Týrání manželky a dětí, znásilnění

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Večeři a přísedících Libuše Přibyslavské a Františka Peksy v hlavním líčení konaném dne 1. listopadu 2018

takto:

Obžalovaný

XXXXX, narozený XXXXX v XXXXX, XXXX XXXXX, trvale bytem XXXXX,

je vinen, že

1. v době nejméně od počátku roku 2014 do měsíce července roku 2017 ve společně obývaném domě čp. XXXXX na ulici XXXXX v XXXXX, zejména pod vlivem alkoholu psychicky a fyzicky týral svoji nezletilou dceru XXXXX, nar. XXXXX, a to tím způsobem, že jí vulgárně nadával výrazy jako kurvo, čubko, děvko, líný čuráku, hajzle, smrade, dále jí říkal, že ji nikdy nechtěl, že z něj jen tahá peníze, že je nevděčná a že ji musí živit, opakovaně ji vyhazoval z domu, kdy přinejmenším

2 v přesně nezjištěné době v roce 2014 na výše uvedené adrese, poté, co se dozvěděl, že nezletilá byla u svého tehdejšího přítele v obci XXXXX, za ní přišel do jejího pokoje, začal jí vulgárně nadávat výrazy děvko a kurvo, vzal jí mobilní telefon, který v tu chvíli držela v ruce, poté si na ni klekl a to tak, že měl svá kolena na jejím hrudníku, v důsledku čehož nemohla poškozená pořádně dýchat a udeřil ji několikrát pěstí do obličeje, až jí z nosu začala téct krev, dále

‍

2 T 139/2018

v době nejméně od počátku roku 2015 do měsíce listopadu roku 2017 ve společně obývaném domě čp. XXXXX na ulici XXXXX v XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, zejména pod vlivem alkoholu psychicky a fyzicky týral svého nezletilého syna XXXXX, nar. XXXXX, a to tím způsobem, že mu vulgárně nadával výrazy jako líný čuráku, hajzle, smrade, dále mu říkal, že jej nikdy nechtěl, že z něj jen tahá peníze, že je nevděčný a že ho musí živit, opakovaně jej, ať už slovně či fyzicky, vyhazoval z domu, kdy naposledy k tomuto došlo o letních prázdninách v roce 2017, a to nejméně v sedmi případech, kdy přinejmenším v přesně nezjištěné době v měsíci září roku 2017 na výše uvedené adrese, poté, co se zastával své matky XXXXX, nar. XXXXX, která byla u něj v pokoji a odmítala na naléhání obžalovaného odejít s ním dolů do ložnice, poškozeného nejprve slovně a poté i fyzicky napadl a to tak, že jej opakovaně udeřil pěstí do obličeje, poté vzal do ruky půllitr a tímto poškozeného udeřil do levého stehna nad kolenem, čímž došlo k rozbití půllitru a také ke zranění nezletilého, kterému z tržné rány tekla krev, a dále v přesně nezjištěné době v měsíci listopadu roku 2017 na výše uvedené adrese udeřil nezletilého pěstí do obličeje, konkrétně do oblasti levého oka, kde měl poškozený následně hematom, v blíže nezjištěných dobách od 9. 10. 2014 do 7. 10. 2017 ve společně obývaném domě čp. XXXXX na ulici XXXXX v XXXXX, okr. XXX, zejména pod vlivem alkoholu psychicky a fyzicky týral svoji manželku XXXXX, nar. XXXXX, a to i v přítomnosti jejich nezletilých dětí, tím způsobem, že nejprve ji téměř denně při vzájemných hádkách týkajících se jeho nadměrného požívání alkoholu a jeho milenek, napadal slovně vulgárními výrazy jako píča, děvka, kurva, k čemuž ji zpočátku nejméně jednou za jeden nebo dva měsíce a později častěji nejméně jednou za měsíc napadnul i fackami do tváře, dále jí rozbíjel její mobilní telefony, ničil jí oblečení, vyháněl z jejich domu její návštěvy a vyhazoval z domu i ji, ale když dům opustila, tak jí přikazoval, aby se vrátila, přičemž naposledy ji napadnul nejméně dvěma fackami do tváře, poškodil oblečení a vyhazoval z domu dne 7. 10. 2017 v době mezi 15:00 a 16:15 hodin, navíc v posledním měsíci uvedeného období kvůli tomu, že poškozenou podezíral z nevěry, a tak se rozhodnul přes její nesouhlas počít s ní další dítě, aby se nikomu nelíbila a zůstala s ním doma, si na ní proti její vůli takřka denně vynutil pohlavní styk a to i násilím tím způsobem, že na různých místech ve výše uvedeném domě přesto, že ho odstrkovala, nebo se mu snažila vykroutit a utéct, ji přemohl a vykonal na ní soulož, naposledy v blíže nezjištěné době dne 6. 10. 2017, kdy za poškozenou přišel do ložnice s tím, že chce sex, zamknul dveře, silou jí chytil za ruce, v posteli ji zalehnul, svlékl a vykonal na ní soulož, přičemž v důsledku tohoto jednání obžalovaného se u poškozené rozvinula duševní porucha - porucha přizpůsobení,

tedy

pod bodem 1:

týral osobu, která je v jeho péči a výchově, takový čin spáchal nejméně na dvou osobách a po delší dobu

pod bodem 2.:

- týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a takový čin páchal po delší dobu, - jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a takový čin spáchal souloží.- zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, - zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku

a odsuzuje se

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2,5 (dva a půl) roku.

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) roků.

Podle § 229 odst. 1 tr.ř. se poškození

1. XXXXX, narozená XXXXX, bytem XXXXX,

2. XXXXX, narozená XXXXX, bytem XXXXX,

3. XXXXX, narozený XXXXX, bytem XXXXX,

odkazují se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Odůvodnění:

1. Dokazováním provedeným v hlavním líčení dne 1. 11. 2018 byl zjištěn skutkový děj uvedený ve výroku tohoto rozsudku, který spočívá v tom, že obžalovaný XXXXX po dlouhou dobu nejméně od počátku roku 2014 do července 2017 v místě svého bydliště různými způsoby týral svoji tehdejší manželku a svého syna a dceru a navíc svoji manželku nutil proti její vůli k pohlavním stykům.

2. Obžalovaný XXXXX jako obviněný v přípravném řízení i jako obžalovaný u hlavního líčení velice podrobně popsal svoji neutěšenou rodinnou situaci, kdy jeho děti chodily „za školu“, měly sklony ke kouření a požívání alkoholických nápojů, jeho manželka měla údajně přítele, apod., a za této situace v posledním období společného soužití docházelo velmi často mezi ním a manželkou a dětmi XXXXX a XXXXX ke slovním konfliktům. Přitom obě strany běžně užívaly vulgární výrazy apod., avšak popřel, že by se násilného jednání vůči nim dopustil v žalovaném rozsahu, když pouze manželce dal dvě facky po zjištění, že udržuje ve dne i v noci masivní telefonickou i SMS komunikaci s jiným mužem, když provolala v tomto období přes 400 hodin, což měl být dle tvrzení jeho manželky realitní makléř a ne její přítel apod. Pokud v žalovaném období po dobu přes 1 měsíc měl manželku opakovaně nutit proti její vůli k pohlavním stykům, tak si je nevynucoval, docházelo k tomu vždycky po dohodě a dobrovolně. Syna XXXXX nikdy fyzicky nenapadl a vybavuje si situaci se skleněným půllitrem, který však měl v ruce XXXXX a ne on.

‍

Stejně tak nikdy fyzicky nenapadl svoji dceru XXXXX s výjimkou jednoho případu, kdy jako čtrnáctiletá byla přes noc u svého zletilého přítele v XXXXX, kam pro ni musel dojet a dovézt ji domů. Nyní, když se poškozená XXXXX st. odstěhovala s dětmi do XXXXX a on má u sebe jen syna XXXXX, jsou jejich vztahy víceméně urovnané, řádně platí výživné, v případě jejich žádosti o jakoukoliv pomoc, dopravu apod., těmto vychází vstříc, poškozená i jejich děti k němu příležitostně dojíždějí, společně například trávili Vánoce 2017 apod. Poškozená XXXXX st. nyní bydlí v bytě v XXXXX, zřejmě nemá dostatek finančních prostředků a nyní už je u ní v bytě asi čtvrtý partner.

3. Obhajobu obžalovaného, který s uváděnou výjimkou žalovanou trestnou činnost popírá, považuje soud za účelovou, vedenou snahou vyhnout se následkům vlastní trestné činnosti a soud ji má za vyvrácenou výpovědí jeho bývalé manželky poškozené XXXXX st., výpovědí jeho syna XXXXX, výpovědí jeho dcery XXXXX ml. a ostatními provedenými důkazy, kterými je žalovaná trestná činnost prokazována.

4. Poškozená XXXXX st. jako svědkyně v přípravném řízení podrobně popsala chování obžalovaného, jak je uvedeno v podané obžalobě s tím, že v poslední době se chování obžalovaného značně zhoršovalo, a to zvláště když obvykle po příchodu z práce šel do hospody a především v podnapilém stavu jí i jejím dětem vulgárně nadával, vyhazoval je z domu, poškozoval její věci a oděvy apod. a v jednom případě jí dal 2 facky v návaznosti na její telefonování s jiným mužem. Stejně tak potvrdila, že ji obžalovaný nutil proti její vůli k pohlavním stykům a že uváděným způsobem napadal i její děti XXXXX a XXXXX. Jako svědkyně u hlavního líčení uvedla, že její výpověď z přípravného řízení je pravdivá a soud z ní může vycházet, problémy začaly, když se v roce 2005 rodina přestěhovala do XXXXX, obžalovaný po příchodu z práce šel do hospody a většinou až v podnapilém stavu je napadal sprostými slovy, dříve si psala a volala, a to i v noci, s realitním makléřem, nebyl to přítel ani milenec, takže obžalovaný měl asi důvod žárlit, naposledy ji napadl v tom říjnu, kdy jí roztrhal oblečení, rozstříhal rifle, dal jí facku a vyhodil ji ven, takže musela jít za kamarádkou. S pohlavními styky to bylo nejhorší v září 2017, kdy obžalovaný za ní stále chodil a chtěl mít sex, věděla, že bránit se nemá cenu, že on si „to“ stejně vynutí, a když si to odbyde, bude potom klid, a tak obžalovaného jen odstrkovala a říkala, že nechce, a takto se aktivně bránila. Její dceru XXXXX uhodil jednou, syna XXXXX napadl vícekrát. Nyní je situace víceméně stabilizovaná, bydlí s dětmi v XXXXX v bytě, obžalovaný platí pravidelně, když potřebuje nějakou pomoc nebo zavézt děti apod., je s ním domluva.

5. Svědek XXXXX v přípravném řízení i u hlavního líčení shodně uvedl, že vztahy mezi jeho otcem, obžalovaným XXXXX a jeho matkou byly špatné, furt se hádali, mamka hádky nevyprovokovávala, je nekonfliktní člověk, někdy tam padaly i facky, které dával otec mamce, a když se jí třeba zastával, tak taky „dostal po držce“, obžalovaný si myslel, že máma má nějakého chlapa, což nebyla pravda, k jejich napadání docházelo většinou když byl obžalovaný opilý, jeho matku jednou mlátil na zemi a potom měla modřiny, od obžalovaného dostával často, i pěstmi, taky třeba vzal půllitr a rozbil mu ho o nohu. Je si však vědom toho, že „nějaké problémy“ s ním byly, kouří od 14 let, chodil za školu, vyzkoušel drogy, pil alkohol, takže byl i 1x na záchytce a teď dokonce bude jezdit na protialkoholní léčení.

6. Svědkyně XXXXX ml. v přípravném řízení i u hlavního líčení, stejně jako její matka XXXXX st. a její bratr XXXXX, popsala v poslední době neutěšenou rodinnou situaci, kdy obžalovaný požíval alkoholické nápoje a většinou v souvislosti s tím docházelo k jeho závadnému jednání, kdy jim nadával a dopouštěl se i na ni násilného jednání, když tehdy přijela z XXXXX od přítele a jemu se to nelíbilo, protože byl ožralej a jí nebylo ani 15 let, a tak ji klekl na hrudník a dal jí 4-5 ran pěstí do obličeje, a jí „pouze“ tekla krev, nemohla dýchat a neměla modřiny. Výchovné problémy s ní nebyly, byla docela slušný děcko, v prváku sice chodila za školu, kouřila od 15 let a měla známosti s klukama.

7. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení XXXXX soud zjistil, že se s poškozenou XXXXX st. přátelí již několik roků, navštěvují se, poškozenou však navštěvuje jen v době, kdy obžalovaný není doma, může říci, že poškozená je „opravdu chudák ženská“, obžalovaný je alkoholik, který je v podstatě každý den opilý a pije i před prací jako řidič autobusu a pod vlivem alkoholu doma terorizuje děti i manželku, které dává minimum peněz, neustále ji kontroluje, zakazuje ji návštěvy kamarádek, vyhazuje ji i děti z domu, křičí na ně apod. Poškozená si jí několikrát stěžovala, že jí manžel zbil, že musela s dětmi utéct na půdu, že napadl i jejich děti a zejména dceru XXXXX, obžalovaný jí rozbil několik telefonů, nikam ji nepouští samotnou, všude ji vozí, křičí na ni a ponižuje ji a naposledy k závadnému jednání obžalovaného došlo 12. 10. 2017, kdy jí poškozená řekla, že na obžalovaného o víkendu zavolala policii, protože ji napadl, pronásledoval ji po domě, roztrhal na ní oblečení. Stejně tak se jí svěřila s tím, že poslední dobou „to bylo s manželem peklo“, že si na ní neustále vynucoval sex, například v koupelně, a více o věci nechtěla mluvit. Obžalovaný považuje poškozenou za svůj majetek, nebral na ni ohledy, např. ve vysokém stupni těhotenství musela skládat uhlí, když poškozená uváděla, že nemůže od obžalovaného odejít, protože by neuživila děti.

8. Z fotodokumentace poškozené XXXXX st. ze dne 7. 10. 2017, kdy poškozená pro agresivní jednání zavolala policii, se podává, že poškozená má na levém rameni roztrženou červenou halenku a že na pravé nohavici džínsových kalhot má v místě kolene příčně roztrženou látku a ze záznamu o dechové zkoušce z tohoto dne je patrné, že v 16:32 hod. měl obžalovaný v dechu 2,45 promile alkoholu.

9. V návaznosti na oznámení poškozené XXXXX st. ze dne 7. 10. 2017 došlo následně k úřednímu vykázání obžalovaného s datem 9. 10. 2017 z místa jeho bydliště v XXXXX, přičemž obžalovaný toto vykázání, jak vyplývá ze spisového materiálu, ne zcela respektoval, byť dle jeho tvrzení ve snaze pomoci rodině.

10. Ze znaleckého posudku Prof. MUDr. XXXXX, Ph.D. znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a PhDr. XXXXX, znalkyně z oboru zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá, specializace klinická psychologie soud zjistil, že vztah manželů byl od začátku dost problematický a postupně vedl k závažnému narušení jejich soužití. Zpočátku šlo o hádky mezi partnery. Dle posuzované XXXXX, nar. XXXXX z důvodu manželova častého užívání alkoholu a jeho mimomanželských vztahů. Dle sdělení manžela byly předmětem hádek děti a manželčina ochranitelská a benevolentní výchova dětí. Nejvýraznější zhoršení vztahu posuzovaná zmiňuje v období posledních tří let, kdy narůstaly hádky, neshody i její fyzické napadání manželem fackami, vulgárními nadávkami a v posledních měsících i sexuálním násilím. Manžel ji kontroloval a ničil mobilní telefony kvůli SMS od údajného milence. Kontroloval ji a násilím se dožadoval intimních styků. U XXXXX je její vztah k manželovi poznamenán především tímto jeho chováním vůči ní, ale i hrubostí vůči dětem, když se snažily matku bránit. XXXXX pociťuje k manželovi odpor, má potřebu se mu vyhýbat. Její aktuální nejvýraznější obava plyne z anticipace budoucnosti, zvládání situace po stránce finanční, bytové a péče o děti. Hluboké citové vazby má ke svým dětem, velmi těžce nese, že nemá všechny nezletilé děti ve své péči. Provedeným psychologickým vyšetřením XXXXX bylo zjištěno, že osobnost vyšetřované je jednoduše diferencovaná, integrována, s nevyváženou sebepercepcí a tendencí k emocionální oscilaci až lehké destabilizaci v důsledku nepříznivých okolností. Projevuje se u ní nízké sebehodnocení, nedostatek sebedůvěry a jistoty. Zřejmě následkem těchto osobnostních předpokladů poškozená začala situaci řešit až po delší době v souvislosti s neúnosnou intenzitou popisovaného chování ze strany manžela. Volní chování a funkce zabezpečující organizaci cíleného jednání a plánování u vyšetřované nejsou narušeny. Premorbidně, temperamentově je posuzovaná osobností spíš introvert, ale není výrazně uzavřená, je schopná přiměřeného běžného společenského kontaktu, má kamarádky, se kterými je v kontaktu. Jedná se o osobnost, která je v běžné sociální interakci přiměřeně a dle vnějších podmínek adaptována. Jisté znaky osobnosti naznačují u posuzované vyšší toleranci k podřizování se v zájmu věci a rodiny.

Významně k tomu přispěla i ekonomická závislost rodiny na manželovi. Aktuálně osobnost posuzované XXXXX vykazuje znaky stresové zátěže, svědčící pro prožívání vnitřního napětí, pocitů nejistoty a úzkosti, obav, je přecitlivělá, plačtivá, zjištěn u ní pokles energetického potenciálu, nehromadění tenze a mírné problémy se seberealizací. Ve spektru obtíží přetrvávají především znaky úzkostné akcentace aktuálního prožívání a vyšší tendence k dysforickým rozladám, neklid, napětí, obavy a strach, zvýšené vnímání obav o budoucí zabezpečení fungování rodiny, dětí. Intelekt posuzované nejeví známky závažné poruchy, tedy mentální retardaci. Spadá do oblasti širšího průměru, je bez známek aktuálního kognitivního (poznávacího) deficitu. Nebyly u ní zjištěny primární poruchy senzoricky percepční, nebo závažné poruchy paměti. Její celkovou psychickou výkonnost aktuálně ovlivňuje úzkostně depresivní složka. Z psychiatrického hlediska neprokazujeme duševní poruchu u posuzované v rámci osobnosti, intelektu či paměti. Vyšetřovaná je schopná vnímat, pamatovat a reprodukovat prožité události. Intelekt představuje dostatečný potenciál pro přiměřenou racionální kontrolu. Intelekt posuzované nejeví známky poruchy nebo aktuálního kognitivního (poznávacího) deficitu. Nebyly u ní zjištěny poruchy paměti. Sdělování uváděných skutečností lze tedy považovat za reprodukci prožitých událostí vybavených z paměti, tak jak je sama cítila a vnímala. Vyšetřením nebylo prokázáno, že by XXXXX měla sklony ke konfabulacím, nebo že by struktura její osobnosti vykazovala znaky, které by její věrohodnost mohly v zásadní míře ovlivnit nebo zpochybnit. V důsledku jednání obžalovaného se u poškozené rozvinula duševní porucha - porucha přizpůsobení. Tato je přítomna zejména od roku 2014 a přetrvává do současnosti. Projevuje se zejména smutkem, úzkostí, strachem z manžela a poruchou spánku. Nyní jsou tyto příznaky u posuzované jen mírné. Kromě jednání obžalovaného byly a jsou přítomny také jiné faktory, které duševní stav posuzované zhoršují - tragické úmrtí jejího syna v listopadu roku 2015, ztráta možnosti samostatného bydlení z finančních důvodů a výchovné problémy s dětmi. Jednání obžalovaného trvalé následky na psychice nebo zdraví poškozené nezanechá. Duševní potíže posuzované postupně odeznívají samy, a to i bez odborné pomoci ze strany psychiatra či psychologa. Lze předpokládat, že odezní řádově v průběhu několik měsíců či několika málo let. Poškozená není omezena v obvyklém způsobu života, i když kvalita jejího života je snížena oproti duševně zdravým lidem. Aktuálně osobnost posuzované XXXXX vykazuje znaky stresové zátěže, svědčící pro prožívání vnitřního napětí, pocitů nejistoty a úzkosti, obav, je přecitlivělá, plačtivá, zjištěn u ní pokles energetického potenciálu, nahromadění tenze a mírné problémy se seberealizací. K psychické reakci a postupnému zhoršení psychického prožívání došlo u posuzované v návaznosti na jednání obžalovaného, na dlouhodobě prožívaný stres a celkovou atmosféru v rodině. Pokud vyšetřovaná prožívala neuspokojivý a konfliktní vztah v manželství, mohlo být i zvládání a prožívání dalších životních okolností celkově náročnější. Vyšetřovaná se po úmrtí syna (2015) ještě stále vyrovnává s touto tragickou okolností, řeší problémy s výchovou dětí a průběžně i vztah s manželem, který v posledních měsících vnímala i jako násilný a ohrožující. Snažila se řešit situaci odchodem z manželství získáním financí prodejem nemovitosti po babičce, o kterou nakonec podvodem přišla. Velmi významné se tím zúžily její možnosti plánovaného odchodu ze společné domácnosti. Aktuálně jí dělá problém, zaměřit se na budoucnost a řešení otázek svého budoucího fungování. Odkládá podání žádosti o rozvod, trápí se otázkou, že nemá všechny nezletilé děti u sebe. Jednání obžalovaného vůči poškozené a také vůči jejich dětem mělo na posuzovanou jednoznačně negativní dopad. Toto jednání vnímala tíživě a stresově zvláště v posledním období 2-3 let, což u ní vedlo k rozvoji poruchy přizpůsobení. Ve spektru jejich obtíží přetrvávají především znaky úzkostné akcentace aktuálního prožívání a vyšší tendence k dysforickým rozladám, neklid, napětí, obavy a strach, zvýšené vnímání obav o budoucí zabezpečení fungování rodiny, dětí. Vyšetřovaná pociťuje vůči svému manželovi odpor, má potřebu se mu vyhýbat. Její aktuální nejvýraznější obava plyne z anticipace budoucnosti, zvládání situace po stránce finanční a bytové a péče o děti. Dle provedeného vyšetření XXXXX netrpí typickými příznaky syndromu týrané ženy, trpí poruchou přizpůsobení. Její strategie vyrovnávání se s násilím nebyly spojeny s typickými projevy sebeobviňování, zvýšenou apatii, naučenou bezmocí a sociálním stažením. Vyšetření neprokázalo, ž by posuzovaná trpěla stockholmským syndromem.

