Brutální znásilnění s těžkými následky

Číslo jednací: 1T 71/2012


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Prostějově rozhodl dne 22. 7. 2012 v hlavním líčení provedeném v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Petra Vrtěla a soudců – přísedících Mgr. Alexandry Klímkové a Bc. Františka Nevrtala 

t a k t o :

Obžalovaný: 

xxxxxxxxxxxxxxxxxxx 

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx


s e   u z n á v á   v i n n ý m ,   ž e 


dne 29. 8. 2011 v době kolem 23:00 hod. v Prostějově na xxxxxxxxx, na chodbě v přízemí domu č. xxxxx po předcházejícím vědomém požití alkoholu v aktuální míře podnapilosti 0,64 až 1,57 promile alkoholu v krvi fyzicky napadl xxxxxxxxxxxxx nar. xxxxxxxx brutálním způsobem tak, že ji chytil rukama za krk a několikrát ji udeřil hlavou o zeď, kopal ji nohama po celém těle a za soustavného fyzického napadání, jmenované přitom roztrhl tričko, osahával ji na prsou a snažil se poškozené svléci kalhoty, což se mu však pro její aktivní odpor nepodařilo; napadením jí pak způsobil kraniocerebrální  trauma s traumatickou poruchou lícního nervu, pohmoždění hlavy a páteře, tříštivou zlomeninu nosních kůstek s funkčně výrazným omezením průchodnosti nosu, otřes mozku, mnohočetné oděrky po těle a kontuze ramene a paže, mnohačetné hematomy víček obou očí s následkem vzniku šedého zákalu, s trvajícím následkem ušní šelesti, poruchou spánku, občasnými závratěmi. Xxxxx musela být též hospitalizována do xxxxx na traumatologickém oddělení Nemocnice Xxxxxx a byla v důsledku napadení následně výrazně omezena v obvyklém způsobu života nejméně po dobu prvních tří týdnů pro výrazné bolesti po celém těla a závratě a trpí stále poruchou spánku a psychickými potížemi, pro které se ambulantně léčí, 


t e d y :


jednak jinému úmyslně ublížil na zdraví

jednak jiného násilím donutil k pohlavnímu styku


t í m   s p á c h a l  


jednak přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku

jednak přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku,


a   z a   t o   s e   o d s u z u j e :


Podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá úhrnný trest odnětí svobody v trvání 33 (třicetitří) měsíců

Podle § 81 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let

Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá, aby během zkušební doby dle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil, a zdržel se nadměrného požívání alkoholických nápojů. 

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu se obžalovanému současně ukládá, aby zaplatil na náhradě škody poškozené xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx částku 240.067,58 Kč. 

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu se obžalovanému současně ukládá, aby zaplatil na náhradě nemajetkové újmy poškozené xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx částku 80.000,- Kč. 

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu se obžalovanému současně ukládá, aby zaplatil na náhradě škody Vojenské zdravotní pojišťovně ČR, se sídlem Drahobejlova 1404,  Praha, IČ: 47 11 49 75, částku 6.213,- Kč. 


O d ů v o d n ě n í 

Na základě důkazů provedených v hlavním líčení zjistil soud skutkový děj uvedený ve výroku tohoto rozsudku. 

Na obžalovaného xxxxxxxxxxxxxxx byla dne 15. 3. 2012 podána obžaloba pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Tohoto zločinu se měl obžalovaný podle obžaloby dopustit tím, že:

dne 29. 8. 2011 v době kolem 23:00 v Prostějově na Sídlišti Svobody, na chodbě v přízemí domu xxxxxxx fyzicky napadl Xxxxxxxxxxx tak, že ji chytil rukama za krk a několikrát ji udeřil hlavou o zeď, kopal ji nohama po celém těle a za soustavného fyzického napadání, se záměrem docílit soulože, jmenované roztrhl tričko, osahával ji na prsou a snažil se poškozené svléci kalhoty, což se mu však pro její aktivní odpor nepodařilo; napadením ji pak způsobil kraniocerebrální trauma, pohmoždění hlavy a páteře, otřes mozku, mnohočetné oděrky po těle a kontuze ramene a paže. 

Soud ve věci již jednou rozhodl dne 18. 12. 2012 rozsudkem, kterým uznal obžalovaného vinným, že dne 29. 8. 2011 v době kolem 23:00 v Prostějově na xxxxxxx, na chodbě v přízemí domu č. xxxxxxx ve stavu několikaminutové poruchy vědomí kvůli patické opilosti po předcházejícím vědomém požití alkoholu v aktuální míře podnapilosti 0,64 až 1,57 promile alkoholu v krvi fyzicky napadl Xxxxxxxxxxx tak, že ji chytil rukama za krk a několikrát ji udeřil hlavou o zeď, kopal ji nohama po celém těle a za soustavného fyzického napadání, jmenované přitom roztrhl tričko, osahával ji na prsou a snažil se poškozené svléci kalhoty, což se mu však pro její aktivní odpor nepodařilo; napadením ji pak způsobil kraniocerebrální trauma s traumatickou poruchou lícního nervu, pohmoždění hlavy a páteře, tříštivou zlomeninu nosních kůstek s funkčně výrazným omezením průchodnosti nosu, otřes mozku, mnohočetné oděrky po těle a kontuze ramene a paže, mnohačetné hematomy víček obou očí s následkem vzniku šedého zákalu, s trvajícím následkem ušní šelesti, poruchou spánku, občasnými závratěmi. Xxxxxxxxxxxxx musela být též hospitalizována do xxxxxxxx na traumatologickém oddělení Nemocnice Xxxxxxxxxx a byla v důsledku napadení  výrazně omezena v obvyklém způsobu života nejméně po dobu prvních tří týdnů pro výrazné bolesti po celém těle a závratě a trpí stále přetrvávajícími občasnými závratěmi, poruchou spánku a psychickými potížemi, pro které se stále ambulantně léčí. Tento skutek byl kvalifikován jako zločin opilství dle § 360 odst. 1 trestního zákoníku, tedy slovy zákona, že požitím návykové látky se z nedbalosti uvedl do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustil jinak trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl obžalovanému uložen podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 185 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obžalovanému uloženo, aby během zkušební doby dle svých sil nahradil škodu a nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, a zdržel se požívání alkoholických nápojů. Dále bylo obžalovanému podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení protialkoholní ve formě ambulantní. Současně soud rozhodl o náhradě škody tak, že podle § 228 odst. 1 tr. řádu obžalovanému uložil, aby zaplatil jednak na náhradě škody poškozené Xxxxxxxxxxxx částku 240.067,58 Kč a jednak na náhradě nemajetkové újmy poškozené Xxxxxxxxxxxx částku 250.000,- Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu soud také obžalovanému uložil zaplatit vynaložené náklady na léčení poškozené příslušné zdravotní pojišťovně, tedy Vojenské zdravotní pojišťovně ČR částku 6.213,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená Xxxxxxxxxxxxxxxx odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 4. 4. 2013 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. 9 To 26/2013, kterým byl podle § 258 odst. 1, písm. f), odst. 2 tr. řádu zrušen pouze výrok o náhradě nemajetkové újmy a odvolací soud rozhodl znovu pode § 259 odst. 3 tr. řádu a § 228 odst. 1 tr. řádu tak, že uložil obžalovanému zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené Xxxxxxxxxxxxxxxx částku 80.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená Xxxxxxxxxxxxxxxx odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 

Nakonec však na základě podaného dovolání rozhodl Nejvyšší soud ČR (dále jen dovolací soud) tak, že podle § 265k odst. 1 tr. řádu, resp. § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil jak uvedený rozsudek soud I. stupně, tak rozsudek citovaného odvolacího soudu a další rozhodnutí, které na zrušovaná rozhodnutí obsahově navazujíc, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dovolací soud podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal zdejšímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 

Dovolací soud se ve svém rozhodnutí nejprve zabýval výtkami obžalovaného, které s koncentrovaly do otázky skutkové, potažmo procesní a dospěl k závěru, že deklarovanému dovolacímu důvodu nevyhovuje žádná z těchto skutkových, či procesních námitek, které obžalovaný ve svém dovolání podřazoval pod vadnou aplikaci hmotného práva a tím právem nesprávného právního posouzení právního skutku. Dovolací soud ke skutkovým námitkám obžalovaného navíc poznamenal, že z hlediska trestně procesního si obžalovaný v rámci výtek vůči nepoužití zásady in dubio pro reo, tedy zásady porušení zásady presumpce neviny obžalovaného, špatně vyložil tvrzení, že jeho odsouzení je založeno výlučně na základě nepřímých důkazů a že tyto netvoří ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu a upozorňuje, že svědecká výpověď poškozené v žádném případě není důkazem nepřímým. K této otázce ještě soud prvého stupně doplňuje, že dovolací soud ve své konstantní judikatuře opakovaně uvádí, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně, který k řádnému provedení hodnocení důkazů má v souladu se zásadou ústnosti a bezprostřednosti v provedeném hlavním líčení nejlepší předpoklady pro své skutkové závěry a že dovolací soud není povolán k tomu, aby bez dalšího přehodnocoval provedené důkazy, aniž by mohl podle zásad ústnosti a bez prostřednosti v řízení odvolání sám provést. Dovolací soud opakovaně ve své judikatuře poukazuje na pouze výjimečný průlom do této zásady, který připustil ústavní soud ve své judikatuře (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2004 sp.zn. III US 359/05 nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2004 sp.zn. I US 4/04), podle kterého může dovolací soud zasáhnout pokud jde o otázky skutkové a skutkové hodnocení pouze tehdy, pokud rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, včetně úplné absence skutkových zjištění, tedy nastala-li by situace, kdy by zjištění soudu nemělo žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo zjištění soudu nevyplývaly z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, a nebo zjištění soudu jsou právním opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Pouze takový extrémní nesoulad umožňuje dovolacímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudu prvého či druhého stupně. I přes tuto ustálenou soudní praxi korigovanou ústavním soudem, Nejvyšší soud v této dané věci ve svém dovolacím rozhodnutí takový extrémní nesoulad nezjistil a zabýval se jinými podstatnými námitkami obžalovaného, které nakonec vedly dovolací soud ke zrušení rozhodnutí soudu prvého i druhého stupně. 

Dovolací soud totiž dospěl k názoru, že soud prvého ani druhého stupně se náležitě nevypořádaly s přesvědčivým zdůvodněním závěru, že v případě obžalovaného se jedná o takový druh intoxikace v době spáchání skutku ať již v důsledku požitého alkoholu či léků, které by bylo možno podřadit pod tzv. patologickou opilost. Dovolací soud vytkl soudu prvého stupně, že při hodnocení otázky zavinění obžalovaného ve stavu připomínajícího stavu nepříčetnosti nedocenil to, že závěr o zavinění pachatele k přivození si stavu, v němž byly jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti v důsledku aplikace návykové látky v daném případě alkoholu vymizelé, je v případech patické opilosti třeba budovat na jiných skutečnostech, než by tomu bylo v případě, že by si stav nepříčetnosti pachatel navodil opilostí prostou. Dovolací soud uvádí, že z odborného hlediska je patická opilost považována za zvláštní případ intoxikace pachatele, tzv. mrákotní stav, který nemusí souviset s chronickým alkoholismem, ani s množstvím požitého alkoholu. Její podstatou je intenzivní stav tzv. mrákotný stav deliriozního, či automatického průběhu s halucinacemi a paranoidní interpretací, přičemž v tomto stavu může dojít i po požití i malé dávky alkoholu, přičemž hypotetickým předpokladem je náhodné střetnutí aktuálního oslabení organismu pachatele s možnou diskrétní predispozicí, která nedosahuje stupně organické poruchy, nebo psychopatické odchylky. Připouští se i vliv současného požití alkoholu a psychofarmak. K tomu pak dovolací soud citoval odbornou literaturu a připomněl, že z hlediska trestní odpovědnosti je dle trestní nauky při patologické opilosti významné, zda u pachatele šlo o:

  1. nahodilou, přechodnou, jednorázovou dispozici k patologickému uopojení u jinak zdravého a normálního jedince, normálně citlivému i vůči alkoholu, který o dispozici vyvolanou součtem náhodně se shluknuvších faktorů vyvolávajících abnormální účinek alkoholu, 
  2. dispozici relativně trvalou podmíněnou vleklým chorobným stavem do centrální nervové soustavy, nebo somatických orgánů majících vliv na vstřebatelnost alkoholu, např. choroby jater.

Tato otázka pak byla významná pro právní posouzení skutku z hlediska trestného činu opilství podle § 36 odst. 1 trestního zákoníku a pro otázku posouzení zavinění ve vztahu přivedení se do takového stavu nepříčetnosti ve kterém pachatel spáchá jinak trestní čin (tzv. Actio libera in causa dolosa či culposa). Dovolací soud připomíná, že v případě, kdy pachatel při patologické opilosti, či nepříčetnosti nemůže pokrýt ani svou nevědomou nedbalostí typicky byl první projev tohoto typu opilosti byla trestní odpovědnost vyloučena s poukazem na ustanovení § 126 trestního zákoníku. Dovolací soud vytkl soudu prvního stupně, že při zjišťování otázky příčetnosti obžalovaného soud chybně přistoupil nejprve k přiznání znalce z oboru zdravotní odvětví psychiatrie a sexuologie a teprve po zpracování tohoto posudku přistoupil k přibrání znalce z oboru zdravotnictví odvětví toxikologie, k otázce míry požitého alkoholu obžalovaným podle dosavadního skutkového zjištění, ale tento posudek již nebyl znalci z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a sexuologie předložen. Dovolací soud poukazuje na prvotní závěr znaleckého posudku z oboru zdravotnictví z odvětví psychiatrie a sexuologie Doc. MUDr. Buzka, který u obžalovaného diagnostikuje při použití většího množství alkoholu v kombinaci s léky patickou, či patologickou opilost v době, kdy je obžalovaný agresivní a nekoordinovaně nápadně poškozenou a přivodí jí závažná poranění, přičemž sexuální motivace jednání na první pohled není jasná. Znalec uvádí, kombinace s léky xxxxxxx, xxxxxxxxxxx, xxxxxxxxx, č xxxxxxxx  vzniku patické opilosti přispěla, avšak že tyto stavy vznikají i bez kombinace s těmito léky. 

Naproti tomu znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie znalce Ing. Války uvádí, že hodnocené léky se podle znalce nemohly podílet na chování obviněného, pouze částečné spolupodílení léku xxxxxxxxxxxxx na vzniku amnézie a hodnotí tehdejší aktuální hladinu alkoholu v krvi obviněného 0,4 až 1,57 promile, jako podnapilost od lehkého až po střední stupeň na dolní hranici intervalu. Dovolací soud uvádí, že soud prvého stupně měl provést další dokazování k otázce, zda obžalovaný v minulosti již nějakou takovou podobnou patickou opilost prodělal, k otázce zavinění ve stavu k přivození si stavu nepříčetnosti, přičemž samotné vědomé požívání alkoholu obžalovaného a z něho pramenící vědomosti o jeho důsledcích na jeho chování dovolací soud označuje jako nepřípadnou argumentaci. Dovolací soud proto nalézacímu soudu uložil, aby obstaral znalecký posudek ve smyslu § 110 odst. 1 trestního řádu od znaleckého ústavu, tedy znalecký posudek z oboru zdravotnictví z odvětví psychiatrie, který by dostatečně zhodnotil komplikovanou otázku případného vzniku patické, tedy patologické opilosti, neboť jde o velmi zřídka vyskytující se stav a z tohoto důvodu jde o výjimečný, zvlášť obtížný případ, který si vyžaduje zvláštního vědeckého posouzení znaleckých ústavem. Za tímto účelem měl nejprve soud prvého stupně podle pokynů dovolacího soudu se pokusit nejprve objasnit např. vyžádání zprávy z místa bydliště, či spisu o přestupcích obviněného, jaký byl stav obviněného k alkoholickým nápojům v době předcházející v době činu a poté přibrat znalecký ústav a nechat vypracovat znalecký posudek tímto znaleckým ústavem k této otázce. 

Dále dovolací soud vytkl soudu prvého stupně, že soud prvého stupně nesprávně aplikoval ustanovení § 99 trestního zákoníku upravující podmínky uložení ochranného léčení při uložení ochranného léčení protialkoholnímu obžalovanému. Podle odvolacího soudu k tomu nebyly dány zákonné podmínky, přestože znalec navrhl protialkoholní léčení ambulantní formou, neboť nebyla splněna zákonná podmínka bud' aby obžalovaný byl z hlediska psychiatrického, nebo sexuologického nebezpečný, pokud spáchal poškozenému duševní poruchu, nebo případně podmínka, že v případě, že pachatel, který spáchá trestný čin pod vlivem v souvislosti s užitím návykové látky je pachatelem, který takovou návykovou látku zneužívá, přičemž zneužívání návykové látky se rozumí případy, kdy pachatel se oddává užívá, např. požívání alkoholu dlouhodoběji, či trvale. Toto z provedeného dokazování v případě obžalovaného nebylo možno dovodit. Proto tento výrok o uložení ochranného léčení shledal dovolací soud nezákonný. Na závěr dovolací soud uvedl, že v případě, že soud bude rozhodovat na základě doplněného dokazování znovu, bude vázán zásadou zákazu zhoršení postavení obžalovaného v řízení po tomto zrušeném rozsudku ve smyslu § 265s odst. 2) trestního řádu, což však neznamená že by v případě dovození trestní odpovědnosti obžalovaného bylo posouzení jeho činu výlučně vázáno na skutkovou podstatu na trestného činu opilství podle § 360 dost. 1 trestního zákoníku. Dovolací soud uvádí, že pokud z již doplněného dokazování vzešel poznatek, že se obžalovaný nedopustil činu ve stavu patické opilosti, tedy stavu v němž by byly jeho rozpoznávací nebo ovládací schopnosti pod vlivem požitého alkoholu vymizelé a došel-li by soud prvého stupně k závěru, že trestně odpovědný za trestné činy, jehož zákonné znaky byly jeho jednáním naplněny, dle dosavadního hodnocení soudu prvního stupně, jako trestné činy ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku, pak právní posouzení těchto skutků a uznání obžalovaného vinným těmito trestními činy není porušením této zásady, zásady porušení postavení obžalovaného. 

Soud prvého stupně se tedy řídil těmito právními závěry obsaženými v dovolacím rozhodnutí a doplnil dokazování v naznačeném směru, případně sám z vlastní iniciativy znovu doplňoval dokazování. 

Nejprve je třeba však zrekapitulovat dosud provedené dokazování a v návaznosti na něj doplněné dokazování po zrušení rozsudku soud I. stupně dovolacím soudem. 

Obžalovaný ve své výpovědi v přípravném řízení i u hlavního líčení opakovaně popřel, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Obžalovaný uvedl, že byl požádán xxxxxxxxxxxx a xxxxxxxxxxxxx z důvodu předchozí známosti o opravu fritovacího hrnce a elektrického spínače, tento opravený fritovací hrnec jim přinesl 29.8.2011. Uvedl, že v odpoledních hodinách pouze zastihl ve dveřích xxxxxxxxxxxxxxxx, která odcházela a řekla mu, ať přijde později, že nemá čas. Čekal před domem xxxxxxxxxxxx zhruba od 16.00 hod., kdy kolem 18.00 hod, viděl přicházet z protější vinotéky xxxxxxxxxxxxxxx, který jej zval na víno, což odmítl. Kolem 19.00 hod. se dostavili do bytu xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx pak přišla do bytu až zhruba kolem 20:00 hod. Po opravě elektrického spínače a předvedení opraveného fritovacího hrnce si všichni sedli do obývacího pokoje. Obžalovaný uvedl, že mu Xxxxxxxxx třikrát až čtyřikrát nabízel, aby se s ním napil tvrdého alkoholu, což odmítal. Xxxxxxxxx mu poskytla večeři smažený řízek s bramborovým salátem, ke kterému vypil pouze jedno pivo zn. Světák. Uvedl, že vypil jednu menší odlévku tvrdého alkoholu. Došlo na debatu, kdy obžalovaný řekl nevhodnou poznámku, že je šikovný oproti Xxxxxxxxxxxxxx. Následně Xxxxxxxxxxx se měl na něho naštvat, ukázat otevřenou pěstí před nosem a poté to ještě několikrát zopakovat a odejít z pokoje pryč. V obývacím pokoji tedy zůstal obžalovaný s Xxxxxxxxxxxx. Obžalovaný uvedl, že následně z bytu odcházel kolem 21.30 hod., kdy jej vyprovázela z bytu Xxxxxxxxxx. Popsal, že měl také problémy s obouváním, že se mu přetrhl řemínek na botech. Následně šli po schodišti z druhého patra do přízemí. Před ním šla Xxxxxxxxxxx. On šel opožděně kvůli problémům s obouváním za ní. Mezitím zhaslo světlo. Obžalovaný ve tmě došel ke vstupním dveřím do panelového domu. Snažil se otevřít, což mu nešlo, neboť dveře byly uzamčeny. Během půl minuty, kdy opět se zapnulo osvětlení, na chodbě stál ve vstupní chodbě Xxxxxx, který na něj křičel“ „podívej se, co jsi udělal“. Obžalovaný uvedl, že si není vědom, že by se čehokoliv dopustil. Xxxxxxxxxx na to odemknul dveře, kopnul jej do zadku a vyhodil jej ven ze dveří. Obžalovaný uvedl, že následně si odemknul své jízdní kolo, které měl zaparkované u odpadkového koše, a pěšky kvůli jednosměrné ulici šel k nedalekému obchodnímu domu Haná, kde nasedl na kolo a dojel domů, kde se vysvlékl, umyl a šel spát. Obžalovaný dále uvedl, že na druhy den mu volal Xxxxxxxx s tím, že fyzicky napadl Xxxxxxxxx, že byl celý od krve a že celou věc nahlásil policii. Obžalovaný uvedl, že o ničem takovém neví, že podle jeho názoru mohl pod schody čekat na ně Xxxxxxxx, až půjdou dolů, napadnout Xxxxxxxxx a celou věc vykonstruovat na něj ze žárlivosti. Když pak byl obžalovaný dotazován, kde se tedy nacházela Xxxxxxxxx, když v okamžiku po zapnutí osvětlení na chodbě stál u něj Xxxxxxx, obžalovaný uvedl, že ji nikde neviděl. Již tato část výpovědi obžalovaného působí poměrně nesourodým dojmem a nelogičností. Není možné, aby Xxxxxxxxx napadl Xxxxxxxxx a přitom neprošel kolem obžalovaného. Na druhé straně pokud by Xxxxxxxxxx Istivě čekal na obě někde ve sklepení a v době, kdy by přicházeli, napadl Xxxxxxxxxx, je s podivem, kde by se najednou Xxxxxxxxxx během několika vteřin vytratila, když Xxxxxxxxxx křičel na obžalovaného u vstupních dveří,“ co to udělal“. 

Soud tedy vyslechl jednak poškozenou svědkyni Xxxxxxxxxx jednak svědka Xxxxxxxxxx  dále vyšlo najevo, že část skutkového děje měl pozorovat další obyvatel domu Xxxxxxxxxx také i z přípravného řízení vyslechnutý svědek na úřední záznam o podaném vysvětlení pan Xxxxxxxxxx. Všechny tyto osoby soud vyslechl a na základě jejich výpovědí dospěl k závěru, že obžalovaný se dopustil činu, který je mu kladen za vinu. Soud však ve věci ještě nechal zpracovat po podání obžaloby znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, Doc. MUDr. Bogdana Buzka, CSc., který je pro oba obory zapsán v seznamu znalců, neboť samotná obhajoba obžalovaného z přípravného řízení a zajištěné výpovědi svědků Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx nasvědčovaly tomu, že obžalovaný mohl být ve stavu patologické opilosti, což mohl vysvětlovat některé nelogičnosti v popisu událostí ze strany obžalovaného, pokud obžalovaný ve své výpovědi záměrně nezamlčuje skutečný průběh děje. Obžalovaný například ani v přípravném řízení ani při své prvotní výpovědi u hlavního líčení si nevzpomněl, jestli kolem 3. hodiny ranní se měl vracet před bydliště Xxxxxxxxxx, požadovat po něm brašnu se svým nářadím a pokřikovat na něj na balkoně, což pak popisoval svědek Xxxxxxxxxx který si zcela jednoznačně na to vzpomněl a uvedl také čas, že bylo zhruba třičtvrtě na tři. Tuto událost pak obžalovaný připustil až ve svém vyjádření po výslechu svědka Xxxxxxxxxx v dalším odročeném hlavním líčení, avšak i nadále popíral požití většího množství alkoholu. Z výpovědi Xxxxxxxxxx vyplývá, že jde o skutečně vnímavého pozorovatele. Uvedl, že se vzbudil v tu dobu, podíval se na hodiny, slyšel křik, takže viděl z balkonu obžalovaného a popsal, že se potácel kolem svého kola, nemohl na kolo nasednout, jevil jednoznačně známky podnapilosti – vrávoral, nedokázal manipulovat s kolem, předtím hlasitě vykřikoval. Obžalovaný přitom popírá, že by vypil větší množství alkoholu. Soud také v této věci nechal zpracoval znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. 

Z výpovědi svědkyně Xxxxxxxxxx vyplývá, že tato v uvedené době žila v společné domácnosti se svým tehdejším druhem Xxxxxxxxxx a to již Xxxxxxxxxx let. Obžalovaný Xxxxxxxxxx se seznámil s Xxxxxxxxxx jako soused nedaleké "garáže a "dvakrát pomáhal v jejich domácnosti s nastavením nějakých satelitních služeb na televizoru a spravoval vypínač. V uvedený den obžalovaný přinesl opravený fritovací hrnec a měl přijít spravovat světlo k nim do bytu tedy 29.8.2011. Svědkyně Xxxxxxxxxx uvedla, že vycházela z domu, když k nim přišel, bylo to odpoledne. Již v tomto okamžiku Xxxxxxxxxx uvádí, že pozorovala na obžalovaném jeho ,,divné“ oči. Svědkyně uvedla, že šla na domluvenou schůzku a uvedla obžalovanému, aby se zastavil později. Následně přišla do bytu, kdy v bytě byl Xxxxxxxxxx i obžalovaný, měli otevřené pivo, láhev od koňaku typu Napoleon. Svědkyně uvedla, že poskytla obžalovanému také večeři. Během večera se obžalovaný choval žoviálně, když přes stůl se natahoval k Xxxxxxxxxx začal jí hladit ruku a vyjadřoval jí svou náklonnost. Následně měl Xxxxxxxxxx se dopustit slovních narážek na Xxxxxxxxxx že neumí nic opravit. Následně tedy Xxxxxxxxxx odešel pryč do vedlejšího pokoje. Svědkyně uvedla, že obžalovanému nejenom že nalévala další odlévky alkoholu z lahve s Napoleonem, ale že pak obžalovaný si naléval i sám a také převrátil lahev na stole. Když pak obžalovaného vyprovázela z bytu, rozsvítila na chodbě, obžalovaný se obouval. Když přišla na druhé schodiště z mezipatra na první patro, zhaslo chodbové světlo, takže volala na obžalovaného, aby zůstal stát, že mu zapne osvětlení v prvním patře, což učinila. Obžalovaný šel dále po schodech. Poškozená přišla až ke vchodovým dveřím a najednou byla napadena zezadu škrcením, nemohla ani křičet, jenom sípala, někdo ji začal bít, roztrhal halenku, škrtil, tahal jí za vlasy, tloukl hlavou o zeď, snažil se jí sundat z prstů klíče, vtom zahlédla kudrnatou hlavu a je přesvědčená, že to byl Xxxxxxxxxx protože nikdo jiný tam být nemohl. Následně se zapnulo opět osvětlení, na chodbu přišel Xxxxxxxxxx který směrem k obžalovanému pronesl slova: „,co jsi to udělal“. Obžalovaný měl tvrdit, že neudělal nic, že z venku přišli dva chlapi, kteří fyzicky napadli Xxxxxxxxxx a zavřeli zase za sebou dveře.

