Znásilnění vnučky, soud nemohl uložit podmínku

 

  

  

  

Číslo jednací: 41T 9/2016 -    

         

 

 

  

ČESKÁ REPUBLIKA   

    

ROZSUDEK  

JMÉNEM REPUBLIKY  

  

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Blanky Bedřichové a přísedících MUDr. Hany Pavlíčkové a Mgr. Marcely Balíkové v hlavním líčení konaném dne 15. prosince 2016,     

t a k t o :

  

obžalovaný      XXXX

    

  nar. xxx, trvale bytem xxx (adresa XX), t. č. bez pracovního poměru, doručovací adresa xxx,   

  

- je vinen, že    

  

dne 28. 3. 2016 v blíže nezjištěné době mezi 12.00 až 13.00 hod. v xxx, v ložnici bytu své tehdejší přítelkyně XX., nar. xxx, využil příležitosti, že mu byla vnučka jeho přítelkyně poškozená nezletilá XX., nar. xxx, svěřena k uspání a v úmyslu se sexuálně uspokojit, využil její psychické a fyzické bezbrannosti, vyplývající jak z jeho fyzické a psychické převahy, tak z jeho převahy dospělé autority, a poté, co se poškozená nezletilá sama uložila do postele ke spánku, ji začal levou rukou hladit pod jejími spodními kalhotkami na přirození v oblasti poševního vchodu, a tohoto jednání se dopustil přes to, že jako přítel babičky poškozené znal skutečný věk poškozené nezletilé, která vzhledem ke svému nízkému věku nebyla schopná jeho jednání pochopit, posoudit, domyslet, vyhodnotit a dostatečně projevit svou vůli a dát tak jednoznačně najevo svůj nesouhlas s jeho jednáním a odpor k němu nebo se jinak účinně bránit, čehož si musel být nepochybně vědom, a jejího stavu využil k dosažení svého cíle,  

  

t e d y :

zneužil bezbrannosti jiného a donutil ho k pohlavnímu styku a čin spáchal na dítěti mladším patnácti let,  

  

č í m ž  s p á c h a l  

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku  

a   o d s u z u j e   s e

Podle § 185 odst. 3 trestního zákoníku  a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k  trestu odnětí svobody v trvání  3 (tří ) let .  

  

Podle § 84 a § 85 odst. 1 trest. zákoníku  za použití § 81 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 ( pěti ) let za současného vyslovení dohledu nad obžalovaným.   

  

 Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá  přiměřená povinnost ve smyslu 

§ 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku, a to  zdržet se požívání alkoholických nápojů   

  

  

  

  

O d ů v o d n ě n í :  

  

V průběhu dokazování provedeného v hlavním líčení dne 14. 12. 2016, byly prokázány následující skutečnosti:  

  

Nezletilá XX. nar. xxx je dcerou XX., nar. xxx, a vnučkou XX., nar. xxx. S ohledem na to, že matka žije s nezletilou sama a je zaměstnána jako prodavačka v prodejně xxx s pracovní dobou až do 6. či 7. hodiny večerní, nezletilou XX. vyzvedává ze školky babička, a tato o ni pečuje též v době víkendů a svátků, pokud má matka pracovní směnu. Tak tomu bylo i v případě velikonočního pondělí dne 28. 3. 2016, kdy kolem 7. hodiny ranní matka nezletilé předala XX. babičce před prodejnou xxx v Praze xxx, kam odešla do zaměstnání. XX. pak s nezletilou XX. strávila den ve svém trvalém bydlišti v xxx,, kde v té době pobýval též její bývalý partner obžalovaný XX… S obžalovaným XX. XXX. sdílela společnou domácnost po dobu cca osmi let, a to až do prosince roku 2014. Při jejich vzájemném soužití docházelo k oboustrannému nadužívání alkoholických nápojů a hlučným hádkám, které byly předmětem problémů v sousedství i v širší rodině a občas končily přivoláním pořádkové policejní hlídky.  Při jednom z konfliktů před vánočními svátky roku 2014 byl proto obžalovaný XX. z bytu svědkyně XX st. vykázán, a to jak bývalou partnerkou, tak její dcerou, která zde byla na návštěvě. Přibližně od poloviny roku 2015 se obžalovaný příležitostně s XX. st. dál stýkal, jezdil však k ní pouze na návštěvy a za účelem pohlavního styku. V období do roku 2014, zejména v době kdy byl v pracovní neschopnosti, příležitostně sám o XX pečoval a hlídal jí, nebylo však zvykem, že by s ní chodil odpočívat např. po obědě, později se s XXX již nestýkal, popř. se setkali jen výjimečně krátkodobě za přítomnosti jiných dospělých. Předmětné velikonoční pondělí 28. března 2016 byl obžalovaný na několikadenní návštěvě XXX st.. Poté, co do bytu přišla XX, společně barvili velikonoční vajíčka a svědkyně XX vařila. Po obědě babička chtěla nezletilou uložit, poslala ji proto odpočívat společně s obžalovaným XX., a to do ložnice, kterou sama s obžalovaným užívala a v níž bylo dvoulůžko. Sama se pak věnovala domácím pracím, a to jednak v kuchyni, jednak na balkóně bytu. V průběhu této doby, tedy přibližně mezi 12. a 13. hodinnou odpolední, ulehla nezletilá poškozená v nátělníku, či tričku a spodních kalhotkách do postele, v posteli současně ležel i obžalovaný XXX, a to v tričku a trenýrkách černé barvy. Obžalovaný přilehl těsně vedle poškozené, přičemž oba leželi na zádech, zavřel oči a nezletilou XX. začal levou rukou hladit po přirození, a to až do oblasti poševního vchodu, kam jí sahal prstem. Nezletilá si byla vědoma toho, že věci, které obžalovaný provádí, jsou nepatřičné, ale nebolelo ji to, dovnitř do vagíny jí obžalovaný prsty nezasunoval, šimral jí na horní části poševního vchodu, lechtalo jí to a nebylo jí to výslovně nepříjemné. Toto jednání obžalovaného trvalo po krátkou dobu, dle popisu poškozené řádově v desítkách sekund. Poškozená nezletilá se proto jednání obžalovaného nebránila a po chvíli usnula. Poté co se probudila, obžalovaný už v místnosti nebyl, oblékla se proto a šla za babičkou a obžalovaným na balkón. Krátce poté vyprovodila s babičkou obžalovaného na vlak do XXX, kde trvale bydlel. Babičce se o chování obžalovaného nezmínila, neboť nebyla zvyklá se jí svěřovat, ale v průběhu odpoledne se začala chovat neobvykle, dožadovala se nákupu časopisu, byla podrážděná. Celou záležitost pak nezletilá XXX v podvečerních hodinách oznámila své matce, a to poté, co se společně vrátily z matčiny práce a odpočívaly spolu u televize. Matka se zdráhala jednání obžalovaného uvěřit, nechala si věc od dcery několikrát popsat a následně i předvést, jak a kde mělo k osahávání nezletilé docházet, pak kontaktovala babičku (svou matku), otce nezletilé, i svého bratra, aby jim sdělila, co se stalo, a poradila se o dalším postupu, načež navštívila spolu se svou matkou a dcerou policii a celou věc ještě téhož večera oznámila.   

  

 Obžalovaný XX jednání, které mu je kladeno za vinu, rezolutně popřel a uvedl, že všechno je pouze nafouknutá bublina. Obvinění označil jako vykonstruované ze strany XXX., tedy matky nezletilé XXX přípravném řízení popsal, že v roce 2012 nebo 2013 (v hlavním líčení uvedl, že v r. 2014) po úraze o nezletilou XX pečoval, tehdy jí neublížil, neví, proč by to dělal v současné době. S babičkou poškozené nezletilé žil do konce roku 2014, než ho vyhodily obě XX z bytu, zejména ta mladší XX, protože na něj žárlila. Od konce roku 2014 až do března 2015, se s XX starší nestýkal, pak se opětovně postupně sblížili, a on jí začal znovu navštěvovat, a to do 28. 3. 2016 tak, jak mu to dovolil čas. V té době spolu žili i intimně, mladé XX se to ale nelíbilo, i její matka říkala, že je psychicky labilní. S XX. vycházel dobře, říká mu XX, měl jí rád jako vnučku své přítelkyně. V období roku 2015 – 2016 se s XX potkával jen výjimečně, tak čtyřikrát do roka. Uvedl, že nebylo zvykem, že by si chodil po obědě s XX lehnout, tentokrát si s ní šel lehnout na pokyn jeho přítelkyně, která XX poslala za ním do ložnice.  Obžalovaný uvedl, že  neví, proč tam X. svědkyně poslala, na dotazu soudu uvádí, že je pravda, že XX četl nějakou pohádku, ačkoli v přípravném řízení krátce po činu tyto skutečnosti neuváděl, naopak uváděl, že chtěl spát a X. ho svým vyprávěním pohádek rušila, proto ji okřikl a ona ztichla. Obžalovaný popírá, že by se do postele svlékal, uvádí, že ležel v posteli pod peřinou v teplákách. Dále obžalovaný popsal, že po celou dobu ležel na pravém boku, na kterém se mu nejlépe usíná, při výslechu před soudem na plánku (připojeném k jeho výpovědi) zakreslil, jak celou dobu ležel na pravé části postele na pravém boku – tedy obličejem ven z lůžka, a za ním na stejné polovině dvoupostele měla ležet poškozená. Uvedl, že neví, proč ležela těsně vedle něj, také neví, v jaké poloze A. ležela, neboť na ni neviděl. Dále na dotaz soudu připustil, že se poškozené dotýkal, s tím že ji údajně drbal na zádech mezi lopatkami, protože nemohla usnout. Při konfrontaci rozporů jeho tvrzení, že celou dobu ležel na pravém boku a neviděl na poškozenou a přitom poškozenou ležící za ním drbal na zádech se obžalovaný, rozlítil, a odmítl dále vypovídat s odůvodněním, že celá situace je absurdní, jde o nafouknutou bublinu, a on nemá zapotřebí toto řešit. Soud tedy dále dle § 207 odst. 2 tr. řádu dokazoval čtením výpovědi  obžalovaného z přípravného řízení ze dne 12. 4. 2016, v níž uváděl, že X. za ním přišla do ložnice asi po pěti až deseti minutách, on ji zaregistroval, neboť ještě nespal, X. mu vyprávěla nějaké pohádky, nějaké bláboly, a on ji okřikl, že se chce vyspat, a tak holka zmlkla. Obžalovaný dále popsal, že za nimi do ložnice před usnutím přišla XX a ptala se, co tam dělají, on si jí stěžoval, že XX nechce spát a pořád se vrtí. Ví o tom, že XX při spaní v posteli měla tričko a kalhotky, svlékala a oblékala se sama, měla předtím na sobě rifle. Již v přípravném řízení připustil, že se XX. v posteli dotýkal, drbal ji na zádech, aby konečně usnula, což zabralo a XX usnula. Obžalovaný popřel, že by nezletilé sahal na kalhotky, uvedl, že do ložnice přišla už v kalhotkách a v tričku. Probudil se jako první asi po hodinovém spánku, odešel za XX na balkón, za deset až patnáct minut za nimi přišla X, která už byla oblečená v riflích. Poté odjížděl v 15:30 domů rychlíkem z XX do XXX. Nezletilá společně s babičkou ho vyprovázely na nádraží. O tom, že se měl k X. nevhodně chovat, ho informovala babička nezletilé, která mu telefonovala, respektive ho prozváněla kolem 19:30. Když jí volal zpátky, sdělila mu, že jí volala dcera, a obvinila ho, že měl X. osahávat. Řekl jí na to: „co to meleš, to je to za blbovinu“, myslel si, že je svědkyně „ožralá“. Potom mu telefon vytípla, snažil se jí znovu dovolat, ale už mu telefon nebrala. Za důvod obvinění považuje nenávist XXX ml. k jeho osobě, neboť matka nezletilé preferuje svého otce, jemu nemůže odpustit, že jí měl rozvést rodiče. Domnívá se též, že jde ze strany XX o projev žárlivosti, neboť na ni matka nemá tolik času. S XX měl konflikty už v minulosti, vyhodily ho z bytu 19. 12. 2014, když v bytě hlídal XX, a to po konfliktu, který vznikl proto, že matka – XX po příchodu do bytu začala na XX řvát, on ji napomenul a XX na něj zavolal policajty, kteří ho z bytu vyhodili.  

  

 Výpověď obžalovaného XX považuje soud za z větší části nevěrohodnou, a to jak pro nekonzistentnost a vnitřní rozpornost výpovědí obžalovaného, tak pro rozpor jeho výpovědi s výpověďmi dalších svědků i s provedenými listinnými důkazy. Skutečnost, že obžalovaný v posteli s nezletilou neležel v teplákách, ale v černých trenýrkách popisuje nezletilá, která si typ i barvu spodního prádla obžalovaného dobře zapamatovala a přesvědčivě ho popsala, a to v shodně s popisem své babičky - jako černé trenýrky a černé tričko, přičemž pokud by nezletilá ve spodním prádle obžalovaného neviděla, nebyla by schopna toto popsat, neboť ho viděla ten den pouze pár hodin a jinak se nestýkali. Skutečnost, že z bytu obžalovaného v prosinci 2014 nevyhodila XX., ale že policejní hlídku a její příjezd iniciovala XX. st., vyplývá jednak ze záznamu o výjezdu policie ČR MOP XX na č. l. 38, o zásahu ze dne 19. 12. 2014 ve 21:27, ze strany XX pro domácí násilí, a z něhož se také podává, že si svědkyně XXX stěžovala na zvýšenou konzumaci alkoholu na straně svého přítele, a s tím spojené psychické problémy a napadání rodinných členů, včetně dcery XX.   

  

Obžalovaný je ze svého jednání usvědčován výpovědí nezletilé poškozené XX, nar. xxx. Pětiletá poškozená byla ve smyslu § 102 odst.1 tr.ř.  vyslechnuta policejním orgánem ve speciální místnosti policie ČR v ulici XXX kde podrobně popsala, jak mělo dojít ke stíhanému skutku v souladu s výrokem rozsudku, jak tyto skutečnosti prožívala, na kolik je vnímala. Jednání obžalovaného, které je předmětem obžaloby, podrobně popsala a předvedla také na panáčkovi a panence, které jí za tímto účelem byly zapůjčeny. Z výpovědí nezletilé svědkyně tak vyplynulo, že tato byla svojí babičkou poslána po obědě spát se strejdou XX, s kterým trávila velikonoční pondělí, barvili spolu vajíčka, pak obědvali. Do postele v ložnici ji se strejdou poslala babička, ona se sama svlékla do spodního prádla, tedy trička a spodních kalhotek, a položila se na levou část dvoulůžka. Na pravé části dvoulůžka ležel strejda XX, tento měl oblečené černé tričko a černé trenýrky. XX se do postele také svléknul, sundal si jenom kalhoty. Svědkyně uvedla, že chvilku ležela po levé straně obžalovaného na boku, zatulila se, chvilku si hráli (na dotaz k upřesnění hry uvádí: „nic pro Tebe“ a poté, že si blíže nevzpomíná.) Pak popsala a ukázala na panenkách, jak si lehla na záda, obžalovaný si lehl také na záda, zavřel oči, a levou ruku, tu kterou měl blíže k jejímu tělu, vsunul shora pod její spodní kalhotky a dotýkal se jejího přirození  - uvádí že jí šťoural do „pipkina“ (svědkyně označuje dámské přirození slovem „pipkin“, někdy říká „pipina). To „šťourání“, které ji XXX prováděl, jí nebolelo, dělal jí to pod kalhotkami, ne na kalhotkách, ale nebolelo to, jen to strašně lechtalo, ona se proto musela natáhnout a pak na zádech usnula. Výpověď svědkyně, na videozáznamu, který je součástí dokazování v hlavním líčení je naprosto spontánní, dítě je živé a zcela přirozené, v jeho způsobu komunikace s policejní komisařkou nejsou žádné výrazy, které by neodpovídaly věku nezletilé, tato je při svém spontánním projevu až živelná a policejní komisařka jí musí opakovaně usměrňovat. Přes projevovanou hyperaktivitu je výpověď svědkyně logicky zcela ucelená, nezletilá v případě, že se nevyjádří úplně přesně podle svých představ, se k problému vrací, a znovu ho upřesňuje. I ve chvíli, kdy se chová rozjíveně a ukazuje na panáčkovi, kterému omylem stáhne nejen horní kalhoty, ale i trenýrky, že má mezi nohami penis (který sama nedokáže žádným termínem označit), nechá se policejní komisařkou obratem usměrnit, že musí ukazovat věci jen tak, jak byly. Panáčka proto poslušně znovu obléká, a ukazuje, že XX měl v posteli sundané jenom kalhoty, a že trenýrky si na sobě nechal. Svědkyně současně při hovoru o obžalovaném neprojevuje vůči němu žádné negativní emoce, na svůj věk působí výrazně sebejistým dojmem dítěte, které se nestydí, dokáže se projevit i prosadit, ale současně ctí autoritu dospělého člověka, které se podřídí. Shodná zjištění učinil též znalec z oboru psychologie (k jeho závěrům viz níže). O věrohodnosti výpovědi poškozené nezletilé a její pravdivosti tak soud nemá žádné pochybnosti.    

  

Také ze zprávy o pozorování klinického psychologa v rámci prvotního pohovoru s nezletilou XX ze dne 30.3.2016, na č.l. 74 vyplývá , že klinická psycholožka PhDr. XXX nezletilou a její vyjádření k předmětné události považuje za reálné a věrohodné. Z pohovoru psycholožka zjišťuje, že A. na nahotu lidského těla reaguje s adekvátním studem a s přiměřeným zájmem s ohledem na vývojové období. Situaci jednorázové ataky ze strany přítele babičky popisuje přiléhavě, logicky správně. Danou zkušenost nezveličuje, ani nedramatizuje, zároveň také necenzuruje. S ohledem na saturující podnětné a bezpečné prostředí, ve kterém vyrůstá, byla schopna svěřit se matce. Pokud by se necítila bezpečně, a nevnímala jistotu v osobě matky, nereferovala by danou skutečnost. Dále PhDr. XX uvedla, že nezletilá aktuálně nevykazuje symptomy traumatizace, a to také proto, že se zřejmě jednalo o jednorázovou ataku ze strany dospělého muže, při níž jí nebylo brachiálně ublíženo.   

  

Vyjádření nezletilé XXX při výslechu na policii ČR koresponduje s drobnými odchylkami také s údaji, které jako zprostředkované dostala od nezletilé její matka XX. Tato svědkyně při výslechu uvedla, že na velikonoční pondělí 28. 3. 2016 předala X. své matce v 7 hodin ráno, když šla do práce, matka se zastavila za ní navečer, pak se šly s X ještě projít, a předala jí A. před obchodem, v pět hodin odpoledne. XX se chovala divně, domáhala se koupě časopisu, což normálně nedělá, a když jí matka nevyhověla, začal křičet „to je hrozný, co mi to děláte“. Pak se spolu doma dívaly na pohádky, XX jí na gauči řekla, že jí měl XX sahat prstem mezi nohy (v přípr. řízení matka uváděla, že XX řekla „na pipinu“). Ona se vyděsila, opakovaně se jí ptala, protože tomu nechtěla uvěřit, a pak si to od ní nechala na posteli ukázat. Matka před soudem předvedla, jakým způsobem jí XX ukazovala, že se jí XXX dotýkal vleže, na zádech, když nezletilá ležela vlevo a ona vpravo, XX jí ukazovala, jak jí levou rukou sahal na přirození, říkala, že ji „šťouchal“ a upřesnila, že neměl ruku na kalhotkách, ale pod jejími kalhotkami.  Velice ji to rozrušilo, ale věřila tomu, že by si to XX. nevymyslela- je vedená k tomu, že lhát nesmí a nedělá to, volala proto své matce, jak je to možné, že se to stalo. Matka říkala, že nic neví, pak už na ní křičela, hádaly se spolu. Dále pak ještě volala svému bratrovi, také o tom mluvila s otcem nezletilé. Rozhodla se tedy, že půjde celou věc oznámit na policii, její matka po dohodě šla s ní, braly s sebou samozřejmě i nezletilou XX.. K obžalovanému svědkyně uvedla, že jej z minulosti zná, byl letitým partnerem její matky, partnerský vztah byl však velmi problematický, protože oba nadužívali alkoholické nápoje, a pak se ve velkém hádali, na místě opakovaně zasahovala policie. Společné bydlení opustil obžalovaný před vánoci roku 2014 poté, co matka opětovně přivolala policejní hlídku a policisté jí řekli, že příště už bude výjezd policie platit ze svého. Poté ví, že se nějakou dobu nestýkali, v posledních době se opět stýkali, ale neví, jak často. Domnívá se, že v současné době se už spolu nestýkají. Pokud se týče konkrétně toho velikonočního pondělí, matka se zmiňovala, že pan XX. by měl přijet, ale netušila, že tam byl už přes noc. Ví, že v poslední době se s panem XX. několikrát viděla, popisovala vždycky, jak se u babičky měla, o obžalovaném rozhodně nemluvila nějak špatně. Pokud se týče oblečení, které při spaní měli mít oba na sobě, XX jí líčila, že na sobě měla tričko a kalhotky, a XX měl mít trenky a tričko. Ptala se své matky, proč poslala XX. spát s X. do jedné postele, a matka jí říkala, že obžalovaný šel nezletilé číst pohádku. Jestli to bylo u nich zvykem, neví. XX. se však zmiňovala, že v době, kdy byli s XX v posteli, přišla je babička kontrolovat, a pak zase odešla. Měla snad říkat něco o tom, co oni dva tam dělají. Svědkyně dále uvedla, že se starala o nemocnou babičku, která byla matkou matky, babička nejprve bydlela s XX. a obžalovaným, pak po úraze si ji vzala do péče do svého bytu. Babička obžalovaného XX. ráda neměla, vadilo jí, že spolu pořád pijí, byli hluční. Svědkyně s nimi sama nežila, měli s obžalovaným občas kvůli pití nějaký konflikt, ale dlouhodobý problém nikoli. Od babičky ví, že jí měl obžalovaný v době její návštěvy v bytě slovně sexuálně obtěžovat, domáhal se po ní, aby mu mastičkou namazala penis, což babička odmítla, a vnučce si stěžovala. Ona to pak řešila jak s obžalovaným, tak se svou matkou a bratrem, matka tomu nechtěla věřit, obžalovaný to popřel. Babička je v současné době už mrtvá, takže se k věci vyjádřit nemůže. Svědkyně k osobnímu životu uvedla na dotaz soudu, že žije v bytě s nezletilou sama, se žádným mužem domácnost nesdílí, takže nezletilá nemohla doma vidět žádné sexuální praktiky. Nepředpokládá, že by obdobné praktiky mohla dcera vidět v domácnosti svého otce, byť v tento současné době žije se stálou partnerkou. XX. pobývá u otce poměrně často na víkendy, ale společně s dcerami jeho partnerky užívají dětský pokoj, ložnici s rodiči nesdílejí. K případným následkům matka uvedla, že jednání jako takové následky na chování dcery nezanechalo. Dcera je poučená z domova i ze školky, že se jí nikdo nesmí dotýkat, že nemá nastupovat k cizím lidem například do auta, nebo se od nich brát jídlo, průběžně s ní tato témata probírá, vždy podle aktuální situace. Krátce po činu však byla XX plačtivá, vznětlivá, lítostivá, dokonce si šla sama do pokoje lehnout, což se předtím nikdy nestalo. Netrvalo to však dlouho, pak tu celou situaci uzavřely. Vysvětlila jí, že to bude muset říct na policii, slíbila jí, že po výslechu na PČR se k tomu už nebudou muset vracet a nevracely. Koupila jí kolo, kolečkové brusle, aby přišla na jiné myšlenky, aby se zabavila jinak. Pak jí řekla, že bude muset ještě za doktorem, který se na ni podívá. Při výslechu u psychologa s dcerou při samotném pohovoru psychologů s dcerou nebyla, ale dostavila se tam s ní. Také ví, že v minulosti dcera opakovala stejné údaje ke skutku pořád dokola.   

  

Výpověď svědkyně XXX. soud považuje za zcela věrohodnou, odpovídající přiměřenému zájmu matky o jedinou dceru, na kterou je silně fixována. Za přiměřenou soud považuje i reakci matky nezletilé na nezletilou uváděné údaje o osahávání obžalovaným XX i následnou hádku s vlastní matkou, které dítě svěřila, jakož i společnou návštěvu policie a podání trestního oznámení. Na rozdíl od obhajoby obžalovaného soud neshledává v jednání matky žádné účelové jednání, ani snahu ovlivňovat výpověď vlastní dcery, či obžalovaného nějak před soudem očerňovat. Skutečnosti z minulosti, které vykreslují osobnost obžalovaného jako osoby nezdrženlivé, sexuálně obtěžující okolí, uvedla svědkyně až na výslovný dotaz soudu, přičemž v rodině probírané nevhodné chování obžalovaného potvrzuje též bratr svědkyně i bývalá partnerka obžalovaného XXX. st., přičemž tendence k nezdrženlivému chování obžalovaného vyplývají i ze zprávy PČR z místa bydliště. Samotný rezervovaný postoj svědkyně k obžalovanému, daný jeho arogantním vystupováním a hulvátským chováním, posílené zřejmě vlivem alkoholu, nelze považovat za důkaz zášti svědkyně, která by svědkyni vedla k nepravdivému obvinění obžalovaného ze závažného trestného činu. Obhajobě obžalovaného o účelovosti tr. stíhání , vyvolaného matkou nezletilé  proto soud neuvěřil, zejména poté, co učinil vlastní zkušenost s chováním obžalovaného v jednací síni při nařízeném hlavním líčení.   

  

Svědkyně XX. – babička poškozené nezletilé XX a bývalá družka obžalovaného, k věci uvedla, že na velikonoční pondělí hlídala nezletilou XX., kterou převzala od její matky v ranních hodinách. Ten den XX. barvila s obžalovaným vajíčka, po obědě ji dala spát (kdy běžně ji dávala spát po dvanácté hodině), a obžalovanému řekla, aby jí přečetl pohádku, proto spolu odešli do ložnice. Svědkyně uvádí, že za chvilku se šla na oba podívat, vše bylo v pořádku, oba spali, a ona žádný problém nezaznamenala. Asi za půl hodiny se probudil obžalovaný, po něm cca za 15 min. i XX, která za nimi přišla oblečená. Domnívá se, že XX na sobě měla pyžamové kalhoty. Obžalovaný měl odjíždět do XX, proto ho s XX k vlaku doprovodily, běžně se rozloučili. XX pak odevzdala matce. Nezletilá byla spokojená, byla zcela normální, žádný problém na ní neshledala, až večer jí dcera volala, že měl obžalovaný XX obtěžovat, nechtěla tomu věřit. Pokud se týče toho po poledního spánku, XX. někdy v té době už nechtěla chodit po obědě spát, obžalovaný jí měl jít číst pohádku. Zda ke čtení pohádky došlo, neví, ale pohádkové knihy v ložnici připraveny jsou. Obžalovaný běžně spí v pyžamu nebo ve slipech, v teplácích nespí. Ona když se přišla podívat do pokoje, tak byli obžalovaný i poškozená oba přikryti, oba leželi na zádech, poškozená v levé části postele, a obžalovaný na pravém lůžku dvou postele. V čem spala XX. neví, ani tu neviděla, měla ten den asi tričko a punčocháčky, neví, zda spala v nich, v pyžamku, nebo v kalhotkách. Při konfrontaci zcela rozdílných údajů, které uváděla svědkyně v přípravném řízení v průběhu výslechu a v hlavním líčení, týkajících se skutečnosti, zda byla či nebyla kontrolovat poškozenou a obžalovaného v ložnici v průběhu doby, kdy je poslala společně spát, svědkyně uvedla, že si to už nepamatuje. Pokud se týče požívání alkoholu obžalovaným, uvedla svědkyně, že ten den měl asi dvě až tři piva. Svědkyně přiznala, že pod vlivem alkoholu býval obžalovaný velmi hlučný, volala na něj opakovaně policejní hlídku, měl různé úrazy hlavy a naražená žebra, a s tím související neurologické i psychické problémy. Pokud se týče události s její vlastní matkou, kterou měl obžalovaný obtěžovat, je pravdou, že jí to dcera říkala, ale v rodině to neřešili, protože dcera jí to sdělila až v době, kdy její matka byla mrtvá.  Svědkyně taktéž popřela, že by se od 28. 3. 2016 kdykoli s obžalovaným setkala, po konfrontaci s jím uváděnými skutečnostmi, že se měli naposled intimně stýkat v červenci 2016, připustila, že u něj byla v tomto termínu na návštěvě. V současné době už neudržuje s obžalovaným žádný vztah, zjistila, že s ohledem na problémy s alkoholem takový vztah nemá perspektivu, stíhaná událost vliv na její rozhodnutí ukončit vztah ale vliv neměla, této nevěří. Ke vztahu s obžalovaným uvedla, že v době Velikonoc 2016 byli jen „kamarádi“, nežili spolu, ale přiznala, že spolu udržovali intimní poměr. Pokud se týče X., tuto označuje za chytrou, sympatickou holčičku, vypráví jí vždy, co bylo ve školce, malují si spolu. A. se jí příliš nesvěřuje, netráví s ní tolik času, svěřuje se spíše matce. Nestalo se však, že by si v minulosti vymýšlela. Svědkyně také uvedla, že obžalovaný XX se od doby jejich rozchodu do Velikonoc roku 2016 s XX nestýkal, možná se někdy potkali, když byl u ní na návštěvě a přišla dcera s vnučkou. V minulosti, tedy do roku 2014 se s panem XXX XXX pravidelně potkávala, svědkyně vnučku hlídala od jejích 3 let, kdy začala chodit do školky. I v minulosti jí obžalovaný občas četl pohádky, ale nikdy s ní nešel odpočívat. Svědkyně k dotazu, zda obžalovaný chodil ve spodním prádle po bytě, tuto skutečnost popřela, uvedla však, že ho nezletilá mohla vidět ve spodním prádle, protože za ním občas chodila na záchod.   

  

Výpověď svědkyně XXX hodnotí soud jako sníženě věrohodnou, neboť výpovědi svědkyně jsou nekonzistentní, odporují si navzájem a odporujíc i výpovědi dalších slyšených osob. Svědkyně přes svůj životní elán předstírá „amnézii“ na podstatnou část skutečností, důležitých pro posouzení okolností celého případu, a svou výpovědí i vystupováním tak prokazatelně hájí zájmy obžalovaného. Neobstojí ani argumentace XXX., že XX mohla vidět spodní prádlo obžalovaného (které věrohodně popsala shodně se svojí babičkou) na záchodě, kam za ním občas chodí, neboť jednak obžalovaný s nezletilou spolu trávili ten den pouze pár hodin a z výslechu samotné svědkyně vyplynulo že se obžalovaný s nezletilou od jejich rozchodu v r. 2014 až do Velikonoc 2016 údajně nestýkal (což vyvrací, jednak i pokud by za ním A. na WC šla (a pokud by tak opravdu činila, nebyl by jistě problém tomuto nevhodnému „pronásledování“ obžalovaného ze strany nezletilé zabránit), stěží by si u muže, vykonávající malou potřebu, všimla barvy spodního prádla pod kalhotami.  

  

Výpověď nezletilé XX a její matky XX. pak jako nepřímí svědci prokazují i bratr XXX- XXX a otec nezletilé XX - XX, kteří oba shodně popsali, jak prostřednictvím telefonu je 28. března kontaktovala matka nezletilé, a svěřila se jim s oznámením XX. o nevhodných sexuálních praktikách obžalovaného XXX a se skutečností, že tyto informace půjde matka společně s XXXX sdělit Policii ČR. Oba muži současně popsali XXX, jako otevřené, veselé děvče bez jakýchkoli problémů, u kterého není zvykem, že by si vymýšlelo. Oba též shodně uzavřeli, že na nezletilé nepozorovali po skutku žádné trauma ani jiné následky. Pokud mluvila A. v minulosti i současnosti o obž. XXX, mluvila o něm víceméně neutrálně, žádný negativní vztah k obžalovanému u poškozené nepozorovali. Svědek XXX dále uvedl, že ví o tom, že obžalovaný XXXX měl v minulosti obtěžovat i jeho babičku, o kterou se sestra starala, říkala mu to snad dokonce jeho matka, mluvila o tom, že babička naznačila, že panem XXX byla obtěžována, a že tomu nechce sama uvěřit. Matka mu to říkala v době, kdy byla babička ještě naživu, ale babičky se na to nedotazoval, byla to choulostivá věc, nechtěl se v tom rýpat.   

  

Ve věci bylo provedeno a vypracováno odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví biologie, a genetiky, které zpracovali znalci MUDr. XXXX a Mgr. XXX, oba znalci kriminalistického ústavu.  MUDr. XXX, jako znalkyně z oboru biologie uvedla, že měla ke zkoumání růžové dětské kalhotky poškozené, uprostřed rozkroku našla skvrnu 2x2 cm, a proto provedla plošný stěr vnitřní strany kalhotek a dále ještě stěr na vnitřní straně kalhotek pod gumou. Obě tyto zkoušky měly negativní výsledek, nebyly tedy nalezeny žádné haplotypy odpovídající mužské složce DNA, jak to vyhodnotil znalec z oboru genetiky Mgr. XXX. Tento dále upřesnil, že na spodním prádle bylo nalezeno větší množství biologického materiálu, který náležel poškozené nezletilé. Biologické stopy se samozřejmě znehodnocují s postupem času, je to však individuální, ovlivňuje to mnoho faktorů. Samotná skutečnost, že DNA obžalovaného ani jiného muže, nebyla nalezena na spodním prádle poškozené, nepotvrzuje ale ani nevylučuje skutečnost, že došlo k fyzickému kontaktu prádla poškozené s obžalovanýmK věrohodnosti výpovědi poškozené nezletilé XX, i k případným následkům stíhaného jednání obžalovaného na psychickém stavu poškozené, byli přibráni znalci PhDr. XXX, a MUDr. XXX. Ze znaleckého zkoumání psychiatrického MUDr. XX soud zjistil, že poškozená v důsledku prožité šetřené události neutrpěla žádnou psychiatrickou újmu, její stav je dobrý, bez známek prožitých psychických traumat. S ohledem na to, že nebyly zjištěny žádné psychické potíže, lze konstatovat, že poškozená je bez psychických následků stíhaného zločinu a závěry znalkyně z oboru psychiatrie nečinily žádné výkladové problémy, byl za souhlasu stran znalecký posudek znalkyně z oboru psychiatrie čten.   

Znalecký posudek z oboru psychologie však s ohledem na absenci zhlédnutí videozáznamů o výslechu poškozené XXX ze strany znalce bylo nutno doplnit a objasnit výslechem znalce v hlavním líčení, a upřesnit tak původní závěry shledané znalcem na základě neúplného seznámení se znalce s důkazním materiálem. Z výslechu znalce PhDr. XXX v hlavním líčení soud zjistil, že po provedeném znaleckém pedopsychiatrickém vyšetření, pohovoru s posuzovanou i s její matkou, a po zhlédnutí záznamu DVD před výslechem znalce v hlavním líčení, dospěl znalec k závěru, že nezletilá A. je dívka, která se rozvíjí přiměřeně svému věku, spíš lehce nadprůměrně, její IQ bylo stanoveno výši xxx. V porovnání s dospělým je osobnostně nezralá, v porovnání s dítětem svého věku je však vyzrálá přiměřeně. Nezletilá trpí zvýšeným neklidem, který odpovídá informaci matky o drobných komplikacích v průběhu těhotenství a porodu. Celkově osobnostní struktura nezletilé nevybočuje z mezí. Žádné odchylky znalec nezjistil ani ve schopnosti zapamatovat si a reprodukovat prožité události nezletilou. Shoduje se se závěrem psycholožky PhDr. XXX (a uvádí, že tuto zná léta ještě pod předchozím příjmením X), která komunikovala s nezletilou krátce po činu. K dr. X. znalec uvádí, že jde o uznávanou odbornici v oboru psychologie (což dle znalce zvyšuje validitu výsledku jejího vyšetření), dle jejíž závěrů nezletilá ataku babiččina přítele na svoji osobu popisuje přiléhavě a logicky správně, danou skutečnost nezveličuje, ani nedramatizuje, ale současně také necenzuruje. Schopnost svěřit se matce pak znalkyně přikládá podnětnému a bezpečnému prostředí, ve kterém nezletilá svědkyně vyrůstá. V souladu se závěry výše uvedené psycholožky proto znalec obecnou schopnost nezletilé svědkyně zapamatovat si a reprodukovat události považuje za úměrnou věku a neporušenou, obecnou věrohodnost v přípravném řízení shledal za sníženou pro nižší věk svědkyně, která s ohledem na svůj věk může mít ještě snížené rozlišování mezi realitou a fantazií. Současně znalec jednoznačně popřel na dotaz soudu, že by jakékoli fantazie z výpovědi nezletilé svědkyně i při jejím vyšetření shledal, či že by shledal jakékoli skutečnosti v její výpovědi, které by odporovaly opakovaně tvrzené verzi poškozené nezletilé o průběhu skutkového děje. Výpověď svědkyně, kterou shlédl, byla tedy taková, že události se mohly odehrát tak, jak je popisovala. Při návštěvě psychologa nezletilá odmítla vypovídat, s odůvodněním že to už říkala na policii, ale při komunikaci s policejní komisařkou nepozorovali žádné zjevné tendence k vymýšlení nebo k rozvíjení popisovaného děje, které jsou jinak pro toto chování typické. Z obecného hlediska konstatovali v přípravném řízení sníženou konkrétní věrohodnost svědkyně k vyšetřované trestní věci, a to pro psychopatologickou zátěž v rodině matky a dlouhodobě napjaté vztahy matky s přítelem babičky, současně však znalec v HL doplnil, že tyto spory se netýkaly přímo nezletilé. Při vyšetření na nezletilé nepozorovali žádné známky traumat, které by byly následkem stíhané trestné činnosti. Nezletilá X, se jeví jako normálně prosperující dítě, které se rozvíjí přiměřeně svému věku, pokud se sama zmiňuje o obžalovaném, nemluví o něm jakýmkoli negativním způsobem, říká, že ho zná, ale uvádí, že ho viděla jen dvakrát, nevypovídá nic, co by jakkoli svědčilo v neprospěch obžalovaného. Povahou je XXX spíše dominantní, svým projevem, ale u tak malého dítě se to nehodnotí snadno. Nelze předvídat, v co se povaha nezletilé vyvine. Ze záznamů však nepůsobila v žádném případě zakřiknutě, ani nesměle, projevuje se bez obav, bez strachu a bez úzkosti. Pravděpodobnost, že by si nezletilá nechala implantovat myšlenky, které by opakovala po dobu nejméně čtrnácti dnů je menší.  Nezletilá je ve věku, kdy se děti začínají zajímat o sex, stěží však předpokládat, do jaké míry, by se při křivém obvinění mohlo jednat o její fantazii, kterou by zveličila. Z vyšetření, ani ze záznamu znalci takové závěry nedovodili. Ke konstatované snížené věrohodnosti svědkyně, znalec v hlavním líčení na opakované dotazy upřesnil, že výpověď nezletilé svědkyně, pokud se hodnotí pouze její chování, neříká nic, co by působilo nevěrohodným dojmem. Tuto nevěrohodnost způsobuje až širší kontext rodinných vazeb a konfliktů s obžalovaným (které však spadají do doby narození a útlého dětství nezletilé svědkyně)a dále její nízký věk svědkyně. Samozřejmě nelze zcela vyloučit vliv matky či jiné osoby na nezletilou, důkazy o ovlivnění nezletilé však znalci nebyly shledány. Znalec tak uzavírá, že ze samotné výpovědi nezletilé nebyly zjištěny žádné informace, které nezletilá podala, a zněly by nevěrohodně, nebyly tam zjevné známky, že by výpověď byla jakkoli naučená.   

  

Soud tedy po výslechu znalce-psychologa v hlavním líčení dospěl k závěru, že znalec fakticky neshledal žádný důvod ke snížení obecné věrohodnosti nezletilé svědkyně, která by mohla zpochybnit obsah její výpovědi.  Konkrétní věrohodnost výpovědi nezletilé svědkyně tak znalec v hlavním líčení nezpochybnil, přičemž pravdivost výpovědi nezletilé soud vyhodnotil s ohledem na další provedené důkazy zcela samostatně, a dospěl k závěru, že výpověď svědkyně XXX  je pravdivá, neboť údaje, které uvádí, jsou v souladu s dalšími zjištěnými skutečnostmi a jsou tak společně relevantním podkladem pro rozhodnutí o vině obžalovaného v trestní řízení.   

  

V průběhu trestního řízení byl zkoumán duševní stav obžalovaného XXX a to znalci z oboru klinické psychologie a sexuologie, a psychiatrie. Ze závěrů znalců soud zjistil, že vyšetřením PPG u obviněného nebyly zjištěný známky deviantních zájmů, nebylo také zjištěno, že by obžalovaný trpěl duševní poruchou, chorobou či sexuální deviací, která by se vyskytovala ať už v současné době, či v době kdy se měl dopustit stíhaného jednání. Pokud se obžalovaný stíhaného jednání dopustil, pak jeho ovládací i rozpoznávací schopnosti ve vztahu k nim byly plně zachovány. Osobnost obžalovaného je bez výraznějších anomálií, obžalovaný je orientován heterosexuálně bez známek poruch sexuální preference, není osobností zvýšené agresivní, a není zvýšené disponován k agresivitě ve stresových situacích. V psychicky zátěžových situacích není jmenovaný disponován k impulzivním reakcím, manifestně agresivní projevy u něj nejsou pravděpodobné, jeho zájmy jsou jednodušší. Celková orientace, tedy hierarchie hodnot obviněného je jednodušší, spíše egocentricky strukturovaná. Převažující psychologické obranné mechanismy obviněného jsou především prosté popírání a jednoduché racionalizace. Pokud se týče intelektu obviněného, jde o jedince intelektově podprůměrného s IQ xxx, bez forenzně významnějšího poškození centrálního nervového systému. Závislost na alkoholu, a jiných návykových látkách obžalovaný znalcům popřel, dostupné objektivní údaje takovou závislost nečinní pravděpodobnou. Motivace inkriminovaného trestného činu, pokud mu bude prokázán, tedy nebude podmíněna žádnou osobnostní, sexuální, nebo sociální patologií v pravém slova smyslu, šlo by o sexuální aktivity ve vztahu ke snadno dostupnému objektu. Obžalovaný je rozvedený otec 3 dětí, toho času bez partnerského vztahu, jeho sociální a občanská adaptace je bez výraznějších znaků maladaptace. Pokud mu bude uvedený skutek prokázán, přičemž sám ho plně popírá, jeho možnosti resocializace budou snížené jeho postojovou uzavřeností, a to popíráním a absencí pocitů viny. Pobyt posuzovaného na svobodě není z psychopatologického ani sexuologického hlediska nebezpečný, proto uložení ochranné léčby znalci nenavrhují.  

  

  

Z opisu evidence rejstříku trestů soud zjistil, že obžalovaný XX byl v minulosti třikrát soudně trestán. Rozsudkem Okresního soudu v XX  sp. zn. XXX mu pro tr. čin ublížení na zdraví dle § 223 tr. zákona  byl uložen trest zákazu činnosti, a to řízení motorových vozidel v délce jednoho roku. Dále byl obžalovaný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v XX ze dne XX pod sp. zn. XX pro trestný čin krádeže podle § 247 1,2 tr. zákona,  trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zákona, trestný čin násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci podle §196 odst. 1 tr. zákona, tr. čin  výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1, a to k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, podmíněně odloženému  na zkušební dobu v délce dvou let. Výkon původně podmíněně odloženého trestu byl obžalovanému nařízen usnesením Okresního soudu v XX dne 15.10.2003, z výkonu trestu byl pak odsouzený podmíněně propuštěn usnesením Obvodního soudu pro XX z 1.6.2004, pod sp.zn. XXX. Ve lhůtě podmíněné propuštění z výkonu trestu se obžalovaný osvědčil. Posledním rozhodnutím, jímž byl obžalovaný odsouzen, je rozhodnutí Okresního soudu v XX ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. XX, jímž byl pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, podmíněné odloženému na zkušební dobu v trvání do 10. 3. 2005. Všechna tři odsouzení jsou v současné době již zahlazena.   

  

Ze zprávy z místa bydliště soud zjistil, že Městským úřadem v XXX proti obžalovanému nebylo v posledních pěti letech vedeno řízení pro přestupek. Ze zprávy PČR OOP XX však soud zjistil, že v policejních evidencích má obžalovaný z roku 2016 tři záznamy, a to z 12.3.2016 pod č. j. XXXX, záznam o řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu, které bylo řešeno jako přestupek podle § 125c odst. 1, písm. b) zákona č. 361/2000 sb., pro který byl obžalovanému vysloven Městským úřadem XX pod č.j. XXXX zákaz řízení motorových vozidel v trvání od 21.3.2016 do 23.6.2016, a byla mu uložena dále pokuta ve výši 25.000,- Kč. Současně bylo zjištěno, že v nyní je již obžalovaný opět platným držitelem řidičských oprávnění skupiny AM, A1, B, BE, C, CE a T. Dále, jak vyplývá z evidence PČR, dne 16. 5. 2016 v 8:21 hodin oznámila policii matka obžalovaného XX., že jí syn nadává, napadá jí, nepracuje a nadměrně užívá v jejím bytě alkohol. Poté, co hlídka policie dorazila do bytu poškozené, tato uvedla, že jako matka nechce, aby věc byla řešena přestupkově, dále zjištěno, že obžalovaný z bytu před policií utekl. Matka požaduje po policii, aby syna umravnila. Poslední zákrok policie ČR v bytě matky obžalovaného je datován dnem 26. 6. 2016 v 10:08 hodin, kdy na OOP XX oznámil obžalovaný XX, že v místě jeho dočasného bydliště po něm vymáhá třetí osoba peníze, po příjezdu hlídky zjištěno, že jak obžalovaný XX, tak vymahatel dlužné částky pan XX, jsou oba pod vlivem alkoholu, odmítají dechovou zkoušku a hádají se kvůli půjčce peněz. Policie ČR tedy uzavírá, že obžalovaný má trvalý pobyt na evidenční adrese Městského úřadu v XX kde se, však fyzicky nezdržuje, jeho současný pobyt není znám, ale občasně se zdržuje na adrese xxx, u své matky XX. Dle místní a osobní znalosti příslušníků PČR OOP XX, je osoba známá jako zájmová, jde o poživatele alkoholu, který se v opilosti dopouští výtržností v rovině přestupků.  

  

K věrohodnosti omluvy obžalovaného a jeho schopnosti účastnit se nařízeného hlavního líčení, vyžádal soud zprávu oblastní nemocnice XX a oblastní nemocnice XX o zranění, které mělo být důvodem k absenci obžalovaného u nařízeného hlavního líčení v termínu 22. 11. 2016. Ze zprávy oblastní nemocnice XX chirurgické ambulance na soud zjistil, že obžalovaný XX byl převezen přivolanou rychlou záchrannou službou 22. 11. 2016 na chirurgickou ambulanci nemocnice v 05:02 hodin., uvedl, že sanitu mu zavolala matka, on sám doma v klidu spal. S ohledem na stáří úrazu po vyšetření byl odeslán na neurologickou ambulanci, kde byl 22.11.2016 05:27 vyšetřen a odeslán domů. Uváděl, že k úrazu mělo dojít již 4. 11. 2016, měl být hospitalizován v nemocnici XX, kde bylo provedeno CT a RTG bez patologie, kde po půl dni podepsal revers a odešel domů. Na chirurgickou ambulanci byl přivezen 22. 11. 2016 pro slabost, a točení hlavy, hospitalizován v nemocnici nebyl. Pacient se ve výčtu obtíží na chirurgické a neurologické ambulanci značně liší, udává točení hlavy, které následně neguje, poté slabost. Žádné objektivní potíže zjištěny nebyly, objektivní vyšetření zcela normální, pacient je schopen účasti v hlavním líčení.  Výše citovaná zpráva byla vyžádána soudem na základě sdělení a omluvy doručené soudu obžalovaným, v které uváděl, že v noci 22. 11. 2016 náhle zkolaboval, a musel být převezen rychlou záchrannou službou do nemocnice XX, kde byl vyšetřen a hospitalizován na jednotce intenzivní péče. Přestože mu byl doporučen klidový režim a návštěva lékaře, k lékařce se údajně objednal až na odpoledne 24.11, tedy s dvoudenním zpožděním, a k soudu se v nařízených termínech 22. 11. ani 23. 11. 2016 nedostavil. Ze zprávy nemocnice XXX na č. l. 237 pak soud zjistil, že hospitalizován obžalovaný nebyl ani v této nemocnici, do nemocnice byl přivezen rychlou záchrannou službou, když po vystoupení z auta v práci mu měl být způsoben úraz na hlavě náhlým bezvědomím a pádem. Dle zprávy nemocnice jsou okolnosti úrazu nejasné, po příjezdu do nemocnice, byl obžalovaný bradypsychický, zmatený s krvácející ranou na temeni hlavy. Rána mu byla po CT mozku bez nálezu ošetřena novikovem a mezokainem, doporučenou nutnou hospitalizaci k observaci a neurologickému vyšetření pacient odmítl a svévolně opustil ambulanci se zákazem řízení motorových vozidel. Tato skutečnost byla současně hlášena policii ČR.   

  

Shora uvedené lékařské zprávy opětovně potvrzují, že obžalovaný opakovaně účelově uvádí nepravdivé informace a věrohodnost jeho výpovědi v kontextu těchto skutečností soud považuje za významně sníženou.  

