Znásilnění třemi pachateli

Sp. zn.: 3T 179/2010 

ČESKÁ REPUBLIKA  

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud Brno-venkov rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu  JUDr. Kateřiny Stýblové a přísedících Danuše Fridrichové a Ing. Jiřího Homoly, PhD.  v hlavním líčení konaném dne 4. června 2012 v Brně, t a k t o : 

obžalovaný  

XX . , 

nar. xxxxxx v xxxxxxxxxx, slovenský státní příslušník, XX, trvale bytem  xxxxxxxxxxxx, přechodně bytem xxxxxxxxxxxxx, 

j e  v i n e n , ž e 

dne 13. 7. 2010 v době kolem 22.35 hodin na chodbě ubytovny firmy XX na ulici XX v obci XX, okres XX, požadoval pohlavní styk  po XX., nar. xxxxx, a když ho odmítla, tak ji fyzicky napadl několika údery  otevřenou dlaní i pěstí do hlavy, přičemž ji napadal vulgárními výrazy uvedenými  v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. KRPB-17961-14/TČ  2010-060371, a dále jí říkal, že ji dostane a že mu stejně dá, poté ji natlačil po chodbě  směrem ke dveřím od dámských toalet tak, že jednou rukou ji držel pod krkem a  druhou rukou ji osahával přes oblečení na prsou, přičemž se poškozená udeřila  hlavou o dveře dámských toalet, v důsledku čehož upadla na zem, načež na ni  obkročmo přes její levou nohu sedl a svou levou rukou jí sahal do rozkroku, přitom  se nadzvedl a obnažil své přirození, které si držel levou rukou, kdy poškozená se  bránila tím, že sebou na zemi zmítala a kopala kolem sebe a po celou dobu jej vyzývala, aby jí pustil a nechal být, když se mu nepodařilo dostat poškozené  pod kalhotky, tak se nadzvedl, sklonil se nad ní a opět jí rukou sahal na prsa, přitom  se poškozené podařilo vysmeknout se ze sevření, vytlačit jej za vstupní dveře  do chodby ubytovny a pak přivolat pomoc, 

‍

t e d y - dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, že násilím jiného  donutí k pohlavnímu styku a uvedený čin spáchá souloží nebo jiným pohlavním  stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, jehož se dopustil v úmyslu  trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo. 

T í m  s p á c h a l 

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ve stádiu  pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku 

a  o d s u z u j e  s e  

podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3  (tří) roků. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon uloženého trestu  podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. 

O d ů v o d n ě n í : 

Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný skutkový děj uvedený ve  výroku tohoto rozsudku, kdy vzal za prokázané, že obžalovaný XX. se dopustil  trestného jednání tak, jak je shora uvedeno. 

Obžalovaný jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení spáchání trestné  činnosti popřel. Podstata jeho obhajoby spočívala v tvrzení, že mezi ním a  poškozenou došlo předmětného večera ke konfliktní situaci, kdy důvodem byla  existence neuhrazené pohledávky z titulu dluhu poškozené a XX.. Obžalovaný  v rámci své výpovědi podrobně popsal událost, k níž předmětného večera mezi ním  a poškozenou mělo dojít, kdy uvedl, že u dveří do pokoje svědka X. se s poškozenou  hádal, chytil ji za ruce, přičemž poškozená jej začala verbálně provokovat slovy  „uhoď mě“, situaci nezvládl a proto ji uhodil, jednalo se však pouze o „facku za  ucho“, následně odešel pryč. Dále připustil, že do poškozené jedenkrát strčil.  K důvodům rozbití okna do pokoje poškozené uvedl, že okno bylo proti němu otevřené, na místě byl špatný terén a zvrtla se mu noha, původně chtěl zabouchat na  okno svědka X., ale spletl se.  

Soud dále doplnil dokazování výslechy svědků, a to svědkyně – poškozené XX,XX,XX.

