny jí obžalovaný prsty nezasunoval, šimral jí na horní části poševního vchodu, lechtalo jí to a nebylo jí to výslovně nepříjemné. Toto jednání obžalovaného trvalo po krátkou dobu, dle popisu poškozené řádově v desítkách sekund. Poškozená nezletilá se proto jednání obžalovaného nebránila a po chvíli usnula. Poté co se probudila, obžalovaný už v místnosti nebyl, oblékla se proto a šla za babičkou a obžalovaným na balkón. Krátce poté vyprovodila s babičkou obžalovaného na vlak do XXX, kde trvale bydlel. Babičce se o chování obžalovaného nezmínila, neboť nebyla zvyklá se jí svěřovat, ale v průběhu odpoledne se začala chovat neobvykle, dožadovala se nákupu časopisu, byla podrážděná. Celou záležitost pak nezletilá XXX v podvečerních hodinách oznámila své matce, a to poté, co se společně vrátily z matčiny práce a odpočívaly spolu u televize. Matka se zdráhala jednání obžalovaného uvěřit, nechala si věc od dcery několikrát popsat a následně i předvést, jak a kde mělo k osahávání nezletilé docházet, pak kontaktovala babičku (svou matku), otce nezletilé, i svého bratra, aby jim sdělila, co se stalo, a poradila se o dalším postupu, načež navštívila spolu se svou matkou a dcerou policii a celou věc ještě téhož večera oznámila.   

 Obžalovaný XX jednání, které mu je kladeno za vinu, rezolutně popřel a uvedl, že všechno je pouze nafouknutá bublina. Obvinění označil jako vykonstruované ze strany XXX., tedy matky nezletilé XXX přípravném řízení popsal, že v roce 2012 nebo 2013 (v hlavním líčení uvedl, že v r. 2014) po úraze o nezletilou XX pečoval, tehdy jí neublížil, neví, proč by to dělal v současné době. S babičkou poškozené nezletilé žil do konce roku 2014, než ho vyhodily obě XX z bytu, zejména ta mladší XX, protože na něj žárlila. Od konce roku 2014 až do března 2015, se s XX starší nestýkal, pak se opětovně postupně sblížili, a on jí začal znovu navštěvovat, a to do 28. 3. 2016 tak, jak mu to dovolil čas. V té době spolu žili i intimně, mladé XX se to ale nelíbilo, i její matka říkala, že je psychicky labilní. S XX. vycházel dobře, říká mu XX, měl jí rád jako vnučku své přítelkyně. V období roku 2015 – 2016 se s XX potkával jen výjimečně, tak čtyřikrát do roka. Uvedl, že nebylo zvykem, že by si chodil po obědě s XX lehnout, tentokrát si s ní šel lehnout na pokyn jeho přítelkyně, která XX poslala za ním do ložnice.  Obžalovaný uvedl, že  neví, proč tam X. svědkyně poslala, na dotazu soudu uvádí, že je pravda, že XX četl nějakou pohádku, ačkoli v přípravném řízení krátce po činu tyto skutečnosti neuváděl, naopak uváděl, že chtěl spát a X. ho svým vyprávěním pohádek rušila, proto ji okřikl a ona ztichla. Obžalovaný popírá, že by se do postele svlékal, uvádí, že ležel v posteli pod peřinou v teplákách. Dále obžalovaný popsal, že po celou dobu ležel na pravém boku, na kterém se mu nejlépe usíná, při výslechu před soudem na plánku (připojeném k jeho výpovědi) zakreslil, jak celou dobu ležel na pravé části postele na pravém boku – tedy obličejem ven z lůžka, a za ním na stejné polovině dvoupostele měla ležet poškozená. Uvedl, že neví, proč ležela těsně vedle něj, také neví, v jaké poloze A. ležela, neboť na ni neviděl. Dále na dotaz soudu připustil, že se poškozené dotýkal, s tím že ji údajně drbal na zádech mezi lopatkami, protože nemohla usnout. Při konfrontaci rozporů jeho tvrzení, že celou dobu ležel na pravém boku a neviděl na poškozenou a přitom poškozenou ležící za ním drbal na zádech se obžalovaný, rozlítil, a odmítl dále vypovídat s odůvodněním, že celá situace je absurdní, jde o nafouknutou bublinu, a on nemá zapotřebí toto řešit. Soud tedy dále dle § 207 odst. 2 tr. řádu dokazoval čtením výpovědi  obžalovaného z přípravného řízení ze dne 12. 4. 2016, v níž uváděl, že X. za ním přišla do ložnice asi po pěti až deseti minutách, on ji zaregistroval, neboť ještě nespal, X. mu vyprávěla nějaké pohádky, nějaké bláboly, a on ji okřikl, že se chce vyspat, a tak holka zmlkla. Obžalovaný dále popsal, že za nimi do ložnice před usnutím přišla XX a ptala se, co tam dělají, on si jí stěžoval, že XX nechce spát a pořád se vrtí. Ví o tom, že XX při spaní v posteli měla tričko a kalhotky, svlékala a oblékala se sama, měla předtím na sobě rifle. Již v přípravném řízení připustil, že se XX. v posteli dotýkal, drbal ji na zádech, aby konečně usnula, což zabralo a XX usnula. Obžalovaný popřel, že by nezletilé sahal na kalhotky, uvedl, že do ložnice přišla už v kalhotkách a v tričku. Probudil se jako první asi po hodinovém spánku, odešel za XX na balkón, za deset až patnáct minut za nimi přišla X, která už byla oblečená v riflích. Poté odjížděl v 15:30 domů rychlíkem z XX do XXX. Nezletilá společně s babičkou ho vyprovázely na nádraží. O tom, že se měl k X. nevhodně chovat, ho informovala babička nezletilé, která mu telefonovala, respektive ho prozváněla kolem 19:30. Když jí volal zpátky, sdělila mu, že jí volala dcera, a obvinila ho, že měl X. osahávat. Řekl jí na to: „co to meleš, to je to za blbovinu“, myslel si, že je svědkyně „ožralá“. Potom mu telefon vytípla, snažil se jí znovu dovolat, ale už mu telefon nebrala. Za důvod obvinění považuje nenávist XXX ml. k jeho osobě, neboť matka nezletilé preferuje svého otce, jemu nemůže odpustit, že jí měl rozvést rodiče. Domnívá se též, že jde ze strany XX o projev žárlivosti, neboť na ni matka nemá tolik času. S XX měl konflikty už v minulosti, vyhodily ho z bytu 19. 12. 2014, když v bytě hlídal XX, a to po konfliktu, který vznikl proto, že matka – XX po příchodu do bytu začala na XX řvát, on ji napomenul a XX na něj zavolal policajty, kteří ho z bytu vyhodili.  

 Výpověď obžalovaného XX považuje soud za z větší části nevěrohodnou, a to jak pro nekonzistentnost a vnitřní rozpornost výpovědí obžalovaného, tak pro rozpor jeho výpovědi s výpověďmi dalších svědků i s provedenými listinnými důkazy. Skutečnost, že obžalovaný v posteli s nezletilou neležel v teplákách, ale v černých trenýrkách popisuje nezletilá, která si typ i barvu spodního prádla obžalovaného dobře zapamatovala a přesvědčivě ho popsala, a to v shodně s popisem své babičky - jako černé trenýrky a černé tričko, přičemž pokud by nezletilá ve spodním prádle obžalovaného neviděla, nebyla by schopna toto popsat, neboť ho viděla ten den pouze pár hodin a jinak se nestýkali. Skutečnost, že z bytu obžalovaného v prosinci 2014 nevyhodila XX., ale že policejní hlídku a její příjezd iniciovala XX. st., vyplývá jednak ze záznamu o výjezdu policie ČR MOP XX na č. l. 38, o zásahu ze dne 19. 12. 2014 ve 21:27, ze strany XX pro domácí násilí, a z něhož se také podává, že si svědkyně XXX stěžovala na zvýšenou konzumaci alkoholu na straně svého přítele, a s tím spojené psychické problémy a napadání rodinných členů, včetně dcery XX.   

Obžalovaný je ze svého jednání usvědčován výpovědí nezletilé poškozené XX, nar. xxx. Pětiletá poškozená byla ve smyslu § 102 odst.1 tr.ř.  vyslechnuta policejním orgánem ve speciální místnosti policie ČR v ulici XXX kde podrobně popsala, jak mělo dojít ke stíhanému skutku v souladu s výrokem rozsudku, jak tyto skutečnosti prožívala, na kolik je vnímala. Jednání obžalovaného, které je předmětem obžaloby, podrobně popsala a předvedla také na panáčkovi a panence, které jí za tímto účelem byly zapůjčeny. Z výpovědí nezletilé svědkyně tak vyplynulo, že tato byla svojí babičkou poslána po obědě spát se strejdou XX, s kterým trávila velikonoční pondělí, barvili spolu vajíčka, pak obědvali. Do postele v ložnici ji se strejdou poslala babička, ona se sama svlékla do spodního prádla, tedy trička a spodních kalhotek, a položila se na levou část dvoulůžka. Na pravé části dvoulůžka ležel strejda XX, tento měl oblečené černé tričko a černé trenýrky. XX se do postele také svléknul, sundal si jenom kalhoty. Svědkyně uvedla, že chvilku ležela po levé straně obžalovaného na boku, zatulila se, chvilku si hráli (na dotaz k upřesnění hry uvádí: „nic pro Tebe“ a poté, že si blíže nevzpomíná.) Pak popsala a ukázala na panenkách, jak si lehla na záda, obžalovaný si lehl také na záda, zavřel oči, a levou ruku, tu kterou měl blíže k jejímu tělu, vsunul shora pod její spodní kalhotky a dotýkal se jejího přirození  - uvádí že jí šťoural do „pipkina“ (svědkyně označuje dámské přirození slovem „pipkin“, někdy říká „pipina). To „šťourání“, které ji XXX prováděl, jí nebolelo, dělal jí to pod kalhotkami, ne na kalhotkách, ale nebolelo to, jen to strašně lechtalo, ona se proto musela natáhnout a pak na zádech usnula. Výpověď svědkyně, na videozáznamu, který je součástí dokazování v hlavním líčení je naprosto spontánní, dítě je živé a zcela přirozené, v jeho způsobu komunikace s policejní komisařkou nejsou žádné výrazy, které by neodpovídaly věku nezletilé, tato je při svém spontánním projevu až živelná a policejní komisařka jí musí opakovaně usměrňovat. Přes projevovanou hyperaktivitu je výpověď svědkyně logicky zcela ucelená, nezletilá v případě, že se nevyjádří úplně přesně podle svých představ, se k problému vrací, a znovu ho upřesňuje. I ve chvíli, kdy se chová rozjíveně a ukazuje na panáčkovi, kterému omylem stáhne nejen horní kalhoty, ale i trenýrky, že má mezi nohami penis (který sama nedokáže žádným termínem označit), nechá se policejní komisařkou obratem usměrnit, že musí ukazovat věci jen tak, jak byly. Panáčka proto poslušně znovu obléká, a ukazuje, že XX měl v posteli sundané jenom kalhoty, a že trenýrky si na sobě nechal. Svědkyně současně při hovoru o obžalovaném neprojevuje vůči němu žádné negativní emoce, na svůj věk působí výrazně sebejistým dojmem dítěte, které se nestydí, dokáže se projevit i prosadit, ale současně ctí autoritu dospělého člověka, které se podřídí. Shodná zjištění učinil též znalec z oboru psychologie (k jeho závěrům viz níže). O věrohodnosti výpovědi poškozené nezletilé a její pravdivosti tak soud nemá žádné pochybnosti.    

Také ze zprávy o pozorování klinického psychologa v rámci prvotního pohovoru s nezletilou XX ze dne 30.3.2016, na č.l. 74 vyplývá , že klinická psycholožka PhDr. XXX nezletilou a její vyjádření k předmětné události považuje za reálné a věrohodné. Z pohovoru psycholožka zjišťuje, že A. na nahotu lidského těla reaguje s adekvátním studem a s přiměřeným zájmem s ohledem na vývojové období. Situaci jednorázové ataky ze strany přítele babičky popisuje přiléhavě, logicky správně. Danou zkušenost nezveličuje, ani nedramatizuje, zároveň také necenzuruje. S ohledem na saturující podnětné a bezpečné prostředí, ve kterém vyrůstá, byla schopna svěřit se matce. Pokud by se necítila bezpečně, a nevnímala jistotu v osobě matky, nereferovala by danou skutečnost. Dále PhDr. XX uvedla, že nezletilá aktuálně nevykazuje symptomy traumatizace, a to také proto, že se zřejmě jednalo o jednorázovou ataku ze strany dospělého muže, při níž jí nebylo brachiálně ublíženo.   

