Mnohonásobný recidivista, znásilnění ženy cizím mužem

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní  soud  v  Jičíně  rozhodl  v  hlavním  líčení  konaném  dne  10.  prosince  2018  v senátě složeném z předsedy  JUDr. Aleše Výmoly a přísedících Věry Domesové a Aleše Kupce

takto:

Obžalovaný

XXX, narozený XXX v XXX., trvale bytem XX, okres XXX, nyní bytem XXX, okres XXX, zaměstnanec společnosti XXX,

je vinen, že

v přesně nezjištěné době po půlnoci dne XXX 2017 v XXX, ve stanu postaveném u řeky XXX v blízkosti OD XXX, před její slovní nesouhlas osahával na intimních místech XXX, nar. XXX, kdy jí pod oblečením sahal mezi nohy a opakovaně strkal prsty do pochvy, a dále téhož dne v podvečerních hodinách ji opět proti její vůli osahával, poté jí svlékl kalhoty a spodní prádlo a vykonal na ní soulož spočívající ve spojení pohlavních orgánů, přičemž tomuto jednání se XXX bránila tím, že se snažila dávat nohy k sobě, ale on je silou roztáhl, a současně jej opakovaně žádala, aby tohoto jednání, které pro ni bylo bolestivé, zanechal, přitom plakala, přesto její odpor překonal,

tedy

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal souloží,

čímž spáchal

zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku

a odsuzuje se

za to podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.

Podle § 84  trestního  zákoníku  a  §  85  odst.  1  trestního  zákoníku  se  výkon  tohoto  trestu podmíněně  odkládá  na  zkušební  dobu  v trvání  5  (pěti)  roků  za  současného  vyslovení dohledu.

Odůvodnění:

1.   Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že obžalovaný v přesně nezjištěné době po půlnoci dne XXX 2017 v XXX, ve stanu postaveném u řeky XXX v blízkosti OD XXX, přes její slovní nesouhlas osahával na intimních místech XXX, nar. XXX, kdy jí pod oblečením sahal mezi nohy a opakovaně strkal prsty do pochvy, a dále téhož dne v podvečerních hodinách ji opět proti její vůli osahával, poté jí svlékl kalhoty a spodní prádlo a vykonal na ní soulož spočívající ve spojení pohlavních orgánů, přičemž tomuto jednání se XXX bránila tím, že se snažila dávat nohy k sobě, ale on je silou roztáhl, a současně jej opakovaně žádala, aby tohoto jednání, které pro ni bylo bolestivé, zanechal, přitom plakala, přesto její odpor překonal.

Obžalovaný v přípravném řízení na svoji obhajobu uvedl, že nesouhlasí s tím, co je uvedeno v usnesení o zahájení trestního stíhání a popsal to tak, že XXX zná jen podle vidění z XXX, takže když jí viděl v tom stanu, věděl, o koho jde. Byl s ní asi 2-3 minuty sám v době, kdy přítel XXX odešel za kamarádem ohledně kamenů. Oba měli hodně vypito. Chtěla po něm ten stan, který byl původně jeho a chtěla ho za sex.  Nabídla se mu sama. Svlíkla si kalhoty, on taky a asi 2x malinko zasunul, ale pak si uvědomil, že je to blbost, ostuda a tak přestal. Oba se oblékli a vše ukončili. Pokud jde o tu noc, kdy s nimi spal ve stanu, nic se nedovolil, XXX byl uprostřed. K přítomnosti spermatu na látce ze stanu uvedl, že to udělala sama XXX, neboť poté, co to ukončili, se ocitli ještě jednou spolu sami, byl opilý a spal a ona mu to udělala rukou, což také řekla jeho přítelkyni. K tomu, aby ho udala na policii, XXX navedla XXX. Při hlavním líčení kromě jiného uvedl, že na své výpovědi z přípravného řízení trvá. Dále kromě jiného dodal, že paní XXX nemluví pravdu. To, co on vypovídal, je čistá pravda. Pokud je v podnapilém stavu, tak se v životě nemohlo stát to, o čem mluvila paní XXX. V životě jí neroztahoval nohy a nešahal mezi ně. Paní XXX se mu chtěla pomstít za to, že okradla XXX z XXX, který už nežije, on byl jako svědek proti ní a ona šla za to sedět. Od té doby se snažila ho dostat do kriminálu. Dne XXX 2017 se s přítelkyní XXX na ubytovně pohádal, přišla i policie a řekla mu, že má jít ven. Spal na lavičce u XXX – lávka k XXX. Policajti mu potom řekli, aby odešel, aby byl klid. Byl jsem trošku napitej a tak odešel, lehl si na lavičku a vyspal se z toho. Okolo 01:00 – 02:00 hodin se vzbudil, potom šel k nádraží a v 05:00 hodin šel do práce. Další den se potkal s paní XXX, která se ho ptala, proč je venku. Říkal jí, že se pohádali jenom kvůli tomu, že když je opitej, tak mu to v posteli nejde a to je čistá pravda. Vyspal se a další den byl na ubytovně s paní XXX, která ho tam vzala. Byla tam paní XXX a XXX, přítel paní XXX. Vypili nějaké víno a šel spát, protože musel ráno do práce, neboť v té době pracoval v XXX. Další den sháněl stan, na který narazil, protože ho neviděl, jelikož špatně vidí a spadl na něj. Byli v něm oba dva a to XXX a XXX. Potom nějak pokecali a on odešel. Další den tam po práci šel, okolo 16.00 – 17.00 hodiny. Pili tam víno, pivo, atd.. XXX řekl, že ho hledal nějaký pán skrz nějaký kameny a on tam šel. XXX mu řekla, že si stan může nechat a nabídla mu za to sex, ale on nemohl, protože byl opitej a nešlo mu to. Jestli to bylo dvakrát, nedokáže říct. S paní XXX měl jednou v XXX rozepři skrz syna. Furt neví, co to je znásilnění. XXX se vůbec nebránila, sama se svlíkla. Pomáhala mu rukou, než do ní dvakrát zasunul v době, když byl XXX asi 1-2 minuty pryč, ale vůbec to nešlo, nebylo to tam zasunutý úplně. Deka, kterou tam měl, byla od něho a od jeho přítelkyně z ubytovny. Jak je možné, že jeho sperma bylo nalezeno ve stanu neví, ale ví, že když vstával, měl svlíknutý montérky pod kolena.

2.   Obžalovaný je z posuzovaného jednání usvědčován výpověďmi poškozené XXX a XXX a XXX.

3.   Poškozená XXX, v přípravném  řízení  po  řádném  poučení  jako  svědkyně  uvedla,  že  za  všechno může paní XXX, která přivedla XXX k nim do stanu. To, co oznámila, se zakládá na pravdě, ale bojí se, protože paní XXX jí vyhrožuje tím, že přijede někdo z XXX, že jí zabijí psa a podpálí stan. XXX chtěl po nich 200 Kč za stan, pak dokonce 5.000,- Kč. Druhý den přišel s tím, že chce jen 2,5 tisíce a za soulož. Přítele poslal pro flaškové pivo a začal si ho honit. Pak ji svlíkl a strčil jí ho tam. Ona se bránila a říkala mu, aby ji nechal být. Dále ji osahával mezi nohama, sahal jí až do dělohy, když spolu leželi ve stanu. To bylo předtím, než jí znásilnil, tedy ze čtvrtka na pátek. Ke znásilnění došlo v pátek. Když jí ho tam strčil, dělal tak, aby se udělal. Ona ležela na zádech a on byl na ní. K výronu semene došlo. Ptal se jí, jestli jí to tam může dát. Ona mu řekla, že jo, že stejně nemůže mít děti. Brečela u toho. K lékaři šla v neděli, neboť měla bolesti, pálila ji moč, měla křeče a výtoky. Tyto obtíže předtím neměla. Pokud jde o stažení obvinění, nutili ji k tomu XXX a XXX, tedy spíš prosili. Nebyli na ni zlí, ale měli strach, že půjde XXX sedět, proto také byla na policii v XXX. Zpátky to chtěla vzít kvůli XXX, která jí vyhrožovala.  Celou záležitost nahlásila později, protože se bála.  V minulosti již byla několikrát znásilněná, a to i svým synem, který ji uhodil. Při hlavním líčení poškozená uvedla, že si vůbec nic nepamatuje. Neví, co se stalo. Jak byla zmlácená, od té doby špatně vidí. V XXX byla zkopaná panem XXX. Stalo se to XXX 2018. Zkopal ji, protože mu nechtěla dávat peníze. Od té doby se bojí, ztrácí zrak. Ví jenom, že paní XXX jí naváděla. Obžalovaný se tam šel vytahovat, že jí vojel. Tak ji to řekla XXX, že se tam s tím vytahoval. K poměru mezi nimi došlo, ale bylo to se znechucením, bylo ji to nepříjemné, nechtěla to. Nebránila se. Nemohla, měla 30 kg, ještě je po operaci ruky, má tam železo, jak se může bránit, je slabá ženská. Kromě ní a obžalovaného tam nikdo nebyl. O pomoc nevolala. Obžalovanému jenom řekla,  že  má  steh  v děloze.  Nikomu to nehlásila.  XXX je poslala na gynekologii, ať ho žaluje, měla na něj vztek. Chtěla, aby na něj šli žalovat. Za všechno může ona. Vzhledem k obsahu výpovědi poškozené učiněné při hlavním líčení byla v souladu s ustanovením § 211 odst. 3 písm. a) tr. řádu čtena její výpověď z přípravného řízení, kdy po jejím přečtení výslovně prohlásila, že na této výpovědi trvá a dále dodala, že obžalovanému říkala, že nechce, protože tam měla ten steh. Bojí se. Byla už několikrát znásilněná. Bojí se už i na ulici. Aby šla na policii, ji řekla XXX. Ona by obžalovaného v životě nedala udat. Nenapadlo ji jít k doktorovi dřív, než až v neděli. XXX se bojí. Obžalovaný ji vyhrožoval.

4. Svědek XXX uvedl, že obžalovaného zná pouze krátce. Viděli se 2x – 3x. V minulosti jsme spolu žádné neshody neměli. Pokud jde o znásilnění paní XXX, ví jenom to, že obžalovaný ho poslal do krámu – do XXX, že tam na něho čeká nějaký pán, takže neví, co se tam dělo. Když přišel, nic se tam nedělo. V jeho přítomnosti se tam vůbec nic nedělo. Nějaké osahávání, líbání tam bylo, ale to spal. Neví, jestli se paní XXX fyzicky nebo slovně něčemu bránila, protože spal. K němu se obžalovaný násilnicky nebo agresivně nechoval. K události mělo dojít XXX 2017, ale on si to nějak nepamatuje. Obžalovaný k nim do stanu přišel večer, lehli si, spali, ale jestli se tam něco dělo, neví, spal. Pokud jde o požívání alkoholu v předmětné době, on měl 1 – 2 piva, co měl obžalovaný, neví. Paní XXX taky měla možná vypito 1 – 2 piva. Víc neměli. Paní XXX si mu potom stěžovala, že tam k něčemu došlo. Říkala mu letmo o nějakém znásilnění, ale co přesně, to si nepamatuje. Ke XXX jsem odešel proto, že mi obžalovaný říkal, že tam na něho čeká nějaký kamenář, ale kamenář tam nebyl. Kvůli čemu XXX šla do nemocnice, neví, k tomu mu nic neříkala. Paní XXX pije alkohol málo. O tom, že jí někdo ošahával, z paní XXX vylezlo až po čase.

5.   Svědek XXX uvedl, že vůbec o ničem neví. U ničeho nebyl. Nikdo mu neříkal, že by měla být paní XXX znásilněna, o tom nic nevím. Že by se chtěla paní XXX obžalovanému pomstít, o tom nic nevím. XXX je jeho přítelkyně. Nikdy se mu nesvěřila s tím, že by se mezi obžalovaným a paní XXX mělo něco stát. Zaslechl, jak XXX obžalovanému začala vyhrožovat, něco v tom smyslu, že ho udá, že jí prý znásilnil. Co říká XXX a XXX, neví, zda to tak je. Ona tak mluvila. Slyšel jenom tohle, jinak nic. Neví přesně, kdy to bylo.

6.   Posuzované jednání je dále prokazováno listinnými a to zejména protokol o ohledání místa činu včetně fotodokumentace, protokol o vydání věci, záznam o vyšetření na alkohol, lékařskou zprávou  zaznamenávající vyšetření  poškozené  a  odborným  vyjádření  z oboru  kriminalistika, odvětví genetika.

7.   K objektivnímu posouzení celého případu pak byl ve věci vypracován MUDr.  XXX znalecký posudek na poškozenou XXX, z odvětví klinické psychologie , který byl se souhlasem stran při hlavním líčení dle § 211 odst. 5 tr. řádu čten a z jehož závěrů vyplývá, že  při vyšetření ohledně  specifické  věrohodnosti,  kterou  bude  posuzovat  soud,    nebyly  shledány  průkazné známky návodu, nezjištěn motiv pro falešné obvinění ani známky chorobného oslabení specifické věrohodnosti,  přesto  se  tato  jeví  jako  ne  zcela  vymizelá,  ale  oslabená.  Důvody k tomuto konstatování lze spatřovat ve snadnější ovlivnitelnosti, kdy poškozená zvažovala i možnost odvolání trestního oznámení, dále není  k dispozici  objektivní  údaj  o  množství  a  ovlivnění alkoholem, kdy nelze vyloučit zkreslení v důsledku alkoholového ovlivnění. Rizikovým faktorem je i celková simplicita, kdy uvádí jen málo detailů, nediferencuje mezi znásilněním a strpěným pohlavním stykem a ve společnosti pachatele setrvávala i po předmětných událostech. Vzhledem k simplicitě  osobnosti,  což  vede  ke  snadnější  ovlivnitelnosti  a  manipulovatelnosti,  může  být posuzovaná ve svých tvrzeních snadněji ovlivněna jednáním obviněného, např. jeho nátlakem, sliby apod., což pak u ní vyvolává pochyby a je riziko, že svá tvrzení může pragmaticky měnit nebo i odvolat. U posuzované nebyly zjištěny následky v jejím psychickém stavu.

8.   Vzhledem  k pochybnostem  o  duševním  stavu  obžalovaného  byl  ve  věci  MUDr.  XXX vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který byla při hlavním líčení se souhlasem stran dle § 211 odst. 5 tr. řádu čten a z jehož závěrů vyplývá, že obžalovaný netrpí žádným duševním onemocněním ve vlastním slova smyslu. Byl u něj zjištěn návykový abúzus alkoholu  se  sociogenní  podmíněností,  jako  součást  maladaptivního  životního  stylu, charakteru prostého zneužívání, bez známek rozvoje syndromu závislosti. V předmětné době se u něj jednalo o prosté alkoholové ovlivnění, jeho schopnost ovládací byla v důsledku středně těžké opilosti snížena do středního pásma mezi oběma krajními stavy, schopnost rozpoznávací byla zachována.  Znalec nenavrhuje uložení žádných opatření formou ochranné léčby.

9.   Ve věci byli dále vyslechnuti jako svědci XXX, XXX a XXX.

10. Svědkyně XXX uvedla, že s obžalovaným se znají dlouho. Poznali se v XXX. V minulosti s obžalovaným nesrovnalosti ani neshody neměla. Paní XXX byla bezdomovkyně, spala ve stanu  a ona byla v XXX na ubytovně XXX k ní chodila. Byla u ní 2x. Dávala jí jídlo. Když u ní byla, s ničím se jí nesvěřovala. Litovala ji a tak jí vařila, protože ona bydlela ve stanu. Neví o tom, že by měla mít nějaké neshody nebo nesrovnalosti s obžalovaným. Nic neslyšela a u ničeho nebyla. Tenkrát taky hodně pila. Poškozenou neinstruovala ani nenaváděla, aby na obžalovaného podala trestní oznámení. Obžalovaný jí nekontaktoval a nechtěl po ní, aby domluvila poškozené, aby stáhla trestní oznámení, které na něj podala.

11. Svědkyně XXX uvedla, že s paní XXX jí seznámila XXX. XXX ji volala, že se něco stalo, že navedla XXX, aby ho šla udat. Když se jí ptala proč, tak jí řekla, že jí poškozená řekla, že jí znásilnil. Ona jí říkala, že to není pravda. Oni furt chlastali. Obžalovaný a poškozená s nimi. XXX ji řekla, že jí XXX vyhrožuje zabitím, když to na něho neřekne.  XXX ji řekla, že to chtěla dobrovolně, že na ní šel, ale zaspal, že mu ho honila. XXX ji sama dobrovolně volala, že to jde poškozená stáhnout, že si to všechno vymyslela. Ona ji nenavedla. Obžalovaný v červenci pil. Když pil, byl normální. Policie ho z ubytovny vykázala, protože když slyšela tady to, tak se s ním furt hádala. Podle paní XXX měl sex proběhnout rukou, pak si na něho sedla, obžalovaný byl ožralej. Obžalovaného se ptala a on ji říkal, že ona chtěla dobrovolně, šla na něho a vyhonila mu ho sama.

12. Svědek XXX uvedl, že ta přišla, říkala, že mu dluží 200 Kč. Brácha to vrátil, koupil jí nákup.

Ta osoba, nevím, jak se jmenuje, koupil jí za 200 Kč nákup a ona řekla, že to není pravda,    že si vymyslela, že jí znásilnil. On u toho seděl, protože tam čekal na autobus do XXX. Obžalovaný je jeho bratr. Bylo to někdy v období XXX.

13. Na základě provedeného dokazováni, kdy při hlavním líčení provedené důkazy byly hodnoceny jednotlivě a ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že jednání, jak je popsáno v odsuzující části výroku tohoto rozsudku se stalo a tohoto jednání se dopustil právě obžalovaný. Obžalovaný nepopírá,  že  mezi  ním  a  poškozenou  došlo  k sexu,  ale  hájí  se  tím,  že  jeho iniciátorkou byla poškozená, kdy ze strany poškozené se jednalo o sex dobrovolný a celá věc vznikla pouze z důvodu, že poškozená byla donucena XXX, která se mu snaží pomstít, aby to nahlásila.  Obhajoba  obžalovaného  byla  vyvrácena  a  obžalovaný  je  z posuzovaného  jednání usvědčován výpovědí samotné poškozené, která jak v přípravném řízení, ale i při hlavním líčení při vzájemné konfrontaci s obžalovaným potvrdila, že skutečně mezi ní a obžalovaným k jednání popsanému ve výroku tohoto rozsudku skutečně došlo, přičemž se z její strany nejednalo o sex dobrovolný, kdy obžalovaný tak jednal i přesto, že jej informovala o tom, že si to nepřeje, ale vzhledem ke své fyzické konstituci a zdravotním obtížím však i z důvodu větší fyzické síly na straně obžalovaného větší odpor nekladla, kdy věrohodnost výpovědi poškozené je podporována i svědeckými výpověďmi XXX a XXX, kdy tyto svědecké výpovědi ve spojení s výpovědí poškozené, provedenými listinnými důkazy a závěry znaleckých posudku tvoří ucelený řetězec navzájem se doplňujících a potvrzujících důkazů, na základě něhož lze mít dle přesvědčení soudu za bezpochyby prokázané, že jednání, jak je popsané ve výroku tohoto rozsudku se nejen stalo, ale tohoto jednání se dopustil právě obžalovaný a to navíc za situace, kdy poškozená na zásadních tvrzeních  a z nich vyplývajících rozhodných skutečnost svědčících o vině obžalovaného setrvala i při vzájemné konfrontaci s obžalovaným a nebyly zjištěny žádné zásadní skutečnosti, pro které by nebylo možné považovat výpověď poškozené za věrohodnou. Na tomto závěru pak nemohou nic změnit ani výpovědi XXX, XXX či XXX, neboť ani jeden z nich nebyl přítomen na místě činu v době, kdy k posuzovanému jednání mělo dojít, výpověď XXX pak nepřinesla žádné podstatné informace pro objektivní posouzení věci, a jak je zřejmé z výpovědí XXX a XXX, tak tito pouze reprodukovali informace různě získané po předmětné události, kdy navíc vypovídací hodnota jimi sdělených informací je do určité míry snížena jejich příbuzenským či obdobným vztahem k obžalovanému, ale i tím, kdy, od koho a jaké informace k věci získali, kdy je z provedeného dokazování nepochybné, že k posuzované události mělo dojít a následně tato událost byla diskutována v komunitě sociálně slabších osob a mnohdy i pod vlivem alkoholu, což mohlo obsah těchto zprostředkovaně získaných informací, případně jejich prezentaci, vnímání, zapamatování si a reprodukci dosti výrazně zkreslit. Navíc pokud jde o obhajobu obžalovaného, že poškozená měla být k podání trestního oznámení ohledně jejího znásilnění donucena, tak tato je bezpředmětná, neboť pro posouzení věci a zahájení úkonů trestního řízení je popis událostí poskytnutých poškozenou, který je v rozhodných skutečnostech neměnný, nikoliv její trestní oznámení, když orgány činné v přípravném řízení trestním jsou povinny činit úkony z úřední povinnosti, zejména pak u takto závažných trestných činů.

14. Obžalovaný tak jednáním popsaným v odsuzující části výroku tohoto rozsudku, kdy v jednom

případě nejprve přes odpor a nesouhlas osahával poškozenou XXX na intimních místech a poté na ní proti její vůli, kdy se  aktivně bránila tím, že dávala nohy k sobě, což překonal tím, že jí je roztáhl, a vykonal na ní soulož, i když ho současně opakovaně žádala, aby svého jednání zanechal, naplnil po subjektivní i objektivní stránce všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a)  trestního zákoníku, neboť jiného násilím donutil k pohlavnímu styku  a čin spáchal souloží.

15. Společenská  škodlivost  jednání  obžalovaného  je  dána  tím,  že  svým  jednáním  porušil  zájem společnosti na ochraně práva ženy na svobodném rozhodování o svém pohlavním životě.

16. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že v opisu evidence přestupků má jeden záznam z roku

2017. V opisu rejstříku trestů má do současné doby vykázáno celkem 13 záznamů o odsouzení, vesměs pro majetkovou trestnou činnost. Naposledy byl odsouzen OS v Jičíně dne XXX 2012 pod

sp. zn. 2T XXX/2011, pro trestný čin dle § 173 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 36 měsíců, kdy tento trest vykonal dne 1.11.2014.

17.Při úvaze o druhu a výši trestu soud vycházel z ustanovení § 37 a § 39 trestního zákoníku. V případě obžalovaného soud k jako okolnosti polehčující přihlédl k tomu, že se po posledním výkonu trestu snažil po poměrně dlouhou dobu chovat řádným způsobem a zajišťovat si prostředky pro obživu řádnou prací a nikoli trestnou činností. K jako okolnosti přitěžující pak soud přihlédl k bohaté trestní minulosti obžalovaného. Po zvážení dosavadního způsobu života obžalovaného, společenské škodlivosti posuzovaného jednání, způsobu provedení a následku, který byl posuzovaným jednáním způsoben, dospěl soud k závěru, že účelu trestu, nápravy obžalovaného a ochrany společenských zájmů chráněných trestním zákoníkem je ještě možné dosáhnout trestem výchovným za současného déle trvajícího přísnějšího dohledu nad chováním a jednáním obžalovaného. Za odpovídající posuzovanému jednání pak tedy soud považuje sice trest odnětí svobody, ale ještě vyměřený při samé spodní hranici zákonné trestní sazby a tedy v trvání 3 ( tří ) roků, kdy tento byl obžalovanému uložen, a navíc podmíněně odložený, ale při stanovení maximálně možné zkušební doby v trvání 5 (pěti) let, během níž obžalovaný dalším svým způsobem života bude muset soud přesvědčit, že k jeho nápravě a dosažení účelu trestu není  třeba  přistoupit  k mnohem  přísnějšímu  potrestání,  kdy  zároveň  k posílení  výchovného účinku uloženého podmíněného trestu odnětí svobody a zvýšení kontroly nad chování odsouzeného byl nad obžalovaným stanoven dohled.

18. K trestnímu řízení se s nárokem na náhradu škody nikdo řádně a včas nepřipojil a proto soud

tímto rozsudkem nijak o náhradě škody nerozhodoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení opisu rozsudku, trojmo, ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím soudu zdejšího. Toto právo však nemají  osoby,  které  se  jej  po  vyhlášení  rozsudku  výslovně  vzdaly.  Státní  zástupce  může odvoláním   napadnout   rozsudek   pro   nesprávnost   kteréhokoliv   výroku,   obžalovaný   pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro  nesprávnost  výroku  o  náhradě  škody.  Odvoláním  je  možno  napadnout  nesprávnost některého výroku, i v případě, že takový výrok chybí. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo. Odvolání lze opřít o nové důkazy a skutečnosti.

Jičín 10. prosince 2018

JUDr. Aleš Výmola v.r.

předseda senátu

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 2. 201

Přečtěte si další

sp.zn.
5 T 8/2022
50 000 Kč
Pohlavní styk s dítětem mladším 15 let a pohlavní styk se sourozencem

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení, konaném dne 16. prosince 2022 v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Boučka a přísedících Květy Knoflíčkové a Vojtěcha Soukupa,

takto:

Obžalovaný

XXXXX

nar. XXX, XXXX, trvale bytem XXXX, toho času XXX

je vinen

že,

v přesně nezjištěných dnech v době od 05.08.2015 do června 2017 v úmyslu se sexuálně uspokojit na vlastní nezletilé sestře XXXXX, nar. XXXX, jejíž věk i vzájemný sourozenecký vztah znal,

1.v bytě na adrese XX, XXX, když nezl. XXX přišla ze školy, jí stáhl kalhoty, osahával ji na prsou a na zadku, zasunul jí penis do vagíny a vykonal s ní soulož,

2. v bytě na adrese XXXX, využil chvíle, kdy byli doma sami, jí zasunul pohlavní úd do konečníku, pohyboval s ním uvnitř a svého jednání zanechal, až když někdo zazvonil,

3. ve sklepě přesně nezjištěného bytu v XXXX jí sundal kalhoty a zastrčil jí penis do konečníku a po vyndání penisu z konečníku jí ho zastrčil do pusy,

tedy

- vykonal soulož s dítětem mladším patnácti let a jiným způsobem je pohlavně zneužil, 

- vykonal soulož se sourozencem

čímž spáchal

- provinění pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, 

- provinění soulože mezi příbuznými podle § 188 trestního zákoníku, a

odsuzuje se

podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku a § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání osmnácti (18) měsíců, jehož výkon se podle § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., za použití § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání dvou (2) roků. 

Podle § 229 odst. 1 trestního řádu je obžalovaný povinen zaplatit poškozené XXXX, nar. XXXX, bytem XXXX na náhradu nemajetkové újmy částku 50.000,- Kč.

 Podle § 229 odst. 2 trestního řádu se poškozená XXXX, nar. XXX, bytem XXXX odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odůvodnění

  1. Z důkazů, provedených v hlavním líčení, byl zjištěn shora uvedený skutkový stav.
  2. Obžalovaný XXXX se k jednání tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, v přípravném řízení doznal. Popřel však, že by proti poškozené použil jakékoli násilí. Stejně tak popřel, že by od počátku věděl, že se jedná o jeho sestru. V podrobnostech vypověděl, že od malička žil s XX a s matkou. S otcem žil do svých 10 let. Potom otec nastoupil do vězení. Sestru XX poznal, když mu bylo 15 let. XXX od malička byla v „kojeňáku“ a pak u pěstounů, on vůbec nevěděl, že existuje. Máma ji najednou přivezla domů, v té době bydleli v XXX. Poté se stěhovali do XXX, tam byli do roku 2017, kdy se zase všichni stěhovali do rodinného domu ve XX - XX. V polovině roku 2017 šla pak XXX do dětského domova. Začalo to v XXX Jemu bylo 15 let, XX bylo 12 nebo 13 let. Sestra nechávala dveře do koupelny otevřené a koupala se. On ji při tom několikrát zahlédl a odešel. Také viděl, jak se převléká. Asi dva měsíce od jejího přistěhování XX přišla ze školy, on byl doma dřív ze školy, nikdo jiný doma nebyl. Přišel k ní, jestli něco nepotřebuje, ona řekla, že chce něco zkusit, něco z erotického filmu. Jemu bylo v té době 15, byl panic. Řekla mu, ať si lehne. Tak si lehl, sundal si kalhoty a trenky, ona si sedla na něj, on jí jenom držel za boky, ona si rukou dala penis do vagíny. Sama si sundala kalhoty a kalhotky. Trvalo to 5 - 10 minut, než ji ze sebe shodil, protože ho začal bolet penis. Na záchodě se ve sprše „dodělal“, tam došlo k ejakulaci. Potom přišel do obýváku, sestra už byla oblečená. Jenom se usmívala. Pak to začalo vícekrát ke konci roku 2015. To už chtěl on, vícekrát. Tlačil na sestru, že jí nebude pouštět ven, do knihovny. Ze začátku stačily zákazy, potom později v roce 2016 jí i nadával sprostě "krávo, píčo, blbko". Ona pak ten sex už nechtěla, ale on ano. Poslední pohlavní styk se sestrou byl „anál“. Bylo to v únoru 2016. Přišel za XXX do pokoje, svlékl jí kalhoty a kalhotky, ohnul jí do předklonu, zezadu jí dal penis do análního otvoru. Byl tam asi 10 - 20 vteřin než na penisu něco cítil. Byly to exkrementy, povolili jí svěrače. Šel se umýt do koupelny a odešel pryč. Vrátil se až večer. Druhý den šel za XXX, omluvil se jí, že už to nikdy neudělá. Celkem spolu měli soulož asi ve 20 případech, trvalo to 3 měsíce. Docházelo k tomu v XXX a pak i po přestěhování v XXX. Kromě soulože dělali i orální sex. Ten první styk chtěla sestra, pak už ostatní styky i sexuální praktiky chtěl jen on. Orální sex probíhal tak, že XXX někdy ležela, někdy klečela, v jednom případě si sama klekla, jinak on jí říkal, co má udělat. Sundal si kalhoty, vyndal si penis a vložil jí ho do úst. Pohyboval boky a pak se běžel do koupelny „udělat“. Nikdy nedošlo k ejakulaci na sestru. K souložím se sestrou docházelo v ¨XXXX a pak v té XXX, někdy ležel na ní on, někdy ona na něm. Někdy se sama svlékla, když jí to řekl, někdy XXX svlékl on. Soulože trvaly do 5 minut, do sestry nikdy neejakuloval. Kondom nikdy nepoužil. Sestře nadával a dával jí zákazy, jen když se jí do toho nechtělo, jí se to nelíbilo. Fyzické násilí vůči ní nikdy nepoužil. Sestra se jeho jednání nikdy nebránila, nikdy ho neodstrkovala, neřekla, že se jí to nelíbí nebo že to nechce. Až při tom posledním análním styku mu hned poté řekla, že už to nechce dělat, když se vrátil z koupelny. On se jí druhý den po tom análním styku přišel omluvit. Když jí dával zákazy a nadával jí, tak na to nic neřekla, jen měla takový zvláštní výraz ve tváři a podle toho poznal, že se jí to nelíbilo, že jí něco zakázal. Ví, že docházela k psychiatrovi, ale neví kvůli čemu. Byla věčně problémová, nechala svými spolužačkami napadnout sestru XXX. Pokud jde o to, proč nadával a zakazoval jí něco, když se tomu sexu nikdy nebránila, tak to bylo pro všechny případy, kdyby to náhodou nechtěla. Vždy ho ale poslechla. O tom, že XX je jeho sestra v době, kdy mělo docházet k sexuálním kontaktům, nevěděl, až ke konci. Když ji matka přivezla, tak ji představila jako XXX, neřekla, že je to jeho sestra. Že je to jeho sestra, se dozvěděl až v bytě v, když si přečetl nějaké papíry, kde bylo uvedeno, že je to dcera XXX a XXX. Bylo to v ten den, kdy došlo k análnímu styku. Nevěděl, že sex s dívkou mladší 15 let je protiprávní.

  1. Na této výpovědi setrval i v hlavním líčení. Doplnil, že když poškozenou přivedla matka domů, tak mu jenom řekla, že je to XXX. On se neptal, kdo to je, nezajímalo ho to. Byla pro něj cizí člověk. Poškozená mu o sobě nikdy nic neřekla. O jejím věku se dozvěděl až z rodného listu, který našel. Když se však k nim nastěhovala, odhadoval její věk na 12 – 14 let. Dále uvedl, že v nepřítomnosti matky dával poškozené různé zákazy, protože měl na starosti byt a domníval se, že může dávat poškozené zákazy. Ty spočívaly v zákazu chodit ven nebo do knihovny. Neví však, jestli ty zákazy respektovala.

  1. Poškozená XXXX v přípravném řízení uvedla, že to bylo, když si ji brala matka ve dvanácti letech v XXX z pěstounské péče, od pana XXX. Začalo to, když šla do šesté třídy a vracela se ze školy domů, tak si šla vzít prášek Chlorprothixen na uklidnění a bratr ji uhodil a řekl, aby se svlékla. Ona odmítla, takže bratr jí sundal kalhoty a začal odzadu, řekl, že se má ohnout. Strčil jí do vagíny svoje „péro“, svůj penis a potom se začal pohybovat. Pak když zvonila sestra, tak on to skončil, ona se šla převléci a šla si lehnout. S bratrem to byly tři případy. Druhý případ byl, když chodila do sedmé třídy, bylo jí třináct, když musela jet do XXX. Když se vrátila na víkend z psychiatrie a máma šla do práce, bratr řekl, že chce s ní souložit. Když řekla, že nechce, tak jí dal facku a řekl, ať se svlékne. Tak se svlékla ze strachu, on jí dal násilím do konečníku svůj penis a začal to „zezadu zepředu“. Ona křičela bolestí. Pak to zas začal zepředu a potom někdo zvonil, takže bratr potom přestal. Třetí případ byl v XXX ve sklepě. Když dodělala sedmou třídu, tak si ji matka brala po sedmi měsících domů z XXX z psychiatrické léčebny. On jí řekl, že si má sundat kalhoty, ona řekla, že nemůže, že má menstruaci, a on jí to násilím dal do „prdky“. Potom vlastně bratra pálil penis, tak jí řekl, ať si strčí jeho penis do pusy. Pálil ho, protože tam bylo hovínko. Řekl, že mu ho musí vykouřit, že jí dá peníze. Ona řekla, že ne, tak vzal její hlavu a přirážel ji ke svému penisu. Když jí matka přivedla, tak bratr a sestra o ní věděli, i když je vlastně jejich nevlastní dítě, nechtěný. K dotazům dále upřesnila, že když se to stalo poprvé, tak bylo bratrovi XXX asi patnáct, šestnáct, neví. Při tom třetím případu říkal, že jestli to někomu vykecá, tak si ji najde a zabije ji. Při tom prvním styku ji bratr osahával, na prsou a na „prdeli“, myslí, že na prsou přes oblečení Penis jí zasunul do vagíny. V tom prvním případě jí dal facku. Bránila se, chtěla utéct, ale nedokázala se vyvléknout, protože měl sílu. Ten prášek Chlorprothixen ji uklidňuje tak, že ji spíš uspává. Bratr ho vyndal a vystříkal se do trenclí. Ona nechtěla o tom s nikým mluvit, protože se bála o svůj život. Nedokáže říct, za jak dlouho po tom prvním případu se stal ten druhý. I v tomto případě brala pořád ty léky. Došlo k souloži, takže penisu do vagíny. Bránila se tím stylem, že ho odstrkovala a snažila se odejít. Poté zvonila sestra. Po té souloži chtěl, aby mu ho vykouřila a vcucla do sebe to jeho sperma. Ona to nedokázala vcucnout, tak to šla vyzvracet. Už neví, kdy k tomu došlo, to bylo vlastně před tím. Když se nastěhovali do XXX, nebyl to byt, byl to sklep. V tom třetím případě se chtěla nějak vyvléct a ještě k tomu křičela, ať ji nechá být, on jí zacpal dlaní ústa. Ona si ho nechtěla vzít do pusy, tak jí to tam dal násilím. Ona bratra neměla ráda, za to co dělal. Od matky a sestry byla týraná, proto skončila dvakrát na psychiatrii. Pokud její bratr uvedl, že k tomu prvnímu sexuálnímu jednání došlo z její iniciativy, tak to nikdy, vždy to byl jeho nápad.
  2. V hlavním líčení pak odmítla vypovídat, když využila práva, garantovaného ustanovením § 100 odst. 1 trestního řádu
  3. K poškozené byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, klinická psychologie. Z jeho závěrů vyplývá, že XXXX je mladou ženou s intelektovým handicapem, jedná se o lehkou mentální retardaci, v termínech tzv. mentálního věku lze hovořit o výkonnosti asi 8-9 letého průměrně inteligentního dítěte. Sociálně praktická informovanost je na úrovni mírně lepší, trivium naopak spíše na horší úrovni než je 8-9 let. Osobnostní vývoj je zřetelně narušený dlouhodobými deprivačními podmínkami a neschopností trvaleji zakotvit v nosnějších vztazích, jako dítě byla většinu života druhými odmítána, dopouštěla se substitučních krádeží, ale také reagovala otevřeně agresivně a neomaleně. Vývoj doputoval v poruchově ustrojenou osobnost s rysy emočně nestabilními - impulsivními. Posuzovaná je irritabilní, neomalená, s tendencí k dysforickým skluzům, vzteku a projevům nepřátelství při podráždění. Pokud nároky života překračují její schopnosti nebo frustrační toleranci, inklinuje rychle k resignaci. Projevuje se vysoce temperamentně, stojí o vztahy s druhými, ale nedokáže je udržovat, jednoduše manévruje, aby se zavděčila, pro svou prchlivost si ale většinu vztahů má sklony pokazit. V oblasti emoční je oploštělá, na což lze rovněž nahlížet jako na deprivační následek. Je simplexní, naivní, prozaická, inklinující ke zlobným výpadům. Obecným pravidlům a normám má spíše pro svou impulsivitu a mentální nedostačivost problém dostát, než že by je neuznávala. Posuzovaná byla schopna správně vnímat prožívané události, zapamatovat si je byla schopna jen míře odpovídající oslabeným paměťovým schopnostem, jádro událostí je schopna rámcově správně reprodukovat, pokud se k tomu rozhodne. Nelze mít vysoké nároky na komplexnost popisu, jeho přesnost a detailnost, na časová určení, sekvence a podobně. Na stranu druhou má znalkyně potřebu konstatovat, že pokud by mělo jít o události kompletně smyšlené, pak je mimo paměťové schopnosti posuzované se několik příběhů nemajících oporu v zážitku naučit a opakovaně je relativně kongruentně reprodukovat. Z hlediska psychologických kritérií se jedná o výpověď se střední měrou sníženou věrohodností, znalkyně má za to, že výpověď především není kompletní či spolehlivá pokud jde o připuštěné množství kontaktů, míru vlastní iniciativy nebo nekladení odporu a dále pokud se jedná o míru násilí v explicitně ve výpovědi uváděných případech. Za věrohodnou ji však považuje v tom, že svědkyně uvádí sexuální kontakty mezi sebou a bratrem, lze věrohodnost její výpovědi podpořit rovněž v tom, že posuzovaná mohla být vystavena alespoň v jí uváděných dílčích případech nátlaku, jemuž nebyla schopna vzdorovat. Argumentace - viz kapitola Souhrn a rozbor. Obecnou věrohodnost znalkyně hodnotí jako podstatnou měrou sníženou (viz Souhrn a rozbor). V obecné rovině má posuzovaná zapírání nebo zkreslování údajů o prožitém v repertoáru. Ve vztahu k projednávaným věcem je možné, že zdůrazňuje a zintenzivňuje míru své aktivní obrany a její soustavnosti, navyšuje míru fyzického násilí, neuvádí některé další intimní kontakty s bratrem a jejich okolnosti, za něž předpokládá odsudek. Posuzovaná velice pravděpodobně od počátku uváděných incidentů měla základní povědomí o sexu a byla schopna vzniklé situace rámcově vyhodnocovat. Jen obtížně ovšem mohla hledat zdroje proto, aby se jim účinně bránila anebo je nedopouštěla. K závadovému jednání docházelo totiž v rodině, do níž přišla „z nouze“ jako poslední člen a nadto až v prepubertě, zatímco druzí sourozenci tam od narození žili. Těžko se zařazovala a bylo by logické, kdyby pociťovala obavy, aby nebyla rodinou opět vyloučena. To mohlo přispět k eventuální vyšší svolnosti anebo i rychlé resignaci v případě povzbuzování nebo nátlaku. V rodině neměla rovnocenné postavení ve srovnání se sourozenci a pociťovala, že její pozice zde je ohrožena. Duševní a rozumové schopnosti posuzované (a hlavně její sociální situace) nebyly na takové úrovni, aby byla schopna účinného, strategického, kompetentního a rozvážného jednání ve spisem popsaných situacích. Znalkyně nedokáže oddělit následky plynoucí z presumpovaného jednání XXX od dalších vážně poškozujících vlivů v explorandčině vývoji. Posuzovaná je především významně a trvale poškozena okolnostmi svého vývoje v útlém dětství a pak v době od návratu do rodiny dále (vážná deprivace).

  1. Znalkyně podala posudek v hlavním líčení a vysvětlila, že pokud jde o míru agrese, používá poškozená u všech skutků „schémata“. Tzn. že vždy popisuje stejný postup, stejný projev agrese (přišel, dal mi facku). Pokud jde o míru dobrovolnosti a svolnosti k jednání obžalovaného, lze ji u poškozené těžko definovat. Podle znalkyně považuje poškozená za dobrovolné vše, co není založeno na násilí. S ohledem na její postavení v rodině nelze hovořit o dobrovolnosti, ale spíše o rezignaci. Správně vnímala okolnosti pohlavních styků i to, že je měla se svým bratrem. I za takové situace je dokázala akceptovat. Udělá totiž vždycky to, co je pro ni výhodné z pohledu udržení si nějaké pozice. Podle znalkyně medikace psychofarmaky u poškozené neměla vliv na vnímání reality, neboť poškozená je užívala dlouhodobě a dobře je tolerovala.

  1. K poškozené bylo ze zprávy Městského úřadu XXXX zjištěno, že byla hned po narození umístěna se souhlasem rodičů do kojeneckého ústavu, neboť tito neměli vytvořeny podmínky pro výchovu a péči o další dítě. Vlivem dlouhodobé ústavní péče se u nezletilé začaly projevovat známky výrazné citové deprivace. Nezl. XX byla od listopadu 2007 svěřena do společné pěstounské péče manželů XXX. U XXX bylo zjištěno lehké mentální postižení s výraznou poruchou osobnosti. S ohledem na míru zdravotního postižení pak XX navštěvovala Základní školu a Odbornou školu v XXX (dříve XX). Kvůli nevhodnému chování nezletilé, které bylo pro členy domácnosti již neúnosné a velmi negativně působilo na okolí, byla nezl. XX předána dne 05.08.2015 na základě dohody zpět do péče biologické matky. O zrušení pěstounské péče a svěření nezletilé do péče matky pak rozhodl rozsudkem Okresní soud XXX dne XXXX. XX žila v domácnosti se svou matkou, sestrou XXX (nar. XXX) a bratrem XX (nar. XXX). Doma matku neposlouchala, byla hodně drzá, matka jí občas dala pár facek. Vztah se sestrou označovala jako dobrý. K jednomu setkání XXX s otcem došlo roce 2016 o víkendu. Poté kontakty zase ustaly. U sourozenců nezletilé, XX a XX, byl nařízen soudní dohled z důvodu nedostatečné péče, když v rodině selhávala základní péče zejména v oblasti hygienických návyků. V červnu 2017 byla rodina nucena vystěhovat se z nájemního bytu. Matka neměla zajištěné jiné vhodné podmínky, proto žila nezl. XXX se svým bratrem XX v době od června do listopadu 2017 v rodině otcovské babičky, paní XX Poté se nezl. děti vrátily do domácnosti matky. Rozsudkem Okresního soudu XXX ze dne XXX byl nad nezl. XXX stanoven soudní dohled. Chování nezletilé v rodině se vystupňovalo tak, že ji matka přestala zvládat. Na žádost matky byla nezletilá umístěna dne XXX do Psychiatrické nemocnice XXX. OS XXX vydal dne XXX předběžné opatření, na základě kterého byla nezl. XXX dne XXX předána do péče Dětského domova XXX Rozsudkem OS XX ze dne 22.09.2021 byla XXX omezena ve svéprávnosti, jejím hmotněprávním opatrovníkem bylo jmenováno město XX. Ze zprávy Dětského domova XX vyplývá, že v současnosti je již plnoletá, v dětském domově je na tzv. prodlouženém pobytu (na vlastní žádost). Proto může také dohodu o dobrovolném pobytu sama bez udání důvodu ukončit a z dětského domova odejít. Dle názoru vychovatelek je XXX nespolehlivá, spousta jejich tvrzeních bylo nevěrohodných. Část jejich tvrzeních je sice pravdivá, ale každé tetě stejnou věc podá trochu jinak. Je ráda středem pozornosti, bohužel k tomu nemá příliš kladného potenciálu, ráda si sjednává respekt u ostatních dětí (i agresí), ráda ze sebe dělá chudáka, ráda na sebe upozorňuje. XX není zlá a k jejímu chování vedou hlavně její omezené rozumové schopnosti. Zpravidla není schopna objektivně posoudit, pochopit a přijmout skutečnost a tu dále předkládá dál zkreslenou. Podle zprávy Psychiatrické nemocnice v XX zde byla poškozená XXX XXX hospitalizována od 16.03. do 27.06.2016 pro stupňující se poruchové chování, a poté od 06.11.2018 do 20.02. a od 25.02. do15.08.2019 pro poruchy chování v domácím prostředí.

  1. Z výše uvedených důkazů lze nepochybně dovodit, že mezi obžalovaným a poškozenou došlo k pohlavním stykům. Soud však nemůže spolehlivě uzavřít, že se tak stalo po násilném jednání obžalovaného či na základě bezbrannosti poškozené. Specifická věrohodnost poškozené je problematická. Vyplývá to ze závěrů výše citovaného znaleckého posudku, kdy znalkyně akcentuje pochybnosti právě o tom, zda pohlavním stykům předcházelo násilí. Tento závěr velmi srozumitelně a přesvědčivě vysvětlila. Blíže se toto hodnocení důkazní situace promítlo nejen do jiné formulace skutku oproti obžalobě, ale i do právní kvalifikace, o které bude soud hovořit později. Je třeba ale zdůraznit, že soud je povinen postupovat při provádění a hodnocení důkazů tak, aby byl zjištěn skutkový stav bez významných pochybností, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. V tomto procesu je pak třeba každou pochybnost, kterou nelze rozptýlit dostupnými důkazy, vykládat důsledně ve prospěch obžalovaného. V tomto případě proti sobě stojí dva důkazy, a to výpověď obžalovaného a výpověď poškozené, kdy každý z nich uvádí o okolnostech pohlavních styků jiné skutečnosti. Soud při hodnocení věrohodnosti poškozené musí vycházet především z odborného posouzení znalkyní a ta jí jako zcela věrohodnou neshledala. Za takové situace je tak třeba vyjít z obhajoby obžalovaného.

  1. Další podstatné dokazování bylo vedeno k tvrzení obžalovaného, že nevěděl, že poškozená je jeho pokrevní sestra. Tato obhajoba byla spolehlivě vyvrácena jejich matkou, svědkyní XXX. Ta již v přípravném řízení uvedla, že obžalovanému výslovně řekla, že poškozená je jeho sestra, když mu bylo asi osm let. V hlavním líčení pak upřesnila, že obžalovaný byl za poškozenou i v dětském domově. To mu bylo asi patnáct let. Ve stejné době s ní byl za poškozenou i Psychiatrické nemocnici v XXX. To věděl, že jede za svou sestrou. Bylo to při její první hospitalizaci. Když poškozenou přivedla domů, tak zbylým dětem řekla, že to je jejich sestra. Řekla jim důvody, proč ji přivedla domů.

  1. Bylo tedy spolehlivě prokázáno, že obžalovaný věděl, že pohlavní styk vykonává se svou vlastní pokrevní sestrou.

  1. Svědkyně pak také uvedla, že obžalovaný neměl vůči poškozené žádné povinnosti. Poškozené dávala úkoly pouze ona. Ona rozhodovala, co může či nemůže dělat.

  1. Při vymezení doby jednání je vycházeno ze zprávy XXX, z níž vyplývá, že poškozená byla do domácnosti matky předána dne 05.08.2015 a v červnu 2017 byla rodina nucena vystěhovat se z nájemního bytu.

  1. Na obžalovaného byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a psychologie. Podle znalkyně z psychiatrie a sexuologie netrpěl v době činu vážnou duševní poruchou typu psychózy. Mohl rozpoznat nebezpečnost svého chování a mohl se ovládnout. Nebylo zjištěno nic, čím by byly významně sníženy jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Jeho jednání vedlo k uspokojení jeho sexuální potřeby, v dané chvíli na objektu, který byl snadno dostupný. Nad důsledky svého jednání nepřemýšlel. Netrpí vážnou duševní poruchou ani sexuální deviací, jeho jednání nebylo psychopatologicky motivované. Z psychiatrického hlediska není pro společnost nebezpečný. Nejsou doporučována žádná ochranná opatření. Je heterosexuálně gynefilně orientovaný.

  1. Podle znalkyně z psychologie má aktuální intelektové výkony na spodní hranici pásma podprůměru. V praktickém životě ví, jaké chování se od něj očekává z hlediska společenských norem, nicméně hlubší pochopení významu těchto norem absentuje. Osobnost je nezralá, dlouhodobě zásadně ovlivněna insuficientní výchovou a patologickými vlivy v rodinném prostředí. Snaží se přizpůsobit společenským normám a požadavkům, což se mu v zásadě daří. V povaze jsou zvýrazněny rysy výbušnosti a zvýšená pohotovost k agresivním reakcím, hůře domýšlí dlouhodobé následky svého chování. Snaží se náročné životní situace adaptivně zvládat, reagovat přiměřeně, limitován je však i svým kognitivním potenciálem a omezeným zázemím, kde chyběly reálné vzory. Jeho intelekt je hluboko podprůměrný, tj. v době vyšetřovaných událostí lze předpokládat úroveň jeho myšlení odpovídající dětem ve věku 10 let. Jednání bylo s vysokou mírou pravděpodobnosti podmíněno touhou po uspokojení sexuálních potřeb, ke kterým využil snadno dostupný objekt, aniž by dostatečně zvážil nevhodnost svého chování z hlediska společenských norem. Prognózu dalšího vývoje znalkyně hodnotí jako nejistou s mírnou převahou pozitivních faktorů.

  1.   Obžalovaný naplnil svým jednáním po subjektivní i objektivní stránce všechny zákonné znaky provinění pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, když vykonal soulož s dítětem mladším patnácti let (bod 1.) a jiným způsobem je pohlavně zneužil (bod 2. – 3.). Za soulož (coitus) je třeba pokládat spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Při souloži fakticky dochází k tomu, že mužský pohlavní úd vnikne do pohlavního orgánu (vagíny, pochvy) ženy. To znamená, že oba tyto orgány se spolu spojí v jednom okamžiku. Postačí, že došlo i jen k částečnému zasunutí pohlavního údu muže do pochvy ženy. Přitom nemusí ani dojít k porušení panenské blány. Spojením pohlavních orgánů je znásilnění dokonáno bez ohledu na to, zda došlo k pohlavnímu ukojen. K naplnění tohoto pojmového znaku došlo nepochybně u jednání pod bodem 1. Pod pojmem jiným způsobem pohlavně zneužije je třeba rozumět pohlavní zneužití v jiné formě než souloží, a to v podobě takových zásahů do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let, jako je např. orální pohlavní styk, ohmatávání pohlavních orgánů, popřípadě i jiné formy ukájení pohlavního pudu na těle této osoby či na žádost pachatele na jeho vlastním těle. Tento jiný způsob pohlavního zneužití přitom nemusí spočívat v natolik intenzivním zásahu do pohlavní sféry poškozeného, jakým je vykonání soulože. Tento pojmový znak obžalovaný naplnil pod body 2. – 3., kdy s poškozenou vykonal anální a orální pohlavní styk.

  1. Obžalovaný v době, kdy se takového jednání dopouštěl, znal spolehlivě věk poškozené. Jeho jednání proto soud hodnotí z hlediska zavinění jako úmysl přímý ve smyslu § 15 odst. 1 trestního zákoníku.

  1. Jak vyplývá z výše uvedeného, soud oproti obžalobě dospěl k jiné právní kvalifikaci jednání obžalovaného. Ta jej kvalifikovala jako provinění znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, spočívající v tom, že násilím donutil jiného k pohlavnímu styku, takový čin spáchal souloží a jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, na dítěti mladším patnácti let. Soud již výše zdůvodnil, proč nepovažuje za prokázané, že obžalovaný užil proti poškozené násilí či pohrůžku násilí. V reakci na závěrečnou řeč státního zástupce je nutno uvést, že soud nepovažuje za dostačující zjištění, že obžalovaný poškozenou při pohlavním styku „držel“. To je jistě běžná součást každého pohlavního styku a bez dalšího to nelze vykládat jako užití násilí.

  1. Dále také dospěl k tomu, že ani další alternativní pojmové znaky základní skutkové podstaty trestného činu znásilnění naplněny nebyly. Sám obžalovaný tvrdil, že poškozené například zakazoval jít ven. Takovou aktivitu však nelze považovat za pohrůžku jiné těžké újmy. Pohrůžka jiné těžké újmy může spočívat v hrozbě způsobení majetkové újmy, vážné újmy na cti a dobré pověsti, směřovat k rozvratu manželství nebo rodinného života apod. Jinou těžkou újmou může být i zahájení trestního stíhání v důsledku oznámení trestného činu, jímž pachatel poškozenému hrozí, a nutí ho tak něco konat, opominout nebo trpět. Je přitom nerozhodné, zda se poškozený trestné činnosti, jejímž oznámením se hrozí, dopustil či nikoli. Při posuzování, zda jde o jinou těžkou újmu, je nutno přihlížet k osobním poměrům napadeného, k jeho vyspělosti, zkušenostem, psychickému stavu apod. V daném případě navíc poškozená takové jednání obžalovaného objektivně ani nepociťovala jako těžkou újmu. Obžalovaný sám nedokázal říci, jestli poškozená jeho zákazy vůbec respektovala. Navíc jejich matka uvedla, že obžalovaný nad poškozenou fakticky neměl žádnou autoritativní moc.

  1.  Soud nepovažuje za prokázaný ani alternativní pojmový znak v podobě zneužití bezbrannosti. Ve stavu bezbrannosti se mimo jiné nacházejí osoby, které sice vnímají okolní svět, avšak jejich duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni nebo takového stavu, aby si ve své mysli dokázaly situaci, v níž se nacházejí, dostatečně přiléhavě ze všech souvislostí vyhodnotit a přiměřeně, logicky a účinně na ni reagovat. Tak tomu obvykle bývá např. u osob trpících duševní chorobou, pro niž nechápou význam pachatelova jednání, anebo u dětí či osob mentálně zaostalých, které nemají dostatečné znalosti a zkušenosti, aby byly schopny posoudit význam odporu proti vynucovanému pohlavnímu styku apod. V takových případech bezbrannosti se jedná o psychickou bezbrannost, v důsledku níž oběť často nechápe, co se po ní požaduje, resp. co je smyslem jednání pachatele, nebo není způsobilá vůbec domyslet a vyhodnotit důsledky takového jednání atd.

  1. V daném případě ale znalkyně psycholožka uvedla, že poškozená měla od počátku incidentů základní povědomí o sexu a byla schopna vzniklé situace rámcově vyhodnocovat. To je podle soudu logické, neboť již byla ve věku staršího dítěte. Na tom podle názoru soudu nic nemění ani lehká mentální retardace. Z projevu poškozené při výpovědi není toto postižení patrné, o prožitých událostech hovoří srozumitelně a věcně, nezmiňuje, že by v době, kdy byla trestná činnost spáchána, nechápala jednání obžalovaného.

  1. Znalkyně dále uvedla, že těžko hledala zdroje k tomu, aby se jednání obžalovaného bránila či jej nedopouštěla, neboť se mohla obávat o své postavení v rodině. Tato skutečnost ale nemůže zakládat pojmový znak „bezbrannosti“. Je třeba zdůraznit, že znásilnění je trestný čin úmyslný a z hlediska zavinění je nutné, aby obžalovaný jednal alespoň v úmyslu nepřímém. Muselo by být tedy prokázáno, že alespoň věděl, že poškozená se nachází ve stavu bezbrannosti, musel by to subjektivně vnímat a vědomě tuto bezbrannost využít. To ale po provedeném dokazování prokázáno nebylo.

  1. Pokud jde o trestný čin pohlavního zneužití pod body 1. – 3., jedná se o jeden pokračující trestný čin ve smyslu § 116 trestního zákoníku, když jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem, naplnily skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.

  1. Naopak není pochyb o tom, že obžalovaný svým jednáním pod bodem 1. naplnil všechny zákonné znaky provinění soulože mezi příbuznými podle § 188 trestního zákoníku, vykonal soulož se sourozencem. Trestné je podle § 188 pouze vykonání soulože. Jiný způsob pohlavního ukájení tu postižen není, a to ani pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, protože při těchto pohlavních stycích nedochází k oplodnění, které by mohlo vést ke zrození postiženého dítěte.

  1. Při rozhodování o trestním opatření vycházel soud ze všech skutečností, uvedených v § 39 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku.

  1. Ke skutkům mělo dojít v době, kdy byl obžalovaný mladší 18 let, proto bylo jeho jednání posouzeno jako provinění (tj. trestný čin spáchaný mladistvým) a i trest byl ukládán v režimu zákona č. 218/2003 Sb. (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Podle § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. se trestní sazby, uvedené v trestním zákoníku, snižují na polovinu, přičemž horní hranice nesmí převyšovat pět let a dolní hranice jeden rok. Protože však trestní stíhání bylo zahájeno až po dosažení věku 19 let, nebyla uplatněna zvláštní ustanovení o řízení ve věcech mladistvých.

  1. Obžalovanému polehčuje, že před spácháním trestné činnosti nebyl trestán pro žádnou trestnou činnost ani postižen pro jiné protiprávní jednání. Dále mu polehčuje, že svého jednání upřímně litoval. Tuto lítost vyjádřil nejen před soudem, ale i v omluvném dopisu ze dne 14. 3. 2022. Naopak mu mírně přitěžuje, že se trestné činnosti dopustil opakovaně a spáchal více trestných činů. K jeho osobě bylo dále zjištěno, že je svobodný, bezdětný, je zaměstnán jako ostraha objektů. Soud hodnotí možnost nápravy obžalovaného jako reálnou. Pokud jde o samotnou výměru trestního opatření, soud považuje za odpovídající trestní opatření v první polovině zákonné trestní sazby. S ohledem na nízké narušení obžalovaného a jeho reálnou resocializaci je soud přesvědčen, že není potřeba přímý výkon trestního opatření odnětí svobody a proto jeho výkon podmíněně odložil na přiměřenou zkušební dobu. V ní je obžalovaný povinen prokázat, že je schopen se vyvarovat další trestné činnosti či jiných protiprávních jednání.

  1. Poškozená se připojila k trestnímu řízení řádně a včas s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000,- Kč. Nárok spočíval v odškodnění prožitých duševních útrap. Tento pojem upravuje § 2956 občanského zákoníku a konkrétní zákonný rámec pro odškodnění pak poskytuje § 2958 občanského zákoníku. V daném případě nelze hodnotu odškodnění jakkoli důkazně objektivizovat, proto soud její výši určil podle zásad slušnosti. Přitom soud musel zohlednit okolnosti případu, míru zásahu do práv poškozené, jeho intenzitu i dopad na život poškozené. Zde je třeba konstatovat, že nárok byl uplatněn za situace, kdy mělo dojít k vynucení pohlavních styků násilím na těle poškozené. To však prokázáno nebylo. To však nemění nic na tom, že jakékoli sexuální jednání vůči poškozenému dítěti je jistě zásahem do jeho osobnostních práv a velkým rizikem pro jeho další život. Pokud jde o faktické následky na duševním zdraví poškozené, pak je nelze jednoznačně určit. Znalkyně psycholožka toto zdůvodnila již tak velmi problematickým způsobem života poškozené (samozřejmě nezaviněným samotnou poškozenou). Soud tedy po volné úvaze dospěl k závěru, že přiměřeným je odškodnění částkou 50.000,- Kč

  1. Se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy byla pak poškozená odkázána za řízení ve věcech občanskoprávních.

Poučení

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v XXX. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v XXX.

Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to i v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházející rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům je omezena, může za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce. Ve prospěch mladistvého obžalovaného může i proti jeho vůli podat odvolání i orgán pověřený péčí o mládež, kterému lhůta k podání opravného prostředku běží samostatně. 

Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Poškozený má možnost požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění obžalovaného z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

XXX dne 16. prosince 2022 

Mgr. Tomáš Bouček, v.r. 

předseda senátu Krajského soudu v XX

sp.zn.
14 T 65/2021
100 000 Kč
Znásilnění mužem

č. j. 14 T 65/2021 -312 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud v Mělníku rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Markéty Martincové a přísedících Miroslavy Pánkové, Miluše Flíglové Jizbové v hlavním líčení konaném dne  15. 9. 2021 

takto: 

obžalovaný XX, narozený dne XX, trvale bytem XX

je vinen, že 

v blíže nezjištěné době od 6:00 hodin do 7:00 hodin dne 27. 5. 2020, v prostoru restaurace XX, na adrese XX, okres XX kde společně s poškozenou XY, narozenou XY a jejím přítelem XYZ, narozeným XYZ, v průběhu večera požil alkoholické nápoje, kdy v ranních hodinách se příteli  poškozené udělalo nevolno a následně tvrdě usnul v místnosti za barem, přičemž poškozená se  o něho starala a usnula vedle něho, využil bezbrannosti poškozené, která spala a byla pod vlivem  alkoholu, přenesl jí do jiné místnosti provozovny, kde ji položil na zem, stáhl ji kalhoty a kalhotky  do půli stehen, a v době, kdy ležela poškozená na pravém boku, vsunul jí nezjištěný počet prstů  do pochvy, následně si klekl na kolena a snažil se jí do pochvy zezadu protlačit svůj ztopořený  penis a vykonat na ní soulož, kdy penis obviněného se dostal pouze na okraj pochvy, aniž by  došlo k jeho plnému zasunutí, v té chvíli se poškozená začala probouzet a když zjistila, že obviněný se na ní snaží vykonat pohlavní styk, odstrčila ho od sebe a řekla dvakrát rázně "ne", čímž obžalovaný upustil od svého jednání, následně si poškozená natáhla kalhoty a utekla do  vedlejší místnosti za přítelem XYZ,  

tedy 

zneužil bezbrannosti jiného k jinému pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se  souloží, 

čímž spáchal 

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) alinea druhá trestního zákoníku,  

a odsuzuje se 

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně  odkládá na zkušební dobu v trvání 42 (čtyřiceti dvou) měsíců.  

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu se obžalovanému ukládá, aby poškozenému Zdravotní pojišťovna  Ministerstva vnitra ČR, IČO 47114304, se sídlem Vinohradská 2577/178, Praha 3 nahradil  majetkovou škodu ve výši 28 956 Kč. 

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen nahradit poškozené XY,  narozené XY, bytem XY, způsobenou nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč. 

Podle § 229 odst. 2 tr. řádu se poškozená XY, narozená XY, se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.  

Odůvodnění: 

1. Dokazováním provedeným v hlavním líčení vzal soud za prokázaný skutkový stav, jak je uveden  ve výroku tohoto rozsudku. 

2. Obžalovaný XX ve své výpovědi uvedl, že se cítí nevinen. Toho večera se s poškozenou XY a XYZ hodně bavili, viděl je podruhé. Poprvé je viděl ještě s jeho manželkou a rozvozákem. Neví, v kolik toho večera přišli do podniku, jídlo dostali kolem 21. hod., možná déle, proto se jim nabídl, že s nimi zůstane déle, když neměli  dojedeno. Normálně se zavírá v 10 hodin. 

Průběžně s nimi komunikoval, ptal se poškozené na parfém. Po pracovní době podnik zamkl, sedl si k nim a seděli až do svítání, hodně toho vypili (pivo, tatranský čaj, becherovku, atd.). Poškozená mu lichotila (že krásně mluví o jídle, že mu dohodí učitele zpěvu, apod.) a byly tam náznaky, že by mohlo k něčemu dojít, flirtovali spolu. Poté došlo i k incidentu, který bohužel neuvedl do výpovědi v přípravném řízení, kdy se líbali.  Setkali se na záchodě v hlavní předsíňce, furt se na sebe smáli, říkal jí, že má hezké rty, oči, atd. a pak k tomu došlo. Potom přestali, poškozená řekla, že tam mají XYZ, a on řekl, že má  manželku, kterou miluje. Byli tam 7 - 10 minut, ještě si i povídali. Neví, kdo udělal první krok, byli blízko u sebe. Na PČR to neuvedl, protože si na to nevzpomněl. 

Večer pokračoval dál až do ranních hodin, kdy se udělalo XYZ špatně. On sám byl napůl opilý, napůl ne, ale už byl hrozně unavený a chtělo se mu spát. Myslí, že i poškozená byla pod vlivem alkoholu. Poškozená se zeptala, zda by si tam mohl XYZ lehnout, což dovolil. V dětském koutku je kožený gauč, kam se přesunuli. Sehnal kýbl na zvratky. Než přinesl kýbl, stačil XYZ nazvracet na gauč i pod jeho místo na koberec, kdyby si poškozená lehla k němu, ležela by určitě ve zvratkách.

Dětský koutek je  dlouhý cca 15 metrů, široký tak 2,5 - 3 metry, plus jsou tam ještě 2 malé místnosti (3 na 3 metry). XYZ bylo opravdu hodně špatně, poškozená ho nejprve hladila, potom si lehla na něj. On vzápětí hladil poškozenou, potom si lehl dolů pod gauč cca 1,5 metru, byl unavený. Po celém  koutku je koberec, ležel tak blízko gauče, protože tam přinesl kýbl a už si neměl kam jinam  lehnout, prostě si lehl pod gauč. Po nahlédnutí na fotografii na č. l. 82 obžalovaný uvedl, že  v místnosti byly krabice, a na fotografii označil místo, kde přesně na zemi ležel, což bylo ze strany  soudu na fotografii zakresleno. 

Asi za 5 minut slezla poškozená k němu dolů, kde spal cca  1,5 metrů od pohovky, a lehla si hlavou k němu, začal ji hladit po hlavě, a zeptal se jí, zda můžou jít vedle. Bylo mu řečeno jen „hm“. Prostě se chtěli pomilovat. Zvedl se, podal poškozené ruku a pomohl jí zvednout se, a potom ji odnesl cca 3 metry k jedné místnosti, kde mělo dojít  k incidentu. Když jí pomáhal ze země, koukal jí do očí. V místnosti je světlo, které nebylo rozsvícené, ale šlo tam lehce světlo zvenčí, jak se rozednívalo. Takže na poškozenou viděl. 

Tam ji postavil na zem, a dal jim pod hlavu malý rozkládací gauč Micky Mouse, místnost je cca 3 - 4  metry od gauče a nemá dveře. Ona ležela na zádech, on ležel na pravém boku, hladil ji všude po těle, tváři, stáhnul jí kalhoty a hladil ji na přirození, na zadečku, poškozená si sáhla i na jeho  přirození, byli tam cca 10 – 15 minut. Během toho času poškozená nemluvila, jen vzdychala.  Prsty vevnitř nebyly. Došlo tam k chybě ve výpovědi u PČR, protože myslel prsty na stydkých pyskách a on myslel prsty uvnitř. 

Když leželi vedle sebe a on jí hladil, vzrušený nebyl, protože měl toho dost, nebyl ztopořený, měl napůl sundané trenky, svlékl si je sám. Poškozená ho po nějaké  době oslovila, řekla mu „XYZ“, on řekl „XX“, a tam to skončilo. Pak běžela nazpátek do místnosti. Následně uvedl, že když poškozená řekla ne, tak jí nebránil v odchodu. 

Dále doplnil, že neřekla ne, ale najednou jen „co dělám“, tak jí v ničem nebránil. V místnosti se nedá rozsvítit, resp. dá, ale je to složité (vypínač je rozbitý). V místnosti nerozsvítili. Poškozené viděl lehce do obličeje, byla tam tma, neviděl ji do obličeje úplně. V místnosti, kde ležel XYZ, je vybouraná díra zpoza baru, jde tam světlo ráno, když přes vitríny vychází světlo, je tam krásně vidět. A světlo jde  do zadní místnosti, ale málo. Je tam jen příšeří. 

Poškozená šla za XYZ, ten byl úplně mimo,  poškozená cca po 5 minutách odešla, odemkla si klíči, které byly uvnitř zámku. Potom se zpět vrátila YY a začala ho obviňovat, řvát po něm, jednou do něj strčila a lítala po podniku. V restauraci jsou ještě krom těchto místností i skladové prostory. Ty jsou hned vedle. 

Má manželku, je jí 27 let, incident jí přiznal cca 3 měsíce potom. Když se dozvěděl, co se stalo,  přestal asi na 8 měsíců chodit do práce, nemohl prostory navštěvovat, nemohl sáhnout ani na ženu, přestal se starat o děti, byl z toho psychicky špatný, že se dva lidi k něčemu dohodli a pak se  dozvíte opak. Vrátil se až na doporučení MUDr. Borovanského a žádosti jeho ženy. Nadále  provozuje restauraci, po 1,5 měsíci se vrátil zpět do práce a snaží se fungovat. Má psychické  problémy. Měří 170 cm a váží cca 90 kg, v době incidentu měl asi o 5 - 6 kg méně. 

3. Poškozená XY vypověděla, že obžalovaného viděla 26. 5. 2020 podruhé, viděla ho již při předchozí návštěvě restaurace. Přibližně v půl desáté šla s XYZ, tehdejším přítelem, do XX, a oni měli otevřeno do deseti hodin. Objednali si jídlo, chtěli se  rychle najíst, aby stihli odejít, ale mezitím se s nimi začala bavit obsluha, a přišel i obžalovaný, a řekl jim, že tam mohou zůstat déle, aby si to 

dojedli, tudíž tam zůstali. Obžalovaný zavřel, a zůstali tam jen oni. Dojídali jídlo, začalo se popíjet. Večer byl fajn, bavili se o hudbě. 

Zpětně jí došlo, že bylo několik momentů, kdy obžalovaný překračoval mez, např. jí řekl, že hezky voní, že jsou v parfému určitě feromony, a že by takový koupil pro svoji ženu, aby takto voněla, potom se jí ptal, kolik jí je, že vypadá, že je ještě pod zákonem, a bylo zřejmé, že se mu to líbí, že vypadá mladě. Potom začal říkat, že má rád svoji manželku, že je taky mladá, ale že jí XYZ závidí, že by se mu líbila více. Ona to v ten moment utnula, protože se jí to přestávalo líbit. XYZ byl v tuto  chvíli na toaletě, a oni kouřili venku cigaretu, a obžalovaný s tímto začal. Řekla mu, že není vhodné takto mluvit, a aby se řečí zdržel, že jí to není příjemné. 

Večer pokračoval, už potom nepila alkohol, protože už měla dost, chtěla odejít domů, ale XYZ chtěl pít s obžalovaným dál. Bála se jít domů sama, aby se jí něco nestalo. Večer probíhal až na narážky obžalovaného celkem příjemně, neměla dojem, že by to bylo rizikové. 

Během večera vypila asi 4 velká piva a 1 – 2 malé  panáky becherovky, nemá pocit, že by byla hodně opilá. Nemotala se, mluvila normálně. 

XYZ byl tak strašně opilý, že nemohl vůbec chodit a začal si zvracet na triko, a motal se. Vzali ho vedle do místnosti, kde je za barem dlouhá místnost se sedačkou a položili ho na sedačku. Obžalovaný jí dal kýbl, držela mu hlavu, a seděla na zemi, opřená o sedačku. Takto u něho seděla nějakou dobu a potom usnula. 

Probudila se v malé místnosti vedle bez dveří na pravém boku s pokrčenými  nohami. Byl tam s ní obžalovaný, klečel za ní. Napůl jí probudilo, že jí někdo zasouvá prsty dovnitř, a potom jí plně probudilo, že se do ní někdo snaží zasunout penis. Nevěděla, kdo to byl,  neviděla na něj, jak ležela na boku, a byl to pro ni strašný šok. Nebyla si jistá, kde je. 

Během toho, co se začala probouzet prsty, ještě říkala „XYZ, XYZ“, protože si v polospánku myslela, že je doma, a chtěla spát dále, a chtěla ho okřiknout, aby toho nechal. Protože v partnerském vztahu se to  může stát. A pak, jak do ní někdo začal zasouvat penis, tak se probudila a před sebou viděla jen koberec, a zjistila, že je úplně v cizí místnosti, na podlaze a nedokázala se vůbec zorientovat, nedokázala si vůbec vzpomenout, co se dělo, kde je. Vůbec nedokázala reagovat, úplně zmrzla.  Došlo jí, že leží na zemi, a má stažené kalhoty a spodní prádlo jen pod zadek, otočila se a viděla obžalovaného, nejdřív ho nedokázala poznat, a potom jí došlo, kdo to je a co se děje, že je to strašně ponižující, že leží někde na podlaze jako kus masa. Začala křičet „ne, ne“, a snažila se ho odstrčit ze sebe levou rukou a snažila se otočit. Obžalovaný jí dál nezadržoval, byl vzrušený. Rychle se oblékla, a utekla z místnosti. Obžalovaný tam zůstal klečet se staženými kalhoty. 

Před tím, než jí obžalovaný odnesl do místnosti, se neprobudila. Místnost, kde se probudila, byla  celkově tmavá, ale odněkud tam šlo světlo, ale nevzpomíná si, že by se tam svítilo. 

Běžela za  XYZ, začala ho budit, a prosila ho, jestli by mohli odejít, jenže on byl tak strašně opilý, že se nemohl vůbec zvednout, a vůbec nevěděl, co mu říká. Nakonec se zvednul a vypotácel se ven  před hospodu, vyběhl za nimi obžalovaný, a začal se strašně litovat, a říkat, že nic špatného  neudělal, a že mu jde jen o jeho děti, a že není špatný člověk. XYZ to evidentně nedokázal  zpracovat a začal se ho zastávat, úplně vymazal, co mu řekla. Připadla si strašně zoufalá, že se jí právě stala taková věc a teď stojí na ulici a její partner si přátelsky povídá s člověkem, co to  udělal. 

Najednou jí úplně přeskočilo a začala škrtit obžalovaného. XYZ jí odtrhl pryč, vynadal jí. XYZ řekla, že odchází pryč, a zda jde s ní. On řekl, že ne, že zůstane ještě pít, načež utekla. Volala YY, která pro ni přijela, jenže neměla klíče, tak se vrátily zpátky před restauraci. YY došla za obžalovaným, aby nám dal klíče, vrátila se a odjely do bytu.

Po nějaké době, co spolu mluvily, to na ni začalo dopadat a začalo jí docházet, že se stalo něco hrozného. Nevěděla, co dělat, protože se jí nechtělo jít na policii a někomu cizímu vše vyprávět, 

nakonec ale došla k závěru, že to musí udělat, i když se jí nechce, protože by se to mohlo stát někomu jinému. 

Před tím, než došlo k incidentu v dětském koutku, neměla žádný fyzický kontakt s obžalovaným.  Nevybaví si, zda se s obžalovaným potkala na toaletách, řekla by, že ne, ale není si jistá. Určitě  během večera nedošlo k polibku od obžalovaného. Tím si je naprosto jistá. Kdyby začala mít  pocit, že je to už hodně přes čáru, tak by si zavolala taxíka. Určitě by tam nezůstala, kdyby se něco takového stalo. Obžalovaný pro ni není někdo, kdo by jí byl jakkoliv blízký. Neměla jediný  důvod takovou věc udělat. Během večera obžalovanému neprojevovala náklonost, projevila mu  pochvalu, ale jen za jídlo. 

Má zničený rok života, hodně úzkosti. Bere hodně léků, které stále ještě nezabírají, takže jí je zase budou zítra zvyšovat. Nedokáže chodit ven, protože se strašně bojí, protože v každém chlapovi vidí nebezpečí. Ztratila představu o tom, kde jsou hranice mezi tím, co je a není rizikové. Má hodně panické ataky, např. na Vánoce ležela pod postelí a nemohla vůbec dýchat, a myslela, že už nikdy nevyleze. Úzkostné stavy měla v minulosti výjimečně, ale neměla je jako teď. 

Od loňského léta nechodí do práce, protože se strašně bojí, že kdyby tam šla  a chytaly jí záchvaty, že by ji stejně vyhodili. Po incidentu chodila chvíli do práce na pár hodin do školy pomáhat mámě. Do toho měla hodně ataky a dlouhodobě onemocněla. Je vystudovaná herečka. Alkohol pije příležitostně. V minulosti zažila rozvod rodičů, srovnala se s tím. 

V dětství se jí stalo, že se k ní nevhodně choval strejda, ale nikdy to nedošlo takto daleko. Spíše jí různě hladil, apod. Z toho důvodu chodila na psychoterapii, kde se snažila dát věci dohromady, aby si je srovnala a netáhla si je do života. Chodila tam asi 1,5 roku v roce 2018 – 2019, nikoli pravidelně.  

S přítelem ZZ chodila od roku 2014 a byl to její první vztah, ukončila to koncem 2018. V té době se začala vídat s XYZ, potom během prosince, ledna to začal být vztah. Ke konci května vztah ukončili. Potom byla na psychiatrii v Bohnicích, a v centru krizové intervence byla  hospitalizovaná asi týden a potom zavolala ZZ, a řekla mu, co se stalo, a dali to spolu dohromady. ZZ se zhroutil potom, co mu řekla, co se stalo, skončil v léčebně, načež tam skončila i ona. Nemyslí si, že by hospitalizace souvisela se vztahovými problémy. 

Potom docházela k MUDr. Antončíkové, návštěva probíhala jednou za čas, a vhledem k tomu, že byla ¾  roku nemocná, byla u ní jen párkrát, jinak vše řešili po telefonu dle potřeby, někdy jednou za  měsíc, za dva, a někdy každý týden. 

Na terapie docházela, ale ne stále, byla nemocná. S XYZ měla poslední pohlavní styk v den incidentu, potom se koupala a potom šli na večeři. Měří 158 cm a v současné době váží 48 cm, před rokem vážila více, zhubla za rok cca 8 kg.  

4. Výpověď poškozené potvrdila svědkyně YY, její dobrá kamarádka, kterou zná od dětství. Vypověděla, že obžalovaného viděla pouze 1x na místě, kde se to stalo, jinak ho  nezná. 

Poškozená jí vzbudila telefonem brzo ráno, z tónu hlasu bylo znát, že se něco děje. Prudce dýchala, takže se hned začala ptát, co se děje. Poškozená řekla, že jí chtěl někdo znásilnit. Začala se ptát, kdo, ale moc nereagovala. Jen zrychleně dýchala. Hned vstala, začala se oblékat, přitom se jí ptala, co se stalo, tak se oblékala a šla ven. Věděla, že cesta bude trvat cca 40 minut, jela z Dejvic. S poškozenou byla den před tím na chatě a vysadila jí v Neratovicích, takže věděla, kam  jede. Mluvila s ní celou cestu, protože poškozená jak zrychleně dýchala, dostávala se do  panického stavu, že už přestávala chytat dech. Bylo vidět, že není při věci, že je mimo, není schopná přemýšlet. 

Dojela, poškozená seděla před domem, plakala. Když vylezla z auta, rozběhla se k ní, plakala a zjistila, že nemá klíče, že je u sebe má nejspíše XYZ, který zůstal v restauraci. První volaly XYZ, aby 

přinesl klíče. Ten nechápal absolutně, co se děje. Řekla mu do telefonu, co se stalo, vůbec mu to nedošlo. Takže jely do restaurace. Poškozená zůstala sedět v autě a ukázala, kam má jít. 

Dvoukřídlé dveře byly pootevřené, vtrhla dovnitř a křičela „kde je XYZ,  kde je XYZ“. Obžalovaný se ptal „co jsem udělal, co jsem udělal?“, obžalovaného ignorovala, možná mu řekla, ať na ni nemluví. Žádný fyzická kontakt mezi nimi neproběhl. Pamatuje si to zcela přesně, protože jí to zaskočilo. Hledala XYZ, našla ho v dezolátním stavu v restauraci, skoro nestál, nekomunikoval. Byl silně pod vlivem alkoholu. Na nahou se neudržel. Znovu mu vysvětlila, co se stalo. Vůbec to nechápal. Neví, zda klíče našla, anebo zda odešly bez nich, a pak  se ukázalo, že je poškozená měla u sebe, to si není jistá. 

Potom se dostaly do bytu, poškozené dala vodu, zabalila jí do peřiny, byla v šoku, seděla v posteli, třepala se, plakala střídavě, nebo koukala do blba. Pomalu jí začínala říkat, co se stalo. 

Poškozená jí řekla, že se seznámili  s obžalovaným, se kterým si povídali, společně pili. XYZ se opil do stavu, kdy nebyl schopný fungovat. Lehl si na gauč, bylo mu špatně a on usnul. Poškozená seděla u něj, aby se nezadávil,  a usnula vedle něho. Probudila se, když měla kalhoty u kolen, a cítila, že se jí někdo snaží protlačit penis do vaginy. Lekla se, otočila se, zjistila, že je v tmavé místnosti. Utekla. Obžalovaný ji nijak nebránil. Začaly řešit, zda to budou hlásit na PČR. 

Pak se domů dostal XYZ, zvonil u spodních dveří, nechtěly ho pustit domů, myslela si, že to poškozené nepomůže. Takže šla dolů napřed, aby mu řekla znovu, co se stalo, než přijde za poškozenou nahoru. On to pochopil v tu chvíli,  rozplakal se, nepamatoval si, že by mu to někdo před tím říkal, a pak šel s ní nahoru. Byl pořád hodně opilý. 

Poškozenou odvezla na policii, do nemocnice, potom měla doporučení do Bílého kruhu, a medikace. Po pár dnech poškozená volala, zda by ji mohla odvést do Bohnic. Poškozená se po události výrazně změnila, za poslední rok prakticky přerušila kontakt, není schopna moc  fungovat.  

5. Verzi poškozené dále potvrdil svědek XYZ, její tehdejší přítel, který vypověděl, že obžalovaného viděl 2x, s poškozenou měl partnerský vztah od nového roku před necelými 2 let, a vztah skončil bezprostředně po události. 

Toho večera se šli najíst do restaurace k obžalovanému, byl tam i obžalovaný, v průběhu večera se začali bavit s personálem a večer se protáhl až do ranních hodin. Osob začalo ubývat, až to dopadlo, že tam skončili jen oni, poškozená a obžalovaný. 

Obžalovaný vyžadoval značku parfému poškozené zvláštním způsobem, přišel mu nad míru koketní, ale že by tam probíhalo něco zase až tak divného, to ne. Poškozená si  s obžalovaným povídala, ale nebyla z její strany náklonost jako mezi mužem a ženou. Alkohol pili. Je možné, že během večera zůstal u stolu sám. Poškozená si v průběhu večera určitě odskočila, ale že by spolu někam šli oni dva, to určitě ne. 

Průběh celého večera ví, okno nemá. Neví, zda se mu udělalo nevolno, ale divil by se, kdyby ne, protože kombinoval tatranský čaj s pivem a ještě becherovku. 

Pamatuje si, že si lehl na gauč a potom poškozenou, jak z pro něj nepochopitelných důvodů chtěla odejít. Nevěděl, co se děje, že je tam snad bomba, či co. Vůbec nechápal, co se to odehrává. Ví, že si venku dávali cigáru, a přišel obžalovaný, a začal být hrozně  přecitlivělý v osobních věcech, že to v životě nemá jednoduché. Říkal mu, že mi je to líto, nechápal, o co jde. Vůbec nevěděl, co se děje, věnoval se obžalovanému. K čemu mělo dojít, se dozvěděl až před příchodem do bytu, ze začátku to nemohl pobrat. Vůbec si nepamatuje, že tam přišla YY. 

Poškozená říkala, že jí probudil člověk, o kterém si myslela, že je to on, že na ní začal doléhat, a ona „XYZ, XYZ“, ale najednou s hrůzou zjistila, že je to jinak. Jejich vztah  skončil, protože poškozená 

skončila v péči lékařů a byla ze situace značně traumatizovaná.  

6. Duševní stav poškozené byl vyšetřen PhDr. Markem Preissem, PhD., znalcem v oboru  zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, a MUDr. Bronislavem Kobedou, znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. 

Oba znalci uvedli, že měli dostatek podkladů pro zpracování  znaleckého posudku. U poškozené byly provedeny standartní psychologické a psychiatrické vyšetření. 

Znalec PhDr. Preiss byl přítomen výslechu poškozené i obžalovaného, znalec MUDr. Kobeda shlédl obrazový i zvukový záznam jejich výpovědi a dále prostudoval lékařské zprávy  předložené poškozenou. 

Ve zpracovaném posudku i při svém výslechu uvedli, že u poškozené došlo k rozvoji posttraumatické stresové poruchy (dále jen „PTSD“) s dalšími projevy poruchy přizpůsobení. PTSD byla u poškozené diagnostikována na základě jejího vyšetření  strukturovaným rozhovorem, zdravotnické dokumentace, v rámci které je zaznamenáno  psychiatrické vyšetření bezprostředně po události, kde popisuje příznaky PTSD. 

Psycholog  následně v rámci hodnocení věrohodnosti výpovědi, zjišťoval známky traumatizace a projevy  psychických potíží, a to i psychologickými testy, které slouží k jejich objektivizaci. Metody interpretativní a performační nebo Rorschachův test používá psycholog, nikoli lékař psychiatr.

PTSD vzniká, pokud je jedinec vystaven stresující situaci nebo události (trvající buď krátce nebo  dlouho) neobvykle hrozivého nebo katastrofického rázu, která by pravděpodobně vyvolala  pronikavou tíseň téměř u každého (první nutné kritérium pro stanovení diagnózy). Znásilnění se  uvádí jako jedna z možných příčin takového traumatu. 

Dalším nutným kritériem jsou nepříjemné  oživování a vybavování nepříjemných vzpomínek včetně snů. Pocity tísně v situacích  připomínajících trauma a sklony vyhýbat se situacím připomínajícím traumatickou událost,  poruchy spánku, zvýšená bdělost, přehnané reakce na úlek. U poškozené se PTSD projevovala trýznivým znovu vybavováním traumatu, poruchami spánku, poruchami usínání, zvýšenou lekavostí, nedůvěřivostí vůči okolí, neurotickými potížemi (úzkostné stavy, poruchy soustředění,  výkyvy nálad, výkyvy emocí, plačtivost). 

Dva dny po události byly nasazeny antidepresiva, ve kterých poškozená pokračovala v dalších měsících. Psychické potíže poškozené se rozvinuly v příčinné souvislosti s událostí ze dne 27. 5. 2020. U poškozené je bezpečně prokázané omezení v obvyklém způsobu života v době od předmětné události, tj. od 27. 5. 2020 do 14. 6. 2020, kdy byla ukončena hospitalizace v Centru krizové intervence. 

Únavový syndrom se může často překrývat s neurotickými potížemi, i s depresí, člověk má zhoršenou výkonnost, potíže se motivovat. U boreliózy můžou být dlouhodobě přítomné různé nespecifické příznaky, které se částečně překrývají se stavy různé únavy, nevýkonnosti. PTSD nijak nesouvisí s toxoplazmózou.  Mononukleóza je způsobená virem, bez viru nedojde k rozvoji potíží. Dle specialisty imunologa  vyvolalo trauma zhoršení. 

Bezpečně lze prokázat, že v obvyklém způsobu života byla poškozená omezena po dobu po ukončení hospitalizace. 

V dalším průběhu uzavřeli, že dlouhodobé omezení v obvyklém způsobu života nelze na základě události jednoznačně prokázat. Centrum krizové  intervence umožňuje krátkodobé hospitalizace do 7 dnů, jsou určeny na rychlou stabilizaci duševní stavu při různých traumatizujících a zátěžových situací. Je tam poskytnuta psychoterapie  a medikace. Řada pacientů s PTSD je léčena v ambulantní psychiatrické péči, která může trvat měsíce, nebo i roky. Spočívá to v kontrolách psychiatrem, dlouhodobé medikaci. 

U poškozené  byly i v době zpracování posudku a jejího výslechu u hlavního líčení přítomny projevy PTSD a poruchy přizpůsobení, ale nelze již prokázat, že by nadále způsobovaly významné omezení  v obvyklém způsobu života. U PTSD může dojít až ke vzniku trvalých následků ve formě  duševní poruchy označované jako přetrvávající změna osobnosti po katastrofické zkušenosti.  Takovýto následek je ale možné definitivně vyloučit nebo potvrdit nejdříve 4 roky po ukončení  působení stresu. Riziko vzniku trvalých následků po krátkodobém silném stresu je ale spíše  nepravděpodobné. 

V rámci vyšetření poškozená uvedla sexuální obtěžování příbuzným v období  dospívání bez rozvoje psychické poruchy a občasný výskyt silných záchvatů úzkosti, paniky, s doprovodnými tělesnými vegetativními příznaky. V předchozích letech postupovala  psychoterapii, uvedené mohlo být jedním z problémů, které se tímto způsobem snažila řešit, nicméně dle dokumentace a jejího vyjádření ukončila psychoterapii několik měsíců před  incidentem. Podstatné je tedy to, že terapie byla ukončena, terapie by navíc měla činit člověka odolnějším, i kdyby nebyla ukončena. 

Vzhledem k tomu, že měli k dispozici dokumentace o tom, co se dělo s anamnézou dále, nebylo nezbytně nutné mít k dispozici nález od psychoterapeuta Mgr. Žmolíka. 

Dřívější nežádoucí sexuální zkušenost mohla mít toliko na delší průběh PTSD nebo větší četnost příznaků, nikoli na vznik PTSD. K uvedenému závěru lze dospět, jelikož  poškozená nebyla pro uvedené potíže v minulosti psychiatricky léčená, neužívala psychofarmaka, nebyla v pracovní neschopnosti, ani jinak omezena v obvyklém způsobu života. Tyto problémy  tedy do posudku zohlednily, předchozí psychoterapie byla ukončena, a nevyvolávala žádné potíže, které by si vyžadovaly pracovní neschopnost nebo hospitalizaci, nebo užívání  psychofarmak. 

Znalci dále k dotazu doplnili, že obecně je možné, aby lidé předstírali duševní  poruchy, nicméně u poškozené nebyly zjištěny známky naučené nebo předstírané výpovědi. U poškozené nebyla zjištěna porucha osobnosti či jiná významná psychopatologie. 

Strukturu osobnosti lze popsat jako adekvátně zacílenou, přiměřeně kooperující, úzkostnější. Osobnost byla  hodnocena bez klinicky významné psychopatologie, intelekt v rámci normy. Obecná věrohodnost  poškozené není oslabena, z psychologického hlediska nebylo zjištěno oslabení ani specifické  věrohodnosti.

Poškozená je schopna správně vnímat prožívanou událost, tuto si správně zapamatovat a reprodukovat. Poškozená reportuje výrazně zvýšenou míru depresivních příznaků (např. nedostatek energie, absence chuti k jídlu, ztráta zájmu o sex, únavu). Dále je patrná zvýšená hladina traumatického stresu (rušivé vzpomínky na vyšetřovaný incident, sny na událost,  negativní pocity vzhledem k události, nervozita, potíže se spánkem aj.). Budoucí vývoj nelze přesněji odhadovat.  

7. Z lékařských zpráv soud zjistil vývoj zdravotního stavu poškozené (č. l. 121 - 122, 149 - 150,152 - 153, 242 - 247). 

8. Účtenka dokládá množství objednaného alkoholu poškozenou a XYZ dne 23. 8. 2021 (č. l. 255). Časové zařazení oznámení události na PČR dokládá úřední záznam PČR o provedených úkonech stálé výjezdové skupiny, dle kterého byl předmětný skutek oznámen 27. 5. 2020 v 16:30 hod. (č. l. 123 - 125). 

Dne 28. 5. 2020 v době od 12:00 hod. do 12:30 hod. bylo provedeno ohledání prostor restaurace XX v ulici XX. Protokol o provedení tohoto úkonu (č. l. 78 - 79), plánek místa činu (č. l. 80) a fotodokumentace (č. l. 81 - 84) ozřejmují vnitřní uspořádání tohoto objektu. 

Zejména je patrno, že v místnosti, která se nachází za průchodem vlevo od baru, se po celé její podlaze nachází koberec s dětským  motivem, podél stěny vpravo uprostřed se nachází sedací souprava, za kterou se nachází  výklenek. Na místě nebyly zajištěny věcné stopy. Na fotografiích je 

označeno místo, kde  obžalovaný ležel. 

Z úředního záznamu PČR ze dne 27. 5. 2020 soud zjistil, že bylo provedeno gynekologické vyšetření poškozené po znásilnění a zajištěn biologický materiál a oblečení poškozené. Dle vyšetření není průkazné, že by došlo k ejakulaci obžalovaného do pochvy poškozené. Zajištěný biologický materiál nebyl zaslán k odbornému zkoumání, neboť v daném  případě nedošlo k souloži a dle lékařky je dán předpoklad, že stěry z pochvy budou kontaminované i DNA tehdejšího partnera poškozené (č. l. 126). 

9. CD s fotografiemi a videozáznamem dokládá, že poškozená v srpnu 2020 navštívila svatbu a v průběhu loňského roku byla v několika případech vyfotografována při různých společenských  aktivitách (č. l. 298). Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že je poškozená od  27. 9. 2019 držitelkou živnostenského oprávnění (č. l. 296). 

10. K osobě obžalovaného bylo z opisu z evidence rejstříku trestů zjištěno, že nebyl v minulosti  soudně trestán (č. l. 127). Opis z evidence přestupků a evidenční karta řidiče dokládají, že se  obžalovaný dopustil 6 přestupků na úseku dopravy, poslední dva záznamy jsou evidovány z roku  2018 (č. l. 128, 130 - 131). Obžalovaný disponuje řidičským oprávněním, jak dokládá registr  řidičů (č. l. 129). 

Z výpisu z centrální evidence osob soud zjistil, že je obžalovaný manželem XXX a otcem XXY (č. l. 257 - 258). 

Ze sdělení Úřadu práce soud zjistil, že byl obžalovaný evidován v evidenci uchazečů o zaměstnání od 27. 2. 2019 do 10. 4. 2019, kdy došlo k ukončení evidence z důvodu zahájení samostatně výdělečné činnosti, přičemž XXX pobírá rodičovský příspěvek (č. l. 142). 

Výpis z živnostenského rejstříku dokládá, že obžalovaný disponuje živnostenským oprávněním (č. l. 136 - 141). 

Proti obžalovanému nejsou dle centrální evidence exekucí vedeny exekuční řízení (č. l. 135). 

Obžalovaný neprochází výstupem z insolvenčního rejstříku (č. l. 133). 

Dle výpisu z katastru nemovitostí nejsou ve prospěch obžalovaného evidována žádná vlastnická nebo jiná věcná práva (č. l. 134). 

Z výpisů Air Bank bylo zjištěno, že obžalovaný čerpal dne 4. 6. 2018 úvěr ve výši 100 000 Kč a měsíční  splátka činí 1 739 Kč (č. l. 220) a dne 4. 4. 2018 čerpal úvěr ve výši 220 000 Kč a měsíční splátka  činí 5 276 Kč (č. l. 222). Smlouva o zápůjčce dokládá, že YYY zapůjčila obžalovanému dne 5. 1. 2021 částku 150 000 Kč (č. l. 221). Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 2. 2020 bylo  zjištěno, že ZZZ zapůjčila obžalovanému částku 250 000 Kč (č. l. 223 - 224). Dle výpisu Hello Bank! činí ke dni 31. 7. 2021 dlužná částka obžalovaného částku 59 698,14 Kč (č. l. 224 - 225). 

Z vyúčtování VZP byl zjištěn nedoplatek na pojistném 23 752 Kč a penále 1963 Kč (č. l. 226).  

11. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech dle § 2 odst. 6 tr. řádu, dospěl k závěru, že se obžalovaný skutečně dopustil jednání uvedeného ve  výroku o vině tohoto rozsudku.  

12. Obžalovaný je v daném případě usvědčován především velice přesvědčivou a konzistentní  výpovědí samotné poškozené, která líčila událost v obou svých výpovědích v základní linii stále  stejně, přičemž její výpovědi jsou konzistentní i v té části, jež se vztahují k chování obžalovaného,  které nebylo předmětem tohoto trestního řízení (důvod návštěvy restaurace, témata hovorů během 

daného večera, projevy náklonnosti obžalovaného atp.).

Poškozená jednoznačně popsala,  co je do restaurace přivedlo, z jakého důvodu v restauraci zůstali i po zavírací hodině a jak následně večer probíhal. Věrohodně líčila chování obžalovaného v průběhu večera, zejména projevy jeho náklonnosti směrem k ní (dotaz na druh parfému, aby jeho žena voněla jako ona,  dotazy ohledně věku, atp.). 

Ačkoli poškozená v jeden moment obžalovanému sdělila, ať obdobných řečí zanechá, nevnímala obecně průběh večera jako rizikový, což se soudu jeví jako logické právě i s ohledem na přítomnost tehdejšího přítele poškozené svědka XYZ. 

Na soud zcela logicky působí i poškozenou popsaná příčina toho, z jakého důvodu v restauraci ulehla se svědkem XYZ ke spánku. Poškozená v tomto směru popsala, jak se XYZ nad ránem udělalo nevolno, kdy nebyl schopen dojít domů, načež svědka následně uložili v dětském koutku  a poškozená vedle něj usnula. 

Velice věrohodně na soud působí i popis dalšího skutkového děje a zcela odpovídajících pocitů poškozené, která vypověděla, že se zprvu procitla vlivem obžalovaného jednání spočívajícího v zasouvání prstů dovnitř, a zcela se probrala tím, jak se do ní obžalovaný snažil zasunout penis. 

Přesvědčivě působí i její vysvětlení, proč na zasouvání prstů reagovala slovy „XYZ, XYZ“, když byla v polospánku přesvědčena, že je doma a chtěla dále spát a jen dotyčnému sdělit, aby toho nechal. S tím koresponduje i popis dalších pocitů poškozené,  která v době, kdy se zcela probrala, nemohla se vůbec zorientovat, kde je a co se děje, zprvu nedokázala rozpoznat ani osobu obžalovaného, načež jí vše došlo. 

Poškozená dále uvedla, jaká byla její další reakce, kdy na obžalovaného začala křičet „ne, ne“ a snažila se ho odstrčit levou rukou. Poškozená popsala i navazující reakci obžalovaného, který jí v dalším odchodu již nebránil. 

Nutno zdůraznit, že poškozená uvedla celou řadu detailů projednávaného skutku (vzpomněla si na to, v jakých místech ji jednání obžalovaného probudilo, jak ležela, že měla  stažené kalhoty i spodní prádlo, jak nad ní klečel obžalovaný, jakož i na to, že byl vzrušený), což jasně svědčí o jejím osobním prožitku. 

V neposlední řadě popsala též zdravotní obtíže, které se u  ní po incidentu objevily, které vedly až k její hospitalizaci na psychiatrické klinice a nasazení  antidepresiv. 

Tento přímý usvědčující důkaz potom soud hodnotil velice obezřetně a nenašel důvody věrohodnost poškozené jakkoli zpochybňovat. Poškozená při podané výpovědi působila naprosto přesvědčivě. Poškozené bylo podání výpovědi nepříjemné (vlivem okolností plně  pochopitelných), nebylo pro ni příjemné o celé záležitosti mluvit (poškozená prakticky po celý  průběh výslechu brečela) a nepřála si setkat se s obžalovaným, což potvrzuje rovněž požadavek poškozené vypovídat v nepřítomnosti obžalovaného. Na soud tedy rozhodně nepůsobila jako osoba, která by si věc vymyslela. 

V dané věci je zřejmé, že poškozená obžalovaného dříve neznala a rozhodně neměla žádný motiv, pro který by chtěla obžalovanému tímto závažným způsobem ublížit. O tom, že poškozená obžalovanému neměla záměr jakkoli uškodit a toliko popisovala jeho chování zcela odpovídajícím způsobem, svědčí i fakt, že uvedla, že ji obžalovaný po jejím probuzení již jakkoli v odchodu nezabraňoval a nebyl vůči ní následně násilný. Za zcela lichou pak soud považuje námitku, že by motivem poškozené byla případná snaha vymoci  z obžalovaného peníze. 

13. Věrohodnost její výpovědi pak rozhodně nesnižuje ani jí udávané množství požitého alkoholu. Je  pravda, že poškozená byla nad ránem do jisté míry alkoholem ovlivněna, jak ostatně ani sama nepopírá, a to i s ohledem na množství, které vypila (čtyři velká piva a dva panáky). Na druhou  stranu však nelze přehlédnout, že si poškozená všechny detaily večera až do jejího usnutí vedle  svědka XYZ, jakož i detaily následného incidentu, zřetelně pamatuje, a to včetně všech svých pocitů. 

Soud je proto toho názoru, že poškozená byla při smyslech a nebyla alkoholem v tuto dobu ovlivněna v míře, která by mohla, objektivně vzato, relevantně ovlivnit její schopnost  průběh děje správně vnímat, pamatovat si a reprodukovat. Tyto závěry soudu nepřímo podporuje i stav, v jakém se poškozená nacházela při následném setkání se svědkyní YY, byť to bylo s jistým časovým odstupem. 

Soud rovněž podotýká, že skutkový děj tak, jak jej poškozená  popsala, má naprosto reálné základy a nelze souhlasit s obhajobou, že by se mělo jednat  o představy nebo situaci, kterou si poškozená vysnila, či inscenaci dříve prožité nechtěné sexuální  zkušenosti. 

14. Obhajobu obžalovaného navíc vyvracejí a naopak výpověď poškozené v jejích dílčích bodech a detailech podporují další shromážděné důkazy, zejména v podobě svědeckých výpovědí,  přičemž soud neshledal v žádném z podaných svědectví snahu kohokoli obžalovaného záměrně  poškozovat či neprávem obviňovat. Všechna svědectví byla zcela objektivní, věrohodná,  vzájemně se doplňovala a ve spojení s dalšími důkazy vytvořila logický celek, který vedl  k jednoznačnému závěru o vině obžalovaného a naopak vyloučil verze jiné bez trestněprávního  následku. 

V této souvislosti lze předně poukázat na výpověď svědka XYZ, který líčil průběh  večera v naprosté shodě s poškozenou, zejména pokud jde o jistou náklonnost obžalovaného  k poškozené, která však z její strany nebyla opětována. 

Stran věrohodnosti výpovědi svědka XYZ nutno ještě konstatovat, že ačkoli se svědek XYZ následně dostal do stavu silného ovlivnění  alkoholem, pro který nebyl ani schopen s jistotou zodpovědět, zda mu toho večera bylo nevolno a zda zvracel, tento jeho stav nastal skutečně až v ranních hodinách, tudíž soud nepochybuje  o jeho schopnosti hodnověrně popsat průběh večera do té doby. 

Další věc, kterou si svědek XYZ vybavoval po svém usnutí vlivem silného opojení alkoholem, bylo jeho probuzení poškozenou, která z pro něj nepochopitelného důvodu chtěla náhle odejít. Uvedené je bezesporu také  v naprostém souladu s výpovědí poškozené, která ihned po incidentu běžela vzbudit svědka  XYZ, který však pro jeho stav nebyl schopen pochopit, co se mu snaží říct. 

Zcela shodně  hodnotila ranní rozpoložení svědka XYZ rovněž svědkyně YY, která posléze do  restaurace dorazila hledat klíče od bytu poškozené. Ostatně sám svědek XYZ uvedl, že vážnost  situace pochopil až při návratu domů. 

15. Výpověď poškozené byla v dalším jednoznačně potvrzena i svědkyní YY, se kterou se  poškozená bezprostředně po útěku z restaurace telefonicky spojila. Svědkyně zároveň zdůraznila, že poškozená byla velmi rozrušená, bylo na ni vidět, že je v šoku a je vystrašená. Svědkyně rovněž  popsala, že poté, co si o události s poškozenou doma promluvily, došly k tomu, že by měla věc  ihned nahlásit, přičemž poškozená ještě téhož dne událost oznámila na PČR, jak dokládá úřední  záznam. 

Na základě shora vylíčeného lze konstatovat, že obě svědecké výpovědi na sebe navzájem navazují a z toho, jak všichni svědci popsali poškozenou reprodukovaný průběh  incidentu, je naprosto patrné, že poškozená uváděla ohledně incidentu s obžalovaným od samého  počátku v základu stále stejné údaje. 

Pokud obhajoba poukazuje na rozpory ve výpovědi poškozené oproti přípravnému řízení. Soud předně zdůrazňuje, že s ohledem na podrobnou a skutečně rozsáhlou výpověď poškozené se v celkovém kontextu její výpovědi jedná toliko o marginálie. 

V konkrétnostech se nabízí blíže se vyjádřit toliko k odlišnost týkající se osvícení místnosti, kde k incidentu došlo. Poškozená v přípravném řízení uvedla, že se probudila v tmavé  místnosti bez oken, kde bylo rozsvícené nějaké světlo, zkrátka nebyla tam úplná tma. V hlavním líčení vypověděla, že místnost, kde se probudila, byla celkově tmavá, ale odněkud tam šlo světlo,  ale nevzpomíná si, že by se tam svítilo. Ačkoli lze v tomto směru připustit jistou nepřesnost, lze  i na uvedeném demonstrovat, že podstata toho, co se poškozená snažila v obou případech ve své výpovědi vyjádřit, zůstala zcela zachována. Vzhledem k přesvědčivému popisu události i obtíží, které jednání obžalovaného poškozené v dalším životě způsobilo, nemá soud o pravdivosti její výpovědi nejmenších pochybností, kdy uvedené skutečnosti jsou podpořeny i dalšími ve věci  provedenými důkazy.  

16. Ve světle výše popsaných věrohodných výpovědí je tak věrohodnost výpovědi obžalovaného  podstatným způsobem snižována. 

V první řadě je třeba zdůraznit, že je jeho výpověď zejména v její části týkající projevované náklonnosti poškozené k obžalovanému v průběhu večera, resp. náznaků ze strany poškozené, že by mohlo k něčemu dojít, je zcela vyvrácena výpovědí  poškozené ve spojení s výpovědí svědka XYZ. 

V kontextu jejich výpovědí považuje soud za  účelovou i tu část výpovědi obžalovaného, dle které se měl v průběhu večera na toaletách líbat s poškozenou. 

Ačkoli poškozená ve své výpovědi nevyloučila, že se mohla s obžalovaným potkat toho večera na toaletách, kategoricky a bez jakéhokoli zaváhání vyvrátila, že by snad mezi nimi mělo dojít k obdobnému kontaktu. Také svědek XYZ popřel, že by zde byl moment, po který by  poškozená s obžalovaným nebyli v restauraci delší dobu přítomni. To vše navíc za situace, kdy obžalovaný uvedl tuto okolnost až v řízení před soudem. S ohledem na fakt, že se jedná  o skutečně zásadní aspekt obhajoby obžalovaného, nelze uvěřit, že by tento moment  v přípravném řízení opomněl. Tím spíše přihlédne-li soud k dalším podrobnostem večera a obsahu rozhovorů, které ve své výpovědi obžalovaný zmínit neopomněl. Nelze než uzavřít, že se jedná o záměrnou změnu výpovědi obžalovaného. 

Uvěřitelně na soud nepůsobí ani obžalovaným popisované okolnosti výběru místa ke spánku (označeného na fotografii na č. l. 82) a souvisejícího údajného ulehnutí poškozené k obžalovanému, které mělo být zcela nelogicky zvoleno v blízkosti gauče, pod který toho rána zvracel svědek XYZ, s přihlédnutím  k prostorovému uspořádání dané místnosti dlouhé 15 metrů, jak patrno z protokolu o ohledání a pořízených fotografií. Nelze přehlédnout ani rozpory ve výpovědi obžalovaného ohledně jím popisovaných reakcí poškozené na jeho jednání v předmětné místnosti.  

17. O pravdivosti výpovědi poškozené dále svědčí také závěry jejího znaleckého zkoumání z oboru  zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie.

Znalci jednak shledali obecnou věrohodnost poškozené jako zcela zachovanou, kromě toho také konstatovali, že u poškozené zároveň nebyly zjištěny známky fantazijního produkování, ani chorobná motivace nemluvit  pravdu. 

Soud ve věrohodnosti výpovědi poškozené utvrzují znalecké závěry též v tom směru, že byla u poškozené diagnostikována posttraumatická stresová porucha. Není pochyb o tom, že  původcem této poruchy bylo obžalované jednání, jelikož právě uvedené jednání se vyznačuje dostatečnou 

intenzitou a závažností, aby bylo oním stresovým faktorem, který je prvním z nezbytných předpokladů ke vzniku této poruchy. Zároveň se pak u poškozené projevují symptomy této poruchy, jako jsou vtíravé vzpomínky a sny, strach z mužů atp. 

Při zpracování  posudku brali znalci též v potaz další aspekty života poškozené jako rozvod rodičů, obtěžování v dětství ze strany jejího strýce apod., přičemž vyloučili, že by tyto skutečnosti zapříčinily vznik PTSD, jelikož dřívější prožitky zcela jistě nedosahovaly takové závažnosti a intenzity jako obžalované jednání. Dřívější nepříjemná zkušenost v sexuální oblasti mohla toliko ovlivnit intenzitu projevů PTSD, nikoli však zapříčinit její vznik. To lze dovodit i z toho, že v minulosti  nebyla pro jinou událost poškozená psychiatricky léčena, ani nepožívala psychofarmaka, nebyla v pracovní neschopnosti, ani jinak omezena v obvyklém způsobu života. Tyto problémy tedy do  posudku znalci adekvátně zohlednili.

Pro úplnost soud doplňuje, že o správnosti znaleckého posudku neměl žádné pochybnosti, znalci vycházeli z dostatečného množství podkladů dokládajících anamnézu poškozené, provedli standardní vyšetření poškozené a aplikovali  standardní a zcela přiléhavé metody a své závěry před soudem náležitě vysvětlili a přesvědčivě  obhájili. Zcela jednoznačně se vyjádřili rovněž k tomu, proč neshledali potřebným okruh podkladů doplnit o dokumentaci Mgr. Žmolíka a další lékařské zprávy MUDr. Antončíkové.  

Soud proto pro nadbytečnost zamítl související návrhy na doplnění dokazování spočívající ve  vyžádání si zdravotnické dokumentace Mgr. Žmolíka a MUDr. Antončíkové a provedení  revizního znaleckého posudku z oboru psychiatrie a psychologie poškozené. 

18. V řízení bylo rovněž bezpečně prokázáno, že omezení v obvyklém způsobu života poškozené trvalo bezesporu v době od předmětné události do 14. 6. 2020, kdy byla ukončena hospitalizace v Centru krizové intervence. 

Stran dalšího omezení v běžném způsobu života soud konstatuje, že ačkoli u poškozené jisté projevy PTSD přetrvávají až do současnosti, mohly se na omezení  běžného způsobu života podílet i další onemocnění jako je toxoplazmóza či mononukleóza, které nesouvisejí s duševním onemocněním, ale jsou zapříčiněny virem, tudíž není dána příčinná souvislost mezi dalším onemocněním a prožitým traumatem. 

Jakkoli tedy nelze zpochybňovat  vážnost PTSD a její projevy u poškozené ani v dalším stadiu jejího života, nelze jednoznačně prokázat, do jaké míry po nástupu těchto dalších onemocnění ovlivnila kvalitu života poškozené tato další (nesouvisející) onemocnění a do jaké míry PTSD. 

Rovněž nelze odhlédnout od toho, že na intenzitu prožívání a omezení běžného způsobu života v důsledku PTSD (nikoli na vznik PTSD) mohla mít vliv právě i zkušenost z dětství, která mohla intenzitu jejich projevů umocnit.  

Dle názoru soudu proto nelze uzavřít, že by poškozená byla v dalším stadiu svého života v jeho  způsobu citelně omezena, příp. jenom v důsledku PTSD, proto zamítl související návrhy na  doplnění dokazování, a to výpis České pošty – seznamem komisařů, zprávu Živnostenského  odboru u MČ Praha 18 k podané žádosti poškozenou, zprávu ČSÚ ke sčítacím komisařům,  zprávu ČSSZ a Zdravotní pojišťovny MVČR k úhradám záloh za rok 2020 a 2021 a zprávu Finančního úřadu pro Prahu 8 k finančním kompenzacím poškozené. 

19. Po zhodnocení provedených důkazů tak soud nemá nejmenší pochybnosti o tom, že se  obžalovaný dopustil projednávaného skutku. Na závěr skutkového hodnocení doplňuje, že  skutečnost, že při gynekologickém vyšetření nebylo zjištěno žádné poranění, není důkazem, že by  k takovému jednání nedošlo, pouze vypovídá o tom, že síla, s jakou tak obžalovaný učinil, nebyla  té 

míry, aby na poškozené zanechala zranění, jež by bylo při gynekologické prohlídce patrné. 

Za zcela irelevantní je pak třeba považovat požadavek na doplnění dokazování odborným  zkoumáním z oboru genetika, neboť předpoklad, že by při uvedené manipulaci nutně muselo  dojít k zanechání DNA obžalovaného je i v obecné rovině nepodložený, nad to s přihlédnutím k vyjádření lékařky, dle které je zde navíc předpoklad, že zajištěné biologické stopy budou  kontaminovány DNA tehdejšího partnera poškozené, se kterým měla poškozená předcházejícího  večera pohlavní styk. Pochopitelně to vše při konstatování naprosté věrohodnosti výpovědi  poškozené.  

20. Soudu byly předloženy další návrhy na doplnění dokazování, a to kromě již shora zmíněných, se  dále jednalo o provedení konfrontace obžalovaného a poškozené, prověrky na místě, učinění  dotazu na mobilního operátora stran telefonátu sv. XYZ. 

Pokud jde o návrh na provedení  konfrontace poškozené s obžalovaným, pak je třeba připomenout, že z provedeného dokazování nevyplynuly žádné podstatné skutečnosti, které by výpověď poškozené zpochybnily. Nad to soud  zdůrazňuje, že provedení navrhovaného důkazu nepovažuje za vhodné rovněž s ohledem na ne zcela příznivý psychický stav poškozené, která je stále medikována a projevují se u ní příznaky PTSD. V daném případě bezesporu převáží zájem na ochraně poškozené před druhotnou újmou, která by jí mohla být způsobena v důsledku psychicky náročné situace vyvolané konfrontací s obžalovaným, který zasáhl do její intimní sféry. 

Za nadbytečné pak soud považuje rovněž  provedení prověrky na místě stran osvětlení místnosti, kde mělo k incidentu dojít. V tomto směru z dokazování zcela jednoznačně vyplynulo, že ač byla místnost tmavá, bez oken a nebylo možné  v ní rozsvítit, proudilo do ní v určité míře denní světlo z předchozí místnosti. V tomto směru se výpověď poškozené shoduje s výpovědí obžalovaného. Nutno podotknout, že obžalovaný, jak uvedl ve své výpovědi, byl schopen v místnosti dohledat dětský gauč, který měl dát sobě a poškozené pod hlavu, a měl poškozené lehce vidět do obličeje, z čehož lze rovněž uzavřít, že místnost nebyla tmavá do té míry, aby vyloučila orientaci osob v místnosti. 

Pokud jde o učinění dotazu na mobilníhooperátora stran telefonátu sv. XYZ, nezbývá než konstatovat, že lokalizační  a provozní údaje se uchovávají toliko po dobu 6 měsíců. 

21. Jednání obžalovaného soud právně hodnotil jako zločin znásilnění dle § 185 odst. 1 alinea druhá,  odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jelikož je nepochybné, že obžalovaný s cílem dosáhnout svého  sexuálního uspokojení, tedy v úmyslu přímém dle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, poškozenou  zneužitím její bezbrannosti donutil k pohlavnímu styku provedeným způsobem srovnatelným se  souloží, když ji v době spánku a ovlivnění alkoholem vsunul nezjištěný počet prstů do pochvy a následně si klekl na kolena a snažil se jí do pochvy protlačit svůj ztopořený penis, kdy se jeho  penis dostal pouze na okraj pochvy, aniž by došlo k jeho plnému zasunutí, v důsledku čehož  došlo k probuzení poškozené. 

Pojem bezbrannosti ve smyslu § 185 tr. zákoníku zahrnuje i situaci,  kdy se oběť nachází v situaci, již sama nevnímá, a tudíž není schopna jakéhokoli vlastního úsudku, a tedy ani jakkoli ovlivnit jednání pachatele. V takovém stavu se bezesporu nachází spící oběť, nota bene je-li spánek oběti podpořen předchozím požitím alkoholu. Jde o stav, v němž si  oběť vůbec neuvědomuje, co se s ní děje, a proto ani nemůže hodnotit situaci, ve které u ní  dochází k pohlavnímu styku s pachatelem a není schopna projevit svoji vůli či klást dostatečný odpor proti protiprávnímu jednání. Poškozená se právě v takovém stavu bezbrannosti nacházela. Bezbrannost byla v jejím případě navozena jejím spánkem podpořeným dřívějším požitím alkoholu, jak vyplývá ze skutkových zjištění. Na odpovídající hloubku spánku značí mj. skutečnost, že poškozená, jak vypověděla, si ani 

neuvědomovala, že by byla přenášena do jiné místnosti. Uvedené pak soudu přijde zcela logické s ohledem na fakt, že spánek byl u poškozené kromě alkoholu podpořen také její velkou únavou, kterou to ráno pociťovala. 

Tohoto stavu, ve kterém se poškozená nacházela a v němž nebyla schopna čelit aktivitám obžalovaného, tento zneužil k jejímu znásilnění. Nepochybně jejího spánku v kombinaci s opilostí využil s vědomím, že se právě pro tento stav nebude bránit jeho protiprávnímu chování nebo alespoň ne hned. Byť se poškozená v důsledku jednání obžalovaného spočívajícího v zasouvání prstů do jejího přirození procitla, nutno zdůraznit, že u poškozené po jejím procitnutí stav bezbrannosti přetrvával, neboť poškozená vlivem alkoholového opojení a stavu po procitnutí a s tím spjatou dezorientací nebyla schopna situaci adekvátně vyhodnotit a na ni reagovat. O tom svědčí i  skutečnost, že se domnívala, že se nachází na zcela jiném místě (ve svém domově) a  obžalovaného oslovila jménem svého tehdejšího přítele. 

Je proto namístě uzavřít, že podle skutkových zjištění se poškozená nacházela nejprve ve stavu, ve kterém byly její možnosti klást efektivní odpor vůči jednání obžalovaného vyloučeny a posléze sníženy, a tento jejího stavu zneužil k vykonání pohlavního styku. 

Na dané jednání tak rozhodně není na místě aplikovat obhajobou zmiňovaný judikát (viz. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 3 Tdo 1358/2016), který se opírá o zcela jiný skutkový děj, a případ právně kvalifikovat jako trestný čin poškození  cizích práv. V tamním případě využil pachatel omylu oběti spočívajícího v záměně pachatele s jinou osobou, v daném případě je však prvotní záměna obžalovaného s jinou osobou, která u poškozené nastala po jejím procitnutí, důsledkem stavu její bezbrannosti, který byl navozen její opilostí, neúplným probuzením a s tím spjatou celkovou dezorientací. Vedle toho obžalovaný pokračoval v jednání ve vztahu k poškozené i po okamžiku, kdy ho označila jménem svého tehdejšího přítele a nikoli jeho jménem, obžalovanému tak muselo být zřejmé, že nejedná v souladu s vůlí poškozené, přesto ve svém jednáním pokračoval až do chvíle, kdy ho poškozená odstrčila. Nad to soud považuje zločin znásilnění v daném případě dokonán již zasouváním prstů  do přirození poškozené, v důsledku čehož následně došlo k jejímu procitnutí, jelikož obžalovaný  již v tento moment využil její bezbrannosti a vykonal pohlavní styk. 

22. Pokud se týká výkladu pojmu pohlavní styk, potom soudní praxe za takové jednání považuje  jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať již stejného či odlišného pohlaví. Tento pojem zahrnuje širokou škálu jednání vyvolaných pohlavním pudem, jejichž podstatou je  fyzický kontakt s druhou osobou. 

Je tedy nepochybné, že jednání obžalovaného popsané ve výroku tohoto rozsudku pod pojem pohlavní styk jednoznačně spadá. Za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží se potom považuje takový styk, při jehož realizaci  dochází k situaci srovnatelné s tou, jaká nastává u soulože. Jestliže se tedy u soulože předpokládá současné spojení pohlavního orgánu muže a ženy, pak srovnat s tím lze situace, kdy pohlavní úd muže např. do pohlavního orgánu ženy neproniká, ale tato situace je simulována jiným mechanismem – např. jazykem, prsty nebo jakýmkoli jiným předmětem. 

V daném případě obžalovaný poškozené zasouval přesně nezjištěný počet prstů do její pochvy opakovaně. Za situace, kdy k zasouvání prstů docházelo opakovaně, a to až do oblasti pochvy, nelze než dospět k závěru, že jednání obžalovaného přesahuje hranici pouhého osahávání, a toto jeho jednání lze hodnotit jako hluboké a intenzivní vnikání prstů do pochvy ženy, tj. jako tzv. digitální penetraci.  

Takovéjeho jednání svou povahou jednoznačně naplňuje znaky jiného pohlavního styku  provedeného způsobem srovnatelným se souloží, v čemž soud spatřoval okolnost podmiňující  užití 

vyšší trestní sazby dle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Jelikož je zločin znásilnění  dokonán vykonáním pohlavního styku, k čemuž v daném případě došlo, kvalifikoval soud zločin  znásilnění jako dokonaný trestný čin. 

23. Nakonec soud toliko ve stručnosti uvádí, že se neztotožnil s námitkou obhajoby, že by jednání  obžalovaného mělo být posouzeno jako negativní skutkový omyl, neboť tato námitka obhajoby je založena na skutkových zjištěních, které byly provedeným dokazováním jednoznačně vyvráceny. Zcela ve stručnosti soud opakuje, že obžalovaný spánku poškozené a jejího  alkoholového opojení využil zjevně s vědomím, že se právě pro tento stav nebude bránit zamýšleným sexuálním aktivitám nebo toho alespoň nebude schopna hned. 

Na základě uvedeného se tak nelze rozhodně domnívat, že by obžalovaný mohl legitimně předpokládat, že poškozená s jeho jednáním souhlasí. Obviněný tak jednal v úmyslu přímém ve smyslu § 15  odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. 

24. Při úvaze o druhu a výši trestu soud přihlédl ke všem výše uvedeným skutečnostem, které  zhodnotil z hlediska povahy a závažnosti spáchaných skutků, osobních, rodinných a majetkových  poměrů obžalovaného, jeho dosavadního způsobu života i možnosti jeho nápravy. 

Obžalovaný  byl ohrožen trestní sazbou trestu odnětí svobody od 2 do 10 let. 

Ve prospěch obžalovaného jako okolnost polehčující soud zohlednil, že obžalovaný doposud nebyl soudně trestán. V této souvislosti však při hodnocení života obžalovaného nelze zcela pominout, že se v minulosti  dopustil několika přestupků na úseku dopravy. 

Soud rovněž ku prospěchu obžalovaného reflektoval, že se jedná o osobu, která vykonává řádnou samostatně výdělečnou činnost, a současně o osobu, která je zakotvena ve svém rodinném prostředí (obžalovaný byl do soudní budovy doprovozen jeho manželkou a je otcem dítěte). Bylo tedy otázkou, zda je na osobu obžalovaného již nezbytné působit výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody, resp., zda je  dán v tomto případě významnější zájem na ochraně společnosti před jeho dalším obdobným jednáním, které však nebylo motivováno chorobně. 

Po zvážení všech okolností dospěl soud k závěru, že se ještě jedná o případ, kdy je možno na obžalovaného působit ještě výchovným trestem. 

Ačkoli se jednání obžalovaného, který si na poškozené vynutil sexuální aktivity, vyznačuje významnou neúctou k ženskému pohlaví, nevyznačuje se mírou násilí, neboť obžalovaný zneužil podnapilého stavu poškozené a jejího spánku, přičemž ji po jejím probuzení a souvisejícím ohrazení se proti jeho jednání v dalším odchodu již nebránil. 

Za uvedených okolností a při zvažování uvedených hledisek tedy soud uložil obžalovanému trest odnětí svobody ve výměře 3 let a jeho výkon podmíněně odložil na dlouhou zkušební dobu v trvání 3,5 let. Záleží již jen na obžalovaném, zda dobrodiní tohoto trestu využije, neboť pokud ve zkušební  době nepovede řádný život, pak ve věznici vykoná citelný trest odnětí svobody. 

25. S nárokem na náhradu škody ve výši 28 956 Kč se k trestnímu řízení připojila poškozená  Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra za náklady na zdravotnickou péči poskytnutou  poškozené (č. l. 174). Soud nároku poškozené pojišťovny v plném rozsahu vyhověl, když tato částka odpovídá doložené výši úhrad za poskytnuté služby (č. l. 174 - 178). Obžalovanému proto soud dle § 228 odst. 1 tr. řádu uložil povinnost zaplatit poškozené pojišťovně na náhradě škody  částku 28 956 Kč.

 

26. Rovněž poškozená XY se k trestnímu řízení řádně a včas připojila s nárokem na náhradu  nemajetkové újmy v částce 272 288 Kč, a to konkrétně za bolestné ve výši 72 288 Kč a dále v částce 200 000 Kč za další nemajetkovou újmu. 

27. Nemajetkovou újmu v podobě bolestného poškozená nárokovala za utrpěnou posttraumatickou  stresovou poruchu, kterou dle advokátní praxe své zmocněnkyně podřadila pro účely bodového  ohodnocení dle Metodiky Nejvyššího soudu pod diagnózu s kódem S069 (jiná nitrolební  poranění) či kódem T794 (traumatický šok), které jsou ohodnoceny 200 body (při hodnotě bodu  361,44 Kč), aniž by tuto skutečnost jakkoli doložila. 

V tomto směru lze jistě připustit, že se v praxi objevují případy, kdy znalci PTSD analogicky srovnávají s diagnózami uváděnými pod některým ze zmíněných kódů, nicméně to však zároveň nutně neznamená, že danou diagnózu v každém případě ohodnotí plnými 200 body, ale pohybují se v rozmezí od 0 do 200 bodů. Navíc se objevují i případy, kdy PTSD srovnávají s diagnózami uváděnými pod kódy S061-S068, zejména s lehkým nebo těžkým otřesem mozku bodově hodnocenými 20 nebo 60 body.  S ohledem na intenzitu příznaků PTSD potom přichází v úvahu i procentní navýšení bodového ohodnocení. S ohledem na skutečnost, že analogické podřazení PTSD pod některou z diagnóz Metodiky Nejvyššího soudu závisí na mnoha aspektech dané poruchy a jedná se tak o otázkou  odbornou, nebylo možné návrhu poškozené v tomto směru bez odpovídajícího podkladu  vyhovět. 

Soud tedy poškozenou s touto částí nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních, když v tomto směru by bylo třeba doplnit dokazování vypracováním znaleckého posudku (příp. odborným vyjádřením), který by poškozenou utrpěnou PTSD adekvátně klasifikoval. 

28. Pokud jde o tu část nároku na náhradu za nemajetkové újmy v částce 200 000 Kč odpovídající  tzv. další nemajetkové újmě, pak bylo provedeným dokazováním nepochybně zjištěno, že obžalovaný poškozené nemateriální újmu způsobil, takže mu soud uložil povinnost k její náhradě  dle § 2956 a násl. občanského zákoníku. 

Pravidlo pro stanovení výše náhrady je v současné době  stanoveno v § 2957 občanského zákoníku „způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku  diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala“.  

V daném případě bylo úmyslným jednáním obžalovaného závažným způsobem zasaženo jak do  osobní integrity poškozené, tak do její svobody v pohlavním životě. Obžalovaný tím, že  poškozenou znásilnil, znevážil osobnost poškozené jako mladé ženy, jejíž důstojnost trestným  činem ponížil. Není pochyb o tom, že znásilnění ženy je vždy traumatizujícím zásahem do její  lidské integrity a nese s sebou vážné sexuální důsledky. Tak tomu bylo i v této trestní věci, kde je  zcela zřejmá příčinná souvislost mezi činem obžalovaného a následkem v podobně vážného  zásahu do jejího osobního života, který se od činu obžalovaného změnil. 

S ohledem na povahu řešeného činu a na základě shromážděných podkladů, vycházeje rovněž z výpovědi poškozené, svědků, lékařských zpráv a závěrů znalců o dopadech na její život, soud poškozené vůči obžalovanému nárok na náhradu za tzv. další nemajetkovou újmu přiznal v částce 100 000 Kč a ve zbytu uplatněného nároku ji dle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázal na řízení ve věcech  občanskoprávních.  

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.  

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku,  obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro  nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil adhezní nárok, pro nesprávnost  výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy.  

Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku, jej může napadat  také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím  rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný, nebo že chybí. Odvolání  musí být ve lhůtě osmi dnů ode dne doručení opisu rozsudku, případně ve lhůtě stanovené  předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. řádu odůvodněno tak, aby bylo patrno,  ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které  rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve  prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. 

Mělník 15. září 2021 

Mgr. Markéta Martincová v.r.  

předsedkyně senátu 

sp.zn.
34 T 3/2019
Znásilnění dívky mladší 15 let a podávání alkoholu dítěti, soud nemohl ukládat podmínku

Malý%20státní%20znak

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení konaném dne 13. března 2019 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Kantora a přísedících Ing. Anny Řežábkové a Jany Kantové 

takto:

Obžalovaný

XX,

nar. XX v XX okres XX, trvale bytem XX, okres XX, nyní ve vazbě v této trestní věci ve Věznici Plzeň,

uznává se vinným, že

1)

dne 12. 11. 2018 mezi 15.00 a 19.30 hodin v XX, okres XX, na žádost nezletilých XX, nar. XX, XX, nar. XX a XX, nar. XX, jejichž věk rámcově znal, postupně koupil v prodejně potravin za peníze poskytnuté mu za tím účelem nezletilou XX celkem nejméně 16 lahví alkoholického nápoje XX o objemu 0,33 l a obsahu alkoholu 4,5%, z nichž následně všichni společně, zejména však nezletilé XX a XX, v jím užívaném bytě na adrese XX, zkonzumovali nejméně 12 lahví, dále v tomto bytě umožnil jmenovaným nezletilým konzumaci nezjištěného množství červeného vína smíchaného s colovým nápojem a vodky značky XX o obsahu alkoholu 37,5% z láhve o objemu 0,5 litru, ačkoli věděl, že veškeré uvedené nápoje obsahují alkohol, přičemž nezletilé XX a XXX se v důsledku požití uvedených alkoholických nápojů uvedly do takového stavu opilosti, že se v bytě pozvracely, nezletilá XX zde také opakovaně usnula a ještě v 23.45 hodin dne 12. 11. 2018 měla v krvi 1,1 ‰ alkoholu, 

2)

dne 12. 11. 2018 v přesně nezjištěné době od 15.00 do 22.20 hodin v jím užívaném bytě na adrese XX, XX, okres XX, využil toho, že nezletilá XX XX, nar. XX, jejíž věk rámcově znal, v důsledku své opilosti vyvolané konzumací alkoholu popsané pod bodem 1) výroku tohoto rozsudku nebyla schopna náležitě vnímat a vyhodnotit jeho dále popsané jednání, případně také spala, a se záměrem uspokojit svůj sexuální pud nejprve jmenované nezletilé v době, kdy usnula v obývací místnosti na pohovce, zasunul svou ruku pod její kalhoty a sáhl na přirození, dále poté, co se nezletilá pozvracela, ji odvedl do koupelny, kde ji vysvlékl, uložil do vany a umýval, současně ji však jednou rukou osahával na prsou a přirození a druhou rukou si stimuloval svůj pohlavní úd, aniž by dosáhl vyvrcholení, následně nezletilou oblékl a uložil na pohovku v obývací místnosti a v době, kdy opět usnula, ji přes ošacení osahával na prsou,

tedy

pod bodem 1)

ve větší míře podal dítěti alkohol,

pod bodem 2)

zneužil bezbrannosti jiného k pohlavnímu styku a takový čin spáchal na dítěti mladším patnácti let,

čímž spáchal

pod bodem 1)

přečin podání alkoholu dítěti podle § 204 trestního zákoníku, 

pod bodem 2)

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku,

a odsuzuje se

podle § 185 odst. 3 a § 43 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon se podle § 84 a § 85 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 81 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) roků, a současně se nad obžalovaným vyslovuje dohled.

Podle § 85 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 48 odst. 4 písm. h) trestního zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost zdržet se v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení konzumace alkoholických nápojů.

Podle § 99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se obžalovanému dále ukládá ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě.

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému ukládá povinnost zaplatit jako náhradu škody České průmyslové zdravotní pojišťovně, se sídlem Jeremenkova 161/11, Vítkovice, 703 00 Ostrava, IČ: 47672234, částku 10.724 Kč.

                     

Odůvodnění:

  1. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v XX podal dne 14. 2. 2019 u zdejšího soudu obžalobu na Jana XX pro přečin podání alkoholu dítěti podle § 204 trestního zákoníku a zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, a to na obdobném skutkovém základě, jaký je obsažen ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku. Z rozdílů mezi skutkovými závěry obžaloby a rozsudku lze poukázat pouze na ten, který se u jednání pod bodem 1 týká počtu obžalovaným opatřených lahví alkoholického nápoje XX (žalobní návrh dovozoval, že jich bylo nejméně 10, zatímco soud uzavřel, že se jednalo nejméně o 16 lahví), jakož i ten, jenž se u jednání pod bodem 2 vztahuje ke způsobu pohlavního styku obžalovaného s nezletilou XX (podle žalobního návrhu obžalovaný v rámci sexuálních praktik uvedených ve výroku rozsudku jmenované nezletilé také částečně zasunul prst do vagíny). Zbývající odchylky skutkových závěrů soudu oproti obžalobě byly zcela nepodstatné jak z hlediska právní kvalifikace stíhaného jednání, tak z pohledu jeho závažnosti, proto je není třeba popisovat. 

  1. Soud v průběhu hlavního líčení provedl veškeré důkazy, které podle jeho názoru reálně mohly přispět k objasnění věci (ostatně strany ani neměly žádné návrhy na doplnění dokazování). Na jejich základě vzal za prokázaný následující skutkový stav.

  1. Obžalovaný XXX trpí lehkou mentální retardací, jiné psychické poruchy se u něj nevyskytují. Z důvodu uvedeného mentálního deficitu byl rozsudkem Okresního soudu v XX ze dne XX sp. zn. XX, jenž nabyl právní moci dne 19. 5. 2018, omezen ve svéprávnosti k některým majetkoprávním jednáním, opatrovníkem mu byla ustanovena jeho matka XX. Až do svého zadržení a následnému vzetí do vazby v projednávané věci (k čemuž došlo ve dnech 13. 11. a 14. 11. 2018) žil sám v pronajatém bytě na adrese XXXX.

  1. Nezletilí XX, nar. XX, XX nar. XX, a XX, nar. XX, navštěvují Základní školu v XX, do doby nyní stíhaného jednání se přátelili, ve volném čase se scházeli a pohybovali po XX. To činili i dne 11. 11. 2018 v odpoledních a večerních hodinách, náhodně se přitom setkali s obžalovaným, s nímž se nezletilý XX znal již z dřívější doby. Nezletilí využili skutečnosti, že obžalovaný je již zletilý, a požádali jej, aby jim koupil krabičku cigaret a dvě láhve o objemu 0,33 litru s nápojem, který obsahuje 4,5% alkoholu. Obžalovaný jim vyhověl a z peněz poskytnutých mu za tím účelem nezletilou XX tyto věci v jednom z obchodů koupil. Poté se všichni přemístili do bytu obžalovaného, kde mimo jiné vypili obě láhve uvedeného nápoje. Daného dne se obžalovaný také dozvěděl, jaký je rámcově věk nezletilých XX a XX, tedy že prvně jmenované je zhruba jedenáct let a posléze uvedené kolem třinácti let, věk XX znal již z minulosti. Současně obžalovaný dával najevo, že nezletilá XX se mu jako dívka zamlouvá. Ve večerních hodinách pak všichni nezletilí byt obžalovaného opustili, předběžně se s ním dohodli, že jej navštíví i následujícího dne po skončení vyučování.

  1. Dne 12. 11. 2018 kolem 15.00 hodin se nezletilí XX, XX a XX opět dostavili k bydlišti obžalovaného a setkali se zde ním. Obžalovaný jim na jejich žádost z peněz předaných mu nezletilou XX koupil v jednom z obchodů v XX cigarety a nejméně 10 lahví o objemu 0,33 litru s výše zmíněným alkoholickým nápojem, poté se odebrali do jeho bytu, kde v obývací místnosti uvedený nápoj konzumovaly zejména nezletilé XX a XX obžalovaný na žádost nezletilých odešel z bytu koupit ještě dalších nejméně 6 lahví daného alkoholického nápoje o témže objemu, finance na ně mu předala opět nezletilá XX.  Z takto opatřeného celkového počtu šestnácti lahví nápoje všichni nezletilí a obžalovaný vypili nejméně dvanáct lahví, z toho kolem deseti lahví nezletilé XX XX a XX. Sám obžalovaný konzumoval převážně červené víno míchané s colou, takto mixovaný nápoj umožnil pít i nezletilým, z nich tuto možnost využila nejméně XX. Vedle toho obžalovaný nezletilým ukázal, že má v bytě i vodku značky XX o obsahu alkoholu 37,5% v láhvi o objemu 0,5 litru, tuto láhev ponechal volně na stole, s jeho vědomím a souhlasem pak nejméně nezletilé XX a XX část obsahu této lahve vodky vypily. U všech uvedených nápojů si přitom obžalovaný byl vědom, že obsahují alkohol. Nezletilé XX a XX se průběžnou konzumací daných alkoholických nápojů v době mezi 15.00 a 19.30 hodin předmětného dne přivedly do takového stavu opilosti, že se v bytě obžalovaného pozvracely, XX zde také opakovaně usnula a ještě v 23.45 hodin měla v krvi 1,1 ‰ alkoholu. Nezletilý XX vypil alkoholických nápojů podstatně méně, výrazněji podnapilý tak nebyl.

  1. V průběhu výše popsaného pobytu nezletilých v jeho bytě obžalovaný, jenž byl také již silněji ovlivněn alkoholem, opakovaně využil situace, že XX v důsledku své opilosti již nedokázala náležitě vnímat a vyhodnotit realitu, případně také spala, aby se vůči ní ve snaze uspokojit svůj sexuální pud dopustil sexuálně zaměřeného jednání. Konkrétně nejprve jmenované nezletilé v době, kdy usnula v obývací místnosti na pohovce, zasunul svou ruku pod její kalhoty a sáhl na přirození, od tohoto jednání upustil poté, co jej napomenula nezletilá XX. Když se následně nezletilá XX v téže místnosti pozvracela a potřísnila se tak větším množstvím zvratků, obžalovaný ji za pomoci nezletilého XX odvedl do koupelny. Zde pak s uvedenou nezletilou zůstal sám, vysvlékl ji do naha, uložil do vany a umýval, zároveň ji ale jednou rukou osahával na prsou a přirození a druhou rukou si stimuloval svůj pohlavní úd, aniž by dosáhl vyvrcholení. Posléze v právě popsaném jednání sám ustal, nezletilou oblékl a uložil na pohovku v obývací místnosti. Někdy v této době, kdy bylo zhruba 19.30 hodin, z bytu odešli nezletilí XX a XX. Obžalovaný poté ještě nezletilou XX, jež na zmíněné pohovce znovu usnula, ještě chvíli přes ošacení osahával na prsou.

  1. Jelikož nezletilá XX se nedostavila ve večerních hodinách inkriminovaného dne domů, její rodiče po ní začali pátrat, do pátrání po čase zapojili i Policii ČR. V této souvislosti kontaktovali i nezletilou XX, od níž se prostřednictvím její matky dozvěděli, že nezletilá XX se nachází v bytě obžalovaného. Zde ji pak také kolem 22.20 hodin nalezli, jmenovaná byla následně převezena do Klatovské nemocnice, a s., kde byla hospitalizována do následujícího dne, neboť stále vykazovala známky intoxikace alkoholem, v uvedené nemocnici se také podrobila potřebným vyšetřením (včetně vyšetření toxikologického, v rámci něhož byla zjištěna výše již zmíněná okolnost, že ještě v 23.45 hodin daného dne měla v krvi 1,1 ‰ alkoholu).

  1. Ačkoli obžalovaný, jak soud již shora konstatoval, trpí lehkou mentální retardací a v rozhodné době byl navíc ovlivněn alkoholem, ve vztahu k jeho výše popsanému podání alkoholických nápojů nezletilým měl plně zachovánu schopnost ovládnout toto své počínání, jeho schopnost rozpoznat protiprávnost daného jednání byla v důsledku kombinace uvedené psychické poruchy a stavu opilosti nepodstatně snížena. U jeho sexuálně zaměřeného jednání vůči nezletilé XX jeho schopnosti ovládnout toto jednání a rozpoznat jeho protiprávnost byly vlivem faktorů zmíněných v předešlé větě také nepodstatně sníženy.

  1. Shora popsaná skutková zjištění soud učinil na základě svědectví nezletilých XX, XX a XXX, svědeckých výpovědí XX a XX, obsahu spisu Okresního soudu v XX sp. zn. XX, obsahu facebookové komunikace vedené mezi nezletilými XX a XX, protokolu o zadržení obžalovaného, protokolu o ohledání místa činu s fotodokumentací, protokolů o vydání věci, lékařských zpráv týkajících se nezletilé XX, úředního záznamu o výsledku šetření k nápoji Frisco a vodce značky XX, zpráv k osobám nezletilých poskytnutých Základní školou XX a Městským úřadem XX, odborem sociálních věcí a zdravotnictví, znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie a odvětví klinická psychologie, a částečně také výpovědí obžalovaného.

  1. Obžalovaný XX k věci vyjádřil v rámci svých výslechů uskutečněných po zahájení trestního stíhání opakovaně v přípravném řízení a následně i v hlavním líčení.

  1. Při výslechu před policejním orgánem v přípravném řízení (č. l. 40-47) obžalovaný nejprve prohlásil, že je pravda, co je v usnesení (o zahájení trestního stíhání) uvedeno. Návazně uvedl, že jde-li o nezletilé XX XX a XX, tak s uvedenými dívkami se moc nezná, asi tak dva dny, XX zná tak dva či tři roky. V neděli se byl projít, neboť je furt zalezlý doma, od léta 2018 žije sám v pronajatém bytě na adrese XXX. Zahlédl uvedené nezletilé, a jelikož je stále sám, zeptal se XX, zda za ním přijde na návštěvu, XX řekl, že přijde, měl přijít s holkami. Šli hned k němu domů, přičemž cestou koupil dvě Frisca a krabičku cigaret. Koupit Frisco chtěla buď XX, nebo XX, peníze mu na to dala buď XX, nebo XX. U něj doma si všichni povídali, každá z holek měla jedno Frisco. Nezletilí říkali, že musí být do osmi doma, takže od něj odcházeli kolem sedmé hodiny. Při odchodu se domluvili, že přijdou druhý den, takže v pondělí, ale ne že by se kupoval zase nějaký alkohol. V pondělí nezletilí zazvonili někdy odpoledne, když již byl zpět ze zaměstnání, pracuje do 14.30 hodin. Vykoukl z okna a na žádost XX poté vyšel před dům, zde dále byly XX a XX. Tyto holky se ho zeptaly, jestli by mohl koupit krabičku cigaret a další Frisca, také mu na to daly peníze. V krámu „XX“ tedy koupil 4 Frisca a krabičku cigaret. Pak šli všichni společně do jeho bytu. Tam si holky daly Frisco, každá měla dvě, on pil „houbu“, což je víno míchané s colou a energetickým nápojem, tehdy měl v bytě dvě dvoulitrové láhve této „houby“. Pak některá z holek chtěla, aby šel koupit ještě dalších 10 lahví Frisca. On sám to pití moc nezná, myslel si, že je to nějaká šťáva, ani se nedíval, jestli to má nějaký alkohol. Šel to tedy koupit s XX a holky zůstaly u něj doma. Než odcházel, tak holkám ukazoval, že má v lednici ještě láhev vodky, nenačatou, jenom ji jim ukázal, ani jim ji nenabízel, pak ji vrátil do lednice. Poté šli s XX pro Frisco zase do XX, koupil 10 lahví. Když se vrátili, tak viděl, že ta flaška vodky, kterou holkám ukazoval, byla na stole v pokoji do půlky prázdná. Holky před nimi začaly pít tu vodku, on jim říkal, aby to přestaly pít, že už toho mají dost. To poznal z toho, jak se motaly. XX dokonce začala brečet, že nepůjde domů, že se bojí, že rodiče nesmí vidět, v jakém je stavu. On jim oběma říkal, aby se natáhly, ale ony neposlouchaly, stále pily to Frisco, které s XX přinesli, vodku raději uklidil. Najednou XX začalo být blbě, začala zvracet na posteli. Byla celá pozvracená, ještě trochu chodila, takže jí pomohl, podpíral ji a odvedl do koupelny. Tam XX celou vysvlékl, protože měla úplně všechno pozvracené. Její oblečení hodil do pračky, XX dal do vany, pomohl jí tam. Chtěl jí umýt hlavu, protože byla fakt celá poblitá. On sám byl také opilý, přičemž jak ji tak uviděl nahou, tak jí začal hladit prsa. Přitom ji sprchoval a hladil ji. Jak byla svlečená a jak byl v ráži, tak ji hladil po celém těle, i mezi nohama a pak jí párkrát vsunul prsty dovnitř do vagíny. Strčil jí tam prsty, dva, víc ne. Vzápětí obžalovaný doplnil, že „jí asi strčil prsty až dovnitř, myslí si, že jo, prsty tam strčil hladce, bez nějakého odporu“. XX se nijak nebránila. Do této doby stál vedle vany a byl oblečený. XX se mu líbila celá, postavou, vzrušovala ho a postavil se mu penis. Přitom XX pořád utěšoval, že to bude dobrý, že se u něj prospí. Ona jej pak poprosila, aby k ní vlezl do vany. Proto se celý svlékl a vlezl také do vany, XX zde byla v polosedu, opřená zády o vanu, měla roztažené nohy. Klekl si mezi její nohy, v tuto dobu ji už nesprchoval, hladil ji jednou rukou na prsou a druhou rukou si ho honil. XX se nijak nebránila, vnímala to, dívala se na něj. Protože byl opilý, tak mu to nějak nešlo, neudělal se a přestal s tím. Vylezl z vany, šel pro oblečení, které má v obýváku, aby XX oblékl. V obýváku byli XX s XX, pak šli s ním do koupelny. Jmenovaní se již v době, kdy byl s XX v koupelně, na ně byli občas podívat a ptali se XXX, zda je v pořádku, XX příliš nereagovala, jen kývala hlavou, XX a XX je zde také viděli ve vaně nahé, v této době XX ale nehladil ani si ho nehonil, toto jeho jednání tedy nespatřili. XX poté v koupelně oblékal, XX s XX ji přidržovali, XX vůbec s oblékáním nepomáhala, byla gumová. Pak ji s XX vytáhli z vany a dali na postel, ona už ani chodit nemohla, usínala. Řekl XX a XX, ať u něj raději XX přespí, že ji ráno, až půjde od práce, vyprovodí. XX s XX pak od něj odešli, XX ležela na posteli. Posadil se k ní na postel, ona začala tak trochu vnímat, proto jí sdělil, že pokud se jí udělá lépe, pak ji rovnou doprovodí domů. XX nereagovala a zase usnula. Šel si k ní lehnout a ještě ji trochu hladil na prsou přes tričko, pak usnul. Mezi 22. a 23. hodinou zvonil zvonek, za dveřmi byla policie. Obžalovaný dále prohlásil, že toho velice lituje a stydí se za to. Připustil, že mu je známo, že XX je asi 14 let. XX také a XX asi 12 let, to se dozvěděl již v neděli od XX. Ke svému stavu uvedl, že byl opilý, motal se mu jazyk, celkem vypil asi jeden a půl láhve „houby“. Okolnost, že XX obsahuje alkohol, zjistil až v době, kdy je holky už pily, to už bylo bohužel pozdě. Také doplnil, že v době, kdy XX ležela na posteli, ji zasunul ruku pod džíny na přirození, ale ne pod kalhotky, takto ruku chvíli držel, XX na to nijak nereagovala.

  1. Při výslechu ve vazebním zasedání, které se konalo u Okresního soudu v XX v souvislosti s návrhem na jeho vzetí do vazby, obžalovaný konstatoval, že „odkazuje na výpověď učiněnou na policii, kdy uvedl vše správně“. Dále připustil, že je mu známo, že se nesmí dotýkat na intimních místech dívky mladší osmnácti let, XX se dotýkal, protože byl opilý. Také ví, že nezletilému se asi alkohol podávat nemůže. Listinu, jež u něj byla zajištěna, napsal v minulosti on. V rámci vyjádření ke svým osobním poměrům obžalovaný mimo jiné uvedl, několik měsíců před stíhaným jednáním ukončil vztah s dřívější přítelkyní, aktuálně jinou přítelkyni nemá.

  1. Ve výpovědi učiněné u hlavního líčení obžalovaný popsal průběh inkriminovaného i předchozího dne (tedy neděle 11. 11. 2018 a pondělí 12. 11. 2018) v zásadně shodně či alespoň velmi obdobně až do doby, kdy dne 12. 11. 2018 ve svém bytě odvedl opilou a pozvracenou nezletilou XX do koupelny, a to včetně okolnosti, že ještě v době, kdy jmenovaná ležela v obývací místnosti na gauči, zasunul jí na chvíli svou ruku pod kalhoty a přes kalhotky sáhl na přirození, což podle jeho názoru spatřili i přítomní nezletilí XX a XX, navíc připustil, že již předchozího dne (11. 11 2018) mu bylo známo, že nápoj Frisco obsahuje alkohol, byť se domníval, že obsah alkoholu je o něco nižší než ve skutečnosti. Další průběh událostí ovšem obžalovaný vylíčil poněkud odlišně. Uvedl, že poté, co se ocitl s XX v koupelně a vysvlečenou ji ve vaně sprchoval, jmenovaná jej požádala, aby šel za ní do vany. Protože byl opilý, vyhověl jí, svlékl se, lehl si vedle ní a nejspíše usnul. Když se vzbudil, XX oblékl, s čímž mu pomáhali i XX a XX, které o tuto pomoc požádal, XX půjčil své věci, neboť její oblečení bylo v pračce. XX s XX mu pak sdělili, že půjdou domů, obžalovaný jim řekl, ať tam Anču nechají, aby se vyspala, v daném stavu ji nemohl pustit domů, aby se jí něco nestalo. Po odchodu XXX a XXX ležela na gauči a spala, on seděl a kouřil, poté zazvonila na dveře policie, které otevřel. V koupelně bytu ani následně v obýváku po odchodu nezletilých XX a XXX se obžalovaný podle svého vyjádření vůči nezletilé XX žádného sexuálně zaměřeného jednání nedopustil, tedy ji neosahával na prsou ani přirození, také jí do přirození nezasouval prst. Pokud tyto okolnosti popisoval ve výpovědi v přípravném řízení, pak to činil z toho důvodu, že když je při v pořadí prvním výslechu na policii v XX popíral, policisté mu nevěřili. Poté tedy uvedené okolnosti uvedl, aby měl klid, také se „trošku bál“. Při následných výsleších u policejního orgánu v XX (po zahájení trestního stíhání) i před Okresním soudem v XX (při vazebním zasedání) a taktéž při znaleckém vyšetření již výpověď měnit nechtěl, protože mu to „bylo blbý“. Neví, kdy se poté rozhodl, že již nebude lhát.

  1. Takto popsaný obsah výpovědí obžalovaného dokládá, že obžalovaný se u jednání pod bodem 1 výrokové části rozsudku již v přípravném řízení doznal, že nezletilým XX, XXX a XX na jejich žádost opatřil a poté ve svém bytě umožnil konzumovat výraznější množství lahví nápoje značky XX, na tomto tvrzení v zásadě setrval i při hlavním líčení, kde navíc uznal, že již v době nákupu uvedených lahví věděl, že daný nápoj obsahuje alkohol. Naproti tomu odmítl, že by jmenovaným poskytl či alespoň umožnil pít i další alkoholické nápoje uvedené ve výroku rozsudku, tedy víno a vodku, podle jeho vyjádření nezletilé XX a XX tyto nápoje konzumovaly bez jeho souhlasu a případně i vědomí. K počínání popsanému v bodě 2 výroku rozsudku se obžalovaný v přípravném řízení plně doznal (a navíc konstatoval, ovšem nikoli zcela jednoznačně, ale jen na úrovni vysoké pravděpodobnosti, že nezletilé XX také zasouval svůj prst do přirození), u hlavního líčení je ovšem z převážné části popřel (připustil toliko okolnost, že jmenované nezletilé v době, kdy ležela opilá na pohovce, zasunul svou ruku pod kalhoty a přes kalhotky sáhl na přirození).

  1. Ještě než soud přistoupí k popisu a hodnocení důkazů a okolností z nich plynoucích, jež se týkají přímo stíhaných skutků, krátce uvede ty skutečnosti související s těmito skutky, které se podávají z provedeného dokazování zcela jednoznačně, tedy, ohledně nichž nebylo mezi důkazy k nim se vztahujícími jakéhokoli sporu.

  1. Takto v první řadě není pochyb o omezené svéprávnosti obžalovaného i o místě jeho bydliště v době stíhaných skutků, jak jsou uvedené okolnosti popsány v bodě 3 odůvodnění tohoto rozsudku. Dané okolnosti jsou prokazovány zejména výpovědí samotného obžalovaného, obsahem spisu Okresního soudu v XX a svědeckými výpověďmi nezletilých XX, XX a XXX. Skutečnost, že jmenovaní nezletilí byli v rozhodné době žáky Základní školy v XX a vzájemně se přátelili, je zase prokazována jednak jejich svědectvími, jednak zprávami označené základní školy a odboru sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu v XX. Z výpovědí obžalovaného a všech uvedených nezletilých pak shodně plyne takové jejich setkání i následný pobyt v bytě obžalovaného dne 11. 11. 2018, jakož i vědomost obžalovaného o věku nezletilých, jak je popsáno v bodě 4 odůvodnění rozsudku. Z týchž důkazů (v dále uvedeném směru opět vzájemně souladných) se rovněž podává, že všichni tři nezletilí obžalovaného následujícího dne, tedy 12. 11. 2018, kontaktovali v době kolem 15.00 hodin (poté, co nezletilým skončilo vyučování a obžalovanému pracovní směna) v místě jeho bydliště. 

  1. V dalších pasážích odůvodnění rozsudku soud ve vztahu k výroku o vině nejprve popíše podstatný obsah důkazů, které byly relevantní pro zjištění skutkového děje popsaného ve výrokové části rozsudku, přičemž detailnost popisu toho kterého důkazu se bude odvíjet od významu, jaký měl pro objasnění věci, návazně vysvětlí, z kterých konkrétních důkazů vzal za prokázané rozhodné skutkové okolnosti, a nakonec se bude zabývat právní kvalifikací ve věci dovozeného skutkového stavu.

  1. V procesním postavení svědků byli v přípravném řízení vyslechnuti nezletilí XX, XX a XX. Všechny tyto výslechy se uskutečnily po zahájení trestního stíhání obžalovaného za dodržení příslušných ustanovení trestního řádu, byli jim přítomni obhájce obžalovaného i pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí. Nezletilí se přitom vyjadřovali k okolnostem, jejichž oživování v paměti by mohlo nepříznivě ovlivňovat jejich duševní a mravní vývoj. Proto soud nezletilé v hlavním líčení osobně nevyslýchal, ale postupem podle § 102 odst. 2 trestního řádu přehrál videozáznamy o jejich výsleších z přípravného řízení. Z nich je zřejmé, že nezletilí v rámci svých výpovědí, které místy působí poněkud neuspořádaně (což bylo dáno zejména dialogovou formou výslechů), uvedli k dalšímu průběhu inkriminovaného dne (od doby, co kontaktovali obžalovaného v místě jeho bydliště) následující okolnosti.

  1. Nezletilá svědkyně XX vypověděla, že obžalovaný (jehož ve výpovědi označovala jako „XX“) vyšel ven a na jejich žádost jim koupil Frisca, neboť jim (nezletilým) by ho neprodali. Ještě předtím se jich zeptal, kolik jich chtějí, ona nebo XX řekla, že asi deset, peníze si obžalovaný vzal opět od ní. Do obchodu pro Frisca šel s obžalovaným i XX, ona a XX čekaly venku. Potom šli všichni k obžalovanému a začali pít. Obžalovaný nepil Frisco, ale víno míchané asi s colou. Sama svědkyně vypila asi čtyři nebo pět lahví Frisca, Kristýna asi stejně. Zda pil Frisco i XX, neví.  Poté obžalovaný s XX šli koupit další Frisca, z nichž ona vypila opět asi čtyři nebo pět lahví, v této době se jí již motala hlava. Obžalovaný také z lednice přinesl vodku Božkov, otevřel ji a položil na stůl, proč to učinil, svědkyně neví, asi proto, aby se mohli napít. Této vodky se svědkyně podle svého vyjádření napila asi jen jednou, XX se také asi napila, XX vodku nepil. Dále se napila vína s colou, a to ze skleničky obžalovaného, rovněž ví, že tam kouřili cigarety. Poté si to moc nepamatuje, ví, že usnula, a když se vzbudila, bylo něco okolo jedenácté hodiny. Probudila se v koupelně, byla tam proto, že ji chtěl obžalovaný umýt od zvratků. Okolnost, že se pozvracela, si pamatuje, bylo to v obýváku na gauči. Jak se dostala do koupelny, si nevzpomíná, jen si trochu vybavuje, že v jednu chvíli tam byl asi i Fanda, který chtěl, aby s nimi šla domů. Obžalovaného si v koupelně vybavuje taky, neví, co dělal, byl asi oblečený a mimo vanu, asi ji myl. V koupelně ležela ve vaně, neví, zda byla nahá. V té vaně pak také usnula, probudila se až poté, co klepala policie. V této době neměla oblečení, ležela na gauči přikrytá dekou, obžalovaný seděl vedle ní na gauči a byl oblečený. XX a XX zde již nebyli. Ona se oblékla, ošacení jí půjčil obžalovaný, ještě než otevřel dveře policii. S policisty pak jela do nemocnice na gynekologické vyšetření, potom byla na pokoji, dávali jí kapačku. Svědkyně dále uvedla, že XX jí říkala, že se ji obžalovaný ptal, kolik jí je let a že je hezká, to se stalo již v neděli (11. 11. 2018). Nepamatuje si, zda mezi ní a obžalovaným došlo k nějakému hlazení, líbání či osahávání, XX jí ale pak v úterý přes XX psala, že viděla, jak jí (svědkyni) obžalovaný osahával mezi nohama. Předmětné pondělí (12. 11. 2018) měla být doma o půl osmé, zhruba dvě hodiny před touto dobou se obžalovaného ptala, jestli stihne vystřízlivět, obžalovaný jí sdělil, že ano. Celkově daného dne vypila asi deset lahví Frisca a jednou se napila vodky. Kolik vypila vína s colou, neví. 

  1. Nezletilá svědkyně XX uvedla, že obžalovaný (jehož nezletilá ve výpovědi také označovala jménem „XX“) poté, co přišli k jeho bydlišti, sešel dolů. Tam jej XX požádal, jestli by zase nekoupil Frisca, byl to asi nápad XX. Obžalovaného žádali proto, že jim by ho neprodali, neboť je v něm alkohol. Obžalovaný s XX tedy za peníze XX koupili cigarety a deset lahví Frisca. Následně šli všichni k obžalovanému a pili Frisco. Potom jí XX dávala hlavu na rameno a říkala, že jí je blbě. Svědkyně ji žádala, ať už to nepije, ale XX stejně pila pořád dál, chtěla další, to už byla trošku opilá a popichovala obžalovaného, jestli by nešli koupit s Fandou další. Oni tedy šli, svědkyně a XX čekaly u něj v bytě. XX v této době chtěla pít červené víno smíchané s colou, které měl obžalovaný ve dvoulitrové PET  láhvi, svědkyně jí říkala, aby to nepila, že je to obžalovaného a že se bude zlobit. XX ale přesto upila z láhve asi tak 5 cm. Pak se vrátili obžalovaný a XX s dalšími láhvemi Frisca a cigaretami, lahví Frisca bylo v tomto případě určitě více než pět. Pili tedy zase Frisco a kouřili cigarety. Když se XX zeptala, jestli si může dát cigaretu nebo se napít toho vína, obžalovaný vždy odpověděl, že jo, že se ho ani nemusí ptát. Obžalovaný také vytáhl vodku, bylo to asi po té druhé várce Frisca, když všichni seděli na gauči, tuto vodku pily XX i svědkyně. XX si pak lehla na gauč, a když se na ni svědkyně po chvíli podívala, byla pozvracená. Obžalovaný ji vzal do koupelny, zatímco svědkyně a XX zůstali v obýváku. Pak se šla podívat do koupelny, přičemž zde byli obžalovaný a XX nazí ve vaně, XX ležela zády k předku jeho těla, měla mokrou hlavu. Svědkyně potom byla v obýváku, pak se opět šla podívat za XX, ta již byla oblečená do pánských trenýrek a do pánského trika. Poté se svědkyně rozhodla, že půjde domů, proto s XX z bytu odešli, ještě před ochodem zaznamenala, že obžalovaný a XX stáli v koupelně a objímali se, byli nazí. Následně svědkyně k upřesňujícím dotazům sdělila, že když přišla poprvé do koupelny, obžalovaný a XX leželi nazí vedle sebe ve vaně, obžalovaný měl asi ruku na jejím těle. Pak zaznamenala, že XX byla oblečená v těch trenýrkách a v tom tričku. Ještě předtím se byla v koupelně znovu podívat, obžalovaný a XX zde stejně v prvním případě leželi ve stejné poloze. Ještě jednou, když tam vešla, neví ale, kdy to bylo, tak stáli nazí ve vaně a objímali se, XX brečela, že bude mít doma průšvih, obžalovaný ji utěšoval a trošku mu stál penis, byl trochu vzrušený. Časově to svědkyně nedokáže zařadit, protože byla trochu opilá. Když se svědkyně XX v koupelně ptala, zda je to dobrý, odpověděla jí, že ne, XX jako „přispávala“, ale když na ni promluvila, tak odpovídala, reagovala. Svědkyně dále doplnila, že obžalovaný o XX říkal, že „je dobrá“, což ona pochopila tak, jako že je hezká, a že obžalovaný XX v době, kdy ležela v obýváku na gauči, sahal pod rifle do rozkroku, svědkyně mu proto řekla, aby tu ruku vyndal, on ale říkal, že nemůže, že to nejde. Sama svědkyně se také pozvracela, XX ji z obýváku odvedl na záchod, takže zvracela do záchodu, bylo to asi v době, kdy XX byla v koupelně. Ona sama v průběhu daného dne celkem vypila asi čtyři láhve Frisca a trochu vodky, XX měla tak do deseti lahví Frisca, vodku a víno, XX vypil asi jedno Frisco, obžalovaný pil víno, vypil ho docela hodně. Obžalovaný již z předešlého dne (od neděle) věděl, kolik jim je let, svědkyně mu totiž tehdy sdělila, že jí je třináct let a XX jedenáct let, s Fandou se obžalovaný znal již z dřívější doby. Jde-li o otázku, z jakého důvodu nechali s XX XX v bytě obžalovaného, svědkyně konstatovala, že ji chtěla zvednout, ale XX byla těžká a obžalovaný říkal, že u něj musí přespat. Tuto okolnost následně rodičům XX, kteří ji hledali, nesdělila, protože se bála. Svědkyně také potvrdila, že následně o události komunikovala s XX přes facebookovou aplikaci XX.

  1. Nezletilý svědek XXX vypověděl, že obžalovaný jim na žádost XX koupil deset lahví Frisca, svědek v této souvislosti namítl, že zítra je škola, obžalovaný ale řekl, že to vyprchá do půl osmé. Pak šli k obžalovanému, svědek tam vypil jedno a půl Frisca, Anička celkem asi pět, Týna tři, obžalovaný po svědkovi dopil půl láhve. XX a XX již byly trochu víc opilé a motala se jim hlava. Svědek a obžalovaný pak šli do večerky pro další láhve Frisca, koupili jich dalších osmí. Tuto várku Frisca pily XX a XX. Pak XX řekla, jestli tam obžalovaný nemá něco silnějšího, ten proto z ledničky vyndal půllitrovou láhev vodky značky Božkov, kterou tam pak XX a XX pily. Svědek obžalovaného žádal, ať jim k tomu dá aspoň džus, obžalovaný ale řekl, že ne, že to vyprchá, holky vypily asi půlku láhve té vodky. Obžalovaný pil červené víno, měl pak takové divné skleněné oči. Pak najednou XX začala blinkat, blinkala hodně a spala na gauči. Poté, co se vyblinkala, obžalovaný si k ní lehl a dal jí ruku pod kalhoty na přirození. XX už byla „taky taková“, proto jí svědek řekl, aby šla na záchod a „vyblila se tam“, poté se o XX staral, protože nemohla ani chodit, odnesl ji na gauč. Pak obžalovaný řekl, že XX musí vykoupat, svědek šel do koupelny s nimi, položili ji oblečenou do vany. Obžalovaný ji poté svlékal, XX se tomu nebránila, vůbec nevnímala, svědkovi obžalovaný sdělil, aby šel za XX. Když se svědek a XX později přišli do koupelny podívat, obžalovaný ležel ve vaně vedle XX, oba byli úplně nazí. V koupelně se takto byl svědek podívat dvakrát, také zde zaznamenal, že obžalovaný a Anička poté ve vaně stáli a objímali se, neviděl ale, že by se líbali nebo že by měl obžalovaný ztopořený penis či že by se dotýkal jejího přirození. Svědek pak oznámil, že už musejí jít domů, obžalovaný chtěl, aby u něj XX přespala, neboť takhle nemůže domů. Pak ji oblékal, XX začala pofňukávat, že jí rodiče vynadají a že se musí přiznat. Svědek s XX z bytu následně odešli. Svědek dále uvedl, že když byli u obžalovaného již předešlého dne (v neděli 11. 11. 2018), obžalovaný se jej ptal, kolik je XX a XX let, a říkal, že „ta XX není špatná“. Obžalovanému proto sdělil, že XX má dvanáct let a XX třináct, poté mu XX řekla, že XX je jedenáct. Obžalovaný na to reagoval tak, že si myslel, že jim je třináct či čtrnáct let, taky říkal, že se mu ta XX líbí, a že když je láska, tak prý na tom (věku) nezáleží. 

  1. Lze tedy shrnout, že nezletilí XXX, XXXX a XXX ve svých výpovědích ve vztahu k jednání pod bodem 1 výrokové části rozsudku shodně potvrdili, že obžalovaný jim na jejich žádost a za finanční prostředky poskytnuté mu prvně jmenovanou koupil inkriminovaného dne výraznější množství alkoholického nápoje značky Frisco. Z jejich svědectví lze dovodit, že celkem šlo nejméně o šestnáct lahví uvedeného nápoje (všichni uváděli, že nejdříve došlo k nákupu deseti lahví, následně obžalovaný koupil podle XX více jak pět lahví – tedy alespoň šest, podle XX osm lahví, XXX se k počtu lahví koupených ve druhém případě blíže nedokázala vyjádřit, nicméně konstatovala, že jen ona zkonzumovala z lahví pocházejících z druhého nákupu čtyři či pět kusů, přičemž z vyjádření všech nezletilých se podává, že z posléze koupených lahví část vypila i XXX). Svědecké výpovědi všech tří nezletilých svým obsahem taktéž přímo dokládají, že obžalovaný jim následně ve svém bytě umožnil konzumovat nejen koupené láhve nápoje značky Frisco, ale také jim poskytl ke konzumaci i láhev o objemu 0,5 litru obsahující vodku značky Božkov, kterou pak s jeho vědomím a souhlasem pily nejméně XX a XXX, a prvně jmenované také umožnil, aby pila i červené víno mixované s colovým nápojem. V důsledku konzumace uvedeného alkoholu se pak nezletilé XX a XXX uvedly do takového stavu opilosti, že se v bytě pozvracely, nezletilá XX zde také opakovaně usnula. U skutku popsaného pod bodem 2 skutkové věty výroku o vině rozsudku pak sama nezletilá XX v rámci svého svědectví neposkytla prakticky žádné relevantní informace s odkazem na poruchu vzpomínky. Nezletilí XX a XX podle svých svědeckých výpovědí přímo vnímali pouze část počínání obžalovaného uvedeného ve výroku rozsudku (osahávání nezletilé XXX na přirození v době, kdy pod vlivem alkoholu ležela a usnula v obývací místnosti), další část, jež se odehrála v koupelně bytu, již nikoli. Z jejich vyjádření nicméně vyplývá, že nezletilá XXXX se mu jako dívka zamlouvala a přitahovala jej, oba se nacházeli v koupelně bytu po určitou dobu o samotě, byli nazí, podle svědectví XXX byl navíc obžalovaný v této době sexuálně vzrušený. Svědecké výpovědi všech tří nezletilých taktéž dokládají, že obžalovanému byl v rozhodné době alespoň rámcově znám jejich věk.

  1. V bytě užívaném obžalovaným provedly policejní orgány následujícího dne po stíhaných skutcích (tedy 13. 11. 2018) ohledání, jehož výsledky jsou zachyceny v protokolu o tomto úkonu a související fotodokumentaci. Z právě označených listinných důkazů se podává, že v uvedeném bytě byly v lednici umístěny čtyři plné láhve nápoje značky Frisco a láhev o objemu 0,5 litru vodky značky Božkov obsahující 37,5% alkoholu, v níž se nacházela zhruba polovina původního množství uvedeného destilátu, dále byly v pračce nalezeny různé dívčí oděvní součásti. Tyto oděvní součásti byly následně vydány matkám nezletilých XX a XXX, jak dokládají protokoly o předání věci na č. l. 250-251 spisu.

  1. Důkazy rozebrané v předešlém bodě odůvodnění rozsudku tedy nepřímo potvrzují, že v bytě specifikovaném ve výroku rozsudku, který v rozhodné době užíval obžalovaný, se jednak předešle nacházely nezletilé XXX a XXXX, jednak zde docházelo ke konzumaci takových nápojů, o nichž ve svých výpovědích hovořili obžalovaný i nezletilí XX, XXXX a XXXX.

  1. Okolnost, že nápoj značky Frisco je distribuován a prodáván v lahvích o objemu 0,33 litru a obsahuje  4,5% alkoholu a že v destilátu -  vodce značky Božkov – je skutečně obsaženo 37,5% alkoholu, je zřejmá z úředního záznamu policejního orgánu na č. l. 318 spisu.

  1. Jako svědkyně byly vyslechnuty matky nezletilých XXXXX a XXXX, a to XXXX a XXXXX. Prvně jmenovaná podle své výpovědi předmětného dne kolem 20.00 hodin začala s manželem shánět XXX, neboť nepřišla domů. Svědkyně v této souvislosti telefonicky kontaktovala i její kamarádku XXX, která jí oznámila, že neví, kde se XX nachází, ale že jistě brzy přijde. Při dalším telefonátu jí Kristýna sdělila, že byly s XX venku, jí (XX) bylo špatně, proto šla domů, XX ještě zůstala sedět venku na zábradlí. To bylo svědkyni podezřelé, neboť XX a XX se vždy pohybovaly spolu. Tchýně svědkyně pak ve městě potkala policejní hlídku, které oznámila, co se děje. Poté jí manžel telefonicky sdělil, že XX s policejní hlídkou našli a jedou do nemocnice. Odtud poté svědkyně získala informaci, že XX je opilá a že bude provedeno gynekologické vyšetření, které nakonec bylo negativní. Následně nalezla na messengeru komunikaci mezi XX a XX o tom, co se inkriminovaného dne stalo, tuto komunikaci poskytla policii. Svědkyně XXX vypověděla, že v pondělí 12. listopadu šla XX ven společně s XX, měla se vrátit do 20.00 hodin. V danou dobu se skutečně vrátila, přičemž měla červené oči. Svědkyně po ní proto žádala, aby na ni dýchla, to XX učinila, měla ale v puse žvýkačku, svědkyně tudíž nic necítila. XX jí sdělila, že s XX vypily hodně koly, bolí ji břicho a jde si lehnout. Po chvíli jí XX řekla, že ji telefonicky kontaktovala matka XX s dotazem, zda neví, kde je, a že k nim za chvíli přijedou policisté. Ti skutečně přijeli, XX se tázali na XX, ta jim sdělila, že zůstala ještě venku. Svědkyni to bylo divné, proto po XX policie šla za XX a po chvíli naléhání od ní zjistila, že XX je skamarádil s obžalovaným a že XX je u něj v bytě. Svědkyně to proto obratem telefonicky oznámila policejní hlídce. Druhého dne jí XX sdělila, že u obžalovaného vypila tři až čtyři Frisca a že si tam také „cucla“ vodky, která jí nechutnala, XX vypil jen jedno Frisco a XX prý pila neustále a pak se poblinkala, vedle toho kouřili. Frisco byli koupit obžalovaný s XXX, a když došla jedna várka, šli koupit druhou.  

  1. Svědectví XXX a XXX tedy sice žádné původní a přímé informace ke stíhaným skutkům neobsahují, přesto nejsou zcela bez významu. Jednak z nich plyne, že inkriminovaného dne se nezletilé XXX a XXXX až do večerních hodin nacházely mimo svá bydliště a konzumovaly alkohol, svědecká výpověď XXX pak taktéž dokládá, byť jen zprostředkovaně, že ke konzumaci alkoholu došlo v bytě užívaném obžalovaným, který nezletilým alkohol také opatřil.

  1. Na vyjádření svědkyň XX a XXX o tom, jak prvně jmenovaná svědkyně a další členové rodiny pátrali předmětného večera po nezletilé XXX, navazuje úřední záznam Policie ČR, jeho obsahu se podává, že kolem 22.20 hodin předmětného dne policejní hlídka získala informaci (od XX), že nezletilá XXX by se měla nacházet v bytě obžalovaného na adrese uvedené ve výroku rozsudku. Zde byla jmenovaná nezletilá krátce na to skutečně nalezena a převezena k vyšetření do XXX. Podle lékařských zpráv uvedeného nemocničního zařízení zde byla nezletilá XX hospitalizována od 12. 11. 2018 do 13. 11. 2018 pro toxický účinek alkoholu, ve vstupní laboratoři byla zjištěna hodnota 1,1%o alkoholu v její krvi (odběr krve byl proveden dne 12. 11. 2018 v 23.45 hodin). Bylo provedeno gynekologické vyšetření k vyloučení sexuálního kontaktu, nález byl negativní, zevní genitál nevykazoval známky násilí, hymen byl neporušený.

  1. Jak dokládá protokol o předložení věci, svědkyně XXX poskytla policejnímu orgánu facebookovou komunikaci, kterou vedly dne 13. 11. 2018 nezletilé XXX a XXX. Z jejího obsahu je zřejmé, že obě nezletilé probíraly mimo jiné i stíhané jednání. XXX v této souvislosti vyjadřovala nelibost nad skutečností, že XXX a XXX ji tam (u obžalovaného) nechali samotnou, XXX dávala najevo lítost a uváděla, že se s ní „nedalo hnout“, a tázala se, co se tam (u obžalovaného) stalo, XXX odvětila, že neví a že byla v nemocnici na gynekologii, XX jí poté sdělovala, že „XX“ (obžalovaný) jí (XXX) sahal do rozkroku a sprchoval se s ní nahý. Z obsahu komunikace se také podává, že obě nezletilé byly v bytě u obžalovaného podnapilé.

  1. Právě popsaná konverzace tak rovněž potvrzuje jednak okolnost, že nezletilí XXX, XXX a XXX se nacházeli v bytě obžalovaného a konzumovali zde alkohol, jednak že obžalovaný jevil tendence k sexuálně motivovanému jednání vůči prvně jmenované nezletilé.

  1. Obžalovaný po svém zadržení vydal policejnímu orgánu ručně popsaný list papíru s konstatováním, že jde o jeho sexuální fantazie. Text je nadepsán slovy „Je pro hezké nadržené holky duchové nebo démonky!!!“ a obžalovaný v něm popisuje své sexuální představy (jak mu dívky provádí orální styk, jak s ním souloží).

  1. Za účelem objasnění duševního stavu obžalovaného a jeho osobnostní charakteristiky byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie a odvětví klinická psychologie. Podle znalce - psychiatra a sexuologa obžalovaný trpí lehkou mentální retardací, v době presumovaného jednání byl také ve stavu prosté, nekomplikované intoxikace alkoholem. Přítomnost jiné duševní poruchy v pravém smyslu slova (jako kupříkladu psychotické onemocnění) u něj zjištěna nebyla. Navzdory mentální retardaci měl obžalovaný u jednání, v němž je spatřován trestný čin podání alkoholu dítěti, zachovánu schopnost ovládnout toto své jednání, schopnost rozpoznat jeho protiprávnost byla nepodstatně snížena. V případě jednání, jímž měl být spáchán trestný čin znásilnění, měl obžalovaný nepodstatně sníženy ovládací i rozpoznávací schopnosti, a to vlivem mentální retardace a prosté intoxikace alkoholem. Závislost na alkoholu ani sexuální deviace u něj zjištěny nebyly. Pokud se dopustil stíhaného jednání, v němž je spatřován trestný čin znásilnění, pak mohlo jít o náhražkový, snadno dostupný objekt, obžalovaný je osobou s probuzenou sexualitou a potřebou sexuálního vybití. Schopnost chápat smysl trestního řízení a případného trestu je u obžalovaného snížena kvůli limitovaným intelektovým schopnostem. Znalec navrhl uložení ochranného léčení psychiatrického ambulantní formou vzhledem k přítomnosti lehké mentální retardace, jejíž některé projevy jsou léčbou ovlivnitelné. Mentální retardace je totiž sice vrozený stav, ovšem obžalovaný má sklon nezdrženlivosti a impulzivním reakcím, a to zvláště v zátěži, což se u něj negativně promítá do mezilidských vztahů, přičemž právě uvedené projevy by farmakologická léčba ve spojení s medicínským dohledem nad ním dokázaly tlumit. Podle znalkyně - psycholožky se intelektová výkonnost obžalovaného pohybuje v pásmu lehké mentální retardace, jeho intelekt odpovídá úrovni devíti až jedenáctiletého dítěte. Jeho osobnost je dětinského, omezeného formátu, je naivní, schopný nalézat spíše jednoduchá řešení a přímočaré kauzality, neschopný uvažovat variantně. Je sociálně vstřícný, společenský, ale také zneužitelný mentálně silnějším člověkem. Má sklon k nezdrženlivosti, impulsivním či jinak labilním reakcím, což se zvýrazňuje při frustraci nebo zátěži, pak mu není cizí ani agresivní reagování, je temperamentní, dráždivý, zbrklý. Je také poněkud sociálně izolován v tom smyslu, že nedisponuje rovnocennými přátelskými vazbami či vazbou partnerskou. O přiměřené sociální zařazení by sice stál, ale není v tomto směru úspěšný, k čemuž přispívá i jeho mentální handicap. V jeho jednání, jež je předmětem trestního řízení, nebyl přítomen afekt ani zkratkové počínání, nebyla zjištěna ani jeho patická (z duševní poruchy plynoucí) motivace. Ve vztahu k trestnému činu podání alkoholu dítěti lze motivaci spatřovat ve snaze zajistit si společenský kontakt nevhodným způsobem, roli mohla sehrát i sugestibilita v tom, že vyhověl nezletilým. Ve vztahu k trestnému činu znásilnění je možno motivaci hledat v náhražkovém uspokojení sexuálního pudu u jedince frustrovaného nedostatkem adekvátních partnerských příležitostí. Míru společenské nebezpečnosti jednání mohl v důsledku mentální retardace podcenit, byl ale schopen nepřípustnost svého jednání chápat. Obžalovaný není závislým na alkoholu ani jiných návykových látkách, jde o nadstandardního pijáka s negativními projevy na jeho společenskou a osobní prosperitu, lze již hovořit o škodlivém užívání alkoholu. Prognóza dalšího vývoje obžalovaného z hlediska protispolečenského jednání je spíše nejistá z důvodu jeho mentální retardace a dráždivého temperamentu. Plná abstinence od alkoholu by tuto prognózu mírně vylepšila. Resocializaci obžalovaného znalkyně považuje za obtížnější, a to i z důvodu jeho mentální retardace, pozitivním faktorem je naopak existence jeho rodinných vazeb a pěkný vztah k adoptivním rodičům. Podle znalců i přes svou nízkou inteligenci je obžalovaný – obdobně jako dítě mající intelektové schopnost odpovídající obžalovanému - schopen vést natolik hodnotný dialog s orgány činnými v trestním řízení, aby pochopil jeho smysl, přičemž pokud by něčemu v rámci tohoto dialogu neporozuměl, dal by to najevo. Je sice ovlivnitelný až zneužitelný mentálně silnějším člověkem, to ovšem platí zejména pro situace, kdy onen mentálně silnější člověk k němu přistupuje pozitivně, kupříkladu mu nabízí pro něj příjemné kvality jako je přátelství, pak je ochoten takovému člověku vyhovět. V zátěžových situacích, mezi které nepochybně patří i výslech v rámci trestního řízení, je naopak konfliktní, zde tedy jeho ochota druhému vyhovět a nechat se k něčemu navést je podstatně nižší, spíše by se v uvedených situacích bránil dětinskými způsoby, jako je urážení se, odmítnutí vypovídat apod. Obdobně u obžalovaného jeho mentální deficit neznamená, že podá-li jednou určitý popis nějaké události, pak v budoucnu tento popis jen mechanicky opakuje, neboť si událost již nepamatuje anebo ji nepřehodnocuje.

  1. Závěry právě popsaného znaleckého posudku tedy dokládají, jednak že obžalovaný se stíhaných jednání dopustil ve stavu příčetném, jednak že z psychiatricko-psychologického hlediska se způsob, jakým se obžalovaný při hlavním líčení snažil vysvětlit, proč se v přípravném řízení doznal i k okolnostem, které posléze v řízení před soudem popřel, nejeví příliš přesvědčivým a odpovídajícím jeho osobnostní charakteristice.

  1. Jsou-li veškeré důkazy rozebrané v předešlých pasážích odůvodnění rozsudku hodnoceny jednotlivě i ve vzájemném souhrnu, pak podle přesvědčení soudu není pochyb, že obžalovaný se dopustil takových jednání, jaká jsou popsána ve skutkové větě výroku o vině.

  1. U prvního ze stíhaných skutků z výpovědi obžalovaného a svědectví nezletilých XX, XXX a XXX jasně plyne, že dne 12. 11. 2018 obžalovaný jmenovaným nezletilým, jejichž věk mu v té době již byl rámcově znám, na jejich žádost a za jejich finanční prostředky koupil větší množství lahví alkoholického nápoje značky Frisco. Ze svědeckých výpovědí nezletilých lze dovodit, že celkem se jednalo nejméně o šestnáct lahví tohoto alkoholického nápoje, jak bylo vysvětleno v bodě 22 odůvodnění rozsudku. Výpovědi obžalovaného i nezletilých pak také prokazují, že obžalovaný jim tento nápoj návazně umožnil konzumovat ve svém bytě a že jej zde pily zejména nezletilé XX a XXX. Jelikož předmětného dne došlo k nákupu celkem minimálně šestnácti lahví nápoje značky Frisco a po činu zůstaly v bytě obžalovaného čtyři láhve nevypité, jak je zřejmé z protokolu o ohledání místa činu s fotodokumentací, lze logicky dovodit, že celkem došlo ke zkonzumování nejméně dvanácti lahví tohoto nápoje. Okolnost, že jedna láhev nápoje značky Frisco měla objem 0,33 litru a obsahovala 4,5% procent alkoholu, je doložena úředním záznamem Policie ČR vztahujícím se k této otázce. Za spolehlivě prokázané lze také pokládat, že obžalovanému byl znám charakter uvedeného nápoje, tedy že šlo o nápoj alkoholický, neboť pokud by tomu tak nebylo, nezletilí by neměli žádný rozumný důvod, aby právě jeho (jako osobu zletilou) opakovaně žádali o jeho koupi a za tím účelem mu předávali peníze. Ostatně sám obžalovaný ve výpovědi učiněné v hlavním líčení již připustil, že si uvedené skutečnosti byl v rozhodné době vědom. Z výpovědi obžalovaného a svědectví nezletilých ve spojení s protokolem o ohledání místa činu dále vyplynulo, že nejméně nezletilé XX a XXX v bytě obžalovaného dále konzumovaly vodku značky Božkov obsahující 37,5% alkoholu a prvně jmenovaná také červené víno míchané s colovým nápojem. Ten aspekt obhajoby obžalovaného, podle kterého si nezletilé takto počínaly bez jeho vědomí a souhlasu, jednoznačně vyvracejí svědecké výpovědi všech nezletilých (lze připomenout, že z těchto výpovědí se jasně podává, že nezletilé XX a XX konzumovaly vodku a případně i červené víno v přítomnosti obžalovaného, který jim k této konzumaci dal souhlas, láhev vodky jim dokonce zjevně za tímto účelem přinesl z lednice). Následky požití uvedených alkoholických nápojů u nezletilých XXX a XXX, jak jsou popsány ve výroku rozsudku (tedy že se obě pozvracely a prvně jmenovaná taktéž opakovaně usnula), prokazují jejich svědecké výpovědi, svědectví nezletilého XXX i výpověď obžalovaného. Okolnost, že XXX měla daného dne ještě v 23.45 hodin v krvi 1,1 ‰ alkoholu, dokládají lékařské zprávy Klatovské nemocnice, a. s. Konečně jde-li o časové rozmezí jednání obžalovaného záležejícího v podávání shora popsaných alkoholických nápojů nezletilým, pak na základě svědectví nezletilých i výpovědi obžalovaného lze stanovit jeho počátek na zhruba 15.00 hodin (z výpovědi obžalovaného plyne, že s nezletilými se inkriminovaného dne setkal krátce po návratu ze zaměstnání, kde mu směna končila v 14.30 hodin, což celkem odpovídá okolnosti, že podle nezletilých k tomuto setkání došlo po skončení jejich vyučování) a konec na 19.30 hodin (zhruba v této době nezletilí XXX a XX opustili byt obžalovaného, po této době přitom nejen oni, ale vzhledem ke svému stavu nepochybně i nezletilá XXX, již alkoholické nápoje nepožívali).

  1. Takto zrekapitulované důkazy a skutečnosti z nich plynoucí tedy spolehlivě dokládají, že obžalovaný se dopustil jednání popsaného v bodě 1 výrokové části rozsudku. Se zřetelem na tyto důkazy a skutečnosti pak soud oproti obžalobě provedl některé dílčí, ovšem pro právní kvalifikaci daného jednání nepodstatné úpravy skutkového stavu (došlo zejména k upřesnění doby tohoto jednání, počtu koupených a spotřebovaných lahví alkoholického nápoje značky Frisco i hladiny alkoholu v krvi nezletilé XX ještě s odstupem několika hodin po činu).

  1. U jednání pod bodem 2 výroku rozsudku byla stěžejním usvědčujícím důkazem výpověď obžalovaného z přípravného řízení, v níž toto své jednání plně doznal. Jeho snahu v řízení před soudem uvedenou výpověď zpochybnit soud pokládal za ryze účelovou, vedenou snahou zmírnit míru své trestněprávní odpovědnosti. Právě uvedený závěr soud opírá o následující argumenty.

  1. V první řadě je třeba upozornit, že obžalovaný podle toho, co uváděl v hlavním líčení, se měl k té části jednání, jež se odehrála v koupelně bytu, nepravdivě doznat ve snaze vyhovět policistům v Klatovech, kteří jej prvotně k věci vyslýchali. Z obsahu spisu sice plyne, že obžalovaný nejprve podával vysvětlení u Policie ČR, Krajské ředitelství policie XX, Územní odbor XX (lze připomenout, že toto vysvětlení je ve věci procesně nepoužitelné). Ovšem jako obviněný – tedy po zahájení trestního stíhání – byl vyslechnut až následujícího dne policejním orgánem Policie ČR, Krajské ředitelství policie XX, Odbor obecné kriminality XX. Tomuto jeho výslechu přitom byl přítomen jeho obhájce, již z tohoto důvodu lze vyloučit, že by zde mohl být jakkoli ovlivňován vyslýchajícím policejním orgánem. Obžalovanému tedy při tomto výslechu (jehož výsledek teprve byl procesně použitelným důkazem) nic nemohlo bránit, aby – pokud by se nedopustil vůči nezletilé XXX v koupelně bytu a následně i v obývací místnosti takového počínání, jaké je uvedeno ve výroku rozsudku – tyto okolnosti uvedl, případně aby využil práva nevypovídat. To ovšem obžalovaný zjevně neučinil, ale naopak se k uvedenému jednání doznal. Na tomto doznání pak setrval i dalšího dne při výslechu ve vazebním zasedání před soudcem Okresního soudu v XXX, ve vztahu k němuž lze při obdobné argumentaci taktéž vyloučit jakékoli možné ovlivňování obžalovaného (a není od věci připomenout, že shodně pak své počínání líčil i znalcům, kteří jej vyšetřovali v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie a odvětví klinická psychologie). Ostatně obžalovaný ani netvrdil, že by po zahájení trestního stíhání v přípravném řízení byl v souvislosti se svými výpověďmi jakkoli orgány činnými v trestním řízení ovlivňován. Jeho tvrzení, že v této fázi přípravného řízení již nechtěl měnit své původní doznání učiněné před policisty v XXX (v rámci procesně nepoužitelného podání vysvětlení), působí zcela nepřesvědčivě a nehodnověrně, a to zvláště v situaci, kdy obžalovaný nebyl schopen nijak objasnit, co mělo být impulsem či podnětem, který jej pak v řízení před soudem náhle vedl ke změně jeho postoje ke stíhanému skutku. Dosud uvedené argumenty soudu jsou přitom v souladu se závěry znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie a odvětví klinická psychologie, které se vztahují k otázce schopnosti obžalovaného přiměřeně chápat smysl výslechů vedených vůči němu orgány činnými v trestním řízení i otázce jeho ovlivnitelnosti a zneužitelnosti, jak byly popsány v bodech 32  a 33 odůvodnění rozsudku.  

  1. Neméně podstatnou je také skutečnost, že výpověď obžalovaného z přípravného řízení obsahující jeho doznání jednak svým obsahem působí logicky a přesvědčivě, jednak a zejména plně zapadá do kontextu skutečností, jež vyplynuly z dalších provedených důkazů. Ze svědectví nezletilých XXX a XXX i facebookové komunikace mezi nezletilými XXX a XXX je totiž zřejmé, že obžalovanému se nezletilá XXX přes její nízký věk jako dívka zamlouvala a fyzicky jej přitahovala, což dával najevo jak verbálně (prohlašoval, že „XX není špatná a že se mu líbí“), tak svým počínáním (v obývací místnosti jí v době, kdy ovlivněná alkoholem ležela na gauči a spala, zasunul ruku pod kalhoty a sáhl na přirození, to ostatně obžalovaný připustil i v hlavním líčení, zjevně si vědom skutečnosti, že tuto část stíhaného jednání zaznamenali přítomní nezletilí XXX a XXX XX). Poté, co za pomoci nezletilého XXX dovedl pozvracenou nezletilou XXX do koupelny, kde ji svlékl, vykázal jmenovaného nezletilého z koupelny, jak plyne z jeho svědecké výpovědi, tedy s nezletilou XXX chtěl být zjevně o samotě. Svědectví nezletilých XXX a XXX a částečně i výpověď obžalovaného pak dokládají, že obžalovaný se ve společnosti nezletilé XX v koupelně bytu také zcela svlékl a vstoupil za ní do vany (což by stěží činil, pokud by měl v úmyslu jmenovanou toliko osprchovat, jak tvrdil v hlavním líčení), v jednu chvíli se s ní také objímal, podle svědectví XXX navíc v této v této době také jevil známky sexuálního vzrušení. Vše výše uvedené je pak třeba vnímat i ve světle skutečnosti, že obžalovaný je osobou s probuzenou sexualitou a potřebou sexuálního vybití (jak je zřejmé ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie a odvětví klinická psychologie) a sexuálně celkem náruživou (což plyne z jím psaného textu, v němž popisuje své sexuální představy), jehož sexuální potřeby v rozhodné době nebyly saturovány (po dobu několika měsíců neměl žádnou partnerku).

  1. Na základě výše uvedených skutečností tak soud pokládal výpověď obžalovaného učiněnou v přípravném řízení za hodnověrnou a odrážející realitu, vzal ji proto za podklad svých skutkových zjištění. Tato výpověď ve spojení s dalšími provedenými důkazy – zejména svědeckými výpověďmi nezletilých XXX, XXX a XXX (z nichž také vyplývá, že prvně jmenovaná nezletilá byla v rozhodné době natolik ovlivněna alkoholem, že zjevně nebyla schopna náležitě vnímat a vyhodnotit sexuálně zaměřené jednání obžalovaného) – pak obžalovaného bez jakýchkoli důvodných pochybností usvědčuje ze skutku popsaného v bodě 2 skutkové věty výroku o vině rozsudku.

  1. U právě uvedeného skutku soud oproti žalobnímu návrhu provedl jedinou podstatnější změnu skutkových zjištění. Konkrétně vypustil tu část jednání obžalovaného, jež měla záležet v zasouvání jeho prstu do vagíny nezletilé XX. Obžalovaný sice i o takovém svém počínání vůči jmenované nezletilé ve své výpovědi v přípravném řízení hovořil, ovšem jeho vyjádření v tomto směru nebylo zcela jednoznačné a konzistentní (viz bod 11 odůvodnění rozsudku, kde je popsán obsah uvedené výpovědi). Kromě toho pokud by se obžalovaný uchýlil i k uvedené sexuální praktice, pak se jeví pravděpodobným, že by na pohlavních orgánech nezletilé zanechala určité fyzické stopy (zejména v podobě narušení panenské blány). Takové stopy ale gynekologické vyšetření, k němuž došlo nedlouho po činu, nezjistilo, jak dokládají lékařské zprávy XXX.

  1. Ze všech důvodů rozebraných v předešlých pasážích odůvodnění tak soud vzal za prokázaný takový skutkový stav, jaký je obsažen ve výrokové části tohoto rozsudku. 

  1. Soud prokázané počínání obžalovaného pod bodem 1 výroku rozsudku podřadil pod skutkovou podstatu přečinu podání alkoholu dítěti podle § 204 trestního zákoníku, jeho počínání popsané v bodě 2 výrokové části rozsudku kvalifikoval jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Učinil tak z následujících důvodů.

  1. Trestného činu (přečinu) podání alkoholu dítěti podle § 204 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který ve větší míře nebo opakovaně prodá, podá nebo poskytne dítěti alkohol. Jak plyne ze souvisejícího ustanovení § 126 trestního zákoníku, dítětem se rozumí osoba mladší osmnácti let. Pojem alkoholického nápoje vymezuje ustanovení § 2 písm. f) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, podle kterého jde o nápoj obsahující více než 0,5% objemových ethanolu (tedy čistého alkoholu). Podle ustálené soudní praxe se podáním ve smyslu § 204 trestního zákoníku rozumí jakýkoli způsob poskytnutí alkoholických nápojů dítěti, o větší míru podání alkoholu ve smyslu tohoto ustanovení pak jde mimo jiné v případech, kdy alkoholický nápoj je podán dítěti v takovém množství, že to vyvolá určité nepříznivé účinky, jako je ztráta rovnováhy, zvracení či porucha vzpomínky.

  1. Jak je zřejmé z ustanovení § 13 odst. 2 trestního zákoníku, k odpovědnosti pachatele za trestný čin podání alkoholu dítěti podle § 204 trestního zákoníku je třeba úmyslného zavinění.

  1. V projednávané věci obžalovaný XXX koupil třem osobám mladším osmnácti let (tedy ve smyslu § 126 trestního zákoníku dětem) nejméně 16 lahví nápoje Frisco, jež obsahuje 4,5% alkoholu (jde tak o alkoholický nápoj ve smyslu § 2 písm. f) zákona č. 65/2017 Sb). Následně jim jednak tento alkoholický nápoj, jednak červené víno i lihovinu s výrazným obsahem alkoholu (37,5%) umožnil ve svém bytě konzumovat. Z dosud popsaného tedy plyne, že obžalovaný podal dětem alkohol. Dvě z uvedených dětí – XX a XXX– se v důsledku konzumace tohoto alkoholu uvedly do takového stavu podnapilosti, že se pozvracely, prvně jmenovaná navíc opakovaně usnula a vykazovala i poruchy vzpomínky, ještě několik hodin po ukončení požívání daných alkoholických nápojů měla v krvi stále 1,1 ‰ alkoholu. Není tak pochyb, že obžalovaný podal alkohol dětem ve větší míře. Jeho jednání přitom bylo zahrnuto minimálně nepřímým úmyslem (§ 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku), neboť si byl vědom jak věku nezletilých, tak okolnosti, jaké nápoje a v jaké míře jim podal ke konzumaci, tedy věděl, že svým počínáním může ohrozit zájem na ochraně jejich zdravého tělesného i duševního rozvoje, a s takovým možným následkem byl nejméně srozuměn.

  1. U jednání popsaného v bodě 1 výroku rozsudku lze tedy shrnout, že obžalovaný úmyslně podal ve větší míře dítěti alkohol. Naplnil tak všechny znaky skutkové podstaty přečinu podání alkoholu dítěti podle § 204 trestního zákoníku.

  1. Trestného činu (zločinu) znásilnění v základní skutkové podstatě podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku (alinea první), respektive pachatel, který k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného (alinea druhá). Podle ustálené soudní praxe je pohlavním stykem ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení jakýkoli způsob ukájení sexuálního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví.  Podstatou tohoto styku je tedy jakýkoliv fyzický kontakt s druhou osobou, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Při tomto vymezení pohlavní styk zahrnuje širokou škálu činností, včetně osahávání prsou a přirození osoby ženského pohlaví. Násilím je použití fyzické síly k překonání kladeného či očekávaného odporu, pohrůžkou násilí pak hrozba užití takové síly, o pohrůžku jinou těžkou újmou jde tehdy, hrozí-li pachatel oběti způsobením vážného negativního zásahu do její majetkové, osobní či rodinné sféry. Za bezbrannost ve smyslu ustanovení § 185 trestního zákoníku se pokládá takový stav oběti, ve kterém vzhledem k okolnostem není schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, případně ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání. Judikatura i soudní praxe chápou bezbrannost jako bezbrannost absolutní (o kterou jde tehdy, pokud se oběť nachází v situaci, kterou sama nevnímá, tedy si v důsledku kupříkladu bezvědomí, umělého či hlubokého spánku anebo silného oblouznění alkoholem či jinou psychoaktivní látkou neuvědomuje, co se s ní děje, a proto nedokáže hodnotit situaci, v níž se nachází a kterou nevnímá, a nemůže tedy ovlivnit jednání pachatele), bezbrannost fyzickou (jde o situaci, kdy oběť vnímá situaci, ve které se nachází a chápe význam jednání, jehož se vůči ní pachatel dopouští, nemá však objektivně možnost se účinně bránit, ač by tak učinit chtěla, a to proto, že je kupříkladu spoutaná, ochrnutá, upoutaná na vozík či lůžko anebo přestárlá) a bezbrannost psychickou (jíž se rozumí situace, kdy duševní a rozumové schopnosti oběti nejsou na takové úrovni nebo takového stavu, aby si ve své mysli dokázala situaci, v níž se nachází, dostatečně přiléhavě ze všech souvislostí vyhodnotit a přiměřeně, logicky a účinně na ni reagovat). Není přitom podstatné, vyplývá-li bezbrannost z tělesného či psychického stavu oběti, anebo zda nastala přičiněním jiné osoby. Uvedené okolnosti tvořící znaky objektivní stránky trestného činu znásilnění v základní skutkové podstatě podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku musejí být zahrnuty úmyslným zaviněním, jak je zřejmé z ustanovení § 13 odst. 2 trestního zákoníku.

  1. Okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby u uvedeného trestného činu je ve smyslu § 185 odst. 3 písm. a) trestního zákoníku jeho spáchání na dítěti mladším patnácti let. Tato okolnost tvořící znaky kvalifikované skutkové podstaty může být zahrnuta i jen nedbalostním zaviněním, jak je zřejmé z ustanovení § 17 písm. b) trestního zákoníku. 

  1. V nyní posuzovaném případě obžalovaný XXX se záměrem uspokojit svůj sexuální pud opakovaně osahával nezletilou XX, která bylo v dané době pouhých jedenáct let (tedy šlo o dítě mladší patnácti let), na prsou a přirození, tedy na ní vykonal pohlavní styk. Jmenovaná nezletilá se přitom zjevně nacházela v takovém stadiu podnapilosti, že nebyla schopna popsané jednání obžalovaného náležitě vnímat, vyhodnotit je a reagovat na ně, z pohledu ustanovení § 185 trestního zákoníku tak byla ve stavu bezbrannosti. Z uvedeného vyplývá, že obžalovaný zneužil bezbrannosti jiného k pohlavnímu styku a takový čin spáchal na dítěti mladším patnácti let.

  1. Obžalovaný i přes svou nízkou inteligenci si musel stav bezbrannosti nezletilé uvědomovat jako možný (a to se zřetelem na zcela zjevné příznaky výrazné podnapilosti nezletilé a s tím související způsob, jak se chovala a projevovala), tedy věděl, že může porušit její právo na svobodné rozhodování o jejím pohlavním životě. Nepočítal přitom s žádnou reálnou skutečností, která by uvedenému trestněprávnímu následku měla zabránit, tedy s takovým následkem byl minimálně srozuměn. Jeho jednání záležející ve zneužití bezbrannosti nezletilé k pohlavnímu styku tak bylo zahrnuto opět nejméně nepřímým úmyslem ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku. Obžalovaný alespoň rámcově znal skutečný věk nezletilé, z čehož plyne, že jeho úmyslné zavinění se vztahuje i ke kvalifikační okolnosti uvedené v § 185 odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, čili ke skutečnosti, že nezletilá byla osobou mladší patnácti let (lze jen připomenout, že k jeho odpovědnosti za tuto kvalifikační okolnost by postačovala pouhá nevědomá nedbalost, jak dokládá znění již zmíněného ustanovení § 17 písm. b) trestního zákoníku).   

  1. Je tak zřejmé, že jednání obžalovaného popsané v bodě 2 skutkové věty výroku o vině tohoto rozsudku po objektivní i subjektivní stránce nese všechny znaky zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku.

  1. Jak soud vysvětlil již v jedné z dřívějších pasáží odůvodnění rozsudku (konkrétně v jeho bodě 41), ve věci nelze pokládat za zcela spolehlivě prokázané, že obžalovaný by v rámci stíhaného jednání nezletilé zasouval prst do vagíny, tedy že by jím uskutečněný pohlavní styk vůči nezletilé měl povahu pohlavního styku spáchaného způsobem srovnatelným se souloží. Z tohoto důvodu oproti obžalobě nedovodil na straně obžalovaného okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku (tato okolnost záleží právě v tom, že pachatel pohlavní styk vykoná souloží anebo způsobem srovnatelným se souloží).

  1. Ze závěrů výše již rozebraného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie a odvětví klinická psychologie, je zřejmé, že obžalovaný je za projednávaný skutek odpovědný i z pohledu příčetnosti (§ 26 trestního zákoníku).

  1. Poněvadž soud uznal obžalovaného vinným stíhanými trestněprávními skutky, ukládal mu návazně za tyto skutky trest. 

  1. Obžalovaný svým jednáním naplnil znaky dvou trestných činů, proto mu byl trest ukládán ve smyslu § 43 odst. 1 trestního zákoníku jako úhrnný podle trestní sazby obsažené v ustanovení o nejpřísněji trestném činu. Jím je zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, u něhož trestní sazba činí pět až dvanáct let odnětí svobody. 

  1. V souvislosti s právě uvedenou trestní sazbou je třeba poznamenat, že trestní zákoník v určitých případech umožňuje trest odnětí svobody uložit pod dolní hranici trestní sazby uvedené v jeho zvláštní části. Mimo jiné je tomu tak tehdy, má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody stanovené trestním zákoníkem bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze nápravy pachatele dosáhnout i trestem kratšího trvání (§ 58 odst. 1 trestního zákoníku). Jak plyne ze souvisejícího ustanovení § 58 odst. 3 trestního zákoníku, při uvedeném snížení trestu nelze trest uložit pod jeden rok, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň pět let.

  1. K osobě obžalovaného soud z jeho výpovědi, opisu rejstříku trestů, přílohového trestního spisu, zprávy z místa bydliště a sdělení jeho zaměstnavatele zjistil následující skutečnosti. Před spácháním nyní projednávaného činu se obžalovaný dostal jedenkrát do střetu s trestním zákoníkem, a to spácháním přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným ve věci Okresního soudu v XX Uvedené odsouzení je však ze zákona zahlazeno (osvědčením ve zkušební době podmíněného odsouzení), nelze je proto pokládat za přitěžující okolnost. Městským úřadem v XX byl obžalovaný v roce 2018 postižen za přestupek proti majetku podle § 8 písm. a) bod 1 zákona č. 251/2016 Sb. Od počátku května 2018 je zaměstnán u XXXX, svým zaměstnavatelem je hodnocen velmi pozitivně, pracovní poměr trvá i přes vazební zajištění obžalovaného. Za dobu pobytu ve vazbě je Vězeňskou službou ČR rovněž hodnocen kladně. Do budoucna již nebude žít sám v pronajatém bytě, nýbrž ve společné domácnosti se svými rodiči, z nichž jeden (matka) je jeho opatrovníkem coby osoby omezené ve svéprávnosti.

  1. Při úvaze o druhu a výši trestu soud vycházel z hledisek pro posuzování této otázky rozhodných, jež jsou zakotvena zejména v ustanoveních § 38 odst. 1, § 39, § 41 a § 42 trestního zákoníku. Bral tedy v potaz povahu a závažnost projednávaných skutků, osobu obžalovaného i jeho poměry, jeho postoj ke spáchaným činům, jakož i okolnosti polehčující a přitěžující. 

  1. Obžalovanému přitěžovalo, že stíhanými skutky naplnil znaky dvou trestných činů (§ 42 písm. n) trestního zákoníku). Z polehčujících okolností lze obžalovanému ve smyslu § 41 písm. l) trestního zákoníku přiznat, byť jen v omezené míře, jeho částečné doznání, neboť u skutku pod bodem 1 výroku rozsudku se postupně doznal prakticky ke všem rozhodným skutkovým okolnostem, k jednání popsanému v bodě 2 výrokové části rozsudku se plně doznal v přípravném řízení, a třebaže u hlavního líčení k němu zaujal převážně popěrné stanovisko, jeho plné doznání z přípravného řízení zůstalo zásadním usvědčujícím důkazem (současně ovšem uvedená změna stanoviska obžalovaného znamenala podstatné snížení významu polehčující okolnosti uvedené v § 41 písm. l) trestního zákoníku). Ve věci jsou pak dány i další skutečnosti, jež snižují závažnost trestněprávního jednání obžalovaného a hovoří v jeho prospěch. Předně jde o okolnost, že u závažnějšího ze stíhaných skutků (pod bodem 2 výroku rozsudku), který naplnil znaky zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, měl pohlavní styk obžalovaného s nezletilou podobu pouhého osahávání na intimních místech, šlo tedy o méně vážnou formu zásahu do intimní sféry nezletilé. S tím souvisí i okolnost, že počínání obžalovaného na nezletilé nezanechalo žádné fyzické ani psychické následky. U skutku pod bodem 1 výrokové části rozsudku je zase třeba vzít v potaz, že obžalovaný nezletilým opatřil a poskytl alkoholického nápoje na jejich vlastní žádost a za jejich finanční prostředky, nezletilí návazně dané nápoje konzumovali z vlastní vůle, aniž by je k tomu obžalovaný jakkoli pobízel, i zde platí, že jednání obžalovaného se z dlouhodobějšího hlediska na zdraví nezletilých nijak nepodepsalo. Přehlédnout nelze také skutečnost, že obžalovaný má zajištěno stabilní rodinné prostředí u svých rodičů, ve kterém se do budoucna bude zdržovat (to plyne nejen z jeho výpovědi, ale také z vyjádření jeho matky a současně opatrovnice), taktéž i nadále trvá jeho pracovní poměr u zaměstnavatele, jímž je kladně hodnocen. Konečně je třeba vzít v potaz i psychickou poruchu obžalovaného (mentální retardaci), jež měla také určitý vliv na spáchání stíhaného jednání, a s ní související okolnost, že vedle samotného trestu byla obžalovanému stanovena i další trestněprávní sankce v podobě ochranného léčení. 

  1. Při komplexním zvážení všech výše popsaných okolností soud zastává názor, že uložení trestu odnětí svobody i na samé spodní hranici zákonné trestní sazby uvedené v § 185 odst. 3 trestního zákoníku by bylo nepřiměřeně přísné a že nápravy obžalovaného lze dosáhnout i kratší výměrou trestu. Proto obžalovanému při použití moderačního ustanovení 58 odst. 1 trestního zákoníku uložil uvedený druh trestu pod spodní hranici dané trestní sazby, konkrétně ve výměře tří roků, kterou považuje za přiměřenou a odpovídající všem okolnostem projednávaného případu. Současně se soud domnívá, že ačkoliv jde o případ hraniční a bylo by možno uvažovat o stanovení trestu odnětí svobody již v nepodmíněné formě, je namístě obžalovanému poskytnout ještě možnost prokázat, že jeho nápravy může být dosaženo i bez přímé trestní represe. Z tohoto důvodu trest uložil jako podmíněný, ovšem – s ohledem na skutečnost, že obžalovaný v minulosti projevil určitou inklinaci k páchání protiprávních činů, včetně deliktu trestněprávního (jak bylo již zmíněno, dřívější odsouzení nelze ve věci hodnotit jako přitěžující okolnost, avšak je namístě je brát v potaz při hodnocení možností nápravy obžalovaného) - při stanovení zkušební doby výrazně blíže horní hranici zákonného rozpětí (to činí jeden rok až pět let), současném vyslovení dohledu (ten je žádoucí tím spíše, že obžalovaný je mentálně na úrovni dítěte) a stanovení přiměřené povinnosti zdržet se v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení konzumace alkoholických nápojů (neboť obžalovaný má s jejich konzumací zjevně již určité problémy, byť ještě nejde o stav závislosti, a také stíhaného jednání se dopustil ve stavu podnapilosti). Je na obžalovaném, aby vedením řádného života v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení, dodržováním uložené abstinence i povinností plynoucích z vysloveného dohledu (který stát bude vykonávat prostřednictvím své Probační a mediační služby) prokázal, že předpoklad soudu o možnosti jeho nápravy i bez přímé trestní represe je opodstatněný. Pokud obžalovaný řádný život nepovede, nebude abstinovat a v rámci vysloveného dohledu nebude náležitě spolupracovat s XYXX bude to mít za následek nařízení výkonu uloženého trestu odnětí svobody.

  1. Vedle uvedeného trestu soud obžalovanému v souladu s doporučením znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, uložil ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě. Pro tento postup totiž byly splněny zákonné podmínky zakotvené v ustanovení § 99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (neboť stíhaných činů se obžalovaný dopustil ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je z důvodu této poruchy potenciálně nebezpečný) a současně se jeví – se zřetelem na povahu stíhaného činu a charakter duševní poruchy obžalovaného, kterou je ochranné léčení podle znalce způsobilé určitým způsobem korigovat – i jako účelný.

  1. V rámci trestního řízení uplatnila řádně a včas (§ 43 odst. 3 trestního řádu) nárok na náhradu škody Česká průmyslová zdravotní pojišťovna. Po obžalovaném se domáhala náhrady nákladů ve výši 10.724 Kč, které vynaložila v souvislosti s krátkodobou hospitalizací a vyšetřeními nezletilé poškozené XXX v návaznosti na stíhané jednání (lze připomenout, že jmenovaná byla takto krátkodobě hospitalizována z důvodu její podnapilosti a potřeby provést gynekologické vyšetření) a které jsou specifikovány ve vyúčtování. 

  1. Při posuzování uvedeného nároku soud vycházel z § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Podle tohoto ustanovení platí, že příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

  1. V posuzovaném případě výše označená zdravotní pojišťovna řádně doložila, že v důsledku stíhaných trestněprávních skutků obžalovaného vynaložila částku 10.724 Kč za odbornou lékařskou péči poskytnutou nezletilé poškozené. Ve smyslu § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. má tak vůči obžalovanému nárok na náhradu takto vynaložených nákladů. Proto jí soud danou částku podle § 228 odst. 1 trestního řádu přiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Plzni. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v Praze. Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoli výroku, a to i v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci nebo zabrání části majetku. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je omezen ve svéprávnosti, může za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho opatrovník a jeho obhájce.

Ve prospěch mladistvého obžalovaného může i proti jeho vůli podat odvolání i orgán pověřený péčí o mládež, kterému lhůta k podání opravného prostředku běží samostatně.

Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.

Poškozený, kterému byl přiznán nárok na náhradu škody, může žádat, aby byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody. Žádost se podává u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň dne 13. 3. 2019

Mgr. Martin Kantor, v.r.

předseda senátu