Poškozená XX. se v rámci své svědecké výpovědi vyjádřila k popisu průběhu  skutkového děje, který popsala shodně jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.  Podrobně popsala průběh konfliktu s obžalovaným, jeho jednání i verbální projev.  Dále se vyjádřila k přítomnosti svědka XX v době, kdy mělo dojít k trestnému jednání  a k počínání jmenovaného svědka. Dále uvedla, že ji ze strany obžalovaného byla  nabídnuta finanční částka 15.000,-- Kč, pokud stáhne výpověď. Dále vyjádřila  přesvědčení, že ke shodné nabídce došlo i v případě svědka XX.. V rámci své výpovědi  pak popsala i okolnosti údajného „dluhu“ s tím, že o uvedeném jí není nic známo,  pouze ví, že obžalovaný nějaké finance ohledně ledničky řešil s jejím přítelem. 

Svědek XX. se v rámci své svědecké výpovědi vyjádřil k popisu průběhu  skutkového děje v té části, jíž byl přítomen, potvrdil, že mezi obžalovaným a  poškozenou došlo ke konfliktu s tím, že předmětného večera obžalovaný žádal od  poškozené splátku peněz, které si od něj půjčila. Vzhledem ke skutečnosti, že se k němu poškozená chovala vulgárně, obžalovaný se rozčílil a vlepil poškozené tři  facky. Poškozená následně obžalovaného dokázala vyšoupnout ven za dveře na  chodbu a zamkla. Jmenovaný svědek výslovně popřel, že by se obžalovaný dopustil  jednání popsaného ve výroku tohoto rozsudku, popřel, že by se obžalovaný před  poškozenou obnažoval či že by se ji snažil svléci. Dále se svědek vyjádřil  k okolnostem přivolání policie a k okolnostem vyrozumění přítele poškozené XX..  

Svědek XX. uvedl, že o incidentu mezi poškozenou a obžalovaným byl  vyrozuměn ze strany svědka XX., který se za ním dostavil do zaměstnání s tím, že  „obžalovaný dobil XX. a pokusil se ji znásilnit“. Následně se tedy vrátil na ubytovnu,  kde mu tuto skutečnost potvrdila i poškozená. Dále uvedl, že následně navštívil  obžalovaný poškozenou s tím, že učinil nabídku na částku 15.000,-- Kč, pokud  poškozená stáhne výpověď. Svědek se pak dále vyjádřil k dlužné částce a její úhradě. 

Soud dále doplnil dokazování obsahem znaleckého posudku z oboru školství  a kultura, odvětví psychologie nezletilých, taktéž osobním výslechem soudního  znalce u hlavního líčení, a to PhDr. XX, odborného forenzního  psychologa. Jmenovaný znalec se vyjádřil k otázce posouzení osobnosti a intelektu  poškozené XX., k jejímu celkovému psychologickému profilu a k dalším okolnostem důležitým pro potřeby trestního řízení. Ze závěrů znaleckého posudku i osobního  vyjádření znalce se podává, že poškozená je schopna správně vnímat prožité události  a děje, kterých byla svědkem nebo které sama s emočním doprovodem prožila, a tyto  správně hodnotit. Znalec dále dospěl k závěru, že aktuální psychická struktura  poškozené je natolik integrovaná, že nezpochybňuje její obecnou věrohodnost.  Současně taktéž dospěl k závěru, že výpovědi poškozené splňují všechna obvyklá  kritéria ve forenzní psychologii pro uznání výpovědí poškozené jako věrohodné. U poškozené nebyla zjištěna motivace k úmyslnému a nepravdivému obvinění  obžalovaného.  

Ve vztahu k osobě obžalovaného bylo ve věci zpracováno hned několik  znaleckých posudků, a to z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, a  to k otázce, zda obžalovaný v době spáchání činu trpěl či netrpěl duševní chorobou,  event. poruchou, zda trpí sexuální deviací a zda tato event. mohla ovlivnit jeho  rozpoznávací a ovládací schopnosti v době spáchání činu a zda je pobyt  obžalovaného na svobodě nebezpečný, případně vyžaduje uložení ochranného  léčení.  

Soud provedl v hlavním líčení výslech znalců, a to MUDr. XX,  MUDr. XX a dále ošetřujících lékařů obžalovaného MUDr. XX a MUDr.XX.  

Znalec MUDr. XX dospěl po psychiatrickém a sexuologickém vyšetření  obžalovaného k závěru, že obžalovaný v době spáchání činu trpěl poruchou  osobnosti impulsivního typu, závislostí na alkoholu a nacházel se ve stavu prosté  alkoholové opilosti druhého stupně. Dále v případě obžalovaného zjistil poruchu  sexuální preference, a to sadomasochismus s výraznou sadistickou komponentou.  Rozpoznávací schopnosti obžalovaného označil za podstatně snížené v důsledku  prosté alkoholové opilosti druhého stupně a v důsledku zjištěné poruchy sexuální  preference označil ovládací schopnosti obžalovaného rovněž za podstatně snížené.  Dále uvedl, že pobyt obžalovaného na svobodě pro společnost je nebezpečný a  navrhl uložení ochranného léčení protialkoholního a sexuologického ve formě  ústavní. Uvedené závěry pak jmenovaný znalec osobně slyšen před soudem po  výslechu MUDr. XX a MUDr. XX a konfrontaci s jejich  obsahem přehodnotil a postavil se na stanovisko, že chování obžalovaného mohlo  být vyvoláno alkoholem v kombinaci s jeho osobností, která je impulzivní a reaguje  zkratově. 

MUDr. XX osobně slyšena před soudem uvedla, že obžalovaný  dne 22.11.2010 dobrovolně nastoupil na oddělení ochranných léčeb XX XX, kdy během pobytu se podrobil kompletnímu přešetření  k porovnání ke znaleckému posudku MUDr. XX, kdy kromě sexuologického  přešetření se obžalovaný podrobil i psychologickému vyšetření s tím, že lékaři  sexuologického oddělení včetně psychologa diagnózu sexuální deviace u osoby  obžalovaného nepotvrdili. Současně nedospěli k závěru, že by v případě  obžalovaného bylo na místě uložení ochranného opatření. Shodné skutečnosti pak  uvedla v rámci své výpovědi rovněž MUDr. XX, primářka oddělení.  

Vzhledem k rozporům v závěrech znalce MUDr. XX přistoupil soud  k vydání opatření za účelem vypracování dalšího znaleckého posudku MUDr.  XX. Jmenovaná znalkyně osobně slyšena před soudem uvedla, že  obžalovaný v době spáchání činu trpěl prostou opilostí a duševní poruchou sexuální  agresí v rámci neúplné sexuality a další poruchou pudového mechanismu v rámci  dissociální psychopatie. Trpěl sexuální agresivitou v rámci neúplné sexuality. Obě poruchy označila znalkyně v kombinaci jako společensky značně nebezpečné, dále  uvedla, že obžalovaný v době spáchání činu se nacházel ve stavu prosté opilosti,  nejednalo se o opilost patickou. Dospěla k závěru, že obžalovaný trpí závislostí na  alkoholu. Z hlediska rozpoznávacích schopností uvedla, že tyto v době spáchání  trestného činu na straně obžalovaného shledala za nepodstatně snížené, a to vlivem  alkoholové opilosti v kombinaci s agresivitou a neúplné sexuality, ovládací  schopnosti označila za podstatně snížené. Vzhledem ke shora uvedenému pak  dospěla k závěru, že pobyt obžalovaného na svobodě je nebezpečný a vyžaduje  uložení ochranného léčení sexuologického i protialkoholního ve formě ústavní.  

Vzhledem k nejednotnosti závěrů shora citovaných znaleckých posudků byl  za účelem vyjasnění skutečností důležitých pro trestní řízení následně ve věci přibrán  Sexuologický ústav XX a Všeobecné fakultní  nemocnice v XX za účelem vypracování revizního znaleckého posudku ústavu.  Takto soud postupoval, neboť v souvislosti s obsahem dosud vypracovaných  znaleckých posudků vznikly pochybnosti stran jejich závěrů. Tento znalecký  posudek byl pak za souhlasu stran v hlavním líčení v souladu s ustanovením § 211  odst. 5 trestního řádu čten. Pokud jde o závěry tohoto posudku, dospěli znalci po  opakovaných poradách ke shodnému stanovisku v tom směru, že obžalovaný v době  spáchání inkriminovaného činu netrpěl žádnou duševní poruchou ani chorobou,  jednal ve stavu prosté opilosti, do kterého se přivedl sám konzumací alkoholických  nápojů. Je přitom jedincem, který je schopen ovládnout se a nekonzumovat  alkoholické nápoje. Znalci v případě obžalovaného neprokázali přítomnost sexuální  deviace ani jiné sexuální poruchy. Co do závislosti na alkoholu dospěli znalci  k závěru, že stav opilosti v době inkriminovaného deliktu je zřejmý, jednalo se o  opilost prostou, lehkého až středního stupně. Nejednalo se o opilost patickou ani  komplikovanou. Obžalovaný není na konzumaci alkoholu habituálně závislý, je plně  schopen ovládnout se a nepít alkoholické nápoje. Dále znalci dospěli k závěru, že  ovládací i rozpoznávací schopnosti obžalovaného k jednání v době deliktu byly  sníženy prostou opilostí, jiné vlivy se zde neuplatnily. Vzhledem ke shora  prezentovaným závěrům, kdy znalci nezjistili v případě obžalovaného žádnou  duševní poruchu, chorobu ani sexuální deviaci, nedoporučili uložení ochranné léčby  či jiného nápravného opatření. Dále vyjádřili souhlas se závěry MUDr. XX  s tím, že znalecký posudek MUDr. XX označili za nadhodnocený, neboť vycházel  v rámci závěrů pouze z vyšetření PPG. Ve vztahu ke znaleckému posudku MUDr.  XX pak uvedli, že žádný výrazný defekt v sexuální motivaci obžalovaného  nebyl prokázán.  

