Týrání manželky po dobu 3 let, znásilnění manželky, vydírání

Jednací číslo: 4T 116/2015 - 634

ČESKÁ REPUBLIKA  

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud v Bruntále rozhodl v hlavním líčení konaném dne 30. 11. 2015 v senátě složeném z jeho předsedkyně Mgr. Jany Janečkové a přísedících Jarmily  Kročilové a Petra Gazdy 

t a k t o : 

Obžalovaný  XX,   nar. XXX v XXX, OSVČ, trvale bytem XXX, okres XXX, 

j e  v i n e n ,  

že 

1) v přesně nezjištěných dnech od podzimních měsíců roku 2010 do 2. 11. 2013  v XXX, okres XXX, v rodinném domě č. XXX v různých místnostech opakovaně pravidelně fyzicky napadal a psychicky týral svou družku XY, se kterou žil ve společné domácnosti, a to často i před nezletilým synem, tuto slovně urážel, ponižoval ji, snižoval její sebevědomí, zakazoval styk a kontakt s rodinnými příslušníky, což se stupňovalo až do doby posledního fyzického napadení, kdy  poškozená opustila společné bydlení, v době kdy byl doma, jí bil dlaní i obden, přičemž zvlášť hrubým způsobem si počínal zejména, když:  

- dne 10. 10. 2010 v místnosti kuchyně poškozenou uchopil jednou rukou za  krk, silou s ní narazil na zárubně dveří, zde ji i nadále držel v oblasti krku a přiškrcoval, vyčítal jí poškození podlahy, úchop uvolnil až po příchodu nezletilého syna XYZ, nar. XXX, který křičel a plakal, poškozená upadla na zem, po čtyřech se s bolestí hlavy doplazila do ložnice, ulehla na postel, další čtyři  dny ležela a spala, aniž by vyhledala lékařské ošetření, 

- v přesně nezjištěný den počátkem roku 2011 vyžadoval, aby poškozená  vykonávala úkony, které jí nařídil, a když se snažila ohradit a odmítla, uchopil  ji za krk, začal škrtit se slovy „ty víš hovno, co já musím všechno stihnout, ty jsi  mimo, tak drž hubu a dělej“,  

- v přesně nezjištěný den v letních měsících roku 2011 požadoval po  poškozené, aby vzbudila nezletilého syna, když odmítla, opětovně ji uchopil oběma rukama za krk, narazil na zeď, rdousil až do doby, kdy se jí ze slabosti podlomily nohy, a upadla na podlahu, v následujících dnech po návratu ze zaměstnání ji udeřil rukou do obličeje proto, že nestáhla žaluzie, 

- dne 20. 3. 2012 ji rukama strčil do těla, natlačil na zeď, jednou rukou uchopil  za krk a druhou ji udeřil do obličeje a způsobil jí poranění nad levým okem, pro  bolest hlavy a zvracení poškozená následující den vyhledala lékařské ošetření, 

- dne 2. 6. 2012 udeřil poškozenou pěstí do žeber, až upadla na podlahu,  špatně se jí dýchalo, takže vyhledala lékařské ošetření bez dalšího  výraznějšího léčení, 

- v přesně nezjištěný den v průběhu vánočních svátků roku 2012 opakovaně udeřil poškozenou pěstí do obličeje, urážel ji a vyčítal, že „kurví vánoce jemu i  synovi“, po pádu na zem ji dále bil pěstí do rukou a nohy a v závěru ji kopl do nohy, kdy poškozená lékařské ošetření nevyhledala,  

- dne 20. 8. 2013 bezdůvodně udeřil poškozenou pěstí do zátylku, až ztratila vědomí, probrala se na podlaze, byla otřesena, pro bolest měla problém se  postavit na nohy a bolest v zátylku pociťovala dalších 14 dnů, aniž by  vyhledala lékařské ošetření, 

- dne 2. 11. 2013 v kuchyni uchopil poškozenou za rameno, tuto si otočil  k sobě, uchopil za krk a silou rdousil, až upadla na podlahu, bosou nohou jí šlápnul do oblasti břicha a vyhrožoval jí, že nezletilého syna si nikdy neodvede, i kdyby ji měl zabít, kdy poškozená následně vyhledala lékařské  ošetření a pro podvrtnutí krční páteře i zhmoždění břišní stěny byla léčena po  dobu přibližně dvou týdnů,  

přičemž vzhledem k opakovaným brutálním fyzickým a dlouhodobým psychickým útokům ze strany obžalovaného, poškozená s nezletilým synem opustila společné  bydlení, avšak dosud trpí stavy úzkosti, poruchou přizpůsobení, vyhledala odbornou  pomoc, má obavy z obžalovaného a kontakt s ním probíhá pouze v přítomnosti třetí  osoby, 

t e d y 

týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a páchal takový čin  po delší dobu,

2) dne 15. 8. 2014 v XXX, okres XXX, na chodbě rodinného domu č. XXX při  vyřizování společných záležitostí, kdy poškozená XY stála u vchodových dveří,  tuto za ruku vtáhnul dovnitř a dveře za ní zavřel, nejprve jí sdělil, že jej vzrušuje a  požaduje sex, po odmítnutí poškozenou k ní přistoupil, začal jí svlékat oblečení,  opakovaně jí stahoval ramínka od podprsenky a trička, která si zpět upravovala,  snažil se jí obnažit prsa, rozepínal pásek od kalhot, sahal do kalhotek, tlačil ji ke  schodům vedoucím do horního patra a držel za ruku, stále vyžadoval sex, po opakovaném odmítání na její nesouhlas nereagoval, nakonec si sedl na schody,  stáhnul si trenýrky, kdy měl již ztopořený penis, přes její nesouhlas a hlasité volání,  aby svého jednání zanechal, ji přiměl k tomu, aby mu pohlavní úd třela rukou, což  poškozená z obavy z případného dalšího fyzického napadení po dlouholetých  zkušenostech s obžalovaným učinila, až do výronu semene obžalovaného, 

t e d y 

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a spáchal takový čin jiným  pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,  

3) dne 26. 4. 2015 kolem 09.00 hodin v XXX, okres XXX, před rodinným domem  č. XXX v rámci předávání nezletilého syna XYZ, nar. XXX, zpět poškozené XY., po  předchozím hovoru o budoucnosti nezletilého syna po ukončení jejich soužití, kdy  poškozená nabídla obžalovanému společné sezení v ATM Centru (Fond ohrožených  dětí) a uzavření dohody, jí sdělil, že „jestli chce nějakou dohodu, aby vše stáhla a uvědomila si, že mu hrozí až 8 let a právníci jej stáli již 100.000 Kč, a pokud to nestáhne, tak ihned podá trestní oznámení na jejího otce s tím, že má spoustu fotek,  videí a SMS z jejich společného soužití v XXX, a ona nemá nic“,  

t e d y

jiného pohrůžkou jiné těžké újmy nutil, aby něco konal, a spáchal  takový čin na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinnosti,  

č í m ž  s p á c h a l  

v bodě 1)  

zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d)  trestního zákoníku, 

v bodě 2)  

zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního  zákoníku, 

v bodě 3)  

zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) trestního zákoníku, 

a  z a  t o  s e  o d s u z u j e 

podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k  úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.

Podle § 84 trestního zákoníku a § 85 odst. 1 trestního zákoníku se  obžalovanému výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř)  roků za současného vyslovení dohledu. 

O d ů v o d n ě n í : 

Skutkový děj v bodě 1) soud zjistil z výpovědi svědků XY, XXX, XXX., XXX,  XXX, XXX. a XXX, z výpovědi znalců, ze znaleckých posudků, z listinných materiálů a částečně i z výpovědi obžalovaného. 

Obžalovaný XX při prvním hlavním líčení odkázal na svoji výpověď  z přípravného řízení, kdy obžalovaný nejprve zcela popřel, že by se dopustil  žalované trestné činnosti. Uvedl, že od doby otěhotnění jeho přítelkyně XY, začala být tato někdy o vánocích 2007 nervózní a vznětlivá. V těhotenství mívala problémy s nízkým krevním tlakem, tak ji musel občas „proplesknout“. Poškozená bývala  unavená, ale vědomí neztrácela. Po porodu syna v srpnu 2008 začali bydlet v XXX.  Poškozená začala mívat depresivní nálady a začaly se u ní objevovat tiky.  Obžalovaný již v té době býval často pracovně mimo domov. Na jaře 2009 prodělal  jejich syn šestou nemoc, byl i v nemocnici. Poškozená byla poté ještě více úzkostlivá  a v péči o syna až přehnaně pečlivá. Tiky se jí také zhoršily. S ohledem na menší  prostor v XXX se spolu dohodli na rekonstrukci bydlení v XXX, u rodičů  obžalovaného, s čímž započali v roce 2010. V tomto roce se již oba dva více hádali. 

Poškozená bývala hašteřivá a obžalovaný ji musel okřikovat. Poškozená v jarních  měsících přibrala 10 kg, což přičítala nemoci štítné žlázy. Prohlubovaly se u ní deprese. Jednou se v létě pohádali při mytí nádobí, obžalovaný ji začal „tlumit“. Tomu  se poškozená bránila a snažila se jej udeřit. Obžalovaný ji však chytil za ruce a dal jí facku. Po této facce se poškozená rozbrečela, odběhla do koupelny a zamkla se tam.  Po chvíli odemkla, ležela na zemi na ručníku a plakala. Pak přišla její matka a povídaly si. Obžalovaný pak zjistil, že poškozená řeší deprese léky a za své jednání  se jí omluvil. 

Na podzim 2010 se pak po hádce s otcem poškozené všichni přestěhovali do ještě nedodělaného bytu v XXX. V tomto roce se již pouze slovně  hádali. Od počátku roku 2011 začal obžalovaný jezdit do Německa na třítýdenní  cykly a týden býval doma. Jejich syn XYZ začal v září 2011 navštěvovat mateřskou školu a také angličtinu v XXX, kam měla poškozená syna vozit. Obžalovaný si  nevybavil žádné fyzické útoky, pouze slovní hádky mezi nimi v roce 2011. V roce  2012 spolu s poškozenou řešil její další pracovní uplatnění po mateřské dovolené.  Přemýšlela o včelaření či pěstování česneku. 

Dne 20. 3. 2012 při návratu z autoservisu začala poškozená telefonovat místo vykládání nákupu z auta. Obžalovaný jí to vyčetl, vytrhl jí telefon z ruky a hodil jej do rohu místnosti.  Poškozená se po něm začala sápat a obžalovaný jí dal facku. Poškozená pak  odnesla věci do domu a večer se vzájemně omluvili. Dne 2. 6. 2012 jej poškozená  nečekaně při přípravě oběda kousla do levého ramene. Obžalovaný jí zato dal ránu  loktem do břicha nebo žeber, což byla jeho obranná reakce. O tom, že poškozená následně vyhledala lékařské ošetření, se dozvěděl až z trestního spisu. 

V létě 2012  začala poškozená pracovat na třísměnný provoz v XXX u XXX. Dne 23. 12. 2012 se s poškozenou pohádal ohledně bramborového salátu. Pak odjela poškozená do  zaměstnání a následujícího dne se pohádali u zdobení stromečku. Při tom došlo mezi nimi ke strkanici. Obžalovaný začal poškozenou vytlačovat z pokoje, ona se bránila a obžalovaný jí dal facku, po které se poškozená rozbrečela a odešla do koupelny. V roce 2013 mu někdy v únoru poškozená napsala sms zprávu, že má  všeho dost a nejraději by od něj odešla. 

Někdy v květnu 2013 mu poškozená po noční směně ukazovala podlitiny na předloktí a žebrech, které jí způsobil nějaký  klient. Napadena měla být i nějaká její kolegyně. V červnu 2013 se obžalovaný s poškozenou pohádal ohledně e-mailu k jejich dovolené. Při hádce k napadení  nedošlo. Dne 13. 7. 2013 se s poškozenou opět pohádal ohledně peněz. Syn XYZ byl  v té době v mateřské škole. Obžalovaný nechtěl akceptovat chování poškozené, a proto jí řekl, aby opustila dům. Poškozená si sbalila věci, nechala je v domě a do večera někam odešla. Pak se vrátila s tím, že nemá kam jít. K žádnému násilí nedošlo. Obžalovaný popřel, že by poškozenou dne 20. 8. 2013 doma napadl. V ten den slavil jeho syn narozeniny. V době od 14.30 do 17.00 hodin byli u nich rodiče  poškozené. Poškozená jela potom do práce na noční směnu a nebyla nijak zraněná.  

Dne 2. 11. 2013 se vše odehrálo v kuchyni. Obžalovaný přijel ráno z Polska a  poškozená mu začala vyčítat, že se jim nevěnuje a mohl by pohlídat syna.  Poškozená uvedla, že se jí v XXX nelíbí a chtěla odejít i se svými věcmi. Chtěla si  s sebou vzít i syna. Obžalovaný ji chytil pravou rukou za krk a chtěl, aby byl již klid. Poškozená mu řekla, že odchází a obžalovaný se ohnal pravou rukou a jakoby zatlačil a žduchl do poškozené. Ta spadla na zem poté, co zavadila o židli.  Obžalovaný, jak před ní ustupoval, tak na ni spadl, a to do oblasti jejího břicha.  Obžalovaný pak odešel do vedlejší místnosti uklidnit syna a po návratu pomohl  poškozené vstát a doprovodil ji do koupelny. Poškozená pak odešla z domu s tím, že  jde dát prádlo do pračky ve sklepě. Následně pro obžalovaného přijeli policisté. 

U hlavního líčení konaného dne 30. 11. 2015 obžalovaný v závěrečné řeči  uvedl, že své dosavadní kroky hodnotí jako nesprávné. Ještě před prvním hlavním líčením začal navštěvovat psycholožku, s níž všechno konzultoval. Rozhodl se vyměnit obhájce, když jeho dřívější postupy nebyly vhodné. Pokud jde o obvinění v bodě 1), pak obžalovaný uvedl, že beze zbytku cítí svoji vinu. Pochopil, že se potkal s nesprávnou družkou s ohledem na rozdílnost jejich povah. Za své jednání se alespoň v závěrečné řeči své družce a synovi omluvil s tím, že se takto již do  budoucna chovat nechce. 

Poškozená XY soudu podrobně popsala průběh jejich společného soužití. Uvedla, že již při soužití v XXX se obžalovanému pořád něco nelíbilo. Měl spory s jejím otcem a ona byla jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Obžalovanému se nelíbili lidé v XXX a neměl rád ani její kamarádku. K prvnímu napadení došlo ještě koncem roku 2007, kdy jí dal první facku, protože vyjádřila svůj názor. Další byla někdy v únoru nebo březnu 2008, když se zastala jejího otce. Byla to silná rána s rozmachem. Svědkyně z toho byla v šoku. Utekla do koupelny, lehla si na zem na  ručníky a začala brečet. Přišla za ní její matka, které se svěřila a poprosila ji, aby si to  nechala pro sebe. 

V době těhotenství nebýval obžalovaný moc doma, pracoval v zahraničí. První dva roky po narození syna ještě byly dobré. Obžalovaný ji většinou urážel jen kvůli vaření a tikové poruše. Horší chování bylo až v době, kdy se  přestěhovali do XXX. Stěhování proběhlo v září nebo říjnu 2010 narychlo, protože na ni obžalovaný naléhal kvůli plísni v ložnici. Kolem 10. 10. 2010 měli oba dva jít na narozeniny její kamarádky XXX. Obžalovaný si však předtím všiml, že lednička není rovně, spravil ji a přitom udělal v podlaze díru. Začal jí nadávat, že je to kvůli tomu,  že se narychlo stěhovali. Chytil ji pod krk a narazil ji na zárubeň dveří, kde ji nějakou dobu držel. Pak ji pustil a svědkyně sjela na zem, do podřepu a po čtyřech z místnosti odešla. Strašně ji bolela hlava. Došla až do ložnice, kde usnula. Dále si jen matně pamatuje, že ji obžalovaný budil a útržkovitě si pamatuje i oslavu. Od XXX se dodatečně dozvěděla, že na oslavě omdlela. Svědkyně byla střízlivá a výpadky paměti nikdy předtím neměla. Obžalovaný se jí za své jednání tehdy ani nikdy poté  neomluvil. Maximálně se jí zeptal, jak jí je. 

Od počátku roku 2011 ji obžalovaný různě slovně urážel (například za menší kousky zeleniny v polévce, že málo chodí se synem ven a že je špatně oblékaný). Svědkyně se snažila dělat však tak, jak chtěl  obžalovaný, aby měla klid. Když měla svědkyně jiný názor, než obžalovaný, tak ji  hned chytil pod krkem a začal ji škrtit. Říkal přitom, že ona ví hovno, co on všechno  musí stihnout. Buď ji přitom byl, nebo ji škrtil. Škrcení bylo častější. Počátkem roku 2011 byly jeho útoky asi co třetí den. Hlavně jí vyčítal její tikovou poruchu. Když se poškozená bránila, obžalovaný své násilí ještě zvyšoval. Poškozená proto pochopila, že se to jejím odporem jen zhoršuje a raději se nebránila. Obžalovaný často opravoval její češtinu, přerušoval ji v mluvení a odcházel, když mluvila. Svědkyně vaří od svých 12 let, ale z obžalovaného měla strach, aby jí nevyčítal, co a jak vaří.  

V létě 2011 chtěl jít obžalovaný ven se psy a poručil jí, aby šla vzbudit syna.  Svědkyně jej budit nechtěla, tak ji obžalovaný zase přitlačil pod krkem ke zdi a vyčítal jí, že syna nepřipravila. Svědkyně neví, jak dlouho ji držel, ale po nějaké době již cítila malátnost. Měla potom červené skvrny pod krkem. V bezvědomí nebyla, ale  hlava se jí točila. Pod krkem ji také obžalovaný chytil proto, že po jeho návratu  z práce nebyly zatažené žaluzie. 

V březnu 2012 přijeli z výletu a nákupu a hned po  příjezdu jí volala její matka. Svědkyně s ní telefonovala u botníku a obžalovaný chtěl,  aby vzala nějakou krabici. Svědkyně řekla, aby chvíli počkal. Na to vzal obžalovaný  telefon a švihl s ním o schody. Svědkyni přitom ujelo vulgární slovo. Obžalovaný ji  opět chytil pod krkem a narazil s ní o zeď. Přitom jí ještě pěstí druhé ruky vpálil nějak z boku. Bolela jí pak hlava a měla něco na levém oku. Z koupelny pak potají volala z druhého telefonu své švagrové XXX, že ji zbil. Na její radu si zranění vyfotila. Večer se pak k nim stavil její bratr i se švagrovou. Následně se nechala svědkyně ošetřit u MUDr. Šulyho, který chtěl celou událost nahlásit na policii. Svědkyně měla strach, že  by přišla o svého syna, jak jí vyhrožoval obžalovaný, a proto zašla na ošetření k MUDr. Maláčovi. Lékařskou zprávu si svědkyně uschovala k matce, aby ji obžalovaný nenašel. Švagrová ji již dříve nutila, aby zašla k lékaři. Při návštěvám před nimi ale nikdy k žádnému napadení nedošlo. 

Dne 2. 6. 2012 ji napadl obžalovaný v kuchyni. Pěstí ji praštil do žeber, již ani neví, proč. Nemohla potom  dýchat a spadla na zem. Byla to sobota, tak k lékaři zašla až v pondělí. Nafotila si  zranění pod levým prsem na hraně hrudníku. Lékař jí řekl, že má pohmožděná žebra  a že to již příště bude hlásit na policii. Svědkyně to však řešit nechtěla, protože nechtěla přijít o syna. Obžalovaný jí tím vyhrožoval a chtěl jí dostat do blázince. Také  něco věděl na podnikání jejího otce. Útoky obžalovaného se sice stupňovaly, ale svědkyně si říkala, že to ten týden vždycky vydrží, když je pak 3 týdny pryč. Vadilo jí,  že napadání byl přítomen i jejich syn. Svědkyně byla ve stresu a zhoršovala se i její  tiková porucha. Dávala si vinu sama sobě, že jej zřejmě svojí poruchou  vyprovokovává. 

Na Vánoce 2012 pekla s kamarádkou XXX perníčky, což dopředu obžalovanému hlásila. Když pak chtěla perníkové ozdoby dát na stromek, tak do ní  začal obžalovaný bouchat pěstmi a řvát, že „kurví dítěti vánoce“. Svědkyně začala před obžalovaným couvat, upadla a on si dřepl nad ni, bouchal ji do ruky, paže a do nohy. Pak se postavil a kopl ji do stehna. Syn u toho strašně brečel, tak ho odvedl  pryč. Večer šla ukázat svědkyně modřiny XXX a XXX. K lékaři nešla, protože by to již oznámil. 

Před dnem 20. 8. 2013 svědkyně smskou oznámila obžalovanému, že chce na narozeniny syna pozvat své rodiče. Před příjezdem rodičů jí obžalovaný oznámil,  že nemá čas a odjíždí. Pak k ní přistoupil, pěstí ji bouchl do zátylku a svědkyni hned začaly brnět prsty a nohy a upadla. Nějakou dobu ležela a probrala se, až jí syn  podával polštář. Nemohla se potom postavit, byla jak praštěná. Nebyla schopna ani  přichystat pohoštění pro rodiče. Její matka si myslela, že je opilá. Svědkyně šla  přitom po oslavě na noční směnu. V práci poprosila XXX o ošetření a na noční  službě byla pod dohledem druhé sestry. Svědkyně pak cítila potíže asi 14 dní až 3  týdny. 

K poslednímu napadení došlo 2. 11. 2013. Předcházel tomu spor o hlídání  jejich syna, kdy si zřejmě tzv. přisadil na ni bratr obžalovaného. Obžalovaný na to přijel nečekaně z Německa již 1. 11. v noci. Ráno jí pak řekl, aby nechala ležet klíče a vypadla z domu. Svědkyně nechtěla odejít bez syna. Svědkyně šla sbalit věci, a když chtěla odvést syna, tak se postavil obžalovaný a otočil si ji ramenama k sobě.  Svědkyně couvala, upadla a narazila si zadek. Zůstala ležet a obžalovaný do ní  bouchal pěstmi do obličeje a říkal, že děcko z domu neodvede, kdyby ji měl zabít.  Syn se na to díval a brečel. Svědkyně potom odbelhala do koupelny a šla si sednou  na schody ven, protože jí nebylo dobře. Přitom napsala sms zprávu panu XXX, že ji manžel znovu napadl. Svědkyni se točila hlava. Obžalovaný ji pak odtáhl do ložnice, aby si lehla. Předtím, když ležela na zemi, tak jí šlápl na břicho. Svědkyně z ložnice odešla pod záminkou praní prádla. Místo toho však utekla k XXX., kde již byla policie. 

Svědkyně XXX (matka poškozené) soudu sdělila, že v době, kdy u nich obžalovaný s poškozenou bydleli, našla jednou svoji dceru v koupelně. Ležela na  ručníku na zemi a říkala, že jí dal obžalovaný facku. Nechtěla, aby se to dozvěděl otec. Bylo to v době, kdy byla poškozená těhotná. Podruhé si všimla něčeho, když se  v roce 2010 oba vraceli z narozenin u XXX. Tehdy u nich spát neměli. Dcera byla nějaká divná a nemluvila. Svědkyně se ptala obžalovaného, co jí udělal, ale on vše  zapřel. Dcera si šla hned lehnout, bylo jí asi špatně. Viditelné zranění neměla. Dcera si jí již ani nestěžovala, vždy jí říkala, aby to neřešila. Někdy v roce 2012 se u ní  chtěla svědkyně stavit, ale dcera si to nepřála. Svědkyně se právě proto zastavila a  viděla, že dcera má monokl pod okem. O původu se s ní ale bavit nechtěla. Nikdy si  dcera nestěžovala, že by ji někdo napadl v práci. Svědkyně po ní chtěla, aby si našla  byt a odstěhovala se od obžalovaného. Dalšího případu si svědkyně všimla na  narozeninách vnuka v roce 2013. Tehdy jí připadala dcera jako opilá, přitom šla na  noční. Viditelné zranění na ní žádné nebylo. Od vnuka se svědkyně dozvěděla, že obžalovaný její dceru bil. Svědkyně mu poradila, aby příště utíkal pro dědu. Vnuk to  při příštím případu udělal, ale děda nikam nešel. Svědkyně měla již dávno podezření na obžalovaného a vyjádření vnuka jí to jen potvrdilo.  

Svědek XXX (otec poškozené) soudu sdělil, že se obžalovaný začal k jeho dceři jinak chovat po narození jejich syna XYZ. Byl svědkem toho, když ji třeba silně  chytil za ruku a zmáčkl, až vykřikla. Byl bezcitný. Když se odstěhovali do XXX,  navštívil je jen dvakrát, a to v souvislosti s narozeninami vnuka. V prvním případě se s obžalovaným ani neviděl, protože byl celou dobu ve sklepě. Při druhých narozeninách při jejich odchodu pleskl obžalovaný XYZ  rukou přes ucho kvůli psovi. Byla to velká rána a svědek mu hned začal nadávat. Bylo to o narozeninách v roce  2013. Dcera (poškozená) se mu tehdy vůbec nelíbila. Byla nějaká divná, ale  svěřovala se jen matce. Svědek přesto při odchodu řekl obžalovanému, aby už na  jeho dceru nechytal a nedovoloval si na ni. Obžalovaný se mu jen vysmál. Když jeho dcera od obžalovaného odešla, měla modřinu na krku a na obličeji. Dále svědek  uvedl, že si všiml, že k nim dříve jezdila dcera z XXX tajně. Pokud jí obžalovaný volal, vymýšlela si do telefonu, že je někde jinde. Měla zakázané k nim jezdit. Jeho  dcera trpí tikem, který se po porodu začal zhoršovat. Když se dcera od obžalovaného odstěhovala, svěřil se mu vnuk, že ji obžalovaný bil a kopal do ní. Od obžalovaného také vnuk slýchal, že nemusí maminku poslouchat, protože je jen ženská. Vnuk se zpočátku choval k poškozené hrozně. Třeba si i do ní kopnul, nebo používal vulgární  výrazy, které slyšel od obžalovaného. Vždy, když se mu něco nelíbilo, tak kopíroval chování obžalovaného. Trvalo asi půl roku, než se jeho chování zlepšilo.  

Svědek XXX soudu sdělil, že se poznal s poškozenou v době, kdy vodila syna do školky. Možná to byl školní rok 2011/2012. Jednou se ve školce XYZ dožadoval  toho, aby jej vzal domů, protože doma obžalovaný bije jeho maminku. Byl hysterický a svědek se mu to snažil vymluvit. Při následném setkání se na událost zeptal poškozené, která se mu svěřila, že ji obžalovaný trestá, když něco provede. Svědek nabídl poškozené služby své advokátky. Její koncipient sepsal pro poškozenou  trestní oznámení a svědek naléhal na poškozenou, aby se odstěhovala a  nenechávala to zajít dál. Poškozená se bála od obžalovaného odejít, protože jí  vyhrožoval tím, že zničí její rodinu (zřejmě se jednalo o nějaký podvod s DPH). Na  chování poškozené bylo vždycky poznat, jestli je obžalovaný doma, nebo má zrovna  přijet. Jednou si svědek všiml u poškozené modřin na ruce. Jednou přišla zbitá, když  měli jít na půlnoční mši. Bylo na ní vidět, že má strach a nechce záležitost řešit. Při posledním případu mu poslala poškozená smsku, jestli by ji neodvezl do nemocnice,  protože ji obžalovaný znovu zbil. Nechtěla volat policii, ale protože dlouho nešla,  zavolal policii svědek. Poškozená přicházela právě při příjezdu policie. Měla na sobě otisk na obou tvářích a na krku. Když ji prohlížel lékař, všiml si svědek i otisku na  břiše. Chování obžalovaného a jeho násilí sledoval svědek zprostředkovaně asi rok a půl. Násilí se podle něj stupňovalo a vždycky bývalo horší kolem Vánoc. 

Svědkyně XXX soudu sdělila, že poškozená občas chodila do práce s modřinami na obličeji, krku, rukou a nohách. Na pracovišti se proslýchalo, že ji partner doma bije. V jednom případě ji poškozená přišla vystřídat na směnu, byla  celá ubrečená a říkala, že ji partner zbil. Snad měla být i v bezvědomí, než ji našel  její syn. Svědkyně posílala poškozenou k lékaři, ale ta to odmítla. Stěžovala si na krční páteř a byla rozrušená. Viditelné zranění na ní žádné nebylo. Modřin na těle  poškozené si svědkyně všímala po celou dobu jejího pracovního poměru. Svědkyně  se jí nechtěla na nic vyptávat. Když pak poškozené radila, aby od obžalovaného odešla, poškozená sdělila, že by potom přišla o syna. Obžalovaný jí tím měl  vyhrožovat. Svědkyně uvedla, že neví o žádném případu, kdy by poškozenou napadl  nějaký z pacientů. 

Z výpovědi svědka XXX (bratra poškozené) soud zjistil, že problémy byly až  poté, co se obžalovaný s poškozenou přestěhoval do XXX. U poškozené se změnil její psychický stav. Byla utrápená, zestárla, objevily se u ní tiky. Jednou si u ní všiml,  že má něco s rukou. Poškozená mu řekla, že se zranila. Přitom vypadala, jako by  chtěla brečet a objímala jej. Z toho svědek poznal, že s poškozenou není něco v pořádku. Později se svědek od své přítelkyně dozvěděl, že se jí jeho sestra svěřuje ohledně napadání obžalovaným. Poškozená sama se mu svěřila s tím, že si  obžalovaný nepřeje, aby jezdila za rodiči do XXX. Později mu řekla, že „už to  nedává“ a bylo by lepší, kdyby umřela. Jednou jela jeho přítelkyně s poškozenou po  napadení obžalovaným na ošetření do nemocnice. Na mobilním telefonu svědek  viděl zranění své sestry. Jednalo se o monokl. Svědek vyzýval sestru, aby se vrátila  bydlet k rodičům, ale to odmítala s tím, že by ji obžalovaný zničil. Pak už se tedy do  ničeho svědek nemíchal.

Z výpovědi svědkyně XXX (švagrové poškozené) soud zjistil, že již v roce 2010 se obžalovaný velmi snažil o to, aby se poškozená s ním přestěhovala do XXX a chtěl, aby mu v tom svědkyně pomohla. Když se narodil XYZ, tak ji i jejího přítele obžalovaný vyhodil z porodnice, „aby měli klid“. I později mu vadilo, že se s poškozenou navštěvovaly. V roce 2010 se jí poškozená svěřila, že jí dává obžalovaný určité příkazy pro dobu, kdy byl v zahraničí. Obžalovaný musel mít všechno nalajnované a vyžadoval pravidelný řád, hlavně ve vztahu k péči o syna. Na  podzim 2010 se oba odstěhovali do XXX, kam svědkyně za poškozenou jela až po několika měsících. Poškozená změnila styl oblékání, malovala se a navštěvovala  dietoložku, protože jí obžalovaný vyčítal, že je tlustá. Poškozená byla nervózní a  zmiňovala se o incidentu kvůli rýze v podlaze kuchyně. Obžalovaný ji měl uhodit,  protože prý za tu rýhu mohla. Také ji při tom tlačil na zárubeň dveří. Poškozená z toho byla v šoku a nechápala, proč to udělal. Obžalovaný jí také organizoval volný  čas a říkal, že má chodit cvičit. 

Dne 25. 12. 2010 se jí poškozená na návštěvě  svěřovala s tím, že se s obžalovaným předchozí den pohádali. Matka poškozené ji však zarazila s tím, aby měli klid alespoň o svátcích. Bližší okolnosti se tak svědkyně  nedozvěděla. V roce 2011 jí poškozená svěřila, že dělá vše tak, jak chce obžalovaný,  aby měla klid. Obžalovaný jezdil pracovat do zahraničí, a když přijel, tak chtěl stihnout spoustu věcí a také společné výlety. Když nestíhal, byl nervózní. 

V létě 2011  obžalovaný poškozené nakázal, aby jela se synem do aquaparku. Svědkyně jela  s nimi do XXX, a při cestě zpět si poškozená všimla, že má od obžalovaného  zmeškané hovory. Úplně se rozklepala, a když obžalovanému zavolala, řval na ni  v telefonu, že je kráva a měla jet do XXX. Na zpáteční cestě byla poškozená rozrušená a měla i problémy s řízením. Doma se potom rozbrečela a svěřila se jim,  že už nezvládá slovní a fyzické násilí od obžalovaného. Pomoc však ze strachu před obžalovaným odmítla. V září 2011 měla svědkyně vážně nemocného syna v nemocnici a požádala poškozenou o jednodenní hlídání. To jí ovšem obžalovaný  zakázal, stejně jako další kontakty s jejich rodinou. 

Obžalovaný se v roce 2012  vyjadřoval tak, že je poškozená blázen a je blbá. Když se jí něco nelíbilo, vyzýval ji k odchodu s tím, že dítě jí nedá. Někdy v březnu 2012 jí poškozená volala, že je  zraněná po útoku obžalovaného. Svědkyně jí poradila, aby si zranění vyfotila.  Jednalo se o zranění pravého oka a poškrábanou kůži. K lékaři jet poškozená nechtěla. Teprve po ujištění, že pojedou za známým lékařem, odjeli následujícího  dne do XXX, kde se nechaly ošetřit MUDr. Maláčem a lékařskou zprávu uschovaly. Zmíněnému zranění předcházelo to, že poškozená nechtěla odnést nějakou krabici,  což obžalovaného vytočilo. K dalšímu napadení pak došlo asi do měsíce. Tehdy  musela poškozená vyhledat lékaře sama, protože svědkyně s ní jet nemohla. Lékař  však měl poškozené říct, že příště by již musel věc nahlásit policii. V květnu 2012  byla svědkyně přítomna tomu, jak obžalovaný sekýroval poškozenou při stolování.  Dokonce si všimla toho, že má své určené místo, kde může u stolu sedět. V roce  2013 měla s poškozenou přerušený kontakt, protože se obžalovaný je snažil proti  sobě poštvat. V listopadu 2013 jí poškozená požádala, jestli by pro ni nemohla přijet, že má sbalené věci. Přitom brečela. Následně jí volala policie, že obžalovaný poškozenou napadl a aby si přijela převzít jejich syna XYZ. Poškozená se pak  přestěhovala k rodičům do XXX.  

Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a  psychologie a z výpovědi znalců MUDr. Milana Karase a PhDr. Heleny Khulové soud  zjistil, že poškozená trpí od dětství tikovou poruchou. Jedná se u ní o úzkostnou a depresivní symptomatologii, poruchu přizpůsobení. Příznaky byly vyvolány dlouhodobě frustrujícím a stresujícím soužitím s obžalovaným. U poškozené lze vyloučit přítomnost závažnější duševní poruchy či choroby a nedochází tak u ní  k negativnímu ovlivnění schopností správně vnímat a vypovídat. 

Znalci neshledali u  posuzované známky závislosti či nadužívání alkoholu nebo jiných návykových látek.  Poškozená inklinuje k pólu pro verze a jsou zachyceny známky zvýšeného  neuroticismu. Má sklon k depresivnímu prožívání a je u ní zvýšená potřeba podpory  a porozumění ze strany okolí. Má sklon k závislosti a tendenci k nízké sebedůvěře.  Dlouhodobě se cítí jako selhávající a ve vztahu k inkriminované události dominuje neschopnost navodit si pozitivní postoje a dodat si odvahu. Nemá sklon manipulovat  s okolím, je výrazně submisivní. Má malou schopnost čelit zátěžový situacím a  prosazují se únikové tendence spolu s pocity bezmoci a beznaděje. Poškozená má  dostatečné psychické předpoklady k objektivnímu vnímání, zapamatování a  vybavování prožitých událostí a lze vyloučit omyl v důsledku nesprávného vnímání  nebo paměti. Jednání obžalovaného se postupně stalo pro poškozenou zdrojem  omezení, ponížení a duševního i fyzického utrpení. Násilí se projevovalo zejména  uplatněním moci a kontroly ze strany obžalovaného. 

U poškozené jsou shledány  známky dotčenosti nad chováním obžalovaného a rovněž strachu, avšak nebyly  zjištěny takové postoje nové kvality, které by signalizovaly tendenci intrikovat nebo  uvádět nepravdu v jeho neprospěch. Nebyl shledán motiv msty. Poškozená podala  před vyšetřovatelem i před znalci shodnou výpověď, která se odvíjela od skutečných  vzpomínek a nese známky prožitého. Výpověď nepostrádá logickou skloubenost.  Sdělení jsou umístěna v určitém časovém úseku i prostoru. Výpověď obsahuje  informace o vzájemných vztazích mezi obžalovaným a poškozenou. Převažují znaky  věrohodnosti sdělení poškozené o prožitých událostech. 

U poškozené byly shledány  známky nahromaděného úzkostného potenciálu, nebyly však zjištěny hysterické rysy.  Rovněž nebyly zjištěny znaky lhavosti ani konfabulace. Poškozená trpí tikovou  poruchou, která u ní přetrvá již od dětství. Ve snaze tento problém řešit navštívila  psychiatra a neurologa. Léčbu však přerušila v důsledku výhrůžek obžalovaného, že  ji připraví o syna a nechá ji zbavit svéprávnosti. Jednání poškozené se jeví součástí  tzv. syndromu týrané osoby. Zahrnuje ztrátu pocitu autonomie, ztrátu možnosti  rozhodovat o sobě samé, o svém jednání, volit mezi různými způsoby chování a  jejich důsledky. U poškozené lze shledávat znaky syndromu týrané ženy, a to i  v současnosti. Syndrom týrané osoby byl u poškozené jednoznačně vyvolán soužitím  s obžalovaným. Prožité traumatické partnerské soužití se u poškozené nerozvinulo v  příznaky posttraumatické stresové poruchy. Dlouhodobý stres je náročný na energii  poškozené. Kontakt s obžalovaným při předávání syna vnímá jako ohrožující a  vyvolává v ní stres.  

Z listinných materiálů soud zjistil následující: Zranění poškozené XY je  zdokumentováno na fotografiích na č.l. 18 (napadení dne 20. 2. 2012), č.l. 19  (napadení dne 2. 6. 2012), č.l. 20 a 251-252. Dle čestného prohlášení XXX na č.l. 22  nebyla poškozená XY dne 24. 12. 2012 před odchodem na půlnoční mši ve své  kůži a na dotaz sdělila, že ji doma obžalovaný napadl. Objektivně je pak  zdokumentováno lékařskými zprávami zranění poškozené, která byla ošetřena dne  21. 3. 2012 pro zhmoždění očnice vpravo a zhmoždění oblasti čelní a spánkové a  zhmoždění pravého ramene. Dále byla ošetřena dne 4. 6. 2012 pro zhmoždění pravé  strany hrudníku. 

Trestní oznámení vypracované advokátní kanceláří JUDr. Rita Kubicová bylo  vyhotoveno již dne 3. 5. 2013. Toto oznámení však poškozená nikdy nedatovala a nepodala. První trestní oznámení bylo podáno až po napadení dne 2. 11. 2013 a  následném vyhoštění obžalovaného, a to dne 27. 11. 2013 pro pokus ublížení na  zdraví. Z lékařské zprávy vyplynulo, že byla obžalovaným zbita do hlavy a břicha.  Způsobil jí tak podvrtnutí krční páteře a zhmoždění břišní stěny. Poškozené byl  přiložen Schanzův límec a podána analgetika. Obžalovaný XX byl dne 2. 11. 2013  vykázán ze společného obydlí na dobu 10 dnů, a to právě pro napadení poškozené  XY.. 

Soud hodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné  souvislosti. Doznání obžalovaného je v souladu s podrobnou a časově i prostorově  uspořádanou výpovědí poškozené. Nepřímo pak jednání obžalovaného dokladují  výpovědi ostatních svědků i lékařské zprávy a fotografie zranění. Ze závěrů  znaleckého posudku je zjevné, že se u poškozené v důsledku jednání obžalovaného  vyvinul syndrom týrané osoby a pocity úzkosti zažívá poškozená při kontaktu  s obžalovaným dodnes. 

Za tohoto stavu vzal soud za prokázáno, že obžalovaný XX týral osobu  blízkou žijící s ním ve společném obydlí a páchal takový čin po delší dobu, a tímto  svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky zločinu týrání osoby žijící ve  společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku. 

V jednání obžalovaného soud spatřuje úmysl přímý ve smyslu § 15 odst. 1  písm. a) trestního zákoníku, když obžalovaný věděl, že svým jednáním způsobuje  své družce příkoří a své útoky vůči ní stupňoval po dobu více než tří let. 

Skutkový děj v bodě 2) soud zjistil z výpovědi svědků XXX, XXX, XXX, XXX,  XXX a XXX, z listinných materiálů a částečně i z výpovědi obžalovaného. 

Obžalovaný XX uvedl, že toto obvinění považuje za čistý výmysl. Uvedl, že  v roce 2014 s poškozenou normálně komunikoval cestou sms zpráv i e-mailů. Dne  10. 8. 2014 jej poškozená požádala smskou o zakoupení pracího prášku v Německu.  Současně se domluvili na předání syna XYZ dne 15. 8. 2014. Obžalovaný se vrátil  z Německa dne 15. 8. 2015 kolem 2. hodiny ráno. V 6.45 odjel pro syna do XXX a při  dotazu poškozené na prací prášek jí řekl, že tento má v druhém vozidle. Pak obžalovaný odvezl syna do XXX na příměstský tábor a paj domů spát. Okolo 11.00  hodin mu telefonovala poškozená a chtěla se zastavit pro prací prášek. Při scházení  schodů mu zapraskalo v koleně, a proto otevíral poškozené vchodové dveře  v podřepu a vyzval poškozenou, aby přišla. Poškozená tedy otevřela branku a vstoupila na jejich pozemek. Pak bez problému přišla až do domu, do chodby.  V chodbě se bavili o odpoledním programu XYZ a obžalovaný se pokoušel narovnat.  Pak si obžalovaný sedl na schody a snažil se protahovat nohu. Prášek i s aviváží byl nachystaný na botníku, vzadu chodby, u schodů. Poškozená s ním hovořila a začala  z chodby odcházet. Obžalovaný si všiml, že tam zapomněla prášek, a proto šel za ní k autu. Poškozená za sebou ani nedovřela branku. Poděkovala mu za prášek a odjela. Obžalovaný v následujících dnech odjel se synem na Slovensko a poškozená  s ním normálně komunikovala přes smsky. Rodiče obžalovaného byli dne 15. 8. 2014 v zaměstnání. Poškozená měla oblečené rifle s páskem a asi červené tričko  s krátkým rukávem. Obžalovaný celou situaci nakreslil i v náčrtku (č.l. 194).  

Svědkyně XY soudu sdělila, že se s obžalovaným telefonicky domluvila na předání pracího prášku. Když přijela k jejich domu, obžalovaný dřepěl u dveří a říkal,  že se nemůže postavit. Svědkyně věděla, že má nějaké problémy s kolenem, a tak šla až ke dveřím. Obžalovaný ji chytil za ruku, vtáhl do domu a zabouchl za ní dveře. Pak jí řekl, že jej strašně vzrušuje a chtěl po ní sex. Poškozená sex s ním odmítla. Obžalovaný jí začal sundávat ramínko u podprsenky a podprsenku. Byl přitom již ve stoje (postavil se ihned po zavření dveří). Svědkyně si vždy snažila ramínko vrátit  zpět. Jednou rukou se přitom držela kliky dveří. V otevření dveří jí obžalovaný bránil nohou, kterou dveře držel. Svědkyně mu řekla, že chce odejít, ale obžalovaný se ji pokoušel líbat a rozepínal jí pásek u kalhot. Pak se jí dostal jak do podprsenky, tak i do kalhotek. Svědkyně se proto pustila kliky. Přitom pořád důrazně protestovala proti jeho jednání. Obžalovaný to vůbec nebral v potaz. Sundal si trenky a byl vzrušený.  Svědkyně na něj zařvala „nech toho!“, ale on se na ni podíval tak, že z něj dostala  strach. Chytil ji za ruku, dotáhl ji ke schodům, kde si sedl do pololehu, přitáhl ji k sobě a požadoval po ní, aby jej uspokojila alespoň rukou. Svědkyně mu ze strachu  vyhověla až do jeho vyvrcholení. Vzpomněla si na minulost s obžalovaným a raději  mu vyhověla. Cítila se potom jako nějaká špína, jak použitý hadr. Hned vyšla z domu a tam uviděla paní XXX, na kterou zařvala „dobrý den!“, aby si jí všimla. Chvíli za ní šel  obžalovaný s práškem a aviváží. Svědkyně odjela domů a ještě téhož dne se svěřila švagrové XXX a paní XXX. 

Svědkyně neměla na sobě žádné zranění, pouze otisk ruky obžalovaného, když ji táhl k sobě. Znásilnění ihned na policii nenahlásila, protože si myslela, že je to zbytečné, když sama nechtíc zničila důkazy (osprchovala se). Navíc celou záležitost vůbec nechtěla řešit, měla toho již dost. Záležitost ohlásila až s tříměsíčním zpožděním, neboť ze strany obžalovaného došlo k dalšímu útoku  (vydírání) a svědkyně již jeho chování tzv. nedávala. 

Svědkyně XXX soudu sdělila, že tehdy na dceři po příjezdu domů poznala, že  by jí chtěla něco říct. Teprve večer se jí svěřila, že byla znásilněna, když se stavila u obžalovaného pro prací prášek. Obžalovaný ji měl nalákat do domu snad z důvodu bolavých zad. Když jí to dcera říkala, byla celá rozklepaná, vyděšená a brečela.  Svědkyně se jí proto na detaily nevyptávala. 

Svědek XXX soudu sdělil, že tuto záležitost řešila poškozená s jeho ženou.  Bylo to dávno po tom, co již s obžalovaným nebydlela. Svědek slyšel, že měla poškozená uspokojit obžalovaného rukou, a to až do vyvrcholení. Obžalovaný měl  poškozenou do domu dostat nějakou léčkou. Bližší podrobnosti však nevěděl. Když se jim poškozená svěřovala, tak u toho plakala. Nesvěřovala se jim ten stejný den, co byla znásilněna. Uváděla, že to již předtím řešila se švagrovou. 

Svědkyně XXX (teta obžalovaného) soudu sdělila, že se s obžalovaným  nestýkala v době, kdy žil s poškozenou. S rodinou obžalovaného neudržuje styky již asi 10 let. Svědkyně občas pobývala v domku, který je po jejím otci a sousedí  s domem XXX. Svědkyně nikdy z jejich zahrady neslyšela hádky či něco podobného.  V jednom případě se stalo, že si všimla u domu XXX zaparkovaného auta paní  poškozené. Po asi 10 až 15 minutách viděla paní poškozenou vyběhnout z domu. Po  nějaké době z domu vyšel i obžalovaný a nesl nějaký prášek směrem k autu  poškozené. Svědkyně nezaslechla žádný rozhovor mezi nimi, pouze ji poškozená velmi hlasitě pozdravila, aby si jí svědkyně všimla. Obžalovaný za ní šel normálně, nekulhal. 

Z výpovědi svědka XXX soud zjistil, že se o znásilnění své sestry dozvěděl od  své přítelkyně. Obžalovaný měl po jeho sestře požadovat sex. 

Z výpovědi svědkyně XXX soud zjistil, že jí v srpnu 2014 telefonovala poškozená a svěřila se jí se znásilněním. Měla tehdy přijít k obžalovanému, který byl  ve dveřích v podřepu a žádal ji, aby za ním šla. Poškozená si myslela, že mu něco je,  avšak po příchodu do domu za ní obžalovaný zavřel dveře, začal ji osahávat a nabízel jí sex. Sahal jí pod tričko, do kalhot, rozepínal pásek. Poškozená se slovně bránila a ve stresu vyhověla obžalovanému, který ji nechtěl pustit. Obžalovaný ji  chytil za ruku, přivedl ji ke schodům a tam „mu to udělala“ rukou. Pak poškozená  vyběhla z domu, kde viděla paní XXX, kterou hlasitě pozdravila, aby si jí všimla.  Obžalovaný jí pak k autu přinesl prášek. Poškozená měla od té doby strach a  k obžalovanému již sama nejezdila. O události se kromě svědkyně svěřila ještě XXX.  Podle svědkyně poškozená obžalovanému vyhověla ze strachu, a aby ji z domu  pustil ven. 

Z listinných materiálů soud zjistil následující: Z náčrtku chodby (pořízeného  obžalovaným) soud zjistil, že obžalovaný i poškozená se měli v době činu nacházet  v postavení, které souhlasí s výpovědí poškozené – obžalovaný na schodech a  poškozená před ním. V zádech přitom měla botník, na němž měl stát prací prášek a  aviváž. Z dokladu o čerpání nafty bylo zjištěno, že obžalovaný dne 14. 8. 2014 ve  22.38 hodin platil motorovou naftu u čerpací stanice Benzina v XXX.  

Soud hodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Obžalovaný sice zcela popřel, že by se žalovaného jednání dopustil, je  však usvědčován zejména výpovědí svědkyně XY. Tato velmi podrobně  opakovaně shodně popsala událost ze dne 15. 8. 2014. Její výpověď je logická a  podpořena řadou nepřímých důkazů, zejména výpověďmi svědků, kterým se krátce po události svěřila. Svědkyně také velmi věrohodně soudu vysvětlila, proč událost  ihned nenahlásila na policii. Kromě obvyklého a očekávatelného studu, se kterým se  v těchto případech orgány činné v trestním řízení setkávají, zde také hrál roli  dlouhotrvající stres jak ze soužití s obžalovaným, tak v té době již i z probíhajícího  trestního řízení (bod 1). Poškozená popsala své pocity hlubokého ponížení a  frustrace z dané události, avšak s ohledem na probíhající trestní a také opatrovnické řízení, nechtěla zakládat další soudní proces. Ve víře, že se snad jednání  obžalovaného po vyřešení již v té době probíhajících řízení změní k lepšímu a  situace se zklidní, rozhodla se událost ze dne 15. 8. 2014 nenahlásit. Navíc, jak sama uvedla, jediný důkaz (sperma obžalovaného) sama v šoku po činu ze sebe  smyla. Pro sebe tak vyvodila pouze jediný závěr – v budoucnu již nikdy nebyla  s obžalovaným o samotě. Celou věc však nahlásila s určitým zpožděním, když se jednání obžalovaného neměnilo, naopak na ni začal naléhat, aby trestní oznámení  stáhla. Současně se stupňovaly i problémy při předávání syna. 

V rámci probíhajícího  trestního řízení navíc obžalovaný vypovídal tak, že tím stavěl poškozenou do velmi  špatné pozice, zejména ve vztahu k probíhajícímu opatrovnickému řízení. Pak je  zcela pochopitelné, že se poškozená policejnímu orgánu zmínila rovněž o tom, jak se  k ní obžalovaný choval v srpnu 2015. Sama to hodnotila slovy, že „už to nedávala“. Soud rovněž hodnotil výpověď obžalovaného, který sice jednání popřel, avšak ještě s odstupem více než devíti měsíců (20. 5. 2015) si podrobně pamatoval na  předmětný den, kdy se údajně vůbec nic nestalo. Popsal i časově chronologicky, co  již od noci dělal, co měla poškozená na sobě (mimochodem správně) a o čem se  spolu údajně bavili. Je s podivem, že si tak bezvýznamnou událost zapamatoval  s takovou jistotou. Jeho výpověď se navíc jeví jako nevěrohodná i ve vztahu k účelu  návštěvy. Pokud se oba shodli na tom, že poškozená přijela vyzvednout prací  prášek, pak by za situace, že s obžalovaným zapředla krátký rozhovor, po kterém odešla, určitě tento prášek nenechala na chodbě. Poškozená naopak z domu vyběhla bez něj, což potvrdila i svědkyně XXX. Prášek s aviváží jí po krátké chvíli  zanesl až obžalovaný, který mimochodem neměl žádné potíže s chůzí. 

Svědkyně XXX tak nepřímo potvrdila výpověď poškozené. Pokud jde o námitky obhájce  obžalovaného, že si celou záležitost zřejmě poškozená účelově dodatečně vymyslela, pak kromě výše uvedeného je třeba uvést, že k tomu poškozená neměla  žádný důvod. Z výpovědi svědkyně XXX totiž vyplývá i časové zařazení skutku. Pokud by si poškozená záležitost vymyslela, mohla policii sdělit, že se událost stala v době  krátce předcházející jejímu oznámení. I v tomto ohledu tak shledává soud výpověď poškozené jako věrohodnou a uvěřil ji. Přihlédnuto rovněž bylo k závěrům výše  citovaného znaleckého posudku, když poškozená nemá žádný zájem na tom, aby  obžalovanému uškodila. Její výpověď nese znaky skutečně prožité události. 

Jednání obžalovaného bylo posouzeno jako úmyslné ve smyslu § 15 odst. 1  písm. a) trestního zákoníku, když obžalovaný od počátku jednal v úmyslu dosažení  sexuálního uspokojení, které mu měla zajistit poškozená. Proti poškozené obžalovaný současně použil násilí, když ji zabránil v odchodu z domu a silou ji donutil  k tomu, že mu vyhověla alespoň jiným pohlavním stykem srovnatelným se souloží.  Dle ustálené judikatury se jedná o takovou situaci, kdy pohlavní úd muže neproniká do pohlavního orgánu ženy, avšak tato situace je simulována jiným mechanismem – v tomto případě rukou poškozené. S ohledem na prokazatelné vzrušení  obžalovaného a jeho dosažení uspokojení dospěl soud k závěru, že žalovaná trestná  činnost je třeba v rozporu s podanou obžalobou posoudit jako dokonaný trestný čin,  nikoli jako pouhý pokus. 

Po vyhodnocení výše uvedených důkazů tak soud dospěl k závěru, že  obžalovaný XX v bodě 2) jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a spáchal  takový čin jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží. Zcela tak naplnil zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu  znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku. 

Skutkový děj v bodě 3) obžalovaný opět popřel. Uvedl, že skutečně dne 26. 4. 2015 došlo k předání syna XYZ před jejich domem v XXX. Poškozená si sama nakládala synovy věci do vozidla a obžalovaného na jeho odchodu oslovila a chtěla s ním mluvit ohledně syna. Poškozená mu sdělila, že ji celá záležitost unavuje a  vyčerpává a chtěla by se nějak dohodnout. Uvedla, že se nechce soudit a od svého advokáta ví, že by mohla celou věc zastavit. Dokonce navrhla, že by se v budoucnu mohli stýkat a třeba spolu chodit na večeře. Obžalovaný toto odmítl a pak se  společně bavili o budoucí škole jejich syna. Obžalovaný nakonec odešel a odkázal ji  příště na jednání s jeho obhájcem. Obžalovaný si všiml, že ve vozidle seděl otec poškozené, ale po celou dobu nevystoupil z auta a měl zavřené dveře. 

Poškozená XY soudu k tomuto bodu uvedla, že se při předávání syna v XXX obžalované zeptala, jak se dohodnou na budoucí škole syna, zda bude chodit  do XXX či XXX. Obžalovaný s ní nechtěl nic řešit a odkázal ji na AMT centrum.  Současně jí řekl, že jestli s ním chce uzavřít prostřednictvím AMT centra nějakou  dohodu, musí nejprve všechno proti němu stáhnout. Argumentoval tím, že jej již  právníci stáli 100.000 Kč a hrozí mu 8 let vězení. Jestli si je vědoma toho, že když  půjde do vězení, tak XYZ přijde o otce a ona nebude dostávat výživné. Dále jí řekl, že  má plno fotek, sms zpráv a videí z doby, kdy společně bydleli v XXX. Poškozená to  pochopila v kontextu předchozích vyjádření obžalovaného tak, že má nějaký kompromitující materiál na jejího otce a pokud ona nestáhne trestní oznámení na něj,  pak obžalovaný podá trestní oznámení na otce poškozené. Toto jí výslovně i řekl. Poškozená to chápala jako výhrůžku, a proto se obrátila na policii. Obžalovaný pak  svoji výhrůžku neuskutečnil. Zmíněný rozhovor mezi nimi proběhl v normální hlasitosti. Přímo u nich nebyla žádná další osoba. Matka obžalovaného byla ve  vzdálenosti 5 až 7 metrů a její otec seděl v autě.  

Z protokolu o ohledání místa činu na č.l. 442 – 444 a z fotodokumentace soud  zjistil, že k jednání mělo dojít na veřejném prostranství poblíž domu č.p. XXX a jeho  oplocení, a to v místě křížení veřejné komunikace se silnicí XXX. třídy č. XXX.  Z protokolu a zejména z fotodokumentace na č.l. 437 vyplývá, že z tohoto místa je  větší vzdálenost k domu, než 7 metrů, jak uváděla poškozená (u domu měla stát  matka obžalovaného).  

Soud i v tomto bodě hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné  souvislosti. Obžalovaný sice žalované jednání popřel, je však opět usvědčován  výpovědí poškozené. Ohledně její věrohodnosti se soud rozepisoval již výše. Lze  snad ještě připomenout, že znalci neshledali u poškozené žádný motiv msty a i  následné kroky poškozené tuto skutečnost potvrzují. Poškozená by totiž s ohledem  na okolnosti případu byl zřejmě velmi úspěšná, pokud by soud požádala o přiznání  nemajetkové újmy. Tuto možnost však poškozená odmítla. Lze proto uvěřit, že  podávaná trestní oznámení měla pouze jediný cíl, a to usměrnění chování  obžalovaného vůči její osobě. Soud proto i v tomto bodě poškozené její výpověď  uvěřil. Výroky obžalovaného jsou uvěřitelné a mají svůj reálný podklad, a to i  s ohledem na skutečnost, že těsně před tímto jednáním se obžalovaný účastnil  výpovědi na policii (dne 21. 4. 2015), a tedy i jednání se svým tehdejším obhájcem.  Je proto pravděpodobné, že se snažil svého obvinění zbavit i tímto způsobem. 

Jednání obžalovaného bylo i v tomto bodě posouzeno jako úmyslné, vedené snahou zastavit jeho trestní stíhání. Poškozená přitom byla v postavení svědka  v dané trestní kauze a jednání obžalovaného bylo cíleno na změnu její výpovědi.  Pokud by obžalovaný svoji výhrůžku uskutečnil, pak by vznikla těžká újma v podobě  trestního stíhání otci poškozené, což by poškozená důvodně cítila jako újmu vlastní. 

Za tohoto stavu vzal soud za prokázáno, že obžalovaný XX v bodě 3) jiného  pohrůžkou jiné těžké újmy nutil, aby něco konal, a spáchal takový čin na svědkovi  v souvislosti s výkonem jeho povinnosti. Obžalovaný tak naplnil všechny zákonné  znaky skutkové podstaty zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) trestního  zákoníku.

Soud také hodnotil osobu obžalovaného XX, který se živí jako osoba  samostatně výdělečně činná v oboru lesnictví. Dle zprávy z obce obžalovaný pobývá  často v zahraničí, do dění v obci se nezapojuje, stará se o svůj majetek a  spoluobčanům dává najevo svoji nadřazenost. V opise rejstříku trestů prozatím  žádný záznam nemá. 

Při úvahách o uložení trestu, zejména pokud jde o jeho druh a výměru,  obžalovanému polehčovala jeho dosavadní bezúhonnost a částečné doznání v jeho  závěrečné řeči. Obžalovanému naopak přitěžovalo, že se dopustil více zločinů. 

Soud ukládal obžalovanému úhrnný trest dle nejpřísnějšího ustanovení, tedy  dle § 185 odst. 2 trestního zákoníku, kde je trestní sazba v rozmezí od dvou do  deseti let odnětí svobody. 

Po zvážení všech výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že účelu  trestu lze v případě obžalovaného XX ještě dosáhnout uložením tzv. výchovného  trestu, tedy nespojeného s jeho přímým výkonem. Soud přihlédl zejména k současné  situaci, kdy obžalovaný ustal ve svém protiprávním jednání proti poškozené a v důsledku návštěv psychologa zřejmě získal na celou trestnou činnost jiný,  objektivnější pohled. Soud rovněž přihlédl k tomu, že se obžalovaný dle dohody stará  i o nezletilého syna (každý čtvrtý týden) a řádně platí stanovené výživné. V případě  jeho umístění do vězeňského zařízení by tak s největší pravděpodobností nemohl  dostát svým vyživovacím závazkům. Obžalovanému tak byl uložen trest v dolní  čtvrtině trestní sazby, v trvání tří roků. Uložený trest byl podmíněně odložen na delší zkušební dobu v trvání 4 roků a současně byl nad chováním obžalovaného stanoven  dohled probačního úředníka. Povinností obžalovaného bude v průběhu zkušební  doby prokázat řádným životem, že šlo pouze o ojedinělé vybočení. V opačném  případě soud rozhodne, a to eventuálně již v průběhu zkušební doby, že se  podmíněně odložený trest vykoná. 

Poučení : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne  doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního  soudu v Bruntále, a to buď ústně do protokolu, nebo písemně ve dvojím  vyhotovení. 

Podané odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých  výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku či  řízení předcházejícímu. 

Bruntál 30. listopadu 2015 

Mgr. Jana Janečková, v.r. 

předsedkyně senátu 

za správnost vyhotovení: 

Slávka Kašparová

Přečtěte si další

sp.zn.
1 T 71/2012
Odškodnění 80 000 Kč
Brutální znásilnění s těžkými následky

Číslo jednací: 1T 71/2012


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Prostějově rozhodl dne 22. 7. 2012 v hlavním líčení provedeném v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Petra Vrtěla a soudců – přísedících Mgr. Alexandry Klímkové a Bc. Františka Nevrtala 

t a k t o :

Obžalovaný: 

xxxxxxxxxxxxxxxxxxx 

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx


s e   u z n á v á   v i n n ý m ,   ž e 


dne 29. 8. 2011 v době kolem 23:00 hod. v Prostějově na xxxxxxxxx, na chodbě v přízemí domu č. xxxxx po předcházejícím vědomém požití alkoholu v aktuální míře podnapilosti 0,64 až 1,57 promile alkoholu v krvi fyzicky napadl xxxxxxxxxxxxx nar. xxxxxxxx brutálním způsobem tak, že ji chytil rukama za krk a několikrát ji udeřil hlavou o zeď, kopal ji nohama po celém těle a za soustavného fyzického napadání, jmenované přitom roztrhl tričko, osahával ji na prsou a snažil se poškozené svléci kalhoty, což se mu však pro její aktivní odpor nepodařilo; napadením jí pak způsobil kraniocerebrální  trauma s traumatickou poruchou lícního nervu, pohmoždění hlavy a páteře, tříštivou zlomeninu nosních kůstek s funkčně výrazným omezením průchodnosti nosu, otřes mozku, mnohočetné oděrky po těle a kontuze ramene a paže, mnohačetné hematomy víček obou očí s následkem vzniku šedého zákalu, s trvajícím následkem ušní šelesti, poruchou spánku, občasnými závratěmi. Xxxxx musela být též hospitalizována do xxxxx na traumatologickém oddělení Nemocnice Xxxxxx a byla v důsledku napadení následně výrazně omezena v obvyklém způsobu života nejméně po dobu prvních tří týdnů pro výrazné bolesti po celém těla a závratě a trpí stále poruchou spánku a psychickými potížemi, pro které se ambulantně léčí, 


t e d y :


jednak jinému úmyslně ublížil na zdraví

jednak jiného násilím donutil k pohlavnímu styku


t í m   s p á c h a l  


jednak přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku

jednak přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku,


a   z a   t o   s e   o d s u z u j e :


Podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá úhrnný trest odnětí svobody v trvání 33 (třicetitří) měsíců

Podle § 81 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let

Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá, aby během zkušební doby dle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil, a zdržel se nadměrného požívání alkoholických nápojů. 

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu se obžalovanému současně ukládá, aby zaplatil na náhradě škody poškozené xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx částku 240.067,58 Kč. 

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu se obžalovanému současně ukládá, aby zaplatil na náhradě nemajetkové újmy poškozené xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx částku 80.000,- Kč. 

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu se obžalovanému současně ukládá, aby zaplatil na náhradě škody Vojenské zdravotní pojišťovně ČR, se sídlem Drahobejlova 1404,  Praha, IČ: 47 11 49 75, částku 6.213,- Kč. 


O d ů v o d n ě n í 

Na základě důkazů provedených v hlavním líčení zjistil soud skutkový děj uvedený ve výroku tohoto rozsudku. 

Na obžalovaného xxxxxxxxxxxxxxx byla dne 15. 3. 2012 podána obžaloba pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Tohoto zločinu se měl obžalovaný podle obžaloby dopustit tím, že:

dne 29. 8. 2011 v době kolem 23:00 v Prostějově na Sídlišti Svobody, na chodbě v přízemí domu xxxxxxx fyzicky napadl Xxxxxxxxxxx tak, že ji chytil rukama za krk a několikrát ji udeřil hlavou o zeď, kopal ji nohama po celém těle a za soustavného fyzického napadání, se záměrem docílit soulože, jmenované roztrhl tričko, osahával ji na prsou a snažil se poškozené svléci kalhoty, což se mu však pro její aktivní odpor nepodařilo; napadením ji pak způsobil kraniocerebrální trauma, pohmoždění hlavy a páteře, otřes mozku, mnohočetné oděrky po těle a kontuze ramene a paže. 

Soud ve věci již jednou rozhodl dne 18. 12. 2012 rozsudkem, kterým uznal obžalovaného vinným, že dne 29. 8. 2011 v době kolem 23:00 v Prostějově na xxxxxxx, na chodbě v přízemí domu č. xxxxxxx ve stavu několikaminutové poruchy vědomí kvůli patické opilosti po předcházejícím vědomém požití alkoholu v aktuální míře podnapilosti 0,64 až 1,57 promile alkoholu v krvi fyzicky napadl Xxxxxxxxxxx tak, že ji chytil rukama za krk a několikrát ji udeřil hlavou o zeď, kopal ji nohama po celém těle a za soustavného fyzického napadání, jmenované přitom roztrhl tričko, osahával ji na prsou a snažil se poškozené svléci kalhoty, což se mu však pro její aktivní odpor nepodařilo; napadením ji pak způsobil kraniocerebrální trauma s traumatickou poruchou lícního nervu, pohmoždění hlavy a páteře, tříštivou zlomeninu nosních kůstek s funkčně výrazným omezením průchodnosti nosu, otřes mozku, mnohočetné oděrky po těle a kontuze ramene a paže, mnohačetné hematomy víček obou očí s následkem vzniku šedého zákalu, s trvajícím následkem ušní šelesti, poruchou spánku, občasnými závratěmi. Xxxxxxxxxxxxx musela být též hospitalizována do xxxxxxxx na traumatologickém oddělení Nemocnice Xxxxxxxxxx a byla v důsledku napadení  výrazně omezena v obvyklém způsobu života nejméně po dobu prvních tří týdnů pro výrazné bolesti po celém těle a závratě a trpí stále přetrvávajícími občasnými závratěmi, poruchou spánku a psychickými potížemi, pro které se stále ambulantně léčí. Tento skutek byl kvalifikován jako zločin opilství dle § 360 odst. 1 trestního zákoníku, tedy slovy zákona, že požitím návykové látky se z nedbalosti uvedl do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustil jinak trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl obžalovanému uložen podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 185 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obžalovanému uloženo, aby během zkušební doby dle svých sil nahradil škodu a nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, a zdržel se požívání alkoholických nápojů. Dále bylo obžalovanému podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení protialkoholní ve formě ambulantní. Současně soud rozhodl o náhradě škody tak, že podle § 228 odst. 1 tr. řádu obžalovanému uložil, aby zaplatil jednak na náhradě škody poškozené Xxxxxxxxxxxx částku 240.067,58 Kč a jednak na náhradě nemajetkové újmy poškozené Xxxxxxxxxxxx částku 250.000,- Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu soud také obžalovanému uložil zaplatit vynaložené náklady na léčení poškozené příslušné zdravotní pojišťovně, tedy Vojenské zdravotní pojišťovně ČR částku 6.213,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená Xxxxxxxxxxxxxxxx odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 4. 4. 2013 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. 9 To 26/2013, kterým byl podle § 258 odst. 1, písm. f), odst. 2 tr. řádu zrušen pouze výrok o náhradě nemajetkové újmy a odvolací soud rozhodl znovu pode § 259 odst. 3 tr. řádu a § 228 odst. 1 tr. řádu tak, že uložil obžalovanému zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené Xxxxxxxxxxxxxxxx částku 80.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená Xxxxxxxxxxxxxxxx odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 

Nakonec však na základě podaného dovolání rozhodl Nejvyšší soud ČR (dále jen dovolací soud) tak, že podle § 265k odst. 1 tr. řádu, resp. § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil jak uvedený rozsudek soud I. stupně, tak rozsudek citovaného odvolacího soudu a další rozhodnutí, které na zrušovaná rozhodnutí obsahově navazujíc, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dovolací soud podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal zdejšímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 

Dovolací soud se ve svém rozhodnutí nejprve zabýval výtkami obžalovaného, které s koncentrovaly do otázky skutkové, potažmo procesní a dospěl k závěru, že deklarovanému dovolacímu důvodu nevyhovuje žádná z těchto skutkových, či procesních námitek, které obžalovaný ve svém dovolání podřazoval pod vadnou aplikaci hmotného práva a tím právem nesprávného právního posouzení právního skutku. Dovolací soud ke skutkovým námitkám obžalovaného navíc poznamenal, že z hlediska trestně procesního si obžalovaný v rámci výtek vůči nepoužití zásady in dubio pro reo, tedy zásady porušení zásady presumpce neviny obžalovaného, špatně vyložil tvrzení, že jeho odsouzení je založeno výlučně na základě nepřímých důkazů a že tyto netvoří ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu a upozorňuje, že svědecká výpověď poškozené v žádném případě není důkazem nepřímým. K této otázce ještě soud prvého stupně doplňuje, že dovolací soud ve své konstantní judikatuře opakovaně uvádí, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně, který k řádnému provedení hodnocení důkazů má v souladu se zásadou ústnosti a bezprostřednosti v provedeném hlavním líčení nejlepší předpoklady pro své skutkové závěry a že dovolací soud není povolán k tomu, aby bez dalšího přehodnocoval provedené důkazy, aniž by mohl podle zásad ústnosti a bez prostřednosti v řízení odvolání sám provést. Dovolací soud opakovaně ve své judikatuře poukazuje na pouze výjimečný průlom do této zásady, který připustil ústavní soud ve své judikatuře (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2004 sp.zn. III US 359/05 nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2004 sp.zn. I US 4/04), podle kterého může dovolací soud zasáhnout pokud jde o otázky skutkové a skutkové hodnocení pouze tehdy, pokud rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, včetně úplné absence skutkových zjištění, tedy nastala-li by situace, kdy by zjištění soudu nemělo žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo zjištění soudu nevyplývaly z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, a nebo zjištění soudu jsou právním opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Pouze takový extrémní nesoulad umožňuje dovolacímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudu prvého či druhého stupně. I přes tuto ustálenou soudní praxi korigovanou ústavním soudem, Nejvyšší soud v této dané věci ve svém dovolacím rozhodnutí takový extrémní nesoulad nezjistil a zabýval se jinými podstatnými námitkami obžalovaného, které nakonec vedly dovolací soud ke zrušení rozhodnutí soudu prvého i druhého stupně. 

Dovolací soud totiž dospěl k názoru, že soud prvého ani druhého stupně se náležitě nevypořádaly s přesvědčivým zdůvodněním závěru, že v případě obžalovaného se jedná o takový druh intoxikace v době spáchání skutku ať již v důsledku požitého alkoholu či léků, které by bylo možno podřadit pod tzv. patologickou opilost. Dovolací soud vytkl soudu prvého stupně, že při hodnocení otázky zavinění obžalovaného ve stavu připomínajícího stavu nepříčetnosti nedocenil to, že závěr o zavinění pachatele k přivození si stavu, v němž byly jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti v důsledku aplikace návykové látky v daném případě alkoholu vymizelé, je v případech patické opilosti třeba budovat na jiných skutečnostech, než by tomu bylo v případě, že by si stav nepříčetnosti pachatel navodil opilostí prostou. Dovolací soud uvádí, že z odborného hlediska je patická opilost považována za zvláštní případ intoxikace pachatele, tzv. mrákotní stav, který nemusí souviset s chronickým alkoholismem, ani s množstvím požitého alkoholu. Její podstatou je intenzivní stav tzv. mrákotný stav deliriozního, či automatického průběhu s halucinacemi a paranoidní interpretací, přičemž v tomto stavu může dojít i po požití i malé dávky alkoholu, přičemž hypotetickým předpokladem je náhodné střetnutí aktuálního oslabení organismu pachatele s možnou diskrétní predispozicí, která nedosahuje stupně organické poruchy, nebo psychopatické odchylky. Připouští se i vliv současného požití alkoholu a psychofarmak. K tomu pak dovolací soud citoval odbornou literaturu a připomněl, že z hlediska trestní odpovědnosti je dle trestní nauky při patologické opilosti významné, zda u pachatele šlo o:

  1. nahodilou, přechodnou, jednorázovou dispozici k patologickému uopojení u jinak zdravého a normálního jedince, normálně citlivému i vůči alkoholu, který o dispozici vyvolanou součtem náhodně se shluknuvších faktorů vyvolávajících abnormální účinek alkoholu, 
  2. dispozici relativně trvalou podmíněnou vleklým chorobným stavem do centrální nervové soustavy, nebo somatických orgánů majících vliv na vstřebatelnost alkoholu, např. choroby jater.

Tato otázka pak byla významná pro právní posouzení skutku z hlediska trestného činu opilství podle § 36 odst. 1 trestního zákoníku a pro otázku posouzení zavinění ve vztahu přivedení se do takového stavu nepříčetnosti ve kterém pachatel spáchá jinak trestní čin (tzv. Actio libera in causa dolosa či culposa). Dovolací soud připomíná, že v případě, kdy pachatel při patologické opilosti, či nepříčetnosti nemůže pokrýt ani svou nevědomou nedbalostí typicky byl první projev tohoto typu opilosti byla trestní odpovědnost vyloučena s poukazem na ustanovení § 126 trestního zákoníku. Dovolací soud vytkl soudu prvního stupně, že při zjišťování otázky příčetnosti obžalovaného soud chybně přistoupil nejprve k přiznání znalce z oboru zdravotní odvětví psychiatrie a sexuologie a teprve po zpracování tohoto posudku přistoupil k přibrání znalce z oboru zdravotnictví odvětví toxikologie, k otázce míry požitého alkoholu obžalovaným podle dosavadního skutkového zjištění, ale tento posudek již nebyl znalci z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a sexuologie předložen. Dovolací soud poukazuje na prvotní závěr znaleckého posudku z oboru zdravotnictví z odvětví psychiatrie a sexuologie Doc. MUDr. Buzka, který u obžalovaného diagnostikuje při použití většího množství alkoholu v kombinaci s léky patickou, či patologickou opilost v době, kdy je obžalovaný agresivní a nekoordinovaně nápadně poškozenou a přivodí jí závažná poranění, přičemž sexuální motivace jednání na první pohled není jasná. Znalec uvádí, kombinace s léky xxxxxxx, xxxxxxxxxxx, xxxxxxxxx, č xxxxxxxx  vzniku patické opilosti přispěla, avšak že tyto stavy vznikají i bez kombinace s těmito léky. 

Naproti tomu znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie znalce Ing. Války uvádí, že hodnocené léky se podle znalce nemohly podílet na chování obviněného, pouze částečné spolupodílení léku xxxxxxxxxxxxx na vzniku amnézie a hodnotí tehdejší aktuální hladinu alkoholu v krvi obviněného 0,4 až 1,57 promile, jako podnapilost od lehkého až po střední stupeň na dolní hranici intervalu. Dovolací soud uvádí, že soud prvého stupně měl provést další dokazování k otázce, zda obžalovaný v minulosti již nějakou takovou podobnou patickou opilost prodělal, k otázce zavinění ve stavu k přivození si stavu nepříčetnosti, přičemž samotné vědomé požívání alkoholu obžalovaného a z něho pramenící vědomosti o jeho důsledcích na jeho chování dovolací soud označuje jako nepřípadnou argumentaci. Dovolací soud proto nalézacímu soudu uložil, aby obstaral znalecký posudek ve smyslu § 110 odst. 1 trestního řádu od znaleckého ústavu, tedy znalecký posudek z oboru zdravotnictví z odvětví psychiatrie, který by dostatečně zhodnotil komplikovanou otázku případného vzniku patické, tedy patologické opilosti, neboť jde o velmi zřídka vyskytující se stav a z tohoto důvodu jde o výjimečný, zvlášť obtížný případ, který si vyžaduje zvláštního vědeckého posouzení znaleckých ústavem. Za tímto účelem měl nejprve soud prvého stupně podle pokynů dovolacího soudu se pokusit nejprve objasnit např. vyžádání zprávy z místa bydliště, či spisu o přestupcích obviněného, jaký byl stav obviněného k alkoholickým nápojům v době předcházející v době činu a poté přibrat znalecký ústav a nechat vypracovat znalecký posudek tímto znaleckým ústavem k této otázce. 

Dále dovolací soud vytkl soudu prvého stupně, že soud prvého stupně nesprávně aplikoval ustanovení § 99 trestního zákoníku upravující podmínky uložení ochranného léčení při uložení ochranného léčení protialkoholnímu obžalovanému. Podle odvolacího soudu k tomu nebyly dány zákonné podmínky, přestože znalec navrhl protialkoholní léčení ambulantní formou, neboť nebyla splněna zákonná podmínka bud' aby obžalovaný byl z hlediska psychiatrického, nebo sexuologického nebezpečný, pokud spáchal poškozenému duševní poruchu, nebo případně podmínka, že v případě, že pachatel, který spáchá trestný čin pod vlivem v souvislosti s užitím návykové látky je pachatelem, který takovou návykovou látku zneužívá, přičemž zneužívání návykové látky se rozumí případy, kdy pachatel se oddává užívá, např. požívání alkoholu dlouhodoběji, či trvale. Toto z provedeného dokazování v případě obžalovaného nebylo možno dovodit. Proto tento výrok o uložení ochranného léčení shledal dovolací soud nezákonný. Na závěr dovolací soud uvedl, že v případě, že soud bude rozhodovat na základě doplněného dokazování znovu, bude vázán zásadou zákazu zhoršení postavení obžalovaného v řízení po tomto zrušeném rozsudku ve smyslu § 265s odst. 2) trestního řádu, což však neznamená že by v případě dovození trestní odpovědnosti obžalovaného bylo posouzení jeho činu výlučně vázáno na skutkovou podstatu na trestného činu opilství podle § 360 dost. 1 trestního zákoníku. Dovolací soud uvádí, že pokud z již doplněného dokazování vzešel poznatek, že se obžalovaný nedopustil činu ve stavu patické opilosti, tedy stavu v němž by byly jeho rozpoznávací nebo ovládací schopnosti pod vlivem požitého alkoholu vymizelé a došel-li by soud prvého stupně k závěru, že trestně odpovědný za trestné činy, jehož zákonné znaky byly jeho jednáním naplněny, dle dosavadního hodnocení soudu prvního stupně, jako trestné činy ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku, pak právní posouzení těchto skutků a uznání obžalovaného vinným těmito trestními činy není porušením této zásady, zásady porušení postavení obžalovaného. 

Soud prvého stupně se tedy řídil těmito právními závěry obsaženými v dovolacím rozhodnutí a doplnil dokazování v naznačeném směru, případně sám z vlastní iniciativy znovu doplňoval dokazování. 

Nejprve je třeba však zrekapitulovat dosud provedené dokazování a v návaznosti na něj doplněné dokazování po zrušení rozsudku soud I. stupně dovolacím soudem. 

Obžalovaný ve své výpovědi v přípravném řízení i u hlavního líčení opakovaně popřel, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Obžalovaný uvedl, že byl požádán xxxxxxxxxxxx a xxxxxxxxxxxxx z důvodu předchozí známosti o opravu fritovacího hrnce a elektrického spínače, tento opravený fritovací hrnec jim přinesl 29.8.2011. Uvedl, že v odpoledních hodinách pouze zastihl ve dveřích xxxxxxxxxxxxxxxx, která odcházela a řekla mu, ať přijde později, že nemá čas. Čekal před domem xxxxxxxxxxxx zhruba od 16.00 hod., kdy kolem 18.00 hod, viděl přicházet z protější vinotéky xxxxxxxxxxxxxxx, který jej zval na víno, což odmítl. Kolem 19.00 hod. se dostavili do bytu xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx pak přišla do bytu až zhruba kolem 20:00 hod. Po opravě elektrického spínače a předvedení opraveného fritovacího hrnce si všichni sedli do obývacího pokoje. Obžalovaný uvedl, že mu Xxxxxxxxx třikrát až čtyřikrát nabízel, aby se s ním napil tvrdého alkoholu, což odmítal. Xxxxxxxxx mu poskytla večeři smažený řízek s bramborovým salátem, ke kterému vypil pouze jedno pivo zn. Světák. Uvedl, že vypil jednu menší odlévku tvrdého alkoholu. Došlo na debatu, kdy obžalovaný řekl nevhodnou poznámku, že je šikovný oproti Xxxxxxxxxxxxxx. Následně Xxxxxxxxxxx se měl na něho naštvat, ukázat otevřenou pěstí před nosem a poté to ještě několikrát zopakovat a odejít z pokoje pryč. V obývacím pokoji tedy zůstal obžalovaný s Xxxxxxxxxxxx. Obžalovaný uvedl, že následně z bytu odcházel kolem 21.30 hod., kdy jej vyprovázela z bytu Xxxxxxxxxx. Popsal, že měl také problémy s obouváním, že se mu přetrhl řemínek na botech. Následně šli po schodišti z druhého patra do přízemí. Před ním šla Xxxxxxxxxxx. On šel opožděně kvůli problémům s obouváním za ní. Mezitím zhaslo světlo. Obžalovaný ve tmě došel ke vstupním dveřím do panelového domu. Snažil se otevřít, což mu nešlo, neboť dveře byly uzamčeny. Během půl minuty, kdy opět se zapnulo osvětlení, na chodbě stál ve vstupní chodbě Xxxxxx, který na něj křičel“ „podívej se, co jsi udělal“. Obžalovaný uvedl, že si není vědom, že by se čehokoliv dopustil. Xxxxxxxxxx na to odemknul dveře, kopnul jej do zadku a vyhodil jej ven ze dveří. Obžalovaný uvedl, že následně si odemknul své jízdní kolo, které měl zaparkované u odpadkového koše, a pěšky kvůli jednosměrné ulici šel k nedalekému obchodnímu domu Haná, kde nasedl na kolo a dojel domů, kde se vysvlékl, umyl a šel spát. Obžalovaný dále uvedl, že na druhy den mu volal Xxxxxxxx s tím, že fyzicky napadl Xxxxxxxxx, že byl celý od krve a že celou věc nahlásil policii. Obžalovaný uvedl, že o ničem takovém neví, že podle jeho názoru mohl pod schody čekat na ně Xxxxxxxx, až půjdou dolů, napadnout Xxxxxxxxx a celou věc vykonstruovat na něj ze žárlivosti. Když pak byl obžalovaný dotazován, kde se tedy nacházela Xxxxxxxxx, když v okamžiku po zapnutí osvětlení na chodbě stál u něj Xxxxxxx, obžalovaný uvedl, že ji nikde neviděl. Již tato část výpovědi obžalovaného působí poměrně nesourodým dojmem a nelogičností. Není možné, aby Xxxxxxxxx napadl Xxxxxxxxx a přitom neprošel kolem obžalovaného. Na druhé straně pokud by Xxxxxxxxxx Istivě čekal na obě někde ve sklepení a v době, kdy by přicházeli, napadl Xxxxxxxxxx, je s podivem, kde by se najednou Xxxxxxxxxx během několika vteřin vytratila, když Xxxxxxxxxx křičel na obžalovaného u vstupních dveří,“ co to udělal“. 

Soud tedy vyslechl jednak poškozenou svědkyni Xxxxxxxxxx jednak svědka Xxxxxxxxxx  dále vyšlo najevo, že část skutkového děje měl pozorovat další obyvatel domu Xxxxxxxxxx také i z přípravného řízení vyslechnutý svědek na úřední záznam o podaném vysvětlení pan Xxxxxxxxxx. Všechny tyto osoby soud vyslechl a na základě jejich výpovědí dospěl k závěru, že obžalovaný se dopustil činu, který je mu kladen za vinu. Soud však ve věci ještě nechal zpracovat po podání obžaloby znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, Doc. MUDr. Bogdana Buzka, CSc., který je pro oba obory zapsán v seznamu znalců, neboť samotná obhajoba obžalovaného z přípravného řízení a zajištěné výpovědi svědků Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx nasvědčovaly tomu, že obžalovaný mohl být ve stavu patologické opilosti, což mohl vysvětlovat některé nelogičnosti v popisu událostí ze strany obžalovaného, pokud obžalovaný ve své výpovědi záměrně nezamlčuje skutečný průběh děje. Obžalovaný například ani v přípravném řízení ani při své prvotní výpovědi u hlavního líčení si nevzpomněl, jestli kolem 3. hodiny ranní se měl vracet před bydliště Xxxxxxxxxx, požadovat po něm brašnu se svým nářadím a pokřikovat na něj na balkoně, což pak popisoval svědek Xxxxxxxxxx který si zcela jednoznačně na to vzpomněl a uvedl také čas, že bylo zhruba třičtvrtě na tři. Tuto událost pak obžalovaný připustil až ve svém vyjádření po výslechu svědka Xxxxxxxxxx v dalším odročeném hlavním líčení, avšak i nadále popíral požití většího množství alkoholu. Z výpovědi Xxxxxxxxxx vyplývá, že jde o skutečně vnímavého pozorovatele. Uvedl, že se vzbudil v tu dobu, podíval se na hodiny, slyšel křik, takže viděl z balkonu obžalovaného a popsal, že se potácel kolem svého kola, nemohl na kolo nasednout, jevil jednoznačně známky podnapilosti – vrávoral, nedokázal manipulovat s kolem, předtím hlasitě vykřikoval. Obžalovaný přitom popírá, že by vypil větší množství alkoholu. Soud také v této věci nechal zpracoval znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. 

Z výpovědi svědkyně Xxxxxxxxxx vyplývá, že tato v uvedené době žila v společné domácnosti se svým tehdejším druhem Xxxxxxxxxx a to již Xxxxxxxxxx let. Obžalovaný Xxxxxxxxxx se seznámil s Xxxxxxxxxx jako soused nedaleké "garáže a "dvakrát pomáhal v jejich domácnosti s nastavením nějakých satelitních služeb na televizoru a spravoval vypínač. V uvedený den obžalovaný přinesl opravený fritovací hrnec a měl přijít spravovat světlo k nim do bytu tedy 29.8.2011. Svědkyně Xxxxxxxxxx uvedla, že vycházela z domu, když k nim přišel, bylo to odpoledne. Již v tomto okamžiku Xxxxxxxxxx uvádí, že pozorovala na obžalovaném jeho ,,divné“ oči. Svědkyně uvedla, že šla na domluvenou schůzku a uvedla obžalovanému, aby se zastavil později. Následně přišla do bytu, kdy v bytě byl Xxxxxxxxxx i obžalovaný, měli otevřené pivo, láhev od koňaku typu Napoleon. Svědkyně uvedla, že poskytla obžalovanému také večeři. Během večera se obžalovaný choval žoviálně, když přes stůl se natahoval k Xxxxxxxxxx začal jí hladit ruku a vyjadřoval jí svou náklonnost. Následně měl Xxxxxxxxxx se dopustit slovních narážek na Xxxxxxxxxx že neumí nic opravit. Následně tedy Xxxxxxxxxx odešel pryč do vedlejšího pokoje. Svědkyně uvedla, že obžalovanému nejenom že nalévala další odlévky alkoholu z lahve s Napoleonem, ale že pak obžalovaný si naléval i sám a také převrátil lahev na stole. Když pak obžalovaného vyprovázela z bytu, rozsvítila na chodbě, obžalovaný se obouval. Když přišla na druhé schodiště z mezipatra na první patro, zhaslo chodbové světlo, takže volala na obžalovaného, aby zůstal stát, že mu zapne osvětlení v prvním patře, což učinila. Obžalovaný šel dále po schodech. Poškozená přišla až ke vchodovým dveřím a najednou byla napadena zezadu škrcením, nemohla ani křičet, jenom sípala, někdo ji začal bít, roztrhal halenku, škrtil, tahal jí za vlasy, tloukl hlavou o zeď, snažil se jí sundat z prstů klíče, vtom zahlédla kudrnatou hlavu a je přesvědčená, že to byl Xxxxxxxxxx protože nikdo jiný tam být nemohl. Následně se zapnulo opět osvětlení, na chodbu přišel Xxxxxxxxxx který směrem k obžalovanému pronesl slova: „,co jsi to udělal“. Obžalovaný měl tvrdit, že neudělal nic, že z venku přišli dva chlapi, kteří fyzicky napadli Xxxxxxxxxx a zavřeli zase za sebou dveře.

Xxxxxxxxxx k bližšímu popisu napadení uvedla, že také jí obžalovaný kopal kolenem, byla samá modřina, to i na prsou, na prsou ji osahával, snažil se jí stáhnout kalhoty, což se mu nepodařilo, roztrhl jí halenku, na prsou neměla podprsenku. Když pak přišel Xxxxxxxxxx a bylo zapnuté osvětlení na chodbě, Xxxxxxxxxx od ní poodstoupil, byl celý od krve. Xxxxxxxxxx  na odpověď Xxxxxxxxxx reagoval tak, že jej chytil a vyhodil ven a ještě se jej dotazoval, proč tedy nepomohl Xxxxxxxxxx, když tedy ji někdo cizí napadl. Uvedla, že Xxxxxxxxxx ji poté odvedl nahoru, vzal kýbl, umýval zeď, podlahy, následně volali policii. Uvedla, že se na místo pak seběhli lidé z domu a že mezi nimi byl svědek Xxxxxxxxxx, který v domě bydlí. Svědkyně uvedla, že když Xxxxxxxxxx začal křičet na Xxxxxxxxxx co provedl, tak na místo měl přijít právě svědek Xxxxxxxxxx. Svědkyně se pak vyjádřila ke svým zdravotním komplikacím, které v důsledku napadení nastaly. To znamená, že došlo ke zhmoždění hlavy, k velkým podlitinám na těle a zejména v obličeji, ke zhmoždění krční páteře, omezené hybnosti ramene, poruše sluchu, závratím, vzniku šedého zákalu na očích, k vyraženému zubu, má dosud poruchy spaní, trpí občasnými závratěmi, neustále se léčí u neuroložky, v psychiatrické ambulanci. 

K dotazu, co sdělila policistům, kteří se na místo dostavili, svědkyně Xxxxxxxxxx  uvedla, že policisté viděli, jak vypadá a že jí měli sdělit, že s tím nebudou nic dělat, až ráno se má dostavit na policii. Byla v té době v šoku a nebyla si jistá, kdo jí měl ty klíčky brát z prstů a kdo ji tedy napadl. Sdělila jim verzi, kterou sdělil původně obžalovaný Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx ve vchodě po napadení, tedy že do domu vešli dva muži a měli ji napadnout. Pak si domyslela, že to nemohl být nikdo jiný než Xxxxxxxxxx. K otázce druhu a množství požitého alkoholu Xxxxxxxxxx uvedla, že tento tedy za její přítomnosti vypil tak dvě až tři piva a pět až šest odlévek tvrdého alkoholu typu Napoleon tedy 40 % alkoholu. Z bytu pak odcházeli kolem 23.00 hod. Svědkyně uvedla, že nejprve s Xxxxxxxxxx volali městskou policii, ale že strážníci přijeli a nechtěli celou záležitost řešit, odkázali je na Policii ČR, takže volala pak policejní hlídku, která se dostavila k nim do bytu. V mezidobí ještě v noci telefonoval Xxxxxxxxxx s výhružkou, že se nedožije peněz, s vysvětlením, že věděl, že prodává nějaké pozemky.

Soud pak vyslechl také svědka Xxxxxxxxxx jehož výpověď korespondovala s výpovědí svědkyně Xxxxxxxxxx. Svědek potvrdil, že tedy kolem 18.30 hod. se sešel s Xxxxxxxxxx  přišli do bytu, kde až později se vrátila Xxxxxxxxxx a byla mu nabídnuta večeře. Xxxxxxxxxx nabídl obžalovanému jednu odlévku alkoholu, pivo, které vypil po večeři, poté mu nalil znovu tvrdého alkoholu, následně si Xxxxxxxxxx  naléval již sám, začal Xxxxxxxxxx obtěžovat hlazením po ruce a vyjadřováním náklonnosti v přítomnosti Xxxxxxxxxx a vůči Xxxxxxxxxx měl narážky na jeho nedostatek zručnosti. Xxxxxxxxxx se tedy odebral do ložnice lehnout. Probudila se kolem 23.00 hod. a viděl, že je v bytě všude rozsvíceno, V obývacím pokoji převrácená láhev s alkoholem, dveře do chodby byly otevřené. Seběhl dolů a viděl na zemi u vchodových dveří ležet Xxxxxxxxxx celou od krve, krvavé stopy na zdi, s roztrženou blůzou a u vchodu viděl stát Xxxxxxxxxx. Svědek uvedl, že bylo zamčeno, takže Xxxxxxxxxx nemohl ven. Xxxxxxxxxx měla na prstě klíče od vchodových dveří, které držela. Tak se obrátil na Xxxxxxxxxx co to udělal, který měl odpovědět na to, že Xxxxxxxxxx fyzicky napadli dva muži, kteří pak následně odešli. Nato. Xxxxxxxxxx se zeptal, proč ji nepomohl. Nato Xxxxxxxxxx neodpověděl. Následně ho vytlačil ze dveří ven. On měl stát ale za dveřmi a hlasitě na něj volat, aby jej pustil zpátky dovnitř, že mu dá facku. Svědek uvedl, že následně šel tedy nahoru do bytu s Xxxxxxxxxx které pomohl umýt, zavolal policii nejdříve městskou, kteří mu uvedli, že toto řešit nebudou, ať zavolá Policii ČR, která přijela kolem půlnoci. Uvedl, že ještě šel na balkon a házel tašku s nářadím obžalovanému, což měl slyšet svědek Xxxxxxxxxx a i to, že mu Xxxxxxxxxx nadává. Svědek uvedl, že přítomným policistům také sdělil verzi, že nějací dva chlapi měli vpadnout dovnitř a fyzicky napadnout Xxxxxxxxxx což oni brali jako úsměvnou teorii. Svědek také uvedl, že mu následně volal Xxxxxxxxxx ještě kolem 3. hodiny v noci a vyhrožoval mu. Podle Xxxxxxxxxx obžalovaný během pobytu na návštěvě u nich vypil několik odlévek nejméně čtyři odlévky tvrdého alkoholu typu Napoleon a zhruba šest dvanáctistupňových piv. Svědek dále uvedl, že když přišel dolů ke vchodovým dveřím a viděl u zdi schoulenou ležící Xxxxxxxxxx a všude krev na zdech, tak v tu chvíli přišel i na chodbu svědek Xxxxxxxxxx, který bydlel v tomto domě. Svědek také uvedl, že když viděl Xxxxxxxxxx tento měl na sobě na krátkých kalhotech stopy od krve a na triku taktéž. Svědek Xxxxxxxxxx uvedl, že se přímo s Xxxxxxxxxx nesetkal, že tento měl slyšet zezdola sípání, přijít dolů, vidět krev na zdi, s tím se pak svěřil až následující den Xxxxxxxxxx. 

Soud tedy vyslechl také svědka Xxxxxxxxxx u hlavního líčení. Svědek Xxxxxxxxxx uvedl, že bydlí v prvním patře v panelovém domě, v druhém patře bydlí pak Xxxxxxxxxx. V noci z 29. na 30.8.2011 byl doma a někdy v nočních hodinách slyšel hluk, tak seběhl dolů. Viděl na chodbě plnou stěnu od krve a viděl tam stát Xxxxxxxxxx. Xxxxxxxxxx držel v ruce hadru a na zemi byl kýbl s vodou, všude bylo plno krve, takže se zděsil. Xxxxxxxxxx již neviděl, až později se dozvěděl, že Xxxxxxxxxx už Xxxxxxxxxx mezitím odvedl do bytu nahoru. Xxxxxxxxxx mu uváděl, že mu Xxxxxxxxxx zbil přítelkyni, na což měl reagovat Xxxxxxxxxx tak, že stál a pouze se kolem sebe díval a mlčel. Na Xxxxxxxxxx viděl, že měl šortky od krve a také tričko od krve. Asi po nějakých 14ti dnech měl potkat Xxxxxxxxxx, která se jej ptala, zda by jí celou záležitost dosvědčil u soudu. 

Soud také vyslechl svědka Xxxxxxxxxx který bydlí ve stejném domě jako Xxxxxxxxxx  v tom samém vchodě, dělá domovního důvěrníka, bydlí ve čtvrtém patře, a uvedl, že v uvedené noci asi kolem 1.00 hod. slyšel nějaký hluk, když šel na záchod, čemuž nevěnoval přílišné pozornosti. Poté zase kolem 2.45 hod. slyšel znovu hluk, velký křik, dohadování, tak vyšel na balkon a viděl Xxxxxxxxxx jak volá na balkon k Xxxxxxxxxx a domlouvá se s Xxxxxxxxxx o vrácení nějakého nářadí. Xxxxxxxxxx uvedl, že Xxxxxxxxxx nebyl schopen několikrát odemknout kolo, když se spolu dohadovali, a jevil zjevně známky podnapilosti. Následující den Xxxxxxxxxx viděl, že ve vchodu u dveří je umytá zem a na zdi ještě byly otisky krevních stop stejně jako na klice

Soud za této situace se tedy musel vyrovnat s určitými rozdíly ve výpovědi Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx na jedné straně, dále výpovědi Xxxxxxxxxx a výpovědi také Xxxxxxxxxx. Dá se říci, že výpověď Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx je ve shodě, pokud jde o okamžik, kdy ke vchodovým dveřím měl přijít Xxxxxxxxxx. Pokud skutečně je to svědek, který vypovídal pravdu, pak se nabízí několik variant. Obžalovaný tvrdí, že to Xxxxxxxxxx neviděl, tudíž tento svědek vypovídá křivě ve prospěch Xxxxxxxxxx, který má být podle obžalovaného skutečným pachatelem fyzického napadení Xxxxxxxxxx. Je faktem, že Xxxxxxxxxx uvedl, že se s Xxxxxxxxxx nesetkal. Xxxxxxxxxx zase uvedl, že na místo, když přišel, viděl Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx ale neviděl už Xxxxxxxxxx. Soud se ještě pokusil k této záležitosti ještě doplnit dokazování konfrontací výpovědí svědka Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx u hlavního líčení konaného dne 15.7. 2014. Oba svědci sice zopakovali podstatné části svých předchozích výpovědí, na bližší detaily si pro odstup časů již nepamatovali, což je pochopitelné, nicméně Xxxxxxxxxx uvedl, že na chodbě stáli obžalovaný a Xxxxxxxxxx a všude na dveřích i na zdi byla krev, kterou Xxxxxxxxxx utíral. Xxxxxxxxxx zopakoval, že tam už poškozená nebyla a Xxxxxxxxxx uvedl, že už si na bližší okolnosti nevzpomíná. Svědkyně Xxxxxxxxxx byla při svém doplňujícím výslechu u hlavního líčení dne 15..7 2014 taktéž tázána a uvedla, že se tam následně lidé seběhli; konkrétně Xxxxxxxxxx

(znala ho pod dřívějším příjmením xxxxxxx), ale už si nevzpomíná, zda v ten moment tam už byla. Tento rozpor ve výpovědi poškozené a Xxxxxxxxxx na straně jedné a Xxxxxxxxxxx na straně druhé ohledně přítomnosti poškozené v momentu, kdy tam přišel svědek Xxxxxxxxxx lze podle názoru soudu však velmi logicky vysvětlit tím, že svědek Xxxxxxxxxx musel na místo činu dojít až v momentu, kdy Xxxxxxxxxx odvedl poškozenou do bytu, vrátil se s vodou a hadrou a u dveří stál ještě obžalovaný. 

Je také jasné z výpovědi Xxxxxxxxxx i Xxxxxxxxxx , že Xxxxxxxxxx  v uvedený večer také vypil nějaký alkohol, pivo, víno a také jednu či dvě odlévky tvrdého alkoholu společně s Xxxxxxxxxx. Obžalovaný popírá, že by vypil tolik alkoholu. Uvedl, že alkohol nepije a to vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, lékům, které bral, a že v uvedený večer vypil maximálně jedno pivo k večeři a jednu odlévku tvrdého alkoholu a nic víc. Je otázkou tedy, do jaké míry hraje podnapilost Xxxxxxxxxx ale i Xxxxxxxxxx roli v přesném popisu skutkového děje v jeho časové posloupnosti. 

V případě Xxxxxxxxxx zase jistou roli může hrát šok, který zažila při svém fyzickém napadení. To, že skutečně byly fyzicky napadena a utrpěla mnohačetné pohmožděniny a i následky neurologického psychického charakteru, je zřejmé i z lékařských zpráv ale i z fotodokumentace, kterou sama Xxxxxxxxxx předložila soudu u hlavního líčení. Například odborné vyjádření Xxxxxxxxxx lékaře ORL, který ošetřoval Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx, svědčí o tom, že Xxxxxxxxxx byla silně škrcena, utrpěla velké pohmoždění krku, byla omezena po delší dobu poškozením sluchu, měla přeražený nos, tříštivou zlomeninu nosních kůstek, šlo tedy o brutální útok, který způsobil Pohmoždění téměř po celém těle. Měl jistě posttraumatické následky, což vyplývá i z lékařských zpráv a výpovědi Xxxxxxxxxx. Otázkou je tedy, kdo se tohoto fyzického napadení dopustil a z jakého důvodu. 

Pokud bychom připustili teorii Xxxxxxxxxx že byl křivě obviněn Xxxxxxxxxx například z důvodu nějaké žárlivosti a kvůli předchozí podnapilosti Xxxxxxxxxx který mohl z bytu odejít ještě dříve než Xxxxxxxxxx a schovat se ještě v nějakém podzemním patře, následně ve tmě napadnout Xxxxxxxxxx, tato teorie postrádá logické návaznosti na to, co vypráví Xxxxxxxxxx. Pokud by to byla pravda, pak by asi těžko Xxxxxxxxxx , jak vypráví Xxxxxxxxxx, jej měl hrubě napadnout tím, co udělal, vyčítat mu napadení Xxxxxxxxxx a pak jej ještě vyhodit násilně z domu. Dále je s podivem, že Xxxxxxxxxx si za této situace neuvědomuje, že by tam viděl Xxxxxxxxxx a že by viděl krevní stopy na zdi ( potvrzují svědci Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx). To by znamenalo, že tedy Xxxxxxxxxx by nebyla zraněná, nedošlo by k žádnému fyzickému napadení,  Xxxxxxxxxx by neslyšel žádné zvuky, které by napadení nasvědčovaly, proč by ale Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx vyhazoval z domu, kdyby tomu nepředcházelo napadení Xxxxxxxxxx? Je zřejmé, že na chodbě byli pouze tři lidé, Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx a v nějakém okamžiku i Xxxxxxxxxx. Xxxxxxxxxx dále uvádí, že nebyl v podnapilém stavu. Také v přípravném řízení a i u hlavního líčení neuvedl, že by se ještě s Xxxxxxxxxx kolem 3.00 hod. ranní vracel. Pak v návaznosti na výpověď Xxxxxxxxxx přímo u hlavního líčení pak u tohoto odročeného hlavního líčení xxxxxx doplnil-svou výpověď o to, že si až následně nyní vzpomíná, že skutečně kolem 3.00 hod. se vrátil na kole za Xxxxxxxxxx a žádal jej o vrácení druhé brašny s nářadím. Výpověď svědka Xxxxxxxxxx pak svědčí skutečně o zjevné podnapilosti Xxxxxxxxxx. Pokud pak svědek Xxxxxxxxxx hovoří pravdu, Ize vysvětlit jeho výpověď, že neviděl na místě Xxxxxxxxxx s tím, že v mezidobí musel Xxxxxxxxxx odvést do bytu, následně vzít kýbl s vodou a omývat krevní stopy na zdi a někde u dveří musel ještě stát Xxxxxxxxxx Ostatně Xxxxxxxxxx uvádí, že Xxxxxxxxxx ještě stál za dveřmi a pokřikoval na Xxxxxxxxxx V takovém případě mohl v tomto okamžiku přijít na chodbu Xxxxxxx Xxxxxxx a vidět už pouze Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx. Xxxxxxxxxx sice uvádí, že seběhli nějací sousedé, přesně však neurčila, koho přesně viděla a kdy a v jakém okamžiku. Uvedla, že byla v šoku a že ji Xxxxxxxxxx pomohl odvést do bytu a pak šel umýt na chodbě krevní skvrny na zdech a na podlaze. 

Podle názoru soudu přes jisté rozpory ve výpovědích mezi Xxxxxxxxxx na straně jedné a Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx na straně druhé nelze dospět k jinému závěru, než že Xxxxxxxxxx musel napadnout Xxxxxxxxxx. Soud nenašel žádný důvod, pro který by měl nevěřit výpovědi klíčové svědkyně Xxxxxxxxxx a dále výpovědi svědka Xxxxxxxxxx. Oba u hlavního líčení působili velmi spontánním dojmem. Xxxxxxxxxx i během své výpovědi plakala, byla rozrušená, ale uvedla zcela jednoznačně, že je přesvědčena, že ji napadl Xxxxxxxxxx, neboť přestože pachateli neviděla do obličeje, jednu dobu pak, když jí pachatel chtěl strhnout klíče z rukou, aby si zřejmě odemčel vchodové dveře, tak zahlédla kudrnaté vlasy a ty měl pouze Xxxxxxxxxx a nikoliv Xxxxxxxxxx. Následně když Xxxxxxxxxx vyběhl na chodbu a bylo zapnuto osvětlení na chodbě, viděla pouze Xxxxxxxxxx u vchodu, měl na sobě stopy krve, na druhé straně Xxxxxxxxxxka. Proč by Xxxxxxxxxx křivě obvinila Xxxxxxxxxx pokud by byla pravda, že by ji napadl Xxxxxxxxxx. 

Navíc tato svědkyně pak byla s ohledem na tvrzení obžalovaného o nějakých rozporech mezi Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx v jejich soužití znovu vyslechnuta a znovu zopakovala, ze ji tedy musel napadnout Xxxxxxxxxx a nikoliv Xxxxxxxxxx, a setrvala na své původní výpovědi. Şoud i při snaze ušetřit poškozenou oživováním traumatických prožitků ji totiž ještě jednou předvolala k hlavnímu líčení na 15.7. 2014. Předseda senátu totiž zjistil při snaze předvolat svědka Xxxxxxxxxx, že tento má aktuálně vyhrocený vztah s poškozenou, se kterou již nebydlí a která se snažila uplatnit v insolvenčním řízení u soudu pohledávku za Xxxxxxxxxx z titulu předchozího užívání jejího bytu. Pokud by tedy byla pravdivá teorie obžalovaného, že poškozenou ve skutečnosti po odchodu obžalovaného z domu napadl ze žárlivosti svědek Xxxxxxxxxx a její zranění jí způsobil až po odchodu obžalovaného (a to ale musíme pominout svědectví Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx stopách krve na zdi, což samozřejmě pominout nelze anebo by museli oba svědci lhát), pak by to byl jedinečný okamžik, kdy by poškozená u hlavního líčení velmi pravděpodobně takovou pravdu vyjevila, protože by neměla po tak traumatizujícím prožitku důvod chránit Xxxxxxxxxx a křivě obviňovat obžalovaného. Poškozená však znova zopakovala, že si je jistá, že útočníkem byl obžalovaný a nikdo jiný. Teorie o napadení dvěma muži, o které se zmiňovala policejní hlídka vznikla v době, kdy byla ještě v šoku a nemohla uvěřit, že by jí to obžalovaný provedl a dala na verzi obžalovaného, který ji sděloval Xxxxxxxxxx po příchodu na místo činu. Po tomto doplňujícím výslechu poškozené podle názoru soudu jsou zcela odstraněny jakékoliv pochybnosti o věrohodnosti výpovědi poškozené tom, že skutek spáchal obžalovaný. 

Navíc ze znaleckého posudku Ing. Ivo Války, CSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie vyplývá, že pokud by byla pravda to, co uvádí Xxxxxxxxxx o druhu a množství požitého alkoholu, pak by v uvedenou dobu nemohl mít v krvi žádný alkohol, což ovšem odporuje očitému svědectví naprosto nezávislého svědka Xxxxxxxxxx který viděl ve tři hodiny ráno Xxxxxxxxxx v podnapilém stavu u kola, jak pokřikoval na Xxxxxxxxxx stojícího na balkoně Xxxxxxxxxx a žádal jej o vrácení tašky s nářadím. Tento svědek nemá žádný vztah k Xxxxxxxxxx, dokonce uvedl, že se jej dotklo, že Xxxxxxxxxx následující den se na něj osočil, proč nepomohl Xxxxxxxxxx když celou záležitost slyšel. Přitom svědek Xxxxxxxxxx uvedl, že nevěděl, co se na chodbě děje kolem 01.00 hod., ale vyšel na balkon až ve 3.00 hod. ráno, kdy jej probudil ještě další zvuk z venku. Z toxikologického posudku pak vyplývá, že je blíže pravdě druh a množství požitého alkoholu vyplývajícího ze svědecké výpovědi Xxxxxxxxxx tedy že obžalovaný během noci požil zhruba kolem šesti dvanáctistupňových piv a čtyř odlévek tvrdého alkoholu, což znamená, že mohl být kolem 23.00 hod. v lehkém až středně těžkém stavu podnapilosti, který se vyznačuje jak ztrátou motoriky, tak i opileckou agresí. Soud za účelem zjištění, zda se obžalovaný nenacházel ve stavu patické opilosti, tedy zvláštního mrákotného stavu v důsledku požitého alkoholu, léku či jiných okolností v tomto směru po podání obžaloby. také vedl dokazování a přibral znalce z oboru zdravotnictví, odvětví sexuologie a psychiatrie, Doc. Buzka, který uvedl, že je názoru, že obžalovaný v době činu byl ve stavu tzv. patické opilosti, neboť tomu nasvědčuje způsob, jakým měl jednat, pokud je to on, kdo napadl Xxxxxxxxxx tedy fyzické násilí bez jakékoliv rozumné pohnutky velmi brutální. Nasvědčovalo by tomu i stav opilosti obžalovaného, byť znalec uvedl, že tento stav patické opilosti mohl být vyvolán i kombinaci s léky. Znalec toxikolog Ing. Válka však za přispění konzultanta z oboru farmakologie uvedl, že požité léky, které uváděl obžalovaný, nemohly přispět ke vzniku patické opilosti. Nicméně patická opilost může vzniknout i při požití menšího množství alkoholu, například při předchozím stresu, únavě či jiných podnětů, které nejsou vědou dosud taxativně vyjmenovány a zcela jednoznačně prozkoumány. Nicméně tento stav patické opilosti by napovídal i amnézii obžalovaného a vysvětloval by i rozpory ve skutkovém časovém sledu, To znamená, že obžalovaný uváděl, že si není vědom, kde se najednou vzal na chodbě Xxxxxxxxxx Také uvedl, že najednou na chodbě nebyla Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx mu vyčítal, co jí udělal. Oba znalci jak znalec psychiatr, tak znalec toxikolog uvedli k patické opilosti, že tato právě se vyznačuje i retrográdní amnézií, tedy že zpětně si jediné, co ve vztahu patické opilosti nepamatuje na určitou část skutkového děje. Může to být i část trvající krátkou dobu několika i minut. 

Vzhledem k tomu, že však znalec toxikolog vyloučil oproti znalci doc. Buzkovi vliv léků na vznik příp. patické opilosti a znalec doc. Buzek nebyl skutečně s tímto posudkem ing. Války předem seznámen a dovolací soud tuto otázku považuje za otázku vyžadujícím zvláštního vědeckého posouzení znaleckým ústavem, soud přibral jako znalecký ústav Psychiatrickou nemocnici Bohnice, která je zapsána v seznamu znaleckých ústavů v oddílu II pro obor zdravotnictví se specializací na psychiatrii včetně problematiky alkoholu, nealkoholových látek, sexuologii a klinickou psychologii. 

Znalecký ústav ve svém souhrnu znaleckého posudku uzavírá, že obžalovaný prodělal od r. 1984 do r. 2012 opakovaně infarkty a užívá léky poměrně běžné za této situace, u nichž nejsou obvyklé žádné závažné psychické nežádoucí účinky. Od r. 1993 je v ČR pro zdravotníky závazná Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10), která podstatně změnila psychiatrickou klasifikaci. Co se do té doby rozumělo pod pojmem patická opilost by muselo být klasifikováno jako akutní intoxikace s deliriem. V současné klasifikaci je patická opilost, nyní pouze patologická intoxikace alkoholem, definovaná takto: 

Diagnostická kritéria MKN-10 pro Patologickou intoxikaci alkoholem (F10.07): 

1. Musí být splněna obecná kritéria pro akutní intoxikaci (F10.0) s tím rozdílem, že patologická intoxikace se vyskytuje po vypití takových množství alkoholu, která nemohou u většiny lidí způsobit intoxikaci. 

2. Agresivní chování nebo fyz. napadání nejsou pro jedince typické za střízliva. 

3. Intoxikace se vyskytuje obvykle do několika minut po požití alkoholu. 

4. Nejsou důkazy svědčící pro organickou nebo jinou duševní poruchu. 

Vyskytuje se vzácně. Hladiny alkoholu v krvi by u většiny lidí nevedla k intoxikaci (pod 0.4 g/l). Jde o jedince s abnormálně nízkou tolerancí alkoholu. Syndrom je charakteristický extrémní vzrušivostí s agresivitou, násilnými rysy a často perzekučními myšlenkami; trvá několik hodin a končí usnutím. Na epizodu je obvykle úplná amnézie. Tato porucha je vzácná. Náchylnější mohou být jedinci s poškozeným mozkem. Tento stav je ve stadiu výzkumu. 

V tomto případě nešlo o hladinu pod 0,4 g/1, intoxikace se nevyskytla velmi brzy (do několika minut) po požití alkoholu. Po patické opilosti v tomto i ve starém pojetí má následovat mimo amnézie (ztráta paměti) na události i dlouhý spánek - bylo by tedy vyloučeno odjet s kolem a přijet za chvíli na kole (s kolem). Obž. není jedinec s extrémně nízkou tolerancí alkoholu. Obž. nemá zvýšené dispozice k uvedení se do stavu patologické opilosti (nejde u něj o organickou ani jinou duševní poruchu). Znalec doc. Buzek tedy nesprávně diagnostikoval patologickou intoxikaci a mylně tak přispěl k závěrům soudu o nepříčetnosti a opilství. Znalec doc. Buzek dospěl k chybným forenzním závěrům, neboť je vůbec nezaložil na svém vlastním vyšetření, při němž nezjistil žádnou duševní poruchu ani sexuální deviaci! Místo toho, aby takto posudek uzavřel, že tedy "nezjistil žádnou duševní poruchu ani sexuální deviaci", (snad ve snaze vysvětlit či omluvit čin, z nějž je Xxxxxxxxxx obžalován. Znalec vybudoval hypotézu o patické opilosti na hodnocení činu, pro který je Xxxxxxxxxx obžalován a na základě svého hodnocení tohoto činu (dle znalce "sexuální motivace jednání na první pohled není jasná"); dle znalce se obž. choval agresivně, nekoordinovaně, což svědčí o údajné poruše vědomí... a na základě předpokladu užití alkoholu v kombinaci s léky (znalec - toxikolog i znalecký ústav vylučují, že by tato kombinace mohla být významná). Nelze souhlasit s tvrzením znalce doc. Buzka, že "útok zezadu, následně mlácení hlavou poškozené o zeď a kopání po celém těle svědčí o tom, že agrese byla nesmyslná a dostavila se i několikaminutová porucha vědomí a že u obžalovaného byly rozpoznávací a ovládací schopnosti vymizelé." K takovým závěrům v žádném případě nestačí sám o sobě útok zezadu, mlácení a kopání. 

Znalecký ústav tedy uzavírá, že u posuzovaného obžalovaného nebyla zjištěna žádná významná duševní porucha ani sexuální úchylka. Obžalovaný v době, kdy se měl dopustit skutku uvedeného v obžalobě, netrpěl, ani nyní netrpí, žádnou forenzně významnou duševní poruchou. Nebylo zjištěno, že by léky užívané obžalovaným v inkriminované době vyvolaly duševní poruchu nebo nějak komplikovaly opilost. Pokud obž. v době činu měl v krvi 0,64 až 1,57 g/kg alkoholu (dle znaleckého posudku toxikologa Ing. Války, CSc.), nacházel se ve stavu lehké opilosti, nikoli patologické, když ta je v platné klasifikaci nemocí definována tak nízkou hladinou alkoholu, která nemůže u většiny lidí způsobit intoxikaci (maximálně 0,4 g/kg). K otázce zjištěné hladiny intoxikace na základě podkladů v zadání znalci Ing. Válkovi vznesl obhájce námitku, že to nedopovídá skutkovému zjištění. Soud však musí uvést, že obhájce se opírá toliko o verzi obžalovaného, kterou však soud hodnotí jako nevěrohodnou, a to i pokud jde o množství a druh požité alkoholu. Svědecké výpovědi nejen svědků Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx, ale též Xxxxxxxxxx svědčí o vyšším stavu opilosti, než jak uvádí obžalovaný. Proto soud považuje údaje svědku Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx za věrohodné oproti tvrzení obžalovaného o tom, že vypil pouze pivo značky Světák a jednu až dvě odlévky tvrdého alkoholu typu Napoleon. To by znamenalo, že lze spíše uvažovat o jeho míře opilosti kolem 1,5 promile alkoholu v krvi v době činu. Pokud obhájce z nejasných důvodů namítal, že není jasný osud 3/4 obsahu láhve Napoleonu, pak k tomu soud doplňuje, že tento koňak české provenience měli popíjet spolu obžalovaný a Xxxxxxxxxx a svědkyně Xxxxxxxxxx uvádí, že si pak obžalovaný naléval sám a nakonec láhev převrhl. Převrhnutou láhev na stole pak dle své výpovědi viděl i Xxxxxxxxxx když se vzbudil a začal hledat poškozenou (viz č.l. 133 - protokol o hlavním líčení z 18.6. 2012 a čl. 148 - protokol o hlavním líčení z 12.8.2012). Není tedy jasné, z jakých důkazů provedených před soudem obhájce vychází, pokud namítá nějakou nesrovnalost ve vypitém koňaku. 

Nebyla zjištěna ani žádná sexuální deviace. Nebyly zjištěny ani sklony ke zvýšené k agresivitě či sexuální agresivitě. Jediné zmínky o agresivitě obžalovaného zmiňuje znalecký ústav v rozvodovém spise, který soud obstaral a provedl k důkazu. Jde o spis Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 9 C 66/2005.Z něj vyplývá, že návrh na rozvod podala býv. manželka obžalovaného a mimo jiné i kvůli fyzickému napadání ze strany obžalovaného. Ačkoli obžalovaný u hlavního líčení k tomuto spisu tvrdil, že jeho býv. manželka podala návrh na rozvod z jeho soudu, pak ze spisu, zejm, z jeho vyjádření žalovaného u jednání vyplývá, že s rozvodem nesouhlasil(Je vidět, že obžalovaný opětovně i v této zdánlivě nesouvisející věci dokáže tvrdit skutečnosti, které jsou však v rozporu s objektivní realitou). Z rozvodového spisu vyplývá, že obžalovaný několikrát fyzicky napadal býv, manželku, o čemž svědčí i založené lékařské zprávy. Soud tyto skutečnosti však nepřeceňuje, neboť násilí ze žárlivosti v manželství není tak neobvyklá záležitost, na druhé straně to však ukazuje, jak obžalovaný je schopen v reakci na tento obsah rozvodového spisu upravovat objektivní pravdu ve svůj prospěch. 

Znalecký ústav tedy uzavírá, že schopnost obžalovaného rozpoznat protiprávnost činu (znásilnění) nebyla snížena žádnou duševní poruchou. Jeho schopnost ovládat žalovaný čin mohla být snížena nanejvýš nepodstatně lehkou opilostí. Z toho důvodu i znalecký ústav pobyt obž. na svobodě nepovažuje za pro duševní poruchu nebezpečný a znalecký ústav nenavrhuje ochranné léčení. 

Soud u hlavního líčení dne 15.7.2014 vyslechl zástupce znaleckého ústavu psychiatrického ústavu Bohnice MUDr. Jiřího Švarce, Ph.D., který stvrdil závěry písemného znaleckého posudku, tak jak je uvedl v písemném vyhotovení znaleckého posudku. Znalec pouze připustil, že v důsledku ne zcela důsledného prostudování trestního spisu se dopustil unáhleného hodnocení i věrohodnosti výpovědi poškozené Xxxxxxxxxx o okolnosti vzniku původní verze, kterou Xxxxxxxxxx sdělovala policistům o napadení dvěma neznámými muži. Zástupce znaleckého ústavu uvedl, že si nevšiml vývoje této výpovědi svědkyni Xxxxxxxxxx od počátku prvního oznámení policii až po svou výpověď u hlavního líčení zejména i svého prvého podaného vysvětlení dne 1.9.2011. Soud samozřejmě musí uvést, že soud nemůže vycházet z podaného vysvětlení v řízení před soudem, jako důkazu s ohledem na ustanovení § 158 odst. 6 trestního řádu, pokud nebyl dán souhlas procesních stran s přečtením tohoto podaného vysvětlení ve smyslu § 211 odst. 6 trestního řádu, tedy ten kdo podal vysvětlení později vyslýchán jako svědek nemůže být záznam přečten, nebo konstatován jeho obsah. Na druhé straně nemůže soud zcela odhlédnout od vývoje důkazní situace, pokud by toto podané vysvětlení bylo v diametrálním rozporu s výpovědí u hlavního líčení. Soud však tyto skutečnosti zjišťoval dotazem na výpověď Xxxxxxxxxx u hlavního líčení, zda a co uváděla policistům a celá záležitost je již shora hodnocena. Znalec tedy připustil, že v tomto smyslu byl závěr znaleckého ústavu o pochybnosti Xxxxxxxxxx z tohoto důvodu nesprávný a pouze v tomto bodě ustoupil od závěru znaleckého posudku. Pokud obhajoba namítala, zda se může pachatel dopustil sexuálně motivovaného trestného činu bez sexuální deviace, pak znalec jednoznačně odpověděl, že ano a soud k tomu musí uvést, že považuje za zcela běžné v soudní praxi, že se dopouští pachatelé sexuálně motivovaných trestných činů, aniž by byli postiženi jakoukoliv sexuální deviací, a to například v důsledku alkoholového opojení, nebo v důsledku předchozího sexuálního strádání. 

Pokud obhajoba namítala, že znalecký ústav jedině trvá na to, že patická opilost nemohla vzniknout v důsledku alkoholové opilosti vyšší než 0,4 promile alkoholu, pak znalec k tomu uvedl, že to není jediný důvod, pro který hodnotí stav obžalovaného jako opilost prostou a odkázal na shora uvedená kritéria mezinárodní klasifikace nemocí, mezi jinými například to, že stav patické opilosti by měl nastat do několika minut po požití alkoholu, ale v daném případě se obžalovaný zdržoval a popíjel v obydlí poškozené a v bytě poškozené a popíjel alkohol po delší dobu, navíc po patické opilosti nastává několikahodinový spánek, který končí úplnou amnézií, naproti tomu obžalovaný se ve tři hodiny ráno vrací na jízdním kole k bydlišti poškozené. Obžalovaný navíc není jedincem s extrémně nízkou tolerancí alkoholu. Pokud obhajoba namítala, že z toxikologického posudku vyplývá, že obžalovaný měl hladinu alkoholu v krvi nižší, než 0,4 promile a odkazovala na str. 2) znaleckého posudku znalce Ing. Ivo Války (viz č.1. 170) soud k tomu musí uvést, že teoretická koncentrace alkoholu v krvi ve výši 0,45g /kg byla znalcem uváděna v případě požití pouze jednoho dvanáctistupňového piva a dvou malých odlivek 40% alkoholu typu Napoelon, což byla verze obžalovaného. Soud však uvádí, že verzi obžalovaného, pokud jde o množství požitého alkoholu nelze uvěřit, neboť jak svědkyně Xxxxxxxxxx tak svědek Xxxxxxxxxx hovoří o tom, že v jejich přítomnosti obžalovaný vypil 4-6 dvanáctistupňových piv a hlavně 4-6 malých odlivek 40% alkoholu typu Napoleon, což vedlo intoxikaci v době činu 0,64-1,57g/kg alkoholu v krvi, což dle názoru soudu lze spíše uvěřit horní hranici této alkoholové intoxikaci, jak tomu napovídá chování obžalovaného popisovaného jak svědkyní Xxxxxxxxxx (naléval si sám, převrhl láhev alkoholu), tak i výpověď samotného obžalovaného, který si nedokázal nazout boty, tak i výpověď Xxxxxxxxxx, který vypozoroval ve tři hodiny ráno obžalovaného, který vrávoral, nebyl schopen odemknout si kolo, jevil jednoznačné známky podnapilosti. Soud tedy musí odmítnout tyto námitky obhajoby, že by toxikologický posudek vycházel ze skutkových zjištění, které by neměly oporu v dokazování, nebo že by zde byly dány pochybnosti o míře intoxikace obžalovaným v jiné míře, než 0,4-1,57 promile alkoholu v krvi. Soud sice na jedné straně souhlasí s obhajobou v tom smyslu, že samotná míra 0,4 promile alkoholu v krvi jistě nemůže být 100% dogmatem pro určení hranice, kdy může nastat patická opilost (patologická intoxikace alkoholem). Na straně druhé pak soud nemá žádné pádné argumenty ke zpochybnění závěru znaleckého ústavu, že nebyly splněny další kvalifikační předpoklady shora zmíněné, které vylučují vznik patické opilosti. Soud proto uzavřel, že akceptuje závěr znaleckého ústavu, že obžalovaný ve většinu byl ve stavu pouze prosté opilosti a nelogičnosti ve výpovědi obžalovaného, či jeho částečná amnézie na některé skutečnosti ve skutkovém ději, které on sám ve své verzi popisuje lze vysvětlit jedině úmyslným zamlčováním pro obžalovaného nepříjemných faktů v době činu. Obhajoba sice předložila soudu jakousi tabulku o resorbční a aliminační fázi alkoholu bez jakéhokoliv zdroje této části odborného díla, ovšem dle názoru soudu toto nijak nezpochybňuje závěry znaleckého posudku Ing. Války, který hovoří o podnapilosti obžalovaného lehkého až středně těžkého stupně. Soud zjistil z výslechu příbuzných obžalovaného, kteří byli slyšeni u hlavního líčení dne 17.12.2013 tedy z výslechu sestry obžalovaného Xxxxxxxxxx dcery obžalovaného Xxxxxxxxxx že obžalovaný byl zvyklý požívat alkohol byt v nižší míře, ale příležitostně vypil dvě piv nebo červené víno, nebo tvrdý alkohol typu Fernet. Tato skutečnost také vylučuje další kvalifikační kriterium, že u patické opilosti bez přítomnosti další duševní poruchy, či poruchy vstřebávání alkoholu by se muselo jednat o jedince s extrémně nízkou hranicí tolerance alkoholu, což obžalovaný není. 

Za této situace soud považoval za nadbytečné doplnit dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví odvětví toxikologie, který navrhoval obhájce obžalovaného a stejně tak soud považoval za nadbytečné provádět důkaz slyšením ještě strážníků městské policie, kteří měli být podle poškozené a svědka Xxxxxxxxxx voláni jako první na místo trestného činu. Soud si je vědom, tohoto tvrzení svědků, kteří uvedli, že strážníci poté, co se dostavili k bytu poškozené, sdělili, že celá věc patří do působnosti PČR, aby věc nadále řešili. Na druhé straně je ve spisovém materiálu založen úřední záznam na č.l. 23 spisu podle kterého PČR zjišťovala na dispečinku Městské policie v Prostějově dne 1.9.2011, že dne 29.8.2011 nebylo evidováno žádné oznámení fyzického napadení na Sídlišti svobody Xxxxxxxxxx. Podle názoru soudu to ještě nevylučuje, že skutečně takové oznámení Xxxxxxxxxx učinil, avšak strážníci MP mohli věc vyřídit neformálně odkazem na Policii ČR. Ostatně je přeci nesporné, že krátce po činu na místo zavolal Policii ČR, která se na místo dostavila 30.8.2011 v 1:45 hod. (viz úřední záznam policejní hlídky č.l. 22). Nelze tedy v tomto spatřovat jakékoliv účelové otálení s oznámení věci na policii. Jistý časový odstup od času napadení do příjezdu PČR a zejména zavolání hlídky PČR Xxxxxxxxxx lze vysvětlit právě tím, jak Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx byli celým jednáním šokováni. Xxxxxxxxxx poté utíral krev. Dle názoru soudu to však nelze označit za nějaké zakrývání stop na místě činu, ale lze to velmi lidsky pochopit jako vyvarování se ostudy nad konfliktem, který jistě velmi zasáhl poškozenou, stigmatizoval před sousedy a která celou událost od počátku až do současnosti bere velmi úkorně a dosud se léčí s traumatizujících zážitků. 

Soud za této situace i po doplněném dokazování dospěl tedy k jednoznačnému závěru, že Xxxxxxxxxx napadl Xxxxxxxxxx a vyloučil jedinou možnou jinou alternativu, že by Xxxxxxxxxx napadl Xxxxxxxxxx. Na tom nezměnilo nic ani výpovědi policistů Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx, kteří byli vyslýcháni u hlavního líčení a kteří uvedli, že jim Xxxxxxxxxx či Xxxxxxxxxx sdělili, že Xxxxxxxxxx napadli dva neznámí muži, jejich popis nedokázala uvést. Ale též také hovořili o tom, že v tu dobu na chodbě měl být též Xxxxxxxxxx. Oba tito policisté také uvedli, že na místě viděli Xxxxxxxxxx, ležela v posteli, byla zraněná v obličeji, nicméně situaci zřejmě podcenili a věc vyhodnotili pouze jako přestupek a neudělali na místě ohledání činu a ani nezadrželi jako podezřelého Xxxxxxxxxx 

Podle názoru soudu tedy lze uvěřit svědkyni Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx ale i Xxxxxxxxxx o tom, že skutečně to byl Xxxxxxxxxx kdo Xxxxxxxxxx musel napadnout. Soud spiklenecké teorii, kterou uvedl obžalovaný, že Xxxxxxxxxx napadl Xxxxxxxxxx, nevěří. Jednak ji vylučuje už samotné spontánní chování Xxxxxxxxxx i Xxxxxxxxxx při výpovědi u hlavního líčení, kdy Xxxxxxxxxx byla rozrušená, plakala (a to i u své poslední výpovědi dne 15. 7. 2014), ale zcela jednoznačně trvala na tom, že ji musel napadnout Xxxxxxxxxx. Uvedla, že až následně se na místo dostavil Xxxxxxxxxx . Stejně Xxxxxxxxxx opakovaně vyhrožoval ještě u hlavního líčení rozezleně na stranu obžalovaného za to, co provedl svědkyni Xxxxxxxxxx. Oba předložili potvrzení o tom, že neustále se z celé záležitosti léčí poškozená v rehabilitačním ústavu. 

Soud tedy na základě těchto skutkových závěrů považoval za nadbytečné doplňovat dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie či interna, ke schopnosti obžalovaného jiného fyzicky napadnout. Pokud obžalovaný byl ve stavu patické opilosti a měl vůči sobě ženu vyššího věku, drobného vzrůstu, jistě se mohl takového napadení bezpochyby dopustit. S ohledem na výpověď svědka Xxxxxxxxxx a svědka Xxxxxxxxxx soud považoval za nadbytečné ještě také vyslýchat strážníky městské policie města Prostějov, které volal taktéž jako první na místo. Pokud nový obhájce obžalovaného xxxxxxxxxxx navrhoval konfrontaci Xxxxxxxxxx s výpovědí Xxxxxxxxxx, pak soud k tomu neviděl žádný pádný důvod. Jediný nesoulad mezi jejich výpověď mi byl moment příchodu Xxxxxxxxxx na místo činu, což již soud shora hodnotí jako logické vyústění šoku poškozené a že tedy musel Xxxxxxxxxx v době příchodu Xxxxxxxxxx již odvést zpět do bytu poškozenou a přijít zpět dolů, kdy tam ještě stál obžalovaný. Pokud obhájce navrhoval rekonstrukci na místě činu pak soud si nedokáže představit, co se rekonstrukcí mohl nového objasnit či zjistit. Mechanismus fyzického zranění poškozené je z lékařských zpráv zřejmý. Jedině by se mohl dokázat, že není možné, aby Xxxxxxxxxx jdoucí po schodech před obžalovaným jedno patro náhle zmizela. K tomu však rekonstrukce na činu není nutná. Pokud jde předložené lékařské zprávy obžalovaným o jeho zdravotním stavu k bolestem jeho Xxxxxxxxxx či Xxxxxxxxxx, pak soud k tomu dodává, že jistě nebyl v tak špatném zdravotním stavu, aby se fyzického napadení nemohl dopustit, když byl schopen přijet na kole, vypít výše uvedené množství alkoholu, jet o půlnoci zpět domů, pak se zase vrátit ve tři hodiny ráno na kole atd. 

Na základě tedy takto provedeného dokazování zejména z výpovědí svědků Xxxxxxxxxx, Xxxxxxxxxx ve spojení s výpovědí Xxxxxxxxxx jako očitého svědka konce skutkového děje, Xxxxxxxxxx ke stavu podnapilosti obžalovaného dospěl soud ve shodě se znaleckými závěry znaleckého ústavu PN Bohnice i Ing. Války k tomu, že obžalovaný Xxxxxxxxxx dne 29.8.2011 v době kolem 23.00 hod. v Prostějově na Sídlišti Svobody na chodbě v přízemí domu Xxxxxxxxxx po předcházejícím vědomém požití alkoholu v aktuální míře podnapilosti 0,64 až 1,57 promile alkoholu v krvi fyzicky napadl Xxxxxxxxxx brutálním způsobem tak, že ji chytl rukama za krk, několikrát jí udeřil hlavou o zeď, kopal ji nohama po celém těle za soustavného fyzického napadání, jmenované přitom roztrhl tričko, osahával ji na prsou, snažil se jí svléci kalhoty, což se mu pro její aktivní odpor nepodařilo. Z lékařských zpráv a z výpovědi poškozené Xxxxxxxxxx vyplývá, že tato utrpěla pohmoždění hlavy a páteře s traumatickou poruchou lícního nervu, tříštivou zlomeninou nosních kůstek s funkčně výrazným omezením průchodnosti nosu, otřes mozku, mnohačetné oděrky po těle, zhmoždění ramene a paže, mnohačetné hematomy víček obou očí s následkem vzniku šedého zákalu s trvajícím následkem ušní šelesti, poruchou spánku a občasnými závratěmi. Z lékařských práv také vyplývá, že Xxxxxxxxxx se musela být též hospitalizována od Xxxxxxxxxx na traumatologickém oddělení Nemocnice Xxxxxxxxx a byla v důsledku napadení následně výrazně omezena v obvyklém způsobu života nejméně po dobu prvních tří týdnů pro výrazné bolesti po celém těle, závratě a trpí stále přetrvávajícími občanskými závratěmi, poruchou spánku a psychickými potížemi, pro které se stále ambulantně léčí. 

Pokud jde o právní kvalifikaci, soud na základě závěru znaleckého ústavu psychiatrické nemocnice Bohnice ustoupil od původně nesprávně dovozené kvalifikace tohoto jednání obžalovaného jako trestného činu opilství podle § 360 odst. 1 trestního zákoníku, neboť' nebylo zjištěno, že by se obžalovaný po požití alkoholu uvedl do stavu nepříčetnosti. Soud naopak dospěl k závěru, že obžalovaný se dopustil přečinů, které dříve soud dovozoval jako činy jinak trestné, kterých se měl dopustit ve stavu nepříčetnosti a dovozovat původně nesprávnou kvalifikaci trestného činu opilství podle § 360 odst. 1 trestního zákoníku. Soud tedy dospěl k závěru, že obžalovaný se dopustil jednak přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, neboť jinému úmyslně způsobil újmu na zdraví, a to v daném případě závažného charakteru, neboť došlo k výraznému zhmoždění celého těla poškozené zejména hlavy a páteře poškozené, k zlomenině nosních kůstek s výrazným omezením funkčnosti průchodnosti nosu, k otřesu mozku, mnohačetným oděrkám po těle, zhmožděním ramene, paže, hematomy u obou očích, které byly ztíženy ještě v důsledku vzniku šedého zákalu a s trvajícím následkem ušní šelesti a poruchou spánku a občasnými závratěmi. Z poslední výpovědi poškozené vyplývá, že dosud trpí poruchou spánku a nedávno prodělala další operaci oka v důsledku porušení sítnice, bez léku na spaní nedokáže usnout, vrací se jí nepříjemné zážitky, má neustálé závratě. Jak vyplývá z lékařské zprávy a z výpovědi Xxxxxxxxxx tato byla v období prvních třech týdnů výrazně omezena bolestmi po celém těle, závratěmi a dodnes některé z těchto následků, které jsou shora popisovány přetrvávají. Je otázkou, zda v daném případě s ohledem na přetrvávající důsledky by se již nejednalo o těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) trestního zákoníku. Soud by však k této otázce musel přibrat znalce z oboru zdravotnictví, navíc je však vázán omezením v podobě zákazu zhoršení postavení obžalovaného po zrušení původního rozsudku dovolacím soudem ve smyslu § 265s odst. 2 trestního řádu, tudíž tato otázka by byla pouze akademickým zjištěním, které by se nemohlo odrazit ve změně právní kvalifikace ve smyslu § 146 odst. 1, 3 trestního zákoníku, případně. ustanovením § 145 odst. k trestního zákoníku. Soud proto jednání obžalovaného kvalifikoval jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, neboť následkem úmyslného jednání obžalovaného v podobě brutálního fyzického napadení došlo k poruše zdraví poškozené, k porušení jejich normálních tělesných a v případě poruchy spánku i duševních funkcí, které znesnadňují nikoliv pojem krátkou dobu obvyklý způsob života poškozené a které si vyžádaly lékařského ošetření ve smyslu § 122 odst. I trestního zákoníku. Tohoto jednání se obžalovaný dopustil v přímém úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Je otázkou, co mohlo být pohnutkou obžalovaného. Obžalovaný mohl být posilněn alkoholem, sexuálně vzrušen, mohl si také projektovat v poškozené bývalou manželku, nebo být podrážděn odmítnutím ze strany Xxxxxxxxxx která popisovala, že jí obžalovaný lichotil a hladil po ruce, když byli u ní v bytě a popíjeli alkohol. Vzhledem k tomu, že obžalovaný v průběhu fyzického napadení podle výpovědi svědkyně Xxxxxxxxxx ji při brutálním napadení strhával halenku a osahával jí opakovaně na prsou, kde má také podlitiny, jak vyplývá z fotografií, soud kvalifikoval jednání obžalovaného též jako přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku. Podle skutkových zjištění vyplývajících z výpovědi svědkyně Xxxxxxxxxx se jí snažil svléct kalhoty. Podle názoru soudu nelze jednoznačně kvůli tehdejšímu stavu opilosti obžalovaného a ukončení napadání obžalovaným příchodem svědka Xxxxxxxxxx učinit jednoznačný závěr o tom, že obžalovaný se svého jednání dopustil v úmyslu vykonat soulož s poškozenou přes její nesouhlas. Na druhé straně však je možno dovodit, že jí zcela úmyslně ohmatával na prsou, tedy slovy trestního zákoníku jiného násilím donutil k pohlavnímu styku. Podle komentáře k trestnímu zákoníku k uvedenému ustanovení zveřejněnému např. v publikaci Trestní zákoník II. velké komentáře autorského kolektivu prof. Sámala a spol. se uvádí, že právě ono osahávání na prsou splňuje znaky základní skutkové podstaty činu znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku. Podle nové konstrukce trestného činu znásilnění podle § 185 trestního zákoníku je konstruována nejprve základní skutková podstata podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pod pohrůžkou násilí anebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku nebo kdo k takovému trestnému činu využije jeho bezbrannosti. Podle citovaného autorského komentáře k tomuto ustanovení se tímto pohlavním stykem rozumí jednání, které bylo dříve postihováno jako trestní čin omezování svobody podle $231 o (zák. č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů), anebo trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tehdejšího trestního zákona. Teprve pokud je prokázáno, že obžalovaný se snažil donutit jiného k pohlavnímu styku souloží, nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, jedná se pak o zločin znásilnění podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku. Soud tedy uzavírá, že obžalovaný se dopustil tímto jednáním v jednočinném souběhu spolu s přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku taktéž přečinu znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku. Vzhledem k tomu, že rozpoznávací schopnosti obžalovaného byly podle závěru znaleckého ústavu zachovány a ovládací schopnosti jenom nepodstatně sníženy požitím alkoholu, byl obžalovaný plně zodpovědný za své jednání a nacházel se tedy ve stavu téměř plné příčetnosti. Případná snížená příčetnost v důsledku nepodstatně snížených ovládacích schopností obžalovaného nemohla mít vliv na druh a výměru trestu, neboť byla navozena vědomým požitím návykové látky - alkoholu (viz § 40 odst. 1 tr. zákoníku). I tohoto přečinu znásilnění podle § 185 odst. 5 trestního zákoníku se obžalovaný dopustil v přímém úmyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, což vyplývá ze způsobu provedení činu. Soud proto obžalovaného uznal vinným těmito trestními činy. 

Při úvaze druhu a výměně trestu soud přihlédl k povaze a závažnosti spáchaných trestných činů, dosavadním poměrům obžalovaného, jeho způsobu života, možnostech nápravy v chování po činu a účinku a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život obžalovaného. Obžalovanému polehčovala bezpochyby předchozí bezúhonnost. Z opisu rejstříku trestů soud nepřihlédl k okolnosti přitěžující k přitěžujícím spáchaným přestupkům, které dle názoru soudu jsou velmi bagatelní povahy. Na druhé straně obžalovanému přitěžovalo a současně zvyšovalo závažnost činu to, jaké následky svým fyzickým útokem vůči poškozené způsobil, šlo o rozsáhlou újmu na zdraví poškozené, jež některé následky v podobě ušní šelesti, poruchy spánku, šedého zákalu na očích přetrvávají dodnes. Také chování obžalovaného po činu nebylo zcela adekvátní, na místo toho, aby se snažil kompenzovat vzniklou újmu poškozené a zamyslet se nad tím, co se stalo, tak se staral pouze o svou brašnu s nářadím pro kterou se ještě ve 3:00 hod. ráno 30.8.2011 vracel k bydlišti poškozené. Pokud po právní moci rozsudku obžalovaný uhradil náhradu nemajetkové újmy poškozené v částce 80.000,- Kč, pak po zrušení rozsudku odvolacím soudem prostřednictvím obhájce vyžadoval tuto částku poškozené vrátit zpět, což poškozená učinila, což svědčí pouze o nedostatku sebereflexe obžalovaného. Při ukládání trestu soud vycházel z trestu úhrnného za oba trestné činy i ze zásad uvedených v § 43 odst. 1 trestního zákoníku, podle kterého se ukládá trest ve výměře, které je jako nejpřísnější stanovená z obou trestných činů, tedy podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku podle kterého obžalovaného hrozil trest odnětí svobody ve výměře 6 měsíců až 5 let. Při zhodnocení všech polehčujících a přitěžujících okolností zvýšené závažnosti činu, ale na straně druhé dobré prognózy nápravy obžalovaného s ohledem na jeho dosavadní bezúhonnost soud zvolil stejný trest odnětí svobody jako ukládal původním rozsudkem, tedy kolem poloviny zákonné trestní sazby a ještě ve výměře umožňující jeho podmíněný odklad jeho výkonu na přiměřeně dlouhou zkušební dobu. Soud pouze nově zohlednil to, že od spáchání činu uplynula již delší doba a obžalovaný se v mezidobí od spáchání trestného činu, ale také od vyhlášen původního rozsudku nedopustil žádné trestné činnosti, či přestupku. Pouze jako částečnou polehčující okolnost lze brát v úvahu náhradu nemajetkové újmy, kterou však po zrušení původního rozsudku odvolacím soudem obžalovaný požadoval zpět. Soud proto podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku obžalovanému uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 33 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 let. Soud k délce zkušební doby také dodává, že v případě, že tento rozsudek nabude právní moci, započte se do této zkušební doby dosavadní uběhlá zkušební doba od právní moci původního rozsudku do okamžiku jeho zrušení usnesení dovolacího soudu. Podle názoru soudu za dané situace, kdy soud je vázán zákazem zhoršení postavení obžalovaného ani v úvahu nepřipadá delší zkušební doba. Jednání obžalovaného lze skutečně hodnotit jako ojedinělé vybočení z jinak řádného způsobu života. Současně pak soud podle § 82 odst2 trestního zákoníku zopakoval povinnost, aby obžalovaný během zkušební doby nahradil škodu, kterou trestním činem způsobil a zdržel se nadměrného požívání alkoholických nápojů. Posledně stanovené omezení vyplývá z toho, že požití alkoholu bylo jistě stimulátorem agresivnímu chování obžalovaného. 

Vzhledem k tomu, že nebyly dány podmínky pro uložení ochranného léčení protialkoholního ve smyslu § 99 odst. 2 písm. b) odst. 4 trestního zákoníku soud nepřistoupil opětovně k uložení tohoto ochranného opatření. 

Soud též znovu rozhodoval o nároku na náhradu škodu a vneseném nároku nemajetkové újmy, jednak poškozenou Xxxxxxxxxx a jednak o náhradě vynaložených nákladů léčení Xxxxxxxxxx Vojenskou zdravotní pojišťovnou ČR. Poškozená Xxxxxxxxxx se připojila s nárokem na náhradu škody za bolestné a ztížení společenského uplatnění v částce 240.067,58 Kč, požadovala též původní náhradu věcné škody za zničené oblečení, které však prostřednictvím zmocněnkyně při závěrečné řeči po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku vzala zpět. Poškozená setrvala na těchto svých požadavcích i po zrušení předchozího rozsudku dovolacím soudem a setrvala též na náhradě nemajetkové újmy za zásah do své fyzické a osobní integrity v částce 500.000,- Kč. Poškozená poslala podrobně, jaké útrapy jí vznikly v souvislosti s újmou na zdraví a jaké přetrvávají do dnes, dále poměrně závažné následky na jejím zdraví. Poškozená se dosud velmi těžce vyrovnává s traumatizujícím zážitkem, potvrdilo se, že jí čeká další lékařský zákrok kvůli vzniku šedého zákalu na očích. Z odborných vyjádření lékařů, které poškozená prostřednictvím zmocněnkyně předložila vyplývá rozsah bolestného a ztížení společenského uplatnění, které se řídí tehdejší právní úpravou, soud tedy postupoval podle těchto odborných vyjádření a podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 440/2007 Sb., podle kterého se počítá jeden bod bolestného za 120,- Kč. Současně poškozená požadovala též uhradit částku za vynaložení nákladů za léčbu za regulační poplatky v nemocnici, které řádně vyčíslila a podložila, lze odkázat na listiny založené na str. 103-122 spisu. Soud tedy obžalovanému uložil náhradu škody, pod kterou je třeba zahrnout jak bolestné, tak snížení společenského uplatnění, tak i vynaložené náklady léčení, které poškozená musela vynaložit a které vznikly v důsledku protiprávního jednání obžalovaného, pro které je uznáván vinný. Soud tedy rozhodl podle $ 228 odst. 1 trestního řádu, tak aby obžalovaný zaplatil na náhradu škody poškozené Xxxxxxxxxx částku 240.067,058,- Kč. 

Pokud jde o uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy vznesený poškozenou Xxxxxxxxxx soud sice opětovně posuzoval neoprávněnost tohoto nároku a požadovanou výši, ale byl v tomto směru již omezen rozhodnutím dovolacího soudu, neboť jak již bylo shora citováno, po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku odvolací Krajský soud v Brně zrušil předchozí výrok o náhradě nemajetkové újmy a uložil obžalovanému svým rozsudkem podle § 228 odst. 1 trestního řádu nahradit poškozené Xxxxxxxxxx vzniklou nemajetkovou újmu v částce 80.000,-Kč. Soud byl tedy vázán zásadou zákazu zhoršení postavení obžalovaného v novém řízení po zrušení rozsudku odvolacího soudu Krajského soudu v Brně i soudu prvého stupně ve smyslu § 265s odst. 2 trestního řádu, tudíž nemohl rozhodnout o vyšším nároku na náhradu nemajetkové újmy v částce 80.000,- Kč. Soud také respektoval i závěry odvolacího Krajského soudu v Brně. Soud tedy uzavřel, že shora citovaná částka na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500.000,- Kč je nepřiměřeně vysoká a jak obecnému kriteriu toho, jaké omezení a zásah do osobnostní sféry by zažil každý poškozený v postavení Xxxxxxxxxx ale také z hlediska individualizovaného kriteria do jaké míry byla poškozená skutečně zásahem do své osobností sféry omezena. Ze spisového materiálu vyplývá, že poškozená Xxxxxxxxxx trpí vyvinutou posttraumatickou stresovou poruchou v důsledku čehož opakovaně prožívá události spojené s trestním činem, trpí fobickými stavy, bojí se většího množství lidí, osamělých míst, je omezena v předchozích svých životních návycích, které realizovala při společenské styku, chození do cvičení, do kina, do divadel. Trpí při rozhovory se sousedy pocity méněcennosti, je dotčená prožitou událostí, že se o ní dozvědělo její okolí. Po dobu tří týdnů po spáchání týdnů také byla dehonestována modřinami na těle. Zásah do jejich osobnostních práv na její lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst tedy bylo výrazným způsobem porušeno a tento zásah je stěží reparovatelným zadostiučiněním ze strany obžalovaného ve smyslu tehdy účinného ustanovení ve smyslu § 13 zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů. Obžalovaný navíc poškozené zadostiučinění neposkytl a toto zadostiučiněním nelze jistě spatřovat v pouhém odsouzení v trestním řízení. Obecně se způsob života poškozené kvalitativně zhoršil a je stižena následky posttraumatické poruchy, kterými trpí dodnes, ale i poruchami spánku, zraku a musela omezit své společenské styky na které byla dříve zvyklá. Soud proto uložil obžalovanému podle § 228 odst. 1 trestního řádu povinnost nahradit tuto nemajetkovou újmu v částce 80.000,- Kč. 

Soud po vyhlášení tohoto rozsudku zjistil, že se dopustil pochybení při opomenuti výroku podle § 229 odst. 2 trestního řádu, kterým měl odkázat poškozenou Xxxxxxxxxx ve zbytku uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy v řízení ve věcech občanskoprávních. Soud proto na toto pochybení procesní strany upozorňuje. 

Vzhledem k tomu, že Vojenská zdravotní pojišťovna ČR také uplatnila nárok na náhradu škody vzniklé vynaložením nákladů léčení poškozené Xxxxxxxxxx a řádně a včas tento nárok podložila vyúčtováním vynaložených nákladů léčení, soud přiznal i tuto náhradu škody a zavázal obžalovaného ji uhradit v částce 6.213,-Kč. Zdravotní pojišťovna má totiž také trestní nárok proti pachateli, který způsobí újmu na zdraví na pacientovi, který je léčen pak následně ve zdravotnickém zařízení, kterému zdravotní pojišťovna pak tyto náklady vyplácí. Tento nárok vyplývá z ustanovení § 55 zák. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a znění doplnění některých souvisejících zákonů. 


Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ-796 01, Havlíčkova 16, Prostějov. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve výše uvedené lhůtě nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. řádu musí být odvolání také odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byt i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy 


JUDr. Petr Vrtěl, v.r. 

předseda senátu 



sp.zn.
3 T 62/2015
Odškodnění 50 000 Kč
Domácí násilí se znásilněním s těžkými následky

3 T 62/2015-469


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Okresní soud v Nymburce rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Holasové a přísedících Jaroslavy Plačkové a Marcely Chloupkové při hlavním líčení konaném dne 29. října 2015,


t a k t o :


Obžalovaný xxxxxxxxxx ,

nar. XXX, trvale bytem XXX , pro účely doručování XXX,


j e v i n e n , ž e


1)

dne 25.10.2014 kolem 00.30 hodin v XXX, v ložnici rodinného domu ve společném bydlišti násilím donutil k pohlavnímu styku svou manželkuxxxxx., nar. XXX, tím způsobem, že ji probudil fackou do obličeje, klekl si na ni v oblasti přirození, strhl z ní kalhotky, zahodil je a křičel na ni „šukej děvko“ a začal ji pravou rukou škrtit tak silně, že nemohla dýchat a obávala se, že ji uškrtí, současně pravou rukou jí sáhl do přirození, dva prsty jí strčil do vagíny, přičemž se poškozená aktivně bránila a odkopla svýma nohama, poté ji uchopil za vlasy a její temenní částí hlavy ji opakovaně udeřil o zeď ložnice, kdy měla obavu, že ji zabije, poté se pokoušel o soulož tím způsobem, že jí roztahoval násilím nohy, pokoušel se strčil pohlavní úd do její pochvy, což se mu v důsledku aktivní obrany poškozené nepodařilo, pak ji nacpal částečně tělo do skuliny mezi postel a zeď, hlavou dolů, tlačil jí na záda, aby se nemohla zvednout a křičel na ni „no tak dělej, ty děvko, šukej, neslyšíš“, přitom jí strčil přes její odpor opět prsty do přirození, přičemž na něj křičela, aby ji nechal, že ji zabije, začal prozpěvovat „zabiju tě, ty jedna svině, já tě zabiju“, pak vyndal prsty z jejího přirození a řekl jí, ať na něj zavolá policajty, nebo ji zabije a šel si pro kuchyňský nůž, čehož poškozená využila a zamkla v pokoji pro hosty, kde on pak škrábal nožem na dveře, 


t e d y


jiného násilím nebo pohrůžkou násilí donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,


t í m  s p á c h a l


zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku


a  z a  t o  s e  o d s u z u j e


Podle § 185 odst. 2 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let.

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let.

Podle § 228 odst. 1 tr.ř. je obžalovaný povinen uhradit poškozené xxxxx, nar. XXX, bytem XXX, náhradu nemajetkové újmy ve výši 50.000 Kč (padesáttisíckorunčeských)

Podle § 229 odst. 2 tr.ř. se poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.


Naproti tomu se podle § 226 písm.b) tr.ř. v plném rozsahu

z p r o š ť u j e


2)

z obžaloby a ze skutku kterého se měl dopustit tím, že od přesněji nezjištěné doby od roku 2006 do konce roku 2013 v místech společného bydliště postupně v XXX, dále v XXX dále v pronájmu v obci XXX, bezdůvodně fyzicky a psychicky týral svou manželku xxxxxxxx., nar. XXX, tím způsobem, že ve více případech ji fackoval, kopal do břicha, tloukl pěstmi do těla, čímž jí způsobil podlitiny, odřeniny, modřiny, od roku 2008 se intenzita jeho útoků zvyšovala, 1.12.2008 jí tloukl hlavou o vanu, přičemž měla obavu, že ji zabije, upadla vedle vany, pomočila si, tekla jí z uší krev a měla bolesti páteře, vyhledala lékařské ošetření v Nemocnici Kolín, kde jí byl ordinován Schanzův límec, s dobou léčení nejméně 1 týden, od roku 2010 do října 2013 v obci XX tyto útoky pokračovaly nejméně každé tři měsíce, přičemž k fyzickým útokům docházelo z malicherných pohnutek, zejména ze žárlivosti,


t e d y 


měl týrat osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a čin páchat po delší dobu,


t í m m ě l s p á c h a t


zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku


O d ů v o d n ě n í :


k ad 1)

Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že se obžalovaný dne 25.10.2014 kolem 00.30 hodin dopustil jednání podrobně popsaného ve výroku tohoto rozsudku. Obžalovaný spáchání trestné činnosti popřel a omezil se na konstatování, že se žádného znásilnění nedopustil. Ze strany poškozené jde o mstu, kterou nebyl schopen blíže specifikovat. Pokud by jí skutečně znásilnil, proč by s ním i nadále sdílela společnou domácnost, nešla k lékaři, event. znásilnění ihned neoznámila orgánům činným v trestním řízení. V rámci hlavního líčení na své obhajobě setrval a doplnil, že uvedeného dne přijel ze zaměstnání cca v 19.30, cca pět dní před tím se neustále dohadovali a hádali, zejména kvůli placení nájmu, nepořádku, penězům. Domluvili se, že se usmíří. Dceru proto dali na hlídání k sousedce a šli do pizzerie a poté na bowling. Domů odešel dříve než poškozená, protože byl unavený. Během večera vypil cca 2-3 malá piva a 2 panáky. Po příchodu domů si lehl rovnou do ložnice, usnul oblečený. Zaregistroval pouze příchod poškozené, chtěl se přitulit, ale ona si vzala peřinu a odešla do vedlejšího pokoje. Z trestné činnosti pak byl obžalovaný usvědčován výpovědí poškozené, která v rámci přípravného řízení až do odchodu obžalovaného z bowlingu vypovídala shodně jako obžalovaný. Dále uvedla, že po příchodu domů obžalovaný již v ložnici spal. Umyla se, vzala si triko a kalhotky, ulehla vedle něho a usnula. Poté v rozporu s tvrzením obžalovaného uvedla, že ji obžalovaný vzbudil fackou, klečel ji na přirození, byl svlečený donaha, penis měl ztopořený. Sundával z ní kalhotky a opakovaně řval „šukej děvko“. I přes její odpor jí svlékl kalhotky, pak jí jednou rukou škrtil – ležela na zádech, druhou rukou ji sáhnou do přirození, ale s prsty nestačil nic dělat, protože ho nohama odstrčila, vzepřela se. Choval se jako nepříčetný. Vzal jí hlavu, držel jí zezadu za vlasy a opakovaně jí zadní částí hlavy několikrát udeřil o pelest postele nebo o zeď. Aktivně se bránila, odstrkovala ho, křičela, aby jí nechal, že jí zabije, on naopak křičel, že je děvka a že má šukat. Byl úplně mimo. Byla rozsvícená lampička. Musel jí rozsvítit on, protože on nikdy nechtěl sex potmě. Opakovaně se snažil roztáhnout jí nohy a vniknout do ní ztopořeným pohlavním údem, což se mu nepodařilo. Poté spadla mezi zeď a postel, klečela v předklonu, nemohla se hnout. Poté jí obžalovaný do obnaženého přirození vnikl prstem, volal, že je svině, že jí zabije. Měla strach. Volal, ať klidně zavolá policii, že ji vážně zabije. Pak vstal a řekl, že si jde do kuchyně pro nůž. Slyšela, že jde po schodech, vzala proto peřinu a polštář a běžela do pokoje pro hosty, kde se zamkla. Chvíli obžalovaný lomcoval dveřmi a pak slyšela, jak zřejmě nožem škrábe po dveřích. Poté šel spát. Volala matce, protože měla strach. Ráno jí obžalovaný řekl, že jí tak chtěl ublížit, aby došlo k jejich rozchodu. Poté přišla sousedka XXX, kterou poslala matka, protože měla o ní strach. Po nějaké době jí obžalovaný řekl, že má „okno“ a na nic si nepamatuje. Žádal o odpuštění a přemlouval jí, aby spolu zůstali. K dotazu, proč toto jednání obžalovaného oznámila na policii až s časovým odstupem dne 4.11.2014 uvedla, že na přelomu října a listopadu 2014 se obžalovaný odstěhoval ke své matce a současně jí napsal, že zažádá o svěření nezl. do své péče a že nic z toho, co tvrdí, že ji uvedeného dne udělal, se nestalo. Toto jeho chování jí naštvalo, protože ho nikdy neudala. Chtěla tedy, aby někde bylo napsáno, co udělal, proto vše šla oznámit na policii. Tento incident byl ze všech nejzávažnější a skutečně se obávala, že to nepřežije. Nikdy předtím ji obžalovaný neznásilnil, ani ji k sexu nenutil. V rámci hlavního líčení byla silně rozrušená, plakala a pokud jde o popis zažalovaného jednání, odkázala na výpověď z přípravného řízení konstatovanou shora. Ke stavu obžalovaného pouze vysvětlila, že se celý třásl, jakoby neslyšel, co mu říká. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace sexuologie a klinická psychologie i z výslechu jeho zpracovatele MUDr. Luďka Daneše CSc., vzal soud za prokázané, že obžalovaný netrpí duševní chorobou a nebyla u něho zjištěna sexuální deviace. V případě prokázání viny byly jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti plně zachovalé. U obžalovaného znalci nezjistili ani závislost na alkoholu či jiných návykových látkách. Z psychiatrického hlediska není pobyt obžalovaného na svobodě nebezpečný. Jmenovaný je schopen chápat smysl trestního řízení. Silné emoční reakce s eventuálním agresivním doprovodem znalci do budoucna nevylučují, protože souvisí převážně s jeho povahovou strukturou, labilní jedinec může sklouznout až do agresivního jednání, obžalovaný je však schopen se ovládat, je-li k tomu sám dostatečně motivován. Obžalovaný má ambivalentní vztah ke své manželce, kdy na jedné straně ji miluje, na druhé straně mu na ní vadí řada věcí ( obžalovaným ponechaná zubní pasta na umyvadle, psí chlupy a výkaly na zemi, apod.) To nevylučuje, že se jí druhý den po ataku omluví a píše, že ji miluje. Znalci popsali obžalovaného jako nezralou osobnost s egocentrickými rysy, kdy takový jedinec není napr. schopen akceptovat, že jiní lidé potřebují kontakt s jinými lidmi, chodit do zaměstnání, a mají pocit ohrožení, když tito lidé nebudou s nimi, najdou si jiného partnera apod. Obžalovaný je schopen správně vnímat, zapamatovat si a následně v podstatném reprodukovat prožité události. Znalci však uzavřeli, že má tendence ke zkreslování informací ve svůj prospěch, což je dáno jak jeho osobnostní katathymní vlohou (emoce převažují nad rozumem), tak situací trestního stíhání. Chorobná žárlivost nebyla u obžalovaného zjištěna. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – psychiatrie a školství a kultura – klinická psychologie i z výslechu jeho zpracovatelů MUDr. Jiřího Marka a PhDr. Jitky Skramuské vzal soud za prokázané, že poškozená netrpí duševní chorobu či poruchou, je schopna správně vnímat prožívanou událost, tuto si správně pamatovat a reprodukovat. Lze připustit pouze neúmyslné nepřesnosti v detailech, časovém odhadu v důsledku emočně silně vypjaté situace a procesu vyhasínání paměťových stop. Znalci konstatují soužití mezi obžalovaným a poškozenou jako konfliktní, s četnými oboustrannými hádkami a nelze vyloučit, že mohlo docházet i k brachiální agresi vůči jmenované. Současně však znalci upozorňují na momenty, které oslabují specifickou věrohodnost poškozené, kdy jmenovaná podala trestné oznámení až 10 dní po inkriminované události (ad 1 výroku), navíc ho podala až poté, co jí obžalovaný oznámil, že požádá o svěření dcery do své výhradní péče, za momenty snižující specifickou věrohodnost znalci považují větší emotivnost poškozené, která chování obžalovaného v trestním oznámení i následných úkonech popisovala odlišně. Nevylučují však chorobné zkreslení v důsledku patických projevů. Jmenovanou dále znalci popsali jako osobnost inklinující k extroverzi, v zátěži k emočně labilnější reaktivitě. Jmenovaná netrpí syndromem týrané ženy, sama označila poslední rok soužití s obžalovaným za jejich nejlepší. Jednání mezi partnery spíše dle znalců spadá do oblasti situační párové patologie. Pokud však bude jednání obžalovaného prokázáno, pak po fyzické stránce se poškozená nemohla účinně bránit jeho jednání, byla by však schopna adekvátněji reagovat po předmětné události (např. odchodem, včasným oznámením události, apod.) Znalec MUDr. Jiří Marek v rámci hlavního líčení doplnil, že se se závěry soudního znalce MUDr. Luďka Daneše, který vyšetřoval obžalovaného, souhlasí. Znalec uvedl, že sice poškozená až na drobný detail, popsala jednání pod bodem 1) výroku u hlavního líčení shodně jako při jejich vyšetření, kdy znásilnění považuje za svůj nejhorší zážitek v životě, přesto jej oznámila až s několikadenním odstupem a navíc poté, co po celou dobu žila s obžalovaným ve společné domácnosti. Pokud jde o poškozenou líčená fyzická napadení (viz shora), pak dle znalců jde spíše o emocionální prožitek při líčení popisované situace než, že by opravdu situace byla tak dramatická, resp. že by líčení uvedených událostí odpovídalo její faktické zkušenosti, zvláště pak pokud jejich vzájemné soužití dále pokračovalo. Za zvláštní MUDr. Marek označil fakt, že při podání trestního oznámení poškozená kromě znásilnění popsala věci spíše historické, když poslední rok soužití s obžalovaným označila za jejich nejlepší. Neobvykle vysoko jsou dle znalce u poškozené její psi, kdy kvůli nim dokonce odmítla možnost jít bydlet ke svému otci, kvůli nim volili bydlení, uvedla, že byly týrány obě s dcerou, ale u nezl. nebylo prokázáno, že by nějak byla ovlivněna vzájemným vztahem rodičů apod. K dotazům soudu pak znalec potvrdil, že u poškozené nebyl zjištěn syndrom týrané osoby. Nebyly zjištěny příznaky psychické poruchy, neurotické poruchy, úzkostné, depresivní stavy, poruchy spánku, obavy, strach apod. Pokud i přesto, co poškozená líčila, s obžalovaným zůstávala, nevyloučil znalec možnou vzájemnou citovou závislost dvou emočně labilních osob. PhDr. Jitka Skramuská v rámci hlavního líčení na svých písemných závěrech setrvala a doplnila, že poškozenou popisované soužití s obžalovaným lze s vyšší mírou věrohodnosti popsat jako konfliktní, s oboustrannými četnými hádkami, nelze vyloučit ani brachiální agresi vůči poškozené. Na druhé straně motivační charakteristiky do jisté míry oslabují specifickou věrohodnost poškozené. Dle znalkyně motivace pro trestní oznámení nevycházela ani tak z toho, k čemu mělo dojít, ale spíše z obavy z toho, že obžalovaný poškozené vyhrožoval, že jí sebere dítě a bude žádat o jeho svěření do své péče. Znalkyně setrvala na tom, že u poškozené nešlo o domácí násilí, při kterém poškozená osoba prožívá naprostou ztrátu identity, vykořenění, má deprese, těžké psychické následky, dochází k hrubému narušení sebevědomí. U klasického modelu domácího násilí navíc dochází k asymetrickému rozdělení rolí, tj. na roli psychicky závislé oběti a roli pachatele, k tomu v daném případě nedošlo. Období tzv.„Itálie“, kdy některá období byla v klidu, pak ovšem pod vlivem nejspíš sociálních momentů /např. nedostatek peněz, ztráta zaměstnání ) vedlo k zesílení projevů, včetně projevů žárlivosti, které pak vedly k afektivním projevům. Poškozená měla určitou dostatečnou míru samostatnosti a nezávislosti od obžalovaného odejít, když se vracela, tak o své vůli, nebylo to na základě patologického motivačního syndromu závislosti. Pokud dále znalkyně hovořila u poškozené o zvýšené emotivitě, pak toto vysvětlila tak, že emotivita je v převaze nad racionálním hodnocením a sdělením, což konkrétně znamená, že subjektivně některé situace takový jedinec vnímá s vyšším emočním nasazením a může je prezentovat jinak, lehce zkresleně, více dramaticky, se zvýrazněním, co by třeba jindy, v jiné situaci nebo s odstupem času, tak být nemuselo. V závěru své výpovědi pak znalkyně zdůraznila, že syndrom týrané osoby se mimo jiné projevuje přítomností posttraumatické stresové poruchy, depresemi, úzkostmi, poruchami sebevědomí, poruchami příjmu potravy, adaptability, přizpůsobení. Nejtypičtější důsledek – posttraumatická stresová porucha u poškozené zjištěna nebyla. Svědkyně xxxxx. – sousedka přes ulici z XXX k tomuto skutku obžaloby uvedla, že jí jednou volala matka poškozené, aby se šla k poškozené podívat. Dle jmenované k ní koncem října 2014 přišla poškozená sama, říkala, že jí obžalovaný napadl, chtěl jí znásilnit. Byla v šoku, klepala se, byla rozcuchaná, v ruce neudržela ani kávu, říkala, že jí bolí žebra, říkala něco o noži, ale co konkrétního, nevěděla. Svědkyně xxxxxx uvedla, že tehdy jí poškozená asi hned po tom jednání telefonovala, že jí obžalovaný napadl, zbil, znásilnil, že se jí povedlo utéct do pokoje a zamknout se. Volala, když byla v tom pokoji. Říkala, že obžalovaný běhá po domě s nožem, bouchá do dveří a vyhrožuje, že jí zabije. Protože potom přestala poškozená volat, bála se o ní, proto zavolala kamarádce poškozené, která bydlí přes ulici, aby k nim zašla a podívala se, co se děje. Pokud ví, tak tam skutečně sousedka došla a poškozenou z domu odvedla. Doporučovala poškozené, aby vše oznámila na policii, ale ona to nechtěla. Nechtěla, aby to lidé přetřásali, styděla se. Osobně byla přítomna toho, kdy jí obžalovaný srážel sebevědomí, když říkal, že je nula, že nic neumí apod. Svědkyně xxxxxxx se konkrétně k zažalovanému jednání nevyjadřovala. Uvedla, že s obžalovaným udržovala vztah cca před 10 lety, připustila, že někdy byl přehnaně žárlivý, podezříval jí, ale bylo to na úkor jejích provokací, protože v té době měla hodně kamarádů, začala podnikat, dařilo se jí. Nedá se říci, že by jí sám od sebe agresívně napadal, ale k nějakým menším incidentům došlo, hádky byly oboustranné. Nějakou facku možná od obžalovaného dostala a pokud ano, tak jej asi provokovala. Jednou jí kontroloval, zda s někým nesouložila tak, že jí strčil prsty do přirození, nebylo to nijak agresívní, nepoznamenalo jí to. Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, že :

- SSM zprávami na čl. 15-20 je monitorován kontakt obžalovaného poškozenou,

- dne 4.11.2014 bylo policejním orgánem provedeno ohledání ložnice a dětského pokoje domu čp XXX v XXX, kdy je mimo jiné konstatováno, že na stolku vedle schodiště do podkroví je kuchyňský nůž s černou plastovou rukojetí, celková délka nože je 29 cm, délka čepel 17 cm. Zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku a čin spáchá souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží. Pohlavním stykem je jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví, který zahrnuje jednání vyvolaná pohlavním pudem, jejichž podstatou je fyzický kontakt s druhou osobou, tj. dotyk, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží se považuje takový styk, při jehož realizaci dochází k situaci srovnatelné s tou, jaká nastává u soulože. Rozhodná je srovnatelnost provedení a proto musí být jiný pohlavní styk srovnatelný se situací, při níž dochází ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Jestliže se u soulože předpokládá současné spojení pohlavního orgánu muže a ženy, pak srovnat s tím lze situace, kdy do pohlavního orgánu ženy neproniká pohlavní úd muže, ale tato situace je simulována jiným mechanismem, např. jazykem, prsty, jiným předmětem, apod. Znamená to tedy, že se simulovaným mechanismem navozuje situace stejná, jako když do vagíny (pochvy) ženy pronikne mužský pohlavní úd a tento mechanismus je schopen vyvolat stejný účinek, jako kdyby o takovou simulaci nešlo a jednalo by se o skutečnou soulož. Takto vymezené jednání směřuje k pohlavnímu uspokojení pachatele, ale nezáleží na tom, zda němu v konkrétním případně skutečně dojde. Za násilí ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení se dle soudní praxe považuje použití fyzické síly ze strany pachatele za účelem překonání nebo zamezení vážně míněného odporu znásilňované osoby a dosažení pohlavního styku proti její vůli. Pro naplnění skutkové podstaty této skutkové podstaty není rozhodné, zda dojde k vykonání soulože, protože postačí jakékoli jednání považované za pohlavní styk (viz shora). 


Po zhodnocení všech ve věci zjištěných skutečností i s přihlédnutím k okolnostem, které dle soudních znalců oslabují specifickou věrohodnost poškozené soud uzavřel, že ve vztahu k tomuto bodu obžaloby byla trestná činnost obžalovanému prokázána. Obžalovaný spáchání trestné činnosti popřel, z této je přímo usvědčován toliko výpovědí poškozené. Zažalovanému jednání nebyl přítomen žádný svědek a s ohledem na fakt, že poškozená oznámila spáchání trestné činnosti až s několikadenním odstupem, nebylo možno na místě činu, event. těle poškozené zajistit upotřebitelné stopy. I přes výše uvedené skutečnosti má soud za to, že lze považovat výpověď poškozené na věrohodnou, a to zejména s ohledem na výše uvedené výpovědi svědkůxxxxxxxxxx a xxxxxxxx. Svědkyně xxxxxxxxxxxxx matka poškozené vypovídala jednak k soužití poškozené s obžalovaným (viz níže), jednak k výše uvedenému skutku. Ačkoli se k vzájemnému soužití obou jmenovaných vyjadřovala víceméně zdrženlivě a nijak své dceři nestranila, velmi podrobně popsala situaci, kdy ji poškozená bezprostředně po výše popsaném násilném jednání obžalovaného telefonovala, což v ní vyvolalo takové obavy o poškozenou, že se ihned telefonicky spojila se sousedkou Xxxxxxx., která požádala o pomoc. Svědkyně xxxxx sice nebyla schopna jednoznačně uvést, zda jí svědkyně Xxxxxxx. telefonovala a žádala o pomoc právě v souvislosti se zažalovaným jednáním, ale ve shodě se jmenovanou uvedla, že jí svědkyně xxx telefonovala pouze v jednom případě a že skutečně přesně nezjištěného dne v měsíci říjnu 2014 k ní přišla poškozená ve velmi zuboženém stavu, stěžovala si na násilné chování obžalovaného, hovořila o znásilnění i o noži (viz shora). I přesto, že poškozená ohlásila násilné jednání obžalovaného s časovým odstupem a zřejmě v reakci na to, že jí obžalovaný vyhrožoval, že požádá o svěření nezl. dcery do výlučné péče (viz str. 19 spisu), lze s ohledem na výpovědi shora uvedených svědkyň, zejména pak zcela nestrannou výpověď svědkyně Xxxxx. uzavřít, že k zažalovanému jednání došlo a že se jej obžalovaný dopustil způsobem, který poškozená orgánům činným v trestním řízení podrobně popsala. To, že se nejednalo o souhlasný styk, vyplývá z psychického rozpoložení poškozené, jak jej popsala svědkyně xxxx. Nepřímo spáchání trestné činnosti vyplývá i z další výpovědi svědkyně xxx (viz níže). Dále to, že uvedené praktiky

nebyly obžalovanému cizí, nepřímo vyplývá i z výpovědi svědkyně xxxxx, nar. XXX. Poškozená popsala, že obžalovaný své násilné chování doprovázel slovy „šukej děvko“ a že měl ztopořený pohlavní úd, přičemž do ní opakovaně vnikl prsty. Vzhledem k uvedenému lze vzít za prokázané, že jednáním obžalovaného, směřujícím k ukojení pohlavního pudu způsobem, srovnatelným se situací, při níž dochází ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy, byla naplněna skutková podstata zažalovaného zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185/1,2a) tr. zákoníku, přičemž není podstatné, zda k uspokojení obžalovaného skutečně došlo. Vzhledem ke způsobu spáchání trestné činnosti byl čin již dokonán. Při rozhodování o druhu a výměře trestu vycházel soud z obsahu ustanovení § 37 a § 38 trest. zákoníku s tím, že trestní sankce je nutno ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného činu a poměrům pachatele. Povaha a závažnost zažalovaného jednání jsou dle § 39 tr. zákoníku určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu, jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění, jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. Společenská škodlivost jednání obžalovaného je dána tím, že po překonání vážně míněného odporu poškozené porušil právo ženy na svobodné rozhodování o svém pohlavním životě, přičemž je zcela irelevantní, že šlo o vlastní manželku (R 97/1955). Okolnosti přitěžující ani polehčující shledány nebyly.


Po zhodnocení všech ve věci zjištěných skutečností soud uzavřel, že účelu trestu bude v daném případě a ještě pro tentokrát dosaženo uložením výchovného podmíněného trestu odnětí svobody, vyměřeného na samé spodní hranici zákonné trestní sazby (sazba 2-10 roků) se stanovením přiměřené zkušební lhůty 2 roků. Při rozhodování o výměře trestu vzal soud v úvahu i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, psychiatrie konstatované shora. Poškozená xxxxxx se v rámci trestního řízení připojila s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500.000,- Kč. Poškozená má charakter zvlášť zranitelné oběti dle § 2 odst. 4 písm. d) zák.č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. Jednáním obžalovaného bylo hrubým způsobem zasaženo do osobnostních práv jmenovaného, proto soud považuje za adekvátní, aby při současném odsuzujícím výroku bylo současně rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy v penězích, a to s ohledem na osobní a majetkové poměry obžalovaného v částce 50.000,- Kč. Vzhledem k prohlášení poškozené má soud za to, že náhrada nemajetkové újmy ve výše uvedené částce je zcela přiměřená i způsobeným následkům, rozhodnuto proto bylo, jak shora uvedeno. (§ 228/1 tr.ř.) Vzhledem zprošťujícímu výroku (viz níže), byla poškozená se zbytkem svého nároku dle § 229/2 tr.ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Obžalobou bylo kladeno obžalovanému za vinu spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199/1,2d) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že od přesněji nezjištěné doby od roku 2006 do konce roku 2013 v místech společného bydliště postupně v České Lípě, v ulici Xxxxx xxxxxxx, dále v České Lípě, v ulici Xxxxxxxxxxx, dále v pronájmu v obci Xxxxxxx, bezdůvodně fyzicky a psychicky týral svou manželku xxxxxxx, nar. XXX, tím způsobem, že ve více případech ji fackoval, kopal do břicha, tloukl pěstmi do těla, čímž jí způsobil podlitiny, odřeniny, modřiny, od roku 2008 se intenzita jeho útoků zvyšovala, 1.12.2008 jí tloukl hlavou o vanu, přičemž měla obavu, že ji zabije, upadla vedle vany, pomočila si, tekla jí z uší krev a měla bolesti páteře, vyhledala lékařské ošetření v Nemocnici Kolín, kde jí byl ordinován Schanzův límec, s dobou léčení nejméně 1 týden, od roku 2010 do října 2013 v obci XXX tyto útoky pokračovaly nejméně každé tři měsíce, přičemž k fyzickým útokům docházelo z malicherných pohnutek, zejména ze žárlivosti. Obžalovaný xxxxxx  v tomto bodu spáchání trestné činnosti popřel a na svoji obhajobu v rámci přípravného řízení uvedl, že nikoli poškozená, ale naopak on byl z její strany slovně psychicky a křikem týrán. Dále se odmítl k věci vyjádřit s tím, že nebude poškozenou špinit. K průběhu manželství obžalovaný pouze uvedl, že „ to bylo jako na horské dráze“, nálady se střídaly bez příčiny, poškozená je nervově labilní, ponižovala jej jako chlapa, vzájemně na sebe žárlili, vyslovil podezření, že je pod vlivem drog, po svatbě mu údajně přiznala, že brala pervitin. Sám přiznal konzumaci marihuany, dokonce ji užívali s poškozenou společně. Doznal, že denně od r. 2006 do současné doby (výslech dne 7.11.2014) vykouří 1 jointa marihuany, stejně jako poškozená. Nikdy jmenované nedal facku, nekopnul ji ani jí nedal pěstí. Naopak on od ní někdy facku dostal. V rámci hlavního líčení na své obhajobě setrval a doplnil, že se dohadovali kvůli dceři. Řekl, že jí dceru sebere, protože jí nechtěl nechat žít v takové špíně (specifikoval, že např. pět měsíců po nich skákaly blechy, všude byly pavučiny, psí výkaly apod.), současně ovšem uvedl, že hádky byly i kvůli tomu, že mu poškozená vyčítala zubní pastu na umyvadle. Popřel, že by poškozenou někdy fyzicky udeřil či napadl. Nenapadl ji ani během těhotenství a na své výpovědi setrval i při konfrontaci s lékařskou zprávou ze dne 1.12.2008 – čl.) , naopak on sám měl škrábance, podlitiny od toho, jak poškozenou uklidňoval a držel, když měla vztek a záchvaty. Házela po něm nádobí, musela mít hesla od jeho e-mailů, nesměl mít facebook, štvala proti němu kamarády, nesměl rozhodovat o svých financích, řídit auto, apod. Protože chtěl mít klid, raději ji vyhověl. Nikomu se nesvěřoval, byl sám se sebou. Až poslední 1-2 roky se svěřoval své matce. Bál se chodit domů ze zaměstnání, trpěl pocity úzkosti, stále na něho křičela a byl neustále pod jejím vlivem. Manželství označil za vzájemnou „Itálii“. Poškozené se dělaly modřiny samy od sebe, stačilo se jí jen dotknout a měla obtisknuté prsty, třeba při sexu. Modřiny na obličeji u ní však neviděl. V XXX pracoval jako OSVČ, měl svoji designovou fy na výrobu nábytku, vše se mu dařilo. Z XXX do obce XXX se přestěhovali hlavně proto, že poškozená žárlila na všechny jeho kamarádky, také chtěli, aby dcera vyrůstala na vsi. Poškozená měla tři psy, což rovněž ovlivnilo i možnosti výběru nového bydliště. V obci XXX práci neměl, za prací nejprve dojížděl do Prahy, poškozená nepracovala. Po ukončení mateřské dovolené převzala společný e-shop na poštovní schránky, který si následně úplně přivlastnila. Fy byla zrušena v listopadu 2014. Ještě před tím, než se přestěhovali z obce XXX, zjistil, že má poškozená poměr s Xxxxxx Xxxxxx, odjeli spolu, přesto obžalovaný tvrdil, že když chtěl odejít, poškozená ho přemlouvala, aby s ní zůstal.. Z obce XXX se přestěhovali v říjnu 2013 do XXX, zejména, aby udrželi manželství a začali znovu. Většinu dne pracoval, vracel se cca v 18.30 hod., pracoval i o víkendech. Ze společného bydliště se odstěhoval 4.11.2014. Ke konzumaci drog oproti přípravnému řízení uvedl, že poškozenou sám konzumovat drogy neviděl, i když příznaky měla (extrémně nízká váha, boláky v obličeji, změny nálad, mizející výplata apod.), sám zkušenosti s drogami popřel, připustil, že si pouze občas „čoudne“ trávu na žaludek a nervy. Z tohoto skutku pak byl obžalovaný usvědčován výpovědí poškozené, která v rámci přípravného řízení uvedla, že manželství s obžalovaným uzavřeli v r. 2006, dcera se narodila v r. 2007. Ještě před otěhotněním jí sem tam dal facku, ale neřešila to, vždy se omluvil. Příčinou jeho chování byla žárlivost a nedůvěra. Fyzicky jí začal napadat v průběhu těhotenství. Tehdy mu začaly chodit SMS zprávy, že očekávané dítě není jeho. Když byla cca v 6. měsíci těhotenství, tak jí zkopal do břicha, křičel, že má i s parchantem chcípnout. Měla pouze modřiny, podlitiny. K lékaři nešla, svěřila se pouze matce a sestře. K dalšímu útoku došlo cca 14 dní až týden před porodem. Rodila s modřinou pod okem. Omluvil se, svého jednání litoval, lékaře nevyhledala, pouze se opět svěřila matce a kamarádce xxxxx. V té době obžalovaný chodil do práce, ona také měla příjem a z toho společně žili. Poté se přestěhovali do obce XXX. Zde obžalovaný neměl práci, neměl jí tři roky. Tak cca 3x – 4x do roka ji zde fyzicky napadal, a to tak, že dostávala pěstí do hlavy, do břicha, do zad, hodil po ní kladivo, hrníček. Ona mu útoky nevracela. Obžalovaného stresovalo, že je bez zaměstnání a že se nemůže o rodinu finančně postarat. Cca v r. 2010 vyhledala poprvé lékařskou pomoc. Bylo to poté, kdy jí obžalovaný zbil v koupelně, chytil jí za vlasy a bil jí čelem o zeď, tekla jí krev z uší, pomočila se. Jela na pohotovost do Kolína, kde vše uvedla /viz lékařská zpráva na čl. / Uvažovala o odchodu od obžalovaného, ale na policii nešla. Dostala límec, který nosila cca týden, o čemž obžalovaný věděl. Opět se s útokem obžalovaného svěřila matce a sestře. Pokud bydleli v obci XXX, několikrát u nich byla policie, dokonce se od obžalovaného odstěhovala, ale on jí vždycky přesvědčil, aby se vrátila. V r. 2013 se odstěhovali do XXX, zde jí téměř celý rok nebil, až 24.10.2014 /viz ad 1) výroku/ Po této události se i s dcerou v listopadu 2014 odstěhovala k panu xxxx.  Vrátila se až poté, co jí obžalovaný napsal, že se odstěhoval. Od prosince 2014 je pan xxxx  jejím přítelem. xxxxxxx je navštěvovali,xxxxxxxx se přátelila. Svěřila se jí s tím, jak jí obžalovaný fackoval, o znásilnění jí však neřekla. Stýkat se přestaly poté, co se po rozvodu xxxxx odstěhovala. V rámci hlavního líčení na této výpovědi setrvala a doplnila, že obžalovaný byl vystresovaný od doby, kdy otěhotněla. Stres vyřešil tím, že ji uhodil. Někdy na ni pouze řval, nadával jí, ale když mu odporovala, tak ji jednu fláknul. Domnívala se, že pokud se odstěhují od všech kamarádů, kteří obžalovanému vadili, že se jim bude žít lépe. Bohužel po přestěhování do obce XXX v r. 2008 se vše ještě zhoršilo. Snažil se sehnat stálou práci, ale marně. Sice dojížděl za prací do Prahy, ale neplatili mu. Oba byli nervózní z nedostatku peněz, nechtěl nic dělat, o nic se starat, dokonce musela sama jezdit pro dřevo, pokud si chtěla zatopit, nad vodou je držela fy na poštovní schránky. Nesměla se bavit s nikým, všechno obžalovanému vadilo, všechno ho rozčílilo. Žárlil, vadilo mu i to, že jela za mámou nebo sestrou, za otcem nesměla vůbec, nepůjčoval jí ani auto, byť ho zaplatila ze svých finančních prostředků, žárlil i na psy a byl posedlý tím, že s ním musí být každou minutu. Spokojený byl, jen když spolu byli 24 hodin denně. Popřela, že by příčinou jejich hádek byl nepořádek, špína a psí výkaly. Naopak měla doma vždy pečlivě uklizeno. Výslovně uvedla, že incidenty se odehrávaly nepravidelně, někdy dostala facku po třech týdnech, někdy po dvou měsících, někdy jí např. zbil, hodil s ní o zem, kopl, praštil jednou či víckrát, někdy do ní pouze strčil. Policii nevolala, protože jí bylo divné volat policii na manžela, možná se i styděla. Hrozně chtěla mít kompletní rodinu, sama pochází z rozvedeného manželství. S každou změnou doufala, že se jeho chování změní, např. svatbou, narozením dítěte, přestěhováním apod. Neměla kam jí, i když jí otec nabízel, aby se k němu i s dcerou odstěhovala. To by ale musela obžalovanému nechat psy, což nemohla, protože jednou, když odjela, zasekl psovi do hlavy lopatku, jen proto, že štěkal. Obžalovaný fakticky nikdy od rodiny odejít nechtěl, jen to říkal a pouze tím dceru traumatizoval. V konfrontaci s výpovědí obžalovaného uvedla, že nikdy tvrdé drogy nebrala, pouze s obžalovaným někdy kouřili marihuanu. Pokud měla nízkou váhu pak pouze z finančního nedostatku. Pokud měla vztah s panem Xxxx., tak to bylo v době, kdy se s obžalovaným dohodli, že se rozejdou (cca červenec – srpen 2013), nikdy po něm žádné nádobí nehodila. Vztahy k dceři mají soudně upraveny, což je oboustranně respektováno. Ke svým současným poměrům uvedla, že žije s panem xxxx. Výhodou je, že xxxx je doma jen 2-3 dny v týdnu, což ji dává prostor pomalu se vracet do normálního života, neboť ji dokáže, byť nechtíc, připomenout spoustu situací, které jí byly nepříjemné.


Ve věci byla vyslechnuta řada svědků, které lze rozdělit na svědky stranící obžalovanému, svědky, vypovídající ve prospěch poškozené a svědky nestranné, kterými z pohledu soudu jsou xxxxxx., xxxxxxxxxxxx., xxxxxxxx, xxxxxxxx, xxxxxxxxxxx.,xxxxxx,xxxxxxxxxxxxxxxxxx,xxxxxxxxxxxxxxxxxx Svědkyně xxxxxxxxxxuvedla, že jednou slyšela hádku obžalovaného s poškozenou (víc byla slyšet poškozená), žádné známky násilí na nikom poté neviděla. Svědkyně se dále vyjádřila k ad 1) výroku, jak uvedeno shora. Svědkyně xxxxxxxxx uvedla, že se s poškozenou xxxxxxxxxx seznámily přes své děti někdy v r. 2011, 2012. Protože její tehdejší manžel – svědek xxxxxxxx– odmítl, aby k nim poškozená jezdila, jezdila ona za ní do obce XXX. Nikdy nebyla svědkem žádného agresivního chování obžalovaného, nikdy nebyla svědky toho, že by na ní zvýšil hlas. Naopak se přesvědčila o tom, že poškozená si vymýšlí a lže. Jmenovaná jí mohla kdykoli požádat o pomoc, ale nikdy to neudělala. Dle jejího názoru obžalovaný měl zájem na udržení rodiny, překonal i její vztah s mužem jménem Xxxxxxx. Vyslovila domněnku, dle níž životní situace poškozené nebyla dobrá, ale tím, že ona opustila svého manželka a uvolnila tak své místo v kompletně zařízeném domě, a poškozená chtěla využít situace. Potřebovala se zbavit obžalovaného, který by od ní ale nikdy neodešel, proto obžalovaný nyní lítá v tom, v čem lítá. Svědkyně dále uvedla, že v žádném případě obžalovaný nedržel poškozenou v izolaci, mohla telefonovat a telefonovala, jezdila autem. Svědkyně XXX k věci nic podstatného neuvedla. Svědkyně xxxxxxx uvedla, že se s poškozenou znala asi rok a půl před tím, že se spolu s obžalovaným nastěhovali do jejího domu v XXX. Přímým svědkem hádek mezi nimi nebyla, žádné známky násilí na těle poškozené nikdy neviděla, poškozená se jí nikdy s tím, že by měla být týrána, XXX Městci Králové v srpnu 2014, k žádnému incidentu mezi nimi nedošlo, naopak jejich soužití se jí zdálo pohodové, žádné napětí nepozorovala. O jednání, k němuž mělo dojít v říjnu 2014 (pozn.: ad 1) se dozvěděla až v souvislosti s tím, že poškozená byla předvolána na policii a ona jí tam doprovázela. To bylo 5.11.2014. Tehdy jí poškozená řekla, že neví, co má dělat, její chování mělo doslova obrat o 360°, najednou byla hrozná chudinka. Svědkyně xxxxxxxxx – teta poškozené xxxxxxx., k věci uvedla, že za nimi začala jezdit

až v době, kdy bydleli v obci XXX, navštěvovala je cca 2x za 14 dní. Občas cítila napětí, ale poškozená se jí nikdy nesvěřila s tím, že by jí obžalovaný týral či bil, žádné známky zranění na ní neviděla. Sice občas viděla, že poškozená brečela, ale odmítla ta jí sdělit důvody a naopak se obžalovaného zastávala. Byla svědkem pouze toho, že obžalovaný poškozené sprostě nadával, proto jim radila, ať se raději rozejdou. Další den měl obžalovaný poškozenou zbít a znásilnit (ad 1). Poškozená jí to řekla až za cca 4 dny, mluvila nesouvisle, byla v šoku. Svědkyně xxxxxx uvedla, že v obci XXX bydlela v sousedství rodiny obžalovaného. Sousedské vztahy byly dobré, vzájemně si vypomáhali. S poškozenou se několikrát navštívily, občas se s obžalovaným hádali, někdy byly hádky bouřlivější, ale žádných modřin si na jejím těle nevšimla. Poškozená se jí asi svěřila s tím, že si obžalovaný nepřeje, aby jezdila za rodinou a asi 2x svědkyni říkala, že by chtěla od obžalovaného odejít. O tom, že by jí obžalovaný fyzicky napadal, nic neříkala, nikdy takovému jednání přítomna nebyla. Na návštěvě u nich byla asi 6x – 8x, byla tam v době, kdy zřejmě byli v pohodě. Obžalovaný se choval k poškozené hezky, vzájemně si říkali „lási“. Svědkyně dále uvedla, že se do obce nastěhovala cca v polovině r. 2010. Zpočátku se domnívala, že je to takřka ideální pár, hádky mezi nimi začaly později. Obžalovaný v rámci možností opravoval dům, zdálo se jí, že bojovali s penězi. Svědkyně xxxxxxxxx k věci pouze uvedla, že s poškozenou se navštěvovali, vnímala jí jako kamarádku než zjistila, že poškozená „pokukovala“ po jejím manželovi. Poškozená se jí nikdy nesvěřovala, žádných známek násilí si na těle poškozené nevšimla. Svědkyně xxxxxxxxxxx k věci uvedla, že se s poškozenou kamarádila (r. 2012-2013). Finanční

půjčky, které poškozené poskytovala a které jmenovaná nevracela, jejich přátelství narušily. Poškozená si jí nikdy na agresivní chování obžalovaného nestěžovala, známky násilí na ní neviděla. Zprostředkovaně od poškozené ví, jakými nadávkami měl obžalovaný poškozenou častovat, sama však nikdy takovému jednání přítomna nebyla. V době její přítomnosti se obžalovaný s poškozenou k sobě někdy chovali hezky, někdy spolu nemluvili.


Svědky, kteří vypovídali ve prospěch poškozené, byli xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx Svědkyně xxxxxxxxxxx uvedla, že modřiny na těle poškozené viděla teprve po narození dcery, která se narodila v listopadu 2007, cca půl roku poté byla svědky jejich vzájemné hádky. Zpočátku poškozená tvrdila, že má něco s krví, poté připustila, že jí obžalovaný bije. Ještě v době, kdy bydleli v XXX, chodila za poškozenou skoro každý den. Dvakrát jí poškozená volala, aby přišla, byla ubrečená, v bytě vše rozmlácené, nepořádek. Poté, co se přestěhovali do obce XXX, jí jednou poškozená volala, že byla fyzicky napadena, že jí dal obžalovaný v koupelně hlavu o vanu, doporučila jí, aby vyhledala ošetření. Od poškozené ví, že s obžalovaným setrvávala, protože se jí vždy poté omluvil, přinesl květiny a sliboval, že se to nebude opakovat. Kolikrát měl obžalovaný poškozenou fyzicky napadnout, nevěděla. K dotazu soudu však uvedla, že cca 1x za 3 měsíce jí poškozená volala, že se něco stalo. Potvrdila, že během soužití s obžalovaným poškozená viditelně zhubla, co ale bylo příčinou, nevěděla. Poškozené nabízeli, aby od obžalovaného odešla, s tím, že jí rodina sežene byt, ale odmítla. O jednání, jež je předmětem obžaloby pod bodem 1) výroku se jí poškozená svěřila asi týden po události, sama jí doporučila, aby vše oznámila. Svědkyně xxxxx uvedla, že o soužití poškozené s obžalovaným moc neví. Poškozená jí pouze volala z Kolína, když po incidentu s obžalovaným jela do nemocnice na ošetření, to bylo v r. 2008. Poté, co se poškozená odstěhovala z XXX, se spolu moc nestýkaly. V obci XXX za nimi nikdy nebyla, v XXX byla asi 2x. Poškozená si na obžalovaného stěžovala v tom smyslu, že nemají peníze, on nechodí do práce, stále jí hlídá, kontroluje, že se nemůže nikam hnout. Doporučovali jí, aby se odstěhovala, ale vždy z toho sešlo. Uvedla, že poškozená byla prý vyhublá proto, protože neměli co jíst. O znásilnění jí osobně poškozená nic neříkala. Svědkyně xxxxxxxxxx. uvedla, že ví, že obžalovaný udeřil poškozenou ještě před svatbou, když byla těhotná, proto byla proti tomuto sňatku. Sama na ní nikdy žádné známky násilí neviděla. U fyzických útoků nikdy přítomna nebyla, poškozená jí vše neříkala. Dle jejího názoru odstěhováním z XXX se obžalovaný snažil dostat poškozenou z dosahu přátel, byl strašně žárlivý. V obci XXX žili ve strašném prostředí, obžalovaného jako manžela své dcery tolerovala, ale situace byla taková, že neměli co jíst. Od poškozené ví, že útoky ze strany obžalovaného měly pokračovat i po přestěhování do XXX, zde byla v jednom případě přítomna jejich hádce. Poškozená se jí svěřila, ale zakázala jí, aby vše oznámila na policii. Proč od obžalovaného neodešla, nepochopila, zřejmě čekala, že se jeho vztah k ní změní. Osobně byla přítomna toho, kdy jí obžalovaný srážel sebevědomí, když říkal, že je nula, že nic neumí apod. Svědek xxxxxx uvedl, že jednou viděl na těle poškozené modřiny, když byla těhotná, a jednou po porodu. Dle poškozené jí je způsobil obžalovaný tím, jak jí škrtil, držel za ruce, za zápěstí. Poté, co se z XXX odstěhovali, viděl poškozenou až po několika letech. Byla zbitá a straně hubená. Nabádal jí, aby od obžalovaného odešla, prý to zkoušela, ale vždy ji prý přemluvil. Zprostředkovaně ví, že obžalovaný byl žárlivý, ale osobně žádné žárlivé scény přítomen nebyl. Poté, co se z XXX odstěhovali, skoro žádný kontakt neudržovali. Měl dojem, že jí veškeré kontakty obžalovaný zakázal. Popřel, že by měl s poškozenou poměr. Svědkyněxxxxx uvedla, že je dlouholetou kamarádkou poškozené xxxxx.  Jejich vztah byl důvěrný. Od jmenované se dověděla, že ji poprvé obžalovaný zmlátil již před svatbou, proto jí odmítla na svatbě svědčit. Poškozenou dále zbil těsně před porodem, takže šla rodit s monoklem a jednou ji zmlátil v době, kdy kojila. To ji vyhodil z bytu i s nezl. Tehdy měla na těle podlitiny, jak jí škrtil. Poté, co se odstěhovali do XXX jí údajně stále mlátil, jednou ji dokonce vyhodil, proto odjela k jejímu bratrovi (pozn.: svědek), vše vyvrcholilo nocí, kdy se jí pokusil znásilnit (ad 1). Sama nikdy žádnému násilnému jednání obžalovaného přítomna nebyla, vše ví zprostředkovaně od poškozené, věřila jí. O jednání pod bodem 1) výroku se dozvěděla od poškozené, která jí to napsala na facebook. Svědkyněxxxxx uvedla, že o agresivitě obžalovaného ví z doslechu od poškozené , která k nim před obžalovaným jednou utekla a byla u nich cca 3 dny. Tehdy prý obžalovaný poškozené vyhrožoval, že ji zabije, na pažích a zápěstích poškozené viděla modřiny. Byla ve špatném psychickém stavu. Bylo to v době, kdy již bydleli v XXX, kdy přesně nevěděla, vzhledem k tehdejšímu věku nezl. to mohlo být v r. 2011. Poškozenou zná cca 12 roků. Po dobu, co bydlela v XXX, u ní nikdy nebyla, jednou jí navštívila v obci XXX. Přítelkyně nebyly, seznámily se prostřednictvím xxxx, která byla kamarádkou poškozené. Věděla o tom, že oba občas konzumovali marihuanu.


Svědek xxxxx vypověděl o několikadenní návštěvě poškozené obdobně jako svědkyně xxxxxx. I on uvedl, že tehdy byly na těle poškozené patrné známky násilí, jmenovaná měla z obžalovaného strach. Proč se k obžalovanému vrátila, nevěděl. Současně však uvedl, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu bere větší množství léků, což má vliv na to, že trpí ztrátou paměti a není dobře časově orientován. Svědek xxxxx  uvedl, že se s rodinou obžalovaného zná cca 2-3 roky, po jejich přestěhování

do obce XXX. Jako rodiny se několikrát navštívily, žádného agresívního chování obžalovaného vůči poškozené přítomen nebyl, tehdy si žádných známek násilí si na těle poškozené nevšiml. V XXX za nimi byli cca 5x – 8x, občas byla dusná atmosféra, z čehož ale nic nevyvozuje. S poškozenou xxxxx navázal intimní vztah v prosinci 2014. To, že je obžalovaným bita, event. měla být znásilněna, se poprvé dozvěděl až v průběhu jejich známosti, tj. až v prosinci 2014, i když před tím to tušil. Svědek xxxxxxx.– otec poškozené, uvedl, že jmenovaná do poslední chvíle všechny skutečnosti zatajovala, s týráním či bitím se mu nikdy nesvěřila. Obžalovaný se mu od začátku nelíbil a nabádal jí, aby si ho nebrala. Ve styku spolu nejsou. Od doby, co se narodila nezl., se viděli cca 2-3x. O znásilnění se dozvěděl až s časovým odstupem bez jakýchkoli podrobností. Svědkyně xxxxx uvedla, že v době, kdy poškozená s obžalovaným bydleli u ní cca 2 měsíce v r. 2008 , jednou byla svědkem jejich hádky, navzájem na sebe křičeli. Tehdy bylo jejich nezl. dceři cca 8-9 měsíců. Obžalovaný dal poškozené facku. Poškozená se jí svěřovala s tím, že jí obžalovaný bije, ze musí mít sex i když nechce a že tyto praktiky jsou drsné, jednou viděla, že měla v obličeji modřinu. Svědky  vypovídajícími ve prospěch obžalovaného byli matka obžalovaného,  xxxxx, xxxxxxxxxx, xxxxxxxxx. Svědkyněxxxxxxxxxxx matka obžalovaného, uvedla, že se jí obžalovaný nikdy nesvěřoval, pouze žádal o finanční pomoc. Vyloučila, že by se obžalovaný dopustil jednání uvedeného v obžalobě a uvedla, že poškozená rozhodně nepůsobila jako týraná žena. Naopak popsala poškozenou jako ženu velmi suverénní, která, pokud by takovému jednání byla vystavena, pak by se okamžitě sebrala a odjela. Připustila, že věděla o tom, že se hádali kvůli penězům, protože poškozená byla na mateřské a obžalovaný nemohl práci najít. Dokonce popsala situaci, při které naopak poškozené fyzicky napadla obžalovaného. Obžalovaný se jí svěřil, že je od poškozené poškrábaný, ale neviděla to. Na výslovný dotaz soudu uvedla, že o konzumaci drog u poškozené ví pouze z doslechu, obžalovaný kouřil marihuanu, což měl od lékaře povoleno kvůli bolestem žaludku.


Svědkyně xxxxxxxxxxxxxxxx  uvedla, že v minulosti s obžalovaným chodila. Známky násilí ani žárlivosti obžalovaný neprojevoval.


Svědek xxxxxxxxxxxxx uvedl, že bydlel společně s obžalovaným, než se za ním přistěhovala poškozená (pozn: období před r. 2007). Žárlivé scény ze strany obžalovaného nezažil, jejich vzájemnému konfliktu nikdy přítomen nebyl.


Svědek xxxxxxxxxxxxxx vypověděl, že do doby, než se obžalovaný s poškozenou odstěhovali z XXX (r. 2006-2008), je navštěvoval poměrně často. Vzájemně si byli oddáni, žádné známky nervozity, či hádky mezi nimi nepozoroval. Poškozená si na nic nestěžovala, žádné známky násilí na ní nepozoroval. Poté, co se odstěhovali, se jejich cesty rozdělily.


Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, že :

- dne 1.12.2008 vyhledala poškozená ošetření v Oblastní nemocnici Kolín , a.s. s tím, že:“ dnes napadena manželem, opakovaně udeřena do hlavy a krku, v bezvědomí nebyla, nezvracela, na vše si pamatuje,...... stěžuje si na bolesti krční páteře, krátce krvácela z ucha, Ter. Schantzův límec“, ( čl. 25)

- dle úředního záznamu OOP ČR XXX hlídka OO P ČR v obci XXX zasahovala dne 7.12.2009

- dle obsahu účastnické výpovědi poškozené ve věci OS Nymburk sp. zn. 9C 230/2014 dne


20.11.2014 nastal rozvrat manželství v r. 2010, kdy sice pracoval jako taxikář v Praze, ale peníze jí nedával žádné, důvodem hádek špatná finanční situace, nefunkčnost rodiny Trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, páchá-li takový čin po delší dobu. Týráním se rozumí zlé nakládání s osobou blízkou nebo jinou osobou žijící s pachatelem ve společném obydlí vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří. Formy a způsoby týrání mohou mít různou povahu a mohou se odehrávat nejen na osobě týrané, ale lze za ně považovat i různé způsoby psychického působení, např. poškozování zařízení bytu v úmyslu nikoli pouze věc zničit, nýbrž tím ublížit osobě spolužijící, činěním schválností, apod.. Aniž by soud chtěl jakkoli zlehčovat či zpochybňovat rozsah zjištěných ústrků poškozené ze strany obžalovaného, ne každé násilí, které se odehrává v domácím prostředí, má význam pro právní kvalifikaci přečinu týrání soby žijící ve společném obydlí ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení. Přitom je třeba v konkrétním případě posoudit, zda jednání pachatele nabylo v celkovém kontextu takové míry intenzity, která již odpovídá znaku týrání ve smyslu citovaného zločinu. Objektem tohoto trestného činu je ochrana osob před tzv. domácím násilím, které však zákon nedefinuje. V obecné rovině se jedná o násilí mezi rodinnými příslušníky, blízkými osobami či jedinci v obdobném vztahu, jež je determinováno specifičností takového vztahu, kdy mezi násilnou osobou a její obětí mohou existovat vazby citové, finanční, dále plynoucí ze sdílení společného obydlí či výchovy potomků, kdy pachatel často zneužívá tento soukromý prostor skrytý před zraky ostatních osob. Oběť

domácího násilí tudíž vnímá ataky násilné osoby odlišně, než kdyby násilnou osobou byla osoba cizí. Za další typický znak domácího násilí lze považovat nerovnoměrný vztah mezi pachatelem a obětí, opakovanost a dlouhodobost trvání násilí a zpravidla jeho eskalace. Při pokračování v páchání takového činu po delší dobu se musí jednat o časový úsek řádově v měsících, kdy platí, že čím méně intenzivní bude týrání, tím delší dobu bude muset takové zlé nakládání trvat. Z hlediska zavinění je třeba úmyslu.


V daném případě lze vzít s ohledem na lékařskou zprávu konstatovanou shora za prokázané, že k hrubému fyzickému násilí obžalovaného vůči poškozené došlo pouze 1.12.2008. Slyšení svědci xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx nikdy nebyli přítomni fyzickým atakům ze strany obžalovaného, hovoří pouze nepřímo o existenci hematomů na těle poškozené, přičemž nelze přehlédnout, že jde za celé zažalované období pouze o ojedinělé fyzické ataky obžalovaného, k nimž mělo dojít cca v jednom případě před uzavřením manželství, tj. před r. 2006, dále jedenkrát bezprostředně před porodem, tj. v listopadu 2011, cca několik měsíců poté v době, kdy poškozená údajně kojila nezletilou dceru, dále již výše konstatovaného 1.12.2008, kdy měl obžalovaný zbít poškozenou v koupelně tak, že jí měl chytit za vlasy, bít jí čelem o zeď, až jí tekla krev z uší a pomočila se, až musela vyhledat ošetření na pohotovosti v Kolíně a konečně dne 25.10.2014, kdy mělo dojít k jednání pod bodem 1) výroku. Agresívní a násilné chování obžalovaného pak poškozená popsala tak, že incidenty se odehrávaly nepravidelně, někdy dostala facku po třech týdnech, někdy po dvou měsících, někdy jí např. zbil, hodil s ní o zem, kopl, praštil jednou či víckrát, někdy do ní pouze strčil, nikdy však žádný z incidentů neohlásila na policii, přátelům i rodině se nesvěřovala, ač měla možnost společnou domácnost opustit (nabízela jí to rodina i přátelé), pouze v jednom případě krátkodobě bydlela v rodině svědk axxxxxxxx  a zpět k obžalovanému se vrátila. Pokud by skutečně soužití s obžalovaným bylo tak nesnesitelné a poškozená byla vystavena takovému utrpení, které předpokládá ustanovení § 199/2 tr. zákoníku, mohla za podpory svých blízkých či přátel, opustit společnou domácnost, nikdy to však neučinila. Naopak se s obžalovaným přestěhovala XXX do obce XXX a posléze do XXX, kde dokonce poslední rok společného soužití, až do incidentu dne 25.10.2014 označila za jedno z nejlepších období společného soužití. Ve věci byla vyslechnuta řada svědků. Jak již bylo konstatováno shora, řada svědků – zejména blízkých přátel a rodiny poškozené – se vyjadřovala k tomu, že poškozená byla objektem fyzických útoků ze strany obžalovaného, svědci vypovídající ve prospěch obžalovaného se pak vyjadřovali zejména k jejich společnému soužití v období, kdy ještě s bydleli v XXX, kdy toto hodnotili jako bezproblémové. Z pohledu hodnocení věrohodnosti tvrzení obžalovaného i poškozené jsou zásadními výpověďmi výpovědi svědků, kteří buď žili v bezprostředním sousedství obžalovaného a poškozené nebo kteří je často v zažalovaném období navštěvovali. Nejenže tito svědci nepozorovali žádné napětí v jejich vzájemných vztazích, ale poškozená si ani nikdy na násilnosti, jež jsou předmětem obžaloby nestěžovala, žádné známky zranění na ni nepozorovali. Pouze se vyjadřovali k tomu, že mezi nimi docházelo k hádkám, které ovšem byly vzájemné. Soud sice uvěřil poškozené, že byla minimálně ve výše uvedených případech objektem fyzických ataků ze strany obžalovaného, na druhé straně, aniž by jakkoli bagatelizoval závažnost těchto ataků uzavřel, že u poškozené nešlo o domácí násilí, při kterém poškozená osoba prožívá naprostou ztrátu identity, vykořenění, má deprese, těžké psychické následky, dochází k hrubému narušení sebevědomí. Což odpovídá závěrům znalců, kteří mimo jiné uvedli, že u poškozené jde spíše o emocionální prožitek při líčení popisované situace než, že by opravdu situace byla tak dramatická, resp. že by líčení uvedených událostí odpovídalo její faktické zkušenosti, zvláště pak pokud jejich vzájemné soužití dále pokračovalo. U klasického modelu domácího násilí navíc dochází k asymetrickému rozdělení rolí, tj. na roli psychicky závislé oběti a roli pachatele, k tomu v daném případě nedošlo. Vzájemné konfliktní soužití soud spíše hodnotil jako období tzv.„Itálie“, kdy některá období byla v klidu, pak ovšem pod vlivem nejspíš sociálních momentů /např. nedostatek peněz, ztráta zaměstnání ) vedlo k zesílení projevů, včetně projevů žárlivosti, které pak vedly k afektivním projevům. Poškozená měla určitou dostatečnou míru samostatnosti a nezávislosti od obžalovaného odejít, když se vracela, tak o své vůli, nebylo to na základě patologického motivačního syndromu závislosti. Jak již bylo konstatováno shora, ne každé násilí, které se odehrává v domácím prostředí, má význam pro právní kvalifikaci týrání soby žijící ve společném obydlí ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení. Dle závěru soudu svědky zmiňované ojedinělé ataky obžalovaného v celkovém kontextu nenabyly takové míry intenzity, která již odpovídá znaku týrání ve smyslu citovaného zločinu, proto byl obžalovaný dle § 226 písm. b) tr.ř. v plném rozsahu z obžaloby zproštěn. Protože dle obžaloby měl být skutek dokonán koncem r. 2013, nelze rozhodnout ani dle § 222/2 tr.ř. a postoupit tento skutek k projednání příslušnému orgánu k projednání jako přestupek.


P o u č e n í : 


Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne jeho doručení. Odvolání se podává prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Praze.


Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný a jeho zákonný zástupce pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody.


Osoba oprávněná napadat takový rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo, že chybí. Odvolání musí být ve lhůtě do osmi dnů ode dne doručení rozsudku nebo v delší lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně dle § 251 tr. řádu také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán, a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo.


Státní zástupce je povinen uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.


V Nymburce dne 29. října 2015


JUDr. Eva Holasová, v.r.

předsedkyně senátu



sp.zn.
2 T 91/2018
1 500 Kč
Znásilnění cizím mužem

č. j. 2 T 91/2018 - 153 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího  Večeři a přísedících JUDr. Diany Kutnerové a Bc. Zuzany Jahodové v hlavním líčení konaném  dne 25. září 2018 

takto: 

Obžalovaný  

XXXXX, narozený XXXXX v XXXXX, nezaměstnaný, trvale bytem XXXXX, okr. Žďár  nad Sázavou, 

je vinen, že 

dne 25. 11. 2017 v době od 01:41 hodin do 01:58 hodin v prostoru mezi budovami provozovny  Enpeka č. p. XXXXX a Prodejnou oděvů č. p. XXXXX na nám. XXXXX ve XXXXX, 

pod vlivem alkoholu využil podnapilosti XXXXX, nar. XXXXX, kterou nejprve líbal a osahával  přes oblečení mezi nohama, posléze ji začal osahávat pod kalhotami a kalhotkami přímo na  přirození a vzápětí i přesto, že mu poškozená řekla, aby "jí nechal bejt" a bránila se tomu, ji přes  její odpor silou zasunul nejméně dva prsty do pochvy a pohyboval jimi dovnitř a ven, poté  poškozenou povalil na zem, přičemž mu stále opakovala, aby toho nechal, bránila se, kousla ho  a škrábala, avšak i přesto jí vyhrnul sukni, stáhnul legíny a kalhotky a pokoušel se dál překonat její  obranu, různě ji převracel a snažil se rozevřít jí nohy, které svírala k sobě, a zasunout jí svůj penis  do její pochvy, což se mu však i přes několik pokusů nepodařilo, a proto svého jednání zanechal  a z místa odešel, přičemž poškozené XXXXX způsobil odřeniny na zádech a levé ruce, bolesti  svalů krku, zad, stehen, břicha a pohmoždění kloubů, zejména prsteníčku pravé ruky,

Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX. 

tedy 

2 T 91/2018 

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal jiným pohlavním stykem provedeným  způsobem srovnatelným se souloží. 

Tím spáchal 

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku 

a odsuzuje se 

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému výkon tohoto trestu podmíněně  odkládá na zkušební dobu 3 (tří) roků. 

Podle § 228 odst. 1 tr.ř. je obžalovaný povinen na náhradě škody zaplatit poškozené XXXXX,  nar. XXXXX, bytem XXXXX, částku 1 500 Kč.  

Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné  sexuologické ambulantní léčení.  

Odůvodnění: 

Poškozená XXXXX se včas a řádně připojila k trestnímu řízení s náhradou škody ve výši 1 500 Kč, když skutečná výše škody za opravu prstýnků, které v souvislosti s utrpěným zraněním  musely být přeštípnuty, lék Postinor a regulační poplatek byla 1 569 Kč, důvodnost a výše  požadované náhrady škody byla předloženými doklady poškozené a ostatními výsledky  provedeného dokazování prokázána, a proto soud náhradu škody v požadované výši této  poškozené podle § 228 odst. 1 tr.ř. přisoudil.  

Podle § 129 odst. 2 tr.ř. tento rozsudek ve zbývající části neobsahuje odůvodnění, neboť se po  jeho vyhlášení obžalovaný a státní zástupkyně vzdali práva odvolání a prohlásili, že netrvají na  vyhotovení odůvodnění a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch  podaly odvolání jiné oprávněné osoby.  

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného  vyhotovení k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou. O odvolání bude rozhodovat Krajský  soud v Brně. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,  obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok  na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek 

Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX. 

2 T 91/2018 

pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl,  jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo  způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené samosoudcem)  odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou  vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo  v neprospěch obžalovaného. 

Žďár nad Sázavou 25. září 2018 

JUDr. Jiří Večeřa v. r. 

předseda senátu 

Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX.