Pokus o znásilnění expřítelkyně partnerem

č. j. 3 T 7/2019 - 292 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

‍

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení konaném dne 21. 7. 2020 v senátě složeném  z předsedy Mgr. Tomáše Mahra a přísedících Moniky Dalily Delrosall a Miroslava Zezuly 

‍

takto: 

Obžalovaný XX, nar. v XX, bez zaměstnání, trvale bytem XX, toho času bytem XX, 

‍

se uznává vinným, že 

v přesně nezjištěných dnech přibližně od 25. 5. 2018 do února 2019 v XX, XX , v bytě užívaném XY, nar. XY, s níž žil v partnerském vztahu, a v místnosti náležející k bytu, umístěné vedle vstupu do bytu, v době, kdy matka poškozené nebyla doma, v přesně nezjištěném počtu případů ve snaze se sexuálně uspokojit po její nezletilé dceři XYZ, nar. XYZ, jejíž věk znal, požadoval, aby  mu třela rukou penis, hladil ji na přirození pod kalhotkami a zasouval jí do přirození prsty, a s tímto nepřestával, ani když mu říkala, ať toho nechá, na což poškozené odpověděl, že je velká holka a tatínci to normálně holčičkám dělají, přičemž nezletilá byla s ohledem postavení obžalovaného jako partnera její matky a strach z trestu schopna dát mu najevo odpor pouze  slovně,  

‍

tedy 

dítě mladší patnácti let jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil a tento čin spáchal na dítěti  mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje svého postavení a z něho vyplývajícího  vlivu,

‍

čímž spáchal 

pokračující zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku 

‍

a odsuzuje se za to  

podle § 187 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se mu výkon tohoto trestu podmíněně  odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let.  

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen uhradit poškozené XYZ , nar. XYZ, bytem XYZ, na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč.  

‍

Odůvodnění: 

1. Obžalovaný XX v přípravném řízení popřel, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Výpovědi paní XY a její dcery označil za lež, kdy poškozená musela být ovlivněna svou matkou, neboť sama by si to nevymyslela. 

V lednu se s paní XY rozešli, své věci si mohl vyzvednout jen pod dozorem policie. Pak zjistil, že v garáži chybí některé jeho věci, například motorová pila a nářadí. Na to mu paní XY řekla, že tam nic takového nebylo. Při rozchodu mu vyhrožovala, že je kriminálník, že jí krade doma věci, že patří do kriminálu a že ho tam dostane. 

S paní XY začali bydlet od ledna 2018. Asi po třech nebo čtyřech měsících od začátku vztahu začaly problémy. Paní XY byla stále mimo domov, děti po příchodu ze školy hlídal on. Jemu se nelíbilo, že ZZ má zameškané hodiny, chtěl to řešit s paní XY, ale ta mu řekla, že mu do toho nic není. Pak se poprvé rozešli. Po týdnu zase orodovala, aby se vrátil. Nakonec se s  ním rozešla ona z toho důvodu, že její syn jí řekl, že obžalovaný doma krade věci a rozprodává je. To už byl definitivní rozchod. 

Úplně sám s nezl. XYZ nikdy nezůstával, vždy byli doma její bratři. S poškozenou vycházeli dobře. Nezletilá mu říkala XX, občas tati. Co se týče hygieny malé XY, tak s koupáním nepomáhal, myla se sama, a když něco potřebovala, řekla matce. 

V sexuálním životě s paní XY neměli vážný problém. Vedle bytu měl místnost, kde si lepil modely. Tam děti nechodily, malá XYZ tam přišla za celou dobu tak 2x. XYZ si stěžovala, že na ní kluci dělají sexuální posunky, že jí obtěžují, osahávají a jeden spolužák, že je dotěrný. On jí vždy odpověděl, že to musí řešit s mámou. Ona odpověděla, že se jí bojí, že jí zase bude vyčítat. Obžalovaný si myslí, že je to celé pomsta matky poškozené, že nevycházel s jejím nejstarším synem. Neví, proč by to poškozená jinak říkala, když spolu neměli žádný problém. 

V hlavním líčení na svém  popěrném stanovisku setrval s tím, že ale nedokázal uvést konkrétně, za co by se mu měla  matka poškozené nepravdivým obviněním mstít.  

2. Na obžalovaného byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví - odvětví  psychiatrie, sexuologie a psychologie. Podle znalce z oboru psychiatrie a sexuologie obžalovaný netrpí duševní poruchou, pouze forenzně nevýznamnou poruchou osobnosti. Byl schopen rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání a toto jednání ovládat. Jeho pobyt na svobodě z psychiatrického hlediska není nebezpečný. Jeho sexuální zaměření  je gynefilní a hebefilní, to však bez síly parafilie (sexuální deviace).  

3. Podle znalce psychologa je obžalovaný intelektově slabě průměrný, jeho osobnost je simplexní, strukturovaná anomálně s převládajícími rysy citové i sociální maladaptace. Emocionalita je nezralá a málo diferencovaná, afektivita a psychika stabilní. Motivace jednání nebude podmíněna žádnou psychickou nebo sexuální patologií a souvisí z psychologického hlediska především s jeho osobnostními charakteristikami. Anomální osobnostní struktura je trvalého charakteru, a i vzhledem ke kriminální anamnéze obžalovaného a k jeho postojové uzavřenosti (popírání, absence pocitů viny) jsou možnosti jeho resocializace málo nadějné.  

4. Nezl. XYZ, nar. XYZ, byla vyslechnuta jako svědkyně před zahájením trestního stíhání dne 27. 2. 2019 za účasti soudce postupem dle § 158a trestního řádu. Podle § 102 odst. 2 trestního řádu byl v hlavním líčení přehrán záznam o výslechu nezletilé  svědkyně. 

Svědkyně při výslechu uvedla, že ví, že se na policii sešli kvůli tomu, že jí dělal nepříjemné věci, co si dělají dospělí, když se mají rádi. XX jí sahal rukou tady (ukázala na panence). Když byla mamka v práci, bráchové byli v pokojíku, ale koukali se na počítač a neslyšeli to její křičení, protože většinou mají zapnutej počítač. Nebylo to jen v ložnici, jednou se to stalo taky, když byla v kuchyni. On jí sundal takhle…(ukázala na panence  sundání sukně a kalhotek) a sahal jí jednou rukou tam… (prstem mezi nohy). Taky mu musela sahat na „finfulu“. Vyndal svého „finfulu“ a musela mu na to rukou přejíždět. V kuchyni jí sahal na pipinku a taky ještě vzadu v místnosti, říkal, ať takhle tím přejíždí, bylo to i v ložnici. Na pipince jí občas sahal i do dírky. Ale spíš jí tam jenom přejížděl, moc jí tam dovnitř nesahal. Občas cítila i bolest, ale nelíbilo se jí to. 

Řekla mu, ať toho nechá, ale on jí řekl, že to přece není tak hrozný, že je velká holka, že se to normálně dělá. Ona říkala, že se to normálně nedělá, on říkal, že občas to tatínci normálně holčičkám dělají. Říkal, ať to nikomu neříká. Ona se bála, nevěděla, jak to má říct. Ale zjistila, že když to řekla mamině, tak teď lépe jí a i líp jí pracuje mozek, protože se zlepšila v matice. Měla v sobě tolik stresu. 

Poprvé se to stalo asi v kuřárně, jak mu sahala na ten „finfulu“. Kuřárna je kumbál mimo byt.  Začalo to od jejích XYZ let. Bylo to různý, někdy třeba jednou týdně nebo dva týdny si dával  pauzy nebo dokonce měsíc, nebo třikrát týdně. 

Poprvé to bylo po jejích narozeninách (2018), to mu sahala v kuřárně na to…ona si tam za ním přišla povídat. Začalo to tímhle a až trošku dýl na ni začal sahat. On prostě rozepl kalhoty, vyndal to a ona vzala ruku a musela mu takhle jezdit…ale ona to vůbec moc nechtěla. On jí to nejdřív ukázal a ona to pak  měla dělat. Ona mu řekla, že to dělat nechce. Říkal, že to je prostě normální, že je to určitě  hezký a bude jí to příjemný, ale nebylo. I jí to tam občas lechtalo. Ona mu řekla, ať to nedělá. Neměla odvahu ho praštit, protože má hodně silnou ruku, prostě ten kdyby jí ji napálil…. Už  jednou dostala hodně velkou facku. Kvůli něčemu se naštval, bolelo jí to. 

On jí tam dal ruku, a když tam přišel ZZ, tak si na ní lehl a dělal, že ji morduje, že ji lechtá, občas ji i zalehl. Když to nechtěla dělat, tak ji začal lechtat. Ona je hrozně lechtivá, jí to hrozně vadilo,  protože když lechtáte člověka dlouho, tak to pak štípe, takže neměla jinou volbu. Někdy jí zalehl a začal dělat takhle…(na panence ukázala podle vyslýchající policistky kopulační pohyby), ale byl oblečený. Tu ruku jí tam strkal a jezdil tam pod kalhotkami. Ona prostě jen křičela, aby toho nechal, že tohle nedělají holčičky tatínkům. On řekl, že se má klidně zeptat svých kamarádek, že jim to tatínci taky dělají. Ale ona to nikomu neříkala. Nechal toho až po chvilce, když on chtěl. Na „finfulína“ mu taky šahala vícekrát než jednou. Neví, jestli to bylo 5x nebo 6x, bylo to, když byly letní prázdniny. Naposledy to dělal asi někdy před lednem, po XYZ vysvědčení už ne. S tím „finfulínem“ to bylo naposledy před prázdninami, v červnu. Když  mu na něj sahala, tak neviděla, že by mu z toho „finfulína“ něco vyteklo. V ruce to cítila jako  nějakou měkkou věc. Ona to nemačkala, prostě jen třela tu kuličku, jak je na tom, jezdila tou kuličkou. Když jí dala dolů, tak tam bylo něco červenýho, takovej červenej páreček. Nebyl tvrdej. Řekla o tom bráchovi ZZY, ale jeho to moc nezajímalo, zapomněl na to. Nikomu jinému to neřekla, protože se bála, protože kdyby to máma řekla XX, tak by asi pěkně  dostala.  

5. S ohledem na to, že výpověď poškozené je stěžejním důkazem, byla zkoumána znalcem - psychologem. 

Ze závěrů znaleckého posudku vyplývá, že mentální výkony nezl. XYZ mají značné výkyvy odpovídající nerovnoměrnému dozrávání centrální nervové soustavy. Její celkový verbální výkon je nadprůměrný. Kvalita vnímání může být vývojovými  nerovnoměrnostmi v určitých případech narušena, tyto nerovnoměrnosti však nenarušily kvalitu vnímání vyšetřované věci. 

Poškozená trpí syndromem ADHD, tedy poruchou aktivity a pozornosti s hyperaktivitou. Tato porucha však nemohla ovlivnit její vjemové poznávací složky intelektové výbavy tak, aby se nemohla správně orientovat ve vyšetřovaných událostech. Je nadprůměrně intelektově vybavené dítě, žádající odpovědi na velké množství  otázek. Zvýšeně si nevěří, a proto je zvýšeně závislá na podpoře svého okolí. 

Ve své rodině nemá protějšek, se kterým by probírala svoje zážitky. Se staršími bratry příliš nekomunikuje, na mladšího bratra musí spíše dohlížet. K obžalovanému proto přilnula jako k někomu, kdo byl pro ni posluchačem a kdo odpovídal na její otázky. Ač ji obžalovaný svým chováním značně poškodil, stále si vyčítá, že porušila slovo, které mu dala. Je schopna podat obecně věrohodnou výpověď. 

Pokud jde o specifickou věrohodnost, tak podala před dětským psychiatrem i na policii velice podrobné, neodporující si výpovědi. Tyto výpovědi podala svým slovníkem, nevyskytují se v ní pasáže, které by mohly být součástí předem naučené výpovědi. Z psychologického hlediska lze její výpovědi považovat za specificky věrohodné. Znalecké zkoumání neodhalilo postranní motivy svědkyně, jako je motiv msty nebo nenávisti. Zazněla i určitá sympatie k obžalovanému, protože si s ním během jeho pobytu v domácnosti rozuměla. Nezletilá byla schopna chápat nesprávnost takového jednání, nebyla schopna dostatečně posoudit jeho smysl a význam. 

Pokud se týče odporu, naznačila, že se obžalovanému snažila vyhýbat, ale dál ho navštěvovala v kumbálu, což vysvětluje tím, že si s ním chtěla povídat, protože je chytrý. Byla přesvědčená, že své chování nebude opakovat. Její odpor byl slabý, ovšem je nutno si rovněž představit zmatek, který prožívala - obávala se, že jí nikdo nebude věřit, a že ji obžalovaný potrestá, neboť měla předchozí zkušenost z jednoho trestu. 

Znalkyně se domnívá, že poškozená je v rámci rodiny osamělá, jednala tedy podle schématu, že ji nikdo nevyslyší a naopak jí může čekat trest, když bude o věci mluvit. U poškozené byla diagnostikována smíšená úzkostná a depresivní reakce, která byla pozorována i třídní učitelkou - zamlklost a málomluvnost, smutek. Její osobnost je již nyní formována jako podrobivá, s nedostatečnou schopností odporovat svému okolí. Znalkyně opakování výslechu poškozené nedoporučila kvůli pravděpodobnosti sekundární viktimizace.  

6. Matka poškozené - XY jako svědkyně v procesně použitelné výpovědi v přípravném řízení popsala, jak navázala vztah s obžalovaným. Začal u nich bydlet od února  2018. Zpočátku nebyly mezi nimi problémy, vztah byl v pořádku. Jelikož obžalovaný v té době neměl zaměstnání, souhlasil s hlídáním dětí, aby svědkyně mohla pracovat. Nic špatného mezi dcerou a obžalovaným nepozorovala. Rozešla se s ním v únoru 2019. Cítila, že něco není v pořádku a první důkaz jí podal syn ZZ, který si v mobilu obžalovaného všiml, že tam má vyfocené jejich věci, které se ztratily. Proto obžalovanému řekla, aby odešel. 

Po odchodu obžalovaného večer seděla s dětmi a syn sdělil, že dcera má z obžalovaného trauma. Dcera začala mluvit, že ji obžalovaný nutil, aby mu sahala na penis, že jí říkal, že to je normální, že to holčičky tatínkům dělají, že jí sahal do kalhotek a jednou v kuchyni jí stáhl  kalhoty. Dcera se jí pak svěřovala postupně, každý den něco. 

Svědkyně hned druhý den  volala dětské psychiatričce, ta řekla, ať k ní přijdou a ať podá trestní oznámení. Před  psychiatričkou pak měla dcera sdělit, že jí pan XX řekl, že si na ní počká do 18ti let a pak bude náhradou za matku. Dcera jí též řekla, že se obžalovaného bála, a když jí hrozilo, že jí dá facku, tak ho prosila, aby jí dal jiný trest. Obžalovaný odpověděl tak, že si to vybere jinak, a pak ji osahával. 

Syn ZZ svědkyni říkal, že když přišel do pokoje a obžalovaný ležel na poškozené, tak to maskoval tím, že ji lechtá. Vedle bytu je kumbál, ve kterém obžalovaný bydlel, když byly mezi nimi neshody. V tom kumbálu měl vyndavat penis před dcerou. Svědkyně sama nikdy neviděla žádné závadové jednání. Vztah mezi obžalovaným a XY se měnil, občas jí nadával. Dcera si s obžalovaným ráda povídala, a někdy vyhledávala jeho přítomnost. Dcera se myla sama. 

K obžalovanému uvedla, že měl nadmíru vysoký sexuální apetit. Byl bez zábran, řekl jí, že by mu nedělalo problém souložit před dětmi. Obžalovaný sledoval porno na počítači nebo na svém mobilu. Od podání trestního oznámení s obžalovaným v kontaktu nebyla. Jeho matka jí řekla, že děti navedla a že ničí jejich rodinu. Na  této výpovědi svědkyně setrvala i v hlavním líčení.  

7. Ze strany obhajoby byl navržen důkaz v podobě psychologického znaleckého zkoumání matky poškozené stran její věrohodnosti. Tento důkazní návrh soud zamítl jako nadbytečný, neboť výpověď matky poškozené je z pohledu prokázání viny zcela marginální vedle výpovědi samotné nezletilé poškozené, která znalecky zkoumána byla. Matka poškozené  nebyla přítomna žádnému závadovému jednání a není tak vůbec zřejmé, co by mohl na důkazní situaci změnit znalecký posudek ohledně její věrohodnosti.  

8. Postupem podle § 102 odst. 2 trestního řádu byl v hlavním líčení čten protokol o výslechu  nezletilého svědka ZZY (ročník ZZY). Podle něho byl obžalovaný zlý. Používal  tvrdé tresty, několikrát svědka praštil a hodně na ně řval. Taky znásilňoval jeho sestru. Ta mu řekla, že se před ní obžalovaný svlékal. 

Jednou obžalovaný svědka navedl, aby se zamkl se sestrou v koupelně a sundal si kalhoty a trenýrky s tím, že když to neudělá, že ho potrestá. Svědek to udělal a potom ho obžalovaný z koupelny pustil. Sestře to bylo nepříjemné, říkala, ať to nedělá, ale svědek nemohl nic dělat, neboť obžalovaný na něj tlačil svou autoritou. 

Svědek taky viděl, jak obžalovaný v ložnici XYZ zalehával, což jí bylo nepříjemné. Při tom byli oblečení. Vždy to dělal, když šla máma do práce. Od sestry ví, že když měla dostat trest, tak obžalovaného prosila, ať ji netrestá, aby jí vybral jiný trest a on vybral, že ji znásilní.  Sestra měla strach z autority obžalovaného. Párkrát za ním XYZ šla na návštěvu na pokec do kumbálu. Obžalovaný se k XYZ choval normálně, taky jí občas mlátil, taky na ní řval. 

K znásilnění svědek uvedl, že to znamená, že chlap vezme ženskou a bez povolení jí začne  osahávat. Dokud se obžalovaný neodstěhoval, tak si XYZ nestěžovala. Do té doby se báli, aby je nezmlátil.  

9. Starší bratr poškozené - svědek ZZ (nar. ZZ) v procesně použitelné výpovědi v přípravném řízení uvedl, že poprvé se XX odstěhoval, protože neměl práci, a matka ho v bytě nechtěla, podruhé to bylo proto, že u nich kradl věci a to už bylo definitivní. U nich se dlouhodobě ztrácely věci. Svědek nahlédl do mobilu obžalovaného a ten prodával jejich věci, které se ztratily, měl je vyfocené. 

Na svědka XX hodně křičel, stále s ním měl nějaký spor, ale nemlátil ho. Na ZZY křičel taky, občas ho mlátil. Jednou ho i chytil pod krkem a ZZY se počůral. To hlásila na policii matka. Na XYZ byl obžalovaný hodný, na tu jen občas křičel a občas jí pohlavkoval. 

Když u nich ještě XX byl, tak svědek viděl, že třeba spolu s XYZ leželi v posteli v ložnici, byli přikrytý peřinou, byli oblečený. Obžalovaný říkal, že XYZ lochtá, že si hrajou, ona to odsouhlasila. Nic neříkala, na nic si nestěžovala, měla divný výraz, ale svědka nenapadlo, že se něco děje. Tohle viděl vícekrát, většinou v ložnici. 

Jak se pak odstěhoval, tak jim XYZ řekla, co se dělo. Ona to už dřív řekla ZZY, ale oni o tom nevěděli. Myslí si, že ten den, co odešel, tak seděli v kuchyni, on, máma, XYZ a  ZZY a XYZ jim začala říkat, že jí XX ukazoval penis, že jí nutil, aby na ten penis sahala. Když za ním chodila do kumbálu, tak tam ji k tomu taky nutil. XYZ prý říkal, že tohle je  normální, že to dělá každá dcera tatínkům a že je nějak náhrada za mámu a že na ní počká, až jí bude 18, a pak s ní bude chodit. Pak to máma začala řešit, jela s XYZ za psychiatričkou. XYZ si na XX stěžovala, že na ni křičí nebo že se ho bojí, že jí něco udělá, když měla nepořádek v pokoji. XX jí hodně využíval, aby mu udělala kafe nebo mu přinesla jídlo. Svědek si myslel, že ho má ráda, když i za ním chodila do toho kumbálu a nosila mu kafe. Ničeho neobvyklého si nevšiml. Neviděl, že by XX XYZ nějak osahával. Na této výpovědi pak svědek setrval i u hlavního líčení.  

10. Matka obžalovaného YYY jako svědkyně v přípravném řízení uvedla, že s  manželem se vztahem svého syna a paní XY nesouhlasili. Malou XYZ viděla jen několikrát, myslí si, že vztah jejího syna s ní byl dobrý. Když je viděla pohromadě, tak XYZ  šla víc k němu než k mámě. Nijak se mu nesnažil vyhýbat. Problém měl její syn jen s nejstarším synem paní XY, který mu kradl cigarety. V hlavním líčení potvrdila správnost své výpovědi z přípravného řízen a doplnila, že matka poškozené měla v prodejně Albert pravidelnou pracovní dobu od tří hodin do půl deváté večer (odpolední směna). Na ranní chodila pouze v neděli. Stíhání svého syna chápe jako mstu ze strany matky poškozené, avšak nedokázala uvést, za co by se přesně mstila. Matka poškozené je podle ní nevyrovnaný  člověk.  

11. Dále byla opatřena zpráva dětské psychiatričky, k níž matka s dcerou docházela a která měla  iniciovat oznámení celé věci na policii. Ze zprávy MUDr. B ze dne 20. 2. 2019 vyplývá, že poškozená u ní sdělila, že se to dělo od jara, XX k ní přišel, sahal jí mezi nohy  pod kalhotkami, někdy si na ni i lehal, chtěl, aby jej vzala za penis a posunovala, dokud neřekl, že to stačí. Dělo se to několikrát do měsíce, během letních a vánočních prázdnin ne, naposledy nyní v únoru.  

12. Ze zpráv orgánu sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu vyplývá, že XY st. navázala vztah s XX na přelomu let 2017/2018. Od února 2018 žili ve společné domácnosti. Nezl. XYZ je od září 2019 žákyní XYZ třídy ZŠ. Ze  zprávy školy vyplývá, že nezletilá se jevila od začátku školní docházky jako tichá, hodně  úzkostlivá dívka, málo samostatná. Měla časté omluvené absence pro nemoc. Prospěchem patřila k lepším žákům, prospívá s vyznamenáním. Její chování se změnilo v průběhu XYZ třídy, byla tišší, zaraženější. Na obtěžování a osahávání ze strany spolužáků si nikdy  nestěžovala, ani třídní učitelka v tomto směru nic nezpozorovala. I před spolužačkou  řekla o sexuálním obtěžování ze strany přítele své matky, XYZtřídní učitelce řekla, že mu musela sahat mezi nohy.  

13. Z připojeného přestupkového spisu Městského úřadu vyplývá, že obžalovaný byl rozhodnutím ze dne 9. 8. 2019 uznán vinným přestupkem spočívajícím v nepřiměřeném fyzickém trestání dětí XY v době jejich společného soužití a potrestán pokutou 1 500 Kč.  

14. Oznámení ZZ na obžalovaného stran krádeže věcí bylo policií ČR odevzdáno k projednání přestupku Městskému úřadu v XX, který do okamžiku rozhodování soudu ve věci nerozhodl.  

15. Soud vyžádal i zprávy od známých zaměstnavatelů obžalovaného, z nichž zjistil, že obžalovaný pracoval:  

- v březnu a dubnu 2018 ve společnosti XX, spol. s r.o. 

- od 2. ledna do 15. března 2019 ve společnosti XX s.r.o. v XX,  

- od 6. ledna 2020 ve společnosti XX, k.s. v XX.  

16. K návrhu obhajoby byla jako svědkyně vyslechnuta i současná přítelkyně obžalovaného - XXY (dříve XXY). Podle obhajoby mělo být její výpovědí prokázáno, že ačkoli má taktéž nezletilou dceru, obžalovaný se žádného závadového jednání vůči ní nedopouštěl. To sice svědkyně potvrdila, zároveň však z její výpovědi vyplynulo, že se s obžalovaným stýkají pouze o víkendech, tudíž nenastává vůbec situace, kdy by obžalovaný  zůstával s její 14-tiletou dcerou sám, potažmo ve večerních hodinách.  

17. Z připojeného spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 3 T 139/2017 vyplývá, že obžalovaný je otcem dvou dcer (ročníky XX a XX), kdy matkou je XXX  (ročník XXX).  

18. Při hodnocení důkazů vyšel soud z toho, že vina obžalovaného je prokazována především  výpovědí poškozené, přičemž věrohodnost jejích tvrzení je podpořena závěry znaleckého  posudku z psychologie. 

Poškozená nemá žádný motiv ke křivé výpovědi vůči obžalovanému. Takový motiv by s ohledem na konfliktnost vztahů bylo možno snad dovozovat u její matky,  ovšem při zohlednění použitého jazyka, detailů a podrobností sdělených poškozenou je zcela vyloučené, že by se mohlo jednat o výpověď naučenou. Nelze odhlédnout ani od toho, jak celá věc vyšla najevo, tj. nestalo se tak ve snaze poškozené zbavit se obžalovaného, nýbrž až  po jeho odchodu ze společné domácnosti, který s žalovaným jednáním neměl přímou souvislost. 

Tvrzení poškozené jsou nepřímo podpořena i výpověďmi jejích bratrů ZZ a  ZZY , kteří viděli, jak obžalovaný poškozenou zalehává v posteli s tím, že poškozenou lochtá. Poškozená byla sice vyslechnuta jako svědkyně ještě před zahájením trestního stíhání, avšak s ohledem na judikáty Nejvyššího soudu (např. 4 Tdo 1379/2017 a 7 Tdo 1269/2017) lze takový postup výjimečně připustit. V daném případě totiž policejní orgán neměl na začátku trestního řízení dostatek informací k tomu, aby bez výslechu nezletilé zahájil trestní stíhání obžalovaného. V dané věci proti sobě stojí právo obviněného vyslýchat svědky osobně a právo nezletilého dítěte, jakožto zvlášť zranitelné oběti, aby bylo k takto citlivé záležitosti vyslýcháno jen jednou. Toto právo dítěte vyplývá z ustanovení § 2 odst. 4 písm. a),  d) zákona č. 45/2013 Sb. zákona o obětech trestných činů a z ustanovení § 102 odst. 2  trestního řádu. 

Výslech poškozené byl navíc zaznamenán na obrazový záznam a je možno vnímat i její vystupování při líčení uvedených skutečností. Lze souhlasit se závěrem státního zástupce uvedeným v obžalobě, že opakování výslechu by znamenalo sekundární viktimizaci  poškozené a že tudíž není v zájmu jejího vývoje. 

Na druhou stranu však nedostatek spočívající v tom, že poškozená nebyla dotázána blíže na řadu skutečností, které mají význam pro rozhodnutí ve věci, nelze přičítat k tíži obžalovaného, což bude rozvedeno níže.  

19. Pro výše uvedená skutková zjištění podle soudu svědčí nepřímo i to, že ačkoli podle  znaleckého zkoumání je obžalovaný hebefilní, tj. je zaměřen na pubertální stadium ženské atraktivity, min. ve třech po sobě jdoucích případech si našel výrazně starší partnerky (XY o 14 let, XXY dokonce o 20 let, ZZX o 8 let), které však mají dcery v pubertálním, resp. předpubertálním věku. To je podle soudu  logickým výrazem snahy obžalovaného dostat se legálním způsobem do trvalé blízkosti  mladých děvčat, kam by se bez vztahů s jejich matkami neměl možnost se dostat. Jinak totiž  nelze vysvětlit jeho reálné sexuální chování, které je v příkrém rozporu s výsledky znaleckého  zkoumání (ač zaměřen na pubertální stadium ženské atraktivity trvale vyhledává výrazně starší partnerky než je on sám).  

20. Při vymezení počátku doby páchání skutku vycházel soud z výpovědi poškozené, že mělo k  prvnímu případu dojít až po jejích XYZ narozeninách (tj. po 2018), ale zároveň se tak  mělo stát ještě před skončením školního roku 2017/2018 (tj. před 30. 6. 2018). Poslední případ se pak měl podle poškozené odehrát před odstěhováním obžalovaného ze společné domácnosti, k němuž došlo podle výpovědi matky poškozené v únoru 2019. Tento časový údaj je pak upřesněn ve zprávě dětské psychiatričky ze dne 20. 2. 2019, kterou uvedeného dne poškozená s matkou navštívily, a kde se již žalovaný skutek řešil.  

21. Pokud jde o právní kvalifikaci, v obžalobě bylo jednání posouzeno jako pokračující zločin  znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního  zákoníku, neboť obžalovaný měl k činu zneužít bezbrannosti poškozené, která byla velmi  nízkého věku let), byla zvyklá obžalovaného poslouchat jako partnera matky, chovala k němu zpočátku kladný vztah, ale měla z něj i strach, měla obavu z jeho reakcí v případě nevyhovění, takže nebyla schopna mu dát najevo odpor jinak než slovními protesty.  

22. Pokud jde o pojem bezbrannosti, pak dle komentáře k trestnímu zákonu (C.H.Beck) se  rozlišuje bezbrannost absolutní, fyzická a psychická. O případ bezbrannosti absolutní jistě nejde, neboť ta vyžaduje oběť, která nevnímá (např. kvůli bezvědomí). Stejně tak určitě nejde o případ bezbrannosti fyzické, kdy oběť není schopna vzdorovat pachateli pro nedostatek tělesných sil (např. osoba spoutaná či ochrnutá). Mohlo by se tedy jednat o bezbrannost  psychickou, kdy oběť vnímá okolní svět, ale její duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni, aby oběť dokázala svou situaci vyhodnotit a přiměřeně a účinně na ni  reagovat, např. proto, že nechápe, co se po ní požaduje nebo nechápe, co je smyslem jednání pachatele. Jako příklad takových obětí se uvádí osoby trpící duševní chorobou, kvůli níž nechápou význam pachatelova jednání, či osoby mentálně zaostalé nebo děti, které nemají  dostatečné znalosti a zkušenosti, aby posoudily význam odporu proti vynucovanému  pohlavnímu styku apod.  

23. V daném případě si však poškozená byla velmi dobře vědoma toho, že se obžalovaný vůči ní  chová nevhodně („Dělal to, co si dělají dospělí, když se mají rádi, a nemyslím líbání, ale tu  druhou stranu. Víte, o čem mluvím, ne? Je to vážně choulostivá záležitost.“). Z citované partie výpovědi poškozené (čl. 37 spisu) lze dovodit, že v době provedení výslechu měla poškozená celkem obstojné vědomosti ze sexuální oblasti, vč. toho, že se děti rodí poté, „co spolu dělají dospělí“ (str. 46). Vyslýchající policistkou však nebyla dostatečně dotázána, co  vše je jí známo ze sexuální oblasti. 

Chvílemi se naopak role vyslýchající a vyslýchané měnily. Tím soud míní to, že poškozená několikrát odpověděla na položený dotaz otázkou. Např. na dotaz, zda obžalovanému z „finfulína“ něco vyteklo (čl. 46), reagovala otázkou („Nevím, co by to mělo být, myslíte moč? Nebo něco jinýho?“) a policistku donutila k výkladu o „bílé  tekutince, která klukům potom…když spolu dospělí dělají některé věci, když se spolu  milujou“. Podobně na otázku, zda nebyl „finfulín“ obžalovaného tvrdý (čl. 47), reagovala  otázkou („Ale proč by byl tvrdej?“), čímž opět policistku donutila k výkladu o tom, že k tomu, aby vznikly děti, musí „finfulín“ ztvrdnout. Takový nedostatek výslechu poškozené spočívající v tom, že poškozená nebyla dotázána blíže na řadu skutečností, které mají význam pro rozhodnutí ve věci, nelze ale přičítat k tíži obžalovaného a nelze dovozovat, že  poškozená neměla dostatečné znalosti a zkušenosti ze sexuální oblasti, což by ji řadilo do kategorie obětí psychicky bezbranných. 

V již zmiňovaném komentáři k trestnímu zákonu  (C.H.Beck) se totiž uvádí, že za bezbrannost se nepovažuje stav poškozené, která je sice nezletilá, ale natolik fyzicky a duševně vyspělá, že je schopna pochopit jednání pachatele a svůj nesouhlas s tímto jednáním dát dostatečně zřetelně najevo. O takový případ přitom evidentně šlo, tj. poškozená věděla, že se obžalovaný vůči ní chová nevhodně, a dala mu verbálně jasně najevo svůj nesouhlas (řekla mu, ať toho nechá/ať to nedělá/že to dělat nechce). Stejně tak byla schopna poškozená správně vyhodnotit „blafování“ ze strany obžalovaného, že je velká holka a že se má klidně zeptat svých kamarádek, že jim to tatínci  taky dělají, že se to normálně dělá.  

24. Další problematickou partií výslechu poškozené je podle soudu otázka toho, co by se stalo,  pokud by poškozená obžalovanému nevyhověla. Poškozená se totiž v rámci své výpovědi  vyjádřila dvakrát zcela odlišně ohledně možnosti volně odejít v případě nesouhlasu s jednáním obžalovaného. Nejprve na čl. 42 uvedla, že v případě tření penisu obžalovaného tomuto řekla, že to dělat nechce a odešla z kumbálu, aniž by jí v tom obžalovaný jakkoli bránil, zatímco na čl. 48 naopak k dotazu negovala možnost volně odejít v případě, že by se jí jednání obžalovaného nelíbilo, byť s douškou, že odejít nikdy ani nezkusila. Tento rozpor však za situace, kdy není vhodné opakovat výslech poškozené, je třeba vykládat ve prospěch obžalovaného, tj. že možnost odejít poškozená měla. Za takové důkazní situace nelze ale dojít v žádném případě k závěru, že by se obžalovaný dopustil žalovaného jednání za využití násilí vůči poškozené.  

25. Co se týče osahávání poškozené na intimních místech a tření penisu obžalovaného rukou,  pak tyto sexuální praktiky poškozená popsala zcela jasně a soud nemá pochyb o tom, že k  takovému jednání skutečně došlo a že jde o trestný čin. 

Jinak je tomu ale u části žalovaného jednání spočívajícího v zalehávání poškozené a v naznačování kopulačních pohybů. Poškozená totiž takto jednání slovně nepopsala, a jde pouze o subjektivní hodnocení vyslýchající policistky toho, co jí poškozená ukázala s hadrovými panenkami. Podle výpovědi poškozené při tomto jednání byli oba dva oblečení a nelze zcela s jistotou vyloučit, že šlo o  nezávadný tělesný kontakt spojený s lechtáním v podpaždí. Je běžné, že děti ve věku  poškozené chtějí být ve fyzickém kontaktu s dospělými (mazlení), přičemž poškozená nikdy neuvedla, že by byl jakýkoli fyzický kontakt ze strany obžalovaného nechtěný a proti její vůli.  I znalkyně naznačila, že situace v rodině byla taková, že poškozené se matka nevěnovala tolik, jako třeba jejímu autistickému bratrovi, a proto u obžalovaného hledala to, čeho se jí  nedostávalo od matky. 

