Pokus znásilnění, týrání osoby žijící ve společném obydlí

ČESKÁ REPUBLIKA 

R O Z S U D E K 

 ….31T 170/2012-18

J M É N E M  R E P U B L I K Y 

Okresní soud ve Zlíně rozhodl v hlavním líčení dne 4. června 2013 ve Zlíně v senátě  složeném z předsedy senátu Mgr. Dušana Beránka a přísedících Marie Jelínkové  a Ing. et Ing. Ondřeje Skoby t a k t o :  

I.  

obžalovaný 

XXXX XXXXXXX, 

nar. XXXXXX ve Zlíně, řidič ve společnosti XXXXXX, s.r.o.,  trvalého pobytu v XXXXX, okres Zlín, v současnosti bytem XXXXXX, okres Zlín,  

j e  v i n e n , ž e 

v XXXXXXX, okres Zlín, nejméně od prosince 2008 do 15. ledna 2012 v místě svého bydliště  v soukromí rodinného domu č. p. XXX, který obýval společně se svou tehdejší manželkou  a nezletilým synem, v mnoha případech bezdůvodně, převážně pod vlivem alkoholu, psychicky a fyzicky napadal svou tehdejší manželku XXXXXX, nar. XXXXXXX. Tu urážel a ponižoval hrubými a vulgárními slovními výrazy  jako např. „pičo, děvko, kurvo.“, dělal jí různé schválnosti, například rušil její spánek  rozsvěcováním světla v ložnici či záměrným hlukem v garáži pod ložnicí, v zimním období  zamykal kotelnu, čímž jí bránil ve vytápění domu, ničil její kosmetiku, procházel se v  zablácených botách po domě, několikrát v domě močil mimo toaletu, jednou dokonce do  dětské postýlky svého syna, který v ní spal. Ničil vybavení domácnosti a interiér domu včetně  osobních věcí poškozené. Poškozené po jejím návratu domů kontroloval spodní prádlo,  kontroloval její mobilní telefon, který jí opakovaně také ukryl. Fyzicky ji napadal, a to tak, že jí  dával facky, tahal ji za vlasy a kroutil ruce za záda, čímž jí dne 14. 11. 2009 zlomil II. záprstní  kost levé ruky. Jeho útoky proti bývalé manželce vyvrcholily dne 15. 1. 2012, kdy jí nejprve  večer v obličeji rozetřel namazaný krajíc chleba, poté ji chytil za vlasy, tloukl jí hlavou o zeď, přitom jí nadával do děvek a obviňoval ji, že se kurví. Poškozená ze strachu utekla do  obývacího pokoje, kde se nacházel jejich nezletilý syn XXX nar.  XXXXXXX v domnění, že v jeho přítomnosti svého jednání obžalovaný zanechá. On  se však zcela svlékl do naha a se slovy „ukaž mi, jak jsi to s nimi dělala, ať si s tebou taky  užiju", ji povalil na záda, sedl si na její hrudník, koleny se zapřel o její paže a pokusil se proti  její vůli vsunout svůj penis do jejích úst a požadoval, aby ho tímto způsobem uspokojila. To  se mu však nepodařilo, neboť se tomuto jednání poškozená aktivně bránila, kdy sebou  zmítala, kopala kolem sebe a nakonec ho do penisu i kousla, načež ji pustil. Vzápětí ji  však povalil na zem na záda a snažil se z ní strhnout tepláky, což se mu nepodařilo a  poškozená utekla,  

t e d y 

a) v úmyslu spáchat trestný čin se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu,  aby jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a tento čin spáchal jiným pohlavním stykem  provedeným způsobem srovnatelným se souloží, přičemž k dokonání trestného činu  nedošlo, 

b) týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a páchal takový čin po delší dobu,  t í m  s p á c h a l  

a) pokus zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku  a § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku,  

b) zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d)  trestního zákoníku, 

a  z a  t o  s e  o d s u z u j e  

podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku a § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému  trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.  

Podle § 84 trestního zákoníku a § 85 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu  podmíněně odkládá, zkušební doba se stanovuje na 5 (pět) let a nad obžalovaným se  stanovuje dohled.  

Podle § 85 odst. 2 trestního zákoníku a § 48 odst. 4 písm. e, h) trestního zákoníku se  obžalovanému ukládá přiměřené omezení spočívající v tom, že se zdrží návštěv  restauračních zařízení a požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek.  

Podle § 99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné  léčení protialkoholní v ambulantní formě.  

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obžalovaný povinen nahradit Všeobecné  zdravotní pojišťovně České republiky způsobenou škodu ve výši 679 Kč 50 h.  

II. 

Obžalovaný 

XXXX XXXXXXX, 

nar.XXXXX  ve Zlíně, řidič ve společnosti XXXXXXX, s.r.o.,  trvalého pobytu v XXXXXX, okres Zlín, v současnosti bytem XXXXXXX okres Zlín,  

se podle § 226 písm. b) trestního řádu  

zprošťuje obžaloby,  

pro skutek spočívající v tom, že v XXXXXX, okres Zlín, v místě svého trvalého bydliště  v přesně nezjištěné době dne 13. 1. 2012 si nezjištěným způsobem bez souhlasu oprávněné  uživatelky XXXXX opatřil nepřenosnou platební kartu zn. Visa Class České  spořitelny, a.s., č. XXXXXX s bezpečnostním PIN kódem na jméno XXXXXXX, a  s touto následně dne 14. 1. 2012 v čase 10.22 hodin provedl v bankomatu České spořitelny,  a.s., ve XXXXX na XXXXXX neoprávněný výběr částky ve výši 600  Kč, dále téhož dne v XXXXX na benzínové čerpací stanici společnosti Shell v čase 10.35  hodin provedl platbu u obchodníka ve výši 265 Kč 20 h,  

v němž je spatřován přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního  prostředku podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku, 

neboť 

tento skutek není trestným činem. 

Podle § 129 odst. 2 trestního řádu toto zjednodušené písemné vyhotovení rozsudku  neobsahuje odůvodnění skutkového stavu, výrok o vině a trestu, neboť obžalovaný se vzdal  práva odvolání dne 4. 6. 2013 a státní zástupce dne 5. 6. 2013. Obžalovaný si nepřál, aby  odvolání v jeho prospěch podaly jiné oprávněné osoby a obžalovaný i státní zástupce  netrvali na vyhotovení odůvodnění.  

Odůvodnění náhrady škody: 

Nárok na náhradu škody uplatnila Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky  ve výši 679 Kč 50 h. Jde o léčebné náklady poraněné poškozené XXXXXXX (cílené  vyšetření všeobecným chirurgem a výkon ústavní pohotovostní služby, dále rentgen krku,  krční páteře a lebky). Tyto náklady pojišťovna řádně vyčíslila. Její nárok je důvodný, opírá se  o § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, podle kterého  příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby  vůči pojištěnci. Náhrada je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. Odsouzený jednal  protiprávně, neboť porušil princip generální prevence (§ 415 občanského zákoníku), podle  něhož je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodě na zdraví, na majetku, na  přírodě a na životním prostředí. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku každý zodpovídá  za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.  

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů od jeho doručení  prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně ke Krajskému soudu v Brně,  pobočce ve Zlíně. 

Odvoláním může napadnout rozsudek státní zástupce pro nesprávnost  kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho  přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání  věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro  nesprávnost výroku o náhradě škody.  

Odvolání musí být odůvodněno tak, aby z něj bylo patrno, ve kterých  výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku  nebo řízení, které rozsudku předcházelo.  

Toto právo nepřísluší těm, kdož se ho po vyhlášení rozsudku výslovně  vzdali. 

 Okresní soud ve Zlíně, 

 dne 4. června 2013 

Mgr. Dušan Beránek, v.r. 

předseda senátu 

za správnost vyhotovení: 

XXXXXXXXXXXXXXXXX

Přečtěte si další

sp.zn.
4 T 5/2016
Pokus znásilnění cizím mužem s těžkým ublížením na zdraví

Číslo jednací: 4 T 5/2016 - 277



ČESKÁ REPUBLIKA 




ROZSUDEK 




JMÉNEM REPUBLIKY 




Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení konaném dne 20. 5. 2016 v Plzni v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Přemysla Špicara a přísedících Aleny Rážové a Mgr. Daniela Továrnického, t a k t o: 


obžalovaný 


xxxxxxxxxxx



nar. XXX, skladník, trvale bytem XXX, 


je vinen, že



dne 4. 10. 2015 v době kolem 05:20 hodin v Plzni, v prostoru křižovatky ulic Masarykova a V Homolkách přistoupil k poškozené xxxxxxxXXX, a v úmyslu se na ní sexuálně uspokojit jí s rozepnutým poklopcem a obnaženým penisem řekl, že se mu líbí a že by ji chtěl, a když ho xxxxxxxx odmítla, chytil ji za rukáv bundy, odtáhl ji za roh do ulice V Homolkách před výlohu obchodu, natlačil ji zády na výlohu, rozepnul jí pásek na kalhotách, až jí kalhoty spadly ke kolenům, následně ji začal osahávat přes oblečení na prsou a přestože se mu poškozená snažila bránit tím, že ho odstrkovala a křičela „pomoc“, po dobu několika minut se snažil stáhnout jí i punčocháče a spodní kalhotky, což se mu pro odpor poškozené nepovedlo, říkal jí při tom, že to vydrží a jaký by to s ním bylo krásný, že by mu to stačilo mezi půlky, a nabízel jí, že za styk zaplatí, dále xxxxxxx kousl do pravé tváře, čímž jí způsobil krvavé poranění, k uskutečnění pohlavního styku ale nedošlo, neboť ho od poškozené odtrhla náhodná kolemjdoucí, poté z místa utekl; v důsledku tohoto jednání se u poškozené xxxxxxxx posléze rozvinula posttraumatická stresová porucha s úzkostnými stavy, která se u ní projevuje pocity strachu, úzkostí, neustálými obavami o život a špatným spánkem a která ji na běžném životě omezovala od přesně nezjištěného dne nejméně po dobu 2 měsíců a trvá do současné doby, 


t e d y 


dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu spočívajícího v tom, že jiného násilím donutí k pohlavnímu styku, čin spáchá souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, a to v úmyslu trestný čin spáchat, k dokonání trestného činu nedošlo, přičemž takovým činem způsobil těžkou újmu na zdraví, 


čímž spáchal 


pokus zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku 


a za to se odsuzuje 


podle § 185 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 5 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání t ř í (3) roků. 


Podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá. 


Podle § 82 odst. 1 trestního zákoníku se zkušební doba stanoví v trvání pěti (5) roků za současného stanovení dohledu podle § 84 trestního zákoníku. 


Podle § 48 odst. 4 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá, aby se ve zkušební době podmíněného odsouzení zdržel požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek.





O d ů v o d n ě n í 



Dne 21. 3. 2016 byla ke zdejšímu krajskému soudu jako věcně a místně příslušnému podána obžaloba na xxxxxx pro pokus zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. V rámci konaného dokazování u hlavního líčení byl vyslechnut obžalovaný, svědkyně xxxxx, znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. R. Podle § 211 odst. 1 tr. ř. byly přečteny protokoly o výslechu svědků – poškozené xxxxx, xxxxxxxx., xxxxxxxxxx a xxxxxxxxx. Za souhlasu stran byl přečten znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie (týkající se osoby obžalovaného). Dále byly podle § 213 odst. 1, event. odst. 2) tr. ř. stranám předloženy k nahlédnutí, a nebo přečteny, další listinné důkazy. Návrhy na doplnění dokazování nebyly vzneseny.


Obž. xxxxxxxxx v přípravném řízení vypověděl, že podrobnosti si pro opilost nepamatuje. Vypověděl, že dne 3.10.2015 byl od 19:30 hod. v hospodách. Postupně vypil dvě malá piva, láhev portského 0,5 l s kamarádem, 3-4 piva 11°, další piva, panáky colu s rumem, 4-5 panáků tvrdého alkoholu. Už si ty události předtím nepamatuje, byl hodně opilý. Z toho incidentu si pamatuje, že obtěžoval nějakou ženu, že na ni sahal rukama a použil asi i nějakou sílu. Snad ji přirazil i na sklo nebo výlohu, potom si pamatuje, že ho někdo okřikl, pak se pamatuje na pocit jako „Co dělám?“ a odešel domů. Probudil se někdy po obědě nebo nějak tak. Když viděl to video na internetu, tak si ho vybavil a přišel se nahlásit na policii. Kam té paní sahal, si nepamatuje. V době incidentu měl na sobě džíny, mikinu, slabou bundu. Neví, proč to udělal, jako kdyby mu přeskočilo. Vůbec neví, jak se to mohlo stát, lituje toho.


U hlavního líčení mimo jiné vypověděl, že tenkrát byl Pilsnerfest a s kamarády popíjeli, tam byli zhruba do půlnoci a potom šli do klubu 21 a pak si to přestávám pamatovat, už ani nevím jak jsem se dostal zpět ke svému bydlišti. Když se doma probudil, tak si vybavil, že nejspíš měl ráno nějaký konflikt, ale vůbec si nevybavil co. Nepamatuje se na to, nedokáže si to vysvětlit, myslí si, že musel použít nějakou drogu nevědomě. Když se později viděl na kamerovém záznamu, šel se přihlásit na policii. Svého jednání lituje. 


