Podpořte práci Bez trestu. Darujte blízkým pod stromeček něco, co má smysl 🎄
Nejnovější aktualita: Lucie Hrdá odešla z Bez trestu
Nejnovější aktualita: Lucie Hrdá odešla z Bez trestu
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Berouně rozhodl v hlavním líčení konaném dne 16.6.2015 v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Pařeza a přísedících Heleny Foitové a Pavla Vokála,
t a k t o :
Obžalovaný
nar. xx v , trvale bytem xx , – adresa pro účely doručování – , okr. xxx ,
je v i n e n, že
1) v přesně nezjištěné době v místě svého pobytu, v domě čp. v obci nejméně v jednom případě, v postavení otčíma, donutil násilím k pohlavnímu styku dceru své družky, nezletilou XY, nar. XX , takovým způsobem, že jí rozespalou odvedl do jejího pokojíku, položil na postel, svlékl jí, přičemž jí držel ruce za hlavou tak, aby se nemohla bránit a poté na ní proti její vůli vykonal soulož,
t e d y:
jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, čin spáchal souloží na dítěti,
2) v blíže nezjištěné době od listopadu 2013 do 18. února 2015 v místě svého pobytu v obci XXX, v postavení otčíma, opakovaně v mnoha případech, několikrát za měsíc, přiměl k pohlavnímu styku dceru své družky, nezletilou XY , nar. XX, o níž věděl, že je mentálně retardovaná s velmi jednoduchou osobností, snadno manipulovatelná, zpomaleného myšlení, v zátěži se sklony k plačtivosti a primitivním projevům, následkem nechráněných pohlavních styků pak došlo k otěhotnění nezletilé, která se pak dne 19.2.2015 podrobila interupci v Nemocnici v XX,
t e d y:
jiného přiměl k pohlavnímu styku zneužívaje jeho závislosti a svého postavení a z něho vyplývajícího vlivu a čin spáchal na dítěti,
č í m ž s p á c h a l
pod bodem 1) zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst.1, odst.2 písm.a), písm.b) tr. zákoníku,
pod bodem 2) přečin sexuální nátlak podle § 186 odst.2, odst.3 písm.a) tr. zákoníku, o d s u z u j e se
podle § 185 odst.2 tr.zákoníku za použití § 43 odst.1 tr.zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců,
podle § 84 tr.zákoníku a § 85 odst.1 tr.zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let s tím, že se nad obžalovaným vyslovuje dohled,
podle § 85 odst.2 tr.zákoníku a § 48 odst.4 písm.d) tr.zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství a dále povinnost zdržet se osobního, písemného, telefonického i jakéhokoliv jiného styku s poškozenou , nar.
podle § 228 odst.1 tr.řádu je obžalovaný povinen nahradit poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, IČ 47672234, se sídlem Jeremenkova 11, Ostrava, škodu ve výši 4.952,- Kč.
O d ů v o d n ě n í :
Podle § 129 odst.2 tr.řádu písemné odůvodnění rozsudku odpadá, neboť po jeho vyhlášení se jak obžalovaný, a to i za osoby oprávněné, tak státní zástupkyně vzdali odvolání a současně prohlásili, že netrvají na vyhotovení jeho odůvodnění.
Absence odůvodnění se však netýká výroku o náhradě škody, neboť poškozená Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, která je oprávněna podat odvolání do tohoto výroku, takové prohlášení neučinila, resp. se tohoto práva nevzdala.
Tímto výrokem bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody ve výši 4.952,- Kč, se kterou se poškozená řádně a včas připojila k trestnímu řízení s tím, že se v jejím případě jedná o náklady zdravotní péče, které vynaložila v souvislosti s provedením interrupce u poškozené a které doložila vyúčtováním s detailním rozpisem jednotlivých zdravotních výkonů. O vzniku této škody poškozené v důsledku jednání obžalovaného, stejně jako o její výši,nelze pochybovat, a proto soud rozhodl tak, že poškozené nárok na náhradu škody přiznal a podle § 228 odst.1 tr.řádu uložil obžalovanému povinnost, aby poškozené tuto škodu nahradil.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení.
Odvolání se podává u Okresního soudu v Berouně a rozhoduje o něm Krajský soud v Praze.
Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které jeho vydání předcházelo. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody a zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci.
Osoba oprávněná napadnout rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku jej může napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný, nebo že chybí.
Právo odvolání nemají již ty oprávněné osoby, které se ho výslovným prohlášením vzdaly.
V Berouně dne 16.6.2015
Předseda senátu:
JUDr. Michal Pařez, v.r.
Za správnost vyhotovení:
Kristýna Dumská
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení konaném dne 13. března 2019 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Kantora a přísedících Ing. Anny Řežábkové a Jany Kantové
takto:
Obžalovaný
XX,
nar. XX v XX okres XX, trvale bytem XX, okres XX, nyní ve vazbě v této trestní věci ve Věznici Plzeň,
uznává se vinným, že
1)
dne 12. 11. 2018 mezi 15.00 a 19.30 hodin v XX, okres XX, na žádost nezletilých XX, nar. XX, XX, nar. XX a XX, nar. XX, jejichž věk rámcově znal, postupně koupil v prodejně potravin za peníze poskytnuté mu za tím účelem nezletilou XX celkem nejméně 16 lahví alkoholického nápoje XX o objemu 0,33 l a obsahu alkoholu 4,5%, z nichž následně všichni společně, zejména však nezletilé XX a XX, v jím užívaném bytě na adrese XX, zkonzumovali nejméně 12 lahví, dále v tomto bytě umožnil jmenovaným nezletilým konzumaci nezjištěného množství červeného vína smíchaného s colovým nápojem a vodky značky XX o obsahu alkoholu 37,5% z láhve o objemu 0,5 litru, ačkoli věděl, že veškeré uvedené nápoje obsahují alkohol, přičemž nezletilé XX a XXX se v důsledku požití uvedených alkoholických nápojů uvedly do takového stavu opilosti, že se v bytě pozvracely, nezletilá XX zde také opakovaně usnula a ještě v 23.45 hodin dne 12. 11. 2018 měla v krvi 1,1 ‰ alkoholu,
2)
dne 12. 11. 2018 v přesně nezjištěné době od 15.00 do 22.20 hodin v jím užívaném bytě na adrese XX, XX, okres XX, využil toho, že nezletilá XX XX, nar. XX, jejíž věk rámcově znal, v důsledku své opilosti vyvolané konzumací alkoholu popsané pod bodem 1) výroku tohoto rozsudku nebyla schopna náležitě vnímat a vyhodnotit jeho dále popsané jednání, případně také spala, a se záměrem uspokojit svůj sexuální pud nejprve jmenované nezletilé v době, kdy usnula v obývací místnosti na pohovce, zasunul svou ruku pod její kalhoty a sáhl na přirození, dále poté, co se nezletilá pozvracela, ji odvedl do koupelny, kde ji vysvlékl, uložil do vany a umýval, současně ji však jednou rukou osahával na prsou a přirození a druhou rukou si stimuloval svůj pohlavní úd, aniž by dosáhl vyvrcholení, následně nezletilou oblékl a uložil na pohovku v obývací místnosti a v době, kdy opět usnula, ji přes ošacení osahával na prsou,
tedy
pod bodem 1)
ve větší míře podal dítěti alkohol,
pod bodem 2)
zneužil bezbrannosti jiného k pohlavnímu styku a takový čin spáchal na dítěti mladším patnácti let,
čímž spáchal
pod bodem 1)
přečin podání alkoholu dítěti podle § 204 trestního zákoníku,
pod bodem 2)
zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku,
a odsuzuje se
podle § 185 odst. 3 a § 43 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon se podle § 84 a § 85 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 81 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) roků, a současně se nad obžalovaným vyslovuje dohled.
Podle § 85 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 48 odst. 4 písm. h) trestního zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost zdržet se v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení konzumace alkoholických nápojů.
Podle § 99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se obžalovanému dále ukládá ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě.
Podle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému ukládá povinnost zaplatit jako náhradu škody České průmyslové zdravotní pojišťovně, se sídlem Jeremenkova 161/11, Vítkovice, 703 00 Ostrava, IČ: 47672234, částku 10.724 Kč.
Odůvodnění:
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Plzni. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v Praze. Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoli výroku, a to i v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci nebo zabrání části majetku. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je omezen ve svéprávnosti, může za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho opatrovník a jeho obhájce.
Ve prospěch mladistvého obžalovaného může i proti jeho vůli podat odvolání i orgán pověřený péčí o mládež, kterému lhůta k podání opravného prostředku běží samostatně.
Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.
Poškozený, kterému byl přiznán nárok na náhradu škody, může žádat, aby byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody. Žádost se podává u Krajského soudu v Plzni.
Plzeň dne 13. 3. 2019
Mgr. Martin Kantor, v.r.
předseda senátu
Spisová značka: 1 T 45/2016
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud Plzeň - město rozhodl v hlavním líčení konaném dne 25. 4. 2019 v senátě složeném z předsedy senátu Luboše Patzenhauera a přísedících Václava Boudy a Ing. Vojtěšky Svobodové
takto:
Obžalovaný
XX, nar. XX v XX, vývojář spol. XX, bytem XX, trvale XX, bez přihl. XX,
je vinen, že
v xx dne 13.12.2015 v blíže nezjištěných ranních hodinách v ulici XX v rodinném domě v dětském pokoji po předchozím požití alkoholických nápojů v době přítomnosti v posteli své dcery XX, nar. 6.4.2008, svěřené do jeho péče v rámci styku s dítětem jmenovanou obnažil na spodní části těla, kde jí prsty roztahoval pochvu, což si fotil na svůj mobilní telefon, což učinil vícekrát vždy poté, kdy se nezletilá od něho odvrátila a obžalovaný ji vždy poté otočil zpět,
tedy
jiným způsobem než vykonáním soulože pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let a čin spáchal na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti,
čímž spáchal
zvlášť závažný zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku,
a odsuzuje se
podle § 187 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou (2) roků a šesti (6) měsíců.
Podle § 81 odst. 1 a 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu dvou (2) roků a šesti (6) měsíců.
Podle § 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen zaplatit na náhradě škody pošk. XX, nar. XX 2008, bytem XX, v zastoupení zmocněncem XX nemajetkovou újmu v částce 300.000,- (tři sta tisíc) Kč.
Podle § 229 odst. 2 tr. řádu se tato poškozená XX zastoupená tímto zmocněncem odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
Především nutno uvést, že v této trestní věci byl vyhlášen rozsudek již dne 11. 12. 2017, který však byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2018 sp. zn. 50 To 124/2018 zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně.
Nalézací soud opětovně uvádí, že z důkazů provedených v hlavním líčení soud zjistil skutkový stav uvedený shora ve výroku o vině.
Obžalovaný XX v přípravném řízení i v hlavním líčení shodně mj. uvedl, že byl tehdy hodně opilý, přičemž před policejní komisařkou mj. uvedl, že se probudil ráno v dětském pokoji v posteli s XX vedle sebe, že vstali a šli dolů, načež během dopoledne v telefonu objevil fotky z noci, na kterých byly fotky malé XX, jak je nahá, takže všechny fotky začal mazat, dále že fotek bylo hodně a že nemůže potvrdit ani vyvrátit, že XX strkal prsty do pochvy, neboť vše smazal, a dále že se začal strašně stydět; dále že tehdy vypil asi 1,5 l vína a 0,6 l Metaxy, že viděl v mobilu jen první fotky, na kterých měla XX stažené pyžamo, načež mobil připojil k počítači, kde fotky smazal, že však si nemyslí, pokud je v usnesení uvedeno, že nedošlo ke zranění dcery, že by jí prsty do pochvy strkal. Posléze před soudkyní ve vazebním zasedání odkázal na svoji předešlou výpověď s tím, že si to opravdu nepamatuje, že se pak sesypal, přičemž to, co dovozoval, bylo na základě těch fotografií, které viděl jako první a druhou, přičemž mu bylo do breku a vše chtěl smazat, a dodal, že malá se chovala celý den normálně, a hrála si s dětmi a byla naprosto v pořádku; k následnému dotazu uvedl, že v minulosti už ho něco takového několikrát napadlo, ale byla to jen myšlenka, že věděl, že by se mu něco takového líbilo, avšak s žádným psychologem či psychiatrem to v minulosti neřešil, neboť se strašně styděl, že však má jednoho sexuologa vybraného, a že toto byla poslední kapka, aby tu věc začal řešit. V hlavním líčení mj. uvedl, že odhadne, že 80 % toho, co uvedla státní zástupkyně, se přibližně stalo, že v podstatě hodně matně nebo spíše už nijak si nepamatuje, jak se do postele ke své dceři dostal, že z celé noci má opravdu záblesky – zda z foťáku nebo že se mu něco objevilo, je strašně těžký to posoudit, přičemž o samotném skutku nevěděl a zjistil to až ráno, kdy si chtěl fotky z předešlého dne prohlédnout; dále že si nemyslí, že by dceři vysloveně strkal prsty dovnitř, že to může být prostě jenom pocit dítěte, že jí samozřejmě strkal prsty okolo nebo ji svlíkal, což chápe; dále uvedl, že od 21. 12. 2015, kdy vylezl z cely, má s nezl. XX zákaz styku. Po zrušení a vrácení věci obžalovaný až v závěrečném jednacím dnu (po předchozím zvolení si jiného obhájce) mj. uvedl, že „těch 10-11 měsíců přemejšlel... a chtěl by svoji výpověď drobně změnit: že pokud dříve uvedl, že se ten čin pravděpodobně stal, a vycházel z dedukcí, že se to stalo, nyní si myslí, že se to pravděpodobně stát nemuselo..., že byl ve velké opilosti, že si doporučení bývalého obhájce špatně vyložil, že si z té noci jenom nic nepamatuje a není schopen stoprocentně říct, jestli se to stalo či nestalo, že po zadržení policií bylo pořád z jeho strany řečeno, že nic takovýho neudělal, že si to nepamatuje a že nic takovýho neví..“, načež v jednací síni nejprve po státním zástupci a poté i po soudci požadoval „zařízení“ jeho výslechu z 19.12. v 10 h dopoledne, neboť „dospěl k závěru, že se to pravděpodobně nestalo, a stál by si na tom, že si z té noci opravdu nic nepamatuje“.
Obrazový a zvukový záznam výslechu svědkyně XX (přepsaný na protokol č.l. 60 – 66) učiněného v přípravném řízení byl v hlavním líčení za podmínek § 102/2 tr. ř. přehrán, přičemž právě z této výpovědi vychází v podstatě skutkový stav shora uvedený: nezletilá mj. vypověděla, že venku už bylo světlo, že v pokojíku byla sama s XX (obžalovaným), že se vzbudila a zjistila, že jí fotí pipinu, že se pořád otáčela na bok, přičemž na předložené panence demonstrovala, že jí XX sundal spodní kalhoty od pyžama a fotil jí; dále že jí roztáhnul nohy, fotil jí a při tom jí sahal na pipinu, kterou jí roztáhnul (u panenky v oblasti přirození ukazovala jeho roztahování od sebe dvěma prsty – palcem a ukazováčkem), ale dovnitř ani nikam jinam jí nesahal, že jí sundal kalhotky, otočil se a fotil jí, ale ona při tom na něho nekoukala a měla zavřené oči, přes které viděla asi 10x – 20x blesk, že při tom focení se pořád otáčela, načež ji XX vzal za bok a zase přetočil, že ji zase přetočil nějak 10x, že při focení měla docela divný pocit, a že když jí dofotil, odešel; že ten den když šla na záchod a chtěla se zvednout, jí úplně bolelo břicho a skoro se zvednout nemohla, ale neví, proč jí bříško bolelo, a že neví, zda na pyžámku měla nějakou krev.
Přítelkyně obžalovaného svědkyně XX té noci v uvedeném rodinném domě přítomná v přípravném řízení mj. vypověděla, že ten večer nepila žádný alkohol, že obžalovaný měl v obýváku točené víno v lahvi v objemu 2 l a že když šla spát, měl už asi jednu skleničku vypitou, že ten večer se s obžalovaným pohádali kvůli Vánocům, přičemž všechny tři děti si šly lehnout do svého pokojíku asi okolo 19 – 20 h, načež ona šla spát kolem 21 h a v průběhu noci přišly za ní do ložnice postupně děti XX a XX, jehož se střevními problémy kolem půlnoci do ložnice přivedl obžalovaný, který pak šel zase do obýváku na televizi; dále že ráno asi kolem 8. h přišli ze shora do kuchyně na snídani nejdřív XX a asi za 2 min obžalovaný s tím, že oba se chovali normálně, byli dobře vyspalí, že XX si šla hrát a smála se, nic jí neřekla a na nic si nestěžovala; i obžalovaný ji přišel normální, ale bylo vidět, že mu po tom alkoholu asi není dobře; dodala, že ráno v obývacím pokoji našla prázdné lahve od alkoholu – úplně prázdnou láhev Metaxy o objemu asi 1 l, přičemž neví, zda ji již měli z minulosti načatou, a úplně prázdná plastová láhev od toho vína. V hlavním líčení oproti své původní výpovědi mj. vypověděla, že toho večera si dala skleničku vína, že obžalovaný do jejího odchodu do ložnice vypil určitě 2, 3 skleničky o objemu 2 dcl, přičemž víno si nalévali z velké lahve, že láhev Metaxy byla úplně nová a nebyla načatá, že obžalovaný ráno vypadal opravdu hrozně a bylo na něm vidět, že je ještě pod vlivem alkoholu, a dodala, že v minulosti obžalovaný nahé děti nefotil, že jí není známo, zda on sám sebe fotil nahého, že si myslí, že ji nahou fotil, že následně s XX o tom nikdy nemluvila, že obžalovaný jí k tomu neřekl nic s tím, že si nic nepamatuje, a že společně bydleli asi do 20.2., kdy se stěhovala k rodičům, přičemž jejich vztah ustal z důvodu, že mu nevěřila, měla pochyby o tom, co se stalo, a měla taky strach o svoje děti. Poté se svědkyně vyjádřila k předloženým fotografiím obsaženým ve znaleckém posudku z odvětví kybernetiky.
Matka nezletilé XX svědkyně XX v přípravném řízení mj. vypověděla, že v neděli 13.12.2015 v 18:00 h jí obžalovaný přivezl nezl XX, která se s otcem normálně rozloučila s pozdravem ahoj a dala mu pusu, načež už při chůzi nahoru po schodech se držela za pusu a kroutila hlavou ze strany na stranu, načež jí řekla, že jí musí něco říct, načež doslova řekla „XX je úchyl“ s tím, že na následné dotazy se jí nejprve styděla odpovídat, aby posléze řekla, že jí XX fotil nahou pipinku, že jí to vzbudilo, jak jí sundavá kalhoty od pyžámka a blesky od foťáku, dále že pindíkem jí nedělal nic, jen prstama, a že když se šla vyčůrat, že jí to při čůrání bolelo a pálilo; svědkyně dodala, že když asi ve svých 16 letech začala s obžalovaným chodit, nabízel jí, zda by se s ním chtěla dívat na nějaké dětské porno, a že ví, že obžalovaný podniká přes počítače a provozuje i nějaké pornostránky. V hlavním líčení se po některých odchylkách odvolala na svoji původní výpověď s tím, že tehdy si to pamatovala lépe.
Bratr obžalovaného svědek XX před soudem využil svého práva odepřít výpověď. Matka obžalovaného svědkyně XX před soudem vypověděla jen o tom, co se dozvěděla od bývalé manželky obžalovaného, přičemž dodala, že v lednu 2016 se s XX viděly naposledy při koupi bot a holčička byla veselá.
Odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení zejména uložil soudu okresnímu, aby dovyslechl obžalovaného k časovému údaji, kdy naposledy před souzeným jednáním si obžalovaný vzal lék wellbutrin, aby následně přibral znalce z odvětví soudního lékařství za účelem posouzení vlivu případné kombinace alkoholu s léky, který by případně po konzultaci se znalcem se specializací na toxikologii či alkohologii určil hladinu alkoholu v krvi obžalovaného v době činu, a vyjádřil se i k tomu, jaký vliv na obžalovaného mělo případné užití léku wellbutrin, a následně aby s těmito závěry seznámil znalce z odvětví psychiatrie za účelem, zda v návaznosti na výstupy z uvedeného posudku hodlá nějak doplnit či změnit své dříve učiněné závěry.
Nalézací soud splnil veškeré pokyny soudu odvolacího, takže z doplňujícího výslechu obžalovaného zjistil odvolacím soudem požadovaný údaj tak, aby jej měl k dispozici následně přibraný znalec z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství, který ve svém znaleckém posudku stanovil hladinu alkoholu v krvi obžalovaného pro dvě varianty jeho tělesné hmotnosti (98 kg a 100 kg), pro tři varianty množství a druhu alkoholu údajně obžalovaným požitého, a pro pět variant konkrétního času, přičemž pro případ požívání alkoholu v době od 21.15 h do 24.00 h dne 12. 12. 2015 stanovil dosažení maximálních hodnot na dobu kolem 01.00 h dne 13. 12. 2015, kdy by se hladina alkoholu v krvi pohybovala v rozpětí do 3,53 g/kg do 5,72 g/kg, přičemž při hladině alkoholu v krvi v rozmezí od 3,5 do 4,5 g/kg dochází u osoby nenavyklé alkoholických nápojů k bezvědomí až smrti a u osoby navyklé pití k otravě s poruchou vědomí až bezvědomím, při hladině nad 4,5 g/kg končí hodnoty ve většině případů bez poskytnutí lékařské péče ohrožením života dlouhodobým bezvědomím, případně smrtí; hladina alkoholu v krvi by se pohybovala: v době 05.00 h v rozmezí od 2,73 do 3,43 g/kg, v době 06.00 h v rozmezí od 2,53 do 3,31 g/kg, v době 07.00 h v rozmezí od 2,33 do 3,19 g/kg a v době 08.00 h v rozmezí od 1,93 do 3,07 g/kg, načež konkretizoval, jaká množství odpovídají jakému stupni opilosti a jaké jsou pro tyto jednotlivé stupně u poživatele projevy. Pokud jde o teoretický účinek léku wellbutrin - znalec uvedl, že takové posouzení překračuje rámec jeho odbornosti a odkázal na odborníka z klinické farmakologie či z klinické toxikologie. Proto nalézací soud přibral znalkyni z oboru zdravotnictví odvětví toxikologie, která ve svém znaleckém posudku mj. uvedla, že lék wellbutrin obsahuje účinnou látku bupropion hydrochlorid, přičemž obecně se sice během léčby bupropionem nedoporučuje pít alkohol, neboť může dojít k zesílení účinku alkoholu lékem a naopak, avšak užitím wellbutrinu v množství uvedeném obžalovaným by nemělo mít účinky nežádoucí, nýbrž pouze léčebné, tudíž by pravděpodobně ani současné užití tohoto léku a požití alkoholu v bezvýznamném množství obžalovaného výrazně neovlivnilo. Oba předešlé zmíněné znalecké posudky měl k dispozici Znalecký institut pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii s. r. o. Praha, jehož nalézací soud přibral - i z důvodu již v původním rozsudku naznačených pochybností - ke zpracování revizního znaleckého posudku, v němž znalci mj. uvedli (a v hlavním stvrdili), že ani lék wellbutrin v časech a množstvích obžalovaným uváděných nijak neovlivnil jeho schopnost rozpoznat společenskou škodlivost jeho jednání a schopnost toto jednání volně ovládat; i v tomto znaleckém posudku dospěli znalci mj. k závěru, že obžalovaný netrpí a ani v době páchání trestné činnosti netrpěl duševní chorobou, poruchou nebo sexuální deviací (v důsledku čehož nalézací soud již nemá důvodu iniciovat případné řízení o uložení ochranného opatření), přičemž navíc u obžalovaného konstatovali zvýšenou pravděpodobnost manifestně agresivních reakcí, a to i v běžných nebo stresových situacích.
