č. j. 2 T 137/2018 - 134
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Večeři a přísedících Libuše Přibyslavské a Františka Peksy v hlavním líčení konaném dne 18. října 2018
takto:
Obžalovaný
XXXXX, narozený XXXXX v XXXXX, naposledy bez zaměstnání, nyní pracovník v XXXXX, trvale bytem XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou,
je vinen, že
dne 23. 12. 2017 v době kolem 07.00 hodin v ložnici bytu nacházejícího se v domě na ul. XXXXX č.p. XXXXX ve XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou,
poté, co se uvedl do podnapilého stavu, zneužil bezbrannosti XXXXX, nar. XXXXX, která v tu dobu spala a lehnul si k ní do postele, přičemž poškozenou hladil nejprve po nohou, po zadku a následně po přirození přes kalhotky, posléze jí rukou shrnul kalhotky na stranu a po dobu nejméně 10 sekund jí jazykem lízal její obnažené přirození, kdy poškozená jej po probuzení nohama odstrčila z postele, křičela na něj, ať toho nechá a vypadne a sama utekla z ložnice do vedlejší místnosti,
Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX.
2
tedy
2 T 137/2018
zneužil bezbrannosti jiného k pohlavnímu styku a čin spáchal jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží.
Tím spáchal
zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku
a odsuzuje se
podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu 2,5 (dva a půl) roku.
Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné sexuologické ambulantní léčení.
Podle § 129 odst. 2 tr.ř. tento rozsudek neobsahuje odůvodnění, neboť po vyhlášení rozsudku se státní zástupkyně i obžalovaný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a zároveň obžalovaný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Brně. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.
Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené samosoudcem) odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.
Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.
Žďár nad Sázavou 18. října 2018
JUDr. Jiří Večeřa v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX.
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
(anonymizovaný opis)
Okresní soud v Tachově rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne XY senátem ve složení Mgr Ing Miroslava Vajganta předseda senátu a soudců přísedících Moniky Stuchlové a Štěpána Kuhna
takto:
Podle § 314r odst. 4 tr. řádu se schvaluje dohoda o vině a trestu uzavřená dne X mezi obviněným XY, narozeným XX, trvale bytem XXY, t. č. ve výkonu vazby ve Věznici Plzeň a státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v XY tak, že
Obviněný
XX,
XY, trvale bytem YX, t. č. ve výkonu vazby ve Věznici Plzeň
se uznává vinným, že
tedy
jednak týral osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí * a tento čin páchal po delší dobu,
* způsobil takovým činem těžkou újmu na zdraví *
jednak jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutil k pohlavnímu styku, a tento čin spáchal souloží
jednak jiného přiměl k provozování prostituce a nebo kořistil z prostituce provozované jiným
jednak týral osobu, která je v jeho péči a tento čin spáchal nejméně na dvou osobách a páchal tento čin po delší dobu,
čímž spáchal
zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. * d) trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a přečinem kuplířství dle § 189 odst. 1 trestního zákoníku,
zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) trestního zákoníku
* písm. b) *
a odsuzuje se za to
Podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře tří (3) let.
Podle § 84 trestního zákoníku a § 85 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu ve výměře pěti (5) let za současného uložení dohledu nad obviněným.
Podle § 85 odst. 2 trestního zákoníku ve spojení s § 48 odst. 4 písm. f) trestního zákoníku se obviněnému ukládá povinnost zdržet se jakéhokoliv vyhledávání a styku s poškozenou XYXX, narozenou XXX a dětmi XYX, narozenou XX XYX narozenou XX, XYX, narozeným XX a XYX, narozeným XX bez souhlasu poškozené a dětí.
Obviněný je povinen uhradit poškozené způsobenou škodu dle dohody tak, že částku 300 000 Kč uhradí nejpozději do XXXX a zbytek uhradí formou měsíčních splátek ve výši 10 000 Kč splatných vždy do 20-tého dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2021 pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné z nich.
Podle § 75 odst. 1 trestního zákoníku se obviněnému ukládá trest zákazu pobytu na okrese XXX na dobu pěti (5) let.
Podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku trest propadnutí věci:
Podle § 99 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku se obviněnému ukládá ochranné léčení psychiatrické – sexuologické v ambulantní formě.
Podle § 228 odst. 1 trestního řádu se obviněnému ukládá povinnosti nahradit škodu za nemajetkovou újmu poškozené XY, narozené XX částku ve výši XXX, na bolestném částku ve výši XYX a za majetkovou újmu částku ve výši XYX.
Odůvodnění podle § 129 odst. 2 tr. řádu odpadá, neboť se obžalovaný i státní zástupkyně po vyhlášení rozsudku vzdali odvolání, prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů od jeho doručení u podepsaného soudu ve trojím vyhotovení, pouze v případě, že takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní zástupce soudu navrhl. Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, může poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, podat odvolání pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, ledaže v dohodě o vině a trestu souhlasil s rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydáním bezdůvodného obohacení a tato dohoda byla soudem schválen v podobě, s níž souhlasil. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Plzni. Odvolání musí být odůvodněno tak, aby z něj bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.
Tachov 6. listopadu 2020
Mgr. Ing. Miroslav Vajgant
předseda senátu
č.j. 2T 129/2017-282
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Berouně rozhodl v hlavním líčení konaném dne 24. května 2018 v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Pařeza a přísedících Ing. Karly Kadlecové a Aleny Stibalové,
takto:
Obžalovaný XX , narozený v XX , trvale bytem XX,
je vinen, že
1. dne 20. 5. 2017 před 16.00 hodinou neoprávněně vnikl na adrese XY, do domu poškozené XX , narozené XY, kterou v obývacím pokoji zezadu chytil a srazil na křeslo, kde ji levou rukou držel pod krkem a pravou tlačil do ramene a se slovy „drž hubu ty krávo“ z ní začal strhávat oblečení, kdy z tohoto jeho sevření se jí poté, co ho udeřila konvičkou do hlavy, podařilo vymanit a utéci do ložnice, kde jí však po dostižení a sražení na válendu znovu zezadu chytil pod krkem, tlačil na válendu a se slovy „drž hubu ty krávo, nebo tě zabiju“ z ní strhal oblečení včetně spodního prádla, sám se vysvlékl, na poškozenou nalehl a opakovaně se pokusil na ní vykonat pohlavní styk tak, že se jí snažil zasunout svůj penis do pochvy a řitního otvoru, což se mu však z důvodu jí kladeného verbálního a fyzického odporu, kdy sebou zmítala a otáčela hlavou ze strany na stranu, nepodařilo, následně poté, co ho zasáhla pantoflem do oka, se z jeho sevření vysmekla a z domu utekla a v kotci pro psy pak vyčkala jeho odchodu, přičemž žádné zranění, který by si vyžádalo lékařské ošetření, neutrpěla,
tedy
jednak neoprávněně vnikl do obydlí jiného a jednak se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, že jiného donutí násilím k pohlavnímu styku, čin spáchá souloží, nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo,
Shodu s prvopisem potvrzuje Kristýna Dumská.
2 sp.zn. 2T 129/2017
2. dne 22. 5. 2017 osobně kontaktoval poškozenou XX, po které chtěl vědět, zda o předchozí události někoho informovala a aby se neopovážila o ní někomu říct, k čemuž došlo i 5. 6. 2017, kdy nejprve po poškozené požadoval, aby si k němu sedla do vozidla a když toto odmítla, zabouchl dveře s tím, že jí stejně zlikviduje, a poté za ní přišel k plotu, kde jí znovu likvidací a přejetím autem vyhrožoval, pokud něco „cekne“, nebo půjde na policii,
tedy
jednak jiného pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal, opominul nebo trpěl a jednak jinému vyhrožoval usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu,
čímž spáchal
pod bodem 1)
zločin znásilnění podle § 185 odst.1, odst.2 písm.a) tr.zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst.1 tr.zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst.1 tr.zákoníku,
pod bodem 2)
přečin vydírání podle § 175 odst.1 tr.zákoníku a přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst.1 tr.zákoníku,
a odsuzuje se
podle § 185 odst.2 tr.zákoníku za použití § 43 odst.1 tr.zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 28 (dvaceti osmi) měsíců,
podle § 81 odst.1 tr.zákoníku a § 82 odst.1 tr.zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 32 (třiceti dvou) měsíců.
podle § 82 odst.2 tr.zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost zdržet se osobního, písemného, telefonického i jakéhokoliv jiného styku s poškozenou XX, narozenou XY.
Odůvodnění:
Podle § 129 odst.2 tr.řádu písemné odůvodnění rozsudku odpadá, neboť po jeho vyhlášení se jak obžalovaný, a to i za osoby oprávněné, tak státní zástupkyně vzdali odvolání a současně prohlásili, že netrvají na vyhotovení jeho odůvodnění.
Shodu s prvopisem potvrzuje Kristýna Dumská
3 sp.zn. 2T 129/2017
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení.
Odvolání se podává u Okresního soudu v Berouně a rozhoduje o něm Krajský soud v Praze.
Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které jeho vydání předcházelo. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody a zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci.
Osoba oprávněná napadnout rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku jej může napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný, nebo že chybí.
Právo odvolání nemají již ty oprávněné osoby, které se ho výslovným prohlášením vzdaly.
Beroun 24. května 2018
JUDr. Michal Pařez, v.r.
předseda senátu
Sp. zn.: 3T 179/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud Brno-venkov rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Stýblové a přísedících Danuše Fridrichové a Ing. Jiřího Homoly, PhD. v hlavním líčení konaném dne 4. června 2012 v Brně, t a k t o :
obžalovaný
XX . ,
nar. xxxxxx v xxxxxxxxxx, slovenský státní příslušník, XX, trvale bytem xxxxxxxxxxxx, přechodně bytem xxxxxxxxxxxxx,
j e v i n e n , ž e
dne 13. 7. 2010 v době kolem 22.35 hodin na chodbě ubytovny firmy XX na ulici XX v obci XX, okres XX, požadoval pohlavní styk po XX., nar. xxxxx, a když ho odmítla, tak ji fyzicky napadl několika údery otevřenou dlaní i pěstí do hlavy, přičemž ji napadal vulgárními výrazy uvedenými v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. KRPB-17961-14/TČ 2010-060371, a dále jí říkal, že ji dostane a že mu stejně dá, poté ji natlačil po chodbě směrem ke dveřím od dámských toalet tak, že jednou rukou ji držel pod krkem a druhou rukou ji osahával přes oblečení na prsou, přičemž se poškozená udeřila hlavou o dveře dámských toalet, v důsledku čehož upadla na zem, načež na ni obkročmo přes její levou nohu sedl a svou levou rukou jí sahal do rozkroku, přitom se nadzvedl a obnažil své přirození, které si držel levou rukou, kdy poškozená se bránila tím, že sebou na zemi zmítala a kopala kolem sebe a po celou dobu jej vyzývala, aby jí pustil a nechal být, když se mu nepodařilo dostat poškozené pod kalhotky, tak se nadzvedl, sklonil se nad ní a opět jí rukou sahal na prsa, přitom se poškozené podařilo vysmeknout se ze sevření, vytlačit jej za vstupní dveře do chodby ubytovny a pak přivolat pomoc,
t e d y - dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, že násilím jiného donutí k pohlavnímu styku a uvedený čin spáchá souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo.
T í m s p á c h a l
zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku
a o d s u z u j e s e
podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.
Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků.
O d ů v o d n ě n í :
Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný skutkový děj uvedený ve výroku tohoto rozsudku, kdy vzal za prokázané, že obžalovaný XX. se dopustil trestného jednání tak, jak je shora uvedeno.
Obžalovaný jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení spáchání trestné činnosti popřel. Podstata jeho obhajoby spočívala v tvrzení, že mezi ním a poškozenou došlo předmětného večera ke konfliktní situaci, kdy důvodem byla existence neuhrazené pohledávky z titulu dluhu poškozené a XX.. Obžalovaný v rámci své výpovědi podrobně popsal událost, k níž předmětného večera mezi ním a poškozenou mělo dojít, kdy uvedl, že u dveří do pokoje svědka X. se s poškozenou hádal, chytil ji za ruce, přičemž poškozená jej začala verbálně provokovat slovy „uhoď mě“, situaci nezvládl a proto ji uhodil, jednalo se však pouze o „facku za ucho“, následně odešel pryč. Dále připustil, že do poškozené jedenkrát strčil. K důvodům rozbití okna do pokoje poškozené uvedl, že okno bylo proti němu otevřené, na místě byl špatný terén a zvrtla se mu noha, původně chtěl zabouchat na okno svědka X., ale spletl se.
Soud dále doplnil dokazování výslechy svědků, a to svědkyně – poškozené XX,XX,XX.
Poškozená XX. se v rámci své svědecké výpovědi vyjádřila k popisu průběhu skutkového děje, který popsala shodně jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Podrobně popsala průběh konfliktu s obžalovaným, jeho jednání i verbální projev. Dále se vyjádřila k přítomnosti svědka XX v době, kdy mělo dojít k trestnému jednání a k počínání jmenovaného svědka. Dále uvedla, že ji ze strany obžalovaného byla nabídnuta finanční částka 15.000,-- Kč, pokud stáhne výpověď. Dále vyjádřila přesvědčení, že ke shodné nabídce došlo i v případě svědka XX.. V rámci své výpovědi pak popsala i okolnosti údajného „dluhu“ s tím, že o uvedeném jí není nic známo, pouze ví, že obžalovaný nějaké finance ohledně ledničky řešil s jejím přítelem.
Svědek XX. se v rámci své svědecké výpovědi vyjádřil k popisu průběhu skutkového děje v té části, jíž byl přítomen, potvrdil, že mezi obžalovaným a poškozenou došlo ke konfliktu s tím, že předmětného večera obžalovaný žádal od poškozené splátku peněz, které si od něj půjčila. Vzhledem ke skutečnosti, že se k němu poškozená chovala vulgárně, obžalovaný se rozčílil a vlepil poškozené tři facky. Poškozená následně obžalovaného dokázala vyšoupnout ven za dveře na chodbu a zamkla. Jmenovaný svědek výslovně popřel, že by se obžalovaný dopustil jednání popsaného ve výroku tohoto rozsudku, popřel, že by se obžalovaný před poškozenou obnažoval či že by se ji snažil svléci. Dále se svědek vyjádřil k okolnostem přivolání policie a k okolnostem vyrozumění přítele poškozené XX..
Svědek XX. uvedl, že o incidentu mezi poškozenou a obžalovaným byl vyrozuměn ze strany svědka XX., který se za ním dostavil do zaměstnání s tím, že „obžalovaný dobil XX. a pokusil se ji znásilnit“. Následně se tedy vrátil na ubytovnu, kde mu tuto skutečnost potvrdila i poškozená. Dále uvedl, že následně navštívil obžalovaný poškozenou s tím, že učinil nabídku na částku 15.000,-- Kč, pokud poškozená stáhne výpověď. Svědek se pak dále vyjádřil k dlužné částce a její úhradě.
Soud dále doplnil dokazování obsahem znaleckého posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie nezletilých, taktéž osobním výslechem soudního znalce u hlavního líčení, a to PhDr. XX, odborného forenzního psychologa. Jmenovaný znalec se vyjádřil k otázce posouzení osobnosti a intelektu poškozené XX., k jejímu celkovému psychologickému profilu a k dalším okolnostem důležitým pro potřeby trestního řízení. Ze závěrů znaleckého posudku i osobního vyjádření znalce se podává, že poškozená je schopna správně vnímat prožité události a děje, kterých byla svědkem nebo které sama s emočním doprovodem prožila, a tyto správně hodnotit. Znalec dále dospěl k závěru, že aktuální psychická struktura poškozené je natolik integrovaná, že nezpochybňuje její obecnou věrohodnost. Současně taktéž dospěl k závěru, že výpovědi poškozené splňují všechna obvyklá kritéria ve forenzní psychologii pro uznání výpovědí poškozené jako věrohodné. U poškozené nebyla zjištěna motivace k úmyslnému a nepravdivému obvinění obžalovaného.
Ve vztahu k osobě obžalovaného bylo ve věci zpracováno hned několik znaleckých posudků, a to z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, a to k otázce, zda obžalovaný v době spáchání činu trpěl či netrpěl duševní chorobou, event. poruchou, zda trpí sexuální deviací a zda tato event. mohla ovlivnit jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti v době spáchání činu a zda je pobyt obžalovaného na svobodě nebezpečný, případně vyžaduje uložení ochranného léčení.
Soud provedl v hlavním líčení výslech znalců, a to MUDr. XX, MUDr. XX a dále ošetřujících lékařů obžalovaného MUDr. XX a MUDr.XX.
Znalec MUDr. XX dospěl po psychiatrickém a sexuologickém vyšetření obžalovaného k závěru, že obžalovaný v době spáchání činu trpěl poruchou osobnosti impulsivního typu, závislostí na alkoholu a nacházel se ve stavu prosté alkoholové opilosti druhého stupně. Dále v případě obžalovaného zjistil poruchu sexuální preference, a to sadomasochismus s výraznou sadistickou komponentou. Rozpoznávací schopnosti obžalovaného označil za podstatně snížené v důsledku prosté alkoholové opilosti druhého stupně a v důsledku zjištěné poruchy sexuální preference označil ovládací schopnosti obžalovaného rovněž za podstatně snížené. Dále uvedl, že pobyt obžalovaného na svobodě pro společnost je nebezpečný a navrhl uložení ochranného léčení protialkoholního a sexuologického ve formě ústavní. Uvedené závěry pak jmenovaný znalec osobně slyšen před soudem po výslechu MUDr. XX a MUDr. XX a konfrontaci s jejich obsahem přehodnotil a postavil se na stanovisko, že chování obžalovaného mohlo být vyvoláno alkoholem v kombinaci s jeho osobností, která je impulzivní a reaguje zkratově.
MUDr. XX osobně slyšena před soudem uvedla, že obžalovaný dne 22.11.2010 dobrovolně nastoupil na oddělení ochranných léčeb XX XX, kdy během pobytu se podrobil kompletnímu přešetření k porovnání ke znaleckému posudku MUDr. XX, kdy kromě sexuologického přešetření se obžalovaný podrobil i psychologickému vyšetření s tím, že lékaři sexuologického oddělení včetně psychologa diagnózu sexuální deviace u osoby obžalovaného nepotvrdili. Současně nedospěli k závěru, že by v případě obžalovaného bylo na místě uložení ochranného opatření. Shodné skutečnosti pak uvedla v rámci své výpovědi rovněž MUDr. XX, primářka oddělení.
Vzhledem k rozporům v závěrech znalce MUDr. XX přistoupil soud k vydání opatření za účelem vypracování dalšího znaleckého posudku MUDr. XX. Jmenovaná znalkyně osobně slyšena před soudem uvedla, že obžalovaný v době spáchání činu trpěl prostou opilostí a duševní poruchou sexuální agresí v rámci neúplné sexuality a další poruchou pudového mechanismu v rámci dissociální psychopatie. Trpěl sexuální agresivitou v rámci neúplné sexuality. Obě poruchy označila znalkyně v kombinaci jako společensky značně nebezpečné, dále uvedla, že obžalovaný v době spáchání činu se nacházel ve stavu prosté opilosti, nejednalo se o opilost patickou. Dospěla k závěru, že obžalovaný trpí závislostí na alkoholu. Z hlediska rozpoznávacích schopností uvedla, že tyto v době spáchání trestného činu na straně obžalovaného shledala za nepodstatně snížené, a to vlivem alkoholové opilosti v kombinaci s agresivitou a neúplné sexuality, ovládací schopnosti označila za podstatně snížené. Vzhledem ke shora uvedenému pak dospěla k závěru, že pobyt obžalovaného na svobodě je nebezpečný a vyžaduje uložení ochranného léčení sexuologického i protialkoholního ve formě ústavní.
Vzhledem k nejednotnosti závěrů shora citovaných znaleckých posudků byl za účelem vyjasnění skutečností důležitých pro trestní řízení následně ve věci přibrán Sexuologický ústav XX a Všeobecné fakultní nemocnice v XX za účelem vypracování revizního znaleckého posudku ústavu. Takto soud postupoval, neboť v souvislosti s obsahem dosud vypracovaných znaleckých posudků vznikly pochybnosti stran jejich závěrů. Tento znalecký posudek byl pak za souhlasu stran v hlavním líčení v souladu s ustanovením § 211 odst. 5 trestního řádu čten. Pokud jde o závěry tohoto posudku, dospěli znalci po opakovaných poradách ke shodnému stanovisku v tom směru, že obžalovaný v době spáchání inkriminovaného činu netrpěl žádnou duševní poruchou ani chorobou, jednal ve stavu prosté opilosti, do kterého se přivedl sám konzumací alkoholických nápojů. Je přitom jedincem, který je schopen ovládnout se a nekonzumovat alkoholické nápoje. Znalci v případě obžalovaného neprokázali přítomnost sexuální deviace ani jiné sexuální poruchy. Co do závislosti na alkoholu dospěli znalci k závěru, že stav opilosti v době inkriminovaného deliktu je zřejmý, jednalo se o opilost prostou, lehkého až středního stupně. Nejednalo se o opilost patickou ani komplikovanou. Obžalovaný není na konzumaci alkoholu habituálně závislý, je plně schopen ovládnout se a nepít alkoholické nápoje. Dále znalci dospěli k závěru, že ovládací i rozpoznávací schopnosti obžalovaného k jednání v době deliktu byly sníženy prostou opilostí, jiné vlivy se zde neuplatnily. Vzhledem ke shora prezentovaným závěrům, kdy znalci nezjistili v případě obžalovaného žádnou duševní poruchu, chorobu ani sexuální deviaci, nedoporučili uložení ochranné léčby či jiného nápravného opatření. Dále vyjádřili souhlas se závěry MUDr. XX s tím, že znalecký posudek MUDr. XX označili za nadhodnocený, neboť vycházel v rámci závěrů pouze z vyšetření PPG. Ve vztahu ke znaleckému posudku MUDr. XX pak uvedli, že žádný výrazný defekt v sexuální motivaci obžalovaného nebyl prokázán.
Soud dále doplnil dokazování listinnými důkazy, které tvoří obsah spisového materiálu a které byly u hlavního líčení v souladu s ust. § 213 odst. 1 trestního řádu konstatovány.
Na základě takto provedeného dokazování, kdy soud hodnotil jednotlivé důkazy jak každý samostatně, tak rovněž ve vzájemných souvislostech, dospěl k závěru, že obžalovaný XX. se dopustil jednání tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Z trestného jednání je obžalovaný přímo usvědčován zejména obsahem výpovědi poškozené XX, která se jak v řízení přípravném, tak taktéž v řízení před soudem velmi podrobným způsobem vyjádřila ke všem skutečnostem, jež jsou uvedeny ve výrokové části tohoto rozsudku, přičemž skutkový děj popsala jak je shora uvedeno. Soud neshledal žádné okolnosti, které by výpověď poškozené jakýmkoli způsobem zpochybňovaly. Projev i osobní vystupování poškozené v průběhu hlavního líčení nevzbuzovaly žádné pochybnosti o věrohodnosti její výpovědi. Co do jednotlivých situací vypovídala poškozená v řízení před soudem shodně s vyjádřením, které učinila v řízení přípravném. Její výpověď nevykazovala žádné známky zkreslování či agravace. Výpověď poškozené a její věrohodnost je pak podpořena rovněž logickou strukturou jejího vyjádření, poškozená detaily situace popsala shodně jak v řízení před soudem, tak v řízení přípravném, tedy i z hlediska trvalosti obsahu její výpovědi neměl soud o její věrohodnosti důvod k pochybám. V případě poškozené pak soud neshledává ani motivaci vědomě zkreslit tvrzené údaje či poškodit obžalovaného. Výpověď poškozené koresponduje pak taktéž s obsahem svědecké výpovědi svědka X. i s obsahem důkazů listinných. Byť svědek X. nebyl incidentu přítomen, uvedl, že byl kontaktován ze strany svědka X., který za ním doběhl na pracoviště s tím, že obžalovaný poškozenou fyzicky napadl a pokusil se ji znásilnit. Lékařskými zprávami jsou pak objektivizována zranění, která poškozená při potyčce s obžalovaným utrpěla. Rovněž obsah příslušné fotodokumentace tato zranění zobrazuje. Argumentaci, že si tato zranění způsobila poškozená sama, považuje soud za absurdní a nedůvodnou Listinné důkazy dále dokumentují, že celá událost byla oznámena Policii bezprostředně poté, co se udála, nikoli s časovým odstupem. Lze dále poukázat i na skutečnost, že věrohodnost výpovědi poškozené je navíc podpořena rovněž závěry příslušného znaleckého posudku PhDr. XX. Pokud jde o námitku obhajoby stran erudovanosti jmenovaného soudního znalce, pak je nutno uvést, že lze odkázat na samotné vyjádření soudního znalce v tomto směru, kdy soud nemá důvod pochybovat o odborné způsobilosti znalce k vypracování příslušného znaleckého posudku.
Pokud jde o obsah svědecké výpovědi svědka X., jež měl potvrdit obhajobu obžalovaného, této soud neuvěřil. Naopak dospěl v kontextu obsahu důkazní situace k závěru, že jmenovaný svědek u soudu uváděl nepravdivý popis průběhu skutkového děje. Jednak je třeba v této souvislosti poukázat na rozpory s výpovědí obžalovaného, a to ať již jde o průběh incidentu i způsob fyzického napadení poškozené - kdy sám obžalovaný uváděl, že ve vztahu k poškozené této pouze „střihl za ucho“, naproti tomu svědek X popsal celkem tři facky na tvář poškozené. Poukázat lze i na skutečnost, že svědecká výpověď jmenovaného svědka se s výpovědí obžalovaného neshoduje i v dalších souvislostech, a to ať již jde o verbální projev obžalovaného či poškozené, tak i co do způsobu odchodu obžalovaného z místa činu. Obsah výpovědi svědka X je i v přímém rozporu se zásadou formální logiky, neboť pokud by se události odehrály tak, jak svědek popsal, vymyká se logickému úsudku důvod volání na tísňovou linku za účelem přivolání hlídky Policie, stejně jako následná reakce svědka v podobě jeho odchodu na pracoviště svědka X. za účelem jeho obeznámení s události. Poukázat lze i na skutečnost, že svědecká výpověď svědka X. je pak taktéž zpochybněna i samotným vyjádřením svědka X. a svědkyně X..
Lze tedy shrnout, že soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ve svém souhrnu dávají provedené důkazy vcelku nevyvratitelný závěr o průběhu skutkového děje tak, jak je popsán ve výrokové části tohoto rozsudku, přičemž současně i vyvrací obhajobu obžalovaného. Soud má tedy za to, že ve věci provedené důkazy s potřebnou mírou spolehlivosti dostatečně odůvodňují závěr o vině obžalovaného projednávanou trestnou činností. Nad rámec lze pak dodat, že byť předchozí trestní minulost obžalovaného nelze hodnotit jako okolnost přitěžující, je z obsahu opisu příslušných rozhodnutí i připojeného spisového materiálu dokumentován nápadně zvýšený sklon obžalovaného k neúměrně agresivním reakcím, a to zejména je-li pod vlivem alkoholu. Ze všech shora uvedených důvodů uznal proto soud obžalovaného vinným ze spáchání projednávané trestné činnosti tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.
Návrh obhajoby na doplnění dokazování vypracováním dalšího znaleckého posudku, a to z oboru biomechaniky, pak považuje soud za nadbytečný. Jednak lze opakovat, že soud nemá důvod pochybovat o věrohodnosti výpovědi poškozené, a bylo-li obhajobou poukazováno na fyzický rozdíl mezi obžalovaným a poškozenou, pak lze uvést, že obžalovaný se v době spáchání trestného jednání nacházel v podnapilém stavu a jednání poškozené se tedy soudu nejeví jako nereálné. Nadto tento způsob obrany poškozené – tedy vytlačení obžalovaného ze vstupních dveří pak potvrzuje i vyjádření svědka X.. Výslech svědka X. i X. považuje soud rovněž za nadbytečný, neboť k otázce dluhu se vyjádřila jak poškozená, tak svědek X., rovněž tak i obžalovaný a svědek X., přičemž poškozená jeho existenci nezpochybnila, nicméně jak vyplývá z obsahu vyjádření svědků i obžalovaného, jednalo se o dluh ve vztahu ke svědku XX nikoli k osobě poškozené. Výslech svědků by pak ani nebyl přínosem co do skutkových zjištění, neboť průběhu skutkového děje nebyli přítomni.
Pokud jde o právní kvalifikaci jednání obžalovaného, dospěl soud k závěru, že obžalovaný XX jednáním popsaným ve výrokové části, tedy jednáním kdy požadoval pohlavní styk po poškozené, a když ho odmítla, tak ji fyzicky napadl, přičemž ji oslovoval vulgárními výrazy a dále jí říkal, že ji dostane a že mu stejně dá, a poté ji natlačil po chodbě směrem ke dveřím od dámských toalet tak, že jednou rukou ji držel pod krkem a druhou rukou ji osahával přes oblečení na prsou, přičemž se poškozená udeřila hlavou o dveře dámských toalet, v důsledku čehož upadla na zem, načež na ni obkročmo přes její levou nohu sedl a svou levou rukou jí sahal do rozkroku, přitom se nadzvedl a obnažil své přirození, které si držel levou rukou, kdy poškozená se bránila, s jednáním obžalovaného nesouhlasila, následně se jí podařilo vysmeknout se ze sevření obžalovaného a vytlačit jej za vstupní dveře do chodby, naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, a to spáchaného ve stadiu pokusu jak má na mysli ust. § 21 odst. 1 trestního zákoníku.
K námitkám obhajoby stran právní kvalifikace jednání obžalovaného obsaženým v písemně zpracovaném závěrečném návrhu je pak možno podotknout, že v daném případě právní kvalifikace skutku koresponduje s jeho popisem jako takovým, kdy soud má za to, že popis skutku uvedený ve výroku tohoto rozsudku shodně tak, jak byl uveden i v obžalobě, splňuje veškeré náležitosti stran jeho určitosti a vyjadřuje veškeré skutkové okolnosti významné z hlediska použité právní kvalifikace. V této souvislosti je pak k dalším námitkám nutno poznamenat, že pod pojem pohlavního styku ve smyslu příslušného zákonného ustanovení je možno podřadit i osahávání genitálií či prsou poškozeného, neboť i toto jednání směřuje k pohlavnímu uspokojení pachatele. Úmysl, že obžalovaný chce spáchat pohlavní styk, dal ostatně najevo nejen verbálním projevem, ale i tím, že se před poškozenou obnažil a tedy i způsobem vlastního jednání.
Soud neshledal žádných okolností, které by svědčily pro závěr, že by obžalovaný v době spáchání trestného činu nebyl plně trestně odpovědným, kdy v této souvislosti lze odkázat na závěry znaleckého posudku ústavu, a to z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie. Byť se obžalovaný dopustil trestného jednání pod vlivem alkoholu, nejednalo se o opilost patickou či komplikovanou. Nutno podotknout, že opilost si obžalovaný způsobil sám a dobrovolně, když přitom dobře věděl, jak na něj alkohol působí.
Svým jednáním obžalovaný porušil zájem společnosti na ochraně práva člověka na svobodném rozhodování o svém pohlavním životě. Úmysl obžalovaného lze v případě skutku dovodit již z konkrétních skutkových okolností, jakými jsou způsob vykonaného jednání obžalovaného, tak rovněž i pohnutka činu a lze učinit závěr o tom, že zavinění obžalovaného je na místě kvalifikovat jako úmysl přímý podle § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť obžalovaný nepochybně i s ohledem na své rozumové schopnosti věděl, že svým jednáním zájmy chráněné trestním zákoníkem porušuje a předmětné porušení způsobit chtěl.
Jednání obžalovaného pro jeho povahu a závažnost nelze označit jinak, než-li jako jednání společensky škodlivé, protiprávní a trestné. Z hlediska ust. § 12 odst. 2 trestního zákoníku soud neshledal, že by uplatnění trestní odpovědnosti obžalovaného a s ní spojené trestněprávní důsledky bylo možno v daném případě nahradit uplatněním odpovědnosti dle jiného právního předpisu. Naopak v daném případě dospěl po zvážení všech konkrétních okolností k závěru, že uplatnění ostatní deliktní právní úpravy v případě obžalovaného nepostačuje a že čin spáchaný obžalovaným je natolik společensky škodlivý, že uplatnění trestní represe je zcela namístě.
Při úvaze o druhu a výši trestu soud přihlédl ke všem hlediskům uvedeným v ust. § 37 odst. 2 trestního zákoníku a § 38 a § 39 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, kdy hodnotil z hlediska zásady přiměřenosti jak povahu a závažnost spáchaného trestného činu, tak taktéž poměry obžalovaného jakožto jeho pachatele – tedy jeho osobu a možnosti jeho nápravy. Zohledněny byly taktéž okolnosti polehčující i okolnosti přitěžující. V neposlední řadě bral pak soud v úvahu i pohnutku jednání obžalovaného. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že je rozvedený, bez vyživovací povinnosti, je řádně zaměstnán. Závažnost spáchaného činu je v daném případě dána jak významem chráněného zájmu, který byl jednáním obžalovaného dotčen, tak je dána taktéž konkrétními skutkovými okolnostmi. Byť má obžalovaný záznam v rejstříku trestů ČR i SR, nelze k těmto záznamům přihlížet jako k okolnosti přitěžující, nicméně dokumentují jisté sklony obžalovaného k porušování zákonných norem.
Obžalovaný byl v daném případě ohrožena trestní sazbou od dvou do deseti let. Soud neshledává v daném případě z hlediska míry závažnosti a společenské škodlivosti podmínky pro snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonem stanovené trestní sazby a uložení trestu v rámci zákonné sazby považuje soud v případě obžalovaného za naprosto přiměřené.
Po zvážení všech konkrétních okolností dospěl soud k závěru, že v případě obžalovaného z hlediska míry postihu i s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného jednání, osobě a poměrům obžalovaného a následku lze uvažovat o uložení trestní sankce při spodní hranicí zákonné trestní sazby a uložil proto obžalovanému jako přiměřený trest odnětí svobody ve výměře tří roků. Dospěl přitom k závěru, že v případě obžalovaného je možno považovat za splněné podmínky uvedené v ust. § 81 odst. 1 trestního zákoníku pro podmíněný odklad výkonu uloženého trestu a že na osobu obžalovaného není nutno působit přímým výkonem uloženého trestu odnětí svobody a že lze bez odůvodněných pochybností předpokládat, že obžalovaný své jednání změní a do budoucna se vyvaruje páchání další trestné činnosti. Uložený trest byl tedy uložen jako trest s podmíněným odkladem. Za zcela adekvátní a přiměřenou zkušební dobu považuje soud zkušební dobu blíže horní hranici sazby uvedené v § 82 odst. 1 trestního zákoníku, a to v trvání tří roků.
POUČENÍ:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, Obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil právo na náhradu škody pro nesprávnost výroku o náhradě škody.
Osoba oprávněná napadnout rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí (§ 246/1,2 tr.ř.).
Odvolání musí být v zákonné lhůtě případně v další lhůtě určené předsedou senátu odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo vytýkány. Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává ve prospěch či v neprospěch obžalovaného (§ 249/1,2 tr.ř.).
Odvolacím soudem bude odmítnuto odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání (§ 253/3 tr.ř.).
Právo podat odvolání nemá osoba, která se tohoto práva výslovně vzdala.
Okresní soud Brno-venkov
V Brně dne 4. června 2012
JUDr. Kateřina Stýblová, v.r.
předsedkyně senátu