‍

11. Ze znaleckého posudku Mgr. XXXXX, znalkyně z oboru školství a kultura odvětví psychologie dětí a dospělých soud zjistil, že XXXXX, nar. XXXXX sděluje, že ještě v jejích 14 letech sdílela s otcem zájmové aktivity (návštěvy fotbalových zápasů v xxx na xxx). Od té doby se začaly jejich vztahy zhoršovat, když poškozená začala navazovat partnerské vztahy, což se otci nelíbilo, trestal ji za to. Poškozená těžko nesla konfliktní vztahy rodičů, hlavně agresivní jednání otce vůči matce, vůči bratrům. Z těchto důvodů nyní poškozená XXXXX otce odmítá, má k němu negativní vztah, přeje si jeho potrestání. Nezletilý XXXXX hodnotil svůj vztah k otci jako zpočátku z jeho strany podřídivý, s dospíváním s narůstajícím odporem, který přerostl ve vzájemné fyzické potyčky. Oba sourozenci, XXXXX a XXXXX prezentují potřebu matku chránit před prchlivým a agresivně se projevujícím otcem. Oba otce otevřeně zavrhují, na druhou stranu neodmítnou otcem nabízené výhody (např. peněžní dar k vánocům, ubytování v domě). Struktura osobnosti poškozeného XXXXX je nesložitě strukturovaná, se sklony k úhybným obranným strategiím v okamžiku psychické zátěže. V sociálním světě pravděpodobně méně vnímá a svým chováním nedostatečně ctí základní konvence, upřednostňuje své postoje a názory, bez ohledu na očekávání okolí (v jeho věku obvyklé). Interpersonální oblast má zatíženou nejistotou, o druhé a jejich potřeby projevuje menší zájem, má oslabené schopnosti empatie, ale není primárně negativisticky k lidem nastavený. Sám se považuje za sociabilního, družného, extravertovaného. Disponuje nedostačujícími zdroji ke zvládání stresu. V psychickém přetížení reaguje emočně labilně, ztrácí nad svými emocemi a efekty kontrolu, zvýšená je pohotovost XXXXX ke konfliktním, či provokujícím interakcím. Své potřeby buď obranně popírá, potlačuje, s jejich městnáním je pak až bezohledně prosazuje. Sám sebe hodnotí pesimisticky, bez schopnosti zralé sebereflexe a sebekorekce. Realitu percipuje a interpretuje bez zkreslení, bez nadměrných traumatizací, fabulací, či konfabulací, i v emoční zátěži se od skutečnosti neodklání (absence příznaků psychického onemocnění psychotického charakteru). Intelektový potenciál a úroveň paměťových funkcí poškozeného XXXXX dosahují průměrných kvalit. Struktura osobnosti poškozené XXXXX vykazuje rysy nesložitosti a úzkostně zaujaté (až obsedantní) interpretace okolních podnětů a událostí. V běžné každodenní realitě, která posuzovanou emočně nepřetěžuje, stresující situace zvládá bez velkých potíží. Své potřeby dokáže asertivně prosadit, vždy v souladu s konvencemi a s očekáváním okolí. Je-li pod silnějším psychickým tlakem, situačně se zvyšuje její náchylnost k epizodám afektivních potíží, které pravděpodobně mívají i impulzivní charakter (výbušnost). V širším sociálním kontextu je úspěšná, druhými se cítí přijímaná, sama sebe považuje za extravertní, sociálně vstřícnou, otevřenou a spolupracující, není egocentricky orientovaná, i když má oslabené schopnosti empatie. K vyšším nárokům a požadavkům okolí zaujímá defenzivní, pasivně - negativistické postoje. Její poznávací funkce nenarušují patologické vstupy jako je nadměrná dramatizace, fabulace, konfabulace nebo bájivá lhavost, i v emočním přetížení zůstává plně v kontaktu s realitou (absence příznaků psychického onemocnění psychotického charakteru). Intelektový potenciál a zároveň paměťových funkcí poškozené XXXXX dosahují průměrných kvalit. Oba poškození jsou schopni prožité události v souladu se skutečností vnímat, interpretovat, ukládat do paměti a posléze je bez patologických zkreslení reprodukovat. Oba poškození disponují průměrným intelektovým potenciálem, neporušenou představivostí bez hypertrofií, s průměrnými paměťovými funkcemi, které umožňují adekvátní zapamatování, následné vybavení a správnou reprodukci zapamatovaného. Popisy obou poškozených jejich prožitých událostí zůstávají v základních rysech konzistentní a v souladu s výpověďmi ostatních svědků. Oba jsou schopni, pokud se rozhodnou, popsat situace a události tak, jak si vybavují z paměti. Validitu jejich výpovědi podporuje „rizikovost“ osobnosti podezřelého otce (nadměrné požívání alkoholu, opakovaná šetření jeho přestupkového chování). Vědomé zkreslení jejich výpovědi může být motivováno potřebou ochrany a podpory jejich poškozené matky. Aktuální psychologické vyšetření obou poškozených neidentifikovalo žádné sklony ke konfabulaci, fabulaci, patologické bájivé lhavosti.

Z psychologického vyšetření vyplývá, že aktuální psychický stav poškozených XXXXX a XXXXX nenese známky traumatu, žádný z nich netrpěl afektivní poruchou v minulosti, ani v nedávné době, ani jeden z nich nikdy nevyhledal pomoc odborné péče na duševní zdraví (psycholog, psychiatr). Oba poškození negují typické projevy syndromu CAN, jako je sebeobviňování, apatie, pocity bezmoci, sociální stažení.

12. Ze znaleckého posudku MUDr. XXXXX, znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie soud zjistil, že u obžalovaného nebyla zjištěna žádná duševní choroba nebo porucha. Nebyla zjištěna ani chorobná závislost na alkoholu či psychoaktivních látkách. Nebyla zjištěna sexuální deviace. Tyto skutečnosti nebyly ani v době spáchání trestného činu. V kritické době se obžalovaný nacházel ve stavu prosté těžké opilosti, kdy mu bylo naměřeno 2,6 promile alkoholu. Nejednalo se o tzv. patickou opilost. Ovládací a rozpoznávací schopnosti jsou a byly u obžalovaného plně zachovány. Ve stavu těžké opilosti byly tyto schopnosti situačně ovlivněny konzumovaným alkoholem, avšak z forenzního hlediska je toto ovlivnění nepodstatné, neboť se obžalovaný do stavu těžké opilosti uvedl sám, dobrovolně a účinek alkoholu je mu znám. Pobyt obžalovaného na svobodě není nebezpečný a ochranné opatření ve smyslu ochranné léčby není indikováno. Obžalovaný je schopen účasti v trestním řízení.

13. Vyhodnocením důkazní situace soud nutně především z výpovědí obžalovaného, který v minimálním rozsahu žalovanou trestnou činnost doznává a z výpovědí poškozené XXXXX st., XXXXX a XXXXX ml., úředního záznamu o podaném vysvětlení XXXXX v návaznosti na protokol o dechové zkoušce a fotodokumentaci poškozené z 7. 10. 2017 a ostatní provedené listinné důkazy soud nutně došel k závěru, že vztahy mezi obžalovaným XXXXX na jedné straně a jeho bývalou manželkou XXXXX st. a minimálně jeho dětmi XXXXX a XXXXX ml. se v posledních letech z různých důvodů na obou stranách, kdy obžalovaný požíval příležitostně ve zvýšené míře alkoholické nápoje, poškozená XXXXX st. udržovala kontakt s jiným mužem a jejich děti XXXXX a XXXXX nechodily řádně do školy, kouřily, XXXXX užíval drogy a alkoholické nápoje, XXXXX ml. ve čtrnácti letech strávila noc se zletilým přítelem aj., docházelo ke zhoršování vzájemných vztahů, které především v podnapilém stavu obžalovaný řešil jejich slovním napadáním, které v uváděných případech přerostlo i v jejich fyzické napadení, když navíc obžalovaný nutil poškozenou XXXXX st. proti její vůli k frekventovaným pohlavním stykům. S výjimkou výpovědi obžalovaného veškeré provedené důkazy nasvědčují tomu, že se obžalovaný XXXXX dopustil žalovaného jednání, když naopak nebyl proveden žádný důkaz, který by toto jednání zpochybňoval nebo dokonce vylučoval.

14. Výsledky provedeného dokazování má proto soud za prokázané, že obžalovaný XXXXX za uvedených okolností přinejmenším v nepřímém úmyslu dle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku především v podnapilém stavu slovně napadal svoji manželku XXXXX st. a své děti XXXXX a XXXXX ml. a v některých případech vůči nim užil násilí, když na poškozenou dceru XXXXX ml. klekl a několikrát ji udeřil do obličeje, syna XXXXX udeřil pěstí do obličeje a rozbil mu o nohu skleněný půllitr a v jiném termínu ho udeřil pěstí do oblasti levého oka a poškozené XXXXX st. dal dvě facky, rozbil ji mobilní telefon, poškozoval jí oblečení, apod. a především ji po dobu přes jeden měsíc od září 2017 soustavně nutil proti její vůli k pohlavním stykům, takže musel vědět a být srozuměn s tím, že osoby, které s ním žijí ve společné domácnosti a jsou v jeho péči a výchově, svým soustavným variabilním chováním fakticky týrá, a že za užití fyzické převahy, nutí poškozenou XXXXX st. k pohlavním stykům, a proto svým společensky škodlivým jednáním naplnil ve všech zákonem požadovaných znacích skutkové podstaty - zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku, - zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, - zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

‍

15. Při úvaze o druhu a výši trestu vycházel soud ze všech ustanovení § 37 a § 39 tr. zákoníku o ukládání trestů.

‍

16. K osobě obžalovaného soud zjistil, že obžalovaný XXXXX se vyučil automechanikem a nyní pracuje od 1. 6. 2009 jako řidič ve společnosti XXXXX, kde je hodnocen celkově kladně a nebyly zaznamenány jeho problémy s alkoholem, v místě bydliště o jeho chování není nic bližšího známo a byl zde v posledním období 4x oznámen pro přestupky proti občanskému soužití, kdy v jednom případě mu byla uložena pokuta 500 Kč, když ostatní věci byly odloženy nebo zastaveny, v evidenci přestupků nemá žádný záznam a soudně byl dosud 1x potrestán v roce 1996 za trestné činy výtržnictví a ublížení na zdraví podle § 202 odst. 1 a § 221 odst. 1 tr. zákona k peněžitému trestu ve výměře 11 000 Kč.

17. Jako k okolnostem polehčujícím dle § 41 písm. l,n,o) tr. zákoníku přihlédl soud k tomu, že obžalovaný trestnou činnost částečně doznal, litoval jejího spáchání a před spácháním trestné činnosti vedl řádný život, když jako k okolnostem přitěžujícím dle § 42 písm. m,n) tr. zákoníku přihlédl soud k tomu, že trestnou činnost páchal po delší dobu a vůči třem osobám a spáchal více trestných činů.

18. Soud vzal v úvahu, že se obžalovaný XXXXX dopustil v posledním období vcelku frekventované trestné činnosti, kdy neurovnané rodinné nebo i manželské vztahy jsou řešeny zvláště pod vlivem alkoholu nevhodným způsobem za užití nadávek, výhružek či dokonce faktického fyzického nebo i sexuálního násilí, kdy dle § 185 odst. 2 tr. zákoníku byl ohrožen trestem odnětí svobody od 2 do 10 let, a došel k závěru, že s ohledem na všechny okolnosti případu, kdy jednání obžalovaného bylo v některých směrech nepochybně reakcí na závadné jednání jeho tehdejší manželky a dětí XXXXX a XXXXX, a osobu obžalovaného může být účelu trestu ještě dosaženo uložením výchovného trestu odnětí svobody při samé spodní hranici zákonné trestní sazby v trvání 2,5 roku s podmíněným odkladem na delší zkušební dobu 4 roků.

19. Poškozená XXXXX st. se prostřednictvím zvoleného zmocněnce připojila s náhradou nemajetkové újmy ve výši 80 000 Kč a poškození XXXXX a XXXXX ml. se připojili prostřednictvím opatrovníka každý s náhradou nemajetkové újmy ve výši 40 000 Kč. Soud zvažoval, zda vůbec poškození mají nárok na úhradu nemajetkové újmy, a v kladném případě v jaké výši má být přiznána, kdy vycházel především ze zjištěné rodinné situace, kdy chyby byly na obou stranách a závěrů znaleckých posudků, a za této situace došel soud k závěru, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro úhradu nemajetkové újmy, protože pokud vzhledem k celkové rodinné situaci v tomto směru nějaká újma vznikla, nelze jednoznačně říci čí vinou k tomu došlo nebo že k tomu došlo v důsledku jejich týrání obžalovaným, a proto soud poškozené odkázal s jejich nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Brně. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.

Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené samosoudcem) odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.

‍

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.

Žďár nad Sázavou 1. listopadu 2018

JUDr. Jiří Večeřa v. r.

předseda senátu

Toto rozhodnutí nabylo právní moci

dne 21. 3. 2019 – potvrz. KS

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

dne 18. 4. 2019, XXXXX

‍

Přečtěte si další

sp.zn.

4 T 19/2015

Odškodnění 150 000 Kč

Pětileté domácí násilí se znásilněním s těžkými následky

4T 19/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v hlavním líčení konaném dne 25. května 2016 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Markové a přísedících Ing. Dany Nehasilové a Věry Clarové
t a k t o :

obžalovaný

xxxxxxx.,

nar. xxx, bytem xxx, zdržuje se na adrese xxx,

j e v i n e n , ž e

V blíže neurčený den roku 2011 v Praze xxx., nezjištěného čísla přistoupil obžalovaný k poškozené xxxxxx., nar. xxx, která v tuto chvíli byla na posteli se slovy, ať je ticho a ať nekřičí, že jinak neuvidí své sourozence, dal ji ruce za záda a spoutal nezjištěným předmětem, poté použil provaz, který ji omotal kolem krku a druhý konec přivázal na kliku okna, tím se poškozená začala dusit a žádala obžalovaného, aby ji provaz povolil, přičemž on reagoval slovy, že jde k sousedům pro cigaretu a pokud bude křičet, tak ji zabije, poté, když ji sundal provaz stažený kolem krku, obžalovaný po ní požadoval, aby ho sexuálně uspokojila, takže si lehl na postel za ní a třel svůj penis o její hýždě, v situaci, kdy poškozená žádala, aby ji uvolnil, že potřebuje na toaletu na velkou stranu, ji obžalovaný odvedl do kuchyně, kde vzal hrnec a přikázal ji, aby vykonala stolici do hrnce, což poškozená nejprve odmítala, ale později ze strachu ho poslechla, následně ji obžalovaný přikázal, aby stolici snědla, což poškozená odmítla, takže obžalovaný vzal nůž, na jehož špičku dal část stolice a se slovy "sežer to" ji nůž přiložil k ústům, což poškozená nejprve odmítala udělat, ale vzhledem k výhrůžkám obžalovaného tak později učinila, obžalovaný odvedl poškozenou zpět na postel, kde si opět lehl za její záda a třel si penis o její hýždě a přitom přes odpor poškozené ji strkal prsty do pochvy a análního otvoru, následně jí rozvázal ruce a vyzval jí, aby ho uspokojila rukou a orálně, poškozená ze strachu třela penis obžalovaného a poté na jeho pokyn ho počala orálně uspokojovat až do jeho vyvrcholení, přičemž při popsaném jednání, zejména škrcením, jí způsobil drobná zranění, ale poškozená lékařskou pomoc nevyhledala a později byla na základě popsaného jednání u poškozené zjištěna posttraumatická stresová porucha,

tedy: jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy donutil k pohlavnímu styku jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a tímto činem způsobil těžkou újmu na zdraví

dne 15. 2. 2015 v době od 7.30 hod. do 12.30 hod. v Praze xxx ve společném bytě přistoupil obžalovaný k poškozené xxxxxx., která seděla na židli, chytil ji silně pod krkem a v tomto sevření ji odvedl do ložnice, kde ji povalil zády na postel, klekl si na ni, jednou rukou ji držel pod krkem a druhou rukou sevřenou v pěst jí dával údery do obličeje, poté ji odvedl do dětského pokoje, kde ji při chůzi držel pod krkem, škrtil ji a upozorňoval ji, že nesmí křičet a přes její odpor, když ho prosila, aby zanechal svého jednání, aby to neviděly jejich společné děti, ji dovedl do dětského pokoje, kde ji povalil na postel a to tak, že zaujímali polohu, kdy on ležel zády ke zdi a poškozená byla natočena zády k němu, přitom jí jednou rukou držel ruce za zády, třel se penisem o její hýždě a prsty druhé ruky ji přes její nesouhlas násilně strkal do pochvy a análního otvoru, když v tomto jednání ustal, sdělil poškozené, že jí sváže izolepou, poškozenou uchopil pod krkem a odvedl ji do komory, přičemž poškozená jej prosila, aby to nedělal, že udělá všechno, co chce, jen proto, aby ji nesvazoval, aby to neviděly děti, obžalovaný dále jednou rukou držel poškozenou pod krkem a druhou rukou hledal izolepu, čehož poškozená využila a rozbila o rám dveří skleničku a střep ze skleničky použila vůči obžalovanému, bodla ho do nohy, na což obžalovaný reagoval tak, že ji strhl na zem v předsíni a v situaci, když ležela na zádech, sedl si obkročmo na její nohy a počal ji opět rdousit rukama, a to intenzivněji než dříve, takže se nemohla nadechnout, dusila se, až na chvíli ztratila vědomí a na svoji obranu opět použila střep, takže obžalovaného bodla do nohy a řízla do břicha, na to ji přestal škrtit, postavil ji, šel do komory pro izolační pásku, opět ji chytil pod krkem a odvedl do ložnice, kde ji povalil obličejem na matraci, přitom jí jednou rukou držel ruce za zády a druhou rukou ji zezadu tlačil hlavu na matraci, takže poškozené bylo znemožněno dýchat, poté ji odvedl do obývacího pokoje, kde ji položil na dvoulůžko tak, že poškozená ležela na boku zády k obžalovanému, načež vzal notebook a prohlížel si webové stránky se sexuální tématikou, přičemž v tuto chvíli již měla poškozená od obžalovaného izolační páskou spoutané ruce za zády, v tomto okamžiku obžalovaný opět třel penis o hýždě poškozené a vsouval prsty do pochvy a do jejího análního otvoru, přikládal svetr poškozené na ústa až do úst a druhou část svetru ji ovázal kolem hlavy, poškozená si jazykem svetr z úst sundala, načež jí obžalovaný rozvázal ruce a požadoval, aby ho uspokojila masturbací rukou, což poškozená dělala, aniž by došlo k ejakulaci, v průběhu škrcení nemohla poškozená dýchat, cítila tlak v očích a ztratila vědomi, takže obžalovaný jí způsobil lehké poraněni obočí a oka, hematom levého spánku a krku a zejména toto jednání prohloubilo posttraumatickou stresovou poruchu, která vznikla postupně jako důsledek útoku obžalovaného a soužití s nim,

čímž spáchal

ad. 1) zločin znásilněni podle ustanovení § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, ad. 2) zločin znásilnění podle ustanovení § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku.

a odsuzuje se

podle § 185 odst. 3 trestního zákoníku, za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.

Podle 8 81 odst. 1, § 82 odst. 1 a 8 84 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu 5 (pěti) let, za současného vyslovení dohledu.

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obžalovaný povinen nahradit poškozené xxxxxx., nar. XXX, bytem xxx, škodu ve výši 71 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 150.000 Kč.

Odůvodnění

Po provedení všech důkazů a jejich hodnocení dospěl soud ke shora popsaným skutkovým závěrům. Obžalovaný xxxxxx. spolu s poškozenou od roku 2010 žili ve společné domácnosti střídavě v Praze a na Moravě, zde převážně v Kyjově. V roce 2012 a 2013 se jim narodily dvě děti. Jak vyplynulo z výpovědi obžalovaného, poškozené a svědků, jejich soužiti bylo provázeno četnými hádkami i ataky, u obžalovaného vyvolaných vlivem alkoholu. Bylo zjištěno, že v blíže neurčený den roku 2011 v Praze xxx a dne 15. 2. 2015 v době od 7.30 hod. do 12.30 hod. v Praze xxx, jednal obžalovaný shora popsaným způsobem vůči poškozené, u níž se v důsledku jeho jednání vyvinula posttraumatická stresová porucha.

