Znásilnění (zneužití bezbrannosti)

 spisová značka:  51 T 40/2020  

‍

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK  

JMÉNEM REPUBLIKY  

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Kacafírka a přísedících Bc. Ivany Paterové a Mgr. Aleny Svobodové v hlavním líčení konaném dne 16. března 2021 v Praze

takto:  

Obžalovaný 

XY,  narozený XY v Praze, řidič, bytem XX                

je vinen, že 

v období od 26.12.2017 do 3.1.2019 ve společně obývaném bytě v Praze 10, XX s postupně vzrůstající intenzitou psychicky týral a fyzicky napadl poškozenou X Y, nar. XY a to tak, že bezdůvodně či ze zcela malicherné příčiny na ni křičel, ponižoval ji, častoval ji vulgárními výrazy, např. že je ,, píča, kunda, pizdčka, kráva, dement, svině, obiňoval ji, že je zcela neschopná, rozbíjel její věci, budil ji ze spaní či ji spánek odpíral a poté ji nadával a zahrnoval výčitkami, zakazoval ji styk s rodinou a negativně se stavěl ke styku poškozené s jejími přáteli a kontroloval její pohyb, zcela bezdůvodně na ni žárlil, psychicky ji deptal tím, že se neustále myl, sprchoval, pral oblečení, prováděl dezinfekci věcí a neustále uklízel, po porodu syna odmítl poškozenou odvést domů, ač tato již byla z nemocnice propuštěna, zakazoval ji chodit s kočárkem ven, fyzicky ji napadal, kdy jí dal několikrát facky a minimálně v jednom případě ji udeřil pěstí do obličeje, opakovaně do ní strkal a škrtil ji, přičemž poškozená již nebyla sto toto jednání obžalovaného snášet a s pomocí své matky a známé se ze svého vlastního bytu dne 3.1.2019 potají odstěhovala a vyhledala lékařskou pomoc.

tedy  

týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a způsobil takovým činem těžkou újmu na zdraví a páchal takový čin po delší dobu.

2 

čímž spáchal

zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) trestního zákoníku

a odsuzuje se:

podle § 199 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) let.

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obviněný povinen zaplatit na náhradě škody poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra, se sídlem  Vinohradská 2577/178, Praha 3 částku 4 825 Kč.

Podle § 129 odst. 2 trestního řádu se vyhotovuje zjednodušený písemný rozsudek, který neobsahuje odůvodnění, protože obžalovaný  i státní zástupce se vzdali práva na odvolání a prohlásili, že netrvají na písemném vyhotovení odůvodnění. Obžalovaný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch osoby k tomu oprávněné podaly odvolání.

Odůvodnění výroku o náhradě škody:  

Poškozená se připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody v celkové výši 110 000 Kč, tento nárok se skládá ze dvou částí; první z nich ve výši 10 000 Kč představuje odškodnění za majetkovou škodu, kterou měl poškozené obžalovaný způsobit poškozením jejích věcí. Jde pak konkrétně o poškození dveří do koupelny, které měl obžalovaný rozbít pěstí, poškození kufru, osvětlení do koupelny, nabíječky do auta, sluchátek a dále jde o zničení či vyhozené oblečení. K tomu do spisu poškozená založila fotografie rozbitých věcí a u dveří, kufru, sluchátek, nabíječky a osvětlení a orientační ceny těchto věcí jakožto nových. Ač bylo prokázáno v průběhu dokazování v hlavním líčení, že obžalovaný skutečně některé věci poškozené poškodil či zničil, tak soud náhradu škody nepřiznal, neboť v tomto směru bylo třeba provést podrobnější dokazováním, které bylo zaměřeno na časovou hodnotu věcí v době jejich poškození, nejlépe podrobným zjištěním v rámci znaleckého posudku z oboru ekonomie, ceny a odhady použitých věcí, pouze z orientačně stanovených hodnot uvedených věcí vyjít nelze. Obdobně pak pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy vyčíslené částkou 100 000 Kč nelze než i v tomto případě poškozenou odkázat na občanskoprávní řízení. Soud v daném případě nemůže výši této újmy na psychickém zdraví určit pouhým odhadem, i když je nepochybné, že poškozená újmu na psychickém zdraví skutečně utrpěla a došlo i ke vzniku posttraumatické stresové poruchy. Poškozená nepředložila znalecký posudek se specializací pro odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, ve kterém by byly náležitě kvalifikovány oba nároky, které pod újmu na psychickém zdraví spadají, tedy jak bolestné, tak další nemajetková újma. Nezbylo než v obou částech nároku na náhradu škody odkázat poškozenou s jejím uplatněním na řízení ve věcech občanskoprávních.

                              3 

Pokud jde o nárok Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR v celková výši 4 825 Kč, ten bylo možno pojišťovně přiznat, neboť o oprávněnosti a výši pochybnosti nevznikly, poškozená byla v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného nucena vyhledat lékařské ošetření a pojišťovna podrobně veškeré úkony s ním spojené vyčíslila. Nárok byl proto přiznán v uplatněné výši. 

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 (osmi) dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Rozsudek může odvoláním napadnout

1. státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku,
2. obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká,
3. zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci
4. poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.

Osoba oprávněna napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také  proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.

V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce, toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy neba na vydání bezdůvodného obohacení.

Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je - li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je - li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za neho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce.

Odvolání musí být ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho doručení nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo ( § 249 odst.1. tr. ř.).

Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť z části, ve prospěch nebo neprospěch obviněného ( § 249 odst.1. tr. ř.).

Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy ( § 249 odst. 3. tr. ř.).

Právo odvolání nemohou s úspěchem uplatnit ty osoby, které se ho po vyhlášení rozsudku výslovně vzdaly.

4

Poškozený, jemuž byl odsuzujícím rozsudkem, jímž soud odsoudil obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, přiznán alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, má právo žádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání  o podmíněném propuštění odsouzeného k trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává, soudu který rozhodoval v prvním stupni. (§ 228 odst. 4 tr. ř.).

Praha 16. března 2021

JUDr. Petr Kacafírek v. r.

předseda senátu

1T 7/2015 - 408

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl a vyhlásil v hlavním líčení konaném dne 8. září 2015 v Brně,

v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Miloše Žďárského a přísedících Jindřišky Pableové a Jana

Kirchnera, 

t a k t o :

Obžalovaný

XXXXXXXXXX, 

nar. xxxxx, trvale bytem xxxxx

u z n á v á  s e  v i n n ý m , ž e

za účelem svého sexuálního uspokojení a s vědomím, že xxxxxxxxxxxx, nar. xxxxx (dále jen „poškozená“) dosud nedosáhla věku 15 let

1) v době po 19:00 hodině blíže nezjištěného dne v únoru 2014, na blíže neustanoveném místě v Blansku v části Zborovce, v osobním automobilu, který používal k rozvozu zboží, poškozenou líbal, osahával přes oblečení na prsou a na přirození, stáhl si kalhoty a spodní prádlo a stejně učinil i poškozené a poté, co ji požádal, aby na něj nasedla a ona tak učinila, vnikl jedenkrát svým penisem do jejího přirození, avšak poté, kdy poškozená přes jeho přemlouvání v souloži pokračovat odmítla, svého počínání zanechal,

2) v odpoledních hodinách blíže nezjištěného dne v dubnu 2014, za vchodovými dveřmi bytového domu v Blansku, na ulici xxxxx, poškozenou chytil kolem pasu, políbil ji a osahával ji přes oblečení na prsou, na zadku a na přirození a svého počínání zanechal až poté, co se mu poškozená vytrhla, 3) v odpoledních hodinách blíže nezjištěného dne v květnu 2014, před vstupní branou do areálu prodejny kameniva za Blanskem, směrem na obec Olešná, v osobním automobilu, který používal k rozvozu zboží, poškozenou líbal, osahával přes oblečení na prsou a poté si počal rozepínat kalhoty a požádal poškozenou zda „mu ho nechce vykouřit“, což poškozená odmítla a svého počínání zanechal až poté, co se snažila poškozená z auta vystoupit,

t e d y

- vykonal soulož s dítětem mladším 15 let a jiným způsobem je pohlavně zneužil

4) v době po 16:00 hodině dne 9. 6. 2014 v katastru obce Blansko, v lesním porostu nad parkovištěm u přehrady Pálava, poškozenou líbal, osahával ji na prsou přes plavky i pod nimi, položil ji do trávy, svlékl jí spodní díl plavek a sobě kalhoty a spodní prádlo, a poté přes odpor poškozené vnikl přibližně 5x svým penisem do jejího přirození a svého počínání zanechal až poté, co se mu poškozená vysmekla

t e d y

- jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, spáchal takový čin souloží a na dítěti mladším 15 let,

č í m ž  s p á c h a l

- zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku (body 1-3)

- zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního

zákoníku (bod 4)

a  o d s u z u j e  s e

podle § 185 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku a § 58 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.

Podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) roků.

Podle § 82 odst. 2 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá, aby podle svých sil odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil.

Podle § 84 trestního zákoníku se nad obžalovaným současně vyslovuje dohled probačního úředníka.

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obžalovaný povinen nahradit poškozené Xxxxxx Xxxxxx, nar. xxxxx, bytem xxxxx, na nemajetkové újmě částku 20.000 (dvacet tisíc) Kč.

Odůvodnění:

Dokazováním provedeným v hlavním líčení byl zjištěn následující skutkový děj.

Obžalovaný xxxxxxxxxx se v období od února do května 2014 v čase a místě blíže označeném ve výroku tohoto rozhodnutí pod body 1 až 3 setkal s poškozenou xxxxxxxxxxx a motivován touhou po svém sexuálním uspokojení ji líbal a osahával přes oblečení na prsou, na přirození a na zadku, přičemž svého počínání zanechal, až když se mu poškozená vytrhla. V jednom z případů si nadto také stáhl kalhoty a spodní prádlo, stejně tak i poškozené, a poté, co na něj nasedla, jak ji požádal, vnikl do jejího přirození jedenkrát svým penisem a jednání zanechal, až když poškozená odmítla pokračovat. V dalším z případů vedle líbání a osahávání přes oblečení poté, co si začal rozepínat kalhoty, požádal poškozenou „zda mu ho nechce vykouřit“, a přestože toto odmítla, přestal ji líbat a osahávat, až když se snažila vystoupit z auta, kde k jednání došlo. Dne 9. 6. 2014 v místě blíže uvedeném ve výroku tohoto rozhodnutí pod bodem 4 obžalovaný poškozenou líbal, osahával ji na prsou přes plavky i pod nimi. Poté, co ji položil do trávy, svlékl jí spodní díl plavek, sobě kalhoty a spodní prádlo, vnikl přibližně pětkrát svým penisem do jejího přirození, přestože s tím poškozená nesouhlasila a svého počínání zanechal až poté, co se mu vysmekla. Ke všem případům uvedeným pod body 1 až 4 přitom došlo s vědomím obžalovaného, že poškozená Xxxxxx Xxxxxx dosud nedosáhla věku 15 let.

Výše uvedené skutečnosti soud zjistil z výpovědi obžalovaného, výslechem svědků xxxxxxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxxxx,xxxxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxx, a dále čtením svědeckých výpovědí xxxxxxxxxx, xxxxxxxxx, xxxxxxxxxx, xxxxxxxxx a výslechem znalce v oboru školství a kultura, odvětví psychologie nezletilých, mladistvých a dospělých, a došlo i k předložení obsahu spisového materiálu stranám k nahlédnutí.

Obžalovanýxxxxxxxx v přípravném řízení a v řízení před soudem (č. l. 53-58, 60-68; 350-357) uvedl, že asi v září 2013 vezl poškozenou poprvé autem domů. Pokud jde o věk poškozené, věděl, že má 14 let ve všech případech, které se mezi nimi odehrály. Nevzpomíná si už, kdy se to dozvěděl, asi to bylo v roce 2014, pokaždé tvrdila něco jiného, nejdříve, že je jí 15. O sexuálních zkušenostech poškozené mu není nic známo, pouze  xxxx xxxx se mu zmínil, že měl prsty v jejím přirození. Ví také, že se kolikrát xxxxxxxxx na veřejnosti dobývala do kalhot, sahala mu na penis, nebo provokovala například tím, že obžalovanému gesty naznačovala, že „mu ho vykouří“. Pro něj to bylo něco jiného než jeho vztah s přítelkyní, takže se její náklonnosti nebránil. Poškozená se mu líbila, měl ji rád, ví, že ona jeho také, z jeho strany však šlo spíše o zamilovanost. 

K jednání popsanému v bodu 1 výroku, kdy měl s poškozenou souložit v autě, obžalovaný uvedl jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem, že ji v zimě vezl domů autem, kde se líbali, hladil ji přes oblečení kolem pasu a na zádech. Odmítl, že by na sebe poškozenou posadil a měl ho do ní zasunout, nesouhlasí s tím, že by měl poškozené svléknout legíny a kalhotky, přimět ji, aby na něj nasedla za účelem soulože. Penis si neobnažil.

K bodu 2 uvedl obžalovaný, že když xxxxxxxxxxx po rozchodu s poškozenou chtěl, aby mu obžalovaný od ní vyzvedl věci, jel asi před rokem, tzn. v březnu 2014, před bytový dům, kde bydlela. Otevřela mu vchodové dveře, ale nevyšla ven, tak šel dovnitř on, kde si na chodbě povídali. xxxxxx chytil kolem pasu a políbili se, asi ji přes oblečení hladil na zadní části těla, na břichu, pak vzal věci a jel pryč, k ničemu ji nenutil. Nedávala najevo, že o to nestojí, jen potom řekla, že půjde nahoru, zdála se mu protivná, unavená, tak jí dal pusu a šel pryč. Neosahával ani nelíbal ji proti její vůli, nesnažil se ji tam násilím držet. V řízení před soudem k bodu 2 vypovídal obdobně, pouze na rozdíl od přípravného řízení, kdy uvedl, že poškozenou nehladil na holém těle, připustil, že na holém těle ji hladil možná vzadu na zádech pod tričkem.

K bodu 3 uvedl obžalovaný v přípravném řízení, že někdy na jaře v roce 2014 vyzvedl autem poškozenou v Blansku, když byla na oslavě. Aniž by se předem domlouvali, co budou dělat, jel směrem na Hořice, kde zastavil náhodně u vjezdu do pískovny. Tam se v autě líbali, objímali a mazlili, bylo to vzájemné. Hladil ji přes oblečení po břiše, na zádech, na nohách. Měla na sobě asi legíny a šaty, nikdo z nich se nesvlékal, obžalovaný si penis neobnažoval. Je možné, že po poškozené požadoval orální pohlavní styk, zeptal se jí, jestli nechce jít dolů. Byl vzrušený, proto po ní tuto formu styku požadoval. Nechtěla, ale nenutil ji, hlavu jí do míst svého přirození nenaváděl. Pak ji odvezl zpět na oslavu, možná říkala, že už musí jet. Také v této době měl přítelkyni, přesto byl rád, že o něj poškozená měla zájem. V řízení před soudem obžalovaný oproti své výpovědi z přípravného řízení uvedl rozdílně, že si nepamatuje, že by požádal poškozenou, aby „mu ho vykouřila“, teoreticky to však padnout mohlo. Pokud to však uváděl v přípravném řízení, lze se o tvrzení opřít.

K bodu 4 uvedl obžalovaný v přípravném řízení, že v červnu 2014 kolem 15 hodiny přijel na přehradu,

a když později vyprovodil svou již odcházející přítelkyni, řekl poškozené, ať za ním přijde dolů na parkoviště, že pro ni něco má. Nic pro ni neměl, chtěl ji vidět a dát pusu, ale nechtěl, aby to někdo viděl. Xxxxx s ním šla dobrovolně na místo vzdálené asi 30 metrů od parkoviště a tam se začali vzájemně hladit, pak si sedl a ona si sedla rozkročmo na něj. Měla na sobě plavky, možná nějakou košilku, sundal si kalhoty, protože chtěl, aby byla přímo na něm, asi to bylo vzrušením, stáhl si je asi do půli stehen. Již si nevzpomíná, zda si vysvlékl spodní prádlo. Chtěl, aby ho držela a hladila, ne, že dojde k něčemu víc. Ona byla pořád na něm, možná se při tom nadzvedla, asi ji začal přes plavky hladit mezi nohama. Neví, jestli jí sahal na genitálie nebo na prsa na holé tělo. Myslí si, že nebyla vysvlečená, ani neměla odhalená intimní místa. Když ji hladil mezi nohama, říkala, že nechce, stále ji však držel a hladil. Teprve až znovu řekla, ať toho nechá, tak přestal, stále se ale líbali a mazlili, víc nechtěla. I poté, co se zvedli, ji chtěl hladit, ona že už ne. Asi po 5 nebo 10 minutách řekla, že už musí jít, nejdříve nechtěl, aby šla, ale nakonec souhlasil, aby to ostatním nebylo podezřelé. Když chtěla odejít, držel ji, že chce políbit, dala mu pusu, ať ji pustí, a šli. Přestože pokračoval i poté, co mu řekla, že stačí - asi to bylo vzrušením, uvědomil si sám, že musí přestat, aby jí neublížil, měl ji rád, nemusela to opakovat ani dávat nesouhlas najevo odstrkováním. V odchodu jí nebránil, žádného kontaktu se nedopustil proti její vůli, ani k souloži nedošlo. Jen při odchodu jí řekl, ať to nikomu neříká, dozvěděla by se to jeho přítelkyně, ani on sám o tom nikomu neřekl. V řízení před soudem obžalovaný vypovídal ve shodě s tím, co uvedl v přípravném řízení, doplnil, že nesouhlasí s tím, že by poškozené fyzicky bránil a tlakem ji donutil lehnout na zem, je však možné, že došlo k tomu, že ležela na zemi na zádech. Chytil ji za boky a otočili se, ale ona se tomu nebránila. Přestože v přípravném řízení uvedl, že již neví, jestli jí sahal na holé tělo, ale myslí si, že nebyla vysvlečená, v řízení před soudem uvedl, že po celou dobu měla plavky, ani náznakem jí žádný z dílů plavek nesundával. Pokud jde o tvrzení, že se svlékl, uvedl, že si svlékl kalhoty, spodní prádlo nikoliv. V řízení před soudem dále uvedl, že nesouhlasí s tvrzením, že by zasunul přirození do její pochvy.

Svědkyně xxxxxxxxxxx v přípravném řízení a v řízení před soudem (č. l. 72-82; 357-368) vypověděla, že s obžalovaným se seznámila v září 2013, kdy mu také řekla, že v listopadu, bude mít 14 let. Koncem září 2013 začali chodit s xxxxxxxxxxx, drželi se kolem pasu a dávali si pusu, vyhovovalo jí, že spolu nic neměli. K bodu 1 v přípravném řízení a v řízení před soudem svědkyně uvedla, že první případ se stal asi v březnu 2014, kdy jí obžalovaný nabídl, že ji autem zaveze domů. Cestou ji hladil po stehnu, na parkovišti zastavil, dobrovolně opětovala jeho líbání. Osahával ji přes oblečení po nohách, po zádech, v rozkroku, na prsou, to se jí nelíbilo, odstrkovala ho. To bylo zatím z její strany dobrovolné. Když si rozepnul kalhoty, zeptal se jí, jestli si na něj nechce sednout, ona na něj sama nasedla. On měl již stažené kalhoty a trenky a i jí stáhl legíny i kalhotky také do půli kolen. Pak do ní jednou vniknul, zabolelo ji to, přestože říkal, že se jí to bude líbit, odmítla s tím, že už musí domů. V autě to tehdy ještě chtěla, pak se jí to ale zhnusilo. V řízení před soudem svědkyně upřesnila, že sice neví, jak hluboko do ní jeho pohlavní úd vniknul, ale spíše by to přirovnala ke skutečnému vniknutí než k pouhému dotyku. Chtěla sesednout, stále ji ale držel, asi 10 sekund se vzpírala, než ji pustil. Nekřičela, říkala jen, ať ji nechá a odstrkovala mu ruce, jak ji držel, to ho asi nakonec odradilo. K bodu 2, tedy k tomu, co se mělo odehrát u vchodu do bytového domu v dubnu 2014, svědkyně v přípravném řízení a v řízení před soudem uvedla, že bývalý přítel xxxxxxxxxx měl u ní po jejich rozchodu věci, pro které k ní poslal obžalovaného. Po telefonické domluvě s poškozenou obžalovaný přijel před vchod bytového domu, otevřela mu dveře, chtěla mu dát tašku s věcmi a jít pryč. On ale rychle vstoupil dovnitř, chytil ji kolem pasu a líbal, chtěla se vytrhnout, ale pevně ji držel. Osahával ji na zadku, v rozkroku, přejížděl všude možně po těle, po zádech, zajížděl pod tričko, pod kalhoty, snažila se mu vyvléknout, ale on pokračoval, Říkala, ať ji nechá být, zkoušela ho odstrčit, ale držel ji pevně. Vytrhla se mu, on ji ještě chytil za zápěstí a přitáhl k sobě, dal jí pusu a sáhl na zadek, než šla domů. O pomoc nevolala, ani o tom nikomu neřekla. K bodu 3, tedy k záležitosti v autě, když byla na oslavě narozenin v Katolickém domě v Blansku, svědkyně v přípravném řízení a v řízení před soudem uvedla, že jí obžalovaný volal, že s ní potřebuje mluvit. Přijel autem poblíž místa oslavy, že se pojedou projet směrem na Hořice, kde zaparkoval u jedné brány. Chytil ji kolem krku a sahal na prsa. Opětovala jeho líbání, ale osahávání se jí nelíbilo, dávala mu ruce pryč. Začal si rozepínat kalhoty a chtěl jí dát hlavu k jeho penisu, ať „mu ho doslova vykouří“. Odmítla, bylo jí to nepříjemné, přestože ji přesvědčoval, že se jí to bude líbit, odpásala se a chtěla vylézt z auta. Teprve až zvýšila hlas, oblékl se a jeli zpět ke Katolickému domu. Cestou jí říkal, ať to nikomu neříká, měli by z toho průšvih, protože jí není 15. Pokud jde o čtvrtý případ na přehradě, svědkyně k tomu v přípravném řízení a v řízení před soudem uvedla, že před prázdninami šla po škole na přehradu, kde se setkala s obžalovaným, za kterým přišla na parkoviště, když ji o to požádal, že pro ni má překvapení. Vzal ji za ruku a vedl směrem do lesa, myslela si, že si chce popovídat, dát pusu a šla dobrovolně s ním. Že jí sáhne na zadek, s tím počítala, ani to by se jí však nelíbilo, ale nevěděla, že to dojde tak daleko. Líbání a hlazení by jí nevadilo, sahat na přirození nebo na prsa, to již nechtěla. Byla bosá, na sobě měla jen plavky. Zastavili na nějakém místě, obžalovaný si sedl a ji si posadil na sebe, i to udělala dobrovolně. Líbání se nebránila, když ji hladil na prsou, osahával na intimních místech, odtahovala mu ruku a dávala co nejvíce najevo, že se jí  to nelíbí. V přípravném řízení svědkyně uvedla, že jí sahal na prsa nejdříve přes plavky, pak pod nimi. Když oba vstali, obžalovaný si začal rozepínat kalhoty. Pak si lehli na zem, přestože věděla, co má v úmyslu, že má stáhnuté kalhoty, že do ní chce zasunout penis, nebránila se, i když neví proč. V řízení před soudem k tomu dodala, že si již nedokáže vybavit, jakým způsobem ji položil na zem, zda to bylo z její strany dobrovolné, spíše se na zem dostali v důsledku jeho tlaku. Bránila se, až si na ni lehl, do toho okamžiku ne. V tu chvíli již měl kalhoty spolu se spodním prádlem stažené po kolena a jí stáhnul spodní díl plavek asi pod kolena. Bránila se, pokoušela se ho odstrčit, ať toho nechá, on ale neodpovídal a jak na ní ležel, nemohla se mu vysmeknout. Tehdy došlo k tomu vniknutí, pohlavní úd byl v pochvě, protože to bolelo. Držel jí ruce nad hlavou, stále jej do ní zasouval a dělal pohyby nahoru a dolů, bylo jich přibližně 5. Přestože jí tekly slzy, byl pořád v ní a držel ji tíhou, jak na ní ležel. Pak se jí podařilo mu vysmeknout, asi viděl, že je jí to nepříjemné. V řízení před soudem k okolnostem vniknutí doplnila, že brečela, měla zvýšený hlas a podle ní bylo dostatečně vidět, že se jí to nelíbí, když jí tekly i slzy. Vniknutí a pohyby mohly trvat asi půl minuty, minutu. Co ho odradilo, neví, už asi viděl, že je toho na ni moc, že by začala křičet o pomoc. Jakmile se mu vymkla, natáhla si plavky a chtěla jít pryč, on ji chytil za zápěstí, jestli „mu ho ještě nechce vykouřit“, odmítla, ať ji nechá odejít. V řízení před soudem doplnila, že přestože pak šli spolu dolů k autu zpět na parkoviště a drželi se za ruce, nemělo to žádný konkrétní důvod, byla naštvaná a nevšímala si jej. Dále vypovídala svědkyně v řízení před soudem ve shodě s tím, co již uvedla v přípravném řízení. Před tím, než se to stalo, se jí líbil, ale nechtěla, aby to zacházelo tak daleko. Po události se s obžalovaným potkat nechtěla, bylo jí to nepříjemné. Svědkyně popřela, že by někdy kluky provokovala, naznačovala někomu, že „mu ho chce vykouřit“, nepamatovala si, že by xxxxxxxxxxxx kdy osahávala v rozkroku. Asi za 2 týdny po události u přehrady řekla xxxxxxxxxxxxxxxxx, co se stalo, že to na ni zkoušel, ale ona nechtěla. Událost u přehrady ale xxxxxx nepopsala tak, že se s obžalovaným „vyspala“, ale také neřekla, že by ji znásilnil. Nikomu jinému už nic neříkala. V řízení před soudem doplnila, že skutek na přehradě neohlásila hned poté, co se to stalo, protože se to bála někomu říct, z rodiny by na ni byli naštvaní. Matka ji ale k podání trestního oznámení nenutila, pouze společně s matkou a nevlastním otcem jeli věc oznámit na policii.

Svědkyně xxxxxxxxxxxxx v přípravném řízení (č. l. 102-104) jako matka poškozené k bodu 4 výroku uvedla, že na konci školního roku v den vysvědčení jí volal její bratr s tím, že u něj zvonil nějaký kluk s holkou kvůli tomu, že xxxxxxxx vykládá, že ji měl ten kluk znásilnit. Ona sama tomu nevěřila, dcera kromě toho, že se to stalo na přehradě v lese, nic podrobného říct nechtěla, brečela a tvrdila, že to byla pravda. Řekla jen, že to byl obžalovaný, kterého svědkyně z vyprávění dcery znala a na matčinu otázku potvrdila, že „ho do ní strčil“. Říkala, že se bránila, on na ní ležel a ona ho odstrkovala, nemohla se zpod něj dostat, ale nakonec se jí to nějak podařilo. Jak k tomu došlo, se od ní nedozvěděli ani později. Na policii šli s tím, že jim dcera řekla jen ten skutek, co se stal na přehradě. Tam ale vyšlo najevo, že měla mít údajně něco s obžalovaným již dříve, před druhým výslechem se s dcerou musela dohadovat, než jí řekla pravdu, že se něco stalo již v únoru. V květnu 2014 (bod 2 výroku) byl obžalovaný u nich u domu, dcera jí tehdy řekla, že za ní obžalovaného poslal xxxxxxxxxxx, který u ní měl věci, a šla je obžalovanému zanést před dům. Za 5 až 10 minut byla zpět, aniž by to komentovala. V řízení před soudem (č. l. 368-371) svědkyně doplnila k bodu 1, že dcera měla přijít v sedm hodin večer domů, řekla jí, že ji zavezl domů v autě obžalovaný a že se ještě stavili na Zborovce. K bodu 3 svědkyně uvedla, že na oslavě narozenin v Katolickém domě se jí dcera asi kolem páté, šesté hodiny zeptala se, jestli může jít na chvíli ven za obžalovaným. Za půl nebo tři čtvrtě hodiny se dcera vrátila, co se v průběhu setkání událo, neřekla. Po události doprovodila dceru na vyšetření u gynekoložky, která svědkyni pouze řekla, že k pohlavnímu styku mohlo, ale i nemuselo

dojít.

Svědek xxxxxxxxxxxx v přípravném řízení a v řízení před soudem (č. l. 113-115; 371-372) uvedl, že někdy v červnu 2014 mu přítelkyně xxxxxx napsala na Facebook, že xxxxxxxx byla znásilněna. Týž den mu poškozená na jeho dotaz potvrdila, že je to pravda. Podle xxxxxxxx se to mělo stát před 14 dny, nebyla ale schopná říct, proč to neřekla hned. Řekla, že byla na přehradě, že ji obžalovaný zatáhl do nějakého lesíku a že ji znásilnil, stále tvrdila, že je to pravda. Obžalovaný, o kterém poškozená řekla, že je to kamarád, jí tehdy řekl, aby přišla za ním, že jí něco ukáže. Šli do lesa a tam ji povalil na zem na záda, lehl si na ni a znásilnil. Řekla, že s ním šla v plavkách, jestli se svlékali, svědek neví. Poškozená svědkovi potvrdila, že se bránila, dál se o tom nebavili. Když se ptal, jestli „byl opravdu v ní“, odpověděla, že ano. Ptal se jí pro případ, že se to ohlásí na policii, jestli si náhodou nevymýšlí, přítelkyně xxxxxxxxxx se snažila na ni také naléhat, aby řekla pravdu, ale poškozená si stála za svým a

v průběhu toho zpovídání brečela. xxxxxxxx zná od jejích 5 let, je naprosto přesvědčený, že mluví pravdu, v natolik zásadních věcech by určitě nelhala.

Svědek xxxxxxxxxx v přípravném řízení (č. l. 128-131) uvedl, že obžalovaný znal věk poškozené od něj, v září 2013 obžalovanému sám řekl, že je poškozené 14 let a později, že má 13 let, když zjistil v průběhu října 2013 její skutečný věk. Svědek se s poškozenou seznámil na konci prázdnin 2013 a asi po měsíci spolu začali chodit. K sexuálním aktivitám mezi svědkem a poškozenou nedocházelo, pouze se líbali. Po sexuální stránce xxxxxxxxxx  nikdy nic nevyžadovala, k nějakému styku mezi nimi mělo dojít až po dosažení jejích 15 let, jednou se mu snažila dostat do trenek na veřejnosti, přes kalhoty mu sama sáhla na rozkrok, ale rozhodně mu nesahala do trenek. Pak se to stalo ještě asi dvakrát před pizzerií. Popřel, že by poškozenou tzv. vyprstil, nic takového se nestalo. K bodu 4 svědekuvedl, že informaci o znásilnění má od matky poškozené, poškozené se na událost přímo nikdy nezeptal. Poškozená mu k tomu řekla, že byla s obžalovaným na přehradě, on ji tam zatáhl do lesa s tím, že pro ni něco má a tam ji prý potom znásilnil. V řízení před soudem (č. l. 373-375) doplnil, že osobně od poškozené slyšel, že ji obžalovaný znásilnil na přehradě někde v lese. Poškozená to blíže nepopisovala, brečela. Kromě znásilnění nemluvila o jiných sexuálních zkušenostech s obžalovaným, ani od obžalovaného o ničem dalším nevěděl. V řízení před soudem svědek vypovídal shodně jako v přípravném řízení, pouze v rozporu s tím, co je součástí jeho dřívější výpovědi, uvedl, že si nevybavuje, že by si k němu poškozená dovolila nějaký intimní dotyk, možná nechtěně. Pokud však v přípravném řízení uváděl, že mu poškozená přes kalhoty sama sáhla na rozkrok, je to pravda. Myslí si, že k tomu pak došlo ještě jednou, že mu poškozená sáhla do rozkroku, jednalo se pokaždé o jediné

místo a bylo to přes kalhoty.

Svědkyně xxxxxxxx v přípravném řízení a v řízení před soudem (č. l. 125-126; 386-388) uvedla, že když se poškozené ptala, jestli s někým spala, ona řekla, že s obžalovaným. Mělo se to stát třikrát, jednou v lese nad přehradou, pak asi dvakrát v autě. Poškozená řekla, že spolu měli pohlavní styk, doslova, že spolu „šukali“, to řekla k oběma případům, i k tomu autu i k té přehradě. Když se poškozené ptala, jaké to bylo, řekla, že dobré. Od poškozené nikdy nezaznělo, že by ji obžalovaný měl znásilnit, vyjadřovala se tak, že to mělo být dobrovolné. Když to svědkyni vyprávěla, smála se, nebrečela. Poškozená se podle svědkyně před muži ráda předváděla, sváděla je a chovala se vyzývavě. Nosila výstřihy a krátké šortky, většina ostatních děvčat jejího věku se takto neoblékala.

