Znásilnění ženy

 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. února 2024 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Pařízkové a soudců JUDr. Martina Zelenky a JUDr. Michala Hodouška odvolání obžalovaného M K , narozeného 1967 proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. října 2023, sp. zn. 45 T 10/2022, a rozhodl

takto:

Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu se napadený rozsudek částečně zrušuje, a to ve výroku o trestu.

Podle § 259 odst. 3 trestního řádu se znovu rozhoduje tak, že se obžalovaný M K ,

narozený 4. března 1967

odsuzuje

podle § 185 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let.

Podle § 82 odst. 3 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá přiměřené omezení zdržet se jakéhokoli kontaktu s poškozenou , narozenou 1993, a povinnost podle svých sil nahradit této poškozené nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil.

Jinak zůstává napadený rozsudek nedotčen.

Odůvodnění:

1. Napadeným rozsudkem byl obžalovaný uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že „dne 6.2.2020, v době okolo 19.00 hodin, v Praze 9, v , , situovaném v prvním patře bytového domu, kam obžalovaný na návštěvu za poškozenou , nar. 1993, která byla v tu dobu zdravotně indisponována, poté, co s poškozenou, která ležela v posteli, diskutoval o běžných záležitostech, v úmyslu a s cílem se sexuálně vzrušit a uspokojit, navzdory tomu, že si byl plně vědom toho, že poškozená, která byla partnerkou jeho syna, o něj jakožto o sexuálního partnera neměla žádný zájem, přestože jí obžalovaný v minulosti opakovaně, zejména v sms komunikaci, vyznával své city a sděloval jí své milostné tužby ve vztahu k ní, posléze využil toho, že poškozená, po požití léků v posteli, a to v poloze na břiše, usnula, k poškozené přistoupil, vysvlékl ji spodní díl pyžama, vnikl penisem do pochvy poškozené a na poškozené vykonával soulož, přičemž když se po nějaké době poškozená probudila a zjistila, že na ní obžalovaný leží a vykonává soulož, otočila se na obžalovaného s tím, že s ním souložit nechce, kdy v důsledku toho, jak se poškozená zvedala z postele, aby se před obžalovaným odešla schovat do koupelny, obžalovaný svého jednání zanechal, kdy přestože se poškozená křikem, po návratu z koupelny, kde setrvala několik minut, opakovaně dožadovala, aby obžalovaný ihned její byt opustil, učinil tak až po nějaké době, přičemž v důsledku útoku se u poškozené rozvinula posttraumatická stresová porucha, s níž byla poškozená hospitalizována nejprve ve dnech 25.2.-29.2.2020 v Krizovém centru RIAPS, posléze v PN Bohnice po dobu od 11.7.-18.9.2020, dále se od 4/2020 podrobovala intenzivní psychoterapii s nutností dlouhodobého masivního užívání psychofarmak, poškozená trpěla flešbacky, obavami z lidí, obavou vycházet z domu, nespavostí, nechutenstvím“. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl zařazen dle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku byla obžalovanému současně uložena povinnost zaplatit poškozené , narozené 1993, částku 200 000 Kč na náhradu nemajetkové újmy a se zbytkem svého nároku byla dle § 229 odst. 2 trestního řádu poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný prostřednictvím své obhájkyně řádně a včas odvolání směřující do všech jeho výroků. Důvodem je skutečnost, že soud prvního stupně se dle názoru obžalovaného dopustil celé řady pochybení, která významným způsobem zasáhla do jeho práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces, a která současně měla zásadní vliv na správnost a zákonnost samotného rozsudku. Obžalovaný napadenému rozsudku rovněž vytýká, že je nejasný, vnitřně rozporný a na řadě míst se dopouští nepřípustných spekulací. S tím nutně souvisí také to, že soud prvního stupně se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro své rozhodnutí. Soudu prvního stupně je i vytýkáno, že řadu navrhovaných důkazů neprovedl vůbec, a ty, které provedl, pak nehodnotil v souladu s § 2 odst. 6 trestního řádu. Skutkový děj nebyl ustálen do takové podoby, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a v neposlední řadě pak soud prvního stupně svým postupem porušil ustanovení trestního řádu, která v konečném důsledku vedla k nezákonnému potrestání obžalovaného. Jako nesprávné hodnotí obžalovaný rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně uplatněného adhezního nároku.

3. V oddíle věnovaném skutkovému ději obžalovaný namítá, že oné události dne v bytě poškozené měli být přítomni pouze obžalovaný a poškozená. Nalézací soud zhodnotil výpověď poškozené jako věrohodnou, naproti tomu výpověď obžalovaného jako nevěrohodnou, když závěr o vině obžalovaného dovodil z několika důkazů, kromě výpovědi poškozené ještě z výpovědí svědkyně (kamarádky poškozené) a okrajově (matky poškozené) a textových zpráv zaslaných obžalovaným. Nalézací soud dle přesvědčení obhajoby nepochopil, že předmětem dokazování není primárně vyvrácení obhajoby obžalovaného, nýbrž prokázání tvrzení obžaloby a i nevěrohodná výpověď obžalovaného bez dalšího neznamená, že tvrzení obžaloby byla prokázána. Odvolání zmiňuje judikaturu Ústavního soudu (nález sp.zn. PL.ÚS 110/20-4 ze dne 27. července 2021-Tempel či sp.zn. II. ÚS 2929/18) podle nichž v případě, kdy soud shledá obhajobu obviněného nevěrohodnou, nelze bez dalšího usuzovat na jeho vinu a pakliže je jedním problematickým důkazem poměřována pravdivost a výpovědní hodnota dalších důkazů, vzniká riziko ústavně zapovězené deformace důkazů. Obžalovaný zdůrazňuje, že nelze přihlížet k jeho písemným vyjádřením před zahájením trestního stíhání a před tím, nežli byl řádně zastoupen obhájcem.

 4. Prizmatem nevěrohodnosti výpovědi obžalovaného nalézací soud přistoupil k hodnocení dalších provedených důkazů, kdy nalézací soud v napadeném rozsudku uvádí jen ty důkazy, z nichž dovozuje vinu obžalovaného, nikoliv všechny, zejména pak ne ty svědčící ve prospěch obžalovaného. Některé z těchto důkazů pak nalézací soud nereprodukuje v souladu s jejich skutečným obsahem, čímž dochází k jejich zapovězené deformaci. Jako příklad je uvedena interpretace výpovědi poškozené, kdy např. nalézací soud uvádí, že inkriminovaného dne se měla poškozená s obžalovaným domluvit, že k ní přijede. Ve skutečnosti však poškozená uvedla, že obžalovanému toho dne volala, a řekla mu, ať přijede, obžalovaný tudíž přijel na žádost poškozené. V této souvislosti jsou pak důležité zprávy ze dne 6. února 2020 zachycující konverzaci mezi obžalovaným a poškozenou, které nalézací soud neuvádí celé a nehodnotí je v souladu s jejich skutečným obsahem. Poškozená dokládala důkazy podle potřeby, nepředložila všechnu komunikaci s obžalovaným a pakliže tedy nalézací soud  uvádí, že obžalovaný přizpůsoboval svůj postoj stavu dokazování, tak takto činila rovněž poškozená. Poškozená různým osobám či institucím sdělovala nepravdivé údaje či jim naopak některé podstatné údaje neuváděla vůbec. V odvolání je následně citována SMS komunikace ze dne 6. února 2020 mezi obžalovaným a poškozenou, kdy dle obhajoby nechal nalézací soud bez povšimnutí fakt, že na jednu stranu poškozená uvádí, že obžalovaného v podstatě jen „trpěla“ kvůli jeho synovi, na druhou stranu si ho zve domů, a to prokazatelně v době, kdy byla sama a kdy téhož dne jí měl obžalovaný psát zprávy milostného charakteru. Obžalovaný v hlavním líčení dne 31. října 2022 k dotazu, zdali SMS zprávy založené ve spise, které měla předložit poškozená, jsou kompletní uvedl, že určitě ne, že chybí spousta a bez nich to nedává smysl. Předložené zprávy jsou pouze útržky. Z úředního záznamu ze dne 7. února 2020 vyplývá, že poškozená odmítala dát svůj telefon z ruky. Tuto listinu obžalovaný navrhuje provést v odvolacím řízení jako důkaz. Je zcela evidentní, že poškozená již od počátku zadržovala důkazy, přičemž se mohlo jednat o důkazy ve prospěch obžalovaného a ty, co byly předloženy, jsou vytrženy z kontextu. Obžalovaný proto také  opětovně  navrhuje,  aby  soud  od  poškozené  vyžádal  veškerá  elektronická  data  týkající  se jejich vzájemné komunikace.   Uvedené lze vztáhnout i na zprávu, na níž má být zachycen penis obžalovaného  (čl.  300)  i  v tomto  případě  je  namístě  uložení  povinnosti  poškozené,  popř. svědkyni vydat  originál  zaslané  zprávy  v elektronické  podobě,  neboť  z fotografie  není nikterak zřejmé, komu, kdy a v jakém kontextu byla zaslána, případně proč ji orgánům činným v trestním řízení poskytla právě svědkyně    .

5. V další části odvolání odvolatel upozorňuje na zcela chybnou reprodukci jeho výpovědi, které se dopustil nalézací soud pod bodem 6. napadeného rozsudku, což následně uvádí na pravou míru a zdůrazňuje, že dle jeho verze k žádnému pohlavnímu styku mezi ním a poškozenou nedošlo, pouze k vzájemnému oboustrannému vzrušování na dobrovolné bázi. Poškozená opakovaně zvracela, on ty zvratky uklidil a poté vedle ní usnul. Obžalovaný posléze opět cituje z SMS zpráv, sporuje rozličná tvrzení poškozené, z nichž je celá řada lživá a připomíná obdobný přístup nalézacího soudu vůči  svědeckým výpovědím, kdy soud shledal bez dalšího věrohodnými výpovědi svědčící ve prospěch poškozené, a naopak ty, jež svědčí ve prospěch obžalovaného shledal – a nutno podotknout, že ze zcela absurdních důvodů – nevěrohodnými. Příkladem budiž hodnocení výpovědi svědkyně, a . Výpověď posledně jmenovaného zhodnotil soud jako zcela věrohodnou, přičemž ignoroval fakt, že tento svědek při hlavním líčení dne 26. května 2022 byl opakovaně konfrontován s rozpory své výpovědi s výpovědí z přípravného řízení. Z jeho výpovědi vyplývá, že obžalovaného nenávidí a je závislý na poškozené, zda mu s dětmi umožní styk. V neposlední řadě se jedná o osobu drogově závislou. I přes všechny uvedené skutečnosti nalézací soud z jeho výpovědi vychází, aniž by se s těmito skutečnostmi v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal. Naopak ti, co svědčili ve prospěch obžalovaného, jsou všichni označeni jako nevěrohodní.

 6. Jelikož tedy nalézací soud důkazy hodnotil téměř výlučně v neprospěch obžalovaného, k jejich hodnocení přistupoval selektivně a řadu z nich výrazně deformoval, skutkový stav popsaný ve výroku o vině nemůže splňovat zákonná kritéria popsaná v § 2 odst. 5 trestního řádu a tvrzení obžaloby, že by měl znásilnit poškozenou zneužívajíc její bezbrannosti souloží nebylo v řízení při zachování principu presumpce neviny a z něj vyplývajícího pravidla in dubio pro reo nade vší pochybnost prokázáno.

7. Oddíl odvolání nazvaný K naplnění znaku způsobení těžké újmy na zdraví napadenému rozsudku vytýká, že nalézací soud v části skutkových zjištění týkajících se způsobení těžké újmy na zdraví a jejich následné subsumpci pod ust. § 185 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku nepostupoval v souladu s § 2 odst. 5, 6 trestního řádu, a tudíž je nesprávně podřadil pod ust. § 185 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Nalézací soud dospěl k závěru, že poškozená měla v důsledku jednání obžalovaného utrpět těžkou újmu na zdraví spočívající v rozvinutí posttraumatické stresové poruchy a tento závěr učinil na základě výpovědi poškozené, výpovědí znalců doc. PhDr. Jany Kocourkové a MUDr. Jiřího Kotka, s nimiž měly být ve shodě výpovědi znalců MUDr. Martiny Kašpárkové a PhDr. Karla Humhala, výpovědí svědkyň a k duševnímu stavu poškozené před 6. únorem 2020, ., svědkyně MUDr. Jany Schmidtové a listinných důkazů. Následně je v odvolání podrobně interpretován značný obsah některých z těchto důkazů (výpověď a ml., , MUDr. Schmidtové) s cílem doložit, že poškozená v mnoha věcech lhala a její duševní stav před a po inkriminované události nebyl přesvědčivě objasněn.

8. Pokud se jedná o znalecké posudky, obžalovaný se ve svém opravném prostředku zaměřuje na části týkající se možné příčinné souvislosti mezi duševním stavem poškozené a jejím údajným znásilněním. Přitom má zato, že přepisy výpovědí znalců v napadeném rozsudku neodpovídají tomu, co bylo řečeno, případně je to vytrženo z kontextu, nebo dokonce to uvádí nalézací soud zcela nepravdivě, což platí zejména pro znalce MUDr. Kašpárkovou a PhDr. Humhala. Následně jsou opět interpretovány dílčí i konečné závěry znalců z oboru dušezpytných věd, i části jejich výpovědí, s položením důrazu na fakt, že poškozená nebyla již před údajným znásilněním duševně v pořádku a rovněž vývoj jejího následného stavu není zcela typický. S ohledem na provedené dokazování je tak obžalovaný toho názoru, že i kdyby oba soudy shledaly, že se měl dopustit na poškozené znásilnění, nelze mu přičítat následek v podobě těžké újmy na zdraví. Poškozená prokazatelně uváděla různým osobám nepravdivá tvrzení nebo některé podstatné údaje zamlčovala, otázkou tedy zůstává, nakolik jí lze věřit, že na jejím špatném duševním stavu nese vinu právě obžalovaný.

9. Odvolání připomíná i tzv. „hluché období“ od 13. března 2020 do 21. dubna 2020, o němž se objektivně neví vůbec nic a po němž mělo následovat akutní zhoršení psychického stavu poškozené. Obžalovaný přitom v tomto období nikde u poškozené nefiguroval, přičemž od této doby má být její duševní stav, alespoň dle MUDr. Schmidtové, ve své podstatě katastrofální a peritraumatická disociace má přecházet v chronickou. Pokud nalézací soud nedovozuje, že by došlo k jinému traumatu, tak tuto skutečnost nelze považovat za vyvrácenou, mj. i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem poškozená zamlčovala podstatné údaje či sdělovala vysloveně nepravdivé údaje. I když má obžalovaný za to, že právě toto „hluché období“ je zásadním pro stanovení příslušné právní kvalifikace, pro případ, že by se odvolací soud s tímto názorem neztotožnil, pak obžalovaný uvádí, že by bylo na místě doplnit dokazování o další důkazy, jejichž provedení navrhl v rámci hlavního líčení konaného dne 4. října 2023.

10. V závěrečném oddíle věnovaném Výroku o trestu a náhradě nemajetkové újmy pak obžalovaný vytýká napadenému rozsudku nepřiměřenost uloženého trestu i nesprávné rozhodnutí o náhradě nemajetkové újmy, když její výše stanovená nalézacím soudem je pro obžalovaného s ohledem na jeho nemajetnost i trvalou nemožnost získávat si finanční prostředky pro svou obživu likvidační. Zároveň nalézací soud porušil zásadu dvojího přičítání, když obžalovanému přičítá jako přitěžující okolnost dle § 42 písm. d) trestního zákoníku. V závěrečném návrhu obžalovaný navrhuje, aby Vrchní soud v Praze napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) trestního řádu zrušil a po případném dokazování ve veřejném zasedání rozhodl podle § 259 odst. 3 trestního řádu tak, že se obžalovaný zprošťuje obžaloby a poškozenou se svými nároky podle § 229 odst. 3 trestního řádu odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. V případě, že odvolací soud shledá vinu obžalovaného, obžalovaný navrhuje, aby Vrchní soud v Praze napadený rozsudek zrušil a po případném dokazování rozhodl podle § 259 odst. 3 trestního řádu tak, že se obžalovaný uznává vinným trestným činem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku za současného uložení trestu odnětí svobody na spodní hranici trestní sazby podmíněně odloženého na přiměřenou zkušební dobu a současně rozhodl o nároku na náhradu nemajetkové újmy, případně aby napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) zrušil a podle § 259 odst. 1 trestního řádu věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

11. Vrchní soud v Praze přezkoumal podle § 254 odst. 1 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, jakož i správnost postupu řízení, které jejich vydání předcházelo a dospěl k následujícím závěrům.

