Znásilnění přítelem s těžkými následky

Spisová značka: 1 T 81/2015 - 





ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY




Obvodní soud pro Prahu 9, rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Alexandra Rudého a přísedících Kateřiny Spurné a ing. Karla Poukara, v hlavním líčení konaném dne     9. 12.  2015,


t a k t o :


Obžalovaný


xxxxxxx ,


nar. XXXX v Doněcké oblasti, Ukrajina, občan Ukrajiny, v ČR trvale bytem xxxxxxxx.,


j e    v i n e n ,  ž e



v přesněji nezjištěné době od 04.00 hodin do 05.00 hodin dne 14. 3. 2015, v Xxxxxx, v pokoji, nacházejícím se ve druhém podlaží rodinného domu, užívaném obviněným xxxxxx., kam dobrovolně poškozená 2. vešla a posadila se na postel,  a to poté, co před tím společně s obviněným a s xxxxxxx ve společenské místnosti rodinného domu, nacházející se v prvém podlaží, sledovala televizi, kdy poškozená při sledování televize zároveň i popíjela alkohol, využil obviněný své fyzické převahy nad poškozenou a proti  vůli poškozené   na ni lehl, zvedl jí sukni, z jedné nohy jí stáhl  legíny a zároveň jí stáhl i spodní kalhotky, kdy přestože jej poškozená opakovaně vyzývala,  aby zanechal dalšího jednání, aby to nedělal,  uklidnil se a vzpamatoval se, obviněný ve svém jednání vůči poškozené dále pokračoval, přičemž jí vyhrnul halenku směrem nahoru, hladil poškozenou rukama na hrudi  a líbal na prsou, při tom na poškozené ležel, kdy jí jednou rukou  držel obě   ruce za hlavou a druhou rukou jí osahával po celém těle, čemuž se poškozená snažila bránit, nicméně obviněný jí silou   roztáhl nohy od sebe a do pochvy jí strčil prsty, a to přestože  poškozená neustále obviněnému   opakovala,  aby svého jednání zanechal,  a tímto jednáním  způsobil obviněný xxxxx  poškozené  xxxxxx zranění v podobě krevního výronu na pravé polovině krku, krevní výrony na pravé horní polovině hrudníku včetně přilehlé části pravého prsu, krevní výrony na levé polovině hrudníku nad horním kvadrantem levého prsu zevně, krevní výrony na přední a vnitřní ploše pravého stehna ve větším rozsahu, nepravidelné krevní výrony na vnitřní ploše střední třetiny levého stehna a  krevní výron nad dolním úhlem pravé lopatky krajiny zad a dále zhmoždění v oblasti vchodu poševního, kdy tato poranění nedosahují intenzity ublížení na zdraví a ze soudně lékařského hlediska lze předmětná povrchní poranění hodnotit jako uškození na těle, 


t e d y:   jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal jiným pohlavním stykem  

               provedeným způsobem srovnatelným se souloží.  


č í m ž    s p á c h a l 


zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a)  tr. zákoníku,


z a     t o   s e   o d s u z u j e


podle §  185  odst. 2 tr. zákoníku  k trestu odnětí svobody v trvání  2 roků.


Podle §  81  odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na  zkušební dobu v trvání 3 roků.


Podle §  228  odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen zaplatit poškozené   xxxxxx nar. XXXX, náhradu nemajetkové újmy  v částce  30.000,- Kč 


Podle §  229 odst. 2  tr. řádu se poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. 


O d ů v o d n ě n í  


Důkazy provedenými v hlavním líčení byl zjištěn tento skutkový děj.


V průběhu  večera a noci z 13. 3.  2015 na 14. 3.  2015 byla poškozená xxxxxxxxxxx ve společnosti obžalovaného xxxxxxxxxxxx a xxxxxxxxxxxxxx a zpočátku i dalších jejich přátel, přičemž společně navštívili několik restauračních zařízení. Vyjma obžalovaného, který v průběhu noci řídil svůj automobil, všichni, včetně poškozené, pili i alkoholické nápoje.  V časných ranních hodinách odjela poškozená společně se svědkem xxxxxxxxx a obžalovaným do jeho bydliště v xxxxxxxxxxxx.  Všichni tři mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní se zdržovali v místnosti v přízemí domu, přičemž v oddělené části domu byla  matka  obžalovaného xxxxxxxxxxxx, která však do styku s výše zmíněnými osobami nepřišla, pouze  viděla, že   do domu společně s jejím synem a jeho přítelem vešla i nějaká žena, o níž se domnívala, že je to tehdejší přítelkyně obžalovaného.  Místnost v dolní části domu opustila v jednu chvíli poškozená, když odešla do prvního poschodí, kde, jak jí bylo sděleno obžalovaným, je toaleta, kterou použila. Záhy po jejím odchodu odešel do prvního poschodí i obžalovaný, který  poté, co  poškozená opustila toaletu a prohlížela si  pokoj jeho sestry, přičemž si sedla na postel, využil své fyzické převahy, lehl si na poškozenou, zvedl ji sukni, stáhl spodní prádlo a přesto, že poškozená se jeho jednání bránila a opakovaně ho vyzývala, aby svého jednání zanechal, obnažil ji v horní části těla, kde ji osahával a líbal, zejména  na prsou. Poté, když stále na poškozené ležel, držel jí obě ruce za hlavou  svou jednou rukou a druhou jí osahával i v dolní části těla, posléze jí roztáhl nohy a do pochvy ji strčil prsty, kterými pohyboval. Protože se poškozená jeho jednání stále bránila, po chvíli jej zanechal a odnesl  ji do místnosti v přízemí domu, kde v té době byl  svědek  xxxxxxxxxxxxx. Jednáním obžalovaného poškozená utrpěla zranění v podobě krevního výronu na pravé polovině krku, krevní výrony na pravé horní polovině hrudníku, včetně části pravého prsu, krevní výrony na levé polovině hrudníku a levém prsu, krevní výrony na přední vnitřní ploše pravého stehna ve větším rozsahu, nepravidelné krevní výrony na vnitřní ploše střední třetiny levého stehna a krevní výron nad dolním úhlem pravé lopatky a dále zhmoždění v oblasti vchodu poševního, přičemž  tato zranění nedosáhla intenzity ublížení na zdraví a lze je  ze soudně lékařského hlediska  hodnotit jako  uškození na těle.  Okolo 05.00 hod.  po incidentu poškozená žádala obžalovaného, aby jí odvezl domů, což tento odmítal, proto poškozená rozčílená opustila dům, přičemž po chvíli ji následoval svědek xxxxxxxxxxxx, který ji upozornil, že jde na opačnou stranu než jít měla, aby mohla odjet městskou hromadnou dopravou směrem  do míst, odkud by dále mohla odjet do svého bydliště.  Poškozená po určité době nastoupila do autobusu městské hromadné dopravy, avšak mezi tím telefonicky žádala své přátele, aby pro ni přijeli a pomohli ji dostat se domů.  Domů ji pak  v ranních hodinách odvezl svědek xxxxxxxxxx společně s její přítelkyní xxxxxxxxxxxxx. Po návratu domů zjistila poškozená, že má stopu od krve na svých spodních kalhotkách  a že má tělo pokryto  mnohočetnými zhmožděninami a modřinami. Tomuto zjištění byla přítomna svědkyně xxxxxxxxxxxxx a společně pořídili fotografie těla poškozené, na kterých byla poranění poškozené zachycena. Ve večerních hodinách  14. 3.  2015 poté, co  poškozená hovořila telefonicky, v případě některých i osobně, se svými přáteli, se rozhodla ve společnosti xxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxxxx, a muže jménem xxxx navštívit příslušné oddělení Policie ČR a znásilnění oznámit. Svědek  xxxxxxxx pak pomáhal policistům zadokumentovat prvotní úkony, zejména místo, kde  ke znásilnění poškozené došlo. 


Obžalovaný xxxxxxxx jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení  opakovaně popřel, že by se  vůči poškozené dopustil jakéhokoli násilného jednání. Připustil, že v noci  z 13. na 14. 3.  2015 se pohyboval ve společnosti  poškozené a společně s ní a svědkem xxxxxxxxxxxx odjeli  v časných ranních hodinách okolo 04:00 hod. do jeho bydliště v xxxxxxxxxx. Uvedl dále,  že všichni tři společně v domě strávili  asi hodinu, přičemž  se dívali na televizi a poškozená se svědkem  popíjeli alkohol.  Poškozená v jednu chvíli chtěla použít toaletu, ptala se ho, kde je toaleta v domě umístěna, on jí sdělil, že je možno navštívil toaletu v přízemí domu, kde se  všichni pohybovali, ale když se poškozená dožadovala vzdálenější toalety, řekl jí, že je možno použít i toaletu v prvním poschodí a tuto jí ukázal. Vrátil se pak opět do přízemní místnosti. Po chvíli se rozhodl, že se půjde do prvního poschodí převléknout a tam se setkal s poškozenou, která si prohlížela pokoj, který obývá jeho sestra.  Prohlížela si zařízení pokoje, které se jí líbilo, přičemž hovořila něco v tom smyslu, že by chtěla takový pokojíček a že by tam chtěla zůstat.  On jí však řekl, že sestra nemá ráda, když je někdo v jejím pokoji a vyzval ji, aby společně odešli do spodní části domu. Protože poškozená nechtěla opustit horní pokoj, uchopil ji, položil si ji na rameno a odnesl ji dolů. Ona se domu nebránila, ale různě ho lechtala  a říkala něco v tom smyslu, aby se spolu vrátili do pokojíčku. V tomto pokojíčku  strávili společně celkem asi 5 až 7 minut, aniž by mezi nimi došlo k jakémukoli tělesnému kontaktu.  Po návratu do přízemní místnosti si opět sedli k televizi a on posléze usnul.  Poškozená se ho snažila vzbudit a žádala jej, aby jí odvezl domů. Bylo to v době, kdy již bylo světlo. On jí sdělil, že  auto patří rodičům a že  v ranních hodinách už je nemůže používat. Byl velmi ospalý a nemohl ani vstát. Předpokládal, že po odmítnutí odvézt poškozenou, tato použije  k jízdě domů městskou hromadnou dopravu, tedy autobus a později metro. Pak usnul a vzbudil se až v odpoledních hodinách téhož dne.  O tom, že  má mít nějaký problém se dozvěděl až po svém probuzení od svědka xxxxxxxxxxxx, volal poškozenou, tato s ním však odmítla mluvit.  Pokud jí poslal omluvu SMS zprávou, omlouval se pouze za to, že ji neodvezl a snažil se zjistit, co proti němu poškozená má. Veškerá další komunikace, o kterou se s poškozenou snažil prostřednictvím mobilního telefonu a SMS zpráv, pak se týkala pouze jeho snahy zjistit, co proti němu poškozená má a omluvit se za to, že ji ráno po probdělé noci neodvezl domů. Jakýkoli tělesný kontakt mezi ním a poškozenou, který by směřoval do jejich intimních míst, opakovaně popřel. 


Obhajoba obžalovaného tak, jak byla popsána, je vyvrácena a obžalovaný je  usvědčován opakovanou svědeckou výpovědí  poškozené xxxxxxxxxxxxxx, ve spojení se závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, přičemž  těmto důkazům svědčí i převážná většina svědeckých výpovědí osob, které byly slyšeny jak v řízení před podáním obžaloby, tak i v hlavním líčení před soudem.  Věrohodnosti svědeckých výpovědí poškozené svědčí konečně i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, který byl k osobě poškozené zpracován v řízení před podáním obžaloby a za splnění zákonných podmínek přečten u hlavního líčení před soudem. 


Poškozená xxxxxxxxxxx podrobně vypověděla o incidentu, ke kterému došlo mezi ní a obžalovaným v časných ranních hodinách 14. 3.  2015 v pokoji v 1. patře domu rodiny obžalovaného xxxxxxx, uvedla, že až do její návštěvy toalety v 1. patře domu nedošlo mezi ní a   obžalovaným k žádnému incidentu, ale ani  k žádným intimním projevům. Celou noc trávila ve společnosti  obžalovaného, ale  i svědka xxxxxxxxxx a zpočátku i dalších rusky hovořících přátel, přičemž všichni byli v kamarádském vztahu.  Připustila, že v průběhu noci pila nějaký alkohol, avšak v žádném případě se nepřivedla do podnapilého stavu.  Podle jejího názoru v podnapilém stavu nebyl ani nikdo další. Přijala pozvání  obžalovaného xxxxxxxxx do domu v xxxxxxxxxx s tím, že stráví ještě další čas v kamarádském prostředí, přičemž předpokládala, že ji posléze  obžalovaný, který je do domu dovezl svým autem, tímto autem odveze i do jejího bydliště.  Toaletu v 1. poschodí navštívila proto, že její umístění lépe vyhovovalo než umístění toalety v přízemí domu, hned vedle místnosti, kde se zdržovali společně s obžalovaným svědkem xxxxxxxxxx. Nic netušíc, opustila toaletu a když si prohlížela s ní sousedící pokojík, přistoupil k ní  obžalovaný, s nímž posléze seděla i na posteli. Obžalovaný pak  si na ni lehl, počal ji osahávat po celém těle, přičemž tomuto jeho jednání se aktivně bránila a žádala obžalovaného, aby jej zanechal. Obžalovaný však  její žádosti neakceptoval, silou jí uvedl do stavu, kdy ležela na posteli, obžalovaný ji jednou rukou uchopil za její ruce, které silou držel nad její hlavou, svlékl ji, a to jak  v horní části těla, tak potom  i v její dolní části, osahával ji na intimních místech a jeho jednání vyvrcholilo tím, že své prsty zasunul do pochvy. Tomuto jednání se již nebyla schopna bránit, avšak sám obžalovaný po nějaké chvíli jej zanechal. Co bylo důvodem změny jeho jednání, neví.  Po incidentu žádala obžalovaného velmi rozčíleně o to, aby jí odvezl domů, což  obžalovaný odmítl a zřejmě usnul. Svědek  xxxxxxx sice nebyl přítomen jednání obžalovaného vůči ní v horní místnosti domu, ale podle jejího názoru musel slyšet, že k něčemu mezi obžalovaným a jí došlo. V každém případě se tento svědek  po jejím návratu do místnosti, kde se zdržoval,  o tom od ní dozvěděl, věděl i o tom, že obžalovaný jí odmítá odvézt domů. Tomu odpovídá i jeho reakce poté, co poškozená opustila dům obžalovaného, kdy za ní vyšel ven a ukázal ji cestu k autobusu městské hromadné dopravy ve správném směru. Poškozená   pak podrobně popsala  i další průběh dne až do  rozhodnutí oznámit věc Policii ČR, k němuž došlo po její poradě s přáteli a jejímž důvodem byla i skutečnost, že jednáním obžalovaného utrpěla rozsáhlé pohmožděniny celého těla, včetně zhmoždění v oblasti poševního vchodu.  K těmto zraněním dále  poškozená uvedla, že ji vážněji a po delší dobu neomezovala v normálním způsobu života a  plně se zhojila. Utrpěla však jednáním obžalovaného psychickou a  morální újmu. Ke svému duševnímu stavu uvedla, že musela navštívit po znásilnění  psychologa, neboť cítila psychické problémy, tyto návštěvy byly opakované, jednalo se o tři až čtyři sezení s psychologem, léky však nebrala.  Tento stav se poté zlepšil, cítí se  normálně, pouze je  jí nepříjemné o věci hovořit.  V současné době se již  nikde neléčí.  


Soud  při hodnocení věrohodnosti výpovědi poškozené xxxxxxxxxxxxxxxx přihlížel i k závěrům znaleckého posudku, zpracovaném o jejím duševním stavu, z něhož vyplývá mimo jiné, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by mohly svědčit čemukoli, co by snižovalo věrohodnost poškozené. Znalec nezjistil, že by měla poškozená sklon ke zkreslování skutečností souvisících se sexuálním napadením její osoby, či měla sklony ke konfabulaci. Její obecná věrohodnost byla dle názoru znalce plně zachována. 


Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetika, je patrno,  že z poševního výtěru – stopy č. 1 se nepodařilo stanovit relevantní profil DNA, který by byl využitelný k individuální identifikaci konkrétní osoby. Dámské spodní kalhotky – stopa č. 2 jsou znečištěny běžným používáním, především na spodní straně přední části v oblasti přirození byl zjištěn  bělavý a tmavě červenohnědý materiál. Tmavé drobné skvrny se nacházejí také nahoře v oblasti gumy, ve kterých byla prokázána lidská krev.  Přítomnost lidské krve a malého množství lidských slin byla také v poševním sekretu dalších skvrn na kalhotkách .Lidský ejakulát nebyl prokázán. Ze tří stěrů zajištěných z předložených dámských spodních kalhotek byly stanoveny identické profily DNA, odpovídající jedné a téže osobě ženského pohlaví. Ze dvou stěrů zajištěných na spodní straně přední větší části, v oblasti přirození předložených dámských kalhotek byly dále stanoveny identické Y-haplotypy odpovídající jedné osobě mužského pohlaví. Ze srovnávacího vzorku- bukálního stěru obžalovaného xxxxxxxxx byla stanoven profil DNA a Y-haplotyp odpovídající jedné osobě mužského pohlaví. Z předloženého srovnávacího vzorku – bukálního stěru poškozené, byl stanoven profil DNA odpovídající jediné osobě ženského pohlaví.  Vzájemným porovnáním vzájemných profilů DNA a Y-haplotypů lze konstatovat shodu, a to profil DNA poškozené s profily stanoveným i ze tří stěrů, zajištěných z dámských kalhotek, pravděpodobnost uvedené shody přesahuje statistickou hranici stanovenou jako minimum pro průkaz individuální identifikace a dále shodu Y-haplotypu z předloženého bukálního stěru obžalovaného  s Y-haplotypy stanovenými ze dvou stěrů z předložených kalhotek.  Vzhledem k charakteru dědičnosti Y chromozomů nemá shoda  Y-haplotypů  hodnotu individuální identifikace. Shodný Y-haplotyp mohou nést všichni příbuzní  této osoby v patriální linii. 


Soud hodnotil výše uvedené závěry, vyplývající  ze zmíněného odborného vyjádření, přičemž přihlédl i k tomu, že z úředního záznamu Policie ČR, který je založen ve spise, je patrno, že poškozená se nikdy nesetkala s otcem či dědečkem obžalovaného xxxxxxxxxxxx, stejně tak se nesetkala s matkou tohoto obžalovaného.  Dospěl v rámci tohoto hodnocení k závěru, že zjištěné skutečnosti svědčí výpovědi poškozené, že k jednání obžalovaného vůči její osobě, které spočívalo ve styku obžalovaného s intimními částmi těla poškozené, došlo a svědčí tedy  i vině obžalovaného. 


V řízení před podáním obžaloby byl přibrán znalec k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví  soudní lékařství, který  písemně vyhotovil znalecký posudek a jeho závěry  stvrdil u hlavního líčení.  Z těchto závěrů vyplývá,  že na těle poškozené byly zjištěna a popsána poranění, podrobně popsaná ve výroku tohoto rozsudku.  Dne 14. 3.  2015 popsané krevní výrony byly tzv. čerstvého charakteru, krevní výrony popsané dne 17. 3.  2015 byly ve stádiu hojení, jednalo se o odbarvující se krevní výrony, které mohly dobře vzniknout dne 14. 3.  2015. Gynekologickým vyšetřením ze dne 15. 3.  2015 bylo zjištěno a popsáno zhmoždění v oblasti vchodu poševního a pohmatové bolestivosti v oblasti hráze. Povrchní poranění kůže, krevní výrony podle závěru znaleckého posudku lze ze soudně lékařského hlediska vysvětlit mechanismem opakovaného přímého tupého násilí malé, až středně velké intenzity, které působilo proti uvedeným tělním krajinám, např.  po zmáčknutí, mačkání, tlačení proti odporu, silném líbání, slabém úderu a podobně. Popsané gynekologické poranění lze dobře vysvětlit např. opakovaným působením tupého násilí větší intenzity proti uvedené tělní krajině poškozené, například násilným zasunutím dvou a více prstů do vchodu poševního. Uvedené mechanismy dle názoru znalce odpovídají faktům uváděným  ve výpovědích  poškozenou xxxxxxxxxx. Povrchní poranění kůže ani zhmoždění poševního vchodu nezanechají  trvalé poúrazové následky.  Znalec konečně uzavřel, že  poškozená utrpěla lehká zranění, která se obvykle hojí do jednoho týdne a nevyžadují pracovní neschopnost.  Pravděpodobná doba léčení uvedených zranění obvykle nepřesáhne dobu jednoho týdne.  Znalec ze soudně lékařského hlediska hodnotil zranění poškozené pouze jako uškození na těle.  


Soud zhodnotil závěry znaleckého posudku a dospěl i v tomto případě k závěru, který svědčí věrohodnosti výpovědi  poškozené a lze je  hodnotit tak, že vyvrací obhajobu obžalovaného v tom smyslu, že k jakémukoli fyzickému kontaktu mezi ním a poškozenou kritické noci nedošlo.  


Jak již bylo výše zmíněno, obhajoba obžalovaného je vyvrácena a obžalovaný je usvědčován i svědeckými výpověďmi  svědků, kteří byli slyšeni před podáním obžaloby i u hlavního líčení, a to xxxxxxxx, xxxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxx  a xxxxxxxxxx.  Všichni tito svědci sice  uvedli, že incidentu, ke kterému mělo dojít mezi obžalovaným a poškozenou kritické noci ze 13. 3. na 14. 3.  2015, přítomni nebyli, avšak následně  po tomto incidentu dne 14. 3.  2015 v průběhu dne se od poškozené dozvěděli skutečnosti, které ona též uvedla ve svých výpovědích, tedy, že v domě obžalovaného v časných ranních hodinách obžalovaným byla znásilněna.  Všichni zmínění svědci se  také s poškozenou 14. 3.  2015 sešli a svědkyně xxxxxxxxx i xxxxxxxxx měly možnost  vidět na vlastní oči jak a kde byla poškozená následkem jednání obžalovaného poraněna.  Svědkyně xxxxxxxxxxx a  spolupůsobila  při pořizování  fotodokumentace zranění poškozené. Všichni zmínění svědci též potvrdili, že poškozená byla jednáním obžalovaného traumatizována. 


Soud zhodnotil výše uvedené a soudem řádně provedené důkazy a dospěl k závěru, že není důvodu svědecké výpovědi mít za nevěrohodné a že tyto, byť nepřímo, svědčí společně s dalšími výše zmíněnými důkazy vině obžalovaného.  


Pokud jde o svědecké výpovědi  xxxxxxxx a  xxxxxxxxxxxx, stejně tak  jako  xxxxxxxxx, je třeba uvést, že ani tito svědci nebyli incidentu mezi obžalovaným a poškozenou přítomni přímo, pokud pak jde o věrohodnost těchto výpovědí, je značně ovlivněna příbuzenským, či přátelským vztahem  těchto svědků k obžalovanému. Matka obžalovaného sice byla  v kritické době přítomna v druhé části domu  jejich rodiny a pokud neměla povědomost o tom, co se v části domu, kde byli společně  kritického dne  obžalovaný, poškozená a svědek xxxxxxxxxxxxxx a, dělo, jak sama uvedla, je to pravděpodobné, ale obhajobě obžalovaného  to nesvědčí. Této obhajobě nesvědčí ani   výpověď   xxxxxxxxxxxx, která byla slyšena k návrhu obhajoby a pouze  je z ní možno  vzít na vědomí, že jde o osobu žijící s obžalovaným  ve společné domácnosti, která s ním v současné době čeká dítě.  Konečně pokud jde o výpověď  svědka xxxxxxxxxxxxxx, tuto má soud  za značně nevěrohodnou. Tento svědek totiž uvedl pouze to, že ač byl přítomen poblíž incidentu mezi obžalovaným a poškozenou v kritické době, nic neslyšel a nic neviděl. Byť se soud může domnívat, že tomu tak není, což také činí, nelze skutečnosti, které opakovaně tento svědek uvedl, hodnotit ani ve prospěch obhajoby obžalovaného ani ve prospěch či neprospěch výpovědi poškozené. Soud má tedy tuto  výpověď  z hlediska skutkových zjištění za zcela bezcennou. 


Již v přípravném řízení  byl přibrán znalec k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie  o duševním stavu  obžalovaného  xxxxx.  Znalec nezjistil, že by obžalovaný trpěl duševní chorobou či podobně závažnou duševní poruchou, a to jak v době páchání trestné činnosti, tak i v době současné. Nezjistil ani jakoukoli škodlivou závislost.  Neprokázal konečně ani poruchu sexuální preference. Jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly a jsou plně zachovány, není potřeba  ukládat jakékoli ochranné léčení.


Soud zhodnotil závěry znaleckého posudku a dospěl k závěru, že  obžalovaný byl v kritické době a je i v době současné  za své jednání plně trestně odpovědný.


Vzhledem ke všem provedeným důkazům má soud za bezpečně prokázané, že k incidentu tak, jak byl  výše popsán mezi  obžalovaným a poškozenou došlo, že se obžalovaný dopustil jednání, kterým  naplnil skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu znásilnění podle ustanovení §  185  odst. 1, odst. 2, písm. a) tr. zákoníku. Bylo totiž prokázáno, že násilím poškozenou donutil  k pohlavnímu styku, čin spáchal  jiným pohlavním stykem, provedený způsobem srovnatelným se souloží a byl takto také právem uznán vinným.  


Při úvaze o druhu  a výši  trestu soud předně vycházel  z hodnocení osoby obžalovaného. Tento je osobou dosud netrestanou, jak vyplývá z opisu rejstříku trestů i z listinných důkazů ve spise založených a za  jeho dosavadní pobyt na území České republiky jeho způsob života lze hodnotit kladně.  V této souvislosti  soud přihlédl, byť obžalovaný trestnou činnost nedoznal,  k jeho povědomosti o tom, že  vůči poškozené jednal  v rozporu jak s etickými, tak i trestně právními normami a svého jednání i do jisté míry lituje, což vyplývá z korespondence mezi ním a poškozenou, která je  založena ve spise. Oproti uvedeným skutečnostem  musel soud přihlédnout k typové škodlivosti trestného činu, jehož se  obžalovaný dopustil, ale i ke způsobu, kterým se jí dopustil, neboť bylo zjištěno, že obžalovaný jednal vůči  poškozené velmi hrubým způsobem a jeho jednání zanechalo viditelné poranění poškozené, ale i určitou újmu na její psychice. Po zvážení  skutečností svědčících ve prospěch  obžalovaného, i v jeho neprospěch, soud uložil sice trest odnětí svobody na dolní hranici zákonné trestní sazby ustanovení §  185  odst. 2 tr. zákoníku, avšak trest podmíněně odložený na dlouhou, tříletou zkušební lhůtu. Soud má zato,  že uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím a vzhledem k dlouhé zkušební lhůtě je též způsobilý splnil účel trestu.  


Poškozená se prostřednictvím svého zmocněnce včas a řádně připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody  - nemajetkové újmy, která jí byla jednáním obžalovaného způsobena, a to  částkou 100.000,- Kč.  Výše požadované náhrady, jak bylo výše uvedeno, byla  poškozenou stanovena částkou 100.000,- Kč, aniž by výše tohoto nároku byla blíže odůvodněna. 


Soud  má zato, že z výsledků provedeného dokazování lze dovodit, že poškozená utrpěla újmu jednáním obžalovaného, a to újmu spočívající v určitém narušení psychiky poškozené, trvající po dobu  ne zanedbatelnou.  Ze závěrů  znaleckého posudku o duševním stavu poškozené xxxxxxxxxxxx, který byl vypracován  v řízení před podáním obžaloby a jako důkaz proveden  u hlavního líčení, vyplývá, že  z psychologického hlediska se vyskytly známky traumatického prožívání následků trestné činnosti poškozenou, a to v období skutku, ale i po něm.  Znalecký posudek konstatuje peritraumatickou disociaci (stav šoku, emoční rozpojení v průběhu události, ztrátu paměti na některé detaily skutku), nastala u ní emoční labilita, somatické potíže, poruchy spánku, pocity nejistoty, bezradnosti, pláč a sebeobviňování.  Převažujícím ochranným mechanismem je vytěsnění a racionalizace. Aktuálně, v době zpracování znaleckého posudku, byla poškozená ve fázi zotavování, s příznivou prognózou se s událostí vnitřně vyrovnat.  K tomu má dobrý  potenciál. V současné době se sama subjektivně traumatizována necítí. Závěry znaleckého posudku jsou potvrzovány i dalším zjištěním, že  jak sama poškozená uvedla, po události musela vyhledat odbornou pomoc, a to pomoc psychologa, kterého opakovaně navštívila a účastnila se psychologických sezení.  U hlavního líčení poškozená uvedla, že v současné době větší  zátěž na svou psychiku nepociťuje.  


Soud zhodnotil výše uvedené skutečnosti a dospěl k závěru, že k újmě, jejíž náhradu poškozená požaduje, došlo, avšak ne v takové míře, aby  mohl být akceptován uplatněný nárok ve výši 100.000,- Kč.  Soud  i s přihlédnutím  ke konstantní judikatuře a obecné povědomosti  o obvyklém finančním ohodnocení nemajetkové újmy, akceptované soudy, dospěl k závěru, že přiměřeným nárokem na náhradu nemajetkové újmy je nárok ve výši 30.000,- Kč. Bylo proto rozhodnuto uložit obžalovanému povinnost do této výše škodu, spočívající  v nemajetkové újmě poškozené uhradit, a to podle §  228  odst.  1  tr. řádu, se zbytkem svého nároku na náhradu škody pak byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.  Soud je  přesvědčen o tom,  že další dokazování v tomto směru by bylo již nad rámec trestního řízení. 


P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat do 8/osmi/ dnů od doručení jeho opisu odvolání u zdejšího soudu. Odvolání může podat obžalovaný a v jeho prospěch osoby uvedené v § 247 odst. 2 tr. řádu, a to pro nesprávnost jakéhokoli výroku, který se ho přímo dotýká. Pro nesprávnost kteréhokoli výroku  může podat odvolání státní zástupce. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Právo odvolání má i poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, ale pouze proti výroku o náhradě škody nebo proto, že takový výrok učiněn nebyl. Odvolání podané včas a osobou oprávněnou má odkladný účinek. O odvolání by rozhodoval Městský soud v Praze. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Odvolání nemohou s úspěchem podat osoby, které se tohoto práva výslovně vzdaly.


    V Praze dne   9. 12.  2015 


JUDr. Alexandr  Rudý, v.r. předseda senátu 




Přečtěte si další

sp.zn.
34 T 8/2018
50 000 Kč
Pohlavní styk s dítětem mladším 15 let

Malý%20státní%20znak

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení konaném dne 7. února 2019 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Kantora a přísedících JUDr. Petra Kožmína a Jaroslava Pružince 

takto:

Obžalovaný 

XX,

nar. XX v XX, okres XX, trvale bytem XX, okres XX, občan XX

uznává se vinným, že

ve večerních hodinách nezjištěného dne v době od počátku července 2015 do konce srpna 2015 v dětském pokoji rodinného domu v obci XX, okres XX, v němž se nacházel s nezletilou poškozenou XX, nar. XX, jejíž věk znal, se záměrem uspokojit svůj sexuální pud osahával jmenovanou nezletilou poškozenou na prsou i přirození a následně jí zasunul svůj prst do vagíny a pohyboval zde s ním,

tedy

jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let,

čímž spáchal

zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, 

a odsuzuje se

podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon se podle § 84 a § 85 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 81 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) roků, a současně se nad obžalovaným vyslovuje dohled.

Podle § 99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se obžalovanému dále ukládá ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě.

