Pokus znásilnění cizím mužem s těžkým ublížením na zdraví

Číslo jednací: 4 T 5/2016 - 277



ČESKÁ REPUBLIKA 




ROZSUDEK 




JMÉNEM REPUBLIKY 




Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení konaném dne 20. 5. 2016 v Plzni v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Přemysla Špicara a přísedících Aleny Rážové a Mgr. Daniela Továrnického, t a k t o: 


obžalovaný 


xxxxxxxxxxx



nar. XXX, skladník, trvale bytem XXX, 


je vinen, že



dne 4. 10. 2015 v době kolem 05:20 hodin v Plzni, v prostoru křižovatky ulic Masarykova a V Homolkách přistoupil k poškozené xxxxxxxXXX, a v úmyslu se na ní sexuálně uspokojit jí s rozepnutým poklopcem a obnaženým penisem řekl, že se mu líbí a že by ji chtěl, a když ho xxxxxxxx odmítla, chytil ji za rukáv bundy, odtáhl ji za roh do ulice V Homolkách před výlohu obchodu, natlačil ji zády na výlohu, rozepnul jí pásek na kalhotách, až jí kalhoty spadly ke kolenům, následně ji začal osahávat přes oblečení na prsou a přestože se mu poškozená snažila bránit tím, že ho odstrkovala a křičela „pomoc“, po dobu několika minut se snažil stáhnout jí i punčocháče a spodní kalhotky, což se mu pro odpor poškozené nepovedlo, říkal jí při tom, že to vydrží a jaký by to s ním bylo krásný, že by mu to stačilo mezi půlky, a nabízel jí, že za styk zaplatí, dále xxxxxxx kousl do pravé tváře, čímž jí způsobil krvavé poranění, k uskutečnění pohlavního styku ale nedošlo, neboť ho od poškozené odtrhla náhodná kolemjdoucí, poté z místa utekl; v důsledku tohoto jednání se u poškozené xxxxxxxx posléze rozvinula posttraumatická stresová porucha s úzkostnými stavy, která se u ní projevuje pocity strachu, úzkostí, neustálými obavami o život a špatným spánkem a která ji na běžném životě omezovala od přesně nezjištěného dne nejméně po dobu 2 měsíců a trvá do současné doby, 


t e d y 


dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu spočívajícího v tom, že jiného násilím donutí k pohlavnímu styku, čin spáchá souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, a to v úmyslu trestný čin spáchat, k dokonání trestného činu nedošlo, přičemž takovým činem způsobil těžkou újmu na zdraví, 


čímž spáchal 


pokus zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku 


a za to se odsuzuje 


podle § 185 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 5 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání t ř í (3) roků. 


Podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá. 


Podle § 82 odst. 1 trestního zákoníku se zkušební doba stanoví v trvání pěti (5) roků za současného stanovení dohledu podle § 84 trestního zákoníku. 


Podle § 48 odst. 4 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá, aby se ve zkušební době podmíněného odsouzení zdržel požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek.





O d ů v o d n ě n í 



Dne 21. 3. 2016 byla ke zdejšímu krajskému soudu jako věcně a místně příslušnému podána obžaloba na xxxxxx pro pokus zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. V rámci konaného dokazování u hlavního líčení byl vyslechnut obžalovaný, svědkyně xxxxx, znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. R. Podle § 211 odst. 1 tr. ř. byly přečteny protokoly o výslechu svědků – poškozené xxxxx, xxxxxxxx., xxxxxxxxxx a xxxxxxxxx. Za souhlasu stran byl přečten znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie (týkající se osoby obžalovaného). Dále byly podle § 213 odst. 1, event. odst. 2) tr. ř. stranám předloženy k nahlédnutí, a nebo přečteny, další listinné důkazy. Návrhy na doplnění dokazování nebyly vzneseny.


Obž. xxxxxxxxx v přípravném řízení vypověděl, že podrobnosti si pro opilost nepamatuje. Vypověděl, že dne 3.10.2015 byl od 19:30 hod. v hospodách. Postupně vypil dvě malá piva, láhev portského 0,5 l s kamarádem, 3-4 piva 11°, další piva, panáky colu s rumem, 4-5 panáků tvrdého alkoholu. Už si ty události předtím nepamatuje, byl hodně opilý. Z toho incidentu si pamatuje, že obtěžoval nějakou ženu, že na ni sahal rukama a použil asi i nějakou sílu. Snad ji přirazil i na sklo nebo výlohu, potom si pamatuje, že ho někdo okřikl, pak se pamatuje na pocit jako „Co dělám?“ a odešel domů. Probudil se někdy po obědě nebo nějak tak. Když viděl to video na internetu, tak si ho vybavil a přišel se nahlásit na policii. Kam té paní sahal, si nepamatuje. V době incidentu měl na sobě džíny, mikinu, slabou bundu. Neví, proč to udělal, jako kdyby mu přeskočilo. Vůbec neví, jak se to mohlo stát, lituje toho.


U hlavního líčení mimo jiné vypověděl, že tenkrát byl Pilsnerfest a s kamarády popíjeli, tam byli zhruba do půlnoci a potom šli do klubu 21 a pak si to přestávám pamatovat, už ani nevím jak jsem se dostal zpět ke svému bydlišti. Když se doma probudil, tak si vybavil, že nejspíš měl ráno nějaký konflikt, ale vůbec si nevybavil co. Nepamatuje se na to, nedokáže si to vysvětlit, myslí si, že musel použít nějakou drogu nevědomě. Když se později viděl na kamerovém záznamu, šel se přihlásit na policii. Svého jednání lituje. 


Za souhlasu stran byl u hlavního líčení přečten znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie. Ze závěrů znalce k osobě obžalovaného plyne, že obžalovaný netrpí a ani v době činu netrpěl duševní chorobou. Sexuální deviace u něj nebyla zjištěna. Nenese ani znaky poruchy osobnosti. V době činu byl ve stavu středně těžké opilosti. Vzhledem k opilosti mohlo dojít k nepodstatnému snížení rozpoznávacích schopností až k podstatnému snížení schopností ovládacích. Do stavu středně těžké opilosti se ale přivedl sám, zcela dobrovolně znalý účinků alkoholu na sebe a své jednání. Závislost na alkoholu prokázána nebyla, o patickou opilost se nejednalo. Na inkriminovanou událost, byť útržkovitě, si pamatuje. Z hlediska medicínského není pobyt posuzovaného na svobodě zvýšeně nebezpečný, znalec nenavrhuje žádná léčebná opatření. 


Obžalovaný k závěrům znaleckého posudku neměl připomínky. 


Poškozená xxxxxxx vypověděla, že dne 4.10.2015 vystoupila v 05:19 hod. z autobusu na zastávce IV.poliklinika, šla na zastávku autobusu č. 30 směrem na Slovany, na zastávce nikdo nestál. U obchodu s květinami MILT se najednou zjevila postava mladíka. Koukal na ni, najednou šel směrem k ní. Předtím ležel na jednom z mramorových soklů u vchodu do květinářství. Jak šel k ní, tak si všimla, že má rozepnutý poklopec a přirození venku, myslí, že to přirození neměl úplně ztopořené. Přišel k ní a řekl, že by ji chtěl. Ona řekla, že zájem nemá, aby si našel mladší. On říkal, že se mu líbí. Pak začal boj. Chytil ji za rukáv bundy a odtáhl ji za roh ulice, ona se mu bránila. On ji chytil za rukáv bundy a odtáhl ji za roh do vedlejší ulice. Ona do něj strkala, odstrkovala ho od sebe a snažila se ho udeřit igelitkou. Odtáhl ji do ulice Na Homolkách za rukáv bundy. Snažila se mu bránit, ale měl větší sílu než ona. Za rohem ji pak opřel o výlohu obchodu, snažil se jí dostat do kalhot, ona se celou dobu bránila. Pak se mu podařilo rozepnout jí pásek na kalhotách, jí spadly kalhoty ke kotníkům. Měla na sobě ještě tlusté punčocháče a spodní kalhotky, ty punčocháče se mu už ale stáhnout nepodařilo, snažil se o to celých 15 minut, co se s ním prala. Snažil se ji osahávat na celém těle, přes oblečení jí sáhnul na prsa. Pořád při tom něco mumlal, ale nerozuměla mu. Držel ji přimáčknutou na výloze, ona dvakrát úplně nemohla dýchat. On jí řekl „To vydržíš“ a nepustil ji. Celou dobu křičela o pomoc, aby ji nechal být. On jí vykládal, jaký by to s ním bylo krásný. Říkal, že by mu to stačilo třeba mezi půlky a takové věci. Asi 5 minut před koncem jí kousl do pravé tváře, neví proč. Okolo šla její kamarádka xxxxx, ona zakřičela pomoc, xxxxxxxx hned přišla, strhla ho z ní. On potom nic neříkal, v klidu odešel ulicí V Homolkách směrem k sídlišti. Rozhodla se, že to oznámí až po práci. Myslí, že mu bylo okolo 20 let, byl snědší pleti, měl tmavé vlasy, nakrátko ostříhané. Cítila, že něco pil. Moc opilý jí ale nepřišel, protože se nepotácel, ani neměl setřelou řeč, když mluvil. Neví, zda u toho držel své přirození v ruce a dělal s ním pohyby. Nabízel jí, že jí za ten styk zaplatí. Šlo mu rozhodně o soulož. Kromě kousnutí na tváři měla zhmožděniny na obou palcích rukou, palce měla červené a nateklé, nemohla je vůbec ohnout, měla to od toho, jak se bránila. Byla z toho všeho hodně v šoku, od té doby vidí na ulici v každém chlapovi násilníka. Bojí se, občas nemůže spát, je hodně roztržitá. Dohodla se, že využije nabídku psychologické pomoci. Výpověď poškozené byla u hlavního líčení přečtena podle § 211 odst. 1 tr. ř. 


Obžalovaný k výpovědi svědkyně znovu uvedl, že toho lituje a připomínky k výpovědi neměl žádné. 


Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie na pošk.xxxxxxx, který byl rovněž vypracován v přípravném řízení, vyplývá, že poškozená byla znalkyní vyšetřena dne 3.12.2015 a byla u ní zjištěna posttraumatická stresová porucha, která se rozvinula jako následek prožitého traumatu při přepadení dne 4.10.2015. Porucha se u ní projevila potížemi psychickými i tělesnými. Jde o váhový úbytek, úzkostné stavy, strach z cestování a pohyb po ulici, znovuvybavování si traumatické události pravidelně v místě, kudy musí pravidelně cestovat, či provokované setkáním, pohledem muže připomínajícího mladíka, který ji napadl. Vyžaduje doprovod další dospělé osoby, při nemožnosti této jistoty má psychosomatické potíže centrované na zažívací trakt, nucení na stolici, svírání v oblasti břicha, bušení srdce, dušnost, vše s doprovodem úzkostí, strachem. Má zvýšenou nervozitu, poruchy koncentrace, zvýšené pocity hněvu, mrzutou náladu, ztrátu pozitivních emocí, tendenci silně se izolovat. Tyto příznaky významně snižují kvalitu života posuzované. K otázce trvalých následků je možno se vyjádřit až po dvou letech trvání či léčby. Znalkyně doporučuje, aby při soudním jednání nebyla poškozená vyslýchána v přítomnosti obžalovaného, hrozí zhoršení zdravotního stavu. 


Ke znaleckému posudku byl vyžádán dodatek, z posudku je zřejmé, že znalkyně poškozenou znovu vyšetřila dne 11.2.2016 a i v této době, po uplynutí dvou měsíců od předchozího vyšetření, poškozená nadále trpí posttraumatickou stresovou poruchou a pokračuje v jejím léčení antidepresivy. 


Znalkyně byla vyslechnuta u hlavního líčení, přičemž setrvala na svých závěrech. Nad rámec těchto závěrů uvedla, že poškozená za ty dva měsíce, co užívala větší dávku antidepresiv (a viděla jsem jí v té polovině února 2016), tak došlo výraznému zlepšení jejího stavu, zcela odezněly ty denní sny, ty děsivé vzpomínky na tu událost, ale přetrvávaly ty potíže vegetativní tělesné a ta symptomatika úzkostná a depresivní na testovém vyšetření vyšla pouze středně těžká, takže je prognosticky naděje na vyléčení. 


Obžalovaný neměl k závěrům znalce připomínky. 


Svědkyně xxxxxxx vypověděla, že šla na autobus v 05:48 hodin na zastávku IV. Poliklinika na Masarykově třídě. Přešla přes ulici směrem ke květinářství MILT, uslyšela volání „Pomoc! X.!“. Uviděla, že tam je paní xxxxx s nějakým mužem, paní xxxxxxxx byla opřená o zeď, držel ji tam přimáčknutou nějaký muž. Chytla toho muže za ramena a odtrhla ho od paní xxxxxxx, pak ho ještě zezadu bouchala pěstičkama do zad. Říkala mu: „Co si to dovolujete na moji kamarádku?!“ a že zavolá policii. On na to vůbec nic neřekl, byl úplně potichu, jen se otočil doleva a odešel tou krátkou ulicí směrem k bytovému domu. Paní xxxxxxx se potom už sama postavila, ona si tam stála na džínech, které měla úplně spadlé na zemi. Měla také ještě na sobě černé teplé punčocháče. Teprve v autobusu si všimla, že má na pravé tváři kousanec. 


K důkazu bylo provedeno přehrání záznamu z bezpečnostní kamery (z nedaleké prodejny tabáku – viz protokol o vydání věci sepsaný dne 5.10.2015 s xxxxxxxx). Vyhodnocením kamerového záznamu bylo zjištěno, že v čase 04:16 hod. hod. přichází ke stojící ženě muž, žena ho odstrkuje, muž ji přitom chytá za její igelitovou tašku, natlačí ji na prodejnu, poté po odstrkování ustupuje. Posléze k ní znovu přistupuje na zastávce trolejbusu, kam žena poodešla. V čase 04:17 muž vytlačil ženu mimo záběry kamery. Čas je dle obsluhy na kameře oproti reálnému času zpožděn o 1 hodinu a 7 minut. Jako pachatele poznali na videozáznamu obžalovaného svědci xxxxxx a xxxxxxxxx(viz výpovědi těchto svědků). 


Svědek xxxxxxxx. uvedl, že někdy v říjnu 2015 se díval na internetu na článek o pokusu znásilnění seniorky v Plzni na Doubravce. Prohlédl si připojené video z autobusové zastávky u polikliniky na Doubravce, byl tam nějaký mladík, který strkal do starší paní, bylo i vidět, že má přirození venku. Ihned poznal, že mladík na záznamu je xxxxxxx. Poznal ho podle obličeje. Hned potom zavolal na číslo 158, kde uvedl, o koho se na nahrávce jedná. 


Svědkyně xxxxxxx  uvedla, že její přítel xxxxxx jí pustil video, kde byl záznam, jak nějaký muž běhá na trolejbusové zastávce v Plzni na Doubravce, u polikliniky, s penisem venku a napadá tam nějakou starší paní. Podle pohybů, fyzických propozic a obličeje poznala, že ten muž na záznamu  je xxx. Přítel řekl, že si to také myslí. 


Svědek xxxxx vypověděl, že večer z 03.10.2015 na 04.10.2015 před půlnocí se na Pilsner Festu potkal s xxxxx, pak byli v klubu 21 v Plzni, odtud odcházeli okolo 5 hodiny ráno. Na Pilsner Festu spolu měli každý jedno velké pivo, pak v 21 pili asi stejně, mohl tedy vypít asi také tak pět panáků rumu, nějaké pivo. xxxxx byl také dost opilý. Nepřišlo mu, že by během toho večera byl xxxxx. úplně mimo, neměli problém se domluvit. Šli potom každý na jinou zastávku; kam jel xxxxxxxx, to neví. 


Obžalovaný k výpovědím svědků neměl připomínky. 


Z lékařské zprávy ze dne 5.10.2015 je zřejmé, že na pravé tváři měla poškozená otisk po kousnutí, bez zarudnutí a výraznějšího otoku. Z následně opatřeného odborného vyjádření vyplývá, že zranění na pravé tváři mohlo vzniknout kousnutím do tváře, tímto zraněním nebyla poškozená omezena na běžném způsobu života. 


Z protokolu o ohledání místa činu ze dne 4.10.2015 plyne, že byla zajištěna pachová stopa z mramorové desky u domu na křižovatce ulic Masarykova a V Homolkách, kde měl pachatel ležet. Z poranění poškozené na pravé tváři byl vzat biologický stěr. Poranění poškozené na tváři je patrné i na pořízené fotodokumentaci. Zajištěné stopy byly podrobeny expertizám. Odborným vyjádřením z metody pachové identifikace byla prokázána shoda mezi pachovou stopou z místa činu (resp. z mramorové desky poblíž místa činu) a pachovým vzorkem xxxxxxxxx Ze znaleckého posudku z genetiky vyplývá, že z biologické stopy z místa činu byl stanoven úplný smíšený DNA profil, majoritní složka se shoduje s DNA profilem xxxxxxxxx, v minoritní složce nelze vyloučit přítomnost DNA profilu z bukálního stěru obžalovaného xxxxxxxx. 


Právní kvalifikace 


Zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 tr. zákoníku se dopustí ten, 


(1) Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, 


(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 


a) souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, 


(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, 


c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví. 


Obžalovaný je z trestné činnosti usvědčován především výpovědí poškozené, částečně výpověďmi svědků xxxxxxxxxxxxxx, a v neposlední řadě i svým doznáním. Věrohodnost výpovědí svědků, kterou obžalovaný nezpochybnil, je pak podpořena rovněž záznamem z bezpečnostní kamery. Obžalovaný na svoji obhajobu neuvedl nic, co by jej mohlo zbavit trestní odpovědnosti. Dle závěrů znalce z odvětví psychiatrie a sexuologie je obžalovaný plně zodpovědný za své jednání, i když jeho ovládací schopnosti byly podstatně snížené v důsledku požitého alkoholu. Znalec ale upozorňuje, že obžalovaný se do stavu středně těžké opilosti přivedl dobrovolně a sám, znalý účinků alkoholu na sebe a své jednání. Pokud jde o výpověď obžalovaného u hlavního líčení, že mu snad mohl někdo hodit do pití nějakou drogu, tomuto tvrzení soud neuvěřil, neboť obžalovaným o svém podezření dříve vůbec nehovořil a jak plyne např. z výpovědi svědka xxxx, který kritického dne byl ve společnosti obžalovaného, a společně odcházeli domu, nepřišlo mu, že by xxxxx(obžalovaný) byl úplně mimo, neměli problém se domluvit. I poškozená vypověděla, že jí ten muž moc opilý nepřišel, protože se nepotácel, ani neměl setřelou řeč, když mluvil. Také svědkyně xxxxxx vypověděla, že obžalovaný když odcházel od nich, šel klidným krokem. 


Jednání obž. xxxxxxx bylo kvalifikováno jako pokus zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, neboť obžalovaný použil proti poškozené násilí, když ji proti její vůli silou odtáhl, držel a tlačil na zeď, přičemž toto násilí zjevně směřovalo k překonání odporu poškozené za účelem vykonání pohlavního styku s ní. To je zřejmé z toho, že jí stáhl kalhoty, osahával na prsou, měl obnažený pohlavní úd, poškozené říkal, že se mu líbí a nabízel jí (zjevně za možný pohlavní styk) peníze. Tento pohlavní styk měl mít formu soulože či minimálně srovnatelného styku se souloží, neboť obžalovaný poškozené sundal kalhoty a snažil se jí svléci prádlo, které měla pod kalhotami a které jí zakrývalo přirození, a během jednání řekl, že by mu to stačilo i mezi půlky, což by bylo jednáním srovnatelným se souloží. Toto jednání zůstalo nedokonané ve fázi pokusu, neboť obžalovaný byl vyrušen další osobou a musel jednání zanechat. 


Bylo prokázáno (znaleckým posudkem z odvětví psychiatrie), že obžalovaný svým jednáním způsobil u poškozené vznik posttraumatické stresové poruchy, tedy těžké újmy na zdraví, čímž došlo k naplnění kvalifikačního znaku uvedeného v § 185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Tato duševní porucha zásadním způsobem snižovala po dobu nejméně 2 měsíců kvalitu jejího života, neboť byla spojena s tím, že se jí neustále vracely vzpomínky na událost, prožívala pocity strachu, úzkosti, měla i tělesné potíže. Jde tedy o takovou poruchu, na kterou je nutno považovat za těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Ve vztahu k tomuto těžšímu následku je možno dovodit zavinění obžalovaného minimálně ve formě nevědomé nedbalosti, neboť obžalovanému muselo být zřejmé, že jeho násilné jednání vzbudí v poškozené strach a že pro ni bude velmi traumatizující, takže měl počítat s tím, že může zanechat závažné následky na její psychice. 


Z uvedených důvodů byl uznán vinným ve smyslu podané obžaloby. 


K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že nebyl v místě bydliště projednáván pro přestupek. Zaměstnavatel, společnost XXX, ho jako zaměstnance hodnotí pozitivně. Dosud nebyl soudně potrestán. 


Obžalovanému polehčovalo, že dosud vedl řádný život, nebyl soudně potrestán a k jednání se v podstatě doznal, čímž napomohl při objasňování své trestné činnosti. Přitěžující okolnosti soud nezjistil, i když v této souvislosti soud nemohl přehlédnout věk poškozené. 


Pokud jde o ukládaný trest odnětí svobody, zde soud pečlivě zvažoval, zda uložit příslušný trest odnětí svobody v rámci zákonného rozpětí § 185 odst. 3) tr. zákoníku, tedy od 5 do 12 roků, nebo zda jsou zde dány zákonné podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku. 


Státní zástupce ve své závěrečné řeči v podstatě navrhl různé alternativy. Poukázal jako na přitěžující okolnost věk poškozené, na polehčující okolnost doznání, že se sám oznámil na policii, dosud vedeného řádného života a soudní beztrestnost. Navrhl uložení trestu odnětí svobody při spodní hranici zákonné trestní sazby, případně, aby s ohledem na fázi dokonání činu byl výsledný trest snížen za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku, ne však na méně než tři roky se zařazením k výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dozorem. Navrhl rovněž i možnost podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Obhájce obžalovaného navrhl uložení trestu odnětí svobody pod spodní hranicí zákonné trestní sazby, jako trestu podmíněného s přihlédnutím k jeho postoji k projednávané věci a projevené lítosti. 


Po zvážení všech zákonných hledisek rozhodných pro účel trestu a výměru trestu, s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, osobně obžalovaného, k tomu, že se k jednání v podstatě doznal a své protiprávní jednání oznámil orgánům policie, čímž nepochybně napomohl při objasňování své trestné činnosti. V neposlední řadě přihlédl i k tomu, že podle znalkyně z odvětví psychiatrie došlo u poškozené k výraznému zlepšení jejího stavu. Soud tak dospěl k závěru, že je možné snížit ukládaný trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, a to v trvání 3 roků. 


V podstatě ze stejných důvodů bylo rozhodnuto, že uložený trest je trestem podmíněným, přičemž zkušební doba byla stanovena v nejvyšší možné výměře, a to v trvání 5 roků. Soud zároveň k zajištění bezproblémového chodu této zkušební doby a k tomu, aby se obžalovaný vyvaroval případného dalšího protiprávního jednání, stanovil u obžalovaného dohled probačního úředníka a dále i omezení v tom směru, aby se ve zkušební době podmíněného odsouzení zdržel požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek. 



P o u č e n í : 


Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Plzni. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v Praze. Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to i v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Všechny shoda uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházející rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvolání napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům je omezena, může za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce. 


Ve prospěch mladistvého obžalovaného může i proti jeho vůli podat odvolání i orgán pověření péčí o mládež, kterému lhůta k podání opravného prostředku běží samostatně. 


Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 


Poškozený, kterému byl přiznán nárok na náhradu škody, může žádat, aby byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody. Žádost se podává u Krajského soudu v Plzni. 



V Plzni dne 20.5.2016 




JUDr. Přemysl Špicar 

předseda senátu, v.r. 


Za správnost vyhotovení: 

Jana Zemenová



Přečtěte si další

sp.zn.
17 T 82/2014
Odškodnění 250 000 Kč
Opakovaný pohlavní styk s vnučkou s těžkými následky

17 T 82/2014-340 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

 Okresní soud v České Lípě rozhodl v hlavním líčení konaném dne 10. 4. 2015 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Navrátilové a přísedících Heleny Wiedermannové a Ladislava Ehla, 

t a k t o : 

Obžalovaný 

u z n á v á  s e  v i n n ý m , ž e 

1) 

nejméně od 13. 8. 200x do 12. 8. 200x v xx v xx č. p. xx ve svém bytě a v chatce na zahradě poblíž xx opakovaně osahával na různých částech těla, zejména přes oblečení i pod ním svou vnučku poškozenou xx nar.xx v době, kdy k němu přišla na návštěvu a byla tak svěřena jeho dozoru, štípal ji do opakovaně se zezadu tiskl k jejímu tělu svým a napodoboval přitom kopulační pohyby a vzdychal, opakovaně jí do nejméně v jednom případě se na ní pokusil vykonat soulož, přiměl ji k sexu, požadoval, aby mu až do přestože věděl, že poškozená byla v té době mladší 15 let, čímž ji vystavil nebezpečí přisvojení si návyků nevhodných pro její věk, 

2) 

od 13. 8. 200x do 13. 3. 201x na týchž místech opakovaně svou vnučku poškozenou  xx  nar. xx chytal zezadu za osahával ji na kousal a líbal, osahával ji na  jí do otíral se o ni zezadu, požadoval, aby ho osahávala lehal si na ni, přičemž jej poškozená nejprve odtlačovala a posléze se jeho požadavkům podvolovala, protože byla na obviněném, jako na svém dědečkovi, silně citově závislá, neboť vyrůstala v neuspokojivých rodinných poměrech, kdy jí otec slovně i fyzicky napadal a urážel, vykazoval z domu, takže poškozená u obviněného i po určitou dobu bydlela, matka jí proti otci neposkytovala dostatečnou oporu, sexuální jednání obviněného vůči poškozené započalo již minimálně od jejích osmi let a trvalo po velmi dlouhou dobu, poškozená měla strach, co by se stalo, kdyby obviněného odmítla, že by pak o něj přišla, přihlížela k jeho vyššímu věku, v důsledku čehož


pak trpěla posttraumatickou poruchou, pokusila se o sebevraždu, léčila se na psychiatrii a užívala antidepresiva, 

t e d y 

ad 1) 

- osobu mladší než 15 let jiným způsobem pohlavně zneužil a spáchal tento čin na osobě svěřené jeho dozoru zneužívaje její závislosti, 

- úmyslně vydal osobu mladší než 18 let nebezpečí zpustnutí tím, že ji sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu, 

ad 2) 

- přiměl jiného k pohlavnímu styku a jinému srovnatelnému chování zneužívaje jeho závislosti a svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu, přičemž částečně páchal takový čin na dítěti, 

- úmyslně ohrozil citový a mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu, 

 č í m ž  s p á c h a l 

ad 1) 

-trestný čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1, 2 trestního zákona platného do 31. 12. 2009, - trestný čin ohrožování výchovy mládeže dle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákona platného do 31. 12. 2009, 

ad 2) 

- přečin sexuálního nátlaku dle § 186 odst. 2, 3 písm. a) trestního zákoníku, 

- přečin ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. 

Za to se 

o d s u z u j e : 

 Podle § 242 odst. 2 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání tří (3) let

Podle § 58 odst. 1 trestního zákona se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá a podle § 59 odst. 1 trestního zákona se stanoví zkušební doba v trvání tří (3) let

Podle § 99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné léčení psychiatrické ambulantní formou. 

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému ukládá nahradit poškozené nemajetkovou újmu

Podle § 229 odst. 2 trestního řádu se poškozená  odkazuje se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.

 

ODŮVODNĚNÍ: 

 V hlavním líčení soud zjistil následující skutečnosti. 

Obžalovaný popřel, že by se dopouštěl jednání, které je mu kladeno za vinu; poškozená  která s ním dobře vycházela, ho chodila stříhat každého půl roku, ale nikdy si k ní nic nedovolil. Když u nich sedm měsíců bydlela, spala v ložnici, zatímco obžalovaný s babičkou spal vedle. Rodina poškozené jim dlužila asi 60.000,- Kč a trestní oznámení bylo podáno zřejmě kvůli tomu, že rodině poškozené nepůjčili peníze na pohřeb příbuzného v Pelhřimově. V době uvedené v obžalobě žádné sexuální kontakty s manželkou neudržoval, protože měl zdravotní problémy. Od roku 1997 byl v nemocnici každý měsíc, měl totiž problémy s  xx  v únoru 201x nastoupil na kde byl asi 10 dní, pak byl v Poděbradech v lázních. 

Z protokolu o výslechu poškozené vnučky obžalovaného, na č. l. 99 – 112 čteného v hlavním líčení dle § 211 odst. 1 trestního řádu a z přehraného videozáznamu o jejím výslechu ze dne 14. 5.201x (srov. č. l. 103) vyplynulo, že jednání obžalovaného začalo v jejích 8 až 9 letech. Poprvé to bylo v zahradní chatce, kde jí obžalovaný ukazoval noviny s celebritami, měla si mu sednout na klín, zatímco on ji mačkal, pak leželi na posteli a on ji vzal za ruku, aby mu sahala dole, otíral se o ni, a když vešla dovnitř kámoška, děda jí vysvětlil, že blbnuli; v chatce se takové jednání stávalo často. Na záchodě pak viděla časopis táty, také viděla otce pouštět porno, načež pochopila, že to dělají s dědou. Klasickou soulož neměli, děda se však snažil do ní dostat ale dostal se jen kousek. Snažil se do ní natlačit a to i v době před první menstruací, kterou dostala v deseti letech. Musela ho a večer ho dědovi v posteli k čemuž ji děda instruoval. Také ji stimuloval na z čehož měla gynekologické problémy. V době před 15 rokem věku jí také sahal na a až je měla úplně a bolelo ji to. Poškozená zastávala názor, že babička to musela vědět, protože když se všichni společně dívali na televizi, děda se potil, funěl a postel se hýbala, a dle jejího názoru byla babička šťastná, že to děda nedělá s ní, protože babička říkala, že od porodu posledního syna s dědou nic neměla. Děda míval hadr nebo kapesník na utření; naposledy se utřel do babiččiných kalhotek. Babička spala v obýváku, zatímco poškozená chodívala pravidelně za dědou do ložnice, v níž spával v dlouhé košili bez trenek, a až si děda udělal dobře, šla spát k babičce. Když si na základní škole s kamarádkou xx  psala psaníčka, na které kamarádka reagovala otázkou „Vy jste s dědou dělali „to“?“, málem se jí přiznala, ale měla strach z její reakce. 

Po 15. roku věku poškozené bylo chování dědy stejné, poškozená chodila na střední odborné učiliště, byla unavená z dojíždění a k babičce docházela míň - jen chvíli večer nebo klidně i půl roku nepřišla. Děda ji od 15 – 18 let osahával asi 5x až 8x, přičemž využíval situace, kdy babička odešla třeba zatopit nebo do sklepa. To jí pak sahal na tělo pod a vzal jí ruku, dal na a udělal nějaké gesto, aby mu ho až do Děda u toho vzdychal, zrychleně dýchal a chroptěl; snažila se ho odtlačovat, ale byl silnější. Konkrétně si vzpomněla na situaci, kdy v koupelně prala batoh zašpiněný od banánu, děda přišel, mačkal ji a poškozená se snažila odejít. Asi v 16 letech ji děda líbal dělal a snažil se sáhnout Také chodila dědu stříhat a to ji plácal po zadku, mačkal ji k sobě, když k němu stála čelem a stříhala mu ofinu. 


Po vyučení poškozené bylo osahávání častější a navíc děda na poškozené lehával se  nebo měl ruce snažil se s poškozenou spát, ale k úplnému pohlavnímu styku nikdy nedošlo. Poškozená si vzpomněla na situaci, kdy v chatce přespávala s kamarádkou a po jejím odchodu, když se koukala na internet, přišel děda zezadu, sahal jí na a dal její ruku k sobě pod a musela mu Pak jí začal stahovat tepláky, snížil se, vzal si do a začal jí s protože se bála, že by do ní mohl kdyby se malinko pohnula, začala naoko telefonovat s V dalším případě štípala dřevo a poklízela u kamen, pak leželi na posteli a protože se jí děda snažil natahovat tílko, prasklo jí ramínko. Děda zajel do což ji bolelo, protože měl ostrý nehet, a litoval, že nebere prášky, protože by se mohli milovat. Pak mu ho a jako by jí zvedl nohu na okno, lehl si, aby byl výše a ona měla blíže k jeho a chtěl, ať si ho vezme do což udělala. Asi za 5 sekund děda vyletěl, vzal si nad kamny hadr, stoupl si mezi dveře a koukal ven a tam si asi dělal dobře. Pak hodil hadr na kýbl na odpadky a lehl si k ní strašně zpocený a pořád ji hladil a mačkal k sobě. V létě 2012 poškozená stála u kuchyňské linky v chatce a asi dávala maliny do misky. Děda za ní přišel, zezadu se o ni začal otírat a sahal jí na pod plavky. Ruce, které měla na lince, jí dal mezi své. Poté zašeptal, ať s ním jde na gauč, kde byli v polosedu a děda měl jednu ruku mezi nohama. Poškozená ležela na zádech, děda byl na ní, vzal jí ruku, aby ho tam pevně držela a dělal přirážející pohyby; poškozená byla oblečená, takže do ní nemohl vniknout. Najednou sebou děda cukl, vytáhl rychle ruku, protože přišla XX. Děda si sedl do křesla, poškozená brečela a nevěděla, jak to má vysvětlit. Po cestě domů se jí ptala, jestli s dědou „to“ a poškozená odpověděla, že ne, že si ji spletl s babičkou. V době od 15. 2. do 13. 8. 201x, kdy bydlela u babičky, děda poškozené řekl, že má klíště na hlavě a dal jí hlavu na nohy. Asi měsíc před odchodem od babičky povlékala poškozená postel, děda zezadu přišel, a osahával ji. Poškozená odbíhala pro knoflíky, aby na ni nemohl sahat. Jindy jí děda v bazénu  sahal pod plavkové kalhoty, a protože se poškozená bála, aby to neviděla zkřížila nohy, klečela ve vodě a čekala, až nohu vytáhne. Poslední případ se stal dva měsíce před výslechem, kdy děda byl po operaci a poškozená nemohla odmítnout babičku, která ji přemlouvala, aby šla do pokoje za dědou. Tam mu nabídla bonbóny, on si sundal pás, který zakrýval operační jizvu, vyčistila mu obličej a strupy na zádech, a když si lehl na břicho, škrábala ho na zádech a nabídla mu, že koupí kokosový olej na zahnisané jizvy. Děda si sundal trenky pod kolena, ať se mu tam podívá, sahal jí pod na a dal jí ruku na nohy. Poškozená chtěla odejít, ale děda ji přemluvil, aby si lehla. Tekla mu z toho voda. Pak tam poškozená všechno uklidila a kapesníčky vyhodila do koše, za což jí děda poděkoval, že to má u ní. 

Poškozená měla dědu ráda jako tátu a zpočátku si myslela, že jednání dědy tak má být. Děda se s ní smál, dělal blbosti, naopak doma se rodiče hádali, bylo to o nervy. Otec ji fackoval, držel pod krkem, mlátil páskem. Byla by radši, kdyby otec doma nebyl a matka dala návrh na vykázání otce. Děda byl milionový, má ho moc ráda, je jí líto, že ubližuje dědovi a babičce, nechce, aby byl děda ve vězení, ale děda by měl za to pykat. U MUDr. XX byla 13. 5. 201x, předepsaná antidepresiva nefungují, jí zlepšil náladu, a tak jí MUDr. XX předepsal léky na spaní a další léky. O sebevraždu se pokusila jedenkrát, a to týden po podání trestního oznámení, opakovaně se sebepoškozovala. Poškozená na to chtěla zapomenout, vymazat to z paměti; dědovo jednání strpěla, protože se bála, co se stane, až se to někdo dozví, jak na ni budou lidi koukat. Děda si chtěl udělat dobře, ale ona z toho nikdy hezký pocit neměla. Děda se jí nesnaží omluvit a neřeší to s ní, aby se to neřešilo po soudech. 

V hlavním líčení bylo čteno písemné prohlášení oběti trestného činu o dopadu trestného činu na její život dle § 212a trestního zákoníku, z něhož vyplynulo, že samotné podání trestního oznámení bylo pro poškozenou těžké, protože se obávala nedůvěry rodičů a postupu orgánů činných v trestním řízení, nechtěla se stát terčem posměchu, nechtěla, aby o tom někdo věděl a aby byla odsouzena jako lhářka; také se cítila méněcenná a pošpiněná. Rodičům se svěřila po dlouhé době dvanácti let, protože ji vlastní prarodič, kterému důvěřovala a který jí měl být oporou, ale naopak on s ní zacházel jako s věcí a ukájel své potřeby. Za tak dlouhou dobu si na to zvykla a snažila se na svého trýznitele nepohlížet jako na špatného. Po podání trestního oznámení se nervově zhroutila, třásla se, měla pocity chladu, expresivní výkroky, záchvaty pláče, nebyla schopna mluvit, často jí bylo na omdlení; díky podpoře matky se jí podařilo psychické výkyvy přestát. Zbytek rodiny ji označil za lhářku, pomlouvá ji, přišla nejen o rodinu, ale i o přátele a zůstala osamělá a bezradná a nechodí ven, protože pachatel bydlí v těsné blízkosti. Vyhledala psychologickou pomoc, hradí si silné léky Měla zkreslené vnímání, pocity omámení, sebepoškozovala se a navzdory medikaci se dvakrát pokusila o sebevraždu. Cítí se provinile, není si jistá, jestli má být pachatel potrestán, je jí ho líto a nedokáže si představit žít normální život. 

Svědkyně, manželka obžalovaného, vypověděla, že obžaloba se nezakládá na pravdě, protože s manželem s kterým bude 50 let, se zná dobře. k nim chodila často a manžel se k ní nikdy nechoval sexuálně nevhodně. Poškozená u nich bydlela od 5. 2. do 13. 8. 201x protože ji rodiče vyhnali z domova, kde jsou neustálé spory, protože syn nepracuje. Poškozená si stěžovala, že jí rodiče nadávají a že syn ji několikrát zbil. Nejdříve u nich spávala v obýváku na rozkládacím gauči, později s dědou, protože byl děda nemocný; svědkyně spala v obýváku, protože byla po operaci kolene. Manželův zdravotní stav je katastrofální, záchranka u nich byla každý měsíc, manžel dlouho čekal na operaci srdce, měl infarkty, byl na operaci s rukou. Před onemocněním manžela byl jejich sexuální život výborný. Poslední sex s manželem měla asi před sedmi lety, protože už to moc nepotřebovali. V březnu 2014 nedala synovi peníze na cestu na pohřeb do Pelhřimova a dva dny nato bylo na obžalovaného podáno trestní oznámení, jehož důvod si nedokáže vysvětlit. Syn si od nich půjčuje peníze a nevrací je. Musela si vzít půjčku, aby jim pomohla, když je vystěhovali z bytu; tehdy u nich bydlela celá rodina. 

Svědkyně kamarádka manželky obžalovaného, vypověděla, že asi před dvaceti lety si šla sednout s obžalovaným na pivo, kdy si dali několik piv, a když se vraceli, obžalovaný ji zatáhl do křoví a chtěl pohlavní styk. Obžalovaný nebyl vyloženě napitý, většinou si jdou sednout na pivo jenom tak narychlo, svědkyně měla asi dvě piva. 

Mgr. XX, znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, vypověděl, že poškozená je průměrně inteligentní, spíš podrobnější, má sklon k živějším a labilnějším emočním reakcím, v osobnosti, která je spíš slabší, se projevuje určitá nezralost. Má tendence některé věci potlačovat a vytěsňovat, využívá obranných mechanismů, je submisivní, spoléhá na autority a silnější osobnosti. V úsudku, který odpovídá průměru, se díky nezralosti může projevovat jako trošku naivní. Složka logické paměti, která se používá při výpovědi, je na relativně dobré úrovni, poškozená je schopna podat adekvátní výpověď. Obecná věrohodnost poškozené snížena nebyla, nebyly zjištěny výraznější dispozice ke lži, nahrazování výmyslem. Ani specifická věrohodnost poškozené není podstatně snížena, výpověď odpovídala vybavování si reálného zážitku i jeho popis odpovídá věku, kdy se zážitek měl udát. U poškozené nebyla zjištěna duševní nemoc. Skutečnost, že se poškozená jednání obžalovaného aktivně nebránila ani po dosažení zletilosti, je v souladu s její submisivní osobností, která potřebuje oporu, tj. obranné mechanismy nebo oporu silnějšího člověka; pokud tyto obranné mechanismy začnou selhávat, podlehne tlaku silnější osobnosti. 

