Podpořte práci Bez trestu. Darujte blízkým pod stromeček něco, co má smysl 🎄
Nejnovější aktualita: Lucie Hrdá odešla z Bez trestu
Nejnovější aktualita: Lucie Hrdá odešla z Bez trestu
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě jednal v hlavním líčení, v senátě složeném z předsedy
JUDr. Jiřího Richtera, přísedících Karla Ševčíka a Oldřicha Janků, a dne 12.4.2016 rozhodl
t a k t o:
Obžalovaný
xxxxxxxxx
nar, xxx ve xxx, trvale bytem xxx,
j e v i n e n,
že
dne 6.6.2015 v dopoledních hodinách, ve xxx, ulice xxx, v bytě obytného domu obývaném xxxxxxx, nar. xxx, s níž udržoval partnerský vztah, negativně ovlivněn jak předchozím vlastním opakovaným selháním při pohlavním styku se jmenovanou, tak duševní poruchou, tzv. organických psychosyndromem, projevující se mj. větší popudlivostí, poté, kdy xxxxxxxxx vyčetl její předchozí partnerský vztah, ve vzteku znenadání reagoval tak, že xxxxx., oblečenou toliko v noční košili, hrubě fyzicky napadl bitím pěstmi do celého těla, včetně hlavy a obličeje, i kopáním do nohou, následně vzal z lednice rostlinu pórku, délky asi 50 cm, kterou chtěl zasunout xxxxxxxxxx do pochvy, pročež se snažil silou roztáhnout její nohy, což se mu však v důsledku její aktivní obrany nepodařilo, proto ji touto rostlinou pórku začal bít po celém jejím těle, pak svého jednání na krátkou dobu zanechal, v mezidobí opět xxxxxxxx vyčetl její předchozí partnerský vztah a následně pokračoval ve fyzickém násilí vůči jmenované nejdříve tak, že z kuchyňské linky uchopil do ruky velký kuchyňský nůž, který jí přiložil ke krku s výhružkami, že jí vypíchne oko, zapíchne, rozpáře přirození a zabije, za současného pronášení vulgárních nadávek a výčitek ve vztahu k sexuálním aktivitám, na to, aniž nožem xxxxxxxx jakkoli zranil, nůž odhodil na zem, načež vzal z lednice půl litrovou skleněnou lahev od lihoviny Fernet Stock s obsahem domácí pálenky, a to v úmyslu hrdlo této lahve zasunout xxxxxxxxxxxx do pochvy, což se mu, přes aktivní obranu a odpor jmenované, zejména pro fyzickou převahu opakovaně podařilo a s lahví násilně zasunutou v pochvě rovněž otáčel, v důsledku čehož xxxxxxxxxx pociťovala bolest, proto, při průběžné marné snaze jej odstrčit, jej rovněž prosila, aby jednání zanechal, na což reagoval tak, že vyňal lahev z pochvy poškozené, odšrouboval víčko uzávěru, krátce se napil a zbývající podstatnou část obsahu lahve vylil na tělo poškozené, kdy po celou dobu tohoto jednání xxxxxxxxxxx vulgárně nadával a vyčítal předchozí sexuální praktiky s bývalým přítelem, nakonec se podařilo xxxxxxxxx vymluvit na potřebu jít na toaletu, čehož využila a z bytu utekla k sousedům, kde vyčkala příjezdu přivolané hlídky policie, popsaným násilným jednáním poškozené xxxxxxxxx způsobil fyzická zranění, spočívající v mnohočetných krevních podlitinách lokalizovaných v oblasti hlavy, hrudníku a končetinách, pohmatovou bolestivost měkkých pokrývek lebních v temenní krajině hlavy oboustranně, krevní podlitiny v oblasti levé očnice a výrony do spojivky levého oka, zhmoždění měkkých tkání levého ramene, hřbetní strany levého předloktí a ruky, vnitřní plochy levého stehna s krevními podlitinami tamtéž, s celkovou dobou léčení v délce do 6 týdnů bez nutnosti hospitalizace,
dále utrpěla xxxxxxxxxxx psychickou újmu, a to tzv. posttraumatickou stresovou poruchu, která se u ní rozvinula jako reakce na tuto prožitou stresovou událost, s trvajícími psychickými obtížemi úzkostných a depresivních stavů, s projevy vegetativních symptomů – zejména bušení srdce, nervozita, třes celého těla, neklidný spánek s úzkostnými sny, vybavování děsivých vzpomínek na událost (tzv. flashbacky), a omezeními při běžném životě
spočívajícími v obavách či úzkosti z jiných osob, což vedlo až k odstěhování z dřívějšího bydliště, projevující se dlouhodobě, s mírným zlepšením stavu až do současnosti,
t e d y
jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, spáchal takový čin jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a se zbraní, a způsobil takovým činem těžkou újmu na zdraví,
č í m ž s p á c h a l
zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2, písm. a), c), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku,
a o d s u z u j e s e
Dle § 185 odst. 3 trestního zákoníku, za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody na 3 (tři) roky.
Dle § 81 odst. 1, § 85 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v délce 5 (pěti) roků.
Dle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému xxxxxxx ukládá zaplatit na náhradu majetkové škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ 41197518, sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, peněžní částku ve výši 5.133,-Kč.
Dle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému xxxxxxx ukládá zaplatit na náhradu nemajetkové újmy poškozené xxxxxxxx, nar. xxx, bytem xxx, peněžní částku ve výši 200.000,-Kč.
Dle § 229 odst. 2 trestního řádu se poškozená xxxxx odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
O d ů v o d n ě n í :
Na podkladě dokazování, provedeného u hlavního líčení, vzal soud za prokázaný následující skutkové okolnosti a skutkový děj:
- dne 6.6.2015 v dopoledních hodinách, ve xxx, ulice xxx, v bytě obytného domu obývaném xxxxxxxxxxxx., nar. xxx, s níž udržoval partnerský vztah, negativně ovlivněn jak předchozím
vlastním opakovaným selháním při pohlavním styku se jmenovanou, tak duševní poruchou, tzv. organických psychosyndromem, projevující se mj. větší popudlivostí, poté, kdy xxxxxxx vyčetl její předchozí partnerský vztah, ve vzteku znenadání reagoval tak, že xxxxxxxxx, oblečenou toliko v noční košili, hrubě fyzicky napadl bitím pěstmi do celého těla, včetně hlavy a obličeje, i kopáním do nohou, následně vzal z lednice rostlinu pórku, délky asi 50 cm, kterou chtěl zasunout xxxxxxxxx. do pochvy, pročež se snažil silou roztáhnout její nohy, což se mu však v důsledku její aktivní obrany nepodařilo, proto ji touto rostlinou pórku začal bít po celém jejím těle, pak svého jednání na krátkou dobu zanechal, v mezidobí opět xxxxxxxxxxxx vyčetl její předchozí partnerský vztah a následně pokračoval ve fyzickém násilí vůči jmenované nejdříve tak, že z kuchyňské linky uchopil do ruky velký kuchyňský nůž, který jí přiložil ke krku s výhružkami, že jí vypíchne oko, zapíchne, rozpáře přirození a zabije, za současného pronášení vulgárních nadávek a výčitek ve vztahu k sexuálním aktivitám, na to, aniž nožem xxxxxxxxxx jakkoli zranil, nůž odhodil na zem, načež vzal z lednice půllitrovou skleněnou lahev od lihoviny Fernet Stock s obsahem domácí pálenky, a to v úmyslu hrdlo této lahve zasunout xxxxxxxxx do pochvy, což se mu, přes aktivní obranu a odpor jmenované, zejména pro fyzickou převahu opakovaně podařilo a s lahví násilně zasunutou v pochvě rovněž otáčel, v důsledku čehož xxxxxxx. pociťovala bolest, proto, při průběžné marné snaze jej odstrčit, jej rovněž prosila, aby jednání zanechal, na což reagoval tak, že vyňal lahev z pochvy poškozené, odšrouboval víčko uzávěru, krátce se napil a zbývající podstatnou část obsahu lahve vylil na tělo poškozené, kdy po celou dobu tohoto jednání xxxxxxxxx vulgárně nadával a vyčítal předchozí sexuální praktiky s bývalým přítelem, nakonec se podařilo xxxxxxxxx vymluvit na potřebu jít na toaletu, čehož využila a z bytu utekla k sousedům, kde vyčkala příjezdu přivolané hlídky policie.
Popsaným násilným jednáním způsobil obžalovaný xxxxxxxxx poškozené xxxxxxx fyzická zranění, spočívající v mnohočetných krevních podlitinách lokalizovaných v oblasti hlavy, hrudníku a končetinách, pohmatovou bolestivost měkkých pokrývek lebních v temenní krajině hlavy oboustranně, krevní podlitiny v oblasti levé očnice a výrony do spojivky levého oka, zhmoždění měkkých tkání levého ramene, hřbetní strany levého předloktí a ruky, vnitřní plochy levého stehna s krevními podlitinami tamtéž, s celkovou dobou léčení v délce do 6 týdnů bez nutnosti hospitalizace.
V důsledku jednání obžalovaného xxxxxxxxx dále utrpěla poškozenáxxxxxxxxxxxx psychickou újmu, a to tzv. posttraumatickou stresovou poruchu, která se u ní rozvinula jako reakce na tuto prožitou stresovou událost, s trvajícími psychickými obtížemi úzkostných a depresivních stavů, s projevy vegetativních symptomů – zejména bušení srdce, nervozita, třes celého těla, neklidný spánek s úzkostnými sny, vybavování děsivých vzpomínek na událost (tzv. flashbacky), a omezeními při běžném životě spočívající v obavách či úzkosti z jiných osob, což vedlo až k odstěhování z dřívějšího bydliště, projevující se dlouhodobě, s mírným zlepšením stavu až do současnosti.
Krajský soud provedl v hlavním líčení dokazování, z něhož je možno
konstatovat zejména následující údaje a informace.
Výpověď obžalovaného
Obžalovaný xxxxxxxxxx.
(č.l.62-63, 65-66, 226-229)
Podstatou obhajoby obžalovaného, jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení, bylo tvrzení, že si na kritické momenty vytýkaného jednání nepamatuje. Jednotlivé verze popisu, včetně konkrétních sdělovaných údajů, se však odlišují.
V první výpovědi v přípravném řízení, v procesním postavení obviněného, realizované dne 8.6.2015, tedy téměř bezprostředně po incidentu, ke dni 6.6.2015 uvedl, že toho dne byl od ranních hodin v bytě xxxxxxxxx., neboť u ní z předchozího dne přespal. Dopoledne spolu normálně komunikovali, začali se hádat až někdy kolem poledne. Důvodem hádky byl bývalý přítel poškozené, bylo to „kvůli posteli“ (myšleno v sexuální oblasti). V průběhu hádky praštil xxxxxx do ramene, následně z bytu odešel. Poté se vrátil zpět do tohoto bytu, tam již byla městská policie, kterou byl zadržen. Toho dne žádné alkoholické nápoje nepožíval, vzal si pouze standardně užívané léky na krevní tlak. Ke konkrétním dotazům připustil, že měl toho dne v ruce pórek, s nímž praštil o kuchyňskou linku, xxxxxxxx s tímto pórkem neudeřil. Dále takto uvedl, že držel i lahev od lihoviny Fernet, v níž byla domácí slivovice. Tuto láhev vzal z lednice, napil se z ní a položil ji na stůl, nic jiného s touto lahví neprováděl. Stejně tak připustil, že xxxxx slivovicí polil, z jakého důvodu to udělal, neví, „prostě mu nepracoval mozek“. K dalším konkretizujícím dotazům, vztahujícím se ke konkrétnímu jednání vůči poškozené xxxxxxxxx, uvedl, že si nic dalšího nepamatuje.
V další výpovědi, realizované dne 24.9.2015, v návaznosti na změnu právní kvalifikace stíhaného jednání, k podstatě věci uvedl, že si nevybavuje, co toho dne dělal, měl výpadek paměti. Pokud se vytýkaného jednání dopustil, mrzí jej to, už kvůli poškozené, s níž žil v partnerství celkem dobře. Nicméně jednou mu něco řekla, čímž jej ponížila „jako chlapa“, bylo to v souvislosti se sexuálním stykem. Porovnávala jej se svým bývalým přítelem. Ve vztahu k vytýkanému jednání projevil lítost s tím, že po události se zhroutil, navštěvuje psychiatra, který mu ordinoval léky na spaní a uklidnění. Pracuje u bezpečnostní agentury xxxxxxxxx, jako bezpečnostní pracovník ve firmě xxxxxxxx.
U hlavního líčení primárně uvedl, že to, co je mu kladeno za vinu, je přehnané, například okolnost údajného vyhrožování nožem. Ke svému soužití s poškozenou xxxxxxxxx uvedl, že se poznali po jeho nastěhování do domu, nejdříve se potkávali, poté se sblížili. Měli byty nad sebou, vzájemně se navštěvovali, jejich vztah byl normální, jezdili na výlety, pobývali společně se svými rodinami. Měli spolu rovněž intimní kontakty, ale z jeho strany to bylo po sexuální stránce špatně, pravděpodobně z důvodu problémů s prostatou. Nedokáže si vysvětlit, jak k vytýkanému jednání mělo dojít, nikdy v minulosti se ničeho podobného nedopustil. K tomu, co je mu kladeno za vinu došlo za situace, kdy s xxxxxxxxxx měli normální dobrovolný pohlavní styk, tato jej však začala srovnávat s jejím předchozím přítelem – motorkářem, který měl být v sexuální oblasti „lepší“. Na další průběh událostí si nepamatuje, neboť po tomto výroku se mu udělalo špatně, před očima měl tmu a neví, co dělal. K dotazům uvedl, že si nepamatuje, že by před incidentem ze dne 6.6.2015 mělo dojít z jeho strany k jinému útoku vůči xxxx. S xxxxxxxx žádné spory neměli, nedokáže si vysvětlit, z jakého důvodu jmenovaná uvedla takové skutečnosti. K dalším dotazům, zejména v návaznosti na předchozí výpovědi, připustil pouze, že se z lahve s alkoholem jednou napil, rovněž připustil úder do ramene poškozené, na další okolnosti si nepamatuje.
