Znásilnění a týrání partnerky

Č E S K Á  R E P U B L I K A

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl senátem ¨ve složení z předsedy senátu JUDr. Petra Blažka a přísedících Ing. Hany Kuchové – Breburdové a Mgr. Luboše Kratochvíla v hlavním líčení konaném dne 23. dubna 2019 v Praze

t a k t o:

Obžalovaný 

XX

Nar. xx v xx, bez zaměstnání, trvale bytem xx, xx, adresa doručování xx, xx, toho času ve vazbě v xx

je vinen, že 

  1. Od přesněji nezjištěné doby, nejméně od roku 2014 do 9.12.2018, v xx, v xx, kde obžalovaný s poškozenou xx, nar. xx, která byla jeho partnerkou a s níž měl dvě nezletilé dcery, nejprve společně bydlel v rodinném domě a posléze i v xx, v xx, v pronajatém rodinném domě, do něhož se obžalovaný s poškozenou společně přistěhovali v průběhu roku 2014, obžalovaný opakovaně v různých intervalech, v rozmezí přibližně jednou do týdne až jednou do měsíce, vulgárním a urážejícím způsobem napadal poškozenou xx, kterou oslovoval výrazy „krávo, děvko, kurvo“, s poškozenou vyvolával zbytečně a mnohdy i několik hodin trvající hádky, týkající se nedostatku finančních prostředků, sexu, drog a nevěr, posléze poškozené sliboval, zvláště když mu poškozená sdělovala, že se od něj chce odstěhovat, že své chování změní, avšak k žádné podstatné a déletrvající změně v chování obžalovaného a v jeho přístupu k poškozené nedošlo, při hádkách obžalovaný poškozené mnohdy vyhrožoval i zmlácením, poškozenou různými způsoby fyzicky napadal, kdy v jednom případě poškozenou svlékl do naha a bil ji přes holý zadek, při hádkách rovněž rozbíjel, z důvodu vybití agresivity, nábytek a zařízení domu, obžalovaný chtěl s poškozenou, které kontroloval mobilní telefon a notebook, urgentně a stále dokola řešit různé záležitosti, a to i v nočních hodinách, dále pak tak, aby si v rámci vyhroceného jednání obžalovaného vůči ní nemohla přivolat na pomoc Policii ČR, bral mobilní telefon, který mnohdy z tohoto důvodu sebral i svým nezletilých dcerám, obžalovaný na poškozenou nezdravě žárlil, podezíral jí z nevěry, kdy v důsledku toho jí zakazoval přátelské styky s muži i ženami, jakkoli on sám měl partnerské vztahy s jinými ženami, nerespektoval poškozenou jako samostatnou a plně svéprávnou osobnost, snažil se poškozené organizovat a řídit její život, včetně toho, jaké zaměstnání vykonávat, zda půjde či nepůjde do zaměstnání nebo na pracovní pohovor, zakazoval poškozené chodit bez jeho doprovodu, mimo dům, obžalovaný nedokázal pochopit, že za jeho problémy a neúspěchy v  profesním i osobním životě může hlavně jeho závislost na drogách, zejména na pervitinu, jež denně pravidelně užíval, nikoli poškozená, které to obžalovaný vyčítal, po poškozené požadoval, aby opustila dům a již se nevracela, přičemž, když jej poškozená poslechla a dům opustila, tak za ní posléze vyběhl, aby jí za pomoci fyzického násilí, pohrůžek a vulgárních nadávek donutil, aby se do domu vrátila zpět, poškozenou ovlivnil v tom, že začala spolu s obžalovaným vést nesprávný životní styl v tom směru, že i poškozená, stejně jako obžalovaný, začala denně užívat pervitin, který navíc musela, k vytrvalým žádostem obžalovaného, který se bál jehel a nebyl schopen si sám pervitin nitrožilně aplikovat, obžalovanému nitrožilně aplikovat, obžalovaný byl vůči poškozené agresivní i v sexuální oblasti, neboť v důsledku své sexuální náruživosti striktně po poškozené, přestože již v roce 2016 se poškozené s obžalovaným dohodla, že nebudou žít jako partneři, ale jen jako kamarádi, kteří společně vychovávají dcery a mají spolu nezávazné dobrovolné sexuální styky, vyžadoval pohlavní styk, kdy v tomto směru mu poškozená vyhověla jen v důsledku jeho úporného naléhání, neboť věděla, že jinou možnost nemá, slovní vulgární a fyzická napadání poškozené obžalovaným, jemuž byly, a to zejména pokud jde o rok 2018, často přítomny i nezletilé dcery XX a XXX, vyvrcholilo zejména v následujících konkrétních případech, a to:
  • v přesně nezjištěné době roku 2016, v nočních hodinách, kdy obžalovaný nejprve požadoval po poškozené, aby odešla z domu a když tak učinila a odešla na autobusovou zastávku MHD s názvem XX, obžalovaný ji pronásledoval, zamezil poškozené v odjezdu autobusem, neboť ji strhl k sobě a odvlekl ji, za pomoci strkání do zad, doprovázeného nadávkami, ponižováním a výhružkami, zpět k domu v xx, kde ji u vchodu do domu sdělil, že ho musí a bude poslouchat, poškozenou chytil za její dlouhé vlasy , ohnul jí hlavu k zemi, vyhrožoval jí zabitím, pro případ, že ho nebude poslouchat a po poškozené požadoval, aby vzbudila nezletilé dcery a sdělila jim, jakkoli se to nezakládalo na pravdě, že na ně „sere“, což však poškozené odmítla udělat, kdy právě v důsledku tohoto ponižujícího jednání, které poškozená prožívala zvláště útrapně, se poškozená rozhodla, že již nadále nechce setrvávat s obžalovaným v partnerském poměru a chce jej mít toliko za kamaráda, s nímž bude společně vychovávat nezletilé dcery, přičemž od této doby již obžalovaný a poškozená bydleli v samostatných pokojích
  • v přesněji nezjištěné době, zřejmě v xx, v xx, v xx, když blíže neztotožněný muž jménem xx, jehož do domu přivedl, společně s dalším neztotožněným mužem, obžalovaný za účelem pronájmu pokoje, nabídl poškozené obarvení vlasů, obžalovaný s touto nabídkou nesouhlasil, neboť měl, v důsledku svých žárlivých představ, ze to, že xx hodlá s poškozenou navázat sexuální vztah, po poškozené hodil rolí alobalu a požadoval po poškozené, aby s ním odešla do jeho pokoje, když to odmítla, chytil ji za ruce a táhl ji násilím do svého pokoje, v čemž mu však zamezili XX a další muž, kteří obžalovaného od poškozené odtrhli, přičemž když si posléze poškozená domluvila s oním xx schůzku v baru, obžalovaný poškozenou do baru doprovodil a jelikož se mu nelíbilo, že ho v baru xx poučoval, jak se má správně chovat k poškozené a ke své rodině, nařídil poškozené, aby s ním z baru odešla domů, neboť když nepůjde, nemá se již vracet domů, kdy poškozená vyhověla pokynu obžalovaného zejména z důvodu, aby předešla fyzického napadení obžalovaného XX, přičemž cestou domů obžalovaný poškozené nadával a vyčítal jí, že ho kvůli ní vyhodí z práce.
  • dne xx, okolo xx, v xx, v xxx, po předchozí slovní hádce, která vznikla kvůli tomu, že obžalovaný poškozenou a jejich dvě nezletilé dcery celou noc řvaním budil a nenechal je spát, a poté, co obžalovaný udeřil nezletilou dceru xx fackou do obličeje, poškozenou, která se své dcery zastala, zatlačil do pokoje, kde ji hodil na postel, přitlačil ji ruku pod krk a svého jednání vůči poškozené zanechal až v době když na obžalovaného začala křičet XX, přičemž tímto jednáním způsobil obžalovaný poškozené xx, kromě psychické újmy, i drobná poranění, a to zejména v podobě podlitin na různých místech těla,

tedy: týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí  a čin páchal po delší dobu

