Znásilnění třemi pachateli

Spisová značka: 1 T 104/2011-152 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud v Jihlavě rozhodl dne 8. listopadu 2011 v hlavním líčení v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Sovy a přísedících Marcely XXX a Jana Kubišty takto: 

Obžalovaní 

1) XXXXX, 

nar. xxxxx v xxxxx, student, v ČR bytem xxxxx, xxxxx

2) XXXXX

nar. xxxxx v xxxxx, student, v ČR bytem xxxxx, xxxxx

3) XXXXX, 

nar. xxxxx v xxxxx, student, v ČR bytem xxxxx

jsou vinni, že 

všichni obžalovaní společně a ve vzájemné součinnosti dne 21. dubna 2011 v době mezi 03,30 - 04,00 hod. v areálu nákupního střediska,,XXXXX“ na ul. xxxxx v xxxxx jako účastníci diskotéky v podniku,,xxxxx" a pod vlivem alkoholu přes zjevný slovní a fyzicky odpor další účastnice diskotéky xxxxx tuto venku před klubem natlačili mezi lavičky zahradní restaurace, kde ji obžalovaný xxxxx povalil na zem, zde ji držel zatímco obžalovaný xxxxx a obžalovaný xxxxx jí sundali boty a vysvlékli jí kalhoty i kalhotky, a poté s ní v pořadí obžalovaný xxxxx, obžalovaný xxxxx a obžalovaný xxxxx vykonali přes její zjevný, byť postupně slábnoucí nesouhlas, soulož, když jí vždy násilím roztáhli nohy a drželi ji násilím na zemi, 

tedy všichni obžalovaní jiného násilím donutili k pohlavnímu styku a současně zneužili 

bezbrannosti jiného a tento čin spáchali souloží, 

čímž spáchali 

všichni obžalovaní 

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku 

a odsuzují se 

všichni obžalovaní 

podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 a 1⁄2 (dvou a půl) roku. 

Podle §§ 81 odst. 1 a 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu 3 (tří) roků

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu jsou všichni obžalovaní povinni společně a nerozdílně zaplatit poškozené xxxxx, nar. xxxxx, bytem xxxxx, xxxxx, škodu ve výši 300.000,- Kč. 

Odůvodnění: 

Obžalovaní xxxxx, xxxxx a xxxxx společně a ve vzájemné součinnosti dne 21. dubna 2011 v době mezi 03,30 - 04,00 hod. v areálu nákupního střediska „xxxxx“ na ul. xxxxx v xxxXX jako účastníci diskotéky v podniku „xxxxx" a pod vlivem alkoholu přes zjevný slovní a fyzicky odpor další účastnice diskotéky xxxxx (nacházející se v té době rovněž ve stavu opilosti) tuto venku před klubem natlačili mezi lavičky zahradní restaurace, kde ji obžalovaný xxxxx povalil na zem, zde ji držel zatímco obžalovaný xxxxx a obžalovaný xxxxx jí sundali boty a vysvlékli jí kalhoty i kalhotky, a poté s ní v pořadí obžalovaný xxxxx, obžalovaný xxxxx a obžalovaný xxxxx vykonali přes její zjevný, byť postupně slábnoucí nesouhlas, soulož, když jí vždy násilím roztáhli nohy a drželi ji násilím na zemi. 

Obžalovaný xxxxx doznal soulož s poškozenou, podle něj však tato proběhla se souhlasem poškozené. Toto obžalovaný tvrdil po celou dobu trestního řízení. Oba další obžalovaní, tj. xxxxx a xxxxx, po zahájení trestního stíhání na policii v přítomnosti obhájců a tlumočníka připustili oproti tomu i různě projevovaný nesouhlas poškozené a vzájemnou opilost, u hlavního líčení výpověď změnili tak, že se jednalo o pohlavní styk uskutečněný se souhlasem poškozené, která se nejevila opilou. Tato změna ve výpovědích je podle názoru soudu účelová a současně nepravdivým tvrzením. Za nepravdivou výpověď současně soud považuje to, co uvedl obžalovaný xxxxx. Je totiž zcela jednoznačně doloženo, že poškozená xxxxx se v kritické době nacházela ve stavu zjevné opilosti, což dokládá svědkyně xxxxx. Toto přiznává i sama poškozená xxxxx (jí uváděně druhy a množství požitého alkoholu, doba konzumace a zjevná, ostatními pozorovatelná opilost, projevující se mimo jiné problematickou chůzí, odpovídá projevům střední až těžké opilosti), jejíž popis skutkového děje, včetně toho, že svým chováním, slovně i fyzickými projevy (zejména odstrkováním, natahováním kalhot) dávala najevo nesouhlas s pohlavním stykem, odpovídá tomu, co původně doznali obžalovaní xxxxx a xxxxx. Navíc výpovědi obou těchto obžalovaných na policii proběhly za přítomnosti stejného tlumočníka (přesněji tlumočnice) a v přítomnosti obhájců, kdy žádné problémy s tlumočením výpovědi nebyly zaznamenány, stejně jako i u hlavního líčení v tomto směru žádný překladatelský problém nenastal. Jde proto o zjevnou výmluvu, která nemůže obstát, pokud obžalovaní tvrdí, že došlo ke zkreslení jejich původních výpovědí. Z lékařské zprávy vyplynulo, že u poškozené nebylo vyšetřením zaznamenáno žádné poranění. Sama poškozená potvrdila, že její fyzická obrana nebyla nijak intenzivní, nepochybně vlivem opilosti, dokonce s odstupem od události tvrdí, že se měla více bránit, a proto dovozovat, že při takovémto znásilnění muselo dojít k následkům na těle poškozené, je podle názoru soudu ničím nepodložené a neodůvodněné absolutní tvrzení. Součinnost obžalovaných a současně opilost obžalované jsou kombinací, kdy použité násilí nemuselo být takové intenzity, která by se musela projevit zaznamenatelným poraněním. Soud postupem podle § 2 odst. 5 trestního řádu tak zjistil skutkový stav, o kterém nemá pochybnosti a to na základě dostatečného množství přesvědčivých důkazů, které umožňují učinit jednoznačný závěr o trestní odpovědnosti všech tří obžalovaných. Návrh na doplnění dokazování soud zamítl. Pokud jde o zmíněnou lékařskou zprávu, není důvod k výslechu lékaře, protože tato zpráva neobsahuje podle názoru sporné momenty, které by bylo třeba výslechem objasnit. To, že nebylo zjištěno fyzické poranění poškozené, vnímá soud jako fakt, který ovšem nemusí znamenat, že nedošlo ke znásilnění, zvláště za shora zjištěných okolností. Pokud jde o zkoumání věrohodnosti poškozené, tak tato vypovídala opakovaně a shodně. Její výpovědi se shodují i s původními výpověď mi zmíněných dvou obžalovaných (ty soud na základě shora konstatovaných skutečností považuje za pravdivé) a proto soud neshledal sebemenšího důvodu k pochybnostem o pravdivosti tvrzení poškozené. To současně znamená, že není důvod znaleckým způsobem řešit její věrohodnost, když tato byla založena na opakovaném shodném tvrzení poškozené, kdy došlo k objektivnímu ověření řady jejích tvrzení, ať již jde o opilost, menstruaci v kritické době a skutečností již shora uváděných. 

Na základě provedených důkazů má tedy soud za prokázané, že všichni tři obžalovaní ve vzájemné součinnosti, tedy jako spolupachatelé ve smyslu ustanovení § 23 trestního zákoníku, násilím přes zaznamenaný fyzický i slovní odpor poškozené xxxxx a současně i se zneužitím její výrazné opilosti, tuto donutili postupně k souložím s každým z nich. Dopustili se tak společně zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, kdy protiprávním společensky škodlivým způsobem porušili právo na svobodné rozhodování o pohlavním životě poškozené. 

Při rozhodování o přiměřenosti, druhu a výši trestu ve smyslu ustanovení §§ 37 až 39 trestního zákoníku s použitím ustanovení § 125 odst. 1 trestního řádu vzal soud v úvahu, že lze obžalovaným přiznat částečné doznání, skutečnost, že bez jejich doznání by nedošlo k objasnění trestné činnosti (poškozená nebyla schopna spolehlivě identifikovat pachatele) a že po dobu pobytu na území České republiky nebyla zaznamenáno jiné protiprávní chování. Soud zohlednil i veškeré okolnosti případu, zejména opakované znásilnění, včetně toho, že nebylo na druhé straně užito výraznějšího násilí a že celá událost byla založena i na významném vlivu požitého alkoholu všemi zúčastněnými. Soud je přesvědčen o tom, že vyhodnocení chování obžalovaných svědčí o tom, že nebýt výrazné opilosti poškozené, k celé události nemuselo dojít. Je ovšem také zřejmé, že poškozená dala podle soudu dostatečným způsobem najevo, že nesouhlasí s pohlavním stykem a že tento její postoj měl být obžalovanými naprosto respektován. Toto vyplývá z morálních i právních norem naší společnosti a je naprosto nepřijatelné zabývat se tím, jaké případné odlišnosti provázejí zvyklosti v cizině. Ten, kdo se zdržuje na území ČR, je povinen řídit se právním řádem našeho státu. Na základě všech těchto skutečností pak rozhodl soud tak, že se obžalovaní jako spolupachatelé odsuzují k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku a výkon tohoto trestu se podmíněně odkládá na zkušební dobu tří roků. Pokud by v této době došlo k další trestné činnosti, může to znamenat výkon trestu v příslušné věznici. Soud s ohledem na okolnosti případu, projevenou lítost a studijní poměry obžalovaných neuložil trest vyhoštění, kdy podmíněně odložený trest odnětí svobody má umožnit náhradu způsobené škody. 

Poškozená se řádně a včas připojila s nárokem na odškodnění tzv. nemajetkové újmy. Po novelizaci trestního řádu v letošním roce je soud takovým nárokem v rámci trestního řízení oprávněn i povinen se zabývat. Nárok vyčíslený částkou 300.000,-Kč není soudem považován za nepřiměřený, nebyl shledán žádný důvod k moderaci, tedy k jeho úpravě, a proto soud rozhodl tak, že jsou obžalovaní, kteří se trestné činnosti dopustili jako spolupachatelé, tuto škodu v celém uplatněném rozsahu společně a nerozdílně zaplatit. 

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání se podává ve trojím vyhotovení. Odvolání má odkladný účinek. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být v uvedené lhůtě odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť' i z části, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. 

Okresní soud v Jihlavě, odd. 1T 

dne 8. listopadu 2011 

Za správnost vyhotovení: 

xxxxxxx

JUDr. Vladimír Sova, v.r. předseda senátu 

Přečtěte si další

sp.zn.
14 T 65/2021
100 000 Kč
Znásilnění mužem

č. j. 14 T 65/2021 -312 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud v Mělníku rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Markéty Martincové a přísedících Miroslavy Pánkové, Miluše Flíglové Jizbové v hlavním líčení konaném dne  15. 9. 2021 

takto: 

obžalovaný XX, narozený dne XX, trvale bytem XX

je vinen, že 

v blíže nezjištěné době od 6:00 hodin do 7:00 hodin dne 27. 5. 2020, v prostoru restaurace XX, na adrese XX, okres XX kde společně s poškozenou XY, narozenou XY a jejím přítelem XYZ, narozeným XYZ, v průběhu večera požil alkoholické nápoje, kdy v ranních hodinách se příteli  poškozené udělalo nevolno a následně tvrdě usnul v místnosti za barem, přičemž poškozená se  o něho starala a usnula vedle něho, využil bezbrannosti poškozené, která spala a byla pod vlivem  alkoholu, přenesl jí do jiné místnosti provozovny, kde ji položil na zem, stáhl ji kalhoty a kalhotky  do půli stehen, a v době, kdy ležela poškozená na pravém boku, vsunul jí nezjištěný počet prstů  do pochvy, následně si klekl na kolena a snažil se jí do pochvy zezadu protlačit svůj ztopořený  penis a vykonat na ní soulož, kdy penis obviněného se dostal pouze na okraj pochvy, aniž by  došlo k jeho plnému zasunutí, v té chvíli se poškozená začala probouzet a když zjistila, že obviněný se na ní snaží vykonat pohlavní styk, odstrčila ho od sebe a řekla dvakrát rázně "ne", čímž obžalovaný upustil od svého jednání, následně si poškozená natáhla kalhoty a utekla do  vedlejší místnosti za přítelem XYZ,  

tedy 

zneužil bezbrannosti jiného k jinému pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se  souloží, 

čímž spáchal 

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) alinea druhá trestního zákoníku,  

a odsuzuje se 

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně  odkládá na zkušební dobu v trvání 42 (čtyřiceti dvou) měsíců.  

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu se obžalovanému ukládá, aby poškozenému Zdravotní pojišťovna  Ministerstva vnitra ČR, IČO 47114304, se sídlem Vinohradská 2577/178, Praha 3 nahradil  majetkovou škodu ve výši 28 956 Kč. 

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen nahradit poškozené XY,  narozené XY, bytem XY, způsobenou nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč. 

Podle § 229 odst. 2 tr. řádu se poškozená XY, narozená XY, se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.  

Odůvodnění: 

1. Dokazováním provedeným v hlavním líčení vzal soud za prokázaný skutkový stav, jak je uveden  ve výroku tohoto rozsudku. 

2. Obžalovaný XX ve své výpovědi uvedl, že se cítí nevinen. Toho večera se s poškozenou XY a XYZ hodně bavili, viděl je podruhé. Poprvé je viděl ještě s jeho manželkou a rozvozákem. Neví, v kolik toho večera přišli do podniku, jídlo dostali kolem 21. hod., možná déle, proto se jim nabídl, že s nimi zůstane déle, když neměli  dojedeno. Normálně se zavírá v 10 hodin. 

Průběžně s nimi komunikoval, ptal se poškozené na parfém. Po pracovní době podnik zamkl, sedl si k nim a seděli až do svítání, hodně toho vypili (pivo, tatranský čaj, becherovku, atd.). Poškozená mu lichotila (že krásně mluví o jídle, že mu dohodí učitele zpěvu, apod.) a byly tam náznaky, že by mohlo k něčemu dojít, flirtovali spolu. Poté došlo i k incidentu, který bohužel neuvedl do výpovědi v přípravném řízení, kdy se líbali.  Setkali se na záchodě v hlavní předsíňce, furt se na sebe smáli, říkal jí, že má hezké rty, oči, atd. a pak k tomu došlo. Potom přestali, poškozená řekla, že tam mají XYZ, a on řekl, že má  manželku, kterou miluje. Byli tam 7 - 10 minut, ještě si i povídali. Neví, kdo udělal první krok, byli blízko u sebe. Na PČR to neuvedl, protože si na to nevzpomněl. 

Večer pokračoval dál až do ranních hodin, kdy se udělalo XYZ špatně. On sám byl napůl opilý, napůl ne, ale už byl hrozně unavený a chtělo se mu spát. Myslí, že i poškozená byla pod vlivem alkoholu. Poškozená se zeptala, zda by si tam mohl XYZ lehnout, což dovolil. V dětském koutku je kožený gauč, kam se přesunuli. Sehnal kýbl na zvratky. Než přinesl kýbl, stačil XYZ nazvracet na gauč i pod jeho místo na koberec, kdyby si poškozená lehla k němu, ležela by určitě ve zvratkách.

Dětský koutek je  dlouhý cca 15 metrů, široký tak 2,5 - 3 metry, plus jsou tam ještě 2 malé místnosti (3 na 3 metry). XYZ bylo opravdu hodně špatně, poškozená ho nejprve hladila, potom si lehla na něj. On vzápětí hladil poškozenou, potom si lehl dolů pod gauč cca 1,5 metru, byl unavený. Po celém  koutku je koberec, ležel tak blízko gauče, protože tam přinesl kýbl a už si neměl kam jinam  lehnout, prostě si lehl pod gauč. Po nahlédnutí na fotografii na č. l. 82 obžalovaný uvedl, že  v místnosti byly krabice, a na fotografii označil místo, kde přesně na zemi ležel, což bylo ze strany  soudu na fotografii zakresleno. 

Asi za 5 minut slezla poškozená k němu dolů, kde spal cca  1,5 metrů od pohovky, a lehla si hlavou k němu, začal ji hladit po hlavě, a zeptal se jí, zda můžou jít vedle. Bylo mu řečeno jen „hm“. Prostě se chtěli pomilovat. Zvedl se, podal poškozené ruku a pomohl jí zvednout se, a potom ji odnesl cca 3 metry k jedné místnosti, kde mělo dojít  k incidentu. Když jí pomáhal ze země, koukal jí do očí. V místnosti je světlo, které nebylo rozsvícené, ale šlo tam lehce světlo zvenčí, jak se rozednívalo. Takže na poškozenou viděl. 

Tam ji postavil na zem, a dal jim pod hlavu malý rozkládací gauč Micky Mouse, místnost je cca 3 - 4  metry od gauče a nemá dveře. Ona ležela na zádech, on ležel na pravém boku, hladil ji všude po těle, tváři, stáhnul jí kalhoty a hladil ji na přirození, na zadečku, poškozená si sáhla i na jeho  přirození, byli tam cca 10 – 15 minut. Během toho času poškozená nemluvila, jen vzdychala.  Prsty vevnitř nebyly. Došlo tam k chybě ve výpovědi u PČR, protože myslel prsty na stydkých pyskách a on myslel prsty uvnitř. 

Když leželi vedle sebe a on jí hladil, vzrušený nebyl, protože měl toho dost, nebyl ztopořený, měl napůl sundané trenky, svlékl si je sám. Poškozená ho po nějaké  době oslovila, řekla mu „XYZ“, on řekl „XX“, a tam to skončilo. Pak běžela nazpátek do místnosti. Následně uvedl, že když poškozená řekla ne, tak jí nebránil v odchodu. 

Dále doplnil, že neřekla ne, ale najednou jen „co dělám“, tak jí v ničem nebránil. V místnosti se nedá rozsvítit, resp. dá, ale je to složité (vypínač je rozbitý). V místnosti nerozsvítili. Poškozené viděl lehce do obličeje, byla tam tma, neviděl ji do obličeje úplně. V místnosti, kde ležel XYZ, je vybouraná díra zpoza baru, jde tam světlo ráno, když přes vitríny vychází světlo, je tam krásně vidět. A světlo jde  do zadní místnosti, ale málo. Je tam jen příšeří. 

Poškozená šla za XYZ, ten byl úplně mimo,  poškozená cca po 5 minutách odešla, odemkla si klíči, které byly uvnitř zámku. Potom se zpět vrátila YY a začala ho obviňovat, řvát po něm, jednou do něj strčila a lítala po podniku. V restauraci jsou ještě krom těchto místností i skladové prostory. Ty jsou hned vedle. 

Má manželku, je jí 27 let, incident jí přiznal cca 3 měsíce potom. Když se dozvěděl, co se stalo,  přestal asi na 8 měsíců chodit do práce, nemohl prostory navštěvovat, nemohl sáhnout ani na ženu, přestal se starat o děti, byl z toho psychicky špatný, že se dva lidi k něčemu dohodli a pak se  dozvíte opak. Vrátil se až na doporučení MUDr. Borovanského a žádosti jeho ženy. Nadále  provozuje restauraci, po 1,5 měsíci se vrátil zpět do práce a snaží se fungovat. Má psychické  problémy. Měří 170 cm a váží cca 90 kg, v době incidentu měl asi o 5 - 6 kg méně. 

3. Poškozená XY vypověděla, že obžalovaného viděla 26. 5. 2020 podruhé, viděla ho již při předchozí návštěvě restaurace. Přibližně v půl desáté šla s XYZ, tehdejším přítelem, do XX, a oni měli otevřeno do deseti hodin. Objednali si jídlo, chtěli se  rychle najíst, aby stihli odejít, ale mezitím se s nimi začala bavit obsluha, a přišel i obžalovaný, a řekl jim, že tam mohou zůstat déle, aby si to 

dojedli, tudíž tam zůstali. Obžalovaný zavřel, a zůstali tam jen oni. Dojídali jídlo, začalo se popíjet. Večer byl fajn, bavili se o hudbě. 

Zpětně jí došlo, že bylo několik momentů, kdy obžalovaný překračoval mez, např. jí řekl, že hezky voní, že jsou v parfému určitě feromony, a že by takový koupil pro svoji ženu, aby takto voněla, potom se jí ptal, kolik jí je, že vypadá, že je ještě pod zákonem, a bylo zřejmé, že se mu to líbí, že vypadá mladě. Potom začal říkat, že má rád svoji manželku, že je taky mladá, ale že jí XYZ závidí, že by se mu líbila více. Ona to v ten moment utnula, protože se jí to přestávalo líbit. XYZ byl v tuto  chvíli na toaletě, a oni kouřili venku cigaretu, a obžalovaný s tímto začal. Řekla mu, že není vhodné takto mluvit, a aby se řečí zdržel, že jí to není příjemné. 

Večer pokračoval, už potom nepila alkohol, protože už měla dost, chtěla odejít domů, ale XYZ chtěl pít s obžalovaným dál. Bála se jít domů sama, aby se jí něco nestalo. Večer probíhal až na narážky obžalovaného celkem příjemně, neměla dojem, že by to bylo rizikové. 

Během večera vypila asi 4 velká piva a 1 – 2 malé  panáky becherovky, nemá pocit, že by byla hodně opilá. Nemotala se, mluvila normálně. 

XYZ byl tak strašně opilý, že nemohl vůbec chodit a začal si zvracet na triko, a motal se. Vzali ho vedle do místnosti, kde je za barem dlouhá místnost se sedačkou a položili ho na sedačku. Obžalovaný jí dal kýbl, držela mu hlavu, a seděla na zemi, opřená o sedačku. Takto u něho seděla nějakou dobu a potom usnula. 

Probudila se v malé místnosti vedle bez dveří na pravém boku s pokrčenými  nohami. Byl tam s ní obžalovaný, klečel za ní. Napůl jí probudilo, že jí někdo zasouvá prsty dovnitř, a potom jí plně probudilo, že se do ní někdo snaží zasunout penis. Nevěděla, kdo to byl,  neviděla na něj, jak ležela na boku, a byl to pro ni strašný šok. Nebyla si jistá, kde je. 

Během toho, co se začala probouzet prsty, ještě říkala „XYZ, XYZ“, protože si v polospánku myslela, že je doma, a chtěla spát dále, a chtěla ho okřiknout, aby toho nechal. Protože v partnerském vztahu se to  může stát. A pak, jak do ní někdo začal zasouvat penis, tak se probudila a před sebou viděla jen koberec, a zjistila, že je úplně v cizí místnosti, na podlaze a nedokázala se vůbec zorientovat, nedokázala si vůbec vzpomenout, co se dělo, kde je. Vůbec nedokázala reagovat, úplně zmrzla.  Došlo jí, že leží na zemi, a má stažené kalhoty a spodní prádlo jen pod zadek, otočila se a viděla obžalovaného, nejdřív ho nedokázala poznat, a potom jí došlo, kdo to je a co se děje, že je to strašně ponižující, že leží někde na podlaze jako kus masa. Začala křičet „ne, ne“, a snažila se ho odstrčit ze sebe levou rukou a snažila se otočit. Obžalovaný jí dál nezadržoval, byl vzrušený. Rychle se oblékla, a utekla z místnosti. Obžalovaný tam zůstal klečet se staženými kalhoty. 

Před tím, než jí obžalovaný odnesl do místnosti, se neprobudila. Místnost, kde se probudila, byla  celkově tmavá, ale odněkud tam šlo světlo, ale nevzpomíná si, že by se tam svítilo. 

Běžela za  XYZ, začala ho budit, a prosila ho, jestli by mohli odejít, jenže on byl tak strašně opilý, že se nemohl vůbec zvednout, a vůbec nevěděl, co mu říká. Nakonec se zvednul a vypotácel se ven  před hospodu, vyběhl za nimi obžalovaný, a začal se strašně litovat, a říkat, že nic špatného  neudělal, a že mu jde jen o jeho děti, a že není špatný člověk. XYZ to evidentně nedokázal  zpracovat a začal se ho zastávat, úplně vymazal, co mu řekla. Připadla si strašně zoufalá, že se jí právě stala taková věc a teď stojí na ulici a její partner si přátelsky povídá s člověkem, co to  udělal. 

Najednou jí úplně přeskočilo a začala škrtit obžalovaného. XYZ jí odtrhl pryč, vynadal jí. XYZ řekla, že odchází pryč, a zda jde s ní. On řekl, že ne, že zůstane ještě pít, načež utekla. Volala YY, která pro ni přijela, jenže neměla klíče, tak se vrátily zpátky před restauraci. YY došla za obžalovaným, aby nám dal klíče, vrátila se a odjely do bytu.