Obžalovaný xxxxxxxx v přípravném řízení i v hlavním líčení první skutek obžaloby popřel. Uvedl, že pouze poškozenou v roce 2011 napadl po návratu z diskotéky, nadával ji, že je kurva, a to proto, že na diskotéce koketovala s ,,kluky". Doznal, že ji škrtil rukama, které jí přiložil zezadu na krk a stiskl a takto ji držel asi minutu a udeřil ji pěstmi. Odmítl znásilnění i tvrzení, že poškozenou nutil jíst výkaly a že ji svazoval ruce za zády. Posléze se jí omluvil, ale poškozená mu začala vyhrožovat, že bude v rodině říkat, že ji znásilnil a svazoval. Ke skutku 2) obžalovaný v přípravném řízení uvedl, že v ranních hodinách dne 15. 2. 2015 se začali s poškozenou hádat, poškozená mu vyhrožovala, že jeho matce řekne, že je zfetovaný. Chytil ji pod krkem, odvedl do ložnice a tam jí dvakrát udeřil pěsti do obličeje. Poté ji vzal za ruku, kterou ji držel za zády, a takto společně šli do dětského pokoje, poškozená šla vedle něho. Leželi spolu na posteli, on se poškozené omlouval a vysvětlovat jí, že nechtěl, aby řekla jeho matce, že je ,,sjetej“. Poškozená mu ukazovala ránu na obličeji u levého oka, které začalo otékat, měla natrhlé obočí. Odešel do koupelny pro ručník a udělal ji obklad. Obžalovaný dále vypověděl, že poškozená ležela, on si lehl k ní, začal ji hladit na zádech a rukách, omlouval se a masíroval ji. Poškozená byla k němu otočená zády a ležela na boku. Další situaci obžalovaný popsal tak, že poškozené řekl, aby šli do obýváku, poškozená šla vedle něho a on ji držel rukou pod krkem. V tu chvíli poškozená rozbila skleničku a střepem ho začala bodat do pravého stehna. On ji začal oběma rukama škrtit pod krkem, pak vzal jednou rukou izolepu a druhou rukou poškozenou stále škrtil. Poškozenou odvedl do ložnice, kde ji povalil na postel, dal její ruce za záda a omotal je izolepou. Potom šel pro ručník a umyvadlo, aby mohl ošetřit rány na noze. Poškozenou, která měla stále spoutané ruce, odvedl do obýváku, kam přinesl nádobu s vodou a začal čistit poškozené rány, přičemž se domlouvali, že budou oba potřebovat lékařské ošetření. On vzal notebook a začal pouštět videa se sexuální tematikou. Obžalovaný dále uvedl, že poškozenou hladil asi hodinu po celém těle. Doznal, že ji hladil nejen na přirození, ale také na análním otvoru a prsou a asi pětkrát zasunul prst do její pochvy. Poškozená se k němu otočila a začala se s ním líbat. Dle výpovědi obžalovaného se nebránila jeho jednání, ani verbálně. Poté co se líbali, sundal jí pásku ze zápěstí, poškozená se k němu otočila a začala mu dlaněmi hladit přirození. Přitom byli oba nazí. Do pokoje přišly děti, tak jim pustil na počítači pohádky a sebe i poškozenou přikryl, aby je neviděly děti. Obžalovaný vypověděl, že neměl erekci, proto se poškozená ji snažila dosáhnout ústy. Bylo 11:30 hod. a oni se s poškozenou začali domlouvat na ošetření ran. On začal uklízet krev na chodbě a WC, stáhl si rány obvazy, čehož poškozená využila k tomu, že zavolala jeho otčíma a později policii.

V další výpovědi v přípravném řízení, po propuštění z vazby, obžalovaný uvedl, že s poškozenou komunikuje velmi sporadicky prostřednictvím skypu a především o dětech.

U hlavního líčení obžalovaný doplnil svou výpověď z přípravného řízení o některá tvrzení. Setrval na tom, že k prvnímu skutku obžaloby nedošlo, došlo pouze k potyčce, ale ne k tomu, co vypovídala xxxx. Ke skutku druhému uvedl, že poškozenou k sexuálnímu styku nenutil ani pod pohrůžkou, naopak ona ho chtěla orálně uspokojit ve chvíli, když už byl v obývacím pokoji pobodaný a pořezaný. Chtěl jít uklízet a ona řekla „počkej, já ti ho aspoň vykouřím“. Odpověděl, že musejí uklidit, že tam jsou děti a mezi záchodem a koupelnou je spousty krve. Doznal, že poškozenou napadl, protože požil pervitin a mu začala vyhrožovat, že to řekne rodičům. Je pravda, že ji povalil a dal jí dva nebo tři údery do levé části tváře. Ostatní skutečnosti, které jsou uváděny v obžalobě, že ji vsouval prsty do pochvy, do análního otvoru apod. jsou pravda, ale poškozenou k tomu nenutil. Svázal ji ruce za zády izolační páskou, když ho bodala a řezala, nevěděl, co v tu chvíli má dělat. Nejdříve ji svázal a pak ji vsouval prsty do pochvy, do análního otvoru, ale nedělal to pod pohrůžkou, nenutil ji k tomu. Ruce měla svázané asi 4 minuty, chtěl, aby do něj přestala bodat.

Není pravda, že při odchodu z dětského pokoje do obývacího poškozené vyhrožoval, že ji sváže ruce, ale bylo to tak, že děti si hrály se stojanem na květináč a dělalo to rámus. Řekl, že stojan da do komory, a když otevřel komoru, poškozená rozbila skleničku s whisky a začala do něj bodat. Chytil jí pravou rukou a levou rukou vzal izolepu s tím, ať ho přestane bodat. Ona nepřestávala, začala ho řezat do břicha a on ji svázal ruce až v ložnici. Řekl sv. xxxxx, ať jde s ním do obývacího pokoje, kde si lehli. Zkontroloval, zda nemá nějaké střepy v ruce a izolepu sundal. Svetr ji na ústa nepřikládal, ona si ošetřovala rány, které měla na ústech, myslí, že jí tekla krev i z úst. K bezvědomí poškozené došlo na chodbě nebo v ložnici, i nikoliv v obýváku. Snažil se ji ,,vzkřísit“, křičel, „xxxxxxx, co je s Tebou“, byla v bezvědomí 5 - 10 vteřin, déle ne. K bezvědomí svědkyně došlo poté, když do něj bodala a on jí škrtil.

K dotazům obžalovaný uvedl, že první dva roky soužití byly dobré, hádat se začali po narození dětí. Hádky byly kvůli nedostatku financí, on změnil zaměstnání, aby mohl dělat přesčasy a víkendy. Poškozená mu neustále něco vyčítala. Neměl problémy s drogami, hádky řešil alkoholem, až později drogami. 15. 2. 2015 sehnal pervitin na Lužinách a požil ho cestou domů nebo až doma večer 14. 2. 2015. Celou noc byl doma, droga na něj působí hned, nespal. Pervitin užíval Ix za 1/2 až 3/4 roku, „hodně užíval alkohol“. 15. 2. 2015 byli v obýváku, na počítači si pouštěli s poškozenou porno. Při zhlédnutí porna poškozená vyžadovala sex, do sexu ji nenutil. Děti byly v dětském pokoji. Když přišly do obývacího pokoje, začal jim pouštět pohádky.

Obžalovaný dále uvedl, že do bytu přišel xxxx., jeho otčím, kterého zavolala poškozená s tím, že ji ztloukl“. Při příchodu xxxx on seděl v dětském pokoji,xxxxxxxx mu vyčítal, jak xxxxxxxxx vypadá a řekl, že oba potřebují lékaře. Po jeho odchodu xxxxxxxxxx zavolala policii, která ho odvezla na stanici PČR na Lukách.

S otcem poškozené, dle obžalovaného, neměl přátelské vztahy a v létě r. 2012, či 2013 v Kyjově mezi nimi došlo ke konfliktu, když napadl svou dceru xxxxxx a on ji začal bránit. Konflikt začal tím, že sv. xxxxxxxxx po otci hodila nůž, který se mu zapíchl do zad. On se otočil a začal dceru mlátit. Obžalovaný začátek konfliktu neviděl, ale na obranu sv. xxxxxxxxx zasáhl a vše dopadlo tak, že na místo přijela policie, která zasáhla proti němu. Dle obžalovaného hádky mezi sv. xxxxxx a jejím otcem sv. xxxxx, v době kdy u něj bydleli, byly časté. A v době, když on jezdil na montáže, sv. Xxxxxxx mu volala, že se s otcem pohádali.

Obžalovaný dále vypověděl, že v současné době má se sv. xxxxxxxxx dobré vztahy. Začal jezdit do Kyjova za dětmi, komunikují spolu, píší si, telefonuji si a baví se o dětech.

K dalším dotazům obžalovaný vypověděl, že k potyčkám mezi ním a poškozenou došlo většinou doma. Pohádali se, on většinou z bytu utekl, vracel se za 2 hodiny a pak konflikt řešili. Někdy ,,se požďuchovali“ navzájem, ale nikdy poškozenou nemlátil. Několikrát zasahovala policie, kterou poškozená zavolala. Rodiče mu vztah s poškozenou rozmlouvali, „protože se jim v něčem nezdála". A se sousedy měli konflikty, sousedé v xxx ulici jim dvakrát napsali vzkazy na dveře, „ať už neřve na děti". Poškozenou od 3 - 5 let vychovával otec, který ji dostal do péče, poté co je její matka opustila. Na přání poškozené se opakovaně stěhovali z Prahy na Moravu a zpět, kvůli zaměstnání do Prahy, kvůli rodině poškozené na Moravu. Obžalovaný popřel, že by poškozenou nutil k sexu, že by ji vydíral či ponižoval, naopak ona na něj žárlila, činila na něj nátlak, s tím, že ho kupř. zažaluje, že ji znásilnil, že ji navštěvuje jiný muž apod.

Poškozená xxxxxxxxxx shodně u hlavního líčení jako v přípravném řízení uvedla, že s obžalovaným se seznámila v roce 2009 a začali spolu chodit na počátku roku 2010. Asi po měsíci spolu začali i společně žít. Poškozená první dítě potratila, v roce 2012 a 2013 se jim narodil syn a dcera.

K prvnímu skutku obžaloby došlo asi po roce společného soužiti, poškozená u hlavního líčení upřesnila, že v roce 2011. Poškozená skutek popsala. Obžalovaný ji svazoval ruce, pak měla jeden konec provazu omotaný kolem krku a druhý konec byl přivázaný na kliku okna u postele. Ona přitom musela klečet, nemohla dýchat, chraptěla a nemohla popadnout dech. Poté co se vyprostila ze svázání na krku, žádala obžalovaného, aby ji rozvázal. Obžalovaný ležel za ní a třel se svým penisem o její hýždě. Snažil se vzrušit a chtěl, aby mu sahala na přirození, byl nahý. Po chvíli ji odvedl do kuchyně, protože mu řekla, že ,,se ji chce na velkou“, kde ji obžalovaný přinutil, aby potřebu vykonala do hrnce a nutil jí, aby výkaly pojídala. Poté se jí začal obžalovaný omlouvat a ona zjistila, že má krvavé oko. Poškozená se domnívá, že obžalovaný nebyl opilý, byl velmi agresivní a úplně, mimo“.

Ke druhému skutku obžaloby poškozená vypověděla, že dne 14. 2. 2015 před 19.00 hod odešel obžalovaný do restaurace za kamarádem, o němž svědkyně věděla, že bere drogy a nepřála si to. Obžalovaný přesto odešel, ale slíbil, že bude do osmi hodin doma. Přišel ve 22.30 hodin, lehl si na dvoulůžko v obývacím pokoji a čekal, až ona mu půjčí notebook. K jejímu dotazu řekl, že vypil šest piv a tvrdil, že drogy neměl, čemuž nevěřila, protože ji „připadal divný“. Odešla spát do dětského pokoje k dětem, pokoj zamkla, aby je nenapadl. Následujícího dne se všichni vzbudili po 07.00 hod a ona šla s dětmi do obývacího pokoje, děti se chtěly dívat na pohádku. Obžalovaný ležel na posteli s notebookem a k jejímu dotazu, zda spal, odpověděl, že ano. Opět se ho zeptala na drogy, a přestože tvrdil, že je neměl, protože z něj začala mít strach, řekla, že zavolá jeho matce, aby k nim přišla. Obžalovaný vstal, mobil jí vytrhl z ruky, chytil ji pod krkem a odvedl ji do ložnice. V ložnici ležela na zádech na posteli a obžalovaný ji silně škrtil tak, že nemohla popadnout dech. Potom ji opakovaně uhodit pěsti do obličeje z levé strany, druhou rukou ji dále škrtil a vyhrožoval, že pokud bude křičet, tak ji zabije. Poškozená dále uvedla, že když byli oba nazí, pokoušel se obžalovaný vzrušit, zasouval ji prst do pochvy a konečníku. Zejména zasouvání prstu do konečníku ji bolelo, protože má hemoroidy. Opakovaně žádala obžalovaného, aby ji nechal být i proto, aby to neviděly děti. Obžalovaný jí stále držel pod krkem, odvedl jí do chodby, ona zde, aby se bránila, rozbila skleničku a pobodala s ní obžalovaného na noze a pořezala na břiše. Obžalovaný v reakci na její jednání ji stále více škrtil, až ztratila vědomí. Poté ji opět odvedl do ložnice, kde se ji snažil dusit a zanechal toho, až když mu slíbila, že bude v klidu. Opětovně ji odvedl do obývacího pokoje, měla omotaná zápěstí a do úst jí obžalovaný nacpal svetr, aby nemohla mluvit a druhou část svetru ji omotal kolem hlavy. Ji se podařilo vyprostit částečně ze svetru a mluvila na děti, které k nim přišly. Přitom oba leželi na levém boku, obžalovaný pustil porno na notebooku a svým přirozením se otíral o její hýždě a zasouval ji prsty do pochvy a konečníku. Ze strachu, aby jí obžalovaný opět neškrtil, se nebránila, jen prosila, aby přestal. Dle svědkyně obžalovaný v tu dobu vyndal malý průhledný balíček z peněženky, vysypal z něj hmotu žlutobílé barvy na notebook, vzal ruličku a látku šňupnul. Poté opět požadovat, aby ho poškozená uspokojovala rukou, takže ho požádala, aby jí proto rozvázal ruce. Do pokoje přišly děti, obžalovaný jim pustil pohádku a na poškozené opět požadoval, aby ho vzrušovala třením pohlavního údu. Když si děti hrály, znovu pouštěl na notebooku porno. Poškozená vypověděla, že již ráno napsal obžalovaný sv. xxxxxx, aby ten den nechodili na návštěvu, že chtějí být sami. Poté začali řešit svoje ošetření. Kolem 12.30 hod šla poškozená udělat jídlo dětem, obžalovaný se ošetřoval a do bytu přišel sv. xxxxxx, kterého ona zavolala a po jeho odchodu svědkyně zavolala policii.

K dotazům svědkyně uvedla, že když přijela policie, zavolala sv. xxxxxxxx, aby přijel pohlídat děti, že jedou na ošetření, a když se ona z ošetření vrátila, tak xxxxxxx hned odjeli domů a o tom co se stalo, nemluvili. Hned po té události děti nijak nereagovaly, ale když se přestěhovali do Kyjova, říkaly, že ona měla ,,bobino“, že „táta udělal bum mámě“. Ona dětem nic nepřipomínala, začaly o tom, čemu byly přítomny, mluvit samy. Kdy naposledy komunikovala s manžely xxxxxxx, neví, asi následující den po té události. Obžalovaný byl zadržen a vzat do vazby, takže s ním už do kontaktu nepřišla, jedině se xxxxxxxx, ale co se stalo „moc“ nepopisovala, nechtěla zabíhat do detailů, bylo jí nepříjemné o tom s nimi mluvit. Matka obžalovaného se jí pouze ptala, jak ji mohl obžalovaný znásilnit a ona odpověděla, že „klasickým způsobem to nebylo". Notebook měli půjčený od xxxxxxxx, o souboru se sadomasochistickými obrázky neví, s obžalovaným pornografii nesledovala, nenutil ji k tomu, ani to po ní nechtěl, ani když ji napadl, díval se sám. Před napadením mezi nimi byly hádky, vytýkal jí, že je k ničemu, že se nestará o děti, že neuklízí. Schopnost účastnit se na sexuálním soužití, ji nevytýkal. Manželům xxxxxxxxx se svěřovala o hádkách, věděli, že mají občas problémy. Paní xxxxxxxxx věděla i o prvním útoku v Praze. Svým rodičům to řekla až po nějaké době, ale nezabíhala do detailů. Oboje rodiče jí říkali, že se mají rozejit. Když byl obžalovaný propuštěn z vazby, navázali kontakt přes Facebook, protože se chtěl vidět s dětmi, nebránila mu v tom, protože OSPOD jí řekl, že na to má právo. Potkali se až rok poté, co byl obžalovaný propuštěn z vazby.

K současnému stavu poškozená uvedla, že po nějaké době vyhledala psychologa, kterého navštěvuje dosud, dělá ji problémy „o tom“ vůbec mluvit, dochází na ambulantní terapii. Žije na Moravě u otce. Obžalovaný se chová dobře, mají dobrý vztah, jezdí za dětmi zhruba každý měsíc, děti ho přijímají pěkně, jejich schůzkám je přítomen vždy někdo z jejich rodičů. Obžalovaný se jí omluvil, o věci spolu nemluví, protože na to mají každý jiný názor, obžalovaný ji však nevyčítal, že věc oznámila policii. Obžalovaný na děti platí výživné, platí dle domluvy a včas.

V době útoku, když se vzbudila, měla na sobě fialkový svetřík a kalhotky a obžalovaný zelené tričko a boxerky. V průběhu útoku ji ošacení vzal, potom byla nahá. Stěhovat se chtěla ona, z Prahy se stěhovali kvůli napadení, bála se a chtěla být blízko rodiny. Když byli v Kyjově a byl klid, tak si myslela, že „už to asi všechno skončí" a obžalovaný říkal, že ,,už to dělat nebude". Nějakou dobu bydleli u Xxxxxxx v Karviné, asi měsíc a to proto, že v Kyjově „vznikla nějaká hádka", protože obžalovaný pil a matka jejího otce nesouhlasila, aby tam bydlel, protože dělal po Kyjově ostudu. Dostali se do sporu, obžalovaný „se naštval“, začal balit sebe a děti a odjeli do Karviné. Odtud odešli do Prahy. Za pět let soužití byl vícekrát opilý, ona 4x volala policii, avšak k sexuálním narážkám a k svazování došlo častěji, což neoznámila, protože si myslela, že to skončí. Nevěděla, že Xxxxxxx užívá drogy, viděla ho jen při popisovaném útoku. Měli společné peníze, peníze obžalovaného chodily na její účet.

Svědkyně také uvedla, že při výslechu na policii sice na ní nebyl činěn nátlak, jenom ji bylo řečeno, že když obvinění stáhne, bude „pod dohledem sociálky, že si na ní dají pozor“.

Výslech svědkyně Xxxxxxx byl u hlavního líčení proveden prostřednictvím hlasitého odposlechu videotelefonu a výslech svědkyně byl opakovaně přerušován jejím pláčem.

Svědek xxxxxxx., otčím obž. xxxxxxxxx., vypověděl, že ho zná od jeho 10ti let jako pracovitého, sportovně založeného a hodného člověka, nevnímá ho jako násilníka. Jeho vztah k alkoholu popsal jako běžný. Poškozenou xxxxxx poznal jako partnerku obžalovaného. Obžalovaný pracuje tak, aby zajistil rodinu, kromě toho ještě nakoupí a uvaří, dle svědka má pro rodinu má velký smysl. Dne 15. 2. 2015 dostal kolem deváté hodiny zprávu od syna, aby ten den k nim nechodil, že chtějí být sami. Další SMS zpráva mu přišla kolem poledního od poškozené. Spojil se s ní s tím, že pokud se hádají, ať si to vyřeší sami, ale další zprávu (neví, jestli telefonickou SMS nebo ústní) dostal od poškozené v tom směru, že je hodně zbitá. Odešel k nim, viděl je oba zraněné a vynadal obžalovanému a zejména poukazoval na jeho výšku a váhu ve srovnání s poškozenou. Obžalovaný nic neřekl, jenom plakal. Svědek uvedl, že neví o tom, že by měl syn zálibu v neobvyklých sexuálních praktikách. Druhý den po 15. 2. 2015 při obědě u nich doma hovořili o události den předtím, ale konkrétně již neví co, sv. Xxxxxxx jen řekla, že je ,,dole čistá“, že k žádnému sexuálnímu styku nedošlo. Obžalovaný po propuštění z vazby se vrátil k nim domů, předtím ho svědek navštěvoval ve vazbě a mluvili o tom, co se stalo. Obžalovaný byl na sebe naštvaný, byl naštvaný na xxxxxxxxxx. Svědek dodal, že on je ,,naštvaný“ na oba kvůli dětem.

O škrcení poškozené a v roce 2010 o násilném jednání obžalovaného vůči sv. xxxxxx nic neví.

Poškozenou hodnotí jako dobrou matku, ale vše ostatní nechávala na obžalovaném. Brali si půjčky, veškeré jednání a zařizování nechávala na obžalovaném. Svědek uvedl, že byl u toho, když poškozená kupř. obžalovanému volala, že má milence, když on byl v práci, psychicky ho vydírala. Neví, zda obžalovaný užíval drogy. Viděl ho celkem 3x - 4x v podnapilém stavu, ale byl v pohodě, spal, nedošlo k žádnému incidentu.

Svědkyně xxxxxxxx, matka obžalovaného vypověděla, že 15. 2. 2015 byla v práci, domů přišla v 22.30 hod. a manžel jí řekl, že syn měl údajně napadnout fyzicky sv. xxxxxxx, měl ji dát facku přes ústa. Odešli do jejich bytu, kde svědkyně viděla „hodně“ krve v chodbě a na posteli. Zhrozila se, co syn sv. xxxxxx udělal a ta ji řekla, že k ničemu nedošlo, že ona pořezala xxxxxxxxxxx a „hodila k tomu ironický úsměv“. Nesměla se ničeho dotýkat. Sv. xxxxxxx odjela na výslech, čekali na ni do 3.00 hod. do rána v jejich bytě s dětmi. Poškozená říkala, že je syn obviněný i ze znásilnění, že to nechápe, protože vlastně k ničemu nedošlo a je ,,dole čistá". Řekla to poté, když přijela z výslechu a na otázku svědkyně z čeho je krev, odpověděla, že rozbila sklenici od piti a tou sklenici pořezala xxxxxxx, že se bránila, protože měla z obžalovaného strach. Poté pomohli s manželem sv. Xxxxxxx děti odnést do jejich bytu, ona tak chtěla. Druhý den byla poškozená s dětmi u nich na obědě. Při obědě se nic neodehrávalo, poškozená byla v klidu, měla ,,modré oko“. Svědkyně uvedla, že nechápala jsem, proč je syn ve vyšetřovací vazbě, když k ničemu nedošlo. Později zjistila, že poškozená vypovídala jinak na policii a jinak se mnou. Další den svědkyně cestou na odpolední směnu, potkala sv. xxxxxxxx a její matku, sv. xxxxx ji nepozdravila a od té doby se neviděly. O vztazích v rodině svědkyně vypověděla, že poškozenou do rodiny přijala pozitivně jako svoji dceru. Nelíbilo se ji, že se opakovaně stěhovali a již v minulosti se ptala, zda nejsou nějaké problémy s jejím synem a poškozená ji vždy říkala, že ,,dobrý“. Hned první den, kdy se seznámili v Praze ji poškozená řekla, že ji matka odložila a vychovával ji otec s babičkou, ze kterého nemá dobrý pocit, domnívá se, že ji otec sleduje. Svědkyně popsala některé konflikty v rodině poškozené, kupř., že sv. xxxxxxxx napadala její babička a oni pak bydleli asi 6 týdnů u nich v Karviné, dále že jí sv. Xxxxxxxx popisovala fyzický konflikt se svým otcem, kdy na něho hodila nůž.