  1. v přesně nezjištěné době první poloviny měsíce listopadu 2018, v xxx, v rodinném domě, v pokoji užívaném poškozenou xx, nar. xx, jakkoli poškozené opakovaně dala jednoznačně najevo, z důvodu dlouhodobého nevhodného chování obžalovaného vůči ní, že již nemá zájem o pohlavní styky s obžalovaným, naléhal obžalovaný na poškozenou, aby s ním pohlavní styk měla a jelikož poškozená jakýkoliv sex odmítala obžalovanému, a to nejen z důvodu, že chtěl vědět, co má udělat, aby s ním poškozená pohlavní styk měla a zároveň, aby se jej zbavila, sdělila, že by jí musel zaplatit spoustu peněz, na což obžalovaný  předal poškozené částku 4.000 Kč, kterou si však poškozená odmítla vzít a hodila ji obžalovanému nazpět s tím, že s ním nechce mít sex, obžalovaný poškozené sdělil, že obchod je obchod, odmítl odejít z pokoje poškozené, jakkoli jej o to prosila, na poškozenou se vrhl, přes její odpor a bránění se vysvlečení, poškozenou vysvlékl, stejně tak se svlékl i sám obžalovaný, poškozenou položil na postel, do pozice na zádech a vnikl do ní penisem a vykonával na poškozené koitální pohlavní styk, přičemž v pohlavním styku pokračoval, přestože poškozená plakala a snažila se z pozice na zádech vymanit, což se jí nepodařilo, neboť obžalovaný jí v této pozici přidržoval ruku pomocí své nohy, využívajíce své fyzické převahy nad poškozenou, kdy ani poté, co pokojem, který je průchozí, prošla do svého pokoje jedna z nezletilých dcer obžalovaného a poškozené, jednání vůči poškozené nezanechal, když až zhruba po dalších 5 minutách svého jednání zanechal a z pokoje poškozené, která mu řekla, aby z ní slezl a vypadl, odešel, přičemž tímto jednáním obžalovaný nezpůsobil poškozené žádná zranění

tedy: jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal souloží;

dne xx, v rodinném domě xx, v xx, v návaznosti na to, že poškozená xx, xx, se chtěla vzdálit z domu, aby si prohlédla prostory, které hodlala využívat při práci masérky, neboť měla zájem provádět erotické tantrické masáže, jímž by si vydělala dostatek finančních prostředků na to, aby mohla odejít od obžalovaného, kdy obžalovaný však nesouhlasil, aby na prohlídku prostor k podnikání šla poškozená sama a domáhal se toho, aby jí mohl doprovodit, neboť se domníval, že poškozené ve skutečnosti odchází z domu, aby uskutečnila pohlavní styk se svým známým, k němuž se měla dostavit na prohlídku prostor, poté, co jeho návrh na společnou prohlídku prostor poškozená odmítla a sdělila obžalovanému, aby se tedy na uvedené prostory šel podívat sám, bez ní a zmínila i to, že ona má svůj život a je jen její věcí, za kým jde a s kým případně má pohlavní styk, což obžalovaného vytočilo, odňal poškozené mobilní telefon tak, aby si nemohla na pomoc přivolat Policii ČR, poškozené začal hrubě nadávat výrazy „děvko, špíno“, a poškozenou vyhazoval z domu, přičemž poškozenou začaly bránit nezletilé dcery XX a XX, které se obžalovanému snažily vysvětlit, že poškozenou napadá neprávem a sdělily mu, že pro případ, že poškozené bude i nadále ubližovat, přivolají Policii ČR, na což obžalovaný reagoval tak, že jim vzal jejich mobilní telefony, mezi tím poškozená odešla z rodinného domu k autobusové zastávce MHD XX, kdy v půli cesty jí však obžalovaný doběhl, a přestože byla na místě i nezletilá XX, poškozené nadával a ponižoval ji, do poškozené strkal, přitlačil ji předloktím k plotu, kde jí škrtil a jednání nezanechal, přesto že na něj nezletilá xxx křičela, aby poškozenou nechal být, poškozenou násilím, a to i v podobě shození na zem a kopání do těla, a přes její aktivní obranu, dotáhl zpět k rodinnému domu, přikázal poškozené, aby šla do pokoje užívaného obžalovaným, z něhož opakovaně vyhnal nezl. Xxx, která se o poškozenou bála a proto do pokoje nahlížela, poškozené poručil, aby se svlékla do naha a když to odmítla udělat, posadil poškozenou na okraj postele a začal z ní strhávat oblečení, čemuž se poškozená aktivně bránila, avšak i přes její obranu se obžalovanému podařilo poškozenou vysvléci do naha, kdy poškozená posléze využila skutečnosti, že do pokoje opět vstoupila nezletilá dcera XX, kterou obžalovaný odešel z pokoje vyvést, a částečně se oblékla, ale obžalovaný ji znovu vysvlékl, zatímco on sám zůstal po celou dobu oblečený, poškozené nakázal, aby si lehla do postele, v níž ji pak obžalovaný posunul do rohu, do pozice v polosedě tak, aby se obžalovaný mohl dostat poškozené mezi nohy, poškozenou ponižoval tím, že když může být nahatá při práci u svých klientů, tak může být nahatá i pro něj, aby si s ní mohl hrát, přičemž jakkoliv si poškozená chránila přirození rukama, obžalovaný, s cílem se sexuálně uspokojit, odtahoval ruce  poškozené od jejího přirození, chytal poškozenou za ruce a lámal jí prsty tak, aby se mu přestala bránit, ve svém počínání neustal ani poté, co jej poškozená prosila, aby přestal, neboť jí to bolí, poškozené i nadále jednou svou rukou držel ruku a lámal jí prsty, zatímco svou druhou rukou jí osahával na přirození a dále si i pohrával s prsty poškozené, kdy při tomto poškozené přidržoval ruku pomocí své nohy, aby se nemohla bránit, kdy svého počínání vůči poškozené, která svůj nesouhlas s jednáním obžalovaného dávala najevo i verbálně tím, že sdělovala, že to nechce, obžalovaný zanechal až poté, co do pokoje vešla policejní hlídka xxx, kterou na místo přivolaly nezletilé dcery obžalovaného, a to prostřednictvím mobilního telefonu, který si vypůjčili od xx, přičemž tímto jednáním obžalovaný nezpůsobil xxx žádná zranění 

tedy:

jiného násilí donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží

čímž spáchal

pod bodem I. výroku

zločin týrání osoby ve společném obydlí dle § 199 odst.1, odst.2, písm. d), tr. zákoníku

pod bodem II. 1-2 výroku

pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku

a odsuzuje se

Podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců

Podle § 84 tr. zákoníku za použití § 85  odst. 1 tr. zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 60 (šedesáti) měsíců, za současného stanovení dohledu nad obžalovaným

Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 3, odst. 4, tr. zákoníku se obžalovanému dále ukládá ochranné léčení, ambulantní formou, s protitoxikomanickým zaměřením

Pole § 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen zaplatit poškozené XX , nar. XX, bytem XX, na nemajetkové újmě částku ve výši 50. 000 Kč (padesát tisíc korun českých)

Podle § 229 odst. 2 se poškozená XX, nar. XXX, odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 

Podle § 129 odst. 2 tr. řádu se vyhotovuje zjednodušený rozsudek, který neobsahuje ve výrocích o vině a trestu odůvodnění, neboť obžalovaný i státní zástupkyně se po vyhlášení rozsudku výslovně vzdali práva na odvolání a prohlásili, že netrvají na písemném odůvodnění rozsudku. Obžalovaný zároveň uvedl, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podávaly odvolání osoby k tomu oprávněné. 