Po nějaké době, co spolu mluvily, to na ni začalo dopadat a začalo jí docházet, že se stalo něco hrozného. Nevěděla, co dělat, protože se jí nechtělo jít na policii a někomu cizímu vše vyprávět, 

nakonec ale došla k závěru, že to musí udělat, i když se jí nechce, protože by se to mohlo stát někomu jinému. 

Před tím, než došlo k incidentu v dětském koutku, neměla žádný fyzický kontakt s obžalovaným.  Nevybaví si, zda se s obžalovaným potkala na toaletách, řekla by, že ne, ale není si jistá. Určitě  během večera nedošlo k polibku od obžalovaného. Tím si je naprosto jistá. Kdyby začala mít  pocit, že je to už hodně přes čáru, tak by si zavolala taxíka. Určitě by tam nezůstala, kdyby se něco takového stalo. Obžalovaný pro ni není někdo, kdo by jí byl jakkoliv blízký. Neměla jediný  důvod takovou věc udělat. Během večera obžalovanému neprojevovala náklonost, projevila mu  pochvalu, ale jen za jídlo. 

Má zničený rok života, hodně úzkosti. Bere hodně léků, které stále ještě nezabírají, takže jí je zase budou zítra zvyšovat. Nedokáže chodit ven, protože se strašně bojí, protože v každém chlapovi vidí nebezpečí. Ztratila představu o tom, kde jsou hranice mezi tím, co je a není rizikové. Má hodně panické ataky, např. na Vánoce ležela pod postelí a nemohla vůbec dýchat, a myslela, že už nikdy nevyleze. Úzkostné stavy měla v minulosti výjimečně, ale neměla je jako teď. 

Od loňského léta nechodí do práce, protože se strašně bojí, že kdyby tam šla  a chytaly jí záchvaty, že by ji stejně vyhodili. Po incidentu chodila chvíli do práce na pár hodin do školy pomáhat mámě. Do toho měla hodně ataky a dlouhodobě onemocněla. Je vystudovaná herečka. Alkohol pije příležitostně. V minulosti zažila rozvod rodičů, srovnala se s tím. 

V dětství se jí stalo, že se k ní nevhodně choval strejda, ale nikdy to nedošlo takto daleko. Spíše jí různě hladil, apod. Z toho důvodu chodila na psychoterapii, kde se snažila dát věci dohromady, aby si je srovnala a netáhla si je do života. Chodila tam asi 1,5 roku v roce 2018 – 2019, nikoli pravidelně.  

S přítelem ZZ chodila od roku 2014 a byl to její první vztah, ukončila to koncem 2018. V té době se začala vídat s XYZ, potom během prosince, ledna to začal být vztah. Ke konci května vztah ukončili. Potom byla na psychiatrii v Bohnicích, a v centru krizové intervence byla  hospitalizovaná asi týden a potom zavolala ZZ, a řekla mu, co se stalo, a dali to spolu dohromady. ZZ se zhroutil potom, co mu řekla, co se stalo, skončil v léčebně, načež tam skončila i ona. Nemyslí si, že by hospitalizace souvisela se vztahovými problémy. 

Potom docházela k MUDr. Antončíkové, návštěva probíhala jednou za čas, a vhledem k tomu, že byla ¾  roku nemocná, byla u ní jen párkrát, jinak vše řešili po telefonu dle potřeby, někdy jednou za  měsíc, za dva, a někdy každý týden. 

Na terapie docházela, ale ne stále, byla nemocná. S XYZ měla poslední pohlavní styk v den incidentu, potom se koupala a potom šli na večeři. Měří 158 cm a v současné době váží 48 cm, před rokem vážila více, zhubla za rok cca 8 kg.  

4. Výpověď poškozené potvrdila svědkyně YY, její dobrá kamarádka, kterou zná od dětství. Vypověděla, že obžalovaného viděla pouze 1x na místě, kde se to stalo, jinak ho  nezná. 

Poškozená jí vzbudila telefonem brzo ráno, z tónu hlasu bylo znát, že se něco děje. Prudce dýchala, takže se hned začala ptát, co se děje. Poškozená řekla, že jí chtěl někdo znásilnit. Začala se ptát, kdo, ale moc nereagovala. Jen zrychleně dýchala. Hned vstala, začala se oblékat, přitom se jí ptala, co se stalo, tak se oblékala a šla ven. Věděla, že cesta bude trvat cca 40 minut, jela z Dejvic. S poškozenou byla den před tím na chatě a vysadila jí v Neratovicích, takže věděla, kam  jede. Mluvila s ní celou cestu, protože poškozená jak zrychleně dýchala, dostávala se do  panického stavu, že už přestávala chytat dech. Bylo vidět, že není při věci, že je mimo, není schopná přemýšlet. 

Dojela, poškozená seděla před domem, plakala. Když vylezla z auta, rozběhla se k ní, plakala a zjistila, že nemá klíče, že je u sebe má nejspíše XYZ, který zůstal v restauraci. První volaly XYZ, aby 

přinesl klíče. Ten nechápal absolutně, co se děje. Řekla mu do telefonu, co se stalo, vůbec mu to nedošlo. Takže jely do restaurace. Poškozená zůstala sedět v autě a ukázala, kam má jít. 

Dvoukřídlé dveře byly pootevřené, vtrhla dovnitř a křičela „kde je XYZ,  kde je XYZ“. Obžalovaný se ptal „co jsem udělal, co jsem udělal?“, obžalovaného ignorovala, možná mu řekla, ať na ni nemluví. Žádný fyzická kontakt mezi nimi neproběhl. Pamatuje si to zcela přesně, protože jí to zaskočilo. Hledala XYZ, našla ho v dezolátním stavu v restauraci, skoro nestál, nekomunikoval. Byl silně pod vlivem alkoholu. Na nahou se neudržel. Znovu mu vysvětlila, co se stalo. Vůbec to nechápal. Neví, zda klíče našla, anebo zda odešly bez nich, a pak  se ukázalo, že je poškozená měla u sebe, to si není jistá. 

Potom se dostaly do bytu, poškozené dala vodu, zabalila jí do peřiny, byla v šoku, seděla v posteli, třepala se, plakala střídavě, nebo koukala do blba. Pomalu jí začínala říkat, co se stalo. 

Poškozená jí řekla, že se seznámili  s obžalovaným, se kterým si povídali, společně pili. XYZ se opil do stavu, kdy nebyl schopný fungovat. Lehl si na gauč, bylo mu špatně a on usnul. Poškozená seděla u něj, aby se nezadávil,  a usnula vedle něho. Probudila se, když měla kalhoty u kolen, a cítila, že se jí někdo snaží protlačit penis do vaginy. Lekla se, otočila se, zjistila, že je v tmavé místnosti. Utekla. Obžalovaný ji nijak nebránil. Začaly řešit, zda to budou hlásit na PČR. 

Pak se domů dostal XYZ, zvonil u spodních dveří, nechtěly ho pustit domů, myslela si, že to poškozené nepomůže. Takže šla dolů napřed, aby mu řekla znovu, co se stalo, než přijde za poškozenou nahoru. On to pochopil v tu chvíli,  rozplakal se, nepamatoval si, že by mu to někdo před tím říkal, a pak šel s ní nahoru. Byl pořád hodně opilý. 

Poškozenou odvezla na policii, do nemocnice, potom měla doporučení do Bílého kruhu, a medikace. Po pár dnech poškozená volala, zda by ji mohla odvést do Bohnic. Poškozená se po události výrazně změnila, za poslední rok prakticky přerušila kontakt, není schopna moc  fungovat.  

5. Verzi poškozené dále potvrdil svědek XYZ, její tehdejší přítel, který vypověděl, že obžalovaného viděl 2x, s poškozenou měl partnerský vztah od nového roku před necelými 2 let, a vztah skončil bezprostředně po události. 

Toho večera se šli najíst do restaurace k obžalovanému, byl tam i obžalovaný, v průběhu večera se začali bavit s personálem a večer se protáhl až do ranních hodin. Osob začalo ubývat, až to dopadlo, že tam skončili jen oni, poškozená a obžalovaný. 

Obžalovaný vyžadoval značku parfému poškozené zvláštním způsobem, přišel mu nad míru koketní, ale že by tam probíhalo něco zase až tak divného, to ne. Poškozená si  s obžalovaným povídala, ale nebyla z její strany náklonost jako mezi mužem a ženou. Alkohol pili. Je možné, že během večera zůstal u stolu sám. Poškozená si v průběhu večera určitě odskočila, ale že by spolu někam šli oni dva, to určitě ne. 

Průběh celého večera ví, okno nemá. Neví, zda se mu udělalo nevolno, ale divil by se, kdyby ne, protože kombinoval tatranský čaj s pivem a ještě becherovku. 

Pamatuje si, že si lehl na gauč a potom poškozenou, jak z pro něj nepochopitelných důvodů chtěla odejít. Nevěděl, co se děje, že je tam snad bomba, či co. Vůbec nechápal, co se to odehrává. Ví, že si venku dávali cigáru, a přišel obžalovaný, a začal být hrozně  přecitlivělý v osobních věcech, že to v životě nemá jednoduché. Říkal mu, že mi je to líto, nechápal, o co jde. Vůbec nevěděl, co se děje, věnoval se obžalovanému. K čemu mělo dojít, se dozvěděl až před příchodem do bytu, ze začátku to nemohl pobrat. Vůbec si nepamatuje, že tam přišla YY. 

Poškozená říkala, že jí probudil člověk, o kterém si myslela, že je to on, že na ní začal doléhat, a ona „XYZ, XYZ“, ale najednou s hrůzou zjistila, že je to jinak. Jejich vztah  skončil, protože poškozená 

skončila v péči lékařů a byla ze situace značně traumatizovaná.  

6. Duševní stav poškozené byl vyšetřen PhDr. Markem Preissem, PhD., znalcem v oboru  zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, a MUDr. Bronislavem Kobedou, znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. 

Oba znalci uvedli, že měli dostatek podkladů pro zpracování  znaleckého posudku. U poškozené byly provedeny standartní psychologické a psychiatrické vyšetření. 

Znalec PhDr. Preiss byl přítomen výslechu poškozené i obžalovaného, znalec MUDr. Kobeda shlédl obrazový i zvukový záznam jejich výpovědi a dále prostudoval lékařské zprávy  předložené poškozenou. 

Ve zpracovaném posudku i při svém výslechu uvedli, že u poškozené došlo k rozvoji posttraumatické stresové poruchy (dále jen „PTSD“) s dalšími projevy poruchy přizpůsobení. PTSD byla u poškozené diagnostikována na základě jejího vyšetření  strukturovaným rozhovorem, zdravotnické dokumentace, v rámci které je zaznamenáno  psychiatrické vyšetření bezprostředně po události, kde popisuje příznaky PTSD. 

Psycholog  následně v rámci hodnocení věrohodnosti výpovědi, zjišťoval známky traumatizace a projevy  psychických potíží, a to i psychologickými testy, které slouží k jejich objektivizaci. Metody interpretativní a performační nebo Rorschachův test používá psycholog, nikoli lékař psychiatr.

PTSD vzniká, pokud je jedinec vystaven stresující situaci nebo události (trvající buď krátce nebo  dlouho) neobvykle hrozivého nebo katastrofického rázu, která by pravděpodobně vyvolala  pronikavou tíseň téměř u každého (první nutné kritérium pro stanovení diagnózy). Znásilnění se  uvádí jako jedna z možných příčin takového traumatu. 

Dalším nutným kritériem jsou nepříjemné  oživování a vybavování nepříjemných vzpomínek včetně snů. Pocity tísně v situacích  připomínajících trauma a sklony vyhýbat se situacím připomínajícím traumatickou událost,  poruchy spánku, zvýšená bdělost, přehnané reakce na úlek. U poškozené se PTSD projevovala trýznivým znovu vybavováním traumatu, poruchami spánku, poruchami usínání, zvýšenou lekavostí, nedůvěřivostí vůči okolí, neurotickými potížemi (úzkostné stavy, poruchy soustředění,  výkyvy nálad, výkyvy emocí, plačtivost). 

Dva dny po události byly nasazeny antidepresiva, ve kterých poškozená pokračovala v dalších měsících. Psychické potíže poškozené se rozvinuly v příčinné souvislosti s událostí ze dne 27. 5. 2020. U poškozené je bezpečně prokázané omezení v obvyklém způsobu života v době od předmětné události, tj. od 27. 5. 2020 do 14. 6. 2020, kdy byla ukončena hospitalizace v Centru krizové intervence. 

Únavový syndrom se může často překrývat s neurotickými potížemi, i s depresí, člověk má zhoršenou výkonnost, potíže se motivovat. U boreliózy můžou být dlouhodobě přítomné různé nespecifické příznaky, které se částečně překrývají se stavy různé únavy, nevýkonnosti. PTSD nijak nesouvisí s toxoplazmózou.  Mononukleóza je způsobená virem, bez viru nedojde k rozvoji potíží. Dle specialisty imunologa  vyvolalo trauma zhoršení. 

Bezpečně lze prokázat, že v obvyklém způsobu života byla poškozená omezena po dobu po ukončení hospitalizace. 

V dalším průběhu uzavřeli, že dlouhodobé omezení v obvyklém způsobu života nelze na základě události jednoznačně prokázat. Centrum krizové  intervence umožňuje krátkodobé hospitalizace do 7 dnů, jsou určeny na rychlou stabilizaci duševní stavu při různých traumatizujících a zátěžových situací. Je tam poskytnuta psychoterapie  a medikace. Řada pacientů s PTSD je léčena v ambulantní psychiatrické péči, která může trvat měsíce, nebo i roky. Spočívá to v kontrolách psychiatrem, dlouhodobé medikaci. 

U poškozené  byly i v době zpracování posudku a jejího výslechu u hlavního líčení přítomny projevy PTSD a poruchy přizpůsobení, ale nelze již prokázat, že by nadále způsobovaly významné omezení  v obvyklém způsobu života. U PTSD může dojít až ke vzniku trvalých následků ve formě  duševní poruchy označované jako přetrvávající změna osobnosti po katastrofické zkušenosti.  Takovýto následek je ale možné definitivně vyloučit nebo potvrdit nejdříve 4 roky po ukončení  působení stresu. Riziko vzniku trvalých následků po krátkodobém silném stresu je ale spíše  nepravděpodobné. 

V rámci vyšetření poškozená uvedla sexuální obtěžování příbuzným v období  dospívání bez rozvoje psychické poruchy a občasný výskyt silných záchvatů úzkosti, paniky, s doprovodnými tělesnými vegetativními příznaky. V předchozích letech postupovala  psychoterapii, uvedené mohlo být jedním z problémů, které se tímto způsobem snažila řešit, nicméně dle dokumentace a jejího vyjádření ukončila psychoterapii několik měsíců před  incidentem. Podstatné je tedy to, že terapie byla ukončena, terapie by navíc měla činit člověka odolnějším, i kdyby nebyla ukončena. 

Vzhledem k tomu, že měli k dispozici dokumentace o tom, co se dělo s anamnézou dále, nebylo nezbytně nutné mít k dispozici nález od psychoterapeuta Mgr. Žmolíka. 

Dřívější nežádoucí sexuální zkušenost mohla mít toliko na delší průběh PTSD nebo větší četnost příznaků, nikoli na vznik PTSD. K uvedenému závěru lze dospět, jelikož  poškozená nebyla pro uvedené potíže v minulosti psychiatricky léčená, neužívala psychofarmaka, nebyla v pracovní neschopnosti, ani jinak omezena v obvyklém způsobu života. Tyto problémy  tedy do posudku zohlednily, předchozí psychoterapie byla ukončena, a nevyvolávala žádné potíže, které by si vyžadovaly pracovní neschopnost nebo hospitalizaci, nebo užívání  psychofarmak. 

Znalci dále k dotazu doplnili, že obecně je možné, aby lidé předstírali duševní  poruchy, nicméně u poškozené nebyly zjištěny známky naučené nebo předstírané výpovědi. U poškozené nebyla zjištěna porucha osobnosti či jiná významná psychopatologie. 

Strukturu osobnosti lze popsat jako adekvátně zacílenou, přiměřeně kooperující, úzkostnější. Osobnost byla  hodnocena bez klinicky významné psychopatologie, intelekt v rámci normy. Obecná věrohodnost  poškozené není oslabena, z psychologického hlediska nebylo zjištěno oslabení ani specifické  věrohodnosti.

Poškozená je schopna správně vnímat prožívanou událost, tuto si správně zapamatovat a reprodukovat. Poškozená reportuje výrazně zvýšenou míru depresivních příznaků (např. nedostatek energie, absence chuti k jídlu, ztráta zájmu o sex, únavu). Dále je patrná zvýšená hladina traumatického stresu (rušivé vzpomínky na vyšetřovaný incident, sny na událost,  negativní pocity vzhledem k události, nervozita, potíže se spánkem aj.). Budoucí vývoj nelze přesněji odhadovat.  

7. Z lékařských zpráv soud zjistil vývoj zdravotního stavu poškozené (č. l. 121 - 122, 149 - 150,152 - 153, 242 - 247). 

8. Účtenka dokládá množství objednaného alkoholu poškozenou a XYZ dne 23. 8. 2021 (č. l. 255). Časové zařazení oznámení události na PČR dokládá úřední záznam PČR o provedených úkonech stálé výjezdové skupiny, dle kterého byl předmětný skutek oznámen 27. 5. 2020 v 16:30 hod. (č. l. 123 - 125). 

Dne 28. 5. 2020 v době od 12:00 hod. do 12:30 hod. bylo provedeno ohledání prostor restaurace XX v ulici XX. Protokol o provedení tohoto úkonu (č. l. 78 - 79), plánek místa činu (č. l. 80) a fotodokumentace (č. l. 81 - 84) ozřejmují vnitřní uspořádání tohoto objektu. 

Zejména je patrno, že v místnosti, která se nachází za průchodem vlevo od baru, se po celé její podlaze nachází koberec s dětským  motivem, podél stěny vpravo uprostřed se nachází sedací souprava, za kterou se nachází  výklenek. Na místě nebyly zajištěny věcné stopy. Na fotografiích je 

označeno místo, kde  obžalovaný ležel. 

Z úředního záznamu PČR ze dne 27. 5. 2020 soud zjistil, že bylo provedeno gynekologické vyšetření poškozené po znásilnění a zajištěn biologický materiál a oblečení poškozené. Dle vyšetření není průkazné, že by došlo k ejakulaci obžalovaného do pochvy poškozené. Zajištěný biologický materiál nebyl zaslán k odbornému zkoumání, neboť v daném  případě nedošlo k souloži a dle lékařky je dán předpoklad, že stěry z pochvy budou kontaminované i DNA tehdejšího partnera poškozené (č. l. 126). 

9. CD s fotografiemi a videozáznamem dokládá, že poškozená v srpnu 2020 navštívila svatbu a v průběhu loňského roku byla v několika případech vyfotografována při různých společenských  aktivitách (č. l. 298). Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že je poškozená od  27. 9. 2019 držitelkou živnostenského oprávnění (č. l. 296). 

10. K osobě obžalovaného bylo z opisu z evidence rejstříku trestů zjištěno, že nebyl v minulosti  soudně trestán (č. l. 127). Opis z evidence přestupků a evidenční karta řidiče dokládají, že se  obžalovaný dopustil 6 přestupků na úseku dopravy, poslední dva záznamy jsou evidovány z roku  2018 (č. l. 128, 130 - 131). Obžalovaný disponuje řidičským oprávněním, jak dokládá registr  řidičů (č. l. 129). 

Z výpisu z centrální evidence osob soud zjistil, že je obžalovaný manželem XXX a otcem XXY (č. l. 257 - 258). 

Ze sdělení Úřadu práce soud zjistil, že byl obžalovaný evidován v evidenci uchazečů o zaměstnání od 27. 2. 2019 do 10. 4. 2019, kdy došlo k ukončení evidence z důvodu zahájení samostatně výdělečné činnosti, přičemž XXX pobírá rodičovský příspěvek (č. l. 142). 

Výpis z živnostenského rejstříku dokládá, že obžalovaný disponuje živnostenským oprávněním (č. l. 136 - 141). 

Proti obžalovanému nejsou dle centrální evidence exekucí vedeny exekuční řízení (č. l. 135). 

Obžalovaný neprochází výstupem z insolvenčního rejstříku (č. l. 133). 

Dle výpisu z katastru nemovitostí nejsou ve prospěch obžalovaného evidována žádná vlastnická nebo jiná věcná práva (č. l. 134). 

Z výpisů Air Bank bylo zjištěno, že obžalovaný čerpal dne 4. 6. 2018 úvěr ve výši 100 000 Kč a měsíční  splátka činí 1 739 Kč (č. l. 220) a dne 4. 4. 2018 čerpal úvěr ve výši 220 000 Kč a měsíční splátka  činí 5 276 Kč (č. l. 222). Smlouva o zápůjčce dokládá, že YYY zapůjčila obžalovanému dne 5. 1. 2021 částku 150 000 Kč (č. l. 221). Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 2. 2020 bylo  zjištěno, že ZZZ zapůjčila obžalovanému částku 250 000 Kč (č. l. 223 - 224). Dle výpisu Hello Bank! činí ke dni 31. 7. 2021 dlužná částka obžalovaného částku 59 698,14 Kč (č. l. 224 - 225). 

Z vyúčtování VZP byl zjištěn nedoplatek na pojistném 23 752 Kč a penále 1963 Kč (č. l. 226).  

11. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech dle § 2 odst. 6 tr. řádu, dospěl k závěru, že se obžalovaný skutečně dopustil jednání uvedeného ve  výroku o vině tohoto rozsudku.  

12. Obžalovaný je v daném případě usvědčován především velice přesvědčivou a konzistentní  výpovědí samotné poškozené, která líčila událost v obou svých výpovědích v základní linii stále  stejně, přičemž její výpovědi jsou konzistentní i v té části, jež se vztahují k chování obžalovaného,  které nebylo předmětem tohoto trestního řízení (důvod návštěvy restaurace, témata hovorů během 

daného večera, projevy náklonnosti obžalovaného atp.).

Poškozená jednoznačně popsala,  co je do restaurace přivedlo, z jakého důvodu v restauraci zůstali i po zavírací hodině a jak následně večer probíhal. Věrohodně líčila chování obžalovaného v průběhu večera, zejména projevy jeho náklonnosti směrem k ní (dotaz na druh parfému, aby jeho žena voněla jako ona,  dotazy ohledně věku, atp.). 

Ačkoli poškozená v jeden moment obžalovanému sdělila, ať obdobných řečí zanechá, nevnímala obecně průběh večera jako rizikový, což se soudu jeví jako logické právě i s ohledem na přítomnost tehdejšího přítele poškozené svědka XYZ. 

Na soud zcela logicky působí i poškozenou popsaná příčina toho, z jakého důvodu v restauraci ulehla se svědkem XYZ ke spánku. Poškozená v tomto směru popsala, jak se XYZ nad ránem udělalo nevolno, kdy nebyl schopen dojít domů, načež svědka následně uložili v dětském koutku  a poškozená vedle něj usnula. 

Velice věrohodně na soud působí i popis dalšího skutkového děje a zcela odpovídajících pocitů poškozené, která vypověděla, že se zprvu procitla vlivem obžalovaného jednání spočívajícího v zasouvání prstů dovnitř, a zcela se probrala tím, jak se do ní obžalovaný snažil zasunout penis. 

Přesvědčivě působí i její vysvětlení, proč na zasouvání prstů reagovala slovy „XYZ, XYZ“, když byla v polospánku přesvědčena, že je doma a chtěla dále spát a jen dotyčnému sdělit, aby toho nechal. S tím koresponduje i popis dalších pocitů poškozené,  která v době, kdy se zcela probrala, nemohla se vůbec zorientovat, kde je a co se děje, zprvu nedokázala rozpoznat ani osobu obžalovaného, načež jí vše došlo. 

Poškozená dále uvedla, jaká byla její další reakce, kdy na obžalovaného začala křičet „ne, ne“ a snažila se ho odstrčit levou rukou. Poškozená popsala i navazující reakci obžalovaného, který jí v dalším odchodu již nebránil. 

Nutno zdůraznit, že poškozená uvedla celou řadu detailů projednávaného skutku (vzpomněla si na to, v jakých místech ji jednání obžalovaného probudilo, jak ležela, že měla  stažené kalhoty i spodní prádlo, jak nad ní klečel obžalovaný, jakož i na to, že byl vzrušený), což jasně svědčí o jejím osobním prožitku. 