V hlavním líčení soud dále přečetl dle § 211 odst. 1 trestního řádu protokoly o výslechu svědků na č. l. 133 – 141, na č. l. 144 – 150, na č. l. 152 – 160, na č. l. 166 – 170, na č. l. 172 – 174, na č. l. 176 – 177, na č. l. 179 – 183, na č. l. 186 – 191,   na č. l. 193 – 196, na č. l. 198 – 201, na č. l. 203 – 208,  na č. l. 217 – 219 a na č. l. 221 – 222. Dále soud dle § 211 odst. 6,trestního řádu přečetl úřední záznamy o podaném vysvětlení svědku na č. l. 223 – 226, na č. l. 228 – 231, na č. l. 233 – 236 a na č. l. 238 – 241. Z protokolu o výslechu svědkyně matky poškozené vyplynulo, že svědkyně má spory s manželem kvůli penězům, protože pracuje nepravidelně. Dříve ji bil, používal vůči ní vulgární výrazy, a proto podávala návrh na rozvod; policie u nich zasahovala asi 3x v roce 2010. S manželovými rodiči neměli spory, rodiče jim půjčovali peníze, platili za ně dluhy na nájmu. bývala u prarodičů často, ti byli rádi, když u nich byla. Když byla větší, spávala u nich; děda ji často telefonicky přemlouval, aby k nim šla. Děda si hodně vyžadoval na stříhání a očistu obličeje, kdy tam často nechtěla jít, ale babička ji přemluvila. Nejdříve spával děda v ložnici a babička s v obýváku, a když byla starší, spávala s dědou v ložnici. Často ležel děda na posteli u zdi a před ním společně se dívali na televizi. často s dědou na jeho žádost chodila na zahradu, spávala tam s kamarádkami a si na sexuální obtěžování dědy nikdy nestěžovala, měla a bolela ji nikdy nic nechtěla mít s kluky. Děda hodně povídal choulostivé věci o ženských a sexu. Dne 31. 3. 2013, když zemřel nevlastní otec svědkyně, se svědkyně i pohádaly s manželem svědkyně, se rozbrečela a řekla, že kdyby svědkyně věděla, co neví, tak by také brečela. svědkyni vše vypověděla a svědkyně jí od začátku věřila. Důvod, proč nikomu nic neřekla, byl ten, že jí děda šeptal, že budou mít tajemství, a něco jí za to dal. Když byla starší, začala vnímat, že by jí nikdo neuvěřil. 

Z protokolu o výslechu svědkyně sestry poškozené se podává, že v létě viděla v chatce ležet poškozenou s obžalovaným na gauči, kdy obžalovaný měl hlavu na poškozené, poškozená měla poškozená pak brečela a řekla svědkyni, že jí děda a žádala svědkyni o mlčenlivost. 

Z protokolu o výslechu svědkyně nejlepší kamarádky poškozené  XX na základní škole, vyplynulo, že vztah mezi a dědou byl dobrý, měla prarodiče radši než rodiče. S dědou se vídala v jeho domě i na zahradě; někdy spali s babičkou v obýváku jindy s dědou v ložnici, kde děda měl svou postel, a babička s spaly na letišti. se svědkyni nikdy nesvěřila, že by ji děda obtěžoval, svědkyně na ní neviděla žádnou změnu v chování. Neví o tom, že by měla nějaký sexuální vztah s klukem. Když v květnu roku 2014 navštívila doma, byla zamyšlená a měla sklony k sebepoškozování. 

Z protokolu o výslechu svědka syna obžalovaného a otce poškozené  se podává, že se u babičky cítila jako doma a dvakrát u babičky a dědy bydlela; jednou když se nepohodla s mámou. Spávala buď v obýváku, nebo v ložnici s dědou. Děda byl vždy na ženské, míval na ně nehorázné narážky, prohlížel si nahaté ženy v Blesku a chtěl po svědkovi pouštět porno. Svědek viděl dědu s několikrát ležet na posteli přikryté dekou a jednou mu připadalo, že děda z postele vstal a šel do koupelny vzrušený. Jako rodič ji fyzicky trestal a nadával jí. Nyní má pocit špinavosti, že se na ní lidi divně koukají v léčí se na psychiatrii. O zneužívání se dozvěděl 1. 4. 201x nebo 2. 4 201x, když umřel manžel svědkovy tchýně. 

Z protokolu o výslechu svědka strýce poškozené a syna obžalovaného, vyplynulo, že chodila často k dědovi a babičce, a to i na zahradu a spávala tam s kamarádkami; sedm měsíců u prarodičů bydlela. Důvodem podání trestního oznámení byly peníze, kdy si našetřil 30.000,- Kč a chtěl půjčit 15.000,- Kč, ale rodiče mu je nepůjčili, protože to nebyly jejich peníze, a proto si vymyslel trestní oznámení. Svědek vyloučil, že by děda mohl udělat to, co je obsahem trestního oznámení. Dcera svědka s dědou vychází výborně, na dědovo chování si nikdy nestěžovala, děda nedělá narážky na sex.

Z protokolu o výslechu svědkyně kamarádky XX poškozené XX ze základní školy, se podává, že v deváté třídě naznačila, že ji děda občas pohladí a kouká se na ni, když se převléká; v tu dobu byla jakoby duchem nepřítomna. Protože to doma štvalo, děda s babičkou jí nabídli bydlení u nich, přičemž svědkyni řekla, že se jí tam moc nechce kvůli dědovi, že ji nemá rád. svědkyni nikdy nelhala, ale svědkyně nevěří tomu, že by si to nechala líbit, a nikdy by neřekla, že by to děda udělal. 

Z protokolu o výslechu svědka syna obžalovaného, vyplynulo, že jemu i dalším lidem bratr dluží peníze. Bratr bil své dcery a nadával jim, na byl ošklivý pro její mohutnější tělesnou stavbu. Poškozená k nim v dětství chodila často a v roce 201x bydlela sedm měsíců u prarodičů, protože ji rodiče vyhodili z baráku. Zpočátku spala s babičkou v obýváku později v ložnici s dědou. Měla s dědou výborný vztah, stříhala mu vlasy. Svědek neviděl nic špatného na tom, že se děda s ostatními vnučkami váleli na posteli a blbli. Na chování dědy si nikdy nestěžovala, měla s ním výborný vztah, trestní oznámení je nesmysl, děda nebyl nikdy sám, ženy se mu líbily jako každému chlapovi, děda ze zdravotních důvodů asi s babičkou intimně nežije. 

Z protokolu o výpovědi svědkyně snachy obžalovaného, vyplynulo, že jí  nikdy nelhala a že nadávala na rodiče, že jsou na ni zlí, s dědou měla hezký vztah. Svědkyni připadalo nepatřičné, že ve svých asi 13 letech seděla dědovi na klíně, mazlila se s ním a lezla po něm. Vídávala dědu s vnučkami na klíně i ležet v posteli. Nikdy si však nevšimla ničeho mimořádného, nikdy nebyli přikrytí. Dle jejího názoru babička není na sex, vypadalo to, že oni mají 4 děti a měli 4 krát sex. Babička jí sama říkala, že děda měl nějaké bokovky. Když bylo svědkyni asi 26 let, dala obžalovanému při nějaké příležitosti pusu a on jí strčil jazyk do pusy. 

Z protokolu o výslechu svědkyně družky syna obžalovaného  XX  se podává, že svědkyně s obžalovaným vychází dobře, nikdy si k ní nic nedovolil. Zná jen od vidění a o jejím zneužití nic neví. 

Z protokolu o výslechu svědka syna obžalovaného XX, který bydlí s obžalovaným v jednom domě, vyplynulo, že je hodná, nikdy mu nelhala a nikdy nespala v ložnici s dědou. Nikdy neviděl, že by děda ležel na gauči s nebo další vnučkou. 

Z protokolu o výslechu svědkyně kamarádky manželky obžalovaného, se podává, že o intimním manželském životě obžalovaného nic neví a že jí obžalovaný nikdy sexuálně neobtěžoval; také neví nic o tom, že by měla být obžalovaným obtěžována. 

Z protokolu o výslechu svědků a vyplynulo, že tito odmítli vypovídat, neboť obžalovaný je jejich děda. 

Úřední záznam o podání vysvětlení se týká řešení sporu mezi ním a  XX ohledně vulgárních SMS zpráv. 

Z úředního záznamu o podání vysvětlení vyplynulo, že  chodívala za dědou do pro peníze na zmrzlinu a že o ní děda říkal, že je protože přijde, jen když má děda peníze. Rodiče se doma několikrát porvali, zasahovali u nich policisté,  nesplatil svědkovi půjčku, kterou mu svědek poskytl. 

Nesplacení poskytnuté půjčky se týká i úřední záznam o podaném vysvětlení. 


Z úředního záznamu o podání vysvětlení vyplynulo, že svědkyně poskytla půjčku ve výši 20.000,- Kč která jí všechny peníze vrátila. 

Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie vypracovaného znalcem MUDr. XX, Ph.D na č. l. 71-75 vyplynulo, že u obžalovaného v době spáchání trestného činu nebyla přítomna duševní porucha v pravém slova smyslu a obžalovaný netrpí v závislosti na alkoholu a jiných psychotropních látkách, avšak v roce 201x již byl přítomen lehký syndrom demence. Pobyt obžalovaného na svobodě není nebezpečný a nejsou dány podmínky k nařízení ochranného léčení sexuologického. Nicméně znalec navrhl léčení psychiatrického ambulantní formou z důvodu zjištěného syndromu lehké demence, kdy lze předjímat postupné horšení duševního stavu a nelze vyloučit manifestaci dalšího obdobného jednání s ohledem na oslabující volní kontrolu pudového chování. U obžalovaného neshledal přítomnost parafilie (deviace, sexuální úchylky) ani v objektu, ani v aktivitě; obžalovaný je heterosexuálně orientovaný s preferencí dospělých ženských subjektů, přesto tato orientace nijak nevylučuje možnost spáchání jednání, z kterého je obviněn. 

Před soudem byly dále provedeny důkazy listinného charakteru, z nichž vyplynulo, že zatímco v roce 2008 byla poškozené neporušená, v roce 201x vykazovala četné zhojené trhliny (srov. lékařské zprávy na č. l. 243 a 245). Dne 29. 4. 201x byla u poškozené diagnostikována posttraumatická stresová porucha a sociální fobie. Následky předpokládané trestné činnosti na psychickém stavu jsou přítomny, budou vyžadovat dlouhodobou psychologickou a psychiatrickou péči a nelze říci, že jsou jenom následkem předpokládaného pohlavního zneužívání. Celkové prožívání situace v rodinném systému v místě bydliště je silně emočně nasycené, takže nepřiměřené reakce pacientky jsou spíše reaktivní krátkodobé afekty včetně demonstrativního sebevražedného jednání. Pacientka byla odeslána k psycholožce, byl jí medikován  (srov. lékařská zpráva na č. l. 247). Dne 4. 7. 201x je možno mluvit o duševním zdraví poškozené, další psychiatrická terapie není nutná, možné následky v rovině psychologické nejsou takové závažnosti, aby se jimi zabýval klinický psycholog (srov. lékařská zpráva na č. l. 248). Poškozená se v místě pobytu chová slušně a jejímu chování dosud nebylo žádných připomínek (srov. zpráva Městského úřadu na č. l. 280), je dívkou jednající přímočaře bez postranních úmyslů, někdy mírně prostořeká, v roce 201x dostala poškozená důtku třídního učitele za svévolné opuštění výuky a nebyla klasifikována z předmětu Odborný výcvik (srov. zpráva Středního odborného učiliště na č. l. 282, 285 - 286). Na podprsence poškozené byly zjištěny alely shodné s alelami zastoupenými v DNA profilu obžalovaného; ačkoli nelze danou osobu identifikovat zcela jednoznačně, nelze přítomnost biologického materiálu obžalovaného vyloučit a s přihlédnutím ke statistickému vyhodnocení získaných výsledků se tato možnost jeví jako vysoce pravděpodobná (srov. odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika na č. l. 261 – 267). Obžalovaný byl hospitalizován na interním oddělení od 6. 2. – 14. 2. 2013, 22. 3. – 29. 3. 2013, 9. 4. – 11. 4. 2013, 22. 5. – 24. 5. 2013, 25. 7. – 29. 7. 2013, na oddělení neurologie od 18. 11. – 23. 11. 2011, 27. 11. – 4. 12. 2012, 12. 4. – 17. 4. 2014, na kardiochirurgii od 5. 2. - 21. 2. 2014, poté byl přeložen do Poděbrady (srov. lékařské zprávy na č. l. 251 – 255). 


Shora uvedené důkazy soud vyhodnotil dle § 2 odst. 6 trestního řádu, načež vzal za prokázané, že skutkový děj se odehrál tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Obžalovaný je ze svého jednání usvědčován především poškozenou, která podrobně popsala sexuálně motivované jednání obžalovaného vůči ní včetně rozhovorů mezi nimi, detailního popisu míst a situací, při nichž k takovému jednání docházelo a které byly zasaženy i do zvyklostí členů rodiny, a dále včetně reakce  poškozené na jednání obžalovaného. Tuto výpověď soud hodnotil jako věrohodnou, neboť po obsahové stránce byla konzistentní, spontánní a velmi detailní, a tak soud neviděl důvod, proč by poškozená měla lhát a obžalovanému škodit křivou výpovědí, jestliže s obžalovaným od dětství vycházela nadmíru dobře, měla v něm oporu, má ho stále ráda, nechce, aby šel do vězení, a dle svých slov by byla nejradši, kdyby se jednání vůbec nestalo. Ani znalec Vítek nezjistil tendenci ke lži nebo výraznému zkreslování situace a výpověď poškozené hodnotil jako věrohodnou a nesoucí znaky vybavování si reálných zážitků. Poškozená akceptovatelným způsobem vysvětlila, proč jednání dědy tak dlouho udržovala v tajnosti (strach z nedůvěry okolí, ztráta kamarádek a příbuzných, na jednání dědy si zvykla), což koresponduje s jejími osobnostními rysy vyplývajícími ze znaleckého posudku MUDr. XX (nezralá a submisivní s omezenou schopností sebeprosazení především ve vztahu k dominantním osobám). V dílčím bodu potvrzuje výpověď poškozené svědkyně XX, která v létě viděla v chatce ležet poškozenou s obžalovaným na gauči, kdy obžalovaný měl hlavu na poškozené, poškozená měla poškozená pak brečela, řekla jí, že jí děda sahal a žádala svědkyni o mlčenlivost. V tomto duchu se nese i výpověď XX, který několikrát viděl dědu s ležet v posteli přikryté dekou nebo jen oblečené, přičemž jednou mu připadalo, že z postele vstal vzrušený. Významným usvědčujícím důkazem je i odborné vyjádření z odvětví genetika, dle kterého je obžalovaný s vysokou pravděpodobností původcem zjištěného biologického materiálu na podprsence poškozené; při běžném osobním styku ke kontaktu dědečka s takovou oděvní součástí vnučky nedochází. Neobvykle také působí způsob uložení osob ke spánku v domě prarodičů, kdy poškozená spala s dědou v ložnici a babička v obývacím pokoji (srov. výpověď matky babičky kamarádky otce strýce z čehož lze učinit závěr, že obžalovaný měl prostor pro své trestné jednání. Rovněž zjištěné četné trhliny na poškozené a přítomné symptomy posttraumatické stresové poruchy podporují závěr o tom, že se obžalovaný výše popsaného jednání dopouštěl, ale zároveň nedošlo k souloži, jak uváděla poškozená. Uvedené důkazy jsou v souladu s viditelným celoživotním sexuálním apetitem obžalovaného, který vyplývá z výpovědi syna (obžalovaný byl vždycky na ženské, míval nehorázné narážky na ženy, chtěl pouštět porno, prohlížel nahaté ženské v Blesku), (obžalovaný jí strčil jazyk do úst, ač byla jeho snacha a takové chování mezi členy rodiny není běžné) a  (obžalovaný ji obtěžoval v parku, kdy nebyl natolik pod vlivem alkoholu, aby se přestal ovládat). Kompenzoval si tak nedostatek intimního života s manželkou, což nevylučuje ani absence pedofilie, neboť tato dle znalce MUDr. XX nevylučuje možnost spáchání jednání, které mu je kladeno za vinu. 

Argumentace obhajoby není způsobilá relevantně zpochybnit tyto závěry soudu. Pokud ostatní svědci vylučovali sexuálně motivované jednání obžalovaného, soud měl za to, že tito svědci jsou blízcí rodinní příslušníci, kteří mohli být motivováni krýt a přehlížet jednání obžalovaného (manželka obžalovaného, syn nebo ani nemuseli mít dostatečné informace o jednání obžalovaného, které se obvykle děje ve skrytu  či jednoduše nebyli schopni si připustit, že by se tak závažné jednání mohlo dít v jejich rodině. Soud se neztotožnil ani s obhajobou obžalovaného, že rodina poškozené se křivým obviněním mstila za nepůjčení peněz na cestu na pohřeb do Pelhřimova. Rodina poškozené s prarodiči vycházela dobře, opakovaně si od ní půjčovala peníze a není pravděpodobné, že by se kvůli jednomu odmítnutí poskytnutí nevysoké půjčky odstřihla od jinak fungující finanční a jiné výpomoci prarodičů do budoucna a že by se snažila získat finanční prostředky pomocí nároku na náhrady škody v trestním řízení, tedy budoucí nejisté události přicházející v úvahu v relativně dlouhém časovém horizontu. Skutečnost, že k podání trestního oznámení došlo v této situaci, je shodou okolností, kdy emotivně nabitá rodinná situace vzniklá v souvislosti s úmrtím člena rodiny spustila odhalení trestného jednání obžalovaného. Stejně tak soud nepovažoval za relevantní argument obhajoby, že poškozená obžalovaného aktivně vyhledávala, z čehož dovozovala nepravděpodobnost zneužívání. Prarodiče totiž vyžadovali její přítomnost, přemlouvali ji k návštěvě (srov. výpověď svědkyně v situaci, kdy poškozená je submisivní, podléhá vlivu autorit; svou roli mohla hrát také její vděčnost za náklonnost prarodičů a vytváření jinak příjemného rodinného prostředí. Obhajobou dovozovanou nevěrohodnost svědkyně z křivého obvinění svého otce z pohlavního zneužívání netřeba přeceňovat, protože svědkyně tuto skutečnost sdělila pouze mistrové jako záminku, aby mohla odejít ze školy za přítelem, který pro ni přijel, tedy učinila tak z mladické nerozvážnosti, trestní oznámení nepodala a doma vše vysvětlila. Z lékařských zpráv nevyplývá, že by se obžalovaný léčil s ani že by byl hospitalizován dlouhodobě, v důsledku čehož by bylo vyloučeno jednání, kterým byl shledán vinným. 

Obžalovaný svým jednáním do dne 12. 8. 200x, tj. do patnáctého roku věku poškozené naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu trestného činu pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1, odst. 2 trestního zákona, tedy osobu mladší patnácti let jiným způsobem pohlavně zneužil a spáchal tento čin na osobě svěřené jeho dozoru zneužívaje její závislosti. Pohlavním zneužitím jiným způsobem se rozumí pohlavní zneužití v jiné formě než vykonáním soulože, a to v podobě takových zásahů do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let jako je např. orální pohlavní styk, ohmatávání pohlavních orgánů, popřípadě i jiné formy ukájení pohlavního pudu na těle této osoby či na žádost pachatele na jeho vlastním těle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2014 sp. zn. 4 Tdo 418/2014). Lze sem tedy zahrnout i jednání obžalovaného spočívající v tom, že přiměl poškozenou k pohlavnímu styku a jeho sahal jí na prsa  do štípal do zadní části těla a pokusil se o styk. Při definici pojmu zneužití závislosti osoby svěřené dozoru pachatele se vychází z toho, že dítě mladší než patnáct let dá pachateli souhlas k souloži nebo k jinému pohlavnímu zneužití pod určitým psychickým nátlakem vyplývajícím právě z poměru mezi dozorujícím pachatelem a jemu svěřeným dítětem, přičemž naplnění znaku zneužití závislosti předpokládá stav, kdy poškozená osoba je v určitém směru odkázána na pachatele a tím je omezena svoboda jejího rozhodování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2013 sp. zn. 3 Tdo 275/2013). V takové pozici se nacházela poškozená, neboť obžalovaný byl její dědeček, který se o ni při jejích návštěvách ve svém bydlišti staral. 

Současně obžalovaný svým jednáním do dne 12. 8. 200x naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu trestného činu ohrožování výchovy mládeže dle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákona, tedy úmyslně vydal osobu mladší než osmnáct let nebezpečí zpustnutí tím, že ji sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu. Delší dobou judikatura chápe dobu v řádu týdnů až měsíců, což je v posuzované věci vrchovatě naplněno, neboť se tak dělo v řádu let. 

Obžalovaný svým jednáním po dni 12. 8. 200x, tj. po patnáctém roku věku poškozené naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu přečinu sexuálního nátlaku dle § 186 odst. 2, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, tedy přiměl jiného k pohlavnímu styku a jinému srovnatelnému chování (chytal svou vnučku zezadu za zadní část těla a požadoval od ní, aby se ho dotýkala  na přirození až do jeho vyvrcholení na ni) zneužívaje jeho závislosti a svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu, přičemž částečně páchal takový čin na dítěti, tj. na osobě mladší osmnácti let. Za zneužití postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu se považuje postavení, z něhož vyplývá důvěryhodnost a vliv, tedy představuje jakékoli postavení, které u poškozeného vzbuzuje důvěru anebo působí svou autoritou na poškozeného. Takové postavení zahrnuje vedle vztahů vytvořených na základě svěření dozoru i jiné vazby mezi pachatelem a obětí, které nejsou spjaty přímo s povinností dozoru nad takovou osobou, ale obviněný již tím, v jakém je vůči oběti postavení, vyvolává v ní důvěru nebo má vůči ní autoritu, popř. ji svými úspěchy či schopnostmi ovlivňuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 3 Tdo 1296/2013). Poškozená vyrůstala v neuspokojivých rodinných poměrech (srov. výpověď poškozené, její matky, otce a a klidné útočiště před rodinnou nepohodou, nadávkami a fyzickými tresty otce nacházela u prarodičů. Obžalovaný jí jakožto její dědeček poskytoval chybějící citové zázemí, přičemž v kombinaci s psychickou nevyzrálostí a submitivitou poškozené, jakož i se strachem z reakce okolí po odhalení jednání obžalovaného existovala u poškozené závislost na obžalovaném a obžalovaný měl na poškozenou vliv. 

Současně obžalovaný svým jednáním po dni 12. 8. 200x naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu přečinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, tedy úmyslně ohrozil citový a mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu. 

Výše uvedené jednání obžalovaného bylo vedeno úmyslem přímým, neboť obžalovaný věděl, že poškozená je dítětem a že je na něm závislá, a takového jednání se chtěl dopouštět, což také činil. 

K osobě obžalovaného soud zjistil, že obžalovaný nebyl řešen pro přestupek (srov. zpráva Městského úřadu na č. l. 289) a byl jedenkrát soudně trestán v roce 1965, přičemž k tomuto odsouzení nelze přihlížet (srov. opis z Rejstříku trestů na č. l. 288). 

Při úvaze o druhu a výměře trestu soud vycházel z obecných zásad pro ukládání trestu obsažených v § 37 až § 39 trestního zákoníku a přihlížel též k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem dle § 41 a § 42 trestního zákoníku. Obžalovanému polehčuje jeho dosavadní bezúhonnost. Naopak mu přitěžuje okolnost, že se výše popsaného jednání dopouštěl od útlého věku poškozené (8 až 9 let) a že toto jednání trvalo po velmi dlouhou dobu (s přestávkami asi 12 let), což mnohonásobně přesahuje dlouhodobost, která je znakem použité právní kvalifikace. Soud přihlížel také k závažným následkům trestného jednání obžalovaného v osobní sféře poškozené, která je nyní stigmatizována, sociálně vyloučena z důvodu nedůvěry okolní v pravdivost její výpovědi, musela vyhledat lékařskou pomoc, užívá psychofarmaka a není schopna navázat adekvátní partnerský vztah. Soud uložil trest odnětí svobody v rámci trestní sazby dvou až desíti let za čin nejpřísněji trestný, tj. za trestný čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 2 trestního zákona, a to při dolní hranici trestní sazby. Výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let, neboť byl přesvědčen, že i přes závažnost a dlouhodobost jednání obžalovaného není třeba na něj působit trestem nepodmíněným. Přihlédl k nepříliš dobrému zdravotnímu stavu obžalovaného, jeho věku a dále ke skutečnosti, že i podmíněný trest bude dostatečným odsudkem závadného jednání obžalovaného a satisfakcí pro poškozenou, pro kterou bylo podstatné, nikoli aby obžalovaný trávil své stáří ve výkonu trestu odnětí svobody, ale aby jeho jednání bylo autoritativním rozhodnutím soudu prohlášeno za nesprávné a trestné. Na doporučení znalce soud dále uložil ochranné léčení psychiatrické ambulantní formou, neboť lehká demence u obžalovaného může způsobit rozvolnění volní kontroly pudového chování a mohlo by dojít k recidivě. 

Poškozená se včas přihlásila s nárokem na náhradu majetkové újmy ve výši 10.000,- Kč spočívající v nákladech vynaložených na léky, poplatky u lékaře, cestovné k lékaři a ke konzultaci s Probační a mediační službou po podání trestního oznámení, kdy bylo třeba řešit nepříznivý zdravotní stav poškozené a vyhledat pomoc organizací poskytujících pomoc obětem trestného činu. Dále včas uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500.000,- Kč vzniklé v důsledku trestného jednání obžalovaného. Soud poškozené přiznal nárok na náhradu materiální újmy ve výši 1.772,- Kč, poněvadž nárok v této výši byl doložen předloženými doklady, které byly čitelné. V souladu s § 2951 odst. 2 občanského zákoníku zkoumal, zda poškozené byla nemajetková újma obžalovaným odčiněna dostatečně účinným způsobem nepeněžní formou, přičemž dospěl k závěru, že nikoli, protože obžalovaný neprojevil žádnou lítost nad svým jednáním a poškozené se neomluvil ani neposkytl jinou nepeněžní satisfakci. Z tohoto důvodu soud přistoupil k přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši 250.000,- Kč, když přihlédl k závažnosti následků a dlouhodobosti jednání obžalovaného na straně jedné a k příjmům obžalovaného (starobní důchodce) na straně druhé. V dubnu 2014 byla poškozená v péči psychiatra a psycholožky a ačkoli v červenci 201x již bylo možno mluvit o duševním zdraví, následky v rodinném, partnerském a společenském životě poškozené, které přetrvávají, nelze bagatelizovat. Soud vyšel také ze skutečnosti, že rozhodování o náhradě nemajetkové újmy připouští trestní řád teprve s účinností od 30. 6. 2011, v důsledku čehož nemůže být uložena povinnost k náhradě nemajetkové újmy za jednání, které proběhlo před tímto datem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014 sp. zn. 6 Tdo 347/2014) a že tedy k větší části období, po kterou se trestné jednání dělo, nemohl přihlížet. Se zbytkem nároku na náhradu škody proto odkázal soud poškozenou na řízení ve věcech občanskoprávních. 


Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možno do osmi dnů od jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě, podat odvolání, o kterém by pak rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci. 

Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 








Odvolání musí být ve lhůtě osmi dnů od doručení opisu rozsudku nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu I. stupně podle § 251 tr. řádu také odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. 


 Odvolání je třeba doručit v trojím vyhotovení





Toto právo nenáleží osobám, které se ho výslovně vzdaly. 



V České Lípě dne 10. dubna 2015 

JUDr. Markéta Navrátilová, v.r. 

 předsedkyně senátu 




Za správnost vyhotovení: 

M.Hloušková


sp.zn.
50 T 82/2020
Pětileté týrání partnerky příslušníkem policie, stalking

Číslo jednací: 

50 T 82/2020-1292 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY 

(anonymizovaný opis) 

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr Ing Terezy Staňkové a přísedících Renáty Hodanové a Petra Bachůrka v hlavním líčení konaném dne 8. prosince 2020 v Praze 

takto: 

Obžalovaný 

Mgr XY XX v YX, trvale bytem XY 

je vinen, že v období od 2. 5. 2014 do 12. 2. 2019 v Praze 9, XY, v bytě X, v němž vedl společnou domácnost se svou družkou, poškozenou JUDr XX, nar. YX, jakož i na jiných místech na území Prahy a mimo ni, nejprve soustavně a dlouhodobě týral poškozenou tím, že ji na základě jím účelově vyhledávaných záminek spočívajících v řešení finanční situace a v údajných nedostatcích poškozené při vedení domácnosti a výchově společné dcery XX, YX, opakovaně verbálně urážel, například tvrzením, že je alkoholička, tlustá, že by se sebou měla něco dělat, že doma nic nedělá, že by si o ni nikdo neopřel ani kolo a podobně, následně své invektivy vůči poškozené začal stupňovat o označovat ji vulgarismy za,, kurvu“,,, píču“, začal ji kontrolovat denní režim, určovat jí dobu, za kterou se má dostat domů z práce nebo za kterou má zvládnout nákup, od roku 2015 začal k výpadům verbálním přidávat náznaky fyzických útoků, poškozené vyhrožoval rukou zatnutou v pěst a naznačoval útok vůči ní, poté k útokům přistoupil, například tím, že do poškozené strčil takovou silou, že při úklidu nádobí upadla do vnitřního prostoru myčky, nebo jí vší silou dupnul na nohu, což zprvu maskoval jako nedopatření; a na to poškozenou ve dvou případech, o vánočních svátcích roku 2014 a později ještě jednou o Vánocích roku 2015 nebo 2016, profackoval během návštěv v domě jejich rodičů, za což musel být otcem poškozené z domu vykázán; dne 12. 5. 2017 poté, co přišel z práce domů a uviděl v obývacím pokoji rozložené žehlicí prkno, začal na poškozenou křičet, at prkno uklidí, a poté, co jej neposlechla, začal ji bít pěstí do obličeje, následkem čehož poškozené začalo krvácet z nosu a měla povrchní poranění vlasové části hlavy, v obavě o svůj život telefonicky přivolala hlídku Policie ČR a z bytu na chodbu, přičemž těchto útoků vůči poškozené se zhusta dopouštěl za přítomnosti jejich dcery XX; trvající útoky vůči poškozené omezil jen v době, kdy mu pohrozila rozchodem nebo kdy mu kvůli jeho chování hrozil kázeňský postih u jeho zaměstnavatele, Policie ČR, ovšem po krátké době v nich opět pokračoval, což se cyklicky opakovalo, poškozená přitom měla obavu i ze střelné zbraně, kterou jako příslušník Policie ČR disponoval a již nechával ležet na viditelných místech bytu; poté, co s ním poškozená dne 14. 7. 2017 z důvodu jeho nepřijatelného chování ukončila vedení společné domácnosti, ji v souvislosti s péči o jejich dceru, jakož i svévolně, nevyžádaně a bez takové souvislosti, opakovaně od června 2018 navštěvoval v jejím novém bydlišti v Praze 5, XYX, kde ji dne 11. 7. 2018 ze žárlivosti, způsobené tím, že si poškozená našla nového partnera YY, vyhrožoval napřaženou pěstí, poté do ní strčil takovou silou, až upadla na zem, kde ji začal bít do hlavy teniskou, verbálně ji urážel a vyhrožoval ji zabitím; dále ve dnech 10. 6. 2018 a 22. 8. 2018 ji tamtéž vyhledal a opakovaně ji napadl verbálně i fyzicky údery otevřenou dlaní do obličeje, kopáním i jinak, například zkroucením ruky za užití policejního chvatu a sražením na zem do polohy na břiše, čímž jí ve druhém případě způsobil odřeninu pravého lokte, pohmoždění levého boku, pohmoždění pravého zápěstí a lehké pohmoždění měkkých tkání lebky; dne 12. 11. 2018 ji na chodbě před jejím bytem srazil k zemi, kde ji tahal za vlasy, verbálně urážel a poté, co mu poškozená sdělila, že si nepřeje, aby před dcerou nosil svou střelnou zbraň, ji namířil na ni a výsměšným tónem řekl, že nemusí mít strach, že zbraň není nabitá; současně poškozené v bytě ničil věci, trhal a stříhal oblečení a rozléval kosmetiku, vytrhl a zničil přední registrační značku od osobního motorového vozidla, užívaného poškozenou; vedle toho poškozenou se vzrůstající četností a agresivitou soustavně kontaktoval mimo bydliště osobně a prostředky komunikace na dálku, jako jsou telefonáty, SMS zprávy a textové zprávy platforem Viber a WhatsApp, přičemž poškozenou hrubě verbálně urážel a vyhrožoval jí, že zapomene na to, že je matkou jeho dcery a neochrání ji to, že jejímu novému příteli YY přeláme všechny kosti v těle, dne 5. 7. 2018 ve 21:06 hod. poškozené napsal, že přísahá na smrt dcery XX,,, že toho hajzla zničí“, téhož dne ve 21:33 hod. dodal,,, už o tom zmrdovi nechci nikdy v životě nic slyšet!!! Nebo se totálně zaseknu a nebude to vůbec příjemné. Odnese to pouze naše dcera“, poté ve 21:39 hod. vyhrožoval tím, že YY udělá v práci takovou ostudu, že bude propuštěn, dne 15. 8. 2018 ve 13:13 hod. na YY adresu napsal,, Tvého zmrda dávám na seznam!!! Abych ochránil naši dceru"; po nástupu poškozené do práce v roce 2016 ji v pracovní době opakovaně a proti její vůli telefonicky i osobně opakovaně vyhledával v místě jejího zaměstnání v Praze 3, XXX, ve XX XX XX XX s.p., kde musela být poškozená buď zapírána kolegy, nebo mu ve fyzickém kontaktu s ní musela zabránit až ostraha objektu, a poté, co neuspěl s pokusem o osobní kontakt, se poškozenou snažil dehonestovat a poškodit v konverzaci s jejími kolegy, jimž tvrdil, že XX je zadlužená, nespolehlivá a nestará se o dceru, a činil tak přesto, že jej poškozená mnohokrát žádala a prosila, aby takového pronásledování zanechal; v úmyslu způsobit poškozené závažnou újmu v podobě posílení jejího strachu a obav z jeho osoby, a současně v úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch v podobě posílení své moci, síly a dominance nad poškozenou, v rámci výkonu služby příslušníka Policie ČR na svém pracovišti v Praze 4, XY YX, bez oprávněného služebního důvodu vstoupil pod svým loginem XX a heslem do informačních systémů Policie ČR, kde provedl lustraci k osobě poškozené XX, konkrétně dne 11. 6. 2018 ve 13:34 hod. v Centrálním registru obyvatel, Opatření na státních hranicích a Kontrolovaných osobách a dopravních prostředcích, dne 6. 8. 2018 v 10:38 hod. v Centrálním registru obyvatel, Centrální evidenci řidičů, Opatřeních na státních hranicích, Kontrolovaných osobách a dopravních prostředcích a téhož dne ve 13:14 hod. v Centrální databázi objektů a Opatřeních na státních hranicích, dne 23. 8. 2019 v 07:20 hod. v Kontrolovaných osobách a Centrální databázi objektů, Centrálním registru obyvatel a Opatřeních na státních hranicích, a tyto informace pak zneužíval proti poškozené, nejméně dne 6. 8. 2018 ve 13:37 hod., kdy jí ze své e-mailové adresy [email] zaslal sdělení, že už zná pravdu o její dopravní nehodě na dálnici D1, a jednal tak v rozporu s ust. § 45 odst. 1 písm. a), b), c), i) ve spojení s S 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ust. § 66 odst. 1, 2 a 5 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ust. S 15 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, bodem 3 písm. g), i) přílohy č. 1 k rozkazu policejního prezidenta č. 154/2011, o profesní etice Policie ČR, čl. 8 odst. 5 písm. a), c), d) Závazného pokynu policejního prezidenta č. 215/2008, kterým se stanoví bližší podmínky a postupy pro zpracování osobních údajů, s čl. 1 odst. 2 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 168/2009 o programu Dotazy do informačních systémů; přičemž v případě, kdy mu poškozená hrozila, že jeho chování oznámí Generální inspekci bezpečnostních sborů, ji od tohoto postupu odrazoval s tím, že to nejvíce odnese jejich dcera, a prosil ji, ať to nedělá s tím, že již na poškozenou bude hodný, což však opakovaně nesplnil; 


chování obžalovaného XX vedlo u poškozené XY k rozvoji viktimizačního syndromu spočívajícího v psychických změnách především na emocionální úrovni, podmíněných úzkostně depresivním obtížím, zvýšené emoční citlivostí, vyhýbacích tendencích, poruchách spánku a soustředění a sekundárně v negativním ovlivnění psychické stability, sebedůvěry a sebehodnocení, stejně tak jako toto chování u poškozené vedlo k důvodným obavám o její zdraví a život, 

tedy: jednak týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí, a takový čin páchal po delší dobu, jednak jiného dlouhodobě pronásledoval tím, že mu a jeho osobě blízké vyhrožoval ublížením na zdraví a jinou formou újmy, vyhledával jeho blízkost a sledoval jej, vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací a jinak kontaktoval, omezoval jej v jeho obvyklém způsobu života, a toto jednání bylo způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život a zdraví a o život a zdraví jemu blízkých, jednak jako úřední osoba v úmyslu způsobit jinému jinou újmu a opatřit sobě neoprávněný prospěch vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, jednak získal přístup k počítačovému systému, neoprávněně užil data uložená v počítačovém systému, a takový čin spáchal v úmyslu způsobit jinému jinou újmu a získat sobě neoprávněný prospěch, 


čímž spáchal jednak zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle | 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jednak přečin nebezpečného pronásledování podle 5 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku, jednak přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle S 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jednak přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle $ 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku 

a odsuzuje se

podle 5 199 odst. 2 tr. zákoníku za použití 5 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Podle S 81 odst. 1 tr. zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku se stanoví zkušební doba v trvání 4 (čtyř) let. 