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému ukládá povinnost zaplatit jako náhradu nemajetkové újmy nezletilé poškozené XX, nar. XX, trvale bytem XXX, XX, v trestním řízení zastoupené xxxxxxxxxxxxxx, advokátem se sídlem v Plzni, Houškova 30, jako opatrovníkem, částku 50.000 Kč.

Podle § 229 odst. 2 trestního řádu se jmenovaná nezletilá poškozená se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.

                     

Odůvodnění:

  1. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v XX podal dne 19. 10. 2018 u zdejšího soudu obžalobu na XX pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku na tom skutkovém základě, že v přesně nezjištěné době v období letních prázdnin v roce 2015 v obci XX, okres XX-jih, v rodinném domě č. p. 111, v pokoji, kde spal společně s poškozenou nezletilou XX, nar. XX, v úmyslu se sexuálně uspokojit v jednom případě hladil poškozenou na prsou a po noze pod pyžamem, následně jí rukou sahal na přirození, strkal jí prst do vagíny, což se jí nelíbilo, bolelo jí to a došlo u ní ke krvácení z vagíny, kdy s ohledem na svůj nízký věk a nedostatečné rozumové schopnosti se uvedenému jednání obžalovaného nebránila, přičemž obžalovaný její věk znal a ze svých předešlých sexuálně motivovaných kontaktů s poškozenou věděl, že tato není schopná klást jeho aktivitám účinný odpor.  

  1. Soud v průběhu hlavního líčení provedl veškeré důkazy, které podle jeho názoru reálně mohly přispět k objasnění věci (ostatně strany ani neměly žádné návrhy na doplnění dokazování). Na jejich základě vzal za prokázaný následující skutkový stav.

  1. Nezletilá XX, nar. XX, i její sestra XX, nar. XX, jsou dlouhodobě v péči své babičky Ivany Šoltysové, do její výchovy byly nejprve svěřeny rozsudkem XXX ze dne 12. 11. 2009, na základě dalšího rozsudku téhož soudu se XX stala pěstounkou obou nezletilých. Až do letních měsíců 2017 všechny tři jmenované žily v rodinném domě č. XX v obci XX, okres XX. Nezletilé XX a XX sdílely společný pokoj s XX, jež je dcerou XX. Následně se XX a obě její vnučky (XX a XX XX) přestěhovaly do XX, kde žijí do současnosti.

  1. Neteří XX je XX, dříve XX. Ta již delší dobu žije s obžalovaným XX (nyní jako s manželem, dříve jako s druhem), mají společně děti, bydlí v obci Žďár, okres Rakovník. Až do konce léta 2015 XX, obžalovaný a jejich děti občas navštěvovali XXX ve výše zmíněném rodinném domě v obci XX, a to zpravidla o víkendech, při takových návštěvách zde někdy i přespávali, a to v dětském pokoji užívaném XX, XX a XX. Poslední taková jejich návštěva se uskutečnila během nezjištěných dnů v průběhu letních prázdnin roku 2015, i tehdy obžalovaný, jeho družka (nyní manželka) a děti v domě přespali.

  1.  Obžalovaného již tehdy silně fyzicky přitahovala nezletilá XX (dále také nezletilá poškozená), přičemž si byl vědom jejího tehdejšího věku, tedy že před několika měsíci teprve dosáhla věku dvanácti let. V průběhu jednoho večera při uvedeném posledním pobytu ve XX se obžalovaný ocitl v dětském pokoji společně s nezletilou poškozenou, kromě nich se zde nacházely jeho děti (které má s XX) a patně i XX, ty však již spaly. Poté, co nezletilá poškozená svou nohou zavadila o hlavu obžalovaného, jenž ležel na matraci poblíž její postele, ji obžalovaný, veden záměrem uspokojit svůj sexuální pud, nejprve osahával na prsou i přirození, následně jí zasunul svůj prst do vagíny a pohyboval zde s ním. Poškozená, třebaže jí uvedené jednání obžalovaného patrně nebylo příjemné, proti němu nijak neprotestovala ani se mu nebránila, tedy neprojevila verbální či fyzický odpor. Vzhledem ke svému věku a duševní vyspělosti si přitom uvědomovala, co je podstatou počínání obžalovaného, její vztah k obžalovanému také nebyl nikterak submisivní, byla tedy schopna svůj případný odpor vůči jeho jednání projevit.

  1. Výše popsané počínání obžalovaného souviselo s jeho sexuální nevyzrálostí, jejíž součástí je nejspíše heterosexuální pedofilie. V důsledku toho měl podstatně (o více než polovinu) sníženy schopnosti ovládat své jednání, jeho schopnosti rozpoznat protiprávnost tohoto jednání byly plně zachovány.

  1. Shora popsaná skutková zjištění soud učinil na základě svědectví nezletilé XX, svědeckých výpovědí XX, XX, Mgr. XX, XX, XX, XX a XX, obsahu facebookové komunikace vedené prostřednictvím mobilních telefonů přes aplikaci Messenger mezi nezletilou XX a obžalovaným, obsahu facebookové komunikace mezi nezletilou XX a XX, sdělení Okresního soudu XX  a dokumentů poskytnutých odborem sociálních věcí Magistrátu města XX, odborem sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu XX a 3. základní školou v XX, znaleckých posudků z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, i z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, a částečně také svědecké výpovědi XX a obžalovaného.

  1. Obžalovaný XX se k věci vyjádřil v rámci svých výslechů uskutečněných v přípravném řízení  i hlavním líčení. Obsah jeho výpovědí lze shrnout následovně. 

  1. Obžalovaný nejprve popisoval své rodinné poměry, vztah k rodině nezletilé XX i příležitostné návštěvy této rodiny v obci XX, dané okolnosti popsal v zásadě tak, jak je uvedeno v bodě 4 odůvodnění rozsudku. K průběhu inkriminovaného večera uvedl, že tehdy se v dětském pokoji nacházely XX, XX a XX, které všechny ležely na svých postelích, dále zde byli přítomni a na matracích umístěných vedle postelí leželi on, jeho družka (nyní manželka) a jejich děti. On sám ležel na matraci tak, že jeho hlava přiléhala k posteli nezletilé XX, hlavou byl opřený o danou postel. Neví, zda v té době jednotlivé osoby v pokoji přítomné již spaly. XXX jej náhle začala svou nohou hladit po hlavě, proto jí nohu chytil a hladil ji na prstech, šlo o jakési uklidňující hlazení, nehladil ji proto, aby „něco pociťoval“. Ona mu pak svou druhou nohou začala „jezdit“ po břiše, načež se otočil na bok a položil jí svou ruku nad její koleno. XX mu po chvíli tuto jeho ruku uchopila a počala si ji strkat do rozkroku. Obžalovaný proto svou ruku stáhl a znovu ji položil nad koleno Nikoly, ta ale jeho ruku opět uchopila, stáhla k sobě a strkala si ji do rozkroku. Obžalovaný svou ruku opět stáhl zpět a sdělil jí: „Co děláš?“, poté se otočil na druhý bok a více se jí již nedotkl. V uvedené situaci erekci neměl, XX jej nevzrušovala. Bylo mu známo, že XX v dané době bylo 12 či 13 let. Následujícího dne se k sobě chovali zcela běžným způsobem, situaci z předešlého večera nijak nerozebírali. Své družce se však svěřil, k čemu mezi ním a XX došlo, a současně jí oznámil, že do XX již jezdit raději nebude, neboť nechce, aby jej XX „přivedla do nějakého průšvihu“. Družka reagovala tak, že „byla naštvaná, že k tomu vůbec došlo“, také mu sdělila, že „čekala, že něco takového přijde“ a že se nediví, že do XXX již nechce jezdit. Od dané události obžalovaný Nikolu osobně neviděl, později s ní o předmětné události komunikoval přes XX, tato komunikace je založena ve spisovém materiálu. Pokud v rámci ní uváděl, že si uvědomuje, co tehdy učinil, že jej to mrzí, a vyčítal si, že se neovládl, pak tím podle svého vyjádření měl na mysli pouze své popsané jednání, tedy že XX hladil na noze a dával jí ruku nad koleno, jakož i reakci jmenované na toto jeho počínání, čili že si jeho ruku chtěla strkat do rozkroku. Jestliže v komunikaci dále Nikole psal, že ji miluje, pak „to bral, jako že to je rodina“, žádal-li po ní její fotografie, pak to činil nejprve proto, aby měl nějakou fotografii na památku, a později z toho důvodu, aby věděl, jak aktuálně vypadá. Obžalovaný podle svého vyjádření do předmětného večera s nezletilou Nikolou vycházel zcela normálně, ona mu tykala, konflikty mezi nimi nebyly. XX někdy chodila vyzývavě oblékaná, laškovala, provokovala a dorážela, sedala mu na klín, také se lechtali. Někdy ji sice oslovoval výrazy jako „kočko“ či „zlatíčko“, rovněž připustil, že XX „je hezká holka“ a že se „mu líbila“, ovšem „nic za tím nehledal“, jejich vztah byl „čistě platonický“. Záměrně ji nikdy neosahával.

  1.  Takto popsaný obsah výpovědí obžalovaného dokládá, že obžalovaný připustil, že v době a na místě, jak je specifikováno ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku, došlo k určitému fyzickému kontaktu mezi ním a nezletilou poškozenou, odmítal ale, že by tento kontakt byl z jeho strany jakkoli motivován snahou uspokojit sexuální pud, a tvrdil, že o takové jednání se naopak snažila sama nezletilá poškozená.

  1. Ještě než soud přistoupí k popisu a hodnocení důkazů a okolností z nich plynoucích, jež se týkají přímo stíhaného skutku, krátce uvede ty skutečnosti související s tímto skutkem, které se podávají z provedeného dokazování zcela jednoznačně, tedy, ohledně nichž nebylo mezi důkazy k nim se vztahujícími jakéhokoli sporu.

  1. Takto jsou v první řadě nepochybné rodinné poměry nezletilé XX, jak jsou popsány v bodě 3 odůvodnění tohoto rozsudku. Ty jsou prokazovány zejména svědeckými výpověďmi jmenované nezletilé, X a XX, sdělením Okresního soudu XX i stejnopisy jeho, jakož i zprávami a dokumenty poskytnutými odborem sociálních věcí Magistrátu města XX i odborem sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu XX. Rodinné poměry obžalovaného a okolnosti, za nichž se svou družkou (nynější manželkou) a dětmi v minulosti navštěvoval rodinu XX v jejich rodinném domě v obci XX, jak jsou vysvětleny v bodě 4 odůvodnění rozsudku, jsou zase prokazovány výpověďmi (v daném směru souladnými) obžalovaného i svědkyň XX (dříve XX), XX, XX a XX. Z týchž důkazů se také podává, že poslední taková návštěva obžalovaného a jeho rodiny se uskutečnila během nezjištěného víkendu v průběhu letních prázdnin roku 2015, tedy někdy v průběhu měsíců července či srpna tohoto roku.

  1. V dalších pasážích odůvodnění rozsudku soud ve vztahu k výroku o vině nejprve popíše podstatný obsah důkazů, které byly relevantní pro zjištění skutkového děje popsaného ve výrokové části rozsudku, přičemž detailnost popisu toho kterého důkazu se bude odvíjet od významu, jaký měl pro objasnění věci, návazně vysvětlí, z kterých konkrétních důkazů vzal za prokázané rozhodné skutkové okolnosti, a nakonec se bude zabývat právní kvalifikací ve věci dovozeného skutkového stavu.

  1. V procesním postavení svědkyně byla v přípravném řízení opakovaně vyslechnuta nezletilá poškozená XX, první výslech se uskutečnil před zahájením trestního stíhání obžalovaného, druhý po zahájení tohoto trestního stíhání, oběma byla přítomna pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí, prvního se zúčastnil soudce, druhého zase obhájkyně obžalovaného, při obou výsleších byla dodržena příslušná ustanovení trestního řádu. Soud přitom za procesně použitelnou pokládal (a k důkazu tak provedl) i v pořadí první svědeckou výpověď nezletilé poškozené, kterou učinila před zahájením trestního stíhání obžalovaného. Tento svůj závěr opírá o znění § 158 odst. 9 ve spojení s § 102 odst. 2 trestního řádu. Ustanovení § 158  odst. 9 věty druhé trestního řádu přímo počítá se svědeckých výslechem osob mladších osmnácti let již před zahájením trestního stíhání. Použitelnost takto učiněné svědecké výpovědi pak neomezuje ustanovení § 158 odst. 9 věty poslední trestního řádu (podle kterého obecně lze svědeckou výpověď uskutečněnou před zahájením trestního stíhání v řízení před soudem použít jen při splnění zde vymezených podmínek), neboť podle § 102 odst. 2 trestního řádu, jež je k § 158 odst. 9 věty poslední trestního řádu ustanovením speciálním, lze v řízení před soudem výpověď svědka mladšího osmnácti let, která se týká okolností, jejichž oživování v paměti by mohlo nepříznivě ovlivňovat duševní a mravní vývoj (a těchto okolností se výslech nezletilé poškozené v dané věci nepochybně týkal), k důkazu provést i bez podmínek uvedených v § 211 odst. 1 a 2 trestního řádu. Objektivitu a regulérnost vedení onoho v pořadí prvního svědeckého výslechu nezletilé poškozené i přes nepřítomnost obhájce obžalovaného zajišťovala účast pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí i soudce. Ostatně žádná ze stran trestního řízení (včetně obhajoby) procesní nepoužitelnost v pořadí první svědecké výpovědi nezletilé poškozené ani nenamítala. Snad jen pro úplnost lze poznamenat, že při následné svědecké výpovědi (učiněné po zahájení trestního stíhání obžalovaného) nezletilá poškozená popsala všechny podstatné okolnosti shodně či alespoň velmi obdobně jako při v pořadí první svědecké výpovědi. Odtud plyne, že i pokud by soud k otázce procesní použitelnosti v pořadí prvního svědectví nezletilé poškozené zaujal opačný než výše prezentovaný názor, na jeho ve věci dovozené skutkové závěry by to nemělo jakýkoli vliv.

  1. Jak bylo výše zmíněno, svědectví nezletilé XX, jež je osobou mladší osmnácti let, se týkalo okolností, jejichž oživování v paměti by mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj. Proto ji soud v hlavním líčení osobně nevyslýchal, ale postupem podle již zmíněného ustanovení § 102 odst. 2 trestního řádu přehrál videozáznamy o jejích výsleších z přípravného řízení. Z nich je zřejmé, že nezletilá poškozená v rámci svých výpovědí, které místy působí poněkud neuspořádaně (což bylo dáno zejména dialogovou formou výslechů), uvedla následující okolnosti.

  1.  Jde-li o její vztah k obžalovanému, nezletilá poškozená jej podle svého vyjádření brala jako přítele své tety, tedy v podstatě jako své strýce. On ji oslovoval „XX“ či „XX“, ona mu tykala a oslovovala jej také jménem. K žádnému vážnějšímu konfliktu mezi nimi nikdy nedošlo, obžalovanému byl znám její věk. Jako muž se jí nelíbil, ale nevadil jí, „měla ho ráda, protože to byl přítel její tety“. V době, kdy u nich býval se svou rodinou na návštěvách, na ni obžalovaný někdy sahal, kupříkladu na nohy či břicho, také ji hladil po rukou. V rámci komunikace na internetu přes Messenger, kterou příležitostně vedli někdy od roku 2014, ji zase oslovoval výrazy jako „kočko“ či „zlatíčko“. Jí se takové jeho chování nezamlouvalo, nicméně tehdy tuto skutečnost s babičkou ani jinými osobami neřešila, neboť „nechtěla to dělat těžké, nechtěla dělat scény“. Při zmíněné internetové komunikaci ale obžalovanému sdělovala, že se jí jeho uvedené chování nelíbí a žádala jej, ať to již nedělá. To sice obžalovaný slíbil, ovšem při další návštěvě na ni opět sahal. K samotnému stíhanému činu nezletilá poškozená uvedla, že k němu došlo jednoho večera během letních prázdnin v roce 2015, tehdy jí bylo dvanáct a táhlo na třináct. Ležela na své posteli v dětském pokoji, dále se zde nacházel obžalovaný, který uspával své děti, a patrně i její sestra XX, která ale již spala. Její babička (Ivana Šoltysová), družka obžalovaného (XX, dříve XX) a dcera její babičky (XX) byly ještě v obývacím pokoji. Obžalovaný, jenž ležel na matraci položené na zemi a hlavou se opíral o její postel, ji začal hladit rukou na noze, jako by ji „masíroval“. Ona omylem zavadila svou nohou o jeho hlavu, což obžalovaný asi špatně pochopil a svou rukou ji hladil výše na její noze, dále na prsou a poté ji ruku vsunul pod pyžamové kalhoty, kde ji osahával na přirození, poté jí vsunul prst či prsty do vagíny a pohyboval zde s ním či s nimi, tedy ji „prstil“. Ona se nejprve odtahovala, „jako by šla takhle tím tělem vejš“, pak jen ležela, nevěděla, co má dělat, ačkoli ji to bolelo a nejméně zpočátku se jí to nelíbilo. Pak ji obžalovaný „udělal“, po čemž ucítila jakousi úlevu. Nakonec se otočila, obžalovaný ji ještě chvíli hladil, nakonec usnula. Uvedenému jednání obžalovaného se nijak nebránila, obžalovaný jí nijak nevyhrožoval. Z pokoje sice mohla odejít, avšak neodešla, neboť „nechtěla doma dělat zbytečný rodinný rozbroje“, „doma to nechtěla dělat těžší“. Obžalovaný při daném jednání nic neříkal, pouze „někdy si jako povzdechnul“. Popsané počínání obžalovaného bylo její první sexuální zkušeností, nicméně v té době již věděla, co toto jednání, jež sama označovala jako „prstění“, znamená, slyšela o tom. Následujícího dne na ni obžalovaný „furt koukal, uculoval se“, a když spolu seděli v kuchyni, sáhl jí na nohu. Poté se s ním již osobně nesetkala, komunikovali spolu jen na internetu přes XX, obžalovaný po ní chtěl nějaké její fotografie, nakonec mu asi dvě zaslala, při této komunikaci jí také sděloval, že ji miluje. Své babičce o stíhaném jednání sama nic nesdělila, ukázala jí ale internetovou komunikaci, ve které po ní obžalovaný žádal její fotografie, a také jí oznámila, že na ni obžalovaný dříve sahal, babička proto napsala XX (nyní XX), aby k nim obžalovaný raději již nejezdil. K otázce, zda a s čím se svěřila své známé XX a svým spolužačkám XX, XX a XX, se nezletilá poškozená v průběhu svých výpovědí vyjadřovala poněkud nejednoznačně a nejasně – na některých místech uváděla, že jim přímo sdělila počínání obžalovaného z předmětného večera, z jiných jejích vyjádření ale plyne, že se jmenovaným svěřila pouze obecně s tím, že obžalovaný na ni sahá. Ke svým následným sexuálním zkušenostem nezletilá poškozená konstatovala, že ještě ve Skašově v červnu 2017 se líbala s chlapcem, s nímž tehdy „chodila“, on ji následně „prstil“, zatímco ona „mu to dělala také rukou“. Později se již v Chomutově „vyspala se svým přítelem“, tehdy jí také ještě nebylo patnáct let. Nezletilá poškozená také připustila, že v době, kdy ještě žila ve Skašově, smyšleně tvrdila, že měla pohlavní styk se svým učitelem, činila to proto, že tento učitel se líbil jak jí, tak její kamarádce, později ale přiznala, že toto její tvrzení není pravdivé.

  1. Je tedy zřejmé, že právě popsané svědectví nezletilé XX svým obsahem mimo jiné přímo usvědčuje obžalovaného z takového jednání, jaké je uvedeno ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku.

  1. Již v přípravném řízení provedla znalkyně z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, psychologické vyšetření a zkoumání osobnosti nezletilé poškozené. V návazně zpracovaném znaleckém posudku znalkyně konstatovala, že intelektové schopnosti nezletilé poškozené se nacházejí v pásmu širší normy. Na vysoké úrovni je u ní všeobecný přehled vědomostí, má také velmi dobře rozvinutou schopnost logické úvahy a abstraktního myšlení. Oslabena je schopnost mechanické paměti a zpětné výbavnosti, což značí, že mechanicky naučené není schopna ve stejném sledu zopakovat, sníženy jsou také její sociální dovednosti, nedokáže si poradit v nových situacích, potřebuje pomoc druhého. Nezletilá poškozená je naivní, senzitivní, vnímavá, respektuje autority, pravidla i řád. Má slabší sebevědomí i sklony se trápit, je introvertní, nemá potřebu se sdružovat a svěřovat druhým, své starosti si spíše nechává pro sebe. Je osobností ovládající se, tlumící své pudy, submisivní, její charakterové vlastnosti jsou úměrně jejímu věku dostatečně rozvinuté a celkově je lze hodnotit kladně. Výpověď nezletilé poškozené podle znalkyně nejeví známky smyšlené události, z psychologického hlediska jde o výpověď specificky věrohodnou. Ve spojitosti s právě uvedeným závěrem znalkyně poukázala na okolnost, že osobnost nezletilé poškozené je bez prokazatelných sklonů k problematickému chování a lžím, jako její motivace se jeví potřeba sdělení negativního prožitku, její výpověď je v průběhu času doplněna četnými detaily, prožitky i vjemy a v průběhu času se rozšiřuje o další podstatné detaily. U nezletilé poškozené nebyly zjištěny sklony ke konfabulacím ani ke zkreslování výpovědi či sledování účelových tendencí, naopak se snažila o objektivní prezentaci prožitých událostí, stejně tak u ní nebyl zjištěn motiv msty vůči obžalovanému. Má pocit křivdy z jednání obžalovaného, který se projevuje i ve spojení s jeho následnou reakcí, v rámci níž se snaží svést vinu za vzniklou situaci na ni, přičemž pocit křivdy v ní vyvolává i postoj její babičky, u které nemá v souvislosti s projednávanou věcí dostatečné zastání. Syndrom zneužité osoby však v plném rozsahu nevykazuje. Jde-li o otázku, zda nezletilá poškozená byla v době stíhaného činu schopna posoudit jednak smysl a význam tohoto jednání, jednak význam odporu proti takovému jednání, a zda a jak byla schopna případný odpor projevit, znalkyně doslova konstatovala: „Z vyjádření poškozené je zřejmé, že proběhlou inkriminovanou událostí byla ve svém věku paralyzována, nedokázala se vzhledem ke svému věku jednání obžalovaného bránit. Vzhledem k době, kdy se prošetřovaná událost odehrála, je velmi obtížné hodnotit případný stav bezbrannosti dítěte. Současný pohled poškozené na proběhlou událost ve spojení s jejím tvrzením, že si myslí, že by se dokázala bránit, je však vyjádřením a postojem spojeným s jejím současným věkem. Je však třeba zdůraznit, že v době prošetřované události byla ještě dítětem, a to po fyzické i mentální stránce. Nedokázala se svěřit nejbližším osobám v rodině (babičce), se situací si poradila úměrně svému věku, kdy si myslela, že komunikací ve formě FB ukončí nevhodné chování obžalovaného vůči její osobě. Ze samotné komunikace je patrná nezralost a nezkušenost, která odpovídá dětskému projevu. V komunikaci z roku 2017 je již patrný posun, schopnost projevit odpor – negace. Na základě výše uvedeného tedy znalkyně konstatuje, že poškozená s ohledem na svůj věk, rozumové schopnosti, psychosexuální vyspělost a celkovou vyspělost nebyla schopna posoudit význam a smysl takového jednání a nebyla schopna posoudit význam odporu proti tomuto jednání a případný odpor projevit“.

  1. Shora citované závěry pak znalkyně přednesla i při výslechu v hlavním líčení. Návazně v rámci kladených dotazů mimo jiné doplnila, že její závěry týkající se otázky schopnosti nezletilé poškozené posoudit význam a smysl stíhaného činu a projevit proti němu odpor vycházejí právě z vyjádření nezletilé poškozené i facebookové komunikace. Podle znalkyně obecně vzato dívka takové osobnostní charakteristiky, jakou je nezletilá poškozená, a v takovém věku, v němž se nacházela v době stíhaného činu, by se měla být schopna verbálně i fyzicky se bránit takovému činu. Je však třeba brát v úvahu i prostředí, v němž taková dívka vyrůstá a je vychovávána. Poškozená má zvýšený respekt k autoritám, je v postojích a názorech ovlivnitelná dospělými osobami. 

  1. Z takto citovaného obsahu uvedeného znaleckého posudku je tedy v první řadě zřejmé, že z psychologického hlediska nese svědectví nezletilé poškozené o stíhaném skutku rysy věrohodnosti, tedy že nezletilá poškozená popisovala ve svých výpovědích takové počínání obžalovaného, které bylo odrazem reality. Tento znalecký závěr je celkem jednoznačný. Naproti tomu další závěr znalkyně, který se týká otázky schopnosti nezletilé poškozené posoudit smysl a význam stíhaného jednání a projevit vůči němu odpor, je podle názoru soudu poněkud méně rezolutní a místy snad až rozpačitý.

  1. Součástí spisu je také v odůvodnění rozsudku opakovaně zmíněná facebooková komunikace vedená mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným přes aplikaci. O její autenticitě není pochyb, neboť ji oba uvedení potvrdili, nezletilá poškozená byla navíc tím, kdo ji policejnímu orgánu v přípravném řízení poskytl k zadokumentování. Z jejího obsahu je zřejmé, že byla vedena v letech 2014, 2015 a 2017, nezletilá poškozená i obžalovaný si zde tykali a obecně vůči sobě navzájem vystupovali jako rovný s rovným, obžalovaný byl zpravidla tím, kdo navázal a udržoval komunikaci, často se snažil nezletilé poškozené lichotit a místy vůči ní v této souvislosti vystupoval až v ponížené roli, nezletilá poškozená na jeho sdělení reagovala leckdy znuděně, odměřeně či až podrážděně či arogantně. Konkrétněji pak lze zmínit následující konverzaci mezi nimi. V dubnu 2014 v rámci běžné komunikace se nezletilá poškozená obžalovanému opakovaně zmínila, že „má nového kluka“. V srpnu 2014 obžalovaný nezletilou poškozenou oslovil „Ahojky kočko“, načež ta mu odvětila: „Ty vole, dej už tady s tím pokoj nebo to řeknu babičce“ a návazně opakovaně konstatovala: „Jsi otravnej“, obžalovaný zareagoval vyslovením podivu nad její reakcí a dotazem, „co jí to přelétlo přes nos“, poté mu nezletilá poškozená sdělila: „No mně nic, ale to tvoje osahávání je pěkně otravné“, obžalovaný se poté omluvil a přislíbil, že „už se jí nedotkne“, na to poškozená zareagovala skeptickým: „No jasně tomu tak věřím“ a „10 procent“. Dne 9. srpna 2015 v rámci komunikace obžalovaný nabídl nezletilé poškozené, že jí nechá jakousi baterku, ta o ni jevila zájem, následně ji obžalovaný prosil, aby mu zaslala jednu či dvě fotografie na památku, a sliboval, že je nikomu jinému neposkytne ani neukáže. Ve dnech 25. srpna a 16. září 2015 obžalovaný zaslal nezletilé poškozené totožné obsáhlé zprávy, v nichž se úvodem omluvil, že jí píše, a sdělil, že ji „nechce otravovat“ a aby si onu baterku ponechala, neboť měl radost, že se jí líbila, poté jí vysvětloval, z jakých důvodů po ní chtěl ony fotografie, a v této souvislosti zdůrazňoval, že tím nemyslel nic zlého, a omlouval se, návazně vyjadřoval svůj obdiv a zalíbení v ní („…Mám tě moc rád, strašně moc mi na tobě záleží a nerad bych tě ztratil. Jsi strašně úžasná, nádherná, dokonalá holka. Tak moc rád bych tě chtěl chytnout, obejmout a už nepustit…“, „…Není dne, hodiny, minuty, abych na tebe nemyslel…“), dále konstatoval, že jí (nezletilé poškozené) chtěl vysvětlit „to nedorozumění“, opakovaně se omlouval a vyjádřil naději, že se nezletilá poškozená na něj nezlobí, také poděkoval „za krásný večer“. Nezletilá poškozená první zprávu ponechala bez jakékoli odezvy, obžalovaný ji v mezidobí - dne 26. srpna 2015 - poprosil, aby si uvedenou zprávu přečetla. Poškozená reagovala až dne 16. září 2015 strohým dotazem ve znění: „Za jaký krásný večer????“, obžalovaný pak odvětil: „Prosím, nerozebírej to“. Ve dnech 17. až 20. září 2015 mezi nimi proběhla již obsáhlejší konverzace, která se zjevně vztahuje ke stíhanému jednání a kterou inicioval obžalovaný zprávou: „Ahojky, promiň, že píšu, ale chtěl jsem se zeptat, jestli to vysvětlení a omluvu vlastně přijímáš?“, nezletilá poškozená reagovala sdělením: „Dej mi pokoj, bojím se tě“, obžalovaný pak uvádí, že jí neudělal nic, proč by se jej měla bát, nezletilá poškozená mu sdělila: „Ne?!!!! Ty fakt nejsi v pohodě!!!“ a „Zničil jsi mi dětství“. Obžalovaný vzápětí odepsal: „Vím, co jsem udělal a moc mě to mrzí. Neměl jsem to nechat dojít tak daleko, ale naposledy jsi to chtěla sama a ani netušíš, jak moc si to vyčítám, že jsem se neovládl. Netuším, jak tu chybu napravit“, nezletilá poškozená reagovala, že „to už nepůjde“, načež obžalovaný sdělil: „Já vím, že nepůjde. Opravdu mě to moc mrzí. Jsem v pohodě, jen jsem se nechal tebou unést, což jsem neměl dopustit“. Na dotaz nezletilé poškozené, co myslel tím, že se jí nechal unést, pak na vysvětlenou třemi na sebe navazujícími zprávami doplnil: „Jsi strašně nádherná, přitažlivá, okouzlující holka, ale to sama jistě dobře víš, že ano“, „Nevím, jak to napsat, ale stalo se něco, co se stát nemělo, a věř mi, že si to vyčítám a vyčítat budu. Neměl jsem to dopustit“, „A mrzí mě, že to teď odnáším já, když za to můžeme oba“. Poškozená následně obžalovaného stroze požádala, aby jí již nepsal a při příští návštěvě u nich se s ní raději ani nebavil, obžalovaný se jí opět omluvil. Další den se obžalovaný nezletilé poškozené dotázal, „proč si zlost vylévá na něm“, dále připustil, že „se něco stalo“, ale dodal, že „to nebylo nic, co by (nezletilá poškozená) sama nechtěla“. Následně jí oznamuje, že se dozvěděl, že nezletilá poškozená se měla s někým „vyspat“ a dotyčný se pak „na ni vykašlal“, což nezletilá poškozená odmítá, poté se zjevně vracejí k inkriminovanému večeru. Nezletilá poškozená v této spojitosti uvedla: „Jenže já si nic nezačala!!! Nebo snad jo?“, obžalovaný obratem sdělil: „No tenkrát ano. Proto k tomu došlo. Ani netušíš, jak mě to trápí“, nezletilá poškozená se pak opakovaně dotázala, co konkrétně udělala, a poté konstatovala: „Jestli myslíš to, že jsem do tebe kopla, tak to bylo omylem!!! Tohle dělám normálně. Je vidět, na co myslíš“. Obžalovaný reagoval nesouhlasně a nejprve nejevil ochotu popsat právě přes facebook vlastní verzi události, na opakované žádosti nezletilé poškozené ale nakonec konstatoval: „Takže od začátku. Párkrát jsi do mě šťouchla, tak jsem tě chytl za nohu a začal ti jezdit palcem po prstech, aby ses zklidnila, ale ty jsi mě tou nohou začala hladit po vlasech, pak jsi ji přes mě přehodila, vzala za ruku a dala (ty víš, kam). Dost mě to překvapilo, ale nakonec jsem se nechal unést. A došlo to tam, kam to došlo“. Nezletilá poškozená reagovala tvrzením, že „to tedy neudělala“ a že obžalovaný „si začal“, obžalovaný naopak tvrdil, že událost iniciovala nezletilá poškozená. Každý z nich pak trval na svém, také probírali vztah obžalovaného k jeho družce (XX), obžalovaný nezletilé poškozené opět lichotil a připouštěl, že mezi nimi došlo k intimnímu kontaktu a nad svým počínáním vyjadřoval lítost („…Nechal jsem se tebou unést, protože jsi strašně nádherná, svůdná, no prostě dokonalá holka…“, „…Já jsem přiznal chybu a lituji toho…“). Další komunikace proběhla dne 7. října 2015, kdy obžalovaný zaslal nezletilé poškozené zprávu ve znění: „Je mi líto, co se stalo a co jsi udělala, jen doufám, že jednou tě svědomí bude žrát a nakonec řekneš pravdu, jak to doopravdy bylo. Máš jedinou jistotu, že mě už nikdy neuvidíš. Měl jsem tě moc rád, ale to už je teď jedno. Jen nevím, proč by to měla odnést XX s dětmi. XX jsem vše řekl popravdě. Teď po všem tě začínám spíš litovat. Vím, co jsem ti slíbil a nebýt toho, co jsi udělala, tak by to tak zůstalo. Mrzí mě, že vás kvůli tomu, co jsi udělala, ztrácíme. Doufám, že se v tobě hne svědomí. Promiň za všechno, ale čas nedokážu vrátit“. Reakce nezletilé poškozené byla: „What? Myslíš si, že je to příjemné, když mi ta tvoje napíše, že jsem tě svedla a že já jsem nadržená pipina????“. Obžalovaný v reakci na to nezletilé poškozené sdělil, že jej skutečně svedla, že pokud by (nezletilá poškozená) „neudělala to, co udělala, tak k ničemu nedošlo“ a že nenechá na sebe házet veškerou vinu, dále vyjadřuje nespokojenost s tím, že nezletilá poškozená „do toho začala zatahovat jiné“ (tedy, jak je zřejmé z předešle uvedeného, že věc řešila s družkou obžalovaného). Poté následuje odmlka v komunikaci až do května 2017. Dne 14. května tohoto roku obžalovaný opět kontaktoval nezletilou poškozenou, vyjádřil přání „řešit minulost“, nejlépe při osobním setkání, poté ji prosil o zaslání fotografií, čemuž nezletilá poškozená vyhověla, obžalovaný jí poté sdělil, že „je nádherná holka a moc jí to sluší“. Poté se konverzace opět přesouvá ke stíhanému skutku, obžalovaný a nezletilá poškozená se dohadují, kdo z nich „to“ (z kontextu je zjevné, že je míněn intimní kontakt) inicioval, každý z nich trval na tom, že to byl ten druhý, obžalovaný v této spojitosti mimo jiné uvedl: „…To co bylo, před tím, že jsem tě hladil a sahal na prsa, to ano to přiznávám, ale to, co bylo naposledy, se stalo, protože jsi to chtěla a já se nechal unést…“. Nezletilá poškozená zase obžalovanému napsala: „To, žes mě udělal, babi neví. To jsem řešila s někým mladším“, obžalovaný reagoval konstatováním, že její babička „ví, že se to stalo, jen neví, že to (nezletilá poškozená) sama chtěla“ a že nezletilá poškozená věc „řešila s XX“, posléze uvedené (že věc řešila s XX) nezletilá poškozená návazně potvrdila. Poměrně intenzivní konverzace pak proběhla dne 15. května 2017, obžalovaný a poškozená zde řešili různé otázky, obžalovaný i zde dával nezletilé poškozené najevo svou náklonnost (že na ni musí neustále myslet, neboť je „úžasná, nádherná holka“, a že mu na ní moc záleží), nezletilá poškozená reagovala na tyto jeho projevy odmítavě a obžalovaného označovala za pedofila. To obžalovaný popíral, načež nezletilá poškozená mu sdělila: „Tak proč jsi mi ve 12 sahal na prsa? Proč jsi mě tedy dělal prstama…Co ty prasárny?“, obžalovaný poté uvedl: „To, že jsem ti sahal na prsa, to jsem přiznal, ale to druhé by se nestalo, kdybys to sama nechtěla. A neboj se, hodně dlouho mě to mrzelo, co se stalo. Jen nemůžu pochopit, proč jsi to udělala a pak to hodila na mě“, poté mezi nimi následovala opět debata, kdo onen intimní kontakt inicioval. Také v rámci komunikace uskutečněné ve dnech 17. a 21. května 2017 se obžalovaný opakovaně snažil vracet k inkriminovanému večeru, což nezletilé poškozené zjevně nebylo po chuti, každý z nich setrvával na své verzi o tom, kdo onoho večera „si začal“, obžalovaný v této spojitosti uváděl, že „tu poslední noc jí (nezletilé poškozené) podlehl, protože to chtěla, a on neodolal“, dále nezletilé poškozené mimo jiné sděloval, že ji „strašně miloval a vždy se těšil, až ji uvidí“ a že „ji miloval a miluje, to její pevné tělo, úžasné oči a nádherný úsměv“. V konverzaci vedené dne 25. května 2017 nezletilá poškozená obžalovanému opakovaně sdělovala, že další komunikaci s ním odmítá a hrozí, že bude-li ji nadále kontaktovat, sdělí to jeho družce, případně jejich komunikaci zašle policii. Ve dnech 24. a 25. srpna 2017 obžalovaný zasílanými zprávami opět nezletilé poškozené vyjadřoval svou náklonost.

  1. Soud záměrně popsal ve věci zajištěnou facebookovou komunikaci mezi obžalovaným a nezletilou poškozenou poměrně detailně, neboť její obsah je sám o sobě celkem výmluvný, aby bylo zřejmé, jednak že nezletilá poškozená obžalovaného dlouhodobě velmi silně přitahovala, obžalovaný jí byl doslova fascinován, jednak a zejména že mezi nimi došlo někdy v průběhu léta 2015 k takovému sexuálnímu styku, jaký je uveden ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku. V uvedené komunikaci se totiž hovoří o sexuálním kontaktu nejen v náznacích (obžalovaný opakovaně uváděl, že „se nechal unést“, že „došlo to tam, kam to došlo“, že nezletilé poškozené „podlehl, protože to chtěla, a on neodolal“, že „by se to nestalo, pokud by to nechtěla“, a že nezletilá poškozená jej „svedla), ale také explicitně, konkrétně obžalovaný uznával, že nezletilou poškozenou osahával na prsou a dotýkal se jejího přirození, nezletilá poškozená pak dokonce přímo uváděla, že obžalovaný ji „udělal“ (což je v hovorové mluvě výraz pro sexuální uspokojení jedné osoby osobou jinou) a že jí „dělal prstama“ (což je zase hovorové označení sexuální praktiky záležející v zasouvání prstů ruky do vagíny ženy), s čímž obžalovaný nijak nepolemizoval, ale naopak to připouštěl (byť současně tvrdil, že „to chtěla sama“ a „že by se to nestalo, pokud by to nechtěla“). Poněkud jinak a stručněji vyjádřeno, daná facebooková komunikace je sama o sobě důkazem, která svým obsahem přímo svědčí o takovém počínání obžalovaného, jaké je uvedeno ve výrokové části rozsudku. Současně ale tato komunikace dokládá, že nezletilá poškozená již v době před stíhaným činem (a také v době následné) i přes věkový odstup přistupovala k obžalovanému jako sobě rovnému (obžalovaný ve snaze vlichotit se do její přízně vystupoval vůči ní místy až servilně a poníženě), byla schopna projevit svůj odpor vůči takovému jeho jednání, které se jí nezamlouvalo (viz její upozornění ze srpna 2014, že neupustí-li obžalovaný od takového jednání, pak to oznámí své babičce), v rozhodné době (v roce 2015) také dokázala dlouhodobě upustit od komunikace s obžalovaným (lze připomenout, že komunikace ustala v říjnu 2015 a obnovena byla až v květnu 2017).  

  1. Jako svědkyně byla vyslechnuta Mgr. XX, jež ve školním roce 2015/2016 byla jednou z učitelek nezletilé poškozené. Ve své výpovědi nezletilou poškozenou charakterizovala jako „chytrou, empatickou holku s dobrými sociálními dovednostmi“ a „typickou dospívající holku, která nevybočovala z obrazu pubertální školačky“, byla hezká, čehož si byla vědoma. Nestalo se, že by jí v něčem zásadním někdy lhala. Svědkyně dále uvedla, že někdy na podzim roku 2015 za ní nezletilá poškozená přišla do školního kabinetu a ukázala jí vytištěnou konverzaci, v níž nějaký muž obdivoval její krásu a dával najevo svou náklonost a lásku, bylo zřejmé, že po ní touží, nezletilá poškozená jej odmítala. O zmíněném muži jí nezletilá poškozená sdělila, že se má jednat o jejího strýce. Svědkyně se návazně tázala, zda dotyčný jí nějak obtěžoval, dotýkal se jí a osahával, na což nezletilá poškozená jen mlčky přikyvovala, nic dalšího k tomu však konkrétně neuváděla, bylo zjevné, že o dané otázce se nechce více bavit. Svědkyně jí proto dala kontakt na nějaké dětské krizové centrum a o věci informovala i její třídní učitelku, není jí známo, jak ta s uvedenou informací naložila. Následně zaznamenala, že nezletilá poškozená o uvedené vytištěné konverzaci hovořila se svými spolužačkami, s nimiž tvořila jakousi „partu“, jednalo se o XX, XX a XX.

  1. Oněmi spolužačkami nezletilé poškozené, o nichž hovořila svědkyně Mgr. XX (a také sama nezletilá poškozená), byly nezletilé XX XX a VXX. Všechny tři jmenované nezletilé ve svých svědeckých výpovědích potvrdily, že nezletilá poškozená jim ukazovala vytištěnou konverzaci mezi ní a „jejím strýcem“ (tedy v kontextu toho, co bylo uvedeno v dřívějších pasážích odůvodnění, obžalovaným), navíc se jim svěřila, že tento strýc (obžalovaný) ji osahával a „dělal jí to prstama“. Ke svému vztahu k nezletilé poškozené uvedené svědkyně vesměs uváděly, že s ní nebyly „moc velké kamarádky“, vadilo jim, že chtěla být středem pozornosti, pomlouvala je, případně si někdy i vymýšlela.

  1. Je tedy zřejmé, že svědectví Mgr. XX, XX, XX a XX jsou důkazy, které svým obsahem také dokládají, byť toliko zprostředkovaně, že obžalovaný se vůči nezletilé poškozené dopustil sexuálně zaměřeného jednání, které mělo podle posléze tří jmenovaných svědkyň takovou podobu, jaká je uvedena ve výrokové části rozsudku.

  1. Taktéž svědecká výpověď nezletilé XX, jež je sestrou nezletilé poškozené, zprostředkovaně svědčí o okolnosti, že obžalovaný se dopustil stíhaného jednání. Z této výpovědi se totiž podává, že několik dní po poslední návštěvě obžalovaného a jeho rodiny ve XX nezletilá poškozená manipulovala se svým telefonem a poté začala plakat, svědkyně se jí proto tázala, co se stalo, načež se jí nezletilá poškozená svěřila, že obžalovaný jí jedné noci při zmíněné návštěvě začal hladit, poté jí rukou sahal do rozkroku a dával jí tam prsty, což jí bolelo. Dále jí nezletilá poškozená sdělila, že nechce, aby k nim obžalovaný ještě jezdil. Následně jí také ukazovala zprávy, které jí obžalovaný na facebooku zasílal, v těchto zprávách jí lichotil a projevoval svou náklonnost, uvedené zprávy pak nezletilá poškozená ukazovala i babičce. Jde-li o vztah obžalovaného a nezletilé poškozené při dříve proběhlých návštěvách, pak podle svědkyně obžalovaný za nezletilou „jakoby trochu dolejzal“, tedy hodně si ji všímal, usmíval se na ni, také „jí skládal komplimenty, třeba že má hezký účes, hezký plavky, hezký triko, hezkou postavu, což nikomu jinému neříkal“.

  1. Další ve věci vyslechnutou svědkyní byla XX babička nezletilé poškozené (č. l. 214-219). V souvislosti se stíhaným skutkem vypověděla, že nezletilá poškozená jí nějakou dobu po poslední návštěvě obžalovaného a jeho rodiny u nich ve Skašově opakovaně ukazovala komunikaci, v rámci které jí obžalovaný stále zasílal „zamilované zprávy“ a žádal po ní zaslání jejích fotografií, nezletilá poškozená jí k tomu sdělovala, že si s ním nechce psát a že si jej „blokne“. Jelikož se situace opakovala, svědkyně nakonec písemně sdělila XX (družce obžalovaného), aby je ve XX ona a obžalovaný již nenavštěvovali, že chce mít klid. O okolnosti, že obžalovaný se vůči nezletilé poškozené měl dopustit stíhaného skutku, se svědkyně podle svého vyjádření dozvěděla až poté, co se s vnučkami přestěhovala do XX. Nezletilé poškozené se tázala, proč se jí nesvěřila, ta odvětila, že nevěděla, jak jí to má říci, bylo jí to „takový nepříjemný“. Ke vztahu mezi obžalovaným a nezletilou poškozenou svědkyně konstatovala, že se k sobě chovali kamarádsky, oslovovali se jménem, svědkyně měla dojem, že nezletilá poškozená se k obžalovanému někdy chovala až vyzývavě, kupříkladu kolem něj záměrně chodila v plavkách a „natřásala se“. I následující den po inkriminovaném večeru spolu běžně komunikovali, byli společně i s dalšími členy rodiny na koupališti. Pokud u nich ve XX byli obžalovaný XX a jejich děti na návštěvě, pak oba uvedení se v uspávání dětí střídali, děti tedy uspával vždy jeden z nich a poté se vrátil za ostatními do společnosti. 

  1. Svědectví XX tedy neposkytuje ke stíhanému skutku podstatnější přímé či nepřímé informace, snad vyjma toho, že při oné poslední návštěvě obžalovaného a jeho rodiny v místě tehdejšího bydliště nezletilé poškozené se oba mohli ocitnout v dětském pokoji v době, kdy obžalovaný zde uspával své děti. Dané svědectví ale potvrzuje opakované snahy obžalovaného o facebookovou komunikaci s nezletilou poškozenou, v níž projevoval svou silnou citovou náklonnost k ní (o existenci této komunikace ostatně není sebemenších pochyb již na základě dříve rozebraných důkazů), a to v době nedlouho po stíhaném jednání, vedle toho dokládá samotný způsob, jakým se k sobě obžalovaný a poškozená chovali v době před tímto jednáním.

  1. Svědkyně XX, jež je známou rodiny XX a příležitostně je navštěvovala, se ve svědecké výpovědi vyjadřovala ke vztahům v této rodině, osobě nezletilé poškozené i chování obžalovaného v době, kdy býval u rodiny XX ve XX na návštěvě, v tomto směru z jejího svědectví žádné významnější okolnosti nevyplynuly. I ona potvrdila, že nezletilá poškozená jí opakovaně ukazovala zprávy zasílané prostřednictvím aplikace XX, v nichž jí obžalovaný psal, že ji má rád a že ji miluje, přičemž nezletilá poškozená dávala najevo svou nelibost nad těmito zprávami, současně ale svědkyně poznamenala, že zejména v dřívější době nezletilá poškozená obžalovaného v rámci dané komunikace pobízela, aby jí psal, jak a proč jí má rád. O okolnosti, že obžalovaný měl nezletilou poškozenou osahávat, se svědkyně podle svého vyjádření dozvěděla od její babičky, bylo to někdy v červnu roku 2017 ještě ve Skašově, samotná poškozená se jí v tomto směru nesvěřila.

  1. Ve spisovém materiálu jsou také založeny zprávy a dokumentace základní školy XX, organizace XX z. s.,  a odboru sociálních věcí XX . Z právě označených listinných důkazů se mimo jiné podává, že v letních měsících roku 2017 se nezletilá poškozená, její babička (XXX) a sestra (XXX) přestěhovaly do XX, kde nezletilá poškozená i její sestra navštěvovaly uvedenou základní školu. Nezletilá poškozená je školou hodnocena vesměs kladně, její vztah s babičkou je i přes počáteční adaptační potíže bez zásadnějších problémů, má ale přítele, se kterým měla i pohlavní styk. U XX se objevily ve škole i mimo ni vážné problémy s chováním, vzhledem k vyskytnuvším se informacím o jejích sexuálních zkušenostech s ní vedl učitelský sbor pohovor, v rámci něhož se mimo jiné zmínila, že i její sestra (tedy nezletilá poškozená) měla mít již sexuální zkušenosti, a to vedle jiných mužů a chlapců i se svým příbuzným, konkrétně „se jí před 3 roky pokusil vyprstit jeden příbuzný“. Uvedenou informaci škola předala odboru sociálních věcí Magistrátu města XX, jenž obratem požádal Policii ČR o prověření věci. Právě popsaným způsobem tedy policejní orgány získaly informace o stíhaném skutku, jejich následné šetření nakonec vyústilo v zahájení trestního stíhání obžalovaného.

  1. Za účelem objasnění duševního stavu obžalovaného byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie. Z jeho závěrů vyplývá, že obžalovaný netrpí a ani v minulosti netrpěl duševní poruchou v pravém slova smyslu, tedy psychózou, ani duševní chorobou, je však u něj dána porucha v podobě psychosexuální nevyzrálosti, která se velmi pravděpodobně projevuje mimo jiné jako deviace – heterosexuální pedofilie. Právě uvedenou diagnózu podporuje i falopletysmografické vyšetření, při kterém byly u obžalovaného zachyceny reakce na dívky věkem odpovídající nezletilé poškozené i dívky poněkud starší, naopak reaktivita na snímky dospělých žen a aktivity dospělých párů byla relativně slabší. V době presumovaného jednání byly jeho rozpoznávací schopnosti zachovalé, jeho schopnosti ovládnout své jednání však byly v důsledku uvedené sexuální poruchy (psychosexuální nevyzrálosti při velmi pravděpodobném výskytu heterosexuální pedofilní preference) podstatně sníženy, míra tohoto snížení byla více jak poloviční. Obžalovaný není závislý na užívání návykových látek, nic nesvědčí o tom, že by v době stíhaného činu byl ve stavu intoxikace, nejednalo se o případ patické opilosti ani o jiný typ mrákotného stavu. Vzhledem k výskytu uvedené sexuální poruchy je pobyt obžalovaného na svobodě bez odborného léčení relativně nebezpečný z hlediska možnosti opakování takového jednání, pro které je stíhán. Proto znalec navrhl uložení ochranného léčení sexuologického ambulantní formou. V rámci tohoto léčení je třeba obžalovaného seznámit s jeho sexualitou a její strukturou, přimět ho k poznání motivace deviantního chování, soustavněji jej edukovat o podstatě poruchy, vést k jejímu přijetí a nutnosti sebekontroly i adaptace. Ambulantní forma léčení se jeví jako dostačující z toho důvodu, že u obžalovaného nebyla zjištěna osobnostní patologie ve formě kupříkladu dissociální poruchy osobnosti, není proto důvod pochybovat, že bude při léčbě spolupracovat. Obžalovanému nic nebrání v plnohodnotné účasti při úkonech trestního řízení, je také schopen plně chápat smysl případně mu uloženého trestu.

  1. Shora popsané znalecké závěry tedy dokládají, že takové počínání obžalovaného, jaké je popsáno ve výrokové části rozsudku, není v rozporu, ale naopak v souladu s povahou jeho sexuálního zaměření.

  1. V procesním postavení svědkyně byla vyslechnuta i XX dříve XX, jež aktuálně je manželkou a v inkriminované době byla družkou obžalovaného. Ve své výpovědi uvedla, si nikdy nevšimla jednání obžalovaného vůči nezletilé poškozené, které by mělo jakýkoli sexuální podtext, byl mezi nimi normální vztah. V pozdější době nezletilá poškozená podle svědkyně „vyhledávala kluky“, nosila vyzývavé ošacení a před obžalovaným se „naparovala“, z čehož měla svědkyně zvláštní pocit. Ani ona a ani obžalovaný však s ní nikdy žádný konflikt neměli. Také v rámci jejich poslední společné návštěvy u rodiny XX ve XXX v létě 2015 svědkyně nic neobvyklého nezaznamenala. I toho dne, který následoval po večeru, během něhož mělo dojít ke stíhanému činu, nezletilá poškozená s ostatními zcela běžně komunikovala, nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo něco stát. Ještě před odjezdem ze Skašova jí ale obžalovaný sdělil, že když večer v pokoji ležel se svědkyní na zemi, nezletilá poškozená mu opakovaně nohou hladila hlavu, on jí nohu nejprve odstrčil, poté jí po noze hladil, načež nezletilá poškozená mu uchopila ruku a pokoušela se strčit si ji pod kalhotky mezi své nohy, obžalovaný však ruku odtrhl, nezletilou poškozenou napomenul a otočil se, čímž vše skončilo. Sama svědkyně, ačkoli ležela také v pokoji, podle svého vyjádření nic nezaregistrovala. Poněkud nejasně až rozporně se pak svědkyně vyjádřila k otázce, z jakého důvodu takto od obžalovaného získanou informaci s nezletilou poškozenou neřešila přímo na místě – zatímco v přípravném řízení uváděla, že obžalovaný se jí svěřil v době, kdy již seděli ve vozidle a odjížděli, přičemž však nezletilá poškozená byla s nimi až do jejich odjezdu a ještě se s nimi loučila, u hlavního líčení nejdříve tvrdila, že s nezletilou poškozenou chtěla ihned v souvislosti s uvedenou informací hovořit, avšak ta na místě nebyla, protože odešla někam za kamarády, tedy neměla možnost věc s ní řešit, po předestření daného rozporu svědkyně pro změnu nejdříve konstatovala, že nezletilou poškozenou potkali cestou při jízdě vozidlem, proto zastavili a loučili se s ní, svědkyně však nechtěla věc řešit ve vozidle a navíc pospíchali, posléze uváděla, že obžalovaný jí již o věci stručně informoval ještě před odjezdem, podrobněji jí to vylíčil při jízdě ve vozidle poté, co se s nezletilou poškozenou již rozloučili. O dané okolnosti pak svědkyně komunikovala s nezletilou poškozenou zhruba po dvou měsících přes facebook, nezletilá poškozená jí mimo jiné sdělila, že obžalovaný ji „udělal“, jinak však ani ona ani její babička nejevily chuť věc nějak řešit, dávaly pouze najevo, že si nepřejí, aby k nim obžalovaný do Skašova ještě jezdil. Svědkyně v průběhu své výpovědi dávala najevo, že se kloní k verzi obžalovaného, také vyjadřovala podiv nad skutečností, že věc počaly orgány činné v trestním řízení řešit až s delším odstupem, navíc v době, kdy svědkyně, jež má špatné vztahy se svými rodiči a sourozenci, na svou matku podala trestní oznámení pro majetkovou trestnou činnost. Zároveň však svědkyně připustila, že nemá žádné konkrétní informace o spojení mezi svou matkou a nezletilou poškozenou, nezletilá poškozená naopak má (stejně jako sama svědkyně) špatné vztahy s její matkou.

  1. Svědkyně XX (dříve XX) policejnímu orgánu také vydala výtisk facebookové konverzace, kterou vedla s nezletilou poškozenou. Z jejího obsahu je zřejmé, že počátkem října 2015 si nezletilá poškozená stěžovala svědkyni: „…On (zjevně obžalovaný) na mě pořád hrabe, když je tady….“, na námitku svědkyně, že lechtání není obtěžování, nezletilá poškozená zareagovala sdělením: „Brouku…on mě tady jednou udělal!!! Tohle fakt už není normální“, svědkyně na tuto informaci reagovala s nedůvěrou. Později se svědkyně v komunikaci vyjadřovala tak, že již „zná pravdu“, že ví, že to nebyla chyba obžalovaného, že bylo jen otázkou času, kdy „se to stane“ a že nezletilá poškozená obžalovaného již neuvidí, v reakci na to nezletilá poškozená odmítla, že „by to byla její chyba“ a zdůrazňovala, že „držela celou tu dobu hubu“, a to proto, že svědkyni a obžalovaného nechtěla „rozhádat, neboť mají skvělý děti a on (obžalovaný) skvělou ženskou“. Svědkyně poté mimo jiné nezletilé poškozené sdělovala: „Ty máš svoji pravdu a on (obžalovaný) taky“ a „To víte jen vy, co se ve skutečnosti stalo, akorát se neví, kdo říká pravdu“.

  1. Je tedy zřejmé, že ačkoli svědkyně XX (dříve XX) se zjevně kloní k takové verzi o stíhaném skutku, jaký prezentuje v rámci své obhajoby obžalovaný, jde toliko o její subjektivní názor založený na snaze důvěřovat mu jako osobě velmi blízké. Její svědectví neobsahuje žádné informace, které by svým obsahem vylučovaly či vážně zpochybňovaly verzi nezletilé poškozené (kterou přitom podporuje – ať již přímo či nepřímo – řada jiných důkazů, které byly již dříve rozebrány). Totéž platí o konverzaci mezi svědkyní a nezletilou poškozenou (naopak z ní se jasně podává, že nezletilá poškozená rezolutně trvala na tom, že obžalovaný se vůči ní dopustil intenzivnějšího sexuálně zaměřeného jednání).  

  1. Jsou-li veškeré důkazy rozebrané v předešlých pasážích odůvodnění rozsudku hodnoceny jednotlivě i ve vzájemném souhrnu, pak podle přesvědčení soudu nemůže být sebemenších pochyb, že obžalovaný se dopustil takového jednání, jaké je popsáno ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku.

  1. Z výpovědi obžalovaného, svědectví nezletilé poškozené a obsahu komunikace mezi nimi jasně plyne, že v průběhu letních prázdnin roku 2015 na místě specifikovaném ve výroku rozsudku došlo mezi obžalovaným a nezletilou poškozenou k intimnímu kontaktu. Verze obžalovaného, jakým způsobem tento kontakt proběhl (tedy že bez jakéhokoli sexuálního podtextu hladil nezletilou poškozenou po noze, ta však uchopila jeho ruku a hodlala jí dráždit své přirození, čemuž on zabránil), nemůže ve světle dalších provedených důkazů obstát. Vyvrací ji svým obsahem primárně svědecká výpověď nezletilé poškozené, podle které si obžalovaný počínal způsobem prezentovaným ve výrokové části rozsudku. O její výpovědi přitom soud nemá důvod pochybovat. Tento svůj závěr opírá o následující argumenty.

  1. Předně na straně nezletilé poškozené absentuje jakýkoli rozumný důvod, který by ji mohl vést ke křivému obvinění obžalovaného. Z provedeného dokazování je zřejmé, že do doby stíhaného skutku byl vztah mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným, jenž byl druhem její vzdálené příbuzné, celkem bezproblémový, nedošlo mezi nimi k žádnému vážnějšímu konfliktu či sporu, natož takovému, který by mohl být příčinou mstivé pohnutky k nepravdivému svědectví proti obžalovanému. Ostatně obžalovaný v rámci své obhajoby ani netvrdil, že na straně nezletilé poškozené je dán nějaký racionální motiv k jeho smyšlenému obvinění. 

  1. V souvislosti s právě uvedeným nelze přehlédnout ani skutečnost, že nezletilá poškozená nebyla tím, kdo inicioval trestní stíhání obžalovaného. Jak bylo vysvětleno v bodě 30 odůvodnění rozsudku, orgány veřejné moci se o stíhaném skutku dozvěděly pouhou shodou okolností, bez jakékoli přímé či nepřímé součinnosti nezletilé poškozené. 

  1. Připomenout je třeba také okolnost (podrobně vysvětlenou v bodech 18 a 20 odůvodnění rozsudku), že podle znaleckého posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, svědectví nezletilé poškozené nese z psychologického hlediska rysy věrohodnosti, tedy že nezletilá poškozená popisovala ve svých výpovědích takové počínání obžalovaného, které bylo odrazem reality. Zpracovatelka uvedeného posudku samozřejmě nemůže činit (a také nečinila) kategorický závěr, zda ke stíhanému skutku došlo, nicméně z psychologického pohledu hodnotila, jak se nezletilá poškozená při popisu projednávané události i při samotném vyšetření chovala a projevovala, tyto její projevy pak posuzovala v kontextu zjištěné osobnostní charakteristiky nezletilé poškozené. Po komplexním vyhodnocení uvedených skutečností učinila výše uvedený závěr. Ten soud považuje za celkem jednoznačný, logický, přesvědčivý a náležitě zdůvodněný (a také – což je třeba zdůraznit -  plně korespondující s dalšími provedenými důkazy).

  1. Konečně  a zejména je zřejmé, že svědectví nezletilé poškozené plně zapadá do kontextu skutečností, jež vyplynuly z řady dalších provedených důkazů. Stěžejním z těchto dalších důkazů je facebooková komunikace vedená mimo jiné v době po stíhaném skutku mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným, jejíž autenticita nebyla ničím zpochybněna (naopak potvrdil ji i obžalovaný) a jejíž obsah také jasně a přímo dokládá, že obžalovaný si v rámci tohoto skutku počínal tak, jak popsala ve své svědecké výpovědi nezletilá poškozená (viz v této souvislosti body 21 a 22 odůvodnění rozsudku). Takové počínání obžalovaného pak jednak zprostředkovaně potvrzují i svědecké výpovědi Mgr. XX (učitelky nezletilé poškozené), XX, XX a XX (spolužaček nezletilé poškozené) i XX (sestry nezletilé poškozené), jak plyne z bodů 23 až 26 odůvodnění rozsudku, jednak je v souladu s povahou sexuálního zaměření obžalovaného, které bylo zjištěno znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, jehož závěry byly rozebrány v bodě 31 odůvodnění rozsudku.

  1. Se zřetelem na takto zrekapitulované výsledky dokazování tak soud pokládal svědectví nezletilé poškozené XX o průběhu stíhaného skutku za hodnověrné. Toto svědectví ve spojení s dalšími důkazy zcela jednoznačně a spolehlivě usvědčuje obžalovaného XX z takového jednání, jaké je obsaženo ve výrokové části tohoto rozsudku. Na právě uvedeném závěru nic nemůže změnit ani svědecká výpověď XX (dříve XX), jež se (jak bylo vysvětleno v bodech 33 až 35 odůvodnění rozsudku) sice přikláněla k obžalovaným tvrzené verzi o stíhaném skutku, ovšem činila tak na podkladě svého subjektivního názoru vyvěrajícího z její snahy důvěřovat mu jako osobě velmi blízké, jmenovaná svědkyně ostatně sama ani neuváděla takové okolnosti, které by měly vylučovat či vážně zpochybnit verzi nezletilé poškozené.

  1. Naproti tomu nelze pokládat za prokázaný závěr obžaloby, podle kterého nezletilá poškozená nebyla schopna se stíhanému jednání účinně bránit (a že obžalovaný si toho byl vědom). V této spojitosti je třeba uvést následující.