Pokud jde o výrok o náhradě škody, se poškozená XX k trestnímu řízení řádně a včas připojila s nárokem na náhradu nemajetkové újmy, jež jí vznikla v souvislosti s jednáním obžalovaného, a to v celkové výši 200.000 Kč. Poškozená se prostřednictvím svého zmocněnce vyjádřila tak, že jednáním obžalovaného došlo k intenzivnímu zásahu do její integrity, když obžalovaný poškozenou dlouhodobě psychicky i fyzicky týral, vulgárně ji urážel, zakazoval jí vycházet z domu, znevažoval její důstojnost, a zároveň negativně zasáhl do svobodné volby poškozené rozhodovat o vlastním pohlavním životě, když se na ní dopustil znásilnění. Tímto jednáním obžalovaný porušil důstojnost, vážnost a osobní čest poškozené a zároveň zásadním způsobem narušil její svobodu rozhodovat se o svém pohlavním životě samostatně, v důsledku čehož poškozené utrpěla psychickou újmu, přičemž vyloučena není ani možnost, že prožité útrapy na ní zanechají trvalé následky. 

Soud uvádí, že z ustálené judikatury Nejvyššího soudu podává, že finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu lze poškozené přiznat, pokud není dostačující morální zadostiučinění a neoprávněným zásahem došlo ke snížení důstojnosti fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře. Za takovou značnou míru zásahu do důstojnosti a vážnosti fyzické osoby se považuje zejména újma, kterou tato fyzická osoba vzhledem k povaze, intenzitě, opakování, trvání a šíři okruhu působení nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti pociťuje a prožívá jako závažnou. Ač se určení tohoto zadostiučinění stává předmětem volného uvážení soudu, musí soud v každém jednotlivém případě vycházet z úplného skutkového stavu, a v tomto rámci se opírat o zcela konkrétní a přezkoumatelná hlediska. Rovněž se požaduje, aby šlo o takový zásah, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu a který spočívá v porušení nebo ohrožení osobnosti fyzické osoby a její fyzické integrity. Musí se jednat o zásah neoprávněný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do 8 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení odvolání k Městskému soudu v Praze, a to prostřednictvím zdejšího soudu. Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, proti kterému výroku směřuje a jaké vady jsou vytýkány rozsudku aneb řízení, které mu předcházelo. Odvolání může podat státní zástupce, obžalovaný, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody či proto, že takový výrok nebyl učiněn; dále osoby oprávněné podat odvolání ve prospěch obžalovaného ve smyslu § 247 odst. 2 tr.  řádu, tj. příbuzný obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manželka a družka, přičemž státní zástupce a poškozený mohou podat odvolání i v neprospěch obžalovaného. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda se odvolání podává ve prospěch nebo neprospěch obžalovaného. Odvolání podané včas a osobou oprávněnou má odkladný účinek. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Práva odvolání se nemůže úspěšně domáhat ten, kdo se jej již jednou výslovně vzdal. Podle § 228 odst. 4 tr. řádu odsuzuje – li soud obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a přiznává – li poškozenému alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení , poučí poškozeného o možnosti požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

V XX dne 23. 4. 2019

JUDr. Petr Blažek

Předseda senátu

Přečtěte si další

sp.zn.
5 T 8/2022
50 000 Kč
Pohlavní styk s dítětem mladším 15 let a pohlavní styk se sourozencem

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení, konaném dne 16. prosince 2022 v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Boučka a přísedících Květy Knoflíčkové a Vojtěcha Soukupa,

takto:

Obžalovaný

XXXXX

nar. XXX, XXXX, trvale bytem XXXX, toho času XXX

je vinen

že,

v přesně nezjištěných dnech v době od 05.08.2015 do června 2017 v úmyslu se sexuálně uspokojit na vlastní nezletilé sestře XXXXX, nar. XXXX, jejíž věk i vzájemný sourozenecký vztah znal,

1.v bytě na adrese XX, XXX, když nezl. XXX přišla ze školy, jí stáhl kalhoty, osahával ji na prsou a na zadku, zasunul jí penis do vagíny a vykonal s ní soulož,

2. v bytě na adrese XXXX, využil chvíle, kdy byli doma sami, jí zasunul pohlavní úd do konečníku, pohyboval s ním uvnitř a svého jednání zanechal, až když někdo zazvonil,

3. ve sklepě přesně nezjištěného bytu v XXXX jí sundal kalhoty a zastrčil jí penis do konečníku a po vyndání penisu z konečníku jí ho zastrčil do pusy,

tedy

- vykonal soulož s dítětem mladším patnácti let a jiným způsobem je pohlavně zneužil, 

- vykonal soulož se sourozencem

čímž spáchal

- provinění pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, 

- provinění soulože mezi příbuznými podle § 188 trestního zákoníku, a

odsuzuje se

podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku a § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání osmnácti (18) měsíců, jehož výkon se podle § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., za použití § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání dvou (2) roků. 

Podle § 229 odst. 1 trestního řádu je obžalovaný povinen zaplatit poškozené XXXX, nar. XXXX, bytem XXXX na náhradu nemajetkové újmy částku 50.000,- Kč.

 Podle § 229 odst. 2 trestního řádu se poškozená XXXX, nar. XXX, bytem XXXX odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odůvodnění

  1. Z důkazů, provedených v hlavním líčení, byl zjištěn shora uvedený skutkový stav.
  2. Obžalovaný XXXX se k jednání tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, v přípravném řízení doznal. Popřel však, že by proti poškozené použil jakékoli násilí. Stejně tak popřel, že by od počátku věděl, že se jedná o jeho sestru. V podrobnostech vypověděl, že od malička žil s XX a s matkou. S otcem žil do svých 10 let. Potom otec nastoupil do vězení. Sestru XX poznal, když mu bylo 15 let. XXX od malička byla v „kojeňáku“ a pak u pěstounů, on vůbec nevěděl, že existuje. Máma ji najednou přivezla domů, v té době bydleli v XXX. Poté se stěhovali do XXX, tam byli do roku 2017, kdy se zase všichni stěhovali do rodinného domu ve XX - XX. V polovině roku 2017 šla pak XXX do dětského domova. Začalo to v XXX Jemu bylo 15 let, XX bylo 12 nebo 13 let. Sestra nechávala dveře do koupelny otevřené a koupala se. On ji při tom několikrát zahlédl a odešel. Také viděl, jak se převléká. Asi dva měsíce od jejího přistěhování XX přišla ze školy, on byl doma dřív ze školy, nikdo jiný doma nebyl. Přišel k ní, jestli něco nepotřebuje, ona řekla, že chce něco zkusit, něco z erotického filmu. Jemu bylo v té době 15, byl panic. Řekla mu, ať si lehne. Tak si lehl, sundal si kalhoty a trenky, ona si sedla na něj, on jí jenom držel za boky, ona si rukou dala penis do vagíny. Sama si sundala kalhoty a kalhotky. Trvalo to 5 - 10 minut, než ji ze sebe shodil, protože ho začal bolet penis. Na záchodě se ve sprše „dodělal“, tam došlo k ejakulaci. Potom přišel do obýváku, sestra už byla oblečená. Jenom se usmívala. Pak to začalo vícekrát ke konci roku 2015. To už chtěl on, vícekrát. Tlačil na sestru, že jí nebude pouštět ven, do knihovny. Ze začátku stačily zákazy, potom později v roce 2016 jí i nadával sprostě "krávo, píčo, blbko". Ona pak ten sex už nechtěla, ale on ano. Poslední pohlavní styk se sestrou byl „anál“. Bylo to v únoru 2016. Přišel za XXX do pokoje, svlékl jí kalhoty a kalhotky, ohnul jí do předklonu, zezadu jí dal penis do análního otvoru. Byl tam asi 10 - 20 vteřin než na penisu něco cítil. Byly to exkrementy, povolili jí svěrače. Šel se umýt do koupelny a odešel pryč. Vrátil se až večer. Druhý den šel za XXX, omluvil se jí, že už to nikdy neudělá. Celkem spolu měli soulož asi ve 20 případech, trvalo to 3 měsíce. Docházelo k tomu v XXX a pak i po přestěhování v XXX. Kromě soulože dělali i orální sex. Ten první styk chtěla sestra, pak už ostatní styky i sexuální praktiky chtěl jen on. Orální sex probíhal tak, že XXX někdy ležela, někdy klečela, v jednom případě si sama klekla, jinak on jí říkal, co má udělat. Sundal si kalhoty, vyndal si penis a vložil jí ho do úst. Pohyboval boky a pak se běžel do koupelny „udělat“. Nikdy nedošlo k ejakulaci na sestru. K souložím se sestrou docházelo v ¨XXXX a pak v té XXX, někdy ležel na ní on, někdy ona na něm. Někdy se sama svlékla, když jí to řekl, někdy XXX svlékl on. Soulože trvaly do 5 minut, do sestry nikdy neejakuloval. Kondom nikdy nepoužil. Sestře nadával a dával jí zákazy, jen když se jí do toho nechtělo, jí se to nelíbilo. Fyzické násilí vůči ní nikdy nepoužil. Sestra se jeho jednání nikdy nebránila, nikdy ho neodstrkovala, neřekla, že se jí to nelíbí nebo že to nechce. Až při tom posledním análním styku mu hned poté řekla, že už to nechce dělat, když se vrátil z koupelny. On se jí druhý den po tom análním styku přišel omluvit. Když jí dával zákazy a nadával jí, tak na to nic neřekla, jen měla takový zvláštní výraz ve tváři a podle toho poznal, že se jí to nelíbilo, že jí něco zakázal. Ví, že docházela k psychiatrovi, ale neví kvůli čemu. Byla věčně problémová, nechala svými spolužačkami napadnout sestru XXX. Pokud jde o to, proč nadával a zakazoval jí něco, když se tomu sexu nikdy nebránila, tak to bylo pro všechny případy, kdyby to náhodou nechtěla. Vždy ho ale poslechla. O tom, že XX je jeho sestra v době, kdy mělo docházet k sexuálním kontaktům, nevěděl, až ke konci. Když ji matka přivezla, tak ji představila jako XXX, neřekla, že je to jeho sestra. Že je to jeho sestra, se dozvěděl až v bytě v, když si přečetl nějaké papíry, kde bylo uvedeno, že je to dcera XXX a XXX. Bylo to v ten den, kdy došlo k análnímu styku. Nevěděl, že sex s dívkou mladší 15 let je protiprávní.