12. Úvodem považuje vrchní soud za vhodné připomenout, že předmětnou trestní věc na samém  počátku projednával Obvodní soud pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 91/2021, neboť obžaloba byla podána pro zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. K duševnímu stavu poškozené měl soud v této době k dispozici znalecký posudek s doplňkem z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie a klinická psychologie vypracovaný MUDr. Martinou Kašpárkovou a PhDr. Karlem Humhalem. Dne 7. prosince 2021 byli oba znalci u  hlavního  líčení  vyslechnuti  a  Obvodní  soud  pro  Prahu  9  požádal  o  další  doplnění  posudku, neboť  vyšly  najevo  nové  skutečnosti  ohledně  duševního  stavu  poškozené.  Posléze  tento  soud rozhodl dne 26. května 2022 pod sp. zn. 2 T 91/2021 podle § 222 odst. 1 trestního řádu předložit věc Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o příslušnosti a ten usnesením sp.zn. 2 Ntd 7/2022 ze dne 3. srpna 2022 rozhodl, že je k projednání věci příslušný Městský soud v Praze. U Městského soudu v Praze byl po provedeném hlavním líčení dne 26. ledna 2023 pod sp.zn. 45 T 10/2022 vynesen v řadě prvý rozsudek,  jímž byl  obžalovaný uznán vinným zločinem znásilnění  podle § 185 odst. 1, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl zařazen dle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku  do  věznice  s ostrahou.  Podle  §  228  odst.  1  trestního  zákoníku  byla  obžalovanému současně uložena povinnost zaplatit poškozené , narozené 14. května 1993, částku 200 000  Kč.  Uvedený  rozsudek  byl  na  základě  usnesení  Vrchního  soudu  v Praze  ze  dne  21. června 2023, sp. zn. 7 To 40/2023 podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) trestního řádu zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Hlavním důvodem zvoleného postupu bylo soudu prvého stupně vyčtené nedodržení ustanovení § 109 trestního řádu ve vztahu ke znalcům z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a psychiatrie a zejména pak rezignace na požadavek náležitého odůvodnění soudního rozhodnutí, pokud jde o právní kvalifikaci jednání obžalovaného jako zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku.

13. Po vrácení věci k novému projednání Městský soud v Praze provedl úkony a doplnění, která odvolací soud nařídil a vyhověl požadavkům kladeným ustanovením § 264 odst. 1 trestního řadu.

14. Aktuálně tak řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, netrpí žádnými vadami, které by měly za následek porušení ustanovení, jimiž se má zabezpečit řádné objasnění věci a právo na obhajobu, a které by mohly negativně ovlivnit správnost a zákonnost rozsudku. Ve stručnosti lze konstatovat, že v jeho průběhu byla respektována zákonem stanovená pravidla spravedlivého procesu. Dokazování bylo v řízení před nalézacím soudem provedeno v nezbytném rozsahu tak, aby bylo možno učinit správné skutkové i právní závěry. Podstatné důkazy potřebné ke zjištění, zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin, zda jej spáchal obžalovaný, jaké jsou podstatné okolnosti jeho spáchání i jaké jsou osobní poměry obžalovaného, byly opatřeny již v přípravném řízení a posléze dále doplněny a řádně a zákonným způsobem provedeny v hlavním líčení. Městský soud při provádění a hodnocení důkazů postupoval v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu, důkazy provedené v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí zhodnotil logickým a přesvědčivým způsobem a své závěry v odůvodnění rozsudku i pečlivě odůvodnil.

15. Odvolací námitky obžalovaného jsou vesměs pouhým opakováním obhajoby uplatněné již v průběhu předchozího řízení včetně prvého podaného opravného prostředku, přičemž s touto obhajobou se nalézací soud v odůvodnění rozsudku úspěšně vypořádal. Ostatně odvolací soud důsledně ctí zásadu, že hodnocení důkazů je výhradní doménou soudu prvého stupně, pokud při tomto procesu postupuje bedlivě podle svého přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a poté učiní logická a dostatečně odůvodněná skutková zjištění. Jelikož tomu tak bylo i v projednávané věci, nelze mít proti přijatým skutkovým závěrům městského soudu výhrady, skutková zjištění považuje odvolací soud za správná a provedenými důkazy dostatečně podložená. Ztotožňuje se do značné míry i s odůvodněním napadeného rozsudku, na něž pokud jde o zjištěný skutkový děj a právní kvalifikaci odkazuje a pro úplnost dodává následující.

16. Provedeným dokazováním bylo i podle odvolacího soudu jednoznačně prokázáno, že obžalovaný, ve večerních hodinách dne 6. února 2020 navštívil poškozenou , partnerku svého syna, u ní v bytě, kde po určité době využil její zdravotní indispozice a s cílem se sexuálně vzrušit a uspokojit ve chvíli, kdy poškozená po požití léků v posteli usnula, jí vysvlékl spodní díl pyžama a na poškozené vykonával soulož, čehož zanechal poté, co se poškozená probudila a dala mu najevo svůj nesouhlas.

17. Uvedený skutkový děj od počátku trestního řízení kontinuálně popisuje poškozená,  jejíž  výpověď  zhodnotil  nalézací  soud  jako  věrohodnou,  předložil  pro  tento  závěr patřičné  argumenty  a  odvolací  soud  se  s ním  v tomto  ohledu  ztotožnil.  Poškozená,  resp. prostřednictvím  své  kamarádky  svědkyně ,  oznámila  trestnou  činnost  bezprostředně  po jejím  spáchání  a  od  tohoto  oznámení  nezaznamenal  popis  průběhu  inkriminované  události  ze strany poškozené žádných změn. A to na rozdíl od výpovědi obžalovaného, jenž svou obhajobu zjevně přizpůsoboval příslušné fázi trestního stíhání a s ní spojené aktuální důkazní situaci, což nalézací  soud  vystihl  v bodě  9.  odůvodnění  rozsudku  a  odvolací  soud  se  i  s těmito  argumenty plně ztotožňuje. Neměnná a věrohodná výpověď poškozené je podpořena objektivním důkazem v podobě odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví biologie a genetika a navazující výpovědí znalců Kriminalistického ústavu, z nichž vyplynulo, že ve vzorku odebraného z pochvy poškozené byl stanoven smíšený profil DNA obsahující znaky shodné s profilem DNA obžalovaného i poškozené. Znalec Mgr. Mašek u hlavního líčení potvrdil, že v odebraném vzorku se nacházelo značné množství biologického materiálu obžalovaného. Ačkoli znalci vyloučili přítomnost spermatu a nebyli schopni jednoznačně určit, o jaký genetický materiál obžalovaného se jednalo, nepochybně jde o důkaz potvrzující verzi poškozené ohledně přímého sexuálního kontaktu mezí ní a obžalovaným, neboť jinak si lze přítomnost této stopy vysvětlit jen stěží.

18. Obhajoba v průběhu soudního řízení vznesla celou řadu důvodů, pro něž si mohla poškozená projednávanou událost vymyslet a dlužno zdůraznit, že tuto eventualitu shodně se soudem prvého stupně považuje vrchní soud za vyloučenou. Od bodu 10. odůvodnění rozsudku nalézací soud rozebírá obhajobou nastíněné možné motivy poškozené, přičemž tak činí velmi zevrubně a díky logičnosti tohoto rozboru lze na příslušnou pasáž plně odkázat. A to obdobně jako na další body odůvodnění rozsudku, v nichž se nalézací soud vypořádává s protiargumenty obhajoby, jejími námitkami vůči rozličným skutečnostem (vesměs směřujícím k znevěrohodnění poškozené) a návrhy na doplnění dokazování. V bodech 64. až 95. odůvodnění tak nalézací soud činí opět velmi detailně, logicky a přesvědčivě a odvolací soud se pro stručnost na tyto pasáže odvolává, neboť se s nimi v zásadě ztotožňuje. Z tohoto důvodu také považuje veškeré další návrhy na doplnění dokazování ze strany obhajoby za nadbytečné, pročež je stejně jako soud prvého stupně zamítl. Faktem je, že některé podružné otázky, např. zda obžalovaný přijel do bytu poškozené na její pozvání, či tomu bylo naopak, zda je jejich elektronická komunikace založená ve spise kompletní apod., nebyly bezezbytku objasněny, avšak stále je třeba mít na mysli, že poškozená svůj postoj vůči základní důkazní situaci nikterak nepřizpůsobovala a na rozdíl od obžalovaného (jak již bylo uvedeno) je její výpověď, pokud jde o podstatu skutku, neměnná. Objasnění naznačených dílčích detailů nehraje nijak zásadní roli, stejně tak jako dokola omílaná otázka, zda obžalovaný poslal či neposlal poškozené foto svého penisu.

19. Navazující otázkou, již bylo třeba zodpovědět je otázka následků jednání obžalovaného, na což upozornil vrchní soud v usnesení ze dne 21. června 2023, kde rovněž připomněl nezbytnost rozlišení příčinné souvislosti mezi jednáním pachatele a relevantním následkem na jedné straně a mezi mírou zavinění pachatele na straně druhé, neboť jde o dvě samostatné otázky. Nalézací soud se s výtkami a požadavky odvolacího soudu vypořádal a po doplnění dokazování zejména o výslechy znalců z oboru dušezpytných věd a následném zhodnocení všech takto relevantních důkazů, je s dostatečnou mírou jistoty prokázáno, že rozvoj posttraumatické stresové poruchy

(PTSD) u poškozené nastal v příčinné souvislosti s událostí prožitou dne 6. února 2020, tedy v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného.

20. Nalézací soud se rozboru závěrů všech znaleckých posudků, včetně výpovědi ošetřující lékařky poškozené MUDr. Schmidtové věnuje od bodu 22. odůvodnění rozsudku a přes jisté výhrady k některým dílčím závěrům znalecké dvojice PhDr. Humhala a MUDr. Kašpárkové konstatuje, že ve vztahu ke stěžejním otázkám duševního stavu poškozené došlo ke shodě. Znalci uzavřeli, že poškozená aktuálně trpí PTSD nasedající na emočně nestabilní osobnost, prognóza je nepříznivá, nepříznivý zdravotní stav trvá od února 2020 a pokud bude obžalovanému projednávaný skutek prokázán, pak toto jednání bylo příčinou rozvoje PTSD, když k traumatu přistoupila emočně nestabilní osobnost poškozené coby obecně rizikový faktor. Tyto základní závěry považuje Vrchní soud v Praze za přesvědčivé, přestože bezezbytku nesdílí některé z kritických výhrad nalézacího soudu vůči dílčím závěrům dvojice MUDr. Kašpárkové a PhDr. Humhala. A to především dílčí závěr ohledně psychického stavu poškozené v době před inkriminovanou událostí, kde do určité míry souhlasí s námitkou obhajoby, že tento dílčí závěr nebyl zcela uspokojivě zodpovězen. Je však zřejmé, že objasnění této skutečnosti je v současné době již prakticky nemožné, resp. bez zásadního přispění samotné poškozené  bylo nemožné i v době zahájení trestního stíhání. Je totiž bezesporu prokázáno, že poškozená před projednávanou  událostí  žila  velmi  neuspořádaným  rodinným  životem,  hluboce  se  trápila  kvůli otci svých dvou dětí (synovi obžalovaného), který si jednak děti vůbec nepřál, jednak si následně paralelně pořídil dítě s další partnerkou a mezi oběma ženami poté několik let tzv. „pendloval“. Obdobná životní situace zanechá nepochybně nepříznivý vliv na psychice i odolnějších jedinců, nežli je poškozená , tudíž pokud znalci konstatují, že žádné obdobně významné trauma v životě poškozené, vyjma jednání obžalovaného, nebylo shledáno, je třeba se na tento závěr dívat právě i touto optikou. Tedy tak, že sice žádné „srovnatelné“ trauma v rozhodné době poškozená neprožila, avšak prožívala pro ni velmi neutěšenou až frustrující partnerskou situaci. A samotný fakt, že se do února 2020 nikde psychiatricky neléčila, rozhodně neznamená, že šlo o psychicky zcela zdravou a vyrovnanou osobu. V této souvislosti je možné připomenout např. výpověď  svědkyně ,  kamarádky  poškozené,  z níž  cituje  nalézací  soud   v bodě  15,  a která uvedla, že když se z nich před lety staly nejlepší kamarádky, byla poškozená veselá, šťastná, postupně ji ubíjel vztah s ., resp. to, že měl paralelní vztah s další ženou a měl s ní také dítě narozené krátce po narození dcery poškozené. Odvolací soud si na tomto místě dovolí  přímo  citovat  z výpovědi  svědkyně :  „…postupně  se  to  zhoršovalo….,  pořád  jí ubíjelo, že s ní je a není…..Nejhorší bylo, když se narodila a za měsíc na to , to jí hodně  ublížilo.  Byla  na  tom  pak  blbě.  …že  jí  nebavil  život  jako  takový,  to  jsme  řešily několikrát….“  Vypověděla  rovněž,  že  poškozená užívala  Bachovy  kapky,  což  je přírodní  lék  na  deprese  a  duševní  pohodu.  Na  druhé  straně  pak  jestliže  matka  poškozené, svědkyně žádné  problémy  poškozené  před  incidentem  nezaznamenala,  je  to  jen v souladu s provedeným dokazováním, neboť sama poškozená připustila, že se matce se svou neutěšenou situací nesvěřovala, neboť její rodina se vztahem s mladším nesouhlasila a matka poškozené tak zjevně o dceřině psychické nepohodě neměla adekvátní informace. Ostatně i  soudem  přibraní  znalci  MUDr.  Koutek  a  PhDr.  Kocourková  definovali  poškozenou  coby osobnost,  která se vyvíjela nevyváženě až k osobnosti  emočně nestabilní  a byla taktéž  zatížena komplikovaným vztahem s ., kdy poškozená dlouhodobě žila v extrémně nestabilní vztahové  konstelaci,  což  byl  faktor  zhoršující  její  strukturu  osobnosti.  To  vše  předcházelo inkriminované události s obžalovaným a na nejzávažnější psychické dekompenzaci se tak podílelo více faktorů.

21. Přestože tedy odvolací soud připouští v tomto směru jisté výhrady k přijatému dílčímu závěru ohledně duševního zdraví poškozené před projednávaným incidentem, má za to, že příčinná souvislost mezi jednáním obžalovaného a způsobeným následkem v podobě PTDS narušena nebyla a hlavním „spouštěčem“ závažného zhoršení psychického zdraví poškozené od února 2020 bylo právě jednání obžalovaného. Jak již bylo konstatováno, příčinnou souvislost mezi jednáním obžalovaného a následkem nepřerušuje, ani jestliže k tomuto jednání přistoupí další skutečnosti, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání obžalovaného zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nedošlo.

22. Jestliže pak obžalovaný opakovaně připomíná nedobrý psychický stav poškozené před rozhodným datem, tak tato okolnost mu z hlediska subjektivní stránky trestného činu neprospívá. Subjektivní stránka zahrnující znaky týkající se psychiky pachatele, v prvé řadě tedy jeho zavinění, vypovídá o vnitřním vztahu pachatele k podstatným složkám trestného činu, tedy k podstatným skutečnostem tvořícím jeho čin. V bodě 108. odůvodnění nalézací soud správně připomněl  judikát, podle něhož skutečnost, že pachatel neměl v úmyslu přivodit znásilněné osobě újmu na zdraví, není pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty zločinu znásilnění podle § 185 odst. 3 písm. c) podstatná. Postačí, že s ohledem na skutkové okolnosti měl a mohl předpokládat vznik tak závažného následku, přičemž takovou skutkovou okolností může být např. i to, že pachatel je obeznámen s citlivější povahou poškozené.

23. Lze tak uzavřít, že Vrchní soud v Praze se s odvolacími námitkami obžalovaného, pokud jde o zjištěný skutkový děj ani právní kvalifikaci neztotožnil, má za to, že se nalézací soud důkladně zabýval všemi zásadními otázkami a posoudil věc komplexně ve všech patřičných souvislostech. Na úvahy vztahující se k právní kvalifikaci nastíněné od bodu 96. odůvodnění rozsudku se lze opět v plném rozsahu odvolat a vrchní soud tak z důvodu úspornosti činí, neboť s veškerými zde uvedeným argumenty souhlasí.

24. Stěžejním rozhodnutím se pro odvolací soud stalo rozhodování o trestu, neboť okolnosti případu, jakož i osoby obou zúčastněných, obžalovaného i poškozené, hodnotil jako poměrně nevšední a vybočující z rámce běžně projednávaných a skutkově i právně srovnatelných případů. Vrchní soud v Praze sám zhodnotil a posoudil všechna kritéria podstatná pro úvahy o trestu ve smyslu § 37 a následujících trestního zákoníku a při těchto úvahách ohledně trestní sankce mimořádně bedlivě a citlivě zvažoval další postup vůči obžalovanému . Je faktem, že nalézací soud trest odnětí svobody vyměřil na samé spodní hranici dané zákonné trestní sazby, uložený trest tak není nezákonný, avšak odvolací soud se nakonec s výrokem o trestu z napadeného rozsudku neztotožnil a vzhledem k mimořádným okolnostem případu i poměrům pachatele jej považuje za nepřiměřeně přísný.

25. Podle § 58 odst. 1 trestního zákoníku má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené. V projednávané věci nastaly podle přesvědčení vrchního soudu nejen mimořádné okolnosti případu, ale za mimořádné je třeba považovat i poměry pachatele. Je třeba předně  zmínit, že institut mimořádného snížení trestu odnětí svobody je na místě aplikovat zpravidla tehdy, jestliže okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby (zde těžká újma na zdraví), byla sice formálně naplněna, avšak vzhledem k dalším okolnostem případu nijak nezvýšila škodlivost trestného činu. Přitom pro použití § 58 odst. 1 není nutné, aby okolnosti případu nebo poměry pachatele byly výjimečné a mimořádné, musí se ale vymykat typově podobným případům natolik, že postih pachatele v rámci zákonem stanovené trestní sazby by byl nepřiměřený společenské škodlivosti trestného činu nebo poměrům pachatele v době ukládání trestu. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody je na místě i tam, kde některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, přičemž je nerozhodné, zda jde o znak základní nebo kvalifikované skutkové podstaty, byl naplněn neobvykle nízkou intenzitou a tato skutečnost výrazně ovlivnila společenskou škodlivost trestného činu a snížila ji pod obvyklou mez natolik, že je namístě mírnější trestní postih než ten zákonem předpokládaný.

26. Uvedená východiska je pak možné dle názoru vrchního soudu vztáhnout na projednávaný případ. Aniž by vrchní soud měl v úmyslu jakkoli znevažovat či podceňovat reakci poškozené na jednání obžalovaného, je třeba připustit, že v porovnání s obdobnými skutky byla mimořádná a neobvyklá, což do značné míry připustili i přibraní znalci. Ve věci rozhodující odvolací senát projednával případy znásilnění, jež byla co do intenzity, četnosti, míry násilí a způsobených fyzických zranění oběti nesrovnatelná s jednáním obžalovaného a psychické následky poškozených nebyly zdaleka tak fatální. Na prokazatelně vzniklých následcích poškozené se nepochybně podílela její přecitlivělá osobnost, její neutěšená životní situace a do jisté míry jistě i samotné trestní řízení. Pokud jde o okolnosti na straně obžalovaného, jednalo se u něj o zcela ojedinělý exces z jinak řádně vedeného života. Je třeba připomenout, že své pocity vůči poškozené dával již před incidentem opakovaně najevo, přesto s ním kontakty neukončila a předmětný večer jej přijala v době nemoci u sebe v bytě. Obžalovaný nepoužil násilí v pravém slova smyslu, svého jednání ihned po prvním projevu nesouhlasu poškozené zanechal, následně se jí v SMS zprávách omlouval. Kvalifikovaná skutková podstata dle § 185 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, tedy způsobená těžká újma na zdraví v podobě PTSD není u obžalovaného dána ve formě úmyslu, nýbrž z nedbalosti a rovněž z naplnění aliney druhé § 185 odst. vyplývá menší škodlivost trestného činu nežli při užití přímého násilí či jeho pohrůžky dle aliney prvé téhož zákonného ustanovení. V neposlední řadě je pak sám obžalovaný invalidou třetího stupně, tedy jedinec v plném invalidním důchodu, navíc v pokročilejším věku. Přitěžující okolnosti na straně obžalovaného Vrchní soud v Praze na rozdíl od napadeného rozsudku neshledal. K okolnostem, jež nalézací soud vyjmenovává v pasáži k výroku o trestu coby okolnosti na straně obžalovaného přitěžující, považuje odvolací soud za nezbytné zdůraznit, že se o takové okolnosti nejedná a ani jednat nemůže. Skutečnost, že obžalovaný spáchal čin využívajíc faktické fyzické i psychické neschopnosti poškozené reagovat na jednání obžalovaného, resp. se mu aktivně bránit (dle nalézacího soudu přitěžující okolnost dle § 42 písm. d) trestního zákoníku) je součástí příslušné základní skutkové podstaty trestného činu znásilnění § 185 odst. 1, alinea druhá, tj. že obžalovaný k činu zneužil bezbrannosti poškozené. Obdobně je součástí skutkové podstaty kvalifikované dle § 185 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku okolnost, že obžalovaný trestným činem způsobil větší škodlivý následek (dle nalézacího soudu přitěžující okolnost ve smyslu § 42 písm. k) trestního zákoníku), neboť právě fakt, že se v důsledku jednání obžalovaného u poškozené rozvinula PTSD a došlo k výraznému zhoršení jejího duševního zdraví, měl za následek zpřísnění právní kvalifikace a přenesení věcné příslušnosti k Městskému soudu v Praze. Od spáchání trestného činu uplynuly 4 roky, a to, aniž by k délce řízení jakkoli obžalovaný svým zaviněním přispěl, naopak poněkud nepochopitelné jsou počáteční průtahy, kdy trestní stíhání bylo zahájeno až po roce, přestože trestní oznámení podala poškozená bezprostředně po činu.  Zde lze i do značné míry přitakat výhradě obhajoby, že trestní stíhání bylo zprvu vedeno pouze pro trestný čin dle § 185 odst. 1 trestního zákoníku, ačkoli ze samotného popisu skutku jednoznačně již tehdy vyplývala právní kvalifikace dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.

27. Vzhledem ke všemu výše uvedenému má Vrchní soud v Praze zato, že podmínky § 58 odst. 1 trestního zákoníku byly naplněny a je na místě obžalovanému snížit trest odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby, neboť použití, byť spodní hranice této zákonné trestní sazby, by bylo pro obžalovaného nepřiměřeně přísné a jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Současně lze vzhledem k osobě obžalovaného a jeho poměrům, jakož i okolnostem případu výše jmenovaným takto snížený trest odnětí svobody v trvání tří let podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložit, a to na nejdelší možnou zkušební dobu pěti let., kdy bude na obžalovaném, aby prokázal, že se skutečně jednalo o ojedinělý exces z jeho jinak řádně vedeného života. V rámci podmíněně odloženého trestu bylo podle § 82 odst. 3 trestního zákoníku obžalovanému uloženo i přiměřené omezení zdržet se jakéhokoli kontaktu s poškozenou ,  narozenou  14.  května  1993,  a  také  povinnost  podle  svých  sil nahradit  této  poškozené  nemajetkovou  újmu,  kterou  trestným  činem  způsobil.  Právě  posledně jmenované opatření směřuje i k naplnění požadavku přiměřenosti trestních sankcí ve smyslu ust. § 38 odst. 3 trestního zákoníku, podle něhož se při ukládání trestních sankcí přihlédne i k právem chráněným zájmům osob poškozených trestným činem. Pokud obžalovaný povede ve zkušební době řádný život a vyhoví uloženým podmínkám a omezením, bude rozhodnuto, že se ve zkušební době osvědčil po jejím uplynutí. V opačném případě bude podmíněně odložený trest odnětí svobody přeměněn na trest nepodmíněný, a to případně ještě i v průběhu stanovené zkušební doby.

28. Výroky, jimiž byla dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku obžalovanému současně uložena povinnost zaplatit poškozené částku 200 000 Kč na náhradu nemajetkové újmy a ve zbytku svého nároku dle § 229 odst. 2 trestního řádu poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních byly shledány správnými a zákonnými (lze odkázat na odůvodnění rozsudku), proto vyjma výroku o trestu zůstal jinak napadený rozsudek nedotčen.

29. Ze všech popsaných důvodů bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

P o u č e n í:

Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Proti pravomocnému rozhodnutí lze podat dovolání. Nejvyšší státní zástupce je může podat pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to ve prospěch i neprospěch obviněného, obviněný pro nesprávnost výroku toho rozhodnutí, které se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce, jinak se takové podání nepovažuje za dovolání, byť bylo takto

 

označeno. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvém stupni do dvou měsíců od doručení toho rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ČR. Nutný obsah dovolání je vymezen v ustanovení § 265f trestního řádu.

Praha 27. února 2024

JUDr. Michaela Pařízková, v. r. předsedkyně senátu

Přečtěte si další

sp.zn.
1 T 137/2018
Dlouhodobé týrání před dítětem a znásilnění

č. j. 1 T 137/2018-  

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK  

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud v Domažlicích rozhodl v hlavním líčení konaném dne 12. 7. 2019 v senátě  složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Anderle a přísedících Vojtěcha Váchala a Mgr. Bc.  Kamila Františka Šefla  

Obžalovaný 

X Y 

narozen v , okres , zaměstnance společnosti   a.s., trvale bytem ,  

je vinen, že 

1. v přesně nezjištěné době od roku 2008 do léta roku 2010, v , v místech  společných bydlišť, nejprve v bytě na adrese a dále v domě čp.  v ulici , v podnapilém stavu po vzájemné hádce odhodil manželku  Y X , nar. , na radiátor topení, v důsledku čehož jí způsobil  podlitiny, dále ji opakovaně psychicky ponižoval s tím, že on pracuje u policie a ona  není nic, neumožnil jí rozhodovat o společných financích, nesměla chodit sama za  známými a to z důvodu toho, že poté ji obviňoval, že byla někde souložit.  Poškozené opakovaně křičel, že ji vyhodí z bytu, když se nechovala podle jeho  představ, přiměl ji k podpisu smlouvy na hypotéku, byť dům byl napsán na jeho  syna z prvního manželství, když šla s kamarádkou ven, zamkl dveře s klíčem v zámku  a nechtěl ji pustit do domu s tím, že byla někde souložit a ať táhne. Jednou ji prohodil  vchodovými dveřmi, když ani v jednom případě poškozená lékařské ošetření z obavy  z obviněného nevyhledala, a její případná poranění si lékařské vyšetření nevyžadovala. 


2. v přesně nezjištěné době od roku 2014 do 27. 4 2018, v , v místě  společného bydliště v domě čp- v ulici , poté co jeho manželka,  poškozená Y X, nar. , začala pracovat v SRN, ji opakovaně  telefonicky kontroloval, zda je v zaměstnání, proti její vůli ji sledoval, vyhrožoval 

1

   Shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová 





       1 T 137/2018  

v případě, že okamžitě nepřijede domů, že může se rozloučit s A a že se nedostane  do jejich domu. Po příjezdu domů ji opakovaně osočoval z toho, že místo práce byla  někde souložit, nadával jí do kurev a kund, vyhrožoval, že přijde o střechu nad hlavou,  poté ji opakovaně při nadávkách chytal pod krkem. Poté, co s ním v roce 2014  otěhotněla, a obžalovaný zjistil, že byla na umělém přerušení, neboť s ním žádné děti  již nechtěla mít, poškozené nadával do kurev. Dále poté, co byla v lednu 2015 na  firemním večírku v SRN, ji po návratu nejprve opětovně nechtěl pustit domů, poté co  jí otevřel, jí chytil za bundu a v kuchyni s ní opakovaně hodil na barové židle a dal jí  několik facek. Dále ji v tomto období říkal, že přestane plnit insolvenci a ona to  odnese, nadávky a fyzické útoky ze strany obviněného se stupňovaly a opakovaly,  poškozenou opakovaně škrtil, kroutil ji rukama a sprostě nadával, když v několika  případech byla nadávkám přítomna i jejich nezletilá dcera X X  , nar.  XXX.

Od roku 2016 si vynucoval sexuální styk s tím, že jí vyhrožoval, že přestane platit  insolvenci, když nechtěla, tak poškozeno chytal pod krkem, házel s ní po pokoji,  poškozená opakovaně z obavy z dalšího podobného jednání raději s pohlavním  stykem souhlasila. Ke konci období poškozenou opětovně vyhazoval z domu,  zakazoval nezletilé dceři, aby šla s matkou s tím, že zůstane s ním, poté co poškozená  dne 28. 4. 2018 odvezla dceru k rodičům, přijel za ní obviněný a křičel, že to přehnala a  uvidí, co se bude dít. 


3. dne 10. 4 2018, v , v místě společného bydliště v domě čp- v ulici XXX , ve večerních hodinách při opětovném vynucování pohlavního styku,  který jeho manželka X Y , nar. , odmítala, ji odhodil na  pohovku v přízemí domu, křičel na poškozenou „můžeš mrdat jinde, budeš mrdat i  doma, když nebudeš mrdat, tak tu nebudeš bydlet", na to jí dal facku na tvář, poté, co  mu řekla, že odejde, aby ji nechal být, že nechce, z poškozené rval kalhoty přitom jí  tři krát uhodil přes tvář, svlékl jí kalhoty a spodní kalhotky, přičemž se poškozená  bránila, kopala nohama, až se jí podařilo kopnout obžalovaného a posadit se na  pohovku, chytil jí za hlavu a strčil jí penis do úst, přitom křičel „kuř líp, kuř líp, umíš  to líp", načež ho kousla do penisu, což obviněného značně rozzlobilo, zkroutil jí  pravou ruku a pak ji přehodil do kleku a vnikl zezadu penisem do vagíny, načež mu  poškozená řekla, že se ho štítí, kdy poté obviněný přestal, dále jí vynadal, že když  nebude mrdat, tak aby táhla a vystrčil ji ke dveřím z pokoje do garáže, kde ji chytil a  hodil s ní na dveře, přičemž poškozená oběma rukama rozbila skleněnou výplň dveří  a krvácela na obou rukou, měla pořezané dlaně a prsty rukou, přičemž krvácení viděla  i jejich nezletilá dcera A . Poté, kdy chtěla odjet k lékaři, vzal klíče od auta s tím,  aby zapomněla na to, že někam pojede, křičel, že dneska spát nebude, že budou  mrdat, pak jí chytil pod krkem a křičel, že když může mrdat jinde, může mrdat i  doma, že jí má plné zuby a když nebude mrdat, tak se neovládne a potom teprve  uvidí, co znamená, když je zle a poté svého jednání zanechal 




2

shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová


1 T 137/2018

tedy  

ad. 1)  

týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a takový čin páchal po  delší dobu.  

ad. 2)  

týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a takový čin páchal po delší dobu ad. 3) 

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku  a čin spáchal souloží, čímž spáchal 

zločiny ad. 1) týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d)  trestního zákoníku, ad. 2) týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2  písm. d) trestního zákoníku a ad. 3) znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního  zákoníku 


a odsuzuje se 

se podle § 43 odst. 1 za použití § 185 odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí  svobody v trvání 3 roky, jehož výkon se mu podle § 81 odst. 1, 82 odst. 1 podmíněně  odkládá na zkušební dobu v trvání pěti let. 

Odůvodnění: 

1. Na základě důkazů provedených při hlavním líčení zjistil soud následující skutkový děj:  Soužití obžalovaného s poškozenou bylo od počátku problematické. Již po uzavření  manželství poškozená pociťovala jako příkoří vystupování obžalovaného, ačkoliv je  evidentní, že ji nejprve imponovalo, když se obžalovaný choval tak, že díky svému postavení  u policie není „leckdo“. Posléze, když mezi nimi docházelo k neshodám, ji nejprve, v období  popsaném ve skutku pod bodem jedna chování obžalovaného vadilo. Později z obžalovaného  začala podle vlastních slov, mít strach. Obžalovaný na poškozenou žárlil, vyjadřoval své  obavy, že by mu poškozená mohla být nevěrná a to způsobem podrobně popsaným ve  skutkové větě. Za poškozenou rozhodoval a poškozená se takovým rozhodnutím dílem  z respektu před obžalovaným a později i dílem ze strachu z něj podvolovala. Akceptovala i  nevhodné a násilnické chování obžalovaného, neboť pod vlivem společného soužití a svých  osobnostních charakteristik trpěla představou „omnipotence“ obžalovaného. Jednání  obžalovaného vyšlo najevo poté, co se toho vložil nestandardním způsobem policista. Ten se  dozvěděl o tom, že dcera obžalovaného a poškozeného se jednání obžalovaného svěřila ve  škole. Poškozenou následně kontaktoval s „poučením“ o tom, že pokud to nebude řešit  sama, bude muset ve věci zasáhnout orgán péče o děti a mládež. Tím ji přiměl k tomu, aby o  jednání obžalovaného učinila oznámení na policii. 



3

Shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová


1 T 137/2018  

2. Obžalovaný v přípravném řízení popřel, že by se stíhaného jednání dopouštěl, když na  poškozené se žádného násilí nedopustil. Poměrně obsáhle se vyjádřil k soužití s poškozenou,  poukázal na to, že jí byla odebrána její první dcera a byla svěřena otci. Připomněl úmrtí  společné starší dcery. Poškozenou, kterou si bral v době, kdy měla dluhy a byly na ni vedeny  exekuce, hodnotí jako hysterickou, která jej sama fyzicky napadala údery rukama, za které ji  musel v obraně držet. Od toho mohla mít případné modřiny. Jako motivaci oznámení nabízí  skutečnost, že poškozená se nechtěla finančně podílet na chodu domácnosti. Popřel, že by  poškozené někdy bránil v tom, aby se dostala domů, když policií zaznamenaný případ, měl  být o tom, že si zapomněla klíče. Na otázky policejního orgánu připustil, že mezi nimi  docházelo k hádkám, které mohla slyšet i jejich dcera. Popřel, že by byl pod vlivem alkoholu  agresivní, když alkoholické pije jen střídmě. K pohlavnímu styku poškozenou nikdy nenutil,  byl po domluvě. Poškozená si měla o sex říkat právě slovy, která jsou uvedena ve skutkové  větě rozsudku. 