Xxxxxxxxxx k bližšímu popisu napadení uvedla, že také jí obžalovaný kopal kolenem, byla samá modřina, to i na prsou, na prsou ji osahával, snažil se jí stáhnout kalhoty, což se mu nepodařilo, roztrhl jí halenku, na prsou neměla podprsenku. Když pak přišel Xxxxxxxxxx a bylo zapnuté osvětlení na chodbě, Xxxxxxxxxx od ní poodstoupil, byl celý od krve. Xxxxxxxxxx  na odpověď Xxxxxxxxxx reagoval tak, že jej chytil a vyhodil ven a ještě se jej dotazoval, proč tedy nepomohl Xxxxxxxxxx, když tedy ji někdo cizí napadl. Uvedla, že Xxxxxxxxxx ji poté odvedl nahoru, vzal kýbl, umýval zeď, podlahy, následně volali policii. Uvedla, že se na místo pak seběhli lidé z domu a že mezi nimi byl svědek Xxxxxxxxxx, který v domě bydlí. Svědkyně uvedla, že když Xxxxxxxxxx začal křičet na Xxxxxxxxxx co provedl, tak na místo měl přijít právě svědek Xxxxxxxxxx. Svědkyně se pak vyjádřila ke svým zdravotním komplikacím, které v důsledku napadení nastaly. To znamená, že došlo ke zhmoždění hlavy, k velkým podlitinám na těle a zejména v obličeji, ke zhmoždění krční páteře, omezené hybnosti ramene, poruše sluchu, závratím, vzniku šedého zákalu na očích, k vyraženému zubu, má dosud poruchy spaní, trpí občasnými závratěmi, neustále se léčí u neuroložky, v psychiatrické ambulanci. 

K dotazu, co sdělila policistům, kteří se na místo dostavili, svědkyně Xxxxxxxxxx  uvedla, že policisté viděli, jak vypadá a že jí měli sdělit, že s tím nebudou nic dělat, až ráno se má dostavit na policii. Byla v té době v šoku a nebyla si jistá, kdo jí měl ty klíčky brát z prstů a kdo ji tedy napadl. Sdělila jim verzi, kterou sdělil původně obžalovaný Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx ve vchodě po napadení, tedy že do domu vešli dva muži a měli ji napadnout. Pak si domyslela, že to nemohl být nikdo jiný než Xxxxxxxxxx. K otázce druhu a množství požitého alkoholu Xxxxxxxxxx uvedla, že tento tedy za její přítomnosti vypil tak dvě až tři piva a pět až šest odlévek tvrdého alkoholu typu Napoleon tedy 40 % alkoholu. Z bytu pak odcházeli kolem 23.00 hod. Svědkyně uvedla, že nejprve s Xxxxxxxxxx volali městskou policii, ale že strážníci přijeli a nechtěli celou záležitost řešit, odkázali je na Policii ČR, takže volala pak policejní hlídku, která se dostavila k nim do bytu. V mezidobí ještě v noci telefonoval Xxxxxxxxxx s výhružkou, že se nedožije peněz, s vysvětlením, že věděl, že prodává nějaké pozemky.

Soud pak vyslechl také svědka Xxxxxxxxxx jehož výpověď korespondovala s výpovědí svědkyně Xxxxxxxxxx. Svědek potvrdil, že tedy kolem 18.30 hod. se sešel s Xxxxxxxxxx  přišli do bytu, kde až později se vrátila Xxxxxxxxxx a byla mu nabídnuta večeře. Xxxxxxxxxx nabídl obžalovanému jednu odlévku alkoholu, pivo, které vypil po večeři, poté mu nalil znovu tvrdého alkoholu, následně si Xxxxxxxxxx  naléval již sám, začal Xxxxxxxxxx obtěžovat hlazením po ruce a vyjadřováním náklonnosti v přítomnosti Xxxxxxxxxx a vůči Xxxxxxxxxx měl narážky na jeho nedostatek zručnosti. Xxxxxxxxxx se tedy odebral do ložnice lehnout. Probudila se kolem 23.00 hod. a viděl, že je v bytě všude rozsvíceno, V obývacím pokoji převrácená láhev s alkoholem, dveře do chodby byly otevřené. Seběhl dolů a viděl na zemi u vchodových dveří ležet Xxxxxxxxxx celou od krve, krvavé stopy na zdi, s roztrženou blůzou a u vchodu viděl stát Xxxxxxxxxx. Svědek uvedl, že bylo zamčeno, takže Xxxxxxxxxx nemohl ven. Xxxxxxxxxx měla na prstě klíče od vchodových dveří, které držela. Tak se obrátil na Xxxxxxxxxx co to udělal, který měl odpovědět na to, že Xxxxxxxxxx fyzicky napadli dva muži, kteří pak následně odešli. Nato. Xxxxxxxxxx se zeptal, proč ji nepomohl. Nato Xxxxxxxxxx neodpověděl. Následně ho vytlačil ze dveří ven. On měl stát ale za dveřmi a hlasitě na něj volat, aby jej pustil zpátky dovnitř, že mu dá facku. Svědek uvedl, že následně šel tedy nahoru do bytu s Xxxxxxxxxx které pomohl umýt, zavolal policii nejdříve městskou, kteří mu uvedli, že toto řešit nebudou, ať zavolá Policii ČR, která přijela kolem půlnoci. Uvedl, že ještě šel na balkon a házel tašku s nářadím obžalovanému, což měl slyšet svědek Xxxxxxxxxx a i to, že mu Xxxxxxxxxx nadává. Svědek uvedl, že přítomným policistům také sdělil verzi, že nějací dva chlapi měli vpadnout dovnitř a fyzicky napadnout Xxxxxxxxxx což oni brali jako úsměvnou teorii. Svědek také uvedl, že mu následně volal Xxxxxxxxxx ještě kolem 3. hodiny v noci a vyhrožoval mu. Podle Xxxxxxxxxx obžalovaný během pobytu na návštěvě u nich vypil několik odlévek nejméně čtyři odlévky tvrdého alkoholu typu Napoleon a zhruba šest dvanáctistupňových piv. Svědek dále uvedl, že když přišel dolů ke vchodovým dveřím a viděl u zdi schoulenou ležící Xxxxxxxxxx a všude krev na zdech, tak v tu chvíli přišel i na chodbu svědek Xxxxxxxxxx, který bydlel v tomto domě. Svědek také uvedl, že když viděl Xxxxxxxxxx tento měl na sobě na krátkých kalhotech stopy od krve a na triku taktéž. Svědek Xxxxxxxxxx uvedl, že se přímo s Xxxxxxxxxx nesetkal, že tento měl slyšet zezdola sípání, přijít dolů, vidět krev na zdi, s tím se pak svěřil až následující den Xxxxxxxxxx. 

Soud tedy vyslechl také svědka Xxxxxxxxxx u hlavního líčení. Svědek Xxxxxxxxxx uvedl, že bydlí v prvním patře v panelovém domě, v druhém patře bydlí pak Xxxxxxxxxx. V noci z 29. na 30.8.2011 byl doma a někdy v nočních hodinách slyšel hluk, tak seběhl dolů. Viděl na chodbě plnou stěnu od krve a viděl tam stát Xxxxxxxxxx. Xxxxxxxxxx držel v ruce hadru a na zemi byl kýbl s vodou, všude bylo plno krve, takže se zděsil. Xxxxxxxxxx již neviděl, až později se dozvěděl, že Xxxxxxxxxx už Xxxxxxxxxx mezitím odvedl do bytu nahoru. Xxxxxxxxxx mu uváděl, že mu Xxxxxxxxxx zbil přítelkyni, na což měl reagovat Xxxxxxxxxx tak, že stál a pouze se kolem sebe díval a mlčel. Na Xxxxxxxxxx viděl, že měl šortky od krve a také tričko od krve. Asi po nějakých 14ti dnech měl potkat Xxxxxxxxxx, která se jej ptala, zda by jí celou záležitost dosvědčil u soudu. 

Soud také vyslechl svědka Xxxxxxxxxx který bydlí ve stejném domě jako Xxxxxxxxxx  v tom samém vchodě, dělá domovního důvěrníka, bydlí ve čtvrtém patře, a uvedl, že v uvedené noci asi kolem 1.00 hod. slyšel nějaký hluk, když šel na záchod, čemuž nevěnoval přílišné pozornosti. Poté zase kolem 2.45 hod. slyšel znovu hluk, velký křik, dohadování, tak vyšel na balkon a viděl Xxxxxxxxxx jak volá na balkon k Xxxxxxxxxx a domlouvá se s Xxxxxxxxxx o vrácení nějakého nářadí. Xxxxxxxxxx uvedl, že Xxxxxxxxxx nebyl schopen několikrát odemknout kolo, když se spolu dohadovali, a jevil zjevně známky podnapilosti. Následující den Xxxxxxxxxx viděl, že ve vchodu u dveří je umytá zem a na zdi ještě byly otisky krevních stop stejně jako na klice

Soud za této situace se tedy musel vyrovnat s určitými rozdíly ve výpovědi Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx na jedné straně, dále výpovědi Xxxxxxxxxx a výpovědi také Xxxxxxxxxx. Dá se říci, že výpověď Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx je ve shodě, pokud jde o okamžik, kdy ke vchodovým dveřím měl přijít Xxxxxxxxxx. Pokud skutečně je to svědek, který vypovídal pravdu, pak se nabízí několik variant. Obžalovaný tvrdí, že to Xxxxxxxxxx neviděl, tudíž tento svědek vypovídá křivě ve prospěch Xxxxxxxxxx, který má být podle obžalovaného skutečným pachatelem fyzického napadení Xxxxxxxxxx. Je faktem, že Xxxxxxxxxx uvedl, že se s Xxxxxxxxxx nesetkal. Xxxxxxxxxx zase uvedl, že na místo, když přišel, viděl Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx ale neviděl už Xxxxxxxxxx. Soud se ještě pokusil k této záležitosti ještě doplnit dokazování konfrontací výpovědí svědka Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx u hlavního líčení konaného dne 15.7. 2014. Oba svědci sice zopakovali podstatné části svých předchozích výpovědí, na bližší detaily si pro odstup časů již nepamatovali, což je pochopitelné, nicméně Xxxxxxxxxx uvedl, že na chodbě stáli obžalovaný a Xxxxxxxxxx a všude na dveřích i na zdi byla krev, kterou Xxxxxxxxxx utíral. Xxxxxxxxxx zopakoval, že tam už poškozená nebyla a Xxxxxxxxxx uvedl, že už si na bližší okolnosti nevzpomíná. Svědkyně Xxxxxxxxxx byla při svém doplňujícím výslechu u hlavního líčení dne 15..7 2014 taktéž tázána a uvedla, že se tam následně lidé seběhli; konkrétně Xxxxxxxxxx

(znala ho pod dřívějším příjmením xxxxxxx), ale už si nevzpomíná, zda v ten moment tam už byla. Tento rozpor ve výpovědi poškozené a Xxxxxxxxxx na straně jedné a Xxxxxxxxxxx na straně druhé ohledně přítomnosti poškozené v momentu, kdy tam přišel svědek Xxxxxxxxxx lze podle názoru soudu však velmi logicky vysvětlit tím, že svědek Xxxxxxxxxx musel na místo činu dojít až v momentu, kdy Xxxxxxxxxx odvedl poškozenou do bytu, vrátil se s vodou a hadrou a u dveří stál ještě obžalovaný. 

Je také jasné z výpovědi Xxxxxxxxxx i Xxxxxxxxxx , že Xxxxxxxxxx  v uvedený večer také vypil nějaký alkohol, pivo, víno a také jednu či dvě odlévky tvrdého alkoholu společně s Xxxxxxxxxx. Obžalovaný popírá, že by vypil tolik alkoholu. Uvedl, že alkohol nepije a to vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, lékům, které bral, a že v uvedený večer vypil maximálně jedno pivo k večeři a jednu odlévku tvrdého alkoholu a nic víc. Je otázkou tedy, do jaké míry hraje podnapilost Xxxxxxxxxx ale i Xxxxxxxxxx roli v přesném popisu skutkového děje v jeho časové posloupnosti. 

V případě Xxxxxxxxxx zase jistou roli může hrát šok, který zažila při svém fyzickém napadení. To, že skutečně byly fyzicky napadena a utrpěla mnohačetné pohmožděniny a i následky neurologického psychického charakteru, je zřejmé i z lékařských zpráv ale i z fotodokumentace, kterou sama Xxxxxxxxxx předložila soudu u hlavního líčení. Například odborné vyjádření Xxxxxxxxxx lékaře ORL, který ošetřoval Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx, svědčí o tom, že Xxxxxxxxxx byla silně škrcena, utrpěla velké pohmoždění krku, byla omezena po delší dobu poškozením sluchu, měla přeražený nos, tříštivou zlomeninu nosních kůstek, šlo tedy o brutální útok, který způsobil Pohmoždění téměř po celém těle. Měl jistě posttraumatické následky, což vyplývá i z lékařských zpráv a výpovědi Xxxxxxxxxx. Otázkou je tedy, kdo se tohoto fyzického napadení dopustil a z jakého důvodu. 

Pokud bychom připustili teorii Xxxxxxxxxx že byl křivě obviněn Xxxxxxxxxx například z důvodu nějaké žárlivosti a kvůli předchozí podnapilosti Xxxxxxxxxx který mohl z bytu odejít ještě dříve než Xxxxxxxxxx a schovat se ještě v nějakém podzemním patře, následně ve tmě napadnout Xxxxxxxxxx, tato teorie postrádá logické návaznosti na to, co vypráví Xxxxxxxxxx. Pokud by to byla pravda, pak by asi těžko Xxxxxxxxxx , jak vypráví Xxxxxxxxxx, jej měl hrubě napadnout tím, co udělal, vyčítat mu napadení Xxxxxxxxxx a pak jej ještě vyhodit násilně z domu. Dále je s podivem, že Xxxxxxxxxx si za této situace neuvědomuje, že by tam viděl Xxxxxxxxxx a že by viděl krevní stopy na zdi ( potvrzují svědci Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx). To by znamenalo, že tedy Xxxxxxxxxx by nebyla zraněná, nedošlo by k žádnému fyzickému napadení,  Xxxxxxxxxx by neslyšel žádné zvuky, které by napadení nasvědčovaly, proč by ale Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx vyhazoval z domu, kdyby tomu nepředcházelo napadení Xxxxxxxxxx? Je zřejmé, že na chodbě byli pouze tři lidé, Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx a v nějakém okamžiku i Xxxxxxxxxx. Xxxxxxxxxx dále uvádí, že nebyl v podnapilém stavu. Také v přípravném řízení a i u hlavního líčení neuvedl, že by se ještě s Xxxxxxxxxx kolem 3.00 hod. ranní vracel. Pak v návaznosti na výpověď Xxxxxxxxxx přímo u hlavního líčení pak u tohoto odročeného hlavního líčení xxxxxx doplnil-svou výpověď o to, že si až následně nyní vzpomíná, že skutečně kolem 3.00 hod. se vrátil na kole za Xxxxxxxxxx a žádal jej o vrácení druhé brašny s nářadím. Výpověď svědka Xxxxxxxxxx pak svědčí skutečně o zjevné podnapilosti Xxxxxxxxxx. Pokud pak svědek Xxxxxxxxxx hovoří pravdu, Ize vysvětlit jeho výpověď, že neviděl na místě Xxxxxxxxxx s tím, že v mezidobí musel Xxxxxxxxxx odvést do bytu, následně vzít kýbl s vodou a omývat krevní stopy na zdi a někde u dveří musel ještě stát Xxxxxxxxxx Ostatně Xxxxxxxxxx uvádí, že Xxxxxxxxxx ještě stál za dveřmi a pokřikoval na Xxxxxxxxxx V takovém případě mohl v tomto okamžiku přijít na chodbu Xxxxxxx Xxxxxxx a vidět už pouze Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx. Xxxxxxxxxx sice uvádí, že seběhli nějací sousedé, přesně však neurčila, koho přesně viděla a kdy a v jakém okamžiku. Uvedla, že byla v šoku a že ji Xxxxxxxxxx pomohl odvést do bytu a pak šel umýt na chodbě krevní skvrny na zdech a na podlaze. 

Podle názoru soudu přes jisté rozpory ve výpovědích mezi Xxxxxxxxxx na straně jedné a Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx na straně druhé nelze dospět k jinému závěru, než že Xxxxxxxxxx musel napadnout Xxxxxxxxxx. Soud nenašel žádný důvod, pro který by měl nevěřit výpovědi klíčové svědkyně Xxxxxxxxxx a dále výpovědi svědka Xxxxxxxxxx. Oba u hlavního líčení působili velmi spontánním dojmem. Xxxxxxxxxx i během své výpovědi plakala, byla rozrušená, ale uvedla zcela jednoznačně, že je přesvědčena, že ji napadl Xxxxxxxxxx, neboť přestože pachateli neviděla do obličeje, jednu dobu pak, když jí pachatel chtěl strhnout klíče z rukou, aby si zřejmě odemčel vchodové dveře, tak zahlédla kudrnaté vlasy a ty měl pouze Xxxxxxxxxx a nikoliv Xxxxxxxxxx. Následně když Xxxxxxxxxx vyběhl na chodbu a bylo zapnuto osvětlení na chodbě, viděla pouze Xxxxxxxxxx u vchodu, měl na sobě stopy krve, na druhé straně Xxxxxxxxxxka. Proč by Xxxxxxxxxx křivě obvinila Xxxxxxxxxx pokud by byla pravda, že by ji napadl Xxxxxxxxxx. 

Navíc tato svědkyně pak byla s ohledem na tvrzení obžalovaného o nějakých rozporech mezi Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx v jejich soužití znovu vyslechnuta a znovu zopakovala, ze ji tedy musel napadnout Xxxxxxxxxx a nikoliv Xxxxxxxxxx, a setrvala na své původní výpovědi. Şoud i při snaze ušetřit poškozenou oživováním traumatických prožitků ji totiž ještě jednou předvolala k hlavnímu líčení na 15.7. 2014. Předseda senátu totiž zjistil při snaze předvolat svědka Xxxxxxxxxx, že tento má aktuálně vyhrocený vztah s poškozenou, se kterou již nebydlí a která se snažila uplatnit v insolvenčním řízení u soudu pohledávku za Xxxxxxxxxx z titulu předchozího užívání jejího bytu. Pokud by tedy byla pravdivá teorie obžalovaného, že poškozenou ve skutečnosti po odchodu obžalovaného z domu napadl ze žárlivosti svědek Xxxxxxxxxx a její zranění jí způsobil až po odchodu obžalovaného (a to ale musíme pominout svědectví Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx stopách krve na zdi, což samozřejmě pominout nelze anebo by museli oba svědci lhát), pak by to byl jedinečný okamžik, kdy by poškozená u hlavního líčení velmi pravděpodobně takovou pravdu vyjevila, protože by neměla po tak traumatizujícím prožitku důvod chránit Xxxxxxxxxx a křivě obviňovat obžalovaného. Poškozená však znova zopakovala, že si je jistá, že útočníkem byl obžalovaný a nikdo jiný. Teorie o napadení dvěma muži, o které se zmiňovala policejní hlídka vznikla v době, kdy byla ještě v šoku a nemohla uvěřit, že by jí to obžalovaný provedl a dala na verzi obžalovaného, který ji sděloval Xxxxxxxxxx po příchodu na místo činu. Po tomto doplňujícím výslechu poškozené podle názoru soudu jsou zcela odstraněny jakékoliv pochybnosti o věrohodnosti výpovědi poškozené tom, že skutek spáchal obžalovaný. 

Navíc ze znaleckého posudku Ing. Ivo Války, CSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie vyplývá, že pokud by byla pravda to, co uvádí Xxxxxxxxxx o druhu a množství požitého alkoholu, pak by v uvedenou dobu nemohl mít v krvi žádný alkohol, což ovšem odporuje očitému svědectví naprosto nezávislého svědka Xxxxxxxxxx který viděl ve tři hodiny ráno Xxxxxxxxxx v podnapilém stavu u kola, jak pokřikoval na Xxxxxxxxxx stojícího na balkoně Xxxxxxxxxx a žádal jej o vrácení tašky s nářadím. Tento svědek nemá žádný vztah k Xxxxxxxxxx, dokonce uvedl, že se jej dotklo, že Xxxxxxxxxx následující den se na něj osočil, proč nepomohl Xxxxxxxxxx když celou záležitost slyšel. Přitom svědek Xxxxxxxxxx uvedl, že nevěděl, co se na chodbě děje kolem 01.00 hod., ale vyšel na balkon až ve 3.00 hod. ráno, kdy jej probudil ještě další zvuk z venku. Z toxikologického posudku pak vyplývá, že je blíže pravdě druh a množství požitého alkoholu vyplývajícího ze svědecké výpovědi Xxxxxxxxxx tedy že obžalovaný během noci požil zhruba kolem šesti dvanáctistupňových piv a čtyř odlévek tvrdého alkoholu, což znamená, že mohl být kolem 23.00 hod. v lehkém až středně těžkém stavu podnapilosti, který se vyznačuje jak ztrátou motoriky, tak i opileckou agresí. Soud za účelem zjištění, zda se obžalovaný nenacházel ve stavu patické opilosti, tedy zvláštního mrákotného stavu v důsledku požitého alkoholu, léku či jiných okolností v tomto směru po podání obžaloby. také vedl dokazování a přibral znalce z oboru zdravotnictví, odvětví sexuologie a psychiatrie, Doc. Buzka, který uvedl, že je názoru, že obžalovaný v době činu byl ve stavu tzv. patické opilosti, neboť tomu nasvědčuje způsob, jakým měl jednat, pokud je to on, kdo napadl Xxxxxxxxxx tedy fyzické násilí bez jakékoliv rozumné pohnutky velmi brutální. Nasvědčovalo by tomu i stav opilosti obžalovaného, byť znalec uvedl, že tento stav patické opilosti mohl být vyvolán i kombinaci s léky. Znalec toxikolog Ing. Válka však za přispění konzultanta z oboru farmakologie uvedl, že požité léky, které uváděl obžalovaný, nemohly přispět ke vzniku patické opilosti. Nicméně patická opilost může vzniknout i při požití menšího množství alkoholu, například při předchozím stresu, únavě či jiných podnětů, které nejsou vědou dosud taxativně vyjmenovány a zcela jednoznačně prozkoumány. Nicméně tento stav patické opilosti by napovídal i amnézii obžalovaného a vysvětloval by i rozpory ve skutkovém časovém sledu, To znamená, že obžalovaný uváděl, že si není vědom, kde se najednou vzal na chodbě Xxxxxxxxxx Také uvedl, že najednou na chodbě nebyla Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx mu vyčítal, co jí udělal. Oba znalci jak znalec psychiatr, tak znalec toxikolog uvedli k patické opilosti, že tato právě se vyznačuje i retrográdní amnézií, tedy že zpětně si jediné, co ve vztahu patické opilosti nepamatuje na určitou část skutkového děje. Může to být i část trvající krátkou dobu několika i minut. 

Vzhledem k tomu, že však znalec toxikolog vyloučil oproti znalci doc. Buzkovi vliv léků na vznik příp. patické opilosti a znalec doc. Buzek nebyl skutečně s tímto posudkem ing. Války předem seznámen a dovolací soud tuto otázku považuje za otázku vyžadujícím zvláštního vědeckého posouzení znaleckým ústavem, soud přibral jako znalecký ústav Psychiatrickou nemocnici Bohnice, která je zapsána v seznamu znaleckých ústavů v oddílu II pro obor zdravotnictví se specializací na psychiatrii včetně problematiky alkoholu, nealkoholových látek, sexuologii a klinickou psychologii. 

Znalecký ústav ve svém souhrnu znaleckého posudku uzavírá, že obžalovaný prodělal od r. 1984 do r. 2012 opakovaně infarkty a užívá léky poměrně běžné za této situace, u nichž nejsou obvyklé žádné závažné psychické nežádoucí účinky. Od r. 1993 je v ČR pro zdravotníky závazná Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10), která podstatně změnila psychiatrickou klasifikaci. Co se do té doby rozumělo pod pojmem patická opilost by muselo být klasifikováno jako akutní intoxikace s deliriem. V současné klasifikaci je patická opilost, nyní pouze patologická intoxikace alkoholem, definovaná takto: 

Diagnostická kritéria MKN-10 pro Patologickou intoxikaci alkoholem (F10.07): 

1. Musí být splněna obecná kritéria pro akutní intoxikaci (F10.0) s tím rozdílem, že patologická intoxikace se vyskytuje po vypití takových množství alkoholu, která nemohou u většiny lidí způsobit intoxikaci. 

2. Agresivní chování nebo fyz. napadání nejsou pro jedince typické za střízliva. 

3. Intoxikace se vyskytuje obvykle do několika minut po požití alkoholu. 

4. Nejsou důkazy svědčící pro organickou nebo jinou duševní poruchu. 

Vyskytuje se vzácně. Hladiny alkoholu v krvi by u většiny lidí nevedla k intoxikaci (pod 0.4 g/l). Jde o jedince s abnormálně nízkou tolerancí alkoholu. Syndrom je charakteristický extrémní vzrušivostí s agresivitou, násilnými rysy a často perzekučními myšlenkami; trvá několik hodin a končí usnutím. Na epizodu je obvykle úplná amnézie. Tato porucha je vzácná. Náchylnější mohou být jedinci s poškozeným mozkem. Tento stav je ve stadiu výzkumu. 

V tomto případě nešlo o hladinu pod 0,4 g/1, intoxikace se nevyskytla velmi brzy (do několika minut) po požití alkoholu. Po patické opilosti v tomto i ve starém pojetí má následovat mimo amnézie (ztráta paměti) na události i dlouhý spánek - bylo by tedy vyloučeno odjet s kolem a přijet za chvíli na kole (s kolem). Obž. není jedinec s extrémně nízkou tolerancí alkoholu. Obž. nemá zvýšené dispozice k uvedení se do stavu patologické opilosti (nejde u něj o organickou ani jinou duševní poruchu). Znalec doc. Buzek tedy nesprávně diagnostikoval patologickou intoxikaci a mylně tak přispěl k závěrům soudu o nepříčetnosti a opilství. Znalec doc. Buzek dospěl k chybným forenzním závěrům, neboť je vůbec nezaložil na svém vlastním vyšetření, při němž nezjistil žádnou duševní poruchu ani sexuální deviaci! Místo toho, aby takto posudek uzavřel, že tedy "nezjistil žádnou duševní poruchu ani sexuální deviaci", (snad ve snaze vysvětlit či omluvit čin, z nějž je Xxxxxxxxxx obžalován. Znalec vybudoval hypotézu o patické opilosti na hodnocení činu, pro který je Xxxxxxxxxx obžalován a na základě svého hodnocení tohoto činu (dle znalce "sexuální motivace jednání na první pohled není jasná"); dle znalce se obž. choval agresivně, nekoordinovaně, což svědčí o údajné poruše vědomí... a na základě předpokladu užití alkoholu v kombinaci s léky (znalec - toxikolog i znalecký ústav vylučují, že by tato kombinace mohla být významná). Nelze souhlasit s tvrzením znalce doc. Buzka, že "útok zezadu, následně mlácení hlavou poškozené o zeď a kopání po celém těle svědčí o tom, že agrese byla nesmyslná a dostavila se i několikaminutová porucha vědomí a že u obžalovaného byly rozpoznávací a ovládací schopnosti vymizelé." K takovým závěrům v žádném případě nestačí sám o sobě útok zezadu, mlácení a kopání. 

Znalecký ústav tedy uzavírá, že u posuzovaného obžalovaného nebyla zjištěna žádná významná duševní porucha ani sexuální úchylka. Obžalovaný v době, kdy se měl dopustit skutku uvedeného v obžalobě, netrpěl, ani nyní netrpí, žádnou forenzně významnou duševní poruchou. Nebylo zjištěno, že by léky užívané obžalovaným v inkriminované době vyvolaly duševní poruchu nebo nějak komplikovaly opilost. Pokud obž. v době činu měl v krvi 0,64 až 1,57 g/kg alkoholu (dle znaleckého posudku toxikologa Ing. Války, CSc.), nacházel se ve stavu lehké opilosti, nikoli patologické, když ta je v platné klasifikaci nemocí definována tak nízkou hladinou alkoholu, která nemůže u většiny lidí způsobit intoxikaci (maximálně 0,4 g/kg). K otázce zjištěné hladiny intoxikace na základě podkladů v zadání znalci Ing. Válkovi vznesl obhájce námitku, že to nedopovídá skutkovému zjištění. Soud však musí uvést, že obhájce se opírá toliko o verzi obžalovaného, kterou však soud hodnotí jako nevěrohodnou, a to i pokud jde o množství a druh požité alkoholu. Svědecké výpovědi nejen svědků Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx, ale též Xxxxxxxxxx svědčí o vyšším stavu opilosti, než jak uvádí obžalovaný. Proto soud považuje údaje svědku Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx za věrohodné oproti tvrzení obžalovaného o tom, že vypil pouze pivo značky Světák a jednu až dvě odlévky tvrdého alkoholu typu Napoleon. To by znamenalo, že lze spíše uvažovat o jeho míře opilosti kolem 1,5 promile alkoholu v krvi v době činu. Pokud obhájce z nejasných důvodů namítal, že není jasný osud 3/4 obsahu láhve Napoleonu, pak k tomu soud doplňuje, že tento koňak české provenience měli popíjet spolu obžalovaný a Xxxxxxxxxx a svědkyně Xxxxxxxxxx uvádí, že si pak obžalovaný naléval sám a nakonec láhev převrhl. Převrhnutou láhev na stole pak dle své výpovědi viděl i Xxxxxxxxxx když se vzbudil a začal hledat poškozenou (viz č.l. 133 - protokol o hlavním líčení z 18.6. 2012 a čl. 148 - protokol o hlavním líčení z 12.8.2012). Není tedy jasné, z jakých důkazů provedených před soudem obhájce vychází, pokud namítá nějakou nesrovnalost ve vypitém koňaku. 