  1. Na této výpovědi setrval i v hlavním líčení. Doplnil, že když poškozenou přivedla matka domů, tak mu jenom řekla, že je to XXX. On se neptal, kdo to je, nezajímalo ho to. Byla pro něj cizí člověk. Poškozená mu o sobě nikdy nic neřekla. O jejím věku se dozvěděl až z rodného listu, který našel. Když se však k nim nastěhovala, odhadoval její věk na 12 – 14 let. Dále uvedl, že v nepřítomnosti matky dával poškozené různé zákazy, protože měl na starosti byt a domníval se, že může dávat poškozené zákazy. Ty spočívaly v zákazu chodit ven nebo do knihovny. Neví však, jestli ty zákazy respektovala.

  1. Poškozená XXXX v přípravném řízení uvedla, že to bylo, když si ji brala matka ve dvanácti letech v XXX z pěstounské péče, od pana XXX. Začalo to, když šla do šesté třídy a vracela se ze školy domů, tak si šla vzít prášek Chlorprothixen na uklidnění a bratr ji uhodil a řekl, aby se svlékla. Ona odmítla, takže bratr jí sundal kalhoty a začal odzadu, řekl, že se má ohnout. Strčil jí do vagíny svoje „péro“, svůj penis a potom se začal pohybovat. Pak když zvonila sestra, tak on to skončil, ona se šla převléci a šla si lehnout. S bratrem to byly tři případy. Druhý případ byl, když chodila do sedmé třídy, bylo jí třináct, když musela jet do XXX. Když se vrátila na víkend z psychiatrie a máma šla do práce, bratr řekl, že chce s ní souložit. Když řekla, že nechce, tak jí dal facku a řekl, ať se svlékne. Tak se svlékla ze strachu, on jí dal násilím do konečníku svůj penis a začal to „zezadu zepředu“. Ona křičela bolestí. Pak to zas začal zepředu a potom někdo zvonil, takže bratr potom přestal. Třetí případ byl v XXX ve sklepě. Když dodělala sedmou třídu, tak si ji matka brala po sedmi měsících domů z XXX z psychiatrické léčebny. On jí řekl, že si má sundat kalhoty, ona řekla, že nemůže, že má menstruaci, a on jí to násilím dal do „prdky“. Potom vlastně bratra pálil penis, tak jí řekl, ať si strčí jeho penis do pusy. Pálil ho, protože tam bylo hovínko. Řekl, že mu ho musí vykouřit, že jí dá peníze. Ona řekla, že ne, tak vzal její hlavu a přirážel ji ke svému penisu. Když jí matka přivedla, tak bratr a sestra o ní věděli, i když je vlastně jejich nevlastní dítě, nechtěný. K dotazům dále upřesnila, že když se to stalo poprvé, tak bylo bratrovi XXX asi patnáct, šestnáct, neví. Při tom třetím případu říkal, že jestli to někomu vykecá, tak si ji najde a zabije ji. Při tom prvním styku ji bratr osahával, na prsou a na „prdeli“, myslí, že na prsou přes oblečení Penis jí zasunul do vagíny. V tom prvním případě jí dal facku. Bránila se, chtěla utéct, ale nedokázala se vyvléknout, protože měl sílu. Ten prášek Chlorprothixen ji uklidňuje tak, že ji spíš uspává. Bratr ho vyndal a vystříkal se do trenclí. Ona nechtěla o tom s nikým mluvit, protože se bála o svůj život. Nedokáže říct, za jak dlouho po tom prvním případu se stal ten druhý. I v tomto případě brala pořád ty léky. Došlo k souloži, takže penisu do vagíny. Bránila se tím stylem, že ho odstrkovala a snažila se odejít. Poté zvonila sestra. Po té souloži chtěl, aby mu ho vykouřila a vcucla do sebe to jeho sperma. Ona to nedokázala vcucnout, tak to šla vyzvracet. Už neví, kdy k tomu došlo, to bylo vlastně před tím. Když se nastěhovali do XXX, nebyl to byt, byl to sklep. V tom třetím případě se chtěla nějak vyvléct a ještě k tomu křičela, ať ji nechá být, on jí zacpal dlaní ústa. Ona si ho nechtěla vzít do pusy, tak jí to tam dal násilím. Ona bratra neměla ráda, za to co dělal. Od matky a sestry byla týraná, proto skončila dvakrát na psychiatrii. Pokud její bratr uvedl, že k tomu prvnímu sexuálnímu jednání došlo z její iniciativy, tak to nikdy, vždy to byl jeho nápad.
  2. V hlavním líčení pak odmítla vypovídat, když využila práva, garantovaného ustanovením § 100 odst. 1 trestního řádu
  3. K poškozené byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, klinická psychologie. Z jeho závěrů vyplývá, že XXXX je mladou ženou s intelektovým handicapem, jedná se o lehkou mentální retardaci, v termínech tzv. mentálního věku lze hovořit o výkonnosti asi 8-9 letého průměrně inteligentního dítěte. Sociálně praktická informovanost je na úrovni mírně lepší, trivium naopak spíše na horší úrovni než je 8-9 let. Osobnostní vývoj je zřetelně narušený dlouhodobými deprivačními podmínkami a neschopností trvaleji zakotvit v nosnějších vztazích, jako dítě byla většinu života druhými odmítána, dopouštěla se substitučních krádeží, ale také reagovala otevřeně agresivně a neomaleně. Vývoj doputoval v poruchově ustrojenou osobnost s rysy emočně nestabilními - impulsivními. Posuzovaná je irritabilní, neomalená, s tendencí k dysforickým skluzům, vzteku a projevům nepřátelství při podráždění. Pokud nároky života překračují její schopnosti nebo frustrační toleranci, inklinuje rychle k resignaci. Projevuje se vysoce temperamentně, stojí o vztahy s druhými, ale nedokáže je udržovat, jednoduše manévruje, aby se zavděčila, pro svou prchlivost si ale většinu vztahů má sklony pokazit. V oblasti emoční je oploštělá, na což lze rovněž nahlížet jako na deprivační následek. Je simplexní, naivní, prozaická, inklinující ke zlobným výpadům. Obecným pravidlům a normám má spíše pro svou impulsivitu a mentální nedostačivost problém dostát, než že by je neuznávala. Posuzovaná byla schopna správně vnímat prožívané události, zapamatovat si je byla schopna jen míře odpovídající oslabeným paměťovým schopnostem, jádro událostí je schopna rámcově správně reprodukovat, pokud se k tomu rozhodne. Nelze mít vysoké nároky na komplexnost popisu, jeho přesnost a detailnost, na časová určení, sekvence a podobně. Na stranu druhou má znalkyně potřebu konstatovat, že pokud by mělo jít o události kompletně smyšlené, pak je mimo paměťové schopnosti posuzované se několik příběhů nemajících oporu v zážitku naučit a opakovaně je relativně kongruentně reprodukovat. Z hlediska psychologických kritérií se jedná o výpověď se střední měrou sníženou věrohodností, znalkyně má za to, že výpověď především není kompletní či spolehlivá pokud jde o připuštěné množství kontaktů, míru vlastní iniciativy nebo nekladení odporu a dále pokud se jedná o míru násilí v explicitně ve výpovědi uváděných případech. Za věrohodnou ji však považuje v tom, že svědkyně uvádí sexuální kontakty mezi sebou a bratrem, lze věrohodnost její výpovědi podpořit rovněž v tom, že posuzovaná mohla být vystavena alespoň v jí uváděných dílčích případech nátlaku, jemuž nebyla schopna vzdorovat. Argumentace - viz kapitola Souhrn a rozbor. Obecnou věrohodnost znalkyně hodnotí jako podstatnou měrou sníženou (viz Souhrn a rozbor). V obecné rovině má posuzovaná zapírání nebo zkreslování údajů o prožitém v repertoáru. Ve vztahu k projednávaným věcem je možné, že zdůrazňuje a zintenzivňuje míru své aktivní obrany a její soustavnosti, navyšuje míru fyzického násilí, neuvádí některé další intimní kontakty s bratrem a jejich okolnosti, za něž předpokládá odsudek. Posuzovaná velice pravděpodobně od počátku uváděných incidentů měla základní povědomí o sexu a byla schopna vzniklé situace rámcově vyhodnocovat. Jen obtížně ovšem mohla hledat zdroje proto, aby se jim účinně bránila anebo je nedopouštěla. K závadovému jednání docházelo totiž v rodině, do níž přišla „z nouze“ jako poslední člen a nadto až v prepubertě, zatímco druzí sourozenci tam od narození žili. Těžko se zařazovala a bylo by logické, kdyby pociťovala obavy, aby nebyla rodinou opět vyloučena. To mohlo přispět k eventuální vyšší svolnosti anebo i rychlé resignaci v případě povzbuzování nebo nátlaku. V rodině neměla rovnocenné postavení ve srovnání se sourozenci a pociťovala, že její pozice zde je ohrožena. Duševní a rozumové schopnosti posuzované (a hlavně její sociální situace) nebyly na takové úrovni, aby byla schopna účinného, strategického, kompetentního a rozvážného jednání ve spisem popsaných situacích. Znalkyně nedokáže oddělit následky plynoucí z presumpovaného jednání XXX od dalších vážně poškozujících vlivů v explorandčině vývoji. Posuzovaná je především významně a trvale poškozena okolnostmi svého vývoje v útlém dětství a pak v době od návratu do rodiny dále (vážná deprivace).