3. Při výslechu v hlavním líčení obžalovaný poukázal na to, že byl 4 měsíce ve vazbě, kvůli  jednání, které je popisováno jako agresivní pod vlivem alkoholu. Agresivní byla ale  poškozená, on s alkoholem nikdy problém neměl. Nikdy žádnou partnerku neuhodil.  S poškozenou se seznámil v roce 2003. Podrobně popsal, jak jejich vztah vznikl a probíhal.  Poukazoval přitom zejména na materiální stránku společného soužití, kdy veškeré platby byly na něm. Připomněl, že do manželství poškozená vstupovala s dluhy. Byla to právě poškozená,  která pronásledovala jeho, prohlížela mu telefon. Pozastavuje se nad tím, že podle výpovědi  poškozené bylo mezi roky 2011 – 2014 šťastné období, kdy v té době jim zemřela dcera.  Popsal, jak za poškozenou platil její dluhy. Závěrem se vyjádřil k tomu, že s poškozenou byl  proto, že věřil, že se změní. Měl rovněž strach o dceru. Dále se obsáhle vyjádřil k námitkám,  které má vůči policejnímu orgánu a způsobu šetření trestné činnosti. Na dotazy pak vysvětlil,  že k rozbití skla dveří došlo tak, že po něm poškozená hodila sklenici. Poškozenou nikdy  neškrtil. Při hádkách se ji snažil vysvětlit, že pokud se jí s ním nelíbí, má odejít. K pohlavnímu  styku ji nikdy nenutil.  


4. Poškozená vypovídala v hlavním líčení v nepřítomnosti obžalovaného. Problémy začaly už po  svatbě, ale nešlo o časté konflikty. Zhoršilo se to poté, co obžalovaný odešel od policie.  Konflikty byly kvůli penězům, když měl problémy s podnikáním. Vadilo ji, že barák, na který  platili hypotéku, byl psaný na jeho syna. Připustila však, že sama měla z doby před uzavřením  manželství dluhy a exekuce, které ji obžalovaný uhradil. Kupovalo se drahé vybavení.  Obžalovaný ji k jejím připomínkám říkal, že když se jí to nelíbí, může odejít. Když však byl  pod vlivem alkoholu, vystrkal ji před dům. To se stalo už měsíc poté, co dům pořídili. Dále se  vyjádřila k časové souslednosti a k jednotlivým konfliktům. Když jednání obžalovaného  začalo gradovat, chtěla odejít. Ale v tu dobu již probíhala insolvence a ona pod vlivem  informací od policisty K , od soudu a Dr. N , nabyla dojmu, že insolvenci by  v případě odchodu od obžalovaného, musela hradit sama. Z tohoto důvodu s obžalovaným  zůstávala. Uvedla, že během fyzického násilí, si obžalovaný dával pozor, aby ji neuhodil do  tváře. Násilné to ale bylo až poslední rok. Roli v tom hrál vliv alkoholu na obžalovaného.  Popsala, že byla kontaktována policií, že malá ve školce plakala a mluvila o tom, co se doma  děje. Domluvila se s policistou, že se odstěhuje a nic se nebude řešit. Snažila se  s obžalovaným domluvit, měla ho ráda a „měli spolu dítě“. Policie ji ale nenutila říci 

4

Shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová



1 T 137/2018 


nic, co  by říct nechtěla. Oproti informacím s přípravného řízení vypověděla, že mateřskou na účet  obžalovaného posílala po vzájemné dohodě, souhlasila s tím, neboť společně hospodařili. A  hlavně měla exekuce. 


5. Kdykoliv měla k rozhodnutí obžalovaného nějaké připomínky, zdůrazňoval ji, že „on je  někdo.“ V té době ji to vadilo, ale nebála se jej. Popsala incident, kdy ji obžalovaný nechtěl  pustit domů, to volala policii. V době kdy dělala v SRN, si obžalovaný žádnou práci nehledal.  Ohledně podnikání se s ní vůbec nebavil. Svoji výplatu nechávala obžalovanému a sama si  nechávala pouze na pohonné hmoty. Vynucování sexu začalo asi od konce roku 2016.  Většinou byl obžalovaný opilý. Aby měla klid, vyhověla mu. Odmítala až ke konci. Když  odmítla, byla znásilněna, předtím ji k tomu nutil tím, že bude stát před barákem. Pak už ji  udeřil i přes tvář, škrtil ji a hodil přes barové židličky. Na dotazy pak uvedla, že odstěhovat se  chtěla, ale bála se, že by obžalovaný přestal platit insolvenci. Dále se vyjádřila k pořízení  nahrávky komunikace mezi ní a obžalovaným. Po přečtení výslechu z přípravného řízení  poškozená svou předchozí výpověď potvrdila. 


6. Soud ve věci vyslechl svědky. MUDr. X připustila, že ji poškozená říkala, že je ze strany  obžalovaného týrána a že se ho bojí. Mělo to být po incidentu, kdy měla poškozená  „prolítnout“ dveřmi. Sama však žádného agresivního chování obžalovaného přítomna nebyla.  Svědek X Y , kolega poškozené z McDonaldu v potvrdil, že mu poškozená  říkala, že po večírku nebyla vpuštěna domů. O fyzickém násilí se mu nesvěřovala. Y Z , kolegyně poškozené asi rok zpátky, na ni viděla modřiny. Poškozená ji  k tomu řekla, že ji obžalovaný prohodil dveřmi., že u toho měla být i jejich dcera a že ji  obžalovaný znásilnil. Modřiny měla na rukou a na zádech. Jinak se moc nevyjadřovala. Říkala,  že má doma problémy, že ji obžalovaný nechává před domem. Ví to jen z vyprávění od  poškozené. M M další z kolegů poškozené uvedl, že se svěřovala v práci, co se u ní  doma děje. Obžalovaný se napije a přestává se kontrolovat. Vyhrožuje ji, že půjde z baráku a  skončí na ulici. Párkrát ji měl přimáčknout a žádat po ní sex. Na poškozené viděl modřiny.  Po tom znásilnění viděl její ruce. Nemohla v práci ani nic držet. Vysvětlila mu, že byla  znásilněna a prohozena dveřmi. Jemu se svěřovala proto, že ostatní kolegové byli Němci. 

7. Svědek X X popsal vztah mezi obžalovaným a poškozenou jako „Itálii“. Jako  „uštvanější“ hodnotí právě poškozenou, když obžalovaný to zvládá s klidem. Nevšiml si, že  by poškozená měla z obžalovaného strach. Hádali se ale často a hodně se to týkalo jejich  dcery – jejího hlídání. Poškozená používala slova debil, kretén. Obžalovaný reagoval s klidem.  XXX , který se s obžalovaným a poškozenou vídal skoro každý víkend, byl rovněž  svědkem občasných hádek, „klasická Itálie“. Kdo byl iniciátorem, nedokáže určit. Alkohol  obžalovaný přes míru neužíval, nebyl pod jeho vlivem zlý. Ani si nevšiml, že bys jej  poškozená bála. 





5

shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová




1 T 137/2018 

8. Podle § 102 odst. 2 tr. řádu soud přečetl výslech nezletilé svědkyně X X . Ta po  poučení a při výslechu vedeném s přihlédnutím k jejímu věku vypověděla, že obžalovaný  poškozenou vyhazoval, aby se sbalila a odešla. Poškozená jej prosila na kolenou. Poškozenou  „..strkal do skla, až měla na rukou.., a bolelo ji to.“. To ji poškozená ukazovala a říkala,  svědkyně totiž byla nahoře. Ukazovala ji rozedřené ruce. Sama to svědkyně neviděla, protože  se bála jít dolů. Slyšela, jak obžalovaný poškozené říká, že ji srazí ze schodů, aby chcípla.  Popsala i další napadení, ale s tím, že to ji říkala poškozená, to sama neviděla. Na poškozené  viděla modřiny a slyšela, jak ji obžalovaný říká „běž ty krávo.., do prdele.“ K tomu  obžalovaný uvedl, že je zřejmé, že poškozená se v nezletilé snažila vzbudit negativní vztah  k němu. Za tím účelem si i pořizovala nahrávky, které pak nezletilé pouštěla. 


   9. Za stejných podmínek byl přečten protokol o výslechu nezletilé XXX . Ta  s odkazem nato, že po nějakou dobu se obžalovaný podílel na její výchově, využila právo  odepřít vypovídat. 


10. Se souhlasem procesních stran byly čteny protokoly o výpovědi svědkyně B ,  kamarádky poškozené, která připustila, že si ji poškozená stěžovala, že se pohádali a on ji  prohodil dveřmi. Tehdy měla zavázanou ruku. V její přítomnosti se však obžalovaný  k poškozené choval normálně. Poškozená si ji rovněž stěžovala, že raději nikam nechodí, aby  neměla zle. Svědkyně Z , popsala, že nějaké hádky mezi obžalovaným a poškozenou  byly od počátku. Viděla u poškozené ovázanou ruku a ta ji řekla, že ji obžalovaný prohodil  dveřmi. Ví, že řešili finance a poškozená „musela“ začít pracovat v Německu. Obžalovaného  viděla několikrát pod vlivem alkoholu, „na mol“ ale nebyl. Za přítomnosti svědkyně se ale  k poškozené nechoval špatně. XX , byla svědkem toho, jak obžalovaný přijel  poškozenou zkontrolovat do práce – objížděl tam parkoviště. Dále poškozené několikrát  volal na večírek a ona ji druhý den říkala, že ji nechtěl pustit domů. Další informace pak  získala již od poškozené. O tom, že musela obžalovanému odevzdávat výplatu, že ji měl říkat,  aby vypadla a hrubě ji nadávat, že ji prohodil dveřmi. 


11.   Svědek YY , podnájemník v nemovitosti užívané obžalovaným a poškozeným si všiml  rozbitých dveří do garáže. Slyšel dohadování, ale nerozuměl mu. Bydlí na druhé straně domu.  YY hodnotil domácnost obžalovaného a poškozené, jako „italskou domácnost“.  Občas si u poškozené všiml modřin po těle, na to poškozená reagovala tak, že měla jiný názor  než obžalovaný. YX otec poškozené, byl svědkem rozmíšek, mezi obžalovaným  a poškozenou, ale nebylo to nic vážného. Když na dceři viděl modřiny a pořezanou ruku  řekla, že se někde bouchla. Bylo na ni vidět, že je „vyplašená“ ale nechtěla o tom mluvit. Již  dlouho ji s manželkou říkali, že má jít pryč, ale ona tvrdila, že nemůže kvůli insolvenci. Svěřila  se, až když se rozhodla to řešit, že ji obžalovaný párkrát vyhodil na ulici, že ji shodil ze  schodů. I vnučka mu často říkala, že táta je na mámu „zlej“. Obdobně vypovídala i XY , matka poškozené.


6

Shodu s prvopisem potvrzuje Lenka Holubová


1 T 137/2018

12. Nic podstatného k věci neuvedl XYX mladší. Popsal, že soužití jeho rodičů v prvním  manželství obžalovaného bylo normální. Nepamatuje si žádné násilné jednání ze strany otce  vůči své matce. S obžalovaným a poškozenou nebydlel, takže o tom nic neví. A Ř  první manželka obžalovaného vypověděla, že se s obžalovaným v manželství ani nehádali.  Když byl problém, manžel se sebral a odešel z bytu. O týrání poškozené nic neví. Nic  významného neuvedl ani YXY , první manžel poškozené. Rozvedli se kvůli  neshodám. Následně od roku 2014 bydlí jejich dcera společně s otcem a poškozená o ni nemá  žádný zájem. Poškozená jej nožem nebodla, propadl sklem dveří v kuchyni.  


13. XYY si také nevšimla žádného týrání. Ví jen o neshodách a slovních potyčkách.  Poznala, že domácnosti vévodí obžalovaný a musí být po jeho. Modřin si na poškozené nikdy  nevšimla. 


14. Obžalovaný je ze svého jednání dále usvědčován listinnými a věcnými důkazy, zejména  pořízenou fotografií poranění na ruce poškozené, a výtahem komunikace obžalovaného vůči  poškozené. Dále usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 2. 2015, jímž bylo schváleno  oddlužení dlužníků Mgr. Bc. ZX a X Z , plněním splátkového  kalendáře. Byl to insolvenční soud, který dlužníkům (oběma) uložil povinnost, aby vykonávali  přiměřenou výdělečnou činnost a pokud jsou nezaměstnaní, aby usilovali o získání příjmů. 


15. Soud dále přehrál nahrávku pořízenou poškozenou. Z té je patrno, že komunikuje  obžalovaným, který je pod vlivem alkoholu a řeší s ním to, zda může v domě zůstat. Stejně  tak jako obžalovaný, na pořízené nahrávce komunikuje i poškozená s použitím slov, která  jsou uvedena ve skutkové větě rozsudku, jimiž se obžalovaný domáhal na poškozené  pohlavního styku. Nelze přehlédnout snahu poškozené obžalovaného vyprovokovat  k případné agravaci výhrůžek případně snad i násilí. Na straně druhé, komunikace ze strany  obžalovaného odpovídá popisu poškozené tak, jak jej uvedla jak v přípravném řízení, tak  i před soudem.  


16. Ve věci byly dále zpracovány znalecké posudky, které byly se souhlasem procesních stran  v hlavním líčení přečteny. Podle znalce z oboru zdravotnictví odvětví sexuologie, obžalovaný  netrpěl a netrpí žádnou duševní chorobou ani poruchou. Byl tedy schopen rozpoznat  nebezpečnost svého jednání a své jednání ovládnout. Obžalovaný v době páchání trestné  činnosti nadužíval alkohol, ale není na něm závislý. Požití alkoholu mohlo mít odbržďující  efekt na jeho jednání. U obžalovaného nelze vyloučit žárlivost. Nebylo navrženo žádné  ochranné léčení u obžalovaného. Podle znalkyň z oboru zdravotnictví odvětví klinická  psychologie a psychiatrie, PhDr. XXX a MUDr. YYY, je poškozená  osobností s akcentovanými rysy s tendencí vytváření emočně závislých vazeb, zvýšenou  reaktivností a tendencí k manipulaci. Je schopna podat věrohodnou výpověď. Její  věrohodnost je mírně snížena kontextem procesu opatrovnického a rozvodového soudu.  Nebyly shledány sklony k patologické lhavosti. Nebyl zjištěn syndrom týrané ženy a netrpí  žádnou psychickou poruchou způsobenou šetřenými událostmi. 

7

shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová



1 T 137/2018 

17. Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 10. 7. 2019 sp. zn. 13P 162/2018 byla  schválena dohoda rodičů (poškozené a obžalovaného o úpravě poměrů nezletilé pro dobu po  rozvodu manželství. 


18. Po provedeném dokazování dospěl senát nalézacího soudu k závěru, že skutek se stal, tak jak  je popsán ve skutkové větě tohoto rozsudku. Pro bližší odůvodněné je třeba uvést, že  poškozená v době když obžalovaným uzavřela manželství, měla dluhy a byla v exekuci. Za  této situace byla mezi manželi uzavřena dohoda, jak se vyhnout exekučnímu postihu  poškozené - tak že mateřská bude zasílána na účet obžalovaného. To potvrdila i poškozená  při výslechu v hlavním líčení. Z tohoto důvodu soud pominul při konstrukci skutkové věty  pod bodem 1), v obžalobě uvedené, že musela posílat rodičovský příspěvek na účet  obžalovaného. Poškozená rovněž při výslechu před soudem uvedla, že do roku 2010 jí chování obžalovaného vadilo, avšak v té době ještě z něj neměla strach. Z tohoto důvodu  podle názoru soudu nelze za takového stavu ani vyjádření obžalovaného, že buď si dítě nechá  vzít, nebo ať odejde, považovat nucení poškozené k něčemu v takové intenzitě, že by  významně zasahovalo do svobodného rozhodování poškozené. Ohledně hození poškozené  na vchodové dveře, pak poškozená uvedla, že k tomu došlo až v roce 2011.  


19. Obdobně ve skutku pod bodem 2) skutkové věty soud vypustil to, že byla donucena  v důsledku neuspokojivé finanční situace a dluhů z podnikání obžalovaného začít pracovat  v SRN. Tato povinnost ji, jak výše uvedeno byla uložena jako jednomu z dlužníků v rámci  rozhodnutí insolventního soudu. 


20. Poškozená byla ve svých výpovědích konzistentní v tom, že nadřazeným způsobem se k ní  obžalovaný choval od uzavření manželství. Nejprve docházelo k ojedinělým incidentům  z důvodu žárlivosti obžalovaného, tak jak je popsáno ve skutkové větě pod bodem 1).  Chování obžalovaného se stupňovalo od roku 2014 a to v době, kdy byl obžalovaný pod  vlivem alkoholu a od konce roku 2016 si obžalovaný na ni vynucoval sex. Tato tvrzení  poškozené, týkající se násilného chování obžalovaného nacházejí oporu ve výpovědích  H , F , M a také nezletilé A. Někteří ze svědků viděli modřiny,  poranění na rukou poškozené, jiným se s tím poškozená v průběhu doby svěřovala. Dcera  poškozené a obžalovaného pak slyšela hádky mezi nimi a viděla matku poté, co byla ze strany  obžalovaného napadena. 

21. Ohledně tvrzení poškozené o tom, že obžalovaný se choval agresivně pod vlivem alkoholu  a vynucování si sexu, je toto potvrzováno pořízenou nahrávkou. Senát proto nemá žádné  pochybnosti o věrohodnosti výpovědi poškozené, byť si je vědom závěrů znaleckého  posudku, které hovoří o tom, že poškozená je osobností reaktivní s tendencemi k manipulaci.  To je ostatně patrno i z pořízeného záznamu, kde (na rozdíl od zajištěné komunikace přes  mobilní telefon mezi obžalovaným a poškozenou) nechybí komunikace ze strany poškozené. 



8


shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová


1 T 137/2018 

22. Pokud jde o svědky, kteří se vyjadřovali k tomu, že obžalovaný byl klidný, zatímco  poškozenou hodnotí jako „uštvanější“, je třeba uvést, že i jejich výpověď zapadá do  zjištěného stavu. Poškozená je skutečně reaktivní osobností se sklony k impulsivním reakcím.  Obžalovaný pak osobou, která je schopna se ovládat. Jak je však patrno z výpovědi  poškozené a i ze zpracovaného znaleckého posudku na obžalovaného, požití alkoholu v jeho  případě mělo odbržďující efekt, neboť v přehrávaném záznamu je zachyceno, že obžalovaný  (jeho slovy) komunikuje na stejné úrovni hrubosti jako poškozená a nikterak se nesnaží  situaci řešit v klidu. Právě z důvodu sebekontroly obžalovaného a limitované sebekontroly  poškozené, se některým svědkům jevilo soužití obžalovaného a poškozené jako „Itálie“, na  které měla mít hlavní podíl právě poškozená, když obžalovaný to snášel v klidu. Každý ze  svědků (s výjimkou nezletilé A ) však zároveň připustil, že s obžalovaným a poškozenou  stýkali jen občasně, v domácnosti s nimi nežili. 


23. Pokud jde o námitky obžalovaného, týkající se způsobu šetření jeho trestné činnosti  policejním orgánem, je možno mu dát zčásti za pravdu v tom, že policejní orgán v jeho  trestní věci vystupoval (alespoň zpočátku) aktivněji než je z dosavadní praxe obvyklé. Konec  konců sama poškozená uváděla, že s policistou K , řešila nejen jakým způsobem, se má  zachovat (snaha vyhnout se trestnímu oznámení odstěhováním se), ale i to, zda je obžalovaný  v rámci insolvence na rozdíl od ní nepostižitelný. Je však třeba konstatovat, že podle § 2  zákona o policii ČR č. 273/2008 Sb., je úkolem policie předcházet trestné činnosti. § 10 pak  ukládá policistům iniciativu. Jednání policie v této trestní věci tak rozhodně nelze hodnotit  jako nezákonné, ale naopak je soud shledává jako jednání v souladu se zákonem o policii,  pokud jde o činění úkonů k objasnění jednání obžalovaného. 


24. Soud proto uznal obžalovaného vinným tak, jak je uvedeno ve skutkové větě tohoto  rozsudku. 

25. Při právním hodnocení jednání obžalovaného soud zjistil, že obžalovaný v bodě 1) skutkové  věty opakovaným hrubým ponižováním výčitkami a odhozením manželky na radiátor topení,  když v té době s ním sdílela s ním společnou domácnost, týral osobu žijící s ním ve  společném obydlí a takový čin páchal po delší dobu. Stejně tak i jednáním pod bodem 2, kdy  navíc postupně gradovalo jeho násilné jednání proti poškozené v podobě kroucení rukou,  chytáním pod krkem, házení na židle, a vynucováním si na ni sexuálního styku. Jednáním pod  bodem 3) pak pohrůžkami že ji vyhodí, že bude muset ihned odejít a popsaným násilným  jednáním donutil poškozenou k pohlavnímu styku, souloží. 


26. Obžalovaný tak úmyslně naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu týrání osoby žijící  ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jednáními pod bodem  1) a 2) skutkové věty tohoto rozsudku. Jednáním pod bodem 3) pak zvlášť závažný zločin  znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. 



9

Shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová


1 T 137/2018

27. Obžalovaný je za spáchanou trestnou činnost ohrožen úhrnným trestem za přísněji trestný  zvlášť závažný zločin v trvání 2 – 10 let. 


28. Při rozhodování o druhu a výši trestu vycházel soud z ustanovení §§ 38, 39, 41, 42 a 43 odst.  1 tr. zákoníku. 


29. Stupeň společenské škodlivosti jednání obžalovaného je určován zejména chráněným  zájmem, kterým je v tomto případě ochrana rodiny a dětí a dále lidská důstojnost v sexuální  oblasti. Obžalovaný svým jednáním oba tyto trestním právem chráněné zájmy narušil a to  jednak závažným jednáním vůči poškozené a dále též dobou, po kterou takto jednal.  


30. Při zjišťování konkrétní míry intenzity, s kterou obžalovaný porušil zájem chráněný trestním  zákoníkem, soud zjistil, že obžalovaný se jednání, za které je stíhán dopouštěl po delší dobu  zejména útoky, které byly podrobně popsány ve skutkové větě. Z důkazů provedených při  hlavním líčení však bylo rovněž zjištěno, že policejní orgán při konstrukci skutkové věty  usnesení o zahájení trestního stíhání a také v návrhu na podání obžaloby, popsal škodlivé  jednání obžalovaného nad rámec popisu poškozené. Soud musel též přihlédnout k závěrům  znaleckého posudku k osobě poškozené, ze kterého vyplývá, že poškozená má trpí tendencí  k vytváření emočně závislých vazeb a též sklon k manipulativnímu jednání. Pokud tedy  z nahrávky pořízené poškozenou, bylo zjištěno, že obžalovaný s poškozenou spolu vzájemně  komunikovali vulgárním způsobem, tak jak vypověděla poškozená, je to nejen důkaz, který  podpořil výpověď poškozené, avšak svědčí to i o tom, že slova užitá při zachycené  komunikaci byla „běžným“ slovníkem jak obžalovaného, tak ale i poškozené při společné  komunikaci. Soud rovněž přihlédl k tomu, že sama poškozená uváděla, že zpočátku stíhaného  jednání, z obžalovaného strach neměla. Jeho chování jí vadilo, ale nebála se jej. Strach  z obžalovaného a jeho údajné všemocnosti měla až v době, kdy začalo jednání obžalovaného  gradovat. Což bylo v době, kdy se mu přestalo dařit i v podnikání a materiální zajištění společné domácnosti začalo být problematičtější. Je tedy otázkou, do jaké míry byla  poškozená s obžalovaným proto, že jej měla ráda a chtěla, aby společně umořili splátky  v rámci insolvence na straně jedné a do jaké míry ze strachu před jeho „omnipotencí“ a  z jeho násilného jednání, jak uváděla při výslechu na policii a před soudem. Tedy jakou měrou  se na setrvávání poškozené s obžalovaným podílely obavy z obžalovaného a jakou pak obavy  z hrazení dluhů, které za trvání manželství vznikly. Tomu odpovídá i počáteční snaha  poškozené, řešit věc bez oznámení policii. Soud rovněž hodnotil míru agrese a násilnického  jednání, ze strany obžalovaného vůči poškozené. Stupeň společenské škodlivosti, byl naplněn  zejména kroucením rukou, házením poškozenou proti předmětům v domácnosti (barové  stoličky, dveře). Jejím škrcením, nikdy však do ztráty vědomí ani dušení poškozené a  v jednom případě pak jejím znásilněním, kdy se poškozená následně obžalovanému prakticky  vysmála s tím, že mu to ani nejde. Obžalovaný vůči poškozené nepoužil žádné brutálnější  násilí, například bitím s pomocí nějakého nástroje, pálení, zavírání v domě, násilnému bránění styku s okolím, nebo jiné trýznivější zacházení, které rovněž naplňuje skutkovou podstatu  týrání osoby ve společném obydlí. 


10

shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová 



1 T 137/2018

31. Za situace, kdy ani v případech napadení ze strany obžalovaného nebyla nucena vyhledat  lékařské ošetření, senát nalézacího soudu považuje za zjištěné, že intenzita, kterou obžalovaný  naplňoval skutkovou podstatu trestných činů týrání osoby ve společném obydlí podle § 199  odst. 1 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jednáním pod bodem 1) a 2) skutkové věty rozsudku, sice  dosáhla míry škodlivosti trestného činu požadované v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, avšak tuto  hranici významnějším způsobem nepřesáhla.  


32. K obžalovanému bylo zjištěno, že do spáchání trestné činnosti, žil řádným životem. Nemá  žádný záznam o přestupkovém jednání a dosud nebyl soudně trestán. Po ukončení  služebního poměru podnikal a v době kdy bylo zahájeno trestní řízení, pracoval a i nadále  pracuje jako řidič . Zpráva od zaměstnavatele jej hodnotí velmi kladně. Na dotaz  policejního orgánu bylo doplněno, že zaměstnavateli nebylo signalizováno, že by bylo na  obžalovaného podáno oznámení pro přestupek a zaměstnavateli na obžalovaného nebyla  vznesena žádná stížnost.  


33. Jako polehčující okolnosti tak soud hodnotil vedení řádného života obžalovaného, jako  přitěžující pak skutečnost, že svým jednáním spáchal více trestných činů. 


34. S ohledem na výše uvedené, zejména s přihlédnutím k aktuální situaci, kdy se byli obžalovaný  a poškozená schopni dohodnout na úpravě rodičovského styku s nezletilou A , má soud  zato, že uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody obžalovanému, které s ohledem na  dobu páchání trestné činnosti a její závažnost, přicházelo původně v úvahu, by bylo trestem  nepřiměřeně přísným. Za situace, kdy i v průběhu trestního stíhání obžalovaného, je schopen  se (po té co ukončili společné soužití) s poškozenou dohodnout ohledně péče nezletilé, lze  nyní hodnotit trestnou činnost jako sice závažné selhání obžalovaného, které však i přes dobu  trvání, lze hodnotit jako výjimečné v jinak řádném vedení života. Vliv na toto selhání mohla  jak ztráta významného postavení obžalovaného u policie, tak i jeho selhání v podnikání. 


35. Soud proto, aby neprohluboval krizi obžalovaného navíc i blokování styku s jeho dcerou,  přistoupil k uložení pouhé pohrůžky trestem.  


36. Obžalovanému byla uložena pohrůžka při samé spodní hranici trestní sazby v trvání tří roků,  jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Maximálně možná  délka uložené zkušební doby i hrozba trestu by měla být pro obžalovaného dostatečným  varováním, aby se napříště vyvaroval dalšího páchání trestné činnosti či jiného protiprávního  jednání ať již vůči poškozené nebo jinému a zvažoval požívání alkoholických nápojů, které  podle výsledků dokazování mají u něj skutečně odbrzďující účinek.  



11

shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová 


1 T 137/2018


37. K úvaze o možnosti ukládání kombinace trestů, společně s peněžitým trestem nutno uvést, že  obžalovaný (stejně jako poškozená) jsou v současné době v insolvenčním řízení. Uložení  peněžitého trestu by tak komplikovalo nejen povinnost obžalovaného hradit splátkový  kalendář, ale nepřímo by dopadlo též na poškozenou, která je spoludlužnicí. Soud proto  k uložení peněžitého trestu nepřistoupil a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části  tohoto rozsudku.  




Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného  vyhotovení k Okresnímu soudu v Domažlicích. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud  v Plzni. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný  pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu  škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro  nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo  způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené soudem) odůvodněno  tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku  nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo  v neprospěch obžalovaného. 

Domažlice 12. července 2019 

Mgr. Milan Anderle, v. r. 

předseda senátu




















12

Shodu s prvopisem potvrzuje Lenka Holubová


sp.zn.
2 T 61/2021
100 000 Kč
Anální styk s dítětem mladším 15-ti let, výroba dětské pornografie

č. j. 2 T 61/2021-1000 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl v hlavním líčení konaném dne 8. 11. 2021 v senátu  složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jaroslavy Opatrné a přísedících Zdeňky Pradeové a  Stanislava Roženka 

takto: 

Obžalovaný  

xxxxxx, narozený xxxxx v Praze, trvale bytem a doručovací adresa xxxxxxx,

je vinen, že 

1) dne 9. 6. 2019 v blíže nezjištěné době mezi 1:00 hodin a 5:15 hodin ve vozidle tovární značky  Dacia Logan, registrační značky 3AT 6556, odstaveném ve volném terénu v blízkosti obce  Frýdštejn-Sestroňovice vykonal na nezletilé xxxxxxx, narozené xxxxxxx,  oboustranně dobrovolný pohlavní anální styk, ačkoliv věděl, že se jedná o osobu ve věku 13 let, 

2) nejméně od 5. 9. 2010 nejméně do 21. 11. 2019 přechovával ve své emailové  schránce xxxxxx 4 fotografie obnažených dívek a chlapců zjevně mladších 18 let  v sexuálně vyzývavých polohách předvádějících své pohlavní orgány, a dále nejméně od roku  2014 do 18. 6. 2020 na externím disku HDD značky Seagate, č. NA7VZXAF, přechovával 9  fotografií, na nichž jsou zachyceny nahé nebo částečně nahé dívky, zjevně mladší 18 let,  v sexuálně vyzývavých polohách předvádějících své pohlavní orgány a dále na externím disku zn.  Lacie, č. NL673A3Y, přechovával 4 fotografie, na nichž je dívka, zjevně mladší 18 let, sedící na  zadní sedačce osobního vozidla v bílé košili s obnaženým poprsím vyzývavě předvádějící své  pohlavní orgány, 

3) ze svého emailového účtu xxxxxxx a prostřednictvím komunikátoru WhatsApp  komunikoval s poškozenou xxxxxxx, narozenou xxxxx, s níž vedl sexuálně  zaměřenou konverzaci, ačkoliv věděl o jejím věku 17 let, a v průběhu této konverzace dne 11. 2. 2017 po ní požadoval, aby pořídila a jemu zaslala své intimní fotografie a videa, a instruoval  ji, jak má fotografie a videa pořídit, načež tak poškozená učinila a zaslala mu 1 fotografii  s obnaženým přirozením a konečníkem a 1 fotografii s příborovou lžičkou v konečníku a 2 videa,  na nichž má zasunutou příborovou lžičkou v konečníku, a tyto fotografie a videa přechovával až  do 18. 6. 2020 ve svém mobilním telefonu značky Huawei P9 Lite, IMEI 867246034670431, 

4) v době od 6. 4. 2018 nejméně do 6. 10. 2018 prostřednictvím komunikátoru Skype komunikoval s poškozenou xxxxxxxx, narozenou xxxxxx, s níž vedl sexuálně zaměřenou konverzaci, ačkoliv věděl o jejím věku  16 let, a v průběhu této konverzace po ní požadoval, aby pořídila a jemu zaslala své intimní  fotografie, a instruoval ji, jak má fotografie pořídit, načež tak poškozená učinila a postupně mu  zaslala 12 svých fotografií v sexuálně vyzývavých pozicích, při nichž obnažuje své přirození a  poprsí, a tyto fotografie přechovával po blíže nezjištěnou dobu v komunikátoru Skype, 

5) v době od 31. 7. 2019 nejméně do 29. 11. 2019 ze svého emailového  účtu a prostřednictvím sociální sítě Instagram komunikoval s  poškozenou xxxxxx, narozenou xxxxxxxxxx , s níž vedl sexuálně zaměřenou konverzaci, ačkoliv věděl o jejím věku 12 let, a v průběhu této  konverzace po ní požadoval, aby pořídila a jemu zaslala své intimní fotografie a videa, a  instruoval ji, jak má fotografie a videa pořídit, načež tak poškozená učinila a postupně mu zaslala  6 fotografií, na nichž nahá masturbuje ve vaně, 14 fotografií s detailem svého obnaženého  přirození a poprsí, a 3 videa, na nichž masturbuje, a tyto fotografie a videa obžalovaný 

přechovával ve své emailové schránce nejméně do 21. 11. 2019, 

6) v době od 22. 10. 2019 nejméně do 2. 11. 2019 ze svého emailového účtu a prostřednictvím aplikace Messenger komunikoval s poškozenou xxxxx, narozenou xxxxx, s níž vedl  sexuálně zaměřenou konverzaci, ačkoliv věděl o jejím věku 16 let, a v průběhu této konverzace  po ní požadoval, aby pořídila a jemu zaslala své intimní fotografie, a instruoval ji, jak má  fotografie pořídit, načež tak poškozená učinila a postupně mu ve dnech 7. 11. 2019 až  14. 11. 2019 zaslala 5 fotografií s detailem svého obnaženého přirození v sexuálně vyzývavých  polohách, a tyto fotografie obžalovaný přechovával ve své emailové schránce nejméně do 21. 11. 2019, 

a následně dne 17. 11. 2019 v době mezi 10:00 hodin a 11:45 hodin v místě svého bydliště na  adrese xxxxxxx, ve své ložnici vyfotografoval na mobilní telefon značky  Huawei 6 fotografií, na nichž je nahá poškozená xxxxxxxx, narozená xxxxxx, v sexuálně vyzývavých polohách, ačkoliv věděl o jejím věku 16 let, a tyto fotografie přechovával  až do 18. 6. 2020 ve svém notebooku značky Lenovo IdealPad 330S, č. YD0614ZM, na externím  disku značky Lacie, č. NL673A3Y, a na externím HDD značky Adata, 

tedy 

jednáním pod bodem 1 obžaloby 

- jiným způsobem pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let, 

jednáními pod bodem 2 až 6 obžaloby 

- přechovával fotografické a filmové pornografické dílo, které zobrazuje dítě, 

jednáními pod bodem 3 až 6 obžaloby 

- svedl dítě k výrobě pornografického díla, 

jednáními pod bodem 4 až 6 obžaloby 

- ohrozil rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu,

čímž spáchal 

jednáním pod bodem 1 obžaloby 

- zločin pohlavní zneužití podle § 187 odstavec 1 trestního zákoníku, 

jednáními pod bodem 2 až 6 obžaloby 

- přečin výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odstavec 1 trestního zákoníku, 

jednáními pod bodem 3 až 6 obžaloby 

- přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odstavec 1 trestního zákoníku, 

jednáními pod bodem 4 až 6 obžaloby 

- přečin ohrožení výchovy dítěte podle § 201 odstavec 1 písmeno a) trestního zákoníku. 

a odsuzuje se 

Podle § 187 odstavec 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v délce 3 (tři) roky.  

Podle § 84 trestního zákoníku za užití § 81 odstavec 1 trestního zákoníku se výkon trestu  podmíněně odkládá, nad obžalovaným se vyslovuje dohled a podle § 85 odstavec 1 trestního  zákoníku se obžalovanému stanoví zkušební doba v trvání 5 (pěti) let

Podle § 99 odstavec 2, písmeno a) odstavec 3 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá  ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě

Podle § 70 odstavec 2, písmeno a) trestního zákoníku se vyslovuje trest propadnutí věci: -notebook značky Lenovo IdealPad 330S, č.YD0614ZM,  

-hard disk značky Lacie, č. NL673A3Y, 

-externí HDD značky Adata, 

-externí HDD značky Seagate, č. NA7VZXAF,  

-notebook značky Acer D16H1,  

-mobilní telefon značky Huawei. 

Podle § 228 odstavec 1 trestního řádu je obžalovaný povinen uhradit poškozené xxxxx, narozené xxxxxx, zastoupené xxxxx., se  sídlem xxx náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč poškozené xxxxx, narozené xxxxxx, zastoupené xxxx, advokátkou  xxxx, se sídlem xxxx, náhradu nemajetkové újmy ve výši  50 000 Kč

Odůvodnění: 

1 Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou podal k Okresnímu soudu  v Jablonci nad Nisou obžalobu na xxxxx pro zločin pohlavní zneužití podle § 187  odstavec 1 trestního zákoníku, přečin výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192  odstavec 1 trestního zákoníku, přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odstavec 1  trestního zákoníku a přečin ohrožení výchovy dítěte podle § 201 odstavec 1 písmeno a) trestního  zákoníku, kterého se měl dopustit jednáním uvedeným ve výroku rozsudku. 

2 Poté, co byla obžalovanému zaslána obžaloba společně s poučením ve smyslu § 196 odstavec 2,  odstavec 3 trestního řádu, tak k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou zaslal písemné vyjádření.  U hlavního líčení po přednesení obžaloby obžalovaný xxxxx byl poučen podle § 206a  trestního řádu, kdy uvedl, že poučení rozumí a k tomuto se vyjádřil v písemném podání  k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou. Na základě toho soud jeho vyjádření u hlavního líčení  přednesl. Z vyjádření vyplývá, že obžalovaný se cítí být vinen spácháním skutků popsaných  v obžalobě, chce v hlavním líčení prohlásit svou vinu, souhlasí s popisem skutků a jejich právní  kvalifikací a za nesporné skutečnosti považuje všechny skutečnosti popsané v obžalobě a souhlasí  s tím, aby tyto nesporné skutečnosti v hlavním líčení nebyly dokazovány. Po přečtení tohoto vyjádření obžalovaný uvedl, že s tímto souhlasí. Státní zástupce i obhájce obžalovaného souhlasili  s prohlášením přijetí viny. Na základě těchto skutečností soud prohlásil, že prohlášení viny ze  strany obžalovaného přijímá a bylo rozhodnuto, že se dokazování v rozsahu, v jakém obžalovaný  prohlásil vinu, neprovede a bude provedeno pouze ve zbylém rozsahu. Obžalovaný byl rovněž  poučen o tom, že soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat a skutečnosti uvedené  v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. Soud následně rozhodl o upuštění od  dokazování těch skutečností, které státní zástupce a obžalovaný označili za nesporné, a provedl  dokazování pouze ve zbylém rozsahu. 

3 Za souhlasu stran byl přečten znalecký posudek z odvětví psychiatrie a sexuologie, který  vypracoval Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc., ze kterého bylo zjištěno, že u obžalovaného  nebyla prokázána žádná aktuální duševní porucha nebo choroba, vykazuje škodlivý konzum  alkoholu bez známek patologické závislosti na něm. Obžalovaný byl motivován patologickou  erotickou závislostí na virtuálním internetovém prostředí. Je schopen se alkoholu vystříhat.  Patologická závislost na internetové erotické komunikaci snižovala ovládací schopnosti  obžalovaného v době deliktu podstatnou měrou, nejednalo se o zánik této schopnosti.  Rozpoznávací schopnosti ve vztahu k inkriminovanému deliktu byly plně zachovány. Dle znalce  je jeho pobyt na svobodě bez ochranné sexuologické léčby nebezpečný, když doporučil  ochrannou léčbu sexuologickou uložit v ambulantní formě.  

4 Ze zprávy Všeobecné fakultní nemocnice v Praze bylo zjištěno, že v současné době v léčbě Doc.  MUDr. Jaroslava Zvěřiny, CSc., kdy mu bude naordinován medikament k potlačování  kompulzivních motivací k minimální motivaci k problémovému chování.  

5 K osobě obžalovaného bylo zjištěno z opisu Rejstříku trestů, že nebyl dosud soudně trestán, ani  projednáván v místě bydliště pro přestupky, není proti němu vedena žádná exekuce. Soud měl i k dispozici hodnocení zaměstnavatele, ze kterého bylo zjištěno, že pracoval na Filmové akademii  múzických umění v Praze (dále FAMU) v pracovní pozici promítače, za celou dobu působení  s ním nebyly žádné problémy, ani stížnosti ze strany pracovníků jednotlivých kateder, ani  studentů. V práci byl ochotný a vstřícný, v rámci svých pracovních povinností se snažil iniciativně  vyjít vstříc všem požadavkům, na jeho pracovní morálku a docházku bylo spolehnutí.  Obžalovaný uvedl, že pracuje jako OSVČ, kdy technicky zajišťuje promítání filmů a stále  spolupracuje s FAMU. Soud přečetl v hlavním líčení i návrh poškozených xxxxxx a  xxxxxx zastoupené JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou, se sídlem Praha 2, Vinohradská  343/6, které se připojily s nárokem na náhradu nemajetkové újmy každá ve výši 50 000 Kč.  Obžalovaný v rámci svého doplnění výslechu uvedl, že je ochoten tyto částky oběma  poškozeným uhradit.  

6 Při úvaze o druhu a výši trestu soud přihlédl k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu,  k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům obžalovaného, k jeho dosavadnímu  způsobu života a k možnosti jeho nápravy. Dále bylo přihlédnuto k chování obžalovaného po  činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu, případně odstranit jiné škodlivé následky. Bylo rovněž  přihlédnuto k jeho postoji k trestnému činu v trestním řízení, kdy prohlásil svoji vinu a označil  rozhodné skutečnosti za nesporné. Bylo rovněž přihlédnuto k účinkům a důsledkům, které lze  očekávat od trestu pro budoucí život obžalovaného. Soud hodnotí jednání obžalovaného jako  vysoce společensky škodlivé, kdy společenská škodlivost jednání obžalovaného je dána zájmem  společnosti na ochraně mravního a tělesného vývoje dítěte, zejména před předčasným začátkem  sexuálního života a ochraně jeho intimní integrity, přičemž je zvyšována dlouhodobostí a  množstvím jednotlivých útoků obžalovaného. Obžalovaný jednotlivé dívky aktivně vyhledával na  internetu a aktivně a vytrvale je vyzýval k tvorbě dětské pornografie. Jednáním obžalovaného  došlo u poškozených ke značné újmě právě na jejich osobní integritě, když některé z nich v době  činu byly stále dítětem a nebyly schopny rozpoznat manipulaci ze strany obžalovaného, kterému  plně důvěřovaly. Je nepochybné, že jednání obžalovaného citově zasáhlo do vztahu poškozených  s jejich rodinami. Ohledně obžalovaného bylo zjištěno, že doposud nebyl soudně trestán, ani projednáván pro přestupek. Do zahájení trestního stíhání dlouhodobě pracoval jako technik pro  FAMU v Praze a jeho pracovní hodnocení je velmi dobré. V současné době pracuje obžalovaný  jako OSVČ, kdy jezdí po obcích a technicky zajišťuje promítání filmů, když nadále spolupracuje  s FAMU. Obžalovaný uvedl, že je ochoten uhradit nemajetkovou újmu, kterou poškozené  požadují. V době konání hlavního líčení bylo prokázáno, že počátkem vyšetřování již obžalovaný  se žádné trestné činnosti tohoto charakteru nedopustil, soud přihlédl i k postoji obžalovaného  v trestním řízení, prohlásil vinu a označil rozhodné skutečnosti uvedené v obžalobě za nesporné.  Je nepochybné, že obžalovaný se ke svému škodlivému jednání doznal i v přípravném řízení. U  hlavního líčení bylo prokázáno, že obžalovaný je v současné době v léčbě sexuologické ordinace  Všeobecné fakultní nemocnice v Praze u Doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny, CSc. Obžalovanému  byly naordinovány medikamenty k potlačování kompulzivních motivací, k minimalizaci motivace  k problémovému chování. Na základě všech okolností zjištěných u hlavního líčení, kdy bylo  přihlédnuto ke všem přitěžujícím a polehčujícím okolnostem, dospěl soud k závěru, že je možné  na obžalovaného působit výchovným druhem trestu, kdy dospěl k závěru, že tento druh trestu  bude pro obžalovaného účinným ke všem vzniklým důsledkům, kdy zejména rozhodnutí o  uložení ochranné sexuologické léčby by nemohlo být realizováno ve věznici, protože zde taková  forma léčení v současné době není, takže soud konstatuje, že je žádoucí, aby se obžalovaný  pravidelně podroboval ochranné léčbě sexuologické, kterou navrhl znalec, a to ve formě  ambulantní. Soud uložil obžalovanému trest odnětí svobody podle § 187 trestního zákoníku jako  trest úhrnný v délce 3 roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 5 let a  vyslovením dohledu probačního úředníka. Rovněž mu bylo uloženo ochranné léčení  sexuologické v ambulantní formě. Dále byl vysloven trest propadnutí věci, a to dle výroku  rozsudku. Naopak soud neakceptoval návrh státního zástupce na propadnutí automobilu tovární  značky Dacia Logan vzhledem k tomu, že obžalovaný jezdí za prací téměř po celé republice a  stará se o své rodiče. Se svým návrhem na náhradu nemajetkové újmy se připojila zmocněnkyně  xx, za  poškozenou xxxxxxx, a xxxxxxxxxxxxx, s částkami za každou 50 000 Kč, a přestože ve věci nebyl vypracován znalecký  posudek ke stanovení výše nemajetkové újmy, soud tyto částky na náhradu nemajetkové újmy  akceptoval, když navíc s těmito částkami souhlasil i obžalovaný, takže soud zavázal obžalovaného  podle § 228 odstavec 1 trestního řádu uhradit oběma poškozeným zastoupeným zmocněnkyní  xx nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč pro každou.  

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení jeho písemného  vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, prostřednictvím  Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, a to písemně ve třech vyhotoveních.  Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,  obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba  pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody  pro nesprávnost výroku o náhradě škody. 

Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku, může jej napadat  také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím  rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být podáno ve lhůtě uvedené v § 248 trestního řádu nebo v další lhůtě k tomu  stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 trestního řádu, také odůvodněno  tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku  nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda jej podává, byť zčásti, ve prospěch nebo  v neprospěch obviněného. 

Odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání.

Právo odvolání nepřísluší osobám, jež se ho výslovně vzdaly. Jablonec nad Nisou 8. 11. 2021 

Mgr. Jaroslava Opatrná v. r. 

předsedkyně senátu

sp.zn.
5 T 8/2022
50 000 Kč
Pohlavní styk s dítětem mladším 15 let a pohlavní styk se sourozencem

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení, konaném dne 16. prosince 2022 v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Boučka a přísedících Květy Knoflíčkové a Vojtěcha Soukupa,

takto:

Obžalovaný

XXXXX

nar. XXX, XXXX, trvale bytem XXXX, toho času XXX

je vinen

že,

v přesně nezjištěných dnech v době od 05.08.2015 do června 2017 v úmyslu se sexuálně uspokojit na vlastní nezletilé sestře XXXXX, nar. XXXX, jejíž věk i vzájemný sourozenecký vztah znal,

1.v bytě na adrese XX, XXX, když nezl. XXX přišla ze školy, jí stáhl kalhoty, osahával ji na prsou a na zadku, zasunul jí penis do vagíny a vykonal s ní soulož,

2. v bytě na adrese XXXX, využil chvíle, kdy byli doma sami, jí zasunul pohlavní úd do konečníku, pohyboval s ním uvnitř a svého jednání zanechal, až když někdo zazvonil,

3. ve sklepě přesně nezjištěného bytu v XXXX jí sundal kalhoty a zastrčil jí penis do konečníku a po vyndání penisu z konečníku jí ho zastrčil do pusy,

tedy

- vykonal soulož s dítětem mladším patnácti let a jiným způsobem je pohlavně zneužil, 

- vykonal soulož se sourozencem

čímž spáchal

- provinění pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, 

- provinění soulože mezi příbuznými podle § 188 trestního zákoníku, a

odsuzuje se

podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku a § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání osmnácti (18) měsíců, jehož výkon se podle § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., za použití § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání dvou (2) roků. 

Podle § 229 odst. 1 trestního řádu je obžalovaný povinen zaplatit poškozené XXXX, nar. XXXX, bytem XXXX na náhradu nemajetkové újmy částku 50.000,- Kč.