Vypověděla také, že rodinu syna finančně podporovali, zaplatili kauci včetně nájmů a peníze poškozená použila na stěhování. Když něco potřebovala, zavolala, peníze posílala na účet poškozené. Za dobu soužití syna s poškozenou několikrát ji slyšela ,, hádavě křičet" a syn řekl," my jsme se pohádali". Poškozená si nikdy nestěžovala, že by syn byl opilý, nebo jí ubližoval. Ona sama nemá se synem negativní zkušenosti s alkoholem, agresivitou či s drogami. Svědkyně dodala, že žila 13 let v manželství, kde ji manžel týral, nevěřím tomu, že by syn něco udělal, pomohl jí, když ona byla manželem týrána – matka obž.

Otec poškozené svědek xxxxxxxx u hlavního líčení shodně jako v přípravném řízení vypověděl, že od dcery věděl o některých útocích obžalovaného, v minulosti došlo k napadení poškozené, které musel pomoci řešit i on sám. Rozchody obžalovaného s dcerou probíhaly tak, že dcera odešla např. na 3 týdny k nim, pak s obžalovaným opět navázala vztah a vrátila se k němu. Obžalovaný pil a dceru fyzicky napadal, to byly důvody k rozchodu. Ke skutku ze dne 15. 2. 2015 nic neuvedl. Vztahy dcery i své k rodičům obžalovaného hodnotí jako nekonfliktní. Také současný vztah obž. xxxxxxx k dětem není problémový, stýkají se v jeho přítomnosti, nebo za přítomnosti matky poškozené.

V přípravném řízení byly zpracovány znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětvi psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie k osobě obžalovaného a z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie k poškozené. Soud znalce u hlavního líčení slyšel.

K osobě obžalovaného znalci PhDr. Petr Weiss Ph.D. a MUDr. Ondřej Trojan dospěli k závěru, že obžalovaný netrpí a v době spáchaného trestného jednání netrpěl žádnou duševní chorobou nebo poruchou. Znalci nezjistili ani závislost obžalovaného na návykových látkách nebo alkoholu, či sexuální deviaci. Jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly v době páchání trestného činu zachovány. MUDr. Ondřej Trojan po zjištění, že v notebooku obžalovaný měl nahrány fotografie a videonahrávky se sado-masochistickou tématikou, uvedl, že tyto skutečnosti mohou svědčit o určitých sklonech obžalovaného k sadomasochismu. Nicméně vyšetření obžalovaného a zejména PPG vyšetření, takovéto sklony neprokazují.

K dotazům u hlavního líčení znalec Weiss dodal, že účinek pervitinu je individuální a není dostatečně silný, aby obžalovaný nemohl kontrolovat své chování. Znalec MUDr. Ondřej Trojan zdůraznil, že většinou si lidé prohlížejí pornografii za účelem sexuálního vzrušeni. Alkohol a pervitin jsou drogy psychotropní, snižují sebeovládání, alkohol má zejména ve větších dávkách z hlediska sexuálních funkcí roli spíše tlumivou, i když podporuje chuť, libido, zatímco pervitin je typické stimulans, takže obě tyto složky zvyšují chuť k sexu, i akčnost a pervitin přímo neohrožuje schopnost ztopoření, na rozdíl od alkoholu. To, že si někdo prohlíží mezi jiným i sadomasochistické snímky v rámci vzrušování se pornografii neznamená ještě samo osobě, že by to byla preferovaná aktivita a že by to byla parafilie. Struktura sexuality u obžalovaného se blížila k normě.

Znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Zuzana Švehláková a z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie PhDr. Blanka Špíšková které zkoumaly poškozenou, společně dospěly k závěru, že u poškozené byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha, která vznikla jako následek fyzického i psychického násilí ze soužití s obžalovaným. Tato porucha ji nejméně do doby vyšetření omezuje v běžném životě, hlavně výrazně sníženou důvěrou vůči mužům a neschopností uvažovat o partnerském vztahu. Znalkyně výpověď poškozené hodnotí jako specificky věrohodnou. V dodatku ke znaleckému posudku znalkyně konstatuji, že vznik této poruchy u poškozené lze vztahovat i na skutek popsaný v bodě 1) rozsudku. Vznik této poruchy je podmíněn komplexem událostí, které se ve vztahu staly v průběhu času a nelze je oddělovat z psychiatrického a psychologického hlediska. V závěru znalkyně konstatuji, že v případě poškozené zjistili, že indikátory syndromu týraného partnera jsou splněny všechny.

U hlavního líčení znalkyně MUDr. Zuzana Švehláková uvedla, že v rámci pohovoru poškozená popisovala události, které jsou předmětem obžaloby a i věci, které se děly mezi tím, nějaké výhrůžky, nějaká omezení. Čin nemusí být výrazný natolik, aby sám o sobě byl žalovatelný, ale podílí se na posttraumatické stresové poruše, jestliže je to posttraumatická stresová porucha, která vzniklá během manželského nebo partnerského vztahu. Naopak to může být skladba více mírnějších méně výrazných podnětů, které se doplňují nějakými významnějšími. Tak tomu, dle znalkyně, bylo zřejmě v posuzovaném případě. Posttraumatická stresová porucha se může rozvinout až po ukončení stresoru, u poškozené tato porucha vznikla půl roku po ukončení vztahu s obžalovaným. Jsou případy, kdy může začít i později než po půl roce, půl rok je uváděn ve všech klasifikacích. V mnoha případech nemusí být posttraumatická stresová porucha ani léčena, aby odezněla, může odeznít spontánně, za kratší nebo delší dobu. Jak dlouho trvá posttraumatická stresová porucha, se nedá říct obecně, ve většině případů odezní bez následků. Dle znalkyně současné kontakty poškozené s obžalovaným v rámci dobrých vztahů kvůli dětem jsou možné i rozumné, vztah obžalovaného k dětem, dle obžalované byl vždy dobrý, nikdy jim neubližoval.

Znalkyně PhDr. Blanka Špišková k dotazům u hlavního líčení uvedla, že poškozená u vyšetření vypovídala ke své rodině. Citově má blíže k otci, je závislá na jeho opoře, a kdyby to nebyl otec, o kterého se opírá, našla by si někoho jiného. U poškozené byly zjištěny dominantní osobnostní rysy závislosti, když je potřeba, všeho se zřekne a dělá to ve prospěch druhého člověka. I tato znalkyně potvrdila věrohodnost výpovědi poškozené a dodala, že k posouzení osoby poškozené a zejména věrohodnosti její výpovědi, použila dotazníku dr. xxxx , který se přímo týká domácího násilí.

Ze čteného znaleckého posudku z oboru kriminalistika odvětví výpočetní technika zejména vyplynulo, že na notebooku, který užíval obžalovaný, byly nalezeny soubory, v nichž jsou záběry obsahující pornografickou tématiku zaměřenou sado-masochisticky.

Dalšími důkazy byly lékařské zprávy, z nichž bylo zjištěno, že poškozená dne 15. 2. 2015, v důsledku útoků obžalovaného (údery, škrcení a svazování), utrpěla lehké poranění obočí a oka, hematom levého spánku a krku. Lékařské zprávy dokumentuje fotografie poškozené z téhož dne. Z lékařských zpráv byla zjištěna také řezná a bodná poranění obžalovaného. Obžalovaný byl vyšetřen i toxikologicky, bylo zjištěno, že požil pervitin, byl zjištěn metamfetamin.

Soud měl k dispozici také fotodokumentaci z místa činu ad skutek 2) rozsudku a věci doličné - střepy, izolační tkanou pásku a obvaz s červenohnědými skvrnami, u nichž odborná vyjádření prokazují, že se taktéž týkají skutku 2) rozsudku.

Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k jednoznačnému přesvědčení, že skutky se staly tak, jak jsou popsány ve výroku rozsudku, a žalované protiprávní jednání bylo obžalovanému xxxxxxx v plném rozsahu prokázáno. Zjištění soudu vedla ke stejným skutkovým závěrům, jaké učinila i obžaloba. Došlo pouze k drobné úpravě, když k prvnímu skutku dle svědeckých výpovědí došlo v roce 2011 a nikoli 2010, jak bylo uvedeno v obžalobě. S ohledem na důkazní situaci však nelze čas prvního útoku vice upřesnit.

Zcela zásadním důkazem v dané věci, a pokud jde o skutek 1. rozsudku, také v podstatě důkazem jediným, je výpověď poškozené xxxxxxx. Tuto výpověď' vyhodnotil soud jako zcela věrohodnou, nevzbuzující pochyb o tom, že předmětné události se skutečně staly tak, jak je poškozená popsala. Věrohodnost výpovědi je kromě jejího autentického podání, které měl senát možnost vidět, podpořena její konzistentnosti a zjevnou snahou podat informace střízlivě, nedomýšlet si nad rámec skutečně zapamatovaného. Poškozená podrobně popsala oba inkriminované útoky, přičemž její popis má (přes poměrně otřesné okolnosti) vnitřní logiku a působí zcela reálně. Lékařské zprávy, týkající se druhého skutku, které popisují zranění poškozené i obžalovaného, taktéž nejsou v rozporu s její výpovědi. Konečně i znalkyně z odvětví psychologie potvrdila věrohodnost výpovědi poškozené, výpověď' označila za specificky věrohodnou. Spolehlivě diagnostikovaná posttraumatická stresová porucha taktéž ukazuje na to, že poškozená během soužití s obžalovaným prožila silně traumatické zážitky. Je zřejmé, že posttraumatická stresová porucha se nerozvine u člověka bez příčiny. Okolnost, že poškozená první skutek po dlouhou dobu neoznámila, soud nepovažuje za příliš podstatnou pro posouzení, zda se útok skutečně odehrál. U obdobných činů je to poměrně běžná věc a soud si je vědom, že mnoho takových útoků zůstane v úrovni latentní trestné činnosti. Svědci uvedli, že soužití obžalovaného s poškozenou bylo poměrně živé, že nebyla nouze o hádky. Zdánlivě překvapivý fakt, že poškozená od obžalovaného neodešla po prvním útoku a soužiti dospělo až do útoku druhého, kterému byly přítomny jejich společné děti, není předmětem obžaloby a nijak nesnižuje věrohodnost poškozené. Věrohodnost nesnižuje ani to, že poškozené mělo být řečeno, že když obvinění stáhne, bude „pod dohledem sociálky, že si na ni dají pozor“. Takové vyjádření ze strany orgánu činného v trestním řízení je sice krajně nešťastné, ale nevypovídá nic o pravdivosti původní svědecké výpovědi poškozené.

Výpovědi obžalovaného, která stála částečně v opozici oproti výpovědi poškozené, soud naopak neuvěřil. Obžalovaný jednání popsané pod bodem 1. odmítá, připouští jen napadení poškozené spočívající ve škrcení a udeření pěstí. Znásilnění či nucení k pojídání výkalů popřel. U druhého skutku pak popisuje průběh události a některé partie souboje s poškozenou odlišně a v jiném světle. Nicméně připouští, že ji napadl, protože nechtěl, aby rodičům řekla, že požil pervitin. Obžalovaný zdůrazňuje, že sexuální aktivity si nevynucoval násilím, a že poškozená vše činila dobrovolně. Tvrzení obžalovaného posoudil senát jako účelová, motivovaná snahou bagatelizovat závažnost jednotlivých útoků. Jednání obžalovaného bylo motivováno dosažením sexuálního uspokojení, a pokud by poškozená jednala dobrovolně, nebylo by násilí třeba. Jako daleko reálnější se tudíž jeví tvrzení poškozené, že sexuální praktiky podrobně popsané ve výroku rozsudku strpěla pouze ze strachu, že jí obžalovaný fyzicky ublíží ještě víc a v případě druhého skutku, že ublíží také dětem. Na chování obžalovaného měl také nepochybně vliv alkohol, případně i pervitin, když u něj tyto látky snižovaly schopnost sebeovládání a naopak zvyšovaly chuť k sexu. Ačkoli ze závěrů znalců vyplývá, že obžalovaný svou sexualitou nijak zásadně nevybočuje z normy, nález fotografií a videonahrávek se sado-masochistickou tématikou v jeho počítači mohou svědčit o určitých sklonech k uplatňování násilí v sexuální oblasti, o zálibě ve svazování či alespoň o touze takové praktiky vyzkoušet. Poškozená taktéž uvedla, že obdobným incidentům se sexuálním podtextem, kde hrál roli alkohol a svazování, došlo víckrát, ale že je nenahlásila s tím, že doufala, že útoky ustanou. Obhajobu obžalovaného tak soud považuje s ohledem na výše uvedené za vyvrácenou.

Výpovědi ostatních svědků, rodičů obžalovaného a otce poškozené soud považuje pouze za doplňující, neboť nijak neosvětlují průběh jednotlivých útoků. Svědci se vyjádřili k soužití poškozené a obžalovaného a k událostem, které následovaly po druhém útoku. Tvrzení xxxxx, že poškozená měla prohlásit, že k žádnému sexuálnímu styku nedošlo, je vyvráceno výpověďmi poškozené i obžalovaného.

Také pokud jde o právní kvalifikaci jednání obžalovaného, ztotožnil se soud s podanou obžalobou. Oběma skutky se dopustil zvlášť závažného zločinu znásilnění podle ustanovení § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, neboť poškozenou xxxxxxx násilím nebo pohrůžkou násilí donutil k pohlavnímu styku jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a tímto činem jí způsobil těžkou újmu na zdraví, konkrétně posttraumatickou stresovou poruchu. Bylo prokázáno, že obžalovaný použil násilí značné intenzity, aby mohl s poškozenou nakládat tak, aby dosáhl sexuálního uspokojení. O jeho motivaci jednoznačně svědčí aktivity, které na poškozené vykonával. Obžalovaný poškozenou svazoval, škrtil, vyhrožoval zabitím, zasouval jí prsty do pochvy a análního otvoru a nutil i k dalším sexuálním praktikám. Vzhledem k fyzickým proporcím neměla obrana poškozené šanci na úspěch. U druhého skutku pak nepochybně hrál roli i strach o děti, které se v bytě nacházely. Donucením se rozumí překonání vážně míněného odporu nebo podlehnutí při seznání beznadějnosti kladení odporu. Za jiný pohlavní styk provedeny způsobem srovnatelným se souloží se považuje takový styk, při jehož realizaci dochází k situaci srovnatelné s tou, jaká nastává u soulože. Jestliže se u soulože předpokládá současné spojení pohlavního orgánu muže a ženy, pak srovnat s tím lze situace, kdy do pohlavního orgánu ženy neproniká pohlavní úd muže, ale tato situace je simulována jiným mechanismem, např. jazykem, prsty, jiným předmětem. Kvalifikovaná skutková podstata dle odstavce třetího je jednoznačně dána tím, že u poškozené byla diagnostikována posttraum.stresová porucha. Tato porucha ji po delší dobu omezuje v běžném životě, hlavně výrazně sníženou důvěrou vůči mužům a neschopností uvažovat o partnerském vztahu. Posttraumatická stresová porucha je považována za těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) trestního zákoníku. Skutečnost, že se porucha neprojevila už po prvním útoku, vysvětlila u hlavního líčení znalkyně MUDr. Zuzana Švehláková, když uvedla, že porucha se může rozvinout až po ukončení stresoru a u poškozené tato porucha vznikla půl roku po ukončení vztahu s obžalovaným. Porucha vznikla jako následek fyzického i psychického násilí zažívaného po dobu soužití s obžalovaným. To však neznamená, že oba dva projednávané extrémní útoky obžalovaného vůči poškozené, nehrály zcela zásadní roli v rozvinutí dané poruchy. Soud má za to, že je v daném případě nutné a právně přiléhavé oba útoky kvalifikovat taktéž dle odstavce třetího. Jiný postup by nerespektoval smysl tohoto ustanovení a také přehlížel specifika dané újmy na zdraví. Skutečnost, že aktuální stav poškozené jí umožňuje se s obžalovaným setkat v rámci předávání dětí, nic na právní kvalifikaci nemění.

Otázka odpovědnosti obžalovaného byla rozebrána znalci z oboru zdravotnictví odvětví klinické psychologie a odvětví psychiatrie, kteří jednoznačně uvedli, že v době deliktu obžalovaný netrpěl žádnou duševní chorobou, ani duševní poruchou stejné forenzní závažnosti, rozpoznávací a ovládací schopnosti obžalovaného v inkriminované době byly zachovalé, a to i s ohledem na rozebíranou konzumaci alkoholu a pervitinu. Soud shledal obžalovaného plně trestně odpovědným.

Společenskou škodlivost jednání obžalovaného hodnotí soud jako vysokou, a to s ohledem na obecnou typovou závažnost jednání, ze kterého je obžalovaný usvědčován. Jednání obžalovaného je vzhledem k obecnému zájmu na právu člověka na svobodné rozhodování o svém pohlavním životě natolik společensky škodlivé, že nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, ale je na místě použití trestního zákoníku.

Obžalovaný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku.

Při úvaze o výši a druhu trestu soud pečlivě zvažoval všechny okolnosti daného případu, poměry pachatele i poškozené. Trestní sazba v § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku je stanovena na pět až dvanáct let odnětí svobody. Soud neshledal u obžalovaného, kromě dosavadní trestní bezúhonnosti, žádné zásadní polehčující okolnosti. Obžalovaný sice nad svým jednáním projevil lítost, nicméně pouze částečně, protože se k němu jako k celku nedoznal. V podobných intencích byly i omluvy směrem k poškozené. I přes uvedené dospěl senát nalézacího soudu k přesvědčení, že uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v rámci uvedené trestní sazby by v případě obžalovaného nevedlo k naplnění účelu trestu. S ohledem na osobnost obžalovaného a jeho poměry by pobyt ve věznici s největší pravděpodobnosti možnost jeho nápravy spíše ztížil. Zároveň uložení nepodmíněného trestu dle názoru soudu nevyžaduje ochrana společnosti. Obžalovaný je v řádném pracovním poměru a plní své povinnosti. Jednou z těchto povinnosti je i vyživovací povinnost vůči svým dětem, které jsou v péči jejich matky - poškozené Xxxxxxxx. Ta uvedla, že obžalovaný platí výživné dle domluvy a včas. Výkon nepodmíněného trestu by tuto praxi patrně zkomplikoval. Také s ohledem na uloženou povinnost obžalovaného nahradit poškozené nemajetkovou újmu, je důležité, aby mohl i nadále pracovat, vydělávat peníze a tuto náhradu splácet. V neposlední řadě je zde také oprávněný zájem dětí na tom, aby měly možnost se, byť občasně, stýkat se svým otcem. Obžalovaný se poměrně věrohodně vyjádřil v tom směru, že se o děti chce starat, a že „žije jenom pro ně“. K tomu je třeba připomenout výpověď poškozené, která uvedla, že obžalovaný se v současné době chová dobře, mají dobrý vztah, jezdí za dětmi zhruba každý měsíc, děti ho přijímají pěkně, přičemž jejich schůzkám je přítomen vždy někdo z jejich rodičů. Poškozené také uvedla, že je pro ni náročné se dvěma dětmi ekonomicky fungovat, zvláště pak v Kyjově, kde je těžké najít práci. Výživné na děti je tak pro ni důležité. Tyto úvahy vycházejí i z ustanovení § 38 odst. 3 trestního zákoníku, který stanoví, že při ukládání trestních sankcí se přihlédne i k zájmům poškozených. Aby mohl soud uložit trest podmíněný, využil ustanovení § 58 odst. 1 trestního zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Jedná se o postup zcela mimořádný, zejména pak v případech, kdy se jedná o tak závažný trestný čin. Postup podle § 58 tu umožňuje řešit situace, kdyby trest odnětí svobody uloženy v rámci zákonné trestní sazby neodpovídal okolnostem konkrétního případu a osobě pachatele a jestliže dolní hranice tohoto trestu stanovená v zákoně by byla důvodně pociťována jako překážka, která brání uložení přiměřeného trestu v intencích § 39. Okolnosti případu i osoba pachatele tento postup v daném případě umožňuji. Ustanovení § 58 je prostředkem soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku. Soud tedy po zralé úvaze uložil obžalovanému trest odnětí svobody v trvání tří let a tento trest odložil na maximální zkušební dobu pěti let. Zároveň nad obžalovaným vyslovil dohled. Soud má za to, že takto uložený trest bude mít na obžalovaného dostatečný výchovný efekt a zároveň mu umožní nadále plnit své povinnosti. Dohled probačního úředník zajistí, že soud bude mít dostatek informací o tom, jestli obžalovaný vede řádný život, ale také zda splácí poškozené způsobenou nemajetkovou újmu. V případě, že by tomu tak nebylo, rozhodne soud o tom, že obžalovaný nastoupí trest odnětí svobody. Soud je přesvědčen, že takto uložený trest, ač může vzbuzovat dojem, že je trestem mírným, je trestem přiměřeným a spravedlivým. Závěrem lze vyjádřit naději, že se obžalovaný z trestního řízení a uloženého trestu poučil, napříště se vyvaruje obdobných excesů a povede řádný život.