V neposlední řadě popsala též zdravotní obtíže, které se u  ní po incidentu objevily, které vedly až k její hospitalizaci na psychiatrické klinice a nasazení  antidepresiv. 

Tento přímý usvědčující důkaz potom soud hodnotil velice obezřetně a nenašel důvody věrohodnost poškozené jakkoli zpochybňovat. Poškozená při podané výpovědi působila naprosto přesvědčivě. Poškozené bylo podání výpovědi nepříjemné (vlivem okolností plně  pochopitelných), nebylo pro ni příjemné o celé záležitosti mluvit (poškozená prakticky po celý  průběh výslechu brečela) a nepřála si setkat se s obžalovaným, což potvrzuje rovněž požadavek poškozené vypovídat v nepřítomnosti obžalovaného. Na soud tedy rozhodně nepůsobila jako osoba, která by si věc vymyslela. 

V dané věci je zřejmé, že poškozená obžalovaného dříve neznala a rozhodně neměla žádný motiv, pro který by chtěla obžalovanému tímto závažným způsobem ublížit. O tom, že poškozená obžalovanému neměla záměr jakkoli uškodit a toliko popisovala jeho chování zcela odpovídajícím způsobem, svědčí i fakt, že uvedla, že ji obžalovaný po jejím probuzení již jakkoli v odchodu nezabraňoval a nebyl vůči ní následně násilný. Za zcela lichou pak soud považuje námitku, že by motivem poškozené byla případná snaha vymoci  z obžalovaného peníze. 

13. Věrohodnost její výpovědi pak rozhodně nesnižuje ani jí udávané množství požitého alkoholu. Je  pravda, že poškozená byla nad ránem do jisté míry alkoholem ovlivněna, jak ostatně ani sama nepopírá, a to i s ohledem na množství, které vypila (čtyři velká piva a dva panáky). Na druhou  stranu však nelze přehlédnout, že si poškozená všechny detaily večera až do jejího usnutí vedle  svědka XYZ, jakož i detaily následného incidentu, zřetelně pamatuje, a to včetně všech svých pocitů. 

Soud je proto toho názoru, že poškozená byla při smyslech a nebyla alkoholem v tuto dobu ovlivněna v míře, která by mohla, objektivně vzato, relevantně ovlivnit její schopnost  průběh děje správně vnímat, pamatovat si a reprodukovat. Tyto závěry soudu nepřímo podporuje i stav, v jakém se poškozená nacházela při následném setkání se svědkyní YY, byť to bylo s jistým časovým odstupem. 

Soud rovněž podotýká, že skutkový děj tak, jak jej poškozená  popsala, má naprosto reálné základy a nelze souhlasit s obhajobou, že by se mělo jednat  o představy nebo situaci, kterou si poškozená vysnila, či inscenaci dříve prožité nechtěné sexuální  zkušenosti. 

14. Obhajobu obžalovaného navíc vyvracejí a naopak výpověď poškozené v jejích dílčích bodech a detailech podporují další shromážděné důkazy, zejména v podobě svědeckých výpovědí,  přičemž soud neshledal v žádném z podaných svědectví snahu kohokoli obžalovaného záměrně  poškozovat či neprávem obviňovat. Všechna svědectví byla zcela objektivní, věrohodná,  vzájemně se doplňovala a ve spojení s dalšími důkazy vytvořila logický celek, který vedl  k jednoznačnému závěru o vině obžalovaného a naopak vyloučil verze jiné bez trestněprávního  následku. 

V této souvislosti lze předně poukázat na výpověď svědka XYZ, který líčil průběh  večera v naprosté shodě s poškozenou, zejména pokud jde o jistou náklonnost obžalovaného  k poškozené, která však z její strany nebyla opětována. 

Stran věrohodnosti výpovědi svědka XYZ nutno ještě konstatovat, že ačkoli se svědek XYZ následně dostal do stavu silného ovlivnění  alkoholem, pro který nebyl ani schopen s jistotou zodpovědět, zda mu toho večera bylo nevolno a zda zvracel, tento jeho stav nastal skutečně až v ranních hodinách, tudíž soud nepochybuje  o jeho schopnosti hodnověrně popsat průběh večera do té doby. 

Další věc, kterou si svědek XYZ vybavoval po svém usnutí vlivem silného opojení alkoholem, bylo jeho probuzení poškozenou, která z pro něj nepochopitelného důvodu chtěla náhle odejít. Uvedené je bezesporu také  v naprostém souladu s výpovědí poškozené, která ihned po incidentu běžela vzbudit svědka  XYZ, který však pro jeho stav nebyl schopen pochopit, co se mu snaží říct. 

Zcela shodně  hodnotila ranní rozpoložení svědka XYZ rovněž svědkyně YY, která posléze do  restaurace dorazila hledat klíče od bytu poškozené. Ostatně sám svědek XYZ uvedl, že vážnost  situace pochopil až při návratu domů. 

15. Výpověď poškozené byla v dalším jednoznačně potvrzena i svědkyní YY, se kterou se  poškozená bezprostředně po útěku z restaurace telefonicky spojila. Svědkyně zároveň zdůraznila, že poškozená byla velmi rozrušená, bylo na ni vidět, že je v šoku a je vystrašená. Svědkyně rovněž  popsala, že poté, co si o události s poškozenou doma promluvily, došly k tomu, že by měla věc  ihned nahlásit, přičemž poškozená ještě téhož dne událost oznámila na PČR, jak dokládá úřední  záznam. 

Na základě shora vylíčeného lze konstatovat, že obě svědecké výpovědi na sebe navzájem navazují a z toho, jak všichni svědci popsali poškozenou reprodukovaný průběh  incidentu, je naprosto patrné, že poškozená uváděla ohledně incidentu s obžalovaným od samého  počátku v základu stále stejné údaje. 

Pokud obhajoba poukazuje na rozpory ve výpovědi poškozené oproti přípravnému řízení. Soud předně zdůrazňuje, že s ohledem na podrobnou a skutečně rozsáhlou výpověď poškozené se v celkovém kontextu její výpovědi jedná toliko o marginálie. 

V konkrétnostech se nabízí blíže se vyjádřit toliko k odlišnost týkající se osvícení místnosti, kde k incidentu došlo. Poškozená v přípravném řízení uvedla, že se probudila v tmavé  místnosti bez oken, kde bylo rozsvícené nějaké světlo, zkrátka nebyla tam úplná tma. V hlavním líčení vypověděla, že místnost, kde se probudila, byla celkově tmavá, ale odněkud tam šlo světlo,  ale nevzpomíná si, že by se tam svítilo. Ačkoli lze v tomto směru připustit jistou nepřesnost, lze  i na uvedeném demonstrovat, že podstata toho, co se poškozená snažila v obou případech ve své výpovědi vyjádřit, zůstala zcela zachována. Vzhledem k přesvědčivému popisu události i obtíží, které jednání obžalovaného poškozené v dalším životě způsobilo, nemá soud o pravdivosti její výpovědi nejmenších pochybností, kdy uvedené skutečnosti jsou podpořeny i dalšími ve věci  provedenými důkazy.  

16. Ve světle výše popsaných věrohodných výpovědí je tak věrohodnost výpovědi obžalovaného  podstatným způsobem snižována. 

V první řadě je třeba zdůraznit, že je jeho výpověď zejména v její části týkající projevované náklonnosti poškozené k obžalovanému v průběhu večera, resp. náznaků ze strany poškozené, že by mohlo k něčemu dojít, je zcela vyvrácena výpovědí  poškozené ve spojení s výpovědí svědka XYZ. 

V kontextu jejich výpovědí považuje soud za  účelovou i tu část výpovědi obžalovaného, dle které se měl v průběhu večera na toaletách líbat s poškozenou. 

Ačkoli poškozená ve své výpovědi nevyloučila, že se mohla s obžalovaným potkat toho večera na toaletách, kategoricky a bez jakéhokoli zaváhání vyvrátila, že by snad mezi nimi mělo dojít k obdobnému kontaktu. Také svědek XYZ popřel, že by zde byl moment, po který by  poškozená s obžalovaným nebyli v restauraci delší dobu přítomni. To vše navíc za situace, kdy obžalovaný uvedl tuto okolnost až v řízení před soudem. S ohledem na fakt, že se jedná  o skutečně zásadní aspekt obhajoby obžalovaného, nelze uvěřit, že by tento moment  v přípravném řízení opomněl. Tím spíše přihlédne-li soud k dalším podrobnostem večera a obsahu rozhovorů, které ve své výpovědi obžalovaný zmínit neopomněl. Nelze než uzavřít, že se jedná o záměrnou změnu výpovědi obžalovaného. 

Uvěřitelně na soud nepůsobí ani obžalovaným popisované okolnosti výběru místa ke spánku (označeného na fotografii na č. l. 82) a souvisejícího údajného ulehnutí poškozené k obžalovanému, které mělo být zcela nelogicky zvoleno v blízkosti gauče, pod který toho rána zvracel svědek XYZ, s přihlédnutím  k prostorovému uspořádání dané místnosti dlouhé 15 metrů, jak patrno z protokolu o ohledání a pořízených fotografií. Nelze přehlédnout ani rozpory ve výpovědi obžalovaného ohledně jím popisovaných reakcí poškozené na jeho jednání v předmětné místnosti.  

17. O pravdivosti výpovědi poškozené dále svědčí také závěry jejího znaleckého zkoumání z oboru  zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie.

Znalci jednak shledali obecnou věrohodnost poškozené jako zcela zachovanou, kromě toho také konstatovali, že u poškozené zároveň nebyly zjištěny známky fantazijního produkování, ani chorobná motivace nemluvit  pravdu. 

Soud ve věrohodnosti výpovědi poškozené utvrzují znalecké závěry též v tom směru, že byla u poškozené diagnostikována posttraumatická stresová porucha. Není pochyb o tom, že  původcem této poruchy bylo obžalované jednání, jelikož právě uvedené jednání se vyznačuje dostatečnou 

intenzitou a závažností, aby bylo oním stresovým faktorem, který je prvním z nezbytných předpokladů ke vzniku této poruchy. Zároveň se pak u poškozené projevují symptomy této poruchy, jako jsou vtíravé vzpomínky a sny, strach z mužů atp. 

Při zpracování  posudku brali znalci též v potaz další aspekty života poškozené jako rozvod rodičů, obtěžování v dětství ze strany jejího strýce apod., přičemž vyloučili, že by tyto skutečnosti zapříčinily vznik PTSD, jelikož dřívější prožitky zcela jistě nedosahovaly takové závažnosti a intenzity jako obžalované jednání. Dřívější nepříjemná zkušenost v sexuální oblasti mohla toliko ovlivnit intenzitu projevů PTSD, nikoli však zapříčinit její vznik. To lze dovodit i z toho, že v minulosti  nebyla pro jinou událost poškozená psychiatricky léčena, ani nepožívala psychofarmaka, nebyla v pracovní neschopnosti, ani jinak omezena v obvyklém způsobu života. Tyto problémy tedy do  posudku znalci adekvátně zohlednili.

Pro úplnost soud doplňuje, že o správnosti znaleckého posudku neměl žádné pochybnosti, znalci vycházeli z dostatečného množství podkladů dokládajících anamnézu poškozené, provedli standardní vyšetření poškozené a aplikovali  standardní a zcela přiléhavé metody a své závěry před soudem náležitě vysvětlili a přesvědčivě  obhájili. Zcela jednoznačně se vyjádřili rovněž k tomu, proč neshledali potřebným okruh podkladů doplnit o dokumentaci Mgr. Žmolíka a další lékařské zprávy MUDr. Antončíkové.  

Soud proto pro nadbytečnost zamítl související návrhy na doplnění dokazování spočívající ve  vyžádání si zdravotnické dokumentace Mgr. Žmolíka a MUDr. Antončíkové a provedení  revizního znaleckého posudku z oboru psychiatrie a psychologie poškozené. 

18. V řízení bylo rovněž bezpečně prokázáno, že omezení v obvyklém způsobu života poškozené trvalo bezesporu v době od předmětné události do 14. 6. 2020, kdy byla ukončena hospitalizace v Centru krizové intervence. 

Stran dalšího omezení v běžném způsobu života soud konstatuje, že ačkoli u poškozené jisté projevy PTSD přetrvávají až do současnosti, mohly se na omezení  běžného způsobu života podílet i další onemocnění jako je toxoplazmóza či mononukleóza, které nesouvisejí s duševním onemocněním, ale jsou zapříčiněny virem, tudíž není dána příčinná souvislost mezi dalším onemocněním a prožitým traumatem. 

Jakkoli tedy nelze zpochybňovat  vážnost PTSD a její projevy u poškozené ani v dalším stadiu jejího života, nelze jednoznačně prokázat, do jaké míry po nástupu těchto dalších onemocnění ovlivnila kvalitu života poškozené tato další (nesouvisející) onemocnění a do jaké míry PTSD. 

Rovněž nelze odhlédnout od toho, že na intenzitu prožívání a omezení běžného způsobu života v důsledku PTSD (nikoli na vznik PTSD) mohla mít vliv právě i zkušenost z dětství, která mohla intenzitu jejich projevů umocnit.  

Dle názoru soudu proto nelze uzavřít, že by poškozená byla v dalším stadiu svého života v jeho  způsobu citelně omezena, příp. jenom v důsledku PTSD, proto zamítl související návrhy na  doplnění dokazování, a to výpis České pošty – seznamem komisařů, zprávu Živnostenského  odboru u MČ Praha 18 k podané žádosti poškozenou, zprávu ČSÚ ke sčítacím komisařům,  zprávu ČSSZ a Zdravotní pojišťovny MVČR k úhradám záloh za rok 2020 a 2021 a zprávu Finančního úřadu pro Prahu 8 k finančním kompenzacím poškozené. 

19. Po zhodnocení provedených důkazů tak soud nemá nejmenší pochybnosti o tom, že se  obžalovaný dopustil projednávaného skutku. Na závěr skutkového hodnocení doplňuje, že  skutečnost, že při gynekologickém vyšetření nebylo zjištěno žádné poranění, není důkazem, že by  k takovému jednání nedošlo, pouze vypovídá o tom, že síla, s jakou tak obžalovaný učinil, nebyla  té 

míry, aby na poškozené zanechala zranění, jež by bylo při gynekologické prohlídce patrné. 

Za zcela irelevantní je pak třeba považovat požadavek na doplnění dokazování odborným  zkoumáním z oboru genetika, neboť předpoklad, že by při uvedené manipulaci nutně muselo  dojít k zanechání DNA obžalovaného je i v obecné rovině nepodložený, nad to s přihlédnutím k vyjádření lékařky, dle které je zde navíc předpoklad, že zajištěné biologické stopy budou  kontaminovány DNA tehdejšího partnera poškozené, se kterým měla poškozená předcházejícího  večera pohlavní styk. Pochopitelně to vše při konstatování naprosté věrohodnosti výpovědi  poškozené.  

20. Soudu byly předloženy další návrhy na doplnění dokazování, a to kromě již shora zmíněných, se  dále jednalo o provedení konfrontace obžalovaného a poškozené, prověrky na místě, učinění  dotazu na mobilního operátora stran telefonátu sv. XYZ. 

Pokud jde o návrh na provedení  konfrontace poškozené s obžalovaným, pak je třeba připomenout, že z provedeného dokazování nevyplynuly žádné podstatné skutečnosti, které by výpověď poškozené zpochybnily. Nad to soud  zdůrazňuje, že provedení navrhovaného důkazu nepovažuje za vhodné rovněž s ohledem na ne zcela příznivý psychický stav poškozené, která je stále medikována a projevují se u ní příznaky PTSD. V daném případě bezesporu převáží zájem na ochraně poškozené před druhotnou újmou, která by jí mohla být způsobena v důsledku psychicky náročné situace vyvolané konfrontací s obžalovaným, který zasáhl do její intimní sféry. 

Za nadbytečné pak soud považuje rovněž  provedení prověrky na místě stran osvětlení místnosti, kde mělo k incidentu dojít. V tomto směru z dokazování zcela jednoznačně vyplynulo, že ač byla místnost tmavá, bez oken a nebylo možné  v ní rozsvítit, proudilo do ní v určité míře denní světlo z předchozí místnosti. V tomto směru se výpověď poškozené shoduje s výpovědí obžalovaného. Nutno podotknout, že obžalovaný, jak uvedl ve své výpovědi, byl schopen v místnosti dohledat dětský gauč, který měl dát sobě a poškozené pod hlavu, a měl poškozené lehce vidět do obličeje, z čehož lze rovněž uzavřít, že místnost nebyla tmavá do té míry, aby vyloučila orientaci osob v místnosti. 

Pokud jde o učinění dotazu na mobilníhooperátora stran telefonátu sv. XYZ, nezbývá než konstatovat, že lokalizační  a provozní údaje se uchovávají toliko po dobu 6 měsíců. 

21. Jednání obžalovaného soud právně hodnotil jako zločin znásilnění dle § 185 odst. 1 alinea druhá,  odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jelikož je nepochybné, že obžalovaný s cílem dosáhnout svého  sexuálního uspokojení, tedy v úmyslu přímém dle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, poškozenou  zneužitím její bezbrannosti donutil k pohlavnímu styku provedeným způsobem srovnatelným se  souloží, když ji v době spánku a ovlivnění alkoholem vsunul nezjištěný počet prstů do pochvy a následně si klekl na kolena a snažil se jí do pochvy protlačit svůj ztopořený penis, kdy se jeho  penis dostal pouze na okraj pochvy, aniž by došlo k jeho plnému zasunutí, v důsledku čehož  došlo k probuzení poškozené. 

Pojem bezbrannosti ve smyslu § 185 tr. zákoníku zahrnuje i situaci,  kdy se oběť nachází v situaci, již sama nevnímá, a tudíž není schopna jakéhokoli vlastního úsudku, a tedy ani jakkoli ovlivnit jednání pachatele. V takovém stavu se bezesporu nachází spící oběť, nota bene je-li spánek oběti podpořen předchozím požitím alkoholu. Jde o stav, v němž si  oběť vůbec neuvědomuje, co se s ní děje, a proto ani nemůže hodnotit situaci, ve které u ní  dochází k pohlavnímu styku s pachatelem a není schopna projevit svoji vůli či klást dostatečný odpor proti protiprávnímu jednání. Poškozená se právě v takovém stavu bezbrannosti nacházela. Bezbrannost byla v jejím případě navozena jejím spánkem podpořeným dřívějším požitím alkoholu, jak vyplývá ze skutkových zjištění. Na odpovídající hloubku spánku značí mj. skutečnost, že poškozená, jak vypověděla, si ani 

neuvědomovala, že by byla přenášena do jiné místnosti. Uvedené pak soudu přijde zcela logické s ohledem na fakt, že spánek byl u poškozené kromě alkoholu podpořen také její velkou únavou, kterou to ráno pociťovala. 

Tohoto stavu, ve kterém se poškozená nacházela a v němž nebyla schopna čelit aktivitám obžalovaného, tento zneužil k jejímu znásilnění. Nepochybně jejího spánku v kombinaci s opilostí využil s vědomím, že se právě pro tento stav nebude bránit jeho protiprávnímu chování nebo alespoň ne hned. Byť se poškozená v důsledku jednání obžalovaného spočívajícího v zasouvání prstů do jejího přirození procitla, nutno zdůraznit, že u poškozené po jejím procitnutí stav bezbrannosti přetrvával, neboť poškozená vlivem alkoholového opojení a stavu po procitnutí a s tím spjatou dezorientací nebyla schopna situaci adekvátně vyhodnotit a na ni reagovat. O tom svědčí i  skutečnost, že se domnívala, že se nachází na zcela jiném místě (ve svém domově) a  obžalovaného oslovila jménem svého tehdejšího přítele. 

Je proto namístě uzavřít, že podle skutkových zjištění se poškozená nacházela nejprve ve stavu, ve kterém byly její možnosti klást efektivní odpor vůči jednání obžalovaného vyloučeny a posléze sníženy, a tento jejího stavu zneužil k vykonání pohlavního styku. 

Na dané jednání tak rozhodně není na místě aplikovat obhajobou zmiňovaný judikát (viz. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 3 Tdo 1358/2016), který se opírá o zcela jiný skutkový děj, a případ právně kvalifikovat jako trestný čin poškození  cizích práv. V tamním případě využil pachatel omylu oběti spočívajícího v záměně pachatele s jinou osobou, v daném případě je však prvotní záměna obžalovaného s jinou osobou, která u poškozené nastala po jejím procitnutí, důsledkem stavu její bezbrannosti, který byl navozen její opilostí, neúplným probuzením a s tím spjatou celkovou dezorientací. Vedle toho obžalovaný pokračoval v jednání ve vztahu k poškozené i po okamžiku, kdy ho označila jménem svého tehdejšího přítele a nikoli jeho jménem, obžalovanému tak muselo být zřejmé, že nejedná v souladu s vůlí poškozené, přesto ve svém jednáním pokračoval až do chvíle, kdy ho poškozená odstrčila. Nad to soud považuje zločin znásilnění v daném případě dokonán již zasouváním prstů  do přirození poškozené, v důsledku čehož následně došlo k jejímu procitnutí, jelikož obžalovaný  již v tento moment využil její bezbrannosti a vykonal pohlavní styk. 

22. Pokud se týká výkladu pojmu pohlavní styk, potom soudní praxe za takové jednání považuje  jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať již stejného či odlišného pohlaví. Tento pojem zahrnuje širokou škálu jednání vyvolaných pohlavním pudem, jejichž podstatou je  fyzický kontakt s druhou osobou. 

Je tedy nepochybné, že jednání obžalovaného popsané ve výroku tohoto rozsudku pod pojem pohlavní styk jednoznačně spadá. Za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží se potom považuje takový styk, při jehož realizaci  dochází k situaci srovnatelné s tou, jaká nastává u soulože. Jestliže se tedy u soulože předpokládá současné spojení pohlavního orgánu muže a ženy, pak srovnat s tím lze situace, kdy pohlavní úd muže např. do pohlavního orgánu ženy neproniká, ale tato situace je simulována jiným mechanismem – např. jazykem, prsty nebo jakýmkoli jiným předmětem. 

V daném případě obžalovaný poškozené zasouval přesně nezjištěný počet prstů do její pochvy opakovaně. Za situace, kdy k zasouvání prstů docházelo opakovaně, a to až do oblasti pochvy, nelze než dospět k závěru, že jednání obžalovaného přesahuje hranici pouhého osahávání, a toto jeho jednání lze hodnotit jako hluboké a intenzivní vnikání prstů do pochvy ženy, tj. jako tzv. digitální penetraci.  

Takovéjeho jednání svou povahou jednoznačně naplňuje znaky jiného pohlavního styku  provedeného způsobem srovnatelným se souloží, v čemž soud spatřoval okolnost podmiňující  užití 

vyšší trestní sazby dle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Jelikož je zločin znásilnění  dokonán vykonáním pohlavního styku, k čemuž v daném případě došlo, kvalifikoval soud zločin  znásilnění jako dokonaný trestný čin. 

23. Nakonec soud toliko ve stručnosti uvádí, že se neztotožnil s námitkou obhajoby, že by jednání  obžalovaného mělo být posouzeno jako negativní skutkový omyl, neboť tato námitka obhajoby je založena na skutkových zjištěních, které byly provedeným dokazováním jednoznačně vyvráceny. Zcela ve stručnosti soud opakuje, že obžalovaný spánku poškozené a jejího  alkoholového opojení využil zjevně s vědomím, že se právě pro tento stav nebude bránit zamýšleným sexuálním aktivitám nebo toho alespoň nebude schopna hned. 

Na základě uvedeného se tak nelze rozhodně domnívat, že by obžalovaný mohl legitimně předpokládat, že poškozená s jeho jednáním souhlasí. Obviněný tak jednal v úmyslu přímém ve smyslu § 15  odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. 

24. Při úvaze o druhu a výši trestu soud přihlédl ke všem výše uvedeným skutečnostem, které  zhodnotil z hlediska povahy a závažnosti spáchaných skutků, osobních, rodinných a majetkových  poměrů obžalovaného, jeho dosavadního způsobu života i možnosti jeho nápravy. 

Obžalovaný  byl ohrožen trestní sazbou trestu odnětí svobody od 2 do 10 let. 

Ve prospěch obžalovaného jako okolnost polehčující soud zohlednil, že obžalovaný doposud nebyl soudně trestán. V této souvislosti však při hodnocení života obžalovaného nelze zcela pominout, že se v minulosti  dopustil několika přestupků na úseku dopravy. 

