Několikanásobné pohlavní zneužití svěřených dětí

5 T 108/2011  

ČESKÁ REPUBLIKA  

ROZSUDEK  

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl dne 29.02.2012 v hlavním líčení v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Bártové a soudců Ing. Jana Pacíka a Zdeňka Zacha t a k t o :  

Obžalovaný :  

xxxx,  

nar. xxx v xxxx, trvale bytem xxxx

                   j e  v i n e n, ž e  

1. v přesně nezjištěný den v době od 27.10.2002 do 2.11.2002 na zájezdu do Francie, v Paříži,  na akci pořádané v rámci o.s., sdružení dětí, mládeže a dospělých, kde vykonával  funkci tzv. admirála, což je nejvyšší autorita tohoto sdružení, se ubytoval ve dvoulůžkovém  pokoji v hotelu xxx, s tehdy třináctiletým XY , nar. , který byl  v době zájezdu svěřen jeho dozoru, s tímto ležel na dvoulůžku a zneužívaje svého postavení a  faktické závislosti na něm, po dobu cca 5 minut tohoto se zjevným sexuálním úmyslem  osahával na těle a rukou mu stimuloval penis jako při masturbaci, přičemž se nezletilého  vyptával, zda ví co to má mezi nohama, a nezletilý se od něj v rámci obranné reakce odtáhl,  což obviněný správně pochopil, jako výraz nesouhlasu s jeho jednáním a přestal se jej  dotýkat,  

 

tedy: osobu mladší než patnáct let jiným způsobem pohlavně zneužil a čin spáchal na osobě svěřené jeho dozoru, zneužívaje její závislosti,  

2. v přesně nezjištěný den roku 2003 v xxx, v době, kdy v rámci xxx  o.s., sdružení dětí, mládeže a dospělých, kde vykonával funkci tzv. admirála, což je  nejvyšší autorita tohoto sdružení, pozval do svého bytu člena tohoto sdružení, tehdy  dvanáctiletého YY , nar. , sdělil mu, aby přišel o hodinu dříve, než začne promítání filmu s tím, že si u něj bude moci na počítači zahrát počítačovou hru Caesar, tuto hru obviněný s nezletilým pak také hrál a v přestávkách nezletilého vyzval, aby si k němu  sedl na polštáře a když toto nezletilý učinil, zneužil obviněný své autority a postavení  výchovného pracovníka a se zjevným sexuálním úmyslem různými dotyky a lechtáním nezletilého chlapce „pošťuchoval“ a snažil se jej dotýkat na různých místech těla, mimo jiné  mu u rukou zajížděl i do kalhot až na holá třísla a na zadek, což bylo nezletilému nepříjemné a  proto obviněnému sdělil, že tam mu sahat nesmí,  

 

tedy: osobu mladší než patnáct let jiným způsobem pohlavně zneužil a čin spáchal na osobě svěřené jeho dozoru, zneužívaje její závislosti,  

3. v dosud přesně měsíci 

3. v dosud přesně nezjištěný den v měsíci červenci 2004, na letním táboře pořádaném na  xxx, v rámci xxx o.s., sdružení dětí, mládeže a  dospělých, kde vykonával funkci tzv. admirála, což je nejvyšší autorita tohoto sdružení, v táborové sauně zneužívaje své autority plynoucí z jeho věku a nejvyšší funkce ve sdružení,  se zjevným sexuálním úmyslem, osahával tehdy nezletilého třináctiletého XX , nar. xxx, kterého nejprve drbal na zádech a poté mu zajel rukou mezi hýždě a prsty do  konečníku, přičemž jednání nezletilého natolik zaskočilo a šokovalo, že se ani nestačil bránit,    

tedy: osobu mladší než patnáct let jiným způsobem pohlavně zneužil a čin spáchal na osobě svěřené jeho dozoru, zneužívaje její závislosti,  

č í m ž   s p á c h a l  

pod body 1. – 3. trojnásobný trestný čin pohlavní zneužívání dle § 242 odst. 1, 2 tr.  zákona č. 140/1961 Sb.  

a   o d s u z u j e   s e  

Podle § 242 odst. 2, § 35 odst. 1 tr.zákona č. 140/1961 Sb. k úhrnnému trestu odnětí  svobody v trvání 2 (dvou) roků.  

Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr.zákona č. 140/1961 Sb. se výkon trestu podmíněně  odkládá na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků.

Podle § 49 odst. 1 tr.zákona č. 140/1961 Sb. se ukládá trest zákazu činnosti a to  veškerých činností souvisejících s prací s dětmi a mladistvými na dobu 10 (deseti) let.  

O d ů v o d n ě n í :  

Skutkový děj, který je popsán ve výroku tohoto rozsudku, byl zjištěn z následujících důkazů provedených při hlavním líčení.  

Obžalovaný jak v přípravném řízení tak i při hlavním líčení uvedl, že naprosto nesouhlasí s tvrzeními obžaloby, necítí se být vinným a ničeho nezákonného se nedopustil.  V přípravném se pak k věci vyjádřil až ve stádiu seznámení s výsledky vyšetřování.  

Ke skutku pod bodem 1. obžalovaný uvedl, že při cestě do Paříže jeli v počtu tři děti a dva vedoucí, akci vedl jeho kolega Mgr. xxxx jako vedoucí oddílu. Obžalovaný zajišťoval organizaci a finanční stránku věci. Pobyt v Paříži byl asi týdenní, v hotelu měli přidělené dva pokoje, jeden větší byl přidělen obžalovanému jako nejstarší osobě výpravy. Po žádosti xxx se dohodli, že bude spát u něj v pokoji, který byl dvojlůžkový. K příhodě, kterou uvedl xxxx , si neumí vysvětlit, jak k tomu došel, neboť nic  takového, co popisuje, se stalo. Přišlo mi zcela normální, že X chce být s ním sám v jednom pokoji, nijak to nezkoumal. Vždy, zejména na zahraničních cestách, se snažil vyjít vstříc přáním dětí, pakliže jsou splnitelná. Obžalovaný uvedl, že pokud by k popisované události došlo, mohl se xxx okamžitě sebrat a odejít do vedlejšího pokoje, který byl o  pár kroků dál. Mohl to ohlásit přímému vedoucímu, který za něj po celou dobu zodpovídal, nebo to říci někomu ze svých vrstevníků. To ale xx neudělal, choval se naprosto stejně jako předtím a nikomu nic neřekl. I při cestě z Paříže linkovým autobusem si xx sám vybral místo vedle něj, byli v nejlepším souladu, X mu usnul na rameni. Ani v následující době se o ničem nezmínil, naopak se k němu choval přátelsky, hlásil se k němu  sám od sebe. Dále obžalovaný uvedl, že tehdy byl xxx mezi vrstevníky nejmladší, takže měl přednost a všichni to akceptovali. Míchání vedoucích a dětí, zejména na cestách, nebylo nic neobvyklého. Nepamatuji si, zda v pokoji byla manželská postel nebo dvě lůžka. Před cestou do Paříže neřešili, kdo kde a s kým bude spát na pokoji.  

Ke skutku pod bodem 2. obžalovaný uvedl, že xxx byl členem klubu, což byla jakási nadstavba běžné oddílové činnosti. Oddíl vedl xxx. V několika případech navštívili jeho byt a tam podnikali nějaký program. Obžalovaný sbírá věci týkající se antiky, má velkou knihovnu především s obrazovými publikacemi. Zajímali se rovněž počítačovou hrou Caesar, kterou měl obžalovaný na instalovanou v počítači. To byl jediný důvod, proč k němu mohl xxx v té době zavítat, mohlo se stát, že přišel o několik minut dříve než ostatní. Obžalovaný uvedl, že xx měl velice starostlivou matku, která by se hned zajímala o to, co se stalo. K počítačové hře Caesar uvedl, že jde o hravou formu, která má dětem přiblížit prostředí antiky před 2000 lety. Rozhodně tam ale není zobrazen nevázaný život, který v antice panoval. Obžalovaný neví, co si má myslet o obvinění, které na něj učinil xxx. Uvedl, že je možné, že se někdy někoho mohl fyzicky dotknout a on se ve své fantazii posunul někam dál, než k čemu skutečně došlo. Nikdy ale u něho xx nebyl tak, jak popisuje.  

Ke skutku pod bodem 3. obžalovaný uvedl, že xx byl jako člen oddílu účastníkem dvou nebo tří táborů, na kterých se mohli potkat. Obžalovaný popsal, jak to na jejich táboře chodí - přijedou na louku, kterou mají k tomu účelu zakoupenou, není tam nic z civilizačních vymožeností. Děti se mohou umýt pouze v potoce, což je z hygienických důvodů nedostačující, a proto staví ze stanových plachet jakýsi stan, který je základem táborové sauny. Obžalovaný velmi podrobně popsal provoz sauny, kdy je přítomno minimálně 15 účastníků včetně vedoucích. Obžalovaný se saunování účastnil jako osoba, která se podílela na táboře, rozhodně však neměl žádnou vedoucí funkci a neorganizoval nic, co by se týkalo průběhu sauny. Nemůže vyloučit, že by v době, kdy byl v sauně, vedle něj seděl xxx . Vylučuje však, že by došlo k tomu, co popisuje, tedy by mu rukou vjížděl mezi hýždě a prstem do análního otvoru. Poškozený podle něj popouští uzdu své obrazotvornosti. Má zato, že pokud by se ta situace skutečně stala, rozhodně by si toho všimli další účastníci sauny. Neví o tom, že by děti, zejména ty starší, měly vůči sobě nějaké intimní chování. Tvrdí, že právě proto, že je u nich taková otevřenost, nikdy nedojde k žádnému morálnímu poklesu nebo chování spojenému s erotickými výboji.  

Z výpovědi obžalovaného dále vyplývá, že filozofii jejich chování mají postavenou m.j. i na vzájemné důvěře a otevřenosti. Když se dítě zbaví ostychu z nahoty, je více otevřenější a přístupnější i ve způsobu komunikace. Ve vší činnosti vycházejí z toho, co je dobré pro mladého člověka, podporují jeho otevření se všemi způsoby, m.j. i saunou. Jakmile se přestanou schovávat za šatstvo, které tvoří ochranu osobnosti, je daleko jednodušší a možnější přístup k nim i ostatním. Spojení dítěte s rodinou má na táboře na starosti kapitán oddílu, děti samotné nemají doporučené mít s sebou mobilní telefon. Pokud dítě chce odejít z tábora, je to možné. Ke společné sauně jsou zváni i rodiče dětí, u naprosté většiny z nich se setkávají s velkým pochopením. V rámci činnosti občanského sdružení se konají 2x až 3x ročně schůzky s rodiči, při nichž jim jsou vysvětleny zásady činnosti a vždy před konáním tábora jsou seznámeni i se zásadami hygieny na táboře.  

K případu poškozeného xxx k dotazu obhájce obžalovaný uvedl, že si  nedovede představit, že by při saunování mohl někdo někomu strčit prst do konečníku. Každý sedí na nízké lavičce v kruhu a už jen dostat se na hýždě by byl problém. Má zato, že už z fyziologického hlediska by taková osoba musela povstat, čímž by na sebe upoutala pozornost. Ve výpovědi obžalovaného je značná pasáž věnována podrobnému líčení toho, jak je na táboře dbáno na dodržování osobní hygieny a tomu, jakými aktivitami se zabývá  občanské sdružení, kde zastává funkci tzn. admirála.  

Svědek xxx uvedl, že do o.s. i nastoupil po náboru ve škole. Již si nepamatuje, kolik let v něm strávil, líbilo se mu tam, vše bylo v pořádku. Pokud jde o výlet do Paříže, uvedl poškozený, že na hotelu strávili 3- 4 noci. Zájezd pořádal obžalovaný, jeli tři nebo 4 děti a ještě jeden vedoucí xx. V té době chodil do šesté nebo sedmé třídy. Uspořádání, kdy s kým bude v hotelovém pokoji spát se řešilo přímo na místě, řešili to vedoucí. On sám nepožadoval, aby sdílel pokoj s obžalovaným. Jednalo se o 1 dvoulůžkový a 1 třílůžkový pokoj, kamarádi, co tam byli s ním, si byli více blízcí, takže se  dohodli, že budou s vedoucím ve trojlůžkovém pokoji a on byl na pokoji s obžalovaným.  Nepamatuje se již kdy se mu ten nepříjemný zážitek stal. Ležel na dvojlůžku s obžalovaným a ten se ho ptal, zda si už někdy hrál se svým penisem, jakou má zkušenost s masturbací a zda  se mu to líbí. Potom mu obžalovaný sahal na penis a pokoušel se masturbovat. Byl z toho v šoku a zaskočen, že ani nepřemýšlel o tom, zda je či není morální to, co se děje. I po této noci spal ve stejném pokoji s obžalovaným, neboť si úplně neuvědomoval, co se vlastně v noci stalo a co by měl udělat. V následující době nic neřešil, nikomu se nesvěřil a snažil se tuto událost vytěsnit. Až když byl starší, docházelo mu, co se vlastně stalo a uvědomil si, že se s tím chce vypořádat sám a nebude tím zatěžovat ani rodiče. O události se rozhodl promluvit až při výslechu na policii, sám by ale věc oznámit asi nešel. K osobě obžalovaného svědek uvedl, že byl velkou autoritou, byl třeba větší vzor než xxx a jiní vedoucí, z jejichž strany byl přístup víc přátelský a otevřenější. Komunikace s obžalovaným měla větší vážnost.  On sám vůči obžalovanému necítí hlubší zášť, žádnou újmu po tom zážitku v Paříži neutrpěl.  Závěrem svědek uvedl, že je rád, že o této události mohl promluvit, je to pro něj úleva a nemá žádný důvod si vymýšlet a poškozovat jméno obžalovaného.  

Svědek xxx uvedl, že do sdružení chodil asi tři roky do 12 let.  S obžalovaným, který má přezdívku xxx, měl velice dobré vztahy, patřil k jeho oblíbencům.  Uvedl, že ještě před tou záležitostí s hrou Caesar se zúčastnil zájezdu do Mnichova a jednu noc strávil s obžalovaným na hotelovém pokoji. Když si chtěl zalézt do peřin v tričku a trenýrkách, obžalovaný ho výrokem, že to není zdraví, přiměl, aby se svlékl. Nic si k němu nedovolil, ale zavedl s ním rozhovor, který nebyl svědkovi po chuti, vybavuje si, že to bylo nepříjemné, ale určitě nešlo o nic intimního. Pokud jde o jeho účast v bytě obžalovaného, kam byl pozván pod záminkou, že mu ukáže počítačovou hru Caesar, uvedl svědek, že mu bylo asi 12 let a návštěva se odehrávala mimo oddílovou schůzku. Neví, zda obžalovaný pozval více lidí, ale tehdy k němu přišel sám. Hráli hru, pak si dali pauzu, sedli si na koberec, kde byly polštáře a tam začalo xx pošťuchování, což byla jeho specialita. Všechno bylo v pohodě až do chvíle, kdy obžalovaný se začal vyptávat, kde se ho může dotýkat a kde už mu to vadí.  Bylo to jako hra až do chvíle, kdy mu obžalovaný zajel rukou do kalhot a přibližoval se k penisu. Svědek řekl ,,ne“ a tím to skončilo, dal ještě najevo, že mu to není příjemné. Uvedl, že se ho obžalovaný dotýkal i na hýždích, dělal taky tzv. ,,vysavač“, kdy přiložil své rty na  ucho a nasál vzduch, což bylo nepříjemné. Svědek uvedl, že si i dnes vybavuje ten intimní dotyk prstů obžalovaného, které se blížily k jeho penisu. K osobnosti obžalovaného poškozený uvedl, že byl autoritou, myslí si, že ho tak vnímali všichni. Myslí si, že mu dost nahrazoval otce, měl z něho respekt- rodiče byli rozvedeni. V současné době je jeho vztah k obžalovanému neutrální, není na něj naštvaný, z jeho strany není žádná snaha se mu mstít.  

Svědek xxx uvedl, že do sdružení ho přihlásila maminka, chodil tak  do osmé nebo deváté třídy. Sdružení bylo zaměřeno zejména na sportovní aktivity. Pořádaly se zimní i letní tábory. Uvedl, že na jednom letním táboře, který zařadil do období let 2003- 2004, měl v sauně nepříjemný zážitek. Popsal, že seděl v sauně s ostatními, vedle něj seděl  obžalovaný. Nejdříve se ho zeptal, jestli chce drbat na zádech a když s tím poškozený souhlasil, tak ho drbal na zádech, potom mu rukou sáhl na zadek a jedním prstem zajel do  konečníku. Přitom poškozený seděl předkloněný, shrbený, s lokty opřenými o kolena. V té době, kdy se mu to stalo, to neřešil. Zaskočilo ho to, situace byla pro něj nepříjemná, jakoby ztuhnul, což mohl obžalovaný poznat. Uvedl, že ta událost ho poznamenala, sice nijak výrazně, spíš ho to zpětně mrzí. Byl v té době v pubertě, obžalovaný měl nad ním intelektuální převahu, byl na vrcholu hierarchie sdružení, duchovní vůdce. Poškozený ve své výpovědi popsal ještě jeden nepříjemný zážitek, který měl s obžalovaným. Bylo to v bytě obžalovaného v ulici, bavili se o masturbaci, obžalovaný se ho ptal, na co při tom myslí, jak často masturbuje apod. Rozebíral ho takto několikrát, šlo o psychické deptání.  O něm se ve své výpovědi zmínil i xxx.  

K věci byla dále vyslechnuta svědkyně xxx, která uvedla, že v době, kdy  byla členkou sdružení (od r. 1996 nebo 1997), byla jeho činnost srovnatelná se  skautskou organizací. Popsala událost, k níž došlo v době, kterou už nedokáže přesně zařadit.  Jednalo se o promítání filmu v bytě obžalovaného, už se nepamatuje, o jaký film šlo, ale vždy to byla pro pozvaného velká pocta. Po promítání zůstala v bytě obžalovaného ještě s jedním klukem. Povečeřeli, povídali si a potom si šli všichni tři lehnout na velkou postel, kde svědkyně ležela uprostřed. Během noci se probudila a cítila, že jí někdo sahá mezi nohy a potom zjistila, že je to obžalovaný. Otočila se k němu zády a tím to skončilo. Když se ráno ptala obžalovaného, co to mělo znamenat, řekl jí, že se jí to líbilo, že to chtěla. Bylo jí tehdy 14- 15 let. Domnívá se, že obžalovaný jim nabízel víno, které pili. V té době pociťovala, že to co se stalo byla její vina, nebylo pro ni jednoduché tu událost odseknout. Obžalovaný v době, kdy byla ve sdružení, byl jeho admirálem, znázorňoval pro ni osobnost s obrovským kulturním rozhledem. Samotný pobyt ve sdružení jí dal hodně do života, zamýšlí se nad věcmi více do hloubky, komplexněji, v širších souvislostech. S předmětnou událostí se nikomu nesvěřila, ani rodičům, kteří nějak podvědomě vycítili, že její zapojení ve sdružení  není zcela v pořádku. Trestní stíhání pro skutek, kterého se měl obžalovaný dopustit vůči  xxx , bylo podle § 172 odst. 1 písm. d) tr. řádu státní zástupkyní zastaveno  z důvodu promlčení.  

Svědek xxx uvedl, že byl členem od třinácti do patnácti let. V té době byl obžalovaný admirálem. Vyjádřil se k fotografování xx v bytě obžalovaného, kde byla světla a jednalo se o jeho přípravu na střední školu. Uvedl, že v bytě obžalovaného oba přespali, nezaznamenal, že by mezi xxx a obžalovaným k něčemu  došlo a ani xxx si na nic nestěžovala.  

Svědek xxx uvedl, že do sdružení nastoupil, když mu bylo třináct let.  Vyjádřil se k činnosti v tomto sdružení a k osobě obžalovaného, kterého považoval za autoritu. Uvedl, že s ním zažil nepříjemnou událost, o které se nerad baví. Jednalo se o velikonoční výpravu v roce 1992, bylo mu tehdy čtrnáct roků. Bydleli v chatičkách se dvěma palandami. Na jedné dolní palandě spali xxx a xxx , obžalovaný si lehl  s poškozeným na horní palandu. Obžalovaný mu vyprávěl erotické fantazie, leželi spolu v jednom spacáku, obžalovaný ho hladil, masturboval mu penis až došlo k erekci.  Poškozenému to bylo nepříjemné, ale nevěděl, co má dělat, odcházel s tím, že musí čůrat, ale jinak se jednání obžalovaného nebránil. Poškozený uvedl, že během členství v xxx, kdy už byl starší, měl s obžalovaným intimní styk ještě několikrát v jeho bytě ve xxx. Šel za ním sice s jiným úmyslem, protože s ním bylo zajímavé hovořit a měl pocit, že se u něj dozví  něco zajímavého o životě. Tušil ale, že by mohlo dojít k intimnostem, což se také většinou večer stalo. V jednom případě ho také obžalovaný fotografoval, poškozený byl tehdy nahý a obžalovaný mu masturboval penis až do erekce. Asi dvakrát přespal sám v bytě obžalovaného v xxx ulici, to už byl starší, i tam docházelo k intimnostem, k vzájemné masturbaci.  Svědek uvedl, že po tom prvním styku s obžalovaným v chatce se cítil relativně hodně špatně, po těch dalších už byl zvědavý. S odstupem času mu tato zkušenost vadí. K osobě obžalovaného uvedl, že byl pro něho autoritou, člověkem s velkým rozhledem a zkušenostmi.  V té době žil pouze s matkou. Nikomu se tehdy se svými zážitky nesvěřil, ale jeho rodiče, obzvláště matka se ho na to několikrát přímo zeptala, což bylo nepříjemné, protože k nim neměl takovou důvěru, aby se jim svěřil. Svědek se rovněž vyjádřil k tomu, jak vlastně celá tato věc vyšla najevo, když si přečetl blog na internetu. Na ten pak reagoval svým příběhem a následně ho oslovil.  

