Znásilnění cizím mužem, omezování osobní svobody

Č. j.: 4 T 288/2014 - 130 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

‍

Okresní soud v Prachaticích rozhodl v hlavním líčení konaném dne 03.02.2015 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Mühlsteina a přísedících xxxxx a takto: 

Obžalovaný 

xxxxxxxxxxxx

‍

nar. xxxx ve xxxxx okres xxxxx, trvale bytem xxxx, dělník v xxxxxxxx 

je vinen, že 

v době od 02:00 hodin do 03:30 hodin dne 19.07.2014 v travnatém porostu v těsném sousedství benzinové čerpací stanice xxxx ve xxx v ulici xxxx, okres xxx,  po předchozí společné návštěvě restaurace xxx ve xxxx okres xxxxx kde společně konzumovali alkoholické nápoje, při cestě z této restaurace, kdy oba byli pod vlivem alkoholu, poškozenou xxxx, nar. xxx, ve xxxxx, trvale bytem xxxx, povalil na záda, vyhrnul jí šaty a přes její aktivní odpor, kdy se jej snažila ze sebe odstrčit a opakovaně mu říkala,,ne, já nechci!" a křičela,,pomoc!", se na ní pokusil vykonat soulož, přičemž k tomuto jednání nedošlo s ohledem na okolnosti na obžalovaném nezávislých, 

tedy -pokusil se vykonat pohlavní styk na poškozené s ohledem na její bezbrannost, 

čímž spáchal 

přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, 

a odsuzuje se 

podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se obžalovanému výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. 

Odůvodnění: 

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Prachaticích podal obžalobu na xxx s odůvodněním, že ten se měl dopustit zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. 

Obžalovaný xxx k věci uvedl, že se seznámil s poškozenou v xxxxx, pak byli v xxxx, pak šli na benzinovou pumpu, tam si sedli vedle laviček, on se jí pak ptal, jestli s ním půjde dovnitř, šel pro kávu. Popíjeli kafe, kouřili, následně si lehli na zem, začali se líbat a osahávat i na intimních místech z obou stran. Pak poškozená začala brečet, začala být nervózní, obžalovaný má za to, že si uvědomila, co vlastně dělá. On v té době ještě nevěděl, že má přítele a dítě. Poté tam přišel kluk, který jej bouchnul, udeřil jej někam do vlasů, poškozená šla na druhou stranu přes silnici, měla telefon, on jí ještě odnesl tašku a ona odešla. Kluka tam viděl, slečnu žádnou neviděl, ani při příchodu na pumpu, neví, jestli tam byl někdo stranou. Poškozená mu říkala, že si pamatuje, že už po něm koukala předtím, ale nikdy se nebavili, seznámili se ten večer. Celý večer trávili spolu, popíjeli alkohol, platil úhradu do 200 Kč za oba. On měl ještě tři piva předtím, než za ním přišel, ona zřejmě již také něco měla. Přála si vodku, když jí objednal, tak říkala, že jí nechutná, že si dá melounovou, tak ji pili, měli asi čtyři. 

U benzinky seděli na trávníku, dle obžalovaného si chtěla sednout na ten trávník, protože tam asi zřejmě někdo byl, neví proč. On se jí také ptal, jestli s ním půjde na kávu. Poté začala říkat, že neví, nějak se to v ní lámalo, tak říkal, že dobrý, proběhl tam i nějaký návrh, že by mohli k němu domů, ale jak měla pořád ty telefony, tak byla nervózní. Každopádně se rozbrečela, to jo, řekla mu, co má dělat, potom řekla „,pomoc" a potom začala brečet. Když tam přišel ten kluk, tak na ní bylo vidět, že se stydí, tak radši šla na druhou stranu. Obžalovaný se s ní chtěl nějak rozloučit, nebo si o tom popovídat, ale nechtěla, něco tam řešila, neví s kým. 

Na sobě měla krátkou minisukni, neví, jestli to byly šaty, nebo jestli to bylo zvlášť, ale měla hodně krátkou minisukni a tílko s výstřihem, on měl černé džíny a tričko nebo tílko, bylo teplo, bylo to v červenci. K pohlavnímu styku nedošlo, to ani není možné, protože on když konzumuje alkohol, tak nemůže. Každopádně se osahávali, líbali, a to i na intimních místech, to nepopírá. Ten kluk, když jej bouchnul, tak cítil škubnutí ve vlasech, ale nebylo to nijak hrozné. Když odešel, tak mu chtěl i něco vysvětlit, jenomže asi viděl, že je to nějak relativně v pohodě, tak odešel, nebyl tam víc než minutu. 

‍

Rovněž se obžalovaný domnívá, že se to poškozené líbilo, že se jí líbil i on, také kamarád mu říkal již v xxxx že po něm pokukuje. Poté byli již spolu. U pumpy si lehli na sebe, začali se líbat, osahávali se, ležel na ní, nejdříve seděli. Co byla s obžalovaným, byla s ním celý večer, tak nehrozilo, že by došlo k pohlavnímu styku s někým jiným, jestli ho měla předtím, to neví. Když k pohlavnímu styku zřejmě došlo, tak to nebylo s obžalovaným. Chvíli byla i mezi společností, i když se spolu bavili, ale pak už byla s ním. Na intimní místa si sahali, ale pohlavní styk s ní neměl, to ví. Je možné, že na sebe sahali intenzivněji, to probíhalo už v tom xxxx, když tam seděli sami v tom salonku. 