Soud dále doplnil dokazování listinnými důkazy, které tvoří obsah spisového  materiálu a které byly u hlavního líčení v souladu s ust. § 213 odst. 1 trestního řádu  konstatovány.  

Na základě takto provedeného dokazování, kdy soud hodnotil jednotlivé  důkazy jak každý samostatně, tak rovněž ve vzájemných souvislostech, dospěl  k závěru, že obžalovaný XX. se dopustil jednání tak, jak je uvedeno ve výroku  tohoto rozsudku. Z trestného jednání je obžalovaný přímo usvědčován zejména obsahem výpovědi poškozené XX, která se jak v řízení přípravném, tak taktéž  v řízení před soudem velmi podrobným způsobem vyjádřila ke všem skutečnostem,  jež jsou uvedeny ve výrokové části tohoto rozsudku, přičemž skutkový děj popsala  jak je shora uvedeno. Soud neshledal žádné okolnosti, které by výpověď poškozené  jakýmkoli způsobem zpochybňovaly. Projev i osobní vystupování poškozené  v průběhu hlavního líčení nevzbuzovaly žádné pochybnosti o věrohodnosti její  výpovědi. Co do jednotlivých situací vypovídala poškozená v řízení před soudem  shodně s vyjádřením, které učinila v řízení přípravném. Její výpověď nevykazovala  žádné známky zkreslování či agravace. Výpověď poškozené a její věrohodnost je pak  podpořena rovněž logickou strukturou jejího vyjádření, poškozená detaily situace  popsala shodně jak v řízení před soudem, tak v řízení přípravném, tedy i z hlediska  trvalosti obsahu její výpovědi neměl soud o její věrohodnosti důvod k pochybám.  V případě poškozené pak soud neshledává ani motivaci vědomě zkreslit tvrzené  údaje či poškodit obžalovaného. Výpověď poškozené koresponduje pak taktéž  s obsahem svědecké výpovědi svědka X. i s obsahem důkazů listinných. Byť svědek  X. nebyl incidentu přítomen, uvedl, že byl kontaktován ze strany svědka X., který za  ním doběhl na pracoviště s tím, že obžalovaný poškozenou fyzicky napadl a pokusil  se ji znásilnit. Lékařskými zprávami jsou pak objektivizována zranění, která  poškozená při potyčce s obžalovaným utrpěla. Rovněž obsah příslušné  fotodokumentace tato zranění zobrazuje. Argumentaci, že si tato zranění způsobila  poškozená sama, považuje soud za absurdní a nedůvodnou Listinné důkazy dále  dokumentují, že celá událost byla oznámena Policii bezprostředně poté, co se udála,  nikoli s časovým odstupem. Lze dále poukázat i na skutečnost, že věrohodnost  výpovědi poškozené je navíc podpořena rovněž závěry příslušného znaleckého  posudku PhDr. XX. Pokud jde o námitku obhajoby stran erudovanosti  jmenovaného soudního znalce, pak je nutno uvést, že lze odkázat na samotné  vyjádření soudního znalce v tomto směru, kdy soud nemá důvod pochybovat o  odborné způsobilosti znalce k vypracování příslušného znaleckého posudku.  

