Pohlavní styk s dítětem mladším 15 let

Spisová značka: 1 T 45/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud Plzeň - město rozhodl v hlavním líčení konaném dne 25. 4. 2019 v senátě složeném z předsedy senátu Luboše Patzenhauera a přísedících Václava Boudy a Ing. Vojtěšky Svobodové  

 takto:

Obžalovaný

XX, nar. XX v XX, vývojář spol. XX, bytem XX, trvale XX, bez přihl. XX, 

je vinen, že 

v xx dne 13.12.2015 v blíže nezjištěných ranních hodinách v ulici XX v rodinném domě v dětském pokoji po předchozím požití alkoholických nápojů v době přítomnosti v posteli své dcery XX, nar. 6.4.2008, svěřené do jeho péče v rámci styku s dítětem jmenovanou obnažil na spodní části těla, kde jí prsty roztahoval pochvu, což si fotil na svůj mobilní telefon, což učinil vícekrát vždy poté, kdy se nezletilá od něho odvrátila a obžalovaný ji vždy poté otočil zpět,  

                                                                        tedy    

jiným způsobem než vykonáním soulože pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let a čin spáchal na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti,

čímž spáchal

zvlášť závažný zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku,    

                                                                 a odsuzuje se

podle § 187 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou (2) roků a šesti (6) měsíců.

Podle § 81 odst. 1 a 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu dvou (2) roků a šesti (6) měsíců.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen zaplatit na náhradě škody pošk. XX, nar. XX 2008, bytem XX, v zastoupení zmocněncem XX nemajetkovou újmu v částce 300.000,- (tři sta tisíc) Kč. 

Podle § 229 odst. 2 tr. řádu se tato poškozená XX zastoupená tímto zmocněncem odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 

Odůvodnění:

Především nutno uvést, že v této trestní věci byl vyhlášen rozsudek již dne 11. 12. 2017, který však byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2018 sp. zn. 50 To 124/2018 zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně.

Nalézací soud opětovně uvádí, že z důkazů provedených v hlavním líčení soud zjistil skutkový stav uvedený shora ve výroku o vině. 

Obžalovaný  XX v přípravném řízení i v hlavním líčení shodně mj. uvedl, že byl tehdy hodně opilý, přičemž před policejní komisařkou mj. uvedl, že se probudil ráno v dětském pokoji v posteli s XX vedle sebe, že vstali a šli dolů, načež během dopoledne v telefonu objevil fotky z noci, na kterých byly fotky malé XX, jak je nahá, takže všechny fotky začal mazat, dále že fotek bylo hodně a že nemůže potvrdit ani vyvrátit, že XX strkal prsty do pochvy, neboť vše smazal, a dále že se začal strašně stydět; dále že tehdy vypil asi 1,5 l vína a 0,6 l Metaxy, že viděl v mobilu jen první fotky, na kterých měla XX stažené pyžamo, načež mobil připojil k počítači, kde fotky smazal, že však si nemyslí, pokud je v usnesení uvedeno, že nedošlo ke zranění dcery, že by jí prsty do pochvy strkal. Posléze před soudkyní ve vazebním zasedání odkázal na svoji předešlou výpověď s tím, že si to opravdu nepamatuje, že se pak sesypal, přičemž to, co dovozoval, bylo na základě těch fotografií, které viděl jako první a druhou, přičemž mu bylo do breku a vše chtěl smazat, a dodal, že malá se chovala celý den normálně, a hrála si s dětmi a byla naprosto v pořádku; k následnému dotazu uvedl, že v minulosti už ho něco takového několikrát napadlo, ale byla to jen myšlenka, že věděl, že by se mu něco takového líbilo, avšak s žádným psychologem či psychiatrem to v minulosti neřešil, neboť se strašně styděl, že však má jednoho sexuologa vybraného, a že toto byla poslední kapka, aby tu věc začal řešit. V hlavním líčení mj. uvedl, že odhadne, že 80 % toho, co uvedla státní zástupkyně, se přibližně stalo, že v podstatě hodně matně nebo spíše už nijak si nepamatuje, jak se do postele ke své dceři dostal, že z celé noci má opravdu záblesky – zda z foťáku nebo že se mu něco objevilo, je strašně těžký to posoudit, přičemž o samotném skutku nevěděl a zjistil to až ráno, kdy si chtěl fotky z předešlého dne prohlédnout; dále že si nemyslí, že by dceři vysloveně strkal prsty dovnitř, že to může být prostě jenom pocit dítěte, že jí samozřejmě strkal prsty okolo nebo ji svlíkal, což chápe; dále uvedl, že od 21. 12. 2015, kdy vylezl z cely, má s nezl. XX zákaz styku. Po zrušení a vrácení věci obžalovaný až v závěrečném jednacím dnu (po předchozím zvolení si jiného obhájce) mj. uvedl, že „těch 10-11 měsíců přemejšlel... a chtěl by svoji výpověď drobně změnit: že pokud dříve uvedl, že se ten čin pravděpodobně stal, a vycházel z dedukcí, že se to stalo, nyní si myslí, že se to pravděpodobně stát nemuselo..., že byl ve velké opilosti, že si doporučení bývalého obhájce špatně vyložil, že si z té noci jenom nic nepamatuje a není schopen stoprocentně říct, jestli se to stalo či nestalo, že po zadržení policií bylo pořád z jeho strany řečeno, že nic takovýho neudělal, že si to nepamatuje a že nic takovýho neví..“, načež v jednací síni nejprve po státním zástupci a poté i po soudci požadoval „zařízení“ jeho výslechu z 19.12. v 10 h dopoledne, neboť „dospěl k závěru, že se to pravděpodobně nestalo, a stál by si na tom, že si z té noci opravdu nic nepamatuje“. 

Obrazový a zvukový záznam výslechu svědkyně XX (přepsaný na protokol č.l. 60 – 66) učiněného v přípravném řízení byl v hlavním líčení za podmínek § 102/2 tr. ř. přehrán, přičemž právě z této výpovědi vychází v podstatě skutkový stav shora uvedený: nezletilá mj. vypověděla, že venku už bylo světlo, že v pokojíku byla sama s XX (obžalovaným), že se vzbudila a zjistila, že jí fotí pipinu, že se pořád otáčela na bok, přičemž na předložené panence demonstrovala, že jí XX sundal spodní kalhoty od pyžama a fotil jí; dále že jí roztáhnul nohy, fotil jí a při tom jí sahal na pipinu, kterou jí roztáhnul (u panenky v oblasti přirození ukazovala jeho roztahování od sebe dvěma prsty – palcem a ukazováčkem), ale dovnitř ani nikam jinam jí nesahal, že jí sundal kalhotky, otočil se a fotil jí, ale ona při tom na něho nekoukala a měla zavřené oči, přes které viděla asi 10x – 20x blesk, že při tom focení se pořád otáčela, načež ji XX vzal za bok a zase přetočil, že ji zase přetočil nějak 10x, že při focení měla docela divný pocit, a že když jí dofotil, odešel; že ten den když šla na záchod a chtěla se zvednout, jí úplně bolelo břicho a skoro se zvednout nemohla, ale neví, proč jí bříško bolelo, a že neví, zda na pyžámku měla nějakou krev. 

Přítelkyně obžalovaného svědkyně XX té noci v uvedeném rodinném domě přítomná v přípravném řízení mj. vypověděla, že ten večer nepila žádný alkohol, že obžalovaný měl v obýváku točené víno v lahvi v objemu 2 l a že když šla spát, měl už asi jednu skleničku vypitou, že ten večer se s obžalovaným pohádali kvůli Vánocům, přičemž všechny tři děti si šly lehnout do svého pokojíku asi okolo 19 – 20 h, načež ona šla spát kolem 21 h a v průběhu noci přišly za ní do ložnice postupně děti XX a XX, jehož se střevními problémy kolem půlnoci do ložnice přivedl obžalovaný, který pak šel zase do obýváku na televizi; dále že ráno asi kolem 8. h přišli ze shora do kuchyně na snídani nejdřív XX a asi za 2 min obžalovaný s tím, že oba se chovali normálně, byli dobře vyspalí, že XX si šla hrát a smála se, nic jí neřekla a na nic si nestěžovala; i obžalovaný ji přišel normální, ale bylo vidět, že mu po tom alkoholu asi není dobře; dodala, že ráno v obývacím pokoji našla prázdné lahve od alkoholu – úplně prázdnou láhev Metaxy o objemu asi 1 l, přičemž neví, zda ji již měli z minulosti načatou, a úplně prázdná plastová láhev od toho vína. V hlavním líčení oproti své původní výpovědi mj. vypověděla, že toho večera si dala skleničku vína, že obžalovaný do jejího odchodu do ložnice vypil určitě 2, 3 skleničky o objemu 2 dcl, přičemž víno si nalévali z velké lahve, že láhev Metaxy byla úplně nová a nebyla načatá, že obžalovaný ráno vypadal opravdu hrozně a bylo na něm vidět, že je ještě pod vlivem alkoholu, a dodala, že v minulosti obžalovaný nahé děti nefotil, že jí není známo, zda on sám sebe fotil nahého, že si myslí, že ji nahou fotil, že následně s XX o tom nikdy nemluvila, že obžalovaný jí k tomu neřekl nic s tím, že si nic nepamatuje, a že společně bydleli asi do 20.2., kdy se stěhovala k rodičům, přičemž jejich vztah ustal z důvodu, že mu nevěřila, měla pochyby o tom, co se stalo, a měla taky strach o svoje děti. Poté se svědkyně vyjádřila k předloženým fotografiím obsaženým ve znaleckém posudku z odvětví kybernetiky. 

Matka nezletilé XX svědkyně XX v přípravném řízení mj. vypověděla, že v neděli 13.12.2015 v 18:00 h jí obžalovaný přivezl nezl XX, která se s otcem normálně rozloučila s pozdravem ahoj a dala mu pusu, načež už při chůzi nahoru po schodech se držela za pusu a kroutila hlavou ze strany na stranu, načež jí řekla, že jí musí něco říct, načež doslova řekla „XX je úchyl“ s tím, že na následné dotazy se jí nejprve styděla odpovídat, aby posléze řekla, že jí XX fotil nahou pipinku, že jí to vzbudilo, jak jí sundavá kalhoty od pyžámka a blesky od foťáku, dále že pindíkem jí nedělal nic, jen prstama, a že když se šla vyčůrat, že jí to při čůrání bolelo a pálilo; svědkyně dodala, že když asi ve svých 16 letech začala s obžalovaným chodit, nabízel jí, zda by se s ním chtěla dívat na nějaké dětské porno, a že ví, že obžalovaný podniká přes počítače a provozuje i nějaké pornostránky. V hlavním líčení se po některých odchylkách odvolala na svoji původní výpověď s tím, že tehdy si to pamatovala lépe. 

Bratr obžalovaného svědek XX před soudem využil svého práva odepřít výpověď. Matka obžalovaného svědkyně XX před soudem vypověděla jen o tom, co se dozvěděla od bývalé manželky obžalovaného, přičemž dodala, že v lednu 2016 se s XX viděly naposledy při koupi bot a holčička byla veselá. 

Odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení zejména uložil soudu okresnímu, aby dovyslechl obžalovaného k časovému údaji, kdy naposledy před souzeným jednáním si obžalovaný vzal lék wellbutrin, aby následně přibral znalce z odvětví soudního lékařství za účelem posouzení vlivu případné kombinace alkoholu s léky, který by případně po konzultaci se znalcem se specializací na toxikologii či alkohologii určil hladinu alkoholu v krvi obžalovaného v době činu, a vyjádřil se i k tomu, jaký vliv na obžalovaného mělo případné užití léku wellbutrin, a následně aby s těmito závěry seznámil znalce z odvětví psychiatrie za účelem, zda v návaznosti na výstupy z uvedeného posudku hodlá nějak doplnit či změnit své dříve učiněné závěry. 

Nalézací soud splnil veškeré pokyny soudu odvolacího, takže z doplňujícího výslechu obžalovaného zjistil odvolacím soudem požadovaný údaj tak, aby jej měl k dispozici následně přibraný znalec z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství, který ve svém znaleckém posudku stanovil hladinu alkoholu v krvi obžalovaného pro dvě varianty jeho tělesné hmotnosti (98 kg a 100 kg), pro tři varianty množství a druhu alkoholu údajně obžalovaným požitého, a pro pět variant konkrétního času, přičemž pro případ požívání alkoholu v době od 21.15 h do 24.00 h dne 12. 12. 2015 stanovil dosažení maximálních hodnot na dobu kolem 01.00 h dne 13. 12. 2015, kdy by se hladina alkoholu v krvi pohybovala v rozpětí do 3,53 g/kg do 5,72 g/kg, přičemž při hladině alkoholu v krvi v rozmezí od 3,5 do 4,5 g/kg dochází u osoby nenavyklé alkoholických nápojů k bezvědomí až smrti a u osoby navyklé pití k otravě s poruchou vědomí až bezvědomím, při hladině nad 4,5 g/kg končí hodnoty ve většině případů bez poskytnutí lékařské péče ohrožením života dlouhodobým bezvědomím, případně smrtí; hladina alkoholu v krvi by se pohybovala: v době 05.00 h v rozmezí od 2,73 do 3,43 g/kg, v době 06.00 h v rozmezí od 2,53 do 3,31 g/kg, v době 07.00 h v rozmezí od 2,33 do 3,19 g/kg a v době 08.00 h v rozmezí od 1,93 do 3,07 g/kg, načež konkretizoval, jaká množství odpovídají jakému stupni opilosti a jaké jsou pro tyto jednotlivé stupně u poživatele projevy. Pokud jde o teoretický účinek léku wellbutrin - znalec uvedl, že takové posouzení překračuje rámec jeho odbornosti a odkázal na odborníka z klinické farmakologie či z klinické toxikologie. Proto nalézací soud přibral znalkyni z oboru zdravotnictví odvětví toxikologie, která ve svém znaleckém posudku mj. uvedla, že lék wellbutrin obsahuje účinnou látku bupropion hydrochlorid, přičemž obecně se sice během léčby bupropionem nedoporučuje pít alkohol, neboť může dojít k zesílení účinku alkoholu lékem a naopak, avšak užitím wellbutrinu v množství uvedeném obžalovaným by nemělo mít účinky nežádoucí, nýbrž pouze léčebné, tudíž by pravděpodobně ani současné užití tohoto léku a požití alkoholu v bezvýznamném množství obžalovaného výrazně neovlivnilo. Oba předešlé zmíněné znalecké posudky měl k dispozici Znalecký institut pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii s. r. o.  Praha, jehož nalézací soud přibral - i z důvodu již v původním rozsudku naznačených pochybností - ke zpracování revizního znaleckého posudku, v němž znalci mj. uvedli (a v hlavním stvrdili), že ani lék wellbutrin v časech a množstvích obžalovaným uváděných nijak neovlivnil jeho schopnost rozpoznat společenskou škodlivost jeho jednání a schopnost toto jednání volně ovládat; i v tomto znaleckém posudku dospěli znalci mj. k závěru, že obžalovaný netrpí a ani v době páchání trestné činnosti netrpěl duševní chorobou, poruchou nebo sexuální deviací (v důsledku čehož nalézací soud již nemá důvodu iniciovat případné řízení o uložení ochranného opatření), přičemž navíc u obžalovaného konstatovali zvýšenou pravděpodobnost manifestně agresivních reakcí, a to i v běžných nebo stresových situacích.

I po takovém doplnění dokazování ve směru pokynů odvolacího soudu, přičemž nalézací soud opětovně zdůrazňuje, že obžalovanému (ani svědkyni XX) neuvěřil jeho zjevně účelovou snahu zbavit se trestní odpovědnosti tvrzením o požití značného množství alkoholu, lze opětovně uvést, že po zhodnocení všech důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. dospěl nalézací soud k závěru, že skutek v obžalobě uvedený se v tam uvedené podstatě stal, že naplňuje znaky žalovaného zvlášť závažného zločinu a že jej spáchal obžalovaný. Kromě jeho původního částečného doznání ve vztahu k tomu, co zjistil až ex post, bylo jeho jednání jednoznačně prokázáno výpovědí jeho nezletilé dcery XX, jejíž zvukový i obrazový záznam z přípravného řízení byl v hlavním líčení přehrán a který nutno hodnotit i z hlediska závěrů znaleckého posudku z oboru školství a kultura odvětví psychologie dětí a mladistvých, dle něhož osobnost nezletilé zcela odpovídá jejímu věku, přičemž nejsou patrné žádné vývojové ani situačně nebo sociálně podmíněné rizikové faktory, její rozumové schopnosti jsou vysoce nadprůměrné a kvalita činnosti a schopnost sebereflexe a kontroly vlastních výkonů podporují její obecnou věrohodnost, vzhledem ke kvalitě intelektu a vyspělosti osobnosti je schopna si přiměřeně svým možnostem zapamatovat a vybavit prožitý děj, u níž nebyly zjištěny sklony k fabulacím nebo konfabulacím, na informace jí poskytnuté je v zásadě spolehnutí, jejíž sensitivita a sugestibilita je vzhledem k věku zcela přiměřená, je sebekritická a je schopna realisticky hodnotit svoje výkony a vidět své chyby, která však vzhledem k autoritě obžalovaného a jeho otcovské roli nebyla schopna vzhledem ke svému věku posoudit smysl jeho jednání a nebyla schopna cíleného odporu, odpor byl podle popisu spíše spontánní jako odpor proti spánek rušícímu a rušivému vlivu; pokud se znalec vyjádřil též k věrohodnosti specifické, k takovému vyjádření soud nepřihlížel, neboť posouzení specifické věrohodnosti přísluší výlučně soudu po skončení provedeného dokazování. Bylo tak prokázáno, že obžalovaný se takového skutku dopustil vůči své dceři ve věku přes 7,5 roku – tedy dítěti mladšímu 15 let, kterážto byla v rámci stanoveného styku svěřena na víkend do jeho péče a dozoru, přičemž jeho kontakty a doteky v oblasti genitálií nezletilé měly být toliko povrchové, a nebylo prokázáno, že by obžalovaný zasouval prsty do jejích vnitřních částí. Přesto však bylo nutno oproti obžalobě výrok o vině upřesnit: pakliže v obžalobě bylo mj. uvedeno, že obžalovaný nezletilé roztahoval pochvu palcem a ukazováčkem, lze usoudit, že užití takových prstů uvedla ve své výpovědi nezletilá, která však současně zmínila, že se na obžalovaného při tom nekoukala, neboť měla zavřené oči, přičemž viděla akorát 10x až 20x světlo blesku; za této situace soud zaměnil palec a ukazováček za obecnější výraz ,,prsty“. Dále soud vypustil z původního výroku o vině i činnost spočívající v tom, že se nezletilé ,,dotýkal v oblasti genitálií“, neboť skutečnost, že jí prsty roztahoval pochvu, zahrnuje v sobě i takto formulované obecné dotyky. Současně soud v původním výroku zaměnil ,,podnapilý stav“ obžalovaného za stav ,,po předchozím požití alkoholických nápojů“: obžalovaný i jeho tehdejší družka svědkyně XX zejména v hlavním líčení až přehnaně zdůrazňovali co největší množství alkoholu té noci obžalovaným požitého, což jmenovaná konkretizovala vypitím pet lahve objemu 2 l vína a lahev objemu 1 l koňaku Metaxa; původně přibraný znalec z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a sexuologie XX označil tehdejší stav obžalovaného za stav těžké opilosti prosté – nikoliv patické, neboť nic nenasvědčuje tomu, že by dotyčný v inkriminované době ztratil vědomí vlastní identity, vlastní osobnostní kontinuity či spojitosti své osoby se svým konáním, přičemž jeho jednání nebylo chaotické, nebylo přítomno chorobné vnímání reality s neexistujícími podněty, bylo cílené a nebylo v hrubém rozporu s jeho osobnostním uspořádáním. Soud však v rámci hodnocení tohoto znaleckého posudku (ostatně jako všech dalších důkazů) posuzoval označení opilosti za těžkou jako hypotetické, neboť bylo lze dovodit, že sled jednotlivých úkonů obžalovaného v době po skončení požívání alkoholu – a zejména v ranních hodinách (kdy v prosinci už mělo být světlo) byl sledem úkonů zcela vědomých – ostatně znalec v hlavním líčení k jednoznačnému dotazu soudu potvrdil, že takové focení bylo činností vědomou: je nepochybné, že obžalovaný po ukončení požívání alkoholu v obývacím prostoru domku musel vědomě vyjít po schodech do prvního patra, kam si s sebou vědomě nesl mobilní telefon, načež v prvním patře domku vědomě vstoupil do dětského pokoje, kde přespávaly děti (na rozdíl od druhého dětského pokoje neobývaného), kde vědomě přilehl do postele, kde spala jeho nezletilá dcera XX, přičemž vědomě ve chvíli, kdy tam zůstal s XX sám (ostatní dvě děti v mezidobí pokojík postupně opustily), jmenované vědomě stáhl spodní kalhoty od pyžama, načež jí vědomě prsty jedné ruky roztahoval pochvu, zatímco druhou rukou držící mobil vědomě pořizoval fotografie, po jejichž pořízení vzápětí vědomě pokoj opustil. Ostatně obžalovaný měl již v minulosti sklony k focení nahých osob dětského či dospělého věku včetně sebe při sexuální činnosti – např. situaci, kdy mu partnerka prováděla felaci nebo kdy si sám přidržoval svůj pohlavní úd (viz znalecký posudek z oboru kybernetiky a elektroniky). Již výše jmenovaný znalec z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a sexuologie se ve vztahu k právě zmíněným fotografiím vyjádřil, že jejich případné pořízení obžalovaným nic na závěrech jeho znaleckého posudku nemění s tím, že posuzovaný netrpí a ani v době, kdy se měl dopouštět trestné činnosti, netrpěl duševní chorobou ve smyslu psychózy a sexuální deviace ve smyslu chorobné preference patologických vzorců sexuálního chování u něho nebyla prokázána; nalézací soud však byl současně nejméně překvapen způsobem, jakým znalec jednání obžalovaného před soudem bagatelizoval, pokud mj. uvedl, že pokud si opilý fotografoval holčičku, tak byl ožralý, a v opilosti se dělají různé s prominutím kraviny..., tudíž za „kraviny“ označil jednání naplňující znaky zvlášť závažného zločinu! Pokud obžalovaný ve své výpovědi učiněné ve vazebním zasedání, kde ke stíhanému skutku mj. uvedl, že v minulosti už ho něco takového několikrát napadlo, ale byla to jen myšlenka, a že věděl, že by se mu něco takového líbilo, avšak s žádným psychologem ani psychiatrem to v minulosti neřešil, neboť se strašně styděl a chtěl utéci sám před sebou, ale to nejde, pochybnosti nalézacího soudu ve vztahu k jeho případnému zdravotnímu omezení, které  by mohlo mít za následek nejméně podstatné snížení jeho rozpoznávacích či ovládacích schopností, vyvrátil obsah shora zmíněného revizního znaleckého posudku. Pakliže obžalovaný jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil dítě mladší 15 let svěřené jeho dozoru a zneužívaje jeho závislosti, naplnil tím znaky zvlášť závažného zločinu pohlavního zneužití podle § 187/1, 2 tr. zákoníku, přičemž pod pojmem „jiným způsobem pohlavně zneužije“ se rozumí pohlavní zneužití v jiné formě než vykonáním soulože, a to v podobě takových zásahů do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let, jako je např. ohmatávání pohlavních orgánů, popřípadě i jiné formy ukájení pohlavního pudu na těle takové osoby, přičemž za takový jiný způsob pohlavního zneužití je považován i natolik intenzivní zásah do pohlavní sféry poškozené, jakým je i osahávání poškozené přes oděv na přirození, třebaže trvající krátkou dobu, zatímco v projednávaném případě si obžalovaný nezletilou dceru na přirození obnažil; rozhodně se v daném případě nejednalo toliko o letmý dotyk na přirození dítěte s cílem dítě uklidnit. O „jiné zneužití“ osoby mladší než patnáct let jde tehdy, jestliže se pachatel dotýká takové osoby, aby se pohlavně vydráždil (ukojil nebo jinak uspokojil), i když k pohlavnímu vydráždění nakonec nedojde (dle odborného vyjádření PČR OKTE z odvětví biologie nebyla na pyžamu nezletilé ani ve stěrech z její pochvy a zevních rodidel zjištěna přítomnost krve ani spermatu). Za zneužití závislosti dítěte svěřeného dozoru pachatele se považuje situace, kdy dítě mladší patnácti let dá pachateli souhlas k souloži nebo k jinému pohlavnímu zneužití pod určitým psychickým nátlakem vyplývajícím z poměru mezi dozorujícím pachatelem a jemu svěřeným dítětem, přičemž naplnění znaku zneužití závislosti předpokládá stav, kdy poškozená osoba je v určitém směru odkázána na pachatele, a tím je omezena svoboda jejího rozhodování, přičemž právě tohoto nedostatku úplné svobody pachatel využívá k realizaci svých záměrů; v daném případě jednání obžalovaného coby otce své dcery i tento znak bezezbytku naplňuje. 

Nalézací soud zamítl návrh obžalovaného na „zařízení“ jeho výslechu ze dne 19.12., neboť obžalovanému bylo v této trestní věci sděleno obvinění dne 19.12.2015 ve 13.10 h, zatímco jeho požadovaný výslech byl výslechem osoby podezřelé ve smyslu § 76 odst. 3 tr. řádu sepsaným na protokol dne 19.12.2015 v době od 09:56 h do 10:12 h (č.l. 13-15), tedy v době před sdělením obvinění a navíc v nepřítomnosti a bez vyrozumění obhájce ve věci, kde byla povinná nutná obhajoba ( dle záznamu č.l. 6 byl obhájce kontaktován a obhajobu přijal dne 19.12.2015 až ve 12:00 hodin); tudíž taková výpověď je jako důkaz v této trestní věci naprosto nepoužitelná! Pokud obžalovaný v průběhu celého trestního řízení zdůrazňoval svoji tehdejší „velkou opilost“, soud vycházeje ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství a psychiatrie zdůrazňuje, že by obžalovaný po požití jím deklarovaného množství a druhu alkoholu nejen nebyl schopen provádět tak vědomé postupné úkony, ale nacházel by se v bezvědomí či již po smrti způsobené otravou alkoholem! 

Při stanovení druhu a výměry trestu přihlédl soud ke všem hlediskům §§ 37 a 39 tr. zákoníku, zejména bylo přihlédnuto v neprospěch obžalovaného k poměrně nízkému věku nezletilé (lze spáchat i vůči osobě stáří 14 let) i k charakteru a intenzitě kontaktu obžalovaného, k němuž sice došlo ojediněle, ale v jehož průběhu dala nezletilá fyzicky, tj. svým pootočením od obžalovaného opakovaně – nejméně cca 10x - najevo svůj nesouhlas s takovým jednáním /takové jednání se může blížit i naplnění znaků zločinu dle § 185/1,2 a),3 a) tr.zákoníku, neboť pohlavním stykem ve smyslu tohoto zákonného ustanovení se rozumí i jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, přičemž do pohlavního styku obecně patří mj. osahávání genitálií ženy/, jakož i ke skutečnosti, že jeho jednání způsobilo u nezletilé psychické trauma po zatím zjištěnou dobu cca 8 měsíců (zda bude delší, déletrvající či doživotní by měla odhalit až její vyšetření následná); naopak ve prospěch obžalovaného k časovému odstupu od spáchání skutku, který v době vyhlášení v pořadí prvého rozsudku činil téměř 2 roky. I když do dnes vyhlášeného rozsudku uplynula doba dalších cca 1 roku a 4 měsíců, nelze přehlédnout, že ani tento další časový úsek nevedl u obžalovaného ke kritickému náhledu na své jednání, event. k projevům omluvy, lítosti či snahy po náhradě škody, naopak – obžalovaný popřel i to málo, co původně přiznal či připustil!   Pokud jde o osobu obžalovaného, vzal soud v úvahu, že dosud nebyl soudně trestán, z místa bydliště k němu nejsou negativní připomínky. Obžalovanému zatím polehčuje okolnost, že před spácháním nyní souzeného skutku vedl řádný život /§ 41 písm. o) tr. zákoníku/, neboť v důsledku zásady presumpce neviny zatím nelze přihlížet k jeho dalšímu trestnímu stíhání ve věci zdejšího soudu původně vedené pod sp.zn. 1T 57/2018 pro přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254/1 tr. zákoníku pro skutek páchaný v letech 2012-2014 dílem již projednávaný společně s touto věcí, na druhé straně mu přitěžovalo, že trestný čin spáchal ke škodě osoby blízké /§ 42 písm. h) tr. zákoníku/. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že k nápravě obžalovaného nutno uložit trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, tedy při dolní hranici zákonné trestní sazby (která činí od 2 roků do 10 let), tudíž že na původně uloženém trestu není třeba cokoliv měnit.  

Vzhledem k osobě a poměrům obžalovaného, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije, jakož i k okolnostem případu, přihlížeje zejména k tomu, že u obžalovaného již od tohoto skutku není realizován jeho styk s nezletilou dcerou, přičemž s ní ani nebydlí ve společné domácnosti, má soud důvodně za to, že k působení na něho, aby vedl řádný život, není třeba jeho výkonu. Proto byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na přiměřenou zkušební dobu 2 roků a 6 měsíců, tedy ještě v dolní polovině zákonného rozpětí (které činí od 1 roku do 5 let). V rámci této zkušební doby soud obžalovanému dohled neukládal, neboť dle dřívější zprávy probační a mediační služby obžalovaný dohled probačního úředníka uložený náhradou za vazební důvod včetně uloženého zákazu styku s nezletilou XX vykonával od 22.12.2015 bez závad, přičemž vzhledem k jeho dosavadní délce, jakož i vzhledem k předešle uváděným důvodům, jej má soud zatím za dostatečný; dospěl tak k závěru, že projednání této věci s trestem zde uloženým by pro obžalovaného mělo být dostatečným varováním. 

Poškozená XX zastoupená zmocněncem se sice připojila k trestnímu řízení se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy řádně a včas, přičemž požadovala částku 500.000,- Kč. Vzhledem však k následkům dosud zjištěným vycházeje z přísl. znaleckého posudku, dílem z výpovědi matky nezletilé a dílem ze zatím nejaktuálnější zprávy terapeutické intervence (č.l. 385) soud považuje za přiměřenou částku 300.000,-Kč s tím, že v budoucnu v případě zjištění následků dalších není vyloučeno žádat další náhradu škody v řízení občanskoprávním. Se zbytkem požadovaného nároku byla tudíž odkázána právě na takové řízení. Na takto přiznaný nárok by neměla mít vliv skutečnost, že se obžalovaný má nacházet v insolvenci. Odvolací soud v tomto směru nalézacímu soudu vytknul stručné zdůvodnění výroku o náhradě škody: nalézací soud si je vědom toho, že v mezidobí došlo k rozšíření seznamu znalců právě o odbornost z oboru stanovení výše nemajetkové újmy, přesto však sám rozhodl alespoň o části požadovaného nároku, což konkretizuje poukazem na obsah již zmíněné zprávy terapeutické intervence ze dne 18. 8. 2017, dle níž byla nezletilá – byť na podnět matky – vyšetřena v srpnu 2016, přičemž v této době cca 8 měsíců po spáchání nyní souzeného skutku byly u nezletilé zjištěny zvýšené hladiny agresivity a citové závislosti jako důsledek odeznívání traumatu, což zjistila mj. z jejích konkrétních údajů zejména v tom směru, že nezletilá se k prožitým událostem nechce vracet, a že když svého otce (obžalovaného) viděla ve městě, udělalo se jí špatně a chtělo se jí zvracet; tudíž z uvedeného je zjevné, že nezletilá v důsledku jednání obžalovaného utrpěla psychické trauma (zřejmě však v nikoli takové intenzitě, aby se jednalo o posttraumatický stresový syndrom ve směru těžké újmy na zdraví), jímž trpěla po dobu nejméně oněch cca 8 měsíců, přičemž až aktuálnější vyšetření nezletilé by mělo zjistit, zda takový následek u ní přetrvává i v době vyhlášení tohoto dalšího rozsudku, případně zda se u ní bude jednat o trauma celoživotní. Lékařská zpráva nově navrhovaná obhajobou, dle níž došlo dne 22.5.2017 v ordinaci PLDD a endokrinologa k preventivní prohlídce nezletilé XX v jejích 9 letech, při níž došlo k vyplnění tiskopisu a do něho stručného dopsání jejího aktuálního stavu fyziologického, je pro posouzení tehdejšího psychického stavu nezletilé nicotná.

Poučení:  

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů od doručení, ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího.

Případné odvolání musí být do osmi dnů ode dne doručení opisu rozsudku odůvodněn tak, aby z něj bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. 

Státní zástupce může rozsudek odvoláním napadnout pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. 

Plzeň 25. dubna 2019

Luboš Patzenhauer v.r. 

Přečtěte si další

sp.zn.
17 T 82/2014
Odškodnění 250 000 Kč
Opakovaný pohlavní styk s vnučkou s těžkými následky

17 T 82/2014-340 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

 Okresní soud v České Lípě rozhodl v hlavním líčení konaném dne 10. 4. 2015 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Navrátilové a přísedících Heleny Wiedermannové a Ladislava Ehla, 

t a k t o : 

Obžalovaný 

u z n á v á  s e  v i n n ý m , ž e 

1) 

nejméně od 13. 8. 200x do 12. 8. 200x v xx v xx č. p. xx ve svém bytě a v chatce na zahradě poblíž xx opakovaně osahával na různých částech těla, zejména přes oblečení i pod ním svou vnučku poškozenou xx nar.xx v době, kdy k němu přišla na návštěvu a byla tak svěřena jeho dozoru, štípal ji do opakovaně se zezadu tiskl k jejímu tělu svým a napodoboval přitom kopulační pohyby a vzdychal, opakovaně jí do nejméně v jednom případě se na ní pokusil vykonat soulož, přiměl ji k sexu, požadoval, aby mu až do přestože věděl, že poškozená byla v té době mladší 15 let, čímž ji vystavil nebezpečí přisvojení si návyků nevhodných pro její věk, 

2) 

od 13. 8. 200x do 13. 3. 201x na týchž místech opakovaně svou vnučku poškozenou  xx  nar. xx chytal zezadu za osahával ji na kousal a líbal, osahával ji na  jí do otíral se o ni zezadu, požadoval, aby ho osahávala lehal si na ni, přičemž jej poškozená nejprve odtlačovala a posléze se jeho požadavkům podvolovala, protože byla na obviněném, jako na svém dědečkovi, silně citově závislá, neboť vyrůstala v neuspokojivých rodinných poměrech, kdy jí otec slovně i fyzicky napadal a urážel, vykazoval z domu, takže poškozená u obviněného i po určitou dobu bydlela, matka jí proti otci neposkytovala dostatečnou oporu, sexuální jednání obviněného vůči poškozené započalo již minimálně od jejích osmi let a trvalo po velmi dlouhou dobu, poškozená měla strach, co by se stalo, kdyby obviněného odmítla, že by pak o něj přišla, přihlížela k jeho vyššímu věku, v důsledku čehož


pak trpěla posttraumatickou poruchou, pokusila se o sebevraždu, léčila se na psychiatrii a užívala antidepresiva, 

t e d y 

ad 1) 

- osobu mladší než 15 let jiným způsobem pohlavně zneužil a spáchal tento čin na osobě svěřené jeho dozoru zneužívaje její závislosti, 

- úmyslně vydal osobu mladší než 18 let nebezpečí zpustnutí tím, že ji sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu, 

ad 2) 

- přiměl jiného k pohlavnímu styku a jinému srovnatelnému chování zneužívaje jeho závislosti a svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu, přičemž částečně páchal takový čin na dítěti, 

- úmyslně ohrozil citový a mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu, 

 č í m ž  s p á c h a l 

ad 1) 

-trestný čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1, 2 trestního zákona platného do 31. 12. 2009, - trestný čin ohrožování výchovy mládeže dle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákona platného do 31. 12. 2009, 

ad 2) 

- přečin sexuálního nátlaku dle § 186 odst. 2, 3 písm. a) trestního zákoníku, 

- přečin ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. 