Za souhlasu stran byl u hlavního líčení přečten znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie. Ze závěrů znalce k osobě obžalovaného plyne, že obžalovaný netrpí a ani v době činu netrpěl duševní chorobou. Sexuální deviace u něj nebyla zjištěna. Nenese ani znaky poruchy osobnosti. V době činu byl ve stavu středně těžké opilosti. Vzhledem k opilosti mohlo dojít k nepodstatnému snížení rozpoznávacích schopností až k podstatnému snížení schopností ovládacích. Do stavu středně těžké opilosti se ale přivedl sám, zcela dobrovolně znalý účinků alkoholu na sebe a své jednání. Závislost na alkoholu prokázána nebyla, o patickou opilost se nejednalo. Na inkriminovanou událost, byť útržkovitě, si pamatuje. Z hlediska medicínského není pobyt posuzovaného na svobodě zvýšeně nebezpečný, znalec nenavrhuje žádná léčebná opatření. 


Obžalovaný k závěrům znaleckého posudku neměl připomínky. 


Poškozená xxxxxxx vypověděla, že dne 4.10.2015 vystoupila v 05:19 hod. z autobusu na zastávce IV.poliklinika, šla na zastávku autobusu č. 30 směrem na Slovany, na zastávce nikdo nestál. U obchodu s květinami MILT se najednou zjevila postava mladíka. Koukal na ni, najednou šel směrem k ní. Předtím ležel na jednom z mramorových soklů u vchodu do květinářství. Jak šel k ní, tak si všimla, že má rozepnutý poklopec a přirození venku, myslí, že to přirození neměl úplně ztopořené. Přišel k ní a řekl, že by ji chtěl. Ona řekla, že zájem nemá, aby si našel mladší. On říkal, že se mu líbí. Pak začal boj. Chytil ji za rukáv bundy a odtáhl ji za roh ulice, ona se mu bránila. On ji chytil za rukáv bundy a odtáhl ji za roh do vedlejší ulice. Ona do něj strkala, odstrkovala ho od sebe a snažila se ho udeřit igelitkou. Odtáhl ji do ulice Na Homolkách za rukáv bundy. Snažila se mu bránit, ale měl větší sílu než ona. Za rohem ji pak opřel o výlohu obchodu, snažil se jí dostat do kalhot, ona se celou dobu bránila. Pak se mu podařilo rozepnout jí pásek na kalhotách, jí spadly kalhoty ke kotníkům. Měla na sobě ještě tlusté punčocháče a spodní kalhotky, ty punčocháče se mu už ale stáhnout nepodařilo, snažil se o to celých 15 minut, co se s ním prala. Snažil se ji osahávat na celém těle, přes oblečení jí sáhnul na prsa. Pořád při tom něco mumlal, ale nerozuměla mu. Držel ji přimáčknutou na výloze, ona dvakrát úplně nemohla dýchat. On jí řekl „To vydržíš“ a nepustil ji. Celou dobu křičela o pomoc, aby ji nechal být. On jí vykládal, jaký by to s ním bylo krásný. Říkal, že by mu to stačilo třeba mezi půlky a takové věci. Asi 5 minut před koncem jí kousl do pravé tváře, neví proč. Okolo šla její kamarádka xxxxx, ona zakřičela pomoc, xxxxxxxx hned přišla, strhla ho z ní. On potom nic neříkal, v klidu odešel ulicí V Homolkách směrem k sídlišti. Rozhodla se, že to oznámí až po práci. Myslí, že mu bylo okolo 20 let, byl snědší pleti, měl tmavé vlasy, nakrátko ostříhané. Cítila, že něco pil. Moc opilý jí ale nepřišel, protože se nepotácel, ani neměl setřelou řeč, když mluvil. Neví, zda u toho držel své přirození v ruce a dělal s ním pohyby. Nabízel jí, že jí za ten styk zaplatí. Šlo mu rozhodně o soulož. Kromě kousnutí na tváři měla zhmožděniny na obou palcích rukou, palce měla červené a nateklé, nemohla je vůbec ohnout, měla to od toho, jak se bránila. Byla z toho všeho hodně v šoku, od té doby vidí na ulici v každém chlapovi násilníka. Bojí se, občas nemůže spát, je hodně roztržitá. Dohodla se, že využije nabídku psychologické pomoci. Výpověď poškozené byla u hlavního líčení přečtena podle § 211 odst. 1 tr. ř. 


Obžalovaný k výpovědi svědkyně znovu uvedl, že toho lituje a připomínky k výpovědi neměl žádné. 


Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie na pošk.xxxxxxx, který byl rovněž vypracován v přípravném řízení, vyplývá, že poškozená byla znalkyní vyšetřena dne 3.12.2015 a byla u ní zjištěna posttraumatická stresová porucha, která se rozvinula jako následek prožitého traumatu při přepadení dne 4.10.2015. Porucha se u ní projevila potížemi psychickými i tělesnými. Jde o váhový úbytek, úzkostné stavy, strach z cestování a pohyb po ulici, znovuvybavování si traumatické události pravidelně v místě, kudy musí pravidelně cestovat, či provokované setkáním, pohledem muže připomínajícího mladíka, který ji napadl. Vyžaduje doprovod další dospělé osoby, při nemožnosti této jistoty má psychosomatické potíže centrované na zažívací trakt, nucení na stolici, svírání v oblasti břicha, bušení srdce, dušnost, vše s doprovodem úzkostí, strachem. Má zvýšenou nervozitu, poruchy koncentrace, zvýšené pocity hněvu, mrzutou náladu, ztrátu pozitivních emocí, tendenci silně se izolovat. Tyto příznaky významně snižují kvalitu života posuzované. K otázce trvalých následků je možno se vyjádřit až po dvou letech trvání či léčby. Znalkyně doporučuje, aby při soudním jednání nebyla poškozená vyslýchána v přítomnosti obžalovaného, hrozí zhoršení zdravotního stavu. 


Ke znaleckému posudku byl vyžádán dodatek, z posudku je zřejmé, že znalkyně poškozenou znovu vyšetřila dne 11.2.2016 a i v této době, po uplynutí dvou měsíců od předchozího vyšetření, poškozená nadále trpí posttraumatickou stresovou poruchou a pokračuje v jejím léčení antidepresivy. 


Znalkyně byla vyslechnuta u hlavního líčení, přičemž setrvala na svých závěrech. Nad rámec těchto závěrů uvedla, že poškozená za ty dva měsíce, co užívala větší dávku antidepresiv (a viděla jsem jí v té polovině února 2016), tak došlo výraznému zlepšení jejího stavu, zcela odezněly ty denní sny, ty děsivé vzpomínky na tu událost, ale přetrvávaly ty potíže vegetativní tělesné a ta symptomatika úzkostná a depresivní na testovém vyšetření vyšla pouze středně těžká, takže je prognosticky naděje na vyléčení. 


Obžalovaný neměl k závěrům znalce připomínky. 


Svědkyně xxxxxxx vypověděla, že šla na autobus v 05:48 hodin na zastávku IV. Poliklinika na Masarykově třídě. Přešla přes ulici směrem ke květinářství MILT, uslyšela volání „Pomoc! X.!“. Uviděla, že tam je paní xxxxx s nějakým mužem, paní xxxxxxxx byla opřená o zeď, držel ji tam přimáčknutou nějaký muž. Chytla toho muže za ramena a odtrhla ho od paní xxxxxxx, pak ho ještě zezadu bouchala pěstičkama do zad. Říkala mu: „Co si to dovolujete na moji kamarádku?!“ a že zavolá policii. On na to vůbec nic neřekl, byl úplně potichu, jen se otočil doleva a odešel tou krátkou ulicí směrem k bytovému domu. Paní xxxxxxx se potom už sama postavila, ona si tam stála na džínech, které měla úplně spadlé na zemi. Měla také ještě na sobě černé teplé punčocháče. Teprve v autobusu si všimla, že má na pravé tváři kousanec. 


K důkazu bylo provedeno přehrání záznamu z bezpečnostní kamery (z nedaleké prodejny tabáku – viz protokol o vydání věci sepsaný dne 5.10.2015 s xxxxxxxx). Vyhodnocením kamerového záznamu bylo zjištěno, že v čase 04:16 hod. hod. přichází ke stojící ženě muž, žena ho odstrkuje, muž ji přitom chytá za její igelitovou tašku, natlačí ji na prodejnu, poté po odstrkování ustupuje. Posléze k ní znovu přistupuje na zastávce trolejbusu, kam žena poodešla. V čase 04:17 muž vytlačil ženu mimo záběry kamery. Čas je dle obsluhy na kameře oproti reálnému času zpožděn o 1 hodinu a 7 minut. Jako pachatele poznali na videozáznamu obžalovaného svědci xxxxxx a xxxxxxxxx(viz výpovědi těchto svědků). 


Svědek xxxxxxxx. uvedl, že někdy v říjnu 2015 se díval na internetu na článek o pokusu znásilnění seniorky v Plzni na Doubravce. Prohlédl si připojené video z autobusové zastávky u polikliniky na Doubravce, byl tam nějaký mladík, který strkal do starší paní, bylo i vidět, že má přirození venku. Ihned poznal, že mladík na záznamu je xxxxxxx. Poznal ho podle obličeje. Hned potom zavolal na číslo 158, kde uvedl, o koho se na nahrávce jedná. 


Svědkyně xxxxxxx  uvedla, že její přítel xxxxxx jí pustil video, kde byl záznam, jak nějaký muž běhá na trolejbusové zastávce v Plzni na Doubravce, u polikliniky, s penisem venku a napadá tam nějakou starší paní. Podle pohybů, fyzických propozic a obličeje poznala, že ten muž na záznamu  je xxx. Přítel řekl, že si to také myslí. 


Svědek xxxxx vypověděl, že večer z 03.10.2015 na 04.10.2015 před půlnocí se na Pilsner Festu potkal s xxxxx, pak byli v klubu 21 v Plzni, odtud odcházeli okolo 5 hodiny ráno. Na Pilsner Festu spolu měli každý jedno velké pivo, pak v 21 pili asi stejně, mohl tedy vypít asi také tak pět panáků rumu, nějaké pivo. xxxxx byl také dost opilý. Nepřišlo mu, že by během toho večera byl xxxxx. úplně mimo, neměli problém se domluvit. Šli potom každý na jinou zastávku; kam jel xxxxxxxx, to neví. 


Obžalovaný k výpovědím svědků neměl připomínky. 


Z lékařské zprávy ze dne 5.10.2015 je zřejmé, že na pravé tváři měla poškozená otisk po kousnutí, bez zarudnutí a výraznějšího otoku. Z následně opatřeného odborného vyjádření vyplývá, že zranění na pravé tváři mohlo vzniknout kousnutím do tváře, tímto zraněním nebyla poškozená omezena na běžném způsobu života. 


Z protokolu o ohledání místa činu ze dne 4.10.2015 plyne, že byla zajištěna pachová stopa z mramorové desky u domu na křižovatce ulic Masarykova a V Homolkách, kde měl pachatel ležet. Z poranění poškozené na pravé tváři byl vzat biologický stěr. Poranění poškozené na tváři je patrné i na pořízené fotodokumentaci. Zajištěné stopy byly podrobeny expertizám. Odborným vyjádřením z metody pachové identifikace byla prokázána shoda mezi pachovou stopou z místa činu (resp. z mramorové desky poblíž místa činu) a pachovým vzorkem xxxxxxxxx Ze znaleckého posudku z genetiky vyplývá, že z biologické stopy z místa činu byl stanoven úplný smíšený DNA profil, majoritní složka se shoduje s DNA profilem xxxxxxxxx, v minoritní složce nelze vyloučit přítomnost DNA profilu z bukálního stěru obžalovaného xxxxxxxx. 


Právní kvalifikace 


Zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 tr. zákoníku se dopustí ten, 


(1) Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, 


(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 


a) souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, 


(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, 


c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví. 


Obžalovaný je z trestné činnosti usvědčován především výpovědí poškozené, částečně výpověďmi svědků xxxxxxxxxxxxxx, a v neposlední řadě i svým doznáním. Věrohodnost výpovědí svědků, kterou obžalovaný nezpochybnil, je pak podpořena rovněž záznamem z bezpečnostní kamery. Obžalovaný na svoji obhajobu neuvedl nic, co by jej mohlo zbavit trestní odpovědnosti. Dle závěrů znalce z odvětví psychiatrie a sexuologie je obžalovaný plně zodpovědný za své jednání, i když jeho ovládací schopnosti byly podstatně snížené v důsledku požitého alkoholu. Znalec ale upozorňuje, že obžalovaný se do stavu středně těžké opilosti přivedl dobrovolně a sám, znalý účinků alkoholu na sebe a své jednání. Pokud jde o výpověď obžalovaného u hlavního líčení, že mu snad mohl někdo hodit do pití nějakou drogu, tomuto tvrzení soud neuvěřil, neboť obžalovaným o svém podezření dříve vůbec nehovořil a jak plyne např. z výpovědi svědka xxxx, který kritického dne byl ve společnosti obžalovaného, a společně odcházeli domu, nepřišlo mu, že by xxxxx(obžalovaný) byl úplně mimo, neměli problém se domluvit. I poškozená vypověděla, že jí ten muž moc opilý nepřišel, protože se nepotácel, ani neměl setřelou řeč, když mluvil. Také svědkyně xxxxxx vypověděla, že obžalovaný když odcházel od nich, šel klidným krokem. 