  1. Znalkyně podala posudek v hlavním líčení a vysvětlila, že pokud jde o míru agrese, používá poškozená u všech skutků „schémata“. Tzn. že vždy popisuje stejný postup, stejný projev agrese (přišel, dal mi facku). Pokud jde o míru dobrovolnosti a svolnosti k jednání obžalovaného, lze ji u poškozené těžko definovat. Podle znalkyně považuje poškozená za dobrovolné vše, co není založeno na násilí. S ohledem na její postavení v rodině nelze hovořit o dobrovolnosti, ale spíše o rezignaci. Správně vnímala okolnosti pohlavních styků i to, že je měla se svým bratrem. I za takové situace je dokázala akceptovat. Udělá totiž vždycky to, co je pro ni výhodné z pohledu udržení si nějaké pozice. Podle znalkyně medikace psychofarmaky u poškozené neměla vliv na vnímání reality, neboť poškozená je užívala dlouhodobě a dobře je tolerovala.

  1. K poškozené bylo ze zprávy Městského úřadu XXXX zjištěno, že byla hned po narození umístěna se souhlasem rodičů do kojeneckého ústavu, neboť tito neměli vytvořeny podmínky pro výchovu a péči o další dítě. Vlivem dlouhodobé ústavní péče se u nezletilé začaly projevovat známky výrazné citové deprivace. Nezl. XX byla od listopadu 2007 svěřena do společné pěstounské péče manželů XXX. U XXX bylo zjištěno lehké mentální postižení s výraznou poruchou osobnosti. S ohledem na míru zdravotního postižení pak XX navštěvovala Základní školu a Odbornou školu v XXX (dříve XX). Kvůli nevhodnému chování nezletilé, které bylo pro členy domácnosti již neúnosné a velmi negativně působilo na okolí, byla nezl. XX předána dne 05.08.2015 na základě dohody zpět do péče biologické matky. O zrušení pěstounské péče a svěření nezletilé do péče matky pak rozhodl rozsudkem Okresní soud XXX dne XXXX. XX žila v domácnosti se svou matkou, sestrou XXX (nar. XXX) a bratrem XX (nar. XXX). Doma matku neposlouchala, byla hodně drzá, matka jí občas dala pár facek. Vztah se sestrou označovala jako dobrý. K jednomu setkání XXX s otcem došlo roce 2016 o víkendu. Poté kontakty zase ustaly. U sourozenců nezletilé, XX a XX, byl nařízen soudní dohled z důvodu nedostatečné péče, když v rodině selhávala základní péče zejména v oblasti hygienických návyků. V červnu 2017 byla rodina nucena vystěhovat se z nájemního bytu. Matka neměla zajištěné jiné vhodné podmínky, proto žila nezl. XXX se svým bratrem XX v době od června do listopadu 2017 v rodině otcovské babičky, paní XX Poté se nezl. děti vrátily do domácnosti matky. Rozsudkem Okresního soudu XXX ze dne XXX byl nad nezl. XXX stanoven soudní dohled. Chování nezletilé v rodině se vystupňovalo tak, že ji matka přestala zvládat. Na žádost matky byla nezletilá umístěna dne XXX do Psychiatrické nemocnice XXX. OS XXX vydal dne XXX předběžné opatření, na základě kterého byla nezl. XXX dne XXX předána do péče Dětského domova XXX Rozsudkem OS XX ze dne 22.09.2021 byla XXX omezena ve svéprávnosti, jejím hmotněprávním opatrovníkem bylo jmenováno město XX. Ze zprávy Dětského domova XX vyplývá, že v současnosti je již plnoletá, v dětském domově je na tzv. prodlouženém pobytu (na vlastní žádost). Proto může také dohodu o dobrovolném pobytu sama bez udání důvodu ukončit a z dětského domova odejít. Dle názoru vychovatelek je XXX nespolehlivá, spousta jejich tvrzeních bylo nevěrohodných. Část jejich tvrzeních je sice pravdivá, ale každé tetě stejnou věc podá trochu jinak. Je ráda středem pozornosti, bohužel k tomu nemá příliš kladného potenciálu, ráda si sjednává respekt u ostatních dětí (i agresí), ráda ze sebe dělá chudáka, ráda na sebe upozorňuje. XX není zlá a k jejímu chování vedou hlavně její omezené rozumové schopnosti. Zpravidla není schopna objektivně posoudit, pochopit a přijmout skutečnost a tu dále předkládá dál zkreslenou. Podle zprávy Psychiatrické nemocnice v XX zde byla poškozená XXX XXX hospitalizována od 16.03. do 27.06.2016 pro stupňující se poruchové chování, a poté od 06.11.2018 do 20.02. a od 25.02. do15.08.2019 pro poruchy chování v domácím prostředí.