Soud rovněž ku prospěchu obžalovaného reflektoval, že se jedná o osobu, která vykonává řádnou samostatně výdělečnou činnost, a současně o osobu, která je zakotvena ve svém rodinném prostředí (obžalovaný byl do soudní budovy doprovozen jeho manželkou a je otcem dítěte). Bylo tedy otázkou, zda je na osobu obžalovaného již nezbytné působit výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody, resp., zda je  dán v tomto případě významnější zájem na ochraně společnosti před jeho dalším obdobným jednáním, které však nebylo motivováno chorobně. 

Po zvážení všech okolností dospěl soud k závěru, že se ještě jedná o případ, kdy je možno na obžalovaného působit ještě výchovným trestem. 

Ačkoli se jednání obžalovaného, který si na poškozené vynutil sexuální aktivity, vyznačuje významnou neúctou k ženskému pohlaví, nevyznačuje se mírou násilí, neboť obžalovaný zneužil podnapilého stavu poškozené a jejího spánku, přičemž ji po jejím probuzení a souvisejícím ohrazení se proti jeho jednání v dalším odchodu již nebránil. 

Za uvedených okolností a při zvažování uvedených hledisek tedy soud uložil obžalovanému trest odnětí svobody ve výměře 3 let a jeho výkon podmíněně odložil na dlouhou zkušební dobu v trvání 3,5 let. Záleží již jen na obžalovaném, zda dobrodiní tohoto trestu využije, neboť pokud ve zkušební  době nepovede řádný život, pak ve věznici vykoná citelný trest odnětí svobody. 

25. S nárokem na náhradu škody ve výši 28 956 Kč se k trestnímu řízení připojila poškozená  Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra za náklady na zdravotnickou péči poskytnutou  poškozené (č. l. 174). Soud nároku poškozené pojišťovny v plném rozsahu vyhověl, když tato částka odpovídá doložené výši úhrad za poskytnuté služby (č. l. 174 - 178). Obžalovanému proto soud dle § 228 odst. 1 tr. řádu uložil povinnost zaplatit poškozené pojišťovně na náhradě škody  částku 28 956 Kč.

 

26. Rovněž poškozená XY se k trestnímu řízení řádně a včas připojila s nárokem na náhradu  nemajetkové újmy v částce 272 288 Kč, a to konkrétně za bolestné ve výši 72 288 Kč a dále v částce 200 000 Kč za další nemajetkovou újmu. 

27. Nemajetkovou újmu v podobě bolestného poškozená nárokovala za utrpěnou posttraumatickou  stresovou poruchu, kterou dle advokátní praxe své zmocněnkyně podřadila pro účely bodového  ohodnocení dle Metodiky Nejvyššího soudu pod diagnózu s kódem S069 (jiná nitrolební  poranění) či kódem T794 (traumatický šok), které jsou ohodnoceny 200 body (při hodnotě bodu  361,44 Kč), aniž by tuto skutečnost jakkoli doložila. 

V tomto směru lze jistě připustit, že se v praxi objevují případy, kdy znalci PTSD analogicky srovnávají s diagnózami uváděnými pod některým ze zmíněných kódů, nicméně to však zároveň nutně neznamená, že danou diagnózu v každém případě ohodnotí plnými 200 body, ale pohybují se v rozmezí od 0 do 200 bodů. Navíc se objevují i případy, kdy PTSD srovnávají s diagnózami uváděnými pod kódy S061-S068, zejména s lehkým nebo těžkým otřesem mozku bodově hodnocenými 20 nebo 60 body.  S ohledem na intenzitu příznaků PTSD potom přichází v úvahu i procentní navýšení bodového ohodnocení. S ohledem na skutečnost, že analogické podřazení PTSD pod některou z diagnóz Metodiky Nejvyššího soudu závisí na mnoha aspektech dané poruchy a jedná se tak o otázkou  odbornou, nebylo možné návrhu poškozené v tomto směru bez odpovídajícího podkladu  vyhovět. 

Soud tedy poškozenou s touto částí nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních, když v tomto směru by bylo třeba doplnit dokazování vypracováním znaleckého posudku (příp. odborným vyjádřením), který by poškozenou utrpěnou PTSD adekvátně klasifikoval. 

28. Pokud jde o tu část nároku na náhradu za nemajetkové újmy v částce 200 000 Kč odpovídající  tzv. další nemajetkové újmě, pak bylo provedeným dokazováním nepochybně zjištěno, že obžalovaný poškozené nemateriální újmu způsobil, takže mu soud uložil povinnost k její náhradě  dle § 2956 a násl. občanského zákoníku. 

Pravidlo pro stanovení výše náhrady je v současné době  stanoveno v § 2957 občanského zákoníku „způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku  diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala“.  

V daném případě bylo úmyslným jednáním obžalovaného závažným způsobem zasaženo jak do  osobní integrity poškozené, tak do její svobody v pohlavním životě. Obžalovaný tím, že  poškozenou znásilnil, znevážil osobnost poškozené jako mladé ženy, jejíž důstojnost trestným  činem ponížil. Není pochyb o tom, že znásilnění ženy je vždy traumatizujícím zásahem do její  lidské integrity a nese s sebou vážné sexuální důsledky. Tak tomu bylo i v této trestní věci, kde je  zcela zřejmá příčinná souvislost mezi činem obžalovaného a následkem v podobně vážného  zásahu do jejího osobního života, který se od činu obžalovaného změnil. 

S ohledem na povahu řešeného činu a na základě shromážděných podkladů, vycházeje rovněž z výpovědi poškozené, svědků, lékařských zpráv a závěrů znalců o dopadech na její život, soud poškozené vůči obžalovanému nárok na náhradu za tzv. další nemajetkovou újmu přiznal v částce 100 000 Kč a ve zbytu uplatněného nároku ji dle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázal na řízení ve věcech  občanskoprávních.  

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.  

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku,  obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro  nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil adhezní nárok, pro nesprávnost  výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy.  

Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku, jej může napadat  také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím  rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný, nebo že chybí. Odvolání  musí být ve lhůtě osmi dnů ode dne doručení opisu rozsudku, případně ve lhůtě stanovené  předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. řádu odůvodněno tak, aby bylo patrno,  ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které  rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve  prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. 

Mělník 15. září 2021 

Mgr. Markéta Martincová v.r.  

předsedkyně senátu 

sp.zn.
34 T 8/2018
50 000 Kč
Pohlavní styk s dítětem mladším 15 let

Malý%20státní%20znak

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení konaném dne 7. února 2019 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Kantora a přísedících JUDr. Petra Kožmína a Jaroslava Pružince 

takto:

Obžalovaný 

XX,

nar. XX v XX, okres XX, trvale bytem XX, okres XX, občan XX

uznává se vinným, že

ve večerních hodinách nezjištěného dne v době od počátku července 2015 do konce srpna 2015 v dětském pokoji rodinného domu v obci XX, okres XX, v němž se nacházel s nezletilou poškozenou XX, nar. XX, jejíž věk znal, se záměrem uspokojit svůj sexuální pud osahával jmenovanou nezletilou poškozenou na prsou i přirození a následně jí zasunul svůj prst do vagíny a pohyboval zde s ním,

tedy

jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let,

čímž spáchal

zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, 

a odsuzuje se

podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon se podle § 84 a § 85 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 81 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) roků, a současně se nad obžalovaným vyslovuje dohled.

Podle § 99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se obžalovanému dále ukládá ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě.

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému ukládá povinnost zaplatit jako náhradu nemajetkové újmy nezletilé poškozené XX, nar. XX, trvale bytem XXX, XX, v trestním řízení zastoupené xxxxxxxxxxxxxx, advokátem se sídlem v XXX, jako opatrovníkem, částku 50.000 Kč.

Podle § 229 odst. 2 trestního řádu se jmenovaná nezletilá poškozená se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.

                     

Odůvodnění:

  1. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v XX podal dne 19. 10. 2018 u zdejšího soudu obžalobu na XX pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku na tom skutkovém základě, že v přesně nezjištěné době v období letních prázdnin v roce 2015 v obci XX, okres XX v rodinném domě č. p. 111, v pokoji, kde spal společně s poškozenou nezletilou XX, nar. XX, v úmyslu se sexuálně uspokojit v jednom případě hladil poškozenou na prsou a po noze pod pyžamem, následně jí rukou sahal na přirození, strkal jí prst do vagíny, což se jí nelíbilo, bolelo jí to a došlo u ní ke krvácení z vagíny, kdy s ohledem na svůj nízký věk a nedostatečné rozumové schopnosti se uvedenému jednání obžalovaného nebránila, přičemž obžalovaný její věk znal a ze svých předešlých sexuálně motivovaných kontaktů s poškozenou věděl, že tato není schopná klást jeho aktivitám účinný odpor.  

  1. Soud v průběhu hlavního líčení provedl veškeré důkazy, které podle jeho názoru reálně mohly přispět k objasnění věci (ostatně strany ani neměly žádné návrhy na doplnění dokazování). Na jejich základě vzal za prokázaný následující skutkový stav.

  1. Nezletilá XX, nar. XX, i její sestra XX, nar. XX, jsou dlouhodobě v péči své babičky XXX, do její výchovy byly nejprve svěřeny rozsudkem XXX ze dne 12. 11. 2009, na základě dalšího rozsudku téhož soudu se XX stala pěstounkou obou nezletilých. Až do letních měsíců 2017 všechny tři jmenované žily v rodinném domě č. XX v obci XX, okres XX. Nezletilé XX a XX sdílely společný pokoj s XX, jež je dcerou XX. Následně se XX a obě její vnučky (XX a XX XX) přestěhovaly do XX, kde žijí do současnosti.

  1. Neteří XX je XX, dříve XX. Ta již delší dobu žije s obžalovaným XX (nyní jako s manželem, dříve jako s druhem), mají společně děti, bydlí v obci XX, okres XX. Až do konce léta 2015 XX, obžalovaný a jejich děti občas navštěvovali XXX ve výše zmíněném rodinném domě v obci XX, a to zpravidla o víkendech, při takových návštěvách zde někdy i přespávali, a to v dětském pokoji užívaném XX, XX a XX. Poslední taková jejich návštěva se uskutečnila během nezjištěných dnů v průběhu letních prázdnin roku 2015, i tehdy obžalovaný, jeho družka (nyní manželka) a děti v domě přespali.

  1.  Obžalovaného již tehdy silně fyzicky přitahovala nezletilá XX (dále také nezletilá poškozená), přičemž si byl vědom jejího tehdejšího věku, tedy že před několika měsíci teprve dosáhla věku dvanácti let. V průběhu jednoho večera při uvedeném posledním pobytu ve XX se obžalovaný ocitl v dětském pokoji společně s nezletilou poškozenou, kromě nich se zde nacházely jeho děti (které má s XX) a patně i XX, ty však již spaly. Poté, co nezletilá poškozená svou nohou zavadila o hlavu obžalovaného, jenž ležel na matraci poblíž její postele, ji obžalovaný, veden záměrem uspokojit svůj sexuální pud, nejprve osahával na prsou i přirození, následně jí zasunul svůj prst do vagíny a pohyboval zde s ním. Poškozená, třebaže jí uvedené jednání obžalovaného patrně nebylo příjemné, proti němu nijak neprotestovala ani se mu nebránila, tedy neprojevila verbální či fyzický odpor. Vzhledem ke svému věku a duševní vyspělosti si přitom uvědomovala, co je podstatou počínání obžalovaného, její vztah k obžalovanému také nebyl nikterak submisivní, byla tedy schopna svůj případný odpor vůči jeho jednání projevit.

  1. Výše popsané počínání obžalovaného souviselo s jeho sexuální nevyzrálostí, jejíž součástí je nejspíše heterosexuální pedofilie. V důsledku toho měl podstatně (o více než polovinu) sníženy schopnosti ovládat své jednání, jeho schopnosti rozpoznat protiprávnost tohoto jednání byly plně zachovány.

  1. Shora popsaná skutková zjištění soud učinil na základě svědectví nezletilé XX, svědeckých výpovědí XX, XX, Mgr. XX, XX, XX, XX a XX, obsahu facebookové komunikace vedené prostřednictvím mobilních telefonů přes aplikaci Messenger mezi nezletilou XX a obžalovaným, obsahu facebookové komunikace mezi nezletilou XX a XX, sdělení Okresního soudu XX  a dokumentů poskytnutých odborem sociálních věcí Magistrátu města XX, odborem sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu XX a 3. základní školou v XX, znaleckých posudků z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, i z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, a částečně také svědecké výpovědi XX a obžalovaného.

  1. Obžalovaný XX se k věci vyjádřil v rámci svých výslechů uskutečněných v přípravném řízení  i hlavním líčení. Obsah jeho výpovědí lze shrnout následovně. 

  1. Obžalovaný nejprve popisoval své rodinné poměry, vztah k rodině nezletilé XX i příležitostné návštěvy této rodiny v obci XX, dané okolnosti popsal v zásadě tak, jak je uvedeno v bodě 4 odůvodnění rozsudku. K průběhu inkriminovaného večera uvedl, že tehdy se v dětském pokoji nacházely XX, XX a XX, které všechny ležely na svých postelích, dále zde byli přítomni a na matracích umístěných vedle postelí leželi on, jeho družka (nyní manželka) a jejich děti. On sám ležel na matraci tak, že jeho hlava přiléhala k posteli nezletilé XX, hlavou byl opřený o danou postel. Neví, zda v té době jednotlivé osoby v pokoji přítomné již spaly. XXX jej náhle začala svou nohou hladit po hlavě, proto jí nohu chytil a hladil ji na prstech, šlo o jakési uklidňující hlazení, nehladil ji proto, aby „něco pociťoval“. Ona mu pak svou druhou nohou začala „jezdit“ po břiše, načež se otočil na bok a položil jí svou ruku nad její koleno. XX mu po chvíli tuto jeho ruku uchopila a počala si ji strkat do rozkroku. Obžalovaný proto svou ruku stáhl a znovu ji položil nad koleno XX, ta ale jeho ruku opět uchopila, stáhla k sobě a strkala si ji do rozkroku. Obžalovaný svou ruku opět stáhl zpět a sdělil jí: „Co děláš?“, poté se otočil na druhý bok a více se jí již nedotkl. V uvedené situaci erekci neměl, XX jej nevzrušovala. Bylo mu známo, že XX v dané době bylo 12 či 13 let. Následujícího dne se k sobě chovali zcela běžným způsobem, situaci z předešlého večera nijak nerozebírali. Své družce se však svěřil, k čemu mezi ním a XX došlo, a současně jí oznámil, že do XX již jezdit raději nebude, neboť nechce, aby jej XX „přivedla do nějakého průšvihu“. Družka reagovala tak, že „byla naštvaná, že k tomu vůbec došlo“, také mu sdělila, že „čekala, že něco takového přijde“ a že se nediví, že do XXX již nechce jezdit. Od dané události obžalovaný XXX osobně neviděl, později s ní o předmětné události komunikoval přes XX, tato komunikace je založena ve spisovém materiálu. Pokud v rámci ní uváděl, že si uvědomuje, co tehdy učinil, že jej to mrzí, a vyčítal si, že se neovládl, pak tím podle svého vyjádření měl na mysli pouze své popsané jednání, tedy že XX hladil na noze a dával jí ruku nad koleno, jakož i reakci jmenované na toto jeho počínání, čili že si jeho ruku chtěla strkat do rozkroku. Jestliže v komunikaci dále XX psal, že ji miluje, pak „to bral, jako že to je rodina“, žádal-li po ní její fotografie, pak to činil nejprve proto, aby měl nějakou fotografii na památku, a později z toho důvodu, aby věděl, jak aktuálně vypadá. Obžalovaný podle svého vyjádření do předmětného večera s nezletilou XXX vycházel zcela normálně, ona mu tykala, konflikty mezi nimi nebyly. XX někdy chodila vyzývavě oblékaná, laškovala, provokovala a dorážela, sedala mu na klín, také se lechtali. Někdy ji sice oslovoval výrazy jako „kočko“ či „zlatíčko“, rovněž připustil, že XX „je hezká holka“ a že se „mu líbila“, ovšem „nic za tím nehledal“, jejich vztah byl „čistě platonický“. Záměrně ji nikdy neosahával.

  1.  Takto popsaný obsah výpovědí obžalovaného dokládá, že obžalovaný připustil, že v době a na místě, jak je specifikováno ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku, došlo k určitému fyzickému kontaktu mezi ním a nezletilou poškozenou, odmítal ale, že by tento kontakt byl z jeho strany jakkoli motivován snahou uspokojit sexuální pud, a tvrdil, že o takové jednání se naopak snažila sama nezletilá poškozená.

  1. Ještě než soud přistoupí k popisu a hodnocení důkazů a okolností z nich plynoucích, jež se týkají přímo stíhaného skutku, krátce uvede ty skutečnosti související s tímto skutkem, které se podávají z provedeného dokazování zcela jednoznačně, tedy, ohledně nichž nebylo mezi důkazy k nim se vztahujícími jakéhokoli sporu.

  1. Takto jsou v první řadě nepochybné rodinné poměry nezletilé XX, jak jsou popsány v bodě 3 odůvodnění tohoto rozsudku. Ty jsou prokazovány zejména svědeckými výpověďmi jmenované nezletilé, X a XX, sdělením Okresního soudu XX i stejnopisy jeho, jakož i zprávami a dokumenty poskytnutými odborem sociálních věcí Magistrátu města XX i odborem sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu XX. Rodinné poměry obžalovaného a okolnosti, za nichž se svou družkou (nynější manželkou) a dětmi v minulosti navštěvoval rodinu XX v jejich rodinném domě v obci XX, jak jsou vysvětleny v bodě 4 odůvodnění rozsudku, jsou zase prokazovány výpověďmi (v daném směru souladnými) obžalovaného i svědkyň XX (dříve XX), XX, XX a XX. Z týchž důkazů se také podává, že poslední taková návštěva obžalovaného a jeho rodiny se uskutečnila během nezjištěného víkendu v průběhu letních prázdnin roku 2015, tedy někdy v průběhu měsíců července či srpna tohoto roku.

  1. V dalších pasážích odůvodnění rozsudku soud ve vztahu k výroku o vině nejprve popíše podstatný obsah důkazů, které byly relevantní pro zjištění skutkového děje popsaného ve výrokové části rozsudku, přičemž detailnost popisu toho kterého důkazu se bude odvíjet od významu, jaký měl pro objasnění věci, návazně vysvětlí, z kterých konkrétních důkazů vzal za prokázané rozhodné skutkové okolnosti, a nakonec se bude zabývat právní kvalifikací ve věci dovozeného skutkového stavu.

  1. V procesním postavení svědkyně byla v přípravném řízení opakovaně vyslechnuta nezletilá poškozená XX, první výslech se uskutečnil před zahájením trestního stíhání obžalovaného, druhý po zahájení tohoto trestního stíhání, oběma byla přítomna pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí, prvního se zúčastnil soudce, druhého zase obhájkyně obžalovaného, při obou výsleších byla dodržena příslušná ustanovení trestního řádu. Soud přitom za procesně použitelnou pokládal (a k důkazu tak provedl) i v pořadí první svědeckou výpověď nezletilé poškozené, kterou učinila před zahájením trestního stíhání obžalovaného. Tento svůj závěr opírá o znění § 158 odst. 9 ve spojení s § 102 odst. 2 trestního řádu. Ustanovení § 158  odst. 9 věty druhé trestního řádu přímo počítá se svědeckých výslechem osob mladších osmnácti let již před zahájením trestního stíhání. Použitelnost takto učiněné svědecké výpovědi pak neomezuje ustanovení § 158 odst. 9 věty poslední trestního řádu (podle kterého obecně lze svědeckou výpověď uskutečněnou před zahájením trestního stíhání v řízení před soudem použít jen při splnění zde vymezených podmínek), neboť podle § 102 odst. 2 trestního řádu, jež je k § 158 odst. 9 věty poslední trestního řádu ustanovením speciálním, lze v řízení před soudem výpověď svědka mladšího osmnácti let, která se týká okolností, jejichž oživování v paměti by mohlo nepříznivě ovlivňovat duševní a mravní vývoj (a těchto okolností se výslech nezletilé poškozené v dané věci nepochybně týkal), k důkazu provést i bez podmínek uvedených v § 211 odst. 1 a 2 trestního řádu. Objektivitu a regulérnost vedení onoho v pořadí prvního svědeckého výslechu nezletilé poškozené i přes nepřítomnost obhájce obžalovaného zajišťovala účast pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí i soudce. Ostatně žádná ze stran trestního řízení (včetně obhajoby) procesní nepoužitelnost v pořadí první svědecké výpovědi nezletilé poškozené ani nenamítala. Snad jen pro úplnost lze poznamenat, že při následné svědecké výpovědi (učiněné po zahájení trestního stíhání obžalovaného) nezletilá poškozená popsala všechny podstatné okolnosti shodně či alespoň velmi obdobně jako při v pořadí první svědecké výpovědi. Odtud plyne, že i pokud by soud k otázce procesní použitelnosti v pořadí prvního svědectví nezletilé poškozené zaujal opačný než výše prezentovaný názor, na jeho ve věci dovozené skutkové závěry by to nemělo jakýkoli vliv.

  1. Jak bylo výše zmíněno, svědectví nezletilé XX, jež je osobou mladší osmnácti let, se týkalo okolností, jejichž oživování v paměti by mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj. Proto ji soud v hlavním líčení osobně nevyslýchal, ale postupem podle již zmíněného ustanovení § 102 odst. 2 trestního řádu přehrál videozáznamy o jejích výsleších z přípravného řízení. Z nich je zřejmé, že nezletilá poškozená v rámci svých výpovědí, které místy působí poněkud neuspořádaně (což bylo dáno zejména dialogovou formou výslechů), uvedla následující okolnosti.

  1.  Jde-li o její vztah k obžalovanému, nezletilá poškozená jej podle svého vyjádření brala jako přítele své tety, tedy v podstatě jako své strýce. On ji oslovoval „XX“ či „XX“, ona mu tykala a oslovovala jej také jménem. K žádnému vážnějšímu konfliktu mezi nimi nikdy nedošlo, obžalovanému byl znám její věk. Jako muž se jí nelíbil, ale nevadil jí, „měla ho ráda, protože to byl přítel její tety“. V době, kdy u nich býval se svou rodinou na návštěvách, na ni obžalovaný někdy sahal, kupříkladu na nohy či břicho, také ji hladil po rukou. V rámci komunikace na internetu přes Messenger, kterou příležitostně vedli někdy od roku 2014, ji zase oslovoval výrazy jako „kočko“ či „zlatíčko“. Jí se takové jeho chování nezamlouvalo, nicméně tehdy tuto skutečnost s babičkou ani jinými osobami neřešila, neboť „nechtěla to dělat těžké, nechtěla dělat scény“. Při zmíněné internetové komunikaci ale obžalovanému sdělovala, že se jí jeho uvedené chování nelíbí a žádala jej, ať to již nedělá. To sice obžalovaný slíbil, ovšem při další návštěvě na ni opět sahal. K samotnému stíhanému činu nezletilá poškozená uvedla, že k němu došlo jednoho večera během letních prázdnin v roce 2015, tehdy jí bylo dvanáct a táhlo na třináct. Ležela na své posteli v dětském pokoji, dále se zde nacházel obžalovaný, který uspával své děti, a patrně i její sestra XX, která ale již spala. Její babička (XXX), družka obžalovaného (XX, dříve XX) a dcera její babičky (XX) byly ještě v obývacím pokoji. Obžalovaný, jenž ležel na matraci položené na zemi a hlavou se opíral o její postel, ji začal hladit rukou na noze, jako by ji „masíroval“. Ona omylem zavadila svou nohou o jeho hlavu, což obžalovaný asi špatně pochopil a svou rukou ji hladil výše na její noze, dále na prsou a poté ji ruku vsunul pod pyžamové kalhoty, kde ji osahával na přirození, poté jí vsunul prst či prsty do vagíny a pohyboval zde s ním či s nimi, tedy ji „prstil“. Ona se nejprve odtahovala, „jako by šla takhle tím tělem vejš“, pak jen ležela, nevěděla, co má dělat, ačkoli ji to bolelo a nejméně zpočátku se jí to nelíbilo. Pak ji obžalovaný „udělal“, po čemž ucítila jakousi úlevu. Nakonec se otočila, obžalovaný ji ještě chvíli hladil, nakonec usnula. Uvedenému jednání obžalovaného se nijak nebránila, obžalovaný jí nijak nevyhrožoval. Z pokoje sice mohla odejít, avšak neodešla, neboť „nechtěla doma dělat zbytečný rodinný rozbroje“, „doma to nechtěla dělat těžší“. Obžalovaný při daném jednání nic neříkal, pouze „někdy si jako povzdechnul“. Popsané počínání obžalovaného bylo její první sexuální zkušeností, nicméně v té době již věděla, co toto jednání, jež sama označovala jako „prstění“, znamená, slyšela o tom. Následujícího dne na ni obžalovaný „furt koukal, uculoval se“, a když spolu seděli v kuchyni, sáhl jí na nohu. Poté se s ním již osobně nesetkala, komunikovali spolu jen na internetu přes XX, obžalovaný po ní chtěl nějaké její fotografie, nakonec mu asi dvě zaslala, při této komunikaci jí také sděloval, že ji miluje. Své babičce o stíhaném jednání sama nic nesdělila, ukázala jí ale internetovou komunikaci, ve které po ní obžalovaný žádal její fotografie, a také jí oznámila, že na ni obžalovaný dříve sahal, babička proto napsala XX (nyní XX), aby k nim obžalovaný raději již nejezdil. K otázce, zda a s čím se svěřila své známé XX a svým spolužačkám XX, XX a XX, se nezletilá poškozená v průběhu svých výpovědí vyjadřovala poněkud nejednoznačně a nejasně – na některých místech uváděla, že jim přímo sdělila počínání obžalovaného z předmětného večera, z jiných jejích vyjádření ale plyne, že se jmenovaným svěřila pouze obecně s tím, že obžalovaný na ni sahá. Ke svým následným sexuálním zkušenostem nezletilá poškozená konstatovala, že ještě ve XXX v červnu 2017 se líbala s chlapcem, s nímž tehdy „chodila“, on ji následně „prstil“, zatímco ona „mu to dělala také rukou“. Později se již v XXX „vyspala se svým přítelem“, tehdy jí také ještě nebylo patnáct let. Nezletilá poškozená také připustila, že v době, kdy ještě žila ve XXX, smyšleně tvrdila, že měla pohlavní styk se svým učitelem, činila to proto, že tento učitel se líbil jak jí, tak její kamarádce, později ale přiznala, že toto její tvrzení není pravdivé.