V rámci adhezního řízeno soud dále rozhodoval o nároku poškozené na náhradu majetkové i nemajetkové újmy v penězích. Poškozená se prostřednictvím zmocněnce řádně a včas se svým nárokem připojila k trestnímu řízení. Poškozená k návrhu na přiznání nároku na nemajetkovou újmu doložila Prohlášení oběti o dopadu trestného činu a lékařskou zprávu o průběhu poskytované psychologické péče. Z těchto listin, jakož i z vypracovaného znaleckého posudku i samotného výslechu poškozené před soudem, je více než zřejmé, že v souvislosti s jednáním obžalovaného skutečně utrpěla nemajetkovou újmu. Poškozené byla způsobena postrtraum. stres. porucha a kromě psychické a emoční újmy jí v souvislosti s trestným činem vznikla i celá řada dalších obtíží, kdy se jako samoživitelka byla nucena přestěhovat, změnit prostředí či zvyky. Poškozená se nadále nachází v psychologické péči. Soud si je samozřejmě vědom toho, že v souvislosti s trestním řízením, kdy byla poškozená nucena opakovaně si vybavovat prožité události, docházelo k její sekundární viktimizaci, nicméně s ohledem na důkazní situaci, bylo její opakované slyšení nezbytné pro řádné projednání věci. S ohledem na tyto skutečnosti soud vyhodnotil částku 150.000 Kč, kterou poškozená požadovala, jako zcela adekvátní a přiměřenou jak obdobným případům, tak možnostem obžalovaného. Konečně soud rozhodli o povinnosti obžalovaného uhradit poškozené náklady na cestu k psychiatrickému vyšetření do Brna, a to v částce 71 Kč. Částku představující náhradu nemajetkové újmy v penězích poškozená žádá poukázat na účet zmocněnce poškozené č. XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX/XXXX vedený u spol. UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., a to za použití poznámky pro příjemce ve znění: „XXXX náhrada újmy Xxxxxxxx"

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e p o d a t odvolání do o s m i dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Odvoláni podané osobou oprávněnou a včas má odkladný účinek.

Rozsudek může odvoláním napadnout
a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku,
b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká,
c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci,
d) poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.

Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku jej může napadat také proto, že takový výrok nebyl učiněn, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.

V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce; toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohaceni.

Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce.

Odvoláni musí být ve lhůtě osmi dnů ode dne doručení rozsudku odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo.

Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává byť i z části ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.

Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.

V Praze dne 25. května 2016

JUDr. Marie Marková, v. r.

předsedkyně senátu

sp.zn.

2 T 137/2018

Znásilnění (zneužití bezbrannosti)

č. j. 2 T 137/2018 - 134

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

takto:

Obžalovaný

XXXXX, narozený XXXXX v XXXXX, naposledy bez zaměstnání, nyní pracovník v XXXXX, trvale bytem XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou,

je vinen, že

dne 23. 12. 2017 v době kolem 07.00 hodin v ložnici bytu nacházejícího se v domě na ul. XXXXX č.p. XXXXX ve XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou,

poté, co se uvedl do podnapilého stavu, zneužil bezbrannosti XXXXX, nar. XXXXX, která v tu dobu spala a lehnul si k ní do postele, přičemž poškozenou hladil nejprve po nohou, po zadku a následně po přirození přes kalhotky, posléze jí rukou shrnul kalhotky na stranu a po dobu nejméně 10 sekund jí jazykem lízal její obnažené přirození, kdy poškozená jej po probuzení nohama odstrčila z postele, křičela na něj, ať toho nechá a vypadne a sama utekla z ložnice do vedlejší místnosti,

Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX.

tedy

2 T 137/2018

zneužil bezbrannosti jiného k pohlavnímu styku a čin spáchal jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží.

Tím spáchal

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku

a odsuzuje se

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu 2,5 (dva a půl) roku.

Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné sexuologické ambulantní léčení.

Podle § 129 odst. 2 tr.ř. tento rozsudek neobsahuje odůvodnění, neboť po vyhlášení rozsudku se státní zástupkyně i obžalovaný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a zároveň obžalovaný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby.

Poučení:

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.

Žďár nad Sázavou 18. října 2018

JUDr. Jiří Večeřa v. r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX.

‍

sp.zn.

34 T 3/2019

Znásilnění dívky mladší 15 let a podávání alkoholu dítěti, soud nemohl ukládat podmínku

‍

ČESKÁ REPUBLIKA

‍

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení konaném dne 13. března 2019 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Kantora a přísedících Ing. Anny Řežábkové a Jany Kantové

‍

takto:

‍

Obžalovaný

‍

XX,

‍

nar. XX v XX okres XX, trvale bytem XX, okres XX, nyní ve vazbě v této trestní věci ve Věznici Plzeň,

‍

uznává se vinným, že

‍

dne 12. 11. 2018 mezi 15.00 a 19.30 hodin v XX, okres XX, na žádost nezletilých XX, nar. XX, XX, nar. XX a XX, nar. XX, jejichž věk rámcově znal, postupně koupil v prodejně potravin za peníze poskytnuté mu za tím účelem nezletilou XX celkem nejméně 16 lahví alkoholického nápoje XX o objemu 0,33 l a obsahu alkoholu 4,5%, z nichž následně všichni společně, zejména však nezletilé XX a XX, v jím užívaném bytě na adrese XX, zkonzumovali nejméně 12 lahví, dále v tomto bytě umožnil jmenovaným nezletilým konzumaci nezjištěného množství červeného vína smíchaného s colovým nápojem a vodky značky XX o obsahu alkoholu 37,5% z láhve o objemu 0,5 litru, ačkoli věděl, že veškeré uvedené nápoje obsahují alkohol, přičemž nezletilé XX a XXX se v důsledku požití uvedených alkoholických nápojů uvedly do takového stavu opilosti, že se v bytě pozvracely, nezletilá XX zde také opakovaně usnula a ještě v 23.45 hodin dne 12. 11. 2018 měla v krvi 1,1 ‰ alkoholu,

‍

dne 12. 11. 2018 v přesně nezjištěné době od 15.00 do 22.20 hodin v jím užívaném bytě na adrese XX, XX, okres XX, využil toho, že nezletilá XX XX, nar. XX, jejíž věk rámcově znal, v důsledku své opilosti vyvolané konzumací alkoholu popsané pod bodem 1) výroku tohoto rozsudku nebyla schopna náležitě vnímat a vyhodnotit jeho dále popsané jednání, případně také spala, a se záměrem uspokojit svůj sexuální pud nejprve jmenované nezletilé v době, kdy usnula v obývací místnosti na pohovce, zasunul svou ruku pod její kalhoty a sáhl na přirození, dále poté, co se nezletilá pozvracela, ji odvedl do koupelny, kde ji vysvlékl, uložil do vany a umýval, současně ji však jednou rukou osahával na prsou a přirození a druhou rukou si stimuloval svůj pohlavní úd, aniž by dosáhl vyvrcholení, následně nezletilou oblékl a uložil na pohovku v obývací místnosti a v době, kdy opět usnula, ji přes ošacení osahával na prsou,

‍

tedy

‍

pod bodem 1)

ve větší míře podal dítěti alkohol,

‍

pod bodem 2)

zneužil bezbrannosti jiného k pohlavnímu styku a takový čin spáchal na dítěti mladším patnácti let,

‍

čímž spáchal

‍

pod bodem 1)

přečin podání alkoholu dítěti podle § 204 trestního zákoníku,

‍

pod bodem 2)

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku,

‍

a odsuzuje se

‍

podle § 185 odst. 3 a § 43 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon se podle § 84 a § 85 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 81 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) roků, a současně se nad obžalovaným vyslovuje dohled.

‍

Podle § 85 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 48 odst. 4 písm. h) trestního zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost zdržet se v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení konzumace alkoholických nápojů.

‍

Podle § 99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se obžalovanému dále ukládá ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě.

‍

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému ukládá povinnost zaplatit jako náhradu škody České průmyslové zdravotní pojišťovně, se sídlem Jeremenkova 161/11, Vítkovice, 703 00 Ostrava, IČ: 47672234, částku 10.724 Kč.

‍

Odůvodnění:

‍

Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v XX podal dne 14. 2. 2019 u zdejšího soudu obžalobu na Jana XX pro přečin podání alkoholu dítěti podle § 204 trestního zákoníku a zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, a to na obdobném skutkovém základě, jaký je obsažen ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku. Z rozdílů mezi skutkovými závěry obžaloby a rozsudku lze poukázat pouze na ten, který se u jednání pod bodem 1 týká počtu obžalovaným opatřených lahví alkoholického nápoje XX (žalobní návrh dovozoval, že jich bylo nejméně 10, zatímco soud uzavřel, že se jednalo nejméně o 16 lahví), jakož i ten, jenž se u jednání pod bodem 2 vztahuje ke způsobu pohlavního styku obžalovaného s nezletilou XX (podle žalobního návrhu obžalovaný v rámci sexuálních praktik uvedených ve výroku rozsudku jmenované nezletilé také částečně zasunul prst do vagíny). Zbývající odchylky skutkových závěrů soudu oproti obžalobě byly zcela nepodstatné jak z hlediska právní kvalifikace stíhaného jednání, tak z pohledu jeho závažnosti, proto je není třeba popisovat.

‍

Soud v průběhu hlavního líčení provedl veškeré důkazy, které podle jeho názoru reálně mohly přispět k objasnění věci (ostatně strany ani neměly žádné návrhy na doplnění dokazování). Na jejich základě vzal za prokázaný následující skutkový stav.

‍

Obžalovaný XXX trpí lehkou mentální retardací, jiné psychické poruchy se u něj nevyskytují. Z důvodu uvedeného mentálního deficitu byl rozsudkem Okresního soudu v XX ze dne XX sp. zn. XX, jenž nabyl právní moci dne 19. 5. 2018, omezen ve svéprávnosti k některým majetkoprávním jednáním, opatrovníkem mu byla ustanovena jeho matka XX. Až do svého zadržení a následnému vzetí do vazby v projednávané věci (k čemuž došlo ve dnech 13. 11. a 14. 11. 2018) žil sám v pronajatém bytě na adrese XXXX.

‍

Nezletilí XX, nar. XX, XX nar. XX, a XX, nar. XX, navštěvují Základní školu v XX, do doby nyní stíhaného jednání se přátelili, ve volném čase se scházeli a pohybovali po XX. To činili i dne 11. 11. 2018 v odpoledních a večerních hodinách, náhodně se přitom setkali s obžalovaným, s nímž se nezletilý XX znal již z dřívější doby. Nezletilí využili skutečnosti, že obžalovaný je již zletilý, a požádali jej, aby jim koupil krabičku cigaret a dvě láhve o objemu 0,33 litru s nápojem, který obsahuje 4,5% alkoholu. Obžalovaný jim vyhověl a z peněz poskytnutých mu za tím účelem nezletilou XX tyto věci v jednom z obchodů koupil. Poté se všichni přemístili do bytu obžalovaného, kde mimo jiné vypili obě láhve uvedeného nápoje. Daného dne se obžalovaný také dozvěděl, jaký je rámcově věk nezletilých XX a XX, tedy že prvně jmenované je zhruba jedenáct let a posléze uvedené kolem třinácti let, věk XX znal již z minulosti. Současně obžalovaný dával najevo, že nezletilá XX se mu jako dívka zamlouvá. Ve večerních hodinách pak všichni nezletilí byt obžalovaného opustili, předběžně se s ním dohodli, že jej navštíví i následujícího dne po skončení vyučování.

‍

Dne 12. 11. 2018 kolem 15.00 hodin se nezletilí XX, XX a XX opět dostavili k bydlišti obžalovaného a setkali se zde ním. Obžalovaný jim na jejich žádost z peněz předaných mu nezletilou XX koupil v jednom z obchodů v XX cigarety a nejméně 10 lahví o objemu 0,33 litru s výše zmíněným alkoholickým nápojem, poté se odebrali do jeho bytu, kde v obývací místnosti uvedený nápoj konzumovaly zejména nezletilé XX a XX obžalovaný na žádost nezletilých odešel z bytu koupit ještě dalších nejméně 6 lahví daného alkoholického nápoje o témže objemu, finance na ně mu předala opět nezletilá XX. Z takto opatřeného celkového počtu šestnácti lahví nápoje všichni nezletilí a obžalovaný vypili nejméně dvanáct lahví, z toho kolem deseti lahví nezletilé XX XX a XX. Sám obžalovaný konzumoval převážně červené víno míchané s colou, takto mixovaný nápoj umožnil pít i nezletilým, z nich tuto možnost využila nejméně XX. Vedle toho obžalovaný nezletilým ukázal, že má v bytě i vodku značky XX o obsahu alkoholu 37,5% v láhvi o objemu 0,5 litru, tuto láhev ponechal volně na stole, s jeho vědomím a souhlasem pak nejméně nezletilé XX a XX část obsahu této lahve vodky vypily. U všech uvedených nápojů si přitom obžalovaný byl vědom, že obsahují alkohol. Nezletilé XX a XX se průběžnou konzumací daných alkoholických nápojů v době mezi 15.00 a 19.30 hodin předmětného dne přivedly do takového stavu opilosti, že se v bytě obžalovaného pozvracely, XX zde také opakovaně usnula a ještě v 23.45 hodin měla v krvi 1,1 ‰ alkoholu. Nezletilý XX vypil alkoholických nápojů podstatně méně, výrazněji podnapilý tak nebyl.

‍

V průběhu výše popsaného pobytu nezletilých v jeho bytě obžalovaný, jenž byl také již silněji ovlivněn alkoholem, opakovaně využil situace, že XX v důsledku své opilosti již nedokázala náležitě vnímat a vyhodnotit realitu, případně také spala, aby se vůči ní ve snaze uspokojit svůj sexuální pud dopustil sexuálně zaměřeného jednání. Konkrétně nejprve jmenované nezletilé v době, kdy usnula v obývací místnosti na pohovce, zasunul svou ruku pod její kalhoty a sáhl na přirození, od tohoto jednání upustil poté, co jej napomenula nezletilá XX. Když se následně nezletilá XX v téže místnosti pozvracela a potřísnila se tak větším množstvím zvratků, obžalovaný ji za pomoci nezletilého XX odvedl do koupelny. Zde pak s uvedenou nezletilou zůstal sám, vysvlékl ji do naha, uložil do vany a umýval, zároveň ji ale jednou rukou osahával na prsou a přirození a druhou rukou si stimuloval svůj pohlavní úd, aniž by dosáhl vyvrcholení. Posléze v právě popsaném jednání sám ustal, nezletilou oblékl a uložil na pohovku v obývací místnosti. Někdy v této době, kdy bylo zhruba 19.30 hodin, z bytu odešli nezletilí XX a XX. Obžalovaný poté ještě nezletilou XX, jež na zmíněné pohovce znovu usnula, ještě chvíli přes ošacení osahával na prsou.

‍

Jelikož nezletilá XX se nedostavila ve večerních hodinách inkriminovaného dne domů, její rodiče po ní začali pátrat, do pátrání po čase zapojili i Policii ČR. V této souvislosti kontaktovali i nezletilou XX, od níž se prostřednictvím její matky dozvěděli, že nezletilá XX se nachází v bytě obžalovaného. Zde ji pak také kolem 22.20 hodin nalezli, jmenovaná byla následně převezena do Klatovské nemocnice, a s., kde byla hospitalizována do následujícího dne, neboť stále vykazovala známky intoxikace alkoholem, v uvedené nemocnici se také podrobila potřebným vyšetřením (včetně vyšetření toxikologického, v rámci něhož byla zjištěna výše již zmíněná okolnost, že ještě v 23.45 hodin daného dne měla v krvi 1,1 ‰ alkoholu).

‍

Ačkoli obžalovaný, jak soud již shora konstatoval, trpí lehkou mentální retardací a v rozhodné době byl navíc ovlivněn alkoholem, ve vztahu k jeho výše popsanému podání alkoholických nápojů nezletilým měl plně zachovánu schopnost ovládnout toto své počínání, jeho schopnost rozpoznat protiprávnost daného jednání byla v důsledku kombinace uvedené psychické poruchy a stavu opilosti nepodstatně snížena. U jeho sexuálně zaměřeného jednání vůči nezletilé XX jeho schopnosti ovládnout toto jednání a rozpoznat jeho protiprávnost byly vlivem faktorů zmíněných v předešlé větě také nepodstatně sníženy.

‍

Shora popsaná skutková zjištění soud učinil na základě svědectví nezletilých XX, XX a XXX, svědeckých výpovědí XX a XX, obsahu spisu Okresního soudu v XX sp. zn. XX, obsahu facebookové komunikace vedené mezi nezletilými XX a XX, protokolu o zadržení obžalovaného, protokolu o ohledání místa činu s fotodokumentací, protokolů o vydání věci, lékařských zpráv týkajících se nezletilé XX, úředního záznamu o výsledku šetření k nápoji Frisco a vodce značky XX, zpráv k osobám nezletilých poskytnutých Základní školou XX a Městským úřadem XX, odborem sociálních věcí a zdravotnictví, znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie a odvětví klinická psychologie, a částečně také výpovědí obžalovaného.

‍

Obžalovaný XX k věci vyjádřil v rámci svých výslechů uskutečněných po zahájení trestního stíhání opakovaně v přípravném řízení a následně i v hlavním líčení.

‍

Při výslechu před policejním orgánem v přípravném řízení (č. l. 40-47) obžalovaný nejprve prohlásil, že je pravda, co je v usnesení (o zahájení trestního stíhání) uvedeno. Návazně uvedl, že jde-li o nezletilé XX XX a XX, tak s uvedenými dívkami se moc nezná, asi tak dva dny, XX zná tak dva či tři roky. V neděli se byl projít, neboť je furt zalezlý doma, od léta 2018 žije sám v pronajatém bytě na adrese XXX. Zahlédl uvedené nezletilé, a jelikož je stále sám, zeptal se XX, zda za ním přijde na návštěvu, XX řekl, že přijde, měl přijít s holkami. Šli hned k němu domů, přičemž cestou koupil dvě Frisca a krabičku cigaret. Koupit Frisco chtěla buď XX, nebo XX, peníze mu na to dala buď XX, nebo XX. U něj doma si všichni povídali, každá z holek měla jedno Frisco. Nezletilí říkali, že musí být do osmi doma, takže od něj odcházeli kolem sedmé hodiny. Při odchodu se domluvili, že přijdou druhý den, takže v pondělí, ale ne že by se kupoval zase nějaký alkohol. V pondělí nezletilí zazvonili někdy odpoledne, když již byl zpět ze zaměstnání, pracuje do 14.30 hodin. Vykoukl z okna a na žádost XX poté vyšel před dům, zde dále byly XX a XX. Tyto holky se ho zeptaly, jestli by mohl koupit krabičku cigaret a další Frisca, také mu na to daly peníze. V krámu „XX“ tedy koupil 4 Frisca a krabičku cigaret. Pak šli všichni společně do jeho bytu. Tam si holky daly Frisco, každá měla dvě, on pil „houbu“, což je víno míchané s colou a energetickým nápojem, tehdy měl v bytě dvě dvoulitrové láhve této „houby“. Pak některá z holek chtěla, aby šel koupit ještě dalších 10 lahví Frisca. On sám to pití moc nezná, myslel si, že je to nějaká šťáva, ani se nedíval, jestli to má nějaký alkohol. Šel to tedy koupit s XX a holky zůstaly u něj doma. Než odcházel, tak holkám ukazoval, že má v lednici ještě láhev vodky, nenačatou, jenom ji jim ukázal, ani jim ji nenabízel, pak ji vrátil do lednice. Poté šli s XX pro Frisco zase do XX, koupil 10 lahví. Když se vrátili, tak viděl, že ta flaška vodky, kterou holkám ukazoval, byla na stole v pokoji do půlky prázdná. Holky před nimi začaly pít tu vodku, on jim říkal, aby to přestaly pít, že už toho mají dost. To poznal z toho, jak se motaly. XX dokonce začala brečet, že nepůjde domů, že se bojí, že rodiče nesmí vidět, v jakém je stavu. On jim oběma říkal, aby se natáhly, ale ony neposlouchaly, stále pily to Frisco, které s XX přinesli, vodku raději uklidil. Najednou XX začalo být blbě, začala zvracet na posteli. Byla celá pozvracená, ještě trochu chodila, takže jí pomohl, podpíral ji a odvedl do koupelny. Tam XX celou vysvlékl, protože měla úplně všechno pozvracené. Její oblečení hodil do pračky, XX dal do vany, pomohl jí tam. Chtěl jí umýt hlavu, protože byla fakt celá poblitá. On sám byl také opilý, přičemž jak ji tak uviděl nahou, tak jí začal hladit prsa. Přitom ji sprchoval a hladil ji. Jak byla svlečená a jak byl v ráži, tak ji hladil po celém těle, i mezi nohama a pak jí párkrát vsunul prsty dovnitř do vagíny. Strčil jí tam prsty, dva, víc ne. Vzápětí obžalovaný doplnil, že „jí asi strčil prsty až dovnitř, myslí si, že jo, prsty tam strčil hladce, bez nějakého odporu“. XX se nijak nebránila. Do této doby stál vedle vany a byl oblečený. XX se mu líbila celá, postavou, vzrušovala ho a postavil se mu penis. Přitom XX pořád utěšoval, že to bude dobrý, že se u něj prospí. Ona jej pak poprosila, aby k ní vlezl do vany. Proto se celý svlékl a vlezl také do vany, XX zde byla v polosedu, opřená zády o vanu, měla roztažené nohy. Klekl si mezi její nohy, v tuto dobu ji už nesprchoval, hladil ji jednou rukou na prsou a druhou rukou si ho honil. XX se nijak nebránila, vnímala to, dívala se na něj. Protože byl opilý, tak mu to nějak nešlo, neudělal se a přestal s tím. Vylezl z vany, šel pro oblečení, které má v obýváku, aby XX oblékl. V obýváku byli XX s XX, pak šli s ním do koupelny. Jmenovaní se již v době, kdy byl s XX v koupelně, na ně byli občas podívat a ptali se XXX, zda je v pořádku, XX příliš nereagovala, jen kývala hlavou, XX a XX je zde také viděli ve vaně nahé, v této době XX ale nehladil ani si ho nehonil, toto jeho jednání tedy nespatřili. XX poté v koupelně oblékal, XX s XX ji přidržovali, XX vůbec s oblékáním nepomáhala, byla gumová. Pak ji s XX vytáhli z vany a dali na postel, ona už ani chodit nemohla, usínala. Řekl XX a XX, ať u něj raději XX přespí, že ji ráno, až půjde od práce, vyprovodí. XX s XX pak od něj odešli, XX ležela na posteli. Posadil se k ní na postel, ona začala tak trochu vnímat, proto jí sdělil, že pokud se jí udělá lépe, pak ji rovnou doprovodí domů. XX nereagovala a zase usnula. Šel si k ní lehnout a ještě ji trochu hladil na prsou přes tričko, pak usnul. Mezi 22. a 23. hodinou zvonil zvonek, za dveřmi byla policie. Obžalovaný dále prohlásil, že toho velice lituje a stydí se za to. Připustil, že mu je známo, že XX je asi 14 let. XX také a XX asi 12 let, to se dozvěděl již v neděli od XX. Ke svému stavu uvedl, že byl opilý, motal se mu jazyk, celkem vypil asi jeden a půl láhve „houby“. Okolnost, že XX obsahuje alkohol, zjistil až v době, kdy je holky už pily, to už bylo bohužel pozdě. Také doplnil, že v době, kdy XX ležela na posteli, ji zasunul ruku pod džíny na přirození, ale ne pod kalhotky, takto ruku chvíli držel, XX na to nijak nereagovala.