I po takovém doplnění dokazování ve směru pokynů odvolacího soudu, přičemž nalézací soud opětovně zdůrazňuje, že obžalovanému (ani svědkyni XX) neuvěřil jeho zjevně účelovou snahu zbavit se trestní odpovědnosti tvrzením o požití značného množství alkoholu, lze opětovně uvést, že po zhodnocení všech důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. dospěl nalézací soud k závěru, že skutek v obžalobě uvedený se v tam uvedené podstatě stal, že naplňuje znaky žalovaného zvlášť závažného zločinu a že jej spáchal obžalovaný. Kromě jeho původního částečného doznání ve vztahu k tomu, co zjistil až ex post, bylo jeho jednání jednoznačně prokázáno výpovědí jeho nezletilé dcery XX, jejíž zvukový i obrazový záznam z přípravného řízení byl v hlavním líčení přehrán a který nutno hodnotit i z hlediska závěrů znaleckého posudku z oboru školství a kultura odvětví psychologie dětí a mladistvých, dle něhož osobnost nezletilé zcela odpovídá jejímu věku, přičemž nejsou patrné žádné vývojové ani situačně nebo sociálně podmíněné rizikové faktory, její rozumové schopnosti jsou vysoce nadprůměrné a kvalita činnosti a schopnost sebereflexe a kontroly vlastních výkonů podporují její obecnou věrohodnost, vzhledem ke kvalitě intelektu a vyspělosti osobnosti je schopna si přiměřeně svým možnostem zapamatovat a vybavit prožitý děj, u níž nebyly zjištěny sklony k fabulacím nebo konfabulacím, na informace jí poskytnuté je v zásadě spolehnutí, jejíž sensitivita a sugestibilita je vzhledem k věku zcela přiměřená, je sebekritická a je schopna realisticky hodnotit svoje výkony a vidět své chyby, která však vzhledem k autoritě obžalovaného a jeho otcovské roli nebyla schopna vzhledem ke svému věku posoudit smysl jeho jednání a nebyla schopna cíleného odporu, odpor byl podle popisu spíše spontánní jako odpor proti spánek rušícímu a rušivému vlivu; pokud se znalec vyjádřil též k věrohodnosti specifické, k takovému vyjádření soud nepřihlížel, neboť posouzení specifické věrohodnosti přísluší výlučně soudu po skončení provedeného dokazování. Bylo tak prokázáno, že obžalovaný se takového skutku dopustil vůči své dceři ve věku přes 7,5 roku – tedy dítěti mladšímu 15 let, kterážto byla v rámci stanoveného styku svěřena na víkend do jeho péče a dozoru, přičemž jeho kontakty a doteky v oblasti genitálií nezletilé měly být toliko povrchové, a nebylo prokázáno, že by obžalovaný zasouval prsty do jejích vnitřních částí. Přesto však bylo nutno oproti obžalobě výrok o vině upřesnit: pakliže v obžalobě bylo mj. uvedeno, že obžalovaný nezletilé roztahoval pochvu palcem a ukazováčkem, lze usoudit, že užití takových prstů uvedla ve své výpovědi nezletilá, která však současně zmínila, že se na obžalovaného při tom nekoukala, neboť měla zavřené oči, přičemž viděla akorát 10x až 20x světlo blesku; za této situace soud zaměnil palec a ukazováček za obecnější výraz ,,prsty“. Dále soud vypustil z původního výroku o vině i činnost spočívající v tom, že se nezletilé ,,dotýkal v oblasti genitálií“, neboť skutečnost, že jí prsty roztahoval pochvu, zahrnuje v sobě i takto formulované obecné dotyky. Současně soud v původním výroku zaměnil ,,podnapilý stav“ obžalovaného za stav ,,po předchozím požití alkoholických nápojů“: obžalovaný i jeho tehdejší družka svědkyně XX zejména v hlavním líčení až přehnaně zdůrazňovali co největší množství alkoholu té noci obžalovaným požitého, což jmenovaná konkretizovala vypitím pet lahve objemu 2 l vína a lahev objemu 1 l koňaku Metaxa; původně přibraný znalec z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a sexuologie XX označil tehdejší stav obžalovaného za stav těžké opilosti prosté – nikoliv patické, neboť nic nenasvědčuje tomu, že by dotyčný v inkriminované době ztratil vědomí vlastní identity, vlastní osobnostní kontinuity či spojitosti své osoby se svým konáním, přičemž jeho jednání nebylo chaotické, nebylo přítomno chorobné vnímání reality s neexistujícími podněty, bylo cílené a nebylo v hrubém rozporu s jeho osobnostním uspořádáním. Soud však v rámci hodnocení tohoto znaleckého posudku (ostatně jako všech dalších důkazů) posuzoval označení opilosti za těžkou jako hypotetické, neboť bylo lze dovodit, že sled jednotlivých úkonů obžalovaného v době po skončení požívání alkoholu – a zejména v ranních hodinách (kdy v prosinci už mělo být světlo) byl sledem úkonů zcela vědomých – ostatně znalec v hlavním líčení k jednoznačnému dotazu soudu potvrdil, že takové focení bylo činností vědomou: je nepochybné, že obžalovaný po ukončení požívání alkoholu v obývacím prostoru domku musel vědomě vyjít po schodech do prvního patra, kam si s sebou vědomě nesl mobilní telefon, načež v prvním patře domku vědomě vstoupil do dětského pokoje, kde přespávaly děti (na rozdíl od druhého dětského pokoje neobývaného), kde vědomě přilehl do postele, kde spala jeho nezletilá dcera XX, přičemž vědomě ve chvíli, kdy tam zůstal s XX sám (ostatní dvě děti v mezidobí pokojík postupně opustily), jmenované vědomě stáhl spodní kalhoty od pyžama, načež jí vědomě prsty jedné ruky roztahoval pochvu, zatímco druhou rukou držící mobil vědomě pořizoval fotografie, po jejichž pořízení vzápětí vědomě pokoj opustil. Ostatně obžalovaný měl již v minulosti sklony k focení nahých osob dětského či dospělého věku včetně sebe při sexuální činnosti – např. situaci, kdy mu partnerka prováděla felaci nebo kdy si sám přidržoval svůj pohlavní úd (viz znalecký posudek z oboru kybernetiky a elektroniky). Již výše jmenovaný znalec z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a sexuologie se ve vztahu k právě zmíněným fotografiím vyjádřil, že jejich případné pořízení obžalovaným nic na závěrech jeho znaleckého posudku nemění s tím, že posuzovaný netrpí a ani v době, kdy se měl dopouštět trestné činnosti, netrpěl duševní chorobou ve smyslu psychózy a sexuální deviace ve smyslu chorobné preference patologických vzorců sexuálního chování u něho nebyla prokázána; nalézací soud však byl současně nejméně překvapen způsobem, jakým znalec jednání obžalovaného před soudem bagatelizoval, pokud mj. uvedl, že pokud si opilý fotografoval holčičku, tak byl ožralý, a v opilosti se dělají různé s prominutím kraviny..., tudíž za „kraviny“ označil jednání naplňující znaky zvlášť závažného zločinu! Pokud obžalovaný ve své výpovědi učiněné ve vazebním zasedání, kde ke stíhanému skutku mj. uvedl, že v minulosti už ho něco takového několikrát napadlo, ale byla to jen myšlenka, a že věděl, že by se mu něco takového líbilo, avšak s žádným psychologem ani psychiatrem to v minulosti neřešil, neboť se strašně styděl a chtěl utéci sám před sebou, ale to nejde, pochybnosti nalézacího soudu ve vztahu k jeho případnému zdravotnímu omezení, které by mohlo mít za následek nejméně podstatné snížení jeho rozpoznávacích či ovládacích schopností, vyvrátil obsah shora zmíněného revizního znaleckého posudku. Pakliže obžalovaný jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil dítě mladší 15 let svěřené jeho dozoru a zneužívaje jeho závislosti, naplnil tím znaky zvlášť závažného zločinu pohlavního zneužití podle § 187/1, 2 tr. zákoníku, přičemž pod pojmem „jiným způsobem pohlavně zneužije“ se rozumí pohlavní zneužití v jiné formě než vykonáním soulože, a to v podobě takových zásahů do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let, jako je např. ohmatávání pohlavních orgánů, popřípadě i jiné formy ukájení pohlavního pudu na těle takové osoby, přičemž za takový jiný způsob pohlavního zneužití je považován i natolik intenzivní zásah do pohlavní sféry poškozené, jakým je i osahávání poškozené přes oděv na přirození, třebaže trvající krátkou dobu, zatímco v projednávaném případě si obžalovaný nezletilou dceru na přirození obnažil; rozhodně se v daném případě nejednalo toliko o letmý dotyk na přirození dítěte s cílem dítě uklidnit. O „jiné zneužití“ osoby mladší než patnáct let jde tehdy, jestliže se pachatel dotýká takové osoby, aby se pohlavně vydráždil (ukojil nebo jinak uspokojil), i když k pohlavnímu vydráždění nakonec nedojde (dle odborného vyjádření PČR OKTE z odvětví biologie nebyla na pyžamu nezletilé ani ve stěrech z její pochvy a zevních rodidel zjištěna přítomnost krve ani spermatu). Za zneužití závislosti dítěte svěřeného dozoru pachatele se považuje situace, kdy dítě mladší patnácti let dá pachateli souhlas k souloži nebo k jinému pohlavnímu zneužití pod určitým psychickým nátlakem vyplývajícím z poměru mezi dozorujícím pachatelem a jemu svěřeným dítětem, přičemž naplnění znaku zneužití závislosti předpokládá stav, kdy poškozená osoba je v určitém směru odkázána na pachatele, a tím je omezena svoboda jejího rozhodování, přičemž právě tohoto nedostatku úplné svobody pachatel využívá k realizaci svých záměrů; v daném případě jednání obžalovaného coby otce své dcery i tento znak bezezbytku naplňuje.
Nalézací soud zamítl návrh obžalovaného na „zařízení“ jeho výslechu ze dne 19.12., neboť obžalovanému bylo v této trestní věci sděleno obvinění dne 19.12.2015 ve 13.10 h, zatímco jeho požadovaný výslech byl výslechem osoby podezřelé ve smyslu § 76 odst. 3 tr. řádu sepsaným na protokol dne 19.12.2015 v době od 09:56 h do 10:12 h (č.l. 13-15), tedy v době před sdělením obvinění a navíc v nepřítomnosti a bez vyrozumění obhájce ve věci, kde byla povinná nutná obhajoba ( dle záznamu č.l. 6 byl obhájce kontaktován a obhajobu přijal dne 19.12.2015 až ve 12:00 hodin); tudíž taková výpověď je jako důkaz v této trestní věci naprosto nepoužitelná! Pokud obžalovaný v průběhu celého trestního řízení zdůrazňoval svoji tehdejší „velkou opilost“, soud vycházeje ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství a psychiatrie zdůrazňuje, že by obžalovaný po požití jím deklarovaného množství a druhu alkoholu nejen nebyl schopen provádět tak vědomé postupné úkony, ale nacházel by se v bezvědomí či již po smrti způsobené otravou alkoholem!
Při stanovení druhu a výměry trestu přihlédl soud ke všem hlediskům §§ 37 a 39 tr. zákoníku, zejména bylo přihlédnuto v neprospěch obžalovaného k poměrně nízkému věku nezletilé (lze spáchat i vůči osobě stáří 14 let) i k charakteru a intenzitě kontaktu obžalovaného, k němuž sice došlo ojediněle, ale v jehož průběhu dala nezletilá fyzicky, tj. svým pootočením od obžalovaného opakovaně – nejméně cca 10x - najevo svůj nesouhlas s takovým jednáním /takové jednání se může blížit i naplnění znaků zločinu dle § 185/1,2 a),3 a) tr.zákoníku, neboť pohlavním stykem ve smyslu tohoto zákonného ustanovení se rozumí i jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, přičemž do pohlavního styku obecně patří mj. osahávání genitálií ženy/, jakož i ke skutečnosti, že jeho jednání způsobilo u nezletilé psychické trauma po zatím zjištěnou dobu cca 8 měsíců (zda bude delší, déletrvající či doživotní by měla odhalit až její vyšetření následná); naopak ve prospěch obžalovaného k časovému odstupu od spáchání skutku, který v době vyhlášení v pořadí prvého rozsudku činil téměř 2 roky. I když do dnes vyhlášeného rozsudku uplynula doba dalších cca 1 roku a 4 měsíců, nelze přehlédnout, že ani tento další časový úsek nevedl u obžalovaného ke kritickému náhledu na své jednání, event. k projevům omluvy, lítosti či snahy po náhradě škody, naopak – obžalovaný popřel i to málo, co původně přiznal či připustil! Pokud jde o osobu obžalovaného, vzal soud v úvahu, že dosud nebyl soudně trestán, z místa bydliště k němu nejsou negativní připomínky. Obžalovanému zatím polehčuje okolnost, že před spácháním nyní souzeného skutku vedl řádný život /§ 41 písm. o) tr. zákoníku/, neboť v důsledku zásady presumpce neviny zatím nelze přihlížet k jeho dalšímu trestnímu stíhání ve věci zdejšího soudu původně vedené pod sp.zn. 1T 57/2018 pro přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254/1 tr. zákoníku pro skutek páchaný v letech 2012-2014 dílem již projednávaný společně s touto věcí, na druhé straně mu přitěžovalo, že trestný čin spáchal ke škodě osoby blízké /§ 42 písm. h) tr. zákoníku/. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že k nápravě obžalovaného nutno uložit trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, tedy při dolní hranici zákonné trestní sazby (která činí od 2 roků do 10 let), tudíž že na původně uloženém trestu není třeba cokoliv měnit.
Vzhledem k osobě a poměrům obžalovaného, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije, jakož i k okolnostem případu, přihlížeje zejména k tomu, že u obžalovaného již od tohoto skutku není realizován jeho styk s nezletilou dcerou, přičemž s ní ani nebydlí ve společné domácnosti, má soud důvodně za to, že k působení na něho, aby vedl řádný život, není třeba jeho výkonu. Proto byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na přiměřenou zkušební dobu 2 roků a 6 měsíců, tedy ještě v dolní polovině zákonného rozpětí (které činí od 1 roku do 5 let). V rámci této zkušební doby soud obžalovanému dohled neukládal, neboť dle dřívější zprávy probační a mediační služby obžalovaný dohled probačního úředníka uložený náhradou za vazební důvod včetně uloženého zákazu styku s nezletilou XX vykonával od 22.12.2015 bez závad, přičemž vzhledem k jeho dosavadní délce, jakož i vzhledem k předešle uváděným důvodům, jej má soud zatím za dostatečný; dospěl tak k závěru, že projednání této věci s trestem zde uloženým by pro obžalovaného mělo být dostatečným varováním.
Poškozená XX zastoupená zmocněncem se sice připojila k trestnímu řízení se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy řádně a včas, přičemž požadovala částku 500.000,- Kč. Vzhledem však k následkům dosud zjištěným vycházeje z přísl. znaleckého posudku, dílem z výpovědi matky nezletilé a dílem ze zatím nejaktuálnější zprávy terapeutické intervence (č.l. 385) soud považuje za přiměřenou částku 300.000,-Kč s tím, že v budoucnu v případě zjištění následků dalších není vyloučeno žádat další náhradu škody v řízení občanskoprávním. Se zbytkem požadovaného nároku byla tudíž odkázána právě na takové řízení. Na takto přiznaný nárok by neměla mít vliv skutečnost, že se obžalovaný má nacházet v insolvenci. Odvolací soud v tomto směru nalézacímu soudu vytknul stručné zdůvodnění výroku o náhradě škody: nalézací soud si je vědom toho, že v mezidobí došlo k rozšíření seznamu znalců právě o odbornost z oboru stanovení výše nemajetkové újmy, přesto však sám rozhodl alespoň o části požadovaného nároku, což konkretizuje poukazem na obsah již zmíněné zprávy terapeutické intervence ze dne 18. 8. 2017, dle níž byla nezletilá – byť na podnět matky – vyšetřena v srpnu 2016, přičemž v této době cca 8 měsíců po spáchání nyní souzeného skutku byly u nezletilé zjištěny zvýšené hladiny agresivity a citové závislosti jako důsledek odeznívání traumatu, což zjistila mj. z jejích konkrétních údajů zejména v tom směru, že nezletilá se k prožitým událostem nechce vracet, a že když svého otce (obžalovaného) viděla ve městě, udělalo se jí špatně a chtělo se jí zvracet; tudíž z uvedeného je zjevné, že nezletilá v důsledku jednání obžalovaného utrpěla psychické trauma (zřejmě však v nikoli takové intenzitě, aby se jednalo o posttraumatický stresový syndrom ve směru těžké újmy na zdraví), jímž trpěla po dobu nejméně oněch cca 8 měsíců, přičemž až aktuálnější vyšetření nezletilé by mělo zjistit, zda takový následek u ní přetrvává i v době vyhlášení tohoto dalšího rozsudku, případně zda se u ní bude jednat o trauma celoživotní. Lékařská zpráva nově navrhovaná obhajobou, dle níž došlo dne 22.5.2017 v ordinaci PLDD a endokrinologa k preventivní prohlídce nezletilé XX v jejích 9 letech, při níž došlo k vyplnění tiskopisu a do něho stručného dopsání jejího aktuálního stavu fyziologického, je pro posouzení tehdejšího psychického stavu nezletilé nicotná.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů od doručení, ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího.
Případné odvolání musí být do osmi dnů ode dne doručení opisu rozsudku odůvodněn tak, aby z něj bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.
Státní zástupce může rozsudek odvoláním napadnout pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody.
Plzeň 25. dubna 2019
Luboš Patzenhauer v.r.
3 T 62/2015-469
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Nymburce rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Holasové a přísedících Jaroslavy Plačkové a Marcely Chloupkové při hlavním líčení konaném dne 29. října 2015,
t a k t o :
Obžalovaný xxxxxxxxxx ,
nar. XXX, trvale bytem XXX , pro účely doručování XXX,
j e v i n e n , ž e
1)
dne 25.10.2014 kolem 00.30 hodin v XXX, v ložnici rodinného domu ve společném bydlišti násilím donutil k pohlavnímu styku svou manželkuxxxxx., nar. XXX, tím způsobem, že ji probudil fackou do obličeje, klekl si na ni v oblasti přirození, strhl z ní kalhotky, zahodil je a křičel na ni „šukej děvko“ a začal ji pravou rukou škrtit tak silně, že nemohla dýchat a obávala se, že ji uškrtí, současně pravou rukou jí sáhl do přirození, dva prsty jí strčil do vagíny, přičemž se poškozená aktivně bránila a odkopla svýma nohama, poté ji uchopil za vlasy a její temenní částí hlavy ji opakovaně udeřil o zeď ložnice, kdy měla obavu, že ji zabije, poté se pokoušel o soulož tím způsobem, že jí roztahoval násilím nohy, pokoušel se strčil pohlavní úd do její pochvy, což se mu v důsledku aktivní obrany poškozené nepodařilo, pak ji nacpal částečně tělo do skuliny mezi postel a zeď, hlavou dolů, tlačil jí na záda, aby se nemohla zvednout a křičel na ni „no tak dělej, ty děvko, šukej, neslyšíš“, přitom jí strčil přes její odpor opět prsty do přirození, přičemž na něj křičela, aby ji nechal, že ji zabije, začal prozpěvovat „zabiju tě, ty jedna svině, já tě zabiju“, pak vyndal prsty z jejího přirození a řekl jí, ať na něj zavolá policajty, nebo ji zabije a šel si pro kuchyňský nůž, čehož poškozená využila a zamkla v pokoji pro hosty, kde on pak škrábal nožem na dveře,
t e d y
jiného násilím nebo pohrůžkou násilí donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,
t í m s p á c h a l
zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku
a z a t o s e o d s u z u j e
Podle § 185 odst. 2 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let.
Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let.
Podle § 228 odst. 1 tr.ř. je obžalovaný povinen uhradit poškozené xxxxx, nar. XXX, bytem XXX, náhradu nemajetkové újmy ve výši 50.000 Kč (padesáttisíckorunčeských)
Podle § 229 odst. 2 tr.ř. se poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.
Naproti tomu se podle § 226 písm.b) tr.ř. v plném rozsahu
z p r o š ť u j e
2)
z obžaloby a ze skutku kterého se měl dopustit tím, že od přesněji nezjištěné doby od roku 2006 do konce roku 2013 v místech společného bydliště postupně v XXX, dále v XXX dále v pronájmu v obci XXX, bezdůvodně fyzicky a psychicky týral svou manželku xxxxxxxx., nar. XXX, tím způsobem, že ve více případech ji fackoval, kopal do břicha, tloukl pěstmi do těla, čímž jí způsobil podlitiny, odřeniny, modřiny, od roku 2008 se intenzita jeho útoků zvyšovala, 1.12.2008 jí tloukl hlavou o vanu, přičemž měla obavu, že ji zabije, upadla vedle vany, pomočila si, tekla jí z uší krev a měla bolesti páteře, vyhledala lékařské ošetření v Nemocnici Kolín, kde jí byl ordinován Schanzův límec, s dobou léčení nejméně 1 týden, od roku 2010 do října 2013 v obci XX tyto útoky pokračovaly nejméně každé tři měsíce, přičemž k fyzickým útokům docházelo z malicherných pohnutek, zejména ze žárlivosti,
t e d y
měl týrat osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a čin páchat po delší dobu,
t í m m ě l s p á c h a t
zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku
O d ů v o d n ě n í :
k ad 1)
Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že se obžalovaný dne 25.10.2014 kolem 00.30 hodin dopustil jednání podrobně popsaného ve výroku tohoto rozsudku. Obžalovaný spáchání trestné činnosti popřel a omezil se na konstatování, že se žádného znásilnění nedopustil. Ze strany poškozené jde o mstu, kterou nebyl schopen blíže specifikovat. Pokud by jí skutečně znásilnil, proč by s ním i nadále sdílela společnou domácnost, nešla k lékaři, event. znásilnění ihned neoznámila orgánům činným v trestním řízení. V rámci hlavního líčení na své obhajobě setrval a doplnil, že uvedeného dne přijel ze zaměstnání cca v 19.30, cca pět dní před tím se neustále dohadovali a hádali, zejména kvůli placení nájmu, nepořádku, penězům. Domluvili se, že se usmíří. Dceru proto dali na hlídání k sousedce a šli do pizzerie a poté na bowling. Domů odešel dříve než poškozená, protože byl unavený. Během večera vypil cca 2-3 malá piva a 2 panáky. Po příchodu domů si lehl rovnou do ložnice, usnul oblečený. Zaregistroval pouze příchod poškozené, chtěl se přitulit, ale ona si vzala peřinu a odešla do vedlejšího pokoje. Z trestné činnosti pak byl obžalovaný usvědčován výpovědí poškozené, která v rámci přípravného řízení až do odchodu obžalovaného z bowlingu vypovídala shodně jako obžalovaný. Dále uvedla, že po příchodu domů obžalovaný již v ložnici spal. Umyla se, vzala si triko a kalhotky, ulehla vedle něho a usnula. Poté v rozporu s tvrzením obžalovaného uvedla, že ji obžalovaný vzbudil fackou, klečel ji na přirození, byl svlečený donaha, penis měl ztopořený. Sundával z ní kalhotky a opakovaně řval „šukej děvko“. I přes její odpor jí svlékl kalhotky, pak jí jednou rukou škrtil – ležela na zádech, druhou rukou ji sáhnou do přirození, ale s prsty nestačil nic dělat, protože ho nohama odstrčila, vzepřela se. Choval se jako nepříčetný. Vzal jí hlavu, držel jí zezadu za vlasy a opakovaně jí zadní částí hlavy několikrát udeřil o pelest postele nebo o zeď. Aktivně se bránila, odstrkovala ho, křičela, aby jí nechal, že jí zabije, on naopak křičel, že je děvka a že má šukat. Byl úplně mimo. Byla rozsvícená lampička. Musel jí rozsvítit on, protože on nikdy nechtěl sex potmě. Opakovaně se snažil roztáhnout jí nohy a vniknout do ní ztopořeným pohlavním údem, což se mu nepodařilo. Poté spadla mezi zeď a postel, klečela v předklonu, nemohla se hnout. Poté jí obžalovaný do obnaženého přirození vnikl prstem, volal, že je svině, že jí zabije. Měla strach. Volal, ať klidně zavolá policii, že ji vážně zabije. Pak vstal a řekl, že si jde do kuchyně pro nůž. Slyšela, že jde po schodech, vzala proto peřinu a polštář a běžela do pokoje pro hosty, kde se zamkla. Chvíli obžalovaný lomcoval dveřmi a pak slyšela, jak zřejmě nožem škrábe po dveřích. Poté šel spát. Volala matce, protože měla strach. Ráno jí obžalovaný řekl, že jí tak chtěl ublížit, aby došlo k jejich rozchodu. Poté přišla sousedka XXX, kterou poslala matka, protože měla o ní strach. Po nějaké době jí obžalovaný řekl, že má „okno“ a na nic si nepamatuje. Žádal o odpuštění a přemlouval jí, aby spolu zůstali. K dotazu, proč toto jednání obžalovaného oznámila na policii až s časovým odstupem dne 4.11.2014 uvedla, že na přelomu října a listopadu 2014 se obžalovaný odstěhoval ke své matce a současně jí napsal, že zažádá o svěření nezl. do své péče a že nic z toho, co tvrdí, že ji uvedeného dne udělal, se nestalo. Toto jeho chování jí naštvalo, protože ho nikdy neudala. Chtěla tedy, aby někde bylo napsáno, co udělal, proto vše šla oznámit na policii. Tento incident byl ze všech nejzávažnější a skutečně se obávala, že to nepřežije. Nikdy předtím ji obžalovaný neznásilnil, ani ji k sexu nenutil. V rámci hlavního líčení byla silně rozrušená, plakala a pokud jde o popis zažalovaného jednání, odkázala na výpověď z přípravného řízení konstatovanou shora. Ke stavu obžalovaného pouze vysvětlila, že se celý třásl, jakoby neslyšel, co mu říká. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace sexuologie a klinická psychologie i z výslechu jeho zpracovatele MUDr. Luďka Daneše CSc., vzal soud za prokázané, že obžalovaný netrpí duševní chorobou a nebyla u něho zjištěna sexuální deviace. V případě prokázání viny byly jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti plně zachovalé. U obžalovaného znalci nezjistili ani závislost na alkoholu či jiných návykových látkách. Z psychiatrického hlediska není pobyt obžalovaného na svobodě nebezpečný. Jmenovaný je schopen chápat smysl trestního řízení. Silné emoční reakce s eventuálním agresivním doprovodem znalci do budoucna nevylučují, protože souvisí převážně s jeho povahovou strukturou, labilní jedinec může sklouznout až do agresivního jednání, obžalovaný je však schopen se ovládat, je-li k tomu sám dostatečně motivován. Obžalovaný má ambivalentní vztah ke své manželce, kdy na jedné straně ji miluje, na druhé straně mu na ní vadí řada věcí ( obžalovaným ponechaná zubní pasta na umyvadle, psí chlupy a výkaly na zemi, apod.) To nevylučuje, že se jí druhý den po ataku omluví a píše, že ji miluje. Znalci popsali obžalovaného jako nezralou osobnost s egocentrickými rysy, kdy takový jedinec není napr. schopen akceptovat, že jiní lidé potřebují kontakt s jinými lidmi, chodit do zaměstnání, a mají pocit ohrožení, když tito lidé nebudou s nimi, najdou si jiného partnera apod. Obžalovaný je schopen správně vnímat, zapamatovat si a následně v podstatném reprodukovat prožité události. Znalci však uzavřeli, že má tendence ke zkreslování informací ve svůj prospěch, což je dáno jak jeho osobnostní katathymní vlohou (emoce převažují nad rozumem), tak situací trestního stíhání. Chorobná žárlivost nebyla u obžalovaného zjištěna. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – psychiatrie a školství a kultura – klinická psychologie i z výslechu jeho zpracovatelů MUDr. Jiřího Marka a PhDr. Jitky Skramuské vzal soud za prokázané, že poškozená netrpí duševní chorobu či poruchou, je schopna správně vnímat prožívanou událost, tuto si správně pamatovat a reprodukovat. Lze připustit pouze neúmyslné nepřesnosti v detailech, časovém odhadu v důsledku emočně silně vypjaté situace a procesu vyhasínání paměťových stop. Znalci konstatují soužití mezi obžalovaným a poškozenou jako konfliktní, s četnými oboustrannými hádkami a nelze vyloučit, že mohlo docházet i k brachiální agresi vůči jmenované. Současně však znalci upozorňují na momenty, které oslabují specifickou věrohodnost poškozené, kdy jmenovaná podala trestné oznámení až 10 dní po inkriminované události (ad 1 výroku), navíc ho podala až poté, co jí obžalovaný oznámil, že požádá o svěření dcery do své výhradní péče, za momenty snižující specifickou věrohodnost znalci považují větší emotivnost poškozené, která chování obžalovaného v trestním oznámení i následných úkonech popisovala odlišně. Nevylučují však chorobné zkreslení v důsledku patických projevů. Jmenovanou dále znalci popsali jako osobnost inklinující k extroverzi, v zátěži k emočně labilnější reaktivitě. Jmenovaná netrpí syndromem týrané ženy, sama označila poslední rok soužití s obžalovaným za jejich nejlepší. Jednání mezi partnery spíše dle znalců spadá do oblasti situační párové patologie. Pokud však bude jednání obžalovaného prokázáno, pak po fyzické stránce se poškozená nemohla účinně bránit jeho jednání, byla by však schopna adekvátněji reagovat po předmětné události (např. odchodem, včasným oznámením události, apod.) Znalec MUDr. Jiří Marek v rámci hlavního líčení doplnil, že se se závěry soudního znalce MUDr. Luďka Daneše, který vyšetřoval obžalovaného, souhlasí. Znalec uvedl, že sice poškozená až na drobný detail, popsala jednání pod bodem 1) výroku u hlavního líčení shodně jako při jejich vyšetření, kdy znásilnění považuje za svůj nejhorší zážitek v životě, přesto jej oznámila až s několikadenním odstupem a navíc poté, co po celou dobu žila s obžalovaným ve společné domácnosti. Pokud jde o poškozenou líčená fyzická napadení (viz shora), pak dle znalců jde spíše o emocionální prožitek při líčení popisované situace než, že by opravdu situace byla tak dramatická, resp. že by líčení uvedených událostí odpovídalo její faktické zkušenosti, zvláště pak pokud jejich vzájemné soužití dále pokračovalo. Za zvláštní MUDr. Marek označil fakt, že při podání trestního oznámení poškozená kromě znásilnění popsala věci spíše historické, když poslední rok soužití s obžalovaným označila za jejich nejlepší. Neobvykle vysoko jsou dle znalce u poškozené její psi, kdy kvůli nim dokonce odmítla možnost jít bydlet ke svému otci, kvůli nim volili bydlení, uvedla, že byly týrány obě s dcerou, ale u nezl. nebylo prokázáno, že by nějak byla ovlivněna vzájemným vztahem rodičů apod. K dotazům soudu pak znalec potvrdil, že u poškozené nebyl zjištěn syndrom týrané osoby. Nebyly zjištěny příznaky psychické poruchy, neurotické poruchy, úzkostné, depresivní stavy, poruchy spánku, obavy, strach apod. Pokud i přesto, co poškozená líčila, s obžalovaným zůstávala, nevyloučil znalec možnou vzájemnou citovou závislost dvou emočně labilních osob. PhDr. Jitka Skramuská v rámci hlavního líčení na svých písemných závěrech setrvala a doplnila, že poškozenou popisované soužití s obžalovaným lze s vyšší mírou věrohodnosti popsat jako konfliktní, s oboustrannými četnými hádkami, nelze vyloučit ani brachiální agresi vůči poškozené. Na druhé straně motivační charakteristiky do jisté míry oslabují specifickou věrohodnost poškozené. Dle znalkyně motivace pro trestní oznámení nevycházela ani tak z toho, k čemu mělo dojít, ale spíše z obavy z toho, že obžalovaný poškozené vyhrožoval, že jí sebere dítě a bude žádat o jeho svěření do své péče. Znalkyně setrvala na tom, že u poškozené nešlo o domácí násilí, při kterém poškozená osoba prožívá naprostou ztrátu identity, vykořenění, má deprese, těžké psychické následky, dochází k hrubému narušení sebevědomí. U klasického modelu domácího násilí navíc dochází k asymetrickému rozdělení rolí, tj. na roli psychicky závislé oběti a roli pachatele, k tomu v daném případě nedošlo. Období tzv.„Itálie“, kdy některá období byla v klidu, pak ovšem pod vlivem nejspíš sociálních momentů /např. nedostatek peněz, ztráta zaměstnání ) vedlo k zesílení projevů, včetně projevů žárlivosti, které pak vedly k afektivním projevům. Poškozená měla určitou dostatečnou míru samostatnosti a nezávislosti od obžalovaného odejít, když se vracela, tak o své vůli, nebylo to na základě patologického motivačního syndromu závislosti. Pokud dále znalkyně hovořila u poškozené o zvýšené emotivitě, pak toto vysvětlila tak, že emotivita je v převaze nad racionálním hodnocením a sdělením, což konkrétně znamená, že subjektivně některé situace takový jedinec vnímá s vyšším emočním nasazením a může je prezentovat jinak, lehce zkresleně, více dramaticky, se zvýrazněním, co by třeba jindy, v jiné situaci nebo s odstupem času, tak být nemuselo. V závěru své výpovědi pak znalkyně zdůraznila, že syndrom týrané osoby se mimo jiné projevuje přítomností posttraumatické stresové poruchy, depresemi, úzkostmi, poruchami sebevědomí, poruchami příjmu potravy, adaptability, přizpůsobení. Nejtypičtější důsledek – posttraumatická stresová porucha u poškozené zjištěna nebyla. Svědkyně xxxxx. – sousedka přes ulici z XXX k tomuto skutku obžaloby uvedla, že jí jednou volala matka poškozené, aby se šla k poškozené podívat. Dle jmenované k ní koncem října 2014 přišla poškozená sama, říkala, že jí obžalovaný napadl, chtěl jí znásilnit. Byla v šoku, klepala se, byla rozcuchaná, v ruce neudržela ani kávu, říkala, že jí bolí žebra, říkala něco o noži, ale co konkrétního, nevěděla. Svědkyně xxxxxx uvedla, že tehdy jí poškozená asi hned po tom jednání telefonovala, že jí obžalovaný napadl, zbil, znásilnil, že se jí povedlo utéct do pokoje a zamknout se. Volala, když byla v tom pokoji. Říkala, že obžalovaný běhá po domě s nožem, bouchá do dveří a vyhrožuje, že jí zabije. Protože potom přestala poškozená volat, bála se o ní, proto zavolala kamarádce poškozené, která bydlí přes ulici, aby k nim zašla a podívala se, co se děje. Pokud ví, tak tam skutečně sousedka došla a poškozenou z domu odvedla. Doporučovala poškozené, aby vše oznámila na policii, ale ona to nechtěla. Nechtěla, aby to lidé přetřásali, styděla se. Osobně byla přítomna toho, kdy jí obžalovaný srážel sebevědomí, když říkal, že je nula, že nic neumí apod. Svědkyně xxxxxxx se konkrétně k zažalovanému jednání nevyjadřovala. Uvedla, že s obžalovaným udržovala vztah cca před 10 lety, připustila, že někdy byl přehnaně žárlivý, podezříval jí, ale bylo to na úkor jejích provokací, protože v té době měla hodně kamarádů, začala podnikat, dařilo se jí. Nedá se říci, že by jí sám od sebe agresívně napadal, ale k nějakým menším incidentům došlo, hádky byly oboustranné. Nějakou facku možná od obžalovaného dostala a pokud ano, tak jej asi provokovala. Jednou jí kontroloval, zda s někým nesouložila tak, že jí strčil prsty do přirození, nebylo to nijak agresívní, nepoznamenalo jí to. Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, že :
- SSM zprávami na čl. 15-20 je monitorován kontakt obžalovaného poškozenou,
- dne 4.11.2014 bylo policejním orgánem provedeno ohledání ložnice a dětského pokoje domu čp XXX v XXX, kdy je mimo jiné konstatováno, že na stolku vedle schodiště do podkroví je kuchyňský nůž s černou plastovou rukojetí, celková délka nože je 29 cm, délka čepel 17 cm. Zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku a čin spáchá souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží. Pohlavním stykem je jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví, který zahrnuje jednání vyvolaná pohlavním pudem, jejichž podstatou je fyzický kontakt s druhou osobou, tj. dotyk, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží se považuje takový styk, při jehož realizaci dochází k situaci srovnatelné s tou, jaká nastává u soulože. Rozhodná je srovnatelnost provedení a proto musí být jiný pohlavní styk srovnatelný se situací, při níž dochází ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Jestliže se u soulože předpokládá současné spojení pohlavního orgánu muže a ženy, pak srovnat s tím lze situace, kdy do pohlavního orgánu ženy neproniká pohlavní úd muže, ale tato situace je simulována jiným mechanismem, např. jazykem, prsty, jiným předmětem, apod. Znamená to tedy, že se simulovaným mechanismem navozuje situace stejná, jako když do vagíny (pochvy) ženy pronikne mužský pohlavní úd a tento mechanismus je schopen vyvolat stejný účinek, jako kdyby o takovou simulaci nešlo a jednalo by se o skutečnou soulož. Takto vymezené jednání směřuje k pohlavnímu uspokojení pachatele, ale nezáleží na tom, zda němu v konkrétním případně skutečně dojde. Za násilí ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení se dle soudní praxe považuje použití fyzické síly ze strany pachatele za účelem překonání nebo zamezení vážně míněného odporu znásilňované osoby a dosažení pohlavního styku proti její vůli. Pro naplnění skutkové podstaty této skutkové podstaty není rozhodné, zda dojde k vykonání soulože, protože postačí jakékoli jednání považované za pohlavní styk (viz shora).
Po zhodnocení všech ve věci zjištěných skutečností i s přihlédnutím k okolnostem, které dle soudních znalců oslabují specifickou věrohodnost poškozené soud uzavřel, že ve vztahu k tomuto bodu obžaloby byla trestná činnost obžalovanému prokázána. Obžalovaný spáchání trestné činnosti popřel, z této je přímo usvědčován toliko výpovědí poškozené. Zažalovanému jednání nebyl přítomen žádný svědek a s ohledem na fakt, že poškozená oznámila spáchání trestné činnosti až s několikadenním odstupem, nebylo možno na místě činu, event. těle poškozené zajistit upotřebitelné stopy. I přes výše uvedené skutečnosti má soud za to, že lze považovat výpověď poškozené na věrohodnou, a to zejména s ohledem na výše uvedené výpovědi svědkůxxxxxxxxxx a xxxxxxxx. Svědkyně xxxxxxxxxxxxx matka poškozené vypovídala jednak k soužití poškozené s obžalovaným (viz níže), jednak k výše uvedenému skutku. Ačkoli se k vzájemnému soužití obou jmenovaných vyjadřovala víceméně zdrženlivě a nijak své dceři nestranila, velmi podrobně popsala situaci, kdy ji poškozená bezprostředně po výše popsaném násilném jednání obžalovaného telefonovala, což v ní vyvolalo takové obavy o poškozenou, že se ihned telefonicky spojila se sousedkou Xxxxxxx., která požádala o pomoc. Svědkyně xxxxx sice nebyla schopna jednoznačně uvést, zda jí svědkyně Xxxxxxx. telefonovala a žádala o pomoc právě v souvislosti se zažalovaným jednáním, ale ve shodě se jmenovanou uvedla, že jí svědkyně xxx telefonovala pouze v jednom případě a že skutečně přesně nezjištěného dne v měsíci říjnu 2014 k ní přišla poškozená ve velmi zuboženém stavu, stěžovala si na násilné chování obžalovaného, hovořila o znásilnění i o noži (viz shora). I přesto, že poškozená ohlásila násilné jednání obžalovaného s časovým odstupem a zřejmě v reakci na to, že jí obžalovaný vyhrožoval, že požádá o svěření nezl. dcery do výlučné péče (viz str. 19 spisu), lze s ohledem na výpovědi shora uvedených svědkyň, zejména pak zcela nestrannou výpověď svědkyně Xxxxx. uzavřít, že k zažalovanému jednání došlo a že se jej obžalovaný dopustil způsobem, který poškozená orgánům činným v trestním řízení podrobně popsala. To, že se nejednalo o souhlasný styk, vyplývá z psychického rozpoložení poškozené, jak jej popsala svědkyně xxxx. Nepřímo spáchání trestné činnosti vyplývá i z další výpovědi svědkyně xxx (viz níže). Dále to, že uvedené praktiky
nebyly obžalovanému cizí, nepřímo vyplývá i z výpovědi svědkyně xxxxx, nar. XXX. Poškozená popsala, že obžalovaný své násilné chování doprovázel slovy „šukej děvko“ a že měl ztopořený pohlavní úd, přičemž do ní opakovaně vnikl prsty. Vzhledem k uvedenému lze vzít za prokázané, že jednáním obžalovaného, směřujícím k ukojení pohlavního pudu způsobem, srovnatelným se situací, při níž dochází ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy, byla naplněna skutková podstata zažalovaného zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185/1,2a) tr. zákoníku, přičemž není podstatné, zda k uspokojení obžalovaného skutečně došlo. Vzhledem ke způsobu spáchání trestné činnosti byl čin již dokonán. Při rozhodování o druhu a výměře trestu vycházel soud z obsahu ustanovení § 37 a § 38 trest. zákoníku s tím, že trestní sankce je nutno ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného činu a poměrům pachatele. Povaha a závažnost zažalovaného jednání jsou dle § 39 tr. zákoníku určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu, jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění, jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. Společenská škodlivost jednání obžalovaného je dána tím, že po překonání vážně míněného odporu poškozené porušil právo ženy na svobodné rozhodování o svém pohlavním životě, přičemž je zcela irelevantní, že šlo o vlastní manželku (R 97/1955). Okolnosti přitěžující ani polehčující shledány nebyly.