Pokud jde o obsah svědecké výpovědi svědka X., jež měl potvrdit obhajobu  obžalovaného, této soud neuvěřil. Naopak dospěl v kontextu obsahu důkazní situace  k závěru, že jmenovaný svědek u soudu uváděl nepravdivý popis průběhu  skutkového děje. Jednak je třeba v této souvislosti poukázat na rozpory s výpovědí  obžalovaného, a to ať již jde o průběh incidentu i způsob fyzického napadení  poškozené - kdy sám obžalovaný uváděl, že ve vztahu k poškozené této pouze  „střihl za ucho“, naproti tomu svědek X popsal celkem tři facky na tvář poškozené.  Poukázat lze i na skutečnost, že svědecká výpověď jmenovaného svědka se  s výpovědí obžalovaného neshoduje i v dalších souvislostech, a to ať již jde o  verbální projev obžalovaného či poškozené, tak i co do způsobu odchodu  obžalovaného z místa činu. Obsah výpovědi svědka X je i v přímém rozporu se  zásadou formální logiky, neboť pokud by se události odehrály tak, jak svědek  popsal, vymyká se logickému úsudku důvod volání na tísňovou linku za účelem  přivolání hlídky Policie, stejně jako následná reakce svědka v podobě jeho odchodu  na pracoviště svědka X. za účelem jeho obeznámení s události. Poukázat lze i na  skutečnost, že svědecká výpověď svědka X. je pak taktéž zpochybněna i samotným  vyjádřením svědka X. a svědkyně X.. 

Lze tedy shrnout, že soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ve  svém souhrnu dávají provedené důkazy vcelku nevyvratitelný závěr o průběhu  skutkového děje tak, jak je popsán ve výrokové části tohoto rozsudku, přičemž  současně i vyvrací obhajobu obžalovaného. Soud má tedy za to, že ve věci provedené  důkazy s potřebnou mírou spolehlivosti dostatečně odůvodňují závěr o vině  obžalovaného projednávanou trestnou činností. Nad rámec lze pak dodat, že byť  předchozí trestní minulost obžalovaného nelze hodnotit jako okolnost přitěžující, je  z obsahu opisu příslušných rozhodnutí i připojeného spisového materiálu  dokumentován nápadně zvýšený sklon obžalovaného k neúměrně agresivním  reakcím, a to zejména je-li pod vlivem alkoholu. Ze všech shora uvedených důvodů  uznal proto soud obžalovaného vinným ze spáchání projednávané trestné činnosti  tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 

Návrh obhajoby na doplnění dokazování vypracováním dalšího znaleckého  posudku, a to z oboru biomechaniky, pak považuje soud za nadbytečný. Jednak lze  opakovat, že soud nemá důvod pochybovat o věrohodnosti výpovědi poškozené, a  bylo-li obhajobou poukazováno na fyzický rozdíl mezi obžalovaným a poškozenou,  pak lze uvést, že obžalovaný se v době spáchání trestného jednání nacházel  v podnapilém stavu a jednání poškozené se tedy soudu nejeví jako nereálné. Nadto  tento způsob obrany poškozené – tedy vytlačení obžalovaného ze vstupních dveří  pak potvrzuje i vyjádření svědka X.. Výslech svědka X. i X. považuje soud rovněž za  nadbytečný, neboť k otázce dluhu se vyjádřila jak poškozená, tak svědek X., rovněž  tak i obžalovaný a svědek X., přičemž poškozená jeho existenci nezpochybnila,  nicméně jak vyplývá z obsahu vyjádření svědků i obžalovaného, jednalo se o dluh ve  vztahu ke svědku XX nikoli k osobě poškozené. Výslech svědků by pak ani  nebyl přínosem co do skutkových zjištění, neboť průběhu skutkového děje nebyli  přítomni. 