 Podle § 229 odst. 2 trestního řádu se poškozená XXXX, nar. XXX, bytem XXXX odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odůvodnění

  1. Z důkazů, provedených v hlavním líčení, byl zjištěn shora uvedený skutkový stav.
  2. Obžalovaný XXXX se k jednání tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, v přípravném řízení doznal. Popřel však, že by proti poškozené použil jakékoli násilí. Stejně tak popřel, že by od počátku věděl, že se jedná o jeho sestru. V podrobnostech vypověděl, že od malička žil s XX a s matkou. S otcem žil do svých 10 let. Potom otec nastoupil do vězení. Sestru XX poznal, když mu bylo 15 let. XXX od malička byla v „kojeňáku“ a pak u pěstounů, on vůbec nevěděl, že existuje. Máma ji najednou přivezla domů, v té době bydleli v XXX. Poté se stěhovali do XXX, tam byli do roku 2017, kdy se zase všichni stěhovali do rodinného domu ve XX - XX. V polovině roku 2017 šla pak XXX do dětského domova. Začalo to v XXX Jemu bylo 15 let, XX bylo 12 nebo 13 let. Sestra nechávala dveře do koupelny otevřené a koupala se. On ji při tom několikrát zahlédl a odešel. Také viděl, jak se převléká. Asi dva měsíce od jejího přistěhování XX přišla ze školy, on byl doma dřív ze školy, nikdo jiný doma nebyl. Přišel k ní, jestli něco nepotřebuje, ona řekla, že chce něco zkusit, něco z erotického filmu. Jemu bylo v té době 15, byl panic. Řekla mu, ať si lehne. Tak si lehl, sundal si kalhoty a trenky, ona si sedla na něj, on jí jenom držel za boky, ona si rukou dala penis do vagíny. Sama si sundala kalhoty a kalhotky. Trvalo to 5 - 10 minut, než ji ze sebe shodil, protože ho začal bolet penis. Na záchodě se ve sprše „dodělal“, tam došlo k ejakulaci. Potom přišel do obýváku, sestra už byla oblečená. Jenom se usmívala. Pak to začalo vícekrát ke konci roku 2015. To už chtěl on, vícekrát. Tlačil na sestru, že jí nebude pouštět ven, do knihovny. Ze začátku stačily zákazy, potom později v roce 2016 jí i nadával sprostě "krávo, píčo, blbko". Ona pak ten sex už nechtěla, ale on ano. Poslední pohlavní styk se sestrou byl „anál“. Bylo to v únoru 2016. Přišel za XXX do pokoje, svlékl jí kalhoty a kalhotky, ohnul jí do předklonu, zezadu jí dal penis do análního otvoru. Byl tam asi 10 - 20 vteřin než na penisu něco cítil. Byly to exkrementy, povolili jí svěrače. Šel se umýt do koupelny a odešel pryč. Vrátil se až večer. Druhý den šel za XXX, omluvil se jí, že už to nikdy neudělá. Celkem spolu měli soulož asi ve 20 případech, trvalo to 3 měsíce. Docházelo k tomu v XXX a pak i po přestěhování v XXX. Kromě soulože dělali i orální sex. Ten první styk chtěla sestra, pak už ostatní styky i sexuální praktiky chtěl jen on. Orální sex probíhal tak, že XXX někdy ležela, někdy klečela, v jednom případě si sama klekla, jinak on jí říkal, co má udělat. Sundal si kalhoty, vyndal si penis a vložil jí ho do úst. Pohyboval boky a pak se běžel do koupelny „udělat“. Nikdy nedošlo k ejakulaci na sestru. K souložím se sestrou docházelo v ¨XXXX a pak v té XXX, někdy ležel na ní on, někdy ona na něm. Někdy se sama svlékla, když jí to řekl, někdy XXX svlékl on. Soulože trvaly do 5 minut, do sestry nikdy neejakuloval. Kondom nikdy nepoužil. Sestře nadával a dával jí zákazy, jen když se jí do toho nechtělo, jí se to nelíbilo. Fyzické násilí vůči ní nikdy nepoužil. Sestra se jeho jednání nikdy nebránila, nikdy ho neodstrkovala, neřekla, že se jí to nelíbí nebo že to nechce. Až při tom posledním análním styku mu hned poté řekla, že už to nechce dělat, když se vrátil z koupelny. On se jí druhý den po tom análním styku přišel omluvit. Když jí dával zákazy a nadával jí, tak na to nic neřekla, jen měla takový zvláštní výraz ve tváři a podle toho poznal, že se jí to nelíbilo, že jí něco zakázal. Ví, že docházela k psychiatrovi, ale neví kvůli čemu. Byla věčně problémová, nechala svými spolužačkami napadnout sestru XXX. Pokud jde o to, proč nadával a zakazoval jí něco, když se tomu sexu nikdy nebránila, tak to bylo pro všechny případy, kdyby to náhodou nechtěla. Vždy ho ale poslechla. O tom, že XX je jeho sestra v době, kdy mělo docházet k sexuálním kontaktům, nevěděl, až ke konci. Když ji matka přivezla, tak ji představila jako XXX, neřekla, že je to jeho sestra. Že je to jeho sestra, se dozvěděl až v bytě v, když si přečetl nějaké papíry, kde bylo uvedeno, že je to dcera XXX a XXX. Bylo to v ten den, kdy došlo k análnímu styku. Nevěděl, že sex s dívkou mladší 15 let je protiprávní.

  1. Na této výpovědi setrval i v hlavním líčení. Doplnil, že když poškozenou přivedla matka domů, tak mu jenom řekla, že je to XXX. On se neptal, kdo to je, nezajímalo ho to. Byla pro něj cizí člověk. Poškozená mu o sobě nikdy nic neřekla. O jejím věku se dozvěděl až z rodného listu, který našel. Když se však k nim nastěhovala, odhadoval její věk na 12 – 14 let. Dále uvedl, že v nepřítomnosti matky dával poškozené různé zákazy, protože měl na starosti byt a domníval se, že může dávat poškozené zákazy. Ty spočívaly v zákazu chodit ven nebo do knihovny. Neví však, jestli ty zákazy respektovala.

  1. Poškozená XXXX v přípravném řízení uvedla, že to bylo, když si ji brala matka ve dvanácti letech v XXX z pěstounské péče, od pana XXX. Začalo to, když šla do šesté třídy a vracela se ze školy domů, tak si šla vzít prášek Chlorprothixen na uklidnění a bratr ji uhodil a řekl, aby se svlékla. Ona odmítla, takže bratr jí sundal kalhoty a začal odzadu, řekl, že se má ohnout. Strčil jí do vagíny svoje „péro“, svůj penis a potom se začal pohybovat. Pak když zvonila sestra, tak on to skončil, ona se šla převléci a šla si lehnout. S bratrem to byly tři případy. Druhý případ byl, když chodila do sedmé třídy, bylo jí třináct, když musela jet do XXX. Když se vrátila na víkend z psychiatrie a máma šla do práce, bratr řekl, že chce s ní souložit. Když řekla, že nechce, tak jí dal facku a řekl, ať se svlékne. Tak se svlékla ze strachu, on jí dal násilím do konečníku svůj penis a začal to „zezadu zepředu“. Ona křičela bolestí. Pak to zas začal zepředu a potom někdo zvonil, takže bratr potom přestal. Třetí případ byl v XXX ve sklepě. Když dodělala sedmou třídu, tak si ji matka brala po sedmi měsících domů z XXX z psychiatrické léčebny. On jí řekl, že si má sundat kalhoty, ona řekla, že nemůže, že má menstruaci, a on jí to násilím dal do „prdky“. Potom vlastně bratra pálil penis, tak jí řekl, ať si strčí jeho penis do pusy. Pálil ho, protože tam bylo hovínko. Řekl, že mu ho musí vykouřit, že jí dá peníze. Ona řekla, že ne, tak vzal její hlavu a přirážel ji ke svému penisu. Když jí matka přivedla, tak bratr a sestra o ní věděli, i když je vlastně jejich nevlastní dítě, nechtěný. K dotazům dále upřesnila, že když se to stalo poprvé, tak bylo bratrovi XXX asi patnáct, šestnáct, neví. Při tom třetím případu říkal, že jestli to někomu vykecá, tak si ji najde a zabije ji. Při tom prvním styku ji bratr osahával, na prsou a na „prdeli“, myslí, že na prsou přes oblečení Penis jí zasunul do vagíny. V tom prvním případě jí dal facku. Bránila se, chtěla utéct, ale nedokázala se vyvléknout, protože měl sílu. Ten prášek Chlorprothixen ji uklidňuje tak, že ji spíš uspává. Bratr ho vyndal a vystříkal se do trenclí. Ona nechtěla o tom s nikým mluvit, protože se bála o svůj život. Nedokáže říct, za jak dlouho po tom prvním případu se stal ten druhý. I v tomto případě brala pořád ty léky. Došlo k souloži, takže penisu do vagíny. Bránila se tím stylem, že ho odstrkovala a snažila se odejít. Poté zvonila sestra. Po té souloži chtěl, aby mu ho vykouřila a vcucla do sebe to jeho sperma. Ona to nedokázala vcucnout, tak to šla vyzvracet. Už neví, kdy k tomu došlo, to bylo vlastně před tím. Když se nastěhovali do XXX, nebyl to byt, byl to sklep. V tom třetím případě se chtěla nějak vyvléct a ještě k tomu křičela, ať ji nechá být, on jí zacpal dlaní ústa. Ona si ho nechtěla vzít do pusy, tak jí to tam dal násilím. Ona bratra neměla ráda, za to co dělal. Od matky a sestry byla týraná, proto skončila dvakrát na psychiatrii. Pokud její bratr uvedl, že k tomu prvnímu sexuálnímu jednání došlo z její iniciativy, tak to nikdy, vždy to byl jeho nápad.
  2. V hlavním líčení pak odmítla vypovídat, když využila práva, garantovaného ustanovením § 100 odst. 1 trestního řádu
  3. K poškozené byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, klinická psychologie. Z jeho závěrů vyplývá, že XXXX je mladou ženou s intelektovým handicapem, jedná se o lehkou mentální retardaci, v termínech tzv. mentálního věku lze hovořit o výkonnosti asi 8-9 letého průměrně inteligentního dítěte. Sociálně praktická informovanost je na úrovni mírně lepší, trivium naopak spíše na horší úrovni než je 8-9 let. Osobnostní vývoj je zřetelně narušený dlouhodobými deprivačními podmínkami a neschopností trvaleji zakotvit v nosnějších vztazích, jako dítě byla většinu života druhými odmítána, dopouštěla se substitučních krádeží, ale také reagovala otevřeně agresivně a neomaleně. Vývoj doputoval v poruchově ustrojenou osobnost s rysy emočně nestabilními - impulsivními. Posuzovaná je irritabilní, neomalená, s tendencí k dysforickým skluzům, vzteku a projevům nepřátelství při podráždění. Pokud nároky života překračují její schopnosti nebo frustrační toleranci, inklinuje rychle k resignaci. Projevuje se vysoce temperamentně, stojí o vztahy s druhými, ale nedokáže je udržovat, jednoduše manévruje, aby se zavděčila, pro svou prchlivost si ale většinu vztahů má sklony pokazit. V oblasti emoční je oploštělá, na což lze rovněž nahlížet jako na deprivační následek. Je simplexní, naivní, prozaická, inklinující ke zlobným výpadům. Obecným pravidlům a normám má spíše pro svou impulsivitu a mentální nedostačivost problém dostát, než že by je neuznávala. Posuzovaná byla schopna správně vnímat prožívané události, zapamatovat si je byla schopna jen míře odpovídající oslabeným paměťovým schopnostem, jádro událostí je schopna rámcově správně reprodukovat, pokud se k tomu rozhodne. Nelze mít vysoké nároky na komplexnost popisu, jeho přesnost a detailnost, na časová určení, sekvence a podobně. Na stranu druhou má znalkyně potřebu konstatovat, že pokud by mělo jít o události kompletně smyšlené, pak je mimo paměťové schopnosti posuzované se několik příběhů nemajících oporu v zážitku naučit a opakovaně je relativně kongruentně reprodukovat. Z hlediska psychologických kritérií se jedná o výpověď se střední měrou sníženou věrohodností, znalkyně má za to, že výpověď především není kompletní či spolehlivá pokud jde o připuštěné množství kontaktů, míru vlastní iniciativy nebo nekladení odporu a dále pokud se jedná o míru násilí v explicitně ve výpovědi uváděných případech. Za věrohodnou ji však považuje v tom, že svědkyně uvádí sexuální kontakty mezi sebou a bratrem, lze věrohodnost její výpovědi podpořit rovněž v tom, že posuzovaná mohla být vystavena alespoň v jí uváděných dílčích případech nátlaku, jemuž nebyla schopna vzdorovat. Argumentace - viz kapitola Souhrn a rozbor. Obecnou věrohodnost znalkyně hodnotí jako podstatnou měrou sníženou (viz Souhrn a rozbor). V obecné rovině má posuzovaná zapírání nebo zkreslování údajů o prožitém v repertoáru. Ve vztahu k projednávaným věcem je možné, že zdůrazňuje a zintenzivňuje míru své aktivní obrany a její soustavnosti, navyšuje míru fyzického násilí, neuvádí některé další intimní kontakty s bratrem a jejich okolnosti, za něž předpokládá odsudek. Posuzovaná velice pravděpodobně od počátku uváděných incidentů měla základní povědomí o sexu a byla schopna vzniklé situace rámcově vyhodnocovat. Jen obtížně ovšem mohla hledat zdroje proto, aby se jim účinně bránila anebo je nedopouštěla. K závadovému jednání docházelo totiž v rodině, do níž přišla „z nouze“ jako poslední člen a nadto až v prepubertě, zatímco druzí sourozenci tam od narození žili. Těžko se zařazovala a bylo by logické, kdyby pociťovala obavy, aby nebyla rodinou opět vyloučena. To mohlo přispět k eventuální vyšší svolnosti anebo i rychlé resignaci v případě povzbuzování nebo nátlaku. V rodině neměla rovnocenné postavení ve srovnání se sourozenci a pociťovala, že její pozice zde je ohrožena. Duševní a rozumové schopnosti posuzované (a hlavně její sociální situace) nebyly na takové úrovni, aby byla schopna účinného, strategického, kompetentního a rozvážného jednání ve spisem popsaných situacích. Znalkyně nedokáže oddělit následky plynoucí z presumpovaného jednání XXX od dalších vážně poškozujících vlivů v explorandčině vývoji. Posuzovaná je především významně a trvale poškozena okolnostmi svého vývoje v útlém dětství a pak v době od návratu do rodiny dále (vážná deprivace).

  1. Znalkyně podala posudek v hlavním líčení a vysvětlila, že pokud jde o míru agrese, používá poškozená u všech skutků „schémata“. Tzn. že vždy popisuje stejný postup, stejný projev agrese (přišel, dal mi facku). Pokud jde o míru dobrovolnosti a svolnosti k jednání obžalovaného, lze ji u poškozené těžko definovat. Podle znalkyně považuje poškozená za dobrovolné vše, co není založeno na násilí. S ohledem na její postavení v rodině nelze hovořit o dobrovolnosti, ale spíše o rezignaci. Správně vnímala okolnosti pohlavních styků i to, že je měla se svým bratrem. I za takové situace je dokázala akceptovat. Udělá totiž vždycky to, co je pro ni výhodné z pohledu udržení si nějaké pozice. Podle znalkyně medikace psychofarmaky u poškozené neměla vliv na vnímání reality, neboť poškozená je užívala dlouhodobě a dobře je tolerovala.

  1. K poškozené bylo ze zprávy Městského úřadu XXXX zjištěno, že byla hned po narození umístěna se souhlasem rodičů do kojeneckého ústavu, neboť tito neměli vytvořeny podmínky pro výchovu a péči o další dítě. Vlivem dlouhodobé ústavní péče se u nezletilé začaly projevovat známky výrazné citové deprivace. Nezl. XX byla od listopadu 2007 svěřena do společné pěstounské péče manželů XXX. U XXX bylo zjištěno lehké mentální postižení s výraznou poruchou osobnosti. S ohledem na míru zdravotního postižení pak XX navštěvovala Základní školu a Odbornou školu v XXX (dříve XX). Kvůli nevhodnému chování nezletilé, které bylo pro členy domácnosti již neúnosné a velmi negativně působilo na okolí, byla nezl. XX předána dne 05.08.2015 na základě dohody zpět do péče biologické matky. O zrušení pěstounské péče a svěření nezletilé do péče matky pak rozhodl rozsudkem Okresní soud XXX dne XXXX. XX žila v domácnosti se svou matkou, sestrou XXX (nar. XXX) a bratrem XX (nar. XXX). Doma matku neposlouchala, byla hodně drzá, matka jí občas dala pár facek. Vztah se sestrou označovala jako dobrý. K jednomu setkání XXX s otcem došlo roce 2016 o víkendu. Poté kontakty zase ustaly. U sourozenců nezletilé, XX a XX, byl nařízen soudní dohled z důvodu nedostatečné péče, když v rodině selhávala základní péče zejména v oblasti hygienických návyků. V červnu 2017 byla rodina nucena vystěhovat se z nájemního bytu. Matka neměla zajištěné jiné vhodné podmínky, proto žila nezl. XXX se svým bratrem XX v době od června do listopadu 2017 v rodině otcovské babičky, paní XX Poté se nezl. děti vrátily do domácnosti matky. Rozsudkem Okresního soudu XXX ze dne XXX byl nad nezl. XXX stanoven soudní dohled. Chování nezletilé v rodině se vystupňovalo tak, že ji matka přestala zvládat. Na žádost matky byla nezletilá umístěna dne XXX do Psychiatrické nemocnice XXX. OS XXX vydal dne XXX předběžné opatření, na základě kterého byla nezl. XXX dne XXX předána do péče Dětského domova XXX Rozsudkem OS XX ze dne 22.09.2021 byla XXX omezena ve svéprávnosti, jejím hmotněprávním opatrovníkem bylo jmenováno město XX. Ze zprávy Dětského domova XX vyplývá, že v současnosti je již plnoletá, v dětském domově je na tzv. prodlouženém pobytu (na vlastní žádost). Proto může také dohodu o dobrovolném pobytu sama bez udání důvodu ukončit a z dětského domova odejít. Dle názoru vychovatelek je XXX nespolehlivá, spousta jejich tvrzeních bylo nevěrohodných. Část jejich tvrzeních je sice pravdivá, ale každé tetě stejnou věc podá trochu jinak. Je ráda středem pozornosti, bohužel k tomu nemá příliš kladného potenciálu, ráda si sjednává respekt u ostatních dětí (i agresí), ráda ze sebe dělá chudáka, ráda na sebe upozorňuje. XX není zlá a k jejímu chování vedou hlavně její omezené rozumové schopnosti. Zpravidla není schopna objektivně posoudit, pochopit a přijmout skutečnost a tu dále předkládá dál zkreslenou. Podle zprávy Psychiatrické nemocnice v XX zde byla poškozená XXX XXX hospitalizována od 16.03. do 27.06.2016 pro stupňující se poruchové chování, a poté od 06.11.2018 do 20.02. a od 25.02. do15.08.2019 pro poruchy chování v domácím prostředí.

  1. Z výše uvedených důkazů lze nepochybně dovodit, že mezi obžalovaným a poškozenou došlo k pohlavním stykům. Soud však nemůže spolehlivě uzavřít, že se tak stalo po násilném jednání obžalovaného či na základě bezbrannosti poškozené. Specifická věrohodnost poškozené je problematická. Vyplývá to ze závěrů výše citovaného znaleckého posudku, kdy znalkyně akcentuje pochybnosti právě o tom, zda pohlavním stykům předcházelo násilí. Tento závěr velmi srozumitelně a přesvědčivě vysvětlila. Blíže se toto hodnocení důkazní situace promítlo nejen do jiné formulace skutku oproti obžalobě, ale i do právní kvalifikace, o které bude soud hovořit později. Je třeba ale zdůraznit, že soud je povinen postupovat při provádění a hodnocení důkazů tak, aby byl zjištěn skutkový stav bez významných pochybností, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. V tomto procesu je pak třeba každou pochybnost, kterou nelze rozptýlit dostupnými důkazy, vykládat důsledně ve prospěch obžalovaného. V tomto případě proti sobě stojí dva důkazy, a to výpověď obžalovaného a výpověď poškozené, kdy každý z nich uvádí o okolnostech pohlavních styků jiné skutečnosti. Soud při hodnocení věrohodnosti poškozené musí vycházet především z odborného posouzení znalkyní a ta jí jako zcela věrohodnou neshledala. Za takové situace je tak třeba vyjít z obhajoby obžalovaného.

  1. Další podstatné dokazování bylo vedeno k tvrzení obžalovaného, že nevěděl, že poškozená je jeho pokrevní sestra. Tato obhajoba byla spolehlivě vyvrácena jejich matkou, svědkyní XXX. Ta již v přípravném řízení uvedla, že obžalovanému výslovně řekla, že poškozená je jeho sestra, když mu bylo asi osm let. V hlavním líčení pak upřesnila, že obžalovaný byl za poškozenou i v dětském domově. To mu bylo asi patnáct let. Ve stejné době s ní byl za poškozenou i Psychiatrické nemocnici v XXX. To věděl, že jede za svou sestrou. Bylo to při její první hospitalizaci. Když poškozenou přivedla domů, tak zbylým dětem řekla, že to je jejich sestra. Řekla jim důvody, proč ji přivedla domů.

  1. Bylo tedy spolehlivě prokázáno, že obžalovaný věděl, že pohlavní styk vykonává se svou vlastní pokrevní sestrou.

  1. Svědkyně pak také uvedla, že obžalovaný neměl vůči poškozené žádné povinnosti. Poškozené dávala úkoly pouze ona. Ona rozhodovala, co může či nemůže dělat.

  1. Při vymezení doby jednání je vycházeno ze zprávy XXX, z níž vyplývá, že poškozená byla do domácnosti matky předána dne 05.08.2015 a v červnu 2017 byla rodina nucena vystěhovat se z nájemního bytu.

  1. Na obžalovaného byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a psychologie. Podle znalkyně z psychiatrie a sexuologie netrpěl v době činu vážnou duševní poruchou typu psychózy. Mohl rozpoznat nebezpečnost svého chování a mohl se ovládnout. Nebylo zjištěno nic, čím by byly významně sníženy jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Jeho jednání vedlo k uspokojení jeho sexuální potřeby, v dané chvíli na objektu, který byl snadno dostupný. Nad důsledky svého jednání nepřemýšlel. Netrpí vážnou duševní poruchou ani sexuální deviací, jeho jednání nebylo psychopatologicky motivované. Z psychiatrického hlediska není pro společnost nebezpečný. Nejsou doporučována žádná ochranná opatření. Je heterosexuálně gynefilně orientovaný.

  1. Podle znalkyně z psychologie má aktuální intelektové výkony na spodní hranici pásma podprůměru. V praktickém životě ví, jaké chování se od něj očekává z hlediska společenských norem, nicméně hlubší pochopení významu těchto norem absentuje. Osobnost je nezralá, dlouhodobě zásadně ovlivněna insuficientní výchovou a patologickými vlivy v rodinném prostředí. Snaží se přizpůsobit společenským normám a požadavkům, což se mu v zásadě daří. V povaze jsou zvýrazněny rysy výbušnosti a zvýšená pohotovost k agresivním reakcím, hůře domýšlí dlouhodobé následky svého chování. Snaží se náročné životní situace adaptivně zvládat, reagovat přiměřeně, limitován je však i svým kognitivním potenciálem a omezeným zázemím, kde chyběly reálné vzory. Jeho intelekt je hluboko podprůměrný, tj. v době vyšetřovaných událostí lze předpokládat úroveň jeho myšlení odpovídající dětem ve věku 10 let. Jednání bylo s vysokou mírou pravděpodobnosti podmíněno touhou po uspokojení sexuálních potřeb, ke kterým využil snadno dostupný objekt, aniž by dostatečně zvážil nevhodnost svého chování z hlediska společenských norem. Prognózu dalšího vývoje znalkyně hodnotí jako nejistou s mírnou převahou pozitivních faktorů.

  1.   Obžalovaný naplnil svým jednáním po subjektivní i objektivní stránce všechny zákonné znaky provinění pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, když vykonal soulož s dítětem mladším patnácti let (bod 1.) a jiným způsobem je pohlavně zneužil (bod 2. – 3.). Za soulož (coitus) je třeba pokládat spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Při souloži fakticky dochází k tomu, že mužský pohlavní úd vnikne do pohlavního orgánu (vagíny, pochvy) ženy. To znamená, že oba tyto orgány se spolu spojí v jednom okamžiku. Postačí, že došlo i jen k částečnému zasunutí pohlavního údu muže do pochvy ženy. Přitom nemusí ani dojít k porušení panenské blány. Spojením pohlavních orgánů je znásilnění dokonáno bez ohledu na to, zda došlo k pohlavnímu ukojen. K naplnění tohoto pojmového znaku došlo nepochybně u jednání pod bodem 1. Pod pojmem jiným způsobem pohlavně zneužije je třeba rozumět pohlavní zneužití v jiné formě než souloží, a to v podobě takových zásahů do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let, jako je např. orální pohlavní styk, ohmatávání pohlavních orgánů, popřípadě i jiné formy ukájení pohlavního pudu na těle této osoby či na žádost pachatele na jeho vlastním těle. Tento jiný způsob pohlavního zneužití přitom nemusí spočívat v natolik intenzivním zásahu do pohlavní sféry poškozeného, jakým je vykonání soulože. Tento pojmový znak obžalovaný naplnil pod body 2. – 3., kdy s poškozenou vykonal anální a orální pohlavní styk.

  1. Obžalovaný v době, kdy se takového jednání dopouštěl, znal spolehlivě věk poškozené. Jeho jednání proto soud hodnotí z hlediska zavinění jako úmysl přímý ve smyslu § 15 odst. 1 trestního zákoníku.

  1. Jak vyplývá z výše uvedeného, soud oproti obžalobě dospěl k jiné právní kvalifikaci jednání obžalovaného. Ta jej kvalifikovala jako provinění znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, spočívající v tom, že násilím donutil jiného k pohlavnímu styku, takový čin spáchal souloží a jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, na dítěti mladším patnácti let. Soud již výše zdůvodnil, proč nepovažuje za prokázané, že obžalovaný užil proti poškozené násilí či pohrůžku násilí. V reakci na závěrečnou řeč státního zástupce je nutno uvést, že soud nepovažuje za dostačující zjištění, že obžalovaný poškozenou při pohlavním styku „držel“. To je jistě běžná součást každého pohlavního styku a bez dalšího to nelze vykládat jako užití násilí.

  1. Dále také dospěl k tomu, že ani další alternativní pojmové znaky základní skutkové podstaty trestného činu znásilnění naplněny nebyly. Sám obžalovaný tvrdil, že poškozené například zakazoval jít ven. Takovou aktivitu však nelze považovat za pohrůžku jiné těžké újmy. Pohrůžka jiné těžké újmy může spočívat v hrozbě způsobení majetkové újmy, vážné újmy na cti a dobré pověsti, směřovat k rozvratu manželství nebo rodinného života apod. Jinou těžkou újmou může být i zahájení trestního stíhání v důsledku oznámení trestného činu, jímž pachatel poškozenému hrozí, a nutí ho tak něco konat, opominout nebo trpět. Je přitom nerozhodné, zda se poškozený trestné činnosti, jejímž oznámením se hrozí, dopustil či nikoli. Při posuzování, zda jde o jinou těžkou újmu, je nutno přihlížet k osobním poměrům napadeného, k jeho vyspělosti, zkušenostem, psychickému stavu apod. V daném případě navíc poškozená takové jednání obžalovaného objektivně ani nepociťovala jako těžkou újmu. Obžalovaný sám nedokázal říci, jestli poškozená jeho zákazy vůbec respektovala. Navíc jejich matka uvedla, že obžalovaný nad poškozenou fakticky neměl žádnou autoritativní moc.

  1.  Soud nepovažuje za prokázaný ani alternativní pojmový znak v podobě zneužití bezbrannosti. Ve stavu bezbrannosti se mimo jiné nacházejí osoby, které sice vnímají okolní svět, avšak jejich duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni nebo takového stavu, aby si ve své mysli dokázaly situaci, v níž se nacházejí, dostatečně přiléhavě ze všech souvislostí vyhodnotit a přiměřeně, logicky a účinně na ni reagovat. Tak tomu obvykle bývá např. u osob trpících duševní chorobou, pro niž nechápou význam pachatelova jednání, anebo u dětí či osob mentálně zaostalých, které nemají dostatečné znalosti a zkušenosti, aby byly schopny posoudit význam odporu proti vynucovanému pohlavnímu styku apod. V takových případech bezbrannosti se jedná o psychickou bezbrannost, v důsledku níž oběť často nechápe, co se po ní požaduje, resp. co je smyslem jednání pachatele, nebo není způsobilá vůbec domyslet a vyhodnotit důsledky takového jednání atd.

  1. V daném případě ale znalkyně psycholožka uvedla, že poškozená měla od počátku incidentů základní povědomí o sexu a byla schopna vzniklé situace rámcově vyhodnocovat. To je podle soudu logické, neboť již byla ve věku staršího dítěte. Na tom podle názoru soudu nic nemění ani lehká mentální retardace. Z projevu poškozené při výpovědi není toto postižení patrné, o prožitých událostech hovoří srozumitelně a věcně, nezmiňuje, že by v době, kdy byla trestná činnost spáchána, nechápala jednání obžalovaného.

  1. Znalkyně dále uvedla, že těžko hledala zdroje k tomu, aby se jednání obžalovaného bránila či jej nedopouštěla, neboť se mohla obávat o své postavení v rodině. Tato skutečnost ale nemůže zakládat pojmový znak „bezbrannosti“. Je třeba zdůraznit, že znásilnění je trestný čin úmyslný a z hlediska zavinění je nutné, aby obžalovaný jednal alespoň v úmyslu nepřímém. Muselo by být tedy prokázáno, že alespoň věděl, že poškozená se nachází ve stavu bezbrannosti, musel by to subjektivně vnímat a vědomě tuto bezbrannost využít. To ale po provedeném dokazování prokázáno nebylo.

  1. Pokud jde o trestný čin pohlavního zneužití pod body 1. – 3., jedná se o jeden pokračující trestný čin ve smyslu § 116 trestního zákoníku, když jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem, naplnily skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.

  1. Naopak není pochyb o tom, že obžalovaný svým jednáním pod bodem 1. naplnil všechny zákonné znaky provinění soulože mezi příbuznými podle § 188 trestního zákoníku, vykonal soulož se sourozencem. Trestné je podle § 188 pouze vykonání soulože. Jiný způsob pohlavního ukájení tu postižen není, a to ani pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, protože při těchto pohlavních stycích nedochází k oplodnění, které by mohlo vést ke zrození postiženého dítěte.

  1. Při rozhodování o trestním opatření vycházel soud ze všech skutečností, uvedených v § 39 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku.

  1. Ke skutkům mělo dojít v době, kdy byl obžalovaný mladší 18 let, proto bylo jeho jednání posouzeno jako provinění (tj. trestný čin spáchaný mladistvým) a i trest byl ukládán v režimu zákona č. 218/2003 Sb. (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Podle § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. se trestní sazby, uvedené v trestním zákoníku, snižují na polovinu, přičemž horní hranice nesmí převyšovat pět let a dolní hranice jeden rok. Protože však trestní stíhání bylo zahájeno až po dosažení věku 19 let, nebyla uplatněna zvláštní ustanovení o řízení ve věcech mladistvých.

  1. Obžalovanému polehčuje, že před spácháním trestné činnosti nebyl trestán pro žádnou trestnou činnost ani postižen pro jiné protiprávní jednání. Dále mu polehčuje, že svého jednání upřímně litoval. Tuto lítost vyjádřil nejen před soudem, ale i v omluvném dopisu ze dne 14. 3. 2022. Naopak mu mírně přitěžuje, že se trestné činnosti dopustil opakovaně a spáchal více trestných činů. K jeho osobě bylo dále zjištěno, že je svobodný, bezdětný, je zaměstnán jako ostraha objektů. Soud hodnotí možnost nápravy obžalovaného jako reálnou. Pokud jde o samotnou výměru trestního opatření, soud považuje za odpovídající trestní opatření v první polovině zákonné trestní sazby. S ohledem na nízké narušení obžalovaného a jeho reálnou resocializaci je soud přesvědčen, že není potřeba přímý výkon trestního opatření odnětí svobody a proto jeho výkon podmíněně odložil na přiměřenou zkušební dobu. V ní je obžalovaný povinen prokázat, že je schopen se vyvarovat další trestné činnosti či jiných protiprávních jednání.

  1. Poškozená se připojila k trestnímu řízení řádně a včas s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000,- Kč. Nárok spočíval v odškodnění prožitých duševních útrap. Tento pojem upravuje § 2956 občanského zákoníku a konkrétní zákonný rámec pro odškodnění pak poskytuje § 2958 občanského zákoníku. V daném případě nelze hodnotu odškodnění jakkoli důkazně objektivizovat, proto soud její výši určil podle zásad slušnosti. Přitom soud musel zohlednit okolnosti případu, míru zásahu do práv poškozené, jeho intenzitu i dopad na život poškozené. Zde je třeba konstatovat, že nárok byl uplatněn za situace, kdy mělo dojít k vynucení pohlavních styků násilím na těle poškozené. To však prokázáno nebylo. To však nemění nic na tom, že jakékoli sexuální jednání vůči poškozenému dítěti je jistě zásahem do jeho osobnostních práv a velkým rizikem pro jeho další život. Pokud jde o faktické následky na duševním zdraví poškozené, pak je nelze jednoznačně určit. Znalkyně psycholožka toto zdůvodnila již tak velmi problematickým způsobem života poškozené (samozřejmě nezaviněným samotnou poškozenou). Soud tedy po volné úvaze dospěl k závěru, že přiměřeným je odškodnění částkou 50.000,- Kč

  1. Se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy byla pak poškozená odkázána za řízení ve věcech občanskoprávních.

Poučení

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v XXX. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v XXX.

Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to i v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházející rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům je omezena, může za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce. Ve prospěch mladistvého obžalovaného může i proti jeho vůli podat odvolání i orgán pověřený péčí o mládež, kterému lhůta k podání opravného prostředku běží samostatně. 

Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Poškozený má možnost požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění obžalovaného z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

XXX dne 16. prosince 2022 

Mgr. Tomáš Bouček, v.r. 

předseda senátu Krajského soudu v XX