  1. Z výše uvedených důkazů lze nepochybně dovodit, že mezi obžalovaným a poškozenou došlo k pohlavním stykům. Soud však nemůže spolehlivě uzavřít, že se tak stalo po násilném jednání obžalovaného či na základě bezbrannosti poškozené. Specifická věrohodnost poškozené je problematická. Vyplývá to ze závěrů výše citovaného znaleckého posudku, kdy znalkyně akcentuje pochybnosti právě o tom, zda pohlavním stykům předcházelo násilí. Tento závěr velmi srozumitelně a přesvědčivě vysvětlila. Blíže se toto hodnocení důkazní situace promítlo nejen do jiné formulace skutku oproti obžalobě, ale i do právní kvalifikace, o které bude soud hovořit později. Je třeba ale zdůraznit, že soud je povinen postupovat při provádění a hodnocení důkazů tak, aby byl zjištěn skutkový stav bez významných pochybností, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. V tomto procesu je pak třeba každou pochybnost, kterou nelze rozptýlit dostupnými důkazy, vykládat důsledně ve prospěch obžalovaného. V tomto případě proti sobě stojí dva důkazy, a to výpověď obžalovaného a výpověď poškozené, kdy každý z nich uvádí o okolnostech pohlavních styků jiné skutečnosti. Soud při hodnocení věrohodnosti poškozené musí vycházet především z odborného posouzení znalkyní a ta jí jako zcela věrohodnou neshledala. Za takové situace je tak třeba vyjít z obhajoby obžalovaného.

  1. Další podstatné dokazování bylo vedeno k tvrzení obžalovaného, že nevěděl, že poškozená je jeho pokrevní sestra. Tato obhajoba byla spolehlivě vyvrácena jejich matkou, svědkyní XXX. Ta již v přípravném řízení uvedla, že obžalovanému výslovně řekla, že poškozená je jeho sestra, když mu bylo asi osm let. V hlavním líčení pak upřesnila, že obžalovaný byl za poškozenou i v dětském domově. To mu bylo asi patnáct let. Ve stejné době s ní byl za poškozenou i Psychiatrické nemocnici v XXX. To věděl, že jede za svou sestrou. Bylo to při její první hospitalizaci. Když poškozenou přivedla domů, tak zbylým dětem řekla, že to je jejich sestra. Řekla jim důvody, proč ji přivedla domů.

  1. Bylo tedy spolehlivě prokázáno, že obžalovaný věděl, že pohlavní styk vykonává se svou vlastní pokrevní sestrou.

  1. Svědkyně pak také uvedla, že obžalovaný neměl vůči poškozené žádné povinnosti. Poškozené dávala úkoly pouze ona. Ona rozhodovala, co může či nemůže dělat.

  1. Při vymezení doby jednání je vycházeno ze zprávy XXX, z níž vyplývá, že poškozená byla do domácnosti matky předána dne 05.08.2015 a v červnu 2017 byla rodina nucena vystěhovat se z nájemního bytu.

  1. Na obžalovaného byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a psychologie. Podle znalkyně z psychiatrie a sexuologie netrpěl v době činu vážnou duševní poruchou typu psychózy. Mohl rozpoznat nebezpečnost svého chování a mohl se ovládnout. Nebylo zjištěno nic, čím by byly významně sníženy jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Jeho jednání vedlo k uspokojení jeho sexuální potřeby, v dané chvíli na objektu, který byl snadno dostupný. Nad důsledky svého jednání nepřemýšlel. Netrpí vážnou duševní poruchou ani sexuální deviací, jeho jednání nebylo psychopatologicky motivované. Z psychiatrického hlediska není pro společnost nebezpečný. Nejsou doporučována žádná ochranná opatření. Je heterosexuálně gynefilně orientovaný.

  1. Podle znalkyně z psychologie má aktuální intelektové výkony na spodní hranici pásma podprůměru. V praktickém životě ví, jaké chování se od něj očekává z hlediska společenských norem, nicméně hlubší pochopení významu těchto norem absentuje. Osobnost je nezralá, dlouhodobě zásadně ovlivněna insuficientní výchovou a patologickými vlivy v rodinném prostředí. Snaží se přizpůsobit společenským normám a požadavkům, což se mu v zásadě daří. V povaze jsou zvýrazněny rysy výbušnosti a zvýšená pohotovost k agresivním reakcím, hůře domýšlí dlouhodobé následky svého chování. Snaží se náročné životní situace adaptivně zvládat, reagovat přiměřeně, limitován je však i svým kognitivním potenciálem a omezeným zázemím, kde chyběly reálné vzory. Jeho intelekt je hluboko podprůměrný, tj. v době vyšetřovaných událostí lze předpokládat úroveň jeho myšlení odpovídající dětem ve věku 10 let. Jednání bylo s vysokou mírou pravděpodobnosti podmíněno touhou po uspokojení sexuálních potřeb, ke kterým využil snadno dostupný objekt, aniž by dostatečně zvážil nevhodnost svého chování z hlediska společenských norem. Prognózu dalšího vývoje znalkyně hodnotí jako nejistou s mírnou převahou pozitivních faktorů.

  1.   Obžalovaný naplnil svým jednáním po subjektivní i objektivní stránce všechny zákonné znaky provinění pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, když vykonal soulož s dítětem mladším patnácti let (bod 1.) a jiným způsobem je pohlavně zneužil (bod 2. – 3.). Za soulož (coitus) je třeba pokládat spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Při souloži fakticky dochází k tomu, že mužský pohlavní úd vnikne do pohlavního orgánu (vagíny, pochvy) ženy. To znamená, že oba tyto orgány se spolu spojí v jednom okamžiku. Postačí, že došlo i jen k částečnému zasunutí pohlavního údu muže do pochvy ženy. Přitom nemusí ani dojít k porušení panenské blány. Spojením pohlavních orgánů je znásilnění dokonáno bez ohledu na to, zda došlo k pohlavnímu ukojen. K naplnění tohoto pojmového znaku došlo nepochybně u jednání pod bodem 1. Pod pojmem jiným způsobem pohlavně zneužije je třeba rozumět pohlavní zneužití v jiné formě než souloží, a to v podobě takových zásahů do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let, jako je např. orální pohlavní styk, ohmatávání pohlavních orgánů, popřípadě i jiné formy ukájení pohlavního pudu na těle této osoby či na žádost pachatele na jeho vlastním těle. Tento jiný způsob pohlavního zneužití přitom nemusí spočívat v natolik intenzivním zásahu do pohlavní sféry poškozeného, jakým je vykonání soulože. Tento pojmový znak obžalovaný naplnil pod body 2. – 3., kdy s poškozenou vykonal anální a orální pohlavní styk.

  1. Obžalovaný v době, kdy se takového jednání dopouštěl, znal spolehlivě věk poškozené. Jeho jednání proto soud hodnotí z hlediska zavinění jako úmysl přímý ve smyslu § 15 odst. 1 trestního zákoníku.

  1. Jak vyplývá z výše uvedeného, soud oproti obžalobě dospěl k jiné právní kvalifikaci jednání obžalovaného. Ta jej kvalifikovala jako provinění znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, spočívající v tom, že násilím donutil jiného k pohlavnímu styku, takový čin spáchal souloží a jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, na dítěti mladším patnácti let. Soud již výše zdůvodnil, proč nepovažuje za prokázané, že obžalovaný užil proti poškozené násilí či pohrůžku násilí. V reakci na závěrečnou řeč státního zástupce je nutno uvést, že soud nepovažuje za dostačující zjištění, že obžalovaný poškozenou při pohlavním styku „držel“. To je jistě běžná součást každého pohlavního styku a bez dalšího to nelze vykládat jako užití násilí.