Pokud jde o právní kvalifikaci jednání obžalovaného, dospěl soud k závěru, že  obžalovaný XX jednáním popsaným ve výrokové části, tedy jednáním kdy  požadoval pohlavní styk po poškozené, a když ho odmítla, tak ji fyzicky napadl,  přičemž ji oslovoval vulgárními výrazy a dále jí říkal, že ji dostane a že mu stejně dá,  a poté ji natlačil po chodbě směrem ke dveřím od dámských toalet tak, že jednou  rukou ji držel pod krkem a druhou rukou ji osahával přes oblečení na prsou, přičemž  se poškozená udeřila hlavou o dveře dámských toalet, v důsledku čehož upadla na  zem, načež na ni obkročmo přes její levou nohu sedl a svou levou rukou jí sahal do  rozkroku, přitom se nadzvedl a obnažil své přirození, které si držel levou rukou, kdy  poškozená se bránila, s jednáním obžalovaného nesouhlasila, následně se jí podařilo  vysmeknout se ze sevření obžalovaného a vytlačit jej za vstupní dveře do chodby,  naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu znásilnění podle § 185  odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, a to spáchaného ve stadiu pokusu jak má  na mysli ust. § 21 odst. 1 trestního zákoníku.  

‍

K námitkám obhajoby stran právní kvalifikace jednání obžalovaného  obsaženým v písemně zpracovaném závěrečném návrhu je pak možno podotknout,  že v daném případě právní kvalifikace skutku koresponduje s jeho popisem jako takovým, kdy soud má za to, že popis skutku uvedený ve výroku tohoto rozsudku  shodně tak, jak byl uveden i v obžalobě, splňuje veškeré náležitosti stran jeho  určitosti a vyjadřuje veškeré skutkové okolnosti významné z hlediska použité právní  kvalifikace. V této souvislosti je pak k dalším námitkám nutno poznamenat, že pod  pojem pohlavního styku ve smyslu příslušného zákonného ustanovení je možno  podřadit i osahávání genitálií či prsou poškozeného, neboť i toto jednání směřuje  k pohlavnímu uspokojení pachatele. Úmysl, že obžalovaný chce spáchat pohlavní  styk, dal ostatně najevo nejen verbálním projevem, ale i tím, že se před poškozenou  obnažil a tedy i způsobem vlastního jednání. 

Soud neshledal žádných okolností, které by svědčily pro závěr, že by  obžalovaný v době spáchání trestného činu nebyl plně trestně odpovědným, kdy  v této souvislosti lze odkázat na závěry znaleckého posudku ústavu, a to z oboru  zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie. Byť se obžalovaný dopustil trestného  jednání pod vlivem alkoholu, nejednalo se o opilost patickou či komplikovanou.  Nutno podotknout, že opilost si obžalovaný způsobil sám a dobrovolně, když přitom  dobře věděl, jak na něj alkohol působí.  

Svým jednáním obžalovaný porušil zájem společnosti na ochraně práva  člověka na svobodném rozhodování o svém pohlavním životě. Úmysl obžalovaného  lze v případě skutku dovodit již z konkrétních skutkových okolností, jakými jsou  způsob vykonaného jednání obžalovaného, tak rovněž i pohnutka činu a lze učinit  závěr o tom, že zavinění obžalovaného je na místě kvalifikovat jako úmysl přímý  podle § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť obžalovaný nepochybně i  s ohledem na své rozumové schopnosti věděl, že svým jednáním zájmy chráněné  trestním zákoníkem porušuje a předmětné porušení způsobit chtěl.  

Jednání obžalovaného pro jeho povahu a závažnost nelze označit jinak, než-li  jako jednání společensky škodlivé, protiprávní a trestné. Z hlediska ust. § 12 odst. 2  trestního zákoníku soud neshledal, že by uplatnění trestní odpovědnosti  obžalovaného a s ní spojené trestněprávní důsledky bylo možno v daném případě  nahradit uplatněním odpovědnosti dle jiného právního předpisu. Naopak v daném  případě dospěl po zvážení všech konkrétních okolností k závěru, že uplatnění  ostatní deliktní právní úpravy v případě obžalovaného nepostačuje a že čin spáchaný  obžalovaným je natolik společensky škodlivý, že uplatnění trestní represe je zcela  namístě. 