  

Po vyhodnocení všech shromážděných důkazů, provedených v rozsahu požadovaném ustanovení § 5 odst. 2 tr. řádu, které byly soudem ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu hodnoceny podle vnitřního přesvědčení, kdy veškeré provedené důkazy byly pečlivě uváženy, a jednotlivá tvrzení poškozené, svědků, i obžalovaného byla navzájem porovnána s provedenými znaleckými posudky, záznamy na DVD a provedenými listinnými důkazy dospěl k závěru, že obžalovaný XX se dopustil jednání, které je mu obžalobou kladeno za vinu, a naplnil tak po stránce subjektivní a objektivní všechny zákonné znaky zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 3. písm. a) tr. zákoníku, když zneužil situace, kdy mu byla bývalou přítelkyní XX svěřena její vnučka, poškozená XX  které měl přečíst pohádku a pomoci usnout po svátečním velikonočním obědě dne 28. 3. 2016. Obžalovaný využil skutečnosti, že XX. je pětiletá holčička bez schopnosti psychicky i fyzicky odolávat jeho chování, neboť k němu má podřízený vztah dítěte vůči dospělému, není schopná dostatečně vyhodnotit škodlivost jeho jednání, i rizika, která jí hrozí ani mu úspěšně vzdorovat a zneužil tak této bezbrannosti nezletilé XX k uspokojení svých sexuální potřeb tím, že v průběhu „uspávání“ poškozenou hladil pod spodními kalhotkami na přirození. Obžalovaný si byl současně dobře vědom nejen své fyzické a duševní převahy nad poškozenou, ale i skutečnosti, že XX je pět let, neboť ji hlídal a byl partnerem její babičky již v době před jejím narozením. Motiv jednání obžalovaného jednoznačně prokázán nebyl, s ohledem na skutečnost, že znalci neshledali u obžalovaného žádnou z duševních poruch, ani sexuální úchylku, je pravděpodobné, že se svého jednání dopustil pod vlivem menšího množství požitého alkoholu, který odbrzďuje zábrany, a využil tak k uspokojení svých potřeb snadno dostupného sexuálního objektu v podobě nezletilé. Samotná skutečnost, že z odborného vyjádření z oboru biologie a genetiky nebyly zjištěny stopy DNA obžalovaného na spodním prádle poškozené, obžalovaného nijak nevyviňuje z trestného činu, neboť stopy DNA pachatel na oblečení zanechat nemusel, ze spisu současně vyplývá, že spodní prádlo prošlo rukama nejméně matky a babičky nezletilé a ke zkoumání bylo předloženo až s delším odstupem času. Stejně tak obžalovaného z tr. činnosti  nevyviňuje ani závěr znaleckého posudku z oboru sexuologie, který u něj neshledal sexuální poruchu, neboť statisticky většina pachatelů sexuálních deliktů páchá tr. činnost z nezdrženlivosti, nikoli pod vlivem duševních poruch či jiných vrozených anomálií. Po stránce subjektivní tak obžalovaný jednal minimálně v úmyslu nepřímém, neboť si byl vědom, že svým jednáním může porušit zájem na ohrožení sexuální integrity poškozené nezletilé XXX, a byl s tímto následkem srozuměn.  O tom svědčí i skutečnost, že obžalovaný, přestože popírá spáchání stíhaného skutku, svým chováním i vystupováním v jednací síni, i svým vlastním vyjádřením o projednávané „nafouknuté bublině“ dal dle názoru soudu jasně najevo, že si je vědom, že jeho chování nebylo v souladu se zákonem, pouze odmítá připustit, že by jeho chování mohlo být kvalifikováno jako zločin znásilnění. V tomto kontextu je nutno připomenout, že znásilněním ve smyslu § 185 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku je každé jednání pachatele, který zneužije bezbrannosti k pohlavnímu styku s jinou osobou, přičemž v kvalifikované skutkové podstatě pod odstavcem 3 písm. a), ustanovení § 185 je touto osobou dítě mladší 15 let. Jako „pohlavní styk“ je pak judikaturou kvalifikováno jakékoliv ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať už stejného či odlišného pohlaví - jde o široký pojem, který zahrnuje jednání vyvolaná pohlavním pudem, jejichž podstatou je fyzický kontakt s druhou osobou, tedy i dotyk, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Pohlavní styk při tomto základním vymezení tak zahrnuje širokou škálu činností od soulože (tedy koitu) a jiných pohlavních styků prováděných způsobem srovnatelným se souloží, tak osahávání genitálií ženy nebo mužů, erotické masáže atd. Takto vymezené jednání pak musí směřovat k pohlavnímu uspokojení pachatele, ale nezáleží na tom, zda k uspokojení v konkrétním případě skutečně dojde. K naplnění zákonných znaků skutkové podstaty § 185 odst. 1 linea druhá  odst. 3 písm. a) tr. zákoníku  tak postačí „pouhé“ osahávání nezletilé na genitáliích za účelem sexuálního ukájení obžalovaného. Pojem bezbrannosti je pak vnímán v daném případě jako bezbrannost celková, tedy absolutní, k níž dochází právě u osob, které sice vnímají okolní svět, ale jejich duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni, nebo v takovém stavu, aby ve své mysli dokázali situaci, v níž se nacházejí dostatečně přiléhavě ze všech souvislostí vyhodnotit, a přiměřeně logicky a účinně na ni reagovat, jak je tomu typicky u dětí, či osob mentálně zaostalých, které nemají dostatečné znalosti a zkušenosti aby byly schopny posoudit význam odporu proti vynucovanému pohlavnímu styku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 17/1982). Zneužití této bezbrannosti ze strany pachatele pak spočívá v tom, že pachatel o konkrétní skutečnosti – tedy psychické nezralosti poškozené – ví a tuto skutečnost využije k tomu, aby dosáhl svého cíle (srov. např. komentář Šámal a kolektiv Trestní zákoník II, nakladat. CH.Beck, 1.vydání, str. 1651, 1653-1654). Na základě naplnění všech výše uvedených znaků tedy soud dospěl k jednoznačnému závěru o vině obžalovaného stíhaným zvlášť závažným zločinem, právně kvalifikovaných shodně s podanou obžalobou. Soud též považuje za vhodné osvětlit, proč užil kvalifikace toliko dle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a ne též kvalifikaci dle odst. 2 písm. a), tedy spáchání činu souloží nebo jiným pohlavním stykem srovnatelným se souloží. Obecně lze říci, že za „jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží“ je možné považovat takový způsob styku, jehož mechanismus simuluje situaci, která nastává u soulože, tedy průnik pohlavního údu muže do ženské pochvy (srov. např. komentář Šámal a kolektiv Trestní zákoník II , nakladatelství  C.H.Beck, 2.vydání, str. 1842). V takovémto případě je možné, aby způsobem srovnatelným se souloží bylo i hluboké pronikání prstů do pochvy ženy, tzv. digitální penetrace. K této situaci však nedochází za situace, kdy se např. jedná pouze o malou intenzitu či dojde pouze k osahávání vnějšího genitálu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu jako TR NS 35/2007-T 990). Provedeným dokazováním bylo pak prokázáno, že obžalovaný se právě toliko dotýkal přirození nezletilé poškozené a prsty nezasouval dovnitř. I v tomto ohledu se tedy soud ztotožnil s názorem státní zástupkyně, která užitou právní kvalifikaci přesvědčivě a přiléhavě zdůvodnila již v podané obžalobě.  

  

Při ukládání trestu přihlédl soud ve smyslu § 38 a § 39 tr. zákoníku k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu  a poměrům pachatele, jakož i k jeho dosavadnímu způsobu života a možnosti jeho nápravy. Obžalovaný jednání zejména jeho trestně právní následek popírá, nicméně trest,  ukládaný ve smyslu § 185 odst. 3 tr. zák. ve výměře 5 – 12 let, by byl s ohledem na okolnosti případu- zejména na ojedinělost  jednání obžalovaného,  délku, po kterou se stíhaného jednání dopouštěl i absenci následku na psychickém  či fyzickém vývoji poškozené, nepřiměřeně přísný. Společenská škodlivost jednání obžalovaného je natolik vysoká, že ji nelze postihnout podle jiného právního předpisu  a využít tak institutu subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku , nicméně je  nižší, než typová společenská škodlivost stíhaného zvlášť závažného zločinu  znásilnění na nezletilé dle § 185 odst.1,3a) tr. zákoníku.  Nutno přihlédnout též k tomu, že obžalovaný byl v minulosti sice soudně trestán, tato odsouzení jsou však zahlazena, tedy nelze k nim přihlížet jako k obecně přitěžující okolnosti ve smyslu § 42 písm. p) tr,. zákoníku, ale pouze jako k informaci o nikoliv řádném životě obžalovaného a jeho nezdrženlivosti, vyplývající dále i ze zpráv PČR z místa bydliště. Soud tak dospěl k závěru,  že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání a snížil proto ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku ukládaný trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby zákonem stanovené. Na základě výše citovaných okolností dospěl soud dále k závěru, že k nápravě obžalovaného postačí trest ještě bezprostředně nespojený s odnětím svobody, a to trest v délce 3 let podmíněně odložený na maximální zkušební dobu v trvání 5 let, a to za současného uložení dohledu probačního úředníka nad obžalovaným a uložení dalších omezujících podmínek. Z provedeného dokazování totiž vyplývá, že problémy obžalovaného i  nezdrženlivost v jeho chování a jednání vyplývá především z jeho nezřízeného požívání alkoholických nápojů, proto soud v rámci uloženého dohledu uložil obžalovanému povinnost ve smyslu § 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku, a to zdržet se po dobu zkušební doby podmíněného odsouzení požívání alkoholických nápojů, neboť právě toto omezení je zárukou, že při jeho dodržení, bude obžalovaný schopen řádně plnit podmínky podmíněně odloženého trestu odnětí svobody a bude schopen řádného života i řádného výkonu zaměstnání.  

  

  

P o u č e n í :

  

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 (osmi) dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.  

  

Rozsudek může odvoláním napadnout  

  1. státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,   
  2. obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká,  
  3. poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na  

vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové 

újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.  

  

Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

  

V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce; toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení.  

  

Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce.  

  

Odvolání musí být ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho doručení nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr.ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo (§ 249 odst.1 tr.ř.).  

  

Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť zčásti, ve prospěch nebo neprospěch obviněného (§ 249 odst. 2 tr.ř.).   

  

Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy (§ 249 odst. 3 tr.ř.).  

  

Právo odvolání nemohou s úspěchem uplatnit ty osoby, které se ho po vyhlášení rozsudku výslovně vzdaly.   

  

Poškozený, jemuž byl odsuzujícím rozsudkem, jímž soud odsoudil obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, přiznán alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, má právo žádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni. (§ 228 odst. 4 tr.ř.)   

  

V Praze dne 15. prosince 2016   

  

 Mgr. Blanka Bedřichová, v.r.                                                        předsedkyně senátu       

  

  

  

 

Přečtěte si další

sp.zn.
1 T 153/2017
Odškodnění 36 534 Kč
Znásilnění dcery manželky pachatele

č. j. 1 T 153/2017-213 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud ve Znojmě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaromíra Kapinuse  a přísedících Ladislava Kalíka a Jindřicha Bulína v hlavním líčení konaném dne 25. ledna 2018 ve  Znojmě  

takto: 

Obžalovaný 

XX

narozený XX ve XX trvale bytem XX okres XX, 

je vinen, že 

dne 4. 3. 2017 v přesně nezjištěné době mezi 16:00 hod. až 18:00 hod. v obci XX na okrese XX,  v rodinném domku č.p. XX, v prostorách obývacího pokoje, nejprve líbal na krku a osahával na  prsou poškozenou YY nar. YY která je  dcerou jeho současné manželky, XY (nar. YX), kdy  v tomto jednání pokračoval, ačkoliv mu poškozená opakovaně říkala, že se jí to nelíbí, aby toho  zanechal, když obžalovaný svého jednání zanechal a odešel do ložnice, poté poškozené zaslal  textové zprávy, z jejichž obsahu poškozená pochopila, že s ní chce souložit, kdy se jednalo o  slova a symboly vztyčeného prstu, který protíná kroužek nad ním, což odmítala, kdy asi po 20  minutách od odeslání těchto zpráv přišel v županu, pod kterým neměl žádné oblečení z ložnice  do obývacího pokoje, kde poškozená seděla na posteli a řekl: „Dáme a pak budeme uklízet“,  položil ji z polohy v sedě na rozkládací pohovku, kde poškozená přespávala a měla tam ložní  prádlo, v této poloze ji osahával na intimních partiích, sahal jí i na přirození pod oděv, pak ji  chytil tak, že jí levou ruku držel u hlavy, a pravou ruku jí přisedl svou nohou, když poškozená mu  opakovaně říkala, aby svého jednání zanechal, že to nechce, což obžalovaný neakceptoval a ve  svém jednání dál pokračoval tak, že jí sundal tepláky a spodní prádlo - kalhotky, čemuž se  poškozená bránila a snažila se ho odstrkáváním od sebe ze svého těla odstrčit, což se jí vzhledem k jeho fyzické převaze nedařilo, kdy poté obžalovaný obnažil ze županu svůj pohlavní úd, který 

 

 1 T 153/2017 2 

měl ztopořený, nasadil si na něj prezervativ, na poškozenou si lehl a vykonal na ní soulož, čemuž  se poškozená stále bránila a slovně s pohlavním stykem vyjadřovala svůj nesouhlas, kdy po  několika minutách obžalovaný svého jednání zanechal a odešel do ložnice,  

tedy 

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal souloží a na dítěti, 

tím spáchal 

zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odstavce 1, odstavce 2 písmene a) a písmene b)  trestního zákoníku  

a odsuzuje se 

podle § 185 odstavec 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání  3 (tří) let. 


Podle § 81 odstavec 1 trestního zákoníku a § 82 odstavec 1 trestního zákoníku se výkon  uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let.  

Podle § 228 odstavec 1 trestního řádu je povinen obžalovaný uhradit poškozené  XX, narozené XX, bytem XX, zastoupené zákonným zástupcem, a to otcem, XX narozeným XX,  zastoupeným zmocněncem JUDr. XX, advokátem se sídlem advokátní kanceláře  XX, škodu ve výši 36.534 Kč.  

Podle § 129 odstavec 2 trestního řádu jestliže se po vyhlášení rozsudku nebo v soudem stanovené  lhůtě po vyhlášení rozsudku státní zástupce a obžalovaný vzdali odvolání a prohlásí-li, že netrvají  na vyhotovení odůvodnění, a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch  podaly odvolání jiné oprávněné osoby, může soud vyhotovit zjednodušený rozsudek, který  neobsahuje odůvodnění. Pokud oprávněné osoby mohou podat odvolání ve prospěch  obžalovaného i proti jeho vůli, lze zjednodušený rozsudek vyhotovit pouze v případě, že se vzdají  odvolání. Týká-li se rozsudek více obžalovaných, je třeba odůvodnit jeho výroky v částech, které  se vztahují k osobě obžalovaného, u něhož nebyly splněny podmínky pro vyhotovení  zjednodušeného rozsudku. Mají-li právo podat odvolání i poškozený nebo zúčastněná osoba a  nevzdali-li se tohoto práva, je rovněž třeba odůvodnit ty výroky, proti kterým mohou podat  odvolání.  

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení opisu rozsudku ke  Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného. Rozsudek může odvoláním 


 

1 T 153/2017 3 

napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost  výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci,  poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody,  přičemž osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej  napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení  předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že  chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i osoby uvedené v §  247 odst. 2 tř. řádu. Ve výše uvedené lhůtě musí být odvolání také odůvodněno tak, aby bylo  patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení,  které rozsudku předcházelo, dále je třeba je podepsat a datovat. Odvolání je třeba předložit  v takovém počtu stejnopisů a příloh, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každá osoba  dotčená takovým podáním /ostatní strany/ dostala jeden stejnopis. Státní zástupce je povinen  v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.  Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Pokud byl obviněnému uložen nepodmíněný  trest odnětí svobody za zločin a přiznal-li soud poškozenému alespoň z části nárok na náhradu  škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, může  poškozený požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění  z trestu odnětí svobody, přičemž žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním  stupni.  

Znojmo 25. ledna 2018 

JUDr. Jaromír Kapinus v. r.  

předseda senátu 

Tento rozsudek č.j. 1 T 153/2017-213 nabyl právní moci a vykonatelnosti  dne 8. 2. 2018 ve výroku o vině a trestu 

dne 16. 2. 2018 ve výroku o náhradě škody.  

Připojení doložky provedla Marcela Valecká dne 7. 3. 2018.

sp.zn.
2 T 59/2014
"Typické" znásilnění cizím mužem

2T 59/2014


Rozsudek


jménem republiky


Okresní soud Plzeň-jih rozhodl v hlavním líčení konaném dne 3. 12. 2014 v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Simony Kubouškové a přísedících Karla Langa a Mgr. Bc. Petra Maška, MBA, LL.M., 

takto:

Obžalovaný

xxxxxxxxxxxx

nar. xxxxxxxxxx , bez zaměstnání, trvale bytem xxxxxxxxxxx


je vinen, že

dne 1. 1. 2014, po 6:20 hodin v xxxxxxxxxx za lávkou přes xxxxxxxxxxxxx potok, směrem na Hradiště, xxxxxxxxxx od domu č.p. xxxxxxxxxxxx v xxxxxxxxxxx ulici, kde není osvětlení, v podnapilém stavu čekal na xxxxxxxx, kterou oslovy slovy: „Ahoj xxxxxxxxxx , čekám tu na tebe, rozdáme si to spolu?“, přičemž ji chytil za kabát a přitáhl k sobě, přetahovali se, v důsledku čehož poškozená xxxxxxxxx narazila na kovové zábradlí lávky a spadl na zem na zády, když se mu snažila vytrhnout, lehl si na ni, poškozená asi dvakrát křičela o pomoc, na což ji držel jednou rukou pod krkem a druhou rukou ji zacpával ústa, aby nemohla křičet, současně ho poškozená xxxxxxxxxxkousla do předloktí levé ruky, poškrábala na pravé straně krku a přestala se bránit až poté, co ji obžalovaný řekl: „Když se nebudeš bránit, nic se ti nestane.“, a na to ji obžalovaný stáhl kalhoty s kalhotami z jedné nohy, rozepnul si své kalhoty a vykonal na ní soulož, a způsobil ji na vnitřní ploše levého stehna hematom 2x2cm tedy: jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a spáchal tento čin souloží


čímž spáchal


zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku


a odsuzuje se


podle § 185 odst. 2 tr. Zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl (2,5) roku

podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. Zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání tří (3) roků

podle § 228 odst. 1 tr. Řádu je obžalovaný povinen nahradit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočce Plzeň, pobočce pro Jihočeský, Karlovarský a Plzeňký kraj, IČ: se sídlem v Plzni, Sady 5. května 59, škodu ve výši 8.660,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 8.660,86 Kč od 15. 5. 2014 do zaplacení poškozené xxxxxxxx , nar. , bytem xxxxxxxxxxxxx, škodu ve výši 900 Kč, přičemž se poškození podle § 229 odst. 2 tr. Řádu odkazují se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení občanskoprávní.


Odůvodnění


Provedeným dokazováním v hlavním líčení byl jednoznačně prokázán skutkový stav uvedený ve výroku tohoto rozsudku. Oproti skutku specifikovanému v obžalobě došlo k jeho úpravě v popisu k popisu kladeného odporu ze strany poškozené a následku znásilnění, a to při zachování totožnosti skutku. 

Obžalovaný doznal, že s poškozenou xxxxxxxxxxxxx. Na daném místě a v čase souložil, popřel však, že by ke styku došlo násilím. Z jeho pohledu šlo o dobrovolnou soulož předem domluvenou při odchodu poškozené xxxxxxxxxx. Z baru xxxxxxxxxxx, kdy se jí zeptal, zda dají sex, reakcí poškozené na tento dotaz však neuvedl žádnou. Na svoji obhajobu uvedl, že pokud by se poškozená při sexu bránila a nespolupracovala, nemohl by soulož vykonat z důvodu jeho dřívějšího zranění penisu. 

Vina obžalovaného je prokazována zejména výpovědí poškozené xxxxxxxxxxxx , která při hlavním líčení zcela shodně jako v přípravném řízení velmi podrobně popsala průběh celého incidentu včetně její snahy o bránění se v okamžiku ukončení odporu, a to včetně zevrubného popisu pachatele. Svědkyně popřela, že by šlo o domluvený sex s obžalovaným, naopak v průběhu znásilnění ani nevěděla, kdo je pachatel. Popsala celý průběh večera včetně množství požitého alkoholu a její ovlivnění alkoholem před samotným incidentem. Navzdory situaci velmi podrobně uvedla, co se dělo po přejití lávky, kdy z křoví k ní přistoupil muž menší postavy s kapucou na hlavoě, oslovil ji jménem s tím, že si to rozdají. Svědkyně důsledně specifikovala další průběh událostí, kdy se s pachatelem přetahovala, on jí držel za kabát, bouchla se do ruky o zábradlí, ztratila stabilitu a upadla na zem na záda. Poškozená věrohodně popsala svoji snahu o bránění, kdy na ni pachatel ležel vahou celého svého těla. Křiku o pomoc a reakci pachatele, který ji zacpal ústa, aby nekřičela, současně jí držel pod krkem. Dále se svědkyně vyjádřila ke snaze poškrábat obžalovaného v obličeji a pokousat na rukou, kdy k ukončení kladení odporu došlo až poté, co ji obžalovaný řekl, že pokud se nebude bránit, nic se jí nestane. Od té doby se přestala bránit, obžalovaný jí stáhl kalhoty i kalhotky z jedné nohy a nechala ho na sobě bez dalšího vykonat soulož, neboť se bála o svůj život. Celá událost a strach poškozené byl umocněn tím, že v době znásilnění nevěděla, kdo je pachatelem, do tváře mu z nedostatku osvětlení a přes kapucu, kterou měl na hlavě neviděla. 

Za situace, kdy jsou proti sobě dvě rozdílná tvrzení obžalovaného a poškozené o dobrovolnosti soulože bez přítomnosti dalších osob, bylo nutné se velmi podrobně zabývat obsahovou stránkou ostatních provedených důkazů a vyvození jejich podpory tvrzení jednoho nebo druhého z aktérů událostí. V daném případě soud považuje za věrohodnou výpověď poškozené xxxxxxxxxx , a to nejen z důvodu vypracovaného znaleckého posudku na její obecnou a specifickou věrohodnost, její dosavadní bezúhonnosti, ale i z důvodu podpory její verze ostatními provedenými důkazy. Předně věrohodnost výpovědi poškozené vyplývá z charakteru jejího vystupování v průběhu celého trestního řízení, kdy svědkyně opakovaně vypovídala ve věci a i při silné emocionální zátěži, kterou ji výpověvdi evidentně přinášely, byla schopna opakovaně a velmi podrobně popsat průběh celého incidentu. V rámci výslechu uváděla i okolnosti, které by mohly svědčit v její neprospěch, zejména okolnosti týkající se jejího stupně alkoholového opojení a hádky v baru xxxxxxxxxxxxxxx. Nesnažila se tudíž své jednání omlouvat, bagatelizovat, a naopak jednání obžalovaného dramatizovat. Tyto soudem vnímané skutečnosti byly potvrzeny i výslechem znalkyně Mgr. Petry Sumcovové z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, která rovněž ve výpovědi poškozené neshledala žádné známky falešné výpovědi, tuto označila za autentickou, z psychologického hlediska odpovídající povaze trestného činu. Znalkyně konstatovala bezrozpornost výpovědi poškozené, podrobně při svých analýzách popisovala i vliv ovlivnění alkoholem poškozené, kdy i přes tento a naměřenou hladinu při podání trestního oznámení 1,84 promile, hodnotila osobu poškozené za obecně i specificky věrohodnou. Závěrem znalkyně upřesnila, že pokud by poškozená byla ochotna podstoupit potupu spojenou s projednáváním znásilnění, aniž by k němu skutečně ze strany obžalovaného došlo, musela by  trpět hrubou patologií osobnosti nebo mstou vůči obžalovanému, což však nebylo vyšetřením shledáno. V souladu s výpovědi poškozené jsou i ostatní listinné důkazy, kdy z pohledu násilí je nutné tyto rozdělit na důkazy dokládající existenci pohlavního styku obžalovaného s poškozenou a důkazy dokládající násilí a nedobrovolnost tohoto styku, neboť v tomto směru jsou výpovědi obžalovaného a poškozené v přímém protikladu. Místo, kde došlo k pohlavnímu styku a situaci na místě samém dokládá protokol o ohledání místa činu včetně fotodokumentace, ze které vyplývá, že místo je mimo zástavbu, a lávky přes potok na cestě vedoucí k louce, u křoví a bez jakéhokoliv osvětlení. Na místě činu byla nalezena náušnice, gumička do vlasů poškozené, odebrány pachové stopy, u nichž odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví pachová identifikace byla nalezena shoda s obžalovaným. Stejně jako odborným vyjádřením z odvětví genetiky byla prokázána přítomnost spermatu obžalovaného na kalhotách a spodním prádle poškozené a přítomnost profilu DNA obžalovaného ve stěru z pochvy poškozené. Tyto důkazy dokládají místo činu, uskutečnění soulože, v souladu s tím, co uvedla poškozená i obžalovaný. Vyvíjený odpor poškozené dokládá protokol o prohlídce těla obžalovaného i poškozené, při níž u obžalované byly zjištěny škrábance na pravé části krku odpovídající snaze poškozené o poškrábání způsobem, až došlo k ulomené nehtu poškozené na levé prsteníčku, a dále otisky zubů na levé předloktí obžalovaného, kam poškozená obžalovaného dle její výpovědi kousla. Zranění poškozené v podobě hematomu na vnitřní straně levého stehna je zřejmě násilí, jež na ní bylo při styku vykonáno, jak dokládá i lékřařská zpráva z Fakultní nemocnice v Plzni, gynekologická ambulance. Fotodokumentace hematomu na boku poškozené, jeho velikost a umístění odpovídá nárazu do zábradlí lávky při přetahování poškozené s obžalovaným. Obhajoba obžalovaného, že měl s poškozenou sex domluvený, vyvrací výpověď poškozené. Současně ani z kamerového záznamu z místa před barem není zřejmé, že mezi oběma došlo právě ke konverzaci o sexu. Záznam zachycuje pouze odchod poškozené a její reakci na oslovení obžalovaným otočením hlavou, bez jakéhokoliv zastavení. I kdyby obhajobou navržení svědci (xxxxxxx,xxxxxxx ) potvrdili vykřikování poškozené v baru, že chce chlapa a sex, neznamenal by tento výstup z jejich výslechů závěr, že tím byl myšlen souhlas se sexem právě s obžalovaným. Navíc chování poškozené v baru s průběhu noci je doloženo výpovědí svědkyně xxxxxxxxx, která se vyjádřila k vyprovokování hádky poškozené s xxxxxxxxxxx , z důvodu politických a etnických názorů, o sexu nepadla jediná zmínka. Svědkyně sice obecně popsala poškozenou jako osobu problémovou za situace, kdy je pod vlivem alkoholu a obtěžuje mužskou část populace, avšak v tomto konkrétním dni žádný takový projev chování nezmínila. Absencí jakéhokoliv promiskuitního chování poškozené či nepřiměřené sexuální vyzývavosti dokládá i záznam z kamer před odchodem poškozené, která delší dobu seděla sama na baru, do žádných debat se nezapojila, navíc ani svým zevnějškem nepůsobila jakkoliv provokativně. Z těchto důvodů byl zamítnut návrh obhajoby na výslech osob z baru jako nadbytečný, stejně jako výslech svědkyně xxxxxxxxx. Bývalé přítelkyně obžalovaného a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví sexuologie a urologie, neboť v době, kdy došlo k pohlavnímu styku jako takovému, se již poškozená žádným způsobem nechránila. Obžalovaný měl tak neomezené možnosti k výkonu soulože i s ohledem na jeho předchozí zranění způsobem jemu vyhovujícím, souloži bez jakýchkoliv problémů došlo, a to evidentně bez viditelných následků na pohlavním orgánu obžalovaného. Z výslechu svědka xxxxxxxxxxxx, bývalého sexuálního partnera poškozené (zhruba před deseti lety) bylo potvrzené chování poškozené preferující sex v soukromí a nezjištěná žádná zvláštní úchylka či projevy při samotném pohlavním styku. 