Jednání obž. xxxxxxx bylo kvalifikováno jako pokus zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, neboť obžalovaný použil proti poškozené násilí, když ji proti její vůli silou odtáhl, držel a tlačil na zeď, přičemž toto násilí zjevně směřovalo k překonání odporu poškozené za účelem vykonání pohlavního styku s ní. To je zřejmé z toho, že jí stáhl kalhoty, osahával na prsou, měl obnažený pohlavní úd, poškozené říkal, že se mu líbí a nabízel jí (zjevně za možný pohlavní styk) peníze. Tento pohlavní styk měl mít formu soulože či minimálně srovnatelného styku se souloží, neboť obžalovaný poškozené sundal kalhoty a snažil se jí svléci prádlo, které měla pod kalhotami a které jí zakrývalo přirození, a během jednání řekl, že by mu to stačilo i mezi půlky, což by bylo jednáním srovnatelným se souloží. Toto jednání zůstalo nedokonané ve fázi pokusu, neboť obžalovaný byl vyrušen další osobou a musel jednání zanechat. 


Bylo prokázáno (znaleckým posudkem z odvětví psychiatrie), že obžalovaný svým jednáním způsobil u poškozené vznik posttraumatické stresové poruchy, tedy těžké újmy na zdraví, čímž došlo k naplnění kvalifikačního znaku uvedeného v § 185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Tato duševní porucha zásadním způsobem snižovala po dobu nejméně 2 měsíců kvalitu jejího života, neboť byla spojena s tím, že se jí neustále vracely vzpomínky na událost, prožívala pocity strachu, úzkosti, měla i tělesné potíže. Jde tedy o takovou poruchu, na kterou je nutno považovat za těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Ve vztahu k tomuto těžšímu následku je možno dovodit zavinění obžalovaného minimálně ve formě nevědomé nedbalosti, neboť obžalovanému muselo být zřejmé, že jeho násilné jednání vzbudí v poškozené strach a že pro ni bude velmi traumatizující, takže měl počítat s tím, že může zanechat závažné následky na její psychice. 


Z uvedených důvodů byl uznán vinným ve smyslu podané obžaloby. 


K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že nebyl v místě bydliště projednáván pro přestupek. Zaměstnavatel, společnost XXX, ho jako zaměstnance hodnotí pozitivně. Dosud nebyl soudně potrestán. 


Obžalovanému polehčovalo, že dosud vedl řádný život, nebyl soudně potrestán a k jednání se v podstatě doznal, čímž napomohl při objasňování své trestné činnosti. Přitěžující okolnosti soud nezjistil, i když v této souvislosti soud nemohl přehlédnout věk poškozené. 


Pokud jde o ukládaný trest odnětí svobody, zde soud pečlivě zvažoval, zda uložit příslušný trest odnětí svobody v rámci zákonného rozpětí § 185 odst. 3) tr. zákoníku, tedy od 5 do 12 roků, nebo zda jsou zde dány zákonné podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku. 


Státní zástupce ve své závěrečné řeči v podstatě navrhl různé alternativy. Poukázal jako na přitěžující okolnost věk poškozené, na polehčující okolnost doznání, že se sám oznámil na policii, dosud vedeného řádného života a soudní beztrestnost. Navrhl uložení trestu odnětí svobody při spodní hranici zákonné trestní sazby, případně, aby s ohledem na fázi dokonání činu byl výsledný trest snížen za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku, ne však na méně než tři roky se zařazením k výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dozorem. Navrhl rovněž i možnost podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Obhájce obžalovaného navrhl uložení trestu odnětí svobody pod spodní hranicí zákonné trestní sazby, jako trestu podmíněného s přihlédnutím k jeho postoji k projednávané věci a projevené lítosti. 


Po zvážení všech zákonných hledisek rozhodných pro účel trestu a výměru trestu, s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, osobně obžalovaného, k tomu, že se k jednání v podstatě doznal a své protiprávní jednání oznámil orgánům policie, čímž nepochybně napomohl při objasňování své trestné činnosti. V neposlední řadě přihlédl i k tomu, že podle znalkyně z odvětví psychiatrie došlo u poškozené k výraznému zlepšení jejího stavu. Soud tak dospěl k závěru, že je možné snížit ukládaný trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, a to v trvání 3 roků. 


V podstatě ze stejných důvodů bylo rozhodnuto, že uložený trest je trestem podmíněným, přičemž zkušební doba byla stanovena v nejvyšší možné výměře, a to v trvání 5 roků. Soud zároveň k zajištění bezproblémového chodu této zkušební doby a k tomu, aby se obžalovaný vyvaroval případného dalšího protiprávního jednání, stanovil u obžalovaného dohled probačního úředníka a dále i omezení v tom směru, aby se ve zkušební době podmíněného odsouzení zdržel požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek. 



P o u č e n í : 


Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Plzni. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v Praze. Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to i v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Všechny shoda uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházející rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvolání napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům je omezena, může za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce. 


Ve prospěch mladistvého obžalovaného může i proti jeho vůli podat odvolání i orgán pověření péčí o mládež, kterému lhůta k podání opravného prostředku běží samostatně. 


Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 


Poškozený, kterému byl přiznán nárok na náhradu škody, může žádat, aby byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody. Žádost se podává u Krajského soudu v Plzni. 



V Plzni dne 20.5.2016 




JUDr. Přemysl Špicar 

předseda senátu, v.r. 


Za správnost vyhotovení: 

Jana Zemenová



sp.zn.
1 T 81/2015
Odškodnění 30 000 Kč
Znásilnění přítelem s těžkými následky

Spisová značka: 1 T 81/2015 - 





ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY




Obvodní soud pro Prahu 9, rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Alexandra Rudého a přísedících Kateřiny Spurné a ing. Karla Poukara, v hlavním líčení konaném dne     9. 12.  2015,


t a k t o :


Obžalovaný


xxxxxxx ,


nar. XXXX v Doněcké oblasti, Ukrajina, občan Ukrajiny, v ČR trvale bytem xxxxxxxx.,


j e    v i n e n ,  ž e



v přesněji nezjištěné době od 04.00 hodin do 05.00 hodin dne 14. 3. 2015, v Xxxxxx, v pokoji, nacházejícím se ve druhém podlaží rodinného domu, užívaném obviněným xxxxxx., kam dobrovolně poškozená 2. vešla a posadila se na postel,  a to poté, co před tím společně s obviněným a s xxxxxxx ve společenské místnosti rodinného domu, nacházející se v prvém podlaží, sledovala televizi, kdy poškozená při sledování televize zároveň i popíjela alkohol, využil obviněný své fyzické převahy nad poškozenou a proti  vůli poškozené   na ni lehl, zvedl jí sukni, z jedné nohy jí stáhl  legíny a zároveň jí stáhl i spodní kalhotky, kdy přestože jej poškozená opakovaně vyzývala,  aby zanechal dalšího jednání, aby to nedělal,  uklidnil se a vzpamatoval se, obviněný ve svém jednání vůči poškozené dále pokračoval, přičemž jí vyhrnul halenku směrem nahoru, hladil poškozenou rukama na hrudi  a líbal na prsou, při tom na poškozené ležel, kdy jí jednou rukou  držel obě   ruce za hlavou a druhou rukou jí osahával po celém těle, čemuž se poškozená snažila bránit, nicméně obviněný jí silou   roztáhl nohy od sebe a do pochvy jí strčil prsty, a to přestože  poškozená neustále obviněnému   opakovala,  aby svého jednání zanechal,  a tímto jednáním  způsobil obviněný xxxxx  poškozené  xxxxxx zranění v podobě krevního výronu na pravé polovině krku, krevní výrony na pravé horní polovině hrudníku včetně přilehlé části pravého prsu, krevní výrony na levé polovině hrudníku nad horním kvadrantem levého prsu zevně, krevní výrony na přední a vnitřní ploše pravého stehna ve větším rozsahu, nepravidelné krevní výrony na vnitřní ploše střední třetiny levého stehna a  krevní výron nad dolním úhlem pravé lopatky krajiny zad a dále zhmoždění v oblasti vchodu poševního, kdy tato poranění nedosahují intenzity ublížení na zdraví a ze soudně lékařského hlediska lze předmětná povrchní poranění hodnotit jako uškození na těle, 


t e d y:   jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal jiným pohlavním stykem  

               provedeným způsobem srovnatelným se souloží.  


č í m ž    s p á c h a l 


zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a)  tr. zákoníku,


z a     t o   s e   o d s u z u j e


podle §  185  odst. 2 tr. zákoníku  k trestu odnětí svobody v trvání  2 roků.


Podle §  81  odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na  zkušební dobu v trvání 3 roků.


Podle §  228  odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen zaplatit poškozené   xxxxxx nar. XXXX, náhradu nemajetkové újmy  v částce  30.000,- Kč 


Podle §  229 odst. 2  tr. řádu se poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. 


O d ů v o d n ě n í  


Důkazy provedenými v hlavním líčení byl zjištěn tento skutkový děj.


V průběhu  večera a noci z 13. 3.  2015 na 14. 3.  2015 byla poškozená xxxxxxxxxxx ve společnosti obžalovaného xxxxxxxxxxxx a xxxxxxxxxxxxxx a zpočátku i dalších jejich přátel, přičemž společně navštívili několik restauračních zařízení. Vyjma obžalovaného, který v průběhu noci řídil svůj automobil, všichni, včetně poškozené, pili i alkoholické nápoje.  V časných ranních hodinách odjela poškozená společně se svědkem xxxxxxxxx a obžalovaným do jeho bydliště v xxxxxxxxxxxx.  Všichni tři mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní se zdržovali v místnosti v přízemí domu, přičemž v oddělené části domu byla  matka  obžalovaného xxxxxxxxxxxx, která však do styku s výše zmíněnými osobami nepřišla, pouze  viděla, že   do domu společně s jejím synem a jeho přítelem vešla i nějaká žena, o níž se domnívala, že je to tehdejší přítelkyně obžalovaného.  Místnost v dolní části domu opustila v jednu chvíli poškozená, když odešla do prvního poschodí, kde, jak jí bylo sděleno obžalovaným, je toaleta, kterou použila. Záhy po jejím odchodu odešel do prvního poschodí i obžalovaný, který  poté, co  poškozená opustila toaletu a prohlížela si  pokoj jeho sestry, přičemž si sedla na postel, využil své fyzické převahy, lehl si na poškozenou, zvedl ji sukni, stáhl spodní prádlo a přesto, že poškozená se jeho jednání bránila a opakovaně ho vyzývala, aby svého jednání zanechal, obnažil ji v horní části těla, kde ji osahával a líbal, zejména  na prsou. Poté, když stále na poškozené ležel, držel jí obě ruce za hlavou  svou jednou rukou a druhou jí osahával i v dolní části těla, posléze jí roztáhl nohy a do pochvy ji strčil prsty, kterými pohyboval. Protože se poškozená jeho jednání stále bránila, po chvíli jej zanechal a odnesl  ji do místnosti v přízemí domu, kde v té době byl  svědek  xxxxxxxxxxxxx. Jednáním obžalovaného poškozená utrpěla zranění v podobě krevního výronu na pravé polovině krku, krevní výrony na pravé horní polovině hrudníku, včetně části pravého prsu, krevní výrony na levé polovině hrudníku a levém prsu, krevní výrony na přední vnitřní ploše pravého stehna ve větším rozsahu, nepravidelné krevní výrony na vnitřní ploše střední třetiny levého stehna a krevní výron nad dolním úhlem pravé lopatky a dále zhmoždění v oblasti vchodu poševního, přičemž  tato zranění nedosáhla intenzity ublížení na zdraví a lze je  ze soudně lékařského hlediska  hodnotit jako  uškození na těle.  Okolo 05.00 hod.  po incidentu poškozená žádala obžalovaného, aby jí odvezl domů, což tento odmítal, proto poškozená rozčílená opustila dům, přičemž po chvíli ji následoval svědek xxxxxxxxxxxx, který ji upozornil, že jde na opačnou stranu než jít měla, aby mohla odjet městskou hromadnou dopravou směrem  do míst, odkud by dále mohla odjet do svého bydliště.  Poškozená po určité době nastoupila do autobusu městské hromadné dopravy, avšak mezi tím telefonicky žádala své přátele, aby pro ni přijeli a pomohli ji dostat se domů.  Domů ji pak  v ranních hodinách odvezl svědek xxxxxxxxxx společně s její přítelkyní xxxxxxxxxxxxx. Po návratu domů zjistila poškozená, že má stopu od krve na svých spodních kalhotkách  a že má tělo pokryto  mnohočetnými zhmožděninami a modřinami. Tomuto zjištění byla přítomna svědkyně xxxxxxxxxxxxx a společně pořídili fotografie těla poškozené, na kterých byla poranění poškozené zachycena. Ve večerních hodinách  14. 3.  2015 poté, co  poškozená hovořila telefonicky, v případě některých i osobně, se svými přáteli, se rozhodla ve společnosti xxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxxxx, a muže jménem xxxx navštívit příslušné oddělení Policie ČR a znásilnění oznámit. Svědek  xxxxxxxx pak pomáhal policistům zadokumentovat prvotní úkony, zejména místo, kde  ke znásilnění poškozené došlo. 