Za to se 

o d s u z u j e : 

 Podle § 242 odst. 2 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání tří (3) let

Podle § 58 odst. 1 trestního zákona se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá a podle § 59 odst. 1 trestního zákona se stanoví zkušební doba v trvání tří (3) let

Podle § 99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné léčení psychiatrické ambulantní formou. 

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému ukládá nahradit poškozené nemajetkovou újmu

Podle § 229 odst. 2 trestního řádu se poškozená  odkazuje se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.

 

ODŮVODNĚNÍ: 

 V hlavním líčení soud zjistil následující skutečnosti. 

Obžalovaný popřel, že by se dopouštěl jednání, které je mu kladeno za vinu; poškozená  která s ním dobře vycházela, ho chodila stříhat každého půl roku, ale nikdy si k ní nic nedovolil. Když u nich sedm měsíců bydlela, spala v ložnici, zatímco obžalovaný s babičkou spal vedle. Rodina poškozené jim dlužila asi 60.000,- Kč a trestní oznámení bylo podáno zřejmě kvůli tomu, že rodině poškozené nepůjčili peníze na pohřeb příbuzného v Pelhřimově. V době uvedené v obžalobě žádné sexuální kontakty s manželkou neudržoval, protože měl zdravotní problémy. Od roku 1997 byl v nemocnici každý měsíc, měl totiž problémy s  xx  v únoru 201x nastoupil na kde byl asi 10 dní, pak byl v Poděbradech v lázních. 

Z protokolu o výslechu poškozené vnučky obžalovaného, na č. l. 99 – 112 čteného v hlavním líčení dle § 211 odst. 1 trestního řádu a z přehraného videozáznamu o jejím výslechu ze dne 14. 5.201x (srov. č. l. 103) vyplynulo, že jednání obžalovaného začalo v jejích 8 až 9 letech. Poprvé to bylo v zahradní chatce, kde jí obžalovaný ukazoval noviny s celebritami, měla si mu sednout na klín, zatímco on ji mačkal, pak leželi na posteli a on ji vzal za ruku, aby mu sahala dole, otíral se o ni, a když vešla dovnitř kámoška, děda jí vysvětlil, že blbnuli; v chatce se takové jednání stávalo často. Na záchodě pak viděla časopis táty, také viděla otce pouštět porno, načež pochopila, že to dělají s dědou. Klasickou soulož neměli, děda se však snažil do ní dostat ale dostal se jen kousek. Snažil se do ní natlačit a to i v době před první menstruací, kterou dostala v deseti letech. Musela ho a večer ho dědovi v posteli k čemuž ji děda instruoval. Také ji stimuloval na z čehož měla gynekologické problémy. V době před 15 rokem věku jí také sahal na a až je měla úplně a bolelo ji to. Poškozená zastávala názor, že babička to musela vědět, protože když se všichni společně dívali na televizi, děda se potil, funěl a postel se hýbala, a dle jejího názoru byla babička šťastná, že to děda nedělá s ní, protože babička říkala, že od porodu posledního syna s dědou nic neměla. Děda míval hadr nebo kapesník na utření; naposledy se utřel do babiččiných kalhotek. Babička spala v obýváku, zatímco poškozená chodívala pravidelně za dědou do ložnice, v níž spával v dlouhé košili bez trenek, a až si děda udělal dobře, šla spát k babičce. Když si na základní škole s kamarádkou xx  psala psaníčka, na které kamarádka reagovala otázkou „Vy jste s dědou dělali „to“?“, málem se jí přiznala, ale měla strach z její reakce. 

Po 15. roku věku poškozené bylo chování dědy stejné, poškozená chodila na střední odborné učiliště, byla unavená z dojíždění a k babičce docházela míň - jen chvíli večer nebo klidně i půl roku nepřišla. Děda ji od 15 – 18 let osahával asi 5x až 8x, přičemž využíval situace, kdy babička odešla třeba zatopit nebo do sklepa. To jí pak sahal na tělo pod a vzal jí ruku, dal na a udělal nějaké gesto, aby mu ho až do Děda u toho vzdychal, zrychleně dýchal a chroptěl; snažila se ho odtlačovat, ale byl silnější. Konkrétně si vzpomněla na situaci, kdy v koupelně prala batoh zašpiněný od banánu, děda přišel, mačkal ji a poškozená se snažila odejít. Asi v 16 letech ji děda líbal dělal a snažil se sáhnout Také chodila dědu stříhat a to ji plácal po zadku, mačkal ji k sobě, když k němu stála čelem a stříhala mu ofinu. 


Po vyučení poškozené bylo osahávání častější a navíc děda na poškozené lehával se  nebo měl ruce snažil se s poškozenou spát, ale k úplnému pohlavnímu styku nikdy nedošlo. Poškozená si vzpomněla na situaci, kdy v chatce přespávala s kamarádkou a po jejím odchodu, když se koukala na internet, přišel děda zezadu, sahal jí na a dal její ruku k sobě pod a musela mu Pak jí začal stahovat tepláky, snížil se, vzal si do a začal jí s protože se bála, že by do ní mohl kdyby se malinko pohnula, začala naoko telefonovat s V dalším případě štípala dřevo a poklízela u kamen, pak leželi na posteli a protože se jí děda snažil natahovat tílko, prasklo jí ramínko. Děda zajel do což ji bolelo, protože měl ostrý nehet, a litoval, že nebere prášky, protože by se mohli milovat. Pak mu ho a jako by jí zvedl nohu na okno, lehl si, aby byl výše a ona měla blíže k jeho a chtěl, ať si ho vezme do což udělala. Asi za 5 sekund děda vyletěl, vzal si nad kamny hadr, stoupl si mezi dveře a koukal ven a tam si asi dělal dobře. Pak hodil hadr na kýbl na odpadky a lehl si k ní strašně zpocený a pořád ji hladil a mačkal k sobě. V létě 2012 poškozená stála u kuchyňské linky v chatce a asi dávala maliny do misky. Děda za ní přišel, zezadu se o ni začal otírat a sahal jí na pod plavky. Ruce, které měla na lince, jí dal mezi své. Poté zašeptal, ať s ním jde na gauč, kde byli v polosedu a děda měl jednu ruku mezi nohama. Poškozená ležela na zádech, děda byl na ní, vzal jí ruku, aby ho tam pevně držela a dělal přirážející pohyby; poškozená byla oblečená, takže do ní nemohl vniknout. Najednou sebou děda cukl, vytáhl rychle ruku, protože přišla XX. Děda si sedl do křesla, poškozená brečela a nevěděla, jak to má vysvětlit. Po cestě domů se jí ptala, jestli s dědou „to“ a poškozená odpověděla, že ne, že si ji spletl s babičkou. V době od 15. 2. do 13. 8. 201x, kdy bydlela u babičky, děda poškozené řekl, že má klíště na hlavě a dal jí hlavu na nohy. Asi měsíc před odchodem od babičky povlékala poškozená postel, děda zezadu přišel, a osahával ji. Poškozená odbíhala pro knoflíky, aby na ni nemohl sahat. Jindy jí děda v bazénu  sahal pod plavkové kalhoty, a protože se poškozená bála, aby to neviděla zkřížila nohy, klečela ve vodě a čekala, až nohu vytáhne. Poslední případ se stal dva měsíce před výslechem, kdy děda byl po operaci a poškozená nemohla odmítnout babičku, která ji přemlouvala, aby šla do pokoje za dědou. Tam mu nabídla bonbóny, on si sundal pás, který zakrýval operační jizvu, vyčistila mu obličej a strupy na zádech, a když si lehl na břicho, škrábala ho na zádech a nabídla mu, že koupí kokosový olej na zahnisané jizvy. Děda si sundal trenky pod kolena, ať se mu tam podívá, sahal jí pod na a dal jí ruku na nohy. Poškozená chtěla odejít, ale děda ji přemluvil, aby si lehla. Tekla mu z toho voda. Pak tam poškozená všechno uklidila a kapesníčky vyhodila do koše, za což jí děda poděkoval, že to má u ní. 

Poškozená měla dědu ráda jako tátu a zpočátku si myslela, že jednání dědy tak má být. Děda se s ní smál, dělal blbosti, naopak doma se rodiče hádali, bylo to o nervy. Otec ji fackoval, držel pod krkem, mlátil páskem. Byla by radši, kdyby otec doma nebyl a matka dala návrh na vykázání otce. Děda byl milionový, má ho moc ráda, je jí líto, že ubližuje dědovi a babičce, nechce, aby byl děda ve vězení, ale děda by měl za to pykat. U MUDr. XX byla 13. 5. 201x, předepsaná antidepresiva nefungují, jí zlepšil náladu, a tak jí MUDr. XX předepsal léky na spaní a další léky. O sebevraždu se pokusila jedenkrát, a to týden po podání trestního oznámení, opakovaně se sebepoškozovala. Poškozená na to chtěla zapomenout, vymazat to z paměti; dědovo jednání strpěla, protože se bála, co se stane, až se to někdo dozví, jak na ni budou lidi koukat. Děda si chtěl udělat dobře, ale ona z toho nikdy hezký pocit neměla. Děda se jí nesnaží omluvit a neřeší to s ní, aby se to neřešilo po soudech. 

V hlavním líčení bylo čteno písemné prohlášení oběti trestného činu o dopadu trestného činu na její život dle § 212a trestního zákoníku, z něhož vyplynulo, že samotné podání trestního oznámení bylo pro poškozenou těžké, protože se obávala nedůvěry rodičů a postupu orgánů činných v trestním řízení, nechtěla se stát terčem posměchu, nechtěla, aby o tom někdo věděl a aby byla odsouzena jako lhářka; také se cítila méněcenná a pošpiněná. Rodičům se svěřila po dlouhé době dvanácti let, protože ji vlastní prarodič, kterému důvěřovala a který jí měl být oporou, ale naopak on s ní zacházel jako s věcí a ukájel své potřeby. Za tak dlouhou dobu si na to zvykla a snažila se na svého trýznitele nepohlížet jako na špatného. Po podání trestního oznámení se nervově zhroutila, třásla se, měla pocity chladu, expresivní výkroky, záchvaty pláče, nebyla schopna mluvit, často jí bylo na omdlení; díky podpoře matky se jí podařilo psychické výkyvy přestát. Zbytek rodiny ji označil za lhářku, pomlouvá ji, přišla nejen o rodinu, ale i o přátele a zůstala osamělá a bezradná a nechodí ven, protože pachatel bydlí v těsné blízkosti. Vyhledala psychologickou pomoc, hradí si silné léky Měla zkreslené vnímání, pocity omámení, sebepoškozovala se a navzdory medikaci se dvakrát pokusila o sebevraždu. Cítí se provinile, není si jistá, jestli má být pachatel potrestán, je jí ho líto a nedokáže si představit žít normální život. 

Svědkyně, manželka obžalovaného, vypověděla, že obžaloba se nezakládá na pravdě, protože s manželem s kterým bude 50 let, se zná dobře. k nim chodila často a manžel se k ní nikdy nechoval sexuálně nevhodně. Poškozená u nich bydlela od 5. 2. do 13. 8. 201x protože ji rodiče vyhnali z domova, kde jsou neustálé spory, protože syn nepracuje. Poškozená si stěžovala, že jí rodiče nadávají a že syn ji několikrát zbil. Nejdříve u nich spávala v obýváku na rozkládacím gauči, později s dědou, protože byl děda nemocný; svědkyně spala v obýváku, protože byla po operaci kolene. Manželův zdravotní stav je katastrofální, záchranka u nich byla každý měsíc, manžel dlouho čekal na operaci srdce, měl infarkty, byl na operaci s rukou. Před onemocněním manžela byl jejich sexuální život výborný. Poslední sex s manželem měla asi před sedmi lety, protože už to moc nepotřebovali. V březnu 2014 nedala synovi peníze na cestu na pohřeb do Pelhřimova a dva dny nato bylo na obžalovaného podáno trestní oznámení, jehož důvod si nedokáže vysvětlit. Syn si od nich půjčuje peníze a nevrací je. Musela si vzít půjčku, aby jim pomohla, když je vystěhovali z bytu; tehdy u nich bydlela celá rodina. 

Svědkyně kamarádka manželky obžalovaného, vypověděla, že asi před dvaceti lety si šla sednout s obžalovaným na pivo, kdy si dali několik piv, a když se vraceli, obžalovaný ji zatáhl do křoví a chtěl pohlavní styk. Obžalovaný nebyl vyloženě napitý, většinou si jdou sednout na pivo jenom tak narychlo, svědkyně měla asi dvě piva. 

Mgr. XX, znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, vypověděl, že poškozená je průměrně inteligentní, spíš podrobnější, má sklon k živějším a labilnějším emočním reakcím, v osobnosti, která je spíš slabší, se projevuje určitá nezralost. Má tendence některé věci potlačovat a vytěsňovat, využívá obranných mechanismů, je submisivní, spoléhá na autority a silnější osobnosti. V úsudku, který odpovídá průměru, se díky nezralosti může projevovat jako trošku naivní. Složka logické paměti, která se používá při výpovědi, je na relativně dobré úrovni, poškozená je schopna podat adekvátní výpověď. Obecná věrohodnost poškozené snížena nebyla, nebyly zjištěny výraznější dispozice ke lži, nahrazování výmyslem. Ani specifická věrohodnost poškozené není podstatně snížena, výpověď odpovídala vybavování si reálného zážitku i jeho popis odpovídá věku, kdy se zážitek měl udát. U poškozené nebyla zjištěna duševní nemoc. Skutečnost, že se poškozená jednání obžalovaného aktivně nebránila ani po dosažení zletilosti, je v souladu s její submisivní osobností, která potřebuje oporu, tj. obranné mechanismy nebo oporu silnějšího člověka; pokud tyto obranné mechanismy začnou selhávat, podlehne tlaku silnější osobnosti. 

V hlavním líčení soud dále přečetl dle § 211 odst. 1 trestního řádu protokoly o výslechu svědků na č. l. 133 – 141, na č. l. 144 – 150, na č. l. 152 – 160, na č. l. 166 – 170, na č. l. 172 – 174, na č. l. 176 – 177, na č. l. 179 – 183, na č. l. 186 – 191,   na č. l. 193 – 196, na č. l. 198 – 201, na č. l. 203 – 208,  na č. l. 217 – 219 a na č. l. 221 – 222. Dále soud dle § 211 odst. 6,trestního řádu přečetl úřední záznamy o podaném vysvětlení svědku na č. l. 223 – 226, na č. l. 228 – 231, na č. l. 233 – 236 a na č. l. 238 – 241. Z protokolu o výslechu svědkyně matky poškozené vyplynulo, že svědkyně má spory s manželem kvůli penězům, protože pracuje nepravidelně. Dříve ji bil, používal vůči ní vulgární výrazy, a proto podávala návrh na rozvod; policie u nich zasahovala asi 3x v roce 2010. S manželovými rodiči neměli spory, rodiče jim půjčovali peníze, platili za ně dluhy na nájmu. bývala u prarodičů často, ti byli rádi, když u nich byla. Když byla větší, spávala u nich; děda ji často telefonicky přemlouval, aby k nim šla. Děda si hodně vyžadoval na stříhání a očistu obličeje, kdy tam často nechtěla jít, ale babička ji přemluvila. Nejdříve spával děda v ložnici a babička s v obýváku, a když byla starší, spávala s dědou v ložnici. Často ležel děda na posteli u zdi a před ním společně se dívali na televizi. často s dědou na jeho žádost chodila na zahradu, spávala tam s kamarádkami a si na sexuální obtěžování dědy nikdy nestěžovala, měla a bolela ji nikdy nic nechtěla mít s kluky. Děda hodně povídal choulostivé věci o ženských a sexu. Dne 31. 3. 2013, když zemřel nevlastní otec svědkyně, se svědkyně i pohádaly s manželem svědkyně, se rozbrečela a řekla, že kdyby svědkyně věděla, co neví, tak by také brečela. svědkyni vše vypověděla a svědkyně jí od začátku věřila. Důvod, proč nikomu nic neřekla, byl ten, že jí děda šeptal, že budou mít tajemství, a něco jí za to dal. Když byla starší, začala vnímat, že by jí nikdo neuvěřil. 

Z protokolu o výslechu svědkyně sestry poškozené se podává, že v létě viděla v chatce ležet poškozenou s obžalovaným na gauči, kdy obžalovaný měl hlavu na poškozené, poškozená měla poškozená pak brečela a řekla svědkyni, že jí děda a žádala svědkyni o mlčenlivost. 

Z protokolu o výslechu svědkyně nejlepší kamarádky poškozené  XX na základní škole, vyplynulo, že vztah mezi a dědou byl dobrý, měla prarodiče radši než rodiče. S dědou se vídala v jeho domě i na zahradě; někdy spali s babičkou v obýváku jindy s dědou v ložnici, kde děda měl svou postel, a babička s spaly na letišti. se svědkyni nikdy nesvěřila, že by ji děda obtěžoval, svědkyně na ní neviděla žádnou změnu v chování. Neví o tom, že by měla nějaký sexuální vztah s klukem. Když v květnu roku 2014 navštívila doma, byla zamyšlená a měla sklony k sebepoškozování. 

Z protokolu o výslechu svědka syna obžalovaného a otce poškozené  se podává, že se u babičky cítila jako doma a dvakrát u babičky a dědy bydlela; jednou když se nepohodla s mámou. Spávala buď v obýváku, nebo v ložnici s dědou. Děda byl vždy na ženské, míval na ně nehorázné narážky, prohlížel si nahaté ženy v Blesku a chtěl po svědkovi pouštět porno. Svědek viděl dědu s několikrát ležet na posteli přikryté dekou a jednou mu připadalo, že děda z postele vstal a šel do koupelny vzrušený. Jako rodič ji fyzicky trestal a nadával jí. Nyní má pocit špinavosti, že se na ní lidi divně koukají v léčí se na psychiatrii. O zneužívání se dozvěděl 1. 4. 201x nebo 2. 4 201x, když umřel manžel svědkovy tchýně. 

Z protokolu o výslechu svědka strýce poškozené a syna obžalovaného, vyplynulo, že chodila často k dědovi a babičce, a to i na zahradu a spávala tam s kamarádkami; sedm měsíců u prarodičů bydlela. Důvodem podání trestního oznámení byly peníze, kdy si našetřil 30.000,- Kč a chtěl půjčit 15.000,- Kč, ale rodiče mu je nepůjčili, protože to nebyly jejich peníze, a proto si vymyslel trestní oznámení. Svědek vyloučil, že by děda mohl udělat to, co je obsahem trestního oznámení. Dcera svědka s dědou vychází výborně, na dědovo chování si nikdy nestěžovala, děda nedělá narážky na sex.

Z protokolu o výslechu svědkyně kamarádky XX poškozené XX ze základní školy, se podává, že v deváté třídě naznačila, že ji děda občas pohladí a kouká se na ni, když se převléká; v tu dobu byla jakoby duchem nepřítomna. Protože to doma štvalo, děda s babičkou jí nabídli bydlení u nich, přičemž svědkyni řekla, že se jí tam moc nechce kvůli dědovi, že ji nemá rád. svědkyni nikdy nelhala, ale svědkyně nevěří tomu, že by si to nechala líbit, a nikdy by neřekla, že by to děda udělal. 

Z protokolu o výslechu svědka syna obžalovaného, vyplynulo, že jemu i dalším lidem bratr dluží peníze. Bratr bil své dcery a nadával jim, na byl ošklivý pro její mohutnější tělesnou stavbu. Poškozená k nim v dětství chodila často a v roce 201x bydlela sedm měsíců u prarodičů, protože ji rodiče vyhodili z baráku. Zpočátku spala s babičkou v obýváku později v ložnici s dědou. Měla s dědou výborný vztah, stříhala mu vlasy. Svědek neviděl nic špatného na tom, že se děda s ostatními vnučkami váleli na posteli a blbli. Na chování dědy si nikdy nestěžovala, měla s ním výborný vztah, trestní oznámení je nesmysl, děda nebyl nikdy sám, ženy se mu líbily jako každému chlapovi, děda ze zdravotních důvodů asi s babičkou intimně nežije. 

Z protokolu o výpovědi svědkyně snachy obžalovaného, vyplynulo, že jí  nikdy nelhala a že nadávala na rodiče, že jsou na ni zlí, s dědou měla hezký vztah. Svědkyni připadalo nepatřičné, že ve svých asi 13 letech seděla dědovi na klíně, mazlila se s ním a lezla po něm. Vídávala dědu s vnučkami na klíně i ležet v posteli. Nikdy si však nevšimla ničeho mimořádného, nikdy nebyli přikrytí. Dle jejího názoru babička není na sex, vypadalo to, že oni mají 4 děti a měli 4 krát sex. Babička jí sama říkala, že děda měl nějaké bokovky. Když bylo svědkyni asi 26 let, dala obžalovanému při nějaké příležitosti pusu a on jí strčil jazyk do pusy. 

Z protokolu o výslechu svědkyně družky syna obžalovaného  XX  se podává, že svědkyně s obžalovaným vychází dobře, nikdy si k ní nic nedovolil. Zná jen od vidění a o jejím zneužití nic neví. 

Z protokolu o výslechu svědka syna obžalovaného XX, který bydlí s obžalovaným v jednom domě, vyplynulo, že je hodná, nikdy mu nelhala a nikdy nespala v ložnici s dědou. Nikdy neviděl, že by děda ležel na gauči s nebo další vnučkou. 

Z protokolu o výslechu svědkyně kamarádky manželky obžalovaného, se podává, že o intimním manželském životě obžalovaného nic neví a že jí obžalovaný nikdy sexuálně neobtěžoval; také neví nic o tom, že by měla být obžalovaným obtěžována. 

Z protokolu o výslechu svědků a vyplynulo, že tito odmítli vypovídat, neboť obžalovaný je jejich děda. 

Úřední záznam o podání vysvětlení se týká řešení sporu mezi ním a  XX ohledně vulgárních SMS zpráv. 

Z úředního záznamu o podání vysvětlení vyplynulo, že  chodívala za dědou do pro peníze na zmrzlinu a že o ní děda říkal, že je protože přijde, jen když má děda peníze. Rodiče se doma několikrát porvali, zasahovali u nich policisté,  nesplatil svědkovi půjčku, kterou mu svědek poskytl. 

Nesplacení poskytnuté půjčky se týká i úřední záznam o podaném vysvětlení. 


Z úředního záznamu o podání vysvětlení vyplynulo, že svědkyně poskytla půjčku ve výši 20.000,- Kč která jí všechny peníze vrátila. 

Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie vypracovaného znalcem MUDr. XX, Ph.D na č. l. 71-75 vyplynulo, že u obžalovaného v době spáchání trestného činu nebyla přítomna duševní porucha v pravém slova smyslu a obžalovaný netrpí v závislosti na alkoholu a jiných psychotropních látkách, avšak v roce 201x již byl přítomen lehký syndrom demence. Pobyt obžalovaného na svobodě není nebezpečný a nejsou dány podmínky k nařízení ochranného léčení sexuologického. Nicméně znalec navrhl léčení psychiatrického ambulantní formou z důvodu zjištěného syndromu lehké demence, kdy lze předjímat postupné horšení duševního stavu a nelze vyloučit manifestaci dalšího obdobného jednání s ohledem na oslabující volní kontrolu pudového chování. U obžalovaného neshledal přítomnost parafilie (deviace, sexuální úchylky) ani v objektu, ani v aktivitě; obžalovaný je heterosexuálně orientovaný s preferencí dospělých ženských subjektů, přesto tato orientace nijak nevylučuje možnost spáchání jednání, z kterého je obviněn. 

Před soudem byly dále provedeny důkazy listinného charakteru, z nichž vyplynulo, že zatímco v roce 2008 byla poškozené neporušená, v roce 201x vykazovala četné zhojené trhliny (srov. lékařské zprávy na č. l. 243 a 245). Dne 29. 4. 201x byla u poškozené diagnostikována posttraumatická stresová porucha a sociální fobie. Následky předpokládané trestné činnosti na psychickém stavu jsou přítomny, budou vyžadovat dlouhodobou psychologickou a psychiatrickou péči a nelze říci, že jsou jenom následkem předpokládaného pohlavního zneužívání. Celkové prožívání situace v rodinném systému v místě bydliště je silně emočně nasycené, takže nepřiměřené reakce pacientky jsou spíše reaktivní krátkodobé afekty včetně demonstrativního sebevražedného jednání. Pacientka byla odeslána k psycholožce, byl jí medikován  (srov. lékařská zpráva na č. l. 247). Dne 4. 7. 201x je možno mluvit o duševním zdraví poškozené, další psychiatrická terapie není nutná, možné následky v rovině psychologické nejsou takové závažnosti, aby se jimi zabýval klinický psycholog (srov. lékařská zpráva na č. l. 248). Poškozená se v místě pobytu chová slušně a jejímu chování dosud nebylo žádných připomínek (srov. zpráva Městského úřadu na č. l. 280), je dívkou jednající přímočaře bez postranních úmyslů, někdy mírně prostořeká, v roce 201x dostala poškozená důtku třídního učitele za svévolné opuštění výuky a nebyla klasifikována z předmětu Odborný výcvik (srov. zpráva Středního odborného učiliště na č. l. 282, 285 - 286). Na podprsence poškozené byly zjištěny alely shodné s alelami zastoupenými v DNA profilu obžalovaného; ačkoli nelze danou osobu identifikovat zcela jednoznačně, nelze přítomnost biologického materiálu obžalovaného vyloučit a s přihlédnutím ke statistickému vyhodnocení získaných výsledků se tato možnost jeví jako vysoce pravděpodobná (srov. odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika na č. l. 261 – 267). Obžalovaný byl hospitalizován na interním oddělení od 6. 2. – 14. 2. 2013, 22. 3. – 29. 3. 2013, 9. 4. – 11. 4. 2013, 22. 5. – 24. 5. 2013, 25. 7. – 29. 7. 2013, na oddělení neurologie od 18. 11. – 23. 11. 2011, 27. 11. – 4. 12. 2012, 12. 4. – 17. 4. 2014, na kardiochirurgii od 5. 2. - 21. 2. 2014, poté byl přeložen do Poděbrady (srov. lékařské zprávy na č. l. 251 – 255). 


Shora uvedené důkazy soud vyhodnotil dle § 2 odst. 6 trestního řádu, načež vzal za prokázané, že skutkový děj se odehrál tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Obžalovaný je ze svého jednání usvědčován především poškozenou, která podrobně popsala sexuálně motivované jednání obžalovaného vůči ní včetně rozhovorů mezi nimi, detailního popisu míst a situací, při nichž k takovému jednání docházelo a které byly zasaženy i do zvyklostí členů rodiny, a dále včetně reakce  poškozené na jednání obžalovaného. Tuto výpověď soud hodnotil jako věrohodnou, neboť po obsahové stránce byla konzistentní, spontánní a velmi detailní, a tak soud neviděl důvod, proč by poškozená měla lhát a obžalovanému škodit křivou výpovědí, jestliže s obžalovaným od dětství vycházela nadmíru dobře, měla v něm oporu, má ho stále ráda, nechce, aby šel do vězení, a dle svých slov by byla nejradši, kdyby se jednání vůbec nestalo. Ani znalec Vítek nezjistil tendenci ke lži nebo výraznému zkreslování situace a výpověď poškozené hodnotil jako věrohodnou a nesoucí znaky vybavování si reálných zážitků. Poškozená akceptovatelným způsobem vysvětlila, proč jednání dědy tak dlouho udržovala v tajnosti (strach z nedůvěry okolí, ztráta kamarádek a příbuzných, na jednání dědy si zvykla), což koresponduje s jejími osobnostními rysy vyplývajícími ze znaleckého posudku MUDr. XX (nezralá a submisivní s omezenou schopností sebeprosazení především ve vztahu k dominantním osobám). V dílčím bodu potvrzuje výpověď poškozené svědkyně XX, která v létě viděla v chatce ležet poškozenou s obžalovaným na gauči, kdy obžalovaný měl hlavu na poškozené, poškozená měla poškozená pak brečela, řekla jí, že jí děda sahal a žádala svědkyni o mlčenlivost. V tomto duchu se nese i výpověď XX, který několikrát viděl dědu s ležet v posteli přikryté dekou nebo jen oblečené, přičemž jednou mu připadalo, že z postele vstal vzrušený. Významným usvědčujícím důkazem je i odborné vyjádření z odvětví genetika, dle kterého je obžalovaný s vysokou pravděpodobností původcem zjištěného biologického materiálu na podprsence poškozené; při běžném osobním styku ke kontaktu dědečka s takovou oděvní součástí vnučky nedochází. Neobvykle také působí způsob uložení osob ke spánku v domě prarodičů, kdy poškozená spala s dědou v ložnici a babička v obývacím pokoji (srov. výpověď matky babičky kamarádky otce strýce z čehož lze učinit závěr, že obžalovaný měl prostor pro své trestné jednání. Rovněž zjištěné četné trhliny na poškozené a přítomné symptomy posttraumatické stresové poruchy podporují závěr o tom, že se obžalovaný výše popsaného jednání dopouštěl, ale zároveň nedošlo k souloži, jak uváděla poškozená. Uvedené důkazy jsou v souladu s viditelným celoživotním sexuálním apetitem obžalovaného, který vyplývá z výpovědi syna (obžalovaný byl vždycky na ženské, míval nehorázné narážky na ženy, chtěl pouštět porno, prohlížel nahaté ženské v Blesku), (obžalovaný jí strčil jazyk do úst, ač byla jeho snacha a takové chování mezi členy rodiny není běžné) a  (obžalovaný ji obtěžoval v parku, kdy nebyl natolik pod vlivem alkoholu, aby se přestal ovládat). Kompenzoval si tak nedostatek intimního života s manželkou, což nevylučuje ani absence pedofilie, neboť tato dle znalce MUDr. XX nevylučuje možnost spáchání jednání, které mu je kladeno za vinu. 

Argumentace obhajoby není způsobilá relevantně zpochybnit tyto závěry soudu. Pokud ostatní svědci vylučovali sexuálně motivované jednání obžalovaného, soud měl za to, že tito svědci jsou blízcí rodinní příslušníci, kteří mohli být motivováni krýt a přehlížet jednání obžalovaného (manželka obžalovaného, syn nebo ani nemuseli mít dostatečné informace o jednání obžalovaného, které se obvykle děje ve skrytu  či jednoduše nebyli schopni si připustit, že by se tak závažné jednání mohlo dít v jejich rodině. Soud se neztotožnil ani s obhajobou obžalovaného, že rodina poškozené se křivým obviněním mstila za nepůjčení peněz na cestu na pohřeb do Pelhřimova. Rodina poškozené s prarodiči vycházela dobře, opakovaně si od ní půjčovala peníze a není pravděpodobné, že by se kvůli jednomu odmítnutí poskytnutí nevysoké půjčky odstřihla od jinak fungující finanční a jiné výpomoci prarodičů do budoucna a že by se snažila získat finanční prostředky pomocí nároku na náhrady škody v trestním řízení, tedy budoucí nejisté události přicházející v úvahu v relativně dlouhém časovém horizontu. Skutečnost, že k podání trestního oznámení došlo v této situaci, je shodou okolností, kdy emotivně nabitá rodinná situace vzniklá v souvislosti s úmrtím člena rodiny spustila odhalení trestného jednání obžalovaného. Stejně tak soud nepovažoval za relevantní argument obhajoby, že poškozená obžalovaného aktivně vyhledávala, z čehož dovozovala nepravděpodobnost zneužívání. Prarodiče totiž vyžadovali její přítomnost, přemlouvali ji k návštěvě (srov. výpověď svědkyně v situaci, kdy poškozená je submisivní, podléhá vlivu autorit; svou roli mohla hrát také její vděčnost za náklonnost prarodičů a vytváření jinak příjemného rodinného prostředí. Obhajobou dovozovanou nevěrohodnost svědkyně z křivého obvinění svého otce z pohlavního zneužívání netřeba přeceňovat, protože svědkyně tuto skutečnost sdělila pouze mistrové jako záminku, aby mohla odejít ze školy za přítelem, který pro ni přijel, tedy učinila tak z mladické nerozvážnosti, trestní oznámení nepodala a doma vše vysvětlila. Z lékařských zpráv nevyplývá, že by se obžalovaný léčil s ani že by byl hospitalizován dlouhodobě, v důsledku čehož by bylo vyloučeno jednání, kterým byl shledán vinným. 

Obžalovaný svým jednáním do dne 12. 8. 200x, tj. do patnáctého roku věku poškozené naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu trestného činu pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1, odst. 2 trestního zákona, tedy osobu mladší patnácti let jiným způsobem pohlavně zneužil a spáchal tento čin na osobě svěřené jeho dozoru zneužívaje její závislosti. Pohlavním zneužitím jiným způsobem se rozumí pohlavní zneužití v jiné formě než vykonáním soulože, a to v podobě takových zásahů do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let jako je např. orální pohlavní styk, ohmatávání pohlavních orgánů, popřípadě i jiné formy ukájení pohlavního pudu na těle této osoby či na žádost pachatele na jeho vlastním těle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2014 sp. zn. 4 Tdo 418/2014). Lze sem tedy zahrnout i jednání obžalovaného spočívající v tom, že přiměl poškozenou k pohlavnímu styku a jeho sahal jí na prsa  do štípal do zadní části těla a pokusil se o styk. Při definici pojmu zneužití závislosti osoby svěřené dozoru pachatele se vychází z toho, že dítě mladší než patnáct let dá pachateli souhlas k souloži nebo k jinému pohlavnímu zneužití pod určitým psychickým nátlakem vyplývajícím právě z poměru mezi dozorujícím pachatelem a jemu svěřeným dítětem, přičemž naplnění znaku zneužití závislosti předpokládá stav, kdy poškozená osoba je v určitém směru odkázána na pachatele a tím je omezena svoboda jejího rozhodování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2013 sp. zn. 3 Tdo 275/2013). V takové pozici se nacházela poškozená, neboť obžalovaný byl její dědeček, který se o ni při jejích návštěvách ve svém bydlišti staral. 

Současně obžalovaný svým jednáním do dne 12. 8. 200x naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu trestného činu ohrožování výchovy mládeže dle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákona, tedy úmyslně vydal osobu mladší než osmnáct let nebezpečí zpustnutí tím, že ji sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu. Delší dobou judikatura chápe dobu v řádu týdnů až měsíců, což je v posuzované věci vrchovatě naplněno, neboť se tak dělo v řádu let. 

Obžalovaný svým jednáním po dni 12. 8. 200x, tj. po patnáctém roku věku poškozené naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu přečinu sexuálního nátlaku dle § 186 odst. 2, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, tedy přiměl jiného k pohlavnímu styku a jinému srovnatelnému chování (chytal svou vnučku zezadu za zadní část těla a požadoval od ní, aby se ho dotýkala  na přirození až do jeho vyvrcholení na ni) zneužívaje jeho závislosti a svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu, přičemž částečně páchal takový čin na dítěti, tj. na osobě mladší osmnácti let. Za zneužití postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu se považuje postavení, z něhož vyplývá důvěryhodnost a vliv, tedy představuje jakékoli postavení, které u poškozeného vzbuzuje důvěru anebo působí svou autoritou na poškozeného. Takové postavení zahrnuje vedle vztahů vytvořených na základě svěření dozoru i jiné vazby mezi pachatelem a obětí, které nejsou spjaty přímo s povinností dozoru nad takovou osobou, ale obviněný již tím, v jakém je vůči oběti postavení, vyvolává v ní důvěru nebo má vůči ní autoritu, popř. ji svými úspěchy či schopnostmi ovlivňuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 3 Tdo 1296/2013). Poškozená vyrůstala v neuspokojivých rodinných poměrech (srov. výpověď poškozené, její matky, otce a a klidné útočiště před rodinnou nepohodou, nadávkami a fyzickými tresty otce nacházela u prarodičů. Obžalovaný jí jakožto její dědeček poskytoval chybějící citové zázemí, přičemž v kombinaci s psychickou nevyzrálostí a submitivitou poškozené, jakož i se strachem z reakce okolí po odhalení jednání obžalovaného existovala u poškozené závislost na obžalovaném a obžalovaný měl na poškozenou vliv. 

Současně obžalovaný svým jednáním po dni 12. 8. 200x naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu přečinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, tedy úmyslně ohrozil citový a mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu. 

Výše uvedené jednání obžalovaného bylo vedeno úmyslem přímým, neboť obžalovaný věděl, že poškozená je dítětem a že je na něm závislá, a takového jednání se chtěl dopouštět, což také činil. 

K osobě obžalovaného soud zjistil, že obžalovaný nebyl řešen pro přestupek (srov. zpráva Městského úřadu na č. l. 289) a byl jedenkrát soudně trestán v roce 1965, přičemž k tomuto odsouzení nelze přihlížet (srov. opis z Rejstříku trestů na č. l. 288). 

Při úvaze o druhu a výměře trestu soud vycházel z obecných zásad pro ukládání trestu obsažených v § 37 až § 39 trestního zákoníku a přihlížel též k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem dle § 41 a § 42 trestního zákoníku. Obžalovanému polehčuje jeho dosavadní bezúhonnost. Naopak mu přitěžuje okolnost, že se výše popsaného jednání dopouštěl od útlého věku poškozené (8 až 9 let) a že toto jednání trvalo po velmi dlouhou dobu (s přestávkami asi 12 let), což mnohonásobně přesahuje dlouhodobost, která je znakem použité právní kvalifikace. Soud přihlížel také k závažným následkům trestného jednání obžalovaného v osobní sféře poškozené, která je nyní stigmatizována, sociálně vyloučena z důvodu nedůvěry okolní v pravdivost její výpovědi, musela vyhledat lékařskou pomoc, užívá psychofarmaka a není schopna navázat adekvátní partnerský vztah. Soud uložil trest odnětí svobody v rámci trestní sazby dvou až desíti let za čin nejpřísněji trestný, tj. za trestný čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 2 trestního zákona, a to při dolní hranici trestní sazby. Výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let, neboť byl přesvědčen, že i přes závažnost a dlouhodobost jednání obžalovaného není třeba na něj působit trestem nepodmíněným. Přihlédl k nepříliš dobrému zdravotnímu stavu obžalovaného, jeho věku a dále ke skutečnosti, že i podmíněný trest bude dostatečným odsudkem závadného jednání obžalovaného a satisfakcí pro poškozenou, pro kterou bylo podstatné, nikoli aby obžalovaný trávil své stáří ve výkonu trestu odnětí svobody, ale aby jeho jednání bylo autoritativním rozhodnutím soudu prohlášeno za nesprávné a trestné. Na doporučení znalce soud dále uložil ochranné léčení psychiatrické ambulantní formou, neboť lehká demence u obžalovaného může způsobit rozvolnění volní kontroly pudového chování a mohlo by dojít k recidivě. 

Poškozená se včas přihlásila s nárokem na náhradu majetkové újmy ve výši 10.000,- Kč spočívající v nákladech vynaložených na léky, poplatky u lékaře, cestovné k lékaři a ke konzultaci s Probační a mediační službou po podání trestního oznámení, kdy bylo třeba řešit nepříznivý zdravotní stav poškozené a vyhledat pomoc organizací poskytujících pomoc obětem trestného činu. Dále včas uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500.000,- Kč vzniklé v důsledku trestného jednání obžalovaného. Soud poškozené přiznal nárok na náhradu materiální újmy ve výši 1.772,- Kč, poněvadž nárok v této výši byl doložen předloženými doklady, které byly čitelné. V souladu s § 2951 odst. 2 občanského zákoníku zkoumal, zda poškozené byla nemajetková újma obžalovaným odčiněna dostatečně účinným způsobem nepeněžní formou, přičemž dospěl k závěru, že nikoli, protože obžalovaný neprojevil žádnou lítost nad svým jednáním a poškozené se neomluvil ani neposkytl jinou nepeněžní satisfakci. Z tohoto důvodu soud přistoupil k přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši 250.000,- Kč, když přihlédl k závažnosti následků a dlouhodobosti jednání obžalovaného na straně jedné a k příjmům obžalovaného (starobní důchodce) na straně druhé. V dubnu 2014 byla poškozená v péči psychiatra a psycholožky a ačkoli v červenci 201x již bylo možno mluvit o duševním zdraví, následky v rodinném, partnerském a společenském životě poškozené, které přetrvávají, nelze bagatelizovat. Soud vyšel také ze skutečnosti, že rozhodování o náhradě nemajetkové újmy připouští trestní řád teprve s účinností od 30. 6. 2011, v důsledku čehož nemůže být uložena povinnost k náhradě nemajetkové újmy za jednání, které proběhlo před tímto datem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014 sp. zn. 6 Tdo 347/2014) a že tedy k větší části období, po kterou se trestné jednání dělo, nemohl přihlížet. Se zbytkem nároku na náhradu škody proto odkázal soud poškozenou na řízení ve věcech občanskoprávních. 


Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možno do osmi dnů od jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě, podat odvolání, o kterém by pak rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci. 

Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 








Odvolání musí být ve lhůtě osmi dnů od doručení opisu rozsudku nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu I. stupně podle § 251 tr. řádu také odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. 


 Odvolání je třeba doručit v trojím vyhotovení





Toto právo nenáleží osobám, které se ho výslovně vzdaly. 



V České Lípě dne 10. dubna 2015 

JUDr. Markéta Navrátilová, v.r. 

 předsedkyně senátu 




Za správnost vyhotovení: 

M.Hloušková


sp.zn.
1 T 12/2017
Opakované znásilňování mentálně handicapované ženy

číslo jednací: 1 T 12/2017-391

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Senát Okresního soudu v Chebu složený z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Johanna a přísedících Ing. Romana Divíška a Hany Blažejové v hlavním líčení konaném dne 30. listopadu 2017 v Chebu rozhodl a vyhlásil

takto:

Obžalovaný XXX, trvale bytem XXX, narozený posledně na adrese XXX

uznává se vinným, že

ve Františkových Lázních, okres Cheb, zejména v pokoji na ubytovně v XXXXXX, případně na nezjištěném místě v osobním automobilu, který tehdy užíval, v době nejméně od konce ledna 2016 do 15. srpna 2016, přestože věděl, že má omezenou svéprávnost pro mentální retardaci a v důsledku toho jsou podstatně omezeny její schopnosti posoudit závažnost jeho jednání a není schopna odpovídající obrany, nejméně jednou v týdnu YYY narozenou YXY, poté, co ji většinou odvážel z Chebu, především z okolí XXX, kde pobývala, tuto svlékal a pak s ní souložil, a to v období nejméně posledního měsíce i přesto, že s tím nesouhlasila, odstrkovala jej rukama a tak ji bil a takto na ní buď vykonal soulož anebo jí do přirození zasouval nezjištěný předmět, nejspíš vibrátor či ji přiměl k tomu, aby mu sála přirození, přičemž po celou kritickou dobu ji obdarovával zejména cigaretami, penězi různých částek až do výše řádově tisíců korun,

tedy

jednak k pohlavnímu styku souloží s jiným zneužil jeho bezbrannosti,

jednak jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, zneužil jeho bezbrannosti, a to k souloži nebo k jinému pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží,

čímž spáchal

pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odstavec 1, odstavec 2 písmeno a) trestního zákoníku,

a ukládá se mu za to

podle § 185 odstavec 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, jehož výkon se podle § 81 odstavec 1, § 82 odstavec 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) roků. Podle § 82 odstavec 2 trestního zákoníku se obžalovanému XXX. ukládá zákaz styku, jak osobně, tak i zprostředkovaně, písemně i prostřednictvím elektronických komunikací s YYY., narozenou YXY

Odůvodnění:

Státní zástupce podal dne 3. 2. 2017 u zdejšího soudu obžalobu, v níž je XXX. kladeno za vinu, že se dopustil pokračujícího zločinu znásilnění a přečinu omezování osobní svobody podle § 185 odst. 1,2, S 171 odst. 1,2 tr. zákoníku tím, že „po blíže nezjištěnou dobu, pravděpodobně nejméně od ledna 2016 do 25. srpna 2016, v blíže nezjištěném počtu případů v Chebu, okres týž, v ulici XXX přiměl jemu osobně známou poškozenou YYY., nar. XYX, osobu mentálně retardovanou, která zde trvale pobývá, aby nastoupila k němu do vozidla, kdy jí ve vozidle uzamkl a odvezl ji například na parkoviště k XXX v Chebu a na další místa v Chebu, v Aši, kde po ní přímo ve vozidle cca v 10-15 případech proti její vůli vyžadoval pohlavní styk souloží, naléhal na ni, svlékal ji a i přesto, že poškozená se bránila a nesouhlasila s tím, došlo k souloži mezi nimi a dále ji v přesně nezjištěném počtu případů odvezl do Františkových Lázní, okres Cheb, na ubytovnu na XXX, kde v té době bydlel na jednom z pokojů, zde vždy uzamkl a poté na ní bez jejího souhlasu a s jejím aktivním fyzickým a slovním odporem, kdy obviněného odstrkovala rukama a kopala nohama a několikrát mu i sdělila, že sex s ním nechce, přesto v blíže nezjištěném počtu případů na ní vykonal soulož, kdy jí za to poskytoval cigarety a nepravidelně i finanční hotovost v různé výši, pravděpodobně s cílem působení na poškozenou, aby věc neoznamovala a mlčela, přičemž věděl o tom, že poškozená YYY. je omezena na svéprávnosti vzhledem ke svému duševnímu stavu a využil tak její bezbrannosti, neboť po nějakou dobu pracoval jako správce v XXX dílnách, s poškozenou se delší dobu znal a nejméně posledního 3/4 roku s ní udržoval partnerský vztah“.

Obžalovaný se v dosavadním řízení přímo ke skutku, jímž měl se dopustit trestné činnosti, nevyjadřoval, opakovaně ale na svou obhajobu zdůrazňoval, že vzhledem ke svému vztahu k poškozené nikdy by jí neublížil. Jeho obhájce pak sice připustil, že obžalovaný měl s YYY. uváděný intimní vztah, vzhledem k retardaci poškozené a vůbec charakteristikám její osobnosti, jakož i rozdílnému popisu toho, co jednotlivým osobám YYY. tvrdila, není možné bezpečně zjistit, co z jejích tvrzení odpovídá skutečnosti a co si případně vymyslela, když podle provedených důkazů má mít k tomu výrazné sklony. V každém případě existují pochybnosti o vině obžalovaného a pak je třeba rozhodnout v jeho prospěch a obžaloby jej v celém rozsahu zprostit. Státní zástupkyně naopak požadovala, aby byl XXX. uznán vinným podle obžaloby, když tvrzení poškozené, jež obžalovaného usvědčují, potvrzuje znalecký posudek, jakož i samotné věrohodné vystupování YYY. při hlavním líčení. Kromě toho se o útocích na svou osobu, které jsou uvedeny v obžalobě, zmiňovala poškozená více osobám. Přitom sama je snadno manipulovatelná a obžalovaný na ni prokazatelně působil a setkával se s ní i po svém propuštění ze zadržení dne 3. 9. 2016. V posuzovaném případě připadá v úvahu už vzhledem k závažnosti trestné činnosti pouze uložení trestu odnětí svobody podle s 185 odst. 2 tr. zákoníku v sazbě od dvou do deseti roků. Podmíněný odklad výkonu takového trestu je možný pouze za současného uložení omezení a stanovení dohledu. Se závěry státního zástupce se plně ztotožnil také opatrovník poškozené.

Senát Okresního soudu v Chebu, který je příslušný podle § 314a odst. 1, § 16, § 18 odst. 1 tr. řádu k rozhodnutí o podané obžalobě a ve věci vůbec, hodnotil při hlavním líčení provedené důkazy postupem upraveným v § 2 odst. 6 tr. řádu. Potom dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

V posuzovaném případě při procesním dokazování nelze použít v přípravném řízení policejními orgány pořízená vysvětlení AAA (č. 1. 65-66), BBB (č. 1. 70-71), CCC (č. 1. 72-73), DDD (č. l. 78-83) a EEE (č. 1. 84-87), ani samotného až později obviněného XXX. z 1. 9. 2016 (č. l. 88-91). To samé platí pro „úřední záznamy o podaném vysvětlení dle ustanovení § 158 odstavec 6 trestního řádu“, které měli poskytnout FFF, GGG, HHH a III a JJJ, které ani formálně neodpovídají příslušným ustanovením tr. řádu.

Jak už bylo uvedeno, XXX v přípravném řízení po zahájení svého trestního stíhání a pak ani před soudem při hlavním líčení k samotnému skutku fakticky nikdy nevypovídal. Pouze při vazebním zasedání 3. 9. 2016 vyslovil „nesouhlas s tím, co je mu dáváno za vinu“, ale dále se vyjadřovat odmítl. Později v průběhu a na závěr hlavního líčení dne 13. 6. 2017 uvedl, že „nikdy nechtěl YYY ublížit a nic .... nechtěl dělat proti její vůli“, k čemuž zdůraznil, že v té době stále ještě měl k ní hluboký citový vztah a proto také, jak připustil, se s ní stále stýkal, ač to měl rozhodnutím soudu ze dne 3. 9. 2016 od svého propuštění ze zadržení výslovně zakázáno. Ani k těmto kontaktům ovšem neučinil podrobnější výpověd.

V posuzovaném případě ve věci rozhodující senát ve velice složité důkazní situaci, kde si nejen jednotlivé důkazy, ale zčásti i tvrzení poškozené odporují, vycházel především ze svědectví samotné YYY Přes negativní stanovisko znalkyně poškozenou právě z uvedených důvodů dne 5. 4. 2017 jako svědkyni vyslechl, aby si tak učinil vlastní náhled na její osobu a vůbec podání obvinění tak, jak byla obsažena už v jejím procesně použitelném svědectví z 2. 9. 2016. Přitom musel se zaobírat nejen zmíněnými rozpory mezi jednotlivými důkazy a v některých případech i jejich jednotlivými částmi, ale nakonec i tím, nakolik obvinění uváděná YYY orgánům činným v trestním řízení, ale také dalším osobám, jak o nich tyto později svědčily, vztahují se k době před doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obžalovaného tedy 1. 9. 2016, a ve kterých případech tyto poškozenou popisované události mohly se uskutečnit později. Z při hlavním líčení provedených důkazů je totiž zřejmé, že přes usnesení soudce Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 9. 2017, sp. zn. 7 Nt 6009/2016, o zákazu styku XXX s YYY obžalovaný v kontaktech s poškozenou pokračoval ještě v průběhu hlavního líčení včetně podle všeho také intimních styků s ní. To ostatně XXX do rozhodnutí senátu v této věci nikdy ani nepopřel. Bylo nutné pak za rozhodující dělítko ohledně obvinění obsažených v postupně dvou učiněných a procesně použitelných svědectvích YYY vzít její výpověď z přípravného řízení z 2. 9. 2016. V té době od už 1. 9. 2016 byl XXX zadržen a k jeho propuštění došlo výše uvedeným usnesením soudce zdejšího

soudu až po 13. hodině dne 3. 9. 2016. Z těchto časových údajů je pak zřejmé, že podle všeho před soudem poškozená dne 5. 4. 2017 vypovídala o útocích na svou osobu z doby jak před 1. 9. 2016, tak ve značném rozsahu i o pozdějších, rozhodně ale jako svědkyně v přípravném řízení mohla popisovat inkriminované jednání XXX pouze z období před zahájením trestního stíhání.

Ve svém svědectví dne 2. 9. 2016, při němž byly kromě obhájce obžalovaného přítomny také opatrovnice poškozené a znalkyně PhDr. MMM (č. l. 57-63), YYY vesměs po odpovědích na dotazy k trvání a vůbec charakteru vztahů s obžalovaným v době ukončení jejích hospitalizací v XYX, z nichž poslední trval prakticky do konce roku 2015, vypověděla, že ze strany XXX byl po ní vyžadován „sex“, a to v době, kdy ona sama podle tehdejších tvrzení už „ho nebrala jako přítele“. To odůvodnila tím, že jí ještě v době pobytu zřejmě v Psychiatrické nemocnici v XYX „ubližoval“. V průběhu výslechu dále potvrdila poškozená, že se s XXX nadále stýkala odhadem jednou za týden za situace, kdy obžalovaný už v objektu XXX v Chebu na rozdíl od ní nebydlel. Po delší dobu, kterou nebyla schopna upřesnit, rozhodně však delší než řadu měsíců, XXX opakovaně poškozenou „vyhledával“, respektive „odchytával“, přestože se mu podle vlastních tvrzení „vyhýbala“. Při těchto setkáních uskutečněných vesměs mimo ubytovací zařízení na různých místech v Chebu po poškozené obžalovaný „chtěl sex“ a za tím účelem pak ji také vozil osobním automobilem, jak nakonec uvedla, především do Františkových Lázní, kde tehdy podle ní bydlel. K uváděnému „sexu“, o jehož charakteru ale blíže nechtěla se vyjadřovat, vypověděla tehdy YYY, že k němu nejméně v deseti případech došlo přímo v předmětném automobilu, kdy byla také obžalovaným svlékána, a to v některých případech přesněji nespecifikovaných i přesto, že se neuvedeným způsobem „bránila rukama“. K „sexu“ docházelo pak podle tohoto svědectví často také na ubytovně ve XXX, kterou podle dalších soudu předložených důkazů už počátkem září 2016 ukázala policistům na jejich žádost. Na této ubytovně u obžalovaného, kam ji tento sám zpravidla vozil, se zdržovala jak ve volných, tak i v pracovních dnech až odhadem do doby nejdéle dvou týdnů před výslechem. Právě tehdy mělo dojít ze strany obžalovaného na označené ubytovně k tomu, že ji uzamkl a také „mlátil“. Zamykána ovšem byla i v dalších předcházejících případech „v tom bytě“, podle ostatních provedených důkazů ve Františkových Lázních, za situace, kdy „chtěla odejít“. K samotnému „sexu“ bez bližšího popisu a upřesnění tehdy výslovně YYY uvedla, že v přesně neoznačené době už „ho nechtěla“ a právě v takovém případě z ní měl podle všeho obžalovaný strhat ošacení a uskutečňovat uváděný sex, přestože požadovala, aby ji nechal být. Nejméně v jednom z těchto případů na neoznačeném místě mělo dojít „k tomu sexu“ za situace, kdy poškozená spala. Pokud pak se snažila bránit, v neuvedeném počtu případů „překonal její obranu, obžalovaný jí dával pěstí". Nejméně jednou přitom „měla modřiny“, ale „paní asistentce řekla, že ... upadla“. Právě při tomto výslechu zmínila se poškozená také o použití technického prostředku při sexu v podobě „robertka“, který jí měl pořídit právě XXX k Vánocům roku 2015. V závěrečné obsáhlé části svého svědectví k mnoha dotazům poškozená tvrdila, že po celé předcházející období nejméně řady měsíců, kdy už jako dříve nepovažovala obžalovaného za svého přinejmenším intimního přítele, tento ji vyhledával a opakovaně jí poskytoval i několikatisícové částky, jakož i především cigarety a jídlo. K setkání se svou sestrou a jejím manželem, s biologickým otcem a manželem zemřelé své babičky, k němuž mělo dojít v letních měsících roku 2015, tehdy jako svědkyně YYY uvedla, že zejména později „rodině lhala, že se s obžalovaným nestýká“, ačkoli její kontakty pokračovaly, přičemž setkání probíhala z části v automobilu, ale zejména v policistům ukázaném „hotelu“.

Z větší části svá obvinění opakovala YYY jako svědkyně také při hlavním líčení konaném dne 5. 4. 2017 (č. 1. 275-286). Z tehdejší výpovědi, jak už bylo dříve uvedeno, nelze však většinou bezpečně zjistit, které z popisovaných útoků sexuálního charakteru na její osobu staly se před počátkem září, respektive koncem srpna 2016 a které později, jestliže styky XXX s poškozenou podle při hlavním líčení provedených důkazů včetně zřejmě intimních probíhaly nejméně do letních měsíců roku 2017. V tomto případě je ale možné z uvedených údajů rozlišit období, kdy XXX bydlel do konce března 2014 v objektu XXX v Chebu, poté ve XXX u Aše, kdy mimo jiné měl také proběhnout jeden z léčebných pobytů YYY v Psychiatrické nemocnici v XYX a ve Františkových Lázních, kde je bezpečně zjištěno bydlení XXX v domě. V každém případě i tehdy při vystoupení, které bylo doprovázeno podle přesvědčení senátu zcela odpovídající gestikulací, mimikou a vůbec citovými projevy poškozené, jako svědkyně opět v přítomnosti opatrovnice a znalkyně PhDr. MMM poškozená potvrdila, že přinejmenším od roku 2015 požadoval po ní XXX „pohlavní styk“, respektive, „aby měli spolu sex, aby byl spokojenej“. Vesměs pak ke kontaktům a domluvám docházelo prostřednictvím mobilních telefonů, ale i osobně a to v souvislosti nejméně pro část kritické doby s poskytováním peněz a cigaret ze strany obžalovaného. K návštěvám na ubytovně v XXX ve Františkových Lázních se pak zřejmě vztahují údaje poškozené o jejich časté frekvenci „skoro každý den“, ale průměrně nejméně jednou v týdnu vždy v souvislosti s požadavky obžalovaného na „sex“. Ten pak probíhal podle svědkyně YYY. i tak, že „musela mu ho vykouřit“, což bylo skoro „pokaždé, když tam byla“, a to ještě v průběhu roku 2016, „než to začala řešit kriminálka“. Opakovaně přitom podle vlastních tvrzení obžalovaným požadovaný pohlavní styk tehdy odmítala, zejména v podobě „kouření“. Přesto k tomuto došlo „za ty měsíce hodněkrát“. Takto jednal podle tohoto svědectví obžalovaný „dokud nebyl ve vězení“. Avšak i poté, kdy byl propuštěn, se s XXX poškozená stýkala i nadále včetně zřejmě uskutečňování pohlavních styků v četnosti, ale také co do způsobu stejně jako dříve při občasném použití „robertka“ anebo dokonce přímého fyzického násilí. Opakovaně pak mělo být obžalovaným poškozené zabráněno v odchodu z pokoje na ubytovně a nakonec dojít údajně i ke gynekologickému poranění při jednom z pohlavních styků za použití technického prostředku. Intenzita násilí a „surovost“ pak měly mít podle všeho vzrůstající intenzitu. V této části však není možné zjistit z tohoto svědectví poškozené ani za využití ostatních dostupných důkazů, zda YYY popisovala přesně časově nezařazené útoky z doby před zahájením trestního stíhání obžalovaného anebo až po něm. Nakonec se opakovaně zmínila o tom, že vůči ní nepochybně po svém propuštění ze zadržení, k němuž došlo dne 3. 9. 2016, obžalovaný uskutečňoval aktivity, které si vyložila tak, aby svá obvinění uvedená při výslechu na policii vzala zpět. To také chtěla YYY učinit, nakonec to ale neudělala proto, že ještě v době výslechu v hlavním líčení počátkem dubna 2017 považovala obžalovaného za blízkou osobu, měla ho ráda a nadále s ním udržovala styky. Přitom iniciativa k nim vycházela občas i z její strany a to přesto, že pociťovala předcházející útoky obžalovaného za jednání, kterým „jí ublížil“. V závěru své svědecké výpovědi před soudem po připomenutí závažnosti obvinění YYY trvala na tom, že vše, co o útocích XXX na svou osobu uvedla, „je pravda“ s tím, že sama by „si to nevymyslela“.

Při obou výsleších byla přítomna výše již uvedená znalkyně PhDr. MMM. Tato ve svých písemných závěrech (č. 1. 119-121), ale pak osobně před soudem dne 5. 4. 2017 po výpovědi poškozené potvrdila, že se jedná o osobu, která „trpí vrozeným defektem rozumových schopností, poruchou osobnosti a emočně nestabilní poruchou“. Osobnost její znalkyně hodnotila jako „nezralou, mentálně handicapovanou, v popředí s těžkou poruchou osobnosti“, když „dispozičně daný intelekt je v pásmu lehké mentální retardace (dříve debility), ve struktuře nevyrovnaný“. U poškozené jsou přitom „patrné projevy emoční lability, infantility (zvýšené sugestibility, naivní důvěřivosti a snadné manipulativnosti)“. V souvislosti s vysloveným podezřením na syndrom týrané osoby poukázala znalkyně v případě poškozené na „projevy nejistoty, nerozhodnosti, závislosti, popírání skutečnosti, popírání viny obviněného, zlehčování intenzity a nebezpečnosti útoků“, jakož i na „návraty k obviněnému“. Tato pak projevuje zvýšenou emoční nestabilitu a závislost, zjištěn však byl obecně také „sklon ke lžím, konfabulování a fantazírování“, čímž je také mimo jiné ovlivňována proměnlivost vztahu poškozené k obviněnému. Podle závěrů znalkyně pak YYY za uvedených okolností posoudit význam odporu proti případnému jednání pachatele, postrádá náhled na proběhlé jednání, není schopna odhadnout následky a není schopna adekvátní obrany“. Po upozornění na nepřípustné závěry uvedené v písemném posudku v úvodu odpovědi pod bodem 7 setrvala PhDr. MMM na tom, že ve vztahu k obviněním uváděným nejen před soudem, ale i v přípravném řízení, tato považuje za „reprodukci skutečně prožitých událostí“ s tím, že pro tento závěr „svědčí nestrukturovaná produkce výpovědi poškozené, množství uváděných detailů, popis interakcí, reprodukce konverzace, líčení vlastního psychického vztahu i přiznání mezer v paměti“. V konkrétních obviněních přitom nezaznamenala znalkyně známky fabulace. Nakonec však připustila, že na podkladě dostupných údajů včetně uskutečněného vyšetření nelze v případě poškozené dospět k bezpečnému závěru o přítomnosti „syndromu týrané osoby“.

Jak už bylo výše uvedeno, závěry o vině uvedené ve výroku tohoto rozsudku podporují ještě další při hlavním líčení provedené důkazy. Samotné zařízení XYX již 11. 5. 2016 upozornilo zdejší soud na výstřelky v chování poškozené a na to, že se u ní objevuje větší množství finančních prostředků a také věci, které neodpovídají její osobní situaci s vysloveným podezřením na zneužívání její osoby. To ještě s další písemností z 2. 8. 2016 a aktivitami opatrovnice Bc. XYX. vedlo k zahájení tohoto trestního řízení. Podle samotné jmenované opatrovnice postupovala v souladu s doporučením zdejšího soudu k vysloveným podezřením ze zneužívání YYY K tomu nad rámec obsahu písemných sdělení XYX. před soudem ve svém svědectví potvrdila, že nejméně od jara roku 2015 byl zjišťován u poškozené výskyt většího množství peněz, ale také věcí včetně mobilního telefonu a cigaret či oblečení, k čemuž měla opatrovnici YYY potvrdit, že tyto věci vesměs pocházejí od obžalovaného. Ovšem až právě v souvislosti s formálním oznámením sdělila opatrovnici poškozená své obavy z obžalovaného, který podle informací, jež svědkyně od YYY získala, poškozenou „nutí k sexu a vozí ji autem do nějakého starého baráku“. Zde a případně na dalším neuvedeném místě podle tehdejších tvrzení poškozené „po ní pan S. požaduje sex, ... bil ji, ... zamykal ji“ a nakonec měl jí také vyhrožovat pro případ, že to někomu oznámí. V průběhu už trestního řízení pak podle toho, co svědkyni XYX YYY sdělila, měl po ní sám i prostřednictvím další osoby požadovat, aby „zrušila trestní stíhání“ proti němu. Konkrétní informace o vyžadování, případně dokonce vymáhání pohlavních styků až do doby, kdy se s poškozenou obrátila na příslušníky Policie ČR, svědkyně podle vlastních tvrzení od YYY neměla. Později však podle svědkyně při líčení útoků jí samotné, ale i dalším osobám, vždy jí připadala poškozená ustrašená a měla za to, že se obžalovaného skutečně bojí, nehledě na to, že o záležitostech, na které byla tázána, bylo jí nepříjemné hovořit. Obdobné okolnosti uváděly při svých výsleších v hlavním líčení AAA, ředitelka výše uvedeného zařízení jmenované společnosti a BBB jako sociální pracovnice XYXY. Podle těchto skutečně nejpozději v průběhu letních měsíců roku 2015 objevovaly se opakovaně u poškozené nevysvětlitelné finanční částky, ale také věci, na které neměla mít vzhledem k jim známé finanční situaci poškozená k dispozici finanční prostředky. Podle obou svědkyň a pak také uvedeným zařízením poskytnutých zpráv obžalovaný byl ubytován vXYX v Chebu od počátku července či srpna 2013 do konce března 2014. Jeho pobyt „byl ukončen výpovědí“, když bylo zjištěno, že obžalovaný si měl půjčovat od klientů zařízení peníze, které nevracel. Kromě toho již tehdy měl přinejmenším ojediněle udržovat nepovolené styky s YYY, zejména v době, kdy působil v ubytovacím zařízení jako recepční. Sama poškozená pak pracovala v chráněných dílnách společnosti do počátku března 2016, přičemž vykázala větší množství neomluvených absencí a vůbec se projevovaly u ní nedostatky a výstřelky v chování včetně nevhodného přístupu k ostatním klientům. Po opakovaných hospitalizacích už zřejmě v průběhu probíhající intimní známosti podle obou svědkyň stýkala se poškozená s obžalovaným mimo zařízení, ve kterém bydlela, nejprve před počátkem roku 2015 v jeho tehdejším bydlišti v okolí Aše, pak zejména v Chebu a nakonec ve Františkových Lázních. Přes časté a dlouhodobé kontakty před koncem srpna 2016 však ani jedné z nich nezmínila se YYY. o tom, že by ze strany obžalovaného vůči její osobě mělo docházet k útokům uvedeným později v usnesení o zahájení trestního stíhání a nakonec v obžalobě. Přesto měly podezření ze zneužívání poškozené dalšími osobami včetně obžalovaného. Nakonec až na přelomu srpna a září roku 2016 podle svědectví QQQ. tvrdila jí YYY, že „pan XXX ji měl zavírat, svazovat jí ruce, vyžadovat pohlavní styk“, a to dokonce bolestivého charakteru. Při vyšetření, uskutečněném ale až po zahájení trestního stíhání obžalovaného, odborným lékařem žádná zranění či vůbec známky násilí případně použitého při pohlavním styku zjištěny nebyly. Nicméně podle posledně jmenované svědkyně před ní osobně později svá obvinění obžalovaného poškozená neodvolala a předcházející tvrzení nepopřela, i když podle všeho projevovala snahu, aby XXX nebyl nijak postižen. Obdobně podle svědectví BBB. až po zjištění nevysvětlených finančních částek ve výši až několika tisíc korun a cigaret i dalších věcí, které ze svých příjmů nemohla si poškozená pořídit, měla YYY po zahájení šetření policejními orgány potvrdit v přítomnosti ještě další osoby, že obžalovaný „jí ubližoval, že jí uhodil pěstí nebo něco takového“, což se podle všeho mělo stát nejspíš „v penzionu“ ve Františkových Lázních, kde měl od blíže nezjištěné doby roku 2015 obžalovaný pobývat. Údaje o použití vibrátoru a případně také o gynekologických poraněních, která měly souviset s pohlavním stykem vykonávaným údajně obžalovaným, také svědkyni AAA. měla poškozená sdělit až delší dobu po zahájení tohoto trestního řízení. Na druhé straně, pokud jí osobně poškozená popisovala útoky obžalovaného sexuálního charakteru, pak to odpovídalo tomu, co později YYY tvrdila, zejména při svých výsleších. Sama svědkyně ovšem nebyla schopna posoudit věrohodnost obvinění obžalovaného, zejména vzhledem k tomu, že sama měla osobní zkušenost s jednáním poškozené, kdy jí neuváděla pravdu, snažila se dalšími osobami manipulovat a projevovala svou agresivitu.

K objasnění věci a zejména k prověření věrohodnosti tvrzení a obvinění YYY byli vyslechnuti příbuzní a známí poškozené. Z nich BBB dne 12. 4. 2017 před soudem vypověděla, že styky se svou biologickou sestrou YYY začala uskutečňovat po aktivitě manžela CCC, který poškozenou vyhledal v léčebně. Ji samotné o pohlavním zneužívání, natož o případném s tím spojeném násilí, nikdy poškozená žádné údaje neuvedla. V době kolem svatby svědkyně 18. 7. 2015 pak při osobním setkání ve Františkových Lázních spolu se svým manželem ve shodě také s požadavky ředitelky XYX dali najevo nesouhlasné stanovisko s kontakty obžalovaného s poškozenou. Mělo k tomu dojít za přítomnosti XXX, který se tehdy hájil tím, že poškozenou miluje, aniž by se přímo ke stykům s ní a k budoucím kontaktům vyjádřil. Sám CCC pak při stejném soudním jednání potvrdil, že byl o něco dříve, než uvedla jeho manželka, upozorněn na větší částky peněz, jimiž má poškozená disponovat, jakož i na věci, které si ze svého známého příjmu nemůže pořídit v souvislosti se známostí a styky s obžalovaným. V uváděné době, tedy v letních měsících roku 2015, při setkání s obžalovaným a s poškozenou, jakož i s jejím biologickým otcem, měl po XXX výslovně svědek požadovat, aby se s YYY už v jejím zájmu stýkat přestal. Někdy v té době měl pak od poškozené se dozvědět, že „ji pan XXX. otravuje“, přestože „s ním být nechce“ a dokonce že „ji svazoval do skříně“, že „ji sleduje, pronásleduje, že se jí to nelíbí“. To podle pozdějšího telefonického rozhovoru mělo ale pokračovat, i když obžalovaný měl při osobním rozhovoru přislíbit, že „jí dá pokoj“. Styky s poškozenou ale podle svědka nepřerušil až do doby zřejmě jeho výslechu v hlavním líčení, přestože obžalovanému pohrozil trestním oznámením. Naposledy CCC poškozená měla tvrdit, že „ji znásilňoval, že ji přivazoval k posteli“ právě před zahájením soudního jednání dne 12. 4. 2017. Sám se pak domníval, přestože považuje poškozenou za nevěrohodnou a osobu, která má sklony ke lži, vzhledem k jejímu založení, že před soudem zřejmě řekla pravdu. Obdobně vyzněla, pokud jde o pobyt a chování poškozené v zařízení v této době, svědectví výrobního ředitele chráněných dílen PPP. a pracovníků HHH., GGG. a FFF.

Z výpovědí především známých III a JJJ je možné zjistit v souvislosti také s dále uvedenými zprávami, že nejméně od počátku roku 2015 do „konce zimy“ téhož roku v jejich domácnosti XXX bydlel a zde ho také navštěvovala YYY. Po ukončení pobytu a přestěhování podle obou svědků do Františkových Lázní je odhadem v létě 2016 navštívil a svěřoval se jim, že známost s poškozenou z dřívější doby udržuje i nadále. Počátek pobytu obžalovaného ve Františkových Lázních v domě  XYX je pak možné časově zařadit do počátku roku 2016 na základě údajů III a JJJ a především podle svědectví HHH, který dle je spolumajitelem nemovitosti, v níž XXX bydlí až do současné doby. Jmenovaný svědek k tomu také při hlavním líčení konaném dne 13. 6. 2017 vypověděl, že přinejmenším od března 2016 zaregistroval u obžalovaného časté návštěvy ženy, v níž podle předloženého vyobrazení identifikoval YYY. K těmto kontaktům mělo docházet velmi často, když svědek osobně viděl poškozenou na návštěvách v bydlišti obžalovaného „tak jednou týdně, jednou za 14 dní“, a to nejdéle tři měsíce po nastěhování XXX. Přitom sám obžalovaný měl si svědkovi opakovaně stěžovat, že jeho stykům s poškozenou měli bránit pracovníci zařízení, v němž byla ubytována. Přímo od obžalovaného měl se také dozvědět, že se jedná o ženu, která je „částečně nebo úplně nesvéprávná a měla mít problémy s někým, kdo snad za ni nesl zodpovědnost a ten někdo nesouhlasil s kontaktem s obžalovaným a podal na něj trestní oznámení za to, že pokračoval v kontaktu a odvážel ji“. Hovory se stejným obsahem vedl s ním ovšem obžalovaný nejen před tím, než byl uvězněn, ale i potom. Svědek potvrdil, že alespoň v jeho přítomnosti později vystupoval XXX tak, že kontakty s poškozenou odmítá právě s poukazem na hrozící „vězení“. Časté pobyty podle provedených důkazů YYY v domě a dokonce na pokoji, kdeXXX přinejmenším od počátku roku 2016 do zahájení trestního stíhání bydlel, potvrdili jako spolubydlící obžalovaného manželé FFF a HHH. Podle nich se většinou obžalovaný se ženou, která ho navštěvovala, zdržovali na jeho pokoji. V průběhu hlavního líčení byl vyslechnut jako svědek SSS. Ten nejméně od března 2016 poskytoval obžalovanému pro jeho potřeby svůj osobní automobil, a to především proto, aby jej pravidelně téměř denně odvážel z Františkových Lázní do Chebu zejména v pracovních dnech. Odtud v některých případech při zpáteční cestě, ale i jindy, často měl XXX vozit s sebou do tehdejšího svého bydliště také poškozenou.

Z obou svědectví poškozené, především z jejích obvinění uvedených při výslechu policejním orgánem dne 2. 9. 2016 a pak také z výpovědí dalších výše uvedených svědků vyvodil ve věci rozhodující senát závěr, že XXX nejméně od konce ledna 2016, kdy již prokazatelně byl ubytován v domě a o málo později užíval pro svou potřebu osobní automobil SSS, v samotném motorovém vozidle, ale pak především v pokoji na ubytovně poškozenou nejméně jednou v týdnu svlékal a buďto s ní souložil anebo se s ní jinak pohlavně stýkal. Nakonec především v období nejméně posledního měsíce soulože a další pohlavní styky uskutečňoval obžalovaný, přestože již YYY s tím nesouhlasila a dávala to někdy také najevo tím, že jej odstrkovala rukama. Přitom ji v některých případech dokonce bil. V této době obžalovaný pak podle provedených důkazů zasouval do přirození YYY nezjištěný předmět, nejspíš poškozenou a její opatrovnicí zmiňovaný vibrátor, ale také ji opakovaně přiměl k tomu, aby mu sála jeho přirození. Za to jí obdarovával vedle peněz také cigaretami. Přitom věděl z dřívějšího svého pobytu v XYX v Chebu, že v případě poškozené jde o mentálně retardovanou osobu s omezenou svéprávností a že v důsledku duševní poruchy jsou z těchto důvodů podstatně omezeny nejen schopnosti posoudit samotnou závažnost pohlavních styků, které po ní obžalovaný v kritické době vyžadoval, ale také, že je tím fakticky v případě YYY vyloučena schopnost odpovídající obrany proti jeho útokům.

Již v posudku z 9. 8. 2014 pořízeném pro účely tehdejšího opatrovnického řízení znalec z oboru psychiatrie MUDr. VVV dospěl k závěru, že YYY trpí duševní poruchou, která není jen přechodná, a to v podobě lehké debility a komplikované nestabilní poruchy osobnosti se sníženým až chybějícím smyslem pro zodpovědnost, osobnostní nezralostí a výraznou sugestibilitou. Znalec zmínil tehdy komplikace vyplývající také z citového a sexuálního vztahu k sociálně problematickému muži. Podle tehdejších závěrů MUDr. VVV YYY nebyla schopna porozumět žádnému druhu smlouvy, nedovedla jednat na úřadech, vyřizovat doklady, pořizovat a spravovat majetek, porozumět smyslu, účelu a důsledku voleb, když její duševní porucha omezuje schopnost samostatně právně jednat i v běžných záležitostech každodenního života. Na podkladě toho také zdejší soud rozsudkem z 15. 10. 2014, sp. zn. O P 18/2013, rozhodl o omezení svéprávnosti poškozené na dobu 3 roků s účinností od 4. 11. 2014 Také výše uvedená znalkyně v tomto řízení PhDr. MMM dospěla k závěru, že v důsledku své duševní poruchy a vrozeného defektu rozumových schopností, jakož i poruchy osobnosti a emočně nestabilní poruchy YYY „není schopna posoudit význam odporu proti jednání pachatele“, když „postrádá náhled na proběhlé jednání, není schopna odhadnout následky a není schopna ani adekvátní obrany“. Potom se ovšem jedná v případě YYY z hlediska obžalovaného u všech forem pohlavních styků v kritické době o zneužití její bezbrannosti ve smyslu § 185 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku. Za takový pak podle stávající judikatury se považuje stav poškozeného, v němž není schopen vzhledem k závažným okolnostem projevovat svou vůli anebo jeho duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni nebo takové kvality, aby si ve své mysli dokázal situaci, v níž se nachází, náležitě za všech potřebných souvislostí vyhodnotit a odpovídajícím způsobem a přitom účinně na ni reagovat. Zpravidla právě u mentálně zaostalých osob pak dochází k tomu, že ani nemají dostatečné znalosti a zkušenosti, aby byly schopny posoudit význam odporu proti vymáhanému pohlavnímu styku. Za těchto okolností s přihlédnutím také k poškozenou opakovaně uváděnému citovému vztahu k obžalovanému soud I. stupně dospěl k závěru, že v kritické době XXX ve všech případech pohlavních styků zneužíval bezbrannost poškozené. Při svém jednání pak podle ní užíval obžalovaný někdy také násilí především ve formě bití. Přitom se podle provedených důkazů jednalo nejen o soulože, ale také v nezjištěném počtu opakovaně o zasouvání předmětu, nejspíš vibrátoru, do její pochvy, anebo případy, kdy požadoval obžalovaný, aby YYY brala do úst a sála jeho přirození. V těchto případech připomínala poškozená, že zejména tento způsob pohlavního styku odmítala.

Podle závěrů ve věci rozhodujícího senátu tedy XXX v kritické době vždy zneužil bezbrannosti poškozené k pohlavním stykům s ní, přičemž v některých případech k tomu použil také násilí. Pokud jde o samotné pohlavní styky, jimiž se rozumí jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať už stejného či odlišného pohlaví, pak šlo prokaz soulože, tedy spojení pohlavních orgánů muže a ženy anebo jiné pohlavní styky provedené způsobem se souloží srovnatelným, jako je ve výroku popsané zasouvání předmětu do pochvy anebo sání přirození obžalovaného poškozenou. Na rozdíl od státního zástupce pak soud I. stupně kvalifikoval čin XXX popsaný ve výroku jako jeden pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění podle S 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, když ke všem pohlavním stykům zneužil bezbrannosti poškozené, ať už se jednalo o soulože anebo pohlavní styky s ní srovnatelné, přičemž také v některých případech použil násilí. Právní posouzení činu XXX také jako pokračujícího přečinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, 2 tr. zákoníku podle soudu I. stupně v posuzovaném případě nepřipadá v úvahu. Jednak za výše popsané komplikované důkazní situace nebylo možné ve skutkových zjištěních samostatně vyjádřit okolnosti, které by případně skutkovou podstatu uvedeného přečinu naplňovaly, ale i kdyby to možné bylo, takové jednání by zřejmě bylo součástí některého z útoků samotného zvlášť závažného zločinu znásilnění, jímž byl tímto rozsudkem obžalovaný uznán vinným.

Při rozhodování o druhu trestu a jeho výměře přihlížel soud jak k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, tak i k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům obžalovaného, k jeho dosavadnímu způsobu života, k možnosti jeho nápravy a zčásti také k jeho chování po činu, jak mu ukládá ustanovení § 39 odst. 1 tr. zákoníku. V tomto ohledu bylo zjištěno, že XXX byl postupně Okresním soudem v Karviné odsouzen v letech 1996 až 1997 nejprve pro tehdejší trestné činy krádeže a podvodu a pak opakovaně pro zanedbání povinné výživy nakonec k nepodmíněným trestům odnětí svobody, z nichž poslední odpykal formálně 6. 1. 1998. Všechna tato odsouzení již jsou však rozhodnutím zdejšího soudu z 11. 10. 2011, sp. zn. 6 Nt 1255/2011, zahlazena. Podle zprávy Městského úřadu v Aši byl obžalovaný postižen za přestupek v blokovém řízení pokutou v roce 2006. V evidenční kartě řidiče má dva záznamy o postihu za vcelku běžné přestupky z roku 2011 a 2013. Podle vlastních tvrzení je obžalovaný invalidním důchodcem, svobodný, nemajetný, bez vyživovacích povinností s příjmem 9.200 Kč měsíčně. Tímto rozsudkem byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku, za který nepřipadá v úvahu uložení jiného trestu, než odnětí svobody a to v sazbě od dvou do deseti roků. V neprospěch obžalovaného bylo pak nutné vzít v úvahu, že v trestné činnosti pokračoval po delší dobu, aniž by na druhé straně byly zjištěny jakékoli polehčující okolnosti. Předcházející, i když zahlazená odsouzení, totiž znamenají, že před spácháním ve výroku uvedené trestné činnosti nežil obžalovaný řádně, když ještě navíc měl se dopustit celkem tří přestupků výše uvedených. Na druhé straně není možné přehlédnout, že jednání poškozené obžalovanému páchání trestné činnosti přinejmenším usnadňovalo. Není pak důvod nevěřit tomu, že nenásilné pohlavní styky byly obžalovaným uskutečňovány v době, kdy choval k poškozené odpovídající silný citový vztah, který YYY nejspíš alespoň v období předcházejícím kritické době opětovala. Za této situace přes opakované porušení zákazu vysloveného v usnesení soudce zdejšího soudu z 3. 9. 2016 ve věci rozhodující senát vyměřil jedině v úvahu připadající trest odnětí svobody spíše při spodní hranici sazby v trvání 30 měsíců. Výkon tohoto trestu pak ještě odložil, ale podmíněně na výrazně dlouhou zkušební dobu 4 roků za použití S 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku. Přitom právě vzhledem k přístupu XXX k dříve již vyslovenému zákazu k dosažení účelu trestu a k ochraně poškozené bylo nutné obžalovanému stanovit podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku omezení v podobě zákazu styku s YYY a to jak osobního, tak i zprostředkovaného, písemně i prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků. Další omezení za situace zjištěné v době rozhodování nepovažoval soud I. stupně za potřebná.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení u podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Plzni. Odvolání má odkladný účinek. Obžalovaný i státní zástupce mohou podat odvolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozsudku a všichni pak také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být ve stanovené osmidenní lhůtě nebo v další lhůtě k tomu stanovené soudem odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je pak povinen v odvolání uvést, zda toto podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Pokud odvolání státního zástupce či obžalovaného sepsané obhájcem tyto náležitosti nebudou splňovat a tato vada nebude odstraněna ve stanovené pětidenní lhůtě, bude takové odvolání odvolacím soudem odmítnuto podle S 253 odst. 3 tr. řádu.

Cheb dne 30. listopadu 2017

JUDr. Zdeněk Johann v. r. předseda senátu

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 19.06.2018. Připojení doložky provedla XYXY dne 09.08.2018.

sp.zn.
10 T 12/2018
Odškodnění 200 000 Kč
Čtyřleté domácí násilí s prodáváním manželky k prostituci

č. j. 10 T 12/2018-

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Městský soud v Praze rozhodl v hlavním líčení konaném dne 26. června 2020 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Cukerové a přísedících JUDr. Marcely Lukešové a Zory Hedvábné, takto:


Obžalovaný


XXXXXXXX XXXXXXXX,

nar. XXXXXXXX, OSVČ, trvale bytem XXXXXXXX


je  vinen, že

1)

v přesně nezjištěné době, nejméně od roku 2012 do června roku 2015, kdy poškozená Ing. XXXXXXXXXXXX XXXXXX, nar. XXXXXXXX, opustila společnou domácnost, v bytech, kde společně žili a to v XXXXXXXX, a v XXXXXXXX psychicky týral poškozenou, která v této době byla jeho družkou, a s níž vychovával společného nezletilého syna XXXXXXXXX XXXXXXXXX, nar. XXXXXXXX, a to tím způsobem, že ji omezoval v běžném způsobu života, kdy poškozené určoval způsob trávení jejího volného času včetně toho, s kým se může stýkat, požadoval po ní, aby zanechala studia vysoké školy s tím, že je špatná matka, neboť studuje, zakazoval poškozené kontakt s přáteli a příbuznými, stanovoval jí harmonogram domácích prací a povinností, které poškozená musela striktně dodržovat včetně časových limitů na délku vycházek na hřiště s nezl. synem XXXXXXXXX a dobu a délku návštěv u rodičů poškozené, pokud jí je povolil, přičemž jakmile stanovený harmonogram nedodržela, nebo se zpozdila, verbálně napadal poškozenou vulgárními výrazy, a to „držko zasraná, svině, tupá hlavo, lemro zasraná", vyhrožoval jí, že už ji nikam nepustí a že jí udělá ze života peklo, přičemž poškozenou rovněž fyzicky napadal, a to údery pěstí do nohy, boku a dalších částí těla, a vynucoval si na ní proti její vůli anální sex, kdy taktéž poškozenou pohrůžkami, že pokud to nebude dělat, ta jí to „spočítá", a že se jejich syn XXXXXXXXX bude mít špatně, za současného verbálního napadání shora uvedenými vulgárními výrazy, přinutil, aby v době od července 2013 do června 2015 pracovala jako tanečnice a striptérka v erotických klubech, a to XXXXXXXX, XXXXXXXX, XXXXXXXX, XXXXXXXX a XXXXXXXX, XXXXXXXX, přičemž takto získané finanční prostředky ve výši 800,- Kč až 3.500,- Kč za noc mu musela odevzdávat a dále opakovaně poškozenou  v přesně nezjištěné době od podzimu 2013 do června 2015 pod pohrůžkami, že jí vyhodí z bytu, sebere a doveze nezl. Syna XXXXXXXX a jí to „spočítá", pomstí se jí a usmrtí ji i její rodinu, za současného verbálního napadání shora uvedenými vulgárními výrazy, přinutil k prostituci, kterou musela vykonávat v jím vybraných podnicích v XXXXXXXX a v XXXXXXXX v XXXXXXXX, XXXXXXXX, a jinde, a to i na podkladě jím podaných inzerátů, v nichž ji nabízel k sexuálním aktivitám včetně live chatu s blíže nezjištěnými muži, kdy poškozená musela ve shora uvedených erotických klubech a jinde, a to i na podkladě jím podaných inzerátů, v nichž ji nabízel k sexuálním aktivitám, poskytovat blíže nezjištěným mužům shora uvedené sexuální služby, za které jí tito muži platili obžalovaným stanovenou taxu ve výši 2.500,- Kč za hodinu, kdy takto získané finanční prostředky mu poškozená musela dle jeho instrukcí předávat, přičemž obžalovaný tyto finanční prostředky následně použil pro svoji potřebu, přičemž poškozená vnímala jednání obžalovaného jako stupňující se těžké příkoří a v podstatě žila v nepřetržitém psychickém stresu,


tedy : jednak týral osobu žijící ve společném obydlí a spáchal takový čin po delší dobu,

jednak jinou osobu než díže za použití pohrůžky násilí a jiné těžké újmy přiměl, aby jí bylo užito k pohlavnímu styku a k jiným formám sexuálního obtěžování, a kořistil z takového jednáni a spáchal takový čin v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci,

2)

v přesně nezjištěné době, poté, co se dne 16.1.2016 vrátila poškozená Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX do společné domácnosti ke svému druhovi - obžalovanému XXXXXXXX XXXXXXXX, do bytu v XXXXXXXX nejméně od ledna 2017 do 6.9.2017, kdy opětovně společnou domácnost opustila, psychicky týral poškozenou, s níž vychovával společné syny, a to nezl. XXXXXXXX XXXXXXXX, nar. XXXXXXXX, s nezl. XXXXXXXX XXXXXXXX, nar. XXXXXXXX, a to tím způsobem, že ji omezoval v běžném způsobu života, kdy poškozené určoval způsob trávení jejího volného času včetně toho, s kým se může stýkat, zakazoval poškozené kontakt s přáteli a příbuznými, stanovoval jí harmonogram domácích prací a povinností, které poškozená musela striktně dodržovat včetně časových limitů na odvedení nezl. Syna XXXXXXXX do školky, na délku vycházek na hřiště s nezl. syny XXXXXXXX a XXXXXXXX, a dobu a délku návštěv u rodičů poškozené, pokud jí je povolil, přičemž jakmile stanovený harmonogram nedodržela, nebo se zpozdila, verbálně napadal poškozenou vulgárními výrazy, a to „držko zasraná, svině, tupá hlavo, lemro zasraná", a vyhrožoval jí, že už ji nikam nepustí a že jí udělá ze života peklo, přičemž poškozenou rovněž fyzicky napadal, a to údery pěstí do nohy, boku a dalších částí těla, a vynucoval si na ní proti její vpůli anální sex, přičemž poškozenou pohrůžkami, že pokud to nebude dělat, tak jí to „spočítá", že jejich synové nezl. XXXXXXXX a nezl. XXXXXXXX se budou mít špatně a budou hladovět, že řekne jejím rodičům, že pracovala jako prostitutka, že sebere a odveze nezletilé syny XXXXXXXX a XXXXXXXX, že jí to „spočítá", pomstí se jí a usmrtí ji i její rodinu, a za současného verbálního napadání shora uvedenými vulgárními výrazy, přinutil opakovaně k pohlavním stykům a dalším sexuálním aktivitám s blíže nezjištěnými muži, kdy poškozená musela na podkladě inzerátů vydaných obžalovaným opakovaně poskytovat v hodinových hotelech XXXXXXXX ulice XXXXXXXX, v XXXXXXXX a jinde, blíže nezjištěným mužům shora uvedené sexuální služby, za které jí tito platili stanovenou taxu ve výši 2.500,- Kč za hodinu, kdy za tímto účelem obžalovaný založil agenturu XXXXXXXX, přičemž takto získané finanční prostředky mu poškozená musela dle jeho instrukcí předávat, kdy obžalovaný tyto finanční prostředky následně použil pro svoji potřebu, přičemž poškozená vnímala jednáni obžalovaného jako stupňující se příkoří a v podstatě žila v nepřetržitém stresu,

tedy : jednak týral osobu žijící ve společném obydlí a spáchal takový čin po delší dobu,

jednak jinou osobu než dítě za použití pohrůžky násilí a jiné těžké újmy přiměl, aby jí bylo užito k pohlavními styku a k jiným formám sexuálního obtěžování, a kořistil z takového jednání a spáchal takový čin v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci, a takovým činem jí způsobil těžkou újmu na zdraví


čímž spáchal


pod bodem ad 1)

zločin týrání svěřené osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, spáchaný v jednočinném souběhu se zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d) trestního zákoníku,

pod bodem ad 2)

zločin týrání svěřené osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, spáchaný v jednočinném souběhu se zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d), odst. 4 písm a) trestního zákoníku,


a odsuzuje se


podle § 168 odst. 4 tr. zákoníku a za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku a § 58 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.

Podle § 84 tr. zákoníku za podmínek uvedených v § 81 odst. 1 tr. zákoníku se mu výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání. 5-ti ( let ) let, za současného vyslovení  dohledu v rozsahu stanoveným trestním zákonem.

Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci a to notebooku zn. Lenovo, typ G50-30.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu se obžalovanému ukládá povinnost uhradit poškozené Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX, nar. XXXXXXXX, trvale bytem XXXXXXXX, škodu ve výši 200.000 Kč.

Odůvodnění

  1. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že se obžalovaný XXXXXXXX XXXXXXXX dopustil shora uvedeného jednání.
  2. Obžalovaný XXXXXXXX XXXXXXXX svou vinu od počátku zcela popírá. V přípravném řízení vypověděl, že celá věc je vykonstruovaná, protože s poškozenou XXXXXXX XXXXXXXX má soud ohledně úpravy poměrů k jejich dětem. Není pravda, že by měli jen problémy, měli se rádi, měli normální vztah. Jezdili společně na chalupu, k vodě, na návštěvy. Chodil k jejím rodičům na obědy, jezdili k jeho rodičům na XXXXXXXX. Obžalovaný si nerozuměl s matkou poškozené, proto později chodila na obědy sama s dětmi. Myslí si, že její matka škodila jejich rodině. Obžalovaný připustil, že se někdy hádali, považoval to však za normální. Hádky vyvolávali oba. Pokud se týká vulgárních urážek, tak to bylo běhen hádek vzájemné. Volný čas plánovali společně, žádné časové limity poškozené neurčoval. Vždy se nějak domluvili. V žádném případě poškozené ani její rodině nevyhrožoval smrtí. Dále vyloučil, že by poškozené vyhrožoval pálkami, že by ji tahal za vlasy. Rovněž popřel, že by jí zakazoval studovat, naopak hlídal děti, aby se mohla večer učit. Podporoval ji. K prvnímu odchodu poškození od obžalovaného uvedl, že to bylo kvůli hádkách, během nichž mezi nimi došlo k citovému odcizení. Dali si půlroční pauzu, během které spolu komunikovali. Bez jakéhokoliv nátlaku z jeho strany, se kolem listopadu 2015 dali zase dohromady. Měli se rádi a chtěli společně vychovávat jejich syna. Také se domluvili, že se pokusí o druhé dítě, což se jim povedlo a v XXXXXXXX 2016 se narodil syn XXXXXXXX. K jednání, kterým je mu kladeno za vinu obchodování s lidmi, obžalovaný uvedl, že s poškozenou se poznal v roce 2009. Tehdy mu poškozená řekla, na počátku jejich mileneckého vztahu, dělala nějaký čas v klubu XXXXXXXX. Co konkrétně tam dělala, obžalovaný neví. Obžalovanému to vadilo, ale srovnal se s tím, byla to minulost. U poškozené vypozoroval kladný vztah k erotice. Nějaký čas žili normálně, ale pak to bylo finančně náročnější. Měli vysoký nájem v bytě 3+1 na adrese XXXXXXXX, a to ve výši 23.000, - Kč. Zde bydleli od roku 2012 do 2016. Proto se s poškozenou domluvil, že by to chtělo nějaký přivýdělek. Nabízel jí poloviční úvazek někde v obchodě nebo něco podobného. Ona sama navrhla, že jsou v erotice rychlé peníze, a tak se domluvili, že bude tančit v XXXXXXXX. Co tam dělala opravdu, obžalovaný neví. Dále chodila tančit k tyči do klubu XXXXXXXX. To bylo v období 2012 až 2014. Obžalovaný vyloučil, že by poškozenou k těmto aktivitám nutil, že by jí nebo její rodině vyhrožoval smrtí nebo že přijde o syna. Nikdy na ni nevztáhl ruku, nikdy jí nijak fyzicky neublížil. Jen se hádali kvůli rozdílným povahám. Po nějakém čase, od ledna 2017, začala poškozená dělat dominu, na čemž se také společně domluvili. Chodila na XXXXXXXX Inzerci a telefony si domlouvala sama. Obžalovaný jí tam pomáhal vozit. Než od něho poškozená poprvé odešla, dělali nějakou dobu společně erotický live chat. Všechny peníze, co poškozená vydělala, neodevzdávala, byly pro rodinu, na děti, výlety, dovolené u moře. Sám obžalovaný z nich nikdy nic neměl. Není schopen říci, kolik za měsíc poškozená v erotickém byznysu mohla vydělat. Po celou dobu jejich soužití, poškozená nikde nepracovala, pouze v době, kdy měli pauzu, začala pracovat v účetní firmě u své matky na poloviční úvazek, kde pokračovala i v době, kdy se k obžalovanému vrátila. Pracovala tam celkem asi rok. Ke svým příjmům obžalovaný uvedl, že asi v roce 2014 dělal řidiče u společnosti XXXXXXXX a ještě byl zaměstnán u XXXXXXXX jako řidič vysokozdvižného vozíku. Poté si pořídil živnostenský list s taxikářskou koncesi a od konce roku 2015 dosud dělá taxikáře s měsíčním výdělkem cca 18.000,- Kč. Předtím také pracoval u firmy XXXXXXXX. Dále obžalovaný uvedl, že než se seznámil s poškozenou XXXXXXXX XXXXXXXX, před rokem 2009, provozoval erotický privát XXXXXXXX, v jehož provozování pokračoval i během jejich soužití a to do roku 2013 - 2014. Pronajímal pokoje holkám, které si tam vodily své klienty. Vše bylo na základě ústní dohody, jeho taxa byla asi 500,- Kč na den. Poškození inzeráty na práci v erotice nezadával, dělala si to sama. Telefony si zvedala také sama. Ví o tom, že v inzerátech poškozená používala přezdívku XXXXXXXX. Na dotaz, zda zadával nějaké inzeráty pro jiné ženy provozující erotické služby, uvádí, že ne, že si je zadávaly samy. Je pravdou, že poškozená ze začátku na jeho privát také chodila, ale dávala si tam pouze skleničku. Dále obžalovaný uvedl, že co se týče hrazení nákupů, oblečení pro děti a nájem, to všechno platil on. Z privátu měl příjem tak 15.000,- Kč až 20.000,- Kč měsíčně. Pak to již nešlo, a musel se privátu zříci. Jako řidič si vydělal kolem 15.000,- Kč až 17.000,- Kč měsíčně, jako taxikář kolem 18.000,- Kč měsíčně čistého. Když jezdila partnerka tančit do klubů, tak vesměs děti hlídal on. Poškozená většinou jezdila taxíkem, někdy ji vezl obžalovaný sám, to pak byly děti v autě s nimi. Poškozená platila spíše jen dětské záležitosti, např. školku. V hlavním líčení pak obžalovaný doplnil, že měl ještě úspory z doby, kdy pracoval v Německu, a to několik set tisíc. Z peněz, které si XXXXXXXX XXXXXXXX vydělala, přispěla část na domácnost a část si nechávala. Doma měly dvě obálky, jednu na dovolenou a jednu na děti, do kterých přispívali dle možností. Po narození prvního dítěte začaly menší hádky, přišla mu na nevěru a odešla k rodičům. Pak se spolu začali opět bavit a řekli si, že to spolu zkusí. Měla kvůli tomu boje doma, její matka je psychicky nemocná, nechtěla ji k obžalovanému pustit. Po návratu nezačala ihned zase s tou původní činností, ale až později, až bylo synovi 2 - 4 měsíce. To si začala domlouvat otroky. Opětovně vypověděl, že inzerci na internetu si poškozená zajišťovala sama, on ji s tím nepomáhal. Připustil, že se s ní nechtěl oženit, protože zjistil, že je hádavá, jedovatá. Nepřišlo mu tak divné, že provozuje erotické služby, protože sám provozoval privát, jasně jí ale říkal, aby měla normální přivýdělek, např. hlídání dětí. Obžalovaný si dále nepamatuje, že by měla XXXXXXXX XXXXXXXX nějaké zdravotní potíže, měla jen nějaké alergie na prach apod. Šavle, kterou má obžalovaný, je historická, mačeta to samé. Také má baseballku, ale nikdo ji s ní nevyhrožoval. Jednání a výpověď poškozené si vysvětluje tak, že je zhrzená žena, která se mu chce pomstít, že si ji nechce vzít. Občas se svěřoval s problémy XXXXXXXX, svému kamarádovi. S dětmi se momentálně stýká jednou za 14 dní, předávají mu je její rodiče. Platí pravidelně výživné na oba 7.500,- Kč. Live chaty chtěla dělat XXXXXXXX XXXXXXXX, sama s tím přišla, ale nechtěla, aby výdělek z nich šel na její účet. Ale bylo to jedno, obžalovaný stejně vkládal více peněz do těch obálek na dovolené a děti. Provozovali je 2x až 3x týdně, ale byl z nich malý výdělek. Provozovali to tak 2 - 3 měsíce. Do klubů chodila poškozená tak jednou týdně, někdy jednou za měsíc. Do podniku ji vezl jednou nebo dvakrát, ale nečekal na ni, hned jel zpět, měl syna v sedačce na zadním sedadle. Pohlavní styk spolu v soukromí měli 1x až 2x týdně, někdy i poté, co se vrátila od těch otroků nebo z podniku, trochu mu to vadilo. Od otroků vždycky přišla s nějakou kabelkou nebo botami, něco si nechala a něco šla vrátit. Měla absolutní volnost.
  3. V rámci dokazování byli u soudu slyšeni svědci poškozená XXXXXXXX XXXXXXXX, XXXXXXXX XXXXXXXX, XXXXXXXX XXXXXXXX, XXXXXXXX XXXXXXXX, XXXXXXXX XXXXXXXX, XXXXXXXX XXXXXXXX, XXXXXXXX XXXXXXXX a XXXXXXXX XXXXXXXX.
  4. Poškozená XXXXXXXX XXXXXXXX v přípravném řízení vypověděla, že se s obžalovaným XXXXXXXX XXXXXXXX seznámila v březnu 2009 pře inzerát. C té době so hledala nějakou brigádu a XXXXXXXX jí říkal, že má kamaráda v cestovní kanceláři a mohl by jí zprostředkovat nějakou brigádu. Setkávali se 1krát týdně, ke zprostředkování brigády v cestovní kanceláři však nedošlo. Asi po dvou měsících jí obžalovaný XXXXXXXX XXXXXXXX řekl, ať s ním jede na Moravu k jeho rodičům. Cestou jí říkal, že má jeho rodičům lhát o svém věku a říkat, že je jí 22 let a že chodí do třeťáku na vysokou. Nechápala proč. Když dorazili na Moravu, říkal své rodině a kamarádům, že spolu chodí, i když si nic takového neřekli. Před rodiči hrál divadlo, byl na ni hrozně hodný, pozorný a slušný. Asi po osmi měsících jejich vztahu, to bylo v listopadu 2009, začal mluvit o dítěti. Chtěl, aby na jaře 2010 vysadila antikoncepci. Zpočátku nechtěla, ale nakonec ji přesvědčil tím, jak o tom pořád mluvil. Sama si představovala, že bude mít dítě až v 25 letech. V roce 2011 otěhotněla, a když byla v 5. měsíci, to bylo v srpnu 2011, tak ji přesvědčil, aby se k němu nastěhovala. Moc se jí do toho nechtělo, ale nakonec se k němu nastěhovala, do bytu v XXXXXXXX. Poté začaly první neshody ohledně dítěte. Obžalovaný XXXXXXXX XXXXXXXX chtěl, aby se dítě jmenovalo po něm, aby mělo jeho příjmení, ale vzít si ji nechtěl s tím, že až někdy za pár let. Poškozená chtěla, aby dítě mělo její jméno, a když mu to řekla, začal být na ni hrubý a křičel na ni. Nakonec tedy ustoupila. V roce 2012 se jim narodil syn. Když dodělávala bakalářskou práci na vysoké škole, tak jí rodiče pomáhali, aby to zvládla, a on říkal, že za nimi nesmí jezdit, že to má všechno vyřídit po telefonu. Za celou dobu za nimi mohla jet jen jednou, a to měla ještě vymezený čas, asi tak na dvě hodiny. V roce 2013 se přestěhovali do většího bytu ve stejném areálu, nájem byl asi 22.500,- Kč měsíčně. Jí to přišlo jako hloupost, ale obžalovaný rovnou podepsal smlouvu na pronájem na dva roky a ani to s ní nekonzultoval. Zdálo se jí to hodně peněz vzhledem k tomu, že byla na mateřské a ještě dodělávala školu. V té době obžalovaný tvrdil, že pracuje pro německou společnost, ale když řešili ten vyšší nájem, tak se prořekl, že mu na to holky vydělají. Pozastavila se nad tím a ptala se, jaké holky, a on se jí přiznal, že má erotický privát na adrese svého trvalého bydliště. Ten privát se měl jmenovat XXXXXXXX a měl být na adrese XXXXXXXX. Obžalovaný jí říkal, že ze začátku mu to hodně vynášelo, a to i 200.000,- Kč měsíčně, poté méně, ale nikdy to nešlo pod 100.000,- Kč. Byl to pro ni šok. Další šok přišel následovně, když po podpisu smlouvy na větší byt jí obžalovaný řekl, že mu musí přispívat na nájem. V té době dodělávala školu a byla na mateřské. Rodiče jí posílali každý měsíc na účet 5.000,- Kč a současně pobírala rodičovskou dovolenou ve výši 3.800,- Kč. Následně ji začal citově vydírat, využil její špatné psychické situace a nutil ji chodit tancovat k tyči. Vyhrožoval jí, že se syn bude mít jinak špatně, že s ní zatočí. Vyvíjel na ni citový nátlak, ona tedy nějakou dobu chodila tancovat. To bylo od července 2013, kdy obžalovaný našel na internetu nějaké kluby, XXXXXXXX a XXXXXXXX, do kterých chodila. Pak také do XXXXXXXX. Odměna za tančení u tyče se pohybovala kolem 800,- Kč a také měla provizi, když ji někdo pozval na drink. Provize z těchto drinků byla 40 % pro slečnu a 60 % pro podnik. TO tancování u tyče bylo spojeno i se striptýzem, ale vždy si nechávala kalhotky. Co se týče výdělku, tak za tančení byla odměna 800,- Kč, jak již uváděla, někdy to ale bylo i 2.000,- Kč, a když si nějaký klient zaplatil soukromý tanec, tak se to mohlo vyšplhat i na 3.000,- - 3.500,- Kč. Když dostala vyplacené peníze, musela je doma položit na stůl, protože obžalovaný je chtěl mít položené na stole hned, jak vstane, aby si to mohl přepočítat. Kontroloval, jestli mu dává opravdu všechno. Někdy ji do klubů vozil autem, a to měl jejich syna na zadní sedačce, myslí si, že chtěl na ni takto více působit a stresovat ji. Často mu opakovala, že u tyče tancovat nechce, že to nedělá ráda, ale obžalovaný jí říkal, že má držet hubu a byl na ni hrozně sprostý a vulgární. Vždy se odvolával na syna, že je to pro jeho dobro a že pokud to nebude dělat, že jí to spočítá. Z klubů se vracela až brzo ráno, kdy už vstával jejich syn a musela se o něj hned starat, čímž se jí hromadil spánkový deficit. V té době již byl jejich partnerský vztah hodně narušený a obžalovaný byl na ni sprostý a vulgární, urážel ji, nadával jí, a to i před synem. Konkrétně jí nadával, že je líná veš a „lemra zasraná“. Syn to špatně nesl a začal se uzavírat do sebe. Také se občas stávalo, že ji obžalovaný uhodil například pěstí do nohy, do stehna, z boku, až jí to bolelo. Dále například, když spolu chodili na squash, tak ji zničehonic přetáhl squashovou raketou přes zadek, bok nebo záda, až měla modřinu. Také ji tahal za vlasy. Nelíbilo se mu, že nosí culík. Říkal, že když jde s ním ven, nesmí mít culík a musí mít jenom rozpuštěné vlasy, protože s culíkem vypadá blbě a on se za ní stydí. Od podzimu 2013 ji pak začal nutit dělat i prostituci, protože domů podle něj nenosila dostatek peněz. Tlačil na ni, že tancování už nestačí, našel nové podniky a posílal ji tam. Jí se to hnusilo, vždycky se jí udělalo špatně od žaludku, ale on ji vyhrožoval, že už nikdy neuvidí syna, že s ním odjede do Německa. Také jí vyhrožoval, že ji vyhodí z bytu a že si během týdne za ni najde náhradu. V době, když po ní chtěl, aby vykonávala práci prostitutky, tak spolu vedli normální sexuální život, a to asi jednou nebo dvakrát týdně. Při sexu byl na ni hrubý, měla od něj modřiny na prsou. Říkala mu, že ji to bolí, ale jeho to nezajímalo, říkal, že to je dobře, že jí to bolí a že ženská má co nejvíce trpět. Vynucoval si také anální sex, který odmítala. Později jí připadalo, když ji nutil vykonávat sex, že to bere jako takové placené služby, že ona musí dělat všechno a on se nemusí snažit vůbec. Ze začátku odmítala vykonávat práci prostitutky, ale potom pod jeho psychickým nátlakem a jeho psychickém vydírání skrze syna včetně vyhrožování, že když to nebude dělat, tak se jí „kurevsky“ pomstí a že jí to spočítá, nakonec prostituci začala vykonávat. Nejdříve chodila do XXXXXXXX do XXXXXXXX a pak ještě chodila do klubu XXXXXXXX, kde si vydělala více peněz, neboť tam chodili cizinci. Prostituci začala vykonávat na podzim roku 2013. Musela vždy přijít večer do klubu, vzít si na sebe nějaké spodní prádlo, šaty a sukni a sednout si do velké místnosti, kde byla i zrcadla a nějaká tyč. Klienti sdělovali servírce, jakou holku kdo chce, ta potom šla za konkrétní holkou a řekla jí, že musí jít s tím konkrétním mužem. Rovněž jí sdělila na jak dlouho. Když to bylo úplně poprvé, byl to pro ni hrozný zážitek, myslela si, že to nezvládne. Sahal jí úplně všude, včetně prsty dovnitř s tím, že vše musela strpět. Potom proběhl sex. Prakticky se psychicky složila, neboť pro ni bylo hrozně těžké a psychicky zdrcující vydržet v takovém prostředí celý večer. Když bylo po směně, tak jim vyplatili peníze. Po návratu domů peníze zase musela položit na stůl, obžalovaný si pak mnul ruce, jak na tom vydělal a jak byl spokojený. Bylo mu úplně jedno, že brečí a je na dně. Šlo mu jenom o peníze. Co se týče XXXXXXXX, ten byl o něco na vyšší úrovni, včetně chování klientů, ale stejně to bylo hrozné. Manažer také s nimi dělal pár fotek a klienti měli interaktivní tabule, kde si mohli vybírat holky podle fotek. Co bylo v ceně, si klient nedomlouval s holkou, ale s manažerkou. Pokud si vzpomíná, měla v obou podnicích uzavřenou nějakou smlouvu, ale nic bližšího si nepamatuje. V klubu XXXXXXXX dostávala peníze vyplacené o jeden den zpětně. V tomto klubu posílali holky i na escort. Co se týče peněz, tak v klubu XXXXXXXX dostávala přibližně 45 % z částky, kterou zaplatí klient, 55 % šlo na podnik. V klubu XXXXXXXX to bylo 50 % pro ni a 50 % pro podnik. Do těchto dvou klubů chodila až do konce roku 2014. Když chodila do klubu XXXXXXXX, tak někdy donesla za noc i 9.000,- Kč, minimum bylo 3.000,- Kč. Mohla domů donést kolem 30.000,- Kč. Co se týče XXXXXXXX, z něj nosila 3.000,- - 4.000,- Kč. Veškeré peníze odevzdávala obžalovanému. Začátkem roku 2014 mu ale takto získané peníze nestačily a začal ji nabízet přes internet. Donutil ji nafotit fotky, kde byla ve spodním prádle, a začal je dávat na různé seznamky. V té době chodila do obou klubů, dodělávala si školu, starala se o syna a ještě ji obžalovaný nabízel přes internet. Stále jí vyhrožoval, že jí udělá ze života peklo, sebere jí syna, že se jí pomstí, že si to „kurevsky“ odsere, že si za ní najde náhradu a že jí vykopne z bytu. Bylo to pořád dokola, a to i před synem. Poté, co obžalovaný začal zadávat inzeráty s jejími fotkami, stávalo se, že byla ve škole a on na ni čekal před školou v autě se synem a rovnou ji odvezl na nějaké místo, které předtím domluvil. Mnohokrát to bylo v XXXXXXXX, kam jezdil za jedním klientem i víckrát. Občas jí vezl do nějakých podniků, kde byla vířivka, kterou si klient pronajal, a tam to proběhlo. Také ji vozil do hodinových hotelů, a to do XXXXXXXX a XXXXXXXX. Přesné adresy si nepamatuje. Obžalovaný čekal celou dobu před domem. Musela mu pokaždé napsat SMSku na začátku a na konci a nesměla to ani o chvíli překročit. Pokud by překročila stanovenou dobu, a to byť o minutu, tak na ni začal ječet. Pohlavní styk s klienty byl prováděn vždy s ochranou, doma s ní ale obžalovaný spal bez ochrany, chtěl po ní doma ranní sex, i když předtím byla s klienty. V závěru se již klientům svěřovala, že to dělá nedobrovolně a že jí k tomu nutí přítel, s nímž má syna a že jí vyhrožuje. Později jí obžalovaný vyhrožoval i zabitím a likvidací, a to nejen její, ale i celé její rodiny. Měl doma mačetu, šavli, baseballku, sekeru a vyhrožoval jí, že už si přes kamaráda shání zbraň a že jí to spočítá a všechny postřílí, neboť nemá co ztratit. Co se týče klubů XXXXXXXX a XXXXXXXX, v těchto klubech se nesvěřovala, že prostituci nedělá dobrovolně. Svěřila se ale své nejlepší kamarádce XXXXXXXX XXXXXXXX, poprvé někdy v roce 2014. Neřekla jí všechno, protože se styděla, ale postupně jí říkala víc a víc. Když kamarádce řekla o prostituci, řekla jí, aby od obžalovaného okamžitě odešla. Ona se však bála, protože ji vyhrožoval i tím, že o prostituci řekne jejím rodičům s tím, že to dělá dobrovolně. Oni v té době měli starosti kvůli babičce. Takto vše probíhalo do května 2015. Obžalovaný jí také zakazoval stýkat se s kamarády, rodičům se styděla svěřit s tím, že ji nutí k prostituci, ale svěřila se jim s tím, že jí vyhrožuje zabitím, včetně zabitím celé rodiny. Řekla jim, že to nesmí nikomu říct, že se obžalovaného hrozně bojí, že to opravdu udělá. V červnu 2014 si udělala státnice. V září nebo říjnu 2014 musel obžalovaný zavřít svůj privát, protože tam holky nechtěly pracovat. Vzpomíná si v souvislosti s tím privátem, že obžalovaný říkal, že tam měl jednou nějaký problém, že prý poslal holku na escort a ona se z něj nevrátila. Řešila to i policie. Poté, co přišel o privát, začal pracovat v XXXXXXXX, kde byl ale jenom měsíc. V té době našel na internetu nějaký inzerát, kde sháněli holky na escort a přihlásil ji tam. Musela si do telefonu nainstalovat aplikaci WhatsApp, přes kterou jí chodily pokyny, v kolik a kde má být a za kolik peněz. Když jí přišla přes tuto aplikaci práva, obžalovaný ji chtěl vidět jako první a přečíst si ji, aby nemohla něco vymazat nebo zatajit. Pro tuto agenturu musela dělat jenom 14 dní a musela jít asi na osm escortů. Pak si obžalovaný založil vlastní escortní agenturu, a to bylo někdy v prosinci 2014. Nabízel nejen ji, ale i více slečen. Bylo to potom, co pracoval měsíc v XXXXXXXX, říkal, že se nebude dřít za tak málo peněz a vstávat ráno v 5.00 hodin. Také říkal, že se narodil pro erotický byznys a ví, jak na to, a že ženská jsou podřadná stvoření, že by je měli vyhubit a že ženské by se měly dát do koncentráku apod. On stále sháněl holky do agentury, dělal s nimi pohovory, fotil je. S těmi holkami se domlouval přes internet a telefony. Když měl pro některou klienta, tak ji zavolal nebo poslala SMS zprávu, v kolik hodin a kde má escort a že po escortu mu má donést peníze před XXXXXXXX. Sazba za její osobu byla 2.500,- Kč za hodinu, někdy byla objednána i na dvě hodiny, což bylo 5.000,- Kč. Od března 2015 se chtěl obžalovaný začít snažit o další dítě. V té době začala mít problémy s nohama, musela na ortopedii, kde bylo zjištěno, že má artrózu 2. stupně, a musela chodit na injekce, při nichž nemohla otěhotnět. Křičel na ni, že si to vymýšlí. Nikdy na ni nebral ohled, do klubů včetně escortů musela chodit i nemocná. Dále musela chodit dělat dominu a escorty na dominu. Musela se před klienty svlékat do spodního prádla, někdy i podprsenku, dle přání klientů je musela mlátit bičem, nebo potom, co jí olizovali nohy a sahali na ni, musela čůrat. Toto většinou probíhalo v XXXXXXXX. V té době také poskytovala erotické masáže s vyvrcholením, kdy klienty musela masturbovat rukou nebo se jí otírali pohlavními orgány o nohy a vyvrcholili na její nohy nebo záda. K pohlavnímu styku nedocházelo, a to z důvodu jejího plánovaného těhotenství, které naplánoval obžalovaný. Obžalovaný jí průběžně neustále vyhrožoval. Na jaře 2015 vyhledala pomoc psycholožky XXXXXXXX, které se se vším svěřila. Psycholožka jí řekla, že by měla od obžalovaného odejít do nějakého azylového domu, a to i s dětmi. Dále uvedla, že ji obžalovaný dále nutil, aby si vzala půjčku na byt, který chtěl napsat sám na sebe, což odmítla. Rodiče jí po celou dobu studia platili vysokou školu a posílali 5.000,- Kč měsíčně na účet, který měla u XXXXXXXX. Nakonec se odhodlala a rozhodla se obžalovaného opustit, se vším se svěřila i matce, která ji podpořila. Následně zkontaktovala právního zástupce, který jí řekl, že je hloupost, že odešla bez syna a že se tam má vrátit, dohodli se, že sepíšou žádost o svěření syna do péče. Právník jí doporučil, aby nepodávala trestní oznámení, neboť pro to nejsou důkazy. Kvůli synovi se vrátila do bytu, odmítla však pokračovat v prostituci. Obžalovaný však po ní chtěl peníze na bydlení, a to i zpětně. K tomu jejímu odchodu došlo někdy v květnu 2015. Obžalovaný pak chtěl, aby odjeli na společnou dovolenou, kdy před tím najednou obrátil a říkal, že udělal hroznou chybu, že jí nutil k prostituci. Také říkal, že ji hrozně miluje a chce si jí vzít. Snažil se jí přesvědčit, že všechno bude již dobré, hrál jí na city. Pak odjeli na společnou dovolenou, kde nadále řešil nábor holek a jejich escorty. Po návratu z dovolené přišel obžalovanému dopis, že by chtěla syna do své péče. Když si ho přečetl, byl naštvaný, poté na ni začal vyvíjet nátlak, ať stáhne tu žádost k soudu a že vše má zrušit, jinak že se zabije. Dne 22. 6. 2015 ji obžalovaný odvezl se synek je rodičům. Následně přišlo vyúčtování za služby ve výši 66.000,- Kč, kdy musela obžalovanému poslat na účet 30.000,- Kč. V prosinci 2015 se k obžalovanému vrátila a důvodem bylo, že syn skončil v nemocnici s infekčním průjmem. Byl hospitalizován v nemocnici. Obžalovaný toho využil, že byla psychicky oslabená a že byly Vánoce a začal jí vykládat, jak se hrozně změnil, jak se vším skončil a že by měli být jako rodina pohromadě. Uvěřila mu a vrátila se k němu zpět. Se synem se k němu nastěhovali 16. 1. 2016 do bytu v XXXXXXXX. Rodiče jí to rozmlouvali a říkali jí, že dělá chybu. V průběhu těhotenství s druhým dítětem se k ní obžalovaný opět začal chovat sprostě. Opět chtěla, aby se druhé dítě příjmením jmenovalo po ní, s tím ale obžalovaný opět nesouhlasil. Poté, co se narodil druhý syn, její vztah s obžalovaným byl opět špatný. Ze stresu přišla o mléko. Obžalovaný jí zakazoval kontakt s rodiči a přáteli. Rodiče ji nemohli ani navštěvovat. Začala uvažovat, že by od něho znovu odešla, ale byla těsně po porodu, neměla ustálené hormony a byla psychicky rozhozená. Sice jí nakonec povolil krátkodobé návštěvy rodičů, ale stále jí to vyčítal. Dále uvádí, že v době, když se k němu vrátila, začala chodit do práce na poloviční úvazek, takže disponovala nějakými penězi. Pak brala mateřskou a později rodičovský příspěvek. Obžalovaný v té době jezdil jako taxikář. Po narození druhého syna, tak už kolem Vánoc, na ni obžalovaný zase začal naléhat a tlačil ji, že by měla začít zase chodit do bordelu a poskytovat erotické služby spojené s pohlavním stykem. Odmítala to, ale on na ni stále tlačil s tím, že jí vyhrožoval, že syn nebude mít mléko a pleny a že oba synové budou strádat a že jí to spočítá a udělá jí ze života peklo. Tím ji zase donutil k tomu, že začala poskytovat eskortní služby klientům, které jí obžalovaný sháněl přes mobil. Musela vždy zvednout telefon a klient jí pouze potvrdil místo a termín schůzky. Co se týče těch eskortů, tak opět hrála dominu. Do klubů už nechodila a ani neprobíhal live chat. Dále poškozená vypověděla, že si nikdy z peněz klientů nic nenechávala, úplně vše obžalovanému odevzdala. V té době už ji rodiče nepodporovali. Někdy v srpnu 2017 obžalovaný domluvil eskort, řekl jí, že to bude nějaký dominantní pán a že si chce vyzkoušet opačnou roli, údajně to měl být nějaký primář. Když se s ním sešla, tak šli do pokoje v XXXXXXXX. Byl to vysoký plešatý hodně svalnatý muž. Hned po příchodu na pokoj si dal sprchu a s ručníkem ovázaným kolem pasu si šel lehnout na postel. Přišla k němu a začala ho lehce plácat po zádech a po nohou. Muž chvíli držel, pak se přetočil na bok, povalil ji na zádech a držel ji pod krkem. Pak ji znásilnil. Byla úplně paralyzovaná strachem, když se pokoušela bránit, tak ji vždycky přimáčkl a přitiskl jí ruku na krk, bála se, že se z toho pokoje nedostane. Následně volala na Bílý kruh bezpečí, a to asi 2krát. Říkali jí, že nemá partnerovi (obžalovanému) dopředu říkat, že od něj odejde, že by ji mohl zabít. Poté, co volala na Bílý kruh bezpečí, tak se spojila s organizací Acorus. To je intervenční centrum, kam začala docházet a kam chodí do současné doby. Od obžalovaného odešla dne 19. 6. 2017 i se syny ke svým rodičům. Po jejím odchodu jí obžalovaný psal SMS zprávy s tím, že mu unesla syny a že je drží násilím. Pak ji zase přemlouval, ať se vrátí, že rodina se dvěma malými dětmi musí být pohromadě. V osobním kontaktu nebyli. Poškozená vyloučila že by ještě předtím, než se s obžalovaným seznámila, pracovala v klubu XXXXXXXX na XXXXXXXX. Pouze se mu zmínila, že tam kdysi byla s kamarádkou na víně. Kamarádka ji tam pozvala, přičemž jí dopředu neřekla, o jaký podnik se jedná. Rovněž vyloučila, že by obžalovaný pouze věděl, že chodila tančit k tyči. Co se týče peněz z live chatů, které musela provozovat, tak ty chodily na účet jemu, na účet, který má u XXXXXXXX. Dále ví, že obžalovaný má účet u XXXXXXXX, kde má úspory. Ona sama má účet u XXXXXXXX, na který žádné peníze z prostituce nechodily. V hlavním líčení poté poškozená vypovídala shodně jako v řízení přípravném, kdy se k celé trestní věci již obsáhle vyjádřila. Zopakovala, že jí obžalovaný nutil k poskytování erotických služeb a vyhrožoval jí, že se syn bude mít špatně, že ho odveze do Německa, že ji ze života udělá peklo. Vždy se s konkrétním klubem musela domluvit dopředu, kdy tam přijde. Vydělané peníze musela položit na stůl, když ráno přišla domů. Dále ji pak nutil k eskortům, k live chatům doma, později chtěl, aby dělali párové chaty. Nabízel jí přes internet k eskortům, všechno zařídil, domluvil čas a místo a následně sledoval, jestli opravdu na eskort odejde, případně čekal venku, dokud poskytování služby neskončilo. Po většinou to probíhalo v bytě klienta, případně v hodinovém hotelu v XXXXXXXX. Jednou si také klient pronajal vířivku a saunu, kde to probíhalo. Na návštěvy u rodičů měl vymezený čas, který musela dodržovat. Přišlo jim to divné, říkali, že si nestihnou ani malého užít. V té době se stýkala s kamarádkou XXXXXXXX, ale jen málo, obžalovaný jí to zakazoval. Nesměla se přijít podívat ani na miminko k nim do bytu. V žádném erotickém podniku před seznámením s obžalovaným nepracovala, šla do XXXXXX pouze s kamarádkou jednou na víno. Vrátila se k němu, protože začal vyhrožovat sebevraždou, že jestli nestáhne žádost o svěření syna do péče, že se zabije. Začal ji pak přemlouvat, ona z toho byla špatná, navíc byl syn nemocný a ležel v nemocnici. Obžalovaný tehdy obrátil, říkal jí, že se změnil, že už všechno bude dobré. Proto se vrátila. Rodiče jí od toho zrazovali, že se takový člověk nezmění. Pak ji opět začal nutit jezdit na eskorty, hrozně se ho opět bála. Dále poškozená vypověděla, že od rodičů dobu jejího studia dostávala měsíčně částku 5.000,- Kč, ze kterých platila synovi školku a oblečení jemu i sobě. Rovněž přispívala na společné dovolené. Pokud jí peníze nestačily, tak si řekla rodičům. Obžalovaný hradil jídlo, byt. Když pracovala v účetní firmě na částečný úvazek, vydělala si měsíčně cca 12.500,- Kč. Peníze jí chodily na účet a nechávala si je pro sebe. Dále poškozená uvedla, že někteří klienti ji za poskytnuté služby ještě něco koupili, jednalo se jak o potraviny, tak drogerii, oblečení. Dále poškozená uvedla, že s kamarádkou XXXXXXXX i kamarádem XXXXXXXX XXXXXXXX se stýkala, chodila s nimi s každým na procházky či na kávu. Nebylo to ale každý den. S XXXXXXXX však byla v každodenním kontaktu, kdy si psaly, a když se jí poškozená svěřila, tak XXXXXXXX jí podporovala. Poškozená dále potvrdila, že má nad levým kotníkem tetování štíra, což dostala od obžalovaného jaké dárek k narozeninám, a na zádech v dolní části jméno svého syna XXXXXXXX, ke kterému ji donutil obžalovaný. Na závěr poškozená uvedla, že odbornou lékařskou pomoc v souvislosti s projednávanou věcí nevyhledala, pouze spolupracovala a stále ještě spolupracuje s Acorusem, což je společnost, která pomáhá obětem domácího násilí. Dochází tam na psychoterapie. Absolvovala již asi 34 terapií a asi deset ji ještě čeká. Žádné antidepresiva ani jiné léky neužívá, neboť nechce být jimi ovlivněná, když se stará o děti. Užívá pouze volně dostupný lék Persen kvůli úzkosti a špatnému spánku. Aktuálně bydlí u rodičů a je na mateřské dovolené. V kontaktu s obžalovaným není, děti si přebírá od rodičů poškozené. Obavy, že by obžalovaný mohl s dětmi odjet do zahraničí, u poškozené pramení z toho, že má německý pas. Poškozená připustila, že mimo povolený styk s dětmi, tyto bez jejího svolení ze školky nevyzvedl. Ani nesmí, výslovně to vychovatelkám řekla. Teď má obžalovaný zákaz styku s dětmi, tak pouze vyhrožoval, že poslal dětem svou obrovskou fotografii a hned na to druhý den se uskutečnil telefonát z neznámého čísla.
  5. Svědkyně XXXXXXXX XXXXXXX - matka poškozené v přípravném řízeni vypověděla, že její dcera - poškozená Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX obžalovaného poznala někdy na jaře roku 2009. Poprvé ho viděli asi v létě na narozeniny poškozené, kdy jim ho představila. Potom k nim moc nechodil. Svědkyni přišlo zvláštní, že třeba měl na poškozenou jen ve středu odpoledne a v sobotu. V roce 2009 se svědkyně podrobila operaci a v roce 2010 absolvovala rehabilitační pobyty, Když tehdy přijela dcera s tetováním, svědkyni se to nelíbilo. Na podzim roku 2010 jí dcera řekla, že obžalovaný chce koupit chalupu ve vesnici, kam oni jezdí, odkud pochází jejich prarodiče. Dcera v té době studovala, chalupu financoval obžalovaný. V současné době ji snad již nevlastní, snad ji prodal. Někdy mezitím říkala dceři, že se jí obžalovaný nelíbí, že je na ni moc starý. Obžalovaného viděla až na pohřbu svého otce, kdy ze smuteční hostiny dceru předčasně odvedl. Svědkyně doufala, že dcera sama přijde na to, že obžalovaný není pro ni úplně vhodný partner. V létě 2011 však přišla s tím, že je těhotná. Tehdy u nich byli oba dva. Obžalovaný říkal, že se o poškozenou postará se vším všudy, že dostuduje, ale brát, že se nebudou. Dcera vypadala spokojeně, stejně jako po celou dobu. Když se dcera k obžalovanému nastěhovala, chodili k nim na návštěvu každý týden na oběd. Obžalovaný se moc do hovorů nezapojoval, vždy si vzal noviny a četl si. Se širší rodinou se stýkat nechtěl. Dcera v té době studovala, dokončovala bakalářské studium na XXXXXXXX a bylo v plánu, že naváže na inženýrské studium na vysoké škole finančně správní. Obžalovaný jim řekl, že pracuje pro německou firmu jako personalista a že má dostatečné příjmy na to, aby vše financoval. Svědkyně požadovala po obžalovaném, aby na její dceru dával pozor. Chtěla, aby dostudovala a mohla si tak vybrat život jaký chce. Obžalovaný se choval odtažitě. Vzhledem k tomu, že byla poškozená v té době bez příjmů, posílali ji s otcem na její účet kapesné ve výši 5.000,- Kč měsíčně. Současně jí platili všechny větší výdaje jako za tramvajenku, oblečení jak pro ni, tak pro vnuka. Dcera ji říkala, že jí obžalovaný žádné peníze nedává, a oblečení na mimino, že je její starost. I po narození prvního vnuka, k nim poškozená s obžalovaným jednou za týden jezdili na oběd, kdy potom sami odjeli ať již za sportem nebo na výlet. Svědkyně s manželem mezitím hlídali vnoučka. Když se vrátili, balili se a svědkyně jim vždy nabalila jídlo, trvanlivější potraviny, aby měli i na druhý den. Obžalovaný je vždy popoháněl. Když byl vnuk větší, začal říkat, že domů nechce, ale svědkyně nevěnovala pozornost, protože vnoučata to říkají. Na oběd k nim jezdili i v létě na chalupu, kde jim vnuka hlídali a oni mohli pracovat na zakoupené chalupě. Již tehdy si svědkyně všimla, že obžalovaný vůči dceři nikdy neprojevoval žádnou ohleduplnost nebo takt. V jednu dobu obžalovaný uvažoval nad hypotékou na byt v XXXXXXXX, kdy se svěřil, že jeho příjmu jsou nad 100.000,- Kč nebo 150.000,- Kč čistého měsíčně. To bylo svědkyni divné. Naštěstí od svého záměru obžalovaný upustil a svědkyně si oddychla, že dceru nezadluží. Nicméně jí v té době poslali na účet dvě stavební spoření, které dceři naspořili. Jednalo se o částku 275.000,- Kč a na věnovém spoření bylo kolem 75.000,- Kč. Jak konkrétně dcera s penězi naložila, svědkyně ani neví. Něco snad použila na nějaké kauce na byty, kdy se jí z toho něco vrátilo. Na přelomu roku 2014 -- 2015 začali mezi nimi problémy. Někdy koncem roku 2014 jí dcera naznačila, že na ni obžalovaný křičí, že ji uráží a že chtěla vztah ukončit a odejít, ale že se ho hrozně bojí, protože jí vyhrožuje. To už k nim obžalovaný přestal jezdit na návštěvy, pouze přivezl poškozenou se synem. Říkala, že by odejít sice mohla, ale že syna jí sebere a ona už ho nikdy neuvidí. Dcera se bála, že by ho mohl obžalovaný odvézt do Německa a ona by ho už nikdy neviděla. Tehdy šla dcera do poradny, kde se dozvěděla, že obě varianty, zůstat nebo odejít, jsou špatné. Proto se rozhodla, že u něho zůstane a uvidí, jak to bude dál. Někdy v březnu 2015 byla dcera s obžalovaným a jejich synem na horách. Na to svědkyni začala psát, že jí obžalovaný vyhrožuje, že jí zabije, nadává jí a ponižuje. Svědkyně jí řekla, že si to nemusí nechat líbit, a sama se začala zajímat o problematiku domácího násilí. Dále svědkyně uvedla, že u obžalovaného vždy pozorovali zálibu ve zbraních, když jim ukazoval nějakou vzduchovku, doma měl šavli, a v kufru auta dle jeho sdělení měl vozit mačetu, aby byl vždy připravený. Od února 2015 začala mít svědkyně zdravotní problémy, a vlastně celá situace pro ni a celou rodinu byla traumatizující. Dcera jí psala stále víc a víc, co se u ní doma děje, že jí obžalovaný nadává, jak jí ubližuje a je na ní ošklivý. Jednou když jela svědkyně od lékaře, tak jí dcera opět volala a stěžovala si na obžalovaného. Tehdy se sešly a společně na nákup, kde se jí dcera svěřila, že obžalovaný je pasák a že ji nutí k prostituci. Tehdy měli o dceru opravdu strach. Začali situaci řešit s právníky, svědkyně se obrátila na Acorus. Nakonec se dcera rozhodla, že od obžalovaného odejde. Když to obžalovanému sdělila, řekl jí, že syna jí nedá. Situace byla tak vyhrocená, že jí svědkyně s manželem radili, aby se tam nevracela. Dcera byla psychicky na dně, vyřízená. Právník jí poradil, aby k obžalovanému a synovi vrátila, a odešla i se synem po vzájemné dohodě. Současně právník sepsal návrh na předběžné opatření na svěření syna do péče matky. Dcera pak někdy na konci června 2015 i se synem od obžalovaného odešla k nim domů. Obžalovaní jí poté osobně i telefonicky vyhrožoval. Dcera rovněž respektovala doporučení právníka a připustila styk obžalovaného se synem a jejich každodenní telefonický kontakt. Dcera pak od června 2015 až do prosince 2015 zůstala u nich doma. Od září 2015 začala dcera pracovat ve stejné společnosti jako svědkyně na částečný úvazek. V prosinci 2015 byl vnuk hospitalizovaný v nemocnici, kam za ním obžalovaný začal jezdit. Tam začal poškozenou přesvědčovat, že v zájmu dítěte je, aby se vrátila domů, aby měl kluk rodinu. Nakonec dceru přesvědčil a ona se k němu v lednu 2016 vrátila. Svědkyně s manželem měli obavy, že se takový typ lidí nemění. Svědkyně opětovně navštívila Acorus, kde popsala situaci dcery. Oni to popsali jako psychické domácí násilí. Fyzicky obžalovaný napadl dceru jen několikrát, kdy jednou do ní strčil, až spadla na zem a také jí tahal za vlasy. S dcerou i po jejím návratu byla v kontaktu. Například se jí svěřila, že nemůže dětem vařit večeři, aby nespotřebovala moc energie apod.. Dceru nechápali, proč dala obžalovanému ještě šanci. Nicméně jí sdělili, že její rozhodnutí respektují, ale že oni obžalovaného vídat nechtějí. I přes nesouhlas obžalovaného, odjela poškozená v únoru 2016 s rodiči na plánovanou dovolenou. Po návratu dcera s vnukem žila u obžalovaného a k rodičům jezdila s vnukem jednou za týden na návštěvu. Domů se musela vracet na vteřinu přesně, aby na ní neřval. Na jaře 2016 jim dcera sdělila, že je těhotná a v listopadu 2016 se jí narodil druhý syn XXXXXXXX. Do porodnice se na vnuka mohli přijít podívat, až když odešel obžalovaný a k nim domů nesměli. Nemohli s tím nic dělat, a jen čekali, až dcera přijde na to sama, kde je pravda, že se obžalovaný nezmění. Někdy v srpnu 2017 jim dcera začala říkat, že měli pravdu. Říkala, že se nezměnil, že jí pořád vyhrožuje zabitím, když od něho odejde a vulgárně jí nadával. Také jí ve všem omezoval, že jí dovoloval kamarádku jednou za dva měsíce, a když se zpozdí, tak až za čtyři měsíce. Dcera díky rodičům opětovně navázala kontakt s psychologem a spojila se s Acorusem, kde jí doporučili, aby od obžalovaného odešla a ukryla se do nějakého azylového domu. Poškozená však 6.9.2017 odešla k rodičům. Čekali, co se bude dít. Báli se výhrůžek obžalovaného, ale postupem času zjistili, že je nenaplnil. Po návratu se jim dcera svěřila, že ji obžalovaný poté, co se k němu vrátila, nutil, aby dělala dominu, kde nebyl pohlavní styk. Jednou však byla v ohrožení života, kdy jí někdo držel pod krkem a znásilnil. Když od obžalovaného dcera poprvé odešla, tak se jí svěřila, že jí nutil chodit do nějakých klubů, ale protože to bylo málo peněz, tak ji nutil, aby za prostitucí jezdila a on ji vozil. Také jí měl nutit, aby byla na telefonu a potom přes počítač provozovat nějaké erotické služby. U hlavního líčení svědkyně vypověděla v podstatných bodech shodně. Potvrdila, že byla s dcerou po celou dobu jejího soužití s obžalovaným v telefonickém kontaktu, kdy si psaly a jednou za týden je poškozená postupně s dětmi navštěvovala. Svědkyně sama přímo z úst obžalovaného žádné výhrůžky na adresu dcery neslyšela, vše měla reprodukované od dcery. Poté co se k nim dcera vrátila, ať již poprvé či podruhé, tak zaznamenala zpočátku, když jí dcera říkala, že obžalovaný čeká u školky a pozoruje, jak vede XXXXXXXX do školky. To bylo někdy v roce 2015. Obžalovaný se jinak nikdy nepokusil syna unést nebo vyzvednout mimo stanovený termín. Na závěr potvrdila, že poškozená pravidelně žádné medikamenty neužívá, jen pije nějaké bylinkové čaje a užívá Persen, který je na rostlinné bázi. Sama svědkyně má i z důvodu celé této události dlouhodobé zdravotní problémy.
  6. Svědek XXXXXXXX XXXXXXXX - otec poškozené v přípravném řízení vypověděl, že asi před deseti lety jim poškozená doma oznámila, že má nějakého přítele, který je o deset let starší než ona. Svědek jí takový věkový rozdíl nedoporučoval. Dcera však s obžalovaným chodila dál. Když ho přivedla domů představit, hned od počátku se svědkovi moc nelíbil. Čišela z něho neosobnost, neupřímnost. O společné plány rodiny se vůbec nezajímal, při návštěvách si četl noviny nebo byl na mobilu. Stále tvrdil, že děla personalistu v nějaké německé společnosti, ale blíže nic nechtěl konkretizovat. Asi po roce se dcera i přes jeho a manželky protesty k obžalovanému nastěhovala. Od počátku bylo vidět, že obžalovaný je ve vztahu dominantní. Vzhledem k tomu, že dcera v té době studovala, poslali jí částku 5.000,- Kč měsíčně na její účet. Když. se ptali na jejich finanční situaci, obžalovaný říkal, že má dost. Po dobu studií dceři kupovali oblečení, mobilní telefon, tablet. Po narození vnuka XXXXXXXX, kupovali oblečení i jemu. Stýkali se jednou za týden buď u nich doma, nebo u svědka s manželkou. Potom obžalovaný přišel s nápadem koupit chalupu ve stejné vesnici, kde mají chalupu svědek s manželkou. Koupi financoval obžalovaný. Aktuálně je již prodaná. O tom, kdy se na chalupu pojede, aby viděli poškozenou a vnuka, rozhodoval obžalovaný. K dceři se nechoval dobře, nechal ji tahat sekačku, křičel na ni a byl sprostý. Dcera se jim tehdy svěřila, že obžalovaný nechce, aby dostudovala, že ji v noci schválné budil, že jí říkal, že studia jsou pro ženu zbytečné. Někdy v červnu nebo červenci se dcera rozhodla, že od obžalovaného odejde. Říkala, že z něho měla strach, protože jí vyhrožoval, že jí zabije a přes ni vyhrožoval i svědkovi a jeho rodině, že je zabije. Do očí to svědkovi nikdy neřekl. Jezdil tehdy před jejich barák a řval. Jednou zavolal i městskou policii, že tnu dcera ukradla dítě. Dle rady advokáta dcery, dávali vnuka obžalovanému. Tehdy se mu poškozená nesvěřila přímo s tím, že by jí měl obžalovaný nutit k prostituci. Vzhledem k tomu, že obžalovaný na dceru stále tlačil, aby se k němu vrátila, tak se k němu v roce 2016 vrátila, aby byl klid. Od té doby s nimi obžalovaný přestal komunikovat a přestal k nim jezdit na návštěvy. Tehdy již dceři částku ve výši 5.000,- Kč neposílali. Po narození druhého vnuka, k nim dcera s vnuky jezdila jednou týdně. I druhému vnukovi nakoupili všechny věci. Pokud jde o fyzické napadení dcery obžalovaným, tak od dcery svědek ví, že jí měl obžalovaný tahat za vlasy, měl ji vyhrožovat basebalovou pálkou, a jednou do ní měl strčit, až upadla. V jednom případě, na té chalupě, přítomen verbálního útoku obžalovaného na poškozenou. Svědkovi obžalovaný konkrétně nevyhrožoval, pouze mu řekl, že si to s ním vyřídí, že ještě uvidí. Dále svědek uvedl, že po nějaké době se situace u dcery doma začala opět zhoršovat a jednou, když byla dcera s vnuky u nich na návštěvě, napsala obžalovanému SMS, že od něho odchází a zůstala u nich. Obžalovaný jí na to odpověděl, aby se vrátila, že se už bude chovat slušně, také se s ní chtěl sejít, ale dcera již zůstala u nich. Až tehdy se jim svěřila o nucení k prostituci, že jí obžalovaný nutil jezdit do nějakých bytů, pak čekal i dítětem venku, a potom mu musela odevzdat všechny peníze. Také prý musela chodit do nějakých klubů, kde ji stále monitoroval. U hlavního líčení svědek na své. výpovědi setrval. Pouze uvedl, že o problémech dcery a obžalovaného, v tom smyslu, že na ni řval, rozkazoval jí, vozil ji, aby mu vydělávala peníze, se dozvěděl již před tím, než ho dcera poprvé opustila. Aktuálně s obžalovaným nekomunikuje.
  7. Svědkyně XXXXXXXX XXXXXXXX v přípravném řízení vypověděla, že poškozenou zná asi patnáct let. Seznámily se na ozdravném pobytu Mořský koník, kde byly děti. Někdy v roce 2009 si psaly, vídaly se. V té době se poškozená seznámila s obžalovaným. Vídaly se tak jednou za půl roku, jinak byly v kontaktu přes telefon, přes facebook. Zpočátku byl mezi poškozenou a obžalovaným normální vztah. Asi po dvou letech poškozená otěhotněla a k obžalovanému se přestěhovala. Začali si na vzájemné soužití zvykat, měli rozdílné názory na domácnost. Když bylo prvnímu synu poškozeného rok a půl, tak ji obžalovaný začal nutit chodit tančit do klubu. V rodině se změnila finanční situace a obžalovaný chtěl, aby poškozená začala přispívat na domácnost. Svědkyně se o tom dozvěděla až v roce 2015, dříve jí o tom poškozená neřekla. Sama svědkyně nic nezpozorovala. Až tehdy v roce 2015 při skleničce vína, se jí poškozená svěřila, že od jara 2013 do podzimu 2013 jí měl obžalovaný nutit k tancování v klubu XXXXXXXX a další rok chtěl, aby provozovala sex. Začal ji nabízet na internetu a zprostředkovával sex za peníze s klienty. Nutil ji k tomu tak, že jí vyhrožoval s činkami v ruce, že ublíží rodičům. Svědkyně z toho byla v šoku, špatná. Snažila se jí podpořit, že to musí řešit, a doporučila Bílý kruh bezpečí. I přes to, co jí dělal, k čemu jí nutil, ním poškozená, až na půl roku, kdy od něho odešla, zůstávala. Potom se jim narodil druhý syn. Dle názoru svědkyně, jejich vztah nefungoval. Pořád poškozené vyhrožoval, že si nenechá od nikoho rozbít rodinu, nechtěl, aby se rodiče XXXXXXXX stýkali se svými vnuky a snažil se jejich setkání co nejvíce omezovat, časově vyměřovat. Svědkyně viděla obžalovaného pouze jednou to když se s poškozenou seznámil. Ona sama nikdy nebyla svědkem žádných jeho výhrůžek, vše to má zprostředkované od poškozené, se kterou byla v roce 2016 v kontaktu spíše přes facebook. Po narození druhého syna, se již poškozená nezmiňovala, že by ji obžalovaný nutil k prostituci. Od poškozené ví, že obžalovaný se živil tím, že měl provozovat privát na sexuální služby, v současné době se živí jako taxikář. Poškozená se jí svěřila, že si sexem vydělala i 10.000,- Kč za večer. Když ji za klientem vezl obžalovaný, musela mu všechny peníze dát, ale když chodila do erotických klubů XXXXXXXX a XXXXXXXX, snažila si nějaké vydělané peníze nechávat pro sebe, aby mohla synovi něco koupit. Po narození druhého syna poškozené se již nic takového dít nemělo, pouze jí obžalovaný omezoval, že třeba nesměla jít sama se syny ven a museli čekat, až se obžalovaný probudí, kontroval jí, kdy se vrátila domů, když vedla syna do školky. V roce 2017 odešla od obžalovaného podruhé. Co bylo důvodem, svědkyně neví, dle jejího názoru se to tak nějak všechno nahromadilo. V roce 2017 se vídaly ve společnosti obou svou poškozené, tak se kolikrát o obžalovaném nebavily, neboť to nechtěla před starším synem řešit. Pokud jde o fyzický atak obžalovaného a poškozenou, tak jí říkala, že do ní jednou obžalovaný při hádce strčil a ona upadla. Žádných modřin si u poškozené nevšimla. U hlavního líčení pak svědkyně vypověděla, že již po státnicích v roce 2014 se jí poškozená svěřila, že ji obžalovaný nutil k tancování u tyče a pak k prostituci. Prý v roce 2013 chodila tancovat k tyči do XXXXXXXX a provozovat prostituce do XXXXXXXX. Vydělané peníze pak musela všechny odevzdávat obžalovanému. Po návratu k obžalovanému jí měl obžalovaný nutit dělat dominu. Naléhal na ni psychicky, vyhrožoval jí, že jí sebere syna, pak oba, že ublíží jí i jejím rodičům. Rozpory ve své výpovědi svědkyně vysvětlila tak, že se při výpovědi v přípravném řízení spletla, že poškozená se jí o prostituci svěřila již v roce 2014 a nikoli v roce 2015. Toto si uvědomila následně, když po výslechu s poškozenou o tom mluvila. Stejně tak její výpověď z přípravného řízení, kdy vypověděla, že poškozená si něco z vydělaných peněz z prostituce nechávala pro sebe, není pravda, ona musela všechno obžalovanému odevzdávat. Svědkyně takto na policii vypověděla, neboť si to tak myslela. Na závěr svědkyně uvedla, že s poškozenou jsou v kontaktu stále, za poslední rok se setkaly asi sedmkrát.
  8. Svědek XXXXXXXX XXXXXXXX v přípravném řízení vypověděl, že s poškozenou XXXXXXXX XXXXXXXX se zná asi deset let. Zpočátku se vídali zřídka, neboť poškozená se věnovala škole. I v poslední době se vidí méně, neboť svědek má časově náročnou práci. Jinak se vídali tak cca dvakrát do měsíce. Rovněž si píší přes internet, telefonují si. S obžalovaným se svědek viděl jednou, když pomáhal poškozené v roce 2017 se od něho odstěhovat. Pokud jde o jejich vztah, svědek ví, že se seznámili přes její kamarádku. Po narození prvního syna se mu poškozená začala svěřovat, že jí obžalovaný začal dávat ultimáta, kdy musela přijít domů po setkání s kamarádkami v určitou hodinu, jinak na ní byl ošklivý. S poškozenou se svědek vídal dvakrát do měsíce, většinou se chodili projít venku po Praze a to buď s dětmi, nebo když měla poškozená hlídání, tak bez nich. Jejich setkání mohla trvat řádově i několik hodin. Někdy zašli i do restaurace. Dle názoru svědka, poškozená obžalovanému neřekla, že se schází s ním, ale že s nějakou kamarádkou. Od poškozené ví, že se byla v kontaktu i s dalšími přáteli, ale nic bližšího neví. Poškozená si mu stěžovala, že ji obžalovaný například nutí sekat trávu, přestože je alergická, také jí měl máchat činkou před obličejem se slovy: „Bojíš se?”. Také jí měl jednou strčit, až upadla a udělala si něco s rukou. Žádné zranění na ní neviděl. Taky jí měl nadávat, že smrdí. To mu poškozená psala někdy v roce 2017. Až když od obžalovaného odešla, tak se svědkovi asi po 3 - 4 měsících začala svěřovat, že jí obžalovaný nutil k prostituci, kdy ji měl naložit do auta a odvezl k nějakému baráku i dítětem v autě. Pod nějakými pohrůžkami šla nahoru a on na ni čekal dole, a když přišla, musela mu dát všechny peníze. Rovněž se zmiňovala o nějakém kabaretu, kdy ji nutil tančit před live kamerou. Dále říkala, že obžalovaný objednal nějakého chlapa přes internet, který jí měl následně škrtit a znásilnit. Také se zmínila o tom, že měla na internetu vystupovat jako domina. Před jejím odchodem od obžalovaného, někdy v srpnu nebo září 2014, se svědkovi poškozená svěřila, že obžalovaný nechodí do práce a že ho živí ona ze své mateřské, že on prý shání nějakou top práci, dobře placenou. Nakonec mu řekla, že začal jezdit s taxíkem. Oblečení na sebe a děti také kupovala spíše poškozená. Kdo jinak hradil potřeby rodiny, svědek neví. Žádného ataku obžalovaného na poškozenou ať již fyzického nebo slovního přítomen nebyl. Při stěhování obžalovaný pouze seděl na posteli, ničeho dalšího si svědek nevšiml. Rovněž si svědek nevzpomíná, že by si poškozená stěžovala na svou finanční situaci, že by měla málo peněz. Pokud ví, asi měsíc pracovala v nějaké účetnické firmě, jinak o další práci svědek neví. U hlavního líčení svědek vypověděl shodně. Pouze uvedl, že z toho, co mu poškozená o obžalovaném říkala, byl naštvaný, ale jinak to neřešil. Většinou na setkání chodila poškozená sama bez dětí, ty hlídali buď její rodiče, nebo obžalovaný. Svědek připustil, že měl jednu dobu o poškozenou zájem i jiný než kamarádský, ale když se dozvěděl, že má přítele, tak se stáhl. Následně jejich setkání bral tak, že se poškozená potřebovala vypovídat, byla nervózní z toho, co se kolem ní děje. Žádný časový limit určený neměli. I svědek XXXXXXXX XXXXXXXX se odchýlil od své výpovědi z přípravného řízení, kdy uvedl, že se mu poškozená o nucení k prostituci ze strany obžalovaného svěřila na počátku roku 2017, a nikoli po svém odstěhování od obžalovaného v září 2017. Jako správnou a pravdivou svědek označil výpověď z přípravného řízení, s vysvětlením, že s odstupem doby si již vše tak dobře nepamatuje.
  9. Svědek XXXXXXXX XXXXXXXX v přípravném řízení vypověděl, že se s obžalovaným zná od roku 2008, kdy se poznali přes inzerát. Pronajímal si od něho pokoj v XXXXXXXX za dobré finanční částky na různé své aktivity. Zda to fungovalo jako privát, svědek neví. Postupně začal s obžalovaným chodit na pivo, vídali se tak jednou týdně nebo jednou za čtrnáct dní. Někdy v té době se obžalovaný poznal s poškozenou. Svědek totiž občas obchází priváty a poškozenou poznal ve XXXXXXXX, někdy na konci roku 2008, počátkem roku 2009. Nabízela tam sexuální služby, tak si její služby za 2.500,- Kč na hodinu koupil. Celkem s ní byl asi dvakrát nebo třikrát, byla hezká, šikovná, docela se na ní čekalo. Svědek si zaplatil s poškozenou klasiku, takže orál a klasický sex. K jejímu popisu uvedl, že byla blondýna delšími vlasy přes ramena, prsa velikost č. 3, hubená, vysoká 176-178 cm, a měla větší pihu na zadku. Fungovalo to tak, že se peníze dávali přímo dívce a to podle ceníku, který tam byl. Pak se tam přestala objevovat. Až někdy na jaře 2009 ji svědek náhodně potkal v bytě obžalovaného XXXXXXXX. Řekl mu, že ji potkal v podniku XXXXXXXX. Na to mu obžalovaný řekl, že ví, co dělala a dál to nerozebírali. Dále svědek vypověděl, že je mu známo, že s poškozenou má obžalovaný dvě děti. Moc se pak ale již nestýkali, neboť svědek nastoupil na dva roky, do dubna 2011, do výkonu trestu. Po propuštění svědek hledal kontakty na známé, tak se s obžalovaným zase párkrát viděl. Poškozenou již neviděl, jen se mu obžalovaný svěřil, že mají nějaké problémy. U hlavního líčení pak svědek na své výpovědi setrval a pouze dodal, že když obžalovanému řekl, že poškozenou zná a odkud, tak koukal trochu vytřeštěně a bylo vidět, že je mu to nepříjemné, ale dál to nerozebírali.
  10. Svědkyně XXXXXXXX XXXXXXXX v přípravném řízení vypověděla, že obžalovaného zná od roku 2015. Seznámila se s ním v době, kdy jezdila za svou kamarádkou, která bydlela ve XXXXXXXX měla děti. Bylo hezky, tak chodili do parku XXXXXXXX, kde se s ním seznámila. On tam také chodil se synem. Děti si společně hráli a oni si povídali. Někdy zašli i na kávu. Poškozenou viděla až u opatrovnického soudu v lednu 2018. Po jejich seznámení se jí obžalovaný svěřil s tím, že od něho poškozená odešla. Kolem Vánoc 2015 se pak k němu vrátila. Obžalovaný jí říkal, že poškozená o něm tvrdila. že ji měl psychicky týrat, že byl násilník. Po jejím návratu, byl obžalovaný rád, že má rodinu pohromadě. Následně se s obžalovaným stýkala jen občas, tak jednou za čtrnáct dní. V září 2017 poškozená od obžalovaného opět odešla. To se začali stýkat zase častěji, tak dvakrát do týdne. Obžalovaný se jí svěřil, že na něho poškozená podala trestní oznámení pro týrání psychické i násilné. Současně to obžalovaný negoval, že to není pravda. V současně době k němu svědkyně chodí na návštěvu, kdy viděla dvě rodinná alba, kde jsou fotky z jejich dovolené, svátků, výletů a podobně, a poškozená na nich nevypadá jako týraná žena. Dle názoru svědkyně si to vymyslela. Na záda si dle slov obžalovaného nechala poškozená vytetovat jméno jejich syna XXXXXXXX XXXXXXXX a na levou nohu znamení štíra. Obžalovaný se o poškozené zmínil, že není normální, že třeba bouchala hlavou o skleněnou výplň. Také měla vymýšlet různé intriky na obžalovaného, když už plánovala svůj odchod. Když byla u obžalovaného na návštěvě doma po odchodu poškozené, viděla tam papírové tašky s názvy luxusnějších značek, které si vyfotila. Dle sdělení obžalovaného, tašky patřily poškozené. Na závěr svědkyně uvedla, že pro obžalovaného nikdy nepracovala, aktuálně je na mateřské dovolené. Obžalovaný se živí jako taxikář. U hlavního líčení svědkyně potvrdila svou výpověď z přípravného řízení. Dále vypověděla, že jsou s obžalovaným i nadále v kontaktu, stýkají se i společně s dětmi.
  11. Svědkyně XXXXXXXX XXXXXXXX v přípravném řízení vypověděla že obžalovaného zná asi 7 až 8 let, říká mu XXXXXXXX. Seznámila se s ním asi někde na baru, když tam před lety pracovala. Skamarádili se, vídali se tak jednou za čtrnácti dní, za týden. Ví, že měl privát, že měl přítelkyni, kterou zná jako XXXXXXXX a se kterou má dvě děti. XXXXXXXX poznala až později, někdy v roce 2013 - 2014, a to XXXXXXXX, kde svědkyně pracovala jako nápojová hosteska. XXXXXXXX tam dělala striptýz, tancovala tam. Někdy v roce 2014 - 2015 se náhodně bavila s obžalovaným o jeho dětech. Řekla mu, že v XXXXXXXX je nějaká slečna, která má vytetované srdce nad zadkem, v němž měla jméno XXXXXXXX. Obžalovaný se zarazil řekl, že to je jeho přítelkyně. S XXXXXXXX se o tom nebavila, až po čase jí řekla, že obžalovaného zná. Mimo XXXXXXXX se spolu nestýkaly, ale tam se viděly častěji, tak se bavily o dětech, o obžalovaném, prostě tak jak si ženský povídají. XXXXXXXX jí říkala, že když je v práci, tak děti hlídá obžalovaný, že jí do XXXXXXXX vozí. Nikdy si na obžalovaného nestěžovala, ba naopak, chválila ho jak je úžasný, že spolu řeší dovolenou. Nikdy si nestěžovala, že by ji do podniku chodit nutil. XXXXXXXX vypadala spokojeně, žádné modřiny neměla, ani psychicky na tom nebyla špatně. Vídala ji asi čtvrt roku. Zda tam poskytovala poškozená nějaké erotické služby, svědkyně neví, viděla ji pouze tančit. Každý si ji zapamatoval, protože byla krásná, chodila krásně oblíkaná, tvz. bila do očí, byla nepřehlédnutelná. Chlapy na ní dle názoru svědkyně stáli frontu. Od holek v klubu slyšela, že poškozená zařizovala ještě eskorty, ale zda to byla pravda, svědkyně neví. V XXXXXXXX si poškozená mohla vydělat i cca 15.000,- Kč za večer. Byla vždy pěkně a decentně upravená, nevypadala, že by strádala. Dle názoru svědkyně jí to bavilo. Nikdy se nezmínila, že vydělané peníze musela obžalovanému odevzdávat. Mohla si je nechat, v klubu byly trezory. U hlavního líčení vypověděla shodně. Potvrdila, že poškozenou zná z XXXXXXXX, kde předváděla striptýz. Obžalovaného znala již předtím, nevěděla, že k sobě patří. To se dozvěděla až s nějakým odstupem. Bylo jí divné, že tam poškozená pracuje, ale ona říkala, že jí to baví, že jsou to snadno vydělané peníze. O obžalovaném mluvila vždy dobře, že je úžasný chlap, že miluje děti, nestěžovala si na něho.
  12. Dále byla v rámci dokazování u hlavního líčení slyšena svědkyně Mgr. XXXXXXXX XXXXXXXX, která vypověděla, že obžalovaného XXXXXXXX XXXXXXXX nezná, nikdy se s ním nesetkala. Pracuje v Acorusu, což je organizace, která pomáhá osobám ohroženým domácím násilím. Poškozenou XXXXXXXX XXXXXXXX zná od října 2017, je to její pacientka. Již s ní proběhlo 37 konzultací. Klienty svědkyně jako terapeutka přebírá poté, co proběhne konzultace se sociální pracovnicí. Předmětem konzultací je především stabilizace z traumatu. Poškozená typické příznaky posttraumatické stresové poruchy, je disociovaná, má hodně oploštělé prožíváni, vracejí se jí vzpomínky, špatně spí, má silné úzkosti, takže všechny konzultace jsou zaměřeny na její stabilizaci a vrácení do normálního způsobu života. Zpočátku chodila každý týden, nyní jednou za dva týdny. Konzultace trvá 50 minut. Svědkyně poškozené v jedné chvíli doporučila i návštěvu psychiatra, ale protože má malé děti, bála se, aby nebyla ještě utlumenější, takže se to snaží zvládat jen pomocí psychoterapie. Aktuální stav poškozené je takový, že dochází k velmi pozvolné stabilizaci. Proces je však narušen tím, když je znovu konfrontována se vzpomínkami, jako například její výslech apod.. Stále přetrvávají stavy úzkosti, špatný spánek, děsivé sny, ze kterých se budí, takže je velmi vyčerpaná. Dále svědkyně uvedla, že v rámci těchto konzultací nebyla v kontaktu s nikým z okolí poškozené. Je jich plánováno ještě asi deset. Terapie je limitována, následně by poškozená mohla být předána do péče někomu z běžných klinicky pracujících psychologů. V daném případě největší obavou poškozené je se vypořádat s minulostí a prožitky. Dle názoru svědkyně není žádná souvislost mezi inteligencí a možností nechat se týrat. V její klientele je řada vysokoškolaček, které jsou týrány. Toto může ovlivnit pozitivně způsob vyrovnání se s takovou situací, kdy taková oběť může lépe pochopit, co se s ní děje, a tím spíše přispět k nějakému návratu k normálnímu fungování. Dlouhodobou terapií rozhodně nemůže dojít k retraumatizaci oběti, která jí způsobí poruchu, kdy svědkyně zcela vyloučila, že by poruchu poškozené mohla způsobit ona terapií. Svědkyně nesouhlasí s tvrzením znalce, že posttraumatická stresová porucha vymizí v řádech týdnů až měsíců. Vedle vysokého IQ není žádnou překážkou ani funkčnost původní rodiny oběti. O tvrzení poškozené v rámci konzultací svědkyně nemá pochybnosti, její výpovědi jsou zcela konzistentní, je naprosto spolehlivá i ve způsobu spolupráce v tom, jak dochází na terapie, nikdy neuvedla nic, co by snižovalo její věrohodnost. Od počátku, co začala s poškozenou pracovat, jevila známky posttraumatu, kdy typickou známkou je disociovanost, tzn. oddělení emocí od chování. Poškozená neprožívala emoce, mluví naprosto klidně, emoce má vytěsněné, což je podvědomý psychologický obranný mechanismus. Dalším znakem posttraumatické stresové poruchy, které poškozená vykazuje, jsou tvz. flashbacky, že se jí vrací vzpomínky. Jedinou emoci, kterou prožívá, je úzkost. U poškozené svědkyně neshledala žádné zvrácené morální hodnoty, není charakterově vadným člověkem. V Acorusu pracuje svědkyně čtyři roky, předtím pracovala v krizovém centru také s oběťmi domácího násilí. Za svou praxi se setkala možná až se stovkami obětí domácího násilí, ale případ poškozené hodnotí jako jeden z nejtěžších. K její stabilizaci může dojít až poté, co bude celý proces ukončen a ona se nebude muset vracet do minulosti. Dále svědkyně uvedla, že jejími metody jsou kontakt, pohovor s klientkou. Není diagnostik, ale dle jejího názoru žádné psychologické metody nedokážou jednoznačně diagnostikovat posttraumatickou stresovou poruchu. Závěry znalců, kteří vypracovávali v této věci znalecký posudek a došli k něčemu jinému, si svědkyně nedokáže vysvětlit. Je otázkou, do jaké míry mají zkušenost s posttraumatickou stresovou poruchou a jak často ji vyhodnocují. Kromě konzultací s poškozenou, svědkyně žádné jiné podklady, dokumenty k dispozici neměla. Pravdivost tvrzení svých klientů a informací, které jim poskytnou, se nijak neprověřují. Na závěr svědkyně uvedla, že poškozená si nikdy nestěžovala na chování obžalovaného po jejím odchodu, že by ji kontaktoval, vyhledával, sledoval, ani nic v tom smyslu, že by nefungoval vztah s dětmi, že by děti nepředal tak, jak má, že by je odvezl na neznámé místo apod.. Poškozená má dle názoru svědkyně velmi mateřský, pečující vztah k dětem.
  13. V rámci přípravného řízení byli přibráni znalci MUDr. Petr Kubej a PhDr. Jiří Klos, Ph.D. k vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie k posouzení duševního stavu obžalovaného XXXXXXXX XXXXXXXX v inkriminovaném období. Ze závěru tohoto znaleckého posudku vyplývá, že psychiatr MUDr. Kubej neshledal u obžalovaného XXXXXXXX XXXXXXXX žádnou duševní chorobu ani duševní poruchu stejné forensní závažnosti. Jeho osobnost nese zvýrazněné povahové rysy, což je varianta širší formy, nikoli stav poruchový. Nebylo ti něho zjištěno zneužívání alkoholu ani jiných návykových látek. Ani nic nesvědčí pro tvz. patologické hráčství. Rozpoznávací a ovládací schopnosti byly v celém inkriminovaném období u posuzovaného zachovalé. Je schopen plnohodnotné účasti na trestním řízení, jeho pobyt na svobodě není z úzce psychiatrického hlediska pro společnost nebezpečný, protože duševní poruchou netrpí. Psycholog PhDr. Klos, Ph.D. ve znaleckém posudku konstatuje, že úroveň intelektových dispozic se u obžalovaného pohybuje v pásmu průměru, kognitivní (pozornostní, paměťové a exekutivní) funkce jsou v zátěži méně odolné, mentální dispozice jednotlivých funkcí paměti (vštípivost, udržení i znovuvybavení) jsou dostatečně spolehlivé a nevykazují hrubou psychopatologii. Psychologickým vyšetřením nebylo prokázáno organické poškození CNS a jeho případný vliv na vnímání, jednání a chování posuzovaného. Při psychologickém vyšetření v aktuálním objektivním psychopatologickém nálezu nebyly zjištěny žádné projevy duševní choroby ve vlastním slova smyslu, nebo forensně podstatné duševní poruchy či obdobný klinický stav. Osobnost posuzovaného je akcentovaná, jednodušeji strukturovaná, se zvýšenými rysy, se zvýrazněnými sklony k poruchovému přizpůsobení, s pokřiveným systémem hodnot a vyšších citů. Emočně je méně vyvážený, se sníženou úrovní frustrační tolerance, zvýšené prožívající. Sociálně je aktuálně problematicky zakotven v primárních a dalších interpersonálních vztazích, sociálně s rysy zvýšené sebeprosazujících postojů. Pokud bude obžalovanému jednání soudem prokázáno, neboť sám jej odmítá, pak lze uvést, že z psychologického hlediska v motivaci, ani realizaci posuzovaného jednání nebylo zřejmé uplatnění žádných patických motivů ani jiných psychopatologických mechanismů, např. bludů, poruch vnímání či vědomí, jeho spjatost s realitou není a nebyla chorobně narušena. Jednání mělo psychologicky srozumitelné pozadí. Posuzovaný jednal v intencích své osobnosti, v případě skutku obchodováni s lidmi mělo jednání zištný motiv. Obžalovaný není osobou primárně agresivní, která by byla disponována k násilnému jednání bez provokace či zátěže. Jeho obecná věrohodnost není narušena žádnou psychopatologií osobnosti intelektu, pohybuje se v pásmu normy, je schopen správně vnímat, zapamatovat si a reprodukovat prožité události. Po zvážení všech souvislostí, hodnotí znalec prognózu resocializace jako reálnou, dobrou. Oba znalci v rámci hlavního líčení své závěry potvrdili. Akcentovanost osobnosti obžalovaného znalci spatřují ve zvýšené vztahovačnosti, se zohledňováním svých osobnostních motivů, snaha s rysem sebeprosazení, což však u něho nedosahuje patologickou normu a už vůbec nevedou na hranu agresivního jednání. Dá se říci, že jeho sociální manipulace je v mezích běžné širší normy, nejedná se o dominantní rys jeho osobnostní struktury. Znalec PhDr. Klos Ph.D. po seznámení s částí jiného znaleckého posudku vypracovaného Dr. Jindřiškou Záhorskou, v části týkající se obžalovaného, potvrdil shodu, pouze poukázal na to, že v citovém znaleckém posudku jsou použity ostřejší termíny.
  14. Dále byli v rámci přípravného řízení přibráni znalci MUDr. Petr Kubej a PhDr. Jiří Klos, Ph.D. k vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie k posouzení duševního stavu poškozené Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX. Ze závěru tohoto znaleckého posudku vyplývá, že psychiatr MUDr. Petr Kubej u posuzované nezjistil žádnou duševní chorobu, ani duševní poruchu stejné forensní závažnosti. Nebyl zjištěn abúzus alkoholu, ani jiných návykových látek. Nebyla zjištěna porucha osobnosti, jen zvýrazněné povahové rysy, což je varianta širší normy, nikoli stav poruchový. Při aktuálním psychiatrickém a psychologickém vyšetření nebyla zjištěna závažná psychopatologie. V roce 2015 a v roce 2017 byla u posuzované při intervenci u psychologa a sociální pracovnice popsána posttraumatická symptomatika, která však nevedla k zavedení řádné psychiatrické léčby a neomezila posuzovanou prokazatelně v její běžné životní aktivitě. Popsané potíže dle závěru znalce nelze hodnotit jako těžkou újmu na zdraví. Ze závěrů psychologického vyšetření PhDr. Jiřího Klose Ph.D., vyplývá, že posuzovaná má celkově dobře průměrnou úroveň intelektu, kognitivní (pozornostní, paměťové a exekutivní) funkce odpovídají zjištěnému intelektu, v jednotlivých fázích paměti (vštípivost, udržení i znovuvybavení paměťového materiálu) jsou výkony spolehlivé, v zátěži dostatečně odolné, celkově intaktní (nezasaženy patologickým procesem). Vyšetřením nebylo prokázáno organické poškození CNS a jeho případný vliv na chování a jednání posuzované. Poškozená netrpí ani netrpěla žádnou duševní chorobou či poruchou stejné forensní významnosti, tedy psychózou. Osobnost posuzované je výrazněji akcentovaná, s hypochondrickými a histriónskými rysy, se zvýšenou afektivní odezvou, prožívající, s tendencemi k sociální závislosti. Emočně je senzitivní, se sníženou úrovní frustrační tolerance, se sklonem zvýšenému emocionálnímu prožívání v situační zátěži s tendencemi k rozvoji neurotické symptomatiky. V sociální oblasti je dostatečně primárně socializovaná, sociálně plně kompetentní, přiměřeně ukotvená ve vztahové interpersonální oblasti, se zvýšeným sklonem k rozvinutí sociálně závislého chování. Psychologickým vyšetřením nebyla prokázána žádná porucha kognitivních dispozic, nebyly prokázány žádné znaky poruchy osobnosti, které by patologicky ovlivňovaly schopnost prožité události správně vnímat, zapamatovat si a reprodukovat. Obecná věrohodnost je u posuzované plně zachovalá. Ke specifické věrohodnosti znalec uvedl, že posuzovaná je schopna vyjádřit své postoje a názory, v hodnocení prožitých událostí se však uplatňují rysy její osobnosti, kdy interpretace prožitých událostí je z psychologického hlediska reálná, pravděpodobně je však v reprodukci mírně ovlivněna zjištěnými popsanými osobnostními rysy, v jejichž důsledku může posuzovaná akcentovat a zvýraznit některé jednotlivosti či intenzivněji prožívané situace. Posuzovaná je schopna v základním rámci reprodukovat fakticky prožité skutečnosti, které mohou být výrazněji emočně a afektivně zabarveny, katathymně (emocionálně) zkresleny, celkově tedy se sníženou specifickou věrohodností. Psychiatricky se posuzovaná nikdy neléčila, u klinické psycholožky PhDr. XXXXXXXX XXXXXXXX absolvovala čtyři sezení v rozmezí období 7.5.-17.5.2015, kdy řešila svůj vztah s partnerem (obžalovaným), nyní od září 2017 dochází znovu na psychoterapii. Po událostech v průběhu inkriminovaného období udávala psychické problémy z okruhu neurotických příznaku, špatně spala, byla úzkostná, tenzní, zhoršil se i její tělesný zdravotní stav, byla přecitlivělá, měla pocity svíráni a úzkosti, psychicky se již cítí lépe, je na mateřské dovolené. Aktuálně tedy znalci neprokazují u poškozené závažnou psychopatologii, jako důsledek prožitých traumatických událostí, neprokazují znaky týrané osoby. U hlavního líčení znalci své závěry i po přítomnosti u výslechu poškozené před soudem potvrdili. U poškozené znaky týrání dle jejich názoru naplněny nebyly. Pojem týraná osoba je jakési označení mediální osobnosti v partnerské vztahu nesoucí znaky opakovaného psychického či fyzického násilí, izolovanost, kontrola nad nimi, nemožnost nebo znemožnění standardní reakce, jak se vymanit, nutný bývá nejčastěji psychiatrická léčba. Tyto znaky v daném případě jasně, zřetelně u poškozené prokázány nebyly. Znalci poukázali na skutečnost, že v rámci zpracování znaleckého posudku měli k dispozici lékařské zprávy poškozené jednak ze střediska Acorus, a dále od klinické psycholožky dr. XXXXXXXX, u které v květnu 2015 poškozená absolvovala čtyři sezení. Dr. XXXXXXXX ve své zprávě uvádí, že poškozená cítí kromě jiného lítost a nostalgii k partnerovi, kdy její postoje a motivy psycholožka označila jako naivní, přičemž nedoporučila žádnou psychiatrickou léčbu poškozené. Pouze jí v tom květnu 2015 doporučila, aby se šla poradit do příslušného zařízení, přičemž poškozená vyhledala sociální pracovnice až v roce 2017, nikoli odbornou psychiatrickou pomoc. Úzkosti, obavy poškozené znalci připisují situaci, ve které se poškozená nachází, kdy na základě svého podání vytvořila situaci, kdy otec jejích dětí může být zavřen na řadu let do vězení a je tedy pochopitelné a normální, že se necítí emočně příjemně. Jedná se o přirozenou psychologickou reakci. Dále znalci poukazují na skutečnost, že poškozená v průběhu dlouhého protiprávního období vystudovala vysokou školu a stala se inženýrkou, kdy někdo kdo je významně duševně chorý, není schopen takové extrémní zátěže. Pokud jde o výhrůžky, které poškozená popisuje, tak dle názoru znalců, kdy měli k dispozici kromě vlastního vyšetření poškozené také celou dokumentaci, dospěli k závěru, že to, co udává, je její prožitek, její vnímání situace, ale vnějškově, to co se dělo kolem, úplně tak neodpovídá. Poškozená mohla kdykoliv odejít, nebyla sama, byla obklopena rodinou, měla se na koho obrátit. Bylo na její svobodné vůli kdykoli to skončit.
  15. V doplňujícím výslechu v hlavním líčení se znalci MUDr. Petr Kubej a PhDr. Jiří Klose, Ph.D. vyjadřovali k závěrům ústavního znaleckého posudku Znaleckého institutu pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii, vypracovaného na poškozenou. MUDr. Petr Kubej a PhDr. Jiří Klose uvedli, že v době, kdy zpracovávali posudek, to je v květnu 2018, tak prokazatelně nezjistili posttraumatickou stresovou poruchu. Ve svém posudku popsali určité příznaky a chápali je jako situační reakci na prožitý stres, které ale nevybočovaly z širší normy. To, že další znalci přiznávají symptomy posttraumatické stresové poruchy, může být dáno vývojem té situace, ve které se poškozená nachází. Na to mohla reagovat rozvojem psychopatologických symptomů, ale to už oni nehodnotili. Nevylučují to. Je možné, že znaky týrané a zneužívané osoby se mohou rozvinout později po ukončení stresoru, a to v řádu měsíců. Podle názorů znalců je možné, aby posttraumatická stresová porucha vznikla nebo se rozvinula na základě okolností, jako je probíhající trestní řízení, spory o děti, zákaz styku s dětmi atd. Už to působí na oslabený terén, je to další negativum, probírají se skutečnosti, které jsou mimořádně stresující. V tomto ohledu souhlasí se znalci, kteří zpracovali revizní ústavní posudek.
  16. Dále byl v rámci přípravného řízení přibrán znalec RNDr. Vlastimil Klíma k vypracování znaleckého posudku z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika. Znalci byly ke zkoumání předloženy notebook zn. Lenovo, typ G50-30, mobilní telefon zn. LG, IMEI: XXXXXXXXXXXXXXXXXXX se SIM kartou T-Mobile číslo 894 200 11 5029 817 9380 a černým pouzdrem, tel. č.: XXXXXXXXX, mobilní telefon zn. Nokia, typ RM - 443, model 6303c stříbrné barvy se SIM kartou 02 č. 894 202032 210 047 756 a paměťovou kartou Micro SD I GB, tel.č.: XXXXXXXXX, PIN XXXX a Gold USB Credit card 16 GB, číslo 448 866 771 245 4530 (flashdisk). Ze závěru znaleckého posudku vyplývá, že pokud jde o mobilní telefon zn. LG, byly v něm nalezeny SMS zprávy, z nichž dvě se týkají uveřejnění inzerátů na portálech XXXXXXXX a XXXXXXXX. Rovněž byla zkoumána SIM karta z tohoto mobilního telefonu, který neobsahovala žádná zájmová data. Pokud jde o mobilní telefon zn. Nokia 6303c, v tomto nebyla zjištěna žádná zájmová data, rovněž tak i v SIM kartě a paměťové kartě z tohoto mobilního telefonu. Pokud jde o flashdisk zn. Noname, provedeným znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že tento je nefunkční, tudíž nebylo provedeno další zkoumání. Pokud jde o notebook zn. Lenovo, bylo zjištěno, že na pevném disku je uložena 1.046 fotografií, z toho přibližně 95 fotografií zájmových. Na těchto je zobrazena poškozená Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX v různých erotických polohách, na jiných je společně s obžalovaným XXXXXXXX XXXXXXXX při SM, dále se jedná o fotografie, na nichž jsou vyfotografovány pomůcky na provozování SM, peníze, privát a jeho vybavení a další dosud neztotožněné ženy. Rovněž byly nalezeny dva soubory, kde jsou inzeráty - vizitky ve znění „řidič, nonstop, XXXXXXXX telefon XXXXXXXX a email XXXXXXXX“. Podložka jpg obsahuje 384 fotek, ze kterých je 96 zájmových fotografií, na kterou jsou zobrazeny nahé ženy v různých sexuálních polohách, některé stažené z internetu, dále obžalovaný s poškozenou, sexuální pomůcky SM. Otevřením složky VID bylo zjištěno, že tato obsahuje podsložku USER, která obsahuje podsložku XXXXXX a tato podsložka obsahuje podsložky Desktop a Downloads, kde se nachází dotazník pro „levely“ pro praktiky SM.
  17. V rámci řízení před soudem, v odvolacím řízeni, byl zmocněnkyní poškozené předložen znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie vypracovaný za účelem posouzení duševního stavu poškozené XXXXXXXX XXXXXXXX v inkriminované době ze dne 15. 2. 2019, znalkyní MUDr. Monikou Cendelínovou. Ze závěrů tohoto znaleckého posudku vyplývá, že u poškozené se velmi pravděpodobně již v době, kdy žila s XXXXXXXX rozvinula duševní porucha, a to posttraumatická stresová porucha. Poškozená Ing. XXXXXXXX dle znalkyně aktuálně naplňuje diagnostická kritéria pro posttraumatickou stresovou poruchu, přičemž netrpí jinou duševní poruchou. Její osobnost zapadá do pásma širší normy. Dle znalkyně rozvoj posttraumatické stresové poruchy je přímým důsledkem jednání bývalého partnera pošk. Ing. XXXXXXXX, XXXXXXXX XXXXXXXX. Z forenzně psychiatrického hlediska se jedná o těžkou újmu na zdraví. Znalkyně dále uvedla, že rozhodně nelze vyloučit z pohledu psychiatrie, že by osoba vysokoškolsky vzdělaná mohla být obětí domácího násilí. Totéž platí i co se týče rodinného zázemí, kdy nelze vyloučit, že by osoba, která má rodinné zázemí, mohla být obětí domácího násilí. Dále se znalkyně vyjádřila k závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného znalcem MUDr. Petrem Kubejem a k výpovědi tohoto znalce před soudem, a to k případným rozporům mezi závěry znalce, zjištěními a závěry znalkyně MUDr. Cendelínové ve vztahu k pošk. Ing. XXXXXXXX, kdy uvedla, že ačkoliv MUDr. Kubej v posudku vypracovaném společně s psychologem PhDr. Klosem v závěrech posudku uvádí, že poškozená po událostech v průběhu inkriminovaného období udávala psychické problémy z okruhu neurotických příznaků, špatně spala, byla úzkostná, tenzní, zhoršil se i tělesný zdravotní stav, byla přecitlivělá, měla pocity svírání, úzkosti a docházela na psychoterapii, přesto u ní znalec nediagnostikoval žádnou duševní poruchu. Ta část vyšetření, která se vztahuje k vlastní exploraci psychopatologie od poškozené, se omezuje na čtyři řádky, a je nedostatečně zpracována. Znalec by měl ve znaleckém posudku důkladněji explorovat a popsat psychopatologii, což znalec MUDr. Kubej neudělal. Rovněž není pravdou, jak znalec MUDr. Kubej vyvozuje, že když psychoterapeutická péče nevedla k zavedení psychiatrické péče, nejde o těžkou újmu na zdraví. Fakt, že člověk trpící duševní nemocí nevyhledá nebo odmítá péči psychiatra, ještě neznamená, že tato péče není indikována, nebo že ji nepotřebuje. Dále není pravdou, že poškozená nebyla omezena na obvyklém způsobu života, to zcela jistě dle znalkyně v době, kdy poškozenou vyšetřoval, byla, a je i nyní. Zejména je poškozená omezena v oblasti navazování sociálních kontaktů, a to zejména s muži. Závažně je narušena její schopnost navázat partnerský vztah. V obvyklém způsobu života ji omezuje dále zejména vyhýbavé chování, úzkosti, poruchy spánku a flashbacky. K výpovědi znalce MUDr. Kubeje před soudem znalkyně MUDr. Cendelínová uvádí, že je zarážející obviňování poškozené z vytvoření situace, kdyby se otec jejich dětí mohl dostat do vězení. Je nutno se rovněž ohradit proti dovozováni, že pokud poškozená nevyhledala nebo odmítala psychiatrickou péči, pak netrpěla závažnou duševní poruchou, k čemuž se znalkyně vyjadřovala již výše. V neposlední řadě znalkyně poukazuje na bagatelizaci příznaků posttraumatické stresové poruchy u poškozeně ze strany znalce MUDr. Kubeje. Závěrem uvádí, že její nález je v souladu se zprávou psycholožky ACORUSU. Znalkyně MUDr. Monika Cendelínová v hlavním líčení ztvrdila shora citované závěry svého znaleckého posudku a dále vypověděla, že posttraumatická stresová porucha může vzniknout ihned po traumatizující události, případně, když je událost dlouhodobá, chronická, tak se posttraumatická stresová porucha může rozvinout až do půl roku po události, což je uvedeno v diagnostických kritériích. Příznaky poškozené se váží k osobě obžalovaného, a to flashbacky, vyhýbavé chování, nepříjemné pocity, kdy jí obžalovaný něco připomene. Je naprostý nesmysl, že by osoba, která má rodinné zázemí nebo je schopna vystudovat VŠ, nemohla být obětí domácího násilí. Nelze jednoznačně říct, že příznaky posttraumatické stresové poruchy budou ustupovat, v některých případech může naopak dojít až k trvalé změně osobnosti. Obava o ztrátu dětí, obava, že jí hrozí trestní stíhání, že ji zavrhne rodina, že přijde o zázemí, finance můžou být dle znalkyně stresové faktory schopné vyvolat poruchu přizpůsobení na stres, nikoli však posttraumatickou stresovou poruchu.
  18. V řízení před soudem byl následně přibrán Znalecký institut pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii, s. r. o. k podání ústavního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, ohledně posouzení duševního stavu poškozené XXXXXXXX XXXXXXXX, vypracovaný MUDr. Ondřejem Trojanem, Ph.D., PhDr. Pavlem Králem a Mgr. Anetou Bláhovou. Cílem přibrání znaleckého ústavu bylo kriticky zhodnotit doposud vypracované znalecké posudky na poškozenou a vyjádřit se k protichůdným závěrům vyplývajících z těchto posudků a zároveň odpovědět na obdobné dotazy, k nimž se vyjadřovali znalci v předešlých posudcích. Ze závěrů psychiatrické části ústavního posudku vyplývá, že v době, kdy mělo dojít ke spáchání trestného činu, poškozená netrpěla dle dostupné dokumentace žádnou duševní poruchou ani chorobou. Aktuální stav v době zpracování posudku byl stabilizovaný, poškozená však trpěla posttraumatickou stresovou poruchou s četnými příznaky takového onemocnění. Posttraumatická stresová porucha vznikla poškozené v souvislosti s vyšetřovanou trestní věci a tuto újmu lze ze soudně lékařského hlediska hodnotit jako těžkou újmu na zdraví. Ze závěru psychologické části posudku vyplynulo, že poškozená se jeví jako podrobivá, přizpůsobivá, snaží se vyhovět, a to jak z obav ze zahanbení, přesvědčení o vlastní nedostatečnosti, tak také z důvodu nedostatku vnitřních zdrojů k vyvážení rolí. Jde o osobnost submisivní, zranitelnou, introvertovanou, vztahově závislou, snadno manipulovatelnou. Intelektově se pohybuje v populačním průměru. Její schopnost posuzované prožité události vnímat, zapamatovat si je, hodnotit a reprodukovat, se jeví jako neporušená. Specifická věrohodnost výpovědi poškozené z přípravného řízení a z hlavního líčení se jeví jako plně zachovalá. Výpovědi obsahově konzistentní s odpovídajícím emočním doprovodem, posuzovaná zcela v souladu s normální funkcí paměti není schopna vybavit všechny detaily zcela přesně, ale osa příběhu je intaktní a stabilní. Poškozená vykazuje z psychologického hlediska znaky týrané a zneužívané osoby. Svou submisivitou a snadnou manipulovatelností má předpoklady k tomu stát se obětí týrání a zneužívání. V jejím příběhu jsou přítomny typické prvky střídání lepších a horších období, snaha expartnera o její izolaci od sociálních podpor, obviňování, že do vztahu neinvestuje dost, pocity viny za to, že díky jejím chybám není vztah idylický, vydírání blahem dětí a hrozbou jejich ztrátou. ponižování a nadávky. Ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, vypracovaný MUDr. Petrem Kubejem a PhDr. Jiřím Klosem uvedli znalci v ústavním posudku, že dle vyjádření a popisu poškozené byl samotný proces vypracování posudku traumatizující. Samozřejmě může jít o zkreslené vnímání, nicméně posudek sám nedává důvod domnívat se, že je líčení poškozené nepravdivé. Situace, kdy sexuálně traumatizovanou ženu vyšetřují dva muži najednou je odborně přinejmenším diskutabilní. V posudku chybí detailní popis explorace, popis rozhovoru znalců s poškozenou je velmi krátký. Znalci uzavírají, že má histrionské a hypochondrické rysy, aniž by uváděli, které konkrétní rysy to jsou, aniž by z jejich posudku bylo jasné, na základě jakých poznatků tak soudí, a aniž by to doložili na konkrétních životních okolnostech poškozené. V hlavním líčení uvedli MUDr. Trojan a MUDr. Pavel Král, že trvají na písemném vyhotovení znaleckého posudku. MUDr. Trojan uvedl, že nebyla zjištěna jiná příčina, která by mohl způsobit u poškozené posttraumatickou stresovou poruchu. Znalci vycházeli z podrobné anamnézy, z celého průběhu jejího života a nenalezli jiné traumatizující momenty, které by post trauma mohly zapříčinit. Míru nátlaku je obtížné zhodnotit. Dle výpovědi poškozené tam nátlak byl a poškozená si netroufala vzdorovat, údajně tam byly i výhružky ublížením, zabitím, ublížením dětem. To všechno jsou nátlakové metody. Pokud to tak opravdu bylo, tak to bylo jednoznačně rozdáno tak, že ona neměla volbu odmítat. Dospěli zkrátka k jiným závěrům, než dospěli předchozí znalci. Post trauma se vyvine většinou do 6 měsíců po skončení stresového působení, ale může se někdy vyvinout i později. Dle znalce se obětí takového trestného činu může stát kdokoliv, kdo je ve stejné domácnosti s násilníkem, a to napříč věkovými a sociálními strukturami. Bývá dosti časté, že oběti domácího násilí nic po nějakou dobu nehlásí, nikomu se nesvěřují a udělají to až později. Znalci vyjádřili obdobné diagnostické závěry, jako učinila MUDr. Cendelínová ve svém znaleckém posudku. V soudně forenzní psychiatrii je explicitně uvedeno, že tato porucha je ze soudně psychiatrického hlediska klasifikována jako těžká újma na zdraví. K rozporu mezi posudky znalec uvedl, že je možné, že při prvotním posudku poškozená neprojevila symptomy, které jsou pro posttraumatickou stresovou poruchu příznačné, nebo tyto projevy znalci neregistrovali. Znalec dále uvedl, že obava z přijetí okolí poté, co osoba koná něco společensky nepřijatelného, nemůže být příčinou ke vzniku posttraumatické stresové poruchy. Znalci na jinou příčinu vzniku posttraumatické stresové poruchy. Revidovat závěry posudku by bylo možné poté, co by byla zjištěna jiná možná příčina. PhDr. Pavel Král dále k psychologické části posudku uvedl, že trvá na svých závěrech a podrobněji se vyjádřil k charakteru domácího násilí, kdy uvedl, že osobnost poškozené koreluje s popsaným průběhem, když poškozená je ne sebevědomá, submisivní, velmi snadno podlehne nátlaku, jako osobnost je velmi slabá, nedokáže se vzepřít. K těmto charakterovým vlastnostem se poté přidají výhružky sebevraždou partnera, tím, že přijde o děti, že je již neuvidí, že dětem ublíží, což jsou motivační momenty, které v rozhodnutí udělat nějaký radikální řez, hrají velmi podstatnou roli. K rozdílu mezi posudky uvedl, že měli na své straně spoustu výhod oproti prvotnímu posudku. Měli víc zpráv o poškozené o terapiích, soudně znalecké posudku z opatrovnických řízení, takže měli více informací. Měli i více času na zpracování, protože se jedná o ústavní posudek, dělali ho dva psychologové a mohli si dovolit, aby poškozenou vyšetřila žena. Dále uvedl, že ve vztahu, kde jedna osoba týraná tak to může fungovat tak, že pokud ten tyran jeden den v týdnu je na druhého partnera hodný a milý, koupit květiny, uvaří večeři a ve vztahu tedy zažívají i pěkné věci, tak to úplně stačí na to, aby bylo vše zapomenuto, a pak zase může týden následovat peklo. To je něco, co je známo a není to nepochopitelné. Krátkodobý příjemný prožitek může držet osobu poměrně dlouho v něčem, co je patologické a škodlivé. Návraty, pořízení si druhého dítěte je typické, souvisí to se submisivitou a podléháním tlaku od partnera, kterému podlehne a od rodičů odejde. Věří, že to bude lepší, čemuž uvěří snadno, protože poškozená neměla jen negativní prožitky. Z pohledu zvenčí se to zdá nelogické, z pohledu odborného je to pochopitelné. Poškozená se dle testů a validizačních škál nesnažila nijak lhát, nějak překrucovat, tak chytrá a takovou přípravu, aby se dokázala naučit dotazník s 567 otázkami, to by ji musel nějaký psycholog připravit. Znalci vyloučili, že by se posttraumatická stresová porucha mohla rozvinout na základě trestního řízení, řízení o děti apod..
  19. V průběhu dokazováni u soudu byly konstatovány listinné důkazy a to z přípravného řízení protokol o zadržení obžalovaného ze dne 15.11.2017, V průběhu přípravného řízení byly vyžádány dle § 8/2 tr. řádu bankovní informace k účtům obžalovaného XXXXXXXX XXXXXXXX, kdy bylo zjištěno ze zprávy XXXXXXXX a z výpisu z účtů, že obžalovaný XXXXXXXX XXXXXXXX má u XXXXXXXX a. s., veden účet č. XXXXXXXX, který si založil dne XXXXXXXX. Na tento účet nebyly vkládány ani zasílány v letech 2013 - 2015 žádné vysoké částky. Co se týče let 2013 - 2015, v roce 2013 byl počáteční zůstatek na tomto účtu 1.877,24 Kč, konečný zůstatek 835,36 Kč, v roce 2014 byl počáteční zůstatek 835,36 Kč, konečný zůstatek 1.101 Kč, v roce 2015 počáteční zůstatek byl1.101 Kč a konečný zůstatek 25.939,73 Kč. V období od 1. 1. 2015 do 31. 5. 2015 byly na účet zasílány finanční částky od spol XXXXXXXX, XXXXXXXX, XXXXXXXX, XXXXXXXX, XXXXXXXX. V roce 2016 byl počáteční zůstatek na tomto účtu 25.939,73 Kč a konečný zůstatek ve výši 798.689,14 Kč, v roce 2017 byl počáteční zůstatek na účtu 798.689,14 Kč a konečný zůstatek ke dni 31. 8. 2017 ve výši 759.274,53 Kč. V letech 2016 a 2017 byly na účet zasílány různé finanční částky od firem XXXXXXXX, a XXXXXXXX. Ze zprávy XXXXXXXX, a zaslaných výpisů vyplývá, že u tohoto bankovního ústavu měl obžalovaný XXXXXXXX vedený běžný účet č. XXXXXXXX, který byl zrušen ke dni XXXXXXXX, dále termínovaný vklad XXXXXXXX, který byl zrušen ke dni XXXXXXXX, termínovaný vklad č. XXXXXXXX, který byl založen dne XXXXXXXX s vkladem 1.000.000,- Kč a zrušen ke dni XXXXXXXX se zůstatkem 1.000.143,01 (č.l.XXXXXXXX) a termínovaný vklad XXXXXXXX, který byl založen dne XXXXXXXX s vkladem 501.370,20 Kč a vkladem 501.403,21 Kč a zrušen ke dni XXXXXXXX se zůstatkem 1.000.165,65 Kč. Z bankovních informací k účtům poškozené Ing. XXXXXXXX XXXXXX bylo ze zprávy bankovního ústavu XXXXXXXX, č.l. XXXXXXXX vyplývá, že poškozená je u tohoto bankovního ústavu majitelem běžného účtu č. XXXXXXXX, kdy tento účet byl otevřen dne XXXXXXXX. Provedením vyhodnocením pohybu financí na účtu bylo zjištěno, že v období od roku 2012 do roku 2015 byly na účet zaslány finanční částky ve výši od 2.000,- do 15.500,- Kč, a to celkem ve čtrnácti případech, kdy odesílatelem těchto finančních prostředků byla XXXXXXXX XXXXXXXX, dále na tento účet byla od obžalovaného XXXXXXXX XXXXXXXX zaslána částka 300.000,- Kč a v šesti případech částka ve výši 2.600,- Kč. Rovněž byly na tento účet zasílány finanční částky z úřadu práce a ze společnosti XXXXXXXX. Celkový příjem na účtu byl 1.419,429 Kč a výdaje 1.407.388,- Kč. Zůstatek na účtu Činil 5.608,24 Kč ke dni XXXXXXXX. U bankovního ústavu XXXXXXXX měla poškozená Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX dále založen termínovaný vklad č. XXXXXXXX, kdy tento účet byl otevřen dne XXXXXXXX a zůstatek na tomto účtu byl 573,74 Kč ke dni 26. 7. 2018. Ze zprávy bankovního ústavu XXXXXXXX, a z výpisu z účtu (č.l.XXXXXXXX) vyplývá, že poškozená Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX měla u XXXXXXXX založeno stavební spoření - účet č. XXXXXXXX, kdy provedeným vyhodnocením pohybu finančních částek na účtu bylo zjištěno, že počáteční částka na účtu byla k 1. 1. 2012 z předchozího období 212.417,60 Kč a následně byla na účet zasílána hotovost ve výši 20 000 Kč, a to celkem 3krát od XXXXXXXX XXXXXXXX k datu 8. 12. 2014 byla vybrána naspořená hotovost ve výši 276.708,10 Kč,  a to Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX. Celkový zůstatek k 30. 9. 2017 činí 0 Kč. Dále má poškozená u XXXXXXXX, založeno další stavební spoření - účet č. XXXXXXXX. Provedeným vyhodnocením pohybu finančních částek na účtu bylo zjištěno, že počáteční částka na účtu byla ke dni 19. 11. 2014  0,- Kč a následně byla na účet zasílána hotovost ve výši 13.000,- Kč, a to celkem dvakrát od Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX a jednou hotovost ve výši 5.000 Kč. K datu 9. 9. 2016 byla na tento účet vložena poškozenou částka ve výši 100.000 Kč, kdy celkový zůstatek ke dni 30. 9. 2017 činí 133.980,30 Kč. Dále byly v rámci vyšetřování v přípravném řízení k osobě poškozené Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX osloveny kluby XXXXXXXX, XXXXXXXX, XXXXXXXX, a XXXXXXXX. Ze zprávy XXXXXXXX (č. l. 618) vyplývá, že poškozená Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX není v jejich klubu vedena a ani nebyla a tuto osobu neznají. Ze zprávy XXXXXXXX (č.l.620) bylo zjištěno, že poškozená pro tento bar nikdy nepracovala, a to ani na hlavní či vedlejší zaměstnanecký poměr, dohodu o pracovní činnosti, či provedení práce, to ani brigádně. Této společnosti není známo, že by se Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX vyskytovala v prostorách jí provozovaných jako bar. Ze zprávy spol. XXXXXXXX (č.l. 621A) rovněž vyplývá, že ani zde nebyla poškozená vedena jako zaměstnanec. Ze zprávy společnosti XXXXXXXX (č.l.622) vyplývá, že poškozená se u této společnosti, konkrétně v nočním klubu XXXXXXXX, ucházela dne XXXXXXXX o práci hostesky. Její osobní údaje byly ve společnosti XXXXXXXX, evidovány pod číslem smlouvy XXXXXXXX a v nočním klubu XXXXXXXX byla známa pod pseudonymem XXXXXXXX. Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX při nástupu uváděla, že již v XXXXXXXX v minulosti pracovala, což by znamenalo, že smlouvě č. XXXXXXXX předcházela jiná smlouva staršího data, kdy také mohla pracovat pod jiným pseudonymem. Tyto údaje však již nejsou schopni dohledat. Z evidence vyplývá, že Ing XXXXXXXX byla v klubu XXXXXXXX ve dnech XXXXXXXX za což jí byly vyplaceny honoráře v celkové výši 13.500,- Kč. Ode dne XXXXXXXX do současnosti neevidují žádnou další spolupráci s touto osobou. Součástí spisového materiálu jsou dále zjištěné obsahy e-mailových schránek, a to XXXXXXXX, XXXXXXXX a XXXXXXXX, z nichž bylo zjištěno, že obžalovaný sjednával klienty pro poškozenou prostřednictvím shora uvedených e-mailových adres. Vyhodnocením obsahu e-mailové adresy XXXXXXXX bylo zjištěno, že tento e-mail obsahuje celkem 464 kontaktních emailových adres bez uvedení bližších osobních údajů a několik e-mailů týkajících se doručených vzkazů od uživatelů serveru XXXXXXXX, a to XXXXXXXX, XXXXXXXX a XXXXXXXX, dále zprávu - žádost o smazání účtu na severu XXXXXXXX. Další komunikace prostřednictvím tohoto e-mailu byla nezájmová. Co se týče e-mailové adresy XXXXXXXX vyhodnocením obsahu této e-mailové adresy bylo zjištěno, že e-mail obsahuje celkem 753 kontaktních adres bez uvedení bližších osobních údajů a několik e-mailů ohledně sledování komunikace na TWITTRU. Další komunikace je nezájmová. Co se týče e-mailové adresy XXXXXXXX společnost XXXXXXXX sdělila, že shora uvedený e-mail není u nich registrován. Ve spise jsou dále založeny lékařské zprávy. Ze zprávy klinické psycholožky PhDr. XXXXXXXX XXXXXXXX ( čl. 850) ze dne 18.9.2017 vyplývá, že poškozená u ní absolvovala čtyři sezení v rozmezí 7.5.-17.7.2015, kdy řešila svůj vztah s partnerem. Uváděla, že partner se živí provozováním eskortní služby a ji také nutil k prostituci. Choval se k ní hrubě, křičel, sprostě nadával a to i před dítětem, byl na ní hrubý při sexu, zakazoval jí kamarádky, musela být v určitou hodinu doma, vyhrožoval jí násilím, kdy jí mával činkou před obličejem. Dne 29.6.2015 partnera se synem opustila a odešla k rodičům. Poškozená uvedla, že cítí lítost a nostalgii, lítost k partnerovi. Psycholožka dále hodnotí postoje a motivy poškozené jako dosti nejasné, přijde jí hodně naivní. Z motivů se dala vysledovat přílišná „upjatá” výchova, strach z partnera a posléze obavy o dítě. V době sezení, rodina poškozené o tom, že ji partner nutil k prostituci nevěděla. Následně kontakt jednání až do dalšího jednání soudu ve věci péče o nezletilé poškozená přerušila a již psycholožku nekontaktovala. Dále je ve spise zpráva ACORUS-centra pro osoby ohrožené domácím násilím ze dne XXXXXXXX č.l. (676-678) vyplývá, že poškozená XXXXXXXX XXXXXXXX kontaktovala jejich organizaci poprvé dne XXXXXXXX, kdy uvedla, že před týdnem odešla od partnera, který ji často urážel, nadával jí, zastrašoval ji a v minulosti ji i fyzicky napadl. K násilí dle slov XXXXXXXX začalo docházet v roce 2011. Její partner jí měl sprostě nadávat, vyhrožovat jí zabitím, zakazovat veškeré kontakty, a to i s rodiči, určovat jí časové limity na cesty mimo domov, přičemž, když je nedodržela, měl jí nadávat a křičet na ni. Rovněž ji měl nutit k prostituci a k erotickému chatování s muži. Poškozená XXXXXXXX XXXXXXXX popsala velmi traumatizující situace, kdy ji partner proti její vůli vozil za muži za účelem poskytování sexuálních služeb a kdy se bála o svůj život. Mluvila i o tom, že má z bývalého partnera strach a že má obavy, že by mohl odvézt syny a nevrátit se. Další konzultace se uskutečnila dne XXXXXXXX, kdy se poškozená opět svěřila se svými z bývalého partnera. Hovořila o tom, že když si byla za účastí policie pro věci v bytě u bývalého partnera, viděla, že má ve skříni sekyru, což ji velmi vyděsilo. Poškozená XXXXXXXX XXXXXXXX dochází do ACORUSu na pravidelné terapeutické konzultace, kdy v době od XXXXXXXX již absolvovala pět konzultací. Poškozená trpí v souvislosti s nucením služeb k poskytování sexuálních služeb bývalým partnerem četným posttraumatickými projevy, kdy má tzv. flashbacky, děsivé sny, masivní úzkosti a k tomu strach z bývalého partnera, který jí dle jejich slov vyhrožoval zabitím jí nebo jejich členů rodiny a únosem dětí. Závěrem je konstatováno, že poškozená XXXXXXXX XXXXXXXX působí důvěryhodně při popisu agresivního chování bývalého partnera, a že její prožívání odpovídá popisovaným skutečnostem. Na základě jejich pozorování konstatují, že poškozená vykazuje posttraumatické symptomy a setkání s bývalým partnerem při soudním jednání by podle jejich názoru výrazně přitížilo jejímu psychickému stavu. Ze zprávy v Acorusu ze dne XXXXXXXX (čl. 795-796) vyplývá, že poškozená stále do tohoto centra dochází na terapeutické konzultace, kdy jich absolvovala již 31. Při popisu agresivního chování bývalého partnera působí poškozená důvěryhodně. Její prožívání odpovídá popisovaným skutečnostem. Dle závěru psycholožky a sociální pracovnice, které s poškozenou pracují, se domnívají, že poškozená jednoznačně vykazuje posttraumatické symptomy. Součástí spisového materiálu jsou dále výpisy některých SMS zpráv předložených u hlavního líčení poškozenou, které zaznamenávají komunikaci poškozené se svou matkou a to v období červen 2015 až září 2017. V těchto zprávách poškozená zejména informuje o péči o děti a stěžuje si na chování obžalovaného, který na ni křičí a stále něco vytýká. Současně poškozená reprodukuje jeho výhružky, které by se daly charakterizovat, jako že si obžalovaný ublíží. Podstatnou součást spisového materiálu tvoří rozhodnutí opatrovnického soudu Obvodního soudu pro Prahu 3, kde je rozhodováno o svěření péče o nezletilé syny obžalovaného XXXXXXXX a XXXXXXXX, výši vyživovací povinnosti a o úpravě styku obžalovaného se syny. V rámci tohoto řízení byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se zvláštní specializací psychologie (čl. 833-848) vypracovaného PhDr. Jindřiškou Záhorskou, Ph.D. dne 18.9.2017. Ze závěru tohoto znaleckého posudku mj. vyplývá, že u posuzované poškozené XXXXXXXX XXXXXXXX ani u obžalovaného XXXXXXXX XXXXXXXX se aktuálně nevyskytují znaky svědčící pro psychické onemocnění v pravém slova smyslu. Z vyhodnocení posudku bylo zjištěno, že obž. XXXXXXX je osobou egocentrickou, vztahovačnou, zvýrazněně kritickou vůči svému okolí. Narušen je vztah k osobám opačného pohlaví, k autoritám. Ženy považuje za submisivní a méně podstatné ve vztazích. Poškozená byla vykreslena jako submisivní, závislá, sociálně naivní, mírně nezralá se sklony unikat do fantazijního světa. Má kolísavou vnitřní sebejistotu, obavu z direktivního jednání a mužské autority. Jako listinný důkaz jsou ve spise (č.l. 633-676) založeny listiny z XXXXXXXX, odbor sociálních věcí, které se týkají obžalovaného XXXXXXXX XXXXXXXX, poškozené Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX a jejich dětí - nezl. XXXXXXXX a XXXXXXXX XXXXXXXX a to za období 2015 — 2017. Ke spisovému materiálu byl dále přiložen vyšetřovací spis Policie ČR, OŘ XXXXXXXX, SKPV, č.j.: XXXXXXXX, kde bylo trestní stíhání obžalovaného XXXXXXXX XXXXXXXXXX pro přečin kuplířství podle § 189 odst. 1 tr. zákoníku usnesením ze dne XXXXXXXX odloženo, neboť z nashromážděných skutečností se nepodařilo objektivně prokázat, že by obžalovaný byl zadavatelem inkriminovaných inzerátů a že by provozoval v inkriminované době privát XXXXXXXX, rovněž se nepodařilo zjistit, že by provozoval jakýkoli privát, případně eskortní služby nebo že by lákal ženy k provozování prostituce.
  20. Listinné dokazování bylo následně doplněno o podklady založené jak obhajobou, tak ze strany poškozené. Jedná se především o různé protokoly o šetření ze strany OSPOD pro XXXXXXXX k nezletilým dětem obžalovaného a poškozené a k jejich styku s obžalovaným. Z obou stran zaznívají protichůdná tvrzení. Součástí jsou i fotografie prokázat tvrzené týrání dětí ze strany otce spolu s lékařskou zprávou, zároveň ale i vyjádření PČR ze dne 31. 1. 2020, že nebylo prokázáno spáchání trestné činu. Ze souhrnné zprávy OSPOD pro XXXXXXXX ze dne 27. 5. 2020 bylo zjištěno, že OSPOD navrhl po zvážení všech skutečností rozšíření styku obžalovaného s dětmi. Z dostupných dokumentů nelze mít za to, že probíhá či probíhalo týrání dětí ze strany obžalovaného, neboť pro takové jednání nebyl obžalovaný pravomocně odsouzen a nebylo ani zahájeno trestní stíhání. Poškozená dále doplnila listinné důkazy o fotokopie ze sešitu obžalovaného, kdy se jedná o vizitku XXXXXXXX a kontaktní údaje a údaje ze sešitu, kde se nachází jména dívek, k tomu jejich míry a služby, které poskytuji s kontaktním údajem. Na dalších stránkách sešitu pak vypsané hodinové ceny a na další fotografii jsou tři mobilní telefony se jmény dívek.
  21. K osobě obž. XXXXXXXX bylo z aktuálního rejstříku trestů zjištěno, že doposud nebyl soudně trestán.
  22. Soud po provedeném dokazování v hlavním líčení hodnotil všechny provedené důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém zvážení všech okolností případu, a to jednotlivě i v jejich souhrnu, jak mu ukládá ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu a dospěl k závěru, že se obžalovaný XXXXXXXX dopustil shora uvedeného jednání. Obžalovaný od počátku svou vinu zcela popírá a hájí se tím, že celé jeho trestní stíhání je mstou jeho bývalé partnerky, že si ji nechtěl vzít a následně vykonstruován snahou, aby byl co nejvíce minimalizován či spíše eliminován jeho kontakt se syny. Hájí se tím, že poškozená měla velmi pozitivní vztah k sexu a provozování prostituce se nijak nebránila, líbilo se jí, že jsou to snadno vydělané peníze, a naopak byla v tomto směru sama aktivní. Obžalovaný připustil, že ji do klubů či za zákazníky vozil, ale vždy to bylo vzájemné dohodě. Poškozená si tedy musela být vědoma, že společně brali do vozu i jejich malého syna, neboť ho nemohli doma nechat bez dozoru. Obžalovaný zcela negoval, že by poškozené někdy fyzicky ublížil, nikdy by toho dle svého vyjádření nebyl schopen, měl ji rád. Současně poukázal na dle jeho názoru negativní vliv rodičů na poškozenou ve vztahu k jejímu soužití s obžalovaným. Obžalovaný sám uvedl, že od roku 2009 provozoval privát, kde měl pronajímat pokoje klientkám za určitou sazbu, které si tam pak vodily své klienty, popřel ale, že by cokoliv domlouval. Privát provozoval až do roku 2013 - 2014, 2014, tedy do doby kdy už měl poškozenou za partnerku. Je tedy zřejmé, že obžalovaný se v této branži pohyboval už předtím, než poznal poškozenou, byť to nebylo policií vyhodnoceno jako trestná činnost. Obžalovaný má tedy k erotice kladný vztah a projednávaná trestná činnost v tomto ohledu zapadá do jeho způsobu života.
  23. Ve věci bylo v řízení před soudem provedeno poměrně rozsáhle dokazování, kdy bylo vyhověno prakticky všem návrhům na doplnění dokazování. V rámci řízení byl ze strany poškozené dále předložen znalecký posudek MUDr. Cendelínové, která ve svém posudku shledala rozvinutí posttraumatické stresové poruchy (dále jen „PTSD“) v souvislosti s jednáním obžalovaného XXXXXXXX. Tento posudek ze dne 15. 2. 2019 stál v přímém rozporu s posudkem vypracovaným MUDr. Kubejem a PhDr. Klosem v přípravném řízení, a to z května 2018. Soud následně na základě rozporů těchto posudků přibral Znalecký institut pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii, který ve svém posudku ze dne 13. 1. 2020, zpracovaný jedním psychiatrem a dvěma psychology, kriticky zhodnotil doposud vypracované posudky a sám se k osobě poškozené vyjádřil jednoznačně tak, že u poškozené je posttraumatická stresová porucha v příčinné souvislosti s projednávaným jednáním obžalovaného XXXXXXXX. Soud vzal v potaz, že se jedná o ústavní znalecký posudek, vypracovaný psychiatrem a dvěma psychology, a to s časovém odstupem, kdy znalci mohli vycházet z většího množství podkladů a z předchozích znaleckých posudku. Sami ve své výpovědi uvedli, že rozpory s posudkem z přípravného řízení mohou být dány i tím, že oni, jakožto ústavní znalci měli k dispozici více materiálů, více zpráv a celkově měli lepší podmínky ke zpracování i co se týče času a počtu osob zpracovávající posudek. Zároveň je třeba zmínit, že ústavní revizní posudek zpracovávala z psychologického hlediska spolu s PhDr. Králem i Mgr. Bláhová. která jakožto osoba ženského pohlaví je mnohem vhodnější osobou k provedení vyšetření poškozené v takovéto trestní věci. Původní znalci MUDr. Kubej a PhDr. Klose se ve své doplňující výpovědi vyjádřili v tom smyslu, že v době kdy oni zpracovávali posudek, tak ještě neshledali rozvinutí posttraumatické stresové poruchy. Soud je toho názoru, že je možné, že znalci PTSD neshledali, protože ještě nebyla plně rozvinuta, a to proto, že PTSD se může rozvinout až po 6 měsících od traumatizujícího zážitku. Znalci zpracovávali posudek na začátku roku 2018, přičemž k odchodu poškozené od obžalovaného došlo v září roku 2017, což splňuje uvedené časové rozmezí. Znalci shledali pouze určité symptomy, které ale vyhodnotili jako reakční situaci na stres, která nevybočovala z normy. Připustili však, že je možné, aby se posttraumatická stresová porucha rozvinula později, a to na základě prožívaného stresu, jako probíhající trestní stíhání, spory o děti, strach o jejich ztrátu apod. V takovém případě by stresory působily již na oslabený terén, vzhledem k symptomům, které znalci MUDr. Kubej a PhDr. Klose u poškozené shledali. Znalci zpracovávající revizní znalecký posudek však toto vyloučili a jednoznačně uvedli, že se PTSD rozvinulo v reakci na jednání obžalovaného. Dále znalci MUDr. Cendelínová a znalecký institut neshledali v životě poškozené jakýkoliv jiný moment, který by mohl mít za následek rozvinutí PTSD. Soud si je vědom toho, že znalecké posudky z oborů psychiatrie a psychologie jsou založeny především na vyšetření poškozené a znalci vychází především z toho, co poškozená říká a jak se chová, případně co říkala a jak se chovala při předchozích výsleších a vyšetřeních. Důležité je tedy pro soud psychologické posouzení věrohodnosti poškozené spolu s tím, zda je poškozená ve svých výpovědích konzistentní, zda se neobjevují velké rozpory, případné i zda svědecké výpovědi osob, kterým se poškozená svěřovala, souhlasí v podstatných bodech s výpovědi poškozené. Zaprvé je třeba uvést, že v otázce věrohodnosti poškozené se oba znalecké posudku nerozcházejí tolik, jako v posouzení rozvinutí PTSD. PhDr. Klose k věrohodnosti poškozené uvedl, že reprodukce prožitých událostí je u poškozené z psychologického hlediska reálná, pravděpodobně je však v reprodukci mírně ovlivněna zjištěnými popsanými osobnostními rysy, v jejichž důsledku může posuzovaná akcentovat a zvýraznit některé jednotlivosti či intenzivněji prožívané situace. Posuzovaná je schopna v základním rámci reprodukovat fakticky prožité skutečnosti, které mohou být výrazněji emočně a afektivně zabarveny, katathymně (emocionálně) zkresleny, celkově tedy se sníženou specifickou věrohodností. PhDr. Klose tak neoznačil poškozenou za nevěrohodnou, pouze uvedl, že ve své výpovědi může být ovlivněna osobnostními rysy. Ústavní znalecký posudek, který z psychologického hlediska zpracovávali dva psychologové, pak uvedl, že její schopnost posuzované prožité události vnímat, zapamatovat si je, hodnotit a reprodukovat, se jeví jako neporušená. Specifická věrohodnost výpovědi poškozené z přípravného řízení a z hlavního líčení se jeví jako plně zachovalá. Výpovědi jsou obsahově konzistentní s odpovídajícím emočním doprovodem, posuzovaná zcela v souladu s normální funkcí paměti není schopna vybavit všechny detaily zcela přesně, ale osa příběhu je intaktní a stabilní. Dále znalec PhDr. Král uvedl, že se poškozená dle testů a validizačních škál nesnažila nijak lhát, nějak překrucovat. Musela by být chytrá mít takovou přípravu, aby se dokázala naučit dotazník s 567 otázkami, a to by ji musel nějaký psycholog připravit. Soud k tomuto musí konstatovat, že výpověď poškozené u hlavního líčení byla konzistentní s tím, co vypověděla v přípravném řízení. Poškozená se svěřila v roce 2014-2015 svědkyni XXXXXXXX XXXXXXXX, ve stejném období pak svým rodičům a v roce 2017 svědkovi XXXXXXXX XXXXXXXX. Zároveň se svěřovala i Mgr. XXXXXXXX XXXXXXXX, pracovnici organizace Acorus, kam opakovaně docházela na terapii. Mgr. XXXXXXXX explicitně uvedla, že v rámci několika desítek konzultací poškozená neuvedla nic, co by snižovalo její věrohodnost, bal naprosto spolehlivá. Stejně tak se v roce 2015 svěřila klinické psycholožce PhDr. XXXXXXXX XXXXXXXX. Ze všech citovaných výpovědi je zřejmé, že poškozená je v podstatných bodech konzistentní v tom, co o projednávaném jednání sděluje od roku 2014 do výpovědi u hlavního líčení. V ústavním revizním posudku dále znalci uvedli, že u poškozené jde o osobnost submisivní, zranitelnou, introvertovanou, vztahově závislou, snadno manipulovatelnou. Intelektově se populačním průměru. Poškozená vykazuje z psychologického hlediska znaky týrané a zneužívané osoby. Svou submisivitou a snadnou manipulovatelností má předpoklady k tomu stát se obětí týrání a zneužívání. Naopak u obžalovaného znalci MUDr. Kubej a PhDr. Klose dospěli k závěru, že je to osoba akcentovaná, jednodušeji strukturovaná, se vztahovačnými rysy, má pokřivený systém hodnot a vyšších citů, je emočně méně vyvážený, se sníženou mírou frustrační tolerance, je sociálně problematicky ukotven a projevují se u něj sociální rysy zvýšeně sebeprosazujících postojů. Osobnost obžalovaného byla dále vykreslena i ve ZP z občanskoprávního řízení, který byl konstatován jako listinný důkaz, ve kterém byly uvedeny shodné osobností rysy obžalovaného jako v posudku MUDr. Kubeje a PhDr. Kloseho a nadto byl obžalovaný vykreslen i jako osoba, která považuje ženy za submisivní a méně důležité ve vztazích. Osobnostní rysy obžalovaného i poškozené korelují se průběhem trestné činnosti. Znalci dále uvedli, že vzhledem k těmto osobnostním rysům poškozené je z odborného hlediska jednoduše pochopitelné, že se poškozená vrátila k obžalovanému, že s ním měla další dítě, jezdila na dovolenou a dokázala vystudovat během inkriminovaného období vysokou školu a starat se o děti. Ve vztahu, kde je jedna osoba týraná to může fungovat tak, že pokud ten tyran jeden den v týdnu je na druhého partnera hodný a milý, koupí květiny, uvaří večeři a ve vztahu tedy zažívají i pěkné věci, tak to úplně stačí na to, aby bylo vše zapomenuto, a pak zase může týden následovat peklo. To je něco, co je známo a není to nepochopitelné. Krátkodobý příjemný prožitek může držet osobu poměrně dlouho v něčem, co je patologické a škodlivé, byť ta osoba má kam utéct, má zázemí u rodičů. Návraty, pořízení si druhého dítěte je typické, souvisí to se submisivitou podléháním talku od partnera, kterému podlehne a od rodičů odejde. Věří, že to bude lepší, čemuž uvěří snadno, protože poškozená neměla jen negativní prožitky. Z pohledu zvenčí se to zdá nelogické, z pohledu odborného je to pochopitelné. Dle znalce se oběti takového trestného činu může kdokoliv, kdo je ve stejné domácnosti s násilníkem, a to napříč věkovými a sociálními strukturami. Bývá dosti časté, že oběti domácího násilí nic po nějakou dobu nehlásí, nikomu se nesvěřuji a udělají to až později. Dle znalců tedy nelze říci, že svým chování poškozená nevykazovala známky týrané osoby, protože jezdila na dovolenou nebo studovala VŠ a starala se o děti, případně, že udržovala kontakt s rodiči a měla tak možnost kdykoliv od tyrana odejít. Podle znalců, kteří zpracovávali ústavní posudek, jsou tyto indicie irelevantní. MUDr. Kubej byl ve své výpovědi sice jiného názoru, nicméně ostatní znalci si v hlavním líčení srozumitelně a věrohodně obhájili svůj názor. Závěry ústavního revizního posudku a posudku MUDr. Cendelínové podporuje i zpráva organizace Acorus a výpověď Mgr. XXXXXXXX XXXXXXXX.
  24. Ve světle revizního ústavního znaleckého posudku je tak třeba na výpověď poškozené hledět jako na věrohodnou a zároveň podle toho posuzovat další důkazy v této trestní věci. Z žádné jiné svědecké výpovědi sice neplyne, že by některý ze svědků byl přítomen nějakému shora popsanému jednání. Jedná se o trestnou činnost, z jejíhož charakteru je zřejmé, že se bude odehrávat za „zavřenými dveřmi” a bude prokazována především výpovědí poškozené, jakožto hlavním důkazem. Nelze opět zjednodušeně říct, že pokud není další svědek, který by mohl jednání obžalovaného potvrdil, pak se toto jednání nestalo. Poškozená XXXXXXXX XXXXXXXX vypověděla jak v přípravném řízení, tak i před soudem zcela shodně, kdy popsala soužití s obžalovaným a zejména jeho útoky vůči její osobě ať slovní, či fyzické, včetně výhrůžek, že ublíží dětem nebo její rodině, ve snaze ji donutit podrobit se dennímu režimu dle jeho instrukcí, tanci u tyče, prostituci, natáčení live chatů, praktikování SM technik. Jako první se měla poškozená svěřit ohledně chování obžalovaného vůči ní, kamarádce XXXXXXXX XXXXXXXX v roce 2014, a posléze matce až těsně před prvním jejím odchodem od obžalovaného, ke konci prvního pololetí roku 2015. Podrobení se nátlaku obžalovaného, poškozená vysvětlovala svými obavami z újmy na zdraví dítěte, posléze obou dětí, újmy na zdraví u osoby a u rodičů. Toto vedle svých tvrzení doložila některými SMS zprávami, které dokumentují období cca roku 2015 až 2017, ve kterých poškozená informuje svou matku o svém denním režimu, o dětech a o chování obžalovaného. Soud zde musí konstatovat, že rozsáhlé výpovědi jsou prakticky poškozené jsou prakticky shodné, poškozená nemá v průběhu trestního řízení tendenci obžalovanému přitěžovat, nestupňuje a nepřikresluje svou výpověď. Ve výpovědi svědkyně XXXXXXXX XXXXXXXX jsou dány určité rozpory mezi její výpovědí v hlavním líčení a v přípravném řízení, svědkyně původně vypověděla, že poškozená se jí o vážných problémech v soužití s obžalovaným, kdy ji měl nutit k tanci u tyče, striptýzu či prostituci, svěřila v roce 2015 při skleničce vína, včetně toho, že si část takto vydělaných peněz v erotických klubech XXXXXXXX a XXXXXXXX měla nechávat pro svou potřebu. U hlavního líčení svou původní výpověď svědkyně změnila a uvedla, že poškozená se jí se vším svěřila po státnicích v roce 2014, včetně toho, že všechny takto vydělané peníze musela odevzdávat obžalovanému. Změnu ve své výpovědi nebyla svědkyně schopna logickým způsobem vysvětlit. Je však nepravděpodobné, že by svědkyně stupňovala svou výpověď v neprospěch obžalovaného, když to nedělá ani sama poškozená. Je pravděpodobné, že rozpory jsou dány především delším časovým odstupem, když se jedná svědkyni, které se poškozená svěřila již někdy v letech 2014 - 2015. Dalším důvěrníkem poškozené byl svědek XXXXXXXX XXXXXXXX . Tomuto svědkovi si zpočátku poškozená stěžovala na chováni obžalovaného v tom smyslu, že ji přikazoval, kdy má být doma, dělat práce, na které měla alergii a podobně. O tom, že ji nutil k prostituci, se mu poškozená i přes shora nastíněný poměrně intenzivní kontakt svěřila až po jejím druhém odchodu od obžalovaného, až koncem roku 2017, což je pochopitelné, neboť se jedná o osobu mužského pohlaví. I z výpovědi matky poškozené je zřejmé, že poškozená se svěřila až s poměrně velkým časovým odstupem a to krátce před tím, než obžalovaného poprvé opustila, někdy v průběhu května června roku 2015. Otec poškozené vypověděl, že se vše dozvěděl, až když poškozená od obžalovaného i se syny odešla podruhé, až v září 2017. Ve světle revizního ústavního znaleckého posudku, jak je popsáno výše, jsou větší časové rozestupy mezi traumatizujícím zážitkem a svěřením se kamarádům, rodině nebo nízkoprahové organizaci běžné a z odborného hlediska pochopitelné.
  25. Shora uvedené svědecké výpovědi XXXXXXXX XXXXXXXX, XXXXXXXX XXXXXXXX a rodičů poškozené lze zařadit do skupiny svědků patřících do blízkého okolí poškozené, kteří mají k poškozené určitou citovou vazbu, a kterým se poškozená různě postupně svěřovala, jak jí obžalovaný ubližuje, křičí na ni, vyhrožuje jí, že ublíží jí nebo rodině, anebo jí vezme nezletilé syny. Jak již bylo shora zmíněno, ani jeden z těchto svědků nebyl osobně přítomen žádnému takovému ataku či počínání obžalovaného vůči poškozené, vyjma případu o kterých se zmínili rodiče poškozené, kdy obžalovaný na poškozenou neadekvátně zvýšil hlas na chalupě při nějaké činnosti a dále po jejím odchodu ze společné domácnosti, když chtěl vidět své syny. V této souvislosti soud poukazuje na SMS zprávy předložené poškozenou, kdy tyto jednoznačně nedokumentují nátlak, výhrůžky obžalovaného vůči poškozené. Z těchto SMS zpráv je zřejmé, že soužití poškozené a obžalovaného z pohledu poškozené, neboť' to byla její vyjádření, nebylo zcela harmonické, nebylo v pořádku. Z SMS zpráv jsou také zřejmé náznaky výhružek, že si obžalovaný vezme život. Dle ústavních revizních znalců jsou výhružky sebevraždou častým nátlakem na týranou osobu, aby se podvolila a v projednávaném případě výhružky sebevraždou mimo jiné vedly k návratu poškozené k obžalovanému.
  26. V průběhu dokazování byli dále slyšeni svědci, kteří jsou v nějaké vazbě na obžalovaného a to XXXXXXXX XXXXXXXX, XXXXXXXX XXXXXXXX a XXXXXXXX XXXXXXXX, kteří rovněž potvrdili, že nebyli svědky žádného vyhrožování, nátlaku či slovního nebo fyzického napadání obžalovaného na poškozenou. Svědci XXXXXXXX XXXXXXXX a XXXXXXXX XXXXXXXX opakovaně shodně potvrdili, že poškozená v minulosti a i v inkriminované době navštěvovala erotické kluby XXXXXXXX a XXXXXXXX, kde poskytovala erotické služby, a to opakovaně, kdy patřila mezi ty atraktivnější a žádanější společnice. Při osobním setkáni s oběma svědky, ať již s XXXXXXXX XXXXXXXX jako zákazníkem, tak XXXXXXXX XXXXXXXX coby barmankou, nikdy nepůsobila rozrušeně, nikdy se nesvěřila, že je k prostituci někým nucena. Skutečnost, že v minulosti klub XXXXXXXX poškozená opravdu navštívila, ona sama potvrdila, avšak s tvrzením, že zde byla pouze na kávě s kamarádkou. Věrohodnost svědka XXXXXXXX XXXXXXXX je však zpochybněna tím, že XXXXXXXX XXXXXXXX je kamarádem obžalovaného a pronajímal si od něj prostor, kde provozoval nějaké sexuální aktivity. Jedná se tedy o osobu pocházející ze stejného prostředí, provozující podobné aktivity a je tím dána důvodná pochybnost o věrohodnosti jeho výpovědi. Nadto je třeba zmínit, že svědci i tak nemuseli vědět, co se děje za zavřenými dveřmi domácnosti poškozené a obžalovaného a poškozená si nemusela stěžovat že jí někdo nutí něco činit, protože se bála, že obžalovaný naplní své výhružky. Jak vyplynulo z revizního ústavního posudku, obava z naplnění výhružek může zapříčinit pro laika iracionální chování týrané osoby, které je však z odborného hlediska pochopitelné.
  27. Po takto provedeném dokazování vzal soud v potaz především ústavní revizní znalecký posudek, který soud považuje za důkaz vyšší síly, a to vzhledem k počtu osob, které se na něm podílely a především vzhledem k obhajobě posudku znalci v hlavním líčení, kdy znalci přesvědčivě obhájili své závěry. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že poškozená trpí PTSD a to výlučně v souvislosti s projednávanou trestnou činností, což potvrzuje dále i znalecký posudek MUDr. Cendelínové a zpráva organizace Acorus, kam poškozená docházela. Soud dále zvažoval věrohodnost výpovědi poškozené, kdy nebylo žádným důkazem, a to ani znaleckými posudky, shledáno, že by věrohodnost byla něčím narušena. Pouze znalecký posudek MUDr. Kubeje a PhDr. Kloseho uvedl, že je výpověď poškozené zabarvena jejími osobnostními rysy, nicméně další posudky v této věci nic takové nenaznačily. Poškozená byla ve svých výpovědích konzistentní, obžalovanému v průběhu času nepřitěžovala. Konzistentní byla i v tom, co sdělovala svým blízkým. Soud v jejím chováni a v jejích reakcích na traumatizující jednání obžalovaného, a to ve světle revizního ústavního znaleckého posudku nenašel nakonec žádné kroky, které by svědčily o tom, že si poškozená obvinění vymyslela. Poškozená také absolvovala několik desítek sezení s psycholožkou z organizace Acorus, což je těžko představitelné, že by takový počet sezení absolvovala osoba, která si celý příběh vymyslela a zároveň by ve svých tvrzeních zvládla být po celou dobu všech konzultací konzistentní, To psycholožka z organizace Acorus uvedla ve své výpovědi explicitně, že poškozená byla po celou dobu všech konzultací konzistentní, spolehlivá v přístupu a nikdy neuvedla nic, co by snižovalo její věrohodnost. Konzultací bylo do doby výpovědi svědkyně u hlavního líčení celkem 37, což je dle názoru soudu dlouhá doba na to, aby pracovnice organizace odhalila, byť i malé nesrovnalosti v tvrzeních poškozené. Závěr soudu o vině obžalovaného podporuje i znalecký posudek z občanskoprávního řízení, který byl konstatován jako listinný důkaz, který označuje obžalovaného za osobu dominantní a chápající ženskou roli jako podřadnou a submisivní. S čímž koreluje i osobnostní profil poškozené, která je submisivní, závislá a snadno podléhající nátlaku. Soud tedy nakonec uvěřil poškozené v celém rozsahu a vzal za prokázané, že v souvislosti s jednáním obžalovaného se u ní rozvinula posttraumatická stresová porucha. Soud si je vědom toho, že popis skutku, a to jak z hlediska týrání i obchodování s lidmi, vychází především z výpovědi poškozené. Je to logické a je to dáno charakterem této trestné činnosti, které se zpravidla neúčastní nikdo jiný, nejsou kamerové záznamy, ani výpovědi svědků, kteří by jednání obžalovaného přímo zažili, protože navenek vypadá vztah idylicky. To však neznamená, že soud rezignuje na další dokazování a každý takový případ nutně skončí zprošťujícím rozhodnutím pro nedostatek důkazů. Charakter této trestné činnosti vyžaduje pečlivé zkoumání věrohodnosti poškozené i obžalovaného, přičemž ze shora popsaných důvodů soud poškozené plně uvěřil a má za prokázané, že se skutkový děj v obou případech odehrál, tak jak je popsáno ve výrokové části rozsudku.
  28. Po právní stránce posoudil jednání obžalovaného pod bodem 1) výroku rozsudku jako zločin týrání svěřené osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu se zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d) trestního zákoníku, neboť jednak týral osobu žijící ve společném obydlí a spáchal takový čin po delší dobu a jednak jinou osobu než dítě za použití pohrůžky násilí a jiné těžké újmy přiměl, aby jí bylo užito k pohlavnímu styku a k jiným sexuálního obtěžování, a kořistil z takového jednání a spáchal takový čin v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci. Jednání pod bodem 2) výroku rozsudku posoudil soud jako zločin týrání svěřené osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. l, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku, neboť jednak týral osobu žijící ve společném obydlí a spáchal takový čin no delší dobu a jednak jinou osobu než dítě za použití pohrůžky násilí a jiné těžké újmy přiměl, aby jí bylo užito k pohlavnímu styku a k jiným formám sexuálního obtěžování, a kořistil z takového jednání a spáchal takový čin v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci, a takovým činem jí způsobil těžkou újmu na zdraví. Byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty citovaných trestných činu. Psychické týráni probíhalo po delší dobu, bylo v obou případech více než několik měsíců, což je potřeba posoudit jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle druhého odstavce. Týrání bylo nepochybně pácháno na osobě žijící ve společném obydlí a obžalovaný tak činil úmyslně. Co se týče obchodování s lidmi, v prvém případě soud posoudil jednání obžalovaného podle třetího odstavce, neboť úmysl obžalovaného směřoval k vykonávání prostituce ze zištného důvodu finančního prospěchu. V druhém případě pak je obžalovanému třeba přičítat čtvrtý odstavec pod písmenem a), neboť jak vyplynulo ze znaleckých posudků, PTSD se rozvinula až po nějaké době poté, co poškozená opustila obžalovaného, tedy po skutku pod bodem 2) výroku rozsudku, rozvinutí PTSD lez tedy vztahovat toliko ke skutku pod bodem 2). PTSD je ze soudně lékařského hlediska třeba považovat těžkou újmu na zdraví. Zavinění obžalovaného je i v tomto případě úmyslné, neboť obžalovaný ze zištného důvodu přiměl poškozenou k vykonávání prostituce.  Ke způsobení těžké újmy na zdraví, jakožto těžšího následku, pak postačuje zavinění nedbalostní, které je v tomto případě dáno. 
  29. Při úvaze o druhu a výši trestu hodnotil soud všechny okolnosti případu a osoby obžalovaných ve smyslu § 38 odst. 1 tr. zákoníku a § 41 odst. 1 tr. zákoníku. Soud se rovněž zabýval společenskou škodlivostí jednání obžalovaného, kdy v daném případě je zcela nepostačující uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu než podle trestního zákoníku. Trestná činnost tohoto charakteru je mimořádně společensky závažná, neboť je páchána v domácnosti za zavřenými dveřmi a má hluboký dopad na život a zdraví týraných osob. V tomto případě je třeba zmínit i délku jednání obžalovaného a opakované jednání obžalovaného po návratu poškozené do společné domácnosti, Obžalovanému značně polehčuje, že nebyl doposud soudně trestán. Soud vycházel z trestní sazby na trestný čin, která je z citovaných trestných činů nejpřísnější, tedy ze sazby 8 až 15 lež. Soud má za to, že takto vymezená sazba je pro obžalovaného nepřiměřeně přísná a jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání, přistoupil tedy podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku ke snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí, a to na tři roky. Výkon trestu pak podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let, tedy na nejdelší možnou dobu. Soud má za to, že vzhledem k dosavadní bezúhonnosti obžalovaného není třeba ukládat při jeho prvním odsouzení nepodmíněný trest odnětí svobody a je na místě mu poskytnout šanci, aby řádným způsobem života po následujících pět let prokázal, že se polepšil a že takto závadné jednání nebude opakovat. Soud zároveň přihlédl i k délce trestního řízeni, kdy poškozená odešla od obžalovaného v půlce roku 2017 a rozsudek v této věci je vynesen až po 3 letech. V průběhu trestního řízení se obžalovaný žádné trestné činnosti nedopustil a tak konstatovat, že po dobu posledních tří let vede řádný život. Soud zároveň přihlédl i k tomu, že obžalovaný po druhém odchodu poškozené přestal naléhat a vyhrožovat a nekontaktoval její rodinu. Nepodmíněný trest odnětí svobody by byl v tomto případě nepřiměřeně přísný a nejdelší možný podmíněný trest postačí k naplnění účelu trestu. Obžalovaný bude po dlouhou dobu ohrožen přeměnou trestu a v případě závadného chováni vykoná uložený trest. Soud zároveň uložil obžalovanému trest propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to notebooku zn. Lenovo, typ G50-30, neboť tohoto počítače užil obžalovaný, jakožto nástroje, k páchání trestné činnosti, když na tomto počítači byly nalezeny zájmové fotografie poškozené při různých sexuálních praktikách a fotky dalších žen.
  30. K trestnímu řízeni se řádně včas připojila prostřednictvím své zmocněnkyně poškozená Ing. XXXXXXXX XXXXXXXX s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1.000.000,- Kč.
  31. Právním podkladem uplatněných nároků jsou příslušná ustanovení občanského zákoníku, přičemž v projednávané věci aplikovatelná především tato ustanovení:
  32. Podle § 81 odst. 1, 2 občanského zákoníku (dále jen o. z.) chráněna je osobnost člověka včetně jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověk, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.
  33. Podle § 2894 odst. 1, 2 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.
  34. Podle § 2910 věty první o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.
  35. Podle § 3951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.
  36. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanovením první části občanského zákoníku, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.
  37. Podle § 2957 o. z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobné závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.
  38. Jednání obžalovaného vůči poškozené představuje nepochybné zavinění porušení zákona (v této otázce lze odkázat na část odůvodnění týkající se posouzení viny obžalovaného), jímž obžalovaný zasáhl do absolutního práva poškozené, konkrétně do jejich osobnosti, především do jejich důstojnosti, soukromí a tělesné i psychické integrity; obžalovaný tedy podle § 2910 má povinnost nahradit poškozeným, co tímto zásahem způsobil.
  39. Při stanovení přiměřené výše náhrady nemajetkové újmy v penězích vzal soud především v úvahu, že prokázaný protiprávní zásah do osobnosti poškozené byl závažný. Obžalovaný svým jednáním zasáhl do nejintimnější sféry života a osobnosti poškozené, u které se v důsledku toho rozvinuly závažné psychické následky. V souladu s výslovným ustanovením § 2957 o. z. vzal soud v úvahu, že obžalovaný poškozené vážnou újmu na jejích právech způsobil úmyslně a že zneužil její existenční závislosti na své osobě. Velmi podstatnou skutečností je též to, že se obžalovaný dopouštěl neoprávněných zásahů do osobnostní sféry poškozené po delší dobu, což závažnost zásahu též výrazně zvyšuje. Na druhé straně soud zvážil dobu, která již od projednávaného incidentu uběhla a míru zásahu do osobnosti poškozené. Za těchto okolností soud hodnotí požadovanou výši náhrady nemajetkové újmy jako neúměrnou, neboť má za to, že v požadované výši, s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a poměrům obžalovaného, by byl rozhodně v rozporu s požadavkem spravedlivé únosnosti přiznané náhrady. Z tohoto důvodu byla náhrada nemajetkové újmy přiznána podle §228 odst. 1 tr. řádu v přiměřené výši a to ve výši 200.000,- Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu pak měla být poškozená v souladu s ustanovením § 229 odst. 2 tr. řádu odkázána na řízeni ve věcech občanskoprávních, tak jak bylo zmíněno po vyhlášení rozsudku v rámci jeho odůvodnění u hlavního líčení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů ode dne jeho doručení. Odvolání se podává u Městského soudu v Praze a rozhoduje o něm Vrchní soud v Praze.

Odvolání musí být v této lhutě odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti ve prospěch či neprospěch obžalovaného.

Rozsudek může odvoláním napadnout a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, která se ho přímo dotýká, c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, d) poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo chybí.

Toto právo nepřísluší osobám, které se jej prohlášením výslovně vzdaly.

Byl-li obžalovaný odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a poškozenému byl alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, vzniká poškozenému možnost požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává u soudu, rozhodoval v prvním stupni.


Praha 26. června 2020


JUDr. Veronika Cukerová

předsedkyně senátu