Podpořte práci Bez trestu. Darujte blízkým pod stromeček něco, co má smysl 🎄
Nejnovější aktualita: Lucie Hrdá odešla z Bez trestu
Nejnovější aktualita: Lucie Hrdá odešla z Bez trestu
1T 7/2015 - 408
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl a vyhlásil v hlavním líčení konaném dne 8. září 2015 v Brně,
v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Miloše Žďárského a přísedících Jindřišky Pableové a Jana
Kirchnera,
t a k t o :
Obžalovaný
XXXXXXXXXX,
nar. xxxxx, trvale bytem xxxxx
u z n á v á s e v i n n ý m , ž e
za účelem svého sexuálního uspokojení a s vědomím, že xxxxxxxxxxxx, nar. xxxxx (dále jen „poškozená“) dosud nedosáhla věku 15 let
1) v době po 19:00 hodině blíže nezjištěného dne v únoru 2014, na blíže neustanoveném místě v Blansku v části Zborovce, v osobním automobilu, který používal k rozvozu zboží, poškozenou líbal, osahával přes oblečení na prsou a na přirození, stáhl si kalhoty a spodní prádlo a stejně učinil i poškozené a poté, co ji požádal, aby na něj nasedla a ona tak učinila, vnikl jedenkrát svým penisem do jejího přirození, avšak poté, kdy poškozená přes jeho přemlouvání v souloži pokračovat odmítla, svého počínání zanechal,
2) v odpoledních hodinách blíže nezjištěného dne v dubnu 2014, za vchodovými dveřmi bytového domu v Blansku, na ulici xxxxx, poškozenou chytil kolem pasu, políbil ji a osahával ji přes oblečení na prsou, na zadku a na přirození a svého počínání zanechal až poté, co se mu poškozená vytrhla, 3) v odpoledních hodinách blíže nezjištěného dne v květnu 2014, před vstupní branou do areálu prodejny kameniva za Blanskem, směrem na obec Olešná, v osobním automobilu, který používal k rozvozu zboží, poškozenou líbal, osahával přes oblečení na prsou a poté si počal rozepínat kalhoty a požádal poškozenou zda „mu ho nechce vykouřit“, což poškozená odmítla a svého počínání zanechal až poté, co se snažila poškozená z auta vystoupit,
t e d y
- vykonal soulož s dítětem mladším 15 let a jiným způsobem je pohlavně zneužil
4) v době po 16:00 hodině dne 9. 6. 2014 v katastru obce Blansko, v lesním porostu nad parkovištěm u přehrady Pálava, poškozenou líbal, osahával ji na prsou přes plavky i pod nimi, položil ji do trávy, svlékl jí spodní díl plavek a sobě kalhoty a spodní prádlo, a poté přes odpor poškozené vnikl přibližně 5x svým penisem do jejího přirození a svého počínání zanechal až poté, co se mu poškozená vysmekla
t e d y
- jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, spáchal takový čin souloží a na dítěti mladším 15 let,
č í m ž s p á c h a l
- zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku (body 1-3)
- zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního
zákoníku (bod 4)
a o d s u z u j e s e
podle § 185 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku a § 58 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.
Podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) roků.
Podle § 82 odst. 2 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá, aby podle svých sil odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil.
Podle § 84 trestního zákoníku se nad obžalovaným současně vyslovuje dohled probačního úředníka.
Podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obžalovaný povinen nahradit poškozené Xxxxxx Xxxxxx, nar. xxxxx, bytem xxxxx, na nemajetkové újmě částku 20.000 (dvacet tisíc) Kč.
Odůvodnění:
Dokazováním provedeným v hlavním líčení byl zjištěn následující skutkový děj.
Obžalovaný xxxxxxxxxx se v období od února do května 2014 v čase a místě blíže označeném ve výroku tohoto rozhodnutí pod body 1 až 3 setkal s poškozenou xxxxxxxxxxx a motivován touhou po svém sexuálním uspokojení ji líbal a osahával přes oblečení na prsou, na přirození a na zadku, přičemž svého počínání zanechal, až když se mu poškozená vytrhla. V jednom z případů si nadto také stáhl kalhoty a spodní prádlo, stejně tak i poškozené, a poté, co na něj nasedla, jak ji požádal, vnikl do jejího přirození jedenkrát svým penisem a jednání zanechal, až když poškozená odmítla pokračovat. V dalším z případů vedle líbání a osahávání přes oblečení poté, co si začal rozepínat kalhoty, požádal poškozenou „zda mu ho nechce vykouřit“, a přestože toto odmítla, přestal ji líbat a osahávat, až když se snažila vystoupit z auta, kde k jednání došlo. Dne 9. 6. 2014 v místě blíže uvedeném ve výroku tohoto rozhodnutí pod bodem 4 obžalovaný poškozenou líbal, osahával ji na prsou přes plavky i pod nimi. Poté, co ji položil do trávy, svlékl jí spodní díl plavek, sobě kalhoty a spodní prádlo, vnikl přibližně pětkrát svým penisem do jejího přirození, přestože s tím poškozená nesouhlasila a svého počínání zanechal až poté, co se mu vysmekla. Ke všem případům uvedeným pod body 1 až 4 přitom došlo s vědomím obžalovaného, že poškozená Xxxxxx Xxxxxx dosud nedosáhla věku 15 let.
Výše uvedené skutečnosti soud zjistil z výpovědi obžalovaného, výslechem svědků xxxxxxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxxxx,xxxxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxxx, xxxxxxxxxx, a dále čtením svědeckých výpovědí xxxxxxxxxx, xxxxxxxxx, xxxxxxxxxx, xxxxxxxxx a výslechem znalce v oboru školství a kultura, odvětví psychologie nezletilých, mladistvých a dospělých, a došlo i k předložení obsahu spisového materiálu stranám k nahlédnutí.
Obžalovanýxxxxxxxx v přípravném řízení a v řízení před soudem (č. l. 53-58, 60-68; 350-357) uvedl, že asi v září 2013 vezl poškozenou poprvé autem domů. Pokud jde o věk poškozené, věděl, že má 14 let ve všech případech, které se mezi nimi odehrály. Nevzpomíná si už, kdy se to dozvěděl, asi to bylo v roce 2014, pokaždé tvrdila něco jiného, nejdříve, že je jí 15. O sexuálních zkušenostech poškozené mu není nic známo, pouze xxxx xxxx se mu zmínil, že měl prsty v jejím přirození. Ví také, že se kolikrát xxxxxxxxx na veřejnosti dobývala do kalhot, sahala mu na penis, nebo provokovala například tím, že obžalovanému gesty naznačovala, že „mu ho vykouří“. Pro něj to bylo něco jiného než jeho vztah s přítelkyní, takže se její náklonnosti nebránil. Poškozená se mu líbila, měl ji rád, ví, že ona jeho také, z jeho strany však šlo spíše o zamilovanost.
K jednání popsanému v bodu 1 výroku, kdy měl s poškozenou souložit v autě, obžalovaný uvedl jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem, že ji v zimě vezl domů autem, kde se líbali, hladil ji přes oblečení kolem pasu a na zádech. Odmítl, že by na sebe poškozenou posadil a měl ho do ní zasunout, nesouhlasí s tím, že by měl poškozené svléknout legíny a kalhotky, přimět ji, aby na něj nasedla za účelem soulože. Penis si neobnažil.
K bodu 2 uvedl obžalovaný, že když xxxxxxxxxxx po rozchodu s poškozenou chtěl, aby mu obžalovaný od ní vyzvedl věci, jel asi před rokem, tzn. v březnu 2014, před bytový dům, kde bydlela. Otevřela mu vchodové dveře, ale nevyšla ven, tak šel dovnitř on, kde si na chodbě povídali. xxxxxx chytil kolem pasu a políbili se, asi ji přes oblečení hladil na zadní části těla, na břichu, pak vzal věci a jel pryč, k ničemu ji nenutil. Nedávala najevo, že o to nestojí, jen potom řekla, že půjde nahoru, zdála se mu protivná, unavená, tak jí dal pusu a šel pryč. Neosahával ani nelíbal ji proti její vůli, nesnažil se ji tam násilím držet. V řízení před soudem k bodu 2 vypovídal obdobně, pouze na rozdíl od přípravného řízení, kdy uvedl, že poškozenou nehladil na holém těle, připustil, že na holém těle ji hladil možná vzadu na zádech pod tričkem.
K bodu 3 uvedl obžalovaný v přípravném řízení, že někdy na jaře v roce 2014 vyzvedl autem poškozenou v Blansku, když byla na oslavě. Aniž by se předem domlouvali, co budou dělat, jel směrem na Hořice, kde zastavil náhodně u vjezdu do pískovny. Tam se v autě líbali, objímali a mazlili, bylo to vzájemné. Hladil ji přes oblečení po břiše, na zádech, na nohách. Měla na sobě asi legíny a šaty, nikdo z nich se nesvlékal, obžalovaný si penis neobnažoval. Je možné, že po poškozené požadoval orální pohlavní styk, zeptal se jí, jestli nechce jít dolů. Byl vzrušený, proto po ní tuto formu styku požadoval. Nechtěla, ale nenutil ji, hlavu jí do míst svého přirození nenaváděl. Pak ji odvezl zpět na oslavu, možná říkala, že už musí jet. Také v této době měl přítelkyni, přesto byl rád, že o něj poškozená měla zájem. V řízení před soudem obžalovaný oproti své výpovědi z přípravného řízení uvedl rozdílně, že si nepamatuje, že by požádal poškozenou, aby „mu ho vykouřila“, teoreticky to však padnout mohlo. Pokud to však uváděl v přípravném řízení, lze se o tvrzení opřít.
K bodu 4 uvedl obžalovaný v přípravném řízení, že v červnu 2014 kolem 15 hodiny přijel na přehradu,
a když později vyprovodil svou již odcházející přítelkyni, řekl poškozené, ať za ním přijde dolů na parkoviště, že pro ni něco má. Nic pro ni neměl, chtěl ji vidět a dát pusu, ale nechtěl, aby to někdo viděl. Xxxxx s ním šla dobrovolně na místo vzdálené asi 30 metrů od parkoviště a tam se začali vzájemně hladit, pak si sedl a ona si sedla rozkročmo na něj. Měla na sobě plavky, možná nějakou košilku, sundal si kalhoty, protože chtěl, aby byla přímo na něm, asi to bylo vzrušením, stáhl si je asi do půli stehen. Již si nevzpomíná, zda si vysvlékl spodní prádlo. Chtěl, aby ho držela a hladila, ne, že dojde k něčemu víc. Ona byla pořád na něm, možná se při tom nadzvedla, asi ji začal přes plavky hladit mezi nohama. Neví, jestli jí sahal na genitálie nebo na prsa na holé tělo. Myslí si, že nebyla vysvlečená, ani neměla odhalená intimní místa. Když ji hladil mezi nohama, říkala, že nechce, stále ji však držel a hladil. Teprve až znovu řekla, ať toho nechá, tak přestal, stále se ale líbali a mazlili, víc nechtěla. I poté, co se zvedli, ji chtěl hladit, ona že už ne. Asi po 5 nebo 10 minutách řekla, že už musí jít, nejdříve nechtěl, aby šla, ale nakonec souhlasil, aby to ostatním nebylo podezřelé. Když chtěla odejít, držel ji, že chce políbit, dala mu pusu, ať ji pustí, a šli. Přestože pokračoval i poté, co mu řekla, že stačí - asi to bylo vzrušením, uvědomil si sám, že musí přestat, aby jí neublížil, měl ji rád, nemusela to opakovat ani dávat nesouhlas najevo odstrkováním. V odchodu jí nebránil, žádného kontaktu se nedopustil proti její vůli, ani k souloži nedošlo. Jen při odchodu jí řekl, ať to nikomu neříká, dozvěděla by se to jeho přítelkyně, ani on sám o tom nikomu neřekl. V řízení před soudem obžalovaný vypovídal ve shodě s tím, co uvedl v přípravném řízení, doplnil, že nesouhlasí s tím, že by poškozené fyzicky bránil a tlakem ji donutil lehnout na zem, je však možné, že došlo k tomu, že ležela na zemi na zádech. Chytil ji za boky a otočili se, ale ona se tomu nebránila. Přestože v přípravném řízení uvedl, že již neví, jestli jí sahal na holé tělo, ale myslí si, že nebyla vysvlečená, v řízení před soudem uvedl, že po celou dobu měla plavky, ani náznakem jí žádný z dílů plavek nesundával. Pokud jde o tvrzení, že se svlékl, uvedl, že si svlékl kalhoty, spodní prádlo nikoliv. V řízení před soudem dále uvedl, že nesouhlasí s tvrzením, že by zasunul přirození do její pochvy.
Svědkyně xxxxxxxxxxx v přípravném řízení a v řízení před soudem (č. l. 72-82; 357-368) vypověděla, že s obžalovaným se seznámila v září 2013, kdy mu také řekla, že v listopadu, bude mít 14 let. Koncem září 2013 začali chodit s xxxxxxxxxxx, drželi se kolem pasu a dávali si pusu, vyhovovalo jí, že spolu nic neměli. K bodu 1 v přípravném řízení a v řízení před soudem svědkyně uvedla, že první případ se stal asi v březnu 2014, kdy jí obžalovaný nabídl, že ji autem zaveze domů. Cestou ji hladil po stehnu, na parkovišti zastavil, dobrovolně opětovala jeho líbání. Osahával ji přes oblečení po nohách, po zádech, v rozkroku, na prsou, to se jí nelíbilo, odstrkovala ho. To bylo zatím z její strany dobrovolné. Když si rozepnul kalhoty, zeptal se jí, jestli si na něj nechce sednout, ona na něj sama nasedla. On měl již stažené kalhoty a trenky a i jí stáhl legíny i kalhotky také do půli kolen. Pak do ní jednou vniknul, zabolelo ji to, přestože říkal, že se jí to bude líbit, odmítla s tím, že už musí domů. V autě to tehdy ještě chtěla, pak se jí to ale zhnusilo. V řízení před soudem svědkyně upřesnila, že sice neví, jak hluboko do ní jeho pohlavní úd vniknul, ale spíše by to přirovnala ke skutečnému vniknutí než k pouhému dotyku. Chtěla sesednout, stále ji ale držel, asi 10 sekund se vzpírala, než ji pustil. Nekřičela, říkala jen, ať ji nechá a odstrkovala mu ruce, jak ji držel, to ho asi nakonec odradilo. K bodu 2, tedy k tomu, co se mělo odehrát u vchodu do bytového domu v dubnu 2014, svědkyně v přípravném řízení a v řízení před soudem uvedla, že bývalý přítel xxxxxxxxxx měl u ní po jejich rozchodu věci, pro které k ní poslal obžalovaného. Po telefonické domluvě s poškozenou obžalovaný přijel před vchod bytového domu, otevřela mu dveře, chtěla mu dát tašku s věcmi a jít pryč. On ale rychle vstoupil dovnitř, chytil ji kolem pasu a líbal, chtěla se vytrhnout, ale pevně ji držel. Osahával ji na zadku, v rozkroku, přejížděl všude možně po těle, po zádech, zajížděl pod tričko, pod kalhoty, snažila se mu vyvléknout, ale on pokračoval, Říkala, ať ji nechá být, zkoušela ho odstrčit, ale držel ji pevně. Vytrhla se mu, on ji ještě chytil za zápěstí a přitáhl k sobě, dal jí pusu a sáhl na zadek, než šla domů. O pomoc nevolala, ani o tom nikomu neřekla. K bodu 3, tedy k záležitosti v autě, když byla na oslavě narozenin v Katolickém domě v Blansku, svědkyně v přípravném řízení a v řízení před soudem uvedla, že jí obžalovaný volal, že s ní potřebuje mluvit. Přijel autem poblíž místa oslavy, že se pojedou projet směrem na Hořice, kde zaparkoval u jedné brány. Chytil ji kolem krku a sahal na prsa. Opětovala jeho líbání, ale osahávání se jí nelíbilo, dávala mu ruce pryč. Začal si rozepínat kalhoty a chtěl jí dát hlavu k jeho penisu, ať „mu ho doslova vykouří“. Odmítla, bylo jí to nepříjemné, přestože ji přesvědčoval, že se jí to bude líbit, odpásala se a chtěla vylézt z auta. Teprve až zvýšila hlas, oblékl se a jeli zpět ke Katolickému domu. Cestou jí říkal, ať to nikomu neříká, měli by z toho průšvih, protože jí není 15. Pokud jde o čtvrtý případ na přehradě, svědkyně k tomu v přípravném řízení a v řízení před soudem uvedla, že před prázdninami šla po škole na přehradu, kde se setkala s obžalovaným, za kterým přišla na parkoviště, když ji o to požádal, že pro ni má překvapení. Vzal ji za ruku a vedl směrem do lesa, myslela si, že si chce popovídat, dát pusu a šla dobrovolně s ním. Že jí sáhne na zadek, s tím počítala, ani to by se jí však nelíbilo, ale nevěděla, že to dojde tak daleko. Líbání a hlazení by jí nevadilo, sahat na přirození nebo na prsa, to již nechtěla. Byla bosá, na sobě měla jen plavky. Zastavili na nějakém místě, obžalovaný si sedl a ji si posadil na sebe, i to udělala dobrovolně. Líbání se nebránila, když ji hladil na prsou, osahával na intimních místech, odtahovala mu ruku a dávala co nejvíce najevo, že se jí to nelíbí. V přípravném řízení svědkyně uvedla, že jí sahal na prsa nejdříve přes plavky, pak pod nimi. Když oba vstali, obžalovaný si začal rozepínat kalhoty. Pak si lehli na zem, přestože věděla, co má v úmyslu, že má stáhnuté kalhoty, že do ní chce zasunout penis, nebránila se, i když neví proč. V řízení před soudem k tomu dodala, že si již nedokáže vybavit, jakým způsobem ji položil na zem, zda to bylo z její strany dobrovolné, spíše se na zem dostali v důsledku jeho tlaku. Bránila se, až si na ni lehl, do toho okamžiku ne. V tu chvíli již měl kalhoty spolu se spodním prádlem stažené po kolena a jí stáhnul spodní díl plavek asi pod kolena. Bránila se, pokoušela se ho odstrčit, ať toho nechá, on ale neodpovídal a jak na ní ležel, nemohla se mu vysmeknout. Tehdy došlo k tomu vniknutí, pohlavní úd byl v pochvě, protože to bolelo. Držel jí ruce nad hlavou, stále jej do ní zasouval a dělal pohyby nahoru a dolů, bylo jich přibližně 5. Přestože jí tekly slzy, byl pořád v ní a držel ji tíhou, jak na ní ležel. Pak se jí podařilo mu vysmeknout, asi viděl, že je jí to nepříjemné. V řízení před soudem k okolnostem vniknutí doplnila, že brečela, měla zvýšený hlas a podle ní bylo dostatečně vidět, že se jí to nelíbí, když jí tekly i slzy. Vniknutí a pohyby mohly trvat asi půl minuty, minutu. Co ho odradilo, neví, už asi viděl, že je toho na ni moc, že by začala křičet o pomoc. Jakmile se mu vymkla, natáhla si plavky a chtěla jít pryč, on ji chytil za zápěstí, jestli „mu ho ještě nechce vykouřit“, odmítla, ať ji nechá odejít. V řízení před soudem doplnila, že přestože pak šli spolu dolů k autu zpět na parkoviště a drželi se za ruce, nemělo to žádný konkrétní důvod, byla naštvaná a nevšímala si jej. Dále vypovídala svědkyně v řízení před soudem ve shodě s tím, co již uvedla v přípravném řízení. Před tím, než se to stalo, se jí líbil, ale nechtěla, aby to zacházelo tak daleko. Po události se s obžalovaným potkat nechtěla, bylo jí to nepříjemné. Svědkyně popřela, že by někdy kluky provokovala, naznačovala někomu, že „mu ho chce vykouřit“, nepamatovala si, že by xxxxxxxxxxxx kdy osahávala v rozkroku. Asi za 2 týdny po události u přehrady řekla xxxxxxxxxxxxxxxxx, co se stalo, že to na ni zkoušel, ale ona nechtěla. Událost u přehrady ale xxxxxx nepopsala tak, že se s obžalovaným „vyspala“, ale také neřekla, že by ji znásilnil. Nikomu jinému už nic neříkala. V řízení před soudem doplnila, že skutek na přehradě neohlásila hned poté, co se to stalo, protože se to bála někomu říct, z rodiny by na ni byli naštvaní. Matka ji ale k podání trestního oznámení nenutila, pouze společně s matkou a nevlastním otcem jeli věc oznámit na policii.
Svědkyně xxxxxxxxxxxxx v přípravném řízení (č. l. 102-104) jako matka poškozené k bodu 4 výroku uvedla, že na konci školního roku v den vysvědčení jí volal její bratr s tím, že u něj zvonil nějaký kluk s holkou kvůli tomu, že xxxxxxxx vykládá, že ji měl ten kluk znásilnit. Ona sama tomu nevěřila, dcera kromě toho, že se to stalo na přehradě v lese, nic podrobného říct nechtěla, brečela a tvrdila, že to byla pravda. Řekla jen, že to byl obžalovaný, kterého svědkyně z vyprávění dcery znala a na matčinu otázku potvrdila, že „ho do ní strčil“. Říkala, že se bránila, on na ní ležel a ona ho odstrkovala, nemohla se zpod něj dostat, ale nakonec se jí to nějak podařilo. Jak k tomu došlo, se od ní nedozvěděli ani později. Na policii šli s tím, že jim dcera řekla jen ten skutek, co se stal na přehradě. Tam ale vyšlo najevo, že měla mít údajně něco s obžalovaným již dříve, před druhým výslechem se s dcerou musela dohadovat, než jí řekla pravdu, že se něco stalo již v únoru. V květnu 2014 (bod 2 výroku) byl obžalovaný u nich u domu, dcera jí tehdy řekla, že za ní obžalovaného poslal xxxxxxxxxxx, který u ní měl věci, a šla je obžalovanému zanést před dům. Za 5 až 10 minut byla zpět, aniž by to komentovala. V řízení před soudem (č. l. 368-371) svědkyně doplnila k bodu 1, že dcera měla přijít v sedm hodin večer domů, řekla jí, že ji zavezl domů v autě obžalovaný a že se ještě stavili na Zborovce. K bodu 3 svědkyně uvedla, že na oslavě narozenin v Katolickém domě se jí dcera asi kolem páté, šesté hodiny zeptala se, jestli může jít na chvíli ven za obžalovaným. Za půl nebo tři čtvrtě hodiny se dcera vrátila, co se v průběhu setkání událo, neřekla. Po události doprovodila dceru na vyšetření u gynekoložky, která svědkyni pouze řekla, že k pohlavnímu styku mohlo, ale i nemuselo
dojít.
Svědek xxxxxxxxxxxx v přípravném řízení a v řízení před soudem (č. l. 113-115; 371-372) uvedl, že někdy v červnu 2014 mu přítelkyně xxxxxx napsala na Facebook, že xxxxxxxx byla znásilněna. Týž den mu poškozená na jeho dotaz potvrdila, že je to pravda. Podle xxxxxxxx se to mělo stát před 14 dny, nebyla ale schopná říct, proč to neřekla hned. Řekla, že byla na přehradě, že ji obžalovaný zatáhl do nějakého lesíku a že ji znásilnil, stále tvrdila, že je to pravda. Obžalovaný, o kterém poškozená řekla, že je to kamarád, jí tehdy řekl, aby přišla za ním, že jí něco ukáže. Šli do lesa a tam ji povalil na zem na záda, lehl si na ni a znásilnil. Řekla, že s ním šla v plavkách, jestli se svlékali, svědek neví. Poškozená svědkovi potvrdila, že se bránila, dál se o tom nebavili. Když se ptal, jestli „byl opravdu v ní“, odpověděla, že ano. Ptal se jí pro případ, že se to ohlásí na policii, jestli si náhodou nevymýšlí, přítelkyně xxxxxxxxxx se snažila na ni také naléhat, aby řekla pravdu, ale poškozená si stála za svým a
v průběhu toho zpovídání brečela. xxxxxxxx zná od jejích 5 let, je naprosto přesvědčený, že mluví pravdu, v natolik zásadních věcech by určitě nelhala.
Svědek xxxxxxxxxx v přípravném řízení (č. l. 128-131) uvedl, že obžalovaný znal věk poškozené od něj, v září 2013 obžalovanému sám řekl, že je poškozené 14 let a později, že má 13 let, když zjistil v průběhu října 2013 její skutečný věk. Svědek se s poškozenou seznámil na konci prázdnin 2013 a asi po měsíci spolu začali chodit. K sexuálním aktivitám mezi svědkem a poškozenou nedocházelo, pouze se líbali. Po sexuální stránce xxxxxxxxxx nikdy nic nevyžadovala, k nějakému styku mezi nimi mělo dojít až po dosažení jejích 15 let, jednou se mu snažila dostat do trenek na veřejnosti, přes kalhoty mu sama sáhla na rozkrok, ale rozhodně mu nesahala do trenek. Pak se to stalo ještě asi dvakrát před pizzerií. Popřel, že by poškozenou tzv. vyprstil, nic takového se nestalo. K bodu 4 svědekuvedl, že informaci o znásilnění má od matky poškozené, poškozené se na událost přímo nikdy nezeptal. Poškozená mu k tomu řekla, že byla s obžalovaným na přehradě, on ji tam zatáhl do lesa s tím, že pro ni něco má a tam ji prý potom znásilnil. V řízení před soudem (č. l. 373-375) doplnil, že osobně od poškozené slyšel, že ji obžalovaný znásilnil na přehradě někde v lese. Poškozená to blíže nepopisovala, brečela. Kromě znásilnění nemluvila o jiných sexuálních zkušenostech s obžalovaným, ani od obžalovaného o ničem dalším nevěděl. V řízení před soudem svědek vypovídal shodně jako v přípravném řízení, pouze v rozporu s tím, co je součástí jeho dřívější výpovědi, uvedl, že si nevybavuje, že by si k němu poškozená dovolila nějaký intimní dotyk, možná nechtěně. Pokud však v přípravném řízení uváděl, že mu poškozená přes kalhoty sama sáhla na rozkrok, je to pravda. Myslí si, že k tomu pak došlo ještě jednou, že mu poškozená sáhla do rozkroku, jednalo se pokaždé o jediné
místo a bylo to přes kalhoty.
Svědkyně xxxxxxxx v přípravném řízení a v řízení před soudem (č. l. 125-126; 386-388) uvedla, že když se poškozené ptala, jestli s někým spala, ona řekla, že s obžalovaným. Mělo se to stát třikrát, jednou v lese nad přehradou, pak asi dvakrát v autě. Poškozená řekla, že spolu měli pohlavní styk, doslova, že spolu „šukali“, to řekla k oběma případům, i k tomu autu i k té přehradě. Když se poškozené ptala, jaké to bylo, řekla, že dobré. Od poškozené nikdy nezaznělo, že by ji obžalovaný měl znásilnit, vyjadřovala se tak, že to mělo být dobrovolné. Když to svědkyni vyprávěla, smála se, nebrečela. Poškozená se podle svědkyně před muži ráda předváděla, sváděla je a chovala se vyzývavě. Nosila výstřihy a krátké šortky, většina ostatních děvčat jejího věku se takto neoblékala.
Svědkyně xxxxxxxxxxxxxx v přípravném řízení a v řízení před soudem (č. l. 105-107; 388-391) uvedla, že poškozená jí řekla, že se s obžalovaným spolu vyspali, nevzpomíná si, že by řekla, že by se jí to nelíbilo. Poškozená jí ukázala na Facebooku obžalovaného, že pro ni přijel autem, zajel někam, kde nejsou lidi, svalil se na ni a začali se líbat. Říkala, že zpočátku nechtěla, ale pak se nechala. Když jí poškozená říkala, že spala s obžalovaným, chovala se při tom normálně, přirozeně, trochu se styděla. Mluvila o něm s nadhledem, nevypadalo to, že by se trápila kvůli tomu, že spolu spali a jí ještě nebylo patnáct. Nikdy neřekla, že by mělo jít o pohlavní styk nedobrovolný, násilný. O obžalovaném pak v jiných souvislostech, než že se to stalo, ani nemluvila. S poškozenou se o tom bavily jednou, pak se od kamarádky xxxxxxxxxxxxx, které to řekla poškozená, dozvěděla, že v létě na přehradě se spolu obžalovaný a poškozená zase vyspali. Poškozené se pak ptala, jestli se s ním vyspala znovu, ona řekla, že ano, víc se o tom nebavily, takže nevycítila, jestli to bylo, nebo nebylo dobrovolně. Pak se to stalo asi potřetí, zřejmě xxxxxxxxxxxx jí řekla, jestli ví, že spolu xxxxxx a xxxxxxxxxx spali. Poškozená chodila
vyzývavě oblečená, ve společnosti kluků se chovala jinak, objímala je, hladila.
Svědkyně xxxxxxxxxxxxx v přípravném řízení a v řízení před soudem (č. l. 122-124; 392-394) k osobě obžalovaného uvedla, že koketoval a přitom měl přítelkyni, s xxxxxxxxxx byl kamarád. V červnu 2014 volala svědkyni matka poškozené, jestli by mohla svědčit ve věci znásilnění obžalovaným. Tehdy ale svědkyně nevěděla nic víc, než jen to, že obžalovaný s poškozenou se znají. Týž den si psala přes Facebook s poškozenou, která jí na otázku, proč to neřekla již dříve, když se to mělo stát před dvěma týdny, napsala, že se bála to říct. Když se s poškozenou setkala, ta jí řekla, že byla na přehradě a obžalovaný jí zavolal, ať jde na parkoviště, že jí chce něco dát od xxxxxx. Když tam přišla, on ji „čapl“ a zatáhl do lesa nad přehradu, tato slova podle svědkyně poškozená doslova použila. Podrobnosti svědkyni neřekla, jen, že byla obžalovaným znásilněna. Co se týče chování poškozené, před chlapci se chovala normálně, neviděla ji provokovat, ani nosit velké výstřihy.
Svědkyně xxxxxxxxxxx (č. l. 109-111) uvedla, že obžalovaný věděl, kolik je děvčatům let, řekly mu skutečný věk, když ho poznaly. O předmětné události jí a xxxxxxxxxxxxx, která s nimi byla, řekla poškozená asi až dva měsíce potom, co se to stalo. Byla o prázdninách na přehradě, xxxxx jí řekl, že jí potřebuje něco dát, aby s ním šla do auta, pak ji zatáhl do auta a odvezl někam do lesa. Řekla, že ji znásilnil v tom autě, určitě použila tato slova. Jakým způsobem se to stalo, jestli se tomu nějak bránila, nepopisovala. Řekla, že ji znásilnil úplně. Co se týče oblečení, které měla na sobě, asi říkala, že měla na sobě plavky. Byla z toho taková divná, nebylo jí moc do smíchu. O žádném dalším případu mezi poškozenou a obžalovaným neví.
Svědkyně xxxxxxxxxxx (č. l. 117-118) uvedla k osobě obžalovaného, že byl na holky, občas některou plácl po zadku. Po jedné z pracovnic pizzerie měl požadovat sex.
xxxxxxxxxxxxx (č. l. 120-121) uvedla, že by neočekávala, že by něco takového udělal, ale že byl víc na ženy, i když měl přítelkyni, chodil s jinými holkami.
Svědkyně xxxxxxxxxxxx (č. l. 133-135) jako přítelkyně obžalovaného uvedla, že věk poškozené znala ona i obžalovaný. Od obžalovaného věděla, že když byli jednou všichni tři spolu, poškozená sahala xxxxxxxxxxx do kalhot. Nejdříve jí psala na Facebooku xxxxxxxxxxxxx, že jí poškozená říkala, že se s obžalovaným vyspala. Pak někdy v polovině června jeli s obžalovaným do klubu PVC, kde jí xxxxxxxxxxxx chtěla něco říct, bylo jí jasné, že je to s tou xxxxxx. Rozhodli se s obžalovaným, že to chtějí vyřešit a jeli k domu, kde poškozená bydlí a ta jim do domovního telefonu začala vykládat, že tehdy na té přehradě jí měl obžalovaný říct, ať přijde za ním k autu, že pro ni něco má, pak měli jít údajně do lesa a o tom řekla buď, že ji „znásilnil“, nebo že ji „skoro znásilnil“. Říkala to jako básničku, aniž by byla ve stresu, že to svědkyni znělo jako lež. Obžalovaný jí řekl, že s poškozenou tehdy v kontaktu vůbec nebyl. O nějakém dalším případu, ke kterému mělo dojít, neví.
Znalec v oboru školství a kultura, odvětví psychologie nezletilých, mladistvých a dospělých před soudem (č. l. 394-396) ve shodě se znaleckým posudkem na č. l. 194-213 a jeho doplněním na č. l. 219-228 uvedl k osobě poškozené, že zdrojem jejího předčasného zájmu o kontakt především se staršími kluky bylo její citové neuspokojení, které ji v dostatečné míře neposkytovala rodina, zatímco výchova byla benevolentní. Znalec hovoří o rozporu mezi psychickou a tělesnou připraveností, obžalovaný poškozené imponoval, omezil se však v interakci s poškozenou pouze na sexuální kontakt. Přitom její psychosexuální vyspělost pravděpodobně ještě nedospěla do stadia, ve kterém by byla připravena psychicky i fyzicky k zahájení sexuálního života. Přesto se nechtěla ošidit o pro ni příjemné taktilní kontakty a polibky, které ji jako interakce s mužem v aktuální fázi jejího vývoje plně dostačovaly. V rámci rozboru osobnosti a posouzení jejího intelektu znalec uvedl, že emotivita poškozené se rozvíjela jako omezená, její emoce jsou labilní, převládá pocit životní nejistoty. Je snadno ovlivnitelná, v jejím aktuálním psychickém obraze je zakotven navenek se spíše neprojevující reaktivní způsob interpersonálního chování s prvky submisivity spojený s pocity méněcennosti. Chybí jí sebedůvěra, na druhé straně se někdy ráda „vytahuje“. Má ráda dynamické vnější prostředí, vzrušení, přitom velmi málo zvažuje možné důsledky spouštěných interakčních aktivit. Ke schopnosti poškozené správně vnímat a reprodukovat prožité události znalec uvedl, že intelektové funkce a kapacita paměti posuzované jsou natolik rozvinuté, že je zcela schopna správně vnímat, zapamatovat si a reprodukovat okolnosti a děje, které prožila, i je správně vyhodnocovat. V chování byly zjištěny tendence ke lhaní a zkreslování některých situací, čehož poškozená používá jako způsobu obrany před odmítavým či trestajícím chováním dospělých k eliminaci hrozící sankce nebo emocionálního odmítnutí, když chce zaujmout, stavět se v lepším světle, udělat dojem na vrstevníky, či získat výhodu. Touto tendencí v chování posuzované však není v žádném případě dotčeno její líčení okolností, které jsou předmětem vyšetřování. Nutno s největší pravděpodobností konstatovat, že tyto okolnosti, související s vyšetřováním sexuálního útoku na poškozenou, zcela odpovídají jejím zážitkům. Nebylo rovněž zjištěno, že by byla některou dospělou osobou nebo vrstevníkem motivována ke lživé výpovědi a nebyl rovněž zjištěn motiv, pro který by vypovídala nepravdu. S obžalovaným se seznámila jako třináctiletá, vnímala ho jako staršího bratra, později v něm nalezla zalíbení a byl jí sympatický. Pravděpodobně by se nebránila hlubšímu než jen kamarádskému vztahu, kdyby se k ní choval jako partner a přítel. Vzhledem k tomu, že alespoň částečná zamilovanost ji dosud neopustila, rozhodně není motivována mu jakkoliv ublížit křivou výpovědí.
Z důkazů provedených ve smyslu ustanovení § 213 odst. 1, 2 trestního řádu je třeba zmínit na č. l.
- 36-47 – protokol o ohledání místa činu, včetně náčrtku místa činu a fotodokumentace
- 85-100 – protokol o prověrce na místě včetně náčrtků a fotodokumentace
- 241 – lékařská zpráva.
Při hodnocení výše uvedených důkazů provedených u hlavního líčení a při jejich zvážení jednotlivě i v jejich souhrnu, dospěl soud k následujícím závěrům.
Pokud jde o důkazy, které vedly soud k uznání xxxxxxxxx vinným zažalovanou trestnou činností, pak jde v prvém případě o výpověď svědkyně xxxxxxxxxxxx, nestojící však osamoceně, ale podpořené výpovědí znalce a některých svědků. Z přímých důkazů byly v rámci dokazování k dispozici pouze dva, a to výpověď obžalovaného a výpověď poškozené, neboť nikdo jiný v oněch čtyřech případech na místě nebyl. Přestože stran místa, času a základních obrysů toho, co se událo, se výpovědi obžalovaného a poškozené v zásadě shodují, obžalovaný ve všech čtyřech případech vyloučil určitou z hlediska posouzení jeho viny relevantní část svého jednání, ke kterému naopak podle poškozené mělo z jeho strany dojít.
U prvního případu se jak poškozená, tak obžalovaný shodují, pokud jde o společnou cestu autem, kdy se po zastavení na parkovišti líbali a mazlili. Zatímco ona však uvádí, že ji přes oblečení obžalovaný osahával také v rozkroku a na prsou, což se jí nelíbilo a odstrkávala ho, on tvrdí, že na intimních místech se jí nedotýkal. Poškozená dále uvádí, že zatímco obžalovaný si stáhl kalhoty a spodní prádlo do půli stehen, ona na něj dobrovolně nasedla. Poté, co jí stáhl legíny a kalhotky a vniknul do ní, jí to zabolelo a odmítla dál pokračovat. Jako okamžik, dokdy to pro ni bylo dobrovolné, uvádí moment, kdy ji požádal, aby si na něj sedla a vniknul do ní. Přestože v této chvíli již mu odstrkovala mu ruce, držel ji asi 10 sekund, než ho to odradilo od pokračování. Obžalovaný však odmítá vše, co poškozená uvádí nad rámec líbání a hlazení přes oblečení kolem pasu a na zádech. Zatímco obžalovaný vypovídal v řízení před soudem shodně jako v přípravném řízení, kde také odmítl, že by se pokusil o soulož s poškozenou, případně o jinou formu pohlavního styku, poškozená se v určitých částech své výpovědi odchýlila od některých svých dříve učiněných výpovědí v přípravném řízení, respektive ve dvou těchto výpovědích poškozená vůbec neuvedla, že v osobním automobilu v rámci jednání pod bodem 1 tohoto rozhodnutí došlo k souloži a k události pod bodem 1 obžaloby vypovídala až na dotaz vyslýchajícího policisty. Tato skutečnost, stejně jako dalších několik detailů lišících se v jednotlivých výpovědích poškozené také stran ostatních skutků, staly předmětem posouzení ze strany soudu za účelem posouzení věrohodnosti svědecké výpovědi poškozené a tomuto podstatnému momentu z hlediska závěrů o skutkovém ději bude věnována pozornost dále.
Co se týče druhého případu, kdy obžalovaný přijel k domu poškozené, aby vyzvednul věci pro jejího bývalého přítele xxxxxxxxxx, poté, co mu poškozená otevřela, obžalovaný vešel do chodby bytového domu a ona mu předala věci. Více méně shodně oba líčí i další průběh, obžalovaný i poškozená uvádějí, že ji chytil kolem pasu, políbili se, přes oblečení ji hladil na zadní části těla, na břichu, poškozená dále uvádí, že také na prsou a v rozkroku. Obžalovaný připouští, že na holém těle ji hladil možná vzadu pod tričkem, což se nevylučuje s tvrzením poškozené, že zajížděl pod tričko, pod kalhoty.
Co se týče skutku, tak jak byl popsán pod bodem 3 výroku tohoto rozhodnutí, podle poškozené i podle obžalovaného se líbali, obžalovaný poškozenou hladil přes oblečení. Obžalovaný uvedl, že poškozenou hladil na zádech, na horních částech stehna a na břiše, poškozená uvádí, že jí sahal také na prsa. Zatímco ale obžalovaný hodnotí jednání jako vzájemné, poškozená dle svých slov opětovala pouze líbání, osahávání se jí nelíbilo. Z toho, co následovalo, připouští obžalovaný pouze to, že je možné, že po ní požadoval orální pohlavní styk, protože byl vzrušený. Zeptal se jí, jestli nechce jít dolů, nechtěla, ale nenutil ji. Nikdo se ale nesvlékal, odhalený penis neměl. Oproti tomu poškozená uvádí, že poté, co si rozepnul kalhoty, strkal jí hlavu dolů k jeho penisu s tím, jestli mu ho nechce vykouřit, bylo jí to nepříjemné, odmítla a chtěla zavézt zpět. Poškozená k bodu 3 vypověděla shodně jako v přípravném řízení. Obžalovaný v řízení před soudem nejdříve uvedl, že pokud jde o tvrzení, že požádal poškozenou, aby „mu ho vykouřila“, na to si nepamatuje, ale myslí si, že ne. Na další dotaz připustil pouze, že teoreticky to padnout mohlo. Teprve poté, co byla obžalovanému dle § 207 odst. 2 trestního řádu předestřena část jeho výpovědi z přípravného řízení (výslech ze dne 5. 3. 2015, č. l. 65), kdy k situaci v autě uvedl, že si není vědom toho, že by žádal poškozenou o orální styk, přestože v přípravném řízení uvedl, že se poškozené zeptal, jestli nechce jít dolů, přičemž svou otázkou myslel, že ona jemu provede orální styk, následně uvedl, že si to moc nepamatuje, ale že o tvrzení z přípravného řízení se lze opřít. Obžalovaný tedy teprve po předestření odlišné výpovědi z přípravného řízení připustil opačné tvrzení.
Pokud jde o jednání ve čtvrtém bodu výroku tohoto rozhodnutí, shodují se zcela výpovědi obžalovaného a poškozené pouze do okamžiku, kdy přišla poškozená na parkoviště u přehrady za obžalovaným a dobrovolně ho následovala do lesa. Tam se zastavili, obžalovaný si posadil poškozenou na sebe. Líbali se a obžalovaný poškozenou hladil na zádech, na prsou a na intimních místech, obžalovaný uvádí, že ji asi začal hladit mezi nohama. Zatímco obžalovaný uvádí, že již neví, jestli jí sahal na genitálie nebo na prsa na holé tělo, ale myslí si, že nebyla svlečená, ani neměla odhalená intimní místa, poškozená uvádí, že na ni sahal nejdříve přes plavky, pak i pod nimi. Kalhoty si stáhnul asi do půli stehen, podle poškozené si později sundal i spodní prádlo, obžalovaný v přípravném řízení uvedl, že si již nevzpomíná, zda si svlékl spodní prádlo, v řízení před soudem svléknutí svého prádla nejdříve odmítl, později na dotaz uvedl, že si není jistý, zda měl na sobě spodní prádlo. Poškozená dále uvádí, že poté, co si na ni obžalovaný lehl, stáhl jí rukou spodní díl plavek asi pod kolena, což obžalovaný popírá. Poté, co došlo k vniknutí do pochvy, udělal asi 5 pohybů. V tomto směru poškozená vypověděla před soudem shodně jako v přípravném řízení, obžalovaný však v přípravném řízení vypověděl, že poškozenou pouze hladil mezi nohama a také v řízení před soudem vyloučil, že by zasunul své přirození do její pochvy. Pokud jde o dobrovolnost jednání ze strany poškozené, verze poškozené a obžalovaného si v tomto ohledu zásadně odporují. Poškozená uvádí,že dobrovolně opětovala líbání a doteky obžalovaného pouze do okamžiku, než se jí začal dotýkat na prsou a na intimních místech, a ve chvíli, kdy na ni lehnul, se již jeho jednání bránila. V přípravném řízení k tomu uvedla, že na obžalovaného si sedla dobrovolně, přestože při hlazení na prsou, nejdříve přes plavky a pak pod nimi mu odstrčila ruku, lehnout na zem si sice nechtěla. Až posléze, kdy došlo k vniknutí a obžalovaný učinil v její pochvě asi pět pohybů, přestal a jí se podařilo vysmeknout. Obžalovaný, který však zcela popřel, že by zasunul penis do její pochvy, zaznamenal v rámci své verze nesouhlas poškozené pouze ve chvíli, kdy ji držel a hladil mezi nohama a ona chtěla přestat.
Kromě toho, že se výpovědi obžalovaného a poškozené dostaly v určitých bodech do rozporů, které bylo třeba vyhodnotit jednak v celkovém kontextu skutkového děje, v souladu s dalšími výpověďmi svědků, bylo třeba se dále zabývat otázkou posouzení věrohodnosti poškozené. A to zejména s ohledem na skutečnost, že výpovědi poškozené učiněné v průběhu přípravného řízení a následně v řízení před soudem nebyly vždy zcela jednotné. V určitých jednotlivostech se vyjádření poškozené k jednotlivým skutkům lišily a část jednání v podobě skutku popsaného pod bodem 1 výroku tohoto rozsudku dokonce v jedné z jejích výpovědí učiněných v rámci přípravného řízení zcela chyběla a poškozená k ní vypovídala až na dotaz vyslýchajícího. Současně však poškozená ani v řízení před soudem nebyla schopna zpětně spolehlivě vysvětlit, jak je možné, že k některým momentům vypovídala odlišně, ani jak je možné, poté, co už jednou k dané věci vypovídala, natolik významnou část jednání v rámci pozdější výpovědi zcela opomenout.
S ohledem na charakter některých výpovědí jako výpovědí pro účely rozhodování soudu neprocesních, předestřel soud ve smyslu § 212 odst. 1 trestního řádu to, co svědkyně takto uvedla v přípravném řízení pouze pro posouzení její věrohodnosti k vysvětlení rozporů (č. l. 137-142, 144-145). K bodu 1 obžaloby poškozená v přípravném řízení uvedla, že ji obžalovaný osahával, ona ho odstrkovala, on toho pak nechal, ale o souloži nebyla řeč, po předestření předmětného výslechu ze dne 28. 6. 2014 (č. l. 138) v řízení před soudem uvedla jako vysvětlení toho, proč tehdy o souloži nemluvila, že si myslí, že to bála říct, jednak před policií, jednak tam s ní byla její matka. Po předestření výslechu ze dne 1. 8. 2014 (č. l. 144), kdy poškozená k bodu 1 obžaloby v přípravném řízení uvedla to, co u hlavního líčení, tedy, že došlo k jednomu zasunutí a že to bylo dobrovolné do okamžiku, než do ní penis vniknul a ji to zabolelo, uvedla k tomu, proč po měsíci v tomto směru změnila výpověď, to, že se jí matka ptala, jestli s ním ještě někdy spala, že to má přiznat, navíc u toho výslechu už s ní matka nebyla. Dále byla postupem dle § 211 odst. 3 písm. a) trestního řádu v průběhu hlavního líčení čtena část dřívější výpovědi poškozené z protokolu o výslechu z přípravného řízení ze dne 15. 12. 2014 (č. l. 79), kdy mluvila ke všem ostatním bodům, ale nikoliv k bodu 1, potvrdila, že „to je všechno ze sexuální oblasti s panem obžalovaným“, a teprve až byla vyslýchajícím policistou výslovně na tuto část skutku dotázána, uvedla, že na to úplně zapomněla, ovšem ani v řízení před soudem nedokázala odpovědět, jak je možné zapomenout na tak významnou věc, jako je první pohlavní styk. K bodu 2 obžaloby poškozená v přípravném řízení nejdříve uvedla, že obžalovaného pustila dovnitř na chodbu bytového domu a tam se objímali (předestřeno z výpovědi ze dne 28. 6. 2014, č. l. 139), později uvedla, že dovnitř na chodbu šli společně, před odchodem potom on chtěl pusu, tak mu ji dala, ale na tvář (předestřeno z výpovědi ze dne 1. 8. 2014, č. l. 144-145), ve výpovědi ze dne 15. 12. 2014 (č. l. 73) uvedla, že ho nechtěla pustit na chodbu, on tam vtrhl, na rozloučenou chtěl pusu, řekla ne, on si ji přitáhl a dal jí pusu na pusu. V řízení před soudem k tomu na vysvětlení poškozená uvedla, že si myslí, že dovnitř nešli společně, ona otevřela a on rychle vstoupil do dveří, pusu na pusu mu dala dobrovolně, on si ji přitáhl. Co se týče jednání pod bodem 4 výroku tohoto rozhodnutí, v řízení před soudem poškozená uvedla, že ji obžalovaný nějakým způsobem položil na zem, aniž by věděla přesně, jak se na zemi ocitla, v přípravném řízení však uváděla, že jí obžalovaný položil tím, že jí zatlačil rukou na hrudník (předestřeno z výpovědi ze dne 28. 6. 2014 (č. l. 139). V rámci tohoto výslechu také poškozená uvedla, že před tím, než došlo k vniknutí, odstrčil jí obžalovaný plavky bokem, v pozdějších výpovědích ale již uváděla, že jí obžalovaný stáhl plavky pod kolena. V řízení před soudem však poškozená nebyla schopna vybavit, jak k jednání přesně došlo, ani proč dříve takto vypovídala.
Jakkoliv je třeba říci, že poškozená sice nebyla schopná podat přesvědčivé vysvětlení toho, z jakého důvodu vypovídala v rámci přípravného řízení v jednotlivých případech odlišně, ani jak je možné na část jednání zapomenout, byť se jedná o nuance více či méně podstatné, na druhou stranu pomineme-li výše zmíněné pasáže, ve výpovědích se zásadní rozpory neobjevovaly a v základních obrysech bylo její líčení události zcela konstantní. Přesto bylo třeba se částmi, kde poškozená vypověděla odlišně, nebo část jednání zcela vynechala, důkladně zabývat s ohledem na posouzení její věrohodnosti v situaci, kdy se její verze událostí neshodovala s tím, co uvedl obžalovaný. Jestliže sama poškozená soudu nabídla vysvětlení pouze částečné, bylo o to více třeba se zabývat tím, zda jsou pro tyto odlišnosti důvody.
Pokud byla následně výpověď poškozené upřednostněna před výpovědí obžalovaného jako výpověď pravdivá, pak se tak stalo především na základě výpovědi znalce, zkušeného odborníka z oboru psychologie, který uvedl, že nemůže být nejmenších pochyb o tom, že výpověď svědkyně je v zásadních rysech věrohodná. Jednak znalec uvedl, že byť má poškozená sklony si vymýšlet, líčení předmětných událostí je z její strany pravdivé, rafinovaného jednání, kdy by si vše cíleně vymyslela, není schopna, a ani není nijak motivována uškodit obžalovanému. Dále jde-li o několik momentů, v nichž se výpověď poškozené lišila od jejích předchozích výpovědí učiněných v přípravném řízení, které by za jiných okolností mohly snížit její věrohodnost, zaujal k nim znalec názor, na jehož základě lze tyto odlišnosti v jednotlivých výpovědích vysvětlit prostřednictvím jeho odborného stanoviska. V tomto směru se znalec vyslovil nejpřínosněji především v ústním vyjádření v řízení před soudem, kdy označil za příčiny nesrovnalostí ve skutkovém ději líčeném poškozenou jednak obranný mechanismus psychiky v podobě vytěsnění, jednak úlekovou reakci poškozené a dílem také další okolnosti, které se celkově podílely na způsobu, jakým poškozená podala vylíčení děje třetím osobám. V rámci zmíněných dalších okolností zde sehrálo svou úlohu mimo jiné i rodinné prostředí ovlivňující celkový vývoj poškozené, k jehož úloze se znalec vyjádřil zejména v písemně podaném znaleckém
posudku.
Znalec se v řízení před soudem k výše uvedeným jednotlivostem vyjádřil zcela konkrétně. Jestliže se poškozená k bodu 1 obžaloby v rámci výpovědi z 28. 6. 2014 sama spontánně nezmínila o souloži, přestože v její dřívější výpovědi tato podstatná okolnost již zazněla a teprve na dotaz vyslýchajícího policisty, kdy nejdříve uvedla, že neví, k jakému dalšímu jednání by mělo dojít, a posléze vysvětlila, že zapomněla, označil za příčinu problém vytěsnění. Z pohledu znalce je časté, že děvčata jejího věku vytěsní z hlavy to, co se jim nelíbí a představuje to pro ně něco smutného. Jestliže je dotyčný následně s faktem konfrontován, spustí to teprve asociační řetězec a začne vypovídat. Znalec se také přímo vyjádřil k situaci, kdy k bodu 4 obžaloby poškozená jednak uvedla, že se na zem dostala v důsledku tlaku obžalovaného, kdy jí zatlačil na hrudník, avšak posléze již uváděla, že si ani nevybavuje, jak se vlastně na zemi ocitla, jednak uvedla v jednom případě, že jí obžalovaný stáhl plavky ke kolenům, v druhém případě, že jí odtáhl plavky bokem a pak došlo ke znásilnění. Podle znalce poškozená líčila své pocity, byla zmatená a ani pořádně nevěděla, jak se to stalo. Ona si dobrovolně na obžalovaného sedla a najednou se ocitla na zemi na zádech, aniž by věděla, jak se to stalo. Znalec označil jako nejpravděpodobnější úlekovou reakci, panická reakce na situaci detaily zastínila a vytlačila, takže je správně nevnímala. Určitou roli může hrát u děvčete jejího věku pochopitelně také stud, který jí brání o věcech mluvit.
Výpověď obžalovaného je proto nutné v tomto kontextu vnímat především jako jeho obranu. Přestože v jeho výpovědi nelze najít zásadní rozpory, nelze nevidět, že v řízení před soudem chyběly některé podstatné části jednání, které jím však byly již v rámci přípravného řízení jednou uvedeny a obžalovaný je v řízení před soudem sám neuvedl a připustil, že k jednání z jeho strany došlo, až poté, co mu byly příslušné pasáže předestřeny. Z následně učiněné výpovědi obžalovaného před soudem tak bylo patrné, že se snažil ukázat v lepším světle za cenu zamlčení některých částí jednání, které by mu mohly přitížit.
Výpověď poškozené je však podpořena nejen vyjádřením a odborným hodnocením znalce, ale skutkové závěry učiněné na základě její svědecké výpovědi potvrzují také vyjádření svědků, vedle xxxxxxxxxx, matky poškozené a matčina přítele xxxxxxxxxx především z řad vrstevníků poškozené. Svědek xxxxxxxxxxxx a svědkyně xxxxxxxxxxxxx uvedli, že se před nimi poškozená vyjádřila v tom smyslu, že šlo o znásilnění, také svědkyni xxxxxxxxxx se měla poškozená svěřit, že ji obžalovaný znásilnil. Naproti tomu svědkyně xxxxxxxxx a xxxxxxxxxx se vyjádřili v tom smyslu, že se jednalo spíše o sex dobrovolný.
Ačkoliv převažuje tvrzení, že poškozená výslovně mluvila před svědky o znásilnění, svědci nejsou v tomto směru jednotní. Je tak třeba jednak vnímat, zda svědci reprodukují tvrzení, která slyšeli přímo z úst poškozené, či zda jde o opakování toho, co zaslechli od třetích osob, jednak je třeba vzít v úvahu také možnost ovlivnění tím, co se o události nezávisle na tvrzení poškozené šířilo mezi lidmi v podobě sdělení již nepodložených, tak jak na to některé svědkyně z řad kamarádek poškozené poukazují. Svědecké výpovědi se také mohou vztahovat k pouze některým skutkům popsaným ve výroku rozhodnutí, aniž by svědci jednotlivé události byli schopni na základě toho, co slyšeli od poškozené, od sebe zpětně rozlišit. Stejně tak hraje svou roli také to, že poškozená nejdříve hovořila o pohlavním styku z její strany dobrovolném a až posléze se svěřovala s tím, že k němu došlo proti její vůli. K tomu, že došlo k zásadnímu vývoji ve vnímání událostí ze strany poškozené, se vyjádřil také znalec. Podle znalce s ohledem na psychiku poškozené, která se ráda trochu předvádí a vychloubá, došlo k tomu, že se nebránila dotekům, byla na ně dokonce zvědavá, ale pak se najednou stalo něco, s čím nepočítala. Na jedné straně se cítila mezi kamarádkami dospěle, na druhé straně došlo k něčemu, o neplánovala, co vlastně nechtěla. Stalo se něco, co kamarádky nezažily a pak jí došlo, že to takto být nemělo a že to nechtěla. Znalec tedy ze svého odborného pohledu hovoří o teprve postupném utvrzování se o vlastních pocitech a počáteční ambivalentnosti jejího postoje, který do určité míry vysvětluje odlišnost tvrzení adresovaných svědkům. Nicméně, co lze ze svědeckých výpovědí vzít za prokázané, je skutečnost, že k jednání jako takovému došlo. Ať již se jedná o jednání obžalovaného se svolením poškozené, nebo znásilnění popsané pod bodem 4 výroku, je třeba obě formy vnímat tak, že proběhly.
Pokud jde o charakteristiku jednání pod bodem 1 až 3 výroku tohoto rozhodnutí, trestného činu pohlavního zneužití ve smyslu § 187 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí ten, kdo vykoná soulož s dítětem mladším 15 let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije. Pohlavního zneužití se lze dopustit celou řadou forem, přičemž tou nejzávažnější je vykonání soulože v podobě spojení pohlavních orgánů muže a ženy, ke které došlo v případě jednání popsaného pod bodem 1 výroku. Soudní praxe vychází z toho, že postačí, došlo-li i jen k částečnému zasunutí pohlavního údu muže do ženského přirození, a přitom ani nemusí dojít k porušení panenské blány. V tomto směru je třeba zmínit lékařskou zprávu ze dne 4. 7. 2014 (č. l. 241) týkající se stavu panenské blány poškozené, ze které se podává, že vzhledem k prostupnosti panenské blány pro prst pohlavní styk nelze vyloučit. Z tohoto závěru lékařky však současně také vyplývá, že nelze vyloučit ani skutečnost, že k porušení panenské blány nedošlo. I přesto však je třeba situaci i v případě, že k porušení panenské blány nedošlo, z hlediska právního posouzení vnímat tak, že soulož již byla dokonána vniknutím pohlavního údu, byť částečným.
Co se týče bodů 2 a 3 výroku tohoto rozhodnutí, kdy se obžalovaný dopustil jednání pohlavním zneužitím provedeným jiným způsobem, pak soudní praxe chápe za jiný způsob pohlavního zneužití pouze intenzivnější zásahy do pohlavní sféry, nepůjde tedy například o jednorázové letmé doteky přes oděv, které nemohou naplnit formální znak jiného pohlavního zneužití. Bude se jednat například o orální pohlavní styk, ohmatávání ňader nebo pohlavních orgánů, či líbání přirození, které směřují k vzrušení pachatele. V případě obžalovaného byla objektivní stránka trestného činu pohlavního zneužití naplněna právě jednáním spočívajícím v osahávání prsou a pohlavních orgánů poškozené, jak se ve smyslu výpovědi poškozené také stalo. Tato trestná činnost pod body 2 a 3 byla na rozdíl od obžaloby kvalifikována jako dokonaná, přestože i ve výroku tohoto rozsudku je pojmenována nabídka obžalovaného, zda mu poškozená nechce pohlaví tzv. vykouřit, která by za jiných okolností samozřejmě mohla být chápána jako pokus trestného činu, pokud by k němu nedošlo, což nedošlo, nicméně s ohledem na dokonanou jinou formu pohlavního styku vnímá soud tuto trestnou činnost veskrze za dokonanou.
Podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku se trestného činu znásilnění dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, přičemž kvalifikovanou skutkovou podstatou podle § 185 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) jsou vedle jiných postižena jednání, kdy dojde k souloži, a dále je-li čin spáchán na dítěti mladším 15 let, jako je tomu v posuzovaném případě. S ohledem na formulaci skutkové podstaty trestného činu znásilnění je třeba, aby pachatel překonal užitím některé z forem násilného jednání odpor znásilňované osoby a k pohlavnímu styku došlo donucením. Existenci projevu nevůle má soud ze strany poškozené s ohledem na její výpověď za prokázaný. Poškozená měla o sexuálním sbližování s obžalovaným jiné představy. To, co uvedla svými slovy také poškozená, vyjádřil i znalec, obžalovaný se jí líbil a projevovala zájem o mazlení, líbání, osahávání, sexuální náznaky však vnímala jiným způsobem než obžalovaný. Hranici milostných a sexuálních aktivit spatřovala jinde než obžalovaný, vše, co se odehrávalo nad rámec líbání a mazlení již byla iniciativa obžalovaného, o kterou neměla zájem. Podstatné je, že její představy končily daleko před uskutečněním pohlavního styku, kdežto obžalovaný se mohl do jisté míry důvodně domnívat, že i v tomto případě dosáhne svého, a to zřejmě i s ohledem na jednání pod bodem 1, kdy k pohlavnímu styku došlo se souhlasem poškozené. Nicméně, jak vyplývá z výpovědi poškozené, jednání popsanému pod bodem 4 se bránila, dávala najevo, že s jednáním obžalovaného nesouhlasí a že soulož je proti její vůli. Poškozená konkrétně zmiňuje, že až když obžalovaný už viděl, že brečí, že křičí, že ho odstrkuje, teprve tehdy svého jednání zanechal, ale to už došlo asi k pěti vniknutím, která k naplnění skutkové podstaty znásilnění plně postačují, přestože opět ani v tomto případě k porušení panenské blány nedošlo.
Objektem trestného činu znásilnění podle § 185 trestního zákoníku je právo člověka na svobodném rozhodování o svém pohlavním životě. Předmětem útoku je kterýkoli člověk, přičemž nezávisí na věku osoby. Ovšem okolnost, že je trestný čin spáchán na osobě mladší 15 let, odůvodňuje použití vyšší trestní sazby, proto také není třeba, aby pachatel znal věk poškozené osoby s jistotou, ale postačí, že uvedenou okolnost vědět měl či mohl. Objektem trestného činu pohlavního zneužití podle § 187 trestního zákoníku je mravní a tělesný vývoj, ochrana se poskytuje všem osobám mladším 15 let před jakýmikoliv útoky na jejich pohlavní nedotknutelnost. Za dítě mladší 15 let se považuje osoba do dne předcházejícího jejím patnáctým narozeninám. Z hlediska objektivní stránky trestného činu pro naplnění formálních znaků není rozhodné, že k jednání došlo se souhlasem poškozené, ani případná citová náklonnost nevylučuje trestní odpovědnost, osoby mladší patnácti let jsou tak chráněny bez dalšího. V případě obou trestných činů bylo motivem jednání obžalovaného jeho sexuální uspokojení bez ohledu na věk poškozené a také nezávisle na její vůli.
Podle § 13 odst. 2 trestního zákoníku je k trestní odpovědnosti za trestný čin třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Trestný čin pohlavního
zneužití podle § 187 trestního zákoníku, stejně jako trestný čin znásilnění podle § 185 trestního zákoníku, je trestným činem úmyslným, přičemž podle § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, jednal-li pachatel v úmyslu přímém, jako je tomu v posuzovaném případě. Pokud jde o subjektivní stránku jednání obžalovaného, pak není pochyb o tom, že věděl o tom, že poškozená Xxxxx Xxxxxx v době, kdy se na ní dopouštěl jednání, dosud nedosáhla věku 15 let. Přestože v přípravném nevypovídal v tomto ohledu zcela určitě, v hlavním líčení zazněla tato skutečnost jednoznačně, a současně je vědomí obžalovaného stran věku poškozené v souladu s výpověďmi všech svědků, tedy i nebýt jeho doznání, měl by soud tuto okolnost za prokázanou. Subjektem výše popsaných trestných činů je pak obžalovaný sám, jakožto osoba splňující podmínku dovršení 15. roku věku v době spáchání trestného činu ve smyslu § 25 trestního zákoníku, a rovněž tak podmínku příčetnosti vyjádřenou v § 26 trestního zákoníku, když důvod pro jiné hodnocení osoby obžalovaného v průběhu trestního řízení nevyplynul. Objektivní stránka obou trestných činů byla rovněž naplněna, neboť jednání obžalovaného vyjádřené ve výroku rozsudku bylo plně ozřejměno, následek, k němuž jednání obžalovaného směřovalo, je výše popsán a příčinný vztah mezi jednáním a následkem, byl rovněž prokázán.
Podle § 116 trestního zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. S ohledem na uvedené je třeba v jednání pod body 1 až 3 výroku rozhodnutí spočívajícím v jednání kvalifikovaném jako pohlavní zneužití dle § 187 odst. 1 trestního zákoníku vidět naplnění podmínek pro pokračování v trestném činu. Jednáním uvedeným ve výroku tohoto rozsudku tak obžalovaný naplnil po subjektivní i objektivní stránce pod bodem 1 až 3 výroku veškeré zákonné znaky skutkové podstaty zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku a pod bodem 4 výroku zvlášť závažného zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku.
Při úvaze o stanovení druhu trestu a jeho výměry u obžalovaného přihlédl soud k ustanovení § 39 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku.
Obžalovaný xxxxxxxxxxxxxx není v evidenci přestupků veden jako pachatel přestupku a nebyl v minulosti soudně trestán. Pokud jde o trest, jímž byl obžalovaný ohrožen, jedná se v případě jednání popsaného pod body 1 až 3 výroku kvalifikovaného jako zločin pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1 trestního zákoníku o trestní sazbu ve výměře 1 až 8 let, v případě jednání pod bodem 4 kvalifikovaného jako zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku o trestní sazbu v rozmezí 5 až 12 let. Při ukládání úhrnného trestu, který je zde na místě za situace, kdy pachatel spáchal více trestných činů, bylo třeba vycházet z trestní sazby přísnější,
tedy 5 až 12 let. Současně má však soud zato, že v případě obžalovaného by použití trestní sazby odnětí svobody, tak jak je stanovena zákonem pro tento závažnější trestný čin, bylo vzhledem k okolnostem případu a k poměrům pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Proto v souladu s § 58 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku došlo ke snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, a to při respektování omezení daného
§ 58 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, na jehož základě nelze při snížení trestu odnětí svobody uložit
trest pod jeden rok, činí-li dolní hranice trestné sazby odnětí svobody alespoň pět let, jako je tomu v případě zvlášť závažného zločinu dle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Jedná se však o opatření svým charakterem mimořádné, které je vyhrazeno pouze pro zohlednění specifických okolností snižujících v konkrétním případě závažnost trestného činu užívané ve výjimečných situacích. Nejedná se tedy o pravidelný postup soudu a je třeba v každém jednotlivém případě zvážit, zda jde o opatření adekvátní. V posuzovaném případě vzal soud při uplatnění institutu
v úvahu jednak nepříliš velký věkový odstup poškozené a obžalovaného, kdy v době spáchání trestného činu bylo poškozené 14 let a obžalovanému 19, respektive 20 let, jednak skutečnost, že k sobě cítili oboustranné zalíbení, alespoň v době, kdy došlo k předmětným událostem. Nejenže se poškozená s obžalovaným dobře znali, ale pociťovali k sobě náklonnost a tato okolnost by za jiných okolností mohla vyústit také ve vzájemný vztah trvalejšího charakteru. Přestože později se okolnosti mohly v průběhu hlavního líčení změnit, lze odkázat také na vyjádření znalce, který jak v písemném znaleckém posudku, tak v rámci výslechu před soudem uvedl, že zamilovanost poškozené přetrvávala po poměrně dlouhou dobu a ani v době zpracování znaleckého posudku ji zcela neopustila. Dalším podstatným momentem je skutečnost, že první pohlavní styk byl ze strany poškozené dobrovolný, což mohlo obžalovaného motivovat k dalším snahám. V tomto směru je třeba také uvést, že sama poškozená se setkáním s obžalovaným nejen nebránila, vítala také projevy citové náklonnosti v podobě mazlení a líbání a celkově její chování a vystupování vůči obžalovanému v něm mohlo vzbudit dojem, že v sexuálních aktivitách s ní lze pokračovat a že má o něj po této stránce zájem. Určitou roli sehrála při tom skutečnost, že se poškozená chovala již jako starší zkušenější dívka, atraktivně se oblékala a ráda se předváděla před staršími chlapci provokativním chováním. V očích obžalovaného byla poškozená dospělou, pohlednou ženou, přestože ve skutečnosti nebyla připravena na zahájení sexuálního života, jistě ne takovým způsobem a za okolností, jak jednal obžalovaný. Poškozená tak svým způsobem dávala obžalovanému naději, že se jejich setkání budou vyvíjet pro něj žádoucím směrem, aniž by však věděl, jaké představy měla o jejich sbližování poškozená. Její hranice obžalovaný však nedokázal dodržet, zvlášť když se jednalo o otázku několika vteřin či minut, než stačila dát zjevně najevo, že jedná proti její vůli, nejde-li již pouze o líbání a mazlení. Na druhou stranu pokud pak došlo v každém jednotlivém případě k tomu, že obžalovaný svého jednání po určité chvíli sám zanechal, jednalo se o ukončení jednání z jeho strany. Pokud poškozená dala najevo svůj nesouhlas, dále již v jednání do okamžiku svého uspokojení nepokračoval, byť v posledním případě reagoval již na odpor poškozené opožděně. Nicméně i přesto ve všech případech došlo k jednání, které naplnilo skutkovou podstatu uvedených trestných činů, včetně trestného činu znásilnění, obžalovaný sice svého počínání po chvíli zanechal, aniž by dosáhl svého, ale předtím již vykonal část jednání proti vůli poškozené.
Vedle okolností spáchaných trestných činů vzal soud v úvahu také poměry pachatele, který je netrestaný, má stálé zaměstnání, a v jehož případě lze vzít v úvahu také jeho věk blízký věku mladistvých v době spáchání trestného činu, byť již na samotné hranici této možnosti. Obžalovaný má také vážnou snahu zaplatit nemajetkovou újmu, alespoň dle svého vyjádření. Všechny výše uvedené okolnosti umožnily z pohledu soudu uplatnit mimořádné snížení trestu, a to na trest odnětí svobody v délce trvání 3 let za současného podmíněného odložení výkonu trestu odnětí svobody, přičemž byly vzaty v úvahu polehčující okolnosti ve smyslu ustanovení § 41 písm. o)trestního zákoníku, tedy že obžalovaný vedl před spácháním trestu řádný život a dále dle § 41 písm. f)trestního zákoníku, že je obžalovaný blízký věku mladistvých. Ovšem současně soud vyhodnotil takéexistenci přitěžujících okolností, a to dle § 42 písm. a) trestního zákoníku, že přistoupil k trestnémujednání po předchozím uvážení, dle § 42 písm. m) trestního zákoníku, že pokračoval v trestné činnostipo delší dobu, a současně dle § 42 písm. n) trestního zákoníku, že spáchal více trestných činů.S ohledem na tyto skutečnosti byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobuv délce 4 roků, tedy při horní hranici délky zkušební doby. V souladu s návrhem státní zástupkyně, bylsoučasně nad obžalovaným uložen po dobu trvání zkušební doby dohled probačního úředníka.
Stran uplatněného nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy byla obžalovanémustanovena povinnost k náhradě nemajetkové újmy ve výši 20.000 Kč. S ohledem na skutečnost, žesoud je při uložení povinnosti obžalovanému nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu vázán návrhem poškozené osoby a nemůže jít nad rámec toho, co bylo požadováno, jeví se soudu tato částka jako minimum k odčinění následků s ohledem na charakter trestných činů a újmu, která poškozené v jejich důsledku vznikla. Nemajetková újma byla poškozené způsobena trestnými činy pohlavního zneužití a znásilnění podle § 187 a § 185 trestního zákoníku, které spáchal obžalovaný, přičemž příčinná souvislost mezi trestnými činy a vznikem újmy byla provedeným dokazováním dostatečně prokázána.Došlo k porušení svobody rozhodování v pohlavních vztazích a narušení zdravého vývoje dítěte mladšího patnácti let. Jak z výpovědi poškozené, tak z výpovědi znalce vyplynulo, že sexuální život xxxxxxx byl zahájen předčasně, odlišným způsobem, než si představovala a za okolností, kdy v jednom z případů byla nucena strpět vykonání soulože přes svůj odpor. V ostatních případech, kdy byly skutky spáchány jako pokračující trestný čin pohlavního zneužití, byl narušen její mravní a tělesný vývoj v době, kdy ještě nedosáhla věku patnácti let. Byla tak zasažena osobnostní práva poškozené ve smyslu § 81 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv, v daném případě zejména důstojnost ve smyslu § 81 odst. 2 občanského zákoníku. Jestliže tedy soud uložil obžalovanému povinnost k náhradě nemajetkové újmy, učinil tak s odkazem na úpravu práva na ochranu osobnosti v občanském zákoníku, přičemž v souladu s § 82 odst. 1 občanského zákoníku tohoto předpisu má ten, jehož osobnost byla dotčena, právo domáhat se, aby byl odstraněn následek neoprávněného zásahu. Podle § 2951 odst. 2 občanského zákoníku se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním.
Aby však podmínka v podobě povinnosti zaplatit poškozené nemajetkovou újmu nezůstala pouze ve formální rovině, bylo obžalovanému podle § 82 odst. 2 trestního zákoníku také přímo uloženo, aby podle svých sil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, odčinil. V průběhu zkušební doby bude tato skutečnost relevantním způsobem zohledněna a bude mimo jiné zjišťováno, zda došlo k úhradě částky ve výši 20.000 Kč. Pokud by k úhradě částky ze strany obžalovaného nedošlo, může být také tato skutečnost důvodem pro přeměnu trestu v nepodmíněný.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení jeho opisu, a to k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.
Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost ve výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.
Odvolání musí být do osmi dnů od doručení opisu rozsudku také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i z části, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.
Krajský soud v Brně
dne 8. září 2015
JUDr. Miloš Žďárský, v. r.
předseda senátu
spisová značka: 51 T 40/2020
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Kacafírka a přísedících Bc. Ivany Paterové a Mgr. Aleny Svobodové v hlavním líčení konaném dne 16. března 2021 v Praze
takto:
Obžalovaný
XY, narozený XY v Praze, řidič, bytem XX
je vinen, že
v období od 26.12.2017 do 3.1.2019 ve společně obývaném bytě v Praze 10, XX s postupně vzrůstající intenzitou psychicky týral a fyzicky napadl poškozenou X Y, nar. XY a to tak, že bezdůvodně či ze zcela malicherné příčiny na ni křičel, ponižoval ji, častoval ji vulgárními výrazy, např. že je ,, píča, kunda, pizdčka, kráva, dement, svině, obiňoval ji, že je zcela neschopná, rozbíjel její věci, budil ji ze spaní či ji spánek odpíral a poté ji nadával a zahrnoval výčitkami, zakazoval ji styk s rodinou a negativně se stavěl ke styku poškozené s jejími přáteli a kontroloval její pohyb, zcela bezdůvodně na ni žárlil, psychicky ji deptal tím, že se neustále myl, sprchoval, pral oblečení, prováděl dezinfekci věcí a neustále uklízel, po porodu syna odmítl poškozenou odvést domů, ač tato již byla z nemocnice propuštěna, zakazoval ji chodit s kočárkem ven, fyzicky ji napadal, kdy jí dal několikrát facky a minimálně v jednom případě ji udeřil pěstí do obličeje, opakovaně do ní strkal a škrtil ji, přičemž poškozená již nebyla sto toto jednání obžalovaného snášet a s pomocí své matky a známé se ze svého vlastního bytu dne 3.1.2019 potají odstěhovala a vyhledala lékařskou pomoc.
tedy
týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a způsobil takovým činem těžkou újmu na zdraví a páchal takový čin po delší dobu.
2
čímž spáchal
zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) trestního zákoníku
a odsuzuje se:
podle § 199 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.
Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) let.
Podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obviněný povinen zaplatit na náhradě škody poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra, se sídlem Vinohradská 2577/178, Praha 3 částku 4 825 Kč.
Podle § 129 odst. 2 trestního řádu se vyhotovuje zjednodušený písemný rozsudek, který neobsahuje odůvodnění, protože obžalovaný i státní zástupce se vzdali práva na odvolání a prohlásili, že netrvají na písemném vyhotovení odůvodnění. Obžalovaný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch osoby k tomu oprávněné podaly odvolání.
Odůvodnění výroku o náhradě škody:
Poškozená se připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody v celkové výši 110 000 Kč, tento nárok se skládá ze dvou částí; první z nich ve výši 10 000 Kč představuje odškodnění za majetkovou škodu, kterou měl poškozené obžalovaný způsobit poškozením jejích věcí. Jde pak konkrétně o poškození dveří do koupelny, které měl obžalovaný rozbít pěstí, poškození kufru, osvětlení do koupelny, nabíječky do auta, sluchátek a dále jde o zničení či vyhozené oblečení. K tomu do spisu poškozená založila fotografie rozbitých věcí a u dveří, kufru, sluchátek, nabíječky a osvětlení a orientační ceny těchto věcí jakožto nových. Ač bylo prokázáno v průběhu dokazování v hlavním líčení, že obžalovaný skutečně některé věci poškozené poškodil či zničil, tak soud náhradu škody nepřiznal, neboť v tomto směru bylo třeba provést podrobnější dokazováním, které bylo zaměřeno na časovou hodnotu věcí v době jejich poškození, nejlépe podrobným zjištěním v rámci znaleckého posudku z oboru ekonomie, ceny a odhady použitých věcí, pouze z orientačně stanovených hodnot uvedených věcí vyjít nelze. Obdobně pak pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy vyčíslené částkou 100 000 Kč nelze než i v tomto případě poškozenou odkázat na občanskoprávní řízení. Soud v daném případě nemůže výši této újmy na psychickém zdraví určit pouhým odhadem, i když je nepochybné, že poškozená újmu na psychickém zdraví skutečně utrpěla a došlo i ke vzniku posttraumatické stresové poruchy. Poškozená nepředložila znalecký posudek se specializací pro odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, ve kterém by byly náležitě kvalifikovány oba nároky, které pod újmu na psychickém zdraví spadají, tedy jak bolestné, tak další nemajetková újma. Nezbylo než v obou částech nároku na náhradu škody odkázat poškozenou s jejím uplatněním na řízení ve věcech občanskoprávních.
3
Pokud jde o nárok Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR v celková výši 4 825 Kč, ten bylo možno pojišťovně přiznat, neboť o oprávněnosti a výši pochybnosti nevznikly, poškozená byla v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného nucena vyhledat lékařské ošetření a pojišťovna podrobně veškeré úkony s ním spojené vyčíslila. Nárok byl proto přiznán v uplatněné výši.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 (osmi) dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Rozsudek může odvoláním napadnout
Osoba oprávněna napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.
V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce, toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy neba na vydání bezdůvodného obohacení.
Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je - li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je - li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za neho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce.
Odvolání musí být ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho doručení nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo ( § 249 odst.1. tr. ř.).
Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť z části, ve prospěch nebo neprospěch obviněného ( § 249 odst.1. tr. ř.).
Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy ( § 249 odst. 3. tr. ř.).
Právo odvolání nemohou s úspěchem uplatnit ty osoby, které se ho po vyhlášení rozsudku výslovně vzdaly.
4
Poškozený, jemuž byl odsuzujícím rozsudkem, jímž soud odsoudil obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, přiznán alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, má právo žádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného k trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává, soudu který rozhodoval v prvním stupni. (§ 228 odst. 4 tr. ř.).
Praha 16. března 2021
JUDr. Petr Kacafírek v. r.
předseda senátu
Číslo jednací: 1T 71/2012
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Prostějově rozhodl dne 22. 7. 2012 v hlavním líčení provedeném v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Petra Vrtěla a soudců – přísedících Mgr. Alexandry Klímkové a Bc. Františka Nevrtala
t a k t o :
Obžalovaný:
xxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
s e u z n á v á v i n n ý m , ž e
dne 29. 8. 2011 v době kolem 23:00 hod. v Prostějově na xxxxxxxxx, na chodbě v přízemí domu č. xxxxx po předcházejícím vědomém požití alkoholu v aktuální míře podnapilosti 0,64 až 1,57 promile alkoholu v krvi fyzicky napadl xxxxxxxxxxxxx nar. xxxxxxxx brutálním způsobem tak, že ji chytil rukama za krk a několikrát ji udeřil hlavou o zeď, kopal ji nohama po celém těle a za soustavného fyzického napadání, jmenované přitom roztrhl tričko, osahával ji na prsou a snažil se poškozené svléci kalhoty, což se mu však pro její aktivní odpor nepodařilo; napadením jí pak způsobil kraniocerebrální trauma s traumatickou poruchou lícního nervu, pohmoždění hlavy a páteře, tříštivou zlomeninu nosních kůstek s funkčně výrazným omezením průchodnosti nosu, otřes mozku, mnohočetné oděrky po těle a kontuze ramene a paže, mnohačetné hematomy víček obou očí s následkem vzniku šedého zákalu, s trvajícím následkem ušní šelesti, poruchou spánku, občasnými závratěmi. Xxxxx musela být též hospitalizována do xxxxx na traumatologickém oddělení Nemocnice Xxxxxx a byla v důsledku napadení následně výrazně omezena v obvyklém způsobu života nejméně po dobu prvních tří týdnů pro výrazné bolesti po celém těla a závratě a trpí stále poruchou spánku a psychickými potížemi, pro které se ambulantně léčí,
t e d y :
jednak jinému úmyslně ublížil na zdraví
jednak jiného násilím donutil k pohlavnímu styku
t í m s p á c h a l
jednak přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku
jednak přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku,
a z a t o s e o d s u z u j e :
Podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá úhrnný trest odnětí svobody v trvání 33 (třicetitří) měsíců.
Podle § 81 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let.
Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá, aby během zkušební doby dle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil, a zdržel se nadměrného požívání alkoholických nápojů.
Podle § 228 odst. 1 tr. řádu se obžalovanému současně ukládá, aby zaplatil na náhradě škody poškozené xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx částku 240.067,58 Kč.
Podle § 228 odst. 1 tr. řádu se obžalovanému současně ukládá, aby zaplatil na náhradě nemajetkové újmy poškozené xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx částku 80.000,- Kč.
Podle § 228 odst. 1 tr. řádu se obžalovanému současně ukládá, aby zaplatil na náhradě škody Vojenské zdravotní pojišťovně ČR, se sídlem Drahobejlova 1404, Praha, IČ: 47 11 49 75, částku 6.213,- Kč.
O d ů v o d n ě n í
Na základě důkazů provedených v hlavním líčení zjistil soud skutkový děj uvedený ve výroku tohoto rozsudku.
Na obžalovaného xxxxxxxxxxxxxxx byla dne 15. 3. 2012 podána obžaloba pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Tohoto zločinu se měl obžalovaný podle obžaloby dopustit tím, že:
dne 29. 8. 2011 v době kolem 23:00 v Prostějově na Sídlišti Svobody, na chodbě v přízemí domu xxxxxxx fyzicky napadl Xxxxxxxxxxx tak, že ji chytil rukama za krk a několikrát ji udeřil hlavou o zeď, kopal ji nohama po celém těle a za soustavného fyzického napadání, se záměrem docílit soulože, jmenované roztrhl tričko, osahával ji na prsou a snažil se poškozené svléci kalhoty, což se mu však pro její aktivní odpor nepodařilo; napadením ji pak způsobil kraniocerebrální trauma, pohmoždění hlavy a páteře, otřes mozku, mnohočetné oděrky po těle a kontuze ramene a paže.
Soud ve věci již jednou rozhodl dne 18. 12. 2012 rozsudkem, kterým uznal obžalovaného vinným, že dne 29. 8. 2011 v době kolem 23:00 v Prostějově na xxxxxxx, na chodbě v přízemí domu č. xxxxxxx ve stavu několikaminutové poruchy vědomí kvůli patické opilosti po předcházejícím vědomém požití alkoholu v aktuální míře podnapilosti 0,64 až 1,57 promile alkoholu v krvi fyzicky napadl Xxxxxxxxxxx tak, že ji chytil rukama za krk a několikrát ji udeřil hlavou o zeď, kopal ji nohama po celém těle a za soustavného fyzického napadání, jmenované přitom roztrhl tričko, osahával ji na prsou a snažil se poškozené svléci kalhoty, což se mu však pro její aktivní odpor nepodařilo; napadením ji pak způsobil kraniocerebrální trauma s traumatickou poruchou lícního nervu, pohmoždění hlavy a páteře, tříštivou zlomeninu nosních kůstek s funkčně výrazným omezením průchodnosti nosu, otřes mozku, mnohočetné oděrky po těle a kontuze ramene a paže, mnohačetné hematomy víček obou očí s následkem vzniku šedého zákalu, s trvajícím následkem ušní šelesti, poruchou spánku, občasnými závratěmi. Xxxxxxxxxxxxx musela být též hospitalizována do xxxxxxxx na traumatologickém oddělení Nemocnice Xxxxxxxxxx a byla v důsledku napadení výrazně omezena v obvyklém způsobu života nejméně po dobu prvních tří týdnů pro výrazné bolesti po celém těle a závratě a trpí stále přetrvávajícími občasnými závratěmi, poruchou spánku a psychickými potížemi, pro které se stále ambulantně léčí. Tento skutek byl kvalifikován jako zločin opilství dle § 360 odst. 1 trestního zákoníku, tedy slovy zákona, že požitím návykové látky se z nedbalosti uvedl do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustil jinak trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl obžalovanému uložen podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 185 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obžalovanému uloženo, aby během zkušební doby dle svých sil nahradil škodu a nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, a zdržel se požívání alkoholických nápojů. Dále bylo obžalovanému podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení protialkoholní ve formě ambulantní. Současně soud rozhodl o náhradě škody tak, že podle § 228 odst. 1 tr. řádu obžalovanému uložil, aby zaplatil jednak na náhradě škody poškozené Xxxxxxxxxxxx částku 240.067,58 Kč a jednak na náhradě nemajetkové újmy poškozené Xxxxxxxxxxxx částku 250.000,- Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu soud také obžalovanému uložil zaplatit vynaložené náklady na léčení poškozené příslušné zdravotní pojišťovně, tedy Vojenské zdravotní pojišťovně ČR částku 6.213,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená Xxxxxxxxxxxxxxxx odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 4. 4. 2013 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. 9 To 26/2013, kterým byl podle § 258 odst. 1, písm. f), odst. 2 tr. řádu zrušen pouze výrok o náhradě nemajetkové újmy a odvolací soud rozhodl znovu pode § 259 odst. 3 tr. řádu a § 228 odst. 1 tr. řádu tak, že uložil obžalovanému zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené Xxxxxxxxxxxxxxxx částku 80.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená Xxxxxxxxxxxxxxxx odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
Nakonec však na základě podaného dovolání rozhodl Nejvyšší soud ČR (dále jen dovolací soud) tak, že podle § 265k odst. 1 tr. řádu, resp. § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil jak uvedený rozsudek soud I. stupně, tak rozsudek citovaného odvolacího soudu a další rozhodnutí, které na zrušovaná rozhodnutí obsahově navazujíc, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dovolací soud podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal zdejšímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dovolací soud se ve svém rozhodnutí nejprve zabýval výtkami obžalovaného, které s koncentrovaly do otázky skutkové, potažmo procesní a dospěl k závěru, že deklarovanému dovolacímu důvodu nevyhovuje žádná z těchto skutkových, či procesních námitek, které obžalovaný ve svém dovolání podřazoval pod vadnou aplikaci hmotného práva a tím právem nesprávného právního posouzení právního skutku. Dovolací soud ke skutkovým námitkám obžalovaného navíc poznamenal, že z hlediska trestně procesního si obžalovaný v rámci výtek vůči nepoužití zásady in dubio pro reo, tedy zásady porušení zásady presumpce neviny obžalovaného, špatně vyložil tvrzení, že jeho odsouzení je založeno výlučně na základě nepřímých důkazů a že tyto netvoří ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu a upozorňuje, že svědecká výpověď poškozené v žádném případě není důkazem nepřímým. K této otázce ještě soud prvého stupně doplňuje, že dovolací soud ve své konstantní judikatuře opakovaně uvádí, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně, který k řádnému provedení hodnocení důkazů má v souladu se zásadou ústnosti a bezprostřednosti v provedeném hlavním líčení nejlepší předpoklady pro své skutkové závěry a že dovolací soud není povolán k tomu, aby bez dalšího přehodnocoval provedené důkazy, aniž by mohl podle zásad ústnosti a bez prostřednosti v řízení odvolání sám provést. Dovolací soud opakovaně ve své judikatuře poukazuje na pouze výjimečný průlom do této zásady, který připustil ústavní soud ve své judikatuře (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2004 sp.zn. III US 359/05 nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2004 sp.zn. I US 4/04), podle kterého může dovolací soud zasáhnout pokud jde o otázky skutkové a skutkové hodnocení pouze tehdy, pokud rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, včetně úplné absence skutkových zjištění, tedy nastala-li by situace, kdy by zjištění soudu nemělo žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo zjištění soudu nevyplývaly z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, a nebo zjištění soudu jsou právním opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Pouze takový extrémní nesoulad umožňuje dovolacímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudu prvého či druhého stupně. I přes tuto ustálenou soudní praxi korigovanou ústavním soudem, Nejvyšší soud v této dané věci ve svém dovolacím rozhodnutí takový extrémní nesoulad nezjistil a zabýval se jinými podstatnými námitkami obžalovaného, které nakonec vedly dovolací soud ke zrušení rozhodnutí soudu prvého i druhého stupně.
Dovolací soud totiž dospěl k názoru, že soud prvého ani druhého stupně se náležitě nevypořádaly s přesvědčivým zdůvodněním závěru, že v případě obžalovaného se jedná o takový druh intoxikace v době spáchání skutku ať již v důsledku požitého alkoholu či léků, které by bylo možno podřadit pod tzv. patologickou opilost. Dovolací soud vytkl soudu prvého stupně, že při hodnocení otázky zavinění obžalovaného ve stavu připomínajícího stavu nepříčetnosti nedocenil to, že závěr o zavinění pachatele k přivození si stavu, v němž byly jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti v důsledku aplikace návykové látky v daném případě alkoholu vymizelé, je v případech patické opilosti třeba budovat na jiných skutečnostech, než by tomu bylo v případě, že by si stav nepříčetnosti pachatel navodil opilostí prostou. Dovolací soud uvádí, že z odborného hlediska je patická opilost považována za zvláštní případ intoxikace pachatele, tzv. mrákotní stav, který nemusí souviset s chronickým alkoholismem, ani s množstvím požitého alkoholu. Její podstatou je intenzivní stav tzv. mrákotný stav deliriozního, či automatického průběhu s halucinacemi a paranoidní interpretací, přičemž v tomto stavu může dojít i po požití i malé dávky alkoholu, přičemž hypotetickým předpokladem je náhodné střetnutí aktuálního oslabení organismu pachatele s možnou diskrétní predispozicí, která nedosahuje stupně organické poruchy, nebo psychopatické odchylky. Připouští se i vliv současného požití alkoholu a psychofarmak. K tomu pak dovolací soud citoval odbornou literaturu a připomněl, že z hlediska trestní odpovědnosti je dle trestní nauky při patologické opilosti významné, zda u pachatele šlo o:
Tato otázka pak byla významná pro právní posouzení skutku z hlediska trestného činu opilství podle § 36 odst. 1 trestního zákoníku a pro otázku posouzení zavinění ve vztahu přivedení se do takového stavu nepříčetnosti ve kterém pachatel spáchá jinak trestní čin (tzv. Actio libera in causa dolosa či culposa). Dovolací soud připomíná, že v případě, kdy pachatel při patologické opilosti, či nepříčetnosti nemůže pokrýt ani svou nevědomou nedbalostí typicky byl první projev tohoto typu opilosti byla trestní odpovědnost vyloučena s poukazem na ustanovení § 126 trestního zákoníku. Dovolací soud vytkl soudu prvního stupně, že při zjišťování otázky příčetnosti obžalovaného soud chybně přistoupil nejprve k přiznání znalce z oboru zdravotní odvětví psychiatrie a sexuologie a teprve po zpracování tohoto posudku přistoupil k přibrání znalce z oboru zdravotnictví odvětví toxikologie, k otázce míry požitého alkoholu obžalovaným podle dosavadního skutkového zjištění, ale tento posudek již nebyl znalci z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a sexuologie předložen. Dovolací soud poukazuje na prvotní závěr znaleckého posudku z oboru zdravotnictví z odvětví psychiatrie a sexuologie Doc. MUDr. Buzka, který u obžalovaného diagnostikuje při použití většího množství alkoholu v kombinaci s léky patickou, či patologickou opilost v době, kdy je obžalovaný agresivní a nekoordinovaně nápadně poškozenou a přivodí jí závažná poranění, přičemž sexuální motivace jednání na první pohled není jasná. Znalec uvádí, kombinace s léky xxxxxxx, xxxxxxxxxxx, xxxxxxxxx, č xxxxxxxx vzniku patické opilosti přispěla, avšak že tyto stavy vznikají i bez kombinace s těmito léky.
Naproti tomu znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie znalce Ing. Války uvádí, že hodnocené léky se podle znalce nemohly podílet na chování obviněného, pouze částečné spolupodílení léku xxxxxxxxxxxxx na vzniku amnézie a hodnotí tehdejší aktuální hladinu alkoholu v krvi obviněného 0,4 až 1,57 promile, jako podnapilost od lehkého až po střední stupeň na dolní hranici intervalu. Dovolací soud uvádí, že soud prvého stupně měl provést další dokazování k otázce, zda obžalovaný v minulosti již nějakou takovou podobnou patickou opilost prodělal, k otázce zavinění ve stavu k přivození si stavu nepříčetnosti, přičemž samotné vědomé požívání alkoholu obžalovaného a z něho pramenící vědomosti o jeho důsledcích na jeho chování dovolací soud označuje jako nepřípadnou argumentaci. Dovolací soud proto nalézacímu soudu uložil, aby obstaral znalecký posudek ve smyslu § 110 odst. 1 trestního řádu od znaleckého ústavu, tedy znalecký posudek z oboru zdravotnictví z odvětví psychiatrie, který by dostatečně zhodnotil komplikovanou otázku případného vzniku patické, tedy patologické opilosti, neboť jde o velmi zřídka vyskytující se stav a z tohoto důvodu jde o výjimečný, zvlášť obtížný případ, který si vyžaduje zvláštního vědeckého posouzení znaleckých ústavem. Za tímto účelem měl nejprve soud prvého stupně podle pokynů dovolacího soudu se pokusit nejprve objasnit např. vyžádání zprávy z místa bydliště, či spisu o přestupcích obviněného, jaký byl stav obviněného k alkoholickým nápojům v době předcházející v době činu a poté přibrat znalecký ústav a nechat vypracovat znalecký posudek tímto znaleckým ústavem k této otázce.
Dále dovolací soud vytkl soudu prvého stupně, že soud prvého stupně nesprávně aplikoval ustanovení § 99 trestního zákoníku upravující podmínky uložení ochranného léčení při uložení ochranného léčení protialkoholnímu obžalovanému. Podle odvolacího soudu k tomu nebyly dány zákonné podmínky, přestože znalec navrhl protialkoholní léčení ambulantní formou, neboť nebyla splněna zákonná podmínka bud' aby obžalovaný byl z hlediska psychiatrického, nebo sexuologického nebezpečný, pokud spáchal poškozenému duševní poruchu, nebo případně podmínka, že v případě, že pachatel, který spáchá trestný čin pod vlivem v souvislosti s užitím návykové látky je pachatelem, který takovou návykovou látku zneužívá, přičemž zneužívání návykové látky se rozumí případy, kdy pachatel se oddává užívá, např. požívání alkoholu dlouhodoběji, či trvale. Toto z provedeného dokazování v případě obžalovaného nebylo možno dovodit. Proto tento výrok o uložení ochranného léčení shledal dovolací soud nezákonný. Na závěr dovolací soud uvedl, že v případě, že soud bude rozhodovat na základě doplněného dokazování znovu, bude vázán zásadou zákazu zhoršení postavení obžalovaného v řízení po tomto zrušeném rozsudku ve smyslu § 265s odst. 2) trestního řádu, což však neznamená že by v případě dovození trestní odpovědnosti obžalovaného bylo posouzení jeho činu výlučně vázáno na skutkovou podstatu na trestného činu opilství podle § 360 dost. 1 trestního zákoníku. Dovolací soud uvádí, že pokud z již doplněného dokazování vzešel poznatek, že se obžalovaný nedopustil činu ve stavu patické opilosti, tedy stavu v němž by byly jeho rozpoznávací nebo ovládací schopnosti pod vlivem požitého alkoholu vymizelé a došel-li by soud prvého stupně k závěru, že trestně odpovědný za trestné činy, jehož zákonné znaky byly jeho jednáním naplněny, dle dosavadního hodnocení soudu prvního stupně, jako trestné činy ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku, pak právní posouzení těchto skutků a uznání obžalovaného vinným těmito trestními činy není porušením této zásady, zásady porušení postavení obžalovaného.
Soud prvého stupně se tedy řídil těmito právními závěry obsaženými v dovolacím rozhodnutí a doplnil dokazování v naznačeném směru, případně sám z vlastní iniciativy znovu doplňoval dokazování.
Nejprve je třeba však zrekapitulovat dosud provedené dokazování a v návaznosti na něj doplněné dokazování po zrušení rozsudku soud I. stupně dovolacím soudem.
Obžalovaný ve své výpovědi v přípravném řízení i u hlavního líčení opakovaně popřel, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Obžalovaný uvedl, že byl požádán xxxxxxxxxxxx a xxxxxxxxxxxxx z důvodu předchozí známosti o opravu fritovacího hrnce a elektrického spínače, tento opravený fritovací hrnec jim přinesl 29.8.2011. Uvedl, že v odpoledních hodinách pouze zastihl ve dveřích xxxxxxxxxxxxxxxx, která odcházela a řekla mu, ať přijde později, že nemá čas. Čekal před domem xxxxxxxxxxxx zhruba od 16.00 hod., kdy kolem 18.00 hod, viděl přicházet z protější vinotéky xxxxxxxxxxxxxxx, který jej zval na víno, což odmítl. Kolem 19.00 hod. se dostavili do bytu xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx pak přišla do bytu až zhruba kolem 20:00 hod. Po opravě elektrického spínače a předvedení opraveného fritovacího hrnce si všichni sedli do obývacího pokoje. Obžalovaný uvedl, že mu Xxxxxxxxx třikrát až čtyřikrát nabízel, aby se s ním napil tvrdého alkoholu, což odmítal. Xxxxxxxxx mu poskytla večeři smažený řízek s bramborovým salátem, ke kterému vypil pouze jedno pivo zn. Světák. Uvedl, že vypil jednu menší odlévku tvrdého alkoholu. Došlo na debatu, kdy obžalovaný řekl nevhodnou poznámku, že je šikovný oproti Xxxxxxxxxxxxxx. Následně Xxxxxxxxxxx se měl na něho naštvat, ukázat otevřenou pěstí před nosem a poté to ještě několikrát zopakovat a odejít z pokoje pryč. V obývacím pokoji tedy zůstal obžalovaný s Xxxxxxxxxxxx. Obžalovaný uvedl, že následně z bytu odcházel kolem 21.30 hod., kdy jej vyprovázela z bytu Xxxxxxxxxx. Popsal, že měl také problémy s obouváním, že se mu přetrhl řemínek na botech. Následně šli po schodišti z druhého patra do přízemí. Před ním šla Xxxxxxxxxxx. On šel opožděně kvůli problémům s obouváním za ní. Mezitím zhaslo světlo. Obžalovaný ve tmě došel ke vstupním dveřím do panelového domu. Snažil se otevřít, což mu nešlo, neboť dveře byly uzamčeny. Během půl minuty, kdy opět se zapnulo osvětlení, na chodbě stál ve vstupní chodbě Xxxxxx, který na něj křičel“ „podívej se, co jsi udělal“. Obžalovaný uvedl, že si není vědom, že by se čehokoliv dopustil. Xxxxxxxxxx na to odemknul dveře, kopnul jej do zadku a vyhodil jej ven ze dveří. Obžalovaný uvedl, že následně si odemknul své jízdní kolo, které měl zaparkované u odpadkového koše, a pěšky kvůli jednosměrné ulici šel k nedalekému obchodnímu domu Haná, kde nasedl na kolo a dojel domů, kde se vysvlékl, umyl a šel spát. Obžalovaný dále uvedl, že na druhy den mu volal Xxxxxxxx s tím, že fyzicky napadl Xxxxxxxxx, že byl celý od krve a že celou věc nahlásil policii. Obžalovaný uvedl, že o ničem takovém neví, že podle jeho názoru mohl pod schody čekat na ně Xxxxxxxx, až půjdou dolů, napadnout Xxxxxxxxx a celou věc vykonstruovat na něj ze žárlivosti. Když pak byl obžalovaný dotazován, kde se tedy nacházela Xxxxxxxxx, když v okamžiku po zapnutí osvětlení na chodbě stál u něj Xxxxxxx, obžalovaný uvedl, že ji nikde neviděl. Již tato část výpovědi obžalovaného působí poměrně nesourodým dojmem a nelogičností. Není možné, aby Xxxxxxxxx napadl Xxxxxxxxx a přitom neprošel kolem obžalovaného. Na druhé straně pokud by Xxxxxxxxxx Istivě čekal na obě někde ve sklepení a v době, kdy by přicházeli, napadl Xxxxxxxxxx, je s podivem, kde by se najednou Xxxxxxxxxx během několika vteřin vytratila, když Xxxxxxxxxx křičel na obžalovaného u vstupních dveří,“ co to udělal“.
Soud tedy vyslechl jednak poškozenou svědkyni Xxxxxxxxxx jednak svědka Xxxxxxxxxx dále vyšlo najevo, že část skutkového děje měl pozorovat další obyvatel domu Xxxxxxxxxx také i z přípravného řízení vyslechnutý svědek na úřední záznam o podaném vysvětlení pan Xxxxxxxxxx. Všechny tyto osoby soud vyslechl a na základě jejich výpovědí dospěl k závěru, že obžalovaný se dopustil činu, který je mu kladen za vinu. Soud však ve věci ještě nechal zpracovat po podání obžaloby znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, Doc. MUDr. Bogdana Buzka, CSc., který je pro oba obory zapsán v seznamu znalců, neboť samotná obhajoba obžalovaného z přípravného řízení a zajištěné výpovědi svědků Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx nasvědčovaly tomu, že obžalovaný mohl být ve stavu patologické opilosti, což mohl vysvětlovat některé nelogičnosti v popisu událostí ze strany obžalovaného, pokud obžalovaný ve své výpovědi záměrně nezamlčuje skutečný průběh děje. Obžalovaný například ani v přípravném řízení ani při své prvotní výpovědi u hlavního líčení si nevzpomněl, jestli kolem 3. hodiny ranní se měl vracet před bydliště Xxxxxxxxxx, požadovat po něm brašnu se svým nářadím a pokřikovat na něj na balkoně, což pak popisoval svědek Xxxxxxxxxx který si zcela jednoznačně na to vzpomněl a uvedl také čas, že bylo zhruba třičtvrtě na tři. Tuto událost pak obžalovaný připustil až ve svém vyjádření po výslechu svědka Xxxxxxxxxx v dalším odročeném hlavním líčení, avšak i nadále popíral požití většího množství alkoholu. Z výpovědi Xxxxxxxxxx vyplývá, že jde o skutečně vnímavého pozorovatele. Uvedl, že se vzbudil v tu dobu, podíval se na hodiny, slyšel křik, takže viděl z balkonu obžalovaného a popsal, že se potácel kolem svého kola, nemohl na kolo nasednout, jevil jednoznačně známky podnapilosti – vrávoral, nedokázal manipulovat s kolem, předtím hlasitě vykřikoval. Obžalovaný přitom popírá, že by vypil větší množství alkoholu. Soud také v této věci nechal zpracoval znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie.
Z výpovědi svědkyně Xxxxxxxxxx vyplývá, že tato v uvedené době žila v společné domácnosti se svým tehdejším druhem Xxxxxxxxxx a to již Xxxxxxxxxx let. Obžalovaný Xxxxxxxxxx se seznámil s Xxxxxxxxxx jako soused nedaleké "garáže a "dvakrát pomáhal v jejich domácnosti s nastavením nějakých satelitních služeb na televizoru a spravoval vypínač. V uvedený den obžalovaný přinesl opravený fritovací hrnec a měl přijít spravovat světlo k nim do bytu tedy 29.8.2011. Svědkyně Xxxxxxxxxx uvedla, že vycházela z domu, když k nim přišel, bylo to odpoledne. Již v tomto okamžiku Xxxxxxxxxx uvádí, že pozorovala na obžalovaném jeho ,,divné“ oči. Svědkyně uvedla, že šla na domluvenou schůzku a uvedla obžalovanému, aby se zastavil později. Následně přišla do bytu, kdy v bytě byl Xxxxxxxxxx i obžalovaný, měli otevřené pivo, láhev od koňaku typu Napoleon. Svědkyně uvedla, že poskytla obžalovanému také večeři. Během večera se obžalovaný choval žoviálně, když přes stůl se natahoval k Xxxxxxxxxx začal jí hladit ruku a vyjadřoval jí svou náklonnost. Následně měl Xxxxxxxxxx se dopustit slovních narážek na Xxxxxxxxxx že neumí nic opravit. Následně tedy Xxxxxxxxxx odešel pryč do vedlejšího pokoje. Svědkyně uvedla, že obžalovanému nejenom že nalévala další odlévky alkoholu z lahve s Napoleonem, ale že pak obžalovaný si naléval i sám a také převrátil lahev na stole. Když pak obžalovaného vyprovázela z bytu, rozsvítila na chodbě, obžalovaný se obouval. Když přišla na druhé schodiště z mezipatra na první patro, zhaslo chodbové světlo, takže volala na obžalovaného, aby zůstal stát, že mu zapne osvětlení v prvním patře, což učinila. Obžalovaný šel dále po schodech. Poškozená přišla až ke vchodovým dveřím a najednou byla napadena zezadu škrcením, nemohla ani křičet, jenom sípala, někdo ji začal bít, roztrhal halenku, škrtil, tahal jí za vlasy, tloukl hlavou o zeď, snažil se jí sundat z prstů klíče, vtom zahlédla kudrnatou hlavu a je přesvědčená, že to byl Xxxxxxxxxx protože nikdo jiný tam být nemohl. Následně se zapnulo opět osvětlení, na chodbu přišel Xxxxxxxxxx který směrem k obžalovanému pronesl slova: „,co jsi to udělal“. Obžalovaný měl tvrdit, že neudělal nic, že z venku přišli dva chlapi, kteří fyzicky napadli Xxxxxxxxxx a zavřeli zase za sebou dveře.
Xxxxxxxxxx k bližšímu popisu napadení uvedla, že také jí obžalovaný kopal kolenem, byla samá modřina, to i na prsou, na prsou ji osahával, snažil se jí stáhnout kalhoty, což se mu nepodařilo, roztrhl jí halenku, na prsou neměla podprsenku. Když pak přišel Xxxxxxxxxx a bylo zapnuté osvětlení na chodbě, Xxxxxxxxxx od ní poodstoupil, byl celý od krve. Xxxxxxxxxx na odpověď Xxxxxxxxxx reagoval tak, že jej chytil a vyhodil ven a ještě se jej dotazoval, proč tedy nepomohl Xxxxxxxxxx, když tedy ji někdo cizí napadl. Uvedla, že Xxxxxxxxxx ji poté odvedl nahoru, vzal kýbl, umýval zeď, podlahy, následně volali policii. Uvedla, že se na místo pak seběhli lidé z domu a že mezi nimi byl svědek Xxxxxxxxxx, který v domě bydlí. Svědkyně uvedla, že když Xxxxxxxxxx začal křičet na Xxxxxxxxxx co provedl, tak na místo měl přijít právě svědek Xxxxxxxxxx. Svědkyně se pak vyjádřila ke svým zdravotním komplikacím, které v důsledku napadení nastaly. To znamená, že došlo ke zhmoždění hlavy, k velkým podlitinám na těle a zejména v obličeji, ke zhmoždění krční páteře, omezené hybnosti ramene, poruše sluchu, závratím, vzniku šedého zákalu na očích, k vyraženému zubu, má dosud poruchy spaní, trpí občasnými závratěmi, neustále se léčí u neuroložky, v psychiatrické ambulanci.
K dotazu, co sdělila policistům, kteří se na místo dostavili, svědkyně Xxxxxxxxxx uvedla, že policisté viděli, jak vypadá a že jí měli sdělit, že s tím nebudou nic dělat, až ráno se má dostavit na policii. Byla v té době v šoku a nebyla si jistá, kdo jí měl ty klíčky brát z prstů a kdo ji tedy napadl. Sdělila jim verzi, kterou sdělil původně obžalovaný Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx ve vchodě po napadení, tedy že do domu vešli dva muži a měli ji napadnout. Pak si domyslela, že to nemohl být nikdo jiný než Xxxxxxxxxx. K otázce druhu a množství požitého alkoholu Xxxxxxxxxx uvedla, že tento tedy za její přítomnosti vypil tak dvě až tři piva a pět až šest odlévek tvrdého alkoholu typu Napoleon tedy 40 % alkoholu. Z bytu pak odcházeli kolem 23.00 hod. Svědkyně uvedla, že nejprve s Xxxxxxxxxx volali městskou policii, ale že strážníci přijeli a nechtěli celou záležitost řešit, odkázali je na Policii ČR, takže volala pak policejní hlídku, která se dostavila k nim do bytu. V mezidobí ještě v noci telefonoval Xxxxxxxxxx s výhružkou, že se nedožije peněz, s vysvětlením, že věděl, že prodává nějaké pozemky.
Soud pak vyslechl také svědka Xxxxxxxxxx jehož výpověď korespondovala s výpovědí svědkyně Xxxxxxxxxx. Svědek potvrdil, že tedy kolem 18.30 hod. se sešel s Xxxxxxxxxx přišli do bytu, kde až později se vrátila Xxxxxxxxxx a byla mu nabídnuta večeře. Xxxxxxxxxx nabídl obžalovanému jednu odlévku alkoholu, pivo, které vypil po večeři, poté mu nalil znovu tvrdého alkoholu, následně si Xxxxxxxxxx naléval již sám, začal Xxxxxxxxxx obtěžovat hlazením po ruce a vyjadřováním náklonnosti v přítomnosti Xxxxxxxxxx a vůči Xxxxxxxxxx měl narážky na jeho nedostatek zručnosti. Xxxxxxxxxx se tedy odebral do ložnice lehnout. Probudila se kolem 23.00 hod. a viděl, že je v bytě všude rozsvíceno, V obývacím pokoji převrácená láhev s alkoholem, dveře do chodby byly otevřené. Seběhl dolů a viděl na zemi u vchodových dveří ležet Xxxxxxxxxx celou od krve, krvavé stopy na zdi, s roztrženou blůzou a u vchodu viděl stát Xxxxxxxxxx. Svědek uvedl, že bylo zamčeno, takže Xxxxxxxxxx nemohl ven. Xxxxxxxxxx měla na prstě klíče od vchodových dveří, které držela. Tak se obrátil na Xxxxxxxxxx co to udělal, který měl odpovědět na to, že Xxxxxxxxxx fyzicky napadli dva muži, kteří pak následně odešli. Nato. Xxxxxxxxxx se zeptal, proč ji nepomohl. Nato Xxxxxxxxxx neodpověděl. Následně ho vytlačil ze dveří ven. On měl stát ale za dveřmi a hlasitě na něj volat, aby jej pustil zpátky dovnitř, že mu dá facku. Svědek uvedl, že následně šel tedy nahoru do bytu s Xxxxxxxxxx které pomohl umýt, zavolal policii nejdříve městskou, kteří mu uvedli, že toto řešit nebudou, ať zavolá Policii ČR, která přijela kolem půlnoci. Uvedl, že ještě šel na balkon a házel tašku s nářadím obžalovanému, což měl slyšet svědek Xxxxxxxxxx a i to, že mu Xxxxxxxxxx nadává. Svědek uvedl, že přítomným policistům také sdělil verzi, že nějací dva chlapi měli vpadnout dovnitř a fyzicky napadnout Xxxxxxxxxx což oni brali jako úsměvnou teorii. Svědek také uvedl, že mu následně volal Xxxxxxxxxx ještě kolem 3. hodiny v noci a vyhrožoval mu. Podle Xxxxxxxxxx obžalovaný během pobytu na návštěvě u nich vypil několik odlévek nejméně čtyři odlévky tvrdého alkoholu typu Napoleon a zhruba šest dvanáctistupňových piv. Svědek dále uvedl, že když přišel dolů ke vchodovým dveřím a viděl u zdi schoulenou ležící Xxxxxxxxxx a všude krev na zdech, tak v tu chvíli přišel i na chodbu svědek Xxxxxxxxxx, který bydlel v tomto domě. Svědek také uvedl, že když viděl Xxxxxxxxxx tento měl na sobě na krátkých kalhotech stopy od krve a na triku taktéž. Svědek Xxxxxxxxxx uvedl, že se přímo s Xxxxxxxxxx nesetkal, že tento měl slyšet zezdola sípání, přijít dolů, vidět krev na zdi, s tím se pak svěřil až následující den Xxxxxxxxxx.
Soud tedy vyslechl také svědka Xxxxxxxxxx u hlavního líčení. Svědek Xxxxxxxxxx uvedl, že bydlí v prvním patře v panelovém domě, v druhém patře bydlí pak Xxxxxxxxxx. V noci z 29. na 30.8.2011 byl doma a někdy v nočních hodinách slyšel hluk, tak seběhl dolů. Viděl na chodbě plnou stěnu od krve a viděl tam stát Xxxxxxxxxx. Xxxxxxxxxx držel v ruce hadru a na zemi byl kýbl s vodou, všude bylo plno krve, takže se zděsil. Xxxxxxxxxx již neviděl, až později se dozvěděl, že Xxxxxxxxxx už Xxxxxxxxxx mezitím odvedl do bytu nahoru. Xxxxxxxxxx mu uváděl, že mu Xxxxxxxxxx zbil přítelkyni, na což měl reagovat Xxxxxxxxxx tak, že stál a pouze se kolem sebe díval a mlčel. Na Xxxxxxxxxx viděl, že měl šortky od krve a také tričko od krve. Asi po nějakých 14ti dnech měl potkat Xxxxxxxxxx, která se jej ptala, zda by jí celou záležitost dosvědčil u soudu.
Soud také vyslechl svědka Xxxxxxxxxx který bydlí ve stejném domě jako Xxxxxxxxxx v tom samém vchodě, dělá domovního důvěrníka, bydlí ve čtvrtém patře, a uvedl, že v uvedené noci asi kolem 1.00 hod. slyšel nějaký hluk, když šel na záchod, čemuž nevěnoval přílišné pozornosti. Poté zase kolem 2.45 hod. slyšel znovu hluk, velký křik, dohadování, tak vyšel na balkon a viděl Xxxxxxxxxx jak volá na balkon k Xxxxxxxxxx a domlouvá se s Xxxxxxxxxx o vrácení nějakého nářadí. Xxxxxxxxxx uvedl, že Xxxxxxxxxx nebyl schopen několikrát odemknout kolo, když se spolu dohadovali, a jevil zjevně známky podnapilosti. Následující den Xxxxxxxxxx viděl, že ve vchodu u dveří je umytá zem a na zdi ještě byly otisky krevních stop stejně jako na klice.
Soud za této situace se tedy musel vyrovnat s určitými rozdíly ve výpovědi Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx na jedné straně, dále výpovědi Xxxxxxxxxx a výpovědi také Xxxxxxxxxx. Dá se říci, že výpověď Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx je ve shodě, pokud jde o okamžik, kdy ke vchodovým dveřím měl přijít Xxxxxxxxxx. Pokud skutečně je to svědek, který vypovídal pravdu, pak se nabízí několik variant. Obžalovaný tvrdí, že to Xxxxxxxxxx neviděl, tudíž tento svědek vypovídá křivě ve prospěch Xxxxxxxxxx, který má být podle obžalovaného skutečným pachatelem fyzického napadení Xxxxxxxxxx. Je faktem, že Xxxxxxxxxx uvedl, že se s Xxxxxxxxxx nesetkal. Xxxxxxxxxx zase uvedl, že na místo, když přišel, viděl Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx ale neviděl už Xxxxxxxxxx. Soud se ještě pokusil k této záležitosti ještě doplnit dokazování konfrontací výpovědí svědka Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx u hlavního líčení konaného dne 15.7. 2014. Oba svědci sice zopakovali podstatné části svých předchozích výpovědí, na bližší detaily si pro odstup časů již nepamatovali, což je pochopitelné, nicméně Xxxxxxxxxx uvedl, že na chodbě stáli obžalovaný a Xxxxxxxxxx a všude na dveřích i na zdi byla krev, kterou Xxxxxxxxxx utíral. Xxxxxxxxxx zopakoval, že tam už poškozená nebyla a Xxxxxxxxxx uvedl, že už si na bližší okolnosti nevzpomíná. Svědkyně Xxxxxxxxxx byla při svém doplňujícím výslechu u hlavního líčení dne 15..7 2014 taktéž tázána a uvedla, že se tam následně lidé seběhli; konkrétně Xxxxxxxxxx
(znala ho pod dřívějším příjmením xxxxxxx), ale už si nevzpomíná, zda v ten moment tam už byla. Tento rozpor ve výpovědi poškozené a Xxxxxxxxxx na straně jedné a Xxxxxxxxxxx na straně druhé ohledně přítomnosti poškozené v momentu, kdy tam přišel svědek Xxxxxxxxxx lze podle názoru soudu však velmi logicky vysvětlit tím, že svědek Xxxxxxxxxx musel na místo činu dojít až v momentu, kdy Xxxxxxxxxx odvedl poškozenou do bytu, vrátil se s vodou a hadrou a u dveří stál ještě obžalovaný.
Je také jasné z výpovědi Xxxxxxxxxx i Xxxxxxxxxx , že Xxxxxxxxxx v uvedený večer také vypil nějaký alkohol, pivo, víno a také jednu či dvě odlévky tvrdého alkoholu společně s Xxxxxxxxxx. Obžalovaný popírá, že by vypil tolik alkoholu. Uvedl, že alkohol nepije a to vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, lékům, které bral, a že v uvedený večer vypil maximálně jedno pivo k večeři a jednu odlévku tvrdého alkoholu a nic víc. Je otázkou tedy, do jaké míry hraje podnapilost Xxxxxxxxxx ale i Xxxxxxxxxx roli v přesném popisu skutkového děje v jeho časové posloupnosti.
V případě Xxxxxxxxxx zase jistou roli může hrát šok, který zažila při svém fyzickém napadení. To, že skutečně byly fyzicky napadena a utrpěla mnohačetné pohmožděniny a i následky neurologického psychického charakteru, je zřejmé i z lékařských zpráv ale i z fotodokumentace, kterou sama Xxxxxxxxxx předložila soudu u hlavního líčení. Například odborné vyjádření Xxxxxxxxxx lékaře ORL, který ošetřoval Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx, svědčí o tom, že Xxxxxxxxxx byla silně škrcena, utrpěla velké pohmoždění krku, byla omezena po delší dobu poškozením sluchu, měla přeražený nos, tříštivou zlomeninu nosních kůstek, šlo tedy o brutální útok, který způsobil Pohmoždění téměř po celém těle. Měl jistě posttraumatické následky, což vyplývá i z lékařských zpráv a výpovědi Xxxxxxxxxx. Otázkou je tedy, kdo se tohoto fyzického napadení dopustil a z jakého důvodu.
Pokud bychom připustili teorii Xxxxxxxxxx že byl křivě obviněn Xxxxxxxxxx například z důvodu nějaké žárlivosti a kvůli předchozí podnapilosti Xxxxxxxxxx který mohl z bytu odejít ještě dříve než Xxxxxxxxxx a schovat se ještě v nějakém podzemním patře, následně ve tmě napadnout Xxxxxxxxxx, tato teorie postrádá logické návaznosti na to, co vypráví Xxxxxxxxxx. Pokud by to byla pravda, pak by asi těžko Xxxxxxxxxx , jak vypráví Xxxxxxxxxx, jej měl hrubě napadnout tím, co udělal, vyčítat mu napadení Xxxxxxxxxx a pak jej ještě vyhodit násilně z domu. Dále je s podivem, že Xxxxxxxxxx si za této situace neuvědomuje, že by tam viděl Xxxxxxxxxx a že by viděl krevní stopy na zdi ( potvrzují svědci Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx). To by znamenalo, že tedy Xxxxxxxxxx by nebyla zraněná, nedošlo by k žádnému fyzickému napadení, Xxxxxxxxxx by neslyšel žádné zvuky, které by napadení nasvědčovaly, proč by ale Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx vyhazoval z domu, kdyby tomu nepředcházelo napadení Xxxxxxxxxx? Je zřejmé, že na chodbě byli pouze tři lidé, Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx a v nějakém okamžiku i Xxxxxxxxxx. Xxxxxxxxxx dále uvádí, že nebyl v podnapilém stavu. Také v přípravném řízení a i u hlavního líčení neuvedl, že by se ještě s Xxxxxxxxxx kolem 3.00 hod. ranní vracel. Pak v návaznosti na výpověď Xxxxxxxxxx přímo u hlavního líčení pak u tohoto odročeného hlavního líčení xxxxxx doplnil-svou výpověď o to, že si až následně nyní vzpomíná, že skutečně kolem 3.00 hod. se vrátil na kole za Xxxxxxxxxx a žádal jej o vrácení druhé brašny s nářadím. Výpověď svědka Xxxxxxxxxx pak svědčí skutečně o zjevné podnapilosti Xxxxxxxxxx. Pokud pak svědek Xxxxxxxxxx hovoří pravdu, Ize vysvětlit jeho výpověď, že neviděl na místě Xxxxxxxxxx s tím, že v mezidobí musel Xxxxxxxxxx odvést do bytu, následně vzít kýbl s vodou a omývat krevní stopy na zdi a někde u dveří musel ještě stát Xxxxxxxxxx Ostatně Xxxxxxxxxx uvádí, že Xxxxxxxxxx ještě stál za dveřmi a pokřikoval na Xxxxxxxxxx V takovém případě mohl v tomto okamžiku přijít na chodbu Xxxxxxx Xxxxxxx a vidět už pouze Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx. Xxxxxxxxxx sice uvádí, že seběhli nějací sousedé, přesně však neurčila, koho přesně viděla a kdy a v jakém okamžiku. Uvedla, že byla v šoku a že ji Xxxxxxxxxx pomohl odvést do bytu a pak šel umýt na chodbě krevní skvrny na zdech a na podlaze.
Podle názoru soudu přes jisté rozpory ve výpovědích mezi Xxxxxxxxxx na straně jedné a Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx na straně druhé nelze dospět k jinému závěru, než že Xxxxxxxxxx musel napadnout Xxxxxxxxxx. Soud nenašel žádný důvod, pro který by měl nevěřit výpovědi klíčové svědkyně Xxxxxxxxxx a dále výpovědi svědka Xxxxxxxxxx. Oba u hlavního líčení působili velmi spontánním dojmem. Xxxxxxxxxx i během své výpovědi plakala, byla rozrušená, ale uvedla zcela jednoznačně, že je přesvědčena, že ji napadl Xxxxxxxxxx, neboť přestože pachateli neviděla do obličeje, jednu dobu pak, když jí pachatel chtěl strhnout klíče z rukou, aby si zřejmě odemčel vchodové dveře, tak zahlédla kudrnaté vlasy a ty měl pouze Xxxxxxxxxx a nikoliv Xxxxxxxxxx. Následně když Xxxxxxxxxx vyběhl na chodbu a bylo zapnuto osvětlení na chodbě, viděla pouze Xxxxxxxxxx u vchodu, měl na sobě stopy krve, na druhé straně Xxxxxxxxxxka. Proč by Xxxxxxxxxx křivě obvinila Xxxxxxxxxx pokud by byla pravda, že by ji napadl Xxxxxxxxxx.
Navíc tato svědkyně pak byla s ohledem na tvrzení obžalovaného o nějakých rozporech mezi Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx v jejich soužití znovu vyslechnuta a znovu zopakovala, ze ji tedy musel napadnout Xxxxxxxxxx a nikoliv Xxxxxxxxxx, a setrvala na své původní výpovědi. Şoud i při snaze ušetřit poškozenou oživováním traumatických prožitků ji totiž ještě jednou předvolala k hlavnímu líčení na 15.7. 2014. Předseda senátu totiž zjistil při snaze předvolat svědka Xxxxxxxxxx, že tento má aktuálně vyhrocený vztah s poškozenou, se kterou již nebydlí a která se snažila uplatnit v insolvenčním řízení u soudu pohledávku za Xxxxxxxxxx z titulu předchozího užívání jejího bytu. Pokud by tedy byla pravdivá teorie obžalovaného, že poškozenou ve skutečnosti po odchodu obžalovaného z domu napadl ze žárlivosti svědek Xxxxxxxxxx a její zranění jí způsobil až po odchodu obžalovaného (a to ale musíme pominout svědectví Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx stopách krve na zdi, což samozřejmě pominout nelze anebo by museli oba svědci lhát), pak by to byl jedinečný okamžik, kdy by poškozená u hlavního líčení velmi pravděpodobně takovou pravdu vyjevila, protože by neměla po tak traumatizujícím prožitku důvod chránit Xxxxxxxxxx a křivě obviňovat obžalovaného. Poškozená však znova zopakovala, že si je jistá, že útočníkem byl obžalovaný a nikdo jiný. Teorie o napadení dvěma muži, o které se zmiňovala policejní hlídka vznikla v době, kdy byla ještě v šoku a nemohla uvěřit, že by jí to obžalovaný provedl a dala na verzi obžalovaného, který ji sděloval Xxxxxxxxxx po příchodu na místo činu. Po tomto doplňujícím výslechu poškozené podle názoru soudu jsou zcela odstraněny jakékoliv pochybnosti o věrohodnosti výpovědi poškozené tom, že skutek spáchal obžalovaný.
Navíc ze znaleckého posudku Ing. Ivo Války, CSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie vyplývá, že pokud by byla pravda to, co uvádí Xxxxxxxxxx o druhu a množství požitého alkoholu, pak by v uvedenou dobu nemohl mít v krvi žádný alkohol, což ovšem odporuje očitému svědectví naprosto nezávislého svědka Xxxxxxxxxx který viděl ve tři hodiny ráno Xxxxxxxxxx v podnapilém stavu u kola, jak pokřikoval na Xxxxxxxxxx stojícího na balkoně Xxxxxxxxxx a žádal jej o vrácení tašky s nářadím. Tento svědek nemá žádný vztah k Xxxxxxxxxx, dokonce uvedl, že se jej dotklo, že Xxxxxxxxxx následující den se na něj osočil, proč nepomohl Xxxxxxxxxx když celou záležitost slyšel. Přitom svědek Xxxxxxxxxx uvedl, že nevěděl, co se na chodbě děje kolem 01.00 hod., ale vyšel na balkon až ve 3.00 hod. ráno, kdy jej probudil ještě další zvuk z venku. Z toxikologického posudku pak vyplývá, že je blíže pravdě druh a množství požitého alkoholu vyplývajícího ze svědecké výpovědi Xxxxxxxxxx tedy že obžalovaný během noci požil zhruba kolem šesti dvanáctistupňových piv a čtyř odlévek tvrdého alkoholu, což znamená, že mohl být kolem 23.00 hod. v lehkém až středně těžkém stavu podnapilosti, který se vyznačuje jak ztrátou motoriky, tak i opileckou agresí. Soud za účelem zjištění, zda se obžalovaný nenacházel ve stavu patické opilosti, tedy zvláštního mrákotného stavu v důsledku požitého alkoholu, léku či jiných okolností v tomto směru po podání obžaloby. také vedl dokazování a přibral znalce z oboru zdravotnictví, odvětví sexuologie a psychiatrie, Doc. Buzka, který uvedl, že je názoru, že obžalovaný v době činu byl ve stavu tzv. patické opilosti, neboť tomu nasvědčuje způsob, jakým měl jednat, pokud je to on, kdo napadl Xxxxxxxxxx tedy fyzické násilí bez jakékoliv rozumné pohnutky velmi brutální. Nasvědčovalo by tomu i stav opilosti obžalovaného, byť znalec uvedl, že tento stav patické opilosti mohl být vyvolán i kombinaci s léky. Znalec toxikolog Ing. Válka však za přispění konzultanta z oboru farmakologie uvedl, že požité léky, které uváděl obžalovaný, nemohly přispět ke vzniku patické opilosti. Nicméně patická opilost může vzniknout i při požití menšího množství alkoholu, například při předchozím stresu, únavě či jiných podnětů, které nejsou vědou dosud taxativně vyjmenovány a zcela jednoznačně prozkoumány. Nicméně tento stav patické opilosti by napovídal i amnézii obžalovaného a vysvětloval by i rozpory ve skutkovém časovém sledu, To znamená, že obžalovaný uváděl, že si není vědom, kde se najednou vzal na chodbě Xxxxxxxxxx Také uvedl, že najednou na chodbě nebyla Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx mu vyčítal, co jí udělal. Oba znalci jak znalec psychiatr, tak znalec toxikolog uvedli k patické opilosti, že tato právě se vyznačuje i retrográdní amnézií, tedy že zpětně si jediné, co ve vztahu patické opilosti nepamatuje na určitou část skutkového děje. Může to být i část trvající krátkou dobu několika i minut.
Vzhledem k tomu, že však znalec toxikolog vyloučil oproti znalci doc. Buzkovi vliv léků na vznik příp. patické opilosti a znalec doc. Buzek nebyl skutečně s tímto posudkem ing. Války předem seznámen a dovolací soud tuto otázku považuje za otázku vyžadujícím zvláštního vědeckého posouzení znaleckým ústavem, soud přibral jako znalecký ústav Psychiatrickou nemocnici Bohnice, která je zapsána v seznamu znaleckých ústavů v oddílu II pro obor zdravotnictví se specializací na psychiatrii včetně problematiky alkoholu, nealkoholových látek, sexuologii a klinickou psychologii.
Znalecký ústav ve svém souhrnu znaleckého posudku uzavírá, že obžalovaný prodělal od r. 1984 do r. 2012 opakovaně infarkty a užívá léky poměrně běžné za této situace, u nichž nejsou obvyklé žádné závažné psychické nežádoucí účinky. Od r. 1993 je v ČR pro zdravotníky závazná Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10), která podstatně změnila psychiatrickou klasifikaci. Co se do té doby rozumělo pod pojmem patická opilost by muselo být klasifikováno jako akutní intoxikace s deliriem. V současné klasifikaci je patická opilost, nyní pouze patologická intoxikace alkoholem, definovaná takto:
Diagnostická kritéria MKN-10 pro Patologickou intoxikaci alkoholem (F10.07):
1. Musí být splněna obecná kritéria pro akutní intoxikaci (F10.0) s tím rozdílem, že patologická intoxikace se vyskytuje po vypití takových množství alkoholu, která nemohou u většiny lidí způsobit intoxikaci.
2. Agresivní chování nebo fyz. napadání nejsou pro jedince typické za střízliva.
3. Intoxikace se vyskytuje obvykle do několika minut po požití alkoholu.
4. Nejsou důkazy svědčící pro organickou nebo jinou duševní poruchu.
Vyskytuje se vzácně. Hladiny alkoholu v krvi by u většiny lidí nevedla k intoxikaci (pod 0.4 g/l). Jde o jedince s abnormálně nízkou tolerancí alkoholu. Syndrom je charakteristický extrémní vzrušivostí s agresivitou, násilnými rysy a často perzekučními myšlenkami; trvá několik hodin a končí usnutím. Na epizodu je obvykle úplná amnézie. Tato porucha je vzácná. Náchylnější mohou být jedinci s poškozeným mozkem. Tento stav je ve stadiu výzkumu.
V tomto případě nešlo o hladinu pod 0,4 g/1, intoxikace se nevyskytla velmi brzy (do několika minut) po požití alkoholu. Po patické opilosti v tomto i ve starém pojetí má následovat mimo amnézie (ztráta paměti) na události i dlouhý spánek - bylo by tedy vyloučeno odjet s kolem a přijet za chvíli na kole (s kolem). Obž. není jedinec s extrémně nízkou tolerancí alkoholu. Obž. nemá zvýšené dispozice k uvedení se do stavu patologické opilosti (nejde u něj o organickou ani jinou duševní poruchu). Znalec doc. Buzek tedy nesprávně diagnostikoval patologickou intoxikaci a mylně tak přispěl k závěrům soudu o nepříčetnosti a opilství. Znalec doc. Buzek dospěl k chybným forenzním závěrům, neboť je vůbec nezaložil na svém vlastním vyšetření, při němž nezjistil žádnou duševní poruchu ani sexuální deviaci! Místo toho, aby takto posudek uzavřel, že tedy "nezjistil žádnou duševní poruchu ani sexuální deviaci", (snad ve snaze vysvětlit či omluvit čin, z nějž je Xxxxxxxxxx obžalován. Znalec vybudoval hypotézu o patické opilosti na hodnocení činu, pro který je Xxxxxxxxxx obžalován a na základě svého hodnocení tohoto činu (dle znalce "sexuální motivace jednání na první pohled není jasná"); dle znalce se obž. choval agresivně, nekoordinovaně, což svědčí o údajné poruše vědomí... a na základě předpokladu užití alkoholu v kombinaci s léky (znalec - toxikolog i znalecký ústav vylučují, že by tato kombinace mohla být významná). Nelze souhlasit s tvrzením znalce doc. Buzka, že "útok zezadu, následně mlácení hlavou poškozené o zeď a kopání po celém těle svědčí o tom, že agrese byla nesmyslná a dostavila se i několikaminutová porucha vědomí a že u obžalovaného byly rozpoznávací a ovládací schopnosti vymizelé." K takovým závěrům v žádném případě nestačí sám o sobě útok zezadu, mlácení a kopání.
Znalecký ústav tedy uzavírá, že u posuzovaného obžalovaného nebyla zjištěna žádná významná duševní porucha ani sexuální úchylka. Obžalovaný v době, kdy se měl dopustit skutku uvedeného v obžalobě, netrpěl, ani nyní netrpí, žádnou forenzně významnou duševní poruchou. Nebylo zjištěno, že by léky užívané obžalovaným v inkriminované době vyvolaly duševní poruchu nebo nějak komplikovaly opilost. Pokud obž. v době činu měl v krvi 0,64 až 1,57 g/kg alkoholu (dle znaleckého posudku toxikologa Ing. Války, CSc.), nacházel se ve stavu lehké opilosti, nikoli patologické, když ta je v platné klasifikaci nemocí definována tak nízkou hladinou alkoholu, která nemůže u většiny lidí způsobit intoxikaci (maximálně 0,4 g/kg). K otázce zjištěné hladiny intoxikace na základě podkladů v zadání znalci Ing. Válkovi vznesl obhájce námitku, že to nedopovídá skutkovému zjištění. Soud však musí uvést, že obhájce se opírá toliko o verzi obžalovaného, kterou však soud hodnotí jako nevěrohodnou, a to i pokud jde o množství a druh požité alkoholu. Svědecké výpovědi nejen svědků Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx, ale též Xxxxxxxxxx svědčí o vyšším stavu opilosti, než jak uvádí obžalovaný. Proto soud považuje údaje svědku Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx za věrohodné oproti tvrzení obžalovaného o tom, že vypil pouze pivo značky Světák a jednu až dvě odlévky tvrdého alkoholu typu Napoleon. To by znamenalo, že lze spíše uvažovat o jeho míře opilosti kolem 1,5 promile alkoholu v krvi v době činu. Pokud obhájce z nejasných důvodů namítal, že není jasný osud 3/4 obsahu láhve Napoleonu, pak k tomu soud doplňuje, že tento koňak české provenience měli popíjet spolu obžalovaný a Xxxxxxxxxx a svědkyně Xxxxxxxxxx uvádí, že si pak obžalovaný naléval sám a nakonec láhev převrhl. Převrhnutou láhev na stole pak dle své výpovědi viděl i Xxxxxxxxxx když se vzbudil a začal hledat poškozenou (viz č.l. 133 - protokol o hlavním líčení z 18.6. 2012 a čl. 148 - protokol o hlavním líčení z 12.8.2012). Není tedy jasné, z jakých důkazů provedených před soudem obhájce vychází, pokud namítá nějakou nesrovnalost ve vypitém koňaku.
Nebyla zjištěna ani žádná sexuální deviace. Nebyly zjištěny ani sklony ke zvýšené k agresivitě či sexuální agresivitě. Jediné zmínky o agresivitě obžalovaného zmiňuje znalecký ústav v rozvodovém spise, který soud obstaral a provedl k důkazu. Jde o spis Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 9 C 66/2005.Z něj vyplývá, že návrh na rozvod podala býv. manželka obžalovaného a mimo jiné i kvůli fyzickému napadání ze strany obžalovaného. Ačkoli obžalovaný u hlavního líčení k tomuto spisu tvrdil, že jeho býv. manželka podala návrh na rozvod z jeho soudu, pak ze spisu, zejm, z jeho vyjádření žalovaného u jednání vyplývá, že s rozvodem nesouhlasil(Je vidět, že obžalovaný opětovně i v této zdánlivě nesouvisející věci dokáže tvrdit skutečnosti, které jsou však v rozporu s objektivní realitou). Z rozvodového spisu vyplývá, že obžalovaný několikrát fyzicky napadal býv, manželku, o čemž svědčí i založené lékařské zprávy. Soud tyto skutečnosti však nepřeceňuje, neboť násilí ze žárlivosti v manželství není tak neobvyklá záležitost, na druhé straně to však ukazuje, jak obžalovaný je schopen v reakci na tento obsah rozvodového spisu upravovat objektivní pravdu ve svůj prospěch.
Znalecký ústav tedy uzavírá, že schopnost obžalovaného rozpoznat protiprávnost činu (znásilnění) nebyla snížena žádnou duševní poruchou. Jeho schopnost ovládat žalovaný čin mohla být snížena nanejvýš nepodstatně lehkou opilostí. Z toho důvodu i znalecký ústav pobyt obž. na svobodě nepovažuje za pro duševní poruchu nebezpečný a znalecký ústav nenavrhuje ochranné léčení.
Soud u hlavního líčení dne 15.7.2014 vyslechl zástupce znaleckého ústavu psychiatrického ústavu Bohnice MUDr. Jiřího Švarce, Ph.D., který stvrdil závěry písemného znaleckého posudku, tak jak je uvedl v písemném vyhotovení znaleckého posudku. Znalec pouze připustil, že v důsledku ne zcela důsledného prostudování trestního spisu se dopustil unáhleného hodnocení i věrohodnosti výpovědi poškozené Xxxxxxxxxx o okolnosti vzniku původní verze, kterou Xxxxxxxxxx sdělovala policistům o napadení dvěma neznámými muži. Zástupce znaleckého ústavu uvedl, že si nevšiml vývoje této výpovědi svědkyni Xxxxxxxxxx od počátku prvního oznámení policii až po svou výpověď u hlavního líčení zejména i svého prvého podaného vysvětlení dne 1.9.2011. Soud samozřejmě musí uvést, že soud nemůže vycházet z podaného vysvětlení v řízení před soudem, jako důkazu s ohledem na ustanovení § 158 odst. 6 trestního řádu, pokud nebyl dán souhlas procesních stran s přečtením tohoto podaného vysvětlení ve smyslu § 211 odst. 6 trestního řádu, tedy ten kdo podal vysvětlení později vyslýchán jako svědek nemůže být záznam přečten, nebo konstatován jeho obsah. Na druhé straně nemůže soud zcela odhlédnout od vývoje důkazní situace, pokud by toto podané vysvětlení bylo v diametrálním rozporu s výpovědí u hlavního líčení. Soud však tyto skutečnosti zjišťoval dotazem na výpověď Xxxxxxxxxx u hlavního líčení, zda a co uváděla policistům a celá záležitost je již shora hodnocena. Znalec tedy připustil, že v tomto smyslu byl závěr znaleckého ústavu o pochybnosti Xxxxxxxxxx z tohoto důvodu nesprávný a pouze v tomto bodě ustoupil od závěru znaleckého posudku. Pokud obhajoba namítala, zda se může pachatel dopustil sexuálně motivovaného trestného činu bez sexuální deviace, pak znalec jednoznačně odpověděl, že ano a soud k tomu musí uvést, že považuje za zcela běžné v soudní praxi, že se dopouští pachatelé sexuálně motivovaných trestných činů, aniž by byli postiženi jakoukoliv sexuální deviací, a to například v důsledku alkoholového opojení, nebo v důsledku předchozího sexuálního strádání.
Pokud obhajoba namítala, že znalecký ústav jedině trvá na to, že patická opilost nemohla vzniknout v důsledku alkoholové opilosti vyšší než 0,4 promile alkoholu, pak znalec k tomu uvedl, že to není jediný důvod, pro který hodnotí stav obžalovaného jako opilost prostou a odkázal na shora uvedená kritéria mezinárodní klasifikace nemocí, mezi jinými například to, že stav patické opilosti by měl nastat do několika minut po požití alkoholu, ale v daném případě se obžalovaný zdržoval a popíjel v obydlí poškozené a v bytě poškozené a popíjel alkohol po delší dobu, navíc po patické opilosti nastává několikahodinový spánek, který končí úplnou amnézií, naproti tomu obžalovaný se ve tři hodiny ráno vrací na jízdním kole k bydlišti poškozené. Obžalovaný navíc není jedincem s extrémně nízkou tolerancí alkoholu. Pokud obhajoba namítala, že z toxikologického posudku vyplývá, že obžalovaný měl hladinu alkoholu v krvi nižší, než 0,4 promile a odkazovala na str. 2) znaleckého posudku znalce Ing. Ivo Války (viz č.1. 170) soud k tomu musí uvést, že teoretická koncentrace alkoholu v krvi ve výši 0,45g /kg byla znalcem uváděna v případě požití pouze jednoho dvanáctistupňového piva a dvou malých odlivek 40% alkoholu typu Napoelon, což byla verze obžalovaného. Soud však uvádí, že verzi obžalovaného, pokud jde o množství požitého alkoholu nelze uvěřit, neboť jak svědkyně Xxxxxxxxxx tak svědek Xxxxxxxxxx hovoří o tom, že v jejich přítomnosti obžalovaný vypil 4-6 dvanáctistupňových piv a hlavně 4-6 malých odlivek 40% alkoholu typu Napoleon, což vedlo intoxikaci v době činu 0,64-1,57g/kg alkoholu v krvi, což dle názoru soudu lze spíše uvěřit horní hranici této alkoholové intoxikaci, jak tomu napovídá chování obžalovaného popisovaného jak svědkyní Xxxxxxxxxx (naléval si sám, převrhl láhev alkoholu), tak i výpověď samotného obžalovaného, který si nedokázal nazout boty, tak i výpověď Xxxxxxxxxx, který vypozoroval ve tři hodiny ráno obžalovaného, který vrávoral, nebyl schopen odemknout si kolo, jevil jednoznačné známky podnapilosti. Soud tedy musí odmítnout tyto námitky obhajoby, že by toxikologický posudek vycházel ze skutkových zjištění, které by neměly oporu v dokazování, nebo že by zde byly dány pochybnosti o míře intoxikace obžalovaným v jiné míře, než 0,4-1,57 promile alkoholu v krvi. Soud sice na jedné straně souhlasí s obhajobou v tom smyslu, že samotná míra 0,4 promile alkoholu v krvi jistě nemůže být 100% dogmatem pro určení hranice, kdy může nastat patická opilost (patologická intoxikace alkoholem). Na straně druhé pak soud nemá žádné pádné argumenty ke zpochybnění závěru znaleckého ústavu, že nebyly splněny další kvalifikační předpoklady shora zmíněné, které vylučují vznik patické opilosti. Soud proto uzavřel, že akceptuje závěr znaleckého ústavu, že obžalovaný ve většinu byl ve stavu pouze prosté opilosti a nelogičnosti ve výpovědi obžalovaného, či jeho částečná amnézie na některé skutečnosti ve skutkovém ději, které on sám ve své verzi popisuje lze vysvětlit jedině úmyslným zamlčováním pro obžalovaného nepříjemných faktů v době činu. Obhajoba sice předložila soudu jakousi tabulku o resorbční a aliminační fázi alkoholu bez jakéhokoliv zdroje této části odborného díla, ovšem dle názoru soudu toto nijak nezpochybňuje závěry znaleckého posudku Ing. Války, který hovoří o podnapilosti obžalovaného lehkého až středně těžkého stupně. Soud zjistil z výslechu příbuzných obžalovaného, kteří byli slyšeni u hlavního líčení dne 17.12.2013 tedy z výslechu sestry obžalovaného Xxxxxxxxxx dcery obžalovaného Xxxxxxxxxx že obžalovaný byl zvyklý požívat alkohol byt v nižší míře, ale příležitostně vypil dvě piv nebo červené víno, nebo tvrdý alkohol typu Fernet. Tato skutečnost také vylučuje další kvalifikační kriterium, že u patické opilosti bez přítomnosti další duševní poruchy, či poruchy vstřebávání alkoholu by se muselo jednat o jedince s extrémně nízkou hranicí tolerance alkoholu, což obžalovaný není.
Za této situace soud považoval za nadbytečné doplnit dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví odvětví toxikologie, který navrhoval obhájce obžalovaného a stejně tak soud považoval za nadbytečné provádět důkaz slyšením ještě strážníků městské policie, kteří měli být podle poškozené a svědka Xxxxxxxxxx voláni jako první na místo trestného činu. Soud si je vědom, tohoto tvrzení svědků, kteří uvedli, že strážníci poté, co se dostavili k bytu poškozené, sdělili, že celá věc patří do působnosti PČR, aby věc nadále řešili. Na druhé straně je ve spisovém materiálu založen úřední záznam na č.l. 23 spisu podle kterého PČR zjišťovala na dispečinku Městské policie v Prostějově dne 1.9.2011, že dne 29.8.2011 nebylo evidováno žádné oznámení fyzického napadení na Sídlišti svobody Xxxxxxxxxx. Podle názoru soudu to ještě nevylučuje, že skutečně takové oznámení Xxxxxxxxxx učinil, avšak strážníci MP mohli věc vyřídit neformálně odkazem na Policii ČR. Ostatně je přeci nesporné, že krátce po činu na místo zavolal Policii ČR, která se na místo dostavila 30.8.2011 v 1:45 hod. (viz úřední záznam policejní hlídky č.l. 22). Nelze tedy v tomto spatřovat jakékoliv účelové otálení s oznámení věci na policii. Jistý časový odstup od času napadení do příjezdu PČR a zejména zavolání hlídky PČR Xxxxxxxxxx lze vysvětlit právě tím, jak Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx byli celým jednáním šokováni. Xxxxxxxxxx poté utíral krev. Dle názoru soudu to však nelze označit za nějaké zakrývání stop na místě činu, ale lze to velmi lidsky pochopit jako vyvarování se ostudy nad konfliktem, který jistě velmi zasáhl poškozenou, stigmatizoval před sousedy a která celou událost od počátku až do současnosti bere velmi úkorně a dosud se léčí s traumatizujících zážitků.
Soud za této situace i po doplněném dokazování dospěl tedy k jednoznačnému závěru, že Xxxxxxxxxx napadl Xxxxxxxxxx a vyloučil jedinou možnou jinou alternativu, že by Xxxxxxxxxx napadl Xxxxxxxxxx. Na tom nezměnilo nic ani výpovědi policistů Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx, kteří byli vyslýcháni u hlavního líčení a kteří uvedli, že jim Xxxxxxxxxx či Xxxxxxxxxx sdělili, že Xxxxxxxxxx napadli dva neznámí muži, jejich popis nedokázala uvést. Ale též také hovořili o tom, že v tu dobu na chodbě měl být též Xxxxxxxxxx. Oba tito policisté také uvedli, že na místě viděli Xxxxxxxxxx, ležela v posteli, byla zraněná v obličeji, nicméně situaci zřejmě podcenili a věc vyhodnotili pouze jako přestupek a neudělali na místě ohledání činu a ani nezadrželi jako podezřelého Xxxxxxxxxx
Podle názoru soudu tedy lze uvěřit svědkyni Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx ale i Xxxxxxxxxx o tom, že skutečně to byl Xxxxxxxxxx kdo Xxxxxxxxxx musel napadnout. Soud spiklenecké teorii, kterou uvedl obžalovaný, že Xxxxxxxxxx napadl Xxxxxxxxxx, nevěří. Jednak ji vylučuje už samotné spontánní chování Xxxxxxxxxx i Xxxxxxxxxx při výpovědi u hlavního líčení, kdy Xxxxxxxxxx byla rozrušená, plakala (a to i u své poslední výpovědi dne 15. 7. 2014), ale zcela jednoznačně trvala na tom, že ji musel napadnout Xxxxxxxxxx. Uvedla, že až následně se na místo dostavil Xxxxxxxxxx . Stejně Xxxxxxxxxx opakovaně vyhrožoval ještě u hlavního líčení rozezleně na stranu obžalovaného za to, co provedl svědkyni Xxxxxxxxxx. Oba předložili potvrzení o tom, že neustále se z celé záležitosti léčí poškozená v rehabilitačním ústavu.
Soud tedy na základě těchto skutkových závěrů považoval za nadbytečné doplňovat dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie či interna, ke schopnosti obžalovaného jiného fyzicky napadnout. Pokud obžalovaný byl ve stavu patické opilosti a měl vůči sobě ženu vyššího věku, drobného vzrůstu, jistě se mohl takového napadení bezpochyby dopustit. S ohledem na výpověď svědka Xxxxxxxxxx a svědka Xxxxxxxxxx soud považoval za nadbytečné ještě také vyslýchat strážníky městské policie města Prostějov, které volal taktéž jako první na místo. Pokud nový obhájce obžalovaného xxxxxxxxxxx navrhoval konfrontaci Xxxxxxxxxx s výpovědí Xxxxxxxxxx, pak soud k tomu neviděl žádný pádný důvod. Jediný nesoulad mezi jejich výpověď mi byl moment příchodu Xxxxxxxxxx na místo činu, což již soud shora hodnotí jako logické vyústění šoku poškozené a že tedy musel Xxxxxxxxxx v době příchodu Xxxxxxxxxx již odvést zpět do bytu poškozenou a přijít zpět dolů, kdy tam ještě stál obžalovaný. Pokud obhájce navrhoval rekonstrukci na místě činu pak soud si nedokáže představit, co se rekonstrukcí mohl nového objasnit či zjistit. Mechanismus fyzického zranění poškozené je z lékařských zpráv zřejmý. Jedině by se mohl dokázat, že není možné, aby Xxxxxxxxxx jdoucí po schodech před obžalovaným jedno patro náhle zmizela. K tomu však rekonstrukce na činu není nutná. Pokud jde předložené lékařské zprávy obžalovaným o jeho zdravotním stavu k bolestem jeho Xxxxxxxxxx či Xxxxxxxxxx, pak soud k tomu dodává, že jistě nebyl v tak špatném zdravotním stavu, aby se fyzického napadení nemohl dopustit, když byl schopen přijet na kole, vypít výše uvedené množství alkoholu, jet o půlnoci zpět domů, pak se zase vrátit ve tři hodiny ráno na kole atd.
Na základě tedy takto provedeného dokazování zejména z výpovědí svědků Xxxxxxxxxx, Xxxxxxxxxx ve spojení s výpovědí Xxxxxxxxxx jako očitého svědka konce skutkového děje, Xxxxxxxxxx ke stavu podnapilosti obžalovaného dospěl soud ve shodě se znaleckými závěry znaleckého ústavu PN Bohnice i Ing. Války k tomu, že obžalovaný Xxxxxxxxxx dne 29.8.2011 v době kolem 23.00 hod. v Prostějově na Sídlišti Svobody na chodbě v přízemí domu Xxxxxxxxxx po předcházejícím vědomém požití alkoholu v aktuální míře podnapilosti 0,64 až 1,57 promile alkoholu v krvi fyzicky napadl Xxxxxxxxxx brutálním způsobem tak, že ji chytl rukama za krk, několikrát jí udeřil hlavou o zeď, kopal ji nohama po celém těle za soustavného fyzického napadání, jmenované přitom roztrhl tričko, osahával ji na prsou, snažil se jí svléci kalhoty, což se mu pro její aktivní odpor nepodařilo. Z lékařských zpráv a z výpovědi poškozené Xxxxxxxxxx vyplývá, že tato utrpěla pohmoždění hlavy a páteře s traumatickou poruchou lícního nervu, tříštivou zlomeninou nosních kůstek s funkčně výrazným omezením průchodnosti nosu, otřes mozku, mnohačetné oděrky po těle, zhmoždění ramene a paže, mnohačetné hematomy víček obou očí s následkem vzniku šedého zákalu s trvajícím následkem ušní šelesti, poruchou spánku a občasnými závratěmi. Z lékařských práv také vyplývá, že Xxxxxxxxxx se musela být též hospitalizována od Xxxxxxxxxx na traumatologickém oddělení Nemocnice Xxxxxxxxx a byla v důsledku napadení následně výrazně omezena v obvyklém způsobu života nejméně po dobu prvních tří týdnů pro výrazné bolesti po celém těle, závratě a trpí stále přetrvávajícími občanskými závratěmi, poruchou spánku a psychickými potížemi, pro které se stále ambulantně léčí.
Pokud jde o právní kvalifikaci, soud na základě závěru znaleckého ústavu psychiatrické nemocnice Bohnice ustoupil od původně nesprávně dovozené kvalifikace tohoto jednání obžalovaného jako trestného činu opilství podle § 360 odst. 1 trestního zákoníku, neboť' nebylo zjištěno, že by se obžalovaný po požití alkoholu uvedl do stavu nepříčetnosti. Soud naopak dospěl k závěru, že obžalovaný se dopustil přečinů, které dříve soud dovozoval jako činy jinak trestné, kterých se měl dopustit ve stavu nepříčetnosti a dovozovat původně nesprávnou kvalifikaci trestného činu opilství podle § 360 odst. 1 trestního zákoníku. Soud tedy dospěl k závěru, že obžalovaný se dopustil jednak přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, neboť jinému úmyslně způsobil újmu na zdraví, a to v daném případě závažného charakteru, neboť došlo k výraznému zhmoždění celého těla poškozené zejména hlavy a páteře poškozené, k zlomenině nosních kůstek s výrazným omezením funkčnosti průchodnosti nosu, k otřesu mozku, mnohačetným oděrkám po těle, zhmožděním ramene, paže, hematomy u obou očích, které byly ztíženy ještě v důsledku vzniku šedého zákalu a s trvajícím následkem ušní šelesti a poruchou spánku a občasnými závratěmi. Z poslední výpovědi poškozené vyplývá, že dosud trpí poruchou spánku a nedávno prodělala další operaci oka v důsledku porušení sítnice, bez léku na spaní nedokáže usnout, vrací se jí nepříjemné zážitky, má neustálé závratě. Jak vyplývá z lékařské zprávy a z výpovědi Xxxxxxxxxx tato byla v období prvních třech týdnů výrazně omezena bolestmi po celém těle, závratěmi a dodnes některé z těchto následků, které jsou shora popisovány přetrvávají. Je otázkou, zda v daném případě s ohledem na přetrvávající důsledky by se již nejednalo o těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) trestního zákoníku. Soud by však k této otázce musel přibrat znalce z oboru zdravotnictví, navíc je však vázán omezením v podobě zákazu zhoršení postavení obžalovaného po zrušení původního rozsudku dovolacím soudem ve smyslu § 265s odst. 2 trestního řádu, tudíž tato otázka by byla pouze akademickým zjištěním, které by se nemohlo odrazit ve změně právní kvalifikace ve smyslu § 146 odst. 1, 3 trestního zákoníku, případně. ustanovením § 145 odst. k trestního zákoníku. Soud proto jednání obžalovaného kvalifikoval jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, neboť následkem úmyslného jednání obžalovaného v podobě brutálního fyzického napadení došlo k poruše zdraví poškozené, k porušení jejich normálních tělesných a v případě poruchy spánku i duševních funkcí, které znesnadňují nikoliv pojem krátkou dobu obvyklý způsob života poškozené a které si vyžádaly lékařského ošetření ve smyslu § 122 odst. I trestního zákoníku. Tohoto jednání se obžalovaný dopustil v přímém úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Je otázkou, co mohlo být pohnutkou obžalovaného. Obžalovaný mohl být posilněn alkoholem, sexuálně vzrušen, mohl si také projektovat v poškozené bývalou manželku, nebo být podrážděn odmítnutím ze strany Xxxxxxxxxx která popisovala, že jí obžalovaný lichotil a hladil po ruce, když byli u ní v bytě a popíjeli alkohol. Vzhledem k tomu, že obžalovaný v průběhu fyzického napadení podle výpovědi svědkyně Xxxxxxxxxx ji při brutálním napadení strhával halenku a osahával jí opakovaně na prsou, kde má také podlitiny, jak vyplývá z fotografií, soud kvalifikoval jednání obžalovaného též jako přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku. Podle skutkových zjištění vyplývajících z výpovědi svědkyně Xxxxxxxxxx se jí snažil svléct kalhoty. Podle názoru soudu nelze jednoznačně kvůli tehdejšímu stavu opilosti obžalovaného a ukončení napadání obžalovaným příchodem svědka Xxxxxxxxxx učinit jednoznačný závěr o tom, že obžalovaný se svého jednání dopustil v úmyslu vykonat soulož s poškozenou přes její nesouhlas. Na druhé straně však je možno dovodit, že jí zcela úmyslně ohmatával na prsou, tedy slovy trestního zákoníku jiného násilím donutil k pohlavnímu styku. Podle komentáře k trestnímu zákoníku k uvedenému ustanovení zveřejněnému např. v publikaci Trestní zákoník II. velké komentáře autorského kolektivu prof. Sámala a spol. se uvádí, že právě ono osahávání na prsou splňuje znaky základní skutkové podstaty činu znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku. Podle nové konstrukce trestného činu znásilnění podle § 185 trestního zákoníku je konstruována nejprve základní skutková podstata podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pod pohrůžkou násilí anebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku nebo kdo k takovému trestnému činu využije jeho bezbrannosti. Podle citovaného autorského komentáře k tomuto ustanovení se tímto pohlavním stykem rozumí jednání, které bylo dříve postihováno jako trestní čin omezování svobody podle $231 o (zák. č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů), anebo trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tehdejšího trestního zákona. Teprve pokud je prokázáno, že obžalovaný se snažil donutit jiného k pohlavnímu styku souloží, nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, jedná se pak o zločin znásilnění podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku. Soud tedy uzavírá, že obžalovaný se dopustil tímto jednáním v jednočinném souběhu spolu s přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku taktéž přečinu znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku. Vzhledem k tomu, že rozpoznávací schopnosti obžalovaného byly podle závěru znaleckého ústavu zachovány a ovládací schopnosti jenom nepodstatně sníženy požitím alkoholu, byl obžalovaný plně zodpovědný za své jednání a nacházel se tedy ve stavu téměř plné příčetnosti. Případná snížená příčetnost v důsledku nepodstatně snížených ovládacích schopností obžalovaného nemohla mít vliv na druh a výměru trestu, neboť byla navozena vědomým požitím návykové látky - alkoholu (viz § 40 odst. 1 tr. zákoníku). I tohoto přečinu znásilnění podle § 185 odst. 5 trestního zákoníku se obžalovaný dopustil v přímém úmyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, což vyplývá ze způsobu provedení činu. Soud proto obžalovaného uznal vinným těmito trestními činy.
Při úvaze druhu a výměně trestu soud přihlédl k povaze a závažnosti spáchaných trestných činů, dosavadním poměrům obžalovaného, jeho způsobu života, možnostech nápravy v chování po činu a účinku a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život obžalovaného. Obžalovanému polehčovala bezpochyby předchozí bezúhonnost. Z opisu rejstříku trestů soud nepřihlédl k okolnosti přitěžující k přitěžujícím spáchaným přestupkům, které dle názoru soudu jsou velmi bagatelní povahy. Na druhé straně obžalovanému přitěžovalo a současně zvyšovalo závažnost činu to, jaké následky svým fyzickým útokem vůči poškozené způsobil, šlo o rozsáhlou újmu na zdraví poškozené, jež některé následky v podobě ušní šelesti, poruchy spánku, šedého zákalu na očích přetrvávají dodnes. Také chování obžalovaného po činu nebylo zcela adekvátní, na místo toho, aby se snažil kompenzovat vzniklou újmu poškozené a zamyslet se nad tím, co se stalo, tak se staral pouze o svou brašnu s nářadím pro kterou se ještě ve 3:00 hod. ráno 30.8.2011 vracel k bydlišti poškozené. Pokud po právní moci rozsudku obžalovaný uhradil náhradu nemajetkové újmy poškozené v částce 80.000,- Kč, pak po zrušení rozsudku odvolacím soudem prostřednictvím obhájce vyžadoval tuto částku poškozené vrátit zpět, což poškozená učinila, což svědčí pouze o nedostatku sebereflexe obžalovaného. Při ukládání trestu soud vycházel z trestu úhrnného za oba trestné činy i ze zásad uvedených v § 43 odst. 1 trestního zákoníku, podle kterého se ukládá trest ve výměře, které je jako nejpřísnější stanovená z obou trestných činů, tedy podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku podle kterého obžalovaného hrozil trest odnětí svobody ve výměře 6 měsíců až 5 let. Při zhodnocení všech polehčujících a přitěžujících okolností zvýšené závažnosti činu, ale na straně druhé dobré prognózy nápravy obžalovaného s ohledem na jeho dosavadní bezúhonnost soud zvolil stejný trest odnětí svobody jako ukládal původním rozsudkem, tedy kolem poloviny zákonné trestní sazby a ještě ve výměře umožňující jeho podmíněný odklad jeho výkonu na přiměřeně dlouhou zkušební dobu. Soud pouze nově zohlednil to, že od spáchání činu uplynula již delší doba a obžalovaný se v mezidobí od spáchání trestného činu, ale také od vyhlášen původního rozsudku nedopustil žádné trestné činnosti, či přestupku. Pouze jako částečnou polehčující okolnost lze brát v úvahu náhradu nemajetkové újmy, kterou však po zrušení původního rozsudku odvolacím soudem obžalovaný požadoval zpět. Soud proto podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku obžalovanému uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 33 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 let. Soud k délce zkušební doby také dodává, že v případě, že tento rozsudek nabude právní moci, započte se do této zkušební doby dosavadní uběhlá zkušební doba od právní moci původního rozsudku do okamžiku jeho zrušení usnesení dovolacího soudu. Podle názoru soudu za dané situace, kdy soud je vázán zákazem zhoršení postavení obžalovaného ani v úvahu nepřipadá delší zkušební doba. Jednání obžalovaného lze skutečně hodnotit jako ojedinělé vybočení z jinak řádného způsobu života. Současně pak soud podle § 82 odst2 trestního zákoníku zopakoval povinnost, aby obžalovaný během zkušební doby nahradil škodu, kterou trestním činem způsobil a zdržel se nadměrného požívání alkoholických nápojů. Posledně stanovené omezení vyplývá z toho, že požití alkoholu bylo jistě stimulátorem agresivnímu chování obžalovaného.
Vzhledem k tomu, že nebyly dány podmínky pro uložení ochranného léčení protialkoholního ve smyslu § 99 odst. 2 písm. b) odst. 4 trestního zákoníku soud nepřistoupil opětovně k uložení tohoto ochranného opatření.
Soud též znovu rozhodoval o nároku na náhradu škodu a vneseném nároku nemajetkové újmy, jednak poškozenou Xxxxxxxxxx a jednak o náhradě vynaložených nákladů léčení Xxxxxxxxxx Vojenskou zdravotní pojišťovnou ČR. Poškozená Xxxxxxxxxx se připojila s nárokem na náhradu škody za bolestné a ztížení společenského uplatnění v částce 240.067,58 Kč, požadovala též původní náhradu věcné škody za zničené oblečení, které však prostřednictvím zmocněnkyně při závěrečné řeči po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku vzala zpět. Poškozená setrvala na těchto svých požadavcích i po zrušení předchozího rozsudku dovolacím soudem a setrvala též na náhradě nemajetkové újmy za zásah do své fyzické a osobní integrity v částce 500.000,- Kč. Poškozená poslala podrobně, jaké útrapy jí vznikly v souvislosti s újmou na zdraví a jaké přetrvávají do dnes, dále poměrně závažné následky na jejím zdraví. Poškozená se dosud velmi těžce vyrovnává s traumatizujícím zážitkem, potvrdilo se, že jí čeká další lékařský zákrok kvůli vzniku šedého zákalu na očích. Z odborných vyjádření lékařů, které poškozená prostřednictvím zmocněnkyně předložila vyplývá rozsah bolestného a ztížení společenského uplatnění, které se řídí tehdejší právní úpravou, soud tedy postupoval podle těchto odborných vyjádření a podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 440/2007 Sb., podle kterého se počítá jeden bod bolestného za 120,- Kč. Současně poškozená požadovala též uhradit částku za vynaložení nákladů za léčbu za regulační poplatky v nemocnici, které řádně vyčíslila a podložila, lze odkázat na listiny založené na str. 103-122 spisu. Soud tedy obžalovanému uložil náhradu škody, pod kterou je třeba zahrnout jak bolestné, tak snížení společenského uplatnění, tak i vynaložené náklady léčení, které poškozená musela vynaložit a které vznikly v důsledku protiprávního jednání obžalovaného, pro které je uznáván vinný. Soud tedy rozhodl podle $ 228 odst. 1 trestního řádu, tak aby obžalovaný zaplatil na náhradu škody poškozené Xxxxxxxxxx částku 240.067,058,- Kč.
Pokud jde o uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy vznesený poškozenou Xxxxxxxxxx soud sice opětovně posuzoval neoprávněnost tohoto nároku a požadovanou výši, ale byl v tomto směru již omezen rozhodnutím dovolacího soudu, neboť jak již bylo shora citováno, po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku odvolací Krajský soud v Brně zrušil předchozí výrok o náhradě nemajetkové újmy a uložil obžalovanému svým rozsudkem podle § 228 odst. 1 trestního řádu nahradit poškozené Xxxxxxxxxx vzniklou nemajetkovou újmu v částce 80.000,-Kč. Soud byl tedy vázán zásadou zákazu zhoršení postavení obžalovaného v novém řízení po zrušení rozsudku odvolacího soudu Krajského soudu v Brně i soudu prvého stupně ve smyslu § 265s odst. 2 trestního řádu, tudíž nemohl rozhodnout o vyšším nároku na náhradu nemajetkové újmy v částce 80.000,- Kč. Soud také respektoval i závěry odvolacího Krajského soudu v Brně. Soud tedy uzavřel, že shora citovaná částka na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500.000,- Kč je nepřiměřeně vysoká a jak obecnému kriteriu toho, jaké omezení a zásah do osobnostní sféry by zažil každý poškozený v postavení Xxxxxxxxxx ale také z hlediska individualizovaného kriteria do jaké míry byla poškozená skutečně zásahem do své osobností sféry omezena. Ze spisového materiálu vyplývá, že poškozená Xxxxxxxxxx trpí vyvinutou posttraumatickou stresovou poruchou v důsledku čehož opakovaně prožívá události spojené s trestním činem, trpí fobickými stavy, bojí se většího množství lidí, osamělých míst, je omezena v předchozích svých životních návycích, které realizovala při společenské styku, chození do cvičení, do kina, do divadel. Trpí při rozhovory se sousedy pocity méněcennosti, je dotčená prožitou událostí, že se o ní dozvědělo její okolí. Po dobu tří týdnů po spáchání týdnů také byla dehonestována modřinami na těle. Zásah do jejich osobnostních práv na její lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst tedy bylo výrazným způsobem porušeno a tento zásah je stěží reparovatelným zadostiučiněním ze strany obžalovaného ve smyslu tehdy účinného ustanovení ve smyslu § 13 zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů. Obžalovaný navíc poškozené zadostiučinění neposkytl a toto zadostiučiněním nelze jistě spatřovat v pouhém odsouzení v trestním řízení. Obecně se způsob života poškozené kvalitativně zhoršil a je stižena následky posttraumatické poruchy, kterými trpí dodnes, ale i poruchami spánku, zraku a musela omezit své společenské styky na které byla dříve zvyklá. Soud proto uložil obžalovanému podle § 228 odst. 1 trestního řádu povinnost nahradit tuto nemajetkovou újmu v částce 80.000,- Kč.
Soud po vyhlášení tohoto rozsudku zjistil, že se dopustil pochybení při opomenuti výroku podle § 229 odst. 2 trestního řádu, kterým měl odkázat poškozenou Xxxxxxxxxx ve zbytku uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy v řízení ve věcech občanskoprávních. Soud proto na toto pochybení procesní strany upozorňuje.
Vzhledem k tomu, že Vojenská zdravotní pojišťovna ČR také uplatnila nárok na náhradu škody vzniklé vynaložením nákladů léčení poškozené Xxxxxxxxxx a řádně a včas tento nárok podložila vyúčtováním vynaložených nákladů léčení, soud přiznal i tuto náhradu škody a zavázal obžalovaného ji uhradit v částce 6.213,-Kč. Zdravotní pojišťovna má totiž také trestní nárok proti pachateli, který způsobí újmu na zdraví na pacientovi, který je léčen pak následně ve zdravotnickém zařízení, kterému zdravotní pojišťovna pak tyto náklady vyplácí. Tento nárok vyplývá z ustanovení § 55 zák. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a znění doplnění některých souvisejících zákonů.
Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ-796 01, Havlíčkova 16, Prostějov. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve výše uvedené lhůtě nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. řádu musí být odvolání také odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byt i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy
JUDr. Petr Vrtěl, v.r.
předseda senátu
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
….31T 170/2012-18
J M É N E M R E P U B L I K Y
Okresní soud ve Zlíně rozhodl v hlavním líčení dne 4. června 2013 ve Zlíně v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dušana Beránka a přísedících Marie Jelínkové a Ing. et Ing. Ondřeje Skoby t a k t o :
I.
obžalovaný
XXXX XXXXXXX,
nar. XXXXXX ve Zlíně, řidič ve společnosti XXXXXX, s.r.o., trvalého pobytu v XXXXX, okres Zlín, v současnosti bytem XXXXXX, okres Zlín,
j e v i n e n , ž e
v XXXXXXX, okres Zlín, nejméně od prosince 2008 do 15. ledna 2012 v místě svého bydliště v soukromí rodinného domu č. p. XXX, který obýval společně se svou tehdejší manželkou a nezletilým synem, v mnoha případech bezdůvodně, převážně pod vlivem alkoholu, psychicky a fyzicky napadal svou tehdejší manželku XXXXXX, nar. XXXXXXX. Tu urážel a ponižoval hrubými a vulgárními slovními výrazy jako např. „pičo, děvko, kurvo.“, dělal jí různé schválnosti, například rušil její spánek rozsvěcováním světla v ložnici či záměrným hlukem v garáži pod ložnicí, v zimním období zamykal kotelnu, čímž jí bránil ve vytápění domu, ničil její kosmetiku, procházel se v zablácených botách po domě, několikrát v domě močil mimo toaletu, jednou dokonce do dětské postýlky svého syna, který v ní spal. Ničil vybavení domácnosti a interiér domu včetně osobních věcí poškozené. Poškozené po jejím návratu domů kontroloval spodní prádlo, kontroloval její mobilní telefon, který jí opakovaně také ukryl. Fyzicky ji napadal, a to tak, že jí dával facky, tahal ji za vlasy a kroutil ruce za záda, čímž jí dne 14. 11. 2009 zlomil II. záprstní kost levé ruky. Jeho útoky proti bývalé manželce vyvrcholily dne 15. 1. 2012, kdy jí nejprve večer v obličeji rozetřel namazaný krajíc chleba, poté ji chytil za vlasy, tloukl jí hlavou o zeď, přitom jí nadával do děvek a obviňoval ji, že se kurví. Poškozená ze strachu utekla do obývacího pokoje, kde se nacházel jejich nezletilý syn XXX nar. XXXXXXX v domnění, že v jeho přítomnosti svého jednání obžalovaný zanechá. On se však zcela svlékl do naha a se slovy „ukaž mi, jak jsi to s nimi dělala, ať si s tebou taky užiju", ji povalil na záda, sedl si na její hrudník, koleny se zapřel o její paže a pokusil se proti její vůli vsunout svůj penis do jejích úst a požadoval, aby ho tímto způsobem uspokojila. To se mu však nepodařilo, neboť se tomuto jednání poškozená aktivně bránila, kdy sebou zmítala, kopala kolem sebe a nakonec ho do penisu i kousla, načež ji pustil. Vzápětí ji však povalil na zem na záda a snažil se z ní strhnout tepláky, což se mu nepodařilo a poškozená utekla,
t e d y
a) v úmyslu spáchat trestný čin se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a tento čin spáchal jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo,
b) týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a páchal takový čin po delší dobu, t í m s p á c h a l
a) pokus zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku,
b) zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku,
a z a t o s e o d s u z u j e
podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku a § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.
Podle § 84 trestního zákoníku a § 85 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá, zkušební doba se stanovuje na 5 (pět) let a nad obžalovaným se stanovuje dohled.
Podle § 85 odst. 2 trestního zákoníku a § 48 odst. 4 písm. e, h) trestního zákoníku se obžalovanému ukládá přiměřené omezení spočívající v tom, že se zdrží návštěv restauračních zařízení a požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek.
Podle § 99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné léčení protialkoholní v ambulantní formě.
Podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obžalovaný povinen nahradit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky způsobenou škodu ve výši 679 Kč 50 h.
II.
Obžalovaný
XXXX XXXXXXX,
nar.XXXXX ve Zlíně, řidič ve společnosti XXXXXXX, s.r.o., trvalého pobytu v XXXXXX, okres Zlín, v současnosti bytem XXXXXXX okres Zlín,
se podle § 226 písm. b) trestního řádu
zprošťuje obžaloby,
pro skutek spočívající v tom, že v XXXXXX, okres Zlín, v místě svého trvalého bydliště v přesně nezjištěné době dne 13. 1. 2012 si nezjištěným způsobem bez souhlasu oprávněné uživatelky XXXXX opatřil nepřenosnou platební kartu zn. Visa Class České spořitelny, a.s., č. XXXXXX s bezpečnostním PIN kódem na jméno XXXXXXX, a s touto následně dne 14. 1. 2012 v čase 10.22 hodin provedl v bankomatu České spořitelny, a.s., ve XXXXX na XXXXXX neoprávněný výběr částky ve výši 600 Kč, dále téhož dne v XXXXX na benzínové čerpací stanici společnosti Shell v čase 10.35 hodin provedl platbu u obchodníka ve výši 265 Kč 20 h,
v němž je spatřován přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku,
neboť
tento skutek není trestným činem.
Podle § 129 odst. 2 trestního řádu toto zjednodušené písemné vyhotovení rozsudku neobsahuje odůvodnění skutkového stavu, výrok o vině a trestu, neboť obžalovaný se vzdal práva odvolání dne 4. 6. 2013 a státní zástupce dne 5. 6. 2013. Obžalovaný si nepřál, aby odvolání v jeho prospěch podaly jiné oprávněné osoby a obžalovaný i státní zástupce netrvali na vyhotovení odůvodnění.
Odůvodnění náhrady škody:
Nárok na náhradu škody uplatnila Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky ve výši 679 Kč 50 h. Jde o léčebné náklady poraněné poškozené XXXXXXX (cílené vyšetření všeobecným chirurgem a výkon ústavní pohotovostní služby, dále rentgen krku, krční páteře a lebky). Tyto náklady pojišťovna řádně vyčíslila. Její nárok je důvodný, opírá se o § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, podle kterého příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. Odsouzený jednal protiprávně, neboť porušil princip generální prevence (§ 415 občanského zákoníku), podle něhož je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodě na zdraví, na majetku, na přírodě a na životním prostředí. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku každý zodpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.
P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů od jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně ke Krajskému soudu v Brně, pobočce ve Zlíně.
Odvoláním může napadnout rozsudek státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody.
Odvolání musí být odůvodněno tak, aby z něj bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.
Toto právo nepřísluší těm, kdož se ho po vyhlášení rozsudku výslovně vzdali.
Okresní soud ve Zlíně,
dne 4. června 2013
Mgr. Dušan Beránek, v.r.
předseda senátu
za správnost vyhotovení:
XXXXXXXXXXXXXXXXX