xxxxx uvedla, že ví, že přišli obžalovaný s poškozenou na benzinku, byli opilí. Oni seděli na první lavici, slečna si sedla jakoby za ně, myslí, že na lavičku. Obžalovaný šel pro kafe, pak šli spolu někam dozadu, pak slyšeli, jak slečna říká, že to nechce, určitě brečela. Pak tam šel přítel, ona tam nešla, přítel mu dal údajně facku, nebo ho kopl. Slečna brečela, šel jakoby před benzinu a dotyčný utekl, kam, to neví. Slečna šla určitě před benzinu, byla bosa, na sobě měla šaty, jestli měla kabelku, to neví. Ona na místo vůbec nešla, šel tam jenom přítel. Podnětem k tomu, že tam přítel šel, bylo to, že brečela a říkala, že to nechce, to slyšeli až k nim. Byli od nich vzdáleni tak 5 - 6 metrů, vidět tam nebylo, je tam křoví, jsou tam smrčky. Přítel říkal, že byli na silnici. Když přišli, na lavičce byla pouze slečna, obžalovaný šel pro kafe. Přítel jí říkal, že k pohlavnímu styku došlo. 

xxxxx uvedl, že byl večer s přítelkyní na benzině, seděli na lavičce, po chvíli tam přišla mladá dívka a za ní muž, chvíli tam spolu byli, pak odešli ke smrkům. Zašli za ně, po chvíli zaslechli, jak slečna brečí, tak se tam šel podívat, oni tam souložili. Slečna brečela, říkala, aby jí pomohl, tak to udělal. Poškozená ležela na zemi, obžalovaný ležel na ní, dle svědka souložili, má za to, že nešlo o nějaké laškování, vypadalo to určitě jinak, kalhoty měl obžalovaný stažené, když tam svědek přišel, tak mu byl vidět zadek. Ona měla nějaké krátké šaty, měla je vytažené. Když tam přišel, tak dívka říkala, aby jí pomohl, tak dotyčného okřikl, aby toho nechal, on mu řekl, že takhle to má úplně nejraději, slezl z ní, svědek ho potom kopnul do obličeje a šel k té dívce, protože ta ležela, nevěděl, jestli jí něco není, ptal se jí, jestli bude volat policii, ona řekla, že ne a odešla, nechtěla se s ním vůbec bavit, odešla směrem jako do centra, úplně pryč. Nejdříve zašla někam na benzinu, pak ji viděl, jak jde do města. Ona nechtěla volat policii, tak ji nevolali, pak přišla asi její sestra s nějakým kamarádem a hledali ji, slyšel, jak volají z budky té dívce, zaslechl, jak její sestra řekla „on tě znásilnil“, tak jsem za nimi šel a řekl jsem, že jsem u toho byl. Pak se tam nějak sešli a zavolali policii. Za vlasy obžalovaného nechytil, kopnul ho do obličeje. Něco na něj zakřičel, už neví, co přesně. Když obžalovaný slezl, tak neviděl, že by byl obnažený, byla tam tma, přirození neviděl, zadek viděl. Poškozená byl obnažená, neměla kalhotky a šaty měla někde pod pupík. Kalhotky neviděl, neví, jestli si je potom sebrala, ona se s ním vůbec nechtěla bavit, takže odešel za svou přítelkyní. Ví, že tam po ní ještě zůstaly pantofle, ty potom brala její sestra od laviček, kde seděli, to bylo tak 15 - 20 metrů. Slyšel, jak poškozená brečí, o pomoc volala až potom, když tam přišel. 

On nic nepil, přítelkyně asi dvě skleničky. Když přišel na místo, obžalovaný na ní ležel, ona je malá. Akorát mu říkala, aby jí pomohl, podle něj byla dost opilá, říkala „pane, pomozte mi" a brečela. Pokud by jej nežádal o pomoc, nijak by to neřešil, asi by si toho nevšímal, ale když mu řekla, aby jí pomohl, tak mu bylo jasné, že to asi nechce. Myslí si, že obžalovaný měl na sobě nějaké tepláky, do obličeje ho kopl v okamžiku, když z ní obžalovaný slezl a řekl, že takhle to má nejradši, v tu chvíli klečel. Když poté odešli z toho místa, neviděl, že by šli ještě spolu. Že by měl obžalovaný obnažené přirození, to také přímo neviděl. Holý zadek viděl, že by se líbali, to neviděl. Viděl, jak obžalovaný jakoby přirážel, ale nemůže říci, že by viděl, že by soulož probíhala. 

xxx uvedla, že šli s přítelem na bowling, pak šli do xxxx, tam přítel odešel, ona tam ještě nějakou dobu pobyla. Pak chtěla jít domů, ale přišel obžalovaný, který ji oslovil a pozval ji na panáka do xxxx, tak mu řekla ,,ano". Tam vypili pár panáků, co bylo dál, jak došla na benzinu, to neví. Když byli na benzině, tak si pamatuje to, že ji tam svalil a že křičela o pomoc, dál si to nepamatuje. Pamatuje si jenom, že šla domů. Neví, kolik hodin bylo, když šli do xxxx měla nějaké pivo, v pili vodku s něčím ředěnou. Když přišli na benzinu, tak si to pamatuje tak napůl, začátek neví, ví jenom to, že ji tam svalil u těch keřů na zem a ona křičela, aby tam někdo přišel. Ví, že tam někdo na lavičce seděl, aby řekla pravdu, tak si nepamatuje, jestli se v třeba líbali. Rozhodně mu neříkala, že by s ním něco chtěla mít, to určitě ne. Jestli si o tom povídali, je to možné. Nevzpomíná si, že by spolu vedli nějakou řeč, že by došlo k nějakému osahávání, nabídky mohly být, ale neví. U výslechu uváděla, že se chtěli osahávat, ale sex ne, protože ji vyslýchali dva policajti, kteří ji předtím upozornili, že žádná oběť není a ještě se jí vysmáli do obličeje, takže s těmi už se nechtěla bavit. Byla v podnapilém stavu, moc si toho nepamatuje. Do křoví se nějak doplazili, na začátku tam šli oba dobrovolně, postrkoval ji, asi mu říkala, jestli něco chce nebo nechce, křičela, ať ji nechá být, křičela o pomoc, to ví, pak už to ví jen z vyprávění. Ví, že šla domů, ví o tom, že též volala sestře, říkala, že byla znásilněna, ta volala policii. Sestře znásilnění nepopisovala. Přítel chtěl jít dřív domů, jí se nechtělo, proto tam zůstala. Nevzpomíná si, že by s obžalovaným měli nějaké hrátky už v xxxxx.