50 T 82/2020

Odůvodnění: 

1. Na základě dokazování provedeného v hlavním líčení byl prokázán skutkový děj tak, jak je popsán ve výroku rozsudku. 

2. Obžalovaný Mgr XY XX v hlavních líčeních vypověděl, že s obžalobou nesouhlasí, neboť popisuje skutečnosti odlišně od jejich reálného průběhu, případně popisuje skutečnosti, k nimž vůbec nedošlo. S poškozenou se seznámil na internetové seznamce Badoo v březnu 2013. Obžalovaný byl v tu dobu po rozvodu s manželkou, se kterou byl 16 let. První 2-3 týdny si s poškozenou pouze psali po telefonu, pak se několikrát sešli, chodili na večeře, do kina atd. Po půl roce chození mu poškozená sdělila, že je těhotná, ačkoli spolu dítě neplánovali, neboť spolu byli krátce. V této souvislosti mu poškozená navrhla, aby se přestěhoval ze svého bytu, který měl na Barrandově, do jejího bytu v ulici XY. Obžalovaný tam nechtěl, ale poškozená si to přála, tak jí vyhověl. Poškozená mu rovněž nabídla, aby si nějaké věci převezl k jejím rodičům do obce XY, a tehdy se poprvé setkal s jejími rodiči. Zpočátku na něj byla matka poškozené velmi milá, ale po několika návštěvách se u rodičů poškozené přestal cítit dobře, protože mu její otec dával silně najevo, že ho nemá rád. V listopadu 2013 byla poškozená propuštěna z advokátní kanceláře z důvodu nadbytečnosti. Tehdy si obžalovaný všiml, že to nenese dobře a že začala kouřit a pít červené víno, ačkoli byla těhotná. Když se jí obžalovaný ptal, zda je to vhodné, odpověděla, že je to čistě její věc, že jí to pomáhá na stres a deprese. Když se v květnu 2014 narodila XX bydleli v bytě poškozené na Harfě o velikosti 45 m”, ul. XX, Praha Y , proto se domluvili, že prodají tento byt i byt obžalovaného na Barrandově, a společně koupí větší byt na Barrandově. Obžalovaný svůj byt prodal své matce, ale poškozená řekla, že byt na Harfě nechají dceři a že si na svůj podíl nového bytu vezme hypotéku s tím, že byt na Harfě prozatím pronajmou. Do nového bytu obžalovaný investoval 4.300.000 Kč, poškozená 1.000.000 Kč a hypotéku ve výši 3.500.000 Kč si vzali v roce 2015 na půl s tím, že první půl rok ji ve výši 13.200 Kč měsíčně splácel obžalovaný. Na společnou domácnost přispíval obžalovaný každý měsíc částkou 10.000 Kč. S narozením dcery se začaly stupňovat i konflikty, kdy jejich příčinou bylo právě vedení společné domácnosti, finance a později i péče o dceru a alkohol. Poškozená začala konzumovat alkohol ve větší míře, když kojila jejich dceru, kdy se jednalo např. o 0,7 1 vína. Obžalovaný po příchodu domů z práce viděl, že je na kuchyňské lince vypitá láhev, ačkoli ráno, když do práce odcházel, tam žádná nebyla. Několikrát se v této souvislosti s poškozenou pohádal, kdy mu řekla, že je,, zkurvený policajt" a že je mu do toho hovno, ať se jí do toho nesere, at jde do prdele. Poškozená byla v opilosti agresivní, křičela, občas po něm i něco hodila, to se vždy sebral a raději odešel. Někdy vzal dceru a šli se projít. Když byl dceři 1,5 roku, poškozená se opila do takového stavu, že když 

50 T 82/2020

 obžalovaný přišel domů, ležela pomočená na zemi v obýváku a dcera byla počůraná v  postýlce a brečela hlady. V tu dobu už poškozená pila i tvrdý alkohol, obžalovaný našel vypité lahve od ginu a vodky. Je pravda, že obžalovaný poškozené několikrát řekl, že je alkoholička, ale rozhodně ji verbálně neurážel, ani jí nezakazoval volnočasové aktivity. Neurčoval jí, kdy má přijít domů z práce a nehlídal, zda v práci skutečně je, když tam má být. Párkrát k ní do práce volal, ale to pouze proto, aby se zeptal kde je, protože byli domluveni, že přijde dceru, aby mohl obžalovaný na trénink. Opakovaně totiž poškozená přišla domů pozdě, i když byli takto domluveni, a říkala, že byla v práci. Když tam obžalovaný volal, bylo mu řečeno, že tam poškozená už není. Na jaře 2017 pojal podezření, že poškozená někoho má. Mívala telefon zamčený a položený displejem dolů, dříve to takto neměla. Obžalovaný poškozené telefon nekontroloval, odemykal se otiskem jejího prstu. Obžalovaný poškozené rovněž nevyhrožoval rukou zaťatou v pěst a nenaznačoval útok vůči ní. Určitě se stalo, že jí omylem šlápl na nohu, ale záměrně jí na ni nedupal, do myčky ji také nestrčil. Dále není pravdou, že by obžalovaný ničil poškozené věci ani SPZ. Nepropíchl ani pneumatiky svědkovi XX. Pokud jde o incident, který se odehrál 26. 12. 2015 o Vánocích, tam došlo k tomu, že se pohádali u rodičů poškozené v kuchyni. Ten den se tam hodně popíjelo, ale obžalovaný nepil, protože měl řídit. K hádce došlo kvůli tomu, že obžalovaný krájel nějaké jídlo, poškozená do něj strčila, protože byla opilá, motala se a on se řízl do prstu. Hodně se pohádali, ale facku jí obžalovaný nedal. Na to obžalovanému řekl otec poškozené, at' jde do prdele a on odjel ke kamarádovi na chalupu na hory. Pokud jde o skutek ze dne 12. 5. 2017, tak ten den měla být dcera ve školce, ale obžalovaný přišel domů, našel poškozenou doma s vínem, kdy mu řekla, že byly s dcerou a s kamarádkou na obědě. Obžalovaný jí řekl, že když byla celý den doma, mohla uklidit, udělat něco k jídlu nebo pověsit prádlo, které bylo v pračce 3 dny. Začali se hádat, poškozená začala být agresivní. Dcera byla neklidná, tak ji obžalovaný vzal do ruky. Následně na něj poškozená začala útočit rukama, kdy se po ní levou rukou ohnal, lehce o ni zavadil, a ona si sama dala spodkem své dlaně do nosu a začala jí téci krev. Když jí řekl, že jí teče krev, popadla telefon a běžela ven. Obžalovaný běžel za ní, přičemž mu řekla, že na něj volá Policii ČR, protože ji ohrožuje zbraní. Přijela k nim PČR, ale žádnou zbraň nenašla, protože ji v této době měl obžalovaný v práci v trezoru. Ten večer byla obžalovanému odebrána služební zbraň z trezoru a celá věc byla vyšetřována, kdy byla ukončena pravomocným usnesením orgánu o zastavení trestního stíhání, protože poškozená s trestním stíháním nevyslovila souhlas a služební zbraň mu byla vrácena. Kromě služební má i soukromou zbraň, kterou na žádost PČR dal do depozitu, protože je proti němu vedeno trestní řízení. Obecně není pravdou, že by obžalovaný doma povaloval zbraně, nosil domů služební zbraň, protože chodil na zásahy, ale vždy ji doma vybíjel a dával na bok kuchyně tak, aby se k ní nedostala dcera. Soukromou zbraň vždy uzamykal 

50 T 82/2020

 do trezoru. Poškozenou zbraní neohrožoval, pouze jí ukazoval, že není nabitá, později  zbraň i rozkládal. Společnou domácnost ukončili dne 14. 7. 2017, kdy měl obžalovaný vyházené všechny své věci na garážovém stání, a v bytě na Harfě byly vyměněné zámky. Od této doby mu poškozená bránila ve styku s dcerou, tak ji moc nevídal. Pokud jde o skutek ze dne 11. 7. 2018, tak tehdy obžalovaný hlídal dceru v bytě na Barrandově. Poškozená přišla později, než měla, obžalovaný chtěl vědět, kde byla, protože ještě neměli vyřešené majetkové poměry ani péči o dceru a opět se pohádali. V rámci hádky poškozená obžalovaného nakopala, když si uvnitř v bytě zavazoval boty. On se zvedl a hodil po poškozené dětskou botu. Rozhodně ji neurážel a nevyhrožoval zabitím, a to, že by jí vyhrožoval napřaženou pěstí, poté do ní strčil takovou silou, že by upadla na zem a začal bít do hlavy teniskou, se nestalo. V bytě v té době nebydlel, byl tam, protože hlídal dceru. Od bytu má klíče, protože je jeho spolumajitelem. O tomto incidentu si psal s poškozenou, protože se pokoušel obnovit vztah a pravidelný kontakt s dcerou. Poškozené psal, volal, ale později byl blokován. Poškozená mu říkala, že jí jeho chování obtěžuje a vyhrožovala mu, že podá trestní oznámení pro stalking. Obžalovaný ji ale nikdy nesledoval, bylo mu jedno, co poškozená dělá. Pokud jde o skutek ze dne 10. 6. 2018, tak ten den obžalovaný v bytě hlídal dceru a když poškozená přišla, pohádali se kvůli bytům, kdy obžalovaný nesouhlasil s tím, že on si nechá byt na Harfě a ona byt na Barrandově, protože neměly stejnou hodnotu. Tehdy poškozená po obžalovaném hodila skleničkou, ale trefila zed'. Jak se sklenička rozlétla, tak obžalovanému rozsekla obočí, načež obžalovaný poškozené řekl, že to, posrala“ a odešel. K incidentu téhož dne, tedy 10. 6. 2018 okolo 22:00 hod. uvedl, že do bytu chtěl jít, ale nedostal se dovnitř, neboť v zámku zevnitř byl klíč. Ví, že PCR byla volana do bytu několikrát, neboť mu bylo bráněno vstupu do bytu. V bytě měl své osobní věci. Ze stejných důvodů došlo k hádce i dne 22. 8. 2018. Poškozená mu tehdy také řekla, že dceru nebude vídat, dokud se bude chovat jako debil. Obžalovaný se slovně bránil, ale poškozená na něj začala fyzicky útočit, tak ji chytil za ruku, aby se uklidnila. Ona zakopla a spadla na zem. Rozhodně na ní neklečel. Obžalovaný odešel a poškozená za ním vyběhla k výtahu, kde ho uhodila svazkem 10 klíčů do zad, čímž mu způsobila tržnou ránu na zádech. 

 Další útok, tentokrát na oblast hlavy, už vykryl. Pohmoždění ruky si poškozená způsobila tím, jak se rozmáchla, neboť se praštila o futro dveří. Později ale obžalovaný viděl, jak v této údajně pohmožděné ruce nesla tašku a řídila. Pokud jde o skutek 12. 11. 2018, tak tento se nestal. Obžalovaný v tu dobu byl v Rakousku na horách lyžovat s kamarádem. Co se týče lustrací, které měl obžalovaný provádět, v policejním systému k nahlížení do registru obyvatel, dne 11. 6. 2018 v rámci policejní činnosti lustroval právnickou osobu, která měla sídlo na adrese XX. Když rozklikl ulici a číslo domu, tak prolustroval všechny osoby na této adrese. Jméno lustrované právnické osoby si nevybavuje. 


50 T 82/2020

Poškozenou nikdy nelustroval. O dopravní nehodě se dozvěděl během výslechu souvislosti s incidenty s poškozenou na MO Barrandov nebo MO Smíchov. Ptal se vyslýchajícího policisty, jaká trestní stíhání se ohledně incidentů vedou, policista se podíval do systému a sdělil obžalovanému, že poškozená měla nehodu na D1. Poškozené volal v této souvislosti proto, že chtěl vědět, zda se něco nestalo dceři. Pokud jde o období, kdy měl poškozenou stalkovat, obžalovaný neměl jinou možnost, než poškozené volat do práce, protože chtěl vidět dceru, kterou neviděl třeba tři měsíce v kuse. Jiným způsobem poškozenou kontaktovat nemohl, protože si ho zablokovala na Whatsapp, telefon mu nezvedala. Když zjistil, že se poškozená nechala zapírat od kolegů, dojel do místa jejího pracoviště osobně a vyžádal si jí, aby s ní promluvil ohledně kontaktu s dcerou. Přes Viber a Whatsapp psal poškozené často, protože mu vadilo, že nemůže do svého bytu na Barrandově, na který platí hypotéku, zatímco poškozená tam bydlí se svědkem XX, což obžalovaný věděl od sousedky. Po rozchodu 14. 7. 2017 bydlel obžalovaný u své matky a poškozená v bytě na Harfě. Později, v září 2017 nebo 2018, se s dcerou přestěhovala proti jeho vůli do bytu v Barrandově. Poškozená tvrdí, že se s obžalovaným dohodli na tom, že byt bude užívat ona, ale to není pravda. V současné době se vede civilní řízení ohledně péče o dceru i byt. Na základě dohody jejich právníků se poškozená v květnu 2019 odstěhovala s dcerou zpět do bytu na Harfě a obžalovaný se nastěhoval do bytu na Barrandově, kde bydlí dosud. Hypotéku na tento byt splácí poškozená, ale veškeré náklady na chod domácnosti hradí obžalovaný. Obžalovaný nabídl poškozené, že ji z bytu vyplatí, ale nesouhlasí s tím, aby měla dceru ve výhradní péči. Na žádost poškozené byl také vydán měsíční zákaz styku, který obžalovaný dodržoval. Poškozená chtěla tento zákaz prodloužit na 6 měsíců, ale neměla k tomu dostatečné důkazy. Dne 22. 2. 2019 bylo vydáno předběžné opatření, kdy se obžalovaný měl s dcerou vídat 1x za 14 dní na víkend, ale poškozená mu ji často nedala, ani když si pro ni přijel. Jeho styk s dcerou je podmíněný provozem školského zařízení, neboť si dceru předávají přes něj. Když je mateřská škola zavřená nebo ji tam poškozená nedá, obžalovaný ji nevídá. V této souvislosti podával několikrát návrh na výkon rozhodnutí, kdy v srpnu 2019 soudkyně konstatovala, že by poškozená měla podmínky dodržovat a dceru mu vydat. Dceru vídá minimálně, často v součinnosti s právníky, případně soudu, když je u rodičů poškozené, nemůže jí ani zavolat. Poškozená odmítá s obžalovaným komunikovat, vyhrožuje mu, že ho zničí a nechá ho zlikvidovat. 3. Svědkyně - poškozená JUDr XX v hlavním líčení vypověděla, že je bývalou partnerkou obžalovaného, se kterým má nezl. dceru [jméno). Pracuje jako právník ve [anonymizováno 5 slov] (pozn. od 2 let nezl. dcery). V současné době je zdravá, nenavštěvuje psychologa, ani psychiatra, neužívá pravidelně žádné léky, ani drogy. Alkohol užívá v normální míře. max. 1/2 láhve denně. Od 12. 2. 2019 mají soudně stanoveno předběžné opatření, na 

50 T 82/2020

základě kterého si dceru s obžalovaným předávají. V době, kdy mělo dojít k útokům ze strany obžalovaného, tj. od narození dcery od 2. 5. 2014 do 12. 2. 2019 navštívila psychologa kvůli nesoustředění, nespavosti a nechutenství cca 3 krát, léky neužívala. Snažila se o dceru starat, co nejlépe. Po této době obžalovaný předběžné opatření porušil. Poškozená jej potkala v garáži v domě na Harfě“, kde bydlí s dcerou. Zjistila, že má poškrábané auto, odtrženou SPZ. Měla z obžalovaného strach. Dne 16. 3. 2019 zkolabovala a musela si zavolat RZS, která ji odvezla do nemocnice v Motole. S obžalovaným se seznámila v březnu 2013, v srpnu 2013 s ním otěhotněla a spolu začali od ledna 2014 bydlet na Harfě. První konflikty začaly po narození dcery dne 2. 5. 2014. Obžalovaný začal poškozené vyčítat maličkosti ohledně péče o dceru např., že našel její vlas na přebalovacím pultu. Kontroloval její denní režim, jak dlouho a kde byla s dcerou na procházce, na nákupu, jak pracuje (pozn. poškozená pracovala po narození nezl. z domova). Začal poškozenou urážet, že doma nic nedělá, že je tlustá, že by se sebou měla něco dělat, že by si o ni nikdo neopřel ani kolo, jednalo se o invektivy a o ponižování. Postupem času se jeho vulgarismy stupňovaly. V lednu 2015, kdy obžalovanému koncila proverka NBU, začal být hodně nervózní, měl výbuchy vzteku, agrese a poškozená byla jeho hromosvod, což vygradovalo ve fyzické napadání, které z počátku vypadalo jako, že to obžalovaný nedělá úmyslně, např. kolem poškozené prošel a vší silou jí dupl na nohu, až ji měla modrou, anebo procházel kolem poškozené a strčil do ní, až upadla do myčky na nádobí. Občas jí dal facku, pak byly dva měsíce klid. Za ty roky se frekvence fyzických útoků začala stupňovat. Vyhrožoval ji, že jí ublíží. Měla z něj strach. Když od ledna 2015 do května 2017 užíval Tritico, což byla antidepresiva proti úzkosti a zlepšení nálady, takto na obžalovaného mělo uklidňující vliv. Od podzimu 2016 začala pracovat a dceru dávala do školky. Ze strany obžalovaného začalo sledování, za jak dlouho dorazí z práce. Obžalovaného stresovalo, že kvůli péči o dceru, nemá čas na svoje koníčky. Obžalovaný ji nazýval kurvou, píčou, bordelářkou, zlatokopkou a alkoholičkou. Myslí, že o Vánocích v roce 2016 ji obžalovaný profackoval u jejich rodičů v kuchyni. Její rodiče byli tou dobou v obývacím pokoji, kde to slyšeli. Už si nevzpomíná, kvůli čemu to bylo. Následně její otec obžalovaného vykázal z jejich domu. K incidentu ze dne 12. 5. 2017 uvedla, že obžalovaný na ní kvůli rozloženému žehlicímu prknu a nevytaženému prádlu z pračky začal křičet, že je bordelářka, at' to jde okamžitě uklidit, kdy poškozená odmítla, jelikož pracovala na počítači. Už si přesně nevzpomíná, jak konflikt začal, ale myslí si, že obžalovaný do ní začal strkat, poškozená se jej bála, tak mu řekla, že chce odejít z bytu ven, ale obžalovaný jí v tom zabránil. V chodbě jí dal opakovaně pěstí. Začala jí téct krev nosu, dostala se do šoku, popadla dceru a utíkala do koupelny, kde se s ní zamkla. Není si jistá, zda to bylo zrovna u tohoto incidentu, ale s dcerou se v koupelně zavírala dost často. Každopádně zavolala na linku 112, aby přijela Policie ČR, že obžalovaný má zbraň a má z toho strach, 

50 T 82/2020 

byla přesvědčená, že se jedná o služební zbraň. PČR ji zavolala RZS, která jí i s dcerou odvezla do nemocnice na Bulovce. Ví, že obžalovaný vypovídal, že jej měla napadnout, ale není to pravda. Policie ČR začala tento konflikt řešit jako přestupek proti občanskému soužití. Obžalovaný se poté začal k poškozené chovat mile, a proto nedala souhlas s jeho trestním stíháním, aby neměl problémy v práci, ale následně začalo opětovné fyzické napadání, srážení na zem, kopání, tahání za vlasy, což vyvrcholilo dne 14. 7. 2017, kdy s obžalovaným ukončila společné soužití. Nechala vyměnit zámek od bytu na Harfě a nadále zde s dcerou bydlela. Nakonec se s obžalovaným dohodli, že bude s ohledem na dceru praktičtější, aby s dcerou od srpna 2017 bydlely v byte v YYY. V období od 2. 5. 2014 do 12. 2. 2019 měl obžalovaný dvě zbraně, jednu služební a jednu soukromou, obě byly stejné černé CZ. Soukromou dával obžalovaný do komory nahoru, aby na ni dcera nemohla dosáhnout, nebyla v trezoru, služební na ostrůvek v kuchyni. Přímo zbraní jí v roce 2017 nevyhrožoval, obžalovaný tvrdil, že není nabitá, ale podvědomě měla poškozená ze zbraně strach. Obžalovaný ji vyhrožoval, že se zastřelí. V březnu 2018 začala poškozená chodit se svým současným přítelem XX, o němž se od dcery někdy v červnu 2018 dozvěděl obžalovaný, který začal být mnohem agresivnější, více poškozenou kontaktoval prostřednictvím zpráv. Někdy v červnu 2018 za poškozenou o půl desáté večer přišel přítel, kdy nedlouho po něm se objevil obžalovaný, který začal bouchat na vstupní dveře od bytu, ať poškozená otevře, že je spoluvlastníkem bytu, což poškozená odmítla, protože z něj měla strach. Z chodby tedy zavolal PČR a posléze se mu podařilo odemknout vstupní dveře do bytu, kdy poté začal křičet na jejího přítele a vyhodil jej za dveře. Poškozenou odtáhl za vlasy do ložnice, kde ji povalil na postel a opakovaně ji začal fackovat, byl nepříčetný. Prosila jej, a tak ji také vyhodil z bytu na chodbu. Po příjezdu PČR obžalovaný tvrdil, že poškozenou, ani pana XX nezná. Po tomto incidentu se bála v bytě zůstat. Neměla žádná zranění, ani nevyhledala lékařské ošetření. Dne 11. 7. 2018 přijela z práce do bytu na Barrandově, obžalovaný hlídal dceru. Bála se ho, a proto mu neřekla, že ji přivezl její přítel, což obžalovaného rozčílilo, že mu lže a že ji přivezl ten,, zmrd“. Obžalovaný se neovládl, napřáhl se na poškozenou pěstí, vzteky ji srazil v chodbě k zemi, kde vzal svojí tenisku a začal jí opakovaně asi 20x bít do hlavy. Až když dcera přiběhla a začala brečet a bránit poškozenou, ať to nedělá, tak obžalovaný přestal. Po tomto incidentu nevolala PČR, ani RZS. Měla na boku velké modřiny, které si vyfotila do jejího mobilního telefonu. Poté měla z obžalovaného velký strach, bála se ho a měla poruchy spánku. V období od 11. 7. 2018 do 22. 8. 2018 byla jak poškozená, tak obžalovaný na dovolené, tak se tolik nepotkávali. Dne 22. 8. 2018 ráno se poškozená chystala jít do práce, když o půl deváté zazvonil obžalovaný. Byl překvapený, že je poškozená ještě doma, přišlo ji, že hledal jejího přítele. Vzteky vzal její mobilní telefon a hodil jej přes celou 


50 T 82/2020

místnost. Začal urážet jejího přítele, že je to,, zmrd“, že ho zničí. Obžalovaný začal na poškozenou opakovaně napřahovat pěstí, kdy nakonec jí jen profackoval otevřenou dlaní. Poté se začali hádat o klíče od bytu na Barrandově, obžalovaný ji policejním chvatem srazil k zemi na břicho a začal jí kroutit rukou, až ji ty klíče vytrhl. Poté obžalovaný začal hledat druhý svazek klíčů. Když šel pro tyto klíče do chodby, tak poškozenou vzteky odhodil na zárubeň, přičemž se poškozená uhodila do hlavy. Bála se, co bude následovat, tak rychle otevřela dveře a vyběhla na chodbu, kde začala zvonit na sousedku, protože u sebe neměla telefon. Sousedka otevřela a zavolala PČR. Když obžalovaný slyšel, že sousedka volá PČR, vrátil poškozené svazek klíčů a odešel. Poškozenou bolelo zápěstí, tak se na Poliklinice Barrandov nechala ošetřit. Neví, že by obžalovanému způsobila nějaké zranění. Někdy v létě 2018 byl na ni obžalovaný agresivní, tak vyběhla na prosklenou terasu, kde ji obžalovaný vyhrožoval, že ji shodí z terasy. Tento incident se odehrál před dcerou, která jej pak vyprávěla ve školce paní učitelce. Od listopadu 2018 byl obžalovaný agresivnější, začal poškozené ničit věci, které měla v bytě na Barrandově, např. trhal oblečení, lámal podpatky od bot nebo vyléval kosmetiku. Toto vše má vyfocené. Dceru si v té době předávali na chodbě, protože se poškozená bála, co by se mohlo dít. Vzpomíná si, že obžalovaný nosil zbraň i před dcerou, poškozená se bála, že by ji mohl něco udělat. Na chodbě ji jednou obžalovaný začal napadat, tahat za vlasy a vláčet tam s ní. K tomuto incidentu volala PČR. Po rozchodu s obžalovaným dne 14. 7. 2017 ji obžalovaný neustále psal sms a volal i 20x během hodiny v jakoukoliv hodinu. Když byla v práci, volal jejím kolegům, a nebo přijel i osobně. Kolegové v práci věděli o její osobní situaci. Před nimi obžalovaný poškozenou pomlouval, že je nespolehlivá, že se nestará o dceru. Obžalovaný volal i kolegovi XX, že je od Policie ČR a že poškozená je dlužník, a nebo jejímu nadřízenému, že obžalovanému vyhrožovala zabitím., že se nestará o dceru. Bylo to velmi obtěžující. Byl to psychický teror. V zaměstnání jí to poškozovalo. Od června 2018, kdy zjistil, že má poškozená přítele, se jeho obtěžování začalo stupňovat o výhružky. Z obžalovaného měla a má strach o sebe i svého přítele. Také měla pocit, že ji sledoval, objevil se u bytu třeba krátce poté, co za ni přijel její přítel, a nebo měl propíchnutou pneumatiku, přičemž poškozená je přesvědčena, že to udělal obžalovaný. Dopravní nehoda na D1 se poškozené stala v červenci 2018, když jeli s jejím přítelem z Brna. Obžalovaný věděl, že její osobní automobil řídil její přátel, což však obžalovanému nesdělila a dokonce věděl i jméno osoby, která měla dopravní nehodu po nich. Sdělil to poškozené ústně i emailem z jeho adresy: XY. Když podávala vysvětlení, věděl o tom obžalovaný přes policistu XX z MO Barrandov, se kterým si tykal. Neustále na ni podává z nejrůznějších důvodů trestní oznámení. Naposledy ji vyhrožoval, že pokud bude před soudem vypovídat, tak se postará o to, aby šla do vězení. Poté, co dne 10. 2. 2019 podala návrh na předběžné opatření, byl obžalovaný nepříčetný, vyhrožoval ji. V bytě na 

50 T 82/2020 

Barrandově ji vzal barové židle, počmáral dveře a napsal ji, že je svině, a proto na něj také podala trestní oznámení. Poškozená neví, proč ji obžalovaný nazval zlatokopkou, ví, že jeho rodiče jsou movití, ale oni nejsou typu, že mu dávali peníze navíc. V těhotenství, ani v době, kdy dceru kojila do srpna 2014, nepila alkohol, ani nekouřila. Nevrhala po obžalovaném předměty. V současné době vede s obžalovaným opatrovnické řízení o dceru a civilní řízení ohledně bytu v YYY. 4. Svědek XX v hlavním líčení vypověděl, že je od srpna 2020 opětovně partnerem poškozené YX, kterým byl i v době od března 2018 do prosince 2019. Společnou domácnost vedli asi od dubna do června 2019. S poškozenou jsou zároveň kolegové v práci ve YXY. Ví o vztahových problémech poškozené s obžalovaným, které měli v minulosti právě z jejich zaměstnání. Od začátku roku 2018, kdy s poškozenou pracoval na společném projektu, zaznamenal obtěžování ze strany obžalovaného neustálým voláním na mobilní telefon i pevnou linku i ze skrytého čísla a psaním desítek sms zpráv denně poškozené, která se mu svěřila, že ji napadá a vyhrožuje i přes dceru XX, a proto na něj v minulosti podávala trestní oznámení. Obsah zpráv mu poškozená občas sdělila. Osobně viděl obsah jediné zprávy, ve které se obžalovaný vyjadřoval o svědkovi jako o zoufalci. Poškozená se mu bála říct, že obžalovaný vyhrožuje i jemu. Obžalovaný věděl, kde bydlí a poškozené říkal, že svědkovi něco udělá. Poškozená si kvůli tomu musela vypínat mobilní telefon. Když byl partnerem poškozené, vnímal tuto situaci jako otravnou a nesnesitelnou. Jemu od obžalovaného sms, ani email nepřišel., ale několikrát mu volalo skryté číslo, které však svědek nezvedá. Obžalovaný projevoval násilí k poškozené i před dcerou XX. Vzpomíná si na různé situace, např. když si zapomněl boty v bytě na Barrandově, obžalovaný je před dcerou vyhodil z balkonu, pak se také stalo, že poškozená neměla na autě SPZ, kdy se následně od dcery XX s poškozenou dozvěděli, že ji obžalovaný před jejíma očima utrhl a zmuchlal. S obžalovaným se svědek osobně prvně setkal přibližně v červnu 2018 ve večerních hodinách, když byl s poškozenou v bytě na Barrandově. Byli zde jen chvíli, když obžalovaný začal bušit na dveře a křičet, že ví, že tam jsou, že zavolá Policii ČR, ať vypadnou z bytu. Obžalovanému neotevřeli, protože poškozená se bála o svůj život. Dveře do bytu si tedy poté otevřel obžalovaný a začal na svědka s poškozenou sprostě řvát, a tak se raději s poškozenou chystali odjet, svědek nechtěl vyvolávat žádný konflikt. Svědek má za to, že obžalovaný jej chtěl vyprovokovat k nějaké reakci. V té době byl obžalovaný příslušníkem Policie ČR. Vzpomíná si že, obžalovaný poškozenou vystrčil ven z bytu a začal na něj řvát:,, To seš ty, kterej ji šuká!" a tak podobně. Poté otevřel dveře a strčil do něj, aby z toho bytu vypadl. Poškozená se do bytu vrátila, protože si zde zapomněla nějaké věci, načež obžalovaný zabouchl dveře. Svědek následně slyšel, jak se hádají a dokonce tam zaznělo něco jako facka. Měl o poškozenou veliký strach, ale neměl u sebe telefon, ani klíče, aby se do předmětného bytu dostal. Zkoušel zvonit na sousedku. 

50 T 82/2020

Následně obžalovaný poškozenou z bytu vyhodil. Mezitím přijela Policie ČR, a proto se k bytu vrátili. Obžalovaný poté, co otevřel vstupní dveře do bytu, tvrdil, že svědka s poškozenou nezná a nikdy je neviděl, a že poškozená tam nemá co dělat, což následně poškozená Policii ČR vyvrátila. Stopy na těle poškozené po fyzickém útoku obžalovaného, svědek neviděl. Ví, že jednou poškozená upadla a měla modřinu na noze, viděl pohmožděniny pravého boku a hlavy poškozené, ale osobně žádnému napadení ze strany obžalovaného, nebyl přítomen. Poškozená mu řekla, že jí to udělal obžalovaný. V bytě na Barrandově s poškozenou nebydlel s ohledem na situace, které se tam děly. Na obžalovaného nepodával žádné trestní oznámení. Na Policii ČR podával pouze vysvětlení ohledně propíchnuté pneumatiky na jeho vozidle, jež měl zaparkované před domem na Barrandově, když byl přesvědčený, že to udělal obžalovaný. Propíchnutou pneumatiku na vozidle měla i poškozená, která byla rovněž přesvědčená, že to udělal obžalovaný. V bytě v YYY se poškozené ztrácely věci – barové židle, hodiny, kabely od televize, poškozená měla roztrhané oblečení, rozlité krémy, voňavky, kosmetiku atd., což se stávalo vždy, když se s poškozenou vraceli po víkendu. Určitý pokles jednání obžalovaného nastal od vydání předběžného opatření na začátku roku 2019. Poté zneužíval kontakt s poškozenou prostřednictvím jejich dcery XX. Psychický stav poškozené se od února 2019 zlepšil. Předtím se dostávala do stresových situací spojených s policejním vyšetřováním. Svědek si nikdy nevšiml, že by poškozená užívala drogy a v nepřiměřené míře svědek či poškozená užívali alkohol. O dceru XX se poškozená stará skvěle. Obžalovanému i přes obtěžující telefonáty nikdy nebránila, ani nebrání, aby se stýkal s jejich dcerou. Neví, že by poškozená docházela k psychologovi či psychiatrovi či užívala nějaké léky. Měla strach o sebe a o dceru a postupně i o jeho život. Bála se, když se společně blížili k bytu, zda se v něm nesvítí, nejsou otevřené dveře, jestli v něm není obžalovaný. Vzpomíná si, že na dovolené poškozená dostala úzkostné stavy, kterými občas trpěla. Jednou kvůli tomu jeli do nemocnice do Krče. Diví se, že to poškozená vydržela tak dlouho. Chování obžalovaného se probíralo i na pracovišti, což bylo nepříjemné jak pro poškozenou, tak pro její kolegy. 

Dostalo se mu informace, že obžalovaný za poškozenou dojíždí do práce, volá ji na pevnou linku, u čehož byl později i sám přítomen. Probíralo se, že poškozenou napadá, ale s kolegy se o její situaci nebavil. Dozvěděl se, že v bytě v YYY přišel se zbraní v ruce. Poškozené sice tvrdil, že není nabitá, ale měl s ní nějakým způsobem manipulovat i přesto, že jej žádala, aby ji odložil, což v poškozené vyvolalo strach o její život. Také slyšel, že obžalovaný v červenci 2018 lustroval poškozenou ohledně nehody, kterou měla se svědkem na dálnici, kdy jí kontaktoval, že už ví, jak ta nehoda proběhla. Dokonce poškozené říkal, že ví, kde svědek bydlí, takže je přesvědčen, že nahlížel do spisu a věděl


50 T 82/2020 

informace, které by vědět neměl. Ani by se nedivil, kdyby jej lustroval v policejním systému. K dotazům obžalovaného svědek uvedl, že v bytě na Barrandově od března 2017 do května 2019 byl, a několikrát v něm i přespal. Svědek Ing celé jméno svědka v hlavním líčení vypověděl, že je od 1. 1. 2018 kolegou poškozené ze [anonymizováno 5 slov]. Vzpomíná si, že asi půl roku poté, co nastoupil do zaměstnání, přijal telefonní hovor ze skrytého čísla, v němž se mu představil pán od policie. Jméno si již dnes nevzpomíná. Sháněl poškozenou, tak mu svědek chtěl dát číslo na její mobilní telefon, což volající odmítl s tím, že poškozená nezvedá pevnou linku, ani mobilní telefon, a že pokud se neozve, takto bude Policie ČR řešit obálkou se zeleným pruhem. Načež se svědek vylekal, a tak si chtěl vzít telefonní číslo, aby poškozená mohla zavolat zpátky, avšak volající jej odmítl sdělit a uvedl, že poškozená ví, koho má volat. Poté svědek emailem informoval poškozenou, která mu odpověděla, že to určitě nebyla Policie ČR, ale že to byl stalking: Ještě než přišla odpověď od poškozené, jej navštívili jeho kolegové, které rovněž informoval, a ti mu řekli, že může být v klidu, že to určitě byl pan XX a že takových volání už tam měli více, že takto poškozené volává. Od června do září 2018 absolvoval ještě 3 až 4 takové hovory. To už svědek tuší, že se obžalovaný představil. Vzpomíná si na poslední hovor, kdy obžalovaný uvedl, že pokud se mu poškozená neozve, podá na ní trestní oznámení. Od září 2018 nastoupil nový kolega XY, který měl asi jeden takový hovor. Obžalovaný volal někdy jednou denně, jindy i několikrát za den. Důvody, které uváděl, byly různé. V kanceláři o tom věděli všichni jeho kolegové, jmenovitě XY, YX, XXY a možná i YYX o vztahu poškozené s obžalovaným ví jen, že se jedná o bývalé partnery, kteří se nerozešli v dobrém. Sama poškozená se mu s ničím nesvěřila. Jednou se spolu bavili ve smyslu stalkingu. Omlouvala se mu, že je to nepříjemné, že to nemá jednoduché. Není mu známo, že by Policie ČR kontaktovala poškozenou kvůli nějakým problémům v práci. Neví, že by měla nějaké problémy s docházkou v práci v souvislosti s užíváním alkoholu.  Svědek XX v hlavním líčení vypověděl, že je zaměstnancem XY YX XY. Pracuje v kanceláři spolu dalšími třemi kolegy, kam směřují příchozí hovory zvenčí. Dále uvedl, že pan XX často volal z různých telefonních čísel a ptal se po poškozené XX, podle hlasu poznal, že volá obžalovaný. S obžalovaným mluvil docela často. Ptal se, jestli je poškozená v práci a zda s ní může mluvit, často byl naštvaný, že tam není. Telefonní hovory byly někdy nárazové, jindy i několikrát za den. Tvrdil, že mu poškozená nepředává dceru nebo že ji má vyzvednout. Anebo uvedl, že je od Policie ČR a že je potřeba poškozenou vyslechnout, jestli je, anebo není na pracovišti, nebylo to úplně příjemné. O tomto většinou emailem poškozenou informoval. Poté, co se dozvěděl, o co se je jedná, odpovídal, že poškozená k telefonu nemůže, ale nevěděl, zda je poškozená na pracovišti, či nikoliv. Bylo mu divné, že obžalovaný volal několikrát po sobě, že se nedovolal. Kolegou poškozené je asi čtyři roky. Ví, že s obžalovaným jsou manželé nebo partneři. 

50 T 82/2020

Nic bližšího mu není známo. Z doslechu je mu známo, že obžalovaný poškozenou neustále hledal na pracovišti, u ostrahy, chtěl mluvit s někým nadřízeným, personalistkou, řešit jak to, že poškozená není v práci. Svědek Mgr XX v hlavním líčení vypověděl, že je nadřízeným poškozené XY, ředitelem úseku právních služeb, zástupcem generálního ředitele a bezpečnostním ředitelem ze XX XX XX XX XX. S poškozenou pracuje asi 3 až 4 roky. Povědomí o vztahu obžalovaného s poškozenou má jen v obecné rovině. Vybavuje si situaci, kdy mu poškozená volala, že by si vzala sick days, že došlo k nějakému kontaktu s obžalovaným. Následně chodila do práce s tmavými brýlemi, kdy měla podlitiny pod okem, k nimž mu na jeho dotaz řekla, že jí to způsobil obžalovaný, že ji dělá naschvály, že ji sem tam šlápl na nohu, někdy k ní lezl oknem, opakovaně vykradl byt na Barrandově. Ví, že měla několikrát prolity firemní počítač. Pamatuje si, že jednou měla i zavázanou ruku. Vzpomíná si, že obžalovaný do firmy volal velmi často, psal poškozené spoustu sms, asi přes Whatsapp., ale osobně je neviděl. Poškozená nevěděla, co s tím má dělat, proběhly nějaké výhružky. Byla v práci hodně ve stresu, vyděšená, několikrát i plakala, a protože jsou tam všichni právníci, radili jí, aby se obrátila na Policii ČR Poslední věcí byla situace, kdy mu nějaká osoba, která se představila jako XY XX, volala z neznámého čísla a řekla mu, že by ho ráda informovala o tom, co tam mají za zaměstnankyni, že mu brání ve styku s dcerou a že mu údajně vyhrožovala smrtí. Na což mu odpověděl, že jej to nezajímá, že to je jejich osobní problém. Tím to pro něj skončilo. Jednou mu volali z GIBSu, od Policie ČR nikdo nevolal. Ví, že obžalovaný vlastní zbraň. Ví, že se obžalovaný snažil vyhledávat i fyzický kontakt s poškozenou. Je mu známo, že tam byl jednou, ale nebyl vpuštěn. Řešil to s ním zaměstnanec XX s tím, že mu kolega XY řekl, ať poškozenou zapírá. 8. Svědek (celé jméno svědka] v hlavním líčení vypověděl, že obžalovaného poznává. Viděl jej jednou asi před 3 lety. Pracuje jako ostraha XY YX XY YX XY. Obžalovaný přišel a tvrdil mu, že má s poškozenou XX jednání. Nepředstavil se mu. Dal mu telefonní kontakt na poškozenou. Je to standardní postup. Pamatuje si, že tam zůstal asi 5 min. stát a dělal něco na mobilu, bylo mu divné, že neodešel, když mu řekl, ať' odejde. Poškozená nepřišla. Poté návštěvu řešil se svým nadřízeným p. XX, jelikož čekal, že by se tato situace mohla vyhrotit, který mu sdělil, že se jedná o bývalého partnera poškozené, se kterým má problém, a pokud přijde i příště, at poškozenou zapře. Subjektivně bylo nepříjemné s obžalovaným jednat. Asi za měsíc jej ze služebny zahlédl stát před budovou. Nikdy s obžalovaným nebyl v telefonickém kontaktu. Svědkyně XY v hlavním líčení vypověděla, že je bývalou manželkou obžalovaného, se kterým se rozvedla před 8 lety. S obžalovaným se zná 22 let. Z toho 7 let byli manželé a 14 let partneři. Uvedla, že poškozenou XY nezná. Ví jen, že spolu mají dítě. 



Pamatuje si, že poškozená obžalovaného vystěhovala z bytu a vyměnila klíče. O žádném jiném konfliktu, sporu mezi nimi neví a nebyla mu přítomna. Za dobu jejich manželství nikdy nedošlo k žádnému násilí. Dodnes jsou přátelé a dobře spolu vychází. 

Svědek XYX vypověděl, že je otcem poškozené. Uvedl, že je mu známo vše o vztahu jeho dcery a obžalovaného. Začalo to někdy na Vánoce 2015, kdy obžalovaný mlátil jeho dceru, tak jej z jejich domu vyhodil, opakovalo se to i na Vánoce 2016. Obžalovaný se s poškozenou hádali a poté ji obžalovaný profackoval, což sice svědek neviděl, ale poté měla poškozená červené tváře. Bylo to tak pokaždé. Volal k nim neustále Policii ČR, když měli vnučku doma, anebo když ji hlídali v bytě na Barrandově, jestli ji netýrají. Dvakrát jej obžalovaný udal na Policii, podal na něj trestní oznámení, že jej chce svědek zastřelit. Několikrát si všiml, že poškozená měla monokl pod okem, o kterém mu později řekla, že jí to udělal obžalovaný. Předtím vždy tvrdila, že upadla. Napadal poškozenou i před jejich dcerou. Dcera jemu a manželce volala a brečela, co ji obžalovaný udělal, že ji ničil věci, rozpáral šaty, ukopl značku a propíchl pneumatiky od jejího auta. Časem se to ještě vyhrotilo. Osobně byl přítomen na Barrandově kde do poškozené strkal. Obžalovaný volal a psal sms zprávy jemu i poškozené neustále. Do telefonu se vždy představoval, že je od Policie ČR. Dcera mu řekla, že obžalovaný z jejího počítače poslal sprosté sms na svůj mobil. Také jí telefon polil vodou. V době, kdy byli poškozená s obžalovaným partneři, působila na něj jeho dcera, že je ve stresu. Nevšiml si, že by v té době v nadměrné míře užívala alkohol, anebo dokonce drogy. Obžalovaný na něj působil jako nervák, ale to je slabé slovo. 

Svědkyně XX v hlavním líčení vypověděla, že je matkou poškozené. Obžalovaného poznala na podzim 2013. Uvedla, že na jaře 2014, kdy spolu poškozená s obžalovaným začali bydlet, docházelo k hádkám kvůli vaření, úklidu, malichernostem. Od května 2014 se problémy ještě více prohloubily. Po narození její vnučky, přijela dceři pomáhat, ale druhý den odjela domů, protože se to nedalo vydržet. Hádky se neustále stupňovaly. Dcera ji několikrát volala, že se bojí jít domů, zamykala se i v koupelně. S manželem nevěděli, co mají dělat. Žádali obžalovaného, at' se odstěhuje. Na Vánoce 2014 nebo 2015, když u nich poškozená s obžalovaným byli, slyšela nějaké facky. Dcera měla červenou, nateklou tvář. Následně manžel obžalovaného vyhodil. V červenci 2017 jí volala dcera, že má doma šílené hádky i před jejich dcerou, a že chce obžalovaného vystěhovat, a proto manžel vystěhoval jeho věci a vyměnil zámek od bytu. Poté jim obžalovaný nadával, že mu unesli dceru, a že se to bude řešit soudně. Říkal jí, že dcera je alkoholička, přičemž, když se proti tomu ohradila, odpověděl jí:,, ty krávo, ty už taky drž hubu, s tebou se nemám o čem bavit!" Poté, co telefon položila, volal znovu, že co si dovoluje jemu jako policejnímu důstojníkovi pokládat telefon. Volal i jejímu manželovi ze skrytého telefonního čísla. Neustále volal a psal poškozené, volal jí z cizího čísla a sprostě nadával. Od září 2017 obžalovaný disponoval dvěma byty, bydlel na Harfě a do bytu na Barrandově, kde 

50 T 82/2020

bydlela poškozená, neustále chodil. Zhoršilo se to hrozným způsobem. Prohrabával a ničil věci poškozené, vyléval kosmetiku a utrhl z jejího auta SPZ. Začala k ní do bytu jezdit Policie ČR. Bylo to na denním pořádku, aby dávala dýchnout i před vnučkou, která brečela, ať toho nechá. Vzpomíná si, že dcera měla opakovaně modřiny na rukou. Když se na ně obžalovaného ptala, řekl jí, že poškozená řekne, že spadla z kola. Až později se jí poškozená přiznala, že docházelo k fyzickému násilí. Slyšela, že s poškozenou smýkal po zemi, musela do nemocnice a nosila na ruce ortézu. Osobně viděla hádky a strkanice, a jak ji obžalovaný nakopl. Když byla její dcera ve vztahu s obžalovaným, byla vystresovaná, měla problémy se spaním. Neřekla by, že její dcera nadměrně užívá alkohol. Svědek XXX v hlavním líčení vypověděl, že je otcem obžalovaného. Myslí si, že poškozené šlo o peníze, jelikož věděla o majetkových poměrech rodičů obžalovaného, a že měla problémy s alkoholem, čehož byl svědkem, když volala jeho manželce, anebo na narozeninové oslavě, kde ji odmítli nalít alkohol, kdy udělala scénu. Vzpomíná si, že mu jednou po narození vnučky volal syn, že je poškozená opilá, a že nemá, jak nakrmit dceru. Poškozená řekla jeho manželce, že obžalovaného zničí. Obžalovaný je dobrý otec. Píše a volá často nejen jim (rodičům), ale i babičce, kamarádům kvůli každé,, blbosti“. Obžalovaný používá svědkův služební mobilní telefon. Svědek nebyl osobně přítomen žádnému fyzickému kontaktu obžalovaného s poškozenou. Ví, že možná tak rok, dva zpátky měla být poškozená jednou údajně napadena obžalovaným a měla pohmožděnou ruku. Obžalovaný mu pouze řekl, že na poškozenou zavolal Policii ČR, poškozená odmítla test na přítomnost alkoholu v dechu. Nemyslí si, že obžalovaný je agresivní, ani nadměrně výbušný, mj. i proto, že pracuje s dětmi. 

 Dle 211 odst. 6 tr. řádu byl za souhlasu obžalovaného a státního zástupce přečten úřední záznam o podaném vysvětlení svědkyně XX, matky obžalovaného, která v přípravném řízení dne 23. 5. 2019 (č. 1. 671-675) vypověděla, že je matkou obžalovaného. Před poškozenou byl obžalovaný 8 let ve vztahu s jeho bývalou manželkou XY se kterou jsou dodnes přátelé a v kontaktu. Uvedla, že poškozená s obžalovaným otěhotněla krátce po dvouměsíční známosti. Na žádost poškozené se poté obžalovaný přestěhoval do jejího bytu na Harfě. Po narození vnučky (pozn. 2. 5. 2014) poškozená začala hodně konzumovat alkohol, až 1 láhev denně. Svědkyně to ví od obžalovaného i z vlastní zkušenosti, kdy z bytu odnášela prázdné láhve od vína. Poškozená s obžalovaným zakoupili byt v YYY (číslo) na Praze 5, kam se přestěhovali. V té době měli mezi sebou špatné vztahy. Obžalovaný si jí stěžoval, že poškozená pije, a proto vnučku nekojila, v bytě není uklizeno dle představ obžalovaného. Hádali se kvůli jídlu, kouření, kvůli penězům nikoliv. 

13 


50 T 82/2020 

Poškozená ihned po porodu pracovala z domova. Je pravda, že to není s obžalovaným jednoduché, je perfekcionista, hnidopich a chce mít i navařeno. Myslí si, že poškozená se začala stýkat se svědkem XX již od září 2017, kdy se vyhrotily hádky s obžalovaným a poškozená začala chodit pozdě z práce. V té době také bydleli odděleně. Obžalovaný na Harfě a poškozená v YYY. Někdy na konci srpna nebo na začátku září 2018 jí poškozená volala, že vypovídala na GIBSu a že tímto začne obžalovanému peklo. Dle jejího názoru poškozená vše zveličuje a na obžalovaného si vymyslela další křivá obvinění. Někdy na přelomu jaro/léto 2018 jí tvrdila, že ji obžalovaný rozbil rychlovarnou konvici, ale svědkyně zjistila, že byla jen ulomená součástka, kterou bylo možno vyměnit. Dále jí volala někdy v létě 2018, že jí obžalovaný fyzicky napadl, že jí pohmoždil zápěstí, a že je v pracovní neschopnosti. Po 2 až 3 dnech ji jela navštívit, ruku měla sice omotanou obinadlem, ale bez ortézy, která byla volně položená, ale,, nemocnou“ rukou ji byla schopna uvařit čaj. Pohmožděnému zápěstí předcházela situace, kdy poškozená hodila klíči po zádech obžalovaného, který ji od sebe odstrčil, a poškozená se následně praštila do pravého zápěstí, což ví od obžalovaného, který svědkyni ukázal krvavý šrám. Obžalovaný je snad závislý na mobilním telefonu. Neustále píše a volá svědkyni, otci, babičkám, aj, až je na něj svědkyně kvůli tomu vulgární. Nabídla mu, aby navštívil psychologa. Od poškozené asi ve 3 až 4 případech obdržela konverzaci mezi ní a obžalovaným, ale ze zpráv je zřejmé, že poškozená některé zprávy vymazala. Ví, že když obžalovaný bydlel s poškozenou v bytě na Harfě, bral lék Triticco 75, jelikož obžalovaný byl vynervovaný kvůli dceři, měl o ní strach. Na závěr uvedla, že má za to, že trestní oznámení poškozené na obžalovaného je vedeno jejími majetkovými zájmy kvůli bytu v YYY. 

Znalec prof PhDr Petr Weiss, Ph.D., DSc. v hlavním líčení vypověděl, že na obžalovaného zpracoval znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie společně s kolegou doc MUDr. Zvěřinou, CSc. (na č. 1. 110-124 spisu, č. j. GI-3344-107/TC-2018-842011) s tím, že nemá žádné nové poznatky, které by závěr znaleckého posudku změnily, a na jeho závěrech si trvá, stvrzuje jej a odvolává se na ně. Stručně shrnuje i závěry jeho kolegy, který jej zmocnil, aby jej u nalézacího soudu zastoupil. U obžalovaného nebyla zjištěna duševní choroba v pravém slova smyslu, která by podstatnou měrou snižovala jeho schopnosti rozpoznávací nebo ovládací ve vztahu k vyšetřované trestné činnosti. Jeho pobyt na svobodě není nebezpečný, není důvod pro uložení ochranného léčení, jeho zdravotní stav mu nebrání v plnohodnotné účasti v trestním řízení. Osobnost obžalovaného je bez výraznějších anomálií, nebyla zjištěna psychóza, sexuální deviace, zvýšená agresivita, hysterické osobností rysy, tendence ke konfabulacím. Znalec se dále nemůže vyjádřit ke specifické věrohodnosti obžalovaného. Motivace obžalovaného ve smyslu osobního kontaktování poškozené, telefonáty, zprávami sms může být velmi různorodá, od 

50 T 82/2020

snahy zajistit si kontakt s dcerou, až po snahu navázat a obnovit kontakt s poškozenou. Rozhodně není patologická, protože u obžalovaného nebyla zjištěna duševní porucha. Nejpravděpodobnější motivace k opakovaným trestním oznámením ze strany obžalovaného je dlouholetý konflikt mezi poškozenou a obžalovaným, který přetrvává. Obžalovaný není dle jeho názoru násilník a vyšetřením nebyla zjištěna žádná zvýšená pravděpodobnost manifestně agresivních projevů. 

Znalci MUDr Petr Kubej a prim. PhDr Jiří Klose, Ph.D., v hlavním líčení vypověděli, že na poškozenou zpracovali společný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie a odvětví psychiatrie, specializace klinické psychologie, na něž znalci odkázali (na č. 1. 88-105 spisu, č. j. GI-3344-527/TČ-2018-842011), v němž znalci konstatují, že poškozená netrpí žádnou psychickou poruchou, ani duševní chorobou, zneužívání alkoholu nebo jiných návykových látek nebylo zjištěno. Partnerský vztah, v jehož průběhu mělo docházet k domácímu násilí, se průběhem doby zásadně měnil, postupně došlo k vážnému narušení vzájemného soužití a důvěry ve většině oblastí společného života. Charakter, forma a průběh partnerského soužití svědčí z psychologického hlediska pro partnerské psychické a fyzické násilí v rámci poruchových vztahů mezi blízkými osobami, způsobené jednáním obžalovaného, které vedlo u poškozené k rozvoji úzkostně depresivní symptomatiky. U poškozené jsou kritéria věrohodnosti svědčící o líčení prožitých událostí zachována. Výpovědi poškozené ve věci jsou dostatečně konkrétní a jasné, popisované situace mají vnitřní vazbu, logiku, jsou z psychologického hlediska srozumitelné, výpověď je vnitřně homogenní, události jsou líčeny dostatečně konzistentně bez znaků záměrně naučené výpovědi, s adekvátním emočním prožitkem ukotveným v paměťové stopě. U poškozené nebyly zjištěny zvýšené sklony ke zkreslování, neprojevila se u ní ani tendence ke konfabulaci či fabulacím. Specifická věrohodnost není narušena. Rovněž obecná věrohodnost poškozené je plně v normě. Následky se u poškozené projevily především v rozvoji situací podmíněných úzkostně depresivních potíží (zvýšená emoční citlivost), poruchami spánku a soustředění, ale také v sekundárních souvislostech ovlivňujících psychickou stabilitu. Obtíže poškozené, které souvisely s prožitými událostmi, se daly označit za tzv. viktimizační syndrom. Taková reakce však nepřekročila rámec běžné psychologické reakce na životní zátěže, u poškozené se nerozvinula klinicky významná duševní porucha, příčinně spojená s vyšetřovanými událostmi. U poškozené znalci nezjistili syndrom závislosti na alkoholu, ani v testech. Poškozená je schopna vykonávat náročné zaměstnání, fungovat v roli matky, rozvíjet další partnerský vztah a to jsou všechno symptomy naprosté duševní a sociální normality, které by v případě rozvinuté závislosti na alkoholu takto patrny nebyly. 

Soud v hlavním líčení provedl k důkazu předložením k nahlédnutí listiny, a to zejména -  Lékařské zprávy o ambulantním vyšetření poškozené z nemocnice Na Bulovce dne 12. 5. 2017, kdy si pacientka stěžovala, že toho dne okolo 16:30 hod. byla doma napadena přítelem, konkrétně udeřena pěstí do obličeje a byl jí držen a zhmožděn loket. Bylo konstatováno povrchní poranění vlasové části hlavy. Lékařská zpráva Chirurgie Barrandov ze dne 22. 8. 2018 (č. 1. 1029) prokazuje, že poškozená přišla na výzvu policie po napadení partnerem téhož dne, mělo dojít k několika úderům do obličeje (fackám), naražení hlavou a pravou částí těla na futra. Byla diagnostikována odřenina pravého lokte, pohmoždění levého boku, pohmoždění pravého zápěstí a lehké pohmoždění měkkých tkání lebky. Obžalovaný dodal do spisového materiálu lékařskou zprávu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady ze dne 24. 8. 2018, kdy vyhledal ošetření po hádce s bývalou přítelkyní dne XX, kdy XY, byl napaden svazkem klíčů přes záda“, a dále zprávu Fakultní nemocnice v Motole ze dne 27. 3. 2018, kdy podle svého tvrzení inkasoval od bývalé přítelkyně kop do zadní strany pravého kolene.

Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, vystavené na poškozenou ze strany Chirurgie Barrandov, s.r.o., v termínu od 22. srpna do 3. září 2018, prokazující poranění poškozené způsobené obžalovaným ze dne 22. 8. 2018, e-mailové zprávy ze dnů 15. a 25. června a 23. srpna 2018, zachycující pracovní komunikaci poškozené s jejími kolegy, prokazující pronásledování poškozené obžalovaným na jejím pracovišti; ve kterých mj. svědek Ing XX uvádí, že:,, mu XY tvrdil, že pokud mu poškozená nezaplatí dluhy, podá na ni exekuci;“ Tomuto si poškozená stěžuje na stalking ze strany partnera, 16 e-mailových zpráv od obžalovaného z průběhu roku 2018; dne 6. srpna ve 13:37 hod. obžalovaný poškozené napsal,, Tak už znám pravdu o Tvé nehodě na D1"; dále na ni naléhá kvůli umožnění kontaktu s dcerou; označuje ji za dlužnici a vyzývá k úhradě dluhů; dne 23. srpna v 16:55 hod. jí zaslal e-mail nadepsaný, Trestní oznámení" ve znění:,, XY, opravu moc děkuji, že jsi mne včera hezky na PČR udala... Tak hlavně, že nic hlásit nebudeme a necháme to být, že???? Jen pro Tvou informaci, taky jsem byl včera na MOP Barrandov podat oznámení... A mám od Tebe moc hezké zranění na zádech. XX. Poškozená dále policejnímu orgánu GIBS postupem podle § 78 odst. 1 tr. řádu vydala svůj mobilní telefon, ze kterého byla extrahována velmi rozsáhlá textová komunikace mezi poškozenou a obžalovaným, která zachycuje období od samého počátku vztahu v březnu 2013 až do října 2018 (č. 1. 231-401, oboustranně). Tato komunikace, dílem uskutečněná prostřednictvím SMS zpráv, dílem přes platformy Viber a WhatsApp, plasticky zachycuje průběh vztahu XX a XY v čase, od fáze namlouvání a počáteční zamilovanosti přes první rozkoly, zachycené v květnu 2014, chvilková usmiřování a následné opětovné eskalace, až po vzájemné hrubé verbální napadání, hádky, spory, a to včetně četných kriminalisticky relevantních stop vyšetřované trestné činnosti. Ke komunikaci přes Viber je třeba dodat, že zachycený přepis nezobrazuje identitu autorů zpráv, z jejich obsahu, kontextu a provázanosti s komunikací přes SMS je však naprosto zjevné, že jde o psaní XX a XY. Prvotní fáze vztahu z období od března 2013 do května 2014  tak, jak je zachycena v textové komunikaci nijak nevybočuje z běžného počátku partnerského soužití a plánování společné budoucnosti; je zjevné, že obžalovaný a poškozená se k sobě chovají se vzájemným respektem a mile. První dohledatelný rozkol je ze dne 28. 5. 2014, kdy poškozená obžalovanému píše:,, Táhni si za těma svýma kurvama, já jsem s tebou definitivně skončila!!!", přičemž obžalovaný svou nevěru popřel. Vzápětí dne 30.5.2014 si poškozená stěžuje na chování obžalovaného a poměry v domácnosti:,, Naprosto s ničím mi nepomůžeš, jen buzeruješ, jestli okamžitě nepřestaneš, jeď si s babičkou sám ve tvůj naplánovaný čas, já toho mám OPRAVDU už dost!!! Malá tady hystericky řve a do toho mám balit, upozorňuji tě naposledy: Nebereš na mě žádný ohled!!!" Poté se situace opět na nějakou dobu uklidní, partneři spolu řeší výchovu malého dítěte a běžné provozní věci, místy si prokazují citovou náklonnost. Situace opět eskaluje v červenci 2014, obžalovaný si stěžuje, že mu poškozená v den jeho 35. narozenin málem vyrazila zub a pak mu ještě nadávala,, do čuráků“. Dne 30. 7. 2014 je poškozená na obžalovaného hrubě verbálně agresivní, což částečně opětuje i obžalovaný. Jde o téma kojení dítěte. Poškozená poté obžalovanému pohrozí soudem. Fyzické násilí obžalovaného vůči poškozené je pak prokazováno jejich písemnou komunikací ze dne 26. 12. 2014 , kdy obžalovaný píše:,, Mám vám být oporou a vzorným partnerem a tátou, ale chovám se jako debil, musím se vážně zamyslet nad svým chováním. Omlouvám se ti a tvé rodině, třeba mi jednou odpustíš (...) Vím, že to, co jsem ti včera udělal, se asi omluvit nedá, ale vážně jsem to nechtěl udělat (...) Nechtěl jsem ti dát facku, ani nevím, co mě to popadlo. Omlouvám se ti (...) Už se nebudu chovat jako debil a idiot. Taky už tě nikdy neuhodím. To slibuji." Poškozená v reakci na bití sděluje, že mezi nimi je definitivní konec a žádá obžalovaného, aby se co nejdříve odstěhoval z jejich bytu, to obžalovaný slibuje. Opakovaně se omlouvá, ujištuje poškozenou o své lásce, slibuje, že začne chodit na terapii, bude jíst pravidelně prášky na nervy a stres a,, bude zase takový [jméno), kterého miluje“. Nejpozději od této doby je ze zachycené písemné komunikace patrné, že naprosto převažujícím autorem zpráv a telefonátů je obžalovaný, poškozená odpovídá spíše sporadicky, krátce a zpravidla ve věcné rovině, třebaže občas ani ona nejde pro verbální urážky daleko, např. 31. 1. 2015 a 1. 2. 2015 . Na další agresivitu, pravděpodobně fyzického rázu, lze usuzovat ze zpráv obžalovaného ze dne 10. 3. 2015, 06:59 hod., a 24. 3. 2015, 10:30 hod.  V prvním případě obžalovaný poškozenou ujišťuje, že ji moc miluje a nechce o ni přijít. Je,, idiot", že na ni včera takhle vyjel, už se to nestane. Moc se za to omlouvá a slibuje, že bude brát ty prášky pravidelně. V případě druhém se obžalovaný opět omlouvá, že se včera choval k poškozené jako,, totální debil“, a žádá o odpuštění. Dne 30. 12. 2015 v 17:17 hod. poškozená dává jasně najevo svou trvalou nespokojenost se vztahem:,, Slyším od tebe jen výčitky, nadávky a výhrůžky... a už toho mám dost, v tomto stylu si pokračuj s někým, kdo 

50 T 82/2020 

na to bude zvědavý.“ Dne 22. 1. 2016 dopoledne se obžalovaný opět hluboce omlouvá za to, že na ni,, v noci ošklivě a neadekvátně vyjel“. Vůbec netuší, co to do něj vjelo. Táže se, co má udělat pro to, aby mu poškozená jeho,, hnusné chování" odpustila. Dne 5. 6. 2016 ve 13:52 hod. si poškozená opětovně stěžuje na to, jak se k ní obžalovaný chová               („, Sprostych urážek a fyzického napadání mám už dnes dost!!!“), což se opakuje i o půl roku později dne 7. 1. 2017 v 16:12 hod.:,, Mlátit se od tebe, ničit byt a deptat XX nenechám!!!!!“ a ještě později dne 30. 7. 2017 ve 22:57 hod. (,, S tebou v jednom bytě bydlet nemůžeme, jsi vztekoholik a násilnický despota, nedovolím, aby v takovém prostředí (jméno vyrůstala"). O setrvalé agresi obžalovávaného vůči poškozené výmluvně svědčí např. jeho zpráva ze dne 26. 7. 2017 ve 22:28 hod.:,, Promiň, že jsem na tebe křičel, uhodil tě a nedával ti tolik volnosti, co jsi chtěla, taky se omlouvám, že pořád volám. Miluji Tě“. Eskalaci verbálního a fyzického násilí ze strany obžalovaného dokumentují zprávy ze dnů 10. až 12. listopadu 2017. Poškozená konstatuje, že poté, co ji zmlátil, má modřiny, jde na sociálku a odmítá, aby v tomto jejich dcera vyrůstala. Zmiňuje soud o majetek a kontaktování GIBS a dodává, že obžalovaný si z ní, nebude dělat hadr na podlahu“. Poškozená výslovně konstatuje, že jí obžalovaný vyhrožoval, že ji nechá zabít. Obžalovaný se opět omlouvá a slova poškozené nijak nerozporuje. Dne 12. 11. 2017 poškozená obžalovanému zcela jasně sděluje, že si nepřeje, aby byli v kontaktu, neboť jeho přítomnost v bytě na Barrandově pokaždé spočívá ve sprostých urážkách, ponižování, psychickém teroru, stupňujícím se fyzickém napadání a biti, výhrůžkách zabitím; vzhledem k tomu, že má obžalovaný v držení zbraň, má poškozená strach o svůj život. Dále obžalovanému sděluje, že ji velmi obtěžují jeho časté telefonáty a pokusy o návštěvy v práci a oznamuje, že podá trestní oznámení pro stalking. Stížnosti na naprosto neúnosnou situaci opakuje XX dne 18. 6. 2018 v 04:03 hod.  a dne 11. 7. 2018, 08:50 hod., kdy obžalovaného žádá, aby ji přestal pronásledovat, psát a telefonovat. Počínaje březnem 2018, kdy poškozená začala nový vztah se svědkem XX, je v komunikaci zachycena obžalovaného opakovaná verbální agrese vůči němu včetně jasných výhrůžek, např. ze dne 5. 7. 2018 ve 21:06 hod.:,, Přísahám na smrt XX, že toho hajzla zničím..."; 5. 7. 2018 ve 21:33 hod.:,, Už o tom zmrdovi nechci nikdy v životě nic slyšet!!! Nebo se totálně zaseknu a nebude to vůbec příjemné. Odnese to pouze naše dcera.“, 5. 7. 2018 ve 21:39 hod.:,, A jestli zjistím, že se vůbec přiblížil na Barrandov nebo k jméno), tak bez váhání pojedu k Vám do práce a udělám mu tam takovou ostudu, že ho vyhodí na hodinu!!! Budu to hned řešit přes Ing. XX“ Dne 15. 8. 2018 ve 13:13 hod. pak obžalovaný píše:,, Vážně poděkuj XX, že naše vztahy totálně posral!!! Teď to odnáší XY. Co z ní pak bude??? Je Ti to jedno??? Mně opravdu ne!!! Tvého zmrda dávám na seznam!!! Abych ochránil naši dceru.“ Další fyzické násilí je zdokumentováno zprávou poškozené ze dne 12. 7. 2018 v 11:09 hod. Nenechám se od tebe zabít!!! To mlácení včera byla poslední kapka!! 

50 T 82/2020 

Nejsi psychicky v pořádku.“ Obžalovaný ještě ten den přemlouvá poškozenou, aby na něj nepodávala trestné oznámení (12. 7. 2018 v 17:39 a 17:42 hod.):,, Pokud na mně dáš zítra trestní oznámení, tak tím nejvíce ublížíš [jméno). Je to pouze Tvoje rozhodnutí, se kterým budeš muset žít celý život. (...) Slušně Tě prosím, nedělej to. Děkuji." Druhý den, 13. 7. 2018, dodává:,, XX, mohu Tě prosím poprosit, není potřeba dělat zbytečně zle, máme spolu dceru, na které nám obou moc záleží a vše se dá myslím řešit v klidu a bez emocí .

A opravdu Ti mohu slíbit, že budu hodný.“ Později obžalovaný projevuje nespokojenost, když poškozená trestní oznámení učinila dne 22. 8. 2018 v 17: 21 hod.:,, Díky moc za trestní oznámení.", téhož dne v 18:28 hod.:,, Jsi obyčejná udavačka.", dne 23. 8. 2018 v 7:57 hod.:,, Už jsem byl u šéfa na koberečku, opravu díky moc.“ V celé konverzaci jsou zachyceny opakované a mnohačetné pokusy o telefonní hovor, iniciované obžalovaným. 

Rovněž obžalovaný policejnímu orgánu GIBS postupem podle 78 odst. 1 tr. řádu vydal zapůjčený mobilní telefon, který měl v užívání, ze kterého byla extrahována rozsáhlá textová komunikace mezi poškozenou a obžalovaným. V tomto případě je komunikace zachycena ve výrazně kratším a částečně odlišném období, než v případě mobilního telefonu poškozené. U mobilního telefonu obžalovaného jde o časový úsek od listopadu 2017 do května 2019 (č. 1. 444 560, oboustranně). Komunikace ve velké míře kopíruje tu, která byla zachycena v mobilním telefonu poškozené, a v takovém rozsahu potvrzuje její autenticitu. Jsou zde však i odlišnosti. Neobsahuje některé podstatné části komunikace přes platformu Viber, která je zachycena v telefonu poškozené. I z této elektronické konverzace se zřetelně podává, že v naprosté většině případů směřovaly kontakty jednostranně od obžalovaného k poškozené, která jej označovala za stalking., např. zpráva poškozené ze dne 6. 2. 2018:,, Ty dej pokoj a přestaň mě stalkovat." Nebo ze dne 13. 6. 2018:,, Mám jednání, přestaň mě stalkovat!!!", obdobně dne 30. 9. 2018, 10. 10. 2018, 17. 11. 2018, 20. 11. 2018, 27. 11. 2018, 3. 12. 2018, 8. 12. 2018, 3. 1. 2019, 10. 1. 2019, 28. 1. 2019 a 6. 2. 2019.  Analýza uskutečněného telekomunikačního provozu mobilního telefonu poškozené za období od 6. 11. 2018 do 3. 5. 2019, provedena policejním orgánem GIBS na základě ust. S 88a odst. 4 tr. řádu, jednoznačně potvrzuje výrazný nepoměr mezi vzájemnou komunikací iniciovanou ze strany obžalovaného (2811x) a poškozené (279x), a to v poměru cca 10:1. Listiny na č. l. 750 a násl. dokumentují mnohočetné konflikty mezi poškozenou a obžalovaným, které byly řešeny ať prostřednictvím tísňových linek 158 nebo 112 (přivoláním hlídky Policie ČR), nebo prostřednictvím kázeňského řízení podle služebního zákona. Z listin ve spise založených je dále patrno, že chování obžalovaného vedlo dne 12. 2. 2019 k vydání předběžného opatření Obvodního soudu pro Prahu 5, jímž bylo obžalovanému zakázáno  vstupovat   do 

50 T 82/2020 

bytu poškozené a jinak ji kontaktovat (č. l. 185-189), Na č.l. 970-971 je zachycen přepis tísňového hovoru poškozené na linku 112 ze dne 23. 5. 2017 (CD s audiozáznamem hovoru je na č.l. 986). Poškozená tu zřetelně plačícím a vyděšeným hlasem oznamuje, že ji její partner napadá v bytě a má u sebe střelnou zbraň. Žádá o vyslání hlídky Policie ČR. Výpisy z evidence dotazů do informačních systémů Policie CR (č. l. 714-717), prokazují, že obžalovaný pod svým unikátním ID opakovaně a bez oprávněného služebního důvodu lustroval osobu XX v databázích tak, jak o těchto lustracích podrobně pojednává výroková část tohoto rozsudku.Nalézací soud naopak nevyhověl dalším důkazním návrhům ze strany obžalovaného, kterými chtěl obžalovaný prokázat, že mezi ním a poškozenou nedocházelo k neshodám, že byl s poškozenou, později i s dcerou na dovolené                (č. l. 1237-1239), když tento důkazní návrh shledal senát za nadbytečný, nemající žádnou důkazní hodnotu k projednávanému skutku, rovněž tak vytištěné fotografie                        (č. l. 1240-1242), které mají prokazovat, že obžalovaný byl dne 12. 11. 2018 v Söldenu, a nemohl se tak dopustit jednání uvedeného v obžalobě, soud zamítl, když tyto mohly být pořízeny i v jiný den, než je na nich uvedeno. Dále tak vytištěné fotografie                        (č. l. 1246-1258), které mají prokazovat nadměrné užívání alkoholu poškozenou, soud nepřipustil jako důkaz, když tyto nemohly (datum pořízení fotografií, za jaké období byly láhve na fotografiích v bytě nashromážděny atd.) i v kontextu s výpověďmi znalců v hlavním líčení MUDr P. K. a PhDr J. K., Ph.D. přinést v trestní věci nové relevantní poznatky.

 V rámci hodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům: Poté, co soud provedl shora uvedené důkazy, které zhodnotil jak jednotlivě, tak v jejich jiných souvislostech ( § 2 odst. 6 tr. řádu), má za prokázané, že se obžalovaný bez jakýchkoliv důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. řádu) dopustil jednání popsaného ve výrokové části tohoto rozsudku, které koresponduje se zjištěným skutkovým stavem, a proto soud jen mírně modifikoval výrok o skutku, jak byl uveden v obžalobě Městského státního zastupitelství v Praze, sp. zn. 2 KZV 18/2019-61 ze dne 25. 6. 2020. Obžalovaný po několik let psychicky a fyzicky týral poškozenou, nezřídka před nezletilou dcerou, k čemuž přistoupilo i nebezpečné pronásledování, které vygradovalo poté, co obžalovaný zjistil, že má poškozená nový vztah, kdy z pozice příslušníka Policie CR o poškozené a jejím příteli svědku XX zjišťoval informace z ETR, které pak využíval ve svůj prospěch pro zastrašování poškozené, aby si tak zajistil,, výhodnější“ postavení pro opatrovnický soud při výchově a péči o nezletilou dceru XX. Partnerské soužití poškozené s obžalovaným se prokazatelně zásadním způsobem narušilo brzy po narození jejich dcery XX dne 2. 5. 2014, kdy založili rodinu po krátké, cca jeden rok trvající známosti. Postupně začalo přibývat vzájemných konfliktů, třebaže byly způsobeny malichernými záminkami v oblasti péče o domácnost, dítě či provozních věcí běžného života. 

50 T 82/2020 

Zatímco obžalovaný v přípravném řízení na rozdíl od procesní situace v trestním řízení před nalézacím soudem k věci nevypovídal, poškozená u hlavního líčení s ohledem na delší časový odstup mezi výpověďmi čítající 2 roky zopakovala svoji výpověď z přípravného řízení. Ta je vnitřně konzistentní, logická a věrohodná, což jednoznačně konstatovali i slyšení soudní znalci, kteří potvrdili, že se u ní v době jejího znaleckého vyšetření projevoval tzv. viktimizační syndrom, tedy, že charakter jejího soužití s obžalovaným nasvědčoval partnerskému psychickému a fyzickému násilí. Ač obžalovaný opakovaně poukazoval na závislost poškozené na alkoholu, tato nebyla provedeným dokazováním, zejména výpověd'mi znalců MUDr XX. a prim. PhDr XY., Ph.D., prokázána. Věrohodnost poškozené dále posiluje skutečnost, že události, o kterých poškozená vypovídá, jsou velmi podrobně dokládány dobovou elektronickou komunikací (textové zprávy), pocházející z mobilních telefonů poškozené a obžalovaného. Právě tento listinný důkaz je v podpoře tvrzení poškozené stěžejní, neboť zobrazuje nijak nezkreslená prohlášení obžalovaného i poškozené, činěná v reálném čase. Ta pak v podstatných bodech dokreslují s výpověďmi poškozené a dalších svědků a se zajištěnými listinnými důkazy. Už na jejich základě je možno učinit si poměrně plastický obrázek několikaletého vývoje vztahu. Tato konverzace, jejíž stěžejní pasáže jsou uvedeny výše, zcela explicitně svědčí o opakovaném psychickém a fyzickém násilí, jehož se obžalovaný dopouštěl na poškozené. Je přitom potvrzováno jak slovy poškozené, tak i samotného obžalovaného, který se za své chování opakovaně omlouvá a slibuje, že již v biti své partnerky a psychické agresi nebude pokračovat, aby tento slib později znovu a znovu porušoval. Důkazem, že obžalovaný si byl dobře vědom absolutní neakceptovatelnosti svého chování vůči poškozené i toho, že jím porušuje zájmy chráněné trestním zákoníkem, je jeho komunikace ze dne 12. 7. 2018, kde doslova prosí poškozenou, aby na něj druhý den nepodávala trestní oznámení, protože když to udělá, ublíží tím nejvíce jejich dceři a ponese si to celý život. Hned ráno dne 13. 7. 2018 pak poškozené slibuje, že už bude hodný. Zachycená písemná komunikace dále prokazuje, že obžalovaný poškozenou prakticky neustále pronásledoval, at již formou textových zpráv nebo telefonátů, na což poškozená reagovala nesčetnými prosbami, aby tohoto jednání zanechal. V konverzaci na více místech zaznívají výhrůžky obžalovaného vůči poškozené a jejímu novému partnerovi svědkovi XX. Žalovaný skutkový děj dále prokazují četné výpovědi svědků. Přímými svědky násilí vůči poškozené, kterého se dopouštěl obžalovaný, byli rodiče poškozené XX, a to během dvou návštěv o vánočních svátcích (mezi lety 2014 a 2015 nebo 2016). Rodiče poškozené sice samotný útok neviděli, ale slyšeli facky z vedlejší místnosti, kdy poté měla poškozená červené tváře. Otec poškozené byl nadto přítomen události, kdy obžalovaný do poškozené strkal v bytě na Barrandově i před jeho vnučkou. Oba rodiče také na poškozené pozorovali modřiny, o kterých jim poškozená později řekla, že je má od 

50 T 82/2020 

obžalovaného. Od poškozené rovněž věděli o jejích zničených věcech, propíchnutých pneumatikách atd. Neustále jim i poškozené psal sms a volal, kdy se do telefonu vždy představoval, že je od Policie ČR. Nevšimli si, že by v nadměrné míře poškozená užívala alkohol, anebo dokonce drogy. Poškozená byla vystresovaná a měla problémy se spaním. Matka poškozené také byla přítomna hádkám kvůli malichernostem v bytě na Barrandově v květnu 2014 po narození vnučky. Osobně viděla hádky a strkanice, a jak poškozenou obžalovaný nakopl. Poškozená ji několikrát volala, že se bojí jít domů, zamykala se i v koupelně. 

K inkriminovanému chování obžalovaného podrobně vypověděl i svědek XX, který od roku 2018 zaznamenal,, stalking“ ze strany obžalovaného vůči poškozené neustálým voláním a psaním sms, a rovněž násilí vůči poškozené, kterému byl v červnu 2018 osobně přítomen, kdy slyšel hádku zakončenou nejspíše i fackou. Na poškozené opakovaně viděl modřiny a pohmožděniny. Věděl o rozbitých věcech v bytě na Barrandově a bezprostředně vnímal psychický stav poškozené vlivem těchto prožitých událostí. Poškozená se bála o dceru, o sebe a později též o svědka. Taktéž vyvrátil tvrzení obžalovaného, že by poškozená v nadměrné míře užívala alkohol, anebo dokonce drogy. Neví, že by poškozená bránila obžalovanému, aby vídal jejich dceru. Svědek věděl, že obžalovaný volal poškozené do práce, dokonce ji tam i opakovaně vyhledal. Dozvěděl se, že obžalovaný před poškozenou a jejich dcerou měl manipulovat se zbraní, což v poškozené vyvolalo strach o její život. Slyšel o lustraci obžalovaného v policejních databázích v červenci 2018, kdy obžalovaný věděl věci, které by se jinak dozvědět nemohl, např. kde svědek bydlí. Taktéž kolegové poškozené líčí obžalovaného jako,, nepříjemného“, který poškozenou opakovaně obtěžoval v práci a snažil se jí vytvořit problémy v zaměstnání prostřednictvím pomluv. Obžalovaný se do telefonu nezřídka představoval, že je od Policie ČR. Kolega poškozené svědek Mgr XX pak vypověděl, že si u poškozené v práci všiml podlitiny pod okem, kterou maskovala tmavými brýlemi, ke které mu poškozená sdělila, že jí to způsobil obžalovaný. Pamatuje si, že v jednom případě měla zavázanou ruku. Pozoroval na ní, že byla ve špatném psychickém stavu.. Svědkyně XX, bývala manželka obžalovaného, se k trestní věci nedokázala vyjádřit. S obžalovaným vychází dobře a jsou přátelé. Naopak výpověď matky obžalovaného XX působí nevěrohodně, jako tendenční snaha o synovo vyvinění, přičemž napadání poškozené z jeho strany poměrně průhledně bagatelizuje (např. poškozená jí jednou volala, že ji syn napadl, měla obvázanou ruku, ale protože s ní vařila čaj, zcela jistě si své zranění musela vymyslet). Taktéž otec obžalovaného nebyl k trestní věci schopen nic relevantního uvést. Osobně nebyl přítomen žádnému konfliktu mezi obžalovaným a poškozenou. Svědkova domněnka, že poškozená je alkoholička byla vyvrácena dalšími svědeckými výpověd'mi i výpověd'mi znalců, kteří zpracovali znalecký posudek na poškozenou. Rovněž svědkův názor, že poškozené šlo od počátku o peníze 

50 T 82/2020 

není podpořen žádným objektivním důkazem..

Důkazní komplex, který obžalovaného usvědčuje z trestné činnosti, dotváří dvě lékařské zprávy, kdy poškozená ihned po partnerově násilí vyhledala ošetření, záznam jejího telefonátu na tísňovou linku, kdy ubrečeným hlasem volá o pomoc, protože ji partner doma bije a má u toho střelnou zbraň, stejně jako listinné záznamy, dokumentující časté výjezdy Policie ČR do bydliště poškozené kvůli konfliktům s obžalovaným. Trestnou činnost obžalovaného, spočívající v neoprávněných lustracích osoby XX v policejních databázích, a následném zneužití informace zde uvedených, proti ní dokumentuje výpis lustrací (na č. l. 714-717), výpovědi poškozené (celé jméno svědkyně) a svědka XX, e-mailová zpráva obžalovaného poškozené ze dne 6. 8. 2018 ve znění:,, Tak už znám pravdu o Tvé nehodě na D1". Lustraci, kde se tuto informaci dověděl, přitom obžalovaný prokazatelně učinil jen o několik hodin dříve téhož dne. Obžalovaný tedy v žalované době psychicky a fyzicky týral svou tehdejší družku poškozenou XX a činil tak po dobu více než tří let. Po jeho vystěhování pokračoval v útocích proti poškozené a jejímu novému partnerovi svědkovi XX, ať už fyzickým napadáním, nebo neustálými pokusy o navázání telefonického kontaktu či setkání s poškozenou na jejím pracovišti. Forma, frekvence a intenzita obtěžování ze strany obžalovaného, vč. zřejmých výhrůžek vůči poškozené i svedkovi XX, v nich zcela zjevně mohly vyvolat důvodné obavy o zdraví a/nebo život. V rámci této činnosti obžalovaný navíc neváhal zpronevěřit se svému poslání příslušníka Policie ČR, a to také tím, že neoprávněně zjišťoval v neveřejných policejních databázích informace o poškozené, aby je pak proti ní zneužil a v jejích očích tak ještě posílil strach a dojem jeho moci (případ dopravní nehody poškozené na dálnici D1). Za absolutně neomluvitelný je dále nutno označit fakt, že obžalovaný při fyzických útocích vůči poškozené zjevně zneužíval chvatů a hmatů, kterých se naučil při výcviku u Policie ČR. 


28. Je třeba dodat, že chování poškozené v rámci vztahu k obžalovanému coby jejímu současnému, později bývalému životnímu partnerovi mnohdy nelze označit za vzorné, což platí především o poměrně častých hrubých vulgaritách, pronášených na jeho adresu. Je však třeba zdůraznit, že agrese směřovala v naprosto převažující míře ze strany obžalovaného, včetně fyzických útoků. Naopak fyzické útoky ze strany poškozené jsou důkazně podchyceny jen ve zcela ojedinělých momentech, nadto v intenzitě, která se obžalovaného nemohla nijak podstatněji dotknout (např. úder klíči do zad). V každém případě platí, že i eventuální poklesky poškozené v jejím chování nemohou nijak ospravedlnit dlouhodobé a systematické chování obžalovaného, které vykazuje veškeré znaky tzv. domácího násilí a nebezpečného pronásledování. 


29. Obžalovaný si zvolil procesní strategii, kdy nevypovídal v přípravném řízení, až v hlavním líčení se rozsáhle vyjadřoval ke každému prováděnému důkazu a navrhoval provedení dalších důkazu. Nalézací soud neuvěřil obhajobě obžalovaného, že si dne 12. 5. 2017 zranění způsobila spodkem své dlaně poté, co se po ní obžalovaný ohnal levou rukou a,, lehce" o ni zavadil.“ Dále mj. neuvěřil tvrzení obžalovaného, který uvedl, že dne 12. 11. 2018 byl lyžovat v Söldenu v Rakousku, tudíž se nemohl dopustit jednání kladenému mu toho dne za vinu, avšak své tvrzení nijak soudu neprokázal. Fotografie, které soudu obžalovaný předložil, nalézací soud jako nadbytečné odmítl, jelikož neprokazovaly tvrzení obžalovaného. K incidentu ze dne 22. 8. 2018 se obžalovaný zase vyjádřil, že ba právě naopak mu zranění způsobila poškozená, k čemuž je ve spise a jako listinný důkaz byla nalézacím soudem provedena lékařská zpráva o jeho ošetření ve Vinohradské nemocnici, což soud nerozporuje, ale v jednání poškozené neshledává takovou intenzitu, aby se dalo hovořit o útoku poškozené vůči obžalovanému, kdy tomu bylo právě naopak. Soud dále neuvěřil obžalovanému, že ke kontaktování zaměstnavatele poškozené (telefonicky i osobně) vedla obžalovaného snaha o styk s jejich dcerou. Ani tvrzení obžalovaného, že poškozená je alkoholička, které mělo za cíl znevěrohodnit poškozenou, která před soudem vypovídala zcela konzistentně, soud neuvěřil a považoval ji za ryze účelově zvolenou obhajobu obžalovaného. Jedinou sebereflexi, kterou zaznamenal nalézací soud, lze u obžalovaného spatřovat v jeho omluvě za vulgární výrazy, kterými častoval svědka (celé jméno svědka). 30. Z hlediska právního hodnocení obžalovaný jak po objektivní tak po subjektivní stránce naplnil svým jednáním skutkovou podstatu čtyř trestných činů spáchaných v jednočinném souběhu. Jednak zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jakožto trvající trestný čin páchaný na osobě blízké v různých obydlích po dobu několika let s jednak přečinem nebezpečného pronásledování podle $ 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku, kdy jiného dlouhodobě pronásledoval tím, že mu a jeho osobě blízké vyhrožoval ublížením na zdraví a jinou formou újmy, vyhledával jeho blízkost a sledoval jej, vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací a 

50 T 82/2020 

jinak kontaktoval, omezoval jej v jeho obvyklém způsobu života, a toto jednání bylo způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život a zdraví a o život a zdraví jemu blízkých, jednak přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kdy jako úřední osoba v úmyslu způsobit jinému jinou újmu a opatřit sobě neoprávněný prospěch, užil získané informace vůči poškozené, když vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, a jednak přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, tj. v rozporu s ust. S 45 odst. 1 písm. a), b), c), i) ve spojení s 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ust. § 66 odst. 1, 2 a 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., O Policii České republiky, ust. S 15 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, bodem 3 písm. g), i) přílohy č. 1 k rozkazu policejního prezidenta č. 154/2011, o profesní etice Policie ČR, čl. 8 odst. 5 písm. a), c), d) Závazného pokynu policejního prezidenta č. 215/2008, kterým se stanoví bližší podmínky a postupy pro zpracování osobních údajů, s čl. 1 odst. 2 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 168/2009 o programu Dotazy do informačních systémů, vše spáchané v úmyslu přímém dle ust. § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kdy obžalovanému přitěžuje, že se jedná osobu bývalého příslušníka Policie ČR, který má právní vzdělání, a který jednoznačně věděl, čeho se svým jednáním dopouští. K námitce obžalovaného, že nemůže být dvakrát postihován za tentýž skutek (jednání ze dne 12. 5. 2017) soud doplňuje, že přestože bylo PCR (č. 1. 858-867, 1013-1019) rozhodnuto o zastavení řízení ve věci služebního poměru obžalovaného pro podezření ze spáchání kázeňského přestupku, nebrání pravomocné rozhodnutí vtělení předmětného skutku do tohoto rozsudku, jelikož se jedná o tzv. dílčí skutek trvajícího trestného činu, a proto tak není dána překážka ne bis in idem. 


31. V rámci posouzení, zda by soud mohl v tomto případě uplatnit zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, dospěl k závěru, že jednání obžalovaného naplňuje znaky společenské škodlivosti a uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu by zde nepostačovalo zejména s ohledem na objekty skutkových podstat trestných činů, kterými jsou zdraví a život člověka, přestože poškozené nevznikly následky na zdraví v podobě zranění či jiné obdobné újmy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1560/2017), ochrana nerušeného soužití mezi lidmi v případě tzv.,, stalkingu“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 3 Tdo 1353/2017), zájem společnosti na řádném a zákonném působení orgánů veřejné moci a na činnosti jejich pracovníků v souladu s jim svěřenými pravomocemi a v mezích těchto pravomocí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1513/2017) a ochrana integrity a dostupnosti počítačových dat a systémů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 9. 2016, 

50 T 82/2020 

sp. zn. 7 Tdo 932/2016). V daném případě tak nebyly splněny zákonné podmínky pro využití některého z tzv. odklonů v trestním řízení, jelikož se obžalovaný dopustil mj. zločinu. 32. U hodnocení osoby obžalovaného vycházel soud z výpovědi obžalovaného a z provedených listinných důkazů, ze kterých mj. bylo zjištěno, že obžalovaný ke dni 30. 9. 2019 ukončil služební poměr u Policie ČR (č. 1. 1176), u které pracoval od 15. 7. 2004 (č. 1. 1216). Obžalovaný se v současné době zdržuje na adrese (adresa obžalované pracuje jako koordinátor depa v přepravní společnosti DHL a přivydělává si jako trenér plavání. Jeho měsíční příjem činí okolo 35 000 – 40 000 Kč čistého. Dluhy nemá, bude splácet hypotéku. Obžalovaný má s poškozenou dceru XX XY, XYY, na kterou od července 2017 platí poškozené výživné ve výši 3.000 Kč měsíčně. Dále platí školku a podílí se na dceřiných aktivitách. V současné době nemá žádné zdravotní problémy a s ničím se neléčí. V minulosti absolvoval psychotesty v rámci svého povolání u PČR a je psychologa, protože byl v rámci služby nucen použít hrozbu střelnou zbraní. Na žádost své matky navštívil psychologa v souvislosti se zde projednávanou věcí, kdy se jednalo pouze o nárazové konzultace, bez jakékoli psychiatrické medikace, k čemuž doložil lékařskou zprávu ze 21. 9. 2020 č.l..1245). V opisu rejstříku trestů ani v opisu z evidence přestupků nemá obžalovaný žádné záznamy a v současné době proti němu není vedeno další trestní stíhání. Jedná se tak o osobu dosud bezúhonnou. 

Při úvaze o stanovení druhu trestu a jeho výměry soud vycházel z SS 38, 39 tr. zákoníku. Vzal přitom v úvahu jak povahu a závažnost spáchaných trestných činů, tak poměry obžalovaného, jeho dosavadní způsob života i možnosti jeho nápravy. Soud jako k polehčující okolnosti přihlédl toliko ke skutečnosti, že obžalovaný vedl před jejich spácháním řádný život (dle ust. § 41 písm. p) tr. zákoníku). Naopak v neprospěch obžalovaného hodnotil soud, že se byť v jednočinném souběhu obžalovaný dopustil více trestných činů (dle ust. § 42 písm. n) tr. zákoníku). Proto ve spojení se shora uvedenými důvody soud shledal, že je na místě uložit obžalovanému za projednávaný skutek podle $ 199 odst. 2 tr. zákoníku za použití S 43 odst. 1 tr. zákoníku, v rámci zákonné trestní sazby od 2 let do 8 let, úhrnný trest odnětí svobody při spodní hranici zákonné trestní sazby ve výměře 3 let  s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 4 let, přičemž tento trest považuje nalézací soud za přiměřený spáchaným trestným činům, jejich závažnosti a následkům, odpovídající hlediskům individuální i generální prevence. 


34. K trestnímu řízení se s nárokem na náhradu škody nepřipojila poškozená XX, a proto o ní nalézací soud nerozhodoval.


35. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem a důvodům soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. 




Poučení: 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. 

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku může jej napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce; toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu 1. stupně podle ustanovení S 251 tr. řádu také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byt i z části, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Odvolání podané včas a osobou oprávněnou má odkladný účinek. Právo odvolání nemají osoby, které se jej výslovně vzdaly. 

Praha 8. prosince 2020 

Mgr. Ing. Tereza Staňková soudkyně 

Rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. dubna 2021. 


USNESENÍ 

Městský soud v Praze projednal ve veřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2021 odvolání obžalovaného Mgr. XY  narozeného XX v Praze proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. prosince 2020, č. j. 50 T 82/2020 - 1292, a rozhodl 

takto: 

Podle § 256 tr. řádu se odvolání zamítá. 

Odůvodnění: 

1. Napadeným rozsudkem byl Mgr. XY odsouzen jednak pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jednak pro přečin nebezpečného pronásledování podle ) 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku, jednak pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle 5 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a jednak pro přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle $ 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jichž se měl dopustit tím, že v období od 2. 5. 2014 do 12. 2. 2019 v Praze 2, v bytě, v němž vedl společnou domácnost se svou družkou, poškozenou JUDr. YX n ar. C jakož i na jiných místech na území Prahy a mimo ni, nejprve soustavné a dlouhodobě dral poškozenou tím, že ji na základě jím účelové vyhledávaných záminek spočívajících v řešení finanční situace a v výdajných nedostatcich poškozené při vedení domácnosti a výchově společné dcery XX nar. XX  opakované verbálně urážel, například tvrzením, že je alkoholička, tlustá, že by se sebou měla něco dělat, že doma nic nedělá, že by si o ni nikdo neopřel ani kolo a podobné, následné své invektivy vůči poškozené začal stupňovat o označovat ji vulgarismy za ,,kurvu", „piču", začal ji kontrolovat denní režim, určovat jí dobu, za kterou se má dostat domů z práce nebo za kterou má zvládnout nákup, od roku 2015 začal k výpadům verbálním přidávat náznaky fyzických útoků, poškozené vyhrožoval rukou zaťatou v pěst a naznačoval útok vůči ní, poté k útokům přistoupil, například tím, že do poškozené strčil takovou silou, že při úklidu nádobí upadla do vnitřního prostoru myčky, nebo jí vší silou dupnul na nohu, což zprvu maskoval jako nedopatření; poškozenou ve dvou případech, o vánočních svátcích roku 2014 a později ještě jednou o Vánocích roku 2015 nebo 2016, profackoval bobem návštěv v domě jejich rodiči, a co musel být otcem poškozené z domu vykázán; dne 12. 5. 2017 poté, co přišel z práce domů a uviděl v obývacím pokoji rozložené žehlicí prkno, začal nu poškozenou křičet, at' prkno uklidí, a poté, co jej neposlechla, začal ji bít pěsti do obličeje, následkem toho poškozené začalo krvácet z nosu a měla povrchní poranění vlasové části hlavy, v obavě o svůj život telefonicky přivolala hlídku Policie ČR a z bytu na chodbu, přičemž se těchto útoků vůči poškozené dopouštěl za přítomnosti jejich dcery trvající útoky, bití poškozené omezil jen v době, kdy mu pohrozila rozchodem nebo kdy mu kvůli jeho chování hrozil kázeňský postih u jeho zaměstnavatele Policie ČR, ovšem po krátké době v nich opět pokračoval, což se cyklicky opakovalo, poškozená přitom měla obavu i ze střelné zbraně, kterou jako příslušník Policie ČR disponoval a již nechával ležet na viditelných místech bytu; poté, co s ním poškozená dne 14. 7. 2017 z důvodu jeho nepřijatelného chování ukončila vedení společné domácnosti, ji v souvislosti s péči o jejich dceru, jako i svévolné, nevyžádané a bez takové souvislosti, opakované od června 2018 navštěvoval v jejím novém bydlišti v Praze 5, kde ji dne 11. 7. 2018 ze žárlivosti, způsobené tím, že si poškozená našla nového partnera vyhrožoval napřaženou pěstí, poté do ní strčil takovou silou, až upadla na zem, kde ji začal bít do hlavy teniskou, verbálně ji urážel a vyhrožoval ji zabitim; dále ve dnech 10. 6. 2018 a 22. 8. 2018 ji tamtéž vyhledal a opakované ji napadl verbálně i fyzické údery otevřenou dlani do obličeje, kopáním i jinak, například zkroucením ruky za užití policejniho chvatu a sražením na zem do polohy na břiše, čímž jí ve druhém případě způsobil odřeniny pravého lokte, pohmoždění levého boku, pohmoždění pravého zápěstí a lehké pohmoždění měkkých tkání lebky; dne 12. 11. 2018 ji na chodbě před jejím bytem srazil k zemi, kde ji tahal za vlasy, verbálně urážel a poté, co mu poškozená sdělila, že si nepřeje, aby před dcerou nosil svou střelnou zbraň, ji namířil na ni a výsměšným tónem řekl, že nemusí mít strach, že zbraň není nabita; současné poškozené v byte ničil věci, trhal a stříhal oblečení a rozléval kosmetiku, vytrhl a zničil přední registrační značku od osobního motorového vozidla, užívaného poškozenou; vedle toho poškozenou se vzrůstající četnosti a agresivitou soustavně kontaktoval mimo bydliště osobne u prostředky komunikace na dálku, jako jsou telefonáty, SMS správy a textové zprávy platforem Viber a WhatsApp, přičemž poškozenou hrubě verbálně urážl a vyhrožoval jí, že zapomene na to, že je matkou jeho dcery a neochrání ji to, že jejímu novému příteli přeláme všechny kosti v těle, dne 5. 7. 2018 ve 21:06 hod. poškozené napsal, že přísahá na smrt dcery , že toho hajzla zničí", téhož dne ve 21:33 hod. dodal, že o tom mrdovi nechci nikdy v životě nic slyšet!!! Nebo se totálně zaseknu a nebude to vůbec příjemné. Odnese to pouze naše dcera", poté ve 21:39 bod. vyhrožoval tím, že ji udělá v práci takovou ostudu, že bude propuštena, dne 15. 8. 2018 ve 13:13 hod. na její adresu napsal: Tvého zmrda dávám na seznam!!! Abych ochránil naši dceru": po nástupu poškozené do práce v roce 2016 ji v pracovní době opakovaně a proti její vůli telefonicky i osobné opakovaně vyhledával v místě jejího zaměstnání v Praze 3, kde musela být poškozená bud' zapírána kolegy, nebo mu ve blízkém kontaktu s ní musela zabránit až ostraha objektu. Poté, co neuspěl s pokusem o osobní kontakt, se poškozenou. snažil dehonestovat a poškodit v konverzaci s jejími kolegy, jimž tvrdil, že je zadlužená, nespolehlivá a nestará se o dceru, a učinil tak přesto, že jej poškozená mnohokrát žádala a prosila, aby takového pronásledování zanechal; v úmyslu způsobit poškozené závaznou újmu v podobě posílení jejího strachu a obav jeho osoby, a současné v úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch v podobě posílení své moci, síly a dominance nad poškozenou, v rámci výkonu služby příslušníka Policie ČR na svém pracovišti v Praze 4, Vršovická 1664/68, bez oprávněného služebního důvodu vstoupil pod svým loginem a heslem do informačních systému Policie ČR, kde provedl lustraci k osobě poškozené konkrétně dne 11. 6. 2018 ve 13:34 hod. v Centrálním registru obyvatel, Opatření na státních hranicích å Kontrolovaných osobách a dopravních prostředcích, dne 6. 8. 2018 v 10:38 hod. v Centrálním registru obyvatel, Centrální evidenci řidiči, Opatřeních na státních hranicích, Kontrolovaných osobách a dopravních prostředcích a téhož dne ve 13:14 hod. v Centrální databázi objektů a Opatřeních na státních hranicích, dne 23. 8. 2019 v 07:20 bod. v Kontrolovaných osobách u Centrální databázi objekti, Centrálním registru obyvatel a Opatřeních na státních hranicích, a tyto informace pak zneužíval proti poškozené, nejméně dne 6. 8. 2018 ve 13:37 hod., kdy ji za své e-mailové zaslal sdělení, že už zná pravdu o její dopravní nehodě na dálnici D1, u jednal tak v rozporu s ust. S 45 odst. 1 písm. a), b), c), i) ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ust. § 66 odst. 1, 2 as 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ust. § 15 zákona 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, bodem 3 písm. g), i) přílohy 1 k rozkazu policejního prezidenta . Zákona číslo 154/2011, o profesní etice Policie CR, 2.8 odst. 5 písm. a), c), d) Závazného pokyny policejního prezidenta č. 215/2008, kterým se stanoví bližší podmínky a postupy pro zpracování osobních údajů, s 77. 1 odst. 2 Závazného pokynu policejního prezidenta a zákona číslo 168/2009 o programu Dotazů do informačních systémů; přičemž v případě, kdy mu poškozená hrozila, že jeho chování oznámí Generální inspekci bezpečnostních sborů, ji od tohoto postupu odrazoval s tím, že to nejvíce odnese jejich dcera, a prosil ji, at' to nedělá s tím, že již na poškozenou bude hodný, což však opakované nesplnil; chování obžalovaného vedlo u poškozené k rozvoji viktimizačního syndromu spočívajícího v psychických změnách především na emocionální úrovni, podmíněných úzkostně depresivním obtížím, zvýšené emoční citlivostí, vyhýbacích tendencích, poruchách spánku a soustředění a sekundárne v negativnim ovlivnění psychické stability, sebedůvěry a sebehodnocení, stejně tak jako toto chování u poškozené vedlo k důvodným obavám o její zdraví a život.



 


2. Za toto jednání byl odsouzen podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku za použití s 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena zkušební doba v trvání 4 (čtyř) let. odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena zkušební doba v trvání 4 (čtyř) let. 

 3. Proti tomuto rozsudku podal Mgr. XY prostřednictvím své obhájkyně včasné odvolání co do výroku o vině i trestu. Má za to, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil důkazy provedené jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem., když je hodnotil pouze v jeho neprospěch a nezohlednil jeho obhajobu. Celá obžaloba se opírá pouze o tvrzení poškozené a jejích příbuzných. Výpovědi svědků jsou v podstatě svědectvím z doslechu, když nikdo ze svědků nebyl fakticky přítomen konkrétním incidentů mezi obžalovaným a poškozenou. V přípravném řízení mu byla znemožněna jakákoliv obhajoba, když GIBS prováděl veškeré výslechy jako podání vysvětlení, a nemohl tak na jednotlivé výpovědi reagovat. Soud pak ani nepřihlédl k faktu, že již delší dobu mezi ním a poškozenou probíhají civilní spory, a to jednak ohledně péče a výživného na jejich nezletilou dceru, a jednak ohledně vypořádání jejich majetku. Poškozená se nechala několikrát slyšet, že jej prostřednictvím policie zdiskredituje, v tomto ohledu pak poukazuje na nestandardní kontakt s vyšetřovatelkou GIBS pí. M. Na základě těchto zpochybňujících faktů se měl soud řídit zásadou in dubio pro reo. Neexistuje žádný faktický důkaz, jenž by svědčil o tom, že se žalovaného jednání doopravdy dopustil. Tvrzení poškozené je účelové, a to z důvodů probíhajících vleklých sporů především o majetek, ale i o výchovu jejich dcery. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a sám znovu rozhodl na základě zásady in dubio pro reo, že se obžaloby v plném rozsahu zprošťuje. 

4. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání, jakož i správnost postupu v řízení, které mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad, a dospěl k závěru, že odvolání Mgr. XY není důvodné.

5. Pokud jde o skutková zjištění soudu prvního stupně, jsou naprosto správná a úplná. Plně odpovídají výsledkům provedeného dokazování. V přípravném řízení, ani v řízení před soudem odvolací soud nezjistil žádnou podstatnou vadu řízení ve smyslu 5 258 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Právo Mgr. XYna obhajobu bylo zcela zachováno. 



6. Obvodní soud provedl všechny potřebné a dostupné důkazy v souladu s § 2 odst. 5 tr. řádu a ty pak hodnotil tak, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. řádu, tedy nejen jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech. Způsob hodnocení důkazů není v rozporu s obecnou logikou. V hodnocení důkazů provedeném soudem prvního stupně nebyla v projednávané věci uplatňována libovůle a důkazy ani nijak nebyly překrucovány. Na základě takto provedených a hodnocených důkazů dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru o vině obžalovaného. Odvolací soud proto nemá žádného důvodu v tomto případě jakýmkoli způsobem do hodnocení důkazů zasahovat. 

7. Obžalovaný namítal porušení jeho práva na obhajobu, když se nemohl účastnit výslechů svědků v přípravném řízení, které byly vedeny Generální inspekcí bezpečnostních sborů. Odvolací soud se s tímto názorem neztotožnil. Uvedené úkony nebyly prováděny jako výslechy svědků dle 101 tr. řádu, jejichž výpovědi by byly zaznamenány na protokol dle S 55 odst. 1 tr. řádu. Naopak orgán, jenž vede v přípravném řízení vyšetřování, má výslechy svědků provádět jen ve vymezených případech, jak stanoví $ 164 odst. 1 tr. řádu. Ke shromáždění skutečností, zda je na základě podezření důvodné zahájit trestní stíhání a dále podat obžalobu, slouží právě vytěžování osob formou podání vysvětlení. Úřední záznamy o podání vysvětlení pak, až na určité výjimky, nelze v řízení před soudem použít jako důkaz. V tomto případě by byly použitelné pouze za souhlasu obžalovaného. V provedených hlavních líčení byli svědci řádně vyslechnuti a poučeni a obžalovaný za přítomnosti své obhájkyně měl možnost se k jejich výpovědím vyjádřit a klást jim otázky. Nelze tak shledat, že by jeho právo na obhajobu a spravedlivý proces bylo, byť minimálně, porušeno, nebo že by nebyla zachována zásada rovnosti zbraní v trestním řízení. 

8. Jádrem námitek obžalovaného pak byl proces dokazování a zejména pak hodnocení důkazů soudem I. stupně. Zde je třeba upozornit, že proces hodnocení důkazů je doménou soudu prvního stupně vedenou podle zásad § 2 odst. 2, 5, 6 tr. řádu, nikoli věcí vlastní hodnotící úvahy soudu odvolacího, který do tohoto procesu může vstupovat pouze ojediněle, a to v případech, kdy ve věci provedené důkazy soudem prvního stupně nejsou hodnoceny v souladu s tr. řádem, jak již bylo výše uvedeno. Soud I. stupně zcela jasně vyložil, na základě jakých důkazů dospěl k jednoznačnému závěru o vině obžalovaného a pečlivě tyto důkazy hodnotil. Přičemž jednotlivé úvahy a hodnocení důkazů, zejména výpovědi poškozené, obžalovaného a jednotlivých svědků podrobně promítl do písemného odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud pak neshledal žádné výhrady, na základě kterých by měl zákonné možnosti vstupovat do závěru soudu I. stupně, když odůvodnění napadeného rozsudku je koherentní a přesvědčivé. 

9. Odvolací soud se neztotožnil ani s námitkou, že soud I. stupně nevzal v potaz civilní řízení a rozhodnutí. V tomto směru je třeba zmínit základní aspekt zásady volného hodnocení důkazů, dle kterého trestní soud není, až na otázky týkající se osobního stavu, vázán skutkovými závěry soudu ve věcech občanskoprávních. I kdyby soud I. stupně připustil navrhované důkazy z civilních řízení, tak by se nejednalo o důkazy, které by byly nadány vyšší silou, než li ostatní shromážděné důkazy. A to tím spíše, když se jedná o výpovědi týchž osob, tedy poškozené a obžalovaného, které bylo toliko získány v jiném řízení. Je pouze na orgánech činných v trestním řízení, aby si vyhodnotili, zda shromážděné důkazy považují za dostatečné. Ostatně tyto skutečnosti by mohly přinést toliko rozpory v jednotlivých výpovědích, stejné jako se vyskytly i v tomto řízení, když trestné jednání souvisí s konflikty ve vzájemném partnerském vztahu poškozené a obžalovaného. Na základě provedeného dokazování bylo postaveno najisto extenzivní jednání obžalovaného vůči poškozené, a to nejen z výpovědí spolupracovníků poškozené, ale i ze zajištěné komunikace zmíněných. Je pak výlučně na soudu, aby vyhodnotil, zda i nepřímé důkazy, jimiž mohou být případná namítaná svědectví z doslechu, podporují či naopak vyvracejí skutkový závěr o průběhu věci a věrohodnost poškozené. V tomto případě pak soud I. stupně dospěl k závěru, že v drtivé většině případů verzi poškozené podporují. Odvolací soud pak nenalezl žádný právní ani logický nedostatek, který by měl být soudu I. stupně vytknut a z toho důvodu do hodnocení důkazů zasáhnout. Lze snad jen zmínit, že popis skutku je možné považovat za zbytečně rozsáhlý, což jej může činit nepřehledným, nicméně samotná rozsáhlost popisu skutku sama o sobě není právní vadou, jelikož je zcela evidentní, k jakému skutkovému závěru soud I. stupně dospěl. Taktéž právní hodnocení je přiléhavé. 

       10. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud i výrok o uloženém trestu. 

Obžalovaný byl ohrožen uložením trestu za nejpřísnější trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 2 tr. zákoníku se zákonnou sazbou 2 - 8 let. Zároveň bylo nutné do výměry trestu promítnout i fakt, že je ukládán trest úhrnný. V tomto směru lze vyzdvihnout výpověď bývalé manželky obžalovaného paní dle které k žádnému násilnému jednání ze strany obžalovaného v jejich partnerském vztahu nedocházelo. Je tedy zřejmé, že obžalovaný není osobou, u níž by snad hrozilo opakování trestného jednání, když s velkou mírou pravděpodobnosti již nebude žít ve společné domácnosti s poškozenou a lze na dané jednání nahlížet jako na excesivní. Soud I. stupně tak dle odvolacího soudu správně zvolil nejméně invazivní trest, tedy podmíněný trest odnětí svobody. Na druhou stranu delší čtyřletá zkušební


doba snad povede obžalovaného k tomu, aby se jakékoliv další trestné činnosti vyvaroval. Odvolací soud tak uložený trest shledal jako zcela přiměřený a rozhodně nelze považovat za nepřiměřeně přísný, když byl ostatně ukládán u samné spodní hranice zákonné trestní sazby. 

11. Napadené výroky napadeného rozsudku byly tedy odvolacím soudem shledány správnými a nezpochybnitelnými, dospěl tudíž k závěru, že odvolání obžalovaného je nedůvodné, a proto jej podle § 256 tr. řádu zamítl. 

Poučení: 

Proti tomuto usnesení není přípustný další řádný opravný prostředek. Lze však proti němu podat ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení dovolání prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni (S 265e tr.řádu). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud (S 265c tr. řádu). Právo podat dovolání přísluší nejvyššímu státnímu zástupci na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost, kteréhokoliv výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, dále obviněnému pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká ( 265d odst. 1 tr. řádu). Obviněný tak může učinit pouze prostřednictvím obhájce (S 265d odst. 2 tr.řádu). V dovolání musí vedle obecných náležitostí podání ( 59 odst. 3 tr.řádu) být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů odvolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení 265b odst. 1 písm. a) - 1) nebo 265b odst. 2 tr.řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. 

Praha 13. dubna 2021 

JUDr. Libor Vávra, v.r. 

předseda senátu 



sp.zn.
52 T 5/2021
Odškodnění 100 000 Kč
Týrání svěřené osoby s těžkou újmou na zdraví

sp. zn. 52 T 5/2021



Rozsudek jménem republiky

Krajský soud v Brně rozhodl v hlavním líčení konaném dne 16. 11. 2021 v Brně v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Jirsy a přísedících Bc. Blaženy Švestkové a Jarmila Makovského takto:

Obžalovaní:

  1. J. V.  nar.  LXXX, v xxxxxx, trvale bytem xxxxxxxx, fakticky ubytovna xxxxxx, zaměstnanec xxxxx
  2. D. N.  nar. Xxxxxx v ….. trvale bytem xxxxxxx, fakticky xxxxx, dělnice

jsou vinni, že

obžalovaný J. V. 

v přesně nezjištěné době, v řádu tří a více týdnů ode dne 6. 9. 2019 až do 6. 9. 2019 v bytě na ul. Xxxxxx, jako otec nezletilé A. V., nar. Xxxx, kterou měl ve společné péči se svou družkou D. N., nar. Xxxx, s nezletilou, když odmítala podávanou stravu nebo plakala, opakovaně od sebe a k sobě třásl tak, že ji držel za trup, čímž došlo k výraznému ohnutí krční páteře a následně deceleraci hlavy, čímž ji způsobil opakované poranění hlavy a mozku s krvácením do a před sítnici vpravo, krvácením pod tvrdou plenu mozkovou čelně vlevo a spánkové dole s opakovaným nitrolebním krvácením pod měkkou plenu mozkovou, trhlinami nitrolebních žil s vytvořením krevní sraženiny při klenbě lební, a následný poúrazový epileptický syndrom s velkými epileptickými záchvaty,

kdy se ze soudně lékařského hlediska jednalo poranění životně důležitého orgánu – mozku, s citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu delší než 6 týdnů, čehož si musel být vědom, a to i při podprůměrném intelektu, byť spoléhal na to, že takový následek nezpůsobí,

obžalovaná D. N. 

v přesně nezjištěné době od 10. 6. 2019 do 6. 9. 2019 v xxxx, a to nejdříve v bytě na ul. Xxxx a dále od 1. 7. 2019 v bytě na ul. Xxx, jako matka nezletilé A. V., nar. Xxx, kterou měla ve společné péči se svým druhem J. V., nar. Xxxx , nezletilou opakovaně v blíže nezjištěném počtu případů nepřiměřeně fyzicky týrala tím, že že ji máčela prsty rukou do soli, které si poté nezletilá dávala do úst a očí,

tedy

obžalovaný J. V.,

jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví,

obžalovaná D. N.

týrala osobu, která byla v její péči


čímž spáchali

obžalovaný J. V. 

přečin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 146 odst. 1 tr. Zákoníku

obžalovaná D. N. 

přečin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 tr. Zákoníku


za což se odsuzují

obžalovaný J. V. 

podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku

Podle ů 81 odst. 1 a ů 82 odst 1 tr. Zákoníku se výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let

obžalovaná D. N.

podle § 198 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let

Podle § 99 odst. 1, odst. 2 písm. A), odst. 4 se obžalované D. N. ukládá ochranné psychiatrické léčení v ambulantní formě


Podle ů 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný J. V. povinen nahradit poškozené A. V. xxxx, zastoupené opatrovníkem I. V., pracovníkem Odboru sociální péče Magistrátu města Brna, se sídlem xxxx nemajetkovou újmu v penězích ve výši 50.000Kč.

Podle § 229 odst. 1 tr. řádu je obžalovaná D. N. povinna nahradit poškozené A. V., nar. Xxx, zastoupené opatrovníkem J. V., pracovníkem Odboru sociální péče Magistrátu města Brna, se sídlem xxxx nemajetkovou újmu v penězích ve výši 50.000Kč boru sociální péče.

Podle § 229 odst. 2 tr. řádu se poškozená A. V., nar. Xxx, zastoupená J. V., pracovníkem Odboru sociální péče Magistrátu města Brna, se sídlem xxxx, odkazuje se zbytkem svého nároku na úhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 229 odst. 1 tr. řádu se poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, regionální pobočka Brno, pobočka pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina, se sídlem Benešova 696/10, Brno, odkazuje se svým nárokem na náhradu majetkové škody na řízení ve věch občanskoprávních.



Odůvodnění

1. Dne 28. 7. 2021 podala státní zástupkyně ke krajskému soudu obžalobu na J. V. a D., pro trestné činy týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. a), d) tr. zákoníku a v případě J. V. i pro trestný čin těžké ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jichž se měli obžalovaní dopustit jednáním popsaným v podané obžalobě.

2. Soud v hlavním líčení provedl dokazování výslechem obou obžalovaných, svědků M. P., B. V., D. D., P. G., R. V., E. Š., M. Š. a I. W., výslechem znalců z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, neurologie, psychiatrie a psychologie, čtením protokolů u výpovědí svědků M. H., A. L., J. R., J. R. a R. Z., znaleckými posudky z oboru zdravotnictví, odvětví radiologie a zobrazovací metody, dětská chirurgie, traumatologie a ortopedie, videozáznamem provedené rekonstrukce, jakož i listinnými důkazy založenými ve spisovém materiálu. Po zhodnocení provedených důkazů pak dospěl k následujícím závěrům.

Skutková zjištění:

3. Předně je možno již na tomto místě konstatovat, že z hlediska způsobeného následku bylo provedenými důkazy jednoznačně prokázáno, že se stal skutek popsaný v podané obžalobě. Tento závěr totiž vychází ze zcela jasných důkazů v podobě lékařských zpráv popisujících nejen průběh hospitalizace nezl. A. V., ale i rozsah zranění, která utrpěla. K objasnění charakteru těchto zranění, doby jejich vzniku, jakož i mechanismu, kterým byla tato zranění způsobena, pak byla v přípravném řízení vypracována řada znaleckých posudků.

4. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství se pak vyplývá, že A.V. utrpěla úrazové změny, a to krvácení do a před sítnici vpravo, subdurální hygrom – tedy stav po starším krvácení pod tvrdou plenu mozkovou čelně vlevo a spánkově dole, stav po opakovaném nitrolebním krvácení pod měkkou plenu mozkovou, trhliny nitrolebních žil s vytvořením krevní sraženiny při klenbě lební, opoždění při posazování a známky postižení svalstva levé poloviny těla, starší zlomeniny II.-IV. kosti záprstní levé ruky, starší zlomeniny horní konců vřetenních kostí, zhmoždění a krevní podlitiny nohou. Z fotodokumentace pořízené svědkyněmi V. H. je patrný otok kolem pravého oka a prokrvácení spojivky zevně (foto ze dne 4. 6. 2019), namodralá krevní podlitina levé tváře v oblasti ramene dolní čelisti (foto ze dne 4. 6. 2019), oděrka pod pravým okem (foto ze dne 10. 6. 2019), oděrka nosu vpravo (foto ze dne 22. 8. 2019). Nitrolební krvácení bylo různého stáří, čerstvé i starší (dle nálezu v mozkomíšním moku). Nitrolební poranění (krvácení do mozkových obalů) lze hodnotit jako poranění těžké, jedná se o poranění důležitého orgánu – mozku, s potenciálem ohrožení života poškozené. Větší objem krvácení mohl vést k rozvoji otoku a útlaku mozku, což je stav život bezprostředně ohrožující, přičemž k tomuto následku nedošlo díky příznivé shodě náhod a okolností. Krvácení do sítnice pravého oka jako takové poškozenou na životě neohrožovalo, nicméně může zanechat trvalé následky. Zlomeniny II.-IV. kosti záprstní levé ruky a velmi pravděpodobné zlomeniny horních konců vřetenních kostí lze hodnotit jako poranění středně těžké s dobou jejich léčení a hojení do 6 týdnů. Oděrky, škrábance a krevní podlitiny jsou poraněním lehkými, spontánně se vyhojí, poškozenou kromě lokální bolestivosti trvající do jednoho týdne neomezovaly. Celkově byla poškozená citelně omezena v obvyklém způsobu života po dobu jednoznačně převyšující hranici 6 týdnů.

5. Uvedená poranění poškozené vznikla v různých časových intervalech. A. V. byla vystavena opakovanému fyzickému násilí ze strany druhé osoby. Přesné stanovení vzniku jednotlivých nejzávažnějších poranění určit nelze, ale lze konstatovat, že erytrocyty (červené krvinky) se fyziologicky v mozkomíšním moku nenachází, v případě jejich přítomnosti v této tekutině podléhají rozpadu a katabolismu. Vyšetření moku ze dne 7. 9. 2019 prokázalo přítomnost zachovalých erytrocytů, ale i jejich rozpadových produktů, nitrolební krvácení bylo tedy opakované a různého stáří. Zachovalé erytrocyty by svědčily o stáří nitrolebního poranění cca několika málo dní před odběrem mozkomíšního moku. Přítomnost hygromu svědčí o poranění stáří cca 3 a více týdnů. Krvácení do sítnice pravého oka, i s ohledem na jeho následnou regresi během hospitalizace, lze rovněž hodnotit jako čerstvé, tedy stáří několika dní před očním vyšetřením. Povrchní poranění (oděrky, škrábance a krevní podlitiny), jak jsou zachycena na fotodokumentaci, lze hodnotit jako čerstvá, stáří do cca 1-3 dní před pořízením příslušné fotografie. Vznik nitrolebního poranění i s krvácením do sítnice odpovídá syndromu natřásaného/třeseného dítěte (prudká akcelerace a decelerace hlavy při třesení). Při třesení dochází i k nekoordinovanému pohybu končetin oběti třesení, kdy tyto prudké kyvy končetin mohou vést ke vzniku zlomenin kostí v oblastech úponů vazů. V tomto konkrétním případě mohl tento mechanismus vést ke vzniku zlomeniny horních konců vřetenních kostí. Zlomeniny kostí záprstních vznikají mechanismem přímým (úder do postižené lokality, prudké zmáčknutí), ale i nepřímým (ohýbání či kroucení ruky). Ze soudně lékařského hlediska nelze rozlišit, jak tyto zlomeniny u A.V. vznikly, každopádně si je poškozená nemohla způsobit sama. V případě povrchních poranění v obličeji – oděrky a krevní podlitiny, jak jsou zachycené na fotografiích, rovněž nelze jednoznačně rozlišit, zda vznikly aktivně (násilí ze strany druhé osoby) či pasivně (náraz postiženými lokalitami na pevnou podložku s drsnějším povrchem při „pasní koníčků“). Prokrvácení spojivky pravého oka a otok měkkých tkání kolem oka vznikly přímým působením tupého násilí a úder ze strany druhé osoby je ke vzniku poranění způsobilý. Rozsah poranění (větší plocha obličeje) neodpovídá pasivnímu mechanismu.

6. Intenzita třesení, kterému byla poškozená vystavena, byla dostatečná k tomu, že jednoznačně došlo k poranění důležitého orgánu – mozku. Nejzávažnějším následkem třesení dítětem může být jeho smrt v důsledku poranění centrálního nervového systému. V tomto konkrétním případě k úmrtí A. V. nedošlo díky příznivé shodě náhod a okolností (krvácení pod tvrdou plenu se spontánně zastavilo, nedošlo ke krvácení v takovém objemu, který by vedl ke kritickému útlaku mozku). Rovněž nedošlo k dalším možným závažným poraněním (zhmoždění krční míchy, zhmoždění mozku). Citelné omezení spočívalo zejména v hrubém zásahu do její tělesné integrity, jejího fyzického vývoje, omezena byla i bolestivostí poranění, kdy bolest neléčených zlomenin byla déletrvající (týdny), hospitalizací (od 6. 9. 2019 do 4. 10. 2019), nutností další lékařské péče (kontroly, hospitalizace, plánovaná na leden 2020), řešení případných trvalých následků ETA.). Nitrolební poranění mělo za následek opoždění posazování se dítěte a známky postižení svalstva levé poloviny těla, dalším z následků jsou epileptické záchvaty, které se u poškozené vyskytly během hospitalizace. Třesením dítěte došlo ke krvácení do sítnice pravého oka, následkem může být porucha či až ztráta zraku pravého oka. Poranění kostí u dětí obecně může vést k poruchám jejich dalšího růstu s možnými až deformitami či poruchami funkčnosti.

7. S ohledem na provedenou rekonstrukci znalec dále zopakoval, že vznik nitrolebního poranění s krvácením do a před sítnici je vysvětlitelný pakovaným třesením dítěte. Obžalovaným V. prezentované třesení by ke vzniku poranění bylo způsobilé v případě větší intenzity, neodpovídá jeho údaj, že dítětem zatřásl pouze jednou. Pád na postel s peřinou a matrací by bylo možné považovat za možný mechanismus vzniku nitrolebního poranění prudkou decelerací pouze v případě větší intenzity dopadu (hození). Předvedený pád nezletilé do vaničky s dětskou podložkou není ke vzniku nitrolebního poranění způsobilý. Zlomeniny záprstních kostí vznikly mechanismem přímým (úder do postižené lokality, prudké zmáčknutí), nebo nepřímým (ohýbání či kroucení ruky), nemohly vzniknout předváděným „plácáním“ po ruce. Ze soudně lékařského hlediska je možné připustit vznik takovýchto zlomenin pádem do vaničky s nárazem hřbetu ruky do kraje vaničky, jak předvedl při rekonstrukci obviněný, což ale časově neodpovídá stáří těchto zlomenin, jak bylo konstatováno znalcem z odvětví radiologie a zobrazovací metody a znalcem z odvětví dětská chirurgie a traumatologie. 

8. U dětí je hojení zlomenin rychlejší než u dospělých, zlomeniny II.-IV. kosti záprstní byly bolestivé po dobu hojení cca 2-3 týdny. Stejným intervalem lze ohraničit i hojení a bolestivost zlomenin horních konců vřetenních kostí. Zjištěné úrazové změny jsou úrazové, nezaměnitelné s projevy běžných dětských nemocí vyskytujících se u dětí daného věku, anebo s běžnými projevy dětí daného věku. Přítomnost soli a pepře samostatně i společně na spojivkách oka vede ke vzniku akutní bolesti až na hranici snesitelnosti, způsobuje podráždění spojivek se slzením až pláčem a překrvením spojivek. Toto mohla být příčina opakovaně zmiňovaných popraskaných žilek očí. Strkání si prstů až rukou do úst je u kojenců součástí jejich fyziologického vývoje. Dráždivý účinek soli a pepře v dutině ústní u kojence způsobuje bolest, zvýšené slinění, možné dechové obtíže až charakteru astmatického záchvatu.

9. Znalec MUDr. Martin Šindler v hlavním líčení zopakoval závěry písemně podaného posudku a jeho doplňku s tím, že není schopen blíže upřesnit, jak dlouho před hospitalizací došlo ke zraněním poškozené A. V. Pokud se týká poranění mozku, jedná se o dobu okolo 3 týdnů od počátku vzniku poranění až do dvou dnů před hospitalizací A. Starší ze zranění se mohlo projevovat neurologickými příznaky jako je světloplachost, stáčení očních koulí nebo křeče. Jde o množství objemu krve, který tlačí na mozkovou tkáň, které způsobí tyto příznaky. Tlak však nemusel být tak velký, aby se to projevilo. Je to těžké poranění, může vést ke smrti jedince. Z hlediska syndromu třeseného dítěte není nutné, aby byly přítomny všechny symptomy. Nejlehčími projevy může být jenom otřes mozku trvající pár vteřin. Zranění nemohla vzniknout pádem hlavičky na deku na stole při pasení koníčku. Je to příliš krátká vzdálenost, nerozvine se dostatečná rychlost. Nitrolební poranění vzniká prudkým akceleračním mechanismem, při třesení je udělena hlavě kinetická energie a při pohybu tělem dítěte opačnou stranou se hlava okamžitě zastaví a začne se pohybovat do protisměru, nicméně mozek se ještě setrvačně pohybuje a tím vznikají trhliny cév a žil přemosťující mezi mozkovou tkání a mozkovými svaly, a tak vzniká krvácení. Pokud by stůl nebyl přikryt nějakou dekou, lze připustit, že některé z poranění v obličeji nebo krevní podlitinky a otok mohly uvedeným způsobem vzniknout. Při rekonstrukci obžalovaný zmínil pád dítěte do vaničky, kde byla měkká molitanová podložka. Tam znalec zranění vylučuje, protože podklad je příliš měkký a zabrzdění není tak výrazné. Další mechanismus by připadal v úvahu v podobě hození hození dítěte na postel, kdy by kojenci byla udělena nějaká kinetická energie, nicméně obžalovaní negovali další změny jako bezvědomí, divné pohyby, víčka apod. Vzhledem k tomu, že není poznatek o tom, že by A. utrpěla jiný úraz hlavy, je vysvětlením třesení dítěte. Naražení hlavičkou v postýlce, jak bylo ukazováno obžalovanými při rekonstrukci, způsobilé k uvedeným zraněním není, nejedná se o dostatečnou intenzitu. Zarudlé žilky mohly být výsledkem třesení, nárazu nebo nitrolebního krvácení. A. si mohla sáhnout do oka a zanést tam sůl nebo pepř. Znalec nedokázal posoudit, zda si zranění A. mohla všimnout dětská lékařka. V případě vřetenních kostí byla kostní struktura zhrubělá, z toho plyne podezření, že se jednalo o stav po zhojených zlomeninách. K fotografii č.l. 62 znalec uvedl, že krevní podlitinka mohla vzniknout pádem na stůl, nikoliv na deku.

10. Rovněž ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví dětská neurologie je zřejmé, že A. V. utrpěla několik opakovaných poranění hlavy a mozku, a to navíc nikoli jedním úrazovým mechanismem, ale při opakované traumatizaci v určitých časových intervalech. Při úderu hlavičky o tvrdou podložku při pádu vzniká tzv. komočně-kontuzní syndrom. Jedná se o kombinaci otřesu mozku a zhmoždění mozku, kdy dochází k mechanickému poškození hlavně povrchových /korových/ částí mozku, ale i hlubších – podkorových částí, dále k narušení – natržení drobných cév na povrchu mozku a vylití krve na povrch mozku pod měkkou plenu mozkovou, a tím ke vzniku tzv. subarachnoideálního krvácení. Tímto způsobem krev proniká mimo cévy pod měkkou plenu mozkovou do mozkomíšního moku /likvoru/ a zbarvuje jinak čirý likvor do červena, jde-li o čerstvé krvácení nebo do nažloutlé barvy, jde-li o starší nebo dokonce opakované krvácení, kdy již dochází k rozpadu červených krvinek a štěpení krevního barviva hemoglobinu na  jeho rozpadové produkty. 

11. Dále při pádu na hlavu nebo při úderech do hlavy dochází k pohybu mozku uvnitř lebky a dochází k poranění stěny mozkových žil, z povrchu mozku mezi pleny mozkové pod tvrdou plenu mozkovou a vzniká tak  subdurální hematom /krvácení pod tvrdou plenu mozkovou/. Toto patologické vylití krve ze žilného systému mezi pleny mozkové způsobuje plošný útlak mozku a mechanické poškození povrchových částí mozku, navíc svým tlakem omezuje přítok arteriální krve, a tak i výživu utlačených partií mozku. Krev v tomto subdurálním hematomu se časem rozkládá a následně se hematom přeměňuje na tzv. subdurální hygrom. Tento se většinou postupně časem dále vstřebává, zaniká a komprese mozku se upravuje a mizí. 

12. Syndrom třeseného dítěte je další mechanismus traumatického postižení mozku dítěte. Jde o princi poranění mozku bez přímému vlivu zevního násilí na hlavičku. Dochází k pohmoždění hlavně korových částí mozku, které přiléhají na vnitřní část lebky nebo na kostěné struktury na bázi lebeční. Při prudkých pohybech hlavou jedním směrem s prudkým pohybem zpět v protisměru dojde k opakovaným posunům mozku a nárazům s následným poraněním mozkových struktur. Hlavička novorozence a kojence je v poměru k tělíčku velká a těžká, je nestabilní na slabém krku. Prudké pohyby akcelerační a decelerační jsou příčinou poškození mozku o skelet lebky a lební báze.

13. Tímto principem mohla tato jednotlivá poranění vznikat postupně v čase a mohlo docházet k postupné kumulaci a tíži úrazového poškození až do projevů klinické manifestace, např. popisované poruchy příjmu potravy, neklidu-dráždivosti či naopak apatie dítěte, zvracení obloukem až k poruchám vědomí a epileptickým záchvatům. Vstřebávání krve ze subarachnoideálních prostorů bývá provázeno zvýšením tělesné teploty, aniž by dítě prodělávalo nějaké infekční horečnaté onemocnění. Netraumatická příčina vzniku popisovaných poranění mozku a krvácení do mozku a očí byla vyloučena negativním hematologických vyšetřením. Ke všem výše uvedeným mechanismům a příznaků v tomto konkrétním případě docházelo a byty dokumentovány ve zdravotní dokumentaci. 

14. Všechny chorobné stavy vyžadovaly intenzivní léčbu a kompenzaci na JIP – úpravu vnitřního prostředí, vysokého krevního tlaku provázejícího nitrolební hypertenzí, korekci zvracení, antiepileptickou léčbu na zvládnutí epileptických záchvatů, analgetickou léčbu na útlum bolesti. Ze spisového materiálu je jasné, že k traumatizaci dítěte docházelo opakovaně, mnohokrát za sebou v čase, ale přesnější datování není možné. Subdurální hematom přechází do hygromu v průběhu několika týdnů. Dle nálezu krvácení do mozkomíšního moku lze konstatovat, že čerstvé červené krvinky se v mozku detekují 2-3 dny, ale dále jsou již patrné rozpadové produkty krevního barviva hemoglobinu, a ty byly zachyceny všechny. Proto poranění hlavičky bylo opakované, mnohočetné a úplně čerstvé. Utrpění zranění se od jejich vzniku projevovala navenek neprospíváním dítěte, ataky neklidu, zvýšené dráždivosti, střídavě s periodami apatie, teploty, poruchami příjmu potravy, nechutenstvím, zvracením, hypohydratací a epileptickými záchvaty. Zcela poté se i laik povšimne výše uvedených příznaků a měl by na ně patřičně reagovat, uvažovat o jejich příčině a hledat pomoc včas u svého ošetřujícího praktického lékaře pro děti a dorost. 

15. Zjištěná poranění mozku by bez lékařského ošetření vedla s největší pravděpodobností k letálním komplikacím a úmrtí dítěte. Epileptické záchvaty jsou důsledkem těžkého poškození mozku jako centrálního řídicího orgánu celého organismu a bez léčebné kompenzace těchto záchvatů by docházelo k jejich řetězení, vývoji tzv. epileptického statu, končícího fatálně. Přestože se za hospitalizace podařilo všechny závažné stavy zvládnout, stále jde o těžké poškození mozku, které většinou zanechává trvalé následky různého stupně a závažnosti. Lze očekávat opoždění a poruchy vývoje tělesného, duševního, a později problémy v sociální adaptaci, učení, pracovním uplatnění atd. Rovněž riziko vzniku dalších forem epileptických záchvatů v dalším vývoji je dosti pravděpodobné. Určitá omezení a znevýhodnění v celém životě A. nutno jistě předpokládat.

16. V rámci doplnění svého posudku po provedené rekonstrukci znalec uvedl, že všechna zjištěná poranění A. V. byla způsobena úrazovým – traumatizujícím mechanismem. Dle znalce k poranění horních končetin A. a vzniku fraktur pravděpodobně došlo při prudkém zvedání kojence za ruce. Záprstní kosti mohly být traumatizovány jednak údery a rovněž i taháním za ruce. Popisované propínání A. do luku a stáčení hlavy a očí k jedné straně bylo projevem jednak dráždění plen při krvácení a dále projevem záchvatovým – ložiskový epileptický záchvat se stáčením hlavičky a deviací očí. Projevy a příznaky popsané ve znaleckém posudku není možno zaměnit za běžné projevy zdravého dítěte.

17. Znalec MUDr. Vlastimil Hřeben v hlavním líčení zopakoval závěry písemně podaného posudku a doplnil, že nelze přesně říct, jak dlouho před hospitalizací A. došlo k poranění mozku. V mozkomíšním moku se prokázala jak čerstvá krev a červené krvinky, tak rozpadlé. Muselo tam dojít ke starému krvácení, ale byla tam i čerstvá krev, takže muselo dojít k jejímu opakovanému vylití do mozkomíšního moku. Přesně to určit nelze, úklidová reakce, při které tělo vstřebává mrtvé červené krvinky, je individuální. Bylo prokázáno subdurální krvácení. Podle znalce je jasné, že došlo k opakovanému krvácení. Subdurální hematom se může vyvíjet i týdny. Pokud jde o vzdálenější příznaky od hospitalizace, u dětí lze mluvit o týdnech, u dospělých je metabolismus pomalejší, tam by to bylo delší. 

18. K provedené rekonstrukci znalec uvedl, že dětská hlavička je těžká, je to čtvrtina váhy dítěte. Jestli se dítětem zatřepe, hlavička vykonává pohyb tam a zpět, hmoždí mozek a dochází k traumatickým postižením. Takové třesení je důvodem k tomu, aby vzniklo závažnější poranění. Totéž platí pro pád dítěte z výšky 45 – 50 cm. I jedno zatřesení může být příčinou poškození, stejně jako pád z výšky. Upuštění dítěte na postel s peřinou je nejméně pravděpodobné, jasné je třesení a pád. Pokud jde o oční hematomy, komprese hrudníčku při třesení způsobila hematomy spojivek a sítnice. K překrvení spojivek může dojít běžně a za půl hodiny, což za půl hodin odezní, ale subkonjunktivální podspojivkový hematom, což je červený blok, už vyžaduje intenzivnější mechanismus. Teoreticky je možné, že při vyšetření A. dětskou lékařkou dne 27.  8.  2019 tato příznaky poranění mozku nemohla rozpoznat. Mohla ji vidět ve fázi, kdy kompenzační mechanismy tam nebyly a při běžném vyšetření to nemuselo vyjít na povrch.

19. Rovněž i znaleckým zkoumáním z oboru zdravotnictví, odvětví dětská chirurgie, traumatologie a ortopedie byly detekovány zlomeniny v oblasti horního konce vřetenní kosti na obou končetinách a dále zlomeniny v oblasti záprstních kůstek levé ruky nezletilé A. RTG vyšetření bylo provedeno 9.  9.  2019, tedy tři dny po přijetí do nemocnice, přičemž v oblasti levé ruky v okamžiku vyšetření zlomeniny záprstních kůstek nejevily známky hojení, byly tedy způsobeny v řádech jednotek dnů, maximálně 10 dnů. Tvarové změny vřetenní kosti obou horních končetin svědčí o poranění starším, které mohlo vzniknout v řádu několik týdnů, spíše měsíců, přičemž přesné datum vzniku nelze určit. Zlomeniny v oblasti záprstních kůstek levé ruky vyžadovaly působení konkrétního násilí. Běžné plácnutí přes ruku takové zlomení nemohlo způsobit. Toto zranění způsobilo otok a při manipulaci byla ruka významným způsobem bolestivá. Je možné předpokládat, že v období asi 7 dnů po úraze byla dlaň oteklá a zarudlá. Toto poranění mohl rozpoznat i laik. Zlomeniny v oblasti horního konce vřetenní kosti na obou horních končetinách nejsou zásadního charakteru kromě lehkého otoku a citlivosti. Byly pravděpodobně způsobeny tak, že bylo pohybováno v lokti způsobem nepatřičným, ať už kroucením nebo taháním. Kromě lehkého otoku a citlivosti při manipulaci s ručičkami nelze žádné jiné příznaky očekávat, nemusely být vyjádřeny ani tyto. Lze předpokládat, že bolestivost kromě úvodního inzultu rychle odezněla, nemusel vzniknout ani otok nebo hematom. Tato zranění mohla ujít laické pozornosti. Znalec dále konstatoval, že dítě ve věku nezletilé A. si takové zlomeniny nepřivodí samo, v důsledku čehož je tedy pravděpodobné, že tato zranění byla způsobena jinou osobou.

20. Dle závěrů znaleckého posudku z odvětví radiologie, zobrazovací metody, je z vyšetření poškozené patrný jednak obraz subdurálních hygromů, a to již na prvním ultrazvukovém vyšetření dne 6. 9. 2019 s postupnou progresí (zvětšováním) při srovnání. Etiologie (původ) této kolekce tekutiny může být různý, nejčastěji se jedná o následek krvácení pod tvrdou plenu mozkovou – subdurální hematom. Toto podporuje i nález erytrocytů (červených krvinek) v mozkomíšním moku poškozené. Další abnormalitou jsou fraktury 2. – 4. záprstní kosti ruky vlevo s mírnou úhlovou dislokací. Tento nález je patrný na rentgenovém snímku ze dne 9.  9.  2019. Deformace horních konců obou vřetenních kostí může být následkem úrazu (zlomeniny), toto však nelze jednoznačně prokázat. Subdurální hygrom je následkem krvácení v řádů týdnů. Lze tedy souhlasit s hodnocením znalce z oboru soudního lékařství, že úraz s krvácením mohl proběhnout tři a více týdnů před prvním zobrazením. Přesné určení doby vzniku fraktur kostí je v dětském věku obtížné, vzhledem k deformaci záprstních kostí a přerušením jejich kontury lze uvažovat o stáří v řádů týdnů, tedy 2 – 3 týdny. Deformace horních konců vřetenních kostí není specifická, zde není jednoznačné, zda se jednalo o fraktury, pokud by tomu tak bylo, tak by mohly být starší, tedy nejméně tři a více týdnů.

21. Shrnutím závěrů uvedených znaleckých posudků, které na sebe zejména v případě poranění mozku a zlomenin záprstních kůstek navazují a navzájem se doplňují, lze tedy dospět k dílčímu závěru, že nezletilá A. V. byla vystavena opakovanému fyzickému násilí ze strany druhé osoby či osob, a to podle charakteru vzniklých zranění v řádu měsíců až několika dnů před její hospitalizací dne 6. 9. 2019. Skutková zjištění popsaná v tomto rozsahu v podané obžalobě tedy byla provedenými důkazy jednoznačně prokázána a další dokazování již bylo vedeno směrem k identifikaci osoby či osob, které uvedená zranění způsobily. Těmito důkazy pak jsou výpovědi obžalovaných a svědků. 

22. Obžalovaný J. V. v hlavním líčení uvedl, že se S. N. se potkali v hospodě. Začali si dopisovat a posléze spolu chodit. Tenkrát bydlel v XXXXX v pronájmu, spoluobžalovanou si nastěhoval k sobě. Nějakou dobu vše probíhalo bez komplikací jako normální partnerský vztah. Potom nastaly problémy s placením nájmu, dostali se do dluhů a byli nuceni se odstěhovat. Tři až čtyři měsíce pak bydleli v XXXXX a pak se přestěhovali do bytu na XXXXX. Když se A. narodila, jeho sestřenice M. H. je odvezla domů. Výbavičku, oblečení a základní věci měli od jeho sestry B. V. a jeho matky. Vše bylo bez problémů, vedli normální život. Obžalovaný chodil každý den do práce, kde byl od rána do večera – vracel se ve 21 - 22 hod. Byl utahaný, málokdy měl sílu něco dělat. Malá měla šestou nemoc, N. neměla práci, jen nějaké brigády. Neměli moc peněz, bylo to pro ně i pro malou složité, někdo s ní musel chodit k doktorce. N. měla rozjednaný pohovor v práci nebo musela k doktorovi, párkrát se stalo, že obžalovanému A. dovezla do práce do aquaparku, protože kam šla, tam s ní nemohla. Když měl obžalovaný volno, o malou se staral – krmil ji, přebaloval, koupal, choval apod. Tyto dny probíhaly klasicky, chodívali na procházky. Moc času ale nebylo, takže byli spíše doma. Když bylo potřeba jít k D. na pravidelné kontroly, prohlídky a očkování, ze začátku chodili s malou společně, posléze jen obžalovaný. 

23. V den, kdy jel s malou do nemocnice, byl obžalovaný ráno v práci v XXXXX, odpoledne šel pracovat do aquaparku a když dorazil večer okolo desáté hodiny domů, N. mu řekla, že malá pláče, zvrací a má teploty. Rozhodl se s ní zajet do Dětské nemocnice, ptal se N., proč s ní nejela sama. Důvod byl, že neměla na jízdenku. Když dojeli do nemocnice, malou vyšetřili a rozhodli, že bude hospitalizovaná, aby udělali základní vyšetření. Měli se ozvat. Volali druhý den, že zjistili nějaké věci, co malá měla. Obžalovaný nechápal, jak k tomu mohla přijít. Co se odehrávalo doma, když byl obžalovaný v práci, netuší, nechce na nikoho házet vinu. Byl svědkem toho, že když malou přebalovali na stole, byla živé dítě, měla tendenci se převracet na bříško a pásla koníčky, přičemž se ťukla hlavičkou na stůl. Nevěří však, že by z toho mohla mít nějaké následky. Stůl je dřevěný a tvrdý, malá ležela na dece. Stalo se to jednou, cca v jejích třech měsících. Dále si obžalovaný všiml modřinky na obličeji - pod očičkem a na jedné tváři - a popraskaných žilek v očích. Ptal se na ně spoluobžalované, která tvrdila, že to má z toho, jak neustále pláče. Obžalovanému se to zdálo nepravděpodobné, ale znalec není. Odpověď na to, z čeho může mít modřinky, nedostal. Pokud jde o prohlídky u lékařky, tam malou vysvlékli, doktorka zkoušela ručičky, nožičky, váhu a jak roste. Vždy je pochválila, že se o ni pěkně starají, že prospívá. Ptala se, jak jí, jakou má stolici. Dostali instrukce do další kontroly. Nikdy jim neřekla, že by bylo něco nesprávně. V době, kdy byli u lékařky, malá žilky popraskané neměla, modřinky skoro nešly vidět, tak si toho nevšimla. Obžalovaný se na ně zapomněl zeptat.

24. Jednou, když malou koupal ve vaničce a chtěl ji vytáhnout a položit na postel, tak mu vyklouzla a spadla do vaničky na měkkou podložku, kde byla voda. Bylo to strašně rychlé, do ničeho se však nebouchla. Měla vykulené oči – jen ji to překvapilo. Bylo to z výšky do 45 cm. Žádná podobná situace se již za jeho přítomnosti nestala. Zda k něčemu došlo v době, kdy byl v práci, neví. Když byl doma, tak byl svědkem toho, že spoluobžalovaná byla většinu času na posteli s tabletem, hrála hry nebo sháněla práci na počítači. O malou se staral on, N. pomáhala. Pokud jde o vztah spoluobžalované k A., měla ji ráda, akorát prodělala poporodní psychózu, měla určitou dobu problémy, nenavázala přímo mateřský kontakt s malou. Když byl obžalovaný doma, spoluobžalovaná na něj působila normálně, nevšiml si, že by byla jiná. Párkrát byla neklidná, nervózní. Jednou se mu svěřila, že měla bludy – hlasy. Co jí říkaly, obžalovaný netuší. 

25. K rekonstrukci provedené v přípravném řízení obžalovaný uvedl, že přišel z práce domů, byl unavený a malá ležela v postýlce a plakala. Spoluobžalovaná byla na posteli s tabletem, všude byl bordel a neuklizeno, nenavařeno. Obžalovaný se ptal, proč malá pláče. Obžalovaná řekla, že jí nemůže uklidnit, neví si rady. Obžalovaný vzal malou do náruče, choval ji, utěšoval, nachystal jí jídlo a nakrmil ji. V průběhu jídla začala plakat, nebyla ve své kůži, měla trauma. Obžalovaný z toho byl vynervovaný a tak vzal malou za paže, zezadu ji držel za hlavičku a lehounce ji zahýbal. Udělal to jednou, pomohlo to, malá přestala plakat. O tom, že by malou měl vztekle hodit na postel neví. K máčení ručiček do soli a pepře ze strany obžalovaného nedošlo. Miloval ji, nedokázal by ji ublížit. Pokud jde o spoluobžalovanou, svědkem něčeho takového nebyl. Občas malou plácl přes prsty, protože měla tendenci si je olizovat. Nechtěl, aby dostala bakterie, tak se je snažil oddělat z pusy. Po prstech ji poplácal lehounce, silné plesknutí to určitě nebylo. Význam to však nemělo, proto to přestal dělat. 

26. V průběhu těch čtyř měsíců měla kromě nich malou sestra obžalovaného B. Byli domluveni, že když si spoluobžalovaná potřebovala něco zařídit, mohla ji zavézt k ní do práce – pracuje jako zdravotní sestra. Stalo se to párkrát. Někdy si ji brala na víkendy. Zatímco podle spoluobžalované malá pořád plakala a byla nervózní, podle sestry byla hodná, neplakala a chovala se normálně. Když ji měla u sebe, vyfotila si A. modřiny a zarudlé žilky. Ptala se na to obžalovaného, ten ji zopakoval informace od spoluobžalované. V současnosti jsou v kontaktu s malou přes paní z agentury XXXXX. Ta mu zprostředkovává informace o A. přes e-mail. Posílá fotografie. K jednání, které je obžalovanému kladeno za vinu, obžalovaný uvedl, že s ním nesouhlasí, nic takového nedělal. 

27. Obžalovaná D. N. v hlavním líčení vypověděla, že když s obžalovaným navázala vztah a přestěhovala se k němu. Měla různé brigády a pracovní poměr v XXXXX. Jejich vztah byl bezproblémový. Když se narodila malá, obžalovaná měla komplikace, poporodní bolesti. K dětské lékařce chodili s obžalovaným nejdříve spolu, pak nemohla kvůli pohovoru v práci nebo doktorovi, takže chodil sám obžalovaný. Jednou malá spadla na postel, když ji obžalovaný nesl v ruce z kuchyně do ložnice. Neviděla, zda se jednalo o zlostné hození, mohla mu vyklouznout. Na policii uvedla, že se jednalo o zlostné hození, protože nevěděla, jak to má podat. Při výslechu měla po otřesu mozku, něco málo si nepamatovala. Ke zdravotním problémům dcery obžalovaná uvedla, že deset dnů před jejím odvezením do nemocnice – 27. 8. - s ní byla u D., které sdělila, že malá je nemocná. D. jí řekla, že má dávat kapky na horečku a dodržovat pitný režim a stravu. Pokud se to nezlepší, měli zajít do Dětské nemocnice. O tom, že malá měla zranění lebky, zlomené ručičky, zakrvácené spojivky, a že si to nemohla způsobit sama, obžalovaná něco málo slyšela. Nedokáže si to vysvětlit, nezpůsobila jí to. Jen namáčela ruce do soli, což jí poradil obžalovaný. Obžalovaná mu říkala, že se to malým dětem nedělá, ale neposlouchal ji. Ptala se kámošek, které jí potvrdily, že se to nedělá. Obžalovaná to ale i tak dělala, protože jí to obžalovaný řekl. Hádali se, on se urazil a obžalovaná zůstala s malou. Máčení vypadalo fakticky tak, že malá měla oslintané prsty, obžalovaný přinesl solničku z kuchyně a ukázal obžalované, jak to má dělat a ona to podle toho dělala. Stalo se to asi třikrát. I poté si malá dávala prsty do pusy, obžalovaná jí pak dala dudlík. Jinak neví, kdo jí to mohl udělat, nechce nikoho křivě obviňovat. Nikdo jiný, kdo by měl k A. přístup a mohl jí to udělat, není. Obžalovaný se o malou staral. Obžalovaná odpočívala, hrála hry na mobilu a hledala práci. Při přebalování spoluobžalovaným se malá jednou bouchla do hlavy. Nebyl tam náznak zranění, vypadalo to, že jí nic není.

28. K fotografii na č.l. 58 obžalovaná uvedla, že ji viděla ve spise. Nevšimla si, že by toho A. měla tolik. Měla jednu prasklinku v oku. Nikdy se nestalo, že by s malou třásla nebo jí kroutila ruce. Jen ji chovala, plácala po rukách a mohli jí lehce zmáčknout ruku. Na detaily si nevzpomíná. K fotografii na č. l. 62  obžalovaná uvedla, že je to modřinka. Neví, jak se jí to stalo. K písemnému prohlášení na č. l. 91 a 95 - 97 sdělila, že psala, co jí diktoval pan P. Měla strach, že by bylo zle, bála se ho, protože když ho neposlechla přítelkyně, dostala výprask. S tím se seznámila přes Facebook, dělal, že je její kamarád a že jí chce pomoci s bytem a prací. Myslela si, že jí pomůže, ale bylo to naopak. Zná i přítelkyni pana P. R. Z. Byla to kamarádka. Obžalovaná u nich začala bydlet, lezli jí do věcí a zjistili, že má problémy s malou. Do prohlášení psala, že má problémy s malou a že se to řeší s policií. P. se na nic nemusel ptát, zjistili to z papírů, co měla u sebe. Sepsali smlouvu, že mu obžalovaná má dát 15 000 Kč za to, že jí pomůže s touto záležitostí skrze soud, kriminálku a zařídí bydlení s prací. Vyhrožoval jí. Není pravda, že by mu peníze vzala, naopak on ukradl jí věci – památky od kamarádů, stříbro, notebook, mobil, léky, dokumenty a cenné papíry. 29. Uvedené výpovědi obou obžalovaných v zásadě odpovídají tvrzením, která prezentovali v rámci rekonstrukce provedené v přípravném řízení pouze s tím rozdílem, že v průběhu rekonstrukce obžalovaná popisovala úmyslné hození dcery na postel obžalovaným V., avšak v hlavním líčení tvrdila, že toto hození vlastně neviděla a pozorovala pouze pád dcery, která zřejmě obžalovanému vyklouzla z rukou. 

30. Svědkyně D. D. v hlavním líčení sdělila, že ji během svého těhotenství navštívila obžalovaná s tím, zda k ní může přijít s novorozencem a registrovat se. Svědkyně o obžalovanou pečovala jako o svou klientku do 18 let, takže souhlasila. Po narození dítěte mají rodiče povinnost navštívit pediatra do třech až čtyř dnů, což se také stalo. První vstupní prohlídka probíhá tak, že svědkyně si načte propouštěcí zprávu z nemocnice, ujme se dítěte a v rámci zákonem stanovených preventivních prohlídek ho sleduje. Když se objeví nějaká patologie či anomálie, zve si dítě častěji. O A. V. se začala starat od narození, preventivní prohlídky proběhly ve 14 dnech dítěte, ve čtyřech týdnech, v šesti týdnech a pak jednou měsíčně ve třech a čtyřech měsících. V rámci preventivních prohlídek musí lékař prohlédnout dítě od hlavy k patě. Rodiče je zcela svléknou, je i bez plenek. Lékař prohlíží, váží, měří, věnuje se hlavě, očím a vnitřním orgánům, psychomotorickému vývoji, hmotnosti a výšce. Kdyby si svědkyně všimla nějakých hematomů u očí, tak by se dotazovala rodičů, jak k tomu došlo. Stejně by postupovala, i pokud by si všimla nějakých hematomů na kůži. Během pravidelných lékařských prohlídek dítě podstupuje i specializovaná vyšetření. Ortoped kontroluje kyčle, zda dorůstají správě játra a stříšky. To je dle zákona. Ortoped vidí dítě v porodnici, na ortopedii je pak posílá pediatr a ortoped sám si ho zve na kontroly. Ty jdou mimo pediatra, rodiče jsou povinni donést nález. Při prvních dvou návštěvách přišli oba obžalovaní, poté už chodil jen obžalovaný. Když se svědkyně dotázala, kde je matka, bylo jí odpovězeno, že u lékaře, dále se neptala. Dítě prospívalo dobře, svědkyně neshledala žádnou patologii. Na váze přibývalo pravidelně, psychomotorický vývoj byl v mezích normy. Proto si je zvala v rámci zákonných kontrol, nic ji neopravňovalo a nepřesvědčovalo k tomu, aby si je zvala častěji. Pokud jde o zlomeniny, ty se u malých dětí zhojí velmi rychle, do deseti dnů. Je tak možné, že ve třech měsících při prohlídce A. zlomeniny neměla, došlo k nim po vyšetření, a do další měsíční kontroly se zhojily. Obžalovaný se vždy choval k dítěti mile, pěkně je opečovával. Naposledy A. viděla v červenci, když jí byly tři měsíce. Žádné patologie nenašla. Poté nastoupila dovolenou a až od kolegů z Dětské nemocnice se dozvěděla, že dítě je hospitalizováno. Původně navštívilo lékařskou službu první pomoci pro teploty a zvracení. Zřejmě když nenašli interní patologii stran zažívacího traktu nebo poruchy ledvin, tak udělali vyšetření mozku, kde se zjistilo postižení a starší hematom. To byla poslední informace, kterou o dítěti měla. Pokud by si obžalovaná nebyla jistá, určitě se na svědkyni mohla obracet. V dnešní době si nicméně matky obracejí spíše na sociální sítě než na pediatra. Svědkyně ví, že obžalovaná se léčila na psychiatrii, myslí si, že diagnóza byla schizofrenie. To je psychiatrická nemoc, kdy pacient slyší hlasy, které ho nabádají k různým věcem. Svědkyně obžalované potkala několikrát na náměstí Svobody. Vedli se za ruce a vezli kočárek. Svědkyně proto překvapilo, co je jim kladeno za vinu. 

31. K záznamu na č. l. 679 svědkyně uvedla, že se jednalo o zákonnou preventivní prohlídku, která proběhla 7.6. K faktu, že dne 4. 6. byla A. vyfotografována s popraskanými žilkami v očích, uvedla, že kojenci mohou mít konjunktivní hematomy v rámci konjuktivitidy. Nejprve se na to aplikuje prokapávání očí. Jedná se o velice decentní nález, kdyby v takovém případě lékař hned pomýšlel na syndrom týraného dítěte, tak by to musel řešit v každém druhém případě. Svědkyně určitě doporučila kapky do očí, což se někdy rodičům doporučuje v rámci informace, a nezapisuje se to do dokumentace. Bývá hodně klientů a lékař vypíchne jen to, co je potřeba. Počínající konjunktivitidu může mít každé druhé dítě v tomto věku. Když svědkyně doporučí oční kapky, tak upozorní rodiče, ať přijdou, pokud se to nezlepší. Zda v případě A. V. doporučovala použití fenistilových kapek, si svědkyně nevzpomene. Obecně se fenistilové kapky používají na konjunktivitidu, kašel, rýmu nebo alergický exantém. Jsou to kapky spadající do skupiny antihistaminik. Nesouhlasí se znalcem neurologem, podle kterého se nemají používat u dětí mladších 12 let. Je to citovaný příbalový leták, ale běžně se tyto kapky používají na novorozeneckých JIP a u kteréhokoliv pediatra. K dokumentu na č. l. 677 svědkyně uvedla, že jej vystavovala L. K záznamům na č. l. 674, 675 a 677 svědkyně uvedla, že se jedná o vyšetření z ortopedie. Grafy dělala svědkyně. Vyšetření dne 27. 8. prováděla L.. 

32. Svědkyně R. V., matka obžalovaného, v hlavním líčení uvedla, že při první návštěvě se obžalovaná chovala zvláštně, při představování se otočila zády, když se jí svědkyně ptala na rodiče a sourozence, tak reagovala ve stylu, proč se jí ptá. Po asi deseti minutách odešla s tím, že si musí něco vyřídit. Během druhého setkání už byla těhotná. Moc se nevídali, obžalovaní k nim nejezdili. Když se A. narodila, obžalovaná odmítala kojit s tím, že ji bolí břicho, protože má po císařském řezu. Na obžalovaného zvyšovala hlas. Svědkyně si říkala, že je to po porodu, a že se to spraví. K obžalovaným pak jeli na návštěvu 1. května s malým desetiletým synem a dcerou. Svědkyně dovezla věci na vaření, uvařili a upekli. Obžalovaný malou přebaloval, choval, obžalovaná ji ani nechytla. Když se jí svědkyně zeptala, kolik má dát mléka do flašky, odkázala ji na obžalovaného, sama nevěděla. V půlce května pak obžalovaní přijeli za nimi i s malou. Stal se tam incident, svědkyně obžalovanou vyhodila, protože byla sprostá na jejího malého syna. Obžalovaná obžalovanému vzala posledních 500 Kč z peněženky a odjela pryč. Obžalovaný tam zůstal celý víkend sám s malou. Asi za dalších 14 dnů si malou vzali na víkend. Když si pro ni přijeli, věci vždy chystal obžalovaný. Nabalil, nachystal oblečení, vysvětlil, co malá papá, kolik má dát čeho. Obžalovaná mezitím ležela v posteli, hrála si s mobilem. To dělala při každé jejich návštěvě. Nikdy se nezeptala na malou, na svědkyni se ani nepodívala, nic jí neříkala. Vše řešil obžalovaný. Nikdy nechodila do práce, tvrdila, že jí bolí kolena. I když jim dováželi nákup, obžalovaná nijak nereagovala, nepoděkovala. Říkali obžalovanému, že to nemá smysl, ať se rozejdou, ale neposlechl je. Obžalovaný má takovou povahu, že se radši nechá zbít, než aby někomu ublížil. Nikdy nikomu neublížil, nebil se. Problémy s ním nebyly. Začátkem června se ženil bratr svědkyně, obžalovaný byl pozván bez obžalované jen s malou. Když přijeli, tak si poprvé všimli, že malá má červené, krvavé očičko. Ptala se, co se stalo. Bylo jí řečeno, že ji zkoušeli dát na bříško, a ona spadla, když pásla koníčky. Svědkyně mu na to řekla, že má tři děti, ale toto se jí nikdy nestalo, že se malé muselo něco stát. Obžalovaný ji na to řekl „ne mami, proč bychom jí něco dělali“. Za dalších 14 dnů si malou vzala dcera svědkyně. Volala svědkyni, že A. je divná, posílala jí fotky. Zdálo se, že má očičko modré. Vysvětlení bylo, že se bouchla a kdesi cosi. To bylo tak do července, v srpnu ji měli od pátku do soboty. Týden nato svědkyni volal obžalovaný, že A. od jejího malého syna dostala teploty a má šestou nemoc. Za týden byla v pořádku, vzala si ji znovu dcera. Za 14 dnů se A. teploty vrátily, to bylo během srpna. V září svědkyni volal obžalovaný, A. museli odvézt do nemocnice, protože měla vysoké horečky a zvracela. První, co mu svědkyně řekla, bylo, že jestli jí něco udělali, ať si ji nepřejí. Odpověděl „co bysme jí dělali“. Druhý den obžalovaný volal, že A. má krvácení do mozku a že doktor říkal, že se to stává při porodu. Svědkyně mu řekla, že se to nestalo při porodu, když obžalovaná rodila císařským řezem. Do nemocnice je nepustili, nic se nedozvěděli. I když svědkyně na syna naléhala, tvrdil, že se nic nestalo, proč by A. něco dělali. Svědkyně mu po pár hovorech řekla, ať se ozve, až si rozmyslí, kdo jí to udělal. Od té doby svědkyni nezavolal. Při jednom z víkendů, kdy A. hlídali, ji vezli, malá zůstala sama s obžalovanou. Strašně křičela, přitom když byla u nich, tak nikdy neplakala, byla hodná holčička. Jakmile však byla doma, řvala a řvala. Kromě zarudlých očiček na A. nic nepozorovala. V současné době je A. šikovná, nechce moc mluvit, ale jinak je šikovná, vídají se každý týden. Následky nemá, je trošku neohrabaná. K fotografii na č. l. 58 svědkyně uvedla, že se jedná o fotku ze svatby jejího bratra ze dne 4. 6. K fotografii na č. l. 62 svědkyně uvedla, že se jedná o fotografii, kterou ji poslala dcera, když měla malou na hlídání. Dohodly se, že dcera, která pracuje v nemocnici na neurologii, malé domluví vyšetření, ale to už nestihly. 

33. Svědkyně B. V., sestra obžalovaného, v hlavním líčení vypověděla, že před narozením A. s obžalovanou v kontaktu nebyla, neví, jaký vztah spolu obžalovaní měli. Když obžalovaná otěhotněla, řešila svědkyně s obžalovaným jejich finanční situaci. Zapojili se jako rodina, vše zařídili – od kočárku po postýlku, léky apod. Začali se vídat víc, svědkyni se zdálo, že obžalovaný se na malou těší, zatímco obžalovaná moc zájem neměla. Když se malá narodila, tak obžalovaná měla ještě menší zájem, zatímco obžalovaný byl nadšený, byl pyšný otec. Obžalovaná odmítla kojit, tak jim nosili umělou výživu, vídali se pravidelně. Malou svědkyně několikrát hlídala v práci i u sebe doma. Od jejich dvou měsíců začali pozorovat modřinky, škrábance. Fotila je a posílala své mamce, protože nevěděla, jestli si taková zranění může dítě způsobit samo. Někdy v červnu měla A. zarudlé a odřené očičko, byla oteklá. Chtěla to řešit, ptala se obžalovaného, který jí řekl, že pásla koníčky, a při tom se škrábla. Svědkyni to přišlo podezřelé, protože v té době byla A. pouze ležící miminko. Malou pak měla na hlídání v červnu nebo v červenci na celý víkend. To už ležela v luku, nevypadala dobře. Svědkyně je zdravotní sestrou na neurologii, bavila se o tom s kolegy v práci, zda by nebylo vhodné nějaké neurologické vyšetření. Týden nebo dva poté však už A. skončila v nemocnici, takže vyšetření zrealizovat nestihla. A. tedy viděla 22. 4. v porodnici, 27. 4. na návštěvě na XXXXX, 25. ji hlídala v práci, 8. 5. ji navštívili s matkou na XXXXX, 18. 5. byla svědkyně v XXXXX u rodičů, kde A. také byla, 4. 6. byly na návštěvě na XXXXX se sestřenicí, tam si všimli těch největších modřin. Mezi 7. a 9. 6. byla svědkyně na svatbě v XXXXX, kde byl obžalovaný s A.. Obžalovaná podle něj byla tou dobou na psychiatrickém léčení. 10. 6. pak A. hlídala svědkyně asi dvě hodiny venku. Předala ji obžalovaná, přivezla kočár a řekla „přijdu za hodinu“ a odešla. Mezi 21. a 22. 6. jela svědkyně s A. na víkend do XXXXX. Vyzvedla ji v pátek večer, když přijela, tak řekla, že A. potřebuje přebalit. Obžalovaná neprojevila zájem, obžalovaný se ptal. Mezi 24. a 25. 8. měla svědkyně A. na víkend, to pozorovali, že leží v luku, dostala teplotu. Z 22. 8. měla svědkyně fotky od sestřenice, která A. navštívila na Staré osadě. Měla modřinu pod pravým okem, na nose škrábance. Když měla A. v péči svědkyně, byla hodné dítě, neplakala, nijak se neprojevovala, že by byla více plačtivá nebo dráždivá. Předávali si ji v kočárku s obžalovaným, na návštěvu svědkyně nešla, takže nemohla pozorovat reakci A. na návrat domů. Po návratu z nemocnice svědkyně převzala A. do své péče. Chodily třikrát týdně rehabilitovat Vojtovou metodou. Cvičili i doma, A. opomíjela jednu stranu těla, nehýbala s ručičkou, neotáčela se na tu stranu. Měla problém s očima po krvácení do sítnice, každý týden chodily k jednomu až dvěma doktorům na ultrazvuk hlavy, CT, magnetickou rezonanci. Dvakrát byla hospitalizovaná, A. měla epilepsii. Brala na ně léky, nyní je má vysazené. Dvakrát byla hospitalizace z důvodů záchvatů, na magnetické rezonanci zjistili nové prokrvácení způsobené popraskáním žilek při vstřebávání dřívějšího zranění. Jsou tam změny, které tam zůstanou, ale tím, že se to A. stalo, když byla malinká, tak vývoj doběhla a v současné době je v pořádku. Více zakopává, je hůře obratná, ale jsou už jen ve fázi sledování. Z hlediska kontaktů s obžalovanými svědkyně uvedla, že první fyzický kontakt měli v prosinci na pěstounské organizaci na Trialogu. Tam si malou chovali, viděli ji. Svědkyni přišlo, že to špatně nesla, byla více plačtivá a lekavá, nevypadala dobře. Podle pracovnice Trialogu to mohla vyvolat návštěva rodičů, proto se po konzultaci s lékaři domluvili, že další návštěvy už nebudou. Pak probíhaly e-maily a sms. Zájem mají jak kdy, někdy se ozvou jednou za měsíc, někdy se půl roku nikdo neozve. Obžalovaná si píše jednou za měsíc e-mailem o základní informace, jak se malá má. Přes pracovnici Trialogu jí posílají fotky. Obžalovaný se ze začátku ozýval za oba přes obžalovanou, po jejich rozchodu moc zájem neměl, párkrát psal do Trialogu. Letos v dubnu měli neshodu, obžalovaný se dožadoval kontaktu s malou, že je to jeho dcera a nikdo mu to nemůže zakazovat. Svědkyně mu řekla, že to nechají na soudu a 34. Svědkyně M. H. v přípravném řízení uvedla, že obžalovaný V. je její bratranec. S obžalovanou N. se dal dohromady ještě v době, kdy chodil s minulou přítelkyní. Přestěhovali se do XXXXX a narodila se jim malá A.. V té době se potkali zhruba jednou za rok u rodičů. A. svědkyně vezla domů z porodnice. Poté se s obžalovaným vídala asi dvakrát měsíčně. Na návštěvy chodila buď sama, nebo se sestřenicí B. V., což je sestra obžalovaného. Chodily tam z vlastní iniciativy koukat se na malou. Když tam byly, A. se věnoval vždy jen obžalovaný. Obžalovaná ani nevstala, když A. plakala. Utěšoval ji a choval jen obžalovaný. Vyptával se B., co má dělat, když malou bolí bříško, jaké léky a krémy má používat. Léky jim kupovala B. Obžalovaná byla vždycky na posteli s mobilem nebo tabletem a nejevila zájem. Byla na sociálních sítích. Chvíli po porodu sháněla marihuanu. Postupně rozprodává vybavení domácnosti, které dostaly od matky obžalovaného. Když A. byly dva měsíce, tak ji svědkyni a B. půjčili na víkend. Za celou dobu se o ni nezajímali, nenapsali ani nezavolali. Malá byla celou dobu hodná, neplakala. Měsíc poté byla obžalovaná na psychiatrii a opět měly A. na víkend. Trávili jej v XXXXX. Byl tam i obžalovaný. A. byla hodná. Obžalovaný tvrdil, že s nimi pořád pláče, ale se svědkyní byla v pořádku. Naposledy svědkyně A. viděla na konci srpna 2019. Všimla si, že má popraskané žilky v očích a modřinu na čele. Ptala se obžalovaných, co se stalo. Obžalovaná řekla, že neví a obžalovaný řekl, že se bouchla do stolu. Pár dní nato ji odvezl do nemocnice, což zatelefonoval své sestře B. Ta se za ní snažila do nemocnice chodit, nosila jí pleny a sunar. K obžalovanému svědkyně uvedla, že byl vždycky hodný kluk s menším IQ. Vystudoval speciální školu a učiliště na zedníka v Brně. Vždy se zajímal o rodinu, pravidelně jezdil domů. Nemyslí si, že by byl nějak zlý nebo někomu schválně ublížil. Na miminko se těšil. Svědkyně nikdy nezaznamenala, že by byli při péči o A. podrážděný. Byl z péči o ni často unavený. Obžalovanou bránil a omlouval. K obžalované svědkyně uvedla, že než se A. narodila, tak ji viděla jen jednou, ale nijak se nebavily. Po porodu obžalovaná nijak nereagovala na to, že k ní chodí. Žádný vztah si k ní nevytvořila. Od obžalovaného svědkyně věděla, že skončila na psychiatrii. Nakonec se dozvěděli, že jen kvůli sázce s kamarádkou. Svědkyně nikdy neviděla, že by se k A. někdo choval nehezky. Neví, že by se obžalovaní s někým dalším stýkali. Nikdy u nich nikoho cizího nezastihla. Ví, že rodiče obžalované A. nikdy neviděli. Svědkyně nechápe, proč si A. pořídili, když se k ní pak chovali tak, jak je jim kladeno za vinu. Nemyslí si, že by obžalovaný něco z toho udělal schválně nebo s vědomím, že chce A. ublížit. Je jednodušší, spousta věcí mu nedojde, např. že nemůže použít takovou sílu, když jde o miminko. Ohledně obžalované neví, co si myslet. Neměla k ní žádný vztah, takže neví, zda by A. schválně ublížila. Nemyslí si, že by někdo z nich nadměrně pil alkohol. Drogy nebrali. Obžalovaná kouří cigarety. 

35. Svědkyně E. S., v hlavním líčení vypověděla, že obžalovaný je její kolega z práce. Obžalovanou zná zběžně, obžalovaný je představil v práci, doma u nich nikdy nebyla. V práci viděla i jejich dceru A.. Obžalovaný jednou dopoledne říkal, že má problém, potřebuje pohlídat malou. Svědkyně mu řekla, ať se zeptá vedení. To schválilo, že A. bude v kuchyňce u svědkyně. Přivezla ji obžalovaná, přebalila ji svědkyně s obžalovaným. Svědkyně se o ni starala, obžalovaný za nimi během dne chodil. Choval se k A. pěkně, nevypadalo to, že by bylo něco špatně. A. nebyla zanedbaná, spinkala. Kdy přesně to bylo, svědkyně neví. Bylo krásné počasí, svítilo slunko. Obžalovaný v té době bydlel v XXXXX na XXXXX. A. takto byla v práci s obžalovaným vícekrát, ale to tam byly jiné kolegyně. 

36. Svědkyně P. G. v hlavním líčení vypověděla, že A. V. zná jen ze zdravotní dokumentace. Z té vyplývá, že u ní byli celkem třikrát na preventivním vyšetření kyčelních kloubů a protože bylo vše v pořádku, tak bylo sledování ukončeno a dítě předáno do péče dětské lékařky. Nevzpomíná si, zda u ní byli oba rodiče, ale z dokumentace ví, že na prvním vyšetření byli oba rodiče, na druhém a třetím jen otec. Při prohlídce se dítě odhaluje pouze od pasu dolů – položí ho na vyšetřovací lůžko, rozlepí se plína, provede se ultrazvukové a klinické vyšetření. S dítětem manipulují rodiče, svědkyně provádí testy a sama na dítě nesahá. Kdyby si všimla nějakých zhmožděnin, tak by se rodičů zeptala, popřípadě dítě odeslala na další pracoviště, což by měla uvedeno v dokumentaci. O ničem takovém však záznam nemá. 

37. Svědkyně A. L. v přípravném řízení uvedla, že někdy v listopadu 2018 se nastěhovala do bytu na ulici XXXXX. V protějším bytě bydleli obžalovaní. Obžalovaná N. byla těhotná. Svědkyně měla pocit, že o sebe moc nepečuje, měla mastnou hlavu. S obžalovanou se potkala i matka svědkyně, která jí nabídla, že pokud by v souvislosti s těhotenstvím něco potřebovala, může se na svědkyni obrátit. V době těhotenství byla obžalovaná jednou v bytě svědkyně. Řekla jí, že má dluhy, problémy se zákonem a zápis v trestním rejstříku kvůli alkoholu. Dluhy prý vznikly kvůli neplacení nájmu. Nabídla svědkyni, že jí pomůže s hlídáním dcery, což svědkyně odmítla. O svém partnerovi obžalovaná tvrdila, že je vyučený, dělal v XXXXX a v aquaparku. Její matka měla za sebou nevydařené vztahy, proto má více sourozenců. Když se stěhovali na XXXXX, tak po svědkyni chtěl obžalovaný půjčit 100 Kč. Svědkyně řekla, že nemá a nepůjčila. Za celou dobu byla u obžalovaných svědkyně na návštěvě dvakrát nebo třikrát, z toho jednou v době, kdy už měli dítě. Obžalovaná byla u svědkyně jednou, tvrdila, že má těhotenskou cukrovku. Na dítě se těšila, mluvila o tom, že by chtěla více dětí. Obžalovaný byl nemluvka, svědkyni se zdál jako hodný, ale musel by na něj někdo dohlížet. Když se narodilo dítě, obžalovaná svědkyni napsala, ta jí odpověděla a pogratulovala. Brala jí jako sousedku, ne jako kamarádku. Po porodu měla obžalovaná laktační psychózu a léčila se s ní. Mezitím se obžalovaný staral o malou. Obžalovaná byla ráda, že dítě má, ale na druhou stranu ji to taky obtěžovalo. Dítě řvalo a nechtělo večer spát. Svědkyně přes dveře slyšela, že mu říká, ať už je zticha. Jinak slýchala normální zvuky jako při malých dětech. Obžalovaní se svoji dcerou chodili ven. Jak spolu, tak každý sám. Zda požívali drogy, svědkyně neví, jednou se jí obžalovaná ptala, zda neví o někom, kdo prodává trávu. Poškozenou svědkyně poprvé viděla ve dvou měsících, když ji obžalovaná pozvala na návštěvu. Ukazovala jí fotky malé na mobilu. Návštěva trvala cca 30 až 60 minut. Asi dva měsíce po narození malé se obžalovaní odstěhovali. Neprodloužili jim nájem, museli se odstěhovat narychlo. Někdy v srpnu 2019 se u nich svědkyně na XXXXX stavovala. Malou tam neviděla, obžalovaná jí řekla, že ji hlídá kamarádka, protože ona s obžalovaným musejí chodit do práce. Dále jí řekla, že se musí stěhovat do Slatiny, kde budou dvě rodiny u kamarádky, aby měli na nájem. Později se svědkyně dozvěděla, že obžalovaná bydlí na ubytovně a její dceru má v péči sestra obžalovaného. Před vánocemi 2020 svědkyni obžalovaná psala, jestli se nechce sejít, ale neodpověděla jí. K jednání, které je obžalovaným kladeno za vinu, svědkyně uvedla, že o ničem konkrétním neví. Ví, že měli problém s penězi. Nikdy však přes dveře neslyšela, že by malou tloukli nebo jí nějak ubližovali. Nezaznamenala, že by malá nějak moc či podezřele plakala. Obžalované navštěvovali jen příbuzní ze strany obžalovaného – otec a sourozenci. Žádné rady ohledně léků obžalované svědkyně nedávala.

38. Svědkyně J. R. v přípravném řízení sdělila, že obžalované nezná, nikdy se s nimi nesetkala. Je ošetřující lékařkou poškozené A. V. od doby, co ji propustili z hospitalizace v dětské nemocnici – 17. 10. 2019. S poškozenou k ní dochází její teta B. V.. V době, kdy ke svědkyni poškozená přišla z hospitalizace, byla klidnější než ostatní děti, neusmívala se. V propouštěcí zprávě z nemocnice bylo uvedeno, že měla prokázáno subdurální krvácení, zlomeniny obou rukou a epileptický záchvat. Měla nasazenou antiepileptickou léčbu. O předchozí péči poškozené u jiné lékařky svědkyně nic neví, rodiče nikdy neviděla. Poškozenou přivedla její teta, která je zdravotní sestrou na neurologii. Požádala svědkyni přes kolegyni, zda se poškozené neujme. Svědkyně si vyžádala výpis ze zdravotní dokumentace předešlé lékařky. Poškozená byla pro svědkyni velice postižené dítě, divila se, že vůbec přežila zranění, která měla za sebou. Byla sledována na neurologii pro epileptické záchvaty, dlouhou dobu se řešilo subdurální krvácení a hygromy, které se hojí dlouhou dobu. Opakovaně se jí prováděla magnetická rezonance mozku v celkové anestezii. Docházela na rehabilitaci do dětské nemocnice, kde s ní cvičili. Z propouštěcí zprávy plynulo, že měla zhojené zlomeniny staršího data. Byla lehce opožděná v psychomotorickém vývoji, protože se jí nevěnovali. Do současné doby poškozená vysazovala antiepileptickou medikaci, brala kepru. Podle neurologické zprávy a magnetické rezonance hygromy už jsou vyhojeny. Za dobu, kdy ji svědkyně má v péči, už poškozená epileptický záchvat neměla. V současné době se vyvíjí dobře, psychomotoricky je šikovná, v dobré výživě. Dohnala dívky svého věku. V současnosti neužívá žádné léky. Je stále v péči odborného lékaře – neurologa, kdy dochází do dětské nemocnice. Pokud jde o následky, podle svědkyně to na ni zanechalo psychické následky, což se projeví v následujícím životě. Bylo by třeba udělat psychologické vyšetření, na které je ještě malá. Na prohlídky ke svědkyni poškozená dochází asi po měsíci. Trpěla častými angínami, teď už je v klidu, k samovolnému krvácení nedochází. Drobná zranění nemívá. Ze začátku si její teta stěžovala, že poškozená je nadměrně plačtivá, při vyšetření byla vyděšená. V poslední době už sedí tetě na klíně a je klidná. Zda dřívější lékařka poškozené předepisovala fenistilové kapky, svědkyně neví. Fenistil je volně prodejný lék. Funguje jako antihistaminikum, takže se podává krátkodobě, např. když mají rýmu, aby nedošlo k zánětu středního ucha. Svědkyně poškozené předepisovala antibiotika a nosní kapky, diazepam k rektálnímu použití v případě křečí epileptického záchvatu. Na uklidnění jí nic nepředpisovala. O žádných poraněních, které by si poškozená sama způsobila, svědkyně neví. Kromě tety ke svědkyni nikdo s poškozenou nedochází, ani se o ni nezajímá. 

39. Svědkyně J. R. v přípravném řízení uvedla, že s obžalovaným V. chodila od roku 2010 do školy na XXXXX, kde se obžalovaný učil na zedníka. Chodili spolu sedm let, a když si začal s obžalovanou N., rozešla se s ním. K obžalovanému svědkyně uvedla, že když spolu žili, byl hodný, laskavý, vydělával peníze a o všechno se staral. Pracoval v Brně u hlídací agentury. Později začal chodit do hospody, vracel se pozdě, začal být odtažitý. To už byl s obžalovanou. Agresivní nikdy nebyl, kromě alkoholu žádné drogy nebral. Po alkoholu býval spíše v náladě, nebýval silně opilý. V současnosti spolu nemají žádný vztah, nevídají se. K obžalované svědkyně uvedla, že jí tvrdila, že ji svedl obžalovaný a ona za nic nemůže. Pak se k obžalovanému nastěhovala, ještě v době, kdy tam byla svědkyně. Poté si občas napsaly na facebooku. Napsala jí, že se s ní obžalovaný rozešel, a že je z toho špatná. Na facebooku má více profilů. Kolem Vánoc se jí svědkyně ptala na poškozenou. Obžalovaná jí řekla, že se má dobře, je zdravá, ale že není s nimi, ale u tety. Ptala se proč, ale na to jí obžalovaná neodpověděla. K projednávané věci svědkyně uvedla, že o trestním stíhání obžalovaných nevěděla. Věděla, že se jim narodila holčička. Nemyslí si, že by obžalovaný byl schopen týrat vlastní dceru. Jednou měla s obžalovanou videohovor, chtěla vidět poškozenou. Obžalovaná jí řekla, že tam není a neukázala ji. O tom jak se obžalovaný k poškozené chová, se spolu nebavily. Vůči svědkyni se obžalovaný nikdy nechoval zbrkle, výbušně či agresivně. 

40. Byť na základě obsahu uvedených výpovědi sice ještě nelze identifikovat osobu, která uvedená zranění způsobila, tyto důkazy nicméně umožňují učinit další dílčí závěr, že popsaná zranění museli poškozené způsobit pouze obžalovaní resp. některý z nich. Tento závěr vychází ze zjištění, že kromě matky, sestry a sestřenice obžalovaného, poškozená s nikým jiným kromě samotných obžalovaných do kontaktu nepřišla, přičemž s ohledem na přístup rodinných příslušníků obžalovaného k nezl. A., k dokumentaci vzniklých zranění, lze zcela jistě tyto osoby z okruhu pachatelů vyloučit. Popsaná zranění tedy poškozené musel způsobit některý z obžalovaných či tito společně, protože je z provedeného dokazování současně zřejmé, že jiným způsobem k těmto zraněním dojít nemohlo, když sami obžalovaní vylučují např. pád A. z kočárku, z autosedačky či jiný podobný úrazový mechanismu. Pád do vaničky či na postel, uhození hlavičkou o stůl při tzv. pasení koníčků znalci jako mechanismu vzniku poranění mozku a zlomenin horních končetin vyloučili, a to i z hlediska časového. 

41. Z výpovědi obžalovaného V. však vyplývá, že tento popírá jakékoliv zlé nakládání s dcerou, přičemž připouští pouze již výše zmíněný náhodný pád A. do vaničky při koupání a jedno velmi jemné zatřesení s dcerou resp. velmi lehké plácnutí po ručičkách, což však dle závěrů znalců nemohlo být příčinou zranění hlavy a končetin poškozené, stejně jako pád hlavičky na podložku v případě tzv. pasení koníčků. Obžalovaná N. rovněž popírá, že by se k dceři zle chovala, s výjimkou máčení jejích rukou do soli. Jemné plácání po ručkách nezletilé, případně lehké zmáčknutí ruky, které obžalovaná také připouštěla, by dle znaleckých závěrů rovněž nebylo způsobilé pro vznik zjištěných zlomenin stejně jako kontakt ruky nezletilé s ohrádkou postýlky při jejím pohybu. Obžalovaná však v rámci rekonstrukce uvedla, že jednou viděla, jak obžalovaný hodil s dcerou na postel a také ji plácal po rukou. Přesvědčivost této části výpovědi obžalované však nedosahuje takové úrovně, aby soud mohl pouze na základě tohoto jediného důkazu dospět k jednoznačnému závěru o zlém nakládání obžalovaného V. s dcerou A. Je tomu tak proto, že obžalovaná v jedné ze svých výpovědí (v rámci rekonstrukce) hovoří o úmyslném hození nezletilé na postel, aby v hlavním líčení naopak tvrdila, že viděla pouze pád dcery, který byl zřejmě způsoben pouhým jejím vyklouznutím z rukou obžalovaného. Nadto znalec z oboru psychologie v hlavním líčení uvedl, že u obžalované je tendence ke lžím zvýšená. Tak či onak ani takový pád dítěte na postel jednak nebyl dle znalce z oboru soudního lékařství způsobilý ke vzniku lebečního krvácení a dále doba tohoto pádu časově neodpovídá vzniku uvedeného zranění. Zjištěná zranění (mozku a končetin) tak musela být dítěti způsobena jiným mechanismem, zejména třesením s nezletilou, silným mačkáním či kroucením prstů a horních končetin, a to výhradně jedním z rodičů.

42. Vzhledem k tomu, že obžalovaní zlé nakládání s dcerou (vyjma máčení ručiček do soli) popírají a žádný z uvedených svědků takovému jednání obžalovaných nebyl přítomen, je důkazní situace poměrně složitá, přičemž k objasnění věci nijak nepřispívá ani to, že i ošetřující lékařka resp. ani další lékařky, které A. vyšetřovaly, si žádného poranění nevšimly. V této souvislosti lze poukázat na časovou osu, z níž jsou zřejmé jednak data lékařských prohlídek a jednak doba, po kterou byla A. u svých příbuzných, což lze zjistit ze záznamů B. V. a ze zdravotní dokumentace poškozené. 27.4. - poškozená byla navštívena příbuznými doma 2.5. – A. hlídala B. V. 6.5. – lékařská prohlídka 8.5. - návštěva příbuzných 18.5. – A. byla u babičky paní V. 23.5. - lékařská prohlídka 4.6. - návštěva příbuzných – zjištěna modřina pod pravým okem, modřina na levé tváři, pravé oko silně zarudlé, popraskané žilky, levé oko taktéž popraskané žilky 7.6. - lékařská prohlídka- žádná zranění nezjištěna 7.6. – 9.6. – návštěva u příbuzných v XXXXX 10.6. – B. V. hlídala A. cca 2 hodiny- zjištěna nová modřinka /škrábanec pod levý i pravým okem, na nose, 11.6.- B. V. hlídala A. cca 5 hodin 12.6. - B. V. hlídala A. doma 21.6.- 23.6. – víkend s B. V. 2.7. – poškozená navštívena doma 23.7. – lékařské prohlídka 6.8. – lékařská prohlídka 10.8. – A. u B. V. v zaměstnání 20.8. – lékařská prohlídka D. a ortopedická prohlídka G. 23.8. – záznam v dokumentaci, zřejmě bez prohlídky, jen předepsání léků, 24.8.-25.8. – A. u B. V. 27.8. – lékařská prohlídka L. 6.9. – hospitalizace 

43. Z popsané časové osy je zjevné, že poškozená byla relativně často v kratší či delší péči zejména své tety, což se prolínalo s lékařskými prohlídkami, avšak krom modřinek na obličeji a popraskaných žilek v obou očích, žádná závažnější zranění zjištěna nebyla, ač objektivně vznikla, což je velmi zvláštní zejména v případě zaznamenaných lékařských prohlídek. Teprve až ke konci srpna si svědkyně V. všimla, že se poškozená prohýbá do luku. 

44. Zlé nakládání s malou A. by bylo možno dále dovozovat z důkazů vypovídajících o vztahu obžalovaných ke své dceři. Těmito důkazy jsou zejména výpovědi sestry, sestřenice a matky obžalovaného, z nichž vyplývá, že obžalovaný se k dceři choval velmi hezky a péči o ni zajišťoval v převážné míře právě on, zatímco obžalovaná se o dceru prakticky nezajímala. Věrohodnost těchto výpovědí přitom nemůže snižovat příbuzenský vztah svědkyň s obžalovaným, neboť to byly právě uvedené svědkyně, které dokumentovaly zranění na obličeji A. a postoj sestry a matky obžalovaného v hlavním líčení také nijak nenaznačuje, že by měly snahu své výpovědi vůči obžalovaného účelově upravovat. Navíc jsou tyto výpovědi v souladu se závěry znaleckého posudku z odvětví psychologie (viz. níže), s výpovědí např. svědkyně D. a S. anebo se zprávou M. Š. na čl. 633, z níž mimo jiné vyplývá, že obžalovaná si v rámci svých dvou návštěv v nemocnici malou A. nikdy nepochovala a neprojevila o ni opravdový zájem. 

45. V této souvislosti je nutno zmínit písemné prohlášení obžalované N., v němž nejprve popisuje průběh soužití s obžalovaným s tím, že v průběhu jejího těhotenství došlo ve vztahu k problémům, které zhoršily její psychický stav. Následně poukazuje na hlasy a vidiny, které měla po porodu dcery, což nakonec vedlo k její hospitalizaci. Po vynuceném ukončení hospitalizace z její strany sice dodržovala předepsanou medikaci, nicméně byla na všechno sama, když přítel chodil ze zaměstnání pozdě večer, takže se psychicky zhroutila a vrátily se jí hlasy, vidiny a potíže se spánkem. Tyto problémy se stupňovaly, z obžalované se stala zlá holka, což odnášela dcera A.. Nejčastější úrazy dceři způsobila, když byly spolu samy, k čemuž ji donutily hlasy, které chodily z televize. A. plakala, a jak ji chtěla utěšit, víc ji zmáčkla. Dále popisuje případ, kdy se najednou probudila s rozbitou pusou a dcera ležela vedle ní, ale měla jen nějaké modřinky, což se stalo den před vyšetřením u dětské lékařky resp. dva dny před hospitalizací A.. Uvedla, že když byla ve stresu, mohla malou více zmáčknout a hrubě se k ní chovat, o čemuž její přítel nevěděl. 

46. K okolnostem sepsání tohoto prohlášení resp. ještě k obsahu dalších listin sepsaných obžalovanou v přípravném řízení vypovídala svědkyně R. Z. s tím, že smlouvu o půjčce před ní sepisovala vlastnoručně D. N. poté, co ona napsala vzor podle jiné smlouvy. K onomu písemnému prohlášení svědkyně uvedla, že písemnost určitě psala obžalovaná, avšak neví, z jakého důvodu. Neví nic o tom, že by text prohlášení obžalovaná nahrávala formou audio či videonahrávky a ona sama s ní nikdy žádné video nenatáčela. Nejsou jí známy žádné informace ohledně probíhajícího trestního řízení. 

47. Partner svědkyně Z. M. P. v hlavním líčení uvedl, že obžalovanou zná osobně přes svoji přítelkyni. Obžalovaného V. zná jen přes facebookové zprávy, nikdy se s ním osobně neviděl. Obžalované svědek pomohl s prací a bydlením, pak šla jinam. Měli konflikt ohledně peněz, které se svědkovi ztratily. Obžalovaná přiznala, že je vzala a slíbila, že všechno uhradí. Poté však jen dvakrát přijela, pak už ji neviděli. Ztratilo se 14 000 Kč. Vyřešili to sepsáním smlouvy o půjčce. Obžalovaná psala na papírky, že se zabije. O písemném prohlášení, které obžalovaná sepsala, svědek neví, věděl jen o těch papírcích, že chce spáchat sebevraždu, spolykala prášky. Na facebooku měla několik nahrávek, kde uváděla, že nechce žít, že má problémy s penězi, s rodiči, se sousedem, kterému psala, že se zabije. Svědek na obžalovanou rozhodně žádný nátlak nevytvářel. Do práce, kterou jí svědek domluvil, přišla jednou, druhý den nepřišla. To stejné se opakovalo i v případě brigády na radnici v Boskovicích. Nepřišla, i když to bylo domluvené. 

48. Důkazy potvrzující chladný vztah obžalované k dceři oproti obžalovanému V. ve spojení s obsahem písemného prohlášení obžalované pak dle přesvědčení soudu na jedné straně eliminují úvahy o tom, že by právě obžalovaný V. s dcerou vědomě zlé nakládal, což by na straně druhé mělo vést k navazujícímu závěru, že uvedená zranění dceři způsobila obžalovaná N.. Tato sice tvrdí, že obsah jejího písemného prohlášení není pravdivý, nicméně z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by k jeho sepsání byla někým donucena, což ostatně v hlavním líčení potvrdil znalec jak z odvětví psychologie, tak i z odvětví psychiatrie. V tomto prohlášení však obžalovaná popisuje i svůj psychický stav v rozhodné době, což pochopitelně úzce souvisí s důvody, pro které byla obžalovaná v době od 7. do 9.6.2019 hospitalizována. 

49. A právě k posouzení duševního stavu obžalované byly v přípravném řízení vypracovány znalecké posudku z oboru, zdravotnictví odvětví psychiatrie a psychologie. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru psychiatrie pak vyplývá, že obžalovaná trpěla duševní chorobou, a to akutní polymorfní psychotickou poruchou s příznaky schizofrenie, která si vyžádala její hospitalizaci na psychiatrickém oddělení Fakultní nemocnice Brno v době od 7. 6. 2019 do 9. 6. 2019. Lze předpokládat, že v době před plným vypuknutím příznaků tohoto onemocnění se nacházela v tzv. prepsychotické fázi, jejíž délku, případně strukturu příznaků nelze přesně stanovit vzhledem k nedostatku objektivních ani subjektivních údajů. Lze důvodně předpokládat, že vznik výše uvedené duševní choroby souvisí s porodem a lze ji tak zahrnout do skupiny tzv. poporodních psychotických stavů. S ohledem na shora uvedené v období od 20. 4. 2019 do 9. 6. 2019, kdy trpěla příznaky tohoto onemocnění, byly její rozpoznávací i ovládací schopnosti zcela vymizelé. V období po proběhlé hospitalizaci lze již hodnotit její rozpoznávací schopnosti jako zcela zachovalé a její ovládací schopnosti jako nepodstatnou měrou snížené v důsledku jejich impulsivních rysů při hraničně strukturovaném intelektu. Nebyla konstatována patická opilost ani přítomnost syndromů závislosti na jakékoliv psychoaktivní látce. Dle znalce je pobyt obviněné na svobodě nebezpečný, a proto navrhuje uložení ochranného léčení psychiatrického v ambulantní formě. 

50. Znalec MUDr. Petr Nedoma v hlavním líčení nejprve zopakoval závěry písemně podaného posudku a dále doplnil, že psychický stav obžalované, vycházel z průběhu akutní psychotické poruchy, kdy je zřetelně popisováno, že tato vzniká do dvou týdnů po porodu. Průběh je charakterizován přítomnými halucinacemi, paranoidními bludy, určitou persekučností, určitým stupněm zmatenosti. Příznaky jsou proměnlivé, kolísá emotivita od deprese až po extázi. Jsou přítomny prvky úzkosti, obraz je poměrně bouřlivý a nedá se říct, který den je člověk mimo, zda v konkrétní den jsou ovládací schopnosti lehce zachovalé nebo nikoliv. Je nutno hodnotit celé období. Je možné, že projevy duševní choroby obžalované by se mohly objevit i v jiné fázi života, nejen po porodu. Je třeba užívání medikace jako preventivní zásah do organismu, aby se porucha nevrátila, nebo aby byla minimalizována možnost vzplanutí příznaku. Je nutno počítat s tím, že tato závažná duševní porucha může ve svém důsledku psychiku pro proběhlé atace změnit. Jsou popisovány stavy úzkosti, nejistoty, sníženého sebevědomí. Je potřeba pravidelného sledování a důkladných kontrol. Psychotické poruchy obžalované se mohly projevit i po ukončení hospitalizace, neboť tato nebyla dokončena a obžalovaná vysadila medikaci. I kdyby nenastala původní příčina v podobě porodu, mohly by se příznaky poruchy vrátit po určité míře většího stresu, kterým obecně může být i péče o dítě. 

51. V hlavním líčení konaném dne 16.11.2021 znalec ještě k prohlášení obžalované na č. l. 91 a 95-97 uvedl, že pokud by informace zde uvedené byly pravdivé, tak by to měnilo druhou část odpovědi znaleckého posudku, která se týká rozpoznávacích a ovládacích schopností. Pokud by tam skutečně probíhala psychóza nebo by se objevily nové psychotické příznaky i přes léčbu, tak by to znamenalo vymizení ovládacích a rozpoznávacích schopností. Tak jak jsou příznaky v prohlášení popisovány, se znalci jeví jako věrohodné. Úvaha znalce je taková, že došlo ke vzniku psychotického stavu, který byl verifikován v rámci hospitalizace. Obžalovaná byla zamedikována antipsychotiky, hospitalizace však nebyla dokončena. Obžalovaná byla propuštěna předčasně před provedením psychologického vyšetření, což je dle znalce závažné. Bylo třeba vyšetření doplnit, došlo však k vysazení antipsychotik a byla nastavena neurotická léčba, která by ale nepokryla vznik ataky onemocnění, čili medikace byla k ničemu. Obžalovaná žila v konfliktním soužití, požívala zvýšené množství alkoholu, docházelo k poruchám spánku, mohlo dojít ke stresovému napětí, a tím i k možnému vzniku nových psychotických fenoménů. Na druhou stranu k tomu dojít nemuselo. Je možné, že obžalovaná po hospitalizaci byla v krátkodobém psychotickém stavu, který si nepamatuje. 

52. Ze závěrů znaleckého posudku z odvětví klinická psychologie, je dále zřejmé, že se jedná o simplexní osobnost s intelektovou úrovní spadající do pásma tzv. slaboduchosti. Vzhledem k nízkému intelektu má oslabenou racionální kontrolu nad svým jednáním a může se snáze dopouštět impulsivního jednání bez uvážení následků. Charakteristickým osobnostním rysem je u ní egocentričnost, zvýšeně se zabývá vlastní osobou a potřebami a její prožívání a chování je v tomto směru nezralé. Vzhledem k celkové úrovni fungování obviněné a její relativní samostatnosti se nejedná o mentální postižení dosahující hloubky retardace. Je schopná rozhodování o svém jednání. Obviněná má zvýrazněné sklony upravovat si realitu podle sebe, má tendenci vytěsňovat subjektivně nepříjemné věci. V případě, že by se prokázalo spáchání trestné činnosti, z psychologického hlediska by připadala v úvahu dvojí motivace. Pokud by došlo ke zraněním poškozené v období do hospitalizace obviněné, tj. od 20. 4. do 7. 6. 2019, tak v tomto období by motivace k jednání mohla být patologická pod vlivem halucinací a bludů. V období po hospitalizaci mohlo mít takové jednání oporu v osobnostní nezralosti obviněné, její slabé emoční vazbě k dceři, v její pohotovosti k impulsivnímu reagování a jejímu upřednostňování vlastních potřeb. Obviněná si nevytvořila k poškozené pevnou mateřskou vazbu. 

53. Znalec MUDr. Michal Pernička v hlavním líčení rovněž zopakoval závěry písemně podaného posudku a dále doplnil, že vztah obžalované k dítěti hodnotí jako nehluboký. Mateřské pouto nebylo pevně usazené. Dokáže si představit, že když dítě něco potřebuje, dá obžalovaná přednost tomu, co potřebuje ona. Při vyšetření obžalovaná neprojevovala známky lítosti, empatie, neznala rozsah poškození dítěte. Zájem byl výrazně slabší, než by znalec u matky očekával. Podle znalce není obžalovaná vůči partnerovi submisivní, naopak si dokáže jasně říci, co potřebuje. Může být náchylná poslouchat autority, ale nikoliv v rámci domácího soužití. Pokud jde o formulaci prohlášení obžalované formulované jinou osobou, znalec by nečekal, že něco takového bude obžalovaná dělat v běžném styku. Spíše by to čekal na úřadě, kde by si mohla nechat pomoct. Jinak si myslí, že by komunikovala spontánně. K otázce péče obžalované o dítě znalec dále uvedl, že je zde zvýšené riziko nepřiměřené reakce obžalované vůči dítěti, může u ní dojít k relapsu psychotické poruchy pod další zátěží, ať už z výchovy dítěte nebo např. po porodu dítěte dalšího.

54. Znalecké posudky ze stejných odvětví byly v přípravném řízení vypracovány i ohledně obžalovaného V., přičemž ze závěrů znaleckého posudku z odvětví psychiatrie vyplývá, že u obžalovaného nebyla konstatována žádná forenzně významná duševní choroba či porucha. Rozpoznávací i ovládací schopnosti jsou u něho ve vztahu k projednávanému skutku zcela zachovalé. Nebyla zjištěna kritéria, která by svědčila pro výskyt patické opilosti. Z psychiatrického hlediska není jeho pobyt na svobodě nebezpečný a nevyžaduje uložení žádné z forem ochranného léčení. Ze znaleckého posudku z odvětví klinická psychologie se dále podává, že osobnost obžalovaného je simplexní a nezralá. Jeho intelektová úroveň spadá do pásma podprůměru populace. Funguje v základních praktických činnostech, lze očekávat, že ve složitějších životních nebo sociálních situacích bude selhávat a potřebovat určitou asistenci. Jeho intelekt není snížený do pásma mentální retardace a je schopen samostatného fungování a rozhodování o svém jednání. Je obecně schopen správně vnímat, zapamatovat si a reprodukovat prožité události, bude je však zákonitě zjednodušovat a nevědomě zkreslovat na svou rozumovou úroveň. V případě, že by se trestné činnosti dopustil, mohl jednat v podobě impulsivní reakce při nějaké pro něj stresující situaci vzhledem k tomu, že jeho rozumová kontrola impulsů je slabší. Prognóza jeho případné resocializace se jeví jako příznivá. 

55. Znalec MUDr. Michal Pernička v hlavním líčení ke znaleckému posudku dále doplnil, že obžalovaný je intelektově nezralý, nemá představu o tom, co dítě potřebuje v určitém věku. Při testech znalec nenašel rysy zvýšené agresivity nebo impulzivity. Má poznatky, že obžalovaný hůř brzdí, když na něj přijde impuls. Nicméně z psychologického pohledu je mnohem méně pravděpodobné, že by měl sklony k úmyslnému poškozování své dcery. 

56. Svědek I. W. v hlavním líčení uvedl, že má obžalovanou v psychiatrické péči od 11. 6. 2019. Předtím byla od 7. do 9. 6. 2019 hospitalizována v Černovicích s akutní psychotickou poruchou s příznaky schizofrenie. V té době pila hodně alkohol, měla halucinace. Jaterní testy však byly v normě. Nebrala léky proti psychóze, tvrdila, že hlasy slyšela jen v období hospitalizace, pak už je neměla. Na partnera ani na dceru si nikdy nestěžovala, neuváděla, že by péči o ni nezvládala, nebo že by dceři někdo ubližoval. Celkem byl svědek s obžalovanou v kontaktu patnáctkrát, tuto trestní věc spolu neprobírali. Svědek se na to neptal ani poté, co měl signál od policie, že se o obžalovanou zajímá. Měla pouze neurotické příznaky, trpěla nervozitou a nespavostí, na což jí psal léky. 

57. Zjištění obou znalců tak na jedné straně potvrzují závěry soudu, že v případě obžalovaného V. nebyly z psychiatrického ani psychologického hlediska indikovány žádné okolnosti, které by svědčily pro sklony obžalovaného úmyslně své dceři ubližovat, přičemž na straně druhé se tyto sklony dají dovozovat spíše u obžalované N. tím spíše, že forma a obsah jejího písemného prohlášení dle znalců neprokazuje, že v době jeho vyhotovení jednala pod nátlakem jiné osoby. Znalecké závěry však v případě obžalovaného V. potvrzují, že i on je pod určitou zátěží schopen jednat impulsivně. 

58. A právě takto zjištěné sklony obžalovaného k impulsivním reakcím vyvolaným zátěží v podobě péče o malé dítě ve spojení s jeho intelektovou výbavou dle přesvědčení soudu vedly ke způsobení nejzávažnějšího zranění malé A.. Sám obžalovaný totiž ve své výpovědi uvedl, že se vracel ze zaměstnání pozdě večer unavený, takže je vcelku pochopitelné, že když po návratu domů zjistil, že je doma nepořádek, o dceru není obžalovanou náležitě postaráno, takže dítě setrvale pláče, snažil se dítě nějakým způsobem utišit. Nicméně s ohledem na jeho intelektovou výbavu se tak dělo způsobem naprosto neodpovídajícím věku dítěte tak, že s dcerou obžalovaný třásl. Tento závěr jednoznačně vyplývá z výpovědi svědkyně M. Š., pracovnice OSPOD, která dne 9.10.2019 s oběma obžalovaným projednávala oznámení dětské nemocnice týkající se důvodů hospitalizace jejich dcery. Svědkyně totiž v hlavním líčení vypověděla, že spis A. vedla na podzim 2019. Obdrželi oznámení z Dětské nemocnice s fotografií dítěte a podezřením na týrání nebo zanedbání. Dne 23. 9. 2019 byl proveden pohovor s obžalovanými, s každým zvlášť. V poznámce má svědkyně uvedeno, že z pohovoru nabyla dojem, že to nebylo úmyslné, systematické týrání, ale spíše zanedbání. U obžalovaných byl patrný nižší intelekt, staral se převážně obžalovaný, který nebyl schopen vyhodnotit péči o dítě, a asi ho nenapadlo se zeptat sestry, matky nebo dalších osob. Obžalovaná svědkyni uváděla, že měla poporodní deprese, užívala léky na spaní. Žádné halucinace neměla, docházela k psychologovi a byla hospitalizována v Bohunicích, odkud odešla na vlastní žádost. Odmítla, že by pod vlivem léků mohla A. ohrozit. S přítelem bydleli v pronajatém bytě 1+1. Obžalovaná uvedla, že A. dávala Nutrilon, kaši a čaje, docházela s ní k obvodní lékařce. Drogy ani alkohol obžalovaná neužívala, pouze cigarety. Dle obžalované si A. úrazy způsobila bouchnutími v postýlce. Tvrdila, že obžalovanému řekla, ať s A. tolik netřese. Svědkyně pak s obžalovanou řešila, kdo malou převezme do péče. Vedla ji k tomu, aby projevovala zájem o dítě, a aby spolupracovala se sestrou obžalovaného. Obžalovaný svědkyni uvedl, že pracuje jako uklízeč a je v insolvenci. Bylo patrné, že není finančně gramotný. Drogy ani alkohol neužívá. S malou občas třásl, aby neplakala, ale nevnímal, že by to bylo silou. Ukazoval obžalované, jak třesení probíhalo. Dále uvedl, že mu nezletilá vyklouzla z vaničky, a že ji plácl přes ruku, když si strkala prstíky do pusy. Bylo mu vysvětleno, že takové chování je pro dítě nepřiměřené, ale obžalovaný má za to, že dceři úmyslně neublížil. Svědkyně si není jistá, zda měla k dispozici detailní informace z nemocnice. Po prvním pohovoru s oběma obžalovanými spis přešel na kolegyni na magistrát. 

59. Přitom popis a související demonstrace způsobu, jakým měl obžalovaný se svojí dcerou třást, se zcela shoduje se způsobem, jakým takové třesení, jakožto mechanismus vzniku poranění mozku poškozené, popisovali v hlavním líčení oba znalci z odvětví soudního lékařství a neurologie. Navíc intenzitu tohoto třesení dokladuje ta část výpovědi svědkyně, v níž popisuje sdělení obžalované N., které měla obžalovaného žádat, aby s dcerou tolik netřásl. Pro posouzený vypovídací hodnoty těchto důkazů je významné, že v době, kdy oba obžalovaní se svědkyní Š. hovořili, ještě ani nebyly zahájeny žádné úkony trestního řízení, nebyly vypracovány znalecké posudky, takže obžalovaní ještě ani nevěděli, že právě toto třesení bude znalci označeno za zřejmý způsob, jakým nejzávažnější zranění poškozené vzniklo. V této souvislosti je možno i znovu připomenout např. tu část výpovědi svědkyně H., v níž sdělila, že si nemyslí, že by obžalovaný něco z toho udělal schválně nebo s vědomím, že chce A. ublížit, je jednodušší, spousta věcí mu nedojde, např. že nemůže použít takovou sílu, když jde o miminko. 

60. V případě zranění poškozené spočívajícím v opakovaném poranění mozku s krvácením do a před sítnici vpravo, krvácením pod tvrdou plenu mozkovou čelně vlevo a spánkově dole s opakovaným nitrolebním krvácením pod měkkou plenu mozkovou, trhlinami nitrolebních žil s vytvořením krevní sraženiny při klenbě lební, s n1ásledným poúrazovým epileptickým syndromem s velkými epileptickými záchvaty, tedy soud dospěl k jednoznačnému závěru, že toto zranění způsobil své dceři obžalovaný V. V případě zlomenin vřetenních kostí sice znalec z odvětví soudního lékařství jako jeden z možných mechanismů vzniku tohoto zranění označil rovněž i třesení s tělem dítěte, nicméně toto zranění dává do souvislosti s prudkými kyvy končetin, což v projednávané věci nebylo zcela jednoznačně prokázáno na rozdíl od poranění mozku, které mohlo způsobit i méně intenzivní třesení, jak uvedl znalec z oboru neurologie. Tento znalec navíc odmítl, že by zranění vřetenních kostí mohla být způsobena tímto způsobem. Ostatně i znalec z odvětví dětská chirurgie, traumatologie a ortopedie sdělil, že v případě zlomenin v oblasti loktů bylo zřejmě s končetinami pohybováno nepatřičným způsobem, ať již kroucením či taháním. Navíc dobu vzniku těchto zlomenin stanovil v řádu týdnů, spíše měsíců, což časově neodpovídá době vzniku poranění mozku, které mělo být způsobeno právě třesením s poškozenou. A konečně ani ze způsobu třesení, jak je svědkyni Š. ukazoval obžalovaný, nevyplývá, že se by bylo natolik intenzivní, aby docházelo k prudkým pohybům horních končetin dítěte. Proto soud dospěl k závěru, že příčinná souvislost tohoto zranění s třesením s A. nebyla zcela jednoznačně prokázána, když jinou variantu mechanismu vzniku tohoto zranění rozhodně nelze vyloučit. 

61. Jak již soudem bylo zmíněno výše, souhrn provedených důkazů nedává dostatečnou oporu pro závěr, že by další zranění, která nezl. A. utrpěla (zlomeniny vřetenních kostí a záprstních kůstek, modřinky pod okem či na tváři, popraskání žilek), své dceři úmyslně způsobil obžalovaný V., což by mělo logicky vést k závěru, že pachatelem byla obžalovaná N., a to i s přihlédnutím k již zmíněnému písemnému prohlášení obžalované. Přesto i tak není dle názoru soudu důkazní situace natolik jednoznačná, aby předurčovala pouze jediný závěr o vině obžalované, když na straně druhé nelze zcela vyloučit i jiné projevy impulsivního jednání obžalovaného, jak bylo rovněž zmíněno výše (viz. výpověď svědkyně H. nebo dílčí závěry znaleckého posudku z odvětví psychologie apod.). Toto impulsivní jednání se mohlo projevit např. v silnějším plácnutí po rukou poškozené, než obžalovaný připouštěl. V každém případě z provedeného dokazování nelze bez důvodných pochybností stanovit, která varianta skutkového děje vztahujícího se ke způsobení uvedených zranění je jediná možná. Nadto je nutno ohledně prokrvácení spojivek poukázat na výpověď ošetřující lékařky D., že podobné projevy jsou u dětí tohoto věku poměrně časté a nemusí být způsobeny úrazovým dějem, což v hlavním líčení nevyloučil ani znalec z odvětví soudního lékařství. V souvislosti s hodnocením této části provedených důkazů pak soud musí poukázat zejména na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že, …..princip presumpce neviny vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno; existují-li jakékoliv rozumné pochybnosti, nelze je vyložit v neprospěch obviněného, resp. obžalovaného, ale naopak je nutno je vyložit v jeho prospěch. Z principu presumpce neviny plyne pravidlo in dubio pro reo, dle kterého, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 733/01, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 32, str. 251). Ani vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok (nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 398/97, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 11, str. 125). Jinak řečeno, trestní řízení vyžaduje v tomto ohledu ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni becného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (IV. ÚS 260/05 dostupný na http://nalus.usoud.cz). 

62. Byť tedy nebylo dle přesvědčení soudu jednoznačným způsobem prokázáno, že by uvedená zranění své dceři způsobila obžalovaná (jakkoli je tato varianta více pravděpodobná), i kdyby provedené důkazy pro tento závěr poskytovaly dostatečnou oporu, nelze v této souvislosti pominout závěry znaleckého zkoumání obžalované z hlediska její příčetnosti. 

63. Předně je i z laického pohledu na znalecké závěry prezentované v písemně podaném posudku z odvětví psychiatrie obtížně uchopitelné, že předěl mezi vymizením rozpoznávacích a ovládacích schopností obžalované a jejich znovuobnovením představuje pouze rozmezí dnů 9. a 10.6.2019, to vše za situace, kdy léčení psychotických poruch obžalované nebylo řádně ukončeno a obžalované byla W. předepsána medikace nikoliv na úpravu psychotické poruchy, pro kterou byla hospitalizována, a která dle znalců způsobila její nepříčetnost, ale pouze na neurotické obtíže (stres, poruchy spánku). Z tohoto pohledu pak nepůsobil ani logicky návrh znalce na uložení ochranného psychiatrického léčení, který de facto předpokládal možný návrat psychotických poruch bez adekvátního léčení, a tím i nebezpečnost obžalované pro své okolí. Nicméně jak znalec z odvětví psychiatrie, tak i z odvětví psychologie v hlavním líčení shodně připustili, že projevy psychotické poruchy, jak je v onom písemném prohlášení obžalovaná popisovala, mohly u obžalované nastat i kdykoliv po ukončení její hospitalizace, a to vlivem nějaké stresové zátěže, kterou mohla představovat i péče o malé dítě. Pokud tedy znalci zcela nevyloučili, že by projevy psychotické poruchy ovlivňující rozpoznávací a ovládací schopnosti obžalované mohly pokračovat i po ukončení její hospitalizace s tím, že i v současné době nelze bez ochranného léčení relaps těchto projevů vyloučit, pak současně nelze zcela jednoznačně konstatovat, že i kdyby obžalovaná výše popsaná zranění své dceři způsobila, nenacházela se v danou dobu ve stejném stavu, pro jaký byla hospitalizována, jakkoli ona sama tyto psychotické poruchy popírá a neuváděla je ani W.

64. Další formu zlého nakládání s poškozenou, jak byla prezentována v podané obžalobě, představuje máčení prstů na rukou do soli nebo pepře ze strany obou obžalovaných. Obžalovaný V. takovéto jednání popřel a má být z jeho spáchání usvědčován pouze výpovědí obžalované N.. Nicméně jak již bylo soudem uvedeno výše, výpověď obžalované nelze považovat za zcela věrohodný důkaz, a to hned z několika důvodů. Prvním z nich jsou rozpory mezi jejími výpověďmi např. ohledně původně tvrzeného zlostného hození A. na postel obžalovaným V., které v hlavním líčení obžalovaná značně korigovala. Dalším důvodem jsou rozpory mezi obsahem jejího písemného prohlášení a jejím tvrzením, že informace zde uvedené se nezakládají na pravdě. Obžalovaná také tvrdila, že žádné drogy nepožívala, ačkoliv je ze spisového materiálu zřejmé, že se na sociálních sítích poptávala po marihuaně. A přehlédnout nelze ani výpověď znalce z odvětví psychologie ohledně zvýšené míry lhavosti u obžalované. Soud tedy pouze na základě výpovědi takto ne zcela věrohodné obžalované nemohl učinit závěr o vině obžalovaného V. tímto jednání, a to ani ve formě nějakého návodu, jak jej rovněž popisovala obžalovaná N. 

65. Obžalovaná N. se nicméně doznala k tomu, že dceři máčela prsty do soli proto, aby si je přestala dávat do úst. Byť tvrdila, že tak činila na popud obžalovaného V., toto tvrzení však obžalovanou nijak nevyviňuje, neboť jak sama současně uvedla, věděla, že se to dětem dělat nemá. Navíc je z výpovědi znalce z odvětví psychologie v hlavním líčení zřejmé, že ve vztahu s obžalovaným V. nebyla v podřízené roli, což krom jiného vyplývá i z výpovědi svědků popisujících chování obžalované ke svému partnerovi. Ostatně i samotný fakt, že se o dceru převážně musel starat obžalovaný, včetně návštěv lékařky, zatímco obžalovaná trávila většinu času s telefonem či tabletem, dostatečně dokladuje více než rovné postavení obžalované v jejich vztahu. Na základě uvedeného tedy rozhodně nelze konstatovat, že by obžalovaná nebyla schopna se jakémukoliv podnětu ze strany obžalovaného V. vzepřít. Současně soud neuvěřil jejímu tvrzení, že takto postupovala asi jen ve třech případech, protože jak je obecně známo, takto malé dítě si prsty do úst strká velmi často, takže by pouze v těchto třech případech těžko mohla předpokládaného výsledku dosáhnout. A vzhledem k tomu, že šlo v zásadě o promyšlené jednání, nelze v tomto případě uvažovat o vymizení ovládacích či rozpoznávacích schopností u obžalované. To vše za situace, kdy ona sama jednak na jedné straně neuváděla, že by jí k tomuto jednání přiměly nějaké hlasy či jiné projevy psychotické poruchy a současně opět sama připustila svoji vědomost o tom, že tímto způsobem s malým dítětem zacházet nemůže. 

66. Pokud tedy má soud shrnout důkazní situaci, pak v případě obžalovaného V. nebylo, krom třesení s dcerou, bez důvodných pochybností prokázáno žádné další jednání, které by spočívalo ve zlém nakládání s malou A.. Tedy žádné fyzické trestání, bití přes rukou a obličej, namáčení prstů do pepře, prudké zvedání za ruce ani vzteklé hození dcery na postel. Rovněž nelze na základě provedeného dokazování konstatovat, že by dceři nezjišťoval náležitou lékařskou péči. Provedené důkazy naopak prokazují, že to byl zejména obžalovaný, který s dcerou absolvoval všechny předepsané lékařské prohlídky a byl to také on, kdo dceru přivezl do dětské nemocnice dne 6.9.2019. Současně je v této souvislosti nutno znovu zdůraznit, že D. v hlavním líčení uvedla, že dle jejího zjištění bylo o A. dobře postaráno, rozhodně nevypadala jako zanedbané dítě. Tato ošetřující lékařka, stejně jako L. a G. nezaznamenaly v rámci prohlídek žádné patologie či zranění. Malá A. byla také poměrně často zejména v péči své tety, která kromě modřinek v obličeji a prokrvácených žilek v očích ve třech případech také nepozorovala žádné takové příznaky, které by vyžadovaly lékařské ošetření (s výjimkou stáčení poškozené do luku, což ale již předcházelo její hospitalizaci). Na straně druhé soud musí konstatovat, že popisované modřinky, škrábance či prokrvácené spojivky obžalovaný musel z každodenního styku s poškozenou zaznamenat, a pokud dceři tato drobná zranění nezpůsobil sám, měl se rozhodně více pídit po jejich příčinách a s obžalovanou tato zranění intenzivněji řešit. Nicméně současně nelze přehlédnout intelektovou výbavu obžalovaného, která v určité míře limitovala jeho schopnost odpovídajícím způsobem řešit veškeré problémy, které péče a takto malé dítě vyžadovala. 

67. V případě obžalované N. pak bylo provedenými důkazy jednoznačně prokázáno pouze opakované namáčení prstů dcery do soli. Další zlé nakládání s dcerou, které by mělo za následek vznik uvedených zranění, nebylo beze všech pochybností prokázáno, resp. na základě zajištěných důkazů nelze s potřebnou dávkou jistoty rozlišit, která zranění malé A. způsobila obžalovaná a která případě její otec, byť se na základě provedeného dokazování lze klonit ke stanovisku, že takovým pachatelem byla právě obžalovaná, což však bez dalšího nestačí pro kategorický závěr o její vině. Navíc i pokud by takové zlé nakládání s dcerou bylo prokázáno, nelze zcela a bez důvodných pochybností vyloučit, že se takového jednání mohla dopouštět pod vlivem psychotické poruchy, která by zcela, případně výraznou měrou, eliminovala její rozpoznávací a ovládací schopnosti. Ohledně nezajišťování dostatečné lékařské péče je možno odkázat na to, co již bylo uvedeno k obžalovanému V. mu, a byť tuto péči v převážné míře zajišťoval právě on, na což evidentně obžalovaná spoléhala, nedosahuje tato její určitá pasivita dle přesvědčení soudu takového stupně škodlivosti, aby zakládala trestní odpovědnost obžalované za takové jednání. Podávání fenistilových kapek rozhodně za projevy týrání označit nelze, když jejich podávání A. bylo předepsáno její dětskou lékařkou, jak vyplývá ze zdravotní dokumentace. 

Právní kvalifikace 

68. V případě obžalovaného tak bylo prokázáno, že shora popsaným jednáním způsobil své dceři těžkou újmu na zdraví, kterou je ve smyslu ustanovení § 122 odst. 2 písm. e), i) vážná porucha zdraví v podobě poškození důležitého orgánu, která trvala delší dobu. Ze závěrů výše zmíněných znaleckých posudků je totiž zřejmé, že poškozená utrpěla poškození mozku – tedy důležitého orgánu, které mohlo skončit až její smrtí. Utrpěné zranění pak poškozené znesnadňovalo obvyklý způsob života po dobu rozhodně převyšující hranici 6 týdnů. V této souvislosti je třeba krom poměrně dlouhé doby hospitalizace (od 6.9.2019 do 4.10.2019) nutno zohlednit ještě další týdny, po které musela poškozená absolvovat celou řadu vyšetření, třikrát týdně rehabilitaci, kdy jak uvedla svědkyně V., A. nehýbala s ručičkou, neotáčela se na jednu stranu. Měla problém s očima po krvácení do sítnice, každý týden chodily k jednomu až dvěma doktorům na ultrazvuk hlavy, CT, magnetickou rezonanci. Poškozená byla následně znovu dvakrát hospitalizovaná pro epileptické záchvaty, na magnetické rezonanci bylo zjištěno nové prokrvácení způsobené popraskáním žilek při vstřebávání dřívějšího zranění. Dlouhodobou léčbu utrpěných zranění popisuje ve své výpovědi i svědkyně R.. 

69. Z hlediska znaků objektivní stránky trestného činu těžkého ublížení na zdraví tak není pochyb o existenci příčinné souvislosti mezi jednáním obžalovaného a vzniklým následkem na zdraví poškozené. Oproti podané obžalobě však soud dospěl k závěru, že takto prokázané znaky objektivní stránky trestného činu nejsou pokryty zaviněním obžalovaného v podobě úmyslu, a to ani ve formě úmyslu nepřímého. Tento závěr je opřen o tu část důkazů v podobě svědeckých výpovědí a znaleckých posudků, z nichž je zřejmý hezký vztah obžalovaného k dceři, o kterou se na rozdíl od obžalované řádně staral, což ve spojení s motivací jeho jednání, která vyplývala ze snahy utišit plačící dítě, neumožňuje bez dalšího konstatovat byť jeho srozumění s tím, že dceři způsobí poranění mozku se všemi jeho souvisejícími projevy. Na tomto místě soud odkazuje např. na sdělení znalce z odvětví psychologie, který v hlavním líčení uvedl, že z psychologického pohledu je mnohem méně pravděpodobné, že by obžalovaný měl sklony k úmyslnému poškozování své dcery. V souvislosti s posuzování formy zavinění obžalovaného soud také připomíná např. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 1624/09, z něhož mimo jiné vyplývá, že úmysl pachatele nelze v žádném případě jen předpokládat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat. Sama lhostejnost ve vztahu k následku nestačí k naplnění volní složky nepřímého úmyslu. Z principu presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. řádu) kromě pravidla, podle něhož musí být obviněnému vina prokázána, plyne rovněž pravidlo in dubio pro reo, dle kterého, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny v daném kontextu důvodné pochybnosti, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Obžalovaný nicméně na straně druhé i při své intelektové výbavě věděl, jakým způsobem manipulovat s tak malým dítětem, a to včetně podpírání hlavičky, což ostatně sám dostatečným způsobem demonstroval v rámci provedené rekonstrukce. Musel si tedy být vědom toho, že pokud před sebou třese s poškozenou, může jí způsobit zranění související s nekontrolovaným pohybem hlavy dítěte v rámci tohoto třesení, nicméně bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že takové zranění dceři nezpůsobí. Obžalovaný tedy jednal ve formě vědomé nedbalosti ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, čímž po stránce objektivní i subjektivní naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku. 

70. Obžalovaná N. pak opakovaným máčením prstů dcery do soli, naplnila po stránce objektivní i subjektivní všechny zákonné znaky skutkové podstaty týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 trestního zákoníku, neboť týráním se rozumí zlé nakládání s osobou, která je v pachatelově péči vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří. Ze závěrů znaleckého posudku z odvětví soudního lékařství resp. z jeho doplňku je zřejmé, že nejen kojenec si na oblast očí sahá bezděčně, přičemž přítomnost soli na spojivkách oka vede ke vzniku akutní bolesti, vede k podráždění spojivek se slzením až pláčem a k překrvení spojivek. Stejně tak i dráždivý účinek soli v dutině ústní u kojence je rovněž nepřípustný, neboť vede k bolesti, zvýšenému slinění s možnými akutními dechovými obtížemi s dušností. Pokud tedy obžalovaná takto vůči dceři postupovala, jedná se nepochybně o zlé nakládání vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti, na čemž nic nemění ani motivace jednání obžalované, jejímž záměrem byla snaha odnaučit dceru strkání ručiček do úst, neboť z ustálená judikatury vyplývá, že pokud užité výchovné prostředky a opatření přesahují pro dítě únosnou hranici a znamenají jeho fyzické utrpení nebo psychické strádání, čímž je ohroženo jeho blaho a tělesné nebo duševní zdraví, není pro trestní odpovědnost pachatele podstatné, že je veden určitými výchovnými důvody. Uvedeného jednání se tak obžalovaná dopustila ve formě úmyslu nepřímého, přičemž ohledně vědomí obžalované o nepřípustnosti takového jednání vůči kojenci lze odkázat na odst. č. 65. 

71. Oproti podané obžalobě však soud jednání obžalované nekvalifikoval jako zvlášť surové nebo trýznivé, protože i pokud znalec konstatoval, že sůl v očích může vést k bolesti až na hranici snesitelnosti, v nyní projednávaném případě nebylo jednoznačně1 prokázáno, ani to, jak intenzivně obžalovaná máčela dceři prsty do soli ani to, kolikrát a s jakými účinky (tzn. zda se vůbec jednalo o bolestivost na hranici snesitelnosti) si malá A. sůl na prstech zanesla do očí. Soud dále rovněž oproti podané obžalobě nedospěl k závěru o páchání zjištěného týrání po delší dobu ve smyslu ustanovení § 198 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, neboť např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 7 Tdo 819/2016 vyplývá, že již vlastní týrání je zlé nakládání, které se vyznačuje určitým trváním, v důsledku čehož se při páchání takového činu po delší dobu musí jednat o dobu trvání řádově v měsících. V rozhodnutí sp. zn. 6 Tdo 452/2010 pak Nejvyšší soud konstatuje, že zákonný znak „po delší dobu“ je zpravidla naplněn v případě, že pachatel páchal takový čin po dobu nejméně šesti měsíců. Vzhledem k tomu, že v případě obžalované N. lze mít za prokázanou dobu páchání trestné činnosti v řádu necelých tří měsíců, nelze mít uvedený kvalifikovaný znak za naplněný.

Výrok o trestech

72. V rámci úvah o druhu trestů a jejich výměrách soud v souladu se základními zásadami upravující požadavky zákonnosti, přiměřenosti a individualizace při ukládání trestů (§ 37 – 39 trestního zákoníku) hodnotil povahu a závažnost spáchané trestné činnosti z hlediska významu chráněného zájmu, který byl trestnou činností dotčen, způsob provedení trestné činnosti a její následky, okolnosti, za kterých byla trestná činnosti spáchána, osoby pachatelů (jejich dosavadní způsob života, jejich případné pracovní a sociální zařazení, osobní, rodinné a majetkové poměry), míru jejich zavinění, jejich pohnutku a chování po spáchání trestné činnosti, možnosti jejich nápravy, jakož i polehčující či přitěžující okolnosti. 

73. Pokud se jedná o význam chráněného zájmu, který byl trestnou činností dotčen, pak ten je dán jednak zájem společnosti na ochraně zdraví fyzických osob a dále zájmem na ochranu osob, které vzhledem ke svému věku nebo z jiných důvodů jsou v péči nebo výchově jiných osob. Okolnosti, za kterých ke spáchání trestné činnosti došlo, jsou dostatečně rozvedeny v části popisující skutková zjištění, přičemž míra zavinění obžalovaných v návaznosti na jejich pohnutku byla soudem rovněž již popsána výše. 

74. K osobám obžalovaných pak bylo zjištěno, že J. V. je vyučen bez maturity v oboru zednické práce a pracuje na úklidu veřejných prostor v XXXXX. Dosud nebyl soudně trestán ani nemá záznam v evidenci přestupků. Obviněná D. N. je vyučena v oboru pekařka bez maturity a v posledních letech pracovala pouze brigádně. Dosud nebyla soudně trestána ani nemá záznam v evidenci přestupků. 

75. Pokud se týká polehčujících resp. přitěžujících okolností, pak oběma obžalovaným polehčovalo jejich dosavadní trestní a přestupková bezúhonnost. Jiných polehčujících okolností soud neshledal. V případě obžalovaných nicméně nebyly soudem zjištěny ani okolnosti přitěžující. Přehlédnout však nelze absenci náhledu obou obžalovaných nad spáchaným jednáním. Po zhodnocení všech okolností spáchané trestné činnosti, jakož i s přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným k osobám obžalovaných a možnostem jejich nápravy, dospěl soud k závěru, že na oba obžalované postačí působit tresty odnětí svobody uloženými v polovině zákonné trestní sazby trestných činů, kterými byli uznáni vinnými – tzn. tresty odnětí svobody v trvání 1 roku. Vzhledem k osobám obžalovaných lze důvodně předpokládat, že pouhá pohrůžka výkon uložených trestů povede obžalované k vedení řádného života, a proto jim byly výkony uložených trestů shodně podmíněně odloženy na středně dlouhé zkušební doby v trvání 3 let. 

76. V případě obžalované N. pak soud akceptoval návrh znalce na uložení ochranného psychiatrického léčení v ambulantní formě, neboť s ohledem na osobu obžalované, jakož i s přihlédnutím k charakteru psychické poruchy, kterou trpěla anebo i v současné době trpí, a které není dostatečným způsobem léčena, nelze vyloučit, že by mohla být nebezpečné sobě a svému okolí. Toto rozhodnutí přitom není pro obžalovanou nijak omezující, protože i v současně době psychiatrickou ambulanci navštěvuje, avšak i znalec z oboru psychiatrie konstatoval, že dosavadní způsob léčby obžalované považuje za nedostačující. Je tedy třeba aby se v průběhu uloženého ochranného opatření léčba obžalovaná dostala na zcela jinou kvalitativní úroveň, což bude ku prospěchu zejména právě obžalované. 

77. Závěrem musí soud konstatovat, že s ohledem na skutečnosti zjištěné ke způsobu, jakým oba obžalovaní přistupovali k péči o svou dceru, ani jeden z nich není v současné době rozhodně schopen své dceři odpovídající péči zajistit. Na tomto místě soud znovu připomíná, že i když se na základě provedených důkazů nepodařilo zcela jednoznačně určit pachatele zlomenin horních končetin malé A. a zranění v jejím obličeji, tato jí museli způsobit obžalovaní resp. některý z nich, přičemž druhý z rodičů si toho musel být vědom, avšak ve prospěch dcery nijak nezasáhl. 

Výrok o náhradě škody 

78. K trestnímu řízení se s nárokem na náhradu majetkové škody připojila Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky s částkou ve výši 151.189 Kč, která představuje úhradu nákladů léčebné péče poskytnuté nezl. A. V. V daném případě sice není pochyb o tom, že předmětná částka byla vynaložena v souvislosti s léčením zranění poškozené, nicméně v případě obžalovaného N. není z dokladů předložených zdravotní pojišťovnou zřejmé, zda následky jednání, kterým byla uznána vinnou, byly také součástí poskytnuté V případě obžalovaného V. je sice z provedeného dokazování zřejmé, že své dceři způsobil zranění, která si vyžádala největší rozsah poskytnuté lékařské péče. Nicméně na základě předložených dokladů nelze bez dalšího dokazování zcela jednoznačně určit, jaká část uhrazených nákladů lékařské péče se vztahovala výhradně k tomuto nejzávažnějšímu zranění a jaká část k léčení např. zlomenin záprstních kůstek. Takové dokazování by však nedůvodně protáhlo trestní řízení, v důsledku čehož soudu nezbylo než odkázat poškozenou zdravotní pojišťovnu s jejím nárokem na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 

79. Poškozená A. V. se prostřednictvím svého opatrovníka připojila s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč, které zmocněnec požadoval zaplatit po každém z obžalovaných. 

80. Pokud se týče náhrady nemajetkové újmy, při stanovení její výše soud vycházel zejména z ustanovení § 2956 občanského zákoníku, z něhož vyplývá, že „Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy“. Podle ustanovení § 2957 občanského zákoníku pak „Způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala“ Rovněž pak bylo nutno vzít v potaz ustanovení § 2958 občanského zákoníku, který stanoví, že „Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti“. Příslušná právní úprava dále nijak blíže nestanoví maximální možnou výši náhrady, popřípadě konkrétní paušální částku, kterou by měly soudy přiznávat jako náhradu nemajetkové újmy. Při úvahách o její výši je v každém případě třeba zohlednit okolnosti na straně poškozeného, mezi které bezesporu patří existence dlouhodobých následků, limitace v jeho dalším životě v podobě vlivu na uplatnění v profesním i společenském životě apod. Na straně škůdce je pak třeba vzít v úvahu především jeho postoj k projednávané věci (lítost, náhrada škody, omluva), dopad události do jeho duševní sféry a míru jeho zavinění, včetně např. zneužití bezbrannosti poškozeného apod. Je zcela zřetelné, že postoj této osoby může podstatným způsobem ovlivnit vnímání újmy poškozenými; vstřícné chování, omluva či projevená lítost škůdce může zmírnit dopady nemajetkové újmy, naopak jeho lhostejnost, arogance či vyjádřená bezcitnost ji může ještě prohloubit. Dále je nutné přihlížet též k majetkovým poměrům škůdce tak, aby byla dána možnost reálného uspokojení přiznaných nároků. Na závěr těchto teoretických východisek lze v návaznosti na současnou rozhodovací praxi konstatovat, že při rozhodování o nároku poškozeného na náhradu nemajetkové újmy v penězích uplatněném v rámci trestního řízení, je třeba vycházet ze všech specifik daného případu, jimž je třeba podřadit příslušná kritéria na straně poškozeného i pachatele, která mají vliv na vnímání duševních útrap a dopadu protiprávního jednání do sféry obou takových subjektů. Současně je nezbytné postupovat na základě principu proporcionality, který zohlední i obdobné, v minulosti posuzované případy tak, aby soudní praxe mohla postupovat s co možná největší snahou o eliminaci nahodilého přiznávání rozdílných peněžitých částek, což by ve výsledku vedlo k právní nejistotě zúčastněných stran řízení. 

81. V nyní projednávané věci je zjevné, že aplikace výše uvedených východisek na projednávanou věc je problematická. Vyplývá to z faktu, že poškozené A. V. bylo v době, kdy se stala obětí projednávané trestné činnosti, pouhých několik měsíců. V současné době má dva a půl roku. Následky, které na ni jednání obou obžalovaných zanechalo, se tak velmi pravděpodobně budou teprve projevovat. To koneckonců vyplývá i ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví dětská neurologie, kde znalec uvádí, že v případě poškozené lze očekávat opoždění a poruchy vývoje tělesného, duševního, a později problémy v sociální adaptaci, učení, pracovním uplatnění atd. Rovněž riziko vzniku dalších forem epileptických záchvatů v dalším vývoji je dosti pravděpodobné. Určitá omezení a znevýhodnění v celém životě A. nutno jistě předpokládat. Stejně tak z výpovědi její současné ošetřující lékařky J. R. vyplývá, že pokud jde o následky, podle svědkyně to na ni zanechalo psychické následky, což se projeví v následujícím životě. Bylo by třeba udělat psychologické vyšetření, na které je ještě malá. Je tedy nemožné v současné době určit, jaké konkrétní následky pro budoucí život poškozené A. V. nastanou, a podle nich přiznat poškozené výši přiměřeného zadostiučinění. Stejně tak určení míry utrpení poškozené je v projednávané věci obtížné, neboť tato je vzhledem ke svému věku těžko může vyjádřit či dokonce doložit. To však na druhé straně neznamená, že by bylo na místě postupovat dle ustanovení § 229 odst. 1 trestního řádu a poškozené A. V. v trestním řízení žádnou náhradu nemajetkové újmy nepřiznat. Jak ve své rozhodovací činnosti judikuje i Ústavní soud, dětem není možné přiznávat nižší náhrady nemajetkové újmy v případech, kdy pro svůj věk ještě nejsou schopny zcela chápat zásahy do svých práv (viz nález sp. zn. II. ÚS 19/16 týkající se náhrady nemajetkové újmy čtyřletému dítěti či nález sp. zn. I. ÚS 1737/16 týkající se náhrady nemajetkové újmy novorozenému dítěti). Rovněž tak by nepřiznání žádné náhrady nemajetkové újmy poškozené A. V. bylo v rozporu s již zmíněnými zásadami slušnosti. Soud se proto musel zabývat naznačenými kritérii na straně obžalovaných i poškozené, jakož i rozhodnutími jiných soudů ve srovnatelných případech, a na tomto základě určit přiměřenou výši náhrady nemajetkové újmy pro poškozenou A. V. 

82. Při zkoumání výše uvedených kritérií na straně obou obžalovaných pak soud konstatuje, že je zejména nutno brát v úvahu fakt, že se jednalo o rodiče poškozené. Šlo tedy o osoby, které měly nad poškozenou a její výchovou plnou odpovědnost, tato na nich byla závislá v maximální možné míře, a proti jednání, kterému byla vystavena, se nemohla žádným způsobem bránit. Základním smyslem náhrady je smysl satisfakční, přičemž potřeba finanční satisfakce narůstá v přímé úměře s mírou zavinění původce zásahu, neboť vyšší mírou zavinění je vždy neoprávněnost zásahu do osobnostních práv zesílena (je zesílena křivda, za niž má přijít zadostiučinění). V tomto směru lze dojít až k závěru, že v případě zlého úmyslu (záměru) na straně původce neoprávněného zásahu by měl soud svůj odsudek nad tímto společensky i právně zvlášť odsouzeníhodným chováním vyjádřit právě citelným určením výše peněžitého zadostiučinění (srov. rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 2844/14). V projednávané věci pak soud připomíná, že ze strany obžalované N. šlo o jednání úmyslné u obžalovaného V. o jednání nedbalostní, které však bylo opakované. Pokud pak jde o sebereflexi obou obžalovaných, zde soud musí konstatovat, že jakkoliv určitou míru lítosti nad způsobenými následky vyjadřují, tak zároveň oba popírají, že by za ně byli zodpovědní a spíše své jednání bagatelizují. Těžko tak lze kterémukoliv z obžalovaných jeho postoj k projednávané věci přičítat při rozhodování o výši náhrady nemajetkové újmy k dobru, spíše naopak. Na druhé straně v případě obžalovaného V. je třeba přihlédnout k tomu, že na základě provedeného dokazování lze konstatovat, že o poškozenou A. V. se snažil v rámci svých možností se starat, podle svědeckých výpovědí všech osob, které s obžalovanými a poškozenou byli ve styku a měli možnost je pozorovat, projevoval o její výchovu zájem. Zejména to platí v kontrastu s přístupem obžalované N., která se dle výpovědi všech svědků o poškozenou nezajímala a dávala přednost svým záležitostem. I obžalovaný V. nicméně musel o zraněních poškozené A. vědět, byl upozorňován zejména svými rodinnými příslušníky, že s ní zjevně není vše v pořádku, a přesto nereagoval. Pokud jde o samotnou poškozenou A. V., zde soud bral v potaz fakt, že tato byla vystavena permanentnímu stresu – jak fyzickému, tak psychickému – což rovněž vyplývá ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví dětská neurologie. 

83. Na základě výše uvedeného se soud zabýval konkrétní výší náhrady nemajetkové újmy pro poškozenou A. V., přičemž v souladu s judikaturou Ústavního soudu zohlednil, že při stanovení odpovídající výše nemajetkové újmy je nutno použít princip proporcionality též tím způsobem, že obecné soudy porovnají částky této náhrady přisouzené v jiných případech, a to nejen v obdobných, ale i v dalších, v nichž se jednalo o zásah do jiných osobnostních práv, a to zejména do práva na lidskou důstojnost. Jinými slovy způsobem, jak lze dosáhnout relativně spravedlivého vyčíslení výše náhrady, je zohlednění částek přiznaných v jiných srovnatelných řízeních. V této souvislosti lze poukázat např. na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 14 To 6/2017, kdy se v tomto případě jednalo o týrání (psychické i fyzické), přičemž pachateli byli rodiče a poškozenými jejich tři děti ve věku 5, 11 a 12 let. Výše náhrady nemajetkové újmy se v tomto případě u jednotlivých poškozených pohybovala od 50.000 do 200.000 Kč. Lze zmínit rovněž rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 6 To 357/2016. V tomto případě byla obžalovanou matka, která týrala své děti ve věku pět a devět let. Poškozeným byla přiznána částka 50 000, resp. 60.000 Kč. Konečně pak lze zmínit rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 32 T 7/2016, kde byl pachatelem otec, který týral své čtyřměsíční dítě, kterému byla přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 45.552 Kč. 

84. Při zohlednění všech podmínek projednávané věci, jako ž i v kontextu zmíněných soudních rozhodnutí, se jeví jako přiměřená výše nemajetkové újmy poškozené A. V. 50.000 Kč, a to od každého z obžalovaných. Právě v této výši se pohybuje výše náhrady ve srovnatelných případech (viz výše) a zdejší soud neshledal důvod, pro který by se od ní měl odchýlit, neboť ve všech zmíněných případech se jednalo o typově obdobnou trestnou činnost, které se rodiče dopouštěli na svých dětech. U obou obžalovaných se jednalo o opakované jednání, a byť jeho následky jsou v případě obžalované N. nesrovnatelné s poraněním mozku malé A., tato obžalovaná se projednávaného jednání dopustila úmyslně. U obžalovaného V. zase nedbalostní formu jednání vyvažuje jeho opakovanost a zejména způsobené následky na zdraví jeho dcery. Jelikož opatrovník poškozené požadoval přiznat částku vyšší, postupoval soud v souladu s ustanovením § 229 odst. 2 trestního řádu a se zbytkem nároku nemajetkové újmy poškozenou odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. 


Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně. 

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku; obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká; zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. 

Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce; toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody. 

V prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též1 jeho zákonný zástupce a jeho obhájce.

Odvolání musí být ve lhůtě osmi dnů od doručení opisu rozsudku nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu I. stupně (podle § 251 tr. řádu) také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i z části, ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.

Osoba, která odvolání podala, může je výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. 

Byl-li obžalovaný odsouzen za zločin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a poškozenému byl alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, může poškozený požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Krajský soud v Brně 

Brno 16. listopadu 2021 

Mgr. Petr Jirsa 

v.r. předseda senátu