Po zhodnocení všech ve věci zjištěných skutečností soud uzavřel, že účelu trestu bude v daném případě a ještě pro tentokrát dosaženo uložením výchovného podmíněného trestu odnětí svobody, vyměřeného na samé spodní hranici zákonné trestní sazby (sazba 2-10 roků) se stanovením přiměřené zkušební lhůty 2 roků. Při rozhodování o výměře trestu vzal soud v úvahu i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, psychiatrie konstatované shora. Poškozená xxxxxx se v rámci trestního řízení připojila s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500.000,- Kč. Poškozená má charakter zvlášť zranitelné oběti dle § 2 odst. 4 písm. d) zák.č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. Jednáním obžalovaného bylo hrubým způsobem zasaženo do osobnostních práv jmenovaného, proto soud považuje za adekvátní, aby při současném odsuzujícím výroku bylo současně rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy v penězích, a to s ohledem na osobní a majetkové poměry obžalovaného v částce 50.000,- Kč. Vzhledem k prohlášení poškozené má soud za to, že náhrada nemajetkové újmy ve výše uvedené částce je zcela přiměřená i způsobeným následkům, rozhodnuto proto bylo, jak shora uvedeno. (§ 228/1 tr.ř.) Vzhledem zprošťujícímu výroku (viz níže), byla poškozená se zbytkem svého nároku dle § 229/2 tr.ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Obžalobou bylo kladeno obžalovanému za vinu spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199/1,2d) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že od přesněji nezjištěné doby od roku 2006 do konce roku 2013 v místech společného bydliště postupně v České Lípě, v ulici Xxxxx xxxxxxx, dále v České Lípě, v ulici Xxxxxxxxxxx, dále v pronájmu v obci Xxxxxxx, bezdůvodně fyzicky a psychicky týral svou manželku xxxxxxx, nar. XXX, tím způsobem, že ve více případech ji fackoval, kopal do břicha, tloukl pěstmi do těla, čímž jí způsobil podlitiny, odřeniny, modřiny, od roku 2008 se intenzita jeho útoků zvyšovala, 1.12.2008 jí tloukl hlavou o vanu, přičemž měla obavu, že ji zabije, upadla vedle vany, pomočila si, tekla jí z uší krev a měla bolesti páteře, vyhledala lékařské ošetření v Nemocnici Kolín, kde jí byl ordinován Schanzův límec, s dobou léčení nejméně 1 týden, od roku 2010 do října 2013 v obci XXX tyto útoky pokračovaly nejméně každé tři měsíce, přičemž k fyzickým útokům docházelo z malicherných pohnutek, zejména ze žárlivosti. Obžalovaný xxxxxx v tomto bodu spáchání trestné činnosti popřel a na svoji obhajobu v rámci přípravného řízení uvedl, že nikoli poškozená, ale naopak on byl z její strany slovně psychicky a křikem týrán. Dále se odmítl k věci vyjádřit s tím, že nebude poškozenou špinit. K průběhu manželství obžalovaný pouze uvedl, že „ to bylo jako na horské dráze“, nálady se střídaly bez příčiny, poškozená je nervově labilní, ponižovala jej jako chlapa, vzájemně na sebe žárlili, vyslovil podezření, že je pod vlivem drog, po svatbě mu údajně přiznala, že brala pervitin. Sám přiznal konzumaci marihuany, dokonce ji užívali s poškozenou společně. Doznal, že denně od r. 2006 do současné doby (výslech dne 7.11.2014) vykouří 1 jointa marihuany, stejně jako poškozená. Nikdy jmenované nedal facku, nekopnul ji ani jí nedal pěstí. Naopak on od ní někdy facku dostal. V rámci hlavního líčení na své obhajobě setrval a doplnil, že se dohadovali kvůli dceři. Řekl, že jí dceru sebere, protože jí nechtěl nechat žít v takové špíně (specifikoval, že např. pět měsíců po nich skákaly blechy, všude byly pavučiny, psí výkaly apod.), současně ovšem uvedl, že hádky byly i kvůli tomu, že mu poškozená vyčítala zubní pastu na umyvadle. Popřel, že by poškozenou někdy fyzicky udeřil či napadl. Nenapadl ji ani během těhotenství a na své výpovědi setrval i při konfrontaci s lékařskou zprávou ze dne 1.12.2008 – čl.) , naopak on sám měl škrábance, podlitiny od toho, jak poškozenou uklidňoval a držel, když měla vztek a záchvaty. Házela po něm nádobí, musela mít hesla od jeho e-mailů, nesměl mít facebook, štvala proti němu kamarády, nesměl rozhodovat o svých financích, řídit auto, apod. Protože chtěl mít klid, raději ji vyhověl. Nikomu se nesvěřoval, byl sám se sebou. Až poslední 1-2 roky se svěřoval své matce. Bál se chodit domů ze zaměstnání, trpěl pocity úzkosti, stále na něho křičela a byl neustále pod jejím vlivem. Manželství označil za vzájemnou „Itálii“. Poškozené se dělaly modřiny samy od sebe, stačilo se jí jen dotknout a měla obtisknuté prsty, třeba při sexu. Modřiny na obličeji u ní však neviděl. V XXX pracoval jako OSVČ, měl svoji designovou fy na výrobu nábytku, vše se mu dařilo. Z XXX do obce XXX se přestěhovali hlavně proto, že poškozená žárlila na všechny jeho kamarádky, také chtěli, aby dcera vyrůstala na vsi. Poškozená měla tři psy, což rovněž ovlivnilo i možnosti výběru nového bydliště. V obci XXX práci neměl, za prací nejprve dojížděl do Prahy, poškozená nepracovala. Po ukončení mateřské dovolené převzala společný e-shop na poštovní schránky, který si následně úplně přivlastnila. Fy byla zrušena v listopadu 2014. Ještě před tím, než se přestěhovali z obce XXX, zjistil, že má poškozená poměr s Xxxxxx Xxxxxx, odjeli spolu, přesto obžalovaný tvrdil, že když chtěl odejít, poškozená ho přemlouvala, aby s ní zůstal.. Z obce XXX se přestěhovali v říjnu 2013 do XXX, zejména, aby udrželi manželství a začali znovu. Většinu dne pracoval, vracel se cca v 18.30 hod., pracoval i o víkendech. Ze společného bydliště se odstěhoval 4.11.2014. Ke konzumaci drog oproti přípravnému řízení uvedl, že poškozenou sám konzumovat drogy neviděl, i když příznaky měla (extrémně nízká váha, boláky v obličeji, změny nálad, mizející výplata apod.), sám zkušenosti s drogami popřel, připustil, že si pouze občas „čoudne“ trávu na žaludek a nervy. Z tohoto skutku pak byl obžalovaný usvědčován výpovědí poškozené, která v rámci přípravného řízení uvedla, že manželství s obžalovaným uzavřeli v r. 2006, dcera se narodila v r. 2007. Ještě před otěhotněním jí sem tam dal facku, ale neřešila to, vždy se omluvil. Příčinou jeho chování byla žárlivost a nedůvěra. Fyzicky jí začal napadat v průběhu těhotenství. Tehdy mu začaly chodit SMS zprávy, že očekávané dítě není jeho. Když byla cca v 6. měsíci těhotenství, tak jí zkopal do břicha, křičel, že má i s parchantem chcípnout. Měla pouze modřiny, podlitiny. K lékaři nešla, svěřila se pouze matce a sestře. K dalšímu útoku došlo cca 14 dní až týden před porodem. Rodila s modřinou pod okem. Omluvil se, svého jednání litoval, lékaře nevyhledala, pouze se opět svěřila matce a kamarádce xxxxx. V té době obžalovaný chodil do práce, ona také měla příjem a z toho společně žili. Poté se přestěhovali do obce XXX. Zde obžalovaný neměl práci, neměl jí tři roky. Tak cca 3x – 4x do roka ji zde fyzicky napadal, a to tak, že dostávala pěstí do hlavy, do břicha, do zad, hodil po ní kladivo, hrníček. Ona mu útoky nevracela. Obžalovaného stresovalo, že je bez zaměstnání a že se nemůže o rodinu finančně postarat. Cca v r. 2010 vyhledala poprvé lékařskou pomoc. Bylo to poté, kdy jí obžalovaný zbil v koupelně, chytil jí za vlasy a bil jí čelem o zeď, tekla jí krev z uší, pomočila se. Jela na pohotovost do Kolína, kde vše uvedla /viz lékařská zpráva na čl. / Uvažovala o odchodu od obžalovaného, ale na policii nešla. Dostala límec, který nosila cca týden, o čemž obžalovaný věděl. Opět se s útokem obžalovaného svěřila matce a sestře. Pokud bydleli v obci XXX, několikrát u nich byla policie, dokonce se od obžalovaného odstěhovala, ale on jí vždycky přesvědčil, aby se vrátila. V r. 2013 se odstěhovali do XXX, zde jí téměř celý rok nebil, až 24.10.2014 /viz ad 1) výroku/ Po této události se i s dcerou v listopadu 2014 odstěhovala k panu xxxx. Vrátila se až poté, co jí obžalovaný napsal, že se odstěhoval. Od prosince 2014 je pan xxxx jejím přítelem. xxxxxxx je navštěvovali,xxxxxxxx se přátelila. Svěřila se jí s tím, jak jí obžalovaný fackoval, o znásilnění jí však neřekla. Stýkat se přestaly poté, co se po rozvodu xxxxx odstěhovala. V rámci hlavního líčení na této výpovědi setrvala a doplnila, že obžalovaný byl vystresovaný od doby, kdy otěhotněla. Stres vyřešil tím, že ji uhodil. Někdy na ni pouze řval, nadával jí, ale když mu odporovala, tak ji jednu fláknul. Domnívala se, že pokud se odstěhují od všech kamarádů, kteří obžalovanému vadili, že se jim bude žít lépe. Bohužel po přestěhování do obce XXX v r. 2008 se vše ještě zhoršilo. Snažil se sehnat stálou práci, ale marně. Sice dojížděl za prací do Prahy, ale neplatili mu. Oba byli nervózní z nedostatku peněz, nechtěl nic dělat, o nic se starat, dokonce musela sama jezdit pro dřevo, pokud si chtěla zatopit, nad vodou je držela fy na poštovní schránky. Nesměla se bavit s nikým, všechno obžalovanému vadilo, všechno ho rozčílilo. Žárlil, vadilo mu i to, že jela za mámou nebo sestrou, za otcem nesměla vůbec, nepůjčoval jí ani auto, byť ho zaplatila ze svých finančních prostředků, žárlil i na psy a byl posedlý tím, že s ním musí být každou minutu. Spokojený byl, jen když spolu byli 24 hodin denně. Popřela, že by příčinou jejich hádek byl nepořádek, špína a psí výkaly. Naopak měla doma vždy pečlivě uklizeno. Výslovně uvedla, že incidenty se odehrávaly nepravidelně, někdy dostala facku po třech týdnech, někdy po dvou měsících, někdy jí např. zbil, hodil s ní o zem, kopl, praštil jednou či víckrát, někdy do ní pouze strčil. Policii nevolala, protože jí bylo divné volat policii na manžela, možná se i styděla. Hrozně chtěla mít kompletní rodinu, sama pochází z rozvedeného manželství. S každou změnou doufala, že se jeho chování změní, např. svatbou, narozením dítěte, přestěhováním apod. Neměla kam jí, i když jí otec nabízel, aby se k němu i s dcerou odstěhovala. To by ale musela obžalovanému nechat psy, což nemohla, protože jednou, když odjela, zasekl psovi do hlavy lopatku, jen proto, že štěkal. Obžalovaný fakticky nikdy od rodiny odejít nechtěl, jen to říkal a pouze tím dceru traumatizoval. V konfrontaci s výpovědí obžalovaného uvedla, že nikdy tvrdé drogy nebrala, pouze s obžalovaným někdy kouřili marihuanu. Pokud měla nízkou váhu pak pouze z finančního nedostatku. Pokud měla vztah s panem Xxxx., tak to bylo v době, kdy se s obžalovaným dohodli, že se rozejdou (cca červenec – srpen 2013), nikdy po něm žádné nádobí nehodila. Vztahy k dceři mají soudně upraveny, což je oboustranně respektováno. Ke svým současným poměrům uvedla, že žije s panem xxxx. Výhodou je, že xxxx je doma jen 2-3 dny v týdnu, což ji dává prostor pomalu se vracet do normálního života, neboť ji dokáže, byť nechtíc, připomenout spoustu situací, které jí byly nepříjemné.
Ve věci byla vyslechnuta řada svědků, které lze rozdělit na svědky stranící obžalovanému, svědky, vypovídající ve prospěch poškozené a svědky nestranné, kterými z pohledu soudu jsou xxxxxx., xxxxxxxxxxxx., xxxxxxxx, xxxxxxxx, xxxxxxxxxxx.,xxxxxx,xxxxxxxxxxxxxxxxxx,xxxxxxxxxxxxxxxxxx Svědkyně xxxxxxxxxxuvedla, že jednou slyšela hádku obžalovaného s poškozenou (víc byla slyšet poškozená), žádné známky násilí na nikom poté neviděla. Svědkyně se dále vyjádřila k ad 1) výroku, jak uvedeno shora. Svědkyně xxxxxxxxx uvedla, že se s poškozenou xxxxxxxxxx seznámily přes své děti někdy v r. 2011, 2012. Protože její tehdejší manžel – svědek xxxxxxxx– odmítl, aby k nim poškozená jezdila, jezdila ona za ní do obce XXX. Nikdy nebyla svědkem žádného agresivního chování obžalovaného, nikdy nebyla svědky toho, že by na ní zvýšil hlas. Naopak se přesvědčila o tom, že poškozená si vymýšlí a lže. Jmenovaná jí mohla kdykoli požádat o pomoc, ale nikdy to neudělala. Dle jejího názoru obžalovaný měl zájem na udržení rodiny, překonal i její vztah s mužem jménem Xxxxxxx. Vyslovila domněnku, dle níž životní situace poškozené nebyla dobrá, ale tím, že ona opustila svého manželka a uvolnila tak své místo v kompletně zařízeném domě, a poškozená chtěla využít situace. Potřebovala se zbavit obžalovaného, který by od ní ale nikdy neodešel, proto obžalovaný nyní lítá v tom, v čem lítá. Svědkyně dále uvedla, že v žádném případě obžalovaný nedržel poškozenou v izolaci, mohla telefonovat a telefonovala, jezdila autem. Svědkyně XXX k věci nic podstatného neuvedla. Svědkyně xxxxxxx uvedla, že se s poškozenou znala asi rok a půl před tím, že se spolu s obžalovaným nastěhovali do jejího domu v XXX. Přímým svědkem hádek mezi nimi nebyla, žádné známky násilí na těle poškozené nikdy neviděla, poškozená se jí nikdy s tím, že by měla být týrána, XXX Městci Králové v srpnu 2014, k žádnému incidentu mezi nimi nedošlo, naopak jejich soužití se jí zdálo pohodové, žádné napětí nepozorovala. O jednání, k němuž mělo dojít v říjnu 2014 (pozn.: ad 1) se dozvěděla až v souvislosti s tím, že poškozená byla předvolána na policii a ona jí tam doprovázela. To bylo 5.11.2014. Tehdy jí poškozená řekla, že neví, co má dělat, její chování mělo doslova obrat o 360°, najednou byla hrozná chudinka. Svědkyně xxxxxxxxx – teta poškozené xxxxxxx., k věci uvedla, že za nimi začala jezdit
až v době, kdy bydleli v obci XXX, navštěvovala je cca 2x za 14 dní. Občas cítila napětí, ale poškozená se jí nikdy nesvěřila s tím, že by jí obžalovaný týral či bil, žádné známky zranění na ní neviděla. Sice občas viděla, že poškozená brečela, ale odmítla ta jí sdělit důvody a naopak se obžalovaného zastávala. Byla svědkem pouze toho, že obžalovaný poškozené sprostě nadával, proto jim radila, ať se raději rozejdou. Další den měl obžalovaný poškozenou zbít a znásilnit (ad 1). Poškozená jí to řekla až za cca 4 dny, mluvila nesouvisle, byla v šoku. Svědkyně xxxxxx uvedla, že v obci XXX bydlela v sousedství rodiny obžalovaného. Sousedské vztahy byly dobré, vzájemně si vypomáhali. S poškozenou se několikrát navštívily, občas se s obžalovaným hádali, někdy byly hádky bouřlivější, ale žádných modřin si na jejím těle nevšimla. Poškozená se jí asi svěřila s tím, že si obžalovaný nepřeje, aby jezdila za rodinou a asi 2x svědkyni říkala, že by chtěla od obžalovaného odejít. O tom, že by jí obžalovaný fyzicky napadal, nic neříkala, nikdy takovému jednání přítomna nebyla. Na návštěvě u nich byla asi 6x – 8x, byla tam v době, kdy zřejmě byli v pohodě. Obžalovaný se choval k poškozené hezky, vzájemně si říkali „lási“. Svědkyně dále uvedla, že se do obce nastěhovala cca v polovině r. 2010. Zpočátku se domnívala, že je to takřka ideální pár, hádky mezi nimi začaly později. Obžalovaný v rámci možností opravoval dům, zdálo se jí, že bojovali s penězi. Svědkyně xxxxxxxxx k věci pouze uvedla, že s poškozenou se navštěvovali, vnímala jí jako kamarádku než zjistila, že poškozená „pokukovala“ po jejím manželovi. Poškozená se jí nikdy nesvěřovala, žádných známek násilí si na těle poškozené nevšimla. Svědkyně xxxxxxxxxxx k věci uvedla, že se s poškozenou kamarádila (r. 2012-2013). Finanční
půjčky, které poškozené poskytovala a které jmenovaná nevracela, jejich přátelství narušily. Poškozená si jí nikdy na agresivní chování obžalovaného nestěžovala, známky násilí na ní neviděla. Zprostředkovaně od poškozené ví, jakými nadávkami měl obžalovaný poškozenou častovat, sama však nikdy takovému jednání přítomna nebyla. V době její přítomnosti se obžalovaný s poškozenou k sobě někdy chovali hezky, někdy spolu nemluvili.
Svědky, kteří vypovídali ve prospěch poškozené, byli xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx Svědkyně xxxxxxxxxxx uvedla, že modřiny na těle poškozené viděla teprve po narození dcery, která se narodila v listopadu 2007, cca půl roku poté byla svědky jejich vzájemné hádky. Zpočátku poškozená tvrdila, že má něco s krví, poté připustila, že jí obžalovaný bije. Ještě v době, kdy bydleli v XXX, chodila za poškozenou skoro každý den. Dvakrát jí poškozená volala, aby přišla, byla ubrečená, v bytě vše rozmlácené, nepořádek. Poté, co se přestěhovali do obce XXX, jí jednou poškozená volala, že byla fyzicky napadena, že jí dal obžalovaný v koupelně hlavu o vanu, doporučila jí, aby vyhledala ošetření. Od poškozené ví, že s obžalovaným setrvávala, protože se jí vždy poté omluvil, přinesl květiny a sliboval, že se to nebude opakovat. Kolikrát měl obžalovaný poškozenou fyzicky napadnout, nevěděla. K dotazu soudu však uvedla, že cca 1x za 3 měsíce jí poškozená volala, že se něco stalo. Potvrdila, že během soužití s obžalovaným poškozená viditelně zhubla, co ale bylo příčinou, nevěděla. Poškozené nabízeli, aby od obžalovaného odešla, s tím, že jí rodina sežene byt, ale odmítla. O jednání, jež je předmětem obžaloby pod bodem 1) výroku se jí poškozená svěřila asi týden po události, sama jí doporučila, aby vše oznámila. Svědkyně xxxxx uvedla, že o soužití poškozené s obžalovaným moc neví. Poškozená jí pouze volala z Kolína, když po incidentu s obžalovaným jela do nemocnice na ošetření, to bylo v r. 2008. Poté, co se poškozená odstěhovala z XXX, se spolu moc nestýkaly. V obci XXX za nimi nikdy nebyla, v XXX byla asi 2x. Poškozená si na obžalovaného stěžovala v tom smyslu, že nemají peníze, on nechodí do práce, stále jí hlídá, kontroluje, že se nemůže nikam hnout. Doporučovali jí, aby se odstěhovala, ale vždy z toho sešlo. Uvedla, že poškozená byla prý vyhublá proto, protože neměli co jíst. O znásilnění jí osobně poškozená nic neříkala. Svědkyně xxxxxxxxxx. uvedla, že ví, že obžalovaný udeřil poškozenou ještě před svatbou, když byla těhotná, proto byla proti tomuto sňatku. Sama na ní nikdy žádné známky násilí neviděla. U fyzických útoků nikdy přítomna nebyla, poškozená jí vše neříkala. Dle jejího názoru odstěhováním z XXX se obžalovaný snažil dostat poškozenou z dosahu přátel, byl strašně žárlivý. V obci XXX žili ve strašném prostředí, obžalovaného jako manžela své dcery tolerovala, ale situace byla taková, že neměli co jíst. Od poškozené ví, že útoky ze strany obžalovaného měly pokračovat i po přestěhování do XXX, zde byla v jednom případě přítomna jejich hádce. Poškozená se jí svěřila, ale zakázala jí, aby vše oznámila na policii. Proč od obžalovaného neodešla, nepochopila, zřejmě čekala, že se jeho vztah k ní změní. Osobně byla přítomna toho, kdy jí obžalovaný srážel sebevědomí, když říkal, že je nula, že nic neumí apod. Svědek xxxxxx uvedl, že jednou viděl na těle poškozené modřiny, když byla těhotná, a jednou po porodu. Dle poškozené jí je způsobil obžalovaný tím, jak jí škrtil, držel za ruce, za zápěstí. Poté, co se z XXX odstěhovali, viděl poškozenou až po několika letech. Byla zbitá a straně hubená. Nabádal jí, aby od obžalovaného odešla, prý to zkoušela, ale vždy ji prý přemluvil. Zprostředkovaně ví, že obžalovaný byl žárlivý, ale osobně žádné žárlivé scény přítomen nebyl. Poté, co se z XXX odstěhovali, skoro žádný kontakt neudržovali. Měl dojem, že jí veškeré kontakty obžalovaný zakázal. Popřel, že by měl s poškozenou poměr. Svědkyněxxxxx uvedla, že je dlouholetou kamarádkou poškozené xxxxx. Jejich vztah byl důvěrný. Od jmenované se dověděla, že ji poprvé obžalovaný zmlátil již před svatbou, proto jí odmítla na svatbě svědčit. Poškozenou dále zbil těsně před porodem, takže šla rodit s monoklem a jednou ji zmlátil v době, kdy kojila. To ji vyhodil z bytu i s nezl. Tehdy měla na těle podlitiny, jak jí škrtil. Poté, co se odstěhovali do XXX jí údajně stále mlátil, jednou ji dokonce vyhodil, proto odjela k jejímu bratrovi (pozn.: svědek), vše vyvrcholilo nocí, kdy se jí pokusil znásilnit (ad 1). Sama nikdy žádnému násilnému jednání obžalovaného přítomna nebyla, vše ví zprostředkovaně od poškozené, věřila jí. O jednání pod bodem 1) výroku se dozvěděla od poškozené, která jí to napsala na facebook. Svědkyněxxxxx uvedla, že o agresivitě obžalovaného ví z doslechu od poškozené , která k nim před obžalovaným jednou utekla a byla u nich cca 3 dny. Tehdy prý obžalovaný poškozené vyhrožoval, že ji zabije, na pažích a zápěstích poškozené viděla modřiny. Byla ve špatném psychickém stavu. Bylo to v době, kdy již bydleli v XXX, kdy přesně nevěděla, vzhledem k tehdejšímu věku nezl. to mohlo být v r. 2011. Poškozenou zná cca 12 roků. Po dobu, co bydlela v XXX, u ní nikdy nebyla, jednou jí navštívila v obci XXX. Přítelkyně nebyly, seznámily se prostřednictvím xxxx, která byla kamarádkou poškozené. Věděla o tom, že oba občas konzumovali marihuanu.