  1. Je tedy zřejmé, že právě popsané svědectví nezletilé XX svým obsahem mimo jiné přímo usvědčuje obžalovaného z takového jednání, jaké je uvedeno ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku.

  1. Již v přípravném řízení provedla znalkyně z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, psychologické vyšetření a zkoumání osobnosti nezletilé poškozené. V návazně zpracovaném znaleckém posudku znalkyně konstatovala, že intelektové schopnosti nezletilé poškozené se nacházejí v pásmu širší normy. Na vysoké úrovni je u ní všeobecný přehled vědomostí, má také velmi dobře rozvinutou schopnost logické úvahy a abstraktního myšlení. Oslabena je schopnost mechanické paměti a zpětné výbavnosti, což značí, že mechanicky naučené není schopna ve stejném sledu zopakovat, sníženy jsou také její sociální dovednosti, nedokáže si poradit v nových situacích, potřebuje pomoc druhého. Nezletilá poškozená je naivní, senzitivní, vnímavá, respektuje autority, pravidla i řád. Má slabší sebevědomí i sklony se trápit, je introvertní, nemá potřebu se sdružovat a svěřovat druhým, své starosti si spíše nechává pro sebe. Je osobností ovládající se, tlumící své pudy, submisivní, její charakterové vlastnosti jsou úměrně jejímu věku dostatečně rozvinuté a celkově je lze hodnotit kladně. Výpověď nezletilé poškozené podle znalkyně nejeví známky smyšlené události, z psychologického hlediska jde o výpověď specificky věrohodnou. Ve spojitosti s právě uvedeným závěrem znalkyně poukázala na okolnost, že osobnost nezletilé poškozené je bez prokazatelných sklonů k problematickému chování a lžím, jako její motivace se jeví potřeba sdělení negativního prožitku, její výpověď je v průběhu času doplněna četnými detaily, prožitky i vjemy a v průběhu času se rozšiřuje o další podstatné detaily. U nezletilé poškozené nebyly zjištěny sklony ke konfabulacím ani ke zkreslování výpovědi či sledování účelových tendencí, naopak se snažila o objektivní prezentaci prožitých událostí, stejně tak u ní nebyl zjištěn motiv msty vůči obžalovanému. Má pocit křivdy z jednání obžalovaného, který se projevuje i ve spojení s jeho následnou reakcí, v rámci níž se snaží svést vinu za vzniklou situaci na ni, přičemž pocit křivdy v ní vyvolává i postoj její babičky, u které nemá v souvislosti s projednávanou věcí dostatečné zastání. Syndrom zneužité osoby však v plném rozsahu nevykazuje. Jde-li o otázku, zda nezletilá poškozená byla v době stíhaného činu schopna posoudit jednak smysl a význam tohoto jednání, jednak význam odporu proti takovému jednání, a zda a jak byla schopna případný odpor projevit, znalkyně doslova konstatovala: „Z vyjádření poškozené je zřejmé, že proběhlou inkriminovanou událostí byla ve svém věku paralyzována, nedokázala se vzhledem ke svému věku jednání obžalovaného bránit. Vzhledem k době, kdy se prošetřovaná událost odehrála, je velmi obtížné hodnotit případný stav bezbrannosti dítěte. Současný pohled poškozené na proběhlou událost ve spojení s jejím tvrzením, že si myslí, že by se dokázala bránit, je však vyjádřením a postojem spojeným s jejím současným věkem. Je však třeba zdůraznit, že v době prošetřované události byla ještě dítětem, a to po fyzické i mentální stránce. Nedokázala se svěřit nejbližším osobám v rodině (babičce), se situací si poradila úměrně svému věku, kdy si myslela, že komunikací ve formě FB ukončí nevhodné chování obžalovaného vůči její osobě. Ze samotné komunikace je patrná nezralost a nezkušenost, která odpovídá dětskému projevu. V komunikaci z roku 2017 je již patrný posun, schopnost projevit odpor – negace. Na základě výše uvedeného tedy znalkyně konstatuje, že poškozená s ohledem na svůj věk, rozumové schopnosti, psychosexuální vyspělost a celkovou vyspělost nebyla schopna posoudit význam a smysl takového jednání a nebyla schopna posoudit význam odporu proti tomuto jednání a případný odpor projevit“.

  1. Shora citované závěry pak znalkyně přednesla i při výslechu v hlavním líčení. Návazně v rámci kladených dotazů mimo jiné doplnila, že její závěry týkající se otázky schopnosti nezletilé poškozené posoudit význam a smysl stíhaného činu a projevit proti němu odpor vycházejí právě z vyjádření nezletilé poškozené i facebookové komunikace. Podle znalkyně obecně vzato dívka takové osobnostní charakteristiky, jakou je nezletilá poškozená, a v takovém věku, v němž se nacházela v době stíhaného činu, by se měla být schopna verbálně i fyzicky se bránit takovému činu. Je však třeba brát v úvahu i prostředí, v němž taková dívka vyrůstá a je vychovávána. Poškozená má zvýšený respekt k autoritám, je v postojích a názorech ovlivnitelná dospělými osobami. 

  1. Z takto citovaného obsahu uvedeného znaleckého posudku je tedy v první řadě zřejmé, že z psychologického hlediska nese svědectví nezletilé poškozené o stíhaném skutku rysy věrohodnosti, tedy že nezletilá poškozená popisovala ve svých výpovědích takové počínání obžalovaného, které bylo odrazem reality. Tento znalecký závěr je celkem jednoznačný. Naproti tomu další závěr znalkyně, který se týká otázky schopnosti nezletilé poškozené posoudit smysl a význam stíhaného jednání a projevit vůči němu odpor, je podle názoru soudu poněkud méně rezolutní a místy snad až rozpačitý.

  1. Součástí spisu je také v odůvodnění rozsudku opakovaně zmíněná facebooková komunikace vedená mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným přes aplikaci. O její autenticitě není pochyb, neboť ji oba uvedení potvrdili, nezletilá poškozená byla navíc tím, kdo ji policejnímu orgánu v přípravném řízení poskytl k zadokumentování. Z jejího obsahu je zřejmé, že byla vedena v letech 2014, 2015 a 2017, nezletilá poškozená i obžalovaný si zde tykali a obecně vůči sobě navzájem vystupovali jako rovný s rovným, obžalovaný byl zpravidla tím, kdo navázal a udržoval komunikaci, často se snažil nezletilé poškozené lichotit a místy vůči ní v této souvislosti vystupoval až v ponížené roli, nezletilá poškozená na jeho sdělení reagovala leckdy znuděně, odměřeně či až podrážděně či arogantně. Konkrétněji pak lze zmínit následující konverzaci mezi nimi. V dubnu 2014 v rámci běžné komunikace se nezletilá poškozená obžalovanému opakovaně zmínila, že „má nového kluka“. V srpnu 2014 obžalovaný nezletilou poškozenou oslovil „Ahojky kočko“, načež ta mu odvětila: „Ty vole, dej už tady s tím pokoj nebo to řeknu babičce“ a návazně opakovaně konstatovala: „Jsi otravnej“, obžalovaný zareagoval vyslovením podivu nad její reakcí a dotazem, „co jí to přelétlo přes nos“, poté mu nezletilá poškozená sdělila: „No mně nic, ale to tvoje osahávání je pěkně otravné“, obžalovaný se poté omluvil a přislíbil, že „už se jí nedotkne“, na to poškozená zareagovala skeptickým: „No jasně tomu tak věřím“ a „10 procent“. Dne 9. srpna 2015 v rámci komunikace obžalovaný nabídl nezletilé poškozené, že jí nechá jakousi baterku, ta o ni jevila zájem, následně ji obžalovaný prosil, aby mu zaslala jednu či dvě fotografie na památku, a sliboval, že je nikomu jinému neposkytne ani neukáže. Ve dnech 25. srpna a 16. září 2015 obžalovaný zaslal nezletilé poškozené totožné obsáhlé zprávy, v nichž se úvodem omluvil, že jí píše, a sdělil, že ji „nechce otravovat“ a aby si onu baterku ponechala, neboť měl radost, že se jí líbila, poté jí vysvětloval, z jakých důvodů po ní chtěl ony fotografie, a v této souvislosti zdůrazňoval, že tím nemyslel nic zlého, a omlouval se, návazně vyjadřoval svůj obdiv a zalíbení v ní („…Mám tě moc rád, strašně moc mi na tobě záleží a nerad bych tě ztratil. Jsi strašně úžasná, nádherná, dokonalá holka. Tak moc rád bych tě chtěl chytnout, obejmout a už nepustit…“, „…Není dne, hodiny, minuty, abych na tebe nemyslel…“), dále konstatoval, že jí (nezletilé poškozené) chtěl vysvětlit „to nedorozumění“, opakovaně se omlouval a vyjádřil naději, že se nezletilá poškozená na něj nezlobí, také poděkoval „za krásný večer“. Nezletilá poškozená první zprávu ponechala bez jakékoli odezvy, obžalovaný ji v mezidobí - dne 26. srpna 2015 - poprosil, aby si uvedenou zprávu přečetla. Poškozená reagovala až dne 16. září 2015 strohým dotazem ve znění: „Za jaký krásný večer????“, obžalovaný pak odvětil: „Prosím, nerozebírej to“. Ve dnech 17. až 20. září 2015 mezi nimi proběhla již obsáhlejší konverzace, která se zjevně vztahuje ke stíhanému jednání a kterou inicioval obžalovaný zprávou: „Ahojky, promiň, že píšu, ale chtěl jsem se zeptat, jestli to vysvětlení a omluvu vlastně přijímáš?“, nezletilá poškozená reagovala sdělením: „Dej mi pokoj, bojím se tě“, obžalovaný pak uvádí, že jí neudělal nic, proč by se jej měla bát, nezletilá poškozená mu sdělila: „Ne?!!!! Ty fakt nejsi v pohodě!!!“ a „Zničil jsi mi dětství“. Obžalovaný vzápětí odepsal: „Vím, co jsem udělal a moc mě to mrzí. Neměl jsem to nechat dojít tak daleko, ale naposledy jsi to chtěla sama a ani netušíš, jak moc si to vyčítám, že jsem se neovládl. Netuším, jak tu chybu napravit“, nezletilá poškozená reagovala, že „to už nepůjde“, načež obžalovaný sdělil: „Já vím, že nepůjde. Opravdu mě to moc mrzí. Jsem v pohodě, jen jsem se nechal tebou unést, což jsem neměl dopustit“. Na dotaz nezletilé poškozené, co myslel tím, že se jí nechal unést, pak na vysvětlenou třemi na sebe navazujícími zprávami doplnil: „Jsi strašně nádherná, přitažlivá, okouzlující holka, ale to sama jistě dobře víš, že ano“, „Nevím, jak to napsat, ale stalo se něco, co se stát nemělo, a věř mi, že si to vyčítám a vyčítat budu. Neměl jsem to dopustit“, „A mrzí mě, že to teď odnáším já, když za to můžeme oba“. Poškozená následně obžalovaného stroze požádala, aby jí již nepsal a při příští návštěvě u nich se s ní raději ani nebavil, obžalovaný se jí opět omluvil. Další den se obžalovaný nezletilé poškozené dotázal, „proč si zlost vylévá na něm“, dále připustil, že „se něco stalo“, ale dodal, že „to nebylo nic, co by (nezletilá poškozená) sama nechtěla“. Následně jí oznamuje, že se dozvěděl, že nezletilá poškozená se měla s někým „vyspat“ a dotyčný se pak „na ni vykašlal“, což nezletilá poškozená odmítá, poté se zjevně vracejí k inkriminovanému večeru. Nezletilá poškozená v této spojitosti uvedla: „Jenže já si nic nezačala!!! Nebo snad jo?“, obžalovaný obratem sdělil: „No tenkrát ano. Proto k tomu došlo. Ani netušíš, jak mě to trápí“, nezletilá poškozená se pak opakovaně dotázala, co konkrétně udělala, a poté konstatovala: „Jestli myslíš to, že jsem do tebe kopla, tak to bylo omylem!!! Tohle dělám normálně. Je vidět, na co myslíš“. Obžalovaný reagoval nesouhlasně a nejprve nejevil ochotu popsat právě přes facebook vlastní verzi události, na opakované žádosti nezletilé poškozené ale nakonec konstatoval: „Takže od začátku. Párkrát jsi do mě šťouchla, tak jsem tě chytl za nohu a začal ti jezdit palcem po prstech, aby ses zklidnila, ale ty jsi mě tou nohou začala hladit po vlasech, pak jsi ji přes mě přehodila, vzala za ruku a dala (ty víš, kam). Dost mě to překvapilo, ale nakonec jsem se nechal unést. A došlo to tam, kam to došlo“. Nezletilá poškozená reagovala tvrzením, že „to tedy neudělala“ a že obžalovaný „si začal“, obžalovaný naopak tvrdil, že událost iniciovala nezletilá poškozená. Každý z nich pak trval na svém, také probírali vztah obžalovaného k jeho družce (XX), obžalovaný nezletilé poškozené opět lichotil a připouštěl, že mezi nimi došlo k intimnímu kontaktu a nad svým počínáním vyjadřoval lítost („…Nechal jsem se tebou unést, protože jsi strašně nádherná, svůdná, no prostě dokonalá holka…“, „…Já jsem přiznal chybu a lituji toho…“). Další komunikace proběhla dne 7. října 2015, kdy obžalovaný zaslal nezletilé poškozené zprávu ve znění: „Je mi líto, co se stalo a co jsi udělala, jen doufám, že jednou tě svědomí bude žrát a nakonec řekneš pravdu, jak to doopravdy bylo. Máš jedinou jistotu, že mě už nikdy neuvidíš. Měl jsem tě moc rád, ale to už je teď jedno. Jen nevím, proč by to měla odnést XX s dětmi. XX jsem vše řekl popravdě. Teď po všem tě začínám spíš litovat. Vím, co jsem ti slíbil a nebýt toho, co jsi udělala, tak by to tak zůstalo. Mrzí mě, že vás kvůli tomu, co jsi udělala, ztrácíme. Doufám, že se v tobě hne svědomí. Promiň za všechno, ale čas nedokážu vrátit“. Reakce nezletilé poškozené byla: „What? Myslíš si, že je to příjemné, když mi ta tvoje napíše, že jsem tě svedla a že já jsem nadržená pipina????“. Obžalovaný v reakci na to nezletilé poškozené sdělil, že jej skutečně svedla, že pokud by (nezletilá poškozená) „neudělala to, co udělala, tak k ničemu nedošlo“ a že nenechá na sebe házet veškerou vinu, dále vyjadřuje nespokojenost s tím, že nezletilá poškozená „do toho začala zatahovat jiné“ (tedy, jak je zřejmé z předešle uvedeného, že věc řešila s družkou obžalovaného). Poté následuje odmlka v komunikaci až do května 2017. Dne 14. května tohoto roku obžalovaný opět kontaktoval nezletilou poškozenou, vyjádřil přání „řešit minulost“, nejlépe při osobním setkání, poté ji prosil o zaslání fotografií, čemuž nezletilá poškozená vyhověla, obžalovaný jí poté sdělil, že „je nádherná holka a moc jí to sluší“. Poté se konverzace opět přesouvá ke stíhanému skutku, obžalovaný a nezletilá poškozená se dohadují, kdo z nich „to“ (z kontextu je zjevné, že je míněn intimní kontakt) inicioval, každý z nich trval na tom, že to byl ten druhý, obžalovaný v této spojitosti mimo jiné uvedl: „…To co bylo, před tím, že jsem tě hladil a sahal na prsa, to ano to přiznávám, ale to, co bylo naposledy, se stalo, protože jsi to chtěla a já se nechal unést…“. Nezletilá poškozená zase obžalovanému napsala: „To, žes mě udělal, babi neví. To jsem řešila s někým mladším“, obžalovaný reagoval konstatováním, že její babička „ví, že se to stalo, jen neví, že to (nezletilá poškozená) sama chtěla“ a že nezletilá poškozená věc „řešila s XX“, posléze uvedené (že věc řešila s XX) nezletilá poškozená návazně potvrdila. Poměrně intenzivní konverzace pak proběhla dne 15. května 2017, obžalovaný a poškozená zde řešili různé otázky, obžalovaný i zde dával nezletilé poškozené najevo svou náklonnost (že na ni musí neustále myslet, neboť je „úžasná, nádherná holka“, a že mu na ní moc záleží), nezletilá poškozená reagovala na tyto jeho projevy odmítavě a obžalovaného označovala za pedofila. To obžalovaný popíral, načež nezletilá poškozená mu sdělila: „Tak proč jsi mi ve 12 sahal na prsa? Proč jsi mě tedy dělal prstama…Co ty prasárny?“, obžalovaný poté uvedl: „To, že jsem ti sahal na prsa, to jsem přiznal, ale to druhé by se nestalo, kdybys to sama nechtěla. A neboj se, hodně dlouho mě to mrzelo, co se stalo. Jen nemůžu pochopit, proč jsi to udělala a pak to hodila na mě“, poté mezi nimi následovala opět debata, kdo onen intimní kontakt inicioval. Také v rámci komunikace uskutečněné ve dnech 17. a 21. května 2017 se obžalovaný opakovaně snažil vracet k inkriminovanému večeru, což nezletilé poškozené zjevně nebylo po chuti, každý z nich setrvával na své verzi o tom, kdo onoho večera „si začal“, obžalovaný v této spojitosti uváděl, že „tu poslední noc jí (nezletilé poškozené) podlehl, protože to chtěla, a on neodolal“, dále nezletilé poškozené mimo jiné sděloval, že ji „strašně miloval a vždy se těšil, až ji uvidí“ a že „ji miloval a miluje, to její pevné tělo, úžasné oči a nádherný úsměv“. V konverzaci vedené dne 25. května 2017 nezletilá poškozená obžalovanému opakovaně sdělovala, že další komunikaci s ním odmítá a hrozí, že bude-li ji nadále kontaktovat, sdělí to jeho družce, případně jejich komunikaci zašle policii. Ve dnech 24. a 25. srpna 2017 obžalovaný zasílanými zprávami opět nezletilé poškozené vyjadřoval svou náklonost.

  1. Soud záměrně popsal ve věci zajištěnou facebookovou komunikaci mezi obžalovaným a nezletilou poškozenou poměrně detailně, neboť její obsah je sám o sobě celkem výmluvný, aby bylo zřejmé, jednak že nezletilá poškozená obžalovaného dlouhodobě velmi silně přitahovala, obžalovaný jí byl doslova fascinován, jednak a zejména že mezi nimi došlo někdy v průběhu léta 2015 k takovému sexuálnímu styku, jaký je uveden ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku. V uvedené komunikaci se totiž hovoří o sexuálním kontaktu nejen v náznacích (obžalovaný opakovaně uváděl, že „se nechal unést“, že „došlo to tam, kam to došlo“, že nezletilé poškozené „podlehl, protože to chtěla, a on neodolal“, že „by se to nestalo, pokud by to nechtěla“, a že nezletilá poškozená jej „svedla), ale také explicitně, konkrétně obžalovaný uznával, že nezletilou poškozenou osahával na prsou a dotýkal se jejího přirození, nezletilá poškozená pak dokonce přímo uváděla, že obžalovaný ji „udělal“ (což je v hovorové mluvě výraz pro sexuální uspokojení jedné osoby osobou jinou) a že jí „dělal prstama“ (což je zase hovorové označení sexuální praktiky záležející v zasouvání prstů ruky do vagíny ženy), s čímž obžalovaný nijak nepolemizoval, ale naopak to připouštěl (byť současně tvrdil, že „to chtěla sama“ a „že by se to nestalo, pokud by to nechtěla“). Poněkud jinak a stručněji vyjádřeno, daná facebooková komunikace je sama o sobě důkazem, která svým obsahem přímo svědčí o takovém počínání obžalovaného, jaké je uvedeno ve výrokové části rozsudku. Současně ale tato komunikace dokládá, že nezletilá poškozená již v době před stíhaným činem (a také v době následné) i přes věkový odstup přistupovala k obžalovanému jako sobě rovnému (obžalovaný ve snaze vlichotit se do její přízně vystupoval vůči ní místy až servilně a poníženě), byla schopna projevit svůj odpor vůči takovému jeho jednání, které se jí nezamlouvalo (viz její upozornění ze srpna 2014, že neupustí-li obžalovaný od takového jednání, pak to oznámí své babičce), v rozhodné době (v roce 2015) také dokázala dlouhodobě upustit od komunikace s obžalovaným (lze připomenout, že komunikace ustala v říjnu 2015 a obnovena byla až v květnu 2017).  

  1. Jako svědkyně byla vyslechnuta Mgr. XX, jež ve školním roce 2015/2016 byla jednou z učitelek nezletilé poškozené. Ve své výpovědi nezletilou poškozenou charakterizovala jako „chytrou, empatickou holku s dobrými sociálními dovednostmi“ a „typickou dospívající holku, která nevybočovala z obrazu pubertální školačky“, byla hezká, čehož si byla vědoma. Nestalo se, že by jí v něčem zásadním někdy lhala. Svědkyně dále uvedla, že někdy na podzim roku 2015 za ní nezletilá poškozená přišla do školního kabinetu a ukázala jí vytištěnou konverzaci, v níž nějaký muž obdivoval její krásu a dával najevo svou náklonost a lásku, bylo zřejmé, že po ní touží, nezletilá poškozená jej odmítala. O zmíněném muži jí nezletilá poškozená sdělila, že se má jednat o jejího strýce. Svědkyně se návazně tázala, zda dotyčný jí nějak obtěžoval, dotýkal se jí a osahával, na což nezletilá poškozená jen mlčky přikyvovala, nic dalšího k tomu však konkrétně neuváděla, bylo zjevné, že o dané otázce se nechce více bavit. Svědkyně jí proto dala kontakt na nějaké dětské krizové centrum a o věci informovala i její třídní učitelku, není jí známo, jak ta s uvedenou informací naložila. Následně zaznamenala, že nezletilá poškozená o uvedené vytištěné konverzaci hovořila se svými spolužačkami, s nimiž tvořila jakousi „partu“, jednalo se o XX, XX a XX.

  1. Oněmi spolužačkami nezletilé poškozené, o nichž hovořila svědkyně Mgr. XX (a také sama nezletilá poškozená), byly nezletilé XX XX a XXX. Všechny tři jmenované nezletilé ve svých svědeckých výpovědích potvrdily, že nezletilá poškozená jim ukazovala vytištěnou konverzaci mezi ní a „jejím strýcem“ (tedy v kontextu toho, co bylo uvedeno v dřívějších pasážích odůvodnění, obžalovaným), navíc se jim svěřila, že tento strýc (obžalovaný) ji osahával a „dělal jí to prstama“. Ke svému vztahu k nezletilé poškozené uvedené svědkyně vesměs uváděly, že s ní nebyly „moc velké kamarádky“, vadilo jim, že chtěla být středem pozornosti, pomlouvala je, případně si někdy i vymýšlela.

  1. Je tedy zřejmé, že svědectví Mgr. XX, XX, XX a XX jsou důkazy, které svým obsahem také dokládají, byť toliko zprostředkovaně, že obžalovaný se vůči nezletilé poškozené dopustil sexuálně zaměřeného jednání, které mělo podle posléze tří jmenovaných svědkyň takovou podobu, jaká je uvedena ve výrokové části rozsudku.

  1. Taktéž svědecká výpověď nezletilé XX, jež je sestrou nezletilé poškozené, zprostředkovaně svědčí o okolnosti, že obžalovaný se dopustil stíhaného jednání. Z této výpovědi se totiž podává, že několik dní po poslední návštěvě obžalovaného a jeho rodiny ve XX nezletilá poškozená manipulovala se svým telefonem a poté začala plakat, svědkyně se jí proto tázala, co se stalo, načež se jí nezletilá poškozená svěřila, že obžalovaný jí jedné noci při zmíněné návštěvě začal hladit, poté jí rukou sahal do rozkroku a dával jí tam prsty, což jí bolelo. Dále jí nezletilá poškozená sdělila, že nechce, aby k nim obžalovaný ještě jezdil. Následně jí také ukazovala zprávy, které jí obžalovaný na facebooku zasílal, v těchto zprávách jí lichotil a projevoval svou náklonnost, uvedené zprávy pak nezletilá poškozená ukazovala i babičce. Jde-li o vztah obžalovaného a nezletilé poškozené při dříve proběhlých návštěvách, pak podle svědkyně obžalovaný za nezletilou „jakoby trochu dolejzal“, tedy hodně si ji všímal, usmíval se na ni, také „jí skládal komplimenty, třeba že má hezký účes, hezký plavky, hezký triko, hezkou postavu, což nikomu jinému neříkal“.

  1. Další ve věci vyslechnutou svědkyní byla XX babička nezletilé poškozené (č. l. 214-219). V souvislosti se stíhaným skutkem vypověděla, že nezletilá poškozená jí nějakou dobu po poslední návštěvě obžalovaného a jeho rodiny u nich ve XXX opakovaně ukazovala komunikaci, v rámci které jí obžalovaný stále zasílal „zamilované zprávy“ a žádal po ní zaslání jejích fotografií, nezletilá poškozená jí k tomu sdělovala, že si s ním nechce psát a že si jej „blokne“. Jelikož se situace opakovala, svědkyně nakonec písemně sdělila XX (družce obžalovaného), aby je ve XX ona a obžalovaný již nenavštěvovali, že chce mít klid. O okolnosti, že obžalovaný se vůči nezletilé poškozené měl dopustit stíhaného skutku, se svědkyně podle svého vyjádření dozvěděla až poté, co se s vnučkami přestěhovala do XX. Nezletilé poškozené se tázala, proč se jí nesvěřila, ta odvětila, že nevěděla, jak jí to má říci, bylo jí to „takový nepříjemný“. Ke vztahu mezi obžalovaným a nezletilou poškozenou svědkyně konstatovala, že se k sobě chovali kamarádsky, oslovovali se jménem, svědkyně měla dojem, že nezletilá poškozená se k obžalovanému někdy chovala až vyzývavě, kupříkladu kolem něj záměrně chodila v plavkách a „natřásala se“. I následující den po inkriminovaném večeru spolu běžně komunikovali, byli společně i s dalšími členy rodiny na koupališti. Pokud u nich ve XX byli obžalovaný XX a jejich děti na návštěvě, pak oba uvedení se v uspávání dětí střídali, děti tedy uspával vždy jeden z nich a poté se vrátil za ostatními do společnosti. 

  1. Svědectví XX tedy neposkytuje ke stíhanému skutku podstatnější přímé či nepřímé informace, snad vyjma toho, že při oné poslední návštěvě obžalovaného a jeho rodiny v místě tehdejšího bydliště nezletilé poškozené se oba mohli ocitnout v dětském pokoji v době, kdy obžalovaný zde uspával své děti. Dané svědectví ale potvrzuje opakované snahy obžalovaného o facebookovou komunikaci s nezletilou poškozenou, v níž projevoval svou silnou citovou náklonnost k ní (o existenci této komunikace ostatně není sebemenších pochyb již na základě dříve rozebraných důkazů), a to v době nedlouho po stíhaném jednání, vedle toho dokládá samotný způsob, jakým se k sobě obžalovaný a poškozená chovali v době před tímto jednáním.

  1. Svědkyně XX, jež je známou rodiny XX a příležitostně je navštěvovala, se ve svědecké výpovědi vyjadřovala ke vztahům v této rodině, osobě nezletilé poškozené i chování obžalovaného v době, kdy býval u rodiny XX ve XX na návštěvě, v tomto směru z jejího svědectví žádné významnější okolnosti nevyplynuly. I ona potvrdila, že nezletilá poškozená jí opakovaně ukazovala zprávy zasílané prostřednictvím aplikace XX, v nichž jí obžalovaný psal, že ji má rád a že ji miluje, přičemž nezletilá poškozená dávala najevo svou nelibost nad těmito zprávami, současně ale svědkyně poznamenala, že zejména v dřívější době nezletilá poškozená obžalovaného v rámci dané komunikace pobízela, aby jí psal, jak a proč jí má rád. O okolnosti, že obžalovaný měl nezletilou poškozenou osahávat, se svědkyně podle svého vyjádření dozvěděla od její babičky, bylo to někdy v červnu roku 2017 ještě ve XXX, samotná poškozená se jí v tomto směru nesvěřila.

  1. Ve spisovém materiálu jsou také založeny zprávy a dokumentace základní školy XX, organizace XX z. s.,  a odboru sociálních věcí XX . Z právě označených listinných důkazů se mimo jiné podává, že v letních měsících roku 2017 se nezletilá poškozená, její babička (XXX) a sestra (XXX) přestěhovaly do XX, kde nezletilá poškozená i její sestra navštěvovaly uvedenou základní školu. Nezletilá poškozená je školou hodnocena vesměs kladně, její vztah s babičkou je i přes počáteční adaptační potíže bez zásadnějších problémů, má ale přítele, se kterým měla i pohlavní styk. U XX se objevily ve škole i mimo ni vážné problémy s chováním, vzhledem k vyskytnuvším se informacím o jejích sexuálních zkušenostech s ní vedl učitelský sbor pohovor, v rámci něhož se mimo jiné zmínila, že i její sestra (tedy nezletilá poškozená) měla mít již sexuální zkušenosti, a to vedle jiných mužů a chlapců i se svým příbuzným, konkrétně „se jí před 3 roky pokusil vyprstit jeden příbuzný“. Uvedenou informaci škola předala odboru sociálních věcí Magistrátu města XX, jenž obratem požádal Policii ČR o prověření věci. Právě popsaným způsobem tedy policejní orgány získaly informace o stíhaném skutku, jejich následné šetření nakonec vyústilo v zahájení trestního stíhání obžalovaného.

  1. Za účelem objasnění duševního stavu obžalovaného byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie. Z jeho závěrů vyplývá, že obžalovaný netrpí a ani v minulosti netrpěl duševní poruchou v pravém slova smyslu, tedy psychózou, ani duševní chorobou, je však u něj dána porucha v podobě psychosexuální nevyzrálosti, která se velmi pravděpodobně projevuje mimo jiné jako deviace – heterosexuální pedofilie. Právě uvedenou diagnózu podporuje i falopletysmografické vyšetření, při kterém byly u obžalovaného zachyceny reakce na dívky věkem odpovídající nezletilé poškozené i dívky poněkud starší, naopak reaktivita na snímky dospělých žen a aktivity dospělých párů byla relativně slabší. V době presumovaného jednání byly jeho rozpoznávací schopnosti zachovalé, jeho schopnosti ovládnout své jednání však byly v důsledku uvedené sexuální poruchy (psychosexuální nevyzrálosti při velmi pravděpodobném výskytu heterosexuální pedofilní preference) podstatně sníženy, míra tohoto snížení byla více jak poloviční. Obžalovaný není závislý na užívání návykových látek, nic nesvědčí o tom, že by v době stíhaného činu byl ve stavu intoxikace, nejednalo se o případ patické opilosti ani o jiný typ mrákotného stavu. Vzhledem k výskytu uvedené sexuální poruchy je pobyt obžalovaného na svobodě bez odborného léčení relativně nebezpečný z hlediska možnosti opakování takového jednání, pro které je stíhán. Proto znalec navrhl uložení ochranného léčení sexuologického ambulantní formou. V rámci tohoto léčení je třeba obžalovaného seznámit s jeho sexualitou a její strukturou, přimět ho k poznání motivace deviantního chování, soustavněji jej edukovat o podstatě poruchy, vést k jejímu přijetí a nutnosti sebekontroly i adaptace. Ambulantní forma léčení se jeví jako dostačující z toho důvodu, že u obžalovaného nebyla zjištěna osobnostní patologie ve formě kupříkladu dissociální poruchy osobnosti, není proto důvod pochybovat, že bude při léčbě spolupracovat. Obžalovanému nic nebrání v plnohodnotné účasti při úkonech trestního řízení, je také schopen plně chápat smysl případně mu uloženého trestu.

  1. Shora popsané znalecké závěry tedy dokládají, že takové počínání obžalovaného, jaké je popsáno ve výrokové části rozsudku, není v rozporu, ale naopak v souladu s povahou jeho sexuálního zaměření.

  1. V procesním postavení svědkyně byla vyslechnuta i XX dříve XX, jež aktuálně je manželkou a v inkriminované době byla družkou obžalovaného. Ve své výpovědi uvedla, si nikdy nevšimla jednání obžalovaného vůči nezletilé poškozené, které by mělo jakýkoli sexuální podtext, byl mezi nimi normální vztah. V pozdější době nezletilá poškozená podle svědkyně „vyhledávala kluky“, nosila vyzývavé ošacení a před obžalovaným se „naparovala“, z čehož měla svědkyně zvláštní pocit. Ani ona a ani obžalovaný však s ní nikdy žádný konflikt neměli. Také v rámci jejich poslední společné návštěvy u rodiny XX ve XXX v létě 2015 svědkyně nic neobvyklého nezaznamenala. I toho dne, který následoval po večeru, během něhož mělo dojít ke stíhanému činu, nezletilá poškozená s ostatními zcela běžně komunikovala, nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo něco stát. Ještě před odjezdem ze XXX jí ale obžalovaný sdělil, že když večer v pokoji ležel se svědkyní na zemi, nezletilá poškozená mu opakovaně nohou hladila hlavu, on jí nohu nejprve odstrčil, poté jí po noze hladil, načež nezletilá poškozená mu uchopila ruku a pokoušela se strčit si ji pod kalhotky mezi své nohy, obžalovaný však ruku odtrhl, nezletilou poškozenou napomenul a otočil se, čímž vše skončilo. Sama svědkyně, ačkoli ležela také v pokoji, podle svého vyjádření nic nezaregistrovala. Poněkud nejasně až rozporně se pak svědkyně vyjádřila k otázce, z jakého důvodu takto od obžalovaného získanou informaci s nezletilou poškozenou neřešila přímo na místě – zatímco v přípravném řízení uváděla, že obžalovaný se jí svěřil v době, kdy již seděli ve vozidle a odjížděli, přičemž však nezletilá poškozená byla s nimi až do jejich odjezdu a ještě se s nimi loučila, u hlavního líčení nejdříve tvrdila, že s nezletilou poškozenou chtěla ihned v souvislosti s uvedenou informací hovořit, avšak ta na místě nebyla, protože odešla někam za kamarády, tedy neměla možnost věc s ní řešit, po předestření daného rozporu svědkyně pro změnu nejdříve konstatovala, že nezletilou poškozenou potkali cestou při jízdě vozidlem, proto zastavili a loučili se s ní, svědkyně však nechtěla věc řešit ve vozidle a navíc pospíchali, posléze uváděla, že obžalovaný jí již o věci stručně informoval ještě před odjezdem, podrobněji jí to vylíčil při jízdě ve vozidle poté, co se s nezletilou poškozenou již rozloučili. O dané okolnosti pak svědkyně komunikovala s nezletilou poškozenou zhruba po dvou měsících přes facebook, nezletilá poškozená jí mimo jiné sdělila, že obžalovaný ji „udělal“, jinak však ani ona ani její babička nejevily chuť věc nějak řešit, dávaly pouze najevo, že si nepřejí, aby k nim obžalovaný do Skašova ještě jezdil. Svědkyně v průběhu své výpovědi dávala najevo, že se kloní k verzi obžalovaného, také vyjadřovala podiv nad skutečností, že věc počaly orgány činné v trestním řízení řešit až s delším odstupem, navíc v době, kdy svědkyně, jež má špatné vztahy se svými rodiči a sourozenci, na svou matku podala trestní oznámení pro majetkovou trestnou činnost. Zároveň však svědkyně připustila, že nemá žádné konkrétní informace o spojení mezi svou matkou a nezletilou poškozenou, nezletilá poškozená naopak má (stejně jako sama svědkyně) špatné vztahy s její matkou.

  1. Svědkyně XX (dříve XX) policejnímu orgánu také vydala výtisk facebookové konverzace, kterou vedla s nezletilou poškozenou. Z jejího obsahu je zřejmé, že počátkem října 2015 si nezletilá poškozená stěžovala svědkyni: „…On (zjevně obžalovaný) na mě pořád hrabe, když je tady….“, na námitku svědkyně, že lechtání není obtěžování, nezletilá poškozená zareagovala sdělením: „Brouku…on mě tady jednou udělal!!! Tohle fakt už není normální“, svědkyně na tuto informaci reagovala s nedůvěrou. Později se svědkyně v komunikaci vyjadřovala tak, že již „zná pravdu“, že ví, že to nebyla chyba obžalovaného, že bylo jen otázkou času, kdy „se to stane“ a že nezletilá poškozená obžalovaného již neuvidí, v reakci na to nezletilá poškozená odmítla, že „by to byla její chyba“ a zdůrazňovala, že „držela celou tu dobu hubu“, a to proto, že svědkyni a obžalovaného nechtěla „rozhádat, neboť mají skvělý děti a on (obžalovaný) skvělou ženskou“. Svědkyně poté mimo jiné nezletilé poškozené sdělovala: „Ty máš svoji pravdu a on (obžalovaný) taky“ a „To víte jen vy, co se ve skutečnosti stalo, akorát se neví, kdo říká pravdu“.

  1. Je tedy zřejmé, že ačkoli svědkyně XX (dříve XX) se zjevně kloní k takové verzi o stíhaném skutku, jaký prezentuje v rámci své obhajoby obžalovaný, jde toliko o její subjektivní názor založený na snaze důvěřovat mu jako osobě velmi blízké. Její svědectví neobsahuje žádné informace, které by svým obsahem vylučovaly či vážně zpochybňovaly verzi nezletilé poškozené (kterou přitom podporuje – ať již přímo či nepřímo – řada jiných důkazů, které byly již dříve rozebrány). Totéž platí o konverzaci mezi svědkyní a nezletilou poškozenou (naopak z ní se jasně podává, že nezletilá poškozená rezolutně trvala na tom, že obžalovaný se vůči ní dopustil intenzivnějšího sexuálně zaměřeného jednání).  

  1. Jsou-li veškeré důkazy rozebrané v předešlých pasážích odůvodnění rozsudku hodnoceny jednotlivě i ve vzájemném souhrnu, pak podle přesvědčení soudu nemůže být sebemenších pochyb, že obžalovaný se dopustil takového jednání, jaké je popsáno ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku.

  1. Z výpovědi obžalovaného, svědectví nezletilé poškozené a obsahu komunikace mezi nimi jasně plyne, že v průběhu letních prázdnin roku 2015 na místě specifikovaném ve výroku rozsudku došlo mezi obžalovaným a nezletilou poškozenou k intimnímu kontaktu. Verze obžalovaného, jakým způsobem tento kontakt proběhl (tedy že bez jakéhokoli sexuálního podtextu hladil nezletilou poškozenou po noze, ta však uchopila jeho ruku a hodlala jí dráždit své přirození, čemuž on zabránil), nemůže ve světle dalších provedených důkazů obstát. Vyvrací ji svým obsahem primárně svědecká výpověď nezletilé poškozené, podle které si obžalovaný počínal způsobem prezentovaným ve výrokové části rozsudku. O její výpovědi přitom soud nemá důvod pochybovat. Tento svůj závěr opírá o následující argumenty.

  1. Předně na straně nezletilé poškozené absentuje jakýkoli rozumný důvod, který by ji mohl vést ke křivému obvinění obžalovaného. Z provedeného dokazování je zřejmé, že do doby stíhaného skutku byl vztah mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným, jenž byl druhem její vzdálené příbuzné, celkem bezproblémový, nedošlo mezi nimi k žádnému vážnějšímu konfliktu či sporu, natož takovému, který by mohl být příčinou mstivé pohnutky k nepravdivému svědectví proti obžalovanému. Ostatně obžalovaný v rámci své obhajoby ani netvrdil, že na straně nezletilé poškozené je dán nějaký racionální motiv k jeho smyšlenému obvinění. 

  1. V souvislosti s právě uvedeným nelze přehlédnout ani skutečnost, že nezletilá poškozená nebyla tím, kdo inicioval trestní stíhání obžalovaného. Jak bylo vysvětleno v bodě 30 odůvodnění rozsudku, orgány veřejné moci se o stíhaném skutku dozvěděly pouhou shodou okolností, bez jakékoli přímé či nepřímé součinnosti nezletilé poškozené. 

  1. Připomenout je třeba také okolnost (podrobně vysvětlenou v bodech 18 a 20 odůvodnění rozsudku), že podle znaleckého posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, svědectví nezletilé poškozené nese z psychologického hlediska rysy věrohodnosti, tedy že nezletilá poškozená popisovala ve svých výpovědích takové počínání obžalovaného, které bylo odrazem reality. Zpracovatelka uvedeného posudku samozřejmě nemůže činit (a také nečinila) kategorický závěr, zda ke stíhanému skutku došlo, nicméně z psychologického pohledu hodnotila, jak se nezletilá poškozená při popisu projednávané události i při samotném vyšetření chovala a projevovala, tyto její projevy pak posuzovala v kontextu zjištěné osobnostní charakteristiky nezletilé poškozené. Po komplexním vyhodnocení uvedených skutečností učinila výše uvedený závěr. Ten soud považuje za celkem jednoznačný, logický, přesvědčivý a náležitě zdůvodněný (a také – což je třeba zdůraznit -  plně korespondující s dalšími provedenými důkazy).

  1. Konečně  a zejména je zřejmé, že svědectví nezletilé poškozené plně zapadá do kontextu skutečností, jež vyplynuly z řady dalších provedených důkazů. Stěžejním z těchto dalších důkazů je facebooková komunikace vedená mimo jiné v době po stíhaném skutku mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným, jejíž autenticita nebyla ničím zpochybněna (naopak potvrdil ji i obžalovaný) a jejíž obsah také jasně a přímo dokládá, že obžalovaný si v rámci tohoto skutku počínal tak, jak popsala ve své svědecké výpovědi nezletilá poškozená (viz v této souvislosti body 21 a 22 odůvodnění rozsudku). Takové počínání obžalovaného pak jednak zprostředkovaně potvrzují i svědecké výpovědi Mgr. XX (učitelky nezletilé poškozené), XX, XX a XX (spolužaček nezletilé poškozené) i XX (sestry nezletilé poškozené), jak plyne z bodů 23 až 26 odůvodnění rozsudku, jednak je v souladu s povahou sexuálního zaměření obžalovaného, které bylo zjištěno znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, jehož závěry byly rozebrány v bodě 31 odůvodnění rozsudku.

  1. Se zřetelem na takto zrekapitulované výsledky dokazování tak soud pokládal svědectví nezletilé poškozené XX o průběhu stíhaného skutku za hodnověrné. Toto svědectví ve spojení s dalšími důkazy zcela jednoznačně a spolehlivě usvědčuje obžalovaného XX z takového jednání, jaké je obsaženo ve výrokové části tohoto rozsudku. Na právě uvedeném závěru nic nemůže změnit ani svědecká výpověď XX (dříve XX), jež se (jak bylo vysvětleno v bodech 33 až 35 odůvodnění rozsudku) sice přikláněla k obžalovaným tvrzené verzi o stíhaném skutku, ovšem činila tak na podkladě svého subjektivního názoru vyvěrajícího z její snahy důvěřovat mu jako osobě velmi blízké, jmenovaná svědkyně ostatně sama ani neuváděla takové okolnosti, které by měly vylučovat či vážně zpochybnit verzi nezletilé poškozené.

  1. Naproti tomu nelze pokládat za prokázaný závěr obžaloby, podle kterého nezletilá poškozená nebyla schopna se stíhanému jednání účinně bránit (a že obžalovaný si toho byl vědom). V této spojitosti je třeba uvést následující.

  1. Podle názoru soudu je již z laického hlediska a při rozumném náhledu na danou otázku zřejmé, že průměrně fyzicky a duševně vyspělá dívka mezi dvanáctým a třináctým rokem života by měla být schopna uvědomit si smysl a význam sexuálně zaměřeného jednání, kterého se vůči ní dopouští jiná osoba, stejně tak by měla být schopna dát účinně najevo svou případnou nelibost nad takovým jednáním, tedy projevit vůči němu verbální a fyzický odpor. To ostatně z odborného hlediska v obecné rovině připustila i znalkyně z oboru školství a kultura, odvětví psychologie. Nezletilá poškozená přitom takovou nejméně průměrně vyspělou dívkou v době stíhaného jednání nepochybně byla, jak plyne ze všech svědeckých výpovědí (připomenout lze kupříkladu vyjádření Mgr. XXX, jež se stala učitelkou nezletilé poškozené jen několik týdnů či možná jen dnů po stíhaném skutku a která ji charakterizovala jako „chytrou, empatickou holku s dobrými sociálními dovednostmi“ a „typickou dospívající holku, která nevybočovala z obrazu pubertální školačky“) i z psychologického znaleckého posudku. Sama nezletilá poškozená pak ve své výpovědi jasně uvedla, že již v době činu si byla vědoma, jaký smysl mělo jednání obžalovaného, totéž jednoznačně plyne i z následné facebookové komunikace mezi ní a obžalovaným. Stejně tak lze z její výpovědi dovodit, že jí objektivně nic nebránilo dát obžalovanému najevo nelibost a nesouhlas s takovým jeho jednáním (uváděla sice, že ležela a nevěděla, co má dělat, současně ale připustila, že mohla z pokoje, kde k činu docházelo, bez problémů odejít, přičemž tak neučinila proto, že „nechtěla doma dělat zbytečný rodinný rozbroje“, „doma to nechtěla dělat těžší“).

  1. Znalkyně z oboru z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, sice ve svém posudku uzavřela, že poškozená „s ohledem na svůj věk, rozumové schopnosti, psychosexuální vyspělost a celkovou vyspělost nebyla schopna posoudit význam a smysl projednávaného jednání a nebyla schopna posoudit význam odporu proti tomuto jednání a případný odpor projevit“. Jak ale soud již upozornil, právě uvedený závěr v kontextu jiných okolností, které sama znalkyně připustila na jiných místech svého posudku, působí ne zcela jednoznačně a snad až poněkud rozpačitě. Dokladem je nejen konstatování znalkyně, že „vzhledem k době, kdy se prošetřovaná událost odehrála, je velmi obtížné hodnotit případný stav bezbrannosti dítěte“, ale také skutečnost, že na jedné straně svůj závěr o neschopnosti nezletilé poškozené posoudit význam a smysl jednání obžalovaného i posoudit a projevit odpor proti takovému jednání znalkyně souhrnně opírá o její věk, rozumové schopnosti a celkovou vyspělost, na straně druhé však připustila, že dívka takové osobnostní charakteristiky, jakou je nezletilá poškozená, v takovém věku, v němž se nacházela v době stíhaného činu, by se měla být schopna verbálně i fyzicky se bránit počínání obžalovaného.

  1. Kromě toho dílčí argumenty znalkyně, které ji vedly k závěru o neschopnosti nezletilé poškozené posoudit význam a smysl stíhaného činu i posoudit a projevit odpor proti němu, je třeba hodnotit v kontextu dalších provedených důkazů. Znalkyně poukazovala na okolnost, že v rozhodné době (tedy v době, jež se váže ke stíhanému jednání) se nezletilá poškozená nedokázala svěřit s jednáním obžalovaného nejbližším osobám v rodině, jmenovitě své babičce. Z provedeného dokazování přitom plyne, že nezletilá poškozená se sice v uvedené době skutečně nesvěřila své babičce (tato okolnost je zřejmá ze svědeckých výpovědí nezletilé poškozené i XX, jakož i facebookové komunikace mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným), svěřila se ale jiným osobám, k nimž měla důvěru, jmenovitě své sestře XX, učitelce Mgr. XX i spolužačkám XX, XX a XX (jak dokládají svědecké výpovědi jmenovaných a částečně i svědectví samotné nezletilé poškozené), navíc nezletilá poškozená obecně je (jak uvedla ve svém posudku sama znalkyně) osobou introvertní, jež nemá potřebu se svěřovat druhým. Jde-li o argument znalkyně, že nezletilá poškozená při facebookové komunikaci s obžalovaným v rozhodném období – na rozdíl od pozdější doby, konkrétně roku 2017 – nedokázala projevit svůj odpor, pak je třeba upozornit, že uvedená komunikace svým obsahem (který byl v odůvodnění rozsudku detailně citován) celkem jasně dokládá, že poškozená při konverzaci s obžalovaným nejen v rozhodném období, ale dokonce již v létě 2014 dokázala obžalovanému naprosto jasně a zřetelně dát najevo nelibost nad takovým jeho počínáním, jež se jí nezamlouvalo (lze připomenout její zprávu ze srpna 2014, v níž obžalovanému sdělila, že pokud nezanechá jejího osahávání a nevhodného oslovování, pak to oznámí babičce). Stejně tak je zřejmé, že nezletilá poškozená bez problémů dokázala dlouhodobě ukončit komunikaci s obžalovaným (podle facebookové konverzace, již sama doložila, s ním takto komunikovala do počátku října 2015 a poté až v květnu 2017). Znalkyně také argumentovala, že z vyjádření samotné nezletilé poškozené je zřejmé, že předmětnou událostí „byla ve svém věku paralyzována, nedokázala se vzhledem ke svému věku jednání obžalovaného bránit“. Jak ale bylo výše opakovaně zmíněno, nezletilá poškozená sice uváděla, že „ležela a nevěděla, co má dělat“, současně ale připustila, že z pokoje, kde k činu docházelo, mohla odejít, přičemž tak neučinila proto, že „nechtěla doma dělat zbytečný rodinný rozbroje“ a že „doma to nechtěla dělat těžší“. Tato její tvrzená ohleduplnost podle názoru soudu jistě není totéž, co bezbrannost. Konečně u hlavního líčení znalkyně ve spojitosti s otázkou schopnosti či neschopnosti posoudit a projevit odpor vůči jednání obžalovaného poukazovala i na rodinné a výchovné prostředí nezletilé poškozené, její submisivnost, zvýšený respekt k autoritám a ovlivnitelnost dospělými osobami. Podle soudu je však třeba si uvědomit, že jednak obžalovaný nebyl členem užší rodiny nezletilé poškozené (šlo o druha její vzdálené tety, rodina obžalovaného a rodina nezletilé poškozené se jen sporadicky navštěvovaly), jednak a zejména vztah mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným nebyl klasickým vztahem dospělý-dítě. Jak dokládá řada svědeckých výpovědí a zejména facebooková komunikace, obžalovaný a nezletilá poškozená i přes výrazný věkový rozdíl k sobě přistupovali jako rovný s rovným (tykali si, oslovovali se křestním jménem), nejméně při konverzaci přes internet se nezletilá poškozená již před rozhodným obdobím vůči obžalovanému dokázala projevovat celkem razantně a místy až arogantně a dávat mu najevo svou nelibost nad takovým jeho chováním, které se jí nezamlouvalo, obžalovaný při dané konverzaci naopak vystupoval někdy až v ponížené roli, při osobním kontaktu se poškozená k obžalovanému dokázala chovat vyzývavě a provokativně (posledně uvedené plyne nejen ze svědectví XX, jež je osobou blízkou obžalovanému, ale také z výpovědí svědkyň XX a XX, které mají nepochybně bližší vztah k nezletilé poškozené).

  1. Jsou-li všechny uvedené okolnosti hodnoceny důsledně ve vzájemném souhrnu, pak podle názoru soudu nelze pokládat za jednoznačný a nepochybný závěr, že nezletilá poškozená nebyla schopna se stíhanému jednání obžalovaného účinně bránit.

  1. Jen pro úplnost lze poznamenat, že i pokud by soud ve vztahu k otázce uvedené v předešlém bodě odůvodnění rozsudku zaujal opačný názor (a nutno opět zdůraznit, že učinit jej s ohledem na výsledky dokazování nemohl), pak by nebylo lze dovodit, že obžalovaný si musel být vědom neschopnosti nezletilé poškozené projevit a klást jeho počínání účinný odpor. Právě uvedené plyne již z okolností, které charakterizovaly vztah obžalovaného a nezletilé poškozené, jak byl zrekapitulován v poslední větě bodu 46 odůvodnění rozsudku (lze stručně připomenout, že šlo o vztah rovnocenný, v němž nezletilá poškozená nevystupovala v podřízené roli a byla schopna obžalovaného důrazně upozornit, pokud jí některé jeho chování nebylo po chuti). K tomu přistupuje i další skutečnost, jež se podává z provedeného dokazování (výpovědí obžalovaného i nezletilé poškozené a facebookové komunikace mezi nimi), totiž že obžalovaný se k projednávanému činu uchýlil v důsledku toho, že nezletilá poškozená svou nohou zavadila o jeho hlavu. Svědectví nezletilé poškozené i facebooková komunikace sice dokládají, že šlo z její strany o neúmyslné jednání, obžalovaný si je však mohl (jak připustila ve své výpovědi sama nezletilá poškozená) vyložit mylně tak, že jde o jakousi výzvu k intimnějšímu kontaktu.

  1. Ze všech důvodů rozebraných v předešlých pasážích odůvodnění tak soud vzal za prokázaný takový skutkový stav, jaký je obsažen ve výrokové části tohoto rozsudku. 

  1. Soud prokázané počínání obžalovaného podřadil pod skutkovou podstatu zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku. Označeného trestného činu se dopustí pachatel, který vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije. Podle ustálené soudní praxe se za soulož pokládá spojení pohlavních orgánů muže a ženy, jiným způsobem pohlavního zneužití se rozumí intenzivní zásahy do pohlavní sféry, jež jsou v širším pojetí považovány za pohlavní styk. Pohlavním stykem je přitom jakýkoli způsob ukájení sexuálního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví. Podstatou tohoto styku je tedy fyzický kontakt s druhou osobou, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Při tomto vymezení pohlavní styk zahrnuje širokou škálu činností, včetně osahávání prsou a pohlavních orgánů, jakož i zasouvání prstů do vagíny ženy.

  1. Uvedené okolnosti tvořící znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku musejí být zahrnuty úmyslným zaviněním, jak plyne z ustanovení § 13 odst. 2 trestního zákoníku.

  1. V projednané věci obžalovaný XX nezletilou poškozenou XX, které v dané době bylo méně než patnáct let, osahával na prsou a přirození a následně jí zasunul svůj prst do vagíny a pohyboval zde s ním. Z pohledu ustanovení § 187 odst. 1 trestního zákoníku tedy jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let. Takové jeho jednání bylo zahrnuto zaviněním ve formě přímého úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť věděl, že může porušit zájem na ochraně mravního a tělesného vývoje nezletilé poškozené, jejíž věk znal, a takový trestněprávně relevantní následek způsobit chtěl. 

  1. Z provedeného dokazování neplyne, že nezletilá poškozená byla při popsaném jednání svěřena dozoru obžalovaného (lze připomenout, že obžalovaný byl druhem vzdálené příbuzné nezletilé poškozené a na místě činu se nacházel pouze proto, že se svou družkou a dětmi navštívil rodinu nezletilé poškozené a v rozhodné době uspával své děti v téže místnosti, kde se shodou okolností nacházela nezletilá poškozená). Odtud vyplývá, že počínání obžalovaného není namístě posoudit jako spáchané v kvalifikované skutkové podstatě trestného činu pohlavního zneužití podle ustanovení § 187 odst. 2 trestního zákoníku. Ve věci není dána ani žádná z kvalifikačních okolností vymezených v ustanovení § 187 odst. 3 či odst. 4 trestního zákoníku. 

  1. V úvodní pasáži odůvodnění tohoto rozsudku soud upozornil, že obžaloba ve stíhaném činu spatřovala zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Podle názoru soudu však nelze dovodit, že obžalovaný by svým počínáním naplnil všechny znaky již základní skutkové podstaty uvedeného zločinu. Tento svůj závěr opírá o následující argumenty.

  1. Trestného činu znásilnění v základní skutkové podstatě podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku (alinea první), respektive pachatel, který k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného (alinea druhá). Co se rozumí pohlavním stykem, soud vysvětlil již výše. Násilím je použití fyzické síly k překonání kladeného či očekávaného odporu, pohrůžkou násilí pak hrozba užití takové síly, o pohrůžku jinou těžkou újmou jde tehdy, hrozí-li pachatel oběti způsobením vážného negativního zásahu do její majetkové, osobní či rodinné sféry. Za bezbrannost – u které je třeba předeslat, že je pojmem právním, tedy její dovození je věcí orgánů činných v trestním řízení, jež v této souvislosti vycházejí ze skutkových okolností plynoucích z provedeného dokazování - ve smyslu ustanovení § 185 trestního zákoníku se pokládá takový stav oběti, ve kterém vzhledem k okolnostem není schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, případně ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání. Judikatura i soudní praxe chápou bezbrannost jako bezbrannost absolutní (o kterou jde tehdy, pokud se oběť nachází v situaci, kterou sama nevnímá, tedy si v důsledku kupříkladu bezvědomí, umělého či hlubokého spánku anebo silného oblouznění alkoholem či jinou psychoaktivní látkou vůbec neuvědomuje, co se s ní děje, a proto vůbec nedokáže hodnotit situaci, v níž se nachází a kterou nevnímá, a nemůže tedy nijak ovlivnit jednání pachatele), bezbrannost fyzickou (jde o situaci, kdy oběť vnímá situaci, ve které se nachází a chápe význam jednání, jehož se vůči ní pachatel dopouští, nemá však objektivně možnost se účinně bránit, ač by tak učinit chtěla, a to proto, že je kupříkladu spoutaná, ochrnutá, upoutaná na vozík či lůžko anebo přestárlá) a bezbrannost psychickou (jíž se rozumí situace, kdy duševní a rozumové schopnosti oběti nejsou na takové úrovni nebo takového stavu, aby si ve své mysli dokázala situaci, v níž se nachází, dostatečně přiléhavě ze všech souvislostí vyhodnotit a přiměřeně, logicky a účinně na ni reagovat). Není přitom podstatné, vyplývá-li bezbrannost z tělesného či psychického stavu oběti, anebo zda nastala přičiněním jiné osoby. Uvedené okolnosti tvořící znaky objektivní stránky trestného činu znásilnění podle § 185 trestního zákoníku musejí být také zahrnuty úmyslným zaviněním, jak je zřejmé z ustanovení § 13 odst. 2 trestního zákoníku.

  1. V nyní posuzovaném případě si obžalovaný podle provedeného dokazování pohlavní styk s nezletilou poškozenou nevynutil násilím, pohrůžkou násilí ani pohrůžkou jiné těžké újmy, to ostatně obžaloba ani netvrdila. Poškozená byla v době činu při vědomí a nebyla ovlivněna žádnou psychoaktivní látkou, stejně tak nebyla omezena ve svobodě pohybu. Nenacházela se tedy ve stavu absolutní ani fyzické bezbrannosti. Z toho, co bylo uvedeno v bodech 43 až 47 odůvodnění rozsudku, je pak zřejmé, že nezletilá poškozená byla takového věku, měla takové rozumové schopnosti a její vztah k obžalovanému byl takového rázu, že byla schopna projevit svůj odpor vůči jeho sexuálně motivovanému jednání. Nelze proto ani dovodit, že v době činu byla ve stavu psychické bezbrannosti. Jak je přitom zřejmé z výše popsaného zákonného vymezení trestného činu znásilnění, obligatorním znakem objektivní stránky již jeho základní skutkové podstaty podle       § 185 odst. 1 trestního zákoníku je vynucení si pohlavního styku násilím, pohrůžkou násilí či pohrůžkou jiné těžké újmy anebo vykonání pohlavního styku na oběti, jež se nachází ve stavu bezbrannosti.

  1. Spíše jen na okraj – neboť vzhledem k výše uvedenému je to celkem bezpředmětné – lze poznamenat, že i pokud by soud na straně nezletilé poškozené objektivně dovodil stav její bezbrannosti v době činu, nebylo by možno dovodit úmysl obžalovaného k této okolnosti. Úmyslné zavinění je totiž charakterizováno dvěma složkami – složkou vědomostní (ta záleží v tom, že pachatel si uvědomuje, že svým jednáním může způsobit trestněprávně relevantní následek, tedy porušení nebo ohrožení zájmu chráněného příslušným ustanovením trestního zákoníku) a složku volní (ta spočívá v tom, že pachatel následek významný z hlediska trestního práva způsobit chce anebo je s ním alespoň srozuměn, přičemž o srozumění jde tehdy, pokud pachatel nepočítá s žádnou konkrétní okolností, jež by mohla vzniku tohoto následku zabránit). Jak soud vysvětlil v bodě 48 odůvodnění rozsudku, i v případě, že poškozená by nebyla schopna s ohledem na svůj věk a rozumové schopnosti se stíhanému jednání účinně bránit, nebylo by možno učinit závěr, že obžalovaný si této okolnosti (tedy z pohledu ustanovení § 185 trestního zákoníku stavu bezbrannosti) musel být vědom. Odtud vyplývá, že v jeho jednání by v naznačené situaci absentovala již vědomostní složka úmyslného zavinění ve vztahu ke znaku bezbrannosti, logicky by pak nemohla být dána ani složka volní (neboť ta se odvíjí od složky vědomostní).

  1. Ze všech shora uvedených důvodů soud trestněprávně relevantní jednání obžalovaného popsané ve výroku rozsudku na rozdíl od obžaloby kvalifikoval nikoli jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, nýbrž jako zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku.

  1. Ze závěrů výše již rozebraného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, je zřejmé, že obžalovaný je za projednávaný skutek odpovědný i z pohledu příčetnosti (§ 26 trestního zákoníku).

  1. Poněvadž soud uznal obžalovaného vinným stíhaným trestněprávním jednáním, ukládal mu návazně za toto jednání trest. Na trestný čin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku stanoví uvedený zákoník trest odnětí svobody v rozpětí od jednoho roku do osmi let.

  1. K osobě obžalovaného soud z jeho výpovědi, opisu rejstříku trestů, přílohových trestních spisů, zprávy z místa bydliště a sdělení jeho zaměstnavatele zjistil následující skutečnosti. Před spácháním nyní projednávaného činu se obžalovaný dostal opakovaně do střetu s trestními zákony pácháním typově méně závažnějších trestných činů proti majetku i trestného činu zanedbání povinné výživy. Všechna tato dřívější odsouzení jsou však ze zákona zahlazena, nelze je proto pokládat za přitěžující okolnost, navíc vyjma posledního z nich (za přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku, jež je z roku 2013) jsou staršího data (spadají do období let 1998 až 2009). V místě svého současného bydliště obžalovaný nebyl postižen pro přestupek. Od počátku února 2017 je zaměstnán jako řidič kamionové dopravy, svým zaměstnavatelem je hodnocen kladně. 

  1. Při úvaze o výši trestu soud vycházel z hledisek pro posuzování této otázky rozhodných, jež jsou zakotvena zejména v ustanoveních § 38 odst. 1, § 39, § 41 a § 42 trestního zákoníku. Bral tedy v potaz povahu a závažnost projednávaného skutku, osobu obžalovaného i jeho poměry, jeho postoj ke spáchanému činu, jakož i okolnosti polehčující a přitěžující. 

  1. Obžalovanému toliko přitěžovalo, že se stíhaného jednání dopustil s rozmyslem (§ 42 písm. a) trestního zákoníku). Žádnou z polehčujících okolností demonstrativně vyjmenovaných v ustanovení § 41 trestního zákoníku soud sice neshledal, ve věci jsou ovšem dány jiné skutečnosti, jež snižují závažnost jeho trestněprávního jednání a hovoří v jeho prospěch. Předně jde o okolnost, že pohlavní zneužití nezletilé poškozené nemělo formu soulože, nýbrž osahávání na intimních místech a poté zasouvání prstu do její vagíny, šlo tedy o méně vážnou formu zásahu do intimní sféry nezletilé poškozené. Nelze rovněž přehlédnout, že počínání obžalovaného na nezletilé poškozené nezanechalo žádné vážnější fyzické ani psychické následky (dokladem toho ostatně je, že nezletilá poškozená je po stíhaném jednání sexuálně poměrně čilá, podle vlastní výpovědi i přes svůj stále nízký věk měla opakované pohlavní styky s nejméně dalšími dvěma muži). Zohlednit je namístě rovněž aktuální osobní a rodinné poměry obžalovaného (je ženatý, s manželkou vychovává děti, pracuje a zaměstnavatel jej hodnotí pozitivně). Konečně je třeba vzít v potaz sníženou příčetnost obžalovaného a s ní související skutečnost, že vedle samotného trestu byla obžalovanému stanovena i další (a poměrně citelná) trestněprávní sankce v podobě ochranného léčení. 

  1. Se zřetelem na všechny výše popsané okolnosti soud zastává názor, že jednak jako adekvátní se jeví výměra trestu odnětí svobody při čtvrtině zákonné trestní sazby, konkrétně v trvání dvou roků, jednak k nápravě obžalovaného není nezbytně nutné přistupovat k přímému výkonu tohoto trestu. Proto jej uložil ještě v podmíněné formě, ovšem – s ohledem na skutečnost, že obžalovaný v minulosti, byť již vzdálenější, projevil opakovanou inklinaci k páchání deliktů trestněprávní povahy (jak bylo již zmíněno, dřívější odsouzení nelze ve věci hodnotit jako přitěžující okolnost, avšak je namístě je brát v potaz při hodnocení možností nápravy obžalovaného) - při stanovení zkušební doby již blíže horní hranici zákonného rozpětí (ta činí jeden rok až pět let) a současném vyslovení dohledu. Je na obžalovaném, aby vedením řádného života v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení a dodržováním povinností plynoucích z vysloveného dohledu (který stát bude vykonávat prostřednictvím své Probační a mediační služby) prokázal, že předpoklad soudu o možnosti jeho nápravy i bez přímé trestní represe je opodstatněný. Pokud obžalovaný řádný život nepovede anebo nebude v rámci vysloveného dohledu náležitě spolupracovat s Probační a mediační službou ČR, bude to mít za následek nařízení výkonu uloženého trestu odnětí svobody.

  1. Vedle uvedeného trestu soud obžalovanému v souladu s doporučením znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, uložil ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě. Pro tento postup totiž byly splněny zákonné podmínky zakotvené v ustanovení § 99   odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (neboť stíhaného činu se obžalovaný dopustil ve stavu vyvolaném svou sexuální duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je z důvodu možného opakování obdobného jednání v důsledku této poruchy potenciálně nebezpečný) a současně se jeví – se zřetelem na povahu stíhaného činu a charakter duševní poruchy obžalovaného, kterou je ochranné léčení podle znalce způsobilé významně korigovat – i jako plně účelný.

  1. Nezletilá poškozená XX prostřednictvím svého (v daném trestním řízení ustanoveného) opatrovníka ve věci řádně a včas ve smyslu § 43 odst. 3 trestního řádu uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy (č. l. 419, 421). Po obžalovaném se domáhala úhrady částky 500.000 Kč jako satisfakce za zásah do její osobní integrity a narušení jejího práva na soukromí.

  1. Podle § 81 odst. 1 věty první občanského zákoníku (zákon č. 89/2012, účinný od 1. 1. 2014) je chráněna osobnost člověka včetně jeho přirozených práv. Podle § 81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle § 2956 občanského zákoníku pak platí, že vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákoníku (tedy mimo jiné ustanovením § 81 občanského zákoníku), nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Podle § 2957 občanského zákoníku způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala. 

  1. V projednávané věci bylo obžalovanému XX prokázáno takové trestněprávní  počínání - tedy z pohledu občanského zákoníku zaviněné protiprávní jednání – jaké je popsáno ve výroku rozsudku. Jeho podstatou byl aktivní zásah do intimní sféry nezletilé poškozené XXXX v době, kdy s ohledem na svůj věk byla zákonem před takovým zásahem chráněna. I přes okolnost, že nezletilá poškozená se jednání obžalovaného nebránila a ani se nenacházela ve stavu bezbrannosti, je tedy zřejmé, že dané jednání představovalo narušení její osobnostní integrity a tím i porušení jejího soukromí a částečně i důstojnosti ve smyslu § 81 občanského zákoníku. Podle názoru soudu je proto namístě, aby poškozené byla za takto jí způsobenou nemajetkovou újmu poskytnuta peněžitá náhrada ve smyslu § 2956 a § 2957 občanského zákoníku. Se zřetelem na okolnosti charakterizující povahu a závažnost spáchaného trestněprávně relevantního skutku (jak byly rozebrány v těch pasážích odůvodnění rozsudku, jež se váží k otázce trestu) i majetkové poměry obžalovaného soud považuje za přiměřenou výši této náhrady částku 50.000 Kč. Proto ji nezletilé poškozené při aplikaci ustanovení § 228 odst. 1 trestního řádu přiznal. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy byla nezletilá poškozená postupem podle § 229 odst. 2 trestního řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Plzni. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v Praze. Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoli výroku, a to i v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci nebo zabrání části majetku. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je omezen ve svéprávnosti, může za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho opatrovník a jeho obhájce.

Ve prospěch mladistvého obžalovaného může i proti jeho vůli podat odvolání i orgán pověřený péčí o mládež, kterému lhůta k podání opravného prostředku běží samostatně.

Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.

Poškozený, kterému byl přiznán nárok na náhradu škody, může žádat, aby byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody. Žádost se podává u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň dne 7. 2. 2019

Mgr. Martin Kantor, v.r.

předseda senátu

sp.zn.
4 T 288/2014
Pokus znásilnění za využití bezbrannosti

Č. j.: 4 T 288/2014 - 130 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud v Prachaticích rozhodl v hlavním líčení konaném dne 03.02.2015 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Mühlsteina a přísedících xxxxx a takto: 

Obžalovaný 

xxxxxxxxxxxx

nar. xxxx ve xxxxx okres xxxxx, trvale bytem xxxx, dělník v xxxxxxxx 

je vinen, že 

v době od 02:00 hodin do 03:30 hodin dne 19.07.2014 v travnatém porostu v těsném sousedství benzinové čerpací stanice xxxx ve xxx v ulici xxxx, okres xxx,  po předchozí společné návštěvě restaurace xxx ve xxxx okres xxxxx kde společně konzumovali alkoholické nápoje, při cestě z této restaurace, kdy oba byli pod vlivem alkoholu, poškozenou xxxx, nar. xxx, ve xxxxx, trvale bytem xxxx, povalil na záda, vyhrnul jí šaty a přes její aktivní odpor, kdy se jej snažila ze sebe odstrčit a opakovaně mu říkala,,ne, já nechci!" a křičela,,pomoc!", se na ní pokusil vykonat soulož, přičemž k tomuto jednání nedošlo s ohledem na okolnosti na obžalovaném nezávislých, 

tedy -pokusil se vykonat pohlavní styk na poškozené s ohledem na její bezbrannost, 

čímž spáchal 

přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, 

a odsuzuje se 

podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se obžalovanému výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců

Odůvodnění

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Prachaticích podal obžalobu na xxx s odůvodněním, že ten se měl dopustit zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. 

Obžalovaný xxx k věci uvedl, že se seznámil s poškozenou v xxxxx, pak byli v xxxx, pak šli na benzinovou pumpu, tam si sedli vedle laviček, on se jí pak ptal, jestli s ním půjde dovnitř, šel pro kávu. Popíjeli kafe, kouřili, následně si lehli na zem, začali se líbat a osahávat i na intimních místech z obou stran. Pak poškozená začala brečet, začala být nervózní, obžalovaný má za to, že si uvědomila, co vlastně dělá. On v té době ještě nevěděl, že má přítele a dítě. Poté tam přišel kluk, který jej bouchnul, udeřil jej někam do vlasů, poškozená šla na druhou stranu přes silnici, měla telefon, on jí ještě odnesl tašku a ona odešla. Kluka tam viděl, slečnu žádnou neviděl, ani při příchodu na pumpu, neví, jestli tam byl někdo stranou. Poškozená mu říkala, že si pamatuje, že už po něm koukala předtím, ale nikdy se nebavili, seznámili se ten večer. Celý večer trávili spolu, popíjeli alkohol, platil úhradu do 200 Kč za oba. On měl ještě tři piva předtím, než za ním přišel, ona zřejmě již také něco měla. Přála si vodku, když jí objednal, tak říkala, že jí nechutná, že si dá melounovou, tak ji pili, měli asi čtyři. 

U benzinky seděli na trávníku, dle obžalovaného si chtěla sednout na ten trávník, protože tam asi zřejmě někdo byl, neví proč. On se jí také ptal, jestli s ním půjde na kávu. Poté začala říkat, že neví, nějak se to v ní lámalo, tak říkal, že dobrý, proběhl tam i nějaký návrh, že by mohli k němu domů, ale jak měla pořád ty telefony, tak byla nervózní. Každopádně se rozbrečela, to jo, řekla mu, co má dělat, potom řekla „,pomoc" a potom začala brečet. Když tam přišel ten kluk, tak na ní bylo vidět, že se stydí, tak radši šla na druhou stranu. Obžalovaný se s ní chtěl nějak rozloučit, nebo si o tom popovídat, ale nechtěla, něco tam řešila, neví s kým. 

Na sobě měla krátkou minisukni, neví, jestli to byly šaty, nebo jestli to bylo zvlášť, ale měla hodně krátkou minisukni a tílko s výstřihem, on měl černé džíny a tričko nebo tílko, bylo teplo, bylo to v červenci. K pohlavnímu styku nedošlo, to ani není možné, protože on když konzumuje alkohol, tak nemůže. Každopádně se osahávali, líbali, a to i na intimních místech, to nepopírá. Ten kluk, když jej bouchnul, tak cítil škubnutí ve vlasech, ale nebylo to nijak hrozné. Když odešel, tak mu chtěl i něco vysvětlit, jenomže asi viděl, že je to nějak relativně v pohodě, tak odešel, nebyl tam víc než minutu. 

Rovněž se obžalovaný domnívá, že se to poškozené líbilo, že se jí líbil i on, také kamarád mu říkal již v xxxx že po něm pokukuje. Poté byli již spolu. U pumpy si lehli na sebe, začali se líbat, osahávali se, ležel na ní, nejdříve seděli. Co byla s obžalovaným, byla s ním celý večer, tak nehrozilo, že by došlo k pohlavnímu styku s někým jiným, jestli ho měla předtím, to neví. Když k pohlavnímu styku zřejmě došlo, tak to nebylo s obžalovaným. Chvíli byla i mezi společností, i když se spolu bavili, ale pak už byla s ním. Na intimní místa si sahali, ale pohlavní styk s ní neměl, to ví. Je možné, že na sebe sahali intenzivněji, to probíhalo už v tom xxxx, když tam seděli sami v tom salonku. 

xxxxx uvedla, že ví, že přišli obžalovaný s poškozenou na benzinku, byli opilí. Oni seděli na první lavici, slečna si sedla jakoby za ně, myslí, že na lavičku. Obžalovaný šel pro kafe, pak šli spolu někam dozadu, pak slyšeli, jak slečna říká, že to nechce, určitě brečela. Pak tam šel přítel, ona tam nešla, přítel mu dal údajně facku, nebo ho kopl. Slečna brečela, šel jakoby před benzinu a dotyčný utekl, kam, to neví. Slečna šla určitě před benzinu, byla bosa, na sobě měla šaty, jestli měla kabelku, to neví. Ona na místo vůbec nešla, šel tam jenom přítel. Podnětem k tomu, že tam přítel šel, bylo to, že brečela a říkala, že to nechce, to slyšeli až k nim. Byli od nich vzdáleni tak 5 - 6 metrů, vidět tam nebylo, je tam křoví, jsou tam smrčky. Přítel říkal, že byli na silnici. Když přišli, na lavičce byla pouze slečna, obžalovaný šel pro kafe. Přítel jí říkal, že k pohlavnímu styku došlo. 

xxxxx uvedl, že byl večer s přítelkyní na benzině, seděli na lavičce, po chvíli tam přišla mladá dívka a za ní muž, chvíli tam spolu byli, pak odešli ke smrkům. Zašli za ně, po chvíli zaslechli, jak slečna brečí, tak se tam šel podívat, oni tam souložili. Slečna brečela, říkala, aby jí pomohl, tak to udělal. Poškozená ležela na zemi, obžalovaný ležel na ní, dle svědka souložili, má za to, že nešlo o nějaké laškování, vypadalo to určitě jinak, kalhoty měl obžalovaný stažené, když tam svědek přišel, tak mu byl vidět zadek. Ona měla nějaké krátké šaty, měla je vytažené. Když tam přišel, tak dívka říkala, aby jí pomohl, tak dotyčného okřikl, aby toho nechal, on mu řekl, že takhle to má úplně nejraději, slezl z ní, svědek ho potom kopnul do obličeje a šel k té dívce, protože ta ležela, nevěděl, jestli jí něco není, ptal se jí, jestli bude volat policii, ona řekla, že ne a odešla, nechtěla se s ním vůbec bavit, odešla směrem jako do centra, úplně pryč. Nejdříve zašla někam na benzinu, pak ji viděl, jak jde do města. Ona nechtěla volat policii, tak ji nevolali, pak přišla asi její sestra s nějakým kamarádem a hledali ji, slyšel, jak volají z budky té dívce, zaslechl, jak její sestra řekla „on tě znásilnil“, tak jsem za nimi šel a řekl jsem, že jsem u toho byl. Pak se tam nějak sešli a zavolali policii. Za vlasy obžalovaného nechytil, kopnul ho do obličeje. Něco na něj zakřičel, už neví, co přesně. Když obžalovaný slezl, tak neviděl, že by byl obnažený, byla tam tma, přirození neviděl, zadek viděl. Poškozená byl obnažená, neměla kalhotky a šaty měla někde pod pupík. Kalhotky neviděl, neví, jestli si je potom sebrala, ona se s ním vůbec nechtěla bavit, takže odešel za svou přítelkyní. Ví, že tam po ní ještě zůstaly pantofle, ty potom brala její sestra od laviček, kde seděli, to bylo tak 15 - 20 metrů. Slyšel, jak poškozená brečí, o pomoc volala až potom, když tam přišel. 

On nic nepil, přítelkyně asi dvě skleničky. Když přišel na místo, obžalovaný na ní ležel, ona je malá. Akorát mu říkala, aby jí pomohl, podle něj byla dost opilá, říkala „pane, pomozte mi" a brečela. Pokud by jej nežádal o pomoc, nijak by to neřešil, asi by si toho nevšímal, ale když mu řekla, aby jí pomohl, tak mu bylo jasné, že to asi nechce. Myslí si, že obžalovaný měl na sobě nějaké tepláky, do obličeje ho kopl v okamžiku, když z ní obžalovaný slezl a řekl, že takhle to má nejradši, v tu chvíli klečel. Když poté odešli z toho místa, neviděl, že by šli ještě spolu. Že by měl obžalovaný obnažené přirození, to také přímo neviděl. Holý zadek viděl, že by se líbali, to neviděl. Viděl, jak obžalovaný jakoby přirážel, ale nemůže říci, že by viděl, že by soulož probíhala. 

xxx uvedla, že šli s přítelem na bowling, pak šli do xxxx, tam přítel odešel, ona tam ještě nějakou dobu pobyla. Pak chtěla jít domů, ale přišel obžalovaný, který ji oslovil a pozval ji na panáka do xxxx, tak mu řekla ,,ano". Tam vypili pár panáků, co bylo dál, jak došla na benzinu, to neví. Když byli na benzině, tak si pamatuje to, že ji tam svalil a že křičela o pomoc, dál si to nepamatuje. Pamatuje si jenom, že šla domů. Neví, kolik hodin bylo, když šli do xxxx měla nějaké pivo, v pili vodku s něčím ředěnou. Když přišli na benzinu, tak si to pamatuje tak napůl, začátek neví, ví jenom to, že ji tam svalil u těch keřů na zem a ona křičela, aby tam někdo přišel. Ví, že tam někdo na lavičce seděl, aby řekla pravdu, tak si nepamatuje, jestli se v třeba líbali. Rozhodně mu neříkala, že by s ním něco chtěla mít, to určitě ne. Jestli si o tom povídali, je to možné. Nevzpomíná si, že by spolu vedli nějakou řeč, že by došlo k nějakému osahávání, nabídky mohly být, ale neví. U výslechu uváděla, že se chtěli osahávat, ale sex ne, protože ji vyslýchali dva policajti, kteří ji předtím upozornili, že žádná oběť není a ještě se jí vysmáli do obličeje, takže s těmi už se nechtěla bavit. Byla v podnapilém stavu, moc si toho nepamatuje. Do křoví se nějak doplazili, na začátku tam šli oba dobrovolně, postrkoval ji, asi mu říkala, jestli něco chce nebo nechce, křičela, ať ji nechá být, křičela o pomoc, to ví, pak už to ví jen z vyprávění. Ví, že šla domů, ví o tom, že též volala sestře, říkala, že byla znásilněna, ta volala policii. Sestře znásilnění nepopisovala. Přítel chtěl jít dřív domů, jí se nechtělo, proto tam zůstala. Nevzpomíná si, že by s obžalovaným měli nějaké hrátky už v xxxxx.

K dotazu státní zástupkyně poškozená uvedla, že v klubu zůstala se známými, kteří si všímali jiných, takže zůstala u baru sama, přítel odešel, ona tam ještě chtěla být. Na začátku vypovídala všechno, co říkal pan protože policisté ji vyfakovali, takže vypověděla u všeho „,ano“, ale nechtěla to řešit, proto je tam z toho důvodu uvedeno, že dělali všechno, co řekl. Až v xxxx mu říkala, že potřebuje jít na benzinu, tak tam po nějaké době šli, na benzinu potřebovala jít proto, že volala kamarádovi, aby ji vyzvedl, nepřišel tam, až po nějaké době. Ona tam chtěla jít z toho důvodu. Na benzině byla s xxx, ale povídala si s ním, to je všechno, co si pamatuje z té chvíle, než přešli do toho křoví. Nepamatuje si, jestli do křoví došla dobrovolně nebo jestli ji tam dostrkal, ví, že došlo k pohlavnímu styku, bránila se, strkala do něj, moc jí to ale nešlo. Křičela o pomoc, strkala ho od sebe, aby šel pryč, to se jí nepovedlo. Je možné, že mu vytrhla vlasy, ale neví to. Dál si vybavuje věci z vyprávění. Sama si vybavuje to, že šla domů a volala sestře, té řekla, ať přijde na benzinu, řekla jí, ať zavolá policii, že ji někdo znásilnil. Na druhém výslechu jí policista, jehož jméno neví, upozornil, že žádná oběť není. 

K dotazu obhájce poškozená uvedla, že si pamatuje, že byl u výslechu, když jej vyslýchala paní vyšetřovatelka, ta na ni nebyl zlá. To, že se s obžalovaným bavili, pak se osahávali a líbali a že to bylo vzájemné, vypovídala proto, že ví, že by jí asi v okolí xxxx  nijak nepomohli, aspoň si to tak myslela. Paní vyšetřovatelka na ni nebyla zlá, uvedla, že k pohlavnímu styku nedošlo, to také vypovídala kvůli tomu. Byla řádně poučena, pokud jde o následky křivé výpovědi. Také k dotazu obžalovaného uvedla, že se s ním seznámila z vlastní vůle, alkohol popíjela sama, nenutil ji. Nemůže říct, že spolu byli intimně, nemůže říct ano, lhala by, neví. 

Svědkyni byla předestřena výpověď z přípravného řízení, kdy k rozporům uvedla, že to vnímala jinak, chodily jí domu papíry, jak to asi údajně bylo, o tom, že tam byl i ten svědek, který to viděl. Dále k dotazu uvedla, že to vnímá tak, že jen tak o pomoc nekřičela, ten svědek asi také jen tak nelhal. Pamatuje si to tak, že ano, říkala, že ji znásilnil, na výslechu vzhledem k tomu, co jí řekli, pak řekla to, co obžalovaný, aby se z toho vyvarovala, má dítě, takže to nechtěla prostě řešit, proto řekla to, co tam na tom papíru je. V té době také neměla pojem o čase, takže by lhala, kdyby řekla, jak dlouho na benzině byli. Neví, že šel obžalovaný pro kafe na benzinu, ona vnímá to, co řekla u soudu, k tomu došlo, neví, na jak dlouho, ale ví, že k tomu došlo. K následnému dotazu státní zástupkyně uvedla, že porozuměla poučení mluvit pravdu jak na policii, tak u soudu, také si to všechno přesně nepamatuje, podle ní šlo o normální soulož. Co uvedl xxxx, to jí řekl policista, který ji vyslýchal. 

xxx vypověděla, že byla uvedeného dne s kamarádkou xxx na diskotéce xxxx, zde se kolem půlnoci setkala se sestrou xxx. Nebyly předem domluveny, byla to náhoda, dlouze tam spolu nemluvily. Domluvily se, že se později uvidí, v té době bylo v xxx asi tak 50 lidí, ona neví, jestli sestra s někým mluvila, tančila, nebo něco podobného, viděla ji tam jen krátce. Ví, že v té době byl v xxxx i sestřin přítel pan xxxx, jeho dva bratry tam neviděla, ale neví určitě, jestli tam byli také, nebo ne. Ona poté odešla do baru xxxx i se svou kamarádkou, sestra zůstala v xxx. Když odcházela, byl tam ještě i sestřin přítel. Z xxxx odcházela někdy kolem druhé, třetí. Venku před barem potkala xxxx, Poté byla ještě u telefonátu v xxx, kdy xxxx volala sestra xxxxx, byla u hovoru, slyšela, jak jí říkal, aby šla domů a našla si xxxx. Poté jí telefon vytíp, až pak jí řekl, že sestra mu brečí do telefonu. Ona jí volala, což jí zase ona vytípla, asi byla naštvaná. Sestra nemohla volat přímo jí, protože nemá mobilní telefon. Přesně si nevzpomíná, jak zjistila, že je sestra na pumpě, nějak tam ale došlo s xxxxx, zkoušeli zavolat z budky, ona hovor přijala. Ptala se jí, proč brečí, ona řekla, že byla znásilněná, tak jí řekla, ať se vrátí na pumpu, že tam na ni počkají, sestra přišla asi za 5 minut, byla bosa a špinavá. Ona se jí ptala, sestra jí řekla, že byla znásilněná, že jí nějaký kluk znásilnil, že měl dlouhé, kudrnaté vlasy, že byl vysoký. Jmenovaná řekla, že zavolá policii, poškozená nechtěla, aby se to nedozvěděl její přítel. Ještě se jednou ptala sestry, jestli byla znásilněná, či šla s ním dobrovolně, ona řekla, že ji skutečně znásilnil, proto volali policii. Poté také hovořila s panem xxxxx, který jí ukázal místo, kde k tomu mělo dojít, rovněž jí řekl, že sestra seděla s nějakým klukem u stolku vedle pumpy, on si potom sestru odvedl za stromky vedle pumpy a po chvíli sestra začala brečet, křičela pomoc", on tam vběhl a útočníka odehnal a sestra podle něj odešla také. Podle popisu se dle jmenované mělo jednat o xxxx nebo aspoň jeho otec se tam jmenuje. Viděla ho večer v xxxxxx, měl na sobě tmavé triko a hnědé kalhoty, nebo tepláky. 

Z protokolu o ohledání místa činu, z náčrtku a pořízení fotodokumentace bylo zjištěno, kde mělo dojít k jednání, také byla nafocena poškozená, pokud jde o její oblečení. Zároveň zde byly nalezeny vlasy, kdy následně bylo potvrzeno znaleckým zkoumáním z oboru kriminalistiky, odvětví biologie a genetiky, že jde o obžalovaného, též byl zkoumán i poševní výtěr, kde byla nalezena shoda s poškozenou. Zároveň bylo provedeno vyšetření na alkohol u poškozené, kdy u té byla odebrána krev v 05:30 hodin, kdy bylo zjištěno, že koncentrace alkoholu činila 1,49 g/kg. Dále bylo provedeno i vyšetření MUDr. xxxxx, kdy vyšetřením nebylo potvrzeno, že by poškozená měla například na stehnech modřiny, v okolí genitálu jsou patrné drobné stopy po holení, zevní genitál a jeho okolí jsou bez známek násilí, vyšetření neprokazuje násilný stav páchaný na ní, ke koitu vzhledem k překrvení sliznic zřejmě došlo. 

Soud hodnotil důkazy jak samostatně, tak ve svém souhrnu, přičemž vycházel z těch skutečností, které také zazněly u hlavních líčeních, když je nepochybné to, že obžalovaný s poškozenou trávili společně část ranních hodin, kdy se sešli nejdříve v xxxx, poté se přesunuli do xxxxx, přičemž oba dva byli ve značném alkoholovém opojení, rovněž je jednoznačně potvrzeno, že se přesunuli na benzinovou stanici. Pokud jde o trávení večera, není žádných poznatků o tom, že by obžalovaný poškozenou jakkoliv k něčemu nutil, když on sám se k jednání vyjadřuje celkem obšírně, popisuje průběh večera, kdy uvádí, že též došlo k intimnostem, kdy se s poškozenou líbali, osahávali, osahávali se i na intimních místech, zde toto nijak nezpochybňuje, rovněž popisuje i cestu na benzinovou stanic, kdy též uváděl, že šel i pro kávu, toto je potvrzeno i svědkem xxxx či svědkyní xxxx, kteří byli v těsné blízkosti obžalovaného s poškozenou. Není pochyb, že se oba dostali až do míst u benzinové stanice, kde mělo dojít k údajnému incidentu. Zde je potvrzeno, že tam též odešla poškozená dobrovolně, nebylo potvrzeno ze strany svědků, že by obžalovaný poškozenou na uvedené místo nutil nějakým násilím, například ji táhl či podobně. Zároveň, jak uvedl i svědek který byl na místě, pokud by poškozená nebrečela, vůbec by se na místo nešel dívat, když v počínání obžalovaného s poškozenou nespatřoval žádných mimořádných skutečností, v počínání obou se mu nezdálo nic podivného. To, že chce poškozená pomoc, mu sdělila prakticky až poté, co přišel na místo, předtím, jak uvedl, kromě breku nic jiného neslyšel. Soud má rovněž pochybnosti o tom, zda došlo k vlastnímu pohlavnímu styku, byť poškozená o tom mluví, kdy uvádí, že si to pamatuje, přičemž si nepamatuje žádné další skutečnosti v průběhu setkání s obžalovaným, kdy nebyla schopna se vyjádřit, co se dělo v jak se dostali na benzinovou čerpací stanici, co kde dělali, přičemž však jednoznačně potvrzovala, že ví, že došlo k pohlavnímu styku. Pokud jde o pohlavní styk, kde dle soudu opět existují pochybnosti, zda k tomuto došlo, byť o tom hovoří svědek když na jednu stranu uvádí, že se mu počínání obžalovaného jevilo jako soulož, viděl odhalenou zadnici, přičemž však neviděl pohlavní úd, není schopen říci, zda soulož probíhala či nikoliv. Co se týká lékařské zprávy, ta se kloní k závěru, že je možné, že došlo k souloži, přičemž však není zjištěno, že by ta probíhala proti vůli poškozené, když nebylo zjištěno například žádných zranění v oblasti genitálií. Též nelze vyloučit, že k něčemu mohlo dojít i při osahávání intimních partií tak, jak uváděl obžalovaný. Také soud zvažoval intenzitu jednání obžalovaného, kdy nebylo potvrzeno, že by vůči poškozené vyvíjel nějaké intenzivní jednání, pokud jde o to, co se seběhlo. Jak již bylo uvedeno, nebylo potvrzeno, že by například za použití násilí táhl poškozenou na uvedené místo, či tuto za nějakého násilí například povalil, či ji nutil k něčemu, aby něco konala proti své vůli. 

Soud hodnotil i výpověď' samotné poškozené, kde také spatřuje rozpory mezi tím, co uváděla jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení, byť tyto rozpory nebyla schopna nijak výrazně vysvětlit. Zde soud přihlížel k tomu, co uváděla u vyšetřovatelky, kde byl výslech prováděn za přítomnosti obhájce, dále i k tomu, co uváděla u soudu, když také, pokud byla dotazována, nebyla schopna na otázky jednoznačně odpovědět, kdy též setrvala na vyjádření, že si všechno přesně nepamatuje. Soud na druhé straně hodnotil i tu situaci, že oba aktéři byli značně podnapilí, kdy je možno vycházet i z toho, že obžalovaný v tomto případě využil částečné bezbrannosti poškozené, byť ta se do uvedeného stavu dostala vlastním počínáním, nebyla k tomuto nijak nucena, tj. aby konzumovala alkohol. Soud na základě všech těchto skutečností proto dovozuje, že nelze jednoznačně tvrdit, že došlo přímo k souloži, byť počínání k tomu nasvědčovalo. K dokonání tohoto jednání nedošlo zejména vzhledem k té skutečnosti, že poškozená si poté v určitém stádiu, kdy byla s obžalovaným, uvědomila svoji situaci, nechtěla již dále pokračovat, čemuž odpovídá i to, že brečela, avšak dle soudu v této době nevolala o pomoc, také nechtěla událost hlásit na policii, zde má soud za to, že i sama poškozená si uvědomila svůj určitý díl svého jednání na této situaci. Soud má tudíž za to, že obžalovaný, pokud by pokračoval v jednání, by pravděpodobně soulož s poškozenou vykonal, avšak k tomuto nedošlo, přičemž šlo o okolnosti na obžalované nezávislých, když soud nemá pochybnosti, i s ohledem na tělesné konstrukce obou zúčastněných, že pokud by obžalovaný chtěl vykonat soulož, že by k tomu pravděpodobně došlo, byť toto jsou pouze již úvahy. Soud vycházel z toho, co bylo zjištěno, kdy dovodil, že nelze učinit jednoznačný závěr v tom, že by obžalovaný vykonal soulož s obžalovanou, přičemž k tomuto nedošlo tak, jak bylo uvedeno, když šlo o okolnosti na obžalovaném nezávislých, zejména o to, že poškozená začala brečet, přišel tam svědek který také pak zakročil, přičemž však bylo potvrzeno i to, že obžalovaný svého jednání poté, co přišel svědek, zanechal, když sám svědek uvedl, že obžalovaného kopl až poté, co na ten klečel a byl mimo poškozené. S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem soud proto jednání obžalovaného posuzoval toliko ve stádiu pokusu přečinu znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku k § 21 odst. 1 trestního zákoníku. 

Soud dále zjistil, že obžalovaný byl v minulosti soudem trestán v roce 2012, byť šlo o majetkovou trestnou činnost, kdy toto jednání bylo amnestováno amnestií prezidenta republiky ze dne 01.01.2013, přičemž byl obžalovanému ukládán pouze mírný výchovný trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců se zkušební dobou v délce 12 měsíců. Za přestupek nemá v posledních letech žádný záznam, jak potvrdil Městský úřad ve xxxxx.

Na základě těchto skutečností soud obžalovanému ukládá pouze výchovný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců podle § 185 odst. I trestního zákoníku, kdy tento trest je podmíněně odkládán na zkušební dobu v délce 18 měsíců za použití § 81 a § 82 trestního zákoníku. Při ukládání trestu soud přihlédl jak k hodnocení obžalovaného, tak i k jednání obžalovaného, které bylo prokázáno, tj. k intenzitě jeho jednáním, okolnostem celkového počínání obžalovaného a poškozené. Dále soud přihlédl i k doznání obžalovaného a k tomu, že pracuje, není k němu žádných dalších výhrad, proto soud dovozuje, že trest podmíněný, který byl ukládán, je trestem dostatečným a splní svůj účel, pro který byl uložen. 

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat k podepsanému soudu ve trojím vyhotovení odvolání, a to do osmi dnů od doručení jeho opisu (§ 248 odst. I trestního řádu). O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích (§ 252 trestního řádu). 

Státní zástupce tak může učinit pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení v předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo chybí (§ 246 odst. 1 trestního řádu). 

Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Státní zástupce tak může učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce (§ 247 odst. 2 trestního řádu). 

Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy (§ 249 odst. 1, 2, 3 trestního řádu). 

Prachatice 03.02.2015 

JUDr. Jiří Mühlstein v. r. samosoudce