  1. Dále také dospěl k tomu, že ani další alternativní pojmové znaky základní skutkové podstaty trestného činu znásilnění naplněny nebyly. Sám obžalovaný tvrdil, že poškozené například zakazoval jít ven. Takovou aktivitu však nelze považovat za pohrůžku jiné těžké újmy. Pohrůžka jiné těžké újmy může spočívat v hrozbě způsobení majetkové újmy, vážné újmy na cti a dobré pověsti, směřovat k rozvratu manželství nebo rodinného života apod. Jinou těžkou újmou může být i zahájení trestního stíhání v důsledku oznámení trestného činu, jímž pachatel poškozenému hrozí, a nutí ho tak něco konat, opominout nebo trpět. Je přitom nerozhodné, zda se poškozený trestné činnosti, jejímž oznámením se hrozí, dopustil či nikoli. Při posuzování, zda jde o jinou těžkou újmu, je nutno přihlížet k osobním poměrům napadeného, k jeho vyspělosti, zkušenostem, psychickému stavu apod. V daném případě navíc poškozená takové jednání obžalovaného objektivně ani nepociťovala jako těžkou újmu. Obžalovaný sám nedokázal říci, jestli poškozená jeho zákazy vůbec respektovala. Navíc jejich matka uvedla, že obžalovaný nad poškozenou fakticky neměl žádnou autoritativní moc.

  1.  Soud nepovažuje za prokázaný ani alternativní pojmový znak v podobě zneužití bezbrannosti. Ve stavu bezbrannosti se mimo jiné nacházejí osoby, které sice vnímají okolní svět, avšak jejich duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni nebo takového stavu, aby si ve své mysli dokázaly situaci, v níž se nacházejí, dostatečně přiléhavě ze všech souvislostí vyhodnotit a přiměřeně, logicky a účinně na ni reagovat. Tak tomu obvykle bývá např. u osob trpících duševní chorobou, pro niž nechápou význam pachatelova jednání, anebo u dětí či osob mentálně zaostalých, které nemají dostatečné znalosti a zkušenosti, aby byly schopny posoudit význam odporu proti vynucovanému pohlavnímu styku apod. V takových případech bezbrannosti se jedná o psychickou bezbrannost, v důsledku níž oběť často nechápe, co se po ní požaduje, resp. co je smyslem jednání pachatele, nebo není způsobilá vůbec domyslet a vyhodnotit důsledky takového jednání atd.

  1. V daném případě ale znalkyně psycholožka uvedla, že poškozená měla od počátku incidentů základní povědomí o sexu a byla schopna vzniklé situace rámcově vyhodnocovat. To je podle soudu logické, neboť již byla ve věku staršího dítěte. Na tom podle názoru soudu nic nemění ani lehká mentální retardace. Z projevu poškozené při výpovědi není toto postižení patrné, o prožitých událostech hovoří srozumitelně a věcně, nezmiňuje, že by v době, kdy byla trestná činnost spáchána, nechápala jednání obžalovaného.

  1. Znalkyně dále uvedla, že těžko hledala zdroje k tomu, aby se jednání obžalovaného bránila či jej nedopouštěla, neboť se mohla obávat o své postavení v rodině. Tato skutečnost ale nemůže zakládat pojmový znak „bezbrannosti“. Je třeba zdůraznit, že znásilnění je trestný čin úmyslný a z hlediska zavinění je nutné, aby obžalovaný jednal alespoň v úmyslu nepřímém. Muselo by být tedy prokázáno, že alespoň věděl, že poškozená se nachází ve stavu bezbrannosti, musel by to subjektivně vnímat a vědomě tuto bezbrannost využít. To ale po provedeném dokazování prokázáno nebylo.

  1. Pokud jde o trestný čin pohlavního zneužití pod body 1. – 3., jedná se o jeden pokračující trestný čin ve smyslu § 116 trestního zákoníku, když jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem, naplnily skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.

  1. Naopak není pochyb o tom, že obžalovaný svým jednáním pod bodem 1. naplnil všechny zákonné znaky provinění soulože mezi příbuznými podle § 188 trestního zákoníku, vykonal soulož se sourozencem. Trestné je podle § 188 pouze vykonání soulože. Jiný způsob pohlavního ukájení tu postižen není, a to ani pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, protože při těchto pohlavních stycích nedochází k oplodnění, které by mohlo vést ke zrození postiženého dítěte.

  1. Při rozhodování o trestním opatření vycházel soud ze všech skutečností, uvedených v § 39 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku.

  1. Ke skutkům mělo dojít v době, kdy byl obžalovaný mladší 18 let, proto bylo jeho jednání posouzeno jako provinění (tj. trestný čin spáchaný mladistvým) a i trest byl ukládán v režimu zákona č. 218/2003 Sb. (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Podle § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. se trestní sazby, uvedené v trestním zákoníku, snižují na polovinu, přičemž horní hranice nesmí převyšovat pět let a dolní hranice jeden rok. Protože však trestní stíhání bylo zahájeno až po dosažení věku 19 let, nebyla uplatněna zvláštní ustanovení o řízení ve věcech mladistvých.

  1. Obžalovanému polehčuje, že před spácháním trestné činnosti nebyl trestán pro žádnou trestnou činnost ani postižen pro jiné protiprávní jednání. Dále mu polehčuje, že svého jednání upřímně litoval. Tuto lítost vyjádřil nejen před soudem, ale i v omluvném dopisu ze dne 14. 3. 2022. Naopak mu mírně přitěžuje, že se trestné činnosti dopustil opakovaně a spáchal více trestných činů. K jeho osobě bylo dále zjištěno, že je svobodný, bezdětný, je zaměstnán jako ostraha objektů. Soud hodnotí možnost nápravy obžalovaného jako reálnou. Pokud jde o samotnou výměru trestního opatření, soud považuje za odpovídající trestní opatření v první polovině zákonné trestní sazby. S ohledem na nízké narušení obžalovaného a jeho reálnou resocializaci je soud přesvědčen, že není potřeba přímý výkon trestního opatření odnětí svobody a proto jeho výkon podmíněně odložil na přiměřenou zkušební dobu. V ní je obžalovaný povinen prokázat, že je schopen se vyvarovat další trestné činnosti či jiných protiprávních jednání.

  1. Poškozená se připojila k trestnímu řízení řádně a včas s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000,- Kč. Nárok spočíval v odškodnění prožitých duševních útrap. Tento pojem upravuje § 2956 občanského zákoníku a konkrétní zákonný rámec pro odškodnění pak poskytuje § 2958 občanského zákoníku. V daném případě nelze hodnotu odškodnění jakkoli důkazně objektivizovat, proto soud její výši určil podle zásad slušnosti. Přitom soud musel zohlednit okolnosti případu, míru zásahu do práv poškozené, jeho intenzitu i dopad na život poškozené. Zde je třeba konstatovat, že nárok byl uplatněn za situace, kdy mělo dojít k vynucení pohlavních styků násilím na těle poškozené. To však prokázáno nebylo. To však nemění nic na tom, že jakékoli sexuální jednání vůči poškozenému dítěti je jistě zásahem do jeho osobnostních práv a velkým rizikem pro jeho další život. Pokud jde o faktické následky na duševním zdraví poškozené, pak je nelze jednoznačně určit. Znalkyně psycholožka toto zdůvodnila již tak velmi problematickým způsobem života poškozené (samozřejmě nezaviněným samotnou poškozenou). Soud tedy po volné úvaze dospěl k závěru, že přiměřeným je odškodnění částkou 50.000,- Kč

  1. Se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy byla pak poškozená odkázána za řízení ve věcech občanskoprávních.