V neposlední řadě je nutno hodnotit dúkazy nejen z jejich obsahu, ale i výkladem logickým, podle kterého lze těžko předpokládat dohodu poškozené se sexem v zimě na louce zhruba 100 metrů od jejího bydliště, kde nikdo v předmětnou dobu nebyl, a kde se její milostný život zpravidla odehrával. Navíc s osobou, kterou jak vyplývá z trestního oznámení podaného necelou hodinu po znásilnění, ani nepoznala, navíc bez ochrany. Kdyby totiž šlo o domluvený sex, neměl by obžalovaný potřebu se skrývat pod kapucou, kterou, jak vyplývá ze záznamu z kamer, celý večer na hlavě neměl. Stejně tak by nebylo nutné zacpávat ústa poškozené pro její hlasité projevy, neboť pokud proběhne sex na veřejném místě, musí s případným odhalením aktéři počítat a podle toho k celé situaci přistupovat. Jednání obžalovaného však bylo vedeno snahou celou událost utajit (po celý večer se spolu nebavili, neodešli z baru společně, neodešli ani k jednomu z nich domů, nešli společnou cestou, místo vybral sám, nechtěl, aby je někdo viděl, slyšel). Naopak z obsahu protokolu o trestním oznámení vyplývá, že přišla poškozená zašpiněná, silněná rozrušená a v podnapilém stavu, což svědčí o psychickém stavu poškozené po události a naléhavosti celé situace, nikoliv o dohodnutém pohlavním styku. Současně ze znaleckého posudku znalkyně Mgr. Sumcovové vyplývá, že v oblasti sexuální poškozená preferuje dominantní muže, kterým obžalovaný vzhledem k jeho chování a vizuálnímu vzhledu rozhodně není. Logiku postrádá i obhajoba obžalovaného, že u poškozené se obecně vědělo, že nemá s tvrdším sexem problém a provozuje neplánovaný sex, neboť pokud k takovému chování docházelo, bylo to dle výpovědi svědkyně dobrovolné, a v žádném z těchto případů nebylo z její strany postupováno shodně jako v tomto – podáním trestního oznámení. Současně znalkyni zmíněné útrapy spojené s opakovaným projednáváním znásilnění a vliv prostředí na malém městě by těžko podstupovala osoba průměrného až vyššího intelektu, kterou poškozená bezpochyby je. O dobrovolnosti nevypovídá ani snaha obžalovaného po postupném a odděleném odchodu obou z baru nadběhnout poškozenou a vybrat si tak místo, kde k sexu dojde. Samotné místo vybrané poškozeným je bez osvětlení, mimo zástavbu, za křovím a dále několik metrů od bydliště poškozené, o němž věděl. V tomto směru nelze ani opominout, že obžalovaný byť byl několikrát tázán na projev souhlasu poškozené se sexem, nebyl schopen tento specifikovat, což svědčí pro závěr, že souhlas nebyl dán. Celkové chování poškozené po celé události znalkyně označila typické pro znásilnění ženy.

Obžalovaný svým jednáním naplnil po objektivní i subjektivní stránce všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. Zákoníku, neboť za pomoci násilí donutil poškozenou k souloži. V daném případě porušil objekt chráněný trestním zákoníkem, a to práva poškozené na svobodném rozhodování o svém pohlavním životě. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že došlo k dokonání trestného činu, neboť obžalovaný za užití fyzické síly spočívající v nalehnutí na poškozenou vahou svého těla, držením pod krkem a zacpáváním úst při snaze volání o pomoc, donutil poškozenou k pohlavnímu styku, tj. Spojení pohlavních orgánů muže a ženy, který je ve smyslu trestního zákoníku nutné považovat za nejzávažnější formu pohlavního styku. Fyzická síla byla obžalovaným vyvinuta k překonání odporu poškozené, který dávala tato od přetahování s obžalovaným jasně najevo fyzickým bráněním se, snahou se vytrhnout zpod obžalovaného, kousáním, škrábáním, tj. bránila se výraznou intenzitou typickou pro slabší ženské pohlaví již od začátku napadení. Odpor překonal obžalovaný neustupujícím násilím a sdělením, že pokud se nebude poškozená bránit, nic se jí nestane, v důsledku čehož poškozená ze strany o svůj život upustila od dalšího vzdoru. Avšak ani taková reakce poškozené neznamená její souhlas se sexem, naopak odůvodňuje její obavy o život před neznámým pachatelem, pro užití právní kvalifikace není ani rozhodná pověst, která poškozenou doprovázela. Skutečnost, že obžalovaný jednal v úmyslu přímém, vyplývá ze zjištěného průběhu děje, kdy již na začátku incidentu si musel být vědom pro velmi aktivní bránění se poškozenou jejího nesouhlasu s pohlavním stykem, vědom toho, že její odpor je opravdový, V tomto směru rozhodně nemůže obstát jeho obhajoba, že ke škrábání a kousání došlo až z důvodu vyvrcholení poškozené, a z důvodu neodpovídajícího časového sledu událostí. K souloži jako takové totiž došlo až po skončení odporu poškozené, kdy ji obžalovaný sundal kalhoty, kalhotky a soulož bez jejich jakýchkoliv dalších negativních a bránících se projevů na ni vykonal. 

Při úvahách o druhu a výměře trestu vycházel soud z ustanovení § 39 tr. Zákoníku, kdy přihlédl k závažnosti spáchaného trestného činu a osobě obžalovaného. Závažnost spáchaného trestného činu je spoluurčována významem chráněného zájmu spočívající v ochraně jednotlivce na svobodném rozhodování o pohlavním životě. Závažnost byla v tomto konkrétním případě zvyšována tím, že šlo o nechráněný styk, kdy poškozená byla ohrožena na svém zdraví a ještě několik dalších měsíců vystavena opakovanému testování na přenosné choroby. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že nebyl nikdy soudně trestán, ani projednáván za přestupek, což mu polehčuje. K dokreslení osoby obžalovaného a jeho násilné povahy nelze opominout ani obsah usnesení o zahájení trestního stíhání Policie ČR, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územní odbor Plzeň – venkov ze dne 26. 9. 2014, č.j. KŘPP-24519- 57/TČ-2014-031171-J, kterým bylo zahájeno trestní stíhání obžalovaného pro podezření ze spáchání zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. Zákoníku, kterého se měl dopustit způsobením těžkého a vážného poranění poškozeného na chodbě diskotéky Bronx, a to i při zachování presumpce neviny. Žádné další přitěžující ani polehčující okolnosti nebyly zjištěny. Vzhledem k závažnosti spáchaného trestného činu dospěl soud k závěru, že účelu trestu bude dosaženo uložením trestu odnětí svobody mírně nad dolní hranicí zákonné trestní sazby ve výměře 2,5 roku, jehož výkon bude s ohledem na osobu obžalovaného podmíněně odložen na delší zkušební dobu v trvání 3 roků. Během této zkušební doby má obžalovaný dostatečný časový prostor způsobem svého chování prokázat, že šlo o ojedinělý exces z jinak řádně vedeného způsobu života a samotného výkonu nepodmíněného trestu za účelem zajištění jeho nápravy není třeba. 

Současně bylo rozhodnuto o povinnosti obžalovaného k náhradě způsobené škody, která vznikla v příčinné souvislosti s jeho protiprávním jednáním, a to poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 8.660,86 Kč s úrokem z prodlení od 15. 5. 2014 (dne 13. 5. 2014 hlavní líčení, u kterého bylo přečteno připojení poškozené, lhůta k plnění je následující den 14. 5. 2014 a den poté je obžalovaný již s plněním závazku v prodlení) za náklady léčení poškozené xxxxx , této bylo přiznáno právo na náhradu škody za zničený kabát, jehož hodnota v době zničila činila dle odborného vyjádření 900 Kč. Ve zbytku svého nároku byli oba poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť zbytek nároku nebyl odůvodněný, či řádně doložený. V případě nemajetkové újmy u poškozené chyběla i skutková tvrzení týkající se rozsahu a charakteru této újmy, ze kterých by bylo možné pro případ ocenění vycházet.


Poučení:


Proti tomto rozsudku je přípustné odvolání do osmi dnů od doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku a je povinen v odvolání uvést, zda jej podává, byť i z části ve prospěch nebo neprospěch obžalovaného, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který neuplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být ve lhůtě k jeho podání nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvého stupně odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Odsuzuje-li soud obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a přiznává-li poškozenému alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, může poškozený požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodovat v prvním stupni


V Plzni dne 3. 12. 2014


Mgr. Simona Kuboušková

předsedkyně senátu, v.r.



Rozsudek

jménem republiky


Krajský soud v Plzni rozhodl ve veřejném zasedání 11. 2. 2015 v Plzni v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Jaroše a soudců JUDr. Jitky Loucké a Mgr. Marcela Žana, takto: Na podkladě odvolání obžalovaného xxxxxxxxxxx a poškozené xxxxxxxx se podle § 258 odst. 1 písm. f) odst. 2 tr. řádu ruší rozsudek Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 3. 12. 2014, č.j. 2 T 59/2014-465 ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. Řádu se znovu rozhoduje tak, že obžalovaný xxxxxxxxxxx  je podle § 228 odst. 1 tr. Řádu povinen nahradit

– poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočce Plzeň, pobočce pro Jihočeský, Karlovarský a Plzeňský Kraj, IČ se sídlem v Plzni, Sady 5. května č. 59, škodu ve výši 8.660 Kč.

– poškozené xxxxxxxxxx nar., bytem v Xxxxxx majetkovou škodu ve výši 1.777 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 150.000 Kč

Podle § 229 odst. 2 tr. Řádu se obě poškozené odkazují se zbytky nároku na náhradu škody a poškozená xxxxxxxxxx též se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení v občanskoprávních věcech.


Odůvodnění


Podle shora uvedeného rozhodnutí okresního soudu spáchal xxxxxx zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. Zákoníku, a to tím, že 1. ledna 2014, krátce po čtvrt na sedm ráno v Xxxxxxxx ulici v Xxxxxxxxxxxxxx porazil na zem xxxxxx a přestože se mu snažila vytrhnout a křičela o pomoc, chytil ji pod krkem, zacpával ji ústa, aby nemohla křičet, a když ho kousla do ruky a poškrábala na krku, řekl jí, že se jí nic nestane, když se nebude bránit, a tak s obranou přestala a on ji stáhl kalhoty a kalhotky a vykonal na ni soulož. Tím ji podle závěrů okresního soudu způsobil krevní podlitinu na stehně. Uvedený soud mu za tento čin uložil trest odnětí svobody na dva a půl roku a jeho výkon podmíněně odložil na tříletou zkušební dobu. Dále mu uložil povinnost zaplatit jako náhradu škody xxxxxx  900 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky 8.660,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 15. 5. 2014 do zaplacení. Obě poškozené současně odkázal se zbytkem nároků na náhradu škody na řízení v občanskoprávních věcech.

V zákonné lhůtě se proti shora uvedenému rozsudku odvolali obžalovaný a poškozená. xxxxx nesouhlasil s výrokem o vině, xxxxxx s výrokem o náhradě škody. Opřeli se o námitky, jež odvolací soud rozebere v dalších částech tohoto svého rozhodnutí. S odkazem na ně xxxxxxxx navrhl, aby uvedený soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu, který by ji znovu projednal a rozhodl. Poškozená nevěřila, aby ji odvolací soud přiznal náhradu majetkové škody i nemajetkové újmy. 

Krajský soud v Plzni na podkladě právě uvedených odvolání přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které mu předcházelo. Učinil tak podle § 254 odst. 1 tr. řádu. Učinil tak podle § 254 odst. 1 tr. řádu. To znamená, že bral v potaz uplatněné námitky, a kromě nich musel přihlížet k případným dalším vadám, pokud měly vliv na správnost napadených výroků. Dospěl k následujícím závěrům.

Základní námitka obžalovaného tkvěla v tom, že s ním poškozená souložila dobrovolně. Vysvětlení její verze viděl v tom, že byla opilá. Zdůraznil, že ji policisté dvě hodiny po pohlavním styku naměřili 1,84 promile alkoholu v krvi, a jelikož věc oznámila, patrně nechtěla později vypadat hloupě a uvést, že šlo o dobrovolný sex. 

Právě uvedená námitka představuje pouhou konstrukci. Nic jí totiž nedokládá. Soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí přesvědčivě a logicky světlil, proč xxxxxx uvěřil. V tomto směru lze odkázat na pečlivé odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, pokud jde o část týkající se výroku o vině. 

Obžalovaný dále namítl, že sama poškozená čin popsala způsobem, který neodpovídá znásilnění. Pokud by ji chtěl znásilnit, rovnou by na ni zaútočil, ale podle ní pomalu vystoupil ze tmy a ptal se jí, zda se budou věnovat sexu. 

Z útočníkových úvodních slov nelze dovodit, že šlo o dobrovolný styk. Může se totiž stát, že se pachatel snažil dosáhnout dobrovolné soulože, a teprve, když žena nesouhlasí, přinutí ji. Navíc je nutno připomenout část výpovědi obžalovaného na listu č. 148 spisu. Podle ní xxxxxx  krátce před činem komunikoval s poškozenou u baru, v němž oba trávili silvestrovskou noc a prohodili spolu několik vět o tom, zda „nedají sex“, avšak nepamatoval si, co mu na to řekla. Proto si myslel, že se na pohlavním styku domluvili. Jak vidno, sám nestavěl najisto, že s pohlavním stykem dopředu souhlasila. Také hlavního líčení řekl, že si to pouze myslel (viz list č. 438 spisu). 

Obžalovaný dále namítl, že poškozená mohla mít výpadky paměti a jeden z nich se mohl vztahovat k tomu, že mu během večera dala se sexem souhlas. Podle něj to dokládají rozdíly v jejich prvotních výpovědích z 1. a 2. ledna 2014, poněvadž v první na rozdíl od druhé neuvedla, že útočníka škrábla v obličeji. V této souvislosti podotkl, že v obličeji poškrábaný nebyl. Dále uvedl, že si prý podle svých slov dobu kolem šesté hodiny ranní pamatovala, jenže den po činu volala xxxxxxxx a chtěla vědět, zda si nepamatuje, jestli odcházela sama nebo s někým, což se vztahovala k šesté hodině. 

Žádný soud nesmí brát v této věci v potaz, co poškozená vypověděla 1. a 2. ledna 2014. O jejich tehdejších slovech policisté sepsali úřední záznamy. Ty jsou podle § 158 odst. 6 tr. řádu před soudem v této věci nepoužitelné, protože okresní soud poškozenou vyslechl. Soud prvního stupně tudíž uvedené záznamy správně nebral v potaz. Navíc je třeba zopakovat, že obžalovaný souhlas poškozené se souloží pouze předpokládal. Naopak je nutno zdůraznit, že poškozená se podle své výpovědi zprvu intenzivně bránila, snažila se útočníka škrábnout do obličeje, avšak neviděla, zda se jí to povedlo (viz list č. 444 spisu). Tomu odpovídají snímky obžalovaného na listech č. 126 až 128 spisu. Podle nich měl xxxxxxxx po činu velmi výrazné škrábance na krku. 

Odmítnout je třeba i odvolací námitka, podle níž si poškozená nepamatuje inkriminovanou dobu. Je pravda, že podle svých slov volala xxxxxx , zda neví, s kým krátce před činem z baru odcházela (viz list č. 442 spisu), ale to neznamená, že si nemohla upamatovat, co se po chvíli odehrála na místě činu. Že došlo k souloži, uvedl ostatně i xxxxxxxxxx. Jeho jako pachatele poškozená nikdy neidentifikovala, poněvadž útočníkovi podle jejich slov během činu krylo obličej kapuce (viz listy č. 441 a 443 spisu). Neprojevila tedy snahu obžalovanému uškodit. 

xxxxxxxxx dále namítl, že poškozené podle jejich slov vyřčených u psycholožky přiložil ruku na ústa, aby nebyla slyšet. Podotkl, že byla hlučná, když dosahovala orgasmu, a že neměla typické stopy po škrcení, jež by na ní byly, pokud by ji intenzivně držel za krk. 

Právě uvedená námitka není podstatná. Poškozená neuvedla, že by jí obžalovaný škrtil (viz listy č. 441 až 446 spisu), Okresní soud tudíž ve výroku rozhodnutí napsal, že xxxxxxxxx šlo o to, aby při činu nekřičela, a ne aby ji přidusil nebo ji právě rozebíraným způsobem fyzicky ublížil. Není proto důvodu, aby měla na těle stopy po škrcení. Vedle toho je podružné, že slovo vyšetřovaného pronesená před znalcem netvoří součást procesní výpovědi a nemohou se tudíž stát podkladem pro výrok soudního rozhodnutí. 

Obžalovaný dále namítl, že není schopen dosáhnout vynucené souložené. Zdůraznil, že dříve utrpěl vážné zranění penisu a jeho úd je proto při erekci nepřirozeně zakřivení. Žena s ním podle této jeho námitky musí spolupracovat a být dostatečně vlhká, aby do ní vnikl a kopulační pohyby musí provádět šetrně a jen směrem dopředu, protože při jejím sebemenším odporu by mohl z penisu vykrvácet. Že je neschopen uskutečnit vynucený pohlavní styk, mohla podle této námitky potvrdit jeho bývalá přítelkyně, s níž se nerozešel v dobrém a která tudíž nemá důvod svědčit v jeho prospěch. Z těchto důvodů považoval za chybu, že okresní soud zamítl jeho důkazní návrhy, podle nichž měl vyslechnout uvedenou bývalou přítelkyni a přibrat znalce z oboru sexuologie a urologie, a to zvláště poté, co o možnosti takového zkoumání mluvila znalkyně, soudní lékařka MUDr. Eva Čechová. 

Všemi právě uvedenými námitkami se soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí podrobně a s odkazem na konkrétní důkazní prostředky zabýval. Tím splnil jednu ze svých základní povinností uvedených v § 125 odst. 1 tr. řádu. Podle něj se musí vypořádat s obhajobou. Ta se v odvolání opakuje. Bylo by tedy zbytečné říkat totéž, co už napsal okresní soud. Postačí vypíchnout to nejpodstatnější, a sice že se poškozená přestala během útoku bránit a k pohlavnímu styku došlo až v době, kdy byla pasivní. Navíc je třeba připomenout část výpovědi obžalovaného. Podle ní by se do pochvy poškozené dostal, i kdyby nebyla při styku vlhká, avšak s bolestí (viz list č. 440 spisu). Tato slova xxxxxxx dokládají, že soud prvního stupně správně zamítl jeho shora uvedené důkazy návrhy. Kdyby jim vyhověl, řízení by jen zbytečně prodloužil. 

Posledně uvedený závěr platí i pro další důkazní návrhy obžalovaného, podle nichž mohli svědkové xxxxx,xxxxx a xxxxx potvrdit, že v tehdejší silvestrovské noci měla poškozená chuť na sex. To se může změnit, a i kdyby snad poškozená sex chtěla, neznamená to, že měla zájem právě o obžalovaného. 

Obžalovaný se dále věnoval výpovědi, kterou poškozená podala před soudem, jenž zprvu tuto věc projednával před okresním soudem. Odvolací soud ji nebude citovat. Podle § 30 odst. 1 tr. řádu totiž nemohou být podkladem pro rozhodnutí úkony, které učinily vyloučené osoby. Nelze tedy vyjít z toho, co zaznělo před senátem okresního soudu, v němž byli dva soudci, které Krajský soud v Plzni svým usnesením ze 6. 8. 2014, sp. zn. 8 To 314/2014 pravomocně z úkonů daného řízení vyloučil (viz listy č. 378 až 383 spisu). 

Obžalovaný dále namítl, že se poškozená nechová jako typická oběť znásilnění, protože byla u soudního jednání, jež trvalo celý pracovní den, a tak si přivozovala trauma tím, že si připomínala, co se stalo. 

Poškozený má podle § 43 odst. 1 tr. řádu právo účastnit se hlavního líčení. Pokud je současně svědkem, může být u jednání poté, co ho soud vyslechne (viz § 209 odst. 1 tr. řádu). Je tedy pouze na něm, zda uvedeného práva využije. Bylo by proto zbytečné vést úvahy o tom, proč někteří poškození zůstávají v soudní síni, i když se tam probírají věci, které jsou jim nepříjemné (například pozůstalí po člověku zemřelém při dopravní nehodě). Jako motiv se nabízí potřeba spravedlnosti, zadostiučinění a podobně. 

Shora uvedené námitky měly vést podle obžalovaného k tomu, že existují pochybnosti o tom, že jak skutek proběhl. V této souvislosti xxxxxx zdůraznil, že je stejně jako poškozená bez úhony, a že okresní soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, protože bral v potaz existenci dosud neskončeného dalšího stíhání, které proti obžalovanému probíhá. 

Soud prvního stupně zbytečně v napadeném rozhodnutí popisoval další trestní stíhání xxxxxxxx . Dokud soud pravomocně nevysloví, že je někdy vinen, je třeba na dotyčného hledět, jako by vinen nebyl. Říká to č.l. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, po kterém to opakuje § 2 odst. 2 tr. řádu. Nejde o to, že by soud nemohl k jinému trestnímu stíhání nikdy přihlédnout, ale okresní soud chybně napsal, že je bral v potaz „k dokreslení osoby obžalovaného“. To samozřejmě nelze. Věcně správná je i poznámka obžalovaného, že je bezúhonný. Uvedené námitky ale nemění nic na tom, že okresní soud logicky vysvětlil, proč přisvědčil výpovědi poškozené, a proč naopak neuvěřil obhajobě. V této souvislosti nutno podotknout, že u znásilnění bývají často jen pachatelé a oběti, a tak soud musí věnovat náležitou pozornost výpovědi poškozených. To se v daném řízení stalo. Věrohodnost poškozené se prověřovala nejen jejím opakovaným osobním výslechem, ale i pomocí řady dalších důkazních prostředků. Konkrétně šlo o kriminalistická odborná vyjádření, psychologický znalecký posudek, a to výslech xxxx jejího bývalého přítele, který se vyjadřoval k tomu, zda jmenovaná nemá zálibu v násilných sexuálních praktikách. To xxxxxxxxxx nepotvrdil (viz listy č. 450 a 451 spisu). 

Shora uvedené okolnosti dokládají, že okresní soud dospěl v napadeném rozhodnutí ke správným skutkovým závěrům a že je v souladu se zákonem kvalifikoval. Odvolání obžalovaného proti výroku o vině tedy nebylo důvodné.

Právě uvedený závěr platí i ohledně výroku o trestu. Podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku hrozí pachateli daného činu dva roky až deset let odnětí svobody. Okresní soud tady uvedenou sankci zvolil v šestnáctině sazby. To není nepřiměřené přísné. Obžalovanému nic nepřitěžuje, a polehčuje mu, že před činem žil řádně. V takové situaci není sankce blíží se spodní hranici sazby nepřiměřené přísná. Je totiž třeba brát v potaz i fakt, že obžalovaný poškozené fyzickým násilím nejen vyhrožoval, ale že je také přímo použil. 

Uložený trest není nepřiměřený přísný tím spíše, že nalézací soud jeho výkon podmíněně odloži. Uvedený závěr s ohledem na dosavadní bezúhonnost xxxx obstojí. Navíc je nutno zdůraznit, že proti napadenému rozsudku se neodvolal státní zástupce, a tak nelze trest zpřísnit. Říká to § 259 odst. 4 tr. řádu. Proto by bylo nadbytečné vést úvahy o tom, zda měl okresní soud ukládat nepodmíněné odnětí svobody. 

I přes všechny zatím uvedené okolnosti musel soud druhého stupně na podkladě odvolání xxxxx do napadeného rozsudku zasáhnout. Stalo se tak ohledně náhrady škody. I když jsou v trestním řízení podstatné otázky viny a trestu, zaberou následující úvahy spojené s náhradou škody velkou část rozhodnutí odvolacího soudu. Právní předpisy jsou totiž ohledně náhrady škody a nemajetkové újmy dílem dost složité a dílem děravé. 

Všeobecná zdravotní pojišťovna České republik (dále jen „zdravotní pojišťovna“) žádala 8.771 Kč, a doložila, že za poskytnuté zdravotní služby proplatila 8.660,86 Kč (viz listy č. 294 až 297 spisu). V návrhu ale neuvedla, jak vysoký úrok z prodlení a za jakou dobu chce. V takové situaci si soud nemá domýšlet, co poškozený žádá. Rozhodnutí o náhradě škody se totiž podle § 43 odst. 2 tr. řádu děje výhradně na návrh poškozeného. I když úroky z prodlení stanoví právní přepis, nic poškozenému nebrání, aby žádal úrok nižší nebo za kratší období, než za které mu podle práva přísluší. Okresní soud obě uvedené veličiny v rozporu s poslední uvedeným ustanovením trestního řádu doplnil. Jelikož to vyznělo v neprospěch obžalovaného, bylo nutno na podkladě jeho odvolání tento výrok zrušit. Krajský soud v Plzni tak učinil podle § 258 odst. 1 písm. f) tr. řádu, který pamatuje na případy, kdy je napadené rozhodnutí chybné ve výroku o náhradu škody. 

Posledně uvedeným způsobem by musel odvolací soud postupovat, i kdyby zdravotní pojišťovna žádala úrok z prodlení řádně. Jak už bylo řečeno, okresní soud obžalovanému uložil, aby zaplatil úrok z jisté částky od 15. 5. 2014 do zaplacení. Nevymezil tedy, za jaký časový úsek se má úrok platit. Kvůli tomu nelze úrok spočítat. Právě rozebraná část napadeného rozsudku by se tudíž nedala vykonat. 

Z již popsaných příčin odvolací soud ve vztahu k poškozené zdravotní pojišťovně rozhodl znovu tak, že vypustil pasáž o úroku z prodlení. Zasáhl ale i do výroku o jistině. Soud prvního stupně ji vymezil na haléře. V české měně je ale dnes nejmenším reálně existujícím platidlem jedna koruna, jež odpovídá stu haléřů. Platit haléři lze tedy jen bezhotovostně, například pomocí bankovního účtu. Jelikož nikdo není povinen platit tím, co ve skutečném světě neexistuje, měly by české soudy ve svých rozhodnutích stanovit dlužné částky tak, aby se daly zaplatit v hotovosti. Soud druhého stupně proto uložil obžalovanému povinnost zaplatit zdravotní pojišťovně 8.660 Kč. To odpovídá nejbližší hodnotě, jíž lze zaplatit reálnými penězi a kterou lze v tomto řízení xxxxxxx uložit. Kdyby se odvolala i zdravotní pojišťovna, šlo by napadené rozhodnutí podle § 259 odst. 4 tr. řádu změnit v neprospěch obžalovaného. V takovém případě by odvolací soud použil obvyklou úpravu a jistinu by zaokrouhlil nahoru, protože její výše přesahovala polovinu koruny.

Soud druhého stupně zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody také na podkladě odvolání xxxxx. Ani ohledně ní okresní soud nerozhodl správně. Jmenovaná v odvolání namítla, že svůj požadavek na úhradu majetkové i nemajetkové újmy řádně vyčíslila. 

xxxxxxxxx soudu zaslala návrh na náhradu škody a opatřila ho přílohami (viz listy č. 282 až 285 spisu). Jeho součástí byl i požadavek na náhradu majetkové újmy. Konkrétně šlo o úhradu za antikoncepci a za antibiotika včetně poplatků za recepy, za zničený zimní kabát, kalhoty, spodní prádlo a za šest zpátečních cest z xxxxx , kde bydlí, do Plzně, kde podstoupila procesní úkony a lékařskou péči. K tomu doložila kopii technického příkazu vozu, s nímž jezdila. Ve spisu je dále odborné vyjádření, které určilo škodu vzniklou na jejím oděvu (viz listy č. 435 až 437). Okresní soud s těmito důkazními prostředky patřičně nepracoval. Přiznal pouze 900 Kč za zničený kabát a ke zbytku uvedl, že nebyly řádně doloženy. To neplatí ke všem požadavkům xxxxxxx, 

Jak bylo právě řečeno, soud prvního stupně přiznal xxxxxxxxx 900 Kč jako náhradu za poškozený kabát. To odpovídá odbornému vyjádření, o kterém již soud druhého stupně hovořil. Ve spise je i fotodokumentace, která dokazuje, že tkanina uvedeného kabátu byla plná nečistot, a poškozená vypověděla, že tento materiál nejde vyprat (viz listy č. 46 až 56 a 445 spisu). Na žádném snímku ale není vidět, že by vznikla škoda na kalhotách, které chtěla poškozená také nahradit. Na druhou stranu je logické, že chce náhradu za spodní prádlo. V případě znásilnění by bylo nepříjemné žádat, aby je po případné očistě používala znovu. V této souvislosti je nutno navíc připomenout policejní odborné vyjádření na listech č. 222 až 230 spisu, jež dokládají, že na kalhotkách poškozené ulpělo sperma obžalovaného. Podle odborného vyjádření vznikla na spodním prádle škoda 200 Kč. 

Odvolací soud už řekl, za co žádala xxxxxxx  náhradu majetkové škody. Jmenovaná ale nedoložila nic o koupi antikoncepce či antibiotik, ani o tom, že se 7. 1. 2014 podrobila kontrola na gynekologii, že 16. 1. 2014 navštívila Bílý kruh bezpečí, že o 6 dní později absolvovala konzultaci s advokátem a že téhož dne nahlížela do spisu, stejně jako že se 18. 2. 2014 sešla v Plzni se svým zmocněncem. Ve spise jsou sice doklady o tom, že se seznámila se spisem a že byla u lékaře (viz listy č. 92, 94, 95 a 280 spisu), ale v jiných termínech. Jelikož takové úkony mohla uskutečnit častěji, a tudíž i v jiných termínech, než ke kterým jsou ve spisu doklady, nelze jejím požadavkům v tomto směru vyhovět, a to ani tak, že by se určitá cesta zaměnila za jinou. Uvedeným okolnostem tedy nevěnovala patřičnou pozornost. Totéž se jí stalo ve vztahu ke zbylým dvěma požadavkům, ale k těm ve spise důkazy jsou. Konkrétně jde o cestu k výslechu, který v Plzni absolvovala 20. 1. 2014. Jeho existenci dokládá protokol začínající na listu č. 153 spisu. Další důkaz existuje k návštěvě u psycholožky 21. 2. 2014. Jím je zpráva uvedené psycholožky na listu č.301 a 302 spisu. Spis tudíž obsahuje doklady o dvou cestách mezi Xxxxxx a Plzní, které poškozená absolvovala evidentně v souvislosti se shora popsaným zločinem. Za to ji přísluší náhrada, protože nebýt uvedeného činu, nemusela by tyto cesty podstoupit. Jelikož je uskutečnila osobním vozem, k němuž doložila technický průkaz, měl ji okresní soud za tyto cesty náhradu přiznat. 

Náhrady za použití motorového vozidla určovala v roce 2014 vyhláška č. 435/2013 Sb. Počítala s úhradou pohonných hmot a se základní náhradou za opotřebení použitého vozu. Posledně uvedená náhrada v roce 2014 činila v případě osobního auta za jeden kilometr jízdy 3,70 Kč. Podle přiložené mapy je zpáteční cesta mezi Xxxxxxxx a Plzní delší než 50 km. Poškozená žádala úhradu za 50 km. Jak už soud druhého stupně vysvětlil, řízení o náhradě škody se děje jen na podkladě návrhu poškozeného, nad který soud nemůže jít. Proto vyšel z toho, že zpáteční cesta mezi xxxx a a Plzní měla 50km. Jelikož se odehrály dvě takové jízdy, jde o 100 km. Sazba základní náhrady tedy představuje stonásobek částky 3,70 Kč, to jest 370 Kč. Podle předloženého technického průkazu jezdí motorové vozidlo poškozené na benzin oktanového čísla 95 a jeho průměrná spotřeba na 100 km činí 8,6 l benzínu. Hodnota uvedeného benzínu pro rok 2014 stanovil § 4 písm. a) shora uvedené vyhlášky částkou 35,70 Kč. Jelikož poškozené lze proplatit stokilometrovou trasu, jde o součin průměrné spotřeby a stanovené částky za uvedený benzin. Ten se rovná 307,02 Kč, zaokrouhleně 307 Kč. Součet náhrady za benzín a za paušální náhradu za použití vozidla dohromady činí 677 Kč. 

Přičte-li se právě uvedená částka k 900 Kč za kabát a ke shora uvedené náhradě ve výši 200 Kč za znehodnocené spodní prádlo, jde celkem o 1.777 Kč. Proto odvolací soud xxxxx přiznal úhradu majetkové újmy v této výši. 

Nalézací soud v přezkoumávaném rozhodnutí uvedl, že neměl k dispozici „skutková tvrzení týkající se rozsahu a charakteru“ nemajetkové újmy, ze které by mohl vyjít, aby je „ocenil“. Takový přístup je chybný. Nemajetkovou újmou se totiž v trestním řízení rozumí v první řadě zásah do práv, jímž poskytují ochranu jednotlivá ustanovení trestního zákoníku. Znásilnění se dotýká práva poškozeného rozhodovat o to, s kým a jakou formou se bude věnovat sexu. Pokud pachatel do uvedeného práva zasáhne, a poškozený za to chce náhradu, musí nějakou dostat. Míru a způsob zásahu vymezuje především sama podoba činu. To, co okresní soud popsal ve výroku napadeného rozsudku, tudíž poskytuje konkrétní podklad, jehož je zapotřebí k tomu, aby se dala určit výši nemajetkové újmy. Jinými slovy, pokud soud dospěje k závěru o pachatelově vině, nemůže poškozeného odkázat s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na občanskoprávní řízení, pokud poškozený vznese takový požadavek jako xxxxxxx. 

Posledně jmenovaná poškozená chtěla nahradit psychický šok a trauma přímo spojené s uvedeným deliktem (viz list č. 282 spisu). Šlo jí tedy v první řadě o zásah do její volní svobody. Dále uvedla, že musela vyhledat pomoc v Bílém kruhu bezpečí a péči psychologa. Posledně uvedenou péčí dokládá již zmíněná zpráva na listu č. 301 spisu. Podle ní poškozená pravidelně podstupuje psychoterapii a prožívá nepříznivý stav po traumatu. Okresní soud udělal chybu, že tuto zprávu nečetl. Proto tak učinil soudu odvolací. I právě rozebíraná část návrh xxxxxxx tedy měla oporu ve spisu. Jmenovaná poškozená dále uvedla, že se zhoršila kvalita jejího života, protože jí trápila představa, že se mohla nakazit některou z pohlavních nemocí a poněvadž se v jejím případě vyšetřovala dokonce i pozitivita na HIV, což je velmi vážné. Existenci uvedených testů dokládá účet za zdravotní služby, které soudu zaslala zdravotní pojišťovna (viz listy č. 296 a 297 spisu). V neposlední řadě je nutno brát v potaz, že se poškozený v důsledku znásilnění ocitá v řadě ponižujících situací, ať už před lékaři nebo před vyšetřujícími trestními orgány. Uvedené úkony ho navíc obtěžují tím, že mu kradou čas, tedy to, co patří v životě mezi nejcennější hodnoty. xxxxxxxx dále žádala náhradu nemajetkové újmy spojení s tím, že se věc udála na malém městě, kde ji lidé znají, a v němž kdekdo obcházel její partnery. Uvedené okolnosti ale spis nedokládá. 

Z právě uvedených okolností vyplývá, že xxxxxxxxx přísluší náhrada za zásah do její svobodné vůle při činu samém, dále za komplikace spojené s úkony trestního řízení i s léčebnými zásahy, a za narušený duševní stav, kvůli němuž navštěvuje psycholožku. Za přiměřenou danému případu považuje odvolací soud částku 150.000 Kč. Hlavní část z ní připadá na skutek samotný. Tomu odpovídá 100.000 Kč, dále jde o 30.000 Kč za nároky kladené na psychiku poškozené v souvislosti s lékařskými vyšetřeními a procesní úkony, a o 20.000 Kč za psychické problémy, které se poškozená po činu léčí. Posledně dvě uvedené částky v sobě obsahují i náhradu za čas ztracený s uvedenými úkony. Soud druhého stupně Xxxxxxxxxx nepřiznal celou požadovanou částku, tedy 300.000 Kč. Učinil tak ze dvou důvodů. Skutek popsaný ve výroku napadeného rozhodnutí nebyl výrazně násilný (útočník nepoužil zbraň, nijak poškozenou neznehybňoval a podobně, a jde-li o fyzické následky, způsobil ji toliko modřinu na nouze), a poškozená dokázala už v den činu plnohodnotně spolupracovat s trestními orgány. Psychické problémy ji tedy ani nakrátko neznemožnily fungovat v běžném životě.

Shora uvedené skutečnosti dokládají, že odvolací soud nepřiznal poškozeným náhradu škody ve výši,kterou žádali. Proto je odkázal se zbytky jejich nároků na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedený postup mu výslovně ukládá § 229 odst. 2 tr. řádu.


Poučení


I. Proti tomuto rozhodnutí není přístupný další řádný opravný prostředek

II. Proti tomto rozhodnutí mohou podat dovolání nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku (ve prospěch i v neprospěch obžalovaného, a to na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce či bez takového návrhu), a obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obžalovaný tak může učinit pouze prostřednictvím obhájce. Podání, které by takto neučinil, se za dovolání nepovažuje, byť by tak bylo označeno. Dovolání se podává u soudu, které rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému směřuje. Rozhoduje o něm Nejvyšší soud České republiky.


V dovolání musí být vedle obecných záležitostí (§ 59 odst. 3 tr. řádu) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu, i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit je po dobu trvání lhůty v podání dovolání


V plzni 11. 2. 2015


JUDr. Zdeněk Jaroš, v.r.

předseda senátu

sp.zn.
73 T 4/2018
Znásilnění bezbranné nezletilé dvěma muži

  

 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Městský soud v Praze rozhodl v hlavním líčení konaném dne 29. ledna 2019 v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Slavíka a přísedících Ing. Heleny Chumchalové a Michala Ridoška  

takto: 

Obžalovaní 

 

1) XXX., 

nar. xxx v XX, , trv. bytem xxx, XX, st. příslušnost XX, t.č. v xxx 

 

2) XX. 

nar. xxx v XX, XX, trv. bytem xxx, XX, st. příslušnost XX, t.č. v xxx 

jsou vinni, že 

dne 13. 08. 2018 v době mezi 19:50 a 21:50 hod., v XX u stanice metra XX, nejprve na spirálovitě točivé cestě z ulice XXX směřující k vestibulu stanice metra XX, poté, co je nezletilá XX, nar. xxx, a nezletilá XXX, nar. xxx, oslovily a požádaly, aby jim v nedaleké prodejně zakoupili alkohol, neboť jim je 16 let a alkohol jim neprodají, takto obžalovaný XX., nar. xxx, učinil, za peníze od nezl. X. v prodejně tisku ve vestibulu stanice metra XX, zakoupil láhev Konzumní vodky zn. Božkov o obsahu 0,5 litru, a tuto společně popíjeli, kdy větší část z obsahu lahve vodky vypila nezletilá XX., na které bylo zcela zjevné, že je opilá, zatímco obžalovaní XX a XX si dali každý jen doušek, poté, co kolem 21:00 hod. nezletilá XX odešla domů, využili opilosti poškozené XX., která se motala a byla v dobré náladě díky vlivu alkoholu, pod záminkou procházky a konstatování, že není vhodné pít na veřejnosti ji odvedli do křoví v přilehlém parku za ulicí XX, kde ji obžalovaný XX. uchopil za hlavu a tlačil jí hlavu směrem dolů do oblasti svého pasu a takto ji přinutil, aby na něm vykonala orální pohlavní styk, kdy jí vložil penis do úst, aby ho takto uspokojovala, což učinila, aniž by u něj došlo k vyvrcholení, a po chvíli pak poškozenou shodně uchopil za hlavu obžalovaný XX, nar. xxx, donutil ji k předklonu a vložil jí svůj penis do úst a poškozená rovněž na něm vykonala orální pohlavní styk, aniž by u něj došlo k vyvrcholení, přičemž poškozená nedala najevo slovně svůj nesouhlas, neboť se bála, že v případě, kdy bude klást odpor jí ublíží, kdy obžalovaní ke spáchání činu využili stavu bezbrannosti poškozené, ve kterém se nezletilá nacházela v důsledku působení alkoholu, kdy při koncentraci alkoholu v krvi přesahující 1,4 ‰ byla ve stavu takového obluzení, že nemohla hodnotit situaci, ve které se nacházela a klást adekvátní odpor,  

tedy: jiného násilím a zneužitím bezbrannosti donutili k pohlavnímu styku, čin spáchali jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a čin spáchali na dítěti, 

čímž spáchali 

zločin znásilnění podle § 185 odstavce 1 alinea první, alinea druhá, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku 

 

a odsuzují se 

obžalovaný X. podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody trvání 3 (tří) roků 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) roků. 

Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dále obžalovanému ukládá trest vyhoštění z území České republiky na dobu 5 (pěti) roků. 

 

obžalovaný X podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) roků. 

Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dále obžalovanému ukládá trest vyhoštění z území České republiky na dobu 5 (pěti) roků. 

 

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu jsou obžalovaní povinni nahradit společně a nerozdílně poškozené XX, nar. xxx bytem xxx na náhradě nemajetkové újmy částku 10 000 Kč (deset tisíc korun českých) s úrokem z prodlení ve výši 9,75% p.a. od právní moci rozsudku do zaplacení.  

Podle § 229 odst. 2 tr. řádu se poškozená XX, nar. xxx odkazuje se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.  

 

Odůvodnění: 

  1. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v XX podala na obžalované dne 12. prosince 2018 obžalobu pro skutek kvalifikovaný jako zločin znásilnění podle § 185 odstavce 1 alinea první, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, kterého se podle podané obžaloby měli dopustit tím, že dne 13. 08. 2018 v době mezi 19:50 a 21:50 hod., v XX u stanice metra XX, nejprve na spirálovitě točivé cestě z ulice XX směřující k vestibulu stanice metra XX, poté, co je nezletilá XX, nar. xxx, a nezletilá XX, nar. xxx, oslovily a požádaly, aby jim v nedaleké prodejně zakoupili alkohol, neboť jim ještě není osmnáct a alkohol jim neprodají, takto obviněný XX., nar. xxx, učinil, za peníze od nezl. XX v prodejně tisku ve vestibulu stanice metra XX, zakoupil láhev Konzumní vodky zn. Božkov o obsahu 0,5 litru, a tuto společně všichni čtyři popíjeli, kdy během hovoru nezletilé přiznaly, že jim ještě nebylo patnáct let, přesto větší část z obsahu lahve vodky vypily nezletilé XX a XX, kdy zejména na nezl. XX bylo patrno, že je opilá, zatímco obvinění XX. a XX. si dali každý jen doušek, poté, co kolem 21:00 hod. nezletilá XX odešla domů, využili opilosti poškozené XX, která se motala, zpívala a tančila, pod záminkou, že není vhodné pít na veřejnosti ji odvedli do křoví v přilehlém parku za ulicí XX, kde ji nejprve obviněný XXX hladil přes oblečení v oblasti zad a hýždí, pak ji uchopil za hlavu a tlačil jí hlavu směrem dolů do oblasti svého pasu a takto ji přinutil, aby na něm vykonala orální pohlavní styk, kdy jí vložil penis do úst a požadoval, aby ho takto uspokojovala, což učinila, aniž by u něj došlo k vyvrcholení, a po chvíli pak poškozenou uchopil za hlavu obviněný XXX, nar. xxx, donutil ji k předklonu a vložil jí svůj penis do úst a poškozená rovněž na něm vykonala orální pohlavní styk, aniž by u něj došlo k vyvrcholení, přičemž poškozená nedala najevo slovně svůj nesouhlas, neboť se bála, uvědomovala si, že oba muži jsou cizinci, měla strach, že v případě, že bude klást odpor jí ublíží, a proto se pouze snažila odtáhnout hlavu a uhýbala hlavou, kdy tento její odpor byl obviněnými překonán, a obvinění ke spáchání činu využili stavu bezbrannosti, ve kterém se nezletilá nacházela v důsledku působení alkoholu, kdy byla ve stavu takového obluzení, že nemohla hodnotit situaci, ve které se nacházela a klást adekvátní odpor, a uvedeného jednání se dopustili, přestože od poškozené věděli, že nedovršila věku 15 let. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že se obžalovaní dopustili jednání, jak je popsáno a právně kvalifikováno ve výroku o vině, kdy vycházel z dále specifikovaných důkazů. 

  1. Obžalovaný XX vypověděl, že se rozhodli dát si pizzu, proto jeli na metro XX. Dali si pizzu a sedli si na betonovém kruhu u stanice. Přišly tam dvě dívky, a požádaly je, aby jim koupili alkohol. Zeptal se, kolik jim je let, řekli, že šestnáct. Ze začátku odmítl koupit, ale na podruhé, co na tom trvaly, ta se rozhodl to koupit. Ví, že alkohol je možné užívat od osmnácti let, ale i když věděl, že jim je šestnáct, tak se rozhodl ten alkohol koupit. Daly mu peníze, šel do obchodu a koupil láhev vodky a džus. Pak se vrátil, vrátil zbytek peněz, odevzdal jim láhev vodky a džus. Myslí si, že XX hned otevřela láhev vodky a hned si lokla, pak se o něčem bavily, ale byly od nich ve vzdálenosti čtyři, pět metrů a XX. se stále dívala na něj. Nabídl slečnám společnost a XX. ihned souhlasila. Nato znovu otevřela láhev vodky a každá si dala doušek z láhve. Následně se průběžně navzájem vybízeli k pití zakoupené vodky. Bavil se s XX, trochu mluvila rusky; řekla, že měla přítele nebo kamaráda z Ruska. XX obžalovaným řekla, že je bisexuální a pak obžalovanému ukazovala erotické fotografie své dívky, o které říkala, že s ní chodí půl roku. XX s nimi skoro nemluvila. Po nějaké době XX sdělila, že jede domů. Zeptala se XX, jestli taky nechce jet domů. Ta jí sdělila, že ne, že zůstane. Pak odjela XX, XX zůstala, dále pokračovala v pití vodky. Pak se obžalovaných zeptala, jestli nejedou domů, na což obžalovaný odvětil, že si dá ještě cigaretu a pojedou domů. XX je chtěla doprovodit s tím, že se necítí dobře. Pak šli a XX se zeptala, proč vůbec nepije. Řekl, že se mu to nelíbí a dívají se na ně lidé. Tato otázka zazněla, když šli k samotnému lesu. Na to jim XX odpověděla, že je jí to jedno, a ještě se napila. Následně už skoro nemluvila, pouze poslouchala hudbu, tancovala a smála se. Ještě obžalovanému říkala nějaké komplimenty. Když přišli v lese k takové křižovatce, zastavili se, dal si cigaretu. XX si také zapálila cigaretu, zakouřili si, a asi za minutu se zakymácela a naklonila se do strany a v jednom okamžiku málem spadla. Přitom ji obžalovaný zachytil, na což XX reagovala tak, že jej chtěla obejmout. XX měla v ruce láhev vodky, proto, aby ji mohl jistit, jí vzal a někde odložil. Možná se odkutálela. Na XX bylo vidět, že je opilá, na což reagoval XX tak, že radši půjdou domů, aby se nic nestalo. Tak jí řekli ahoj, ona jim „zamávala ahoj, ahoj“. XX. se vydala směrem k metru a obžalovaní šli na svoji zastávku. Odtud jeli domů. K dotazům obžalovaný dále uvedl, že na XX byly cca od 20.00 hodin a to po dobu 1 hodina 40 minut až 2 hodiny, kdy se rozloučili s poškozenou. Na XX jeli autobusem a metrem, zpátky pak pouze autobusy s jedním přestupem. Až na XX jeli na pizzu, protože obžalovaný věděl, že je tam dobrá. V Praze bydleli obžalovaní v jednom bytě. Znají se od dětství. Obžalovaný mohl s poškozenou komunikovat jen díky tomu, že hovořila rusky. Poškozená jim kromě výše uvedeného sdělila nějaké informace o její rodině, dále, že užívá marihuanu a zkusila pervitin a extázi. Neměl o poškozené valné mínění, ale její přítomnost mu zásadně nevadila, proto s ní komunikoval. Sám vypil pouze dva nevelké doušky, nejvíce vypila XX. XX také pila. XX pil pouze džus, vodku vůbec nepil. Před odchodem od zastávky Opatov byla v lahvi necelá polovina. V parku byla již XX znatelně opilá. Přesto se prakticky celou dobu se usmívala, i když se s nimi loučila. Změny v chování XX. neregistroval. S XX se v podstatě vůbec nebavil o tom, jak celou situaci vnímal, prakticky celou dobu se věnoval telefonu. Bavili se, ale ne o dívkách. Když na dívky XX promluvil, tak mluvil anglicky, ale dívky mu nerozuměly. K zachycení XX, když padala, došlo tak, že šla napravo od něj, XX šel trochu vpředu, šla a tancovala, a když se zastavili u té křižovatky, ona se potácela na stranu, tak jí přidržel. Ví, že to bylo kolem pasu. To byl jediný moment, kdy padala. Věkově XX vnímal jako 16-17 letou, takže nepochyboval o sděleném věku; neslyšel, že by říkala, že jí je 14 let. Žádná z dívek nebyla po celou dobu vyplašená, vystrašená nebo nejistá. XX neřekla nic nestandardního. Obžalovaný viděl v batohu poškozené, kromě džusu, který tam dávala, i bílou krabičku, na které byla namalovaná zeleně marihuana. V době, kdy mělo dojít ke skutku, byla s obžalovaným v XX (a bydlela s ním) i jeho přítelkyně. S ní měl běžně pohlavní styk. Necítil se sexuálně frustrován. V rámci své výpovědi pak obžalovaný dle svých možností načrtl do mapy, odkud a kam od zastávky XX šli. V návaznosti na to pak k rozpory mezi náčrtky obžalovaných uvedl, že na metro se nevraceli, protože autobusem byla cesta rychlejší. Na XX byl opakovaně, kdy jednou jel zpět právě touto trasou. Možnost takové cesty zjistil v minulosti od cizích lidí, když se ptal na cestu. Domů dojeli autobusem č. 139, kdy přestupovali jednou. 

  1. Obžalovaný XX vypovídal v hlavním líčení obdobně. Svou vinu odmítl. Potvrdil shodně setkání s nezletilými. Uvedl, že sám alkohol nepil. Snažil se zpočátku konverzovat v angličtině, ale dívky mu nerozuměly. Téměř pořád si hrál na telefonu. XX mu občas sdělil, co se od dívek (zejm. X.) dověděl. Například, že kouří marihuanu, užívá pervitin a zkoušela nějaké jiné drogy. Na otázku, proč to dělá, odpověděla, že chce vyzkoušet všechno. Také řekla, že má dívku, ale líbí se jí také kluci, tzn., že je bisexuální. Ukazovala jim erotické fotografie své dívky. Skoro pořád pila alkohol a její kamarádka mluvila po telefonu. Obžalovaný shodně popsal odchod X X neodjela, protože chtěla zůstat s obžalovanými. Neví, kdo navrhl, že se půjde pryč, nikdo nebyl proti. Dokud šli směrem k parku, XX. poslouchala nějaké písně, také viděl, že jí dvakrát volali, ale neodpověděla na telefonát. Přišli k zatáčce a zastavili se, protože viděli, že pro X. je obtížné držet se na nohou. Viděl, jak se snažila obejmout nebo držet se za X, ale on jí na to nijak neodpovídal. Minutu nebo dvě se něčem bavili, neví o čem, protože zase hrál na telefonu. Když k němu XX přišla, chtěla jej obejmout, to jí nenechal udělat. V ten okamžik jí znovu zatelefonovali. Viděl, že jí telefonovala máma, anglicky a s pomocí gest se jí zeptal, proč neodpovídá. Načež odvětila, že to pro ni není důležité a že nechce. Už neměl přání tam zůstat, tak požádal XX, aby jí řekl, že musí jít domů. Když se loučili, tak měla XX dobrou náladu, usmívala se a mávala jim rukou. K dotazům pak obžalovaný dále uvedl následující. Neví, v kolik na XX dorazili, nicméně odjížděli autobusem domů zhruba v deset hodin večer. Setkání s poškozenou (a její kamarádkou) pro obžalovaného nebylo důležité, nesoustředil se na to. Sám s dívkami nemluvil a ani se o to nesnažil, hrál si téměř pořád na telefonu. Dívky jej nezajímaly. Zpočátku na dívky hovořil anglicky, čemuž nerozuměly; možná znaly pár slov. Ani neposlouchal, o čem se s nimi baví XX. Obžalovaný umí rusky. Neví, zda někdo z dívek hovořil rusky, ví veškeré informace od XX. Poškozená se možná něco rusky říct snažila, ale neví to. S XX seděli u malé stěny a děvčata stála naproti nim. Kamarádka poškozené se někdy vzdalovala, aby se bavila po telefonu. Alkoholu se nenapil vůbec, ale lahev vodky v ruce držel. Neměl důvod pít, navíc nemá rád tvrdý alkohol. Z místa odešli, aby se prošli. Mohl to navrhnout kdokoli, neví, kdo to byl.  Po procházce chtěli jet s XX domů. V parku nebyli s poškozenou více než 15 minut. Neví, kolik alkoholu zbylo v lahvi. Neví, kdo lahev z XXX odnášel, ale v parku ji pak následně měla XX. Od zastávky XX mohli jít tak 150-200 metrů. Zastavili se, protože na XX. bylo vidět, že je pro ni těžké držet se na nohou. V tom okamžiku, když málem spadla a XX ji přidržel, když chtěla obejmout XXX a potom i obžalovaného, pochopili, že bude lepší jet domů. Rozešli se na různé strany. X šla zpět k metru XX. Po cestě do parku XX poslouchala hudbu a něco říkala. Celou dobu se usmívala. Oni šli trochu dopředu, zatočili do cesty, přešli jí a šli na autobusovou zastávku. Když se v parku zastavili, lahev od XX vzal XX a položilo ji na zem. Nepřemýšlel o tom, že by se X mohlo po jejich rozchodu něco stát. Odpovídá si sama za své činy. X. vypadala vyspělá, dokonce starší, než kolik jim tvrdila (šestnáct let). Myslí, že se mu XXX nelíbila. Neví, zda se někdo z obžalovaných líbil jí, bavila se s XX. Obžalovanému se XX nelíbila, má přítelkyni. Nelíbí se mu dívky, které kouří a pijí alkohol. V rámci své výpovědi pak i obžalovaný X. dle svých možností načrtl do mapy odkud a kam od zastávky XX šli. 
  2. Poškozená nezl. XX byla taktéž slyšena v hlavním líčení, neboť její výslech z přípravného řízení byl sice proveden jako neodkladný úkon při splnění zákonem stanovených podmínek, avšak jako jediný usvědčující důkaz v souladu s již ustálenou judikaturou, nemohl být použit. Ve své výpovědi poškozená popsala události dne 13. 8. 2018 následovně. Bylo to o prázdninách, když spala v XX u babičky, tak se domluvila s kamarádkou XX, že se sejdou na XXX, a že se trochu připijí. Jela za ní na XX a pak spolu jely na XX s tím, že tam si mohou někde sehnat nějaký alkohol, buď tak, že ho koupí samy, anebo že by našly někoho, kdo by jim to koupil. Ani jedna se neodvážily jít ho zkusit koupit, takže hledaly nějaké kluky nebo holky, kdo by jim to koupil. Tam seděl XX s tím druhým klukem, tak se odvážily za nimi jít, přišly za nimi s tím, jestli jim nekoupí nějaký ten alkohol a oni, že klidně. Šel to koupit XX, koupil vodku s pomerančovým džusem, a když přišel, tak se zeptal, jestli se k nim mohou přidat. Ony odvětily, že to není problém. Byli tak všichni spolu, XX telefonovala s mámou a babičkou s tím, že pak musí odjet. Poškozená už byla trochu připitá, tak jí to bylo vcelku jedno. XX odjela, tak na místě zůstala s obžalovanými sama. Na to se jí XX zeptal, jestli se nepůjdou někam projít, že jeho kamarád nechce pít na veřejnosti. Poškozená souhlasila. Tak šli, tam vzadu u XX je parkoviště, byly tam vysoké keře, tak tam byli. Tu vodku XXX nebo ten druhý položili na zem a XX k poškozené přišel, začal jí objímat a začal jí táhnout do těch keřů. Objímali se, jak už poškozená byla připitá, tak na něm trochu ležela, jako že se objímali, pak jí začal rvát hlavu dolů k jeho rozkroku s tím, že si rozepnul kalhoty a stáhl si spodní prádlo a dal jí hlavu k jeho rozkroku. Prostě jí rval hlavu k jeho penisu, aby mu ho vykouřila. To udělala, ale on do její pusy ani na ni neejakuloval. Mezitím, co jí tam rval tu hlavu, jak to dělala, tak se mezi sebou bavili, jestli XX , XX , neví, jakým jazykem, něco si tam říkali a pak přišel ten jeho kamarád a udělal úplně to samé, co on. Ani on neejakuloval. Když se oblékli, tak tam tu vodku nechali a odešli úplně jiným směrem, jinam a řekli jí jen „čau“. Jak poškozená již byla hodně připitá, tak šla cestou na metro a cestou spadla, roztrhla si horní ret a zarazila si zub. Byla celá od krve. Brečela a šla do toho metra, tam si sedla na schody, koukala na svoje ruce, na sebe, byly celé od krve. Začalo jí vrtat v hlavě, co se vůbec stalo, a když tam seděla, tak za ní přiběhl jeden pán s paní, jestli nepotřebuje pomoc. Řekla, že nepotřebuje pomoc, že se potřebuje dostat na XX. Oni, že pojedou s ní. Tak jeli metrem, přijeli na XX a ta slečna, že najde aspoň záchody, aby se mohla umýt a ten pán mezitím zavolal policajty, ti tam přijeli, pak tam přijela záchranka, ti jí dávali dýchnout, nadýchala 1,45. Pak jí odvezli do XX, kde jí brali odběry krve. K dalším dotazům poškozená uvedla, že si s XX úplně blízké nejsou. Poškozená jezdila osm let na tábor a XX. tam přijela také, přivezl jí tam vedoucí z tábora a bavily se, sedly si a pak jsme si párkrát i psaly. Když byla tady v Praze, tak tu moc nezná, tak jsem si na ní vzpomněla a napsaly si. XX nic soukromého nesdělovala. Nejsou velké kamarádky, baví se (pozn. normálně), dlouho se nebavily, tak se sešly. Nevzpomíná si, že by jí říkala důvěrné informace o zkušenostech se sexem, s alkoholem apod. Když se dohadovaly, že se sejdou, měly se sejít ještě s nějakými kamarády XX, ti ale nepřišli. Plánovaly od počátku, že si koupí a budou pít alkohol. Na XX jely, protože jí X řekla, že XX je taková ta horší část XX, kde by jim to prodat mohli. Nepamatuje si, kdo oslovil XX. S klukama komunikovala česky, protože on (pozn. XX) říkal, že tu pracuje. Bylo poznat, že není Čech, ale něco málo rozumět mu bylo. Myslí, že ona by byla schopna domluvit se anglicky, rusky nic neumí. S XX mluvila trochu česky, trochu anglicky a hlavně gesty. Z kluků byl komunikativnější XX, s XX moc nemluvila, protože když tam přišly, tak on tam seděl a hrál tam nějaké hry, tak si myslela, že se bavit nechce, nebo že vůbec neumí česky, tak na něj nemluvila. Když se (XX) zeptala, jestli jim to koupí, tak se zeptal, kolik jim je. Má za to, že řekla, že jim je 16. Na to reagoval, že jim to tedy koupí. Pak přišel a ptal se, jestli jim je fakt 16, tak řekla, že je jim 14. Neměl s tím žádný problém. XX. u toho byla, ale neví, jestli to slyšela. Určitě byla u toho, když poškozená obžalovaným sdělovala, že jim je 16 let. Neměly přesné plány, co budou dělat, až získají alkohol. Chtěly se připít do nálady. Asi by nikam z Opatova neodjížděly. Pokud se týká možnosti blíže se seznámit s obžalovanými, pak poškozená uvedla, že zpočátku jim šlo pouze o to, aby jim koupili ten alkohol. Když se pak XX zeptal, jestli se k nim mohou přidat, tak se s nimi začali tak nějak bavit česko- anglicky, a poškozené přišlo, že jsou docela fajn, tak proč se s nimi nebavit. Iniciativa vzešla od obžalovaných. Neví, o čem všem se bavili. Z cca hodiny, co byli všichni 4 spolu, mohla XX tak 20 minut protelefonovat. Neví, jak velká byla lahev vodky, kterou XX koupil, domnívá se, že měla objem 1 litr. Z lahve vypila nejvíce. Párkrát se napil ten XX a párkrát XX a pak i XX. Když odcházeli do parku, byla vypitá asi půlka lahve. Když šli tou cestou, držel lahev buď XX, nebo XX, ale myslí, že spíše XX. Pak tu láhev neviděla. Sama po odchodu od stanice XX už z láhve vodky nepila. Celkově vypila odhadem asi 6 panáků. XX nepil na XX, ale až potom, co odtamtud odešli. Šli zřejmě všichni vedle sebe, ona byla vedle XX. Domnívá se, že ušli tak 20 metrů. Kluci tam šli s tím, že tam budou pít. Neví vlastně, proč s nimi šla. Po cestě si něco řekli, ale rozhodně nemluvili pořád. V tu chvíli byla poškozená veselá a měla dobrou náladu. Neví, jestli tančila nebo poslouchala muziku. Bezprostředně předtím, než jí XX zatáhl do křoví, tak chvíli stáli na jednom místě. XX se tam napil a kouřili tam. V parku byli asi půl hodiny. Orální sex s každým z obžalovaných mohl trvat tak 5 minut. XX se jí líbil, ale nedávala mu to nějak najevo. Nechtěla s ním navázat intimní kontakt. Nesnažila se ho políbit. Když byli u toho křoví, tak jak jí obejmul, tak ho objala také, ale vlastně neví proč. Marihuanu měla cca týden před předmětným dnem; neví, kdy předtím naposledy užila pervitin, ale ví, že to nebylo v XX, ale v XX kde bydlí s matkou. Drogami se necítila ovlivněná, pouze byla pod vlivem alkoholu. Chodila nejistě, a když se zastavili, tak se kymácela, ale neupadla. Měla problémy s rovnováhou, ale chytat jí nikdo nemusel. K objetí ze strany XX nedošlo v souvislosti s tím, že by potřebovala pomoc při držení rovnováhy. Poškozená si pamatuje, že stála, XX ji obejmul a ona mu dala ruce okolo krku. Pak začal s ní dělat kroky dozadu do křoví. Neví přesně, kam obžalovaní následně šli, ale šli jiným směrem než ona. Když ji kontaktoval sv. XX. se sv. XX., nechtěla zavolat policii, protože se bála toho, co by z toho bylo, že by měla problémy, že by na ní doma rodiče byli naštvaní, že by z toho byl průser. K dotazu, zda měla dojem, že udělala něco špatného, poškozená uvedla, že to vnímala jsem tak, že jsem byla dost připitá, bála se spíš toho. Domů ještě takto opilá nepřišla. Bála se, že když by se rodiče dozvěděli, že pila, že by pak na ní hrozně řvali, co si to dovoluje ve svém věku a tak. Bála se toho, že kdyby tam přijeli i policajti a kdyby jí odvezli a přišlo by se na to, že v sobě měla nějaké drogy z dřívějška, že by šla třeba do pasťáku. Blízcí ji začali shánět až poté, co v domluvený čas nebyla na smluveném místě. To bylo, až když už byla na XX. Jako první s rodiči na jejím telefonu mluvil záchranář RZS. Alkohol, který vypila na XX za přítomnosti obžalovaných, byl jediný alkohol, který ten den pila. Na své chování v XX si nepamatuje. Je pravdou, že lékařce řekla něco v tom smyslu, že jí nevadí, že jí znásilnili, ale že jí policajti zatáhli do XX. Není to tak, že by jí znásilnění nevadilo, byla ráda, že žije, že se jí nic nestalo. Vadilo jí, že se to bude řešit, rozebírat a že z toho budou problémy. Pokud uváděla, že jí štve, že se na ní ti muži vystřídali a poté jí ani nedoprovodili na metro, pak poškozená uvedla, že to není tak, že jí to neštvalo. Vadilo jí ale to, že s ohledem na její stav, kdy nemohla ani chodit, jak byla připitá, jí nechali na místě, což následně vedlo k tomu, že se při cestě na metro zranila. Při samotném orálním styku se bála, že když začne křičet, uhýbat hlavou, takže by to mohlo dopadnout i mnohem hůř, než to dopadlo. Donucení vnímala tak, že když jí začal sahat na hlavu, začal ji tlačit níž, tak uhýbala tou hlavou, tak ji vzal oběma rukama. To brala jako donucení, že to má udělat. V minulosti měla problémy ve škole. Měla snížené známky z chování za záškoláctví. Opakovaně nechodila do školy a matce o tom lhala. Již dříve měla intimní styk; „nebyl to přítel, ale kluk“. Chodila i s holkou, ale s tou neměla sexuální styk. V XX byla spíš za babičkou, ta je pro ní z rodiny nejdůležitější. K rodičům úplně důvěru nemá. Lepší vztah má s otcem. Rozhodně se ale nikomu nesvěří se vším. Nechtěla, aby se otec o věci dověděl, protože se vídají málokdy a nikdy ho neviděla naštvaného. Bála se, že když se to dozví, tak uvidí, jaký je, když ho naštve. Měla v mobilu nahé fotky přítelkyně, ale neví, jestli je obžalovaným ukazovala. V batohu měla krabičku na marihuanu, ale ta byla prázdná. Obžalovaných se na marihuanu ptala, ale řekli jí, že nemají., XX jí ale řekl, že jí také kouří. Stále vnímá jako to nejhorší, že upadla a zranila se, takže byla středem pozornosti. V té době, kdy se to dělo (nucení k orálnímu styku), nebrala ohled na to, co oni dělají, co si nechala od nich udělat. V tu chvíli to nevnímala. Když pak seděla v metru na těch schodech a koukala se na svoje ruce od krve, tak jí to začalo docházet. Do okamžiku, kdy jí XX zatáhl do křoví, se nebála. Říkala si, o co jde, co dělá. Pak, když jí začal sahat na hlavu, to strach měla. 
  1. Podle § 102 odst. 2 tr. řádu soud přečetl protokol o výslechu nezletilé svědkyně XX, když k takovému postupu byly splněny veškeré zákonné podmínky. Svědkyně uvedla, že XX. zná asi rok, poznaly se na táboře v červenci 2017. Po celou dobu si psaly, fyzicky se znovu viděly až 13. 08. 2018. Sešly se kolem 18:00 hod. v XX, kde se procházely a kolem 19:00 hod. přijely do stanice XX. Zde byly asi 10 minut a koukaly, kdo by jim koupil alkohol. Alkohol si chtěly koupit jen tak. Kousek od metra seděli dva mladí kluci. XX se líbil ten menší, tak k nim došly a začaly se s nimi bavit. XX. mluvila víc, uměla i trochu rusky, ona moc nemluvila. XX těm klukům řekla, jestli by jim koupili alkohol, konkrétně vodku a ona jim dala peníze, asi 300 Kč. Ten menší kluk si vzal peníze a šel vodku koupit do večerky. Ony si tu vodku vzaly a chtěly odejít zpět na XX, a když odcházely, tak jeden z těch kluků na ně zakřičel, jestli mohou jít s nimi. XX. byla pro a jí to bylo jedno. Nakonec kluci navrhli, aby zůstali tam, co byli, tedy u metra XX. Sedli si tam a povídali si. Ona hodně telefonovala, protože ji naháněla babička, sestra a máma. Během povídání otevřeli lahev, každá se jednou napila. Pak ona musela jet domů, což bylo asi kolem 21:00 hod., X. s těmi kluky tam zůstala. Neví, kolik alkoholu bylo v lahvi, když odcházela. Ten menší z kluků rozuměl česky, ten větší uměl jen anglicky nebo rusky. Na začátku, když po nich chtěly, aby jim koupili alkohol, tak se ti kluci ptali kolik jim je let. X. jim řekla, že 16. Je možné, že později jim XX řekla pravdu, tedy že jim je 14 let, ale ona to neslyšela, protože po většinu doby telefonovala. Ti kluci jí připadali v pohodě. Později jí X. psala, že má stehy v puse a nějaká kamarádka jí psala, že X. odvezla sanitka. O tom, že byla sexuálně obtěžována, jí X neřekla. Když odcházela, tak jí X. připadala veselejší, ale v jakém byla stavu, nedokáže posoudit. Zas tak ji nezná. Dále uvedla, že ten menší z kluků jim pořád říkal „pijte, pijte, pijte….“, říkal to česky s cizím přízvukem. Od X ví, že střídala kluky, že má nějaké zkušenosti s drogami, a že alkohol moc nepije. O tom, co se XX. mělo stát, nic neví. 
  2.          Soud dále v hlavním líčení slyšel svědka XX, který kontaktoval poškozenou ve stanici metra XX. Svědek uvedl, že šel večer na XX do metra ve vestibulu po schodech na nástupiště a před ním šla dívka, která hodně nahlas brečela a motala se po schodech. Doběhl jí, aby jí nabídl pomoc. Když k ní došel, viděl, že je od krve. Hned zastavil nějakou slečnu, co šla za ním, jestli má kapesníky. Ptali se dívky, co se jí stalo. Ze začátku říkala, že jenom upadla a roztrhla si ret, (viděl zranění rtu, ze kterého hodně tekla krev). Ptali se jí dál, jestli se jí opravdu něco nestalo, ona pak říkala, že se s kamarádkou opily, že vypily flašku vodky s kamarádkou a že chce jet domů. Ptali se jí dál a ona řekla, že jí znásilnili dva kluci v parku. Tak hned chtěl volat policii, ale to mu dívka zpočátku rozmluvila. Chtěla, ať policii nevolají, že už na ní čeká na XX její otec. Svědek si říkal, že jí přesvědčí v metru, protože slečna jí taky uklidňovala, a z metra zavolají policii. Udělali to tak, protože už zrovna přijela souprava metra a dívka říkala, že musí za tím otcem, že už na ní čeká a že se o ní určitě strachuje. Tak jeli tím metrem. Dívka jim sdělila, že je nezletilá a že brečí asi hlavně kvůli tomu, že se bojí policie. Svědek se domníval, že dívce je tak sedmnáct až osmnáct let. Pak z ní nakonec vylezlo, že jí je čtrnáct, že otec na ní nečeká, tak svědek zavolal policii a policie čekala na XX, kde si ji převzala. Několikrát říkala, že v tom parku to byli dva XX a jednou řekla, že to byli dva XX , ale to XX řekla víckrát. A že v parku už byla sama, že do toho parku šla bez kamarádky, kamarádka odešla z baru a už tam byla jenom s těma klukama. Jinak svědkovi žádné další podrobnosti neříkala. Jenom ví, že slečně řekla něco víc, když pak šel telefonovat do zadní části vagónu. Když vyjeli do vestibulu, tam čekali asi minutu a přijely dvě hlídky policie a převzali si dívku. Jenom se jich zeptali, co se stalo, přijela ještě záchranka, vzali si na ně číslo a pak jeli domů. K dalším dotazům svědek uvedl, že když dívku uviděl, byla mnohem více rozrušená, než že by se pouze bála policie. Jak to vnímal, představuje si takhle největší rozrušení člověka. Nebyla schopná ani mluvit, byla sice opilá, to bylo vidět, ale když řekli, že zavolají policii, tak nebyla schopná ani mluvit, začala pouze ještě víc brečet. Pokud se týká opilosti dívky, trochu se motala, ale byla stále schopná chodit. Když seděla, tak nikam nepadala, vnímala normálně, normálně mluvila, nezadrhávala v řeči, nepřeříkávala se. Alkohol z ní byl i cítit. Dívka skutečně zmiňovala, že byla na XX v baru, neříkala v jakém, že si koupila s kamarádkou lahev vodky a že šly do baru. Pochopil to tak, že do baru již šly opilé. Otec dívky ve stanici XX nebyl, dívka jim sdělila, že si to vymyslela. Dívka s nikým při cestě metrem netelefonovala, ale do telefonu se dívala. Dokud jim dívka neřekla, že jí je čtrnáct, zdálo se mu její jednání zvláštní, byl zmatený, že tak brečela, když chtěli volat policii. Poté už jí věřil, že se skutečně stalo, co popisovala. Na XX byli s dívkou cca 1,5 minuty, pak hned přijelo metro. Na XX byli za cca 15 minut. Nevnímal u dívky, že by byla i pod vlivem drog, přesto jí koukal na ruce, aby se ujistil, že nemá nějaké vpichy. 
  3. Podle § 102 odst. 2 tr. řádu soud přečetl protokol o výslechu nezletilé svědkyně XX., která spolu se svědkem XX pomáhala poškozené v metru. Uvedla, že dne 13. 08. 2018 kolem 22:00 hodiny vycházela ze stanice metra XX a ve vestibulu metra si všimla dívky, která byla celá od krve a brečela. Šla k ní a ptala se jí, co se jí stalo. Zároveň s ní k té dívce přišel i nějaký kluk, ptal se na totéž. Ta dívka jim řekla, že byla s kamarádkou pít, že nějací XX jim koupili pití, a pak to pili s nimi, potom ta kamarádka musela odejít a ona s nimi zůstala sama a oni ji prý zatáhli do nějakého parku, a tam ji nutili k orálnímu styku, prej ji znásilnili, to říkala. Ona se dívky ptala, kam jede, a ta řekla, že na XX, kde má sraz s tátou. S tím klukem řekli, že ji doprovodí a cestou se s tím klukem domluvila, že zavolají policii. Zavolali, a policie si dívku převzala. Dívka byla určitě opilá, měla rudé oči a bylo to i cítit. 
  4. S ohledem na úřední záznam PČR ze dne 14. 8. 2018 sepsaný kpt. XX soud slyšel svědkyni MUDr. XX, která se dle úředního záznamu měla vyjadřovat vyšetřovatelům k chování poškozené na urgentním příjmu dětí ve FN XX. To svědkyně popřela, kdy uvedla, že vůbec nebyla v práci. O věci neví nic, má informace pouze z lékařské zprávy, kdy poškozenou neošetřovala. Její jméno zřejmě bylo zmíněno nedopatřením. Došlo zřejmě k tomu, že si policie neověřila totožnost lékařky, se kterou mluvila a vycházela z „vývěsky“ o službě konajícím personálu, kdy mohlo být skutečně její jméno na této vývěsce, neboť ta se nemění přesně se začátkem směny. Svědkyně potvrdila, že se k věci může vyjádřit pouze Mgr. XX., která poškozenou ošetřovala. 
  5. V návaznosti na výslech sv. MUDr. XX soud vyslechl ošetřující lékařku z FN XX MUDr. XX. Ta potvrdila, že ve FN XX ve své službě ošetřovala poškozenou. Odkázala na vyhotovenou lékařskou zprávu a dále uvedla, následují. K chování poškozené po jejím příjmu k ošetření uvedla, že s ohledem na svojí předchozí praxi by chování dívky, by jako akutní stresovou reakci nepopsala v žádném případě, což bylo pro ni i pro přítomný personál na urgentním příjmu velikým překvapením, protože očekávala, že jestliže 13letá dívka zažije takovou stresující událost, tak bude minimálně plačtivá, bude vyděšená, bude fixovaná na přítomnost otce, který za ní dorazil. Nic z toho však nepozorovali, dokonce tam byly momenty, kdy jim poškozená přišla nějakým způsobem pobavená. Nedokáže říci, zda to mohl způsobit alkohol a zjištěné kanabinoidy, avšak významně ovlivněná jí z tohoto hlediska nepřišla. Když se poškozené ptala, proč si nezavolala sama policii či záchranku poté, co se stalo, tak řekla, že to nepovažovala za nutné. Poškozená se nejen smála, ale velice aktivně vedla nějakou komunikaci prostřednictvím mobilního telefonu. Otce si víceméně nevšímala. Zda si poškozená pořizovala selfie, si svědkyně nepamatuje. Z chování poškozené a z jejích odpovědí pochopila, že byla rozladěná, že vůbec byla odeslaná k ošetření, že byla zadržena hlídkou policie a nelíbilo se jí, že si roztrhla kalhoty. S otcem poškozené komunikovala svědkyně pouze krátce, aby mu sdělila informace o zdravotním stavu dcery a o dalším postup, že musí věc nahlásit i kvůli přítomnosti alkoholu a OPL. Otec byl překvapený, zaražený a jeho reakce svědkyni přišla přiměřená tomu, co se stalo, spíše byl ve fázi prvního popření celé situace, jeho reakce jí přišla adekvátní. Byla to právě svědkyně, která mluvila s policisty, MUDr. XX. to být nemohla. Poškozená měla na svůj věk výrazné líčení. Pokud ve zprávě uvedla, že je pacient orientovaný a čilý, vychází se z exaktních faktorů. Pokud uvedla na stupnici číslo 15, znamená to, že je orientovaná časem, místem, osobou, odpovídá promptně a všechny její motorické funkce jsou zachované a odpovídající plnému vědomí. Pokud by byla ovlivněna vyšší promile alkoholu nebo návykovou látkou, tak určitě by viděla, že ta odpověď je s latencí a hodnotila by to jako 14, takže i ta hodnota 15 odpovídá tomu, že to, co naměřili, skutečně je prokazatelné, že tam vliv toxických látek byl, ale nemělo to vliv na snížení jejích kognitivních a motorických funkcí, ty byly plně zachované. Urgentní ošetření poškozená nepotřebovala, ale policie nemohla postupovat jinak než přivolat RZS. Ve své praxi svědkyně neviděla mnoho znásilněných 13letých dívek a nemá vyšší psychologické vzdělání, nicméně i kolegové záchranáři, kteří byli ve směně, byli velice překvapení, protože podle nich její chování tomu neodpovídalo. Nezpochybňovali, že by k tomu došlo, spíš vyslovili obavu o další psychický vývoj té dívky, pokud tohle na ní nezanechalo větší dojem, jak bude vypadat její budoucnost, nechtěla tím zpochybnit, zda k něčemu došlo nebo ne. Přesto, že měla poškozená 1,4 promile krevní zkouškou, tak ani přes tuto hladinu pro svědkyni vůbec nevykazovala známky opilosti, které by vedly k bezbrannosti. Krevní zkouška byla provedena v nemocniční laboratoři. Pro policii byl zřejmě odebíraný ještě další vzorek krve později. Mohlo k tomu dojít až po jedné hodině ranní.  Svědkyně XX., matka poškozené k projednávané věci uvedla, že dcera přijela na prázdniny za babičkou a za otcem. Co se stalo, jsem se dozvěděla později, kdy dcera nebrala telefony. Ten večer byla v práci. Byly domluvené, že si budou volat a ozývat se a ten den jí přestala dcera brát odpoledne, večer telefony, nereagovala, neozývala se (nepřijímala hovor). V minulosti se to nikdy nestalo. Vždy byly s dcerou v kontaktu po telefonu nebo SMS; posílaly si i fotky. Když už měla strach, tak volala babičce a ta jí oznámila, že ji pustili někam ven za nějakou kamarádkou. Pak se jí snažili dovolat všichni, babička se jí dovolala, až když byla v sanitce a vezli ji do nemocnice. Otec dcery okamžitě jel do nemocnice, v nemocnici ji ošetřili, zjistili přítomnost alkoholu. Co se stalo tam, konkrétně neví, ví, že si rozbila pusu, měla sešitý ret. O události doma nemluví. K doplňujícím dotazům svědkyně uvedla, že dcera je uzavřenější, je puberťačka. Problémy přisuzovala pubertě. O tom, jak dcera žila (užívání alkoholu, drog, sexuální zkušenosti), se dověděla až v souvislosti s projednávanou věcí. Jediný problém, který dcera v minulosti měla, bylo záškoláctví. To se vyřešilo. Byli s dcerou u kurátora, psychologa a a dcera přešla na jinou školu. Bylo to způsobeno i špatnými kamarády. Doma komunikují a žijí normálně, dcera se jí ale příliš s ohledem na svojí uzavřenost nesvěřuje. Otce má dcera ráda, ale má z něj strach. Přesto by však pro ni nepochybně byl oporou. V minulosti měl otec dcery problémy s drogami. S dcerou sice nebyla v kontaktu bezprostředně po události, avšak i poté byla značně rozrušená, jak z události samotné, tak i z možných následků. Jediné, po té noci, když se setkaly, tak se dcery ptala, zda tam došlo k sexu. Na to dcera říkala, že ne, a že se nebránila, protože se bála, co by jí mohli udělat. Od incidentu je dcera pod přísnějším dohledem, včetně dohledu kurátora a řeší se i její užívání drog. Dcera udělala za svou minulostí tlustou čáru. Dcera si po události na nic nestěžuje. Je uzavřená. Jestli to má spojitost s tou událostí nebo se to přisuzuje pubertě, nedokáže svědkyně říct. Uzavřenější určitě je. První, co jí dcera po události řekla do telefonu, bylo, že již nikdy v životě nechce jet do Prahy. Dcera určitě nechodila na nějaké noční tahy. Její kamarádku XX svědkyně nezná. 
  6.        Svědek XX, otec poškozené popsal události tak, že mu volali z XX, že tam má dceru, a že mají podezření na znásilnění, aby si pro ni přijel. Po příjezdu do nemocnice mu oznámili, že dcera měla 1,4 promile, a že tam nějaké sexuální napadení asi bylo.  Pak se viděl s XXX, byla rozhozená, starala se o to, že má na sobě roztrhané věci apod. Jestli byla v nějakém šoku, neví.  Pak čekali na výsledky vyšetření a na kriminálku. K dotazům pak svědek uvedl, že ten den mu dcera řekla, že se spojila přes facebook s kamarádkou z tábora a že by za ní jela na XX nebo na XX. Jela tam okolo čtvrté nebo šesté hodiny. Domluveni byli, že bude do deseti zpátky, a až bude vyjíždět z XX, že mu zavolá a on ji na XX vyzvedne u metra. Až do desáté hodiny s dcerou v kontaktu nebyl, potom se jí snažil dovolat a posílal SMS. U dcery vnímal, že se bála reakce matky, z ní měla velký strach. Dcery se na událost neptal. Dceru v XX viděl mezi jednotlivými vyšetřeními, čekal na příjmu. Chvilkami brečela, chvilkami se smála, střídaly se jí nálady. Smích byl spíš vynucený, jak se jí svědek snažil rozptýlit. Bližší informace o událostech se dověděl až v souvislosti se zahájením trestního stíhání obžalovaných. Vztah XX a matky není asi moc dobrý, XX je v pubertě a jsou tam nějaké třenice. Svědkův vztah s XX dobrý, jsou kamarádi. S dcerou se vídá cca 2x za rok, vždy 1-2 týdny. Dcera do XX jezdí i za babičkou, 2x-3x za rok. Právě svědkova matka má dceru více na starost, když je dcera v XX. Babičku má XX. ráda. Neví, jestli se jí dcera svěřila s tím, co se stalo. V minulosti s XX byl pouze jeden problém a to ve škole, kdy se jí velmi zhoršil prospěch. O tom, že by užívala dcera drogy nikdy, nic nevěděl. Jako možné vysvětlení pro nevázaný život XX vidí svědek komplikace ve vztahu s matkou a izolované prostředí, ve kterém žijí. S dcerou probíral, jak se má chovat k mámě. Měla strach ze setkání s ní. Snažil se korigovat jak XX, tak maminku, aby si nevjely hned do vlasů. S dcerou je stále v kontaktu. Dcera byla po události u psychologa. O chlapcích se s dcerou obecně bavil. Ptal jsem se jí, jestli se jí líbí nějaký kluk, říkala, že si na někoho myslí, nebo že se jí někdo líbí. Svědek si neuvědomuje, že by mu dcera někdy lhala. Svědek přiznal, že občas užívá drogy a taktéž, že byl ve VTOS na cca 4 roky.  
  7.       K návrhu obhajoby byli slyšeni svědci XX matka obžalovaného, XX otec obžalovaného a XX bratranec obžalovaného XX, kteří se vyjadřovali k osobám a výchově obou obžalovaných. Jejich výpovědi lze shrnout tak, že nikdy s ani jedním z obžalovaných nebyly žádné problémy, že nevěří, že by se obžalovaní činu mohli dopustit. 
  8.        Soud dále vyslechl v hlavním líčení znalce MUDr. XX, který shrnul závěry znaleckých posudků vypracovaných společně s prof. PhDr. XX na oba obžalované. Stvrdil závěry znaleckých posudků, podle kterých v případě obžalovaného XX nebyly prokázány žádné sexuálně deviantní tendence a zájmy u posuzovaného. Nebyla zjištěna žádná duševní porucha ani choroba, nebyla také zjištěna žádná sexuální deviace. V době, kdy se měl dopustit inkriminovaného deliktu, byl posuzovaný zřejmě ve stavu lehké opilosti, která neměla forenzně významný vliv na jeho jednání. Při absenci psychické i sexuální patologie nebyly v době deliktu jeho rozpoznávací ani ovládací schopnosti ve vztahu k inkriminovanému jednání snížené. U posuzovaného nebyla zjištěna výraznější agresivita. Posuzovaný nevykazuje ve své sexualitě žádné poruchy ani parafilní zájmy. Je tedy plně schopen svoji sexualitu ovládat. Posuzovaný není po psychické ani sexuální stránce nebezpečný svému okolí, a to též za předpokladu, že by se skutečně dopustil inkriminovaného deliktu, jehož spáchání neguje. Ochranná léčba, ani jiné podobné opatření není u posuzovaného indikované. Osobnost jmenovaného je bez výraznějších anomálií, bez zjevných známek citové či sociální maladaptace. Emocionalita celkem diferencovaná. Afektivita a psychika dostatečně stabilní. Sexuální deviace ani sexuální dysfunkce u obviněného nebyly zjištěny. Je heterosexuálně orientovaný, psychosexuálně zralý přiměřeně věku. V uvedených situacích obviněný bude v souladu se svou inteligencí a nenarušenou osobností jednat pravděpodobně konstruktivně a neagresivně. Vyšetřením nebyly zjištěny znaky svědčící o duševní chorobě v pravém slova smyslu, tedy ve smyslu psychózy, sexuální deviaci v pravém slova smyslu, zvýšené agresivitě, těžším neurotickém onemocnění, hysterických osobnostních rysech, tendencích ke konfabulacím či závažnějším narušení základních psychických funkcí (percepce, paměti, myšlení, pozornosti). Hodnotová orientace obviněného je dle jeho vlastního vyjádření podmíněná především náboženským přesvědčením. Budou u něho převažovat pravděpodobně racionalizace a prosté popírání. Jde o jedince intelektově mírně nadprůměrného (IQ 117), bez forenzně významnějšího poškození centrálního nervového systému. Obviněný není osobou závislou na alkoholu či jiných návykových látkách. Motivace inkriminovaného tr. činu (pokud mu bude prokázán, on sám ho plně popírá) nebude podmíněná žádnou psychickou nebo sexuální patologií a souvisí z psychologického hlediska pravděpodobně především se snahou po sexuálním uspokojení. Obviněný je schopen plnohodnotné účasti na trestním řízení. Sociální a občanská adaptace obviněného je nenarušená, je netrestán, bez znaků závislosti, žije v rodině s dobrými vztahy, má dlouhodobý partnerský vztah, studuje vysokou školu. Obdobné závěry pak znalci učinili i v případě obžalovaného S., kdy vyšetření nevykazuje žádné deviantní prvky. U posuzovaného nebyla zjištěna žádná duševní porucha ani choroba. Nebyla zjištěna žádná sexuální deviace. V době deliktu, pokud se jej dopustil, nebyla u posuzovaného zjištěna žádná forenzně významná duševní porucha ani sexuální deviace. Pokud se dopustil inkriminovaného deliktu, pak jeho rozpoznávací i ovládací schopnosti ve vztahu k deliktu byly plně zachovány. Osobnost jmenovaného je bez výraznějších anomálií, bez zjevných známek citové či sociální maladaptace. Emocionalita celkem diferencovaná. Afektivita a psychika dostatečně stabilní. Sexuální deviace ani sexuální dysfunkce u obviněného nebyly zjištěny. Je heterosexuálně orientovaný, psychosexuálně zralý přiměřeně věku. V uvedených situacích obviněný bude v souladu se svou inteligencí a nenarušenou osobností jednat pravděpodobně konstruktivně a neagresivně. Vyšetřením nebyly zjištěny znaky svědčící o duševní chorobě v pravém slova smyslu, tedy ve smyslu psychózy, sexuální deviaci v pravém slova smyslu, zvýšené agresivitě, těžším neurotickém onemocnění, hysterických osobnostních rysech, tendencích ke konfabulacím či závažnějším narušení základních psychických funkcí (percepce, paměti, myšlení, pozornosti). Hodnotová orientace obviněného je dle jeho vlastního vyjádření zaměřená především na rodinu bez nápadností. Budou u něho převažovat pravděpodobně racionalizace a prosté popírání. Jde o jedince intelektově nadprůměrného (IQ 122), bez forenzně významnějšího poškození centrálního nervového systému. Obviněný není osobou závislou na alkoholu či jiných návykových látkách. Motivace inkriminovaného tr. činu (pokud mu bude prokázán, on sám ho plně popírá) nebude podmíněná žádnou psychickou nebo sexuální patologií a souvisí z psychologického hlediska pravděpodobně především se snahou po sexuálním uspokojení. Obviněný je schopen plnohodnotné účasti na trestním řízení. Sociální a občanská adaptace obviněného je nenarušená, je netrestán, bez znaků závislosti, psychiatricky neléčený, má dlouhodobý partnerský vztah, studuje vysokou školu. Posuzovaný při vyšetření, v anamnéze, ani v psychologických testech nevykazuje vyšší úroveň agresivity. Je plně schopen své agresivní motivace ovládat. U posuzovaného nejsou zjištěny sexuálně deviantní zájmy, jeho sexuální aktivita není nadprůměrná. Je tedy schopen plně ovládat svou sexualitu. Pobyt posuzovaného na svobodě znalci nepokládají z psychického ani sexuálního hlediska za nebezpečný, a to ani za předpokladu, že se inkriminovaného deliktu opravdu dopustil. Žádná ochranná léčba není v tomto případě indikovaná. Znalec dále při svém výslechu uvedl, že osobnostní charakteristiky, jak vyplynuly z testů, ani komunikace, kterou s nimi vedli, nesvědčili pro nějakou výraznou explozi, prchlivou náladu, ani se nesnažili nějak výrazně agresivně vystupovat proti obvinění nebo proti vyšetření apod. Předpokládá u obou průměrnou sociální adaptaci i ve stresující situaci. Pro konkrétní situaci postupují logicky, sociálně obvyklým způsobem a nejsou tam nějaké výrazné negativní emoce, které by ovlivňovaly ten jejich přístup. Předpokládaný konzum alkoholu nebyl velký, takže pokud byli pod vlivem alkoholu, jednalo se o opilost prostou, ani jeden není závislý na alkoholu v tom smyslu, že by patologicky nemohl přestat pít, nebo nemohl se vzdát konzumace, tzn., že nepovažují tu opilost v tomto případě za forenzně významnou. Pokud se týká možné motivace, znalec uvedl, že se obžalovaní upnuli na příležitost ke komunikaci. Jejich motivy byly zpočátku afiliativní, tzn., chtěli se seznámit a pobavit. Možnost resocializace obžalovaných je bezproblémová. Pokud se týká navazování vztahů, jsou obžalovaní spíše introvertní. Byli spíše ve vleku té události, protože jeden z nich se odhodlat zakoupit alkohol, který slečny požadovaly a tak s nimi navázali docela přátelský kontakt. V navazování vztahů jsou zdrženlivější. 
  9.        Na poškozenou byl v přípravném řízení zpracován znalecký posudek ke zkoumání jejího duševního stavu znalci z oboru psychiatrie a z oboru psychologie MUDr. XX a PhDr. XX, kdy tito ve znaleckém posudku konstatovali, že celková osobnostní struktura posuzované pošk. nezl. XX je výrazně disharmonická, introvertovaná, psychicky labilní, úzkostná. Také vznětlivá, plachá, citově tvrdá, individualisticky zdrženlivá, soběstačná, bez dostatku sebevlády, vnitřně napjatá. Podle projekcí s neuroticky porušenými vztahy k druhým lidem s tendencí selhat v zátěži v důsledku útlumu a vytěsnění citů. Schopnost svědkyně zapamatovat si a následně reprodukovat prožité události je neporušena. Skutečnosti, které poškozená uvedla, nejspíš zažila. Otázkou je míra její aktivní spoluúčasti vzhledem k stupniopilosti (viz odpověď znalce psychiatra). Vzhledem k anamnestickým údajům o komplikacích při narození, disharmonickému vývoji osobnosti, socializovaných poruchách chování, způsobu života s časným zahájením sexuálního života a konzumaci drog a průběhu šetřené události, je obecná věrohodnost svědkyně snížena. Rozumové a duševní schopnosti poškozené v době, kdy měl být na ní spáchán trestný čin, byly snížené prostou středně těžkou opilostí s nejméně 1,45 – 1,60 promile alkoholu v dechu. Vzhledem ke zkušenostem poškozené s alkoholem, hodnotí znalkyně, schopnosti poškozené vyhodnotit situaci a účinně se bránit snížené střední měrou. Šlo o osobu bezbrannou. Poškozená trpí disharmonickým vývojem osobnosti se socializovanými poruchami chování. Z psychiatrického hlediska šlo u poškozené v době po činu o akutní stresovou reakci. Následná posttraumatická stresová porucha se nevyvinula. Nebylo zjištěno, že by psychické potíže související s činem způsobily poškozené omezení v jejím životě. V hlavním líčení pak k dotazům soudu a stran znalci rozvedli své závěry následovně. Pokud se týká specifické věrohodnosti, nejsou znalci oprávněni k tomu závěry uvádět, nicméně znalec Dr. XX uvedl, že dle subjektivního vnímání se přiklání k závěru, že se událost stala tak, jak ji popisuje poškozená, Dr. XX pak uvedla, že rovněž z psychiatrického hlediska nezjistila důvody, pro které by měla poškozená lhát. Fakt, že se u poškozené nevyvinula posttraumatická stresová porucha (dále také jen „PSP“) je zjevně zapříčiněn vývojem poškozené i jejími osobnostními rysy, kdy poškozená má poruchy chování, sexuální iniciaci ve 13 letech, má zkušenost s alkoholem, pokračuje pervitinem, jsou tam poruchy chování. Byl to experiment, který dopadl tak, jak ona nemohla předpokládat. Znalec psycholog uvedl, že v době, kdy poškozenou vyšetřoval, což byl asi měsíc po té události, trpěla silnou úzkostí silnou úzkostí z možných následků. Poškozená sama sdělovala, že žádné následky události nemá, že má strach z možné pomsty obviněných, z toho, že to vyšlo najevo. Ona sama říkala, že kdyby nebyla k tomu nepřímo donucena, tak by nikdy tu událost nenahlásila a zatajila by ji. Poškozená jako oporu vnímá otce a zejména babičku – matku otce. Vztahy s matkou hodnotila jako neutrální – ani špatné ani extra dobré. Pokud poškozená nechtěla, aby se blízcí o události dověděli, je to s přihlédnutím k osobě poškozené vysvětlitelné tím, že měla výčitky svědomí, že matce i otci udělala něco špatného, a že je to ona, kdo za to může. Je to dáno vývojem osobnosti. Obecně prakticky – dívky v pubertě se nesvěřují překročením výchovné rámce doma. Je to velmi časté a ona rámce překračovala zhruba od 13 let. Není zcela zřejmé, jak iniciativní poškozená je při navazování blízkých vztahů. Existuje mnoho faktorů, které do toho zasahují, navíc je poškozená pubertální dívkou, která nedomýšlela důsledky, nemá zkušenosti, její emoční výkyv je také pubertální. V testech vyšlo, že poškozená v reálném životě, pokud dojde k nějaké stresové nebo zátěžové situaci, tak může selhat ve smyslu použití adaptačních způsobů vyrovnání se s tou situací. Poškozená si je vědoma nesprávnosti svého chování (užívání drog, alkoholu, předčasné iniciace sexuální zkušenosti), kdy ale tam hraje roli puberta a impulzivita v pubertě. Ona ví, že je to špatně. Funguje efekt, že když to dělají další a mají tam brko, tak si dá také, opora rodiny je slabší. Teoreticky u poškozené může nastat negativní reakce, kdy je poškozená odmítnuta, ačkoli má zájem o bližší kontakt. Záleží na spoustě dalších věcí, jak se s takovou situací vyrovná. Dalo by se říct, že v některých situacích se s těmito příhodami vyrovnává tzv. maladaptivně, tzn., nezvládá je, tzn. například tuto konkrétní situaci, nezvládá, opila se. Rozhodně se ale nejedná o pravidlo. V daném případě bylo jednání poškozené ovlivněno především mírou opilosti. Znalec z oboru psychiatrie nenalezl žádnou motivaci, proč by si měla vymýšlet právě popisovanou událost a ne něco jiného. Pokud se poškozená při lékařském ošetření nechovala dle v předpokládaných intencích daných prožitou událostí, lze to přičítat opilosti. Znalkyně z oboru psychiatrie uvedla doslova „v té opilosti byla chráněna před celým tím prožitkem toho neštěstí, té hrůzy“. Možné následky jí došly až později. Pokud se poškozená policii vyjadřovala v tom smyslu, že ji štve, že se na ni ti muži vystřídali a poté ji ani nedoprovodili na metro, může být takové vyjádření dáno tím, že v opilosti do určité míry spolupracovala, neboť jak byla opilá, až tak jí to nevadilo. Znalkyně z oboru psychiatrie pak dodala, že alkohol je citové anestetikum. Pokud byla poškozená třeba na dojezdu pervitinu, nebo tam měla marihuanu, tak vlastně to prožívání 13leté dívky, která je pod vlivem alkoholu a líbí se jí kluci, tak může v dobré víře jít a očekávat nějaké seznámení, a když se něco takového stane, tak trauma může přijít po vystřízlivění, anebo po nějaké době, že si uvědomí důsledky, následky a vlastně ten stav celkově. Osobnostní charakteristiky poškozené jsou takové, že potenciálně je schopna si podobnou událost vymyslet a otázka je, jestli se podaří zjistit buď motivaci, která by svědčila proto, že si to vymyslela, nebo se nepodaří. Znalci nevnímají jednání poškozené tak, že by se chtěla zviditelnit. Věc nechtěla oznámit. Kdyby tomu tak bylo, nafoukla by obrazotvorností následky a třeba i čin. Čin nebyl výrazně hysteridně popsaný. Při vyšetření byla poškozená v úzkosti, říkala, že to mají geneticky dané, ale vycházela ze strachu z těch pachatelů. Další závěry, které učinili, svědčí pro to, že čin se stal. Poškozená není ten typ, který by si vymýšlel. S ohledem na to, že se bála následků, že by se jí případně mohli pachatelé pomstít, tak je otázka, kdyby se to nestalo, že by to neřekla. Spíše by měla tendenci to popřít, že se to stalo, než by si to vymýšlela. Poškozená se nepotřebuje ukazovat v lepším světle a ani si vymýšlet, protože tohle je na upoutání pozornosti, ona poutá pozornost svými eskapádami s návykovými látkami. Poškozená si uvědomila, o co šlo až nějakou dobu po činu, alkohol působí na mladistvé více než na dospělé lidi a podle toho, jak se chovala, tak alkohol byl citové anestetikum, kdy nebyla schopna hodnotit správně a detailně, co se stalo, a účinně se bránit. To, co se stalo v průběhu, to neočekávala. Až když to nastalo a překročilo to ten rámec, díky tomu, že byla opilá, nemohla se účinně bránit, nevěděla jak. Chování poškozených po znásilnění je různé. Jde také o to, jestli je dívka znásilněna agresivně či neagresivně. Když jde po parku, někdo ji zmlátí a násilí přinutí k sexu, případně má po sobě modřiny, určitě bude reagovat jinak. Bude plakat a bude ve stresu a v šoku z nenadálého jednání. Tady musela být ze začátku určitá míra spolupráce. Kluci se poškozené určitě líbili, koupili jí alkohol, a tak si myslela, že bude třeba hezký večer, že bude vztah. Pokud se týká bezbrannosti, mladí lidé ve svých důsledcích nechápou, co je sex a znásilnění. Přistupují k sexu jako k praktické činnosti, rovina prožitková nebo vztahová je jim vzdálena, nejsou schopni ji dohodnotit. Dospělý by se bránil pokusu o znásilnění tím, že vnímá situaci v mnohem širším kontextu než dítě. Pokud se týká v úvahu přicházejících motivací, anamnesticky u poškozené nedošlo k nějakým podobným situacím, že ona by si vymýšlela. Výchovné problémy jako záškoláctví jsou „pouze“ impulzivní poruchy chování. Z nějakého důvodu si vymyslet událost by vyžadovalo racionální úvahu, avšak schopnost poškozené racionálně uvažovat byla z pohledu psychologa snížena. Akutní stresová reakce vzniká, když se člověku stane něco, co ho traumatizuje a on si to uvědomí. Tam nastane úzkost, pochopení toho, poruchy spánky, neurotická reakce, akutní, tak jak to popisovala poškozená, netrvalo to ani měsíc, trvalo to týden. Jednalo se o strach z pachatelů. Neomezilo to poškozenou v běžném životě, protože to bylo akutní stresové trauma a trvalo nějakou krátkou dobu. Znalci dospěli k závěru, že to závažný vliv nemělo. Stresová reakce byla silná ještě v době, kdy poškozenou znalec – psycholog vyšetřoval. Nelze vyloučit, že stavy mysli poškozené pocházejí z jiných zdrojů, otázka je, do jaké míry, co spadá na vrub té události. Ale i v rámci té události je třeba zdůraznit, že ona věc spíše vyčítala sobě. Pokud poškozená uvedla, že strach konkrétně pochází z odplaty, tak neměli znalci důvod tomu nevěřit. Když se lidé něčeho bojí a přijdou na vyšetření, ať již v rámci posudku nebo v rámci vyšetření, tak obvykle mluví o té samé události. V odborné praxi se vychází ze skutečnosti, že člověk uvádí nepravdivé údaje buď z patologických důvodů, tzn., že trpí nějakou duševní poruchou nebo chorobou, anebo že vědomě lže. Znalec může s jistotou nebo s větší jistotou určit tu první variantu, tzn., že člověk je nějakých způsobem nějakým duševně nemocný, že má nějakou poruchu, a proto uvádí nepravdivé údaje. Pokud ten člověk netrpí duševní poruchou nebo chorobou, kterýkoliv člověk je schopen uvést nepravdivé údaje vědomě a to znalec nezjistí. Pod vlivem alkoholu jsou lidé více sugestibilní, poškozená si pod tím alkoholem troufla do vztahů jít dál, než by třeba chtěla a zároveň nedovedla správně vyhodnotit nebezpečí, které z toho plyne. Tím, když nedovedla posoudit, tudíž se z toho vyplývá účinně se bránit, tzn., že byla v jakémsi stavu bezbrannosti. Následkem požití alkoholu je člověk lhostejnější. Ženy se opíjejí proto, aby byly povolnější. To platilo i v případě poškozené. Poškozená říkala, že byla mile překvapena, že babička jí obejmula a ani otec jí nic nevytknul. Pokud by se uvažovalo, že stresová reakce, o které hovoří psychiatr, byla důsledkem strachu z případného trestu otce, tak to určitě tak nebylo. Strach z případného potrestání ze strany otce, kdy znalec vyšetřoval poškozenou asi měsíc po té události, by se nepromítl do těch testů takovou měrou nebo tak masivně. Pokud poškozená uvedla, že nejhorší na celé události bylo její zranění, pak k tomu znalkyně uvedla, že akutní stresová reakce nastala, když si to uvědomovala postupně, co se mohlo stát, následky toho činu. Jelikož je ještě psychicky nezralá a sex bere jako hru. Pokud znalkyně celé shrne, poškozená byla ve stresu a nechtěla poutat pozornost tím, co se jí stalo, ale chtěla to uklidit pod koberec.  

  1.      Se souhlasem stran byly čteny závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie a z oboru kriminalistika, odvětví biologie, genetika a daktyloskopie. Jak vyplývá ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, vypracovaného Doc. Ing. XX, v předloženém vzorku krve nezl. XX byla stanovena hladina ethylalkoholu 1,14 g/kg. Nezletilá se tedy v době činu nacházela ve stavu opilosti. Analýzou krevního séra byla prokázána minulá konzumace konopných drog (marihuany). Nelze tedy vyloučit, že v době činu se poškozená nacházela pod kombinovaným vlivem alkoholu a marihuany, souběžná konzumace marihuany a alkoholu má významný potencující efekt na CNS. Ve zbylém krevním vzorku nebyla přítomnost pervitinu potvrzena. Pervitin je detekovatelný v krvi podstatně kratší dobu než v moči, vzorek moče však nebyl zajištěn. 
  2.      Dle znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví biologie, genetika a daktyloskopie se ze zajištěných věcných stop nepodařilo zajistit použitelné daktyloskopické stopy. Genetickou analýzou byla prokázána shoda DNA zajištěné na nedopalcích (st. č. 5 - 8), zajištěných na místě setkání obviněných s poškozenými u metra XX s DNA obviněných (st. č. 5 - 7 obv.XXX st. č. 8 - obv. XXX.). Tedy je prokázána přítomnost obviněných na místě setkání s poškozenou. Ve stopách zajištěných od poškozené, na jejích oděvních součástkách, byla prokázána DNA poškozené. Ze stěru lidské krve, z pasu předložených kalhot patřících poškozené, byla dále izolována DNA vykazující shodu s DNA obv. XX. Ze stěru hrdla lahve, stopa č. 4, byla prokázána přítomnost DNA shodné s DNA pošk. XX a DNA shodné s DNA sv. X… Dále byly podle § 213 odst. 1 tr. řádu předloženy důkazy listinné, jak tyto jsou uvedeny v protokolu z hlavního líčení a specifikovány dále. Strany neměly návrhy na doplnění dokazování. Proto soud prohlásil dokazování za skončené. Poté, co soud provedené důkazy zhodnotil jednotlivě a v jejich vzájemných souvislostech, dospěl k závěru, že se obžalovaní dopustili jednání popsaného ve výrokové části tohoto rozsudku, kterým naplnili skutkovou podstatu shora uvedeného přečinu. Oproti podané obžalobě, jak vyplývá z následujícího odůvodnění, došlo k úpravě popisu skutku s ohledem na prokázaný skutkový děj, kdy výsledkem je i změna právní kvalifikace oproti podané obžalobě. 
  3.       Pokud se týká skutkových zjištění, soud vycházel při rozhodnutí o vině logicky v podstatě zcela z výpovědi poškozené, která, byť je jediným přímým důkazem, usvědčuje obžalované ze spáchání uvedeného skutku. Fakt, že se jedná o jediný přímý důkaz, je v obdobných projednávaných případech v podstatě typický, kdy z charakteristiky skutku je zřejmé že se jedná o případ tvrzení proti tvrzení. V případě obou obžalovaných se totiž v podstatě jedná, pokud se týká samotného úzce časově ohraničeného jednání, ve kterém je spatřováno právě spáchání uvedeného zločinu, o „dvojjedinou“ výpověď. Při porovnání výpovědi obou obžalovaných se pouze v této části výpovědi obou obžalovaných v podstatě zcela shodují, kdy lze poukázat na fakt, že pokud se týká předchozího a následujícího děje (jeho popisu) se výpovědi obou obžalovaných více či méně liší. Poukázat lze na shora shrnuté výpovědi obžalovaných, jejichž součástí bylo vyjadřování se k průběhu děje u stanice metra XX (poškozená mluvila částečně rusky – obž. X. x částečně anglicky - poškozená x obž. X. s poškozenou nemluvil, protože mu nerozuměla, když mluvil anglicky, přitom on sám rusky umí), popis cesty s poškozenou do parku (jak byli seřazeni, jak se chovala poškozená) jakož i cesty zpět z místa činu. Projednávaná věc je do určité míry netypická v tom smyslu, že poškozená je osobou nízkého věku, čemuž odpovídá její rozumová vyspělost a vyjadřovací schopnosti, byla pod značným vlivem alkoholu, který významně zhoršuje, jak je soudu z jeho činnosti známo, ukládání paměťových stop a schopnost následné reprodukce vnímaných skutečností, kdy navíc je osobností značně disharmonickou. U poškozené je nepochybně značně snížena schopnost posoudit ze všech hledisek prožitou událost, jakož i chápat její vážnost. I z toho důvodu musel soud k verzi poškozené (a její osobnosti) přistupovat značně kriticky a velmi podrobně se zabývat v podstatě každým detailem výpovědi poškozené ze všech v úvahu připadajících hledisek a tuto musel podrobně konfrontovat s ostatními provedenými důkazy. Po provedeném dokazování pak soud musel konstatovat, že verze prezentovaná poškozenou obstála, kdy je podporována a ověřována dostatečným způsobem tak, aby mohla být rozhodujícím důkazem pro výrok o vině obžalovaných. 
  4.     Obhajoba zcela logicky (a z tohoto hlediska k věci přistupoval soud), se snažila věrohodnost poškozené zcela podkopat, poukazujíc na jednotlivosti z její výpovědi, faktu, že v minulosti lhala o různých věcech, že má výchovné problémy, že je stižena následky disharmonického vývoje. Předně je třeba uvést, že každého svědka, není-li bezprostředně zjištěn jeho evidentní zájem na výsledku projednávané věci, je třeba považovat za věrohodného, není-li z objektivních skutečností možné dovodit důvodné pochybnosti o jeho věrohodnosti. To se v daném případě nestalo. 
  5.     Předně je třeba uvést, že znalci posuzující duševní stav poškozené de facto konstatovali, že její chování a postoje jsou dány jejím disharmonickým vývojem vlivem vnějšího prostředí, kombinovaným s pubertálním věkem. Znalci konstatovali, že poškozená netrpí duševní poruchou, která by jakkoli ovlivňovala její schopnost vypovídat důvěryhodně. U poškozené se neprojevily žádné indicie, které by nasvědčovaly tomu, že poškozená má vlastní (niterní, vrozené) vady, či problémy, které by samy o sobě vedly k závěru, že má poškozená zvláštní tendence ke lhaní či jiné zvlášť negativní vlastnosti, ze kterých by bylo možné obecně dovozovat motivaci ke křivému obvinění. Ačkoli je poškozená osobou mladou, je si nepochybně vědoma možných následků na ni i na osoby, proti kterým svědčila, kdy nebyly u ní shledány ani žádné zvláštní tendence ke mstivosti nebo snaze po odplatě. 
  6.     Pokud bylo prokázáno, že poškozená v minulosti lhala, jednalo se vždy o situace, které svojí závažností nedosahovaly ani zdaleka závažnosti projednávané věci, kdy její lži se odvíjely právě a především od vlivu vnějšího prostředí (disharmonický vývoj daný do značné míry rodinou, nesprávní kamarádi apod.), jakož i jejího psychického stavu daného probíhající pubertou (experimenty se sexem, alkoholem, drogami, předvádění se před kamarády). Na tomto místě lze konstatovat, že prokázané lži poškozené lze podřadit pod typ lží, které lze z hlediska projednávané věci podřadit pod určitou kategorii lží „nevinných“, kterými se poškozená snažila dosáhnout určitých dílčích výhod, či jimi „mlžila“, aby zakryla své nežádoucí chování. Tyto lži poškozené lze tak označit za lži v podstatě typické pro věk a osobnost poškozené. Je přitom třeba konstatovat, že se nejednalo o programové jednání poškozené, ale o její určité výstřelky nemající zásadní vliv na věrohodnost poškozené v zásadních věcech. Z hlediska charakteru poškozené je třeba poukázat na fakt, že tyto lži z minulosti v trestním řízení poškozená, vědoma si možných následků, bez okolků přiznala, což poškozené významně přidává na její věrohodnosti, když přiznala i to, co přiznávat v podstatě nemusela. 
  7.      I přes výše uvedené soud přesto podrobil zevrubnému zkoumání výpověď poškozené v kontextu závěrů znaleckého posudku na posouzení jejího duševního stavu, kdy pokud poškozená zjevně netrpí patologickým lhářstvím, musela by mít ke křivému obvinění obžalovaných určitý motiv. Na první pohled teoretických motivů k takovému jednání má poškozená poměrně hodně. V kontextu faktu, že poškozená nechtěla informaci o tom, co se jí stalo vůbec sdělit a věc z vlastní vůle a přesvědčení nahlásila třetí osoba (viz výpověď zcela nezávislého svědka X), však jakékoli úvahy o jednotlivých v úvahu připadajících motivacích vedly soud do slepé uličky. Je přitom třeba zdůraznit fakt, který byl obhajobou kladen k tíži věrohodnosti poškozené, že poškozená vlastně samotný akt znásilnění nevnímala výrazně negativně, což je však poměrně dobře vysvětlitelné postoji poškozené k otázce sexuality a intimního kontaktu, ke kterým se vyjadřovali i znalci. Poškozená na otázku ohledně zkušeností se sexem v minulosti, zda „Měla v minulosti nějakého intimního přítele nebo přítelkyni?“ uvedla „Měla. Intimní zkušenost to nebyl přítel, ale byl to kluk.“. Je tak zjevné, že poškozená k intimním kontaktům přistupuje pragmaticky, bez potřeby určitého duševního souznění spočívajícího v blízkosti osob, společného prožívání událostí ve vzájemném porozumění a ohleduplnosti, vzájemné důvěrné komunikaci, poskytování si podpory apod. Poškozená bere sexuální styk do značné míry jako hru (viz vyjádření znalců z oboru psychiatrie a psychologie). Z toho pak zjevně pramení i neobvyklé chování poškozené, pokud se týká vnímání prožité události a upřednostňování následně prožitého úrazu jako ještě možná negativnějšího, neboť v tom vnímala svojí největší potupu. Je totiž třeba přihlédnout k faktu, že žádné zjevné přímé následky jednání obžalovaných na poškozenou nemělo, kdy to je dáno zřejmě tím, že se nejednalo o agresivní chování. Z tohoto hlediska je pak pochopitelné, že poškozená může mít větší strach z možných následků projednání věci než ze samotného znásilnění. 
  8.       Pokud bylo chování poškozené po jejím převozu do FN XXl neobvyklé, kdy se poškozená nechovala jako „typická oběť znásilnění“ (kterou dle názoru soudu definovat nelze, neboť zcela záleží na konkrétním jednání a specifikách dané osoby), pak toto může být dáno shora uvedeným, určitým obranným mechanismem, jakož i zjevně do značné míry působením alkoholu (viz znalkyně MUDr. XX). Nelze odhlédnout ani od výpovědi sv. G., otce poškozené, který se vyjádřil v tom smyslu, že se snažil celou situaci zlehčit, aby poškozené ulevil, což vedlo i k tomu, že ji vynuceně rozesmál. Nelze přitom odhlédnout ani od faktu, že v krvi poškozené byly nalezeny stopy po předchozím užití OPL, jejichž působení nelze taktéž zcela vyloučit. 
  9.      Pokud se týká samotné míry ovlivnění alkoholem, soud vycházel z lékařské zprávy FN XX v kontextu výpovědi sv. MUDr. XX, kdy je zjevné, že při prvním odběru krve ve FN XX po přijetí poškozené k ošetření, měla tato alkohol v krvi dle akreditované laboratoře 1,4‰. Znalecký posudek z oboru toxikologie vycházel až ze vzorku, který byl odebrán s určitým časovým odstupem ve FN XX, kdy koncentrace alkoholu v krvi byla 1,14‰. Je zjevné, že v této době se poškozená nacházela ve fázi postresorpční, kdy lze dovozovat, že v době spáchání činu byla koncentrace alkoholu v krvi poškozené ještě vyšší, kdy lze hovořit s přihlédnutím k věku poškozené (a popisu jejího chování, kdy klopýtala, neudržela se na nohou a upadla) o stavu střední opilosti v době spáchání činu. Tento její stav nepochybně sám o sobě definuje stav bezbrannosti. Poškozená přesto při ohledání místa činu spolehlivě označila místo, kde mělo dojít ke znásilnění, kdy na místě byla nalezena lahev od vodky, ze které popíjeli (viz protokol o OMČ a znalecký posudek z oboru genetiky), což opětovně činí verzi poškozené věrohodnou. 
  10.     V podstatě nesporný mezi obžalovanými a poškozenou byl popis průběhu jednání do okamžiku, než opustili spirálovou točnu u stanice metra XX, kdy poškozená sice uváděla, že si na některé věci nepamatuje, což však může být dáno právě její mírou opilosti. V základních obrysech však byla výpověď obžalovaných a poškozené shodná, kdy to soud vede k závěru, že poškozená byla schopna rekapitulovat v obecném smyslu (s určitými pochopitelnými výjimkami) průběh večera. 
  11.     Je nepochybné, že určitou část morální viny na skutku nese samotná poškozená, neboť to byla právě ona, kdo společně se sv. XX, iniciovala první kontakt s obžalovanými za účelem (nelegálního) pořízení alkoholu. Takové jednání poškozené je nepochybně nežádoucí a v tomto smyslu musí být chování poškozené pod zpřísněným dohledem. Valnou část viny na dalším vývoji situace (pomine-li soud samotný akt znásilnění) pak však nesou obžalovaní, obžalovaný XX. zvlášť. Byl to právě on, kdo svolil k nákupu alkoholu poškozeným, tento jim koupil. Byli to obžalovaní, kteří pak chtěli navázat s nezletilými bližší kontakt a obě nezletilé pobízeli k pití, což vedlo k tomu, že se poškozená dostala právě do stavu střední opilosti. Je zjevné, že to byli také obžalovaní, kteří iniciovali odchod s poškozenou do přilehlého parku. Předně je třeba uvést, že poškozená k tomu zjevně neměla důvod, kdy jí prezentovaná záminka obžalovaných (že obž. XX nechce pít na veřejnosti) se v kontextu jejich předchozího a následujícího jednání jeví jako logická. Soud jako zcela účelovou vyloučil výpověď obž. XX, že se mu pošk. XX nelíbila, že jí vnímal (značně) negativně. Je totiž zcela zvláštní, že by jí za takové situace v podstatě „trpěl“ a bavil se s ní téměř 1,5 hodiny (viz kamerové záznamy od prvního setkání po odchod od stanice metra XX). O kontaktu mezi obžalovanými a poškozenou u metra XX hovoří i biologické stopy zajištěné na nalezených nedopalcích cigaret. Byli to tedy obžalovaní, kteří, ačkoli nepochybně měli být těmi „vyspělejšími“, s vědomím toho, že je poškozená nezletilá, kdy museli vnímat její stav, měli celou záležitost ukončit. To však neučinili a pod záminkou dalšího popíjení v parku poškozenou odvedli. 
  12.      Tím se soud dostává k motivaci obžalovaných. Je zjevné, že obžalovaní sice netrpí žádnou duševní poruchou či sexuální odchylkou, kdy to však neznamená, že by se nemohli dopustit sexuálního deliktu. Situaci lze nepochybně přirovnat ke známému přísloví „příležitost dělá zloděje“, kdy onu příležitost poškozená v podstatě naservírovala oběma obžalovaným svým chováním přímo pod nos. Poškozená nepochybně mohla svým chováním, kdy sama připustila, že obž. XX se jí líbil, přispět k domněnce obžalovaných, že za situace, kdy s nimi jde dobrovolně do parku, je svolná k intimnímu kontaktu. Pokud poškozená připustila, že dokonce obžalovaného XX objala, pak to nepochybně mohlo být spouštěčem jednání obžalovaných. O obžalovaných nebyly zjištěny žádné negativní informace z minulosti, kdy (vcelku nepřekvapivě) byli veškerými příbuznými označeni za vzory dobrého chování. Soud nepochybuje o tom, že skutek, kterým byli obžalovaní shledáni vinnými, je excesem z jinak řádného života. Dokonce si soud dovoluje dovodit, že v případě, že by obžalovaní znali skutečný věk poškozené, uvedeného jednání by se zřejmě nedopustili. Právě otázka vědomosti věku poškozené je jednou z nejpalčivějších otázek v projednávané věci. 
  13.      Soud rozhodně nevyloučil, že poškozená skutečně sdělila během komunikace s obžalovanými, že jí je čtrnáct let. Nicméně znalost této informace obžalovanými nebyla nijak potvrzena. Je nepochybné, že mezi poškozenou a obžalovanými byla značná jazyková bariéra, kdy navíc komunikace mezi poškozenou a obžalovanými byla roztříštěna do několika celků dělených komunikací s dalšími osobami, odchodem nezletilé XXX., popíjením z lahve vodky atd. Za takové situace nemuseli skutečně obžalovaní informaci o skutečném věku poškozené zachytit a mohli stále být v domnění, že je jí 16 let, jak jim již dříve řekla, což potvrdila i sv. XX. Tomuto jejich přesvědčení nahrával nepochybně vzhled poškozené, která je jednak na svůj věk poměrně fyzicky vyspělá (jak se soud mohl přesvědčit při jejím, byť odděleně provedeném, výslechu), jednak v daný den byla nalíčena tak, že na věk nižší než 15 let by ji netipoval nikdo (viz výpověď sv. X., sv. X.). Obžalovaní tak zjevně nepodkročili požadovatelnou míru opatrnosti, kdy nejednali ve vztahu k okolnosti zvlášť přitěžující spočívající v předmětu útoku charakterizovaném jako osoba mladší 15 let ani v nevědomé nedbalosti. 
  14.      Z výše uvedeného vyplývá, že se skutečně obžalovaní v určitý okamžik začali snažit „vytěžit ze setkání s poškozenou co nejvíce“, kdy měli důvod domnívat se až do okamžiku, než poškozenou k orálnímu styku donucením a zneužitím její bezbrannosti přinutili, že se ničeho špatného nedopouští. Rozhodně tak nelze jednoznačně říci, že průběh samotného znásilnění ve smyslu užití násilí a zneužití bezbrannosti poškozené nějak plánovali; pravděpodobně se jednalo o určitý zkrat. 