Svědek xxx uvedl, že do sdružení vstoupil v roce 1991 a v současné  době je jeho statutárním zástupcem, admirálem sdružení s stal v roce 2010, kdy začalo  prošetřování obžalovaného. K poslání sdružení uvedl, že bylo ve spolupráci s rodinou a školou podporovat zdravý růst a vývoj dětí a mladých lidí formou volnočasové činnosti.  Vyjádřil se k promítání filmů v bytě obžalovaného. Jednalo se o součást činnosti oddílu, na promítání filmu přicházeli hromadně a stejně tak odcházeli z bytu obžalovaného. Uvedl, že nikdy neslyšel o tom, že by obžalovaný dělal individuální promítání pro jednotlivé děti.  Svědek také zmínil strategickou hru Caesar, u níž se také mládež scházela v bytě obžalovaného. V činnosti oddílu byl kladen důraz na otevřenost, na otevřenou komunikaci.  Celá činnost je založena na maximální podpoře partnerského přístupu mezi dospělými a dětmi. Svědek uvedl, že obžalovaný byl pro všechny autoritou, obohacoval všechny zkušenostmi a vědomostmi. Pokud jde o cestu do Paříže, uvedl svědek, že byl vedoucím výpravy, obžalovaný pomáhal kupříkladu v galeriích svými vědomostmi. To, jaký měl obžalovaný vliv na chlapce, kteří se zúčastnili tohoto výletu musí posoudit oni, svědek sám si myslí, že přímo žádný vliv neměl. Dozor a zodpovědnost za děti nesl svědek, byly to děti z jeho oddílu. Pokud jde o ubytování dětí, řešilo se až na místě a vzpomíná si, že xxx řekl, že by chtěl jít na pokoj s obžalovaným. Po celou dobu pobytu v Paříži se xxx choval normálně, žádné změny v jeho chování svědek nezaznamenal. Když z Paříže odjížděli, seděl xxx vedle obžalovaného v autobusu. Svědek se dále vyjádřil k fungování a obsahu činností na táborech, a to zejména k otázkám hygieny, tedy saunování. V popisu se zde shoduje s výpovědí obžalovaného. Zkušenost poškozeného xxx s obžalovaným, který mu strčil prsty do konečníku, považuje svědek za vysoce nepravděpodobnou a předpokládá, že pokud by se to stalo, dozvěděl by se o tom. Pokud jde o xxx, ví o tom, že má velmi zvídavou maminku, která se vždy zajímala, co se děje  v oddíle a Š měl tu pověst, že musel vždycky, když přišel domů, vyprávět podrobně, co  se dělo v oddílu nebo na výpravě. Svědek dále uvedl, že celou tuto kauzu vnímá jako zvláštní a podivnou. Je nyní v pozici statutárního zástupce sdružení a vnímá to jako velké ohrožení a zneuctění práce. Je přesvědčený o tom, že pokud by k takovýmto situacím docházelo, dozvěděl by se o tom byť i s odstupem času. Všechny děti, které mají souvislost s tímto případem nikdy nenaznačily, že by se jim dělo něco takového, co je předmětem tohoto řízení. Má za to, že jde o davovou psychózu, způsobenou blogem, který založili bývalí členové sdružení. V článku pak byly uvedeny samé polopravdy, použil je to, co se mu z komunálce se svědkem hodilo.  

Svědek xxx uvedl, že všechny tři poškozené zná z působení ve sdružení, nejprve s nimi byl v členském vztahu, později jako jejich vedoucí. Jednalo se o bezproblémové chlapce, inteligentní, přátelské. Domnívá se, že poškození jsou dostatečně inteligentní na to, aby si celou věc vymysleli. Článek v týdeníku označil za nepravdivý, přirovnal situaci k honu na čarodějnice. Uvedl, že si dovede představit, že jde o určitý pocit principu spravedlnosti a potřeby přisadit si svůj klacíček do ohně. Podle názoru svědka byly tzv. kapitanáty postaveny tak, aby si chlapci i děvčata mohli najít toho svého,  komu se chtějí svěřit. Myslí si, že šlo o děti ve věku, kdy si raději budou povídat s vedoucími, než s rodiči. Myslí si, že pokud by k takovému sexuálnímu jednání došlo, byli by schopni za ním přijít. Podrobně se svědek vyjádřil k dodržování hygieny na táborech, přičemž neuvedl, nic takového, co by nebylo řečeno již v předchozích výpovědích. Za zcela absurdní a nemožné označil, že by někdo z vedení strčil při saunování prst do konečníku některému z dětí. V další části výpovědi se svědek věnoval popisu událostí, které se odehrávaly v bytě obžalovaného, tedy promítání filmů a hře Caesar. Příchody a odchody do tohoto bytu byly vždy společné. Neví o tom, že by takové akce pořádal obžalovaný pro jednotlivce. Svědek nezaznamenal žádnou změnu v chování poškozených ani vůči obžalovanému, ani vůči sdružení až na tu hysterii, která nastala po vyjití článku v xxx.  

Svědek xxx uvedl, že si nevzpomíná, že by měl nějaké negativní zkušenosti se xxx, s jehož již výše vzpomínanou maminkou měl i on vcelku intenzivní kontakty, neboť byla velmi starostlivá a pečlivá. Ani s ostatními poškozenými nezaznamenal žádné problémy, nevzpomíná si na žádnou problematickou situaci. Svědek vypověděl i k dalším otázkám, týkajícím se dění ve sdružení tak jako svědek xxx .  

Další svědecké výpovědi byly se souhlasem státního zástupce a obžalovaného podle § 211 odst. 1 tr. řádu čteny.  

Jedná se o výpověď svědka xxx , který uvedl, že asi od šesté třídy  navštěvoval sdružení . K obžalovanému uvedl, že měl důstojnou pozici, všichni si ho vážili, u dětí měl autoritu. Vyjádřil se ke skutku pod bodem 1. a uvedl, že nezaznamenal, žádné stížnosti na dospělé. Potvrdil, že poškozený xxx spal s obžalovaným na jednom pokoji.  

Svědek xxx uvedl, že v letech 1995 až 2007 navštěvoval sdružení, postupně se stal kapitánem oddílu. Nezná nikoho konkrétního, kdo by mohl potvrdit, že se stalo to, co je předmětem tohoto řízení a tyto informace považuje za fámy.  

Svědkyně xxx se stala členkou sdružení v roce 1999/2000.  Jednání obžalovaného vůči ní je promlčeno. Spočívá v tom, že v rámci tzv. pohovoru v bytě obžalovaného jí tento začal osahávat na horní části těla, přesvědčoval ji, že se nemá bránit tomu, co je jí příjemné, snažil se jí líbat a osahávat přes tričko na prsou. Když se svědkyně zvedla s tím, že chce odejít, nijak jí v to nebránil, ale stoupl si mezi dveře a chtěl po svědkyni alespoň pusinku na rozloučení. Druhá nepříjemná událost se jí přihodila také v roce 2003 na táboře. Když ležela večer ve svém spacáku, přišel za ní obžalovaný, lehl si vedle ní, začal ji pošťuchovat a chtěl si přečíst její deník. Když mu ho nechtěla dát, začal ji lechtat, bylo jí to nepříjemné, obžalovaný ji začal zase osahávat, tentokrát už to bylo pod tričkem. Byla úplně paralyzovaná. Obžalovaný jí sahal i na zadek. Nakonec se ubránila a utekla do lesa. S touto událostí se nikomu nesvěřila, byla z toho zmatená a měla pocit, že je to její chyba. Měla pocit, že kdyby to někomu řekla, obrátilo by se to proti ní, protože v rámci oddílu to bylo považováno za normální. Svěřila se mladší sestře, která také chodila do sdružení a o několik let později i rodičům, kteří do chtěli dát i jejího mladšího bratra. K obžalovanému cítí záporné emoce.  

Na obžalovaného byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a klinické psychologie.  

 

Ve spisovém materiálu se nachází harmonogram oddílu pro semestr 2002/2003 z něhož je zřejmé, že zájezd do Paříže se konal v době od 27.10. do 2.11.2002. Součástí listinných důkazů je přepis debaty probíhající na internetu mezi některými členy sdružení.  

Ve věci provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich souhrnu tak, jak mu ukládá ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu. Výpovědi poškozených hodnotí soud jako zcela věrohodné, neboť nezjistil žádné takové skutečnosti, které by svědčily o opaku. Poškození xxx , xxx a xxx ve svých svědectvích vypověděli zcela  spontánně o tom, jaké traumatické zážitky měli ze sexuálního jednání obžalovaného. Typické pro ně pro všechny je to, že se tyto události, kterými byli zaskočeni v době svého dospívání, snažili ze své mysli vytěsnit, nikomu ve sdružení ani v rodině bezprostředně po události nic  neřekli a v podstatě si s nastalou situací nevěděli rady, byli z ní rozhození a považovali ji za  vlastní selhání. Tito tři poškození, kterých se kauza týká, nebyli jedinými oběťmi obžalovaného. Výpovědi svědků xx , xx a xx  svědčí o tom, že takovéto sexuální praktiky spočívající v mazlení, hlazení na intimních místech těla, masturbaci apod. ve spojení se sexuálními představami o nichž přitom obžalovaný mluvil, nebyly u obžalovaného ojedinělé a výjimečné. Toto chování obžalovaného zcela odpovídá tomu, co je k sexuální oblasti osobnosti obžalovaného uvedeno ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a klinická  psychologie. Jednání a chování obžalovaného k poškozeným bylo takového charakteru, jaký obžalovaný popsal, když líčil své intimní vztahy a praktiky s mladými muži, nimž podle jeho  vyjádření před znalcem začalo docházet po čtyřicátém roce jeho věku. Šlo o vztahy s muži kolem 18, 20 roku. Sex spíše spočíval v mazlení a vzájemné masturbaci. Jeho preferovanou erotickou fantazií jsou podle vlastního vyjádření mladé dívky. Nutno říci, že nejen obžalovaný je vysoce inteligentní osobou, takto se soudu jevily i osoby poškozených, kteří o praktikách obžalovaného hovořili bez negativních emocí, z čehož lze usoudit, že jednání obžalovaného na nich nezanechalo žádné negativní následky. Spíše bylo pro ně obtížné znovu po deseti letech oživovat špatné vzpomínky, které však nijak nesouvisí s jejich celkovým pozitivním náhledu na činnost ve sdružení. Pokud jde o osobu samotného obžalovaného, je charakterizován jako člověk s velkými vědomostmi, byl všemi respektován jako nejvyšší autorita. Svědkové hovoří o tom, že bylo ctí pobývat v jeho přítomnosti. Je proto zřejmé, že takováto osobnost je pro dospívající mládež i morální autoritou a je tedy naprosto pochopitelné, že si poškození nechali zážitky s obžalovaným, které jsou předmětem tohoto řízení, pro sebe. Jednání obžalovaného pro ně bylo nepochopitelné, zaskočilo je, nerozuměli tomu, co se stalo, a protože pocházelo právě od takovéto autority, nikomu o tom, co se stalo, nic neřekli. Přesto, že takovéto reakce připadají obžalovanému i dalším osobám z vedené sdružení – svědkové xxxx a xxx , nepochopitelné, neboť sdružení  vede děti k otevřenosti a důvěře, soud tyto reakce hodnotí jako zcela odpovídající  dané realitě. Prostředí společnosti se vymyká průměru, zaštiťuje se velkými ideály a pro děti a mládež bylo jistě velkým přínosem, což ostatně uvedli i poškození. Bylo ale i prostředím, které umožňovalo obžalovanému provádět nezákonné praktiky s dospívajícími dětmi, k čemuž měl neskonale mnoho příležitostí. Stejně tak ono saunování na táborech, o němž jak obžalovaný tak i výše zmínění svědkové tak zapáleně mluvili, když líčili očistu těla,  s následným koupáním v potoce které praktikovali všichni bez rozdílu věku a pohlaví nazí,  nebudí u soudu tak pozitivní emoce, jako u organizátorů této činnosti při vědomí následků,  k nimž tato nevázanost u individua, jakým je obžalovaný, vedla.

Pro xxx byl obžalovaný nejen autoritou, ale i jakýmsi náhradním otcem, neboť jeho rodiče byli rozvedení. Z jeho výpovědi je zřejmé, že kromě sexuálního zneužití zde byl ještě další problém. Poškozený uvedl, že právě této rodinné situace obžalovaný dovedl využívat, resp. zneužívat, dokázal ho psychicky vydeptat, úplně obrátit jeho hodnoty. O postavení obžalovaného v rámci sdružení si lze učinit obrázek i z toho, že tento mladý člověk ho považoval za boha a jako k takovému k němu vzhlížel.  

Obžalovaný považuje celou kauzu za vykonstruovanou, výpovědi poškozených za nepravdivé. Uvádí, že pokud by k takové situaci, která je předmětem tohoto řízení došlo, nezůstala by utajena. Tvrdí, že právě proto, že je ve sdružení taková otevřenost, nikdy nedojde k žádnému morálnímu poklesku nebo chování spojenému s erotickými výboji.  Stejného názoru jsou i svědkové xxx a xxx . Tak jako obžalovaný považují za technicky nemožné, že by mohl zasunout prst do konečníku poškozenému xxx tak, jak to popsal, aniž by si toho nikdo nevšiml. V poloze, kterou xx popsal – seděl v předklonu s lokty opřenými o kolena, jistě mohl obžalovaný takovýto pohyb udělat a také ho udělal.

Obžalovaný necítí žádnou vinu a celou kauzu a výpovědi poškozených považuje za organizovanou akci proti sdružení. Tvrdí, že ve sdružení vedli děti ke kultuře těla a ducha, jejich cílem bylo vzdělání. Obžalovaný nesouhlasí s tím, že poškození byli svěření jeho dozorem, on plnil ve sdružení funkci ekonomickou a organizační. Poškození na něm nebyli závislí, on se akcí zúčastňoval jen občas a dozor nad dětmi měli vedoucí jejich oddílů.  K této argumentaci obžalovaného soud uvádí, že o osobu svěřenou dozoru pachatele jde tehdy, když má pachatel právo a povinnost na ni dohlížet a bdít nad ní. Svěření dozoru vyplývá z konkrétní situace a není proto nutné konkrétní rozhodnutí ani ujednání oprávněných osob, ale vychází z faktického stavu, kdy dospělá osoba odpovídá za chování a stav osoby, která jí byla svěřena k dozoru. Takovéto situaci zcela odpovídá konkrétní situace, k níž došlo v projednávaném případě, zvláště typická je situace nastalá na výletě do Paříže. Je skutečně naivní se domnívat, že poškozený měl jinou šanci, než v Paříži zůstat. Protože byl jednáním obžalovaného, kterého považoval za morální autoritu, zaskočen a vzhledem ke svému věku se v ní nedovedl orientovat, choval se tak, že na sobě nedal nic znát a vše si nechal pro sebe. Je také třeba si uvědomit, že ne pro každého je lehké o takovéto choulostiví věci veřejně promluvit. Z výše uvedeného pak vyplývá i závislost dítěte, které obžalovaný využil ke svým sexuálním hrátkám. Lze hovořit o určitém způsobu psychického útlaku na poškozené, kdy obžalovaný zneužil svého vlivu, vyplývajícího z autority a zbožňování dětmi k jejich pohlavnímu zneužití. V tomto směru byly děti zcela konkrétně odkázány na obžalovaného, který je ovládal a tím byla omezena svoboda jejich rozhodování. Právě tohoto nedostatku úplné svobody pachatel využíval k realizaci svých záměrů. Jednání obžalovaného směřovalo k sexuálnímu vzrušení jeho i poškozeného při jeho aktivním jednání.  

Shora uvedené skutečnosti, k nimž soud dospěl hodnocením provedených důkazů, vyvracejí obhajobu obžalovaného, jeho výpověď činí nevěrohodnou a ze spáchání žalovaného trestného činu ho usvědčují. Soud tak dospěl k závěru, že obžalovaný naplnil zákonné znaky skutkové podstaty trojnásobného trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2  tr. zák. č. 140/1961 Sb. po stránce objektivní i subjektivní. Bylo prokázáno, že jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil osoby mladší patnácti let, přičemž zneužil závislosti  dětí na své osobě, když tyto děti byly svěřené jeho dozoru (výlet do Paříže) nebo v dalších  případech v širším smyslu slova, neboť obžalovaný byl osobností, kterou respektovali nejen  děti svěřené sdružení , ale i mládež a vedoucí činitelé tohoto sdružení.  

Pokud jde o otázku trestu, hodnotil soud společenskou nebezpečnost jednání obžalovaného, okolnosti případu i osobní profil obžalovaného včetně možností jeho nápravy.  Obžalovaný se dopustil tří samostatných trestných činů, mezi nimiž uplynula delší doba.  Nejedná se tedy o pokračující trestný čin. Trestného jednání se dopustil za účinnosti trestního zákona č. 140/1961Sb. a ustanovení trestního zákoníku není pro něj příznivější ve smyslu § 2  odst. 1 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. svým jednáním obžalovaný porušil zájem společnosti na  zdravé výchově dětí a mládeže i po stránce sexuální. Jeho „výchova“ v tomto směru je nezákonná. Lze pouze připustit, že se jednalo vzhledem k okolnostem případu a praktikám, které obžalovaný použil o méně závažné jednání, což je třeba promítnou do délky ukládaného trestu. Trestní sankce § 242 odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb., která je stanovena od dvou do deseti let odnětí svobody takto:  

Okolnosti případu svědčí o tom, že obžalovaný právě v době, kdy začal praktikovat sexuální styky s mladými muži, se stal vůdčí osobností sdružení a tak si otevřel cestu k dětem a mládeži a k tomu, že je mohl za jistých okolností zneužívat ke svým hrátkám a manipulacím. V těchto konkrétních případech se nejedná o tak závažné jednání, které by mělo vážnější následky. Ani sexuální praktiky, které obžalovaný s dětmi provozoval, nebyly drastické a poškození je postupně vytěsnili a nijak zásadně jim nezasáhly do života. Proto soud uložil trest odnětí svobody v trvání 2 roků, tedy na samé dolní hranici trestní sazby § 242  odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb. jako trest úhrnný dle § 35 odst. 1 téhož zákona. Výkon trestu byl podmíněně odložen na delší zkušební dobu v trvání 4 roků. Za zásadní soud považuje uložení trestu zákazu činnosti. Obžalovanému byl tento trest uložen na maximální možnou dobu, tedy na 10 roků. Po tuto dobu má obžalovaný zakázány veškeré činnosti, které souvisejí s prací s dětmi a mladistvými.  

Za takovéto situace,  

kdy souzené jednání je třeba hodnotit jako naprosté selhání výchovného pracovníka s dětmi a mládeží, je uložení trestu zákazu činnost naprosto nezbytné.  

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu k Městskému soudu v Praze.  

V téže lhůtě je třeba odvolání odůvodnit tak, aby bylo zřejmé, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo, vytýkány.  

 

V Praze dne 29.února 2012  

JUDr. Věra Bártová, v.r.  

předsedkyně senátu  

Za správnost vyhotovení: xxxx  

 

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 5 T 101/2011 ze dne 29.2.2012 je v právní  moci dne 12.12.2012 ve výroku 1, 3 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 9  To 194/2012 a výrok 2 dnem 12.12.2012 ve spojení s usnesením Městského soudu č.j. 9 To  194/2012.  

Vyznačila dne 27.3.2013 xxxx

Přečtěte si další

sp.zn.
54 T 10/2015
Odškodnění 200 000 Kč
Znásilnění s těžkými následky

 




ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY


Krajský soud v Ostravě jednal v hlavním líčení, v senátě složeném z předsedy
JUDr. Jiřího Richtera, přísedících Karla Ševčíka a Oldřicha Janků, a dne 12.4.2016 rozhodl
t a k t o:


Obžalovaný

xxxxxxxxx


nar, xxx ve xxx, trvale bytem xxx,


j e  v i n e n,


že


dne 6.6.2015 v dopoledních hodinách, ve xxx, ulice xxx, v bytě obytného domu obývaném xxxxxxx, nar. xxx, s níž udržoval partnerský vztah, negativně ovlivněn jak předchozím vlastním opakovaným selháním při pohlavním styku se jmenovanou, tak duševní poruchou, tzv. organických psychosyndromem, projevující se mj. větší popudlivostí, poté, kdy xxxxxxxxx vyčetl její předchozí partnerský vztah, ve vzteku znenadání reagoval tak, že xxxxx., oblečenou toliko v noční košili, hrubě fyzicky napadl bitím pěstmi do celého těla, včetně hlavy a obličeje, i kopáním do nohou, následně vzal z lednice rostlinu pórku, délky asi 50 cm, kterou chtěl zasunout xxxxxxxxxx do pochvy, pročež se snažil silou roztáhnout její nohy, což se mu však v důsledku její aktivní obrany nepodařilo, proto ji touto rostlinou pórku začal bít po celém jejím těle, pak svého jednání na krátkou dobu zanechal, v mezidobí opět xxxxxxxx vyčetl její předchozí partnerský vztah a následně pokračoval ve fyzickém násilí vůči jmenované nejdříve tak, že z kuchyňské linky uchopil do ruky velký kuchyňský nůž, který jí přiložil ke krku s výhružkami, že jí vypíchne oko, zapíchne, rozpáře přirození a zabije, za současného pronášení vulgárních nadávek a výčitek ve vztahu k sexuálním aktivitám, na to, aniž nožem xxxxxxxx jakkoli zranil, nůž odhodil na zem, načež vzal z lednice půl litrovou skleněnou lahev od lihoviny Fernet Stock s obsahem domácí pálenky, a to v úmyslu hrdlo této lahve zasunout xxxxxxxxxxxx do pochvy, což se mu, přes aktivní obranu a odpor jmenované, zejména pro fyzickou převahu opakovaně podařilo a s lahví násilně zasunutou v pochvě rovněž otáčel, v důsledku čehož xxxxxxxxxx pociťovala bolest, proto, při průběžné marné snaze jej odstrčit, jej rovněž prosila, aby jednání zanechal, na což reagoval tak, že vyňal lahev z pochvy poškozené, odšrouboval víčko uzávěru, krátce se napil a zbývající podstatnou část obsahu lahve vylil na tělo poškozené, kdy po celou dobu tohoto jednání xxxxxxxxxxx vulgárně nadával a vyčítal předchozí sexuální praktiky s bývalým přítelem, nakonec se podařilo xxxxxxxxx vymluvit na potřebu jít na toaletu, čehož využila a z bytu utekla k sousedům, kde vyčkala příjezdu přivolané hlídky policie, popsaným násilným jednáním poškozené xxxxxxxxx způsobil fyzická zranění, spočívající v mnohočetných krevních podlitinách lokalizovaných v oblasti hlavy, hrudníku a končetinách, pohmatovou bolestivost měkkých pokrývek lebních v temenní krajině hlavy oboustranně, krevní podlitiny v oblasti levé očnice a výrony do spojivky levého oka, zhmoždění měkkých tkání levého ramene, hřbetní strany levého předloktí a ruky, vnitřní plochy levého stehna s krevními podlitinami tamtéž, s celkovou dobou léčení v délce do 6 týdnů bez nutnosti hospitalizace,


dále utrpěla xxxxxxxxxxx psychickou újmu, a to tzv. posttraumatickou stresovou poruchu, která se u ní rozvinula jako reakce na tuto prožitou stresovou událost, s trvajícími psychickými obtížemi úzkostných a depresivních stavů, s projevy vegetativních symptomů – zejména bušení srdce, nervozita, třes celého těla, neklidný spánek s úzkostnými sny, vybavování děsivých vzpomínek na událost (tzv. flashbacky), a omezeními při běžném životě
spočívajícími v obavách či úzkosti z jiných osob, což vedlo až k odstěhování z dřívějšího bydliště, projevující se dlouhodobě, s mírným zlepšením stavu až do současnosti,


t e d y 


jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, spáchal takový čin jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a se zbraní, a způsobil takovým činem těžkou újmu na zdraví,



č í m ž   s p á c h a l 


zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2, písm. a), c), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku,



a   o d s u z u j e   s e 


Dle § 185 odst. 3 trestního zákoníku, za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody na 3 (tři) roky.


Dle § 81 odst. 1, § 85 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v délce 5 (pěti) roků.


Dle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému xxxxxxx ukládá zaplatit na náhradu majetkové škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ 41197518, sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, peněžní částku ve výši 5.133,-Kč.


Dle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému xxxxxxx ukládá zaplatit na náhradu nemajetkové újmy poškozené xxxxxxxx, nar. xxx, bytem xxx, peněžní částku ve výši 200.000,-Kč.


Dle § 229 odst. 2 trestního řádu se poškozená xxxxx odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.


O d ů v o d n ě n í :


Na podkladě dokazování, provedeného u hlavního líčení, vzal soud za prokázaný následující skutkové okolnosti a skutkový děj:



- dne 6.6.2015 v dopoledních hodinách, ve xxx, ulice xxx, v bytě obytného domu obývaném xxxxxxxxxxxx., nar. xxx, s níž udržoval partnerský vztah, negativně ovlivněn jak předchozím
vlastním opakovaným selháním při pohlavním styku se jmenovanou, tak duševní poruchou, tzv. organických psychosyndromem, projevující se mj. větší popudlivostí, poté, kdy xxxxxxx  vyčetl její předchozí partnerský vztah, ve vzteku znenadání reagoval tak, že xxxxxxxxx, oblečenou toliko v noční košili, hrubě fyzicky napadl bitím pěstmi do celého těla, včetně hlavy a obličeje, i kopáním do nohou, následně vzal z lednice rostlinu pórku, délky asi 50 cm, kterou chtěl zasunout xxxxxxxxx. do pochvy, pročež se snažil silou roztáhnout její nohy, což se mu však v důsledku její aktivní obrany nepodařilo, proto ji touto rostlinou pórku začal bít po celém jejím těle, pak svého jednání na krátkou dobu zanechal, v mezidobí opět xxxxxxxxxxxx vyčetl její předchozí partnerský vztah a následně pokračoval ve fyzickém násilí vůči jmenované nejdříve tak, že z kuchyňské linky uchopil do ruky velký kuchyňský nůž, který jí přiložil ke krku s výhružkami, že jí vypíchne oko, zapíchne, rozpáře přirození a zabije, za současného pronášení vulgárních nadávek a výčitek ve vztahu k sexuálním aktivitám, na to, aniž nožem xxxxxxxxxx jakkoli zranil, nůž odhodil na zem, načež vzal z lednice půllitrovou skleněnou lahev od lihoviny Fernet Stock s obsahem domácí pálenky, a to v úmyslu hrdlo této lahve zasunout xxxxxxxxx do pochvy, což se mu, přes aktivní obranu a odpor jmenované, zejména pro fyzickou převahu opakovaně podařilo a s lahví násilně zasunutou v pochvě rovněž otáčel, v důsledku čehož xxxxxxx. pociťovala bolest, proto, při průběžné marné snaze jej odstrčit, jej rovněž prosila, aby jednání zanechal, na což reagoval tak, že vyňal lahev z pochvy poškozené, odšrouboval víčko uzávěru, krátce se napil a zbývající podstatnou část obsahu lahve vylil na tělo poškozené, kdy po celou dobu tohoto jednání xxxxxxxxx vulgárně nadával a vyčítal předchozí sexuální praktiky s bývalým přítelem, nakonec se podařilo xxxxxxxxx vymluvit na potřebu jít na toaletu, čehož využila a z bytu utekla k sousedům, kde vyčkala příjezdu přivolané hlídky policie.

Popsaným násilným jednáním způsobil obžalovaný xxxxxxxxx poškozené xxxxxxx fyzická zranění, spočívající v mnohočetných krevních podlitinách lokalizovaných v oblasti hlavy, hrudníku a končetinách, pohmatovou bolestivost měkkých pokrývek lebních v temenní krajině hlavy oboustranně, krevní podlitiny v oblasti levé očnice a výrony do spojivky levého oka, zhmoždění měkkých tkání levého ramene, hřbetní strany levého předloktí a ruky, vnitřní plochy levého stehna s krevními podlitinami tamtéž, s celkovou dobou léčení v délce do 6 týdnů bez nutnosti hospitalizace.


V důsledku jednání obžalovaného xxxxxxxxx dále utrpěla poškozenáxxxxxxxxxxxx psychickou újmu, a to tzv. posttraumatickou stresovou poruchu, která se u ní rozvinula jako reakce na tuto prožitou stresovou událost, s trvajícími psychickými obtížemi úzkostných a depresivních stavů, s projevy vegetativních symptomů – zejména bušení srdce, nervozita, třes celého těla, neklidný spánek s úzkostnými sny, vybavování děsivých vzpomínek na událost (tzv. flashbacky), a omezeními při běžném životě spočívající v obavách či úzkosti z jiných osob, což vedlo až k odstěhování z dřívějšího bydliště, projevující se dlouhodobě, s mírným zlepšením stavu až do současnosti.




Krajský soud provedl v hlavním líčení dokazování, z něhož je možno
konstatovat zejména následující údaje a informace.



Výpověď obžalovaného


Obžalovaný xxxxxxxxxx.

(č.l.62-63, 65-66, 226-229)


Podstatou obhajoby obžalovaného, jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení, bylo   tvrzení, že si na kritické momenty vytýkaného jednání nepamatuje. Jednotlivé verze popisu, včetně konkrétních sdělovaných údajů, se však odlišují.


V první výpovědi v přípravném řízení, v procesním postavení obviněného, realizované dne 8.6.2015, tedy téměř bezprostředně po incidentu, ke dni 6.6.2015 uvedl, že toho dne byl od ranních hodin v bytě xxxxxxxxx., neboť u ní z předchozího dne přespal. Dopoledne spolu normálně komunikovali, začali se hádat až někdy kolem poledne. Důvodem hádky byl bývalý přítel poškozené, bylo to „kvůli posteli“ (myšleno v sexuální oblasti). V průběhu hádky praštil xxxxxx do ramene, následně z bytu odešel. Poté se vrátil zpět do tohoto bytu, tam již byla městská policie, kterou byl zadržen. Toho dne žádné alkoholické nápoje nepožíval, vzal si pouze standardně užívané léky na krevní tlak. Ke konkrétním dotazům připustil, že měl toho dne v ruce pórek, s nímž praštil o kuchyňskou linku, xxxxxxxx s tímto pórkem neudeřil. Dále takto uvedl, že držel i lahev od lihoviny Fernet, v níž byla domácí slivovice. Tuto láhev vzal z lednice, napil se z ní a položil ji na stůl, nic jiného s touto lahví neprováděl. Stejně tak připustil, že xxxxx slivovicí polil, z jakého důvodu to udělal, neví, „prostě mu nepracoval mozek“. K dalším konkretizujícím dotazům, vztahujícím se ke konkrétnímu jednání vůči poškozené xxxxxxxxx, uvedl, že si nic dalšího nepamatuje.


V další výpovědi, realizované dne 24.9.2015, v návaznosti na změnu právní kvalifikace stíhaného jednání, k podstatě věci uvedl, že si nevybavuje, co toho dne dělal, měl výpadek paměti. Pokud se vytýkaného jednání dopustil, mrzí jej to, už kvůli poškozené, s níž žil v partnerství celkem dobře. Nicméně jednou mu něco řekla, čímž jej ponížila „jako chlapa“, bylo to v souvislosti se sexuálním stykem. Porovnávala jej se svým bývalým přítelem. Ve vztahu k vytýkanému jednání projevil lítost s tím, že po události se zhroutil, navštěvuje psychiatra, který mu ordinoval léky na spaní a uklidnění. Pracuje u bezpečnostní agentury xxxxxxxxx, jako bezpečnostní pracovník ve firmě xxxxxxxx.


U hlavního líčení primárně uvedl, že to, co je mu kladeno za vinu, je přehnané, například okolnost údajného vyhrožování nožem. Ke svému soužití s poškozenou xxxxxxxxx uvedl, že se poznali po jeho nastěhování do domu, nejdříve se potkávali, poté se sblížili. Měli byty nad sebou, vzájemně se navštěvovali, jejich vztah byl normální, jezdili na výlety, pobývali  společně se svými rodinami. Měli spolu rovněž intimní kontakty, ale z jeho strany to bylo po sexuální stránce špatně, pravděpodobně z důvodu problémů s prostatou. Nedokáže si vysvětlit, jak k vytýkanému jednání mělo dojít, nikdy v minulosti se ničeho podobného nedopustil. K tomu, co je mu kladeno za vinu došlo za situace, kdy s xxxxxxxxxx měli normální dobrovolný pohlavní styk, tato jej však začala srovnávat s jejím předchozím přítelem – motorkářem, který měl být v sexuální oblasti „lepší“. Na další průběh událostí si nepamatuje, neboť po tomto výroku se mu udělalo špatně, před očima měl tmu a neví, co dělal. K dotazům uvedl, že si nepamatuje, že by před incidentem ze dne 6.6.2015 mělo dojít z jeho strany k jinému útoku vůči xxxx. S xxxxxxxx žádné spory neměli, nedokáže si vysvětlit, z jakého důvodu jmenovaná uvedla takové skutečnosti. K dalším dotazům, zejména v návaznosti na předchozí výpovědi, připustil pouze, že se z lahve s alkoholem jednou napil, rovněž připustil úder do ramene poškozené, na další okolnosti si nepamatuje.




Svědecké výpovědi


Svědkyně – poškozená xxxxxxxxxxx

(č.l.67-69, 229-232)


Z hlediska její výpovědi je možno konstatovat, že skutkové okolnosti popsala opakovaně tak, jak jsou prezentovány ve výrokové části tohoto rozsudku, i v odůvodnění výše. K tomu doplnila, že tento fyzický útok ze dne 6.6.2015 byl fakticky vyvrcholením dlouhodobějších problému v partnerském soužití s obžalovaným xxxxxx. K tomu uvedla, že společně s xxxxxxxxx žili ve stejném domě ve xxx, měli byty nad sebou, po prvotních kontaktech se sblížili a následně spolu udržovali blízky partnerský vztah, včetně pohlavních styků. V sexuální oblasti se však u obžalovaného příležitostně projevovaly problémy, s nimiž se  tento obtížně vyrovnával, přestože jej sama uklidňovala. Postupem doby stále více narážel  na jejího předchozího přítele, dožadoval se informací o sexuálních stycích s ním. U obžalovaného se začala projevovat zvýšená žárlivost, připadalo jí, že ji tento vnímá jako svůj majetek. Vedle popisu incidentu z 6.6.2015 svědkyně popsala rovněž předchozí incident ze dne 4.6.2015, který vyplynul z obdobných okolností jako incident následný. V rámci snahy o pohlavní styk došlo k problémům u obžalovaného, což ona sama nijak neřešila, ale vnímala, že to xxxxxxxx vadí, je z toho nešťastný. Měl obavu, že v důsledku tohoto selhání by se   mohla vrátit ke svému bývalému příteli, tuto představu si nenechal vymluvit. Uvedeného dne po snídani se oblékli s tím, že pojedou do Ostravy, zcela náhle a nečekaně ji však  obžalovaný odhodil na postel, kde ji začal fackovat na hlavu, čemuž se bránila. Následně pak sám obžalovaný jednání zanechal a šel do auta. Přesto, že ji zbil, šla za ním do auta a jeli do Ostravy, kde byli nakupovat. V průběhu dne i večera ji stále vyčítal předchozího přítele. Večer se uklidnil, zůstal u ní přes noc. Další den, tj. pátek 5.6.2015, byl zcela klidný a omlouval se jí, co předchozího dne provedl. Ke konkrétním dotazům ohledně zranění v důsledku incidentu ze dne 6.6.2015 poškozená popsala mechanismus napadení i způsobená zranění s tím, že toho dne ji „mlátil hodně“, do celého těla, připadala si jako „boxovací míč“. Rovněž uvedla, že předmětné jednání zanechalo výrazné důsledky i na její psychické stránce, neboť do současnosti navštěvuje psycholožku. Psychické problémy se projevovaly v tom, že byla plačtivá, nervózní, nic ji nebavilo, špatně spala, stále myslela na to, co se stalo. Tyto vzpomínky se jí vrací dodnes. Od napadení nikde nechodila, je stále v těsném kontaktu se svou dcerou a její rodinou. Rovněž se po incidentu odstěhovala z bytu, kde k napadení došlo, od té doby bydlí u své dcery.


Za splnění podmínek § 211 odst. 1 trestního řádu byly čteny protokoly o výpovědi svědků xxxxxxx. (č.l.83-88) a xxxxxxxx (č.l.90-94). Jmenovaní, jako tehdejší sousedé poškozené xxxxxxx v domě ve xxx, ulice xxx, popsali situaci, k níž došlo dne 6.6.2015. Kolem poledních hodin u jejich bytu zazvonila xxxxxxxxxx, měla oblečenou pouze noční košili a byla celá zbitá, což bylo zjevné z viditelných zranění. Rovněž byla velmi rozrušená, v šoku. Žádala je, aby zavolali policii, že byla napadena druhem (obžalovaným), z bytu se dostala poté, kdy využila situace odchodu na WC. Za dané situace proto přivolali policii a lékařskou pomoc. Svědek Xxxxxx Xxxxxxx dále uvedl, že když vyhlížel příjezd policie, viděl obžalovaného xxxxxxx pobíhat v šortkách kolem jejich domu, kdy hledal xxxxxxxxxx. Po příjezdu hlídky městské policie pak byl zadržen. Po příjezdu vozidla záchranné služby byla xxxxxxxxx  ošetřena již mimo jejich byt a poté odvezena do nemocnice. Jaké měly být důvody napadení xxxxxx ze strany obžalovaného xxxxxx, svědkové neví, v důsledku fyzického i psychického stavu se jí sami nijak nevyptávali. Bylo na ní však zjevně vidět, že je „domlácená“, měla viditelná zranění zejména v obličeji, měla nateklou ruku a stěžovala si, že ji tato bolí, rovněž, že ji bolí hlava a celé tělo.


K návrhu obhajoby byl v průběhu hlavního líčení nově vyslechnut svědek xxxxxxxxxxx (č.l.237-238), kdy k realizaci výslechu tohoto svědka soud přistoupil zejména z toho důvodu, že se nacházel a vyčkával před jednací síní. Jmenovaný sdělil, že je přítelem vnučky obžalovaného xxxxxxxx. Obžalovaného vykreslil v pozitivním světle, se zdůrazněním, že není konfliktní typ, alkohol nepije. V dřívějším partnerství obžalovaného a poškozené žádné konflikty nezaznamenal.




Znalecké posudky


K osobě obžalovaného byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, k jehož závěrům byl znalec vyslechnut v hlavním líčení (č.l.121-129, 233-236). Znalec konstatoval, že u obžalovaného shledal duševní poruchu – organickou poruchu osobnosti (organický psychosyndrom), jehož podstatou je lehce porušená mozková činnost v důsledku arteriosklerotických změn cév mozku. Tato duševní porucha se obecně projevuje neurotickými potížemi – lítostivostí, zhoršenou náladou, poruchami spánku, bolestmi hlavy či větší popudlivostí. Tato porucha se u obžalovaného projevovala i v době posuzovaného jednání, a to sklonem k větší popudlivosti a větší zabíravosti na své méně podstatné tělesné a vztahové potíže. U obžalovaného nebyla zjištěna sexuální deviace. Byl u něj zjištěn útlum sexuality, jak v důsledku věku, tak v důsledku srdečně cévního onemocnění. Z hlediska vymezení ovládacích a rozpoznávacích schopností v kritické době znalec konstatoval, že schopnost rozpoznat společenskou nebezpečnost jednání byla zcela zachována a nenarušena, schopnost ovládací byla lehce snížena v důsledku vymezené duševní poruchy, kdy bylo možno předpokládat větší impulsivitu a menší snížení korektivních mechanismů. Šlo zejména o nezvládnutelné afektivní jednání, snížení korektivních mechanismů a posun hodnotového schématu v oblasti sexuality. Snížení ovládací schopnosti však nebylo významné, kdy s přihlédnutím ke všem posuzovaným skutečnostem znalec nakonec konstatoval, že tak mohlo být maximálně do poloviny celkového rozpětí pásma. V dané souvislosti se znalec zaobíral i problematikou léku Lexaurin, jehož aplikace u obžalovaného byla v průběhu dokazování zmíněna. Dle znalce Lexaurin obecně snižuje aktivitu, bdělost a činorodost člověka, ale byly zaznamenány i případy, kdy působil opačně, zvyšoval zmatenost, nekoordinované jednání až agresivitu (jedná se o informace z lékařské literatury), on sám v praxi nic takového dosud nezaznamenal. Lék Lexaurin by měl užívat pravidelně, pokud dojde ke změně užívání nebo k vynechání, reakce může být horší nebo nepředvídatelná, zejména se může zvýšit psychomotorická instabilita, neklid, nervozita a sklon k nepředvídatelným reakcím. Pokud znalci z výpovědi poškozené byly předestřeny sdělené žárlivecké tendence obžalovaného, konstatoval, že hlavním činitelem mohla bát snížená sexualita obžalovaného obecně, negativní vnímání tohoto faktoru a následně nepřiměřené reakce v této oblasti.Znalec nenavrhuje žádná medicínská opatření, je názoru, že osoba obžalovaného by se ve vztahu k protispolečenskému jednání mohla vyvíjet tak, že prožité by mohlo být dostatečným korektivem případného dalšího nekonformního jednání.


K osobě poškozené xxxxxxx byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, kdy znalec byl vyslechnut v hlavním líčení (č.l.133-139, 232-233). Znalec konstatoval, že v důsledku jednání ze dne 6.6.2015 byla poškozená těžce duševně traumatizována, a to urážkami, vulgarismy, vyhrožováním zraněním, pořezáním i zabitím, což vyvolalo úzkostný a depresivní stav s veškerou vegetativní a orgánovou reaktivitou. Jmenovaná trpí posttraumatickou stresovou poruchou, která se u ní plně rozvinula jako přímý důsledek této stresové události. Posttraumatická stresová porucha se rozvinula u poškozené v průběhu několika týdnů, jako vývoj z akutní stresové reakce, jež vznikla bezprostředně po stresových událostech. V době vyšetření a primárního zpracování posudku se posttraumatická stresová porucha nacházela v akutní fázi, přičemž není možno předikovat, zda v daném případě dojde k plnému či částečnému uzdravení anebo, zda porucha přejde v chronickou s trvalými následky. Posttraumatická stresová porucha je závazné psychické onemocnění, vznikající na podkladě traumatických stresových událostí, kde se obvykle kombinuje tělesné zranění se závažnou psychickou událostí. Akutní reakce na stres vzniká okamžitě, posttraumatická stresová porucha se rozvíjí pozvolna, obvykle v intervalu 6 až 8 týdnů po stresové události. Mezi její příznaky patří mj. denní a noční návaly stresových zážitků (tzv. flashbacky), depresivní nálady, chronická intenzivní úzkost a obavnost, fobie různého rázu, panické stavy, vegetativní reagování z oblastí kardiální, gastrointestinální, dále poruchy spánku, soustředivosti, kognice a výkonnosti. Tyto příznaky v plně rozvinutém stavu byly zjištěny rovněž u posuzované poškozené. U hlavního líčení znalec doplnil, že vyjma posttraumatické stresové poruchy žádné další negativní faktory na duševní stav zjištěny nebyly. Jmenovaná žila standardním způsobem života, nebyla nijak v průběhu života omezována. Byla osobou plně duševně zdravou a plně výkonnou. Pokud byly u poškozené v dřívější minulosti zaznamenány faktory, které se mohly dotýkat jejího duševního stavu, pak tyto nemají žádnou přímou souvislost s aktuálně diagnostikovanou posttraumatickou stresovou poruchou.


Dle § 211 odst. 5 trestního řádu provedl soud k důkazu znalecký posudek, předložený zmocněncem poškozené ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu nemajetkové újmy (č.l. 205-224,239). Z předmětného znaleckého posudku, zpracovaného znalcem aprobovaným v oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, vyplývá, že dle příslušných klasifikačních mechanismů (MKF, MKN) byla výše nemateriální újmy vyjádřena částkou 927.737,-Kč (č.l.211).




Listinné důkazy


Dle § 213 odst. 1 trestního řádu realizoval soud následující důkazy listinné:


- protokol o ohledání místa činu s fotodokumentací a seznamem stop, č.l.3-9,

- protokol o prohlídce těla poškozené xxxxxxx s fotodokumentací, č.l.10-15,

- protokol o prohlídce těla obžalovanéhoxxxxxx s fotodokumentací, č.l.16-20,

- vyčíslení škody VZP, č.l.99, 103-105,

- odborné lékařské vyjádření ke zranění poškozené , č.l.107,

- odborné vyjádřené OKTE, odvětví genetika, č.l.110-111,

- lékařské zprávy k osobě poškozené., regresní hlášení, č.l.145-147,

- lékařská zpráva k osobě obžalovaného., č.l.149,

- zpráva praktické lékařky MUDr. xxxx., č.l.151,

- záznamy o zkoušce na zjištění alkoholu v dechu, č.l.164-165,

- zprávy k osobě obžalovaného, č.l.179-183,

- uplatnění nároku poškozené na náhradu škody, likvidace značného – materiály
  předložené zmocněncem před zahájením dokazování.


Z výše konstatovaných listinných důkazů lze zdůraznit zejména fotografie poškozené, dokumentující zranění na obličeji a těle (četné hematomy), lékařskou zprávu k osobě jmenované z období bezprostředně po incidentu a odborné lékařské vyjádření k vyhodnocení zjištěného fyzického poranění. V lékařské zprávě, vyplývající z vyšetření dne 6.6.20215 v 13:01 hodin, se podává, že na jejím těle – na hlavě, končetinách a hrudníku – byly zjištěny četné hematomy, nicméně k zjištěné fraktuře 6. žebra v zadní axilární čáře (dle rtg) bylo konstatováno, že tato nemá charakter čerstvé fraktury. V rámci gynekologického vyšetření nebyla zjištěna žádná poranění genitálií.




Hodnocení důkazů


Po provedeném dokazování hodnotil soud všechny provedené důkazy ve
smyslu ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu, načež dospěl k níže rozvedeným
závěrům.


Z důkazního hlediska je nalézací soud přesvědčen, že bylo provedeno dokazování v dostatečném rozsahu a umožňuje mu ve věci meritorně rozhodnout. Na základě hodnocení provedených důkazů, ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení, dospěl soud k jednoznačnému závěru, že z hlediska ustanovení § 89 odst. 1 písm. a, b) trestního řádu, bylo prokázáno, že se obžalovaný dopustil jednání popsaného ve výrokové části tohoto rozsudku.


Důkazní situaci tvoří na straně jedné postoj obžalovaného, na straně druhé usvědčující důkazy, ať již ve formě svědeckých výpovědí či důkazů listinných. Postoj obžalovaného, resp. jeho obhajobu, lze vyhodnotit spíše jako vyhýbání se přímé konfrontaci s realitou vlastního jednání. V podstatě tak nepopřel spáchání vytýkaného deliktu, v některých aspektech připustil ve velmi obecných relacích některé z jeho fází, v globále se však spíše uchýlil k tvrzení, že si na průběh případného konfliktu nepamatuje. Jedná se o uplatněnou obhajobu obžalovaného, na tomto místě je vcelku nadbytečné zjišťovat či dovozovat, zda má skutečně jakýkoli medicínský podtext, či zda se jedná toliko o vědomý či nevědomý obranný mechanismu, zejména ve vztahu ke způsobenému následku. Lze konstatovat, že obžalovaný je ze svého jednání zcela jednoznačně usvědčován, zejména přímým důkazem, kterým je výpověď poškozené navazují i další provedené důkazy, resp. s ní zcela korespondují, nebyly shledány žádné skutečnosti, které by svědčily o nevěrohodnosti jmenované. V daných souvislostech lze zdůraznit svědecké výpovědi svědků xxxxxx a xxxxx, fotografickou dokumentaci zranění poškozené a v neposlední řadě lékařské vyšetření poškozené s konstatovanými zraněními, nedává žádný prostor pro případné odchylky, a to časové i skutkové, od verze, kterou sdělila poškozená  ve své výpovědi. Popis incidentu, jak jej popsala poškozená, koresponduje rovněž s protokolem o ohledání místa činu, zejména pak pořízenou fotodokumentaci, na níž jsou v bytě zachyceny předměty, s nimiž měl obžalovaný manipulovat a užít je k násilí vůči poškozené – půllitrová lahev od lihoviny zn. Fernet a pórek. Vzhledem k tomu, že poškozená z bytu utekla a uchýlila se k manželům xxxx. lze dovodit, že neměla přístup do bytu před zákrokem policie, tudíž existence těchto předmětů, které, dle jejího popisu, měly být použity k násilí vůči její osobě je zcela reálná. V širším kontextu lze konstatovat, že chování obžalovaného xxxxxxxxx vůči poškozené xxxxxxxxxx vykazovalo deficit pozitiv již v delším časovém úseku, kritická situace byla toliko vyústěním problémového přístupu jmenovaného v jejich vztahu v oblasti sexuálního života.




Právní kvalifikace


Skutkový dej, ustálený provedeným dokazováním, tak jak je popsán ve výroku rozsudku, byl předmětem právního posouzení.


Trestného činu (§ 13 odst. 1 trestního zákoníku) znásilnění, dle § 185 odst.1 trestního zákoníku, se dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku.


Kritéria kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu pachatel naplní:

- dle § 185 odst. 2, písm. a) trestního zákoníku, spáchá-li takový čin souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,

- dle § 185 odst. 2, písm. c) trestního zákoníku, spáchá-li takový čin se zbraní,

- dle § 185 odst. 3, písm. c) trestního zákoníku, způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.


Objektem trestného činu znásilnění, dle § 185 trestního zákoníku, je svoboda rozhodování člověka ve sféře pohlavního života. Předmětem útoku je živý člověk, bez ohledu na pohlaví, věk nebo sexuální orientaci a případně další okolnosti či faktory. Pohlavním stykem je jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, jejichž podstatou je fyzický kontakt s druhou osobou, kdy pachatel koná na těle oběti sexuální praktiky, anebo jde o vzájemné pachatelem vynucené jednání s poškozeným v sexuální sféře. Za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží se považuje zejména situace, kdy průnik do pohlavního orgánu ženy je nahrazován jiným mechanismem, např. jakýmkoli předmětem. Srovnatelný způsob se souloží zde spočívá v tom, že se simulovaným mechanismem navozuje situace stejná, jako když do vagíny (pochvy) ženy pronikne mužský pohlavní úd. Pojmem násilí se rozumí použití fyzické síly k eliminaci odporu, přičemž takové násilí je prostředkem nátlaku pachatele na napadeného a prostředkem k dosažení záměru proti jeho vůli.


Dle 118 trestního zákoníku je trestný čin spáchán se zbraní, jestliže pachatel užije zbraně k útoku; zbraní se rozumí cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.






Za způsobení těžké újmy se považuje jakékoli jednání, jehož následkem je těžká újma na zdraví, vymezená ustanovením § 122 trestního zákoníku.


Z hlediska užití adekvátní právní kvalifikace tak lze konstatovat, že v provedeném trestním řízení bylo jednoznačně prokázáno a ve výroku rozsudku specifikováno, že obžalovaný , za použití hrubého fyzického násilí, realizoval vůči poškozené Xxxxxxx Xxxxxxxxx sexuální praktiky, srovnatelné se souloží. Vzhledem ke skutečnosti, že přinejmenším užití láhve činilo takový útok důraznějším, je nutno tento faktor vyhodnotit ve smyslu § 118  trestního zákoníku, specifikovaného výše. Z hlediska okolností skutku, zejména charakteru útoku vůči poškozené lze konstatovat, že důsledky incidentu, vedle samotného fyzického poranění, na psychické zdraví poškozené rozhodně nelze vnímat jako nereálné. Jak vyplývá z provedených důkazů, v přímé návaznosti na projednávaný skutek se u poškozené projevily dlouhodobé psychické obtíže, které byly znalcem z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie jednoznačně vyhodnoceny jako posttraumatická stresová porucha. Jedná se tedy o aspekty dlouhodobě a významně negativně ovlivňující kvalitu života poškozené, v porovnání s předchozím, což lze vyhodnotit jako vážnou poruchu zdraví a v souladu s aplikovanou soudní praxí vyhodnotit jako těžkou újmu na zdraví dle § 122 odst. 2, písm. i) trestního zákoníku. O příčinné souvislosti mezi stíhaným skutkem, spáchaným obžalovaným, a vzniku této poruchy zdraví u poškozené, nemůže být pochyb.


Dle ustanovení § 15 odst. 1, písm. a) trestního zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.


Vedle úmyslného zavinění je trestný čin spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. (§ 16 odst. 1, písm. a) trestního zákoníku)



Při úvahách o formě, resp. formách, zavinění (subjektivní stránka trestného činu) dospěl soud k závěru, že je nutno rozlišit mezi základní a kvalifikovanou skutkovou podstatou uvedeného trestného činu. Ve vztahu k základní skutkové podstatě (§ 185 odst. 1), obžalovaný spáchal skutek, popsaný ve výroku rozsudku, v úmyslu přímém dle § 15 odst.1, písm. a) trestního zákoníku, neboť zcela cíleně násilím vynucoval na poškozené realizaci sexuálních praktik, charakterizovaných jako pohlavní styk, byť v daném případě provedený nikoli přímou souloží, nýbrž způsobem se souloží srovnatelným. Stejnou formu zavinění je možno shledat i z hlediska kvalifikované skutkové podstaty dle § 185 odst. 2 trestního zákoníku, neboť tato se vztahuje ke způsobu jednání, podřazeného základní skutkové podstatě. Jinou situaci stran formy zavinění je nutno shledat v případě naplnění kvalifikované skutkové podstaty dle § 185 odst. 3 trestního zákoníku, vyjadřující způsobení závažnějšího následku, kdy nelze dovodit úmysl pachatele (a to ani ve formě úmyslu nepřímého) způsobit poškozené těžkou újmu na zdraví. Nicméně okolnosti skutku, jeho hrubost a intenzita dávají dostatečný podklad pro závěr o tom, že pro způsobení závažnějších následků v psychice oběti postačují i standardní vědomosti běžného člověka.


Po vyhodnocení všech výše uvedených skutečností proto soud kvalifikoval jednání obžalovaného, přesně popsané ve výrokové části tohoto rozsudku, jako zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2, písm. a), c), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Z hlediska ustanovení § 14 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku, lze předmětné jednání pojmově vyhodnotit jako zvlášť závažný zločin.




K osobě obžalovaného


Z provedeného dokazování nevyplývají k osobě obžalovaného xxxxxxxxxx žádné významné ani negativní skutečnosti. Dle zpráv ČSSZ a úřadu práce je jmenovaný poživatelem invalidního důchodu prvního stupně, od 1.1.2014 byl poživatelem sociální dávky – příspěvku na bydlení. Dle vlastního vyjádření je aktuálně zaměstnán u společnostixxxxxxxx jako ostraha pro objekt xxxxxxxxxx v Nošovicích. Dle zprávy z místa bydliště nebyl projednáván v přestupkovém řízení. V opise rejstříku trestů nemá dosud žádný záznam. 




Ukládání trestu


Při úvahách o trestu hodnotil soud všechny zákonné okolnosti, rozhodné pro jeho druh a výměru, z hledisek ustanovení § 39 trestního zákoníku 40/2009 Sb. Podle citovaného ustanovení


odst. 1)


Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy; dále přihlédne k chování pachatel po činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, a  pokud byl označen jako spolupracující obviněný, též k tomu, jak významným způsobem  přispěl k objasnění zvlášť závažného zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve  spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny nebo pomohl zabránit pokusu nebo dokonání takového trestného činu. Přihlédne také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele.


odst. 2)


Povaha a závažnost trestného činu jsou určování zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem.


odst. 3)


Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem (§ 41 a 42), k době, která uplynula od spáchání trestného činu, k případné  změně situace a k délce trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu. Při posouzení přiměřenosti délky trestního řízení soud přihlédne ke složitosti věci, k postupu orgánů činných v trestním řízení, k významu trestního řízení pro pachatele a k jeho jednání, kterým přispěl k průtahům v trestním řízení.


odst. 7)


Získal-li nebo snažil-li se získat pachatel trestným činem majetkový prospěch, přihlédne k tomu soud při stanovení druhu trestu a jeho výměry.


V tomto konkrétním případě soud, v rámci citovaného ust. § 39 odst. 2 trestního zákoníku, konstatuje, že uvedené demonstrativní znaky zvyšují stupeň škodlivosti trestného činu. Obžalovaný svým jednáním hrubým způsobem porušil významné zájmy společnosti chráněné trestním zákonem, a to jednám zájem na svobodné volbě v oblasti sexuálního života a jednak zájem na ochraně lidského zdraví. Ve vztahu ke způsobu provedení činu, jak již pojednáno výše, lze na jedné straně konstatovat, že obžalovaný jednal vůči poškozené bezdůvodně značně hrubým způsobem. Na straně druhé je však současně nutno vzít v potaz jeho negativní rozpoložení v důsledku ovlivnění předchozím vlastním opakovaným selháním při jejich dobrovolném pohlavním styku v souvislosti s přítomností duševní poruchy, tzv. organického psychosyndromu, projevují se mj. větší popudlivostí. Je samozřejmé, že ani tyto faktory nejsou omluvou pro jednání obžalovaného, nicméně v jejich rámci je toto více uchopitelné z motivačního hlediska. Jednání obžalovaného tak získává na charakteru situační nahodilosti a nelze je vyhodnotit jako plánovaný či cílený akt.


U obžalovaného, který dosud neměl žádný evidovaný konflikt se zákonem, je proto zřejmé, že se jednalo (v rámci jeho života) o ojedinělé vybočení z jinak společensky konformního a bezproblémového životního stylu.


Ve výše uvedených souvislostech proto u obžalovaného nebylo shledáno žádných přitěžujících okolností dle § 42 trestního zákoníku. Na druhé straně, jako okolnosti polehčující, dle § 41 písm. n, o) trestního zákoníku vyhodnotil soud projevenou lítost obžalovaného ve vztahu ke spáchanému jednání i skutečnost, že před spácháním činu vedl řádný život.


Trestní sazba je v daném případě vyjádřena v ustanovení § 185 odst. 3 trestního zákoníku, v rozpětí od 5 do 12 let odnětí svobody.


Po důsledném vyhodnocení všech výše popsaných aspektů, dospěl soud k závěru,
že v daném případě lze shledat naplnění podmínek § 58 odst. 1 trestního zákoníku pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Soud je názoru, že i trest na samé dolní hranici zákonné trestní sazby by byl, vzhledem k okolnostem případu a poměrům pachatele nepřiměřeně, nepřiměřeně přísný. Je sice skutečností, že se obžalovaný dopustil nesprávného a společenský nepřijatelného chování a jednání vůči ženě, s níž v té době udržoval bližší partnerský vztah. Oproti tomu však nelze nevidět, že obžalovaný je věku 55  let, je vdovcem, dříve žil v dlouhodobém partnerském svazku, z něhož pochází tři dcery. Jeho minulost nevykazuje žádný konflikt se zákonem. Aktuální delikt je zjevným ojedinělým vybočením z tohoto způsobu života a jeho k spáchání došlo výhradně vlivem situačních aspektů při nezvládnutém afektivním jednání, zejména v důsledku vlastního sexuálního selhání, s nímž se nedokázal vyrovnat. Znalec psychiatr ve svém posudku (str. 8, odpověď na otázku č. 4) konstatuje, že osobnost by se ve vztahu k protispolečenskému jednání mohla dále vyvíjet tak, že prožité by mohlo být korektivem jeho případného dalšího nekonformního jednání. Dle názoru soudu tomu nasvědčuje i vystoupení obžalovaného před soudem a projevená lítost, jde tedy o zřejmou sebereflexi. Oproti jiným případům je soud aktuálně přesvědčen, projev lítosti nebyl formální či účelový, a již projednání takto obsahově citlivé věci před soudem představovalo pro obžalovaného významný korektivní faktor. Jak již bylo uvedeno výše, společensky nepřijatelné jednání obžalovaného nemůže zůstat nepotrestáno, soud je však přesvědčen, že uložení jakéhokoli trestu, spojeného s přímým výkonem trestu odnětí svobody by bylo nepřiměřeně přísné. Uložení výchovného trestu, resp. trestu nespojeného s přímým výkonem trestu odnětí svobody, jeví se soudu jako zcela přiléhavé a dostačující, přičemž je jím možno dosáhnout nápravy pachatele v daném případě podstatně lépe a efektivněji.


S ohledem na všechny popsané relevantních zkušenosti tak dospěl soud k závěru, že trest je sice nutno ukládat jako relativně důrazný, nikoli však charakteru přímého výkonu trestu odnětí svobody. Proto, za splnění podmínek § 58 odst. 1 trestního zákoníku, uložil obžalovanému trest odnětí svobody na 3 roky, jehož výkon byl, dle § 81 odst. 1, § 85 odst. 1 trestního zákoníku, podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 5 roků. Povede-li obžalovaný během zkušební doby řádný život, zejména nedopustí-li se žádné dalšího protiprávního jednání, bude po jejím uplynutí rozhodnuto o jeho osvědčení. V opačném případě by se vystavil nebezpečí výkonu trestu odnětí svobody.




Náhrada škody


Vzhledem k tomu, že ke vzniku škody došlo za účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb (OZ). je v adhezním řízení nutno užít tohoto zákona. Obecná odpovědnost za škodu mj. vyplývá z ustanovení § 2910 OZ, podle něhož škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Ust. § 2951 OZ stanoví, že škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle § 2952 OZ se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).


Občanský zákoník zakotvil rovněž institut náhrady při újmě na přirozených právech člověka. Dle § 2956 OZ, vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Dle § 2957 OZ, způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určení tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Dle § 2958 OZ, při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové  újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.


Dle § 2960 OZ, škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil.


K trestnímu řízení se řádně a včas připojily se svým nárokem na náhradu škody, příp. nárokem na náhradu nemajetkové újmy, subjekty:

  • xxxxxxxxxx., zastoupená zmocněncem, s peněžní částkou 930.737,-Kč,
  • Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR s peněžní částkou 5.133,-Kč.


V provedeném dokazování nade vší pochybnost prokázáno, že podstata způsobené škody označeným subjektům vznikla tím, že obžalovaný (jakožto škůdce) zasáhl do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Byly tedy splněny předpoklady pro odpovědnost obžalovaného za takto způsobenou škodu, proto soud, dle § 228 odst. 1 trestního řádu, uložil jmenovanému povinnost k náhradě této školy v penězích, a to za vyhodnocení následujících skutečností a okolností.


V případě poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR představuje částka 5.133,- Kč vyčíslení nákladů, vynaložených v souvislosti s lékařskými úkony u poškozené.
Tento nárok koresponduje s výše citovaným ust. § 2960 OZ, soud jej proto přiznal v plném rozsahu.

Poškozená uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 927.737,-Kč, která byla dokladována předloženým znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemajetkové újmy na zdraví, a související náklady se zpracováním tohoto posudku ve výši 3.000,-Kč. Z předmětného znaleckého posudku vyplývá ohodnocení nemateriální újmy dle příslušných klasifikačních mechanismů, resp. z Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví vypracované Světovou zdravotnickou organizací (MKF, MKN). Soud nezpochybňuje nárok na nemajetkovou újmu poškozeného ve smyslu výše citovaných ustanovení OZ. Dle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. III ÚS 350/2003, však soudy musí dbát na to, aby přiznaná výše náhrady byla založená na objektivních a rozumných důvodech, a aby mezi přiznanou výší (peněžní částkou) a způsobenou újmou na zdraví existoval vztah přiměřenosti. Současně nelze pominout ani řadu jiných rozhodnutí Ústavního soudu, v nichž tento apeluje na rozhodující orgány, že přiznané (majetkové) nároky nesmí být pro povinnou osobu zcela likvidační. Ústavní soudu ve svém rozhodnutí ze dne 2. 2. 2016, sp.zn. IV.ÚS 3122/15, rovněž mj. konstatuje, že novým OZ došlo k celkové koncepční změně právní úpravy, která stanovení konkrétní výše zcela ponechává výhradně na posouzení soudu. Na podkladě těchto zákonných a Ústavním soudem vymezených kritérií pro přiznání nemajetkové újmy je zřejmý důraz na princip přiměřenosti, svěřený výlučně do posouzení soudu.


K předloženému znaleckému posudku, byť tento může splňovat všechna aktuálně požadovaná mezinárodní kritéria pro hodnocení, je nutno v obecné rovině konstatovat, že tento je pro soud fakticky nepřezkoumatelný, resp. tento obsahuje výhradně veličiny, které soud sám není schopen posoudit a vyhodnotit jejich relevantnost. Absolutní závislost soudu na takových závěrech by proto byla absurdní a odporovala výše konstatovaným principům rozhodování.


Proto i v konkrétním případě soud dospěl k závěru, že vyčíslená částka, představující ohodnocení nemajetkové újmy je nepřiměřeně vysoká a pro obžalovaného by v plné výši byla fakticky likvidační. S ohledem na všechny podstatné okolnosti případu, se soudu jeví jako přiměřená výše nemajetkové újmy částka 200.000,-Kč, jejímž zaplacením, dle § 228 odst. 1 trestního řádu, obžalovaného zavázal. Nárokovala-li poškozená peněžní částku vyšší, byla, dle § 229 odst. 2 trestního řádu, odkázána se zbytkem tohoto svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.



P o u č e n í :

Proti rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů od doručení opisu jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, k Vrchnímu soudu v Olomouci.(§ 245 odst. 1, § 248 odst. 1 trestního řádu)


Rozsudek může odvoláním napadnout (§ 246 trestního řádu)

a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,

b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká,

c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci,

d) poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.


Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.


Odvolání musí být ve lhůtě uvedené v § 248 trestního řádu odůvodněný tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. (§ 249 odst. 1 trestního řádu).

Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. (§ 249 odst.2 trestního řádu).


Odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. (§ 253 odst.3 trestního řádu).



V Ostravě dne 12. dubna 2016




JUDr. Jiří Richter, v.r.

předseda senátu   

 



sp.zn.
2 T 5/2022
52 605 Kč
Brutální týrání malého dítěte s těžkými následky

Číslo jednací: 2 T 5/2022 – 330

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Kladně rozhodl v hlavním líčení konaném dne 11. srpna 2022 v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ladislavy Lužanové a přísedících JUDr. Barbory Zahálkové a Marie Šilhavé

takto:

Obžalovaný

XX

Narozený XXX v XX, XX, trvale bytem ,XX ,XX okres XX,

je vinen, že

v blíže neurčené době začínající před 3. 8. 2020 až do 5. 9. 2020 v místě společného bydliště v

rodinném domě na adrese XX v obci XX, soudní okres XXX,  opakovaně prudce třásl s tělem poškozeného nezletilého XX , nar. XX, kdy poškozeného držel za trup a při prudkém pohybu dolních končetin směrem vzad došlo k poruše nezralé kostní tkáně poškozeného, tímto jednáním způsobil poškozenému zlomeninu dolního konce pravé holenní kosti bez posunku úlomků, zlomeninu pravé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunku úlomků, zlomeninu levé stehenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, zlomeninu dolního konce těla levé holenní kosti bez posunu úlomků, drobné úlomky dolního konce levé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti, nalomení 4. nártní kůstky levé nohy bez posunu úlomků, dále násilným uchopením poškozeného za pravé zápěstí způsobil poškozenému zlomeninu pravé vřetenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce bez posunu úlomků, zlomeninu pravé loketní kosti v místě přechodu těla a horního konce kosti bez posunu úlomků, dále přímým působením tupého násilí o velké intenzitě na nos poškozeného způsobil poškozenému zlomeninu hrotu nosních kůstek a působením tupého násilí o velké intenzitě do oblasti levé klíční kosti tlakem na klíční kost nebo pevným držením trupu při třesení dítětem zlomeninu pravé klíční kosti, přičemž

Shodu s prvopisem potvrzuje: Martina Přibylová

Pokračování

2

2 T 5/2022

uvedená zranění vyvolávala u poškozeného bolestivé vjemy při dotyku i pasivní zátěži po dobu nejméně dvou týdnů od vzniku zlomenin a běžný způsob života poškozeného byl omezen opakujícími se bolestmi a následným znehybněním obou dolních končetin sádrovými obvazy po dobu pěti týdnů,

tedy

týral osobu, která byla v jeho péči, čin spáchal zvlášť surovým a trýznivým způsobem,

čímž spáchal

zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odstavec 1, odstavec 2 písm. a) trestního zákoníku

a odsuzuje se

podle § 198 odstavec 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců.

Podle § 81 odstavec 1, § 82 odstavec 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř)let.

Podle § 82 odstavec 3 trestního zákoníku ve spojení s § 48 odstavec 4 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

Podle § 228 odstavec 1 trestního řádu je obžalovaný povinen nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO 411 97 518, sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, škodu ve výši 52 605 Kč, včetně úroků z prodlení jdoucího ode dne právní moci rozsudku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

Odůvodnění:

  1. Obžalovaný XX v přípravném řízení i řízení před soudem popřel, že by se dopustil stíhaného jednání. Nedokáže si vysvětlit, jak XX přišel ke zjištěným zraněním, je si však jistý tím, že je on nezavinil. Sám si žádného poranění na jeho těle nevšiml. Připustil, že na jeho těle našli s manželkou několikrát modřiny, avšak je si jistý tím, že modřiny nevznikly jeho vinou. Možná, že se synem někdy hruběji manipuloval, ale ne v úmyslu mu ublížit. Nikdy děti neuhodil, neviděl ani, že by je uhodila jeho manželka. Byl si jistý, že se synem manipuluje správně. Popřel, že by syna vyhazoval při hře do vzduchu nebo že by jej držel za hrudník pod pažemi a dělal s ním kyvadlový pohyb. Pokud se synem hrál tzv. na letadlo, měl svou pravou rukou na zádech syna, který měl hlavičku opřenou o jeho pravý loket, levou ruku držel mezi XX nohama. Někdy se stalo, že vyndával syna z dětské postýlky a synovi se zaklínila nožička mezi příčkami, pak se snažil ho opatrně vyndat. Jednou se mu vysmekl z ruky, když vyndával hračku z postýlky. Někdy se stalo, že se XX rozplakal, když si s ním hrál, byl však plačtivější a občas rozmrzelejší. Uvedl také, že v létě manželce XX spadl po koupání z pračky na zem, tím si vysvětluje vznik zlomeniny nosních kůstek. Lékařské ošetření v tomto případě pro syna však nevyhledali, byť obžalovaný uváděl, že se po tomto pádu syn choval jinak. Obžalovaný rovněž podrobně popsal svůj vztah k nyní již bývalé manželce, okolnosti vzniku jejich manželství a vyjádřil se i k okolnostem početí obou dětí. V přípravném řízení obžalovaný poukázal také na to, že mu manželka po seznámení řekla o tom, že v minulosti trpěla velkými psychickými onemocněními, že se sebepoškozovala a byla hospitalizována v psychiatrické léčebně v Bohnicích, v hlavním líčení však uvedl, že se to dozvěděl až později, prakticky až ze znaleckého posudku.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Martina Přibylová

Pokračování

3

2 T 5/2022

Poukázal rovněž na to, že v době, kdy podstupovala hormonální léčbu, pozoroval u ní změny v tónu hlasu a dovozuje, že léčba mohla skrývat její přirozenou povahu. Uváděl rovněž, že manželka nezvládala péči o děti, byť se snažil jí pomáhat i v domácnosti, byla hysterická, zmatkovala, ve vzteku po něm házela věci, přirazila mu hlavu mezi dveře, chtěla, aby před ní schovával nože a nechtěla, aby se stýkal se svou rodinou. Pomáhal jí především v jarních a letních měsících 2020, kdy byl čtyři měsíce v pracovní neschopnosti. V srpnu pak nastoupil do zaměstnání, kde měl velice náročné dvanáctihodinové směny ve velkém cyklu, což ho hodně zaskočilo. Svou nynější situaci řeší s duchovními i s exorcisty, rovněž s Unií otců, vyhledal psychologickou a psychiatrickou pomoc.

  1. Svědkyně XXX v přípravném řízení i v hlavním líčení vypověděla, že vzhledem k jejím zdravotním problémům byly obě děti počaty uměle, Obžalovaný se tohoto sám nechtěl účastnit, je jí ale k umělému oplodnění svolení s tím, že děti přijme za své, i když nebudou biologicky jeho. Po narození dcery XXX bylo jejich manželství celkem normální, obžalovaný se snažil, i když chodil do práce. S dcerou jí pomáhal, vykoupal ji nebo s ní šel na procházku. V době druhého těhotenství už měli v manželství problémy, které se prohloubily po přestěhování do domu v XXX. Obžalovanému vadil, že se věnuje dceři a že na něj nemá tolik času jako dřív. Po přestěhování jí obžalovaný už s ničím nepomáhal, i když jí bylo špatně, byla na rizikovém těhotenství. Ještě před narozením syna skončil obžalovaný v zaměstnání, a v té době začal být jejich vztah špatný. Obžalovaný jí pořád něco vyčítal a urážel se, ani v době, kdy byl s dcerou venku na dvorku, byl jen na telefonu, dcer si nevšímal a nekomunikoval s ní. Několikrát dceru vylekal tím, že ji z ničeho nic vytrhl z její činnosti a odnesl, kam on chtěl, a ona se ho pak bála. Občas se stalo, že obžalovaný šel dceru koupat, a tak hrozně plakala, a když svědkyně přišla, obžalovaný ji poslal pryč s tím, že ona dceru rozrušuje. Pokud jde o syna XX, opakovaně se stávalo, že když ho obžalovaný, slyšela přes chůvičku, jak syn pláče. Když se pak obžalovaného ptala, co se stalo, odpovídal jí, že je chlap a že ho jen špatně nebo silněji chytil. To se v poslední době stávalo často, musela si syna vždy vzít k sobě, protože byl k neutěšení. Nechtěla, aby obžalovaný syna přebaloval, neboť vždy křičel bolestí. Ani dcera XX posléze nechtěla za obžalovaných chodit. Jednou slyšela výkřik, když byla XX s obžalovaným na dvorku, svědkyně se zeptala obžalovaného, co se stalo, on odpověděl, že nic. Poté si svědkyně všimla modřin od prstů na krku XX, obžalovaný jí to vysvětlil tím, že dceru chytil za krk. Když se pohádali, byl obžalovaný agresivní, jednou strčil do XX stojící na posteli, až upadla a plakala. Při jedné hádce obžalovaný kopnul i do ní. Svědkyně také uvedla, že zranění XX si všimla dne 5.9.2020 dopoledne, když asi dva dny před tím byl protivný a kňoural v postýlce, a ona si myslela, že mu rostou zoubky. Když ho však toho dne svlékla, zjistila, že má pravou nohu oteklou a zarudlou, celkově byl apatický a ani se nepohnul. Proto s ním jela do nemocnice. Když se pak se synem z nemocnice vrátila, ptala se obžalovaného, proč jim ubližoval, na což jí odpověděl, že dceru strašil, a že když se se svědkyní pohádali, svíraly se mu pěsti a drcnul do dětí. Vypověděla také, že už v minulosti si všimla modřin na synově těle, pokaždé to říkala obžalovanému a on sliboval, že bude citlivější. Modřiny měla i dcera, například po té, co jí obžalovaný obouval, což jí vysvětloval tím, že je chlap, že má víc síly, a proto je hrubší. Uvedla, že děti nikdy nebyly o samotě s nikým jiným než s ní nebo s obžalovaným, jen jednou byl syn s obžalovaným a jeho matkou na procházce. Syn byl plačtivější, měl ekzém, je alergik, proto jeho plačtivost přisuzovala těmto onemocněním a problémům s větry. Obžalovaný býval se synem sám pouze v ložnici, a pokud syn plakal, vždy přiběhla. Svědkyně rovněž připustila, že dlouhodobě trpí depresemi, léčí se s nimi, že se v mládí pokusila o sebevraždu. O tom obžalovaný věděl již před sňatkem.

  1. Svědek XX vypověděl, že je farář místní farnosti, zná obžalovaného i svědkyni XX, připravoval je na manželství a řešil s nimi přípravu na svatbu a poté i křest dcery. Obžalovaného vídal s dcerou, naposledy před jejich stěhováním, nevšiml si, že by se dělo něco zvláštního. Obžalovaný pak za ním přišel někdy v dubnu nebo v květnu 2020 s tím, že se děje něco v jeho manželství, že se v rodině nakupily, když proběhlo stěhování a narození syna XX. Na obžalovaného byl kladen velký tlak, snažil se manželce pomáhat s dětmi i domácností, zároveň však chodil do práce. Také skutečnost, že neproběhl křest syna, byl pro svědka znak toho, že se tam něco děje. Posléze ho obžalovaný vyhledal v září 2020, kdy mu řekl, že od něj manželka odešla i s dětmi. Od té doby s ním intenzivně pracuje, jsou v pravidelném kontaktu. Někdy v září nebo v říjnu 2020 mu obžalovaný sdělil, že děti byly v nemocnici. Po zahájení vyšetřování mu obžalovaný řekl, že nejspíš syna nešikovně uchopil. Obžalovaného zná čtyři roky, nepůsobí na něj jako agresivní osoba, naopak jako člověk vyrovnaný, ze stránky duchovního nevidí žádný rozkmit. 

  1. Svědkyně XX, matka XX, v přípravném řízení i v hlavním líčení shodně uvedla, že rodinu své dcery navštěvovala pravidelně. Od března 2020 jezdila za nimi se svou partnerkou do domu v XX asi tak dvakrát týdně. Vypověděla, že v té době se obžalovaný o děti nestaral, dcera XX k němu vůbec nechtěla, syn XX u něj plakal nebo spíš křičel. Nevšimla si žádného zranění na dětech ani toho, že by obžalovaný dětem ubližoval, jen zaregistrovala modřiny na krku XX a toho, že se děti obžalovaného bojí. Když byly XX 2 roky a obžalovaný ji chtěl k telefonu, ta při zaslechnutí jeho hlasu ve sluchátku začala plakat a telefon odhodila, nebo když si hrála a obžalovaný jen kolem ní prošel, utekla ke své mamince, podle ní se obžalovaného bojí. Obžalovaného se na to ptala, ale on ji odbyl. V srpnu 2020 zaregistrovala, že obě děti víc pláčou, XX i křičel, ale přičítala to tomu, že mu začínají růst zoubky. Křičel také vždy, když ho vzal obžalovaný do ruky. XX nechtěl sama chodit do dětského pokojíčku. Svědkyně rovněž vypověděla, že jí telefonovala dcera XX, že XX m nateklou nožičku a že chtěla po obžalovaném, aby s nimi jel do XX, ten to však odmítl. Podle jejího názoru rodina fungovala zvláštně, obžalovaný s nimi nechtěl nikam chodit, netrávili spolu volný čas.

  1. Svědkyně XX, partnerka XX, potvrdila, že s partnerkou se pravidelně stýkali s XX a obžalovaným, pravidelně se navštěvovali. Pokud byla ona pracovně zaneprázdněna, jezdila k nim její partnerka sama. V době, kdy ještě bydleli v YY, navštěvovala je zhruba jednou týdně, poté, co se odstěhovali do YYY, jezdily tam 2x až 3x do týdne pomáhat s dětmi a vozily jim nákupy. Uvedla, že nikdy neviděla, že by obžalovaný dětem ublížil, ale věděla, že se ho bály. XX před ním utíkala, křičela, nechtěla k němu. Všimla si modřin na XX krku. XX jim telefonovala, že XX obžalovaný chytil za krk a strčil ji, že nechtěl, aby to komukoliv říkala. Na XX žádné poranění neviděla do doby, než byl hospitalizován. Po narození XX si obžalovaný vzal otcovskou dovolenou, poté byl několik měsíců na nemocenské. V té době však nepomohl s ničím v domácnosti, nepomáhal ani s dětmi. Už v době druhého těhotenství XX obžalovaný říkal, že se na to dítě netěší, vadilo mu, že se XX věnuje dětem a ne jemu. Podle jejího názoru obžalovaný zacházel s dětmi zle ze vzteku, aby ublížil svojí manželce.

  1. Svědkyně XX, matka obžalovaného, jak v přípravném řízení, tak v hlavním líčení svého práva nevypovídat nevyužila. Vypovídala o tom, jak se obžalovaný seznámil s XX, že jí velice překvapilo, že krátce na to byla XX v jiném stavu a poté uzavřeli manželství. Navštěvovala je zhruba jednou do měsíce, obžalovaný jí říkal, že je XX unavená a potřebuje klid. Návštěvy trvaly dvě, tři hodiny, jen jednou u nich přespala. Po narození XX u nich byla až v dubnu, kdy mu byl měsíc a půl. Návštěvy domlouvala se synem. Snacha se vždy snažila, aby v domácnosti i ohledně dětí bylo všechno v pořádku, k dětem se chovala dobře. Stejně tak její syn se choval k dětem dobře. XX uspával, byl k němu něžný, XX se v jeho náručí vždy uklidnil. Obžalovaný jí posílal videa, jak XX uspává, protože děti moc nevídala. Jednou si všimla modřiny na čele XX, že upadla. Asi tři dny před tím, než byl XX hospitalizován, byla u nich na návštěvě. Obžalovaný jí říkal, že XX je mrzutý, že hodně poplakává. Byli s ním na procházce, X držela na klíně, byl spokojen, neplakal. Žádných zranění si nevšimla. Svědkyně rovněž uvedla, že jí zarazilo, když XX o dětech mluvila tak, že jsou to jenom její děti. O tom, jak byly obě děti počaty, se pak dozvěděla od obžalovaného až v prosinci 2020, když od něj XX s dětmi odešla. Nevysvětlil, pro jí to neřekl dřív, ona ani vysvětlení nežádala. Podle ní neměl obžalovaný s manželkou žádné problémy v soužití, k dětem měl velice vroucný vztah, obě miloval a děti měly rády jeho. Podle ní obžalovaná má nastaveny hodnoty života tak, že by neúmyslně, natož úmyslně neublížil žádnému člověku, natož malému dítěti, kterého považoval za svého syna. Nepovažuje ho za agresivního ani výbušného. Dokázal se postarat i o svou mentálně postiženou sestřenici.

  1. Svědkyně XX vypověděla shodně v přípravném řízení i v řízení před soudem, že XX zná asi čtyři roky, obžalovaného zná od doby, kdy s ní začal chodit a posléze se stal jejím manželem.. Obžalovaný se po narození dcery XX změnil, přišlo jí, že to nezvládal, bylo toho na něj moc. Obžalovaný býval podrážděný a s manželkou se hádali, poté se to uklidnilo. K XX se obžalovaný nechoval zle nebo negativně, spíš nijak, jako k cizímu dítěti. Po přestěhování do domu v XX se začal vztah obžalovaného s manželkou zhoršovat, i když sama partnerské neshody nevnímala, před ní se nehádali ani si nevyměňovali názory. Narodil se XX, obžalovaný přišel o práci. Svědkyně uvedla, že jí přišlo, že se obžalovanému moc pracovat nechtělo. Už když byla XX těhotná, uvolňoval se z práce z důvodu ošetřování člena rodiny, i když to nebylo potřeba. Své manželce nepomáhal, i když toho na ní bylo moc, ve většině případů musela všechno dělat sama. Když k nim svědkyně přijela na návštěvu, měl obžalovaný k dětem neutrální přístup. Nikdy si nevšimla na dětech nějaké poranění, ale viděla, že XX začal plakat poté co si ho vzal obžalovaný do náruče byl to takový zvláštní pláč, jako by ho obžalovaný více zmáčknul, ale měl celkově takové plačtivější období, tak tomu nepřikládala nějakou váhu. Jednou k ní přijela na návštěvu XX i s dětmi, když přišel domů přítel svědkyně, XX začala plakat a bála se, že je tam přítomen muž. XX jí jednou řekla, že obžalovaný víc chytil XX za krk a ona tam pak měla modřinu. Sama si nevšimla, že by se děti obžalovaného bály. Svědkyně dále uvedla, že si psala s XX v době, kdy byla se XX v nemocnici, vypadala v šoku z toho, co se vyšetřováním zjistilo, a bylo jí to líto, že si ničeho nevšimla dříve. XX říkala, že neví, že by XX někdo ubližoval, na nikoho neházela vinu. 

  1. XX, teta obžalovaného, jako svědkyně rovněž nevyužila svého práva nevypovídat a uvedla, že jí obžalovaný pomáhal s dcerou, která má střední mentální retardaci, staral se o ni, když byla malá, jezdil s ní a s jejím synem na výlety k babičce. Jejím dětem se věnoval, měl s nimi trpělivost. Jeho manželku viděla jen dvakrát, před svatbou a na pohřbu otce obžalovaného. Od obžalovaného se dozvěděla, že k nim nechtěla jezdit. Obžalovaný ji po dobu manželství navštívil občas, sám, jen na pár minut. Jeho děti nikdy neviděla. Začal ji znovu navštěvovat až v únoru 2021, kdy jí sdělil, že s manželkou nejsou půl roku, že XX bylo ublíženo, že měl zlomeniny.

  1. Svědkyně Mgr. XX vypověděla, že obžalovaný v listopadu 2020 vyhledal její pomoc v psychologické a rodinné poradně, protože se dostal do tíživé situace poté, co jej opustila manželka s dětmi. Bylo to pro něj velmi bolestné a vůbec netušil, co se odehrálo, proč vlastně odešli, klíčové pro něj bylo navázat znovu komunikaci se svou ženou. Zmínil se také o tom, že syn byl hospitalizován, že je podezření na ublížení na zdraví toho malého, ale spíš se vyjadřoval tak, že neví, jak se to mohlo stát, že zpytoval svědomí, jestli nebyl moc hrubý, že si není jistý, jestli umí zacházet s miminky, že by něco provedl. V tom se u něj ukazovala vnitřní nejistota. Nosným tématem však bylo vyznat se v tom, co jsem já, jak vnímám sám sebe, jaké mám schopnosti a dovednosti, co mi říkají ostatní. Tématem nebylo, co se mohlo stát synovi.

  1. Svědkyně XX , která pracuje jako psycholog a terapeut v dětském centru Thomayerovy nemocnice, vypověděla, že k ní byla XX odeslána kolegyní z dětského centra na základě vyšetření, z něhož vyplynula potřeba terapie, a pracuje s ní doposud. V době prvního vyšetření byly R tři roky, nebyla proto schopna sdělit, co prožila. Zpočátku byla velmi bázlivá, dlouho trvalo, než si vybudovaly pro terapii potřebný vztah. Za poslední dobu udělala velký pokrok ve vývoji, v řeči, lépe spí, není tak ustrašená. Co způsobilo její stav, nelze jednoznačně určit i s ohledem na její věk. Od počátku však bylo patrno, že jí jsou nepříjemné mužské postavy, vykazovala znaky separační úzkosti. Slovo táta bylo pro ni nepříjemné, hovoru na otce se vyhýbala, při hře mužská postava vůbec nefigurovala nebo ji dávala pryč z domečku. V současné době došlo v tomto směru ke zlepšení. Vztah X s matkou je velmi vřelý, svědkyně nezaznamenala žádnou poruchu, s bratrem má hezký sourozenecký vztah.

  1. Svědkyně XX uvedla, že jako psycholog v XX nemocnici vyšetřovala poškozeného X i jeho sestru XX. Vývoj XX byl mimo běžný rámec, vývojová dysfázie smíšeného typu – odchylka v řečových dovednostech, které se řeší na klinice logo, a odchylky týkající se jejího emočního prožívání, sociálního stahování, které byly důvodem další terapie. X vykazovala znaky posttraumatu. Jeho příčinou bývá většinou nějaký traumatický zážitek, traumatická zkušenost buď jednorázového charakteru, nebo může jít o sérii traumatických zkušeností, které jsou pro dítě přetěžující. U X vzhledem k jeho věku terapie nařízena nebyla. Svědkyně rovněž uvedla, že ji obžalovaný dvakrát oslovil, chtěl navázat spolupráci, na základě čehož mu nabídla dva termíny. Ani najeden termín nereflektoval, neomluvil se.

  1. Svědek MUDr. XX vypověděl, že je dlouholetý kamarád obžalovaného, byl mu svědkem na svatbě. Poté v kontaktu nebyli až do doby, kdy jej obžalovaný na začátku října oslovil se žádostí o schůzku, že má nějaké problémy. Tak se dozvěděl o hospitalizaci XX a důvodu této hospitalizace, kterou v té době přičítal i náhodnému vzniku zlomeniny, později se dozvěděl i o zjištěném rozsahu jeho poranění. Poté se rozsáhle a podrobně vyjadřoval k tomu, jakým způsobem mu obžalovaný referoval o svém manželství, o své manželce, a zejména o svých závěrech a spekulacích o tom, jak mohlo k poranění X dojít. Také tento svědek vypověděl, že obžalovaným s ním omezil kontakty v době trvání jeho manželství, což mu obžalovaný později vysvětloval tím, že to nechtěla jeho manželka.

  1. Svědkyně XX vypověděla, že svědkyni XX zná od roku 2011, nějaký čas spolu bydlely, a to do roku 2015, kdy X ukončila studium. X byla pokřtěna v dospělosti, svědkyní byla její kmotrou. V době jejího manželství byly spolu v kontaktu málo, obžalovaného svědkyně viděla jen asi třikrát. Je jí známo, že byla v minulosti léčena na psychiatrii, ze začátku zaznamenala u ní tendence k sebepoškozování, to potom hodně utichlo, hodně jí pomohlo, že začala studovat a že by mohla dělat smysluplnou práci, která ji baví. Pokud u ní došlo k výkyvu emocí, bylo to spíš do smutku.

  1. Svědkyně XX, teta obžalovaného, vypověděla, že obžalovaný u ní bydlel před tím, než se oženil, a bydlí u ní i v současné době. V době trvání manželství byla u něj na návštěvě asi dvakrát, vždy zhruba 4 měsíce po narození dětí, návštěvy trvaly chvíli, zdálo se jí, že je všechno v pořádku. Až když byl X hospitalizován, jim obžalovaný řekl, že měl zlomenou nohu a že neví, co se stalo, že X nechtěla, aby s ní jel, později pak že X měl mnohočetné zlomeniny. Bavili se o tom, jak to dítě ke zlomeninám přišlo, probírali to, obžalovaný z toho byl špatný, říkal, že snad není možné, aby měl takovou sílu, aby mu to zlomil, když ho vyndával z postýlky a on měl nohu ve žbrdlinkách postýlky, ostatní si nedovede vysvětlit. S jejími dětmi obžalovaný vycházel vždy dobře. 

  1. Při vyšetřovacím pokusu, který je zaznamenán jednak v protokolu, jednak videozáznamem, obžalovaný demonstroval, jakým způsobem držel nezletilého syna a jak s ním manipuloval.

  1. Z lékařských zpráv bylo zjištěno, že dne 5. 9. 2020 navštívila XX s poškozeným XX Fakultní nemocnici v XX pro zvýšenou teplotu a brečení poškozeného, křiku při chování v náruči a otoku pravé dolní končetiny. Následnými vyšetřeními poškozeného byla na jeho těle zjištěna zranění různého druhu a stáří, a to konkrétně otok a zatuhnutí pravého bérce od kolene po celé lýtko ke kotníku, příčná zlomenina horního konce pravé holenní kosti vpravo, zlomenina dolního konce pravé holenní kosti bez posunu úlomků, hojící se zlomenina pravé vřetenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, hojící se zlomenina pravé loketní kosti v místě přechodu těla a horního konce kosti bez posunu úlomků, zlomenina pravé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, zlomenina levé stehenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, zlomenina dolního konce těla levé holenní kosti bez posunu úlomků, drobné přihojující se úlomky z dolního konce levé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti, zlomenina hrotu nosních kůstek, hojící se nalomení 4. nártní kůstky levé nohy bez posunu úlomků a zlomenina pravé klíční kosti.

  1. Z odborného vyjádření podaného dne 2. 12. 2020 MUDr. XX , Ph.D. vyplývá, že na základě rentgenových snímků celého skeletu poškozeného, které byly pořízeno v době

od 5. 9. do 9. 9. 2020, došlo ke zlomeninám vyjmenovaným ve výroku tohoto rozsudku, přičemž vyhodnocením rentgenových snímků lze stanovit dobu vzniku zlomeniny střední části levé holenní kosti před datem 3. 8. 2020, dobu vzniku zlomeniny dolní části pravé kosti vřetenní před datem 23. 8. 2020 a dobu vzniku zlomeniny horní části pravé kosti holenní a dolní části levé kosti stehenní v rozmezí od 26. 8. 2020 do 5. 9. 2020.

  1. Ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a z výpovědi znalkyně MUDr. XX  vyplývá, že zranění poškozeného spočívající ve zlomenině dolního konce pravé holenní kosti bez posunku úlomků, zlomenině pravé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunku úlomků, zlomenině levé stehenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, zlomenině dolního konce těla levé holenní kosti bez posunu úlomků, drobných úlomcích dolního konce levé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti a nalomení 4. nártní kůstky levé nohy bez posunu úlomků byly způsobeny násilným jednáním, k němuž typicky dochází při prudkém třesení tělíčkem dítěte do dvou let věku, které pachatel obvykle drží za trup, při čemž při prudkém pohybu dolních končetin směrem vzad dochází k poruše – zlomeninám nezralé kostní tkáně dítěte. Obžalovaným uváděný původ zranění poškozeného, tj. zaklíněním jeho nožičky mezi příčky dětské postýlky, označila znalkyně za nepřijatelný. Zranění poškozeného spočívající ve zlomenině pravé vřetenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce bez posunu úlomků a ve zlomenině pravé loketní kosti v místě přechodu těla a horního konce kosti bez posunu úlomků bylo způsobeno násilným uchopením

poškozeného za pravé zápěstí. Zranění poškozeného spočívající ve zlomenině hrotu nosních

kůstek bylo způsobeno přímým působením tupého násilí o velké intenzitě na nos poškozeného, přičemž se mohlo jednat o úder do nosu, silný tlak či intenzivní náraz obličejem do tupého předmětu, vzhledem k věku dítěte však muselo jít o prudký náraz asistovaný jinou osobou. Zranění poškozeného spočívající ve zlomenině pravé klíční kosti bylo způsobeno tupým násilím o velké intenzitě do oblasti levé klíční kosti tlakem na klíční kost nebo pevným držením trupu při třesení poškozeným. Všechna poranění lze pak označit jako poranění vzniklá v rámci syndromu týraného dítěte. Každé ze zjištěných zranění se při jeho vzniku projevilo bolestí zraněných míst, vzhledem k věku poškozeného mohl kontakt s místy zlomenin vyvolávat bolestivé vjemy a pláč poškozeného po dobu asi dvou týdnů od  vzniku zlomenin, tyto se mohly více projevovat za situace, kdy poškozený byl případně uchopen v podpaží a pasivně stavěn na nožičky. Bolestivost se projevovala při dotyku, manipulaci s končetinami či pasivní zátěži zraněné končetiny po dobu nejméně dvou týdnů po jejím vzniku. Běžný způsob života poškozeného byl omezen opakujícími se bolestmi po blíže neurčenou dobu, znehybněním dolních končetin sádrovými obvazy po dobu necelý pěti týdnů. Ze znaleckého posudku dále vyplynulo, že u poškozeného XX nebyly zjištěny žádné chorobné, metabolické, genetické ani jiné změny, které by vedly ke zvýšené lámavosti kostí. Výsledky příslušných vyšetření byly zcela v normě a odpovídaly věku poškozeného.

  1. V průběhu řízení byli přibráni ke zkoumání psychického stavu obžalovaného znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, MUDr. XX a PhDr. XX , Ph.D. Z písemného znaleckého posudku, který v hlavním líčení též za spoluznalce stvrdil MUDr. X , bylo zjištěno, že obžalovaný netrpí a v době spáchání činu netrpěl duševní poruchou. Intelekt obžalovaného je v pásmu průměru, jeho osobnost je akcentovaná, s rysy emoční a afektivní nestability, s rysy nevyzrálosti, se sníženou frustrační toleranční a impulzivní reaktivitou v zátěži. Motiv činu, pokud mu bude prokázán, vycházel z jeho osobnostních rysů a jeho zkratkové reaktivity. Jeho schopnosti rozpoznávací byly zcela zachovalé, schopnosti ovládací pak byly sníženy částečně, forenzně nepodstatně, a to vlivem akcentované osobnosti. Úroveň intelektových, rozumových dispozic se u něj celkově pohybuje v pásmu průměru, kognitivní, pozornostní, paměťové a exekutivní funkce a mentální dispozice v jednotlivých funcích paměti, tj. vštípivost, udržení i znovuvybavení, jsou dostatečně spolehlivé, nevykazují hrubou psychopatologii. Psychologickým ani psychiatrickým vyšetřením nebylo prokázáno organické poškození těchto funkční a jeho případný vliv na vnímání, jednání a chování obžalovaného. Nebyly zjištěny žádné projevy duševní choroby nebo forenzně podstatné duševní poruchy či obdobný klinický stav. Osobnost obžalovaného je akcentovaná, emočně nestabilní, s rysy nevyzrálosti. Emočně je nevyvážený, afektivně labilní, v zátěži se sníženou úrovní frustrační tolerance, se sklonem k impulzívní, dráždivé reaktivitě. V sociální oblasti je nedostatečně ukotven v primárních vztazích. Má slabě rozvinuté vyšší city, vykazuje tendence k sebeprosazení, k dominanci, s projevy vzdorovitosti, nekooperativnosti, se zvýšenou podezíravostí. Obecná věrohodnost obžalovaného je mírně snížena, nikoli však vymizelá, a to vlivem akcentované osobnosti. Převažuje emocionalita, katathymní rozhodování a situační afektivita, je tak zvýšen sklon ke zjednodušování, bagatelizaci a přesunu viny. Prožité události jsou prezentovány s prvky

mírného zkreslení, v souhlase s osobnostní strukturou a současnou situací.

  1. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie,

vypracovaného XX v XX k duševnímu stavu svědkyně XX X, který v hlavním líčení stvrdila Mgr. XX, vyplynulo, že XX netrpí ani netrpěla duševní poruchou ve vlastním slova smyslu nebo duševní poruchou obdobného forenzního významu, tj.  sychotického charakteru, narušující její kontakt s realitou. Je u ní přítomna emočně nestabilní porucha osobnosti, s hůře regulovanou emotivitou, s pohotovostí k anxióznímu prožívání. Posuzovaná je submisivní, introvertovaná, se sníženým sebehodnocením a sebeúctou, její sebepojetí je narušené. Ve vztazích k druhým lidem je přizpůsobivá, konformní, v sociálních interakcích spíše ostýchavá. Její intelekt celkově je v pásmu průměru s převahou v performační složce. Anamnesticky byl u ní zjištěn dysharmonický vývoj osobnosti, přítomno sebepoškozování, až došlo k rozvoji do emočně nestabilní poruchy osobnosti. Na základě analýzy procesů vnímání, myšlení, paměti, emotivity a celkové struktury osobnosti je její obecná věrohodnost snížená. Schopnost správně vnímat je zachována, výpověď však může být zkreslena emočními mechanismy. Kvalita konkrétního popisu jednotlivých událostí odpovídá s vysokou pravděpodobností spíše paměťové reprodukci, nicméně celková specifická věrohodnost je snížena vzhledem k jejím osobnostním rysům, kdy vnímání a následné zpracování a popis jednotlivých událostí může být zkresleno vlivem katatymního uvažování vzniklým její nedostatečnou afektivní stabilitou a sníženou schopností regulace emotivity s vlivem na racionální zpracování informací.

  1. Když soud zhodnotil shora rozvedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemném souhrnu, dospěl k závěru, že tyto důkazy jsou dostatečným podkladem pro rozhodnutí soudu a že jimi bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že nezletilý XX utrpěl poranění, která jsou vyjmenována ve výroku tohoto rozsudku, přičemž jde o zranění rozsáhlá, velmi bolestivá. Tato zranění byla objektivně zjištěna vyšetřením nezletilého. Ze znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství pak vyplývá, že poranění byla různého stáří, docházelo k nim po nejméně po dobu jednoho měsíce před hospitalizací poškozeného. Z fotografií postýlky nezletilého je patrno, že v prostoru nohou ležícího dítěte je polstrování, které vylučuje, aby poranění poškozeného vznikla zaklíněním nohy dítěte v žebrování, přičemž mezery mezi jednotlivými žebry jsou dostatečně velké, že vylučují, aby tak staré dítě, jako byl poškozený, i v nezakrytých místech nemohlo končetinu bez komplikací prostrčit. Znalkyně navíc vyloučila, že by si zjištěná poranění mohl poškozený způsobit sám nebo že by ke zlomeninám mohlo dojít zaklíněním nožičky dítěte mezi příčkami postýlky. Z osteologického a endokrinologického vyšetření dítěte nebylo prokázáno nic, co by svědčilo pro chorobné změny kostní tkáně, které by vedly k zvýšené lámavosti jeho kostí, proto znalkyně dospěla k závěru, že tato poranění vznikla působením tupého násilí o velké intenzitě. Pokud jde o zlomeniny končetin, jde o tzv. syndrom „třeseného dítěte“, došlo k nim při velice prudkém pohybu dítěte, prudkým třesem, kdy dítě je drženo za hrudník nebo ruce, kterým dochází ke změnám na dolních končetinách. Je tu důležitá kinetická energie, tj. rychlost, jakou je třeseno, přičemž k takovým poraněním může dojít po třesení dítěte dospělou osobou nebo dorostence.

  1. V žádném případě pak nelze akceptovat verzi obžalovaného, že poranění poškozenému

způsobilo „zlo“ nebo nějaká nadpřirozená síla, kterou by bylo třeba eliminovat za pomoci exorcistů, ale jednoznačně je zřejmé, že šlo o dospělého člověka, když v bezprostředním okolí nezletilého poškozeného se v době činu nevyskytovala žádná osoba dospívající či v dorosteneckém věku. Nikdo ze slyšených svědků nebyl přímo přítomen situaci, při které došlo k některému ze zjištěných poranění. Je tak třeba pečlivě zkoumat výpovědi obžalovaného a svědkyně XX, kteří vypovídali k tomu, jak každý z nich nakládal s poškozeným a jak s ním nakládal druhý rodič. Pokud jde o obžalovaného, nelze pominout skutečnosti, že ještě před zahájením trestního stíhání ke svému nakládání s X uváděl skutečnosti odlišně od toho, jak vypovídal po sdělení obvinění. Byť tato jeho výpověď není procesně použitelná jako důkaz (a proto také tento důkaz nebyl v hlavním líčení prováděn), tento posun v jeho tvrzeních ve svůj prospěch, zvyšuje pochybnosti o pravdivosti a věrohodnosti jeho výpovědi. Naproti tomu výpovědi svědkyně X X jsou po celé řízení konzistentní. Již při hospitalizaci dítěte a následně po celé trestní řízení uváděla, že opakovaně slyšela pláč syna v době, kdy ho uspával obžalovaný, tyto

situace, kdy syn bolestivě plakal v přítomnosti obžalovaného, se opakovaly. Z velkého množství slyšených svědků byly v pravidelném a poměrně častém kontaktu s rodinou obžalovaného pouze svědkyně X a X, které popsaly nejen vývoj soužití obou manželů, ale zejména chování obou rodičů k dětem tak, jak je při svých návštěvách vnímaly. Obě potvrdily výpověď svědkyně XX v tom smyslu, že poškozený u obžalovaného silně plakal. Ostatní svědci zejména z řad příbuzných a známých obžalovaného, pak s nimi byli v kontaktu zcela ojediněle, víceméně pak čerpali z toho, co se dozvěděli od obžalovaného. Soud ovšem neakceptoval to zdůvodnění obžalovaného, že k radikálnímu omezení vztahů s jeho rodinou došlo na základě rozhodnutí manželky, neboť to zcela odporuje zjištěním ze znaleckých posudků, podle nichž má obžalovaný tendence k dominanci a k sebeprosazení, a jeho manželka je naopak submisivní, přizpůsobivá ve vztazích k druhým lidem. Lze tak jen těžko uvěřit tomu, že by to byla právě ona, která by diktovala obžalovanému, jak a kdy se stýkat s příbuznými, a že právě on by se takovému požadavku podrobil.

  1. K závěru soudu, že to byl právě obžalovaný, kdo se násilného jednání na nezletilém X dopustil, pak vede krom svědeckých výpovědí matky nezletilého a výpovědí svědkyň X a X především zjištěný mechanismus vzniku poranění nezletilého. Šlo o velice prudký pohyb s nezletilým, prudké třesení, násilné uchopení dítěte. Takové jednání odpovídá při znaleckém vyšetření zjištěné osobnosti a reaktivitě obžalovaného, jehož osobnost je akcentovaná, emočně nestabilní, afektivně labilní, s rysy nevyzrálosti, se sníženou úrovní frustrační tolerance v zátěži, se sklonem k impulzivní a dráždivé reaktivitě. K frustraci obžalovaného a zvyšující se zátěži pak podle závěrů soudu vedla nejen skutečnost, že manželství s X uzavřel po velmi krátké známosti, ale že poměrně brzy se narodila nejprve dcera X , a následně i syn X . Nejenže obžalovanému vadilo, že se manželka věnovala dětem a ne jen jemu, jak o tom vypovídala svědkyně X i svědek X ,jehož obžalovaný vyhledal po narození syna a svěřil se mu s opadajícím zájmem manželky, ale

vliv na jeho vztah k dětem mělo i vědomí, že není jejich biologickým otcem (obě děti byly počaty uměle po použití spermií od dárce, když se obžalovaný nechtěl docházet do reprodukčního centra). O jeho vztahu k nezletilému Š pak svědčí i skutečnost, že jej ani nedoprovodil do zdravotnického zařízení, a že se opakovaně bez omluvy a bez vážného důvodu nedostavil k PhDr. XX, ačkoli mu nabídla dva termíny poté, co ji sám kontaktoval.

  1. Soud také zohlednil, že poté, co svědkyně XX zjistila poranění syna, vyhledala s ním odbornou zdravotnickou pomoc, a po zjištění rozsahu a stáří poranění nezletilého učinila kroky k tomu, aby zabránila kontaktu obžalovaného s poškozeným, a skutečně poté už nezletilý žádná obdobná zranění neutrpěl. Naproti tomu obžalovaný poškozeného do zdravotnického zařízení ani nedoprovodil, a byť v průběhu celého řízení deklaruje svůj zájem o obě děti, o zdravotní stav nezletilého. Postoj obžalovaného k celé věci a jeho vztah k manželce a dětem pak jen dokresluje v souladu s výše zjištěnými skutečnostmi výpověď svědkyně Mgr. X , jejíž pomoc obžalovaný po odchodu manželky a dětí vyhledal. Z její výpovědi vyplývá, že při terapiích se obžalovaný zabýval především sám sebou, svými pocity, poranění syna a jeho hospitalizaci řešili jen zcela okrajově, aniž by je obžalovaný vzal jako možnou příčinu odchodu manželky s dětmi, byť k tomu došlo

bezprostředně poté.

  1. Závěr soud o tom, že obžalovaný je pachatelem nyní projednávaného skutku, je pak nepřímo podporován zjištěným posttraumatem u dcery X , o němž vypovídaly svědkyně Mgr. X  a PhDr. X . Nezletilá sice není s ohledem na svůj věk i vývojovou dysfázii v řečových dovednostech vypovídat, nicméně je schopna komunikovat a sdělovat. Vyjádřila zcela zřetelně svůj negativní postoj k mužům obecně a zejména k osobě otce. O jejím zhoršujícím se vztahu k obžalovanému a strachu z něj ještě před rozpadem manželství pak vypovídaly i svědkyně X a X .

  1. Soud má za to, že ani výpovědi matky a obou tet obžalovaného o tom, jak se choval k jiným dětem v rodině, nejsou v rozporu s uvedenými zjištěními. Je především třeba zmínit, že šlo o děti mnohem starší, než jsou R a především Š ale také skutečnost, že tyto děti obžalovaný hlídal nebo byl s nimi v kontaktu jen po určitou, časově omezenou dobu, po kterou nebyl vystaven dlouhodobému a trvalému stresu, a zejména, že tyto děti nebyly jeho konkurenty, tedy že po dobu, po kterou s nimi byl v kontaktu, neodváděly pozornost jiné osoby od obžalovaného, jako tomu bylo v případě dětí X a X, kterým se věnovala jejich matka, aniž by veškerou pozornost a péči dávala obžalovanému

  1. Soud neprovedl opakovaný výslech svědka XX, jak byl navrhován obžalovaným, neboť takový důkaz považuje za nadbytečný. Svědek byl dostatečným způsobem vyslechnut jak v přípravném řízení, tak osobně v řízení před soudem především k okolnostem, za kterých přišel do kontaktu s obžalovaným a svědkyní X, k tomu, jakým způsobem probíhala příprava jejich sňatku, jakým způsobem s nimi v této souvislosti pracoval. V rozhodné době však nebyl v kontaktu s obžalovaným ani s jeho rodinou, nezletilého X svědek vůbec neviděl. Obžalovaný jej vyhledal až poté, co byl nezletilý hospitalizován a zejména poté, co bylo zahájeno trestní stíhání. Soud rovněž zamítl návrh na provedení výslechu záznamem o sňatku obžalovaného s XX ve vztahu k tomu, zda byl obžalovaný informován o zdravotním stavu své nastávající manželky před sňatkem, neboť takový důkaz je zcela irelevantní. K tomu je třeba poukázat na výpověď svědka XXX , který oba na uzavření sňatku připravoval a tyto skutečnosti s oběma projednával. Uvedl, že v rámci přípravy na manželství si snoubenci sdělují zdravotní stav, on se všemi snoubenci řeší, že je nutné uvést všechny chronické nemoci, závažné nemoci, ať už psychické nebo fyzické a že k tomu, zda je jim vzájemně znám zdravotní stav, se oba snoubenci vyjadřují do příslušného protokolu, zápisu k žádosti o církevní sňatek. Do tohoto formuláře se však nezakládají žádné lékařské zprávy, neuvádějí žádné diagnózy nebo konkrétní nemoci, kterými snoubenci trpí, ale jen a pouze vyjádření slovem „ano“ či „ne“, zda k seznámení se zdravotním stavem druhého došlo. Vzhledem k tomu, že kladně vyjádřené stanovisko je jednou z podmínek uzavření manželství, ať už církevního, tak i civilního, a bez toho by k uzavření manželství nedošlo, nelze očekávat, že by

vyjádření v žádosti o uzavření sňatku obžalovaného se svědkyní XX bylo jiné než kladné, přičemž z této písemnosti nelze ani zjistit, o jakých konkrétních nemocech se snoubenci vzájemně informovali. Z těchto důvodů považuje soud provedení takového důkazu za zcela nadbytečný.

  1. Na základě shora uvedených důkazů má soud prokázáno, že obžalovaný svým jednáním

naplnil znaky skutkové podstaty zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, neboť týral osobu, která byla v jeho péči, a takový čin spáchal zvlášť surovým a trýznivým způsobem. V daném případě byl obětí týrání syn obžalovaného, dítě ve věku necelých šesti měsíců. Tak malé dítě na bolestivost utrpěných zranění, tj. zlomenin různých kostí v těle, reagovalo pláčem, a to při kontaktu s místy zlomenin či při pasivní zátěži zlomené končetiny po dobu asi dvou týdnů od vzniku zlomenin. Za zvlášť surový způsob spáchání činu je v daném případě třeba považovat opakované prudké třesení s tělíčkem poškozeného, přičemž při prudkém pohybu dolních končetin směrem vzad docházelo ke zlomeninám nezralé kostní tkáně poškozeného. Pro naplnění znaku spáchání činu zvlášť trýznivým způsobem je podle odborné literatury rozhodující, jakým způsobem prožívala týrání ze strany pachatele sama svěřená osoba. Intenzita prožitku je odvislá zejména od věku svěřené osoby, od její fyzické zdatnosti a její odolnosti, jakož i od jejího psychického stavu. V daném případě je za zvlášť trýznivý způsob spáchání činu třeba považovat způsobení těžce snesitelné bolesti způsobením zlomeniny, přičemž bolesti byly dlouhodobé, několik týdnů trvající, jak vyplývá ze znaleckého posudku. Obžalovaný si přitom byl vědom skutečnosti, že má s poškozeným zacházet jemně a citlivě, ať už proto, že byl jeho druhým dítětem, ale především proto, že jeho matkou v tomto směru opakovaně poučován. Přesto s poškozeným manipuloval způsobem, na který poškozený reagoval pláčem, na jeho těle se objevily drobnější modřiny, a v případě posledního incidentu došlo k otoku pravé nohy poškozeného, což vedlo matku nezletilého k vyhledání lékařské péče a k následné hospitalizaci nezletilého, při které byl zjištěn celkový rozsah a stáří jednotlivých poranění. Soud má za to, že obžalovaný jednal přinejmenším v nepřímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, tj. že nemusel vědět, že jde o zvlášť surový nebo trýznivý způsob týrání, ač to

vzhledem ke všem okolnostem činu, jakož i vlastní mentální dispozici vědět měl a mohl.

29. Při stanovení druhu trestu a jeho výměry v souladu s ustanovením § 39 odst. 1 trestního

zákoníku soud přihlédl k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům obžalovaného a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy; dále přihlédl k chování obžalovaného po činu, jakož i k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život obžalovaného. Povaha a závažnost trestného činu jsou určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, tedy zájmu společnosti na ochraně osob, které vzhledem ke svému věku jsou v péči nebo výchově jiných osob. Určován je způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou obžalovaného, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. V daném případě tak soud zohlednil velmi nízký věk nezletilého, kterému bylo v době činu necelých šest měsíců, přičemž v tomto věku je dítě zcela bezbranné a naprosto závislé na péči dospělých osob, které mu mají projevovat lásku a zajišťovat mu bezpečí, zohlednil také rozsah, závažnost a bolestivost poranění, která mu byla obžalovaným způsobena. Ve prospěch obžalovaného lze toliko přihlédnout k tomu, že je doposud netrestán a že nebyl projednáván pro přestupek. Soud rovněž vzal v úvahu dobu, která od spáchání činu uplynula, jakož i skutečnost, že obžalovaný již nežije v jedné domácnosti s poškozeným, tedy že nemůže dojít k opakování jeho jednání.

30. Když soud vzal v úvahu všechny shora rozvedené skutečnosti a všechny okolnosti případu,

dospěl k závěru, že účelu trestu a nápravy obžalovaného lze dosáhnout uložením ještě výchovného trestného trestu, tj. trestu nespojeného s bezprostředním omezením jeho osobní svobody. Jako takový a všem okolnostem případu odpovídající pak soud zvolil podmíněně odložený trest odnětí svobody. Ten vyměřil lehce nad spodní hranicí trestní sazby stanovené pro § 198 odst. 2 trestního zákoníku, za který lze uložit trest odnětí svobody na dvě léta až na osm let, tedy trest ve výši 30 měsíců, který je pro nápravu obžalovaného nezbytný a zároveň dostačující. Jeho výkon pak podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 let. Délka zkušební doby byla stanovena již v druhé polovině zákonného rozpětí nejen s ohledem na výměru uloženého trestu, ale také především s ohledem na charakter a závažnost činu, za který je trest ukládán, jakož vzhledem k osobě, zjištěné osobnosti a poměrům obžalovaného, k jeho dosavadnímu životu i prostředí, v kterém žije a pracuje. V průběhu zkušební doby musí obžalovaný svým řádným životem prokázat, že se napravil, nesmí se dopustit trestného činu ani přestupku, aby soud po jejím uplynutí mohl rozhodnout o tom, že se osvědčil. V opačném případě může soud rozhodnout, a to již během zkušební doby, že uložený trest odnětí svobody vykoná.

31. K trestnímu řízení se s nárokem na náhradu škody připojila Všeobecná zdravotní pojišťovna

České republiky, která požaduje nahradit škodu, která jí vznikla vynaložením nákladů na zdravotní péči poškozeného XX, který je pojištěncem této zdravotní pojišťovny. Provedeným dokazováním bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že požadavek na náhradu škody je důvodný. Škoda této poškozené vznikla a vznikla jí v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného, který nezletilému XX způsobil poranění, jejichž léčení zdravotní pojišťovna příslušnému zdravotnickému zařízení uhradila. Pochybnosti nejsou ani o výš způsobené škody, jejíž rozsah a jednotlivé úkony zdravotní péče poškozená podrobně vyčíslila a doložila. Soud proto podle § 228 odst. 1 trestního řádu uložil obžalovanému, aby poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky nahradil škodu ve výši 52 605 Kč, a to včetně úroku z prodlení jdoucího ode dne právní moci rozsudku ve výši, která podle § 2 nařízení vlády č. 351/2016 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve třech vyhotoveních do osmi dnů ode dne doručení

jeho písemného stejnopisu ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu

v Kladně.

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo týká, a poškozený, který uplatnil nárok na

náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok nebyl učiněn, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení

mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i z části, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Odvolání nemohou účinně podat ti, kdož se jej výslovně vzdali.

Kladno 11. srpna 2022

Mgr. Ladislava Lužanová, v.r.

předsedkyně senátu

























Shodu s prvopisem potvrzuje: Martina Přibylová

sp.zn.
1 T 41/2012
Osmileté domácí násilí s pravidelným znásilňováním

spisová značka: 1T 41/2012-260


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Okresní soud v Hodoníně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Klasa a přísedících Libuše Slovákové a Pavla Gráfa v hlavním líčení konaném dne 25. dubna 2012


t a k t o:


obžalovaný

xxxxx x x x x x x,

nar. x.xx.xxxx v xxxxxxx, invalidní důchodce, trvale bytem xxxxxxxx č. xxxx/x, xxxxxx,

adresa pro účely doručování: xxxxxx, xxxxxxx č. xx


j e  v i n e n,  ž e


1)

nejméně v době od 1.6.2004 do 21.11.2011 v bytě na ulici Xxxxxxxxx č. x v Xxxxxxxx a poté v rodinném domě v obci xxxxxxx č. xxx, okr. xxxxxx, které obýval společně s poškozenou manželkou xxxxx xxxxxxxxxx, nar. x.x.xxxx, ji psychicky a fyzicky týral tím, že hlavně v podnapilém stavu, občas i za střízliva, tuto pojmenovával nejsprostšími výrazy, což se dělo denně po celé období, dále ji napadal údery pěstí a dlaní do různých částí těla, což se dělo po celé období s četností do 10 případů měsíčně, kdy tímto jí způsoboval modřiny a odřeniny na různých částech těla bez dalších následků, dále svou manželku poškozenou xxxxx xxxxxxxxxx přes její odpor nutil k pohlavnímu styku a dalším sexuálním praktikám a také jí dělal schválnosti tím, že jí schovával klíče od automobilu Renault, který používala na dojíždění do zaměstnání, načež jej musela prosit, aby jí klíče dal, nebo se dopravit jiným způsobem, kdy jeho násilí vůči poškozené xxxxx xxxxxxxxx stále narůstalo a vyvrcholilo spolu s jeho neustálou opilostí v době od 6.11.2011 do zadržení Policií ČR dne 21.11.2011,

2)

dne 17.11.2011 v ložnici v místě společného bydliště v rodinném domě v obci xxxxxxx č. xxx, okr. Hodonín, na posteli v podnapilém stavu nadával, vyčítal a vyhrožoval poškozené v době okolo 20:00 hodin do 23:00 hodin a pak poškozenou lžící na pravém boku začal osahávat a po jejím odpírání ji uhodil francouzskou berlí pod koleno pravé nohy, v důsledku čehož jí vznikla větší modřina, a následně ji přes její odpor a nesouhlas natřel nejdříve lubrikačním gelem, poté jí lízal přirození a souložil s ní shora s vyvrcholením do pochvy, čímž jí způsobil další podlitiny na nohou,

3)

dne 19.11.2011 v době okolo 17:00 hodin v ložnici v rodinném domě čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. Xxxxxxx, v podnapilém stavu strhl poškozenou přes její odpor na postel a ač se mu stále bránila, strhl z ní oblečení, držel ji loktem pod krkem, natřel ji lubrikačním gelem, lízal jí přirození, a poté s ní souložil shora s vyvrcholením do pochvy, kdy poškozená poté odešla na dvůr vyčkávajíc tam jeho usnutí, a když se vrátila zpátky a obviněný se probudil, tak ji asi od 20:00 hodin do 23:00 hodin vyčítal, nadával a urážel ji a přesto, že se mu bránila, znovu ji natřel lubrikačním gelem, lízal její přirození a souložil s ní shora s vyvrcholením do pochvy,

4)

dne 10.11.2011 v době okolo 14:45 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. Xxxxxxx, položil na stůl před naproti sedící poškozenou malorážkovou pistoli vlastní výroby a vyhrožoval jí, ať si na něj dává pozor, že ví, co on dovede, a poté odešel, v pátek 18.11.2011 okolo 15:00 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. Xxxxxxx, si sedl na lavici naproti poškozené, která na místo přišla z domu, aby se v něm tak vyhnula jeho urážkám a nadávkám, z kapsy bundy vytáhl malorážkovou pistoli vlastní výroby, touto jí mířil na obličej tak, že ústí hlavně bylo od jejích očí asi 20 – 30 cm a po prosbách poškozené, ať to proboha schová, ať to nedělá, odklonil mírně hlaveň a z pistole vystřelil, kdy střela proletěla velmi blízko jejího ucha, načež poté, kdy poškozená zcela zastrašená nehnutě seděla na místě, znovu vystřelil v těsné blízkosti její hlavy, kdy střela proletěla opět velmi blízko ní, načež jej poškozená prosila, ať to více nedělá, že to nahlásí na policii, on jí řekl, že když to udělá, tak policajty po jejich příjezdu postřílí, že v jedné zbrani má 7 nábojů, nato poškozená utekla do domu a on po chvíli přinesl na zahradu petardy a 3 z nich odpálil, aby tak zanikly osamělé výstřely,

5)

v týž den v době okolo 23:00 hodin v ložnici v domě čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. Xxxxxxx, po urážkách a sprostém chování k poškozené na její odpovědi, že jestli ji nepřestane ohrožovat, tak zavolá policii, vzal z nočního stolku malorážkovou pistoli vlastní výroby a drže ji v pravé ruce, přitlačil ústí hlavně na levý spánek poškozené a takto mlčky několik vteřin setrval, poté pohnul pistolí doleva a vystřelil do skříně, nato ji znovu sprostě urážel a pistoli odložil zpět do nočního stolku,

t e d y

ad 1)

týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a čin páchal po delší dobu,

ad 2), ad 3)

jiného násilím a pod pohrůžkou násilí donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal souloží,

ad 4)

jinému vyhrožoval usmrcením a těžkou újmou na zdraví takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu a čin spáchal se zbraní,

ad 5)

jiného pohrůžkou násilí nutil, aby něco opominul a čin spáchal se zbraní,


č í m ž  s p á c h a l


ad 1)

zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku,

ad 2), ad 3)

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku,

ad 4)

přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku,

ad 5)

zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku,


a  o d s u z u j e  s e:


podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.

Podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku a § 84 trestního zákoníku se obžalovanému výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu 3 (tří) let s dohledem.

Podle § 99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a § 99 odst. 4 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné protialkoholní ambulantní léčení.


O d ů v o d n ě n í:


Okresnímu soudu v Hodoníně byla podána obžaloba na xxxxx xxxxxxx 1) pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, 2) pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, 3) pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, 4) pro přečin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. 

Trestné činnosti se měl dopustit tak, že: 

1) nejméně v době od 1.6.2004 do 21.11.2011 v bytě na ulici xxxxxxxx č. x v xxxxxxx a poté v rodinném domě v obci xxxxxxx č. xxx, okr. xxxxxx, které obýval společně s poškozenou manželkou, nar. x.x.xxxx, ji psychicky a fyzicky týral tím, že hlavně v podnapilém stavu, občas i za střízliva, tuto pojmenovával nejsprostšími výrazy, což se dělo denně po celé období, dále ji napadal údery pěstí a dlaní do různých částí těla, což se dělo po celé období s četností do 10 případů měsíčně, kdy tímto jí způsoboval modřiny a odřeniny na různých částech těla bez dalších následků, dále svou manželku poškozenou přes její odpor nutil k pohlavnímu styku a dalším sexuálním praktikám a také jí dělal schválnosti tím, že jí schovával klíče od automobilu Renault, který používala na dojíždění do zaměstnání, načež jej musela prosit, aby jí klíče dal, nebo se dopravit jiným způsobem, kdy jeho násilí vůči poškozené stále narůstalo a vyvrcholilo spolu s jeho neustálou opilostí v době od 6.11.2011 do zadržení Policií ČR dne 21.11.2011,

2) dne 17.11.2011 v ložnici v místě společného bydliště v rodinném domě v obci xxxxxxx č. xxx, okr. xxxxxx, na posteli v podnapilém stavu nadával, vyčítal a vyhrožoval poškozené v době okolo 20:00 hodin do 23:00 hodin a pak poškozenou lžící na pravém boku začal osahávat a po jejím odpírání ji uhodil francouzskou berlí pod koleno pravé nohy, v důsledku čehož jí vznikla větší modřina, a následně ji přes její odpor a nesouhlas natřel nejdříve lubrikačním gelem, poté jí lízal přirození a souložil s ní shora s vyvrcholením do pochvy, čímž jí způsobil další podlitiny na nohou,

3) dne 19.11.2011 v době okolo 17:00 hodin v ložnici v rodinném domě čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. xxxxxx, v podnapilém stavu strhl poškozenou přes její odpor na postel a ač se mu stále bránila, strhl z ní oblečení, držel ji loktem pod krkem, natřel ji lubrikačním gelem, lízal jí přirození, a poté s ní souložil shora s vyvrcholením do pochvy, kdy poškozená xxxxx xxxxxxxxx poté odešla na dvůr vyčkávajíc tam jeho usnutí, a když se vrátila zpátky a obviněným se probudil, tak ji asi od 20:00 hodin do 23:00 hodin vyčítal, nadával a urážel ji a přesto, že se mu bránila, znovu ji natřel lubrikačním gelem, lízal její přirození a souložil s ní shora s vyvrcholením do pochvy,

4) dne 10.11.2011 v době okolo 14:45 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. xxxxxx, položil na stůl před naproti sedící poškozenou malorážkovou pistoli vlastní výroby a vyhrožoval jí, ať si na něj dává pozor, že ví, co on dovede, a poté odešel, v pátek 18.11.2011 okolo 15:00 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. xxxxxx, si sedl na lavici naproti poškozené, která na místo přišla z domu, aby se v něm tak vyhnula jeho urážkám a nadávkám, z kapsy bundy vytáhl malorážkovou pistoli vlastní výroby, touto jí mířil na obličej tak, že ústí hlavně bylo od jejích očí asi 20 – 30 cm a po prosbách poškozené, ať to proboha schová, ať to nedělá, odklonil mírně hlaveň a z pistole vystřelil, kdy střela proletěla velmi blízko jejího ucha, načež poté, kdy poškozená zcela zastrašená nehnutě seděla na místě, znovu vystřelil v těsné blízkosti její hlavy, kdy střela proletěla opět velmi blízko ní, načež jej poškozená prosila, ať to více nedělá, že to nahlásí na policii, on jí řekl, že když to udělá, tak policajty po jejich příjezdu postřílí, že v jedné zbrani má 7 nábojů, nato poškozená utekla do domu a on po chvíli přinesl na zahradu petardy a 3 z nich odpálil, aby tak zanikly osamělé výstřely,

5) v týž den v době okolo 23:00 hodin v ložnici v domě čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. xxxxxx, po urážkách a sprostém chování k poškozené xxxxx xxxxxxxxx na její odpovědi, že jestli ji nepřestane ohrožovat, tak zavolá policii, vzal z nočního stolku malorážkovou pistoli vlastní výroby a drže ji v pravé ruce, přitlačil ústí hlavně na levý spánek poškozené a takto mlčky několik vteřin setrval, poté pohnul pistolí doleva a vystřelil do skříně, nato ji znovu sprostě urážel a pistoli odložil zpět do nočního stolku.

Zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku se měl dopustit v bodě 1). V bodě 2) a 3) měl spáchat zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, v bodě 4) měl spáchat přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a v bodě 5) měl spáchat zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. 

O podané obžalobě soud rozhodoval v hlavních líčeních, které postupně byla nařizována.

Nejprve se jednalo o hlavní líčení z 21.3.2012 (blíže viz. protokol na č.l. 217-222). Před soud předstoupil obžalovaný, který uvedl, že s obžalobou nesouhlasí, že celá věc je účelově vykonstruovaná, že on se žádného takovéhoto jednání, které je popsáno v obžalobě, nedopustil. 

Obžalovaný se postupně vyjadřoval ke všem skutkům, které jsou popsány v obžalobě, a zásadně popřel, že by dopustil tohoto jednání, které obžaloba spatřuje jako protiprávní. Na tomto svém tvrzení setrval po celé hlavní líčení a nakonec i ve své závěrečné řeči, kterou nakonec soudu předložil i v písemném vyhotovení (viz. č.l. 255-258) uvedl, že je nevinen. 

Obžalovaný odmítá, že by od 1.6.2004 do 21.11.2011 v bytě na ul. xxxxxxxx č. x, případně v rodinném domě v xxxxxxxxx č. xxx , kde bydlel se svou manželkou xxxxx, ji nějakým způsobem psychicky týral, údaje obžaloby v tomto směru, které tvrdily, že obžalovaný se dopouštěl násilného jednání, a to i fyzickým násilím, že ji také nutil k pohlavnímu styku, schovával klíče apod., tak obžalovaný zásadně všechny tyto údaje odmítá. 

Odmítá potom to jednání, které je popsáno pod bodem 2) a 3), kde se uvádí, že měl svou manželku násilím donutit k pohlavnímu styku. Obžalovaný tvrdí, že nic takového se nestalo, že nikdy nedošlo k tak násilnému jednání jak popisovala xxxxx xxxxxxxxx, jak uvádí obžaloba pod bodem 2), a obžalovaný současně tvrdí, že ani nedošlo k žádnému násilnému jednání, které popisovala v obžalobě pod bodem 3), údaje, které jsou uvedeny v obžalobě, které se opírají o xxxxx xxxxxxxxxx, odmítá jako nepravdivé. 

Pokud potom jde o bod 4) tak obžalovaný rovněž odmítá, že by své manželce vyhrožoval. Odmítá, že by jí vyhrožoval v situaci, kdy by položil na stůl zbraň. Odmítá, že by jí vyhrožoval i za situace, která má být v bodě 4) popsána. Veškeré údaje, které jsou tam uvedeny a které se týkají nějaké zbraně, obžalovaný odmítá. Tvrdí, že pokud zbraň použil, tak to vůbec nesouviselo s jednáním s jeho manželkou, snad střílel na krysu či něco podobného. Obhajoba obžalovaného je taková, že jednání pod bodem 4) popírá. 

Obžalovaný popírá i jednání pod bodem 5), které je kvalifikováno jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. 

Soud tedy shrne, že obžalovaný ve své obsáhlé výpovědi všechny ty momenty, v níž obžaloba spatřuje páchání zločinu nebo přečinu, tak jak je popsáno v bodě 1) až 5) obžalovaný odmítá a hájí se tím, že k ničemu takovému nedošlo. Obviňuje svou manželku z toho, že všechny tyto věci si vymyslela. 

V hlavním líčení dne 21.3.2012 soud potom pokračoval výslechem svědků xxxxx xxxxxxx, poté vyslýchal i svědkyni xxxxx xxxxxxxxxx, svědkyni xxx xxxxxx, svědkyni xxxx xxxxxxxxx a poté vyslechl samotnou poškozenou xxxxx xxxxxxxx. Hlavní líčení potom bylo odročeno na další termín, další hlavní líčení se konalo dne 25.4.2012. Soud k návrhu obhajoby vyslechl svědkyni xxxx xxxxxxx, xxx xxxx a xxxx xxxxxxxxx, provedl důkaz listinami a nakonec ve věci rozhodl, když předtím ještě postupem dle § 211 odst. 5 trestního řádu provedl důkaz znaleckým posudkem, který je založen na č.l. 26-41 a četl jej za souhlasu obžalovaného a státního zástupce. 

Jestliže bylo uvedeno, že kromě dalších svědků v hlavním líčení dne 21.3.2012, došlo potom i k výslechu svědkyně xxxxx xxxxxxxxx, tak tato výpověď svědkyně je velmi podobná výpovědi obžalovaného pokud jde o rozsáhlost a obsáhlost a je nutno říci, že také svědkyně xxxxx xxxxxxxxx velmi podrobně jednotlivé události popisuje, proto její výpověď je zachycena na několika stranách textu. Svědkyně potom velmi podrobně vypověděla i na dotazy státního zástupce a obhájkyně a když soud hodnotí tuto výpověď svědkyně tak musí konstatovat, že podobnost výpovědi obžalovaného a svědkyně je dána pouze v rozsahu a podrobnosti, pokud jde ovšem o skutková zjištění, tak tyto výpovědi se diametrálně liší. 

Je to právě svědkyně, která popisuje jednání obžalovaného jako jednání protiprávní a svědkyně ve své výpovědi popisuje události od června 2004 do 21.11.2011, kdy je obžalovaný zatčen a tvrdí, že nejen v bydlišti na ul. xxxxxxxx č. x v xxxxxx, ale také v rodinném domě v xxxxxxxxx, kde společně bydleli, obžalovaný často chodil v podnapilém stavu, v tomto podnapilém stavu ji týral, někdy ji týral i když byl střízlivý. Svědkyně podrobně popisuje, že obžalovaný vůči ní používal ty nejsprostší výrazy, že také ji napadal údery pěstí do částí těla, což se stávalo velmi pravidelně, svědkyně mluví snad až o deseti případech měsíčně, vysvětluje, že obžalovaný jí tak způsoboval modřiny a odřeniny na různých částech těla. Také vysvětluje, že obžalovaný ji opakovaně nutil k pohlavnímu styku a k dalším praktikám. Tvrdí, že jí dělal různé schválnosti, jako schování klíčů od auta, aby nemohla se dostat včas do zaměstnání a nakonec svědkyně vysvětluje, že toto jednání vyvrcholilo tak, že až do 21.11.2011 kdy ve věci zakročila policie. 

Svědkyně potom ve své výpovědi vysvětlovala některé konkrétní události, ke kterým došlo v listopadu 2011. Vysvětluje událost ze dne 17.11.2011, která se měla stát v xxxxxxxxx v domě č. xxx, kde společně bydleli, někdy kolem 20.00 hodin až 23.00 hodin. Svědkyně potom popisuje, jak obžalovaný ji začal osahávat, když ona mu odmítala pohlavní styk, kterého se domáhal, tak ji udeřil francouzskou holí pod koleno pravé nohy, čímž jí vznikla větší modřina, také přes její nesouhlas a odpor ji natíral lubrikačním gelem, lízal přirození a také přes její nesouhlas s ní souložil takovým agresivním způsobem, že měla podlitiny na nohou. 

Svědkyně potom vypovídá, že podobné jednání se opakovalo dva dny poté, a to 19.11.2011, kdy se to stalo opět v domě č. xxx v obci xxxxxxx, tentokrát kolem 17.00 hodin. Svědkyně podrobně popisuje, že obžalovaný se domáhal pohlavního styku, který ona odmítala, že nakonec ji povalil na postel, strhal z ní oblečení, zase ji natíral lubrikačním gelem, lízal ji přirození a opět přes její souhlas s ní souložil, přičemž když potom po souloži usnula a pak se obžalovaný probudil, tak ji znovu urážel a napadal, znovu opakoval tyto sexuální praktiky, se kterými ona nesouhlasila. Svědkyně potom ve své výpovědi se vrací k události, která se stala před znásilněním, a to konkrétně 10.11.2011, kdy popisuje dva skutky. První se měl stát kolem 14.45 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu č. xxx v xxxxxxxxx a druhý týž den v ložnici domu č. xxx v xxxxxxxxx kolem 23.00 hodin. 

Jednání kolem 23.00 hodin popisuje poněkud stručněji a tvrdí, že obžalovaný ji urážel, sprostě jí nadával a když ona se domáhala toho, aby svého jednání zanechal s tím, že zavolá policii, tak obžalovaný vzal malorážkovou pistoli vlastní výroby a držel ji v pravé ruce, přitlačil jí ústí hlavně na levý spánek a takto několik vteřin setrval, poté pohnul pistolí doleva a vystřelil do skříně a pak ji znovu urážel a pistoli nakonec odložil. Svědkyně uvádí, že z tohoto jednání obžalovaného měla strach, brala to jako faktickou pohrůžku násilím, zvláště v situaci, kdy podobného jednání se obžalovaný vůči ní dopustil téhož dne, tj. 10.11.2011 kolem 14.45 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu, kdy jí obžalovaný také vyhrožoval a také v situaci, kdy měl k dispozici malorážkovou pistoli a svědkyně se obávala. 

Svědkyně pokud líčí tyto události z 10.11.2011 tak popisuje tu druhou událost, která se stala 18.11.2011 kolem 23.00 hodin a předtím 18.11.2011 kolem 15.00 hodin pod altánkem rodinného domu, kdy poškozená zase tvrdí, že byla objektem různých urážek a nadávek, kdy obžalovaný opět vytáhl malorážkovou pistoli, mířil jí na obličej, takže ústí hlavně bylo velmi blízko u jejího obličeje a když ona se obávala následků a prosila obžalovaného, aby toho nechal, tak obžalovaný odklonil pistoli a z pistole vystřelil tak, že střela letěla poměrně blízko ucha poškozené. Poškozená potom popisuje, že byla velmi vystrašená, bála se jednání obžalovaného a když se zmínila o tom, že by zavolala policii, tak obžalovaný jí vyhrožoval, že v tom případě ji postřílí, že má k dispozici sedm nábojů. 

Je tedy zřejmé pokud porovnáme výpovědi obžalovaného a poškozené a zjistíme, že tyto výpovědi se diametrálně liší a soud tedy musel hodnotit, která z výpovědí je pravdivá či nikoliv. Soud hodnotil nejen výpovědi svědků, ale hodnotil také i listinné důkazy, které jsou založeny ve spise. Ve spisu na č.l. 2 je úřední záznam policie, který 21.11.2011 dokladuje, že to byla poškozená, která oznámila policii, že ji napadl její manžel xxxx xxxxxx, mluvila o znásilnění, vysvětlovala podnapilost obžalovaného, bála se tohoto jednání. Pokud soud nahlédne do tohoto dokladu policie, který je nazván jako „vytěžování“ tak musí konstatovat, že poškozená už 21.11.2011 ty údaje, které uvádí jako svědkyně, uvedla policii a domáhala se toho, aby policie zakročila. V tomto momentu je výrazný a svědčí pro věrohodnost poškozené v tom smyslu, že se nemůže jednat o nějaké vykonstruované jednání, ale o jednání ženy, která se bojí násilného jednání obžalovaného a vyhledá policii. 

Dalšími listinami je úřední záznam Policie ČR na č.l. 49-50, kde je zřejmé, že policie tehdy zakročovala proti obžalovanému. Je zřejmé, že obžalovaný se bránil tomuto jednání, což také prokazuje do určité míry věrohodnost poškozené, neboť je zřejmé, že obžalovaný se chová agresivně i vůči policistům, kteří bezprostředně poté proti němu zakročují. 

Na č.l. 51 jsou fotografie, které prokazují poškození střelnou zbraní, které odpovídá zase výpovědi svědkyně, jedná se o poškození obložení garáže. Dalším listinným důkazem je úřední záznam na č.l. 52, ze kterého je zřejmé, že dne 21.11.2011 byla vyslána hlídka policejní do obce xxxxxxx na základě oznámení xxxxx xxxxxxxxx, že vůči ní obžalovaný používá násilí, že jí také znásilnil a bylo mimo jiné zjištěno, což je podstatné i to, že policie na místě v bytě obžalovaného zjistila, že obžalovaný má k dispozici asi šest střelných zbraní. Tento úřední záznam opět je v souladu s výpovědí poškozené a také nasvědčuje tomu, že poškozená ve své výpovědi mluví pravdu.

I protokol o zadržení z č.l. 42-43 nasvědčuje tomu, že poškozená uváděla shora uvedené údaje policii a že policie zakročovala proti obžalovanému a je zřejmé, že při jednání s obžalovaným (viz. č.l. 42-43) bylo zjištěno, že obžalovaný je pod vlivem alkoholu, což prokazuje tvrzení poškozené, že obžalovaný v době kdy byl agresivní tak často požíval alkoholické nápoje.

Další listinné důkazy jsou potom založeny ve spise na č.l. 53-56, což je protokol o ohledání místa činu a náčrtek, tyto důkazy jsou také v souladu s výpovědí poškozené, pokud jde o to, že svědkyně vypovídá, že obžalovaný v určité době použil střelnou zbraň, k čemuž odpovídá i právě tyto stopy, které byly zajištěny na místě samém a byly tam také zajištěny střelné zbraně, o kterých vypovídá poškozená ve své výpovědi. To je potom další důkaz prokazující, že svědkyně má pravdu. 

Pokud svědkyně tvrdí, že při vyhrožování obžalovaný použil střelnou zbraň, tak byla zajištěna stopa (viz č.l. 58) jednak zbytky nábojnic a jednak i část dřeva, která nese evidentní znaky průstřelu, tedy použití střelné zbraně ze strany obžalovaného. Byl také zajištěn paragon na č.l. 59, ze kterého je zřejmé, že obžalovaný měl k dispozici vzduchovou pušku, kterou si zakoupil. Zase soud podotýká, že i tyto listiny prokazují, že pravdu má v této věci poškozená a nikoli obžalovaný. 

Podle č.l. 71 a násl. byla provedena prohlídka těla a tato prohlídka těla vyzněla tak, že na těle poškozené, poté co oznámila celou věc, byly zjištěny hematomy na různých částech těla, zejména na nohou a tyto hematomy přesně prokazují to, co uvádí svědkyně, že totiž obžalovaný v době, kdy se proti ní dopustil trestné činnosti, se choval tak násilně, že jí tyto hematomy vznikly. Podstatným důkazem je lékařská zpráva na č.l. 74, ze které je zřejmé, že dne 22.11.2011 byla poškozená vyšetřena lékařem a lékař zjišťoval výrazné podlitiny na jejím těle, např. podlitinu velikosti 9x6 cm na vnitřní straně pravého bérce, podlitiny velikosti 14x14 mm v odstupu 3 – 4 cm od sebe na vnitřní straně levého stehna, podlitina velikosti 5x3 cm na přední straně pravého bérce nad kotníkem apod. Pokud se lékař vyjadřoval i ke stáří těchto podlitin, tak je naprosto zřejmé, že tyto podlitiny právě odpovídají těm jednáním obžalovaného, ke kterému docházelo podle obžaloby dne 17.11.2011 až 21.11.2011. 

Svědkyně tudíž vypovídá pravdu pokud líčí násilné jednání obžalovaného, zatímco obžalovaný žádným způsobem nevysvětluje, jak by takováto poranění mohla vzniknout, když soud zdůrazňuje zvláště podlitinu velikosti 9x6 cm, což je podlitina značná a svědčí o násilném jednání. Na č.l. 75 a násl. je prohlídka těle obžalovaného, tam nebyly zjištěny žádné známky nějakého poranění.

Pokud jde o protokol o vydání věci na č.l. 77 tak je potom zřejmé, že obžalovaný vydal zbraně, které měl k dispozici a pokud jde o tyto zbraně, tak je to opět v souladu s výpovědí poškozené, že takovéto zbraně obžalovaný měl k dispozici a mohl s nimi manipulovat a vyhrožovat poškozené. Fotografie těchto zbraní je potom založena na č.l. 80-83. Soud má také k dispozici odborné vyjádření, které je ve spisu na č.l. 85 a násl., je tam podstatné, že byly nalezeny dvě zdeformované olověné střely na místech, o kterých vypovídala svědkyně a to také prokazuje, že svědkyně má pravdu pokud tvrdí, že obžalovaný vystřelil, aby se ona zalekla. Bylo také prokázáno, že se jedná o střely, které odpovídají těm zbraním, které obžalovaný měl v držení a v kritické době měl tyto k dispozici. 

Dalším významným důkazem je protokol o trestním oznámení, který je založen na č.l. 99- 101 a ten také prokazuje věrohodnost poškozené. Je totiž skutečností, že bezprostředně po událostech dne 22.11.2011 podala xxxxx xxxxxxxxx trestní oznámení na Policii ČR, oddělení hospodářské kriminality, Velkomoravská 16, Hodonín, kdy toto trestní oznámení je velmi podrobné a soud konstatuje, že pokud jde o jeho obsah, tak je zcela jednoznačně v souladu s tím, co svědkyně vypovídá později, zejména u hlavního líčení.

Z toho soud dovozuje, že svědkyně vypovídá stále stejně jak v trestním oznámení, tak nakonec i v přípravném řízení ve své svědecké výpovědi, která začíná na č.l. 108 a také ve svědecké výpovědi, kterou učinila před soudem a není tedy důvod této svědkyni nevěřit.

Pokud byla zmínka o znaleckém posudku, který je k dispozici, tak tento znalecký posudek je založen na č.l. 26-41, kdy znalkyně z oboru psychiatrie MUDr. Magdalena Válová tam konstatuje, že u obžalovaného jsou určité problémy s jeho charakterovými vlastnostmi, je anomální osobností se souhrnem nepříznivých povahových a charakterových vlastností, tato porucha je trvalá, jeho osobnost nese rysy emoční nestability, impulzivity a nezdrženlivosti. To potom odpovídá tomu zjištění, že obžalovaný v důsledku této poruchy osobnosti je schopen reagovat nepřiměřeně na určité podněty a do určité míry také vysvětluje agresivitu jeho jednání. Na druhé straně je faktem a to je nutno zdůraznit, že obžalovaný je za svoje jednání trestně odpovědný, že sice byl zjištěn ještě vliv alkoholu, ale ani jeho porucha osobnosti, ani sklon k alkoholu není takový, že by jej mohl exkulpovat a prokazovat, že nejsou zachovány ovládací a rozpoznávací schopnosti. Ke znaleckému posudku však soud přihlédl při úvaze o trestu a zejména k uložení ochranného léčení. 

Jestliže soud shrne listinné důkazy tak musí konstatovat, že tyto listinné důkazy vyznívají v neprospěch obžalovaného a vesměs, jak na to bylo poukázáno, potvrzují tu verzi, kterou uvedla ve své výpovědi poškozená.

Svědek xxxx xxxxxx je syn obžalovaného a poškozené, jeho výpověď nevyvrací tvrzení obžalovaného, co je však podstatné a pro obžalovaného příznivé, že svědek uvedl, že na jednání obžalovaného má vliv i poškozená, která jej určitým způsobem provokuje, nenechá si nic líbit a svědek doslova řekl, že vliv matky na protiprávní jednání obžalovaného představuje tak 50 %, přičemž také vysvětlil, že k agresivnímu jednání dochází v situaci, kdy obžalovaný i poškozená požívají alkoholické nápoje, což ve své výpovědi také uvedl. Výpověď svědka je významná proto, že svědek prokazuje určité alibi obžalovaného v tom směru, že byl v některých případech i vyprovokován a mohl se takovéhoto jednání dopustit právě proto. Na druhé straně je ovšem pravdou, že svědek prokazuje to, že obžalovaný se choval špatně k jeho matce, zejména ve své výpovědi na č.l. 138, a prokazuje ty události, zejména které jsou popsán v obžalobě pod bodem 4) a 5). Lze tedy konstatovat, že v tomto směru výpověď svědka obžalovaného usvědčuje.

Další svědkyní je xxxxx xxxxxxxxx, to je dcera obžalovaného a poškozené, její výpověď je shodná s výpovědí xxxxx xxxxxxx v tom smyslu, že poškozená skutečně se nechovala příliš dobře k obžalovanému, doslova řekla, že je možné, že chování její matky, tedy poškozené, bral obžalovaný někdy jako provokaci. Svědkyně ovšem usvědčila obžalovaného z toho, že obžalovaný se špatně a násilně choval vůči poškozené, popisuje jednotlivé údaje, kdy v tomto směru její výpověď je shodná s tím, co před soudem vypověděla xxxxx xxxxxxxxx. V podrobnostech se odkazuje zejména na výpověď z přípravného řízení na č.l. 143-144, kde svědkyně mluvila o různých hádkách, nadávkách a urážkách ze strany obžalovaného vůči její matce, nakonec mluvila o agresivním jednání. Soud tedy konstatuje, že i tato výpověď obžalovaného usvědčuje. 

Svědkyně xxx xxxxx nebyla přímou svědkyní konkrétních událostí, je to kolegyně poškozené ze zaměstnání někdy od listopadu 2010. Ona uvádí, že poškozená se jí opakovaně svěřovala s tím, že obžalovaný se k ní špatně chová, chodila do práce nevyspalá a bylo vidět, že dochází k závadnému jednání ze strany obžalovaného, na což si svědkyně jaksi stěžovala zejména i na to, že dochází k nějakému sexuálnímu obtěžování. Tato svědkyně také, byť nepřímo, prokazuje pravdivost poškozené.

Další svědkyně soud vyslýchal ve druhém hlavním líčení, které se konalo dne 25.4.2012. Jedná o sestru obžalovaného xxxx xxxxxxx, jedná se o tetu obžalovaného xxx xxxx a jedná se také o xxxx xxxxxxxxx. Tyto svědecké výpovědi byly učiněny na základě návrhu obhajoby a soud konstatuje, že i když svědkyně, zejména xxxx xxxxxx a xxx xxx, se nevyjadřovaly ke konkrétním okolnostem, tak se domnívaly toho, že obžalovaný je vcelku hodný člověk, obviňovaly z celého jednání jeho manželku a vyslovily podiv nad tím, že by obžalovaný se mohl dopustit takové trestné činnosti, která byla prokázána. 

To, že trestná činnost byla prokázána, prokazují i další důkazy, o kterých byla zmínka. Soud vzal v úvahu výpovědi svědkyň xxxx xxxxxx, xxx xxxxx a do určité míry též i výpovědi svědkyně xxxx xxxxxxxx jako svědkyně, které prokazují to, že chování poškozené vůči obžalovanému nebylo příliš dobré, že obžalovaný se subjektivně mohl v některých případech cítit být vyprovokován a pokud v jejich manželství docházelo k tak závažným okolnostem, že toto přerostlo v násilí a výhružky apod., tak že poškozená do určité míry mohla tyto věci vyprovokovat. V tomto směru soud považuje tyto svědky za významné svědky z hlediska obhajoby.

Když soud se vrací k původním úvahám, kdy na jedné straně je výpověď poškozené, která obžalovaného zcela usvědčuje, a na druhé straně je obžalovaný, který odmítá cokoliv závažného co popisuje obžalovaného, tak soud na základě těch úvah, které již byl uvedeny, musí dát za pravdu tomu, že to byla svědkyně xxxxx xxxxxxxxx, která popisuje události pravdivě, neboť na její výpověď navazuje lékařské zprávy, protokoly o ohledání místa činu, trestní oznámení, nakonec i výpovědi svědků, zatímco tu verzi obžalovaného kromě toho, že býval vyprovokován ze strany manželky, neprokazuje nic.

Soud podotýká, že není taková důkazní situace, že by obžalovaný odmítal část jednání, část doznával, obžalovaný odmítá celou věc „un block“ a z tohoto důvodu soud nakonec se musel rozhodnout a na podkladě úvah, které byly zmíněny, považuje za pravdivou a oprávněnou výpověď poškozené.

Jednání pod bodem 1), které bylo popsáno shora, je zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, neboť obžalovaný po dlouhou dobu týral poškozenou, která s ním žila ve společné domácnosti. Pod bodem 2) a 3) jde o obdobné jednání, kdy obžalovaný jednak fyzickým násilím, ale taky pohrůžkou násilí nutí poškozenou k pohlavnímu styku a dopouští se tak v těchto dvou bodech zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.

Pokud jde o jednání pod bodem 4) tak toto je tzv. „nebezpečné vyhrožování“, neboť obžalovaný vyhrožuje své manželce usmrcením a těžkou újmou na zdraví, počíná si způsobem, který vyvolává v poškozené důvodnou obavu a podstatné je, že toto páchá se zbraní. Posléze pod bodem 5) je situace taková, že nutí obžalovaný poškozenou, aby něco opominula, když ona se chce s celou věcí obrátit na policii, tak aby ji zastrašil používá k tomu zbraň a tím se dopouští zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. 

Soud potom řešil otázku trestu. Ve prospěch obžalovaného soud významně přihlédl k tomu, co bylo uvedeno shora, že chování jeho manželky k němu nebylo příliš dobré, že k častým konfliktům docházelo v situaci, kdy oba byli pod vlivem alkoholu a poškozená zřejmě, alespoň část těch jednání dle obžaloby v bodě 1) určitým způsobem vyprovokovala, a to je významnou okolností, ke které soud přihlédl ve prospěch obžalovaného. Soud také vzal v úvahu jeho osobní poměry, obžalovaný má problémy s chůzí, pohybuje se pouze pomocí francouzské hole. Z hlediska chování v místě bydliště (viz. zprávy o pověsti na č.l. 179-180) nebylo zjištěno žádných negativních poznatků v neprospěch obžalovaného.

V rejstříku trestů (viz. č.l. 174) jsou sice zaznamenána dvě odsouzení, vesměs Okresním soudem v Hodoníně jak pod sp. zn. 1T 57/79, tak pod sp. zn. 1T 423/91, soud však považuje tato odsouzení za zahlazená a nepřihlédl k nim jako k přitěžujícím okolnostem a přiznává obžalovanému polehčující okolnost dosavadní bezúhonností. 

Je skutečností a k tomu je nutno dát význam při úvaze o výši trestu, že obžalovaný se dopouští více trestných jednání, páchá více zločinů a přečin. Nakonec soud považuje za přiměřený trest odnětí svobody v trvání 3 (tří )let. Na jednání obžalovaného, tak jak to uvedla znalkyně MUDr. Válová, se projevuje alkohol. Soud v souladu s návrhem znalkyně uložil obžalovanému ochranné protialkoholní ambulantní léčení a k této okolnosti přihlédl při výměře trestu. Polehčující okolnosti, o kterých byla zmínka, a okolnosti případu jsou takového charakteru, že lze výkon trestu podmíněně odložit, avšak na dobu 3 (tří) let s dohledem.

P o u č e n í : 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost, kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škodu, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.


Okresní soud v Hodoníně

dne 25. dubna 2012.


JUDr. Jaroslav Klas, v.r.

předseda senátu