Svědecké výpovědi
Svědkyně – poškozená xxxxxxxxxxx
(č.l.67-69, 229-232)
Z hlediska její výpovědi je možno konstatovat, že skutkové okolnosti popsala opakovaně tak, jak jsou prezentovány ve výrokové části tohoto rozsudku, i v odůvodnění výše. K tomu doplnila, že tento fyzický útok ze dne 6.6.2015 byl fakticky vyvrcholením dlouhodobějších problému v partnerském soužití s obžalovaným xxxxxx. K tomu uvedla, že společně s xxxxxxxxx žili ve stejném domě ve xxx, měli byty nad sebou, po prvotních kontaktech se sblížili a následně spolu udržovali blízky partnerský vztah, včetně pohlavních styků. V sexuální oblasti se však u obžalovaného příležitostně projevovaly problémy, s nimiž se tento obtížně vyrovnával, přestože jej sama uklidňovala. Postupem doby stále více narážel na jejího předchozího přítele, dožadoval se informací o sexuálních stycích s ním. U obžalovaného se začala projevovat zvýšená žárlivost, připadalo jí, že ji tento vnímá jako svůj majetek. Vedle popisu incidentu z 6.6.2015 svědkyně popsala rovněž předchozí incident ze dne 4.6.2015, který vyplynul z obdobných okolností jako incident následný. V rámci snahy o pohlavní styk došlo k problémům u obžalovaného, což ona sama nijak neřešila, ale vnímala, že to xxxxxxxx vadí, je z toho nešťastný. Měl obavu, že v důsledku tohoto selhání by se mohla vrátit ke svému bývalému příteli, tuto představu si nenechal vymluvit. Uvedeného dne po snídani se oblékli s tím, že pojedou do Ostravy, zcela náhle a nečekaně ji však obžalovaný odhodil na postel, kde ji začal fackovat na hlavu, čemuž se bránila. Následně pak sám obžalovaný jednání zanechal a šel do auta. Přesto, že ji zbil, šla za ním do auta a jeli do Ostravy, kde byli nakupovat. V průběhu dne i večera ji stále vyčítal předchozího přítele. Večer se uklidnil, zůstal u ní přes noc. Další den, tj. pátek 5.6.2015, byl zcela klidný a omlouval se jí, co předchozího dne provedl. Ke konkrétním dotazům ohledně zranění v důsledku incidentu ze dne 6.6.2015 poškozená popsala mechanismus napadení i způsobená zranění s tím, že toho dne ji „mlátil hodně“, do celého těla, připadala si jako „boxovací míč“. Rovněž uvedla, že předmětné jednání zanechalo výrazné důsledky i na její psychické stránce, neboť do současnosti navštěvuje psycholožku. Psychické problémy se projevovaly v tom, že byla plačtivá, nervózní, nic ji nebavilo, špatně spala, stále myslela na to, co se stalo. Tyto vzpomínky se jí vrací dodnes. Od napadení nikde nechodila, je stále v těsném kontaktu se svou dcerou a její rodinou. Rovněž se po incidentu odstěhovala z bytu, kde k napadení došlo, od té doby bydlí u své dcery.
Za splnění podmínek § 211 odst. 1 trestního řádu byly čteny protokoly o výpovědi svědků xxxxxxx. (č.l.83-88) a xxxxxxxx (č.l.90-94). Jmenovaní, jako tehdejší sousedé poškozené xxxxxxx v domě ve xxx, ulice xxx, popsali situaci, k níž došlo dne 6.6.2015. Kolem poledních hodin u jejich bytu zazvonila xxxxxxxxxx, měla oblečenou pouze noční košili a byla celá zbitá, což bylo zjevné z viditelných zranění. Rovněž byla velmi rozrušená, v šoku. Žádala je, aby zavolali policii, že byla napadena druhem (obžalovaným), z bytu se dostala poté, kdy využila situace odchodu na WC. Za dané situace proto přivolali policii a lékařskou pomoc. Svědek Xxxxxx Xxxxxxx dále uvedl, že když vyhlížel příjezd policie, viděl obžalovaného xxxxxxx pobíhat v šortkách kolem jejich domu, kdy hledal xxxxxxxxxx. Po příjezdu hlídky městské policie pak byl zadržen. Po příjezdu vozidla záchranné služby byla xxxxxxxxx ošetřena již mimo jejich byt a poté odvezena do nemocnice. Jaké měly být důvody napadení xxxxxx ze strany obžalovaného xxxxxx, svědkové neví, v důsledku fyzického i psychického stavu se jí sami nijak nevyptávali. Bylo na ní však zjevně vidět, že je „domlácená“, měla viditelná zranění zejména v obličeji, měla nateklou ruku a stěžovala si, že ji tato bolí, rovněž, že ji bolí hlava a celé tělo.
K návrhu obhajoby byl v průběhu hlavního líčení nově vyslechnut svědek xxxxxxxxxxx (č.l.237-238), kdy k realizaci výslechu tohoto svědka soud přistoupil zejména z toho důvodu, že se nacházel a vyčkával před jednací síní. Jmenovaný sdělil, že je přítelem vnučky obžalovaného xxxxxxxx. Obžalovaného vykreslil v pozitivním světle, se zdůrazněním, že není konfliktní typ, alkohol nepije. V dřívějším partnerství obžalovaného a poškozené žádné konflikty nezaznamenal.
Znalecké posudky
K osobě obžalovaného byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, k jehož závěrům byl znalec vyslechnut v hlavním líčení (č.l.121-129, 233-236). Znalec konstatoval, že u obžalovaného shledal duševní poruchu – organickou poruchu osobnosti (organický psychosyndrom), jehož podstatou je lehce porušená mozková činnost v důsledku arteriosklerotických změn cév mozku. Tato duševní porucha se obecně projevuje neurotickými potížemi – lítostivostí, zhoršenou náladou, poruchami spánku, bolestmi hlavy či větší popudlivostí. Tato porucha se u obžalovaného projevovala i v době posuzovaného jednání, a to sklonem k větší popudlivosti a větší zabíravosti na své méně podstatné tělesné a vztahové potíže. U obžalovaného nebyla zjištěna sexuální deviace. Byl u něj zjištěn útlum sexuality, jak v důsledku věku, tak v důsledku srdečně cévního onemocnění. Z hlediska vymezení ovládacích a rozpoznávacích schopností v kritické době znalec konstatoval, že schopnost rozpoznat společenskou nebezpečnost jednání byla zcela zachována a nenarušena, schopnost ovládací byla lehce snížena v důsledku vymezené duševní poruchy, kdy bylo možno předpokládat větší impulsivitu a menší snížení korektivních mechanismů. Šlo zejména o nezvládnutelné afektivní jednání, snížení korektivních mechanismů a posun hodnotového schématu v oblasti sexuality. Snížení ovládací schopnosti však nebylo významné, kdy s přihlédnutím ke všem posuzovaným skutečnostem znalec nakonec konstatoval, že tak mohlo být maximálně do poloviny celkového rozpětí pásma. V dané souvislosti se znalec zaobíral i problematikou léku Lexaurin, jehož aplikace u obžalovaného byla v průběhu dokazování zmíněna. Dle znalce Lexaurin obecně snižuje aktivitu, bdělost a činorodost člověka, ale byly zaznamenány i případy, kdy působil opačně, zvyšoval zmatenost, nekoordinované jednání až agresivitu (jedná se o informace z lékařské literatury), on sám v praxi nic takového dosud nezaznamenal. Lék Lexaurin by měl užívat pravidelně, pokud dojde ke změně užívání nebo k vynechání, reakce může být horší nebo nepředvídatelná, zejména se může zvýšit psychomotorická instabilita, neklid, nervozita a sklon k nepředvídatelným reakcím. Pokud znalci z výpovědi poškozené byly předestřeny sdělené žárlivecké tendence obžalovaného, konstatoval, že hlavním činitelem mohla bát snížená sexualita obžalovaného obecně, negativní vnímání tohoto faktoru a následně nepřiměřené reakce v této oblasti.Znalec nenavrhuje žádná medicínská opatření, je názoru, že osoba obžalovaného by se ve vztahu k protispolečenskému jednání mohla vyvíjet tak, že prožité by mohlo být dostatečným korektivem případného dalšího nekonformního jednání.
K osobě poškozené xxxxxxx byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, kdy znalec byl vyslechnut v hlavním líčení (č.l.133-139, 232-233). Znalec konstatoval, že v důsledku jednání ze dne 6.6.2015 byla poškozená těžce duševně traumatizována, a to urážkami, vulgarismy, vyhrožováním zraněním, pořezáním i zabitím, což vyvolalo úzkostný a depresivní stav s veškerou vegetativní a orgánovou reaktivitou. Jmenovaná trpí posttraumatickou stresovou poruchou, která se u ní plně rozvinula jako přímý důsledek této stresové události. Posttraumatická stresová porucha se rozvinula u poškozené v průběhu několika týdnů, jako vývoj z akutní stresové reakce, jež vznikla bezprostředně po stresových událostech. V době vyšetření a primárního zpracování posudku se posttraumatická stresová porucha nacházela v akutní fázi, přičemž není možno předikovat, zda v daném případě dojde k plnému či částečnému uzdravení anebo, zda porucha přejde v chronickou s trvalými následky. Posttraumatická stresová porucha je závazné psychické onemocnění, vznikající na podkladě traumatických stresových událostí, kde se obvykle kombinuje tělesné zranění se závažnou psychickou událostí. Akutní reakce na stres vzniká okamžitě, posttraumatická stresová porucha se rozvíjí pozvolna, obvykle v intervalu 6 až 8 týdnů po stresové události. Mezi její příznaky patří mj. denní a noční návaly stresových zážitků (tzv. flashbacky), depresivní nálady, chronická intenzivní úzkost a obavnost, fobie různého rázu, panické stavy, vegetativní reagování z oblastí kardiální, gastrointestinální, dále poruchy spánku, soustředivosti, kognice a výkonnosti. Tyto příznaky v plně rozvinutém stavu byly zjištěny rovněž u posuzované poškozené. U hlavního líčení znalec doplnil, že vyjma posttraumatické stresové poruchy žádné další negativní faktory na duševní stav zjištěny nebyly. Jmenovaná žila standardním způsobem života, nebyla nijak v průběhu života omezována. Byla osobou plně duševně zdravou a plně výkonnou. Pokud byly u poškozené v dřívější minulosti zaznamenány faktory, které se mohly dotýkat jejího duševního stavu, pak tyto nemají žádnou přímou souvislost s aktuálně diagnostikovanou posttraumatickou stresovou poruchou.
Dle § 211 odst. 5 trestního řádu provedl soud k důkazu znalecký posudek, předložený zmocněncem poškozené ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu nemajetkové újmy (č.l. 205-224,239). Z předmětného znaleckého posudku, zpracovaného znalcem aprobovaným v oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, vyplývá, že dle příslušných klasifikačních mechanismů (MKF, MKN) byla výše nemateriální újmy vyjádřena částkou 927.737,-Kč (č.l.211).
Listinné důkazy
Dle § 213 odst. 1 trestního řádu realizoval soud následující důkazy listinné:
- protokol o ohledání místa činu s fotodokumentací a seznamem stop, č.l.3-9,
- protokol o prohlídce těla poškozené xxxxxxx s fotodokumentací, č.l.10-15,
- protokol o prohlídce těla obžalovanéhoxxxxxx s fotodokumentací, č.l.16-20,
- vyčíslení škody VZP, č.l.99, 103-105,
- odborné lékařské vyjádření ke zranění poškozené , č.l.107,
- odborné vyjádřené OKTE, odvětví genetika, č.l.110-111,
- lékařské zprávy k osobě poškozené., regresní hlášení, č.l.145-147,
- lékařská zpráva k osobě obžalovaného., č.l.149,
- zpráva praktické lékařky MUDr. xxxx., č.l.151,
- záznamy o zkoušce na zjištění alkoholu v dechu, č.l.164-165,
- zprávy k osobě obžalovaného, č.l.179-183,
- uplatnění nároku poškozené na náhradu škody, likvidace značného – materiály
předložené zmocněncem před zahájením dokazování.
Z výše konstatovaných listinných důkazů lze zdůraznit zejména fotografie poškozené, dokumentující zranění na obličeji a těle (četné hematomy), lékařskou zprávu k osobě jmenované z období bezprostředně po incidentu a odborné lékařské vyjádření k vyhodnocení zjištěného fyzického poranění. V lékařské zprávě, vyplývající z vyšetření dne 6.6.20215 v 13:01 hodin, se podává, že na jejím těle – na hlavě, končetinách a hrudníku – byly zjištěny četné hematomy, nicméně k zjištěné fraktuře 6. žebra v zadní axilární čáře (dle rtg) bylo konstatováno, že tato nemá charakter čerstvé fraktury. V rámci gynekologického vyšetření nebyla zjištěna žádná poranění genitálií.
Hodnocení důkazů
Po provedeném dokazování hodnotil soud všechny provedené důkazy ve
smyslu ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu, načež dospěl k níže rozvedeným
závěrům.
Z důkazního hlediska je nalézací soud přesvědčen, že bylo provedeno dokazování v dostatečném rozsahu a umožňuje mu ve věci meritorně rozhodnout. Na základě hodnocení provedených důkazů, ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení, dospěl soud k jednoznačnému závěru, že z hlediska ustanovení § 89 odst. 1 písm. a, b) trestního řádu, bylo prokázáno, že se obžalovaný dopustil jednání popsaného ve výrokové části tohoto rozsudku.
Důkazní situaci tvoří na straně jedné postoj obžalovaného, na straně druhé usvědčující důkazy, ať již ve formě svědeckých výpovědí či důkazů listinných. Postoj obžalovaného, resp. jeho obhajobu, lze vyhodnotit spíše jako vyhýbání se přímé konfrontaci s realitou vlastního jednání. V podstatě tak nepopřel spáchání vytýkaného deliktu, v některých aspektech připustil ve velmi obecných relacích některé z jeho fází, v globále se však spíše uchýlil k tvrzení, že si na průběh případného konfliktu nepamatuje. Jedná se o uplatněnou obhajobu obžalovaného, na tomto místě je vcelku nadbytečné zjišťovat či dovozovat, zda má skutečně jakýkoli medicínský podtext, či zda se jedná toliko o vědomý či nevědomý obranný mechanismu, zejména ve vztahu ke způsobenému následku. Lze konstatovat, že obžalovaný je ze svého jednání zcela jednoznačně usvědčován, zejména přímým důkazem, kterým je výpověď poškozené navazují i další provedené důkazy, resp. s ní zcela korespondují, nebyly shledány žádné skutečnosti, které by svědčily o nevěrohodnosti jmenované. V daných souvislostech lze zdůraznit svědecké výpovědi svědků xxxxxx a xxxxx, fotografickou dokumentaci zranění poškozené a v neposlední řadě lékařské vyšetření poškozené s konstatovanými zraněními, nedává žádný prostor pro případné odchylky, a to časové i skutkové, od verze, kterou sdělila poškozená ve své výpovědi. Popis incidentu, jak jej popsala poškozená, koresponduje rovněž s protokolem o ohledání místa činu, zejména pak pořízenou fotodokumentaci, na níž jsou v bytě zachyceny předměty, s nimiž měl obžalovaný manipulovat a užít je k násilí vůči poškozené – půllitrová lahev od lihoviny zn. Fernet a pórek. Vzhledem k tomu, že poškozená z bytu utekla a uchýlila se k manželům xxxx. lze dovodit, že neměla přístup do bytu před zákrokem policie, tudíž existence těchto předmětů, které, dle jejího popisu, měly být použity k násilí vůči její osobě je zcela reálná. V širším kontextu lze konstatovat, že chování obžalovaného xxxxxxxxx vůči poškozené xxxxxxxxxx vykazovalo deficit pozitiv již v delším časovém úseku, kritická situace byla toliko vyústěním problémového přístupu jmenovaného v jejich vztahu v oblasti sexuálního života.
Právní kvalifikace
Skutkový dej, ustálený provedeným dokazováním, tak jak je popsán ve výroku rozsudku, byl předmětem právního posouzení.
Trestného činu (§ 13 odst. 1 trestního zákoníku) znásilnění, dle § 185 odst.1 trestního zákoníku, se dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku.
Kritéria kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu pachatel naplní:
- dle § 185 odst. 2, písm. a) trestního zákoníku, spáchá-li takový čin souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,
- dle § 185 odst. 2, písm. c) trestního zákoníku, spáchá-li takový čin se zbraní,
- dle § 185 odst. 3, písm. c) trestního zákoníku, způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
Objektem trestného činu znásilnění, dle § 185 trestního zákoníku, je svoboda rozhodování člověka ve sféře pohlavního života. Předmětem útoku je živý člověk, bez ohledu na pohlaví, věk nebo sexuální orientaci a případně další okolnosti či faktory. Pohlavním stykem je jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, jejichž podstatou je fyzický kontakt s druhou osobou, kdy pachatel koná na těle oběti sexuální praktiky, anebo jde o vzájemné pachatelem vynucené jednání s poškozeným v sexuální sféře. Za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží se považuje zejména situace, kdy průnik do pohlavního orgánu ženy je nahrazován jiným mechanismem, např. jakýmkoli předmětem. Srovnatelný způsob se souloží zde spočívá v tom, že se simulovaným mechanismem navozuje situace stejná, jako když do vagíny (pochvy) ženy pronikne mužský pohlavní úd. Pojmem násilí se rozumí použití fyzické síly k eliminaci odporu, přičemž takové násilí je prostředkem nátlaku pachatele na napadeného a prostředkem k dosažení záměru proti jeho vůli.
Dle 118 trestního zákoníku je trestný čin spáchán se zbraní, jestliže pachatel užije zbraně k útoku; zbraní se rozumí cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.
Za způsobení těžké újmy se považuje jakékoli jednání, jehož následkem je těžká újma na zdraví, vymezená ustanovením § 122 trestního zákoníku.
Z hlediska užití adekvátní právní kvalifikace tak lze konstatovat, že v provedeném trestním řízení bylo jednoznačně prokázáno a ve výroku rozsudku specifikováno, že obžalovaný , za použití hrubého fyzického násilí, realizoval vůči poškozené Xxxxxxx Xxxxxxxxx sexuální praktiky, srovnatelné se souloží. Vzhledem ke skutečnosti, že přinejmenším užití láhve činilo takový útok důraznějším, je nutno tento faktor vyhodnotit ve smyslu § 118 trestního zákoníku, specifikovaného výše. Z hlediska okolností skutku, zejména charakteru útoku vůči poškozené lze konstatovat, že důsledky incidentu, vedle samotného fyzického poranění, na psychické zdraví poškozené rozhodně nelze vnímat jako nereálné. Jak vyplývá z provedených důkazů, v přímé návaznosti na projednávaný skutek se u poškozené projevily dlouhodobé psychické obtíže, které byly znalcem z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie jednoznačně vyhodnoceny jako posttraumatická stresová porucha. Jedná se tedy o aspekty dlouhodobě a významně negativně ovlivňující kvalitu života poškozené, v porovnání s předchozím, což lze vyhodnotit jako vážnou poruchu zdraví a v souladu s aplikovanou soudní praxí vyhodnotit jako těžkou újmu na zdraví dle § 122 odst. 2, písm. i) trestního zákoníku. O příčinné souvislosti mezi stíhaným skutkem, spáchaným obžalovaným, a vzniku této poruchy zdraví u poškozené, nemůže být pochyb.
Dle ustanovení § 15 odst. 1, písm. a) trestního zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.
Vedle úmyslného zavinění je trestný čin spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. (§ 16 odst. 1, písm. a) trestního zákoníku)
Při úvahách o formě, resp. formách, zavinění (subjektivní stránka trestného činu) dospěl soud k závěru, že je nutno rozlišit mezi základní a kvalifikovanou skutkovou podstatou uvedeného trestného činu. Ve vztahu k základní skutkové podstatě (§ 185 odst. 1), obžalovaný spáchal skutek, popsaný ve výroku rozsudku, v úmyslu přímém dle § 15 odst.1, písm. a) trestního zákoníku, neboť zcela cíleně násilím vynucoval na poškozené realizaci sexuálních praktik, charakterizovaných jako pohlavní styk, byť v daném případě provedený nikoli přímou souloží, nýbrž způsobem se souloží srovnatelným. Stejnou formu zavinění je možno shledat i z hlediska kvalifikované skutkové podstaty dle § 185 odst. 2 trestního zákoníku, neboť tato se vztahuje ke způsobu jednání, podřazeného základní skutkové podstatě. Jinou situaci stran formy zavinění je nutno shledat v případě naplnění kvalifikované skutkové podstaty dle § 185 odst. 3 trestního zákoníku, vyjadřující způsobení závažnějšího následku, kdy nelze dovodit úmysl pachatele (a to ani ve formě úmyslu nepřímého) způsobit poškozené těžkou újmu na zdraví. Nicméně okolnosti skutku, jeho hrubost a intenzita dávají dostatečný podklad pro závěr o tom, že pro způsobení závažnějších následků v psychice oběti postačují i standardní vědomosti běžného člověka.
Po vyhodnocení všech výše uvedených skutečností proto soud kvalifikoval jednání obžalovaného, přesně popsané ve výrokové části tohoto rozsudku, jako zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2, písm. a), c), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Z hlediska ustanovení § 14 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku, lze předmětné jednání pojmově vyhodnotit jako zvlášť závažný zločin.
K osobě obžalovaného
Z provedeného dokazování nevyplývají k osobě obžalovaného xxxxxxxxxx žádné významné ani negativní skutečnosti. Dle zpráv ČSSZ a úřadu práce je jmenovaný poživatelem invalidního důchodu prvního stupně, od 1.1.2014 byl poživatelem sociální dávky – příspěvku na bydlení. Dle vlastního vyjádření je aktuálně zaměstnán u společnostixxxxxxxx jako ostraha pro objekt xxxxxxxxxx v Nošovicích. Dle zprávy z místa bydliště nebyl projednáván v přestupkovém řízení. V opise rejstříku trestů nemá dosud žádný záznam.
Ukládání trestu
Při úvahách o trestu hodnotil soud všechny zákonné okolnosti, rozhodné pro jeho druh a výměru, z hledisek ustanovení § 39 trestního zákoníku 40/2009 Sb. Podle citovaného ustanovení
odst. 1)
Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy; dále přihlédne k chování pachatel po činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, a pokud byl označen jako spolupracující obviněný, též k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zvlášť závažného zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny nebo pomohl zabránit pokusu nebo dokonání takového trestného činu. Přihlédne také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele.
odst. 2)
Povaha a závažnost trestného činu jsou určování zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem.
odst. 3)
Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem (§ 41 a 42), k době, která uplynula od spáchání trestného činu, k případné změně situace a k délce trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu. Při posouzení přiměřenosti délky trestního řízení soud přihlédne ke složitosti věci, k postupu orgánů činných v trestním řízení, k významu trestního řízení pro pachatele a k jeho jednání, kterým přispěl k průtahům v trestním řízení.
odst. 7)
Získal-li nebo snažil-li se získat pachatel trestným činem majetkový prospěch, přihlédne k tomu soud při stanovení druhu trestu a jeho výměry.
V tomto konkrétním případě soud, v rámci citovaného ust. § 39 odst. 2 trestního zákoníku, konstatuje, že uvedené demonstrativní znaky zvyšují stupeň škodlivosti trestného činu. Obžalovaný svým jednáním hrubým způsobem porušil významné zájmy společnosti chráněné trestním zákonem, a to jednám zájem na svobodné volbě v oblasti sexuálního života a jednak zájem na ochraně lidského zdraví. Ve vztahu ke způsobu provedení činu, jak již pojednáno výše, lze na jedné straně konstatovat, že obžalovaný jednal vůči poškozené bezdůvodně značně hrubým způsobem. Na straně druhé je však současně nutno vzít v potaz jeho negativní rozpoložení v důsledku ovlivnění předchozím vlastním opakovaným selháním při jejich dobrovolném pohlavním styku v souvislosti s přítomností duševní poruchy, tzv. organického psychosyndromu, projevují se mj. větší popudlivostí. Je samozřejmé, že ani tyto faktory nejsou omluvou pro jednání obžalovaného, nicméně v jejich rámci je toto více uchopitelné z motivačního hlediska. Jednání obžalovaného tak získává na charakteru situační nahodilosti a nelze je vyhodnotit jako plánovaný či cílený akt.
U obžalovaného, který dosud neměl žádný evidovaný konflikt se zákonem, je proto zřejmé, že se jednalo (v rámci jeho života) o ojedinělé vybočení z jinak společensky konformního a bezproblémového životního stylu.
Ve výše uvedených souvislostech proto u obžalovaného nebylo shledáno žádných přitěžujících okolností dle § 42 trestního zákoníku. Na druhé straně, jako okolnosti polehčující, dle § 41 písm. n, o) trestního zákoníku vyhodnotil soud projevenou lítost obžalovaného ve vztahu ke spáchanému jednání i skutečnost, že před spácháním činu vedl řádný život.
Trestní sazba je v daném případě vyjádřena v ustanovení § 185 odst. 3 trestního zákoníku, v rozpětí od 5 do 12 let odnětí svobody.
Po důsledném vyhodnocení všech výše popsaných aspektů, dospěl soud k závěru,
že v daném případě lze shledat naplnění podmínek § 58 odst. 1 trestního zákoníku pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Soud je názoru, že i trest na samé dolní hranici zákonné trestní sazby by byl, vzhledem k okolnostem případu a poměrům pachatele nepřiměřeně, nepřiměřeně přísný. Je sice skutečností, že se obžalovaný dopustil nesprávného a společenský nepřijatelného chování a jednání vůči ženě, s níž v té době udržoval bližší partnerský vztah. Oproti tomu však nelze nevidět, že obžalovaný je věku 55 let, je vdovcem, dříve žil v dlouhodobém partnerském svazku, z něhož pochází tři dcery. Jeho minulost nevykazuje žádný konflikt se zákonem. Aktuální delikt je zjevným ojedinělým vybočením z tohoto způsobu života a jeho k spáchání došlo výhradně vlivem situačních aspektů při nezvládnutém afektivním jednání, zejména v důsledku vlastního sexuálního selhání, s nímž se nedokázal vyrovnat. Znalec psychiatr ve svém posudku (str. 8, odpověď na otázku č. 4) konstatuje, že osobnost by se ve vztahu k protispolečenskému jednání mohla dále vyvíjet tak, že prožité by mohlo být korektivem jeho případného dalšího nekonformního jednání. Dle názoru soudu tomu nasvědčuje i vystoupení obžalovaného před soudem a projevená lítost, jde tedy o zřejmou sebereflexi. Oproti jiným případům je soud aktuálně přesvědčen, projev lítosti nebyl formální či účelový, a již projednání takto obsahově citlivé věci před soudem představovalo pro obžalovaného významný korektivní faktor. Jak již bylo uvedeno výše, společensky nepřijatelné jednání obžalovaného nemůže zůstat nepotrestáno, soud je však přesvědčen, že uložení jakéhokoli trestu, spojeného s přímým výkonem trestu odnětí svobody by bylo nepřiměřeně přísné. Uložení výchovného trestu, resp. trestu nespojeného s přímým výkonem trestu odnětí svobody, jeví se soudu jako zcela přiléhavé a dostačující, přičemž je jím možno dosáhnout nápravy pachatele v daném případě podstatně lépe a efektivněji.
S ohledem na všechny popsané relevantních zkušenosti tak dospěl soud k závěru, že trest je sice nutno ukládat jako relativně důrazný, nikoli však charakteru přímého výkonu trestu odnětí svobody. Proto, za splnění podmínek § 58 odst. 1 trestního zákoníku, uložil obžalovanému trest odnětí svobody na 3 roky, jehož výkon byl, dle § 81 odst. 1, § 85 odst. 1 trestního zákoníku, podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 5 roků. Povede-li obžalovaný během zkušební doby řádný život, zejména nedopustí-li se žádné dalšího protiprávního jednání, bude po jejím uplynutí rozhodnuto o jeho osvědčení. V opačném případě by se vystavil nebezpečí výkonu trestu odnětí svobody.
Náhrada škody
Vzhledem k tomu, že ke vzniku škody došlo za účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb (OZ). je v adhezním řízení nutno užít tohoto zákona. Obecná odpovědnost za škodu mj. vyplývá z ustanovení § 2910 OZ, podle něhož škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Ust. § 2951 OZ stanoví, že škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle § 2952 OZ se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).
Občanský zákoník zakotvil rovněž institut náhrady při újmě na přirozených právech člověka. Dle § 2956 OZ, vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Dle § 2957 OZ, způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určení tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Dle § 2958 OZ, při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.
Dle § 2960 OZ, škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil.
K trestnímu řízení se řádně a včas připojily se svým nárokem na náhradu škody, příp. nárokem na náhradu nemajetkové újmy, subjekty:
V provedeném dokazování nade vší pochybnost prokázáno, že podstata způsobené škody označeným subjektům vznikla tím, že obžalovaný (jakožto škůdce) zasáhl do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Byly tedy splněny předpoklady pro odpovědnost obžalovaného za takto způsobenou škodu, proto soud, dle § 228 odst. 1 trestního řádu, uložil jmenovanému povinnost k náhradě této školy v penězích, a to za vyhodnocení následujících skutečností a okolností.
V případě poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR představuje částka 5.133,- Kč vyčíslení nákladů, vynaložených v souvislosti s lékařskými úkony u poškozené.
Tento nárok koresponduje s výše citovaným ust. § 2960 OZ, soud jej proto přiznal v plném rozsahu.
Poškozená uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 927.737,-Kč, která byla dokladována předloženým znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemajetkové újmy na zdraví, a související náklady se zpracováním tohoto posudku ve výši 3.000,-Kč. Z předmětného znaleckého posudku vyplývá ohodnocení nemateriální újmy dle příslušných klasifikačních mechanismů, resp. z Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví vypracované Světovou zdravotnickou organizací (MKF, MKN). Soud nezpochybňuje nárok na nemajetkovou újmu poškozeného ve smyslu výše citovaných ustanovení OZ. Dle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. III ÚS 350/2003, však soudy musí dbát na to, aby přiznaná výše náhrady byla založená na objektivních a rozumných důvodech, a aby mezi přiznanou výší (peněžní částkou) a způsobenou újmou na zdraví existoval vztah přiměřenosti. Současně nelze pominout ani řadu jiných rozhodnutí Ústavního soudu, v nichž tento apeluje na rozhodující orgány, že přiznané (majetkové) nároky nesmí být pro povinnou osobu zcela likvidační. Ústavní soudu ve svém rozhodnutí ze dne 2. 2. 2016, sp.zn. IV.ÚS 3122/15, rovněž mj. konstatuje, že novým OZ došlo k celkové koncepční změně právní úpravy, která stanovení konkrétní výše zcela ponechává výhradně na posouzení soudu. Na podkladě těchto zákonných a Ústavním soudem vymezených kritérií pro přiznání nemajetkové újmy je zřejmý důraz na princip přiměřenosti, svěřený výlučně do posouzení soudu.
K předloženému znaleckému posudku, byť tento může splňovat všechna aktuálně požadovaná mezinárodní kritéria pro hodnocení, je nutno v obecné rovině konstatovat, že tento je pro soud fakticky nepřezkoumatelný, resp. tento obsahuje výhradně veličiny, které soud sám není schopen posoudit a vyhodnotit jejich relevantnost. Absolutní závislost soudu na takových závěrech by proto byla absurdní a odporovala výše konstatovaným principům rozhodování.
Proto i v konkrétním případě soud dospěl k závěru, že vyčíslená částka, představující ohodnocení nemajetkové újmy je nepřiměřeně vysoká a pro obžalovaného by v plné výši byla fakticky likvidační. S ohledem na všechny podstatné okolnosti případu, se soudu jeví jako přiměřená výše nemajetkové újmy částka 200.000,-Kč, jejímž zaplacením, dle § 228 odst. 1 trestního řádu, obžalovaného zavázal. Nárokovala-li poškozená peněžní částku vyšší, byla, dle § 229 odst. 2 trestního řádu, odkázána se zbytkem tohoto svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
P o u č e n í :
Proti rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů od doručení opisu jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, k Vrchnímu soudu v Olomouci.(§ 245 odst. 1, § 248 odst. 1 trestního řádu)
Rozsudek může odvoláním napadnout (§ 246 trestního řádu)
a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,
b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká,
c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci,
d) poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.
Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.
Odvolání musí být ve lhůtě uvedené v § 248 trestního řádu odůvodněný tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. (§ 249 odst. 1 trestního řádu).
Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. (§ 249 odst.2 trestního řádu).
Odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. (§ 253 odst.3 trestního řádu).
V Ostravě dne 12. dubna 2016
JUDr. Jiří Richter, v.r.
předseda senátu
Jednací číslo: 4T 116/2015 - 634
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Bruntále rozhodl v hlavním líčení konaném dne 30. 11. 2015 v senátě složeném z jeho předsedkyně Mgr. Jany Janečkové a přísedících Jarmily Kročilové a Petra Gazdy
t a k t o :
Obžalovaný XX, nar. XXX v XXX, OSVČ, trvale bytem XXX, okres XXX,
j e v i n e n ,
že
1) v přesně nezjištěných dnech od podzimních měsíců roku 2010 do 2. 11. 2013 v XXX, okres XXX, v rodinném domě č. XXX v různých místnostech opakovaně pravidelně fyzicky napadal a psychicky týral svou družku XY, se kterou žil ve společné domácnosti, a to často i před nezletilým synem, tuto slovně urážel, ponižoval ji, snižoval její sebevědomí, zakazoval styk a kontakt s rodinnými příslušníky, což se stupňovalo až do doby posledního fyzického napadení, kdy poškozená opustila společné bydlení, v době kdy byl doma, jí bil dlaní i obden, přičemž zvlášť hrubým způsobem si počínal zejména, když:
- dne 10. 10. 2010 v místnosti kuchyně poškozenou uchopil jednou rukou za krk, silou s ní narazil na zárubně dveří, zde ji i nadále držel v oblasti krku a přiškrcoval, vyčítal jí poškození podlahy, úchop uvolnil až po příchodu nezletilého syna XYZ, nar. XXX, který křičel a plakal, poškozená upadla na zem, po čtyřech se s bolestí hlavy doplazila do ložnice, ulehla na postel, další čtyři dny ležela a spala, aniž by vyhledala lékařské ošetření,
- v přesně nezjištěný den počátkem roku 2011 vyžadoval, aby poškozená vykonávala úkony, které jí nařídil, a když se snažila ohradit a odmítla, uchopil ji za krk, začal škrtit se slovy „ty víš hovno, co já musím všechno stihnout, ty jsi mimo, tak drž hubu a dělej“,
- v přesně nezjištěný den v letních měsících roku 2011 požadoval po poškozené, aby vzbudila nezletilého syna, když odmítla, opětovně ji uchopil oběma rukama za krk, narazil na zeď, rdousil až do doby, kdy se jí ze slabosti podlomily nohy, a upadla na podlahu, v následujících dnech po návratu ze zaměstnání ji udeřil rukou do obličeje proto, že nestáhla žaluzie,
- dne 20. 3. 2012 ji rukama strčil do těla, natlačil na zeď, jednou rukou uchopil za krk a druhou ji udeřil do obličeje a způsobil jí poranění nad levým okem, pro bolest hlavy a zvracení poškozená následující den vyhledala lékařské ošetření,
- dne 2. 6. 2012 udeřil poškozenou pěstí do žeber, až upadla na podlahu, špatně se jí dýchalo, takže vyhledala lékařské ošetření bez dalšího výraznějšího léčení,
- v přesně nezjištěný den v průběhu vánočních svátků roku 2012 opakovaně udeřil poškozenou pěstí do obličeje, urážel ji a vyčítal, že „kurví vánoce jemu i synovi“, po pádu na zem ji dále bil pěstí do rukou a nohy a v závěru ji kopl do nohy, kdy poškozená lékařské ošetření nevyhledala,
- dne 20. 8. 2013 bezdůvodně udeřil poškozenou pěstí do zátylku, až ztratila vědomí, probrala se na podlaze, byla otřesena, pro bolest měla problém se postavit na nohy a bolest v zátylku pociťovala dalších 14 dnů, aniž by vyhledala lékařské ošetření,
- dne 2. 11. 2013 v kuchyni uchopil poškozenou za rameno, tuto si otočil k sobě, uchopil za krk a silou rdousil, až upadla na podlahu, bosou nohou jí šlápnul do oblasti břicha a vyhrožoval jí, že nezletilého syna si nikdy neodvede, i kdyby ji měl zabít, kdy poškozená následně vyhledala lékařské ošetření a pro podvrtnutí krční páteře i zhmoždění břišní stěny byla léčena po dobu přibližně dvou týdnů,
přičemž vzhledem k opakovaným brutálním fyzickým a dlouhodobým psychickým útokům ze strany obžalovaného, poškozená s nezletilým synem opustila společné bydlení, avšak dosud trpí stavy úzkosti, poruchou přizpůsobení, vyhledala odbornou pomoc, má obavy z obžalovaného a kontakt s ním probíhá pouze v přítomnosti třetí osoby,
t e d y
týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a páchal takový čin po delší dobu,
2) dne 15. 8. 2014 v XXX, okres XXX, na chodbě rodinného domu č. XXX při vyřizování společných záležitostí, kdy poškozená XY stála u vchodových dveří, tuto za ruku vtáhnul dovnitř a dveře za ní zavřel, nejprve jí sdělil, že jej vzrušuje a požaduje sex, po odmítnutí poškozenou k ní přistoupil, začal jí svlékat oblečení, opakovaně jí stahoval ramínka od podprsenky a trička, která si zpět upravovala, snažil se jí obnažit prsa, rozepínal pásek od kalhot, sahal do kalhotek, tlačil ji ke schodům vedoucím do horního patra a držel za ruku, stále vyžadoval sex, po opakovaném odmítání na její nesouhlas nereagoval, nakonec si sedl na schody, stáhnul si trenýrky, kdy měl již ztopořený penis, přes její nesouhlas a hlasité volání, aby svého jednání zanechal, ji přiměl k tomu, aby mu pohlavní úd třela rukou, což poškozená z obavy z případného dalšího fyzického napadení po dlouholetých zkušenostech s obžalovaným učinila, až do výronu semene obžalovaného,
t e d y
jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a spáchal takový čin jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,
3) dne 26. 4. 2015 kolem 09.00 hodin v XXX, okres XXX, před rodinným domem č. XXX v rámci předávání nezletilého syna XYZ, nar. XXX, zpět poškozené XY., po předchozím hovoru o budoucnosti nezletilého syna po ukončení jejich soužití, kdy poškozená nabídla obžalovanému společné sezení v ATM Centru (Fond ohrožených dětí) a uzavření dohody, jí sdělil, že „jestli chce nějakou dohodu, aby vše stáhla a uvědomila si, že mu hrozí až 8 let a právníci jej stáli již 100.000 Kč, a pokud to nestáhne, tak ihned podá trestní oznámení na jejího otce s tím, že má spoustu fotek, videí a SMS z jejich společného soužití v XXX, a ona nemá nic“,
t e d y
jiného pohrůžkou jiné těžké újmy nutil, aby něco konal, a spáchal takový čin na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinnosti,
č í m ž s p á c h a l
v bodě 1)
zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku,
v bodě 2)
zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku,
v bodě 3)
zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) trestního zákoníku,
a z a t o s e o d s u z u j e
podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.
Podle § 84 trestního zákoníku a § 85 odst. 1 trestního zákoníku se obžalovanému výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků za současného vyslovení dohledu.
O d ů v o d n ě n í :
Skutkový děj v bodě 1) soud zjistil z výpovědi svědků XY, XXX, XXX., XXX, XXX, XXX. a XXX, z výpovědi znalců, ze znaleckých posudků, z listinných materiálů a částečně i z výpovědi obžalovaného.
Obžalovaný XX při prvním hlavním líčení odkázal na svoji výpověď z přípravného řízení, kdy obžalovaný nejprve zcela popřel, že by se dopustil žalované trestné činnosti. Uvedl, že od doby otěhotnění jeho přítelkyně XY, začala být tato někdy o vánocích 2007 nervózní a vznětlivá. V těhotenství mívala problémy s nízkým krevním tlakem, tak ji musel občas „proplesknout“. Poškozená bývala unavená, ale vědomí neztrácela. Po porodu syna v srpnu 2008 začali bydlet v XXX. Poškozená začala mívat depresivní nálady a začaly se u ní objevovat tiky. Obžalovaný již v té době býval často pracovně mimo domov. Na jaře 2009 prodělal jejich syn šestou nemoc, byl i v nemocnici. Poškozená byla poté ještě více úzkostlivá a v péči o syna až přehnaně pečlivá. Tiky se jí také zhoršily. S ohledem na menší prostor v XXX se spolu dohodli na rekonstrukci bydlení v XXX, u rodičů obžalovaného, s čímž započali v roce 2010. V tomto roce se již oba dva více hádali.
Poškozená bývala hašteřivá a obžalovaný ji musel okřikovat. Poškozená v jarních měsících přibrala 10 kg, což přičítala nemoci štítné žlázy. Prohlubovaly se u ní deprese. Jednou se v létě pohádali při mytí nádobí, obžalovaný ji začal „tlumit“. Tomu se poškozená bránila a snažila se jej udeřit. Obžalovaný ji však chytil za ruce a dal jí facku. Po této facce se poškozená rozbrečela, odběhla do koupelny a zamkla se tam. Po chvíli odemkla, ležela na zemi na ručníku a plakala. Pak přišla její matka a povídaly si. Obžalovaný pak zjistil, že poškozená řeší deprese léky a za své jednání se jí omluvil.
Na podzim 2010 se pak po hádce s otcem poškozené všichni přestěhovali do ještě nedodělaného bytu v XXX. V tomto roce se již pouze slovně hádali. Od počátku roku 2011 začal obžalovaný jezdit do Německa na třítýdenní cykly a týden býval doma. Jejich syn XYZ začal v září 2011 navštěvovat mateřskou školu a také angličtinu v XXX, kam měla poškozená syna vozit. Obžalovaný si nevybavil žádné fyzické útoky, pouze slovní hádky mezi nimi v roce 2011. V roce 2012 spolu s poškozenou řešil její další pracovní uplatnění po mateřské dovolené. Přemýšlela o včelaření či pěstování česneku.
Dne 20. 3. 2012 při návratu z autoservisu začala poškozená telefonovat místo vykládání nákupu z auta. Obžalovaný jí to vyčetl, vytrhl jí telefon z ruky a hodil jej do rohu místnosti. Poškozená se po něm začala sápat a obžalovaný jí dal facku. Poškozená pak odnesla věci do domu a večer se vzájemně omluvili. Dne 2. 6. 2012 jej poškozená nečekaně při přípravě oběda kousla do levého ramene. Obžalovaný jí zato dal ránu loktem do břicha nebo žeber, což byla jeho obranná reakce. O tom, že poškozená následně vyhledala lékařské ošetření, se dozvěděl až z trestního spisu.
V létě 2012 začala poškozená pracovat na třísměnný provoz v XXX u XXX. Dne 23. 12. 2012 se s poškozenou pohádal ohledně bramborového salátu. Pak odjela poškozená do zaměstnání a následujícího dne se pohádali u zdobení stromečku. Při tom došlo mezi nimi ke strkanici. Obžalovaný začal poškozenou vytlačovat z pokoje, ona se bránila a obžalovaný jí dal facku, po které se poškozená rozbrečela a odešla do koupelny. V roce 2013 mu někdy v únoru poškozená napsala sms zprávu, že má všeho dost a nejraději by od něj odešla.
Někdy v květnu 2013 mu poškozená po noční směně ukazovala podlitiny na předloktí a žebrech, které jí způsobil nějaký klient. Napadena měla být i nějaká její kolegyně. V červnu 2013 se obžalovaný s poškozenou pohádal ohledně e-mailu k jejich dovolené. Při hádce k napadení nedošlo. Dne 13. 7. 2013 se s poškozenou opět pohádal ohledně peněz. Syn XYZ byl v té době v mateřské škole. Obžalovaný nechtěl akceptovat chování poškozené, a proto jí řekl, aby opustila dům. Poškozená si sbalila věci, nechala je v domě a do večera někam odešla. Pak se vrátila s tím, že nemá kam jít. K žádnému násilí nedošlo. Obžalovaný popřel, že by poškozenou dne 20. 8. 2013 doma napadl. V ten den slavil jeho syn narozeniny. V době od 14.30 do 17.00 hodin byli u nich rodiče poškozené. Poškozená jela potom do práce na noční směnu a nebyla nijak zraněná.
Dne 2. 11. 2013 se vše odehrálo v kuchyni. Obžalovaný přijel ráno z Polska a poškozená mu začala vyčítat, že se jim nevěnuje a mohl by pohlídat syna. Poškozená uvedla, že se jí v XXX nelíbí a chtěla odejít i se svými věcmi. Chtěla si s sebou vzít i syna. Obžalovaný ji chytil pravou rukou za krk a chtěl, aby byl již klid. Poškozená mu řekla, že odchází a obžalovaný se ohnal pravou rukou a jakoby zatlačil a žduchl do poškozené. Ta spadla na zem poté, co zavadila o židli. Obžalovaný, jak před ní ustupoval, tak na ni spadl, a to do oblasti jejího břicha. Obžalovaný pak odešel do vedlejší místnosti uklidnit syna a po návratu pomohl poškozené vstát a doprovodil ji do koupelny. Poškozená pak odešla z domu s tím, že jde dát prádlo do pračky ve sklepě. Následně pro obžalovaného přijeli policisté.
U hlavního líčení konaného dne 30. 11. 2015 obžalovaný v závěrečné řeči uvedl, že své dosavadní kroky hodnotí jako nesprávné. Ještě před prvním hlavním líčením začal navštěvovat psycholožku, s níž všechno konzultoval. Rozhodl se vyměnit obhájce, když jeho dřívější postupy nebyly vhodné. Pokud jde o obvinění v bodě 1), pak obžalovaný uvedl, že beze zbytku cítí svoji vinu. Pochopil, že se potkal s nesprávnou družkou s ohledem na rozdílnost jejich povah. Za své jednání se alespoň v závěrečné řeči své družce a synovi omluvil s tím, že se takto již do budoucna chovat nechce.
Poškozená XY soudu podrobně popsala průběh jejich společného soužití. Uvedla, že již při soužití v XXX se obžalovanému pořád něco nelíbilo. Měl spory s jejím otcem a ona byla jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Obžalovanému se nelíbili lidé v XXX a neměl rád ani její kamarádku. K prvnímu napadení došlo ještě koncem roku 2007, kdy jí dal první facku, protože vyjádřila svůj názor. Další byla někdy v únoru nebo březnu 2008, když se zastala jejího otce. Byla to silná rána s rozmachem. Svědkyně z toho byla v šoku. Utekla do koupelny, lehla si na zem na ručníky a začala brečet. Přišla za ní její matka, které se svěřila a poprosila ji, aby si to nechala pro sebe.
V době těhotenství nebýval obžalovaný moc doma, pracoval v zahraničí. První dva roky po narození syna ještě byly dobré. Obžalovaný ji většinou urážel jen kvůli vaření a tikové poruše. Horší chování bylo až v době, kdy se přestěhovali do XXX. Stěhování proběhlo v září nebo říjnu 2010 narychlo, protože na ni obžalovaný naléhal kvůli plísni v ložnici. Kolem 10. 10. 2010 měli oba dva jít na narozeniny její kamarádky XXX. Obžalovaný si však předtím všiml, že lednička není rovně, spravil ji a přitom udělal v podlaze díru. Začal jí nadávat, že je to kvůli tomu, že se narychlo stěhovali. Chytil ji pod krk a narazil ji na zárubeň dveří, kde ji nějakou dobu držel. Pak ji pustil a svědkyně sjela na zem, do podřepu a po čtyřech z místnosti odešla. Strašně ji bolela hlava. Došla až do ložnice, kde usnula. Dále si jen matně pamatuje, že ji obžalovaný budil a útržkovitě si pamatuje i oslavu. Od XXX se dodatečně dozvěděla, že na oslavě omdlela. Svědkyně byla střízlivá a výpadky paměti nikdy předtím neměla. Obžalovaný se jí za své jednání tehdy ani nikdy poté neomluvil. Maximálně se jí zeptal, jak jí je.
Od počátku roku 2011 ji obžalovaný různě slovně urážel (například za menší kousky zeleniny v polévce, že málo chodí se synem ven a že je špatně oblékaný). Svědkyně se snažila dělat však tak, jak chtěl obžalovaný, aby měla klid. Když měla svědkyně jiný názor, než obžalovaný, tak ji hned chytil pod krkem a začal ji škrtit. Říkal přitom, že ona ví hovno, co on všechno musí stihnout. Buď ji přitom byl, nebo ji škrtil. Škrcení bylo častější. Počátkem roku 2011 byly jeho útoky asi co třetí den. Hlavně jí vyčítal její tikovou poruchu. Když se poškozená bránila, obžalovaný své násilí ještě zvyšoval. Poškozená proto pochopila, že se to jejím odporem jen zhoršuje a raději se nebránila. Obžalovaný často opravoval její češtinu, přerušoval ji v mluvení a odcházel, když mluvila. Svědkyně vaří od svých 12 let, ale z obžalovaného měla strach, aby jí nevyčítal, co a jak vaří.
V létě 2011 chtěl jít obžalovaný ven se psy a poručil jí, aby šla vzbudit syna. Svědkyně jej budit nechtěla, tak ji obžalovaný zase přitlačil pod krkem ke zdi a vyčítal jí, že syna nepřipravila. Svědkyně neví, jak dlouho ji držel, ale po nějaké době již cítila malátnost. Měla potom červené skvrny pod krkem. V bezvědomí nebyla, ale hlava se jí točila. Pod krkem ji také obžalovaný chytil proto, že po jeho návratu z práce nebyly zatažené žaluzie.
V březnu 2012 přijeli z výletu a nákupu a hned po příjezdu jí volala její matka. Svědkyně s ní telefonovala u botníku a obžalovaný chtěl, aby vzala nějakou krabici. Svědkyně řekla, aby chvíli počkal. Na to vzal obžalovaný telefon a švihl s ním o schody. Svědkyni přitom ujelo vulgární slovo. Obžalovaný ji opět chytil pod krkem a narazil s ní o zeď. Přitom jí ještě pěstí druhé ruky vpálil nějak z boku. Bolela jí pak hlava a měla něco na levém oku. Z koupelny pak potají volala z druhého telefonu své švagrové XXX, že ji zbil. Na její radu si zranění vyfotila. Večer se pak k nim stavil její bratr i se švagrovou. Následně se nechala svědkyně ošetřit u MUDr. Šulyho, který chtěl celou událost nahlásit na policii. Svědkyně měla strach, že by přišla o svého syna, jak jí vyhrožoval obžalovaný, a proto zašla na ošetření k MUDr. Maláčovi. Lékařskou zprávu si svědkyně uschovala k matce, aby ji obžalovaný nenašel. Švagrová ji již dříve nutila, aby zašla k lékaři. Při návštěvám před nimi ale nikdy k žádnému napadení nedošlo.
Dne 2. 6. 2012 ji napadl obžalovaný v kuchyni. Pěstí ji praštil do žeber, již ani neví, proč. Nemohla potom dýchat a spadla na zem. Byla to sobota, tak k lékaři zašla až v pondělí. Nafotila si zranění pod levým prsem na hraně hrudníku. Lékař jí řekl, že má pohmožděná žebra a že to již příště bude hlásit na policii. Svědkyně to však řešit nechtěla, protože nechtěla přijít o syna. Obžalovaný jí tím vyhrožoval a chtěl jí dostat do blázince. Také něco věděl na podnikání jejího otce. Útoky obžalovaného se sice stupňovaly, ale svědkyně si říkala, že to ten týden vždycky vydrží, když je pak 3 týdny pryč. Vadilo jí, že napadání byl přítomen i jejich syn. Svědkyně byla ve stresu a zhoršovala se i její tiková porucha. Dávala si vinu sama sobě, že jej zřejmě svojí poruchou vyprovokovává.
Na Vánoce 2012 pekla s kamarádkou XXX perníčky, což dopředu obžalovanému hlásila. Když pak chtěla perníkové ozdoby dát na stromek, tak do ní začal obžalovaný bouchat pěstmi a řvát, že „kurví dítěti vánoce“. Svědkyně začala před obžalovaným couvat, upadla a on si dřepl nad ni, bouchal ji do ruky, paže a do nohy. Pak se postavil a kopl ji do stehna. Syn u toho strašně brečel, tak ho odvedl pryč. Večer šla ukázat svědkyně modřiny XXX a XXX. K lékaři nešla, protože by to již oznámil.
Před dnem 20. 8. 2013 svědkyně smskou oznámila obžalovanému, že chce na narozeniny syna pozvat své rodiče. Před příjezdem rodičů jí obžalovaný oznámil, že nemá čas a odjíždí. Pak k ní přistoupil, pěstí ji bouchl do zátylku a svědkyni hned začaly brnět prsty a nohy a upadla. Nějakou dobu ležela a probrala se, až jí syn podával polštář. Nemohla se potom postavit, byla jak praštěná. Nebyla schopna ani přichystat pohoštění pro rodiče. Její matka si myslela, že je opilá. Svědkyně šla přitom po oslavě na noční směnu. V práci poprosila XXX o ošetření a na noční službě byla pod dohledem druhé sestry. Svědkyně pak cítila potíže asi 14 dní až 3 týdny.
K poslednímu napadení došlo 2. 11. 2013. Předcházel tomu spor o hlídání jejich syna, kdy si zřejmě tzv. přisadil na ni bratr obžalovaného. Obžalovaný na to přijel nečekaně z Německa již 1. 11. v noci. Ráno jí pak řekl, aby nechala ležet klíče a vypadla z domu. Svědkyně nechtěla odejít bez syna. Svědkyně šla sbalit věci, a když chtěla odvést syna, tak se postavil obžalovaný a otočil si ji ramenama k sobě. Svědkyně couvala, upadla a narazila si zadek. Zůstala ležet a obžalovaný do ní bouchal pěstmi do obličeje a říkal, že děcko z domu neodvede, kdyby ji měl zabít. Syn se na to díval a brečel. Svědkyně potom odbelhala do koupelny a šla si sednou na schody ven, protože jí nebylo dobře. Přitom napsala sms zprávu panu XXX, že ji manžel znovu napadl. Svědkyni se točila hlava. Obžalovaný ji pak odtáhl do ložnice, aby si lehla. Předtím, když ležela na zemi, tak jí šlápl na břicho. Svědkyně z ložnice odešla pod záminkou praní prádla. Místo toho však utekla k XXX., kde již byla policie.
Svědkyně XXX (matka poškozené) soudu sdělila, že v době, kdy u nich obžalovaný s poškozenou bydleli, našla jednou svoji dceru v koupelně. Ležela na ručníku na zemi a říkala, že jí dal obžalovaný facku. Nechtěla, aby se to dozvěděl otec. Bylo to v době, kdy byla poškozená těhotná. Podruhé si všimla něčeho, když se v roce 2010 oba vraceli z narozenin u XXX. Tehdy u nich spát neměli. Dcera byla nějaká divná a nemluvila. Svědkyně se ptala obžalovaného, co jí udělal, ale on vše zapřel. Dcera si šla hned lehnout, bylo jí asi špatně. Viditelné zranění neměla. Dcera si jí již ani nestěžovala, vždy jí říkala, aby to neřešila. Někdy v roce 2012 se u ní chtěla svědkyně stavit, ale dcera si to nepřála. Svědkyně se právě proto zastavila a viděla, že dcera má monokl pod okem. O původu se s ní ale bavit nechtěla. Nikdy si dcera nestěžovala, že by ji někdo napadl v práci. Svědkyně po ní chtěla, aby si našla byt a odstěhovala se od obžalovaného. Dalšího případu si svědkyně všimla na narozeninách vnuka v roce 2013. Tehdy jí připadala dcera jako opilá, přitom šla na noční. Viditelné zranění na ní žádné nebylo. Od vnuka se svědkyně dozvěděla, že obžalovaný její dceru bil. Svědkyně mu poradila, aby příště utíkal pro dědu. Vnuk to při příštím případu udělal, ale děda nikam nešel. Svědkyně měla již dávno podezření na obžalovaného a vyjádření vnuka jí to jen potvrdilo.
Svědek XXX (otec poškozené) soudu sdělil, že se obžalovaný začal k jeho dceři jinak chovat po narození jejich syna XYZ. Byl svědkem toho, když ji třeba silně chytil za ruku a zmáčkl, až vykřikla. Byl bezcitný. Když se odstěhovali do XXX, navštívil je jen dvakrát, a to v souvislosti s narozeninami vnuka. V prvním případě se s obžalovaným ani neviděl, protože byl celou dobu ve sklepě. Při druhých narozeninách při jejich odchodu pleskl obžalovaný XYZ rukou přes ucho kvůli psovi. Byla to velká rána a svědek mu hned začal nadávat. Bylo to o narozeninách v roce 2013. Dcera (poškozená) se mu tehdy vůbec nelíbila. Byla nějaká divná, ale svěřovala se jen matce. Svědek přesto při odchodu řekl obžalovanému, aby už na jeho dceru nechytal a nedovoloval si na ni. Obžalovaný se mu jen vysmál. Když jeho dcera od obžalovaného odešla, měla modřinu na krku a na obličeji. Dále svědek uvedl, že si všiml, že k nim dříve jezdila dcera z XXX tajně. Pokud jí obžalovaný volal, vymýšlela si do telefonu, že je někde jinde. Měla zakázané k nim jezdit. Jeho dcera trpí tikem, který se po porodu začal zhoršovat. Když se dcera od obžalovaného odstěhovala, svěřil se mu vnuk, že ji obžalovaný bil a kopal do ní. Od obžalovaného také vnuk slýchal, že nemusí maminku poslouchat, protože je jen ženská. Vnuk se zpočátku choval k poškozené hrozně. Třeba si i do ní kopnul, nebo používal vulgární výrazy, které slyšel od obžalovaného. Vždy, když se mu něco nelíbilo, tak kopíroval chování obžalovaného. Trvalo asi půl roku, než se jeho chování zlepšilo.
Svědek XXX soudu sdělil, že se poznal s poškozenou v době, kdy vodila syna do školky. Možná to byl školní rok 2011/2012. Jednou se ve školce XYZ dožadoval toho, aby jej vzal domů, protože doma obžalovaný bije jeho maminku. Byl hysterický a svědek se mu to snažil vymluvit. Při následném setkání se na událost zeptal poškozené, která se mu svěřila, že ji obžalovaný trestá, když něco provede. Svědek nabídl poškozené služby své advokátky. Její koncipient sepsal pro poškozenou trestní oznámení a svědek naléhal na poškozenou, aby se odstěhovala a nenechávala to zajít dál. Poškozená se bála od obžalovaného odejít, protože jí vyhrožoval tím, že zničí její rodinu (zřejmě se jednalo o nějaký podvod s DPH). Na chování poškozené bylo vždycky poznat, jestli je obžalovaný doma, nebo má zrovna přijet. Jednou si svědek všiml u poškozené modřin na ruce. Jednou přišla zbitá, když měli jít na půlnoční mši. Bylo na ní vidět, že má strach a nechce záležitost řešit. Při posledním případu mu poslala poškozená smsku, jestli by ji neodvezl do nemocnice, protože ji obžalovaný znovu zbil. Nechtěla volat policii, ale protože dlouho nešla, zavolal policii svědek. Poškozená přicházela právě při příjezdu policie. Měla na sobě otisk na obou tvářích a na krku. Když ji prohlížel lékař, všiml si svědek i otisku na břiše. Chování obžalovaného a jeho násilí sledoval svědek zprostředkovaně asi rok a půl. Násilí se podle něj stupňovalo a vždycky bývalo horší kolem Vánoc.
Svědkyně XXX soudu sdělila, že poškozená občas chodila do práce s modřinami na obličeji, krku, rukou a nohách. Na pracovišti se proslýchalo, že ji partner doma bije. V jednom případě ji poškozená přišla vystřídat na směnu, byla celá ubrečená a říkala, že ji partner zbil. Snad měla být i v bezvědomí, než ji našel její syn. Svědkyně posílala poškozenou k lékaři, ale ta to odmítla. Stěžovala si na krční páteř a byla rozrušená. Viditelné zranění na ní žádné nebylo. Modřin na těle poškozené si svědkyně všímala po celou dobu jejího pracovního poměru. Svědkyně se jí nechtěla na nic vyptávat. Když pak poškozené radila, aby od obžalovaného odešla, poškozená sdělila, že by potom přišla o syna. Obžalovaný jí tím měl vyhrožovat. Svědkyně uvedla, že neví o žádném případu, kdy by poškozenou napadl nějaký z pacientů.
Z výpovědi svědka XXX (bratra poškozené) soud zjistil, že problémy byly až poté, co se obžalovaný s poškozenou přestěhoval do XXX. U poškozené se změnil její psychický stav. Byla utrápená, zestárla, objevily se u ní tiky. Jednou si u ní všiml, že má něco s rukou. Poškozená mu řekla, že se zranila. Přitom vypadala, jako by chtěla brečet a objímala jej. Z toho svědek poznal, že s poškozenou není něco v pořádku. Později se svědek od své přítelkyně dozvěděl, že se jí jeho sestra svěřuje ohledně napadání obžalovaným. Poškozená sama se mu svěřila s tím, že si obžalovaný nepřeje, aby jezdila za rodiči do XXX. Později mu řekla, že „už to nedává“ a bylo by lepší, kdyby umřela. Jednou jela jeho přítelkyně s poškozenou po napadení obžalovaným na ošetření do nemocnice. Na mobilním telefonu svědek viděl zranění své sestry. Jednalo se o monokl. Svědek vyzýval sestru, aby se vrátila bydlet k rodičům, ale to odmítala s tím, že by ji obžalovaný zničil. Pak už se tedy do ničeho svědek nemíchal.
Z výpovědi svědkyně XXX (švagrové poškozené) soud zjistil, že již v roce 2010 se obžalovaný velmi snažil o to, aby se poškozená s ním přestěhovala do XXX a chtěl, aby mu v tom svědkyně pomohla. Když se narodil XYZ, tak ji i jejího přítele obžalovaný vyhodil z porodnice, „aby měli klid“. I později mu vadilo, že se s poškozenou navštěvovaly. V roce 2010 se jí poškozená svěřila, že jí dává obžalovaný určité příkazy pro dobu, kdy byl v zahraničí. Obžalovaný musel mít všechno nalajnované a vyžadoval pravidelný řád, hlavně ve vztahu k péči o syna. Na podzim 2010 se oba odstěhovali do XXX, kam svědkyně za poškozenou jela až po několika měsících. Poškozená změnila styl oblékání, malovala se a navštěvovala dietoložku, protože jí obžalovaný vyčítal, že je tlustá. Poškozená byla nervózní a zmiňovala se o incidentu kvůli rýze v podlaze kuchyně. Obžalovaný ji měl uhodit, protože prý za tu rýhu mohla. Také ji při tom tlačil na zárubeň dveří. Poškozená z toho byla v šoku a nechápala, proč to udělal. Obžalovaný jí také organizoval volný čas a říkal, že má chodit cvičit.
Dne 25. 12. 2010 se jí poškozená na návštěvě svěřovala s tím, že se s obžalovaným předchozí den pohádali. Matka poškozené ji však zarazila s tím, aby měli klid alespoň o svátcích. Bližší okolnosti se tak svědkyně nedozvěděla. V roce 2011 jí poškozená svěřila, že dělá vše tak, jak chce obžalovaný, aby měla klid. Obžalovaný jezdil pracovat do zahraničí, a když přijel, tak chtěl stihnout spoustu věcí a také společné výlety. Když nestíhal, byl nervózní.
V létě 2011 obžalovaný poškozené nakázal, aby jela se synem do aquaparku. Svědkyně jela s nimi do XXX, a při cestě zpět si poškozená všimla, že má od obžalovaného zmeškané hovory. Úplně se rozklepala, a když obžalovanému zavolala, řval na ni v telefonu, že je kráva a měla jet do XXX. Na zpáteční cestě byla poškozená rozrušená a měla i problémy s řízením. Doma se potom rozbrečela a svěřila se jim, že už nezvládá slovní a fyzické násilí od obžalovaného. Pomoc však ze strachu před obžalovaným odmítla. V září 2011 měla svědkyně vážně nemocného syna v nemocnici a požádala poškozenou o jednodenní hlídání. To jí ovšem obžalovaný zakázal, stejně jako další kontakty s jejich rodinou.
Obžalovaný se v roce 2012 vyjadřoval tak, že je poškozená blázen a je blbá. Když se jí něco nelíbilo, vyzýval ji k odchodu s tím, že dítě jí nedá. Někdy v březnu 2012 jí poškozená volala, že je zraněná po útoku obžalovaného. Svědkyně jí poradila, aby si zranění vyfotila. Jednalo se o zranění pravého oka a poškrábanou kůži. K lékaři jet poškozená nechtěla. Teprve po ujištění, že pojedou za známým lékařem, odjeli následujícího dne do XXX, kde se nechaly ošetřit MUDr. Maláčem a lékařskou zprávu uschovaly. Zmíněnému zranění předcházelo to, že poškozená nechtěla odnést nějakou krabici, což obžalovaného vytočilo. K dalšímu napadení pak došlo asi do měsíce. Tehdy musela poškozená vyhledat lékaře sama, protože svědkyně s ní jet nemohla. Lékař však měl poškozené říct, že příště by již musel věc nahlásit policii. V květnu 2012 byla svědkyně přítomna tomu, jak obžalovaný sekýroval poškozenou při stolování. Dokonce si všimla toho, že má své určené místo, kde může u stolu sedět. V roce 2013 měla s poškozenou přerušený kontakt, protože se obžalovaný je snažil proti sobě poštvat. V listopadu 2013 jí poškozená požádala, jestli by pro ni nemohla přijet, že má sbalené věci. Přitom brečela. Následně jí volala policie, že obžalovaný poškozenou napadl a aby si přijela převzít jejich syna XYZ. Poškozená se pak přestěhovala k rodičům do XXX.
Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie a z výpovědi znalců MUDr. Milana Karase a PhDr. Heleny Khulové soud zjistil, že poškozená trpí od dětství tikovou poruchou. Jedná se u ní o úzkostnou a depresivní symptomatologii, poruchu přizpůsobení. Příznaky byly vyvolány dlouhodobě frustrujícím a stresujícím soužitím s obžalovaným. U poškozené lze vyloučit přítomnost závažnější duševní poruchy či choroby a nedochází tak u ní k negativnímu ovlivnění schopností správně vnímat a vypovídat.
Znalci neshledali u posuzované známky závislosti či nadužívání alkoholu nebo jiných návykových látek. Poškozená inklinuje k pólu pro verze a jsou zachyceny známky zvýšeného neuroticismu. Má sklon k depresivnímu prožívání a je u ní zvýšená potřeba podpory a porozumění ze strany okolí. Má sklon k závislosti a tendenci k nízké sebedůvěře. Dlouhodobě se cítí jako selhávající a ve vztahu k inkriminované události dominuje neschopnost navodit si pozitivní postoje a dodat si odvahu. Nemá sklon manipulovat s okolím, je výrazně submisivní. Má malou schopnost čelit zátěžový situacím a prosazují se únikové tendence spolu s pocity bezmoci a beznaděje. Poškozená má dostatečné psychické předpoklady k objektivnímu vnímání, zapamatování a vybavování prožitých událostí a lze vyloučit omyl v důsledku nesprávného vnímání nebo paměti. Jednání obžalovaného se postupně stalo pro poškozenou zdrojem omezení, ponížení a duševního i fyzického utrpení. Násilí se projevovalo zejména uplatněním moci a kontroly ze strany obžalovaného.
U poškozené jsou shledány známky dotčenosti nad chováním obžalovaného a rovněž strachu, avšak nebyly zjištěny takové postoje nové kvality, které by signalizovaly tendenci intrikovat nebo uvádět nepravdu v jeho neprospěch. Nebyl shledán motiv msty. Poškozená podala před vyšetřovatelem i před znalci shodnou výpověď, která se odvíjela od skutečných vzpomínek a nese známky prožitého. Výpověď nepostrádá logickou skloubenost. Sdělení jsou umístěna v určitém časovém úseku i prostoru. Výpověď obsahuje informace o vzájemných vztazích mezi obžalovaným a poškozenou. Převažují znaky věrohodnosti sdělení poškozené o prožitých událostech.
U poškozené byly shledány známky nahromaděného úzkostného potenciálu, nebyly však zjištěny hysterické rysy. Rovněž nebyly zjištěny znaky lhavosti ani konfabulace. Poškozená trpí tikovou poruchou, která u ní přetrvá již od dětství. Ve snaze tento problém řešit navštívila psychiatra a neurologa. Léčbu však přerušila v důsledku výhrůžek obžalovaného, že ji připraví o syna a nechá ji zbavit svéprávnosti. Jednání poškozené se jeví součástí tzv. syndromu týrané osoby. Zahrnuje ztrátu pocitu autonomie, ztrátu možnosti rozhodovat o sobě samé, o svém jednání, volit mezi různými způsoby chování a jejich důsledky. U poškozené lze shledávat znaky syndromu týrané ženy, a to i v současnosti. Syndrom týrané osoby byl u poškozené jednoznačně vyvolán soužitím s obžalovaným. Prožité traumatické partnerské soužití se u poškozené nerozvinulo v příznaky posttraumatické stresové poruchy. Dlouhodobý stres je náročný na energii poškozené. Kontakt s obžalovaným při předávání syna vnímá jako ohrožující a vyvolává v ní stres.
Z listinných materiálů soud zjistil následující: Zranění poškozené XY je zdokumentováno na fotografiích na č.l. 18 (napadení dne 20. 2. 2012), č.l. 19 (napadení dne 2. 6. 2012), č.l. 20 a 251-252. Dle čestného prohlášení XXX na č.l. 22 nebyla poškozená XY dne 24. 12. 2012 před odchodem na půlnoční mši ve své kůži a na dotaz sdělila, že ji doma obžalovaný napadl. Objektivně je pak zdokumentováno lékařskými zprávami zranění poškozené, která byla ošetřena dne 21. 3. 2012 pro zhmoždění očnice vpravo a zhmoždění oblasti čelní a spánkové a zhmoždění pravého ramene. Dále byla ošetřena dne 4. 6. 2012 pro zhmoždění pravé strany hrudníku.
Trestní oznámení vypracované advokátní kanceláří JUDr. Rita Kubicová bylo vyhotoveno již dne 3. 5. 2013. Toto oznámení však poškozená nikdy nedatovala a nepodala. První trestní oznámení bylo podáno až po napadení dne 2. 11. 2013 a následném vyhoštění obžalovaného, a to dne 27. 11. 2013 pro pokus ublížení na zdraví. Z lékařské zprávy vyplynulo, že byla obžalovaným zbita do hlavy a břicha. Způsobil jí tak podvrtnutí krční páteře a zhmoždění břišní stěny. Poškozené byl přiložen Schanzův límec a podána analgetika. Obžalovaný XX byl dne 2. 11. 2013 vykázán ze společného obydlí na dobu 10 dnů, a to právě pro napadení poškozené XY..
Soud hodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Doznání obžalovaného je v souladu s podrobnou a časově i prostorově uspořádanou výpovědí poškozené. Nepřímo pak jednání obžalovaného dokladují výpovědi ostatních svědků i lékařské zprávy a fotografie zranění. Ze závěrů znaleckého posudku je zjevné, že se u poškozené v důsledku jednání obžalovaného vyvinul syndrom týrané osoby a pocity úzkosti zažívá poškozená při kontaktu s obžalovaným dodnes.
Za tohoto stavu vzal soud za prokázáno, že obžalovaný XX týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a páchal takový čin po delší dobu, a tímto svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku.
V jednání obžalovaného soud spatřuje úmysl přímý ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, když obžalovaný věděl, že svým jednáním způsobuje své družce příkoří a své útoky vůči ní stupňoval po dobu více než tří let.
Skutkový děj v bodě 2) soud zjistil z výpovědi svědků XXX, XXX, XXX, XXX, XXX a XXX, z listinných materiálů a částečně i z výpovědi obžalovaného.
Obžalovaný XX uvedl, že toto obvinění považuje za čistý výmysl. Uvedl, že v roce 2014 s poškozenou normálně komunikoval cestou sms zpráv i e-mailů. Dne 10. 8. 2014 jej poškozená požádala smskou o zakoupení pracího prášku v Německu. Současně se domluvili na předání syna XYZ dne 15. 8. 2014. Obžalovaný se vrátil z Německa dne 15. 8. 2015 kolem 2. hodiny ráno. V 6.45 odjel pro syna do XXX a při dotazu poškozené na prací prášek jí řekl, že tento má v druhém vozidle. Pak obžalovaný odvezl syna do XXX na příměstský tábor a paj domů spát. Okolo 11.00 hodin mu telefonovala poškozená a chtěla se zastavit pro prací prášek. Při scházení schodů mu zapraskalo v koleně, a proto otevíral poškozené vchodové dveře v podřepu a vyzval poškozenou, aby přišla. Poškozená tedy otevřela branku a vstoupila na jejich pozemek. Pak bez problému přišla až do domu, do chodby. V chodbě se bavili o odpoledním programu XYZ a obžalovaný se pokoušel narovnat. Pak si obžalovaný sedl na schody a snažil se protahovat nohu. Prášek i s aviváží byl nachystaný na botníku, vzadu chodby, u schodů. Poškozená s ním hovořila a začala z chodby odcházet. Obžalovaný si všiml, že tam zapomněla prášek, a proto šel za ní k autu. Poškozená za sebou ani nedovřela branku. Poděkovala mu za prášek a odjela. Obžalovaný v následujících dnech odjel se synem na Slovensko a poškozená s ním normálně komunikovala přes smsky. Rodiče obžalovaného byli dne 15. 8. 2014 v zaměstnání. Poškozená měla oblečené rifle s páskem a asi červené tričko s krátkým rukávem. Obžalovaný celou situaci nakreslil i v náčrtku (č.l. 194).
Svědkyně XY soudu sdělila, že se s obžalovaným telefonicky domluvila na předání pracího prášku. Když přijela k jejich domu, obžalovaný dřepěl u dveří a říkal, že se nemůže postavit. Svědkyně věděla, že má nějaké problémy s kolenem, a tak šla až ke dveřím. Obžalovaný ji chytil za ruku, vtáhl do domu a zabouchl za ní dveře. Pak jí řekl, že jej strašně vzrušuje a chtěl po ní sex. Poškozená sex s ním odmítla. Obžalovaný jí začal sundávat ramínko u podprsenky a podprsenku. Byl přitom již ve stoje (postavil se ihned po zavření dveří). Svědkyně si vždy snažila ramínko vrátit zpět. Jednou rukou se přitom držela kliky dveří. V otevření dveří jí obžalovaný bránil nohou, kterou dveře držel. Svědkyně mu řekla, že chce odejít, ale obžalovaný se ji pokoušel líbat a rozepínal jí pásek u kalhot. Pak se jí dostal jak do podprsenky, tak i do kalhotek. Svědkyně se proto pustila kliky. Přitom pořád důrazně protestovala proti jeho jednání. Obžalovaný to vůbec nebral v potaz. Sundal si trenky a byl vzrušený. Svědkyně na něj zařvala „nech toho!“, ale on se na ni podíval tak, že z něj dostala strach. Chytil ji za ruku, dotáhl ji ke schodům, kde si sedl do pololehu, přitáhl ji k sobě a požadoval po ní, aby jej uspokojila alespoň rukou. Svědkyně mu ze strachu vyhověla až do jeho vyvrcholení. Vzpomněla si na minulost s obžalovaným a raději mu vyhověla. Cítila se potom jako nějaká špína, jak použitý hadr. Hned vyšla z domu a tam uviděla paní XXX, na kterou zařvala „dobrý den!“, aby si jí všimla. Chvíli za ní šel obžalovaný s práškem a aviváží. Svědkyně odjela domů a ještě téhož dne se svěřila švagrové XXX a paní XXX.
Svědkyně neměla na sobě žádné zranění, pouze otisk ruky obžalovaného, když ji táhl k sobě. Znásilnění ihned na policii nenahlásila, protože si myslela, že je to zbytečné, když sama nechtíc zničila důkazy (osprchovala se). Navíc celou záležitost vůbec nechtěla řešit, měla toho již dost. Záležitost ohlásila až s tříměsíčním zpožděním, neboť ze strany obžalovaného došlo k dalšímu útoku (vydírání) a svědkyně již jeho chování tzv. nedávala.
Svědkyně XXX soudu sdělila, že tehdy na dceři po příjezdu domů poznala, že by jí chtěla něco říct. Teprve večer se jí svěřila, že byla znásilněna, když se stavila u obžalovaného pro prací prášek. Obžalovaný ji měl nalákat do domu snad z důvodu bolavých zad. Když jí to dcera říkala, byla celá rozklepaná, vyděšená a brečela. Svědkyně se jí proto na detaily nevyptávala.
Svědek XXX soudu sdělil, že tuto záležitost řešila poškozená s jeho ženou. Bylo to dávno po tom, co již s obžalovaným nebydlela. Svědek slyšel, že měla poškozená uspokojit obžalovaného rukou, a to až do vyvrcholení. Obžalovaný měl poškozenou do domu dostat nějakou léčkou. Bližší podrobnosti však nevěděl. Když se jim poškozená svěřovala, tak u toho plakala. Nesvěřovala se jim ten stejný den, co byla znásilněna. Uváděla, že to již předtím řešila se švagrovou.
Svědkyně XXX (teta obžalovaného) soudu sdělila, že se s obžalovaným nestýkala v době, kdy žil s poškozenou. S rodinou obžalovaného neudržuje styky již asi 10 let. Svědkyně občas pobývala v domku, který je po jejím otci a sousedí s domem XXX. Svědkyně nikdy z jejich zahrady neslyšela hádky či něco podobného. V jednom případě se stalo, že si všimla u domu XXX zaparkovaného auta paní poškozené. Po asi 10 až 15 minutách viděla paní poškozenou vyběhnout z domu. Po nějaké době z domu vyšel i obžalovaný a nesl nějaký prášek směrem k autu poškozené. Svědkyně nezaslechla žádný rozhovor mezi nimi, pouze ji poškozená velmi hlasitě pozdravila, aby si jí svědkyně všimla. Obžalovaný za ní šel normálně, nekulhal.
Z výpovědi svědka XXX soud zjistil, že se o znásilnění své sestry dozvěděl od své přítelkyně. Obžalovaný měl po jeho sestře požadovat sex.
Z výpovědi svědkyně XXX soud zjistil, že jí v srpnu 2014 telefonovala poškozená a svěřila se jí se znásilněním. Měla tehdy přijít k obžalovanému, který byl ve dveřích v podřepu a žádal ji, aby za ním šla. Poškozená si myslela, že mu něco je, avšak po příchodu do domu za ní obžalovaný zavřel dveře, začal ji osahávat a nabízel jí sex. Sahal jí pod tričko, do kalhot, rozepínal pásek. Poškozená se slovně bránila a ve stresu vyhověla obžalovanému, který ji nechtěl pustit. Obžalovaný ji chytil za ruku, přivedl ji ke schodům a tam „mu to udělala“ rukou. Pak poškozená vyběhla z domu, kde viděla paní XXX, kterou hlasitě pozdravila, aby si jí všimla. Obžalovaný jí pak k autu přinesl prášek. Poškozená měla od té doby strach a k obžalovanému již sama nejezdila. O události se kromě svědkyně svěřila ještě XXX. Podle svědkyně poškozená obžalovanému vyhověla ze strachu, a aby ji z domu pustil ven.
Z listinných materiálů soud zjistil následující: Z náčrtku chodby (pořízeného obžalovaným) soud zjistil, že obžalovaný i poškozená se měli v době činu nacházet v postavení, které souhlasí s výpovědí poškozené – obžalovaný na schodech a poškozená před ním. V zádech přitom měla botník, na němž měl stát prací prášek a aviváž. Z dokladu o čerpání nafty bylo zjištěno, že obžalovaný dne 14. 8. 2014 ve 22.38 hodin platil motorovou naftu u čerpací stanice Benzina v XXX.
Soud hodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Obžalovaný sice zcela popřel, že by se žalovaného jednání dopustil, je však usvědčován zejména výpovědí svědkyně XY. Tato velmi podrobně opakovaně shodně popsala událost ze dne 15. 8. 2014. Její výpověď je logická a podpořena řadou nepřímých důkazů, zejména výpověďmi svědků, kterým se krátce po události svěřila. Svědkyně také velmi věrohodně soudu vysvětlila, proč událost ihned nenahlásila na policii. Kromě obvyklého a očekávatelného studu, se kterým se v těchto případech orgány činné v trestním řízení setkávají, zde také hrál roli dlouhotrvající stres jak ze soužití s obžalovaným, tak v té době již i z probíhajícího trestního řízení (bod 1). Poškozená popsala své pocity hlubokého ponížení a frustrace z dané události, avšak s ohledem na probíhající trestní a také opatrovnické řízení, nechtěla zakládat další soudní proces. Ve víře, že se snad jednání obžalovaného po vyřešení již v té době probíhajících řízení změní k lepšímu a situace se zklidní, rozhodla se událost ze dne 15. 8. 2014 nenahlásit. Navíc, jak sama uvedla, jediný důkaz (sperma obžalovaného) sama v šoku po činu ze sebe smyla. Pro sebe tak vyvodila pouze jediný závěr – v budoucnu již nikdy nebyla s obžalovaným o samotě. Celou věc však nahlásila s určitým zpožděním, když se jednání obžalovaného neměnilo, naopak na ni začal naléhat, aby trestní oznámení stáhla. Současně se stupňovaly i problémy při předávání syna.
V rámci probíhajícího trestního řízení navíc obžalovaný vypovídal tak, že tím stavěl poškozenou do velmi špatné pozice, zejména ve vztahu k probíhajícímu opatrovnickému řízení. Pak je zcela pochopitelné, že se poškozená policejnímu orgánu zmínila rovněž o tom, jak se k ní obžalovaný choval v srpnu 2015. Sama to hodnotila slovy, že „už to nedávala“. Soud rovněž hodnotil výpověď obžalovaného, který sice jednání popřel, avšak ještě s odstupem více než devíti měsíců (20. 5. 2015) si podrobně pamatoval na předmětný den, kdy se údajně vůbec nic nestalo. Popsal i časově chronologicky, co již od noci dělal, co měla poškozená na sobě (mimochodem správně) a o čem se spolu údajně bavili. Je s podivem, že si tak bezvýznamnou událost zapamatoval s takovou jistotou. Jeho výpověď se navíc jeví jako nevěrohodná i ve vztahu k účelu návštěvy. Pokud se oba shodli na tom, že poškozená přijela vyzvednout prací prášek, pak by za situace, že s obžalovaným zapředla krátký rozhovor, po kterém odešla, určitě tento prášek nenechala na chodbě. Poškozená naopak z domu vyběhla bez něj, což potvrdila i svědkyně XXX. Prášek s aviváží jí po krátké chvíli zanesl až obžalovaný, který mimochodem neměl žádné potíže s chůzí.
Svědkyně XXX tak nepřímo potvrdila výpověď poškozené. Pokud jde o námitky obhájce obžalovaného, že si celou záležitost zřejmě poškozená účelově dodatečně vymyslela, pak kromě výše uvedeného je třeba uvést, že k tomu poškozená neměla žádný důvod. Z výpovědi svědkyně XXX totiž vyplývá i časové zařazení skutku. Pokud by si poškozená záležitost vymyslela, mohla policii sdělit, že se událost stala v době krátce předcházející jejímu oznámení. I v tomto ohledu tak shledává soud výpověď poškozené jako věrohodnou a uvěřil ji. Přihlédnuto rovněž bylo k závěrům výše citovaného znaleckého posudku, když poškozená nemá žádný zájem na tom, aby obžalovanému uškodila. Její výpověď nese znaky skutečně prožité události.
Jednání obžalovaného bylo posouzeno jako úmyslné ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, když obžalovaný od počátku jednal v úmyslu dosažení sexuálního uspokojení, které mu měla zajistit poškozená. Proti poškozené obžalovaný současně použil násilí, když ji zabránil v odchodu z domu a silou ji donutil k tomu, že mu vyhověla alespoň jiným pohlavním stykem srovnatelným se souloží. Dle ustálené judikatury se jedná o takovou situaci, kdy pohlavní úd muže neproniká do pohlavního orgánu ženy, avšak tato situace je simulována jiným mechanismem – v tomto případě rukou poškozené. S ohledem na prokazatelné vzrušení obžalovaného a jeho dosažení uspokojení dospěl soud k závěru, že žalovaná trestná činnost je třeba v rozporu s podanou obžalobou posoudit jako dokonaný trestný čin, nikoli jako pouhý pokus.
Po vyhodnocení výše uvedených důkazů tak soud dospěl k závěru, že obžalovaný XX v bodě 2) jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a spáchal takový čin jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží. Zcela tak naplnil zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku.
Skutkový děj v bodě 3) obžalovaný opět popřel. Uvedl, že skutečně dne 26. 4. 2015 došlo k předání syna XYZ před jejich domem v XXX. Poškozená si sama nakládala synovy věci do vozidla a obžalovaného na jeho odchodu oslovila a chtěla s ním mluvit ohledně syna. Poškozená mu sdělila, že ji celá záležitost unavuje a vyčerpává a chtěla by se nějak dohodnout. Uvedla, že se nechce soudit a od svého advokáta ví, že by mohla celou věc zastavit. Dokonce navrhla, že by se v budoucnu mohli stýkat a třeba spolu chodit na večeře. Obžalovaný toto odmítl a pak se společně bavili o budoucí škole jejich syna. Obžalovaný nakonec odešel a odkázal ji příště na jednání s jeho obhájcem. Obžalovaný si všiml, že ve vozidle seděl otec poškozené, ale po celou dobu nevystoupil z auta a měl zavřené dveře.
Poškozená XY soudu k tomuto bodu uvedla, že se při předávání syna v XXX obžalované zeptala, jak se dohodnou na budoucí škole syna, zda bude chodit do XXX či XXX. Obžalovaný s ní nechtěl nic řešit a odkázal ji na AMT centrum. Současně jí řekl, že jestli s ním chce uzavřít prostřednictvím AMT centra nějakou dohodu, musí nejprve všechno proti němu stáhnout. Argumentoval tím, že jej již právníci stáli 100.000 Kč a hrozí mu 8 let vězení. Jestli si je vědoma toho, že když půjde do vězení, tak XYZ přijde o otce a ona nebude dostávat výživné. Dále jí řekl, že má plno fotek, sms zpráv a videí z doby, kdy společně bydleli v XXX. Poškozená to pochopila v kontextu předchozích vyjádření obžalovaného tak, že má nějaký kompromitující materiál na jejího otce a pokud ona nestáhne trestní oznámení na něj, pak obžalovaný podá trestní oznámení na otce poškozené. Toto jí výslovně i řekl. Poškozená to chápala jako výhrůžku, a proto se obrátila na policii. Obžalovaný pak svoji výhrůžku neuskutečnil. Zmíněný rozhovor mezi nimi proběhl v normální hlasitosti. Přímo u nich nebyla žádná další osoba. Matka obžalovaného byla ve vzdálenosti 5 až 7 metrů a její otec seděl v autě.
Z protokolu o ohledání místa činu na č.l. 442 – 444 a z fotodokumentace soud zjistil, že k jednání mělo dojít na veřejném prostranství poblíž domu č.p. XXX a jeho oplocení, a to v místě křížení veřejné komunikace se silnicí XXX. třídy č. XXX. Z protokolu a zejména z fotodokumentace na č.l. 437 vyplývá, že z tohoto místa je větší vzdálenost k domu, než 7 metrů, jak uváděla poškozená (u domu měla stát matka obžalovaného).
Soud i v tomto bodě hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Obžalovaný sice žalované jednání popřel, je však opět usvědčován výpovědí poškozené. Ohledně její věrohodnosti se soud rozepisoval již výše. Lze snad ještě připomenout, že znalci neshledali u poškozené žádný motiv msty a i následné kroky poškozené tuto skutečnost potvrzují. Poškozená by totiž s ohledem na okolnosti případu byl zřejmě velmi úspěšná, pokud by soud požádala o přiznání nemajetkové újmy. Tuto možnost však poškozená odmítla. Lze proto uvěřit, že podávaná trestní oznámení měla pouze jediný cíl, a to usměrnění chování obžalovaného vůči její osobě. Soud proto i v tomto bodě poškozené její výpověď uvěřil. Výroky obžalovaného jsou uvěřitelné a mají svůj reálný podklad, a to i s ohledem na skutečnost, že těsně před tímto jednáním se obžalovaný účastnil výpovědi na policii (dne 21. 4. 2015), a tedy i jednání se svým tehdejším obhájcem. Je proto pravděpodobné, že se snažil svého obvinění zbavit i tímto způsobem.
Jednání obžalovaného bylo i v tomto bodě posouzeno jako úmyslné, vedené snahou zastavit jeho trestní stíhání. Poškozená přitom byla v postavení svědka v dané trestní kauze a jednání obžalovaného bylo cíleno na změnu její výpovědi. Pokud by obžalovaný svoji výhrůžku uskutečnil, pak by vznikla těžká újma v podobě trestního stíhání otci poškozené, což by poškozená důvodně cítila jako újmu vlastní.
Za tohoto stavu vzal soud za prokázáno, že obžalovaný XX v bodě 3) jiného pohrůžkou jiné těžké újmy nutil, aby něco konal, a spáchal takový čin na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinnosti. Obžalovaný tak naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) trestního zákoníku.
Soud také hodnotil osobu obžalovaného XX, který se živí jako osoba samostatně výdělečně činná v oboru lesnictví. Dle zprávy z obce obžalovaný pobývá často v zahraničí, do dění v obci se nezapojuje, stará se o svůj majetek a spoluobčanům dává najevo svoji nadřazenost. V opise rejstříku trestů prozatím žádný záznam nemá.
Při úvahách o uložení trestu, zejména pokud jde o jeho druh a výměru, obžalovanému polehčovala jeho dosavadní bezúhonnost a částečné doznání v jeho závěrečné řeči. Obžalovanému naopak přitěžovalo, že se dopustil více zločinů.
Soud ukládal obžalovanému úhrnný trest dle nejpřísnějšího ustanovení, tedy dle § 185 odst. 2 trestního zákoníku, kde je trestní sazba v rozmezí od dvou do deseti let odnětí svobody.
Po zvážení všech výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že účelu trestu lze v případě obžalovaného XX ještě dosáhnout uložením tzv. výchovného trestu, tedy nespojeného s jeho přímým výkonem. Soud přihlédl zejména k současné situaci, kdy obžalovaný ustal ve svém protiprávním jednání proti poškozené a v důsledku návštěv psychologa zřejmě získal na celou trestnou činnost jiný, objektivnější pohled. Soud rovněž přihlédl k tomu, že se obžalovaný dle dohody stará i o nezletilého syna (každý čtvrtý týden) a řádně platí stanovené výživné. V případě jeho umístění do vězeňského zařízení by tak s největší pravděpodobností nemohl dostát svým vyživovacím závazkům. Obžalovanému tak byl uložen trest v dolní čtvrtině trestní sazby, v trvání tří roků. Uložený trest byl podmíněně odložen na delší zkušební dobu v trvání 4 roků a současně byl nad chováním obžalovaného stanoven dohled probačního úředníka. Povinností obžalovaného bude v průběhu zkušební doby prokázat řádným životem, že šlo pouze o ojedinělé vybočení. V opačném případě soud rozhodne, a to eventuálně již v průběhu zkušební doby, že se podmíněně odložený trest vykoná.
Poučení : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále, a to buď ústně do protokolu, nebo písemně ve dvojím vyhotovení.
Podané odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku či řízení předcházejícímu.
Bruntál 30. listopadu 2015
Mgr. Jana Janečková, v.r.
předsedkyně senátu
za správnost vyhotovení:
Slávka Kašparová
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení, konaném dne 16. prosince 2022 v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Boučka a přísedících Květy Knoflíčkové a Vojtěcha Soukupa,
takto:
Obžalovaný
XXXXX
nar. XXX, XXXX, trvale bytem XXXX, toho času XXX
je vinen
že,
v přesně nezjištěných dnech v době od 05.08.2015 do června 2017 v úmyslu se sexuálně uspokojit na vlastní nezletilé sestře XXXXX, nar. XXXX, jejíž věk i vzájemný sourozenecký vztah znal,
1.v bytě na adrese XX, XXX, když nezl. XXX přišla ze školy, jí stáhl kalhoty, osahával ji na prsou a na zadku, zasunul jí penis do vagíny a vykonal s ní soulož,
2. v bytě na adrese XXXX, využil chvíle, kdy byli doma sami, jí zasunul pohlavní úd do konečníku, pohyboval s ním uvnitř a svého jednání zanechal, až když někdo zazvonil,
3. ve sklepě přesně nezjištěného bytu v XXXX jí sundal kalhoty a zastrčil jí penis do konečníku a po vyndání penisu z konečníku jí ho zastrčil do pusy,
tedy
- vykonal soulož s dítětem mladším patnácti let a jiným způsobem je pohlavně zneužil,
- vykonal soulož se sourozencem
čímž spáchal
- provinění pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku,
- provinění soulože mezi příbuznými podle § 188 trestního zákoníku, a
odsuzuje se
podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku a § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání osmnácti (18) měsíců, jehož výkon se podle § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., za použití § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání dvou (2) roků.
Podle § 229 odst. 1 trestního řádu je obžalovaný povinen zaplatit poškozené XXXX, nar. XXXX, bytem XXXX na náhradu nemajetkové újmy částku 50.000,- Kč.
Podle § 229 odst. 2 trestního řádu se poškozená XXXX, nar. XXX, bytem XXXX odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění
Poučení
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v XXX. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v XXX.
Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to i v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházející rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům je omezena, může za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce. Ve prospěch mladistvého obžalovaného může i proti jeho vůli podat odvolání i orgán pověřený péčí o mládež, kterému lhůta k podání opravného prostředku běží samostatně.
Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.
Poškozený má možnost požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění obžalovaného z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
XXX dne 16. prosince 2022
Mgr. Tomáš Bouček, v.r.
předseda senátu Krajského soudu v XX
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Večeři a přísedících Milušky Jandové a Jiřího Sobotky v hlavním líčení konaném dne 7. prosince 2021
takto:
Obžalovaný
XX, narozený XX v XX, XX v XX s.r.o., XX trvale bytem XX , okr. XX,
je vinen, že
v přesně nezjištěné době od 18. 7. 2015 do 25. 7. 2015 během letního tábora pro rodiny s dětmi pořádaného na území obce XX, okr. XX, v chatě č. X pohlavně zneužil nezletilou XX, nar. XX, o které věděl, že je mladší 15 let, a to tak, že poté, co spolu venku trávili čas, jí nabídl, aby spolu zašli do jeho chatky zahrát si nějakou hru, s čímž poškozená souhlasila, poté se jí uvnitř chaty zeptal, zda chce jít nahoru na patrovou postel, s čímž opět souhlasila a poté, co si lehla nahoru na postel v poloze na břicho, jí zapůjčil svůj mobilní telefon, na kterém pozorovala různé barevné aplikace, následně si obviněný přisedl z boku k poškozené, zeptal se jí, zda má ráda škrábání na zádech, na což odpověděla kladně, a tak ji rukou začal hladit po zádech a to nejdříve přes oblečení a poté i pod oblečením, poté jí strčil svou ruku i pod oblečení na spodní části těla a osahával ji na zadku a přirození,
tedy
jiným způsobem pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let.
Tím spáchal
zločin pohlavní zneužití dle § 187 odst. 1 tr. zákoníku
a odsuzuje se
podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců.
Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 48 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se obžalovanému ukládá přiměřená povinnost podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství.
Podle § 229 odst. 1 tr.ř. se poškozená nezletilá XX, nar. XX, XX , zastoupená rodiči otcem XX, nar. XX , a matkou XX,XX oba bytem XX, XX, odkazuje se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
Poškozená nezletilá XX se prostřednictvím svého zmocněnce včas a řádně připojila k trestnímu řízení s náhradou nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč, neboť jednáním obžalovaného došlo ke značné újmě na její osobní integritě, když v době páchání činu byla dítětem a nebyla schopna rozpoznat manipulaci ze strany obžalovaného, kterému důvěřovala.
S ohledem na daný zásah do života poškozené přichází zadostiučinění výhradně v penězích, které poškozené alespoň částečně nahradí prožité utrpení a je v souladu s dobrými mravy, přičemž výše požadované úhrady nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč je zcela přiměřená povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který bude mít i do budoucna zásadní dopady na život poškozené.
Připojení poškozené s návrhem na úhradu nemajetkové újmy bylo soudu doručeno 15. 11. 2021 a na 16. 11. 2021 bylo ve věci nařízeno hlavní líčení, které posléze bylo odročeno na 7. 12. 2021, takže soud fakticky neměl odpovídající časový prostor, aby na uplatněný návrh na náhradu nemajetkové újmy kvalifikovaným způsobem reagoval, zvláště, jak je známo, v případě uplatnění takové náhrady v občanskoprávním řízení se koná rozsáhlé a časově náročné dokazování. Ke spáchání trestné činnosti obžalovaným došlo jednorázovým a relativně krátkým jednáním před více než 6 lety ze strany osoby, kterou poškozená znala a měla k ní důvěru, s čímž korespondují závěry znaleckého posudku z oboru lékařství a kultura, odvětví psychologie se specializací psychologie dětí, znalkyně PhDr XY, podle kterých se pocity ze zážitku z roku 2015 u poškozené znovu objevily v souvislosti s trestním řízením, které si poškozená bude pamatovat, ale nebyly aktuálně zjištěny trvalé následky na psychice nebo zdraví poškozené, zvláště když poškozená žije v harmonické rodině, která jí jistě s možnými problémy pomůže, ale proběhlá událost z roku 2015 se nesmí stát středobodem řešení problémů v rodině a uváděné zdravotní problémy poškozené je problematické vnímat jen jako důsledky situace z roku 2015.
Za této situace soud nutně došel k. závěru, že na jedné straně má podmínky pro rozhodnutí o důvodnosti požadavku na náhradu nemajetkové újmy, ale na druhé straně nemá podmínky pro kvalifikované stanovení výše této náhrady, což by si vzhledem k uvedeným skutečnostem vyžadovalo další dokazování, které by bylo nutně věcně i časově nad rámec dokazování v trestním řízení, zvláště když došlo k prohlášení viny ze strany obžalovaného, a proto soud poškozenou podle § 229 odst. 1 tr.ř. odkázal s jejím nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle § 129 odst. 2 tr.ř. tento rozsudek ve zbývající části neobsahuje odůvodnění, neboť po vyhlášení rozsudku se státní zástupce, obhájce i obžalovaný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a zároveň obžalovaný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Brně. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.
Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené samosoudcem) odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.
Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.
Žďár nad Sázavou 7. prosince 2021
JUDr. Jiří Večeřa v. r.
předseda senátu