K dotazu státní zástupkyně poškozená uvedla, že v klubu zůstala se známými, kteří si všímali jiných, takže zůstala u baru sama, přítel odešel, ona tam ještě chtěla být. Na začátku vypovídala všechno, co říkal pan protože policisté ji vyfakovali, takže vypověděla u všeho „,ano“, ale nechtěla to řešit, proto je tam z toho důvodu uvedeno, že dělali všechno, co řekl. Až v xxxx mu říkala, že potřebuje jít na benzinu, tak tam po nějaké době šli, na benzinu potřebovala jít proto, že volala kamarádovi, aby ji vyzvedl, nepřišel tam, až po nějaké době. Ona tam chtěla jít z toho důvodu. Na benzině byla s xxx, ale povídala si s ním, to je všechno, co si pamatuje z té chvíle, než přešli do toho křoví. Nepamatuje si, jestli do křoví došla dobrovolně nebo jestli ji tam dostrkal, ví, že došlo k pohlavnímu styku, bránila se, strkala do něj, moc jí to ale nešlo. Křičela o pomoc, strkala ho od sebe, aby šel pryč, to se jí nepovedlo. Je možné, že mu vytrhla vlasy, ale neví to. Dál si vybavuje věci z vyprávění. Sama si vybavuje to, že šla domů a volala sestře, té řekla, ať přijde na benzinu, řekla jí, ať zavolá policii, že ji někdo znásilnil. Na druhém výslechu jí policista, jehož jméno neví, upozornil, že žádná oběť není. 

K dotazu obhájce poškozená uvedla, že si pamatuje, že byl u výslechu, když jej vyslýchala paní vyšetřovatelka, ta na ni nebyl zlá. To, že se s obžalovaným bavili, pak se osahávali a líbali a že to bylo vzájemné, vypovídala proto, že ví, že by jí asi v okolí xxxx  nijak nepomohli, aspoň si to tak myslela. Paní vyšetřovatelka na ni nebyla zlá, uvedla, že k pohlavnímu styku nedošlo, to také vypovídala kvůli tomu. Byla řádně poučena, pokud jde o následky křivé výpovědi. Také k dotazu obžalovaného uvedla, že se s ním seznámila z vlastní vůle, alkohol popíjela sama, nenutil ji. Nemůže říct, že spolu byli intimně, nemůže říct ano, lhala by, neví. 

Svědkyni byla předestřena výpověď z přípravného řízení, kdy k rozporům uvedla, že to vnímala jinak, chodily jí domu papíry, jak to asi údajně bylo, o tom, že tam byl i ten svědek, který to viděl. Dále k dotazu uvedla, že to vnímá tak, že jen tak o pomoc nekřičela, ten svědek asi také jen tak nelhal. Pamatuje si to tak, že ano, říkala, že ji znásilnil, na výslechu vzhledem k tomu, co jí řekli, pak řekla to, co obžalovaný, aby se z toho vyvarovala, má dítě, takže to nechtěla prostě řešit, proto řekla to, co tam na tom papíru je. V té době také neměla pojem o čase, takže by lhala, kdyby řekla, jak dlouho na benzině byli. Neví, že šel obžalovaný pro kafe na benzinu, ona vnímá to, co řekla u soudu, k tomu došlo, neví, na jak dlouho, ale ví, že k tomu došlo. K následnému dotazu státní zástupkyně uvedla, že porozuměla poučení mluvit pravdu jak na policii, tak u soudu, také si to všechno přesně nepamatuje, podle ní šlo o normální soulož. Co uvedl xxxx, to jí řekl policista, který ji vyslýchal. 

xxx vypověděla, že byla uvedeného dne s kamarádkou xxx na diskotéce xxxx, zde se kolem půlnoci setkala se sestrou xxx. Nebyly předem domluveny, byla to náhoda, dlouze tam spolu nemluvily. Domluvily se, že se později uvidí, v té době bylo v xxx asi tak 50 lidí, ona neví, jestli sestra s někým mluvila, tančila, nebo něco podobného, viděla ji tam jen krátce. Ví, že v té době byl v xxxx i sestřin přítel pan xxxx, jeho dva bratry tam neviděla, ale neví určitě, jestli tam byli také, nebo ne. Ona poté odešla do baru xxxx i se svou kamarádkou, sestra zůstala v xxx. Když odcházela, byl tam ještě i sestřin přítel. Z xxxx odcházela někdy kolem druhé, třetí. Venku před barem potkala xxxx, Poté byla ještě u telefonátu v xxx, kdy xxxx volala sestra xxxxx, byla u hovoru, slyšela, jak jí říkal, aby šla domů a našla si xxxx. Poté jí telefon vytíp, až pak jí řekl, že sestra mu brečí do telefonu. Ona jí volala, což jí zase ona vytípla, asi byla naštvaná. Sestra nemohla volat přímo jí, protože nemá mobilní telefon. Přesně si nevzpomíná, jak zjistila, že je sestra na pumpě, nějak tam ale došlo s xxxxx, zkoušeli zavolat z budky, ona hovor přijala. Ptala se jí, proč brečí, ona řekla, že byla znásilněná, tak jí řekla, ať se vrátí na pumpu, že tam na ni počkají, sestra přišla asi za 5 minut, byla bosa a špinavá. Ona se jí ptala, sestra jí řekla, že byla znásilněná, že jí nějaký kluk znásilnil, že měl dlouhé, kudrnaté vlasy, že byl vysoký. Jmenovaná řekla, že zavolá policii, poškozená nechtěla, aby se to nedozvěděl její přítel. Ještě se jednou ptala sestry, jestli byla znásilněná, či šla s ním dobrovolně, ona řekla, že ji skutečně znásilnil, proto volali policii. Poté také hovořila s panem xxxxx, který jí ukázal místo, kde k tomu mělo dojít, rovněž jí řekl, že sestra seděla s nějakým klukem u stolku vedle pumpy, on si potom sestru odvedl za stromky vedle pumpy a po chvíli sestra začala brečet, křičela pomoc", on tam vběhl a útočníka odehnal a sestra podle něj odešla také. Podle popisu se dle jmenované mělo jednat o xxxx nebo aspoň jeho otec se tam jmenuje. Viděla ho večer v xxxxxx, měl na sobě tmavé triko a hnědé kalhoty, nebo tepláky. 