Vyjádření nezletilé XXX při výslechu na policii ČR koresponduje s drobnými odchylkami také s údaji, které jako zprostředkované dostala od nezletilé její matka XX. Tato svědkyně při výslechu uvedla, že na velikonoční pondělí 28. 3. 2016 předala X. své matce v 7 hodin ráno, když šla do práce, matka se zastavila za ní navečer, pak se šly s X ještě projít, a předala jí A. před obchodem, v pět hodin odpoledne. XX se chovala divně, domáhala se koupě časopisu, což normálně nedělá, a když jí matka nevyhověla, začal křičet „to je hrozný, co mi to děláte“. Pak se spolu doma dívaly na pohádky, XX jí na gauči řekla, že jí měl XX sahat prstem mezi nohy (v přípr. řízení matka uváděla, že XX řekla „na pipinu“). Ona se vyděsila, opakovaně se jí ptala, protože tomu nechtěla uvěřit, a pak si to od ní nechala na posteli ukázat. Matka před soudem předvedla, jakým způsobem jí XX ukazovala, že se jí XXX dotýkal vleže, na zádech, když nezletilá ležela vlevo a ona vpravo, XX jí ukazovala, jak jí levou rukou sahal na přirození, říkala, že ji „šťouchal“ a upřesnila, že neměl ruku na kalhotkách, ale pod jejími kalhotkami.  Velice ji to rozrušilo, ale věřila tomu, že by si to XX. nevymyslela- je vedená k tomu, že lhát nesmí a nedělá to, volala proto své matce, jak je to možné, že se to stalo. Matka říkala, že nic neví, pak už na ní křičela, hádaly se spolu. Dále pak ještě volala svému bratrovi, také o tom mluvila s otcem nezletilé. Rozhodla se tedy, že půjde celou věc oznámit na policii, její matka po dohodě šla s ní, braly s sebou samozřejmě i nezletilou XX.. K obžalovanému svědkyně uvedla, že jej z minulosti zná, byl letitým partnerem její matky, partnerský vztah byl však velmi problematický, protože oba nadužívali alkoholické nápoje, a pak se ve velkém hádali, na místě opakovaně zasahovala policie. Společné bydlení opustil obžalovaný před vánoci roku 2014 poté, co matka opětovně přivolala policejní hlídku a policisté jí řekli, že příště už bude výjezd policie platit ze svého. Poté ví, že se nějakou dobu nestýkali, v posledních době se opět stýkali, ale neví, jak často. Domnívá se, že v současné době se už spolu nestýkají. Pokud se týče konkrétně toho velikonočního pondělí, matka se zmiňovala, že pan XX. by měl přijet, ale netušila, že tam byl už přes noc. Ví, že v poslední době se s panem XX. několikrát viděla, popisovala vždycky, jak se u babičky měla, o obžalovaném rozhodně nemluvila nějak špatně. Pokud se týče oblečení, které při spaní měli mít oba na sobě, XX jí líčila, že na sobě měla tričko a kalhotky, a XX měl mít trenky a tričko. Ptala se své matky, proč poslala XX. spát s X. do jedné postele, a matka jí říkala, že obžalovaný šel nezletilé číst pohádku. Jestli to bylo u nich zvykem, neví. XX. se však zmiňovala, že v době, kdy byli s XX v posteli, přišla je babička kontrolovat, a pak zase odešla. Měla snad říkat něco o tom, co oni dva tam dělají. Svědkyně dále uvedla, že se starala o nemocnou babičku, která byla matkou matky, babička nejprve bydlela s XX. a obžalovaným, pak po úraze si ji vzala do péče do svého bytu. Babička obžalovaného XX. ráda neměla, vadilo jí, že spolu pořád pijí, byli hluční. Svědkyně s nimi sama nežila, měli s obžalovaným občas kvůli pití nějaký konflikt, ale dlouhodobý problém nikoli. Od babičky ví, že jí měl obžalovaný v době její návštěvy v bytě slovně sexuálně obtěžovat, domáhal se po ní, aby mu mastičkou namazala penis, což babička odmítla, a vnučce si stěžovala. Ona to pak řešila jak s obžalovaným, tak se svou matkou a bratrem, matka tomu nechtěla věřit, obžalovaný to popřel. Babička je v současné době už mrtvá, takže se k věci vyjádřit nemůže. Svědkyně k osobnímu životu uvedla na dotaz soudu, že žije v bytě s nezletilou sama, se žádným mužem domácnost nesdílí, takže nezletilá nemohla doma vidět žádné sexuální praktiky. Nepředpokládá, že by obdobné praktiky mohla dcera vidět v domácnosti svého otce, byť v tento současné době žije se stálou partnerkou. XX. pobývá u otce poměrně často na víkendy, ale společně s dcerami jeho partnerky užívají dětský pokoj, ložnici s rodiči nesdílejí. K případným následkům matka uvedla, že jednání jako takové následky na chování dcery nezanechalo. Dcera je poučená z domova i ze školky, že se jí nikdo nesmí dotýkat, že nemá nastupovat k cizím lidem například do auta, nebo se od nich brát jídlo, průběžně s ní tato témata probírá, vždy podle aktuální situace. Krátce po činu však byla XX plačtivá, vznětlivá, lítostivá, dokonce si šla sama do pokoje lehnout, což se předtím nikdy nestalo. Netrvalo to však dlouho, pak tu celou situaci uzavřely. Vysvětlila jí, že to bude muset říct na policii, slíbila jí, že po výslechu na PČR se k tomu už nebudou muset vracet a nevracely. Koupila jí kolo, kolečkové brusle, aby přišla na jiné myšlenky, aby se zabavila jinak. Pak jí řekla, že bude muset ještě za doktorem, který se na ni podívá. Při výslechu u psychologa s dcerou při samotném pohovoru psychologů s dcerou nebyla, ale dostavila se tam s ní. Také ví, že v minulosti dcera opakovala stejné údaje ke skutku pořád dokola.   

Výpověď svědkyně XXX. soud považuje za zcela věrohodnou, odpovídající přiměřenému zájmu matky o jedinou dceru, na kterou je silně fixována. Za přiměřenou soud považuje i reakci matky nezletilé na nezletilou uváděné údaje o osahávání obžalovaným XX i následnou hádku s vlastní matkou, které dítě svěřila, jakož i společnou návštěvu policie a podání trestního oznámení. Na rozdíl od obhajoby obžalovaného soud neshledává v jednání matky žádné účelové jednání, ani snahu ovlivňovat výpověď vlastní dcery, či obžalovaného nějak před soudem očerňovat. Skutečnosti z minulosti, které vykreslují osobnost obžalovaného jako osoby nezdrženlivé, sexuálně obtěžující okolí, uvedla svědkyně až na výslovný dotaz soudu, přičemž v rodině probírané nevhodné chování obžalovaného potvrzuje též bratr svědkyně i bývalá partnerka obžalovaného XXX. st., přičemž tendence k nezdrženlivému chování obžalovaného vyplývají i ze zprávy PČR z místa bydliště. Samotný rezervovaný postoj svědkyně k obžalovanému, daný jeho arogantním vystupováním a hulvátským chováním, posílené zřejmě vlivem alkoholu, nelze považovat za důkaz zášti svědkyně, která by svědkyni vedla k nepravdivému obvinění obžalovaného ze závažného trestného činu. Obhajobě obžalovaného o účelovosti tr. stíhání , vyvolaného matkou nezletilé  proto soud neuvěřil, zejména poté, co učinil vlastní zkušenost s chováním obžalovaného v jednací síni při nařízeném hlavním líčení.   

Svědkyně XX. – babička poškozené nezletilé XX a bývalá družka obžalovaného, k věci uvedla, že na velikonoční pondělí hlídala nezletilou XX., kterou převzala od její matky v ranních hodinách. Ten den XX. barvila s obžalovaným vajíčka, po obědě ji dala spát (kdy běžně ji dávala spát po dvanácté hodině), a obžalovanému řekla, aby jí přečetl pohádku, proto spolu odešli do ložnice. Svědkyně uvádí, že za chvilku se šla na oba podívat, vše bylo v pořádku, oba spali, a ona žádný problém nezaznamenala. Asi za půl hodiny se probudil obžalovaný, po něm cca za 15 min. i XX, která za nimi přišla oblečená. Domnívá se, že XX na sobě měla pyžamové kalhoty. Obžalovaný měl odjíždět do XX, proto ho s XX k vlaku doprovodily, běžně se rozloučili. XX pak odevzdala matce. Nezletilá byla spokojená, byla zcela normální, žádný problém na ní neshledala, až večer jí dcera volala, že měl obžalovaný XX obtěžovat, nechtěla tomu věřit. Pokud se týče toho po poledního spánku, XX. někdy v té době už nechtěla chodit po obědě spát, obžalovaný jí měl jít číst pohádku. Zda ke čtení pohádky došlo, neví, ale pohádkové knihy v ložnici připraveny jsou. Obžalovaný běžně spí v pyžamu nebo ve slipech, v teplácích nespí. Ona když se přišla podívat do pokoje, tak byli obžalovaný i poškozená oba přikryti, oba leželi na zádech, poškozená v levé části postele, a obžalovaný na pravém lůžku dvou postele. V čem spala XX. neví, ani tu neviděla, měla ten den asi tričko a punčocháčky, neví, zda spala v nich, v pyžamku, nebo v kalhotkách. Při konfrontaci zcela rozdílných údajů, které uváděla svědkyně v přípravném řízení v průběhu výslechu a v hlavním líčení, týkajících se skutečnosti, zda byla či nebyla kontrolovat poškozenou a obžalovaného v ložnici v průběhu doby, kdy je poslala společně spát, svědkyně uvedla, že si to už nepamatuje. Pokud se týče požívání alkoholu obžalovaným, uvedla svědkyně, že ten den měl asi dvě až tři piva. Svědkyně přiznala, že pod vlivem alkoholu býval obžalovaný velmi hlučný, volala na něj opakovaně policejní hlídku, měl různé úrazy hlavy a naražená žebra, a s tím související neurologické i psychické problémy. Pokud se týče události s její vlastní matkou, kterou měl obžalovaný obtěžovat, je pravdou, že jí to dcera říkala, ale v rodině to neřešili, protože dcera jí to sdělila až v době, kdy její matka byla mrtvá.  Svědkyně taktéž popřela, že by se od 28. 3. 2016 kdykoli s obžalovaným setkala, po konfrontaci s jím uváděnými skutečnostmi, že se měli naposled intimně stýkat v červenci 2016, připustila, že u něj byla v tomto termínu na návštěvě. V současné době už neudržuje s obžalovaným žádný vztah, zjistila, že s ohledem na problémy s alkoholem takový vztah nemá perspektivu, stíhaná událost vliv na její rozhodnutí ukončit vztah ale vliv neměla, této nevěří. Ke vztahu s obžalovaným uvedla, že v době Velikonoc 2016 byli jen „kamarádi“, nežili spolu, ale přiznala, že spolu udržovali intimní poměr. Pokud se týče X., tuto označuje za chytrou, sympatickou holčičku, vypráví jí vždy, co bylo ve školce, malují si spolu. A. se jí příliš nesvěřuje, netráví s ní tolik času, svěřuje se spíše matce. Nestalo se však, že by si v minulosti vymýšlela. Svědkyně také uvedla, že obžalovaný XX se od doby jejich rozchodu do Velikonoc roku 2016 s XX nestýkal, možná se někdy potkali, když byl u ní na návštěvě a přišla dcera s vnučkou. V minulosti, tedy do roku 2014 se s panem XXX XXX pravidelně potkávala, svědkyně vnučku hlídala od jejích 3 let, kdy začala chodit do školky. I v minulosti jí obžalovaný občas četl pohádky, ale nikdy s ní nešel odpočívat. Svědkyně k dotazu, zda obžalovaný chodil ve spodním prádle po bytě, tuto skutečnost popřela, uvedla však, že ho nezletilá mohla vidět ve spodním prádle, protože za ním občas chodila na záchod.   

Výpověď svědkyně XXX hodnotí soud jako sníženě věrohodnou, neboť výpovědi svědkyně jsou nekonzistentní, odporují si navzájem a odporujíc i výpovědi dalších slyšených osob. Svědkyně přes svůj životní elán předstírá „amnézii“ na podstatnou část skutečností, důležitých pro posouzení okolností celého případu, a svou výpovědí i vystupováním tak prokazatelně hájí zájmy obžalovaného. Neobstojí ani argumentace XXX., že XX mohla vidět spodní prádlo obžalovaného (které věrohodně popsala shodně se svojí babičkou) na záchodě, kam za ním občas chodí, neboť jednak obžalovaný s nezletilou spolu trávili ten den pouze pár hodin a z výslechu samotné svědkyně vyplynulo že se obžalovaný s nezletilou od jejich rozchodu v r. 2014 až do Velikonoc 2016 údajně nestýkal (což vyvrací, jednak i pokud by za ním A. na WC šla (a pokud by tak opravdu činila, nebyl by jistě problém tomuto nevhodnému „pronásledování“ obžalovaného ze strany nezletilé zabránit), stěží by si u muže, vykonávající malou potřebu, všimla barvy spodního prádla pod kalhotami.  

Výpověď nezletilé XX a její matky XX. pak jako nepřímí svědci prokazují i bratr XXX- XXX a otec nezletilé XX - XX, kteří oba shodně popsali, jak prostřednictvím telefonu je 28. března kontaktovala matka nezletilé, a svěřila se jim s oznámením XX. o nevhodných sexuálních praktikách obžalovaného XXX a se skutečností, že tyto informace půjde matka společně s XXXX sdělit Policii ČR. Oba muži současně popsali XXX, jako otevřené, veselé děvče bez jakýchkoli problémů, u kterého není zvykem, že by si vymýšlelo. Oba též shodně uzavřeli, že na nezletilé nepozorovali po skutku žádné trauma ani jiné následky. Pokud mluvila A. v minulosti i současnosti o obž. XXX, mluvila o něm víceméně neutrálně, žádný negativní vztah k obžalovanému u poškozené nepozorovali. Svědek XXX dále uvedl, že ví o tom, že obžalovaný XXXX měl v minulosti obtěžovat i jeho babičku, o kterou se sestra starala, říkala mu to snad dokonce jeho matka, mluvila o tom, že babička naznačila, že panem XXX byla obtěžována, a že tomu nechce sama uvěřit. Matka mu to říkala v době, kdy byla babička ještě naživu, ale babičky se na to nedotazoval, byla to choulostivá věc, nechtěl se v tom rýpat.   