Nebyla zjištěna ani žádná sexuální deviace. Nebyly zjištěny ani sklony ke zvýšené k agresivitě či sexuální agresivitě. Jediné zmínky o agresivitě obžalovaného zmiňuje znalecký ústav v rozvodovém spise, který soud obstaral a provedl k důkazu. Jde o spis Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 9 C 66/2005.Z něj vyplývá, že návrh na rozvod podala býv. manželka obžalovaného a mimo jiné i kvůli fyzickému napadání ze strany obžalovaného. Ačkoli obžalovaný u hlavního líčení k tomuto spisu tvrdil, že jeho býv. manželka podala návrh na rozvod z jeho soudu, pak ze spisu, zejm, z jeho vyjádření žalovaného u jednání vyplývá, že s rozvodem nesouhlasil(Je vidět, že obžalovaný opětovně i v této zdánlivě nesouvisející věci dokáže tvrdit skutečnosti, které jsou však v rozporu s objektivní realitou). Z rozvodového spisu vyplývá, že obžalovaný několikrát fyzicky napadal býv, manželku, o čemž svědčí i založené lékařské zprávy. Soud tyto skutečnosti však nepřeceňuje, neboť násilí ze žárlivosti v manželství není tak neobvyklá záležitost, na druhé straně to však ukazuje, jak obžalovaný je schopen v reakci na tento obsah rozvodového spisu upravovat objektivní pravdu ve svůj prospěch. 

Znalecký ústav tedy uzavírá, že schopnost obžalovaného rozpoznat protiprávnost činu (znásilnění) nebyla snížena žádnou duševní poruchou. Jeho schopnost ovládat žalovaný čin mohla být snížena nanejvýš nepodstatně lehkou opilostí. Z toho důvodu i znalecký ústav pobyt obž. na svobodě nepovažuje za pro duševní poruchu nebezpečný a znalecký ústav nenavrhuje ochranné léčení. 

Soud u hlavního líčení dne 15.7.2014 vyslechl zástupce znaleckého ústavu psychiatrického ústavu Bohnice MUDr. Jiřího Švarce, Ph.D., který stvrdil závěry písemného znaleckého posudku, tak jak je uvedl v písemném vyhotovení znaleckého posudku. Znalec pouze připustil, že v důsledku ne zcela důsledného prostudování trestního spisu se dopustil unáhleného hodnocení i věrohodnosti výpovědi poškozené Xxxxxxxxxx o okolnosti vzniku původní verze, kterou Xxxxxxxxxx sdělovala policistům o napadení dvěma neznámými muži. Zástupce znaleckého ústavu uvedl, že si nevšiml vývoje této výpovědi svědkyni Xxxxxxxxxx od počátku prvního oznámení policii až po svou výpověď u hlavního líčení zejména i svého prvého podaného vysvětlení dne 1.9.2011. Soud samozřejmě musí uvést, že soud nemůže vycházet z podaného vysvětlení v řízení před soudem, jako důkazu s ohledem na ustanovení § 158 odst. 6 trestního řádu, pokud nebyl dán souhlas procesních stran s přečtením tohoto podaného vysvětlení ve smyslu § 211 odst. 6 trestního řádu, tedy ten kdo podal vysvětlení později vyslýchán jako svědek nemůže být záznam přečten, nebo konstatován jeho obsah. Na druhé straně nemůže soud zcela odhlédnout od vývoje důkazní situace, pokud by toto podané vysvětlení bylo v diametrálním rozporu s výpovědí u hlavního líčení. Soud však tyto skutečnosti zjišťoval dotazem na výpověď Xxxxxxxxxx u hlavního líčení, zda a co uváděla policistům a celá záležitost je již shora hodnocena. Znalec tedy připustil, že v tomto smyslu byl závěr znaleckého ústavu o pochybnosti Xxxxxxxxxx z tohoto důvodu nesprávný a pouze v tomto bodě ustoupil od závěru znaleckého posudku. Pokud obhajoba namítala, zda se může pachatel dopustil sexuálně motivovaného trestného činu bez sexuální deviace, pak znalec jednoznačně odpověděl, že ano a soud k tomu musí uvést, že považuje za zcela běžné v soudní praxi, že se dopouští pachatelé sexuálně motivovaných trestných činů, aniž by byli postiženi jakoukoliv sexuální deviací, a to například v důsledku alkoholového opojení, nebo v důsledku předchozího sexuálního strádání. 

Pokud obhajoba namítala, že znalecký ústav jedině trvá na to, že patická opilost nemohla vzniknout v důsledku alkoholové opilosti vyšší než 0,4 promile alkoholu, pak znalec k tomu uvedl, že to není jediný důvod, pro který hodnotí stav obžalovaného jako opilost prostou a odkázal na shora uvedená kritéria mezinárodní klasifikace nemocí, mezi jinými například to, že stav patické opilosti by měl nastat do několika minut po požití alkoholu, ale v daném případě se obžalovaný zdržoval a popíjel v obydlí poškozené a v bytě poškozené a popíjel alkohol po delší dobu, navíc po patické opilosti nastává několikahodinový spánek, který končí úplnou amnézií, naproti tomu obžalovaný se ve tři hodiny ráno vrací na jízdním kole k bydlišti poškozené. Obžalovaný navíc není jedincem s extrémně nízkou tolerancí alkoholu. Pokud obhajoba namítala, že z toxikologického posudku vyplývá, že obžalovaný měl hladinu alkoholu v krvi nižší, než 0,4 promile a odkazovala na str. 2) znaleckého posudku znalce Ing. Ivo Války (viz č.1. 170) soud k tomu musí uvést, že teoretická koncentrace alkoholu v krvi ve výši 0,45g /kg byla znalcem uváděna v případě požití pouze jednoho dvanáctistupňového piva a dvou malých odlivek 40% alkoholu typu Napoelon, což byla verze obžalovaného. Soud však uvádí, že verzi obžalovaného, pokud jde o množství požitého alkoholu nelze uvěřit, neboť jak svědkyně Xxxxxxxxxx tak svědek Xxxxxxxxxx hovoří o tom, že v jejich přítomnosti obžalovaný vypil 4-6 dvanáctistupňových piv a hlavně 4-6 malých odlivek 40% alkoholu typu Napoleon, což vedlo intoxikaci v době činu 0,64-1,57g/kg alkoholu v krvi, což dle názoru soudu lze spíše uvěřit horní hranici této alkoholové intoxikaci, jak tomu napovídá chování obžalovaného popisovaného jak svědkyní Xxxxxxxxxx (naléval si sám, převrhl láhev alkoholu), tak i výpověď samotného obžalovaného, který si nedokázal nazout boty, tak i výpověď Xxxxxxxxxx, který vypozoroval ve tři hodiny ráno obžalovaného, který vrávoral, nebyl schopen odemknout si kolo, jevil jednoznačné známky podnapilosti. Soud tedy musí odmítnout tyto námitky obhajoby, že by toxikologický posudek vycházel ze skutkových zjištění, které by neměly oporu v dokazování, nebo že by zde byly dány pochybnosti o míře intoxikace obžalovaným v jiné míře, než 0,4-1,57 promile alkoholu v krvi. Soud sice na jedné straně souhlasí s obhajobou v tom smyslu, že samotná míra 0,4 promile alkoholu v krvi jistě nemůže být 100% dogmatem pro určení hranice, kdy může nastat patická opilost (patologická intoxikace alkoholem). Na straně druhé pak soud nemá žádné pádné argumenty ke zpochybnění závěru znaleckého ústavu, že nebyly splněny další kvalifikační předpoklady shora zmíněné, které vylučují vznik patické opilosti. Soud proto uzavřel, že akceptuje závěr znaleckého ústavu, že obžalovaný ve většinu byl ve stavu pouze prosté opilosti a nelogičnosti ve výpovědi obžalovaného, či jeho částečná amnézie na některé skutečnosti ve skutkovém ději, které on sám ve své verzi popisuje lze vysvětlit jedině úmyslným zamlčováním pro obžalovaného nepříjemných faktů v době činu. Obhajoba sice předložila soudu jakousi tabulku o resorbční a aliminační fázi alkoholu bez jakéhokoliv zdroje této části odborného díla, ovšem dle názoru soudu toto nijak nezpochybňuje závěry znaleckého posudku Ing. Války, který hovoří o podnapilosti obžalovaného lehkého až středně těžkého stupně. Soud zjistil z výslechu příbuzných obžalovaného, kteří byli slyšeni u hlavního líčení dne 17.12.2013 tedy z výslechu sestry obžalovaného Xxxxxxxxxx dcery obžalovaného Xxxxxxxxxx že obžalovaný byl zvyklý požívat alkohol byt v nižší míře, ale příležitostně vypil dvě piv nebo červené víno, nebo tvrdý alkohol typu Fernet. Tato skutečnost také vylučuje další kvalifikační kriterium, že u patické opilosti bez přítomnosti další duševní poruchy, či poruchy vstřebávání alkoholu by se muselo jednat o jedince s extrémně nízkou hranicí tolerance alkoholu, což obžalovaný není. 

Za této situace soud považoval za nadbytečné doplnit dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví odvětví toxikologie, který navrhoval obhájce obžalovaného a stejně tak soud považoval za nadbytečné provádět důkaz slyšením ještě strážníků městské policie, kteří měli být podle poškozené a svědka Xxxxxxxxxx voláni jako první na místo trestného činu. Soud si je vědom, tohoto tvrzení svědků, kteří uvedli, že strážníci poté, co se dostavili k bytu poškozené, sdělili, že celá věc patří do působnosti PČR, aby věc nadále řešili. Na druhé straně je ve spisovém materiálu založen úřední záznam na č.l. 23 spisu podle kterého PČR zjišťovala na dispečinku Městské policie v Prostějově dne 1.9.2011, že dne 29.8.2011 nebylo evidováno žádné oznámení fyzického napadení na Sídlišti svobody Xxxxxxxxxx. Podle názoru soudu to ještě nevylučuje, že skutečně takové oznámení Xxxxxxxxxx učinil, avšak strážníci MP mohli věc vyřídit neformálně odkazem na Policii ČR. Ostatně je přeci nesporné, že krátce po činu na místo zavolal Policii ČR, která se na místo dostavila 30.8.2011 v 1:45 hod. (viz úřední záznam policejní hlídky č.l. 22). Nelze tedy v tomto spatřovat jakékoliv účelové otálení s oznámení věci na policii. Jistý časový odstup od času napadení do příjezdu PČR a zejména zavolání hlídky PČR Xxxxxxxxxx lze vysvětlit právě tím, jak Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx byli celým jednáním šokováni. Xxxxxxxxxx poté utíral krev. Dle názoru soudu to však nelze označit za nějaké zakrývání stop na místě činu, ale lze to velmi lidsky pochopit jako vyvarování se ostudy nad konfliktem, který jistě velmi zasáhl poškozenou, stigmatizoval před sousedy a která celou událost od počátku až do současnosti bere velmi úkorně a dosud se léčí s traumatizujících zážitků. 

Soud za této situace i po doplněném dokazování dospěl tedy k jednoznačnému závěru, že Xxxxxxxxxx napadl Xxxxxxxxxx a vyloučil jedinou možnou jinou alternativu, že by Xxxxxxxxxx napadl Xxxxxxxxxx. Na tom nezměnilo nic ani výpovědi policistů Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx, kteří byli vyslýcháni u hlavního líčení a kteří uvedli, že jim Xxxxxxxxxx či Xxxxxxxxxx sdělili, že Xxxxxxxxxx napadli dva neznámí muži, jejich popis nedokázala uvést. Ale též také hovořili o tom, že v tu dobu na chodbě měl být též Xxxxxxxxxx. Oba tito policisté také uvedli, že na místě viděli Xxxxxxxxxx, ležela v posteli, byla zraněná v obličeji, nicméně situaci zřejmě podcenili a věc vyhodnotili pouze jako přestupek a neudělali na místě ohledání činu a ani nezadrželi jako podezřelého Xxxxxxxxxx 

Podle názoru soudu tedy lze uvěřit svědkyni Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx ale i Xxxxxxxxxx o tom, že skutečně to byl Xxxxxxxxxx kdo Xxxxxxxxxx musel napadnout. Soud spiklenecké teorii, kterou uvedl obžalovaný, že Xxxxxxxxxx napadl Xxxxxxxxxx, nevěří. Jednak ji vylučuje už samotné spontánní chování Xxxxxxxxxx i Xxxxxxxxxx při výpovědi u hlavního líčení, kdy Xxxxxxxxxx byla rozrušená, plakala (a to i u své poslední výpovědi dne 15. 7. 2014), ale zcela jednoznačně trvala na tom, že ji musel napadnout Xxxxxxxxxx. Uvedla, že až následně se na místo dostavil Xxxxxxxxxx . Stejně Xxxxxxxxxx opakovaně vyhrožoval ještě u hlavního líčení rozezleně na stranu obžalovaného za to, co provedl svědkyni Xxxxxxxxxx. Oba předložili potvrzení o tom, že neustále se z celé záležitosti léčí poškozená v rehabilitačním ústavu. 

Soud tedy na základě těchto skutkových závěrů považoval za nadbytečné doplňovat dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie či interna, ke schopnosti obžalovaného jiného fyzicky napadnout. Pokud obžalovaný byl ve stavu patické opilosti a měl vůči sobě ženu vyššího věku, drobného vzrůstu, jistě se mohl takového napadení bezpochyby dopustit. S ohledem na výpověď svědka Xxxxxxxxxx a svědka Xxxxxxxxxx soud považoval za nadbytečné ještě také vyslýchat strážníky městské policie města Prostějov, které volal taktéž jako první na místo. Pokud nový obhájce obžalovaného xxxxxxxxxxx navrhoval konfrontaci Xxxxxxxxxx s výpovědí Xxxxxxxxxx, pak soud k tomu neviděl žádný pádný důvod. Jediný nesoulad mezi jejich výpověď mi byl moment příchodu Xxxxxxxxxx na místo činu, což již soud shora hodnotí jako logické vyústění šoku poškozené a že tedy musel Xxxxxxxxxx v době příchodu Xxxxxxxxxx již odvést zpět do bytu poškozenou a přijít zpět dolů, kdy tam ještě stál obžalovaný. Pokud obhájce navrhoval rekonstrukci na místě činu pak soud si nedokáže představit, co se rekonstrukcí mohl nového objasnit či zjistit. Mechanismus fyzického zranění poškozené je z lékařských zpráv zřejmý. Jedině by se mohl dokázat, že není možné, aby Xxxxxxxxxx jdoucí po schodech před obžalovaným jedno patro náhle zmizela. K tomu však rekonstrukce na činu není nutná. Pokud jde předložené lékařské zprávy obžalovaným o jeho zdravotním stavu k bolestem jeho Xxxxxxxxxx či Xxxxxxxxxx, pak soud k tomu dodává, že jistě nebyl v tak špatném zdravotním stavu, aby se fyzického napadení nemohl dopustit, když byl schopen přijet na kole, vypít výše uvedené množství alkoholu, jet o půlnoci zpět domů, pak se zase vrátit ve tři hodiny ráno na kole atd. 

Na základě tedy takto provedeného dokazování zejména z výpovědí svědků Xxxxxxxxxx, Xxxxxxxxxx ve spojení s výpovědí Xxxxxxxxxx jako očitého svědka konce skutkového děje, Xxxxxxxxxx ke stavu podnapilosti obžalovaného dospěl soud ve shodě se znaleckými závěry znaleckého ústavu PN Bohnice i Ing. Války k tomu, že obžalovaný Xxxxxxxxxx dne 29.8.2011 v době kolem 23.00 hod. v Prostějově na Sídlišti Svobody na chodbě v přízemí domu Xxxxxxxxxx po předcházejícím vědomém požití alkoholu v aktuální míře podnapilosti 0,64 až 1,57 promile alkoholu v krvi fyzicky napadl Xxxxxxxxxx brutálním způsobem tak, že ji chytl rukama za krk, několikrát jí udeřil hlavou o zeď, kopal ji nohama po celém těle za soustavného fyzického napadání, jmenované přitom roztrhl tričko, osahával ji na prsou, snažil se jí svléci kalhoty, což se mu pro její aktivní odpor nepodařilo. Z lékařských zpráv a z výpovědi poškozené Xxxxxxxxxx vyplývá, že tato utrpěla pohmoždění hlavy a páteře s traumatickou poruchou lícního nervu, tříštivou zlomeninou nosních kůstek s funkčně výrazným omezením průchodnosti nosu, otřes mozku, mnohačetné oděrky po těle, zhmoždění ramene a paže, mnohačetné hematomy víček obou očí s následkem vzniku šedého zákalu s trvajícím následkem ušní šelesti, poruchou spánku a občasnými závratěmi. Z lékařských práv také vyplývá, že Xxxxxxxxxx se musela být též hospitalizována od Xxxxxxxxxx na traumatologickém oddělení Nemocnice Xxxxxxxxx a byla v důsledku napadení následně výrazně omezena v obvyklém způsobu života nejméně po dobu prvních tří týdnů pro výrazné bolesti po celém těle, závratě a trpí stále přetrvávajícími občanskými závratěmi, poruchou spánku a psychickými potížemi, pro které se stále ambulantně léčí. 

Pokud jde o právní kvalifikaci, soud na základě závěru znaleckého ústavu psychiatrické nemocnice Bohnice ustoupil od původně nesprávně dovozené kvalifikace tohoto jednání obžalovaného jako trestného činu opilství podle § 360 odst. 1 trestního zákoníku, neboť' nebylo zjištěno, že by se obžalovaný po požití alkoholu uvedl do stavu nepříčetnosti. Soud naopak dospěl k závěru, že obžalovaný se dopustil přečinů, které dříve soud dovozoval jako činy jinak trestné, kterých se měl dopustit ve stavu nepříčetnosti a dovozovat původně nesprávnou kvalifikaci trestného činu opilství podle § 360 odst. 1 trestního zákoníku. Soud tedy dospěl k závěru, že obžalovaný se dopustil jednak přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, neboť jinému úmyslně způsobil újmu na zdraví, a to v daném případě závažného charakteru, neboť došlo k výraznému zhmoždění celého těla poškozené zejména hlavy a páteře poškozené, k zlomenině nosních kůstek s výrazným omezením funkčnosti průchodnosti nosu, k otřesu mozku, mnohačetným oděrkám po těle, zhmožděním ramene, paže, hematomy u obou očích, které byly ztíženy ještě v důsledku vzniku šedého zákalu a s trvajícím následkem ušní šelesti a poruchou spánku a občasnými závratěmi. Z poslední výpovědi poškozené vyplývá, že dosud trpí poruchou spánku a nedávno prodělala další operaci oka v důsledku porušení sítnice, bez léku na spaní nedokáže usnout, vrací se jí nepříjemné zážitky, má neustálé závratě. Jak vyplývá z lékařské zprávy a z výpovědi Xxxxxxxxxx tato byla v období prvních třech týdnů výrazně omezena bolestmi po celém těle, závratěmi a dodnes některé z těchto následků, které jsou shora popisovány přetrvávají. Je otázkou, zda v daném případě s ohledem na přetrvávající důsledky by se již nejednalo o těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) trestního zákoníku. Soud by však k této otázce musel přibrat znalce z oboru zdravotnictví, navíc je však vázán omezením v podobě zákazu zhoršení postavení obžalovaného po zrušení původního rozsudku dovolacím soudem ve smyslu § 265s odst. 2 trestního řádu, tudíž tato otázka by byla pouze akademickým zjištěním, které by se nemohlo odrazit ve změně právní kvalifikace ve smyslu § 146 odst. 1, 3 trestního zákoníku, případně. ustanovením § 145 odst. k trestního zákoníku. Soud proto jednání obžalovaného kvalifikoval jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, neboť následkem úmyslného jednání obžalovaného v podobě brutálního fyzického napadení došlo k poruše zdraví poškozené, k porušení jejich normálních tělesných a v případě poruchy spánku i duševních funkcí, které znesnadňují nikoliv pojem krátkou dobu obvyklý způsob života poškozené a které si vyžádaly lékařského ošetření ve smyslu § 122 odst. I trestního zákoníku. Tohoto jednání se obžalovaný dopustil v přímém úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Je otázkou, co mohlo být pohnutkou obžalovaného. Obžalovaný mohl být posilněn alkoholem, sexuálně vzrušen, mohl si také projektovat v poškozené bývalou manželku, nebo být podrážděn odmítnutím ze strany Xxxxxxxxxx která popisovala, že jí obžalovaný lichotil a hladil po ruce, když byli u ní v bytě a popíjeli alkohol. Vzhledem k tomu, že obžalovaný v průběhu fyzického napadení podle výpovědi svědkyně Xxxxxxxxxx ji při brutálním napadení strhával halenku a osahával jí opakovaně na prsou, kde má také podlitiny, jak vyplývá z fotografií, soud kvalifikoval jednání obžalovaného též jako přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku. Podle skutkových zjištění vyplývajících z výpovědi svědkyně Xxxxxxxxxx se jí snažil svléct kalhoty. Podle názoru soudu nelze jednoznačně kvůli tehdejšímu stavu opilosti obžalovaného a ukončení napadání obžalovaným příchodem svědka Xxxxxxxxxx učinit jednoznačný závěr o tom, že obžalovaný se svého jednání dopustil v úmyslu vykonat soulož s poškozenou přes její nesouhlas. Na druhé straně však je možno dovodit, že jí zcela úmyslně ohmatával na prsou, tedy slovy trestního zákoníku jiného násilím donutil k pohlavnímu styku. Podle komentáře k trestnímu zákoníku k uvedenému ustanovení zveřejněnému např. v publikaci Trestní zákoník II. velké komentáře autorského kolektivu prof. Sámala a spol. se uvádí, že právě ono osahávání na prsou splňuje znaky základní skutkové podstaty činu znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku. Podle nové konstrukce trestného činu znásilnění podle § 185 trestního zákoníku je konstruována nejprve základní skutková podstata podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pod pohrůžkou násilí anebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku nebo kdo k takovému trestnému činu využije jeho bezbrannosti. Podle citovaného autorského komentáře k tomuto ustanovení se tímto pohlavním stykem rozumí jednání, které bylo dříve postihováno jako trestní čin omezování svobody podle $231 o (zák. č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů), anebo trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tehdejšího trestního zákona. Teprve pokud je prokázáno, že obžalovaný se snažil donutit jiného k pohlavnímu styku souloží, nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, jedná se pak o zločin znásilnění podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku. Soud tedy uzavírá, že obžalovaný se dopustil tímto jednáním v jednočinném souběhu spolu s přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku taktéž přečinu znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku. Vzhledem k tomu, že rozpoznávací schopnosti obžalovaného byly podle závěru znaleckého ústavu zachovány a ovládací schopnosti jenom nepodstatně sníženy požitím alkoholu, byl obžalovaný plně zodpovědný za své jednání a nacházel se tedy ve stavu téměř plné příčetnosti. Případná snížená příčetnost v důsledku nepodstatně snížených ovládacích schopností obžalovaného nemohla mít vliv na druh a výměru trestu, neboť byla navozena vědomým požitím návykové látky - alkoholu (viz § 40 odst. 1 tr. zákoníku). I tohoto přečinu znásilnění podle § 185 odst. 5 trestního zákoníku se obžalovaný dopustil v přímém úmyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, což vyplývá ze způsobu provedení činu. Soud proto obžalovaného uznal vinným těmito trestními činy. 

Při úvaze druhu a výměně trestu soud přihlédl k povaze a závažnosti spáchaných trestných činů, dosavadním poměrům obžalovaného, jeho způsobu života, možnostech nápravy v chování po činu a účinku a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život obžalovaného. Obžalovanému polehčovala bezpochyby předchozí bezúhonnost. Z opisu rejstříku trestů soud nepřihlédl k okolnosti přitěžující k přitěžujícím spáchaným přestupkům, které dle názoru soudu jsou velmi bagatelní povahy. Na druhé straně obžalovanému přitěžovalo a současně zvyšovalo závažnost činu to, jaké následky svým fyzickým útokem vůči poškozené způsobil, šlo o rozsáhlou újmu na zdraví poškozené, jež některé následky v podobě ušní šelesti, poruchy spánku, šedého zákalu na očích přetrvávají dodnes. Také chování obžalovaného po činu nebylo zcela adekvátní, na místo toho, aby se snažil kompenzovat vzniklou újmu poškozené a zamyslet se nad tím, co se stalo, tak se staral pouze o svou brašnu s nářadím pro kterou se ještě ve 3:00 hod. ráno 30.8.2011 vracel k bydlišti poškozené. Pokud po právní moci rozsudku obžalovaný uhradil náhradu nemajetkové újmy poškozené v částce 80.000,- Kč, pak po zrušení rozsudku odvolacím soudem prostřednictvím obhájce vyžadoval tuto částku poškozené vrátit zpět, což poškozená učinila, což svědčí pouze o nedostatku sebereflexe obžalovaného. Při ukládání trestu soud vycházel z trestu úhrnného za oba trestné činy i ze zásad uvedených v § 43 odst. 1 trestního zákoníku, podle kterého se ukládá trest ve výměře, které je jako nejpřísnější stanovená z obou trestných činů, tedy podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku podle kterého obžalovaného hrozil trest odnětí svobody ve výměře 6 měsíců až 5 let. Při zhodnocení všech polehčujících a přitěžujících okolností zvýšené závažnosti činu, ale na straně druhé dobré prognózy nápravy obžalovaného s ohledem na jeho dosavadní bezúhonnost soud zvolil stejný trest odnětí svobody jako ukládal původním rozsudkem, tedy kolem poloviny zákonné trestní sazby a ještě ve výměře umožňující jeho podmíněný odklad jeho výkonu na přiměřeně dlouhou zkušební dobu. Soud pouze nově zohlednil to, že od spáchání činu uplynula již delší doba a obžalovaný se v mezidobí od spáchání trestného činu, ale také od vyhlášen původního rozsudku nedopustil žádné trestné činnosti, či přestupku. Pouze jako částečnou polehčující okolnost lze brát v úvahu náhradu nemajetkové újmy, kterou však po zrušení původního rozsudku odvolacím soudem obžalovaný požadoval zpět. Soud proto podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku obžalovanému uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 33 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 let. Soud k délce zkušební doby také dodává, že v případě, že tento rozsudek nabude právní moci, započte se do této zkušební doby dosavadní uběhlá zkušební doba od právní moci původního rozsudku do okamžiku jeho zrušení usnesení dovolacího soudu. Podle názoru soudu za dané situace, kdy soud je vázán zákazem zhoršení postavení obžalovaného ani v úvahu nepřipadá delší zkušební doba. Jednání obžalovaného lze skutečně hodnotit jako ojedinělé vybočení z jinak řádného způsobu života. Současně pak soud podle § 82 odst2 trestního zákoníku zopakoval povinnost, aby obžalovaný během zkušební doby nahradil škodu, kterou trestním činem způsobil a zdržel se nadměrného požívání alkoholických nápojů. Posledně stanovené omezení vyplývá z toho, že požití alkoholu bylo jistě stimulátorem agresivnímu chování obžalovaného. 

Vzhledem k tomu, že nebyly dány podmínky pro uložení ochranného léčení protialkoholního ve smyslu § 99 odst. 2 písm. b) odst. 4 trestního zákoníku soud nepřistoupil opětovně k uložení tohoto ochranného opatření. 

Soud též znovu rozhodoval o nároku na náhradu škodu a vneseném nároku nemajetkové újmy, jednak poškozenou Xxxxxxxxxx a jednak o náhradě vynaložených nákladů léčení Xxxxxxxxxx Vojenskou zdravotní pojišťovnou ČR. Poškozená Xxxxxxxxxx se připojila s nárokem na náhradu škody za bolestné a ztížení společenského uplatnění v částce 240.067,58 Kč, požadovala též původní náhradu věcné škody za zničené oblečení, které však prostřednictvím zmocněnkyně při závěrečné řeči po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku vzala zpět. Poškozená setrvala na těchto svých požadavcích i po zrušení předchozího rozsudku dovolacím soudem a setrvala též na náhradě nemajetkové újmy za zásah do své fyzické a osobní integrity v částce 500.000,- Kč. Poškozená poslala podrobně, jaké útrapy jí vznikly v souvislosti s újmou na zdraví a jaké přetrvávají do dnes, dále poměrně závažné následky na jejím zdraví. Poškozená se dosud velmi těžce vyrovnává s traumatizujícím zážitkem, potvrdilo se, že jí čeká další lékařský zákrok kvůli vzniku šedého zákalu na očích. Z odborných vyjádření lékařů, které poškozená prostřednictvím zmocněnkyně předložila vyplývá rozsah bolestného a ztížení společenského uplatnění, které se řídí tehdejší právní úpravou, soud tedy postupoval podle těchto odborných vyjádření a podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 440/2007 Sb., podle kterého se počítá jeden bod bolestného za 120,- Kč. Současně poškozená požadovala též uhradit částku za vynaložení nákladů za léčbu za regulační poplatky v nemocnici, které řádně vyčíslila a podložila, lze odkázat na listiny založené na str. 103-122 spisu. Soud tedy obžalovanému uložil náhradu škody, pod kterou je třeba zahrnout jak bolestné, tak snížení společenského uplatnění, tak i vynaložené náklady léčení, které poškozená musela vynaložit a které vznikly v důsledku protiprávního jednání obžalovaného, pro které je uznáván vinný. Soud tedy rozhodl podle $ 228 odst. 1 trestního řádu, tak aby obžalovaný zaplatil na náhradu škody poškozené Xxxxxxxxxx částku 240.067,058,- Kč. 