‍

Z protokolu o ohledání místa činu, z náčrtku a pořízení fotodokumentace bylo zjištěno, kde mělo dojít k jednání, také byla nafocena poškozená, pokud jde o její oblečení. Zároveň zde byly nalezeny vlasy, kdy následně bylo potvrzeno znaleckým zkoumáním z oboru kriminalistiky, odvětví biologie a genetiky, že jde o obžalovaného, též byl zkoumán i poševní výtěr, kde byla nalezena shoda s poškozenou. Zároveň bylo provedeno vyšetření na alkohol u poškozené, kdy u té byla odebrána krev v 05:30 hodin, kdy bylo zjištěno, že koncentrace alkoholu činila 1,49 g/kg. Dále bylo provedeno i vyšetření MUDr. xxxxx, kdy vyšetřením nebylo potvrzeno, že by poškozená měla například na stehnech modřiny, v okolí genitálu jsou patrné drobné stopy po holení, zevní genitál a jeho okolí jsou bez známek násilí, vyšetření neprokazuje násilný stav páchaný na ní, ke koitu vzhledem k překrvení sliznic zřejmě došlo. 

Soud hodnotil důkazy jak samostatně, tak ve svém souhrnu, přičemž vycházel z těch skutečností, které také zazněly u hlavních líčeních, když je nepochybné to, že obžalovaný s poškozenou trávili společně část ranních hodin, kdy se sešli nejdříve v xxxx, poté se přesunuli do xxxxx, přičemž oba dva byli ve značném alkoholovém opojení, rovněž je jednoznačně potvrzeno, že se přesunuli na benzinovou stanici. Pokud jde o trávení večera, není žádných poznatků o tom, že by obžalovaný poškozenou jakkoliv k něčemu nutil, když on sám se k jednání vyjadřuje celkem obšírně, popisuje průběh večera, kdy uvádí, že též došlo k intimnostem, kdy se s poškozenou líbali, osahávali, osahávali se i na intimních místech, zde toto nijak nezpochybňuje, rovněž popisuje i cestu na benzinovou stanic, kdy též uváděl, že šel i pro kávu, toto je potvrzeno i svědkem xxxx či svědkyní xxxx, kteří byli v těsné blízkosti obžalovaného s poškozenou. Není pochyb, že se oba dostali až do míst u benzinové stanice, kde mělo dojít k údajnému incidentu. Zde je potvrzeno, že tam též odešla poškozená dobrovolně, nebylo potvrzeno ze strany svědků, že by obžalovaný poškozenou na uvedené místo nutil nějakým násilím, například ji táhl či podobně. Zároveň, jak uvedl i svědek který byl na místě, pokud by poškozená nebrečela, vůbec by se na místo nešel dívat, když v počínání obžalovaného s poškozenou nespatřoval žádných mimořádných skutečností, v počínání obou se mu nezdálo nic podivného. To, že chce poškozená pomoc, mu sdělila prakticky až poté, co přišel na místo, předtím, jak uvedl, kromě breku nic jiného neslyšel. Soud má rovněž pochybnosti o tom, zda došlo k vlastnímu pohlavnímu styku, byť poškozená o tom mluví, kdy uvádí, že si to pamatuje, přičemž si nepamatuje žádné další skutečnosti v průběhu setkání s obžalovaným, kdy nebyla schopna se vyjádřit, co se dělo v jak se dostali na benzinovou čerpací stanici, co kde dělali, přičemž však jednoznačně potvrzovala, že ví, že došlo k pohlavnímu styku. Pokud jde o pohlavní styk, kde dle soudu opět existují pochybnosti, zda k tomuto došlo, byť o tom hovoří svědek když na jednu stranu uvádí, že se mu počínání obžalovaného jevilo jako soulož, viděl odhalenou zadnici, přičemž však neviděl pohlavní úd, není schopen říci, zda soulož probíhala či nikoliv. Co se týká lékařské zprávy, ta se kloní k závěru, že je možné, že došlo k souloži, přičemž však není zjištěno, že by ta probíhala proti vůli poškozené, když nebylo zjištěno například žádných zranění v oblasti genitálií. Též nelze vyloučit, že k něčemu mohlo dojít i při osahávání intimních partií tak, jak uváděl obžalovaný. Také soud zvažoval intenzitu jednání obžalovaného, kdy nebylo potvrzeno, že by vůči poškozené vyvíjel nějaké intenzivní jednání, pokud jde o to, co se seběhlo. Jak již bylo uvedeno, nebylo potvrzeno, že by například za použití násilí táhl poškozenou na uvedené místo, či tuto za nějakého násilí například povalil, či ji nutil k něčemu, aby něco konala proti své vůli. 