‍

Při výslechu ve vazebním zasedání, které se konalo u Okresního soudu v XX v souvislosti s návrhem na jeho vzetí do vazby, obžalovaný konstatoval, že „odkazuje na výpověď učiněnou na policii, kdy uvedl vše správně“. Dále připustil, že je mu známo, že se nesmí dotýkat na intimních místech dívky mladší osmnácti let, XX se dotýkal, protože byl opilý. Také ví, že nezletilému se asi alkohol podávat nemůže. Listinu, jež u něj byla zajištěna, napsal v minulosti on. V rámci vyjádření ke svým osobním poměrům obžalovaný mimo jiné uvedl, několik měsíců před stíhaným jednáním ukončil vztah s dřívější přítelkyní, aktuálně jinou přítelkyni nemá.

‍

Ve výpovědi učiněné u hlavního líčení obžalovaný popsal průběh inkriminovaného i předchozího dne (tedy neděle 11. 11. 2018 a pondělí 12. 11. 2018) v zásadně shodně či alespoň velmi obdobně až do doby, kdy dne 12. 11. 2018 ve svém bytě odvedl opilou a pozvracenou nezletilou XX do koupelny, a to včetně okolnosti, že ještě v době, kdy jmenovaná ležela v obývací místnosti na gauči, zasunul jí na chvíli svou ruku pod kalhoty a přes kalhotky sáhl na přirození, což podle jeho názoru spatřili i přítomní nezletilí XX a XX, navíc připustil, že již předchozího dne (11. 11 2018) mu bylo známo, že nápoj Frisco obsahuje alkohol, byť se domníval, že obsah alkoholu je o něco nižší než ve skutečnosti. Další průběh událostí ovšem obžalovaný vylíčil poněkud odlišně. Uvedl, že poté, co se ocitl s XX v koupelně a vysvlečenou ji ve vaně sprchoval, jmenovaná jej požádala, aby šel za ní do vany. Protože byl opilý, vyhověl jí, svlékl se, lehl si vedle ní a nejspíše usnul. Když se vzbudil, XX oblékl, s čímž mu pomáhali i XX a XX, které o tuto pomoc požádal, XX půjčil své věci, neboť její oblečení bylo v pračce. XX s XX mu pak sdělili, že půjdou domů, obžalovaný jim řekl, ať tam Anču nechají, aby se vyspala, v daném stavu ji nemohl pustit domů, aby se jí něco nestalo. Po odchodu XXX a XXX ležela na gauči a spala, on seděl a kouřil, poté zazvonila na dveře policie, které otevřel. V koupelně bytu ani následně v obýváku po odchodu nezletilých XX a XXX se obžalovaný podle svého vyjádření vůči nezletilé XX žádného sexuálně zaměřeného jednání nedopustil, tedy ji neosahával na prsou ani přirození, také jí do přirození nezasouval prst. Pokud tyto okolnosti popisoval ve výpovědi v přípravném řízení, pak to činil z toho důvodu, že když je při v pořadí prvním výslechu na policii v XX popíral, policisté mu nevěřili. Poté tedy uvedené okolnosti uvedl, aby měl klid, také se „trošku bál“. Při následných výsleších u policejního orgánu v XX (po zahájení trestního stíhání) i před Okresním soudem v XX (při vazebním zasedání) a taktéž při znaleckém vyšetření již výpověď měnit nechtěl, protože mu to „bylo blbý“. Neví, kdy se poté rozhodl, že již nebude lhát.

‍

Takto popsaný obsah výpovědí obžalovaného dokládá, že obžalovaný se u jednání pod bodem 1 výrokové části rozsudku již v přípravném řízení doznal, že nezletilým XX, XXX a XX na jejich žádost opatřil a poté ve svém bytě umožnil konzumovat výraznější množství lahví nápoje značky XX, na tomto tvrzení v zásadě setrval i při hlavním líčení, kde navíc uznal, že již v době nákupu uvedených lahví věděl, že daný nápoj obsahuje alkohol. Naproti tomu odmítl, že by jmenovaným poskytl či alespoň umožnil pít i další alkoholické nápoje uvedené ve výroku rozsudku, tedy víno a vodku, podle jeho vyjádření nezletilé XX a XX tyto nápoje konzumovaly bez jeho souhlasu a případně i vědomí. K počínání popsanému v bodě 2 výroku rozsudku se obžalovaný v přípravném řízení plně doznal (a navíc konstatoval, ovšem nikoli zcela jednoznačně, ale jen na úrovni vysoké pravděpodobnosti, že nezletilé XX také zasouval svůj prst do přirození), u hlavního líčení je ovšem z převážné části popřel (připustil toliko okolnost, že jmenované nezletilé v době, kdy ležela opilá na pohovce, zasunul svou ruku pod kalhoty a přes kalhotky sáhl na přirození).

‍

Ještě než soud přistoupí k popisu a hodnocení důkazů a okolností z nich plynoucích, jež se týkají přímo stíhaných skutků, krátce uvede ty skutečnosti související s těmito skutky, které se podávají z provedeného dokazování zcela jednoznačně, tedy, ohledně nichž nebylo mezi důkazy k nim se vztahujícími jakéhokoli sporu.

‍

Takto v první řadě není pochyb o omezené svéprávnosti obžalovaného i o místě jeho bydliště v době stíhaných skutků, jak jsou uvedené okolnosti popsány v bodě 3 odůvodnění tohoto rozsudku. Dané okolnosti jsou prokazovány zejména výpovědí samotného obžalovaného, obsahem spisu Okresního soudu v XX a svědeckými výpověďmi nezletilých XX, XX a XXX. Skutečnost, že jmenovaní nezletilí byli v rozhodné době žáky Základní školy v XX a vzájemně se přátelili, je zase prokazována jednak jejich svědectvími, jednak zprávami označené základní školy a odboru sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu v XX. Z výpovědí obžalovaného a všech uvedených nezletilých pak shodně plyne takové jejich setkání i následný pobyt v bytě obžalovaného dne 11. 11. 2018, jakož i vědomost obžalovaného o věku nezletilých, jak je popsáno v bodě 4 odůvodnění rozsudku. Z týchž důkazů (v dále uvedeném směru opět vzájemně souladných) se rovněž podává, že všichni tři nezletilí obžalovaného následujícího dne, tedy 12. 11. 2018, kontaktovali v době kolem 15.00 hodin (poté, co nezletilým skončilo vyučování a obžalovanému pracovní směna) v místě jeho bydliště.

‍

V dalších pasážích odůvodnění rozsudku soud ve vztahu k výroku o vině nejprve popíše podstatný obsah důkazů, které byly relevantní pro zjištění skutkového děje popsaného ve výrokové části rozsudku, přičemž detailnost popisu toho kterého důkazu se bude odvíjet od významu, jaký měl pro objasnění věci, návazně vysvětlí, z kterých konkrétních důkazů vzal za prokázané rozhodné skutkové okolnosti, a nakonec se bude zabývat právní kvalifikací ve věci dovozeného skutkového stavu.

‍

V procesním postavení svědků byli v přípravném řízení vyslechnuti nezletilí XX, XX a XX. Všechny tyto výslechy se uskutečnily po zahájení trestního stíhání obžalovaného za dodržení příslušných ustanovení trestního řádu, byli jim přítomni obhájce obžalovaného i pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí. Nezletilí se přitom vyjadřovali k okolnostem, jejichž oživování v paměti by mohlo nepříznivě ovlivňovat jejich duševní a mravní vývoj. Proto soud nezletilé v hlavním líčení osobně nevyslýchal, ale postupem podle § 102 odst. 2 trestního řádu přehrál videozáznamy o jejich výsleších z přípravného řízení. Z nich je zřejmé, že nezletilí v rámci svých výpovědí, které místy působí poněkud neuspořádaně (což bylo dáno zejména dialogovou formou výslechů), uvedli k dalšímu průběhu inkriminovaného dne (od doby, co kontaktovali obžalovaného v místě jeho bydliště) následující okolnosti.

‍

Nezletilá svědkyně XX vypověděla, že obžalovaný (jehož ve výpovědi označovala jako „XX“) vyšel ven a na jejich žádost jim koupil Frisca, neboť jim (nezletilým) by ho neprodali. Ještě předtím se jich zeptal, kolik jich chtějí, ona nebo XX řekla, že asi deset, peníze si obžalovaný vzal opět od ní. Do obchodu pro Frisca šel s obžalovaným i XX, ona a XX čekaly venku. Potom šli všichni k obžalovanému a začali pít. Obžalovaný nepil Frisco, ale víno míchané asi s colou. Sama svědkyně vypila asi čtyři nebo pět lahví Frisca, Kristýna asi stejně. Zda pil Frisco i XX, neví. Poté obžalovaný s XX šli koupit další Frisca, z nichž ona vypila opět asi čtyři nebo pět lahví, v této době se jí již motala hlava. Obžalovaný také z lednice přinesl vodku Božkov, otevřel ji a položil na stůl, proč to učinil, svědkyně neví, asi proto, aby se mohli napít. Této vodky se svědkyně podle svého vyjádření napila asi jen jednou, XX se také asi napila, XX vodku nepil. Dále se napila vína s colou, a to ze skleničky obžalovaného, rovněž ví, že tam kouřili cigarety. Poté si to moc nepamatuje, ví, že usnula, a když se vzbudila, bylo něco okolo jedenácté hodiny. Probudila se v koupelně, byla tam proto, že ji chtěl obžalovaný umýt od zvratků. Okolnost, že se pozvracela, si pamatuje, bylo to v obýváku na gauči. Jak se dostala do koupelny, si nevzpomíná, jen si trochu vybavuje, že v jednu chvíli tam byl asi i Fanda, který chtěl, aby s nimi šla domů. Obžalovaného si v koupelně vybavuje taky, neví, co dělal, byl asi oblečený a mimo vanu, asi ji myl. V koupelně ležela ve vaně, neví, zda byla nahá. V té vaně pak také usnula, probudila se až poté, co klepala policie. V této době neměla oblečení, ležela na gauči přikrytá dekou, obžalovaný seděl vedle ní na gauči a byl oblečený. XX a XX zde již nebyli. Ona se oblékla, ošacení jí půjčil obžalovaný, ještě než otevřel dveře policii. S policisty pak jela do nemocnice na gynekologické vyšetření, potom byla na pokoji, dávali jí kapačku. Svědkyně dále uvedla, že XX jí říkala, že se ji obžalovaný ptal, kolik jí je let a že je hezká, to se stalo již v neděli (11. 11. 2018). Nepamatuje si, zda mezi ní a obžalovaným došlo k nějakému hlazení, líbání či osahávání, XX jí ale pak v úterý přes XX psala, že viděla, jak jí (svědkyni) obžalovaný osahával mezi nohama. Předmětné pondělí (12. 11. 2018) měla být doma o půl osmé, zhruba dvě hodiny před touto dobou se obžalovaného ptala, jestli stihne vystřízlivět, obžalovaný jí sdělil, že ano. Celkově daného dne vypila asi deset lahví Frisca a jednou se napila vodky. Kolik vypila vína s colou, neví.

‍

Nezletilá svědkyně XX uvedla, že obžalovaný (jehož nezletilá ve výpovědi také označovala jménem „XX“) poté, co přišli k jeho bydlišti, sešel dolů. Tam jej XX požádal, jestli by zase nekoupil Frisca, byl to asi nápad XX. Obžalovaného žádali proto, že jim by ho neprodali, neboť je v něm alkohol. Obžalovaný s XX tedy za peníze XX koupili cigarety a deset lahví Frisca. Následně šli všichni k obžalovanému a pili Frisco. Potom jí XX dávala hlavu na rameno a říkala, že jí je blbě. Svědkyně ji žádala, ať už to nepije, ale XX stejně pila pořád dál, chtěla další, to už byla trošku opilá a popichovala obžalovaného, jestli by nešli koupit s Fandou další. Oni tedy šli, svědkyně a XX čekaly u něj v bytě. XX v této době chtěla pít červené víno smíchané s colou, které měl obžalovaný ve dvoulitrové PET láhvi, svědkyně jí říkala, aby to nepila, že je to obžalovaného a že se bude zlobit. XX ale přesto upila z láhve asi tak 5 cm. Pak se vrátili obžalovaný a XX s dalšími láhvemi Frisca a cigaretami, lahví Frisca bylo v tomto případě určitě více než pět. Pili tedy zase Frisco a kouřili cigarety. Když se XX zeptala, jestli si může dát cigaretu nebo se napít toho vína, obžalovaný vždy odpověděl, že jo, že se ho ani nemusí ptát. Obžalovaný také vytáhl vodku, bylo to asi po té druhé várce Frisca, když všichni seděli na gauči, tuto vodku pily XX i svědkyně. XX si pak lehla na gauč, a když se na ni svědkyně po chvíli podívala, byla pozvracená. Obžalovaný ji vzal do koupelny, zatímco svědkyně a XX zůstali v obýváku. Pak se šla podívat do koupelny, přičemž zde byli obžalovaný a XX nazí ve vaně, XX ležela zády k předku jeho těla, měla mokrou hlavu. Svědkyně potom byla v obýváku, pak se opět šla podívat za XX, ta již byla oblečená do pánských trenýrek a do pánského trika. Poté se svědkyně rozhodla, že půjde domů, proto s XX z bytu odešli, ještě před ochodem zaznamenala, že obžalovaný a XX stáli v koupelně a objímali se, byli nazí. Následně svědkyně k upřesňujícím dotazům sdělila, že když přišla poprvé do koupelny, obžalovaný a XX leželi nazí vedle sebe ve vaně, obžalovaný měl asi ruku na jejím těle. Pak zaznamenala, že XX byla oblečená v těch trenýrkách a v tom tričku. Ještě předtím se byla v koupelně znovu podívat, obžalovaný a XX zde stejně v prvním případě leželi ve stejné poloze. Ještě jednou, když tam vešla, neví ale, kdy to bylo, tak stáli nazí ve vaně a objímali se, XX brečela, že bude mít doma průšvih, obžalovaný ji utěšoval a trošku mu stál penis, byl trochu vzrušený. Časově to svědkyně nedokáže zařadit, protože byla trochu opilá. Když se svědkyně XX v koupelně ptala, zda je to dobrý, odpověděla jí, že ne, XX jako „přispávala“, ale když na ni promluvila, tak odpovídala, reagovala. Svědkyně dále doplnila, že obžalovaný o XX říkal, že „je dobrá“, což ona pochopila tak, jako že je hezká, a že obžalovaný XX v době, kdy ležela v obýváku na gauči, sahal pod rifle do rozkroku, svědkyně mu proto řekla, aby tu ruku vyndal, on ale říkal, že nemůže, že to nejde. Sama svědkyně se také pozvracela, XX ji z obýváku odvedl na záchod, takže zvracela do záchodu, bylo to asi v době, kdy XX byla v koupelně. Ona sama v průběhu daného dne celkem vypila asi čtyři láhve Frisca a trochu vodky, XX měla tak do deseti lahví Frisca, vodku a víno, XX vypil asi jedno Frisco, obžalovaný pil víno, vypil ho docela hodně. Obžalovaný již z předešlého dne (od neděle) věděl, kolik jim je let, svědkyně mu totiž tehdy sdělila, že jí je třináct let a XX jedenáct let, s Fandou se obžalovaný znal již z dřívější doby. Jde-li o otázku, z jakého důvodu nechali s XX XX v bytě obžalovaného, svědkyně konstatovala, že ji chtěla zvednout, ale XX byla těžká a obžalovaný říkal, že u něj musí přespat. Tuto okolnost následně rodičům XX, kteří ji hledali, nesdělila, protože se bála. Svědkyně také potvrdila, že následně o události komunikovala s XX přes facebookovou aplikaci XX.

‍

Nezletilý svědek XXX vypověděl, že obžalovaný jim na žádost XX koupil deset lahví Frisca, svědek v této souvislosti namítl, že zítra je škola, obžalovaný ale řekl, že to vyprchá do půl osmé. Pak šli k obžalovanému, svědek tam vypil jedno a půl Frisca, Anička celkem asi pět, Týna tři, obžalovaný po svědkovi dopil půl láhve. XX a XX již byly trochu víc opilé a motala se jim hlava. Svědek a obžalovaný pak šli do večerky pro další láhve Frisca, koupili jich dalších osmí. Tuto várku Frisca pily XX a XX. Pak XX řekla, jestli tam obžalovaný nemá něco silnějšího, ten proto z ledničky vyndal půllitrovou láhev vodky značky Božkov, kterou tam pak XX a XX pily. Svědek obžalovaného žádal, ať jim k tomu dá aspoň džus, obžalovaný ale řekl, že ne, že to vyprchá, holky vypily asi půlku láhve té vodky. Obžalovaný pil červené víno, měl pak takové divné skleněné oči. Pak najednou XX začala blinkat, blinkala hodně a spala na gauči. Poté, co se vyblinkala, obžalovaný si k ní lehl a dal jí ruku pod kalhoty na přirození. XX už byla „taky taková“, proto jí svědek řekl, aby šla na záchod a „vyblila se tam“, poté se o XX staral, protože nemohla ani chodit, odnesl ji na gauč. Pak obžalovaný řekl, že XX musí vykoupat, svědek šel do koupelny s nimi, položili ji oblečenou do vany. Obžalovaný ji poté svlékal, XX se tomu nebránila, vůbec nevnímala, svědkovi obžalovaný sdělil, aby šel za XX. Když se svědek a XX později přišli do koupelny podívat, obžalovaný ležel ve vaně vedle XX, oba byli úplně nazí. V koupelně se takto byl svědek podívat dvakrát, také zde zaznamenal, že obžalovaný a Anička poté ve vaně stáli a objímali se, neviděl ale, že by se líbali nebo že by měl obžalovaný ztopořený penis či že by se dotýkal jejího přirození. Svědek pak oznámil, že už musejí jít domů, obžalovaný chtěl, aby u něj XX přespala, neboť takhle nemůže domů. Pak ji oblékal, XX začala pofňukávat, že jí rodiče vynadají a že se musí přiznat. Svědek s XX z bytu následně odešli. Svědek dále uvedl, že když byli u obžalovaného již předešlého dne (v neděli 11. 11. 2018), obžalovaný se jej ptal, kolik je XX a XX let, a říkal, že „ta XX není špatná“. Obžalovanému proto sdělil, že XX má dvanáct let a XX třináct, poté mu XX řekla, že XX je jedenáct. Obžalovaný na to reagoval tak, že si myslel, že jim je třináct či čtrnáct let, taky říkal, že se mu ta XX líbí, a že když je láska, tak prý na tom (věku) nezáleží.

‍

Lze tedy shrnout, že nezletilí XXX, XXXX a XXX ve svých výpovědích ve vztahu k jednání pod bodem 1 výrokové části rozsudku shodně potvrdili, že obžalovaný jim na jejich žádost a za finanční prostředky poskytnuté mu prvně jmenovanou koupil inkriminovaného dne výraznější množství alkoholického nápoje značky Frisco. Z jejich svědectví lze dovodit, že celkem šlo nejméně o šestnáct lahví uvedeného nápoje (všichni uváděli, že nejdříve došlo k nákupu deseti lahví, následně obžalovaný koupil podle XX více jak pět lahví – tedy alespoň šest, podle XX osm lahví, XXX se k počtu lahví koupených ve druhém případě blíže nedokázala vyjádřit, nicméně konstatovala, že jen ona zkonzumovala z lahví pocházejících z druhého nákupu čtyři či pět kusů, přičemž z vyjádření všech nezletilých se podává, že z posléze koupených lahví část vypila i XXX). Svědecké výpovědi všech tří nezletilých svým obsahem taktéž přímo dokládají, že obžalovaný jim následně ve svém bytě umožnil konzumovat nejen koupené láhve nápoje značky Frisco, ale také jim poskytl ke konzumaci i láhev o objemu 0,5 litru obsahující vodku značky Božkov, kterou pak s jeho vědomím a souhlasem pily nejméně XX a XXX, a prvně jmenované také umožnil, aby pila i červené víno mixované s colovým nápojem. V důsledku konzumace uvedeného alkoholu se pak nezletilé XX a XXX uvedly do takového stavu opilosti, že se v bytě pozvracely, nezletilá XX zde také opakovaně usnula. U skutku popsaného pod bodem 2 skutkové věty výroku o vině rozsudku pak sama nezletilá XX v rámci svého svědectví neposkytla prakticky žádné relevantní informace s odkazem na poruchu vzpomínky. Nezletilí XX a XX podle svých svědeckých výpovědí přímo vnímali pouze část počínání obžalovaného uvedeného ve výroku rozsudku (osahávání nezletilé XXX na přirození v době, kdy pod vlivem alkoholu ležela a usnula v obývací místnosti), další část, jež se odehrála v koupelně bytu, již nikoli. Z jejich vyjádření nicméně vyplývá, že nezletilá XXXX se mu jako dívka zamlouvala a přitahovala jej, oba se nacházeli v koupelně bytu po určitou dobu o samotě, byli nazí, podle svědectví XXX byl navíc obžalovaný v této době sexuálně vzrušený. Svědecké výpovědi všech tří nezletilých taktéž dokládají, že obžalovanému byl v rozhodné době alespoň rámcově znám jejich věk.

‍

V bytě užívaném obžalovaným provedly policejní orgány následujícího dne po stíhaných skutcích (tedy 13. 11. 2018) ohledání, jehož výsledky jsou zachyceny v protokolu o tomto úkonu a související fotodokumentaci. Z právě označených listinných důkazů se podává, že v uvedeném bytě byly v lednici umístěny čtyři plné láhve nápoje značky Frisco a láhev o objemu 0,5 litru vodky značky Božkov obsahující 37,5% alkoholu, v níž se nacházela zhruba polovina původního množství uvedeného destilátu, dále byly v pračce nalezeny různé dívčí oděvní součásti. Tyto oděvní součásti byly následně vydány matkám nezletilých XX a XXX, jak dokládají protokoly o předání věci na č. l. 250-251 spisu.

‍

Důkazy rozebrané v předešlém bodě odůvodnění rozsudku tedy nepřímo potvrzují, že v bytě specifikovaném ve výroku rozsudku, který v rozhodné době užíval obžalovaný, se jednak předešle nacházely nezletilé XXX a XXXX, jednak zde docházelo ke konzumaci takových nápojů, o nichž ve svých výpovědích hovořili obžalovaný i nezletilí XX, XXXX a XXXX.

‍

Okolnost, že nápoj značky Frisco je distribuován a prodáván v lahvích o objemu 0,33 litru a obsahuje 4,5% alkoholu a že v destilátu - vodce značky Božkov – je skutečně obsaženo 37,5% alkoholu, je zřejmá z úředního záznamu policejního orgánu na č. l. 318 spisu.

‍

Jako svědkyně byly vyslechnuty matky nezletilých XXXXX a XXXX, a to XXXX a XXXXX. Prvně jmenovaná podle své výpovědi předmětného dne kolem 20.00 hodin začala s manželem shánět XXX, neboť nepřišla domů. Svědkyně v této souvislosti telefonicky kontaktovala i její kamarádku XXX, která jí oznámila, že neví, kde se XX nachází, ale že jistě brzy přijde. Při dalším telefonátu jí Kristýna sdělila, že byly s XX venku, jí (XX) bylo špatně, proto šla domů, XX ještě zůstala sedět venku na zábradlí. To bylo svědkyni podezřelé, neboť XX a XX se vždy pohybovaly spolu. Tchýně svědkyně pak ve městě potkala policejní hlídku, které oznámila, co se děje. Poté jí manžel telefonicky sdělil, že XX s policejní hlídkou našli a jedou do nemocnice. Odtud poté svědkyně získala informaci, že XX je opilá a že bude provedeno gynekologické vyšetření, které nakonec bylo negativní. Následně nalezla na messengeru komunikaci mezi XX a XX o tom, co se inkriminovaného dne stalo, tuto komunikaci poskytla policii. Svědkyně XXX vypověděla, že v pondělí 12. listopadu šla XX ven společně s XX, měla se vrátit do 20.00 hodin. V danou dobu se skutečně vrátila, přičemž měla červené oči. Svědkyně po ní proto žádala, aby na ni dýchla, to XX učinila, měla ale v puse žvýkačku, svědkyně tudíž nic necítila. XX jí sdělila, že s XX vypily hodně koly, bolí ji břicho a jde si lehnout. Po chvíli jí XX řekla, že ji telefonicky kontaktovala matka XX s dotazem, zda neví, kde je, a že k nim za chvíli přijedou policisté. Ti skutečně přijeli, XX se tázali na XX, ta jim sdělila, že zůstala ještě venku. Svědkyni to bylo divné, proto po XX policie šla za XX a po chvíli naléhání od ní zjistila, že XX je skamarádil s obžalovaným a že XX je u něj v bytě. Svědkyně to proto obratem telefonicky oznámila policejní hlídce. Druhého dne jí XX sdělila, že u obžalovaného vypila tři až čtyři Frisca a že si tam také „cucla“ vodky, která jí nechutnala, XX vypil jen jedno Frisco a XX prý pila neustále a pak se poblinkala, vedle toho kouřili. Frisco byli koupit obžalovaný s XXX, a když došla jedna várka, šli koupit druhou.

‍

Svědectví XXX a XXX tedy sice žádné původní a přímé informace ke stíhaným skutkům neobsahují, přesto nejsou zcela bez významu. Jednak z nich plyne, že inkriminovaného dne se nezletilé XXX a XXXX až do večerních hodin nacházely mimo svá bydliště a konzumovaly alkohol, svědecká výpověď XXX pak taktéž dokládá, byť jen zprostředkovaně, že ke konzumaci alkoholu došlo v bytě užívaném obžalovaným, který nezletilým alkohol také opatřil.

‍

Na vyjádření svědkyň XX a XXX o tom, jak prvně jmenovaná svědkyně a další členové rodiny pátrali předmětného večera po nezletilé XXX, navazuje úřední záznam Policie ČR, jeho obsahu se podává, že kolem 22.20 hodin předmětného dne policejní hlídka získala informaci (od XX), že nezletilá XXX by se měla nacházet v bytě obžalovaného na adrese uvedené ve výroku rozsudku. Zde byla jmenovaná nezletilá krátce na to skutečně nalezena a převezena k vyšetření do XXX. Podle lékařských zpráv uvedeného nemocničního zařízení zde byla nezletilá XX hospitalizována od 12. 11. 2018 do 13. 11. 2018 pro toxický účinek alkoholu, ve vstupní laboratoři byla zjištěna hodnota 1,1%o alkoholu v její krvi (odběr krve byl proveden dne 12. 11. 2018 v 23.45 hodin). Bylo provedeno gynekologické vyšetření k vyloučení sexuálního kontaktu, nález byl negativní, zevní genitál nevykazoval známky násilí, hymen byl neporušený.

‍

Jak dokládá protokol o předložení věci, svědkyně XXX poskytla policejnímu orgánu facebookovou komunikaci, kterou vedly dne 13. 11. 2018 nezletilé XXX a XXX. Z jejího obsahu je zřejmé, že obě nezletilé probíraly mimo jiné i stíhané jednání. XXX v této souvislosti vyjadřovala nelibost nad skutečností, že XXX a XXX ji tam (u obžalovaného) nechali samotnou, XXX dávala najevo lítost a uváděla, že se s ní „nedalo hnout“, a tázala se, co se tam (u obžalovaného) stalo, XXX odvětila, že neví a že byla v nemocnici na gynekologii, XX jí poté sdělovala, že „XX“ (obžalovaný) jí (XXX) sahal do rozkroku a sprchoval se s ní nahý. Z obsahu komunikace se také podává, že obě nezletilé byly v bytě u obžalovaného podnapilé.

‍

Právě popsaná konverzace tak rovněž potvrzuje jednak okolnost, že nezletilí XXX, XXX a XXX se nacházeli v bytě obžalovaného a konzumovali zde alkohol, jednak že obžalovaný jevil tendence k sexuálně motivovanému jednání vůči prvně jmenované nezletilé.

‍

Obžalovaný po svém zadržení vydal policejnímu orgánu ručně popsaný list papíru s konstatováním, že jde o jeho sexuální fantazie. Text je nadepsán slovy „Je pro hezké nadržené holky duchové nebo démonky!!!“ a obžalovaný v něm popisuje své sexuální představy (jak mu dívky provádí orální styk, jak s ním souloží).

‍

Za účelem objasnění duševního stavu obžalovaného a jeho osobnostní charakteristiky byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie a odvětví klinická psychologie. Podle znalce - psychiatra a sexuologa obžalovaný trpí lehkou mentální retardací, v době presumovaného jednání byl také ve stavu prosté, nekomplikované intoxikace alkoholem. Přítomnost jiné duševní poruchy v pravém smyslu slova (jako kupříkladu psychotické onemocnění) u něj zjištěna nebyla. Navzdory mentální retardaci měl obžalovaný u jednání, v němž je spatřován trestný čin podání alkoholu dítěti, zachovánu schopnost ovládnout toto své jednání, schopnost rozpoznat jeho protiprávnost byla nepodstatně snížena. V případě jednání, jímž měl být spáchán trestný čin znásilnění, měl obžalovaný nepodstatně sníženy ovládací i rozpoznávací schopnosti, a to vlivem mentální retardace a prosté intoxikace alkoholem. Závislost na alkoholu ani sexuální deviace u něj zjištěny nebyly. Pokud se dopustil stíhaného jednání, v němž je spatřován trestný čin znásilnění, pak mohlo jít o náhražkový, snadno dostupný objekt, obžalovaný je osobou s probuzenou sexualitou a potřebou sexuálního vybití. Schopnost chápat smysl trestního řízení a případného trestu je u obžalovaného snížena kvůli limitovaným intelektovým schopnostem. Znalec navrhl uložení ochranného léčení psychiatrického ambulantní formou vzhledem k přítomnosti lehké mentální retardace, jejíž některé projevy jsou léčbou ovlivnitelné. Mentální retardace je totiž sice vrozený stav, ovšem obžalovaný má sklon nezdrženlivosti a impulzivním reakcím, a to zvláště v zátěži, což se u něj negativně promítá do mezilidských vztahů, přičemž právě uvedené projevy by farmakologická léčba ve spojení s medicínským dohledem nad ním dokázaly tlumit. Podle znalkyně - psycholožky se intelektová výkonnost obžalovaného pohybuje v pásmu lehké mentální retardace, jeho intelekt odpovídá úrovni devíti až jedenáctiletého dítěte. Jeho osobnost je dětinského, omezeného formátu, je naivní, schopný nalézat spíše jednoduchá řešení a přímočaré kauzality, neschopný uvažovat variantně. Je sociálně vstřícný, společenský, ale také zneužitelný mentálně silnějším člověkem. Má sklon k nezdrženlivosti, impulsivním či jinak labilním reakcím, což se zvýrazňuje při frustraci nebo zátěži, pak mu není cizí ani agresivní reagování, je temperamentní, dráždivý, zbrklý. Je také poněkud sociálně izolován v tom smyslu, že nedisponuje rovnocennými přátelskými vazbami či vazbou partnerskou. O přiměřené sociální zařazení by sice stál, ale není v tomto směru úspěšný, k čemuž přispívá i jeho mentální handicap. V jeho jednání, jež je předmětem trestního řízení, nebyl přítomen afekt ani zkratkové počínání, nebyla zjištěna ani jeho patická (z duševní poruchy plynoucí) motivace. Ve vztahu k trestnému činu podání alkoholu dítěti lze motivaci spatřovat ve snaze zajistit si společenský kontakt nevhodným způsobem, roli mohla sehrát i sugestibilita v tom, že vyhověl nezletilým. Ve vztahu k trestnému činu znásilnění je možno motivaci hledat v náhražkovém uspokojení sexuálního pudu u jedince frustrovaného nedostatkem adekvátních partnerských příležitostí. Míru společenské nebezpečnosti jednání mohl v důsledku mentální retardace podcenit, byl ale schopen nepřípustnost svého jednání chápat. Obžalovaný není závislým na alkoholu ani jiných návykových látkách, jde o nadstandardního pijáka s negativními projevy na jeho společenskou a osobní prosperitu, lze již hovořit o škodlivém užívání alkoholu. Prognóza dalšího vývoje obžalovaného z hlediska protispolečenského jednání je spíše nejistá z důvodu jeho mentální retardace a dráždivého temperamentu. Plná abstinence od alkoholu by tuto prognózu mírně vylepšila. Resocializaci obžalovaného znalkyně považuje za obtížnější, a to i z důvodu jeho mentální retardace, pozitivním faktorem je naopak existence jeho rodinných vazeb a pěkný vztah k adoptivním rodičům. Podle znalců i přes svou nízkou inteligenci je obžalovaný – obdobně jako dítě mající intelektové schopnost odpovídající obžalovanému - schopen vést natolik hodnotný dialog s orgány činnými v trestním řízení, aby pochopil jeho smysl, přičemž pokud by něčemu v rámci tohoto dialogu neporozuměl, dal by to najevo. Je sice ovlivnitelný až zneužitelný mentálně silnějším člověkem, to ovšem platí zejména pro situace, kdy onen mentálně silnější člověk k němu přistupuje pozitivně, kupříkladu mu nabízí pro něj příjemné kvality jako je přátelství, pak je ochoten takovému člověku vyhovět. V zátěžových situacích, mezi které nepochybně patří i výslech v rámci trestního řízení, je naopak konfliktní, zde tedy jeho ochota druhému vyhovět a nechat se k něčemu navést je podstatně nižší, spíše by se v uvedených situacích bránil dětinskými způsoby, jako je urážení se, odmítnutí vypovídat apod. Obdobně u obžalovaného jeho mentální deficit neznamená, že podá-li jednou určitý popis nějaké události, pak v budoucnu tento popis jen mechanicky opakuje, neboť si událost již nepamatuje anebo ji nepřehodnocuje.

‍

Závěry právě popsaného znaleckého posudku tedy dokládají, jednak že obžalovaný se stíhaných jednání dopustil ve stavu příčetném, jednak že z psychiatricko-psychologického hlediska se způsob, jakým se obžalovaný při hlavním líčení snažil vysvětlit, proč se v přípravném řízení doznal i k okolnostem, které posléze v řízení před soudem popřel, nejeví příliš přesvědčivým a odpovídajícím jeho osobnostní charakteristice.

‍

Jsou-li veškeré důkazy rozebrané v předešlých pasážích odůvodnění rozsudku hodnoceny jednotlivě i ve vzájemném souhrnu, pak podle přesvědčení soudu není pochyb, že obžalovaný se dopustil takových jednání, jaká jsou popsána ve skutkové větě výroku o vině.

‍

U prvního ze stíhaných skutků z výpovědi obžalovaného a svědectví nezletilých XX, XXX a XXX jasně plyne, že dne 12. 11. 2018 obžalovaný jmenovaným nezletilým, jejichž věk mu v té době již byl rámcově znám, na jejich žádost a za jejich finanční prostředky koupil větší množství lahví alkoholického nápoje značky Frisco. Ze svědeckých výpovědí nezletilých lze dovodit, že celkem se jednalo nejméně o šestnáct lahví tohoto alkoholického nápoje, jak bylo vysvětleno v bodě 22 odůvodnění rozsudku. Výpovědi obžalovaného i nezletilých pak také prokazují, že obžalovaný jim tento nápoj návazně umožnil konzumovat ve svém bytě a že jej zde pily zejména nezletilé XX a XXX. Jelikož předmětného dne došlo k nákupu celkem minimálně šestnácti lahví nápoje značky Frisco a po činu zůstaly v bytě obžalovaného čtyři láhve nevypité, jak je zřejmé z protokolu o ohledání místa činu s fotodokumentací, lze logicky dovodit, že celkem došlo ke zkonzumování nejméně dvanácti lahví tohoto nápoje. Okolnost, že jedna láhev nápoje značky Frisco měla objem 0,33 litru a obsahovala 4,5% procent alkoholu, je doložena úředním záznamem Policie ČR vztahujícím se k této otázce. Za spolehlivě prokázané lze také pokládat, že obžalovanému byl znám charakter uvedeného nápoje, tedy že šlo o nápoj alkoholický, neboť pokud by tomu tak nebylo, nezletilí by neměli žádný rozumný důvod, aby právě jeho (jako osobu zletilou) opakovaně žádali o jeho koupi a za tím účelem mu předávali peníze. Ostatně sám obžalovaný ve výpovědi učiněné v hlavním líčení již připustil, že si uvedené skutečnosti byl v rozhodné době vědom. Z výpovědi obžalovaného a svědectví nezletilých ve spojení s protokolem o ohledání místa činu dále vyplynulo, že nejméně nezletilé XX a XXX v bytě obžalovaného dále konzumovaly vodku značky Božkov obsahující 37,5% alkoholu a prvně jmenovaná také červené víno míchané s colovým nápojem. Ten aspekt obhajoby obžalovaného, podle kterého si nezletilé takto počínaly bez jeho vědomí a souhlasu, jednoznačně vyvracejí svědecké výpovědi všech nezletilých (lze připomenout, že z těchto výpovědí se jasně podává, že nezletilé XX a XX konzumovaly vodku a případně i červené víno v přítomnosti obžalovaného, který jim k této konzumaci dal souhlas, láhev vodky jim dokonce zjevně za tímto účelem přinesl z lednice). Následky požití uvedených alkoholických nápojů u nezletilých XXX a XXX, jak jsou popsány ve výroku rozsudku (tedy že se obě pozvracely a prvně jmenovaná taktéž opakovaně usnula), prokazují jejich svědecké výpovědi, svědectví nezletilého XXX i výpověď obžalovaného. Okolnost, že XXX měla daného dne ještě v 23.45 hodin v krvi 1,1 ‰ alkoholu, dokládají lékařské zprávy Klatovské nemocnice, a. s. Konečně jde-li o časové rozmezí jednání obžalovaného záležejícího v podávání shora popsaných alkoholických nápojů nezletilým, pak na základě svědectví nezletilých i výpovědi obžalovaného lze stanovit jeho počátek na zhruba 15.00 hodin (z výpovědi obžalovaného plyne, že s nezletilými se inkriminovaného dne setkal krátce po návratu ze zaměstnání, kde mu směna končila v 14.30 hodin, což celkem odpovídá okolnosti, že podle nezletilých k tomuto setkání došlo po skončení jejich vyučování) a konec na 19.30 hodin (zhruba v této době nezletilí XXX a XX opustili byt obžalovaného, po této době přitom nejen oni, ale vzhledem ke svému stavu nepochybně i nezletilá XXX, již alkoholické nápoje nepožívali).

‍

Takto zrekapitulované důkazy a skutečnosti z nich plynoucí tedy spolehlivě dokládají, že obžalovaný se dopustil jednání popsaného v bodě 1 výrokové části rozsudku. Se zřetelem na tyto důkazy a skutečnosti pak soud oproti obžalobě provedl některé dílčí, ovšem pro právní kvalifikaci daného jednání nepodstatné úpravy skutkového stavu (došlo zejména k upřesnění doby tohoto jednání, počtu koupených a spotřebovaných lahví alkoholického nápoje značky Frisco i hladiny alkoholu v krvi nezletilé XX ještě s odstupem několika hodin po činu).

‍

U jednání pod bodem 2 výroku rozsudku byla stěžejním usvědčujícím důkazem výpověď obžalovaného z přípravného řízení, v níž toto své jednání plně doznal. Jeho snahu v řízení před soudem uvedenou výpověď zpochybnit soud pokládal za ryze účelovou, vedenou snahou zmírnit míru své trestněprávní odpovědnosti. Právě uvedený závěr soud opírá o následující argumenty.

‍

V první řadě je třeba upozornit, že obžalovaný podle toho, co uváděl v hlavním líčení, se měl k té části jednání, jež se odehrála v koupelně bytu, nepravdivě doznat ve snaze vyhovět policistům v Klatovech, kteří jej prvotně k věci vyslýchali. Z obsahu spisu sice plyne, že obžalovaný nejprve podával vysvětlení u Policie ČR, Krajské ředitelství policie XX, Územní odbor XX (lze připomenout, že toto vysvětlení je ve věci procesně nepoužitelné). Ovšem jako obviněný – tedy po zahájení trestního stíhání – byl vyslechnut až následujícího dne policejním orgánem Policie ČR, Krajské ředitelství policie XX, Odbor obecné kriminality XX. Tomuto jeho výslechu přitom byl přítomen jeho obhájce, již z tohoto důvodu lze vyloučit, že by zde mohl být jakkoli ovlivňován vyslýchajícím policejním orgánem. Obžalovanému tedy při tomto výslechu (jehož výsledek teprve byl procesně použitelným důkazem) nic nemohlo bránit, aby – pokud by se nedopustil vůči nezletilé XXX v koupelně bytu a následně i v obývací místnosti takového počínání, jaké je uvedeno ve výroku rozsudku – tyto okolnosti uvedl, případně aby využil práva nevypovídat. To ovšem obžalovaný zjevně neučinil, ale naopak se k uvedenému jednání doznal. Na tomto doznání pak setrval i dalšího dne při výslechu ve vazebním zasedání před soudcem Okresního soudu v XXX, ve vztahu k němuž lze při obdobné argumentaci taktéž vyloučit jakékoli možné ovlivňování obžalovaného (a není od věci připomenout, že shodně pak své počínání líčil i znalcům, kteří jej vyšetřovali v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie a odvětví klinická psychologie). Ostatně obžalovaný ani netvrdil, že by po zahájení trestního stíhání v přípravném řízení byl v souvislosti se svými výpověďmi jakkoli orgány činnými v trestním řízení ovlivňován. Jeho tvrzení, že v této fázi přípravného řízení již nechtěl měnit své původní doznání učiněné před policisty v XXX (v rámci procesně nepoužitelného podání vysvětlení), působí zcela nepřesvědčivě a nehodnověrně, a to zvláště v situaci, kdy obžalovaný nebyl schopen nijak objasnit, co mělo být impulsem či podnětem, který jej pak v řízení před soudem náhle vedl ke změně jeho postoje ke stíhanému skutku. Dosud uvedené argumenty soudu jsou přitom v souladu se závěry znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie a odvětví klinická psychologie, které se vztahují k otázce schopnosti obžalovaného přiměřeně chápat smysl výslechů vedených vůči němu orgány činnými v trestním řízení i otázce jeho ovlivnitelnosti a zneužitelnosti, jak byly popsány v bodech 32 a 33 odůvodnění rozsudku.

‍

Neméně podstatnou je také skutečnost, že výpověď obžalovaného z přípravného řízení obsahující jeho doznání jednak svým obsahem působí logicky a přesvědčivě, jednak a zejména plně zapadá do kontextu skutečností, jež vyplynuly z dalších provedených důkazů. Ze svědectví nezletilých XXX a XXX i facebookové komunikace mezi nezletilými XXX a XXX je totiž zřejmé, že obžalovanému se nezletilá XXX přes její nízký věk jako dívka zamlouvala a fyzicky jej přitahovala, což dával najevo jak verbálně (prohlašoval, že „XX není špatná a že se mu líbí“), tak svým počínáním (v obývací místnosti jí v době, kdy ovlivněná alkoholem ležela na gauči a spala, zasunul ruku pod kalhoty a sáhl na přirození, to ostatně obžalovaný připustil i v hlavním líčení, zjevně si vědom skutečnosti, že tuto část stíhaného jednání zaznamenali přítomní nezletilí XXX a XXX XX). Poté, co za pomoci nezletilého XXX dovedl pozvracenou nezletilou XXX do koupelny, kde ji svlékl, vykázal jmenovaného nezletilého z koupelny, jak plyne z jeho svědecké výpovědi, tedy s nezletilou XXX chtěl být zjevně o samotě. Svědectví nezletilých XXX a XXX a částečně i výpověď obžalovaného pak dokládají, že obžalovaný se ve společnosti nezletilé XX v koupelně bytu také zcela svlékl a vstoupil za ní do vany (což by stěží činil, pokud by měl v úmyslu jmenovanou toliko osprchovat, jak tvrdil v hlavním líčení), v jednu chvíli se s ní také objímal, podle svědectví XXX navíc v této v této době také jevil známky sexuálního vzrušení. Vše výše uvedené je pak třeba vnímat i ve světle skutečnosti, že obžalovaný je osobou s probuzenou sexualitou a potřebou sexuálního vybití (jak je zřejmé ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie a odvětví klinická psychologie) a sexuálně celkem náruživou (což plyne z jím psaného textu, v němž popisuje své sexuální představy), jehož sexuální potřeby v rozhodné době nebyly saturovány (po dobu několika měsíců neměl žádnou partnerku).

‍

Na základě výše uvedených skutečností tak soud pokládal výpověď obžalovaného učiněnou v přípravném řízení za hodnověrnou a odrážející realitu, vzal ji proto za podklad svých skutkových zjištění. Tato výpověď ve spojení s dalšími provedenými důkazy – zejména svědeckými výpověďmi nezletilých XXX, XXX a XXX (z nichž také vyplývá, že prvně jmenovaná nezletilá byla v rozhodné době natolik ovlivněna alkoholem, že zjevně nebyla schopna náležitě vnímat a vyhodnotit sexuálně zaměřené jednání obžalovaného) – pak obžalovaného bez jakýchkoli důvodných pochybností usvědčuje ze skutku popsaného v bodě 2 skutkové věty výroku o vině rozsudku.

‍

U právě uvedeného skutku soud oproti žalobnímu návrhu provedl jedinou podstatnější změnu skutkových zjištění. Konkrétně vypustil tu část jednání obžalovaného, jež měla záležet v zasouvání jeho prstu do vagíny nezletilé XX. Obžalovaný sice i o takovém svém počínání vůči jmenované nezletilé ve své výpovědi v přípravném řízení hovořil, ovšem jeho vyjádření v tomto směru nebylo zcela jednoznačné a konzistentní (viz bod 11 odůvodnění rozsudku, kde je popsán obsah uvedené výpovědi). Kromě toho pokud by se obžalovaný uchýlil i k uvedené sexuální praktice, pak se jeví pravděpodobným, že by na pohlavních orgánech nezletilé zanechala určité fyzické stopy (zejména v podobě narušení panenské blány). Takové stopy ale gynekologické vyšetření, k němuž došlo nedlouho po činu, nezjistilo, jak dokládají lékařské zprávy XXX.

‍

Ze všech důvodů rozebraných v předešlých pasážích odůvodnění tak soud vzal za prokázaný takový skutkový stav, jaký je obsažen ve výrokové části tohoto rozsudku.

‍

Soud prokázané počínání obžalovaného pod bodem 1 výroku rozsudku podřadil pod skutkovou podstatu přečinu podání alkoholu dítěti podle § 204 trestního zákoníku, jeho počínání popsané v bodě 2 výrokové části rozsudku kvalifikoval jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Učinil tak z následujících důvodů.

‍

Trestného činu (přečinu) podání alkoholu dítěti podle § 204 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který ve větší míře nebo opakovaně prodá, podá nebo poskytne dítěti alkohol. Jak plyne ze souvisejícího ustanovení § 126 trestního zákoníku, dítětem se rozumí osoba mladší osmnácti let. Pojem alkoholického nápoje vymezuje ustanovení § 2 písm. f) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, podle kterého jde o nápoj obsahující více než 0,5% objemových ethanolu (tedy čistého alkoholu). Podle ustálené soudní praxe se podáním ve smyslu § 204 trestního zákoníku rozumí jakýkoli způsob poskytnutí alkoholických nápojů dítěti, o větší míru podání alkoholu ve smyslu tohoto ustanovení pak jde mimo jiné v případech, kdy alkoholický nápoj je podán dítěti v takovém množství, že to vyvolá určité nepříznivé účinky, jako je ztráta rovnováhy, zvracení či porucha vzpomínky.

‍

Jak je zřejmé z ustanovení § 13 odst. 2 trestního zákoníku, k odpovědnosti pachatele za trestný čin podání alkoholu dítěti podle § 204 trestního zákoníku je třeba úmyslného zavinění.

‍

V projednávané věci obžalovaný XXX koupil třem osobám mladším osmnácti let (tedy ve smyslu § 126 trestního zákoníku dětem) nejméně 16 lahví nápoje Frisco, jež obsahuje 4,5% alkoholu (jde tak o alkoholický nápoj ve smyslu § 2 písm. f) zákona č. 65/2017 Sb). Následně jim jednak tento alkoholický nápoj, jednak červené víno i lihovinu s výrazným obsahem alkoholu (37,5%) umožnil ve svém bytě konzumovat. Z dosud popsaného tedy plyne, že obžalovaný podal dětem alkohol. Dvě z uvedených dětí – XX a XXX– se v důsledku konzumace tohoto alkoholu uvedly do takového stavu podnapilosti, že se pozvracely, prvně jmenovaná navíc opakovaně usnula a vykazovala i poruchy vzpomínky, ještě několik hodin po ukončení požívání daných alkoholických nápojů měla v krvi stále 1,1 ‰ alkoholu. Není tak pochyb, že obžalovaný podal alkohol dětem ve větší míře. Jeho jednání přitom bylo zahrnuto minimálně nepřímým úmyslem (§ 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku), neboť si byl vědom jak věku nezletilých, tak okolnosti, jaké nápoje a v jaké míře jim podal ke konzumaci, tedy věděl, že svým počínáním může ohrozit zájem na ochraně jejich zdravého tělesného i duševního rozvoje, a s takovým možným následkem byl nejméně srozuměn.

‍

U jednání popsaného v bodě 1 výroku rozsudku lze tedy shrnout, že obžalovaný úmyslně podal ve větší míře dítěti alkohol. Naplnil tak všechny znaky skutkové podstaty přečinu podání alkoholu dítěti podle § 204 trestního zákoníku.

‍

Trestného činu (zločinu) znásilnění v základní skutkové podstatě podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku (alinea první), respektive pachatel, který k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného (alinea druhá). Podle ustálené soudní praxe je pohlavním stykem ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení jakýkoli způsob ukájení sexuálního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví. Podstatou tohoto styku je tedy jakýkoliv fyzický kontakt s druhou osobou, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Při tomto vymezení pohlavní styk zahrnuje širokou škálu činností, včetně osahávání prsou a přirození osoby ženského pohlaví. Násilím je použití fyzické síly k překonání kladeného či očekávaného odporu, pohrůžkou násilí pak hrozba užití takové síly, o pohrůžku jinou těžkou újmou jde tehdy, hrozí-li pachatel oběti způsobením vážného negativního zásahu do její majetkové, osobní či rodinné sféry. Za bezbrannost ve smyslu ustanovení § 185 trestního zákoníku se pokládá takový stav oběti, ve kterém vzhledem k okolnostem není schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, případně ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání. Judikatura i soudní praxe chápou bezbrannost jako bezbrannost absolutní (o kterou jde tehdy, pokud se oběť nachází v situaci, kterou sama nevnímá, tedy si v důsledku kupříkladu bezvědomí, umělého či hlubokého spánku anebo silného oblouznění alkoholem či jinou psychoaktivní látkou neuvědomuje, co se s ní děje, a proto nedokáže hodnotit situaci, v níž se nachází a kterou nevnímá, a nemůže tedy ovlivnit jednání pachatele), bezbrannost fyzickou (jde o situaci, kdy oběť vnímá situaci, ve které se nachází a chápe význam jednání, jehož se vůči ní pachatel dopouští, nemá však objektivně možnost se účinně bránit, ač by tak učinit chtěla, a to proto, že je kupříkladu spoutaná, ochrnutá, upoutaná na vozík či lůžko anebo přestárlá) a bezbrannost psychickou (jíž se rozumí situace, kdy duševní a rozumové schopnosti oběti nejsou na takové úrovni nebo takového stavu, aby si ve své mysli dokázala situaci, v níž se nachází, dostatečně přiléhavě ze všech souvislostí vyhodnotit a přiměřeně, logicky a účinně na ni reagovat). Není přitom podstatné, vyplývá-li bezbrannost z tělesného či psychického stavu oběti, anebo zda nastala přičiněním jiné osoby. Uvedené okolnosti tvořící znaky objektivní stránky trestného činu znásilnění v základní skutkové podstatě podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku musejí být zahrnuty úmyslným zaviněním, jak je zřejmé z ustanovení § 13 odst. 2 trestního zákoníku.

‍

Okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby u uvedeného trestného činu je ve smyslu § 185 odst. 3 písm. a) trestního zákoníku jeho spáchání na dítěti mladším patnácti let. Tato okolnost tvořící znaky kvalifikované skutkové podstaty může být zahrnuta i jen nedbalostním zaviněním, jak je zřejmé z ustanovení § 17 písm. b) trestního zákoníku.

‍

V nyní posuzovaném případě obžalovaný XXX se záměrem uspokojit svůj sexuální pud opakovaně osahával nezletilou XX, která bylo v dané době pouhých jedenáct let (tedy šlo o dítě mladší patnácti let), na prsou a přirození, tedy na ní vykonal pohlavní styk. Jmenovaná nezletilá se přitom zjevně nacházela v takovém stadiu podnapilosti, že nebyla schopna popsané jednání obžalovaného náležitě vnímat, vyhodnotit je a reagovat na ně, z pohledu ustanovení § 185 trestního zákoníku tak byla ve stavu bezbrannosti. Z uvedeného vyplývá, že obžalovaný zneužil bezbrannosti jiného k pohlavnímu styku a takový čin spáchal na dítěti mladším patnácti let.

‍

Obžalovaný i přes svou nízkou inteligenci si musel stav bezbrannosti nezletilé uvědomovat jako možný (a to se zřetelem na zcela zjevné příznaky výrazné podnapilosti nezletilé a s tím související způsob, jak se chovala a projevovala), tedy věděl, že může porušit její právo na svobodné rozhodování o jejím pohlavním životě. Nepočítal přitom s žádnou reálnou skutečností, která by uvedenému trestněprávnímu následku měla zabránit, tedy s takovým následkem byl minimálně srozuměn. Jeho jednání záležející ve zneužití bezbrannosti nezletilé k pohlavnímu styku tak bylo zahrnuto opět nejméně nepřímým úmyslem ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku. Obžalovaný alespoň rámcově znal skutečný věk nezletilé, z čehož plyne, že jeho úmyslné zavinění se vztahuje i ke kvalifikační okolnosti uvedené v § 185 odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, čili ke skutečnosti, že nezletilá byla osobou mladší patnácti let (lze jen připomenout, že k jeho odpovědnosti za tuto kvalifikační okolnost by postačovala pouhá nevědomá nedbalost, jak dokládá znění již zmíněného ustanovení § 17 písm. b) trestního zákoníku).

‍

Je tak zřejmé, že jednání obžalovaného popsané v bodě 2 skutkové věty výroku o vině tohoto rozsudku po objektivní i subjektivní stránce nese všechny znaky zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku.

‍

Jak soud vysvětlil již v jedné z dřívějších pasáží odůvodnění rozsudku (konkrétně v jeho bodě 41), ve věci nelze pokládat za zcela spolehlivě prokázané, že obžalovaný by v rámci stíhaného jednání nezletilé zasouval prst do vagíny, tedy že by jím uskutečněný pohlavní styk vůči nezletilé měl povahu pohlavního styku spáchaného způsobem srovnatelným se souloží. Z tohoto důvodu oproti obžalobě nedovodil na straně obžalovaného okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku (tato okolnost záleží právě v tom, že pachatel pohlavní styk vykoná souloží anebo způsobem srovnatelným se souloží).

‍

Ze závěrů výše již rozebraného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie a odvětví klinická psychologie, je zřejmé, že obžalovaný je za projednávaný skutek odpovědný i z pohledu příčetnosti (§ 26 trestního zákoníku).

‍

Poněvadž soud uznal obžalovaného vinným stíhanými trestněprávními skutky, ukládal mu návazně za tyto skutky trest.

‍

Obžalovaný svým jednáním naplnil znaky dvou trestných činů, proto mu byl trest ukládán ve smyslu § 43 odst. 1 trestního zákoníku jako úhrnný podle trestní sazby obsažené v ustanovení o nejpřísněji trestném činu. Jím je zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, u něhož trestní sazba činí pět až dvanáct let odnětí svobody.

‍

V souvislosti s právě uvedenou trestní sazbou je třeba poznamenat, že trestní zákoník v určitých případech umožňuje trest odnětí svobody uložit pod dolní hranici trestní sazby uvedené v jeho zvláštní části. Mimo jiné je tomu tak tehdy, má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody stanovené trestním zákoníkem bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze nápravy pachatele dosáhnout i trestem kratšího trvání (§ 58 odst. 1 trestního zákoníku). Jak plyne ze souvisejícího ustanovení § 58 odst. 3 trestního zákoníku, při uvedeném snížení trestu nelze trest uložit pod jeden rok, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň pět let.

‍

K osobě obžalovaného soud z jeho výpovědi, opisu rejstříku trestů, přílohového trestního spisu, zprávy z místa bydliště a sdělení jeho zaměstnavatele zjistil následující skutečnosti. Před spácháním nyní projednávaného činu se obžalovaný dostal jedenkrát do střetu s trestním zákoníkem, a to spácháním přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným ve věci Okresního soudu v XX Uvedené odsouzení je však ze zákona zahlazeno (osvědčením ve zkušební době podmíněného odsouzení), nelze je proto pokládat za přitěžující okolnost. Městským úřadem v XX byl obžalovaný v roce 2018 postižen za přestupek proti majetku podle § 8 písm. a) bod 1 zákona č. 251/2016 Sb. Od počátku května 2018 je zaměstnán u XXXX, svým zaměstnavatelem je hodnocen velmi pozitivně, pracovní poměr trvá i přes vazební zajištění obžalovaného. Za dobu pobytu ve vazbě je Vězeňskou službou ČR rovněž hodnocen kladně. Do budoucna již nebude žít sám v pronajatém bytě, nýbrž ve společné domácnosti se svými rodiči, z nichž jeden (matka) je jeho opatrovníkem coby osoby omezené ve svéprávnosti.

‍

Při úvaze o druhu a výši trestu soud vycházel z hledisek pro posuzování této otázky rozhodných, jež jsou zakotvena zejména v ustanoveních § 38 odst. 1, § 39, § 41 a § 42 trestního zákoníku. Bral tedy v potaz povahu a závažnost projednávaných skutků, osobu obžalovaného i jeho poměry, jeho postoj ke spáchaným činům, jakož i okolnosti polehčující a přitěžující.

‍

Obžalovanému přitěžovalo, že stíhanými skutky naplnil znaky dvou trestných činů (§ 42 písm. n) trestního zákoníku). Z polehčujících okolností lze obžalovanému ve smyslu § 41 písm. l) trestního zákoníku přiznat, byť jen v omezené míře, jeho částečné doznání, neboť u skutku pod bodem 1 výroku rozsudku se postupně doznal prakticky ke všem rozhodným skutkovým okolnostem, k jednání popsanému v bodě 2 výrokové části rozsudku se plně doznal v přípravném řízení, a třebaže u hlavního líčení k němu zaujal převážně popěrné stanovisko, jeho plné doznání z přípravného řízení zůstalo zásadním usvědčujícím důkazem (současně ovšem uvedená změna stanoviska obžalovaného znamenala podstatné snížení významu polehčující okolnosti uvedené v § 41 písm. l) trestního zákoníku). Ve věci jsou pak dány i další skutečnosti, jež snižují závažnost trestněprávního jednání obžalovaného a hovoří v jeho prospěch. Předně jde o okolnost, že u závažnějšího ze stíhaných skutků (pod bodem 2 výroku rozsudku), který naplnil znaky zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, měl pohlavní styk obžalovaného s nezletilou podobu pouhého osahávání na intimních místech, šlo tedy o méně vážnou formu zásahu do intimní sféry nezletilé. S tím souvisí i okolnost, že počínání obžalovaného na nezletilé nezanechalo žádné fyzické ani psychické následky. U skutku pod bodem 1 výrokové části rozsudku je zase třeba vzít v potaz, že obžalovaný nezletilým opatřil a poskytl alkoholického nápoje na jejich vlastní žádost a za jejich finanční prostředky, nezletilí návazně dané nápoje konzumovali z vlastní vůle, aniž by je k tomu obžalovaný jakkoli pobízel, i zde platí, že jednání obžalovaného se z dlouhodobějšího hlediska na zdraví nezletilých nijak nepodepsalo. Přehlédnout nelze také skutečnost, že obžalovaný má zajištěno stabilní rodinné prostředí u svých rodičů, ve kterém se do budoucna bude zdržovat (to plyne nejen z jeho výpovědi, ale také z vyjádření jeho matky a současně opatrovnice), taktéž i nadále trvá jeho pracovní poměr u zaměstnavatele, jímž je kladně hodnocen. Konečně je třeba vzít v potaz i psychickou poruchu obžalovaného (mentální retardaci), jež měla také určitý vliv na spáchání stíhaného jednání, a s ní související okolnost, že vedle samotného trestu byla obžalovanému stanovena i další trestněprávní sankce v podobě ochranného léčení.

‍

Při komplexním zvážení všech výše popsaných okolností soud zastává názor, že uložení trestu odnětí svobody i na samé spodní hranici zákonné trestní sazby uvedené v § 185 odst. 3 trestního zákoníku by bylo nepřiměřeně přísné a že nápravy obžalovaného lze dosáhnout i kratší výměrou trestu. Proto obžalovanému při použití moderačního ustanovení 58 odst. 1 trestního zákoníku uložil uvedený druh trestu pod spodní hranici dané trestní sazby, konkrétně ve výměře tří roků, kterou považuje za přiměřenou a odpovídající všem okolnostem projednávaného případu. Současně se soud domnívá, že ačkoliv jde o případ hraniční a bylo by možno uvažovat o stanovení trestu odnětí svobody již v nepodmíněné formě, je namístě obžalovanému poskytnout ještě možnost prokázat, že jeho nápravy může být dosaženo i bez přímé trestní represe. Z tohoto důvodu trest uložil jako podmíněný, ovšem – s ohledem na skutečnost, že obžalovaný v minulosti projevil určitou inklinaci k páchání protiprávních činů, včetně deliktu trestněprávního (jak bylo již zmíněno, dřívější odsouzení nelze ve věci hodnotit jako přitěžující okolnost, avšak je namístě je brát v potaz při hodnocení možností nápravy obžalovaného) - při stanovení zkušební doby výrazně blíže horní hranici zákonného rozpětí (to činí jeden rok až pět let), současném vyslovení dohledu (ten je žádoucí tím spíše, že obžalovaný je mentálně na úrovni dítěte) a stanovení přiměřené povinnosti zdržet se v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení konzumace alkoholických nápojů (neboť obžalovaný má s jejich konzumací zjevně již určité problémy, byť ještě nejde o stav závislosti, a také stíhaného jednání se dopustil ve stavu podnapilosti). Je na obžalovaném, aby vedením řádného života v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení, dodržováním uložené abstinence i povinností plynoucích z vysloveného dohledu (který stát bude vykonávat prostřednictvím své Probační a mediační služby) prokázal, že předpoklad soudu o možnosti jeho nápravy i bez přímé trestní represe je opodstatněný. Pokud obžalovaný řádný život nepovede, nebude abstinovat a v rámci vysloveného dohledu nebude náležitě spolupracovat s XYXX bude to mít za následek nařízení výkonu uloženého trestu odnětí svobody.

‍

Vedle uvedeného trestu soud obžalovanému v souladu s doporučením znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, uložil ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě. Pro tento postup totiž byly splněny zákonné podmínky zakotvené v ustanovení § 99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (neboť stíhaných činů se obžalovaný dopustil ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je z důvodu této poruchy potenciálně nebezpečný) a současně se jeví – se zřetelem na povahu stíhaného činu a charakter duševní poruchy obžalovaného, kterou je ochranné léčení podle znalce způsobilé určitým způsobem korigovat – i jako účelný.

‍

V rámci trestního řízení uplatnila řádně a včas (§ 43 odst. 3 trestního řádu) nárok na náhradu škody Česká průmyslová zdravotní pojišťovna. Po obžalovaném se domáhala náhrady nákladů ve výši 10.724 Kč, které vynaložila v souvislosti s krátkodobou hospitalizací a vyšetřeními nezletilé poškozené XXX v návaznosti na stíhané jednání (lze připomenout, že jmenovaná byla takto krátkodobě hospitalizována z důvodu její podnapilosti a potřeby provést gynekologické vyšetření) a které jsou specifikovány ve vyúčtování.

‍

Při posuzování uvedeného nároku soud vycházel z § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Podle tohoto ustanovení platí, že příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

‍

V posuzovaném případě výše označená zdravotní pojišťovna řádně doložila, že v důsledku stíhaných trestněprávních skutků obžalovaného vynaložila částku 10.724 Kč za odbornou lékařskou péči poskytnutou nezletilé poškozené. Ve smyslu § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. má tak vůči obžalovanému nárok na náhradu takto vynaložených nákladů. Proto jí soud danou částku podle § 228 odst. 1 trestního řádu přiznal.

‍

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Plzni. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v Praze. Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoli výroku, a to i v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci nebo zabrání části majetku. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je omezen ve svéprávnosti, může za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho opatrovník a jeho obhájce.

Ve prospěch mladistvého obžalovaného může i proti jeho vůli podat odvolání i orgán pověřený péčí o mládež, kterému lhůta k podání opravného prostředku běží samostatně.

Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.

Poškozený, kterému byl přiznán nárok na náhradu škody, může žádat, aby byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody. Žádost se podává u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň dne 13. 3. 2019

Mgr. Martin Kantor, v.r.

předseda senátu

‍

Všechny rozsudky