Při úvaze o druhu a výši trestu soud přihlédl ke všem hlediskům uvedeným  v ust. § 37 odst. 2 trestního zákoníku a § 38 a § 39 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku,  kdy hodnotil z hlediska zásady přiměřenosti jak povahu a závažnost spáchaného  trestného činu, tak taktéž poměry obžalovaného jakožto jeho pachatele – tedy jeho  osobu a možnosti jeho nápravy. Zohledněny byly taktéž okolnosti polehčující i  okolnosti přitěžující. V neposlední řadě bral pak soud v úvahu i pohnutku jednání  obžalovaného. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že je rozvedený, bez vyživovací  povinnosti, je řádně zaměstnán. Závažnost spáchaného činu je v daném případě dána jak významem chráněného zájmu, který byl jednáním obžalovaného dotčen, tak je  dána taktéž konkrétními skutkovými okolnostmi. Byť má obžalovaný záznam v rejstříku trestů ČR i SR, nelze k těmto záznamům přihlížet jako k okolnosti  přitěžující, nicméně dokumentují jisté sklony obžalovaného k porušování zákonných  norem. 

Obžalovaný byl v daném případě ohrožena trestní sazbou od dvou do deseti  let. Soud neshledává v daném případě z hlediska míry závažnosti a společenské  škodlivosti podmínky pro snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonem  stanovené trestní sazby a uložení trestu v rámci zákonné sazby považuje soud  v případě obžalovaného za naprosto přiměřené. 

Po zvážení všech konkrétních okolností dospěl soud k závěru, že v případě  obžalovaného z hlediska míry postihu i s přihlédnutím k povaze a závažnosti  spáchaného jednání, osobě a poměrům obžalovaného a následku lze uvažovat o  uložení trestní sankce při spodní hranicí zákonné trestní sazby a uložil proto  obžalovanému jako přiměřený trest odnětí svobody ve výměře tří roků. Dospěl  přitom k závěru, že v případě obžalovaného je možno považovat za splněné  podmínky uvedené v ust. § 81 odst. 1 trestního zákoníku pro podmíněný odklad  výkonu uloženého trestu a že na osobu obžalovaného není nutno působit přímým  výkonem uloženého trestu odnětí svobody a že lze bez odůvodněných pochybností  předpokládat, že obžalovaný své jednání změní a do budoucna se vyvaruje páchání  další trestné činnosti. Uložený trest byl tedy uložen jako trest s podmíněným  odkladem. Za zcela adekvátní a přiměřenou zkušební dobu považuje soud zkušební  dobu blíže horní hranici sazby uvedené v § 82 odst. 1 trestního zákoníku, a to  v trvání tří roků.  

POUČENÍ: 

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne  doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím  Okresního soudu Brno-venkov. 

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli  výroku, Obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro  nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil právo na náhradu škody pro  nesprávnost výroku o náhradě škody. 

Osoba oprávněná napadnout rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej  napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení  předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo  že chybí (§ 246/1,2 tr.ř.). 

‍

Odvolání musí být v zákonné lhůtě případně v další lhůtě určené předsedou senátu  odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou  rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo vytýkány. Státní zástupce je povinen uvést, zda  odvolání podává ve prospěch či v neprospěch obžalovaného (§ 249/1,2 tr.ř.).

‍

Odvolacím soudem bude odmítnuto odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu  odvolání (§ 253/3 tr.ř.). 

Právo podat odvolání nemá osoba, která se tohoto práva výslovně vzdala. 

Okresní soud Brno-venkov 

V Brně dne 4. června 2012 

JUDr. Kateřina Stýblová, v.r. 

předsedkyně senátu 

‍

č. j. 2 T 137/2018 - 134 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího  Večeři a přísedících Libuše Přibyslavské a Františka Peksy v hlavním líčení konaném dne  18. října 2018 

takto: 

Obžalovaný 

XXXXX, narozený XXXXX v XXXXX, naposledy bez zaměstnání, nyní pracovník v XXXXX,  trvale bytem XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, 

je vinen, že 

dne 23. 12. 2017 v době kolem 07.00 hodin v ložnici bytu nacházejícího se v domě na ul.  XXXXX č.p. XXXXX ve XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, 

poté, co se uvedl do podnapilého stavu, zneužil bezbrannosti XXXXX, nar. XXXXX, která v tu  dobu spala a lehnul si k ní do postele, přičemž poškozenou hladil nejprve po nohou, po zadku  a následně po přirození přes kalhotky, posléze jí rukou shrnul kalhotky na stranu a po dobu  nejméně 10 sekund jí jazykem lízal její obnažené přirození, kdy poškozená jej po probuzení  nohama odstrčila z postele, křičela na něj, ať toho nechá a vypadne a sama utekla z ložnice do  vedlejší místnosti,

Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX. 