Soud hodnotil i výpověď' samotné poškozené, kde také spatřuje rozpory mezi tím, co uváděla jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení, byť tyto rozpory nebyla schopna nijak výrazně vysvětlit. Zde soud přihlížel k tomu, co uváděla u vyšetřovatelky, kde byl výslech prováděn za přítomnosti obhájce, dále i k tomu, co uváděla u soudu, když také, pokud byla dotazována, nebyla schopna na otázky jednoznačně odpovědět, kdy též setrvala na vyjádření, že si všechno přesně nepamatuje. Soud na druhé straně hodnotil i tu situaci, že oba aktéři byli značně podnapilí, kdy je možno vycházet i z toho, že obžalovaný v tomto případě využil částečné bezbrannosti poškozené, byť ta se do uvedeného stavu dostala vlastním počínáním, nebyla k tomuto nijak nucena, tj. aby konzumovala alkohol. Soud na základě všech těchto skutečností proto dovozuje, že nelze jednoznačně tvrdit, že došlo přímo k souloži, byť počínání k tomu nasvědčovalo. K dokonání tohoto jednání nedošlo zejména vzhledem k té skutečnosti, že poškozená si poté v určitém stádiu, kdy byla s obžalovaným, uvědomila svoji situaci, nechtěla již dále pokračovat, čemuž odpovídá i to, že brečela, avšak dle soudu v této době nevolala o pomoc, také nechtěla událost hlásit na policii, zde má soud za to, že i sama poškozená si uvědomila svůj určitý díl svého jednání na této situaci. Soud má tudíž za to, že obžalovaný, pokud by pokračoval v jednání, by pravděpodobně soulož s poškozenou vykonal, avšak k tomuto nedošlo, přičemž šlo o okolnosti na obžalované nezávislých, když soud nemá pochybnosti, i s ohledem na tělesné konstrukce obou zúčastněných, že pokud by obžalovaný chtěl vykonat soulož, že by k tomu pravděpodobně došlo, byť toto jsou pouze již úvahy. Soud vycházel z toho, co bylo zjištěno, kdy dovodil, že nelze učinit jednoznačný závěr v tom, že by obžalovaný vykonal soulož s obžalovanou, přičemž k tomuto nedošlo tak, jak bylo uvedeno, když šlo o okolnosti na obžalovaném nezávislých, zejména o to, že poškozená začala brečet, přišel tam svědek který také pak zakročil, přičemž však bylo potvrzeno i to, že obžalovaný svého jednání poté, co přišel svědek, zanechal, když sám svědek uvedl, že obžalovaného kopl až poté, co na ten klečel a byl mimo poškozené. S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem soud proto jednání obžalovaného posuzoval toliko ve stádiu pokusu přečinu znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku k § 21 odst. 1 trestního zákoníku. 

Soud dále zjistil, že obžalovaný byl v minulosti soudem trestán v roce 2012, byť šlo o majetkovou trestnou činnost, kdy toto jednání bylo amnestováno amnestií prezidenta republiky ze dne 01.01.2013, přičemž byl obžalovanému ukládán pouze mírný výchovný trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců se zkušební dobou v délce 12 měsíců. Za přestupek nemá v posledních letech žádný záznam, jak potvrdil Městský úřad ve xxxxx.

Na základě těchto skutečností soud obžalovanému ukládá pouze výchovný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců podle § 185 odst. I trestního zákoníku, kdy tento trest je podmíněně odkládán na zkušební dobu v délce 18 měsíců za použití § 81 a § 82 trestního zákoníku. Při ukládání trestu soud přihlédl jak k hodnocení obžalovaného, tak i k jednání obžalovaného, které bylo prokázáno, tj. k intenzitě jeho jednáním, okolnostem celkového počínání obžalovaného a poškozené. Dále soud přihlédl i k doznání obžalovaného a k tomu, že pracuje, není k němu žádných dalších výhrad, proto soud dovozuje, že trest podmíněný, který byl ukládán, je trestem dostatečným a splní svůj účel, pro který byl uložen. 

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku lze podat k podepsanému soudu ve trojím vyhotovení odvolání, a to do osmi dnů od doručení jeho opisu (§ 248 odst. I trestního řádu). O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích (§ 252 trestního řádu). 

Státní zástupce tak může učinit pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení v předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo chybí (§ 246 odst. 1 trestního řádu). 

Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Státní zástupce tak může učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce (§ 247 odst. 2 trestního řádu). 

Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy (§ 249 odst. 1, 2, 3 trestního řádu). 

Prachatice 03.02.2015 

JUDr. Jiří Mühlstein v. r. samosoudce 

‍

1 

2T 43/2015 - 99 

ČESKÁ REPUBLIKA  

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 21.4.2015  samosoudcem JUDr. Jiřím Večeřou 

 t a k t o : 

I. 

Soud s c h v a l u j e dohodu o vině a trestu, která byla uzavřena v sídle Okresního  státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou dne 26.3.2015 mezi okresní státní zástupkyní  Mgr. XXXXXX a obviněným Ing. XXXXX, nar. XXXXX v XXXXX,  zastoupeným obhájcem JUDr. XXXXXXX, Ph.D., tak, že: 

II. 

Obviněný  

Ing. XXXXX, 

narozen XXXXX v XXXXX, XXXXX, trvale bytem XXXXX, 

j e  v i n e n , ž e  

I. blíže neupřesněného dne v období od počátku měsíce listopadu roku 2013 do 8.1.2014  v kupé osobní vlakové soupravy jedoucí z Brna do Žďáru nad Sázavou v místech před  stanicí Křižanov, okr. Žďár nad Sázavou, 

přistoupil ke spící XXXXX, nar. XXXXX, kterou probudil tím, že ji osahával na prsou pod  tričkem a podprsenkou, přičemž po probuzení mu poškozená XXXXX odhodila ruku 

2 

a zeptala se ho, co to dělá, na což obviněný reagoval slovy „nic, chci si jen šáhnout“, následně  vyběhl z kupé a vystoupil ve vlakové stanici Křižanov,  

