Pohlavní styk s dítětem mladším 15 let

Malý%20státní%20znak

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení konaném dne 7. února 2019 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Kantora a přísedících JUDr. Petra Kožmína a Jaroslava Pružince 

takto:

Obžalovaný 

XX,

nar. XX v XX, okres XX, trvale bytem XX, okres XX, občan XX

uznává se vinným, že

ve večerních hodinách nezjištěného dne v době od počátku července 2015 do konce srpna 2015 v dětském pokoji rodinného domu v obci XX, okres XX, v němž se nacházel s nezletilou poškozenou XX, nar. XX, jejíž věk znal, se záměrem uspokojit svůj sexuální pud osahával jmenovanou nezletilou poškozenou na prsou i přirození a následně jí zasunul svůj prst do vagíny a pohyboval zde s ním,

tedy

jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let,

čímž spáchal

zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, 

a odsuzuje se

podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon se podle § 84 a § 85 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 81 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) roků, a současně se nad obžalovaným vyslovuje dohled.

Podle § 99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se obžalovanému dále ukládá ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě.

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému ukládá povinnost zaplatit jako náhradu nemajetkové újmy nezletilé poškozené XX, nar. XX, trvale bytem XXX, XX, v trestním řízení zastoupené xxxxxxxxxxxxxx, advokátem se sídlem v Plzni, Houškova 30, jako opatrovníkem, částku 50.000 Kč.

Podle § 229 odst. 2 trestního řádu se jmenovaná nezletilá poškozená se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.

                     

Odůvodnění:

  1. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v XX podal dne 19. 10. 2018 u zdejšího soudu obžalobu na XX pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku na tom skutkovém základě, že v přesně nezjištěné době v období letních prázdnin v roce 2015 v obci XX, okres XX-jih, v rodinném domě č. p. 111, v pokoji, kde spal společně s poškozenou nezletilou XX, nar. XX, v úmyslu se sexuálně uspokojit v jednom případě hladil poškozenou na prsou a po noze pod pyžamem, následně jí rukou sahal na přirození, strkal jí prst do vagíny, což se jí nelíbilo, bolelo jí to a došlo u ní ke krvácení z vagíny, kdy s ohledem na svůj nízký věk a nedostatečné rozumové schopnosti se uvedenému jednání obžalovaného nebránila, přičemž obžalovaný její věk znal a ze svých předešlých sexuálně motivovaných kontaktů s poškozenou věděl, že tato není schopná klást jeho aktivitám účinný odpor.  

  1. Soud v průběhu hlavního líčení provedl veškeré důkazy, které podle jeho názoru reálně mohly přispět k objasnění věci (ostatně strany ani neměly žádné návrhy na doplnění dokazování). Na jejich základě vzal za prokázaný následující skutkový stav.

  1. Nezletilá XX, nar. XX, i její sestra XX, nar. XX, jsou dlouhodobě v péči své babičky Ivany Šoltysové, do její výchovy byly nejprve svěřeny rozsudkem XXX ze dne 12. 11. 2009, na základě dalšího rozsudku téhož soudu se XX stala pěstounkou obou nezletilých. Až do letních měsíců 2017 všechny tři jmenované žily v rodinném domě č. XX v obci XX, okres XX. Nezletilé XX a XX sdílely společný pokoj s XX, jež je dcerou XX. Následně se XX a obě její vnučky (XX a XX XX) přestěhovaly do XX, kde žijí do současnosti.

  1. Neteří XX je XX, dříve XX. Ta již delší dobu žije s obžalovaným XX (nyní jako s manželem, dříve jako s druhem), mají společně děti, bydlí v obci Žďár, okres Rakovník. Až do konce léta 2015 XX, obžalovaný a jejich děti občas navštěvovali XXX ve výše zmíněném rodinném domě v obci XX, a to zpravidla o víkendech, při takových návštěvách zde někdy i přespávali, a to v dětském pokoji užívaném XX, XX a XX. Poslední taková jejich návštěva se uskutečnila během nezjištěných dnů v průběhu letních prázdnin roku 2015, i tehdy obžalovaný, jeho družka (nyní manželka) a děti v domě přespali.

  1.  Obžalovaného již tehdy silně fyzicky přitahovala nezletilá XX (dále také nezletilá poškozená), přičemž si byl vědom jejího tehdejšího věku, tedy že před několika měsíci teprve dosáhla věku dvanácti let. V průběhu jednoho večera při uvedeném posledním pobytu ve XX se obžalovaný ocitl v dětském pokoji společně s nezletilou poškozenou, kromě nich se zde nacházely jeho děti (které má s XX) a patně i XX, ty však již spaly. Poté, co nezletilá poškozená svou nohou zavadila o hlavu obžalovaného, jenž ležel na matraci poblíž její postele, ji obžalovaný, veden záměrem uspokojit svůj sexuální pud, nejprve osahával na prsou i přirození, následně jí zasunul svůj prst do vagíny a pohyboval zde s ním. Poškozená, třebaže jí uvedené jednání obžalovaného patrně nebylo příjemné, proti němu nijak neprotestovala ani se mu nebránila, tedy neprojevila verbální či fyzický odpor. Vzhledem ke svému věku a duševní vyspělosti si přitom uvědomovala, co je podstatou počínání obžalovaného, její vztah k obžalovanému také nebyl nikterak submisivní, byla tedy schopna svůj případný odpor vůči jeho jednání projevit.

  1. Výše popsané počínání obžalovaného souviselo s jeho sexuální nevyzrálostí, jejíž součástí je nejspíše heterosexuální pedofilie. V důsledku toho měl podstatně (o více než polovinu) sníženy schopnosti ovládat své jednání, jeho schopnosti rozpoznat protiprávnost tohoto jednání byly plně zachovány.

  1. Shora popsaná skutková zjištění soud učinil na základě svědectví nezletilé XX, svědeckých výpovědí XX, XX, Mgr. XX, XX, XX, XX a XX, obsahu facebookové komunikace vedené prostřednictvím mobilních telefonů přes aplikaci Messenger mezi nezletilou XX a obžalovaným, obsahu facebookové komunikace mezi nezletilou XX a XX, sdělení Okresního soudu XX  a dokumentů poskytnutých odborem sociálních věcí Magistrátu města XX, odborem sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu XX a 3. základní školou v XX, znaleckých posudků z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, i z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, a částečně také svědecké výpovědi XX a obžalovaného.

  1. Obžalovaný XX se k věci vyjádřil v rámci svých výslechů uskutečněných v přípravném řízení  i hlavním líčení. Obsah jeho výpovědí lze shrnout následovně. 

  1. Obžalovaný nejprve popisoval své rodinné poměry, vztah k rodině nezletilé XX i příležitostné návštěvy této rodiny v obci XX, dané okolnosti popsal v zásadě tak, jak je uvedeno v bodě 4 odůvodnění rozsudku. K průběhu inkriminovaného večera uvedl, že tehdy se v dětském pokoji nacházely XX, XX a XX, které všechny ležely na svých postelích, dále zde byli přítomni a na matracích umístěných vedle postelí leželi on, jeho družka (nyní manželka) a jejich děti. On sám ležel na matraci tak, že jeho hlava přiléhala k posteli nezletilé XX, hlavou byl opřený o danou postel. Neví, zda v té době jednotlivé osoby v pokoji přítomné již spaly. XXX jej náhle začala svou nohou hladit po hlavě, proto jí nohu chytil a hladil ji na prstech, šlo o jakési uklidňující hlazení, nehladil ji proto, aby „něco pociťoval“. Ona mu pak svou druhou nohou začala „jezdit“ po břiše, načež se otočil na bok a položil jí svou ruku nad její koleno. XX mu po chvíli tuto jeho ruku uchopila a počala si ji strkat do rozkroku. Obžalovaný proto svou ruku stáhl a znovu ji položil nad koleno Nikoly, ta ale jeho ruku opět uchopila, stáhla k sobě a strkala si ji do rozkroku. Obžalovaný svou ruku opět stáhl zpět a sdělil jí: „Co děláš?“, poté se otočil na druhý bok a více se jí již nedotkl. V uvedené situaci erekci neměl, XX jej nevzrušovala. Bylo mu známo, že XX v dané době bylo 12 či 13 let. Následujícího dne se k sobě chovali zcela běžným způsobem, situaci z předešlého večera nijak nerozebírali. Své družce se však svěřil, k čemu mezi ním a XX došlo, a současně jí oznámil, že do XX již jezdit raději nebude, neboť nechce, aby jej XX „přivedla do nějakého průšvihu“. Družka reagovala tak, že „byla naštvaná, že k tomu vůbec došlo“, také mu sdělila, že „čekala, že něco takového přijde“ a že se nediví, že do XXX již nechce jezdit. Od dané události obžalovaný Nikolu osobně neviděl, později s ní o předmětné události komunikoval přes XX, tato komunikace je založena ve spisovém materiálu. Pokud v rámci ní uváděl, že si uvědomuje, co tehdy učinil, že jej to mrzí, a vyčítal si, že se neovládl, pak tím podle svého vyjádření měl na mysli pouze své popsané jednání, tedy že XX hladil na noze a dával jí ruku nad koleno, jakož i reakci jmenované na toto jeho počínání, čili že si jeho ruku chtěla strkat do rozkroku. Jestliže v komunikaci dále Nikole psal, že ji miluje, pak „to bral, jako že to je rodina“, žádal-li po ní její fotografie, pak to činil nejprve proto, aby měl nějakou fotografii na památku, a později z toho důvodu, aby věděl, jak aktuálně vypadá. Obžalovaný podle svého vyjádření do předmětného večera s nezletilou Nikolou vycházel zcela normálně, ona mu tykala, konflikty mezi nimi nebyly. XX někdy chodila vyzývavě oblékaná, laškovala, provokovala a dorážela, sedala mu na klín, také se lechtali. Někdy ji sice oslovoval výrazy jako „kočko“ či „zlatíčko“, rovněž připustil, že XX „je hezká holka“ a že se „mu líbila“, ovšem „nic za tím nehledal“, jejich vztah byl „čistě platonický“. Záměrně ji nikdy neosahával.

  1.  Takto popsaný obsah výpovědí obžalovaného dokládá, že obžalovaný připustil, že v době a na místě, jak je specifikováno ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku, došlo k určitému fyzickému kontaktu mezi ním a nezletilou poškozenou, odmítal ale, že by tento kontakt byl z jeho strany jakkoli motivován snahou uspokojit sexuální pud, a tvrdil, že o takové jednání se naopak snažila sama nezletilá poškozená.

  1. Ještě než soud přistoupí k popisu a hodnocení důkazů a okolností z nich plynoucích, jež se týkají přímo stíhaného skutku, krátce uvede ty skutečnosti související s tímto skutkem, které se podávají z provedeného dokazování zcela jednoznačně, tedy, ohledně nichž nebylo mezi důkazy k nim se vztahujícími jakéhokoli sporu.

  1. Takto jsou v první řadě nepochybné rodinné poměry nezletilé XX, jak jsou popsány v bodě 3 odůvodnění tohoto rozsudku. Ty jsou prokazovány zejména svědeckými výpověďmi jmenované nezletilé, X a XX, sdělením Okresního soudu XX i stejnopisy jeho, jakož i zprávami a dokumenty poskytnutými odborem sociálních věcí Magistrátu města XX i odborem sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu XX. Rodinné poměry obžalovaného a okolnosti, za nichž se svou družkou (nynější manželkou) a dětmi v minulosti navštěvoval rodinu XX v jejich rodinném domě v obci XX, jak jsou vysvětleny v bodě 4 odůvodnění rozsudku, jsou zase prokazovány výpověďmi (v daném směru souladnými) obžalovaného i svědkyň XX (dříve XX), XX, XX a XX. Z týchž důkazů se také podává, že poslední taková návštěva obžalovaného a jeho rodiny se uskutečnila během nezjištěného víkendu v průběhu letních prázdnin roku 2015, tedy někdy v průběhu měsíců července či srpna tohoto roku.

  1. V dalších pasážích odůvodnění rozsudku soud ve vztahu k výroku o vině nejprve popíše podstatný obsah důkazů, které byly relevantní pro zjištění skutkového děje popsaného ve výrokové části rozsudku, přičemž detailnost popisu toho kterého důkazu se bude odvíjet od významu, jaký měl pro objasnění věci, návazně vysvětlí, z kterých konkrétních důkazů vzal za prokázané rozhodné skutkové okolnosti, a nakonec se bude zabývat právní kvalifikací ve věci dovozeného skutkového stavu.

  1. V procesním postavení svědkyně byla v přípravném řízení opakovaně vyslechnuta nezletilá poškozená XX, první výslech se uskutečnil před zahájením trestního stíhání obžalovaného, druhý po zahájení tohoto trestního stíhání, oběma byla přítomna pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí, prvního se zúčastnil soudce, druhého zase obhájkyně obžalovaného, při obou výsleších byla dodržena příslušná ustanovení trestního řádu. Soud přitom za procesně použitelnou pokládal (a k důkazu tak provedl) i v pořadí první svědeckou výpověď nezletilé poškozené, kterou učinila před zahájením trestního stíhání obžalovaného. Tento svůj závěr opírá o znění § 158 odst. 9 ve spojení s § 102 odst. 2 trestního řádu. Ustanovení § 158  odst. 9 věty druhé trestního řádu přímo počítá se svědeckých výslechem osob mladších osmnácti let již před zahájením trestního stíhání. Použitelnost takto učiněné svědecké výpovědi pak neomezuje ustanovení § 158 odst. 9 věty poslední trestního řádu (podle kterého obecně lze svědeckou výpověď uskutečněnou před zahájením trestního stíhání v řízení před soudem použít jen při splnění zde vymezených podmínek), neboť podle § 102 odst. 2 trestního řádu, jež je k § 158 odst. 9 věty poslední trestního řádu ustanovením speciálním, lze v řízení před soudem výpověď svědka mladšího osmnácti let, která se týká okolností, jejichž oživování v paměti by mohlo nepříznivě ovlivňovat duševní a mravní vývoj (a těchto okolností se výslech nezletilé poškozené v dané věci nepochybně týkal), k důkazu provést i bez podmínek uvedených v § 211 odst. 1 a 2 trestního řádu. Objektivitu a regulérnost vedení onoho v pořadí prvního svědeckého výslechu nezletilé poškozené i přes nepřítomnost obhájce obžalovaného zajišťovala účast pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí i soudce. Ostatně žádná ze stran trestního řízení (včetně obhajoby) procesní nepoužitelnost v pořadí první svědecké výpovědi nezletilé poškozené ani nenamítala. Snad jen pro úplnost lze poznamenat, že při následné svědecké výpovědi (učiněné po zahájení trestního stíhání obžalovaného) nezletilá poškozená popsala všechny podstatné okolnosti shodně či alespoň velmi obdobně jako při v pořadí první svědecké výpovědi. Odtud plyne, že i pokud by soud k otázce procesní použitelnosti v pořadí prvního svědectví nezletilé poškozené zaujal opačný než výše prezentovaný názor, na jeho ve věci dovozené skutkové závěry by to nemělo jakýkoli vliv.

  1. Jak bylo výše zmíněno, svědectví nezletilé XX, jež je osobou mladší osmnácti let, se týkalo okolností, jejichž oživování v paměti by mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj. Proto ji soud v hlavním líčení osobně nevyslýchal, ale postupem podle již zmíněného ustanovení § 102 odst. 2 trestního řádu přehrál videozáznamy o jejích výsleších z přípravného řízení. Z nich je zřejmé, že nezletilá poškozená v rámci svých výpovědí, které místy působí poněkud neuspořádaně (což bylo dáno zejména dialogovou formou výslechů), uvedla následující okolnosti.

  1.  Jde-li o její vztah k obžalovanému, nezletilá poškozená jej podle svého vyjádření brala jako přítele své tety, tedy v podstatě jako své strýce. On ji oslovoval „XX“ či „XX“, ona mu tykala a oslovovala jej také jménem. K žádnému vážnějšímu konfliktu mezi nimi nikdy nedošlo, obžalovanému byl znám její věk. Jako muž se jí nelíbil, ale nevadil jí, „měla ho ráda, protože to byl přítel její tety“. V době, kdy u nich býval se svou rodinou na návštěvách, na ni obžalovaný někdy sahal, kupříkladu na nohy či břicho, také ji hladil po rukou. V rámci komunikace na internetu přes Messenger, kterou příležitostně vedli někdy od roku 2014, ji zase oslovoval výrazy jako „kočko“ či „zlatíčko“. Jí se takové jeho chování nezamlouvalo, nicméně tehdy tuto skutečnost s babičkou ani jinými osobami neřešila, neboť „nechtěla to dělat těžké, nechtěla dělat scény“. Při zmíněné internetové komunikaci ale obžalovanému sdělovala, že se jí jeho uvedené chování nelíbí a žádala jej, ať to již nedělá. To sice obžalovaný slíbil, ovšem při další návštěvě na ni opět sahal. K samotnému stíhanému činu nezletilá poškozená uvedla, že k němu došlo jednoho večera během letních prázdnin v roce 2015, tehdy jí bylo dvanáct a táhlo na třináct. Ležela na své posteli v dětském pokoji, dále se zde nacházel obžalovaný, který uspával své děti, a patrně i její sestra XX, která ale již spala. Její babička (Ivana Šoltysová), družka obžalovaného (XX, dříve XX) a dcera její babičky (XX) byly ještě v obývacím pokoji. Obžalovaný, jenž ležel na matraci položené na zemi a hlavou se opíral o její postel, ji začal hladit rukou na noze, jako by ji „masíroval“. Ona omylem zavadila svou nohou o jeho hlavu, což obžalovaný asi špatně pochopil a svou rukou ji hladil výše na její noze, dále na prsou a poté ji ruku vsunul pod pyžamové kalhoty, kde ji osahával na přirození, poté jí vsunul prst či prsty do vagíny a pohyboval zde s ním či s nimi, tedy ji „prstil“. Ona se nejprve odtahovala, „jako by šla takhle tím tělem vejš“, pak jen ležela, nevěděla, co má dělat, ačkoli ji to bolelo a nejméně zpočátku se jí to nelíbilo. Pak ji obžalovaný „udělal“, po čemž ucítila jakousi úlevu. Nakonec se otočila, obžalovaný ji ještě chvíli hladil, nakonec usnula. Uvedenému jednání obžalovaného se nijak nebránila, obžalovaný jí nijak nevyhrožoval. Z pokoje sice mohla odejít, avšak neodešla, neboť „nechtěla doma dělat zbytečný rodinný rozbroje“, „doma to nechtěla dělat těžší“. Obžalovaný při daném jednání nic neříkal, pouze „někdy si jako povzdechnul“. Popsané počínání obžalovaného bylo její první sexuální zkušeností, nicméně v té době již věděla, co toto jednání, jež sama označovala jako „prstění“, znamená, slyšela o tom. Následujícího dne na ni obžalovaný „furt koukal, uculoval se“, a když spolu seděli v kuchyni, sáhl jí na nohu. Poté se s ním již osobně nesetkala, komunikovali spolu jen na internetu přes XX, obžalovaný po ní chtěl nějaké její fotografie, nakonec mu asi dvě zaslala, při této komunikaci jí také sděloval, že ji miluje. Své babičce o stíhaném jednání sama nic nesdělila, ukázala jí ale internetovou komunikaci, ve které po ní obžalovaný žádal její fotografie, a také jí oznámila, že na ni obžalovaný dříve sahal, babička proto napsala XX (nyní XX), aby k nim obžalovaný raději již nejezdil. K otázce, zda a s čím se svěřila své známé XX a svým spolužačkám XX, XX a XX, se nezletilá poškozená v průběhu svých výpovědí vyjadřovala poněkud nejednoznačně a nejasně – na některých místech uváděla, že jim přímo sdělila počínání obžalovaného z předmětného večera, z jiných jejích vyjádření ale plyne, že se jmenovaným svěřila pouze obecně s tím, že obžalovaný na ni sahá. Ke svým následným sexuálním zkušenostem nezletilá poškozená konstatovala, že ještě ve Skašově v červnu 2017 se líbala s chlapcem, s nímž tehdy „chodila“, on ji následně „prstil“, zatímco ona „mu to dělala také rukou“. Později se již v Chomutově „vyspala se svým přítelem“, tehdy jí také ještě nebylo patnáct let. Nezletilá poškozená také připustila, že v době, kdy ještě žila ve Skašově, smyšleně tvrdila, že měla pohlavní styk se svým učitelem, činila to proto, že tento učitel se líbil jak jí, tak její kamarádce, později ale přiznala, že toto její tvrzení není pravdivé.

  1. Je tedy zřejmé, že právě popsané svědectví nezletilé XX svým obsahem mimo jiné přímo usvědčuje obžalovaného z takového jednání, jaké je uvedeno ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku.

  1. Již v přípravném řízení provedla znalkyně z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, psychologické vyšetření a zkoumání osobnosti nezletilé poškozené. V návazně zpracovaném znaleckém posudku znalkyně konstatovala, že intelektové schopnosti nezletilé poškozené se nacházejí v pásmu širší normy. Na vysoké úrovni je u ní všeobecný přehled vědomostí, má také velmi dobře rozvinutou schopnost logické úvahy a abstraktního myšlení. Oslabena je schopnost mechanické paměti a zpětné výbavnosti, což značí, že mechanicky naučené není schopna ve stejném sledu zopakovat, sníženy jsou také její sociální dovednosti, nedokáže si poradit v nových situacích, potřebuje pomoc druhého. Nezletilá poškozená je naivní, senzitivní, vnímavá, respektuje autority, pravidla i řád. Má slabší sebevědomí i sklony se trápit, je introvertní, nemá potřebu se sdružovat a svěřovat druhým, své starosti si spíše nechává pro sebe. Je osobností ovládající se, tlumící své pudy, submisivní, její charakterové vlastnosti jsou úměrně jejímu věku dostatečně rozvinuté a celkově je lze hodnotit kladně. Výpověď nezletilé poškozené podle znalkyně nejeví známky smyšlené události, z psychologického hlediska jde o výpověď specificky věrohodnou. Ve spojitosti s právě uvedeným závěrem znalkyně poukázala na okolnost, že osobnost nezletilé poškozené je bez prokazatelných sklonů k problematickému chování a lžím, jako její motivace se jeví potřeba sdělení negativního prožitku, její výpověď je v průběhu času doplněna četnými detaily, prožitky i vjemy a v průběhu času se rozšiřuje o další podstatné detaily. U nezletilé poškozené nebyly zjištěny sklony ke konfabulacím ani ke zkreslování výpovědi či sledování účelových tendencí, naopak se snažila o objektivní prezentaci prožitých událostí, stejně tak u ní nebyl zjištěn motiv msty vůči obžalovanému. Má pocit křivdy z jednání obžalovaného, který se projevuje i ve spojení s jeho následnou reakcí, v rámci níž se snaží svést vinu za vzniklou situaci na ni, přičemž pocit křivdy v ní vyvolává i postoj její babičky, u které nemá v souvislosti s projednávanou věcí dostatečné zastání. Syndrom zneužité osoby však v plném rozsahu nevykazuje. Jde-li o otázku, zda nezletilá poškozená byla v době stíhaného činu schopna posoudit jednak smysl a význam tohoto jednání, jednak význam odporu proti takovému jednání, a zda a jak byla schopna případný odpor projevit, znalkyně doslova konstatovala: „Z vyjádření poškozené je zřejmé, že proběhlou inkriminovanou událostí byla ve svém věku paralyzována, nedokázala se vzhledem ke svému věku jednání obžalovaného bránit. Vzhledem k době, kdy se prošetřovaná událost odehrála, je velmi obtížné hodnotit případný stav bezbrannosti dítěte. Současný pohled poškozené na proběhlou událost ve spojení s jejím tvrzením, že si myslí, že by se dokázala bránit, je však vyjádřením a postojem spojeným s jejím současným věkem. Je však třeba zdůraznit, že v době prošetřované události byla ještě dítětem, a to po fyzické i mentální stránce. Nedokázala se svěřit nejbližším osobám v rodině (babičce), se situací si poradila úměrně svému věku, kdy si myslela, že komunikací ve formě FB ukončí nevhodné chování obžalovaného vůči její osobě. Ze samotné komunikace je patrná nezralost a nezkušenost, která odpovídá dětskému projevu. V komunikaci z roku 2017 je již patrný posun, schopnost projevit odpor – negace. Na základě výše uvedeného tedy znalkyně konstatuje, že poškozená s ohledem na svůj věk, rozumové schopnosti, psychosexuální vyspělost a celkovou vyspělost nebyla schopna posoudit význam a smysl takového jednání a nebyla schopna posoudit význam odporu proti tomuto jednání a případný odpor projevit“.

  1. Shora citované závěry pak znalkyně přednesla i při výslechu v hlavním líčení. Návazně v rámci kladených dotazů mimo jiné doplnila, že její závěry týkající se otázky schopnosti nezletilé poškozené posoudit význam a smysl stíhaného činu a projevit proti němu odpor vycházejí právě z vyjádření nezletilé poškozené i facebookové komunikace. Podle znalkyně obecně vzato dívka takové osobnostní charakteristiky, jakou je nezletilá poškozená, a v takovém věku, v němž se nacházela v době stíhaného činu, by se měla být schopna verbálně i fyzicky se bránit takovému činu. Je však třeba brát v úvahu i prostředí, v němž taková dívka vyrůstá a je vychovávána. Poškozená má zvýšený respekt k autoritám, je v postojích a názorech ovlivnitelná dospělými osobami. 

  1. Z takto citovaného obsahu uvedeného znaleckého posudku je tedy v první řadě zřejmé, že z psychologického hlediska nese svědectví nezletilé poškozené o stíhaném skutku rysy věrohodnosti, tedy že nezletilá poškozená popisovala ve svých výpovědích takové počínání obžalovaného, které bylo odrazem reality. Tento znalecký závěr je celkem jednoznačný. Naproti tomu další závěr znalkyně, který se týká otázky schopnosti nezletilé poškozené posoudit smysl a význam stíhaného jednání a projevit vůči němu odpor, je podle názoru soudu poněkud méně rezolutní a místy snad až rozpačitý.

  1. Součástí spisu je také v odůvodnění rozsudku opakovaně zmíněná facebooková komunikace vedená mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným přes aplikaci. O její autenticitě není pochyb, neboť ji oba uvedení potvrdili, nezletilá poškozená byla navíc tím, kdo ji policejnímu orgánu v přípravném řízení poskytl k zadokumentování. Z jejího obsahu je zřejmé, že byla vedena v letech 2014, 2015 a 2017, nezletilá poškozená i obžalovaný si zde tykali a obecně vůči sobě navzájem vystupovali jako rovný s rovným, obžalovaný byl zpravidla tím, kdo navázal a udržoval komunikaci, často se snažil nezletilé poškozené lichotit a místy vůči ní v této souvislosti vystupoval až v ponížené roli, nezletilá poškozená na jeho sdělení reagovala leckdy znuděně, odměřeně či až podrážděně či arogantně. Konkrétněji pak lze zmínit následující konverzaci mezi nimi. V dubnu 2014 v rámci běžné komunikace se nezletilá poškozená obžalovanému opakovaně zmínila, že „má nového kluka“. V srpnu 2014 obžalovaný nezletilou poškozenou oslovil „Ahojky kočko“, načež ta mu odvětila: „Ty vole, dej už tady s tím pokoj nebo to řeknu babičce“ a návazně opakovaně konstatovala: „Jsi otravnej“, obžalovaný zareagoval vyslovením podivu nad její reakcí a dotazem, „co jí to přelétlo přes nos“, poté mu nezletilá poškozená sdělila: „No mně nic, ale to tvoje osahávání je pěkně otravné“, obžalovaný se poté omluvil a přislíbil, že „už se jí nedotkne“, na to poškozená zareagovala skeptickým: „No jasně tomu tak věřím“ a „10 procent“. Dne 9. srpna 2015 v rámci komunikace obžalovaný nabídl nezletilé poškozené, že jí nechá jakousi baterku, ta o ni jevila zájem, následně ji obžalovaný prosil, aby mu zaslala jednu či dvě fotografie na památku, a sliboval, že je nikomu jinému neposkytne ani neukáže. Ve dnech 25. srpna a 16. září 2015 obžalovaný zaslal nezletilé poškozené totožné obsáhlé zprávy, v nichž se úvodem omluvil, že jí píše, a sdělil, že ji „nechce otravovat“ a aby si onu baterku ponechala, neboť měl radost, že se jí líbila, poté jí vysvětloval, z jakých důvodů po ní chtěl ony fotografie, a v této souvislosti zdůrazňoval, že tím nemyslel nic zlého, a omlouval se, návazně vyjadřoval svůj obdiv a zalíbení v ní („…Mám tě moc rád, strašně moc mi na tobě záleží a nerad bych tě ztratil. Jsi strašně úžasná, nádherná, dokonalá holka. Tak moc rád bych tě chtěl chytnout, obejmout a už nepustit…“, „…Není dne, hodiny, minuty, abych na tebe nemyslel…“), dále konstatoval, že jí (nezletilé poškozené) chtěl vysvětlit „to nedorozumění“, opakovaně se omlouval a vyjádřil naději, že se nezletilá poškozená na něj nezlobí, také poděkoval „za krásný večer“. Nezletilá poškozená první zprávu ponechala bez jakékoli odezvy, obžalovaný ji v mezidobí - dne 26. srpna 2015 - poprosil, aby si uvedenou zprávu přečetla. Poškozená reagovala až dne 16. září 2015 strohým dotazem ve znění: „Za jaký krásný večer????“, obžalovaný pak odvětil: „Prosím, nerozebírej to“. Ve dnech 17. až 20. září 2015 mezi nimi proběhla již obsáhlejší konverzace, která se zjevně vztahuje ke stíhanému jednání a kterou inicioval obžalovaný zprávou: „Ahojky, promiň, že píšu, ale chtěl jsem se zeptat, jestli to vysvětlení a omluvu vlastně přijímáš?“, nezletilá poškozená reagovala sdělením: „Dej mi pokoj, bojím se tě“, obžalovaný pak uvádí, že jí neudělal nic, proč by se jej měla bát, nezletilá poškozená mu sdělila: „Ne?!!!! Ty fakt nejsi v pohodě!!!“ a „Zničil jsi mi dětství“. Obžalovaný vzápětí odepsal: „Vím, co jsem udělal a moc mě to mrzí. Neměl jsem to nechat dojít tak daleko, ale naposledy jsi to chtěla sama a ani netušíš, jak moc si to vyčítám, že jsem se neovládl. Netuším, jak tu chybu napravit“, nezletilá poškozená reagovala, že „to už nepůjde“, načež obžalovaný sdělil: „Já vím, že nepůjde. Opravdu mě to moc mrzí. Jsem v pohodě, jen jsem se nechal tebou unést, což jsem neměl dopustit“. Na dotaz nezletilé poškozené, co myslel tím, že se jí nechal unést, pak na vysvětlenou třemi na sebe navazujícími zprávami doplnil: „Jsi strašně nádherná, přitažlivá, okouzlující holka, ale to sama jistě dobře víš, že ano“, „Nevím, jak to napsat, ale stalo se něco, co se stát nemělo, a věř mi, že si to vyčítám a vyčítat budu. Neměl jsem to dopustit“, „A mrzí mě, že to teď odnáším já, když za to můžeme oba“. Poškozená následně obžalovaného stroze požádala, aby jí již nepsal a při příští návštěvě u nich se s ní raději ani nebavil, obžalovaný se jí opět omluvil. Další den se obžalovaný nezletilé poškozené dotázal, „proč si zlost vylévá na něm“, dále připustil, že „se něco stalo“, ale dodal, že „to nebylo nic, co by (nezletilá poškozená) sama nechtěla“. Následně jí oznamuje, že se dozvěděl, že nezletilá poškozená se měla s někým „vyspat“ a dotyčný se pak „na ni vykašlal“, což nezletilá poškozená odmítá, poté se zjevně vracejí k inkriminovanému večeru. Nezletilá poškozená v této spojitosti uvedla: „Jenže já si nic nezačala!!! Nebo snad jo?“, obžalovaný obratem sdělil: „No tenkrát ano. Proto k tomu došlo. Ani netušíš, jak mě to trápí“, nezletilá poškozená se pak opakovaně dotázala, co konkrétně udělala, a poté konstatovala: „Jestli myslíš to, že jsem do tebe kopla, tak to bylo omylem!!! Tohle dělám normálně. Je vidět, na co myslíš“. Obžalovaný reagoval nesouhlasně a nejprve nejevil ochotu popsat právě přes facebook vlastní verzi události, na opakované žádosti nezletilé poškozené ale nakonec konstatoval: „Takže od začátku. Párkrát jsi do mě šťouchla, tak jsem tě chytl za nohu a začal ti jezdit palcem po prstech, aby ses zklidnila, ale ty jsi mě tou nohou začala hladit po vlasech, pak jsi ji přes mě přehodila, vzala za ruku a dala (ty víš, kam). Dost mě to překvapilo, ale nakonec jsem se nechal unést. A došlo to tam, kam to došlo“. Nezletilá poškozená reagovala tvrzením, že „to tedy neudělala“ a že obžalovaný „si začal“, obžalovaný naopak tvrdil, že událost iniciovala nezletilá poškozená. Každý z nich pak trval na svém, také probírali vztah obžalovaného k jeho družce (XX), obžalovaný nezletilé poškozené opět lichotil a připouštěl, že mezi nimi došlo k intimnímu kontaktu a nad svým počínáním vyjadřoval lítost („…Nechal jsem se tebou unést, protože jsi strašně nádherná, svůdná, no prostě dokonalá holka…“, „…Já jsem přiznal chybu a lituji toho…“). Další komunikace proběhla dne 7. října 2015, kdy obžalovaný zaslal nezletilé poškozené zprávu ve znění: „Je mi líto, co se stalo a co jsi udělala, jen doufám, že jednou tě svědomí bude žrát a nakonec řekneš pravdu, jak to doopravdy bylo. Máš jedinou jistotu, že mě už nikdy neuvidíš. Měl jsem tě moc rád, ale to už je teď jedno. Jen nevím, proč by to měla odnést XX s dětmi. XX jsem vše řekl popravdě. Teď po všem tě začínám spíš litovat. Vím, co jsem ti slíbil a nebýt toho, co jsi udělala, tak by to tak zůstalo. Mrzí mě, že vás kvůli tomu, co jsi udělala, ztrácíme. Doufám, že se v tobě hne svědomí. Promiň za všechno, ale čas nedokážu vrátit“. Reakce nezletilé poškozené byla: „What? Myslíš si, že je to příjemné, když mi ta tvoje napíše, že jsem tě svedla a že já jsem nadržená pipina????“. Obžalovaný v reakci na to nezletilé poškozené sdělil, že jej skutečně svedla, že pokud by (nezletilá poškozená) „neudělala to, co udělala, tak k ničemu nedošlo“ a že nenechá na sebe házet veškerou vinu, dále vyjadřuje nespokojenost s tím, že nezletilá poškozená „do toho začala zatahovat jiné“ (tedy, jak je zřejmé z předešle uvedeného, že věc řešila s družkou obžalovaného). Poté následuje odmlka v komunikaci až do května 2017. Dne 14. května tohoto roku obžalovaný opět kontaktoval nezletilou poškozenou, vyjádřil přání „řešit minulost“, nejlépe při osobním setkání, poté ji prosil o zaslání fotografií, čemuž nezletilá poškozená vyhověla, obžalovaný jí poté sdělil, že „je nádherná holka a moc jí to sluší“. Poté se konverzace opět přesouvá ke stíhanému skutku, obžalovaný a nezletilá poškozená se dohadují, kdo z nich „to“ (z kontextu je zjevné, že je míněn intimní kontakt) inicioval, každý z nich trval na tom, že to byl ten druhý, obžalovaný v této spojitosti mimo jiné uvedl: „…To co bylo, před tím, že jsem tě hladil a sahal na prsa, to ano to přiznávám, ale to, co bylo naposledy, se stalo, protože jsi to chtěla a já se nechal unést…“. Nezletilá poškozená zase obžalovanému napsala: „To, žes mě udělal, babi neví. To jsem řešila s někým mladším“, obžalovaný reagoval konstatováním, že její babička „ví, že se to stalo, jen neví, že to (nezletilá poškozená) sama chtěla“ a že nezletilá poškozená věc „řešila s XX“, posléze uvedené (že věc řešila s XX) nezletilá poškozená návazně potvrdila. Poměrně intenzivní konverzace pak proběhla dne 15. května 2017, obžalovaný a poškozená zde řešili různé otázky, obžalovaný i zde dával nezletilé poškozené najevo svou náklonnost (že na ni musí neustále myslet, neboť je „úžasná, nádherná holka“, a že mu na ní moc záleží), nezletilá poškozená reagovala na tyto jeho projevy odmítavě a obžalovaného označovala za pedofila. To obžalovaný popíral, načež nezletilá poškozená mu sdělila: „Tak proč jsi mi ve 12 sahal na prsa? Proč jsi mě tedy dělal prstama…Co ty prasárny?“, obžalovaný poté uvedl: „To, že jsem ti sahal na prsa, to jsem přiznal, ale to druhé by se nestalo, kdybys to sama nechtěla. A neboj se, hodně dlouho mě to mrzelo, co se stalo. Jen nemůžu pochopit, proč jsi to udělala a pak to hodila na mě“, poté mezi nimi následovala opět debata, kdo onen intimní kontakt inicioval. Také v rámci komunikace uskutečněné ve dnech 17. a 21. května 2017 se obžalovaný opakovaně snažil vracet k inkriminovanému večeru, což nezletilé poškozené zjevně nebylo po chuti, každý z nich setrvával na své verzi o tom, kdo onoho večera „si začal“, obžalovaný v této spojitosti uváděl, že „tu poslední noc jí (nezletilé poškozené) podlehl, protože to chtěla, a on neodolal“, dále nezletilé poškozené mimo jiné sděloval, že ji „strašně miloval a vždy se těšil, až ji uvidí“ a že „ji miloval a miluje, to její pevné tělo, úžasné oči a nádherný úsměv“. V konverzaci vedené dne 25. května 2017 nezletilá poškozená obžalovanému opakovaně sdělovala, že další komunikaci s ním odmítá a hrozí, že bude-li ji nadále kontaktovat, sdělí to jeho družce, případně jejich komunikaci zašle policii. Ve dnech 24. a 25. srpna 2017 obžalovaný zasílanými zprávami opět nezletilé poškozené vyjadřoval svou náklonost.

  1. Soud záměrně popsal ve věci zajištěnou facebookovou komunikaci mezi obžalovaným a nezletilou poškozenou poměrně detailně, neboť její obsah je sám o sobě celkem výmluvný, aby bylo zřejmé, jednak že nezletilá poškozená obžalovaného dlouhodobě velmi silně přitahovala, obžalovaný jí byl doslova fascinován, jednak a zejména že mezi nimi došlo někdy v průběhu léta 2015 k takovému sexuálnímu styku, jaký je uveden ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku. V uvedené komunikaci se totiž hovoří o sexuálním kontaktu nejen v náznacích (obžalovaný opakovaně uváděl, že „se nechal unést“, že „došlo to tam, kam to došlo“, že nezletilé poškozené „podlehl, protože to chtěla, a on neodolal“, že „by se to nestalo, pokud by to nechtěla“, a že nezletilá poškozená jej „svedla), ale také explicitně, konkrétně obžalovaný uznával, že nezletilou poškozenou osahával na prsou a dotýkal se jejího přirození, nezletilá poškozená pak dokonce přímo uváděla, že obžalovaný ji „udělal“ (což je v hovorové mluvě výraz pro sexuální uspokojení jedné osoby osobou jinou) a že jí „dělal prstama“ (což je zase hovorové označení sexuální praktiky záležející v zasouvání prstů ruky do vagíny ženy), s čímž obžalovaný nijak nepolemizoval, ale naopak to připouštěl (byť současně tvrdil, že „to chtěla sama“ a „že by se to nestalo, pokud by to nechtěla“). Poněkud jinak a stručněji vyjádřeno, daná facebooková komunikace je sama o sobě důkazem, která svým obsahem přímo svědčí o takovém počínání obžalovaného, jaké je uvedeno ve výrokové části rozsudku. Současně ale tato komunikace dokládá, že nezletilá poškozená již v době před stíhaným činem (a také v době následné) i přes věkový odstup přistupovala k obžalovanému jako sobě rovnému (obžalovaný ve snaze vlichotit se do její přízně vystupoval vůči ní místy až servilně a poníženě), byla schopna projevit svůj odpor vůči takovému jeho jednání, které se jí nezamlouvalo (viz její upozornění ze srpna 2014, že neupustí-li obžalovaný od takového jednání, pak to oznámí své babičce), v rozhodné době (v roce 2015) také dokázala dlouhodobě upustit od komunikace s obžalovaným (lze připomenout, že komunikace ustala v říjnu 2015 a obnovena byla až v květnu 2017).  

  1. Jako svědkyně byla vyslechnuta Mgr. XX, jež ve školním roce 2015/2016 byla jednou z učitelek nezletilé poškozené. Ve své výpovědi nezletilou poškozenou charakterizovala jako „chytrou, empatickou holku s dobrými sociálními dovednostmi“ a „typickou dospívající holku, která nevybočovala z obrazu pubertální školačky“, byla hezká, čehož si byla vědoma. Nestalo se, že by jí v něčem zásadním někdy lhala. Svědkyně dále uvedla, že někdy na podzim roku 2015 za ní nezletilá poškozená přišla do školního kabinetu a ukázala jí vytištěnou konverzaci, v níž nějaký muž obdivoval její krásu a dával najevo svou náklonost a lásku, bylo zřejmé, že po ní touží, nezletilá poškozená jej odmítala. O zmíněném muži jí nezletilá poškozená sdělila, že se má jednat o jejího strýce. Svědkyně se návazně tázala, zda dotyčný jí nějak obtěžoval, dotýkal se jí a osahával, na což nezletilá poškozená jen mlčky přikyvovala, nic dalšího k tomu však konkrétně neuváděla, bylo zjevné, že o dané otázce se nechce více bavit. Svědkyně jí proto dala kontakt na nějaké dětské krizové centrum a o věci informovala i její třídní učitelku, není jí známo, jak ta s uvedenou informací naložila. Následně zaznamenala, že nezletilá poškozená o uvedené vytištěné konverzaci hovořila se svými spolužačkami, s nimiž tvořila jakousi „partu“, jednalo se o XX, XX a XX.

  1. Oněmi spolužačkami nezletilé poškozené, o nichž hovořila svědkyně Mgr. XX (a také sama nezletilá poškozená), byly nezletilé XX XX a VXX. Všechny tři jmenované nezletilé ve svých svědeckých výpovědích potvrdily, že nezletilá poškozená jim ukazovala vytištěnou konverzaci mezi ní a „jejím strýcem“ (tedy v kontextu toho, co bylo uvedeno v dřívějších pasážích odůvodnění, obžalovaným), navíc se jim svěřila, že tento strýc (obžalovaný) ji osahával a „dělal jí to prstama“. Ke svému vztahu k nezletilé poškozené uvedené svědkyně vesměs uváděly, že s ní nebyly „moc velké kamarádky“, vadilo jim, že chtěla být středem pozornosti, pomlouvala je, případně si někdy i vymýšlela.

  1. Je tedy zřejmé, že svědectví Mgr. XX, XX, XX a XX jsou důkazy, které svým obsahem také dokládají, byť toliko zprostředkovaně, že obžalovaný se vůči nezletilé poškozené dopustil sexuálně zaměřeného jednání, které mělo podle posléze tří jmenovaných svědkyň takovou podobu, jaká je uvedena ve výrokové části rozsudku.

  1. Taktéž svědecká výpověď nezletilé XX, jež je sestrou nezletilé poškozené, zprostředkovaně svědčí o okolnosti, že obžalovaný se dopustil stíhaného jednání. Z této výpovědi se totiž podává, že několik dní po poslední návštěvě obžalovaného a jeho rodiny ve XX nezletilá poškozená manipulovala se svým telefonem a poté začala plakat, svědkyně se jí proto tázala, co se stalo, načež se jí nezletilá poškozená svěřila, že obžalovaný jí jedné noci při zmíněné návštěvě začal hladit, poté jí rukou sahal do rozkroku a dával jí tam prsty, což jí bolelo. Dále jí nezletilá poškozená sdělila, že nechce, aby k nim obžalovaný ještě jezdil. Následně jí také ukazovala zprávy, které jí obžalovaný na facebooku zasílal, v těchto zprávách jí lichotil a projevoval svou náklonnost, uvedené zprávy pak nezletilá poškozená ukazovala i babičce. Jde-li o vztah obžalovaného a nezletilé poškozené při dříve proběhlých návštěvách, pak podle svědkyně obžalovaný za nezletilou „jakoby trochu dolejzal“, tedy hodně si ji všímal, usmíval se na ni, také „jí skládal komplimenty, třeba že má hezký účes, hezký plavky, hezký triko, hezkou postavu, což nikomu jinému neříkal“.

  1. Další ve věci vyslechnutou svědkyní byla XX babička nezletilé poškozené (č. l. 214-219). V souvislosti se stíhaným skutkem vypověděla, že nezletilá poškozená jí nějakou dobu po poslední návštěvě obžalovaného a jeho rodiny u nich ve Skašově opakovaně ukazovala komunikaci, v rámci které jí obžalovaný stále zasílal „zamilované zprávy“ a žádal po ní zaslání jejích fotografií, nezletilá poškozená jí k tomu sdělovala, že si s ním nechce psát a že si jej „blokne“. Jelikož se situace opakovala, svědkyně nakonec písemně sdělila XX (družce obžalovaného), aby je ve XX ona a obžalovaný již nenavštěvovali, že chce mít klid. O okolnosti, že obžalovaný se vůči nezletilé poškozené měl dopustit stíhaného skutku, se svědkyně podle svého vyjádření dozvěděla až poté, co se s vnučkami přestěhovala do XX. Nezletilé poškozené se tázala, proč se jí nesvěřila, ta odvětila, že nevěděla, jak jí to má říci, bylo jí to „takový nepříjemný“. Ke vztahu mezi obžalovaným a nezletilou poškozenou svědkyně konstatovala, že se k sobě chovali kamarádsky, oslovovali se jménem, svědkyně měla dojem, že nezletilá poškozená se k obžalovanému někdy chovala až vyzývavě, kupříkladu kolem něj záměrně chodila v plavkách a „natřásala se“. I následující den po inkriminovaném večeru spolu běžně komunikovali, byli společně i s dalšími členy rodiny na koupališti. Pokud u nich ve XX byli obžalovaný XX a jejich děti na návštěvě, pak oba uvedení se v uspávání dětí střídali, děti tedy uspával vždy jeden z nich a poté se vrátil za ostatními do společnosti. 

  1. Svědectví XX tedy neposkytuje ke stíhanému skutku podstatnější přímé či nepřímé informace, snad vyjma toho, že při oné poslední návštěvě obžalovaného a jeho rodiny v místě tehdejšího bydliště nezletilé poškozené se oba mohli ocitnout v dětském pokoji v době, kdy obžalovaný zde uspával své děti. Dané svědectví ale potvrzuje opakované snahy obžalovaného o facebookovou komunikaci s nezletilou poškozenou, v níž projevoval svou silnou citovou náklonnost k ní (o existenci této komunikace ostatně není sebemenších pochyb již na základě dříve rozebraných důkazů), a to v době nedlouho po stíhaném jednání, vedle toho dokládá samotný způsob, jakým se k sobě obžalovaný a poškozená chovali v době před tímto jednáním.

  1. Svědkyně XX, jež je známou rodiny XX a příležitostně je navštěvovala, se ve svědecké výpovědi vyjadřovala ke vztahům v této rodině, osobě nezletilé poškozené i chování obžalovaného v době, kdy býval u rodiny XX ve XX na návštěvě, v tomto směru z jejího svědectví žádné významnější okolnosti nevyplynuly. I ona potvrdila, že nezletilá poškozená jí opakovaně ukazovala zprávy zasílané prostřednictvím aplikace XX, v nichž jí obžalovaný psal, že ji má rád a že ji miluje, přičemž nezletilá poškozená dávala najevo svou nelibost nad těmito zprávami, současně ale svědkyně poznamenala, že zejména v dřívější době nezletilá poškozená obžalovaného v rámci dané komunikace pobízela, aby jí psal, jak a proč jí má rád. O okolnosti, že obžalovaný měl nezletilou poškozenou osahávat, se svědkyně podle svého vyjádření dozvěděla od její babičky, bylo to někdy v červnu roku 2017 ještě ve Skašově, samotná poškozená se jí v tomto směru nesvěřila.

  1. Ve spisovém materiálu jsou také založeny zprávy a dokumentace základní školy XX, organizace XX z. s.,  a odboru sociálních věcí XX . Z právě označených listinných důkazů se mimo jiné podává, že v letních měsících roku 2017 se nezletilá poškozená, její babička (XXX) a sestra (XXX) přestěhovaly do XX, kde nezletilá poškozená i její sestra navštěvovaly uvedenou základní školu. Nezletilá poškozená je školou hodnocena vesměs kladně, její vztah s babičkou je i přes počáteční adaptační potíže bez zásadnějších problémů, má ale přítele, se kterým měla i pohlavní styk. U XX se objevily ve škole i mimo ni vážné problémy s chováním, vzhledem k vyskytnuvším se informacím o jejích sexuálních zkušenostech s ní vedl učitelský sbor pohovor, v rámci něhož se mimo jiné zmínila, že i její sestra (tedy nezletilá poškozená) měla mít již sexuální zkušenosti, a to vedle jiných mužů a chlapců i se svým příbuzným, konkrétně „se jí před 3 roky pokusil vyprstit jeden příbuzný“. Uvedenou informaci škola předala odboru sociálních věcí Magistrátu města XX, jenž obratem požádal Policii ČR o prověření věci. Právě popsaným způsobem tedy policejní orgány získaly informace o stíhaném skutku, jejich následné šetření nakonec vyústilo v zahájení trestního stíhání obžalovaného.

  1. Za účelem objasnění duševního stavu obžalovaného byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie. Z jeho závěrů vyplývá, že obžalovaný netrpí a ani v minulosti netrpěl duševní poruchou v pravém slova smyslu, tedy psychózou, ani duševní chorobou, je však u něj dána porucha v podobě psychosexuální nevyzrálosti, která se velmi pravděpodobně projevuje mimo jiné jako deviace – heterosexuální pedofilie. Právě uvedenou diagnózu podporuje i falopletysmografické vyšetření, při kterém byly u obžalovaného zachyceny reakce na dívky věkem odpovídající nezletilé poškozené i dívky poněkud starší, naopak reaktivita na snímky dospělých žen a aktivity dospělých párů byla relativně slabší. V době presumovaného jednání byly jeho rozpoznávací schopnosti zachovalé, jeho schopnosti ovládnout své jednání však byly v důsledku uvedené sexuální poruchy (psychosexuální nevyzrálosti při velmi pravděpodobném výskytu heterosexuální pedofilní preference) podstatně sníženy, míra tohoto snížení byla více jak poloviční. Obžalovaný není závislý na užívání návykových látek, nic nesvědčí o tom, že by v době stíhaného činu byl ve stavu intoxikace, nejednalo se o případ patické opilosti ani o jiný typ mrákotného stavu. Vzhledem k výskytu uvedené sexuální poruchy je pobyt obžalovaného na svobodě bez odborného léčení relativně nebezpečný z hlediska možnosti opakování takového jednání, pro které je stíhán. Proto znalec navrhl uložení ochranného léčení sexuologického ambulantní formou. V rámci tohoto léčení je třeba obžalovaného seznámit s jeho sexualitou a její strukturou, přimět ho k poznání motivace deviantního chování, soustavněji jej edukovat o podstatě poruchy, vést k jejímu přijetí a nutnosti sebekontroly i adaptace. Ambulantní forma léčení se jeví jako dostačující z toho důvodu, že u obžalovaného nebyla zjištěna osobnostní patologie ve formě kupříkladu dissociální poruchy osobnosti, není proto důvod pochybovat, že bude při léčbě spolupracovat. Obžalovanému nic nebrání v plnohodnotné účasti při úkonech trestního řízení, je také schopen plně chápat smysl případně mu uloženého trestu.

  1. Shora popsané znalecké závěry tedy dokládají, že takové počínání obžalovaného, jaké je popsáno ve výrokové části rozsudku, není v rozporu, ale naopak v souladu s povahou jeho sexuálního zaměření.

  1. V procesním postavení svědkyně byla vyslechnuta i XX dříve XX, jež aktuálně je manželkou a v inkriminované době byla družkou obžalovaného. Ve své výpovědi uvedla, si nikdy nevšimla jednání obžalovaného vůči nezletilé poškozené, které by mělo jakýkoli sexuální podtext, byl mezi nimi normální vztah. V pozdější době nezletilá poškozená podle svědkyně „vyhledávala kluky“, nosila vyzývavé ošacení a před obžalovaným se „naparovala“, z čehož měla svědkyně zvláštní pocit. Ani ona a ani obžalovaný však s ní nikdy žádný konflikt neměli. Také v rámci jejich poslední společné návštěvy u rodiny XX ve XXX v létě 2015 svědkyně nic neobvyklého nezaznamenala. I toho dne, který následoval po večeru, během něhož mělo dojít ke stíhanému činu, nezletilá poškozená s ostatními zcela běžně komunikovala, nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo něco stát. Ještě před odjezdem ze Skašova jí ale obžalovaný sdělil, že když večer v pokoji ležel se svědkyní na zemi, nezletilá poškozená mu opakovaně nohou hladila hlavu, on jí nohu nejprve odstrčil, poté jí po noze hladil, načež nezletilá poškozená mu uchopila ruku a pokoušela se strčit si ji pod kalhotky mezi své nohy, obžalovaný však ruku odtrhl, nezletilou poškozenou napomenul a otočil se, čímž vše skončilo. Sama svědkyně, ačkoli ležela také v pokoji, podle svého vyjádření nic nezaregistrovala. Poněkud nejasně až rozporně se pak svědkyně vyjádřila k otázce, z jakého důvodu takto od obžalovaného získanou informaci s nezletilou poškozenou neřešila přímo na místě – zatímco v přípravném řízení uváděla, že obžalovaný se jí svěřil v době, kdy již seděli ve vozidle a odjížděli, přičemž však nezletilá poškozená byla s nimi až do jejich odjezdu a ještě se s nimi loučila, u hlavního líčení nejdříve tvrdila, že s nezletilou poškozenou chtěla ihned v souvislosti s uvedenou informací hovořit, avšak ta na místě nebyla, protože odešla někam za kamarády, tedy neměla možnost věc s ní řešit, po předestření daného rozporu svědkyně pro změnu nejdříve konstatovala, že nezletilou poškozenou potkali cestou při jízdě vozidlem, proto zastavili a loučili se s ní, svědkyně však nechtěla věc řešit ve vozidle a navíc pospíchali, posléze uváděla, že obžalovaný jí již o věci stručně informoval ještě před odjezdem, podrobněji jí to vylíčil při jízdě ve vozidle poté, co se s nezletilou poškozenou již rozloučili. O dané okolnosti pak svědkyně komunikovala s nezletilou poškozenou zhruba po dvou měsících přes facebook, nezletilá poškozená jí mimo jiné sdělila, že obžalovaný ji „udělal“, jinak však ani ona ani její babička nejevily chuť věc nějak řešit, dávaly pouze najevo, že si nepřejí, aby k nim obžalovaný do Skašova ještě jezdil. Svědkyně v průběhu své výpovědi dávala najevo, že se kloní k verzi obžalovaného, také vyjadřovala podiv nad skutečností, že věc počaly orgány činné v trestním řízení řešit až s delším odstupem, navíc v době, kdy svědkyně, jež má špatné vztahy se svými rodiči a sourozenci, na svou matku podala trestní oznámení pro majetkovou trestnou činnost. Zároveň však svědkyně připustila, že nemá žádné konkrétní informace o spojení mezi svou matkou a nezletilou poškozenou, nezletilá poškozená naopak má (stejně jako sama svědkyně) špatné vztahy s její matkou.

  1. Svědkyně XX (dříve XX) policejnímu orgánu také vydala výtisk facebookové konverzace, kterou vedla s nezletilou poškozenou. Z jejího obsahu je zřejmé, že počátkem října 2015 si nezletilá poškozená stěžovala svědkyni: „…On (zjevně obžalovaný) na mě pořád hrabe, když je tady….“, na námitku svědkyně, že lechtání není obtěžování, nezletilá poškozená zareagovala sdělením: „Brouku…on mě tady jednou udělal!!! Tohle fakt už není normální“, svědkyně na tuto informaci reagovala s nedůvěrou. Později se svědkyně v komunikaci vyjadřovala tak, že již „zná pravdu“, že ví, že to nebyla chyba obžalovaného, že bylo jen otázkou času, kdy „se to stane“ a že nezletilá poškozená obžalovaného již neuvidí, v reakci na to nezletilá poškozená odmítla, že „by to byla její chyba“ a zdůrazňovala, že „držela celou tu dobu hubu“, a to proto, že svědkyni a obžalovaného nechtěla „rozhádat, neboť mají skvělý děti a on (obžalovaný) skvělou ženskou“. Svědkyně poté mimo jiné nezletilé poškozené sdělovala: „Ty máš svoji pravdu a on (obžalovaný) taky“ a „To víte jen vy, co se ve skutečnosti stalo, akorát se neví, kdo říká pravdu“.

  1. Je tedy zřejmé, že ačkoli svědkyně XX (dříve XX) se zjevně kloní k takové verzi o stíhaném skutku, jaký prezentuje v rámci své obhajoby obžalovaný, jde toliko o její subjektivní názor založený na snaze důvěřovat mu jako osobě velmi blízké. Její svědectví neobsahuje žádné informace, které by svým obsahem vylučovaly či vážně zpochybňovaly verzi nezletilé poškozené (kterou přitom podporuje – ať již přímo či nepřímo – řada jiných důkazů, které byly již dříve rozebrány). Totéž platí o konverzaci mezi svědkyní a nezletilou poškozenou (naopak z ní se jasně podává, že nezletilá poškozená rezolutně trvala na tom, že obžalovaný se vůči ní dopustil intenzivnějšího sexuálně zaměřeného jednání).  

  1. Jsou-li veškeré důkazy rozebrané v předešlých pasážích odůvodnění rozsudku hodnoceny jednotlivě i ve vzájemném souhrnu, pak podle přesvědčení soudu nemůže být sebemenších pochyb, že obžalovaný se dopustil takového jednání, jaké je popsáno ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku.

  1. Z výpovědi obžalovaného, svědectví nezletilé poškozené a obsahu komunikace mezi nimi jasně plyne, že v průběhu letních prázdnin roku 2015 na místě specifikovaném ve výroku rozsudku došlo mezi obžalovaným a nezletilou poškozenou k intimnímu kontaktu. Verze obžalovaného, jakým způsobem tento kontakt proběhl (tedy že bez jakéhokoli sexuálního podtextu hladil nezletilou poškozenou po noze, ta však uchopila jeho ruku a hodlala jí dráždit své přirození, čemuž on zabránil), nemůže ve světle dalších provedených důkazů obstát. Vyvrací ji svým obsahem primárně svědecká výpověď nezletilé poškozené, podle které si obžalovaný počínal způsobem prezentovaným ve výrokové části rozsudku. O její výpovědi přitom soud nemá důvod pochybovat. Tento svůj závěr opírá o následující argumenty.

  1. Předně na straně nezletilé poškozené absentuje jakýkoli rozumný důvod, který by ji mohl vést ke křivému obvinění obžalovaného. Z provedeného dokazování je zřejmé, že do doby stíhaného skutku byl vztah mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným, jenž byl druhem její vzdálené příbuzné, celkem bezproblémový, nedošlo mezi nimi k žádnému vážnějšímu konfliktu či sporu, natož takovému, který by mohl být příčinou mstivé pohnutky k nepravdivému svědectví proti obžalovanému. Ostatně obžalovaný v rámci své obhajoby ani netvrdil, že na straně nezletilé poškozené je dán nějaký racionální motiv k jeho smyšlenému obvinění. 

  1. V souvislosti s právě uvedeným nelze přehlédnout ani skutečnost, že nezletilá poškozená nebyla tím, kdo inicioval trestní stíhání obžalovaného. Jak bylo vysvětleno v bodě 30 odůvodnění rozsudku, orgány veřejné moci se o stíhaném skutku dozvěděly pouhou shodou okolností, bez jakékoli přímé či nepřímé součinnosti nezletilé poškozené. 

  1. Připomenout je třeba také okolnost (podrobně vysvětlenou v bodech 18 a 20 odůvodnění rozsudku), že podle znaleckého posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, svědectví nezletilé poškozené nese z psychologického hlediska rysy věrohodnosti, tedy že nezletilá poškozená popisovala ve svých výpovědích takové počínání obžalovaného, které bylo odrazem reality. Zpracovatelka uvedeného posudku samozřejmě nemůže činit (a také nečinila) kategorický závěr, zda ke stíhanému skutku došlo, nicméně z psychologického pohledu hodnotila, jak se nezletilá poškozená při popisu projednávané události i při samotném vyšetření chovala a projevovala, tyto její projevy pak posuzovala v kontextu zjištěné osobnostní charakteristiky nezletilé poškozené. Po komplexním vyhodnocení uvedených skutečností učinila výše uvedený závěr. Ten soud považuje za celkem jednoznačný, logický, přesvědčivý a náležitě zdůvodněný (a také – což je třeba zdůraznit -  plně korespondující s dalšími provedenými důkazy).

  1. Konečně  a zejména je zřejmé, že svědectví nezletilé poškozené plně zapadá do kontextu skutečností, jež vyplynuly z řady dalších provedených důkazů. Stěžejním z těchto dalších důkazů je facebooková komunikace vedená mimo jiné v době po stíhaném skutku mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným, jejíž autenticita nebyla ničím zpochybněna (naopak potvrdil ji i obžalovaný) a jejíž obsah také jasně a přímo dokládá, že obžalovaný si v rámci tohoto skutku počínal tak, jak popsala ve své svědecké výpovědi nezletilá poškozená (viz v této souvislosti body 21 a 22 odůvodnění rozsudku). Takové počínání obžalovaného pak jednak zprostředkovaně potvrzují i svědecké výpovědi Mgr. XX (učitelky nezletilé poškozené), XX, XX a XX (spolužaček nezletilé poškozené) i XX (sestry nezletilé poškozené), jak plyne z bodů 23 až 26 odůvodnění rozsudku, jednak je v souladu s povahou sexuálního zaměření obžalovaného, které bylo zjištěno znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, jehož závěry byly rozebrány v bodě 31 odůvodnění rozsudku.

  1. Se zřetelem na takto zrekapitulované výsledky dokazování tak soud pokládal svědectví nezletilé poškozené XX o průběhu stíhaného skutku za hodnověrné. Toto svědectví ve spojení s dalšími důkazy zcela jednoznačně a spolehlivě usvědčuje obžalovaného XX z takového jednání, jaké je obsaženo ve výrokové části tohoto rozsudku. Na právě uvedeném závěru nic nemůže změnit ani svědecká výpověď XX (dříve XX), jež se (jak bylo vysvětleno v bodech 33 až 35 odůvodnění rozsudku) sice přikláněla k obžalovaným tvrzené verzi o stíhaném skutku, ovšem činila tak na podkladě svého subjektivního názoru vyvěrajícího z její snahy důvěřovat mu jako osobě velmi blízké, jmenovaná svědkyně ostatně sama ani neuváděla takové okolnosti, které by měly vylučovat či vážně zpochybnit verzi nezletilé poškozené.

  1. Naproti tomu nelze pokládat za prokázaný závěr obžaloby, podle kterého nezletilá poškozená nebyla schopna se stíhanému jednání účinně bránit (a že obžalovaný si toho byl vědom). V této spojitosti je třeba uvést následující.

  1. Podle názoru soudu je již z laického hlediska a při rozumném náhledu na danou otázku zřejmé, že průměrně fyzicky a duševně vyspělá dívka mezi dvanáctým a třináctým rokem života by měla být schopna uvědomit si smysl a význam sexuálně zaměřeného jednání, kterého se vůči ní dopouští jiná osoba, stejně tak by měla být schopna dát účinně najevo svou případnou nelibost nad takovým jednáním, tedy projevit vůči němu verbální a fyzický odpor. To ostatně z odborného hlediska v obecné rovině připustila i znalkyně z oboru školství a kultura, odvětví psychologie. Nezletilá poškozená přitom takovou nejméně průměrně vyspělou dívkou v době stíhaného jednání nepochybně byla, jak plyne ze všech svědeckých výpovědí (připomenout lze kupříkladu vyjádření Mgr. Kristýny Fantové, jež se stala učitelkou nezletilé poškozené jen několik týdnů či možná jen dnů po stíhaném skutku a která ji charakterizovala jako „chytrou, empatickou holku s dobrými sociálními dovednostmi“ a „typickou dospívající holku, která nevybočovala z obrazu pubertální školačky“) i z psychologického znaleckého posudku. Sama nezletilá poškozená pak ve své výpovědi jasně uvedla, že již v době činu si byla vědoma, jaký smysl mělo jednání obžalovaného, totéž jednoznačně plyne i z následné facebookové komunikace mezi ní a obžalovaným. Stejně tak lze z její výpovědi dovodit, že jí objektivně nic nebránilo dát obžalovanému najevo nelibost a nesouhlas s takovým jeho jednáním (uváděla sice, že ležela a nevěděla, co má dělat, současně ale připustila, že mohla z pokoje, kde k činu docházelo, bez problémů odejít, přičemž tak neučinila proto, že „nechtěla doma dělat zbytečný rodinný rozbroje“, „doma to nechtěla dělat těžší“).

  1. Znalkyně z oboru z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, sice ve svém posudku uzavřela, že poškozená „s ohledem na svůj věk, rozumové schopnosti, psychosexuální vyspělost a celkovou vyspělost nebyla schopna posoudit význam a smysl projednávaného jednání a nebyla schopna posoudit význam odporu proti tomuto jednání a případný odpor projevit“. Jak ale soud již upozornil, právě uvedený závěr v kontextu jiných okolností, které sama znalkyně připustila na jiných místech svého posudku, působí ne zcela jednoznačně a snad až poněkud rozpačitě. Dokladem je nejen konstatování znalkyně, že „vzhledem k době, kdy se prošetřovaná událost odehrála, je velmi obtížné hodnotit případný stav bezbrannosti dítěte“, ale také skutečnost, že na jedné straně svůj závěr o neschopnosti nezletilé poškozené posoudit význam a smysl jednání obžalovaného i posoudit a projevit odpor proti takovému jednání znalkyně souhrnně opírá o její věk, rozumové schopnosti a celkovou vyspělost, na straně druhé však připustila, že dívka takové osobnostní charakteristiky, jakou je nezletilá poškozená, v takovém věku, v němž se nacházela v době stíhaného činu, by se měla být schopna verbálně i fyzicky se bránit počínání obžalovaného.

  1. Kromě toho dílčí argumenty znalkyně, které ji vedly k závěru o neschopnosti nezletilé poškozené posoudit význam a smysl stíhaného činu i posoudit a projevit odpor proti němu, je třeba hodnotit v kontextu dalších provedených důkazů. Znalkyně poukazovala na okolnost, že v rozhodné době (tedy v době, jež se váže ke stíhanému jednání) se nezletilá poškozená nedokázala svěřit s jednáním obžalovaného nejbližším osobám v rodině, jmenovitě své babičce. Z provedeného dokazování přitom plyne, že nezletilá poškozená se sice v uvedené době skutečně nesvěřila své babičce (tato okolnost je zřejmá ze svědeckých výpovědí nezletilé poškozené i XX, jakož i facebookové komunikace mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným), svěřila se ale jiným osobám, k nimž měla důvěru, jmenovitě své sestře XX, učitelce Mgr. XX i spolužačkám XX, XX a XX (jak dokládají svědecké výpovědi jmenovaných a částečně i svědectví samotné nezletilé poškozené), navíc nezletilá poškozená obecně je (jak uvedla ve svém posudku sama znalkyně) osobou introvertní, jež nemá potřebu se svěřovat druhým. Jde-li o argument znalkyně, že nezletilá poškozená při facebookové komunikaci s obžalovaným v rozhodném období – na rozdíl od pozdější doby, konkrétně roku 2017 – nedokázala projevit svůj odpor, pak je třeba upozornit, že uvedená komunikace svým obsahem (který byl v odůvodnění rozsudku detailně citován) celkem jasně dokládá, že poškozená při konverzaci s obžalovaným nejen v rozhodném období, ale dokonce již v létě 2014 dokázala obžalovanému naprosto jasně a zřetelně dát najevo nelibost nad takovým jeho počínáním, jež se jí nezamlouvalo (lze připomenout její zprávu ze srpna 2014, v níž obžalovanému sdělila, že pokud nezanechá jejího osahávání a nevhodného oslovování, pak to oznámí babičce). Stejně tak je zřejmé, že nezletilá poškozená bez problémů dokázala dlouhodobě ukončit komunikaci s obžalovaným (podle facebookové konverzace, již sama doložila, s ním takto komunikovala do počátku října 2015 a poté až v květnu 2017). Znalkyně také argumentovala, že z vyjádření samotné nezletilé poškozené je zřejmé, že předmětnou událostí „byla ve svém věku paralyzována, nedokázala se vzhledem ke svému věku jednání obžalovaného bránit“. Jak ale bylo výše opakovaně zmíněno, nezletilá poškozená sice uváděla, že „ležela a nevěděla, co má dělat“, současně ale připustila, že z pokoje, kde k činu docházelo, mohla odejít, přičemž tak neučinila proto, že „nechtěla doma dělat zbytečný rodinný rozbroje“ a že „doma to nechtěla dělat těžší“. Tato její tvrzená ohleduplnost podle názoru soudu jistě není totéž, co bezbrannost. Konečně u hlavního líčení znalkyně ve spojitosti s otázkou schopnosti či neschopnosti posoudit a projevit odpor vůči jednání obžalovaného poukazovala i na rodinné a výchovné prostředí nezletilé poškozené, její submisivnost, zvýšený respekt k autoritám a ovlivnitelnost dospělými osobami. Podle soudu je však třeba si uvědomit, že jednak obžalovaný nebyl členem užší rodiny nezletilé poškozené (šlo o druha její vzdálené tety, rodina obžalovaného a rodina nezletilé poškozené se jen sporadicky navštěvovaly), jednak a zejména vztah mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným nebyl klasickým vztahem dospělý-dítě. Jak dokládá řada svědeckých výpovědí a zejména facebooková komunikace, obžalovaný a nezletilá poškozená i přes výrazný věkový rozdíl k sobě přistupovali jako rovný s rovným (tykali si, oslovovali se křestním jménem), nejméně při konverzaci přes internet se nezletilá poškozená již před rozhodným obdobím vůči obžalovanému dokázala projevovat celkem razantně a místy až arogantně a dávat mu najevo svou nelibost nad takovým jeho chováním, které se jí nezamlouvalo, obžalovaný při dané konverzaci naopak vystupoval někdy až v ponížené roli, při osobním kontaktu se poškozená k obžalovanému dokázala chovat vyzývavě a provokativně (posledně uvedené plyne nejen ze svědectví XX, jež je osobou blízkou obžalovanému, ale také z výpovědí svědkyň XX a XX, které mají nepochybně bližší vztah k nezletilé poškozené).

  1. Jsou-li všechny uvedené okolnosti hodnoceny důsledně ve vzájemném souhrnu, pak podle názoru soudu nelze pokládat za jednoznačný a nepochybný závěr, že nezletilá poškozená nebyla schopna se stíhanému jednání obžalovaného účinně bránit.

  1. Jen pro úplnost lze poznamenat, že i pokud by soud ve vztahu k otázce uvedené v předešlém bodě odůvodnění rozsudku zaujal opačný názor (a nutno opět zdůraznit, že učinit jej s ohledem na výsledky dokazování nemohl), pak by nebylo lze dovodit, že obžalovaný si musel být vědom neschopnosti nezletilé poškozené projevit a klást jeho počínání účinný odpor. Právě uvedené plyne již z okolností, které charakterizovaly vztah obžalovaného a nezletilé poškozené, jak byl zrekapitulován v poslední větě bodu 46 odůvodnění rozsudku (lze stručně připomenout, že šlo o vztah rovnocenný, v němž nezletilá poškozená nevystupovala v podřízené roli a byla schopna obžalovaného důrazně upozornit, pokud jí některé jeho chování nebylo po chuti). K tomu přistupuje i další skutečnost, jež se podává z provedeného dokazování (výpovědí obžalovaného i nezletilé poškozené a facebookové komunikace mezi nimi), totiž že obžalovaný se k projednávanému činu uchýlil v důsledku toho, že nezletilá poškozená svou nohou zavadila o jeho hlavu. Svědectví nezletilé poškozené i facebooková komunikace sice dokládají, že šlo z její strany o neúmyslné jednání, obžalovaný si je však mohl (jak připustila ve své výpovědi sama nezletilá poškozená) vyložit mylně tak, že jde o jakousi výzvu k intimnějšímu kontaktu.

  1. Ze všech důvodů rozebraných v předešlých pasážích odůvodnění tak soud vzal za prokázaný takový skutkový stav, jaký je obsažen ve výrokové části tohoto rozsudku. 

  1. Soud prokázané počínání obžalovaného podřadil pod skutkovou podstatu zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku. Označeného trestného činu se dopustí pachatel, který vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije. Podle ustálené soudní praxe se za soulož pokládá spojení pohlavních orgánů muže a ženy, jiným způsobem pohlavního zneužití se rozumí intenzivní zásahy do pohlavní sféry, jež jsou v širším pojetí považovány za pohlavní styk. Pohlavním stykem je přitom jakýkoli způsob ukájení sexuálního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví. Podstatou tohoto styku je tedy fyzický kontakt s druhou osobou, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Při tomto vymezení pohlavní styk zahrnuje širokou škálu činností, včetně osahávání prsou a pohlavních orgánů, jakož i zasouvání prstů do vagíny ženy.

  1. Uvedené okolnosti tvořící znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku musejí být zahrnuty úmyslným zaviněním, jak plyne z ustanovení § 13 odst. 2 trestního zákoníku.

  1. V projednané věci obžalovaný XX nezletilou poškozenou XX, které v dané době bylo méně než patnáct let, osahával na prsou a přirození a následně jí zasunul svůj prst do vagíny a pohyboval zde s ním. Z pohledu ustanovení § 187 odst. 1 trestního zákoníku tedy jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let. Takové jeho jednání bylo zahrnuto zaviněním ve formě přímého úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť věděl, že může porušit zájem na ochraně mravního a tělesného vývoje nezletilé poškozené, jejíž věk znal, a takový trestněprávně relevantní následek způsobit chtěl. 

  1. Z provedeného dokazování neplyne, že nezletilá poškozená byla při popsaném jednání svěřena dozoru obžalovaného (lze připomenout, že obžalovaný byl druhem vzdálené příbuzné nezletilé poškozené a na místě činu se nacházel pouze proto, že se svou družkou a dětmi navštívil rodinu nezletilé poškozené a v rozhodné době uspával své děti v téže místnosti, kde se shodou okolností nacházela nezletilá poškozená). Odtud vyplývá, že počínání obžalovaného není namístě posoudit jako spáchané v kvalifikované skutkové podstatě trestného činu pohlavního zneužití podle ustanovení § 187 odst. 2 trestního zákoníku. Ve věci není dána ani žádná z kvalifikačních okolností vymezených v ustanovení § 187 odst. 3 či odst. 4 trestního zákoníku. 

  1. V úvodní pasáži odůvodnění tohoto rozsudku soud upozornil, že obžaloba ve stíhaném činu spatřovala zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Podle názoru soudu však nelze dovodit, že obžalovaný by svým počínáním naplnil všechny znaky již základní skutkové podstaty uvedeného zločinu. Tento svůj závěr opírá o následující argumenty.

  1. Trestného činu znásilnění v základní skutkové podstatě podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku (alinea první), respektive pachatel, který k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného (alinea druhá). Co se rozumí pohlavním stykem, soud vysvětlil již výše. Násilím je použití fyzické síly k překonání kladeného či očekávaného odporu, pohrůžkou násilí pak hrozba užití takové síly, o pohrůžku jinou těžkou újmou jde tehdy, hrozí-li pachatel oběti způsobením vážného negativního zásahu do její majetkové, osobní či rodinné sféry. Za bezbrannost – u které je třeba předeslat, že je pojmem právním, tedy její dovození je věcí orgánů činných v trestním řízení, jež v této souvislosti vycházejí ze skutkových okolností plynoucích z provedeného dokazování - ve smyslu ustanovení § 185 trestního zákoníku se pokládá takový stav oběti, ve kterém vzhledem k okolnostem není schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, případně ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání. Judikatura i soudní praxe chápou bezbrannost jako bezbrannost absolutní (o kterou jde tehdy, pokud se oběť nachází v situaci, kterou sama nevnímá, tedy si v důsledku kupříkladu bezvědomí, umělého či hlubokého spánku anebo silného oblouznění alkoholem či jinou psychoaktivní látkou vůbec neuvědomuje, co se s ní děje, a proto vůbec nedokáže hodnotit situaci, v níž se nachází a kterou nevnímá, a nemůže tedy nijak ovlivnit jednání pachatele), bezbrannost fyzickou (jde o situaci, kdy oběť vnímá situaci, ve které se nachází a chápe význam jednání, jehož se vůči ní pachatel dopouští, nemá však objektivně možnost se účinně bránit, ač by tak učinit chtěla, a to proto, že je kupříkladu spoutaná, ochrnutá, upoutaná na vozík či lůžko anebo přestárlá) a bezbrannost psychickou (jíž se rozumí situace, kdy duševní a rozumové schopnosti oběti nejsou na takové úrovni nebo takového stavu, aby si ve své mysli dokázala situaci, v níž se nachází, dostatečně přiléhavě ze všech souvislostí vyhodnotit a přiměřeně, logicky a účinně na ni reagovat). Není přitom podstatné, vyplývá-li bezbrannost z tělesného či psychického stavu oběti, anebo zda nastala přičiněním jiné osoby. Uvedené okolnosti tvořící znaky objektivní stránky trestného činu znásilnění podle § 185 trestního zákoníku musejí být také zahrnuty úmyslným zaviněním, jak je zřejmé z ustanovení § 13 odst. 2 trestního zákoníku.

  1. V nyní posuzovaném případě si obžalovaný podle provedeného dokazování pohlavní styk s nezletilou poškozenou nevynutil násilím, pohrůžkou násilí ani pohrůžkou jiné těžké újmy, to ostatně obžaloba ani netvrdila. Poškozená byla v době činu při vědomí a nebyla ovlivněna žádnou psychoaktivní látkou, stejně tak nebyla omezena ve svobodě pohybu. Nenacházela se tedy ve stavu absolutní ani fyzické bezbrannosti. Z toho, co bylo uvedeno v bodech 43 až 47 odůvodnění rozsudku, je pak zřejmé, že nezletilá poškozená byla takového věku, měla takové rozumové schopnosti a její vztah k obžalovanému byl takového rázu, že byla schopna projevit svůj odpor vůči jeho sexuálně motivovanému jednání. Nelze proto ani dovodit, že v době činu byla ve stavu psychické bezbrannosti. Jak je přitom zřejmé z výše popsaného zákonného vymezení trestného činu znásilnění, obligatorním znakem objektivní stránky již jeho základní skutkové podstaty podle       § 185 odst. 1 trestního zákoníku je vynucení si pohlavního styku násilím, pohrůžkou násilí či pohrůžkou jiné těžké újmy anebo vykonání pohlavního styku na oběti, jež se nachází ve stavu bezbrannosti.

  1. Spíše jen na okraj – neboť vzhledem k výše uvedenému je to celkem bezpředmětné – lze poznamenat, že i pokud by soud na straně nezletilé poškozené objektivně dovodil stav její bezbrannosti v době činu, nebylo by možno dovodit úmysl obžalovaného k této okolnosti. Úmyslné zavinění je totiž charakterizováno dvěma složkami – složkou vědomostní (ta záleží v tom, že pachatel si uvědomuje, že svým jednáním může způsobit trestněprávně relevantní následek, tedy porušení nebo ohrožení zájmu chráněného příslušným ustanovením trestního zákoníku) a složku volní (ta spočívá v tom, že pachatel následek významný z hlediska trestního práva způsobit chce anebo je s ním alespoň srozuměn, přičemž o srozumění jde tehdy, pokud pachatel nepočítá s žádnou konkrétní okolností, jež by mohla vzniku tohoto následku zabránit). Jak soud vysvětlil v bodě 48 odůvodnění rozsudku, i v případě, že poškozená by nebyla schopna s ohledem na svůj věk a rozumové schopnosti se stíhanému jednání účinně bránit, nebylo by možno učinit závěr, že obžalovaný si této okolnosti (tedy z pohledu ustanovení § 185 trestního zákoníku stavu bezbrannosti) musel být vědom. Odtud vyplývá, že v jeho jednání by v naznačené situaci absentovala již vědomostní složka úmyslného zavinění ve vztahu ke znaku bezbrannosti, logicky by pak nemohla být dána ani složka volní (neboť ta se odvíjí od složky vědomostní).

  1. Ze všech shora uvedených důvodů soud trestněprávně relevantní jednání obžalovaného popsané ve výroku rozsudku na rozdíl od obžaloby kvalifikoval nikoli jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, nýbrž jako zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku.

  1. Ze závěrů výše již rozebraného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, je zřejmé, že obžalovaný je za projednávaný skutek odpovědný i z pohledu příčetnosti (§ 26 trestního zákoníku).

  1. Poněvadž soud uznal obžalovaného vinným stíhaným trestněprávním jednáním, ukládal mu návazně za toto jednání trest. Na trestný čin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku stanoví uvedený zákoník trest odnětí svobody v rozpětí od jednoho roku do osmi let.

  1. K osobě obžalovaného soud z jeho výpovědi, opisu rejstříku trestů, přílohových trestních spisů, zprávy z místa bydliště a sdělení jeho zaměstnavatele zjistil následující skutečnosti. Před spácháním nyní projednávaného činu se obžalovaný dostal opakovaně do střetu s trestními zákony pácháním typově méně závažnějších trestných činů proti majetku i trestného činu zanedbání povinné výživy. Všechna tato dřívější odsouzení jsou však ze zákona zahlazena, nelze je proto pokládat za přitěžující okolnost, navíc vyjma posledního z nich (za přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku, jež je z roku 2013) jsou staršího data (spadají do období let 1998 až 2009). V místě svého současného bydliště obžalovaný nebyl postižen pro přestupek. Od počátku února 2017 je zaměstnán jako řidič kamionové dopravy, svým zaměstnavatelem je hodnocen kladně. 

  1. Při úvaze o výši trestu soud vycházel z hledisek pro posuzování této otázky rozhodných, jež jsou zakotvena zejména v ustanoveních § 38 odst. 1, § 39, § 41 a § 42 trestního zákoníku. Bral tedy v potaz povahu a závažnost projednávaného skutku, osobu obžalovaného i jeho poměry, jeho postoj ke spáchanému činu, jakož i okolnosti polehčující a přitěžující. 

  1. Obžalovanému toliko přitěžovalo, že se stíhaného jednání dopustil s rozmyslem (§ 42 písm. a) trestního zákoníku). Žádnou z polehčujících okolností demonstrativně vyjmenovaných v ustanovení § 41 trestního zákoníku soud sice neshledal, ve věci jsou ovšem dány jiné skutečnosti, jež snižují závažnost jeho trestněprávního jednání a hovoří v jeho prospěch. Předně jde o okolnost, že pohlavní zneužití nezletilé poškozené nemělo formu soulože, nýbrž osahávání na intimních místech a poté zasouvání prstu do její vagíny, šlo tedy o méně vážnou formu zásahu do intimní sféry nezletilé poškozené. Nelze rovněž přehlédnout, že počínání obžalovaného na nezletilé poškozené nezanechalo žádné vážnější fyzické ani psychické následky (dokladem toho ostatně je, že nezletilá poškozená je po stíhaném jednání sexuálně poměrně čilá, podle vlastní výpovědi i přes svůj stále nízký věk měla opakované pohlavní styky s nejméně dalšími dvěma muži). Zohlednit je namístě rovněž aktuální osobní a rodinné poměry obžalovaného (je ženatý, s manželkou vychovává děti, pracuje a zaměstnavatel jej hodnotí pozitivně). Konečně je třeba vzít v potaz sníženou příčetnost obžalovaného a s ní související skutečnost, že vedle samotného trestu byla obžalovanému stanovena i další (a poměrně citelná) trestněprávní sankce v podobě ochranného léčení. 

  1. Se zřetelem na všechny výše popsané okolnosti soud zastává názor, že jednak jako adekvátní se jeví výměra trestu odnětí svobody při čtvrtině zákonné trestní sazby, konkrétně v trvání dvou roků, jednak k nápravě obžalovaného není nezbytně nutné přistupovat k přímému výkonu tohoto trestu. Proto jej uložil ještě v podmíněné formě, ovšem – s ohledem na skutečnost, že obžalovaný v minulosti, byť již vzdálenější, projevil opakovanou inklinaci k páchání deliktů trestněprávní povahy (jak bylo již zmíněno, dřívější odsouzení nelze ve věci hodnotit jako přitěžující okolnost, avšak je namístě je brát v potaz při hodnocení možností nápravy obžalovaného) - při stanovení zkušební doby již blíže horní hranici zákonného rozpětí (ta činí jeden rok až pět let) a současném vyslovení dohledu. Je na obžalovaném, aby vedením řádného života v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení a dodržováním povinností plynoucích z vysloveného dohledu (který stát bude vykonávat prostřednictvím své Probační a mediační služby) prokázal, že předpoklad soudu o možnosti jeho nápravy i bez přímé trestní represe je opodstatněný. Pokud obžalovaný řádný život nepovede anebo nebude v rámci vysloveného dohledu náležitě spolupracovat s Probační a mediační službou ČR, bude to mít za následek nařízení výkonu uloženého trestu odnětí svobody.

  1. Vedle uvedeného trestu soud obžalovanému v souladu s doporučením znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, uložil ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě. Pro tento postup totiž byly splněny zákonné podmínky zakotvené v ustanovení § 99   odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (neboť stíhaného činu se obžalovaný dopustil ve stavu vyvolaném svou sexuální duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je z důvodu možného opakování obdobného jednání v důsledku této poruchy potenciálně nebezpečný) a současně se jeví – se zřetelem na povahu stíhaného činu a charakter duševní poruchy obžalovaného, kterou je ochranné léčení podle znalce způsobilé významně korigovat – i jako plně účelný.

  1. Nezletilá poškozená XX prostřednictvím svého (v daném trestním řízení ustanoveného) opatrovníka ve věci řádně a včas ve smyslu § 43 odst. 3 trestního řádu uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy (č. l. 419, 421). Po obžalovaném se domáhala úhrady částky 500.000 Kč jako satisfakce za zásah do její osobní integrity a narušení jejího práva na soukromí.

  1. Podle § 81 odst. 1 věty první občanského zákoníku (zákon č. 89/2012, účinný od 1. 1. 2014) je chráněna osobnost člověka včetně jeho přirozených práv. Podle § 81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle § 2956 občanského zákoníku pak platí, že vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákoníku (tedy mimo jiné ustanovením § 81 občanského zákoníku), nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Podle § 2957 občanského zákoníku způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala. 

  1. V projednávané věci bylo obžalovanému XX prokázáno takové trestněprávní  počínání - tedy z pohledu občanského zákoníku zaviněné protiprávní jednání – jaké je popsáno ve výroku rozsudku. Jeho podstatou byl aktivní zásah do intimní sféry nezletilé poškozené Nikoly Šoltysové v době, kdy s ohledem na svůj věk byla zákonem před takovým zásahem chráněna. I přes okolnost, že nezletilá poškozená se jednání obžalovaného nebránila a ani se nenacházela ve stavu bezbrannosti, je tedy zřejmé, že dané jednání představovalo narušení její osobnostní integrity a tím i porušení jejího soukromí a částečně i důstojnosti ve smyslu § 81 občanského zákoníku. Podle názoru soudu je proto namístě, aby poškozené byla za takto jí způsobenou nemajetkovou újmu poskytnuta peněžitá náhrada ve smyslu § 2956 a § 2957 občanského zákoníku. Se zřetelem na okolnosti charakterizující povahu a závažnost spáchaného trestněprávně relevantního skutku (jak byly rozebrány v těch pasážích odůvodnění rozsudku, jež se váží k otázce trestu) i majetkové poměry obžalovaného soud považuje za přiměřenou výši této náhrady částku 50.000 Kč. Proto ji nezletilé poškozené při aplikaci ustanovení § 228 odst. 1 trestního řádu přiznal. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy byla nezletilá poškozená postupem podle § 229 odst. 2 trestního řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Plzni. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v Praze. Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoli výroku, a to i v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci nebo zabrání části majetku. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je omezen ve svéprávnosti, může za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho opatrovník a jeho obhájce.

Ve prospěch mladistvého obžalovaného může i proti jeho vůli podat odvolání i orgán pověřený péčí o mládež, kterému lhůta k podání opravného prostředku běží samostatně.

Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.

Poškozený, kterému byl přiznán nárok na náhradu škody, může žádat, aby byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody. Žádost se podává u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň dne 7. 2. 2019

Mgr. Martin Kantor, v.r.

předseda senátu

Přečtěte si další

sp.zn.
1 T 107/2018
Znásilnění cizím mužem

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud v Blansku rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Michaely Zummerové a přísedících Ziny Černé a JUDr. Jana Královce v hlavním líčení konaném dne 23. října 2018 v Blansku 


takto: 

Obžalovaný XY, narozený v XX trvale bytem XX

je vinen, že dne 2.6.2018, v době mezi 18:25 hodin a 18:41 hodin, v lesním porostu,  v místě zvaném XX , poblíž chatové oblasti XX v k.ú. obce XX  užil násilí vůči poškozené XY nar. XX, tím způsobem, že ji zezadu chytil za ruce, čímž jí znemožnil pohyb a když se snažila ze sevření vytrhnout, což se jí nepodařilo a křičela o pomoc, tak ji opakovaně řekl "to bude dobrý”, následně ji jednou rukou chytil kolem jejího těla, druhou rukou ji přes látkové legíny, které měla na sobě oblečeny, sahal na vaginu, přes kterou jí svojí rukou přejížděl, a současně prováděl kopulační pohyby svým tělem proti jejímu tělu, poškozená proti němu použila pepřový sprej a když mu vstříkla několik dávek do oblasti obličeje, svého jednání zanechal a z místa činu utekl pryč, kdy tímto svým jednáním nezpůsobil poškozené žádnou újmu na zdraví či majetku, 

tedy 

VV 

dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu spočívajícího v tom, že jiného násilím donutí k pohlavnímu styku provedeným způsobem srovnatelným se souloží, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, když k dokonání trestného činu nedošlo. 

Tím spáchal 

zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku,

a za to 

se odsuzuje 

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle § 84 tr. zákoníku, § 81 odst. 1 tr. zákoníku, § 85 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3,5 (třiapůl roku), za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost zdržet se po dobu zkušební doby požívání všech omamných a psychotropních látek a povinnost podrobit se kontrole Probační a mediační služby ČR k dodržování této povinnosti. 

Rozsudek podle § 129 odst. 2 tr. řádu neobsahuje odůvodnění, neboť po jeho vyhlášení se státní zástupce i obžalovaný vzdali práva odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby. 

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku, může jej napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný, nebo že chybí /§ 246 odst. 1,2 tr. řádu/. Odvolání musí být v zákonné lhůtě, případně v další lhůtě, určené předsedou senátu, odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo vytýkány. Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává ve prospěch či neprospěch obžalovaného /§ 249 odst. 1, 2 tr. řádu/. Odvolacím soudem bude odmítnuto odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání /§ 253 odst. 3 tr. řádu/. Právo odvolání nepřísluší tomu, kdo se ho po vyhlášení rozhodnutí výslovně vzdal. 

Blansko 23. října 2018 

Mgr. Michaela Zummerová, v.r. předsedkyně senátu 

sp.zn.
3 T 162/2020
50 000 Kč
Domácí násilí s opakovaným znásilněním

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl v hlavním líčení konaném dne 25. 10. 2021 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Vošty a přísedících Jiřiny Urbánkové a Josefa Špinlera 

takto:

obžalovaný

XX, nar. XX v XXX, trvale bytem XX, XXX, adresa pro doručování XXXX

je vinen, že

v období od poloviny roku 2013 do 3. prosince 2019, kdy byl v jiné trestní věci vzat do vazby, po dobu soužití s poškozenou XY, s níž sdílel společné obydlí XY, ul. XY v XY, poškozenou opakovaně slovně urážel, fyzicky ji napadal, při hádkách poškozenou opakovaně chytal pod krkem, dával jí facky a tahal jí za vlasy, opakovaně dával poškozené při jízdě vozidlem údery pěstí do nohou, zhruba od roku 2017 vyžadoval po poškozené pravidelně anální sex, při kterém nerespektoval bolest poškozené, poškozenou omezoval i ekonomicky tak, že jí odmítal přispívat na běžné potřeby domácnosti a rodiny, popřípadě předání peněz podmiňoval tím, že si to poškozená musí odpracovat, což znamenalo, že jej poškozená musela orálně uspokojit, od objevení druhotných pohlavních znaků dcery poškozené XYY začal poškozenou urážet a ponižovat tím, že kriticky hodnotil vzhled poškozené v porovnání s její dcerou a také s jinými ženami, v podzimních měsících roku 2019 poškozenou, když se sprchovala, přibližně v deseti případech pomočil s tím, že sameček si značí své teritorium, přičemž toto jednání vedlo u poškozené k rozvoji psychických problémů, jejichž řešení doposud vyžaduje psychologickou intervenci, 

tedy

týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a páchal takový čin po delší dobu,

čímž spáchal

zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku

a odsuzuje se

podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2,5 (dvaapůl) roku.

podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen nahradit poškozené XX, nar. XY, bytem XY, nemajetkovou újmu ve výši 50.000 Kč.

Odůvodnění:

  1. Obžalovaný je na základě obžaloby ze dne 10. 12. 2020 stíhán pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písmena d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, (dále jen „tr. zákoníku”). Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o vině obžalovaného tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.
  2. Obžalovaný v hlavním líčení popřel, že by se stíhaného jednání dopustil. Soužití s poškozenou XY popsal zcela jinak než poškozená, která si dle obžalovaného strašně vymýšlí, vsugerovává si věci a o svých představách pak přesvědčuje ostatní. K jejich vztahu vypověděl, že se seznámili asi před 8-9 lety, nejprve žili odděleně, později se sestěhovali do jednoho bytu a před 7-8 lety se nastěhovali do bytu v XX, který koupili rodiče poškozené. V době nastěhování zrovna čekali první dítě. Když poškozená byla těhotná s dcerou XX, tak udržoval vztah s XX, s níž se mu narodila dcera XX. K poškozené se vrátil asi dva měsíce po narození XX . Od počátku byly ve vztahu problémy, hádali se, poškozená ho neustále kontrolovala, kontrolovala mu telefon. Opakovaně ho vyhazovala z bytu, brala mu klíče a pak ho brala zpátky do bytu. Poškozená je takový typ, že se chce stále hádat, dohadovat o něčem. Poškozenou fyzicky nenapadal, nemlátil ji, netahal ji za vlasy ani do ní nekopal. Když se s ní nechtěl dohadovat, tak na něj útočila. V takové situaci ji jen chytil za ruce a dal jí je pryč. Jednou měla poškozená velké modřiny, když spadla ze schodů. Poškozené také nadával tzv. koňary a nenutil ji k análnímu sexu. Sex byl dobrovolný, ale musel za něj platit určité částky podle toho, o jakou praktiku mělo jít. Pokud jde o údajné močení na poškozenou ve vaně, uvedl, že pouze v jednom případě, když se spolu sprchovali, tak jí omylem zavadil močí o lýtko nebo kotník, nedoprovázel to žádným vyjádřením o značkování teritoria. Dále popřel, že by poškozenou týral psychicky, neurážel ji a nesrovnával ji s jinými ženami, to spíše ona ho ponižovala a srovnávala s předchozími muži. Připustil, že udělal chybu, že jednou, když si děti vycpaly prsa ponožkami, tak řekl, že mají větší prsa, než maminka. Poškozená na něj velmi žárlila, nemohl se bavit s jinými ženami, kamarádkami, při hádkách sprostě urážela jeho rodinu. Sama přitom chodila za jinými muži. Přes problémy s ní zůstával, neboť ji miloval. Důvod oznámení poškozené spatřoval v tom, že nechtěla, aby dostal něco z částky 1.200.000 Kč, kterou nainvestoval do rekonstrukce domu v XXX  který koupil pan XXX. Peníze na provoz domácnosti dávali dohromady, každý týden se dělal velký nákup, který hradil on, doma měl také uložené peníze, s nimiž poškozená mohla disponovat. 
  3. Svědkyně XX vypověděla, že se s obžalovaným znají od června 2011, v říjnu či listopadu 2011 se k ní nastěhoval. V dubnu 2012 se přestěhovali do bytu, který jí koupili rodiče. Tam otěhotněla a čekala XX. Obžalovaný se v té době vídal s kamarádkou XXX, která následně otěhotněla také. V roce 2012 obžalovaný prvně uhodil její dceru, když po ní zopakovala špatná slova. Sdělila to otci a on obžalovaného vyhodil z bytu. Poté byla sama až do porodu. V tom roce také na doporučení XXX zkontaktovala bývalou přítelkyni obžalovaného XX, která jí popsala, co ji čeká, včetně násilí. Po vyhození z bytu obžalovaný bydlel v bytě u XXX. Zkontaktovala ho v době porodu a u porodu XX byl. Po porodu chtěla, aby XX měla otce a proto chtěla, aby se vrátil. Když se vrátil, tak na domácnost vůbec finančně nepřispíval. Nepodílel se na společných aktivitách, když např. chtěla, aby někam šel, musela ho uspokojit. Sama pobírala sociální dávky a nezbytné věci kupovali její rodiče. Když chtěla peníze po obžalovaném, požadoval, aby ho nejdříve uspokojila. Na nákup chodili asi jednou za měsíc, kdy viděl, že již opravdu nemá peníze, poté si to doma musela odpracovat. Sexuální život byl takový, že když obžalovaný měl chuť na sex, tak musela, řekl jí, že to bude po dobrém nebo po zlém, tak prostě dělala, co chtěl. Peníze si chodila půjčovat k rodičům, ti věděli, že jí peníze nedává. S tím, že jí obžalovaný dává peníze za sex, se svěřila kamarádce XXX. Sex za peníze obžalovaný začal vyžadovat v době, kdy XX byly 4 roky. V té době také začal vyžadovat anální sex. Když nechtěla, tak si sex vynutil. Když mu nevyhověla, byl zlý a vyléval si zlost na dětech. Nebral ohled na její bolest, říkal, že je ženská a že od toho tam je. Dále uvedla, že v době soužití s obžalovaným, neměla jiný sexuální vztah. Obžalovaný nechtěl, aby se scházela s jinými lidmi. Zmínila případ, kdy ji chytil pod krkem a fackoval proto, že byla na Silvestra 2013 u XXX, pak ji za ní nechtěl pouštět a bral jí klíče. S obžalovaným se často hádali, důvodem byla většinou nevěra obžalovaného. Při hádkách do něj furt hučela, aby jí řekl pravdu o nevěrách anebo kvůli penězům. Nadávali si, on do ní strkal, ona mu to vracela a už se prali. Měla z toho modřiny pod krkem, vytrhané vlasy. Dětem říkal, že si jen tak hráli. Také ji jednou kopal do ledvin kvůli tomu, že nechtěla udělat snídani. K napadání docházelo zejména při hádkách, dával jí facky, asi 2x jí vytrhl vlasy, měla modřiny na krku a zádech. Když jeli autem, tak jí také dával pěstí do nohy z důvodu, že se špatně dívala. Údery mu chtěla vracet, ale většinou to schytala jen sama. Vstupovaly mezi ně děti, obžalovaný na ně sprostě řval. Hádky přecházely v napadení tak 2x do roka, a to od doby, kdy se narodila XX, poslední dobou to bylo častější, pěstí v autě dostávala často. V roce 2017, kdy byla těhotná s XX, odmítla po urážkách obžalovaného s ním jet autem z nákupu. Obžalovaný reagoval tak, že ji kopal do nohou a strčil ji do auta. S tím, co se ve vztahu dělo, se svěřovala XXX. Během posledního roku vztahu ji obžalovaný také 9-10x počůral ve vaně od krku dolů a přitom někdy říkal, že si sameček značí své teritorium. Také ji porovnával s nejstarší dcerou a s ženami z pornofilmů, říkal jí, že vypadá hrozně, má hnusné břicho apod. Obžalovaného opakovaně vyhazovala z bytu, sbalila mu věci a odvezla mu je, on se večer zase vrátil domů, zvonil a hrozil, že vyrve dveře. Dále uvedla, že navenek působili jako dokonalý pár, obžalovaný měl dobrý vztah s jejími rodiči, zejména s otcem. Vyjádřila se také ke koupi domu v XXX, dům koupili její rodiče a obžalovaný ho rekonstruoval. Měl obavy, že když nebudou spolu, že přijde o vložené peníze. Otec mu nabízel, že mu vložené peníze vrátí. Od začátku roku 2020 navštěvuje psychologickou a psychiatrickou ambulanci.  
  4. Matka poškozené – XXX vypověděla, že obžalovaný s dcerou byli ve vztahu 9 let. Věděla, že se vztahu něco děje, když se něco stalo, spíš to dávala za vinu dceři. Obžalovaný dceři nedával peníze, vše jim kupovali ona a manžel. Když se něco rozbilo, bylo něco potřeba, vždy zasáhli oni. Na dceři vídala modřiny, měla je na zápěstí obou rukou, v ohybu lokte, na oslavě narozenin v srpnu 2018 viděla modřiny na lýtkách a zádech. Dcera měla také vyrvané vlasy, to viděla ve dvou případech. Říkala jí, že na ni XX špatně sáhl, že se jí dělají modřiny, že se bouchla o linku, spadla na schodech. Vnučky jí sdělovali, že táta mamince ubližoval, říkaly to pravidelně, když u nich byly o víkendu. Také jí popsaly případ, kdy obžalovaný poškozenou po nákupu u auta kopal do lýtek, zkopal ji a nacpal do kufru auta. I přes telefon, když volala s dcerou, slyšela, že obžalovaný je v přítomnosti dětí strašně sprostý. Doma děti slýchávaly křik, že maminka brečí. K ní s manželem se obžalovaný choval dobře, měl je rád. Dcera obžalovanému opakovaně balila věci, vyhazovala ho z bytu, říkala, že už s ním nechce být, obžalovaný se ale vždy vrátil. Dále uvedla, že se jí dcera svěřila s tím, že si chce nechat udělat silikony, protož obžalovaný se jí směje, že nemá prsa. Jednou volala z dcery telefonu a na telefon přišla zpráva od obžalovaného, v níž dceři nabízel, že jí dá 1.000 Kč za sex. Dcera se během vztahu změnila, nikam nechodila, neměla žádné kamarády, jen XXXX. Až poté, co se věc začala šetřit, jí dcera sdělila, že obžalovaný na ni močil ve vaně. Dceru mrzelo, že nejstarší dcera nemá otce a že by XXX také neměla tátu. Po rozpadu vztahu již na dceři žádné modřiny nevídá, nemá sklony k tvorbě modřin. Svědkyně popřela tvrzení obžalovaného, že dceru v dětství tahala za vlasy a kopala ji.
  5. Otec poškozené – XXX vypověděl, že jemu se dcera ani vnučky nesvěřovaly s tím, co se doma odehrává. Ve dvou případech obžalovaného vyhazoval z bytu, jednou když mu řekli, že má nějakou přítelkyni a podruhé, když uhodil nejstarší vnučku. Manželka mu občas říkala, že u dcery v domácnosti je něco špatně, on byl ale plně vytížený, měl jiné starosti. Nechtěl do jejich vztahu zasahovat, neboť to byl jejich život. Sám na dceři zranění neviděl. Manželka mu jednou řekla, že dcera má modřiny na zápěstí. Několikrát obžalovanému říkal, aby dceři dával peníze. On a manželka je prakticky živili a šatili. Sám měl s obžalovaným dobrý vztah, k němu se choval dobře. Dcera pravidelně říkala, že obžalovanému sbalila věci a vyhodila ho, pak ho vždy pustila zpátky, myslí si, že ze strachu. Svědek popřel, že by mu obžalovaný peníze uhrazené ve prospěch jeho domácnosti vracel formou nákupu jiných věcí pro potřebu svědka. Dále uvedl, že se nebránil tomu, aby s obžalovaným vypořádali peníze, které obžalovaný nainvestoval do rekonstrukce domu v XX. Po vzetí obžalovaného do vazby zaznamenal změnu chování dcery i vnuček, nyní jsou takové svobodné, nejsou svázané, komunikují. Ve vztahu s obžalovaným byla dcera jiná, měla z něčeho strach.  
  6. Svědkyně XXX vypověděla, že je kamarádkou poškozené, byla i u začátku jejího vztahu s obžalovaným. Zpočátku nezaznamenala problémy, až později k ní poškozená utíkala, kdy měla modřiny na krku, ruce, noze nebo vytrhané vlasy, Nejdříve obžalovaného bránila, pak přiznala, že ji zmlátil. Když přišla s modřinou na ruce, tak byla těhotná s XX. Po porodu měla modřinu na noze a vyškubnuté vlasy. Řešili spolu, proč od obžalovaného neodejde, poškozená se bála, že přijde o děti, že zůstane sama a bála se i obžalovaného. Když za ní přišla, obžalovaný hned psal zprávy a volal, kde je, ať se vrátí domů. Dále se jí poškozená svěřila, že jí obžalovaný říká, že je tlustá, rozkydlá, že a peníze jí dává jen jako odměnu za sex. Také se jí svěřila, že ji obžalovaný ve vaně počůral s tím, že si hájí své teritorium. Zmínila i to, že ji obžalovaný nutil k análnímu sexu a srovnával ji s jinými ženami. V průběhu vtahu s obžalovaným se poškozená změnila, dříve bývala průbojná, najednou se bála čemukoliv se postavit. Změnu chování pozorovala i na nejstarší dceři poškozené. Jednou u ní byla poškozená na Silvestra a obžalovaný ji potom zbil. Dále uvedla, že XX (nyní XX) se jí v minulosti svěřila, že byla ve vztahu fyzicky napadána a poté „stolkována“, následně zjistila, že jejím partnerem byl obžalovaný.
  7. Svědkyně XXX vypověděla, že se s obžalovaným seznámila na statku ve Vojkovicích, kde měla její kamarádka XXXX ustájené koně. Obžalovaný tam měl prasata a občas jim pomohl s péčí o koně. Bližší vztah spolu neměli, obžalovaný jim nečinil žádné návrhy. Poškozená na ni jednou vyjela, že s obžalovaným něco má, ačkoliv to nebyla pravda. 
  8. Svědkyně XXX obdobně uvedla, že se obžalovaným neměla ona ani XXX bližší vztah. XXX měla problém s poškozenou, která ji podezírala, že na statek jezdí za obžalovaným. 
  9. Matka obžalovaného – XXX vypověděla, že s poškozenou neměla dobrý vztah, nemohla chodit za vnučkami. Asi před osmi lety se pohádali, kdy poškozená po ní chtěla, aby je finančně podporovala, a když ji nemohla vyhovět, tak jí sprostě nadávala. Od té doby k nim nesměla chodit. Bližší informace o soužití syna s poškozenou neměla, syn k ní nesměl chodit.
  10. Svědkyně XXX vypověděla, že v minulosti měla vztah s obžalovaným, který trval asi 5 let a skončil asi v roce 2007. V průběhu vztahu docházelo k hádkám, především kvůli žárlivosti, a při hádkách jí obžalovaný několikrát dal facku. Tehdy to nevnímala jako něco významného. Dále uvedla, že poškozená ji na začátku jejího vztahu s obžalovaným kontaktovala a ptala se jí na její zkušenost s obžalovaným, Napsala jí, jaké to bylo, že se občas stalo, že dostala facku s tím, že rozhodnutí, zda ve vztahu zůstane či nikoli, je na ní. V době, kdy se věc již šetřila, se sešla s poškozenou a XXX, které chtěly něco vědět, a řekla jim, že by s věcí měla nerada něco společného.  
  11. Svědkyně XXX, sousedka, vypověděla, že dokud bylo vše v pořádku, byli obžalovaný a poškozená sympatický hezký pár, obžalovaný se staral o rodinu. Nezaznamenala mezi nimi nějaké problémy. Obžalovaného popsala spíš jako uťáplého, poškozená byla energická, měla ráda akci, velký kolektiv. V té době ještě v XXX nebydleli, jezdili tam přes den. Poškozená se s dětmi nastěhovala, až když nebyli spolu. Poškozená si tam přivedla její partnery a začaly tam mejdany. Dále uvedla, že z vyprávění obžalovaného ví, že měl hezký vztah s paní z XXX, s kterou má dceru, s ní se rozešli, protože se obžalovanému nelíbila její práce. 
  12. Svědkyně XXX vypověděla, že před 8-9 lety měla několik měsíců vztah s obžalovaným. Jejich vztah začal, když se obžalovaný rozešel s poškozenou. Poškozená se s obžalovaným rozcházela a poté chtěla, aby se k ní vrátil. Obžalovaný se k ní vrátil poté, co se narodila XX. Tím její vztah s obžalovaným skončil. Od té doby se s obžalovaným nevídala a asi před 4-5 lety se odstěhovala z XXX Před tím, než byla ve vztahu s obžalovaným, tak poškozená na obžalovaného žárlila. Od doby, kdy se obžalovaný k poškozené vrátil, již o jejich soužití neměla informace. Svědkyně také uvedla, že jí obžalovaný ve vztahu nenadával, fyzicky nenapadal, nenutil k nějakým sexuálním praktikám.    
  13. Za účelem posouzení osobnosti a věrohodnosti poškozené XXX byl znalkyní XXXX zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie dětí a dospělých. Znalkyně dospěla k závěrům, že poškozená je schopná správně vnímat prožívanou událost, tuto si správně zapamatovat a reprodukovat. Nebyly u ní zjištěny známky zvýšené lhavosti, není přítomen sklon ke konfabulacím. Vyjádření poškozené naplňují podstatná kritéria psychologické věrohodnosti, vyšetření nepotvrdilo, že by její výroky byly výplodem fantazie nebo msty, výpověď nenese znaky, které by nasvědčovaly ovlivnění jinou osobou. Obecnou věrohodnost znalkyně hodnotila jako plně zachovalou. Znalkyně hodnotila osobnost poškozené jako psychosociálně nezralou s akcentovanými histriónskými rysy, nebyla zjištěna patologická struktura osobnostních rysů ve smyslu poruchy osobnosti. Poškozená je egocentrická, očekává automatické plnění svých potřeb, obtížně přejímá zodpovědnost. Má dlouhodobé potíže v mezilidských vztazích, zejména ve vztazích partnerských. Do vztahů vstupuje s nerealistickým očekáváním, není schopna jednat na základě zkušeností, jedná stereotypně na základě svých přání a představ. Má významnou tendenci negativní zkušenosti popírat, potlačovat svoje negativní pocity, není schopná se z nich poučit a změnit dosavadní postoje. Aktuální psychický stav poškozené znalkyně hodnotila jako částečně kompenzovaný s tím, že poškozená v důsledku jednání obžalovaného trpí sníženým sebevědomím, není schopna realisticky zhodnotit své schopnosti a možnosti, je přítomen i strach z jeho osoby. Na svých závěrech znalkyně setrvala i při výslechu v hlavním líčení, přičemž doplnila, že chování poškozené, tak jak jej popisovala, odpovídá tomu, jaká je její osobnost, pořád vytrvává v nefunkčních vztazích. Jedním z důležitých rysů osobnosti je egocentričnost, kdy chování směřuje k prezentování dokonalého sebeobrazu. 
  14. V rámci trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 11/2020, v němž je obžalovaný stíhán pro zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku  a přečin ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (ve věci zatím nebylo pravomocně rozhodnuto – viz rozsudek Krajského soudu v Plzni na č.l. 124 a usnesení odvolacího soudu na č.l. 139), jichž se měl obžalovaný dopustit vůči XXX – nejstarší dceři poškozené – byl na obžalovaného zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a klinická psychologie. Tento byl s ohledem na souvislost obou trestních stíhání a využitelnost závěrů v tomto trestním řízení v hlavním líčení proveden jako listinný důkaz. Znalci Prof. PhDr. XXX, Ph.D., DSc. a Doc. MUDr. XXCSc. u obžalovaného nezjistili žádnou duševní poruchu, chorobu ani poruchu sexuální preference. Ovládací i rozpoznávací schopnosti obžalovaného byly plně zachovány. Vyšetřením nebyly zjištěny znaky svědčící o duševní chorobě v pravém slova smyslu, tedy ve smyslu psychózy, zvýšené agresivitě, těžším neurotickým onemocnění, hysterických osobnostních rysech, tendencím ke konfabulacím či závažnějším narušení základních psychických funkcí. Nebyly také zjištěny forenzně významné sklony k záměrnému účelovému zkreslení nebo blokování informací.
  15. Soud dále k důkazu provedl lékařské zprávy poškozené. Ze zprávy XXXX ze dne 10. 3. 2020 vyplývá, že poškozená od 7. 2. 2020 dochází na psychoterapeutická sezení. Pomoc vyhledala pro psychické problémy, které se objevily po odhalení činu, kterého se dopustil její druh. Dle zprávy této lékařky z 26. 4. 2021 bylo důvodem psychoterapeutické péče obtížné vyrovnávání se poškozené se zneužitím její nejstarší dcery, kdy došlo k rozvoji úzkostného syndromu, pacientka začala být obavná a plačtivá, vyčítala si, že nedokázal dceru ochránit. Stále dochází na kontroly. I ze zprávy zpracované XXX dne 7. 5. 2021 vyplývá, že psychologická léčba byla zahájena pro reakci na zneužívání dcery. K uvedenému datu byla poškozená dekompenzovaná, sdělovala obavy o svůj život a aby bývalý partner neublížil dceři. Došlo ke zhoršení spánku a příjmu potravy, v popředí byly úzkostně - depresivní projevy. 
  16. Další důkazní návrhy byly soudem pro nadbytečnost zamítnuty. Návrh obhajoby na zpracování znaleckého posudku na obžalovaného byl nadbytečný, neboť obžalovaný byl vyšetřen znalci ve věci XXXX a závěry znalců jsou postačující pro posouzení osobnosti obžalovaného. Není dán předpoklad, že by nový znalecký posudek přinesl jiná zjištění. Krom toho posoudit věrohodnost výpovědí obžalovaného či svědků musí soud, nikoli znalci. Výslech XXX soud neprováděl, neboť z žádných důkazů nevyplývá, že by měla být informována o soužití obžalovaného s poškozenou. To, zda si s obžalovaným před mnoha lety psala či nikoli je nepodstatné. Irelevantní pro posouzení věci jsou i názory současných sousedů poškozené na způsob jejího života, s kým žije apod. 
  17. Soud provedené důkazy hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že se obžalovaný dopustil jednání popsaného ve výroku rozsudku. Obžalovaný a poškozená své soužití popsali diametrálně odlišně. Obžalovaný popřel, že by poškozenou fyzicky či psychicky týral, že by ji mlátil, srovnával s jinými ženami a ponižoval, že by ji dával peníze jen za sexuální uspokojení, vynucoval si různé sexuální praktiky či poškozenou úmyslně pomočil. Sám sebe vykreslil v podstatě jako submisivní osobu, která poškozené ve všem vyhověla, dokonce ji měl tolerovat i milence. Dle obžalovaného si poškozená jeho údajné jednání měla vymyslet, vymyšlenou představu si vsugerovat a pak o ní přesvědčovat další osoby. Obhajoba obžalovaného však dle názoru soudu nemůže v konfrontaci s ostatními provedenými důkazy obstát. Soud jeho výpověď považuje za nevěrohodnou a nepřesvědčivou, vedenou snahou vyhnout se trestní odpovědnosti.
  18. Obžalovaný je usvědčován zejména výpovědí poškozené XXX, které podrobně popsala své soužití s obžalovaným. Její tvrzení nezůstalo osamoceno, je doplňováno i dalšími důkazy. Poškozená popsala, že se s obžalovaným hádali a že ji obžalovaný fyzicky napadal, z čehož měla modřiny a někdy i vytrhané vlasy. Její výpověď potvrzuje její matka, která na poškozené modřiny vídala, ve dvou případech viděla i vytržené vlasy. Dcery se ona ani její manžel příliš nevyptávali, měli dobrý vztah s obžalovaným a nechtěli do jejich vztahu zasahovat. Nicméně i od vnuček měla další zprávy o jejich soužití, kdy vnučky se jí pravidelně svěřovaly s tím, že táta mamince ubližuje, dokonce jí popsaly i případ, kdy měl obžalovaný poškozenou skopat a nastrkal jí do kufru auta, což přesně odpovídá tomu, jak událost popsala poškozená. XXX st. i její manžel XXX dále potvrdili, že obžalovaný poškozené nedával peníze a že potřeby dcery a jejích dětí finančně zajišťovali především oni. XXX. potvrdila také výpověď poškozené ohledně toho, že obžalovaný poškozené dával peníze za sex, sama na jejím telefonu viděla zprávu s takovou nabídkou. Také jednoznačně popřela tvrzení obžalovaného, že by se v dětství k dceři chovala hrubě a dcera si to jaksi přenesla do dospělosti. Oba rodiče poškozené zaznamenali změny v chování dcery v průběhu vztahu s obžalovaným, kdy byla uzavřená a nikam nechodila. XXX vyvrátil tvrzení obžalovaného, že by mu obžalovaný vracel peníze investované do vnuček prostřednictvím různých darů. I jemu se manželka zmínila, že na dceři viděla modřiny a na žádost dcery obžalovaného dvakrát vykazoval z bytu. To rozhodně nesvědčí o bezproblémovém vztahu. 
  19. Verze poškozené je podporována i výpovědí XXX. Tato rovněž uvedla, že na poškozené vídala modřiny na krku, rukou, nohách, vytrhané vlasy. Poškozená se jí svěřila i s tím, že ji obžalovaný urážel kvůli vzhledu, vynucoval si anální sex a dával jí peníze jen za sex. Řekla jí i to, že ji měl pomočit a že to doprovázel vyjádřením, že si značí teritorium. Svěřit se svědkyni s touto informací muselo být pro poškozenou obzvlášť těžké, musela překousnout velký pocit ponížení. Nelze přepokládat, že pokud by obžalovanému chtěla ublížit, že by si zrovna toto chování vymyslela. Svědkyně také uvedla, že obžalovaný poškozenou stále naháněl, volal jí, psal zprávy a shodně jako poškozená popsala, jakou dohru pro poškozenou měla návštěva u svědkyně na Silvestra (obžalovaný ji zbil). To rozhodně nesvědčí o údajné toleranci obžalovaného. Ostatně tomu, že sebehodnocení obžalovaného neodpovídá realitě, nasvědčuje i výpověď jeho dřívější přítelkyně XXX. Ta se sice ke vztahu s obžalovaným nechtěla po mnoha letech příliš vracet, ale uvedla, že jí při hádkách v několika případech dal facku. To jen dokresluje tendenci obžalovaného k násilnému jednání. XXX svou zkušenost s obžalovaným sdělila poškozené v začátcích jejich vztahu.  
  20. Výpověď poškozené naplňuje podstatná kritéria psychologické věrohodnosti i dle znalkyně XXX. Dle znalkyně vyšetření nepotvrdilo, že by výroky poškozené byly výplodem fantazie nebo msty, výpověď nenese znaky, které by nasvědčovaly ovlivnění jinou osobou. Obecnou věrohodnost poškozené znalkyně hodnotila jako plně zachovalou. Závěry znalkyně dávají odpověď také na to, proč se vlastně poškozená nechala dlouhodobě ponižovat, proč od obžalovaného neodešla, proč se vždy mohl vrátit poté, co ho vystěhovala a proč si ani blízcí lidé nevšimli, k čemu dochází. Znalkyně poškozenou vyhodnotila jako osobu psychosociálně nezralou, která do vztahů vstupuje s nerealistickým očekáváním, má významnou tendenci negativní zkušenosti popírat, potlačovat svoje negativní pocity, není schopná se z nich poučit a změnit dosavadní postoje, vytrvává v nefunkčních vztazích. Důležitým rysem její osobnosti je egocentričnost, kdy chování poškozené směřuje k prezentování dokonalého sebeobrazu. Jinými slovy, poškozená chtěla navenek působit, že jsou s obžalovaným dokonalý pár, jak sama uvedla, a takto je vnímali i její rodiče, kteří si obžalovaného oblíbili a léta různé náznaky bagatelizovali. 
  21. Pro věrohodnost výpovědi poškozené svědčí také okolnosti, za kterých jednání obžalovaného vyšlo najevo. Poškozená aktivně nevystupovala, nešla na obžalovaného podat trestní oznámení. Okolnosti jejího soužití s obžalovaným vyšly najevo při prověřování jiné trestní věci – údajného jednání obžalovaného vůči dceři poškozené. Poškozená také neuváděla, že by byla zcela bez viny, že by byla jen obětí. Připustila, že se s obžalovaným hádala a snažila se mu oplácet. Z lékařských zpráv MUDr. XX a Mgr. XXX  pak vyplývá, že poškozená musela vyhledat psychologickou pomoc pro psychické problémy vyvěrající ze vztahu s obžalovaným, byť tyto mohly být zapříčiněny i reakcí na to, čeho se měl obžalovaný dopustit vůči dceři poškozené. Nepřesvědčivě vyznívá i tvrzení obžalovaného o údajné motivaci poškozené, která měla oznámení podat, aby obžalovaný nedostal peníze investované do domu v XXX. K tomu se věcně vyjádřil otec poškozené, který uvedl, že se nebrání vypořádání s obžalovaným a že dům nebyl kupován pro obžalovaného či dceru, ale pro vnučky. Nelze také zapomínat na to, že právě rodiče poškozené často zajišťovali úhradu potřeb rodiny obžalovaného.  
  22. Z uvedených důvodů má soud výpověď poškozené za přesvědčivou a věrohodnou a na základě této výpovědi, s níž korespondují i další důkazy, má za prokázané, že obžalovaný se vůči poškozené choval poškozenou uváděným způsobem. Její výpovědi tak odpovídá popis skutkového děje. Je zřejmé, že pokud k činu docházelo po dlouhou, nemuselo být jednání obžalovaného vždy stejně intenzivní, dle výpovědi poškozené se v průběhu doby spíše zhoršovalo. Počátek jednání obžalovaného byl stanoven na polovinu roku 2013, kdy se měl obžalovaný vrátit k poškozené, asi dva měsíce po narození XX. Již od té doby dle poškozené hádky přerůstaly v napadení a obžalovaný jí také nedával peníze. Konec jednání obžalovaného byl stanoven na 3. 12. 2019, kdy byl obžalovaný vzat do vazby. 
  23. V hlavním líčení byli vyslechnuti i další svědci. XX a XXX k soužití obžalovaného s poškozenou nic zásadního neuvedli. Z jejich výpovědí vyplývá jen to, že poškozená na obžalovaného žárlila. Také z výpovědi XXX vyplývá, že poškozená byla žárlivá, že obžalovaného vyhazovala a pak usilovala o jeho návrat. Bližší informace o soužití obžalovaného s poškozenou po návratu obžalovaného k poškozené však neměla, s obžalovaným přerušila kontakt. Doložená žárlivost poškozené nijak neodůvodňuje a neomlouvá chování obžalovaného. Z výpovědi XX přitom vyplývá, že i obžalovaný byl žárlivý a majetnický. Žárlivost mezi partnery nesmí přerůst ve fyzické napadání. Matka obžalovaného XX o vztahu syna s poškozenou nic nevěděla, několik let se nenavštěvují a syn se jí nesvěřoval. Svědkyně XXXX se pouze vyjádřila k tomu, že mezi obžalovaným a poškozenou nezaznamenala problémy, působili na ni jako hezký pár. Vnímala je však jen na zahradě v Květnové v době, kdy tam jen dojížděli, nemohla vědět, co se u nich odehrávalo za „zavřenými dveřmi“. To, že na ostatní působili jako dokonalý pár, již bylo uvedeno výše. Zřejmé také je, že obžalovaný na lidi uměl dobře zapůsobit, dobře ho vnímali i rodiče poškozené. 
  24. Po právní stránce bylo jednání obžalovaného posouzeno jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, neboť bylo prokázáno, že obžalovaný s poškozenou, která s ním a dětmi žila ve společném bytě, zle nakládal, kdy ji fyzicky napadal, působil jí modřiny, vytrhl vlasy, ale týral ji i psychicky komentáři jejího vzhledu a neposkytováním peněz pro chod domácnosti, resp. jejich poskytováním až po sexuálních úsluhách. Týráním ve smyslu citovaného ustanovení se rozumí zlé nakládání s osobou blízkou nebo jinou osobou žijící s pachatelem ve společném obydlí vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, která tato osoba pociťuje jako těžké příkoří. Veškeré chování obžalovaného se nemuselo samo o sobě vyznačovat vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti, např. urážky vzhledu poškozené, ale v souhrnu fyzické a slovní útoky obžalovaného a nezajišťování finančních potřeb rodiny požadované intenzity dle názoru soudu dosahují. Poškozená toto jednání musela vnímat jako těžké příkoří, byť ho ze strachu z obžalovaného a ze strachu, že děti nebudou mít otce, dlouho trpěla. Jednání obžalovaného trvalo několik let a byl tak naplněn i znak páchání činu po delší dobu. O příčetnosti obžalovaného nebyly žádné pochybnosti a obžalovaný je za jednání trestně odpovědný. Obžalovaný jednal v úmyslu přímém a jeho jednání je společensky škodlivé.  
  25. Při rozhodování o druhu a výměře trestu vzal soud v úvahu všechna kritéria uvedená v § 38 a      § 39 tr. zákoníku. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že v minulosti nebyl soudně trestán. Jednou byl postižen za přestupek, ale již v roce 2001, k tomuto přestupku není nutné přihlížet při hodnocení osoby obžalovaného. Obžalovaný tedy dosud vedl řádný život, což mu polehčuje. Naopak mu přitěžuje, že trestný čin páchal delší dobu ve smyslu § 42 písm. m) tr. zákoníku, kdy doba jeho jednání výrazně přesáhla dobu nezbytnou pro naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty „páchání činu po delší dobu“, kdy k naplnění tohoto znaku obvykle postačuje, když jednání trvá několik měsíců, rok či dva. Jiné přitěžují či polehčující okolnosti soud nezjistil. Jelikož obžalovaný dosud nebyl soudně trestán, bylo možné na něj působit uložením podmíněného trestu odnětí svobody. Obžalovaný byl ohrožen trestem odnětí svobody na 2 léta až 8 let. S přihlédnutím k přitěžující okolnosti soud trest uložil 6 měsíců nad dolní hranicí zákonné trestní sazby, tzn. v trvání 2,5 roku. Současně soud stanovil zkušební dobu v trvání 3 let, po kterou je na místě sledovat další chování obžalovaného. Soud nepovažoval za nutné ukládat obžalovanému další tresty, a to i s ohledem na to, že obžalovanému uložil povinnost nahradit poškozené nemajetkovou újmu.
  26. Poškozená XXX se k trestnímu řízení včas a řádně připojila s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50.000 Kč. Tvrzený nárok odůvodnila tím, že prožitá událost má neblahé důsledky na její psychický stav, má strach z bývalého partnera, zážitky jí brání v navázání partnerského vztahu, s prožitou událostí se bude vypořádávat delší dobu, dlouhodobá dehonestace a ponižování její osobnost výrazně ovlivnily. Podle § 2951 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Dle § 2955 OZ nelze-li výše náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud. Dle § 2596 OZ vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. V hlavním líčení bylo prokázáno, že poškozená v důsledku jednání obžalovaného utrpěla duševní újmu. Z lékařských zpráv vyplývá, že potřebuje psychologickou pomoc. Ve zprávách je sice její stav spojován s událostí, která se měla stát její dceři, nicméně z výslechu poškozené, jejích rodičů a XXXX vyplývá, že chování poškozené se změnilo ještě před tím, než údajné zneužití její dcery vyšlo najevo. Znalkyně Mgr. XXX konstatovala, že poškozená v důsledku jednání obžalovaného trpí sníženým sebevědomím, není schopna realisticky zhodnotit své schopnosti a možnosti, přítomen je i strach z jeho osoby. Jednání obžalovaného tak nepochybně mělo dopad do psychické sféry poškozené.  Soud přihlédl k době, po kterou mělo týrání poškozené trvat i k jeho intenzitě a dospěl k závěru, že požadavek poškozené na částku 50.000 Kč není nepřiměřený a odpovídá rozhodovací praxi jiných soudů v obdobných věcech. Lze například odkázat na rozhodnutí Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19. 7. 2016 sp. zn. 7 T 99/2016, rozhodnutí Okresního soudu Plzeň - město ze dne 29. 4. 2016 sp. zn. 3 T 135/2015 či rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 10. 2016 sp. zn. 2 T 263/2015. Přiznaná částka není tak vysoká, aby obžalovaný nebyl schopen tuto částku uhradit, aby mu její úhrada mohla přivodit existenční potíže. Sám obžalovaný uvedl, že není zadlužen, je pracovně způsobilý a je způsobilý přiznanou částku vydělat a uhradit. Z uvedených důvodů soud dle § 228 odst. 1 tr. řádu obžalovanému uložil, aby poškozené nahradil nemajetkovou újmu ve výši 50.000 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Okresnímu soudu v Karlových Varech. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Plzni. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.

Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené samosoudcem) odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.

Karlovy Vary 25. října 2021

Mgr. Petr Vošta, v. r. 

Předseda senátu

sp.zn.
1 T 45/2016
300 000 Kč
Pohlavní styk s dítětem mladším 15 let

Spisová značka: 1 T 45/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud Plzeň - město rozhodl v hlavním líčení konaném dne 25. 4. 2019 v senátě složeném z předsedy senátu Luboše Patzenhauera a přísedících Václava Boudy a Ing. Vojtěšky Svobodové  

 takto:

Obžalovaný

XX, nar. XX v XX, vývojář spol. XX, bytem XX, trvale XX, bez přihl. XX, 

je vinen, že 

v xx dne 13.12.2015 v blíže nezjištěných ranních hodinách v ulici XX v rodinném domě v dětském pokoji po předchozím požití alkoholických nápojů v době přítomnosti v posteli své dcery XX, nar. 6.4.2008, svěřené do jeho péče v rámci styku s dítětem jmenovanou obnažil na spodní části těla, kde jí prsty roztahoval pochvu, což si fotil na svůj mobilní telefon, což učinil vícekrát vždy poté, kdy se nezletilá od něho odvrátila a obžalovaný ji vždy poté otočil zpět,  

                                                                        tedy    

jiným způsobem než vykonáním soulože pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let a čin spáchal na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti,

čímž spáchal

zvlášť závažný zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku,    

                                                                 a odsuzuje se

podle § 187 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou (2) roků a šesti (6) měsíců.

Podle § 81 odst. 1 a 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu dvou (2) roků a šesti (6) měsíců.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen zaplatit na náhradě škody pošk. XX, nar. XX 2008, bytem XX, v zastoupení zmocněncem XX nemajetkovou újmu v částce 300.000,- (tři sta tisíc) Kč. 

Podle § 229 odst. 2 tr. řádu se tato poškozená XX zastoupená tímto zmocněncem odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 

Odůvodnění:

Především nutno uvést, že v této trestní věci byl vyhlášen rozsudek již dne 11. 12. 2017, který však byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2018 sp. zn. 50 To 124/2018 zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně.

Nalézací soud opětovně uvádí, že z důkazů provedených v hlavním líčení soud zjistil skutkový stav uvedený shora ve výroku o vině. 

Obžalovaný  XX v přípravném řízení i v hlavním líčení shodně mj. uvedl, že byl tehdy hodně opilý, přičemž před policejní komisařkou mj. uvedl, že se probudil ráno v dětském pokoji v posteli s XX vedle sebe, že vstali a šli dolů, načež během dopoledne v telefonu objevil fotky z noci, na kterých byly fotky malé XX, jak je nahá, takže všechny fotky začal mazat, dále že fotek bylo hodně a že nemůže potvrdit ani vyvrátit, že XX strkal prsty do pochvy, neboť vše smazal, a dále že se začal strašně stydět; dále že tehdy vypil asi 1,5 l vína a 0,6 l Metaxy, že viděl v mobilu jen první fotky, na kterých měla XX stažené pyžamo, načež mobil připojil k počítači, kde fotky smazal, že však si nemyslí, pokud je v usnesení uvedeno, že nedošlo ke zranění dcery, že by jí prsty do pochvy strkal. Posléze před soudkyní ve vazebním zasedání odkázal na svoji předešlou výpověď s tím, že si to opravdu nepamatuje, že se pak sesypal, přičemž to, co dovozoval, bylo na základě těch fotografií, které viděl jako první a druhou, přičemž mu bylo do breku a vše chtěl smazat, a dodal, že malá se chovala celý den normálně, a hrála si s dětmi a byla naprosto v pořádku; k následnému dotazu uvedl, že v minulosti už ho něco takového několikrát napadlo, ale byla to jen myšlenka, že věděl, že by se mu něco takového líbilo, avšak s žádným psychologem či psychiatrem to v minulosti neřešil, neboť se strašně styděl, že však má jednoho sexuologa vybraného, a že toto byla poslední kapka, aby tu věc začal řešit. V hlavním líčení mj. uvedl, že odhadne, že 80 % toho, co uvedla státní zástupkyně, se přibližně stalo, že v podstatě hodně matně nebo spíše už nijak si nepamatuje, jak se do postele ke své dceři dostal, že z celé noci má opravdu záblesky – zda z foťáku nebo že se mu něco objevilo, je strašně těžký to posoudit, přičemž o samotném skutku nevěděl a zjistil to až ráno, kdy si chtěl fotky z předešlého dne prohlédnout; dále že si nemyslí, že by dceři vysloveně strkal prsty dovnitř, že to může být prostě jenom pocit dítěte, že jí samozřejmě strkal prsty okolo nebo ji svlíkal, což chápe; dále uvedl, že od 21. 12. 2015, kdy vylezl z cely, má s nezl. XX zákaz styku. Po zrušení a vrácení věci obžalovaný až v závěrečném jednacím dnu (po předchozím zvolení si jiného obhájce) mj. uvedl, že „těch 10-11 měsíců přemejšlel... a chtěl by svoji výpověď drobně změnit: že pokud dříve uvedl, že se ten čin pravděpodobně stal, a vycházel z dedukcí, že se to stalo, nyní si myslí, že se to pravděpodobně stát nemuselo..., že byl ve velké opilosti, že si doporučení bývalého obhájce špatně vyložil, že si z té noci jenom nic nepamatuje a není schopen stoprocentně říct, jestli se to stalo či nestalo, že po zadržení policií bylo pořád z jeho strany řečeno, že nic takovýho neudělal, že si to nepamatuje a že nic takovýho neví..“, načež v jednací síni nejprve po státním zástupci a poté i po soudci požadoval „zařízení“ jeho výslechu z 19.12. v 10 h dopoledne, neboť „dospěl k závěru, že se to pravděpodobně nestalo, a stál by si na tom, že si z té noci opravdu nic nepamatuje“. 

Obrazový a zvukový záznam výslechu svědkyně XX (přepsaný na protokol č.l. 60 – 66) učiněného v přípravném řízení byl v hlavním líčení za podmínek § 102/2 tr. ř. přehrán, přičemž právě z této výpovědi vychází v podstatě skutkový stav shora uvedený: nezletilá mj. vypověděla, že venku už bylo světlo, že v pokojíku byla sama s XX (obžalovaným), že se vzbudila a zjistila, že jí fotí pipinu, že se pořád otáčela na bok, přičemž na předložené panence demonstrovala, že jí XX sundal spodní kalhoty od pyžama a fotil jí; dále že jí roztáhnul nohy, fotil jí a při tom jí sahal na pipinu, kterou jí roztáhnul (u panenky v oblasti přirození ukazovala jeho roztahování od sebe dvěma prsty – palcem a ukazováčkem), ale dovnitř ani nikam jinam jí nesahal, že jí sundal kalhotky, otočil se a fotil jí, ale ona při tom na něho nekoukala a měla zavřené oči, přes které viděla asi 10x – 20x blesk, že při tom focení se pořád otáčela, načež ji XX vzal za bok a zase přetočil, že ji zase přetočil nějak 10x, že při focení měla docela divný pocit, a že když jí dofotil, odešel; že ten den když šla na záchod a chtěla se zvednout, jí úplně bolelo břicho a skoro se zvednout nemohla, ale neví, proč jí bříško bolelo, a že neví, zda na pyžámku měla nějakou krev. 

Přítelkyně obžalovaného svědkyně XX té noci v uvedeném rodinném domě přítomná v přípravném řízení mj. vypověděla, že ten večer nepila žádný alkohol, že obžalovaný měl v obýváku točené víno v lahvi v objemu 2 l a že když šla spát, měl už asi jednu skleničku vypitou, že ten večer se s obžalovaným pohádali kvůli Vánocům, přičemž všechny tři děti si šly lehnout do svého pokojíku asi okolo 19 – 20 h, načež ona šla spát kolem 21 h a v průběhu noci přišly za ní do ložnice postupně děti XX a XX, jehož se střevními problémy kolem půlnoci do ložnice přivedl obžalovaný, který pak šel zase do obýváku na televizi; dále že ráno asi kolem 8. h přišli ze shora do kuchyně na snídani nejdřív XX a asi za 2 min obžalovaný s tím, že oba se chovali normálně, byli dobře vyspalí, že XX si šla hrát a smála se, nic jí neřekla a na nic si nestěžovala; i obžalovaný ji přišel normální, ale bylo vidět, že mu po tom alkoholu asi není dobře; dodala, že ráno v obývacím pokoji našla prázdné lahve od alkoholu – úplně prázdnou láhev Metaxy o objemu asi 1 l, přičemž neví, zda ji již měli z minulosti načatou, a úplně prázdná plastová láhev od toho vína. V hlavním líčení oproti své původní výpovědi mj. vypověděla, že toho večera si dala skleničku vína, že obžalovaný do jejího odchodu do ložnice vypil určitě 2, 3 skleničky o objemu 2 dcl, přičemž víno si nalévali z velké lahve, že láhev Metaxy byla úplně nová a nebyla načatá, že obžalovaný ráno vypadal opravdu hrozně a bylo na něm vidět, že je ještě pod vlivem alkoholu, a dodala, že v minulosti obžalovaný nahé děti nefotil, že jí není známo, zda on sám sebe fotil nahého, že si myslí, že ji nahou fotil, že následně s XX o tom nikdy nemluvila, že obžalovaný jí k tomu neřekl nic s tím, že si nic nepamatuje, a že společně bydleli asi do 20.2., kdy se stěhovala k rodičům, přičemž jejich vztah ustal z důvodu, že mu nevěřila, měla pochyby o tom, co se stalo, a měla taky strach o svoje děti. Poté se svědkyně vyjádřila k předloženým fotografiím obsaženým ve znaleckém posudku z odvětví kybernetiky. 

Matka nezletilé XX svědkyně XX v přípravném řízení mj. vypověděla, že v neděli 13.12.2015 v 18:00 h jí obžalovaný přivezl nezl XX, která se s otcem normálně rozloučila s pozdravem ahoj a dala mu pusu, načež už při chůzi nahoru po schodech se držela za pusu a kroutila hlavou ze strany na stranu, načež jí řekla, že jí musí něco říct, načež doslova řekla „XX je úchyl“ s tím, že na následné dotazy se jí nejprve styděla odpovídat, aby posléze řekla, že jí XX fotil nahou pipinku, že jí to vzbudilo, jak jí sundavá kalhoty od pyžámka a blesky od foťáku, dále že pindíkem jí nedělal nic, jen prstama, a že když se šla vyčůrat, že jí to při čůrání bolelo a pálilo; svědkyně dodala, že když asi ve svých 16 letech začala s obžalovaným chodit, nabízel jí, zda by se s ním chtěla dívat na nějaké dětské porno, a že ví, že obžalovaný podniká přes počítače a provozuje i nějaké pornostránky. V hlavním líčení se po některých odchylkách odvolala na svoji původní výpověď s tím, že tehdy si to pamatovala lépe. 

Bratr obžalovaného svědek XX před soudem využil svého práva odepřít výpověď. Matka obžalovaného svědkyně XX před soudem vypověděla jen o tom, co se dozvěděla od bývalé manželky obžalovaného, přičemž dodala, že v lednu 2016 se s XX viděly naposledy při koupi bot a holčička byla veselá. 

Odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení zejména uložil soudu okresnímu, aby dovyslechl obžalovaného k časovému údaji, kdy naposledy před souzeným jednáním si obžalovaný vzal lék wellbutrin, aby následně přibral znalce z odvětví soudního lékařství za účelem posouzení vlivu případné kombinace alkoholu s léky, který by případně po konzultaci se znalcem se specializací na toxikologii či alkohologii určil hladinu alkoholu v krvi obžalovaného v době činu, a vyjádřil se i k tomu, jaký vliv na obžalovaného mělo případné užití léku wellbutrin, a následně aby s těmito závěry seznámil znalce z odvětví psychiatrie za účelem, zda v návaznosti na výstupy z uvedeného posudku hodlá nějak doplnit či změnit své dříve učiněné závěry. 

Nalézací soud splnil veškeré pokyny soudu odvolacího, takže z doplňujícího výslechu obžalovaného zjistil odvolacím soudem požadovaný údaj tak, aby jej měl k dispozici následně přibraný znalec z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství, který ve svém znaleckém posudku stanovil hladinu alkoholu v krvi obžalovaného pro dvě varianty jeho tělesné hmotnosti (98 kg a 100 kg), pro tři varianty množství a druhu alkoholu údajně obžalovaným požitého, a pro pět variant konkrétního času, přičemž pro případ požívání alkoholu v době od 21.15 h do 24.00 h dne 12. 12. 2015 stanovil dosažení maximálních hodnot na dobu kolem 01.00 h dne 13. 12. 2015, kdy by se hladina alkoholu v krvi pohybovala v rozpětí do 3,53 g/kg do 5,72 g/kg, přičemž při hladině alkoholu v krvi v rozmezí od 3,5 do 4,5 g/kg dochází u osoby nenavyklé alkoholických nápojů k bezvědomí až smrti a u osoby navyklé pití k otravě s poruchou vědomí až bezvědomím, při hladině nad 4,5 g/kg končí hodnoty ve většině případů bez poskytnutí lékařské péče ohrožením života dlouhodobým bezvědomím, případně smrtí; hladina alkoholu v krvi by se pohybovala: v době 05.00 h v rozmezí od 2,73 do 3,43 g/kg, v době 06.00 h v rozmezí od 2,53 do 3,31 g/kg, v době 07.00 h v rozmezí od 2,33 do 3,19 g/kg a v době 08.00 h v rozmezí od 1,93 do 3,07 g/kg, načež konkretizoval, jaká množství odpovídají jakému stupni opilosti a jaké jsou pro tyto jednotlivé stupně u poživatele projevy. Pokud jde o teoretický účinek léku wellbutrin - znalec uvedl, že takové posouzení překračuje rámec jeho odbornosti a odkázal na odborníka z klinické farmakologie či z klinické toxikologie. Proto nalézací soud přibral znalkyni z oboru zdravotnictví odvětví toxikologie, která ve svém znaleckém posudku mj. uvedla, že lék wellbutrin obsahuje účinnou látku bupropion hydrochlorid, přičemž obecně se sice během léčby bupropionem nedoporučuje pít alkohol, neboť může dojít k zesílení účinku alkoholu lékem a naopak, avšak užitím wellbutrinu v množství uvedeném obžalovaným by nemělo mít účinky nežádoucí, nýbrž pouze léčebné, tudíž by pravděpodobně ani současné užití tohoto léku a požití alkoholu v bezvýznamném množství obžalovaného výrazně neovlivnilo. Oba předešlé zmíněné znalecké posudky měl k dispozici Znalecký institut pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii s. r. o.  Praha, jehož nalézací soud přibral - i z důvodu již v původním rozsudku naznačených pochybností - ke zpracování revizního znaleckého posudku, v němž znalci mj. uvedli (a v hlavním stvrdili), že ani lék wellbutrin v časech a množstvích obžalovaným uváděných nijak neovlivnil jeho schopnost rozpoznat společenskou škodlivost jeho jednání a schopnost toto jednání volně ovládat; i v tomto znaleckém posudku dospěli znalci mj. k závěru, že obžalovaný netrpí a ani v době páchání trestné činnosti netrpěl duševní chorobou, poruchou nebo sexuální deviací (v důsledku čehož nalézací soud již nemá důvodu iniciovat případné řízení o uložení ochranného opatření), přičemž navíc u obžalovaného konstatovali zvýšenou pravděpodobnost manifestně agresivních reakcí, a to i v běžných nebo stresových situacích.

I po takovém doplnění dokazování ve směru pokynů odvolacího soudu, přičemž nalézací soud opětovně zdůrazňuje, že obžalovanému (ani svědkyni XX) neuvěřil jeho zjevně účelovou snahu zbavit se trestní odpovědnosti tvrzením o požití značného množství alkoholu, lze opětovně uvést, že po zhodnocení všech důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. dospěl nalézací soud k závěru, že skutek v obžalobě uvedený se v tam uvedené podstatě stal, že naplňuje znaky žalovaného zvlášť závažného zločinu a že jej spáchal obžalovaný. Kromě jeho původního částečného doznání ve vztahu k tomu, co zjistil až ex post, bylo jeho jednání jednoznačně prokázáno výpovědí jeho nezletilé dcery XX, jejíž zvukový i obrazový záznam z přípravného řízení byl v hlavním líčení přehrán a který nutno hodnotit i z hlediska závěrů znaleckého posudku z oboru školství a kultura odvětví psychologie dětí a mladistvých, dle něhož osobnost nezletilé zcela odpovídá jejímu věku, přičemž nejsou patrné žádné vývojové ani situačně nebo sociálně podmíněné rizikové faktory, její rozumové schopnosti jsou vysoce nadprůměrné a kvalita činnosti a schopnost sebereflexe a kontroly vlastních výkonů podporují její obecnou věrohodnost, vzhledem ke kvalitě intelektu a vyspělosti osobnosti je schopna si přiměřeně svým možnostem zapamatovat a vybavit prožitý děj, u níž nebyly zjištěny sklony k fabulacím nebo konfabulacím, na informace jí poskytnuté je v zásadě spolehnutí, jejíž sensitivita a sugestibilita je vzhledem k věku zcela přiměřená, je sebekritická a je schopna realisticky hodnotit svoje výkony a vidět své chyby, která však vzhledem k autoritě obžalovaného a jeho otcovské roli nebyla schopna vzhledem ke svému věku posoudit smysl jeho jednání a nebyla schopna cíleného odporu, odpor byl podle popisu spíše spontánní jako odpor proti spánek rušícímu a rušivému vlivu; pokud se znalec vyjádřil též k věrohodnosti specifické, k takovému vyjádření soud nepřihlížel, neboť posouzení specifické věrohodnosti přísluší výlučně soudu po skončení provedeného dokazování. Bylo tak prokázáno, že obžalovaný se takového skutku dopustil vůči své dceři ve věku přes 7,5 roku – tedy dítěti mladšímu 15 let, kterážto byla v rámci stanoveného styku svěřena na víkend do jeho péče a dozoru, přičemž jeho kontakty a doteky v oblasti genitálií nezletilé měly být toliko povrchové, a nebylo prokázáno, že by obžalovaný zasouval prsty do jejích vnitřních částí. Přesto však bylo nutno oproti obžalobě výrok o vině upřesnit: pakliže v obžalobě bylo mj. uvedeno, že obžalovaný nezletilé roztahoval pochvu palcem a ukazováčkem, lze usoudit, že užití takových prstů uvedla ve své výpovědi nezletilá, která však současně zmínila, že se na obžalovaného při tom nekoukala, neboť měla zavřené oči, přičemž viděla akorát 10x až 20x světlo blesku; za této situace soud zaměnil palec a ukazováček za obecnější výraz ,,prsty“. Dále soud vypustil z původního výroku o vině i činnost spočívající v tom, že se nezletilé ,,dotýkal v oblasti genitálií“, neboť skutečnost, že jí prsty roztahoval pochvu, zahrnuje v sobě i takto formulované obecné dotyky. Současně soud v původním výroku zaměnil ,,podnapilý stav“ obžalovaného za stav ,,po předchozím požití alkoholických nápojů“: obžalovaný i jeho tehdejší družka svědkyně XX zejména v hlavním líčení až přehnaně zdůrazňovali co největší množství alkoholu té noci obžalovaným požitého, což jmenovaná konkretizovala vypitím pet lahve objemu 2 l vína a lahev objemu 1 l koňaku Metaxa; původně přibraný znalec z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a sexuologie XX označil tehdejší stav obžalovaného za stav těžké opilosti prosté – nikoliv patické, neboť nic nenasvědčuje tomu, že by dotyčný v inkriminované době ztratil vědomí vlastní identity, vlastní osobnostní kontinuity či spojitosti své osoby se svým konáním, přičemž jeho jednání nebylo chaotické, nebylo přítomno chorobné vnímání reality s neexistujícími podněty, bylo cílené a nebylo v hrubém rozporu s jeho osobnostním uspořádáním. Soud však v rámci hodnocení tohoto znaleckého posudku (ostatně jako všech dalších důkazů) posuzoval označení opilosti za těžkou jako hypotetické, neboť bylo lze dovodit, že sled jednotlivých úkonů obžalovaného v době po skončení požívání alkoholu – a zejména v ranních hodinách (kdy v prosinci už mělo být světlo) byl sledem úkonů zcela vědomých – ostatně znalec v hlavním líčení k jednoznačnému dotazu soudu potvrdil, že takové focení bylo činností vědomou: je nepochybné, že obžalovaný po ukončení požívání alkoholu v obývacím prostoru domku musel vědomě vyjít po schodech do prvního patra, kam si s sebou vědomě nesl mobilní telefon, načež v prvním patře domku vědomě vstoupil do dětského pokoje, kde přespávaly děti (na rozdíl od druhého dětského pokoje neobývaného), kde vědomě přilehl do postele, kde spala jeho nezletilá dcera XX, přičemž vědomě ve chvíli, kdy tam zůstal s XX sám (ostatní dvě děti v mezidobí pokojík postupně opustily), jmenované vědomě stáhl spodní kalhoty od pyžama, načež jí vědomě prsty jedné ruky roztahoval pochvu, zatímco druhou rukou držící mobil vědomě pořizoval fotografie, po jejichž pořízení vzápětí vědomě pokoj opustil. Ostatně obžalovaný měl již v minulosti sklony k focení nahých osob dětského či dospělého věku včetně sebe při sexuální činnosti – např. situaci, kdy mu partnerka prováděla felaci nebo kdy si sám přidržoval svůj pohlavní úd (viz znalecký posudek z oboru kybernetiky a elektroniky). Již výše jmenovaný znalec z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a sexuologie se ve vztahu k právě zmíněným fotografiím vyjádřil, že jejich případné pořízení obžalovaným nic na závěrech jeho znaleckého posudku nemění s tím, že posuzovaný netrpí a ani v době, kdy se měl dopouštět trestné činnosti, netrpěl duševní chorobou ve smyslu psychózy a sexuální deviace ve smyslu chorobné preference patologických vzorců sexuálního chování u něho nebyla prokázána; nalézací soud však byl současně nejméně překvapen způsobem, jakým znalec jednání obžalovaného před soudem bagatelizoval, pokud mj. uvedl, že pokud si opilý fotografoval holčičku, tak byl ožralý, a v opilosti se dělají různé s prominutím kraviny..., tudíž za „kraviny“ označil jednání naplňující znaky zvlášť závažného zločinu! Pokud obžalovaný ve své výpovědi učiněné ve vazebním zasedání, kde ke stíhanému skutku mj. uvedl, že v minulosti už ho něco takového několikrát napadlo, ale byla to jen myšlenka, a že věděl, že by se mu něco takového líbilo, avšak s žádným psychologem ani psychiatrem to v minulosti neřešil, neboť se strašně styděl a chtěl utéci sám před sebou, ale to nejde, pochybnosti nalézacího soudu ve vztahu k jeho případnému zdravotnímu omezení, které  by mohlo mít za následek nejméně podstatné snížení jeho rozpoznávacích či ovládacích schopností, vyvrátil obsah shora zmíněného revizního znaleckého posudku. Pakliže obžalovaný jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil dítě mladší 15 let svěřené jeho dozoru a zneužívaje jeho závislosti, naplnil tím znaky zvlášť závažného zločinu pohlavního zneužití podle § 187/1, 2 tr. zákoníku, přičemž pod pojmem „jiným způsobem pohlavně zneužije“ se rozumí pohlavní zneužití v jiné formě než vykonáním soulože, a to v podobě takových zásahů do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let, jako je např. ohmatávání pohlavních orgánů, popřípadě i jiné formy ukájení pohlavního pudu na těle takové osoby, přičemž za takový jiný způsob pohlavního zneužití je považován i natolik intenzivní zásah do pohlavní sféry poškozené, jakým je i osahávání poškozené přes oděv na přirození, třebaže trvající krátkou dobu, zatímco v projednávaném případě si obžalovaný nezletilou dceru na přirození obnažil; rozhodně se v daném případě nejednalo toliko o letmý dotyk na přirození dítěte s cílem dítě uklidnit. O „jiné zneužití“ osoby mladší než patnáct let jde tehdy, jestliže se pachatel dotýká takové osoby, aby se pohlavně vydráždil (ukojil nebo jinak uspokojil), i když k pohlavnímu vydráždění nakonec nedojde (dle odborného vyjádření PČR OKTE z odvětví biologie nebyla na pyžamu nezletilé ani ve stěrech z její pochvy a zevních rodidel zjištěna přítomnost krve ani spermatu). Za zneužití závislosti dítěte svěřeného dozoru pachatele se považuje situace, kdy dítě mladší patnácti let dá pachateli souhlas k souloži nebo k jinému pohlavnímu zneužití pod určitým psychickým nátlakem vyplývajícím z poměru mezi dozorujícím pachatelem a jemu svěřeným dítětem, přičemž naplnění znaku zneužití závislosti předpokládá stav, kdy poškozená osoba je v určitém směru odkázána na pachatele, a tím je omezena svoboda jejího rozhodování, přičemž právě tohoto nedostatku úplné svobody pachatel využívá k realizaci svých záměrů; v daném případě jednání obžalovaného coby otce své dcery i tento znak bezezbytku naplňuje. 

Nalézací soud zamítl návrh obžalovaného na „zařízení“ jeho výslechu ze dne 19.12., neboť obžalovanému bylo v této trestní věci sděleno obvinění dne 19.12.2015 ve 13.10 h, zatímco jeho požadovaný výslech byl výslechem osoby podezřelé ve smyslu § 76 odst. 3 tr. řádu sepsaným na protokol dne 19.12.2015 v době od 09:56 h do 10:12 h (č.l. 13-15), tedy v době před sdělením obvinění a navíc v nepřítomnosti a bez vyrozumění obhájce ve věci, kde byla povinná nutná obhajoba ( dle záznamu č.l. 6 byl obhájce kontaktován a obhajobu přijal dne 19.12.2015 až ve 12:00 hodin); tudíž taková výpověď je jako důkaz v této trestní věci naprosto nepoužitelná! Pokud obžalovaný v průběhu celého trestního řízení zdůrazňoval svoji tehdejší „velkou opilost“, soud vycházeje ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství a psychiatrie zdůrazňuje, že by obžalovaný po požití jím deklarovaného množství a druhu alkoholu nejen nebyl schopen provádět tak vědomé postupné úkony, ale nacházel by se v bezvědomí či již po smrti způsobené otravou alkoholem! 

Při stanovení druhu a výměry trestu přihlédl soud ke všem hlediskům §§ 37 a 39 tr. zákoníku, zejména bylo přihlédnuto v neprospěch obžalovaného k poměrně nízkému věku nezletilé (lze spáchat i vůči osobě stáří 14 let) i k charakteru a intenzitě kontaktu obžalovaného, k němuž sice došlo ojediněle, ale v jehož průběhu dala nezletilá fyzicky, tj. svým pootočením od obžalovaného opakovaně – nejméně cca 10x - najevo svůj nesouhlas s takovým jednáním /takové jednání se může blížit i naplnění znaků zločinu dle § 185/1,2 a),3 a) tr.zákoníku, neboť pohlavním stykem ve smyslu tohoto zákonného ustanovení se rozumí i jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, přičemž do pohlavního styku obecně patří mj. osahávání genitálií ženy/, jakož i ke skutečnosti, že jeho jednání způsobilo u nezletilé psychické trauma po zatím zjištěnou dobu cca 8 měsíců (zda bude delší, déletrvající či doživotní by měla odhalit až její vyšetření následná); naopak ve prospěch obžalovaného k časovému odstupu od spáchání skutku, který v době vyhlášení v pořadí prvého rozsudku činil téměř 2 roky. I když do dnes vyhlášeného rozsudku uplynula doba dalších cca 1 roku a 4 měsíců, nelze přehlédnout, že ani tento další časový úsek nevedl u obžalovaného ke kritickému náhledu na své jednání, event. k projevům omluvy, lítosti či snahy po náhradě škody, naopak – obžalovaný popřel i to málo, co původně přiznal či připustil!   Pokud jde o osobu obžalovaného, vzal soud v úvahu, že dosud nebyl soudně trestán, z místa bydliště k němu nejsou negativní připomínky. Obžalovanému zatím polehčuje okolnost, že před spácháním nyní souzeného skutku vedl řádný život /§ 41 písm. o) tr. zákoníku/, neboť v důsledku zásady presumpce neviny zatím nelze přihlížet k jeho dalšímu trestnímu stíhání ve věci zdejšího soudu původně vedené pod sp.zn. 1T 57/2018 pro přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254/1 tr. zákoníku pro skutek páchaný v letech 2012-2014 dílem již projednávaný společně s touto věcí, na druhé straně mu přitěžovalo, že trestný čin spáchal ke škodě osoby blízké /§ 42 písm. h) tr. zákoníku/. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že k nápravě obžalovaného nutno uložit trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, tedy při dolní hranici zákonné trestní sazby (která činí od 2 roků do 10 let), tudíž že na původně uloženém trestu není třeba cokoliv měnit.  

Vzhledem k osobě a poměrům obžalovaného, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije, jakož i k okolnostem případu, přihlížeje zejména k tomu, že u obžalovaného již od tohoto skutku není realizován jeho styk s nezletilou dcerou, přičemž s ní ani nebydlí ve společné domácnosti, má soud důvodně za to, že k působení na něho, aby vedl řádný život, není třeba jeho výkonu. Proto byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na přiměřenou zkušební dobu 2 roků a 6 měsíců, tedy ještě v dolní polovině zákonného rozpětí (které činí od 1 roku do 5 let). V rámci této zkušební doby soud obžalovanému dohled neukládal, neboť dle dřívější zprávy probační a mediační služby obžalovaný dohled probačního úředníka uložený náhradou za vazební důvod včetně uloženého zákazu styku s nezletilou XX vykonával od 22.12.2015 bez závad, přičemž vzhledem k jeho dosavadní délce, jakož i vzhledem k předešle uváděným důvodům, jej má soud zatím za dostatečný; dospěl tak k závěru, že projednání této věci s trestem zde uloženým by pro obžalovaného mělo být dostatečným varováním. 

Poškozená XX zastoupená zmocněncem se sice připojila k trestnímu řízení se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy řádně a včas, přičemž požadovala částku 500.000,- Kč. Vzhledem však k následkům dosud zjištěným vycházeje z přísl. znaleckého posudku, dílem z výpovědi matky nezletilé a dílem ze zatím nejaktuálnější zprávy terapeutické intervence (č.l. 385) soud považuje za přiměřenou částku 300.000,-Kč s tím, že v budoucnu v případě zjištění následků dalších není vyloučeno žádat další náhradu škody v řízení občanskoprávním. Se zbytkem požadovaného nároku byla tudíž odkázána právě na takové řízení. Na takto přiznaný nárok by neměla mít vliv skutečnost, že se obžalovaný má nacházet v insolvenci. Odvolací soud v tomto směru nalézacímu soudu vytknul stručné zdůvodnění výroku o náhradě škody: nalézací soud si je vědom toho, že v mezidobí došlo k rozšíření seznamu znalců právě o odbornost z oboru stanovení výše nemajetkové újmy, přesto však sám rozhodl alespoň o části požadovaného nároku, což konkretizuje poukazem na obsah již zmíněné zprávy terapeutické intervence ze dne 18. 8. 2017, dle níž byla nezletilá – byť na podnět matky – vyšetřena v srpnu 2016, přičemž v této době cca 8 měsíců po spáchání nyní souzeného skutku byly u nezletilé zjištěny zvýšené hladiny agresivity a citové závislosti jako důsledek odeznívání traumatu, což zjistila mj. z jejích konkrétních údajů zejména v tom směru, že nezletilá se k prožitým událostem nechce vracet, a že když svého otce (obžalovaného) viděla ve městě, udělalo se jí špatně a chtělo se jí zvracet; tudíž z uvedeného je zjevné, že nezletilá v důsledku jednání obžalovaného utrpěla psychické trauma (zřejmě však v nikoli takové intenzitě, aby se jednalo o posttraumatický stresový syndrom ve směru těžké újmy na zdraví), jímž trpěla po dobu nejméně oněch cca 8 měsíců, přičemž až aktuálnější vyšetření nezletilé by mělo zjistit, zda takový následek u ní přetrvává i v době vyhlášení tohoto dalšího rozsudku, případně zda se u ní bude jednat o trauma celoživotní. Lékařská zpráva nově navrhovaná obhajobou, dle níž došlo dne 22.5.2017 v ordinaci PLDD a endokrinologa k preventivní prohlídce nezletilé XX v jejích 9 letech, při níž došlo k vyplnění tiskopisu a do něho stručného dopsání jejího aktuálního stavu fyziologického, je pro posouzení tehdejšího psychického stavu nezletilé nicotná.

Poučení:  

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů od doručení, ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího.

Případné odvolání musí být do osmi dnů ode dne doručení opisu rozsudku odůvodněn tak, aby z něj bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. 

Státní zástupce může rozsudek odvoláním napadnout pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. 

Plzeň 25. dubna 2019

Luboš Patzenhauer v.r.