  1. Podle názoru soudu je již z laického hlediska a při rozumném náhledu na danou otázku zřejmé, že průměrně fyzicky a duševně vyspělá dívka mezi dvanáctým a třináctým rokem života by měla být schopna uvědomit si smysl a význam sexuálně zaměřeného jednání, kterého se vůči ní dopouští jiná osoba, stejně tak by měla být schopna dát účinně najevo svou případnou nelibost nad takovým jednáním, tedy projevit vůči němu verbální a fyzický odpor. To ostatně z odborného hlediska v obecné rovině připustila i znalkyně z oboru školství a kultura, odvětví psychologie. Nezletilá poškozená přitom takovou nejméně průměrně vyspělou dívkou v době stíhaného jednání nepochybně byla, jak plyne ze všech svědeckých výpovědí (připomenout lze kupříkladu vyjádření Mgr. Kristýny Fantové, jež se stala učitelkou nezletilé poškozené jen několik týdnů či možná jen dnů po stíhaném skutku a která ji charakterizovala jako „chytrou, empatickou holku s dobrými sociálními dovednostmi“ a „typickou dospívající holku, která nevybočovala z obrazu pubertální školačky“) i z psychologického znaleckého posudku. Sama nezletilá poškozená pak ve své výpovědi jasně uvedla, že již v době činu si byla vědoma, jaký smysl mělo jednání obžalovaného, totéž jednoznačně plyne i z následné facebookové komunikace mezi ní a obžalovaným. Stejně tak lze z její výpovědi dovodit, že jí objektivně nic nebránilo dát obžalovanému najevo nelibost a nesouhlas s takovým jeho jednáním (uváděla sice, že ležela a nevěděla, co má dělat, současně ale připustila, že mohla z pokoje, kde k činu docházelo, bez problémů odejít, přičemž tak neučinila proto, že „nechtěla doma dělat zbytečný rodinný rozbroje“, „doma to nechtěla dělat těžší“).

  1. Znalkyně z oboru z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, sice ve svém posudku uzavřela, že poškozená „s ohledem na svůj věk, rozumové schopnosti, psychosexuální vyspělost a celkovou vyspělost nebyla schopna posoudit význam a smysl projednávaného jednání a nebyla schopna posoudit význam odporu proti tomuto jednání a případný odpor projevit“. Jak ale soud již upozornil, právě uvedený závěr v kontextu jiných okolností, které sama znalkyně připustila na jiných místech svého posudku, působí ne zcela jednoznačně a snad až poněkud rozpačitě. Dokladem je nejen konstatování znalkyně, že „vzhledem k době, kdy se prošetřovaná událost odehrála, je velmi obtížné hodnotit případný stav bezbrannosti dítěte“, ale také skutečnost, že na jedné straně svůj závěr o neschopnosti nezletilé poškozené posoudit význam a smysl jednání obžalovaného i posoudit a projevit odpor proti takovému jednání znalkyně souhrnně opírá o její věk, rozumové schopnosti a celkovou vyspělost, na straně druhé však připustila, že dívka takové osobnostní charakteristiky, jakou je nezletilá poškozená, v takovém věku, v němž se nacházela v době stíhaného činu, by se měla být schopna verbálně i fyzicky se bránit počínání obžalovaného.

  1. Kromě toho dílčí argumenty znalkyně, které ji vedly k závěru o neschopnosti nezletilé poškozené posoudit význam a smysl stíhaného činu i posoudit a projevit odpor proti němu, je třeba hodnotit v kontextu dalších provedených důkazů. Znalkyně poukazovala na okolnost, že v rozhodné době (tedy v době, jež se váže ke stíhanému jednání) se nezletilá poškozená nedokázala svěřit s jednáním obžalovaného nejbližším osobám v rodině, jmenovitě své babičce. Z provedeného dokazování přitom plyne, že nezletilá poškozená se sice v uvedené době skutečně nesvěřila své babičce (tato okolnost je zřejmá ze svědeckých výpovědí nezletilé poškozené i XX, jakož i facebookové komunikace mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným), svěřila se ale jiným osobám, k nimž měla důvěru, jmenovitě své sestře XX, učitelce Mgr. XX i spolužačkám XX, XX a XX (jak dokládají svědecké výpovědi jmenovaných a částečně i svědectví samotné nezletilé poškozené), navíc nezletilá poškozená obecně je (jak uvedla ve svém posudku sama znalkyně) osobou introvertní, jež nemá potřebu se svěřovat druhým. Jde-li o argument znalkyně, že nezletilá poškozená při facebookové komunikaci s obžalovaným v rozhodném období – na rozdíl od pozdější doby, konkrétně roku 2017 – nedokázala projevit svůj odpor, pak je třeba upozornit, že uvedená komunikace svým obsahem (který byl v odůvodnění rozsudku detailně citován) celkem jasně dokládá, že poškozená při konverzaci s obžalovaným nejen v rozhodném období, ale dokonce již v létě 2014 dokázala obžalovanému naprosto jasně a zřetelně dát najevo nelibost nad takovým jeho počínáním, jež se jí nezamlouvalo (lze připomenout její zprávu ze srpna 2014, v níž obžalovanému sdělila, že pokud nezanechá jejího osahávání a nevhodného oslovování, pak to oznámí babičce). Stejně tak je zřejmé, že nezletilá poškozená bez problémů dokázala dlouhodobě ukončit komunikaci s obžalovaným (podle facebookové konverzace, již sama doložila, s ním takto komunikovala do počátku října 2015 a poté až v květnu 2017). Znalkyně také argumentovala, že z vyjádření samotné nezletilé poškozené je zřejmé, že předmětnou událostí „byla ve svém věku paralyzována, nedokázala se vzhledem ke svému věku jednání obžalovaného bránit“. Jak ale bylo výše opakovaně zmíněno, nezletilá poškozená sice uváděla, že „ležela a nevěděla, co má dělat“, současně ale připustila, že z pokoje, kde k činu docházelo, mohla odejít, přičemž tak neučinila proto, že „nechtěla doma dělat zbytečný rodinný rozbroje“ a že „doma to nechtěla dělat těžší“. Tato její tvrzená ohleduplnost podle názoru soudu jistě není totéž, co bezbrannost. Konečně u hlavního líčení znalkyně ve spojitosti s otázkou schopnosti či neschopnosti posoudit a projevit odpor vůči jednání obžalovaného poukazovala i na rodinné a výchovné prostředí nezletilé poškozené, její submisivnost, zvýšený respekt k autoritám a ovlivnitelnost dospělými osobami. Podle soudu je však třeba si uvědomit, že jednak obžalovaný nebyl členem užší rodiny nezletilé poškozené (šlo o druha její vzdálené tety, rodina obžalovaného a rodina nezletilé poškozené se jen sporadicky navštěvovaly), jednak a zejména vztah mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným nebyl klasickým vztahem dospělý-dítě. Jak dokládá řada svědeckých výpovědí a zejména facebooková komunikace, obžalovaný a nezletilá poškozená i přes výrazný věkový rozdíl k sobě přistupovali jako rovný s rovným (tykali si, oslovovali se křestním jménem), nejméně při konverzaci přes internet se nezletilá poškozená již před rozhodným obdobím vůči obžalovanému dokázala projevovat celkem razantně a místy až arogantně a dávat mu najevo svou nelibost nad takovým jeho chováním, které se jí nezamlouvalo, obžalovaný při dané konverzaci naopak vystupoval někdy až v ponížené roli, při osobním kontaktu se poškozená k obžalovanému dokázala chovat vyzývavě a provokativně (posledně uvedené plyne nejen ze svědectví XX, jež je osobou blízkou obžalovanému, ale také z výpovědí svědkyň XX a XX, které mají nepochybně bližší vztah k nezletilé poškozené).

  1. Jsou-li všechny uvedené okolnosti hodnoceny důsledně ve vzájemném souhrnu, pak podle názoru soudu nelze pokládat za jednoznačný a nepochybný závěr, že nezletilá poškozená nebyla schopna se stíhanému jednání obžalovaného účinně bránit.

  1. Jen pro úplnost lze poznamenat, že i pokud by soud ve vztahu k otázce uvedené v předešlém bodě odůvodnění rozsudku zaujal opačný názor (a nutno opět zdůraznit, že učinit jej s ohledem na výsledky dokazování nemohl), pak by nebylo lze dovodit, že obžalovaný si musel být vědom neschopnosti nezletilé poškozené projevit a klást jeho počínání účinný odpor. Právě uvedené plyne již z okolností, které charakterizovaly vztah obžalovaného a nezletilé poškozené, jak byl zrekapitulován v poslední větě bodu 46 odůvodnění rozsudku (lze stručně připomenout, že šlo o vztah rovnocenný, v němž nezletilá poškozená nevystupovala v podřízené roli a byla schopna obžalovaného důrazně upozornit, pokud jí některé jeho chování nebylo po chuti). K tomu přistupuje i další skutečnost, jež se podává z provedeného dokazování (výpovědí obžalovaného i nezletilé poškozené a facebookové komunikace mezi nimi), totiž že obžalovaný se k projednávanému činu uchýlil v důsledku toho, že nezletilá poškozená svou nohou zavadila o jeho hlavu. Svědectví nezletilé poškozené i facebooková komunikace sice dokládají, že šlo z její strany o neúmyslné jednání, obžalovaný si je však mohl (jak připustila ve své výpovědi sama nezletilá poškozená) vyložit mylně tak, že jde o jakousi výzvu k intimnějšímu kontaktu.

  1. Ze všech důvodů rozebraných v předešlých pasážích odůvodnění tak soud vzal za prokázaný takový skutkový stav, jaký je obsažen ve výrokové části tohoto rozsudku. 

  1. Soud prokázané počínání obžalovaného podřadil pod skutkovou podstatu zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku. Označeného trestného činu se dopustí pachatel, který vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije. Podle ustálené soudní praxe se za soulož pokládá spojení pohlavních orgánů muže a ženy, jiným způsobem pohlavního zneužití se rozumí intenzivní zásahy do pohlavní sféry, jež jsou v širším pojetí považovány za pohlavní styk. Pohlavním stykem je přitom jakýkoli způsob ukájení sexuálního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví. Podstatou tohoto styku je tedy fyzický kontakt s druhou osobou, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Při tomto vymezení pohlavní styk zahrnuje širokou škálu činností, včetně osahávání prsou a pohlavních orgánů, jakož i zasouvání prstů do vagíny ženy.

  1. Uvedené okolnosti tvořící znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku musejí být zahrnuty úmyslným zaviněním, jak plyne z ustanovení § 13 odst. 2 trestního zákoníku.

  1. V projednané věci obžalovaný XX nezletilou poškozenou XX, které v dané době bylo méně než patnáct let, osahával na prsou a přirození a následně jí zasunul svůj prst do vagíny a pohyboval zde s ním. Z pohledu ustanovení § 187 odst. 1 trestního zákoníku tedy jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let. Takové jeho jednání bylo zahrnuto zaviněním ve formě přímého úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť věděl, že může porušit zájem na ochraně mravního a tělesného vývoje nezletilé poškozené, jejíž věk znal, a takový trestněprávně relevantní následek způsobit chtěl. 

  1. Z provedeného dokazování neplyne, že nezletilá poškozená byla při popsaném jednání svěřena dozoru obžalovaného (lze připomenout, že obžalovaný byl druhem vzdálené příbuzné nezletilé poškozené a na místě činu se nacházel pouze proto, že se svou družkou a dětmi navštívil rodinu nezletilé poškozené a v rozhodné době uspával své děti v téže místnosti, kde se shodou okolností nacházela nezletilá poškozená). Odtud vyplývá, že počínání obžalovaného není namístě posoudit jako spáchané v kvalifikované skutkové podstatě trestného činu pohlavního zneužití podle ustanovení § 187 odst. 2 trestního zákoníku. Ve věci není dána ani žádná z kvalifikačních okolností vymezených v ustanovení § 187 odst. 3 či odst. 4 trestního zákoníku. 

  1. V úvodní pasáži odůvodnění tohoto rozsudku soud upozornil, že obžaloba ve stíhaném činu spatřovala zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Podle názoru soudu však nelze dovodit, že obžalovaný by svým počínáním naplnil všechny znaky již základní skutkové podstaty uvedeného zločinu. Tento svůj závěr opírá o následující argumenty.

  1. Trestného činu znásilnění v základní skutkové podstatě podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku (alinea první), respektive pachatel, který k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného (alinea druhá). Co se rozumí pohlavním stykem, soud vysvětlil již výše. Násilím je použití fyzické síly k překonání kladeného či očekávaného odporu, pohrůžkou násilí pak hrozba užití takové síly, o pohrůžku jinou těžkou újmou jde tehdy, hrozí-li pachatel oběti způsobením vážného negativního zásahu do její majetkové, osobní či rodinné sféry. Za bezbrannost – u které je třeba předeslat, že je pojmem právním, tedy její dovození je věcí orgánů činných v trestním řízení, jež v této souvislosti vycházejí ze skutkových okolností plynoucích z provedeného dokazování - ve smyslu ustanovení § 185 trestního zákoníku se pokládá takový stav oběti, ve kterém vzhledem k okolnostem není schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, případně ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání. Judikatura i soudní praxe chápou bezbrannost jako bezbrannost absolutní (o kterou jde tehdy, pokud se oběť nachází v situaci, kterou sama nevnímá, tedy si v důsledku kupříkladu bezvědomí, umělého či hlubokého spánku anebo silného oblouznění alkoholem či jinou psychoaktivní látkou vůbec neuvědomuje, co se s ní děje, a proto vůbec nedokáže hodnotit situaci, v níž se nachází a kterou nevnímá, a nemůže tedy nijak ovlivnit jednání pachatele), bezbrannost fyzickou (jde o situaci, kdy oběť vnímá situaci, ve které se nachází a chápe význam jednání, jehož se vůči ní pachatel dopouští, nemá však objektivně možnost se účinně bránit, ač by tak učinit chtěla, a to proto, že je kupříkladu spoutaná, ochrnutá, upoutaná na vozík či lůžko anebo přestárlá) a bezbrannost psychickou (jíž se rozumí situace, kdy duševní a rozumové schopnosti oběti nejsou na takové úrovni nebo takového stavu, aby si ve své mysli dokázala situaci, v níž se nachází, dostatečně přiléhavě ze všech souvislostí vyhodnotit a přiměřeně, logicky a účinně na ni reagovat). Není přitom podstatné, vyplývá-li bezbrannost z tělesného či psychického stavu oběti, anebo zda nastala přičiněním jiné osoby. Uvedené okolnosti tvořící znaky objektivní stránky trestného činu znásilnění podle § 185 trestního zákoníku musejí být také zahrnuty úmyslným zaviněním, jak je zřejmé z ustanovení § 13 odst. 2 trestního zákoníku.

  1. V nyní posuzovaném případě si obžalovaný podle provedeného dokazování pohlavní styk s nezletilou poškozenou nevynutil násilím, pohrůžkou násilí ani pohrůžkou jiné těžké újmy, to ostatně obžaloba ani netvrdila. Poškozená byla v době činu při vědomí a nebyla ovlivněna žádnou psychoaktivní látkou, stejně tak nebyla omezena ve svobodě pohybu. Nenacházela se tedy ve stavu absolutní ani fyzické bezbrannosti. Z toho, co bylo uvedeno v bodech 43 až 47 odůvodnění rozsudku, je pak zřejmé, že nezletilá poškozená byla takového věku, měla takové rozumové schopnosti a její vztah k obžalovanému byl takového rázu, že byla schopna projevit svůj odpor vůči jeho sexuálně motivovanému jednání. Nelze proto ani dovodit, že v době činu byla ve stavu psychické bezbrannosti. Jak je přitom zřejmé z výše popsaného zákonného vymezení trestného činu znásilnění, obligatorním znakem objektivní stránky již jeho základní skutkové podstaty podle       § 185 odst. 1 trestního zákoníku je vynucení si pohlavního styku násilím, pohrůžkou násilí či pohrůžkou jiné těžké újmy anebo vykonání pohlavního styku na oběti, jež se nachází ve stavu bezbrannosti.

  1. Spíše jen na okraj – neboť vzhledem k výše uvedenému je to celkem bezpředmětné – lze poznamenat, že i pokud by soud na straně nezletilé poškozené objektivně dovodil stav její bezbrannosti v době činu, nebylo by možno dovodit úmysl obžalovaného k této okolnosti. Úmyslné zavinění je totiž charakterizováno dvěma složkami – složkou vědomostní (ta záleží v tom, že pachatel si uvědomuje, že svým jednáním může způsobit trestněprávně relevantní následek, tedy porušení nebo ohrožení zájmu chráněného příslušným ustanovením trestního zákoníku) a složku volní (ta spočívá v tom, že pachatel následek významný z hlediska trestního práva způsobit chce anebo je s ním alespoň srozuměn, přičemž o srozumění jde tehdy, pokud pachatel nepočítá s žádnou konkrétní okolností, jež by mohla vzniku tohoto následku zabránit). Jak soud vysvětlil v bodě 48 odůvodnění rozsudku, i v případě, že poškozená by nebyla schopna s ohledem na svůj věk a rozumové schopnosti se stíhanému jednání účinně bránit, nebylo by možno učinit závěr, že obžalovaný si této okolnosti (tedy z pohledu ustanovení § 185 trestního zákoníku stavu bezbrannosti) musel být vědom. Odtud vyplývá, že v jeho jednání by v naznačené situaci absentovala již vědomostní složka úmyslného zavinění ve vztahu ke znaku bezbrannosti, logicky by pak nemohla být dána ani složka volní (neboť ta se odvíjí od složky vědomostní).

  1. Ze všech shora uvedených důvodů soud trestněprávně relevantní jednání obžalovaného popsané ve výroku rozsudku na rozdíl od obžaloby kvalifikoval nikoli jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, nýbrž jako zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku.

  1. Ze závěrů výše již rozebraného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, je zřejmé, že obžalovaný je za projednávaný skutek odpovědný i z pohledu příčetnosti (§ 26 trestního zákoníku).

  1. Poněvadž soud uznal obžalovaného vinným stíhaným trestněprávním jednáním, ukládal mu návazně za toto jednání trest. Na trestný čin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku stanoví uvedený zákoník trest odnětí svobody v rozpětí od jednoho roku do osmi let.

  1. K osobě obžalovaného soud z jeho výpovědi, opisu rejstříku trestů, přílohových trestních spisů, zprávy z místa bydliště a sdělení jeho zaměstnavatele zjistil následující skutečnosti. Před spácháním nyní projednávaného činu se obžalovaný dostal opakovaně do střetu s trestními zákony pácháním typově méně závažnějších trestných činů proti majetku i trestného činu zanedbání povinné výživy. Všechna tato dřívější odsouzení jsou však ze zákona zahlazena, nelze je proto pokládat za přitěžující okolnost, navíc vyjma posledního z nich (za přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku, jež je z roku 2013) jsou staršího data (spadají do období let 1998 až 2009). V místě svého současného bydliště obžalovaný nebyl postižen pro přestupek. Od počátku února 2017 je zaměstnán jako řidič kamionové dopravy, svým zaměstnavatelem je hodnocen kladně. 

  1. Při úvaze o výši trestu soud vycházel z hledisek pro posuzování této otázky rozhodných, jež jsou zakotvena zejména v ustanoveních § 38 odst. 1, § 39, § 41 a § 42 trestního zákoníku. Bral tedy v potaz povahu a závažnost projednávaného skutku, osobu obžalovaného i jeho poměry, jeho postoj ke spáchanému činu, jakož i okolnosti polehčující a přitěžující. 

  1. Obžalovanému toliko přitěžovalo, že se stíhaného jednání dopustil s rozmyslem (§ 42 písm. a) trestního zákoníku). Žádnou z polehčujících okolností demonstrativně vyjmenovaných v ustanovení § 41 trestního zákoníku soud sice neshledal, ve věci jsou ovšem dány jiné skutečnosti, jež snižují závažnost jeho trestněprávního jednání a hovoří v jeho prospěch. Předně jde o okolnost, že pohlavní zneužití nezletilé poškozené nemělo formu soulože, nýbrž osahávání na intimních místech a poté zasouvání prstu do její vagíny, šlo tedy o méně vážnou formu zásahu do intimní sféry nezletilé poškozené. Nelze rovněž přehlédnout, že počínání obžalovaného na nezletilé poškozené nezanechalo žádné vážnější fyzické ani psychické následky (dokladem toho ostatně je, že nezletilá poškozená je po stíhaném jednání sexuálně poměrně čilá, podle vlastní výpovědi i přes svůj stále nízký věk měla opakované pohlavní styky s nejméně dalšími dvěma muži). Zohlednit je namístě rovněž aktuální osobní a rodinné poměry obžalovaného (je ženatý, s manželkou vychovává děti, pracuje a zaměstnavatel jej hodnotí pozitivně). Konečně je třeba vzít v potaz sníženou příčetnost obžalovaného a s ní související skutečnost, že vedle samotného trestu byla obžalovanému stanovena i další (a poměrně citelná) trestněprávní sankce v podobě ochranného léčení. 

  1. Se zřetelem na všechny výše popsané okolnosti soud zastává názor, že jednak jako adekvátní se jeví výměra trestu odnětí svobody při čtvrtině zákonné trestní sazby, konkrétně v trvání dvou roků, jednak k nápravě obžalovaného není nezbytně nutné přistupovat k přímému výkonu tohoto trestu. Proto jej uložil ještě v podmíněné formě, ovšem – s ohledem na skutečnost, že obžalovaný v minulosti, byť již vzdálenější, projevil opakovanou inklinaci k páchání deliktů trestněprávní povahy (jak bylo již zmíněno, dřívější odsouzení nelze ve věci hodnotit jako přitěžující okolnost, avšak je namístě je brát v potaz při hodnocení možností nápravy obžalovaného) - při stanovení zkušební doby již blíže horní hranici zákonného rozpětí (ta činí jeden rok až pět let) a současném vyslovení dohledu. Je na obžalovaném, aby vedením řádného života v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení a dodržováním povinností plynoucích z vysloveného dohledu (který stát bude vykonávat prostřednictvím své Probační a mediační služby) prokázal, že předpoklad soudu o možnosti jeho nápravy i bez přímé trestní represe je opodstatněný. Pokud obžalovaný řádný život nepovede anebo nebude v rámci vysloveného dohledu náležitě spolupracovat s Probační a mediační službou ČR, bude to mít za následek nařízení výkonu uloženého trestu odnětí svobody.

  1. Vedle uvedeného trestu soud obžalovanému v souladu s doporučením znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, uložil ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě. Pro tento postup totiž byly splněny zákonné podmínky zakotvené v ustanovení § 99   odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (neboť stíhaného činu se obžalovaný dopustil ve stavu vyvolaném svou sexuální duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je z důvodu možného opakování obdobného jednání v důsledku této poruchy potenciálně nebezpečný) a současně se jeví – se zřetelem na povahu stíhaného činu a charakter duševní poruchy obžalovaného, kterou je ochranné léčení podle znalce způsobilé významně korigovat – i jako plně účelný.

  1. Nezletilá poškozená XX prostřednictvím svého (v daném trestním řízení ustanoveného) opatrovníka ve věci řádně a včas ve smyslu § 43 odst. 3 trestního řádu uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy (č. l. 419, 421). Po obžalovaném se domáhala úhrady částky 500.000 Kč jako satisfakce za zásah do její osobní integrity a narušení jejího práva na soukromí.

  1. Podle § 81 odst. 1 věty první občanského zákoníku (zákon č. 89/2012, účinný od 1. 1. 2014) je chráněna osobnost člověka včetně jeho přirozených práv. Podle § 81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle § 2956 občanského zákoníku pak platí, že vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákoníku (tedy mimo jiné ustanovením § 81 občanského zákoníku), nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Podle § 2957 občanského zákoníku způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala. 

  1. V projednávané věci bylo obžalovanému XX prokázáno takové trestněprávní  počínání - tedy z pohledu občanského zákoníku zaviněné protiprávní jednání – jaké je popsáno ve výroku rozsudku. Jeho podstatou byl aktivní zásah do intimní sféry nezletilé poškozené Nikoly Šoltysové v době, kdy s ohledem na svůj věk byla zákonem před takovým zásahem chráněna. I přes okolnost, že nezletilá poškozená se jednání obžalovaného nebránila a ani se nenacházela ve stavu bezbrannosti, je tedy zřejmé, že dané jednání představovalo narušení její osobnostní integrity a tím i porušení jejího soukromí a částečně i důstojnosti ve smyslu § 81 občanského zákoníku. Podle názoru soudu je proto namístě, aby poškozené byla za takto jí způsobenou nemajetkovou újmu poskytnuta peněžitá náhrada ve smyslu § 2956 a § 2957 občanského zákoníku. Se zřetelem na okolnosti charakterizující povahu a závažnost spáchaného trestněprávně relevantního skutku (jak byly rozebrány v těch pasážích odůvodnění rozsudku, jež se váží k otázce trestu) i majetkové poměry obžalovaného soud považuje za přiměřenou výši této náhrady částku 50.000 Kč. Proto ji nezletilé poškozené při aplikaci ustanovení § 228 odst. 1 trestního řádu přiznal. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy byla nezletilá poškozená postupem podle § 229 odst. 2 trestního řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Plzni. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v Praze. Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoli výroku, a to i v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci nebo zabrání části majetku. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je omezen ve svéprávnosti, může za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho opatrovník a jeho obhájce.

Ve prospěch mladistvého obžalovaného může i proti jeho vůli podat odvolání i orgán pověřený péčí o mládež, kterému lhůta k podání opravného prostředku běží samostatně.

Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.

Poškozený, kterému byl přiznán nárok na náhradu škody, může žádat, aby byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody. Žádost se podává u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň dne 7. 2. 2019

Mgr. Martin Kantor, v.r.

předseda senátu

sp.zn.
2 T 137/2018
Znásilnění (zneužití bezbrannosti)

č. j. 2 T 137/2018 - 134 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího  Večeři a přísedících Libuše Přibyslavské a Františka Peksy v hlavním líčení konaném dne  18. října 2018 

takto: 

Obžalovaný 

XXXXX, narozený XXXXX v XXXXX, naposledy bez zaměstnání, nyní pracovník v XXXXX,  trvale bytem XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, 

je vinen, že 

dne 23. 12. 2017 v době kolem 07.00 hodin v ložnici bytu nacházejícího se v domě na ul.  XXXXX č.p. XXXXX ve XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, 

poté, co se uvedl do podnapilého stavu, zneužil bezbrannosti XXXXX, nar. XXXXX, která v tu  dobu spala a lehnul si k ní do postele, přičemž poškozenou hladil nejprve po nohou, po zadku  a následně po přirození přes kalhotky, posléze jí rukou shrnul kalhotky na stranu a po dobu  nejméně 10 sekund jí jazykem lízal její obnažené přirození, kdy poškozená jej po probuzení  nohama odstrčila z postele, křičela na něj, ať toho nechá a vypadne a sama utekla z ložnice do  vedlejší místnosti,

Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX. 

tedy 

2 T 137/2018 

zneužil bezbrannosti jiného k pohlavnímu styku a čin spáchal jiným pohlavním stykem  provedeným způsobem srovnatelným se souloží. 

Tím spáchal 

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku 

a odsuzuje se  

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému výkon tohoto trestu podmíněně  odkládá na zkušební dobu 2,5 (dva a půl) roku. 

Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné  sexuologické ambulantní léčení.  

Podle § 129 odst. 2 tr.ř. tento rozsudek neobsahuje odůvodnění, neboť po vyhlášení rozsudku se  státní zástupkyně i obžalovaný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění,  a zároveň obžalovaný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné  oprávněné osoby.  

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného  vyhotovení k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou. O odvolání bude rozhodovat Krajský  soud v Brně. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,  obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok  na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek  pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl,  jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo  způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené samosoudcem)  odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou  vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo  v neprospěch obžalovaného. 

Žďár nad Sázavou 18. října 2018 

JUDr. Jiří Večeřa v. r. 

předseda senátu 

Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX. 

sp.zn.
2 T 129/2017
Znásilnění a vydírání

č.j. 2T 129/2017-282 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud v Berouně rozhodl v hlavním líčení konaném dne 24. května 2018 v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Pařeza a přísedících Ing. Karly Kadlecové a Aleny Stibalové, 

takto: 

Obžalovaný XX , narozený v XX , trvale bytem XX, 

je vinen, že 

1. dne 20. 5. 2017 před 16.00 hodinou neoprávněně vnikl na adrese XY,   do domu poškozené XX , narozené XY, kterou v obývacím pokoji zezadu chytil a srazil na křeslo, kde ji levou rukou držel pod krkem a pravou tlačil do ramene a se slovy „drž hubu ty krávo“ z ní začal strhávat oblečení, kdy z tohoto jeho sevření se jí poté, co ho udeřila konvičkou do hlavy, podařilo vymanit a utéci do ložnice, kde jí však po dostižení a sražení na válendu znovu zezadu chytil pod krkem, tlačil na válendu a se slovy „drž hubu ty krávo, nebo tě zabiju“ z ní strhal oblečení včetně spodního prádla, sám se vysvlékl, na poškozenou nalehl a opakovaně se pokusil na ní vykonat pohlavní styk tak, že se jí snažil zasunout svůj penis do pochvy a řitního otvoru, což se mu však z důvodu jí kladeného verbálního a fyzického odporu, kdy sebou zmítala a otáčela hlavou ze strany na stranu, nepodařilo, následně poté, co ho zasáhla pantoflem do oka, se z jeho sevření vysmekla a z domu utekla a v kotci pro psy pak vyčkala jeho odchodu, přičemž žádné zranění, který by si vyžádalo lékařské ošetření, neutrpěla, 

tedy 

jednak neoprávněně vnikl do obydlí jiného a jednak se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, že jiného donutí násilím k pohlavnímu styku, čin spáchá souloží, nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo,

Shodu s prvopisem potvrzuje Kristýna Dumská. 


2 sp.zn. 2T 129/2017 

2. dne 22. 5. 2017 osobně kontaktoval poškozenou XX, po které chtěl vědět, zda o předchozí události někoho informovala a aby se neopovážila o ní někomu říct, k čemuž došlo i 5. 6. 2017, kdy nejprve po poškozené požadoval, aby si k němu sedla do vozidla a když toto odmítla, zabouchl dveře s tím, že jí stejně zlikviduje, a poté za ní přišel k plotu, kde jí znovu likvidací a přejetím autem vyhrožoval, pokud něco „cekne“, nebo půjde na policii, 

tedy 

jednak jiného pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal, opominul nebo trpěl a jednak jinému vyhrožoval usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu, 

čímž spáchal 

pod bodem 1) 

zločin znásilnění podle § 185 odst.1, odst.2 písm.a) tr.zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst.1 tr.zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst.1 tr.zákoníku, 

pod bodem 2) 

přečin vydírání podle § 175 odst.1 tr.zákoníku a přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst.1 tr.zákoníku, 

a odsuzuje se 

podle § 185 odst.2 tr.zákoníku za použití § 43 odst.1 tr.zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 28 (dvaceti osmi) měsíců, 

podle § 81 odst.1 tr.zákoníku a § 82 odst.1 tr.zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 32 (třiceti dvou) měsíců. 

podle § 82 odst.2 tr.zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost zdržet se osobního, písemného, telefonického i jakéhokoliv jiného styku s poškozenou XX, narozenou XY. 

Odůvodnění: 

Podle § 129 odst.2 tr.řádu písemné odůvodnění rozsudku odpadá, neboť po jeho vyhlášení se jak obžalovaný, a to i za osoby oprávněné, tak státní zástupkyně vzdali odvolání a současně prohlásili, že netrvají na vyhotovení jeho odůvodnění. 

Shodu s prvopisem potvrzuje Kristýna Dumská




3 sp.zn. 2T 129/2017

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení. 

Odvolání se podává u Okresního soudu v Berouně a rozhoduje o něm Krajský soud v Praze.

Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které jeho vydání předcházelo. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody a zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci. 

Osoba oprávněná napadnout rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku jej může napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný, nebo že chybí. 

Právo odvolání nemají již ty oprávněné osoby, které se ho výslovným prohlášením vzdaly.


 Beroun 24. května 2018 

JUDr. Michal Pařez, v.r. 

předseda senátu