II. dne 9.4.2014 v kupé osobní vlakové soupravy jedoucí z Brna do Žďáru nad Sázavou  v místech před stanicí Křižanov, okr. Žďár nad Sázavou, 

přistoupil ke XXXXX, nar. XXXXX, kdy jí jednou rukou strhnul sluchátka a trhem rozepnul  košili, kterou měla poškozená na patenty zapnutou ke krku, a to až do oblasti prsou, jednu  ruku jí položil na přechod hrudníku a krku a lehce jí přitlačil do sedadla, čímž ji narovnal  a následně se ji snažil rukama osahávat na prsou pod tílkem, kdy poškozená na toto  zareagovala tak, že se na sedadle schoulila do klubíčka a začala křičet, na což obviněný  reagoval slovy „co řveš“ a poté utekl z kupé, 

t e d y 

- jiného donutil k pohlavnímu styku a k takovému činu zneužil jeho bezbrannosti, 

- dopustil se jednání bezprostředně směřujícího k dokonání toho, že donutí jiného  k pohlavnímu styku násilím, jehož se dopustil v úmyslu přečin znásilnění podle § 185  odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo, 

č í m ž  s p á c h a l 

- přečin znásilnění podle § 185 odstavec 1 alinea 2 trestního zákoníku, 

- pokus přečinu znásilnění podle § 185 odstavec 1 alinea 1 trestního zákoníku ve spojení  s § 21 odstavec 1 trestního zákoníku, 

a  o d s u z u j e  s e  

podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku, za užití § 43 odst. 1 trestního zákoníku, k úhrnnému  trestu odnětí svobody v trvání  

d v a n á c t i (12) měsíců. 

Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 trestního zákoníku se obviněnému výkon uloženého trestu  odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 

d v o u (2) let. 

Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 3, odst. 4 trestního zákoníku se obviněnému ukládá  

ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě.

3 

Pokračování 2T 43/2015 - 100 O d ů v o d n ě n í :  

Podle § 129 odst. 2 tr.ř. tento rozsudek neobsahuje odůvodnění, neboť po vyhlášení rozsudku  se státní zástupkyně i obviněný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení  odůvodnění, a zároveň obviněný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání  jiné oprávněné osoby.  

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve 3 vyhotoveních do 8 dnů   ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím   Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ke Krajskému soudu v Brně.    

 Odvolání musí být v uvedené lhůtě 8 dnů nebo v další lhůtě k tomu   stanovené také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je   rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které   rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání   podává ve prospěch či neprospěch obviněného (§ 249 odst. 1, 2   trestního řádu). 

 Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost   kteréhokoli výroku, obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho   přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci,   poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost   výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro   nesprávnost některého z jeho výroku může jej napadat také proto, že   takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení   předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že   výrok je nesprávný nebo že chybí (§ 246 odst. 1, 2 trestního řádu). 

 Odvolacím soudem bude odmítnuto odvolání, které nesplňuje náležitosti   obsahu odvolání (§ 253 odst. 3 trestního řádu). 

 Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, lze podat odvolání   pouze v případě, že takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu,   jejíž schválení státní zástupce soudu navrhl. Proti rozsudku, kterým soud   schválil dohodu o vině a trestu, může poškozený, který uplatnil nárok na náhradu   škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, podat   odvolání pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v 

 penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, ledaže v dohodě o vině a   trestu souhlasil s rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy   nebo vydáním bezdůvodného obohacení a tato dohoda byla soudem schválena v   podobě, s níž souhlasil (§ 245 odst. 1 trestního řádu). 

 Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou  

dne 21.4.2015 

JUDr. Jiří Večeřa v.r. 

Za správnost vyhotovení: XXXXX samosoudce 

‍

5 T 108/2011  

ČESKÁ REPUBLIKA  

ROZSUDEK  

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl dne 29.02.2012 v hlavním líčení v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Bártové a soudců Ing. Jana Pacíka a Zdeňka Zacha t a k t o :  

Obžalovaný :  

xxxx,  

nar. xxx v xxxx, trvale bytem xxxx

                   j e  v i n e n, ž e  

1. v přesně nezjištěný den v době od 27.10.2002 do 2.11.2002 na zájezdu do Francie, v Paříži,  na akci pořádané v rámci o.s., sdružení dětí, mládeže a dospělých, kde vykonával  funkci tzv. admirála, což je nejvyšší autorita tohoto sdružení, se ubytoval ve dvoulůžkovém  pokoji v hotelu xxx, s tehdy třináctiletým XY , nar. , který byl  v době zájezdu svěřen jeho dozoru, s tímto ležel na dvoulůžku a zneužívaje svého postavení a  faktické závislosti na něm, po dobu cca 5 minut tohoto se zjevným sexuálním úmyslem  osahával na těle a rukou mu stimuloval penis jako při masturbaci, přičemž se nezletilého  vyptával, zda ví co to má mezi nohama, a nezletilý se od něj v rámci obranné reakce odtáhl,  což obviněný správně pochopil, jako výraz nesouhlasu s jeho jednáním a přestal se jej  dotýkat,  

tedy: osobu mladší než patnáct let jiným způsobem pohlavně zneužil a čin spáchal na osobě svěřené jeho dozoru, zneužívaje její závislosti,  

2. v přesně nezjištěný den roku 2003 v xxx, v době, kdy v rámci xxx  o.s., sdružení dětí, mládeže a dospělých, kde vykonával funkci tzv. admirála, což je  nejvyšší autorita tohoto sdružení, pozval do svého bytu člena tohoto sdružení, tehdy  dvanáctiletého YY , nar. , sdělil mu, aby přišel o hodinu dříve, než začne promítání filmu s tím, že si u něj bude moci na počítači zahrát počítačovou hru Caesar, tuto hru obviněný s nezletilým pak také hrál a v přestávkách nezletilého vyzval, aby si k němu  sedl na polštáře a když toto nezletilý učinil, zneužil obviněný své autority a postavení  výchovného pracovníka a se zjevným sexuálním úmyslem různými dotyky a lechtáním nezletilého chlapce „pošťuchoval“ a snažil se jej dotýkat na různých místech těla, mimo jiné  mu u rukou zajížděl i do kalhot až na holá třísla a na zadek, což bylo nezletilému nepříjemné a  proto obviněnému sdělil, že tam mu sahat nesmí,  

tedy: osobu mladší než patnáct let jiným způsobem pohlavně zneužil a čin spáchal na osobě svěřené jeho dozoru, zneužívaje její závislosti,  

