Týrání manželky po dobu 3 let, znásilnění manželky, vydírání

Jednací číslo: 4T 116/2015 - 634

ČESKÁ REPUBLIKA  

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud v Bruntále rozhodl v hlavním líčení konaném dne 30. 11. 2015 v senátě složeném z jeho předsedkyně Mgr. Jany Janečkové a přísedících Jarmily  Kročilové a Petra Gazdy 

t a k t o : 

Obžalovaný  XX,   nar. XXX v XXX, OSVČ, trvale bytem XXX, okres XXX, 

j e  v i n e n ,  

že 

1) v přesně nezjištěných dnech od podzimních měsíců roku 2010 do 2. 11. 2013  v XXX, okres XXX, v rodinném domě č. XXX v různých místnostech opakovaně pravidelně fyzicky napadal a psychicky týral svou družku XY, se kterou žil ve společné domácnosti, a to často i před nezletilým synem, tuto slovně urážel, ponižoval ji, snižoval její sebevědomí, zakazoval styk a kontakt s rodinnými příslušníky, což se stupňovalo až do doby posledního fyzického napadení, kdy  poškozená opustila společné bydlení, v době kdy byl doma, jí bil dlaní i obden, přičemž zvlášť hrubým způsobem si počínal zejména, když:  

- dne 10. 10. 2010 v místnosti kuchyně poškozenou uchopil jednou rukou za  krk, silou s ní narazil na zárubně dveří, zde ji i nadále držel v oblasti krku a přiškrcoval, vyčítal jí poškození podlahy, úchop uvolnil až po příchodu nezletilého syna XYZ, nar. XXX, který křičel a plakal, poškozená upadla na zem, po čtyřech se s bolestí hlavy doplazila do ložnice, ulehla na postel, další čtyři  dny ležela a spala, aniž by vyhledala lékařské ošetření, 

- v přesně nezjištěný den počátkem roku 2011 vyžadoval, aby poškozená  vykonávala úkony, které jí nařídil, a když se snažila ohradit a odmítla, uchopil  ji za krk, začal škrtit se slovy „ty víš hovno, co já musím všechno stihnout, ty jsi  mimo, tak drž hubu a dělej“,  

- v přesně nezjištěný den v letních měsících roku 2011 požadoval po  poškozené, aby vzbudila nezletilého syna, když odmítla, opětovně ji uchopil oběma rukama za krk, narazil na zeď, rdousil až do doby, kdy se jí ze slabosti podlomily nohy, a upadla na podlahu, v následujících dnech po návratu ze zaměstnání ji udeřil rukou do obličeje proto, že nestáhla žaluzie, 

- dne 20. 3. 2012 ji rukama strčil do těla, natlačil na zeď, jednou rukou uchopil  za krk a druhou ji udeřil do obličeje a způsobil jí poranění nad levým okem, pro  bolest hlavy a zvracení poškozená následující den vyhledala lékařské ošetření, 

- dne 2. 6. 2012 udeřil poškozenou pěstí do žeber, až upadla na podlahu,  špatně se jí dýchalo, takže vyhledala lékařské ošetření bez dalšího  výraznějšího léčení, 

- v přesně nezjištěný den v průběhu vánočních svátků roku 2012 opakovaně udeřil poškozenou pěstí do obličeje, urážel ji a vyčítal, že „kurví vánoce jemu i  synovi“, po pádu na zem ji dále bil pěstí do rukou a nohy a v závěru ji kopl do nohy, kdy poškozená lékařské ošetření nevyhledala,  

- dne 20. 8. 2013 bezdůvodně udeřil poškozenou pěstí do zátylku, až ztratila vědomí, probrala se na podlaze, byla otřesena, pro bolest měla problém se  postavit na nohy a bolest v zátylku pociťovala dalších 14 dnů, aniž by  vyhledala lékařské ošetření, 

- dne 2. 11. 2013 v kuchyni uchopil poškozenou za rameno, tuto si otočil  k sobě, uchopil za krk a silou rdousil, až upadla na podlahu, bosou nohou jí šlápnul do oblasti břicha a vyhrožoval jí, že nezletilého syna si nikdy neodvede, i kdyby ji měl zabít, kdy poškozená následně vyhledala lékařské  ošetření a pro podvrtnutí krční páteře i zhmoždění břišní stěny byla léčena po  dobu přibližně dvou týdnů,  

přičemž vzhledem k opakovaným brutálním fyzickým a dlouhodobým psychickým útokům ze strany obžalovaného, poškozená s nezletilým synem opustila společné  bydlení, avšak dosud trpí stavy úzkosti, poruchou přizpůsobení, vyhledala odbornou  pomoc, má obavy z obžalovaného a kontakt s ním probíhá pouze v přítomnosti třetí  osoby, 

t e d y 

týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a páchal takový čin  po delší dobu,

2) dne 15. 8. 2014 v XXX, okres XXX, na chodbě rodinného domu č. XXX při  vyřizování společných záležitostí, kdy poškozená XY stála u vchodových dveří,  tuto za ruku vtáhnul dovnitř a dveře za ní zavřel, nejprve jí sdělil, že jej vzrušuje a  požaduje sex, po odmítnutí poškozenou k ní přistoupil, začal jí svlékat oblečení,  opakovaně jí stahoval ramínka od podprsenky a trička, která si zpět upravovala,  snažil se jí obnažit prsa, rozepínal pásek od kalhot, sahal do kalhotek, tlačil ji ke  schodům vedoucím do horního patra a držel za ruku, stále vyžadoval sex, po opakovaném odmítání na její nesouhlas nereagoval, nakonec si sedl na schody,  stáhnul si trenýrky, kdy měl již ztopořený penis, přes její nesouhlas a hlasité volání,  aby svého jednání zanechal, ji přiměl k tomu, aby mu pohlavní úd třela rukou, což  poškozená z obavy z případného dalšího fyzického napadení po dlouholetých  zkušenostech s obžalovaným učinila, až do výronu semene obžalovaného, 

t e d y 

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a spáchal takový čin jiným  pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,  

3) dne 26. 4. 2015 kolem 09.00 hodin v XXX, okres XXX, před rodinným domem  č. XXX v rámci předávání nezletilého syna XYZ, nar. XXX, zpět poškozené XY., po  předchozím hovoru o budoucnosti nezletilého syna po ukončení jejich soužití, kdy  poškozená nabídla obžalovanému společné sezení v ATM Centru (Fond ohrožených  dětí) a uzavření dohody, jí sdělil, že „jestli chce nějakou dohodu, aby vše stáhla a uvědomila si, že mu hrozí až 8 let a právníci jej stáli již 100.000 Kč, a pokud to nestáhne, tak ihned podá trestní oznámení na jejího otce s tím, že má spoustu fotek,  videí a SMS z jejich společného soužití v XXX, a ona nemá nic“,  

t e d y

jiného pohrůžkou jiné těžké újmy nutil, aby něco konal, a spáchal  takový čin na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinnosti,  

č í m ž  s p á c h a l  

v bodě 1)  

zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d)  trestního zákoníku, 

v bodě 2)  

zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního  zákoníku, 

v bodě 3)  

zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) trestního zákoníku, 

a  z a  t o  s e  o d s u z u j e 

podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k  úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.

Podle § 84 trestního zákoníku a § 85 odst. 1 trestního zákoníku se  obžalovanému výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř)  roků za současného vyslovení dohledu. 

O d ů v o d n ě n í : 

Skutkový děj v bodě 1) soud zjistil z výpovědi svědků XY, XXX, XXX., XXX,  XXX, XXX. a XXX, z výpovědi znalců, ze znaleckých posudků, z listinných materiálů a částečně i z výpovědi obžalovaného. 

Obžalovaný XX při prvním hlavním líčení odkázal na svoji výpověď  z přípravného řízení, kdy obžalovaný nejprve zcela popřel, že by se dopustil  žalované trestné činnosti. Uvedl, že od doby otěhotnění jeho přítelkyně XY, začala být tato někdy o vánocích 2007 nervózní a vznětlivá. V těhotenství mívala problémy s nízkým krevním tlakem, tak ji musel občas „proplesknout“. Poškozená bývala  unavená, ale vědomí neztrácela. Po porodu syna v srpnu 2008 začali bydlet v XXX.  Poškozená začala mívat depresivní nálady a začaly se u ní objevovat tiky.  Obžalovaný již v té době býval často pracovně mimo domov. Na jaře 2009 prodělal  jejich syn šestou nemoc, byl i v nemocnici. Poškozená byla poté ještě více úzkostlivá  a v péči o syna až přehnaně pečlivá. Tiky se jí také zhoršily. S ohledem na menší  prostor v XXX se spolu dohodli na rekonstrukci bydlení v XXX, u rodičů  obžalovaného, s čímž započali v roce 2010. V tomto roce se již oba dva více hádali. 

Poškozená bývala hašteřivá a obžalovaný ji musel okřikovat. Poškozená v jarních  měsících přibrala 10 kg, což přičítala nemoci štítné žlázy. Prohlubovaly se u ní deprese. Jednou se v létě pohádali při mytí nádobí, obžalovaný ji začal „tlumit“. Tomu  se poškozená bránila a snažila se jej udeřit. Obžalovaný ji však chytil za ruce a dal jí facku. Po této facce se poškozená rozbrečela, odběhla do koupelny a zamkla se tam.  Po chvíli odemkla, ležela na zemi na ručníku a plakala. Pak přišla její matka a povídaly si. Obžalovaný pak zjistil, že poškozená řeší deprese léky a za své jednání  se jí omluvil. 

Na podzim 2010 se pak po hádce s otcem poškozené všichni přestěhovali do ještě nedodělaného bytu v XXX. V tomto roce se již pouze slovně  hádali. Od počátku roku 2011 začal obžalovaný jezdit do Německa na třítýdenní  cykly a týden býval doma. Jejich syn XYZ začal v září 2011 navštěvovat mateřskou školu a také angličtinu v XXX, kam měla poškozená syna vozit. Obžalovaný si  nevybavil žádné fyzické útoky, pouze slovní hádky mezi nimi v roce 2011. V roce  2012 spolu s poškozenou řešil její další pracovní uplatnění po mateřské dovolené.  Přemýšlela o včelaření či pěstování česneku. 

Dne 20. 3. 2012 při návratu z autoservisu začala poškozená telefonovat místo vykládání nákupu z auta. Obžalovaný jí to vyčetl, vytrhl jí telefon z ruky a hodil jej do rohu místnosti.  Poškozená se po něm začala sápat a obžalovaný jí dal facku. Poškozená pak  odnesla věci do domu a večer se vzájemně omluvili. Dne 2. 6. 2012 jej poškozená  nečekaně při přípravě oběda kousla do levého ramene. Obžalovaný jí zato dal ránu  loktem do břicha nebo žeber, což byla jeho obranná reakce. O tom, že poškozená následně vyhledala lékařské ošetření, se dozvěděl až z trestního spisu. 

V létě 2012  začala poškozená pracovat na třísměnný provoz v XXX u XXX. Dne 23. 12. 2012 se s poškozenou pohádal ohledně bramborového salátu. Pak odjela poškozená do  zaměstnání a následujícího dne se pohádali u zdobení stromečku. Při tom došlo mezi nimi ke strkanici. Obžalovaný začal poškozenou vytlačovat z pokoje, ona se bránila a obžalovaný jí dal facku, po které se poškozená rozbrečela a odešla do koupelny. V roce 2013 mu někdy v únoru poškozená napsala sms zprávu, že má  všeho dost a nejraději by od něj odešla. 

Někdy v květnu 2013 mu poškozená po noční směně ukazovala podlitiny na předloktí a žebrech, které jí způsobil nějaký  klient. Napadena měla být i nějaká její kolegyně. V červnu 2013 se obžalovaný s poškozenou pohádal ohledně e-mailu k jejich dovolené. Při hádce k napadení  nedošlo. Dne 13. 7. 2013 se s poškozenou opět pohádal ohledně peněz. Syn XYZ byl  v té době v mateřské škole. Obžalovaný nechtěl akceptovat chování poškozené, a proto jí řekl, aby opustila dům. Poškozená si sbalila věci, nechala je v domě a do večera někam odešla. Pak se vrátila s tím, že nemá kam jít. K žádnému násilí nedošlo. Obžalovaný popřel, že by poškozenou dne 20. 8. 2013 doma napadl. V ten den slavil jeho syn narozeniny. V době od 14.30 do 17.00 hodin byli u nich rodiče  poškozené. Poškozená jela potom do práce na noční směnu a nebyla nijak zraněná.  

Dne 2. 11. 2013 se vše odehrálo v kuchyni. Obžalovaný přijel ráno z Polska a  poškozená mu začala vyčítat, že se jim nevěnuje a mohl by pohlídat syna.  Poškozená uvedla, že se jí v XXX nelíbí a chtěla odejít i se svými věcmi. Chtěla si  s sebou vzít i syna. Obžalovaný ji chytil pravou rukou za krk a chtěl, aby byl již klid. Poškozená mu řekla, že odchází a obžalovaný se ohnal pravou rukou a jakoby zatlačil a žduchl do poškozené. Ta spadla na zem poté, co zavadila o židli.  Obžalovaný, jak před ní ustupoval, tak na ni spadl, a to do oblasti jejího břicha.  Obžalovaný pak odešel do vedlejší místnosti uklidnit syna a po návratu pomohl  poškozené vstát a doprovodil ji do koupelny. Poškozená pak odešla z domu s tím, že  jde dát prádlo do pračky ve sklepě. Následně pro obžalovaného přijeli policisté. 

U hlavního líčení konaného dne 30. 11. 2015 obžalovaný v závěrečné řeči  uvedl, že své dosavadní kroky hodnotí jako nesprávné. Ještě před prvním hlavním líčením začal navštěvovat psycholožku, s níž všechno konzultoval. Rozhodl se vyměnit obhájce, když jeho dřívější postupy nebyly vhodné. Pokud jde o obvinění v bodě 1), pak obžalovaný uvedl, že beze zbytku cítí svoji vinu. Pochopil, že se potkal s nesprávnou družkou s ohledem na rozdílnost jejich povah. Za své jednání se alespoň v závěrečné řeči své družce a synovi omluvil s tím, že se takto již do  budoucna chovat nechce. 

Poškozená XY soudu podrobně popsala průběh jejich společného soužití. Uvedla, že již při soužití v XXX se obžalovanému pořád něco nelíbilo. Měl spory s jejím otcem a ona byla jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Obžalovanému se nelíbili lidé v XXX a neměl rád ani její kamarádku. K prvnímu napadení došlo ještě koncem roku 2007, kdy jí dal první facku, protože vyjádřila svůj názor. Další byla někdy v únoru nebo březnu 2008, když se zastala jejího otce. Byla to silná rána s rozmachem. Svědkyně z toho byla v šoku. Utekla do koupelny, lehla si na zem na  ručníky a začala brečet. Přišla za ní její matka, které se svěřila a poprosila ji, aby si to  nechala pro sebe. 

V době těhotenství nebýval obžalovaný moc doma, pracoval v zahraničí. První dva roky po narození syna ještě byly dobré. Obžalovaný ji většinou urážel jen kvůli vaření a tikové poruše. Horší chování bylo až v době, kdy se  přestěhovali do XXX. Stěhování proběhlo v září nebo říjnu 2010 narychlo, protože na ni obžalovaný naléhal kvůli plísni v ložnici. Kolem 10. 10. 2010 měli oba dva jít na narozeniny její kamarádky XXX. Obžalovaný si však předtím všiml, že lednička není rovně, spravil ji a přitom udělal v podlaze díru. Začal jí nadávat, že je to kvůli tomu,  že se narychlo stěhovali. Chytil ji pod krk a narazil ji na zárubeň dveří, kde ji nějakou dobu držel. Pak ji pustil a svědkyně sjela na zem, do podřepu a po čtyřech z místnosti odešla. Strašně ji bolela hlava. Došla až do ložnice, kde usnula. Dále si jen matně pamatuje, že ji obžalovaný budil a útržkovitě si pamatuje i oslavu. Od XXX se dodatečně dozvěděla, že na oslavě omdlela. Svědkyně byla střízlivá a výpadky paměti nikdy předtím neměla. Obžalovaný se jí za své jednání tehdy ani nikdy poté  neomluvil. Maximálně se jí zeptal, jak jí je. 

Od počátku roku 2011 ji obžalovaný různě slovně urážel (například za menší kousky zeleniny v polévce, že málo chodí se synem ven a že je špatně oblékaný). Svědkyně se snažila dělat však tak, jak chtěl  obžalovaný, aby měla klid. Když měla svědkyně jiný názor, než obžalovaný, tak ji  hned chytil pod krkem a začal ji škrtit. Říkal přitom, že ona ví hovno, co on všechno  musí stihnout. Buď ji přitom byl, nebo ji škrtil. Škrcení bylo častější. Počátkem roku 2011 byly jeho útoky asi co třetí den. Hlavně jí vyčítal její tikovou poruchu. Když se poškozená bránila, obžalovaný své násilí ještě zvyšoval. Poškozená proto pochopila, že se to jejím odporem jen zhoršuje a raději se nebránila. Obžalovaný často opravoval její češtinu, přerušoval ji v mluvení a odcházel, když mluvila. Svědkyně vaří od svých 12 let, ale z obžalovaného měla strach, aby jí nevyčítal, co a jak vaří.  

V létě 2011 chtěl jít obžalovaný ven se psy a poručil jí, aby šla vzbudit syna.  Svědkyně jej budit nechtěla, tak ji obžalovaný zase přitlačil pod krkem ke zdi a vyčítal jí, že syna nepřipravila. Svědkyně neví, jak dlouho ji držel, ale po nějaké době již cítila malátnost. Měla potom červené skvrny pod krkem. V bezvědomí nebyla, ale  hlava se jí točila. Pod krkem ji také obžalovaný chytil proto, že po jeho návratu  z práce nebyly zatažené žaluzie. 

V březnu 2012 přijeli z výletu a nákupu a hned po  příjezdu jí volala její matka. Svědkyně s ní telefonovala u botníku a obžalovaný chtěl,  aby vzala nějakou krabici. Svědkyně řekla, aby chvíli počkal. Na to vzal obžalovaný  telefon a švihl s ním o schody. Svědkyni přitom ujelo vulgární slovo. Obžalovaný ji  opět chytil pod krkem a narazil s ní o zeď. Přitom jí ještě pěstí druhé ruky vpálil nějak z boku. Bolela jí pak hlava a měla něco na levém oku. Z koupelny pak potají volala z druhého telefonu své švagrové XXX, že ji zbil. Na její radu si zranění vyfotila. Večer se pak k nim stavil její bratr i se švagrovou. Následně se nechala svědkyně ošetřit u MUDr. Šulyho, který chtěl celou událost nahlásit na policii. Svědkyně měla strach, že  by přišla o svého syna, jak jí vyhrožoval obžalovaný, a proto zašla na ošetření k MUDr. Maláčovi. Lékařskou zprávu si svědkyně uschovala k matce, aby ji obžalovaný nenašel. Švagrová ji již dříve nutila, aby zašla k lékaři. Při návštěvám před nimi ale nikdy k žádnému napadení nedošlo. 

Dne 2. 6. 2012 ji napadl obžalovaný v kuchyni. Pěstí ji praštil do žeber, již ani neví, proč. Nemohla potom  dýchat a spadla na zem. Byla to sobota, tak k lékaři zašla až v pondělí. Nafotila si  zranění pod levým prsem na hraně hrudníku. Lékař jí řekl, že má pohmožděná žebra  a že to již příště bude hlásit na policii. Svědkyně to však řešit nechtěla, protože nechtěla přijít o syna. Obžalovaný jí tím vyhrožoval a chtěl jí dostat do blázince. Také  něco věděl na podnikání jejího otce. Útoky obžalovaného se sice stupňovaly, ale svědkyně si říkala, že to ten týden vždycky vydrží, když je pak 3 týdny pryč. Vadilo jí,  že napadání byl přítomen i jejich syn. Svědkyně byla ve stresu a zhoršovala se i její  tiková porucha. Dávala si vinu sama sobě, že jej zřejmě svojí poruchou  vyprovokovává. 

Na Vánoce 2012 pekla s kamarádkou XXX perníčky, což dopředu obžalovanému hlásila. Když pak chtěla perníkové ozdoby dát na stromek, tak do ní  začal obžalovaný bouchat pěstmi a řvát, že „kurví dítěti vánoce“. Svědkyně začala před obžalovaným couvat, upadla a on si dřepl nad ni, bouchal ji do ruky, paže a do nohy. Pak se postavil a kopl ji do stehna. Syn u toho strašně brečel, tak ho odvedl  pryč. Večer šla ukázat svědkyně modřiny XXX a XXX. K lékaři nešla, protože by to již oznámil. 