Obžalovaný xxxxxxxx jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení  opakovaně popřel, že by se  vůči poškozené dopustil jakéhokoli násilného jednání. Připustil, že v noci  z 13. na 14. 3.  2015 se pohyboval ve společnosti  poškozené a společně s ní a svědkem xxxxxxxxxxxx odjeli  v časných ranních hodinách okolo 04:00 hod. do jeho bydliště v xxxxxxxxxx. Uvedl dále,  že všichni tři společně v domě strávili  asi hodinu, přičemž  se dívali na televizi a poškozená se svědkem  popíjeli alkohol.  Poškozená v jednu chvíli chtěla použít toaletu, ptala se ho, kde je toaleta v domě umístěna, on jí sdělil, že je možno navštívil toaletu v přízemí domu, kde se  všichni pohybovali, ale když se poškozená dožadovala vzdálenější toalety, řekl jí, že je možno použít i toaletu v prvním poschodí a tuto jí ukázal. Vrátil se pak opět do přízemní místnosti. Po chvíli se rozhodl, že se půjde do prvního poschodí převléknout a tam se setkal s poškozenou, která si prohlížela pokoj, který obývá jeho sestra.  Prohlížela si zařízení pokoje, které se jí líbilo, přičemž hovořila něco v tom smyslu, že by chtěla takový pokojíček a že by tam chtěla zůstat.  On jí však řekl, že sestra nemá ráda, když je někdo v jejím pokoji a vyzval ji, aby společně odešli do spodní části domu. Protože poškozená nechtěla opustit horní pokoj, uchopil ji, položil si ji na rameno a odnesl ji dolů. Ona se domu nebránila, ale různě ho lechtala  a říkala něco v tom smyslu, aby se spolu vrátili do pokojíčku. V tomto pokojíčku  strávili společně celkem asi 5 až 7 minut, aniž by mezi nimi došlo k jakémukoli tělesnému kontaktu.  Po návratu do přízemní místnosti si opět sedli k televizi a on posléze usnul.  Poškozená se ho snažila vzbudit a žádala jej, aby jí odvezl domů. Bylo to v době, kdy již bylo světlo. On jí sdělil, že  auto patří rodičům a že  v ranních hodinách už je nemůže používat. Byl velmi ospalý a nemohl ani vstát. Předpokládal, že po odmítnutí odvézt poškozenou, tato použije  k jízdě domů městskou hromadnou dopravu, tedy autobus a později metro. Pak usnul a vzbudil se až v odpoledních hodinách téhož dne.  O tom, že  má mít nějaký problém se dozvěděl až po svém probuzení od svědka xxxxxxxxxxxx, volal poškozenou, tato s ním však odmítla mluvit.  Pokud jí poslal omluvu SMS zprávou, omlouval se pouze za to, že ji neodvezl a snažil se zjistit, co proti němu poškozená má. Veškerá další komunikace, o kterou se s poškozenou snažil prostřednictvím mobilního telefonu a SMS zpráv, pak se týkala pouze jeho snahy zjistit, co proti němu poškozená má a omluvit se za to, že ji ráno po probdělé noci neodvezl domů. Jakýkoli tělesný kontakt mezi ním a poškozenou, který by směřoval do jejich intimních míst, opakovaně popřel. 


Obhajoba obžalovaného tak, jak byla popsána, je vyvrácena a obžalovaný je  usvědčován opakovanou svědeckou výpovědí  poškozené xxxxxxxxxxxxxx, ve spojení se závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, přičemž  těmto důkazům svědčí i převážná většina svědeckých výpovědí osob, které byly slyšeny jak v řízení před podáním obžaloby, tak i v hlavním líčení před soudem.  Věrohodnosti svědeckých výpovědí poškozené svědčí konečně i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, který byl k osobě poškozené zpracován v řízení před podáním obžaloby a za splnění zákonných podmínek přečten u hlavního líčení před soudem. 


Poškozená xxxxxxxxxxx podrobně vypověděla o incidentu, ke kterému došlo mezi ní a obžalovaným v časných ranních hodinách 14. 3.  2015 v pokoji v 1. patře domu rodiny obžalovaného xxxxxxx, uvedla, že až do její návštěvy toalety v 1. patře domu nedošlo mezi ní a   obžalovaným k žádnému incidentu, ale ani  k žádným intimním projevům. Celou noc trávila ve společnosti  obžalovaného, ale  i svědka xxxxxxxxxx a zpočátku i dalších rusky hovořících přátel, přičemž všichni byli v kamarádském vztahu.  Připustila, že v průběhu noci pila nějaký alkohol, avšak v žádném případě se nepřivedla do podnapilého stavu.  Podle jejího názoru v podnapilém stavu nebyl ani nikdo další. Přijala pozvání  obžalovaného xxxxxxxxx do domu v xxxxxxxxxx s tím, že stráví ještě další čas v kamarádském prostředí, přičemž předpokládala, že ji posléze  obžalovaný, který je do domu dovezl svým autem, tímto autem odveze i do jejího bydliště.  Toaletu v 1. poschodí navštívila proto, že její umístění lépe vyhovovalo než umístění toalety v přízemí domu, hned vedle místnosti, kde se zdržovali společně s obžalovaným svědkem xxxxxxxxxx. Nic netušíc, opustila toaletu a když si prohlížela s ní sousedící pokojík, přistoupil k ní  obžalovaný, s nímž posléze seděla i na posteli. Obžalovaný pak  si na ni lehl, počal ji osahávat po celém těle, přičemž tomuto jeho jednání se aktivně bránila a žádala obžalovaného, aby jej zanechal. Obžalovaný však  její žádosti neakceptoval, silou jí uvedl do stavu, kdy ležela na posteli, obžalovaný ji jednou rukou uchopil za její ruce, které silou držel nad její hlavou, svlékl ji, a to jak  v horní části těla, tak potom  i v její dolní části, osahával ji na intimních místech a jeho jednání vyvrcholilo tím, že své prsty zasunul do pochvy. Tomuto jednání se již nebyla schopna bránit, avšak sám obžalovaný po nějaké chvíli jej zanechal. Co bylo důvodem změny jeho jednání, neví.  Po incidentu žádala obžalovaného velmi rozčíleně o to, aby jí odvezl domů, což  obžalovaný odmítl a zřejmě usnul. Svědek  xxxxxxx sice nebyl přítomen jednání obžalovaného vůči ní v horní místnosti domu, ale podle jejího názoru musel slyšet, že k něčemu mezi obžalovaným a jí došlo. V každém případě se tento svědek  po jejím návratu do místnosti, kde se zdržoval,  o tom od ní dozvěděl, věděl i o tom, že obžalovaný jí odmítá odvézt domů. Tomu odpovídá i jeho reakce poté, co poškozená opustila dům obžalovaného, kdy za ní vyšel ven a ukázal ji cestu k autobusu městské hromadné dopravy ve správném směru. Poškozená   pak podrobně popsala  i další průběh dne až do  rozhodnutí oznámit věc Policii ČR, k němuž došlo po její poradě s přáteli a jejímž důvodem byla i skutečnost, že jednáním obžalovaného utrpěla rozsáhlé pohmožděniny celého těla, včetně zhmoždění v oblasti poševního vchodu.  K těmto zraněním dále  poškozená uvedla, že ji vážněji a po delší dobu neomezovala v normálním způsobu života a  plně se zhojila. Utrpěla však jednáním obžalovaného psychickou a  morální újmu. Ke svému duševnímu stavu uvedla, že musela navštívit po znásilnění  psychologa, neboť cítila psychické problémy, tyto návštěvy byly opakované, jednalo se o tři až čtyři sezení s psychologem, léky však nebrala.  Tento stav se poté zlepšil, cítí se  normálně, pouze je  jí nepříjemné o věci hovořit.  V současné době se již  nikde neléčí.  


Soud  při hodnocení věrohodnosti výpovědi poškozené xxxxxxxxxxxxxxxx přihlížel i k závěrům znaleckého posudku, zpracovaném o jejím duševním stavu, z něhož vyplývá mimo jiné, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by mohly svědčit čemukoli, co by snižovalo věrohodnost poškozené. Znalec nezjistil, že by měla poškozená sklon ke zkreslování skutečností souvisících se sexuálním napadením její osoby, či měla sklony ke konfabulaci. Její obecná věrohodnost byla dle názoru znalce plně zachována. 


Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetika, je patrno,  že z poševního výtěru – stopy č. 1 se nepodařilo stanovit relevantní profil DNA, který by byl využitelný k individuální identifikaci konkrétní osoby. Dámské spodní kalhotky – stopa č. 2 jsou znečištěny běžným používáním, především na spodní straně přední části v oblasti přirození byl zjištěn  bělavý a tmavě červenohnědý materiál. Tmavé drobné skvrny se nacházejí také nahoře v oblasti gumy, ve kterých byla prokázána lidská krev.  Přítomnost lidské krve a malého množství lidských slin byla také v poševním sekretu dalších skvrn na kalhotkách .Lidský ejakulát nebyl prokázán. Ze tří stěrů zajištěných z předložených dámských spodních kalhotek byly stanoveny identické profily DNA, odpovídající jedné a téže osobě ženského pohlaví. Ze dvou stěrů zajištěných na spodní straně přední větší části, v oblasti přirození předložených dámských kalhotek byly dále stanoveny identické Y-haplotypy odpovídající jedné osobě mužského pohlaví. Ze srovnávacího vzorku- bukálního stěru obžalovaného xxxxxxxxx byla stanoven profil DNA a Y-haplotyp odpovídající jedné osobě mužského pohlaví. Z předloženého srovnávacího vzorku – bukálního stěru poškozené, byl stanoven profil DNA odpovídající jediné osobě ženského pohlaví.  Vzájemným porovnáním vzájemných profilů DNA a Y-haplotypů lze konstatovat shodu, a to profil DNA poškozené s profily stanoveným i ze tří stěrů, zajištěných z dámských kalhotek, pravděpodobnost uvedené shody přesahuje statistickou hranici stanovenou jako minimum pro průkaz individuální identifikace a dále shodu Y-haplotypu z předloženého bukálního stěru obžalovaného  s Y-haplotypy stanovenými ze dvou stěrů z předložených kalhotek.  Vzhledem k charakteru dědičnosti Y chromozomů nemá shoda  Y-haplotypů  hodnotu individuální identifikace. Shodný Y-haplotyp mohou nést všichni příbuzní  této osoby v patriální linii. 


Soud hodnotil výše uvedené závěry, vyplývající  ze zmíněného odborného vyjádření, přičemž přihlédl i k tomu, že z úředního záznamu Policie ČR, který je založen ve spise, je patrno, že poškozená se nikdy nesetkala s otcem či dědečkem obžalovaného xxxxxxxxxxxx, stejně tak se nesetkala s matkou tohoto obžalovaného.  Dospěl v rámci tohoto hodnocení k závěru, že zjištěné skutečnosti svědčí výpovědi poškozené, že k jednání obžalovaného vůči její osobě, které spočívalo ve styku obžalovaného s intimními částmi těla poškozené, došlo a svědčí tedy  i vině obžalovaného. 


V řízení před podáním obžaloby byl přibrán znalec k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví  soudní lékařství, který  písemně vyhotovil znalecký posudek a jeho závěry  stvrdil u hlavního líčení.  Z těchto závěrů vyplývá,  že na těle poškozené byly zjištěna a popsána poranění, podrobně popsaná ve výroku tohoto rozsudku.  Dne 14. 3.  2015 popsané krevní výrony byly tzv. čerstvého charakteru, krevní výrony popsané dne 17. 3.  2015 byly ve stádiu hojení, jednalo se o odbarvující se krevní výrony, které mohly dobře vzniknout dne 14. 3.  2015. Gynekologickým vyšetřením ze dne 15. 3.  2015 bylo zjištěno a popsáno zhmoždění v oblasti vchodu poševního a pohmatové bolestivosti v oblasti hráze. Povrchní poranění kůže, krevní výrony podle závěru znaleckého posudku lze ze soudně lékařského hlediska vysvětlit mechanismem opakovaného přímého tupého násilí malé, až středně velké intenzity, které působilo proti uvedeným tělním krajinám, např.  po zmáčknutí, mačkání, tlačení proti odporu, silném líbání, slabém úderu a podobně. Popsané gynekologické poranění lze dobře vysvětlit např. opakovaným působením tupého násilí větší intenzity proti uvedené tělní krajině poškozené, například násilným zasunutím dvou a více prstů do vchodu poševního. Uvedené mechanismy dle názoru znalce odpovídají faktům uváděným  ve výpovědích  poškozenou xxxxxxxxxx. Povrchní poranění kůže ani zhmoždění poševního vchodu nezanechají  trvalé poúrazové následky.  Znalec konečně uzavřel, že  poškozená utrpěla lehká zranění, která se obvykle hojí do jednoho týdne a nevyžadují pracovní neschopnost.  Pravděpodobná doba léčení uvedených zranění obvykle nepřesáhne dobu jednoho týdne.  Znalec ze soudně lékařského hlediska hodnotil zranění poškozené pouze jako uškození na těle.  


Soud zhodnotil závěry znaleckého posudku a dospěl i v tomto případě k závěru, který svědčí věrohodnosti výpovědi  poškozené a lze je  hodnotit tak, že vyvrací obhajobu obžalovaného v tom smyslu, že k jakémukoli fyzickému kontaktu mezi ním a poškozenou kritické noci nedošlo.  


Jak již bylo výše zmíněno, obhajoba obžalovaného je vyvrácena a obžalovaný je usvědčován i svědeckými výpověďmi  svědků, kteří byli slyšeni před podáním obžaloby i u hlavního líčení, a to xxxxxxxx, xxxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxx  a xxxxxxxxxx.  Všichni tito svědci sice  uvedli, že incidentu, ke kterému mělo dojít mezi obžalovaným a poškozenou kritické noci ze 13. 3. na 14. 3.  2015, přítomni nebyli, avšak následně  po tomto incidentu dne 14. 3.  2015 v průběhu dne se od poškozené dozvěděli skutečnosti, které ona též uvedla ve svých výpovědích, tedy, že v domě obžalovaného v časných ranních hodinách obžalovaným byla znásilněna.  Všichni zmínění svědci se  také s poškozenou 14. 3.  2015 sešli a svědkyně xxxxxxxxx i xxxxxxxxx měly možnost  vidět na vlastní oči jak a kde byla poškozená následkem jednání obžalovaného poraněna.  Svědkyně xxxxxxxxxxx a  spolupůsobila  při pořizování  fotodokumentace zranění poškozené. Všichni zmínění svědci též potvrdili, že poškozená byla jednáním obžalovaného traumatizována. 


Soud zhodnotil výše uvedené a soudem řádně provedené důkazy a dospěl k závěru, že není důvodu svědecké výpovědi mít za nevěrohodné a že tyto, byť nepřímo, svědčí společně s dalšími výše zmíněnými důkazy vině obžalovaného.  


Pokud jde o svědecké výpovědi  xxxxxxxx a  xxxxxxxxxxxx, stejně tak  jako  xxxxxxxxx, je třeba uvést, že ani tito svědci nebyli incidentu mezi obžalovaným a poškozenou přítomni přímo, pokud pak jde o věrohodnost těchto výpovědí, je značně ovlivněna příbuzenským, či přátelským vztahem  těchto svědků k obžalovanému. Matka obžalovaného sice byla  v kritické době přítomna v druhé části domu  jejich rodiny a pokud neměla povědomost o tom, co se v části domu, kde byli společně  kritického dne  obžalovaný, poškozená a svědek xxxxxxxxxxxxxx a, dělo, jak sama uvedla, je to pravděpodobné, ale obhajobě obžalovaného  to nesvědčí. Této obhajobě nesvědčí ani   výpověď   xxxxxxxxxxxx, která byla slyšena k návrhu obhajoby a pouze  je z ní možno  vzít na vědomí, že jde o osobu žijící s obžalovaným  ve společné domácnosti, která s ním v současné době čeká dítě.  Konečně pokud jde o výpověď  svědka xxxxxxxxxxxxxx, tuto má soud  za značně nevěrohodnou. Tento svědek totiž uvedl pouze to, že ač byl přítomen poblíž incidentu mezi obžalovaným a poškozenou v kritické době, nic neslyšel a nic neviděl. Byť se soud může domnívat, že tomu tak není, což také činí, nelze skutečnosti, které opakovaně tento svědek uvedl, hodnotit ani ve prospěch obhajoby obžalovaného ani ve prospěch či neprospěch výpovědi poškozené. Soud má tedy tuto  výpověď  z hlediska skutkových zjištění za zcela bezcennou. 


Již v přípravném řízení  byl přibrán znalec k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie  o duševním stavu  obžalovaného  xxxxx.  Znalec nezjistil, že by obžalovaný trpěl duševní chorobou či podobně závažnou duševní poruchou, a to jak v době páchání trestné činnosti, tak i v době současné. Nezjistil ani jakoukoli škodlivou závislost.  Neprokázal konečně ani poruchu sexuální preference. Jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly a jsou plně zachovány, není potřeba  ukládat jakékoli ochranné léčení.


Soud zhodnotil závěry znaleckého posudku a dospěl k závěru, že  obžalovaný byl v kritické době a je i v době současné  za své jednání plně trestně odpovědný.


Vzhledem ke všem provedeným důkazům má soud za bezpečně prokázané, že k incidentu tak, jak byl  výše popsán mezi  obžalovaným a poškozenou došlo, že se obžalovaný dopustil jednání, kterým  naplnil skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu znásilnění podle ustanovení §  185  odst. 1, odst. 2, písm. a) tr. zákoníku. Bylo totiž prokázáno, že násilím poškozenou donutil  k pohlavnímu styku, čin spáchal  jiným pohlavním stykem, provedený způsobem srovnatelným se souloží a byl takto také právem uznán vinným.  


Při úvaze o druhu  a výši  trestu soud předně vycházel  z hodnocení osoby obžalovaného. Tento je osobou dosud netrestanou, jak vyplývá z opisu rejstříku trestů i z listinných důkazů ve spise založených a za  jeho dosavadní pobyt na území České republiky jeho způsob života lze hodnotit kladně.  V této souvislosti  soud přihlédl, byť obžalovaný trestnou činnost nedoznal,  k jeho povědomosti o tom, že  vůči poškozené jednal  v rozporu jak s etickými, tak i trestně právními normami a svého jednání i do jisté míry lituje, což vyplývá z korespondence mezi ním a poškozenou, která je  založena ve spise. Oproti uvedeným skutečnostem  musel soud přihlédnout k typové škodlivosti trestného činu, jehož se  obžalovaný dopustil, ale i ke způsobu, kterým se jí dopustil, neboť bylo zjištěno, že obžalovaný jednal vůči  poškozené velmi hrubým způsobem a jeho jednání zanechalo viditelné poranění poškozené, ale i určitou újmu na její psychice. Po zvážení  skutečností svědčících ve prospěch  obžalovaného, i v jeho neprospěch, soud uložil sice trest odnětí svobody na dolní hranici zákonné trestní sazby ustanovení §  185  odst. 2 tr. zákoníku, avšak trest podmíněně odložený na dlouhou, tříletou zkušební lhůtu. Soud má zato,  že uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím a vzhledem k dlouhé zkušební lhůtě je též způsobilý splnil účel trestu.  


Poškozená se prostřednictvím svého zmocněnce včas a řádně připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody  - nemajetkové újmy, která jí byla jednáním obžalovaného způsobena, a to  částkou 100.000,- Kč.  Výše požadované náhrady, jak bylo výše uvedeno, byla  poškozenou stanovena částkou 100.000,- Kč, aniž by výše tohoto nároku byla blíže odůvodněna. 


Soud  má zato, že z výsledků provedeného dokazování lze dovodit, že poškozená utrpěla újmu jednáním obžalovaného, a to újmu spočívající v určitém narušení psychiky poškozené, trvající po dobu  ne zanedbatelnou.  Ze závěrů  znaleckého posudku o duševním stavu poškozené xxxxxxxxxxxx, který byl vypracován  v řízení před podáním obžaloby a jako důkaz proveden  u hlavního líčení, vyplývá, že  z psychologického hlediska se vyskytly známky traumatického prožívání následků trestné činnosti poškozenou, a to v období skutku, ale i po něm.  Znalecký posudek konstatuje peritraumatickou disociaci (stav šoku, emoční rozpojení v průběhu události, ztrátu paměti na některé detaily skutku), nastala u ní emoční labilita, somatické potíže, poruchy spánku, pocity nejistoty, bezradnosti, pláč a sebeobviňování.  Převažujícím ochranným mechanismem je vytěsnění a racionalizace. Aktuálně, v době zpracování znaleckého posudku, byla poškozená ve fázi zotavování, s příznivou prognózou se s událostí vnitřně vyrovnat.  K tomu má dobrý  potenciál. V současné době se sama subjektivně traumatizována necítí. Závěry znaleckého posudku jsou potvrzovány i dalším zjištěním, že  jak sama poškozená uvedla, po události musela vyhledat odbornou pomoc, a to pomoc psychologa, kterého opakovaně navštívila a účastnila se psychologických sezení.  U hlavního líčení poškozená uvedla, že v současné době větší  zátěž na svou psychiku nepociťuje.  


Soud zhodnotil výše uvedené skutečnosti a dospěl k závěru, že k újmě, jejíž náhradu poškozená požaduje, došlo, avšak ne v takové míře, aby  mohl být akceptován uplatněný nárok ve výši 100.000,- Kč.  Soud  i s přihlédnutím  ke konstantní judikatuře a obecné povědomosti  o obvyklém finančním ohodnocení nemajetkové újmy, akceptované soudy, dospěl k závěru, že přiměřeným nárokem na náhradu nemajetkové újmy je nárok ve výši 30.000,- Kč. Bylo proto rozhodnuto uložit obžalovanému povinnost do této výše škodu, spočívající  v nemajetkové újmě poškozené uhradit, a to podle §  228  odst.  1  tr. řádu, se zbytkem svého nároku na náhradu škody pak byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.  Soud je  přesvědčen o tom,  že další dokazování v tomto směru by bylo již nad rámec trestního řízení. 


P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat do 8/osmi/ dnů od doručení jeho opisu odvolání u zdejšího soudu. Odvolání může podat obžalovaný a v jeho prospěch osoby uvedené v § 247 odst. 2 tr. řádu, a to pro nesprávnost jakéhokoli výroku, který se ho přímo dotýká. Pro nesprávnost kteréhokoli výroku  může podat odvolání státní zástupce. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Právo odvolání má i poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, ale pouze proti výroku o náhradě škody nebo proto, že takový výrok učiněn nebyl. Odvolání podané včas a osobou oprávněnou má odkladný účinek. O odvolání by rozhodoval Městský soud v Praze. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Odvolání nemohou s úspěchem podat osoby, které se tohoto práva výslovně vzdaly.


    V Praze dne   9. 12.  2015 


JUDr. Alexandr  Rudý, v.r. předseda senátu 




sp.zn.
3 T 7/2019
100 000 Kč
Pohlavní zneužívání předškolní dívky

č. j. 3 T 7/2019 - 292 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení konaném dne 21. 7. 2020 v senátě složeném  z předsedy Mgr. Tomáše Mahra a přísedících Moniky Dalily Delrosall a Miroslava Zezuly 

takto: 

Obžalovaný XX, nar. v XX, bez zaměstnání, trvale bytem XX, toho času bytem XX, 

se uznává vinným, že 

v přesně nezjištěných dnech přibližně od 25. 5. 2018 do února 2019 v XX, XX , v bytě užívaném XY, nar. XY, s níž žil v partnerském vztahu, a v místnosti náležející k bytu, umístěné vedle vstupu do bytu, v době, kdy matka poškozené nebyla doma, v přesně nezjištěném počtu případů ve snaze se sexuálně uspokojit po její nezletilé dceři XYZ, nar. XYZ, jejíž věk znal, požadoval, aby  mu třela rukou penis, hladil ji na přirození pod kalhotkami a zasouval jí do přirození prsty, a s tímto nepřestával, ani když mu říkala, ať toho nechá, na což poškozené odpověděl, že je velká holka a tatínci to normálně holčičkám dělají, přičemž nezletilá byla s ohledem postavení obžalovaného jako partnera její matky a strach z trestu schopna dát mu najevo odpor pouze  slovně,  

tedy 

dítě mladší patnácti let jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil a tento čin spáchal na dítěti  mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje svého postavení a z něho vyplývajícího  vlivu,

 

čímž spáchal 

pokračující zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku 

a odsuzuje se za to  

podle § 187 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se mu výkon tohoto trestu podmíněně  odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let.  

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen uhradit poškozené XYZ , nar. XYZ, bytem XYZ, na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč.  

Odůvodnění: 

1. Obžalovaný XX v přípravném řízení popřel, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Výpovědi paní XY a její dcery označil za lež, kdy poškozená musela být ovlivněna svou matkou, neboť sama by si to nevymyslela. 

V lednu se s paní XY rozešli, své věci si mohl vyzvednout jen pod dozorem policie. Pak zjistil, že v garáži chybí některé jeho věci, například motorová pila a nářadí. Na to mu paní XY řekla, že tam nic takového nebylo. Při rozchodu mu vyhrožovala, že je kriminálník, že jí krade doma věci, že patří do kriminálu a že ho tam dostane. 

S paní XY začali bydlet od ledna 2018. Asi po třech nebo čtyřech měsících od začátku vztahu začaly problémy. Paní XY byla stále mimo domov, děti po příchodu ze školy hlídal on. Jemu se nelíbilo, že ZZ má zameškané hodiny, chtěl to řešit s paní XY, ale ta mu řekla, že mu do toho nic není. Pak se poprvé rozešli. Po týdnu zase orodovala, aby se vrátil. Nakonec se s  ním rozešla ona z toho důvodu, že její syn jí řekl, že obžalovaný doma krade věci a rozprodává je. To už byl definitivní rozchod. 

Úplně sám s nezl. XYZ nikdy nezůstával, vždy byli doma její bratři. S poškozenou vycházeli dobře. Nezletilá mu říkala XX, občas tati. Co se týče hygieny malé XY, tak s koupáním nepomáhal, myla se sama, a když něco potřebovala, řekla matce. 

V sexuálním životě s paní XY neměli vážný problém. Vedle bytu měl místnost, kde si lepil modely. Tam děti nechodily, malá XYZ tam přišla za celou dobu tak 2x. XYZ si stěžovala, že na ní kluci dělají sexuální posunky, že jí obtěžují, osahávají a jeden spolužák, že je dotěrný. On jí vždy odpověděl, že to musí řešit s mámou. Ona odpověděla, že se jí bojí, že jí zase bude vyčítat. Obžalovaný si myslí, že je to celé pomsta matky poškozené, že nevycházel s jejím nejstarším synem. Neví, proč by to poškozená jinak říkala, když spolu neměli žádný problém. 

V hlavním líčení na svém  popěrném stanovisku setrval s tím, že ale nedokázal uvést konkrétně, za co by se mu měla  matka poškozené nepravdivým obviněním mstít.  

2. Na obžalovaného byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví - odvětví  psychiatrie, sexuologie a psychologie. Podle znalce z oboru psychiatrie a sexuologie obžalovaný netrpí duševní poruchou, pouze forenzně nevýznamnou poruchou osobnosti. Byl schopen rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání a toto jednání ovládat. Jeho pobyt na svobodě z psychiatrického hlediska není nebezpečný. Jeho sexuální zaměření  je gynefilní a hebefilní, to však bez síly parafilie (sexuální deviace).  

3. Podle znalce psychologa je obžalovaný intelektově slabě průměrný, jeho osobnost je simplexní, strukturovaná anomálně s převládajícími rysy citové i sociální maladaptace. Emocionalita je nezralá a málo diferencovaná, afektivita a psychika stabilní. Motivace jednání nebude podmíněna žádnou psychickou nebo sexuální patologií a souvisí z psychologického hlediska především s jeho osobnostními charakteristikami. Anomální osobnostní struktura je trvalého charakteru, a i vzhledem ke kriminální anamnéze obžalovaného a k jeho postojové uzavřenosti (popírání, absence pocitů viny) jsou možnosti jeho resocializace málo nadějné.  

4. Nezl. XYZ, nar. XYZ, byla vyslechnuta jako svědkyně před zahájením trestního stíhání dne 27. 2. 2019 za účasti soudce postupem dle § 158a trestního řádu. Podle § 102 odst. 2 trestního řádu byl v hlavním líčení přehrán záznam o výslechu nezletilé  svědkyně. 

Svědkyně při výslechu uvedla, že ví, že se na policii sešli kvůli tomu, že jí dělal nepříjemné věci, co si dělají dospělí, když se mají rádi. XX jí sahal rukou tady (ukázala na panence). Když byla mamka v práci, bráchové byli v pokojíku, ale koukali se na počítač a neslyšeli to její křičení, protože většinou mají zapnutej počítač. Nebylo to jen v ložnici, jednou se to stalo taky, když byla v kuchyni. On jí sundal takhle…(ukázala na panence  sundání sukně a kalhotek) a sahal jí jednou rukou tam… (prstem mezi nohy). Taky mu musela sahat na „finfulu“. Vyndal svého „finfulu“ a musela mu na to rukou přejíždět. V kuchyni jí sahal na pipinku a taky ještě vzadu v místnosti, říkal, ať takhle tím přejíždí, bylo to i v ložnici. Na pipince jí občas sahal i do dírky. Ale spíš jí tam jenom přejížděl, moc jí tam dovnitř nesahal. Občas cítila i bolest, ale nelíbilo se jí to. 

Řekla mu, ať toho nechá, ale on jí řekl, že to přece není tak hrozný, že je velká holka, že se to normálně dělá. Ona říkala, že se to normálně nedělá, on říkal, že občas to tatínci normálně holčičkám dělají. Říkal, ať to nikomu neříká. Ona se bála, nevěděla, jak to má říct. Ale zjistila, že když to řekla mamině, tak teď lépe jí a i líp jí pracuje mozek, protože se zlepšila v matice. Měla v sobě tolik stresu. 

Poprvé se to stalo asi v kuřárně, jak mu sahala na ten „finfulu“. Kuřárna je kumbál mimo byt.  Začalo to od jejích XYZ let. Bylo to různý, někdy třeba jednou týdně nebo dva týdny si dával  pauzy nebo dokonce měsíc, nebo třikrát týdně. 

Poprvé to bylo po jejích narozeninách (2018), to mu sahala v kuřárně na to…ona si tam za ním přišla povídat. Začalo to tímhle a až trošku dýl na ni začal sahat. On prostě rozepl kalhoty, vyndal to a ona vzala ruku a musela mu takhle jezdit…ale ona to vůbec moc nechtěla. On jí to nejdřív ukázal a ona to pak  měla dělat. Ona mu řekla, že to dělat nechce. Říkal, že to je prostě normální, že je to určitě  hezký a bude jí to příjemný, ale nebylo. I jí to tam občas lechtalo. Ona mu řekla, ať to nedělá. Neměla odvahu ho praštit, protože má hodně silnou ruku, prostě ten kdyby jí ji napálil…. Už  jednou dostala hodně velkou facku. Kvůli něčemu se naštval, bolelo jí to. 

On jí tam dal ruku, a když tam přišel ZZ, tak si na ní lehl a dělal, že ji morduje, že ji lechtá, občas ji i zalehl. Když to nechtěla dělat, tak ji začal lechtat. Ona je hrozně lechtivá, jí to hrozně vadilo,  protože když lechtáte člověka dlouho, tak to pak štípe, takže neměla jinou volbu. Někdy jí zalehl a začal dělat takhle…(na panence ukázala podle vyslýchající policistky kopulační pohyby), ale byl oblečený. Tu ruku jí tam strkal a jezdil tam pod kalhotkami. Ona prostě jen křičela, aby toho nechal, že tohle nedělají holčičky tatínkům. On řekl, že se má klidně zeptat svých kamarádek, že jim to tatínci taky dělají. Ale ona to nikomu neříkala. Nechal toho až po chvilce, když on chtěl. Na „finfulína“ mu taky šahala vícekrát než jednou. Neví, jestli to bylo 5x nebo 6x, bylo to, když byly letní prázdniny. Naposledy to dělal asi někdy před lednem, po XYZ vysvědčení už ne. S tím „finfulínem“ to bylo naposledy před prázdninami, v červnu. Když  mu na něj sahala, tak neviděla, že by mu z toho „finfulína“ něco vyteklo. V ruce to cítila jako  nějakou měkkou věc. Ona to nemačkala, prostě jen třela tu kuličku, jak je na tom, jezdila tou kuličkou. Když jí dala dolů, tak tam bylo něco červenýho, takovej červenej páreček. Nebyl tvrdej. Řekla o tom bráchovi ZZY, ale jeho to moc nezajímalo, zapomněl na to. Nikomu jinému to neřekla, protože se bála, protože kdyby to máma řekla XX, tak by asi pěkně  dostala.  

5. S ohledem na to, že výpověď poškozené je stěžejním důkazem, byla zkoumána znalcem - psychologem. 

Ze závěrů znaleckého posudku vyplývá, že mentální výkony nezl. XYZ mají značné výkyvy odpovídající nerovnoměrnému dozrávání centrální nervové soustavy. Její celkový verbální výkon je nadprůměrný. Kvalita vnímání může být vývojovými  nerovnoměrnostmi v určitých případech narušena, tyto nerovnoměrnosti však nenarušily kvalitu vnímání vyšetřované věci. 

Poškozená trpí syndromem ADHD, tedy poruchou aktivity a pozornosti s hyperaktivitou. Tato porucha však nemohla ovlivnit její vjemové poznávací složky intelektové výbavy tak, aby se nemohla správně orientovat ve vyšetřovaných událostech. Je nadprůměrně intelektově vybavené dítě, žádající odpovědi na velké množství  otázek. Zvýšeně si nevěří, a proto je zvýšeně závislá na podpoře svého okolí. 

Ve své rodině nemá protějšek, se kterým by probírala svoje zážitky. Se staršími bratry příliš nekomunikuje, na mladšího bratra musí spíše dohlížet. K obžalovanému proto přilnula jako k někomu, kdo byl pro ni posluchačem a kdo odpovídal na její otázky. Ač ji obžalovaný svým chováním značně poškodil, stále si vyčítá, že porušila slovo, které mu dala. Je schopna podat obecně věrohodnou výpověď. 

Pokud jde o specifickou věrohodnost, tak podala před dětským psychiatrem i na policii velice podrobné, neodporující si výpovědi. Tyto výpovědi podala svým slovníkem, nevyskytují se v ní pasáže, které by mohly být součástí předem naučené výpovědi. Z psychologického hlediska lze její výpovědi považovat za specificky věrohodné. Znalecké zkoumání neodhalilo postranní motivy svědkyně, jako je motiv msty nebo nenávisti. Zazněla i určitá sympatie k obžalovanému, protože si s ním během jeho pobytu v domácnosti rozuměla. Nezletilá byla schopna chápat nesprávnost takového jednání, nebyla schopna dostatečně posoudit jeho smysl a význam. 

Pokud se týče odporu, naznačila, že se obžalovanému snažila vyhýbat, ale dál ho navštěvovala v kumbálu, což vysvětluje tím, že si s ním chtěla povídat, protože je chytrý. Byla přesvědčená, že své chování nebude opakovat. Její odpor byl slabý, ovšem je nutno si rovněž představit zmatek, který prožívala - obávala se, že jí nikdo nebude věřit, a že ji obžalovaný potrestá, neboť měla předchozí zkušenost z jednoho trestu. 

Znalkyně se domnívá, že poškozená je v rámci rodiny osamělá, jednala tedy podle schématu, že ji nikdo nevyslyší a naopak jí může čekat trest, když bude o věci mluvit. U poškozené byla diagnostikována smíšená úzkostná a depresivní reakce, která byla pozorována i třídní učitelkou - zamlklost a málomluvnost, smutek. Její osobnost je již nyní formována jako podrobivá, s nedostatečnou schopností odporovat svému okolí. Znalkyně opakování výslechu poškozené nedoporučila kvůli pravděpodobnosti sekundární viktimizace.  

6. Matka poškozené - XY jako svědkyně v procesně použitelné výpovědi v přípravném řízení popsala, jak navázala vztah s obžalovaným. Začal u nich bydlet od února  2018. Zpočátku nebyly mezi nimi problémy, vztah byl v pořádku. Jelikož obžalovaný v té době neměl zaměstnání, souhlasil s hlídáním dětí, aby svědkyně mohla pracovat. Nic špatného mezi dcerou a obžalovaným nepozorovala. Rozešla se s ním v únoru 2019. Cítila, že něco není v pořádku a první důkaz jí podal syn ZZ, který si v mobilu obžalovaného všiml, že tam má vyfocené jejich věci, které se ztratily. Proto obžalovanému řekla, aby odešel. 

Po odchodu obžalovaného večer seděla s dětmi a syn sdělil, že dcera má z obžalovaného trauma. Dcera začala mluvit, že ji obžalovaný nutil, aby mu sahala na penis, že jí říkal, že to je normální, že to holčičky tatínkům dělají, že jí sahal do kalhotek a jednou v kuchyni jí stáhl  kalhoty. Dcera se jí pak svěřovala postupně, každý den něco. 

Svědkyně hned druhý den  volala dětské psychiatričce, ta řekla, ať k ní přijdou a ať podá trestní oznámení. Před  psychiatričkou pak měla dcera sdělit, že jí pan XX řekl, že si na ní počká do 18ti let a pak bude náhradou za matku. Dcera jí též řekla, že se obžalovaného bála, a když jí hrozilo, že jí dá facku, tak ho prosila, aby jí dal jiný trest. Obžalovaný odpověděl tak, že si to vybere jinak, a pak ji osahával. 

Syn ZZ svědkyni říkal, že když přišel do pokoje a obžalovaný ležel na poškozené, tak to maskoval tím, že ji lechtá. Vedle bytu je kumbál, ve kterém obžalovaný bydlel, když byly mezi nimi neshody. V tom kumbálu měl vyndavat penis před dcerou. Svědkyně sama nikdy neviděla žádné závadové jednání. Vztah mezi obžalovaným a XY se měnil, občas jí nadával. Dcera si s obžalovaným ráda povídala, a někdy vyhledávala jeho přítomnost. Dcera se myla sama. 

K obžalovanému uvedla, že měl nadmíru vysoký sexuální apetit. Byl bez zábran, řekl jí, že by mu nedělalo problém souložit před dětmi. Obžalovaný sledoval porno na počítači nebo na svém mobilu. Od podání trestního oznámení s obžalovaným v kontaktu nebyla. Jeho matka jí řekla, že děti navedla a že ničí jejich rodinu. Na  této výpovědi svědkyně setrvala i v hlavním líčení.  

7. Ze strany obhajoby byl navržen důkaz v podobě psychologického znaleckého zkoumání matky poškozené stran její věrohodnosti. Tento důkazní návrh soud zamítl jako nadbytečný, neboť výpověď matky poškozené je z pohledu prokázání viny zcela marginální vedle výpovědi samotné nezletilé poškozené, která znalecky zkoumána byla. Matka poškozené  nebyla přítomna žádnému závadovému jednání a není tak vůbec zřejmé, co by mohl na důkazní situaci změnit znalecký posudek ohledně její věrohodnosti.  

8. Postupem podle § 102 odst. 2 trestního řádu byl v hlavním líčení čten protokol o výslechu  nezletilého svědka ZZY (ročník ZZY). Podle něho byl obžalovaný zlý. Používal  tvrdé tresty, několikrát svědka praštil a hodně na ně řval. Taky znásilňoval jeho sestru. Ta mu řekla, že se před ní obžalovaný svlékal. 

Jednou obžalovaný svědka navedl, aby se zamkl se sestrou v koupelně a sundal si kalhoty a trenýrky s tím, že když to neudělá, že ho potrestá. Svědek to udělal a potom ho obžalovaný z koupelny pustil. Sestře to bylo nepříjemné, říkala, ať to nedělá, ale svědek nemohl nic dělat, neboť obžalovaný na něj tlačil svou autoritou. 

Svědek taky viděl, jak obžalovaný v ložnici XYZ zalehával, což jí bylo nepříjemné. Při tom byli oblečení. Vždy to dělal, když šla máma do práce. Od sestry ví, že když měla dostat trest, tak obžalovaného prosila, ať ji netrestá, aby jí vybral jiný trest a on vybral, že ji znásilní.  Sestra měla strach z autority obžalovaného. Párkrát za ním XYZ šla na návštěvu na pokec do kumbálu. Obžalovaný se k XYZ choval normálně, taky jí občas mlátil, taky na ní řval. 

K znásilnění svědek uvedl, že to znamená, že chlap vezme ženskou a bez povolení jí začne  osahávat. Dokud se obžalovaný neodstěhoval, tak si XYZ nestěžovala. Do té doby se báli, aby je nezmlátil.  

9. Starší bratr poškozené - svědek ZZ (nar. ZZ) v procesně použitelné výpovědi v přípravném řízení uvedl, že poprvé se XX odstěhoval, protože neměl práci, a matka ho v bytě nechtěla, podruhé to bylo proto, že u nich kradl věci a to už bylo definitivní. U nich se dlouhodobě ztrácely věci. Svědek nahlédl do mobilu obžalovaného a ten prodával jejich věci, které se ztratily, měl je vyfocené. 

Na svědka XX hodně křičel, stále s ním měl nějaký spor, ale nemlátil ho. Na ZZY křičel taky, občas ho mlátil. Jednou ho i chytil pod krkem a ZZY se počůral. To hlásila na policii matka. Na XYZ byl obžalovaný hodný, na tu jen občas křičel a občas jí pohlavkoval. 

Když u nich ještě XX byl, tak svědek viděl, že třeba spolu s XYZ leželi v posteli v ložnici, byli přikrytý peřinou, byli oblečený. Obžalovaný říkal, že XYZ lochtá, že si hrajou, ona to odsouhlasila. Nic neříkala, na nic si nestěžovala, měla divný výraz, ale svědka nenapadlo, že se něco děje. Tohle viděl vícekrát, většinou v ložnici. 

Jak se pak odstěhoval, tak jim XYZ řekla, co se dělo. Ona to už dřív řekla ZZY, ale oni o tom nevěděli. Myslí si, že ten den, co odešel, tak seděli v kuchyni, on, máma, XYZ a  ZZY a XYZ jim začala říkat, že jí XX ukazoval penis, že jí nutil, aby na ten penis sahala. Když za ním chodila do kumbálu, tak tam ji k tomu taky nutil. XYZ prý říkal, že tohle je  normální, že to dělá každá dcera tatínkům a že je nějak náhrada za mámu a že na ní počká, až jí bude 18, a pak s ní bude chodit. Pak to máma začala řešit, jela s XYZ za psychiatričkou. XYZ si na XX stěžovala, že na ni křičí nebo že se ho bojí, že jí něco udělá, když měla nepořádek v pokoji. XX jí hodně využíval, aby mu udělala kafe nebo mu přinesla jídlo. Svědek si myslel, že ho má ráda, když i za ním chodila do toho kumbálu a nosila mu kafe. Ničeho neobvyklého si nevšiml. Neviděl, že by XX XYZ nějak osahával. Na této výpovědi pak svědek setrval i u hlavního líčení.  

10. Matka obžalovaného YYY jako svědkyně v přípravném řízení uvedla, že s  manželem se vztahem svého syna a paní XY nesouhlasili. Malou XYZ viděla jen několikrát, myslí si, že vztah jejího syna s ní byl dobrý. Když je viděla pohromadě, tak XYZ  šla víc k němu než k mámě. Nijak se mu nesnažil vyhýbat. Problém měl její syn jen s nejstarším synem paní XY, který mu kradl cigarety. V hlavním líčení potvrdila správnost své výpovědi z přípravného řízen a doplnila, že matka poškozené měla v prodejně Albert pravidelnou pracovní dobu od tří hodin do půl deváté večer (odpolední směna). Na ranní chodila pouze v neděli. Stíhání svého syna chápe jako mstu ze strany matky poškozené, avšak nedokázala uvést, za co by se přesně mstila. Matka poškozené je podle ní nevyrovnaný  člověk.  

11. Dále byla opatřena zpráva dětské psychiatričky, k níž matka s dcerou docházela a která měla  iniciovat oznámení celé věci na policii. Ze zprávy MUDr. B ze dne 20. 2. 2019 vyplývá, že poškozená u ní sdělila, že se to dělo od jara, XX k ní přišel, sahal jí mezi nohy  pod kalhotkami, někdy si na ni i lehal, chtěl, aby jej vzala za penis a posunovala, dokud neřekl, že to stačí. Dělo se to několikrát do měsíce, během letních a vánočních prázdnin ne, naposledy nyní v únoru.  

12. Ze zpráv orgánu sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu vyplývá, že XY st. navázala vztah s XX na přelomu let 2017/2018. Od února 2018 žili ve společné domácnosti. Nezl. XYZ je od září 2019 žákyní XYZ třídy ZŠ. Ze  zprávy školy vyplývá, že nezletilá se jevila od začátku školní docházky jako tichá, hodně  úzkostlivá dívka, málo samostatná. Měla časté omluvené absence pro nemoc. Prospěchem patřila k lepším žákům, prospívá s vyznamenáním. Její chování se změnilo v průběhu XYZ třídy, byla tišší, zaraženější. Na obtěžování a osahávání ze strany spolužáků si nikdy  nestěžovala, ani třídní učitelka v tomto směru nic nezpozorovala. I před spolužačkou  řekla o sexuálním obtěžování ze strany přítele své matky, XYZtřídní učitelce řekla, že mu musela sahat mezi nohy.  

13. Z připojeného přestupkového spisu Městského úřadu vyplývá, že obžalovaný byl rozhodnutím ze dne 9. 8. 2019 uznán vinným přestupkem spočívajícím v nepřiměřeném fyzickém trestání dětí XY v době jejich společného soužití a potrestán pokutou 1 500 Kč.  

14. Oznámení ZZ na obžalovaného stran krádeže věcí bylo policií ČR odevzdáno k projednání přestupku Městskému úřadu v XX, který do okamžiku rozhodování soudu ve věci nerozhodl.  

15. Soud vyžádal i zprávy od známých zaměstnavatelů obžalovaného, z nichž zjistil, že obžalovaný pracoval:  

- v březnu a dubnu 2018 ve společnosti XX, spol. s r.o. 

- od 2. ledna do 15. března 2019 ve společnosti XX s.r.o. v XX,  

- od 6. ledna 2020 ve společnosti XX, k.s. v XX.  

16. K návrhu obhajoby byla jako svědkyně vyslechnuta i současná přítelkyně obžalovaného - XXY (dříve XXY). Podle obhajoby mělo být její výpovědí prokázáno, že ačkoli má taktéž nezletilou dceru, obžalovaný se žádného závadového jednání vůči ní nedopouštěl. To sice svědkyně potvrdila, zároveň však z její výpovědi vyplynulo, že se s obžalovaným stýkají pouze o víkendech, tudíž nenastává vůbec situace, kdy by obžalovaný  zůstával s její 14-tiletou dcerou sám, potažmo ve večerních hodinách.  

17. Z připojeného spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 3 T 139/2017 vyplývá, že obžalovaný je otcem dvou dcer (ročníky XX a XX), kdy matkou je XXX  (ročník XXX).  

18. Při hodnocení důkazů vyšel soud z toho, že vina obžalovaného je prokazována především  výpovědí poškozené, přičemž věrohodnost jejích tvrzení je podpořena závěry znaleckého  posudku z psychologie. 

Poškozená nemá žádný motiv ke křivé výpovědi vůči obžalovanému. Takový motiv by s ohledem na konfliktnost vztahů bylo možno snad dovozovat u její matky,  ovšem při zohlednění použitého jazyka, detailů a podrobností sdělených poškozenou je zcela vyloučené, že by se mohlo jednat o výpověď naučenou. Nelze odhlédnout ani od toho, jak celá věc vyšla najevo, tj. nestalo se tak ve snaze poškozené zbavit se obžalovaného, nýbrž až  po jeho odchodu ze společné domácnosti, který s žalovaným jednáním neměl přímou souvislost. 

Tvrzení poškozené jsou nepřímo podpořena i výpověďmi jejích bratrů ZZ a  ZZY , kteří viděli, jak obžalovaný poškozenou zalehává v posteli s tím, že poškozenou lochtá. Poškozená byla sice vyslechnuta jako svědkyně ještě před zahájením trestního stíhání, avšak s ohledem na judikáty Nejvyššího soudu (např. 4 Tdo 1379/2017 a 7 Tdo 1269/2017) lze takový postup výjimečně připustit. V daném případě totiž policejní orgán neměl na začátku trestního řízení dostatek informací k tomu, aby bez výslechu nezletilé zahájil trestní stíhání obžalovaného. V dané věci proti sobě stojí právo obviněného vyslýchat svědky osobně a právo nezletilého dítěte, jakožto zvlášť zranitelné oběti, aby bylo k takto citlivé záležitosti vyslýcháno jen jednou. Toto právo dítěte vyplývá z ustanovení § 2 odst. 4 písm. a),  d) zákona č. 45/2013 Sb. zákona o obětech trestných činů a z ustanovení § 102 odst. 2  trestního řádu. 

Výslech poškozené byl navíc zaznamenán na obrazový záznam a je možno vnímat i její vystupování při líčení uvedených skutečností. Lze souhlasit se závěrem státního zástupce uvedeným v obžalobě, že opakování výslechu by znamenalo sekundární viktimizaci  poškozené a že tudíž není v zájmu jejího vývoje. 

Na druhou stranu však nedostatek spočívající v tom, že poškozená nebyla dotázána blíže na řadu skutečností, které mají význam pro rozhodnutí ve věci, nelze přičítat k tíži obžalovaného, což bude rozvedeno níže.  

19. Pro výše uvedená skutková zjištění podle soudu svědčí nepřímo i to, že ačkoli podle  znaleckého zkoumání je obžalovaný hebefilní, tj. je zaměřen na pubertální stadium ženské atraktivity, min. ve třech po sobě jdoucích případech si našel výrazně starší partnerky (XY o 14 let, XXY dokonce o 20 let, ZZX o 8 let), které však mají dcery v pubertálním, resp. předpubertálním věku. To je podle soudu  logickým výrazem snahy obžalovaného dostat se legálním způsobem do trvalé blízkosti  mladých děvčat, kam by se bez vztahů s jejich matkami neměl možnost se dostat. Jinak totiž  nelze vysvětlit jeho reálné sexuální chování, které je v příkrém rozporu s výsledky znaleckého  zkoumání (ač zaměřen na pubertální stadium ženské atraktivity trvale vyhledává výrazně starší partnerky než je on sám).  

20. Při vymezení počátku doby páchání skutku vycházel soud z výpovědi poškozené, že mělo k  prvnímu případu dojít až po jejích XYZ narozeninách (tj. po 2018), ale zároveň se tak  mělo stát ještě před skončením školního roku 2017/2018 (tj. před 30. 6. 2018). Poslední případ se pak měl podle poškozené odehrát před odstěhováním obžalovaného ze společné domácnosti, k němuž došlo podle výpovědi matky poškozené v únoru 2019. Tento časový údaj je pak upřesněn ve zprávě dětské psychiatričky ze dne 20. 2. 2019, kterou uvedeného dne poškozená s matkou navštívily, a kde se již žalovaný skutek řešil.  

21. Pokud jde o právní kvalifikaci, v obžalobě bylo jednání posouzeno jako pokračující zločin  znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního  zákoníku, neboť obžalovaný měl k činu zneužít bezbrannosti poškozené, která byla velmi  nízkého věku let), byla zvyklá obžalovaného poslouchat jako partnera matky, chovala k němu zpočátku kladný vztah, ale měla z něj i strach, měla obavu z jeho reakcí v případě nevyhovění, takže nebyla schopna mu dát najevo odpor jinak než slovními protesty.  

22. Pokud jde o pojem bezbrannosti, pak dle komentáře k trestnímu zákonu (C.H.Beck) se  rozlišuje bezbrannost absolutní, fyzická a psychická. O případ bezbrannosti absolutní jistě nejde, neboť ta vyžaduje oběť, která nevnímá (např. kvůli bezvědomí). Stejně tak určitě nejde o případ bezbrannosti fyzické, kdy oběť není schopna vzdorovat pachateli pro nedostatek tělesných sil (např. osoba spoutaná či ochrnutá). Mohlo by se tedy jednat o bezbrannost  psychickou, kdy oběť vnímá okolní svět, ale její duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni, aby oběť dokázala svou situaci vyhodnotit a přiměřeně a účinně na ni  reagovat, např. proto, že nechápe, co se po ní požaduje nebo nechápe, co je smyslem jednání pachatele. Jako příklad takových obětí se uvádí osoby trpící duševní chorobou, kvůli níž nechápou význam pachatelova jednání, či osoby mentálně zaostalé nebo děti, které nemají  dostatečné znalosti a zkušenosti, aby posoudily význam odporu proti vynucovanému  pohlavnímu styku apod.  

23. V daném případě si však poškozená byla velmi dobře vědoma toho, že se obžalovaný vůči ní  chová nevhodně („Dělal to, co si dělají dospělí, když se mají rádi, a nemyslím líbání, ale tu  druhou stranu. Víte, o čem mluvím, ne? Je to vážně choulostivá záležitost.“). Z citované partie výpovědi poškozené (čl. 37 spisu) lze dovodit, že v době provedení výslechu měla poškozená celkem obstojné vědomosti ze sexuální oblasti, vč. toho, že se děti rodí poté, „co spolu dělají dospělí“ (str. 46). Vyslýchající policistkou však nebyla dostatečně dotázána, co  vše je jí známo ze sexuální oblasti. 

Chvílemi se naopak role vyslýchající a vyslýchané měnily. Tím soud míní to, že poškozená několikrát odpověděla na položený dotaz otázkou. Např. na dotaz, zda obžalovanému z „finfulína“ něco vyteklo (čl. 46), reagovala otázkou („Nevím, co by to mělo být, myslíte moč? Nebo něco jinýho?“) a policistku donutila k výkladu o „bílé  tekutince, která klukům potom…když spolu dospělí dělají některé věci, když se spolu  milujou“. Podobně na otázku, zda nebyl „finfulín“ obžalovaného tvrdý (čl. 47), reagovala  otázkou („Ale proč by byl tvrdej?“), čímž opět policistku donutila k výkladu o tom, že k tomu, aby vznikly děti, musí „finfulín“ ztvrdnout. Takový nedostatek výslechu poškozené spočívající v tom, že poškozená nebyla dotázána blíže na řadu skutečností, které mají význam pro rozhodnutí ve věci, nelze ale přičítat k tíži obžalovaného a nelze dovozovat, že  poškozená neměla dostatečné znalosti a zkušenosti ze sexuální oblasti, což by ji řadilo do kategorie obětí psychicky bezbranných. 

V již zmiňovaném komentáři k trestnímu zákonu  (C.H.Beck) se totiž uvádí, že za bezbrannost se nepovažuje stav poškozené, která je sice nezletilá, ale natolik fyzicky a duševně vyspělá, že je schopna pochopit jednání pachatele a svůj nesouhlas s tímto jednáním dát dostatečně zřetelně najevo. O takový případ přitom evidentně šlo, tj. poškozená věděla, že se obžalovaný vůči ní chová nevhodně, a dala mu verbálně jasně najevo svůj nesouhlas (řekla mu, ať toho nechá/ať to nedělá/že to dělat nechce). Stejně tak byla schopna poškozená správně vyhodnotit „blafování“ ze strany obžalovaného, že je velká holka a že se má klidně zeptat svých kamarádek, že jim to tatínci  taky dělají, že se to normálně dělá.  

24. Další problematickou partií výslechu poškozené je podle soudu otázka toho, co by se stalo,  pokud by poškozená obžalovanému nevyhověla. Poškozená se totiž v rámci své výpovědi  vyjádřila dvakrát zcela odlišně ohledně možnosti volně odejít v případě nesouhlasu s jednáním obžalovaného. Nejprve na čl. 42 uvedla, že v případě tření penisu obžalovaného tomuto řekla, že to dělat nechce a odešla z kumbálu, aniž by jí v tom obžalovaný jakkoli bránil, zatímco na čl. 48 naopak k dotazu negovala možnost volně odejít v případě, že by se jí jednání obžalovaného nelíbilo, byť s douškou, že odejít nikdy ani nezkusila. Tento rozpor však za situace, kdy není vhodné opakovat výslech poškozené, je třeba vykládat ve prospěch obžalovaného, tj. že možnost odejít poškozená měla. Za takové důkazní situace nelze ale dojít v žádném případě k závěru, že by se obžalovaný dopustil žalovaného jednání za využití násilí vůči poškozené.  

25. Co se týče osahávání poškozené na intimních místech a tření penisu obžalovaného rukou,  pak tyto sexuální praktiky poškozená popsala zcela jasně a soud nemá pochyb o tom, že k  takovému jednání skutečně došlo a že jde o trestný čin. 

Jinak je tomu ale u části žalovaného jednání spočívajícího v zalehávání poškozené a v naznačování kopulačních pohybů. Poškozená totiž takto jednání slovně nepopsala, a jde pouze o subjektivní hodnocení vyslýchající policistky toho, co jí poškozená ukázala s hadrovými panenkami. Podle výpovědi poškozené při tomto jednání byli oba dva oblečení a nelze zcela s jistotou vyloučit, že šlo o  nezávadný tělesný kontakt spojený s lechtáním v podpaždí. Je běžné, že děti ve věku  poškozené chtějí být ve fyzickém kontaktu s dospělými (mazlení), přičemž poškozená nikdy neuvedla, že by byl jakýkoli fyzický kontakt ze strany obžalovaného nechtěný a proti její vůli.  I znalkyně naznačila, že situace v rodině byla taková, že poškozené se matka nevěnovala tolik, jako třeba jejímu autistickému bratrovi, a proto u obžalovaného hledala to, čeho se jí  nedostávalo od matky. 

Proto soud vypustil část o zalehávání a kopulačních pohybech, neboť toto jednání nemá za bezpečně prokázané na základě provedených důkazů, zejména z  výpovědi poškozené, resp. nemá za bezpečně prokázané, že by takové jednání bylo jednoznačně jednáním trestným. Tak by se nepochybně stalo, pokud by poškozená s  panenkami explicitně předvedla či slovně popsala, že při zalehnutí došlo k jednání, které by jednoznačně mělo sexuální podtext (např. roztahování nohou poškozené, nalehnutí pohlavním údem obžalovaného na oblast rozkroku poškozené apod.). I podle výpovědi samotné poškozené (čl. 43 - 4. odst. zdola) jí měl dát obžalovaný na výběr, že pokud nechce provozovat závadové jednání (osahávání), bude ji obžalovaný lechtat. I z toho lze dovodit, že  fyzický kontakt spojený s lochtáním poškozená vnímala jako alternativu k závadovému  jednání, přičemž tuto aktivitu nelze považovat za aktivitu s jasným sexuálním motivem,  kterou by bylo možno podřadit pod některou z forem jednání, kterými lze spáchat trestný čin  znásilnění.  

26. Obdobně soud vypustil ze skutkových zjištění i pasáž popisující křičení poškozené a to proto, že podle soudu došlo k nepřesné interpretaci výpovědi poškozené. Ta totiž křičení nedala jednoznačně do souvislosti sosaháváním na intimních místech či s drážděním penisu  obžalovaného rukou (tedy se závadovým jednáním), ale pouze do souvislosti s lechtáním (str.  43 - pátý odstavec zdola), u něhož však soud došel shora k závěru, že jej nelze mít  jednoznačně za závadové jednání.  

27. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud jednání obžalovaného popsané ve výroku  tohoto rozsudku kvalifikoval jako pokračující zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, neboť obžalovaný dítě mladší patnácti let (tj poškozenou, ročník XYZ) jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil a tento čin spáchal na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje svého postavení a z něho vyplývajícího vlivu.  

Obžalovaný musel vědět, že poškozená je mladší 15-ti let, neboť se jednalo o dceru jeho  družky. Obžalovaný jednak sám aktivně jednal vůči poškozené (osahával ji na intimních místech, zasunul jí prsty do přirození), jednak po poškozené chtěl, aby aktivitu vůči němu naopak vyvíjela ona (dráždění penisu obžalovaného rukou). Jednal v úmyslu uspokojit svůj pohlavní pud na těle jiného, přičemž nedošlo přímo k souloži. 

Poškozená byla dcerou družky obžalovaného a v době, kdy matka poškozené odešla do zaměstnání, byla svěřena dozoru obžalovaného, který suploval roli otce poškozené. Nebylo prokázáno, že by obžalovaný vůči poškozené užil násilí či pohrůžky takovým násilím. Stejně tak soud nehodnotil jednání obžalovaného jako zneužití bezbrannosti poškozené. 

Nastalý vztah mezi poškozenou a  obžalovaným podle soudu lépe vystihuje kvalifikovaná skutková podstata podle § 187 odst. 2 trestního zákona, tedy že obžalovaný zneužil svého postavení v rodině poškozené a z něho vyplývajícího vlivu na poškozenou, kterou se snažil mj. přemluvit k žalovanému jednání (řekl, že to přece není tak hrozné/že je to určitě hezké/že je to poškozené určitě příjemné“). Obžalovaný poškozené též řekl, aby o tom, co se mezi nimi děje, nikomu neříkala.  Poškozená se s jednáním obžalovaného skutečně nesvěřila ani své matce, neboť jak sama  uvedla, předpokládala, že matka to řekne obžalovanému a ten ji pak potrestá. Poškozená tedy  jednala pod vlivem toho, že obžalovaný byl partnerem její matky a mohl matku poškozené  ovlivňovat. Poškozená se proti jednání obžalovaného verbálně ohradila, v některých  případech i odešla od obžalovaného, aniž by jí tento v odchodu bránil. Poškozená zvažovala i  to, že se proti jednání obžalovaného vymezí i fyzicky (praští ho), ale ustoupila od toho,  protože se bála jeho fyzické odvety. Takovou odvetu by přitom obžalovaný mohl snadno maskovat jako partner matky poškozené výchovnými tresty.  

28. Ačkoli ve zprávě psychiatričky i ve znaleckém posudku z psychologie jsou konstatovány určité nepříznivé následky na psychice poškozené (zamlklost, málomluvnost, smutek, výčitky - porucha přizpůsobení), nelze mít za to, že by u poškozené došlo k tak vážnému zásahu do běžného způsobu života, který by představoval těžkou újmu na zdraví, jako je tomu např. u posttraumatické stresové poruchy. 

Ze zprávy psychiatričky je navíc zřejmé, že poškozená byla v její péči (mimo jiné pro úzkostné rysy osobnosti) již od března 2017, tedy již v době před příchodem obžalovaného do rodiny poškozené. Psychické potíže zjištěné v rámci trestního řízení tedy nemusely být způsobeny jednáním obžalovaného.  

29. Všechny dílčí útoky jednání obžalovaného byly posouzeny jako jeden pokračující trestný čin ve smyslu § 116 trestního zákoníku. Případů bylo více, mezi jednotlivými útoky mohly sice  být určité časové prodlevy, ovšem přesný počet útoků, ani přesná data spáchání nelze určit.  Rozhodné je, že obžalovaný měl od počátku záměr zneužívat poškozenou, pokud se mu k tomu naskytne příležitost. Jednotlivými útoky obžalovaný naplňoval shodnou skutkovou podstatu zločinu pohlavního zneužití, byť různými formami (osahávání, tření penisu).  

30. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že v rejstříku trestů má od roku 2008 celkem 9 záznamů, převážně pro nerespektování zákazu řízení, jednou pro přečin zanedbání povinné výživy. Ve třech případech mu byly uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody v celkové délce 13 měsíců. V chronologicky posledním případě byl odsouzen pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku trestním příkazem Okresního soudu v Klatovech ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. 1 T 177/2017 k souhrnnému trestu odnětí svobody na 12 měsíců se zkušební dobou v trvání 2 let, tj. do 13. 10. 2019.  

31. Při ukládání trestu vyšel soud z ustanovení § 187 odst. 2 trestního zákoníku, které umožňuje  uložit pachateli trest odnětí svobody na 2 až 10 let. Obžalovanému nepolehčuje nic ve smyslu § 41 trestního zákoníku. Naopak mu ve smyslu § 42 písm. p) trestního zákoníku přitěžuje jeho recidiva obecná, tj. skutečnost, že byl již pro trestný čin odsouzen. Nyní žalovaného jednání se dokonce dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení, nicméně pro druhově zcela odlišnou trestnou činnost. Nabízelo se tedy uložení již nepodmíněného trestu odnětí svobody. Soud nicméně zohlednil to, že od žalovaného jednání uplynulo již 1,5 roku, že způsob pohlavního zneužití byl na pomyslné stupnici závažnosti (počínající osaháváním a končící vykonáním soulože) spíše při hranici méně závažného jednání a že žalované jednání nezanechalo na poškozené trvalých následků, a proto uložil ještě výchovný - podmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 let, tedy trest v 1/8 zákonné trestní sazby. Nicméně s ohledem na recidivu obžalovaného stanovil soud maximální možnou délku zkušební doby a to na 5 let.  

32. S nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč se řádně a včas připojila  prostřednictvím svého zmocněnce poškozená XYZ, nar. XYZ. Tento nárok zmocněnec odůvodnil tak, že obžalovaný žalovaným jednáním zasáhl do osobní sféry  poškozené v psychické rovině, v intimní sféře, způsobil jí duševní útrapy a snížil její  důstojnost. S ohledem na to, že obžalovaný byl uznán vinným trestným činem, jehož obětí byla nezletilá poškozená a s ohledem na výši průměrného čistého výdělku v současném zaměstnání ve společnosti ve výši téměř 11 000 Kč, uložil soud podle § 228 odst. 1 tr.  řádu obžalovanému povinnost uhradit poškozené na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč, když takovou částku nepovažuje za nepřiměřenou jak výdělkovým schopnostem obžalovaného, tak délce doby, po kterou bylo jednání pácháno (cca 8 měsíců).  

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému  soudu v Plzni. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v Praze. Státní zástupce  může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to i v neprospěch  obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu  škody, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o  zabrání věci. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo  dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházející rozsudku, jestliže toto  porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného  mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho  sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného  podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je zbaven způsobilosti  k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům je omezena, může za něho v jeho  prospěch podat odvolání též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce. 

Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou  senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je  rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Poškozený, kterému byl přiznán nárok na náhradu škody, může žádat, aby byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody. Žádost se podává u Krajského soudu v Plzni. 

Plzeň 21. 7. 2020 

Mgr. Tomáš Mahr v. r.  

předseda senátu