Znásilnění s těžkými následky

 




ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY


Krajský soud v Ostravě jednal v hlavním líčení, v senátě složeném z předsedy
JUDr. Jiřího Richtera, přísedících Karla Ševčíka a Oldřicha Janků, a dne 12.4.2016 rozhodl
t a k t o:


Obžalovaný

xxxxxxxxx


nar, xxx ve xxx, trvale bytem xxx,


j e  v i n e n,


že


dne 6.6.2015 v dopoledních hodinách, ve xxx, ulice xxx, v bytě obytného domu obývaném xxxxxxx, nar. xxx, s níž udržoval partnerský vztah, negativně ovlivněn jak předchozím vlastním opakovaným selháním při pohlavním styku se jmenovanou, tak duševní poruchou, tzv. organických psychosyndromem, projevující se mj. větší popudlivostí, poté, kdy xxxxxxxxx vyčetl její předchozí partnerský vztah, ve vzteku znenadání reagoval tak, že xxxxx., oblečenou toliko v noční košili, hrubě fyzicky napadl bitím pěstmi do celého těla, včetně hlavy a obličeje, i kopáním do nohou, následně vzal z lednice rostlinu pórku, délky asi 50 cm, kterou chtěl zasunout xxxxxxxxxx do pochvy, pročež se snažil silou roztáhnout její nohy, což se mu však v důsledku její aktivní obrany nepodařilo, proto ji touto rostlinou pórku začal bít po celém jejím těle, pak svého jednání na krátkou dobu zanechal, v mezidobí opět xxxxxxxx vyčetl její předchozí partnerský vztah a následně pokračoval ve fyzickém násilí vůči jmenované nejdříve tak, že z kuchyňské linky uchopil do ruky velký kuchyňský nůž, který jí přiložil ke krku s výhružkami, že jí vypíchne oko, zapíchne, rozpáře přirození a zabije, za současného pronášení vulgárních nadávek a výčitek ve vztahu k sexuálním aktivitám, na to, aniž nožem xxxxxxxx jakkoli zranil, nůž odhodil na zem, načež vzal z lednice půl litrovou skleněnou lahev od lihoviny Fernet Stock s obsahem domácí pálenky, a to v úmyslu hrdlo této lahve zasunout xxxxxxxxxxxx do pochvy, což se mu, přes aktivní obranu a odpor jmenované, zejména pro fyzickou převahu opakovaně podařilo a s lahví násilně zasunutou v pochvě rovněž otáčel, v důsledku čehož xxxxxxxxxx pociťovala bolest, proto, při průběžné marné snaze jej odstrčit, jej rovněž prosila, aby jednání zanechal, na což reagoval tak, že vyňal lahev z pochvy poškozené, odšrouboval víčko uzávěru, krátce se napil a zbývající podstatnou část obsahu lahve vylil na tělo poškozené, kdy po celou dobu tohoto jednání xxxxxxxxxxx vulgárně nadával a vyčítal předchozí sexuální praktiky s bývalým přítelem, nakonec se podařilo xxxxxxxxx vymluvit na potřebu jít na toaletu, čehož využila a z bytu utekla k sousedům, kde vyčkala příjezdu přivolané hlídky policie, popsaným násilným jednáním poškozené xxxxxxxxx způsobil fyzická zranění, spočívající v mnohočetných krevních podlitinách lokalizovaných v oblasti hlavy, hrudníku a končetinách, pohmatovou bolestivost měkkých pokrývek lebních v temenní krajině hlavy oboustranně, krevní podlitiny v oblasti levé očnice a výrony do spojivky levého oka, zhmoždění měkkých tkání levého ramene, hřbetní strany levého předloktí a ruky, vnitřní plochy levého stehna s krevními podlitinami tamtéž, s celkovou dobou léčení v délce do 6 týdnů bez nutnosti hospitalizace,


dále utrpěla xxxxxxxxxxx psychickou újmu, a to tzv. posttraumatickou stresovou poruchu, která se u ní rozvinula jako reakce na tuto prožitou stresovou událost, s trvajícími psychickými obtížemi úzkostných a depresivních stavů, s projevy vegetativních symptomů – zejména bušení srdce, nervozita, třes celého těla, neklidný spánek s úzkostnými sny, vybavování děsivých vzpomínek na událost (tzv. flashbacky), a omezeními při běžném životě
spočívajícími v obavách či úzkosti z jiných osob, což vedlo až k odstěhování z dřívějšího bydliště, projevující se dlouhodobě, s mírným zlepšením stavu až do současnosti,


t e d y 


jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, spáchal takový čin jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a se zbraní, a způsobil takovým činem těžkou újmu na zdraví,



č í m ž   s p á c h a l 


zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2, písm. a), c), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku,



a   o d s u z u j e   s e 


Dle § 185 odst. 3 trestního zákoníku, za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody na 3 (tři) roky.


Dle § 81 odst. 1, § 85 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v délce 5 (pěti) roků.


Dle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému xxxxxxx ukládá zaplatit na náhradu majetkové škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ 41197518, sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, peněžní částku ve výši 5.133,-Kč.


Dle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému xxxxxxx ukládá zaplatit na náhradu nemajetkové újmy poškozené xxxxxxxx, nar. xxx, bytem xxx, peněžní částku ve výši 200.000,-Kč.


Dle § 229 odst. 2 trestního řádu se poškozená xxxxx odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.


O d ů v o d n ě n í :


Na podkladě dokazování, provedeného u hlavního líčení, vzal soud za prokázaný následující skutkové okolnosti a skutkový děj:



- dne 6.6.2015 v dopoledních hodinách, ve xxx, ulice xxx, v bytě obytného domu obývaném xxxxxxxxxxxx., nar. xxx, s níž udržoval partnerský vztah, negativně ovlivněn jak předchozím
vlastním opakovaným selháním při pohlavním styku se jmenovanou, tak duševní poruchou, tzv. organických psychosyndromem, projevující se mj. větší popudlivostí, poté, kdy xxxxxxx  vyčetl její předchozí partnerský vztah, ve vzteku znenadání reagoval tak, že xxxxxxxxx, oblečenou toliko v noční košili, hrubě fyzicky napadl bitím pěstmi do celého těla, včetně hlavy a obličeje, i kopáním do nohou, následně vzal z lednice rostlinu pórku, délky asi 50 cm, kterou chtěl zasunout xxxxxxxxx. do pochvy, pročež se snažil silou roztáhnout její nohy, což se mu však v důsledku její aktivní obrany nepodařilo, proto ji touto rostlinou pórku začal bít po celém jejím těle, pak svého jednání na krátkou dobu zanechal, v mezidobí opět xxxxxxxxxxxx vyčetl její předchozí partnerský vztah a následně pokračoval ve fyzickém násilí vůči jmenované nejdříve tak, že z kuchyňské linky uchopil do ruky velký kuchyňský nůž, který jí přiložil ke krku s výhružkami, že jí vypíchne oko, zapíchne, rozpáře přirození a zabije, za současného pronášení vulgárních nadávek a výčitek ve vztahu k sexuálním aktivitám, na to, aniž nožem xxxxxxxxxx jakkoli zranil, nůž odhodil na zem, načež vzal z lednice půllitrovou skleněnou lahev od lihoviny Fernet Stock s obsahem domácí pálenky, a to v úmyslu hrdlo této lahve zasunout xxxxxxxxx do pochvy, což se mu, přes aktivní obranu a odpor jmenované, zejména pro fyzickou převahu opakovaně podařilo a s lahví násilně zasunutou v pochvě rovněž otáčel, v důsledku čehož xxxxxxx. pociťovala bolest, proto, při průběžné marné snaze jej odstrčit, jej rovněž prosila, aby jednání zanechal, na což reagoval tak, že vyňal lahev z pochvy poškozené, odšrouboval víčko uzávěru, krátce se napil a zbývající podstatnou část obsahu lahve vylil na tělo poškozené, kdy po celou dobu tohoto jednání xxxxxxxxx vulgárně nadával a vyčítal předchozí sexuální praktiky s bývalým přítelem, nakonec se podařilo xxxxxxxxx vymluvit na potřebu jít na toaletu, čehož využila a z bytu utekla k sousedům, kde vyčkala příjezdu přivolané hlídky policie.

Popsaným násilným jednáním způsobil obžalovaný xxxxxxxxx poškozené xxxxxxx fyzická zranění, spočívající v mnohočetných krevních podlitinách lokalizovaných v oblasti hlavy, hrudníku a končetinách, pohmatovou bolestivost měkkých pokrývek lebních v temenní krajině hlavy oboustranně, krevní podlitiny v oblasti levé očnice a výrony do spojivky levého oka, zhmoždění měkkých tkání levého ramene, hřbetní strany levého předloktí a ruky, vnitřní plochy levého stehna s krevními podlitinami tamtéž, s celkovou dobou léčení v délce do 6 týdnů bez nutnosti hospitalizace.


V důsledku jednání obžalovaného xxxxxxxxx dále utrpěla poškozenáxxxxxxxxxxxx psychickou újmu, a to tzv. posttraumatickou stresovou poruchu, která se u ní rozvinula jako reakce na tuto prožitou stresovou událost, s trvajícími psychickými obtížemi úzkostných a depresivních stavů, s projevy vegetativních symptomů – zejména bušení srdce, nervozita, třes celého těla, neklidný spánek s úzkostnými sny, vybavování děsivých vzpomínek na událost (tzv. flashbacky), a omezeními při běžném životě spočívající v obavách či úzkosti z jiných osob, což vedlo až k odstěhování z dřívějšího bydliště, projevující se dlouhodobě, s mírným zlepšením stavu až do současnosti.




Krajský soud provedl v hlavním líčení dokazování, z něhož je možno
konstatovat zejména následující údaje a informace.



Výpověď obžalovaného


Obžalovaný xxxxxxxxxx.

(č.l.62-63, 65-66, 226-229)


Podstatou obhajoby obžalovaného, jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení, bylo   tvrzení, že si na kritické momenty vytýkaného jednání nepamatuje. Jednotlivé verze popisu, včetně konkrétních sdělovaných údajů, se však odlišují.


V první výpovědi v přípravném řízení, v procesním postavení obviněného, realizované dne 8.6.2015, tedy téměř bezprostředně po incidentu, ke dni 6.6.2015 uvedl, že toho dne byl od ranních hodin v bytě xxxxxxxxx., neboť u ní z předchozího dne přespal. Dopoledne spolu normálně komunikovali, začali se hádat až někdy kolem poledne. Důvodem hádky byl bývalý přítel poškozené, bylo to „kvůli posteli“ (myšleno v sexuální oblasti). V průběhu hádky praštil xxxxxx do ramene, následně z bytu odešel. Poté se vrátil zpět do tohoto bytu, tam již byla městská policie, kterou byl zadržen. Toho dne žádné alkoholické nápoje nepožíval, vzal si pouze standardně užívané léky na krevní tlak. Ke konkrétním dotazům připustil, že měl toho dne v ruce pórek, s nímž praštil o kuchyňskou linku, xxxxxxxx s tímto pórkem neudeřil. Dále takto uvedl, že držel i lahev od lihoviny Fernet, v níž byla domácí slivovice. Tuto láhev vzal z lednice, napil se z ní a položil ji na stůl, nic jiného s touto lahví neprováděl. Stejně tak připustil, že xxxxx slivovicí polil, z jakého důvodu to udělal, neví, „prostě mu nepracoval mozek“. K dalším konkretizujícím dotazům, vztahujícím se ke konkrétnímu jednání vůči poškozené xxxxxxxxx, uvedl, že si nic dalšího nepamatuje.


V další výpovědi, realizované dne 24.9.2015, v návaznosti na změnu právní kvalifikace stíhaného jednání, k podstatě věci uvedl, že si nevybavuje, co toho dne dělal, měl výpadek paměti. Pokud se vytýkaného jednání dopustil, mrzí jej to, už kvůli poškozené, s níž žil v partnerství celkem dobře. Nicméně jednou mu něco řekla, čímž jej ponížila „jako chlapa“, bylo to v souvislosti se sexuálním stykem. Porovnávala jej se svým bývalým přítelem. Ve vztahu k vytýkanému jednání projevil lítost s tím, že po události se zhroutil, navštěvuje psychiatra, který mu ordinoval léky na spaní a uklidnění. Pracuje u bezpečnostní agentury xxxxxxxxx, jako bezpečnostní pracovník ve firmě xxxxxxxx.


U hlavního líčení primárně uvedl, že to, co je mu kladeno za vinu, je přehnané, například okolnost údajného vyhrožování nožem. Ke svému soužití s poškozenou xxxxxxxxx uvedl, že se poznali po jeho nastěhování do domu, nejdříve se potkávali, poté se sblížili. Měli byty nad sebou, vzájemně se navštěvovali, jejich vztah byl normální, jezdili na výlety, pobývali  společně se svými rodinami. Měli spolu rovněž intimní kontakty, ale z jeho strany to bylo po sexuální stránce špatně, pravděpodobně z důvodu problémů s prostatou. Nedokáže si vysvětlit, jak k vytýkanému jednání mělo dojít, nikdy v minulosti se ničeho podobného nedopustil. K tomu, co je mu kladeno za vinu došlo za situace, kdy s xxxxxxxxxx měli normální dobrovolný pohlavní styk, tato jej však začala srovnávat s jejím předchozím přítelem – motorkářem, který měl být v sexuální oblasti „lepší“. Na další průběh událostí si nepamatuje, neboť po tomto výroku se mu udělalo špatně, před očima měl tmu a neví, co dělal. K dotazům uvedl, že si nepamatuje, že by před incidentem ze dne 6.6.2015 mělo dojít z jeho strany k jinému útoku vůči xxxx. S xxxxxxxx žádné spory neměli, nedokáže si vysvětlit, z jakého důvodu jmenovaná uvedla takové skutečnosti. K dalším dotazům, zejména v návaznosti na předchozí výpovědi, připustil pouze, že se z lahve s alkoholem jednou napil, rovněž připustil úder do ramene poškozené, na další okolnosti si nepamatuje.




Svědecké výpovědi


Svědkyně – poškozená xxxxxxxxxxx

(č.l.67-69, 229-232)


Z hlediska její výpovědi je možno konstatovat, že skutkové okolnosti popsala opakovaně tak, jak jsou prezentovány ve výrokové části tohoto rozsudku, i v odůvodnění výše. K tomu doplnila, že tento fyzický útok ze dne 6.6.2015 byl fakticky vyvrcholením dlouhodobějších problému v partnerském soužití s obžalovaným xxxxxx. K tomu uvedla, že společně s xxxxxxxxx žili ve stejném domě ve xxx, měli byty nad sebou, po prvotních kontaktech se sblížili a následně spolu udržovali blízky partnerský vztah, včetně pohlavních styků. V sexuální oblasti se však u obžalovaného příležitostně projevovaly problémy, s nimiž se  tento obtížně vyrovnával, přestože jej sama uklidňovala. Postupem doby stále více narážel  na jejího předchozího přítele, dožadoval se informací o sexuálních stycích s ním. U obžalovaného se začala projevovat zvýšená žárlivost, připadalo jí, že ji tento vnímá jako svůj majetek. Vedle popisu incidentu z 6.6.2015 svědkyně popsala rovněž předchozí incident ze dne 4.6.2015, který vyplynul z obdobných okolností jako incident následný. V rámci snahy o pohlavní styk došlo k problémům u obžalovaného, což ona sama nijak neřešila, ale vnímala, že to xxxxxxxx vadí, je z toho nešťastný. Měl obavu, že v důsledku tohoto selhání by se   mohla vrátit ke svému bývalému příteli, tuto představu si nenechal vymluvit. Uvedeného dne po snídani se oblékli s tím, že pojedou do Ostravy, zcela náhle a nečekaně ji však  obžalovaný odhodil na postel, kde ji začal fackovat na hlavu, čemuž se bránila. Následně pak sám obžalovaný jednání zanechal a šel do auta. Přesto, že ji zbil, šla za ním do auta a jeli do Ostravy, kde byli nakupovat. V průběhu dne i večera ji stále vyčítal předchozího přítele. Večer se uklidnil, zůstal u ní přes noc. Další den, tj. pátek 5.6.2015, byl zcela klidný a omlouval se jí, co předchozího dne provedl. Ke konkrétním dotazům ohledně zranění v důsledku incidentu ze dne 6.6.2015 poškozená popsala mechanismus napadení i způsobená zranění s tím, že toho dne ji „mlátil hodně“, do celého těla, připadala si jako „boxovací míč“. Rovněž uvedla, že předmětné jednání zanechalo výrazné důsledky i na její psychické stránce, neboť do současnosti navštěvuje psycholožku. Psychické problémy se projevovaly v tom, že byla plačtivá, nervózní, nic ji nebavilo, špatně spala, stále myslela na to, co se stalo. Tyto vzpomínky se jí vrací dodnes. Od napadení nikde nechodila, je stále v těsném kontaktu se svou dcerou a její rodinou. Rovněž se po incidentu odstěhovala z bytu, kde k napadení došlo, od té doby bydlí u své dcery.


Za splnění podmínek § 211 odst. 1 trestního řádu byly čteny protokoly o výpovědi svědků xxxxxxx. (č.l.83-88) a xxxxxxxx (č.l.90-94). Jmenovaní, jako tehdejší sousedé poškozené xxxxxxx v domě ve xxx, ulice xxx, popsali situaci, k níž došlo dne 6.6.2015. Kolem poledních hodin u jejich bytu zazvonila xxxxxxxxxx, měla oblečenou pouze noční košili a byla celá zbitá, což bylo zjevné z viditelných zranění. Rovněž byla velmi rozrušená, v šoku. Žádala je, aby zavolali policii, že byla napadena druhem (obžalovaným), z bytu se dostala poté, kdy využila situace odchodu na WC. Za dané situace proto přivolali policii a lékařskou pomoc. Svědek Xxxxxx Xxxxxxx dále uvedl, že když vyhlížel příjezd policie, viděl obžalovaného xxxxxxx pobíhat v šortkách kolem jejich domu, kdy hledal xxxxxxxxxx. Po příjezdu hlídky městské policie pak byl zadržen. Po příjezdu vozidla záchranné služby byla xxxxxxxxx  ošetřena již mimo jejich byt a poté odvezena do nemocnice. Jaké měly být důvody napadení xxxxxx ze strany obžalovaného xxxxxx, svědkové neví, v důsledku fyzického i psychického stavu se jí sami nijak nevyptávali. Bylo na ní však zjevně vidět, že je „domlácená“, měla viditelná zranění zejména v obličeji, měla nateklou ruku a stěžovala si, že ji tato bolí, rovněž, že ji bolí hlava a celé tělo.


K návrhu obhajoby byl v průběhu hlavního líčení nově vyslechnut svědek xxxxxxxxxxx (č.l.237-238), kdy k realizaci výslechu tohoto svědka soud přistoupil zejména z toho důvodu, že se nacházel a vyčkával před jednací síní. Jmenovaný sdělil, že je přítelem vnučky obžalovaného xxxxxxxx. Obžalovaného vykreslil v pozitivním světle, se zdůrazněním, že není konfliktní typ, alkohol nepije. V dřívějším partnerství obžalovaného a poškozené žádné konflikty nezaznamenal.




Znalecké posudky


K osobě obžalovaného byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, k jehož závěrům byl znalec vyslechnut v hlavním líčení (č.l.121-129, 233-236). Znalec konstatoval, že u obžalovaného shledal duševní poruchu – organickou poruchu osobnosti (organický psychosyndrom), jehož podstatou je lehce porušená mozková činnost v důsledku arteriosklerotických změn cév mozku. Tato duševní porucha se obecně projevuje neurotickými potížemi – lítostivostí, zhoršenou náladou, poruchami spánku, bolestmi hlavy či větší popudlivostí. Tato porucha se u obžalovaného projevovala i v době posuzovaného jednání, a to sklonem k větší popudlivosti a větší zabíravosti na své méně podstatné tělesné a vztahové potíže. U obžalovaného nebyla zjištěna sexuální deviace. Byl u něj zjištěn útlum sexuality, jak v důsledku věku, tak v důsledku srdečně cévního onemocnění. Z hlediska vymezení ovládacích a rozpoznávacích schopností v kritické době znalec konstatoval, že schopnost rozpoznat společenskou nebezpečnost jednání byla zcela zachována a nenarušena, schopnost ovládací byla lehce snížena v důsledku vymezené duševní poruchy, kdy bylo možno předpokládat větší impulsivitu a menší snížení korektivních mechanismů. Šlo zejména o nezvládnutelné afektivní jednání, snížení korektivních mechanismů a posun hodnotového schématu v oblasti sexuality. Snížení ovládací schopnosti však nebylo významné, kdy s přihlédnutím ke všem posuzovaným skutečnostem znalec nakonec konstatoval, že tak mohlo být maximálně do poloviny celkového rozpětí pásma. V dané souvislosti se znalec zaobíral i problematikou léku Lexaurin, jehož aplikace u obžalovaného byla v průběhu dokazování zmíněna. Dle znalce Lexaurin obecně snižuje aktivitu, bdělost a činorodost člověka, ale byly zaznamenány i případy, kdy působil opačně, zvyšoval zmatenost, nekoordinované jednání až agresivitu (jedná se o informace z lékařské literatury), on sám v praxi nic takového dosud nezaznamenal. Lék Lexaurin by měl užívat pravidelně, pokud dojde ke změně užívání nebo k vynechání, reakce může být horší nebo nepředvídatelná, zejména se může zvýšit psychomotorická instabilita, neklid, nervozita a sklon k nepředvídatelným reakcím. Pokud znalci z výpovědi poškozené byly předestřeny sdělené žárlivecké tendence obžalovaného, konstatoval, že hlavním činitelem mohla bát snížená sexualita obžalovaného obecně, negativní vnímání tohoto faktoru a následně nepřiměřené reakce v této oblasti.Znalec nenavrhuje žádná medicínská opatření, je názoru, že osoba obžalovaného by se ve vztahu k protispolečenskému jednání mohla vyvíjet tak, že prožité by mohlo být dostatečným korektivem případného dalšího nekonformního jednání.


K osobě poškozené xxxxxxx byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, kdy znalec byl vyslechnut v hlavním líčení (č.l.133-139, 232-233). Znalec konstatoval, že v důsledku jednání ze dne 6.6.2015 byla poškozená těžce duševně traumatizována, a to urážkami, vulgarismy, vyhrožováním zraněním, pořezáním i zabitím, což vyvolalo úzkostný a depresivní stav s veškerou vegetativní a orgánovou reaktivitou. Jmenovaná trpí posttraumatickou stresovou poruchou, která se u ní plně rozvinula jako přímý důsledek této stresové události. Posttraumatická stresová porucha se rozvinula u poškozené v průběhu několika týdnů, jako vývoj z akutní stresové reakce, jež vznikla bezprostředně po stresových událostech. V době vyšetření a primárního zpracování posudku se posttraumatická stresová porucha nacházela v akutní fázi, přičemž není možno předikovat, zda v daném případě dojde k plnému či částečnému uzdravení anebo, zda porucha přejde v chronickou s trvalými následky. Posttraumatická stresová porucha je závazné psychické onemocnění, vznikající na podkladě traumatických stresových událostí, kde se obvykle kombinuje tělesné zranění se závažnou psychickou událostí. Akutní reakce na stres vzniká okamžitě, posttraumatická stresová porucha se rozvíjí pozvolna, obvykle v intervalu 6 až 8 týdnů po stresové události. Mezi její příznaky patří mj. denní a noční návaly stresových zážitků (tzv. flashbacky), depresivní nálady, chronická intenzivní úzkost a obavnost, fobie různého rázu, panické stavy, vegetativní reagování z oblastí kardiální, gastrointestinální, dále poruchy spánku, soustředivosti, kognice a výkonnosti. Tyto příznaky v plně rozvinutém stavu byly zjištěny rovněž u posuzované poškozené. U hlavního líčení znalec doplnil, že vyjma posttraumatické stresové poruchy žádné další negativní faktory na duševní stav zjištěny nebyly. Jmenovaná žila standardním způsobem života, nebyla nijak v průběhu života omezována. Byla osobou plně duševně zdravou a plně výkonnou. Pokud byly u poškozené v dřívější minulosti zaznamenány faktory, které se mohly dotýkat jejího duševního stavu, pak tyto nemají žádnou přímou souvislost s aktuálně diagnostikovanou posttraumatickou stresovou poruchou.


Dle § 211 odst. 5 trestního řádu provedl soud k důkazu znalecký posudek, předložený zmocněncem poškozené ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu nemajetkové újmy (č.l. 205-224,239). Z předmětného znaleckého posudku, zpracovaného znalcem aprobovaným v oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, vyplývá, že dle příslušných klasifikačních mechanismů (MKF, MKN) byla výše nemateriální újmy vyjádřena částkou 927.737,-Kč (č.l.211).




Listinné důkazy


Dle § 213 odst. 1 trestního řádu realizoval soud následující důkazy listinné:


- protokol o ohledání místa činu s fotodokumentací a seznamem stop, č.l.3-9,

- protokol o prohlídce těla poškozené xxxxxxx s fotodokumentací, č.l.10-15,

- protokol o prohlídce těla obžalovanéhoxxxxxx s fotodokumentací, č.l.16-20,

- vyčíslení škody VZP, č.l.99, 103-105,

- odborné lékařské vyjádření ke zranění poškozené , č.l.107,

- odborné vyjádřené OKTE, odvětví genetika, č.l.110-111,

- lékařské zprávy k osobě poškozené., regresní hlášení, č.l.145-147,

- lékařská zpráva k osobě obžalovaného., č.l.149,

- zpráva praktické lékařky MUDr. xxxx., č.l.151,

- záznamy o zkoušce na zjištění alkoholu v dechu, č.l.164-165,

- zprávy k osobě obžalovaného, č.l.179-183,

- uplatnění nároku poškozené na náhradu škody, likvidace značného – materiály
  předložené zmocněncem před zahájením dokazování.


Z výše konstatovaných listinných důkazů lze zdůraznit zejména fotografie poškozené, dokumentující zranění na obličeji a těle (četné hematomy), lékařskou zprávu k osobě jmenované z období bezprostředně po incidentu a odborné lékařské vyjádření k vyhodnocení zjištěného fyzického poranění. V lékařské zprávě, vyplývající z vyšetření dne 6.6.20215 v 13:01 hodin, se podává, že na jejím těle – na hlavě, končetinách a hrudníku – byly zjištěny četné hematomy, nicméně k zjištěné fraktuře 6. žebra v zadní axilární čáře (dle rtg) bylo konstatováno, že tato nemá charakter čerstvé fraktury. V rámci gynekologického vyšetření nebyla zjištěna žádná poranění genitálií.




Hodnocení důkazů


Po provedeném dokazování hodnotil soud všechny provedené důkazy ve
smyslu ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu, načež dospěl k níže rozvedeným
závěrům.


Z důkazního hlediska je nalézací soud přesvědčen, že bylo provedeno dokazování v dostatečném rozsahu a umožňuje mu ve věci meritorně rozhodnout. Na základě hodnocení provedených důkazů, ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení, dospěl soud k jednoznačnému závěru, že z hlediska ustanovení § 89 odst. 1 písm. a, b) trestního řádu, bylo prokázáno, že se obžalovaný dopustil jednání popsaného ve výrokové části tohoto rozsudku.


Důkazní situaci tvoří na straně jedné postoj obžalovaného, na straně druhé usvědčující důkazy, ať již ve formě svědeckých výpovědí či důkazů listinných. Postoj obžalovaného, resp. jeho obhajobu, lze vyhodnotit spíše jako vyhýbání se přímé konfrontaci s realitou vlastního jednání. V podstatě tak nepopřel spáchání vytýkaného deliktu, v některých aspektech připustil ve velmi obecných relacích některé z jeho fází, v globále se však spíše uchýlil k tvrzení, že si na průběh případného konfliktu nepamatuje. Jedná se o uplatněnou obhajobu obžalovaného, na tomto místě je vcelku nadbytečné zjišťovat či dovozovat, zda má skutečně jakýkoli medicínský podtext, či zda se jedná toliko o vědomý či nevědomý obranný mechanismu, zejména ve vztahu ke způsobenému následku. Lze konstatovat, že obžalovaný je ze svého jednání zcela jednoznačně usvědčován, zejména přímým důkazem, kterým je výpověď poškozené navazují i další provedené důkazy, resp. s ní zcela korespondují, nebyly shledány žádné skutečnosti, které by svědčily o nevěrohodnosti jmenované. V daných souvislostech lze zdůraznit svědecké výpovědi svědků xxxxxx a xxxxx, fotografickou dokumentaci zranění poškozené a v neposlední řadě lékařské vyšetření poškozené s konstatovanými zraněními, nedává žádný prostor pro případné odchylky, a to časové i skutkové, od verze, kterou sdělila poškozená  ve své výpovědi. Popis incidentu, jak jej popsala poškozená, koresponduje rovněž s protokolem o ohledání místa činu, zejména pak pořízenou fotodokumentaci, na níž jsou v bytě zachyceny předměty, s nimiž měl obžalovaný manipulovat a užít je k násilí vůči poškozené – půllitrová lahev od lihoviny zn. Fernet a pórek. Vzhledem k tomu, že poškozená z bytu utekla a uchýlila se k manželům xxxx. lze dovodit, že neměla přístup do bytu před zákrokem policie, tudíž existence těchto předmětů, které, dle jejího popisu, měly být použity k násilí vůči její osobě je zcela reálná. V širším kontextu lze konstatovat, že chování obžalovaného xxxxxxxxx vůči poškozené xxxxxxxxxx vykazovalo deficit pozitiv již v delším časovém úseku, kritická situace byla toliko vyústěním problémového přístupu jmenovaného v jejich vztahu v oblasti sexuálního života.




Právní kvalifikace


Skutkový dej, ustálený provedeným dokazováním, tak jak je popsán ve výroku rozsudku, byl předmětem právního posouzení.


Trestného činu (§ 13 odst. 1 trestního zákoníku) znásilnění, dle § 185 odst.1 trestního zákoníku, se dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku.


Kritéria kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu pachatel naplní:

- dle § 185 odst. 2, písm. a) trestního zákoníku, spáchá-li takový čin souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,

- dle § 185 odst. 2, písm. c) trestního zákoníku, spáchá-li takový čin se zbraní,

- dle § 185 odst. 3, písm. c) trestního zákoníku, způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.


Objektem trestného činu znásilnění, dle § 185 trestního zákoníku, je svoboda rozhodování člověka ve sféře pohlavního života. Předmětem útoku je živý člověk, bez ohledu na pohlaví, věk nebo sexuální orientaci a případně další okolnosti či faktory. Pohlavním stykem je jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, jejichž podstatou je fyzický kontakt s druhou osobou, kdy pachatel koná na těle oběti sexuální praktiky, anebo jde o vzájemné pachatelem vynucené jednání s poškozeným v sexuální sféře. Za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží se považuje zejména situace, kdy průnik do pohlavního orgánu ženy je nahrazován jiným mechanismem, např. jakýmkoli předmětem. Srovnatelný způsob se souloží zde spočívá v tom, že se simulovaným mechanismem navozuje situace stejná, jako když do vagíny (pochvy) ženy pronikne mužský pohlavní úd. Pojmem násilí se rozumí použití fyzické síly k eliminaci odporu, přičemž takové násilí je prostředkem nátlaku pachatele na napadeného a prostředkem k dosažení záměru proti jeho vůli.


Dle 118 trestního zákoníku je trestný čin spáchán se zbraní, jestliže pachatel užije zbraně k útoku; zbraní se rozumí cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.






Za způsobení těžké újmy se považuje jakékoli jednání, jehož následkem je těžká újma na zdraví, vymezená ustanovením § 122 trestního zákoníku.


Z hlediska užití adekvátní právní kvalifikace tak lze konstatovat, že v provedeném trestním řízení bylo jednoznačně prokázáno a ve výroku rozsudku specifikováno, že obžalovaný , za použití hrubého fyzického násilí, realizoval vůči poškozené Xxxxxxx Xxxxxxxxx sexuální praktiky, srovnatelné se souloží. Vzhledem ke skutečnosti, že přinejmenším užití láhve činilo takový útok důraznějším, je nutno tento faktor vyhodnotit ve smyslu § 118  trestního zákoníku, specifikovaného výše. Z hlediska okolností skutku, zejména charakteru útoku vůči poškozené lze konstatovat, že důsledky incidentu, vedle samotného fyzického poranění, na psychické zdraví poškozené rozhodně nelze vnímat jako nereálné. Jak vyplývá z provedených důkazů, v přímé návaznosti na projednávaný skutek se u poškozené projevily dlouhodobé psychické obtíže, které byly znalcem z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie jednoznačně vyhodnoceny jako posttraumatická stresová porucha. Jedná se tedy o aspekty dlouhodobě a významně negativně ovlivňující kvalitu života poškozené, v porovnání s předchozím, což lze vyhodnotit jako vážnou poruchu zdraví a v souladu s aplikovanou soudní praxí vyhodnotit jako těžkou újmu na zdraví dle § 122 odst. 2, písm. i) trestního zákoníku. O příčinné souvislosti mezi stíhaným skutkem, spáchaným obžalovaným, a vzniku této poruchy zdraví u poškozené, nemůže být pochyb.


Dle ustanovení § 15 odst. 1, písm. a) trestního zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.


Vedle úmyslného zavinění je trestný čin spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. (§ 16 odst. 1, písm. a) trestního zákoníku)



Při úvahách o formě, resp. formách, zavinění (subjektivní stránka trestného činu) dospěl soud k závěru, že je nutno rozlišit mezi základní a kvalifikovanou skutkovou podstatou uvedeného trestného činu. Ve vztahu k základní skutkové podstatě (§ 185 odst. 1), obžalovaný spáchal skutek, popsaný ve výroku rozsudku, v úmyslu přímém dle § 15 odst.1, písm. a) trestního zákoníku, neboť zcela cíleně násilím vynucoval na poškozené realizaci sexuálních praktik, charakterizovaných jako pohlavní styk, byť v daném případě provedený nikoli přímou souloží, nýbrž způsobem se souloží srovnatelným. Stejnou formu zavinění je možno shledat i z hlediska kvalifikované skutkové podstaty dle § 185 odst. 2 trestního zákoníku, neboť tato se vztahuje ke způsobu jednání, podřazeného základní skutkové podstatě. Jinou situaci stran formy zavinění je nutno shledat v případě naplnění kvalifikované skutkové podstaty dle § 185 odst. 3 trestního zákoníku, vyjadřující způsobení závažnějšího následku, kdy nelze dovodit úmysl pachatele (a to ani ve formě úmyslu nepřímého) způsobit poškozené těžkou újmu na zdraví. Nicméně okolnosti skutku, jeho hrubost a intenzita dávají dostatečný podklad pro závěr o tom, že pro způsobení závažnějších následků v psychice oběti postačují i standardní vědomosti běžného člověka.


Po vyhodnocení všech výše uvedených skutečností proto soud kvalifikoval jednání obžalovaného, přesně popsané ve výrokové části tohoto rozsudku, jako zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2, písm. a), c), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Z hlediska ustanovení § 14 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku, lze předmětné jednání pojmově vyhodnotit jako zvlášť závažný zločin.




K osobě obžalovaného


Z provedeného dokazování nevyplývají k osobě obžalovaného xxxxxxxxxx žádné významné ani negativní skutečnosti. Dle zpráv ČSSZ a úřadu práce je jmenovaný poživatelem invalidního důchodu prvního stupně, od 1.1.2014 byl poživatelem sociální dávky – příspěvku na bydlení. Dle vlastního vyjádření je aktuálně zaměstnán u společnostixxxxxxxx jako ostraha pro objekt xxxxxxxxxx v Nošovicích. Dle zprávy z místa bydliště nebyl projednáván v přestupkovém řízení. V opise rejstříku trestů nemá dosud žádný záznam. 




Ukládání trestu


Při úvahách o trestu hodnotil soud všechny zákonné okolnosti, rozhodné pro jeho druh a výměru, z hledisek ustanovení § 39 trestního zákoníku 40/2009 Sb. Podle citovaného ustanovení


odst. 1)


Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy; dále přihlédne k chování pachatel po činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, a  pokud byl označen jako spolupracující obviněný, též k tomu, jak významným způsobem  přispěl k objasnění zvlášť závažného zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve  spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny nebo pomohl zabránit pokusu nebo dokonání takového trestného činu. Přihlédne také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele.


odst. 2)


Povaha a závažnost trestného činu jsou určování zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem.


odst. 3)


Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem (§ 41 a 42), k době, která uplynula od spáchání trestného činu, k případné  změně situace a k délce trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu. Při posouzení přiměřenosti délky trestního řízení soud přihlédne ke složitosti věci, k postupu orgánů činných v trestním řízení, k významu trestního řízení pro pachatele a k jeho jednání, kterým přispěl k průtahům v trestním řízení.


odst. 7)


Získal-li nebo snažil-li se získat pachatel trestným činem majetkový prospěch, přihlédne k tomu soud při stanovení druhu trestu a jeho výměry.


V tomto konkrétním případě soud, v rámci citovaného ust. § 39 odst. 2 trestního zákoníku, konstatuje, že uvedené demonstrativní znaky zvyšují stupeň škodlivosti trestného činu. Obžalovaný svým jednáním hrubým způsobem porušil významné zájmy společnosti chráněné trestním zákonem, a to jednám zájem na svobodné volbě v oblasti sexuálního života a jednak zájem na ochraně lidského zdraví. Ve vztahu ke způsobu provedení činu, jak již pojednáno výše, lze na jedné straně konstatovat, že obžalovaný jednal vůči poškozené bezdůvodně značně hrubým způsobem. Na straně druhé je však současně nutno vzít v potaz jeho negativní rozpoložení v důsledku ovlivnění předchozím vlastním opakovaným selháním při jejich dobrovolném pohlavním styku v souvislosti s přítomností duševní poruchy, tzv. organického psychosyndromu, projevují se mj. větší popudlivostí. Je samozřejmé, že ani tyto faktory nejsou omluvou pro jednání obžalovaného, nicméně v jejich rámci je toto více uchopitelné z motivačního hlediska. Jednání obžalovaného tak získává na charakteru situační nahodilosti a nelze je vyhodnotit jako plánovaný či cílený akt.


U obžalovaného, který dosud neměl žádný evidovaný konflikt se zákonem, je proto zřejmé, že se jednalo (v rámci jeho života) o ojedinělé vybočení z jinak společensky konformního a bezproblémového životního stylu.


Ve výše uvedených souvislostech proto u obžalovaného nebylo shledáno žádných přitěžujících okolností dle § 42 trestního zákoníku. Na druhé straně, jako okolnosti polehčující, dle § 41 písm. n, o) trestního zákoníku vyhodnotil soud projevenou lítost obžalovaného ve vztahu ke spáchanému jednání i skutečnost, že před spácháním činu vedl řádný život.


Trestní sazba je v daném případě vyjádřena v ustanovení § 185 odst. 3 trestního zákoníku, v rozpětí od 5 do 12 let odnětí svobody.


Po důsledném vyhodnocení všech výše popsaných aspektů, dospěl soud k závěru,
že v daném případě lze shledat naplnění podmínek § 58 odst. 1 trestního zákoníku pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Soud je názoru, že i trest na samé dolní hranici zákonné trestní sazby by byl, vzhledem k okolnostem případu a poměrům pachatele nepřiměřeně, nepřiměřeně přísný. Je sice skutečností, že se obžalovaný dopustil nesprávného a společenský nepřijatelného chování a jednání vůči ženě, s níž v té době udržoval bližší partnerský vztah. Oproti tomu však nelze nevidět, že obžalovaný je věku 55  let, je vdovcem, dříve žil v dlouhodobém partnerském svazku, z něhož pochází tři dcery. Jeho minulost nevykazuje žádný konflikt se zákonem. Aktuální delikt je zjevným ojedinělým vybočením z tohoto způsobu života a jeho k spáchání došlo výhradně vlivem situačních aspektů při nezvládnutém afektivním jednání, zejména v důsledku vlastního sexuálního selhání, s nímž se nedokázal vyrovnat. Znalec psychiatr ve svém posudku (str. 8, odpověď na otázku č. 4) konstatuje, že osobnost by se ve vztahu k protispolečenskému jednání mohla dále vyvíjet tak, že prožité by mohlo být korektivem jeho případného dalšího nekonformního jednání. Dle názoru soudu tomu nasvědčuje i vystoupení obžalovaného před soudem a projevená lítost, jde tedy o zřejmou sebereflexi. Oproti jiným případům je soud aktuálně přesvědčen, projev lítosti nebyl formální či účelový, a již projednání takto obsahově citlivé věci před soudem představovalo pro obžalovaného významný korektivní faktor. Jak již bylo uvedeno výše, společensky nepřijatelné jednání obžalovaného nemůže zůstat nepotrestáno, soud je však přesvědčen, že uložení jakéhokoli trestu, spojeného s přímým výkonem trestu odnětí svobody by bylo nepřiměřeně přísné. Uložení výchovného trestu, resp. trestu nespojeného s přímým výkonem trestu odnětí svobody, jeví se soudu jako zcela přiléhavé a dostačující, přičemž je jím možno dosáhnout nápravy pachatele v daném případě podstatně lépe a efektivněji.


S ohledem na všechny popsané relevantních zkušenosti tak dospěl soud k závěru, že trest je sice nutno ukládat jako relativně důrazný, nikoli však charakteru přímého výkonu trestu odnětí svobody. Proto, za splnění podmínek § 58 odst. 1 trestního zákoníku, uložil obžalovanému trest odnětí svobody na 3 roky, jehož výkon byl, dle § 81 odst. 1, § 85 odst. 1 trestního zákoníku, podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 5 roků. Povede-li obžalovaný během zkušební doby řádný život, zejména nedopustí-li se žádné dalšího protiprávního jednání, bude po jejím uplynutí rozhodnuto o jeho osvědčení. V opačném případě by se vystavil nebezpečí výkonu trestu odnětí svobody.




Náhrada škody


Vzhledem k tomu, že ke vzniku škody došlo za účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb (OZ). je v adhezním řízení nutno užít tohoto zákona. Obecná odpovědnost za škodu mj. vyplývá z ustanovení § 2910 OZ, podle něhož škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Ust. § 2951 OZ stanoví, že škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle § 2952 OZ se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).


Občanský zákoník zakotvil rovněž institut náhrady při újmě na přirozených právech člověka. Dle § 2956 OZ, vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Dle § 2957 OZ, způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určení tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Dle § 2958 OZ, při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové  újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.


Dle § 2960 OZ, škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil.


K trestnímu řízení se řádně a včas připojily se svým nárokem na náhradu škody, příp. nárokem na náhradu nemajetkové újmy, subjekty:

  • xxxxxxxxxx., zastoupená zmocněncem, s peněžní částkou 930.737,-Kč,
  • Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR s peněžní částkou 5.133,-Kč.


V provedeném dokazování nade vší pochybnost prokázáno, že podstata způsobené škody označeným subjektům vznikla tím, že obžalovaný (jakožto škůdce) zasáhl do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Byly tedy splněny předpoklady pro odpovědnost obžalovaného za takto způsobenou škodu, proto soud, dle § 228 odst. 1 trestního řádu, uložil jmenovanému povinnost k náhradě této školy v penězích, a to za vyhodnocení následujících skutečností a okolností.


V případě poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR představuje částka 5.133,- Kč vyčíslení nákladů, vynaložených v souvislosti s lékařskými úkony u poškozené.
Tento nárok koresponduje s výše citovaným ust. § 2960 OZ, soud jej proto přiznal v plném rozsahu.

Poškozená uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 927.737,-Kč, která byla dokladována předloženým znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemajetkové újmy na zdraví, a související náklady se zpracováním tohoto posudku ve výši 3.000,-Kč. Z předmětného znaleckého posudku vyplývá ohodnocení nemateriální újmy dle příslušných klasifikačních mechanismů, resp. z Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví vypracované Světovou zdravotnickou organizací (MKF, MKN). Soud nezpochybňuje nárok na nemajetkovou újmu poškozeného ve smyslu výše citovaných ustanovení OZ. Dle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. III ÚS 350/2003, však soudy musí dbát na to, aby přiznaná výše náhrady byla založená na objektivních a rozumných důvodech, a aby mezi přiznanou výší (peněžní částkou) a způsobenou újmou na zdraví existoval vztah přiměřenosti. Současně nelze pominout ani řadu jiných rozhodnutí Ústavního soudu, v nichž tento apeluje na rozhodující orgány, že přiznané (majetkové) nároky nesmí být pro povinnou osobu zcela likvidační. Ústavní soudu ve svém rozhodnutí ze dne 2. 2. 2016, sp.zn. IV.ÚS 3122/15, rovněž mj. konstatuje, že novým OZ došlo k celkové koncepční změně právní úpravy, která stanovení konkrétní výše zcela ponechává výhradně na posouzení soudu. Na podkladě těchto zákonných a Ústavním soudem vymezených kritérií pro přiznání nemajetkové újmy je zřejmý důraz na princip přiměřenosti, svěřený výlučně do posouzení soudu.


K předloženému znaleckému posudku, byť tento může splňovat všechna aktuálně požadovaná mezinárodní kritéria pro hodnocení, je nutno v obecné rovině konstatovat, že tento je pro soud fakticky nepřezkoumatelný, resp. tento obsahuje výhradně veličiny, které soud sám není schopen posoudit a vyhodnotit jejich relevantnost. Absolutní závislost soudu na takových závěrech by proto byla absurdní a odporovala výše konstatovaným principům rozhodování.


Proto i v konkrétním případě soud dospěl k závěru, že vyčíslená částka, představující ohodnocení nemajetkové újmy je nepřiměřeně vysoká a pro obžalovaného by v plné výši byla fakticky likvidační. S ohledem na všechny podstatné okolnosti případu, se soudu jeví jako přiměřená výše nemajetkové újmy částka 200.000,-Kč, jejímž zaplacením, dle § 228 odst. 1 trestního řádu, obžalovaného zavázal. Nárokovala-li poškozená peněžní částku vyšší, byla, dle § 229 odst. 2 trestního řádu, odkázána se zbytkem tohoto svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.



P o u č e n í :

Proti rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů od doručení opisu jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, k Vrchnímu soudu v Olomouci.(§ 245 odst. 1, § 248 odst. 1 trestního řádu)


Rozsudek může odvoláním napadnout (§ 246 trestního řádu)

a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,

b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká,

c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci,

d) poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.


Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.


Odvolání musí být ve lhůtě uvedené v § 248 trestního řádu odůvodněný tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. (§ 249 odst. 1 trestního řádu).

Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. (§ 249 odst.2 trestního řádu).


Odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. (§ 253 odst.3 trestního řádu).



V Ostravě dne 12. dubna 2016




JUDr. Jiří Richter, v.r.

předseda senátu   

 



Přečtěte si další

sp.zn.
17 T 82/2014
Odškodnění 250 000 Kč
Opakovaný pohlavní styk s vnučkou s těžkými následky

17 T 82/2014-340 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

 Okresní soud v České Lípě rozhodl v hlavním líčení konaném dne 10. 4. 2015 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Navrátilové a přísedících Heleny Wiedermannové a Ladislava Ehla, 

t a k t o : 

Obžalovaný 

u z n á v á  s e  v i n n ý m , ž e 

1) 

nejméně od 13. 8. 200x do 12. 8. 200x v xx v xx č. p. xx ve svém bytě a v chatce na zahradě poblíž xx opakovaně osahával na různých částech těla, zejména přes oblečení i pod ním svou vnučku poškozenou xx nar.xx v době, kdy k němu přišla na návštěvu a byla tak svěřena jeho dozoru, štípal ji do opakovaně se zezadu tiskl k jejímu tělu svým a napodoboval přitom kopulační pohyby a vzdychal, opakovaně jí do nejméně v jednom případě se na ní pokusil vykonat soulož, přiměl ji k sexu, požadoval, aby mu až do přestože věděl, že poškozená byla v té době mladší 15 let, čímž ji vystavil nebezpečí přisvojení si návyků nevhodných pro její věk, 

2) 

od 13. 8. 200x do 13. 3. 201x na týchž místech opakovaně svou vnučku poškozenou  xx  nar. xx chytal zezadu za osahával ji na kousal a líbal, osahával ji na  jí do otíral se o ni zezadu, požadoval, aby ho osahávala lehal si na ni, přičemž jej poškozená nejprve odtlačovala a posléze se jeho požadavkům podvolovala, protože byla na obviněném, jako na svém dědečkovi, silně citově závislá, neboť vyrůstala v neuspokojivých rodinných poměrech, kdy jí otec slovně i fyzicky napadal a urážel, vykazoval z domu, takže poškozená u obviněného i po určitou dobu bydlela, matka jí proti otci neposkytovala dostatečnou oporu, sexuální jednání obviněného vůči poškozené započalo již minimálně od jejích osmi let a trvalo po velmi dlouhou dobu, poškozená měla strach, co by se stalo, kdyby obviněného odmítla, že by pak o něj přišla, přihlížela k jeho vyššímu věku, v důsledku čehož


pak trpěla posttraumatickou poruchou, pokusila se o sebevraždu, léčila se na psychiatrii a užívala antidepresiva, 

t e d y 

ad 1) 

- osobu mladší než 15 let jiným způsobem pohlavně zneužil a spáchal tento čin na osobě svěřené jeho dozoru zneužívaje její závislosti, 

- úmyslně vydal osobu mladší než 18 let nebezpečí zpustnutí tím, že ji sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu, 

ad 2) 

- přiměl jiného k pohlavnímu styku a jinému srovnatelnému chování zneužívaje jeho závislosti a svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu, přičemž částečně páchal takový čin na dítěti, 

- úmyslně ohrozil citový a mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu, 

 č í m ž  s p á c h a l 

ad 1) 

-trestný čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1, 2 trestního zákona platného do 31. 12. 2009, - trestný čin ohrožování výchovy mládeže dle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákona platného do 31. 12. 2009, 

ad 2) 

- přečin sexuálního nátlaku dle § 186 odst. 2, 3 písm. a) trestního zákoníku, 

- přečin ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. 

Za to se 

o d s u z u j e : 

 Podle § 242 odst. 2 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání tří (3) let

Podle § 58 odst. 1 trestního zákona se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá a podle § 59 odst. 1 trestního zákona se stanoví zkušební doba v trvání tří (3) let

Podle § 99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné léčení psychiatrické ambulantní formou. 

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému ukládá nahradit poškozené nemajetkovou újmu

Podle § 229 odst. 2 trestního řádu se poškozená  odkazuje se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.

 

ODŮVODNĚNÍ: 

 V hlavním líčení soud zjistil následující skutečnosti. 

Obžalovaný popřel, že by se dopouštěl jednání, které je mu kladeno za vinu; poškozená  která s ním dobře vycházela, ho chodila stříhat každého půl roku, ale nikdy si k ní nic nedovolil. Když u nich sedm měsíců bydlela, spala v ložnici, zatímco obžalovaný s babičkou spal vedle. Rodina poškozené jim dlužila asi 60.000,- Kč a trestní oznámení bylo podáno zřejmě kvůli tomu, že rodině poškozené nepůjčili peníze na pohřeb příbuzného v Pelhřimově. V době uvedené v obžalobě žádné sexuální kontakty s manželkou neudržoval, protože měl zdravotní problémy. Od roku 1997 byl v nemocnici každý měsíc, měl totiž problémy s  xx  v únoru 201x nastoupil na kde byl asi 10 dní, pak byl v Poděbradech v lázních. 

Z protokolu o výslechu poškozené vnučky obžalovaného, na č. l. 99 – 112 čteného v hlavním líčení dle § 211 odst. 1 trestního řádu a z přehraného videozáznamu o jejím výslechu ze dne 14. 5.201x (srov. č. l. 103) vyplynulo, že jednání obžalovaného začalo v jejích 8 až 9 letech. Poprvé to bylo v zahradní chatce, kde jí obžalovaný ukazoval noviny s celebritami, měla si mu sednout na klín, zatímco on ji mačkal, pak leželi na posteli a on ji vzal za ruku, aby mu sahala dole, otíral se o ni, a když vešla dovnitř kámoška, děda jí vysvětlil, že blbnuli; v chatce se takové jednání stávalo často. Na záchodě pak viděla časopis táty, také viděla otce pouštět porno, načež pochopila, že to dělají s dědou. Klasickou soulož neměli, děda se však snažil do ní dostat ale dostal se jen kousek. Snažil se do ní natlačit a to i v době před první menstruací, kterou dostala v deseti letech. Musela ho a večer ho dědovi v posteli k čemuž ji děda instruoval. Také ji stimuloval na z čehož měla gynekologické problémy. V době před 15 rokem věku jí také sahal na a až je měla úplně a bolelo ji to. Poškozená zastávala názor, že babička to musela vědět, protože když se všichni společně dívali na televizi, děda se potil, funěl a postel se hýbala, a dle jejího názoru byla babička šťastná, že to děda nedělá s ní, protože babička říkala, že od porodu posledního syna s dědou nic neměla. Děda míval hadr nebo kapesník na utření; naposledy se utřel do babiččiných kalhotek. Babička spala v obýváku, zatímco poškozená chodívala pravidelně za dědou do ložnice, v níž spával v dlouhé košili bez trenek, a až si děda udělal dobře, šla spát k babičce. Když si na základní škole s kamarádkou xx  psala psaníčka, na které kamarádka reagovala otázkou „Vy jste s dědou dělali „to“?“, málem se jí přiznala, ale měla strach z její reakce. 

Po 15. roku věku poškozené bylo chování dědy stejné, poškozená chodila na střední odborné učiliště, byla unavená z dojíždění a k babičce docházela míň - jen chvíli večer nebo klidně i půl roku nepřišla. Děda ji od 15 – 18 let osahával asi 5x až 8x, přičemž využíval situace, kdy babička odešla třeba zatopit nebo do sklepa. To jí pak sahal na tělo pod a vzal jí ruku, dal na a udělal nějaké gesto, aby mu ho až do Děda u toho vzdychal, zrychleně dýchal a chroptěl; snažila se ho odtlačovat, ale byl silnější. Konkrétně si vzpomněla na situaci, kdy v koupelně prala batoh zašpiněný od banánu, děda přišel, mačkal ji a poškozená se snažila odejít. Asi v 16 letech ji děda líbal dělal a snažil se sáhnout Také chodila dědu stříhat a to ji plácal po zadku, mačkal ji k sobě, když k němu stála čelem a stříhala mu ofinu. 


Po vyučení poškozené bylo osahávání častější a navíc děda na poškozené lehával se  nebo měl ruce snažil se s poškozenou spát, ale k úplnému pohlavnímu styku nikdy nedošlo. Poškozená si vzpomněla na situaci, kdy v chatce přespávala s kamarádkou a po jejím odchodu, když se koukala na internet, přišel děda zezadu, sahal jí na a dal její ruku k sobě pod a musela mu Pak jí začal stahovat tepláky, snížil se, vzal si do a začal jí s protože se bála, že by do ní mohl kdyby se malinko pohnula, začala naoko telefonovat s V dalším případě štípala dřevo a poklízela u kamen, pak leželi na posteli a protože se jí děda snažil natahovat tílko, prasklo jí ramínko. Děda zajel do což ji bolelo, protože měl ostrý nehet, a litoval, že nebere prášky, protože by se mohli milovat. Pak mu ho a jako by jí zvedl nohu na okno, lehl si, aby byl výše a ona měla blíže k jeho a chtěl, ať si ho vezme do což udělala. Asi za 5 sekund děda vyletěl, vzal si nad kamny hadr, stoupl si mezi dveře a koukal ven a tam si asi dělal dobře. Pak hodil hadr na kýbl na odpadky a lehl si k ní strašně zpocený a pořád ji hladil a mačkal k sobě. V létě 2012 poškozená stála u kuchyňské linky v chatce a asi dávala maliny do misky. Děda za ní přišel, zezadu se o ni začal otírat a sahal jí na pod plavky. Ruce, které měla na lince, jí dal mezi své. Poté zašeptal, ať s ním jde na gauč, kde byli v polosedu a děda měl jednu ruku mezi nohama. Poškozená ležela na zádech, děda byl na ní, vzal jí ruku, aby ho tam pevně držela a dělal přirážející pohyby; poškozená byla oblečená, takže do ní nemohl vniknout. Najednou sebou děda cukl, vytáhl rychle ruku, protože přišla XX. Děda si sedl do křesla, poškozená brečela a nevěděla, jak to má vysvětlit. Po cestě domů se jí ptala, jestli s dědou „to“ a poškozená odpověděla, že ne, že si ji spletl s babičkou. V době od 15. 2. do 13. 8. 201x, kdy bydlela u babičky, děda poškozené řekl, že má klíště na hlavě a dal jí hlavu na nohy. Asi měsíc před odchodem od babičky povlékala poškozená postel, děda zezadu přišel, a osahával ji. Poškozená odbíhala pro knoflíky, aby na ni nemohl sahat. Jindy jí děda v bazénu  sahal pod plavkové kalhoty, a protože se poškozená bála, aby to neviděla zkřížila nohy, klečela ve vodě a čekala, až nohu vytáhne. Poslední případ se stal dva měsíce před výslechem, kdy děda byl po operaci a poškozená nemohla odmítnout babičku, která ji přemlouvala, aby šla do pokoje za dědou. Tam mu nabídla bonbóny, on si sundal pás, který zakrýval operační jizvu, vyčistila mu obličej a strupy na zádech, a když si lehl na břicho, škrábala ho na zádech a nabídla mu, že koupí kokosový olej na zahnisané jizvy. Děda si sundal trenky pod kolena, ať se mu tam podívá, sahal jí pod na a dal jí ruku na nohy. Poškozená chtěla odejít, ale děda ji přemluvil, aby si lehla. Tekla mu z toho voda. Pak tam poškozená všechno uklidila a kapesníčky vyhodila do koše, za což jí děda poděkoval, že to má u ní. 

Poškozená měla dědu ráda jako tátu a zpočátku si myslela, že jednání dědy tak má být. Děda se s ní smál, dělal blbosti, naopak doma se rodiče hádali, bylo to o nervy. Otec ji fackoval, držel pod krkem, mlátil páskem. Byla by radši, kdyby otec doma nebyl a matka dala návrh na vykázání otce. Děda byl milionový, má ho moc ráda, je jí líto, že ubližuje dědovi a babičce, nechce, aby byl děda ve vězení, ale děda by měl za to pykat. U MUDr. XX byla 13. 5. 201x, předepsaná antidepresiva nefungují, jí zlepšil náladu, a tak jí MUDr. XX předepsal léky na spaní a další léky. O sebevraždu se pokusila jedenkrát, a to týden po podání trestního oznámení, opakovaně se sebepoškozovala. Poškozená na to chtěla zapomenout, vymazat to z paměti; dědovo jednání strpěla, protože se bála, co se stane, až se to někdo dozví, jak na ni budou lidi koukat. Děda si chtěl udělat dobře, ale ona z toho nikdy hezký pocit neměla. Děda se jí nesnaží omluvit a neřeší to s ní, aby se to neřešilo po soudech. 

V hlavním líčení bylo čteno písemné prohlášení oběti trestného činu o dopadu trestného činu na její život dle § 212a trestního zákoníku, z něhož vyplynulo, že samotné podání trestního oznámení bylo pro poškozenou těžké, protože se obávala nedůvěry rodičů a postupu orgánů činných v trestním řízení, nechtěla se stát terčem posměchu, nechtěla, aby o tom někdo věděl a aby byla odsouzena jako lhářka; také se cítila méněcenná a pošpiněná. Rodičům se svěřila po dlouhé době dvanácti let, protože ji vlastní prarodič, kterému důvěřovala a který jí měl být oporou, ale naopak on s ní zacházel jako s věcí a ukájel své potřeby. Za tak dlouhou dobu si na to zvykla a snažila se na svého trýznitele nepohlížet jako na špatného. Po podání trestního oznámení se nervově zhroutila, třásla se, měla pocity chladu, expresivní výkroky, záchvaty pláče, nebyla schopna mluvit, často jí bylo na omdlení; díky podpoře matky se jí podařilo psychické výkyvy přestát. Zbytek rodiny ji označil za lhářku, pomlouvá ji, přišla nejen o rodinu, ale i o přátele a zůstala osamělá a bezradná a nechodí ven, protože pachatel bydlí v těsné blízkosti. Vyhledala psychologickou pomoc, hradí si silné léky Měla zkreslené vnímání, pocity omámení, sebepoškozovala se a navzdory medikaci se dvakrát pokusila o sebevraždu. Cítí se provinile, není si jistá, jestli má být pachatel potrestán, je jí ho líto a nedokáže si představit žít normální život. 

Svědkyně, manželka obžalovaného, vypověděla, že obžaloba se nezakládá na pravdě, protože s manželem s kterým bude 50 let, se zná dobře. k nim chodila často a manžel se k ní nikdy nechoval sexuálně nevhodně. Poškozená u nich bydlela od 5. 2. do 13. 8. 201x protože ji rodiče vyhnali z domova, kde jsou neustálé spory, protože syn nepracuje. Poškozená si stěžovala, že jí rodiče nadávají a že syn ji několikrát zbil. Nejdříve u nich spávala v obýváku na rozkládacím gauči, později s dědou, protože byl děda nemocný; svědkyně spala v obýváku, protože byla po operaci kolene. Manželův zdravotní stav je katastrofální, záchranka u nich byla každý měsíc, manžel dlouho čekal na operaci srdce, měl infarkty, byl na operaci s rukou. Před onemocněním manžela byl jejich sexuální život výborný. Poslední sex s manželem měla asi před sedmi lety, protože už to moc nepotřebovali. V březnu 2014 nedala synovi peníze na cestu na pohřeb do Pelhřimova a dva dny nato bylo na obžalovaného podáno trestní oznámení, jehož důvod si nedokáže vysvětlit. Syn si od nich půjčuje peníze a nevrací je. Musela si vzít půjčku, aby jim pomohla, když je vystěhovali z bytu; tehdy u nich bydlela celá rodina. 

Svědkyně kamarádka manželky obžalovaného, vypověděla, že asi před dvaceti lety si šla sednout s obžalovaným na pivo, kdy si dali několik piv, a když se vraceli, obžalovaný ji zatáhl do křoví a chtěl pohlavní styk. Obžalovaný nebyl vyloženě napitý, většinou si jdou sednout na pivo jenom tak narychlo, svědkyně měla asi dvě piva. 

Mgr. XX, znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, vypověděl, že poškozená je průměrně inteligentní, spíš podrobnější, má sklon k živějším a labilnějším emočním reakcím, v osobnosti, která je spíš slabší, se projevuje určitá nezralost. Má tendence některé věci potlačovat a vytěsňovat, využívá obranných mechanismů, je submisivní, spoléhá na autority a silnější osobnosti. V úsudku, který odpovídá průměru, se díky nezralosti může projevovat jako trošku naivní. Složka logické paměti, která se používá při výpovědi, je na relativně dobré úrovni, poškozená je schopna podat adekvátní výpověď. Obecná věrohodnost poškozené snížena nebyla, nebyly zjištěny výraznější dispozice ke lži, nahrazování výmyslem. Ani specifická věrohodnost poškozené není podstatně snížena, výpověď odpovídala vybavování si reálného zážitku i jeho popis odpovídá věku, kdy se zážitek měl udát. U poškozené nebyla zjištěna duševní nemoc. Skutečnost, že se poškozená jednání obžalovaného aktivně nebránila ani po dosažení zletilosti, je v souladu s její submisivní osobností, která potřebuje oporu, tj. obranné mechanismy nebo oporu silnějšího člověka; pokud tyto obranné mechanismy začnou selhávat, podlehne tlaku silnější osobnosti. 

V hlavním líčení soud dále přečetl dle § 211 odst. 1 trestního řádu protokoly o výslechu svědků na č. l. 133 – 141, na č. l. 144 – 150, na č. l. 152 – 160, na č. l. 166 – 170, na č. l. 172 – 174, na č. l. 176 – 177, na č. l. 179 – 183, na č. l. 186 – 191,   na č. l. 193 – 196, na č. l. 198 – 201, na č. l. 203 – 208,  na č. l. 217 – 219 a na č. l. 221 – 222. Dále soud dle § 211 odst. 6,trestního řádu přečetl úřední záznamy o podaném vysvětlení svědku na č. l. 223 – 226, na č. l. 228 – 231, na č. l. 233 – 236 a na č. l. 238 – 241. Z protokolu o výslechu svědkyně matky poškozené vyplynulo, že svědkyně má spory s manželem kvůli penězům, protože pracuje nepravidelně. Dříve ji bil, používal vůči ní vulgární výrazy, a proto podávala návrh na rozvod; policie u nich zasahovala asi 3x v roce 2010. S manželovými rodiči neměli spory, rodiče jim půjčovali peníze, platili za ně dluhy na nájmu. bývala u prarodičů často, ti byli rádi, když u nich byla. Když byla větší, spávala u nich; děda ji často telefonicky přemlouval, aby k nim šla. Děda si hodně vyžadoval na stříhání a očistu obličeje, kdy tam často nechtěla jít, ale babička ji přemluvila. Nejdříve spával děda v ložnici a babička s v obýváku, a když byla starší, spávala s dědou v ložnici. Často ležel děda na posteli u zdi a před ním společně se dívali na televizi. často s dědou na jeho žádost chodila na zahradu, spávala tam s kamarádkami a si na sexuální obtěžování dědy nikdy nestěžovala, měla a bolela ji nikdy nic nechtěla mít s kluky. Děda hodně povídal choulostivé věci o ženských a sexu. Dne 31. 3. 2013, když zemřel nevlastní otec svědkyně, se svědkyně i pohádaly s manželem svědkyně, se rozbrečela a řekla, že kdyby svědkyně věděla, co neví, tak by také brečela. svědkyni vše vypověděla a svědkyně jí od začátku věřila. Důvod, proč nikomu nic neřekla, byl ten, že jí děda šeptal, že budou mít tajemství, a něco jí za to dal. Když byla starší, začala vnímat, že by jí nikdo neuvěřil. 

Z protokolu o výslechu svědkyně sestry poškozené se podává, že v létě viděla v chatce ležet poškozenou s obžalovaným na gauči, kdy obžalovaný měl hlavu na poškozené, poškozená měla poškozená pak brečela a řekla svědkyni, že jí děda a žádala svědkyni o mlčenlivost. 

Z protokolu o výslechu svědkyně nejlepší kamarádky poškozené  XX na základní škole, vyplynulo, že vztah mezi a dědou byl dobrý, měla prarodiče radši než rodiče. S dědou se vídala v jeho domě i na zahradě; někdy spali s babičkou v obýváku jindy s dědou v ložnici, kde děda měl svou postel, a babička s spaly na letišti. se svědkyni nikdy nesvěřila, že by ji děda obtěžoval, svědkyně na ní neviděla žádnou změnu v chování. Neví o tom, že by měla nějaký sexuální vztah s klukem. Když v květnu roku 2014 navštívila doma, byla zamyšlená a měla sklony k sebepoškozování. 

Z protokolu o výslechu svědka syna obžalovaného a otce poškozené  se podává, že se u babičky cítila jako doma a dvakrát u babičky a dědy bydlela; jednou když se nepohodla s mámou. Spávala buď v obýváku, nebo v ložnici s dědou. Děda byl vždy na ženské, míval na ně nehorázné narážky, prohlížel si nahaté ženy v Blesku a chtěl po svědkovi pouštět porno. Svědek viděl dědu s několikrát ležet na posteli přikryté dekou a jednou mu připadalo, že děda z postele vstal a šel do koupelny vzrušený. Jako rodič ji fyzicky trestal a nadával jí. Nyní má pocit špinavosti, že se na ní lidi divně koukají v léčí se na psychiatrii. O zneužívání se dozvěděl 1. 4. 201x nebo 2. 4 201x, když umřel manžel svědkovy tchýně. 

Z protokolu o výslechu svědka strýce poškozené a syna obžalovaného, vyplynulo, že chodila často k dědovi a babičce, a to i na zahradu a spávala tam s kamarádkami; sedm měsíců u prarodičů bydlela. Důvodem podání trestního oznámení byly peníze, kdy si našetřil 30.000,- Kč a chtěl půjčit 15.000,- Kč, ale rodiče mu je nepůjčili, protože to nebyly jejich peníze, a proto si vymyslel trestní oznámení. Svědek vyloučil, že by děda mohl udělat to, co je obsahem trestního oznámení. Dcera svědka s dědou vychází výborně, na dědovo chování si nikdy nestěžovala, děda nedělá narážky na sex.

Z protokolu o výslechu svědkyně kamarádky XX poškozené XX ze základní školy, se podává, že v deváté třídě naznačila, že ji děda občas pohladí a kouká se na ni, když se převléká; v tu dobu byla jakoby duchem nepřítomna. Protože to doma štvalo, děda s babičkou jí nabídli bydlení u nich, přičemž svědkyni řekla, že se jí tam moc nechce kvůli dědovi, že ji nemá rád. svědkyni nikdy nelhala, ale svědkyně nevěří tomu, že by si to nechala líbit, a nikdy by neřekla, že by to děda udělal. 

Z protokolu o výslechu svědka syna obžalovaného, vyplynulo, že jemu i dalším lidem bratr dluží peníze. Bratr bil své dcery a nadával jim, na byl ošklivý pro její mohutnější tělesnou stavbu. Poškozená k nim v dětství chodila často a v roce 201x bydlela sedm měsíců u prarodičů, protože ji rodiče vyhodili z baráku. Zpočátku spala s babičkou v obýváku později v ložnici s dědou. Měla s dědou výborný vztah, stříhala mu vlasy. Svědek neviděl nic špatného na tom, že se děda s ostatními vnučkami váleli na posteli a blbli. Na chování dědy si nikdy nestěžovala, měla s ním výborný vztah, trestní oznámení je nesmysl, děda nebyl nikdy sám, ženy se mu líbily jako každému chlapovi, děda ze zdravotních důvodů asi s babičkou intimně nežije. 

Z protokolu o výpovědi svědkyně snachy obžalovaného, vyplynulo, že jí  nikdy nelhala a že nadávala na rodiče, že jsou na ni zlí, s dědou měla hezký vztah. Svědkyni připadalo nepatřičné, že ve svých asi 13 letech seděla dědovi na klíně, mazlila se s ním a lezla po něm. Vídávala dědu s vnučkami na klíně i ležet v posteli. Nikdy si však nevšimla ničeho mimořádného, nikdy nebyli přikrytí. Dle jejího názoru babička není na sex, vypadalo to, že oni mají 4 děti a měli 4 krát sex. Babička jí sama říkala, že děda měl nějaké bokovky. Když bylo svědkyni asi 26 let, dala obžalovanému při nějaké příležitosti pusu a on jí strčil jazyk do pusy. 

Z protokolu o výslechu svědkyně družky syna obžalovaného  XX  se podává, že svědkyně s obžalovaným vychází dobře, nikdy si k ní nic nedovolil. Zná jen od vidění a o jejím zneužití nic neví. 

Z protokolu o výslechu svědka syna obžalovaného XX, který bydlí s obžalovaným v jednom domě, vyplynulo, že je hodná, nikdy mu nelhala a nikdy nespala v ložnici s dědou. Nikdy neviděl, že by děda ležel na gauči s nebo další vnučkou. 

Z protokolu o výslechu svědkyně kamarádky manželky obžalovaného, se podává, že o intimním manželském životě obžalovaného nic neví a že jí obžalovaný nikdy sexuálně neobtěžoval; také neví nic o tom, že by měla být obžalovaným obtěžována. 

Z protokolu o výslechu svědků a vyplynulo, že tito odmítli vypovídat, neboť obžalovaný je jejich děda. 

Úřední záznam o podání vysvětlení se týká řešení sporu mezi ním a  XX ohledně vulgárních SMS zpráv. 

Z úředního záznamu o podání vysvětlení vyplynulo, že  chodívala za dědou do pro peníze na zmrzlinu a že o ní děda říkal, že je protože přijde, jen když má děda peníze. Rodiče se doma několikrát porvali, zasahovali u nich policisté,  nesplatil svědkovi půjčku, kterou mu svědek poskytl. 

Nesplacení poskytnuté půjčky se týká i úřední záznam o podaném vysvětlení. 


Z úředního záznamu o podání vysvětlení vyplynulo, že svědkyně poskytla půjčku ve výši 20.000,- Kč která jí všechny peníze vrátila. 

Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie vypracovaného znalcem MUDr. XX, Ph.D na č. l. 71-75 vyplynulo, že u obžalovaného v době spáchání trestného činu nebyla přítomna duševní porucha v pravém slova smyslu a obžalovaný netrpí v závislosti na alkoholu a jiných psychotropních látkách, avšak v roce 201x již byl přítomen lehký syndrom demence. Pobyt obžalovaného na svobodě není nebezpečný a nejsou dány podmínky k nařízení ochranného léčení sexuologického. Nicméně znalec navrhl léčení psychiatrického ambulantní formou z důvodu zjištěného syndromu lehké demence, kdy lze předjímat postupné horšení duševního stavu a nelze vyloučit manifestaci dalšího obdobného jednání s ohledem na oslabující volní kontrolu pudového chování. U obžalovaného neshledal přítomnost parafilie (deviace, sexuální úchylky) ani v objektu, ani v aktivitě; obžalovaný je heterosexuálně orientovaný s preferencí dospělých ženských subjektů, přesto tato orientace nijak nevylučuje možnost spáchání jednání, z kterého je obviněn. 

Před soudem byly dále provedeny důkazy listinného charakteru, z nichž vyplynulo, že zatímco v roce 2008 byla poškozené neporušená, v roce 201x vykazovala četné zhojené trhliny (srov. lékařské zprávy na č. l. 243 a 245). Dne 29. 4. 201x byla u poškozené diagnostikována posttraumatická stresová porucha a sociální fobie. Následky předpokládané trestné činnosti na psychickém stavu jsou přítomny, budou vyžadovat dlouhodobou psychologickou a psychiatrickou péči a nelze říci, že jsou jenom následkem předpokládaného pohlavního zneužívání. Celkové prožívání situace v rodinném systému v místě bydliště je silně emočně nasycené, takže nepřiměřené reakce pacientky jsou spíše reaktivní krátkodobé afekty včetně demonstrativního sebevražedného jednání. Pacientka byla odeslána k psycholožce, byl jí medikován  (srov. lékařská zpráva na č. l. 247). Dne 4. 7. 201x je možno mluvit o duševním zdraví poškozené, další psychiatrická terapie není nutná, možné následky v rovině psychologické nejsou takové závažnosti, aby se jimi zabýval klinický psycholog (srov. lékařská zpráva na č. l. 248). Poškozená se v místě pobytu chová slušně a jejímu chování dosud nebylo žádných připomínek (srov. zpráva Městského úřadu na č. l. 280), je dívkou jednající přímočaře bez postranních úmyslů, někdy mírně prostořeká, v roce 201x dostala poškozená důtku třídního učitele za svévolné opuštění výuky a nebyla klasifikována z předmětu Odborný výcvik (srov. zpráva Středního odborného učiliště na č. l. 282, 285 - 286). Na podprsence poškozené byly zjištěny alely shodné s alelami zastoupenými v DNA profilu obžalovaného; ačkoli nelze danou osobu identifikovat zcela jednoznačně, nelze přítomnost biologického materiálu obžalovaného vyloučit a s přihlédnutím ke statistickému vyhodnocení získaných výsledků se tato možnost jeví jako vysoce pravděpodobná (srov. odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika na č. l. 261 – 267). Obžalovaný byl hospitalizován na interním oddělení od 6. 2. – 14. 2. 2013, 22. 3. – 29. 3. 2013, 9. 4. – 11. 4. 2013, 22. 5. – 24. 5. 2013, 25. 7. – 29. 7. 2013, na oddělení neurologie od 18. 11. – 23. 11. 2011, 27. 11. – 4. 12. 2012, 12. 4. – 17. 4. 2014, na kardiochirurgii od 5. 2. - 21. 2. 2014, poté byl přeložen do Poděbrady (srov. lékařské zprávy na č. l. 251 – 255). 


Shora uvedené důkazy soud vyhodnotil dle § 2 odst. 6 trestního řádu, načež vzal za prokázané, že skutkový děj se odehrál tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Obžalovaný je ze svého jednání usvědčován především poškozenou, která podrobně popsala sexuálně motivované jednání obžalovaného vůči ní včetně rozhovorů mezi nimi, detailního popisu míst a situací, při nichž k takovému jednání docházelo a které byly zasaženy i do zvyklostí členů rodiny, a dále včetně reakce  poškozené na jednání obžalovaného. Tuto výpověď soud hodnotil jako věrohodnou, neboť po obsahové stránce byla konzistentní, spontánní a velmi detailní, a tak soud neviděl důvod, proč by poškozená měla lhát a obžalovanému škodit křivou výpovědí, jestliže s obžalovaným od dětství vycházela nadmíru dobře, měla v něm oporu, má ho stále ráda, nechce, aby šel do vězení, a dle svých slov by byla nejradši, kdyby se jednání vůbec nestalo. Ani znalec Vítek nezjistil tendenci ke lži nebo výraznému zkreslování situace a výpověď poškozené hodnotil jako věrohodnou a nesoucí znaky vybavování si reálných zážitků. Poškozená akceptovatelným způsobem vysvětlila, proč jednání dědy tak dlouho udržovala v tajnosti (strach z nedůvěry okolí, ztráta kamarádek a příbuzných, na jednání dědy si zvykla), což koresponduje s jejími osobnostními rysy vyplývajícími ze znaleckého posudku MUDr. XX (nezralá a submisivní s omezenou schopností sebeprosazení především ve vztahu k dominantním osobám). V dílčím bodu potvrzuje výpověď poškozené svědkyně XX, která v létě viděla v chatce ležet poškozenou s obžalovaným na gauči, kdy obžalovaný měl hlavu na poškozené, poškozená měla poškozená pak brečela, řekla jí, že jí děda sahal a žádala svědkyni o mlčenlivost. V tomto duchu se nese i výpověď XX, který několikrát viděl dědu s ležet v posteli přikryté dekou nebo jen oblečené, přičemž jednou mu připadalo, že z postele vstal vzrušený. Významným usvědčujícím důkazem je i odborné vyjádření z odvětví genetika, dle kterého je obžalovaný s vysokou pravděpodobností původcem zjištěného biologického materiálu na podprsence poškozené; při běžném osobním styku ke kontaktu dědečka s takovou oděvní součástí vnučky nedochází. Neobvykle také působí způsob uložení osob ke spánku v domě prarodičů, kdy poškozená spala s dědou v ložnici a babička v obývacím pokoji (srov. výpověď matky babičky kamarádky otce strýce z čehož lze učinit závěr, že obžalovaný měl prostor pro své trestné jednání. Rovněž zjištěné četné trhliny na poškozené a přítomné symptomy posttraumatické stresové poruchy podporují závěr o tom, že se obžalovaný výše popsaného jednání dopouštěl, ale zároveň nedošlo k souloži, jak uváděla poškozená. Uvedené důkazy jsou v souladu s viditelným celoživotním sexuálním apetitem obžalovaného, který vyplývá z výpovědi syna (obžalovaný byl vždycky na ženské, míval nehorázné narážky na ženy, chtěl pouštět porno, prohlížel nahaté ženské v Blesku), (obžalovaný jí strčil jazyk do úst, ač byla jeho snacha a takové chování mezi členy rodiny není běžné) a  (obžalovaný ji obtěžoval v parku, kdy nebyl natolik pod vlivem alkoholu, aby se přestal ovládat). Kompenzoval si tak nedostatek intimního života s manželkou, což nevylučuje ani absence pedofilie, neboť tato dle znalce MUDr. XX nevylučuje možnost spáchání jednání, které mu je kladeno za vinu. 

Argumentace obhajoby není způsobilá relevantně zpochybnit tyto závěry soudu. Pokud ostatní svědci vylučovali sexuálně motivované jednání obžalovaného, soud měl za to, že tito svědci jsou blízcí rodinní příslušníci, kteří mohli být motivováni krýt a přehlížet jednání obžalovaného (manželka obžalovaného, syn nebo ani nemuseli mít dostatečné informace o jednání obžalovaného, které se obvykle děje ve skrytu  či jednoduše nebyli schopni si připustit, že by se tak závažné jednání mohlo dít v jejich rodině. Soud se neztotožnil ani s obhajobou obžalovaného, že rodina poškozené se křivým obviněním mstila za nepůjčení peněz na cestu na pohřeb do Pelhřimova. Rodina poškozené s prarodiči vycházela dobře, opakovaně si od ní půjčovala peníze a není pravděpodobné, že by se kvůli jednomu odmítnutí poskytnutí nevysoké půjčky odstřihla od jinak fungující finanční a jiné výpomoci prarodičů do budoucna a že by se snažila získat finanční prostředky pomocí nároku na náhrady škody v trestním řízení, tedy budoucí nejisté události přicházející v úvahu v relativně dlouhém časovém horizontu. Skutečnost, že k podání trestního oznámení došlo v této situaci, je shodou okolností, kdy emotivně nabitá rodinná situace vzniklá v souvislosti s úmrtím člena rodiny spustila odhalení trestného jednání obžalovaného. Stejně tak soud nepovažoval za relevantní argument obhajoby, že poškozená obžalovaného aktivně vyhledávala, z čehož dovozovala nepravděpodobnost zneužívání. Prarodiče totiž vyžadovali její přítomnost, přemlouvali ji k návštěvě (srov. výpověď svědkyně v situaci, kdy poškozená je submisivní, podléhá vlivu autorit; svou roli mohla hrát také její vděčnost za náklonnost prarodičů a vytváření jinak příjemného rodinného prostředí. Obhajobou dovozovanou nevěrohodnost svědkyně z křivého obvinění svého otce z pohlavního zneužívání netřeba přeceňovat, protože svědkyně tuto skutečnost sdělila pouze mistrové jako záminku, aby mohla odejít ze školy za přítelem, který pro ni přijel, tedy učinila tak z mladické nerozvážnosti, trestní oznámení nepodala a doma vše vysvětlila. Z lékařských zpráv nevyplývá, že by se obžalovaný léčil s ani že by byl hospitalizován dlouhodobě, v důsledku čehož by bylo vyloučeno jednání, kterým byl shledán vinným. 

Obžalovaný svým jednáním do dne 12. 8. 200x, tj. do patnáctého roku věku poškozené naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu trestného činu pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1, odst. 2 trestního zákona, tedy osobu mladší patnácti let jiným způsobem pohlavně zneužil a spáchal tento čin na osobě svěřené jeho dozoru zneužívaje její závislosti. Pohlavním zneužitím jiným způsobem se rozumí pohlavní zneužití v jiné formě než vykonáním soulože, a to v podobě takových zásahů do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let jako je např. orální pohlavní styk, ohmatávání pohlavních orgánů, popřípadě i jiné formy ukájení pohlavního pudu na těle této osoby či na žádost pachatele na jeho vlastním těle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2014 sp. zn. 4 Tdo 418/2014). Lze sem tedy zahrnout i jednání obžalovaného spočívající v tom, že přiměl poškozenou k pohlavnímu styku a jeho sahal jí na prsa  do štípal do zadní části těla a pokusil se o styk. Při definici pojmu zneužití závislosti osoby svěřené dozoru pachatele se vychází z toho, že dítě mladší než patnáct let dá pachateli souhlas k souloži nebo k jinému pohlavnímu zneužití pod určitým psychickým nátlakem vyplývajícím právě z poměru mezi dozorujícím pachatelem a jemu svěřeným dítětem, přičemž naplnění znaku zneužití závislosti předpokládá stav, kdy poškozená osoba je v určitém směru odkázána na pachatele a tím je omezena svoboda jejího rozhodování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2013 sp. zn. 3 Tdo 275/2013). V takové pozici se nacházela poškozená, neboť obžalovaný byl její dědeček, který se o ni při jejích návštěvách ve svém bydlišti staral. 

Současně obžalovaný svým jednáním do dne 12. 8. 200x naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu trestného činu ohrožování výchovy mládeže dle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákona, tedy úmyslně vydal osobu mladší než osmnáct let nebezpečí zpustnutí tím, že ji sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu. Delší dobou judikatura chápe dobu v řádu týdnů až měsíců, což je v posuzované věci vrchovatě naplněno, neboť se tak dělo v řádu let. 

Obžalovaný svým jednáním po dni 12. 8. 200x, tj. po patnáctém roku věku poškozené naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu přečinu sexuálního nátlaku dle § 186 odst. 2, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, tedy přiměl jiného k pohlavnímu styku a jinému srovnatelnému chování (chytal svou vnučku zezadu za zadní část těla a požadoval od ní, aby se ho dotýkala  na přirození až do jeho vyvrcholení na ni) zneužívaje jeho závislosti a svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu, přičemž částečně páchal takový čin na dítěti, tj. na osobě mladší osmnácti let. Za zneužití postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu se považuje postavení, z něhož vyplývá důvěryhodnost a vliv, tedy představuje jakékoli postavení, které u poškozeného vzbuzuje důvěru anebo působí svou autoritou na poškozeného. Takové postavení zahrnuje vedle vztahů vytvořených na základě svěření dozoru i jiné vazby mezi pachatelem a obětí, které nejsou spjaty přímo s povinností dozoru nad takovou osobou, ale obviněný již tím, v jakém je vůči oběti postavení, vyvolává v ní důvěru nebo má vůči ní autoritu, popř. ji svými úspěchy či schopnostmi ovlivňuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 3 Tdo 1296/2013). Poškozená vyrůstala v neuspokojivých rodinných poměrech (srov. výpověď poškozené, její matky, otce a a klidné útočiště před rodinnou nepohodou, nadávkami a fyzickými tresty otce nacházela u prarodičů. Obžalovaný jí jakožto její dědeček poskytoval chybějící citové zázemí, přičemž v kombinaci s psychickou nevyzrálostí a submitivitou poškozené, jakož i se strachem z reakce okolí po odhalení jednání obžalovaného existovala u poškozené závislost na obžalovaném a obžalovaný měl na poškozenou vliv. 

Současně obžalovaný svým jednáním po dni 12. 8. 200x naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu přečinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, tedy úmyslně ohrozil citový a mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu. 

Výše uvedené jednání obžalovaného bylo vedeno úmyslem přímým, neboť obžalovaný věděl, že poškozená je dítětem a že je na něm závislá, a takového jednání se chtěl dopouštět, což také činil. 

K osobě obžalovaného soud zjistil, že obžalovaný nebyl řešen pro přestupek (srov. zpráva Městského úřadu na č. l. 289) a byl jedenkrát soudně trestán v roce 1965, přičemž k tomuto odsouzení nelze přihlížet (srov. opis z Rejstříku trestů na č. l. 288). 

Při úvaze o druhu a výměře trestu soud vycházel z obecných zásad pro ukládání trestu obsažených v § 37 až § 39 trestního zákoníku a přihlížel též k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem dle § 41 a § 42 trestního zákoníku. Obžalovanému polehčuje jeho dosavadní bezúhonnost. Naopak mu přitěžuje okolnost, že se výše popsaného jednání dopouštěl od útlého věku poškozené (8 až 9 let) a že toto jednání trvalo po velmi dlouhou dobu (s přestávkami asi 12 let), což mnohonásobně přesahuje dlouhodobost, která je znakem použité právní kvalifikace. Soud přihlížel také k závažným následkům trestného jednání obžalovaného v osobní sféře poškozené, která je nyní stigmatizována, sociálně vyloučena z důvodu nedůvěry okolní v pravdivost její výpovědi, musela vyhledat lékařskou pomoc, užívá psychofarmaka a není schopna navázat adekvátní partnerský vztah. Soud uložil trest odnětí svobody v rámci trestní sazby dvou až desíti let za čin nejpřísněji trestný, tj. za trestný čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 2 trestního zákona, a to při dolní hranici trestní sazby. Výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let, neboť byl přesvědčen, že i přes závažnost a dlouhodobost jednání obžalovaného není třeba na něj působit trestem nepodmíněným. Přihlédl k nepříliš dobrému zdravotnímu stavu obžalovaného, jeho věku a dále ke skutečnosti, že i podmíněný trest bude dostatečným odsudkem závadného jednání obžalovaného a satisfakcí pro poškozenou, pro kterou bylo podstatné, nikoli aby obžalovaný trávil své stáří ve výkonu trestu odnětí svobody, ale aby jeho jednání bylo autoritativním rozhodnutím soudu prohlášeno za nesprávné a trestné. Na doporučení znalce soud dále uložil ochranné léčení psychiatrické ambulantní formou, neboť lehká demence u obžalovaného může způsobit rozvolnění volní kontroly pudového chování a mohlo by dojít k recidivě. 

Poškozená se včas přihlásila s nárokem na náhradu majetkové újmy ve výši 10.000,- Kč spočívající v nákladech vynaložených na léky, poplatky u lékaře, cestovné k lékaři a ke konzultaci s Probační a mediační službou po podání trestního oznámení, kdy bylo třeba řešit nepříznivý zdravotní stav poškozené a vyhledat pomoc organizací poskytujících pomoc obětem trestného činu. Dále včas uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500.000,- Kč vzniklé v důsledku trestného jednání obžalovaného. Soud poškozené přiznal nárok na náhradu materiální újmy ve výši 1.772,- Kč, poněvadž nárok v této výši byl doložen předloženými doklady, které byly čitelné. V souladu s § 2951 odst. 2 občanského zákoníku zkoumal, zda poškozené byla nemajetková újma obžalovaným odčiněna dostatečně účinným způsobem nepeněžní formou, přičemž dospěl k závěru, že nikoli, protože obžalovaný neprojevil žádnou lítost nad svým jednáním a poškozené se neomluvil ani neposkytl jinou nepeněžní satisfakci. Z tohoto důvodu soud přistoupil k přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši 250.000,- Kč, když přihlédl k závažnosti následků a dlouhodobosti jednání obžalovaného na straně jedné a k příjmům obžalovaného (starobní důchodce) na straně druhé. V dubnu 2014 byla poškozená v péči psychiatra a psycholožky a ačkoli v červenci 201x již bylo možno mluvit o duševním zdraví, následky v rodinném, partnerském a společenském životě poškozené, které přetrvávají, nelze bagatelizovat. Soud vyšel také ze skutečnosti, že rozhodování o náhradě nemajetkové újmy připouští trestní řád teprve s účinností od 30. 6. 2011, v důsledku čehož nemůže být uložena povinnost k náhradě nemajetkové újmy za jednání, které proběhlo před tímto datem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014 sp. zn. 6 Tdo 347/2014) a že tedy k větší části období, po kterou se trestné jednání dělo, nemohl přihlížet. Se zbytkem nároku na náhradu škody proto odkázal soud poškozenou na řízení ve věcech občanskoprávních. 


Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možno do osmi dnů od jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě, podat odvolání, o kterém by pak rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci. 

Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 








Odvolání musí být ve lhůtě osmi dnů od doručení opisu rozsudku nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu I. stupně podle § 251 tr. řádu také odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. 


 Odvolání je třeba doručit v trojím vyhotovení





Toto právo nenáleží osobám, které se ho výslovně vzdaly. 



V České Lípě dne 10. dubna 2015 

JUDr. Markéta Navrátilová, v.r. 

 předsedkyně senátu 




Za správnost vyhotovení: 

M.Hloušková


sp.zn.
1 T 81/2015
Odškodnění 30 000 Kč
Znásilnění přítelem s těžkými následky

Spisová značka: 1 T 81/2015 - 





ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY




Obvodní soud pro Prahu 9, rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Alexandra Rudého a přísedících Kateřiny Spurné a ing. Karla Poukara, v hlavním líčení konaném dne     9. 12.  2015,


t a k t o :


Obžalovaný


xxxxxxx ,


nar. XXXX v Doněcké oblasti, Ukrajina, občan Ukrajiny, v ČR trvale bytem xxxxxxxx.,


j e    v i n e n ,  ž e



v přesněji nezjištěné době od 04.00 hodin do 05.00 hodin dne 14. 3. 2015, v Xxxxxx, v pokoji, nacházejícím se ve druhém podlaží rodinného domu, užívaném obviněným xxxxxx., kam dobrovolně poškozená 2. vešla a posadila se na postel,  a to poté, co před tím společně s obviněným a s xxxxxxx ve společenské místnosti rodinného domu, nacházející se v prvém podlaží, sledovala televizi, kdy poškozená při sledování televize zároveň i popíjela alkohol, využil obviněný své fyzické převahy nad poškozenou a proti  vůli poškozené   na ni lehl, zvedl jí sukni, z jedné nohy jí stáhl  legíny a zároveň jí stáhl i spodní kalhotky, kdy přestože jej poškozená opakovaně vyzývala,  aby zanechal dalšího jednání, aby to nedělal,  uklidnil se a vzpamatoval se, obviněný ve svém jednání vůči poškozené dále pokračoval, přičemž jí vyhrnul halenku směrem nahoru, hladil poškozenou rukama na hrudi  a líbal na prsou, při tom na poškozené ležel, kdy jí jednou rukou  držel obě   ruce za hlavou a druhou rukou jí osahával po celém těle, čemuž se poškozená snažila bránit, nicméně obviněný jí silou   roztáhl nohy od sebe a do pochvy jí strčil prsty, a to přestože  poškozená neustále obviněnému   opakovala,  aby svého jednání zanechal,  a tímto jednáním  způsobil obviněný xxxxx  poškozené  xxxxxx zranění v podobě krevního výronu na pravé polovině krku, krevní výrony na pravé horní polovině hrudníku včetně přilehlé části pravého prsu, krevní výrony na levé polovině hrudníku nad horním kvadrantem levého prsu zevně, krevní výrony na přední a vnitřní ploše pravého stehna ve větším rozsahu, nepravidelné krevní výrony na vnitřní ploše střední třetiny levého stehna a  krevní výron nad dolním úhlem pravé lopatky krajiny zad a dále zhmoždění v oblasti vchodu poševního, kdy tato poranění nedosahují intenzity ublížení na zdraví a ze soudně lékařského hlediska lze předmětná povrchní poranění hodnotit jako uškození na těle, 


t e d y:   jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal jiným pohlavním stykem  

               provedeným způsobem srovnatelným se souloží.  


č í m ž    s p á c h a l 


zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a)  tr. zákoníku,


z a     t o   s e   o d s u z u j e


podle §  185  odst. 2 tr. zákoníku  k trestu odnětí svobody v trvání  2 roků.


Podle §  81  odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na  zkušební dobu v trvání 3 roků.


Podle §  228  odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen zaplatit poškozené   xxxxxx nar. XXXX, náhradu nemajetkové újmy  v částce  30.000,- Kč 


Podle §  229 odst. 2  tr. řádu se poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. 


O d ů v o d n ě n í  


Důkazy provedenými v hlavním líčení byl zjištěn tento skutkový děj.


V průběhu  večera a noci z 13. 3.  2015 na 14. 3.  2015 byla poškozená xxxxxxxxxxx ve společnosti obžalovaného xxxxxxxxxxxx a xxxxxxxxxxxxxx a zpočátku i dalších jejich přátel, přičemž společně navštívili několik restauračních zařízení. Vyjma obžalovaného, který v průběhu noci řídil svůj automobil, všichni, včetně poškozené, pili i alkoholické nápoje.  V časných ranních hodinách odjela poškozená společně se svědkem xxxxxxxxx a obžalovaným do jeho bydliště v xxxxxxxxxxxx.  Všichni tři mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní se zdržovali v místnosti v přízemí domu, přičemž v oddělené části domu byla  matka  obžalovaného xxxxxxxxxxxx, která však do styku s výše zmíněnými osobami nepřišla, pouze  viděla, že   do domu společně s jejím synem a jeho přítelem vešla i nějaká žena, o níž se domnívala, že je to tehdejší přítelkyně obžalovaného.  Místnost v dolní části domu opustila v jednu chvíli poškozená, když odešla do prvního poschodí, kde, jak jí bylo sděleno obžalovaným, je toaleta, kterou použila. Záhy po jejím odchodu odešel do prvního poschodí i obžalovaný, který  poté, co  poškozená opustila toaletu a prohlížela si  pokoj jeho sestry, přičemž si sedla na postel, využil své fyzické převahy, lehl si na poškozenou, zvedl ji sukni, stáhl spodní prádlo a přesto, že poškozená se jeho jednání bránila a opakovaně ho vyzývala, aby svého jednání zanechal, obnažil ji v horní části těla, kde ji osahával a líbal, zejména  na prsou. Poté, když stále na poškozené ležel, držel jí obě ruce za hlavou  svou jednou rukou a druhou jí osahával i v dolní části těla, posléze jí roztáhl nohy a do pochvy ji strčil prsty, kterými pohyboval. Protože se poškozená jeho jednání stále bránila, po chvíli jej zanechal a odnesl  ji do místnosti v přízemí domu, kde v té době byl  svědek  xxxxxxxxxxxxx. Jednáním obžalovaného poškozená utrpěla zranění v podobě krevního výronu na pravé polovině krku, krevní výrony na pravé horní polovině hrudníku, včetně části pravého prsu, krevní výrony na levé polovině hrudníku a levém prsu, krevní výrony na přední vnitřní ploše pravého stehna ve větším rozsahu, nepravidelné krevní výrony na vnitřní ploše střední třetiny levého stehna a krevní výron nad dolním úhlem pravé lopatky a dále zhmoždění v oblasti vchodu poševního, přičemž  tato zranění nedosáhla intenzity ublížení na zdraví a lze je  ze soudně lékařského hlediska  hodnotit jako  uškození na těle.  Okolo 05.00 hod.  po incidentu poškozená žádala obžalovaného, aby jí odvezl domů, což tento odmítal, proto poškozená rozčílená opustila dům, přičemž po chvíli ji následoval svědek xxxxxxxxxxxx, který ji upozornil, že jde na opačnou stranu než jít měla, aby mohla odjet městskou hromadnou dopravou směrem  do míst, odkud by dále mohla odjet do svého bydliště.  Poškozená po určité době nastoupila do autobusu městské hromadné dopravy, avšak mezi tím telefonicky žádala své přátele, aby pro ni přijeli a pomohli ji dostat se domů.  Domů ji pak  v ranních hodinách odvezl svědek xxxxxxxxxx společně s její přítelkyní xxxxxxxxxxxxx. Po návratu domů zjistila poškozená, že má stopu od krve na svých spodních kalhotkách  a že má tělo pokryto  mnohočetnými zhmožděninami a modřinami. Tomuto zjištění byla přítomna svědkyně xxxxxxxxxxxxx a společně pořídili fotografie těla poškozené, na kterých byla poranění poškozené zachycena. Ve večerních hodinách  14. 3.  2015 poté, co  poškozená hovořila telefonicky, v případě některých i osobně, se svými přáteli, se rozhodla ve společnosti xxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxxxx, a muže jménem xxxx navštívit příslušné oddělení Policie ČR a znásilnění oznámit. Svědek  xxxxxxxx pak pomáhal policistům zadokumentovat prvotní úkony, zejména místo, kde  ke znásilnění poškozené došlo. 


Obžalovaný xxxxxxxx jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení  opakovaně popřel, že by se  vůči poškozené dopustil jakéhokoli násilného jednání. Připustil, že v noci  z 13. na 14. 3.  2015 se pohyboval ve společnosti  poškozené a společně s ní a svědkem xxxxxxxxxxxx odjeli  v časných ranních hodinách okolo 04:00 hod. do jeho bydliště v xxxxxxxxxx. Uvedl dále,  že všichni tři společně v domě strávili  asi hodinu, přičemž  se dívali na televizi a poškozená se svědkem  popíjeli alkohol.  Poškozená v jednu chvíli chtěla použít toaletu, ptala se ho, kde je toaleta v domě umístěna, on jí sdělil, že je možno navštívil toaletu v přízemí domu, kde se  všichni pohybovali, ale když se poškozená dožadovala vzdálenější toalety, řekl jí, že je možno použít i toaletu v prvním poschodí a tuto jí ukázal. Vrátil se pak opět do přízemní místnosti. Po chvíli se rozhodl, že se půjde do prvního poschodí převléknout a tam se setkal s poškozenou, která si prohlížela pokoj, který obývá jeho sestra.  Prohlížela si zařízení pokoje, které se jí líbilo, přičemž hovořila něco v tom smyslu, že by chtěla takový pokojíček a že by tam chtěla zůstat.  On jí však řekl, že sestra nemá ráda, když je někdo v jejím pokoji a vyzval ji, aby společně odešli do spodní části domu. Protože poškozená nechtěla opustit horní pokoj, uchopil ji, položil si ji na rameno a odnesl ji dolů. Ona se domu nebránila, ale různě ho lechtala  a říkala něco v tom smyslu, aby se spolu vrátili do pokojíčku. V tomto pokojíčku  strávili společně celkem asi 5 až 7 minut, aniž by mezi nimi došlo k jakémukoli tělesnému kontaktu.  Po návratu do přízemní místnosti si opět sedli k televizi a on posléze usnul.  Poškozená se ho snažila vzbudit a žádala jej, aby jí odvezl domů. Bylo to v době, kdy již bylo světlo. On jí sdělil, že  auto patří rodičům a že  v ranních hodinách už je nemůže používat. Byl velmi ospalý a nemohl ani vstát. Předpokládal, že po odmítnutí odvézt poškozenou, tato použije  k jízdě domů městskou hromadnou dopravu, tedy autobus a později metro. Pak usnul a vzbudil se až v odpoledních hodinách téhož dne.  O tom, že  má mít nějaký problém se dozvěděl až po svém probuzení od svědka xxxxxxxxxxxx, volal poškozenou, tato s ním však odmítla mluvit.  Pokud jí poslal omluvu SMS zprávou, omlouval se pouze za to, že ji neodvezl a snažil se zjistit, co proti němu poškozená má. Veškerá další komunikace, o kterou se s poškozenou snažil prostřednictvím mobilního telefonu a SMS zpráv, pak se týkala pouze jeho snahy zjistit, co proti němu poškozená má a omluvit se za to, že ji ráno po probdělé noci neodvezl domů. Jakýkoli tělesný kontakt mezi ním a poškozenou, který by směřoval do jejich intimních míst, opakovaně popřel. 


Obhajoba obžalovaného tak, jak byla popsána, je vyvrácena a obžalovaný je  usvědčován opakovanou svědeckou výpovědí  poškozené xxxxxxxxxxxxxx, ve spojení se závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, přičemž  těmto důkazům svědčí i převážná většina svědeckých výpovědí osob, které byly slyšeny jak v řízení před podáním obžaloby, tak i v hlavním líčení před soudem.  Věrohodnosti svědeckých výpovědí poškozené svědčí konečně i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, který byl k osobě poškozené zpracován v řízení před podáním obžaloby a za splnění zákonných podmínek přečten u hlavního líčení před soudem. 


Poškozená xxxxxxxxxxx podrobně vypověděla o incidentu, ke kterému došlo mezi ní a obžalovaným v časných ranních hodinách 14. 3.  2015 v pokoji v 1. patře domu rodiny obžalovaného xxxxxxx, uvedla, že až do její návštěvy toalety v 1. patře domu nedošlo mezi ní a   obžalovaným k žádnému incidentu, ale ani  k žádným intimním projevům. Celou noc trávila ve společnosti  obžalovaného, ale  i svědka xxxxxxxxxx a zpočátku i dalších rusky hovořících přátel, přičemž všichni byli v kamarádském vztahu.  Připustila, že v průběhu noci pila nějaký alkohol, avšak v žádném případě se nepřivedla do podnapilého stavu.  Podle jejího názoru v podnapilém stavu nebyl ani nikdo další. Přijala pozvání  obžalovaného xxxxxxxxx do domu v xxxxxxxxxx s tím, že stráví ještě další čas v kamarádském prostředí, přičemž předpokládala, že ji posléze  obžalovaný, který je do domu dovezl svým autem, tímto autem odveze i do jejího bydliště.  Toaletu v 1. poschodí navštívila proto, že její umístění lépe vyhovovalo než umístění toalety v přízemí domu, hned vedle místnosti, kde se zdržovali společně s obžalovaným svědkem xxxxxxxxxx. Nic netušíc, opustila toaletu a když si prohlížela s ní sousedící pokojík, přistoupil k ní  obžalovaný, s nímž posléze seděla i na posteli. Obžalovaný pak  si na ni lehl, počal ji osahávat po celém těle, přičemž tomuto jeho jednání se aktivně bránila a žádala obžalovaného, aby jej zanechal. Obžalovaný však  její žádosti neakceptoval, silou jí uvedl do stavu, kdy ležela na posteli, obžalovaný ji jednou rukou uchopil za její ruce, které silou držel nad její hlavou, svlékl ji, a to jak  v horní části těla, tak potom  i v její dolní části, osahával ji na intimních místech a jeho jednání vyvrcholilo tím, že své prsty zasunul do pochvy. Tomuto jednání se již nebyla schopna bránit, avšak sám obžalovaný po nějaké chvíli jej zanechal. Co bylo důvodem změny jeho jednání, neví.  Po incidentu žádala obžalovaného velmi rozčíleně o to, aby jí odvezl domů, což  obžalovaný odmítl a zřejmě usnul. Svědek  xxxxxxx sice nebyl přítomen jednání obžalovaného vůči ní v horní místnosti domu, ale podle jejího názoru musel slyšet, že k něčemu mezi obžalovaným a jí došlo. V každém případě se tento svědek  po jejím návratu do místnosti, kde se zdržoval,  o tom od ní dozvěděl, věděl i o tom, že obžalovaný jí odmítá odvézt domů. Tomu odpovídá i jeho reakce poté, co poškozená opustila dům obžalovaného, kdy za ní vyšel ven a ukázal ji cestu k autobusu městské hromadné dopravy ve správném směru. Poškozená   pak podrobně popsala  i další průběh dne až do  rozhodnutí oznámit věc Policii ČR, k němuž došlo po její poradě s přáteli a jejímž důvodem byla i skutečnost, že jednáním obžalovaného utrpěla rozsáhlé pohmožděniny celého těla, včetně zhmoždění v oblasti poševního vchodu.  K těmto zraněním dále  poškozená uvedla, že ji vážněji a po delší dobu neomezovala v normálním způsobu života a  plně se zhojila. Utrpěla však jednáním obžalovaného psychickou a  morální újmu. Ke svému duševnímu stavu uvedla, že musela navštívit po znásilnění  psychologa, neboť cítila psychické problémy, tyto návštěvy byly opakované, jednalo se o tři až čtyři sezení s psychologem, léky však nebrala.  Tento stav se poté zlepšil, cítí se  normálně, pouze je  jí nepříjemné o věci hovořit.  V současné době se již  nikde neléčí.  


Soud  při hodnocení věrohodnosti výpovědi poškozené xxxxxxxxxxxxxxxx přihlížel i k závěrům znaleckého posudku, zpracovaném o jejím duševním stavu, z něhož vyplývá mimo jiné, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by mohly svědčit čemukoli, co by snižovalo věrohodnost poškozené. Znalec nezjistil, že by měla poškozená sklon ke zkreslování skutečností souvisících se sexuálním napadením její osoby, či měla sklony ke konfabulaci. Její obecná věrohodnost byla dle názoru znalce plně zachována. 


Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetika, je patrno,  že z poševního výtěru – stopy č. 1 se nepodařilo stanovit relevantní profil DNA, který by byl využitelný k individuální identifikaci konkrétní osoby. Dámské spodní kalhotky – stopa č. 2 jsou znečištěny běžným používáním, především na spodní straně přední části v oblasti přirození byl zjištěn  bělavý a tmavě červenohnědý materiál. Tmavé drobné skvrny se nacházejí také nahoře v oblasti gumy, ve kterých byla prokázána lidská krev.  Přítomnost lidské krve a malého množství lidských slin byla také v poševním sekretu dalších skvrn na kalhotkách .Lidský ejakulát nebyl prokázán. Ze tří stěrů zajištěných z předložených dámských spodních kalhotek byly stanoveny identické profily DNA, odpovídající jedné a téže osobě ženského pohlaví. Ze dvou stěrů zajištěných na spodní straně přední větší části, v oblasti přirození předložených dámských kalhotek byly dále stanoveny identické Y-haplotypy odpovídající jedné osobě mužského pohlaví. Ze srovnávacího vzorku- bukálního stěru obžalovaného xxxxxxxxx byla stanoven profil DNA a Y-haplotyp odpovídající jedné osobě mužského pohlaví. Z předloženého srovnávacího vzorku – bukálního stěru poškozené, byl stanoven profil DNA odpovídající jediné osobě ženského pohlaví.  Vzájemným porovnáním vzájemných profilů DNA a Y-haplotypů lze konstatovat shodu, a to profil DNA poškozené s profily stanoveným i ze tří stěrů, zajištěných z dámských kalhotek, pravděpodobnost uvedené shody přesahuje statistickou hranici stanovenou jako minimum pro průkaz individuální identifikace a dále shodu Y-haplotypu z předloženého bukálního stěru obžalovaného  s Y-haplotypy stanovenými ze dvou stěrů z předložených kalhotek.  Vzhledem k charakteru dědičnosti Y chromozomů nemá shoda  Y-haplotypů  hodnotu individuální identifikace. Shodný Y-haplotyp mohou nést všichni příbuzní  této osoby v patriální linii. 


Soud hodnotil výše uvedené závěry, vyplývající  ze zmíněného odborného vyjádření, přičemž přihlédl i k tomu, že z úředního záznamu Policie ČR, který je založen ve spise, je patrno, že poškozená se nikdy nesetkala s otcem či dědečkem obžalovaného xxxxxxxxxxxx, stejně tak se nesetkala s matkou tohoto obžalovaného.  Dospěl v rámci tohoto hodnocení k závěru, že zjištěné skutečnosti svědčí výpovědi poškozené, že k jednání obžalovaného vůči její osobě, které spočívalo ve styku obžalovaného s intimními částmi těla poškozené, došlo a svědčí tedy  i vině obžalovaného. 


V řízení před podáním obžaloby byl přibrán znalec k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví  soudní lékařství, který  písemně vyhotovil znalecký posudek a jeho závěry  stvrdil u hlavního líčení.  Z těchto závěrů vyplývá,  že na těle poškozené byly zjištěna a popsána poranění, podrobně popsaná ve výroku tohoto rozsudku.  Dne 14. 3.  2015 popsané krevní výrony byly tzv. čerstvého charakteru, krevní výrony popsané dne 17. 3.  2015 byly ve stádiu hojení, jednalo se o odbarvující se krevní výrony, které mohly dobře vzniknout dne 14. 3.  2015. Gynekologickým vyšetřením ze dne 15. 3.  2015 bylo zjištěno a popsáno zhmoždění v oblasti vchodu poševního a pohmatové bolestivosti v oblasti hráze. Povrchní poranění kůže, krevní výrony podle závěru znaleckého posudku lze ze soudně lékařského hlediska vysvětlit mechanismem opakovaného přímého tupého násilí malé, až středně velké intenzity, které působilo proti uvedeným tělním krajinám, např.  po zmáčknutí, mačkání, tlačení proti odporu, silném líbání, slabém úderu a podobně. Popsané gynekologické poranění lze dobře vysvětlit např. opakovaným působením tupého násilí větší intenzity proti uvedené tělní krajině poškozené, například násilným zasunutím dvou a více prstů do vchodu poševního. Uvedené mechanismy dle názoru znalce odpovídají faktům uváděným  ve výpovědích  poškozenou xxxxxxxxxx. Povrchní poranění kůže ani zhmoždění poševního vchodu nezanechají  trvalé poúrazové následky.  Znalec konečně uzavřel, že  poškozená utrpěla lehká zranění, která se obvykle hojí do jednoho týdne a nevyžadují pracovní neschopnost.  Pravděpodobná doba léčení uvedených zranění obvykle nepřesáhne dobu jednoho týdne.  Znalec ze soudně lékařského hlediska hodnotil zranění poškozené pouze jako uškození na těle.  


Soud zhodnotil závěry znaleckého posudku a dospěl i v tomto případě k závěru, který svědčí věrohodnosti výpovědi  poškozené a lze je  hodnotit tak, že vyvrací obhajobu obžalovaného v tom smyslu, že k jakémukoli fyzickému kontaktu mezi ním a poškozenou kritické noci nedošlo.  


Jak již bylo výše zmíněno, obhajoba obžalovaného je vyvrácena a obžalovaný je usvědčován i svědeckými výpověďmi  svědků, kteří byli slyšeni před podáním obžaloby i u hlavního líčení, a to xxxxxxxx, xxxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxx  a xxxxxxxxxx.  Všichni tito svědci sice  uvedli, že incidentu, ke kterému mělo dojít mezi obžalovaným a poškozenou kritické noci ze 13. 3. na 14. 3.  2015, přítomni nebyli, avšak následně  po tomto incidentu dne 14. 3.  2015 v průběhu dne se od poškozené dozvěděli skutečnosti, které ona též uvedla ve svých výpovědích, tedy, že v domě obžalovaného v časných ranních hodinách obžalovaným byla znásilněna.  Všichni zmínění svědci se  také s poškozenou 14. 3.  2015 sešli a svědkyně xxxxxxxxx i xxxxxxxxx měly možnost  vidět na vlastní oči jak a kde byla poškozená následkem jednání obžalovaného poraněna.  Svědkyně xxxxxxxxxxx a  spolupůsobila  při pořizování  fotodokumentace zranění poškozené. Všichni zmínění svědci též potvrdili, že poškozená byla jednáním obžalovaného traumatizována. 


Soud zhodnotil výše uvedené a soudem řádně provedené důkazy a dospěl k závěru, že není důvodu svědecké výpovědi mít za nevěrohodné a že tyto, byť nepřímo, svědčí společně s dalšími výše zmíněnými důkazy vině obžalovaného.  


Pokud jde o svědecké výpovědi  xxxxxxxx a  xxxxxxxxxxxx, stejně tak  jako  xxxxxxxxx, je třeba uvést, že ani tito svědci nebyli incidentu mezi obžalovaným a poškozenou přítomni přímo, pokud pak jde o věrohodnost těchto výpovědí, je značně ovlivněna příbuzenským, či přátelským vztahem  těchto svědků k obžalovanému. Matka obžalovaného sice byla  v kritické době přítomna v druhé části domu  jejich rodiny a pokud neměla povědomost o tom, co se v části domu, kde byli společně  kritického dne  obžalovaný, poškozená a svědek xxxxxxxxxxxxxx a, dělo, jak sama uvedla, je to pravděpodobné, ale obhajobě obžalovaného  to nesvědčí. Této obhajobě nesvědčí ani   výpověď   xxxxxxxxxxxx, která byla slyšena k návrhu obhajoby a pouze  je z ní možno  vzít na vědomí, že jde o osobu žijící s obžalovaným  ve společné domácnosti, která s ním v současné době čeká dítě.  Konečně pokud jde o výpověď  svědka xxxxxxxxxxxxxx, tuto má soud  za značně nevěrohodnou. Tento svědek totiž uvedl pouze to, že ač byl přítomen poblíž incidentu mezi obžalovaným a poškozenou v kritické době, nic neslyšel a nic neviděl. Byť se soud může domnívat, že tomu tak není, což také činí, nelze skutečnosti, které opakovaně tento svědek uvedl, hodnotit ani ve prospěch obhajoby obžalovaného ani ve prospěch či neprospěch výpovědi poškozené. Soud má tedy tuto  výpověď  z hlediska skutkových zjištění za zcela bezcennou. 


Již v přípravném řízení  byl přibrán znalec k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie  o duševním stavu  obžalovaného  xxxxx.  Znalec nezjistil, že by obžalovaný trpěl duševní chorobou či podobně závažnou duševní poruchou, a to jak v době páchání trestné činnosti, tak i v době současné. Nezjistil ani jakoukoli škodlivou závislost.  Neprokázal konečně ani poruchu sexuální preference. Jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly a jsou plně zachovány, není potřeba  ukládat jakékoli ochranné léčení.


Soud zhodnotil závěry znaleckého posudku a dospěl k závěru, že  obžalovaný byl v kritické době a je i v době současné  za své jednání plně trestně odpovědný.


Vzhledem ke všem provedeným důkazům má soud za bezpečně prokázané, že k incidentu tak, jak byl  výše popsán mezi  obžalovaným a poškozenou došlo, že se obžalovaný dopustil jednání, kterým  naplnil skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu znásilnění podle ustanovení §  185  odst. 1, odst. 2, písm. a) tr. zákoníku. Bylo totiž prokázáno, že násilím poškozenou donutil  k pohlavnímu styku, čin spáchal  jiným pohlavním stykem, provedený způsobem srovnatelným se souloží a byl takto také právem uznán vinným.  


Při úvaze o druhu  a výši  trestu soud předně vycházel  z hodnocení osoby obžalovaného. Tento je osobou dosud netrestanou, jak vyplývá z opisu rejstříku trestů i z listinných důkazů ve spise založených a za  jeho dosavadní pobyt na území České republiky jeho způsob života lze hodnotit kladně.  V této souvislosti  soud přihlédl, byť obžalovaný trestnou činnost nedoznal,  k jeho povědomosti o tom, že  vůči poškozené jednal  v rozporu jak s etickými, tak i trestně právními normami a svého jednání i do jisté míry lituje, což vyplývá z korespondence mezi ním a poškozenou, která je  založena ve spise. Oproti uvedeným skutečnostem  musel soud přihlédnout k typové škodlivosti trestného činu, jehož se  obžalovaný dopustil, ale i ke způsobu, kterým se jí dopustil, neboť bylo zjištěno, že obžalovaný jednal vůči  poškozené velmi hrubým způsobem a jeho jednání zanechalo viditelné poranění poškozené, ale i určitou újmu na její psychice. Po zvážení  skutečností svědčících ve prospěch  obžalovaného, i v jeho neprospěch, soud uložil sice trest odnětí svobody na dolní hranici zákonné trestní sazby ustanovení §  185  odst. 2 tr. zákoníku, avšak trest podmíněně odložený na dlouhou, tříletou zkušební lhůtu. Soud má zato,  že uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím a vzhledem k dlouhé zkušební lhůtě je též způsobilý splnil účel trestu.  


Poškozená se prostřednictvím svého zmocněnce včas a řádně připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody  - nemajetkové újmy, která jí byla jednáním obžalovaného způsobena, a to  částkou 100.000,- Kč.  Výše požadované náhrady, jak bylo výše uvedeno, byla  poškozenou stanovena částkou 100.000,- Kč, aniž by výše tohoto nároku byla blíže odůvodněna. 


Soud  má zato, že z výsledků provedeného dokazování lze dovodit, že poškozená utrpěla újmu jednáním obžalovaného, a to újmu spočívající v určitém narušení psychiky poškozené, trvající po dobu  ne zanedbatelnou.  Ze závěrů  znaleckého posudku o duševním stavu poškozené xxxxxxxxxxxx, který byl vypracován  v řízení před podáním obžaloby a jako důkaz proveden  u hlavního líčení, vyplývá, že  z psychologického hlediska se vyskytly známky traumatického prožívání následků trestné činnosti poškozenou, a to v období skutku, ale i po něm.  Znalecký posudek konstatuje peritraumatickou disociaci (stav šoku, emoční rozpojení v průběhu události, ztrátu paměti na některé detaily skutku), nastala u ní emoční labilita, somatické potíže, poruchy spánku, pocity nejistoty, bezradnosti, pláč a sebeobviňování.  Převažujícím ochranným mechanismem je vytěsnění a racionalizace. Aktuálně, v době zpracování znaleckého posudku, byla poškozená ve fázi zotavování, s příznivou prognózou se s událostí vnitřně vyrovnat.  K tomu má dobrý  potenciál. V současné době se sama subjektivně traumatizována necítí. Závěry znaleckého posudku jsou potvrzovány i dalším zjištěním, že  jak sama poškozená uvedla, po události musela vyhledat odbornou pomoc, a to pomoc psychologa, kterého opakovaně navštívila a účastnila se psychologických sezení.  U hlavního líčení poškozená uvedla, že v současné době větší  zátěž na svou psychiku nepociťuje.  


Soud zhodnotil výše uvedené skutečnosti a dospěl k závěru, že k újmě, jejíž náhradu poškozená požaduje, došlo, avšak ne v takové míře, aby  mohl být akceptován uplatněný nárok ve výši 100.000,- Kč.  Soud  i s přihlédnutím  ke konstantní judikatuře a obecné povědomosti  o obvyklém finančním ohodnocení nemajetkové újmy, akceptované soudy, dospěl k závěru, že přiměřeným nárokem na náhradu nemajetkové újmy je nárok ve výši 30.000,- Kč. Bylo proto rozhodnuto uložit obžalovanému povinnost do této výše škodu, spočívající  v nemajetkové újmě poškozené uhradit, a to podle §  228  odst.  1  tr. řádu, se zbytkem svého nároku na náhradu škody pak byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.  Soud je  přesvědčen o tom,  že další dokazování v tomto směru by bylo již nad rámec trestního řízení. 


P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat do 8/osmi/ dnů od doručení jeho opisu odvolání u zdejšího soudu. Odvolání může podat obžalovaný a v jeho prospěch osoby uvedené v § 247 odst. 2 tr. řádu, a to pro nesprávnost jakéhokoli výroku, který se ho přímo dotýká. Pro nesprávnost kteréhokoli výroku  může podat odvolání státní zástupce. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Právo odvolání má i poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, ale pouze proti výroku o náhradě škody nebo proto, že takový výrok učiněn nebyl. Odvolání podané včas a osobou oprávněnou má odkladný účinek. O odvolání by rozhodoval Městský soud v Praze. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Odvolání nemohou s úspěchem podat osoby, které se tohoto práva výslovně vzdaly.


    V Praze dne   9. 12.  2015 


JUDr. Alexandr  Rudý, v.r. předseda senátu 




sp.zn.
2 T 101/2016
Odškodnění 4 782 Kč
Pohlavní styk s dítětem mladším 18-ti let

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 


Okresní soud v Berouně rozhodl v hlavním líčení konaném dne 20.10.2016 v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Pařeza a přísedících Taťány Humlové a Miloslavy Suchánkové,

 

t a k t o : 

Obžalovaný XY nar. XXv XX  trvale bytem  XX okr. XY


j e  v i n e n , ž e 

dne 14.5.2016, v době kolem 09.00 hodin, v úklidové místnosti v Hypermarketu XX, poté, co vyzval XX , nar. XX , o které věděl, že ještě nedosáhla 18 let věku, aby šla do úklidové místnosti a skladu úklidových potřeb a převlékla se zde do legín, které jí donesl, za ní do této úklidové místnosti přišel, vchodové dveře čtyřmi kanystry zajistil a následně, kdy si na jeho pokyn vedle něho na vyskládané role toaletního papíru sedla, ji s hlavou na rameni při zhasnutém světle jednou rukou, kterou ji nejprve objal, osahával pod vrchním tričkem na břiše a druhou rukou ji chytil za horní část paže, načež ho žádala, aby jí nechal být, že se jí to nelíbí a že se jí chce na záchod, kdy však obžalovaný jí odmítl držením ruky pustit a pod spodním tričkem ji osahával na holém břiše, a dále na levém prsu přes i pod podprsenkou, kterou jí chtěl rozepnout, a když se s opakováním toho, aby ji nechal, zvedla a snažila se ucuknout jí levé prso zmáčkl a tohoto svého jednání zanechal až poté, co mu pohrozila, že bude křičet, kdy se jí i podařilo úklidovou místnost opustit, přičemž v důsledku tím způsobeného silného psychického rozrušení, které provázel astmatický záchvat musela být převezena k ošetření do Nemocnice XX, kde bylo mimo jiné zjištěno, že utrpěla zranění spočívající ve dvou podlitinách v okolí bradavky levého prsu, podlitiny na břiše a na pravé paži, 

t e d y: 

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal na dítěti,



č í m ž  s p á c h a l 

zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst.1, odst.2 písm.b) tr.zákoníku, 

a o d s u z u j e  s e 

podle § 185 odst.2 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 26 (dvaceti šesti) měsíců, 

podle § 81 odst.1 tr.zákoníku a § 82 odst.1 tr.zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců, 

podle § 228 odst.1 tr.řádu je obžalovaný povinen nahradit poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně ČR, pobočka Praha, se sídlem Bělehradská 130, Praha 2, škodu ve výši 4.782,- Kč. 

O d ů v o d n ě n í : 

Podle § 129 odst.2 tr.řádu písemné odůvodnění rozsudku odpadá, neboť po jeho vyhlášení se jak obžalovaný, a to i za osoby oprávněné, tak státní zástupkyně vzdali odvolání a současně prohlásili, že netrvají na vyhotovení jeho odůvodnění. 

Absence odůvodnění se však netýká výroku o náhradě škody, neboť poškozená Vojenská zdravotní pojišťovna ČR, která je oprávněna podat odvolání do tohoto výroku, takové prohlášení neučinila, resp. se tohoto práva nevzdala. 

Tímto výrokem bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody ve výši 4.782,- Kč, se kterou se poškozená zdravotní pojišťovna řádně a včas připojila k trestnímu řízení s tím, že se v jejím případě jedná o náklady zdravotní péče, které vynaložila na léčení poškozené a které doložila vyúčtováním s detailním rozpisem jednotlivých výkonů této péče. O vzniku této škody poškozené v důsledku jednání obžalovaného, stejně jako o její výši, nelze pochybovat, a proto soud rozhodl tak, že poškozené nárok na náhradu škody přiznal a podle § 228 odst.1 tr.řádu uložil obžalovanému povinnost, aby poškozené tuto škodu nahradil. 

P o u č e n í : 

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení. 

Odvolání se podává u Okresního soudu v Berouně a rozhoduje o něm Krajský soud v Praze. Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které jeho vydání předcházelo. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu 

škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody a zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci.


Osoba oprávněná napadnout rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku jej může napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný, nebo že chybí. 


Právo odvolání nemají již ty oprávněné osoby, které se ho výslovným prohlášením vzdaly. 

V Berouně dne 20.10.2016 

Předseda senátu: 

JUDr. Michal Pařez, v.r. 

Za správnost vyhotovení: 

Kristýna Dumská