Před dnem 20. 8. 2013 svědkyně smskou oznámila obžalovanému, že chce na narozeniny syna pozvat své rodiče. Před příjezdem rodičů jí obžalovaný oznámil,  že nemá čas a odjíždí. Pak k ní přistoupil, pěstí ji bouchl do zátylku a svědkyni hned začaly brnět prsty a nohy a upadla. Nějakou dobu ležela a probrala se, až jí syn  podával polštář. Nemohla se potom postavit, byla jak praštěná. Nebyla schopna ani  přichystat pohoštění pro rodiče. Její matka si myslela, že je opilá. Svědkyně šla  přitom po oslavě na noční směnu. V práci poprosila XXX o ošetření a na noční  službě byla pod dohledem druhé sestry. Svědkyně pak cítila potíže asi 14 dní až 3  týdny. 

K poslednímu napadení došlo 2. 11. 2013. Předcházel tomu spor o hlídání  jejich syna, kdy si zřejmě tzv. přisadil na ni bratr obžalovaného. Obžalovaný na to přijel nečekaně z Německa již 1. 11. v noci. Ráno jí pak řekl, aby nechala ležet klíče a vypadla z domu. Svědkyně nechtěla odejít bez syna. Svědkyně šla sbalit věci, a když chtěla odvést syna, tak se postavil obžalovaný a otočil si ji ramenama k sobě.  Svědkyně couvala, upadla a narazila si zadek. Zůstala ležet a obžalovaný do ní  bouchal pěstmi do obličeje a říkal, že děcko z domu neodvede, kdyby ji měl zabít.  Syn se na to díval a brečel. Svědkyně potom odbelhala do koupelny a šla si sednou  na schody ven, protože jí nebylo dobře. Přitom napsala sms zprávu panu XXX, že ji manžel znovu napadl. Svědkyni se točila hlava. Obžalovaný ji pak odtáhl do ložnice, aby si lehla. Předtím, když ležela na zemi, tak jí šlápl na břicho. Svědkyně z ložnice odešla pod záminkou praní prádla. Místo toho však utekla k XXX., kde již byla policie. 

Svědkyně XXX (matka poškozené) soudu sdělila, že v době, kdy u nich obžalovaný s poškozenou bydleli, našla jednou svoji dceru v koupelně. Ležela na  ručníku na zemi a říkala, že jí dal obžalovaný facku. Nechtěla, aby se to dozvěděl otec. Bylo to v době, kdy byla poškozená těhotná. Podruhé si všimla něčeho, když se  v roce 2010 oba vraceli z narozenin u XXX. Tehdy u nich spát neměli. Dcera byla nějaká divná a nemluvila. Svědkyně se ptala obžalovaného, co jí udělal, ale on vše  zapřel. Dcera si šla hned lehnout, bylo jí asi špatně. Viditelné zranění neměla. Dcera si jí již ani nestěžovala, vždy jí říkala, aby to neřešila. Někdy v roce 2012 se u ní  chtěla svědkyně stavit, ale dcera si to nepřála. Svědkyně se právě proto zastavila a  viděla, že dcera má monokl pod okem. O původu se s ní ale bavit nechtěla. Nikdy si  dcera nestěžovala, že by ji někdo napadl v práci. Svědkyně po ní chtěla, aby si našla  byt a odstěhovala se od obžalovaného. Dalšího případu si svědkyně všimla na  narozeninách vnuka v roce 2013. Tehdy jí připadala dcera jako opilá, přitom šla na  noční. Viditelné zranění na ní žádné nebylo. Od vnuka se svědkyně dozvěděla, že obžalovaný její dceru bil. Svědkyně mu poradila, aby příště utíkal pro dědu. Vnuk to  při příštím případu udělal, ale děda nikam nešel. Svědkyně měla již dávno podezření na obžalovaného a vyjádření vnuka jí to jen potvrdilo.  

Svědek XXX (otec poškozené) soudu sdělil, že se obžalovaný začal k jeho dceři jinak chovat po narození jejich syna XYZ. Byl svědkem toho, když ji třeba silně  chytil za ruku a zmáčkl, až vykřikla. Byl bezcitný. Když se odstěhovali do XXX,  navštívil je jen dvakrát, a to v souvislosti s narozeninami vnuka. V prvním případě se s obžalovaným ani neviděl, protože byl celou dobu ve sklepě. Při druhých narozeninách při jejich odchodu pleskl obžalovaný XYZ  rukou přes ucho kvůli psovi. Byla to velká rána a svědek mu hned začal nadávat. Bylo to o narozeninách v roce  2013. Dcera (poškozená) se mu tehdy vůbec nelíbila. Byla nějaká divná, ale  svěřovala se jen matce. Svědek přesto při odchodu řekl obžalovanému, aby už na  jeho dceru nechytal a nedovoloval si na ni. Obžalovaný se mu jen vysmál. Když jeho dcera od obžalovaného odešla, měla modřinu na krku a na obličeji. Dále svědek  uvedl, že si všiml, že k nim dříve jezdila dcera z XXX tajně. Pokud jí obžalovaný volal, vymýšlela si do telefonu, že je někde jinde. Měla zakázané k nim jezdit. Jeho  dcera trpí tikem, který se po porodu začal zhoršovat. Když se dcera od obžalovaného odstěhovala, svěřil se mu vnuk, že ji obžalovaný bil a kopal do ní. Od obžalovaného také vnuk slýchal, že nemusí maminku poslouchat, protože je jen ženská. Vnuk se zpočátku choval k poškozené hrozně. Třeba si i do ní kopnul, nebo používal vulgární  výrazy, které slyšel od obžalovaného. Vždy, když se mu něco nelíbilo, tak kopíroval chování obžalovaného. Trvalo asi půl roku, než se jeho chování zlepšilo.  

Svědek XXX soudu sdělil, že se poznal s poškozenou v době, kdy vodila syna do školky. Možná to byl školní rok 2011/2012. Jednou se ve školce XYZ dožadoval  toho, aby jej vzal domů, protože doma obžalovaný bije jeho maminku. Byl hysterický a svědek se mu to snažil vymluvit. Při následném setkání se na událost zeptal poškozené, která se mu svěřila, že ji obžalovaný trestá, když něco provede. Svědek nabídl poškozené služby své advokátky. Její koncipient sepsal pro poškozenou  trestní oznámení a svědek naléhal na poškozenou, aby se odstěhovala a  nenechávala to zajít dál. Poškozená se bála od obžalovaného odejít, protože jí  vyhrožoval tím, že zničí její rodinu (zřejmě se jednalo o nějaký podvod s DPH). Na  chování poškozené bylo vždycky poznat, jestli je obžalovaný doma, nebo má zrovna  přijet. Jednou si svědek všiml u poškozené modřin na ruce. Jednou přišla zbitá, když  měli jít na půlnoční mši. Bylo na ní vidět, že má strach a nechce záležitost řešit. Při posledním případu mu poslala poškozená smsku, jestli by ji neodvezl do nemocnice,  protože ji obžalovaný znovu zbil. Nechtěla volat policii, ale protože dlouho nešla,  zavolal policii svědek. Poškozená přicházela právě při příjezdu policie. Měla na sobě otisk na obou tvářích a na krku. Když ji prohlížel lékař, všiml si svědek i otisku na  břiše. Chování obžalovaného a jeho násilí sledoval svědek zprostředkovaně asi rok a půl. Násilí se podle něj stupňovalo a vždycky bývalo horší kolem Vánoc. 

Svědkyně XXX soudu sdělila, že poškozená občas chodila do práce s modřinami na obličeji, krku, rukou a nohách. Na pracovišti se proslýchalo, že ji partner doma bije. V jednom případě ji poškozená přišla vystřídat na směnu, byla  celá ubrečená a říkala, že ji partner zbil. Snad měla být i v bezvědomí, než ji našel  její syn. Svědkyně posílala poškozenou k lékaři, ale ta to odmítla. Stěžovala si na krční páteř a byla rozrušená. Viditelné zranění na ní žádné nebylo. Modřin na těle  poškozené si svědkyně všímala po celou dobu jejího pracovního poměru. Svědkyně  se jí nechtěla na nic vyptávat. Když pak poškozené radila, aby od obžalovaného odešla, poškozená sdělila, že by potom přišla o syna. Obžalovaný jí tím měl  vyhrožovat. Svědkyně uvedla, že neví o žádném případu, kdy by poškozenou napadl  nějaký z pacientů. 

Z výpovědi svědka XXX (bratra poškozené) soud zjistil, že problémy byly až  poté, co se obžalovaný s poškozenou přestěhoval do XXX. U poškozené se změnil její psychický stav. Byla utrápená, zestárla, objevily se u ní tiky. Jednou si u ní všiml,  že má něco s rukou. Poškozená mu řekla, že se zranila. Přitom vypadala, jako by  chtěla brečet a objímala jej. Z toho svědek poznal, že s poškozenou není něco v pořádku. Později se svědek od své přítelkyně dozvěděl, že se jí jeho sestra svěřuje ohledně napadání obžalovaným. Poškozená sama se mu svěřila s tím, že si  obžalovaný nepřeje, aby jezdila za rodiči do XXX. Později mu řekla, že „už to  nedává“ a bylo by lepší, kdyby umřela. Jednou jela jeho přítelkyně s poškozenou po  napadení obžalovaným na ošetření do nemocnice. Na mobilním telefonu svědek  viděl zranění své sestry. Jednalo se o monokl. Svědek vyzýval sestru, aby se vrátila  bydlet k rodičům, ale to odmítala s tím, že by ji obžalovaný zničil. Pak už se tedy do  ničeho svědek nemíchal.

Z výpovědi svědkyně XXX (švagrové poškozené) soud zjistil, že již v roce 2010 se obžalovaný velmi snažil o to, aby se poškozená s ním přestěhovala do XXX a chtěl, aby mu v tom svědkyně pomohla. Když se narodil XYZ, tak ji i jejího přítele obžalovaný vyhodil z porodnice, „aby měli klid“. I později mu vadilo, že se s poškozenou navštěvovaly. V roce 2010 se jí poškozená svěřila, že jí dává obžalovaný určité příkazy pro dobu, kdy byl v zahraničí. Obžalovaný musel mít všechno nalajnované a vyžadoval pravidelný řád, hlavně ve vztahu k péči o syna. Na  podzim 2010 se oba odstěhovali do XXX, kam svědkyně za poškozenou jela až po několika měsících. Poškozená změnila styl oblékání, malovala se a navštěvovala  dietoložku, protože jí obžalovaný vyčítal, že je tlustá. Poškozená byla nervózní a  zmiňovala se o incidentu kvůli rýze v podlaze kuchyně. Obžalovaný ji měl uhodit,  protože prý za tu rýhu mohla. Také ji při tom tlačil na zárubeň dveří. Poškozená z toho byla v šoku a nechápala, proč to udělal. Obžalovaný jí také organizoval volný  čas a říkal, že má chodit cvičit. 

Dne 25. 12. 2010 se jí poškozená na návštěvě  svěřovala s tím, že se s obžalovaným předchozí den pohádali. Matka poškozené ji však zarazila s tím, aby měli klid alespoň o svátcích. Bližší okolnosti se tak svědkyně  nedozvěděla. V roce 2011 jí poškozená svěřila, že dělá vše tak, jak chce obžalovaný,  aby měla klid. Obžalovaný jezdil pracovat do zahraničí, a když přijel, tak chtěl stihnout spoustu věcí a také společné výlety. Když nestíhal, byl nervózní. 

V létě 2011  obžalovaný poškozené nakázal, aby jela se synem do aquaparku. Svědkyně jela  s nimi do XXX, a při cestě zpět si poškozená všimla, že má od obžalovaného  zmeškané hovory. Úplně se rozklepala, a když obžalovanému zavolala, řval na ni  v telefonu, že je kráva a měla jet do XXX. Na zpáteční cestě byla poškozená rozrušená a měla i problémy s řízením. Doma se potom rozbrečela a svěřila se jim,  že už nezvládá slovní a fyzické násilí od obžalovaného. Pomoc však ze strachu před obžalovaným odmítla. V září 2011 měla svědkyně vážně nemocného syna v nemocnici a požádala poškozenou o jednodenní hlídání. To jí ovšem obžalovaný  zakázal, stejně jako další kontakty s jejich rodinou. 

Obžalovaný se v roce 2012  vyjadřoval tak, že je poškozená blázen a je blbá. Když se jí něco nelíbilo, vyzýval ji k odchodu s tím, že dítě jí nedá. Někdy v březnu 2012 jí poškozená volala, že je  zraněná po útoku obžalovaného. Svědkyně jí poradila, aby si zranění vyfotila.  Jednalo se o zranění pravého oka a poškrábanou kůži. K lékaři jet poškozená nechtěla. Teprve po ujištění, že pojedou za známým lékařem, odjeli následujícího  dne do XXX, kde se nechaly ošetřit MUDr. Maláčem a lékařskou zprávu uschovaly. Zmíněnému zranění předcházelo to, že poškozená nechtěla odnést nějakou krabici,  což obžalovaného vytočilo. K dalšímu napadení pak došlo asi do měsíce. Tehdy  musela poškozená vyhledat lékaře sama, protože svědkyně s ní jet nemohla. Lékař  však měl poškozené říct, že příště by již musel věc nahlásit policii. V květnu 2012  byla svědkyně přítomna tomu, jak obžalovaný sekýroval poškozenou při stolování.  Dokonce si všimla toho, že má své určené místo, kde může u stolu sedět. V roce  2013 měla s poškozenou přerušený kontakt, protože se obžalovaný je snažil proti  sobě poštvat. V listopadu 2013 jí poškozená požádala, jestli by pro ni nemohla přijet, že má sbalené věci. Přitom brečela. Následně jí volala policie, že obžalovaný poškozenou napadl a aby si přijela převzít jejich syna XYZ. Poškozená se pak  přestěhovala k rodičům do XXX.  

Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a  psychologie a z výpovědi znalců MUDr. Milana Karase a PhDr. Heleny Khulové soud  zjistil, že poškozená trpí od dětství tikovou poruchou. Jedná se u ní o úzkostnou a depresivní symptomatologii, poruchu přizpůsobení. Příznaky byly vyvolány dlouhodobě frustrujícím a stresujícím soužitím s obžalovaným. U poškozené lze vyloučit přítomnost závažnější duševní poruchy či choroby a nedochází tak u ní  k negativnímu ovlivnění schopností správně vnímat a vypovídat. 

Znalci neshledali u  posuzované známky závislosti či nadužívání alkoholu nebo jiných návykových látek.  Poškozená inklinuje k pólu pro verze a jsou zachyceny známky zvýšeného  neuroticismu. Má sklon k depresivnímu prožívání a je u ní zvýšená potřeba podpory  a porozumění ze strany okolí. Má sklon k závislosti a tendenci k nízké sebedůvěře.  Dlouhodobě se cítí jako selhávající a ve vztahu k inkriminované události dominuje neschopnost navodit si pozitivní postoje a dodat si odvahu. Nemá sklon manipulovat  s okolím, je výrazně submisivní. Má malou schopnost čelit zátěžový situacím a  prosazují se únikové tendence spolu s pocity bezmoci a beznaděje. Poškozená má  dostatečné psychické předpoklady k objektivnímu vnímání, zapamatování a  vybavování prožitých událostí a lze vyloučit omyl v důsledku nesprávného vnímání  nebo paměti. Jednání obžalovaného se postupně stalo pro poškozenou zdrojem  omezení, ponížení a duševního i fyzického utrpení. Násilí se projevovalo zejména  uplatněním moci a kontroly ze strany obžalovaného. 

U poškozené jsou shledány  známky dotčenosti nad chováním obžalovaného a rovněž strachu, avšak nebyly  zjištěny takové postoje nové kvality, které by signalizovaly tendenci intrikovat nebo  uvádět nepravdu v jeho neprospěch. Nebyl shledán motiv msty. Poškozená podala  před vyšetřovatelem i před znalci shodnou výpověď, která se odvíjela od skutečných  vzpomínek a nese známky prožitého. Výpověď nepostrádá logickou skloubenost.  Sdělení jsou umístěna v určitém časovém úseku i prostoru. Výpověď obsahuje  informace o vzájemných vztazích mezi obžalovaným a poškozenou. Převažují znaky  věrohodnosti sdělení poškozené o prožitých událostech. 

U poškozené byly shledány  známky nahromaděného úzkostného potenciálu, nebyly však zjištěny hysterické rysy.  Rovněž nebyly zjištěny znaky lhavosti ani konfabulace. Poškozená trpí tikovou  poruchou, která u ní přetrvá již od dětství. Ve snaze tento problém řešit navštívila  psychiatra a neurologa. Léčbu však přerušila v důsledku výhrůžek obžalovaného, že  ji připraví o syna a nechá ji zbavit svéprávnosti. Jednání poškozené se jeví součástí  tzv. syndromu týrané osoby. Zahrnuje ztrátu pocitu autonomie, ztrátu možnosti  rozhodovat o sobě samé, o svém jednání, volit mezi různými způsoby chování a  jejich důsledky. U poškozené lze shledávat znaky syndromu týrané ženy, a to i  v současnosti. Syndrom týrané osoby byl u poškozené jednoznačně vyvolán soužitím  s obžalovaným. Prožité traumatické partnerské soužití se u poškozené nerozvinulo v  příznaky posttraumatické stresové poruchy. Dlouhodobý stres je náročný na energii  poškozené. Kontakt s obžalovaným při předávání syna vnímá jako ohrožující a  vyvolává v ní stres.  

Z listinných materiálů soud zjistil následující: Zranění poškozené XY je  zdokumentováno na fotografiích na č.l. 18 (napadení dne 20. 2. 2012), č.l. 19  (napadení dne 2. 6. 2012), č.l. 20 a 251-252. Dle čestného prohlášení XXX na č.l. 22  nebyla poškozená XY dne 24. 12. 2012 před odchodem na půlnoční mši ve své  kůži a na dotaz sdělila, že ji doma obžalovaný napadl. Objektivně je pak  zdokumentováno lékařskými zprávami zranění poškozené, která byla ošetřena dne  21. 3. 2012 pro zhmoždění očnice vpravo a zhmoždění oblasti čelní a spánkové a  zhmoždění pravého ramene. Dále byla ošetřena dne 4. 6. 2012 pro zhmoždění pravé  strany hrudníku. 

Trestní oznámení vypracované advokátní kanceláří JUDr. Rita Kubicová bylo  vyhotoveno již dne 3. 5. 2013. Toto oznámení však poškozená nikdy nedatovala a nepodala. První trestní oznámení bylo podáno až po napadení dne 2. 11. 2013 a  následném vyhoštění obžalovaného, a to dne 27. 11. 2013 pro pokus ublížení na  zdraví. Z lékařské zprávy vyplynulo, že byla obžalovaným zbita do hlavy a břicha.  Způsobil jí tak podvrtnutí krční páteře a zhmoždění břišní stěny. Poškozené byl  přiložen Schanzův límec a podána analgetika. Obžalovaný XX byl dne 2. 11. 2013  vykázán ze společného obydlí na dobu 10 dnů, a to právě pro napadení poškozené  XY.. 

Soud hodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné  souvislosti. Doznání obžalovaného je v souladu s podrobnou a časově i prostorově  uspořádanou výpovědí poškozené. Nepřímo pak jednání obžalovaného dokladují  výpovědi ostatních svědků i lékařské zprávy a fotografie zranění. Ze závěrů  znaleckého posudku je zjevné, že se u poškozené v důsledku jednání obžalovaného  vyvinul syndrom týrané osoby a pocity úzkosti zažívá poškozená při kontaktu  s obžalovaným dodnes. 

Za tohoto stavu vzal soud za prokázáno, že obžalovaný XX týral osobu  blízkou žijící s ním ve společném obydlí a páchal takový čin po delší dobu, a tímto  svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky zločinu týrání osoby žijící ve  společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku. 

V jednání obžalovaného soud spatřuje úmysl přímý ve smyslu § 15 odst. 1  písm. a) trestního zákoníku, když obžalovaný věděl, že svým jednáním způsobuje  své družce příkoří a své útoky vůči ní stupňoval po dobu více než tří let. 

Skutkový děj v bodě 2) soud zjistil z výpovědi svědků XXX, XXX, XXX, XXX,  XXX a XXX, z listinných materiálů a částečně i z výpovědi obžalovaného. 

Obžalovaný XX uvedl, že toto obvinění považuje za čistý výmysl. Uvedl, že  v roce 2014 s poškozenou normálně komunikoval cestou sms zpráv i e-mailů. Dne  10. 8. 2014 jej poškozená požádala smskou o zakoupení pracího prášku v Německu.  Současně se domluvili na předání syna XYZ dne 15. 8. 2014. Obžalovaný se vrátil  z Německa dne 15. 8. 2015 kolem 2. hodiny ráno. V 6.45 odjel pro syna do XXX a při  dotazu poškozené na prací prášek jí řekl, že tento má v druhém vozidle. Pak obžalovaný odvezl syna do XXX na příměstský tábor a paj domů spát. Okolo 11.00  hodin mu telefonovala poškozená a chtěla se zastavit pro prací prášek. Při scházení  schodů mu zapraskalo v koleně, a proto otevíral poškozené vchodové dveře  v podřepu a vyzval poškozenou, aby přišla. Poškozená tedy otevřela branku a vstoupila na jejich pozemek. Pak bez problému přišla až do domu, do chodby.  V chodbě se bavili o odpoledním programu XYZ a obžalovaný se pokoušel narovnat.  Pak si obžalovaný sedl na schody a snažil se protahovat nohu. Prášek i s aviváží byl nachystaný na botníku, vzadu chodby, u schodů. Poškozená s ním hovořila a začala  z chodby odcházet. Obžalovaný si všiml, že tam zapomněla prášek, a proto šel za ní k autu. Poškozená za sebou ani nedovřela branku. Poděkovala mu za prášek a odjela. Obžalovaný v následujících dnech odjel se synem na Slovensko a poškozená  s ním normálně komunikovala přes smsky. Rodiče obžalovaného byli dne 15. 8. 2014 v zaměstnání. Poškozená měla oblečené rifle s páskem a asi červené tričko  s krátkým rukávem. Obžalovaný celou situaci nakreslil i v náčrtku (č.l. 194).  

Svědkyně XY soudu sdělila, že se s obžalovaným telefonicky domluvila na předání pracího prášku. Když přijela k jejich domu, obžalovaný dřepěl u dveří a říkal,  že se nemůže postavit. Svědkyně věděla, že má nějaké problémy s kolenem, a tak šla až ke dveřím. Obžalovaný ji chytil za ruku, vtáhl do domu a zabouchl za ní dveře. Pak jí řekl, že jej strašně vzrušuje a chtěl po ní sex. Poškozená sex s ním odmítla. Obžalovaný jí začal sundávat ramínko u podprsenky a podprsenku. Byl přitom již ve stoje (postavil se ihned po zavření dveří). Svědkyně si vždy snažila ramínko vrátit  zpět. Jednou rukou se přitom držela kliky dveří. V otevření dveří jí obžalovaný bránil nohou, kterou dveře držel. Svědkyně mu řekla, že chce odejít, ale obžalovaný se ji pokoušel líbat a rozepínal jí pásek u kalhot. Pak se jí dostal jak do podprsenky, tak i do kalhotek. Svědkyně se proto pustila kliky. Přitom pořád důrazně protestovala proti jeho jednání. Obžalovaný to vůbec nebral v potaz. Sundal si trenky a byl vzrušený.  Svědkyně na něj zařvala „nech toho!“, ale on se na ni podíval tak, že z něj dostala  strach. Chytil ji za ruku, dotáhl ji ke schodům, kde si sedl do pololehu, přitáhl ji k sobě a požadoval po ní, aby jej uspokojila alespoň rukou. Svědkyně mu ze strachu  vyhověla až do jeho vyvrcholení. Vzpomněla si na minulost s obžalovaným a raději  mu vyhověla. Cítila se potom jako nějaká špína, jak použitý hadr. Hned vyšla z domu a tam uviděla paní XXX, na kterou zařvala „dobrý den!“, aby si jí všimla. Chvíli za ní šel  obžalovaný s práškem a aviváží. Svědkyně odjela domů a ještě téhož dne se svěřila švagrové XXX a paní XXX. 

Svědkyně neměla na sobě žádné zranění, pouze otisk ruky obžalovaného, když ji táhl k sobě. Znásilnění ihned na policii nenahlásila, protože si myslela, že je to zbytečné, když sama nechtíc zničila důkazy (osprchovala se). Navíc celou záležitost vůbec nechtěla řešit, měla toho již dost. Záležitost ohlásila až s tříměsíčním zpožděním, neboť ze strany obžalovaného došlo k dalšímu útoku  (vydírání) a svědkyně již jeho chování tzv. nedávala. 

Svědkyně XXX soudu sdělila, že tehdy na dceři po příjezdu domů poznala, že  by jí chtěla něco říct. Teprve večer se jí svěřila, že byla znásilněna, když se stavila u obžalovaného pro prací prášek. Obžalovaný ji měl nalákat do domu snad z důvodu bolavých zad. Když jí to dcera říkala, byla celá rozklepaná, vyděšená a brečela.  Svědkyně se jí proto na detaily nevyptávala. 

Svědek XXX soudu sdělil, že tuto záležitost řešila poškozená s jeho ženou.  Bylo to dávno po tom, co již s obžalovaným nebydlela. Svědek slyšel, že měla poškozená uspokojit obžalovaného rukou, a to až do vyvrcholení. Obžalovaný měl  poškozenou do domu dostat nějakou léčkou. Bližší podrobnosti však nevěděl. Když se jim poškozená svěřovala, tak u toho plakala. Nesvěřovala se jim ten stejný den, co byla znásilněna. Uváděla, že to již předtím řešila se švagrovou. 

Svědkyně XXX (teta obžalovaného) soudu sdělila, že se s obžalovaným  nestýkala v době, kdy žil s poškozenou. S rodinou obžalovaného neudržuje styky již asi 10 let. Svědkyně občas pobývala v domku, který je po jejím otci a sousedí  s domem XXX. Svědkyně nikdy z jejich zahrady neslyšela hádky či něco podobného.  V jednom případě se stalo, že si všimla u domu XXX zaparkovaného auta paní  poškozené. Po asi 10 až 15 minutách viděla paní poškozenou vyběhnout z domu. Po  nějaké době z domu vyšel i obžalovaný a nesl nějaký prášek směrem k autu  poškozené. Svědkyně nezaslechla žádný rozhovor mezi nimi, pouze ji poškozená velmi hlasitě pozdravila, aby si jí svědkyně všimla. Obžalovaný za ní šel normálně, nekulhal. 

Z výpovědi svědka XXX soud zjistil, že se o znásilnění své sestry dozvěděl od  své přítelkyně. Obžalovaný měl po jeho sestře požadovat sex. 

Z výpovědi svědkyně XXX soud zjistil, že jí v srpnu 2014 telefonovala poškozená a svěřila se jí se znásilněním. Měla tehdy přijít k obžalovanému, který byl  ve dveřích v podřepu a žádal ji, aby za ním šla. Poškozená si myslela, že mu něco je,  avšak po příchodu do domu za ní obžalovaný zavřel dveře, začal ji osahávat a nabízel jí sex. Sahal jí pod tričko, do kalhot, rozepínal pásek. Poškozená se slovně bránila a ve stresu vyhověla obžalovanému, který ji nechtěl pustit. Obžalovaný ji  chytil za ruku, přivedl ji ke schodům a tam „mu to udělala“ rukou. Pak poškozená  vyběhla z domu, kde viděla paní XXX, kterou hlasitě pozdravila, aby si jí všimla.  Obžalovaný jí pak k autu přinesl prášek. Poškozená měla od té doby strach a  k obžalovanému již sama nejezdila. O události se kromě svědkyně svěřila ještě XXX.  Podle svědkyně poškozená obžalovanému vyhověla ze strachu, a aby ji z domu  pustil ven. 

Z listinných materiálů soud zjistil následující: Z náčrtku chodby (pořízeného  obžalovaným) soud zjistil, že obžalovaný i poškozená se měli v době činu nacházet  v postavení, které souhlasí s výpovědí poškozené – obžalovaný na schodech a  poškozená před ním. V zádech přitom měla botník, na němž měl stát prací prášek a  aviváž. Z dokladu o čerpání nafty bylo zjištěno, že obžalovaný dne 14. 8. 2014 ve  22.38 hodin platil motorovou naftu u čerpací stanice Benzina v XXX.  

Soud hodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Obžalovaný sice zcela popřel, že by se žalovaného jednání dopustil, je  však usvědčován zejména výpovědí svědkyně XY. Tato velmi podrobně  opakovaně shodně popsala událost ze dne 15. 8. 2014. Její výpověď je logická a  podpořena řadou nepřímých důkazů, zejména výpověďmi svědků, kterým se krátce po události svěřila. Svědkyně také velmi věrohodně soudu vysvětlila, proč událost  ihned nenahlásila na policii. Kromě obvyklého a očekávatelného studu, se kterým se  v těchto případech orgány činné v trestním řízení setkávají, zde také hrál roli  dlouhotrvající stres jak ze soužití s obžalovaným, tak v té době již i z probíhajícího  trestního řízení (bod 1). Poškozená popsala své pocity hlubokého ponížení a  frustrace z dané události, avšak s ohledem na probíhající trestní a také opatrovnické řízení, nechtěla zakládat další soudní proces. Ve víře, že se snad jednání  obžalovaného po vyřešení již v té době probíhajících řízení změní k lepšímu a  situace se zklidní, rozhodla se událost ze dne 15. 8. 2014 nenahlásit. Navíc, jak sama uvedla, jediný důkaz (sperma obžalovaného) sama v šoku po činu ze sebe  smyla. Pro sebe tak vyvodila pouze jediný závěr – v budoucnu již nikdy nebyla  s obžalovaným o samotě. Celou věc však nahlásila s určitým zpožděním, když se jednání obžalovaného neměnilo, naopak na ni začal naléhat, aby trestní oznámení  stáhla. Současně se stupňovaly i problémy při předávání syna. 

V rámci probíhajícího  trestního řízení navíc obžalovaný vypovídal tak, že tím stavěl poškozenou do velmi  špatné pozice, zejména ve vztahu k probíhajícímu opatrovnickému řízení. Pak je  zcela pochopitelné, že se poškozená policejnímu orgánu zmínila rovněž o tom, jak se  k ní obžalovaný choval v srpnu 2015. Sama to hodnotila slovy, že „už to nedávala“. Soud rovněž hodnotil výpověď obžalovaného, který sice jednání popřel, avšak ještě s odstupem více než devíti měsíců (20. 5. 2015) si podrobně pamatoval na  předmětný den, kdy se údajně vůbec nic nestalo. Popsal i časově chronologicky, co  již od noci dělal, co měla poškozená na sobě (mimochodem správně) a o čem se  spolu údajně bavili. Je s podivem, že si tak bezvýznamnou událost zapamatoval  s takovou jistotou. Jeho výpověď se navíc jeví jako nevěrohodná i ve vztahu k účelu  návštěvy. Pokud se oba shodli na tom, že poškozená přijela vyzvednout prací  prášek, pak by za situace, že s obžalovaným zapředla krátký rozhovor, po kterém odešla, určitě tento prášek nenechala na chodbě. Poškozená naopak z domu vyběhla bez něj, což potvrdila i svědkyně XXX. Prášek s aviváží jí po krátké chvíli  zanesl až obžalovaný, který mimochodem neměl žádné potíže s chůzí. 

Svědkyně XXX tak nepřímo potvrdila výpověď poškozené. Pokud jde o námitky obhájce  obžalovaného, že si celou záležitost zřejmě poškozená účelově dodatečně vymyslela, pak kromě výše uvedeného je třeba uvést, že k tomu poškozená neměla  žádný důvod. Z výpovědi svědkyně XXX totiž vyplývá i časové zařazení skutku. Pokud by si poškozená záležitost vymyslela, mohla policii sdělit, že se událost stala v době  krátce předcházející jejímu oznámení. I v tomto ohledu tak shledává soud výpověď poškozené jako věrohodnou a uvěřil ji. Přihlédnuto rovněž bylo k závěrům výše  citovaného znaleckého posudku, když poškozená nemá žádný zájem na tom, aby  obžalovanému uškodila. Její výpověď nese znaky skutečně prožité události. 

Jednání obžalovaného bylo posouzeno jako úmyslné ve smyslu § 15 odst. 1  písm. a) trestního zákoníku, když obžalovaný od počátku jednal v úmyslu dosažení  sexuálního uspokojení, které mu měla zajistit poškozená. Proti poškozené obžalovaný současně použil násilí, když ji zabránil v odchodu z domu a silou ji donutil  k tomu, že mu vyhověla alespoň jiným pohlavním stykem srovnatelným se souloží.  Dle ustálené judikatury se jedná o takovou situaci, kdy pohlavní úd muže neproniká do pohlavního orgánu ženy, avšak tato situace je simulována jiným mechanismem – v tomto případě rukou poškozené. S ohledem na prokazatelné vzrušení  obžalovaného a jeho dosažení uspokojení dospěl soud k závěru, že žalovaná trestná  činnost je třeba v rozporu s podanou obžalobou posoudit jako dokonaný trestný čin,  nikoli jako pouhý pokus. 

Po vyhodnocení výše uvedených důkazů tak soud dospěl k závěru, že  obžalovaný XX v bodě 2) jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a spáchal  takový čin jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží. Zcela tak naplnil zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu  znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku. 

Skutkový děj v bodě 3) obžalovaný opět popřel. Uvedl, že skutečně dne 26. 4. 2015 došlo k předání syna XYZ před jejich domem v XXX. Poškozená si sama nakládala synovy věci do vozidla a obžalovaného na jeho odchodu oslovila a chtěla s ním mluvit ohledně syna. Poškozená mu sdělila, že ji celá záležitost unavuje a  vyčerpává a chtěla by se nějak dohodnout. Uvedla, že se nechce soudit a od svého advokáta ví, že by mohla celou věc zastavit. Dokonce navrhla, že by se v budoucnu mohli stýkat a třeba spolu chodit na večeře. Obžalovaný toto odmítl a pak se  společně bavili o budoucí škole jejich syna. Obžalovaný nakonec odešel a odkázal ji  příště na jednání s jeho obhájcem. Obžalovaný si všiml, že ve vozidle seděl otec poškozené, ale po celou dobu nevystoupil z auta a měl zavřené dveře. 

Poškozená XY soudu k tomuto bodu uvedla, že se při předávání syna v XXX obžalované zeptala, jak se dohodnou na budoucí škole syna, zda bude chodit  do XXX či XXX. Obžalovaný s ní nechtěl nic řešit a odkázal ji na AMT centrum.  Současně jí řekl, že jestli s ním chce uzavřít prostřednictvím AMT centra nějakou  dohodu, musí nejprve všechno proti němu stáhnout. Argumentoval tím, že jej již  právníci stáli 100.000 Kč a hrozí mu 8 let vězení. Jestli si je vědoma toho, že když  půjde do vězení, tak XYZ přijde o otce a ona nebude dostávat výživné. Dále jí řekl, že  má plno fotek, sms zpráv a videí z doby, kdy společně bydleli v XXX. Poškozená to  pochopila v kontextu předchozích vyjádření obžalovaného tak, že má nějaký kompromitující materiál na jejího otce a pokud ona nestáhne trestní oznámení na něj,  pak obžalovaný podá trestní oznámení na otce poškozené. Toto jí výslovně i řekl. Poškozená to chápala jako výhrůžku, a proto se obrátila na policii. Obžalovaný pak  svoji výhrůžku neuskutečnil. Zmíněný rozhovor mezi nimi proběhl v normální hlasitosti. Přímo u nich nebyla žádná další osoba. Matka obžalovaného byla ve  vzdálenosti 5 až 7 metrů a její otec seděl v autě.  

Z protokolu o ohledání místa činu na č.l. 442 – 444 a z fotodokumentace soud  zjistil, že k jednání mělo dojít na veřejném prostranství poblíž domu č.p. XXX a jeho  oplocení, a to v místě křížení veřejné komunikace se silnicí XXX. třídy č. XXX.  Z protokolu a zejména z fotodokumentace na č.l. 437 vyplývá, že z tohoto místa je  větší vzdálenost k domu, než 7 metrů, jak uváděla poškozená (u domu měla stát  matka obžalovaného).  

Soud i v tomto bodě hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné  souvislosti. Obžalovaný sice žalované jednání popřel, je však opět usvědčován  výpovědí poškozené. Ohledně její věrohodnosti se soud rozepisoval již výše. Lze  snad ještě připomenout, že znalci neshledali u poškozené žádný motiv msty a i  následné kroky poškozené tuto skutečnost potvrzují. Poškozená by totiž s ohledem  na okolnosti případu byl zřejmě velmi úspěšná, pokud by soud požádala o přiznání  nemajetkové újmy. Tuto možnost však poškozená odmítla. Lze proto uvěřit, že  podávaná trestní oznámení měla pouze jediný cíl, a to usměrnění chování  obžalovaného vůči její osobě. Soud proto i v tomto bodě poškozené její výpověď  uvěřil. Výroky obžalovaného jsou uvěřitelné a mají svůj reálný podklad, a to i  s ohledem na skutečnost, že těsně před tímto jednáním se obžalovaný účastnil  výpovědi na policii (dne 21. 4. 2015), a tedy i jednání se svým tehdejším obhájcem.  Je proto pravděpodobné, že se snažil svého obvinění zbavit i tímto způsobem. 

Jednání obžalovaného bylo i v tomto bodě posouzeno jako úmyslné, vedené snahou zastavit jeho trestní stíhání. Poškozená přitom byla v postavení svědka  v dané trestní kauze a jednání obžalovaného bylo cíleno na změnu její výpovědi.  Pokud by obžalovaný svoji výhrůžku uskutečnil, pak by vznikla těžká újma v podobě  trestního stíhání otci poškozené, což by poškozená důvodně cítila jako újmu vlastní. 

Za tohoto stavu vzal soud za prokázáno, že obžalovaný XX v bodě 3) jiného  pohrůžkou jiné těžké újmy nutil, aby něco konal, a spáchal takový čin na svědkovi  v souvislosti s výkonem jeho povinnosti. Obžalovaný tak naplnil všechny zákonné  znaky skutkové podstaty zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) trestního  zákoníku.

Soud také hodnotil osobu obžalovaného XX, který se živí jako osoba  samostatně výdělečně činná v oboru lesnictví. Dle zprávy z obce obžalovaný pobývá  často v zahraničí, do dění v obci se nezapojuje, stará se o svůj majetek a  spoluobčanům dává najevo svoji nadřazenost. V opise rejstříku trestů prozatím  žádný záznam nemá. 

Při úvahách o uložení trestu, zejména pokud jde o jeho druh a výměru,  obžalovanému polehčovala jeho dosavadní bezúhonnost a částečné doznání v jeho  závěrečné řeči. Obžalovanému naopak přitěžovalo, že se dopustil více zločinů. 

Soud ukládal obžalovanému úhrnný trest dle nejpřísnějšího ustanovení, tedy  dle § 185 odst. 2 trestního zákoníku, kde je trestní sazba v rozmezí od dvou do  deseti let odnětí svobody. 

Po zvážení všech výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že účelu  trestu lze v případě obžalovaného XX ještě dosáhnout uložením tzv. výchovného  trestu, tedy nespojeného s jeho přímým výkonem. Soud přihlédl zejména k současné  situaci, kdy obžalovaný ustal ve svém protiprávním jednání proti poškozené a v důsledku návštěv psychologa zřejmě získal na celou trestnou činnost jiný,  objektivnější pohled. Soud rovněž přihlédl k tomu, že se obžalovaný dle dohody stará  i o nezletilého syna (každý čtvrtý týden) a řádně platí stanovené výživné. V případě  jeho umístění do vězeňského zařízení by tak s největší pravděpodobností nemohl  dostát svým vyživovacím závazkům. Obžalovanému tak byl uložen trest v dolní  čtvrtině trestní sazby, v trvání tří roků. Uložený trest byl podmíněně odložen na delší zkušební dobu v trvání 4 roků a současně byl nad chováním obžalovaného stanoven  dohled probačního úředníka. Povinností obžalovaného bude v průběhu zkušební  doby prokázat řádným životem, že šlo pouze o ojedinělé vybočení. V opačném  případě soud rozhodne, a to eventuálně již v průběhu zkušební doby, že se  podmíněně odložený trest vykoná. 

Poučení : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne  doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního  soudu v Bruntále, a to buď ústně do protokolu, nebo písemně ve dvojím  vyhotovení. 

Podané odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých  výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku či  řízení předcházejícímu. 

Bruntál 30. listopadu 2015 

Mgr. Jana Janečková, v.r. 

předsedkyně senátu 

za správnost vyhotovení: 

Slávka Kašparová

Přečtěte si další

sp.zn.
41 T 9/2016
Znásilnění vnučky, soud nemohl uložit podmínku

 

  

  

  

Číslo jednací: 41T 9/2016 -    

         

 

 

  

ČESKÁ REPUBLIKA   

    

ROZSUDEK  

JMÉNEM REPUBLIKY  

  

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Blanky Bedřichové a přísedících MUDr. Hany Pavlíčkové a Mgr. Marcely Balíkové v hlavním líčení konaném dne 15. prosince 2016,     

t a k t o :

  

obžalovaný      XXXX

    

  nar. xxx, trvale bytem xxx (adresa XX), t. č. bez pracovního poměru, doručovací adresa xxx,   

  

- je vinen, že    

  

dne 28. 3. 2016 v blíže nezjištěné době mezi 12.00 až 13.00 hod. v xxx, v ložnici bytu své tehdejší přítelkyně XX., nar. xxx, využil příležitosti, že mu byla vnučka jeho přítelkyně poškozená nezletilá XX., nar. xxx, svěřena k uspání a v úmyslu se sexuálně uspokojit, využil její psychické a fyzické bezbrannosti, vyplývající jak z jeho fyzické a psychické převahy, tak z jeho převahy dospělé autority, a poté, co se poškozená nezletilá sama uložila do postele ke spánku, ji začal levou rukou hladit pod jejími spodními kalhotkami na přirození v oblasti poševního vchodu, a tohoto jednání se dopustil přes to, že jako přítel babičky poškozené znal skutečný věk poškozené nezletilé, která vzhledem ke svému nízkému věku nebyla schopná jeho jednání pochopit, posoudit, domyslet, vyhodnotit a dostatečně projevit svou vůli a dát tak jednoznačně najevo svůj nesouhlas s jeho jednáním a odpor k němu nebo se jinak účinně bránit, čehož si musel být nepochybně vědom, a jejího stavu využil k dosažení svého cíle,  

  

t e d y :

zneužil bezbrannosti jiného a donutil ho k pohlavnímu styku a čin spáchal na dítěti mladším patnácti let,  

  

č í m ž  s p á c h a l  

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku  

a   o d s u z u j e   s e

Podle § 185 odst. 3 trestního zákoníku  a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k  trestu odnětí svobody v trvání  3 (tří ) let .  

  

Podle § 84 a § 85 odst. 1 trest. zákoníku  za použití § 81 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 ( pěti ) let za současného vyslovení dohledu nad obžalovaným.   

  

 Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá  přiměřená povinnost ve smyslu 

§ 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku, a to  zdržet se požívání alkoholických nápojů   

  

  

  

  

O d ů v o d n ě n í :  

  

V průběhu dokazování provedeného v hlavním líčení dne 14. 12. 2016, byly prokázány následující skutečnosti:  

  

Nezletilá XX. nar. xxx je dcerou XX., nar. xxx, a vnučkou XX., nar. xxx. S ohledem na to, že matka žije s nezletilou sama a je zaměstnána jako prodavačka v prodejně xxx s pracovní dobou až do 6. či 7. hodiny večerní, nezletilou XX. vyzvedává ze školky babička, a tato o ni pečuje též v době víkendů a svátků, pokud má matka pracovní směnu. Tak tomu bylo i v případě velikonočního pondělí dne 28. 3. 2016, kdy kolem 7. hodiny ranní matka nezletilé předala XX. babičce před prodejnou xxx v Praze xxx, kam odešla do zaměstnání. XX. pak s nezletilou XX. strávila den ve svém trvalém bydlišti v xxx,, kde v té době pobýval též její bývalý partner obžalovaný XX… S obžalovaným XX. XXX. sdílela společnou domácnost po dobu cca osmi let, a to až do prosince roku 2014. Při jejich vzájemném soužití docházelo k oboustrannému nadužívání alkoholických nápojů a hlučným hádkám, které byly předmětem problémů v sousedství i v širší rodině a občas končily přivoláním pořádkové policejní hlídky.  Při jednom z konfliktů před vánočními svátky roku 2014 byl proto obžalovaný XX. z bytu svědkyně XX st. vykázán, a to jak bývalou partnerkou, tak její dcerou, která zde byla na návštěvě. Přibližně od poloviny roku 2015 se obžalovaný příležitostně s XX. st. dál stýkal, jezdil však k ní pouze na návštěvy a za účelem pohlavního styku. V období do roku 2014, zejména v době kdy byl v pracovní neschopnosti, příležitostně sám o XX pečoval a hlídal jí, nebylo však zvykem, že by s ní chodil odpočívat např. po obědě, později se s XXX již nestýkal, popř. se setkali jen výjimečně krátkodobě za přítomnosti jiných dospělých. Předmětné velikonoční pondělí 28. března 2016 byl obžalovaný na několikadenní návštěvě XXX st.. Poté, co do bytu přišla XX, společně barvili velikonoční vajíčka a svědkyně XX vařila. Po obědě babička chtěla nezletilou uložit, poslala ji proto odpočívat společně s obžalovaným XX., a to do ložnice, kterou sama s obžalovaným užívala a v níž bylo dvoulůžko. Sama se pak věnovala domácím pracím, a to jednak v kuchyni, jednak na balkóně bytu. V průběhu této doby, tedy přibližně mezi 12. a 13. hodinnou odpolední, ulehla nezletilá poškozená v nátělníku, či tričku a spodních kalhotkách do postele, v posteli současně ležel i obžalovaný XXX, a to v tričku a trenýrkách černé barvy. Obžalovaný přilehl těsně vedle poškozené, přičemž oba leželi na zádech, zavřel oči a nezletilou XX. začal levou rukou hladit po přirození, a to až do oblasti poševního vchodu, kam jí sahal prstem. Nezletilá si byla vědoma toho, že věci, které obžalovaný provádí, jsou nepatřičné, ale nebolelo ji to, dovnitř do vagíny jí obžalovaný prsty nezasunoval, šimral jí na horní části poševního vchodu, lechtalo jí to a nebylo jí to výslovně nepříjemné. Toto jednání obžalovaného trvalo po krátkou dobu, dle popisu poškozené řádově v desítkách sekund. Poškozená nezletilá se proto jednání obžalovaného nebránila a po chvíli usnula. Poté co se probudila, obžalovaný už v místnosti nebyl, oblékla se proto a šla za babičkou a obžalovaným na balkón. Krátce poté vyprovodila s babičkou obžalovaného na vlak do XXX, kde trvale bydlel. Babičce se o chování obžalovaného nezmínila, neboť nebyla zvyklá se jí svěřovat, ale v průběhu odpoledne se začala chovat neobvykle, dožadovala se nákupu časopisu, byla podrážděná. Celou záležitost pak nezletilá XXX v podvečerních hodinách oznámila své matce, a to poté, co se společně vrátily z matčiny práce a odpočívaly spolu u televize. Matka se zdráhala jednání obžalovaného uvěřit, nechala si věc od dcery několikrát popsat a následně i předvést, jak a kde mělo k osahávání nezletilé docházet, pak kontaktovala babičku (svou matku), otce nezletilé, i svého bratra, aby jim sdělila, co se stalo, a poradila se o dalším postupu, načež navštívila spolu se svou matkou a dcerou policii a celou věc ještě téhož večera oznámila.   

  

 Obžalovaný XX jednání, které mu je kladeno za vinu, rezolutně popřel a uvedl, že všechno je pouze nafouknutá bublina. Obvinění označil jako vykonstruované ze strany XXX., tedy matky nezletilé XXX přípravném řízení popsal, že v roce 2012 nebo 2013 (v hlavním líčení uvedl, že v r. 2014) po úraze o nezletilou XX pečoval, tehdy jí neublížil, neví, proč by to dělal v současné době. S babičkou poškozené nezletilé žil do konce roku 2014, než ho vyhodily obě XX z bytu, zejména ta mladší XX, protože na něj žárlila. Od konce roku 2014 až do března 2015, se s XX starší nestýkal, pak se opětovně postupně sblížili, a on jí začal znovu navštěvovat, a to do 28. 3. 2016 tak, jak mu to dovolil čas. V té době spolu žili i intimně, mladé XX se to ale nelíbilo, i její matka říkala, že je psychicky labilní. S XX. vycházel dobře, říká mu XX, měl jí rád jako vnučku své přítelkyně. V období roku 2015 – 2016 se s XX potkával jen výjimečně, tak čtyřikrát do roka. Uvedl, že nebylo zvykem, že by si chodil po obědě s XX lehnout, tentokrát si s ní šel lehnout na pokyn jeho přítelkyně, která XX poslala za ním do ložnice.  Obžalovaný uvedl, že  neví, proč tam X. svědkyně poslala, na dotazu soudu uvádí, že je pravda, že XX četl nějakou pohádku, ačkoli v přípravném řízení krátce po činu tyto skutečnosti neuváděl, naopak uváděl, že chtěl spát a X. ho svým vyprávěním pohádek rušila, proto ji okřikl a ona ztichla. Obžalovaný popírá, že by se do postele svlékal, uvádí, že ležel v posteli pod peřinou v teplákách. Dále obžalovaný popsal, že po celou dobu ležel na pravém boku, na kterém se mu nejlépe usíná, při výslechu před soudem na plánku (připojeném k jeho výpovědi) zakreslil, jak celou dobu ležel na pravé části postele na pravém boku – tedy obličejem ven z lůžka, a za ním na stejné polovině dvoupostele měla ležet poškozená. Uvedl, že neví, proč ležela těsně vedle něj, také neví, v jaké poloze A. ležela, neboť na ni neviděl. Dále na dotaz soudu připustil, že se poškozené dotýkal, s tím že ji údajně drbal na zádech mezi lopatkami, protože nemohla usnout. Při konfrontaci rozporů jeho tvrzení, že celou dobu ležel na pravém boku a neviděl na poškozenou a přitom poškozenou ležící za ním drbal na zádech se obžalovaný, rozlítil, a odmítl dále vypovídat s odůvodněním, že celá situace je absurdní, jde o nafouknutou bublinu, a on nemá zapotřebí toto řešit. Soud tedy dále dle § 207 odst. 2 tr. řádu dokazoval čtením výpovědi  obžalovaného z přípravného řízení ze dne 12. 4. 2016, v níž uváděl, že X. za ním přišla do ložnice asi po pěti až deseti minutách, on ji zaregistroval, neboť ještě nespal, X. mu vyprávěla nějaké pohádky, nějaké bláboly, a on ji okřikl, že se chce vyspat, a tak holka zmlkla. Obžalovaný dále popsal, že za nimi do ložnice před usnutím přišla XX a ptala se, co tam dělají, on si jí stěžoval, že XX nechce spát a pořád se vrtí. Ví o tom, že XX při spaní v posteli měla tričko a kalhotky, svlékala a oblékala se sama, měla předtím na sobě rifle. Již v přípravném řízení připustil, že se XX. v posteli dotýkal, drbal ji na zádech, aby konečně usnula, což zabralo a XX usnula. Obžalovaný popřel, že by nezletilé sahal na kalhotky, uvedl, že do ložnice přišla už v kalhotkách a v tričku. Probudil se jako první asi po hodinovém spánku, odešel za XX na balkón, za deset až patnáct minut za nimi přišla X, která už byla oblečená v riflích. Poté odjížděl v 15:30 domů rychlíkem z XX do XXX. Nezletilá společně s babičkou ho vyprovázely na nádraží. O tom, že se měl k X. nevhodně chovat, ho informovala babička nezletilé, která mu telefonovala, respektive ho prozváněla kolem 19:30. Když jí volal zpátky, sdělila mu, že jí volala dcera, a obvinila ho, že měl X. osahávat. Řekl jí na to: „co to meleš, to je to za blbovinu“, myslel si, že je svědkyně „ožralá“. Potom mu telefon vytípla, snažil se jí znovu dovolat, ale už mu telefon nebrala. Za důvod obvinění považuje nenávist XXX ml. k jeho osobě, neboť matka nezletilé preferuje svého otce, jemu nemůže odpustit, že jí měl rozvést rodiče. Domnívá se též, že jde ze strany XX o projev žárlivosti, neboť na ni matka nemá tolik času. S XX měl konflikty už v minulosti, vyhodily ho z bytu 19. 12. 2014, když v bytě hlídal XX, a to po konfliktu, který vznikl proto, že matka – XX po příchodu do bytu začala na XX řvát, on ji napomenul a XX na něj zavolal policajty, kteří ho z bytu vyhodili.  

  

 Výpověď obžalovaného XX považuje soud za z větší části nevěrohodnou, a to jak pro nekonzistentnost a vnitřní rozpornost výpovědí obžalovaného, tak pro rozpor jeho výpovědi s výpověďmi dalších svědků i s provedenými listinnými důkazy. Skutečnost, že obžalovaný v posteli s nezletilou neležel v teplákách, ale v černých trenýrkách popisuje nezletilá, která si typ i barvu spodního prádla obžalovaného dobře zapamatovala a přesvědčivě ho popsala, a to v shodně s popisem své babičky - jako černé trenýrky a černé tričko, přičemž pokud by nezletilá ve spodním prádle obžalovaného neviděla, nebyla by schopna toto popsat, neboť ho viděla ten den pouze pár hodin a jinak se nestýkali. Skutečnost, že z bytu obžalovaného v prosinci 2014 nevyhodila XX., ale že policejní hlídku a její příjezd iniciovala XX. st., vyplývá jednak ze záznamu o výjezdu policie ČR MOP XX na č. l. 38, o zásahu ze dne 19. 12. 2014 ve 21:27, ze strany XX pro domácí násilí, a z něhož se také podává, že si svědkyně XXX stěžovala na zvýšenou konzumaci alkoholu na straně svého přítele, a s tím spojené psychické problémy a napadání rodinných členů, včetně dcery XX.   

  

Obžalovaný je ze svého jednání usvědčován výpovědí nezletilé poškozené XX, nar. xxx. Pětiletá poškozená byla ve smyslu § 102 odst.1 tr.ř.  vyslechnuta policejním orgánem ve speciální místnosti policie ČR v ulici XXX kde podrobně popsala, jak mělo dojít ke stíhanému skutku v souladu s výrokem rozsudku, jak tyto skutečnosti prožívala, na kolik je vnímala. Jednání obžalovaného, které je předmětem obžaloby, podrobně popsala a předvedla také na panáčkovi a panence, které jí za tímto účelem byly zapůjčeny. Z výpovědí nezletilé svědkyně tak vyplynulo, že tato byla svojí babičkou poslána po obědě spát se strejdou XX, s kterým trávila velikonoční pondělí, barvili spolu vajíčka, pak obědvali. Do postele v ložnici ji se strejdou poslala babička, ona se sama svlékla do spodního prádla, tedy trička a spodních kalhotek, a položila se na levou část dvoulůžka. Na pravé části dvoulůžka ležel strejda XX, tento měl oblečené černé tričko a černé trenýrky. XX se do postele také svléknul, sundal si jenom kalhoty. Svědkyně uvedla, že chvilku ležela po levé straně obžalovaného na boku, zatulila se, chvilku si hráli (na dotaz k upřesnění hry uvádí: „nic pro Tebe“ a poté, že si blíže nevzpomíná.) Pak popsala a ukázala na panenkách, jak si lehla na záda, obžalovaný si lehl také na záda, zavřel oči, a levou ruku, tu kterou měl blíže k jejímu tělu, vsunul shora pod její spodní kalhotky a dotýkal se jejího přirození  - uvádí že jí šťoural do „pipkina“ (svědkyně označuje dámské přirození slovem „pipkin“, někdy říká „pipina). To „šťourání“, které ji XXX prováděl, jí nebolelo, dělal jí to pod kalhotkami, ne na kalhotkách, ale nebolelo to, jen to strašně lechtalo, ona se proto musela natáhnout a pak na zádech usnula. Výpověď svědkyně, na videozáznamu, který je součástí dokazování v hlavním líčení je naprosto spontánní, dítě je živé a zcela přirozené, v jeho způsobu komunikace s policejní komisařkou nejsou žádné výrazy, které by neodpovídaly věku nezletilé, tato je při svém spontánním projevu až živelná a policejní komisařka jí musí opakovaně usměrňovat. Přes projevovanou hyperaktivitu je výpověď svědkyně logicky zcela ucelená, nezletilá v případě, že se nevyjádří úplně přesně podle svých představ, se k problému vrací, a znovu ho upřesňuje. I ve chvíli, kdy se chová rozjíveně a ukazuje na panáčkovi, kterému omylem stáhne nejen horní kalhoty, ale i trenýrky, že má mezi nohami penis (který sama nedokáže žádným termínem označit), nechá se policejní komisařkou obratem usměrnit, že musí ukazovat věci jen tak, jak byly. Panáčka proto poslušně znovu obléká, a ukazuje, že XX měl v posteli sundané jenom kalhoty, a že trenýrky si na sobě nechal. Svědkyně současně při hovoru o obžalovaném neprojevuje vůči němu žádné negativní emoce, na svůj věk působí výrazně sebejistým dojmem dítěte, které se nestydí, dokáže se projevit i prosadit, ale současně ctí autoritu dospělého člověka, které se podřídí. Shodná zjištění učinil též znalec z oboru psychologie (k jeho závěrům viz níže). O věrohodnosti výpovědi poškozené nezletilé a její pravdivosti tak soud nemá žádné pochybnosti.    

  

Také ze zprávy o pozorování klinického psychologa v rámci prvotního pohovoru s nezletilou XX ze dne 30.3.2016, na č.l. 74 vyplývá , že klinická psycholožka PhDr. XXX nezletilou a její vyjádření k předmětné události považuje za reálné a věrohodné. Z pohovoru psycholožka zjišťuje, že A. na nahotu lidského těla reaguje s adekvátním studem a s přiměřeným zájmem s ohledem na vývojové období. Situaci jednorázové ataky ze strany přítele babičky popisuje přiléhavě, logicky správně. Danou zkušenost nezveličuje, ani nedramatizuje, zároveň také necenzuruje. S ohledem na saturující podnětné a bezpečné prostředí, ve kterém vyrůstá, byla schopna svěřit se matce. Pokud by se necítila bezpečně, a nevnímala jistotu v osobě matky, nereferovala by danou skutečnost. Dále PhDr. XX uvedla, že nezletilá aktuálně nevykazuje symptomy traumatizace, a to také proto, že se zřejmě jednalo o jednorázovou ataku ze strany dospělého muže, při níž jí nebylo brachiálně ublíženo.   

  

Vyjádření nezletilé XXX při výslechu na policii ČR koresponduje s drobnými odchylkami také s údaji, které jako zprostředkované dostala od nezletilé její matka XX. Tato svědkyně při výslechu uvedla, že na velikonoční pondělí 28. 3. 2016 předala X. své matce v 7 hodin ráno, když šla do práce, matka se zastavila za ní navečer, pak se šly s X ještě projít, a předala jí A. před obchodem, v pět hodin odpoledne. XX se chovala divně, domáhala se koupě časopisu, což normálně nedělá, a když jí matka nevyhověla, začal křičet „to je hrozný, co mi to děláte“. Pak se spolu doma dívaly na pohádky, XX jí na gauči řekla, že jí měl XX sahat prstem mezi nohy (v přípr. řízení matka uváděla, že XX řekla „na pipinu“). Ona se vyděsila, opakovaně se jí ptala, protože tomu nechtěla uvěřit, a pak si to od ní nechala na posteli ukázat. Matka před soudem předvedla, jakým způsobem jí XX ukazovala, že se jí XXX dotýkal vleže, na zádech, když nezletilá ležela vlevo a ona vpravo, XX jí ukazovala, jak jí levou rukou sahal na přirození, říkala, že ji „šťouchal“ a upřesnila, že neměl ruku na kalhotkách, ale pod jejími kalhotkami.  Velice ji to rozrušilo, ale věřila tomu, že by si to XX. nevymyslela- je vedená k tomu, že lhát nesmí a nedělá to, volala proto své matce, jak je to možné, že se to stalo. Matka říkala, že nic neví, pak už na ní křičela, hádaly se spolu. Dále pak ještě volala svému bratrovi, také o tom mluvila s otcem nezletilé. Rozhodla se tedy, že půjde celou věc oznámit na policii, její matka po dohodě šla s ní, braly s sebou samozřejmě i nezletilou XX.. K obžalovanému svědkyně uvedla, že jej z minulosti zná, byl letitým partnerem její matky, partnerský vztah byl však velmi problematický, protože oba nadužívali alkoholické nápoje, a pak se ve velkém hádali, na místě opakovaně zasahovala policie. Společné bydlení opustil obžalovaný před vánoci roku 2014 poté, co matka opětovně přivolala policejní hlídku a policisté jí řekli, že příště už bude výjezd policie platit ze svého. Poté ví, že se nějakou dobu nestýkali, v posledních době se opět stýkali, ale neví, jak často. Domnívá se, že v současné době se už spolu nestýkají. Pokud se týče konkrétně toho velikonočního pondělí, matka se zmiňovala, že pan XX. by měl přijet, ale netušila, že tam byl už přes noc. Ví, že v poslední době se s panem XX. několikrát viděla, popisovala vždycky, jak se u babičky měla, o obžalovaném rozhodně nemluvila nějak špatně. Pokud se týče oblečení, které při spaní měli mít oba na sobě, XX jí líčila, že na sobě měla tričko a kalhotky, a XX měl mít trenky a tričko. Ptala se své matky, proč poslala XX. spát s X. do jedné postele, a matka jí říkala, že obžalovaný šel nezletilé číst pohádku. Jestli to bylo u nich zvykem, neví. XX. se však zmiňovala, že v době, kdy byli s XX v posteli, přišla je babička kontrolovat, a pak zase odešla. Měla snad říkat něco o tom, co oni dva tam dělají. Svědkyně dále uvedla, že se starala o nemocnou babičku, která byla matkou matky, babička nejprve bydlela s XX. a obžalovaným, pak po úraze si ji vzala do péče do svého bytu. Babička obžalovaného XX. ráda neměla, vadilo jí, že spolu pořád pijí, byli hluční. Svědkyně s nimi sama nežila, měli s obžalovaným občas kvůli pití nějaký konflikt, ale dlouhodobý problém nikoli. Od babičky ví, že jí měl obžalovaný v době její návštěvy v bytě slovně sexuálně obtěžovat, domáhal se po ní, aby mu mastičkou namazala penis, což babička odmítla, a vnučce si stěžovala. Ona to pak řešila jak s obžalovaným, tak se svou matkou a bratrem, matka tomu nechtěla věřit, obžalovaný to popřel. Babička je v současné době už mrtvá, takže se k věci vyjádřit nemůže. Svědkyně k osobnímu životu uvedla na dotaz soudu, že žije v bytě s nezletilou sama, se žádným mužem domácnost nesdílí, takže nezletilá nemohla doma vidět žádné sexuální praktiky. Nepředpokládá, že by obdobné praktiky mohla dcera vidět v domácnosti svého otce, byť v tento současné době žije se stálou partnerkou. XX. pobývá u otce poměrně často na víkendy, ale společně s dcerami jeho partnerky užívají dětský pokoj, ložnici s rodiči nesdílejí. K případným následkům matka uvedla, že jednání jako takové následky na chování dcery nezanechalo. Dcera je poučená z domova i ze školky, že se jí nikdo nesmí dotýkat, že nemá nastupovat k cizím lidem například do auta, nebo se od nich brát jídlo, průběžně s ní tato témata probírá, vždy podle aktuální situace. Krátce po činu však byla XX plačtivá, vznětlivá, lítostivá, dokonce si šla sama do pokoje lehnout, což se předtím nikdy nestalo. Netrvalo to však dlouho, pak tu celou situaci uzavřely. Vysvětlila jí, že to bude muset říct na policii, slíbila jí, že po výslechu na PČR se k tomu už nebudou muset vracet a nevracely. Koupila jí kolo, kolečkové brusle, aby přišla na jiné myšlenky, aby se zabavila jinak. Pak jí řekla, že bude muset ještě za doktorem, který se na ni podívá. Při výslechu u psychologa s dcerou při samotném pohovoru psychologů s dcerou nebyla, ale dostavila se tam s ní. Také ví, že v minulosti dcera opakovala stejné údaje ke skutku pořád dokola.   

