Několikanásobné pohlavní zneužití svěřených dětí

5 T 108/2011  

ČESKÁ REPUBLIKA  

ROZSUDEK  

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl dne 29.02.2012 v hlavním líčení v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Bártové a soudců Ing. Jana Pacíka a Zdeňka Zacha t a k t o :  

Obžalovaný :  

xxxx,  

nar. xxx v xxxx, trvale bytem xxxx

                   j e  v i n e n, ž e  

1. v přesně nezjištěný den v době od 27.10.2002 do 2.11.2002 na zájezdu do Francie, v Paříži,  na akci pořádané v rámci o.s., sdružení dětí, mládeže a dospělých, kde vykonával  funkci tzv. admirála, což je nejvyšší autorita tohoto sdružení, se ubytoval ve dvoulůžkovém  pokoji v hotelu xxx, s tehdy třináctiletým XY , nar. , který byl  v době zájezdu svěřen jeho dozoru, s tímto ležel na dvoulůžku a zneužívaje svého postavení a  faktické závislosti na něm, po dobu cca 5 minut tohoto se zjevným sexuálním úmyslem  osahával na těle a rukou mu stimuloval penis jako při masturbaci, přičemž se nezletilého  vyptával, zda ví co to má mezi nohama, a nezletilý se od něj v rámci obranné reakce odtáhl,  což obviněný správně pochopil, jako výraz nesouhlasu s jeho jednáním a přestal se jej  dotýkat,  

 

tedy: osobu mladší než patnáct let jiným způsobem pohlavně zneužil a čin spáchal na osobě svěřené jeho dozoru, zneužívaje její závislosti,  

2. v přesně nezjištěný den roku 2003 v xxx, v době, kdy v rámci xxx  o.s., sdružení dětí, mládeže a dospělých, kde vykonával funkci tzv. admirála, což je  nejvyšší autorita tohoto sdružení, pozval do svého bytu člena tohoto sdružení, tehdy  dvanáctiletého YY , nar. , sdělil mu, aby přišel o hodinu dříve, než začne promítání filmu s tím, že si u něj bude moci na počítači zahrát počítačovou hru Caesar, tuto hru obviněný s nezletilým pak také hrál a v přestávkách nezletilého vyzval, aby si k němu  sedl na polštáře a když toto nezletilý učinil, zneužil obviněný své autority a postavení  výchovného pracovníka a se zjevným sexuálním úmyslem různými dotyky a lechtáním nezletilého chlapce „pošťuchoval“ a snažil se jej dotýkat na různých místech těla, mimo jiné  mu u rukou zajížděl i do kalhot až na holá třísla a na zadek, což bylo nezletilému nepříjemné a  proto obviněnému sdělil, že tam mu sahat nesmí,  

 

tedy: osobu mladší než patnáct let jiným způsobem pohlavně zneužil a čin spáchal na osobě svěřené jeho dozoru, zneužívaje její závislosti,  

3. v dosud přesně měsíci 

3. v dosud přesně nezjištěný den v měsíci červenci 2004, na letním táboře pořádaném na  xxx, v rámci xxx o.s., sdružení dětí, mládeže a  dospělých, kde vykonával funkci tzv. admirála, což je nejvyšší autorita tohoto sdružení, v táborové sauně zneužívaje své autority plynoucí z jeho věku a nejvyšší funkce ve sdružení,  se zjevným sexuálním úmyslem, osahával tehdy nezletilého třináctiletého XX , nar. xxx, kterého nejprve drbal na zádech a poté mu zajel rukou mezi hýždě a prsty do  konečníku, přičemž jednání nezletilého natolik zaskočilo a šokovalo, že se ani nestačil bránit,    

tedy: osobu mladší než patnáct let jiným způsobem pohlavně zneužil a čin spáchal na osobě svěřené jeho dozoru, zneužívaje její závislosti,  

č í m ž   s p á c h a l  

pod body 1. – 3. trojnásobný trestný čin pohlavní zneužívání dle § 242 odst. 1, 2 tr.  zákona č. 140/1961 Sb.  

a   o d s u z u j e   s e  

Podle § 242 odst. 2, § 35 odst. 1 tr.zákona č. 140/1961 Sb. k úhrnnému trestu odnětí  svobody v trvání 2 (dvou) roků.  

Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr.zákona č. 140/1961 Sb. se výkon trestu podmíněně  odkládá na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků.

Podle § 49 odst. 1 tr.zákona č. 140/1961 Sb. se ukládá trest zákazu činnosti a to  veškerých činností souvisejících s prací s dětmi a mladistvými na dobu 10 (deseti) let.  

O d ů v o d n ě n í :  

Skutkový děj, který je popsán ve výroku tohoto rozsudku, byl zjištěn z následujících důkazů provedených při hlavním líčení.  

Obžalovaný jak v přípravném řízení tak i při hlavním líčení uvedl, že naprosto nesouhlasí s tvrzeními obžaloby, necítí se být vinným a ničeho nezákonného se nedopustil.  V přípravném se pak k věci vyjádřil až ve stádiu seznámení s výsledky vyšetřování.  

Ke skutku pod bodem 1. obžalovaný uvedl, že při cestě do Paříže jeli v počtu tři děti a dva vedoucí, akci vedl jeho kolega Mgr. xxxx jako vedoucí oddílu. Obžalovaný zajišťoval organizaci a finanční stránku věci. Pobyt v Paříži byl asi týdenní, v hotelu měli přidělené dva pokoje, jeden větší byl přidělen obžalovanému jako nejstarší osobě výpravy. Po žádosti xxx se dohodli, že bude spát u něj v pokoji, který byl dvojlůžkový. K příhodě, kterou uvedl xxxx , si neumí vysvětlit, jak k tomu došel, neboť nic  takového, co popisuje, se stalo. Přišlo mi zcela normální, že X chce být s ním sám v jednom pokoji, nijak to nezkoumal. Vždy, zejména na zahraničních cestách, se snažil vyjít vstříc přáním dětí, pakliže jsou splnitelná. Obžalovaný uvedl, že pokud by k popisované události došlo, mohl se xxx okamžitě sebrat a odejít do vedlejšího pokoje, který byl o  pár kroků dál. Mohl to ohlásit přímému vedoucímu, který za něj po celou dobu zodpovídal, nebo to říci někomu ze svých vrstevníků. To ale xx neudělal, choval se naprosto stejně jako předtím a nikomu nic neřekl. I při cestě z Paříže linkovým autobusem si xx sám vybral místo vedle něj, byli v nejlepším souladu, X mu usnul na rameni. Ani v následující době se o ničem nezmínil, naopak se k němu choval přátelsky, hlásil se k němu  sám od sebe. Dále obžalovaný uvedl, že tehdy byl xxx mezi vrstevníky nejmladší, takže měl přednost a všichni to akceptovali. Míchání vedoucích a dětí, zejména na cestách, nebylo nic neobvyklého. Nepamatuji si, zda v pokoji byla manželská postel nebo dvě lůžka. Před cestou do Paříže neřešili, kdo kde a s kým bude spát na pokoji.  

Ke skutku pod bodem 2. obžalovaný uvedl, že xxx byl členem klubu, což byla jakási nadstavba běžné oddílové činnosti. Oddíl vedl xxx. V několika případech navštívili jeho byt a tam podnikali nějaký program. Obžalovaný sbírá věci týkající se antiky, má velkou knihovnu především s obrazovými publikacemi. Zajímali se rovněž počítačovou hrou Caesar, kterou měl obžalovaný na instalovanou v počítači. To byl jediný důvod, proč k němu mohl xxx v té době zavítat, mohlo se stát, že přišel o několik minut dříve než ostatní. Obžalovaný uvedl, že xx měl velice starostlivou matku, která by se hned zajímala o to, co se stalo. K počítačové hře Caesar uvedl, že jde o hravou formu, která má dětem přiblížit prostředí antiky před 2000 lety. Rozhodně tam ale není zobrazen nevázaný život, který v antice panoval. Obžalovaný neví, co si má myslet o obvinění, které na něj učinil xxx. Uvedl, že je možné, že se někdy někoho mohl fyzicky dotknout a on se ve své fantazii posunul někam dál, než k čemu skutečně došlo. Nikdy ale u něho xx nebyl tak, jak popisuje.  

Ke skutku pod bodem 3. obžalovaný uvedl, že xx byl jako člen oddílu účastníkem dvou nebo tří táborů, na kterých se mohli potkat. Obžalovaný popsal, jak to na jejich táboře chodí - přijedou na louku, kterou mají k tomu účelu zakoupenou, není tam nic z civilizačních vymožeností. Děti se mohou umýt pouze v potoce, což je z hygienických důvodů nedostačující, a proto staví ze stanových plachet jakýsi stan, který je základem táborové sauny. Obžalovaný velmi podrobně popsal provoz sauny, kdy je přítomno minimálně 15 účastníků včetně vedoucích. Obžalovaný se saunování účastnil jako osoba, která se podílela na táboře, rozhodně však neměl žádnou vedoucí funkci a neorganizoval nic, co by se týkalo průběhu sauny. Nemůže vyloučit, že by v době, kdy byl v sauně, vedle něj seděl xxx . Vylučuje však, že by došlo k tomu, co popisuje, tedy by mu rukou vjížděl mezi hýždě a prstem do análního otvoru. Poškozený podle něj popouští uzdu své obrazotvornosti. Má zato, že pokud by se ta situace skutečně stala, rozhodně by si toho všimli další účastníci sauny. Neví o tom, že by děti, zejména ty starší, měly vůči sobě nějaké intimní chování. Tvrdí, že právě proto, že je u nich taková otevřenost, nikdy nedojde k žádnému morálnímu poklesu nebo chování spojenému s erotickými výboji.  

Z výpovědi obžalovaného dále vyplývá, že filozofii jejich chování mají postavenou m.j. i na vzájemné důvěře a otevřenosti. Když se dítě zbaví ostychu z nahoty, je více otevřenější a přístupnější i ve způsobu komunikace. Ve vší činnosti vycházejí z toho, co je dobré pro mladého člověka, podporují jeho otevření se všemi způsoby, m.j. i saunou. Jakmile se přestanou schovávat za šatstvo, které tvoří ochranu osobnosti, je daleko jednodušší a možnější přístup k nim i ostatním. Spojení dítěte s rodinou má na táboře na starosti kapitán oddílu, děti samotné nemají doporučené mít s sebou mobilní telefon. Pokud dítě chce odejít z tábora, je to možné. Ke společné sauně jsou zváni i rodiče dětí, u naprosté většiny z nich se setkávají s velkým pochopením. V rámci činnosti občanského sdružení se konají 2x až 3x ročně schůzky s rodiči, při nichž jim jsou vysvětleny zásady činnosti a vždy před konáním tábora jsou seznámeni i se zásadami hygieny na táboře.  