3. v dosud přesně měsíci 

3. v dosud přesně nezjištěný den v měsíci červenci 2004, na letním táboře pořádaném na  xxx, v rámci xxx o.s., sdružení dětí, mládeže a  dospělých, kde vykonával funkci tzv. admirála, což je nejvyšší autorita tohoto sdružení, v táborové sauně zneužívaje své autority plynoucí z jeho věku a nejvyšší funkce ve sdružení,  se zjevným sexuálním úmyslem, osahával tehdy nezletilého třináctiletého XX , nar. xxx, kterého nejprve drbal na zádech a poté mu zajel rukou mezi hýždě a prsty do  konečníku, přičemž jednání nezletilého natolik zaskočilo a šokovalo, že se ani nestačil bránit,    

tedy: osobu mladší než patnáct let jiným způsobem pohlavně zneužil a čin spáchal na osobě svěřené jeho dozoru, zneužívaje její závislosti,  

č í m ž   s p á c h a l  

pod body 1. – 3. trojnásobný trestný čin pohlavní zneužívání dle § 242 odst. 1, 2 tr.  zákona č. 140/1961 Sb.  

a   o d s u z u j e   s e  

Podle § 242 odst. 2, § 35 odst. 1 tr.zákona č. 140/1961 Sb. k úhrnnému trestu odnětí  svobody v trvání 2 (dvou) roků.  

Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr.zákona č. 140/1961 Sb. se výkon trestu podmíněně  odkládá na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků.

Podle § 49 odst. 1 tr.zákona č. 140/1961 Sb. se ukládá trest zákazu činnosti a to  veškerých činností souvisejících s prací s dětmi a mladistvými na dobu 10 (deseti) let.  

O d ů v o d n ě n í :  

Skutkový děj, který je popsán ve výroku tohoto rozsudku, byl zjištěn z následujících důkazů provedených při hlavním líčení.  

Obžalovaný jak v přípravném řízení tak i při hlavním líčení uvedl, že naprosto nesouhlasí s tvrzeními obžaloby, necítí se být vinným a ničeho nezákonného se nedopustil.  V přípravném se pak k věci vyjádřil až ve stádiu seznámení s výsledky vyšetřování.  

Ke skutku pod bodem 1. obžalovaný uvedl, že při cestě do Paříže jeli v počtu tři děti a dva vedoucí, akci vedl jeho kolega Mgr. xxxx jako vedoucí oddílu. Obžalovaný zajišťoval organizaci a finanční stránku věci. Pobyt v Paříži byl asi týdenní, v hotelu měli přidělené dva pokoje, jeden větší byl přidělen obžalovanému jako nejstarší osobě výpravy. Po žádosti xxx se dohodli, že bude spát u něj v pokoji, který byl dvojlůžkový. K příhodě, kterou uvedl xxxx , si neumí vysvětlit, jak k tomu došel, neboť nic  takového, co popisuje, se stalo. Přišlo mi zcela normální, že X chce být s ním sám v jednom pokoji, nijak to nezkoumal. Vždy, zejména na zahraničních cestách, se snažil vyjít vstříc přáním dětí, pakliže jsou splnitelná. Obžalovaný uvedl, že pokud by k popisované události došlo, mohl se xxx okamžitě sebrat a odejít do vedlejšího pokoje, který byl o  pár kroků dál. Mohl to ohlásit přímému vedoucímu, který za něj po celou dobu zodpovídal, nebo to říci někomu ze svých vrstevníků. To ale xx neudělal, choval se naprosto stejně jako předtím a nikomu nic neřekl. I při cestě z Paříže linkovým autobusem si xx sám vybral místo vedle něj, byli v nejlepším souladu, X mu usnul na rameni. Ani v následující době se o ničem nezmínil, naopak se k němu choval přátelsky, hlásil se k němu  sám od sebe. Dále obžalovaný uvedl, že tehdy byl xxx mezi vrstevníky nejmladší, takže měl přednost a všichni to akceptovali. Míchání vedoucích a dětí, zejména na cestách, nebylo nic neobvyklého. Nepamatuji si, zda v pokoji byla manželská postel nebo dvě lůžka. Před cestou do Paříže neřešili, kdo kde a s kým bude spát na pokoji.  

Ke skutku pod bodem 2. obžalovaný uvedl, že xxx byl členem klubu, což byla jakási nadstavba běžné oddílové činnosti. Oddíl vedl xxx. V několika případech navštívili jeho byt a tam podnikali nějaký program. Obžalovaný sbírá věci týkající se antiky, má velkou knihovnu především s obrazovými publikacemi. Zajímali se rovněž počítačovou hrou Caesar, kterou měl obžalovaný na instalovanou v počítači. To byl jediný důvod, proč k němu mohl xxx v té době zavítat, mohlo se stát, že přišel o několik minut dříve než ostatní. Obžalovaný uvedl, že xx měl velice starostlivou matku, která by se hned zajímala o to, co se stalo. K počítačové hře Caesar uvedl, že jde o hravou formu, která má dětem přiblížit prostředí antiky před 2000 lety. Rozhodně tam ale není zobrazen nevázaný život, který v antice panoval. Obžalovaný neví, co si má myslet o obvinění, které na něj učinil xxx. Uvedl, že je možné, že se někdy někoho mohl fyzicky dotknout a on se ve své fantazii posunul někam dál, než k čemu skutečně došlo. Nikdy ale u něho xx nebyl tak, jak popisuje.  