  

Výpověď svědkyně XXX. soud považuje za zcela věrohodnou, odpovídající přiměřenému zájmu matky o jedinou dceru, na kterou je silně fixována. Za přiměřenou soud považuje i reakci matky nezletilé na nezletilou uváděné údaje o osahávání obžalovaným XX i následnou hádku s vlastní matkou, které dítě svěřila, jakož i společnou návštěvu policie a podání trestního oznámení. Na rozdíl od obhajoby obžalovaného soud neshledává v jednání matky žádné účelové jednání, ani snahu ovlivňovat výpověď vlastní dcery, či obžalovaného nějak před soudem očerňovat. Skutečnosti z minulosti, které vykreslují osobnost obžalovaného jako osoby nezdrženlivé, sexuálně obtěžující okolí, uvedla svědkyně až na výslovný dotaz soudu, přičemž v rodině probírané nevhodné chování obžalovaného potvrzuje též bratr svědkyně i bývalá partnerka obžalovaného XXX. st., přičemž tendence k nezdrženlivému chování obžalovaného vyplývají i ze zprávy PČR z místa bydliště. Samotný rezervovaný postoj svědkyně k obžalovanému, daný jeho arogantním vystupováním a hulvátským chováním, posílené zřejmě vlivem alkoholu, nelze považovat za důkaz zášti svědkyně, která by svědkyni vedla k nepravdivému obvinění obžalovaného ze závažného trestného činu. Obhajobě obžalovaného o účelovosti tr. stíhání , vyvolaného matkou nezletilé  proto soud neuvěřil, zejména poté, co učinil vlastní zkušenost s chováním obžalovaného v jednací síni při nařízeném hlavním líčení.   

  

Svědkyně XX. – babička poškozené nezletilé XX a bývalá družka obžalovaného, k věci uvedla, že na velikonoční pondělí hlídala nezletilou XX., kterou převzala od její matky v ranních hodinách. Ten den XX. barvila s obžalovaným vajíčka, po obědě ji dala spát (kdy běžně ji dávala spát po dvanácté hodině), a obžalovanému řekla, aby jí přečetl pohádku, proto spolu odešli do ložnice. Svědkyně uvádí, že za chvilku se šla na oba podívat, vše bylo v pořádku, oba spali, a ona žádný problém nezaznamenala. Asi za půl hodiny se probudil obžalovaný, po něm cca za 15 min. i XX, která za nimi přišla oblečená. Domnívá se, že XX na sobě měla pyžamové kalhoty. Obžalovaný měl odjíždět do XX, proto ho s XX k vlaku doprovodily, běžně se rozloučili. XX pak odevzdala matce. Nezletilá byla spokojená, byla zcela normální, žádný problém na ní neshledala, až večer jí dcera volala, že měl obžalovaný XX obtěžovat, nechtěla tomu věřit. Pokud se týče toho po poledního spánku, XX. někdy v té době už nechtěla chodit po obědě spát, obžalovaný jí měl jít číst pohádku. Zda ke čtení pohádky došlo, neví, ale pohádkové knihy v ložnici připraveny jsou. Obžalovaný běžně spí v pyžamu nebo ve slipech, v teplácích nespí. Ona když se přišla podívat do pokoje, tak byli obžalovaný i poškozená oba přikryti, oba leželi na zádech, poškozená v levé části postele, a obžalovaný na pravém lůžku dvou postele. V čem spala XX. neví, ani tu neviděla, měla ten den asi tričko a punčocháčky, neví, zda spala v nich, v pyžamku, nebo v kalhotkách. Při konfrontaci zcela rozdílných údajů, které uváděla svědkyně v přípravném řízení v průběhu výslechu a v hlavním líčení, týkajících se skutečnosti, zda byla či nebyla kontrolovat poškozenou a obžalovaného v ložnici v průběhu doby, kdy je poslala společně spát, svědkyně uvedla, že si to už nepamatuje. Pokud se týče požívání alkoholu obžalovaným, uvedla svědkyně, že ten den měl asi dvě až tři piva. Svědkyně přiznala, že pod vlivem alkoholu býval obžalovaný velmi hlučný, volala na něj opakovaně policejní hlídku, měl různé úrazy hlavy a naražená žebra, a s tím související neurologické i psychické problémy. Pokud se týče události s její vlastní matkou, kterou měl obžalovaný obtěžovat, je pravdou, že jí to dcera říkala, ale v rodině to neřešili, protože dcera jí to sdělila až v době, kdy její matka byla mrtvá.  Svědkyně taktéž popřela, že by se od 28. 3. 2016 kdykoli s obžalovaným setkala, po konfrontaci s jím uváděnými skutečnostmi, že se měli naposled intimně stýkat v červenci 2016, připustila, že u něj byla v tomto termínu na návštěvě. V současné době už neudržuje s obžalovaným žádný vztah, zjistila, že s ohledem na problémy s alkoholem takový vztah nemá perspektivu, stíhaná událost vliv na její rozhodnutí ukončit vztah ale vliv neměla, této nevěří. Ke vztahu s obžalovaným uvedla, že v době Velikonoc 2016 byli jen „kamarádi“, nežili spolu, ale přiznala, že spolu udržovali intimní poměr. Pokud se týče X., tuto označuje za chytrou, sympatickou holčičku, vypráví jí vždy, co bylo ve školce, malují si spolu. A. se jí příliš nesvěřuje, netráví s ní tolik času, svěřuje se spíše matce. Nestalo se však, že by si v minulosti vymýšlela. Svědkyně také uvedla, že obžalovaný XX se od doby jejich rozchodu do Velikonoc roku 2016 s XX nestýkal, možná se někdy potkali, když byl u ní na návštěvě a přišla dcera s vnučkou. V minulosti, tedy do roku 2014 se s panem XXX XXX pravidelně potkávala, svědkyně vnučku hlídala od jejích 3 let, kdy začala chodit do školky. I v minulosti jí obžalovaný občas četl pohádky, ale nikdy s ní nešel odpočívat. Svědkyně k dotazu, zda obžalovaný chodil ve spodním prádle po bytě, tuto skutečnost popřela, uvedla však, že ho nezletilá mohla vidět ve spodním prádle, protože za ním občas chodila na záchod.   

  

Výpověď svědkyně XXX hodnotí soud jako sníženě věrohodnou, neboť výpovědi svědkyně jsou nekonzistentní, odporují si navzájem a odporujíc i výpovědi dalších slyšených osob. Svědkyně přes svůj životní elán předstírá „amnézii“ na podstatnou část skutečností, důležitých pro posouzení okolností celého případu, a svou výpovědí i vystupováním tak prokazatelně hájí zájmy obžalovaného. Neobstojí ani argumentace XXX., že XX mohla vidět spodní prádlo obžalovaného (které věrohodně popsala shodně se svojí babičkou) na záchodě, kam za ním občas chodí, neboť jednak obžalovaný s nezletilou spolu trávili ten den pouze pár hodin a z výslechu samotné svědkyně vyplynulo že se obžalovaný s nezletilou od jejich rozchodu v r. 2014 až do Velikonoc 2016 údajně nestýkal (což vyvrací, jednak i pokud by za ním A. na WC šla (a pokud by tak opravdu činila, nebyl by jistě problém tomuto nevhodnému „pronásledování“ obžalovaného ze strany nezletilé zabránit), stěží by si u muže, vykonávající malou potřebu, všimla barvy spodního prádla pod kalhotami.  

  

Výpověď nezletilé XX a její matky XX. pak jako nepřímí svědci prokazují i bratr XXX- XXX a otec nezletilé XX - XX, kteří oba shodně popsali, jak prostřednictvím telefonu je 28. března kontaktovala matka nezletilé, a svěřila se jim s oznámením XX. o nevhodných sexuálních praktikách obžalovaného XXX a se skutečností, že tyto informace půjde matka společně s XXXX sdělit Policii ČR. Oba muži současně popsali XXX, jako otevřené, veselé děvče bez jakýchkoli problémů, u kterého není zvykem, že by si vymýšlelo. Oba též shodně uzavřeli, že na nezletilé nepozorovali po skutku žádné trauma ani jiné následky. Pokud mluvila A. v minulosti i současnosti o obž. XXX, mluvila o něm víceméně neutrálně, žádný negativní vztah k obžalovanému u poškozené nepozorovali. Svědek XXX dále uvedl, že ví o tom, že obžalovaný XXXX měl v minulosti obtěžovat i jeho babičku, o kterou se sestra starala, říkala mu to snad dokonce jeho matka, mluvila o tom, že babička naznačila, že panem XXX byla obtěžována, a že tomu nechce sama uvěřit. Matka mu to říkala v době, kdy byla babička ještě naživu, ale babičky se na to nedotazoval, byla to choulostivá věc, nechtěl se v tom rýpat.   

  

Ve věci bylo provedeno a vypracováno odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví biologie, a genetiky, které zpracovali znalci MUDr. XXXX a Mgr. XXX, oba znalci kriminalistického ústavu.  MUDr. XXX, jako znalkyně z oboru biologie uvedla, že měla ke zkoumání růžové dětské kalhotky poškozené, uprostřed rozkroku našla skvrnu 2x2 cm, a proto provedla plošný stěr vnitřní strany kalhotek a dále ještě stěr na vnitřní straně kalhotek pod gumou. Obě tyto zkoušky měly negativní výsledek, nebyly tedy nalezeny žádné haplotypy odpovídající mužské složce DNA, jak to vyhodnotil znalec z oboru genetiky Mgr. XXX. Tento dále upřesnil, že na spodním prádle bylo nalezeno větší množství biologického materiálu, který náležel poškozené nezletilé. Biologické stopy se samozřejmě znehodnocují s postupem času, je to však individuální, ovlivňuje to mnoho faktorů. Samotná skutečnost, že DNA obžalovaného ani jiného muže, nebyla nalezena na spodním prádle poškozené, nepotvrzuje ale ani nevylučuje skutečnost, že došlo k fyzickému kontaktu prádla poškozené s obžalovanýmK věrohodnosti výpovědi poškozené nezletilé XX, i k případným následkům stíhaného jednání obžalovaného na psychickém stavu poškozené, byli přibráni znalci PhDr. XXX, a MUDr. XXX. Ze znaleckého zkoumání psychiatrického MUDr. XX soud zjistil, že poškozená v důsledku prožité šetřené události neutrpěla žádnou psychiatrickou újmu, její stav je dobrý, bez známek prožitých psychických traumat. S ohledem na to, že nebyly zjištěny žádné psychické potíže, lze konstatovat, že poškozená je bez psychických následků stíhaného zločinu a závěry znalkyně z oboru psychiatrie nečinily žádné výkladové problémy, byl za souhlasu stran znalecký posudek znalkyně z oboru psychiatrie čten.   

Znalecký posudek z oboru psychologie však s ohledem na absenci zhlédnutí videozáznamů o výslechu poškozené XXX ze strany znalce bylo nutno doplnit a objasnit výslechem znalce v hlavním líčení, a upřesnit tak původní závěry shledané znalcem na základě neúplného seznámení se znalce s důkazním materiálem. Z výslechu znalce PhDr. XXX v hlavním líčení soud zjistil, že po provedeném znaleckém pedopsychiatrickém vyšetření, pohovoru s posuzovanou i s její matkou, a po zhlédnutí záznamu DVD před výslechem znalce v hlavním líčení, dospěl znalec k závěru, že nezletilá A. je dívka, která se rozvíjí přiměřeně svému věku, spíš lehce nadprůměrně, její IQ bylo stanoveno výši xxx. V porovnání s dospělým je osobnostně nezralá, v porovnání s dítětem svého věku je však vyzrálá přiměřeně. Nezletilá trpí zvýšeným neklidem, který odpovídá informaci matky o drobných komplikacích v průběhu těhotenství a porodu. Celkově osobnostní struktura nezletilé nevybočuje z mezí. Žádné odchylky znalec nezjistil ani ve schopnosti zapamatovat si a reprodukovat prožité události nezletilou. Shoduje se se závěrem psycholožky PhDr. XXX (a uvádí, že tuto zná léta ještě pod předchozím příjmením X), která komunikovala s nezletilou krátce po činu. K dr. X. znalec uvádí, že jde o uznávanou odbornici v oboru psychologie (což dle znalce zvyšuje validitu výsledku jejího vyšetření), dle jejíž závěrů nezletilá ataku babiččina přítele na svoji osobu popisuje přiléhavě a logicky správně, danou skutečnost nezveličuje, ani nedramatizuje, ale současně také necenzuruje. Schopnost svěřit se matce pak znalkyně přikládá podnětnému a bezpečnému prostředí, ve kterém nezletilá svědkyně vyrůstá. V souladu se závěry výše uvedené psycholožky proto znalec obecnou schopnost nezletilé svědkyně zapamatovat si a reprodukovat události považuje za úměrnou věku a neporušenou, obecnou věrohodnost v přípravném řízení shledal za sníženou pro nižší věk svědkyně, která s ohledem na svůj věk může mít ještě snížené rozlišování mezi realitou a fantazií. Současně znalec jednoznačně popřel na dotaz soudu, že by jakékoli fantazie z výpovědi nezletilé svědkyně i při jejím vyšetření shledal, či že by shledal jakékoli skutečnosti v její výpovědi, které by odporovaly opakovaně tvrzené verzi poškozené nezletilé o průběhu skutkového děje. Výpověď svědkyně, kterou shlédl, byla tedy taková, že události se mohly odehrát tak, jak je popisovala. Při návštěvě psychologa nezletilá odmítla vypovídat, s odůvodněním že to už říkala na policii, ale při komunikaci s policejní komisařkou nepozorovali žádné zjevné tendence k vymýšlení nebo k rozvíjení popisovaného děje, které jsou jinak pro toto chování typické. Z obecného hlediska konstatovali v přípravném řízení sníženou konkrétní věrohodnost svědkyně k vyšetřované trestní věci, a to pro psychopatologickou zátěž v rodině matky a dlouhodobě napjaté vztahy matky s přítelem babičky, současně však znalec v HL doplnil, že tyto spory se netýkaly přímo nezletilé. Při vyšetření na nezletilé nepozorovali žádné známky traumat, které by byly následkem stíhané trestné činnosti. Nezletilá X, se jeví jako normálně prosperující dítě, které se rozvíjí přiměřeně svému věku, pokud se sama zmiňuje o obžalovaném, nemluví o něm jakýmkoli negativním způsobem, říká, že ho zná, ale uvádí, že ho viděla jen dvakrát, nevypovídá nic, co by jakkoli svědčilo v neprospěch obžalovaného. Povahou je XXX spíše dominantní, svým projevem, ale u tak malého dítě se to nehodnotí snadno. Nelze předvídat, v co se povaha nezletilé vyvine. Ze záznamů však nepůsobila v žádném případě zakřiknutě, ani nesměle, projevuje se bez obav, bez strachu a bez úzkosti. Pravděpodobnost, že by si nezletilá nechala implantovat myšlenky, které by opakovala po dobu nejméně čtrnácti dnů je menší.  Nezletilá je ve věku, kdy se děti začínají zajímat o sex, stěží však předpokládat, do jaké míry, by se při křivém obvinění mohlo jednat o její fantazii, kterou by zveličila. Z vyšetření, ani ze záznamu znalci takové závěry nedovodili. Ke konstatované snížené věrohodnosti svědkyně, znalec v hlavním líčení na opakované dotazy upřesnil, že výpověď nezletilé svědkyně, pokud se hodnotí pouze její chování, neříká nic, co by působilo nevěrohodným dojmem. Tuto nevěrohodnost způsobuje až širší kontext rodinných vazeb a konfliktů s obžalovaným (které však spadají do doby narození a útlého dětství nezletilé svědkyně)a dále její nízký věk svědkyně. Samozřejmě nelze zcela vyloučit vliv matky či jiné osoby na nezletilou, důkazy o ovlivnění nezletilé však znalci nebyly shledány. Znalec tak uzavírá, že ze samotné výpovědi nezletilé nebyly zjištěny žádné informace, které nezletilá podala, a zněly by nevěrohodně, nebyly tam zjevné známky, že by výpověď byla jakkoli naučená.   

  

Soud tedy po výslechu znalce-psychologa v hlavním líčení dospěl k závěru, že znalec fakticky neshledal žádný důvod ke snížení obecné věrohodnosti nezletilé svědkyně, která by mohla zpochybnit obsah její výpovědi.  Konkrétní věrohodnost výpovědi nezletilé svědkyně tak znalec v hlavním líčení nezpochybnil, přičemž pravdivost výpovědi nezletilé soud vyhodnotil s ohledem na další provedené důkazy zcela samostatně, a dospěl k závěru, že výpověď svědkyně XXX  je pravdivá, neboť údaje, které uvádí, jsou v souladu s dalšími zjištěnými skutečnostmi a jsou tak společně relevantním podkladem pro rozhodnutí o vině obžalovaného v trestní řízení.   

  

V průběhu trestního řízení byl zkoumán duševní stav obžalovaného XXX a to znalci z oboru klinické psychologie a sexuologie, a psychiatrie. Ze závěrů znalců soud zjistil, že vyšetřením PPG u obviněného nebyly zjištěný známky deviantních zájmů, nebylo také zjištěno, že by obžalovaný trpěl duševní poruchou, chorobou či sexuální deviací, která by se vyskytovala ať už v současné době, či v době kdy se měl dopustit stíhaného jednání. Pokud se obžalovaný stíhaného jednání dopustil, pak jeho ovládací i rozpoznávací schopnosti ve vztahu k nim byly plně zachovány. Osobnost obžalovaného je bez výraznějších anomálií, obžalovaný je orientován heterosexuálně bez známek poruch sexuální preference, není osobností zvýšené agresivní, a není zvýšené disponován k agresivitě ve stresových situacích. V psychicky zátěžových situacích není jmenovaný disponován k impulzivním reakcím, manifestně agresivní projevy u něj nejsou pravděpodobné, jeho zájmy jsou jednodušší. Celková orientace, tedy hierarchie hodnot obviněného je jednodušší, spíše egocentricky strukturovaná. Převažující psychologické obranné mechanismy obviněného jsou především prosté popírání a jednoduché racionalizace. Pokud se týče intelektu obviněného, jde o jedince intelektově podprůměrného s IQ xxx, bez forenzně významnějšího poškození centrálního nervového systému. Závislost na alkoholu, a jiných návykových látkách obžalovaný znalcům popřel, dostupné objektivní údaje takovou závislost nečinní pravděpodobnou. Motivace inkriminovaného trestného činu, pokud mu bude prokázán, tedy nebude podmíněna žádnou osobnostní, sexuální, nebo sociální patologií v pravém slova smyslu, šlo by o sexuální aktivity ve vztahu ke snadno dostupnému objektu. Obžalovaný je rozvedený otec 3 dětí, toho času bez partnerského vztahu, jeho sociální a občanská adaptace je bez výraznějších znaků maladaptace. Pokud mu bude uvedený skutek prokázán, přičemž sám ho plně popírá, jeho možnosti resocializace budou snížené jeho postojovou uzavřeností, a to popíráním a absencí pocitů viny. Pobyt posuzovaného na svobodě není z psychopatologického ani sexuologického hlediska nebezpečný, proto uložení ochranné léčby znalci nenavrhují.  

  

  

Z opisu evidence rejstříku trestů soud zjistil, že obžalovaný XX byl v minulosti třikrát soudně trestán. Rozsudkem Okresního soudu v XX  sp. zn. XXX mu pro tr. čin ublížení na zdraví dle § 223 tr. zákona  byl uložen trest zákazu činnosti, a to řízení motorových vozidel v délce jednoho roku. Dále byl obžalovaný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v XX ze dne XX pod sp. zn. XX pro trestný čin krádeže podle § 247 1,2 tr. zákona,  trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zákona, trestný čin násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci podle §196 odst. 1 tr. zákona, tr. čin  výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1, a to k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, podmíněně odloženému  na zkušební dobu v délce dvou let. Výkon původně podmíněně odloženého trestu byl obžalovanému nařízen usnesením Okresního soudu v XX dne 15.10.2003, z výkonu trestu byl pak odsouzený podmíněně propuštěn usnesením Obvodního soudu pro XX z 1.6.2004, pod sp.zn. XXX. Ve lhůtě podmíněné propuštění z výkonu trestu se obžalovaný osvědčil. Posledním rozhodnutím, jímž byl obžalovaný odsouzen, je rozhodnutí Okresního soudu v XX ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. XX, jímž byl pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, podmíněné odloženému na zkušební dobu v trvání do 10. 3. 2005. Všechna tři odsouzení jsou v současné době již zahlazena.   

  

Ze zprávy z místa bydliště soud zjistil, že Městským úřadem v XXX proti obžalovanému nebylo v posledních pěti letech vedeno řízení pro přestupek. Ze zprávy PČR OOP XX však soud zjistil, že v policejních evidencích má obžalovaný z roku 2016 tři záznamy, a to z 12.3.2016 pod č. j. XXXX, záznam o řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu, které bylo řešeno jako přestupek podle § 125c odst. 1, písm. b) zákona č. 361/2000 sb., pro který byl obžalovanému vysloven Městským úřadem XX pod č.j. XXXX zákaz řízení motorových vozidel v trvání od 21.3.2016 do 23.6.2016, a byla mu uložena dále pokuta ve výši 25.000,- Kč. Současně bylo zjištěno, že v nyní je již obžalovaný opět platným držitelem řidičských oprávnění skupiny AM, A1, B, BE, C, CE a T. Dále, jak vyplývá z evidence PČR, dne 16. 5. 2016 v 8:21 hodin oznámila policii matka obžalovaného XX., že jí syn nadává, napadá jí, nepracuje a nadměrně užívá v jejím bytě alkohol. Poté, co hlídka policie dorazila do bytu poškozené, tato uvedla, že jako matka nechce, aby věc byla řešena přestupkově, dále zjištěno, že obžalovaný z bytu před policií utekl. Matka požaduje po policii, aby syna umravnila. Poslední zákrok policie ČR v bytě matky obžalovaného je datován dnem 26. 6. 2016 v 10:08 hodin, kdy na OOP XX oznámil obžalovaný XX, že v místě jeho dočasného bydliště po něm vymáhá třetí osoba peníze, po příjezdu hlídky zjištěno, že jak obžalovaný XX, tak vymahatel dlužné částky pan XX, jsou oba pod vlivem alkoholu, odmítají dechovou zkoušku a hádají se kvůli půjčce peněz. Policie ČR tedy uzavírá, že obžalovaný má trvalý pobyt na evidenční adrese Městského úřadu v XX kde se, však fyzicky nezdržuje, jeho současný pobyt není znám, ale občasně se zdržuje na adrese xxx, u své matky XX. Dle místní a osobní znalosti příslušníků PČR OOP XX, je osoba známá jako zájmová, jde o poživatele alkoholu, který se v opilosti dopouští výtržností v rovině přestupků.  

  

K věrohodnosti omluvy obžalovaného a jeho schopnosti účastnit se nařízeného hlavního líčení, vyžádal soud zprávu oblastní nemocnice XX a oblastní nemocnice XX o zranění, které mělo být důvodem k absenci obžalovaného u nařízeného hlavního líčení v termínu 22. 11. 2016. Ze zprávy oblastní nemocnice XX chirurgické ambulance na soud zjistil, že obžalovaný XX byl převezen přivolanou rychlou záchrannou službou 22. 11. 2016 na chirurgickou ambulanci nemocnice v 05:02 hodin., uvedl, že sanitu mu zavolala matka, on sám doma v klidu spal. S ohledem na stáří úrazu po vyšetření byl odeslán na neurologickou ambulanci, kde byl 22.11.2016 05:27 vyšetřen a odeslán domů. Uváděl, že k úrazu mělo dojít již 4. 11. 2016, měl být hospitalizován v nemocnici XX, kde bylo provedeno CT a RTG bez patologie, kde po půl dni podepsal revers a odešel domů. Na chirurgickou ambulanci byl přivezen 22. 11. 2016 pro slabost, a točení hlavy, hospitalizován v nemocnici nebyl. Pacient se ve výčtu obtíží na chirurgické a neurologické ambulanci značně liší, udává točení hlavy, které následně neguje, poté slabost. Žádné objektivní potíže zjištěny nebyly, objektivní vyšetření zcela normální, pacient je schopen účasti v hlavním líčení.  Výše citovaná zpráva byla vyžádána soudem na základě sdělení a omluvy doručené soudu obžalovaným, v které uváděl, že v noci 22. 11. 2016 náhle zkolaboval, a musel být převezen rychlou záchrannou službou do nemocnice XX, kde byl vyšetřen a hospitalizován na jednotce intenzivní péče. Přestože mu byl doporučen klidový režim a návštěva lékaře, k lékařce se údajně objednal až na odpoledne 24.11, tedy s dvoudenním zpožděním, a k soudu se v nařízených termínech 22. 11. ani 23. 11. 2016 nedostavil. Ze zprávy nemocnice XXX na č. l. 237 pak soud zjistil, že hospitalizován obžalovaný nebyl ani v této nemocnici, do nemocnice byl přivezen rychlou záchrannou službou, když po vystoupení z auta v práci mu měl být způsoben úraz na hlavě náhlým bezvědomím a pádem. Dle zprávy nemocnice jsou okolnosti úrazu nejasné, po příjezdu do nemocnice, byl obžalovaný bradypsychický, zmatený s krvácející ranou na temeni hlavy. Rána mu byla po CT mozku bez nálezu ošetřena novikovem a mezokainem, doporučenou nutnou hospitalizaci k observaci a neurologickému vyšetření pacient odmítl a svévolně opustil ambulanci se zákazem řízení motorových vozidel. Tato skutečnost byla současně hlášena policii ČR.   

  

Shora uvedené lékařské zprávy opětovně potvrzují, že obžalovaný opakovaně účelově uvádí nepravdivé informace a věrohodnost jeho výpovědi v kontextu těchto skutečností soud považuje za významně sníženou.  

  

Po vyhodnocení všech shromážděných důkazů, provedených v rozsahu požadovaném ustanovení § 5 odst. 2 tr. řádu, které byly soudem ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu hodnoceny podle vnitřního přesvědčení, kdy veškeré provedené důkazy byly pečlivě uváženy, a jednotlivá tvrzení poškozené, svědků, i obžalovaného byla navzájem porovnána s provedenými znaleckými posudky, záznamy na DVD a provedenými listinnými důkazy dospěl k závěru, že obžalovaný XX se dopustil jednání, které je mu obžalobou kladeno za vinu, a naplnil tak po stránce subjektivní a objektivní všechny zákonné znaky zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 3. písm. a) tr. zákoníku, když zneužil situace, kdy mu byla bývalou přítelkyní XX svěřena její vnučka, poškozená XX  které měl přečíst pohádku a pomoci usnout po svátečním velikonočním obědě dne 28. 3. 2016. Obžalovaný využil skutečnosti, že XX. je pětiletá holčička bez schopnosti psychicky i fyzicky odolávat jeho chování, neboť k němu má podřízený vztah dítěte vůči dospělému, není schopná dostatečně vyhodnotit škodlivost jeho jednání, i rizika, která jí hrozí ani mu úspěšně vzdorovat a zneužil tak této bezbrannosti nezletilé XX k uspokojení svých sexuální potřeb tím, že v průběhu „uspávání“ poškozenou hladil pod spodními kalhotkami na přirození. Obžalovaný si byl současně dobře vědom nejen své fyzické a duševní převahy nad poškozenou, ale i skutečnosti, že XX je pět let, neboť ji hlídal a byl partnerem její babičky již v době před jejím narozením. Motiv jednání obžalovaného jednoznačně prokázán nebyl, s ohledem na skutečnost, že znalci neshledali u obžalovaného žádnou z duševních poruch, ani sexuální úchylku, je pravděpodobné, že se svého jednání dopustil pod vlivem menšího množství požitého alkoholu, který odbrzďuje zábrany, a využil tak k uspokojení svých potřeb snadno dostupného sexuálního objektu v podobě nezletilé. Samotná skutečnost, že z odborného vyjádření z oboru biologie a genetiky nebyly zjištěny stopy DNA obžalovaného na spodním prádle poškozené, obžalovaného nijak nevyviňuje z trestného činu, neboť stopy DNA pachatel na oblečení zanechat nemusel, ze spisu současně vyplývá, že spodní prádlo prošlo rukama nejméně matky a babičky nezletilé a ke zkoumání bylo předloženo až s delším odstupem času. Stejně tak obžalovaného z tr. činnosti  nevyviňuje ani závěr znaleckého posudku z oboru sexuologie, který u něj neshledal sexuální poruchu, neboť statisticky většina pachatelů sexuálních deliktů páchá tr. činnost z nezdrženlivosti, nikoli pod vlivem duševních poruch či jiných vrozených anomálií. Po stránce subjektivní tak obžalovaný jednal minimálně v úmyslu nepřímém, neboť si byl vědom, že svým jednáním může porušit zájem na ohrožení sexuální integrity poškozené nezletilé XXX, a byl s tímto následkem srozuměn.  O tom svědčí i skutečnost, že obžalovaný, přestože popírá spáchání stíhaného skutku, svým chováním i vystupováním v jednací síni, i svým vlastním vyjádřením o projednávané „nafouknuté bublině“ dal dle názoru soudu jasně najevo, že si je vědom, že jeho chování nebylo v souladu se zákonem, pouze odmítá připustit, že by jeho chování mohlo být kvalifikováno jako zločin znásilnění. V tomto kontextu je nutno připomenout, že znásilněním ve smyslu § 185 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku je každé jednání pachatele, který zneužije bezbrannosti k pohlavnímu styku s jinou osobou, přičemž v kvalifikované skutkové podstatě pod odstavcem 3 písm. a), ustanovení § 185 je touto osobou dítě mladší 15 let. Jako „pohlavní styk“ je pak judikaturou kvalifikováno jakékoliv ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať už stejného či odlišného pohlaví - jde o široký pojem, který zahrnuje jednání vyvolaná pohlavním pudem, jejichž podstatou je fyzický kontakt s druhou osobou, tedy i dotyk, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Pohlavní styk při tomto základním vymezení tak zahrnuje širokou škálu činností od soulože (tedy koitu) a jiných pohlavních styků prováděných způsobem srovnatelným se souloží, tak osahávání genitálií ženy nebo mužů, erotické masáže atd. Takto vymezené jednání pak musí směřovat k pohlavnímu uspokojení pachatele, ale nezáleží na tom, zda k uspokojení v konkrétním případě skutečně dojde. K naplnění zákonných znaků skutkové podstaty § 185 odst. 1 linea druhá  odst. 3 písm. a) tr. zákoníku  tak postačí „pouhé“ osahávání nezletilé na genitáliích za účelem sexuálního ukájení obžalovaného. Pojem bezbrannosti je pak vnímán v daném případě jako bezbrannost celková, tedy absolutní, k níž dochází právě u osob, které sice vnímají okolní svět, ale jejich duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni, nebo v takovém stavu, aby ve své mysli dokázali situaci, v níž se nacházejí dostatečně přiléhavě ze všech souvislostí vyhodnotit, a přiměřeně logicky a účinně na ni reagovat, jak je tomu typicky u dětí, či osob mentálně zaostalých, které nemají dostatečné znalosti a zkušenosti aby byly schopny posoudit význam odporu proti vynucovanému pohlavnímu styku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 17/1982). Zneužití této bezbrannosti ze strany pachatele pak spočívá v tom, že pachatel o konkrétní skutečnosti – tedy psychické nezralosti poškozené – ví a tuto skutečnost využije k tomu, aby dosáhl svého cíle (srov. např. komentář Šámal a kolektiv Trestní zákoník II, nakladat. CH.Beck, 1.vydání, str. 1651, 1653-1654). Na základě naplnění všech výše uvedených znaků tedy soud dospěl k jednoznačnému závěru o vině obžalovaného stíhaným zvlášť závažným zločinem, právně kvalifikovaných shodně s podanou obžalobou. Soud též považuje za vhodné osvětlit, proč užil kvalifikace toliko dle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a ne též kvalifikaci dle odst. 2 písm. a), tedy spáchání činu souloží nebo jiným pohlavním stykem srovnatelným se souloží. Obecně lze říci, že za „jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží“ je možné považovat takový způsob styku, jehož mechanismus simuluje situaci, která nastává u soulože, tedy průnik pohlavního údu muže do ženské pochvy (srov. např. komentář Šámal a kolektiv Trestní zákoník II , nakladatelství  C.H.Beck, 2.vydání, str. 1842). V takovémto případě je možné, aby způsobem srovnatelným se souloží bylo i hluboké pronikání prstů do pochvy ženy, tzv. digitální penetrace. K této situaci však nedochází za situace, kdy se např. jedná pouze o malou intenzitu či dojde pouze k osahávání vnějšího genitálu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu jako TR NS 35/2007-T 990). Provedeným dokazováním bylo pak prokázáno, že obžalovaný se právě toliko dotýkal přirození nezletilé poškozené a prsty nezasouval dovnitř. I v tomto ohledu se tedy soud ztotožnil s názorem státní zástupkyně, která užitou právní kvalifikaci přesvědčivě a přiléhavě zdůvodnila již v podané obžalobě.  

  

Při ukládání trestu přihlédl soud ve smyslu § 38 a § 39 tr. zákoníku k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu  a poměrům pachatele, jakož i k jeho dosavadnímu způsobu života a možnosti jeho nápravy. Obžalovaný jednání zejména jeho trestně právní následek popírá, nicméně trest,  ukládaný ve smyslu § 185 odst. 3 tr. zák. ve výměře 5 – 12 let, by byl s ohledem na okolnosti případu- zejména na ojedinělost  jednání obžalovaného,  délku, po kterou se stíhaného jednání dopouštěl i absenci následku na psychickém  či fyzickém vývoji poškozené, nepřiměřeně přísný. Společenská škodlivost jednání obžalovaného je natolik vysoká, že ji nelze postihnout podle jiného právního předpisu  a využít tak institutu subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku , nicméně je  nižší, než typová společenská škodlivost stíhaného zvlášť závažného zločinu  znásilnění na nezletilé dle § 185 odst.1,3a) tr. zákoníku.  Nutno přihlédnout též k tomu, že obžalovaný byl v minulosti sice soudně trestán, tato odsouzení jsou však zahlazena, tedy nelze k nim přihlížet jako k obecně přitěžující okolnosti ve smyslu § 42 písm. p) tr,. zákoníku, ale pouze jako k informaci o nikoliv řádném životě obžalovaného a jeho nezdrženlivosti, vyplývající dále i ze zpráv PČR z místa bydliště. Soud tak dospěl k závěru,  že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání a snížil proto ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku ukládaný trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby zákonem stanovené. Na základě výše citovaných okolností dospěl soud dále k závěru, že k nápravě obžalovaného postačí trest ještě bezprostředně nespojený s odnětím svobody, a to trest v délce 3 let podmíněně odložený na maximální zkušební dobu v trvání 5 let, a to za současného uložení dohledu probačního úředníka nad obžalovaným a uložení dalších omezujících podmínek. Z provedeného dokazování totiž vyplývá, že problémy obžalovaného i  nezdrženlivost v jeho chování a jednání vyplývá především z jeho nezřízeného požívání alkoholických nápojů, proto soud v rámci uloženého dohledu uložil obžalovanému povinnost ve smyslu § 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku, a to zdržet se po dobu zkušební doby podmíněného odsouzení požívání alkoholických nápojů, neboť právě toto omezení je zárukou, že při jeho dodržení, bude obžalovaný schopen řádně plnit podmínky podmíněně odloženého trestu odnětí svobody a bude schopen řádného života i řádného výkonu zaměstnání.  

  

  

P o u č e n í :

  

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 (osmi) dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.  

  

Rozsudek může odvoláním napadnout  

  1. státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,   
  2. obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká,  
  3. poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na  

vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové 

újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.  

  

Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

  

V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce; toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení.  

  

Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce.  

  

Odvolání musí být ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho doručení nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr.ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo (§ 249 odst.1 tr.ř.).  

  

Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť zčásti, ve prospěch nebo neprospěch obviněného (§ 249 odst. 2 tr.ř.).   

  

Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy (§ 249 odst. 3 tr.ř.).  

  

Právo odvolání nemohou s úspěchem uplatnit ty osoby, které se ho po vyhlášení rozsudku výslovně vzdaly.   

  

Poškozený, jemuž byl odsuzujícím rozsudkem, jímž soud odsoudil obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, přiznán alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, má právo žádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni. (§ 228 odst. 4 tr.ř.)   

  

V Praze dne 15. prosince 2016   

  

 Mgr. Blanka Bedřichová, v.r.                                                        předsedkyně senátu       

  

  

  

 

sp.zn.
1 T 12/2017
Opakované znásilňování mentálně handicapované ženy

číslo jednací: 1 T 12/2017-391

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Senát Okresního soudu v Chebu složený z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Johanna a přísedících Ing. Romana Divíška a Hany Blažejové v hlavním líčení konaném dne 30. listopadu 2017 v Chebu rozhodl a vyhlásil

takto:

Obžalovaný XXX, trvale bytem XXX, narozený posledně na adrese XXX

uznává se vinným, že

ve Františkových Lázních, okres Cheb, zejména v pokoji na ubytovně v XXXXXX, případně na nezjištěném místě v osobním automobilu, který tehdy užíval, v době nejméně od konce ledna 2016 do 15. srpna 2016, přestože věděl, že má omezenou svéprávnost pro mentální retardaci a v důsledku toho jsou podstatně omezeny její schopnosti posoudit závažnost jeho jednání a není schopna odpovídající obrany, nejméně jednou v týdnu YYY narozenou YXY, poté, co ji většinou odvážel z Chebu, především z okolí XXX, kde pobývala, tuto svlékal a pak s ní souložil, a to v období nejméně posledního měsíce i přesto, že s tím nesouhlasila, odstrkovala jej rukama a tak ji bil a takto na ní buď vykonal soulož anebo jí do přirození zasouval nezjištěný předmět, nejspíš vibrátor či ji přiměl k tomu, aby mu sála přirození, přičemž po celou kritickou dobu ji obdarovával zejména cigaretami, penězi různých částek až do výše řádově tisíců korun,

tedy

jednak k pohlavnímu styku souloží s jiným zneužil jeho bezbrannosti,

jednak jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, zneužil jeho bezbrannosti, a to k souloži nebo k jinému pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží,

čímž spáchal

pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odstavec 1, odstavec 2 písmeno a) trestního zákoníku,

a ukládá se mu za to

podle § 185 odstavec 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, jehož výkon se podle § 81 odstavec 1, § 82 odstavec 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) roků. Podle § 82 odstavec 2 trestního zákoníku se obžalovanému XXX. ukládá zákaz styku, jak osobně, tak i zprostředkovaně, písemně i prostřednictvím elektronických komunikací s YYY., narozenou YXY

Odůvodnění:

Státní zástupce podal dne 3. 2. 2017 u zdejšího soudu obžalobu, v níž je XXX. kladeno za vinu, že se dopustil pokračujícího zločinu znásilnění a přečinu omezování osobní svobody podle § 185 odst. 1,2, S 171 odst. 1,2 tr. zákoníku tím, že „po blíže nezjištěnou dobu, pravděpodobně nejméně od ledna 2016 do 25. srpna 2016, v blíže nezjištěném počtu případů v Chebu, okres týž, v ulici XXX přiměl jemu osobně známou poškozenou YYY., nar. XYX, osobu mentálně retardovanou, která zde trvale pobývá, aby nastoupila k němu do vozidla, kdy jí ve vozidle uzamkl a odvezl ji například na parkoviště k XXX v Chebu a na další místa v Chebu, v Aši, kde po ní přímo ve vozidle cca v 10-15 případech proti její vůli vyžadoval pohlavní styk souloží, naléhal na ni, svlékal ji a i přesto, že poškozená se bránila a nesouhlasila s tím, došlo k souloži mezi nimi a dále ji v přesně nezjištěném počtu případů odvezl do Františkových Lázní, okres Cheb, na ubytovnu na XXX, kde v té době bydlel na jednom z pokojů, zde vždy uzamkl a poté na ní bez jejího souhlasu a s jejím aktivním fyzickým a slovním odporem, kdy obviněného odstrkovala rukama a kopala nohama a několikrát mu i sdělila, že sex s ním nechce, přesto v blíže nezjištěném počtu případů na ní vykonal soulož, kdy jí za to poskytoval cigarety a nepravidelně i finanční hotovost v různé výši, pravděpodobně s cílem působení na poškozenou, aby věc neoznamovala a mlčela, přičemž věděl o tom, že poškozená YYY. je omezena na svéprávnosti vzhledem ke svému duševnímu stavu a využil tak její bezbrannosti, neboť po nějakou dobu pracoval jako správce v XXX dílnách, s poškozenou se delší dobu znal a nejméně posledního 3/4 roku s ní udržoval partnerský vztah“.

Obžalovaný se v dosavadním řízení přímo ke skutku, jímž měl se dopustit trestné činnosti, nevyjadřoval, opakovaně ale na svou obhajobu zdůrazňoval, že vzhledem ke svému vztahu k poškozené nikdy by jí neublížil. Jeho obhájce pak sice připustil, že obžalovaný měl s YYY. uváděný intimní vztah, vzhledem k retardaci poškozené a vůbec charakteristikám její osobnosti, jakož i rozdílnému popisu toho, co jednotlivým osobám YYY. tvrdila, není možné bezpečně zjistit, co z jejích tvrzení odpovídá skutečnosti a co si případně vymyslela, když podle provedených důkazů má mít k tomu výrazné sklony. V každém případě existují pochybnosti o vině obžalovaného a pak je třeba rozhodnout v jeho prospěch a obžaloby jej v celém rozsahu zprostit. Státní zástupkyně naopak požadovala, aby byl XXX. uznán vinným podle obžaloby, když tvrzení poškozené, jež obžalovaného usvědčují, potvrzuje znalecký posudek, jakož i samotné věrohodné vystupování YYY. při hlavním líčení. Kromě toho se o útocích na svou osobu, které jsou uvedeny v obžalobě, zmiňovala poškozená více osobám. Přitom sama je snadno manipulovatelná a obžalovaný na ni prokazatelně působil a setkával se s ní i po svém propuštění ze zadržení dne 3. 9. 2016. V posuzovaném případě připadá v úvahu už vzhledem k závažnosti trestné činnosti pouze uložení trestu odnětí svobody podle s 185 odst. 2 tr. zákoníku v sazbě od dvou do deseti roků. Podmíněný odklad výkonu takového trestu je možný pouze za současného uložení omezení a stanovení dohledu. Se závěry státního zástupce se plně ztotožnil také opatrovník poškozené.

Senát Okresního soudu v Chebu, který je příslušný podle § 314a odst. 1, § 16, § 18 odst. 1 tr. řádu k rozhodnutí o podané obžalobě a ve věci vůbec, hodnotil při hlavním líčení provedené důkazy postupem upraveným v § 2 odst. 6 tr. řádu. Potom dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

V posuzovaném případě při procesním dokazování nelze použít v přípravném řízení policejními orgány pořízená vysvětlení AAA (č. 1. 65-66), BBB (č. 1. 70-71), CCC (č. 1. 72-73), DDD (č. l. 78-83) a EEE (č. 1. 84-87), ani samotného až později obviněného XXX. z 1. 9. 2016 (č. l. 88-91). To samé platí pro „úřední záznamy o podaném vysvětlení dle ustanovení § 158 odstavec 6 trestního řádu“, které měli poskytnout FFF, GGG, HHH a III a JJJ, které ani formálně neodpovídají příslušným ustanovením tr. řádu.

Jak už bylo uvedeno, XXX v přípravném řízení po zahájení svého trestního stíhání a pak ani před soudem při hlavním líčení k samotnému skutku fakticky nikdy nevypovídal. Pouze při vazebním zasedání 3. 9. 2016 vyslovil „nesouhlas s tím, co je mu dáváno za vinu“, ale dále se vyjadřovat odmítl. Později v průběhu a na závěr hlavního líčení dne 13. 6. 2017 uvedl, že „nikdy nechtěl YYY ublížit a nic .... nechtěl dělat proti její vůli“, k čemuž zdůraznil, že v té době stále ještě měl k ní hluboký citový vztah a proto také, jak připustil, se s ní stále stýkal, ač to měl rozhodnutím soudu ze dne 3. 9. 2016 od svého propuštění ze zadržení výslovně zakázáno. Ani k těmto kontaktům ovšem neučinil podrobnější výpověd.

V posuzovaném případě ve věci rozhodující senát ve velice složité důkazní situaci, kde si nejen jednotlivé důkazy, ale zčásti i tvrzení poškozené odporují, vycházel především ze svědectví samotné YYY Přes negativní stanovisko znalkyně poškozenou právě z uvedených důvodů dne 5. 4. 2017 jako svědkyni vyslechl, aby si tak učinil vlastní náhled na její osobu a vůbec podání obvinění tak, jak byla obsažena už v jejím procesně použitelném svědectví z 2. 9. 2016. Přitom musel se zaobírat nejen zmíněnými rozpory mezi jednotlivými důkazy a v některých případech i jejich jednotlivými částmi, ale nakonec i tím, nakolik obvinění uváděná YYY orgánům činným v trestním řízení, ale také dalším osobám, jak o nich tyto později svědčily, vztahují se k době před doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obžalovaného tedy 1. 9. 2016, a ve kterých případech tyto poškozenou popisované události mohly se uskutečnit později. Z při hlavním líčení provedených důkazů je totiž zřejmé, že přes usnesení soudce Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 9. 2017, sp. zn. 7 Nt 6009/2016, o zákazu styku XXX s YYY obžalovaný v kontaktech s poškozenou pokračoval ještě v průběhu hlavního líčení včetně podle všeho také intimních styků s ní. To ostatně XXX do rozhodnutí senátu v této věci nikdy ani nepopřel. Bylo nutné pak za rozhodující dělítko ohledně obvinění obsažených v postupně dvou učiněných a procesně použitelných svědectvích YYY vzít její výpověď z přípravného řízení z 2. 9. 2016. V té době od už 1. 9. 2016 byl XXX zadržen a k jeho propuštění došlo výše uvedeným usnesením soudce zdejšího

soudu až po 13. hodině dne 3. 9. 2016. Z těchto časových údajů je pak zřejmé, že podle všeho před soudem poškozená dne 5. 4. 2017 vypovídala o útocích na svou osobu z doby jak před 1. 9. 2016, tak ve značném rozsahu i o pozdějších, rozhodně ale jako svědkyně v přípravném řízení mohla popisovat inkriminované jednání XXX pouze z období před zahájením trestního stíhání.

Ve svém svědectví dne 2. 9. 2016, při němž byly kromě obhájce obžalovaného přítomny také opatrovnice poškozené a znalkyně PhDr. MMM (č. l. 57-63), YYY vesměs po odpovědích na dotazy k trvání a vůbec charakteru vztahů s obžalovaným v době ukončení jejích hospitalizací v XYX, z nichž poslední trval prakticky do konce roku 2015, vypověděla, že ze strany XXX byl po ní vyžadován „sex“, a to v době, kdy ona sama podle tehdejších tvrzení už „ho nebrala jako přítele“. To odůvodnila tím, že jí ještě v době pobytu zřejmě v Psychiatrické nemocnici v XYX „ubližoval“. V průběhu výslechu dále potvrdila poškozená, že se s XXX nadále stýkala odhadem jednou za týden za situace, kdy obžalovaný už v objektu XXX v Chebu na rozdíl od ní nebydlel. Po delší dobu, kterou nebyla schopna upřesnit, rozhodně však delší než řadu měsíců, XXX opakovaně poškozenou „vyhledával“, respektive „odchytával“, přestože se mu podle vlastních tvrzení „vyhýbala“. Při těchto setkáních uskutečněných vesměs mimo ubytovací zařízení na různých místech v Chebu po poškozené obžalovaný „chtěl sex“ a za tím účelem pak ji také vozil osobním automobilem, jak nakonec uvedla, především do Františkových Lázní, kde tehdy podle ní bydlel. K uváděnému „sexu“, o jehož charakteru ale blíže nechtěla se vyjadřovat, vypověděla tehdy YYY, že k němu nejméně v deseti případech došlo přímo v předmětném automobilu, kdy byla také obžalovaným svlékána, a to v některých případech přesněji nespecifikovaných i přesto, že se neuvedeným způsobem „bránila rukama“. K „sexu“ docházelo pak podle tohoto svědectví často také na ubytovně ve XXX, kterou podle dalších soudu předložených důkazů už počátkem září 2016 ukázala policistům na jejich žádost. Na této ubytovně u obžalovaného, kam ji tento sám zpravidla vozil, se zdržovala jak ve volných, tak i v pracovních dnech až odhadem do doby nejdéle dvou týdnů před výslechem. Právě tehdy mělo dojít ze strany obžalovaného na označené ubytovně k tomu, že ji uzamkl a také „mlátil“. Zamykána ovšem byla i v dalších předcházejících případech „v tom bytě“, podle ostatních provedených důkazů ve Františkových Lázních, za situace, kdy „chtěla odejít“. K samotnému „sexu“ bez bližšího popisu a upřesnění tehdy výslovně YYY uvedla, že v přesně neoznačené době už „ho nechtěla“ a právě v takovém případě z ní měl podle všeho obžalovaný strhat ošacení a uskutečňovat uváděný sex, přestože požadovala, aby ji nechal být. Nejméně v jednom z těchto případů na neoznačeném místě mělo dojít „k tomu sexu“ za situace, kdy poškozená spala. Pokud pak se snažila bránit, v neuvedeném počtu případů „překonal její obranu, obžalovaný jí dával pěstí". Nejméně jednou přitom „měla modřiny“, ale „paní asistentce řekla, že ... upadla“. Právě při tomto výslechu zmínila se poškozená také o použití technického prostředku při sexu v podobě „robertka“, který jí měl pořídit právě XXX k Vánocům roku 2015. V závěrečné obsáhlé části svého svědectví k mnoha dotazům poškozená tvrdila, že po celé předcházející období nejméně řady měsíců, kdy už jako dříve nepovažovala obžalovaného za svého přinejmenším intimního přítele, tento ji vyhledával a opakovaně jí poskytoval i několikatisícové částky, jakož i především cigarety a jídlo. K setkání se svou sestrou a jejím manželem, s biologickým otcem a manželem zemřelé své babičky, k němuž mělo dojít v letních měsících roku 2015, tehdy jako svědkyně YYY uvedla, že zejména později „rodině lhala, že se s obžalovaným nestýká“, ačkoli její kontakty pokračovaly, přičemž setkání probíhala z části v automobilu, ale zejména v policistům ukázaném „hotelu“.

Z větší části svá obvinění opakovala YYY jako svědkyně také při hlavním líčení konaném dne 5. 4. 2017 (č. 1. 275-286). Z tehdejší výpovědi, jak už bylo dříve uvedeno, nelze však většinou bezpečně zjistit, které z popisovaných útoků sexuálního charakteru na její osobu staly se před počátkem září, respektive koncem srpna 2016 a které později, jestliže styky XXX s poškozenou podle při hlavním líčení provedených důkazů včetně zřejmě intimních probíhaly nejméně do letních měsíců roku 2017. V tomto případě je ale možné z uvedených údajů rozlišit období, kdy XXX bydlel do konce března 2014 v objektu XXX v Chebu, poté ve XXX u Aše, kdy mimo jiné měl také proběhnout jeden z léčebných pobytů YYY v Psychiatrické nemocnici v XYX a ve Františkových Lázních, kde je bezpečně zjištěno bydlení XXX v domě. V každém případě i tehdy při vystoupení, které bylo doprovázeno podle přesvědčení senátu zcela odpovídající gestikulací, mimikou a vůbec citovými projevy poškozené, jako svědkyně opět v přítomnosti opatrovnice a znalkyně PhDr. MMM poškozená potvrdila, že přinejmenším od roku 2015 požadoval po ní XXX „pohlavní styk“, respektive, „aby měli spolu sex, aby byl spokojenej“. Vesměs pak ke kontaktům a domluvám docházelo prostřednictvím mobilních telefonů, ale i osobně a to v souvislosti nejméně pro část kritické doby s poskytováním peněz a cigaret ze strany obžalovaného. K návštěvám na ubytovně v XXX ve Františkových Lázních se pak zřejmě vztahují údaje poškozené o jejich časté frekvenci „skoro každý den“, ale průměrně nejméně jednou v týdnu vždy v souvislosti s požadavky obžalovaného na „sex“. Ten pak probíhal podle svědkyně YYY. i tak, že „musela mu ho vykouřit“, což bylo skoro „pokaždé, když tam byla“, a to ještě v průběhu roku 2016, „než to začala řešit kriminálka“. Opakovaně přitom podle vlastních tvrzení obžalovaným požadovaný pohlavní styk tehdy odmítala, zejména v podobě „kouření“. Přesto k tomuto došlo „za ty měsíce hodněkrát“. Takto jednal podle tohoto svědectví obžalovaný „dokud nebyl ve vězení“. Avšak i poté, kdy byl propuštěn, se s XXX poškozená stýkala i nadále včetně zřejmě uskutečňování pohlavních styků v četnosti, ale také co do způsobu stejně jako dříve při občasném použití „robertka“ anebo dokonce přímého fyzického násilí. Opakovaně pak mělo být obžalovaným poškozené zabráněno v odchodu z pokoje na ubytovně a nakonec dojít údajně i ke gynekologickému poranění při jednom z pohlavních styků za použití technického prostředku. Intenzita násilí a „surovost“ pak měly mít podle všeho vzrůstající intenzitu. V této části však není možné zjistit z tohoto svědectví poškozené ani za využití ostatních dostupných důkazů, zda YYY popisovala přesně časově nezařazené útoky z doby před zahájením trestního stíhání obžalovaného anebo až po něm. Nakonec se opakovaně zmínila o tom, že vůči ní nepochybně po svém propuštění ze zadržení, k němuž došlo dne 3. 9. 2016, obžalovaný uskutečňoval aktivity, které si vyložila tak, aby svá obvinění uvedená při výslechu na policii vzala zpět. To také chtěla YYY učinit, nakonec to ale neudělala proto, že ještě v době výslechu v hlavním líčení počátkem dubna 2017 považovala obžalovaného za blízkou osobu, měla ho ráda a nadále s ním udržovala styky. Přitom iniciativa k nim vycházela občas i z její strany a to přesto, že pociťovala předcházející útoky obžalovaného za jednání, kterým „jí ublížil“. V závěru své svědecké výpovědi před soudem po připomenutí závažnosti obvinění YYY trvala na tom, že vše, co o útocích XXX na svou osobu uvedla, „je pravda“ s tím, že sama by „si to nevymyslela“.

Při obou výsleších byla přítomna výše již uvedená znalkyně PhDr. MMM. Tato ve svých písemných závěrech (č. 1. 119-121), ale pak osobně před soudem dne 5. 4. 2017 po výpovědi poškozené potvrdila, že se jedná o osobu, která „trpí vrozeným defektem rozumových schopností, poruchou osobnosti a emočně nestabilní poruchou“. Osobnost její znalkyně hodnotila jako „nezralou, mentálně handicapovanou, v popředí s těžkou poruchou osobnosti“, když „dispozičně daný intelekt je v pásmu lehké mentální retardace (dříve debility), ve struktuře nevyrovnaný“. U poškozené jsou přitom „patrné projevy emoční lability, infantility (zvýšené sugestibility, naivní důvěřivosti a snadné manipulativnosti)“. V souvislosti s vysloveným podezřením na syndrom týrané osoby poukázala znalkyně v případě poškozené na „projevy nejistoty, nerozhodnosti, závislosti, popírání skutečnosti, popírání viny obviněného, zlehčování intenzity a nebezpečnosti útoků“, jakož i na „návraty k obviněnému“. Tato pak projevuje zvýšenou emoční nestabilitu a závislost, zjištěn však byl obecně také „sklon ke lžím, konfabulování a fantazírování“, čímž je také mimo jiné ovlivňována proměnlivost vztahu poškozené k obviněnému. Podle závěrů znalkyně pak YYY za uvedených okolností posoudit význam odporu proti případnému jednání pachatele, postrádá náhled na proběhlé jednání, není schopna odhadnout následky a není schopna adekvátní obrany“. Po upozornění na nepřípustné závěry uvedené v písemném posudku v úvodu odpovědi pod bodem 7 setrvala PhDr. MMM na tom, že ve vztahu k obviněním uváděným nejen před soudem, ale i v přípravném řízení, tato považuje za „reprodukci skutečně prožitých událostí“ s tím, že pro tento závěr „svědčí nestrukturovaná produkce výpovědi poškozené, množství uváděných detailů, popis interakcí, reprodukce konverzace, líčení vlastního psychického vztahu i přiznání mezer v paměti“. V konkrétních obviněních přitom nezaznamenala znalkyně známky fabulace. Nakonec však připustila, že na podkladě dostupných údajů včetně uskutečněného vyšetření nelze v případě poškozené dospět k bezpečnému závěru o přítomnosti „syndromu týrané osoby“.

Jak už bylo výše uvedeno, závěry o vině uvedené ve výroku tohoto rozsudku podporují ještě další při hlavním líčení provedené důkazy. Samotné zařízení XYX již 11. 5. 2016 upozornilo zdejší soud na výstřelky v chování poškozené a na to, že se u ní objevuje větší množství finančních prostředků a také věci, které neodpovídají její osobní situaci s vysloveným podezřením na zneužívání její osoby. To ještě s další písemností z 2. 8. 2016 a aktivitami opatrovnice Bc. XYX. vedlo k zahájení tohoto trestního řízení. Podle samotné jmenované opatrovnice postupovala v souladu s doporučením zdejšího soudu k vysloveným podezřením ze zneužívání YYY K tomu nad rámec obsahu písemných sdělení XYX. před soudem ve svém svědectví potvrdila, že nejméně od jara roku 2015 byl zjišťován u poškozené výskyt většího množství peněz, ale také věcí včetně mobilního telefonu a cigaret či oblečení, k čemuž měla opatrovnici YYY potvrdit, že tyto věci vesměs pocházejí od obžalovaného. Ovšem až právě v souvislosti s formálním oznámením sdělila opatrovnici poškozená své obavy z obžalovaného, který podle informací, jež svědkyně od YYY získala, poškozenou „nutí k sexu a vozí ji autem do nějakého starého baráku“. Zde a případně na dalším neuvedeném místě podle tehdejších tvrzení poškozené „po ní pan S. požaduje sex, ... bil ji, ... zamykal ji“ a nakonec měl jí také vyhrožovat pro případ, že to někomu oznámí. V průběhu už trestního řízení pak podle toho, co svědkyni XYX YYY sdělila, měl po ní sám i prostřednictvím další osoby požadovat, aby „zrušila trestní stíhání“ proti němu. Konkrétní informace o vyžadování, případně dokonce vymáhání pohlavních styků až do doby, kdy se s poškozenou obrátila na příslušníky Policie ČR, svědkyně podle vlastních tvrzení od YYY neměla. Později však podle svědkyně při líčení útoků jí samotné, ale i dalším osobám, vždy jí připadala poškozená ustrašená a měla za to, že se obžalovaného skutečně bojí, nehledě na to, že o záležitostech, na které byla tázána, bylo jí nepříjemné hovořit. Obdobné okolnosti uváděly při svých výsleších v hlavním líčení AAA, ředitelka výše uvedeného zařízení jmenované společnosti a BBB jako sociální pracovnice XYXY. Podle těchto skutečně nejpozději v průběhu letních měsíců roku 2015 objevovaly se opakovaně u poškozené nevysvětlitelné finanční částky, ale také věci, na které neměla mít vzhledem k jim známé finanční situaci poškozená k dispozici finanční prostředky. Podle obou svědkyň a pak také uvedeným zařízením poskytnutých zpráv obžalovaný byl ubytován vXYX v Chebu od počátku července či srpna 2013 do konce března 2014. Jeho pobyt „byl ukončen výpovědí“, když bylo zjištěno, že obžalovaný si měl půjčovat od klientů zařízení peníze, které nevracel. Kromě toho již tehdy měl přinejmenším ojediněle udržovat nepovolené styky s YYY, zejména v době, kdy působil v ubytovacím zařízení jako recepční. Sama poškozená pak pracovala v chráněných dílnách společnosti do počátku března 2016, přičemž vykázala větší množství neomluvených absencí a vůbec se projevovaly u ní nedostatky a výstřelky v chování včetně nevhodného přístupu k ostatním klientům. Po opakovaných hospitalizacích už zřejmě v průběhu probíhající intimní známosti podle obou svědkyň stýkala se poškozená s obžalovaným mimo zařízení, ve kterém bydlela, nejprve před počátkem roku 2015 v jeho tehdejším bydlišti v okolí Aše, pak zejména v Chebu a nakonec ve Františkových Lázních. Přes časté a dlouhodobé kontakty před koncem srpna 2016 však ani jedné z nich nezmínila se YYY. o tom, že by ze strany obžalovaného vůči její osobě mělo docházet k útokům uvedeným později v usnesení o zahájení trestního stíhání a nakonec v obžalobě. Přesto měly podezření ze zneužívání poškozené dalšími osobami včetně obžalovaného. Nakonec až na přelomu srpna a září roku 2016 podle svědectví QQQ. tvrdila jí YYY, že „pan XXX ji měl zavírat, svazovat jí ruce, vyžadovat pohlavní styk“, a to dokonce bolestivého charakteru. Při vyšetření, uskutečněném ale až po zahájení trestního stíhání obžalovaného, odborným lékařem žádná zranění či vůbec známky násilí případně použitého při pohlavním styku zjištěny nebyly. Nicméně podle posledně jmenované svědkyně před ní osobně později svá obvinění obžalovaného poškozená neodvolala a předcházející tvrzení nepopřela, i když podle všeho projevovala snahu, aby XXX nebyl nijak postižen. Obdobně podle svědectví BBB. až po zjištění nevysvětlených finančních částek ve výši až několika tisíc korun a cigaret i dalších věcí, které ze svých příjmů nemohla si poškozená pořídit, měla YYY po zahájení šetření policejními orgány potvrdit v přítomnosti ještě další osoby, že obžalovaný „jí ubližoval, že jí uhodil pěstí nebo něco takového“, což se podle všeho mělo stát nejspíš „v penzionu“ ve Františkových Lázních, kde měl od blíže nezjištěné doby roku 2015 obžalovaný pobývat. Údaje o použití vibrátoru a případně také o gynekologických poraněních, která měly souviset s pohlavním stykem vykonávaným údajně obžalovaným, také svědkyni AAA. měla poškozená sdělit až delší dobu po zahájení tohoto trestního řízení. Na druhé straně, pokud jí osobně poškozená popisovala útoky obžalovaného sexuálního charakteru, pak to odpovídalo tomu, co později YYY tvrdila, zejména při svých výsleších. Sama svědkyně ovšem nebyla schopna posoudit věrohodnost obvinění obžalovaného, zejména vzhledem k tomu, že sama měla osobní zkušenost s jednáním poškozené, kdy jí neuváděla pravdu, snažila se dalšími osobami manipulovat a projevovala svou agresivitu.

K objasnění věci a zejména k prověření věrohodnosti tvrzení a obvinění YYY byli vyslechnuti příbuzní a známí poškozené. Z nich BBB dne 12. 4. 2017 před soudem vypověděla, že styky se svou biologickou sestrou YYY začala uskutečňovat po aktivitě manžela CCC, který poškozenou vyhledal v léčebně. Ji samotné o pohlavním zneužívání, natož o případném s tím spojeném násilí, nikdy poškozená žádné údaje neuvedla. V době kolem svatby svědkyně 18. 7. 2015 pak při osobním setkání ve Františkových Lázních spolu se svým manželem ve shodě také s požadavky ředitelky XYX dali najevo nesouhlasné stanovisko s kontakty obžalovaného s poškozenou. Mělo k tomu dojít za přítomnosti XXX, který se tehdy hájil tím, že poškozenou miluje, aniž by se přímo ke stykům s ní a k budoucím kontaktům vyjádřil. Sám CCC pak při stejném soudním jednání potvrdil, že byl o něco dříve, než uvedla jeho manželka, upozorněn na větší částky peněz, jimiž má poškozená disponovat, jakož i na věci, které si ze svého známého příjmu nemůže pořídit v souvislosti se známostí a styky s obžalovaným. V uváděné době, tedy v letních měsících roku 2015, při setkání s obžalovaným a s poškozenou, jakož i s jejím biologickým otcem, měl po XXX výslovně svědek požadovat, aby se s YYY už v jejím zájmu stýkat přestal. Někdy v té době měl pak od poškozené se dozvědět, že „ji pan XXX. otravuje“, přestože „s ním být nechce“ a dokonce že „ji svazoval do skříně“, že „ji sleduje, pronásleduje, že se jí to nelíbí“. To podle pozdějšího telefonického rozhovoru mělo ale pokračovat, i když obžalovaný měl při osobním rozhovoru přislíbit, že „jí dá pokoj“. Styky s poškozenou ale podle svědka nepřerušil až do doby zřejmě jeho výslechu v hlavním líčení, přestože obžalovanému pohrozil trestním oznámením. Naposledy CCC poškozená měla tvrdit, že „ji znásilňoval, že ji přivazoval k posteli“ právě před zahájením soudního jednání dne 12. 4. 2017. Sám se pak domníval, přestože považuje poškozenou za nevěrohodnou a osobu, která má sklony ke lži, vzhledem k jejímu založení, že před soudem zřejmě řekla pravdu. Obdobně vyzněla, pokud jde o pobyt a chování poškozené v zařízení v této době, svědectví výrobního ředitele chráněných dílen PPP. a pracovníků HHH., GGG. a FFF.

Z výpovědí především známých III a JJJ je možné zjistit v souvislosti také s dále uvedenými zprávami, že nejméně od počátku roku 2015 do „konce zimy“ téhož roku v jejich domácnosti XXX bydlel a zde ho také navštěvovala YYY. Po ukončení pobytu a přestěhování podle obou svědků do Františkových Lázní je odhadem v létě 2016 navštívil a svěřoval se jim, že známost s poškozenou z dřívější doby udržuje i nadále. Počátek pobytu obžalovaného ve Františkových Lázních v domě  XYX je pak možné časově zařadit do počátku roku 2016 na základě údajů III a JJJ a především podle svědectví HHH, který dle je spolumajitelem nemovitosti, v níž XXX bydlí až do současné doby. Jmenovaný svědek k tomu také při hlavním líčení konaném dne 13. 6. 2017 vypověděl, že přinejmenším od března 2016 zaregistroval u obžalovaného časté návštěvy ženy, v níž podle předloženého vyobrazení identifikoval YYY. K těmto kontaktům mělo docházet velmi často, když svědek osobně viděl poškozenou na návštěvách v bydlišti obžalovaného „tak jednou týdně, jednou za 14 dní“, a to nejdéle tři měsíce po nastěhování XXX. Přitom sám obžalovaný měl si svědkovi opakovaně stěžovat, že jeho stykům s poškozenou měli bránit pracovníci zařízení, v němž byla ubytována. Přímo od obžalovaného měl se také dozvědět, že se jedná o ženu, která je „částečně nebo úplně nesvéprávná a měla mít problémy s někým, kdo snad za ni nesl zodpovědnost a ten někdo nesouhlasil s kontaktem s obžalovaným a podal na něj trestní oznámení za to, že pokračoval v kontaktu a odvážel ji“. Hovory se stejným obsahem vedl s ním ovšem obžalovaný nejen před tím, než byl uvězněn, ale i potom. Svědek potvrdil, že alespoň v jeho přítomnosti později vystupoval XXX tak, že kontakty s poškozenou odmítá právě s poukazem na hrozící „vězení“. Časté pobyty podle provedených důkazů YYY v domě a dokonce na pokoji, kdeXXX přinejmenším od počátku roku 2016 do zahájení trestního stíhání bydlel, potvrdili jako spolubydlící obžalovaného manželé FFF a HHH. Podle nich se většinou obžalovaný se ženou, která ho navštěvovala, zdržovali na jeho pokoji. V průběhu hlavního líčení byl vyslechnut jako svědek SSS. Ten nejméně od března 2016 poskytoval obžalovanému pro jeho potřeby svůj osobní automobil, a to především proto, aby jej pravidelně téměř denně odvážel z Františkových Lázní do Chebu zejména v pracovních dnech. Odtud v některých případech při zpáteční cestě, ale i jindy, často měl XXX vozit s sebou do tehdejšího svého bydliště také poškozenou.

Z obou svědectví poškozené, především z jejích obvinění uvedených při výslechu policejním orgánem dne 2. 9. 2016 a pak také z výpovědí dalších výše uvedených svědků vyvodil ve věci rozhodující senát závěr, že XXX nejméně od konce ledna 2016, kdy již prokazatelně byl ubytován v domě a o málo později užíval pro svou potřebu osobní automobil SSS, v samotném motorovém vozidle, ale pak především v pokoji na ubytovně poškozenou nejméně jednou v týdnu svlékal a buďto s ní souložil anebo se s ní jinak pohlavně stýkal. Nakonec především v období nejméně posledního měsíce soulože a další pohlavní styky uskutečňoval obžalovaný, přestože již YYY s tím nesouhlasila a dávala to někdy také najevo tím, že jej odstrkovala rukama. Přitom ji v některých případech dokonce bil. V této době obžalovaný pak podle provedených důkazů zasouval do přirození YYY nezjištěný předmět, nejspíš poškozenou a její opatrovnicí zmiňovaný vibrátor, ale také ji opakovaně přiměl k tomu, aby mu sála jeho přirození. Za to jí obdarovával vedle peněz také cigaretami. Přitom věděl z dřívějšího svého pobytu v XYX v Chebu, že v případě poškozené jde o mentálně retardovanou osobu s omezenou svéprávností a že v důsledku duševní poruchy jsou z těchto důvodů podstatně omezeny nejen schopnosti posoudit samotnou závažnost pohlavních styků, které po ní obžalovaný v kritické době vyžadoval, ale také, že je tím fakticky v případě YYY vyloučena schopnost odpovídající obrany proti jeho útokům.

Již v posudku z 9. 8. 2014 pořízeném pro účely tehdejšího opatrovnického řízení znalec z oboru psychiatrie MUDr. VVV dospěl k závěru, že YYY trpí duševní poruchou, která není jen přechodná, a to v podobě lehké debility a komplikované nestabilní poruchy osobnosti se sníženým až chybějícím smyslem pro zodpovědnost, osobnostní nezralostí a výraznou sugestibilitou. Znalec zmínil tehdy komplikace vyplývající také z citového a sexuálního vztahu k sociálně problematickému muži. Podle tehdejších závěrů MUDr. VVV YYY nebyla schopna porozumět žádnému druhu smlouvy, nedovedla jednat na úřadech, vyřizovat doklady, pořizovat a spravovat majetek, porozumět smyslu, účelu a důsledku voleb, když její duševní porucha omezuje schopnost samostatně právně jednat i v běžných záležitostech každodenního života. Na podkladě toho také zdejší soud rozsudkem z 15. 10. 2014, sp. zn. O P 18/2013, rozhodl o omezení svéprávnosti poškozené na dobu 3 roků s účinností od 4. 11. 2014 Také výše uvedená znalkyně v tomto řízení PhDr. MMM dospěla k závěru, že v důsledku své duševní poruchy a vrozeného defektu rozumových schopností, jakož i poruchy osobnosti a emočně nestabilní poruchy YYY „není schopna posoudit význam odporu proti jednání pachatele“, když „postrádá náhled na proběhlé jednání, není schopna odhadnout následky a není schopna ani adekvátní obrany“. Potom se ovšem jedná v případě YYY z hlediska obžalovaného u všech forem pohlavních styků v kritické době o zneužití její bezbrannosti ve smyslu § 185 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku. Za takový pak podle stávající judikatury se považuje stav poškozeného, v němž není schopen vzhledem k závažným okolnostem projevovat svou vůli anebo jeho duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni nebo takové kvality, aby si ve své mysli dokázal situaci, v níž se nachází, náležitě za všech potřebných souvislostí vyhodnotit a odpovídajícím způsobem a přitom účinně na ni reagovat. Zpravidla právě u mentálně zaostalých osob pak dochází k tomu, že ani nemají dostatečné znalosti a zkušenosti, aby byly schopny posoudit význam odporu proti vymáhanému pohlavnímu styku. Za těchto okolností s přihlédnutím také k poškozenou opakovaně uváděnému citovému vztahu k obžalovanému soud I. stupně dospěl k závěru, že v kritické době XXX ve všech případech pohlavních styků zneužíval bezbrannost poškozené. Při svém jednání pak podle ní užíval obžalovaný někdy také násilí především ve formě bití. Přitom se podle provedených důkazů jednalo nejen o soulože, ale také v nezjištěném počtu opakovaně o zasouvání předmětu, nejspíš vibrátoru, do její pochvy, anebo případy, kdy požadoval obžalovaný, aby YYY brala do úst a sála jeho přirození. V těchto případech připomínala poškozená, že zejména tento způsob pohlavního styku odmítala.

Podle závěrů ve věci rozhodujícího senátu tedy XXX v kritické době vždy zneužil bezbrannosti poškozené k pohlavním stykům s ní, přičemž v některých případech k tomu použil také násilí. Pokud jde o samotné pohlavní styky, jimiž se rozumí jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať už stejného či odlišného pohlaví, pak šlo prokaz soulože, tedy spojení pohlavních orgánů muže a ženy anebo jiné pohlavní styky provedené způsobem se souloží srovnatelným, jako je ve výroku popsané zasouvání předmětu do pochvy anebo sání přirození obžalovaného poškozenou. Na rozdíl od státního zástupce pak soud I. stupně kvalifikoval čin XXX popsaný ve výroku jako jeden pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění podle S 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, když ke všem pohlavním stykům zneužil bezbrannosti poškozené, ať už se jednalo o soulože anebo pohlavní styky s ní srovnatelné, přičemž také v některých případech použil násilí. Právní posouzení činu XXX také jako pokračujícího přečinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, 2 tr. zákoníku podle soudu I. stupně v posuzovaném případě nepřipadá v úvahu. Jednak za výše popsané komplikované důkazní situace nebylo možné ve skutkových zjištěních samostatně vyjádřit okolnosti, které by případně skutkovou podstatu uvedeného přečinu naplňovaly, ale i kdyby to možné bylo, takové jednání by zřejmě bylo součástí některého z útoků samotného zvlášť závažného zločinu znásilnění, jímž byl tímto rozsudkem obžalovaný uznán vinným.

Při rozhodování o druhu trestu a jeho výměře přihlížel soud jak k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, tak i k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům obžalovaného, k jeho dosavadnímu způsobu života, k možnosti jeho nápravy a zčásti také k jeho chování po činu, jak mu ukládá ustanovení § 39 odst. 1 tr. zákoníku. V tomto ohledu bylo zjištěno, že XXX byl postupně Okresním soudem v Karviné odsouzen v letech 1996 až 1997 nejprve pro tehdejší trestné činy krádeže a podvodu a pak opakovaně pro zanedbání povinné výživy nakonec k nepodmíněným trestům odnětí svobody, z nichž poslední odpykal formálně 6. 1. 1998. Všechna tato odsouzení již jsou však rozhodnutím zdejšího soudu z 11. 10. 2011, sp. zn. 6 Nt 1255/2011, zahlazena. Podle zprávy Městského úřadu v Aši byl obžalovaný postižen za přestupek v blokovém řízení pokutou v roce 2006. V evidenční kartě řidiče má dva záznamy o postihu za vcelku běžné přestupky z roku 2011 a 2013. Podle vlastních tvrzení je obžalovaný invalidním důchodcem, svobodný, nemajetný, bez vyživovacích povinností s příjmem 9.200 Kč měsíčně. Tímto rozsudkem byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku, za který nepřipadá v úvahu uložení jiného trestu, než odnětí svobody a to v sazbě od dvou do deseti roků. V neprospěch obžalovaného bylo pak nutné vzít v úvahu, že v trestné činnosti pokračoval po delší dobu, aniž by na druhé straně byly zjištěny jakékoli polehčující okolnosti. Předcházející, i když zahlazená odsouzení, totiž znamenají, že před spácháním ve výroku uvedené trestné činnosti nežil obžalovaný řádně, když ještě navíc měl se dopustit celkem tří přestupků výše uvedených. Na druhé straně není možné přehlédnout, že jednání poškozené obžalovanému páchání trestné činnosti přinejmenším usnadňovalo. Není pak důvod nevěřit tomu, že nenásilné pohlavní styky byly obžalovaným uskutečňovány v době, kdy choval k poškozené odpovídající silný citový vztah, který YYY nejspíš alespoň v období předcházejícím kritické době opětovala. Za této situace přes opakované porušení zákazu vysloveného v usnesení soudce zdejšího soudu z 3. 9. 2016 ve věci rozhodující senát vyměřil jedině v úvahu připadající trest odnětí svobody spíše při spodní hranici sazby v trvání 30 měsíců. Výkon tohoto trestu pak ještě odložil, ale podmíněně na výrazně dlouhou zkušební dobu 4 roků za použití S 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku. Přitom právě vzhledem k přístupu XXX k dříve již vyslovenému zákazu k dosažení účelu trestu a k ochraně poškozené bylo nutné obžalovanému stanovit podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku omezení v podobě zákazu styku s YYY a to jak osobního, tak i zprostředkovaného, písemně i prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků. Další omezení za situace zjištěné v době rozhodování nepovažoval soud I. stupně za potřebná.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení u podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Plzni. Odvolání má odkladný účinek. Obžalovaný i státní zástupce mohou podat odvolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozsudku a všichni pak také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být ve stanovené osmidenní lhůtě nebo v další lhůtě k tomu stanovené soudem odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je pak povinen v odvolání uvést, zda toto podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Pokud odvolání státního zástupce či obžalovaného sepsané obhájcem tyto náležitosti nebudou splňovat a tato vada nebude odstraněna ve stanovené pětidenní lhůtě, bude takové odvolání odvolacím soudem odmítnuto podle S 253 odst. 3 tr. řádu.

Cheb dne 30. listopadu 2017

JUDr. Zdeněk Johann v. r. předseda senátu

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 19.06.2018. Připojení doložky provedla XYXY dne 09.08.2018.

sp.zn.
17 T 2/2018
Pokus o znásilnění agresivním přepadením na ulici

č. j. 17 T 2/2018-127 


ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud ve Znojmě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Nahodila a přísedících Ludmily Viternové, Jaroslavy Šrubařové v hlavním líčení konaném dne 14. března 2018 

takto: 


Obžalovaný 


XX , narozen XX v XX, trvale bytem  XX, okres XX 

je vinen, že 

v době od 22:45 hodin do 23:00 hodin dne 10. 8. 2017 v XX, okres XX, nejdříve před domem číslo popisné XX pod vlivem alkoholu, kdy si uvědomoval svoje jednání, přiběhl k poškozené YY narozené YY, která šla domů, zezadu ji  chytl oběma rukama za prsa a silou ji povalil na zem na trávu před domem, povalil ji na levý bok, a když křičela o pomoc, řekl že chce sex, že má být zticha nebo ji podřízne, sahal jí mezi nohy, na přirození, na prsa, osahával ji po těle, říkal ať je ticho, pokoušel se jí sundat podprsenku a kalhotky, poté kdy se bránila a kopala ho, svého jednání chvíli zanechal, a když se jí podařilo stoupnout a utéct přes silnici ke sloupu pouličního osvětlení před dům číslo popisné XX, ji opět doběhl, chytil ji za tělo a povalil na zem, zde ji opět osahával na prsou, přirození a po těle, kdy ona křičela a bránila se, a on se jí snažil zacpat pusu rukou a strkal jí prsty do pusy, aby nekřičela, kdy tohoto jednání zanechal až poté, co z přilehlého domu zakřičela z okna paní, že zavolá policii, ať ji nechá být, kdy následně odešel domů, 


tedy 


dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k přinucení jiného násilím nebo pohrůžkou násilí k pohlavnímu styku souloží a jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo, 


tím spáchal 

zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odstavec 1, 2 písmeno a) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odstavec 1 trestního zákoníku, 


a odsuzuje se 

podle § 185 odstavec 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Podle § 84 trestního zákoníku a § 85 odstavec 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let s tím, že se nad obviněným vyslovuje dohled. 


Podle § 85 odstavec 2 trestního zákoníku, § 48 odstavec 4 trestního zákoníku se obžalovanému ukládají přiměřené povinnosti spočívající v tom, aby ve zkušební době: 

- zdržel se požívání omamných a psychotropních látek, alkoholu a na výzvu probačního úředníka, terapeuta se podrobil testu na přítomnost těchto látek v těle

- aktivně si vyhledával zaměstnání, zdroj příjmu a dané se snažil udržet 

- řádně spolupracoval s probačním úředníkem. 


Podle § 129 odstavec 2 trestního řádu se po vyhlášení rozsudku státní zástupce a obžalovaný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, proto byl vyhotoven zjednodušený rozsudek, který neobsahuje odůvodnění. 



Poučení: 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů od doručení opisu rozsudku ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím soudu podepsaného. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, přičemž osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i osoby uvedené v § 247 odst. 2 tr. řádu. Ve výše uvedené lhůtě musí být odvolání také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo, dále je třeba je podepsat a datovat. Odvolání je třeba předložit v takovém počtu stejnopisů a příloh, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každá osoba dotčená takovým podáním (ostatní strany) dostala jeden stejnopis. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Pokud byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody za zločin a přiznal-li soud poškozenému alespoň z části nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, může poškozený požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody, přičemž žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni. 


Znojmo 14. března 2018 

Mgr. Miroslav Nahodil v. r. 

předseda senátu