2 

tedy 

2 T 137/2018 

zneužil bezbrannosti jiného k pohlavnímu styku a čin spáchal jiným pohlavním stykem  provedeným způsobem srovnatelným se souloží. 

Tím spáchal 

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku 

a odsuzuje se  

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému výkon tohoto trestu podmíněně  odkládá na zkušební dobu 2,5 (dva a půl) roku. 

Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné  sexuologické ambulantní léčení.  

Podle § 129 odst. 2 tr.ř. tento rozsudek neobsahuje odůvodnění, neboť po vyhlášení rozsudku se  státní zástupkyně i obžalovaný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění,  a zároveň obžalovaný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné  oprávněné osoby.  

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného  vyhotovení k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou. O odvolání bude rozhodovat Krajský  soud v Brně. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,  obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok  na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek  pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl,  jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo  způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené samosoudcem)  odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou  vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo  v neprospěch obžalovaného. 

Žďár nad Sázavou 18. října 2018 

JUDr. Jiří Večeřa v. r. 

předseda senátu 

Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX. 

‍

4 T 172/2016-91 

ČESKÁ REPUBLIKA 

R O Z S U D E K  

J M É N E M  R E P U B L I K Y 

Okresní soud v Trutnově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Stanislavy  Suchánkové a přísedících Josefa Kube a Zdeňky Slobodové v hlavním líčení konaném dne  07.12.2016  

t a k t o :  

Obžalovaný 

XX , 

nar. XX , student XX , trvale bytem XX 

j e  v i n e n,  ž e 

v době od 4.30 hodin do 05.00 hodin dne X.X XX, v obci XX, v místě XX  u řadových garáží v blízkosti XXX, doprovázel svoji bývalou přítelkyni  XY , nar. XY, po cestě od restaurace XY ; v úmyslu vykonat  soulož na poškozené XY, uchopil jí rukou za bundu v oblasti horní části paže a  zatáhl do prostoru mezi zděnou a plechovou garáží, kde ji jednou rukou pokrčenou v lokti držel  v oblasti prsou přitisknutou na zeď a přes její slovní prosby a výzvy, ať jí nechá být, a fyzickou  obranu v podobě úderů rukou na hlavu, svoji druhou ruku se pokoušel zasunout do spodních  kalhotek XY, což se mu nepodařilo, následně jí oběma rukama  stáhl kalhoty společně s kalhotkami ke kotníkům a společně upadli na zem, následně obnažil  svůj částečně ztopořený penis, a kde se jí znovu snažil rukou sáhnout na genitálie, což se mu  opět díky odstrkávání a semknutým nohám XY nepodařilo, a proto svého jednání  zanechal,  

t e d y  

dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jiného násilím donutil  k souloži, tohoto jednání se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného 

2 4 T 172/2016  

činu nedošlo.  

č í m ž  s p á c h a l 

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, ukončený ve stádiu  pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku 

o d s u z u j e  se  

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků  podmíněně.  

Podle § 81 odst. 1 za použití § 84 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu  odkládá na zkušební dobu 3 (tří) let s dohledem.  

Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku se  obžalovanému ukládá ve zkušební lhůtě podmíněného odsouzení zdržet se požívání  alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek.  

O d ů v o d n ě n í : 

Podle § 129 odst. 2 tr. řádu  o d p a d á . 

P o u č e n í : 

Proti tomuto rozsudku lze do 8 dnů od doručení jeho opisu podat k Okresnímu  soudu v Trutnově odvolání. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci  Králové. 

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost  kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo  dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený,  který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě  škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho  výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro  porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení  mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

Odvolání musí být také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je  rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které  rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je  podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. 

Jelikož se obžalovaný i státní zástupce po vyhlášení rozsudku vzdali odvolání  a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění a obžalovaný zároveň  prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné  osoby, byl vyhotoven zjednodušený rozsudek, který neobsahuje odůvodnění. 

V Trutnově dne 7. prosince 2016 

Stanislava S u c h á n k o v á v . r .  

předsedkyně senátu