Poučení

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v XXX. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v XXX.

Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to i v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházející rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům je omezena, může za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce. Ve prospěch mladistvého obžalovaného může i proti jeho vůli podat odvolání i orgán pověřený péčí o mládež, kterému lhůta k podání opravného prostředku běží samostatně. 

Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Poškozený má možnost požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění obžalovaného z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

XXX dne 16. prosince 2022 

Mgr. Tomáš Bouček, v.r. 

předseda senátu Krajského soudu v XX

sp.zn.
2 T 43/2015
Znásilnění a pokus znásilnění

2T 43/2015 - 99 

ČESKÁ REPUBLIKA  

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 21.4.2015  samosoudcem JUDr. Jiřím Večeřou 

 t a k t o : 

I. 

Soud s c h v a l u j e dohodu o vině a trestu, která byla uzavřena v sídle Okresního  státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou dne 26.3.2015 mezi okresní státní zástupkyní  Mgr. XXXXXX a obviněným Ing. XXXXX, nar. XXXXX v XXXXX,  zastoupeným obhájcem JUDr. XXXXXXX, Ph.D., tak, že: 

II. 

Obviněný  

Ing. XXXXX

narozen XXXXX v XXXXX, XXXXX, trvale bytem XXXXX, 

j e  v i n e n , ž e  

I. blíže neupřesněného dne v období od počátku měsíce listopadu roku 2013 do 8.1.2014  v kupé osobní vlakové soupravy jedoucí z Brna do Žďáru nad Sázavou v místech před  stanicí Křižanov, okr. Žďár nad Sázavou, 

přistoupil ke spící XXXXX, nar. XXXXX, kterou probudil tím, že ji osahával na prsou pod  tričkem a podprsenkou, přičemž po probuzení mu poškozená XXXXX odhodila ruku 

a zeptala se ho, co to dělá, na což obviněný reagoval slovy „nic, chci si jen šáhnout“, následně  vyběhl z kupé a vystoupil ve vlakové stanici Křižanov,  

II. dne 9.4.2014 v kupé osobní vlakové soupravy jedoucí z Brna do Žďáru nad Sázavou  v místech před stanicí Křižanov, okr. Žďár nad Sázavou, 

přistoupil ke XXXXX, nar. XXXXX, kdy jí jednou rukou strhnul sluchátka a trhem rozepnul  košili, kterou měla poškozená na patenty zapnutou ke krku, a to až do oblasti prsou, jednu  ruku jí položil na přechod hrudníku a krku a lehce jí přitlačil do sedadla, čímž ji narovnal  a následně se ji snažil rukama osahávat na prsou pod tílkem, kdy poškozená na toto  zareagovala tak, že se na sedadle schoulila do klubíčka a začala křičet, na což obviněný  reagoval slovy „co řveš“ a poté utekl z kupé, 

t e d y 

- jiného donutil k pohlavnímu styku a k takovému činu zneužil jeho bezbrannosti, 

- dopustil se jednání bezprostředně směřujícího k dokonání toho, že donutí jiného  k pohlavnímu styku násilím, jehož se dopustil v úmyslu přečin znásilnění podle § 185  odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo, 

č í m ž  s p á c h a l 

- přečin znásilnění podle § 185 odstavec 1 alinea 2 trestního zákoníku, 

- pokus přečinu znásilnění podle § 185 odstavec 1 alinea 1 trestního zákoníku ve spojení  s § 21 odstavec 1 trestního zákoníku, 

a  o d s u z u j e  s e  

podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku, za užití § 43 odst. 1 trestního zákoníku, k úhrnnému  trestu odnětí svobody v trvání  

d v a n á c t i (12) měsíců. 

Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 trestního zákoníku se obviněnému výkon uloženého trestu  odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 

d v o u (2) let. 

Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 3, odst. 4 trestního zákoníku se obviněnému ukládá  

ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě.

Pokračování 2T 43/2015 - 100 O d ů v o d n ě n í :  

Podle § 129 odst. 2 tr.ř. tento rozsudek neobsahuje odůvodnění, neboť po vyhlášení rozsudku  se státní zástupkyně i obviněný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení  odůvodnění, a zároveň obviněný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání  jiné oprávněné osoby.  

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve 3 vyhotoveních do 8 dnů   ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím   Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ke Krajskému soudu v Brně.    

 Odvolání musí být v uvedené lhůtě 8 dnů nebo v další lhůtě k tomu   stanovené také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je   rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které   rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání   podává ve prospěch či neprospěch obviněného (§ 249 odst. 1, 2   trestního řádu). 

 Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost   kteréhokoli výroku, obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho   přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci,   poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost   výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro   nesprávnost některého z jeho výroku může jej napadat také proto, že   takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení   předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že   výrok je nesprávný nebo že chybí (§ 246 odst. 1, 2 trestního řádu). 

 Odvolacím soudem bude odmítnuto odvolání, které nesplňuje náležitosti   obsahu odvolání (§ 253 odst. 3 trestního řádu). 

 Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, lze podat odvolání   pouze v případě, že takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu,   jejíž schválení státní zástupce soudu navrhl. Proti rozsudku, kterým soud   schválil dohodu o vině a trestu, může poškozený, který uplatnil nárok na náhradu   škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, podat   odvolání pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v 

 penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, ledaže v dohodě o vině a   trestu souhlasil s rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy   nebo vydáním bezdůvodného obohacení a tato dohoda byla soudem schválena v   podobě, s níž souhlasil (§ 245 odst. 1 trestního řádu). 

 Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou  

dne 21.4.2015 

JUDr. Jiří Večeřa v.r. 

Za správnost vyhotovení: XXXXX samosoudce 

sp.zn.
2 T 137/2018
Znásilnění (zneužití bezbrannosti)

č. j. 2 T 137/2018 - 134 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího  Večeři a přísedících Libuše Přibyslavské a Františka Peksy v hlavním líčení konaném dne  18. října 2018 

takto: 

Obžalovaný 

XXXXX, narozený XXXXX v XXXXX, naposledy bez zaměstnání, nyní pracovník v XXXXX,  trvale bytem XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, 

je vinen, že 

dne 23. 12. 2017 v době kolem 07.00 hodin v ložnici bytu nacházejícího se v domě na ul.  XXXXX č.p. XXXXX ve XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, 

poté, co se uvedl do podnapilého stavu, zneužil bezbrannosti XXXXX, nar. XXXXX, která v tu  dobu spala a lehnul si k ní do postele, přičemž poškozenou hladil nejprve po nohou, po zadku  a následně po přirození přes kalhotky, posléze jí rukou shrnul kalhotky na stranu a po dobu  nejméně 10 sekund jí jazykem lízal její obnažené přirození, kdy poškozená jej po probuzení  nohama odstrčila z postele, křičela na něj, ať toho nechá a vypadne a sama utekla z ložnice do  vedlejší místnosti,

Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX. 

tedy 

2 T 137/2018 

zneužil bezbrannosti jiného k pohlavnímu styku a čin spáchal jiným pohlavním stykem  provedeným způsobem srovnatelným se souloží. 

Tím spáchal 

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku 

a odsuzuje se  

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému výkon tohoto trestu podmíněně  odkládá na zkušební dobu 2,5 (dva a půl) roku. 

Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné  sexuologické ambulantní léčení.  

Podle § 129 odst. 2 tr.ř. tento rozsudek neobsahuje odůvodnění, neboť po vyhlášení rozsudku se  státní zástupkyně i obžalovaný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění,  a zároveň obžalovaný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné  oprávněné osoby.  

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného  vyhotovení k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou. O odvolání bude rozhodovat Krajský  soud v Brně. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,  obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok  na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek  pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl,  jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo  způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené samosoudcem)  odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou  vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo  v neprospěch obžalovaného. 

Žďár nad Sázavou 18. října 2018 

JUDr. Jiří Večeřa v. r. 

předseda senátu 

Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX.