Jednací číslo: 1 T 239/2015 – 325
ČESKÁ REPUBLIKA
Okresní soud v Jičíně rozhodl v hlavním líčení konaném dne 7.3.2016 v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Výmoly a přísedících Jarmily Čejkové a Ing. Petra Dušana Bihelera,
t a k t o :
Obžalovaný:
xxxxxxxxxxxxx ,
nar. xxxxxxxxx v xxxxxxxxxx, trvale bytem xxxxxxxxxxx, řidič kamionu u firmy xxxxxxxxxxxxxxx
je v i n e n ,
že
1)
dne 7.8.2015 v době od 09.00 hodin do 11.10 hodin před domem čp. xxxx na ul. xxxxxxxxx po předchozí slovní rozepři týkající se partnerského rozchodu vzal proti její vůli do náruče xxxxxxxxxx nar. xxxxxxxxx, a vhodil ji do otevřeného kufru vozidla Ford Galaxy xxxxxxxx, čemuž se bránila a křičela, nastavila do dveří auta svoji levou nohu, kterou jí přibouchl, čímž jí způsobil otok levého nártu s následným ošetřením v Oblastní nemocnici a.s. v Jičíně bez nutnosti dalšího déletrvajícího léčení, poté nastoupil do vozidla a odjel do k.ú. xxxxxxx, okr. xxxxxx, zatímco ona v zavazadlovém prostoru bouchala na okno, aby na vzniklou situaci upozornila, v průběhu jízdy přelezla na zadní sedačky a neustále křičela a prosila, aby ji pustil, což nevyslyšel, a zastavil až na louce vedoucí k rekreačnímu středisku xxxxxxx, v k.ú. xxxxxxxx, okr. xxxxxxxx, kde oba vystoupili z vozidla, dohadovali se o jejich ukončeném vztahu, a následně ji přes její odpor za ruce vtáhl zpět do vozidla na zadní sedačky z pravé strany za řidičem, a chtěl po ní soulož, což odmítla, tak jí řekl: "no když nechceš, tak uvidíš", přitom si začal rozepínat zip u riflových kraťasů, obnažil své přirození a v úmyslu na ní vykonat soulož jí oběma rukama strhnul její látkovou sukni žluté barvy ke kolenům a následně se jí snažil stáhnout spodní kalhotky, čemuž se aktivně bránila a křičela, a prosila ať to nedělá, přitom jí přetrhl řetízek žluté barvy v hodnotě cca 2.000,- Kč, a poté, co začala dělat, že se dusí, svého jednání zanechal, oba vystoupili z vozu ven, chvíli se spolu dohadovali a vzápětí ji nezjištěným způsobem položil na zem na záda, roztáhl jí nohy, sukně se jí tímto vyhrnula do úrovně břicha, on si před ni klekl, opět si rozepínal kalhoty a obnažoval přirození v úmyslu na ní vykonat soulož, načež xxxxxxxxxx se opět bránila a křičela, a kalhotky, které jí chtěl strhnout, si bránila rukou, brečela a opět dělala, že se dusí a dáví, takže svého jednání zanechal, nastoupili do vozidla a odjeli obcí xxxxxxx na blíže neustanovené místo u pozemní komunikace č. xxxxx, vedoucí ze xxxxxxx na xxxxx, v k.ú. xxxxxxxx, ok. rxxxx, kde zastavil a znovu na ni naléhal ohledně jejich vztahu, vystoupil z vozidla a otevřel zadní pravé dveře, kde seděla, a něco jí říkal, a protože nereagovala, řekl: "když nebudeš mluvit, tak jak chceš", a začal si opět rozepínat zip u kraťasů a v úmyslu vykonat na ní soulož obnažil své přirození a sedící v autě jí otočil kolena do boku, takže nohy měla směrem ven, čemuž se bránila a chtěla jej rukou od sebe odstrčit, a ve chvíli, kdy k ní prudce přistoupil, mezi jejich těla vložila svojí pravou ruku ohnutou v zápěstí, o které se opřel, což ji zabolelo, vykřikla bolestí, a protože se domníval, že jí ruku zlomil, ačkoliv se jí nic nestalo, odvezl ji před její dům,
t e d y
2)
v xxxx, v ul. xxxxx a na dalších místech v xxxx, v období od počátku měsíce června 2015 nejméně do 25.9.2015, svoji bývalou družku xxxxxxxxxxx, nar. xxxxxxxxxx, proti její vůli kontaktoval pomocí SMS zpráv či sociální sítě FACEBOOK, kdy jí za uvedené období zaslal z jeho uživatelského profilu xxxxxxxxxxxxx nejméně 26 stránek nevyžádaných zpráv, dále jí zaslal ze svého mobilního telefonu případně z jiných uživatelských telefonních čísel xxxxxxxxx, xxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxxx na její uživatelské telefonní číslo xxxxxxxx nejméně 3179 nevyžádaných SMS zpráv, uskutečnil nejméně 110 nevyžádaných telefonátů, telefonoval jí, vyhledával proti její vůli její přítomnost, sledoval ji v místě jejího trvalého bydliště a na různých dalších místech v xxxxxx a jeho okolí, případně v jejím zaměstnání, nosil jí nevyžádané dárky, obtěžoval její příbuzné, což pociťovala jako nežádoucí zásah do svého osobního a rodinného života, a v důsledku tohoto jednání vyhledala odbornou pomoc a krizovou intervenci v Intervenčním centru v Hradci Králové a dále na její návrh Okresní soud v Jičíně ve smyslu § 405 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních dne 18.9.2015 pod č.j. 30Nc 1104/2015-16 vydal předběžné opatření, kterým mu byla uložena povinnost zdržet se setkávání s osobou xxxxxxxxxxx a jejího nežádoucího sledování a obtěžování jakýmkoli způsobem, zejména prostřednictvím osobního kontaktu, písemného styku a služeb elektronických komunikací,
t e d y
jiného dlouhodobě pronásledoval tím, že vyhledával jeho osobní blízkost, sledoval jej, vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronické komunikace kontaktoval a omezoval jej v jeho obvyklém způsobu života,
č í m ž s p á c h a l
ad 1)
ad 2)
přečin nebezpečné pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku,
a o d s u z u j e s e
za to podle § 185 odst.2 trestního zákoníku za užití § 43 odst.1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání t ř í ( 3 ) roků.
Podle § 81 odst.1 trestního zákoníku a § 82 odst.1 trestního zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání p ě t i ( 5 ) roků.
Podle § 82 odst.2 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost zdržet se v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení styku s poškozenou xxxxxxxxxxxxx, nar. xxxxxxxxx a uhradit škodu způsobenou poškozené xxxxxxxxxxx.
Podle § 228 odst.1 tr.řádu je obžalovaný povinen zaplatit na náhradu škody poškozené xxxxxxxxxx, nar. xxxxxxxxxxxx, bytem xxxxxxxxx částku 52.260,- Kč.
O d ů v o d n ě n í :
Podle § 129 odst. 2 tr. řádu tento rozsudek neobsahuje odůvodnění, protože po vyhlášení rozsudku se státní zástupce, poškozená a obžalovaný výslovně vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podala odvolání jiná oprávněná osoba.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení opisu rozsudku, trojmo, ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím soudu zdejšího. Toto právo však nemají osoby, které se jej po vyhlášení rozsudku výslovně vzdaly. Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Odvoláním je možno napadnout nesprávnost některého výroku, i v případě, že takový výrok chybí. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo. Odvolání lze opřít o nové důkazy a skutečnosti.
V Jičíně dne 7. března 2016
JUDr. Aleš Výmola v. r.
předseda senátu
17 T 82/2014-340
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v České Lípě rozhodl v hlavním líčení konaném dne 10. 4. 2015 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Navrátilové a přísedících Heleny Wiedermannové a Ladislava Ehla,
t a k t o :
Obžalovaný
u z n á v á s e v i n n ý m , ž e
1)
nejméně od 13. 8. 200x do 12. 8. 200x v xx v xx č. p. xx ve svém bytě a v chatce na zahradě poblíž xx opakovaně osahával na různých částech těla, zejména přes oblečení i pod ním svou vnučku poškozenou xx nar.xx v době, kdy k němu přišla na návštěvu a byla tak svěřena jeho dozoru, štípal ji do opakovaně se zezadu tiskl k jejímu tělu svým a napodoboval přitom kopulační pohyby a vzdychal, opakovaně jí do nejméně v jednom případě se na ní pokusil vykonat soulož, přiměl ji k sexu, požadoval, aby mu až do přestože věděl, že poškozená byla v té době mladší 15 let, čímž ji vystavil nebezpečí přisvojení si návyků nevhodných pro její věk,
2)
od 13. 8. 200x do 13. 3. 201x na týchž místech opakovaně svou vnučku poškozenou xx nar. xx chytal zezadu za osahával ji na kousal a líbal, osahával ji na jí do otíral se o ni zezadu, požadoval, aby ho osahávala lehal si na ni, přičemž jej poškozená nejprve odtlačovala a posléze se jeho požadavkům podvolovala, protože byla na obviněném, jako na svém dědečkovi, silně citově závislá, neboť vyrůstala v neuspokojivých rodinných poměrech, kdy jí otec slovně i fyzicky napadal a urážel, vykazoval z domu, takže poškozená u obviněného i po určitou dobu bydlela, matka jí proti otci neposkytovala dostatečnou oporu, sexuální jednání obviněného vůči poškozené započalo již minimálně od jejích osmi let a trvalo po velmi dlouhou dobu, poškozená měla strach, co by se stalo, kdyby obviněného odmítla, že by pak o něj přišla, přihlížela k jeho vyššímu věku, v důsledku čehož
pak trpěla posttraumatickou poruchou, pokusila se o sebevraždu, léčila se na psychiatrii a užívala antidepresiva,
t e d y
ad 1)
- osobu mladší než 15 let jiným způsobem pohlavně zneužil a spáchal tento čin na osobě svěřené jeho dozoru zneužívaje její závislosti,
- úmyslně vydal osobu mladší než 18 let nebezpečí zpustnutí tím, že ji sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu,
ad 2)
- přiměl jiného k pohlavnímu styku a jinému srovnatelnému chování zneužívaje jeho závislosti a svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu, přičemž částečně páchal takový čin na dítěti,
- úmyslně ohrozil citový a mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu,
č í m ž s p á c h a l
ad 1)
-trestný čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1, 2 trestního zákona platného do 31. 12. 2009, - trestný čin ohrožování výchovy mládeže dle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákona platného do 31. 12. 2009,
ad 2)
- přečin sexuálního nátlaku dle § 186 odst. 2, 3 písm. a) trestního zákoníku,
- přečin ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku.
Za to se
o d s u z u j e :
Podle § 242 odst. 2 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání tří (3) let.
Podle § 58 odst. 1 trestního zákona se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá a podle § 59 odst. 1 trestního zákona se stanoví zkušební doba v trvání tří (3) let.
Podle § 99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné léčení psychiatrické ambulantní formou.
Podle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému ukládá nahradit poškozené nemajetkovou újmu
Podle § 229 odst. 2 trestního řádu se poškozená odkazuje se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
ODŮVODNĚNÍ:
V hlavním líčení soud zjistil následující skutečnosti.
Obžalovaný popřel, že by se dopouštěl jednání, které je mu kladeno za vinu; poškozená která s ním dobře vycházela, ho chodila stříhat každého půl roku, ale nikdy si k ní nic nedovolil. Když u nich sedm měsíců bydlela, spala v ložnici, zatímco obžalovaný s babičkou spal vedle. Rodina poškozené jim dlužila asi 60.000,- Kč a trestní oznámení bylo podáno zřejmě kvůli tomu, že rodině poškozené nepůjčili peníze na pohřeb příbuzného v Pelhřimově. V době uvedené v obžalobě žádné sexuální kontakty s manželkou neudržoval, protože měl zdravotní problémy. Od roku 1997 byl v nemocnici každý měsíc, měl totiž problémy s xx v únoru 201x nastoupil na kde byl asi 10 dní, pak byl v Poděbradech v lázních.
Z protokolu o výslechu poškozené vnučky obžalovaného, na č. l. 99 – 112 čteného v hlavním líčení dle § 211 odst. 1 trestního řádu a z přehraného videozáznamu o jejím výslechu ze dne 14. 5.201x (srov. č. l. 103) vyplynulo, že jednání obžalovaného začalo v jejích 8 až 9 letech. Poprvé to bylo v zahradní chatce, kde jí obžalovaný ukazoval noviny s celebritami, měla si mu sednout na klín, zatímco on ji mačkal, pak leželi na posteli a on ji vzal za ruku, aby mu sahala dole, otíral se o ni, a když vešla dovnitř kámoška, děda jí vysvětlil, že blbnuli; v chatce se takové jednání stávalo často. Na záchodě pak viděla časopis táty, také viděla otce pouštět porno, načež pochopila, že to dělají s dědou. Klasickou soulož neměli, děda se však snažil do ní dostat ale dostal se jen kousek. Snažil se do ní natlačit a to i v době před první menstruací, kterou dostala v deseti letech. Musela ho a večer ho dědovi v posteli k čemuž ji děda instruoval. Také ji stimuloval na z čehož měla gynekologické problémy. V době před 15 rokem věku jí také sahal na a až je měla úplně a bolelo ji to. Poškozená zastávala názor, že babička to musela vědět, protože když se všichni společně dívali na televizi, děda se potil, funěl a postel se hýbala, a dle jejího názoru byla babička šťastná, že to děda nedělá s ní, protože babička říkala, že od porodu posledního syna s dědou nic neměla. Děda míval hadr nebo kapesník na utření; naposledy se utřel do babiččiných kalhotek. Babička spala v obýváku, zatímco poškozená chodívala pravidelně za dědou do ložnice, v níž spával v dlouhé košili bez trenek, a až si děda udělal dobře, šla spát k babičce. Když si na základní škole s kamarádkou xx psala psaníčka, na které kamarádka reagovala otázkou „Vy jste s dědou dělali „to“?“, málem se jí přiznala, ale měla strach z její reakce.
Po 15. roku věku poškozené bylo chování dědy stejné, poškozená chodila na střední odborné učiliště, byla unavená z dojíždění a k babičce docházela míň - jen chvíli večer nebo klidně i půl roku nepřišla. Děda ji od 15 – 18 let osahával asi 5x až 8x, přičemž využíval situace, kdy babička odešla třeba zatopit nebo do sklepa. To jí pak sahal na tělo pod a vzal jí ruku, dal na a udělal nějaké gesto, aby mu ho až do Děda u toho vzdychal, zrychleně dýchal a chroptěl; snažila se ho odtlačovat, ale byl silnější. Konkrétně si vzpomněla na situaci, kdy v koupelně prala batoh zašpiněný od banánu, děda přišel, mačkal ji a poškozená se snažila odejít. Asi v 16 letech ji děda líbal dělal a snažil se sáhnout Také chodila dědu stříhat a to ji plácal po zadku, mačkal ji k sobě, když k němu stála čelem a stříhala mu ofinu.
Po vyučení poškozené bylo osahávání častější a navíc děda na poškozené lehával se nebo měl ruce snažil se s poškozenou spát, ale k úplnému pohlavnímu styku nikdy nedošlo. Poškozená si vzpomněla na situaci, kdy v chatce přespávala s kamarádkou a po jejím odchodu, když se koukala na internet, přišel děda zezadu, sahal jí na a dal její ruku k sobě pod a musela mu Pak jí začal stahovat tepláky, snížil se, vzal si do a začal jí s protože se bála, že by do ní mohl kdyby se malinko pohnula, začala naoko telefonovat s V dalším případě štípala dřevo a poklízela u kamen, pak leželi na posteli a protože se jí děda snažil natahovat tílko, prasklo jí ramínko. Děda zajel do což ji bolelo, protože měl ostrý nehet, a litoval, že nebere prášky, protože by se mohli milovat. Pak mu ho a jako by jí zvedl nohu na okno, lehl si, aby byl výše a ona měla blíže k jeho a chtěl, ať si ho vezme do což udělala. Asi za 5 sekund děda vyletěl, vzal si nad kamny hadr, stoupl si mezi dveře a koukal ven a tam si asi dělal dobře. Pak hodil hadr na kýbl na odpadky a lehl si k ní strašně zpocený a pořád ji hladil a mačkal k sobě. V létě 2012 poškozená stála u kuchyňské linky v chatce a asi dávala maliny do misky. Děda za ní přišel, zezadu se o ni začal otírat a sahal jí na pod plavky. Ruce, které měla na lince, jí dal mezi své. Poté zašeptal, ať s ním jde na gauč, kde byli v polosedu a děda měl jednu ruku mezi nohama. Poškozená ležela na zádech, děda byl na ní, vzal jí ruku, aby ho tam pevně držela a dělal přirážející pohyby; poškozená byla oblečená, takže do ní nemohl vniknout. Najednou sebou děda cukl, vytáhl rychle ruku, protože přišla XX. Děda si sedl do křesla, poškozená brečela a nevěděla, jak to má vysvětlit. Po cestě domů se jí ptala, jestli s dědou „to“ a poškozená odpověděla, že ne, že si ji spletl s babičkou. V době od 15. 2. do 13. 8. 201x, kdy bydlela u babičky, děda poškozené řekl, že má klíště na hlavě a dal jí hlavu na nohy. Asi měsíc před odchodem od babičky povlékala poškozená postel, děda zezadu přišel, a osahával ji. Poškozená odbíhala pro knoflíky, aby na ni nemohl sahat. Jindy jí děda v bazénu sahal pod plavkové kalhoty, a protože se poškozená bála, aby to neviděla zkřížila nohy, klečela ve vodě a čekala, až nohu vytáhne. Poslední případ se stal dva měsíce před výslechem, kdy děda byl po operaci a poškozená nemohla odmítnout babičku, která ji přemlouvala, aby šla do pokoje za dědou. Tam mu nabídla bonbóny, on si sundal pás, který zakrýval operační jizvu, vyčistila mu obličej a strupy na zádech, a když si lehl na břicho, škrábala ho na zádech a nabídla mu, že koupí kokosový olej na zahnisané jizvy. Děda si sundal trenky pod kolena, ať se mu tam podívá, sahal jí pod na a dal jí ruku na nohy. Poškozená chtěla odejít, ale děda ji přemluvil, aby si lehla. Tekla mu z toho voda. Pak tam poškozená všechno uklidila a kapesníčky vyhodila do koše, za což jí děda poděkoval, že to má u ní.
Poškozená měla dědu ráda jako tátu a zpočátku si myslela, že jednání dědy tak má být. Děda se s ní smál, dělal blbosti, naopak doma se rodiče hádali, bylo to o nervy. Otec ji fackoval, držel pod krkem, mlátil páskem. Byla by radši, kdyby otec doma nebyl a matka dala návrh na vykázání otce. Děda byl milionový, má ho moc ráda, je jí líto, že ubližuje dědovi a babičce, nechce, aby byl děda ve vězení, ale děda by měl za to pykat. U MUDr. XX byla 13. 5. 201x, předepsaná antidepresiva nefungují, jí zlepšil náladu, a tak jí MUDr. XX předepsal léky na spaní a další léky. O sebevraždu se pokusila jedenkrát, a to týden po podání trestního oznámení, opakovaně se sebepoškozovala. Poškozená na to chtěla zapomenout, vymazat to z paměti; dědovo jednání strpěla, protože se bála, co se stane, až se to někdo dozví, jak na ni budou lidi koukat. Děda si chtěl udělat dobře, ale ona z toho nikdy hezký pocit neměla. Děda se jí nesnaží omluvit a neřeší to s ní, aby se to neřešilo po soudech.
V hlavním líčení bylo čteno písemné prohlášení oběti trestného činu o dopadu trestného činu na její život dle § 212a trestního zákoníku, z něhož vyplynulo, že samotné podání trestního oznámení bylo pro poškozenou těžké, protože se obávala nedůvěry rodičů a postupu orgánů činných v trestním řízení, nechtěla se stát terčem posměchu, nechtěla, aby o tom někdo věděl a aby byla odsouzena jako lhářka; také se cítila méněcenná a pošpiněná. Rodičům se svěřila po dlouhé době dvanácti let, protože ji vlastní prarodič, kterému důvěřovala a který jí měl být oporou, ale naopak on s ní zacházel jako s věcí a ukájel své potřeby. Za tak dlouhou dobu si na to zvykla a snažila se na svého trýznitele nepohlížet jako na špatného. Po podání trestního oznámení se nervově zhroutila, třásla se, měla pocity chladu, expresivní výkroky, záchvaty pláče, nebyla schopna mluvit, často jí bylo na omdlení; díky podpoře matky se jí podařilo psychické výkyvy přestát. Zbytek rodiny ji označil za lhářku, pomlouvá ji, přišla nejen o rodinu, ale i o přátele a zůstala osamělá a bezradná a nechodí ven, protože pachatel bydlí v těsné blízkosti. Vyhledala psychologickou pomoc, hradí si silné léky Měla zkreslené vnímání, pocity omámení, sebepoškozovala se a navzdory medikaci se dvakrát pokusila o sebevraždu. Cítí se provinile, není si jistá, jestli má být pachatel potrestán, je jí ho líto a nedokáže si představit žít normální život.
Svědkyně, manželka obžalovaného, vypověděla, že obžaloba se nezakládá na pravdě, protože s manželem s kterým bude 50 let, se zná dobře. k nim chodila často a manžel se k ní nikdy nechoval sexuálně nevhodně. Poškozená u nich bydlela od 5. 2. do 13. 8. 201x protože ji rodiče vyhnali z domova, kde jsou neustálé spory, protože syn nepracuje. Poškozená si stěžovala, že jí rodiče nadávají a že syn ji několikrát zbil. Nejdříve u nich spávala v obýváku na rozkládacím gauči, později s dědou, protože byl děda nemocný; svědkyně spala v obýváku, protože byla po operaci kolene. Manželův zdravotní stav je katastrofální, záchranka u nich byla každý měsíc, manžel dlouho čekal na operaci srdce, měl infarkty, byl na operaci s rukou. Před onemocněním manžela byl jejich sexuální život výborný. Poslední sex s manželem měla asi před sedmi lety, protože už to moc nepotřebovali. V březnu 2014 nedala synovi peníze na cestu na pohřeb do Pelhřimova a dva dny nato bylo na obžalovaného podáno trestní oznámení, jehož důvod si nedokáže vysvětlit. Syn si od nich půjčuje peníze a nevrací je. Musela si vzít půjčku, aby jim pomohla, když je vystěhovali z bytu; tehdy u nich bydlela celá rodina.
Svědkyně kamarádka manželky obžalovaného, vypověděla, že asi před dvaceti lety si šla sednout s obžalovaným na pivo, kdy si dali několik piv, a když se vraceli, obžalovaný ji zatáhl do křoví a chtěl pohlavní styk. Obžalovaný nebyl vyloženě napitý, většinou si jdou sednout na pivo jenom tak narychlo, svědkyně měla asi dvě piva.
Mgr. XX, znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, vypověděl, že poškozená je průměrně inteligentní, spíš podrobnější, má sklon k živějším a labilnějším emočním reakcím, v osobnosti, která je spíš slabší, se projevuje určitá nezralost. Má tendence některé věci potlačovat a vytěsňovat, využívá obranných mechanismů, je submisivní, spoléhá na autority a silnější osobnosti. V úsudku, který odpovídá průměru, se díky nezralosti může projevovat jako trošku naivní. Složka logické paměti, která se používá při výpovědi, je na relativně dobré úrovni, poškozená je schopna podat adekvátní výpověď. Obecná věrohodnost poškozené snížena nebyla, nebyly zjištěny výraznější dispozice ke lži, nahrazování výmyslem. Ani specifická věrohodnost poškozené není podstatně snížena, výpověď odpovídala vybavování si reálného zážitku i jeho popis odpovídá věku, kdy se zážitek měl udát. U poškozené nebyla zjištěna duševní nemoc. Skutečnost, že se poškozená jednání obžalovaného aktivně nebránila ani po dosažení zletilosti, je v souladu s její submisivní osobností, která potřebuje oporu, tj. obranné mechanismy nebo oporu silnějšího člověka; pokud tyto obranné mechanismy začnou selhávat, podlehne tlaku silnější osobnosti.
V hlavním líčení soud dále přečetl dle § 211 odst. 1 trestního řádu protokoly o výslechu svědků na č. l. 133 – 141, na č. l. 144 – 150, na č. l. 152 – 160, na č. l. 166 – 170, na č. l. 172 – 174, na č. l. 176 – 177, na č. l. 179 – 183, na č. l. 186 – 191, na č. l. 193 – 196, na č. l. 198 – 201, na č. l. 203 – 208, na č. l. 217 – 219 a na č. l. 221 – 222. Dále soud dle § 211 odst. 6,trestního řádu přečetl úřední záznamy o podaném vysvětlení svědku na č. l. 223 – 226, na č. l. 228 – 231, na č. l. 233 – 236 a na č. l. 238 – 241. Z protokolu o výslechu svědkyně matky poškozené vyplynulo, že svědkyně má spory s manželem kvůli penězům, protože pracuje nepravidelně. Dříve ji bil, používal vůči ní vulgární výrazy, a proto podávala návrh na rozvod; policie u nich zasahovala asi 3x v roce 2010. S manželovými rodiči neměli spory, rodiče jim půjčovali peníze, platili za ně dluhy na nájmu. bývala u prarodičů často, ti byli rádi, když u nich byla. Když byla větší, spávala u nich; děda ji často telefonicky přemlouval, aby k nim šla. Děda si hodně vyžadoval na stříhání a očistu obličeje, kdy tam často nechtěla jít, ale babička ji přemluvila. Nejdříve spával děda v ložnici a babička s v obýváku, a když byla starší, spávala s dědou v ložnici. Často ležel děda na posteli u zdi a před ním společně se dívali na televizi. často s dědou na jeho žádost chodila na zahradu, spávala tam s kamarádkami a si na sexuální obtěžování dědy nikdy nestěžovala, měla a bolela ji nikdy nic nechtěla mít s kluky. Děda hodně povídal choulostivé věci o ženských a sexu. Dne 31. 3. 2013, když zemřel nevlastní otec svědkyně, se svědkyně i pohádaly s manželem svědkyně, se rozbrečela a řekla, že kdyby svědkyně věděla, co neví, tak by také brečela. svědkyni vše vypověděla a svědkyně jí od začátku věřila. Důvod, proč nikomu nic neřekla, byl ten, že jí děda šeptal, že budou mít tajemství, a něco jí za to dal. Když byla starší, začala vnímat, že by jí nikdo neuvěřil.
Z protokolu o výslechu svědkyně sestry poškozené se podává, že v létě viděla v chatce ležet poškozenou s obžalovaným na gauči, kdy obžalovaný měl hlavu na poškozené, poškozená měla poškozená pak brečela a řekla svědkyni, že jí děda a žádala svědkyni o mlčenlivost.
Z protokolu o výslechu svědkyně nejlepší kamarádky poškozené XX na základní škole, vyplynulo, že vztah mezi a dědou byl dobrý, měla prarodiče radši než rodiče. S dědou se vídala v jeho domě i na zahradě; někdy spali s babičkou v obýváku jindy s dědou v ložnici, kde děda měl svou postel, a babička s spaly na letišti. se svědkyni nikdy nesvěřila, že by ji děda obtěžoval, svědkyně na ní neviděla žádnou změnu v chování. Neví o tom, že by měla nějaký sexuální vztah s klukem. Když v květnu roku 2014 navštívila doma, byla zamyšlená a měla sklony k sebepoškozování.
Z protokolu o výslechu svědka syna obžalovaného a otce poškozené se podává, že se u babičky cítila jako doma a dvakrát u babičky a dědy bydlela; jednou když se nepohodla s mámou. Spávala buď v obýváku, nebo v ložnici s dědou. Děda byl vždy na ženské, míval na ně nehorázné narážky, prohlížel si nahaté ženy v Blesku a chtěl po svědkovi pouštět porno. Svědek viděl dědu s několikrát ležet na posteli přikryté dekou a jednou mu připadalo, že děda z postele vstal a šel do koupelny vzrušený. Jako rodič ji fyzicky trestal a nadával jí. Nyní má pocit špinavosti, že se na ní lidi divně koukají v léčí se na psychiatrii. O zneužívání se dozvěděl 1. 4. 201x nebo 2. 4 201x, když umřel manžel svědkovy tchýně.
Z protokolu o výslechu svědka strýce poškozené a syna obžalovaného, vyplynulo, že chodila často k dědovi a babičce, a to i na zahradu a spávala tam s kamarádkami; sedm měsíců u prarodičů bydlela. Důvodem podání trestního oznámení byly peníze, kdy si našetřil 30.000,- Kč a chtěl půjčit 15.000,- Kč, ale rodiče mu je nepůjčili, protože to nebyly jejich peníze, a proto si vymyslel trestní oznámení. Svědek vyloučil, že by děda mohl udělat to, co je obsahem trestního oznámení. Dcera svědka s dědou vychází výborně, na dědovo chování si nikdy nestěžovala, děda nedělá narážky na sex.
Z protokolu o výslechu svědkyně kamarádky XX poškozené XX ze základní školy, se podává, že v deváté třídě naznačila, že ji děda občas pohladí a kouká se na ni, když se převléká; v tu dobu byla jakoby duchem nepřítomna. Protože to doma štvalo, děda s babičkou jí nabídli bydlení u nich, přičemž svědkyni řekla, že se jí tam moc nechce kvůli dědovi, že ji nemá rád. svědkyni nikdy nelhala, ale svědkyně nevěří tomu, že by si to nechala líbit, a nikdy by neřekla, že by to děda udělal.
Z protokolu o výslechu svědka syna obžalovaného, vyplynulo, že jemu i dalším lidem bratr dluží peníze. Bratr bil své dcery a nadával jim, na byl ošklivý pro její mohutnější tělesnou stavbu. Poškozená k nim v dětství chodila často a v roce 201x bydlela sedm měsíců u prarodičů, protože ji rodiče vyhodili z baráku. Zpočátku spala s babičkou v obýváku později v ložnici s dědou. Měla s dědou výborný vztah, stříhala mu vlasy. Svědek neviděl nic špatného na tom, že se děda s ostatními vnučkami váleli na posteli a blbli. Na chování dědy si nikdy nestěžovala, měla s ním výborný vztah, trestní oznámení je nesmysl, děda nebyl nikdy sám, ženy se mu líbily jako každému chlapovi, děda ze zdravotních důvodů asi s babičkou intimně nežije.
Z protokolu o výpovědi svědkyně snachy obžalovaného, vyplynulo, že jí nikdy nelhala a že nadávala na rodiče, že jsou na ni zlí, s dědou měla hezký vztah. Svědkyni připadalo nepatřičné, že ve svých asi 13 letech seděla dědovi na klíně, mazlila se s ním a lezla po něm. Vídávala dědu s vnučkami na klíně i ležet v posteli. Nikdy si však nevšimla ničeho mimořádného, nikdy nebyli přikrytí. Dle jejího názoru babička není na sex, vypadalo to, že oni mají 4 děti a měli 4 krát sex. Babička jí sama říkala, že děda měl nějaké bokovky. Když bylo svědkyni asi 26 let, dala obžalovanému při nějaké příležitosti pusu a on jí strčil jazyk do pusy.
Z protokolu o výslechu svědkyně družky syna obžalovaného XX se podává, že svědkyně s obžalovaným vychází dobře, nikdy si k ní nic nedovolil. Zná jen od vidění a o jejím zneužití nic neví.
Z protokolu o výslechu svědka syna obžalovaného XX, který bydlí s obžalovaným v jednom domě, vyplynulo, že je hodná, nikdy mu nelhala a nikdy nespala v ložnici s dědou. Nikdy neviděl, že by děda ležel na gauči s nebo další vnučkou.
Z protokolu o výslechu svědkyně kamarádky manželky obžalovaného, se podává, že o intimním manželském životě obžalovaného nic neví a že jí obžalovaný nikdy sexuálně neobtěžoval; také neví nic o tom, že by měla být obžalovaným obtěžována.
Z protokolu o výslechu svědků a vyplynulo, že tito odmítli vypovídat, neboť obžalovaný je jejich děda.
Úřední záznam o podání vysvětlení se týká řešení sporu mezi ním a XX ohledně vulgárních SMS zpráv.
Z úředního záznamu o podání vysvětlení vyplynulo, že chodívala za dědou do pro peníze na zmrzlinu a že o ní děda říkal, že je protože přijde, jen když má děda peníze. Rodiče se doma několikrát porvali, zasahovali u nich policisté, nesplatil svědkovi půjčku, kterou mu svědek poskytl.
Nesplacení poskytnuté půjčky se týká i úřední záznam o podaném vysvětlení.
Z úředního záznamu o podání vysvětlení vyplynulo, že svědkyně poskytla půjčku ve výši 20.000,- Kč která jí všechny peníze vrátila.
Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie vypracovaného znalcem MUDr. XX, Ph.D na č. l. 71-75 vyplynulo, že u obžalovaného v době spáchání trestného činu nebyla přítomna duševní porucha v pravém slova smyslu a obžalovaný netrpí v závislosti na alkoholu a jiných psychotropních látkách, avšak v roce 201x již byl přítomen lehký syndrom demence. Pobyt obžalovaného na svobodě není nebezpečný a nejsou dány podmínky k nařízení ochranného léčení sexuologického. Nicméně znalec navrhl léčení psychiatrického ambulantní formou z důvodu zjištěného syndromu lehké demence, kdy lze předjímat postupné horšení duševního stavu a nelze vyloučit manifestaci dalšího obdobného jednání s ohledem na oslabující volní kontrolu pudového chování. U obžalovaného neshledal přítomnost parafilie (deviace, sexuální úchylky) ani v objektu, ani v aktivitě; obžalovaný je heterosexuálně orientovaný s preferencí dospělých ženských subjektů, přesto tato orientace nijak nevylučuje možnost spáchání jednání, z kterého je obviněn.
Před soudem byly dále provedeny důkazy listinného charakteru, z nichž vyplynulo, že zatímco v roce 2008 byla poškozené neporušená, v roce 201x vykazovala četné zhojené trhliny (srov. lékařské zprávy na č. l. 243 a 245). Dne 29. 4. 201x byla u poškozené diagnostikována posttraumatická stresová porucha a sociální fobie. Následky předpokládané trestné činnosti na psychickém stavu jsou přítomny, budou vyžadovat dlouhodobou psychologickou a psychiatrickou péči a nelze říci, že jsou jenom následkem předpokládaného pohlavního zneužívání. Celkové prožívání situace v rodinném systému v místě bydliště je silně emočně nasycené, takže nepřiměřené reakce pacientky jsou spíše reaktivní krátkodobé afekty včetně demonstrativního sebevražedného jednání. Pacientka byla odeslána k psycholožce, byl jí medikován (srov. lékařská zpráva na č. l. 247). Dne 4. 7. 201x je možno mluvit o duševním zdraví poškozené, další psychiatrická terapie není nutná, možné následky v rovině psychologické nejsou takové závažnosti, aby se jimi zabýval klinický psycholog (srov. lékařská zpráva na č. l. 248). Poškozená se v místě pobytu chová slušně a jejímu chování dosud nebylo žádných připomínek (srov. zpráva Městského úřadu na č. l. 280), je dívkou jednající přímočaře bez postranních úmyslů, někdy mírně prostořeká, v roce 201x dostala poškozená důtku třídního učitele za svévolné opuštění výuky a nebyla klasifikována z předmětu Odborný výcvik (srov. zpráva Středního odborného učiliště na č. l. 282, 285 - 286). Na podprsence poškozené byly zjištěny alely shodné s alelami zastoupenými v DNA profilu obžalovaného; ačkoli nelze danou osobu identifikovat zcela jednoznačně, nelze přítomnost biologického materiálu obžalovaného vyloučit a s přihlédnutím ke statistickému vyhodnocení získaných výsledků se tato možnost jeví jako vysoce pravděpodobná (srov. odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika na č. l. 261 – 267). Obžalovaný byl hospitalizován na interním oddělení od 6. 2. – 14. 2. 2013, 22. 3. – 29. 3. 2013, 9. 4. – 11. 4. 2013, 22. 5. – 24. 5. 2013, 25. 7. – 29. 7. 2013, na oddělení neurologie od 18. 11. – 23. 11. 2011, 27. 11. – 4. 12. 2012, 12. 4. – 17. 4. 2014, na kardiochirurgii od 5. 2. - 21. 2. 2014, poté byl přeložen do Poděbrady (srov. lékařské zprávy na č. l. 251 – 255).
Shora uvedené důkazy soud vyhodnotil dle § 2 odst. 6 trestního řádu, načež vzal za prokázané, že skutkový děj se odehrál tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Obžalovaný je ze svého jednání usvědčován především poškozenou, která podrobně popsala sexuálně motivované jednání obžalovaného vůči ní včetně rozhovorů mezi nimi, detailního popisu míst a situací, při nichž k takovému jednání docházelo a které byly zasaženy i do zvyklostí členů rodiny, a dále včetně reakce poškozené na jednání obžalovaného. Tuto výpověď soud hodnotil jako věrohodnou, neboť po obsahové stránce byla konzistentní, spontánní a velmi detailní, a tak soud neviděl důvod, proč by poškozená měla lhát a obžalovanému škodit křivou výpovědí, jestliže s obžalovaným od dětství vycházela nadmíru dobře, měla v něm oporu, má ho stále ráda, nechce, aby šel do vězení, a dle svých slov by byla nejradši, kdyby se jednání vůbec nestalo. Ani znalec Vítek nezjistil tendenci ke lži nebo výraznému zkreslování situace a výpověď poškozené hodnotil jako věrohodnou a nesoucí znaky vybavování si reálných zážitků. Poškozená akceptovatelným způsobem vysvětlila, proč jednání dědy tak dlouho udržovala v tajnosti (strach z nedůvěry okolí, ztráta kamarádek a příbuzných, na jednání dědy si zvykla), což koresponduje s jejími osobnostními rysy vyplývajícími ze znaleckého posudku MUDr. XX (nezralá a submisivní s omezenou schopností sebeprosazení především ve vztahu k dominantním osobám). V dílčím bodu potvrzuje výpověď poškozené svědkyně XX, která v létě viděla v chatce ležet poškozenou s obžalovaným na gauči, kdy obžalovaný měl hlavu na poškozené, poškozená měla poškozená pak brečela, řekla jí, že jí děda sahal a žádala svědkyni o mlčenlivost. V tomto duchu se nese i výpověď XX, který několikrát viděl dědu s ležet v posteli přikryté dekou nebo jen oblečené, přičemž jednou mu připadalo, že z postele vstal vzrušený. Významným usvědčujícím důkazem je i odborné vyjádření z odvětví genetika, dle kterého je obžalovaný s vysokou pravděpodobností původcem zjištěného biologického materiálu na podprsence poškozené; při běžném osobním styku ke kontaktu dědečka s takovou oděvní součástí vnučky nedochází. Neobvykle také působí způsob uložení osob ke spánku v domě prarodičů, kdy poškozená spala s dědou v ložnici a babička v obývacím pokoji (srov. výpověď matky babičky kamarádky otce strýce z čehož lze učinit závěr, že obžalovaný měl prostor pro své trestné jednání. Rovněž zjištěné četné trhliny na poškozené a přítomné symptomy posttraumatické stresové poruchy podporují závěr o tom, že se obžalovaný výše popsaného jednání dopouštěl, ale zároveň nedošlo k souloži, jak uváděla poškozená. Uvedené důkazy jsou v souladu s viditelným celoživotním sexuálním apetitem obžalovaného, který vyplývá z výpovědi syna (obžalovaný byl vždycky na ženské, míval nehorázné narážky na ženy, chtěl pouštět porno, prohlížel nahaté ženské v Blesku), (obžalovaný jí strčil jazyk do úst, ač byla jeho snacha a takové chování mezi členy rodiny není běžné) a (obžalovaný ji obtěžoval v parku, kdy nebyl natolik pod vlivem alkoholu, aby se přestal ovládat). Kompenzoval si tak nedostatek intimního života s manželkou, což nevylučuje ani absence pedofilie, neboť tato dle znalce MUDr. XX nevylučuje možnost spáchání jednání, které mu je kladeno za vinu.
Argumentace obhajoby není způsobilá relevantně zpochybnit tyto závěry soudu. Pokud ostatní svědci vylučovali sexuálně motivované jednání obžalovaného, soud měl za to, že tito svědci jsou blízcí rodinní příslušníci, kteří mohli být motivováni krýt a přehlížet jednání obžalovaného (manželka obžalovaného, syn nebo ani nemuseli mít dostatečné informace o jednání obžalovaného, které se obvykle děje ve skrytu či jednoduše nebyli schopni si připustit, že by se tak závažné jednání mohlo dít v jejich rodině. Soud se neztotožnil ani s obhajobou obžalovaného, že rodina poškozené se křivým obviněním mstila za nepůjčení peněz na cestu na pohřeb do Pelhřimova. Rodina poškozené s prarodiči vycházela dobře, opakovaně si od ní půjčovala peníze a není pravděpodobné, že by se kvůli jednomu odmítnutí poskytnutí nevysoké půjčky odstřihla od jinak fungující finanční a jiné výpomoci prarodičů do budoucna a že by se snažila získat finanční prostředky pomocí nároku na náhrady škody v trestním řízení, tedy budoucí nejisté události přicházející v úvahu v relativně dlouhém časovém horizontu. Skutečnost, že k podání trestního oznámení došlo v této situaci, je shodou okolností, kdy emotivně nabitá rodinná situace vzniklá v souvislosti s úmrtím člena rodiny spustila odhalení trestného jednání obžalovaného. Stejně tak soud nepovažoval za relevantní argument obhajoby, že poškozená obžalovaného aktivně vyhledávala, z čehož dovozovala nepravděpodobnost zneužívání. Prarodiče totiž vyžadovali její přítomnost, přemlouvali ji k návštěvě (srov. výpověď svědkyně v situaci, kdy poškozená je submisivní, podléhá vlivu autorit; svou roli mohla hrát také její vděčnost za náklonnost prarodičů a vytváření jinak příjemného rodinného prostředí. Obhajobou dovozovanou nevěrohodnost svědkyně z křivého obvinění svého otce z pohlavního zneužívání netřeba přeceňovat, protože svědkyně tuto skutečnost sdělila pouze mistrové jako záminku, aby mohla odejít ze školy za přítelem, který pro ni přijel, tedy učinila tak z mladické nerozvážnosti, trestní oznámení nepodala a doma vše vysvětlila. Z lékařských zpráv nevyplývá, že by se obžalovaný léčil s ani že by byl hospitalizován dlouhodobě, v důsledku čehož by bylo vyloučeno jednání, kterým byl shledán vinným.
Obžalovaný svým jednáním do dne 12. 8. 200x, tj. do patnáctého roku věku poškozené naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu trestného činu pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1, odst. 2 trestního zákona, tedy osobu mladší patnácti let jiným způsobem pohlavně zneužil a spáchal tento čin na osobě svěřené jeho dozoru zneužívaje její závislosti. Pohlavním zneužitím jiným způsobem se rozumí pohlavní zneužití v jiné formě než vykonáním soulože, a to v podobě takových zásahů do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let jako je např. orální pohlavní styk, ohmatávání pohlavních orgánů, popřípadě i jiné formy ukájení pohlavního pudu na těle této osoby či na žádost pachatele na jeho vlastním těle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2014 sp. zn. 4 Tdo 418/2014). Lze sem tedy zahrnout i jednání obžalovaného spočívající v tom, že přiměl poškozenou k pohlavnímu styku a jeho sahal jí na prsa do štípal do zadní části těla a pokusil se o styk. Při definici pojmu zneužití závislosti osoby svěřené dozoru pachatele se vychází z toho, že dítě mladší než patnáct let dá pachateli souhlas k souloži nebo k jinému pohlavnímu zneužití pod určitým psychickým nátlakem vyplývajícím právě z poměru mezi dozorujícím pachatelem a jemu svěřeným dítětem, přičemž naplnění znaku zneužití závislosti předpokládá stav, kdy poškozená osoba je v určitém směru odkázána na pachatele a tím je omezena svoboda jejího rozhodování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2013 sp. zn. 3 Tdo 275/2013). V takové pozici se nacházela poškozená, neboť obžalovaný byl její dědeček, který se o ni při jejích návštěvách ve svém bydlišti staral.
Současně obžalovaný svým jednáním do dne 12. 8. 200x naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu trestného činu ohrožování výchovy mládeže dle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákona, tedy úmyslně vydal osobu mladší než osmnáct let nebezpečí zpustnutí tím, že ji sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu. Delší dobou judikatura chápe dobu v řádu týdnů až měsíců, což je v posuzované věci vrchovatě naplněno, neboť se tak dělo v řádu let.
Obžalovaný svým jednáním po dni 12. 8. 200x, tj. po patnáctém roku věku poškozené naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu přečinu sexuálního nátlaku dle § 186 odst. 2, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, tedy přiměl jiného k pohlavnímu styku a jinému srovnatelnému chování (chytal svou vnučku zezadu za zadní část těla a požadoval od ní, aby se ho dotýkala na přirození až do jeho vyvrcholení na ni) zneužívaje jeho závislosti a svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu, přičemž částečně páchal takový čin na dítěti, tj. na osobě mladší osmnácti let. Za zneužití postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu se považuje postavení, z něhož vyplývá důvěryhodnost a vliv, tedy představuje jakékoli postavení, které u poškozeného vzbuzuje důvěru anebo působí svou autoritou na poškozeného. Takové postavení zahrnuje vedle vztahů vytvořených na základě svěření dozoru i jiné vazby mezi pachatelem a obětí, které nejsou spjaty přímo s povinností dozoru nad takovou osobou, ale obviněný již tím, v jakém je vůči oběti postavení, vyvolává v ní důvěru nebo má vůči ní autoritu, popř. ji svými úspěchy či schopnostmi ovlivňuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 3 Tdo 1296/2013). Poškozená vyrůstala v neuspokojivých rodinných poměrech (srov. výpověď poškozené, její matky, otce a a klidné útočiště před rodinnou nepohodou, nadávkami a fyzickými tresty otce nacházela u prarodičů. Obžalovaný jí jakožto její dědeček poskytoval chybějící citové zázemí, přičemž v kombinaci s psychickou nevyzrálostí a submitivitou poškozené, jakož i se strachem z reakce okolí po odhalení jednání obžalovaného existovala u poškozené závislost na obžalovaném a obžalovaný měl na poškozenou vliv.
Současně obžalovaný svým jednáním po dni 12. 8. 200x naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu přečinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, tedy úmyslně ohrozil citový a mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu.
Výše uvedené jednání obžalovaného bylo vedeno úmyslem přímým, neboť obžalovaný věděl, že poškozená je dítětem a že je na něm závislá, a takového jednání se chtěl dopouštět, což také činil.
K osobě obžalovaného soud zjistil, že obžalovaný nebyl řešen pro přestupek (srov. zpráva Městského úřadu na č. l. 289) a byl jedenkrát soudně trestán v roce 1965, přičemž k tomuto odsouzení nelze přihlížet (srov. opis z Rejstříku trestů na č. l. 288).
Při úvaze o druhu a výměře trestu soud vycházel z obecných zásad pro ukládání trestu obsažených v § 37 až § 39 trestního zákoníku a přihlížel též k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem dle § 41 a § 42 trestního zákoníku. Obžalovanému polehčuje jeho dosavadní bezúhonnost. Naopak mu přitěžuje okolnost, že se výše popsaného jednání dopouštěl od útlého věku poškozené (8 až 9 let) a že toto jednání trvalo po velmi dlouhou dobu (s přestávkami asi 12 let), což mnohonásobně přesahuje dlouhodobost, která je znakem použité právní kvalifikace. Soud přihlížel také k závažným následkům trestného jednání obžalovaného v osobní sféře poškozené, která je nyní stigmatizována, sociálně vyloučena z důvodu nedůvěry okolní v pravdivost její výpovědi, musela vyhledat lékařskou pomoc, užívá psychofarmaka a není schopna navázat adekvátní partnerský vztah. Soud uložil trest odnětí svobody v rámci trestní sazby dvou až desíti let za čin nejpřísněji trestný, tj. za trestný čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 2 trestního zákona, a to při dolní hranici trestní sazby. Výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let, neboť byl přesvědčen, že i přes závažnost a dlouhodobost jednání obžalovaného není třeba na něj působit trestem nepodmíněným. Přihlédl k nepříliš dobrému zdravotnímu stavu obžalovaného, jeho věku a dále ke skutečnosti, že i podmíněný trest bude dostatečným odsudkem závadného jednání obžalovaného a satisfakcí pro poškozenou, pro kterou bylo podstatné, nikoli aby obžalovaný trávil své stáří ve výkonu trestu odnětí svobody, ale aby jeho jednání bylo autoritativním rozhodnutím soudu prohlášeno za nesprávné a trestné. Na doporučení znalce soud dále uložil ochranné léčení psychiatrické ambulantní formou, neboť lehká demence u obžalovaného může způsobit rozvolnění volní kontroly pudového chování a mohlo by dojít k recidivě.
Poškozená se včas přihlásila s nárokem na náhradu majetkové újmy ve výši 10.000,- Kč spočívající v nákladech vynaložených na léky, poplatky u lékaře, cestovné k lékaři a ke konzultaci s Probační a mediační službou po podání trestního oznámení, kdy bylo třeba řešit nepříznivý zdravotní stav poškozené a vyhledat pomoc organizací poskytujících pomoc obětem trestného činu. Dále včas uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500.000,- Kč vzniklé v důsledku trestného jednání obžalovaného. Soud poškozené přiznal nárok na náhradu materiální újmy ve výši 1.772,- Kč, poněvadž nárok v této výši byl doložen předloženými doklady, které byly čitelné. V souladu s § 2951 odst. 2 občanského zákoníku zkoumal, zda poškozené byla nemajetková újma obžalovaným odčiněna dostatečně účinným způsobem nepeněžní formou, přičemž dospěl k závěru, že nikoli, protože obžalovaný neprojevil žádnou lítost nad svým jednáním a poškozené se neomluvil ani neposkytl jinou nepeněžní satisfakci. Z tohoto důvodu soud přistoupil k přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši 250.000,- Kč, když přihlédl k závažnosti následků a dlouhodobosti jednání obžalovaného na straně jedné a k příjmům obžalovaného (starobní důchodce) na straně druhé. V dubnu 2014 byla poškozená v péči psychiatra a psycholožky a ačkoli v červenci 201x již bylo možno mluvit o duševním zdraví, následky v rodinném, partnerském a společenském životě poškozené, které přetrvávají, nelze bagatelizovat. Soud vyšel také ze skutečnosti, že rozhodování o náhradě nemajetkové újmy připouští trestní řád teprve s účinností od 30. 6. 2011, v důsledku čehož nemůže být uložena povinnost k náhradě nemajetkové újmy za jednání, které proběhlo před tímto datem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014 sp. zn. 6 Tdo 347/2014) a že tedy k větší části období, po kterou se trestné jednání dělo, nemohl přihlížet. Se zbytkem nároku na náhradu škody proto odkázal soud poškozenou na řízení ve věcech občanskoprávních.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno do osmi dnů od jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě, podat odvolání, o kterém by pak rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci.
Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.
Odvolání musí být ve lhůtě osmi dnů od doručení opisu rozsudku nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu I. stupně podle § 251 tr. řádu také odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.
Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.
Odvolání je třeba doručit v trojím vyhotovení.
Toto právo nenáleží osobám, které se ho výslovně vzdaly.
V České Lípě dne 10. dubna 2015
JUDr. Markéta Navrátilová, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
M.Hloušková
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení konaném dne 13. března 2019 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Kantora a přísedících Ing. Anny Řežábkové a Jany Kantové
takto:
Obžalovaný
XX,
nar. XX v XX okres XX, trvale bytem XX, okres XX, nyní ve vazbě v této trestní věci ve Věznici Plzeň,
uznává se vinným, že
1)
dne 12. 11. 2018 mezi 15.00 a 19.30 hodin v XX, okres XX, na žádost nezletilých XX, nar. XX, XX, nar. XX a XX, nar. XX, jejichž věk rámcově znal, postupně koupil v prodejně potravin za peníze poskytnuté mu za tím účelem nezletilou XX celkem nejméně 16 lahví alkoholického nápoje XX o objemu 0,33 l a obsahu alkoholu 4,5%, z nichž následně všichni společně, zejména však nezletilé XX a XX, v jím užívaném bytě na adrese XX, zkonzumovali nejméně 12 lahví, dále v tomto bytě umožnil jmenovaným nezletilým konzumaci nezjištěného množství červeného vína smíchaného s colovým nápojem a vodky značky XX o obsahu alkoholu 37,5% z láhve o objemu 0,5 litru, ačkoli věděl, že veškeré uvedené nápoje obsahují alkohol, přičemž nezletilé XX a XXX se v důsledku požití uvedených alkoholických nápojů uvedly do takového stavu opilosti, že se v bytě pozvracely, nezletilá XX zde také opakovaně usnula a ještě v 23.45 hodin dne 12. 11. 2018 měla v krvi 1,1 ‰ alkoholu,
2)
dne 12. 11. 2018 v přesně nezjištěné době od 15.00 do 22.20 hodin v jím užívaném bytě na adrese XX, XX, okres XX, využil toho, že nezletilá XX XX, nar. XX, jejíž věk rámcově znal, v důsledku své opilosti vyvolané konzumací alkoholu popsané pod bodem 1) výroku tohoto rozsudku nebyla schopna náležitě vnímat a vyhodnotit jeho dále popsané jednání, případně také spala, a se záměrem uspokojit svůj sexuální pud nejprve jmenované nezletilé v době, kdy usnula v obývací místnosti na pohovce, zasunul svou ruku pod její kalhoty a sáhl na přirození, dále poté, co se nezletilá pozvracela, ji odvedl do koupelny, kde ji vysvlékl, uložil do vany a umýval, současně ji však jednou rukou osahával na prsou a přirození a druhou rukou si stimuloval svůj pohlavní úd, aniž by dosáhl vyvrcholení, následně nezletilou oblékl a uložil na pohovku v obývací místnosti a v době, kdy opět usnula, ji přes ošacení osahával na prsou,
tedy
pod bodem 1)
ve větší míře podal dítěti alkohol,
pod bodem 2)
zneužil bezbrannosti jiného k pohlavnímu styku a takový čin spáchal na dítěti mladším patnácti let,
čímž spáchal
pod bodem 1)
přečin podání alkoholu dítěti podle § 204 trestního zákoníku,
pod bodem 2)
zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku,
a odsuzuje se
podle § 185 odst. 3 a § 43 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon se podle § 84 a § 85 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 81 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) roků, a současně se nad obžalovaným vyslovuje dohled.
Podle § 85 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 48 odst. 4 písm. h) trestního zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost zdržet se v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení konzumace alkoholických nápojů.
Podle § 99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se obžalovanému dále ukládá ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě.
Podle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému ukládá povinnost zaplatit jako náhradu škody České průmyslové zdravotní pojišťovně, se sídlem Jeremenkova 161/11, Vítkovice, 703 00 Ostrava, IČ: 47672234, částku 10.724 Kč.
Odůvodnění:
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Plzni. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v Praze. Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoli výroku, a to i v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci nebo zabrání části majetku. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je omezen ve svéprávnosti, může za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho opatrovník a jeho obhájce.
Ve prospěch mladistvého obžalovaného může i proti jeho vůli podat odvolání i orgán pověřený péčí o mládež, kterému lhůta k podání opravného prostředku běží samostatně.
Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.
Poškozený, kterému byl přiznán nárok na náhradu škody, může žádat, aby byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody. Žádost se podává u Krajského soudu v Plzni.
Plzeň dne 13. 3. 2019
Mgr. Martin Kantor, v.r.
předseda senátu
č. j. 17 T 2/2018-127
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Znojmě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Nahodila a přísedících Ludmily Viternové, Jaroslavy Šrubařové v hlavním líčení konaném dne 14. března 2018
takto:
Obžalovaný
XX , narozen XX v XX, trvale bytem XX, okres XX
je vinen, že
v době od 22:45 hodin do 23:00 hodin dne 10. 8. 2017 v XX, okres XX, nejdříve před domem číslo popisné XX pod vlivem alkoholu, kdy si uvědomoval svoje jednání, přiběhl k poškozené YY narozené YY, která šla domů, zezadu ji chytl oběma rukama za prsa a silou ji povalil na zem na trávu před domem, povalil ji na levý bok, a když křičela o pomoc, řekl že chce sex, že má být zticha nebo ji podřízne, sahal jí mezi nohy, na přirození, na prsa, osahával ji po těle, říkal ať je ticho, pokoušel se jí sundat podprsenku a kalhotky, poté kdy se bránila a kopala ho, svého jednání chvíli zanechal, a když se jí podařilo stoupnout a utéct přes silnici ke sloupu pouličního osvětlení před dům číslo popisné XX, ji opět doběhl, chytil ji za tělo a povalil na zem, zde ji opět osahával na prsou, přirození a po těle, kdy ona křičela a bránila se, a on se jí snažil zacpat pusu rukou a strkal jí prsty do pusy, aby nekřičela, kdy tohoto jednání zanechal až poté, co z přilehlého domu zakřičela z okna paní, že zavolá policii, ať ji nechá být, kdy následně odešel domů,
tedy
dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k přinucení jiného násilím nebo pohrůžkou násilí k pohlavnímu styku souloží a jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo,
tím spáchal
zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odstavec 1, 2 písmeno a) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odstavec 1 trestního zákoníku,
a odsuzuje se
podle § 185 odstavec 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Podle § 84 trestního zákoníku a § 85 odstavec 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let s tím, že se nad obviněným vyslovuje dohled.
Podle § 85 odstavec 2 trestního zákoníku, § 48 odstavec 4 trestního zákoníku se obžalovanému ukládají přiměřené povinnosti spočívající v tom, aby ve zkušební době:
- zdržel se požívání omamných a psychotropních látek, alkoholu a na výzvu probačního úředníka, terapeuta se podrobil testu na přítomnost těchto látek v těle
- aktivně si vyhledával zaměstnání, zdroj příjmu a dané se snažil udržet
- řádně spolupracoval s probačním úředníkem.
Podle § 129 odstavec 2 trestního řádu se po vyhlášení rozsudku státní zástupce a obžalovaný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, proto byl vyhotoven zjednodušený rozsudek, který neobsahuje odůvodnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů od doručení opisu rozsudku ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím soudu podepsaného. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, přičemž osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i osoby uvedené v § 247 odst. 2 tr. řádu. Ve výše uvedené lhůtě musí být odvolání také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo, dále je třeba je podepsat a datovat. Odvolání je třeba předložit v takovém počtu stejnopisů a příloh, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každá osoba dotčená takovým podáním (ostatní strany) dostala jeden stejnopis. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Pokud byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody za zločin a přiznal-li soud poškozenému alespoň z části nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, může poškozený požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody, přičemž žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Znojmo 14. března 2018
Mgr. Miroslav Nahodil v. r.
předseda senátu