Znásilnění cizím mužem

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud v Blansku rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Michaely Zummerové a přísedících Ziny Černé a JUDr. Jana Královce v hlavním líčení konaném dne 23. října 2018 v Blansku 


takto: 

Obžalovaný XY, narozený v XX trvale bytem XX

je vinen, že dne 2.6.2018, v době mezi 18:25 hodin a 18:41 hodin, v lesním porostu,  v místě zvaném XX , poblíž chatové oblasti XX v k.ú. obce XX  užil násilí vůči poškozené XY nar. XX, tím způsobem, že ji zezadu chytil za ruce, čímž jí znemožnil pohyb a když se snažila ze sevření vytrhnout, což se jí nepodařilo a křičela o pomoc, tak ji opakovaně řekl "to bude dobrý”, následně ji jednou rukou chytil kolem jejího těla, druhou rukou ji přes látkové legíny, které měla na sobě oblečeny, sahal na vaginu, přes kterou jí svojí rukou přejížděl, a současně prováděl kopulační pohyby svým tělem proti jejímu tělu, poškozená proti němu použila pepřový sprej a když mu vstříkla několik dávek do oblasti obličeje, svého jednání zanechal a z místa činu utekl pryč, kdy tímto svým jednáním nezpůsobil poškozené žádnou újmu na zdraví či majetku, 

tedy 

VV 

dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu spočívajícího v tom, že jiného násilím donutí k pohlavnímu styku provedeným způsobem srovnatelným se souloží, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, když k dokonání trestného činu nedošlo. 

Tím spáchal 

zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku,

a za to 

se odsuzuje 

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle § 84 tr. zákoníku, § 81 odst. 1 tr. zákoníku, § 85 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3,5 (třiapůl roku), za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost zdržet se po dobu zkušební doby požívání všech omamných a psychotropních látek a povinnost podrobit se kontrole Probační a mediační služby ČR k dodržování této povinnosti. 

Rozsudek podle § 129 odst. 2 tr. řádu neobsahuje odůvodnění, neboť po jeho vyhlášení se státní zástupce i obžalovaný vzdali práva odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby. 

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku, může jej napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný, nebo že chybí /§ 246 odst. 1,2 tr. řádu/. Odvolání musí být v zákonné lhůtě, případně v další lhůtě, určené předsedou senátu, odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo vytýkány. Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává ve prospěch či neprospěch obžalovaného /§ 249 odst. 1, 2 tr. řádu/. Odvolacím soudem bude odmítnuto odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání /§ 253 odst. 3 tr. řádu/. Právo odvolání nepřísluší tomu, kdo se ho po vyhlášení rozhodnutí výslovně vzdal. 

Blansko 23. října 2018 

Mgr. Michaela Zummerová, v.r. předsedkyně senátu 

Přečtěte si další

sp.zn.
50 T 82/2020
Pětileté týrání partnerky příslušníkem policie, stalking

Číslo jednací: 

50 T 82/2020-1292 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY 

(anonymizovaný opis) 

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr Ing Terezy Staňkové a přísedících Renáty Hodanové a Petra Bachůrka v hlavním líčení konaném dne 8. prosince 2020 v Praze 

takto: 

Obžalovaný 

Mgr XY XX v YX, trvale bytem XY 

je vinen, že v období od 2. 5. 2014 do 12. 2. 2019 v Praze 9, XY, v bytě X, v němž vedl společnou domácnost se svou družkou, poškozenou JUDr XX, nar. YX, jakož i na jiných místech na území Prahy a mimo ni, nejprve soustavně a dlouhodobě týral poškozenou tím, že ji na základě jím účelově vyhledávaných záminek spočívajících v řešení finanční situace a v údajných nedostatcích poškozené při vedení domácnosti a výchově společné dcery XX, YX, opakovaně verbálně urážel, například tvrzením, že je alkoholička, tlustá, že by se sebou měla něco dělat, že doma nic nedělá, že by si o ni nikdo neopřel ani kolo a podobně, následně své invektivy vůči poškozené začal stupňovat o označovat ji vulgarismy za,, kurvu“,,, píču“, začal ji kontrolovat denní režim, určovat jí dobu, za kterou se má dostat domů z práce nebo za kterou má zvládnout nákup, od roku 2015 začal k výpadům verbálním přidávat náznaky fyzických útoků, poškozené vyhrožoval rukou zatnutou v pěst a naznačoval útok vůči ní, poté k útokům přistoupil, například tím, že do poškozené strčil takovou silou, že při úklidu nádobí upadla do vnitřního prostoru myčky, nebo jí vší silou dupnul na nohu, což zprvu maskoval jako nedopatření; a na to poškozenou ve dvou případech, o vánočních svátcích roku 2014 a později ještě jednou o Vánocích roku 2015 nebo 2016, profackoval během návštěv v domě jejich rodičů, za což musel být otcem poškozené z domu vykázán; dne 12. 5. 2017 poté, co přišel z práce domů a uviděl v obývacím pokoji rozložené žehlicí prkno, začal na poškozenou křičet, at prkno uklidí, a poté, co jej neposlechla, začal ji bít pěstí do obličeje, následkem čehož poškozené začalo krvácet z nosu a měla povrchní poranění vlasové části hlavy, v obavě o svůj život telefonicky přivolala hlídku Policie ČR a z bytu na chodbu, přičemž těchto útoků vůči poškozené se zhusta dopouštěl za přítomnosti jejich dcery XX; trvající útoky vůči poškozené omezil jen v době, kdy mu pohrozila rozchodem nebo kdy mu kvůli jeho chování hrozil kázeňský postih u jeho zaměstnavatele, Policie ČR, ovšem po krátké době v nich opět pokračoval, což se cyklicky opakovalo, poškozená přitom měla obavu i ze střelné zbraně, kterou jako příslušník Policie ČR disponoval a již nechával ležet na viditelných místech bytu; poté, co s ním poškozená dne 14. 7. 2017 z důvodu jeho nepřijatelného chování ukončila vedení společné domácnosti, ji v souvislosti s péči o jejich dceru, jakož i svévolně, nevyžádaně a bez takové souvislosti, opakovaně od června 2018 navštěvoval v jejím novém bydlišti v Praze 5, XYX, kde ji dne 11. 7. 2018 ze žárlivosti, způsobené tím, že si poškozená našla nového partnera YY, vyhrožoval napřaženou pěstí, poté do ní strčil takovou silou, až upadla na zem, kde ji začal bít do hlavy teniskou, verbálně ji urážel a vyhrožoval ji zabitím; dále ve dnech 10. 6. 2018 a 22. 8. 2018 ji tamtéž vyhledal a opakovaně ji napadl verbálně i fyzicky údery otevřenou dlaní do obličeje, kopáním i jinak, například zkroucením ruky za užití policejního chvatu a sražením na zem do polohy na břiše, čímž jí ve druhém případě způsobil odřeninu pravého lokte, pohmoždění levého boku, pohmoždění pravého zápěstí a lehké pohmoždění měkkých tkání lebky; dne 12. 11. 2018 ji na chodbě před jejím bytem srazil k zemi, kde ji tahal za vlasy, verbálně urážel a poté, co mu poškozená sdělila, že si nepřeje, aby před dcerou nosil svou střelnou zbraň, ji namířil na ni a výsměšným tónem řekl, že nemusí mít strach, že zbraň není nabitá; současně poškozené v bytě ničil věci, trhal a stříhal oblečení a rozléval kosmetiku, vytrhl a zničil přední registrační značku od osobního motorového vozidla, užívaného poškozenou; vedle toho poškozenou se vzrůstající četností a agresivitou soustavně kontaktoval mimo bydliště osobně a prostředky komunikace na dálku, jako jsou telefonáty, SMS zprávy a textové zprávy platforem Viber a WhatsApp, přičemž poškozenou hrubě verbálně urážel a vyhrožoval jí, že zapomene na to, že je matkou jeho dcery a neochrání ji to, že jejímu novému příteli YY přeláme všechny kosti v těle, dne 5. 7. 2018 ve 21:06 hod. poškozené napsal, že přísahá na smrt dcery XX,,, že toho hajzla zničí“, téhož dne ve 21:33 hod. dodal,,, už o tom zmrdovi nechci nikdy v životě nic slyšet!!! Nebo se totálně zaseknu a nebude to vůbec příjemné. Odnese to pouze naše dcera“, poté ve 21:39 hod. vyhrožoval tím, že YY udělá v práci takovou ostudu, že bude propuštěn, dne 15. 8. 2018 ve 13:13 hod. na YY adresu napsal,, Tvého zmrda dávám na seznam!!! Abych ochránil naši dceru"; po nástupu poškozené do práce v roce 2016 ji v pracovní době opakovaně a proti její vůli telefonicky i osobně opakovaně vyhledával v místě jejího zaměstnání v Praze 3, XXX, ve XX XX XX XX s.p., kde musela být poškozená buď zapírána kolegy, nebo mu ve fyzickém kontaktu s ní musela zabránit až ostraha objektu, a poté, co neuspěl s pokusem o osobní kontakt, se poškozenou snažil dehonestovat a poškodit v konverzaci s jejími kolegy, jimž tvrdil, že XX je zadlužená, nespolehlivá a nestará se o dceru, a činil tak přesto, že jej poškozená mnohokrát žádala a prosila, aby takového pronásledování zanechal; v úmyslu způsobit poškozené závažnou újmu v podobě posílení jejího strachu a obav z jeho osoby, a současně v úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch v podobě posílení své moci, síly a dominance nad poškozenou, v rámci výkonu služby příslušníka Policie ČR na svém pracovišti v Praze 4, XY YX, bez oprávněného služebního důvodu vstoupil pod svým loginem XX a heslem do informačních systémů Policie ČR, kde provedl lustraci k osobě poškozené XX, konkrétně dne 11. 6. 2018 ve 13:34 hod. v Centrálním registru obyvatel, Opatření na státních hranicích a Kontrolovaných osobách a dopravních prostředcích, dne 6. 8. 2018 v 10:38 hod. v Centrálním registru obyvatel, Centrální evidenci řidičů, Opatřeních na státních hranicích, Kontrolovaných osobách a dopravních prostředcích a téhož dne ve 13:14 hod. v Centrální databázi objektů a Opatřeních na státních hranicích, dne 23. 8. 2019 v 07:20 hod. v Kontrolovaných osobách a Centrální databázi objektů, Centrálním registru obyvatel a Opatřeních na státních hranicích, a tyto informace pak zneužíval proti poškozené, nejméně dne 6. 8. 2018 ve 13:37 hod., kdy jí ze své e-mailové adresy [email] zaslal sdělení, že už zná pravdu o její dopravní nehodě na dálnici D1, a jednal tak v rozporu s ust. § 45 odst. 1 písm. a), b), c), i) ve spojení s S 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ust. § 66 odst. 1, 2 a 5 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ust. S 15 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, bodem 3 písm. g), i) přílohy č. 1 k rozkazu policejního prezidenta č. 154/2011, o profesní etice Policie ČR, čl. 8 odst. 5 písm. a), c), d) Závazného pokynu policejního prezidenta č. 215/2008, kterým se stanoví bližší podmínky a postupy pro zpracování osobních údajů, s čl. 1 odst. 2 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 168/2009 o programu Dotazy do informačních systémů; přičemž v případě, kdy mu poškozená hrozila, že jeho chování oznámí Generální inspekci bezpečnostních sborů, ji od tohoto postupu odrazoval s tím, že to nejvíce odnese jejich dcera, a prosil ji, ať to nedělá s tím, že již na poškozenou bude hodný, což však opakovaně nesplnil; 


chování obžalovaného XX vedlo u poškozené XY k rozvoji viktimizačního syndromu spočívajícího v psychických změnách především na emocionální úrovni, podmíněných úzkostně depresivním obtížím, zvýšené emoční citlivostí, vyhýbacích tendencích, poruchách spánku a soustředění a sekundárně v negativním ovlivnění psychické stability, sebedůvěry a sebehodnocení, stejně tak jako toto chování u poškozené vedlo k důvodným obavám o její zdraví a život, 

tedy: jednak týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí, a takový čin páchal po delší dobu, jednak jiného dlouhodobě pronásledoval tím, že mu a jeho osobě blízké vyhrožoval ublížením na zdraví a jinou formou újmy, vyhledával jeho blízkost a sledoval jej, vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací a jinak kontaktoval, omezoval jej v jeho obvyklém způsobu života, a toto jednání bylo způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život a zdraví a o život a zdraví jemu blízkých, jednak jako úřední osoba v úmyslu způsobit jinému jinou újmu a opatřit sobě neoprávněný prospěch vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, jednak získal přístup k počítačovému systému, neoprávněně užil data uložená v počítačovém systému, a takový čin spáchal v úmyslu způsobit jinému jinou újmu a získat sobě neoprávněný prospěch, 


čímž spáchal jednak zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle | 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jednak přečin nebezpečného pronásledování podle 5 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku, jednak přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle S 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jednak přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle $ 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku 

a odsuzuje se

podle 5 199 odst. 2 tr. zákoníku za použití 5 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Podle S 81 odst. 1 tr. zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku se stanoví zkušební doba v trvání 4 (čtyř) let. 





50 T 82/2020

Odůvodnění: 

1. Na základě dokazování provedeného v hlavním líčení byl prokázán skutkový děj tak, jak je popsán ve výroku rozsudku. 

2. Obžalovaný Mgr XY XX v hlavních líčeních vypověděl, že s obžalobou nesouhlasí, neboť popisuje skutečnosti odlišně od jejich reálného průběhu, případně popisuje skutečnosti, k nimž vůbec nedošlo. S poškozenou se seznámil na internetové seznamce Badoo v březnu 2013. Obžalovaný byl v tu dobu po rozvodu s manželkou, se kterou byl 16 let. První 2-3 týdny si s poškozenou pouze psali po telefonu, pak se několikrát sešli, chodili na večeře, do kina atd. Po půl roce chození mu poškozená sdělila, že je těhotná, ačkoli spolu dítě neplánovali, neboť spolu byli krátce. V této souvislosti mu poškozená navrhla, aby se přestěhoval ze svého bytu, který měl na Barrandově, do jejího bytu v ulici XY. Obžalovaný tam nechtěl, ale poškozená si to přála, tak jí vyhověl. Poškozená mu rovněž nabídla, aby si nějaké věci převezl k jejím rodičům do obce XY, a tehdy se poprvé setkal s jejími rodiči. Zpočátku na něj byla matka poškozené velmi milá, ale po několika návštěvách se u rodičů poškozené přestal cítit dobře, protože mu její otec dával silně najevo, že ho nemá rád. V listopadu 2013 byla poškozená propuštěna z advokátní kanceláře z důvodu nadbytečnosti. Tehdy si obžalovaný všiml, že to nenese dobře a že začala kouřit a pít červené víno, ačkoli byla těhotná. Když se jí obžalovaný ptal, zda je to vhodné, odpověděla, že je to čistě její věc, že jí to pomáhá na stres a deprese. Když se v květnu 2014 narodila XX bydleli v bytě poškozené na Harfě o velikosti 45 m”, ul. XX, Praha Y , proto se domluvili, že prodají tento byt i byt obžalovaného na Barrandově, a společně koupí větší byt na Barrandově. Obžalovaný svůj byt prodal své matce, ale poškozená řekla, že byt na Harfě nechají dceři a že si na svůj podíl nového bytu vezme hypotéku s tím, že byt na Harfě prozatím pronajmou. Do nového bytu obžalovaný investoval 4.300.000 Kč, poškozená 1.000.000 Kč a hypotéku ve výši 3.500.000 Kč si vzali v roce 2015 na půl s tím, že první půl rok ji ve výši 13.200 Kč měsíčně splácel obžalovaný. Na společnou domácnost přispíval obžalovaný každý měsíc částkou 10.000 Kč. S narozením dcery se začaly stupňovat i konflikty, kdy jejich příčinou bylo právě vedení společné domácnosti, finance a později i péče o dceru a alkohol. Poškozená začala konzumovat alkohol ve větší míře, když kojila jejich dceru, kdy se jednalo např. o 0,7 1 vína. Obžalovaný po příchodu domů z práce viděl, že je na kuchyňské lince vypitá láhev, ačkoli ráno, když do práce odcházel, tam žádná nebyla. Několikrát se v této souvislosti s poškozenou pohádal, kdy mu řekla, že je,, zkurvený policajt" a že je mu do toho hovno, ať se jí do toho nesere, at jde do prdele. Poškozená byla v opilosti agresivní, křičela, občas po něm i něco hodila, to se vždy sebral a raději odešel. Někdy vzal dceru a šli se projít. Když byl dceři 1,5 roku, poškozená se opila do takového stavu, že když 

50 T 82/2020

 obžalovaný přišel domů, ležela pomočená na zemi v obýváku a dcera byla počůraná v  postýlce a brečela hlady. V tu dobu už poškozená pila i tvrdý alkohol, obžalovaný našel vypité lahve od ginu a vodky. Je pravda, že obžalovaný poškozené několikrát řekl, že je alkoholička, ale rozhodně ji verbálně neurážel, ani jí nezakazoval volnočasové aktivity. Neurčoval jí, kdy má přijít domů z práce a nehlídal, zda v práci skutečně je, když tam má být. Párkrát k ní do práce volal, ale to pouze proto, aby se zeptal kde je, protože byli domluveni, že přijde dceru, aby mohl obžalovaný na trénink. Opakovaně totiž poškozená přišla domů pozdě, i když byli takto domluveni, a říkala, že byla v práci. Když tam obžalovaný volal, bylo mu řečeno, že tam poškozená už není. Na jaře 2017 pojal podezření, že poškozená někoho má. Mívala telefon zamčený a položený displejem dolů, dříve to takto neměla. Obžalovaný poškozené telefon nekontroloval, odemykal se otiskem jejího prstu. Obžalovaný poškozené rovněž nevyhrožoval rukou zaťatou v pěst a nenaznačoval útok vůči ní. Určitě se stalo, že jí omylem šlápl na nohu, ale záměrně jí na ni nedupal, do myčky ji také nestrčil. Dále není pravdou, že by obžalovaný ničil poškozené věci ani SPZ. Nepropíchl ani pneumatiky svědkovi XX. Pokud jde o incident, který se odehrál 26. 12. 2015 o Vánocích, tam došlo k tomu, že se pohádali u rodičů poškozené v kuchyni. Ten den se tam hodně popíjelo, ale obžalovaný nepil, protože měl řídit. K hádce došlo kvůli tomu, že obžalovaný krájel nějaké jídlo, poškozená do něj strčila, protože byla opilá, motala se a on se řízl do prstu. Hodně se pohádali, ale facku jí obžalovaný nedal. Na to obžalovanému řekl otec poškozené, at' jde do prdele a on odjel ke kamarádovi na chalupu na hory. Pokud jde o skutek ze dne 12. 5. 2017, tak ten den měla být dcera ve školce, ale obžalovaný přišel domů, našel poškozenou doma s vínem, kdy mu řekla, že byly s dcerou a s kamarádkou na obědě. Obžalovaný jí řekl, že když byla celý den doma, mohla uklidit, udělat něco k jídlu nebo pověsit prádlo, které bylo v pračce 3 dny. Začali se hádat, poškozená začala být agresivní. Dcera byla neklidná, tak ji obžalovaný vzal do ruky. Následně na něj poškozená začala útočit rukama, kdy se po ní levou rukou ohnal, lehce o ni zavadil, a ona si sama dala spodkem své dlaně do nosu a začala jí téci krev. Když jí řekl, že jí teče krev, popadla telefon a běžela ven. Obžalovaný běžel za ní, přičemž mu řekla, že na něj volá Policii ČR, protože ji ohrožuje zbraní. Přijela k nim PČR, ale žádnou zbraň nenašla, protože ji v této době měl obžalovaný v práci v trezoru. Ten večer byla obžalovanému odebrána služební zbraň z trezoru a celá věc byla vyšetřována, kdy byla ukončena pravomocným usnesením orgánu o zastavení trestního stíhání, protože poškozená s trestním stíháním nevyslovila souhlas a služební zbraň mu byla vrácena. Kromě služební má i soukromou zbraň, kterou na žádost PČR dal do depozitu, protože je proti němu vedeno trestní řízení. Obecně není pravdou, že by obžalovaný doma povaloval zbraně, nosil domů služební zbraň, protože chodil na zásahy, ale vždy ji doma vybíjel a dával na bok kuchyně tak, aby se k ní nedostala dcera. Soukromou zbraň vždy uzamykal 

50 T 82/2020

 do trezoru. Poškozenou zbraní neohrožoval, pouze jí ukazoval, že není nabitá, později  zbraň i rozkládal. Společnou domácnost ukončili dne 14. 7. 2017, kdy měl obžalovaný vyházené všechny své věci na garážovém stání, a v bytě na Harfě byly vyměněné zámky. Od této doby mu poškozená bránila ve styku s dcerou, tak ji moc nevídal. Pokud jde o skutek ze dne 11. 7. 2018, tak tehdy obžalovaný hlídal dceru v bytě na Barrandově. Poškozená přišla později, než měla, obžalovaný chtěl vědět, kde byla, protože ještě neměli vyřešené majetkové poměry ani péči o dceru a opět se pohádali. V rámci hádky poškozená obžalovaného nakopala, když si uvnitř v bytě zavazoval boty. On se zvedl a hodil po poškozené dětskou botu. Rozhodně ji neurážel a nevyhrožoval zabitím, a to, že by jí vyhrožoval napřaženou pěstí, poté do ní strčil takovou silou, že by upadla na zem a začal bít do hlavy teniskou, se nestalo. V bytě v té době nebydlel, byl tam, protože hlídal dceru. Od bytu má klíče, protože je jeho spolumajitelem. O tomto incidentu si psal s poškozenou, protože se pokoušel obnovit vztah a pravidelný kontakt s dcerou. Poškozené psal, volal, ale později byl blokován. Poškozená mu říkala, že jí jeho chování obtěžuje a vyhrožovala mu, že podá trestní oznámení pro stalking. Obžalovaný ji ale nikdy nesledoval, bylo mu jedno, co poškozená dělá. Pokud jde o skutek ze dne 10. 6. 2018, tak ten den obžalovaný v bytě hlídal dceru a když poškozená přišla, pohádali se kvůli bytům, kdy obžalovaný nesouhlasil s tím, že on si nechá byt na Harfě a ona byt na Barrandově, protože neměly stejnou hodnotu. Tehdy poškozená po obžalovaném hodila skleničkou, ale trefila zed'. Jak se sklenička rozlétla, tak obžalovanému rozsekla obočí, načež obžalovaný poškozené řekl, že to, posrala“ a odešel. K incidentu téhož dne, tedy 10. 6. 2018 okolo 22:00 hod. uvedl, že do bytu chtěl jít, ale nedostal se dovnitř, neboť v zámku zevnitř byl klíč. Ví, že PCR byla volana do bytu několikrát, neboť mu bylo bráněno vstupu do bytu. V bytě měl své osobní věci. Ze stejných důvodů došlo k hádce i dne 22. 8. 2018. Poškozená mu tehdy také řekla, že dceru nebude vídat, dokud se bude chovat jako debil. Obžalovaný se slovně bránil, ale poškozená na něj začala fyzicky útočit, tak ji chytil za ruku, aby se uklidnila. Ona zakopla a spadla na zem. Rozhodně na ní neklečel. Obžalovaný odešel a poškozená za ním vyběhla k výtahu, kde ho uhodila svazkem 10 klíčů do zad, čímž mu způsobila tržnou ránu na zádech. 

 Další útok, tentokrát na oblast hlavy, už vykryl. Pohmoždění ruky si poškozená způsobila tím, jak se rozmáchla, neboť se praštila o futro dveří. Později ale obžalovaný viděl, jak v této údajně pohmožděné ruce nesla tašku a řídila. Pokud jde o skutek 12. 11. 2018, tak tento se nestal. Obžalovaný v tu dobu byl v Rakousku na horách lyžovat s kamarádem. Co se týče lustrací, které měl obžalovaný provádět, v policejním systému k nahlížení do registru obyvatel, dne 11. 6. 2018 v rámci policejní činnosti lustroval právnickou osobu, která měla sídlo na adrese XX. Když rozklikl ulici a číslo domu, tak prolustroval všechny osoby na této adrese. Jméno lustrované právnické osoby si nevybavuje. 


50 T 82/2020

Poškozenou nikdy nelustroval. O dopravní nehodě se dozvěděl během výslechu souvislosti s incidenty s poškozenou na MO Barrandov nebo MO Smíchov. Ptal se vyslýchajícího policisty, jaká trestní stíhání se ohledně incidentů vedou, policista se podíval do systému a sdělil obžalovanému, že poškozená měla nehodu na D1. Poškozené volal v této souvislosti proto, že chtěl vědět, zda se něco nestalo dceři. Pokud jde o období, kdy měl poškozenou stalkovat, obžalovaný neměl jinou možnost, než poškozené volat do práce, protože chtěl vidět dceru, kterou neviděl třeba tři měsíce v kuse. Jiným způsobem poškozenou kontaktovat nemohl, protože si ho zablokovala na Whatsapp, telefon mu nezvedala. Když zjistil, že se poškozená nechala zapírat od kolegů, dojel do místa jejího pracoviště osobně a vyžádal si jí, aby s ní promluvil ohledně kontaktu s dcerou. Přes Viber a Whatsapp psal poškozené často, protože mu vadilo, že nemůže do svého bytu na Barrandově, na který platí hypotéku, zatímco poškozená tam bydlí se svědkem XX, což obžalovaný věděl od sousedky. Po rozchodu 14. 7. 2017 bydlel obžalovaný u své matky a poškozená v bytě na Harfě. Později, v září 2017 nebo 2018, se s dcerou přestěhovala proti jeho vůli do bytu v Barrandově. Poškozená tvrdí, že se s obžalovaným dohodli na tom, že byt bude užívat ona, ale to není pravda. V současné době se vede civilní řízení ohledně péče o dceru i byt. Na základě dohody jejich právníků se poškozená v květnu 2019 odstěhovala s dcerou zpět do bytu na Harfě a obžalovaný se nastěhoval do bytu na Barrandově, kde bydlí dosud. Hypotéku na tento byt splácí poškozená, ale veškeré náklady na chod domácnosti hradí obžalovaný. Obžalovaný nabídl poškozené, že ji z bytu vyplatí, ale nesouhlasí s tím, aby měla dceru ve výhradní péči. Na žádost poškozené byl také vydán měsíční zákaz styku, který obžalovaný dodržoval. Poškozená chtěla tento zákaz prodloužit na 6 měsíců, ale neměla k tomu dostatečné důkazy. Dne 22. 2. 2019 bylo vydáno předběžné opatření, kdy se obžalovaný měl s dcerou vídat 1x za 14 dní na víkend, ale poškozená mu ji často nedala, ani když si pro ni přijel. Jeho styk s dcerou je podmíněný provozem školského zařízení, neboť si dceru předávají přes něj. Když je mateřská škola zavřená nebo ji tam poškozená nedá, obžalovaný ji nevídá. V této souvislosti podával několikrát návrh na výkon rozhodnutí, kdy v srpnu 2019 soudkyně konstatovala, že by poškozená měla podmínky dodržovat a dceru mu vydat. Dceru vídá minimálně, často v součinnosti s právníky, případně soudu, když je u rodičů poškozené, nemůže jí ani zavolat. Poškozená odmítá s obžalovaným komunikovat, vyhrožuje mu, že ho zničí a nechá ho zlikvidovat. 3. Svědkyně - poškozená JUDr XX v hlavním líčení vypověděla, že je bývalou partnerkou obžalovaného, se kterým má nezl. dceru [jméno). Pracuje jako právník ve [anonymizováno 5 slov] (pozn. od 2 let nezl. dcery). V současné době je zdravá, nenavštěvuje psychologa, ani psychiatra, neužívá pravidelně žádné léky, ani drogy. Alkohol užívá v normální míře. max. 1/2 láhve denně. Od 12. 2. 2019 mají soudně stanoveno předběžné opatření, na 

50 T 82/2020

základě kterého si dceru s obžalovaným předávají. V době, kdy mělo dojít k útokům ze strany obžalovaného, tj. od narození dcery od 2. 5. 2014 do 12. 2. 2019 navštívila psychologa kvůli nesoustředění, nespavosti a nechutenství cca 3 krát, léky neužívala. Snažila se o dceru starat, co nejlépe. Po této době obžalovaný předběžné opatření porušil. Poškozená jej potkala v garáži v domě na Harfě“, kde bydlí s dcerou. Zjistila, že má poškrábané auto, odtrženou SPZ. Měla z obžalovaného strach. Dne 16. 3. 2019 zkolabovala a musela si zavolat RZS, která ji odvezla do nemocnice v Motole. S obžalovaným se seznámila v březnu 2013, v srpnu 2013 s ním otěhotněla a spolu začali od ledna 2014 bydlet na Harfě. První konflikty začaly po narození dcery dne 2. 5. 2014. Obžalovaný začal poškozené vyčítat maličkosti ohledně péče o dceru např., že našel její vlas na přebalovacím pultu. Kontroloval její denní režim, jak dlouho a kde byla s dcerou na procházce, na nákupu, jak pracuje (pozn. poškozená pracovala po narození nezl. z domova). Začal poškozenou urážet, že doma nic nedělá, že je tlustá, že by se sebou měla něco dělat, že by si o ni nikdo neopřel ani kolo, jednalo se o invektivy a o ponižování. Postupem času se jeho vulgarismy stupňovaly. V lednu 2015, kdy obžalovanému koncila proverka NBU, začal být hodně nervózní, měl výbuchy vzteku, agrese a poškozená byla jeho hromosvod, což vygradovalo ve fyzické napadání, které z počátku vypadalo jako, že to obžalovaný nedělá úmyslně, např. kolem poškozené prošel a vší silou jí dupl na nohu, až ji měla modrou, anebo procházel kolem poškozené a strčil do ní, až upadla do myčky na nádobí. Občas jí dal facku, pak byly dva měsíce klid. Za ty roky se frekvence fyzických útoků začala stupňovat. Vyhrožoval ji, že jí ublíží. Měla z něj strach. Když od ledna 2015 do května 2017 užíval Tritico, což byla antidepresiva proti úzkosti a zlepšení nálady, takto na obžalovaného mělo uklidňující vliv. Od podzimu 2016 začala pracovat a dceru dávala do školky. Ze strany obžalovaného začalo sledování, za jak dlouho dorazí z práce. Obžalovaného stresovalo, že kvůli péči o dceru, nemá čas na svoje koníčky. Obžalovaný ji nazýval kurvou, píčou, bordelářkou, zlatokopkou a alkoholičkou. Myslí, že o Vánocích v roce 2016 ji obžalovaný profackoval u jejich rodičů v kuchyni. Její rodiče byli tou dobou v obývacím pokoji, kde to slyšeli. Už si nevzpomíná, kvůli čemu to bylo. Následně její otec obžalovaného vykázal z jejich domu. K incidentu ze dne 12. 5. 2017 uvedla, že obžalovaný na ní kvůli rozloženému žehlicímu prknu a nevytaženému prádlu z pračky začal křičet, že je bordelářka, at' to jde okamžitě uklidit, kdy poškozená odmítla, jelikož pracovala na počítači. Už si přesně nevzpomíná, jak konflikt začal, ale myslí si, že obžalovaný do ní začal strkat, poškozená se jej bála, tak mu řekla, že chce odejít z bytu ven, ale obžalovaný jí v tom zabránil. V chodbě jí dal opakovaně pěstí. Začala jí téct krev nosu, dostala se do šoku, popadla dceru a utíkala do koupelny, kde se s ní zamkla. Není si jistá, zda to bylo zrovna u tohoto incidentu, ale s dcerou se v koupelně zavírala dost často. Každopádně zavolala na linku 112, aby přijela Policie ČR, že obžalovaný má zbraň a má z toho strach, 

50 T 82/2020 

byla přesvědčená, že se jedná o služební zbraň. PČR ji zavolala RZS, která jí i s dcerou odvezla do nemocnice na Bulovce. Ví, že obžalovaný vypovídal, že jej měla napadnout, ale není to pravda. Policie ČR začala tento konflikt řešit jako přestupek proti občanskému soužití. Obžalovaný se poté začal k poškozené chovat mile, a proto nedala souhlas s jeho trestním stíháním, aby neměl problémy v práci, ale následně začalo opětovné fyzické napadání, srážení na zem, kopání, tahání za vlasy, což vyvrcholilo dne 14. 7. 2017, kdy s obžalovaným ukončila společné soužití. Nechala vyměnit zámek od bytu na Harfě a nadále zde s dcerou bydlela. Nakonec se s obžalovaným dohodli, že bude s ohledem na dceru praktičtější, aby s dcerou od srpna 2017 bydlely v byte v YYY. V období od 2. 5. 2014 do 12. 2. 2019 měl obžalovaný dvě zbraně, jednu služební a jednu soukromou, obě byly stejné černé CZ. Soukromou dával obžalovaný do komory nahoru, aby na ni dcera nemohla dosáhnout, nebyla v trezoru, služební na ostrůvek v kuchyni. Přímo zbraní jí v roce 2017 nevyhrožoval, obžalovaný tvrdil, že není nabitá, ale podvědomě měla poškozená ze zbraně strach. Obžalovaný ji vyhrožoval, že se zastřelí. V březnu 2018 začala poškozená chodit se svým současným přítelem XX, o němž se od dcery někdy v červnu 2018 dozvěděl obžalovaný, který začal být mnohem agresivnější, více poškozenou kontaktoval prostřednictvím zpráv. Někdy v červnu 2018 za poškozenou o půl desáté večer přišel přítel, kdy nedlouho po něm se objevil obžalovaný, který začal bouchat na vstupní dveře od bytu, ať poškozená otevře, že je spoluvlastníkem bytu, což poškozená odmítla, protože z něj měla strach. Z chodby tedy zavolal PČR a posléze se mu podařilo odemknout vstupní dveře do bytu, kdy poté začal křičet na jejího přítele a vyhodil jej za dveře. Poškozenou odtáhl za vlasy do ložnice, kde ji povalil na postel a opakovaně ji začal fackovat, byl nepříčetný. Prosila jej, a tak ji také vyhodil z bytu na chodbu. Po příjezdu PČR obžalovaný tvrdil, že poškozenou, ani pana XX nezná. Po tomto incidentu se bála v bytě zůstat. Neměla žádná zranění, ani nevyhledala lékařské ošetření. Dne 11. 7. 2018 přijela z práce do bytu na Barrandově, obžalovaný hlídal dceru. Bála se ho, a proto mu neřekla, že ji přivezl její přítel, což obžalovaného rozčílilo, že mu lže a že ji přivezl ten,, zmrd“. Obžalovaný se neovládl, napřáhl se na poškozenou pěstí, vzteky ji srazil v chodbě k zemi, kde vzal svojí tenisku a začal jí opakovaně asi 20x bít do hlavy. Až když dcera přiběhla a začala brečet a bránit poškozenou, ať to nedělá, tak obžalovaný přestal. Po tomto incidentu nevolala PČR, ani RZS. Měla na boku velké modřiny, které si vyfotila do jejího mobilního telefonu. Poté měla z obžalovaného velký strach, bála se ho a měla poruchy spánku. V období od 11. 7. 2018 do 22. 8. 2018 byla jak poškozená, tak obžalovaný na dovolené, tak se tolik nepotkávali. Dne 22. 8. 2018 ráno se poškozená chystala jít do práce, když o půl deváté zazvonil obžalovaný. Byl překvapený, že je poškozená ještě doma, přišlo ji, že hledal jejího přítele. Vzteky vzal její mobilní telefon a hodil jej přes celou 


50 T 82/2020

místnost. Začal urážet jejího přítele, že je to,, zmrd“, že ho zničí. Obžalovaný začal na poškozenou opakovaně napřahovat pěstí, kdy nakonec jí jen profackoval otevřenou dlaní. Poté se začali hádat o klíče od bytu na Barrandově, obžalovaný ji policejním chvatem srazil k zemi na břicho a začal jí kroutit rukou, až ji ty klíče vytrhl. Poté obžalovaný začal hledat druhý svazek klíčů. Když šel pro tyto klíče do chodby, tak poškozenou vzteky odhodil na zárubeň, přičemž se poškozená uhodila do hlavy. Bála se, co bude následovat, tak rychle otevřela dveře a vyběhla na chodbu, kde začala zvonit na sousedku, protože u sebe neměla telefon. Sousedka otevřela a zavolala PČR. Když obžalovaný slyšel, že sousedka volá PČR, vrátil poškozené svazek klíčů a odešel. Poškozenou bolelo zápěstí, tak se na Poliklinice Barrandov nechala ošetřit. Neví, že by obžalovanému způsobila nějaké zranění. Někdy v létě 2018 byl na ni obžalovaný agresivní, tak vyběhla na prosklenou terasu, kde ji obžalovaný vyhrožoval, že ji shodí z terasy. Tento incident se odehrál před dcerou, která jej pak vyprávěla ve školce paní učitelce. Od listopadu 2018 byl obžalovaný agresivnější, začal poškozené ničit věci, které měla v bytě na Barrandově, např. trhal oblečení, lámal podpatky od bot nebo vyléval kosmetiku. Toto vše má vyfocené. Dceru si v té době předávali na chodbě, protože se poškozená bála, co by se mohlo dít. Vzpomíná si, že obžalovaný nosil zbraň i před dcerou, poškozená se bála, že by ji mohl něco udělat. Na chodbě ji jednou obžalovaný začal napadat, tahat za vlasy a vláčet tam s ní. K tomuto incidentu volala PČR. Po rozchodu s obžalovaným dne 14. 7. 2017 ji obžalovaný neustále psal sms a volal i 20x během hodiny v jakoukoliv hodinu. Když byla v práci, volal jejím kolegům, a nebo přijel i osobně. Kolegové v práci věděli o její osobní situaci. Před nimi obžalovaný poškozenou pomlouval, že je nespolehlivá, že se nestará o dceru. Obžalovaný volal i kolegovi XX, že je od Policie ČR a že poškozená je dlužník, a nebo jejímu nadřízenému, že obžalovanému vyhrožovala zabitím., že se nestará o dceru. Bylo to velmi obtěžující. Byl to psychický teror. V zaměstnání jí to poškozovalo. Od června 2018, kdy zjistil, že má poškozená přítele, se jeho obtěžování začalo stupňovat o výhružky. Z obžalovaného měla a má strach o sebe i svého přítele. Také měla pocit, že ji sledoval, objevil se u bytu třeba krátce poté, co za ni přijel její přítel, a nebo měl propíchnutou pneumatiku, přičemž poškozená je přesvědčena, že to udělal obžalovaný. Dopravní nehoda na D1 se poškozené stala v červenci 2018, když jeli s jejím přítelem z Brna. Obžalovaný věděl, že její osobní automobil řídil její přátel, což však obžalovanému nesdělila a dokonce věděl i jméno osoby, která měla dopravní nehodu po nich. Sdělil to poškozené ústně i emailem z jeho adresy: XY. Když podávala vysvětlení, věděl o tom obžalovaný přes policistu XX z MO Barrandov, se kterým si tykal. Neustále na ni podává z nejrůznějších důvodů trestní oznámení. Naposledy ji vyhrožoval, že pokud bude před soudem vypovídat, tak se postará o to, aby šla do vězení. Poté, co dne 10. 2. 2019 podala návrh na předběžné opatření, byl obžalovaný nepříčetný, vyhrožoval ji. V bytě na 

50 T 82/2020 

Barrandově ji vzal barové židle, počmáral dveře a napsal ji, že je svině, a proto na něj také podala trestní oznámení. Poškozená neví, proč ji obžalovaný nazval zlatokopkou, ví, že jeho rodiče jsou movití, ale oni nejsou typu, že mu dávali peníze navíc. V těhotenství, ani v době, kdy dceru kojila do srpna 2014, nepila alkohol, ani nekouřila. Nevrhala po obžalovaném předměty. V současné době vede s obžalovaným opatrovnické řízení o dceru a civilní řízení ohledně bytu v YYY. 4. Svědek XX v hlavním líčení vypověděl, že je od srpna 2020 opětovně partnerem poškozené YX, kterým byl i v době od března 2018 do prosince 2019. Společnou domácnost vedli asi od dubna do června 2019. S poškozenou jsou zároveň kolegové v práci ve YXY. Ví o vztahových problémech poškozené s obžalovaným, které měli v minulosti právě z jejich zaměstnání. Od začátku roku 2018, kdy s poškozenou pracoval na společném projektu, zaznamenal obtěžování ze strany obžalovaného neustálým voláním na mobilní telefon i pevnou linku i ze skrytého čísla a psaním desítek sms zpráv denně poškozené, která se mu svěřila, že ji napadá a vyhrožuje i přes dceru XX, a proto na něj v minulosti podávala trestní oznámení. Obsah zpráv mu poškozená občas sdělila. Osobně viděl obsah jediné zprávy, ve které se obžalovaný vyjadřoval o svědkovi jako o zoufalci. Poškozená se mu bála říct, že obžalovaný vyhrožuje i jemu. Obžalovaný věděl, kde bydlí a poškozené říkal, že svědkovi něco udělá. Poškozená si kvůli tomu musela vypínat mobilní telefon. Když byl partnerem poškozené, vnímal tuto situaci jako otravnou a nesnesitelnou. Jemu od obžalovaného sms, ani email nepřišel., ale několikrát mu volalo skryté číslo, které však svědek nezvedá. Obžalovaný projevoval násilí k poškozené i před dcerou XX. Vzpomíná si na různé situace, např. když si zapomněl boty v bytě na Barrandově, obžalovaný je před dcerou vyhodil z balkonu, pak se také stalo, že poškozená neměla na autě SPZ, kdy se následně od dcery XX s poškozenou dozvěděli, že ji obžalovaný před jejíma očima utrhl a zmuchlal. S obžalovaným se svědek osobně prvně setkal přibližně v červnu 2018 ve večerních hodinách, když byl s poškozenou v bytě na Barrandově. Byli zde jen chvíli, když obžalovaný začal bušit na dveře a křičet, že ví, že tam jsou, že zavolá Policii ČR, ať vypadnou z bytu. Obžalovanému neotevřeli, protože poškozená se bála o svůj život. Dveře do bytu si tedy poté otevřel obžalovaný a začal na svědka s poškozenou sprostě řvát, a tak se raději s poškozenou chystali odjet, svědek nechtěl vyvolávat žádný konflikt. Svědek má za to, že obžalovaný jej chtěl vyprovokovat k nějaké reakci. V té době byl obžalovaný příslušníkem Policie ČR. Vzpomíná si že, obžalovaný poškozenou vystrčil ven z bytu a začal na něj řvát:,, To seš ty, kterej ji šuká!" a tak podobně. Poté otevřel dveře a strčil do něj, aby z toho bytu vypadl. Poškozená se do bytu vrátila, protože si zde zapomněla nějaké věci, načež obžalovaný zabouchl dveře. Svědek následně slyšel, jak se hádají a dokonce tam zaznělo něco jako facka. Měl o poškozenou veliký strach, ale neměl u sebe telefon, ani klíče, aby se do předmětného bytu dostal. Zkoušel zvonit na sousedku. 

50 T 82/2020

Následně obžalovaný poškozenou z bytu vyhodil. Mezitím přijela Policie ČR, a proto se k bytu vrátili. Obžalovaný poté, co otevřel vstupní dveře do bytu, tvrdil, že svědka s poškozenou nezná a nikdy je neviděl, a že poškozená tam nemá co dělat, což následně poškozená Policii ČR vyvrátila. Stopy na těle poškozené po fyzickém útoku obžalovaného, svědek neviděl. Ví, že jednou poškozená upadla a měla modřinu na noze, viděl pohmožděniny pravého boku a hlavy poškozené, ale osobně žádnému napadení ze strany obžalovaného, nebyl přítomen. Poškozená mu řekla, že jí to udělal obžalovaný. V bytě na Barrandově s poškozenou nebydlel s ohledem na situace, které se tam děly. Na obžalovaného nepodával žádné trestní oznámení. Na Policii ČR podával pouze vysvětlení ohledně propíchnuté pneumatiky na jeho vozidle, jež měl zaparkované před domem na Barrandově, když byl přesvědčený, že to udělal obžalovaný. Propíchnutou pneumatiku na vozidle měla i poškozená, která byla rovněž přesvědčená, že to udělal obžalovaný. V bytě v YYY se poškozené ztrácely věci – barové židle, hodiny, kabely od televize, poškozená měla roztrhané oblečení, rozlité krémy, voňavky, kosmetiku atd., což se stávalo vždy, když se s poškozenou vraceli po víkendu. Určitý pokles jednání obžalovaného nastal od vydání předběžného opatření na začátku roku 2019. Poté zneužíval kontakt s poškozenou prostřednictvím jejich dcery XX. Psychický stav poškozené se od února 2019 zlepšil. Předtím se dostávala do stresových situací spojených s policejním vyšetřováním. Svědek si nikdy nevšiml, že by poškozená užívala drogy a v nepřiměřené míře svědek či poškozená užívali alkohol. O dceru XX se poškozená stará skvěle. Obžalovanému i přes obtěžující telefonáty nikdy nebránila, ani nebrání, aby se stýkal s jejich dcerou. Neví, že by poškozená docházela k psychologovi či psychiatrovi či užívala nějaké léky. Měla strach o sebe a o dceru a postupně i o jeho život. Bála se, když se společně blížili k bytu, zda se v něm nesvítí, nejsou otevřené dveře, jestli v něm není obžalovaný. Vzpomíná si, že na dovolené poškozená dostala úzkostné stavy, kterými občas trpěla. Jednou kvůli tomu jeli do nemocnice do Krče. Diví se, že to poškozená vydržela tak dlouho. Chování obžalovaného se probíralo i na pracovišti, což bylo nepříjemné jak pro poškozenou, tak pro její kolegy. 

Dostalo se mu informace, že obžalovaný za poškozenou dojíždí do práce, volá ji na pevnou linku, u čehož byl později i sám přítomen. Probíralo se, že poškozenou napadá, ale s kolegy se o její situaci nebavil. Dozvěděl se, že v bytě v YYY přišel se zbraní v ruce. Poškozené sice tvrdil, že není nabitá, ale měl s ní nějakým způsobem manipulovat i přesto, že jej žádala, aby ji odložil, což v poškozené vyvolalo strach o její život. Také slyšel, že obžalovaný v červenci 2018 lustroval poškozenou ohledně nehody, kterou měla se svědkem na dálnici, kdy jí kontaktoval, že už ví, jak ta nehoda proběhla. Dokonce poškozené říkal, že ví, kde svědek bydlí, takže je přesvědčen, že nahlížel do spisu a věděl


50 T 82/2020 

informace, které by vědět neměl. Ani by se nedivil, kdyby jej lustroval v policejním systému. K dotazům obžalovaného svědek uvedl, že v bytě na Barrandově od března 2017 do května 2019 byl, a několikrát v něm i přespal. Svědek Ing celé jméno svědka v hlavním líčení vypověděl, že je od 1. 1. 2018 kolegou poškozené ze [anonymizováno 5 slov]. Vzpomíná si, že asi půl roku poté, co nastoupil do zaměstnání, přijal telefonní hovor ze skrytého čísla, v němž se mu představil pán od policie. Jméno si již dnes nevzpomíná. Sháněl poškozenou, tak mu svědek chtěl dát číslo na její mobilní telefon, což volající odmítl s tím, že poškozená nezvedá pevnou linku, ani mobilní telefon, a že pokud se neozve, takto bude Policie ČR řešit obálkou se zeleným pruhem. Načež se svědek vylekal, a tak si chtěl vzít telefonní číslo, aby poškozená mohla zavolat zpátky, avšak volající jej odmítl sdělit a uvedl, že poškozená ví, koho má volat. Poté svědek emailem informoval poškozenou, která mu odpověděla, že to určitě nebyla Policie ČR, ale že to byl stalking: Ještě než přišla odpověď od poškozené, jej navštívili jeho kolegové, které rovněž informoval, a ti mu řekli, že může být v klidu, že to určitě byl pan XX a že takových volání už tam měli více, že takto poškozené volává. Od června do září 2018 absolvoval ještě 3 až 4 takové hovory. To už svědek tuší, že se obžalovaný představil. Vzpomíná si na poslední hovor, kdy obžalovaný uvedl, že pokud se mu poškozená neozve, podá na ní trestní oznámení. Od září 2018 nastoupil nový kolega XY, který měl asi jeden takový hovor. Obžalovaný volal někdy jednou denně, jindy i několikrát za den. Důvody, které uváděl, byly různé. V kanceláři o tom věděli všichni jeho kolegové, jmenovitě XY, YX, XXY a možná i YYX o vztahu poškozené s obžalovaným ví jen, že se jedná o bývalé partnery, kteří se nerozešli v dobrém. Sama poškozená se mu s ničím nesvěřila. Jednou se spolu bavili ve smyslu stalkingu. Omlouvala se mu, že je to nepříjemné, že to nemá jednoduché. Není mu známo, že by Policie ČR kontaktovala poškozenou kvůli nějakým problémům v práci. Neví, že by měla nějaké problémy s docházkou v práci v souvislosti s užíváním alkoholu.  Svědek XX v hlavním líčení vypověděl, že je zaměstnancem XY YX XY. Pracuje v kanceláři spolu dalšími třemi kolegy, kam směřují příchozí hovory zvenčí. Dále uvedl, že pan XX často volal z různých telefonních čísel a ptal se po poškozené XX, podle hlasu poznal, že volá obžalovaný. S obžalovaným mluvil docela často. Ptal se, jestli je poškozená v práci a zda s ní může mluvit, často byl naštvaný, že tam není. Telefonní hovory byly někdy nárazové, jindy i několikrát za den. Tvrdil, že mu poškozená nepředává dceru nebo že ji má vyzvednout. Anebo uvedl, že je od Policie ČR a že je potřeba poškozenou vyslechnout, jestli je, anebo není na pracovišti, nebylo to úplně příjemné. O tomto většinou emailem poškozenou informoval. Poté, co se dozvěděl, o co se je jedná, odpovídal, že poškozená k telefonu nemůže, ale nevěděl, zda je poškozená na pracovišti, či nikoliv. Bylo mu divné, že obžalovaný volal několikrát po sobě, že se nedovolal. Kolegou poškozené je asi čtyři roky. Ví, že s obžalovaným jsou manželé nebo partneři. 

50 T 82/2020

Nic bližšího mu není známo. Z doslechu je mu známo, že obžalovaný poškozenou neustále hledal na pracovišti, u ostrahy, chtěl mluvit s někým nadřízeným, personalistkou, řešit jak to, že poškozená není v práci. Svědek Mgr XX v hlavním líčení vypověděl, že je nadřízeným poškozené XY, ředitelem úseku právních služeb, zástupcem generálního ředitele a bezpečnostním ředitelem ze XX XX XX XX XX. S poškozenou pracuje asi 3 až 4 roky. Povědomí o vztahu obžalovaného s poškozenou má jen v obecné rovině. Vybavuje si situaci, kdy mu poškozená volala, že by si vzala sick days, že došlo k nějakému kontaktu s obžalovaným. Následně chodila do práce s tmavými brýlemi, kdy měla podlitiny pod okem, k nimž mu na jeho dotaz řekla, že jí to způsobil obžalovaný, že ji dělá naschvály, že ji sem tam šlápl na nohu, někdy k ní lezl oknem, opakovaně vykradl byt na Barrandově. Ví, že měla několikrát prolity firemní počítač. Pamatuje si, že jednou měla i zavázanou ruku. Vzpomíná si, že obžalovaný do firmy volal velmi často, psal poškozené spoustu sms, asi přes Whatsapp., ale osobně je neviděl. Poškozená nevěděla, co s tím má dělat, proběhly nějaké výhružky. Byla v práci hodně ve stresu, vyděšená, několikrát i plakala, a protože jsou tam všichni právníci, radili jí, aby se obrátila na Policii ČR Poslední věcí byla situace, kdy mu nějaká osoba, která se představila jako XY XX, volala z neznámého čísla a řekla mu, že by ho ráda informovala o tom, co tam mají za zaměstnankyni, že mu brání ve styku s dcerou a že mu údajně vyhrožovala smrtí. Na což mu odpověděl, že jej to nezajímá, že to je jejich osobní problém. Tím to pro něj skončilo. Jednou mu volali z GIBSu, od Policie ČR nikdo nevolal. Ví, že obžalovaný vlastní zbraň. Ví, že se obžalovaný snažil vyhledávat i fyzický kontakt s poškozenou. Je mu známo, že tam byl jednou, ale nebyl vpuštěn. Řešil to s ním zaměstnanec XX s tím, že mu kolega XY řekl, ať poškozenou zapírá. 8. Svědek (celé jméno svědka] v hlavním líčení vypověděl, že obžalovaného poznává. Viděl jej jednou asi před 3 lety. Pracuje jako ostraha XY YX XY YX XY. Obžalovaný přišel a tvrdil mu, že má s poškozenou XX jednání. Nepředstavil se mu. Dal mu telefonní kontakt na poškozenou. Je to standardní postup. Pamatuje si, že tam zůstal asi 5 min. stát a dělal něco na mobilu, bylo mu divné, že neodešel, když mu řekl, ať' odejde. Poškozená nepřišla. Poté návštěvu řešil se svým nadřízeným p. XX, jelikož čekal, že by se tato situace mohla vyhrotit, který mu sdělil, že se jedná o bývalého partnera poškozené, se kterým má problém, a pokud přijde i příště, at poškozenou zapře. Subjektivně bylo nepříjemné s obžalovaným jednat. Asi za měsíc jej ze služebny zahlédl stát před budovou. Nikdy s obžalovaným nebyl v telefonickém kontaktu. Svědkyně XY v hlavním líčení vypověděla, že je bývalou manželkou obžalovaného, se kterým se rozvedla před 8 lety. S obžalovaným se zná 22 let. Z toho 7 let byli manželé a 14 let partneři. Uvedla, že poškozenou XY nezná. Ví jen, že spolu mají dítě. 



Pamatuje si, že poškozená obžalovaného vystěhovala z bytu a vyměnila klíče. O žádném jiném konfliktu, sporu mezi nimi neví a nebyla mu přítomna. Za dobu jejich manželství nikdy nedošlo k žádnému násilí. Dodnes jsou přátelé a dobře spolu vychází. 

Svědek XYX vypověděl, že je otcem poškozené. Uvedl, že je mu známo vše o vztahu jeho dcery a obžalovaného. Začalo to někdy na Vánoce 2015, kdy obžalovaný mlátil jeho dceru, tak jej z jejich domu vyhodil, opakovalo se to i na Vánoce 2016. Obžalovaný se s poškozenou hádali a poté ji obžalovaný profackoval, což sice svědek neviděl, ale poté měla poškozená červené tváře. Bylo to tak pokaždé. Volal k nim neustále Policii ČR, když měli vnučku doma, anebo když ji hlídali v bytě na Barrandově, jestli ji netýrají. Dvakrát jej obžalovaný udal na Policii, podal na něj trestní oznámení, že jej chce svědek zastřelit. Několikrát si všiml, že poškozená měla monokl pod okem, o kterém mu později řekla, že jí to udělal obžalovaný. Předtím vždy tvrdila, že upadla. Napadal poškozenou i před jejich dcerou. Dcera jemu a manželce volala a brečela, co ji obžalovaný udělal, že ji ničil věci, rozpáral šaty, ukopl značku a propíchl pneumatiky od jejího auta. Časem se to ještě vyhrotilo. Osobně byl přítomen na Barrandově kde do poškozené strkal. Obžalovaný volal a psal sms zprávy jemu i poškozené neustále. Do telefonu se vždy představoval, že je od Policie ČR. Dcera mu řekla, že obžalovaný z jejího počítače poslal sprosté sms na svůj mobil. Také jí telefon polil vodou. V době, kdy byli poškozená s obžalovaným partneři, působila na něj jeho dcera, že je ve stresu. Nevšiml si, že by v té době v nadměrné míře užívala alkohol, anebo dokonce drogy. Obžalovaný na něj působil jako nervák, ale to je slabé slovo. 

Svědkyně XX v hlavním líčení vypověděla, že je matkou poškozené. Obžalovaného poznala na podzim 2013. Uvedla, že na jaře 2014, kdy spolu poškozená s obžalovaným začali bydlet, docházelo k hádkám kvůli vaření, úklidu, malichernostem. Od května 2014 se problémy ještě více prohloubily. Po narození její vnučky, přijela dceři pomáhat, ale druhý den odjela domů, protože se to nedalo vydržet. Hádky se neustále stupňovaly. Dcera ji několikrát volala, že se bojí jít domů, zamykala se i v koupelně. S manželem nevěděli, co mají dělat. Žádali obžalovaného, at' se odstěhuje. Na Vánoce 2014 nebo 2015, když u nich poškozená s obžalovaným byli, slyšela nějaké facky. Dcera měla červenou, nateklou tvář. Následně manžel obžalovaného vyhodil. V červenci 2017 jí volala dcera, že má doma šílené hádky i před jejich dcerou, a že chce obžalovaného vystěhovat, a proto manžel vystěhoval jeho věci a vyměnil zámek od bytu. Poté jim obžalovaný nadával, že mu unesli dceru, a že se to bude řešit soudně. Říkal jí, že dcera je alkoholička, přičemž, když se proti tomu ohradila, odpověděl jí:,, ty krávo, ty už taky drž hubu, s tebou se nemám o čem bavit!" Poté, co telefon položila, volal znovu, že co si dovoluje jemu jako policejnímu důstojníkovi pokládat telefon. Volal i jejímu manželovi ze skrytého telefonního čísla. Neustále volal a psal poškozené, volal jí z cizího čísla a sprostě nadával. Od září 2017 obžalovaný disponoval dvěma byty, bydlel na Harfě a do bytu na Barrandově, kde 

50 T 82/2020

bydlela poškozená, neustále chodil. Zhoršilo se to hrozným způsobem. Prohrabával a ničil věci poškozené, vyléval kosmetiku a utrhl z jejího auta SPZ. Začala k ní do bytu jezdit Policie ČR. Bylo to na denním pořádku, aby dávala dýchnout i před vnučkou, která brečela, ať toho nechá. Vzpomíná si, že dcera měla opakovaně modřiny na rukou. Když se na ně obžalovaného ptala, řekl jí, že poškozená řekne, že spadla z kola. Až později se jí poškozená přiznala, že docházelo k fyzickému násilí. Slyšela, že s poškozenou smýkal po zemi, musela do nemocnice a nosila na ruce ortézu. Osobně viděla hádky a strkanice, a jak ji obžalovaný nakopl. Když byla její dcera ve vztahu s obžalovaným, byla vystresovaná, měla problémy se spaním. Neřekla by, že její dcera nadměrně užívá alkohol. Svědek XXX v hlavním líčení vypověděl, že je otcem obžalovaného. Myslí si, že poškozené šlo o peníze, jelikož věděla o majetkových poměrech rodičů obžalovaného, a že měla problémy s alkoholem, čehož byl svědkem, když volala jeho manželce, anebo na narozeninové oslavě, kde ji odmítli nalít alkohol, kdy udělala scénu. Vzpomíná si, že mu jednou po narození vnučky volal syn, že je poškozená opilá, a že nemá, jak nakrmit dceru. Poškozená řekla jeho manželce, že obžalovaného zničí. Obžalovaný je dobrý otec. Píše a volá často nejen jim (rodičům), ale i babičce, kamarádům kvůli každé,, blbosti“. Obžalovaný používá svědkův služební mobilní telefon. Svědek nebyl osobně přítomen žádnému fyzickému kontaktu obžalovaného s poškozenou. Ví, že možná tak rok, dva zpátky měla být poškozená jednou údajně napadena obžalovaným a měla pohmožděnou ruku. Obžalovaný mu pouze řekl, že na poškozenou zavolal Policii ČR, poškozená odmítla test na přítomnost alkoholu v dechu. Nemyslí si, že obžalovaný je agresivní, ani nadměrně výbušný, mj. i proto, že pracuje s dětmi. 

 Dle 211 odst. 6 tr. řádu byl za souhlasu obžalovaného a státního zástupce přečten úřední záznam o podaném vysvětlení svědkyně XX, matky obžalovaného, která v přípravném řízení dne 23. 5. 2019 (č. 1. 671-675) vypověděla, že je matkou obžalovaného. Před poškozenou byl obžalovaný 8 let ve vztahu s jeho bývalou manželkou XY se kterou jsou dodnes přátelé a v kontaktu. Uvedla, že poškozená s obžalovaným otěhotněla krátce po dvouměsíční známosti. Na žádost poškozené se poté obžalovaný přestěhoval do jejího bytu na Harfě. Po narození vnučky (pozn. 2. 5. 2014) poškozená začala hodně konzumovat alkohol, až 1 láhev denně. Svědkyně to ví od obžalovaného i z vlastní zkušenosti, kdy z bytu odnášela prázdné láhve od vína. Poškozená s obžalovaným zakoupili byt v YYY (číslo) na Praze 5, kam se přestěhovali. V té době měli mezi sebou špatné vztahy. Obžalovaný si jí stěžoval, že poškozená pije, a proto vnučku nekojila, v bytě není uklizeno dle představ obžalovaného. Hádali se kvůli jídlu, kouření, kvůli penězům nikoliv. 

13 


50 T 82/2020 

Poškozená ihned po porodu pracovala z domova. Je pravda, že to není s obžalovaným jednoduché, je perfekcionista, hnidopich a chce mít i navařeno. Myslí si, že poškozená se začala stýkat se svědkem XX již od září 2017, kdy se vyhrotily hádky s obžalovaným a poškozená začala chodit pozdě z práce. V té době také bydleli odděleně. Obžalovaný na Harfě a poškozená v YYY. Někdy na konci srpna nebo na začátku září 2018 jí poškozená volala, že vypovídala na GIBSu a že tímto začne obžalovanému peklo. Dle jejího názoru poškozená vše zveličuje a na obžalovaného si vymyslela další křivá obvinění. Někdy na přelomu jaro/léto 2018 jí tvrdila, že ji obžalovaný rozbil rychlovarnou konvici, ale svědkyně zjistila, že byla jen ulomená součástka, kterou bylo možno vyměnit. Dále jí volala někdy v létě 2018, že jí obžalovaný fyzicky napadl, že jí pohmoždil zápěstí, a že je v pracovní neschopnosti. Po 2 až 3 dnech ji jela navštívit, ruku měla sice omotanou obinadlem, ale bez ortézy, která byla volně položená, ale,, nemocnou“ rukou ji byla schopna uvařit čaj. Pohmožděnému zápěstí předcházela situace, kdy poškozená hodila klíči po zádech obžalovaného, který ji od sebe odstrčil, a poškozená se následně praštila do pravého zápěstí, což ví od obžalovaného, který svědkyni ukázal krvavý šrám. Obžalovaný je snad závislý na mobilním telefonu. Neustále píše a volá svědkyni, otci, babičkám, aj, až je na něj svědkyně kvůli tomu vulgární. Nabídla mu, aby navštívil psychologa. Od poškozené asi ve 3 až 4 případech obdržela konverzaci mezi ní a obžalovaným, ale ze zpráv je zřejmé, že poškozená některé zprávy vymazala. Ví, že když obžalovaný bydlel s poškozenou v bytě na Harfě, bral lék Triticco 75, jelikož obžalovaný byl vynervovaný kvůli dceři, měl o ní strach. Na závěr uvedla, že má za to, že trestní oznámení poškozené na obžalovaného je vedeno jejími majetkovými zájmy kvůli bytu v YYY. 

Znalec prof PhDr Petr Weiss, Ph.D., DSc. v hlavním líčení vypověděl, že na obžalovaného zpracoval znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie společně s kolegou doc MUDr. Zvěřinou, CSc. (na č. 1. 110-124 spisu, č. j. GI-3344-107/TC-2018-842011) s tím, že nemá žádné nové poznatky, které by závěr znaleckého posudku změnily, a na jeho závěrech si trvá, stvrzuje jej a odvolává se na ně. Stručně shrnuje i závěry jeho kolegy, který jej zmocnil, aby jej u nalézacího soudu zastoupil. U obžalovaného nebyla zjištěna duševní choroba v pravém slova smyslu, která by podstatnou měrou snižovala jeho schopnosti rozpoznávací nebo ovládací ve vztahu k vyšetřované trestné činnosti. Jeho pobyt na svobodě není nebezpečný, není důvod pro uložení ochranného léčení, jeho zdravotní stav mu nebrání v plnohodnotné účasti v trestním řízení. Osobnost obžalovaného je bez výraznějších anomálií, nebyla zjištěna psychóza, sexuální deviace, zvýšená agresivita, hysterické osobností rysy, tendence ke konfabulacím. Znalec se dále nemůže vyjádřit ke specifické věrohodnosti obžalovaného. Motivace obžalovaného ve smyslu osobního kontaktování poškozené, telefonáty, zprávami sms může být velmi různorodá, od 

50 T 82/2020

snahy zajistit si kontakt s dcerou, až po snahu navázat a obnovit kontakt s poškozenou. Rozhodně není patologická, protože u obžalovaného nebyla zjištěna duševní porucha. Nejpravděpodobnější motivace k opakovaným trestním oznámením ze strany obžalovaného je dlouholetý konflikt mezi poškozenou a obžalovaným, který přetrvává. Obžalovaný není dle jeho názoru násilník a vyšetřením nebyla zjištěna žádná zvýšená pravděpodobnost manifestně agresivních projevů. 

Znalci MUDr Petr Kubej a prim. PhDr Jiří Klose, Ph.D., v hlavním líčení vypověděli, že na poškozenou zpracovali společný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie a odvětví psychiatrie, specializace klinické psychologie, na něž znalci odkázali (na č. 1. 88-105 spisu, č. j. GI-3344-527/TČ-2018-842011), v němž znalci konstatují, že poškozená netrpí žádnou psychickou poruchou, ani duševní chorobou, zneužívání alkoholu nebo jiných návykových látek nebylo zjištěno. Partnerský vztah, v jehož průběhu mělo docházet k domácímu násilí, se průběhem doby zásadně měnil, postupně došlo k vážnému narušení vzájemného soužití a důvěry ve většině oblastí společného života. Charakter, forma a průběh partnerského soužití svědčí z psychologického hlediska pro partnerské psychické a fyzické násilí v rámci poruchových vztahů mezi blízkými osobami, způsobené jednáním obžalovaného, které vedlo u poškozené k rozvoji úzkostně depresivní symptomatiky. U poškozené jsou kritéria věrohodnosti svědčící o líčení prožitých událostí zachována. Výpovědi poškozené ve věci jsou dostatečně konkrétní a jasné, popisované situace mají vnitřní vazbu, logiku, jsou z psychologického hlediska srozumitelné, výpověď je vnitřně homogenní, události jsou líčeny dostatečně konzistentně bez znaků záměrně naučené výpovědi, s adekvátním emočním prožitkem ukotveným v paměťové stopě. U poškozené nebyly zjištěny zvýšené sklony ke zkreslování, neprojevila se u ní ani tendence ke konfabulaci či fabulacím. Specifická věrohodnost není narušena. Rovněž obecná věrohodnost poškozené je plně v normě. Následky se u poškozené projevily především v rozvoji situací podmíněných úzkostně depresivních potíží (zvýšená emoční citlivost), poruchami spánku a soustředění, ale také v sekundárních souvislostech ovlivňujících psychickou stabilitu. Obtíže poškozené, které souvisely s prožitými událostmi, se daly označit za tzv. viktimizační syndrom. Taková reakce však nepřekročila rámec běžné psychologické reakce na životní zátěže, u poškozené se nerozvinula klinicky významná duševní porucha, příčinně spojená s vyšetřovanými událostmi. U poškozené znalci nezjistili syndrom závislosti na alkoholu, ani v testech. Poškozená je schopna vykonávat náročné zaměstnání, fungovat v roli matky, rozvíjet další partnerský vztah a to jsou všechno symptomy naprosté duševní a sociální normality, které by v případě rozvinuté závislosti na alkoholu takto patrny nebyly. 

Soud v hlavním líčení provedl k důkazu předložením k nahlédnutí listiny, a to zejména -  Lékařské zprávy o ambulantním vyšetření poškozené z nemocnice Na Bulovce dne 12. 5. 2017, kdy si pacientka stěžovala, že toho dne okolo 16:30 hod. byla doma napadena přítelem, konkrétně udeřena pěstí do obličeje a byl jí držen a zhmožděn loket. Bylo konstatováno povrchní poranění vlasové části hlavy. Lékařská zpráva Chirurgie Barrandov ze dne 22. 8. 2018 (č. 1. 1029) prokazuje, že poškozená přišla na výzvu policie po napadení partnerem téhož dne, mělo dojít k několika úderům do obličeje (fackám), naražení hlavou a pravou částí těla na futra. Byla diagnostikována odřenina pravého lokte, pohmoždění levého boku, pohmoždění pravého zápěstí a lehké pohmoždění měkkých tkání lebky. Obžalovaný dodal do spisového materiálu lékařskou zprávu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady ze dne 24. 8. 2018, kdy vyhledal ošetření po hádce s bývalou přítelkyní dne XX, kdy XY, byl napaden svazkem klíčů přes záda“, a dále zprávu Fakultní nemocnice v Motole ze dne 27. 3. 2018, kdy podle svého tvrzení inkasoval od bývalé přítelkyně kop do zadní strany pravého kolene.

Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, vystavené na poškozenou ze strany Chirurgie Barrandov, s.r.o., v termínu od 22. srpna do 3. září 2018, prokazující poranění poškozené způsobené obžalovaným ze dne 22. 8. 2018, e-mailové zprávy ze dnů 15. a 25. června a 23. srpna 2018, zachycující pracovní komunikaci poškozené s jejími kolegy, prokazující pronásledování poškozené obžalovaným na jejím pracovišti; ve kterých mj. svědek Ing XX uvádí, že:,, mu XY tvrdil, že pokud mu poškozená nezaplatí dluhy, podá na ni exekuci;“ Tomuto si poškozená stěžuje na stalking ze strany partnera, 16 e-mailových zpráv od obžalovaného z průběhu roku 2018; dne 6. srpna ve 13:37 hod. obžalovaný poškozené napsal,, Tak už znám pravdu o Tvé nehodě na D1"; dále na ni naléhá kvůli umožnění kontaktu s dcerou; označuje ji za dlužnici a vyzývá k úhradě dluhů; dne 23. srpna v 16:55 hod. jí zaslal e-mail nadepsaný, Trestní oznámení" ve znění:,, XY, opravu moc děkuji, že jsi mne včera hezky na PČR udala... Tak hlavně, že nic hlásit nebudeme a necháme to být, že???? Jen pro Tvou informaci, taky jsem byl včera na MOP Barrandov podat oznámení... A mám od Tebe moc hezké zranění na zádech. XX. Poškozená dále policejnímu orgánu GIBS postupem podle § 78 odst. 1 tr. řádu vydala svůj mobilní telefon, ze kterého byla extrahována velmi rozsáhlá textová komunikace mezi poškozenou a obžalovaným, která zachycuje období od samého počátku vztahu v březnu 2013 až do října 2018 (č. 1. 231-401, oboustranně). Tato komunikace, dílem uskutečněná prostřednictvím SMS zpráv, dílem přes platformy Viber a WhatsApp, plasticky zachycuje průběh vztahu XX a XY v čase, od fáze namlouvání a počáteční zamilovanosti přes první rozkoly, zachycené v květnu 2014, chvilková usmiřování a následné opětovné eskalace, až po vzájemné hrubé verbální napadání, hádky, spory, a to včetně četných kriminalisticky relevantních stop vyšetřované trestné činnosti. Ke komunikaci přes Viber je třeba dodat, že zachycený přepis nezobrazuje identitu autorů zpráv, z jejich obsahu, kontextu a provázanosti s komunikací přes SMS je však naprosto zjevné, že jde o psaní XX a XY. Prvotní fáze vztahu z období od března 2013 do května 2014  tak, jak je zachycena v textové komunikaci nijak nevybočuje z běžného počátku partnerského soužití a plánování společné budoucnosti; je zjevné, že obžalovaný a poškozená se k sobě chovají se vzájemným respektem a mile. První dohledatelný rozkol je ze dne 28. 5. 2014, kdy poškozená obžalovanému píše:,, Táhni si za těma svýma kurvama, já jsem s tebou definitivně skončila!!!", přičemž obžalovaný svou nevěru popřel. Vzápětí dne 30.5.2014 si poškozená stěžuje na chování obžalovaného a poměry v domácnosti:,, Naprosto s ničím mi nepomůžeš, jen buzeruješ, jestli okamžitě nepřestaneš, jeď si s babičkou sám ve tvůj naplánovaný čas, já toho mám OPRAVDU už dost!!! Malá tady hystericky řve a do toho mám balit, upozorňuji tě naposledy: Nebereš na mě žádný ohled!!!" Poté se situace opět na nějakou dobu uklidní, partneři spolu řeší výchovu malého dítěte a běžné provozní věci, místy si prokazují citovou náklonnost. Situace opět eskaluje v červenci 2014, obžalovaný si stěžuje, že mu poškozená v den jeho 35. narozenin málem vyrazila zub a pak mu ještě nadávala,, do čuráků“. Dne 30. 7. 2014 je poškozená na obžalovaného hrubě verbálně agresivní, což částečně opětuje i obžalovaný. Jde o téma kojení dítěte. Poškozená poté obžalovanému pohrozí soudem. Fyzické násilí obžalovaného vůči poškozené je pak prokazováno jejich písemnou komunikací ze dne 26. 12. 2014 , kdy obžalovaný píše:,, Mám vám být oporou a vzorným partnerem a tátou, ale chovám se jako debil, musím se vážně zamyslet nad svým chováním. Omlouvám se ti a tvé rodině, třeba mi jednou odpustíš (...) Vím, že to, co jsem ti včera udělal, se asi omluvit nedá, ale vážně jsem to nechtěl udělat (...) Nechtěl jsem ti dát facku, ani nevím, co mě to popadlo. Omlouvám se ti (...) Už se nebudu chovat jako debil a idiot. Taky už tě nikdy neuhodím. To slibuji." Poškozená v reakci na bití sděluje, že mezi nimi je definitivní konec a žádá obžalovaného, aby se co nejdříve odstěhoval z jejich bytu, to obžalovaný slibuje. Opakovaně se omlouvá, ujištuje poškozenou o své lásce, slibuje, že začne chodit na terapii, bude jíst pravidelně prášky na nervy a stres a,, bude zase takový [jméno), kterého miluje“. Nejpozději od této doby je ze zachycené písemné komunikace patrné, že naprosto převažujícím autorem zpráv a telefonátů je obžalovaný, poškozená odpovídá spíše sporadicky, krátce a zpravidla ve věcné rovině, třebaže občas ani ona nejde pro verbální urážky daleko, např. 31. 1. 2015 a 1. 2. 2015 . Na další agresivitu, pravděpodobně fyzického rázu, lze usuzovat ze zpráv obžalovaného ze dne 10. 3. 2015, 06:59 hod., a 24. 3. 2015, 10:30 hod.  V prvním případě obžalovaný poškozenou ujišťuje, že ji moc miluje a nechce o ni přijít. Je,, idiot", že na ni včera takhle vyjel, už se to nestane. Moc se za to omlouvá a slibuje, že bude brát ty prášky pravidelně. V případě druhém se obžalovaný opět omlouvá, že se včera choval k poškozené jako,, totální debil“, a žádá o odpuštění. Dne 30. 12. 2015 v 17:17 hod. poškozená dává jasně najevo svou trvalou nespokojenost se vztahem:,, Slyším od tebe jen výčitky, nadávky a výhrůžky... a už toho mám dost, v tomto stylu si pokračuj s někým, kdo 

50 T 82/2020 

na to bude zvědavý.“ Dne 22. 1. 2016 dopoledne se obžalovaný opět hluboce omlouvá za to, že na ni,, v noci ošklivě a neadekvátně vyjel“. Vůbec netuší, co to do něj vjelo. Táže se, co má udělat pro to, aby mu poškozená jeho,, hnusné chování" odpustila. Dne 5. 6. 2016 ve 13:52 hod. si poškozená opětovně stěžuje na to, jak se k ní obžalovaný chová               („, Sprostych urážek a fyzického napadání mám už dnes dost!!!“), což se opakuje i o půl roku později dne 7. 1. 2017 v 16:12 hod.:,, Mlátit se od tebe, ničit byt a deptat XX nenechám!!!!!“ a ještě později dne 30. 7. 2017 ve 22:57 hod. (,, S tebou v jednom bytě bydlet nemůžeme, jsi vztekoholik a násilnický despota, nedovolím, aby v takovém prostředí (jméno vyrůstala"). O setrvalé agresi obžalovávaného vůči poškozené výmluvně svědčí např. jeho zpráva ze dne 26. 7. 2017 ve 22:28 hod.:,, Promiň, že jsem na tebe křičel, uhodil tě a nedával ti tolik volnosti, co jsi chtěla, taky se omlouvám, že pořád volám. Miluji Tě“. Eskalaci verbálního a fyzického násilí ze strany obžalovaného dokumentují zprávy ze dnů 10. až 12. listopadu 2017. Poškozená konstatuje, že poté, co ji zmlátil, má modřiny, jde na sociálku a odmítá, aby v tomto jejich dcera vyrůstala. Zmiňuje soud o majetek a kontaktování GIBS a dodává, že obžalovaný si z ní, nebude dělat hadr na podlahu“. Poškozená výslovně konstatuje, že jí obžalovaný vyhrožoval, že ji nechá zabít. Obžalovaný se opět omlouvá a slova poškozené nijak nerozporuje. Dne 12. 11. 2017 poškozená obžalovanému zcela jasně sděluje, že si nepřeje, aby byli v kontaktu, neboť jeho přítomnost v bytě na Barrandově pokaždé spočívá ve sprostých urážkách, ponižování, psychickém teroru, stupňujícím se fyzickém napadání a biti, výhrůžkách zabitím; vzhledem k tomu, že má obžalovaný v držení zbraň, má poškozená strach o svůj život. Dále obžalovanému sděluje, že ji velmi obtěžují jeho časté telefonáty a pokusy o návštěvy v práci a oznamuje, že podá trestní oznámení pro stalking. Stížnosti na naprosto neúnosnou situaci opakuje XX dne 18. 6. 2018 v 04:03 hod.  a dne 11. 7. 2018, 08:50 hod., kdy obžalovaného žádá, aby ji přestal pronásledovat, psát a telefonovat. Počínaje březnem 2018, kdy poškozená začala nový vztah se svědkem XX, je v komunikaci zachycena obžalovaného opakovaná verbální agrese vůči němu včetně jasných výhrůžek, např. ze dne 5. 7. 2018 ve 21:06 hod.:,, Přísahám na smrt XX, že toho hajzla zničím..."; 5. 7. 2018 ve 21:33 hod.:,, Už o tom zmrdovi nechci nikdy v životě nic slyšet!!! Nebo se totálně zaseknu a nebude to vůbec příjemné. Odnese to pouze naše dcera.“, 5. 7. 2018 ve 21:39 hod.:,, A jestli zjistím, že se vůbec přiblížil na Barrandov nebo k jméno), tak bez váhání pojedu k Vám do práce a udělám mu tam takovou ostudu, že ho vyhodí na hodinu!!! Budu to hned řešit přes Ing. XX“ Dne 15. 8. 2018 ve 13:13 hod. pak obžalovaný píše:,, Vážně poděkuj XX, že naše vztahy totálně posral!!! Teď to odnáší XY. Co z ní pak bude??? Je Ti to jedno??? Mně opravdu ne!!! Tvého zmrda dávám na seznam!!! Abych ochránil naši dceru.“ Další fyzické násilí je zdokumentováno zprávou poškozené ze dne 12. 7. 2018 v 11:09 hod. Nenechám se od tebe zabít!!! To mlácení včera byla poslední kapka!! 

50 T 82/2020 

Nejsi psychicky v pořádku.“ Obžalovaný ještě ten den přemlouvá poškozenou, aby na něj nepodávala trestné oznámení (12. 7. 2018 v 17:39 a 17:42 hod.):,, Pokud na mně dáš zítra trestní oznámení, tak tím nejvíce ublížíš [jméno). Je to pouze Tvoje rozhodnutí, se kterým budeš muset žít celý život. (...) Slušně Tě prosím, nedělej to. Děkuji." Druhý den, 13. 7. 2018, dodává:,, XX, mohu Tě prosím poprosit, není potřeba dělat zbytečně zle, máme spolu dceru, na které nám obou moc záleží a vše se dá myslím řešit v klidu a bez emocí .

A opravdu Ti mohu slíbit, že budu hodný.“ Později obžalovaný projevuje nespokojenost, když poškozená trestní oznámení učinila dne 22. 8. 2018 v 17: 21 hod.:,, Díky moc za trestní oznámení.", téhož dne v 18:28 hod.:,, Jsi obyčejná udavačka.", dne 23. 8. 2018 v 7:57 hod.:,, Už jsem byl u šéfa na koberečku, opravu díky moc.“ V celé konverzaci jsou zachyceny opakované a mnohačetné pokusy o telefonní hovor, iniciované obžalovaným. 

Rovněž obžalovaný policejnímu orgánu GIBS postupem podle 78 odst. 1 tr. řádu vydal zapůjčený mobilní telefon, který měl v užívání, ze kterého byla extrahována rozsáhlá textová komunikace mezi poškozenou a obžalovaným. V tomto případě je komunikace zachycena ve výrazně kratším a částečně odlišném období, než v případě mobilního telefonu poškozené. U mobilního telefonu obžalovaného jde o časový úsek od listopadu 2017 do května 2019 (č. 1. 444 560, oboustranně). Komunikace ve velké míře kopíruje tu, která byla zachycena v mobilním telefonu poškozené, a v takovém rozsahu potvrzuje její autenticitu. Jsou zde však i odlišnosti. Neobsahuje některé podstatné části komunikace přes platformu Viber, která je zachycena v telefonu poškozené. I z této elektronické konverzace se zřetelně podává, že v naprosté většině případů směřovaly kontakty jednostranně od obžalovaného k poškozené, která jej označovala za stalking., např. zpráva poškozené ze dne 6. 2. 2018:,, Ty dej pokoj a přestaň mě stalkovat." Nebo ze dne 13. 6. 2018:,, Mám jednání, přestaň mě stalkovat!!!", obdobně dne 30. 9. 2018, 10. 10. 2018, 17. 11. 2018, 20. 11. 2018, 27. 11. 2018, 3. 12. 2018, 8. 12. 2018, 3. 1. 2019, 10. 1. 2019, 28. 1. 2019 a 6. 2. 2019.  Analýza uskutečněného telekomunikačního provozu mobilního telefonu poškozené za období od 6. 11. 2018 do 3. 5. 2019, provedena policejním orgánem GIBS na základě ust. S 88a odst. 4 tr. řádu, jednoznačně potvrzuje výrazný nepoměr mezi vzájemnou komunikací iniciovanou ze strany obžalovaného (2811x) a poškozené (279x), a to v poměru cca 10:1. Listiny na č. l. 750 a násl. dokumentují mnohočetné konflikty mezi poškozenou a obžalovaným, které byly řešeny ať prostřednictvím tísňových linek 158 nebo 112 (přivoláním hlídky Policie ČR), nebo prostřednictvím kázeňského řízení podle služebního zákona. Z listin ve spise založených je dále patrno, že chování obžalovaného vedlo dne 12. 2. 2019 k vydání předběžného opatření Obvodního soudu pro Prahu 5, jímž bylo obžalovanému zakázáno  vstupovat   do 

50 T 82/2020 

bytu poškozené a jinak ji kontaktovat (č. l. 185-189), Na č.l. 970-971 je zachycen přepis tísňového hovoru poškozené na linku 112 ze dne 23. 5. 2017 (CD s audiozáznamem hovoru je na č.l. 986). Poškozená tu zřetelně plačícím a vyděšeným hlasem oznamuje, že ji její partner napadá v bytě a má u sebe střelnou zbraň. Žádá o vyslání hlídky Policie ČR. Výpisy z evidence dotazů do informačních systémů Policie CR (č. l. 714-717), prokazují, že obžalovaný pod svým unikátním ID opakovaně a bez oprávněného služebního důvodu lustroval osobu XX v databázích tak, jak o těchto lustracích podrobně pojednává výroková část tohoto rozsudku.Nalézací soud naopak nevyhověl dalším důkazním návrhům ze strany obžalovaného, kterými chtěl obžalovaný prokázat, že mezi ním a poškozenou nedocházelo k neshodám, že byl s poškozenou, později i s dcerou na dovolené                (č. l. 1237-1239), když tento důkazní návrh shledal senát za nadbytečný, nemající žádnou důkazní hodnotu k projednávanému skutku, rovněž tak vytištěné fotografie                        (č. l. 1240-1242), které mají prokazovat, že obžalovaný byl dne 12. 11. 2018 v Söldenu, a nemohl se tak dopustit jednání uvedeného v obžalobě, soud zamítl, když tyto mohly být pořízeny i v jiný den, než je na nich uvedeno. Dále tak vytištěné fotografie                        (č. l. 1246-1258), které mají prokazovat nadměrné užívání alkoholu poškozenou, soud nepřipustil jako důkaz, když tyto nemohly (datum pořízení fotografií, za jaké období byly láhve na fotografiích v bytě nashromážděny atd.) i v kontextu s výpověďmi znalců v hlavním líčení MUDr P. K. a PhDr J. K., Ph.D. přinést v trestní věci nové relevantní poznatky.

 V rámci hodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům: Poté, co soud provedl shora uvedené důkazy, které zhodnotil jak jednotlivě, tak v jejich jiných souvislostech ( § 2 odst. 6 tr. řádu), má za prokázané, že se obžalovaný bez jakýchkoliv důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. řádu) dopustil jednání popsaného ve výrokové části tohoto rozsudku, které koresponduje se zjištěným skutkovým stavem, a proto soud jen mírně modifikoval výrok o skutku, jak byl uveden v obžalobě Městského státního zastupitelství v Praze, sp. zn. 2 KZV 18/2019-61 ze dne 25. 6. 2020. Obžalovaný po několik let psychicky a fyzicky týral poškozenou, nezřídka před nezletilou dcerou, k čemuž přistoupilo i nebezpečné pronásledování, které vygradovalo poté, co obžalovaný zjistil, že má poškozená nový vztah, kdy z pozice příslušníka Policie CR o poškozené a jejím příteli svědku XX zjišťoval informace z ETR, které pak využíval ve svůj prospěch pro zastrašování poškozené, aby si tak zajistil,, výhodnější“ postavení pro opatrovnický soud při výchově a péči o nezletilou dceru XX. Partnerské soužití poškozené s obžalovaným se prokazatelně zásadním způsobem narušilo brzy po narození jejich dcery XX dne 2. 5. 2014, kdy založili rodinu po krátké, cca jeden rok trvající známosti. Postupně začalo přibývat vzájemných konfliktů, třebaže byly způsobeny malichernými záminkami v oblasti péče o domácnost, dítě či provozních věcí běžného života. 

50 T 82/2020 

Zatímco obžalovaný v přípravném řízení na rozdíl od procesní situace v trestním řízení před nalézacím soudem k věci nevypovídal, poškozená u hlavního líčení s ohledem na delší časový odstup mezi výpověďmi čítající 2 roky zopakovala svoji výpověď z přípravného řízení. Ta je vnitřně konzistentní, logická a věrohodná, což jednoznačně konstatovali i slyšení soudní znalci, kteří potvrdili, že se u ní v době jejího znaleckého vyšetření projevoval tzv. viktimizační syndrom, tedy, že charakter jejího soužití s obžalovaným nasvědčoval partnerskému psychickému a fyzickému násilí. Ač obžalovaný opakovaně poukazoval na závislost poškozené na alkoholu, tato nebyla provedeným dokazováním, zejména výpověd'mi znalců MUDr XX. a prim. PhDr XY., Ph.D., prokázána. Věrohodnost poškozené dále posiluje skutečnost, že události, o kterých poškozená vypovídá, jsou velmi podrobně dokládány dobovou elektronickou komunikací (textové zprávy), pocházející z mobilních telefonů poškozené a obžalovaného. Právě tento listinný důkaz je v podpoře tvrzení poškozené stěžejní, neboť zobrazuje nijak nezkreslená prohlášení obžalovaného i poškozené, činěná v reálném čase. Ta pak v podstatných bodech dokreslují s výpověďmi poškozené a dalších svědků a se zajištěnými listinnými důkazy. Už na jejich základě je možno učinit si poměrně plastický obrázek několikaletého vývoje vztahu. Tato konverzace, jejíž stěžejní pasáže jsou uvedeny výše, zcela explicitně svědčí o opakovaném psychickém a fyzickém násilí, jehož se obžalovaný dopouštěl na poškozené. Je přitom potvrzováno jak slovy poškozené, tak i samotného obžalovaného, který se za své chování opakovaně omlouvá a slibuje, že již v biti své partnerky a psychické agresi nebude pokračovat, aby tento slib později znovu a znovu porušoval. Důkazem, že obžalovaný si byl dobře vědom absolutní neakceptovatelnosti svého chování vůči poškozené i toho, že jím porušuje zájmy chráněné trestním zákoníkem, je jeho komunikace ze dne 12. 7. 2018, kde doslova prosí poškozenou, aby na něj druhý den nepodávala trestní oznámení, protože když to udělá, ublíží tím nejvíce jejich dceři a ponese si to celý život. Hned ráno dne 13. 7. 2018 pak poškozené slibuje, že už bude hodný. Zachycená písemná komunikace dále prokazuje, že obžalovaný poškozenou prakticky neustále pronásledoval, at již formou textových zpráv nebo telefonátů, na což poškozená reagovala nesčetnými prosbami, aby tohoto jednání zanechal. V konverzaci na více místech zaznívají výhrůžky obžalovaného vůči poškozené a jejímu novému partnerovi svědkovi XX. Žalovaný skutkový děj dále prokazují četné výpovědi svědků. Přímými svědky násilí vůči poškozené, kterého se dopouštěl obžalovaný, byli rodiče poškozené XX, a to během dvou návštěv o vánočních svátcích (mezi lety 2014 a 2015 nebo 2016). Rodiče poškozené sice samotný útok neviděli, ale slyšeli facky z vedlejší místnosti, kdy poté měla poškozená červené tváře. Otec poškozené byl nadto přítomen události, kdy obžalovaný do poškozené strkal v bytě na Barrandově i před jeho vnučkou. Oba rodiče také na poškozené pozorovali modřiny, o kterých jim poškozená později řekla, že je má od 

50 T 82/2020 

obžalovaného. Od poškozené rovněž věděli o jejích zničených věcech, propíchnutých pneumatikách atd. Neustále jim i poškozené psal sms a volal, kdy se do telefonu vždy představoval, že je od Policie ČR. Nevšimli si, že by v nadměrné míře poškozená užívala alkohol, anebo dokonce drogy. Poškozená byla vystresovaná a měla problémy se spaním. Matka poškozené také byla přítomna hádkám kvůli malichernostem v bytě na Barrandově v květnu 2014 po narození vnučky. Osobně viděla hádky a strkanice, a jak poškozenou obžalovaný nakopl. Poškozená ji několikrát volala, že se bojí jít domů, zamykala se i v koupelně. 

K inkriminovanému chování obžalovaného podrobně vypověděl i svědek XX, který od roku 2018 zaznamenal,, stalking“ ze strany obžalovaného vůči poškozené neustálým voláním a psaním sms, a rovněž násilí vůči poškozené, kterému byl v červnu 2018 osobně přítomen, kdy slyšel hádku zakončenou nejspíše i fackou. Na poškozené opakovaně viděl modřiny a pohmožděniny. Věděl o rozbitých věcech v bytě na Barrandově a bezprostředně vnímal psychický stav poškozené vlivem těchto prožitých událostí. Poškozená se bála o dceru, o sebe a později též o svědka. Taktéž vyvrátil tvrzení obžalovaného, že by poškozená v nadměrné míře užívala alkohol, anebo dokonce drogy. Neví, že by poškozená bránila obžalovanému, aby vídal jejich dceru. Svědek věděl, že obžalovaný volal poškozené do práce, dokonce ji tam i opakovaně vyhledal. Dozvěděl se, že obžalovaný před poškozenou a jejich dcerou měl manipulovat se zbraní, což v poškozené vyvolalo strach o její život. Slyšel o lustraci obžalovaného v policejních databázích v červenci 2018, kdy obžalovaný věděl věci, které by se jinak dozvědět nemohl, např. kde svědek bydlí. Taktéž kolegové poškozené líčí obžalovaného jako,, nepříjemného“, který poškozenou opakovaně obtěžoval v práci a snažil se jí vytvořit problémy v zaměstnání prostřednictvím pomluv. Obžalovaný se do telefonu nezřídka představoval, že je od Policie ČR. Kolega poškozené svědek Mgr XX pak vypověděl, že si u poškozené v práci všiml podlitiny pod okem, kterou maskovala tmavými brýlemi, ke které mu poškozená sdělila, že jí to způsobil obžalovaný. Pamatuje si, že v jednom případě měla zavázanou ruku. Pozoroval na ní, že byla ve špatném psychickém stavu.. Svědkyně XX, bývala manželka obžalovaného, se k trestní věci nedokázala vyjádřit. S obžalovaným vychází dobře a jsou přátelé. Naopak výpověď matky obžalovaného XX působí nevěrohodně, jako tendenční snaha o synovo vyvinění, přičemž napadání poškozené z jeho strany poměrně průhledně bagatelizuje (např. poškozená jí jednou volala, že ji syn napadl, měla obvázanou ruku, ale protože s ní vařila čaj, zcela jistě si své zranění musela vymyslet). Taktéž otec obžalovaného nebyl k trestní věci schopen nic relevantního uvést. Osobně nebyl přítomen žádnému konfliktu mezi obžalovaným a poškozenou. Svědkova domněnka, že poškozená je alkoholička byla vyvrácena dalšími svědeckými výpověd'mi i výpověd'mi znalců, kteří zpracovali znalecký posudek na poškozenou. Rovněž svědkův názor, že poškozené šlo od počátku o peníze 

50 T 82/2020 

není podpořen žádným objektivním důkazem..

Důkazní komplex, který obžalovaného usvědčuje z trestné činnosti, dotváří dvě lékařské zprávy, kdy poškozená ihned po partnerově násilí vyhledala ošetření, záznam jejího telefonátu na tísňovou linku, kdy ubrečeným hlasem volá o pomoc, protože ji partner doma bije a má u toho střelnou zbraň, stejně jako listinné záznamy, dokumentující časté výjezdy Policie ČR do bydliště poškozené kvůli konfliktům s obžalovaným. Trestnou činnost obžalovaného, spočívající v neoprávněných lustracích osoby XX v policejních databázích, a následném zneužití informace zde uvedených, proti ní dokumentuje výpis lustrací (na č. l. 714-717), výpovědi poškozené (celé jméno svědkyně) a svědka XX, e-mailová zpráva obžalovaného poškozené ze dne 6. 8. 2018 ve znění:,, Tak už znám pravdu o Tvé nehodě na D1". Lustraci, kde se tuto informaci dověděl, přitom obžalovaný prokazatelně učinil jen o několik hodin dříve téhož dne. Obžalovaný tedy v žalované době psychicky a fyzicky týral svou tehdejší družku poškozenou XX a činil tak po dobu více než tří let. Po jeho vystěhování pokračoval v útocích proti poškozené a jejímu novému partnerovi svědkovi XX, ať už fyzickým napadáním, nebo neustálými pokusy o navázání telefonického kontaktu či setkání s poškozenou na jejím pracovišti. Forma, frekvence a intenzita obtěžování ze strany obžalovaného, vč. zřejmých výhrůžek vůči poškozené i svedkovi XX, v nich zcela zjevně mohly vyvolat důvodné obavy o zdraví a/nebo život. V rámci této činnosti obžalovaný navíc neváhal zpronevěřit se svému poslání příslušníka Policie ČR, a to také tím, že neoprávněně zjišťoval v neveřejných policejních databázích informace o poškozené, aby je pak proti ní zneužil a v jejích očích tak ještě posílil strach a dojem jeho moci (případ dopravní nehody poškozené na dálnici D1). Za absolutně neomluvitelný je dále nutno označit fakt, že obžalovaný při fyzických útocích vůči poškozené zjevně zneužíval chvatů a hmatů, kterých se naučil při výcviku u Policie ČR. 


28. Je třeba dodat, že chování poškozené v rámci vztahu k obžalovanému coby jejímu současnému, později bývalému životnímu partnerovi mnohdy nelze označit za vzorné, což platí především o poměrně častých hrubých vulgaritách, pronášených na jeho adresu. Je však třeba zdůraznit, že agrese směřovala v naprosto převažující míře ze strany obžalovaného, včetně fyzických útoků. Naopak fyzické útoky ze strany poškozené jsou důkazně podchyceny jen ve zcela ojedinělých momentech, nadto v intenzitě, která se obžalovaného nemohla nijak podstatněji dotknout (např. úder klíči do zad). V každém případě platí, že i eventuální poklesky poškozené v jejím chování nemohou nijak ospravedlnit dlouhodobé a systematické chování obžalovaného, které vykazuje veškeré znaky tzv. domácího násilí a nebezpečného pronásledování. 


29. Obžalovaný si zvolil procesní strategii, kdy nevypovídal v přípravném řízení, až v hlavním líčení se rozsáhle vyjadřoval ke každému prováděnému důkazu a navrhoval provedení dalších důkazu. Nalézací soud neuvěřil obhajobě obžalovaného, že si dne 12. 5. 2017 zranění způsobila spodkem své dlaně poté, co se po ní obžalovaný ohnal levou rukou a,, lehce" o ni zavadil.“ Dále mj. neuvěřil tvrzení obžalovaného, který uvedl, že dne 12. 11. 2018 byl lyžovat v Söldenu v Rakousku, tudíž se nemohl dopustit jednání kladenému mu toho dne za vinu, avšak své tvrzení nijak soudu neprokázal. Fotografie, které soudu obžalovaný předložil, nalézací soud jako nadbytečné odmítl, jelikož neprokazovaly tvrzení obžalovaného. K incidentu ze dne 22. 8. 2018 se obžalovaný zase vyjádřil, že ba právě naopak mu zranění způsobila poškozená, k čemuž je ve spise a jako listinný důkaz byla nalézacím soudem provedena lékařská zpráva o jeho ošetření ve Vinohradské nemocnici, což soud nerozporuje, ale v jednání poškozené neshledává takovou intenzitu, aby se dalo hovořit o útoku poškozené vůči obžalovanému, kdy tomu bylo právě naopak. Soud dále neuvěřil obžalovanému, že ke kontaktování zaměstnavatele poškozené (telefonicky i osobně) vedla obžalovaného snaha o styk s jejich dcerou. Ani tvrzení obžalovaného, že poškozená je alkoholička, které mělo za cíl znevěrohodnit poškozenou, která před soudem vypovídala zcela konzistentně, soud neuvěřil a považoval ji za ryze účelově zvolenou obhajobu obžalovaného. Jedinou sebereflexi, kterou zaznamenal nalézací soud, lze u obžalovaného spatřovat v jeho omluvě za vulgární výrazy, kterými častoval svědka (celé jméno svědka). 30. Z hlediska právního hodnocení obžalovaný jak po objektivní tak po subjektivní stránce naplnil svým jednáním skutkovou podstatu čtyř trestných činů spáchaných v jednočinném souběhu. Jednak zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jakožto trvající trestný čin páchaný na osobě blízké v různých obydlích po dobu několika let s jednak přečinem nebezpečného pronásledování podle $ 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku, kdy jiného dlouhodobě pronásledoval tím, že mu a jeho osobě blízké vyhrožoval ublížením na zdraví a jinou formou újmy, vyhledával jeho blízkost a sledoval jej, vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací a 

50 T 82/2020 

jinak kontaktoval, omezoval jej v jeho obvyklém způsobu života, a toto jednání bylo způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život a zdraví a o život a zdraví jemu blízkých, jednak přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kdy jako úřední osoba v úmyslu způsobit jinému jinou újmu a opatřit sobě neoprávněný prospěch, užil získané informace vůči poškozené, když vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, a jednak přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, tj. v rozporu s ust. S 45 odst. 1 písm. a), b), c), i) ve spojení s 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ust. § 66 odst. 1, 2 a 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., O Policii České republiky, ust. S 15 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, bodem 3 písm. g), i) přílohy č. 1 k rozkazu policejního prezidenta č. 154/2011, o profesní etice Policie ČR, čl. 8 odst. 5 písm. a), c), d) Závazného pokynu policejního prezidenta č. 215/2008, kterým se stanoví bližší podmínky a postupy pro zpracování osobních údajů, s čl. 1 odst. 2 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 168/2009 o programu Dotazy do informačních systémů, vše spáchané v úmyslu přímém dle ust. § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kdy obžalovanému přitěžuje, že se jedná osobu bývalého příslušníka Policie ČR, který má právní vzdělání, a který jednoznačně věděl, čeho se svým jednáním dopouští. K námitce obžalovaného, že nemůže být dvakrát postihován za tentýž skutek (jednání ze dne 12. 5. 2017) soud doplňuje, že přestože bylo PCR (č. 1. 858-867, 1013-1019) rozhodnuto o zastavení řízení ve věci služebního poměru obžalovaného pro podezření ze spáchání kázeňského přestupku, nebrání pravomocné rozhodnutí vtělení předmětného skutku do tohoto rozsudku, jelikož se jedná o tzv. dílčí skutek trvajícího trestného činu, a proto tak není dána překážka ne bis in idem. 


31. V rámci posouzení, zda by soud mohl v tomto případě uplatnit zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, dospěl k závěru, že jednání obžalovaného naplňuje znaky společenské škodlivosti a uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu by zde nepostačovalo zejména s ohledem na objekty skutkových podstat trestných činů, kterými jsou zdraví a život člověka, přestože poškozené nevznikly následky na zdraví v podobě zranění či jiné obdobné újmy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1560/2017), ochrana nerušeného soužití mezi lidmi v případě tzv.,, stalkingu“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 3 Tdo 1353/2017), zájem společnosti na řádném a zákonném působení orgánů veřejné moci a na činnosti jejich pracovníků v souladu s jim svěřenými pravomocemi a v mezích těchto pravomocí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1513/2017) a ochrana integrity a dostupnosti počítačových dat a systémů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 9. 2016, 

50 T 82/2020 

sp. zn. 7 Tdo 932/2016). V daném případě tak nebyly splněny zákonné podmínky pro využití některého z tzv. odklonů v trestním řízení, jelikož se obžalovaný dopustil mj. zločinu. 32. U hodnocení osoby obžalovaného vycházel soud z výpovědi obžalovaného a z provedených listinných důkazů, ze kterých mj. bylo zjištěno, že obžalovaný ke dni 30. 9. 2019 ukončil služební poměr u Policie ČR (č. 1. 1176), u které pracoval od 15. 7. 2004 (č. 1. 1216). Obžalovaný se v současné době zdržuje na adrese (adresa obžalované pracuje jako koordinátor depa v přepravní společnosti DHL a přivydělává si jako trenér plavání. Jeho měsíční příjem činí okolo 35 000 – 40 000 Kč čistého. Dluhy nemá, bude splácet hypotéku. Obžalovaný má s poškozenou dceru XX XY, XYY, na kterou od července 2017 platí poškozené výživné ve výši 3.000 Kč měsíčně. Dále platí školku a podílí se na dceřiných aktivitách. V současné době nemá žádné zdravotní problémy a s ničím se neléčí. V minulosti absolvoval psychotesty v rámci svého povolání u PČR a je psychologa, protože byl v rámci služby nucen použít hrozbu střelnou zbraní. Na žádost své matky navštívil psychologa v souvislosti se zde projednávanou věcí, kdy se jednalo pouze o nárazové konzultace, bez jakékoli psychiatrické medikace, k čemuž doložil lékařskou zprávu ze 21. 9. 2020 č.l..1245). V opisu rejstříku trestů ani v opisu z evidence přestupků nemá obžalovaný žádné záznamy a v současné době proti němu není vedeno další trestní stíhání. Jedná se tak o osobu dosud bezúhonnou. 

Při úvaze o stanovení druhu trestu a jeho výměry soud vycházel z SS 38, 39 tr. zákoníku. Vzal přitom v úvahu jak povahu a závažnost spáchaných trestných činů, tak poměry obžalovaného, jeho dosavadní způsob života i možnosti jeho nápravy. Soud jako k polehčující okolnosti přihlédl toliko ke skutečnosti, že obžalovaný vedl před jejich spácháním řádný život (dle ust. § 41 písm. p) tr. zákoníku). Naopak v neprospěch obžalovaného hodnotil soud, že se byť v jednočinném souběhu obžalovaný dopustil více trestných činů (dle ust. § 42 písm. n) tr. zákoníku). Proto ve spojení se shora uvedenými důvody soud shledal, že je na místě uložit obžalovanému za projednávaný skutek podle $ 199 odst. 2 tr. zákoníku za použití S 43 odst. 1 tr. zákoníku, v rámci zákonné trestní sazby od 2 let do 8 let, úhrnný trest odnětí svobody při spodní hranici zákonné trestní sazby ve výměře 3 let  s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 4 let, přičemž tento trest považuje nalézací soud za přiměřený spáchaným trestným činům, jejich závažnosti a následkům, odpovídající hlediskům individuální i generální prevence. 


34. K trestnímu řízení se s nárokem na náhradu škody nepřipojila poškozená XX, a proto o ní nalézací soud nerozhodoval.


35. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem a důvodům soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. 




Poučení: 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. 

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku může jej napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce; toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu 1. stupně podle ustanovení S 251 tr. řádu také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byt i z části, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Odvolání podané včas a osobou oprávněnou má odkladný účinek. Právo odvolání nemají osoby, které se jej výslovně vzdaly. 

Praha 8. prosince 2020 

Mgr. Ing. Tereza Staňková soudkyně 

Rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. dubna 2021. 


USNESENÍ 

Městský soud v Praze projednal ve veřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2021 odvolání obžalovaného Mgr. XY  narozeného XX v Praze proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. prosince 2020, č. j. 50 T 82/2020 - 1292, a rozhodl 

takto: 

Podle § 256 tr. řádu se odvolání zamítá. 

Odůvodnění: 

1. Napadeným rozsudkem byl Mgr. XY odsouzen jednak pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jednak pro přečin nebezpečného pronásledování podle ) 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku, jednak pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle 5 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a jednak pro přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle $ 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jichž se měl dopustit tím, že v období od 2. 5. 2014 do 12. 2. 2019 v Praze 2, v bytě, v němž vedl společnou domácnost se svou družkou, poškozenou JUDr. YX n ar. C jakož i na jiných místech na území Prahy a mimo ni, nejprve soustavné a dlouhodobě dral poškozenou tím, že ji na základě jím účelové vyhledávaných záminek spočívajících v řešení finanční situace a v výdajných nedostatcich poškozené při vedení domácnosti a výchově společné dcery XX nar. XX  opakované verbálně urážel, například tvrzením, že je alkoholička, tlustá, že by se sebou měla něco dělat, že doma nic nedělá, že by si o ni nikdo neopřel ani kolo a podobné, následné své invektivy vůči poškozené začal stupňovat o označovat ji vulgarismy za ,,kurvu", „piču", začal ji kontrolovat denní režim, určovat jí dobu, za kterou se má dostat domů z práce nebo za kterou má zvládnout nákup, od roku 2015 začal k výpadům verbálním přidávat náznaky fyzických útoků, poškozené vyhrožoval rukou zaťatou v pěst a naznačoval útok vůči ní, poté k útokům přistoupil, například tím, že do poškozené strčil takovou silou, že při úklidu nádobí upadla do vnitřního prostoru myčky, nebo jí vší silou dupnul na nohu, což zprvu maskoval jako nedopatření; poškozenou ve dvou případech, o vánočních svátcích roku 2014 a později ještě jednou o Vánocích roku 2015 nebo 2016, profackoval bobem návštěv v domě jejich rodiči, a co musel být otcem poškozené z domu vykázán; dne 12. 5. 2017 poté, co přišel z práce domů a uviděl v obývacím pokoji rozložené žehlicí prkno, začal nu poškozenou křičet, at' prkno uklidí, a poté, co jej neposlechla, začal ji bít pěsti do obličeje, následkem toho poškozené začalo krvácet z nosu a měla povrchní poranění vlasové části hlavy, v obavě o svůj život telefonicky přivolala hlídku Policie ČR a z bytu na chodbu, přičemž se těchto útoků vůči poškozené dopouštěl za přítomnosti jejich dcery trvající útoky, bití poškozené omezil jen v době, kdy mu pohrozila rozchodem nebo kdy mu kvůli jeho chování hrozil kázeňský postih u jeho zaměstnavatele Policie ČR, ovšem po krátké době v nich opět pokračoval, což se cyklicky opakovalo, poškozená přitom měla obavu i ze střelné zbraně, kterou jako příslušník Policie ČR disponoval a již nechával ležet na viditelných místech bytu; poté, co s ním poškozená dne 14. 7. 2017 z důvodu jeho nepřijatelného chování ukončila vedení společné domácnosti, ji v souvislosti s péči o jejich dceru, jako i svévolné, nevyžádané a bez takové souvislosti, opakované od června 2018 navštěvoval v jejím novém bydlišti v Praze 5, kde ji dne 11. 7. 2018 ze žárlivosti, způsobené tím, že si poškozená našla nového partnera vyhrožoval napřaženou pěstí, poté do ní strčil takovou silou, až upadla na zem, kde ji začal bít do hlavy teniskou, verbálně ji urážel a vyhrožoval ji zabitim; dále ve dnech 10. 6. 2018 a 22. 8. 2018 ji tamtéž vyhledal a opakované ji napadl verbálně i fyzické údery otevřenou dlani do obličeje, kopáním i jinak, například zkroucením ruky za užití policejniho chvatu a sražením na zem do polohy na břiše, čímž jí ve druhém případě způsobil odřeniny pravého lokte, pohmoždění levého boku, pohmoždění pravého zápěstí a lehké pohmoždění měkkých tkání lebky; dne 12. 11. 2018 ji na chodbě před jejím bytem srazil k zemi, kde ji tahal za vlasy, verbálně urážel a poté, co mu poškozená sdělila, že si nepřeje, aby před dcerou nosil svou střelnou zbraň, ji namířil na ni a výsměšným tónem řekl, že nemusí mít strach, že zbraň není nabita; současné poškozené v byte ničil věci, trhal a stříhal oblečení a rozléval kosmetiku, vytrhl a zničil přední registrační značku od osobního motorového vozidla, užívaného poškozenou; vedle toho poškozenou se vzrůstající četnosti a agresivitou soustavně kontaktoval mimo bydliště osobne u prostředky komunikace na dálku, jako jsou telefonáty, SMS správy a textové zprávy platforem Viber a WhatsApp, přičemž poškozenou hrubě verbálně urážl a vyhrožoval jí, že zapomene na to, že je matkou jeho dcery a neochrání ji to, že jejímu novému příteli přeláme všechny kosti v těle, dne 5. 7. 2018 ve 21:06 hod. poškozené napsal, že přísahá na smrt dcery , že toho hajzla zničí", téhož dne ve 21:33 hod. dodal, že o tom mrdovi nechci nikdy v životě nic slyšet!!! Nebo se totálně zaseknu a nebude to vůbec příjemné. Odnese to pouze naše dcera", poté ve 21:39 bod. vyhrožoval tím, že ji udělá v práci takovou ostudu, že bude propuštena, dne 15. 8. 2018 ve 13:13 hod. na její adresu napsal: Tvého zmrda dávám na seznam!!! Abych ochránil naši dceru": po nástupu poškozené do práce v roce 2016 ji v pracovní době opakovaně a proti její vůli telefonicky i osobné opakovaně vyhledával v místě jejího zaměstnání v Praze 3, kde musela být poškozená bud' zapírána kolegy, nebo mu ve blízkém kontaktu s ní musela zabránit až ostraha objektu. Poté, co neuspěl s pokusem o osobní kontakt, se poškozenou. snažil dehonestovat a poškodit v konverzaci s jejími kolegy, jimž tvrdil, že je zadlužená, nespolehlivá a nestará se o dceru, a učinil tak přesto, že jej poškozená mnohokrát žádala a prosila, aby takového pronásledování zanechal; v úmyslu způsobit poškozené závaznou újmu v podobě posílení jejího strachu a obav jeho osoby, a současné v úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch v podobě posílení své moci, síly a dominance nad poškozenou, v rámci výkonu služby příslušníka Policie ČR na svém pracovišti v Praze 4, Vršovická 1664/68, bez oprávněného služebního důvodu vstoupil pod svým loginem a heslem do informačních systému Policie ČR, kde provedl lustraci k osobě poškozené konkrétně dne 11. 6. 2018 ve 13:34 hod. v Centrálním registru obyvatel, Opatření na státních hranicích å Kontrolovaných osobách a dopravních prostředcích, dne 6. 8. 2018 v 10:38 hod. v Centrálním registru obyvatel, Centrální evidenci řidiči, Opatřeních na státních hranicích, Kontrolovaných osobách a dopravních prostředcích a téhož dne ve 13:14 hod. v Centrální databázi objektů a Opatřeních na státních hranicích, dne 23. 8. 2019 v 07:20 bod. v Kontrolovaných osobách u Centrální databázi objekti, Centrálním registru obyvatel a Opatřeních na státních hranicích, a tyto informace pak zneužíval proti poškozené, nejméně dne 6. 8. 2018 ve 13:37 hod., kdy ji za své e-mailové zaslal sdělení, že už zná pravdu o její dopravní nehodě na dálnici D1, u jednal tak v rozporu s ust. S 45 odst. 1 písm. a), b), c), i) ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ust. § 66 odst. 1, 2 as 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ust. § 15 zákona 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, bodem 3 písm. g), i) přílohy 1 k rozkazu policejního prezidenta . Zákona číslo 154/2011, o profesní etice Policie CR, 2.8 odst. 5 písm. a), c), d) Závazného pokyny policejního prezidenta č. 215/2008, kterým se stanoví bližší podmínky a postupy pro zpracování osobních údajů, s 77. 1 odst. 2 Závazného pokynu policejního prezidenta a zákona číslo 168/2009 o programu Dotazů do informačních systémů; přičemž v případě, kdy mu poškozená hrozila, že jeho chování oznámí Generální inspekci bezpečnostních sborů, ji od tohoto postupu odrazoval s tím, že to nejvíce odnese jejich dcera, a prosil ji, at' to nedělá s tím, že již na poškozenou bude hodný, což však opakované nesplnil; chování obžalovaného vedlo u poškozené k rozvoji viktimizačního syndromu spočívajícího v psychických změnách především na emocionální úrovni, podmíněných úzkostně depresivním obtížím, zvýšené emoční citlivostí, vyhýbacích tendencích, poruchách spánku a soustředění a sekundárne v negativnim ovlivnění psychické stability, sebedůvěry a sebehodnocení, stejně tak jako toto chování u poškozené vedlo k důvodným obavám o její zdraví a život.



 


2. Za toto jednání byl odsouzen podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku za použití s 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena zkušební doba v trvání 4 (čtyř) let. odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena zkušební doba v trvání 4 (čtyř) let. 

 3. Proti tomuto rozsudku podal Mgr. XY prostřednictvím své obhájkyně včasné odvolání co do výroku o vině i trestu. Má za to, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil důkazy provedené jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem., když je hodnotil pouze v jeho neprospěch a nezohlednil jeho obhajobu. Celá obžaloba se opírá pouze o tvrzení poškozené a jejích příbuzných. Výpovědi svědků jsou v podstatě svědectvím z doslechu, když nikdo ze svědků nebyl fakticky přítomen konkrétním incidentů mezi obžalovaným a poškozenou. V přípravném řízení mu byla znemožněna jakákoliv obhajoba, když GIBS prováděl veškeré výslechy jako podání vysvětlení, a nemohl tak na jednotlivé výpovědi reagovat. Soud pak ani nepřihlédl k faktu, že již delší dobu mezi ním a poškozenou probíhají civilní spory, a to jednak ohledně péče a výživného na jejich nezletilou dceru, a jednak ohledně vypořádání jejich majetku. Poškozená se nechala několikrát slyšet, že jej prostřednictvím policie zdiskredituje, v tomto ohledu pak poukazuje na nestandardní kontakt s vyšetřovatelkou GIBS pí. M. Na základě těchto zpochybňujících faktů se měl soud řídit zásadou in dubio pro reo. Neexistuje žádný faktický důkaz, jenž by svědčil o tom, že se žalovaného jednání doopravdy dopustil. Tvrzení poškozené je účelové, a to z důvodů probíhajících vleklých sporů především o majetek, ale i o výchovu jejich dcery. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a sám znovu rozhodl na základě zásady in dubio pro reo, že se obžaloby v plném rozsahu zprošťuje. 

4. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání, jakož i správnost postupu v řízení, které mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad, a dospěl k závěru, že odvolání Mgr. XY není důvodné.

5. Pokud jde o skutková zjištění soudu prvního stupně, jsou naprosto správná a úplná. Plně odpovídají výsledkům provedeného dokazování. V přípravném řízení, ani v řízení před soudem odvolací soud nezjistil žádnou podstatnou vadu řízení ve smyslu 5 258 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Právo Mgr. XYna obhajobu bylo zcela zachováno. 



6. Obvodní soud provedl všechny potřebné a dostupné důkazy v souladu s § 2 odst. 5 tr. řádu a ty pak hodnotil tak, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. řádu, tedy nejen jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech. Způsob hodnocení důkazů není v rozporu s obecnou logikou. V hodnocení důkazů provedeném soudem prvního stupně nebyla v projednávané věci uplatňována libovůle a důkazy ani nijak nebyly překrucovány. Na základě takto provedených a hodnocených důkazů dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru o vině obžalovaného. Odvolací soud proto nemá žádného důvodu v tomto případě jakýmkoli způsobem do hodnocení důkazů zasahovat. 

7. Obžalovaný namítal porušení jeho práva na obhajobu, když se nemohl účastnit výslechů svědků v přípravném řízení, které byly vedeny Generální inspekcí bezpečnostních sborů. Odvolací soud se s tímto názorem neztotožnil. Uvedené úkony nebyly prováděny jako výslechy svědků dle 101 tr. řádu, jejichž výpovědi by byly zaznamenány na protokol dle S 55 odst. 1 tr. řádu. Naopak orgán, jenž vede v přípravném řízení vyšetřování, má výslechy svědků provádět jen ve vymezených případech, jak stanoví $ 164 odst. 1 tr. řádu. Ke shromáždění skutečností, zda je na základě podezření důvodné zahájit trestní stíhání a dále podat obžalobu, slouží právě vytěžování osob formou podání vysvětlení. Úřední záznamy o podání vysvětlení pak, až na určité výjimky, nelze v řízení před soudem použít jako důkaz. V tomto případě by byly použitelné pouze za souhlasu obžalovaného. V provedených hlavních líčení byli svědci řádně vyslechnuti a poučeni a obžalovaný za přítomnosti své obhájkyně měl možnost se k jejich výpovědím vyjádřit a klást jim otázky. Nelze tak shledat, že by jeho právo na obhajobu a spravedlivý proces bylo, byť minimálně, porušeno, nebo že by nebyla zachována zásada rovnosti zbraní v trestním řízení. 

8. Jádrem námitek obžalovaného pak byl proces dokazování a zejména pak hodnocení důkazů soudem I. stupně. Zde je třeba upozornit, že proces hodnocení důkazů je doménou soudu prvního stupně vedenou podle zásad § 2 odst. 2, 5, 6 tr. řádu, nikoli věcí vlastní hodnotící úvahy soudu odvolacího, který do tohoto procesu může vstupovat pouze ojediněle, a to v případech, kdy ve věci provedené důkazy soudem prvního stupně nejsou hodnoceny v souladu s tr. řádem, jak již bylo výše uvedeno. Soud I. stupně zcela jasně vyložil, na základě jakých důkazů dospěl k jednoznačnému závěru o vině obžalovaného a pečlivě tyto důkazy hodnotil. Přičemž jednotlivé úvahy a hodnocení důkazů, zejména výpovědi poškozené, obžalovaného a jednotlivých svědků podrobně promítl do písemného odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud pak neshledal žádné výhrady, na základě kterých by měl zákonné možnosti vstupovat do závěru soudu I. stupně, když odůvodnění napadeného rozsudku je koherentní a přesvědčivé. 

9. Odvolací soud se neztotožnil ani s námitkou, že soud I. stupně nevzal v potaz civilní řízení a rozhodnutí. V tomto směru je třeba zmínit základní aspekt zásady volného hodnocení důkazů, dle kterého trestní soud není, až na otázky týkající se osobního stavu, vázán skutkovými závěry soudu ve věcech občanskoprávních. I kdyby soud I. stupně připustil navrhované důkazy z civilních řízení, tak by se nejednalo o důkazy, které by byly nadány vyšší silou, než li ostatní shromážděné důkazy. A to tím spíše, když se jedná o výpovědi týchž osob, tedy poškozené a obžalovaného, které bylo toliko získány v jiném řízení. Je pouze na orgánech činných v trestním řízení, aby si vyhodnotili, zda shromážděné důkazy považují za dostatečné. Ostatně tyto skutečnosti by mohly přinést toliko rozpory v jednotlivých výpovědích, stejné jako se vyskytly i v tomto řízení, když trestné jednání souvisí s konflikty ve vzájemném partnerském vztahu poškozené a obžalovaného. Na základě provedeného dokazování bylo postaveno najisto extenzivní jednání obžalovaného vůči poškozené, a to nejen z výpovědí spolupracovníků poškozené, ale i ze zajištěné komunikace zmíněných. Je pak výlučně na soudu, aby vyhodnotil, zda i nepřímé důkazy, jimiž mohou být případná namítaná svědectví z doslechu, podporují či naopak vyvracejí skutkový závěr o průběhu věci a věrohodnost poškozené. V tomto případě pak soud I. stupně dospěl k závěru, že v drtivé většině případů verzi poškozené podporují. Odvolací soud pak nenalezl žádný právní ani logický nedostatek, který by měl být soudu I. stupně vytknut a z toho důvodu do hodnocení důkazů zasáhnout. Lze snad jen zmínit, že popis skutku je možné považovat za zbytečně rozsáhlý, což jej může činit nepřehledným, nicméně samotná rozsáhlost popisu skutku sama o sobě není právní vadou, jelikož je zcela evidentní, k jakému skutkovému závěru soud I. stupně dospěl. Taktéž právní hodnocení je přiléhavé. 

       10. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud i výrok o uloženém trestu. 

Obžalovaný byl ohrožen uložením trestu za nejpřísnější trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 2 tr. zákoníku se zákonnou sazbou 2 - 8 let. Zároveň bylo nutné do výměry trestu promítnout i fakt, že je ukládán trest úhrnný. V tomto směru lze vyzdvihnout výpověď bývalé manželky obžalovaného paní dle které k žádnému násilnému jednání ze strany obžalovaného v jejich partnerském vztahu nedocházelo. Je tedy zřejmé, že obžalovaný není osobou, u níž by snad hrozilo opakování trestného jednání, když s velkou mírou pravděpodobnosti již nebude žít ve společné domácnosti s poškozenou a lze na dané jednání nahlížet jako na excesivní. Soud I. stupně tak dle odvolacího soudu správně zvolil nejméně invazivní trest, tedy podmíněný trest odnětí svobody. Na druhou stranu delší čtyřletá zkušební


doba snad povede obžalovaného k tomu, aby se jakékoliv další trestné činnosti vyvaroval. Odvolací soud tak uložený trest shledal jako zcela přiměřený a rozhodně nelze považovat za nepřiměřeně přísný, když byl ostatně ukládán u samné spodní hranice zákonné trestní sazby. 

11. Napadené výroky napadeného rozsudku byly tedy odvolacím soudem shledány správnými a nezpochybnitelnými, dospěl tudíž k závěru, že odvolání obžalovaného je nedůvodné, a proto jej podle § 256 tr. řádu zamítl. 

Poučení: 

Proti tomuto usnesení není přípustný další řádný opravný prostředek. Lze však proti němu podat ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení dovolání prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni (S 265e tr.řádu). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud (S 265c tr. řádu). Právo podat dovolání přísluší nejvyššímu státnímu zástupci na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost, kteréhokoliv výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, dále obviněnému pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká ( 265d odst. 1 tr. řádu). Obviněný tak může učinit pouze prostřednictvím obhájce (S 265d odst. 2 tr.řádu). V dovolání musí vedle obecných náležitostí podání ( 59 odst. 3 tr.řádu) být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů odvolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení 265b odst. 1 písm. a) - 1) nebo 265b odst. 2 tr.řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. 

Praha 13. dubna 2021 

JUDr. Libor Vávra, v.r. 

předseda senátu 



sp.zn.
4 T 19/2015
Odškodnění 150 000 Kč
Pětileté domácí násilí se znásilněním s těžkými následky

4T 19/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY


Městský soud v Praze rozhodl v hlavním líčení konaném dne 25. května 2016 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Markové a přísedících Ing. Dany Nehasilové a Věry Clarové
t a k t o :

obžalovaný

xxxxxxx.,

nar. xxx, bytem xxx, zdržuje se na adrese xxx,

j e  v i n e n ,  ž e


1.

V blíže neurčený den roku 2011 v Praze xxx., nezjištěného čísla přistoupil obžalovaný k poškozené xxxxxx., nar. xxx, která v tuto chvíli byla na posteli se slovy, ať je ticho a ať nekřičí, že jinak neuvidí své sourozence, dal ji ruce za záda a spoutal nezjištěným předmětem, poté použil provaz, který ji omotal kolem krku a druhý konec přivázal na kliku okna, tím se poškozená začala dusit a žádala obžalovaného, aby ji provaz povolil, přičemž on reagoval slovy, že jde k sousedům pro cigaretu a pokud bude křičet, tak ji zabije, poté, když ji sundal provaz stažený kolem krku, obžalovaný po ní požadoval, aby ho sexuálně uspokojila, takže si lehl na postel za ní a třel svůj penis o její hýždě, v situaci, kdy poškozená žádala, aby ji uvolnil, že potřebuje na toaletu na velkou stranu, ji obžalovaný odvedl do kuchyně, kde vzal hrnec a přikázal ji, aby vykonala stolici do hrnce, což poškozená nejprve odmítala, ale později ze strachu ho poslechla, následně ji obžalovaný přikázal, aby stolici snědla, což poškozená odmítla, takže obžalovaný vzal nůž, na jehož špičku dal část stolice a se slovy "sežer to" ji nůž přiložil k ústům, což poškozená nejprve odmítala udělat, ale vzhledem k výhrůžkám obžalovaného tak později učinila, obžalovaný odvedl poškozenou zpět na postel, kde si opět lehl za její záda a třel si penis o její hýždě a přitom přes odpor poškozené ji strkal prsty do pochvy a análního otvoru, následně jí rozvázal ruce a vyzval jí, aby ho uspokojila rukou a orálně, poškozená ze strachu třela penis obžalovaného a poté na jeho pokyn ho počala orálně uspokojovat až do jeho vyvrcholení, přičemž při popsaném jednání, zejména škrcením, jí způsobil drobná zranění, ale poškozená lékařskou pomoc nevyhledala a později byla na základě popsaného jednání u poškozené zjištěna posttraumatická stresová porucha,

tedy: jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy donutil k pohlavnímu styku jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a tímto činem způsobil těžkou újmu na zdraví

2.

dne 15. 2. 2015 v době od 7.30 hod. do 12.30 hod. v Praze xxx ve společném bytě přistoupil obžalovaný k poškozené xxxxxx., která seděla na židli, chytil ji silně pod krkem a v tomto sevření ji odvedl do ložnice, kde ji povalil zády na postel, klekl si na ni, jednou rukou ji držel pod krkem a druhou rukou sevřenou v pěst jí dával údery do obličeje, poté ji odvedl do dětského pokoje, kde ji při chůzi držel pod krkem, škrtil ji a upozorňoval ji, že nesmí křičet a přes její odpor, když ho prosila, aby zanechal svého jednání, aby to neviděly jejich společné děti, ji dovedl do dětského pokoje, kde ji povalil na postel a to tak, že zaujímali polohu, kdy on ležel zády ke zdi a poškozená byla natočena zády k němu, přitom jí jednou rukou držel ruce za zády, třel se penisem o její hýždě a prsty druhé ruky ji přes její nesouhlas násilně strkal do pochvy a análního otvoru, když v tomto jednání ustal, sdělil poškozené, že jí sváže izolepou, poškozenou uchopil pod krkem a odvedl ji do komory, přičemž poškozená jej prosila, aby to nedělal, že udělá všechno, co chce, jen proto, aby ji nesvazoval, aby to neviděly děti, obžalovaný dále jednou rukou držel poškozenou pod krkem a druhou rukou hledal izolepu, čehož poškozená využila a rozbila o rám dveří skleničku a střep ze skleničky použila vůči obžalovanému, bodla ho do nohy, na což obžalovaný reagoval tak, že ji strhl na zem v předsíni a v situaci, když ležela na zádech, sedl si obkročmo na její nohy a počal ji opět rdousit rukama, a to intenzivněji než dříve, takže se nemohla nadechnout, dusila se, až na chvíli ztratila vědomí a na svoji obranu opět použila střep, takže obžalovaného bodla do nohy a řízla do břicha, na to ji přestal škrtit, postavil ji, šel do komory pro izolační pásku, opět ji chytil pod krkem a odvedl do ložnice, kde ji povalil obličejem na matraci, přitom jí jednou rukou držel ruce za zády a druhou rukou ji zezadu tlačil hlavu na matraci, takže poškozené bylo znemožněno dýchat, poté ji odvedl do obývacího pokoje, kde ji položil na dvoulůžko tak, že poškozená ležela na boku zády k obžalovanému, načež vzal notebook a prohlížel si webové stránky se sexuální tématikou, přičemž v tuto chvíli již měla poškozená od obžalovaného izolační páskou spoutané ruce za zády, v tomto okamžiku obžalovaný opět třel penis o hýždě poškozené a vsouval prsty do pochvy a do jejího análního otvoru, přikládal svetr poškozené na ústa až do úst a druhou část svetru ji ovázal kolem hlavy, poškozená si jazykem svetr z úst sundala, načež jí obžalovaný rozvázal ruce a požadoval, aby ho uspokojila masturbací rukou, což poškozená dělala, aniž by došlo k ejakulaci, v průběhu škrcení nemohla poškozená dýchat, cítila tlak v očích a ztratila vědomi, takže obžalovaný jí způsobil lehké poraněni obočí a oka, hematom levého spánku a krku a zejména toto jednání prohloubilo posttraumatickou stresovou poruchu, která vznikla postupně jako důsledek útoku obžalovaného a soužití s nim,

tedy: jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy donutil k pohlavnímu styku jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a tímto činem způsobil těžkou újmu na zdraví,

čímž spáchal

ad. 1) zločin znásilněni podle ustanovení § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, ad. 2) zločin znásilnění podle ustanovení § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku.

a odsuzuje se

podle § 185 odst. 3 trestního zákoníku, za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.

Podle 8 81 odst. 1, § 82 odst. 1 a 8 84 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu 5 (pěti) let, za současného vyslovení dohledu.

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obžalovaný povinen nahradit poškozené xxxxxx., nar. XXX, bytem xxx, škodu ve výši 71 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 150.000 Kč.


Odůvodnění

Po provedení všech důkazů a jejich hodnocení dospěl soud ke shora popsaným skutkovým závěrům. Obžalovaný xxxxxx. spolu s poškozenou od roku 2010 žili ve společné domácnosti střídavě v Praze a na Moravě, zde převážně v Kyjově. V roce 2012 a 2013 se jim narodily dvě děti. Jak vyplynulo z výpovědi obžalovaného, poškozené a svědků, jejich soužiti bylo provázeno četnými hádkami i ataky, u obžalovaného vyvolaných vlivem alkoholu. Bylo zjištěno, že v blíže neurčený den roku 2011 v Praze xxx a dne 15. 2. 2015 v době od 7.30 hod. do 12.30 hod. v Praze xxx, jednal obžalovaný shora popsaným způsobem vůči poškozené, u níž se v důsledku jeho jednání vyvinula posttraumatická stresová porucha.

Obžalovaný xxxxxxxx v přípravném řízení i v hlavním líčení první skutek obžaloby popřel. Uvedl, že pouze poškozenou v roce 2011 napadl po návratu z diskotéky, nadával ji, že je kurva, a to proto, že na diskotéce koketovala s ,,kluky". Doznal, že ji škrtil rukama, které jí přiložil zezadu na krk a stiskl a takto ji držel asi minutu a udeřil ji pěstmi. Odmítl znásilnění i tvrzení, že poškozenou nutil jíst výkaly a že ji svazoval ruce za zády. Posléze se jí omluvil, ale poškozená mu začala vyhrožovat, že bude v rodině říkat, že ji znásilnil a svazoval. Ke skutku 2) obžalovaný v přípravném řízení uvedl, že v ranních hodinách dne 15. 2. 2015 se začali s poškozenou hádat, poškozená mu vyhrožovala, že jeho matce řekne, že je zfetovaný. Chytil ji pod krkem, odvedl do ložnice a tam jí dvakrát udeřil pěsti do obličeje. Poté ji vzal za ruku, kterou ji držel za zády, a takto společně šli do dětského pokoje, poškozená šla vedle něho. Leželi spolu na posteli, on se poškozené omlouval a vysvětlovat jí, že nechtěl, aby řekla jeho matce, že je ,,sjetej“. Poškozená mu ukazovala ránu na obličeji u levého oka, které začalo otékat, měla natrhlé obočí. Odešel do koupelny pro ručník a udělal ji obklad. Obžalovaný dále vypověděl, že poškozená ležela, on si lehl k ní, začal ji hladit na zádech a rukách, omlouval se a masíroval ji. Poškozená byla k němu otočená zády a ležela na boku. Další situaci obžalovaný popsal tak, že poškozené řekl, aby šli do obýváku, poškozená šla vedle něho a on ji držel rukou pod krkem. V tu chvíli poškozená rozbila skleničku a střepem ho začala bodat do pravého stehna. On ji začal oběma rukama škrtit pod krkem, pak vzal jednou rukou izolepu a druhou rukou poškozenou stále škrtil. Poškozenou odvedl do ložnice, kde ji povalil na postel, dal její ruce za záda a omotal je izolepou. Potom šel pro ručník a umyvadlo, aby mohl ošetřit rány na noze. Poškozenou, která měla stále spoutané ruce, odvedl do obýváku, kam přinesl nádobu s vodou a začal čistit poškozené rány, přičemž se domlouvali, že budou oba potřebovat lékařské ošetření. On vzal notebook a začal pouštět videa se sexuální tematikou. Obžalovaný dále uvedl, že poškozenou hladil asi hodinu po celém těle. Doznal, že ji hladil nejen na přirození, ale také na análním otvoru a prsou a asi pětkrát zasunul prst do její pochvy. Poškozená se k němu otočila a začala se s ním líbat. Dle výpovědi obžalovaného se nebránila jeho jednání, ani verbálně. Poté co se líbali, sundal jí pásku ze zápěstí, poškozená se k němu otočila a začala mu dlaněmi hladit přirození. Přitom byli oba nazí. Do pokoje přišly děti, tak jim pustil na počítači pohádky a sebe i poškozenou přikryl, aby je neviděly děti. Obžalovaný vypověděl, že neměl erekci, proto se poškozená ji snažila dosáhnout ústy. Bylo 11:30 hod. a oni se s poškozenou začali domlouvat na ošetření ran. On začal uklízet krev na chodbě a WC, stáhl si rány obvazy, čehož poškozená využila k tomu, že zavolala jeho otčíma a později policii.

V další výpovědi v přípravném řízení, po propuštění z vazby, obžalovaný uvedl, že s poškozenou komunikuje velmi sporadicky prostřednictvím skypu a především o dětech.

U hlavního líčení obžalovaný doplnil svou výpověď z přípravného řízení o některá tvrzení. Setrval na tom, že k prvnímu skutku obžaloby nedošlo, došlo pouze k potyčce, ale ne k tomu, co vypovídala  xxxx. Ke skutku druhému uvedl, že poškozenou k sexuálnímu styku nenutil ani pod pohrůžkou, naopak ona ho chtěla orálně uspokojit ve chvíli, když už byl v obývacím pokoji pobodaný a pořezaný. Chtěl jít uklízet a ona řekla „počkej, já ti ho aspoň vykouřím“. Odpověděl, že musejí uklidit, že tam jsou děti a mezi záchodem a koupelnou je spousty krve. Doznal, že poškozenou napadl, protože požil pervitin a  mu začala vyhrožovat, že to řekne rodičům. Je pravda, že ji povalil a dal jí dva nebo tři údery do levé části tváře. Ostatní skutečnosti, které jsou uváděny v obžalobě, že ji vsouval prsty do pochvy, do análního otvoru apod. jsou pravda, ale poškozenou k tomu nenutil. Svázal ji ruce za zády izolační páskou, když ho bodala a řezala, nevěděl, co v tu chvíli má dělat. Nejdříve ji svázal a pak ji vsouval prsty do pochvy, do análního otvoru, ale nedělal to pod pohrůžkou, nenutil ji k tomu. Ruce měla svázané asi 4 minuty, chtěl, aby do něj přestala bodat.

Není pravda, že při odchodu z dětského pokoje do obývacího poškozené vyhrožoval, že ji sváže ruce, ale bylo to tak, že děti si hrály se stojanem na květináč a dělalo to rámus. Řekl, že stojan da do komory, a když otevřel komoru, poškozená rozbila skleničku s whisky a začala do něj bodat. Chytil jí pravou rukou a levou rukou vzal izolepu s tím, ať ho přestane bodat. Ona nepřestávala, začala ho řezat do břicha a on ji svázal ruce až v ložnici. Řekl sv. xxxxx, ať jde s ním do obývacího pokoje, kde si lehli. Zkontroloval, zda nemá nějaké střepy v ruce a izolepu sundal. Svetr ji na ústa nepřikládal, ona si ošetřovala rány, které měla na ústech, myslí, že jí tekla krev i z úst. K bezvědomí poškozené došlo na chodbě nebo v ložnici, i nikoliv v obýváku. Snažil se ji ,,vzkřísit“, křičel, „xxxxxxx, co je s Tebou“, byla v bezvědomí 5 - 10 vteřin, déle ne. K bezvědomí svědkyně došlo poté, když do něj bodala a on jí škrtil.

K dotazům obžalovaný uvedl, že první dva roky soužití byly dobré, hádat se začali po narození dětí. Hádky byly kvůli nedostatku financí, on změnil zaměstnání, aby mohl dělat přesčasy a víkendy. Poškozená mu neustále něco vyčítala. Neměl problémy s drogami, hádky řešil alkoholem, až později drogami. 15. 2. 2015 sehnal pervitin na Lužinách a požil ho cestou domů nebo až doma večer 14. 2. 2015. Celou noc byl doma, droga na něj působí hned, nespal. Pervitin užíval Ix za 1/2 až 3/4 roku, „hodně užíval alkohol“. 15. 2. 2015 byli v obýváku, na počítači si pouštěli s poškozenou porno. Při zhlédnutí porna poškozená vyžadovala sex, do sexu ji nenutil. Děti byly v dětském pokoji. Když přišly do obývacího pokoje, začal jim pouštět pohádky.

Obžalovaný dále uvedl, že do bytu přišel xxxx., jeho otčím, kterého zavolala poškozená s tím, že ji ztloukl“. Při příchodu xxxx on seděl v dětském pokoji,xxxxxxxx mu vyčítal, jak xxxxxxxxx vypadá a řekl, že oba potřebují lékaře. Po jeho odchodu xxxxxxxxxx zavolala policii, která ho odvezla na stanici PČR na Lukách.

S otcem poškozené, dle obžalovaného, neměl přátelské vztahy a v létě r. 2012, či 2013 v Kyjově mezi nimi došlo ke konfliktu, když napadl svou dceru xxxxxx a on ji začal bránit. Konflikt začal tím, že sv. xxxxxxxxx po otci hodila nůž, který se mu zapíchl do zad. On se otočil a začal dceru mlátit. Obžalovaný začátek konfliktu neviděl, ale na obranu sv. xxxxxxxxx zasáhl a vše dopadlo tak, že na místo přijela policie, která zasáhla proti němu. Dle obžalovaného hádky mezi sv. xxxxxx a jejím otcem sv. xxxxx, v době kdy u něj bydleli, byly časté. A v době, když on jezdil na montáže, sv. Xxxxxxx mu volala, že se s otcem pohádali.

Obžalovaný dále vypověděl, že v současné době má se sv. xxxxxxxxx dobré vztahy. Začal jezdit do Kyjova za dětmi, komunikují spolu, píší si, telefonuji si a baví se o dětech.

K dalším dotazům obžalovaný vypověděl, že k potyčkám mezi ním a poškozenou došlo většinou doma. Pohádali se, on většinou z bytu utekl, vracel se za 2 hodiny a pak konflikt řešili. Někdy ,,se požďuchovali“ navzájem, ale nikdy poškozenou nemlátil. Několikrát zasahovala policie, kterou poškozená zavolala. Rodiče mu vztah s poškozenou rozmlouvali, „protože se jim v něčem nezdála". A se sousedy měli konflikty, sousedé v xxx ulici jim dvakrát napsali vzkazy na dveře, „ať už neřve na děti". Poškozenou od 3 - 5 let vychovával otec, který ji dostal do péče, poté co je její matka opustila. Na přání poškozené se opakovaně stěhovali z Prahy na Moravu a zpět, kvůli zaměstnání do Prahy, kvůli rodině poškozené na Moravu. Obžalovaný popřel, že by poškozenou nutil k sexu, že by ji vydíral či ponižoval, naopak ona na něj žárlila, činila na něj nátlak, s tím, že ho kupř. zažaluje, že ji znásilnil, že ji navštěvuje jiný muž apod.

Poškozená xxxxxxxxxx shodně u hlavního líčení jako v přípravném řízení uvedla, že s obžalovaným se seznámila v roce 2009 a začali spolu chodit na počátku roku 2010. Asi po měsíci spolu začali i společně žít. Poškozená první dítě potratila, v roce 2012 a 2013 se jim narodil syn a dcera.

K prvnímu skutku obžaloby došlo asi po roce společného soužiti, poškozená u hlavního líčení upřesnila, že v roce 2011. Poškozená skutek popsala. Obžalovaný ji svazoval ruce, pak měla jeden konec provazu omotaný kolem krku a druhý konec byl přivázaný na kliku okna u postele. Ona přitom musela klečet, nemohla dýchat, chraptěla a nemohla popadnout dech. Poté co se vyprostila ze svázání na krku, žádala obžalovaného, aby ji rozvázal. Obžalovaný ležel za ní a třel se svým penisem o její hýždě. Snažil se vzrušit a chtěl, aby mu sahala na přirození, byl nahý. Po chvíli ji odvedl do kuchyně, protože mu řekla, že ,,se ji chce na velkou“, kde ji obžalovaný přinutil, aby potřebu vykonala do hrnce a nutil jí, aby výkaly pojídala. Poté se jí začal obžalovaný omlouvat a ona zjistila, že má krvavé oko. Poškozená se domnívá, že obžalovaný nebyl opilý, byl velmi agresivní a úplně, mimo“.

Ke druhému skutku obžaloby poškozená vypověděla, že dne 14. 2. 2015 před 19.00 hod odešel obžalovaný do restaurace za kamarádem, o němž svědkyně věděla, že bere drogy a nepřála si to. Obžalovaný přesto odešel, ale slíbil, že bude do osmi hodin doma. Přišel ve 22.30 hodin, lehl si na dvoulůžko v obývacím pokoji a čekal, až ona mu půjčí notebook. K jejímu dotazu řekl, že vypil šest piv a tvrdil, že drogy neměl, čemuž nevěřila, protože ji „připadal divný“. Odešla spát do dětského pokoje k dětem, pokoj zamkla, aby je nenapadl. Následujícího dne se všichni vzbudili po 07.00 hod a ona šla s dětmi do obývacího pokoje, děti se chtěly dívat na pohádku. Obžalovaný ležel na posteli s notebookem a k jejímu dotazu, zda spal, odpověděl, že ano. Opět se ho zeptala na drogy, a přestože tvrdil, že je neměl, protože z něj začala mít strach, řekla, že zavolá jeho matce, aby k nim přišla. Obžalovaný vstal, mobil jí vytrhl z ruky, chytil ji pod krkem a odvedl ji do ložnice. V ložnici ležela na zádech na posteli a obžalovaný ji silně škrtil tak, že nemohla popadnout dech. Potom ji opakovaně uhodit pěsti do obličeje z levé strany, druhou rukou ji dále škrtil a vyhrožoval, že pokud bude křičet, tak ji zabije. Poškozená dále uvedla, že když byli oba nazí, pokoušel se obžalovaný vzrušit, zasouval ji prst do pochvy a konečníku. Zejména zasouvání prstu do konečníku ji bolelo, protože má hemoroidy. Opakovaně žádala obžalovaného, aby ji nechal být i proto, aby to neviděly děti. Obžalovaný jí stále držel pod krkem, odvedl jí do chodby, ona zde, aby se bránila, rozbila skleničku a pobodala s ní obžalovaného na noze a pořezala na břiše. Obžalovaný v reakci na její jednání ji stále více škrtil, až ztratila vědomí. Poté ji opět odvedl do ložnice, kde se ji snažil dusit a zanechal toho, až když mu slíbila, že bude v klidu. Opětovně ji odvedl do obývacího pokoje, měla omotaná zápěstí a do úst jí obžalovaný nacpal svetr, aby nemohla mluvit a druhou část svetru ji omotal kolem hlavy. Ji se podařilo vyprostit částečně ze svetru a mluvila na děti, které k nim přišly. Přitom oba leželi na levém boku, obžalovaný pustil porno na notebooku a svým přirozením se otíral o její hýždě a zasouval ji prsty do pochvy a konečníku. Ze strachu, aby jí obžalovaný opět neškrtil, se nebránila, jen prosila, aby přestal. Dle svědkyně obžalovaný v tu dobu vyndal malý průhledný balíček z peněženky, vysypal z něj hmotu žlutobílé barvy na notebook, vzal ruličku a látku šňupnul. Poté opět požadovat, aby ho poškozená uspokojovala rukou, takže ho požádala, aby jí proto rozvázal ruce. Do pokoje přišly děti, obžalovaný jim pustil pohádku a na poškozené opět požadoval, aby ho vzrušovala třením pohlavního údu. Když si děti hrály, znovu pouštěl na notebooku porno. Poškozená vypověděla, že již ráno napsal obžalovaný sv. xxxxxx, aby ten den nechodili na návštěvu, že chtějí být sami. Poté začali řešit svoje ošetření. Kolem 12.30 hod šla poškozená udělat jídlo dětem, obžalovaný se ošetřoval a do bytu přišel sv. xxxxxx, kterého ona zavolala a po jeho odchodu svědkyně zavolala policii.

K dotazům svědkyně uvedla, že když přijela policie, zavolala sv. xxxxxxxx, aby přijel pohlídat děti, že jedou na ošetření, a když se ona z ošetření vrátila, tak xxxxxxx hned odjeli domů a o tom co se stalo, nemluvili. Hned po té události děti nijak nereagovaly, ale když se přestěhovali do Kyjova, říkaly, že ona měla ,,bobino“, že „táta udělal bum mámě“. Ona dětem nic nepřipomínala, začaly o tom, čemu byly přítomny, mluvit samy. Kdy naposledy komunikovala s manžely xxxxxxx, neví, asi následující den po té události. Obžalovaný byl zadržen a vzat do vazby, takže s ním už do kontaktu nepřišla, jedině se xxxxxxxx, ale co se stalo „moc“ nepopisovala, nechtěla zabíhat do detailů, bylo jí nepříjemné o tom s nimi mluvit. Matka obžalovaného se jí pouze ptala, jak ji mohl obžalovaný znásilnit a ona odpověděla, že „klasickým způsobem to nebylo". Notebook měli půjčený od xxxxxxxx, o souboru se sadomasochistickými obrázky neví, s obžalovaným pornografii nesledovala, nenutil ji k tomu, ani to po ní nechtěl, ani když ji napadl, díval se sám. Před napadením mezi nimi byly hádky, vytýkal jí, že je k ničemu, že se nestará o děti, že neuklízí. Schopnost účastnit se na sexuálním soužití, ji nevytýkal. Manželům xxxxxxxxx se svěřovala o hádkách, věděli, že mají občas problémy. Paní xxxxxxxxx věděla i o prvním útoku v Praze. Svým rodičům to řekla až po nějaké době, ale nezabíhala do detailů. Oboje rodiče jí říkali, že se mají rozejit. Když byl obžalovaný propuštěn z vazby, navázali kontakt přes Facebook, protože se chtěl vidět s dětmi, nebránila mu v tom, protože OSPOD jí řekl, že na to má právo. Potkali se až rok poté, co byl obžalovaný propuštěn z vazby.

K současnému stavu poškozená uvedla, že po nějaké době vyhledala psychologa, kterého navštěvuje dosud, dělá ji problémy „o tom“ vůbec mluvit, dochází na ambulantní terapii. Žije na Moravě u otce. Obžalovaný se chová dobře, mají dobrý vztah, jezdí za dětmi zhruba každý měsíc, děti ho přijímají pěkně, jejich schůzkám je přítomen vždy někdo z jejich rodičů. Obžalovaný se jí omluvil, o věci spolu nemluví, protože na to mají každý jiný názor, obžalovaný ji však nevyčítal, že věc oznámila policii. Obžalovaný na děti platí výživné, platí dle domluvy a včas.

V době útoku, když se vzbudila, měla na sobě fialkový svetřík a kalhotky a obžalovaný zelené tričko a boxerky. V průběhu útoku ji ošacení vzal, potom byla nahá. Stěhovat se chtěla ona, z Prahy se stěhovali kvůli napadení, bála se a chtěla být blízko rodiny. Když byli v Kyjově a byl klid, tak si myslela, že „už to asi všechno skončí" a obžalovaný říkal, že ,,už to dělat nebude". Nějakou dobu bydleli u Xxxxxxx v Karviné, asi měsíc a to proto, že v Kyjově „vznikla nějaká hádka", protože obžalovaný pil a matka jejího otce nesouhlasila, aby tam bydlel, protože dělal po Kyjově ostudu. Dostali se do sporu, obžalovaný „se naštval“, začal balit sebe a děti a odjeli do Karviné. Odtud odešli do Prahy. Za pět let soužití byl vícekrát opilý, ona 4x volala policii, avšak k sexuálním narážkám a k svazování došlo častěji, což neoznámila, protože si myslela, že to skončí. Nevěděla, že Xxxxxxx užívá drogy, viděla ho jen při popisovaném útoku. Měli společné peníze, peníze obžalovaného chodily na její účet.

Svědkyně také uvedla, že při výslechu na policii sice na ní nebyl činěn nátlak, jenom ji bylo řečeno, že když obvinění stáhne, bude „pod dohledem sociálky, že si na ní dají pozor“.

Výslech svědkyně Xxxxxxx byl u hlavního líčení proveden prostřednictvím hlasitého odposlechu videotelefonu a výslech svědkyně byl opakovaně přerušován jejím pláčem.

Svědek xxxxxxx., otčím obž. xxxxxxxxx., vypověděl, že ho zná od jeho 10ti let jako pracovitého, sportovně založeného a hodného člověka, nevnímá ho jako násilníka. Jeho vztah k alkoholu popsal jako běžný. Poškozenou xxxxxx poznal jako partnerku obžalovaného. Obžalovaný pracuje tak, aby zajistil rodinu, kromě toho ještě nakoupí a uvaří, dle svědka má pro rodinu má velký smysl. Dne 15. 2. 2015 dostal kolem deváté hodiny zprávu od syna, aby ten den k nim nechodil, že chtějí být sami. Další SMS zpráva mu přišla kolem poledního od poškozené. Spojil se s ní s tím, že pokud se hádají, ať si to vyřeší sami, ale další zprávu (neví, jestli telefonickou SMS nebo ústní) dostal od poškozené v tom směru, že je hodně zbitá. Odešel k nim, viděl je oba zraněné a vynadal obžalovanému a zejména poukazoval na jeho výšku a váhu ve srovnání s poškozenou. Obžalovaný nic neřekl, jenom plakal. Svědek uvedl, že neví o tom, že by měl syn zálibu v neobvyklých sexuálních praktikách. Druhý den po 15. 2. 2015 při obědě u nich doma hovořili o události den předtím, ale konkrétně již neví co, sv. Xxxxxxx jen řekla, že je ,,dole čistá“, že k žádnému sexuálnímu styku nedošlo. Obžalovaný po propuštění z vazby se vrátil k nim domů, předtím ho svědek navštěvoval ve vazbě a mluvili o tom, co se stalo. Obžalovaný byl na sebe naštvaný, byl naštvaný na xxxxxxxxxx. Svědek dodal, že on je ,,naštvaný“ na oba kvůli dětem.

O škrcení poškozené a v roce 2010 o násilném jednání obžalovaného vůči sv. xxxxxx nic neví.

Poškozenou hodnotí jako dobrou matku, ale vše ostatní nechávala na obžalovaném. Brali si půjčky, veškeré jednání a zařizování nechávala na obžalovaném. Svědek uvedl, že byl u toho, když poškozená kupř. obžalovanému volala, že má milence, když on byl v práci, psychicky ho vydírala. Neví, zda obžalovaný užíval drogy. Viděl ho celkem 3x - 4x v podnapilém stavu, ale byl v pohodě, spal, nedošlo k žádnému incidentu.

Svědkyně xxxxxxxx, matka obžalovaného vypověděla, že 15. 2. 2015 byla v práci, domů přišla v 22.30 hod. a manžel jí řekl, že syn měl údajně napadnout fyzicky sv. xxxxxxx, měl ji dát facku přes ústa. Odešli do jejich bytu, kde svědkyně viděla „hodně“ krve v chodbě a na posteli. Zhrozila se, co syn sv. xxxxxx udělal a ta ji řekla, že k ničemu nedošlo, že ona pořezala xxxxxxxxxxx a „hodila k tomu ironický úsměv“. Nesměla se ničeho dotýkat. Sv. xxxxxxx odjela na výslech, čekali na ni do 3.00 hod. do rána v jejich bytě s dětmi. Poškozená říkala, že je syn obviněný i ze znásilnění, že to nechápe, protože vlastně k ničemu nedošlo a je ,,dole čistá". Řekla to poté, když přijela z výslechu a na otázku svědkyně z čeho je krev, odpověděla, že rozbila sklenici od piti a tou sklenici pořezala xxxxxxx, že se bránila, protože měla z obžalovaného strach. Poté pomohli s manželem sv. Xxxxxxx děti odnést do jejich bytu, ona tak chtěla. Druhý den byla poškozená s dětmi u nich na obědě. Při obědě se nic neodehrávalo, poškozená byla v klidu, měla ,,modré oko“. Svědkyně uvedla, že nechápala jsem, proč je syn ve vyšetřovací vazbě, když k ničemu nedošlo. Později zjistila, že poškozená vypovídala jinak na policii a jinak se mnou. Další den svědkyně cestou na odpolední směnu, potkala sv. xxxxxxxx a její matku, sv. xxxxx ji nepozdravila a od té doby se neviděly. O vztazích v rodině svědkyně vypověděla, že poškozenou do rodiny přijala pozitivně jako svoji dceru. Nelíbilo se ji, že se opakovaně stěhovali a již v minulosti se ptala, zda nejsou nějaké problémy s jejím synem a poškozená ji vždy říkala, že ,,dobrý“. Hned první den, kdy se seznámili v Praze ji poškozená řekla, že ji matka odložila a vychovával ji otec s babičkou, ze kterého nemá dobrý pocit, domnívá se, že ji otec sleduje. Svědkyně popsala některé konflikty v rodině poškozené, kupř., že sv. xxxxxxxx napadala její babička a oni pak bydleli asi 6 týdnů u nich v Karviné, dále že jí sv. Xxxxxxxx popisovala fyzický konflikt se svým otcem, kdy na něho hodila nůž.

Vypověděla také, že rodinu syna finančně podporovali, zaplatili kauci včetně nájmů a peníze poškozená použila na stěhování. Když něco potřebovala, zavolala, peníze posílala na účet poškozené. Za dobu soužití syna s poškozenou několikrát ji slyšela ,, hádavě křičet" a syn řekl," my jsme se pohádali". Poškozená si nikdy nestěžovala, že by syn byl opilý, nebo jí ubližoval. Ona sama nemá se synem negativní zkušenosti s alkoholem, agresivitou či s drogami. Svědkyně dodala, že žila 13 let v manželství, kde ji manžel týral, nevěřím tomu, že by syn něco udělal, pomohl jí, když ona byla manželem týrána – matka obž.

Otec poškozené svědek xxxxxxxx u hlavního líčení shodně jako v přípravném řízení vypověděl, že od dcery věděl o některých útocích obžalovaného, v minulosti došlo k napadení poškozené, které musel pomoci řešit i on sám. Rozchody obžalovaného s dcerou probíhaly tak, že dcera odešla např. na 3 týdny k nim, pak s obžalovaným opět navázala vztah a vrátila se k němu. Obžalovaný pil a dceru fyzicky napadal, to byly důvody k rozchodu. Ke skutku ze dne 15. 2. 2015 nic neuvedl. Vztahy dcery i své k rodičům obžalovaného hodnotí jako nekonfliktní. Také současný vztah obž. xxxxxxx k dětem není problémový, stýkají se v jeho přítomnosti, nebo za přítomnosti matky poškozené.

V přípravném řízení byly zpracovány znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětvi psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie k osobě obžalovaného a z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie k poškozené. Soud znalce u hlavního líčení slyšel.

K osobě obžalovaného znalci PhDr. Petr Weiss Ph.D. a MUDr. Ondřej Trojan dospěli k závěru, že obžalovaný netrpí a v době spáchaného trestného jednání netrpěl žádnou duševní chorobou nebo poruchou. Znalci nezjistili ani závislost obžalovaného na návykových látkách nebo alkoholu, či sexuální deviaci. Jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly v době páchání trestného činu zachovány. MUDr. Ondřej Trojan po zjištění, že v notebooku obžalovaný měl nahrány fotografie a videonahrávky se sado-masochistickou tématikou, uvedl, že tyto skutečnosti mohou svědčit o určitých sklonech obžalovaného k sadomasochismu. Nicméně vyšetření obžalovaného a zejména PPG vyšetření, takovéto sklony neprokazují.

K dotazům u hlavního líčení znalec Weiss dodal, že účinek pervitinu je individuální a není dostatečně silný, aby obžalovaný nemohl kontrolovat své chování. Znalec MUDr. Ondřej Trojan zdůraznil, že většinou si lidé prohlížejí pornografii za účelem sexuálního vzrušeni. Alkohol a pervitin jsou drogy psychotropní, snižují sebeovládání, alkohol má zejména ve větších dávkách z hlediska sexuálních funkcí roli spíše tlumivou, i když podporuje chuť, libido, zatímco pervitin je typické stimulans, takže obě tyto složky zvyšují chuť k sexu, i akčnost a pervitin přímo neohrožuje schopnost ztopoření, na rozdíl od alkoholu. To, že si někdo prohlíží mezi jiným i sadomasochistické snímky v rámci vzrušování se pornografii neznamená ještě samo osobě, že by to byla preferovaná aktivita a že by to byla parafilie. Struktura sexuality u obžalovaného se blížila k normě.

Znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Zuzana Švehláková a z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie PhDr. Blanka Špíšková které zkoumaly poškozenou, společně dospěly k závěru, že u poškozené byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha, která vznikla jako následek fyzického i psychického násilí ze soužití s obžalovaným. Tato porucha ji nejméně do doby vyšetření omezuje v běžném životě, hlavně výrazně sníženou důvěrou vůči mužům a neschopností uvažovat o partnerském vztahu. Znalkyně výpověď poškozené hodnotí jako specificky věrohodnou. V dodatku ke znaleckému posudku znalkyně konstatuji, že vznik této poruchy u poškozené lze vztahovat i na skutek popsaný v bodě 1) rozsudku. Vznik této poruchy je podmíněn komplexem událostí, které se ve vztahu staly v průběhu času a nelze je oddělovat z psychiatrického a psychologického hlediska. V závěru znalkyně konstatuji, že v případě poškozené zjistili, že indikátory syndromu týraného partnera jsou splněny všechny.

U hlavního líčení znalkyně MUDr. Zuzana Švehláková uvedla, že v rámci pohovoru poškozená popisovala události, které jsou předmětem obžaloby a i věci, které se děly mezi tím, nějaké výhrůžky, nějaká omezení. Čin nemusí být výrazný natolik, aby sám o sobě byl žalovatelný, ale podílí se na posttraumatické stresové poruše, jestliže je to posttraumatická stresová porucha, která vzniklá během manželského nebo partnerského vztahu. Naopak to může být skladba více mírnějších méně výrazných podnětů, které se doplňují nějakými významnějšími. Tak tomu, dle znalkyně, bylo zřejmě v posuzovaném případě. Posttraumatická stresová porucha se může rozvinout až po ukončení stresoru, u poškozené tato porucha vznikla půl roku po ukončení vztahu s obžalovaným. Jsou případy, kdy může začít i později než po půl roce, půl rok je uváděn ve všech klasifikacích. V mnoha případech nemusí být posttraumatická stresová porucha ani léčena, aby odezněla, může odeznít spontánně, za kratší nebo delší dobu. Jak dlouho trvá posttraumatická stresová porucha, se nedá říct obecně, ve většině případů odezní bez následků. Dle znalkyně současné kontakty poškozené s obžalovaným v rámci dobrých vztahů kvůli dětem jsou možné i rozumné, vztah obžalovaného k dětem, dle obžalované byl vždy dobrý, nikdy jim neubližoval.

Znalkyně PhDr. Blanka Špišková k dotazům u hlavního líčení uvedla, že poškozená u vyšetření vypovídala ke své rodině. Citově má blíže k otci, je závislá na jeho opoře, a kdyby to nebyl otec, o kterého se opírá, našla by si někoho jiného. U poškozené byly zjištěny dominantní osobnostní rysy závislosti, když je potřeba, všeho se zřekne a dělá to ve prospěch druhého člověka. I tato znalkyně potvrdila věrohodnost výpovědi poškozené a dodala, že k posouzení osoby poškozené a zejména věrohodnosti její výpovědi, použila dotazníku dr. xxxx , který se přímo týká domácího násilí.

Ze čteného znaleckého posudku z oboru kriminalistika odvětví výpočetní technika zejména vyplynulo, že na notebooku, který užíval obžalovaný, byly nalezeny soubory, v nichž jsou záběry obsahující pornografickou tématiku zaměřenou sado-masochisticky.

Dalšími důkazy byly lékařské zprávy, z nichž bylo zjištěno, že poškozená dne 15. 2. 2015, v důsledku útoků obžalovaného (údery, škrcení a svazování), utrpěla lehké poranění obočí a oka, hematom levého spánku a krku. Lékařské zprávy dokumentuje fotografie poškozené z téhož dne. Z lékařských zpráv byla zjištěna také řezná a bodná poranění obžalovaného. Obžalovaný byl vyšetřen i toxikologicky, bylo zjištěno, že požil pervitin, byl zjištěn metamfetamin.

Soud měl k dispozici také fotodokumentaci z místa činu ad skutek 2) rozsudku a věci doličné - střepy, izolační tkanou pásku a obvaz s červenohnědými skvrnami, u nichž odborná vyjádření prokazují, že se taktéž týkají skutku 2) rozsudku.

Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k jednoznačnému přesvědčení, že skutky se staly tak, jak jsou popsány ve výroku rozsudku, a žalované protiprávní jednání bylo obžalovanému xxxxxxx v plném rozsahu prokázáno. Zjištění soudu vedla ke stejným skutkovým závěrům, jaké učinila i obžaloba. Došlo pouze k drobné úpravě, když k prvnímu skutku dle svědeckých výpovědí došlo v roce 2011 a nikoli 2010, jak bylo uvedeno v obžalobě. S ohledem na důkazní situaci však nelze čas prvního útoku vice upřesnit.

Zcela zásadním důkazem v dané věci, a pokud jde o skutek 1. rozsudku, také v podstatě důkazem jediným, je výpověď poškozené xxxxxxx. Tuto výpověď' vyhodnotil soud jako zcela věrohodnou, nevzbuzující pochyb o tom, že předmětné události se skutečně staly tak, jak je poškozená popsala. Věrohodnost výpovědi je kromě jejího autentického podání, které měl senát možnost vidět, podpořena její konzistentnosti a zjevnou snahou podat informace střízlivě, nedomýšlet si nad rámec skutečně zapamatovaného. Poškozená podrobně popsala oba inkriminované útoky, přičemž její popis má (přes poměrně otřesné okolnosti) vnitřní logiku a působí zcela reálně. Lékařské zprávy, týkající se druhého skutku, které popisují zranění poškozené i obžalovaného, taktéž nejsou v rozporu s její výpovědi. Konečně i znalkyně z odvětví psychologie potvrdila věrohodnost výpovědi poškozené, výpověď' označila za specificky věrohodnou. Spolehlivě diagnostikovaná posttraumatická stresová porucha taktéž ukazuje na to, že poškozená během soužití s obžalovaným prožila silně traumatické zážitky. Je zřejmé, že posttraumatická stresová porucha se nerozvine u člověka bez příčiny. Okolnost, že poškozená první skutek po dlouhou dobu neoznámila, soud nepovažuje za příliš podstatnou pro posouzení, zda se útok skutečně odehrál. U obdobných činů je to poměrně běžná věc a soud si je vědom, že mnoho takových útoků zůstane v úrovni latentní trestné činnosti. Svědci uvedli, že soužití obžalovaného s poškozenou bylo poměrně živé, že nebyla nouze o hádky. Zdánlivě překvapivý fakt, že poškozená od obžalovaného neodešla po prvním útoku a soužiti dospělo až do útoku druhého, kterému byly přítomny jejich společné děti, není předmětem obžaloby a nijak nesnižuje věrohodnost poškozené. Věrohodnost nesnižuje ani to, že poškozené mělo být řečeno, že když obvinění stáhne, bude „pod dohledem sociálky, že si na ni dají pozor“. Takové vyjádření ze strany orgánu činného v trestním řízení je sice krajně nešťastné, ale nevypovídá nic o pravdivosti původní svědecké výpovědi poškozené.

Výpovědi obžalovaného, která stála částečně v opozici oproti výpovědi poškozené, soud naopak neuvěřil. Obžalovaný jednání popsané pod bodem 1. odmítá, připouští jen napadení poškozené spočívající ve škrcení a udeření pěstí. Znásilnění či nucení k pojídání výkalů popřel. U druhého skutku pak popisuje průběh události a některé partie souboje s poškozenou odlišně a v jiném světle. Nicméně připouští, že ji napadl, protože nechtěl, aby rodičům řekla, že požil pervitin. Obžalovaný zdůrazňuje, že sexuální aktivity si nevynucoval násilím, a že poškozená vše činila dobrovolně. Tvrzení obžalovaného posoudil senát jako účelová, motivovaná snahou bagatelizovat závažnost jednotlivých útoků. Jednání obžalovaného bylo motivováno dosažením sexuálního uspokojení, a pokud by poškozená jednala dobrovolně, nebylo by násilí třeba. Jako daleko reálnější se tudíž jeví tvrzení poškozené, že sexuální praktiky podrobně popsané ve výroku rozsudku strpěla pouze ze strachu, že jí obžalovaný fyzicky ublíží ještě víc a v případě druhého skutku, že ublíží také dětem. Na chování obžalovaného měl také nepochybně vliv alkohol, případně i pervitin, když u něj tyto látky snižovaly schopnost sebeovládání a naopak zvyšovaly chuť k sexu. Ačkoli ze závěrů znalců vyplývá, že obžalovaný svou sexualitou nijak zásadně nevybočuje z normy, nález fotografií a videonahrávek se sado-masochistickou tématikou v jeho počítači mohou svědčit o určitých sklonech k uplatňování násilí v sexuální oblasti, o zálibě ve svazování či alespoň o touze takové praktiky vyzkoušet. Poškozená taktéž uvedla, že obdobným incidentům se sexuálním podtextem, kde hrál roli alkohol a svazování, došlo víckrát, ale že je nenahlásila s tím, že doufala, že útoky ustanou. Obhajobu obžalovaného tak soud považuje s ohledem na výše uvedené za vyvrácenou.

Výpovědi ostatních svědků, rodičů obžalovaného a otce poškozené soud považuje pouze za doplňující, neboť nijak neosvětlují průběh jednotlivých útoků. Svědci se vyjádřili k soužití poškozené a obžalovaného a k událostem, které následovaly po druhém útoku. Tvrzení xxxxx, že poškozená měla prohlásit, že k žádnému sexuálnímu styku nedošlo, je vyvráceno výpověďmi poškozené i obžalovaného.

Také pokud jde o právní kvalifikaci jednání obžalovaného, ztotožnil se soud s podanou obžalobou. Oběma skutky se dopustil zvlášť závažného zločinu znásilnění podle ustanovení § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, neboť poškozenou xxxxxxx násilím nebo pohrůžkou násilí donutil k pohlavnímu styku jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a tímto činem jí způsobil těžkou újmu na zdraví, konkrétně posttraumatickou stresovou poruchu. Bylo prokázáno, že obžalovaný použil násilí značné intenzity, aby mohl s poškozenou nakládat tak, aby dosáhl sexuálního uspokojení. O jeho motivaci jednoznačně svědčí aktivity, které na poškozené vykonával. Obžalovaný poškozenou svazoval, škrtil, vyhrožoval zabitím, zasouval jí prsty do pochvy a análního otvoru a nutil i k dalším sexuálním praktikám. Vzhledem k fyzickým proporcím neměla obrana poškozené šanci na úspěch. U druhého skutku pak nepochybně hrál roli i strach o děti, které se v bytě nacházely. Donucením se rozumí překonání vážně míněného odporu nebo podlehnutí při seznání beznadějnosti kladení odporu. Za jiný pohlavní styk provedeny způsobem srovnatelným se souloží se považuje takový styk, při jehož realizaci dochází k situaci srovnatelné s tou, jaká nastává u soulože. Jestliže se u soulože předpokládá současné spojení pohlavního orgánu muže a ženy, pak srovnat s tím lze situace, kdy do pohlavního orgánu ženy neproniká pohlavní úd muže, ale tato situace je simulována jiným mechanismem, např. jazykem, prsty, jiným předmětem. Kvalifikovaná skutková podstata dle odstavce třetího je jednoznačně dána tím, že u poškozené byla diagnostikována posttraum.stresová porucha. Tato porucha ji po delší dobu omezuje v běžném životě, hlavně výrazně sníženou důvěrou vůči mužům a neschopností uvažovat o partnerském vztahu. Posttraumatická stresová porucha je považována za těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) trestního zákoníku. Skutečnost, že se porucha neprojevila už po prvním útoku, vysvětlila u hlavního líčení znalkyně MUDr. Zuzana Švehláková, když uvedla, že porucha se může rozvinout až po ukončení stresoru a u poškozené tato porucha vznikla půl roku po ukončení vztahu s obžalovaným. Porucha vznikla jako následek fyzického i psychického násilí zažívaného po dobu soužití s obžalovaným. To však neznamená, že oba dva projednávané extrémní útoky obžalovaného vůči poškozené, nehrály zcela zásadní roli v rozvinutí dané poruchy. Soud má za to, že je v daném případě nutné a právně přiléhavé oba útoky kvalifikovat taktéž dle odstavce třetího. Jiný postup by nerespektoval smysl tohoto ustanovení a také přehlížel specifika dané újmy na zdraví. Skutečnost, že aktuální stav poškozené jí umožňuje se s obžalovaným setkat v rámci předávání dětí, nic na právní kvalifikaci nemění.

Otázka odpovědnosti obžalovaného byla rozebrána znalci z oboru zdravotnictví odvětví klinické psychologie a odvětví psychiatrie, kteří jednoznačně uvedli, že v době deliktu obžalovaný netrpěl žádnou duševní chorobou, ani duševní poruchou stejné forenzní závažnosti, rozpoznávací a ovládací schopnosti obžalovaného v inkriminované době byly zachovalé, a to i s ohledem na rozebíranou konzumaci alkoholu a pervitinu. Soud shledal obžalovaného plně trestně odpovědným.

Společenskou škodlivost jednání obžalovaného hodnotí soud jako vysokou, a to s ohledem na obecnou typovou závažnost jednání, ze kterého je obžalovaný usvědčován. Jednání obžalovaného je vzhledem k obecnému zájmu na právu člověka na svobodné rozhodování o svém pohlavním životě natolik společensky škodlivé, že nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, ale je na místě použití trestního zákoníku.

Obžalovaný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku.

Při úvaze o výši a druhu trestu soud pečlivě zvažoval všechny okolnosti daného případu, poměry pachatele i poškozené. Trestní sazba v § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku je stanovena na pět až dvanáct let odnětí svobody. Soud neshledal u obžalovaného, kromě dosavadní trestní bezúhonnosti, žádné zásadní polehčující okolnosti. Obžalovaný sice nad svým jednáním projevil lítost, nicméně pouze částečně, protože se k němu jako k celku nedoznal. V podobných intencích byly i omluvy směrem k poškozené. I přes uvedené dospěl senát nalézacího soudu k přesvědčení, že uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v rámci uvedené trestní sazby by v případě obžalovaného nevedlo k naplnění účelu trestu. S ohledem na osobnost obžalovaného a jeho poměry by pobyt ve věznici s největší pravděpodobnosti možnost jeho nápravy spíše ztížil. Zároveň uložení nepodmíněného trestu dle názoru soudu nevyžaduje ochrana společnosti. Obžalovaný je v řádném pracovním poměru a plní své povinnosti. Jednou z těchto povinnosti je i vyživovací povinnost vůči svým dětem, které jsou v péči jejich matky - poškozené Xxxxxxxx. Ta uvedla, že obžalovaný platí výživné dle domluvy a včas. Výkon nepodmíněného trestu by tuto praxi patrně zkomplikoval. Také s ohledem na uloženou povinnost obžalovaného nahradit poškozené nemajetkovou újmu, je důležité, aby mohl i nadále pracovat, vydělávat peníze a tuto náhradu splácet. V neposlední řadě je zde také oprávněný zájem dětí na tom, aby měly možnost se, byť občasně, stýkat se svým otcem. Obžalovaný se poměrně věrohodně vyjádřil v tom směru, že se o děti chce starat, a že „žije jenom pro ně“. K tomu je třeba připomenout výpověď poškozené, která uvedla, že obžalovaný se v současné době chová dobře, mají dobrý vztah, jezdí za dětmi zhruba každý měsíc, děti ho přijímají pěkně, přičemž jejich schůzkám je přítomen vždy někdo z jejich rodičů. Poškozené také uvedla, že je pro ni náročné se dvěma dětmi ekonomicky fungovat, zvláště pak v Kyjově, kde je těžké najít práci. Výživné na děti je tak pro ni důležité. Tyto úvahy vycházejí i z ustanovení § 38 odst. 3 trestního zákoníku, který stanoví, že při ukládání trestních sankcí se přihlédne i k zájmům poškozených. Aby mohl soud uložit trest podmíněný, využil ustanovení § 58 odst. 1 trestního zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Jedná se o postup zcela mimořádný, zejména pak v případech, kdy se jedná o tak závažný trestný čin. Postup podle § 58 tu umožňuje řešit situace, kdyby trest odnětí svobody uloženy v rámci zákonné trestní sazby neodpovídal okolnostem konkrétního případu a osobě pachatele a jestliže dolní hranice tohoto trestu stanovená v zákoně by byla důvodně pociťována jako překážka, která brání uložení přiměřeného trestu v intencích § 39. Okolnosti případu i osoba pachatele tento postup v daném případě umožňuji. Ustanovení § 58 je prostředkem soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku. Soud tedy po zralé úvaze uložil obžalovanému trest odnětí svobody v trvání tří let a tento trest odložil na maximální zkušební dobu pěti let. Zároveň nad obžalovaným vyslovil dohled. Soud má za to, že takto uložený trest bude mít na obžalovaného dostatečný výchovný efekt a zároveň mu umožní nadále plnit své povinnosti. Dohled probačního úředník zajistí, že soud bude mít dostatek informací o tom, jestli obžalovaný vede řádný život, ale také zda splácí poškozené způsobenou nemajetkovou újmu. V případě, že by tomu tak nebylo, rozhodne soud o tom, že obžalovaný nastoupí trest odnětí svobody. Soud je přesvědčen, že takto uložený trest, ač může vzbuzovat dojem, že je trestem mírným, je trestem přiměřeným a spravedlivým. Závěrem lze vyjádřit naději, že se obžalovaný z trestního řízení a uloženého trestu poučil, napříště se vyvaruje obdobných excesů a povede řádný život.

V rámci adhezního řízeno soud dále rozhodoval o nároku poškozené na náhradu majetkové i nemajetkové újmy v penězích. Poškozená se prostřednictvím zmocněnce řádně a včas se svým nárokem připojila k trestnímu řízení. Poškozená k návrhu na přiznání nároku na nemajetkovou újmu doložila Prohlášení oběti o dopadu trestného činu a lékařskou zprávu o průběhu poskytované psychologické péče. Z těchto listin, jakož i z vypracovaného znaleckého posudku i samotného výslechu poškozené před soudem, je více než zřejmé, že v souvislosti s jednáním obžalovaného skutečně utrpěla nemajetkovou újmu. Poškozené byla způsobena postrtraum. stres. porucha a kromě psychické a emoční újmy jí v souvislosti s trestným činem vznikla i celá řada dalších obtíží, kdy se jako samoživitelka byla nucena přestěhovat, změnit prostředí či zvyky. Poškozená se nadále nachází v psychologické péči. Soud si je samozřejmě vědom toho, že v souvislosti s trestním řízením, kdy byla poškozená nucena opakovaně si vybavovat prožité události, docházelo k její sekundární viktimizaci, nicméně s ohledem na důkazní situaci, bylo její opakované slyšení nezbytné pro řádné projednání věci. S ohledem na tyto skutečnosti soud vyhodnotil částku 150.000 Kč, kterou poškozená požadovala, jako zcela adekvátní a přiměřenou jak obdobným případům, tak možnostem obžalovaného. Konečně soud rozhodli o povinnosti obžalovaného uhradit poškozené náklady na cestu k psychiatrickému vyšetření do Brna, a to v částce 71 Kč. Částku představující náhradu nemajetkové újmy v penězích poškozená žádá poukázat na účet zmocněnce poškozené č. XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX/XXXX vedený u spol. UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., a to za použití poznámky pro příjemce ve znění: „XXXX náhrada újmy Xxxxxxxx"


Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e  p o d a t  odvolání do  o s m i  dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Odvoláni podané osobou oprávněnou a včas má odkladný účinek.

Rozsudek může odvoláním napadnout
a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku,
b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká,
c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci,
d) poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.

Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku jej může napadat také proto, že takový výrok nebyl učiněn, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.

V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce; toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohaceni.


Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce.

Odvoláni musí být ve lhůtě osmi dnů ode dne doručení rozsudku odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo.

Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává byť i z části ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.

Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.


V Praze dne 25. května 2016

JUDr. Marie Marková, v. r.

předsedkyně senátu



sp.zn.
1 T 145/2017
Pokus znásilnění, porušování domovní svobody a ohrožení pod vlivem návykové látky

ČESKÁ  REPUBLIKA

T R E S T N Í   P Ř Í K A Z 

Samosoudce Okresního soudu v Benešově vydal dne 21. prosince 2017 v Benešově podle § 314e odst. 1 tr.ř.  následující   t r e s t n í   p ř í k a z

Obviněný

 Xxx   xxx,

nar. xxx ve Vlašimi , trvale bytem xxx, řidič kamionu u XXXXXXXXXXXXXX , XXXXXXX,

j e   v i n e n,  ž e

1) dne 22.6.2017 v době kolem 19:00 hod. ve společném bytě na adrese XXXXXXX, za užití bezprostředního fyzického násilí,  nejprve chytil zepředu oběma rukama okolo těla svoji manželku Xxx XXX, nar. xxx, se kterou je od počátku roku 2017 v rozvodovém řízení, tuto zvedl do výšky téměř tak, že si ji hodil přes rameno a ačkoliv se poškozená Xxxa Xxx aktivně bránila, odnesl jí do ložnice, kde jí hodil na postel, poté se sám svlékl donaha, následně poškozené vyhrnul sukni, stáhl jí kalhotky, nalehl tělem na poškozenou a rukama se jí násilím snažil roztáhnout nohy a vykonat na ní soulož, což se mu nepodařilo, jelikož poškozená se aktivně bránila kopáním a škrábáním, přičemž svůj nesouhlas vyjadřovala i slovně, což nakonec vedlo k tomu, že obviněný od svého dalšího jednání upustil a nechal poškozenou z bytu odejít,

t e d y

dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu tím, že jiného násilím donutí k pohlavnímu styku, v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo,

2) dne 24.6.2017 okolo 16:45 hod., bez použití násilí, neoprávněně vnikl na oplocený pozemek u rodinného domu č. xxx ve Vlašimi, ul. XXXXXXX následně i do samotného rodinného domu, který je s ohledem na probíhající rekonstrukci volně přístupný, patřící do vlastnictví xxx, nar. xxx a xxx, nar. xxx, rodičů poškozené Xxx Xxx, nar. xxx, která zde od konce ledna 2017 bydlela  s výslovným souhlasem  svých rodičů, poté co se od něj odstěhovala  ze společné domácnosti, přičemž zde neoprávněně setrval i přes předchozí výslovný zákaz majitelů domu a  přes  opakované  výzvy poškozené Xxxy Xxx, aby opustil ihned pozemek rodinného domu, jí na pozemku domu fyzicky napadl tak, že jí při  přetahování se o její mobilní telefon strhl brýle a  udeřil jí dlaní do čela, uhodil jí pěstí do ramene a  poté co upadla na zem jí roztrhl tanga a  způsobil jí drobná poranění, která si nevyžádala lékařské ošetření ,

t e d y

neoprávněně vnikl do obydlí jiného,

3) dne 25.6.2017 v 02:31 hodin poté, co požil větší množství alkoholických nápojů, kdy hladina alkoholu v jeho krvi zjištěná dechovou zkouškou činila minimálně 2,67 g/kg, řídil osobní motorové vozidlo PEUGEOT 306, RZ: xxx, po silnici II. třídy č. 125 z obce XXXX do obce XXXXX,

t e d y

vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku,

 t í m   s p á c h a l

pod bodem 1:

přečin znásilnění ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 185 odst. 1 trestního zákoníku,

pod bodem 2:

přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 trestního zákoníku,

pod bodem 3: 

přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku 

a   o d s u z u j e   s e 

podle §  185  odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 1 (jednoho) roku.

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků.  

Poučení:   Proti tomuto trestnímu příkazu lze do osmi dnů od jeho doručení podat u zdejšího soudu odpor. Právo podat odpor nenáleží poškozenému. Pokud je odpor podán včas a oprávněnou osobou, trestní příkaz se ruší a ve věci bude nařízeno hlavní líčení. Při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkaze. Nebude-li odpor řádně a včas podán, trestní příkaz se stane pravomocným a vykonatelným. V případě, že obviněný odpor nepodá, vzdává se tím práva na projednání věci v hlavním líčení. 

V Benešově  dne  21. prosince 2017                                               Mgr. Pavel Vosmanský, v.r. 

                                                                                                           samosoudce

Za správnost vyhotovení: XXXXXX