Pokud jde o uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy vznesený poškozenou Xxxxxxxxxx soud sice opětovně posuzoval neoprávněnost tohoto nároku a požadovanou výši, ale byl v tomto směru již omezen rozhodnutím dovolacího soudu, neboť jak již bylo shora citováno, po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku odvolací Krajský soud v Brně zrušil předchozí výrok o náhradě nemajetkové újmy a uložil obžalovanému svým rozsudkem podle § 228 odst. 1 trestního řádu nahradit poškozené Xxxxxxxxxx vzniklou nemajetkovou újmu v částce 80.000,-Kč. Soud byl tedy vázán zásadou zákazu zhoršení postavení obžalovaného v novém řízení po zrušení rozsudku odvolacího soudu Krajského soudu v Brně i soudu prvého stupně ve smyslu § 265s odst. 2 trestního řádu, tudíž nemohl rozhodnout o vyšším nároku na náhradu nemajetkové újmy v částce 80.000,- Kč. Soud také respektoval i závěry odvolacího Krajského soudu v Brně. Soud tedy uzavřel, že shora citovaná částka na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500.000,- Kč je nepřiměřeně vysoká a jak obecnému kriteriu toho, jaké omezení a zásah do osobnostní sféry by zažil každý poškozený v postavení Xxxxxxxxxx ale také z hlediska individualizovaného kriteria do jaké míry byla poškozená skutečně zásahem do své osobností sféry omezena. Ze spisového materiálu vyplývá, že poškozená Xxxxxxxxxx trpí vyvinutou posttraumatickou stresovou poruchou v důsledku čehož opakovaně prožívá události spojené s trestním činem, trpí fobickými stavy, bojí se většího množství lidí, osamělých míst, je omezena v předchozích svých životních návycích, které realizovala při společenské styku, chození do cvičení, do kina, do divadel. Trpí při rozhovory se sousedy pocity méněcennosti, je dotčená prožitou událostí, že se o ní dozvědělo její okolí. Po dobu tří týdnů po spáchání týdnů také byla dehonestována modřinami na těle. Zásah do jejich osobnostních práv na její lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst tedy bylo výrazným způsobem porušeno a tento zásah je stěží reparovatelným zadostiučiněním ze strany obžalovaného ve smyslu tehdy účinného ustanovení ve smyslu § 13 zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů. Obžalovaný navíc poškozené zadostiučinění neposkytl a toto zadostiučiněním nelze jistě spatřovat v pouhém odsouzení v trestním řízení. Obecně se způsob života poškozené kvalitativně zhoršil a je stižena následky posttraumatické poruchy, kterými trpí dodnes, ale i poruchami spánku, zraku a musela omezit své společenské styky na které byla dříve zvyklá. Soud proto uložil obžalovanému podle § 228 odst. 1 trestního řádu povinnost nahradit tuto nemajetkovou újmu v částce 80.000,- Kč. 

Soud po vyhlášení tohoto rozsudku zjistil, že se dopustil pochybení při opomenuti výroku podle § 229 odst. 2 trestního řádu, kterým měl odkázat poškozenou Xxxxxxxxxx ve zbytku uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy v řízení ve věcech občanskoprávních. Soud proto na toto pochybení procesní strany upozorňuje. 

Vzhledem k tomu, že Vojenská zdravotní pojišťovna ČR také uplatnila nárok na náhradu škody vzniklé vynaložením nákladů léčení poškozené Xxxxxxxxxx a řádně a včas tento nárok podložila vyúčtováním vynaložených nákladů léčení, soud přiznal i tuto náhradu škody a zavázal obžalovaného ji uhradit v částce 6.213,-Kč. Zdravotní pojišťovna má totiž také trestní nárok proti pachateli, který způsobí újmu na zdraví na pacientovi, který je léčen pak následně ve zdravotnickém zařízení, kterému zdravotní pojišťovna pak tyto náklady vyplácí. Tento nárok vyplývá z ustanovení § 55 zák. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a znění doplnění některých souvisejících zákonů. 


Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ-796 01, Havlíčkova 16, Prostějov. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve výše uvedené lhůtě nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. řádu musí být odvolání také odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byt i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy 


JUDr. Petr Vrtěl, v.r. 

předseda senátu 



Přečtěte si další

sp.zn.
2 T 59/2014
"Typické" znásilnění cizím mužem

2T 59/2014


Rozsudek


jménem republiky


Okresní soud Plzeň-jih rozhodl v hlavním líčení konaném dne 3. 12. 2014 v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Simony Kubouškové a přísedících Karla Langa a Mgr. Bc. Petra Maška, MBA, LL.M., 

takto:

Obžalovaný

xxxxxxxxxxxx

nar. xxxxxxxxxx , bez zaměstnání, trvale bytem xxxxxxxxxxx


je vinen, že

dne 1. 1. 2014, po 6:20 hodin v xxxxxxxxxx za lávkou přes xxxxxxxxxxxxx potok, směrem na Hradiště, xxxxxxxxxx od domu č.p. xxxxxxxxxxxx v xxxxxxxxxxx ulici, kde není osvětlení, v podnapilém stavu čekal na xxxxxxxx, kterou oslovy slovy: „Ahoj xxxxxxxxxx , čekám tu na tebe, rozdáme si to spolu?“, přičemž ji chytil za kabát a přitáhl k sobě, přetahovali se, v důsledku čehož poškozená xxxxxxxxx narazila na kovové zábradlí lávky a spadl na zem na zády, když se mu snažila vytrhnout, lehl si na ni, poškozená asi dvakrát křičela o pomoc, na což ji držel jednou rukou pod krkem a druhou rukou ji zacpával ústa, aby nemohla křičet, současně ho poškozená xxxxxxxxxxkousla do předloktí levé ruky, poškrábala na pravé straně krku a přestala se bránit až poté, co ji obžalovaný řekl: „Když se nebudeš bránit, nic se ti nestane.“, a na to ji obžalovaný stáhl kalhoty s kalhotami z jedné nohy, rozepnul si své kalhoty a vykonal na ní soulož, a způsobil ji na vnitřní ploše levého stehna hematom 2x2cm tedy: jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a spáchal tento čin souloží


čímž spáchal


zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku


a odsuzuje se


podle § 185 odst. 2 tr. Zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl (2,5) roku

podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. Zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání tří (3) roků

podle § 228 odst. 1 tr. Řádu je obžalovaný povinen nahradit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočce Plzeň, pobočce pro Jihočeský, Karlovarský a Plzeňký kraj, IČ: se sídlem v Plzni, Sady 5. května 59, škodu ve výši 8.660,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 8.660,86 Kč od 15. 5. 2014 do zaplacení poškozené xxxxxxxx , nar. , bytem xxxxxxxxxxxxx, škodu ve výši 900 Kč, přičemž se poškození podle § 229 odst. 2 tr. Řádu odkazují se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení občanskoprávní.


Odůvodnění


Provedeným dokazováním v hlavním líčení byl jednoznačně prokázán skutkový stav uvedený ve výroku tohoto rozsudku. Oproti skutku specifikovanému v obžalobě došlo k jeho úpravě v popisu k popisu kladeného odporu ze strany poškozené a následku znásilnění, a to při zachování totožnosti skutku. 

Obžalovaný doznal, že s poškozenou xxxxxxxxxxxxx. Na daném místě a v čase souložil, popřel však, že by ke styku došlo násilím. Z jeho pohledu šlo o dobrovolnou soulož předem domluvenou při odchodu poškozené xxxxxxxxxx. Z baru xxxxxxxxxxx, kdy se jí zeptal, zda dají sex, reakcí poškozené na tento dotaz však neuvedl žádnou. Na svoji obhajobu uvedl, že pokud by se poškozená při sexu bránila a nespolupracovala, nemohl by soulož vykonat z důvodu jeho dřívějšího zranění penisu. 

Vina obžalovaného je prokazována zejména výpovědí poškozené xxxxxxxxxxxx , která při hlavním líčení zcela shodně jako v přípravném řízení velmi podrobně popsala průběh celého incidentu včetně její snahy o bránění se v okamžiku ukončení odporu, a to včetně zevrubného popisu pachatele. Svědkyně popřela, že by šlo o domluvený sex s obžalovaným, naopak v průběhu znásilnění ani nevěděla, kdo je pachatel. Popsala celý průběh večera včetně množství požitého alkoholu a její ovlivnění alkoholem před samotným incidentem. Navzdory situaci velmi podrobně uvedla, co se dělo po přejití lávky, kdy z křoví k ní přistoupil muž menší postavy s kapucou na hlavoě, oslovil ji jménem s tím, že si to rozdají. Svědkyně důsledně specifikovala další průběh událostí, kdy se s pachatelem přetahovala, on jí držel za kabát, bouchla se do ruky o zábradlí, ztratila stabilitu a upadla na zem na záda. Poškozená věrohodně popsala svoji snahu o bránění, kdy na ni pachatel ležel vahou celého svého těla. Křiku o pomoc a reakci pachatele, který ji zacpal ústa, aby nekřičela, současně jí držel pod krkem. Dále se svědkyně vyjádřila ke snaze poškrábat obžalovaného v obličeji a pokousat na rukou, kdy k ukončení kladení odporu došlo až poté, co ji obžalovaný řekl, že pokud se nebude bránit, nic se jí nestane. Od té doby se přestala bránit, obžalovaný jí stáhl kalhoty i kalhotky z jedné nohy a nechala ho na sobě bez dalšího vykonat soulož, neboť se bála o svůj život. Celá událost a strach poškozené byl umocněn tím, že v době znásilnění nevěděla, kdo je pachatelem, do tváře mu z nedostatku osvětlení a přes kapucu, kterou měl na hlavě neviděla. 

Za situace, kdy jsou proti sobě dvě rozdílná tvrzení obžalovaného a poškozené o dobrovolnosti soulože bez přítomnosti dalších osob, bylo nutné se velmi podrobně zabývat obsahovou stránkou ostatních provedených důkazů a vyvození jejich podpory tvrzení jednoho nebo druhého z aktérů událostí. V daném případě soud považuje za věrohodnou výpověď poškozené xxxxxxxxxx , a to nejen z důvodu vypracovaného znaleckého posudku na její obecnou a specifickou věrohodnost, její dosavadní bezúhonnosti, ale i z důvodu podpory její verze ostatními provedenými důkazy. Předně věrohodnost výpovědi poškozené vyplývá z charakteru jejího vystupování v průběhu celého trestního řízení, kdy svědkyně opakovaně vypovídala ve věci a i při silné emocionální zátěži, kterou ji výpověvdi evidentně přinášely, byla schopna opakovaně a velmi podrobně popsat průběh celého incidentu. V rámci výslechu uváděla i okolnosti, které by mohly svědčit v její neprospěch, zejména okolnosti týkající se jejího stupně alkoholového opojení a hádky v baru xxxxxxxxxxxxxxx. Nesnažila se tudíž své jednání omlouvat, bagatelizovat, a naopak jednání obžalovaného dramatizovat. Tyto soudem vnímané skutečnosti byly potvrzeny i výslechem znalkyně Mgr. Petry Sumcovové z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, která rovněž ve výpovědi poškozené neshledala žádné známky falešné výpovědi, tuto označila za autentickou, z psychologického hlediska odpovídající povaze trestného činu. Znalkyně konstatovala bezrozpornost výpovědi poškozené, podrobně při svých analýzách popisovala i vliv ovlivnění alkoholem poškozené, kdy i přes tento a naměřenou hladinu při podání trestního oznámení 1,84 promile, hodnotila osobu poškozené za obecně i specificky věrohodnou. Závěrem znalkyně upřesnila, že pokud by poškozená byla ochotna podstoupit potupu spojenou s projednáváním znásilnění, aniž by k němu skutečně ze strany obžalovaného došlo, musela by  trpět hrubou patologií osobnosti nebo mstou vůči obžalovanému, což však nebylo vyšetřením shledáno. V souladu s výpovědi poškozené jsou i ostatní listinné důkazy, kdy z pohledu násilí je nutné tyto rozdělit na důkazy dokládající existenci pohlavního styku obžalovaného s poškozenou a důkazy dokládající násilí a nedobrovolnost tohoto styku, neboť v tomto směru jsou výpovědi obžalovaného a poškozené v přímém protikladu. Místo, kde došlo k pohlavnímu styku a situaci na místě samém dokládá protokol o ohledání místa činu včetně fotodokumentace, ze které vyplývá, že místo je mimo zástavbu, a lávky přes potok na cestě vedoucí k louce, u křoví a bez jakéhokoliv osvětlení. Na místě činu byla nalezena náušnice, gumička do vlasů poškozené, odebrány pachové stopy, u nichž odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví pachová identifikace byla nalezena shoda s obžalovaným. Stejně jako odborným vyjádřením z odvětví genetiky byla prokázána přítomnost spermatu obžalovaného na kalhotách a spodním prádle poškozené a přítomnost profilu DNA obžalovaného ve stěru z pochvy poškozené. Tyto důkazy dokládají místo činu, uskutečnění soulože, v souladu s tím, co uvedla poškozená i obžalovaný. Vyvíjený odpor poškozené dokládá protokol o prohlídce těla obžalovaného i poškozené, při níž u obžalované byly zjištěny škrábance na pravé části krku odpovídající snaze poškozené o poškrábání způsobem, až došlo k ulomené nehtu poškozené na levé prsteníčku, a dále otisky zubů na levé předloktí obžalovaného, kam poškozená obžalovaného dle její výpovědi kousla. Zranění poškozené v podobě hematomu na vnitřní straně levého stehna je zřejmě násilí, jež na ní bylo při styku vykonáno, jak dokládá i lékřařská zpráva z Fakultní nemocnice v Plzni, gynekologická ambulance. Fotodokumentace hematomu na boku poškozené, jeho velikost a umístění odpovídá nárazu do zábradlí lávky při přetahování poškozené s obžalovaným. Obhajoba obžalovaného, že měl s poškozenou sex domluvený, vyvrací výpověď poškozené. Současně ani z kamerového záznamu z místa před barem není zřejmé, že mezi oběma došlo právě ke konverzaci o sexu. Záznam zachycuje pouze odchod poškozené a její reakci na oslovení obžalovaným otočením hlavou, bez jakéhokoliv zastavení. I kdyby obhajobou navržení svědci (xxxxxxx,xxxxxxx ) potvrdili vykřikování poškozené v baru, že chce chlapa a sex, neznamenal by tento výstup z jejich výslechů závěr, že tím byl myšlen souhlas se sexem právě s obžalovaným. Navíc chování poškozené v baru s průběhu noci je doloženo výpovědí svědkyně xxxxxxxxx, která se vyjádřila k vyprovokování hádky poškozené s xxxxxxxxxxx , z důvodu politických a etnických názorů, o sexu nepadla jediná zmínka. Svědkyně sice obecně popsala poškozenou jako osobu problémovou za situace, kdy je pod vlivem alkoholu a obtěžuje mužskou část populace, avšak v tomto konkrétním dni žádný takový projev chování nezmínila. Absencí jakéhokoliv promiskuitního chování poškozené či nepřiměřené sexuální vyzývavosti dokládá i záznam z kamer před odchodem poškozené, která delší dobu seděla sama na baru, do žádných debat se nezapojila, navíc ani svým zevnějškem nepůsobila jakkoliv provokativně. Z těchto důvodů byl zamítnut návrh obhajoby na výslech osob z baru jako nadbytečný, stejně jako výslech svědkyně xxxxxxxxx. Bývalé přítelkyně obžalovaného a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví sexuologie a urologie, neboť v době, kdy došlo k pohlavnímu styku jako takovému, se již poškozená žádným způsobem nechránila. Obžalovaný měl tak neomezené možnosti k výkonu soulože i s ohledem na jeho předchozí zranění způsobem jemu vyhovujícím, souloži bez jakýchkoliv problémů došlo, a to evidentně bez viditelných následků na pohlavním orgánu obžalovaného. Z výslechu svědka xxxxxxxxxxxx, bývalého sexuálního partnera poškozené (zhruba před deseti lety) bylo potvrzené chování poškozené preferující sex v soukromí a nezjištěná žádná zvláštní úchylka či projevy při samotném pohlavním styku. 

V neposlední řadě je nutno hodnotit dúkazy nejen z jejich obsahu, ale i výkladem logickým, podle kterého lze těžko předpokládat dohodu poškozené se sexem v zimě na louce zhruba 100 metrů od jejího bydliště, kde nikdo v předmětnou dobu nebyl, a kde se její milostný život zpravidla odehrával. Navíc s osobou, kterou jak vyplývá z trestního oznámení podaného necelou hodinu po znásilnění, ani nepoznala, navíc bez ochrany. Kdyby totiž šlo o domluvený sex, neměl by obžalovaný potřebu se skrývat pod kapucou, kterou, jak vyplývá ze záznamu z kamer, celý večer na hlavě neměl. Stejně tak by nebylo nutné zacpávat ústa poškozené pro její hlasité projevy, neboť pokud proběhne sex na veřejném místě, musí s případným odhalením aktéři počítat a podle toho k celé situaci přistupovat. Jednání obžalovaného však bylo vedeno snahou celou událost utajit (po celý večer se spolu nebavili, neodešli z baru společně, neodešli ani k jednomu z nich domů, nešli společnou cestou, místo vybral sám, nechtěl, aby je někdo viděl, slyšel). Naopak z obsahu protokolu o trestním oznámení vyplývá, že přišla poškozená zašpiněná, silněná rozrušená a v podnapilém stavu, což svědčí o psychickém stavu poškozené po události a naléhavosti celé situace, nikoliv o dohodnutém pohlavním styku. Současně ze znaleckého posudku znalkyně Mgr. Sumcovové vyplývá, že v oblasti sexuální poškozená preferuje dominantní muže, kterým obžalovaný vzhledem k jeho chování a vizuálnímu vzhledu rozhodně není. Logiku postrádá i obhajoba obžalovaného, že u poškozené se obecně vědělo, že nemá s tvrdším sexem problém a provozuje neplánovaný sex, neboť pokud k takovému chování docházelo, bylo to dle výpovědi svědkyně dobrovolné, a v žádném z těchto případů nebylo z její strany postupováno shodně jako v tomto – podáním trestního oznámení. Současně znalkyni zmíněné útrapy spojené s opakovaným projednáváním znásilnění a vliv prostředí na malém městě by těžko podstupovala osoba průměrného až vyššího intelektu, kterou poškozená bezpochyby je. O dobrovolnosti nevypovídá ani snaha obžalovaného po postupném a odděleném odchodu obou z baru nadběhnout poškozenou a vybrat si tak místo, kde k sexu dojde. Samotné místo vybrané poškozeným je bez osvětlení, mimo zástavbu, za křovím a dále několik metrů od bydliště poškozené, o němž věděl. V tomto směru nelze ani opominout, že obžalovaný byť byl několikrát tázán na projev souhlasu poškozené se sexem, nebyl schopen tento specifikovat, což svědčí pro závěr, že souhlas nebyl dán. Celkové chování poškozené po celé události znalkyně označila typické pro znásilnění ženy.

Obžalovaný svým jednáním naplnil po objektivní i subjektivní stránce všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. Zákoníku, neboť za pomoci násilí donutil poškozenou k souloži. V daném případě porušil objekt chráněný trestním zákoníkem, a to práva poškozené na svobodném rozhodování o svém pohlavním životě. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že došlo k dokonání trestného činu, neboť obžalovaný za užití fyzické síly spočívající v nalehnutí na poškozenou vahou svého těla, držením pod krkem a zacpáváním úst při snaze volání o pomoc, donutil poškozenou k pohlavnímu styku, tj. Spojení pohlavních orgánů muže a ženy, který je ve smyslu trestního zákoníku nutné považovat za nejzávažnější formu pohlavního styku. Fyzická síla byla obžalovaným vyvinuta k překonání odporu poškozené, který dávala tato od přetahování s obžalovaným jasně najevo fyzickým bráněním se, snahou se vytrhnout zpod obžalovaného, kousáním, škrábáním, tj. bránila se výraznou intenzitou typickou pro slabší ženské pohlaví již od začátku napadení. Odpor překonal obžalovaný neustupujícím násilím a sdělením, že pokud se nebude poškozená bránit, nic se jí nestane, v důsledku čehož poškozená ze strany o svůj život upustila od dalšího vzdoru. Avšak ani taková reakce poškozené neznamená její souhlas se sexem, naopak odůvodňuje její obavy o život před neznámým pachatelem, pro užití právní kvalifikace není ani rozhodná pověst, která poškozenou doprovázela. Skutečnost, že obžalovaný jednal v úmyslu přímém, vyplývá ze zjištěného průběhu děje, kdy již na začátku incidentu si musel být vědom pro velmi aktivní bránění se poškozenou jejího nesouhlasu s pohlavním stykem, vědom toho, že její odpor je opravdový, V tomto směru rozhodně nemůže obstát jeho obhajoba, že ke škrábání a kousání došlo až z důvodu vyvrcholení poškozené, a z důvodu neodpovídajícího časového sledu událostí. K souloži jako takové totiž došlo až po skončení odporu poškozené, kdy ji obžalovaný sundal kalhoty, kalhotky a soulož bez jejich jakýchkoliv dalších negativních a bránících se projevů na ni vykonal. 

Při úvahách o druhu a výměře trestu vycházel soud z ustanovení § 39 tr. Zákoníku, kdy přihlédl k závažnosti spáchaného trestného činu a osobě obžalovaného. Závažnost spáchaného trestného činu je spoluurčována významem chráněného zájmu spočívající v ochraně jednotlivce na svobodném rozhodování o pohlavním životě. Závažnost byla v tomto konkrétním případě zvyšována tím, že šlo o nechráněný styk, kdy poškozená byla ohrožena na svém zdraví a ještě několik dalších měsíců vystavena opakovanému testování na přenosné choroby. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že nebyl nikdy soudně trestán, ani projednáván za přestupek, což mu polehčuje. K dokreslení osoby obžalovaného a jeho násilné povahy nelze opominout ani obsah usnesení o zahájení trestního stíhání Policie ČR, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územní odbor Plzeň – venkov ze dne 26. 9. 2014, č.j. KŘPP-24519- 57/TČ-2014-031171-J, kterým bylo zahájeno trestní stíhání obžalovaného pro podezření ze spáchání zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. Zákoníku, kterého se měl dopustit způsobením těžkého a vážného poranění poškozeného na chodbě diskotéky Bronx, a to i při zachování presumpce neviny. Žádné další přitěžující ani polehčující okolnosti nebyly zjištěny. Vzhledem k závažnosti spáchaného trestného činu dospěl soud k závěru, že účelu trestu bude dosaženo uložením trestu odnětí svobody mírně nad dolní hranicí zákonné trestní sazby ve výměře 2,5 roku, jehož výkon bude s ohledem na osobu obžalovaného podmíněně odložen na delší zkušební dobu v trvání 3 roků. Během této zkušební doby má obžalovaný dostatečný časový prostor způsobem svého chování prokázat, že šlo o ojedinělý exces z jinak řádně vedeného způsobu života a samotného výkonu nepodmíněného trestu za účelem zajištění jeho nápravy není třeba. 

Současně bylo rozhodnuto o povinnosti obžalovaného k náhradě způsobené škody, která vznikla v příčinné souvislosti s jeho protiprávním jednáním, a to poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 8.660,86 Kč s úrokem z prodlení od 15. 5. 2014 (dne 13. 5. 2014 hlavní líčení, u kterého bylo přečteno připojení poškozené, lhůta k plnění je následující den 14. 5. 2014 a den poté je obžalovaný již s plněním závazku v prodlení) za náklady léčení poškozené xxxxx , této bylo přiznáno právo na náhradu škody za zničený kabát, jehož hodnota v době zničila činila dle odborného vyjádření 900 Kč. Ve zbytku svého nároku byli oba poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť zbytek nároku nebyl odůvodněný, či řádně doložený. V případě nemajetkové újmy u poškozené chyběla i skutková tvrzení týkající se rozsahu a charakteru této újmy, ze kterých by bylo možné pro případ ocenění vycházet.


Poučení:


Proti tomto rozsudku je přípustné odvolání do osmi dnů od doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku a je povinen v odvolání uvést, zda jej podává, byť i z části ve prospěch nebo neprospěch obžalovaného, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který neuplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být ve lhůtě k jeho podání nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvého stupně odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Odsuzuje-li soud obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a přiznává-li poškozenému alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, může poškozený požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodovat v prvním stupni


V Plzni dne 3. 12. 2014


Mgr. Simona Kuboušková

předsedkyně senátu, v.r.



Rozsudek

jménem republiky


Krajský soud v Plzni rozhodl ve veřejném zasedání 11. 2. 2015 v Plzni v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Jaroše a soudců JUDr. Jitky Loucké a Mgr. Marcela Žana, takto: Na podkladě odvolání obžalovaného xxxxxxxxxxx a poškozené xxxxxxxx se podle § 258 odst. 1 písm. f) odst. 2 tr. řádu ruší rozsudek Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 3. 12. 2014, č.j. 2 T 59/2014-465 ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. Řádu se znovu rozhoduje tak, že obžalovaný xxxxxxxxxxx  je podle § 228 odst. 1 tr. Řádu povinen nahradit

– poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočce Plzeň, pobočce pro Jihočeský, Karlovarský a Plzeňský Kraj, IČ se sídlem v Plzni, Sady 5. května č. 59, škodu ve výši 8.660 Kč.

– poškozené xxxxxxxxxx nar., bytem v Xxxxxx majetkovou škodu ve výši 1.777 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 150.000 Kč

Podle § 229 odst. 2 tr. Řádu se obě poškozené odkazují se zbytky nároku na náhradu škody a poškozená xxxxxxxxxx též se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení v občanskoprávních věcech.


Odůvodnění


Podle shora uvedeného rozhodnutí okresního soudu spáchal xxxxxx zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. Zákoníku, a to tím, že 1. ledna 2014, krátce po čtvrt na sedm ráno v Xxxxxxxx ulici v Xxxxxxxxxxxxxx porazil na zem xxxxxx a přestože se mu snažila vytrhnout a křičela o pomoc, chytil ji pod krkem, zacpával ji ústa, aby nemohla křičet, a když ho kousla do ruky a poškrábala na krku, řekl jí, že se jí nic nestane, když se nebude bránit, a tak s obranou přestala a on ji stáhl kalhoty a kalhotky a vykonal na ni soulož. Tím ji podle závěrů okresního soudu způsobil krevní podlitinu na stehně. Uvedený soud mu za tento čin uložil trest odnětí svobody na dva a půl roku a jeho výkon podmíněně odložil na tříletou zkušební dobu. Dále mu uložil povinnost zaplatit jako náhradu škody xxxxxx  900 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky 8.660,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 15. 5. 2014 do zaplacení. Obě poškozené současně odkázal se zbytkem nároků na náhradu škody na řízení v občanskoprávních věcech.

V zákonné lhůtě se proti shora uvedenému rozsudku odvolali obžalovaný a poškozená. xxxxx nesouhlasil s výrokem o vině, xxxxxx s výrokem o náhradě škody. Opřeli se o námitky, jež odvolací soud rozebere v dalších částech tohoto svého rozhodnutí. S odkazem na ně xxxxxxxx navrhl, aby uvedený soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu, který by ji znovu projednal a rozhodl. Poškozená nevěřila, aby ji odvolací soud přiznal náhradu majetkové škody i nemajetkové újmy. 

Krajský soud v Plzni na podkladě právě uvedených odvolání přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které mu předcházelo. Učinil tak podle § 254 odst. 1 tr. řádu. Učinil tak podle § 254 odst. 1 tr. řádu. To znamená, že bral v potaz uplatněné námitky, a kromě nich musel přihlížet k případným dalším vadám, pokud měly vliv na správnost napadených výroků. Dospěl k následujícím závěrům.

Základní námitka obžalovaného tkvěla v tom, že s ním poškozená souložila dobrovolně. Vysvětlení její verze viděl v tom, že byla opilá. Zdůraznil, že ji policisté dvě hodiny po pohlavním styku naměřili 1,84 promile alkoholu v krvi, a jelikož věc oznámila, patrně nechtěla později vypadat hloupě a uvést, že šlo o dobrovolný sex. 

Právě uvedená námitka představuje pouhou konstrukci. Nic jí totiž nedokládá. Soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí přesvědčivě a logicky světlil, proč xxxxxx uvěřil. V tomto směru lze odkázat na pečlivé odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, pokud jde o část týkající se výroku o vině. 

Obžalovaný dále namítl, že sama poškozená čin popsala způsobem, který neodpovídá znásilnění. Pokud by ji chtěl znásilnit, rovnou by na ni zaútočil, ale podle ní pomalu vystoupil ze tmy a ptal se jí, zda se budou věnovat sexu. 

Z útočníkových úvodních slov nelze dovodit, že šlo o dobrovolný styk. Může se totiž stát, že se pachatel snažil dosáhnout dobrovolné soulože, a teprve, když žena nesouhlasí, přinutí ji. Navíc je nutno připomenout část výpovědi obžalovaného na listu č. 148 spisu. Podle ní xxxxxx  krátce před činem komunikoval s poškozenou u baru, v němž oba trávili silvestrovskou noc a prohodili spolu několik vět o tom, zda „nedají sex“, avšak nepamatoval si, co mu na to řekla. Proto si myslel, že se na pohlavním styku domluvili. Jak vidno, sám nestavěl najisto, že s pohlavním stykem dopředu souhlasila. Také hlavního líčení řekl, že si to pouze myslel (viz list č. 438 spisu). 

Obžalovaný dále namítl, že poškozená mohla mít výpadky paměti a jeden z nich se mohl vztahovat k tomu, že mu během večera dala se sexem souhlas. Podle něj to dokládají rozdíly v jejich prvotních výpovědích z 1. a 2. ledna 2014, poněvadž v první na rozdíl od druhé neuvedla, že útočníka škrábla v obličeji. V této souvislosti podotkl, že v obličeji poškrábaný nebyl. Dále uvedl, že si prý podle svých slov dobu kolem šesté hodiny ranní pamatovala, jenže den po činu volala xxxxxxxx a chtěla vědět, zda si nepamatuje, jestli odcházela sama nebo s někým, což se vztahovala k šesté hodině. 

Žádný soud nesmí brát v této věci v potaz, co poškozená vypověděla 1. a 2. ledna 2014. O jejich tehdejších slovech policisté sepsali úřední záznamy. Ty jsou podle § 158 odst. 6 tr. řádu před soudem v této věci nepoužitelné, protože okresní soud poškozenou vyslechl. Soud prvního stupně tudíž uvedené záznamy správně nebral v potaz. Navíc je třeba zopakovat, že obžalovaný souhlas poškozené se souloží pouze předpokládal. Naopak je nutno zdůraznit, že poškozená se podle své výpovědi zprvu intenzivně bránila, snažila se útočníka škrábnout do obličeje, avšak neviděla, zda se jí to povedlo (viz list č. 444 spisu). Tomu odpovídají snímky obžalovaného na listech č. 126 až 128 spisu. Podle nich měl xxxxxxxx po činu velmi výrazné škrábance na krku. 

Odmítnout je třeba i odvolací námitka, podle níž si poškozená nepamatuje inkriminovanou dobu. Je pravda, že podle svých slov volala xxxxxx , zda neví, s kým krátce před činem z baru odcházela (viz list č. 442 spisu), ale to neznamená, že si nemohla upamatovat, co se po chvíli odehrála na místě činu. Že došlo k souloži, uvedl ostatně i xxxxxxxxxx. Jeho jako pachatele poškozená nikdy neidentifikovala, poněvadž útočníkovi podle jejich slov během činu krylo obličej kapuce (viz listy č. 441 a 443 spisu). Neprojevila tedy snahu obžalovanému uškodit. 

xxxxxxxxx dále namítl, že poškozené podle jejich slov vyřčených u psycholožky přiložil ruku na ústa, aby nebyla slyšet. Podotkl, že byla hlučná, když dosahovala orgasmu, a že neměla typické stopy po škrcení, jež by na ní byly, pokud by ji intenzivně držel za krk. 

Právě uvedená námitka není podstatná. Poškozená neuvedla, že by jí obžalovaný škrtil (viz listy č. 441 až 446 spisu), Okresní soud tudíž ve výroku rozhodnutí napsal, že xxxxxxxxx šlo o to, aby při činu nekřičela, a ne aby ji přidusil nebo ji právě rozebíraným způsobem fyzicky ublížil. Není proto důvodu, aby měla na těle stopy po škrcení. Vedle toho je podružné, že slovo vyšetřovaného pronesená před znalcem netvoří součást procesní výpovědi a nemohou se tudíž stát podkladem pro výrok soudního rozhodnutí. 

Obžalovaný dále namítl, že není schopen dosáhnout vynucené souložené. Zdůraznil, že dříve utrpěl vážné zranění penisu a jeho úd je proto při erekci nepřirozeně zakřivení. Žena s ním podle této jeho námitky musí spolupracovat a být dostatečně vlhká, aby do ní vnikl a kopulační pohyby musí provádět šetrně a jen směrem dopředu, protože při jejím sebemenším odporu by mohl z penisu vykrvácet. Že je neschopen uskutečnit vynucený pohlavní styk, mohla podle této námitky potvrdit jeho bývalá přítelkyně, s níž se nerozešel v dobrém a která tudíž nemá důvod svědčit v jeho prospěch. Z těchto důvodů považoval za chybu, že okresní soud zamítl jeho důkazní návrhy, podle nichž měl vyslechnout uvedenou bývalou přítelkyni a přibrat znalce z oboru sexuologie a urologie, a to zvláště poté, co o možnosti takového zkoumání mluvila znalkyně, soudní lékařka MUDr. Eva Čechová. 

Všemi právě uvedenými námitkami se soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí podrobně a s odkazem na konkrétní důkazní prostředky zabýval. Tím splnil jednu ze svých základní povinností uvedených v § 125 odst. 1 tr. řádu. Podle něj se musí vypořádat s obhajobou. Ta se v odvolání opakuje. Bylo by tedy zbytečné říkat totéž, co už napsal okresní soud. Postačí vypíchnout to nejpodstatnější, a sice že se poškozená přestala během útoku bránit a k pohlavnímu styku došlo až v době, kdy byla pasivní. Navíc je třeba připomenout část výpovědi obžalovaného. Podle ní by se do pochvy poškozené dostal, i kdyby nebyla při styku vlhká, avšak s bolestí (viz list č. 440 spisu). Tato slova xxxxxxx dokládají, že soud prvního stupně správně zamítl jeho shora uvedené důkazy návrhy. Kdyby jim vyhověl, řízení by jen zbytečně prodloužil. 

Posledně uvedený závěr platí i pro další důkazní návrhy obžalovaného, podle nichž mohli svědkové xxxxx,xxxxx a xxxxx potvrdit, že v tehdejší silvestrovské noci měla poškozená chuť na sex. To se může změnit, a i kdyby snad poškozená sex chtěla, neznamená to, že měla zájem právě o obžalovaného. 

Obžalovaný se dále věnoval výpovědi, kterou poškozená podala před soudem, jenž zprvu tuto věc projednával před okresním soudem. Odvolací soud ji nebude citovat. Podle § 30 odst. 1 tr. řádu totiž nemohou být podkladem pro rozhodnutí úkony, které učinily vyloučené osoby. Nelze tedy vyjít z toho, co zaznělo před senátem okresního soudu, v němž byli dva soudci, které Krajský soud v Plzni svým usnesením ze 6. 8. 2014, sp. zn. 8 To 314/2014 pravomocně z úkonů daného řízení vyloučil (viz listy č. 378 až 383 spisu). 

Obžalovaný dále namítl, že se poškozená nechová jako typická oběť znásilnění, protože byla u soudního jednání, jež trvalo celý pracovní den, a tak si přivozovala trauma tím, že si připomínala, co se stalo. 

Poškozený má podle § 43 odst. 1 tr. řádu právo účastnit se hlavního líčení. Pokud je současně svědkem, může být u jednání poté, co ho soud vyslechne (viz § 209 odst. 1 tr. řádu). Je tedy pouze na něm, zda uvedeného práva využije. Bylo by proto zbytečné vést úvahy o tom, proč někteří poškození zůstávají v soudní síni, i když se tam probírají věci, které jsou jim nepříjemné (například pozůstalí po člověku zemřelém při dopravní nehodě). Jako motiv se nabízí potřeba spravedlnosti, zadostiučinění a podobně. 

Shora uvedené námitky měly vést podle obžalovaného k tomu, že existují pochybnosti o tom, že jak skutek proběhl. V této souvislosti xxxxxx zdůraznil, že je stejně jako poškozená bez úhony, a že okresní soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, protože bral v potaz existenci dosud neskončeného dalšího stíhání, které proti obžalovanému probíhá. 

Soud prvního stupně zbytečně v napadeném rozhodnutí popisoval další trestní stíhání xxxxxxxx . Dokud soud pravomocně nevysloví, že je někdy vinen, je třeba na dotyčného hledět, jako by vinen nebyl. Říká to č.l. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, po kterém to opakuje § 2 odst. 2 tr. řádu. Nejde o to, že by soud nemohl k jinému trestnímu stíhání nikdy přihlédnout, ale okresní soud chybně napsal, že je bral v potaz „k dokreslení osoby obžalovaného“. To samozřejmě nelze. Věcně správná je i poznámka obžalovaného, že je bezúhonný. Uvedené námitky ale nemění nic na tom, že okresní soud logicky vysvětlil, proč přisvědčil výpovědi poškozené, a proč naopak neuvěřil obhajobě. V této souvislosti nutno podotknout, že u znásilnění bývají často jen pachatelé a oběti, a tak soud musí věnovat náležitou pozornost výpovědi poškozených. To se v daném řízení stalo. Věrohodnost poškozené se prověřovala nejen jejím opakovaným osobním výslechem, ale i pomocí řady dalších důkazních prostředků. Konkrétně šlo o kriminalistická odborná vyjádření, psychologický znalecký posudek, a to výslech xxxx jejího bývalého přítele, který se vyjadřoval k tomu, zda jmenovaná nemá zálibu v násilných sexuálních praktikách. To xxxxxxxxxx nepotvrdil (viz listy č. 450 a 451 spisu). 

Shora uvedené okolnosti dokládají, že okresní soud dospěl v napadeném rozhodnutí ke správným skutkovým závěrům a že je v souladu se zákonem kvalifikoval. Odvolání obžalovaného proti výroku o vině tedy nebylo důvodné.

Právě uvedený závěr platí i ohledně výroku o trestu. Podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku hrozí pachateli daného činu dva roky až deset let odnětí svobody. Okresní soud tady uvedenou sankci zvolil v šestnáctině sazby. To není nepřiměřené přísné. Obžalovanému nic nepřitěžuje, a polehčuje mu, že před činem žil řádně. V takové situaci není sankce blíží se spodní hranici sazby nepřiměřené přísná. Je totiž třeba brát v potaz i fakt, že obžalovaný poškozené fyzickým násilím nejen vyhrožoval, ale že je také přímo použil. 

Uložený trest není nepřiměřený přísný tím spíše, že nalézací soud jeho výkon podmíněně odloži. Uvedený závěr s ohledem na dosavadní bezúhonnost xxxx obstojí. Navíc je nutno zdůraznit, že proti napadenému rozsudku se neodvolal státní zástupce, a tak nelze trest zpřísnit. Říká to § 259 odst. 4 tr. řádu. Proto by bylo nadbytečné vést úvahy o tom, zda měl okresní soud ukládat nepodmíněné odnětí svobody. 

I přes všechny zatím uvedené okolnosti musel soud druhého stupně na podkladě odvolání xxxxx do napadeného rozsudku zasáhnout. Stalo se tak ohledně náhrady škody. I když jsou v trestním řízení podstatné otázky viny a trestu, zaberou následující úvahy spojené s náhradou škody velkou část rozhodnutí odvolacího soudu. Právní předpisy jsou totiž ohledně náhrady škody a nemajetkové újmy dílem dost složité a dílem děravé. 

Všeobecná zdravotní pojišťovna České republik (dále jen „zdravotní pojišťovna“) žádala 8.771 Kč, a doložila, že za poskytnuté zdravotní služby proplatila 8.660,86 Kč (viz listy č. 294 až 297 spisu). V návrhu ale neuvedla, jak vysoký úrok z prodlení a za jakou dobu chce. V takové situaci si soud nemá domýšlet, co poškozený žádá. Rozhodnutí o náhradě škody se totiž podle § 43 odst. 2 tr. řádu děje výhradně na návrh poškozeného. I když úroky z prodlení stanoví právní přepis, nic poškozenému nebrání, aby žádal úrok nižší nebo za kratší období, než za které mu podle práva přísluší. Okresní soud obě uvedené veličiny v rozporu s poslední uvedeným ustanovením trestního řádu doplnil. Jelikož to vyznělo v neprospěch obžalovaného, bylo nutno na podkladě jeho odvolání tento výrok zrušit. Krajský soud v Plzni tak učinil podle § 258 odst. 1 písm. f) tr. řádu, který pamatuje na případy, kdy je napadené rozhodnutí chybné ve výroku o náhradu škody. 

Posledně uvedeným způsobem by musel odvolací soud postupovat, i kdyby zdravotní pojišťovna žádala úrok z prodlení řádně. Jak už bylo řečeno, okresní soud obžalovanému uložil, aby zaplatil úrok z jisté částky od 15. 5. 2014 do zaplacení. Nevymezil tedy, za jaký časový úsek se má úrok platit. Kvůli tomu nelze úrok spočítat. Právě rozebraná část napadeného rozsudku by se tudíž nedala vykonat. 

Z již popsaných příčin odvolací soud ve vztahu k poškozené zdravotní pojišťovně rozhodl znovu tak, že vypustil pasáž o úroku z prodlení. Zasáhl ale i do výroku o jistině. Soud prvního stupně ji vymezil na haléře. V české měně je ale dnes nejmenším reálně existujícím platidlem jedna koruna, jež odpovídá stu haléřů. Platit haléři lze tedy jen bezhotovostně, například pomocí bankovního účtu. Jelikož nikdo není povinen platit tím, co ve skutečném světě neexistuje, měly by české soudy ve svých rozhodnutích stanovit dlužné částky tak, aby se daly zaplatit v hotovosti. Soud druhého stupně proto uložil obžalovanému povinnost zaplatit zdravotní pojišťovně 8.660 Kč. To odpovídá nejbližší hodnotě, jíž lze zaplatit reálnými penězi a kterou lze v tomto řízení xxxxxxx uložit. Kdyby se odvolala i zdravotní pojišťovna, šlo by napadené rozhodnutí podle § 259 odst. 4 tr. řádu změnit v neprospěch obžalovaného. V takovém případě by odvolací soud použil obvyklou úpravu a jistinu by zaokrouhlil nahoru, protože její výše přesahovala polovinu koruny.

Soud druhého stupně zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody také na podkladě odvolání xxxxx. Ani ohledně ní okresní soud nerozhodl správně. Jmenovaná v odvolání namítla, že svůj požadavek na úhradu majetkové i nemajetkové újmy řádně vyčíslila. 

xxxxxxxxx soudu zaslala návrh na náhradu škody a opatřila ho přílohami (viz listy č. 282 až 285 spisu). Jeho součástí byl i požadavek na náhradu majetkové újmy. Konkrétně šlo o úhradu za antikoncepci a za antibiotika včetně poplatků za recepy, za zničený zimní kabát, kalhoty, spodní prádlo a za šest zpátečních cest z xxxxx , kde bydlí, do Plzně, kde podstoupila procesní úkony a lékařskou péči. K tomu doložila kopii technického příkazu vozu, s nímž jezdila. Ve spisu je dále odborné vyjádření, které určilo škodu vzniklou na jejím oděvu (viz listy č. 435 až 437). Okresní soud s těmito důkazními prostředky patřičně nepracoval. Přiznal pouze 900 Kč za zničený kabát a ke zbytku uvedl, že nebyly řádně doloženy. To neplatí ke všem požadavkům xxxxxxx, 

Jak bylo právě řečeno, soud prvního stupně přiznal xxxxxxxxx 900 Kč jako náhradu za poškozený kabát. To odpovídá odbornému vyjádření, o kterém již soud druhého stupně hovořil. Ve spise je i fotodokumentace, která dokazuje, že tkanina uvedeného kabátu byla plná nečistot, a poškozená vypověděla, že tento materiál nejde vyprat (viz listy č. 46 až 56 a 445 spisu). Na žádném snímku ale není vidět, že by vznikla škoda na kalhotách, které chtěla poškozená také nahradit. Na druhou stranu je logické, že chce náhradu za spodní prádlo. V případě znásilnění by bylo nepříjemné žádat, aby je po případné očistě používala znovu. V této souvislosti je nutno navíc připomenout policejní odborné vyjádření na listech č. 222 až 230 spisu, jež dokládají, že na kalhotkách poškozené ulpělo sperma obžalovaného. Podle odborného vyjádření vznikla na spodním prádle škoda 200 Kč. 

Odvolací soud už řekl, za co žádala xxxxxxx  náhradu majetkové škody. Jmenovaná ale nedoložila nic o koupi antikoncepce či antibiotik, ani o tom, že se 7. 1. 2014 podrobila kontrola na gynekologii, že 16. 1. 2014 navštívila Bílý kruh bezpečí, že o 6 dní později absolvovala konzultaci s advokátem a že téhož dne nahlížela do spisu, stejně jako že se 18. 2. 2014 sešla v Plzni se svým zmocněncem. Ve spise jsou sice doklady o tom, že se seznámila se spisem a že byla u lékaře (viz listy č. 92, 94, 95 a 280 spisu), ale v jiných termínech. Jelikož takové úkony mohla uskutečnit častěji, a tudíž i v jiných termínech, než ke kterým jsou ve spisu doklady, nelze jejím požadavkům v tomto směru vyhovět, a to ani tak, že by se určitá cesta zaměnila za jinou. Uvedeným okolnostem tedy nevěnovala patřičnou pozornost. Totéž se jí stalo ve vztahu ke zbylým dvěma požadavkům, ale k těm ve spise důkazy jsou. Konkrétně jde o cestu k výslechu, který v Plzni absolvovala 20. 1. 2014. Jeho existenci dokládá protokol začínající na listu č. 153 spisu. Další důkaz existuje k návštěvě u psycholožky 21. 2. 2014. Jím je zpráva uvedené psycholožky na listu č.301 a 302 spisu. Spis tudíž obsahuje doklady o dvou cestách mezi Xxxxxx a Plzní, které poškozená absolvovala evidentně v souvislosti se shora popsaným zločinem. Za to ji přísluší náhrada, protože nebýt uvedeného činu, nemusela by tyto cesty podstoupit. Jelikož je uskutečnila osobním vozem, k němuž doložila technický průkaz, měl ji okresní soud za tyto cesty náhradu přiznat. 

Náhrady za použití motorového vozidla určovala v roce 2014 vyhláška č. 435/2013 Sb. Počítala s úhradou pohonných hmot a se základní náhradou za opotřebení použitého vozu. Posledně uvedená náhrada v roce 2014 činila v případě osobního auta za jeden kilometr jízdy 3,70 Kč. Podle přiložené mapy je zpáteční cesta mezi Xxxxxxxx a Plzní delší než 50 km. Poškozená žádala úhradu za 50 km. Jak už soud druhého stupně vysvětlil, řízení o náhradě škody se děje jen na podkladě návrhu poškozeného, nad který soud nemůže jít. Proto vyšel z toho, že zpáteční cesta mezi xxxx a a Plzní měla 50km. Jelikož se odehrály dvě takové jízdy, jde o 100 km. Sazba základní náhrady tedy představuje stonásobek částky 3,70 Kč, to jest 370 Kč. Podle předloženého technického průkazu jezdí motorové vozidlo poškozené na benzin oktanového čísla 95 a jeho průměrná spotřeba na 100 km činí 8,6 l benzínu. Hodnota uvedeného benzínu pro rok 2014 stanovil § 4 písm. a) shora uvedené vyhlášky částkou 35,70 Kč. Jelikož poškozené lze proplatit stokilometrovou trasu, jde o součin průměrné spotřeby a stanovené částky za uvedený benzin. Ten se rovná 307,02 Kč, zaokrouhleně 307 Kč. Součet náhrady za benzín a za paušální náhradu za použití vozidla dohromady činí 677 Kč. 

Přičte-li se právě uvedená částka k 900 Kč za kabát a ke shora uvedené náhradě ve výši 200 Kč za znehodnocené spodní prádlo, jde celkem o 1.777 Kč. Proto odvolací soud xxxxx přiznal úhradu majetkové újmy v této výši. 

Nalézací soud v přezkoumávaném rozhodnutí uvedl, že neměl k dispozici „skutková tvrzení týkající se rozsahu a charakteru“ nemajetkové újmy, ze které by mohl vyjít, aby je „ocenil“. Takový přístup je chybný. Nemajetkovou újmou se totiž v trestním řízení rozumí v první řadě zásah do práv, jímž poskytují ochranu jednotlivá ustanovení trestního zákoníku. Znásilnění se dotýká práva poškozeného rozhodovat o to, s kým a jakou formou se bude věnovat sexu. Pokud pachatel do uvedeného práva zasáhne, a poškozený za to chce náhradu, musí nějakou dostat. Míru a způsob zásahu vymezuje především sama podoba činu. To, co okresní soud popsal ve výroku napadeného rozsudku, tudíž poskytuje konkrétní podklad, jehož je zapotřebí k tomu, aby se dala určit výši nemajetkové újmy. Jinými slovy, pokud soud dospěje k závěru o pachatelově vině, nemůže poškozeného odkázat s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na občanskoprávní řízení, pokud poškozený vznese takový požadavek jako xxxxxxx. 

Posledně jmenovaná poškozená chtěla nahradit psychický šok a trauma přímo spojené s uvedeným deliktem (viz list č. 282 spisu). Šlo jí tedy v první řadě o zásah do její volní svobody. Dále uvedla, že musela vyhledat pomoc v Bílém kruhu bezpečí a péči psychologa. Posledně uvedenou péčí dokládá již zmíněná zpráva na listu č. 301 spisu. Podle ní poškozená pravidelně podstupuje psychoterapii a prožívá nepříznivý stav po traumatu. Okresní soud udělal chybu, že tuto zprávu nečetl. Proto tak učinil soudu odvolací. I právě rozebíraná část návrh xxxxxxx tedy měla oporu ve spisu. Jmenovaná poškozená dále uvedla, že se zhoršila kvalita jejího života, protože jí trápila představa, že se mohla nakazit některou z pohlavních nemocí a poněvadž se v jejím případě vyšetřovala dokonce i pozitivita na HIV, což je velmi vážné. Existenci uvedených testů dokládá účet za zdravotní služby, které soudu zaslala zdravotní pojišťovna (viz listy č. 296 a 297 spisu). V neposlední řadě je nutno brát v potaz, že se poškozený v důsledku znásilnění ocitá v řadě ponižujících situací, ať už před lékaři nebo před vyšetřujícími trestními orgány. Uvedené úkony ho navíc obtěžují tím, že mu kradou čas, tedy to, co patří v životě mezi nejcennější hodnoty. xxxxxxxx dále žádala náhradu nemajetkové újmy spojení s tím, že se věc udála na malém městě, kde ji lidé znají, a v němž kdekdo obcházel její partnery. Uvedené okolnosti ale spis nedokládá. 

Z právě uvedených okolností vyplývá, že xxxxxxxxx přísluší náhrada za zásah do její svobodné vůle při činu samém, dále za komplikace spojené s úkony trestního řízení i s léčebnými zásahy, a za narušený duševní stav, kvůli němuž navštěvuje psycholožku. Za přiměřenou danému případu považuje odvolací soud částku 150.000 Kč. Hlavní část z ní připadá na skutek samotný. Tomu odpovídá 100.000 Kč, dále jde o 30.000 Kč za nároky kladené na psychiku poškozené v souvislosti s lékařskými vyšetřeními a procesní úkony, a o 20.000 Kč za psychické problémy, které se poškozená po činu léčí. Posledně dvě uvedené částky v sobě obsahují i náhradu za čas ztracený s uvedenými úkony. Soud druhého stupně Xxxxxxxxxx nepřiznal celou požadovanou částku, tedy 300.000 Kč. Učinil tak ze dvou důvodů. Skutek popsaný ve výroku napadeného rozhodnutí nebyl výrazně násilný (útočník nepoužil zbraň, nijak poškozenou neznehybňoval a podobně, a jde-li o fyzické následky, způsobil ji toliko modřinu na nouze), a poškozená dokázala už v den činu plnohodnotně spolupracovat s trestními orgány. Psychické problémy ji tedy ani nakrátko neznemožnily fungovat v běžném životě.

Shora uvedené skutečnosti dokládají, že odvolací soud nepřiznal poškozeným náhradu škody ve výši,kterou žádali. Proto je odkázal se zbytky jejich nároků na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedený postup mu výslovně ukládá § 229 odst. 2 tr. řádu.


Poučení


I. Proti tomuto rozhodnutí není přístupný další řádný opravný prostředek

II. Proti tomto rozhodnutí mohou podat dovolání nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku (ve prospěch i v neprospěch obžalovaného, a to na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce či bez takového návrhu), a obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obžalovaný tak může učinit pouze prostřednictvím obhájce. Podání, které by takto neučinil, se za dovolání nepovažuje, byť by tak bylo označeno. Dovolání se podává u soudu, které rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému směřuje. Rozhoduje o něm Nejvyšší soud České republiky.