Proto soud vypustil část o zalehávání a kopulačních pohybech, neboť toto jednání nemá za bezpečně prokázané na základě provedených důkazů, zejména z  výpovědi poškozené, resp. nemá za bezpečně prokázané, že by takové jednání bylo jednoznačně jednáním trestným. Tak by se nepochybně stalo, pokud by poškozená s  panenkami explicitně předvedla či slovně popsala, že při zalehnutí došlo k jednání, které by jednoznačně mělo sexuální podtext (např. roztahování nohou poškozené, nalehnutí pohlavním údem obžalovaného na oblast rozkroku poškozené apod.). I podle výpovědi samotné poškozené (čl. 43 - 4. odst. zdola) jí měl dát obžalovaný na výběr, že pokud nechce provozovat závadové jednání (osahávání), bude ji obžalovaný lechtat. I z toho lze dovodit, že  fyzický kontakt spojený s lochtáním poškozená vnímala jako alternativu k závadovému  jednání, přičemž tuto aktivitu nelze považovat za aktivitu s jasným sexuálním motivem,  kterou by bylo možno podřadit pod některou z forem jednání, kterými lze spáchat trestný čin  znásilnění.  

26. Obdobně soud vypustil ze skutkových zjištění i pasáž popisující křičení poškozené a to proto, že podle soudu došlo k nepřesné interpretaci výpovědi poškozené. Ta totiž křičení nedala jednoznačně do souvislosti sosaháváním na intimních místech či s drážděním penisu  obžalovaného rukou (tedy se závadovým jednáním), ale pouze do souvislosti s lechtáním (str.  43 - pátý odstavec zdola), u něhož však soud došel shora k závěru, že jej nelze mít  jednoznačně za závadové jednání.  

27. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud jednání obžalovaného popsané ve výroku  tohoto rozsudku kvalifikoval jako pokračující zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, neboť obžalovaný dítě mladší patnácti let (tj poškozenou, ročník XYZ) jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil a tento čin spáchal na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje svého postavení a z něho vyplývajícího vlivu.  

Obžalovaný musel vědět, že poškozená je mladší 15-ti let, neboť se jednalo o dceru jeho  družky. Obžalovaný jednak sám aktivně jednal vůči poškozené (osahával ji na intimních místech, zasunul jí prsty do přirození), jednak po poškozené chtěl, aby aktivitu vůči němu naopak vyvíjela ona (dráždění penisu obžalovaného rukou). Jednal v úmyslu uspokojit svůj pohlavní pud na těle jiného, přičemž nedošlo přímo k souloži. 

Poškozená byla dcerou družky obžalovaného a v době, kdy matka poškozené odešla do zaměstnání, byla svěřena dozoru obžalovaného, který suploval roli otce poškozené. Nebylo prokázáno, že by obžalovaný vůči poškozené užil násilí či pohrůžky takovým násilím. Stejně tak soud nehodnotil jednání obžalovaného jako zneužití bezbrannosti poškozené. 

Nastalý vztah mezi poškozenou a  obžalovaným podle soudu lépe vystihuje kvalifikovaná skutková podstata podle § 187 odst. 2 trestního zákona, tedy že obžalovaný zneužil svého postavení v rodině poškozené a z něho vyplývajícího vlivu na poškozenou, kterou se snažil mj. přemluvit k žalovanému jednání (řekl, že to přece není tak hrozné/že je to určitě hezké/že je to poškozené určitě příjemné“). Obžalovaný poškozené též řekl, aby o tom, co se mezi nimi děje, nikomu neříkala.  Poškozená se s jednáním obžalovaného skutečně nesvěřila ani své matce, neboť jak sama  uvedla, předpokládala, že matka to řekne obžalovanému a ten ji pak potrestá. Poškozená tedy  jednala pod vlivem toho, že obžalovaný byl partnerem její matky a mohl matku poškozené  ovlivňovat. Poškozená se proti jednání obžalovaného verbálně ohradila, v některých  případech i odešla od obžalovaného, aniž by jí tento v odchodu bránil. Poškozená zvažovala i  to, že se proti jednání obžalovaného vymezí i fyzicky (praští ho), ale ustoupila od toho,  protože se bála jeho fyzické odvety. Takovou odvetu by přitom obžalovaný mohl snadno maskovat jako partner matky poškozené výchovnými tresty.  

28. Ačkoli ve zprávě psychiatričky i ve znaleckém posudku z psychologie jsou konstatovány určité nepříznivé následky na psychice poškozené (zamlklost, málomluvnost, smutek, výčitky - porucha přizpůsobení), nelze mít za to, že by u poškozené došlo k tak vážnému zásahu do běžného způsobu života, který by představoval těžkou újmu na zdraví, jako je tomu např. u posttraumatické stresové poruchy. 

Ze zprávy psychiatričky je navíc zřejmé, že poškozená byla v její péči (mimo jiné pro úzkostné rysy osobnosti) již od března 2017, tedy již v době před příchodem obžalovaného do rodiny poškozené. Psychické potíže zjištěné v rámci trestního řízení tedy nemusely být způsobeny jednáním obžalovaného.  

29. Všechny dílčí útoky jednání obžalovaného byly posouzeny jako jeden pokračující trestný čin ve smyslu § 116 trestního zákoníku. Případů bylo více, mezi jednotlivými útoky mohly sice  být určité časové prodlevy, ovšem přesný počet útoků, ani přesná data spáchání nelze určit.  Rozhodné je, že obžalovaný měl od počátku záměr zneužívat poškozenou, pokud se mu k tomu naskytne příležitost. Jednotlivými útoky obžalovaný naplňoval shodnou skutkovou podstatu zločinu pohlavního zneužití, byť různými formami (osahávání, tření penisu).  

30. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že v rejstříku trestů má od roku 2008 celkem 9 záznamů, převážně pro nerespektování zákazu řízení, jednou pro přečin zanedbání povinné výživy. Ve třech případech mu byly uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody v celkové délce 13 měsíců. V chronologicky posledním případě byl odsouzen pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku trestním příkazem Okresního soudu v Klatovech ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. 1 T 177/2017 k souhrnnému trestu odnětí svobody na 12 měsíců se zkušební dobou v trvání 2 let, tj. do 13. 10. 2019.  

31. Při ukládání trestu vyšel soud z ustanovení § 187 odst. 2 trestního zákoníku, které umožňuje  uložit pachateli trest odnětí svobody na 2 až 10 let. Obžalovanému nepolehčuje nic ve smyslu § 41 trestního zákoníku. Naopak mu ve smyslu § 42 písm. p) trestního zákoníku přitěžuje jeho recidiva obecná, tj. skutečnost, že byl již pro trestný čin odsouzen. Nyní žalovaného jednání se dokonce dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení, nicméně pro druhově zcela odlišnou trestnou činnost. Nabízelo se tedy uložení již nepodmíněného trestu odnětí svobody. Soud nicméně zohlednil to, že od žalovaného jednání uplynulo již 1,5 roku, že způsob pohlavního zneužití byl na pomyslné stupnici závažnosti (počínající osaháváním a končící vykonáním soulože) spíše při hranici méně závažného jednání a že žalované jednání nezanechalo na poškozené trvalých následků, a proto uložil ještě výchovný - podmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 let, tedy trest v 1/8 zákonné trestní sazby. Nicméně s ohledem na recidivu obžalovaného stanovil soud maximální možnou délku zkušební doby a to na 5 let.  

32. S nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč se řádně a včas připojila  prostřednictvím svého zmocněnce poškozená XYZ, nar. XYZ. Tento nárok zmocněnec odůvodnil tak, že obžalovaný žalovaným jednáním zasáhl do osobní sféry  poškozené v psychické rovině, v intimní sféře, způsobil jí duševní útrapy a snížil její  důstojnost. S ohledem na to, že obžalovaný byl uznán vinným trestným činem, jehož obětí byla nezletilá poškozená a s ohledem na výši průměrného čistého výdělku v současném zaměstnání ve společnosti ve výši téměř 11 000 Kč, uložil soud podle § 228 odst. 1 tr.  řádu obžalovanému povinnost uhradit poškozené na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč, když takovou částku nepovažuje za nepřiměřenou jak výdělkovým schopnostem obžalovaného, tak délce doby, po kterou bylo jednání pácháno (cca 8 měsíců).  

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému  soudu v Plzni. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v Praze. Státní zástupce  může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to i v neprospěch  obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu  škody, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o  zabrání věci. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo  dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházející rozsudku, jestliže toto  porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného  mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho  sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného  podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je zbaven způsobilosti  k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům je omezena, může za něho v jeho  prospěch podat odvolání též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce. 

Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou  senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je  rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Poškozený, kterému byl přiznán nárok na náhradu škody, může žádat, aby byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody. Žádost se podává u Krajského soudu v Plzni. 

‍

Plzeň 21. 7. 2020 

‍

Mgr. Tomáš Mahr v. r.  

předseda senátu

3T 46/2012 - 317 

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. et Mgr. Blanky Jeňkové a přísedících Františka Tichého a Václava Novotného v hlavním líčení dne 22. ledna 2013, t a k t o :

Obžalovaný XXXX, nar. XXXX v XXXX, nezaměstnaný, trvale bytem XXXX, okr. XXXX,

j e v i n e n , ž e

v přesně nezjištěné době nejméně od září 2006 do 21.5.2007, ve společně obývaném rodinném domě v XXXX, na ulici XXXX č.p. XXXX, okr. XXXX, fyzicky a psychicky týral svou tehdejší družku XXXX, nar. XXXX, zejména tím, že jí opakovaně vulgárně nadával, v blíže nezjištěných případech ji při hádkách škrtil oběma rukama zepředu i zezadu, kopal do ní, bil ji rukou a hadicí od sprchy, zavíral ji přes noc na záchodě a postupně jí z domu odcizil fotoaparát zn. Olympus a zlaté náušnice s modrým kamínkem v hodnotě nejméně 1.500,- Kč, kdy

- v blíže neurčené době, čtrnáct dní před Vánocemi roku 2006 jí slovně nadával a následně ji udeřil do pravé části obličeje, čímž jí způsobil otok tváře,

- v blíže neurčený den před Vánocemi v roce 2006, kdy odmítla strávit svátky u jeho matky, po předchozí slovní hádce, přistoupil k poškozené, která se v této době nacházela ve vaně a oběma rukama jí zatlačil na oblast klíčních kostí, v důsledku čehož se hlava poškozené po dobu nejméně jedné minuty ocitla pod vodní hladinou, čemuž se poškozená bránila tím, že obžalovaného XXXX uchopila za jeho zápěstí a snažila se z tohoto sevření vyprostit, kdy poté sám od sebe svého jednání zanechal a dále večer vstoupil do ložnice, přistoupil k poškozené, která v této době ležela v posteli, uchopil ji za obě ruce a stáhnul ji z postele na zem, kde ji začal měděným drátem přivazovat k otopnému tělesu a poškozenou zde takto zanechal do  rána připoutanou

- v blíže neurčené době nejpozději do 21.5.2007, poté co s ním odmítla mít pohlavní styk, ji násilím zatáhl do ložnice, cigaretou jí popálil ruku nad pravým zápěstím, a následně si pod pohrůžkou „vedle v pokoji spí děti, abych jim neublížil“ na poškozené tento pohlavní styk vynutil

- v blíže neurčené době nejpozději do 21.5.2007 ji udeřil otevřenou dlaní přes tvář, následkem čehož narazila levou stranou žeber na roh stolu, čímž jí způsobil 5 cm dlouhou ránu s bolestí žeber

- v době od 10.2.2007 do 22.2.2007 ji nejméně v deseti případech donutil k souloži, pod pohrůžkou, že jinak ublíží jejím dětem, čemuž se poškozená slovně bránila tím, že pohlavní styk nechce a ani mu nechce provádět felaci, ale nakonec ze strachu, kdy chtěla utéct z postele a obžalovaný jí přikázal, ať zůstane ležet nebo ublíží synovi, držel ji přitom za vlasy nebo za ruku, nemohla se hýbat, a poté na ní anální styk vykonal nebo ji takto přinutil k felaci, kdy ze strachu aby jí nebo jejím dětem neublížil, se mu musela při těchto stycích opakovaně podrobit,

- v průběhu měsíce února 2007 ji jednou za dva až čtyři dny slovně napadal, že je blbá, neschopná, že je k ničemu a zakazoval jí užívat antikoncepci,

- dne 10.2.2007 ji přinutil pod pohrůžkou, že ublíží jejím dětem, k uzavření smlouvy o půjčce se spol. XXXX s.r.o. na částku 10.000,-Kč, která byla u společnosti evidována pod č. XXXX a tyto peníze použil pro vlastní potřebu,

- v blíže neurčené době v měsíci květnu 2007 opět přistoupil k poškozené, která se v této době nacházela ve vaně a oběma rukama jí zatlačil na oblast klíčních kostí, v důsledku čehož se hlava poškozené po dobu nejméně jedné minuty ocitla pod vodní hladinou, čemuž se poškozená bránila tím, že obžalovaného XXXX uchopila za jeho zápěstí a snažila se z tohoto sevření vyprostit, kdy poté sám od sebe svého jednání zanechal,

- dne 20.5.2007, poté co odmítla uzavřít smlouvu o úvěru na částku 100.000,-Kč, ji rukou udeřil do obličeje, v důsledku čehož upadla na zem v kuchyni a obžalovaný do ní začal kopat se slovy, „že když nemají na splátky, tak nemůžou uživit další dítě, že on ho nechce a že ho z ní dostane“ přičemž věděl, že je XXXX gravidní,

- dne 21.5.2007 ji pod pohrůžkou, že ji zabije, donutil k uzavření smlouvy o půjčce se spol. XXXX, která byla u společnosti evidována pod č. XXXX, kdy část takto získaných peněz z celkové částky ve výši 100.000,- Kč použil k zaplacení dluhu, který mu vznikl v souvislosti s nákupem motorového vozidla tov. zn. XXXX r.z. XXXX, které zakoupil dne 7.7.2006 od spol. XXXX s.r.o. a část peněz použil pro svou vlastní potřebu,

- v blíže nezjištěné době nejpozději do 21.5.2007, nejméně ve dvou případech, přistoupil zezadu k poškozené, která v koupelně ručně přepírala dětské prádlo a začal ji škrtit sprchovou hadicí, kterou jí omotal kolem krku a postupně ji utahoval, čemuž se poškozená bránila tím, že se oběma rukama snažila utažení hadice zabránit, přičemž obžalovaný XXXX svého jednání po jedné minutě zanechal a z domu odešel, v důsledku čehož se poškozené i bezprostředně po tomto útoku špatně dýchalo

- v blíže nezjištěné době v měsíci srpnu-září 2006, v kuchyni bytu nacházejícím se na dosud neustanoveném místě ve městě XXXX, okr. XXXX, přistoupil zezadu k poškozené a se slovy: „že když ho nevezme zpátky, že ji zabije, že už se prostě k dětem jejich máma nevrátí“, jí přiložil na krk nůž a následně na ni křičel, že ji zpět samotnou nepustí a pod pohrůžkou zabití ho poškozená vzala zpět domů,

t e d y

týral osobu blízkou žijící s ním ve společně obývaném domě, takový čin spáchal zvlášť surovým způsobem a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu,

jiného násilím a pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal, a takový čin spáchal se zbraní, násilím a pohrůžkou bezprostředního násilí donutil jiného k souloži, a k jinému obdobnému pohlavnímu styku,

č í m  ž s p á c h a l

trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odstavec 1, odstavec 2 písmeno a), b) trestního zákona, účinného do 31.12.2009,

trestný čin vydírání podle § 235 odstavec 1, odstavec 2 písmeno c) trestního zákona, účinného do 31.12.2009,

trestný čin znásilnění podle § 241 odstavec 1 trestního zákona, účinného do 31.12.2009

a  o d s u z u j e  s e

za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) trestního zákona, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18.7.2007, č.j. 2T 143/2007 - 27, který nabyl právní moci 2.10.2007, podle § 215a odstavec 2 trestního zákona účinného do 31.12.2009 za použití § 35 odstavec 2 trestního zákona účinného do 31.12.2009 k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.

Podle § 39a odst. 1 písm. c) trestního zákona účinného do 31.12.2009 se obžalovaný pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 trestního zákona účinného do 31.12.2009 se obžalovanému ukládá trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 (dvou) roků.

Podle § 35 odstavec 2 trestního zákona účinného do 31.12.2009 s e zároveň r u š í výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18.7.2007, č.j. 2T 143/2007 - 27, který nabyl právní moci 2.10.2007, jakož i všech dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu.

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obžalovaný povinen na náhradě škody zaplatit poškozené XXXX, nar. XXXX, bytem XXXX, částku ve výši 1.500,-Kč. Podle § 229 odstavec 2 trestního řádu se poškozená XXXX, nar. XXXX, bytem XXXX, se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.

O d ů v o d n ě n í :

Po provedeném dokazování soud zjistil skutkový stav tak, jak je popsaný ve výrokové části tohoto rozhodnutí.

Obžalovaný XXXX shodně jako v přípravném řízení u hlavního líčení uvedl, že se jednání, které je mu kladeno za vinu, nedopustil. Uvedl, že se svědkyní poškozenou XXXX žil asi jeden rok 5 až 6 let zpátky u XXXX rodičů v XXXX, okres XXXX v jejich rodinném domě. Zde spolu s poškozenou a jejími dětmi XXXX (asi XXXX) a XXXX (asi XXXX) obýval horní patro a její rodiče bydleli v přízemí. První dva měsíce po dobu, co zde bydlel, neměl práci, kterou si následně zajistil u společnosti XXXX ve XXXX, kde pracoval jako popelář asi 2 měsíce. Zde sám ukončil pracovní poměr kvůli exekuci, která proti němu byla vedená. Pak si našel práci jako číšník v restauraci v XXXX. Uvedl, že soužití s poškozenou bylo klidné, jednou do měsíce u nich došlo k slovním hádkám. Pouze v jednom případě, kdy se nechtěl dál dohadovat, jí v domě u rodičů chytil v chodbě za ruku a odstrčil jí od dveří, aby mohl z domu odejít pryč. Řekl jí, že od ní odchází, ona mu následně psala zprávy a tak se po 5 hodinách vrátil. Poté spolu žili ještě další 3 měsíce, přičemž jejich vztah byl normální jako předtím. Obžalovaný uvedl, že byl s poškozenou venku na kolech, kde mu sdělila, že jí bolí břicho, proto se vrátili domů a ona mu řekla, že začala hodně krvácet, a proto druhý den odešla k lékaři. Následně mu sdělila, že je těhotná, že čekala dvojčata, ale o jeden plod přišla. Obžalovaný uvedl, že ho toto sdělení sebralo a v tu chvíli věděl, že s poškozenou nechce dál žít a začal si psát s jinou ženou. Poté jí sdělil, že si dají pauzu, ale ve skutečnosti jí nechtěl říci, že od ní odchází za jinou ženou. Poškozená mu ještě půl roku potom psala SMS zprávy, on jí odepisoval, občas mu i zatelefonovala. Obžalovaný uvedl, že ho těmi zprávami chtěla asi rozzlobit, protože mu nejdřív psala, aby se vrátil, pak že má jiného muže, se kterým jezdí po výletech a že jí je s ním dobře. Po uvedené době mu psát přestala a pak chodily výhružné SMS zprávy od poškozené její matce XXXX, v nichž jí poškozená vyhrožovala, že jestli jí nebude platit alimenty, zabije jeho dítě XXXX. Obžalovaný uvedl, že asi po týdnu, co mu volal cizí muž ze skrytého čísla, za ním poškozená se svým přítelem přijela do XXXX, kde se na něj jen letmo podívala z auta a hned odjeli. Naposledy mu telefonovala asi půl roku před jeho prvním nástupem do výkonu trestu a řekla mu, že jejich dcera XXXX nebude mít otce kriminálníka. Uvedl, že dle jeho názoru si poškozená vše, co je uvedeno v usnesení o zahájení trestního stíhání vymyslela, protože jí nikdy fyzicky neublížil, nedal jí ani facku. Nikdy jí také ničím nevyhrožoval a k ničemu ji proti její vůli nenutil. V průběhu jejich soužití nepozoroval, že by se nějak zranila nebo jí někdo zranil. V době, kdy pracoval jako číšník, ho navštěvovala v restauraci XXXX, asi ho hlídala, aby jí nepodvedl s jinou ženou. V XXXX se hodně kamarádili se sousedy, na jejichž jméno si již nevzpomene. Otcovství k dceři XXXX bylo určeno soudní cestou, dceru nikdy neviděl, na jeho žádost mu poškozená na telefon poslala fotku nějakého zmutovaného dítěte. Na výživu dcery začal platit pravidelně po dobu, kdy byl ve výkonu trestu. Na svobodě jí poslal na výživném v průběhu roku asi tak kolem 5.000,- Kč. Půjčku od XXXX si bral každý sám, on jí uzavřel před Vánoci, aby si mohli přilepšit. Poté si vzala půjčku poškozená, z té se nakoupilo jídlo, poškozené nový telefon a dětem nějaké hračky. Z počátku půjčky hradili společně, když se rozešli, měl ji hradit každý sám. Druhou půjčku ve výši 100.000,-Kč si brali v době, kdy nemohl chodit do práce, protože byl po úrazu nohy a přitom měli splátky na automobil XXXX, který byl evidovaný na jeho osobu, ale užívali ho společně. Poškozená za ním sama přišla, že by si mohli vzít úvěr, ale on jí sdělil, že mu nikdo úvěr nedá, neboť má exekuce. Poškozená přesto o půjčku v XXXX ve XXXX požádala, on byl jako ručitel, na půjčku bylo poskytnuto asi 60.000,- Kč, které použili na splacení vozidla a zbytek utratili ve společné domácnosti. Hospodaření s penězi neměli vymezené, a kdo potřeboval, tak si peníze vzal. Trestní oznámení poškozená podala kvůli tomu, že od ní odešel.

V řízení před soudem doplnil, že poškozená po dobu, co s ním žila, chodila denně ven, poznali spoustu lidí. V restauraci, kde pracoval do noci, za ním chodila v krátkých tričkách, seděla tam celý večer a určitě by si někdo všimnul, pokud by na sobě měla nějaké popáleniny nebo otoky. V současné době žije sám, není zaměstnán, pracuje na černo nebo brigádně na stavbě kvůli dluhům, které dosahují výše 100.000,- Kč. Dále má dvě vyživovací povinnosti na své děti, na úřadu práce není veden. Po celou dobu, co žil s poškozenou, fungovali jako normální rodina, jezdili na výlety autem, byl to milý vztah. Seznámili se spolu přes rádio na seznamku, volal jí každý den, občas za ním přijela a po měsíci známosti se domů k ní nastěhoval. Měl rád její děti, zejména dceru XXXX. Syn XXXX musel na jejich pokyn někdy klečet, neboť utíkal pořád k babičce. Obžalovaný uvedl, že v průběhu života měl 5 žen, se kterými byl déle než rok, asi s 20 ženami byl dobu kratší. Žádná z jeho přítelkyň na něj nic podobného neoznámila. Žádné společné dítě s poškozenou neplánoval, bez jeho vědomí vysadila antikoncepci a pak mu přišla oznámit, že je těhotná. S poškozenou také ještě bydlel v bytě v XXXX spolu s dětmi, nikdo další tam s nimi nebyl, navštěvoval je jeho kamarád XXXX s přítelkyní. Pravidelně jezdili za jeho dcerou XXXX. S matkou poškozené si nerozuměli, neboť měl každý z nich jiný názor na věci.

Z výpovědi poškozené svědkyně XXXX soud zjistil, že se s obžalovaným seznámila roku 2006 přes seznamku. Poté si spolu psali, volali, navštívil ji. Chtěl se k ní nastěhovat, s dětmi si ze začátku rozuměl, ale ona mu řekla, že je to ještě brzy. Poté, co jí sdělil, že bydlí u matky ve sklepě, souhlasila s tím, aby se k ní přestěhoval. Přišel k ní s jednou igelitkou, v níž měl pár věcí, a proto mu nakoupila i oblečení z mateřské, kterou v té době pobírala. Zpočátku vše probíhalo v pořádku, pak začaly hádky kvůli XXXX synovi, neboť chodil často k babičce a trávil u ní hodně času. Následně však obžalovaný začal syna XXXX trestat klečením pro maličkosti, kterých se dopustil - rozlil čaj, rozbil skleničku atd. Syn musel klečet za to, že si třeba stěžoval u babičky. Při klečení musel natáhnout ručičky, obžalovaný mu na ně dal velkou tlustou knížku, šel ven a syn musel v této pozici klečet. Ve chvíli, kdy svědkyně začala syna bránit, nechtěla, aby ho tímto způsobem trestal, jí obžalovaný nadával, občas jí uhodil. Její XXXX dcera XXXX pro něj byla zlatíčko, byl na ní hodný. Když se útoky začaly stupňovat, sdělila obžalovanému, že to nemá cenu, že kluk nebude trpět za to, že si na něj vylévá vztek, neboť neměl v té době práci a celou domácnost táhla sama. Poprvé ji obžalovaný uhodil, když syna pustila z klečení a ani jí neřekl, proč to udělal. Když se toto obžalovaného chování opakovalo, řekla mu, že má odejít. V tu chvíli jí ale řekl, že se vše změní a na chvíli vše ustálo. Následně jí ale opět začal napadat ještě častěji, nadával jí také že je blbá, že nedokáže sehnat víc peněz, když on potřebuje. Poté jí řekl, že chce mít dítě, a aby vysadila antikoncepci. Svědkyně uvedla, že dávala potraviny i jeho matce, která se starala o dceru obžalovaného - XXXX. Obžalovaný si zakoupil vozidlo, přesto že jak se svědkyně dozvěděla později, neměl ani řidičský průkaz. Zpočátku je párkrát vzal s sebou, potom začal jezdit sám. Bral jí kreditní karty, vybíral z nich peníze, co měla na mateřskou i výživné na děti. Když mu nechtěla peníze dát s tím, že nebudou mít na jídlo, řekl jí, aby si šla pro peníze k rodičům. Když neposlechla, začal ji bít. Svědkyně uvedla, že když mu odmítla sex, odtáhl ji do ložnice, spálil jí cigaretou a řekl, že když neudělá to, co on chce, že ublíží synovi XXXX. Vyhrožoval jí, že ublíží dětem, když něco neudělá tak, jak jí řekne. Po celou dobu mu říkala, že pohlavní styk s ním nechce. Poté, co mu párkrát sexuální styk odmítla, topil ji ve vaně, přivázal k radiátoru, zavřel na záchodě. Svědkyně v řízení před soudem stvrdila všechny zásadní skutečnosti ohledně násilí, které na ní obžalovaný po dobu, co spolu žili, páchal, tak jak jsou tyto události podrobně popsány ve skutkové větě vyhlášeného rozsudku. Svědkyně dále uvedla, že v době, kdy s ní chtěl obžalovaný založit rodinu, měli pohlavní styk každý druhý den. Svědkyně uvedla, že ji obžalovaný napadal nejen slovně, ale kopal do ní, bil jí rukou a hadicí od sprchy. Také ji natlačil na vanu a začal ji škrtit hadicí. Po chvilce přestal, odešel a nevyjádřil se k tomu, z jakého důvodu to udělal. Někdy ji škrtil zepředu, kdy měl ruce kolem jejího krku, někdy zezadu. Obžalovaný ji přinutil k tomu, aby si vzala sama půjčku u XXXX, neboť potřebuje sehnat 90.000,- Kč na vozidlo, které si zakoupil, ale neuhradil. Poté, co mu svědkyně sdělila, že do banky nepůjde, ji uhodil, začal do ní kopat, přesto, že věděl, že je již těhotná. Řekl jí, že když nemají na splátky, tak nemůžou uživit další dítě, že on ho nechce a že ho z ní dostane. Aby od něj svědkyně měla klid, jeli druhý den do banky, ona si u XXXX vzala půjčku ve výši 100.000,- Kč a poté, co jí peníze schválili, si je pan obžalovaný vzal s tím, že jede za panem XXXX zaplatit vozidlo. Svědkyně následně od pana XXXX zjistila, že obžalovaný mu zaplatil pouze část z kupní ceny vozidla a ona doposud neví, co se stalo se zbytkem peněz. Svědkyně uvedla, že poté, co jí napadl v kuchyni a zbil kvůli předmětné půjčce, přišla o jedno dítě v době těhotenství. Svědkyně uvedla, že obžalovaného si nastěhovala k sobě domů, neboť mu důvěřovala. Přesvědčil ji, že děti by měly mít otce, ze začátku jí přišel milý, myslela si, že o dětech něco ví a má je rád. Domů chodil obžalovaný často opilý, choval se agresivně, občas rozbil nějaký hrnek apod. Uhodil jí většinou za to, že není připravená večeře, že on má hlad a že to tak musí být. Svědkyně uvedla, že se s ním odstěhovala na čas do XXXX, s tím, že tam bude mít práci, ale po měsíci se vrátila zpátky k rodičům. Po dvou dnech jí sdělil, že si tam zapomněla nějaké věci, aby se pro ně vrátila. Za dva dny, když si přišla pro věci, ji v kuchyni přiložil ke krku nůž a začal jí vyhrožovat, že jí zabije, že už se k dětem jejich máma nevrátí. Svědkyně uvedla, že v okamžiku, kdy ji přestal ohrožovat, tak viděla, jak pokládá nůž. Pod pohrůžkou, že jí zabije, ho vzala zpátky v noci a nastěhovala k sobě. Její soužití s obžalovaným trvalo od dubna - května 2006 do května 2007. Obžalovaný také odcizil šperky - náušnice, prstýnek, fotoaparát. Svědkyně uvedla, že nechtěla obžalovanému provádět anální styk ani felaci a on ji vždy přinutil. Držel ji za vlasy, ruku a musela mu to provádět. K análnímu styku také došlo, z její strany to bylo nechtěné. Svědkyně doslova uvedla: „Chtěla sem mu utéct z postele, řekl mi, ať zůstanu ležet, nebo ublíží synovi. Pak to na mě vykonal. Většinou mě držel za ruce nebo za vlasy. Držel mě za zápěstí, nemohla jsem se hýbat. Bylo to opakované.“ Svědkyně uvedla, že v době, kdy u nich pan obžalovaný žil, se s nikým nestýkala, ani se nepřátelili se sousedy. V době, kdy se svědkyni narodila dcera, jí obžalovaný vyhrožoval, že když jí nemá on, tak jí zabije. Z důvodu obavy z obžalovaného podala trestní oznámení. Svědkyně uvedla, že znala pouze kamaráda obžalovaného pana XXXX a jeho partnerku, když bydleli v XXXX, a ta jí vypomáhala finančně, když neměla peníze na jídlo. Poté, co si vzala půjčku, řekla rodičům, že chování obžalovaného již dál nesnese, neboť oni do té doby netušili, jak jejich vztah vypadá, a aby jí pomohli obžalovaného vyhodit. Otec svědkyně si kvůli tomu vzal volno, vyměnil zámky a obžalovaného již nepustili domů. Svědkyně uvedla, že již nikomu nevěří, nestýká se s žádnými cizími lidmi, nikam sama nechodí, s nikým nežije, je jenom s dětmi a rodiči, stýká se pouze s nejbližšími z rodiny. Peníze z půjček u XXXX si brala proto, aby měl obžalovaný dost peněz k uspokojení svých potřeb.

Z výpovědi svědka Ing. XXXX soud zjistil, že do kontaktu s obžalovaným přišel dvakrát v roce 2006, kdy jejich firma prostřednictvím autobazaru XXXX prodala obžalovanému vozidlo XXXX r.z. XXXX r.v. XXXX zelené barvy za 89.900,-Kč s tím, že obžalovaný bude splácet kupní cenu celkem ve 20 splátkách zhruba po 4.500,- Kč. Splácení mělo probíhat od 1.8.2006, ale obžalovaný nic nezaplatil a společnost XXXX, která vozidlo prodávala prostřednictvím advokátní kanceláře Mgr. XXXX podala trestní oznámení na obžalovaného, na základě něhož byl odsouzen uhradit škodu a odpracovat 200 hodin veřejně prospěšných prací, byla nařízena exekuce. V roce 2007 přivezl obžalovaný do společnosti 60.000,- Kč na splacení vozidla, spolu s nějakou ženou a dítětem, které od něj přebíral svědek a vydal mu na to potvrzení. Zbývající nezaplacenou část 29.900,- Kč však obžalovaný již neuhradil a ani na telefonním kontaktu nebyl dostupný. Svědek předložil soudu omluvný dopis obžalovaného, který zaslal společnosti a žádal o odpuštění zbytku dluhu. Z výpovědi svědka XXXX soud zjistil, že obžalovaného zná jako číšníka z restauračního zařízení XXXX, kam chodil. Obžalovaného tam také navštěvovala po poledni nějaká žena. Chovala se normálně, svědek s ní do kontaktu nepřišel.

Z výpovědi svědkyně XXXX soud zjistil, že poškozená XXXX je její dcera. Svědkyně dále uvedla, že obžalovaný se do jejich domu nastěhoval asi v roce 2006-2007. Žili ve společném domě, který je rozdělen na dva byty, společný je pouze vchod a schodiště. S dcerou se nenavštěvují, novou známost dcery neschvalovala, nelíbil se jí. V době, kdy žil obžalovaný s poškozenou, utíkaly děti za svědkyní, nechtěly tam být. Později bylo pořád slyšet křik obžalovaného, pokud byl doma. Následně se dcery dotazovala, co se děje a ta jí sdělila, že se obžalovaný většinou zlobil pro něco, že něco neudělala, něco nebylo tak, jak chtěl. Obžalovaný měl stále nějaké požadavky. Svědkyně uvedla, že na poškozené neviděla modřiny ani podlitiny, ale byla svědkem strkání a smýkání obžalovaného s její dcerou. Vzal ji za ruku a táhl ji do schodů nebo jí strkal před sebou do schodů. Bylo to bez připuštění odporu, kdy nechtěl, aby zůstala s nimi sama. Když se dozvěděla, že je dcera s obžalovaným těhotná a svědkyně sdělila, že nechtěla otěhotnět, sdělila jí, aby to dala pryč. Svědkyně uvedla, že měla o poškozenou jako matka strach a snažila se zjistit, co se děje, ale poškozená pak už za nimi vůbec nechodila, nechodila ven. Bylo to takové, že buď bude tam nebo nikam nebude chodit. Syn dcery si u nich stěžoval, že musí klečet. V okamžiku, když odešli do XXXX si svědkyně myslela, že on už tam zůstane, že on už se nevrátí, ale přišli jako zloději v noci, dostrkal jí domů, a oni by nenechali dceru s dětmi venku. V době, kdy u nich obžalovaný bydlel, chodila poškozená uplakaná, ale ze začátku ho vyhodit nechtěla, a pak na konci přišla požádat o pomoc, zda jsou schopni zajistit, aby se nedostal domů. Vyměnili veškeré zámky v domě a svědkyně jí pomohla sbalit obžalovaného věci. Poté, co se obžalovaný odstěhoval, se začalo všechno srovnávat, občas jí dcera říkala, že jí volal nebo psal a že jí vyhrožuje. O intimních věcech poškozené s obžalovaným s dcerou nikdy nehovořili. V době, kdy obžalovaný pracoval u pana XXXX mu dcera nosila obědy do zaměstnání. S žádnými sousedy ani jinými lidmi se obžalovaný s dcerou v době, kdy u nich bydlel, nestýkali, dcera na tom byla mizerně finančně, po odchodu obžalovaného zjistila, že se jí ztratily zlaté náušnice. Sousedé si také začali stěžovat, že se jim ztrácí věci, ale ona to nemůže nikomu dokázat. Dcera ještě dlouho splácela půjčky, které si vzala od XXXX. Děti poškozené svědkyni řekly, že by nechtěly již pana obžalovaného potkat, že se ho bojí.

Z výpovědi svědka XXXX soud zjistil, že obžalovaného zaměstnal jako číšníka na 3-4 měsíce v hostinci XXXX v XXXX. Poškozená ho tam navštěvovala i s dětmi, žádný konflikt v době, kdy tam byla, mezi ní a obžalovaným nezaznamenal. Nevšiml si ani žádných modřin na poškozené. Obžalovaný byl pracovitý, ale poté, co mu přišly dvě exekuce na plat, s ním svědek ukončil pracovní poměr. V době, kdy u svědka pracoval, se v restauraci nevařilo a obědy mu nosila poškozená.

Z výpovědi svědka XXXX soud zjistil, že se s obžalovaným zná zhruba 10-12 let z období, kdy žil v obci XXXX, okres XXXX a také z doby, kdy žil s poškozenou v XXXX. Zde bydlel s XXXX v pronajatém bytě v panelovém domě, navštěvovali se jednou za 14 dní. Při těchto setkáních byl jak obžalovaný, tak jeho přítelkyně XXXX, která se snažila spíš budit dojem, že jsou mladý úspěšný pár, který v podstatě nemá žádné potíže, přičemž blízké okolí pana obžalovaného vědělo, že se to nezakládá na pravdě, ale že jsou tam problémy finančního rázu. Poškozená se snažila, aby obžalovaný nosil domů víc finančních prostředků, byl často po různých brigádách. Pokud s ní svědek měl příležitost mluvit o samotě, na nic si nestěžovala, nebyl svědkem ani společné hádky ani násilí, na jejím těle nebyly patrné modřiny, podlitiny a škrábance. Nesvěřila se s ničím ani jeho přítelkyni, s níž v té době chodil.

Z výpovědi svědkyně XXXX soud zjistil, že před deseti roky žila s obžalovaným asi půl roku po jejich seznámení. V bytě žila s obžalovaným, jeho sestrou XXXX a jeho matkou XXXX, jíž byt patřil. Matka obžalovaného také zajišťovala a vedla domácnost. Svědkyně zde měla ještě svoji dceru XXXX z dřívějšího vztahu. Svědkyně uvedla, že žádné nátlaky ani fyzické týrání na ní obžalovaný nevyvíjel. Poté, co přišla s obžalovaným do jiného stavu, soužití s ním jí nevyhovovalo, hádali se stále kvůli penězům, neboť obžalovaný byl bez práce a ona ze svých peněz nedovedla vše uhradit, tak odešla. V době, kdy pobývala na azylovém domě se narodilo společné dítě s obžalovaným, dcera XXXX. Dcera se narodila XXXX, ale byla jí odebrána a předána do výchovy a péče matky obžalovaného paní XXXX, kde je doposud. S dcerou nemá kontakt od září 2003. Svědkyně také uvedla, že z obžalovaného nemá dobrý pocit od doby, co jí dceru vzali. Doslova uvedla: „S dcerou bych se chtěla stýkat, ale já prostě se bojím pana XXXX.“ Svědkyně uvedla, že za jejich spolužití jí obžalovaný stále sděloval, že si hledá práci, bral si od ní soustavně peníze na průšvihy, které udělal. Svědkyně uvedla, že byla na základě trestního oznámení paní XXXX odsouzena za neplacení výživného. V době, kdy žila s obžalovaným u nich, byla přítomna tomu i jak svědkyně XXXX denně domlouvala obžalovanému, aby si našel práci, že vše finančně nemůže zvládat sama. V současné době svědkyně pracuje ve firmě XXXX. Omamné psychotropní látky neužívala, psychicky se neléčila.

Z výpovědi svědkyně XXXX soud zjistil, že v době, kdy obžalovaný, její syn, žil ve vztahu se svědkyní XXXX, k ní chodili zpočátku na návštěvy. Ona u nich doma nikdy nebyla. Svědkyně uvedla, že jí nebylo zřejmé, že jejich vztah by byl nějaký agresivní nebo násilný, hádali se. Svědkyně XXXX si jí na nic nestěžovala, vždy byla spokojená, chválila obžalovaného. Pokud se obžalovaný se svědkyní XXXX hádali, bylo to spíš kvůli dětem a zejména kvůli penězům. Po synovi žádala placení výživného na jeho dítě, které má ve své péči. Zpočátku jí poškozená připadala jako dobrá holka, ale postupem času byla hrubější a poté již k ní nechodila, chodil sám obžalovaný s dětmi. Dceru paní XXXX, která se jí narodila s obžalovaným, doposud neviděla. Svědkyně uvedla, že jí měl telefonovat přítel paní XXXX a vyhrožoval jí, aby zaplatili peníze. S ohledem na výchovné problémy, které měla s obžalovaným v dětství, ho nechala umístit v dětském domově v sedmi letech. Musela chodit do práce, neměla dostatek finančních prostředků, a proto požádala, aby jí syna vzali do dětského domova. V dětském domově byl umístěn do 15ti let, pak si ho vzala zpátky domů. Svědkyně uvedla, že o svěření dcery XXXX, dcery svědkyně XXXX, sama požádala soud. Svědkyně potvrdila, že poškozená XXXX jí přinesla nějaké jídlo do domácnosti. Uvedla, že přehled o tom, kde se obžalovaný pohybuje a kde pracuje, nemá. Když má peníze, tak jí nepotřebuje, když je nemá, tak ji vyhledá. Se svědkyní XXXX měla špatné zkušenosti, neměla hygienické návyky a nedalo se s ní žít.

Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a výslechu znalkyně MUDr. XXXX vyplynulo, že obžalovaný XXXX, nar. XXXX, v době spáchání trestné činnosti, pokud se jí dopustil, netrpěl duševní poruchou, která by byla forenzně závažná. Obžalovaný trpí smíšenou poruchou osobnosti, která je především dissociální, narcistická a histriónská. Obžalovaný byl v době spáchání trestných činů (pokud se jich dopustil) schopen rozpoznat nebezpečnost svého jednání a byl schopen své jednání ovládat. Obžalovaný není závislý na alkoholu ani na jiné návykové látce. Současný duševní stav obžalovaného XXXX je stabilizovaný. Posuzovaný je schopen účasti v trestním řízení a je schopen chápat smysl trestního řízení, eventuelně uloženého trestu. Pobyt obžalovaného na svobodě z psychiatrického hlediska není nebezpečný. Znalkyně nenavrhla uložení žádného druhu ochranného léčení.

V řízení před soudem znalkyně doplnila, že nezjistila u obžalovaného, že by trpěl duševní poruchou, která by mohla být z forenzního hlediska závažná. Obžalovaný trpí smíšenou poruchou osobnosti, tedy povahovou vadou, která je především dissociální, narcistická a histriónská. Jeho osobnostní vlastnosti tak nevylučují, že by se mohl dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Nebylo zjištěno, že by byl osobou primárně agresivní, má normální rozumové schopnosti a z tohoto pohledu, tak byl schopen rozpoznat i ovládat své jednání. Jeho osobnostní rysy jsou fixované a nejsou léčbou změnitelné. Znalkyně uvedla, že smíšenou poruchou osobnosti rozumíme závažnou povahovou vadu, a podle toho jaký druh těchto vlastností se vyskytuje, tak se povaha nazývá. Znalkyně zjistila, že se u obžalovaného jedná o rysy dissociální, to znamená, že má sklon k páchání takového jednání, které se neslučuje se společenskými konvencemi, nemá problém porušovat zákon. Dále obžalovaný trpí narcistickými rysy, záleží mu na sobě, preferuje sám sebe, rád se prezentuje, rád se ukazuje, strhává na sebe pozornost, velmi mu záleží na prezentaci vlastního já, upřednostnění své osoby oproti jiným osobám, upozorňování na sebe, histriónské rysy jeho osobnosti souvisí s emoční labilitou, náladovostí, rád se předvádí, rád zdůrazňuje některé city, ale ve skutečnosti je taková osoba hlavně citlivá vůči sobě, než vůči ostatním. Tyto rysy jsou u obžalovaného naprosto dominantní a to v jeho způsobu jednání, kdy sám obžalovaný dokáže, pokud je motivován, působit velmi dobře, nenápadně, ale v dalším průběhu, pokud motivace u něho se zmírní nebo už není natolik motivován, aby se prezentoval v tom lepším světle, protože je si vědom, že tyto vlastnosti ho svým způsobem handicapují, tak potom dochází k dekompenzaci těchto rysů a dochází ke konfliktním situacím, které tyto rysy právě umožňují. Popis těchto rysů vychází z takto stanovené anamnézy, ze způsobu života, jednání, sebeprezentace obžalovaného, ale také na tyto rysy ukazují výpovědi svědků, a způsob života, kterým procházel. Obžalovaný je osobou sociálně nezakotvenou, osobou nestabilní, jednak v prostředí, ve kterém se nachází, to znamená, že verbálně, po tom tedy touží, stále upřednostňuje, že by si přál mít rodinu a zaměstnání, ale fakticky praktické kroky pro to neučiní, aby to fungovalo. Pro dissociální osobnost svědčí jednak to, jakým způsobem si opatřuje finanční prostředky, že nemá dlouhodobé stabilní zaměstnání, čili je sociálně nestabilní a pokud měl příležitost, tak nebylo to jednou, bylo to opakovaně, páchal trestnou činnost zejména majetkového rázu. Po stránce vlastního života obžalovaného je vidět, že nedokáže vytvářet pravidelné dlouhodobé citové vztahy, velmi rychle selhává v těchto vztazích, protože i když se prezentuje nebo se snaží prezentovat velmi dobře, tak dochází ke konfliktům, je vidět, že upřednostňuje sebe, a i když prezentuje svoji lásku a své pocity, tak nedokáže se podle toho chovat, nedokáže podřídit hodnotný systém tomu, co sděluje. Narcistický prvek v jeho chování je v tom, jaké má nároky na sebe, upřednostňuje své potřeby, svou osobu i vůči lidem, kteří svým způsobem jsou omezeni, ať už ve finančních příjmech nebo prostě ve svých jiných požadavcích. Narcistické upřednostňování jeho vlastní osoby je prostě evidentní v celém průběhu jeho života. Dissociální, sebeprezentační, ať už histriónské nebo narcistické prvky prolínají celou jeho životní anamnézou. Taková osobnostse domáhá i určitých profitů. Slova obžalovaného, že má rád malé děti, že je preferuje, znamenají, že ví, že toto chování je žádoucí, líbí se mu to, ale praktické kroky pro to nedělá. U obžalovaného se jedná o poruchu osobnosti, která není těžká, neboť s osobností jako takovou se rodíme, ale každá povaha člověka se v podstatě tvaruje prostředím, ve kterém žije a dalšími výchovnými vlivy, které během svého života je schopen každý člověk nějakým způsobem vnímat. Z hlediska forenzního porucha osobnosti obžalovaného není významná, a je zapotřebí na ni pohlížet jako na jakousi širší normu, která člověka vybízí k určitým možnostem chování a zkušenost ho usměrňuje, kdy osobnost člověka je fixovaná již tak kolem třiceti let věku. Pobyt obžalovaného v dětském domově od sedmi do čtrnácti let, na něj neměl zásadní negativní vliv, v dětském domově se mohl naučit správné normy chování, které potom mohl uplatňovat v rámci svého vedeného způsobu života, a zcela jistě zde byly ještě další vlivy, další osobní zkušenosti, včetně zkušenosti ze vztahů, ve kterých se nacházel, kdy však i z výslechu obžalovaného vyplynulo, že těchto možností k tomu, aby výrazněji změnil svůj životní přístup, nevyužil. Pokud se obžalovaný dopouštěl násilí na paní poškozené, tak jak bylo popsáno v soudním spisu, je evidentní, že se jednalo o násilí skryté, čili se nejednalo o primární agresivitu, kterou by vyvíjel třeba za velice jednoduchých nebo méně důležitých okolností. U takového typu osobnosti není vyloučeno, že navenek vystupuje jako ideální osobnost s proklamacemi své vlastní osobnosti, ale ve skrytu ve své podstatě může potom uplatnit jiné své rysy osobnosti.

Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá se specializací klinická psychologie a výslechu znalce PhDr. XXXX, který byl po celou dobu trestního řízení přítomen výslechu svědků, vyplynulo, že poškozená XXXX, má k obžalovanému XXXX, nar. XXXX negativní vztah, má z něj strach, poslední tři roky s ním nebyla v přímém kontaktu. Osobnost poškozené je uzavřená, jednodušeji strukturovaná, méně vyzrálá. Její rozumové a paměťové schopnosti jsou značně podprůměrné. Poškozená je schopna správně vnímat prožitky a reprodukovat je a je možno na obecné i konkrétní rovině ji považovat za osobu dostatečně věrohodnou. U poškozené nebyly zjištěny sklony ke konfabulaci. Jednání obžalovaného může zanechat trvalé následky na psychickém zdraví poškozené ve formě tzv. poruchy osobnosti po katastrofické zkušenosti, které mohou spočívat především v deformaci vztahu k opačnému pohlaví a v neschopnosti navazovat sociální vztahy, v rozvoji sociální izolovanosti. Posuzovaná je omezena především v oblasti sociálního a rodinného života a je obtížné předvídat, jak dlouho tato omezení budou přetrvávat nebo zda se již jedná o obtíže trvalého rázu. Poškozená trpí syndromem týrané ženy, některé příznaky tohoto syndromu odezněly (poruchy spánku a příjmu potravy), jiné se zmírnily (poruchy emocí), jiné stále přetrvávají ve značně intenzitě (obtíže v sociálním, partnerském a rodinném životě). K rozvoji stockholmského syndromu nedošlo.

V řízení před soudem znalec uvedl, že jednání obžalovaného může zanechat trvalé následky na psychickém zdraví poškozené ve formě tzv. poruchy osobnosti po katastrofické zkušenosti, které mohou spočívat především v deformaci vztahu k opačnému pohlaví a v neschopnosti navazovat sociální vztahy, v rozvoji sociální izolovanosti. Na základě výpovědi u hlavního líčení znalec konstatoval, že tyto potíže u poškozené stále přetrvávají. Posuzovaná je omezena především v oblasti sociálního a rodinného života a je obtížné předvídat, jak dlouho tato omezení budou přetrvávat, nebo zda se jedná již o obtíže trvalého rázu. Je tu předpoklad, že po ukončení celého případu, tak ještě může dojít k pozitivním změnám v této oblasti. Poškozená trpí syndromem týrané ženy, některé příznaky tohoto syndromu odezněly jako byly poruchy spánku a příjmu potravy, u hlavního líčení konstatovala, že za poslední roky přibrala na váze, jiné se zmírnily, to jsou poruchy emocí, které už nejsou tak výrazné, ale i u hlavního líčení ventilovala, že má strach ze tmy, strach chodit sama do neznámého prostředí a ve značné intenzitě přetrvávají potíže v sociální oblasti, v partnerském a rodinném životě. Výpověď poškozené není v rozporu s výpovědí, kterou učinila při znaleckém vyšetření, na dotazy soudu reagovala rychle bez nějakého většího rozmýšlení, spontánně. Její výpověď je věrohodná. Přestože z inteligenčních testů vyšlo, že rozumové schopnosti poškozené jsou snížené, jsou ale na takové úrovni, že je schopna vnímat a zapamatovat si prožitý děj. Spojení emoci s nějakým zážitkem vede k lepšímu zapamatování nebo upevnění si vlastní vzpomínky.

Ve věci bylo dále provedeno dokazování listinnými důkazy, a to zejména trestním oznámením (č.l. 23-29), protokolem o ohledání místa činu (č.l. 46), náčrtkem (č.l. 47), fotografickou dokumentací s CD XXXX-3246/TČ-2011-161471 (č.l. 48-51), seznamem a popisem odcizených věcí (č.l. 52), odborným ohodnocením věcí (č.l. 53), protokolem o prohlídce těla (č.l. 54), fotografickou dokumentací s CD XXXX-3246/TČ-2011-161471 (č.l. 55-59), úředním záznamem (č.l. 73), prohlášením (č.l. 78), lékařskou zprávou (č.l. 80), smlouvou o úvěru (č.l. 84-85), pokladním dokladem (č.l. 86), zprávou XXXX s.r.o. (č.l. 88- 89), údaji o smlouvě (č.l. 90-91,92-93), zprávou XXXX, a.s. (č.l. 96), e-mail (č.l. 97,104), přehledy (č.l. 98-101), úředním záznamem (č.l. 102), návrhem na pozastavení pohledávky (exekuce) (č.l. 103), exekutorským zápisem (č.l. 106-110), kopií zdrav. záznamu (č.l. 114- 115), lékařskou zprávou (č.l. 117), kopií zdravotnické dokumentace a zdravotní záznamy týkající se těhotenství pacientky XXXX (č.l. 120-132), zprávou Městského úřadu XXXX, odbor sociální (č.l. 134), zprávou Psychocentra - manželská a rodinná poradna XXXX (č.l.

135), zprávou Městského úřadu XXXX, odbor majetkoprávní (č.l. 136), opisem z evidence rejstříku trestů (č.l. 137), kupní smlouvou o prodeji motorového vozidla (č.l. 165-166) se splátkovým kalendářem (č.l. 167).

K důkazu byly čteny a konstatovány podstatné obsahy spisů Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou a to sp.zn. 2T 140/2006, obžaloba (č.l. 50-51), trestní příkaz ze dne 22.11.2006, právní moc dne 28.4.2007 (č.l. 53), usnesení ze dne 25.9.2008, právní moc dne 24.10.2008 (č.l. 86), sp.zn. 2T 143/2007, návrh na potrestání (č.l. 21-22), trestní příkaz ze dne 18.7.2007, právní moc dne 2.10.2007 (č.l. 27), usnesení ze dne 15.4.2010, právní moc dne 20.4.2010 (č.l. 52), usnesení ze dne 31.3.2011, právní moc dne 19.4.2011 (č.l. 74), spis sp.zn. 6C 52/2005, a to zejména návrh na rozvod manželství (č.l. 1), rozsudek ze dne 27.9.2005, č.j. 6C 52/2005 - 7 (právní moc dne 3.10.2005), spis sp.zn. 1T 175/2011 a to zejména obžaloba (č.l. 81-83), trestní příkaz ze dne 28.12.2011 (č.l. 85) (právní moc dne 16.2.2012) a spis sp.zn. ZT 492/2006, který je obsahem přílohy (č.l. 201).

Trestní minulost obžalovaného vyplynula z opisů rejstříků trestů (č.l. 195,217,224, 265), z připojených spisů uvedených výše, rozhodnutí, hodnocení z výkonu trestu odnětí svobody (č.l. 189), z nichž je patrné, že obžalovaný byl doposud sedmkrát soudně trestán, u posledních dvou odsouzení z roku 2011 a 2012 dospěl soud v rámci řešení předběžné otázky k závěru, že tato odsouzení podléhají amnestii prezidenta republiky účinné od 1.1.2013 a na obžalovaného se hledí jako by nebyl odsouzen.

Ze zpráv o pověsti a to zpráva Městského úřadu XXXX (č.l. 190), zpráva Městského úřadu XXXX, odbor majetkoprávní (č.l. 191), zpráva Obecního úřadu XXXX (č.l. 192,193), zpráva Městského úřadu XXXX (č.l. 194), zejména ze zprávy o pověsti Obecního úřadu XXXX (č.l. 192) vyplývá, že obžalovaný se zde od roku 2006 nezdržuje, v době pobytu v obci byl nezaměstnaný, nevyučený, svobodný. Je otcem dcery, která navštěvuje zdejší základní školu, soudním rozhodnutím ji má v péči jeho matka XXXX. Trvalé bydliště má v bytě na adrese XXXX, ale tento byt byl již před několika lety prodán, pan XXXX se odstěhoval, aniž by se přehlásil na jinou adresu. Ze zpráv o pověsti (č.l. 190-194) nebylo zjištěno, že by obžalovaný byl řešen pro přestupek. Provedení ostatních listinných důkazů, tak jak jsou založeny ve spise, nepřineslo k meritu věci nic podstatného.

Po vyhodnocení všech provedených důkazů, které soud hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu, a to jednotlivě i v jejich souhrnu, jak mu ukládá ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu, dospěl soud na základě takto zjištěného skutkového stavu věci, k závěru o vině obžalovaného, tak jak je popsána ve výroku odsuzujícího rozsudku, a to i přestože obžalovaný XXXX, stejně jako v přípravném řízení na svoji obhajobu uvedl, že se jednání popsaného v podané obžalobě nedopustil, že soužití s poškozenou bylo v intencích normálního, běžného společného soužití, tak jako u ostatních lidí. Co se týká finančních prostředků ty využívali s poškozenou společně na úhradu domácnosti.

Soud má však trestnou činnost obžalovaného za bezpečně prokázanou z výpovědi svědkyně XXXX, která svou výpovědí stvrdila všechny základní skutečnosti o způsobu, době páchání trestné činnosti i okolnostech uváděných ve výroku odsuzujícího rozsudku, a soud neměl pochybnosti o její věrohodnosti. Z obsahu výpovědi poškozené má soud za prokázanou intenzitu a způsob psychického týrání ze strany obžalovaného vůči ní, tak i celkovou dobu, kdy k tomu docházelo, kdy brutálnost týrání poškozené ze strany obžalovaného dostoupilo vrcholu tím, že jí kromě kopání, nadávek, ran pěstí, přikládal hadici od sprchy kolem krku a škrtil jí, jak zepředu, tak zezadu, a požadoval po ní i finanční prostředky na uspokojování svých potřeb. Poškozená podrobně popsala i způsob opakovaného násilí, kterým si přes její zjevný nesouhlas, kdy jí vyhrožoval, že ublíží jejím dětem, které byly ve vedlejší místnosti, opakovaně vynucoval kromě koitálního styku, jak anální styk, tak felaci, přestože věděl, že poškozená nechce, aby tak činil. Poškozená ve své výpovědi přesně popsala, i událost, kdy jí obžalovaný pod pohrůžkou, že ji zabije a přiložením nože na její krk, donutil, aby jej vzala zpět k sobě. Poškozená uvedla, že poté, co obžalovaný ukončil vyhrožování, položil na kuchyňskou linku nůž, kterým ji ohrožoval, což viděla. Soud nemá pochybnosti o násilí obžalovaného vůči poškozené, které vyplynuly z její výpovědi, neboť i matka poškozené potvrdila, že se k nim obžalovaný opět nastěhoval v noci, kdy o tom nikdo nevěděl.

Věrohodnost poškozené v hlavním líčení, kde je upřednostňována zásada ústnosti a bezprostřednosti, podpořilo i vystupování poškozené, kdy na ní byla vidět obava, strach, silné rozrušení z přítomnosti obžalovaného, kdy odmítla i vypovídat v jeho přítomnosti. Patrné bylo, že hrůzné zážitky se poškozené emočně zafixovaly, velmi přesvědčivě a pravdivě vypovídala o jednotlivých okolnostech, kdy to byly okolnosti, které musela zažít i vzhledem k popsaným detailům událostí.

Soud tedy nemá důvod pochybovat o věrohodnosti poškozené. Poškozená uvedla, že se styděla za to, jak se k ní obžalovaný chová a nebyla schopna se nikomu svěřit, neboť se bála o děti. Uvedla, že obžalovaný, zejména syna, trestal za každou banální špatně udělanou věc, např. vylití šálku a běžné drobnosti, klečením, a dokonce mu obžalovaný, dával na natažené ruce knihu, a v tomto postoji musel malý syn setrvávat. Jednání obžalovaného zanechalo na poškozené trvalé následky, kdy poškozená trpí syndromem týrané ženy, ve formě tzv. poruchy osobnosti po katastrofické zkušenosti, spočívající především v deformaci vztahu k opačnému pohlaví a v neschopnosti navazovat sociální vztahy, v rozvoji sociální izolovanosti. K výpovědi poškozené nepřímo přistupuje a stvrzuje její věrohodnost, výpověď matky poškozené XXXX, která uvedla, že poškozená po dobu, co žila s obžalovaným v jejich domě, byla uplakaná, viděla i dominantní chování obžalovaného i jeho určité fyzické ústrky vůči poškozené. Uvedla, že poškozená s nimi po určité době dokonce přestala komunikovat, přestala je navštěvovat, a ona nevěděla, co se děje, ale věděla, že věci nejsou v pořádku, neboť od dětí poškozené, které za ní chodily, se dozvídala, že obžalovaný, zejména syna, trestá za každou sebemenší špatně udělanou věc, vylití šálku a běžné drobnosti, klečením. Svědkyně také uvedla, že v závěru poškozená za nimi přišla a požádala je o pomoc, že dál již takhle nemůže žít, že to nemůže vydržet a poprosila, aby jí pomohli se obžalovaného zbavit. Což také učinili, vystěhovali mu věci, vyměnili zámky, aby se k nim již nedostal. Tvrzení poškozené je dále stvrzováno svědkem Ing. XXXX, který potvrdil, že si obžalovaný u jejich společnosti koupil vozidlo, které nesplácel, a po upomínkách, uhradil částku asi 60.000,-Kč, přičemž zbytek peněz již neuhradil, pouze zaslal žádost o odpuštění zbytku platby s ohledem na svou situaci.

Věrohodnost obsahu výpovědi poškozené je potvrzována i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá se specializací klinická psychologie a výslechu znalce PhDr. XXXX, který byl po celou dobu trestního řízení přítomen výslechu poškozené. Z něho vyplynulo, že poškozená XXXX má k obžalovanému XXXX negativní vztah, má z něj strach, poslední tři roky s ním nebyla v přímém kontaktu. Osobnost poškozené je uzavřená, jednodušeji strukturovaná, méně vyzrálá. Její rozumové a paměťové schopnosti jsou značně podprůměrné. Poškozená je schopna správně vnímat prožitky a reprodukovat je a je možno na obecné i konkrétní rovině ji považovat za osobu dostatečně věrohodnou. Znalec jednoznačně uvedl, že výpověď poškozené není v rozporu s výpovědí, kterou učinila při znaleckém vyšetření, na dotazy soudu reagovala rychle, bez nějakého většího rozmýšlení, spontánně. Přestože z inteligenčních testů vyšlo, že rozumové schopnosti poškozené jsou snížené, jsou ale na takové úrovni, že je schopna vnímat a zapamatovat si prožitý děj. U poškozené nebyly zjištěny sklony ke konfabulaci. Její výpověď je věrohodná. Jednání obžalovaného může zanechat trvalé následky na psychickém zdraví poškozené ve formě tzv. poruchy osobnosti po katastrofické zkušenosti, které mohou spočívat především v deformaci vztahu k opačnému pohlaví a v neschopnosti navazovat sociální vztahy, v rozvoji sociální izolovanosti. Posuzovaná je omezena především v oblasti sociálního a rodinného života a je obtížné předvídat, jak dlouho tato omezení budou přetrvávat nebo zda se již jedná o obtíže trvalého rázu. Poškozená trpí syndromem týrané ženy, některé příznaky tohoto syndromu odezněly (poruchy spánku a příjmu potravy), jiné se zmírnily (poruchy emocí), jiné stále přetrvávají ve značně intenzitě (obtíže v sociálním, partnerském a rodinném životě). Skutečnosti uváděné ve výpovědi poškozené jsou dále potvrzovány i listinnými důkazy provedenými ve věci. Z trestního oznámení podaného dne 27.4.2011 (č.l. 23-29) má soud za prokázanou intenzitu a stupňující se násilí obžalovaného vůči poškozené kvůli finanční situaci, včetně nedobrovolných opakovaných pohlavních styků. Z lékařské zprávy ze dne 28.4.2011 (č.l. 80) jsou lékařem potvrzovány nalezené jizvy staršího data na těle poškozené. Ze smlouvy o úvěru č. XXXX (č.l. 84) u XXXX je prokázáno, že byla uzavřena XXXX dne 21.5.2007 na částku, kterou ji poskytla banka na úvěr ve výši 100.000,-Kč.

Z protokolu o ohledání místa činu (č.l. 46) vyplynul popis bytové jednotky situované ve druhém patře rodinného domu, který se nachází XXXX čp. XXXX v obci XXXX. Z náčrtku a fotografické dokumentace (č.l. 47-51) vyplývá zadokumentování předmětného objektu. Ze seznamu odcizených věcích (č.l. 52) je patrné množství a popis odcizených věcí poškozené. Odborným vyjádřením (č.l. 53) je stanovena cena odcizených věcí. Z protokolu o prohlídce těla a fotografické dokumentace (č.l. 54-59) soud zjistil zranění na těle poškozené XXXX. Z pokladního dokladu (č.l. 86) vyplývá, že poškozená XXXX dne 25.5.2007 přijala čerpáním úvěru částku 100.000,-Kč. Z listin na (č.l. 88-110) vyplývají pohledávky z úvěru XXXX.

Z lékařské zprávy (č.l. 117) a dále na (č.l. 120-132) je patrný průběh těhotenství svědkyně XXXX k diagnostikovanému těhotenství dvojčat dne 4.4.2007. Ze zprávy psychocentra (č.l. 135) vyplývá, že dne 9.5.2011 se na ně obrátila poškozená z důvodu přetrvávajících následků domácího násilí v minulosti na současný psychický stav. Ze zprávy o pověsti (č.l. 136) a opisu rejstříku trestů (č.l. 137) vyplývá, že svědkyně XXXX nebyla doposud soudně trestána a jedná se o osobu zcela bezúhonnou. Z kupní smlouvy na (č.l. 165) vyplývá, že obžalovaný XXXX zakoupil u společnosti XXXX s.r.o. motorové vozidlo zelené barvy zn. XXXX, rok výroby XXXX, splátkový kalendář (č.l. 167).

Soud s ohledem na složitost dané věci, neboť páchané trestné jednání se konalo v rámci intimního spolužití dvou osob, a obžalovaný se obhajoval zcela odlišnou verzí o událostech od tvrzení poškozené, doplnil dokazování znaleckým zkoumáním znalkyně MUDr. XXXX, kterým je jednak podporována výpověď poškozené o chování a jednání obžalovaného a jednak prokazuje i motivaci páchaného jednání obžalovaným vůči poškozené. Znalkyně uvedla, že obžalovaný v době spáchání trestné činnosti, netrpěl duševní poruchou, která by byla forenzně závažná, ale trpí smíšenou poruchou osobnosti, která je především dissociální, narcistická a histriónská, kdy obžalovaný má sklon k páchání takového jednání, které se neslučuje se společenskými konvencemi, nemá problém porušovat zákon. Jeho osobnostní rysy jsou fixované a nejsou léčbou změnitelné. Obžalovaný dále trpí narcistickými rysy, záleží mu na sobě, preferuje sám sebe, rád se prezentuje, rád se ukazuje, strhává na sebe pozornost, velmi mu záleží na prezentaci vlastního já, upřednostnění své osoby oproti jiným osobám, upozorňování na sebe, histriónské rysy jeho osobnosti souvisí s emoční labilitou, náladovostí, rád se předvádí, rád zdůrazňuje některé city, ale ve skutečnosti je citlivý vůči sobě, než vůči ostatním a tyto rysy jsou u obžalovaného naprosto dominantní a to jak v jeho způsobu jednání, kdy sám obžalovaný dokáže, pokud je motivován, působit velmi dobře, nenápadně, ale v dalším průběhu, pokud motivace u něho se zmírní nebo už není natolik motivován, aby se prezentoval v tom lepším světle, protože je si vědom, že tyto vlastnosti ho svým způsobem handicapují, tak potom dochází k dekompenzaci těchto rysů a dochází ke konfliktním situacím. Popisu těchto rysů odpovídá i způsob života, jednání, sebeprezentace obžalovaného, který je osobou sociálně nezakotvenou, osobou nestabilní, kdy pro dissociálnost osobnosti obžalovaného svědčí i to, jakým způsobem si opatřuje finanční prostředky, že nemá dlouhodobé stabilní zaměstnání, čili je sociálně nestabilní a pokud měl příležitost, tak nebylo to jednou, bylo to opakovaně, páchal trestnou činnost zejména majetkového rázu. Taková osobnost se domáhá i určitých profitů. Narcistický prvek v jeho chování je v tom, jaké má nároky na sebe, upřednostňuje své potřeby, svou osobu i vůči lidem, kteří svým způsobem jsou omezeni, ať už ve finančních příjmech nebo prostě ve svých jiných požadavcích. Narcistické upřednostňování jeho vlastní osoby je evidentní v celém průběhu jeho života. Po stránce vlastního života obžalovaného je vidět, že nedokáže vytvářet pravidelné dlouhodobé citové vztahy, velmi rychle selhává v těchto vztazích, protože i když se prezentuje nebo se snaží prezentovat velmi dobře, tak dochází ke konfliktům, je vidět, že upřednostňuje sebe, a i když prezentuje svoji lásku a své pocity, tak nedokáže se podle toho chovat, nedokáže podřídit hodnotný systém tomu, co sděluje a sám ani nevyužil možnosti, aby výrazněji změnil svůj životní přístup. Pokud se obžalovaný dopouštěl násilí na paní poškozené, tak jak bylo popsáno v soudním spisu, je evidentní, že se jednalo o násilí skryté, kdy u takového typu osobnosti není vyloučeno, že navenek vystupuje jako ideální osobnost s proklamacemi své vlastní osobnosti, ale ve skrytu ve své podstatě může potom uplatnit jiné své rysy osobnosti.

Soud ohledně výpovědi svědka XXXX dospěl k závěru, že znal poškozenou zpočátku jejího vztahu s obžalovaným, kdy sama poškozená uvedla, že se vůči ní obžalovaný v té době choval v mezích normy a dále nebyl osobou, k níž by měla poškozená skutečnou důvěru. Z výpovědi svědka XXXX má soud za prokázané, že krátkodobě zaměstnal obžalovaného jako číšníka, a poté co zjistil, že je proti obžalovanému vedeno exekuční řízení, ho propustil. Tak jako svědek XXXX potvrdil, že poškozenou zahlédl v restauraci sporadicky jen krátce, když přinesla oběd obžalovanému, sám s ní nehovořil. Pouze potvrdil to, že zaměstnal pana obžalovaného.

Soud dále hodnotil výpovědi svědků, kteří byli voláni z návrhu obhajoby, a to matky obžalovaného XXXX, která potvrdila, že obžalovaný ji s poškozenou zpočátku jejich vztahu navštěvoval, poškozená jí dala i jídlo, ale pak již k ní poškozená nejezdila, u nich svědkyně nikdy nebyla a není ji známo, jak se vyvíjel jejich vztah. Svědkyně uvedla, že vychovává dceru obžalovaného z jeho předchozího vztahu se svědkyní XXXX, s níž v jejím bytě asi půl roku žil. Obžalovaného kvůli jeho výchovným problémům umístila do dětského domova, kde byl do patnácti let. Výpověď svědkyně byla jednoznačně vedena ve prospěch obžalovaného, ve snaze vyvinit ho ze stíhaného jednání.

Výpověď svědkyně XXXX, která nepotvrdila násilné jednání ve vztahu, kdy žila s obžalovaným vůči ní, soud však vyhodnotil jako zcela nevěrohodnou, neboť bylo zjištěno, že matka obžalovaného XXXX podala návrh na svěření dcery svědkyně XXXX, XXXX, kterou měla ze vztahu s obžalovaným, do své péče, což se také stalo, a ona nyní její dítě vychovává. Dále na svědkyni XXXX podala trestní oznámení, na základě něhož byla XXXX pravomocně odsouzena. Z výpovědi svědkyně XXXX nicméně vyplynulo, že v době, kdy žila s obžalovaným v bytě jeho matky, tam nebyli sami, kromě XXXX, bydlela ještě s jeho sestrou a svou dcerou XXXX. Z výpovědi svědkyně XXXX krátce zaznělo to, že se pana obžalovaného v něčem bojí, nicméně bylo na svědkyni patrné, že konkrétněji se vyjadřovat nechce. Ani jeden ze svědků a to XXXX, XXXX, XXXX, XXXX, však nebyli v rozhodném období přímými svědky a osobami, s nimiž se obžalovaný či poškozená denně stýkali, a kteří by mohli uvést relevantní skutečnosti a uvést, co se skutečně dělo ve vztahu pana obžalovaného a poškozené.

Ve světle všech shora provedených důkazů, které tvoří ucelený na sebe logicky navazující řetězec důkazů, má soud obhajobu obžalovaného za účelovou a nevěrohodnou, ve snaze vyhnout se tak trestní odpovědnosti, s ohledem na výši trestu, která obžalovanému hrozila, v případě uznání na vinu. Co se týká potom zamítnutí návrhu obhajoby na výslech svědka XXXX, zde soud uvádí, že jde o bývalého manžela poškozené, od níž se v roce 2004 odstěhoval, nestýkal se s ní, a jak vyplynulo z listinných důkazů, které soud provedl ze spisu

Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou sp.zn. 6C 52/2005 a to návrh na rozvod manželství (č.l. 1), oddací list (č.l. 3), rozsudek č.j. 5 Nc 1624/2005 - 17 ze dne 29.8.2005 (č.l. 4-5), protokol o jednání z 27.9.2005 (č.l. 6), rozsudek ze dne 27.9.2005 (č.l. 7) (právní moc dne 3.10.2005), pan XXXX ukončil vztah s poškozenou a jejich manželství bylo rozvedeno na základě jejich vzájemné dohody. Soud dospěl k závěru, že tento svědek nemůže přispět k osvětlení relevantních skutečností trestného jednání, pro které je obžalovaný stíhán, s ohledem na výše uvedené.

K námitkám obhajoby o časové prodlevě, kdy podala poškozená trestní oznámení a to teprve v roce 2011, přestože k páchání trestného jednání došlo již v roce 2006-2007, musí soud konstatovat, že se jedná o druh trestné činnosti, ke které dochází zejména v intimním spolužití dvou osob, jako i v případě obžalovaného a poškozené. Typické u těchto trestných činů je, že týraný partner se dostává do role oběti, a poté začne vnímat druhého partnera - agresora, který je dominantní odlišným způsobem, který není standardní v rámci běžných společenských norem, začne stupňující se agresi pachatele vůči sobě přijímat, a s tím se další ataky agresora potom stupňují, kdy poškozená přestávala mít i sílu se účinně bránit. V tomto případě bylo ještě více podloženo skutečností, že obžalovaný žil v domácnosti s poškozenou, kde byly dvě její malé děti. Zde již obžalovaný i vůči synovi poškozené uplatňoval tresty, které byly dle samotné poškozené zcela neodpovídající a velmi nepřiměřené vzhledem k jeho věku i bagatelnosti provinění, které měl jako dítě spáchat. Poškozená měla oprávněnou obavu o to, že může ublížit i dětem. Týrání poškozené se odráželo i v její psychice, nedovedla se adekvátně bránit obžalovanému, bála se chodit do svého okolí, styděla se za to, co se děje a nebyla schopna adekvátně reagovat na danou situaci a vyhledat pomoc, což učinila teprve až po delší době, kdy již nebyla v blízkosti obžalovaného po delší dobu a začaly fungovat běžné obranné mechanismy.

Skutkový děj soud upřesnil s ohledem na výpověď poškozené, která byla vyslechnuta na svědka až v řízení před soudem. Co se týká námitky obhájkyně soud uvádí, že v rámci stíhaného trestného jednání v dané věci byla totožnost skutku zachována a nezáleží na tom, jednotlivých útoků. Zde si soud neodpustí uvést, že již v přípravném řízení u těchto druhů jednání, mají být poškození vyslechnuti na protokol o výslechu svědka, i s ohledem na vzdálenost časovou, kdy k jednání došlo a zejména připomínání si hrůzných zážitků, které poškozená již vypověděla do trestního oznámení a poté musela vše opakovat, neboť soud musel celou její výpověď k jednotlivým dílčím útokům provést v řízení před soudem. Došlo tak k viktimizaci poškozené, u níž byl znalcem navíc konstatován syndrom týrané ženy jako následek jednání obžalovaného. Z provedeného dokazování je tedy nepochybné, že obžalovaný týral osobu blízkou konkrétně poškozenou, která byla jeho družkou, páchal své jednání po celé předmětné období, kdy se jeho chování vyznačovalo výraznou intenzitou, hrubostí, ponižováním poškozené, vysokým stupněm psychického napadání, vyhrožování, psychického týrání, které vyústilo ve fyzické násilí, až brutálního charakteru. S ohledem na dlouhodobost, trvalost, na četnost opakujících se útoků, stupňující se brutalitu, která přerostla i do intimní oblasti, kdy poškozená byla opakovaně znásilněná a přinucená obžalovaným vykonávat i anální styk a felaci. Nepochybně poškozená jednání obžalovaného cítila jako těžké příkoří, které bylo na její osobě pácháno. Již shora uváděný znalecký posudek prokazuje a potvrzuje, že se následkem jednání obžalovaného, u poškozené rozvinul i syndrom týrané ženy. Obžalovaný v průběhu svého jednání přinutil s nožem poškozenou, aby vykonala, co po ní požadoval, pod pohrůžkou, že ji zabije. Jednání obžalovaného jak vyplynulo i ze znaleckého zkoumání MUDr. XXXX bylo podpořeno i osobností pana obžalovaného, bylo prokázáno, že trvale nikde nepracoval, pokud tak krátkodobě. Poškozená ve své podstatě neznala jeho volný čas, pohyboval se tak, jak potřeboval, stále požadoval a potřeboval finanční prostředky pro uspokojování svých potřeb, činil to způsobem, aby je co nejrychleji získal, tzn. nejblíže byla poškozená, která měla příjem, žila s rodiči, a proto na ni i předmětným násilím a podrobováním si poškozené vymáhal obžalovaný finanční prostředky, aby uspokojovala jeho potřeby. Vzhledem k tomu, jak dlouho probíhalo fyzické a psychické týrání, jak se stupňovalo toto jednání obžalovaného vůči poškozené, poškozená ztratila nejzákladnější pud sebezáchovy adekvátně reagovat, kdy se ve své podstatě snažila ochránit zejména své děti. Na základě provedených důkazů, byl takto zjištěn skutkový děj, o němž soud nemá pochybnosti a to vzhledem ke všem provedeným důkazům, které umožňují učinit jednoznačný závěr o trestní odpovědnosti obžalovaného XXXX ve smyslu § 2 odst. 5 trestního řádu.

Pokud jde o právní kvalifikaci, tak na začátek soud předesílá, že podle § 2 odst. 1 trestního zákoníku (zákon číslo 40/2009 Sb.) účinného od 1. ledna 2010 je třeba trestnost jednání, pro které je obžalovaný pod body 1 až 4 postaven před soud posuzovat podle zákona účinného v době spáchání tedy podle trestního zákona (zákon číslo 140/1961 Sb.) účinného do 31. prosince 2009, neboť je pro obžalovaného příznivější. Po novele a účinnosti nového trestního zákoníku (zákon číslo 40/2009 Sb.) účinného od 1. ledna 2010, který absentuje skutkovou podstatu podle § 180d (dle z.č. 140/1961 Sb.), proto s ohledem na příznivější stav pro obžalovaného nebyla tato právní kvalifikace uplatňována v rámci ukládání souhrnného trestu.

Na základě výše uvedených skutkových zjištění je zcela evidentní, že obžalovaný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odstavec 1, odstavec 2 písmeno a),b) trestního zákona účinného do 31.12.2009. Kvalifikovaný znak skutkové podstaty § 215a odstavec 2 trestního zákona písmeno a), zvlášť surovým způsobem b) a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu je prokázán časovou dlouhodobostí a zejména intenzivností a brutálností jak psychického, tak i fyzického týrání, s ohledem na shora popsaný způsob týrání ve výroku rozsudku, které vyvrcholilo tím, že jednání obžalovaného zanechalo na poškozené trvalé následky na psychickém zdraví ve formě tzv. poruchy osobnosti po katastrofické zkušenosti, které mohou spočívat především v deformaci vztahu k opačnému pohlaví a v neschopnosti navazovat sociální vztahy, v rozvoji sociální izolovanosti. Tyto potíže u poškozené stále přetrvávají. Oproti obžalobě pak bylo jednání ohledně časového rozpětí upraveno, kdy na základě provedeného dokazování soud upřesnil období, kdy docházelo k psychickému týrání a k jednotlivým útokům obžalovaného. Ohledně odcizení věcí, kdy poškozená určila dvě předmětné věci, tak jak jsou uvedeny ve vyhlášeném rozsudku, stejně a shodně v rámci celého řízení, soud přistoupil na odcizení těchto dvou věcí, které jako prokázané zazněly z výpovědi dalších svědků. Existenci dalších věcí neměl soud za jednoznačně prokázanou.

Dále v jednočinném souběhu obžalovaný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu vydírání podle § 235 odstavec 1, odstavec 2 písmeno c) trestního zákona, účinného do 31.12.2009, kdy obžalovaný nutil poškozenou pod pohrůžkou zabití s nožem na jejím krku, aby ho vzala zpět. Kvalifikovaný znak skutkové podstaty odst. 2 písm. c) trestního zákona účinného do 31.12.2009, byl naplněn ve smyslu ustanovení podle § 89 odst. 5 trestního zákona účinného do 31.12.2009, kdy nůž je zbraní. A dále se v jednočinném souběhu dopustil trestného činu znásilnění podle § 241 odstavec 1 trestního zákona účinného do 31.12.2009, kdy násilím a pohrůžkou bezprostředního násilí donutil poškozenou k souloži a k jinému obdobnému pohlavnímu styku, jakým je jak styk anální, tak felace.

U skutku byly též naplněny všechny znaky trestní odpovědnosti uvedené v § 3 trestního zákona účinného do 31.12.2009. S ohledem na vysoký stupeň společenské nebezpečnosti byly naplněny kvalifikované skutkové podstaty jmenovaných trestných činů.

Z hlediska stránky subjektivní vzal soud za prokázané vzhledem k charakteru trestné činnosti, způsobu provedení a také jednoznačnému motivu jednání obžalovaného, že ten jednal v úmyslu přímém ve smyslu ustanovení § 4 písmeno a) trestního zákona, kdy svým jednáním chtěl porušit tímto zákonem chráněný zájem a to konkrétně zájem společnosti na ochraně svobodného rozhodování člověka, i v oblasti pohlavního života a dále zájem na zdraví a životě osob a obecný zájem na ochraně rodiny.

Při rozhodování o druhu a výši trestu vycházel soud z účelu trestu podle § 23 odst. 1 trestního zákona a při ukládání trestu přihlédl podle § 31 odst. 1 trestního zákona k dosaženému stupni nebezpečnosti pro společnost, možnosti nápravy a k poměrům obžalovaného. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že je svobodný, má dvě děti, jedno je v péči jeho matky, jedno ve výchově poškozené, v místě trvalého bydliště není k jeho osobě bližších informací, z dalších míst, kde se zdržoval nemá záznam v evidenci přestupců. Nicméně obžalovaný byl již doposud sedmkrát soudně trestán, jedná se o osobu kriminálně závadnou, u posledních dvou odsouzení z roku 2011 a 2012 dospěl soud v rámci řešení předběžné otázky k závěru, že tato odsouzení podléhají amnestii prezidenta republiky účinné od 1.1.2013 a na obžalovaného se hledí jako by nebyl odsouzen. Alternativně ukládané tresty u dalších odsouzení obžalovaný nevykonával a byly mu přeměněny na tresty odnětí svobody.

Žádné polehčující okolnosti k osobě obžalovaného soud neshledal. Naopak projevy chování obžalovaného v řízení před soudem, kdy se smál v průběhu výslechu svědků, bez známek jakéko-li lítosti, soud vyhodnotil jako velmi negativní. Co se týká přitěžujících okolností zde soud přihlédl ke skutečnosti, že došlo v jednočinném souběhu ke spáchání více trestných činů obžalovaným a k páchání týrání a násilí poškozené došlo v době těhotenství poškozené. Stupeň společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného dosahuje typové nebezpečnosti projednávaných trestných činů, zejména s ohledem na charakter a okolnosti spáchání skutku. Obžalovaný byl ohrožen stanovenou trestní sazbou v zákonném rozpětí od dvou do osmi let, podle § 215a odstavec 2 trestního zákona účinného do 31.12.2009, a to za splnění zákonných podmínek podle § 35 odst. 2 trestního zákona pro ukládání souhrnného trestu, k citovanému trestnímu příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18.7.2007, č.j. 2T 143/2007- 27, který nabyl právní moci 2.10.2007. Po zvážení všech konkrétních okolností s ohledem na osobu pachatele a okolnosti nyní projednávaného případu dospěl soud k závěru, že již nejsou splněny zákonné podmínky pro podmíněný odklad uvedené v § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 trestního zákona a to i s odkazem na skutečnost, že obžalovaný se projevuje i s ohledem na zjištěnou poruchu jeho osobnosti a kriminální minulost, nezdrženlivě pácháním trestné činnosti, na úkor jiné osoby, ohrožujíce, tak její život a zdraví a doposud ukládané alternativní tresty na něj neměly dostatečný vliv, aby změnil své chování a trestné činnosti se již nedopouštěl.

Soud dospěl k jednoznačnému závěru, že na obžalovaného nelze působit v dané věci jiným druhem trestu, než trestem odnětí svobody spojeným s přímým výkonem. S ohledem na shora uvedené je důvodný předpoklad, že právě tímto druhem trestu a v něm obsaženými represivními a výchovnými prvky lze potlačovat sklony obžalovaného k páchání další trestné činnosti. Za trest úměrný povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, osoby obžalovaného považuje soud souhrnný trest odnětí svobody ve výměře tří roků dle určené právní kvalifikace. Pro výkon uloženého trestu soud za splnění všech zákonných podmínek obžalovaného zařadil do věznice s ostrahou dle ustanovení § 39a odst. 1 písm. c) trestního

zákona účinného do 31.12.2009. Soud dále zopakoval podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 trestního zákona účinného do 31.12.2009 trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků, který byl již vykonán. Podle § 35 odstavec 2 trestního zákona účinného do 31.12.2009 zároveň soud zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18.7.2007, č.j. 2T 143/2007 - 27, který nabyl právní moci 2.10.2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu. Soud má za to, že takový druh trestu plně respektuje jak hledisko individuální, tak i generální prevence a přiměje obžalovaného k nápravě, aby změnil své životní postoje ve vztahu ke stanoveným společenským normám.

V rámci adhezního řízení se řádně a včas se svým nárokem na náhradu škody připojila poškozená XXXX, nar. XXXX, bytem XXXX. Vzhledem k tomu, že provedenými důkazy byla zjištěna příčinná souvislost mezi jednáním obžalovaného a vzniklou majetkovou škodou odcizením věcí, kterou poškozená uplatňuje (§ 420 odst. 1 občanského zákoníku), byl obžalovaný zavázán povinností způsobenou škodu uhradit. Výše vyčíslené škody byla stanovena podle odborného vyjádření a to za odcizený fotoaparát Olympus částkou 1.000,- Kč, a zlatých náušnic ve výši 500,-Kč.

S ohledem na složitost daného případu bude třeba k posouzení důvodnosti a výše nároku na náhradu škody, provést další skutková zjištění, které přesahují potřeby vlastního trestního stíhání, pro přiznání nároku do zásahu osobnostních práv ve smyslu § 11 občanského zákoníku a dále nároku na náhradu ve výši 10.000,-Kč z titulu půjčky a úvěru ve výši 100.000,-Kč uzavřenou u XXXX, kdy další dokazování by podstatně protáhlo řízení, proto soud odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody poškozenou podle § 229 odst. 2 trestního řádu na řízení ve věcech občanskoprávních.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně, pobočka v Jihlavě prostřednictvím podepsaného soudu. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Z obsahu odvolání musí být patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

dne 22. ledna 2013

Mgr. et Mgr. Blanka Jeňková, v.r.

předsedkyně senátu

Č E S K Á  R E P U B L I K A

‍

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl senátem ¨ve složení z předsedy senátu JUDr. Petra Blažka a přísedících Ing. Hany Kuchové – Breburdové a Mgr. Luboše Kratochvíla v hlavním líčení konaném dne 23. dubna 2019 v Praze

t a k t o:

Obžalovaný 

XX

Nar. xx v xx, bez zaměstnání, trvale bytem xx, xx, adresa doručování xx, xx, toho času ve vazbě v xx

je vinen, že 

1. Od přesněji nezjištěné doby, nejméně od roku 2014 do 9.12.2018, v xx, v xx, kde obžalovaný s poškozenou xx, nar. xx, která byla jeho partnerkou a s níž měl dvě nezletilé dcery, nejprve společně bydlel v rodinném domě a posléze i v xx, v xx, v pronajatém rodinném domě, do něhož se obžalovaný s poškozenou společně přistěhovali v průběhu roku 2014, obžalovaný opakovaně v různých intervalech, v rozmezí přibližně jednou do týdne až jednou do měsíce, vulgárním a urážejícím způsobem napadal poškozenou xx, kterou oslovoval výrazy „krávo, děvko, kurvo“, s poškozenou vyvolával zbytečně a mnohdy i několik hodin trvající hádky, týkající se nedostatku finančních prostředků, sexu, drog a nevěr, posléze poškozené sliboval, zvláště když mu poškozená sdělovala, že se od něj chce odstěhovat, že své chování změní, avšak k žádné podstatné a déletrvající změně v chování obžalovaného a v jeho přístupu k poškozené nedošlo, při hádkách obžalovaný poškozené mnohdy vyhrožoval i zmlácením, poškozenou různými způsoby fyzicky napadal, kdy v jednom případě poškozenou svlékl do naha a bil ji přes holý zadek, při hádkách rovněž rozbíjel, z důvodu vybití agresivity, nábytek a zařízení domu, obžalovaný chtěl s poškozenou, které kontroloval mobilní telefon a notebook, urgentně a stále dokola řešit různé záležitosti, a to i v nočních hodinách, dále pak tak, aby si v rámci vyhroceného jednání obžalovaného vůči ní nemohla přivolat na pomoc Policii ČR, bral mobilní telefon, který mnohdy z tohoto důvodu sebral i svým nezletilých dcerám, obžalovaný na poškozenou nezdravě žárlil, podezíral jí z nevěry, kdy v důsledku toho jí zakazoval přátelské styky s muži i ženami, jakkoli on sám měl partnerské vztahy s jinými ženami, nerespektoval poškozenou jako samostatnou a plně svéprávnou osobnost, snažil se poškozené organizovat a řídit její život, včetně toho, jaké zaměstnání vykonávat, zda půjde či nepůjde do zaměstnání nebo na pracovní pohovor, zakazoval poškozené chodit bez jeho doprovodu, mimo dům, obžalovaný nedokázal pochopit, že za jeho problémy a neúspěchy v  profesním i osobním životě může hlavně jeho závislost na drogách, zejména na pervitinu, jež denně pravidelně užíval, nikoli poškozená, které to obžalovaný vyčítal, po poškozené požadoval, aby opustila dům a již se nevracela, přičemž, když jej poškozená poslechla a dům opustila, tak za ní posléze vyběhl, aby jí za pomoci fyzického násilí, pohrůžek a vulgárních nadávek donutil, aby se do domu vrátila zpět, poškozenou ovlivnil v tom, že začala spolu s obžalovaným vést nesprávný životní styl v tom směru, že i poškozená, stejně jako obžalovaný, začala denně užívat pervitin, který navíc musela, k vytrvalým žádostem obžalovaného, který se bál jehel a nebyl schopen si sám pervitin nitrožilně aplikovat, obžalovanému nitrožilně aplikovat, obžalovaný byl vůči poškozené agresivní i v sexuální oblasti, neboť v důsledku své sexuální náruživosti striktně po poškozené, přestože již v roce 2016 se poškozené s obžalovaným dohodla, že nebudou žít jako partneři, ale jen jako kamarádi, kteří společně vychovávají dcery a mají spolu nezávazné dobrovolné sexuální styky, vyžadoval pohlavní styk, kdy v tomto směru mu poškozená vyhověla jen v důsledku jeho úporného naléhání, neboť věděla, že jinou možnost nemá, slovní vulgární a fyzická napadání poškozené obžalovaným, jemuž byly, a to zejména pokud jde o rok 2018, často přítomny i nezletilé dcery XX a XXX, vyvrcholilo zejména v následujících konkrétních případech, a to:

• v přesně nezjištěné době roku 2016, v nočních hodinách, kdy obžalovaný nejprve požadoval po poškozené, aby odešla z domu a když tak učinila a odešla na autobusovou zastávku MHD s názvem XX, obžalovaný ji pronásledoval, zamezil poškozené v odjezdu autobusem, neboť ji strhl k sobě a odvlekl ji, za pomoci strkání do zad, doprovázeného nadávkami, ponižováním a výhružkami, zpět k domu v xx, kde ji u vchodu do domu sdělil, že ho musí a bude poslouchat, poškozenou chytil za její dlouhé vlasy , ohnul jí hlavu k zemi, vyhrožoval jí zabitím, pro případ, že ho nebude poslouchat a po poškozené požadoval, aby vzbudila nezletilé dcery a sdělila jim, jakkoli se to nezakládalo na pravdě, že na ně „sere“, což však poškozené odmítla udělat, kdy právě v důsledku tohoto ponižujícího jednání, které poškozená prožívala zvláště útrapně, se poškozená rozhodla, že již nadále nechce setrvávat s obžalovaným v partnerském poměru a chce jej mít toliko za kamaráda, s nímž bude společně vychovávat nezletilé dcery, přičemž od této doby již obžalovaný a poškozená bydleli v samostatných pokojích
• v přesněji nezjištěné době, zřejmě v xx, v xx, v xx, když blíže neztotožněný muž jménem xx, jehož do domu přivedl, společně s dalším neztotožněným mužem, obžalovaný za účelem pronájmu pokoje, nabídl poškozené obarvení vlasů, obžalovaný s touto nabídkou nesouhlasil, neboť měl, v důsledku svých žárlivých představ, ze to, že xx hodlá s poškozenou navázat sexuální vztah, po poškozené hodil rolí alobalu a požadoval po poškozené, aby s ním odešla do jeho pokoje, když to odmítla, chytil ji za ruce a táhl ji násilím do svého pokoje, v čemž mu však zamezili XX a další muž, kteří obžalovaného od poškozené odtrhli, přičemž když si posléze poškozená domluvila s oním xx schůzku v baru, obžalovaný poškozenou do baru doprovodil a jelikož se mu nelíbilo, že ho v baru xx poučoval, jak se má správně chovat k poškozené a ke své rodině, nařídil poškozené, aby s ním z baru odešla domů, neboť když nepůjde, nemá se již vracet domů, kdy poškozená vyhověla pokynu obžalovaného zejména z důvodu, aby předešla fyzického napadení obžalovaného XX, přičemž cestou domů obžalovaný poškozené nadával a vyčítal jí, že ho kvůli ní vyhodí z práce.
• dne xx, okolo xx, v xx, v xxx, po předchozí slovní hádce, která vznikla kvůli tomu, že obžalovaný poškozenou a jejich dvě nezletilé dcery celou noc řvaním budil a nenechal je spát, a poté, co obžalovaný udeřil nezletilou dceru xx fackou do obličeje, poškozenou, která se své dcery zastala, zatlačil do pokoje, kde ji hodil na postel, přitlačil ji ruku pod krk a svého jednání vůči poškozené zanechal až v době když na obžalovaného začala křičet XX, přičemž tímto jednáním způsobil obžalovaný poškozené xx, kromě psychické újmy, i drobná poranění, a to zejména v podobě podlitin na různých místech těla,

‍

tedy: týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí  a čin páchal po delší dobu

‍

2. v přesně nezjištěné době první poloviny měsíce listopadu 2018, v xxx, v rodinném domě, v pokoji užívaném poškozenou xx, nar. xx, jakkoli poškozené opakovaně dala jednoznačně najevo, z důvodu dlouhodobého nevhodného chování obžalovaného vůči ní, že již nemá zájem o pohlavní styky s obžalovaným, naléhal obžalovaný na poškozenou, aby s ním pohlavní styk měla a jelikož poškozená jakýkoliv sex odmítala obžalovanému, a to nejen z důvodu, že chtěl vědět, co má udělat, aby s ním poškozená pohlavní styk měla a zároveň, aby se jej zbavila, sdělila, že by jí musel zaplatit spoustu peněz, na což obžalovaný  předal poškozené částku 4.000 Kč, kterou si však poškozená odmítla vzít a hodila ji obžalovanému nazpět s tím, že s ním nechce mít sex, obžalovaný poškozené sdělil, že obchod je obchod, odmítl odejít z pokoje poškozené, jakkoli jej o to prosila, na poškozenou se vrhl, přes její odpor a bránění se vysvlečení, poškozenou vysvlékl, stejně tak se svlékl i sám obžalovaný, poškozenou položil na postel, do pozice na zádech a vnikl do ní penisem a vykonával na poškozené koitální pohlavní styk, přičemž v pohlavním styku pokračoval, přestože poškozená plakala a snažila se z pozice na zádech vymanit, což se jí nepodařilo, neboť obžalovaný jí v této pozici přidržoval ruku pomocí své nohy, využívajíce své fyzické převahy nad poškozenou, kdy ani poté, co pokojem, který je průchozí, prošla do svého pokoje jedna z nezletilých dcer obžalovaného a poškozené, jednání vůči poškozené nezanechal, když až zhruba po dalších 5 minutách svého jednání zanechal a z pokoje poškozené, která mu řekla, aby z ní slezl a vypadl, odešel, přičemž tímto jednáním obžalovaný nezpůsobil poškozené žádná zranění

‍

tedy: jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal souloží;

‍

dne xx, v rodinném domě xx, v xx, v návaznosti na to, že poškozená xx, xx, se chtěla vzdálit z domu, aby si prohlédla prostory, které hodlala využívat při práci masérky, neboť měla zájem provádět erotické tantrické masáže, jímž by si vydělala dostatek finančních prostředků na to, aby mohla odejít od obžalovaného, kdy obžalovaný však nesouhlasil, aby na prohlídku prostor k podnikání šla poškozená sama a domáhal se toho, aby jí mohl doprovodit, neboť se domníval, že poškozené ve skutečnosti odchází z domu, aby uskutečnila pohlavní styk se svým známým, k němuž se měla dostavit na prohlídku prostor, poté, co jeho návrh na společnou prohlídku prostor poškozená odmítla a sdělila obžalovanému, aby se tedy na uvedené prostory šel podívat sám, bez ní a zmínila i to, že ona má svůj život a je jen její věcí, za kým jde a s kým případně má pohlavní styk, což obžalovaného vytočilo, odňal poškozené mobilní telefon tak, aby si nemohla na pomoc přivolat Policii ČR, poškozené začal hrubě nadávat výrazy „děvko, špíno“, a poškozenou vyhazoval z domu, přičemž poškozenou začaly bránit nezletilé dcery XX a XX, které se obžalovanému snažily vysvětlit, že poškozenou napadá neprávem a sdělily mu, že pro případ, že poškozené bude i nadále ubližovat, přivolají Policii ČR, na což obžalovaný reagoval tak, že jim vzal jejich mobilní telefony, mezi tím poškozená odešla z rodinného domu k autobusové zastávce MHD XX, kdy v půli cesty jí však obžalovaný doběhl, a přestože byla na místě i nezletilá XX, poškozené nadával a ponižoval ji, do poškozené strkal, přitlačil ji předloktím k plotu, kde jí škrtil a jednání nezanechal, přesto že na něj nezletilá xxx křičela, aby poškozenou nechal být, poškozenou násilím, a to i v podobě shození na zem a kopání do těla, a přes její aktivní obranu, dotáhl zpět k rodinnému domu, přikázal poškozené, aby šla do pokoje užívaného obžalovaným, z něhož opakovaně vyhnal nezl. Xxx, která se o poškozenou bála a proto do pokoje nahlížela, poškozené poručil, aby se svlékla do naha a když to odmítla udělat, posadil poškozenou na okraj postele a začal z ní strhávat oblečení, čemuž se poškozená aktivně bránila, avšak i přes její obranu se obžalovanému podařilo poškozenou vysvléci do naha, kdy poškozená posléze využila skutečnosti, že do pokoje opět vstoupila nezletilá dcera XX, kterou obžalovaný odešel z pokoje vyvést, a částečně se oblékla, ale obžalovaný ji znovu vysvlékl, zatímco on sám zůstal po celou dobu oblečený, poškozené nakázal, aby si lehla do postele, v níž ji pak obžalovaný posunul do rohu, do pozice v polosedě tak, aby se obžalovaný mohl dostat poškozené mezi nohy, poškozenou ponižoval tím, že když může být nahatá při práci u svých klientů, tak může být nahatá i pro něj, aby si s ní mohl hrát, přičemž jakkoliv si poškozená chránila přirození rukama, obžalovaný, s cílem se sexuálně uspokojit, odtahoval ruce  poškozené od jejího přirození, chytal poškozenou za ruce a lámal jí prsty tak, aby se mu přestala bránit, ve svém počínání neustal ani poté, co jej poškozená prosila, aby přestal, neboť jí to bolí, poškozené i nadále jednou svou rukou držel ruku a lámal jí prsty, zatímco svou druhou rukou jí osahával na přirození a dále si i pohrával s prsty poškozené, kdy při tomto poškozené přidržoval ruku pomocí své nohy, aby se nemohla bránit, kdy svého počínání vůči poškozené, která svůj nesouhlas s jednáním obžalovaného dávala najevo i verbálně tím, že sdělovala, že to nechce, obžalovaný zanechal až poté, co do pokoje vešla policejní hlídka xxx, kterou na místo přivolaly nezletilé dcery obžalovaného, a to prostřednictvím mobilního telefonu, který si vypůjčili od xx, přičemž tímto jednáním obžalovaný nezpůsobil xxx žádná zranění 

‍

tedy:

‍

jiného násilí donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží

‍

čímž spáchal

‍

pod bodem I. výroku

zločin týrání osoby ve společném obydlí dle § 199 odst.1, odst.2, písm. d), tr. zákoníku

pod bodem II. 1-2 výroku

pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku

‍

a odsuzuje se

Podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců

‍

Podle § 84 tr. zákoníku za použití § 85  odst. 1 tr. zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 60 (šedesáti) měsíců, za současného stanovení dohledu nad obžalovaným

‍

Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 3, odst. 4, tr. zákoníku se obžalovanému dále ukládá ochranné léčení, ambulantní formou, s protitoxikomanickým zaměřením

‍

Pole § 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen zaplatit poškozené XX , nar. XX, bytem XX, na nemajetkové újmě částku ve výši 50. 000 Kč (padesát tisíc korun českých)

‍

Podle § 229 odst. 2 se poškozená XX, nar. XXX, odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 

‍

Podle § 129 odst. 2 tr. řádu se vyhotovuje zjednodušený rozsudek, který neobsahuje ve výrocích o vině a trestu odůvodnění, neboť obžalovaný i státní zástupkyně se po vyhlášení rozsudku výslovně vzdali práva na odvolání a prohlásili, že netrvají na písemném odůvodnění rozsudku. Obžalovaný zároveň uvedl, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podávaly odvolání osoby k tomu oprávněné. 

‍

Pokud jde o výrok o náhradě škody, se poškozená XX k trestnímu řízení řádně a včas připojila s nárokem na náhradu nemajetkové újmy, jež jí vznikla v souvislosti s jednáním obžalovaného, a to v celkové výši 200.000 Kč. Poškozená se prostřednictvím svého zmocněnce vyjádřila tak, že jednáním obžalovaného došlo k intenzivnímu zásahu do její integrity, když obžalovaný poškozenou dlouhodobě psychicky i fyzicky týral, vulgárně ji urážel, zakazoval jí vycházet z domu, znevažoval její důstojnost, a zároveň negativně zasáhl do svobodné volby poškozené rozhodovat o vlastním pohlavním životě, když se na ní dopustil znásilnění. Tímto jednáním obžalovaný porušil důstojnost, vážnost a osobní čest poškozené a zároveň zásadním způsobem narušil její svobodu rozhodovat se o svém pohlavním životě samostatně, v důsledku čehož poškozené utrpěla psychickou újmu, přičemž vyloučena není ani možnost, že prožité útrapy na ní zanechají trvalé následky. 

‍

Soud uvádí, že z ustálené judikatury Nejvyššího soudu podává, že finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu lze poškozené přiznat, pokud není dostačující morální zadostiučinění a neoprávněným zásahem došlo ke snížení důstojnosti fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře. Za takovou značnou míru zásahu do důstojnosti a vážnosti fyzické osoby se považuje zejména újma, kterou tato fyzická osoba vzhledem k povaze, intenzitě, opakování, trvání a šíři okruhu působení nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti pociťuje a prožívá jako závažnou. Ač se určení tohoto zadostiučinění stává předmětem volného uvážení soudu, musí soud v každém jednotlivém případě vycházet z úplného skutkového stavu, a v tomto rámci se opírat o zcela konkrétní a přezkoumatelná hlediska. Rovněž se požaduje, aby šlo o takový zásah, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu a který spočívá v porušení nebo ohrožení osobnosti fyzické osoby a její fyzické integrity. Musí se jednat o zásah neoprávněný.

‍

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do 8 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení odvolání k Městskému soudu v Praze, a to prostřednictvím zdejšího soudu. Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, proti kterému výroku směřuje a jaké vady jsou vytýkány rozsudku aneb řízení, které mu předcházelo. Odvolání může podat státní zástupce, obžalovaný, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody či proto, že takový výrok nebyl učiněn; dále osoby oprávněné podat odvolání ve prospěch obžalovaného ve smyslu § 247 odst. 2 tr.  řádu, tj. příbuzný obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manželka a družka, přičemž státní zástupce a poškozený mohou podat odvolání i v neprospěch obžalovaného. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda se odvolání podává ve prospěch nebo neprospěch obžalovaného. Odvolání podané včas a osobou oprávněnou má odkladný účinek. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Práva odvolání se nemůže úspěšně domáhat ten, kdo se jej již jednou výslovně vzdal. Podle § 228 odst. 4 tr. řádu odsuzuje – li soud obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a přiznává – li poškozenému alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení , poučí poškozeného o možnosti požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

‍

V XX dne 23. 4. 2019

‍

JUDr. Petr Blažek

Předseda senátu

‍