Ve věci bylo provedeno a vypracováno odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví biologie, a genetiky, které zpracovali znalci MUDr. XXXX a Mgr. XXX, oba znalci kriminalistického ústavu.  MUDr. XXX, jako znalkyně z oboru biologie uvedla, že měla ke zkoumání růžové dětské kalhotky poškozené, uprostřed rozkroku našla skvrnu 2x2 cm, a proto provedla plošný stěr vnitřní strany kalhotek a dále ještě stěr na vnitřní straně kalhotek pod gumou. Obě tyto zkoušky měly negativní výsledek, nebyly tedy nalezeny žádné haplotypy odpovídající mužské složce DNA, jak to vyhodnotil znalec z oboru genetiky Mgr. XXX. Tento dále upřesnil, že na spodním prádle bylo nalezeno větší množství biologického materiálu, který náležel poškozené nezletilé. Biologické stopy se samozřejmě znehodnocují s postupem času, je to však individuální, ovlivňuje to mnoho faktorů. Samotná skutečnost, že DNA obžalovaného ani jiného muže, nebyla nalezena na spodním prádle poškozené, nepotvrzuje ale ani nevylučuje skutečnost, že došlo k fyzickému kontaktu prádla poškozené s obžalovaným.  K věrohodnosti výpovědi poškozené nezletilé XX, i k případným následkům stíhaného jednání obžalovaného na psychickém stavu poškozené, byli přibráni znalci PhDr. XXX, a MUDr. XXX. Ze znaleckého zkoumání psychiatrického MUDr. XX soud zjistil, že poškozená v důsledku prožité šetřené události neutrpěla žádnou psychiatrickou újmu, její stav je dobrý, bez známek prožitých psychických traumat. S ohledem na to, že nebyly zjištěny žádné psychické potíže, lze konstatovat, že poškozená je bez psychických následků stíhaného zločinu a závěry znalkyně z oboru psychiatrie nečinily žádné výkladové problémy, byl za souhlasu stran znalecký posudek znalkyně z oboru psychiatrie čten.   

‍

Znalecký posudek z oboru psychologie však s ohledem na absenci zhlédnutí videozáznamů o výslechu poškozené XXX ze strany znalce bylo nutno doplnit a objasnit výslechem znalce v hlavním líčení, a upřesnit tak původní závěry shledané znalcem na základě neúplného seznámení se znalce s důkazním materiálem. Z výslechu znalce PhDr. XXX v hlavním líčení soud zjistil, že po provedeném znaleckém pedopsychiatrickém vyšetření, pohovoru s posuzovanou i s její matkou, a po zhlédnutí záznamu DVD před výslechem znalce v hlavním líčení, dospěl znalec k závěru, že nezletilá A. je dívka, která se rozvíjí přiměřeně svému věku, spíš lehce nadprůměrně, její IQ bylo stanoveno výši xxx. V porovnání s dospělým je osobnostně nezralá, v porovnání s dítětem svého věku je však vyzrálá přiměřeně. Nezletilá trpí zvýšeným neklidem, který odpovídá informaci matky o drobných komplikacích v průběhu těhotenství a porodu. Celkově osobnostní struktura nezletilé nevybočuje z mezí. Žádné odchylky znalec nezjistil ani ve schopnosti zapamatovat si a reprodukovat prožité události nezletilou. Shoduje se se závěrem psycholožky PhDr. XXX (a uvádí, že tuto zná léta ještě pod předchozím příjmením X), která komunikovala s nezletilou krátce po činu. K dr. X. znalec uvádí, že jde o uznávanou odbornici v oboru psychologie (což dle znalce zvyšuje validitu výsledku jejího vyšetření), dle jejíž závěrů nezletilá ataku babiččina přítele na svoji osobu popisuje přiléhavě a logicky správně, danou skutečnost nezveličuje, ani nedramatizuje, ale současně také necenzuruje. Schopnost svěřit se matce pak znalkyně přikládá podnětnému a bezpečnému prostředí, ve kterém nezletilá svědkyně vyrůstá. V souladu se závěry výše uvedené psycholožky proto znalec obecnou schopnost nezletilé svědkyně zapamatovat si a reprodukovat události považuje za úměrnou věku a neporušenou, obecnou věrohodnost v přípravném řízení shledal za sníženou pro nižší věk svědkyně, která s ohledem na svůj věk může mít ještě snížené rozlišování mezi realitou a fantazií. Současně znalec jednoznačně popřel na dotaz soudu, že by jakékoli fantazie z výpovědi nezletilé svědkyně i při jejím vyšetření shledal, či že by shledal jakékoli skutečnosti v její výpovědi, které by odporovaly opakovaně tvrzené verzi poškozené nezletilé o průběhu skutkového děje. Výpověď svědkyně, kterou shlédl, byla tedy taková, že události se mohly odehrát tak, jak je popisovala. Při návštěvě psychologa nezletilá odmítla vypovídat, s odůvodněním že to už říkala na policii, ale při komunikaci s policejní komisařkou nepozorovali žádné zjevné tendence k vymýšlení nebo k rozvíjení popisovaného děje, které jsou jinak pro toto chování typické. Z obecného hlediska konstatovali v přípravném řízení sníženou konkrétní věrohodnost svědkyně k vyšetřované trestní věci, a to pro psychopatologickou zátěž v rodině matky a dlouhodobě napjaté vztahy matky s přítelem babičky, současně však znalec v HL doplnil, že tyto spory se netýkaly přímo nezletilé. Při vyšetření na nezletilé nepozorovali žádné známky traumat, které by byly následkem stíhané trestné činnosti. Nezletilá X, se jeví jako normálně prosperující dítě, které se rozvíjí přiměřeně svému věku, pokud se sama zmiňuje o obžalovaném, nemluví o něm jakýmkoli negativním způsobem, říká, že ho zná, ale uvádí, že ho viděla jen dvakrát, nevypovídá nic, co by jakkoli svědčilo v neprospěch obžalovaného. Povahou je XXX spíše dominantní, svým projevem, ale u tak malého dítě se to nehodnotí snadno. Nelze předvídat, v co se povaha nezletilé vyvine. Ze záznamů však nepůsobila v žádném případě zakřiknutě, ani nesměle, projevuje se bez obav, bez strachu a bez úzkosti. Pravděpodobnost, že by si nezletilá nechala implantovat myšlenky, které by opakovala po dobu nejméně čtrnácti dnů je menší.  Nezletilá je ve věku, kdy se děti začínají zajímat o sex, stěží však předpokládat, do jaké míry, by se při křivém obvinění mohlo jednat o její fantazii, kterou by zveličila. Z vyšetření, ani ze záznamu znalci takové závěry nedovodili. Ke konstatované snížené věrohodnosti svědkyně, znalec v hlavním líčení na opakované dotazy upřesnil, že výpověď nezletilé svědkyně, pokud se hodnotí pouze její chování, neříká nic, co by působilo nevěrohodným dojmem. Tuto nevěrohodnost způsobuje až širší kontext rodinných vazeb a konfliktů s obžalovaným (které však spadají do doby narození a útlého dětství nezletilé svědkyně)a dále její nízký věk svědkyně. Samozřejmě nelze zcela vyloučit vliv matky či jiné osoby na nezletilou, důkazy o ovlivnění nezletilé však znalci nebyly shledány. Znalec tak uzavírá, že ze samotné výpovědi nezletilé nebyly zjištěny žádné informace, které nezletilá podala, a zněly by nevěrohodně, nebyly tam zjevné známky, že by výpověď byla jakkoli naučená.   

Soud tedy po výslechu znalce-psychologa v hlavním líčení dospěl k závěru, že znalec fakticky neshledal žádný důvod ke snížení obecné věrohodnosti nezletilé svědkyně, která by mohla zpochybnit obsah její výpovědi.  Konkrétní věrohodnost výpovědi nezletilé svědkyně tak znalec v hlavním líčení nezpochybnil, přičemž pravdivost výpovědi nezletilé soud vyhodnotil s ohledem na další provedené důkazy zcela samostatně, a dospěl k závěru, že výpověď svědkyně XXX  je pravdivá, neboť údaje, které uvádí, jsou v souladu s dalšími zjištěnými skutečnostmi a jsou tak společně relevantním podkladem pro rozhodnutí o vině obžalovaného v trestní řízení.   

V průběhu trestního řízení byl zkoumán duševní stav obžalovaného XXX a to znalci z oboru klinické psychologie a sexuologie, a psychiatrie. Ze závěrů znalců soud zjistil, že vyšetřením PPG u obviněného nebyly zjištěný známky deviantních zájmů, nebylo také zjištěno, že by obžalovaný trpěl duševní poruchou, chorobou či sexuální deviací, která by se vyskytovala ať už v současné době, či v době kdy se měl dopustit stíhaného jednání. Pokud se obžalovaný stíhaného jednání dopustil, pak jeho ovládací i rozpoznávací schopnosti ve vztahu k nim byly plně zachovány. Osobnost obžalovaného je bez výraznějších anomálií, obžalovaný je orientován heterosexuálně bez známek poruch sexuální preference, není osobností zvýšené agresivní, a není zvýšené disponován k agresivitě ve stresových situacích. V psychicky zátěžových situacích není jmenovaný disponován k impulzivním reakcím, manifestně agresivní projevy u něj nejsou pravděpodobné, jeho zájmy jsou jednodušší. Celková orientace, tedy hierarchie hodnot obviněného je jednodušší, spíše egocentricky strukturovaná. Převažující psychologické obranné mechanismy obviněného jsou především prosté popírání a jednoduché racionalizace. Pokud se týče intelektu obviněného, jde o jedince intelektově podprůměrného s IQ xxx, bez forenzně významnějšího poškození centrálního nervového systému. Závislost na alkoholu, a jiných návykových látkách obžalovaný znalcům popřel, dostupné objektivní údaje takovou závislost nečinní pravděpodobnou. Motivace inkriminovaného trestného činu, pokud mu bude prokázán, tedy nebude podmíněna žádnou osobnostní, sexuální, nebo sociální patologií v pravém slova smyslu, šlo by o sexuální aktivity ve vztahu ke snadno dostupnému objektu. Obžalovaný je rozvedený otec 3 dětí, toho času bez partnerského vztahu, jeho sociální a občanská adaptace je bez výraznějších znaků maladaptace. Pokud mu bude uvedený skutek prokázán, přičemž sám ho plně popírá, jeho možnosti resocializace budou snížené jeho postojovou uzavřeností, a to popíráním a absencí pocitů viny. Pobyt posuzovaného na svobodě není z psychopatologického ani sexuologického hlediska nebezpečný, proto uložení ochranné léčby znalci nenavrhují.  

Z opisu evidence rejstříku trestů soud zjistil, že obžalovaný XX byl v minulosti třikrát soudně trestán. Rozsudkem Okresního soudu v XX  sp. zn. XXX mu pro tr. čin ublížení na zdraví dle § 223 tr. zákona  byl uložen trest zákazu činnosti, a to řízení motorových vozidel v délce jednoho roku. Dále byl obžalovaný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v XX ze dne XX pod sp. zn. XX pro trestný čin krádeže podle § 247 1,2 tr. zákona,  trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zákona, trestný čin násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci podle §196 odst. 1 tr. zákona, tr. čin  výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1, a to k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, podmíněně odloženému  na zkušební dobu v délce dvou let. Výkon původně podmíněně odloženého trestu byl obžalovanému nařízen usnesením Okresního soudu v XX dne 15.10.2003, z výkonu trestu byl pak odsouzený podmíněně propuštěn usnesením Obvodního soudu pro XX z 1.6.2004, pod sp.zn. XXX. Ve lhůtě podmíněné propuštění z výkonu trestu se obžalovaný osvědčil. Posledním rozhodnutím, jímž byl obžalovaný odsouzen, je rozhodnutí Okresního soudu v XX ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. XX, jímž byl pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, podmíněné odloženému na zkušební dobu v trvání do 10. 3. 2005. Všechna tři odsouzení jsou v současné době již zahlazena.   

Ze zprávy z místa bydliště soud zjistil, že Městským úřadem v XXX proti obžalovanému nebylo v posledních pěti letech vedeno řízení pro přestupek. Ze zprávy PČR OOP XX však soud zjistil, že v policejních evidencích má obžalovaný z roku 2016 tři záznamy, a to z 12.3.2016 pod č. j. XXXX, záznam o řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu, které bylo řešeno jako přestupek podle § 125c odst. 1, písm. b) zákona č. 361/2000 sb., pro který byl obžalovanému vysloven Městským úřadem XX pod č.j. XXXX zákaz řízení motorových vozidel v trvání od 21.3.2016 do 23.6.2016, a byla mu uložena dále pokuta ve výši 25.000,- Kč. Současně bylo zjištěno, že v nyní je již obžalovaný opět platným držitelem řidičských oprávnění skupiny AM, A1, B, BE, C, CE a T. Dále, jak vyplývá z evidence PČR, dne 16. 5. 2016 v 8:21 hodin oznámila policii matka obžalovaného XX., že jí syn nadává, napadá jí, nepracuje a nadměrně užívá v jejím bytě alkohol. Poté, co hlídka policie dorazila do bytu poškozené, tato uvedla, že jako matka nechce, aby věc byla řešena přestupkově, dále zjištěno, že obžalovaný z bytu před policií utekl. Matka požaduje po policii, aby syna umravnila. Poslední zákrok policie ČR v bytě matky obžalovaného je datován dnem 26. 6. 2016 v 10:08 hodin, kdy na OOP XX oznámil obžalovaný XX, že v místě jeho dočasného bydliště po něm vymáhá třetí osoba peníze, po příjezdu hlídky zjištěno, že jak obžalovaný XX, tak vymahatel dlužné částky pan XX, jsou oba pod vlivem alkoholu, odmítají dechovou zkoušku a hádají se kvůli půjčce peněz. Policie ČR tedy uzavírá, že obžalovaný má trvalý pobyt na evidenční adrese Městského úřadu v XX kde se, však fyzicky nezdržuje, jeho současný pobyt není znám, ale občasně se zdržuje na adrese xxx, u své matky XX. Dle místní a osobní znalosti příslušníků PČR OOP XX, je osoba známá jako zájmová, jde o poživatele alkoholu, který se v opilosti dopouští výtržností v rovině přestupků.  

K věrohodnosti omluvy obžalovaného a jeho schopnosti účastnit se nařízeného hlavního líčení, vyžádal soud zprávu oblastní nemocnice XX a oblastní nemocnice XX o zranění, které mělo být důvodem k absenci obžalovaného u nařízeného hlavního líčení v termínu 22. 11. 2016. Ze zprávy oblastní nemocnice XX chirurgické ambulance na soud zjistil, že obžalovaný XX byl převezen přivolanou rychlou záchrannou službou 22. 11. 2016 na chirurgickou ambulanci nemocnice v 05:02 hodin., uvedl, že sanitu mu zavolala matka, on sám doma v klidu spal. S ohledem na stáří úrazu po vyšetření byl odeslán na neurologickou ambulanci, kde byl 22.11.2016 05:27 vyšetřen a odeslán domů. Uváděl, že k úrazu mělo dojít již 4. 11. 2016, měl být hospitalizován v nemocnici XX, kde bylo provedeno CT a RTG bez patologie, kde po půl dni podepsal revers a odešel domů. Na chirurgickou ambulanci byl přivezen 22. 11. 2016 pro slabost, a točení hlavy, hospitalizován v nemocnici nebyl. Pacient se ve výčtu obtíží na chirurgické a neurologické ambulanci značně liší, udává točení hlavy, které následně neguje, poté slabost. Žádné objektivní potíže zjištěny nebyly, objektivní vyšetření zcela normální, pacient je schopen účasti v hlavním líčení.  Výše citovaná zpráva byla vyžádána soudem na základě sdělení a omluvy doručené soudu obžalovaným, v které uváděl, že v noci 22. 11. 2016 náhle zkolaboval, a musel být převezen rychlou záchrannou službou do nemocnice XX, kde byl vyšetřen a hospitalizován na jednotce intenzivní péče. Přestože mu byl doporučen klidový režim a návštěva lékaře, k lékařce se údajně objednal až na odpoledne 24.11, tedy s dvoudenním zpožděním, a k soudu se v nařízených termínech 22. 11. ani 23. 11. 2016 nedostavil. Ze zprávy nemocnice XXX na č. l. 237 pak soud zjistil, že hospitalizován obžalovaný nebyl ani v této nemocnici, do nemocnice byl přivezen rychlou záchrannou službou, když po vystoupení z auta v práci mu měl být způsoben úraz na hlavě náhlým bezvědomím a pádem. Dle zprávy nemocnice jsou okolnosti úrazu nejasné, po příjezdu do nemocnice, byl obžalovaný bradypsychický, zmatený s krvácející ranou na temeni hlavy. Rána mu byla po CT mozku bez nálezu ošetřena novikovem a mezokainem, doporučenou nutnou hospitalizaci k observaci a neurologickému vyšetření pacient odmítl a svévolně opustil ambulanci se zákazem řízení motorových vozidel. Tato skutečnost byla současně hlášena policii ČR.   

Shora uvedené lékařské zprávy opětovně potvrzují, že obžalovaný opakovaně účelově uvádí nepravdivé informace a věrohodnost jeho výpovědi v kontextu těchto skutečností soud považuje za významně sníženou.  

Po vyhodnocení všech shromážděných důkazů, provedených v rozsahu požadovaném ustanovení § 5 odst. 2 tr. řádu, které byly soudem ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu hodnoceny podle vnitřního přesvědčení, kdy veškeré provedené důkazy byly pečlivě uváženy, a jednotlivá tvrzení poškozené, svědků, i obžalovaného byla navzájem porovnána s provedenými znaleckými posudky, záznamy na DVD a provedenými listinnými důkazy dospěl k závěru, že obžalovaný XX se dopustil jednání, které je mu obžalobou kladeno za vinu, a naplnil tak po stránce subjektivní a objektivní všechny zákonné znaky zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 3. písm. a) tr. zákoníku, když zneužil situace, kdy mu byla bývalou přítelkyní XX svěřena její vnučka, poškozená XX  které měl přečíst pohádku a pomoci usnout po svátečním velikonočním obědě dne 28. 3. 2016. Obžalovaný využil skutečnosti, že XX. je pětiletá holčička bez schopnosti psychicky i fyzicky odolávat jeho chování, neboť k němu má podřízený vztah dítěte vůči dospělému, není schopná dostatečně vyhodnotit škodlivost jeho jednání, i rizika, která jí hrozí ani mu úspěšně vzdorovat a zneužil tak této bezbrannosti nezletilé XX k uspokojení svých sexuální potřeb tím, že v průběhu „uspávání“ poškozenou hladil pod spodními kalhotkami na přirození. Obžalovaný si byl současně dobře vědom nejen své fyzické a duševní převahy nad poškozenou, ale i skutečnosti, že XX je pět let, neboť ji hlídal a byl partnerem její babičky již v době před jejím narozením. Motiv jednání obžalovaného jednoznačně prokázán nebyl, s ohledem na skutečnost, že znalci neshledali u obžalovaného žádnou z duševních poruch, ani sexuální úchylku, je pravděpodobné, že se svého jednání dopustil pod vlivem menšího množství požitého alkoholu, který odbrzďuje zábrany, a využil tak k uspokojení svých potřeb snadno dostupného sexuálního objektu v podobě nezletilé. Samotná skutečnost, že z odborného vyjádření z oboru biologie a genetiky nebyly zjištěny stopy DNA obžalovaného na spodním prádle poškozené, obžalovaného nijak nevyviňuje z trestného činu, neboť stopy DNA pachatel na oblečení zanechat nemusel, ze spisu současně vyplývá, že spodní prádlo prošlo rukama nejméně matky a babičky nezletilé a ke zkoumání bylo předloženo až s delším odstupem času. Stejně tak obžalovaného z tr. činnosti  nevyviňuje ani závěr znaleckého posudku z oboru sexuologie, který u něj neshledal sexuální poruchu, neboť statisticky většina pachatelů sexuálních deliktů páchá tr. činnost z nezdrženlivosti, nikoli pod vlivem duševních poruch či jiných vrozených anomálií. Po stránce subjektivní tak obžalovaný jednal minimálně v úmyslu nepřímém, neboť si byl vědom, že svým jednáním může porušit zájem na ohrožení sexuální integrity poškozené nezletilé XXX, a byl s tímto následkem srozuměn.  O tom svědčí i skutečnost, že obžalovaný, přestože popírá spáchání stíhaného skutku, svým chováním i vystupováním v jednací síni, i svým vlastním vyjádřením o projednávané „nafouknuté bublině“ dal dle názoru soudu jasně najevo, že si je vědom, že jeho chování nebylo v souladu se zákonem, pouze odmítá připustit, že by jeho chování mohlo být kvalifikováno jako zločin znásilnění. V tomto kontextu je nutno připomenout, že znásilněním ve smyslu § 185 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku je každé jednání pachatele, který zneužije bezbrannosti k pohlavnímu styku s jinou osobou, přičemž v kvalifikované skutkové podstatě pod odstavcem 3 písm. a), ustanovení § 185 je touto osobou dítě mladší 15 let. Jako „pohlavní styk“ je pak judikaturou kvalifikováno jakékoliv ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať už stejného či odlišného pohlaví - jde o široký pojem, který zahrnuje jednání vyvolaná pohlavním pudem, jejichž podstatou je fyzický kontakt s druhou osobou, tedy i dotyk, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Pohlavní styk při tomto základním vymezení tak zahrnuje širokou škálu činností od soulože (tedy koitu) a jiných pohlavních styků prováděných způsobem srovnatelným se souloží, tak osahávání genitálií ženy nebo mužů, erotické masáže atd. Takto vymezené jednání pak musí směřovat k pohlavnímu uspokojení pachatele, ale nezáleží na tom, zda k uspokojení v konkrétním případě skutečně dojde. K naplnění zákonných znaků skutkové podstaty § 185 odst. 1 linea druhá  odst. 3 písm. a) tr. zákoníku  tak postačí „pouhé“ osahávání nezletilé na genitáliích za účelem sexuálního ukájení obžalovaného. Pojem bezbrannosti je pak vnímán v daném případě jako bezbrannost celková, tedy absolutní, k níž dochází právě u osob, které sice vnímají okolní svět, ale jejich duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni, nebo v takovém stavu, aby ve své mysli dokázali situaci, v níž se nacházejí dostatečně přiléhavě ze všech souvislostí vyhodnotit, a přiměřeně logicky a účinně na ni reagovat, jak je tomu typicky u dětí, či osob mentálně zaostalých, které nemají dostatečné znalosti a zkušenosti aby byly schopny posoudit význam odporu proti vynucovanému pohlavnímu styku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 17/1982). Zneužití této bezbrannosti ze strany pachatele pak spočívá v tom, že pachatel o konkrétní skutečnosti – tedy psychické nezralosti poškozené – ví a tuto skutečnost využije k tomu, aby dosáhl svého cíle (srov. např. komentář Šámal a kolektiv Trestní zákoník II, nakladat. CH.Beck, 1.vydání, str. 1651, 1653-1654). Na základě naplnění všech výše uvedených znaků tedy soud dospěl k jednoznačnému závěru o vině obžalovaného stíhaným zvlášť závažným zločinem, právně kvalifikovaných shodně s podanou obžalobou. Soud též považuje za vhodné osvětlit, proč užil kvalifikace toliko dle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a ne též kvalifikaci dle odst. 2 písm. a), tedy spáchání činu souloží nebo jiným pohlavním stykem srovnatelným se souloží. Obecně lze říci, že za „jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží“ je možné považovat takový způsob styku, jehož mechanismus simuluje situaci, která nastává u soulože, tedy průnik pohlavního údu muže do ženské pochvy (srov. např. komentář Šámal a kolektiv Trestní zákoník II , nakladatelství  C.H.Beck, 2.vydání, str. 1842). V takovémto případě je možné, aby způsobem srovnatelným se souloží bylo i hluboké pronikání prstů do pochvy ženy, tzv. digitální penetrace. K této situaci však nedochází za situace, kdy se např. jedná pouze o malou intenzitu či dojde pouze k osahávání vnějšího genitálu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu jako TR NS 35/2007-T 990). Provedeným dokazováním bylo pak prokázáno, že obžalovaný se právě toliko dotýkal přirození nezletilé poškozené a prsty nezasouval dovnitř. I v tomto ohledu se tedy soud ztotožnil s názorem státní zástupkyně, která užitou právní kvalifikaci přesvědčivě a přiléhavě zdůvodnila již v podané obžalobě.  

Při ukládání trestu přihlédl soud ve smyslu § 38 a § 39 tr. zákoníku k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu  a poměrům pachatele, jakož i k jeho dosavadnímu způsobu života a možnosti jeho nápravy. Obžalovaný jednání zejména jeho trestně právní následek popírá, nicméně trest,  ukládaný ve smyslu § 185 odst. 3 tr. zák. ve výměře 5 – 12 let, by byl s ohledem na okolnosti případu- zejména na ojedinělost  jednání obžalovaného,  délku, po kterou se stíhaného jednání dopouštěl i absenci následku na psychickém  či fyzickém vývoji poškozené, nepřiměřeně přísný. Společenská škodlivost jednání obžalovaného je natolik vysoká, že ji nelze postihnout podle jiného právního předpisu  a využít tak institutu subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku , nicméně je  nižší, než typová společenská škodlivost stíhaného zvlášť závažného zločinu  znásilnění na nezletilé dle § 185 odst.1,3a) tr. zákoníku.  Nutno přihlédnout též k tomu, že obžalovaný byl v minulosti sice soudně trestán, tato odsouzení jsou však zahlazena, tedy nelze k nim přihlížet jako k obecně přitěžující okolnosti ve smyslu § 42 písm. p) tr,. zákoníku, ale pouze jako k informaci o nikoliv řádném životě obžalovaného a jeho nezdrženlivosti, vyplývající dále i ze zpráv PČR z místa bydliště. Soud tak dospěl k závěru,  že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání a snížil proto ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku ukládaný trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby zákonem stanovené. Na základě výše citovaných okolností dospěl soud dále k závěru, že k nápravě obžalovaného postačí trest ještě bezprostředně nespojený s odnětím svobody, a to trest v délce 3 let podmíněně odložený na maximální zkušební dobu v trvání 5 let, a to za současného uložení dohledu probačního úředníka nad obžalovaným a uložení dalších omezujících podmínek. Z provedeného dokazování totiž vyplývá, že problémy obžalovaného i  nezdrženlivost v jeho chování a jednání vyplývá především z jeho nezřízeného požívání alkoholických nápojů, proto soud v rámci uloženého dohledu uložil obžalovanému povinnost ve smyslu § 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku, a to zdržet se po dobu zkušební doby podmíněného odsouzení požívání alkoholických nápojů, neboť právě toto omezení je zárukou, že při jeho dodržení, bude obžalovaný schopen řádně plnit podmínky podmíněně odloženého trestu odnětí svobody a bude schopen řádného života i řádného výkonu zaměstnání.  

P o u č e n í :

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 (osmi) dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.  

Rozsudek může odvoláním napadnout  

1. státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,   
2. obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká,  
3. poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na  

vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové 

újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.  

Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce; toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení.  

Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce.  

Odvolání musí být ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho doručení nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr.ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo (§ 249 odst.1 tr.ř.).  

Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť zčásti, ve prospěch nebo neprospěch obviněného (§ 249 odst. 2 tr.ř.).   

Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy (§ 249 odst. 3 tr.ř.).  

Právo odvolání nemohou s úspěchem uplatnit ty osoby, které se ho po vyhlášení rozsudku výslovně vzdaly.   

Poškozený, jemuž byl odsuzujícím rozsudkem, jímž soud odsoudil obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, přiznán alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, má právo žádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni. (§ 228 odst. 4 tr.ř.)   

V Praze dne 15. prosince 2016   

 Mgr. Blanka Bedřichová, v.r.                                                        předsedkyně senátu       

‍

č. j. 2 T 43/2018 - 302 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího  Večeři a přísedících Libuše Přibyslavské a Jiřího Sobotky v hlavním líčení konaném dne  17. července 2018 

takto: 

Obžalovaný 

XXXXX, narozený XXXXX v XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, dělník u XXXXX, trvale bytem  XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, 

je vinen, že  

I. jako zletilý 

1. 

v přesně nezjištěných dobách od počátku měsíce září roku 2015 do konce měsíce srpna 2016 na  různých místech v XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou,  

se na poškozené XXXXX, nar. XXXXX, domáhal, aby pro něj od jejích rodičů či jinak  opatřovala peníze, zejména za účelem nákupu marihuany a cigaret, přičemž jí vyhrožoval, že když  peníze nepřinese, tak ji zbije nebo řekne jejím rodičům, že fetuje a krade, 

2. 

v přesně nezjištěných dobách od počátku měsíce října roku 2015 do konce měsíce srpna 2016  na různých místech v XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou,  

opakovaně bil poškozenou XXXXX, nar. XXXXX, zejména tím způsobem, že ji několikrát  udeřil otevřenou dlaní a posléze pěstí do obličeje, a v případech, kdy upadla, ji kopal do různých  částí těla, především žeber, s tím, že v některých případech útočil na nohy poškozené i za použit ítzv. boxera, přičemž jí způsoboval obraženiny, pro které však poškozená lékařskou pomoc  nevyhledala, kdy tato zranění ji neomezovala v obvyklém způsobu života.

‍

3. 

v přesně nezjištěných dobách od počátku měsíce března roku 2016 do konce měsíce srpna 2016  na různých místech v XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou,  

se opakovaně na poškozené XXXXX, nar. XXXXX, domáhal souloží, a když se poškozená  k jeho požadavkům stavěla odmítavě, vyhrožoval jí, že s ním bude spát nebo ji zbije, přičemž ji  přes oblečení osahával na prsou a mezi nohama, kdy nejméně v jednom případě ji pak odhodil na  postel, a když chtěla vstát a utéct, tak ji chytil a osahával ji pod trikem na prsou, a v úmyslu  překonat její odpor vyjádřený snahou vymanit se z jeho dosahu ji několikrát udeřil otevřenou  dlaní do obličeje, a jakmile se poškozené podařilo utéct, tak ji dostihl, uchopil do svých rukou její  hlavu, kterou pak udeřil o kamenici, a svého jednání pak zanechal, přičemž 

v přesně nezjištěné době v létě roku 2016 při společné cestě z baru se dožadoval, aby mohl jít  s poškozenou do jejího bydliště, kde s ní chtěl souložit, a když to poškozená odmítla, domáhal se  na ní soulože ve venkovních prostorách, a když poškozená odmítla i to, začal ji proti její vůli  vyjádřené slovním odporem osahávat na prsou a hýždích, přes oblečení jí sahal na přirození, a  když se poškozená nadále bránila, křičel na ni „děvko jedna, pokud se mnou nebudeš chrápat, tak  tě zabiju“, následně se ji snažil odtáhnout do křoví poblíž prodejny Enpeka, přičemž se  poškozené podařilo utéct, avšak obžalovaný ji dostihl poblíž obchodního domu Lidl, kde pak  poškozenou dvakrát udeřil pěstí do obličeje, načež svého jednání zanechal, protože byl vyrušen  náhodnými kolemjdoucími, 

4. 

v přesně nezjištěných dobách od počátku měsíce března roku 2016 do konce měsíce srpna 2016  na různých místech v XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, 

pod pohrůžkou zbitím nebo pod pohrůžkou, že řekne jejím rodičům, že je "feťák" a  přinejmenším v jednom případě za užití pohrůžky nožem, donutil poškozenou XXXXX, nar.  XXXXX, aby kradla v obchodním domě Penny Market různé zboží, což pak poškozená činila  tím způsobem, že do své kabelky v prodejně vkládala různé zboží, zejména prací prášky a kapsle,  dětské šampony, pěny do koupele, ložní povlečení, alkohol a sladkosti, toto zboží pak pronesla  pokladnou bez zaplacení a následně je v místě jeho bydliště předala obžalovanému, čímž byla  poškozené společnosti Penny Market s.r.o., IČ: 64945880, způsobena škoda na odcizení ve výši  nejméně 9 592 Kč,  

5. 

v přesně nezjištěných dobách od počátku měsíce května roku 2016 do konce měsíce srpna 2016  na ulici XXXXX v XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou,  

v návaznosti na jeho fyzické útoky vůči poškozené XXXXX, nar. XXXXX, nebo na jeho snahy  vymoci si na poškozené sex či peníze v místě svého bydliště zamykal poškozenou ve svém pokoji,  v koupelně či ve sklepní kóji, kde ji pak ponechával bez možnosti opustit daný prostor po dobu  zpravidla dvou až tří hodin, v nejméně jednom případě až po dobu 44 hodin, přičemž  v některých případech jí ústa zalepil lepicí páskou a ruce jí zkroutil za zády a svázal je k sobě  taktéž lepicí páskou, 

6

‍

v přesně nezjištěné době před 21. 6. 2016 na blíže nezjištěném místě v XXXXX, okr. Žďár nad  Sázavou, 

nutil XXXXX, nar. XXXXX, aby při své výpovědi před policejním orgánem Policie ČR, Krajské  ředitelství policie kraje Vysočina, Územní odbor Žďár nad Sázavou v trestní věci vedené proti  jeho osobě pod č.j. KRPJ-XXXXX, týkající se drogové trestné činnosti, nesdělovala informace  o tom, že on sám jí poskytoval drogu marihuanu, s tím, že jinak ji zbije a řekne jejím rodičům, že  kouří marihuanu a že krade v obchodech a že v důsledku toho skončí v „pasťáku“, 

7. 

v přesně nezjištěné době od počátku roku 2016 do konce měsíce srpna roku 2016 na ulici  XXXXX č. XXXXX v XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, 

odcizil přinejmenším zlatý prsten, zlatý přívěsek ve tvaru srdce a další šperky a dále léky  Mambron, čímž poškozeným XXXXX, roz. XXXXX, nar. XXXXX, a XXXXX, nar. XXXXX,  způsobil odcizením zlatých šperků a léků škodu ve výši nejméně 8 000 Kč, 

8. 

v přesně nezjištěné době do 24. 2. 2017 na blíže nezjištěném místě v XXXXX, okr. Žďár nad  Sázavou, 

sepsal dopis obsahující text "Ty krávo, co si o sobě myslíš. Nejdříve za mnou lezeš a teď si všude  vykládáš, že jsem tě znásilnil. Sama jsi mě lezla do postele a chtělas mrdat a mrdat. Ty seš  obyčejná prodejná děvka. Kradla jsi mě peníze, to jsem ti byl dobrej a teď to děláš XXXXX, seš  obyčejná kurva. Na to ty dojedeš, že tě zabiju.", který následně vložil do obálky nadepsané  "XXXXX, XXXXX ?, XXXXX, XXXXX" a vhodil do dopisní schránky současného bydliště  poškozené XXXXX, nar. XXXXX, u XXXXX na ul. XXXXX č. XXXXX v XXXXX, kde byl  dne 24. 2. 2017 nalezen, čímž u poškozené vzhledem k jeho předchozímu psychickému  a fyzickému násilí vůči její osobě vyvolal obavu o její život a zdraví,  

přičemž se jednání popsaného pod body č. 4 a 7 dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního  soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 1 T XXXXX, který nabyl právní moci dne  5. 5. 2016 odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního  zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podmíněně  odložen na zkušební dobu 3,5 roku, tedy do 5. 11. 2019, 

II. jako mladistvý 

9. 

v přesně nezjištěné době od poloviny července 2011 do konce roku 2011, na různých místech  v XXXXX, okres Žďár nad Sázavou,  

během jeho vztahu s XXXXX, roz. XXXXX, nar. XXXXX, po této nejméně ve třinácti  případech pod pohrůžkou zabití požadoval nákupy drogy marihuany, ošacení a úhradu dalších  věcí, kdy svoje výhrůžky doplňoval o pevné uchopení poškozené za předloktí, čímž jí způsobil  modřiny, se kterými nevyhledala lékařské ošetření a nejméně ve třech případech k pohrůžce  použil nůž, přičemž poškozená vždy z obavy o svoje zdraví jeho požadavkům vyhověla,

tedy

pod bodem 1.:

• jiného pohrůžkou násilí a pohrůžkou jiné těžké újmy nutil, aby něco konal,

pod bodem 2.:

‍

- dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jinému úmyslně ublížil na  zdraví, a jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu  nedošlo,  

pod bodem 3.: 

- dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jiného násilím nebo  pohrůžkou násilí donutil k pohlavnímu styku, takový čin spáchal souloží a na dítěti, a jehož se  dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo,  - dopustil se na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že napadl jiného,  

pod bodem 4.: 

- jiného pohrůžkou násilí a pohrůžkou jiné těžké újmy nutil, aby něco konal a takový čin spáchal  se zbraní,  

pod body 4. a 7.: 

- přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou  a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen, 

pod bodem 5.: 

- jinému bez oprávnění bránil užívat osobní svobodu,  

pod bodem 6.: 

- jiného pohrůžkou násilí a pohrůžkou jiné těžké újmy nutil, aby něco opominul a takový čin  spáchal na svědkovi, 

pod bodem 8.: 

- jinému vyhrožoval usmrcením takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu  a takový čin spáchal vůči dítěti, 

pod bodem 9.: 

- jiného pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal a takový čin spáchal se zbraní.

Tím spáchal

pod bodem 1.:

• přečin vydírání podle ů 175 odst. 1 tr. zákoníku.

pod bodem 2.:

‍

- pokus přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 146 odst. 1 tr. zákoníku, 

pod bodem 3.: 

- pokus zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr.  zákoníku, 

- přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, 

pod bodem 4.: 

- zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku  

pod body 4. a 7.: 

- dvojnásobný přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku  

pod bodem 5.: 

- přečin omezení osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku, 

pod bodem 6.: 

- zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, 

pod bodem 8.: 

- přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, 

pod bodem 9.: 

- provinění vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku

Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX. 

6 

a odsuzuje se

pod bodem 1.-8.: 

‍

sp. zn. 2 T 43/2018 

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí  svobody v trvání 3 (tří) roků. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému výkon tohoto trestu podmíněně  odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) roků a podle § 84 tr. zákoníku se nad obžalovaným  vyslovuje dohled. 

Pod bodem 9.: 

Podle § 44 tr. zákoníku se upouští od uložení souhrnného trestu, neboť trest uložený  dřívějším rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 1 T XXXXX ze dne  5. 5. 2016, právní moc 5. 5. 2016, je dostatečný. 

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obžalovaný povinen na náhradě škody zaplatit poškozeným: 

1. XXXXX, narozené XXXXX, bytem XXXXX, XXXXX, částku 8 000 Kč, 2. Penny Market, s.r.o., IČ: 64945880, sídlem Radonice, Počernická 257, PSČ 25073, částku  9 529 Kč. 

Podle § 229 odst. 1 tr.ř. se poškozená XXXXX, narozená XXXXX, trvale bytem XXXXX, t. č.  bytem XXXXX odkazuje se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech  občanskoprávních. 

Odůvodnění: 

Poškození XXXXX a společnost Penny Market, s.r.o., se včas a řádně připojili k trestnímu řízení  s nárokem na náhradu škody a poškozená XXXXX se včas a řádně připojila k trestnímu řízení  s nárokem na náhradu nemajetkové újmy.  

V případě poškozených XXXXX a společnosti Penny Market, s.r.o. byla důvodnost a výše  požadavku na náhradu škody provedeným dokazováním potvrzena, a proto soud těmto  poškozeným náhradu škody v uplatněné výši podle § 228 odst. 1 tr.ř. přisoudil. Jiná situace je  v případě poškozené XXXXX a jejího uplatněného nároku na úhradu nemajetkové újmy ve výši  30 000 Kč, kdy z provedeného dokazování vyplynulo, že poškozená udržovala s obžalovaným  kontakt nejméně od počátku září 2015 do konce roku 2016, ačkoliv po celé toto období se  obžalovaný vůči ní měl průběžně dopouštět žalované trestné činnosti. Podle znaleckého posudku  o duševním stavu poškozené XXXXX byl její vztah k obžalovanému původně milostný, později  na něm byla osobnostně závislá a nedokázala se od něj odpoutat, avšak nakonec k němu  postupně získala odpor a její současný vztah k němu je negativní, odmítavý a má z něj strach. Jednání obžalovaného na její psychice nebo zdraví nezanechá trvalé následky a syndrom týrané  osoby se u ní nerozvinul, protože se dokázala vůči jeho jednání bránit, nebyla s ním v celodenním  kontaktu a měla oporu ve svých rodičích. Vzhledem k uvedeným skutečnostem došel soud  k závěru, že poškozená XXXXX byla dlouhodobě v blízkém kontaktu s obžalovaným a ať již  jejich vzájemné vztahy byly v této době jakékoliv, poškozená měla každodenní možnost tento  kontakt jednorázově „z hodiny na hodinu“ ukončit a vymanit se tak z jeho vlivu a jeho trestného 

Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX. 

7 

sp. zn. 2 T 43/2018 

jednání vůči její osobě, avšak nic takového poškozená XXXXX dlouhodobě neučinila, a dle  citovaného znaleckého posudku jednání obžalovaného nezanechalo žádné následky na její psychice nebo zdraví, a za této situace soud má za to, že uplatněný nárok na náhradu  nemajetkové újmy není důvodný, a proto byla poškozená s tímto nárokem odkázána podle § 229  odst. 1 tr.ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. 

Podle § 129 odst. 2 tr.ř. tento rozsudek ve zbývající části neobsahuje odůvodnění, neboť se po  jeho vyhlášení obžalovaný a státní zástupkyně vzdali práva odvolání a prohlásili, že netrvají na  vyhotovení odůvodnění a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch  podaly odvolání jiné oprávněné osoby.  

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného  vyhotovení k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou. O odvolání bude rozhodovat Krajský  soud v Brně. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,  obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok  na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek  pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl,  jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo  způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené samosoudcem)  odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou  vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo  v neprospěch obžalovaného. 

Žďár nad Sázavou 17. července 2018 

JUDr. Jiří Večeřa v. r. 

předseda senátu 

Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX. 

č. j. 3 T 7/2019 - 292 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

‍

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení konaném dne 21. 7. 2020 v senátě složeném  z předsedy Mgr. Tomáše Mahra a přísedících Moniky Dalily Delrosall a Miroslava Zezuly 

‍

takto: 

Obžalovaný XX, nar. v XX, bez zaměstnání, trvale bytem XX, toho času bytem XX, 

‍

se uznává vinným, že 

v přesně nezjištěných dnech přibližně od 25. 5. 2018 do února 2019 v XX, XX , v bytě užívaném XY, nar. XY, s níž žil v partnerském vztahu, a v místnosti náležející k bytu, umístěné vedle vstupu do bytu, v době, kdy matka poškozené nebyla doma, v přesně nezjištěném počtu případů ve snaze se sexuálně uspokojit po její nezletilé dceři XYZ, nar. XYZ, jejíž věk znal, požadoval, aby  mu třela rukou penis, hladil ji na přirození pod kalhotkami a zasouval jí do přirození prsty, a s tímto nepřestával, ani když mu říkala, ať toho nechá, na což poškozené odpověděl, že je velká holka a tatínci to normálně holčičkám dělají, přičemž nezletilá byla s ohledem postavení obžalovaného jako partnera její matky a strach z trestu schopna dát mu najevo odpor pouze  slovně,  

‍

tedy 

dítě mladší patnácti let jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil a tento čin spáchal na dítěti  mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje svého postavení a z něho vyplývajícího  vlivu,

‍

čímž spáchal 

pokračující zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku 

‍

a odsuzuje se za to  

podle § 187 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se mu výkon tohoto trestu podmíněně  odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let.  

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen uhradit poškozené XYZ , nar. XYZ, bytem XYZ, na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč.  

‍

Odůvodnění: 

1. Obžalovaný XX v přípravném řízení popřel, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Výpovědi paní XY a její dcery označil za lež, kdy poškozená musela být ovlivněna svou matkou, neboť sama by si to nevymyslela. 

V lednu se s paní XY rozešli, své věci si mohl vyzvednout jen pod dozorem policie. Pak zjistil, že v garáži chybí některé jeho věci, například motorová pila a nářadí. Na to mu paní XY řekla, že tam nic takového nebylo. Při rozchodu mu vyhrožovala, že je kriminálník, že jí krade doma věci, že patří do kriminálu a že ho tam dostane. 

S paní XY začali bydlet od ledna 2018. Asi po třech nebo čtyřech měsících od začátku vztahu začaly problémy. Paní XY byla stále mimo domov, děti po příchodu ze školy hlídal on. Jemu se nelíbilo, že ZZ má zameškané hodiny, chtěl to řešit s paní XY, ale ta mu řekla, že mu do toho nic není. Pak se poprvé rozešli. Po týdnu zase orodovala, aby se vrátil. Nakonec se s  ním rozešla ona z toho důvodu, že její syn jí řekl, že obžalovaný doma krade věci a rozprodává je. To už byl definitivní rozchod. 

Úplně sám s nezl. XYZ nikdy nezůstával, vždy byli doma její bratři. S poškozenou vycházeli dobře. Nezletilá mu říkala XX, občas tati. Co se týče hygieny malé XY, tak s koupáním nepomáhal, myla se sama, a když něco potřebovala, řekla matce. 

V sexuálním životě s paní XY neměli vážný problém. Vedle bytu měl místnost, kde si lepil modely. Tam děti nechodily, malá XYZ tam přišla za celou dobu tak 2x. XYZ si stěžovala, že na ní kluci dělají sexuální posunky, že jí obtěžují, osahávají a jeden spolužák, že je dotěrný. On jí vždy odpověděl, že to musí řešit s mámou. Ona odpověděla, že se jí bojí, že jí zase bude vyčítat. Obžalovaný si myslí, že je to celé pomsta matky poškozené, že nevycházel s jejím nejstarším synem. Neví, proč by to poškozená jinak říkala, když spolu neměli žádný problém. 

V hlavním líčení na svém  popěrném stanovisku setrval s tím, že ale nedokázal uvést konkrétně, za co by se mu měla  matka poškozené nepravdivým obviněním mstít.  

2. Na obžalovaného byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví - odvětví  psychiatrie, sexuologie a psychologie. Podle znalce z oboru psychiatrie a sexuologie obžalovaný netrpí duševní poruchou, pouze forenzně nevýznamnou poruchou osobnosti. Byl schopen rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání a toto jednání ovládat. Jeho pobyt na svobodě z psychiatrického hlediska není nebezpečný. Jeho sexuální zaměření  je gynefilní a hebefilní, to však bez síly parafilie (sexuální deviace).  

3. Podle znalce psychologa je obžalovaný intelektově slabě průměrný, jeho osobnost je simplexní, strukturovaná anomálně s převládajícími rysy citové i sociální maladaptace. Emocionalita je nezralá a málo diferencovaná, afektivita a psychika stabilní. Motivace jednání nebude podmíněna žádnou psychickou nebo sexuální patologií a souvisí z psychologického hlediska především s jeho osobnostními charakteristikami. Anomální osobnostní struktura je trvalého charakteru, a i vzhledem ke kriminální anamnéze obžalovaného a k jeho postojové uzavřenosti (popírání, absence pocitů viny) jsou možnosti jeho resocializace málo nadějné.  

4. Nezl. XYZ, nar. XYZ, byla vyslechnuta jako svědkyně před zahájením trestního stíhání dne 27. 2. 2019 za účasti soudce postupem dle § 158a trestního řádu. Podle § 102 odst. 2 trestního řádu byl v hlavním líčení přehrán záznam o výslechu nezletilé  svědkyně. 

Svědkyně při výslechu uvedla, že ví, že se na policii sešli kvůli tomu, že jí dělal nepříjemné věci, co si dělají dospělí, když se mají rádi. XX jí sahal rukou tady (ukázala na panence). Když byla mamka v práci, bráchové byli v pokojíku, ale koukali se na počítač a neslyšeli to její křičení, protože většinou mají zapnutej počítač. Nebylo to jen v ložnici, jednou se to stalo taky, když byla v kuchyni. On jí sundal takhle…(ukázala na panence  sundání sukně a kalhotek) a sahal jí jednou rukou tam… (prstem mezi nohy). Taky mu musela sahat na „finfulu“. Vyndal svého „finfulu“ a musela mu na to rukou přejíždět. V kuchyni jí sahal na pipinku a taky ještě vzadu v místnosti, říkal, ať takhle tím přejíždí, bylo to i v ložnici. Na pipince jí občas sahal i do dírky. Ale spíš jí tam jenom přejížděl, moc jí tam dovnitř nesahal. Občas cítila i bolest, ale nelíbilo se jí to. 

Řekla mu, ať toho nechá, ale on jí řekl, že to přece není tak hrozný, že je velká holka, že se to normálně dělá. Ona říkala, že se to normálně nedělá, on říkal, že občas to tatínci normálně holčičkám dělají. Říkal, ať to nikomu neříká. Ona se bála, nevěděla, jak to má říct. Ale zjistila, že když to řekla mamině, tak teď lépe jí a i líp jí pracuje mozek, protože se zlepšila v matice. Měla v sobě tolik stresu. 

Poprvé se to stalo asi v kuřárně, jak mu sahala na ten „finfulu“. Kuřárna je kumbál mimo byt.  Začalo to od jejích XYZ let. Bylo to různý, někdy třeba jednou týdně nebo dva týdny si dával  pauzy nebo dokonce měsíc, nebo třikrát týdně. 

Poprvé to bylo po jejích narozeninách (2018), to mu sahala v kuřárně na to…ona si tam za ním přišla povídat. Začalo to tímhle a až trošku dýl na ni začal sahat. On prostě rozepl kalhoty, vyndal to a ona vzala ruku a musela mu takhle jezdit…ale ona to vůbec moc nechtěla. On jí to nejdřív ukázal a ona to pak  měla dělat. Ona mu řekla, že to dělat nechce. Říkal, že to je prostě normální, že je to určitě  hezký a bude jí to příjemný, ale nebylo. I jí to tam občas lechtalo. Ona mu řekla, ať to nedělá. Neměla odvahu ho praštit, protože má hodně silnou ruku, prostě ten kdyby jí ji napálil…. Už  jednou dostala hodně velkou facku. Kvůli něčemu se naštval, bolelo jí to. 

On jí tam dal ruku, a když tam přišel ZZ, tak si na ní lehl a dělal, že ji morduje, že ji lechtá, občas ji i zalehl. Když to nechtěla dělat, tak ji začal lechtat. Ona je hrozně lechtivá, jí to hrozně vadilo,  protože když lechtáte člověka dlouho, tak to pak štípe, takže neměla jinou volbu. Někdy jí zalehl a začal dělat takhle…(na panence ukázala podle vyslýchající policistky kopulační pohyby), ale byl oblečený. Tu ruku jí tam strkal a jezdil tam pod kalhotkami. Ona prostě jen křičela, aby toho nechal, že tohle nedělají holčičky tatínkům. On řekl, že se má klidně zeptat svých kamarádek, že jim to tatínci taky dělají. Ale ona to nikomu neříkala. Nechal toho až po chvilce, když on chtěl. Na „finfulína“ mu taky šahala vícekrát než jednou. Neví, jestli to bylo 5x nebo 6x, bylo to, když byly letní prázdniny. Naposledy to dělal asi někdy před lednem, po XYZ vysvědčení už ne. S tím „finfulínem“ to bylo naposledy před prázdninami, v červnu. Když  mu na něj sahala, tak neviděla, že by mu z toho „finfulína“ něco vyteklo. V ruce to cítila jako  nějakou měkkou věc. Ona to nemačkala, prostě jen třela tu kuličku, jak je na tom, jezdila tou kuličkou. Když jí dala dolů, tak tam bylo něco červenýho, takovej červenej páreček. Nebyl tvrdej. Řekla o tom bráchovi ZZY, ale jeho to moc nezajímalo, zapomněl na to. Nikomu jinému to neřekla, protože se bála, protože kdyby to máma řekla XX, tak by asi pěkně  dostala.  

5. S ohledem na to, že výpověď poškozené je stěžejním důkazem, byla zkoumána znalcem - psychologem. 

Ze závěrů znaleckého posudku vyplývá, že mentální výkony nezl. XYZ mají značné výkyvy odpovídající nerovnoměrnému dozrávání centrální nervové soustavy. Její celkový verbální výkon je nadprůměrný. Kvalita vnímání může být vývojovými  nerovnoměrnostmi v určitých případech narušena, tyto nerovnoměrnosti však nenarušily kvalitu vnímání vyšetřované věci. 

Poškozená trpí syndromem ADHD, tedy poruchou aktivity a pozornosti s hyperaktivitou. Tato porucha však nemohla ovlivnit její vjemové poznávací složky intelektové výbavy tak, aby se nemohla správně orientovat ve vyšetřovaných událostech. Je nadprůměrně intelektově vybavené dítě, žádající odpovědi na velké množství  otázek. Zvýšeně si nevěří, a proto je zvýšeně závislá na podpoře svého okolí. 

Ve své rodině nemá protějšek, se kterým by probírala svoje zážitky. Se staršími bratry příliš nekomunikuje, na mladšího bratra musí spíše dohlížet. K obžalovanému proto přilnula jako k někomu, kdo byl pro ni posluchačem a kdo odpovídal na její otázky. Ač ji obžalovaný svým chováním značně poškodil, stále si vyčítá, že porušila slovo, které mu dala. Je schopna podat obecně věrohodnou výpověď. 

Pokud jde o specifickou věrohodnost, tak podala před dětským psychiatrem i na policii velice podrobné, neodporující si výpovědi. Tyto výpovědi podala svým slovníkem, nevyskytují se v ní pasáže, které by mohly být součástí předem naučené výpovědi. Z psychologického hlediska lze její výpovědi považovat za specificky věrohodné. Znalecké zkoumání neodhalilo postranní motivy svědkyně, jako je motiv msty nebo nenávisti. Zazněla i určitá sympatie k obžalovanému, protože si s ním během jeho pobytu v domácnosti rozuměla. Nezletilá byla schopna chápat nesprávnost takového jednání, nebyla schopna dostatečně posoudit jeho smysl a význam. 

Pokud se týče odporu, naznačila, že se obžalovanému snažila vyhýbat, ale dál ho navštěvovala v kumbálu, což vysvětluje tím, že si s ním chtěla povídat, protože je chytrý. Byla přesvědčená, že své chování nebude opakovat. Její odpor byl slabý, ovšem je nutno si rovněž představit zmatek, který prožívala - obávala se, že jí nikdo nebude věřit, a že ji obžalovaný potrestá, neboť měla předchozí zkušenost z jednoho trestu. 

Znalkyně se domnívá, že poškozená je v rámci rodiny osamělá, jednala tedy podle schématu, že ji nikdo nevyslyší a naopak jí může čekat trest, když bude o věci mluvit. U poškozené byla diagnostikována smíšená úzkostná a depresivní reakce, která byla pozorována i třídní učitelkou - zamlklost a málomluvnost, smutek. Její osobnost je již nyní formována jako podrobivá, s nedostatečnou schopností odporovat svému okolí. Znalkyně opakování výslechu poškozené nedoporučila kvůli pravděpodobnosti sekundární viktimizace.  

6. Matka poškozené - XY jako svědkyně v procesně použitelné výpovědi v přípravném řízení popsala, jak navázala vztah s obžalovaným. Začal u nich bydlet od února  2018. Zpočátku nebyly mezi nimi problémy, vztah byl v pořádku. Jelikož obžalovaný v té době neměl zaměstnání, souhlasil s hlídáním dětí, aby svědkyně mohla pracovat. Nic špatného mezi dcerou a obžalovaným nepozorovala. Rozešla se s ním v únoru 2019. Cítila, že něco není v pořádku a první důkaz jí podal syn ZZ, který si v mobilu obžalovaného všiml, že tam má vyfocené jejich věci, které se ztratily. Proto obžalovanému řekla, aby odešel. 

Po odchodu obžalovaného večer seděla s dětmi a syn sdělil, že dcera má z obžalovaného trauma. Dcera začala mluvit, že ji obžalovaný nutil, aby mu sahala na penis, že jí říkal, že to je normální, že to holčičky tatínkům dělají, že jí sahal do kalhotek a jednou v kuchyni jí stáhl  kalhoty. Dcera se jí pak svěřovala postupně, každý den něco. 

Svědkyně hned druhý den  volala dětské psychiatričce, ta řekla, ať k ní přijdou a ať podá trestní oznámení. Před  psychiatričkou pak měla dcera sdělit, že jí pan XX řekl, že si na ní počká do 18ti let a pak bude náhradou za matku. Dcera jí též řekla, že se obžalovaného bála, a když jí hrozilo, že jí dá facku, tak ho prosila, aby jí dal jiný trest. Obžalovaný odpověděl tak, že si to vybere jinak, a pak ji osahával. 

Syn ZZ svědkyni říkal, že když přišel do pokoje a obžalovaný ležel na poškozené, tak to maskoval tím, že ji lechtá. Vedle bytu je kumbál, ve kterém obžalovaný bydlel, když byly mezi nimi neshody. V tom kumbálu měl vyndavat penis před dcerou. Svědkyně sama nikdy neviděla žádné závadové jednání. Vztah mezi obžalovaným a XY se měnil, občas jí nadával. Dcera si s obžalovaným ráda povídala, a někdy vyhledávala jeho přítomnost. Dcera se myla sama. 

K obžalovanému uvedla, že měl nadmíru vysoký sexuální apetit. Byl bez zábran, řekl jí, že by mu nedělalo problém souložit před dětmi. Obžalovaný sledoval porno na počítači nebo na svém mobilu. Od podání trestního oznámení s obžalovaným v kontaktu nebyla. Jeho matka jí řekla, že děti navedla a že ničí jejich rodinu. Na  této výpovědi svědkyně setrvala i v hlavním líčení.  

7. Ze strany obhajoby byl navržen důkaz v podobě psychologického znaleckého zkoumání matky poškozené stran její věrohodnosti. Tento důkazní návrh soud zamítl jako nadbytečný, neboť výpověď matky poškozené je z pohledu prokázání viny zcela marginální vedle výpovědi samotné nezletilé poškozené, která znalecky zkoumána byla. Matka poškozené  nebyla přítomna žádnému závadovému jednání a není tak vůbec zřejmé, co by mohl na důkazní situaci změnit znalecký posudek ohledně její věrohodnosti.  

8. Postupem podle § 102 odst. 2 trestního řádu byl v hlavním líčení čten protokol o výslechu  nezletilého svědka ZZY (ročník ZZY). Podle něho byl obžalovaný zlý. Používal  tvrdé tresty, několikrát svědka praštil a hodně na ně řval. Taky znásilňoval jeho sestru. Ta mu řekla, že se před ní obžalovaný svlékal. 

Jednou obžalovaný svědka navedl, aby se zamkl se sestrou v koupelně a sundal si kalhoty a trenýrky s tím, že když to neudělá, že ho potrestá. Svědek to udělal a potom ho obžalovaný z koupelny pustil. Sestře to bylo nepříjemné, říkala, ať to nedělá, ale svědek nemohl nic dělat, neboť obžalovaný na něj tlačil svou autoritou. 

Svědek taky viděl, jak obžalovaný v ložnici XYZ zalehával, což jí bylo nepříjemné. Při tom byli oblečení. Vždy to dělal, když šla máma do práce. Od sestry ví, že když měla dostat trest, tak obžalovaného prosila, ať ji netrestá, aby jí vybral jiný trest a on vybral, že ji znásilní.  Sestra měla strach z autority obžalovaného. Párkrát za ním XYZ šla na návštěvu na pokec do kumbálu. Obžalovaný se k XYZ choval normálně, taky jí občas mlátil, taky na ní řval. 

K znásilnění svědek uvedl, že to znamená, že chlap vezme ženskou a bez povolení jí začne  osahávat. Dokud se obžalovaný neodstěhoval, tak si XYZ nestěžovala. Do té doby se báli, aby je nezmlátil.  

9. Starší bratr poškozené - svědek ZZ (nar. ZZ) v procesně použitelné výpovědi v přípravném řízení uvedl, že poprvé se XX odstěhoval, protože neměl práci, a matka ho v bytě nechtěla, podruhé to bylo proto, že u nich kradl věci a to už bylo definitivní. U nich se dlouhodobě ztrácely věci. Svědek nahlédl do mobilu obžalovaného a ten prodával jejich věci, které se ztratily, měl je vyfocené. 

Na svědka XX hodně křičel, stále s ním měl nějaký spor, ale nemlátil ho. Na ZZY křičel taky, občas ho mlátil. Jednou ho i chytil pod krkem a ZZY se počůral. To hlásila na policii matka. Na XYZ byl obžalovaný hodný, na tu jen občas křičel a občas jí pohlavkoval. 

Když u nich ještě XX byl, tak svědek viděl, že třeba spolu s XYZ leželi v posteli v ložnici, byli přikrytý peřinou, byli oblečený. Obžalovaný říkal, že XYZ lochtá, že si hrajou, ona to odsouhlasila. Nic neříkala, na nic si nestěžovala, měla divný výraz, ale svědka nenapadlo, že se něco děje. Tohle viděl vícekrát, většinou v ložnici. 

Jak se pak odstěhoval, tak jim XYZ řekla, co se dělo. Ona to už dřív řekla ZZY, ale oni o tom nevěděli. Myslí si, že ten den, co odešel, tak seděli v kuchyni, on, máma, XYZ a  ZZY a XYZ jim začala říkat, že jí XX ukazoval penis, že jí nutil, aby na ten penis sahala. Když za ním chodila do kumbálu, tak tam ji k tomu taky nutil. XYZ prý říkal, že tohle je  normální, že to dělá každá dcera tatínkům a že je nějak náhrada za mámu a že na ní počká, až jí bude 18, a pak s ní bude chodit. Pak to máma začala řešit, jela s XYZ za psychiatričkou. XYZ si na XX stěžovala, že na ni křičí nebo že se ho bojí, že jí něco udělá, když měla nepořádek v pokoji. XX jí hodně využíval, aby mu udělala kafe nebo mu přinesla jídlo. Svědek si myslel, že ho má ráda, když i za ním chodila do toho kumbálu a nosila mu kafe. Ničeho neobvyklého si nevšiml. Neviděl, že by XX XYZ nějak osahával. Na této výpovědi pak svědek setrval i u hlavního líčení.  

10. Matka obžalovaného YYY jako svědkyně v přípravném řízení uvedla, že s  manželem se vztahem svého syna a paní XY nesouhlasili. Malou XYZ viděla jen několikrát, myslí si, že vztah jejího syna s ní byl dobrý. Když je viděla pohromadě, tak XYZ  šla víc k němu než k mámě. Nijak se mu nesnažil vyhýbat. Problém měl její syn jen s nejstarším synem paní XY, který mu kradl cigarety. V hlavním líčení potvrdila správnost své výpovědi z přípravného řízen a doplnila, že matka poškozené měla v prodejně Albert pravidelnou pracovní dobu od tří hodin do půl deváté večer (odpolední směna). Na ranní chodila pouze v neděli. Stíhání svého syna chápe jako mstu ze strany matky poškozené, avšak nedokázala uvést, za co by se přesně mstila. Matka poškozené je podle ní nevyrovnaný  člověk.  

11. Dále byla opatřena zpráva dětské psychiatričky, k níž matka s dcerou docházela a která měla  iniciovat oznámení celé věci na policii. Ze zprávy MUDr. B ze dne 20. 2. 2019 vyplývá, že poškozená u ní sdělila, že se to dělo od jara, XX k ní přišel, sahal jí mezi nohy  pod kalhotkami, někdy si na ni i lehal, chtěl, aby jej vzala za penis a posunovala, dokud neřekl, že to stačí. Dělo se to několikrát do měsíce, během letních a vánočních prázdnin ne, naposledy nyní v únoru.  

12. Ze zpráv orgánu sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu vyplývá, že XY st. navázala vztah s XX na přelomu let 2017/2018. Od února 2018 žili ve společné domácnosti. Nezl. XYZ je od září 2019 žákyní XYZ třídy ZŠ. Ze  zprávy školy vyplývá, že nezletilá se jevila od začátku školní docházky jako tichá, hodně  úzkostlivá dívka, málo samostatná. Měla časté omluvené absence pro nemoc. Prospěchem patřila k lepším žákům, prospívá s vyznamenáním. Její chování se změnilo v průběhu XYZ třídy, byla tišší, zaraženější. Na obtěžování a osahávání ze strany spolužáků si nikdy  nestěžovala, ani třídní učitelka v tomto směru nic nezpozorovala. I před spolužačkou  řekla o sexuálním obtěžování ze strany přítele své matky, XYZtřídní učitelce řekla, že mu musela sahat mezi nohy.  

13. Z připojeného přestupkového spisu Městského úřadu vyplývá, že obžalovaný byl rozhodnutím ze dne 9. 8. 2019 uznán vinným přestupkem spočívajícím v nepřiměřeném fyzickém trestání dětí XY v době jejich společného soužití a potrestán pokutou 1 500 Kč.  

14. Oznámení ZZ na obžalovaného stran krádeže věcí bylo policií ČR odevzdáno k projednání přestupku Městskému úřadu v XX, který do okamžiku rozhodování soudu ve věci nerozhodl.  

15. Soud vyžádal i zprávy od známých zaměstnavatelů obžalovaného, z nichž zjistil, že obžalovaný pracoval:  

- v březnu a dubnu 2018 ve společnosti XX, spol. s r.o. 

- od 2. ledna do 15. března 2019 ve společnosti XX s.r.o. v XX,  

- od 6. ledna 2020 ve společnosti XX, k.s. v XX.  

16. K návrhu obhajoby byla jako svědkyně vyslechnuta i současná přítelkyně obžalovaného - XXY (dříve XXY). Podle obhajoby mělo být její výpovědí prokázáno, že ačkoli má taktéž nezletilou dceru, obžalovaný se žádného závadového jednání vůči ní nedopouštěl. To sice svědkyně potvrdila, zároveň však z její výpovědi vyplynulo, že se s obžalovaným stýkají pouze o víkendech, tudíž nenastává vůbec situace, kdy by obžalovaný  zůstával s její 14-tiletou dcerou sám, potažmo ve večerních hodinách.  

17. Z připojeného spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 3 T 139/2017 vyplývá, že obžalovaný je otcem dvou dcer (ročníky XX a XX), kdy matkou je XXX  (ročník XXX).  

18. Při hodnocení důkazů vyšel soud z toho, že vina obžalovaného je prokazována především  výpovědí poškozené, přičemž věrohodnost jejích tvrzení je podpořena závěry znaleckého  posudku z psychologie. 

Poškozená nemá žádný motiv ke křivé výpovědi vůči obžalovanému. Takový motiv by s ohledem na konfliktnost vztahů bylo možno snad dovozovat u její matky,  ovšem při zohlednění použitého jazyka, detailů a podrobností sdělených poškozenou je zcela vyloučené, že by se mohlo jednat o výpověď naučenou. Nelze odhlédnout ani od toho, jak celá věc vyšla najevo, tj. nestalo se tak ve snaze poškozené zbavit se obžalovaného, nýbrž až  po jeho odchodu ze společné domácnosti, který s žalovaným jednáním neměl přímou souvislost. 

Tvrzení poškozené jsou nepřímo podpořena i výpověďmi jejích bratrů ZZ a  ZZY , kteří viděli, jak obžalovaný poškozenou zalehává v posteli s tím, že poškozenou lochtá. Poškozená byla sice vyslechnuta jako svědkyně ještě před zahájením trestního stíhání, avšak s ohledem na judikáty Nejvyššího soudu (např. 4 Tdo 1379/2017 a 7 Tdo 1269/2017) lze takový postup výjimečně připustit. V daném případě totiž policejní orgán neměl na začátku trestního řízení dostatek informací k tomu, aby bez výslechu nezletilé zahájil trestní stíhání obžalovaného. V dané věci proti sobě stojí právo obviněného vyslýchat svědky osobně a právo nezletilého dítěte, jakožto zvlášť zranitelné oběti, aby bylo k takto citlivé záležitosti vyslýcháno jen jednou. Toto právo dítěte vyplývá z ustanovení § 2 odst. 4 písm. a),  d) zákona č. 45/2013 Sb. zákona o obětech trestných činů a z ustanovení § 102 odst. 2  trestního řádu. 

Výslech poškozené byl navíc zaznamenán na obrazový záznam a je možno vnímat i její vystupování při líčení uvedených skutečností. Lze souhlasit se závěrem státního zástupce uvedeným v obžalobě, že opakování výslechu by znamenalo sekundární viktimizaci  poškozené a že tudíž není v zájmu jejího vývoje. 

Na druhou stranu však nedostatek spočívající v tom, že poškozená nebyla dotázána blíže na řadu skutečností, které mají význam pro rozhodnutí ve věci, nelze přičítat k tíži obžalovaného, což bude rozvedeno níže.  

19. Pro výše uvedená skutková zjištění podle soudu svědčí nepřímo i to, že ačkoli podle  znaleckého zkoumání je obžalovaný hebefilní, tj. je zaměřen na pubertální stadium ženské atraktivity, min. ve třech po sobě jdoucích případech si našel výrazně starší partnerky (XY o 14 let, XXY dokonce o 20 let, ZZX o 8 let), které však mají dcery v pubertálním, resp. předpubertálním věku. To je podle soudu  logickým výrazem snahy obžalovaného dostat se legálním způsobem do trvalé blízkosti  mladých děvčat, kam by se bez vztahů s jejich matkami neměl možnost se dostat. Jinak totiž  nelze vysvětlit jeho reálné sexuální chování, které je v příkrém rozporu s výsledky znaleckého  zkoumání (ač zaměřen na pubertální stadium ženské atraktivity trvale vyhledává výrazně starší partnerky než je on sám).  

20. Při vymezení počátku doby páchání skutku vycházel soud z výpovědi poškozené, že mělo k  prvnímu případu dojít až po jejích XYZ narozeninách (tj. po 2018), ale zároveň se tak  mělo stát ještě před skončením školního roku 2017/2018 (tj. před 30. 6. 2018). Poslední případ se pak měl podle poškozené odehrát před odstěhováním obžalovaného ze společné domácnosti, k němuž došlo podle výpovědi matky poškozené v únoru 2019. Tento časový údaj je pak upřesněn ve zprávě dětské psychiatričky ze dne 20. 2. 2019, kterou uvedeného dne poškozená s matkou navštívily, a kde se již žalovaný skutek řešil.  

21. Pokud jde o právní kvalifikaci, v obžalobě bylo jednání posouzeno jako pokračující zločin  znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního  zákoníku, neboť obžalovaný měl k činu zneužít bezbrannosti poškozené, která byla velmi  nízkého věku let), byla zvyklá obžalovaného poslouchat jako partnera matky, chovala k němu zpočátku kladný vztah, ale měla z něj i strach, měla obavu z jeho reakcí v případě nevyhovění, takže nebyla schopna mu dát najevo odpor jinak než slovními protesty.  

22. Pokud jde o pojem bezbrannosti, pak dle komentáře k trestnímu zákonu (C.H.Beck) se  rozlišuje bezbrannost absolutní, fyzická a psychická. O případ bezbrannosti absolutní jistě nejde, neboť ta vyžaduje oběť, která nevnímá (např. kvůli bezvědomí). Stejně tak určitě nejde o případ bezbrannosti fyzické, kdy oběť není schopna vzdorovat pachateli pro nedostatek tělesných sil (např. osoba spoutaná či ochrnutá). Mohlo by se tedy jednat o bezbrannost  psychickou, kdy oběť vnímá okolní svět, ale její duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni, aby oběť dokázala svou situaci vyhodnotit a přiměřeně a účinně na ni  reagovat, např. proto, že nechápe, co se po ní požaduje nebo nechápe, co je smyslem jednání pachatele. Jako příklad takových obětí se uvádí osoby trpící duševní chorobou, kvůli níž nechápou význam pachatelova jednání, či osoby mentálně zaostalé nebo děti, které nemají  dostatečné znalosti a zkušenosti, aby posoudily význam odporu proti vynucovanému  pohlavnímu styku apod.  

23. V daném případě si však poškozená byla velmi dobře vědoma toho, že se obžalovaný vůči ní  chová nevhodně („Dělal to, co si dělají dospělí, když se mají rádi, a nemyslím líbání, ale tu  druhou stranu. Víte, o čem mluvím, ne? Je to vážně choulostivá záležitost.“). Z citované partie výpovědi poškozené (čl. 37 spisu) lze dovodit, že v době provedení výslechu měla poškozená celkem obstojné vědomosti ze sexuální oblasti, vč. toho, že se děti rodí poté, „co spolu dělají dospělí“ (str. 46). Vyslýchající policistkou však nebyla dostatečně dotázána, co  vše je jí známo ze sexuální oblasti. 

Chvílemi se naopak role vyslýchající a vyslýchané měnily. Tím soud míní to, že poškozená několikrát odpověděla na položený dotaz otázkou. Např. na dotaz, zda obžalovanému z „finfulína“ něco vyteklo (čl. 46), reagovala otázkou („Nevím, co by to mělo být, myslíte moč? Nebo něco jinýho?“) a policistku donutila k výkladu o „bílé  tekutince, která klukům potom…když spolu dospělí dělají některé věci, když se spolu  milujou“. Podobně na otázku, zda nebyl „finfulín“ obžalovaného tvrdý (čl. 47), reagovala  otázkou („Ale proč by byl tvrdej?“), čímž opět policistku donutila k výkladu o tom, že k tomu, aby vznikly děti, musí „finfulín“ ztvrdnout. Takový nedostatek výslechu poškozené spočívající v tom, že poškozená nebyla dotázána blíže na řadu skutečností, které mají význam pro rozhodnutí ve věci, nelze ale přičítat k tíži obžalovaného a nelze dovozovat, že  poškozená neměla dostatečné znalosti a zkušenosti ze sexuální oblasti, což by ji řadilo do kategorie obětí psychicky bezbranných. 

V již zmiňovaném komentáři k trestnímu zákonu  (C.H.Beck) se totiž uvádí, že za bezbrannost se nepovažuje stav poškozené, která je sice nezletilá, ale natolik fyzicky a duševně vyspělá, že je schopna pochopit jednání pachatele a svůj nesouhlas s tímto jednáním dát dostatečně zřetelně najevo. O takový případ přitom evidentně šlo, tj. poškozená věděla, že se obžalovaný vůči ní chová nevhodně, a dala mu verbálně jasně najevo svůj nesouhlas (řekla mu, ať toho nechá/ať to nedělá/že to dělat nechce). Stejně tak byla schopna poškozená správně vyhodnotit „blafování“ ze strany obžalovaného, že je velká holka a že se má klidně zeptat svých kamarádek, že jim to tatínci  taky dělají, že se to normálně dělá.  

24. Další problematickou partií výslechu poškozené je podle soudu otázka toho, co by se stalo,  pokud by poškozená obžalovanému nevyhověla. Poškozená se totiž v rámci své výpovědi  vyjádřila dvakrát zcela odlišně ohledně možnosti volně odejít v případě nesouhlasu s jednáním obžalovaného. Nejprve na čl. 42 uvedla, že v případě tření penisu obžalovaného tomuto řekla, že to dělat nechce a odešla z kumbálu, aniž by jí v tom obžalovaný jakkoli bránil, zatímco na čl. 48 naopak k dotazu negovala možnost volně odejít v případě, že by se jí jednání obžalovaného nelíbilo, byť s douškou, že odejít nikdy ani nezkusila. Tento rozpor však za situace, kdy není vhodné opakovat výslech poškozené, je třeba vykládat ve prospěch obžalovaného, tj. že možnost odejít poškozená měla. Za takové důkazní situace nelze ale dojít v žádném případě k závěru, že by se obžalovaný dopustil žalovaného jednání za využití násilí vůči poškozené.  

25. Co se týče osahávání poškozené na intimních místech a tření penisu obžalovaného rukou,  pak tyto sexuální praktiky poškozená popsala zcela jasně a soud nemá pochyb o tom, že k  takovému jednání skutečně došlo a že jde o trestný čin. 

Jinak je tomu ale u části žalovaného jednání spočívajícího v zalehávání poškozené a v naznačování kopulačních pohybů. Poškozená totiž takto jednání slovně nepopsala, a jde pouze o subjektivní hodnocení vyslýchající policistky toho, co jí poškozená ukázala s hadrovými panenkami. Podle výpovědi poškozené při tomto jednání byli oba dva oblečení a nelze zcela s jistotou vyloučit, že šlo o  nezávadný tělesný kontakt spojený s lechtáním v podpaždí. Je běžné, že děti ve věku  poškozené chtějí být ve fyzickém kontaktu s dospělými (mazlení), přičemž poškozená nikdy neuvedla, že by byl jakýkoli fyzický kontakt ze strany obžalovaného nechtěný a proti její vůli.  I znalkyně naznačila, že situace v rodině byla taková, že poškozené se matka nevěnovala tolik, jako třeba jejímu autistickému bratrovi, a proto u obžalovaného hledala to, čeho se jí  nedostávalo od matky. 

Proto soud vypustil část o zalehávání a kopulačních pohybech, neboť toto jednání nemá za bezpečně prokázané na základě provedených důkazů, zejména z  výpovědi poškozené, resp. nemá za bezpečně prokázané, že by takové jednání bylo jednoznačně jednáním trestným. Tak by se nepochybně stalo, pokud by poškozená s  panenkami explicitně předvedla či slovně popsala, že při zalehnutí došlo k jednání, které by jednoznačně mělo sexuální podtext (např. roztahování nohou poškozené, nalehnutí pohlavním údem obžalovaného na oblast rozkroku poškozené apod.). I podle výpovědi samotné poškozené (čl. 43 - 4. odst. zdola) jí měl dát obžalovaný na výběr, že pokud nechce provozovat závadové jednání (osahávání), bude ji obžalovaný lechtat. I z toho lze dovodit, že  fyzický kontakt spojený s lochtáním poškozená vnímala jako alternativu k závadovému  jednání, přičemž tuto aktivitu nelze považovat za aktivitu s jasným sexuálním motivem,  kterou by bylo možno podřadit pod některou z forem jednání, kterými lze spáchat trestný čin  znásilnění.  

26. Obdobně soud vypustil ze skutkových zjištění i pasáž popisující křičení poškozené a to proto, že podle soudu došlo k nepřesné interpretaci výpovědi poškozené. Ta totiž křičení nedala jednoznačně do souvislosti sosaháváním na intimních místech či s drážděním penisu  obžalovaného rukou (tedy se závadovým jednáním), ale pouze do souvislosti s lechtáním (str.  43 - pátý odstavec zdola), u něhož však soud došel shora k závěru, že jej nelze mít  jednoznačně za závadové jednání.  

27. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud jednání obžalovaného popsané ve výroku  tohoto rozsudku kvalifikoval jako pokračující zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, neboť obžalovaný dítě mladší patnácti let (tj poškozenou, ročník XYZ) jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil a tento čin spáchal na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje svého postavení a z něho vyplývajícího vlivu.  

Obžalovaný musel vědět, že poškozená je mladší 15-ti let, neboť se jednalo o dceru jeho  družky. Obžalovaný jednak sám aktivně jednal vůči poškozené (osahával ji na intimních místech, zasunul jí prsty do přirození), jednak po poškozené chtěl, aby aktivitu vůči němu naopak vyvíjela ona (dráždění penisu obžalovaného rukou). Jednal v úmyslu uspokojit svůj pohlavní pud na těle jiného, přičemž nedošlo přímo k souloži. 

Poškozená byla dcerou družky obžalovaného a v době, kdy matka poškozené odešla do zaměstnání, byla svěřena dozoru obžalovaného, který suploval roli otce poškozené. Nebylo prokázáno, že by obžalovaný vůči poškozené užil násilí či pohrůžky takovým násilím. Stejně tak soud nehodnotil jednání obžalovaného jako zneužití bezbrannosti poškozené. 

Nastalý vztah mezi poškozenou a  obžalovaným podle soudu lépe vystihuje kvalifikovaná skutková podstata podle § 187 odst. 2 trestního zákona, tedy že obžalovaný zneužil svého postavení v rodině poškozené a z něho vyplývajícího vlivu na poškozenou, kterou se snažil mj. přemluvit k žalovanému jednání (řekl, že to přece není tak hrozné/že je to určitě hezké/že je to poškozené určitě příjemné“). Obžalovaný poškozené též řekl, aby o tom, co se mezi nimi děje, nikomu neříkala.  Poškozená se s jednáním obžalovaného skutečně nesvěřila ani své matce, neboť jak sama  uvedla, předpokládala, že matka to řekne obžalovanému a ten ji pak potrestá. Poškozená tedy  jednala pod vlivem toho, že obžalovaný byl partnerem její matky a mohl matku poškozené  ovlivňovat. Poškozená se proti jednání obžalovaného verbálně ohradila, v některých  případech i odešla od obžalovaného, aniž by jí tento v odchodu bránil. Poškozená zvažovala i  to, že se proti jednání obžalovaného vymezí i fyzicky (praští ho), ale ustoupila od toho,  protože se bála jeho fyzické odvety. Takovou odvetu by přitom obžalovaný mohl snadno maskovat jako partner matky poškozené výchovnými tresty.  

28. Ačkoli ve zprávě psychiatričky i ve znaleckém posudku z psychologie jsou konstatovány určité nepříznivé následky na psychice poškozené (zamlklost, málomluvnost, smutek, výčitky - porucha přizpůsobení), nelze mít za to, že by u poškozené došlo k tak vážnému zásahu do běžného způsobu života, který by představoval těžkou újmu na zdraví, jako je tomu např. u posttraumatické stresové poruchy. 

Ze zprávy psychiatričky je navíc zřejmé, že poškozená byla v její péči (mimo jiné pro úzkostné rysy osobnosti) již od března 2017, tedy již v době před příchodem obžalovaného do rodiny poškozené. Psychické potíže zjištěné v rámci trestního řízení tedy nemusely být způsobeny jednáním obžalovaného.  

29.