K případu poškozeného xxx k dotazu obhájce obžalovaný uvedl, že si  nedovede představit, že by při saunování mohl někdo někomu strčit prst do konečníku. Každý sedí na nízké lavičce v kruhu a už jen dostat se na hýždě by byl problém. Má zato, že už z fyziologického hlediska by taková osoba musela povstat, čímž by na sebe upoutala pozornost. Ve výpovědi obžalovaného je značná pasáž věnována podrobnému líčení toho, jak je na táboře dbáno na dodržování osobní hygieny a tomu, jakými aktivitami se zabývá  občanské sdružení, kde zastává funkci tzn. admirála.  

Svědek xxx uvedl, že do o.s. i nastoupil po náboru ve škole. Již si nepamatuje, kolik let v něm strávil, líbilo se mu tam, vše bylo v pořádku. Pokud jde o výlet do Paříže, uvedl poškozený, že na hotelu strávili 3- 4 noci. Zájezd pořádal obžalovaný, jeli tři nebo 4 děti a ještě jeden vedoucí xx. V té době chodil do šesté nebo sedmé třídy. Uspořádání, kdy s kým bude v hotelovém pokoji spát se řešilo přímo na místě, řešili to vedoucí. On sám nepožadoval, aby sdílel pokoj s obžalovaným. Jednalo se o 1 dvoulůžkový a 1 třílůžkový pokoj, kamarádi, co tam byli s ním, si byli více blízcí, takže se  dohodli, že budou s vedoucím ve trojlůžkovém pokoji a on byl na pokoji s obžalovaným.  Nepamatuje se již kdy se mu ten nepříjemný zážitek stal. Ležel na dvojlůžku s obžalovaným a ten se ho ptal, zda si už někdy hrál se svým penisem, jakou má zkušenost s masturbací a zda  se mu to líbí. Potom mu obžalovaný sahal na penis a pokoušel se masturbovat. Byl z toho v šoku a zaskočen, že ani nepřemýšlel o tom, zda je či není morální to, co se děje. I po této noci spal ve stejném pokoji s obžalovaným, neboť si úplně neuvědomoval, co se vlastně v noci stalo a co by měl udělat. V následující době nic neřešil, nikomu se nesvěřil a snažil se tuto událost vytěsnit. Až když byl starší, docházelo mu, co se vlastně stalo a uvědomil si, že se s tím chce vypořádat sám a nebude tím zatěžovat ani rodiče. O události se rozhodl promluvit až při výslechu na policii, sám by ale věc oznámit asi nešel. K osobě obžalovaného svědek uvedl, že byl velkou autoritou, byl třeba větší vzor než xxx a jiní vedoucí, z jejichž strany byl přístup víc přátelský a otevřenější. Komunikace s obžalovaným měla větší vážnost.  On sám vůči obžalovanému necítí hlubší zášť, žádnou újmu po tom zážitku v Paříži neutrpěl.  Závěrem svědek uvedl, že je rád, že o této události mohl promluvit, je to pro něj úleva a nemá žádný důvod si vymýšlet a poškozovat jméno obžalovaného.  

Svědek xxx uvedl, že do sdružení chodil asi tři roky do 12 let.  S obžalovaným, který má přezdívku xxx, měl velice dobré vztahy, patřil k jeho oblíbencům.  Uvedl, že ještě před tou záležitostí s hrou Caesar se zúčastnil zájezdu do Mnichova a jednu noc strávil s obžalovaným na hotelovém pokoji. Když si chtěl zalézt do peřin v tričku a trenýrkách, obžalovaný ho výrokem, že to není zdraví, přiměl, aby se svlékl. Nic si k němu nedovolil, ale zavedl s ním rozhovor, který nebyl svědkovi po chuti, vybavuje si, že to bylo nepříjemné, ale určitě nešlo o nic intimního. Pokud jde o jeho účast v bytě obžalovaného, kam byl pozván pod záminkou, že mu ukáže počítačovou hru Caesar, uvedl svědek, že mu bylo asi 12 let a návštěva se odehrávala mimo oddílovou schůzku. Neví, zda obžalovaný pozval více lidí, ale tehdy k němu přišel sám. Hráli hru, pak si dali pauzu, sedli si na koberec, kde byly polštáře a tam začalo xx pošťuchování, což byla jeho specialita. Všechno bylo v pohodě až do chvíle, kdy obžalovaný se začal vyptávat, kde se ho může dotýkat a kde už mu to vadí.  Bylo to jako hra až do chvíle, kdy mu obžalovaný zajel rukou do kalhot a přibližoval se k penisu. Svědek řekl ,,ne“ a tím to skončilo, dal ještě najevo, že mu to není příjemné. Uvedl, že se ho obžalovaný dotýkal i na hýždích, dělal taky tzv. ,,vysavač“, kdy přiložil své rty na  ucho a nasál vzduch, což bylo nepříjemné. Svědek uvedl, že si i dnes vybavuje ten intimní dotyk prstů obžalovaného, které se blížily k jeho penisu. K osobnosti obžalovaného poškozený uvedl, že byl autoritou, myslí si, že ho tak vnímali všichni. Myslí si, že mu dost nahrazoval otce, měl z něho respekt- rodiče byli rozvedeni. V současné době je jeho vztah k obžalovanému neutrální, není na něj naštvaný, z jeho strany není žádná snaha se mu mstít.  

Svědek xxx uvedl, že do sdružení ho přihlásila maminka, chodil tak  do osmé nebo deváté třídy. Sdružení bylo zaměřeno zejména na sportovní aktivity. Pořádaly se zimní i letní tábory. Uvedl, že na jednom letním táboře, který zařadil do období let 2003- 2004, měl v sauně nepříjemný zážitek. Popsal, že seděl v sauně s ostatními, vedle něj seděl  obžalovaný. Nejdříve se ho zeptal, jestli chce drbat na zádech a když s tím poškozený souhlasil, tak ho drbal na zádech, potom mu rukou sáhl na zadek a jedním prstem zajel do  konečníku. Přitom poškozený seděl předkloněný, shrbený, s lokty opřenými o kolena. V té době, kdy se mu to stalo, to neřešil. Zaskočilo ho to, situace byla pro něj nepříjemná, jakoby ztuhnul, což mohl obžalovaný poznat. Uvedl, že ta událost ho poznamenala, sice nijak výrazně, spíš ho to zpětně mrzí. Byl v té době v pubertě, obžalovaný měl nad ním intelektuální převahu, byl na vrcholu hierarchie sdružení, duchovní vůdce. Poškozený ve své výpovědi popsal ještě jeden nepříjemný zážitek, který měl s obžalovaným. Bylo to v bytě obžalovaného v ulici, bavili se o masturbaci, obžalovaný se ho ptal, na co při tom myslí, jak často masturbuje apod. Rozebíral ho takto několikrát, šlo o psychické deptání.  O něm se ve své výpovědi zmínil i xxx.  

K věci byla dále vyslechnuta svědkyně xxx, která uvedla, že v době, kdy  byla členkou sdružení (od r. 1996 nebo 1997), byla jeho činnost srovnatelná se  skautskou organizací. Popsala událost, k níž došlo v době, kterou už nedokáže přesně zařadit.  Jednalo se o promítání filmu v bytě obžalovaného, už se nepamatuje, o jaký film šlo, ale vždy to byla pro pozvaného velká pocta. Po promítání zůstala v bytě obžalovaného ještě s jedním klukem. Povečeřeli, povídali si a potom si šli všichni tři lehnout na velkou postel, kde svědkyně ležela uprostřed. Během noci se probudila a cítila, že jí někdo sahá mezi nohy a potom zjistila, že je to obžalovaný. Otočila se k němu zády a tím to skončilo. Když se ráno ptala obžalovaného, co to mělo znamenat, řekl jí, že se jí to líbilo, že to chtěla. Bylo jí tehdy 14- 15 let. Domnívá se, že obžalovaný jim nabízel víno, které pili. V té době pociťovala, že to co se stalo byla její vina, nebylo pro ni jednoduché tu událost odseknout. Obžalovaný v době, kdy byla ve sdružení, byl jeho admirálem, znázorňoval pro ni osobnost s obrovským kulturním rozhledem. Samotný pobyt ve sdružení jí dal hodně do života, zamýšlí se nad věcmi více do hloubky, komplexněji, v širších souvislostech. S předmětnou událostí se nikomu nesvěřila, ani rodičům, kteří nějak podvědomě vycítili, že její zapojení ve sdružení  není zcela v pořádku. Trestní stíhání pro skutek, kterého se měl obžalovaný dopustit vůči  xxx , bylo podle § 172 odst. 1 písm. d) tr. řádu státní zástupkyní zastaveno  z důvodu promlčení.  

Svědek xxx uvedl, že byl členem od třinácti do patnácti let. V té době byl obžalovaný admirálem. Vyjádřil se k fotografování xx v bytě obžalovaného, kde byla světla a jednalo se o jeho přípravu na střední školu. Uvedl, že v bytě obžalovaného oba přespali, nezaznamenal, že by mezi xxx a obžalovaným k něčemu  došlo a ani xxx si na nic nestěžovala.  

Svědek xxx uvedl, že do sdružení nastoupil, když mu bylo třináct let.  Vyjádřil se k činnosti v tomto sdružení a k osobě obžalovaného, kterého považoval za autoritu. Uvedl, že s ním zažil nepříjemnou událost, o které se nerad baví. Jednalo se o velikonoční výpravu v roce 1992, bylo mu tehdy čtrnáct roků. Bydleli v chatičkách se dvěma palandami. Na jedné dolní palandě spali xxx a xxx , obžalovaný si lehl  s poškozeným na horní palandu. Obžalovaný mu vyprávěl erotické fantazie, leželi spolu v jednom spacáku, obžalovaný ho hladil, masturboval mu penis až došlo k erekci.  Poškozenému to bylo nepříjemné, ale nevěděl, co má dělat, odcházel s tím, že musí čůrat, ale jinak se jednání obžalovaného nebránil. Poškozený uvedl, že během členství v xxx, kdy už byl starší, měl s obžalovaným intimní styk ještě několikrát v jeho bytě ve xxx. Šel za ním sice s jiným úmyslem, protože s ním bylo zajímavé hovořit a měl pocit, že se u něj dozví  něco zajímavého o životě. Tušil ale, že by mohlo dojít k intimnostem, což se také většinou večer stalo. V jednom případě ho také obžalovaný fotografoval, poškozený byl tehdy nahý a obžalovaný mu masturboval penis až do erekce. Asi dvakrát přespal sám v bytě obžalovaného v xxx ulici, to už byl starší, i tam docházelo k intimnostem, k vzájemné masturbaci.  Svědek uvedl, že po tom prvním styku s obžalovaným v chatce se cítil relativně hodně špatně, po těch dalších už byl zvědavý. S odstupem času mu tato zkušenost vadí. K osobě obžalovaného uvedl, že byl pro něho autoritou, člověkem s velkým rozhledem a zkušenostmi.  V té době žil pouze s matkou. Nikomu se tehdy se svými zážitky nesvěřil, ale jeho rodiče, obzvláště matka se ho na to několikrát přímo zeptala, což bylo nepříjemné, protože k nim neměl takovou důvěru, aby se jim svěřil. Svědek se rovněž vyjádřil k tomu, jak vlastně celá tato věc vyšla najevo, když si přečetl blog na internetu. Na ten pak reagoval svým příběhem a následně ho oslovil.  

Svědek xxx uvedl, že do sdružení vstoupil v roce 1991 a v současné  době je jeho statutárním zástupcem, admirálem sdružení s stal v roce 2010, kdy začalo  prošetřování obžalovaného. K poslání sdružení uvedl, že bylo ve spolupráci s rodinou a školou podporovat zdravý růst a vývoj dětí a mladých lidí formou volnočasové činnosti.  Vyjádřil se k promítání filmů v bytě obžalovaného. Jednalo se o součást činnosti oddílu, na promítání filmu přicházeli hromadně a stejně tak odcházeli z bytu obžalovaného. Uvedl, že nikdy neslyšel o tom, že by obžalovaný dělal individuální promítání pro jednotlivé děti.  Svědek také zmínil strategickou hru Caesar, u níž se také mládež scházela v bytě obžalovaného. V činnosti oddílu byl kladen důraz na otevřenost, na otevřenou komunikaci.  Celá činnost je založena na maximální podpoře partnerského přístupu mezi dospělými a dětmi. Svědek uvedl, že obžalovaný byl pro všechny autoritou, obohacoval všechny zkušenostmi a vědomostmi. Pokud jde o cestu do Paříže, uvedl svědek, že byl vedoucím výpravy, obžalovaný pomáhal kupříkladu v galeriích svými vědomostmi. To, jaký měl obžalovaný vliv na chlapce, kteří se zúčastnili tohoto výletu musí posoudit oni, svědek sám si myslí, že přímo žádný vliv neměl. Dozor a zodpovědnost za děti nesl svědek, byly to děti z jeho oddílu. Pokud jde o ubytování dětí, řešilo se až na místě a vzpomíná si, že xxx řekl, že by chtěl jít na pokoj s obžalovaným. Po celou dobu pobytu v Paříži se xxx choval normálně, žádné změny v jeho chování svědek nezaznamenal. Když z Paříže odjížděli, seděl xxx vedle obžalovaného v autobusu. Svědek se dále vyjádřil k fungování a obsahu činností na táborech, a to zejména k otázkám hygieny, tedy saunování. V popisu se zde shoduje s výpovědí obžalovaného. Zkušenost poškozeného xxx s obžalovaným, který mu strčil prsty do konečníku, považuje svědek za vysoce nepravděpodobnou a předpokládá, že pokud by se to stalo, dozvěděl by se o tom. Pokud jde o xxx, ví o tom, že má velmi zvídavou maminku, která se vždy zajímala, co se děje  v oddíle a Š měl tu pověst, že musel vždycky, když přišel domů, vyprávět podrobně, co  se dělo v oddílu nebo na výpravě. Svědek dále uvedl, že celou tuto kauzu vnímá jako zvláštní a podivnou. Je nyní v pozici statutárního zástupce sdružení a vnímá to jako velké ohrožení a zneuctění práce. Je přesvědčený o tom, že pokud by k takovýmto situacím docházelo, dozvěděl by se o tom byť i s odstupem času. Všechny děti, které mají souvislost s tímto případem nikdy nenaznačily, že by se jim dělo něco takového, co je předmětem tohoto řízení. Má za to, že jde o davovou psychózu, způsobenou blogem, který založili bývalí členové sdružení. V článku pak byly uvedeny samé polopravdy, použil je to, co se mu z komunálce se svědkem hodilo.  

Svědek xxx uvedl, že všechny tři poškozené zná z působení ve sdružení, nejprve s nimi byl v členském vztahu, později jako jejich vedoucí. Jednalo se o bezproblémové chlapce, inteligentní, přátelské. Domnívá se, že poškození jsou dostatečně inteligentní na to, aby si celou věc vymysleli. Článek v týdeníku označil za nepravdivý, přirovnal situaci k honu na čarodějnice. Uvedl, že si dovede představit, že jde o určitý pocit principu spravedlnosti a potřeby přisadit si svůj klacíček do ohně. Podle názoru svědka byly tzv. kapitanáty postaveny tak, aby si chlapci i děvčata mohli najít toho svého,  komu se chtějí svěřit. Myslí si, že šlo o děti ve věku, kdy si raději budou povídat s vedoucími, než s rodiči. Myslí si, že pokud by k takovému sexuálnímu jednání došlo, byli by schopni za ním přijít. Podrobně se svědek vyjádřil k dodržování hygieny na táborech, přičemž neuvedl, nic takového, co by nebylo řečeno již v předchozích výpovědích. Za zcela absurdní a nemožné označil, že by někdo z vedení strčil při saunování prst do konečníku některému z dětí. V další části výpovědi se svědek věnoval popisu událostí, které se odehrávaly v bytě obžalovaného, tedy promítání filmů a hře Caesar. Příchody a odchody do tohoto bytu byly vždy společné. Neví o tom, že by takové akce pořádal obžalovaný pro jednotlivce. Svědek nezaznamenal žádnou změnu v chování poškozených ani vůči obžalovanému, ani vůči sdružení až na tu hysterii, která nastala po vyjití článku v xxx.  

Svědek xxx uvedl, že si nevzpomíná, že by měl nějaké negativní zkušenosti se xxx, s jehož již výše vzpomínanou maminkou měl i on vcelku intenzivní kontakty, neboť byla velmi starostlivá a pečlivá. Ani s ostatními poškozenými nezaznamenal žádné problémy, nevzpomíná si na žádnou problematickou situaci. Svědek vypověděl i k dalším otázkám, týkajícím se dění ve sdružení tak jako svědek xxx .  

Další svědecké výpovědi byly se souhlasem státního zástupce a obžalovaného podle § 211 odst. 1 tr. řádu čteny.  

Jedná se o výpověď svědka xxx , který uvedl, že asi od šesté třídy  navštěvoval sdružení . K obžalovanému uvedl, že měl důstojnou pozici, všichni si ho vážili, u dětí měl autoritu. Vyjádřil se ke skutku pod bodem 1. a uvedl, že nezaznamenal, žádné stížnosti na dospělé. Potvrdil, že poškozený xxx spal s obžalovaným na jednom pokoji.  

Svědek xxx uvedl, že v letech 1995 až 2007 navštěvoval sdružení, postupně se stal kapitánem oddílu. Nezná nikoho konkrétního, kdo by mohl potvrdit, že se stalo to, co je předmětem tohoto řízení a tyto informace považuje za fámy.  

Svědkyně xxx se stala členkou sdružení v roce 1999/2000.  Jednání obžalovaného vůči ní je promlčeno. Spočívá v tom, že v rámci tzv. pohovoru v bytě obžalovaného jí tento začal osahávat na horní části těla, přesvědčoval ji, že se nemá bránit tomu, co je jí příjemné, snažil se jí líbat a osahávat přes tričko na prsou. Když se svědkyně zvedla s tím, že chce odejít, nijak jí v to nebránil, ale stoupl si mezi dveře a chtěl po svědkyni alespoň pusinku na rozloučení. Druhá nepříjemná událost se jí přihodila také v roce 2003 na táboře. Když ležela večer ve svém spacáku, přišel za ní obžalovaný, lehl si vedle ní, začal ji pošťuchovat a chtěl si přečíst její deník. Když mu ho nechtěla dát, začal ji lechtat, bylo jí to nepříjemné, obžalovaný ji začal zase osahávat, tentokrát už to bylo pod tričkem. Byla úplně paralyzovaná. Obžalovaný jí sahal i na zadek. Nakonec se ubránila a utekla do lesa. S touto událostí se nikomu nesvěřila, byla z toho zmatená a měla pocit, že je to její chyba. Měla pocit, že kdyby to někomu řekla, obrátilo by se to proti ní, protože v rámci oddílu to bylo považováno za normální. Svěřila se mladší sestře, která také chodila do sdružení a o několik let později i rodičům, kteří do chtěli dát i jejího mladšího bratra. K obžalovanému cítí záporné emoce.  

Na obžalovaného byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a klinické psychologie.  

 

Ve spisovém materiálu se nachází harmonogram oddílu pro semestr 2002/2003 z něhož je zřejmé, že zájezd do Paříže se konal v době od 27.10. do 2.11.2002. Součástí listinných důkazů je přepis debaty probíhající na internetu mezi některými členy sdružení.  

Ve věci provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich souhrnu tak, jak mu ukládá ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu. Výpovědi poškozených hodnotí soud jako zcela věrohodné, neboť nezjistil žádné takové skutečnosti, které by svědčily o opaku. Poškození xxx , xxx a xxx ve svých svědectvích vypověděli zcela  spontánně o tom, jaké traumatické zážitky měli ze sexuálního jednání obžalovaného. Typické pro ně pro všechny je to, že se tyto události, kterými byli zaskočeni v době svého dospívání, snažili ze své mysli vytěsnit, nikomu ve sdružení ani v rodině bezprostředně po události nic  neřekli a v podstatě si s nastalou situací nevěděli rady, byli z ní rozhození a považovali ji za  vlastní selhání. Tito tři poškození, kterých se kauza týká, nebyli jedinými oběťmi obžalovaného. Výpovědi svědků xx , xx a xx  svědčí o tom, že takovéto sexuální praktiky spočívající v mazlení, hlazení na intimních místech těla, masturbaci apod. ve spojení se sexuálními představami o nichž přitom obžalovaný mluvil, nebyly u obžalovaného ojedinělé a výjimečné. Toto chování obžalovaného zcela odpovídá tomu, co je k sexuální oblasti osobnosti obžalovaného uvedeno ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a klinická  psychologie. Jednání a chování obžalovaného k poškozeným bylo takového charakteru, jaký obžalovaný popsal, když líčil své intimní vztahy a praktiky s mladými muži, nimž podle jeho  vyjádření před znalcem začalo docházet po čtyřicátém roce jeho věku. Šlo o vztahy s muži kolem 18, 20 roku. Sex spíše spočíval v mazlení a vzájemné masturbaci. Jeho preferovanou erotickou fantazií jsou podle vlastního vyjádření mladé dívky. Nutno říci, že nejen obžalovaný je vysoce inteligentní osobou, takto se soudu jevily i osoby poškozených, kteří o praktikách obžalovaného hovořili bez negativních emocí, z čehož lze usoudit, že jednání obžalovaného na nich nezanechalo žádné negativní následky. Spíše bylo pro ně obtížné znovu po deseti letech oživovat špatné vzpomínky, které však nijak nesouvisí s jejich celkovým pozitivním náhledu na činnost ve sdružení. Pokud jde o osobu samotného obžalovaného, je charakterizován jako člověk s velkými vědomostmi, byl všemi respektován jako nejvyšší autorita. Svědkové hovoří o tom, že bylo ctí pobývat v jeho přítomnosti. Je proto zřejmé, že takováto osobnost je pro dospívající mládež i morální autoritou a je tedy naprosto pochopitelné, že si poškození nechali zážitky s obžalovaným, které jsou předmětem tohoto řízení, pro sebe. Jednání obžalovaného pro ně bylo nepochopitelné, zaskočilo je, nerozuměli tomu, co se stalo, a protože pocházelo právě od takovéto autority, nikomu o tom, co se stalo, nic neřekli. Přesto, že takovéto reakce připadají obžalovanému i dalším osobám z vedené sdružení – svědkové xxxx a xxx , nepochopitelné, neboť sdružení  vede děti k otevřenosti a důvěře, soud tyto reakce hodnotí jako zcela odpovídající  dané realitě. Prostředí společnosti se vymyká průměru, zaštiťuje se velkými ideály a pro děti a mládež bylo jistě velkým přínosem, což ostatně uvedli i poškození. Bylo ale i prostředím, které umožňovalo obžalovanému provádět nezákonné praktiky s dospívajícími dětmi, k čemuž měl neskonale mnoho příležitostí. Stejně tak ono saunování na táborech, o němž jak obžalovaný tak i výše zmínění svědkové tak zapáleně mluvili, když líčili očistu těla,  s následným koupáním v potoce které praktikovali všichni bez rozdílu věku a pohlaví nazí,  nebudí u soudu tak pozitivní emoce, jako u organizátorů této činnosti při vědomí následků,  k nimž tato nevázanost u individua, jakým je obžalovaný, vedla.

Pro xxx byl obžalovaný nejen autoritou, ale i jakýmsi náhradním otcem, neboť jeho rodiče byli rozvedení. Z jeho výpovědi je zřejmé, že kromě sexuálního zneužití zde byl ještě další problém. Poškozený uvedl, že právě této rodinné situace obžalovaný dovedl využívat, resp. zneužívat, dokázal ho psychicky vydeptat, úplně obrátit jeho hodnoty. O postavení obžalovaného v rámci sdružení si lze učinit obrázek i z toho, že tento mladý člověk ho považoval za boha a jako k takovému k němu vzhlížel.  

Obžalovaný považuje celou kauzu za vykonstruovanou, výpovědi poškozených za nepravdivé. Uvádí, že pokud by k takové situaci, která je předmětem tohoto řízení došlo, nezůstala by utajena. Tvrdí, že právě proto, že je ve sdružení taková otevřenost, nikdy nedojde k žádnému morálnímu poklesku nebo chování spojenému s erotickými výboji.  Stejného názoru jsou i svědkové xxx a xxx . Tak jako obžalovaný považují za technicky nemožné, že by mohl zasunout prst do konečníku poškozenému xxx tak, jak to popsal, aniž by si toho nikdo nevšiml. V poloze, kterou xx popsal – seděl v předklonu s lokty opřenými o kolena, jistě mohl obžalovaný takovýto pohyb udělat a také ho udělal.

Obžalovaný necítí žádnou vinu a celou kauzu a výpovědi poškozených považuje za organizovanou akci proti sdružení. Tvrdí, že ve sdružení vedli děti ke kultuře těla a ducha, jejich cílem bylo vzdělání. Obžalovaný nesouhlasí s tím, že poškození byli svěření jeho dozorem, on plnil ve sdružení funkci ekonomickou a organizační. Poškození na něm nebyli závislí, on se akcí zúčastňoval jen občas a dozor nad dětmi měli vedoucí jejich oddílů.  K této argumentaci obžalovaného soud uvádí, že o osobu svěřenou dozoru pachatele jde tehdy, když má pachatel právo a povinnost na ni dohlížet a bdít nad ní. Svěření dozoru vyplývá z konkrétní situace a není proto nutné konkrétní rozhodnutí ani ujednání oprávněných osob, ale vychází z faktického stavu, kdy dospělá osoba odpovídá za chování a stav osoby, která jí byla svěřena k dozoru. Takovéto situaci zcela odpovídá konkrétní situace, k níž došlo v projednávaném případě, zvláště typická je situace nastalá na výletě do Paříže. Je skutečně naivní se domnívat, že poškozený měl jinou šanci, než v Paříži zůstat. Protože byl jednáním obžalovaného, kterého považoval za morální autoritu, zaskočen a vzhledem ke svému věku se v ní nedovedl orientovat, choval se tak, že na sobě nedal nic znát a vše si nechal pro sebe. Je také třeba si uvědomit, že ne pro každého je lehké o takovéto choulostiví věci veřejně promluvit. Z výše uvedeného pak vyplývá i závislost dítěte, které obžalovaný využil ke svým sexuálním hrátkám. Lze hovořit o určitém způsobu psychického útlaku na poškozené, kdy obžalovaný zneužil svého vlivu, vyplývajícího z autority a zbožňování dětmi k jejich pohlavnímu zneužití. V tomto směru byly děti zcela konkrétně odkázány na obžalovaného, který je ovládal a tím byla omezena svoboda jejich rozhodování. Právě tohoto nedostatku úplné svobody pachatel využíval k realizaci svých záměrů. Jednání obžalovaného směřovalo k sexuálnímu vzrušení jeho i poškozeného při jeho aktivním jednání.  

Shora uvedené skutečnosti, k nimž soud dospěl hodnocením provedených důkazů, vyvracejí obhajobu obžalovaného, jeho výpověď činí nevěrohodnou a ze spáchání žalovaného trestného činu ho usvědčují. Soud tak dospěl k závěru, že obžalovaný naplnil zákonné znaky skutkové podstaty trojnásobného trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2  tr. zák. č. 140/1961 Sb. po stránce objektivní i subjektivní. Bylo prokázáno, že jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil osoby mladší patnácti let, přičemž zneužil závislosti  dětí na své osobě, když tyto děti byly svěřené jeho dozoru (výlet do Paříže) nebo v dalších  případech v širším smyslu slova, neboť obžalovaný byl osobností, kterou respektovali nejen  děti svěřené sdružení , ale i mládež a vedoucí činitelé tohoto sdružení.  

Pokud jde o otázku trestu, hodnotil soud společenskou nebezpečnost jednání obžalovaného, okolnosti případu i osobní profil obžalovaného včetně možností jeho nápravy.  Obžalovaný se dopustil tří samostatných trestných činů, mezi nimiž uplynula delší doba.  Nejedná se tedy o pokračující trestný čin. Trestného jednání se dopustil za účinnosti trestního zákona č. 140/1961Sb. a ustanovení trestního zákoníku není pro něj příznivější ve smyslu § 2  odst. 1 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. svým jednáním obžalovaný porušil zájem společnosti na  zdravé výchově dětí a mládeže i po stránce sexuální. Jeho „výchova“ v tomto směru je nezákonná. Lze pouze připustit, že se jednalo vzhledem k okolnostem případu a praktikám, které obžalovaný použil o méně závažné jednání, což je třeba promítnou do délky ukládaného trestu. Trestní sankce § 242 odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb., která je stanovena od dvou do deseti let odnětí svobody takto:  

Okolnosti případu svědčí o tom, že obžalovaný právě v době, kdy začal praktikovat sexuální styky s mladými muži, se stal vůdčí osobností sdružení a tak si otevřel cestu k dětem a mládeži a k tomu, že je mohl za jistých okolností zneužívat ke svým hrátkám a manipulacím. V těchto konkrétních případech se nejedná o tak závažné jednání, které by mělo vážnější následky. Ani sexuální praktiky, které obžalovaný s dětmi provozoval, nebyly drastické a poškození je postupně vytěsnili a nijak zásadně jim nezasáhly do života. Proto soud uložil trest odnětí svobody v trvání 2 roků, tedy na samé dolní hranici trestní sazby § 242  odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb. jako trest úhrnný dle § 35 odst. 1 téhož zákona. Výkon trestu byl podmíněně odložen na delší zkušební dobu v trvání 4 roků. Za zásadní soud považuje uložení trestu zákazu činnosti. Obžalovanému byl tento trest uložen na maximální možnou dobu, tedy na 10 roků. Po tuto dobu má obžalovaný zakázány veškeré činnosti, které souvisejí s prací s dětmi a mladistvými.  

Za takovéto situace,  

kdy souzené jednání je třeba hodnotit jako naprosté selhání výchovného pracovníka s dětmi a mládeží, je uložení trestu zákazu činnost naprosto nezbytné.  

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu k Městskému soudu v Praze.  

V téže lhůtě je třeba odvolání odůvodnit tak, aby bylo zřejmé, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo, vytýkány.  

 

V Praze dne 29.února 2012  

JUDr. Věra Bártová, v.r.  

předsedkyně senátu  

Za správnost vyhotovení: xxxx  

 

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 5 T 101/2011 ze dne 29.2.2012 je v právní  moci dne 12.12.2012 ve výroku 1, 3 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 9  To 194/2012 a výrok 2 dnem 12.12.2012 ve spojení s usnesením Městského soudu č.j. 9 To  194/2012.  

Vyznačila dne 27.3.2013 xxxx

Přečtěte si další

sp.zn.
51 T 40/2020
Odškodnění 4 825 Kč
Dlouhodobé týrání partnerky a pronásledování

 spisová značka:  51 T 40/2020  

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK  

JMÉNEM REPUBLIKY  

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Kacafírka a přísedících Bc. Ivany Paterové a Mgr. Aleny Svobodové v hlavním líčení konaném dne 16. března 2021 v Praze

takto:  

Obžalovaný 

XY,  narozený XY v Praze, řidič, bytem XX                

je vinen, že 

v období od 26.12.2017 do 3.1.2019 ve společně obývaném bytě v Praze 10, XX s postupně vzrůstající intenzitou psychicky týral a fyzicky napadl poškozenou X Y, nar. XY a to tak, že bezdůvodně či ze zcela malicherné příčiny na ni křičel, ponižoval ji, častoval ji vulgárními výrazy, např. že je ,, píča, kunda, pizdčka, kráva, dement, svině, obiňoval ji, že je zcela neschopná, rozbíjel její věci, budil ji ze spaní či ji spánek odpíral a poté ji nadával a zahrnoval výčitkami, zakazoval ji styk s rodinou a negativně se stavěl ke styku poškozené s jejími přáteli a kontroloval její pohyb, zcela bezdůvodně na ni žárlil, psychicky ji deptal tím, že se neustále myl, sprchoval, pral oblečení, prováděl dezinfekci věcí a neustále uklízel, po porodu syna odmítl poškozenou odvést domů, ač tato již byla z nemocnice propuštěna, zakazoval ji chodit s kočárkem ven, fyzicky ji napadal, kdy jí dal několikrát facky a minimálně v jednom případě ji udeřil pěstí do obličeje, opakovaně do ní strkal a škrtil ji, přičemž poškozená již nebyla sto toto jednání obžalovaného snášet a s pomocí své matky a známé se ze svého vlastního bytu dne 3.1.2019 potají odstěhovala a vyhledala lékařskou pomoc.

tedy  

týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a způsobil takovým činem těžkou újmu na zdraví a páchal takový čin po delší dobu.







čímž spáchal

zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) trestního zákoníku

a odsuzuje se:

podle § 199 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.


Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) let.

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obviněný povinen zaplatit na náhradě škody poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra, se sídlem  Vinohradská 2577/178, Praha 3 částku 4 825 Kč.

Podle § 129 odst. 2 trestního řádu se vyhotovuje zjednodušený písemný rozsudek, který neobsahuje odůvodnění, protože obžalovaný  i státní zástupce se vzdali práva na odvolání a prohlásili, že netrvají na písemném vyhotovení odůvodnění. Obžalovaný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch osoby k tomu oprávněné podaly odvolání.

Odůvodnění výroku o náhradě škody:  

Poškozená se připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody v celkové výši 110 000 Kč, tento nárok se skládá ze dvou částí; první z nich ve výši 10 000 Kč představuje odškodnění za majetkovou škodu, kterou měl poškozené obžalovaný způsobit poškozením jejích věcí. Jde pak konkrétně o poškození dveří do koupelny, které měl obžalovaný rozbít pěstí, poškození kufru, osvětlení do koupelny, nabíječky do auta, sluchátek a dále jde o zničení či vyhozené oblečení. K tomu do spisu poškozená založila fotografie rozbitých věcí a u dveří, kufru, sluchátek, nabíječky a osvětlení a orientační ceny těchto věcí jakožto nových. Ač bylo prokázáno v průběhu dokazování v hlavním líčení, že obžalovaný skutečně některé věci poškozené poškodil či zničil, tak soud náhradu škody nepřiznal, neboť v tomto směru bylo třeba provést podrobnější dokazováním, které bylo zaměřeno na časovou hodnotu věcí v době jejich poškození, nejlépe podrobným zjištěním v rámci znaleckého posudku z oboru ekonomie, ceny a odhady použitých věcí, pouze z orientačně stanovených hodnot uvedených věcí vyjít nelze. Obdobně pak pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy vyčíslené částkou 100 000 Kč nelze než i v tomto případě poškozenou odkázat na občanskoprávní řízení. Soud v daném případě nemůže výši této újmy na psychickém zdraví určit pouhým odhadem, i když je nepochybné, že poškozená újmu na psychickém zdraví skutečně utrpěla a došlo i ke vzniku posttraumatické stresové poruchy. Poškozená nepředložila znalecký posudek se specializací pro odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, ve kterém by byly náležitě kvalifikovány oba nároky, které pod újmu na psychickém zdraví spadají, tedy jak bolestné, tak další nemajetková újma. Nezbylo než v obou částech nároku na náhradu škody odkázat poškozenou s jejím uplatněním na řízení ve věcech občanskoprávních.




                              3 



Pokud jde o nárok Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR v celková výši 4 825 Kč, ten bylo možno pojišťovně přiznat, neboť o oprávněnosti a výši pochybnosti nevznikly, poškozená byla v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného nucena vyhledat lékařské ošetření a pojišťovna podrobně veškeré úkony s ním spojené vyčíslila. Nárok byl proto přiznán v uplatněné výši. 

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 (osmi) dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.


Rozsudek může odvoláním napadnout

  1. státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku,
  2. obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká,
  3. zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci
  4. poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.

Osoba oprávněna napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také  proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.

V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce, toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy neba na vydání bezdůvodného obohacení.

Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je - li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je - li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za neho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce.

     

Odvolání musí být ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho doručení nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo ( § 249 odst.1. tr. ř.).


Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť z části, ve prospěch nebo neprospěch obviněného ( § 249 odst.1. tr. ř.).


Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy ( § 249 odst. 3. tr. ř.).


Právo odvolání nemohou s úspěchem uplatnit ty osoby, které se ho po vyhlášení rozsudku výslovně vzdaly.





4


Poškozený, jemuž byl odsuzujícím rozsudkem, jímž soud odsoudil obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, přiznán alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, má právo žádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání  o podmíněném propuštění odsouzeného k trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává, soudu který rozhodoval v prvním stupni. (§ 228 odst. 4 tr. ř.).





Praha 16. března 2021


JUDr. Petr Kacafírek v. r.

předseda senátu


 
         
     
       
             


sp.zn.
17 T 2/2018
Pokus o znásilnění agresivním přepadením na ulici

č. j. 17 T 2/2018-127 


ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud ve Znojmě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Nahodila a přísedících Ludmily Viternové, Jaroslavy Šrubařové v hlavním líčení konaném dne 14. března 2018 

takto: 


Obžalovaný 


XX , narozen XX v XX, trvale bytem  XX, okres XX 

je vinen, že 

v době od 22:45 hodin do 23:00 hodin dne 10. 8. 2017 v XX, okres XX, nejdříve před domem číslo popisné XX pod vlivem alkoholu, kdy si uvědomoval svoje jednání, přiběhl k poškozené YY narozené YY, která šla domů, zezadu ji  chytl oběma rukama za prsa a silou ji povalil na zem na trávu před domem, povalil ji na levý bok, a když křičela o pomoc, řekl že chce sex, že má být zticha nebo ji podřízne, sahal jí mezi nohy, na přirození, na prsa, osahával ji po těle, říkal ať je ticho, pokoušel se jí sundat podprsenku a kalhotky, poté kdy se bránila a kopala ho, svého jednání chvíli zanechal, a když se jí podařilo stoupnout a utéct přes silnici ke sloupu pouličního osvětlení před dům číslo popisné XX, ji opět doběhl, chytil ji za tělo a povalil na zem, zde ji opět osahával na prsou, přirození a po těle, kdy ona křičela a bránila se, a on se jí snažil zacpat pusu rukou a strkal jí prsty do pusy, aby nekřičela, kdy tohoto jednání zanechal až poté, co z přilehlého domu zakřičela z okna paní, že zavolá policii, ať ji nechá být, kdy následně odešel domů, 


tedy 


dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k přinucení jiného násilím nebo pohrůžkou násilí k pohlavnímu styku souloží a jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo, 


tím spáchal 

zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odstavec 1, 2 písmeno a) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odstavec 1 trestního zákoníku, 


a odsuzuje se 

podle § 185 odstavec 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Podle § 84 trestního zákoníku a § 85 odstavec 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let s tím, že se nad obviněným vyslovuje dohled. 


Podle § 85 odstavec 2 trestního zákoníku, § 48 odstavec 4 trestního zákoníku se obžalovanému ukládají přiměřené povinnosti spočívající v tom, aby ve zkušební době: 

- zdržel se požívání omamných a psychotropních látek, alkoholu a na výzvu probačního úředníka, terapeuta se podrobil testu na přítomnost těchto látek v těle

- aktivně si vyhledával zaměstnání, zdroj příjmu a dané se snažil udržet 

- řádně spolupracoval s probačním úředníkem. 


Podle § 129 odstavec 2 trestního řádu se po vyhlášení rozsudku státní zástupce a obžalovaný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, proto byl vyhotoven zjednodušený rozsudek, který neobsahuje odůvodnění. 



Poučení: 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů od doručení opisu rozsudku ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím soudu podepsaného. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, přičemž osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i osoby uvedené v § 247 odst. 2 tr. řádu. Ve výše uvedené lhůtě musí být odvolání také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo, dále je třeba je podepsat a datovat. Odvolání je třeba předložit v takovém počtu stejnopisů a příloh, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každá osoba dotčená takovým podáním (ostatní strany) dostala jeden stejnopis. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Pokud byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody za zločin a přiznal-li soud poškozenému alespoň z části nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, může poškozený požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody, přičemž žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni. 


Znojmo 14. března 2018 

Mgr. Miroslav Nahodil v. r. 

předseda senátu 

sp.zn.
1 T 81/2015
Odškodnění 30 000 Kč
Znásilnění přítelem s těžkými následky

Spisová značka: 1 T 81/2015 - 





ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY




Obvodní soud pro Prahu 9, rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Alexandra Rudého a přísedících Kateřiny Spurné a ing. Karla Poukara, v hlavním líčení konaném dne     9. 12.  2015,


t a k t o :


Obžalovaný


xxxxxxx ,


nar. XXXX v Doněcké oblasti, Ukrajina, občan Ukrajiny, v ČR trvale bytem xxxxxxxx.,


j e    v i n e n ,  ž e



v přesněji nezjištěné době od 04.00 hodin do 05.00 hodin dne 14. 3. 2015, v Xxxxxx, v pokoji, nacházejícím se ve druhém podlaží rodinného domu, užívaném obviněným xxxxxx., kam dobrovolně poškozená 2. vešla a posadila se na postel,  a to poté, co před tím společně s obviněným a s xxxxxxx ve společenské místnosti rodinného domu, nacházející se v prvém podlaží, sledovala televizi, kdy poškozená při sledování televize zároveň i popíjela alkohol, využil obviněný své fyzické převahy nad poškozenou a proti  vůli poškozené   na ni lehl, zvedl jí sukni, z jedné nohy jí stáhl  legíny a zároveň jí stáhl i spodní kalhotky, kdy přestože jej poškozená opakovaně vyzývala,  aby zanechal dalšího jednání, aby to nedělal,  uklidnil se a vzpamatoval se, obviněný ve svém jednání vůči poškozené dále pokračoval, přičemž jí vyhrnul halenku směrem nahoru, hladil poškozenou rukama na hrudi  a líbal na prsou, při tom na poškozené ležel, kdy jí jednou rukou  držel obě   ruce za hlavou a druhou rukou jí osahával po celém těle, čemuž se poškozená snažila bránit, nicméně obviněný jí silou   roztáhl nohy od sebe a do pochvy jí strčil prsty, a to přestože  poškozená neustále obviněnému   opakovala,  aby svého jednání zanechal,  a tímto jednáním  způsobil obviněný xxxxx  poškozené  xxxxxx zranění v podobě krevního výronu na pravé polovině krku, krevní výrony na pravé horní polovině hrudníku včetně přilehlé části pravého prsu, krevní výrony na levé polovině hrudníku nad horním kvadrantem levého prsu zevně, krevní výrony na přední a vnitřní ploše pravého stehna ve větším rozsahu, nepravidelné krevní výrony na vnitřní ploše střední třetiny levého stehna a  krevní výron nad dolním úhlem pravé lopatky krajiny zad a dále zhmoždění v oblasti vchodu poševního, kdy tato poranění nedosahují intenzity ublížení na zdraví a ze soudně lékařského hlediska lze předmětná povrchní poranění hodnotit jako uškození na těle, 


t e d y:   jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal jiným pohlavním stykem  

               provedeným způsobem srovnatelným se souloží.  


č í m ž    s p á c h a l 


zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a)  tr. zákoníku,


z a     t o   s e   o d s u z u j e


podle §  185  odst. 2 tr. zákoníku  k trestu odnětí svobody v trvání  2 roků.


Podle §  81  odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na  zkušební dobu v trvání 3 roků.


Podle §  228  odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen zaplatit poškozené   xxxxxx nar. XXXX, náhradu nemajetkové újmy  v částce  30.000,- Kč 


Podle §  229 odst. 2  tr. řádu se poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. 


O d ů v o d n ě n í  


Důkazy provedenými v hlavním líčení byl zjištěn tento skutkový děj.


V průběhu  večera a noci z 13. 3.  2015 na 14. 3.  2015 byla poškozená xxxxxxxxxxx ve společnosti obžalovaného xxxxxxxxxxxx a xxxxxxxxxxxxxx a zpočátku i dalších jejich přátel, přičemž společně navštívili několik restauračních zařízení. Vyjma obžalovaného, který v průběhu noci řídil svůj automobil, všichni, včetně poškozené, pili i alkoholické nápoje.  V časných ranních hodinách odjela poškozená společně se svědkem xxxxxxxxx a obžalovaným do jeho bydliště v xxxxxxxxxxxx.  Všichni tři mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní se zdržovali v místnosti v přízemí domu, přičemž v oddělené části domu byla  matka  obžalovaného xxxxxxxxxxxx, která však do styku s výše zmíněnými osobami nepřišla, pouze  viděla, že   do domu společně s jejím synem a jeho přítelem vešla i nějaká žena, o níž se domnívala, že je to tehdejší přítelkyně obžalovaného.  Místnost v dolní části domu opustila v jednu chvíli poškozená, když odešla do prvního poschodí, kde, jak jí bylo sděleno obžalovaným, je toaleta, kterou použila. Záhy po jejím odchodu odešel do prvního poschodí i obžalovaný, který  poté, co  poškozená opustila toaletu a prohlížela si  pokoj jeho sestry, přičemž si sedla na postel, využil své fyzické převahy, lehl si na poškozenou, zvedl ji sukni, stáhl spodní prádlo a přesto, že poškozená se jeho jednání bránila a opakovaně ho vyzývala, aby svého jednání zanechal, obnažil ji v horní části těla, kde ji osahával a líbal, zejména  na prsou. Poté, když stále na poškozené ležel, držel jí obě ruce za hlavou  svou jednou rukou a druhou jí osahával i v dolní části těla, posléze jí roztáhl nohy a do pochvy ji strčil prsty, kterými pohyboval. Protože se poškozená jeho jednání stále bránila, po chvíli jej zanechal a odnesl  ji do místnosti v přízemí domu, kde v té době byl  svědek  xxxxxxxxxxxxx. Jednáním obžalovaného poškozená utrpěla zranění v podobě krevního výronu na pravé polovině krku, krevní výrony na pravé horní polovině hrudníku, včetně části pravého prsu, krevní výrony na levé polovině hrudníku a levém prsu, krevní výrony na přední vnitřní ploše pravého stehna ve větším rozsahu, nepravidelné krevní výrony na vnitřní ploše střední třetiny levého stehna a krevní výron nad dolním úhlem pravé lopatky a dále zhmoždění v oblasti vchodu poševního, přičemž  tato zranění nedosáhla intenzity ublížení na zdraví a lze je  ze soudně lékařského hlediska  hodnotit jako  uškození na těle.  Okolo 05.00 hod.  po incidentu poškozená žádala obžalovaného, aby jí odvezl domů, což tento odmítal, proto poškozená rozčílená opustila dům, přičemž po chvíli ji následoval svědek xxxxxxxxxxxx, který ji upozornil, že jde na opačnou stranu než jít měla, aby mohla odjet městskou hromadnou dopravou směrem  do míst, odkud by dále mohla odjet do svého bydliště.  Poškozená po určité době nastoupila do autobusu městské hromadné dopravy, avšak mezi tím telefonicky žádala své přátele, aby pro ni přijeli a pomohli ji dostat se domů.  Domů ji pak  v ranních hodinách odvezl svědek xxxxxxxxxx společně s její přítelkyní xxxxxxxxxxxxx. Po návratu domů zjistila poškozená, že má stopu od krve na svých spodních kalhotkách  a že má tělo pokryto  mnohočetnými zhmožděninami a modřinami. Tomuto zjištění byla přítomna svědkyně xxxxxxxxxxxxx a společně pořídili fotografie těla poškozené, na kterých byla poranění poškozené zachycena. Ve večerních hodinách  14. 3.  2015 poté, co  poškozená hovořila telefonicky, v případě některých i osobně, se svými přáteli, se rozhodla ve společnosti xxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxxxx, a muže jménem xxxx navštívit příslušné oddělení Policie ČR a znásilnění oznámit. Svědek  xxxxxxxx pak pomáhal policistům zadokumentovat prvotní úkony, zejména místo, kde  ke znásilnění poškozené došlo. 


Obžalovaný xxxxxxxx jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení  opakovaně popřel, že by se  vůči poškozené dopustil jakéhokoli násilného jednání. Připustil, že v noci  z 13. na 14. 3.  2015 se pohyboval ve společnosti  poškozené a společně s ní a svědkem xxxxxxxxxxxx odjeli  v časných ranních hodinách okolo 04:00 hod. do jeho bydliště v xxxxxxxxxx. Uvedl dále,  že všichni tři společně v domě strávili  asi hodinu, přičemž  se dívali na televizi a poškozená se svědkem  popíjeli alkohol.  Poškozená v jednu chvíli chtěla použít toaletu, ptala se ho, kde je toaleta v domě umístěna, on jí sdělil, že je možno navštívil toaletu v přízemí domu, kde se  všichni pohybovali, ale když se poškozená dožadovala vzdálenější toalety, řekl jí, že je možno použít i toaletu v prvním poschodí a tuto jí ukázal. Vrátil se pak opět do přízemní místnosti. Po chvíli se rozhodl, že se půjde do prvního poschodí převléknout a tam se setkal s poškozenou, která si prohlížela pokoj, který obývá jeho sestra.  Prohlížela si zařízení pokoje, které se jí líbilo, přičemž hovořila něco v tom smyslu, že by chtěla takový pokojíček a že by tam chtěla zůstat.  On jí však řekl, že sestra nemá ráda, když je někdo v jejím pokoji a vyzval ji, aby společně odešli do spodní části domu. Protože poškozená nechtěla opustit horní pokoj, uchopil ji, položil si ji na rameno a odnesl ji dolů. Ona se domu nebránila, ale různě ho lechtala  a říkala něco v tom smyslu, aby se spolu vrátili do pokojíčku. V tomto pokojíčku  strávili společně celkem asi 5 až 7 minut, aniž by mezi nimi došlo k jakémukoli tělesnému kontaktu.  Po návratu do přízemní místnosti si opět sedli k televizi a on posléze usnul.  Poškozená se ho snažila vzbudit a žádala jej, aby jí odvezl domů. Bylo to v době, kdy již bylo světlo. On jí sdělil, že  auto patří rodičům a že  v ranních hodinách už je nemůže používat. Byl velmi ospalý a nemohl ani vstát. Předpokládal, že po odmítnutí odvézt poškozenou, tato použije  k jízdě domů městskou hromadnou dopravu, tedy autobus a později metro. Pak usnul a vzbudil se až v odpoledních hodinách téhož dne.  O tom, že  má mít nějaký problém se dozvěděl až po svém probuzení od svědka xxxxxxxxxxxx, volal poškozenou, tato s ním však odmítla mluvit.  Pokud jí poslal omluvu SMS zprávou, omlouval se pouze za to, že ji neodvezl a snažil se zjistit, co proti němu poškozená má. Veškerá další komunikace, o kterou se s poškozenou snažil prostřednictvím mobilního telefonu a SMS zpráv, pak se týkala pouze jeho snahy zjistit, co proti němu poškozená má a omluvit se za to, že ji ráno po probdělé noci neodvezl domů. Jakýkoli tělesný kontakt mezi ním a poškozenou, který by směřoval do jejich intimních míst, opakovaně popřel. 


Obhajoba obžalovaného tak, jak byla popsána, je vyvrácena a obžalovaný je  usvědčován opakovanou svědeckou výpovědí  poškozené xxxxxxxxxxxxxx, ve spojení se závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, přičemž  těmto důkazům svědčí i převážná většina svědeckých výpovědí osob, které byly slyšeny jak v řízení před podáním obžaloby, tak i v hlavním líčení před soudem.  Věrohodnosti svědeckých výpovědí poškozené svědčí konečně i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, který byl k osobě poškozené zpracován v řízení před podáním obžaloby a za splnění zákonných podmínek přečten u hlavního líčení před soudem. 


Poškozená xxxxxxxxxxx podrobně vypověděla o incidentu, ke kterému došlo mezi ní a obžalovaným v časných ranních hodinách 14. 3.  2015 v pokoji v 1. patře domu rodiny obžalovaného xxxxxxx, uvedla, že až do její návštěvy toalety v 1. patře domu nedošlo mezi ní a   obžalovaným k žádnému incidentu, ale ani  k žádným intimním projevům. Celou noc trávila ve společnosti  obžalovaného, ale  i svědka xxxxxxxxxx a zpočátku i dalších rusky hovořících přátel, přičemž všichni byli v kamarádském vztahu.  Připustila, že v průběhu noci pila nějaký alkohol, avšak v žádném případě se nepřivedla do podnapilého stavu.  Podle jejího názoru v podnapilém stavu nebyl ani nikdo další. Přijala pozvání  obžalovaného xxxxxxxxx do domu v xxxxxxxxxx s tím, že stráví ještě další čas v kamarádském prostředí, přičemž předpokládala, že ji posléze  obžalovaný, který je do domu dovezl svým autem, tímto autem odveze i do jejího bydliště.  Toaletu v 1. poschodí navštívila proto, že její umístění lépe vyhovovalo než umístění toalety v přízemí domu, hned vedle místnosti, kde se zdržovali společně s obžalovaným svědkem xxxxxxxxxx. Nic netušíc, opustila toaletu a když si prohlížela s ní sousedící pokojík, přistoupil k ní  obžalovaný, s nímž posléze seděla i na posteli. Obžalovaný pak  si na ni lehl, počal ji osahávat po celém těle, přičemž tomuto jeho jednání se aktivně bránila a žádala obžalovaného, aby jej zanechal. Obžalovaný však  její žádosti neakceptoval, silou jí uvedl do stavu, kdy ležela na posteli, obžalovaný ji jednou rukou uchopil za její ruce, které silou držel nad její hlavou, svlékl ji, a to jak  v horní části těla, tak potom  i v její dolní části, osahával ji na intimních místech a jeho jednání vyvrcholilo tím, že své prsty zasunul do pochvy. Tomuto jednání se již nebyla schopna bránit, avšak sám obžalovaný po nějaké chvíli jej zanechal. Co bylo důvodem změny jeho jednání, neví.  Po incidentu žádala obžalovaného velmi rozčíleně o to, aby jí odvezl domů, což  obžalovaný odmítl a zřejmě usnul. Svědek  xxxxxxx sice nebyl přítomen jednání obžalovaného vůči ní v horní místnosti domu, ale podle jejího názoru musel slyšet, že k něčemu mezi obžalovaným a jí došlo. V každém případě se tento svědek  po jejím návratu do místnosti, kde se zdržoval,  o tom od ní dozvěděl, věděl i o tom, že obžalovaný jí odmítá odvézt domů. Tomu odpovídá i jeho reakce poté, co poškozená opustila dům obžalovaného, kdy za ní vyšel ven a ukázal ji cestu k autobusu městské hromadné dopravy ve správném směru. Poškozená   pak podrobně popsala  i další průběh dne až do  rozhodnutí oznámit věc Policii ČR, k němuž došlo po její poradě s přáteli a jejímž důvodem byla i skutečnost, že jednáním obžalovaného utrpěla rozsáhlé pohmožděniny celého těla, včetně zhmoždění v oblasti poševního vchodu.  K těmto zraněním dále  poškozená uvedla, že ji vážněji a po delší dobu neomezovala v normálním způsobu života a  plně se zhojila. Utrpěla však jednáním obžalovaného psychickou a  morální újmu. Ke svému duševnímu stavu uvedla, že musela navštívit po znásilnění  psychologa, neboť cítila psychické problémy, tyto návštěvy byly opakované, jednalo se o tři až čtyři sezení s psychologem, léky však nebrala.  Tento stav se poté zlepšil, cítí se  normálně, pouze je  jí nepříjemné o věci hovořit.  V současné době se již  nikde neléčí.  


Soud  při hodnocení věrohodnosti výpovědi poškozené xxxxxxxxxxxxxxxx přihlížel i k závěrům znaleckého posudku, zpracovaném o jejím duševním stavu, z něhož vyplývá mimo jiné, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by mohly svědčit čemukoli, co by snižovalo věrohodnost poškozené. Znalec nezjistil, že by měla poškozená sklon ke zkreslování skutečností souvisících se sexuálním napadením její osoby, či měla sklony ke konfabulaci. Její obecná věrohodnost byla dle názoru znalce plně zachována. 


Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetika, je patrno,  že z poševního výtěru – stopy č. 1 se nepodařilo stanovit relevantní profil DNA, který by byl využitelný k individuální identifikaci konkrétní osoby. Dámské spodní kalhotky – stopa č. 2 jsou znečištěny běžným používáním, především na spodní straně přední části v oblasti přirození byl zjištěn  bělavý a tmavě červenohnědý materiál. Tmavé drobné skvrny se nacházejí také nahoře v oblasti gumy, ve kterých byla prokázána lidská krev.  Přítomnost lidské krve a malého množství lidských slin byla také v poševním sekretu dalších skvrn na kalhotkách .Lidský ejakulát nebyl prokázán. Ze tří stěrů zajištěných z předložených dámských spodních kalhotek byly stanoveny identické profily DNA, odpovídající jedné a téže osobě ženského pohlaví. Ze dvou stěrů zajištěných na spodní straně přední větší části, v oblasti přirození předložených dámských kalhotek byly dále stanoveny identické Y-haplotypy odpovídající jedné osobě mužského pohlaví. Ze srovnávacího vzorku- bukálního stěru obžalovaného xxxxxxxxx byla stanoven profil DNA a Y-haplotyp odpovídající jedné osobě mužského pohlaví. Z předloženého srovnávacího vzorku – bukálního stěru poškozené, byl stanoven profil DNA odpovídající jediné osobě ženského pohlaví.  Vzájemným porovnáním vzájemných profilů DNA a Y-haplotypů lze konstatovat shodu, a to profil DNA poškozené s profily stanoveným i ze tří stěrů, zajištěných z dámských kalhotek, pravděpodobnost uvedené shody přesahuje statistickou hranici stanovenou jako minimum pro průkaz individuální identifikace a dále shodu Y-haplotypu z předloženého bukálního stěru obžalovaného  s Y-haplotypy stanovenými ze dvou stěrů z předložených kalhotek.  Vzhledem k charakteru dědičnosti Y chromozomů nemá shoda  Y-haplotypů  hodnotu individuální identifikace. Shodný Y-haplotyp mohou nést všichni příbuzní  této osoby v patriální linii. 


Soud hodnotil výše uvedené závěry, vyplývající  ze zmíněného odborného vyjádření, přičemž přihlédl i k tomu, že z úředního záznamu Policie ČR, který je založen ve spise, je patrno, že poškozená se nikdy nesetkala s otcem či dědečkem obžalovaného xxxxxxxxxxxx, stejně tak se nesetkala s matkou tohoto obžalovaného.  Dospěl v rámci tohoto hodnocení k závěru, že zjištěné skutečnosti svědčí výpovědi poškozené, že k jednání obžalovaného vůči její osobě, které spočívalo ve styku obžalovaného s intimními částmi těla poškozené, došlo a svědčí tedy  i vině obžalovaného. 


V řízení před podáním obžaloby byl přibrán znalec k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví  soudní lékařství, který  písemně vyhotovil znalecký posudek a jeho závěry  stvrdil u hlavního líčení.  Z těchto závěrů vyplývá,  že na těle poškozené byly zjištěna a popsána poranění, podrobně popsaná ve výroku tohoto rozsudku.  Dne 14. 3.  2015 popsané krevní výrony byly tzv. čerstvého charakteru, krevní výrony popsané dne 17. 3.  2015 byly ve stádiu hojení, jednalo se o odbarvující se krevní výrony, které mohly dobře vzniknout dne 14. 3.  2015. Gynekologickým vyšetřením ze dne 15. 3.  2015 bylo zjištěno a popsáno zhmoždění v oblasti vchodu poševního a pohmatové bolestivosti v oblasti hráze. Povrchní poranění kůže, krevní výrony podle závěru znaleckého posudku lze ze soudně lékařského hlediska vysvětlit mechanismem opakovaného přímého tupého násilí malé, až středně velké intenzity, které působilo proti uvedeným tělním krajinám, např.  po zmáčknutí, mačkání, tlačení proti odporu, silném líbání, slabém úderu a podobně. Popsané gynekologické poranění lze dobře vysvětlit např. opakovaným působením tupého násilí větší intenzity proti uvedené tělní krajině poškozené, například násilným zasunutím dvou a více prstů do vchodu poševního. Uvedené mechanismy dle názoru znalce odpovídají faktům uváděným  ve výpovědích  poškozenou xxxxxxxxxx. Povrchní poranění kůže ani zhmoždění poševního vchodu nezanechají  trvalé poúrazové následky.  Znalec konečně uzavřel, že  poškozená utrpěla lehká zranění, která se obvykle hojí do jednoho týdne a nevyžadují pracovní neschopnost.  Pravděpodobná doba léčení uvedených zranění obvykle nepřesáhne dobu jednoho týdne.  Znalec ze soudně lékařského hlediska hodnotil zranění poškozené pouze jako uškození na těle.  


Soud zhodnotil závěry znaleckého posudku a dospěl i v tomto případě k závěru, který svědčí věrohodnosti výpovědi  poškozené a lze je  hodnotit tak, že vyvrací obhajobu obžalovaného v tom smyslu, že k jakémukoli fyzickému kontaktu mezi ním a poškozenou kritické noci nedošlo.  


Jak již bylo výše zmíněno, obhajoba obžalovaného je vyvrácena a obžalovaný je usvědčován i svědeckými výpověďmi  svědků, kteří byli slyšeni před podáním obžaloby i u hlavního líčení, a to xxxxxxxx, xxxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxx  a xxxxxxxxxx.  Všichni tito svědci sice  uvedli, že incidentu, ke kterému mělo dojít mezi obžalovaným a poškozenou kritické noci ze 13. 3. na 14. 3.  2015, přítomni nebyli, avšak následně  po tomto incidentu dne 14. 3.  2015 v průběhu dne se od poškozené dozvěděli skutečnosti, které ona též uvedla ve svých výpovědích, tedy, že v domě obžalovaného v časných ranních hodinách obžalovaným byla znásilněna.  Všichni zmínění svědci se  také s poškozenou 14. 3.  2015 sešli a svědkyně xxxxxxxxx i xxxxxxxxx měly možnost  vidět na vlastní oči jak a kde byla poškozená následkem jednání obžalovaného poraněna.  Svědkyně xxxxxxxxxxx a  spolupůsobila  při pořizování  fotodokumentace zranění poškozené. Všichni zmínění svědci též potvrdili, že poškozená byla jednáním obžalovaného traumatizována. 


Soud zhodnotil výše uvedené a soudem řádně provedené důkazy a dospěl k závěru, že není důvodu svědecké výpovědi mít za nevěrohodné a že tyto, byť nepřímo, svědčí společně s dalšími výše zmíněnými důkazy vině obžalovaného.  


Pokud jde o svědecké výpovědi  xxxxxxxx a  xxxxxxxxxxxx, stejně tak  jako  xxxxxxxxx, je třeba uvést, že ani tito svědci nebyli incidentu mezi obžalovaným a poškozenou přítomni přímo, pokud pak jde o věrohodnost těchto výpovědí, je značně ovlivněna příbuzenským, či přátelským vztahem  těchto svědků k obžalovanému. Matka obžalovaného sice byla  v kritické době přítomna v druhé části domu  jejich rodiny a pokud neměla povědomost o tom, co se v části domu, kde byli společně  kritického dne  obžalovaný, poškozená a svědek xxxxxxxxxxxxxx a, dělo, jak sama uvedla, je to pravděpodobné, ale obhajobě obžalovaného  to nesvědčí. Této obhajobě nesvědčí ani   výpověď   xxxxxxxxxxxx, která byla slyšena k návrhu obhajoby a pouze  je z ní možno  vzít na vědomí, že jde o osobu žijící s obžalovaným  ve společné domácnosti, která s ním v současné době čeká dítě.  Konečně pokud jde o výpověď  svědka xxxxxxxxxxxxxx, tuto má soud  za značně nevěrohodnou. Tento svědek totiž uvedl pouze to, že ač byl přítomen poblíž incidentu mezi obžalovaným a poškozenou v kritické době, nic neslyšel a nic neviděl. Byť se soud může domnívat, že tomu tak není, což také činí, nelze skutečnosti, které opakovaně tento svědek uvedl, hodnotit ani ve prospěch obhajoby obžalovaného ani ve prospěch či neprospěch výpovědi poškozené. Soud má tedy tuto  výpověď  z hlediska skutkových zjištění za zcela bezcennou. 


Již v přípravném řízení  byl přibrán znalec k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie  o duševním stavu  obžalovaného  xxxxx.  Znalec nezjistil, že by obžalovaný trpěl duševní chorobou či podobně závažnou duševní poruchou, a to jak v době páchání trestné činnosti, tak i v době současné. Nezjistil ani jakoukoli škodlivou závislost.  Neprokázal konečně ani poruchu sexuální preference. Jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly a jsou plně zachovány, není potřeba  ukládat jakékoli ochranné léčení.


Soud zhodnotil závěry znaleckého posudku a dospěl k závěru, že  obžalovaný byl v kritické době a je i v době současné  za své jednání plně trestně odpovědný.


Vzhledem ke všem provedeným důkazům má soud za bezpečně prokázané, že k incidentu tak, jak byl  výše popsán mezi  obžalovaným a poškozenou došlo, že se obžalovaný dopustil jednání, kterým  naplnil skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu znásilnění podle ustanovení §  185  odst. 1, odst. 2, písm. a) tr. zákoníku. Bylo totiž prokázáno, že násilím poškozenou donutil  k pohlavnímu styku, čin spáchal  jiným pohlavním stykem, provedený způsobem srovnatelným se souloží a byl takto také právem uznán vinným.  


Při úvaze o druhu  a výši  trestu soud předně vycházel  z hodnocení osoby obžalovaného. Tento je osobou dosud netrestanou, jak vyplývá z opisu rejstříku trestů i z listinných důkazů ve spise založených a za  jeho dosavadní pobyt na území České republiky jeho způsob života lze hodnotit kladně.  V této souvislosti  soud přihlédl, byť obžalovaný trestnou činnost nedoznal,  k jeho povědomosti o tom, že  vůči poškozené jednal  v rozporu jak s etickými, tak i trestně právními normami a svého jednání i do jisté míry lituje, což vyplývá z korespondence mezi ním a poškozenou, která je  založena ve spise. Oproti uvedeným skutečnostem  musel soud přihlédnout k typové škodlivosti trestného činu, jehož se  obžalovaný dopustil, ale i ke způsobu, kterým se jí dopustil, neboť bylo zjištěno, že obžalovaný jednal vůči  poškozené velmi hrubým způsobem a jeho jednání zanechalo viditelné poranění poškozené, ale i určitou újmu na její psychice. Po zvážení  skutečností svědčících ve prospěch  obžalovaného, i v jeho neprospěch, soud uložil sice trest odnětí svobody na dolní hranici zákonné trestní sazby ustanovení §  185  odst. 2 tr. zákoníku, avšak trest podmíněně odložený na dlouhou, tříletou zkušební lhůtu. Soud má zato,  že uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím a vzhledem k dlouhé zkušební lhůtě je též způsobilý splnil účel trestu.  


Poškozená se prostřednictvím svého zmocněnce včas a řádně připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody  - nemajetkové újmy, která jí byla jednáním obžalovaného způsobena, a to  částkou 100.000,- Kč.  Výše požadované náhrady, jak bylo výše uvedeno, byla  poškozenou stanovena částkou 100.000,- Kč, aniž by výše tohoto nároku byla blíže odůvodněna. 


Soud  má zato, že z výsledků provedeného dokazování lze dovodit, že poškozená utrpěla újmu jednáním obžalovaného, a to újmu spočívající v určitém narušení psychiky poškozené, trvající po dobu  ne zanedbatelnou.  Ze závěrů  znaleckého posudku o duševním stavu poškozené xxxxxxxxxxxx, který byl vypracován  v řízení před podáním obžaloby a jako důkaz proveden  u hlavního líčení, vyplývá, že  z psychologického hlediska se vyskytly známky traumatického prožívání následků trestné činnosti poškozenou, a to v období skutku, ale i po něm.  Znalecký posudek konstatuje peritraumatickou disociaci (stav šoku, emoční rozpojení v průběhu události, ztrátu paměti na některé detaily skutku), nastala u ní emoční labilita, somatické potíže, poruchy spánku, pocity nejistoty, bezradnosti, pláč a sebeobviňování.  Převažujícím ochranným mechanismem je vytěsnění a racionalizace. Aktuálně, v době zpracování znaleckého posudku, byla poškozená ve fázi zotavování, s příznivou prognózou se s událostí vnitřně vyrovnat.  K tomu má dobrý  potenciál. V současné době se sama subjektivně traumatizována necítí. Závěry znaleckého posudku jsou potvrzovány i dalším zjištěním, že  jak sama poškozená uvedla, po události musela vyhledat odbornou pomoc, a to pomoc psychologa, kterého opakovaně navštívila a účastnila se psychologických sezení.  U hlavního líčení poškozená uvedla, že v současné době větší  zátěž na svou psychiku nepociťuje.  


Soud zhodnotil výše uvedené skutečnosti a dospěl k závěru, že k újmě, jejíž náhradu poškozená požaduje, došlo, avšak ne v takové míře, aby  mohl být akceptován uplatněný nárok ve výši 100.000,- Kč.  Soud  i s přihlédnutím  ke konstantní judikatuře a obecné povědomosti  o obvyklém finančním ohodnocení nemajetkové újmy, akceptované soudy, dospěl k závěru, že přiměřeným nárokem na náhradu nemajetkové újmy je nárok ve výši 30.000,- Kč. Bylo proto rozhodnuto uložit obžalovanému povinnost do této výše škodu, spočívající  v nemajetkové újmě poškozené uhradit, a to podle §  228  odst.  1  tr. řádu, se zbytkem svého nároku na náhradu škody pak byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.  Soud je  přesvědčen o tom,  že další dokazování v tomto směru by bylo již nad rámec trestního řízení. 


P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat do 8/osmi/ dnů od doručení jeho opisu odvolání u zdejšího soudu. Odvolání může podat obžalovaný a v jeho prospěch osoby uvedené v § 247 odst. 2 tr. řádu, a to pro nesprávnost jakéhokoli výroku, který se ho přímo dotýká. Pro nesprávnost kteréhokoli výroku  může podat odvolání státní zástupce. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Právo odvolání má i poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, ale pouze proti výroku o náhradě škody nebo proto, že takový výrok učiněn nebyl. Odvolání podané včas a osobou oprávněnou má odkladný účinek. O odvolání by rozhodoval Městský soud v Praze. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Odvolání nemohou s úspěchem podat osoby, které se tohoto práva výslovně vzdaly.


    V Praze dne   9. 12.  2015 


JUDr. Alexandr  Rudý, v.r. předseda senátu