Svědkyně xxxxxxxxxxxxxx v přípravném řízení a v řízení před soudem (č. l. 105-107; 388-391) uvedla, že poškozená jí řekla, že se s obžalovaným spolu vyspali, nevzpomíná si, že by řekla, že by se jí to nelíbilo. Poškozená jí ukázala na Facebooku obžalovaného, že pro ni přijel autem, zajel někam, kde nejsou lidi, svalil se na ni a začali se líbat. Říkala, že zpočátku nechtěla, ale pak se nechala. Když jí poškozená říkala, že spala s obžalovaným, chovala se při tom normálně, přirozeně, trochu se styděla. Mluvila o něm s nadhledem, nevypadalo to, že by se trápila kvůli tomu, že spolu spali a jí ještě nebylo patnáct. Nikdy neřekla, že by mělo jít o pohlavní styk nedobrovolný, násilný. O obžalovaném pak v jiných souvislostech, než že se to stalo, ani nemluvila. S poškozenou se o tom bavily jednou, pak se od kamarádky xxxxxxxxxxxxx, které to řekla poškozená, dozvěděla, že v létě na přehradě se spolu obžalovaný a poškozená zase vyspali. Poškozené se pak ptala, jestli se s ním vyspala znovu, ona řekla, že ano, víc se o tom nebavily, takže nevycítila, jestli to bylo, nebo nebylo dobrovolně. Pak se to stalo asi potřetí, zřejmě xxxxxxxxxxxx jí řekla, jestli ví, že spolu xxxxxx a xxxxxxxxxx spali. Poškozená chodila

vyzývavě oblečená, ve společnosti kluků se chovala jinak, objímala je, hladila.

Svědkyně xxxxxxxxxxxxx v přípravném řízení a v řízení před soudem (č. l. 122-124; 392-394) k osobě obžalovaného uvedla, že koketoval a přitom měl přítelkyni, s xxxxxxxxxx byl kamarád. V červnu 2014 volala svědkyni matka poškozené, jestli by mohla svědčit ve věci znásilnění obžalovaným. Tehdy ale svědkyně nevěděla nic víc, než jen to, že obžalovaný s poškozenou se znají. Týž den si psala přes Facebook s poškozenou, která jí na otázku, proč to neřekla již dříve, když se to mělo stát před dvěma týdny, napsala, že se bála to říct. Když se s poškozenou setkala, ta jí řekla, že byla na přehradě a obžalovaný jí zavolal, ať jde na parkoviště, že jí chce něco dát od xxxxxx. Když tam přišla, on ji „čapl“ a zatáhl do lesa nad přehradu, tato slova podle svědkyně poškozená doslova použila. Podrobnosti svědkyni neřekla, jen, že byla obžalovaným znásilněna. Co se týče chování poškozené, před chlapci se chovala normálně, neviděla ji provokovat, ani nosit velké výstřihy.

Svědkyně xxxxxxxxxxx (č. l. 109-111) uvedla, že obžalovaný věděl, kolik je děvčatům let, řekly mu skutečný věk, když ho poznaly. O předmětné události jí a xxxxxxxxxxxxx, která s nimi byla, řekla poškozená asi až dva měsíce potom, co se to stalo. Byla o prázdninách na přehradě, xxxxx jí řekl, že jí potřebuje něco dát, aby s ním šla do auta, pak ji zatáhl do auta a odvezl někam do lesa. Řekla, že ji znásilnil v tom autě, určitě použila tato slova. Jakým způsobem se to stalo, jestli se tomu nějak bránila, nepopisovala. Řekla, že ji znásilnil úplně. Co se týče oblečení, které měla na sobě, asi říkala, že měla na sobě plavky. Byla z toho taková divná, nebylo jí moc do smíchu. O žádném dalším případu mezi poškozenou a obžalovaným neví.

Svědkyně xxxxxxxxxxx (č. l. 117-118) uvedla k osobě obžalovaného, že byl na holky, občas některou plácl po zadku. Po jedné z pracovnic pizzerie měl požadovat sex.

xxxxxxxxxxxxx (č. l. 120-121) uvedla, že by neočekávala, že by něco takového udělal, ale že byl víc na ženy, i když měl přítelkyni, chodil s jinými holkami.

Svědkyně xxxxxxxxxxxx (č. l. 133-135) jako přítelkyně obžalovaného uvedla, že věk poškozené znala ona i obžalovaný. Od obžalovaného věděla, že když byli jednou všichni tři spolu, poškozená sahala xxxxxxxxxxx do kalhot. Nejdříve jí psala na Facebooku xxxxxxxxxxxxx, že jí poškozená říkala, že se s obžalovaným vyspala. Pak někdy v polovině června jeli s obžalovaným do klubu PVC, kde jí xxxxxxxxxxxx chtěla něco říct, bylo jí jasné, že je to s tou xxxxxx. Rozhodli se s obžalovaným, že to chtějí vyřešit a jeli k domu, kde poškozená bydlí a ta jim do domovního telefonu začala vykládat, že tehdy na té přehradě jí měl obžalovaný říct, ať přijde za ním k autu, že pro ni něco má, pak měli jít údajně do lesa a o tom řekla buď, že ji „znásilnil“, nebo že ji „skoro znásilnil“. Říkala to jako básničku, aniž by byla ve stresu, že to svědkyni znělo jako lež. Obžalovaný jí řekl, že s poškozenou tehdy v kontaktu vůbec nebyl. O nějakém dalším případu, ke kterému mělo dojít, neví.

Znalec v oboru školství a kultura, odvětví psychologie nezletilých, mladistvých a dospělých před soudem (č. l. 394-396) ve shodě se znaleckým posudkem na č. l. 194-213 a jeho doplněním na č. l. 219-228 uvedl k osobě poškozené, že zdrojem jejího předčasného zájmu o kontakt především se staršími kluky bylo její citové neuspokojení, které ji v dostatečné míře neposkytovala rodina, zatímco výchova byla benevolentní. Znalec hovoří o rozporu mezi psychickou a tělesnou připraveností, obžalovaný poškozené imponoval, omezil se však v interakci s poškozenou pouze na sexuální kontakt. Přitom její psychosexuální vyspělost pravděpodobně ještě nedospěla do stadia, ve kterém by byla připravena psychicky i fyzicky k zahájení sexuálního života. Přesto se nechtěla ošidit o pro ni příjemné taktilní kontakty a polibky, které ji jako interakce s mužem v aktuální fázi jejího vývoje plně dostačovaly. V rámci rozboru osobnosti a posouzení jejího intelektu znalec uvedl, že emotivita poškozené se rozvíjela jako omezená, její emoce jsou labilní, převládá pocit životní nejistoty. Je snadno ovlivnitelná, v jejím aktuálním psychickém obraze je zakotven navenek se spíše neprojevující reaktivní způsob interpersonálního chování s prvky submisivity spojený s pocity méněcennosti. Chybí jí sebedůvěra, na druhé straně se někdy ráda „vytahuje“. Má ráda dynamické vnější prostředí, vzrušení, přitom velmi málo zvažuje možné důsledky spouštěných interakčních aktivit. Ke schopnosti poškozené správně vnímat a reprodukovat prožité události znalec uvedl, že intelektové funkce a kapacita paměti posuzované jsou natolik rozvinuté, že je zcela schopna správně vnímat, zapamatovat si a reprodukovat okolnosti a děje, které prožila, i je správně vyhodnocovat. V chování byly zjištěny tendence ke lhaní a zkreslování některých situací, čehož poškozená používá jako způsobu obrany před odmítavým či trestajícím chováním dospělých k eliminaci hrozící sankce nebo emocionálního odmítnutí, když chce zaujmout, stavět se v lepším světle, udělat dojem na vrstevníky, či získat výhodu. Touto tendencí v chování posuzované však není v žádném případě dotčeno její líčení okolností, které jsou předmětem vyšetřování. Nutno s největší pravděpodobností konstatovat, že tyto okolnosti, související s vyšetřováním sexuálního útoku na poškozenou, zcela odpovídají jejím zážitkům. Nebylo rovněž zjištěno, že by byla některou dospělou osobou nebo vrstevníkem motivována ke lživé výpovědi a nebyl rovněž zjištěn motiv, pro který by vypovídala nepravdu. S obžalovaným se seznámila jako třináctiletá, vnímala ho jako staršího bratra, později v něm nalezla zalíbení a byl jí sympatický. Pravděpodobně by se nebránila hlubšímu než jen kamarádskému vztahu, kdyby se k ní choval jako partner a přítel. Vzhledem k tomu, že alespoň částečná zamilovanost ji dosud neopustila, rozhodně není motivována mu jakkoliv ublížit křivou výpovědí.

Z důkazů provedených ve smyslu ustanovení § 213 odst. 1, 2 trestního řádu je třeba zmínit na č. l.

- 36-47 – protokol o ohledání místa činu, včetně náčrtku místa činu a fotodokumentace

- 85-100 – protokol o prověrce na místě včetně náčrtků a fotodokumentace

- 241 – lékařská zpráva.

Při hodnocení výše uvedených důkazů provedených u hlavního líčení a při jejich zvážení jednotlivě i v jejich souhrnu, dospěl soud k následujícím závěrům.

Pokud jde o důkazy, které vedly soud k uznání xxxxxxxxx vinným zažalovanou trestnou činností, pak jde v prvém případě o výpověď svědkyně xxxxxxxxxxxx, nestojící však osamoceně, ale podpořené výpovědí znalce a některých svědků. Z přímých důkazů byly v rámci dokazování k dispozici pouze dva, a to výpověď obžalovaného a výpověď poškozené, neboť nikdo jiný v oněch čtyřech případech na místě nebyl. Přestože stran místa, času a základních obrysů toho, co se událo, se výpovědi obžalovaného a poškozené v zásadě shodují, obžalovaný ve všech čtyřech případech vyloučil určitou z hlediska posouzení jeho viny relevantní část svého jednání, ke kterému naopak podle poškozené mělo z jeho strany dojít.

U prvního případu se jak poškozená, tak obžalovaný shodují, pokud jde o společnou cestu autem, kdy se po zastavení na parkovišti líbali a mazlili. Zatímco ona však uvádí, že ji přes oblečení obžalovaný osahával také v rozkroku a na prsou, což se jí nelíbilo a odstrkávala ho, on tvrdí, že na intimních místech se jí nedotýkal. Poškozená dále uvádí, že zatímco obžalovaný si stáhl kalhoty a spodní prádlo do půli stehen, ona na něj dobrovolně nasedla. Poté, co jí stáhl legíny a kalhotky a vniknul do ní, jí to zabolelo a odmítla dál pokračovat. Jako okamžik, dokdy to pro ni bylo dobrovolné, uvádí moment, kdy ji požádal, aby si na něj sedla a vniknul do ní. Přestože v této chvíli již mu odstrkovala mu ruce, držel ji asi 10 sekund, než ho to odradilo od pokračování. Obžalovaný však odmítá vše, co poškozená uvádí nad rámec líbání a hlazení přes oblečení kolem pasu a na zádech. Zatímco obžalovaný vypovídal v řízení před soudem shodně jako v přípravném řízení, kde také odmítl, že by se pokusil o soulož s poškozenou, případně o jinou formu pohlavního styku, poškozená se v určitých částech své výpovědi odchýlila od některých svých dříve učiněných výpovědí v přípravném řízení, respektive ve dvou těchto výpovědích poškozená vůbec neuvedla, že v osobním automobilu v rámci jednání pod bodem 1 tohoto rozhodnutí došlo k souloži a k události pod bodem 1 obžaloby vypovídala až na dotaz vyslýchajícího policisty. Tato skutečnost, stejně jako dalších několik detailů lišících se v jednotlivých výpovědích poškozené také stran ostatních skutků, staly předmětem posouzení ze strany soudu za účelem posouzení věrohodnosti svědecké výpovědi poškozené a tomuto podstatnému momentu z hlediska závěrů o skutkovém ději bude věnována pozornost dále.

Co se týče druhého případu, kdy obžalovaný přijel k domu poškozené, aby vyzvednul věci pro jejího bývalého přítele xxxxxxxxxx, poté, co mu poškozená otevřela, obžalovaný vešel do chodby bytového domu a ona mu předala věci. Více méně shodně oba líčí i další průběh, obžalovaný i poškozená uvádějí, že ji chytil kolem pasu, políbili se, přes oblečení ji hladil na zadní části těla, na břichu, poškozená dále uvádí, že také na prsou a v rozkroku. Obžalovaný připouští, že na holém těle ji hladil možná vzadu pod tričkem, což se nevylučuje s tvrzením poškozené, že zajížděl pod tričko, pod kalhoty.

Co se týče skutku, tak jak byl popsán pod bodem 3 výroku tohoto rozhodnutí, podle poškozené i podle obžalovaného se líbali, obžalovaný poškozenou hladil přes oblečení. Obžalovaný uvedl, že poškozenou hladil na zádech, na horních částech stehna a na břiše, poškozená uvádí, že jí sahal také na prsa. Zatímco ale obžalovaný hodnotí jednání jako vzájemné, poškozená dle svých slov opětovala pouze líbání, osahávání se jí nelíbilo. Z toho, co následovalo, připouští obžalovaný pouze to, že je možné, že po ní požadoval orální pohlavní styk, protože byl vzrušený. Zeptal se jí, jestli nechce jít dolů, nechtěla, ale nenutil ji. Nikdo se ale nesvlékal, odhalený penis neměl. Oproti tomu poškozená uvádí, že poté, co si rozepnul kalhoty, strkal jí hlavu dolů k jeho penisu s tím, jestli mu ho nechce vykouřit, bylo jí to nepříjemné, odmítla a chtěla zavézt zpět. Poškozená k bodu 3 vypověděla shodně jako v přípravném řízení. Obžalovaný v řízení před soudem nejdříve uvedl, že pokud jde o tvrzení, že požádal poškozenou, aby „mu ho vykouřila“, na to si nepamatuje, ale myslí si, že ne. Na další dotaz připustil pouze, že teoreticky to padnout mohlo. Teprve poté, co byla obžalovanému dle § 207 odst. 2 trestního řádu předestřena část jeho výpovědi z přípravného řízení (výslech ze dne 5. 3. 2015, č. l. 65), kdy k situaci v autě uvedl, že si není vědom toho, že by žádal poškozenou o orální styk, přestože v přípravném řízení uvedl, že se poškozené zeptal, jestli nechce jít dolů, přičemž svou otázkou myslel, že ona jemu provede orální styk, následně uvedl, že si to moc nepamatuje, ale že o tvrzení z přípravného řízení se lze opřít. Obžalovaný tedy teprve po předestření odlišné výpovědi z přípravného řízení připustil opačné tvrzení.

Pokud jde o jednání ve čtvrtém bodu výroku tohoto rozhodnutí, shodují se zcela výpovědi obžalovaného a poškozené pouze do okamžiku, kdy přišla poškozená na parkoviště u přehrady za obžalovaným a dobrovolně ho následovala do lesa. Tam se zastavili, obžalovaný si posadil poškozenou na sebe. Líbali se a obžalovaný poškozenou hladil na zádech, na prsou a na intimních místech, obžalovaný uvádí, že ji asi začal hladit mezi nohama. Zatímco obžalovaný uvádí, že již neví, jestli jí sahal na genitálie nebo na prsa na holé tělo, ale myslí si, že nebyla svlečená, ani neměla odhalená intimní místa, poškozená uvádí, že na ni sahal nejdříve přes plavky, pak i pod nimi. Kalhoty si stáhnul asi do půli stehen, podle poškozené si později sundal i spodní prádlo, obžalovaný v přípravném řízení uvedl, že si již nevzpomíná, zda si svlékl spodní prádlo, v řízení před soudem svléknutí svého prádla nejdříve odmítl, později na dotaz uvedl, že si není jistý, zda měl na sobě spodní prádlo. Poškozená dále uvádí, že poté, co si na ni obžalovaný lehl, stáhl jí rukou spodní díl plavek asi pod kolena, což obžalovaný popírá. Poté, co došlo k vniknutí do pochvy, udělal asi 5 pohybů. V tomto směru poškozená vypověděla před soudem shodně jako v přípravném řízení, obžalovaný však v přípravném řízení vypověděl, že poškozenou pouze hladil mezi nohama a také v řízení před soudem vyloučil, že by zasunul své přirození do její pochvy. Pokud jde o dobrovolnost jednání ze strany poškozené, verze poškozené a obžalovaného si v tomto ohledu zásadně odporují. Poškozená uvádí,že dobrovolně opětovala líbání a doteky obžalovaného pouze do okamžiku, než se jí začal dotýkat na prsou a na intimních místech, a ve chvíli, kdy na ni lehnul, se již jeho jednání bránila. V přípravném řízení k tomu uvedla, že na obžalovaného si sedla dobrovolně, přestože při hlazení na prsou, nejdříve přes plavky a pak pod nimi mu odstrčila ruku, lehnout na zem si sice nechtěla. Až posléze, kdy došlo k vniknutí a obžalovaný učinil v její pochvě asi pět pohybů, přestal a jí se podařilo vysmeknout. Obžalovaný, který však zcela popřel, že by zasunul penis do její pochvy, zaznamenal v rámci své verze nesouhlas poškozené pouze ve chvíli, kdy ji držel a hladil mezi nohama a ona chtěla přestat.

Kromě toho, že se výpovědi obžalovaného a poškozené dostaly v určitých bodech do rozporů, které bylo třeba vyhodnotit jednak v celkovém kontextu skutkového děje, v souladu s dalšími výpověďmi svědků, bylo třeba se dále zabývat otázkou posouzení věrohodnosti poškozené. A to zejména s ohledem na skutečnost, že výpovědi poškozené učiněné v průběhu přípravného řízení a následně v řízení před soudem nebyly vždy zcela jednotné. V určitých jednotlivostech se vyjádření poškozené k jednotlivým skutkům lišily a část jednání v podobě skutku popsaného pod bodem 1 výroku tohoto rozsudku dokonce v jedné z jejích výpovědí učiněných v rámci přípravného řízení zcela chyběla a poškozená k ní vypovídala až na dotaz vyslýchajícího. Současně však poškozená ani v řízení před soudem nebyla schopna zpětně spolehlivě vysvětlit, jak je možné, že k některým momentům vypovídala odlišně, ani jak je možné, poté, co už jednou k dané věci vypovídala, natolik významnou část jednání v rámci pozdější výpovědi zcela opomenout.

S ohledem na charakter některých výpovědí jako výpovědí pro účely rozhodování soudu neprocesních, předestřel soud ve smyslu § 212 odst. 1 trestního řádu to, co svědkyně takto uvedla v přípravném řízení pouze pro posouzení její věrohodnosti k vysvětlení rozporů (č. l. 137-142, 144-145). K bodu 1 obžaloby poškozená v přípravném řízení uvedla, že ji obžalovaný osahával, ona ho odstrkovala, on toho pak nechal, ale o souloži nebyla řeč, po předestření předmětného výslechu ze dne 28. 6. 2014 (č. l. 138) v řízení před soudem uvedla jako vysvětlení toho, proč tehdy o souloži nemluvila, že si myslí, že to bála říct, jednak před policií, jednak tam s ní byla její matka. Po předestření výslechu ze dne 1. 8. 2014 (č. l. 144), kdy poškozená k bodu 1 obžaloby v přípravném řízení uvedla to, co u hlavního líčení, tedy, že došlo k jednomu zasunutí a že to bylo dobrovolné do okamžiku, než do ní penis vniknul a ji to zabolelo, uvedla k tomu, proč po měsíci v tomto směru změnila výpověď, to, že se jí matka ptala, jestli s ním ještě někdy spala, že to má přiznat, navíc u toho výslechu už s ní matka nebyla. Dále byla postupem dle § 211 odst. 3 písm. a) trestního řádu v průběhu hlavního líčení čtena část dřívější výpovědi poškozené z protokolu o výslechu z přípravného řízení ze dne 15. 12. 2014 (č. l. 79), kdy mluvila ke všem ostatním bodům, ale nikoliv k bodu 1, potvrdila, že „to je všechno ze sexuální oblasti s panem obžalovaným“, a teprve až byla vyslýchajícím policistou výslovně na tuto část skutku dotázána, uvedla, že na to úplně zapomněla, ovšem ani v řízení před soudem nedokázala odpovědět, jak je možné zapomenout na tak významnou věc, jako je první pohlavní styk. K bodu 2 obžaloby poškozená v přípravném řízení nejdříve uvedla, že obžalovaného pustila dovnitř na chodbu bytového domu a tam se objímali (předestřeno z výpovědi ze dne 28. 6. 2014, č. l. 139), později uvedla, že dovnitř na chodbu šli společně, před odchodem potom on chtěl pusu, tak mu ji dala, ale na tvář (předestřeno z výpovědi ze dne 1. 8. 2014, č. l. 144-145), ve výpovědi ze dne 15. 12. 2014 (č. l. 73) uvedla, že ho nechtěla pustit na chodbu, on tam vtrhl, na rozloučenou chtěl pusu, řekla ne, on si ji přitáhl a dal jí pusu na pusu. V řízení před soudem k tomu na vysvětlení poškozená uvedla, že si myslí, že dovnitř nešli společně, ona otevřela a on rychle vstoupil do dveří, pusu na pusu mu dala dobrovolně, on si ji přitáhl. Co se týče jednání pod bodem 4 výroku tohoto rozhodnutí, v řízení před soudem poškozená uvedla, že ji obžalovaný nějakým způsobem položil na zem, aniž by věděla přesně, jak se na zemi ocitla, v přípravném řízení však uváděla, že jí obžalovaný položil tím, že jí zatlačil rukou na hrudník (předestřeno z výpovědi ze dne 28. 6. 2014 (č. l. 139). V rámci tohoto výslechu také poškozená uvedla, že před tím, než došlo k vniknutí, odstrčil jí obžalovaný plavky bokem, v pozdějších výpovědích ale již uváděla, že jí obžalovaný stáhl plavky pod kolena. V řízení před soudem však poškozená nebyla schopna vybavit, jak k jednání přesně došlo, ani proč dříve takto vypovídala.

Jakkoliv je třeba říci, že poškozená sice nebyla schopná podat přesvědčivé vysvětlení toho, z jakého důvodu vypovídala v rámci přípravného řízení v jednotlivých případech odlišně, ani jak je možné na část jednání zapomenout, byť se jedná o nuance více či méně podstatné, na druhou stranu pomineme-li výše zmíněné pasáže, ve výpovědích se zásadní rozpory neobjevovaly a v základních obrysech bylo její líčení události zcela konstantní. Přesto bylo třeba se částmi, kde poškozená vypověděla odlišně, nebo část jednání zcela vynechala, důkladně zabývat s ohledem na posouzení její věrohodnosti v situaci, kdy se její verze událostí neshodovala s tím, co uvedl obžalovaný. Jestliže sama poškozená soudu nabídla vysvětlení pouze částečné, bylo o to více třeba se zabývat tím, zda jsou pro tyto odlišnosti důvody.

Pokud byla následně výpověď poškozené upřednostněna před výpovědí obžalovaného jako výpověď pravdivá, pak se tak stalo především na základě výpovědi znalce, zkušeného odborníka z oboru psychologie, který uvedl, že nemůže být nejmenších pochyb o tom, že výpověď svědkyně je v zásadních rysech věrohodná. Jednak znalec uvedl, že byť má poškozená sklony si vymýšlet, líčení předmětných událostí je z její strany pravdivé, rafinovaného jednání, kdy by si vše cíleně vymyslela, není schopna, a ani není nijak motivována uškodit obžalovanému. Dále jde-li o několik momentů, v nichž se výpověď poškozené lišila od jejích předchozích výpovědí učiněných v přípravném řízení, které by za jiných okolností mohly snížit její věrohodnost, zaujal k nim znalec názor, na jehož základě lze tyto odlišnosti v jednotlivých výpovědích vysvětlit prostřednictvím jeho odborného stanoviska. V tomto směru se znalec vyslovil nejpřínosněji především v ústním vyjádření v řízení před soudem, kdy označil za příčiny nesrovnalostí ve skutkovém ději líčeném poškozenou jednak obranný mechanismus psychiky v podobě vytěsnění, jednak úlekovou reakci poškozené a dílem také další okolnosti, které se celkově podílely na způsobu, jakým poškozená podala vylíčení děje třetím osobám. V rámci zmíněných dalších okolností zde sehrálo svou úlohu mimo jiné i rodinné prostředí ovlivňující celkový vývoj poškozené, k jehož úloze se znalec vyjádřil zejména v písemně podaném znaleckém

posudku.

Znalec se v řízení před soudem k výše uvedeným jednotlivostem vyjádřil zcela konkrétně. Jestliže se poškozená k bodu 1 obžaloby v rámci výpovědi z 28. 6. 2014 sama spontánně nezmínila o souloži, přestože v její dřívější výpovědi tato podstatná okolnost již zazněla a teprve na dotaz vyslýchajícího policisty, kdy nejdříve uvedla, že neví, k jakému dalšímu jednání by mělo dojít, a posléze vysvětlila, že zapomněla, označil za příčinu problém vytěsnění. Z pohledu znalce je časté, že děvčata jejího věku vytěsní z hlavy to, co se jim nelíbí a představuje to pro ně něco smutného. Jestliže je dotyčný následně s faktem konfrontován, spustí to teprve asociační řetězec a začne vypovídat. Znalec se také přímo vyjádřil k situaci, kdy k bodu 4 obžaloby poškozená jednak uvedla, že se na zem dostala v důsledku tlaku obžalovaného, kdy jí zatlačil na hrudník, avšak posléze již uváděla, že si ani nevybavuje, jak se vlastně na zemi ocitla, jednak uvedla v jednom případě, že jí obžalovaný stáhl plavky ke kolenům, v druhém případě, že jí odtáhl plavky bokem a pak došlo ke znásilnění. Podle znalce poškozená líčila své pocity, byla zmatená a ani pořádně nevěděla, jak se to stalo. Ona si dobrovolně na obžalovaného sedla a najednou se ocitla na zemi na zádech, aniž by věděla, jak se to stalo. Znalec označil jako nejpravděpodobnější úlekovou reakci, panická reakce na situaci detaily zastínila a vytlačila, takže je správně nevnímala. Určitou roli může hrát u děvčete jejího věku pochopitelně také stud, který jí brání o věcech mluvit.

Výpověď obžalovaného je proto nutné v tomto kontextu vnímat především jako jeho obranu. Přestože v jeho výpovědi nelze najít zásadní rozpory, nelze nevidět, že v řízení před soudem chyběly některé podstatné části jednání, které jím však byly již v rámci přípravného řízení jednou uvedeny a obžalovaný je v řízení před soudem sám neuvedl a připustil, že k jednání z jeho strany došlo, až poté, co mu byly příslušné pasáže předestřeny. Z následně učiněné výpovědi obžalovaného před soudem tak bylo patrné, že se snažil ukázat v lepším světle za cenu zamlčení některých částí jednání, které by mu mohly přitížit.

Výpověď poškozené je však podpořena nejen vyjádřením a odborným hodnocením znalce, ale skutkové závěry učiněné na základě její svědecké výpovědi potvrzují také vyjádření svědků, vedle xxxxxxxxxx, matky poškozené a matčina přítele xxxxxxxxxx především z řad vrstevníků poškozené. Svědek xxxxxxxxxxxx a svědkyně xxxxxxxxxxxxx uvedli, že se před nimi poškozená vyjádřila v tom smyslu, že šlo o znásilnění, také svědkyni xxxxxxxxxx se měla poškozená svěřit, že ji obžalovaný znásilnil. Naproti tomu svědkyně xxxxxxxxx a xxxxxxxxxx se vyjádřili v tom smyslu, že se jednalo spíše o sex dobrovolný.

Ačkoliv převažuje tvrzení, že poškozená výslovně mluvila před svědky o znásilnění, svědci nejsou v tomto směru jednotní. Je tak třeba jednak vnímat, zda svědci reprodukují tvrzení, která slyšeli přímo z úst poškozené, či zda jde o opakování toho, co zaslechli od třetích osob, jednak je třeba vzít v úvahu také možnost ovlivnění tím, co se o události nezávisle na tvrzení poškozené šířilo mezi lidmi v podobě sdělení již nepodložených, tak jak na to některé svědkyně z řad kamarádek poškozené poukazují. Svědecké výpovědi se také mohou vztahovat k pouze některým skutkům popsaným ve výroku rozhodnutí, aniž by svědci jednotlivé události byli schopni na základě toho, co slyšeli od poškozené, od sebe zpětně rozlišit. Stejně tak hraje svou roli také to, že poškozená nejdříve hovořila o pohlavním styku z její strany dobrovolném a až posléze se svěřovala s tím, že k němu došlo proti její vůli. K tomu, že došlo k zásadnímu vývoji ve vnímání událostí ze strany poškozené, se vyjádřil také znalec. Podle znalce s ohledem na psychiku poškozené, která se ráda trochu předvádí a vychloubá, došlo k tomu, že se nebránila dotekům, byla na ně dokonce zvědavá, ale pak se najednou stalo něco, s čím nepočítala. Na jedné straně se cítila mezi kamarádkami dospěle, na druhé straně došlo k něčemu, o neplánovala, co vlastně nechtěla. Stalo se něco, co kamarádky nezažily a pak jí došlo, že to takto být nemělo a že to nechtěla. Znalec tedy ze svého odborného pohledu hovoří o teprve postupném utvrzování se o vlastních pocitech a počáteční ambivalentnosti jejího postoje, který do určité míry vysvětluje odlišnost tvrzení adresovaných svědkům. Nicméně, co lze ze svědeckých výpovědí vzít za prokázané, je skutečnost, že k jednání jako takovému došlo. Ať již se jedná o jednání obžalovaného se svolením poškozené, nebo znásilnění popsané pod bodem 4 výroku, je třeba obě formy vnímat tak, že proběhly.

Pokud jde o charakteristiku jednání pod bodem 1 až 3 výroku tohoto rozhodnutí, trestného činu pohlavního zneužití ve smyslu § 187 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí ten, kdo vykoná soulož s dítětem mladším 15 let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije. Pohlavního zneužití se lze dopustit celou řadou forem, přičemž tou nejzávažnější je vykonání soulože v podobě spojení pohlavních orgánů muže a ženy, ke které došlo v případě jednání popsaného pod bodem 1 výroku. Soudní praxe vychází z toho, že postačí, došlo-li i jen k částečnému zasunutí pohlavního údu muže do ženského přirození, a přitom ani nemusí dojít k porušení panenské blány. V tomto směru je třeba zmínit lékařskou zprávu ze dne 4. 7. 2014 (č. l. 241) týkající se stavu panenské blány poškozené, ze které se podává, že vzhledem k prostupnosti panenské blány pro prst pohlavní styk nelze vyloučit. Z tohoto závěru lékařky však současně také vyplývá, že nelze vyloučit ani skutečnost, že k porušení panenské blány nedošlo. I přesto však je třeba situaci i v případě, že k porušení panenské blány nedošlo, z hlediska právního posouzení vnímat tak, že soulož již byla dokonána vniknutím pohlavního údu, byť částečným.

Co se týče bodů 2 a 3 výroku tohoto rozhodnutí, kdy se obžalovaný dopustil jednání pohlavním zneužitím provedeným jiným způsobem, pak soudní praxe chápe za jiný způsob pohlavního zneužití pouze intenzivnější zásahy do pohlavní sféry, nepůjde tedy například o jednorázové letmé doteky přes oděv, které nemohou naplnit formální znak jiného pohlavního zneužití. Bude se jednat například o orální pohlavní styk, ohmatávání ňader nebo pohlavních orgánů, či líbání přirození, které směřují k vzrušení pachatele. V případě obžalovaného byla objektivní stránka trestného činu pohlavního zneužití naplněna právě jednáním spočívajícím v osahávání prsou a pohlavních orgánů poškozené, jak se ve smyslu výpovědi poškozené také stalo. Tato trestná činnost pod body 2 a 3 byla na rozdíl od obžaloby kvalifikována jako dokonaná, přestože i ve výroku tohoto rozsudku je pojmenována nabídka obžalovaného, zda mu poškozená nechce pohlaví tzv. vykouřit, která by za jiných okolností samozřejmě mohla být chápána jako pokus trestného činu, pokud by k němu nedošlo, což nedošlo, nicméně s ohledem na dokonanou jinou formu pohlavního styku vnímá soud tuto trestnou činnost veskrze za dokonanou.

Podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku se trestného činu znásilnění dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, přičemž kvalifikovanou skutkovou podstatou podle § 185 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) jsou vedle jiných postižena jednání, kdy dojde k souloži, a dále je-li čin spáchán na dítěti mladším 15 let, jako je tomu v posuzovaném případě. S ohledem na formulaci skutkové podstaty trestného činu znásilnění je třeba, aby pachatel překonal užitím některé z forem násilného jednání odpor znásilňované osoby a k pohlavnímu styku došlo donucením. Existenci projevu nevůle má soud ze strany poškozené s ohledem na její výpověď za prokázaný. Poškozená měla o sexuálním sbližování s obžalovaným jiné představy. To, co uvedla svými slovy také poškozená, vyjádřil i znalec, obžalovaný se jí líbil a projevovala zájem o mazlení, líbání, osahávání, sexuální náznaky však vnímala jiným způsobem než obžalovaný. Hranici milostných a sexuálních aktivit spatřovala jinde než obžalovaný, vše, co se odehrávalo nad rámec líbání a mazlení již byla iniciativa obžalovaného, o kterou neměla zájem. Podstatné je, že její představy končily daleko před uskutečněním pohlavního styku, kdežto obžalovaný se mohl do jisté míry důvodně domnívat, že i v tomto případě dosáhne svého, a to zřejmě i s ohledem na jednání pod bodem 1, kdy k pohlavnímu styku došlo se souhlasem poškozené. Nicméně, jak vyplývá z výpovědi poškozené, jednání popsanému pod bodem 4 se bránila, dávala najevo, že s jednáním obžalovaného nesouhlasí a že soulož je proti její vůli. Poškozená konkrétně zmiňuje, že až když obžalovaný už viděl, že brečí, že křičí, že ho odstrkuje, teprve tehdy svého jednání zanechal, ale to už došlo asi k pěti vniknutím, která k naplnění skutkové podstaty znásilnění plně postačují, přestože opět ani v tomto případě k porušení panenské blány nedošlo.

Objektem trestného činu znásilnění podle § 185 trestního zákoníku je právo člověka na svobodném rozhodování o svém pohlavním životě. Předmětem útoku je kterýkoli člověk, přičemž nezávisí na věku osoby. Ovšem okolnost, že je trestný čin spáchán na osobě mladší 15 let, odůvodňuje použití vyšší trestní sazby, proto také není třeba, aby pachatel znal věk poškozené osoby s jistotou, ale postačí, že uvedenou okolnost vědět měl či mohl. Objektem trestného činu pohlavního zneužití podle § 187 trestního zákoníku je mravní a tělesný vývoj, ochrana se poskytuje všem osobám mladším 15 let před jakýmikoliv útoky na jejich pohlavní nedotknutelnost. Za dítě mladší 15 let se považuje osoba do dne předcházejícího jejím patnáctým narozeninám. Z hlediska objektivní stránky trestného činu pro naplnění formálních znaků není rozhodné, že k jednání došlo se souhlasem poškozené, ani případná citová náklonnost nevylučuje trestní odpovědnost, osoby mladší patnácti let jsou tak chráněny bez dalšího. V případě obou trestných činů bylo motivem jednání obžalovaného jeho sexuální uspokojení bez ohledu na věk poškozené a také nezávisle na její vůli.

Podle § 13 odst. 2 trestního zákoníku je k trestní odpovědnosti za trestný čin třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Trestný čin pohlavního

zneužití podle § 187 trestního zákoníku, stejně jako trestný čin znásilnění podle § 185 trestního zákoníku, je trestným činem úmyslným, přičemž podle § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, jednal-li pachatel v úmyslu přímém, jako je tomu v posuzovaném případě. Pokud jde o subjektivní stránku jednání obžalovaného, pak není pochyb o tom, že věděl o tom, že poškozená Xxxxx Xxxxxx v době, kdy se na ní dopouštěl jednání, dosud nedosáhla věku 15 let. Přestože v přípravném nevypovídal v tomto ohledu zcela určitě, v hlavním líčení zazněla tato skutečnost jednoznačně, a současně je vědomí obžalovaného stran věku poškozené v souladu s výpověďmi všech svědků, tedy i nebýt jeho doznání, měl by soud tuto okolnost za prokázanou. Subjektem výše popsaných trestných činů je pak obžalovaný sám, jakožto osoba splňující podmínku dovršení 15. roku věku v době spáchání trestného činu ve smyslu § 25 trestního zákoníku, a rovněž tak podmínku příčetnosti vyjádřenou v § 26 trestního zákoníku, když důvod pro jiné hodnocení osoby obžalovaného v průběhu trestního řízení nevyplynul. Objektivní stránka obou trestných činů byla rovněž naplněna, neboť jednání obžalovaného vyjádřené ve výroku rozsudku bylo plně ozřejměno, následek, k němuž jednání obžalovaného směřovalo, je výše popsán a příčinný vztah mezi jednáním a následkem, byl rovněž prokázán.

Podle § 116 trestního zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. S ohledem na uvedené je třeba v jednání pod body 1 až 3 výroku rozhodnutí spočívajícím v jednání kvalifikovaném jako pohlavní zneužití dle § 187 odst. 1 trestního zákoníku vidět naplnění podmínek pro pokračování v trestném činu. Jednáním uvedeným ve výroku tohoto rozsudku tak obžalovaný naplnil po subjektivní i objektivní stránce pod bodem 1 až 3 výroku veškeré zákonné znaky skutkové podstaty zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku a pod bodem 4 výroku zvlášť závažného zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku.

Při úvaze o stanovení druhu trestu a jeho výměry u obžalovaného přihlédl soud k ustanovení § 39 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku.

Obžalovaný xxxxxxxxxxxxxx není v evidenci přestupků veden jako pachatel přestupku a nebyl v minulosti soudně trestán. Pokud jde o trest, jímž byl obžalovaný ohrožen, jedná se v případě jednání popsaného pod body 1 až 3 výroku kvalifikovaného jako zločin pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1 trestního zákoníku o trestní sazbu ve výměře 1 až 8 let, v případě jednání pod bodem 4 kvalifikovaného jako zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku o trestní sazbu v rozmezí 5 až 12 let. Při ukládání úhrnného trestu, který je zde na místě za situace, kdy pachatel spáchal více trestných činů, bylo třeba vycházet z trestní sazby přísnější,

tedy 5 až 12 let. Současně má však soud zato, že v případě obžalovaného by použití trestní sazby odnětí svobody, tak jak je stanovena zákonem pro tento závažnější trestný čin, bylo vzhledem k okolnostem případu a k poměrům pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Proto v souladu s § 58 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku došlo ke snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, a to při respektování omezení daného

§ 58 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, na jehož základě nelze při snížení trestu odnětí svobody uložit

trest pod jeden rok, činí-li dolní hranice trestné sazby odnětí svobody alespoň pět let, jako je tomu v případě zvlášť závažného zločinu dle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Jedná se však o opatření svým charakterem mimořádné, které je vyhrazeno pouze pro zohlednění specifických okolností snižujících v konkrétním případě závažnost trestného činu užívané ve výjimečných situacích. Nejedná se tedy o pravidelný postup soudu a je třeba v každém jednotlivém případě zvážit, zda jde o opatření adekvátní. V posuzovaném případě vzal soud při uplatnění institutu

v úvahu jednak nepříliš velký věkový odstup poškozené a obžalovaného, kdy v době spáchání trestného činu bylo poškozené 14 let a obžalovanému 19, respektive 20 let, jednak skutečnost, že k sobě cítili oboustranné zalíbení, alespoň v době, kdy došlo k předmětným událostem. Nejenže se poškozená s obžalovaným dobře znali, ale pociťovali k sobě náklonnost a tato okolnost by za jiných okolností mohla vyústit také ve vzájemný vztah trvalejšího charakteru. Přestože později se okolnosti mohly v průběhu hlavního líčení změnit, lze odkázat také na vyjádření znalce, který jak v písemném znaleckém posudku, tak v rámci výslechu před soudem uvedl, že zamilovanost poškozené přetrvávala po poměrně dlouhou dobu a ani v době zpracování znaleckého posudku ji zcela neopustila. Dalším podstatným momentem je skutečnost, že první pohlavní styk byl ze strany poškozené dobrovolný, což mohlo obžalovaného motivovat k dalším snahám. V tomto směru je třeba také uvést, že sama poškozená se setkáním s obžalovaným nejen nebránila, vítala také projevy citové náklonnosti v podobě mazlení a líbání a celkově její chování a vystupování vůči obžalovanému v něm mohlo vzbudit dojem, že v sexuálních aktivitách s ní lze pokračovat a že má o něj po této stránce zájem. Určitou roli sehrála při tom skutečnost, že se poškozená chovala již jako starší zkušenější dívka, atraktivně se oblékala a ráda se předváděla před staršími chlapci provokativním chováním. V očích obžalovaného byla poškozená dospělou, pohlednou ženou, přestože ve skutečnosti nebyla připravena na zahájení sexuálního života, jistě ne takovým způsobem a za okolností, jak jednal obžalovaný. Poškozená tak svým způsobem dávala obžalovanému naději, že se jejich setkání budou vyvíjet pro něj žádoucím směrem, aniž by však věděl, jaké představy měla o jejich sbližování poškozená. Její hranice obžalovaný však nedokázal dodržet, zvlášť když se jednalo o otázku několika vteřin či minut, než stačila dát zjevně najevo, že jedná proti její vůli, nejde-li již pouze o líbání a mazlení. Na druhou stranu pokud pak došlo v každém jednotlivém případě k tomu, že obžalovaný svého jednání po určité chvíli sám zanechal, jednalo se o ukončení jednání z jeho strany. Pokud poškozená dala najevo svůj nesouhlas, dále již v jednání do okamžiku svého uspokojení nepokračoval, byť v posledním případě reagoval již na odpor poškozené opožděně. Nicméně i přesto ve všech případech došlo k jednání, které naplnilo skutkovou podstatu uvedených trestných činů, včetně trestného činu znásilnění, obžalovaný sice svého počínání po chvíli zanechal, aniž by dosáhl svého, ale předtím již vykonal část jednání proti vůli poškozené.

Vedle okolností spáchaných trestných činů vzal soud v úvahu také poměry pachatele, který je netrestaný, má stálé zaměstnání, a v jehož případě lze vzít v úvahu také jeho věk blízký věku mladistvých v době spáchání trestného činu, byť již na samotné hranici této možnosti. Obžalovaný má také vážnou snahu zaplatit nemajetkovou újmu, alespoň dle svého vyjádření. Všechny výše uvedené okolnosti umožnily z pohledu soudu uplatnit mimořádné snížení trestu, a to na trest odnětí svobody v délce trvání 3 let za současného podmíněného odložení výkonu trestu odnětí svobody, přičemž byly vzaty v úvahu polehčující okolnosti ve smyslu ustanovení § 41 písm. o)trestního zákoníku, tedy že obžalovaný vedl před spácháním trestu řádný život a dále dle § 41 písm. f)trestního zákoníku, že je obžalovaný blízký věku mladistvých. Ovšem současně soud vyhodnotil takéexistenci přitěžujících okolností, a to dle § 42 písm. a) trestního zákoníku, že přistoupil k trestnémujednání po předchozím uvážení, dle § 42 písm. m) trestního zákoníku, že pokračoval v trestné činnostipo delší dobu, a současně dle § 42 písm. n) trestního zákoníku, že spáchal více trestných činů.S ohledem na tyto skutečnosti byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobuv délce 4 roků, tedy při horní hranici délky zkušební doby. V souladu s návrhem státní zástupkyně, bylsoučasně nad obžalovaným uložen po dobu trvání zkušební doby dohled probačního úředníka.

Stran uplatněného nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy byla obžalovanémustanovena povinnost k náhradě nemajetkové újmy ve výši 20.000 Kč. S ohledem na skutečnost, žesoud je při uložení povinnosti obžalovanému nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu vázán návrhem poškozené osoby a nemůže jít nad rámec toho, co bylo požadováno, jeví se soudu tato částka jako minimum k odčinění následků s ohledem na charakter trestných činů a újmu, která poškozené v jejich důsledku vznikla. Nemajetková újma byla poškozené způsobena trestnými činy pohlavního zneužití a znásilnění podle § 187 a § 185 trestního zákoníku, které spáchal obžalovaný, přičemž příčinná souvislost mezi trestnými činy a vznikem újmy byla provedeným dokazováním dostatečně prokázána.Došlo k porušení svobody rozhodování v pohlavních vztazích a narušení zdravého vývoje dítěte mladšího patnácti let. Jak z výpovědi poškozené, tak z výpovědi znalce vyplynulo, že sexuální život xxxxxxx byl zahájen předčasně, odlišným způsobem, než si představovala a za okolností, kdy v jednom z případů byla nucena strpět vykonání soulože přes svůj odpor. V ostatních případech, kdy byly skutky spáchány jako pokračující trestný čin pohlavního zneužití, byl narušen její mravní a tělesný vývoj v době, kdy ještě nedosáhla věku patnácti let. Byla tak zasažena osobnostní práva poškozené ve smyslu § 81 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv, v daném případě zejména důstojnost ve smyslu § 81 odst. 2 občanského zákoníku. Jestliže tedy soud uložil obžalovanému povinnost k náhradě nemajetkové újmy, učinil tak s odkazem na úpravu práva na ochranu osobnosti v občanském zákoníku, přičemž v souladu s § 82 odst. 1 občanského zákoníku tohoto předpisu má ten, jehož osobnost byla dotčena, právo domáhat se, aby byl odstraněn následek neoprávněného zásahu. Podle § 2951 odst. 2 občanského zákoníku se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním.

Aby však podmínka v podobě povinnosti zaplatit poškozené nemajetkovou újmu nezůstala pouze ve formální rovině, bylo obžalovanému podle § 82 odst. 2 trestního zákoníku také přímo uloženo, aby podle svých sil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, odčinil. V průběhu zkušební doby bude tato skutečnost relevantním způsobem zohledněna a bude mimo jiné zjišťováno, zda došlo k úhradě částky ve výši 20.000 Kč. Pokud by k úhradě částky ze strany obžalovaného nedošlo, může být také tato skutečnost důvodem pro přeměnu trestu v nepodmíněný.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení jeho opisu, a to k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost ve výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.

Odvolání musí být do osmi dnů od doručení opisu rozsudku také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i z části, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.

Krajský soud v Brně

dne 8. září 2015

JUDr. Miloš Žďárský, v. r.

předseda senátu

Jednací číslo: 1 T 239/2015 – 325 

ČESKÁ REPUBLIKA 

1. ROZSUDEK 
2. JMÉNEM REPUBLIKY

     Okresní soud v Jičíně rozhodl v hlavním líčení konaném dne 7.3.2016 v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Výmoly a přísedících Jarmily Čejkové a Ing. Petra Dušana Bihelera, 

t a k t o :

Obžalovaný:

xxxxxxxxxxxxx , 

nar. xxxxxxxxx v xxxxxxxxxx, trvale bytem xxxxxxxxxxx, řidič kamionu u firmy xxxxxxxxxxxxxxx

je     v i n e n  ,  

že

1) 

dne 7.8.2015 v době od 09.00  hodin do 11.10 hodin před domem čp. xxxx na ul. xxxxxxxxx po předchozí slovní rozepři týkající se partnerského rozchodu vzal proti její vůli do náruče xxxxxxxxxx nar. xxxxxxxxx, a vhodil ji do otevřeného kufru vozidla Ford Galaxy xxxxxxxx, čemuž se bránila a křičela, nastavila do dveří auta svoji levou nohu, kterou jí přibouchl, čímž jí způsobil otok levého nártu s následným ošetřením v Oblastní nemocnici a.s. v Jičíně bez nutnosti dalšího déletrvajícího léčení, poté nastoupil do vozidla a odjel do k.ú. xxxxxxx, okr. xxxxxx, zatímco ona v zavazadlovém prostoru bouchala na okno, aby na vzniklou situaci upozornila, v průběhu jízdy přelezla na zadní sedačky a neustále křičela a prosila, aby ji pustil, což nevyslyšel,  a zastavil až na louce vedoucí k rekreačnímu středisku xxxxxxx, v k.ú. xxxxxxxx, okr. xxxxxxxx, kde oba vystoupili z vozidla, dohadovali se o jejich ukončeném vztahu, a následně ji přes její odpor za ruce vtáhl zpět do vozidla na zadní sedačky z pravé strany za řidičem, a chtěl po ní soulož, což odmítla, tak jí řekl: "no když nechceš, tak uvidíš", přitom si začal rozepínat zip u riflových kraťasů, obnažil své přirození a v úmyslu na ní vykonat soulož jí oběma rukama strhnul její látkovou sukni žluté barvy ke kolenům a následně se jí snažil stáhnout spodní kalhotky, čemuž se aktivně bránila a křičela, a prosila ať to nedělá, přitom jí přetrhl řetízek žluté barvy v hodnotě cca 2.000,- Kč, a  poté, co začala dělat, že se dusí, svého jednání zanechal, oba vystoupili z vozu ven, chvíli se spolu  dohadovali a vzápětí ji nezjištěným způsobem položil na zem na záda, roztáhl jí  nohy, sukně se jí tímto vyhrnula do úrovně břicha, on si před ni klekl, opět si rozepínal kalhoty a obnažoval přirození v úmyslu na ní vykonat soulož, načež xxxxxxxxxx se opět  bránila a křičela, a kalhotky, které jí chtěl strhnout, si bránila rukou, brečela a opět dělala, že se dusí a dáví, takže svého jednání zanechal,  nastoupili do vozidla a odjeli obcí xxxxxxx na blíže neustanovené místo u pozemní komunikace č. xxxxx, vedoucí  ze xxxxxxx na xxxxx, v k.ú. xxxxxxxx, ok. rxxxx, kde zastavil a  znovu  na ni naléhal ohledně jejich vztahu, vystoupil z vozidla a otevřel zadní pravé dveře, kde seděla, a něco jí říkal, a protože nereagovala, řekl: "když nebudeš mluvit, tak jak chceš", a začal si opět rozepínat zip u kraťasů a v úmyslu vykonat na ní soulož obnažil své přirození a sedící v autě jí otočil kolena do boku, takže nohy měla směrem ven, čemuž se bránila a chtěla jej rukou od sebe odstrčit, a ve  chvíli, kdy k ní prudce přistoupil, mezi jejich těla vložila svojí pravou ruku ohnutou v zápěstí, o které se opřel, což ji zabolelo, vykřikla bolestí, a protože se domníval, že jí ruku zlomil, ačkoliv se jí nic nestalo, odvezl ji před její dům, 

t e d y

• jednak jinému bez oprávnění bránil užívat osobní svobody v úmyslu usnadnit jiný trestný čin,
• jednak se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání zločinu, a jehož se dopustil v úmyslu jiného násilím a pohrůžkou násilí donutit k pohlavnímu styku souloží,  přičemž k dokonání tohoto zločinu nedošlo,

2)

v xxxx, v ul. xxxxx a na dalších místech v xxxx, v období od počátku měsíce  června 2015 nejméně do 25.9.2015, svoji bývalou družku xxxxxxxxxxx,  nar. xxxxxxxxxx, proti její vůli  kontaktoval pomocí SMS zpráv či sociální sítě FACEBOOK, kdy jí za uvedené období zaslal z jeho uživatelského profilu   xxxxxxxxxxxxx nejméně 26 stránek nevyžádaných zpráv, dále jí zaslal ze svého mobilního telefonu případně z jiných  uživatelských telefonních čísel xxxxxxxxx, xxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxxx na její uživatelské telefonní číslo xxxxxxxx  nejméně  3179 nevyžádaných SMS zpráv, uskutečnil nejméně 110 nevyžádaných telefonátů, telefonoval jí,  vyhledával proti její vůli její přítomnost, sledoval ji v místě jejího trvalého bydliště a na různých dalších místech v xxxxxx a jeho okolí, případně v jejím zaměstnání, nosil jí nevyžádané dárky,  obtěžoval její příbuzné,  což pociťovala jako nežádoucí zásah do svého osobního a rodinného života, a v důsledku tohoto jednání vyhledala odbornou pomoc a  krizovou intervenci v Intervenčním centru v Hradci Králové a dále  na její návrh  Okresní soud v Jičíně ve smyslu § 405 zákona č. 292/2013 Sb.  o zvláštních řízeních soudních dne 18.9.2015  pod č.j. 30Nc 1104/2015-16  vydal  předběžné opatření, kterým  mu  byla uložena povinnost zdržet se setkávání s osobou xxxxxxxxxxx a jejího nežádoucího sledování a obtěžování jakýmkoli způsobem, zejména prostřednictvím osobního kontaktu, písemného styku a služeb elektronických komunikací,

t e d y

jiného dlouhodobě pronásledoval tím, že vyhledával jeho osobní blízkost, sledoval jej, vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronické komunikace kontaktoval a omezoval jej v jeho obvyklém způsobu života,

č í m ž      s p á c h a l 

ad 1)

• jednak přečin omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1,2 tr. zákoníku,
• jednak zločin znásilnění podle § 185 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku, ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, 

ad 2)

přečin nebezpečné pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku, 

a    o d s u z u j e   s e

za to podle § 185 odst.2 trestního zákoníku za užití § 43 odst.1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání    t ř í    ( 3 ) roků.

   Podle § 81 odst.1 trestního zákoníku a § 82 odst.1 trestního zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání   p ě t i   ( 5 ) roků. 

    Podle § 82 odst.2 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost zdržet se v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení styku s poškozenou xxxxxxxxxxxxx, nar. xxxxxxxxx a uhradit škodu způsobenou poškozené xxxxxxxxxxx. 

    Podle § 228 odst.1 tr.řádu je obžalovaný povinen zaplatit na náhradu škody poškozené xxxxxxxxxx, nar. xxxxxxxxxxxx, bytem xxxxxxxxx částku 52.260,- Kč. 

O d ů v o d n ě n í  :

    Podle § 129 odst. 2 tr. řádu tento rozsudek neobsahuje odůvodnění, protože po vyhlášení rozsudku se státní zástupce, poškozená a obžalovaný výslovně vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podala odvolání jiná oprávněná osoba.

P o u č e n í  : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení opisu rozsudku, trojmo, ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím soudu zdejšího. Toto právo však nemají osoby, které se jej po vyhlášení rozsudku výslovně vzdaly. Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Odvoláním je možno napadnout nesprávnost některého výroku, i v případě, že takový výrok chybí. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo. Odvolání lze opřít o nové důkazy a skutečnosti.

                        V Jičíně dne 7. března 2016

                                 JUDr. Aleš Výmola v. r.

    předseda senátu