V dovolání musí být vedle obecných záležitostí (§ 59 odst. 3 tr. řádu) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu, i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit je po dobu trvání lhůty v podání dovolání


V plzni 11. 2. 2015


JUDr. Zdeněk Jaroš, v.r.

předseda senátu

sp.zn.
1 T 41/2012
Osmileté domácí násilí s pravidelným znásilňováním

spisová značka: 1T 41/2012-260


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Okresní soud v Hodoníně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Klasa a přísedících Libuše Slovákové a Pavla Gráfa v hlavním líčení konaném dne 25. dubna 2012


t a k t o:


obžalovaný

xxxxx x x x x x x,

nar. x.xx.xxxx v xxxxxxx, invalidní důchodce, trvale bytem xxxxxxxx č. xxxx/x, xxxxxx,

adresa pro účely doručování: xxxxxx, xxxxxxx č. xx


j e  v i n e n,  ž e


1)

nejméně v době od 1.6.2004 do 21.11.2011 v bytě na ulici Xxxxxxxxx č. x v Xxxxxxxx a poté v rodinném domě v obci xxxxxxx č. xxx, okr. xxxxxx, které obýval společně s poškozenou manželkou xxxxx xxxxxxxxxx, nar. x.x.xxxx, ji psychicky a fyzicky týral tím, že hlavně v podnapilém stavu, občas i za střízliva, tuto pojmenovával nejsprostšími výrazy, což se dělo denně po celé období, dále ji napadal údery pěstí a dlaní do různých částí těla, což se dělo po celé období s četností do 10 případů měsíčně, kdy tímto jí způsoboval modřiny a odřeniny na různých částech těla bez dalších následků, dále svou manželku poškozenou xxxxx xxxxxxxxxx přes její odpor nutil k pohlavnímu styku a dalším sexuálním praktikám a také jí dělal schválnosti tím, že jí schovával klíče od automobilu Renault, který používala na dojíždění do zaměstnání, načež jej musela prosit, aby jí klíče dal, nebo se dopravit jiným způsobem, kdy jeho násilí vůči poškozené xxxxx xxxxxxxxx stále narůstalo a vyvrcholilo spolu s jeho neustálou opilostí v době od 6.11.2011 do zadržení Policií ČR dne 21.11.2011,

2)

dne 17.11.2011 v ložnici v místě společného bydliště v rodinném domě v obci xxxxxxx č. xxx, okr. Hodonín, na posteli v podnapilém stavu nadával, vyčítal a vyhrožoval poškozené v době okolo 20:00 hodin do 23:00 hodin a pak poškozenou lžící na pravém boku začal osahávat a po jejím odpírání ji uhodil francouzskou berlí pod koleno pravé nohy, v důsledku čehož jí vznikla větší modřina, a následně ji přes její odpor a nesouhlas natřel nejdříve lubrikačním gelem, poté jí lízal přirození a souložil s ní shora s vyvrcholením do pochvy, čímž jí způsobil další podlitiny na nohou,

3)

dne 19.11.2011 v době okolo 17:00 hodin v ložnici v rodinném domě čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. Xxxxxxx, v podnapilém stavu strhl poškozenou přes její odpor na postel a ač se mu stále bránila, strhl z ní oblečení, držel ji loktem pod krkem, natřel ji lubrikačním gelem, lízal jí přirození, a poté s ní souložil shora s vyvrcholením do pochvy, kdy poškozená poté odešla na dvůr vyčkávajíc tam jeho usnutí, a když se vrátila zpátky a obviněný se probudil, tak ji asi od 20:00 hodin do 23:00 hodin vyčítal, nadával a urážel ji a přesto, že se mu bránila, znovu ji natřel lubrikačním gelem, lízal její přirození a souložil s ní shora s vyvrcholením do pochvy,

4)

dne 10.11.2011 v době okolo 14:45 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. Xxxxxxx, položil na stůl před naproti sedící poškozenou malorážkovou pistoli vlastní výroby a vyhrožoval jí, ať si na něj dává pozor, že ví, co on dovede, a poté odešel, v pátek 18.11.2011 okolo 15:00 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. Xxxxxxx, si sedl na lavici naproti poškozené, která na místo přišla z domu, aby se v něm tak vyhnula jeho urážkám a nadávkám, z kapsy bundy vytáhl malorážkovou pistoli vlastní výroby, touto jí mířil na obličej tak, že ústí hlavně bylo od jejích očí asi 20 – 30 cm a po prosbách poškozené, ať to proboha schová, ať to nedělá, odklonil mírně hlaveň a z pistole vystřelil, kdy střela proletěla velmi blízko jejího ucha, načež poté, kdy poškozená zcela zastrašená nehnutě seděla na místě, znovu vystřelil v těsné blízkosti její hlavy, kdy střela proletěla opět velmi blízko ní, načež jej poškozená prosila, ať to více nedělá, že to nahlásí na policii, on jí řekl, že když to udělá, tak policajty po jejich příjezdu postřílí, že v jedné zbrani má 7 nábojů, nato poškozená utekla do domu a on po chvíli přinesl na zahradu petardy a 3 z nich odpálil, aby tak zanikly osamělé výstřely,

5)

v týž den v době okolo 23:00 hodin v ložnici v domě čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. Xxxxxxx, po urážkách a sprostém chování k poškozené na její odpovědi, že jestli ji nepřestane ohrožovat, tak zavolá policii, vzal z nočního stolku malorážkovou pistoli vlastní výroby a drže ji v pravé ruce, přitlačil ústí hlavně na levý spánek poškozené a takto mlčky několik vteřin setrval, poté pohnul pistolí doleva a vystřelil do skříně, nato ji znovu sprostě urážel a pistoli odložil zpět do nočního stolku,

t e d y

ad 1)

týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a čin páchal po delší dobu,

ad 2), ad 3)

jiného násilím a pod pohrůžkou násilí donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal souloží,

ad 4)

jinému vyhrožoval usmrcením a těžkou újmou na zdraví takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu a čin spáchal se zbraní,

ad 5)

jiného pohrůžkou násilí nutil, aby něco opominul a čin spáchal se zbraní,


č í m ž  s p á c h a l


ad 1)

zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku,

ad 2), ad 3)

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku,

ad 4)

přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku,

ad 5)

zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku,


a  o d s u z u j e  s e:


podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.

Podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku a § 84 trestního zákoníku se obžalovanému výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu 3 (tří) let s dohledem.

Podle § 99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a § 99 odst. 4 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné protialkoholní ambulantní léčení.


O d ů v o d n ě n í:


Okresnímu soudu v Hodoníně byla podána obžaloba na xxxxx xxxxxxx 1) pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, 2) pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, 3) pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, 4) pro přečin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. 

Trestné činnosti se měl dopustit tak, že: 

1) nejméně v době od 1.6.2004 do 21.11.2011 v bytě na ulici xxxxxxxx č. x v xxxxxxx a poté v rodinném domě v obci xxxxxxx č. xxx, okr. xxxxxx, které obýval společně s poškozenou manželkou, nar. x.x.xxxx, ji psychicky a fyzicky týral tím, že hlavně v podnapilém stavu, občas i za střízliva, tuto pojmenovával nejsprostšími výrazy, což se dělo denně po celé období, dále ji napadal údery pěstí a dlaní do různých částí těla, což se dělo po celé období s četností do 10 případů měsíčně, kdy tímto jí způsoboval modřiny a odřeniny na různých částech těla bez dalších následků, dále svou manželku poškozenou přes její odpor nutil k pohlavnímu styku a dalším sexuálním praktikám a také jí dělal schválnosti tím, že jí schovával klíče od automobilu Renault, který používala na dojíždění do zaměstnání, načež jej musela prosit, aby jí klíče dal, nebo se dopravit jiným způsobem, kdy jeho násilí vůči poškozené stále narůstalo a vyvrcholilo spolu s jeho neustálou opilostí v době od 6.11.2011 do zadržení Policií ČR dne 21.11.2011,

2) dne 17.11.2011 v ložnici v místě společného bydliště v rodinném domě v obci xxxxxxx č. xxx, okr. xxxxxx, na posteli v podnapilém stavu nadával, vyčítal a vyhrožoval poškozené v době okolo 20:00 hodin do 23:00 hodin a pak poškozenou lžící na pravém boku začal osahávat a po jejím odpírání ji uhodil francouzskou berlí pod koleno pravé nohy, v důsledku čehož jí vznikla větší modřina, a následně ji přes její odpor a nesouhlas natřel nejdříve lubrikačním gelem, poté jí lízal přirození a souložil s ní shora s vyvrcholením do pochvy, čímž jí způsobil další podlitiny na nohou,

3) dne 19.11.2011 v době okolo 17:00 hodin v ložnici v rodinném domě čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. xxxxxx, v podnapilém stavu strhl poškozenou přes její odpor na postel a ač se mu stále bránila, strhl z ní oblečení, držel ji loktem pod krkem, natřel ji lubrikačním gelem, lízal jí přirození, a poté s ní souložil shora s vyvrcholením do pochvy, kdy poškozená xxxxx xxxxxxxxx poté odešla na dvůr vyčkávajíc tam jeho usnutí, a když se vrátila zpátky a obviněným se probudil, tak ji asi od 20:00 hodin do 23:00 hodin vyčítal, nadával a urážel ji a přesto, že se mu bránila, znovu ji natřel lubrikačním gelem, lízal její přirození a souložil s ní shora s vyvrcholením do pochvy,

4) dne 10.11.2011 v době okolo 14:45 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. xxxxxx, položil na stůl před naproti sedící poškozenou malorážkovou pistoli vlastní výroby a vyhrožoval jí, ať si na něj dává pozor, že ví, co on dovede, a poté odešel, v pátek 18.11.2011 okolo 15:00 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. xxxxxx, si sedl na lavici naproti poškozené, která na místo přišla z domu, aby se v něm tak vyhnula jeho urážkám a nadávkám, z kapsy bundy vytáhl malorážkovou pistoli vlastní výroby, touto jí mířil na obličej tak, že ústí hlavně bylo od jejích očí asi 20 – 30 cm a po prosbách poškozené, ať to proboha schová, ať to nedělá, odklonil mírně hlaveň a z pistole vystřelil, kdy střela proletěla velmi blízko jejího ucha, načež poté, kdy poškozená zcela zastrašená nehnutě seděla na místě, znovu vystřelil v těsné blízkosti její hlavy, kdy střela proletěla opět velmi blízko ní, načež jej poškozená prosila, ať to více nedělá, že to nahlásí na policii, on jí řekl, že když to udělá, tak policajty po jejich příjezdu postřílí, že v jedné zbrani má 7 nábojů, nato poškozená utekla do domu a on po chvíli přinesl na zahradu petardy a 3 z nich odpálil, aby tak zanikly osamělé výstřely,

5) v týž den v době okolo 23:00 hodin v ložnici v domě čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. xxxxxx, po urážkách a sprostém chování k poškozené xxxxx xxxxxxxxx na její odpovědi, že jestli ji nepřestane ohrožovat, tak zavolá policii, vzal z nočního stolku malorážkovou pistoli vlastní výroby a drže ji v pravé ruce, přitlačil ústí hlavně na levý spánek poškozené a takto mlčky několik vteřin setrval, poté pohnul pistolí doleva a vystřelil do skříně, nato ji znovu sprostě urážel a pistoli odložil zpět do nočního stolku.

Zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku se měl dopustit v bodě 1). V bodě 2) a 3) měl spáchat zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, v bodě 4) měl spáchat přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a v bodě 5) měl spáchat zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. 

O podané obžalobě soud rozhodoval v hlavních líčeních, které postupně byla nařizována.

Nejprve se jednalo o hlavní líčení z 21.3.2012 (blíže viz. protokol na č.l. 217-222). Před soud předstoupil obžalovaný, který uvedl, že s obžalobou nesouhlasí, že celá věc je účelově vykonstruovaná, že on se žádného takovéhoto jednání, které je popsáno v obžalobě, nedopustil. 

Obžalovaný se postupně vyjadřoval ke všem skutkům, které jsou popsány v obžalobě, a zásadně popřel, že by dopustil tohoto jednání, které obžaloba spatřuje jako protiprávní. Na tomto svém tvrzení setrval po celé hlavní líčení a nakonec i ve své závěrečné řeči, kterou nakonec soudu předložil i v písemném vyhotovení (viz. č.l. 255-258) uvedl, že je nevinen. 

Obžalovaný odmítá, že by od 1.6.2004 do 21.11.2011 v bytě na ul. xxxxxxxx č. x, případně v rodinném domě v xxxxxxxxx č. xxx , kde bydlel se svou manželkou xxxxx, ji nějakým způsobem psychicky týral, údaje obžaloby v tomto směru, které tvrdily, že obžalovaný se dopouštěl násilného jednání, a to i fyzickým násilím, že ji také nutil k pohlavnímu styku, schovával klíče apod., tak obžalovaný zásadně všechny tyto údaje odmítá. 

Odmítá potom to jednání, které je popsáno pod bodem 2) a 3), kde se uvádí, že měl svou manželku násilím donutit k pohlavnímu styku. Obžalovaný tvrdí, že nic takového se nestalo, že nikdy nedošlo k tak násilnému jednání jak popisovala xxxxx xxxxxxxxx, jak uvádí obžaloba pod bodem 2), a obžalovaný současně tvrdí, že ani nedošlo k žádnému násilnému jednání, které popisovala v obžalobě pod bodem 3), údaje, které jsou uvedeny v obžalobě, které se opírají o xxxxx xxxxxxxxxx, odmítá jako nepravdivé. 

Pokud potom jde o bod 4) tak obžalovaný rovněž odmítá, že by své manželce vyhrožoval. Odmítá, že by jí vyhrožoval v situaci, kdy by položil na stůl zbraň. Odmítá, že by jí vyhrožoval i za situace, která má být v bodě 4) popsána. Veškeré údaje, které jsou tam uvedeny a které se týkají nějaké zbraně, obžalovaný odmítá. Tvrdí, že pokud zbraň použil, tak to vůbec nesouviselo s jednáním s jeho manželkou, snad střílel na krysu či něco podobného. Obhajoba obžalovaného je taková, že jednání pod bodem 4) popírá. 

Obžalovaný popírá i jednání pod bodem 5), které je kvalifikováno jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. 

Soud tedy shrne, že obžalovaný ve své obsáhlé výpovědi všechny ty momenty, v níž obžaloba spatřuje páchání zločinu nebo přečinu, tak jak je popsáno v bodě 1) až 5) obžalovaný odmítá a hájí se tím, že k ničemu takovému nedošlo. Obviňuje svou manželku z toho, že všechny tyto věci si vymyslela. 

V hlavním líčení dne 21.3.2012 soud potom pokračoval výslechem svědků xxxxx xxxxxxx, poté vyslýchal i svědkyni xxxxx xxxxxxxxxx, svědkyni xxx xxxxxx, svědkyni xxxx xxxxxxxxx a poté vyslechl samotnou poškozenou xxxxx xxxxxxxx. Hlavní líčení potom bylo odročeno na další termín, další hlavní líčení se konalo dne 25.4.2012. Soud k návrhu obhajoby vyslechl svědkyni xxxx xxxxxxx, xxx xxxx a xxxx xxxxxxxxx, provedl důkaz listinami a nakonec ve věci rozhodl, když předtím ještě postupem dle § 211 odst. 5 trestního řádu provedl důkaz znaleckým posudkem, který je založen na č.l. 26-41 a četl jej za souhlasu obžalovaného a státního zástupce. 

Jestliže bylo uvedeno, že kromě dalších svědků v hlavním líčení dne 21.3.2012, došlo potom i k výslechu svědkyně xxxxx xxxxxxxxx, tak tato výpověď svědkyně je velmi podobná výpovědi obžalovaného pokud jde o rozsáhlost a obsáhlost a je nutno říci, že také svědkyně xxxxx xxxxxxxxx velmi podrobně jednotlivé události popisuje, proto její výpověď je zachycena na několika stranách textu. Svědkyně potom velmi podrobně vypověděla i na dotazy státního zástupce a obhájkyně a když soud hodnotí tuto výpověď svědkyně tak musí konstatovat, že podobnost výpovědi obžalovaného a svědkyně je dána pouze v rozsahu a podrobnosti, pokud jde ovšem o skutková zjištění, tak tyto výpovědi se diametrálně liší. 

Je to právě svědkyně, která popisuje jednání obžalovaného jako jednání protiprávní a svědkyně ve své výpovědi popisuje události od června 2004 do 21.11.2011, kdy je obžalovaný zatčen a tvrdí, že nejen v bydlišti na ul. xxxxxxxx č. x v xxxxxx, ale také v rodinném domě v xxxxxxxxx, kde společně bydleli, obžalovaný často chodil v podnapilém stavu, v tomto podnapilém stavu ji týral, někdy ji týral i když byl střízlivý. Svědkyně podrobně popisuje, že obžalovaný vůči ní používal ty nejsprostší výrazy, že také ji napadal údery pěstí do částí těla, což se stávalo velmi pravidelně, svědkyně mluví snad až o deseti případech měsíčně, vysvětluje, že obžalovaný jí tak způsoboval modřiny a odřeniny na různých částech těla. Také vysvětluje, že obžalovaný ji opakovaně nutil k pohlavnímu styku a k dalším praktikám. Tvrdí, že jí dělal různé schválnosti, jako schování klíčů od auta, aby nemohla se dostat včas do zaměstnání a nakonec svědkyně vysvětluje, že toto jednání vyvrcholilo tak, že až do 21.11.2011 kdy ve věci zakročila policie. 

Svědkyně potom ve své výpovědi vysvětlovala některé konkrétní události, ke kterým došlo v listopadu 2011. Vysvětluje událost ze dne 17.11.2011, která se měla stát v xxxxxxxxx v domě č. xxx, kde společně bydleli, někdy kolem 20.00 hodin až 23.00 hodin. Svědkyně potom popisuje, jak obžalovaný ji začal osahávat, když ona mu odmítala pohlavní styk, kterého se domáhal, tak ji udeřil francouzskou holí pod koleno pravé nohy, čímž jí vznikla větší modřina, také přes její nesouhlas a odpor ji natíral lubrikačním gelem, lízal přirození a také přes její nesouhlas s ní souložil takovým agresivním způsobem, že měla podlitiny na nohou. 

Svědkyně potom vypovídá, že podobné jednání se opakovalo dva dny poté, a to 19.11.2011, kdy se to stalo opět v domě č. xxx v obci xxxxxxx, tentokrát kolem 17.00 hodin. Svědkyně podrobně popisuje, že obžalovaný se domáhal pohlavního styku, který ona odmítala, že nakonec ji povalil na postel, strhal z ní oblečení, zase ji natíral lubrikačním gelem, lízal ji přirození a opět přes její souhlas s ní souložil, přičemž když potom po souloži usnula a pak se obžalovaný probudil, tak ji znovu urážel a napadal, znovu opakoval tyto sexuální praktiky, se kterými ona nesouhlasila. Svědkyně potom ve své výpovědi se vrací k události, která se stala před znásilněním, a to konkrétně 10.11.2011, kdy popisuje dva skutky. První se měl stát kolem 14.45 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu č. xxx v xxxxxxxxx a druhý týž den v ložnici domu č. xxx v xxxxxxxxx kolem 23.00 hodin. 

Jednání kolem 23.00 hodin popisuje poněkud stručněji a tvrdí, že obžalovaný ji urážel, sprostě jí nadával a když ona se domáhala toho, aby svého jednání zanechal s tím, že zavolá policii, tak obžalovaný vzal malorážkovou pistoli vlastní výroby a držel ji v pravé ruce, přitlačil jí ústí hlavně na levý spánek a takto několik vteřin setrval, poté pohnul pistolí doleva a vystřelil do skříně a pak ji znovu urážel a pistoli nakonec odložil. Svědkyně uvádí, že z tohoto jednání obžalovaného měla strach, brala to jako faktickou pohrůžku násilím, zvláště v situaci, kdy podobného jednání se obžalovaný vůči ní dopustil téhož dne, tj. 10.11.2011 kolem 14.45 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu, kdy jí obžalovaný také vyhrožoval a také v situaci, kdy měl k dispozici malorážkovou pistoli a svědkyně se obávala. 

Svědkyně pokud líčí tyto události z 10.11.2011 tak popisuje tu druhou událost, která se stala 18.11.2011 kolem 23.00 hodin a předtím 18.11.2011 kolem 15.00 hodin pod altánkem rodinného domu, kdy poškozená zase tvrdí, že byla objektem různých urážek a nadávek, kdy obžalovaný opět vytáhl malorážkovou pistoli, mířil jí na obličej, takže ústí hlavně bylo velmi blízko u jejího obličeje a když ona se obávala následků a prosila obžalovaného, aby toho nechal, tak obžalovaný odklonil pistoli a z pistole vystřelil tak, že střela letěla poměrně blízko ucha poškozené. Poškozená potom popisuje, že byla velmi vystrašená, bála se jednání obžalovaného a když se zmínila o tom, že by zavolala policii, tak obžalovaný jí vyhrožoval, že v tom případě ji postřílí, že má k dispozici sedm nábojů. 

Je tedy zřejmé pokud porovnáme výpovědi obžalovaného a poškozené a zjistíme, že tyto výpovědi se diametrálně liší a soud tedy musel hodnotit, která z výpovědí je pravdivá či nikoliv. Soud hodnotil nejen výpovědi svědků, ale hodnotil také i listinné důkazy, které jsou založeny ve spise. Ve spisu na č.l. 2 je úřední záznam policie, který 21.11.2011 dokladuje, že to byla poškozená, která oznámila policii, že ji napadl její manžel xxxx xxxxxx, mluvila o znásilnění, vysvětlovala podnapilost obžalovaného, bála se tohoto jednání. Pokud soud nahlédne do tohoto dokladu policie, který je nazván jako „vytěžování“ tak musí konstatovat, že poškozená už 21.11.2011 ty údaje, které uvádí jako svědkyně, uvedla policii a domáhala se toho, aby policie zakročila. V tomto momentu je výrazný a svědčí pro věrohodnost poškozené v tom smyslu, že se nemůže jednat o nějaké vykonstruované jednání, ale o jednání ženy, která se bojí násilného jednání obžalovaného a vyhledá policii. 

Dalšími listinami je úřední záznam Policie ČR na č.l. 49-50, kde je zřejmé, že policie tehdy zakročovala proti obžalovanému. Je zřejmé, že obžalovaný se bránil tomuto jednání, což také prokazuje do určité míry věrohodnost poškozené, neboť je zřejmé, že obžalovaný se chová agresivně i vůči policistům, kteří bezprostředně poté proti němu zakročují. 

Na č.l. 51 jsou fotografie, které prokazují poškození střelnou zbraní, které odpovídá zase výpovědi svědkyně, jedná se o poškození obložení garáže. Dalším listinným důkazem je úřední záznam na č.l. 52, ze kterého je zřejmé, že dne 21.11.2011 byla vyslána hlídka policejní do obce xxxxxxx na základě oznámení xxxxx xxxxxxxxx, že vůči ní obžalovaný používá násilí, že jí také znásilnil a bylo mimo jiné zjištěno, což je podstatné i to, že policie na místě v bytě obžalovaného zjistila, že obžalovaný má k dispozici asi šest střelných zbraní. Tento úřední záznam opět je v souladu s výpovědí poškozené a také nasvědčuje tomu, že poškozená ve své výpovědi mluví pravdu.

I protokol o zadržení z č.l. 42-43 nasvědčuje tomu, že poškozená uváděla shora uvedené údaje policii a že policie zakročovala proti obžalovanému a je zřejmé, že při jednání s obžalovaným (viz. č.l. 42-43) bylo zjištěno, že obžalovaný je pod vlivem alkoholu, což prokazuje tvrzení poškozené, že obžalovaný v době kdy byl agresivní tak často požíval alkoholické nápoje.

Další listinné důkazy jsou potom založeny ve spise na č.l. 53-56, což je protokol o ohledání místa činu a náčrtek, tyto důkazy jsou také v souladu s výpovědí poškozené, pokud jde o to, že svědkyně vypovídá, že obžalovaný v určité době použil střelnou zbraň, k čemuž odpovídá i právě tyto stopy, které byly zajištěny na místě samém a byly tam také zajištěny střelné zbraně, o kterých vypovídá poškozená ve své výpovědi. To je potom další důkaz prokazující, že svědkyně má pravdu. 

Pokud svědkyně tvrdí, že při vyhrožování obžalovaný použil střelnou zbraň, tak byla zajištěna stopa (viz č.l. 58) jednak zbytky nábojnic a jednak i část dřeva, která nese evidentní znaky průstřelu, tedy použití střelné zbraně ze strany obžalovaného. Byl také zajištěn paragon na č.l. 59, ze kterého je zřejmé, že obžalovaný měl k dispozici vzduchovou pušku, kterou si zakoupil. Zase soud podotýká, že i tyto listiny prokazují, že pravdu má v této věci poškozená a nikoli obžalovaný. 

Podle č.l. 71 a násl. byla provedena prohlídka těla a tato prohlídka těla vyzněla tak, že na těle poškozené, poté co oznámila celou věc, byly zjištěny hematomy na různých částech těla, zejména na nohou a tyto hematomy přesně prokazují to, co uvádí svědkyně, že totiž obžalovaný v době, kdy se proti ní dopustil trestné činnosti, se choval tak násilně, že jí tyto hematomy vznikly. Podstatným důkazem je lékařská zpráva na č.l. 74, ze které je zřejmé, že dne 22.11.2011 byla poškozená vyšetřena lékařem a lékař zjišťoval výrazné podlitiny na jejím těle, např. podlitinu velikosti 9x6 cm na vnitřní straně pravého bérce, podlitiny velikosti 14x14 mm v odstupu 3 – 4 cm od sebe na vnitřní straně levého stehna, podlitina velikosti 5x3 cm na přední straně pravého bérce nad kotníkem apod. Pokud se lékař vyjadřoval i ke stáří těchto podlitin, tak je naprosto zřejmé, že tyto podlitiny právě odpovídají těm jednáním obžalovaného, ke kterému docházelo podle obžaloby dne 17.11.2011 až 21.11.2011. 

Svědkyně tudíž vypovídá pravdu pokud líčí násilné jednání obžalovaného, zatímco obžalovaný žádným způsobem nevysvětluje, jak by takováto poranění mohla vzniknout, když soud zdůrazňuje zvláště podlitinu velikosti 9x6 cm, což je podlitina značná a svědčí o násilném jednání. Na č.l. 75 a násl. je prohlídka těle obžalovaného, tam nebyly zjištěny žádné známky nějakého poranění.

Pokud jde o protokol o vydání věci na č.l. 77 tak je potom zřejmé, že obžalovaný vydal zbraně, které měl k dispozici a pokud jde o tyto zbraně, tak je to opět v souladu s výpovědí poškozené, že takovéto zbraně obžalovaný měl k dispozici a mohl s nimi manipulovat a vyhrožovat poškozené. Fotografie těchto zbraní je potom založena na č.l. 80-83. Soud má také k dispozici odborné vyjádření, které je ve spisu na č.l. 85 a násl., je tam podstatné, že byly nalezeny dvě zdeformované olověné střely na místech, o kterých vypovídala svědkyně a to také prokazuje, že svědkyně má pravdu pokud tvrdí, že obžalovaný vystřelil, aby se ona zalekla. Bylo také prokázáno, že se jedná o střely, které odpovídají těm zbraním, které obžalovaný měl v držení a v kritické době měl tyto k dispozici. 

Dalším významným důkazem je protokol o trestním oznámení, který je založen na č.l. 99- 101 a ten také prokazuje věrohodnost poškozené. Je totiž skutečností, že bezprostředně po událostech dne 22.11.2011 podala xxxxx xxxxxxxxx trestní oznámení na Policii ČR, oddělení hospodářské kriminality, Velkomoravská 16, Hodonín, kdy toto trestní oznámení je velmi podrobné a soud konstatuje, že pokud jde o jeho obsah, tak je zcela jednoznačně v souladu s tím, co svědkyně vypovídá později, zejména u hlavního líčení.

Z toho soud dovozuje, že svědkyně vypovídá stále stejně jak v trestním oznámení, tak nakonec i v přípravném řízení ve své svědecké výpovědi, která začíná na č.l. 108 a také ve svědecké výpovědi, kterou učinila před soudem a není tedy důvod této svědkyni nevěřit.

Pokud byla zmínka o znaleckém posudku, který je k dispozici, tak tento znalecký posudek je založen na č.l. 26-41, kdy znalkyně z oboru psychiatrie MUDr. Magdalena Válová tam konstatuje, že u obžalovaného jsou určité problémy s jeho charakterovými vlastnostmi, je anomální osobností se souhrnem nepříznivých povahových a charakterových vlastností, tato porucha je trvalá, jeho osobnost nese rysy emoční nestability, impulzivity a nezdrženlivosti. To potom odpovídá tomu zjištění, že obžalovaný v důsledku této poruchy osobnosti je schopen reagovat nepřiměřeně na určité podněty a do určité míry také vysvětluje agresivitu jeho jednání. Na druhé straně je faktem a to je nutno zdůraznit, že obžalovaný je za svoje jednání trestně odpovědný, že sice byl zjištěn ještě vliv alkoholu, ale ani jeho porucha osobnosti, ani sklon k alkoholu není takový, že by jej mohl exkulpovat a prokazovat, že nejsou zachovány ovládací a rozpoznávací schopnosti. Ke znaleckému posudku však soud přihlédl při úvaze o trestu a zejména k uložení ochranného léčení. 

Jestliže soud shrne listinné důkazy tak musí konstatovat, že tyto listinné důkazy vyznívají v neprospěch obžalovaného a vesměs, jak na to bylo poukázáno, potvrzují tu verzi, kterou uvedla ve své výpovědi poškozená.

Svědek xxxx xxxxxx je syn obžalovaného a poškozené, jeho výpověď nevyvrací tvrzení obžalovaného, co je však podstatné a pro obžalovaného příznivé, že svědek uvedl, že na jednání obžalovaného má vliv i poškozená, která jej určitým způsobem provokuje, nenechá si nic líbit a svědek doslova řekl, že vliv matky na protiprávní jednání obžalovaného představuje tak 50 %, přičemž také vysvětlil, že k agresivnímu jednání dochází v situaci, kdy obžalovaný i poškozená požívají alkoholické nápoje, což ve své výpovědi také uvedl. Výpověď svědka je významná proto, že svědek prokazuje určité alibi obžalovaného v tom směru, že byl v některých případech i vyprovokován a mohl se takovéhoto jednání dopustit právě proto. Na druhé straně je ovšem pravdou, že svědek prokazuje to, že obžalovaný se choval špatně k jeho matce, zejména ve své výpovědi na č.l. 138, a prokazuje ty události, zejména které jsou popsán v obžalobě pod bodem 4) a 5). Lze tedy konstatovat, že v tomto směru výpověď svědka obžalovaného usvědčuje.

Další svědkyní je xxxxx xxxxxxxxx, to je dcera obžalovaného a poškozené, její výpověď je shodná s výpovědí xxxxx xxxxxxx v tom smyslu, že poškozená skutečně se nechovala příliš dobře k obžalovanému, doslova řekla, že je možné, že chování její matky, tedy poškozené, bral obžalovaný někdy jako provokaci. Svědkyně ovšem usvědčila obžalovaného z toho, že obžalovaný se špatně a násilně choval vůči poškozené, popisuje jednotlivé údaje, kdy v tomto směru její výpověď je shodná s tím, co před soudem vypověděla xxxxx xxxxxxxxx. V podrobnostech se odkazuje zejména na výpověď z přípravného řízení na č.l. 143-144, kde svědkyně mluvila o různých hádkách, nadávkách a urážkách ze strany obžalovaného vůči její matce, nakonec mluvila o agresivním jednání. Soud tedy konstatuje, že i tato výpověď obžalovaného usvědčuje. 

Svědkyně xxx xxxxx nebyla přímou svědkyní konkrétních událostí, je to kolegyně poškozené ze zaměstnání někdy od listopadu 2010. Ona uvádí, že poškozená se jí opakovaně svěřovala s tím, že obžalovaný se k ní špatně chová, chodila do práce nevyspalá a bylo vidět, že dochází k závadnému jednání ze strany obžalovaného, na což si svědkyně jaksi stěžovala zejména i na to, že dochází k nějakému sexuálnímu obtěžování. Tato svědkyně také, byť nepřímo, prokazuje pravdivost poškozené.

Další svědkyně soud vyslýchal ve druhém hlavním líčení, které se konalo dne 25.4.2012. Jedná o sestru obžalovaného xxxx xxxxxxx, jedná se o tetu obžalovaného xxx xxxx a jedná se také o xxxx xxxxxxxxx. Tyto svědecké výpovědi byly učiněny na základě návrhu obhajoby a soud konstatuje, že i když svědkyně, zejména xxxx xxxxxx a xxx xxx, se nevyjadřovaly ke konkrétním okolnostem, tak se domnívaly toho, že obžalovaný je vcelku hodný člověk, obviňovaly z celého jednání jeho manželku a vyslovily podiv nad tím, že by obžalovaný se mohl dopustit takové trestné činnosti, která byla prokázána. 

To, že trestná činnost byla prokázána, prokazují i další důkazy, o kterých byla zmínka. Soud vzal v úvahu výpovědi svědkyň xxxx xxxxxx, xxx xxxxx a do určité míry též i výpovědi svědkyně xxxx xxxxxxxx jako svědkyně, které prokazují to, že chování poškozené vůči obžalovanému nebylo příliš dobré, že obžalovaný se subjektivně mohl v některých případech cítit být vyprovokován a pokud v jejich manželství docházelo k tak závažným okolnostem, že toto přerostlo v násilí a výhružky apod., tak že poškozená do určité míry mohla tyto věci vyprovokovat. V tomto směru soud považuje tyto svědky za významné svědky z hlediska obhajoby.

Když soud se vrací k původním úvahám, kdy na jedné straně je výpověď poškozené, která obžalovaného zcela usvědčuje, a na druhé straně je obžalovaný, který odmítá cokoliv závažného co popisuje obžalovaného, tak soud na základě těch úvah, které již byl uvedeny, musí dát za pravdu tomu, že to byla svědkyně xxxxx xxxxxxxxx, která popisuje události pravdivě, neboť na její výpověď navazuje lékařské zprávy, protokoly o ohledání místa činu, trestní oznámení, nakonec i výpovědi svědků, zatímco tu verzi obžalovaného kromě toho, že býval vyprovokován ze strany manželky, neprokazuje nic.

Soud podotýká, že není taková důkazní situace, že by obžalovaný odmítal část jednání, část doznával, obžalovaný odmítá celou věc „un block“ a z tohoto důvodu soud nakonec se musel rozhodnout a na podkladě úvah, které byly zmíněny, považuje za pravdivou a oprávněnou výpověď poškozené.

Jednání pod bodem 1), které bylo popsáno shora, je zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, neboť obžalovaný po dlouhou dobu týral poškozenou, která s ním žila ve společné domácnosti. Pod bodem 2) a 3) jde o obdobné jednání, kdy obžalovaný jednak fyzickým násilím, ale taky pohrůžkou násilí nutí poškozenou k pohlavnímu styku a dopouští se tak v těchto dvou bodech zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.

Pokud jde o jednání pod bodem 4) tak toto je tzv. „nebezpečné vyhrožování“, neboť obžalovaný vyhrožuje své manželce usmrcením a těžkou újmou na zdraví, počíná si způsobem, který vyvolává v poškozené důvodnou obavu a podstatné je, že toto páchá se zbraní. Posléze pod bodem 5) je situace taková, že nutí obžalovaný poškozenou, aby něco opominula, když ona se chce s celou věcí obrátit na policii, tak aby ji zastrašil používá k tomu zbraň a tím se dopouští zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. 

Soud potom řešil otázku trestu. Ve prospěch obžalovaného soud významně přihlédl k tomu, co bylo uvedeno shora, že chování jeho manželky k němu nebylo příliš dobré, že k častým konfliktům docházelo v situaci, kdy oba byli pod vlivem alkoholu a poškozená zřejmě, alespoň část těch jednání dle obžaloby v bodě 1) určitým způsobem vyprovokovala, a to je významnou okolností, ke které soud přihlédl ve prospěch obžalovaného. Soud také vzal v úvahu jeho osobní poměry, obžalovaný má problémy s chůzí, pohybuje se pouze pomocí francouzské hole. Z hlediska chování v místě bydliště (viz. zprávy o pověsti na č.l. 179-180) nebylo zjištěno žádných negativních poznatků v neprospěch obžalovaného.

V rejstříku trestů (viz. č.l. 174) jsou sice zaznamenána dvě odsouzení, vesměs Okresním soudem v Hodoníně jak pod sp. zn. 1T 57/79, tak pod sp. zn. 1T 423/91, soud však považuje tato odsouzení za zahlazená a nepřihlédl k nim jako k přitěžujícím okolnostem a přiznává obžalovanému polehčující okolnost dosavadní bezúhonností. 

Je skutečností a k tomu je nutno dát význam při úvaze o výši trestu, že obžalovaný se dopouští více trestných jednání, páchá více zločinů a přečin. Nakonec soud považuje za přiměřený trest odnětí svobody v trvání 3 (tří )let. Na jednání obžalovaného, tak jak to uvedla znalkyně MUDr. Válová, se projevuje alkohol. Soud v souladu s návrhem znalkyně uložil obžalovanému ochranné protialkoholní ambulantní léčení a k této okolnosti přihlédl při výměře trestu. Polehčující okolnosti, o kterých byla zmínka, a okolnosti případu jsou takového charakteru, že lze výkon trestu podmíněně odložit, avšak na dobu 3 (tří) let s dohledem.

P o u č e n í : 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost, kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škodu, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.


Okresní soud v Hodoníně

dne 25. dubna 2012.


JUDr. Jaroslav Klas, v.r.

předseda senátu



sp.zn.
2 T 5/2022
52 605 Kč
Brutální týrání malého dítěte s těžkými následky

Číslo jednací: 2 T 5/2022 – 330

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Kladně rozhodl v hlavním líčení konaném dne 11. srpna 2022 v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ladislavy Lužanové a přísedících JUDr. Barbory Zahálkové a Marie Šilhavé

takto:

Obžalovaný

XX

Narozený XXX v XX, XX, trvale bytem ,XX ,XX okres XX,

je vinen, že

v blíže neurčené době začínající před 3. 8. 2020 až do 5. 9. 2020 v místě společného bydliště v

rodinném domě na adrese XX v obci XX, soudní okres XXX,  opakovaně prudce třásl s tělem poškozeného nezletilého XX , nar. XX, kdy poškozeného držel za trup a při prudkém pohybu dolních končetin směrem vzad došlo k poruše nezralé kostní tkáně poškozeného, tímto jednáním způsobil poškozenému zlomeninu dolního konce pravé holenní kosti bez posunku úlomků, zlomeninu pravé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunku úlomků, zlomeninu levé stehenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, zlomeninu dolního konce těla levé holenní kosti bez posunu úlomků, drobné úlomky dolního konce levé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti, nalomení 4. nártní kůstky levé nohy bez posunu úlomků, dále násilným uchopením poškozeného za pravé zápěstí způsobil poškozenému zlomeninu pravé vřetenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce bez posunu úlomků, zlomeninu pravé loketní kosti v místě přechodu těla a horního konce kosti bez posunu úlomků, dále přímým působením tupého násilí o velké intenzitě na nos poškozeného způsobil poškozenému zlomeninu hrotu nosních kůstek a působením tupého násilí o velké intenzitě do oblasti levé klíční kosti tlakem na klíční kost nebo pevným držením trupu při třesení dítětem zlomeninu pravé klíční kosti, přičemž

Shodu s prvopisem potvrzuje: Martina Přibylová

Pokračování

2

2 T 5/2022

uvedená zranění vyvolávala u poškozeného bolestivé vjemy při dotyku i pasivní zátěži po dobu nejméně dvou týdnů od vzniku zlomenin a běžný způsob života poškozeného byl omezen opakujícími se bolestmi a následným znehybněním obou dolních končetin sádrovými obvazy po dobu pěti týdnů,

tedy

týral osobu, která byla v jeho péči, čin spáchal zvlášť surovým a trýznivým způsobem,

čímž spáchal

zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odstavec 1, odstavec 2 písm. a) trestního zákoníku

a odsuzuje se

podle § 198 odstavec 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců.

Podle § 81 odstavec 1, § 82 odstavec 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř)let.

Podle § 82 odstavec 3 trestního zákoníku ve spojení s § 48 odstavec 4 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

Podle § 228 odstavec 1 trestního řádu je obžalovaný povinen nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO 411 97 518, sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, škodu ve výši 52 605 Kč, včetně úroků z prodlení jdoucího ode dne právní moci rozsudku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

Odůvodnění:

  1. Obžalovaný XX v přípravném řízení i řízení před soudem popřel, že by se dopustil stíhaného jednání. Nedokáže si vysvětlit, jak XX přišel ke zjištěným zraněním, je si však jistý tím, že je on nezavinil. Sám si žádného poranění na jeho těle nevšiml. Připustil, že na jeho těle našli s manželkou několikrát modřiny, avšak je si jistý tím, že modřiny nevznikly jeho vinou. Možná, že se synem někdy hruběji manipuloval, ale ne v úmyslu mu ublížit. Nikdy děti neuhodil, neviděl ani, že by je uhodila jeho manželka. Byl si jistý, že se synem manipuluje správně. Popřel, že by syna vyhazoval při hře do vzduchu nebo že by jej držel za hrudník pod pažemi a dělal s ním kyvadlový pohyb. Pokud se synem hrál tzv. na letadlo, měl svou pravou rukou na zádech syna, který měl hlavičku opřenou o jeho pravý loket, levou ruku držel mezi XX nohama. Někdy se stalo, že vyndával syna z dětské postýlky a synovi se zaklínila nožička mezi příčkami, pak se snažil ho opatrně vyndat. Jednou se mu vysmekl z ruky, když vyndával hračku z postýlky. Někdy se stalo, že se XX rozplakal, když si s ním hrál, byl však plačtivější a občas rozmrzelejší. Uvedl také, že v létě manželce XX spadl po koupání z pračky na zem, tím si vysvětluje vznik zlomeniny nosních kůstek. Lékařské ošetření v tomto případě pro syna však nevyhledali, byť obžalovaný uváděl, že se po tomto pádu syn choval jinak. Obžalovaný rovněž podrobně popsal svůj vztah k nyní již bývalé manželce, okolnosti vzniku jejich manželství a vyjádřil se i k okolnostem početí obou dětí. V přípravném řízení obžalovaný poukázal také na to, že mu manželka po seznámení řekla o tom, že v minulosti trpěla velkými psychickými onemocněními, že se sebepoškozovala a byla hospitalizována v psychiatrické léčebně v Bohnicích, v hlavním líčení však uvedl, že se to dozvěděl až později, prakticky až ze znaleckého posudku.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Martina Přibylová

Pokračování

3

2 T 5/2022

Poukázal rovněž na to, že v době, kdy podstupovala hormonální léčbu, pozoroval u ní změny v tónu hlasu a dovozuje, že léčba mohla skrývat její přirozenou povahu. Uváděl rovněž, že manželka nezvládala péči o děti, byť se snažil jí pomáhat i v domácnosti, byla hysterická, zmatkovala, ve vzteku po něm házela věci, přirazila mu hlavu mezi dveře, chtěla, aby před ní schovával nože a nechtěla, aby se stýkal se svou rodinou. Pomáhal jí především v jarních a letních měsících 2020, kdy byl čtyři měsíce v pracovní neschopnosti. V srpnu pak nastoupil do zaměstnání, kde měl velice náročné dvanáctihodinové směny ve velkém cyklu, což ho hodně zaskočilo. Svou nynější situaci řeší s duchovními i s exorcisty, rovněž s Unií otců, vyhledal psychologickou a psychiatrickou pomoc.

  1. Svědkyně XXX v přípravném řízení i v hlavním líčení vypověděla, že vzhledem k jejím zdravotním problémům byly obě děti počaty uměle, Obžalovaný se tohoto sám nechtěl účastnit, je jí ale k umělému oplodnění svolení s tím, že děti přijme za své, i když nebudou biologicky jeho. Po narození dcery XXX bylo jejich manželství celkem normální, obžalovaný se snažil, i když chodil do práce. S dcerou jí pomáhal, vykoupal ji nebo s ní šel na procházku. V době druhého těhotenství už měli v manželství problémy, které se prohloubily po přestěhování do domu v XXX. Obžalovanému vadil, že se věnuje dceři a že na něj nemá tolik času jako dřív. Po přestěhování jí obžalovaný už s ničím nepomáhal, i když jí bylo špatně, byla na rizikovém těhotenství. Ještě před narozením syna skončil obžalovaný v zaměstnání, a v té době začal být jejich vztah špatný. Obžalovaný jí pořád něco vyčítal a urážel se, ani v době, kdy byl s dcerou venku na dvorku, byl jen na telefonu, dcer si nevšímal a nekomunikoval s ní. Několikrát dceru vylekal tím, že ji z ničeho nic vytrhl z její činnosti a odnesl, kam on chtěl, a ona se ho pak bála. Občas se stalo, že obžalovaný šel dceru koupat, a tak hrozně plakala, a když svědkyně přišla, obžalovaný ji poslal pryč s tím, že ona dceru rozrušuje. Pokud jde o syna XX, opakovaně se stávalo, že když ho obžalovaný, slyšela přes chůvičku, jak syn pláče. Když se pak obžalovaného ptala, co se stalo, odpovídal jí, že je chlap a že ho jen špatně nebo silněji chytil. To se v poslední době stávalo často, musela si syna vždy vzít k sobě, protože byl k neutěšení. Nechtěla, aby obžalovaný syna přebaloval, neboť vždy křičel bolestí. Ani dcera XX posléze nechtěla za obžalovaných chodit. Jednou slyšela výkřik, když byla XX s obžalovaným na dvorku, svědkyně se zeptala obžalovaného, co se stalo, on odpověděl, že nic. Poté si svědkyně všimla modřin od prstů na krku XX, obžalovaný jí to vysvětlil tím, že dceru chytil za krk. Když se pohádali, byl obžalovaný agresivní, jednou strčil do XX stojící na posteli, až upadla a plakala. Při jedné hádce obžalovaný kopnul i do ní. Svědkyně také uvedla, že zranění XX si všimla dne 5.9.2020 dopoledne, když asi dva dny před tím byl protivný a kňoural v postýlce, a ona si myslela, že mu rostou zoubky. Když ho však toho dne svlékla, zjistila, že má pravou nohu oteklou a zarudlou, celkově byl apatický a ani se nepohnul. Proto s ním jela do nemocnice. Když se pak se synem z nemocnice vrátila, ptala se obžalovaného, proč jim ubližoval, na což jí odpověděl, že dceru strašil, a že když se se svědkyní pohádali, svíraly se mu pěsti a drcnul do dětí. Vypověděla také, že už v minulosti si všimla modřin na synově těle, pokaždé to říkala obžalovanému a on sliboval, že bude citlivější. Modřiny měla i dcera, například po té, co jí obžalovaný obouval, což jí vysvětloval tím, že je chlap, že má víc síly, a proto je hrubší. Uvedla, že děti nikdy nebyly o samotě s nikým jiným než s ní nebo s obžalovaným, jen jednou byl syn s obžalovaným a jeho matkou na procházce. Syn byl plačtivější, měl ekzém, je alergik, proto jeho plačtivost přisuzovala těmto onemocněním a problémům s větry. Obžalovaný býval se synem sám pouze v ložnici, a pokud syn plakal, vždy přiběhla. Svědkyně rovněž připustila, že dlouhodobě trpí depresemi, léčí se s nimi, že se v mládí pokusila o sebevraždu. O tom obžalovaný věděl již před sňatkem.

  1. Svědek XX vypověděl, že je farář místní farnosti, zná obžalovaného i svědkyni XX, připravoval je na manželství a řešil s nimi přípravu na svatbu a poté i křest dcery. Obžalovaného vídal s dcerou, naposledy před jejich stěhováním, nevšiml si, že by se dělo něco zvláštního. Obžalovaný pak za ním přišel někdy v dubnu nebo v květnu 2020 s tím, že se děje něco v jeho manželství, že se v rodině nakupily, když proběhlo stěhování a narození syna XX. Na obžalovaného byl kladen velký tlak, snažil se manželce pomáhat s dětmi i domácností, zároveň však chodil do práce. Také skutečnost, že neproběhl křest syna, byl pro svědka znak toho, že se tam něco děje. Posléze ho obžalovaný vyhledal v září 2020, kdy mu řekl, že od něj manželka odešla i s dětmi. Od té doby s ním intenzivně pracuje, jsou v pravidelném kontaktu. Někdy v září nebo v říjnu 2020 mu obžalovaný sdělil, že děti byly v nemocnici. Po zahájení vyšetřování mu obžalovaný řekl, že nejspíš syna nešikovně uchopil. Obžalovaného zná čtyři roky, nepůsobí na něj jako agresivní osoba, naopak jako člověk vyrovnaný, ze stránky duchovního nevidí žádný rozkmit. 

  1. Svědkyně XX, matka XX, v přípravném řízení i v hlavním líčení shodně uvedla, že rodinu své dcery navštěvovala pravidelně. Od března 2020 jezdila za nimi se svou partnerkou do domu v XX asi tak dvakrát týdně. Vypověděla, že v té době se obžalovaný o děti nestaral, dcera XX k němu vůbec nechtěla, syn XX u něj plakal nebo spíš křičel. Nevšimla si žádného zranění na dětech ani toho, že by obžalovaný dětem ubližoval, jen zaregistrovala modřiny na krku XX a toho, že se děti obžalovaného bojí. Když byly XX 2 roky a obžalovaný ji chtěl k telefonu, ta při zaslechnutí jeho hlasu ve sluchátku začala plakat a telefon odhodila, nebo když si hrála a obžalovaný jen kolem ní prošel, utekla ke své mamince, podle ní se obžalovaného bojí. Obžalovaného se na to ptala, ale on ji odbyl. V srpnu 2020 zaregistrovala, že obě děti víc pláčou, XX i křičel, ale přičítala to tomu, že mu začínají růst zoubky. Křičel také vždy, když ho vzal obžalovaný do ruky. XX nechtěl sama chodit do dětského pokojíčku. Svědkyně rovněž vypověděla, že jí telefonovala dcera XX, že XX m nateklou nožičku a že chtěla po obžalovaném, aby s nimi jel do XX, ten to však odmítl. Podle jejího názoru rodina fungovala zvláštně, obžalovaný s nimi nechtěl nikam chodit, netrávili spolu volný čas.

  1. Svědkyně XX, partnerka XX, potvrdila, že s partnerkou se pravidelně stýkali s XX a obžalovaným, pravidelně se navštěvovali. Pokud byla ona pracovně zaneprázdněna, jezdila k nim její partnerka sama. V době, kdy ještě bydleli v YY, navštěvovala je zhruba jednou týdně, poté, co se odstěhovali do YYY, jezdily tam 2x až 3x do týdne pomáhat s dětmi a vozily jim nákupy. Uvedla, že nikdy neviděla, že by obžalovaný dětem ublížil, ale věděla, že se ho bály. XX před ním utíkala, křičela, nechtěla k němu. Všimla si modřin na XX krku. XX jim telefonovala, že XX obžalovaný chytil za krk a strčil ji, že nechtěl, aby to komukoliv říkala. Na XX žádné poranění neviděla do doby, než byl hospitalizován. Po narození XX si obžalovaný vzal otcovskou dovolenou, poté byl několik měsíců na nemocenské. V té době však nepomohl s ničím v domácnosti, nepomáhal ani s dětmi. Už v době druhého těhotenství XX obžalovaný říkal, že se na to dítě netěší, vadilo mu, že se XX věnuje dětem a ne jemu. Podle jejího názoru obžalovaný zacházel s dětmi zle ze vzteku, aby ublížil svojí manželce.

  1. Svědkyně XX, matka obžalovaného, jak v přípravném řízení, tak v hlavním líčení svého práva nevypovídat nevyužila. Vypovídala o tom, jak se obžalovaný seznámil s XX, že jí velice překvapilo, že krátce na to byla XX v jiném stavu a poté uzavřeli manželství. Navštěvovala je zhruba jednou do měsíce, obžalovaný jí říkal, že je XX unavená a potřebuje klid. Návštěvy trvaly dvě, tři hodiny, jen jednou u nich přespala. Po narození XX u nich byla až v dubnu, kdy mu byl měsíc a půl. Návštěvy domlouvala se synem. Snacha se vždy snažila, aby v domácnosti i ohledně dětí bylo všechno v pořádku, k dětem se chovala dobře. Stejně tak její syn se choval k dětem dobře. XX uspával, byl k němu něžný, XX se v jeho náručí vždy uklidnil. Obžalovaný jí posílal videa, jak XX uspává, protože děti moc nevídala. Jednou si všimla modřiny na čele XX, že upadla. Asi tři dny před tím, než byl XX hospitalizován, byla u nich na návštěvě. Obžalovaný jí říkal, že XX je mrzutý, že hodně poplakává. Byli s ním na procházce, X držela na klíně, byl spokojen, neplakal. Žádných zranění si nevšimla. Svědkyně rovněž uvedla, že jí zarazilo, když XX o dětech mluvila tak, že jsou to jenom její děti. O tom, jak byly obě děti počaty, se pak dozvěděla od obžalovaného až v prosinci 2020, když od něj XX s dětmi odešla. Nevysvětlil, pro jí to neřekl dřív, ona ani vysvětlení nežádala. Podle ní neměl obžalovaný s manželkou žádné problémy v soužití, k dětem měl velice vroucný vztah, obě miloval a děti měly rády jeho. Podle ní obžalovaná má nastaveny hodnoty života tak, že by neúmyslně, natož úmyslně neublížil žádnému člověku, natož malému dítěti, kterého považoval za svého syna. Nepovažuje ho za agresivního ani výbušného. Dokázal se postarat i o svou mentálně postiženou sestřenici.

  1. Svědkyně XX vypověděla shodně v přípravném řízení i v řízení před soudem, že XX zná asi čtyři roky, obžalovaného zná od doby, kdy s ní začal chodit a posléze se stal jejím manželem.. Obžalovaný se po narození dcery XX změnil, přišlo jí, že to nezvládal, bylo toho na něj moc. Obžalovaný býval podrážděný a s manželkou se hádali, poté se to uklidnilo. K XX se obžalovaný nechoval zle nebo negativně, spíš nijak, jako k cizímu dítěti. Po přestěhování do domu v XX se začal vztah obžalovaného s manželkou zhoršovat, i když sama partnerské neshody nevnímala, před ní se nehádali ani si nevyměňovali názory. Narodil se XX, obžalovaný přišel o práci. Svědkyně uvedla, že jí přišlo, že se obžalovanému moc pracovat nechtělo. Už když byla XX těhotná, uvolňoval se z práce z důvodu ošetřování člena rodiny, i když to nebylo potřeba. Své manželce nepomáhal, i když toho na ní bylo moc, ve většině případů musela všechno dělat sama. Když k nim svědkyně přijela na návštěvu, měl obžalovaný k dětem neutrální přístup. Nikdy si nevšimla na dětech nějaké poranění, ale viděla, že XX začal plakat poté co si ho vzal obžalovaný do náruče byl to takový zvláštní pláč, jako by ho obžalovaný více zmáčknul, ale měl celkově takové plačtivější období, tak tomu nepřikládala nějakou váhu. Jednou k ní přijela na návštěvu XX i s dětmi, když přišel domů přítel svědkyně, XX začala plakat a bála se, že je tam přítomen muž. XX jí jednou řekla, že obžalovaný víc chytil XX za krk a ona tam pak měla modřinu. Sama si nevšimla, že by se děti obžalovaného bály. Svědkyně dále uvedla, že si psala s XX v době, kdy byla se XX v nemocnici, vypadala v šoku z toho, co se vyšetřováním zjistilo, a bylo jí to líto, že si ničeho nevšimla dříve. XX říkala, že neví, že by XX někdo ubližoval, na nikoho neházela vinu. 

  1. XX, teta obžalovaného, jako svědkyně rovněž nevyužila svého práva nevypovídat a uvedla, že jí obžalovaný pomáhal s dcerou, která má střední mentální retardaci, staral se o ni, když byla malá, jezdil s ní a s jejím synem na výlety k babičce. Jejím dětem se věnoval, měl s nimi trpělivost. Jeho manželku viděla jen dvakrát, před svatbou a na pohřbu otce obžalovaného. Od obžalovaného se dozvěděla, že k nim nechtěla jezdit. Obžalovaný ji po dobu manželství navštívil občas, sám, jen na pár minut. Jeho děti nikdy neviděla. Začal ji znovu navštěvovat až v únoru 2021, kdy jí sdělil, že s manželkou nejsou půl roku, že XX bylo ublíženo, že měl zlomeniny.

  1. Svědkyně Mgr. XX vypověděla, že obžalovaný v listopadu 2020 vyhledal její pomoc v psychologické a rodinné poradně, protože se dostal do tíživé situace poté, co jej opustila manželka s dětmi. Bylo to pro něj velmi bolestné a vůbec netušil, co se odehrálo, proč vlastně odešli, klíčové pro něj bylo navázat znovu komunikaci se svou ženou. Zmínil se také o tom, že syn byl hospitalizován, že je podezření na ublížení na zdraví toho malého, ale spíš se vyjadřoval tak, že neví, jak se to mohlo stát, že zpytoval svědomí, jestli nebyl moc hrubý, že si není jistý, jestli umí zacházet s miminky, že by něco provedl. V tom se u něj ukazovala vnitřní nejistota. Nosným tématem však bylo vyznat se v tom, co jsem já, jak vnímám sám sebe, jaké mám schopnosti a dovednosti, co mi říkají ostatní. Tématem nebylo, co se mohlo stát synovi.

  1. Svědkyně XX , která pracuje jako psycholog a terapeut v dětském centru Thomayerovy nemocnice, vypověděla, že k ní byla XX odeslána kolegyní z dětského centra na základě vyšetření, z něhož vyplynula potřeba terapie, a pracuje s ní doposud. V době prvního vyšetření byly R tři roky, nebyla proto schopna sdělit, co prožila. Zpočátku byla velmi bázlivá, dlouho trvalo, než si vybudovaly pro terapii potřebný vztah. Za poslední dobu udělala velký pokrok ve vývoji, v řeči, lépe spí, není tak ustrašená. Co způsobilo její stav, nelze jednoznačně určit i s ohledem na její věk. Od počátku však bylo patrno, že jí jsou nepříjemné mužské postavy, vykazovala znaky separační úzkosti. Slovo táta bylo pro ni nepříjemné, hovoru na otce se vyhýbala, při hře mužská postava vůbec nefigurovala nebo ji dávala pryč z domečku. V současné době došlo v tomto směru ke zlepšení. Vztah X s matkou je velmi vřelý, svědkyně nezaznamenala žádnou poruchu, s bratrem má hezký sourozenecký vztah.

  1. Svědkyně XX uvedla, že jako psycholog v XX nemocnici vyšetřovala poškozeného X i jeho sestru XX. Vývoj XX byl mimo běžný rámec, vývojová dysfázie smíšeného typu – odchylka v řečových dovednostech, které se řeší na klinice logo, a odchylky týkající se jejího emočního prožívání, sociálního stahování, které byly důvodem další terapie. X vykazovala znaky posttraumatu. Jeho příčinou bývá většinou nějaký traumatický zážitek, traumatická zkušenost buď jednorázového charakteru, nebo může jít o sérii traumatických zkušeností, které jsou pro dítě přetěžující. U X vzhledem k jeho věku terapie nařízena nebyla. Svědkyně rovněž uvedla, že ji obžalovaný dvakrát oslovil, chtěl navázat spolupráci, na základě čehož mu nabídla dva termíny. Ani najeden termín nereflektoval, neomluvil se.

  1. Svědek MUDr. XX vypověděl, že je dlouholetý kamarád obžalovaného, byl mu svědkem na svatbě. Poté v kontaktu nebyli až do doby, kdy jej obžalovaný na začátku října oslovil se žádostí o schůzku, že má nějaké problémy. Tak se dozvěděl o hospitalizaci XX a důvodu této hospitalizace, kterou v té době přičítal i náhodnému vzniku zlomeniny, později se dozvěděl i o zjištěném rozsahu jeho poranění. Poté se rozsáhle a podrobně vyjadřoval k tomu, jakým způsobem mu obžalovaný referoval o svém manželství, o své manželce, a zejména o svých závěrech a spekulacích o tom, jak mohlo k poranění X dojít. Také tento svědek vypověděl, že obžalovaným s ním omezil kontakty v době trvání jeho manželství, což mu obžalovaný později vysvětloval tím, že to nechtěla jeho manželka.

  1. Svědkyně XX vypověděla, že svědkyni XX zná od roku 2011, nějaký čas spolu bydlely, a to do roku 2015, kdy X ukončila studium. X byla pokřtěna v dospělosti, svědkyní byla její kmotrou. V době jejího manželství byly spolu v kontaktu málo, obžalovaného svědkyně viděla jen asi třikrát. Je jí známo, že byla v minulosti léčena na psychiatrii, ze začátku zaznamenala u ní tendence k sebepoškozování, to potom hodně utichlo, hodně jí pomohlo, že začala studovat a že by mohla dělat smysluplnou práci, která ji baví. Pokud u ní došlo k výkyvu emocí, bylo to spíš do smutku.

  1. Svědkyně XX, teta obžalovaného, vypověděla, že obžalovaný u ní bydlel před tím, než se oženil, a bydlí u ní i v současné době. V době trvání manželství byla u něj na návštěvě asi dvakrát, vždy zhruba 4 měsíce po narození dětí, návštěvy trvaly chvíli, zdálo se jí, že je všechno v pořádku. Až když byl X hospitalizován, jim obžalovaný řekl, že měl zlomenou nohu a že neví, co se stalo, že X nechtěla, aby s ní jel, později pak že X měl mnohočetné zlomeniny. Bavili se o tom, jak to dítě ke zlomeninám přišlo, probírali to, obžalovaný z toho byl špatný, říkal, že snad není možné, aby měl takovou sílu, aby mu to zlomil, když ho vyndával z postýlky a on měl nohu ve žbrdlinkách postýlky, ostatní si nedovede vysvětlit. S jejími dětmi obžalovaný vycházel vždy dobře. 

  1. Při vyšetřovacím pokusu, který je zaznamenán jednak v protokolu, jednak videozáznamem, obžalovaný demonstroval, jakým způsobem držel nezletilého syna a jak s ním manipuloval.

  1. Z lékařských zpráv bylo zjištěno, že dne 5. 9. 2020 navštívila XX s poškozeným XX Fakultní nemocnici v XX pro zvýšenou teplotu a brečení poškozeného, křiku při chování v náruči a otoku pravé dolní končetiny. Následnými vyšetřeními poškozeného byla na jeho těle zjištěna zranění různého druhu a stáří, a to konkrétně otok a zatuhnutí pravého bérce od kolene po celé lýtko ke kotníku, příčná zlomenina horního konce pravé holenní kosti vpravo, zlomenina dolního konce pravé holenní kosti bez posunu úlomků, hojící se zlomenina pravé vřetenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, hojící se zlomenina pravé loketní kosti v místě přechodu těla a horního konce kosti bez posunu úlomků, zlomenina pravé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, zlomenina levé stehenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, zlomenina dolního konce těla levé holenní kosti bez posunu úlomků, drobné přihojující se úlomky z dolního konce levé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti, zlomenina hrotu nosních kůstek, hojící se nalomení 4. nártní kůstky levé nohy bez posunu úlomků a zlomenina pravé klíční kosti.

  1. Z odborného vyjádření podaného dne 2. 12. 2020 MUDr. XX , Ph.D. vyplývá, že na základě rentgenových snímků celého skeletu poškozeného, které byly pořízeno v době

od 5. 9. do 9. 9. 2020, došlo ke zlomeninám vyjmenovaným ve výroku tohoto rozsudku, přičemž vyhodnocením rentgenových snímků lze stanovit dobu vzniku zlomeniny střední části levé holenní kosti před datem 3. 8. 2020, dobu vzniku zlomeniny dolní části pravé kosti vřetenní před datem 23. 8. 2020 a dobu vzniku zlomeniny horní části pravé kosti holenní a dolní části levé kosti stehenní v rozmezí od 26. 8. 2020 do 5. 9. 2020.

  1. Ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a z výpovědi znalkyně MUDr. XX  vyplývá, že zranění poškozeného spočívající ve zlomenině dolního konce pravé holenní kosti bez posunku úlomků, zlomenině pravé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunku úlomků, zlomenině levé stehenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, zlomenině dolního konce těla levé holenní kosti bez posunu úlomků, drobných úlomcích dolního konce levé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti a nalomení 4. nártní kůstky levé nohy bez posunu úlomků byly způsobeny násilným jednáním, k němuž typicky dochází při prudkém třesení tělíčkem dítěte do dvou let věku, které pachatel obvykle drží za trup, při čemž při prudkém pohybu dolních končetin směrem vzad dochází k poruše – zlomeninám nezralé kostní tkáně dítěte. Obžalovaným uváděný původ zranění poškozeného, tj. zaklíněním jeho nožičky mezi příčky dětské postýlky, označila znalkyně za nepřijatelný. Zranění poškozeného spočívající ve zlomenině pravé vřetenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce bez posunu úlomků a ve zlomenině pravé loketní kosti v místě přechodu těla a horního konce kosti bez posunu úlomků bylo způsobeno násilným uchopením

poškozeného za pravé zápěstí. Zranění poškozeného spočívající ve zlomenině hrotu nosních

kůstek bylo způsobeno přímým působením tupého násilí o velké intenzitě na nos poškozeného, přičemž se mohlo jednat o úder do nosu, silný tlak či intenzivní náraz obličejem do tupého předmětu, vzhledem k věku dítěte však muselo jít o prudký náraz asistovaný jinou osobou. Zranění poškozeného spočívající ve zlomenině pravé klíční kosti bylo způsobeno tupým násilím o velké intenzitě do oblasti levé klíční kosti tlakem na klíční kost nebo pevným držením trupu při třesení poškozeným. Všechna poranění lze pak označit jako poranění vzniklá v rámci syndromu týraného dítěte. Každé ze zjištěných zranění se při jeho vzniku projevilo bolestí zraněných míst, vzhledem k věku poškozeného mohl kontakt s místy zlomenin vyvolávat bolestivé vjemy a pláč poškozeného po dobu asi dvou týdnů od  vzniku zlomenin, tyto se mohly více projevovat za situace, kdy poškozený byl případně uchopen v podpaží a pasivně stavěn na nožičky. Bolestivost se projevovala při dotyku, manipulaci s končetinami či pasivní zátěži zraněné končetiny po dobu nejméně dvou týdnů po jejím vzniku. Běžný způsob života poškozeného byl omezen opakujícími se bolestmi po blíže neurčenou dobu, znehybněním dolních končetin sádrovými obvazy po dobu necelý pěti týdnů. Ze znaleckého posudku dále vyplynulo, že u poškozeného XX nebyly zjištěny žádné chorobné, metabolické, genetické ani jiné změny, které by vedly ke zvýšené lámavosti kostí. Výsledky příslušných vyšetření byly zcela v normě a odpovídaly věku poškozeného.

  1. V průběhu řízení byli přibráni ke zkoumání psychického stavu obžalovaného znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, MUDr. XX a PhDr. XX , Ph.D. Z písemného znaleckého posudku, který v hlavním líčení též za spoluznalce stvrdil MUDr. X , bylo zjištěno, že obžalovaný netrpí a v době spáchání činu netrpěl duševní poruchou. Intelekt obžalovaného je v pásmu průměru, jeho osobnost je akcentovaná, s rysy emoční a afektivní nestability, s rysy nevyzrálosti, se sníženou frustrační toleranční a impulzivní reaktivitou v zátěži. Motiv činu, pokud mu bude prokázán, vycházel z jeho osobnostních rysů a jeho zkratkové reaktivity. Jeho schopnosti rozpoznávací byly zcela zachovalé, schopnosti ovládací pak byly sníženy částečně, forenzně nepodstatně, a to vlivem akcentované osobnosti. Úroveň intelektových, rozumových dispozic se u něj celkově pohybuje v pásmu průměru, kognitivní, pozornostní, paměťové a exekutivní funkce a mentální dispozice v jednotlivých funcích paměti, tj. vštípivost, udržení i znovuvybavení, jsou dostatečně spolehlivé, nevykazují hrubou psychopatologii. Psychologickým ani psychiatrickým vyšetřením nebylo prokázáno organické poškození těchto funkční a jeho případný vliv na vnímání, jednání a chování obžalovaného. Nebyly zjištěny žádné projevy duševní choroby nebo forenzně podstatné duševní poruchy či obdobný klinický stav. Osobnost obžalovaného je akcentovaná, emočně nestabilní, s rysy nevyzrálosti. Emočně je nevyvážený, afektivně labilní, v zátěži se sníženou úrovní frustrační tolerance, se sklonem k impulzívní, dráždivé reaktivitě. V sociální oblasti je nedostatečně ukotven v primárních vztazích. Má slabě rozvinuté vyšší city, vykazuje tendence k sebeprosazení, k dominanci, s projevy vzdorovitosti, nekooperativnosti, se zvýšenou podezíravostí. Obecná věrohodnost obžalovaného je mírně snížena, nikoli však vymizelá, a to vlivem akcentované osobnosti. Převažuje emocionalita, katathymní rozhodování a situační afektivita, je tak zvýšen sklon ke zjednodušování, bagatelizaci a přesunu viny. Prožité události jsou prezentovány s prvky

mírného zkreslení, v souhlase s osobnostní strukturou a současnou situací.

  1. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie,

vypracovaného XX v XX k duševnímu stavu svědkyně XX X, který v hlavním líčení stvrdila Mgr. XX, vyplynulo, že XX netrpí ani netrpěla duševní poruchou ve vlastním slova smyslu nebo duševní poruchou obdobného forenzního významu, tj.  sychotického charakteru, narušující její kontakt s realitou. Je u ní přítomna emočně nestabilní porucha osobnosti, s hůře regulovanou emotivitou, s pohotovostí k anxióznímu prožívání. Posuzovaná je submisivní, introvertovaná, se sníženým sebehodnocením a sebeúctou, její sebepojetí je narušené. Ve vztazích k druhým lidem je přizpůsobivá, konformní, v sociálních interakcích spíše ostýchavá. Její intelekt celkově je v pásmu průměru s převahou v performační složce. Anamnesticky byl u ní zjištěn dysharmonický vývoj osobnosti, přítomno sebepoškozování, až došlo k rozvoji do emočně nestabilní poruchy osobnosti. Na základě analýzy procesů vnímání, myšlení, paměti, emotivity a celkové struktury osobnosti je její obecná věrohodnost snížená. Schopnost správně vnímat je zachována, výpověď však může být zkreslena emočními mechanismy. Kvalita konkrétního popisu jednotlivých událostí odpovídá s vysokou pravděpodobností spíše paměťové reprodukci, nicméně celková specifická věrohodnost je snížena vzhledem k jejím osobnostním rysům, kdy vnímání a následné zpracování a popis jednotlivých událostí může být zkresleno vlivem katatymního uvažování vzniklým její nedostatečnou afektivní stabilitou a sníženou schopností regulace emotivity s vlivem na racionální zpracování informací.

  1. Když soud zhodnotil shora rozvedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemném souhrnu, dospěl k závěru, že tyto důkazy jsou dostatečným podkladem pro rozhodnutí soudu a že jimi bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že nezletilý XX utrpěl poranění, která jsou vyjmenována ve výroku tohoto rozsudku, přičemž jde o zranění rozsáhlá, velmi bolestivá. Tato zranění byla objektivně zjištěna vyšetřením nezletilého. Ze znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství pak vyplývá, že poranění byla různého stáří, docházelo k nim po nejméně po dobu jednoho měsíce před hospitalizací poškozeného. Z fotografií postýlky nezletilého je patrno, že v prostoru nohou ležícího dítěte je polstrování, které vylučuje, aby poranění poškozeného vznikla zaklíněním nohy dítěte v žebrování, přičemž mezery mezi jednotlivými žebry jsou dostatečně velké, že vylučují, aby tak staré dítě, jako byl poškozený, i v nezakrytých místech nemohlo končetinu bez komplikací prostrčit. Znalkyně navíc vyloučila, že by si zjištěná poranění mohl poškozený způsobit sám nebo že by ke zlomeninám mohlo dojít zaklíněním nožičky dítěte mezi příčkami postýlky. Z osteologického a endokrinologického vyšetření dítěte nebylo prokázáno nic, co by svědčilo pro chorobné změny kostní tkáně, které by vedly k zvýšené lámavosti jeho kostí, proto znalkyně dospěla k závěru, že tato poranění vznikla působením tupého násilí o velké intenzitě. Pokud jde o zlomeniny končetin, jde o tzv. syndrom „třeseného dítěte“, došlo k nim při velice prudkém pohybu dítěte, prudkým třesem, kdy dítě je drženo za hrudník nebo ruce, kterým dochází ke změnám na dolních končetinách. Je tu důležitá kinetická energie, tj. rychlost, jakou je třeseno, přičemž k takovým poraněním může dojít po třesení dítěte dospělou osobou nebo dorostence.

  1. V žádném případě pak nelze akceptovat verzi obžalovaného, že poranění poškozenému

způsobilo „zlo“ nebo nějaká nadpřirozená síla, kterou by bylo třeba eliminovat za pomoci exorcistů, ale jednoznačně je zřejmé, že šlo o dospělého člověka, když v bezprostředním okolí nezletilého poškozeného se v době činu nevyskytovala žádná osoba dospívající či v dorosteneckém věku. Nikdo ze slyšených svědků nebyl přímo přítomen situaci, při které došlo k některému ze zjištěných poranění. Je tak třeba pečlivě zkoumat výpovědi obžalovaného a svědkyně XX, kteří vypovídali k tomu, jak každý z nich nakládal s poškozeným a jak s ním nakládal druhý rodič. Pokud jde o obžalovaného, nelze pominout skutečnosti, že ještě před zahájením trestního stíhání ke svému nakládání s X uváděl skutečnosti odlišně od toho, jak vypovídal po sdělení obvinění. Byť tato jeho výpověď není procesně použitelná jako důkaz (a proto také tento důkaz nebyl v hlavním líčení prováděn), tento posun v jeho tvrzeních ve svůj prospěch, zvyšuje pochybnosti o pravdivosti a věrohodnosti jeho výpovědi. Naproti tomu výpovědi svědkyně X X jsou po celé řízení konzistentní. Již při hospitalizaci dítěte a následně po celé trestní řízení uváděla, že opakovaně slyšela pláč syna v době, kdy ho uspával obžalovaný, tyto

situace, kdy syn bolestivě plakal v přítomnosti obžalovaného, se opakovaly. Z velkého množství slyšených svědků byly v pravidelném a poměrně častém kontaktu s rodinou obžalovaného pouze svědkyně X a X, které popsaly nejen vývoj soužití obou manželů, ale zejména chování obou rodičů k dětem tak, jak je při svých návštěvách vnímaly. Obě potvrdily výpověď svědkyně XX v tom smyslu, že poškozený u obžalovaného silně plakal. Ostatní svědci zejména z řad příbuzných a známých obžalovaného, pak s nimi byli v kontaktu zcela ojediněle, víceméně pak čerpali z toho, co se dozvěděli od obžalovaného. Soud ovšem neakceptoval to zdůvodnění obžalovaného, že k radikálnímu omezení vztahů s jeho rodinou došlo na základě rozhodnutí manželky, neboť to zcela odporuje zjištěním ze znaleckých posudků, podle nichž má obžalovaný tendence k dominanci a k sebeprosazení, a jeho manželka je naopak submisivní, přizpůsobivá ve vztazích k druhým lidem. Lze tak jen těžko uvěřit tomu, že by to byla právě ona, která by diktovala obžalovanému, jak a kdy se stýkat s příbuznými, a že právě on by se takovému požadavku podrobil.

  1. K závěru soudu, že to byl právě obžalovaný, kdo se násilného jednání na nezletilém X dopustil, pak vede krom svědeckých výpovědí matky nezletilého a výpovědí svědkyň X a X především zjištěný mechanismus vzniku poranění nezletilého. Šlo o velice prudký pohyb s nezletilým, prudké třesení, násilné uchopení dítěte. Takové jednání odpovídá při znaleckém vyšetření zjištěné osobnosti a reaktivitě obžalovaného, jehož osobnost je akcentovaná, emočně nestabilní, afektivně labilní, s rysy nevyzrálosti, se sníženou úrovní frustrační tolerance v zátěži, se sklonem k impulzivní a dráždivé reaktivitě. K frustraci obžalovaného a zvyšující se zátěži pak podle závěrů soudu vedla nejen skutečnost, že manželství s X uzavřel po velmi krátké známosti, ale že poměrně brzy se narodila nejprve dcera X , a následně i syn X . Nejenže obžalovanému vadilo, že se manželka věnovala dětem a ne jen jemu, jak o tom vypovídala svědkyně X i svědek X ,jehož obžalovaný vyhledal po narození syna a svěřil se mu s opadajícím zájmem manželky, ale

vliv na jeho vztah k dětem mělo i vědomí, že není jejich biologickým otcem (obě děti byly počaty uměle po použití spermií od dárce, když se obžalovaný nechtěl docházet do reprodukčního centra). O jeho vztahu k nezletilému Š pak svědčí i skutečnost, že jej ani nedoprovodil do zdravotnického zařízení, a že se opakovaně bez omluvy a bez vážného důvodu nedostavil k PhDr. XX, ačkoli mu nabídla dva termíny poté, co ji sám kontaktoval.

  1. Soud také zohlednil, že poté, co svědkyně XX zjistila poranění syna, vyhledala s ním odbornou zdravotnickou pomoc, a po zjištění rozsahu a stáří poranění nezletilého učinila kroky k tomu, aby zabránila kontaktu obžalovaného s poškozeným, a skutečně poté už nezletilý žádná obdobná zranění neutrpěl. Naproti tomu obžalovaný poškozeného do zdravotnického zařízení ani nedoprovodil, a byť v průběhu celého řízení deklaruje svůj zájem o obě děti, o zdravotní stav nezletilého. Postoj obžalovaného k celé věci a jeho vztah k manželce a dětem pak jen dokresluje v souladu s výše zjištěnými skutečnostmi výpověď svědkyně Mgr. X , jejíž pomoc obžalovaný po odchodu manželky a dětí vyhledal. Z její výpovědi vyplývá, že při terapiích se obžalovaný zabýval především sám sebou, svými pocity, poranění syna a jeho hospitalizaci řešili jen zcela okrajově, aniž by je obžalovaný vzal jako možnou příčinu odchodu manželky s dětmi, byť k tomu došlo

bezprostředně poté.

  1. Závěr soud o tom, že obžalovaný je pachatelem nyní projednávaného skutku, je pak nepřímo podporován zjištěným posttraumatem u dcery X , o němž vypovídaly svědkyně Mgr. X  a PhDr. X . Nezletilá sice není s ohledem na svůj věk i vývojovou dysfázii v řečových dovednostech vypovídat, nicméně je schopna komunikovat a sdělovat. Vyjádřila zcela zřetelně svůj negativní postoj k mužům obecně a zejména k osobě otce. O jejím zhoršujícím se vztahu k obžalovanému a strachu z něj ještě před rozpadem manželství pak vypovídaly i svědkyně X a X .

  1. Soud má za to, že ani výpovědi matky a obou tet obžalovaného o tom, jak se choval k jiným dětem v rodině, nejsou v rozporu s uvedenými zjištěními. Je především třeba zmínit, že šlo o děti mnohem starší, než jsou R a především Š ale také skutečnost, že tyto děti obžalovaný hlídal nebo byl s nimi v kontaktu jen po určitou, časově omezenou dobu, po kterou nebyl vystaven dlouhodobému a trvalému stresu, a zejména, že tyto děti nebyly jeho konkurenty, tedy že po dobu, po kterou s nimi byl v kontaktu, neodváděly pozornost jiné osoby od obžalovaného, jako tomu bylo v případě dětí X a X, kterým se věnovala jejich matka, aniž by veškerou pozornost a péči dávala obžalovanému

  1. Soud neprovedl opakovaný výslech svědka XX, jak byl navrhován obžalovaným, neboť takový důkaz považuje za nadbytečný. Svědek byl dostatečným způsobem vyslechnut jak v přípravném řízení, tak osobně v řízení před soudem především k okolnostem, za kterých přišel do kontaktu s obžalovaným a svědkyní X, k tomu, jakým způsobem probíhala příprava jejich sňatku, jakým způsobem s nimi v této souvislosti pracoval. V rozhodné době však nebyl v kontaktu s obžalovaným ani s jeho rodinou, nezletilého X svědek vůbec neviděl. Obžalovaný jej vyhledal až poté, co byl nezletilý hospitalizován a zejména poté, co bylo zahájeno trestní stíhání. Soud rovněž zamítl návrh na provedení výslechu záznamem o sňatku obžalovaného s XX ve vztahu k tomu, zda byl obžalovaný informován o zdravotním stavu své nastávající manželky před sňatkem, neboť takový důkaz je zcela irelevantní. K tomu je třeba poukázat na výpověď svědka XXX , který oba na uzavření sňatku připravoval a tyto skutečnosti s oběma projednával. Uvedl, že v rámci přípravy na manželství si snoubenci sdělují zdravotní stav, on se všemi snoubenci řeší, že je nutné uvést všechny chronické nemoci, závažné nemoci, ať už psychické nebo fyzické a že k tomu, zda je jim vzájemně znám zdravotní stav, se oba snoubenci vyjadřují do příslušného protokolu, zápisu k žádosti o církevní sňatek. Do tohoto formuláře se však nezakládají žádné lékařské zprávy, neuvádějí žádné diagnózy nebo konkrétní nemoci, kterými snoubenci trpí, ale jen a pouze vyjádření slovem „ano“ či „ne“, zda k seznámení se zdravotním stavem druhého došlo. Vzhledem k tomu, že kladně vyjádřené stanovisko je jednou z podmínek uzavření manželství, ať už církevního, tak i civilního, a bez toho by k uzavření manželství nedošlo, nelze očekávat, že by

vyjádření v žádosti o uzavření sňatku obžalovaného se svědkyní XX bylo jiné než kladné, přičemž z této písemnosti nelze ani zjistit, o jakých konkrétních nemocech se snoubenci vzájemně informovali. Z těchto důvodů považuje soud provedení takového důkazu za zcela nadbytečný.

  1. Na základě shora uvedených důkazů má soud prokázáno, že obžalovaný svým jednáním

naplnil znaky skutkové podstaty zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, neboť týral osobu, která byla v jeho péči, a takový čin spáchal zvlášť surovým a trýznivým způsobem. V daném případě byl obětí týrání syn obžalovaného, dítě ve věku necelých šesti měsíců. Tak malé dítě na bolestivost utrpěných zranění, tj. zlomenin různých kostí v těle, reagovalo pláčem, a to při kontaktu s místy zlomenin či při pasivní zátěži zlomené končetiny po dobu asi dvou týdnů od vzniku zlomenin. Za zvlášť surový způsob spáchání činu je v daném případě třeba považovat opakované prudké třesení s tělíčkem poškozeného, přičemž při prudkém pohybu dolních končetin směrem vzad docházelo ke zlomeninám nezralé kostní tkáně poškozeného. Pro naplnění znaku spáchání činu zvlášť trýznivým způsobem je podle odborné literatury rozhodující, jakým způsobem prožívala týrání ze strany pachatele sama svěřená osoba. Intenzita prožitku je odvislá zejména od věku svěřené osoby, od její fyzické zdatnosti a její odolnosti, jakož i od jejího psychického stavu. V daném případě je za zvlášť trýznivý způsob spáchání činu třeba považovat způsobení těžce snesitelné bolesti způsobením zlomeniny, přičemž bolesti byly dlouhodobé, několik týdnů trvající, jak vyplývá ze znaleckého posudku. Obžalovaný si přitom byl vědom skutečnosti, že má s poškozeným zacházet jemně a citlivě, ať už proto, že byl jeho druhým dítětem, ale především proto, že jeho matkou v tomto směru opakovaně poučován. Přesto s poškozeným manipuloval způsobem, na který poškozený reagoval pláčem, na jeho těle se objevily drobnější modřiny, a v případě posledního incidentu došlo k otoku pravé nohy poškozeného, což vedlo matku nezletilého k vyhledání lékařské péče a k následné hospitalizaci nezletilého, při které byl zjištěn celkový rozsah a stáří jednotlivých poranění. Soud má za to, že obžalovaný jednal přinejmenším v nepřímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, tj. že nemusel vědět, že jde o zvlášť surový nebo trýznivý způsob týrání, ač to

vzhledem ke všem okolnostem činu, jakož i vlastní mentální dispozici vědět měl a mohl.

29. Při stanovení druhu trestu a jeho výměry v souladu s ustanovením § 39 odst. 1 trestního

zákoníku soud přihlédl k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům obžalovaného a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy; dále přihlédl k chování obžalovaného po činu, jakož i k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život obžalovaného. Povaha a závažnost trestného činu jsou určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, tedy zájmu společnosti na ochraně osob, které vzhledem ke svému věku jsou v péči nebo výchově jiných osob. Určován je způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou obžalovaného, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. V daném případě tak soud zohlednil velmi nízký věk nezletilého, kterému bylo v době činu necelých šest měsíců, přičemž v tomto věku je dítě zcela bezbranné a naprosto závislé na péči dospělých osob, které mu mají projevovat lásku a zajišťovat mu bezpečí, zohlednil také rozsah, závažnost a bolestivost poranění, která mu byla obžalovaným způsobena. Ve prospěch obžalovaného lze toliko přihlédnout k tomu, že je doposud netrestán a že nebyl projednáván pro přestupek. Soud rovněž vzal v úvahu dobu, která od spáchání činu uplynula, jakož i skutečnost, že obžalovaný již nežije v jedné domácnosti s poškozeným, tedy že nemůže dojít k opakování jeho jednání.

30. Když soud vzal v úvahu všechny shora rozvedené skutečnosti a všechny okolnosti případu,

dospěl k závěru, že účelu trestu a nápravy obžalovaného lze dosáhnout uložením ještě výchovného trestného trestu, tj. trestu nespojeného s bezprostředním omezením jeho osobní svobody. Jako takový a všem okolnostem případu odpovídající pak soud zvolil podmíněně odložený trest odnětí svobody. Ten vyměřil lehce nad spodní hranicí trestní sazby stanovené pro § 198 odst. 2 trestního zákoníku, za který lze uložit trest odnětí svobody na dvě léta až na osm let, tedy trest ve výši 30 měsíců, který je pro nápravu obžalovaného nezbytný a zároveň dostačující. Jeho výkon pak podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 let. Délka zkušební doby byla stanovena již v druhé polovině zákonného rozpětí nejen s ohledem na výměru uloženého trestu, ale také především s ohledem na charakter a závažnost činu, za který je trest ukládán, jakož vzhledem k osobě, zjištěné osobnosti a poměrům obžalovaného, k jeho dosavadnímu životu i prostředí, v kterém žije a pracuje. V průběhu zkušební doby musí obžalovaný svým řádným životem prokázat, že se napravil, nesmí se dopustit trestného činu ani přestupku, aby soud po jejím uplynutí mohl rozhodnout o tom, že se osvědčil. V opačném případě může soud rozhodnout, a to již během zkušební doby, že uložený trest odnětí svobody vykoná.

31. K trestnímu řízení se s nárokem na náhradu škody připojila Všeobecná zdravotní pojišťovna

České republiky, která požaduje nahradit škodu, která jí vznikla vynaložením nákladů na zdravotní péči poškozeného XX, který je pojištěncem této zdravotní pojišťovny. Provedeným dokazováním bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že požadavek na náhradu škody je důvodný. Škoda této poškozené vznikla a vznikla jí v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného, který nezletilému XX způsobil poranění, jejichž léčení zdravotní pojišťovna příslušnému zdravotnickému zařízení uhradila. Pochybnosti nejsou ani o výš způsobené škody, jejíž rozsah a jednotlivé úkony zdravotní péče poškozená podrobně vyčíslila a doložila. Soud proto podle § 228 odst. 1 trestního řádu uložil obžalovanému, aby poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky nahradil škodu ve výši 52 605 Kč, a to včetně úroku z prodlení jdoucího ode dne právní moci rozsudku ve výši, která podle § 2 nařízení vlády č. 351/2016 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve třech vyhotoveních do osmi dnů ode dne doručení

jeho písemného stejnopisu ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu

v Kladně.

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo týká, a poškozený, který uplatnil nárok na

náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok nebyl učiněn, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení

mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i z části, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Odvolání nemohou účinně podat ti, kdož se jej výslovně vzdali.

Kladno 11. srpna 2022

Mgr. Ladislava Lužanová, v.r.

předsedkyně senátu

























Shodu s prvopisem potvrzuje: Martina Přibylová