Fakt, že u obžalovaných při orálním sexu nedošlo k vyvrcholení, rozhodně nemá vypovídací schopnost k otázce (ne)spáchání skutku. Tato skutečnost může mít mnoho různých vysvětlení, včetně toho že k ejakulaci u obžalovaných došlo, nikoli však v ústech obžalované nebo na ní, že byli obžalovaní vyrušeni, že si uvědomili na základě určitých indicií, že styk ze strany poškozené dobrovolný není apod.  Na věrohodnosti poškozené s přihlédnutím k jejímu celkovému stavu (rozrušení, věk, zranění) nemění nic ani fakt, že ve svých vyjádřeních vůči svědkům mohla sdělit nepřesné či zavádějící informace, či informace, které byly nesprávně reprodukovány, nebo dokonce informace lživé. Koneckonců i sama poškozená ve své výpovědi korigovala svá vyjádření, která byla reprodukována pouze jako zprostředkované informace ve výpovědích, úředních záznamech policie či v lékařské zprávě. Pokud poškozená sdělila sv. X., že byla s kamarádkou v baru, nebyla sice tato skutečnost prokázána, nicméně nelze vyloučit, že se jednalo o určitou „informační zkratku“ v tom smyslu, že se opila. Pokud jednou zmínila, že pachatelem mohl být XX, nepochybně mohlo jít o přeřeknutí nebo nesprávné zachycení informace, když poškozená nadále mluvila o XX nebo XX. Pokud poškozená měla uvést, že pohlavní styk odmítla, mohlo se jednat pouze o určitou zkratku použitou lékařkou ve zprávě, kdy jakýkoli náznak nedobrovolnosti jednání poškozené mohla ona sama vnímat jako odmítnutí. Pokud poškozená sv. X. sdělila, že na ní čeká otec, jednalo se sice o lež, která však byla zjevně motivována tím, že nechtěla, aby svědek volal policii, což potvrzuje závěr o tom, že nechtěla vůbec, aby se o činu vědělo. Za takové situace je značně nepravděpodobné, že by si celé jednání vymyslela. Jak správně poznamenala znalkyně MUDr. XX, bylo by v takovém případě nejjednodušší a nejpřirozenější, že by si vybájila následky, či by barvitě popsala samotný akt znásilnění (třeba včetně zranění, které si však následně způsobila sama, což také zcela bezprostředně sdělila), aby dodala případné své „historce“ na věrohodnosti. Poškozená však zjevně zášť či zlost vůči obžalovaným vyplývající ze samotného sexuálního styku necítí. Bojí se pouze možných následků, jakož se i zlobí na sebe, že se přivedla do takového stavu, který s sebou přinesl následek v podobě znásilnění a zranění. 

  1.       Soud tedy má za prokázané jednání obžalovaných, jak bylo pojato do výroku o vině. Pokud se týká prvku násilí, je tento dán samotným faktem, že poškozenou obžalovaní chytili za hlavu a tlačili ji ke svému rozkroku (nejpozději v tomto okamžiku již museli být srozuměni, že se jedná o nedobrovolný styk), kdy poškozená nebyla schopna se (adekvátně) bránit, maximálně se mohla snažit uhýbat hlavou. Nejednalo se tedy o dobrovolný styk, který by v případě felace musel být vyjádřen aktivním jednáním poškozené daným místními podmínkami, tedy zřejmě přinejmenším dobrovolným kleknutím na kolena a dobrovolným vložením penisu do úst. Otázku bezbrannosti poškozené pak soud rozebral výše. 
  2.       Po právní stránce soud jednání obžalovaných posoudil jako zločin znásilnění podle § 185 odstavce 1 alinea první, alinea druhá, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, když obžalovaní jiného násilím a zneužitím bezbrannosti donutili k pohlavnímu styku, čin spáchali jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a čin spáchali na dítěti. 
  3.       Při úvaze o druhu a výměře trestu soud přihlížel k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným a majetkovým poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a možnosti jeho nápravy ( § 38, § 39 odst. 1 tr. zákoníku), přičemž se pečlivě zabýval polehčujícími i přitěžujícími okolnostmi. Soud se přitom rovněž zabýval společenskou škodlivostí jednání obžalovaných, kdy však v daném případě je zcela nepostačující uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu již s ohledem na právní kvalifikaci jejich jednání. 
  4.       Povaha a závažnost trestného činu jsou určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. Zájem chráněný trestním zákoníkem musel být obžalovaným zcela zřejmý. 
  5.        Oběma obžalovaný polehčuje jejich dosavadní bezúhonnost. Ve prospěch obžalovaných hovoří i fakt, že se jednání dopustili ve věku blízkém věku mladistvých (obžalovaný X. především). V neprospěch obžalovaných však hovoří způsob provedení činu, kdy se jednání dopustili na osobě již v podstatě zcela bezbranné, kdy k její bezbrannosti značně přispěli svým aktivním jednáním, jak je rozebráno shora, kdy navíc zřejmě již od odchodu od stanice metra XX zřejmě sexuální styk s poškozenou (možná v tu chvíli ještě dobrovolný) plánovali. 
  6.         Při trestní sazbě 2-10 roků je východiskem pro uložení konkrétního trestu obžalovaným východiskem dolní hranice trestní sazby, kdy však na samé dolní hranici s ohledem na faktory zvyšující závažnost jednání obžalovaných jako adekvátní trest soud shledává trest tříletý. V souladu s podmínkami ust. § 81 odst. 1 tr. zákoníku soud dospěl k závěru, že trest může být uložena jako podmíněně odložený, avšak s ohledem na obecnou závažnost jednání obžalovaných vyjádřenou trestní sazbou, musí být takový trest být odložen na nejdelší možnou zkušební dobu. Soud při úvahách o podmíněném odložení trestu vycházel i z faktu, že cca 5 měsíční pobyt obžalovaných ve vazbě pro ně byl v jejich věku značným ponaučením, které by do budoucnosti mohlo garantovat, že se obžalovaní zdrží jakéhokoli dalšího protiprávního jednání. 
  7.          Soud přistoupil i k uložení trestu vyhoštění z území ČR. Tento trest je odůvodněn faktem, že se obžalovaní jednání dopustili jako zahraniční „návštěvníci“ ČR, kteří by měli respektovat právní řád státu, ve kterém se nacházejí, kdy pokud zde nemají žádné pevné vazby, a právní řád poruší (navíc velmi podstatným způsobem trestným ve většině civilizovaných zemích), pak je jejich setrvání či pobyt v ČR značně nežádoucí. Soud přitom vycházel i z toho, že neuvěřil, že by obžalovaní byli v ČR jako turisté, jejichž relativně dlouhodobý pobyt (na poměry XX nákladný) zde hradily jejich rodiny, ale že se v případě obžalovaných jednalo o nelegální pracovníky. To v podstatě potvrdila poškozená, když uvedla, že obžalovaní pracují se sádrokartonem (nikoli, že jsou studenti VŠ na dovolené). Obžalovaní tedy zcela zjevně nerespektují právní řád ČR ve více směrech. Výměra trestu byla stanovena shodně se zkušební dobou, kdy takový trest dle názoru soudu odpovídá zásadám individualizace. 
  8.        Pokud se týká výroku o náhradě nemajetkové újmy, soud shledal co do základu nárok zcela opodstatněný. Ačkoli by v jiných (obvyklejších) případech soud uplatněnou částku 50 000 Kč považoval v případě znásilnění v podstatě za minimální, specifika daného případu neumožňují takovou částku přiznat. Je třeba konstatovat, že nárok na nemajetkovou újmu nemůže krýt poškození na zdraví, které se v budoucnu může u poškozené projevit, kdy navíc má krýt nároky neprojevující se v majetkové sféře. Výše nemajetkové újmy musí odpovídat míře (a účinkům) zásahu do osobnostních práv poškozeného, kdy je třeba zhodnotit řadu relevantních skutečnostní včetně eventuálního spoluzavinění poškozeného. V případě trestného činu znásilnění přiznaná nemajetková újma má krýt ztrátu na důstojnosti, ztrátu důvěry osoby v druhé pohlaví, možný strach apod. Pokud poškozená do značné míry svým postojem a jednáním přispěla k následnému spáchání činu, kdy se sama chovala s ohledem na svůj věk přinejmenším amorálně, kdy v podstatě sama nepopisuje žádné ze zmiňovaných účinků na svou osobu, pak by bylo přiznání částky v uplatněné výši nepřiměřené. Především s ohledem na jednání poškozené, její postoj ke spáchanému činu a faktu, že (prozatím) nebylo shledáno, že by se čin obžalovaných poškozené obzvláště dotknul, soud jako odpovídající považuje přiznání částky 10 000 Kč, která dostatečně kryje v úvahu připadající újmu, která poškozené vznikla, která je dána především stresem z projednávání věci a strachem z možných následků. Nárok byl přiznán i s uplatněnými zákonnými úroky z prodlení, kdy nebylo důvodu nároku nevyhovět. Ve zbytku byla poškozená odkázána s nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. 

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze. O odvolání bude rozhodovat Vrchní soud v Praze. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaní pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené samosoudcem) odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaných. 

Praha 29. ledna 2019 

Mgr. Lukáš Slavík, v.r. 

předseda senátu