Svědek xxxxx vypověděl o několikadenní návštěvě poškozené obdobně jako svědkyně xxxxxx. I on uvedl, že tehdy byly na těle poškozené patrné známky násilí, jmenovaná měla z obžalovaného strach. Proč se k obžalovanému vrátila, nevěděl. Současně však uvedl, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu bere větší množství léků, což má vliv na to, že trpí ztrátou paměti a není dobře časově orientován. Svědek xxxxx uvedl, že se s rodinou obžalovaného zná cca 2-3 roky, po jejich přestěhování
do obce XXX. Jako rodiny se několikrát navštívily, žádného agresívního chování obžalovaného vůči poškozené přítomen nebyl, tehdy si žádných známek násilí si na těle poškozené nevšiml. V XXX za nimi byli cca 5x – 8x, občas byla dusná atmosféra, z čehož ale nic nevyvozuje. S poškozenou xxxxx navázal intimní vztah v prosinci 2014. To, že je obžalovaným bita, event. měla být znásilněna, se poprvé dozvěděl až v průběhu jejich známosti, tj. až v prosinci 2014, i když před tím to tušil. Svědek xxxxxxx.– otec poškozené, uvedl, že jmenovaná do poslední chvíle všechny skutečnosti zatajovala, s týráním či bitím se mu nikdy nesvěřila. Obžalovaný se mu od začátku nelíbil a nabádal jí, aby si ho nebrala. Ve styku spolu nejsou. Od doby, co se narodila nezl., se viděli cca 2-3x. O znásilnění se dozvěděl až s časovým odstupem bez jakýchkoli podrobností. Svědkyně xxxxx uvedla, že v době, kdy poškozená s obžalovaným bydleli u ní cca 2 měsíce v r. 2008 , jednou byla svědkem jejich hádky, navzájem na sebe křičeli. Tehdy bylo jejich nezl. dceři cca 8-9 měsíců. Obžalovaný dal poškozené facku. Poškozená se jí svěřovala s tím, že jí obžalovaný bije, ze musí mít sex i když nechce a že tyto praktiky jsou drsné, jednou viděla, že měla v obličeji modřinu. Svědky vypovídajícími ve prospěch obžalovaného byli matka obžalovaného, xxxxx, xxxxxxxxxx, xxxxxxxxx. Svědkyněxxxxxxxxxxx matka obžalovaného, uvedla, že se jí obžalovaný nikdy nesvěřoval, pouze žádal o finanční pomoc. Vyloučila, že by se obžalovaný dopustil jednání uvedeného v obžalobě a uvedla, že poškozená rozhodně nepůsobila jako týraná žena. Naopak popsala poškozenou jako ženu velmi suverénní, která, pokud by takovému jednání byla vystavena, pak by se okamžitě sebrala a odjela. Připustila, že věděla o tom, že se hádali kvůli penězům, protože poškozená byla na mateřské a obžalovaný nemohl práci najít. Dokonce popsala situaci, při které naopak poškozené fyzicky napadla obžalovaného. Obžalovaný se jí svěřil, že je od poškozené poškrábaný, ale neviděla to. Na výslovný dotaz soudu uvedla, že o konzumaci drog u poškozené ví pouze z doslechu, obžalovaný kouřil marihuanu, což měl od lékaře povoleno kvůli bolestem žaludku.
Svědkyně xxxxxxxxxxxxxxxx uvedla, že v minulosti s obžalovaným chodila. Známky násilí ani žárlivosti obžalovaný neprojevoval.
Svědek xxxxxxxxxxxxx uvedl, že bydlel společně s obžalovaným, než se za ním přistěhovala poškozená (pozn: období před r. 2007). Žárlivé scény ze strany obžalovaného nezažil, jejich vzájemnému konfliktu nikdy přítomen nebyl.
Svědek xxxxxxxxxxxxxx vypověděl, že do doby, než se obžalovaný s poškozenou odstěhovali z XXX (r. 2006-2008), je navštěvoval poměrně často. Vzájemně si byli oddáni, žádné známky nervozity, či hádky mezi nimi nepozoroval. Poškozená si na nic nestěžovala, žádné známky násilí na ní nepozoroval. Poté, co se odstěhovali, se jejich cesty rozdělily.
Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, že :
- dne 1.12.2008 vyhledala poškozená ošetření v Oblastní nemocnici Kolín , a.s. s tím, že:“ dnes napadena manželem, opakovaně udeřena do hlavy a krku, v bezvědomí nebyla, nezvracela, na vše si pamatuje,...... stěžuje si na bolesti krční páteře, krátce krvácela z ucha, Ter. Schantzův límec“, ( čl. 25)
- dle úředního záznamu OOP ČR XXX hlídka OO P ČR v obci XXX zasahovala dne 7.12.2009
- dle obsahu účastnické výpovědi poškozené ve věci OS Nymburk sp. zn. 9C 230/2014 dne
20.11.2014 nastal rozvrat manželství v r. 2010, kdy sice pracoval jako taxikář v Praze, ale peníze jí nedával žádné, důvodem hádek špatná finanční situace, nefunkčnost rodiny Trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, páchá-li takový čin po delší dobu. Týráním se rozumí zlé nakládání s osobou blízkou nebo jinou osobou žijící s pachatelem ve společném obydlí vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří. Formy a způsoby týrání mohou mít různou povahu a mohou se odehrávat nejen na osobě týrané, ale lze za ně považovat i různé způsoby psychického působení, např. poškozování zařízení bytu v úmyslu nikoli pouze věc zničit, nýbrž tím ublížit osobě spolužijící, činěním schválností, apod.. Aniž by soud chtěl jakkoli zlehčovat či zpochybňovat rozsah zjištěných ústrků poškozené ze strany obžalovaného, ne každé násilí, které se odehrává v domácím prostředí, má význam pro právní kvalifikaci přečinu týrání soby žijící ve společném obydlí ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení. Přitom je třeba v konkrétním případě posoudit, zda jednání pachatele nabylo v celkovém kontextu takové míry intenzity, která již odpovídá znaku týrání ve smyslu citovaného zločinu. Objektem tohoto trestného činu je ochrana osob před tzv. domácím násilím, které však zákon nedefinuje. V obecné rovině se jedná o násilí mezi rodinnými příslušníky, blízkými osobami či jedinci v obdobném vztahu, jež je determinováno specifičností takového vztahu, kdy mezi násilnou osobou a její obětí mohou existovat vazby citové, finanční, dále plynoucí ze sdílení společného obydlí či výchovy potomků, kdy pachatel často zneužívá tento soukromý prostor skrytý před zraky ostatních osob. Oběť
domácího násilí tudíž vnímá ataky násilné osoby odlišně, než kdyby násilnou osobou byla osoba cizí. Za další typický znak domácího násilí lze považovat nerovnoměrný vztah mezi pachatelem a obětí, opakovanost a dlouhodobost trvání násilí a zpravidla jeho eskalace. Při pokračování v páchání takového činu po delší dobu se musí jednat o časový úsek řádově v měsících, kdy platí, že čím méně intenzivní bude týrání, tím delší dobu bude muset takové zlé nakládání trvat. Z hlediska zavinění je třeba úmyslu.
V daném případě lze vzít s ohledem na lékařskou zprávu konstatovanou shora za prokázané, že k hrubému fyzickému násilí obžalovaného vůči poškozené došlo pouze 1.12.2008. Slyšení svědci xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx nikdy nebyli přítomni fyzickým atakům ze strany obžalovaného, hovoří pouze nepřímo o existenci hematomů na těle poškozené, přičemž nelze přehlédnout, že jde za celé zažalované období pouze o ojedinělé fyzické ataky obžalovaného, k nimž mělo dojít cca v jednom případě před uzavřením manželství, tj. před r. 2006, dále jedenkrát bezprostředně před porodem, tj. v listopadu 2011, cca několik měsíců poté v době, kdy poškozená údajně kojila nezletilou dceru, dále již výše konstatovaného 1.12.2008, kdy měl obžalovaný zbít poškozenou v koupelně tak, že jí měl chytit za vlasy, bít jí čelem o zeď, až jí tekla krev z uší a pomočila se, až musela vyhledat ošetření na pohotovosti v Kolíně a konečně dne 25.10.2014, kdy mělo dojít k jednání pod bodem 1) výroku. Agresívní a násilné chování obžalovaného pak poškozená popsala tak, že incidenty se odehrávaly nepravidelně, někdy dostala facku po třech týdnech, někdy po dvou měsících, někdy jí např. zbil, hodil s ní o zem, kopl, praštil jednou či víckrát, někdy do ní pouze strčil, nikdy však žádný z incidentů neohlásila na policii, přátelům i rodině se nesvěřovala, ač měla možnost společnou domácnost opustit (nabízela jí to rodina i přátelé), pouze v jednom případě krátkodobě bydlela v rodině svědk axxxxxxxx a zpět k obžalovanému se vrátila. Pokud by skutečně soužití s obžalovaným bylo tak nesnesitelné a poškozená byla vystavena takovému utrpení, které předpokládá ustanovení § 199/2 tr. zákoníku, mohla za podpory svých blízkých či přátel, opustit společnou domácnost, nikdy to však neučinila. Naopak se s obžalovaným přestěhovala XXX do obce XXX a posléze do XXX, kde dokonce poslední rok společného soužití, až do incidentu dne 25.10.2014 označila za jedno z nejlepších období společného soužití. Ve věci byla vyslechnuta řada svědků. Jak již bylo konstatováno shora, řada svědků – zejména blízkých přátel a rodiny poškozené – se vyjadřovala k tomu, že poškozená byla objektem fyzických útoků ze strany obžalovaného, svědci vypovídající ve prospěch obžalovaného se pak vyjadřovali zejména k jejich společnému soužití v období, kdy ještě s bydleli v XXX, kdy toto hodnotili jako bezproblémové. Z pohledu hodnocení věrohodnosti tvrzení obžalovaného i poškozené jsou zásadními výpověďmi výpovědi svědků, kteří buď žili v bezprostředním sousedství obžalovaného a poškozené nebo kteří je často v zažalovaném období navštěvovali. Nejenže tito svědci nepozorovali žádné napětí v jejich vzájemných vztazích, ale poškozená si ani nikdy na násilnosti, jež jsou předmětem obžaloby nestěžovala, žádné známky zranění na ni nepozorovali. Pouze se vyjadřovali k tomu, že mezi nimi docházelo k hádkám, které ovšem byly vzájemné. Soud sice uvěřil poškozené, že byla minimálně ve výše uvedených případech objektem fyzických ataků ze strany obžalovaného, na druhé straně, aniž by jakkoli bagatelizoval závažnost těchto ataků uzavřel, že u poškozené nešlo o domácí násilí, při kterém poškozená osoba prožívá naprostou ztrátu identity, vykořenění, má deprese, těžké psychické následky, dochází k hrubému narušení sebevědomí. Což odpovídá závěrům znalců, kteří mimo jiné uvedli, že u poškozené jde spíše o emocionální prožitek při líčení popisované situace než, že by opravdu situace byla tak dramatická, resp. že by líčení uvedených událostí odpovídalo její faktické zkušenosti, zvláště pak pokud jejich vzájemné soužití dále pokračovalo. U klasického modelu domácího násilí navíc dochází k asymetrickému rozdělení rolí, tj. na roli psychicky závislé oběti a roli pachatele, k tomu v daném případě nedošlo. Vzájemné konfliktní soužití soud spíše hodnotil jako období tzv.„Itálie“, kdy některá období byla v klidu, pak ovšem pod vlivem nejspíš sociálních momentů /např. nedostatek peněz, ztráta zaměstnání ) vedlo k zesílení projevů, včetně projevů žárlivosti, které pak vedly k afektivním projevům. Poškozená měla určitou dostatečnou míru samostatnosti a nezávislosti od obžalovaného odejít, když se vracela, tak o své vůli, nebylo to na základě patologického motivačního syndromu závislosti. Jak již bylo konstatováno shora, ne každé násilí, které se odehrává v domácím prostředí, má význam pro právní kvalifikaci týrání soby žijící ve společném obydlí ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení. Dle závěru soudu svědky zmiňované ojedinělé ataky obžalovaného v celkovém kontextu nenabyly takové míry intenzity, která již odpovídá znaku týrání ve smyslu citovaného zločinu, proto byl obžalovaný dle § 226 písm. b) tr.ř. v plném rozsahu z obžaloby zproštěn. Protože dle obžaloby měl být skutek dokonán koncem r. 2013, nelze rozhodnout ani dle § 222/2 tr.ř. a postoupit tento skutek k projednání příslušnému orgánu k projednání jako přestupek.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne jeho doručení. Odvolání se podává prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Praze.
Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný a jeho zákonný zástupce pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody.
Osoba oprávněná napadat takový rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo, že chybí. Odvolání musí být ve lhůtě do osmi dnů ode dne doručení rozsudku nebo v delší lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně dle § 251 tr. řádu také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán, a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo.
Státní zástupce je povinen uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.
V Nymburce dne 29. října 2015
JUDr. Eva Holasová, v.r.
předsedkyně senátu