Ke skutku pod bodem 3. obžalovaný uvedl, že xx byl jako člen oddílu účastníkem dvou nebo tří táborů, na kterých se mohli potkat. Obžalovaný popsal, jak to na jejich táboře chodí - přijedou na louku, kterou mají k tomu účelu zakoupenou, není tam nic z civilizačních vymožeností. Děti se mohou umýt pouze v potoce, což je z hygienických důvodů nedostačující, a proto staví ze stanových plachet jakýsi stan, který je základem táborové sauny. Obžalovaný velmi podrobně popsal provoz sauny, kdy je přítomno minimálně 15 účastníků včetně vedoucích. Obžalovaný se saunování účastnil jako osoba, která se podílela na táboře, rozhodně však neměl žádnou vedoucí funkci a neorganizoval nic, co by se týkalo průběhu sauny. Nemůže vyloučit, že by v době, kdy byl v sauně, vedle něj seděl xxx . Vylučuje však, že by došlo k tomu, co popisuje, tedy by mu rukou vjížděl mezi hýždě a prstem do análního otvoru. Poškozený podle něj popouští uzdu své obrazotvornosti. Má zato, že pokud by se ta situace skutečně stala, rozhodně by si toho všimli další účastníci sauny. Neví o tom, že by děti, zejména ty starší, měly vůči sobě nějaké intimní chování. Tvrdí, že právě proto, že je u nich taková otevřenost, nikdy nedojde k žádnému morálnímu poklesu nebo chování spojenému s erotickými výboji.  

Z výpovědi obžalovaného dále vyplývá, že filozofii jejich chování mají postavenou m.j. i na vzájemné důvěře a otevřenosti. Když se dítě zbaví ostychu z nahoty, je více otevřenější a přístupnější i ve způsobu komunikace. Ve vší činnosti vycházejí z toho, co je dobré pro mladého člověka, podporují jeho otevření se všemi způsoby, m.j. i saunou. Jakmile se přestanou schovávat za šatstvo, které tvoří ochranu osobnosti, je daleko jednodušší a možnější přístup k nim i ostatním. Spojení dítěte s rodinou má na táboře na starosti kapitán oddílu, děti samotné nemají doporučené mít s sebou mobilní telefon. Pokud dítě chce odejít z tábora, je to možné. Ke společné sauně jsou zváni i rodiče dětí, u naprosté většiny z nich se setkávají s velkým pochopením. V rámci činnosti občanského sdružení se konají 2x až 3x ročně schůzky s rodiči, při nichž jim jsou vysvětleny zásady činnosti a vždy před konáním tábora jsou seznámeni i se zásadami hygieny na táboře.  

K případu poškozeného xxx k dotazu obhájce obžalovaný uvedl, že si  nedovede představit, že by při saunování mohl někdo někomu strčit prst do konečníku. Každý sedí na nízké lavičce v kruhu a už jen dostat se na hýždě by byl problém. Má zato, že už z fyziologického hlediska by taková osoba musela povstat, čímž by na sebe upoutala pozornost. Ve výpovědi obžalovaného je značná pasáž věnována podrobnému líčení toho, jak je na táboře dbáno na dodržování osobní hygieny a tomu, jakými aktivitami se zabývá  občanské sdružení, kde zastává funkci tzn. admirála.  

Svědek xxx uvedl, že do o.s. i nastoupil po náboru ve škole. Již si nepamatuje, kolik let v něm strávil, líbilo se mu tam, vše bylo v pořádku. Pokud jde o výlet do Paříže, uvedl poškozený, že na hotelu strávili 3- 4 noci. Zájezd pořádal obžalovaný, jeli tři nebo 4 děti a ještě jeden vedoucí xx. V té době chodil do šesté nebo sedmé třídy. Uspořádání, kdy s kým bude v hotelovém pokoji spát se řešilo přímo na místě, řešili to vedoucí. On sám nepožadoval, aby sdílel pokoj s obžalovaným. Jednalo se o 1 dvoulůžkový a 1 třílůžkový pokoj, kamarádi, co tam byli s ním, si byli více blízcí, takže se  dohodli, že budou s vedoucím ve trojlůžkovém pokoji a on byl na pokoji s obžalovaným.  Nepamatuje se již kdy se mu ten nepříjemný zážitek stal. Ležel na dvojlůžku s obžalovaným a ten se ho ptal, zda si už někdy hrál se svým penisem, jakou má zkušenost s masturbací a zda  se mu to líbí. Potom mu obžalovaný sahal na penis a pokoušel se masturbovat. Byl z toho v šoku a zaskočen, že ani nepřemýšlel o tom, zda je či není morální to, co se děje. I po této noci spal ve stejném pokoji s obžalovaným, neboť si úplně neuvědomoval, co se vlastně v noci stalo a co by měl udělat. V následující době nic neřešil, nikomu se nesvěřil a snažil se tuto událost vytěsnit. Až když byl starší, docházelo mu, co se vlastně stalo a uvědomil si, že se s tím chce vypořádat sám a nebude tím zatěžovat ani rodiče. O události se rozhodl promluvit až při výslechu na policii, sám by ale věc oznámit asi nešel. K osobě obžalovaného svědek uvedl, že byl velkou autoritou, byl třeba větší vzor než xxx a jiní vedoucí, z jejichž strany byl přístup víc přátelský a otevřenější. Komunikace s obžalovaným měla větší vážnost.  On sám vůči obžalovanému necítí hlubší zášť, žádnou újmu po tom zážitku v Paříži neutrpěl.  Závěrem svědek uvedl, že je rád, že o této události mohl promluvit, je to pro něj úleva a nemá žádný důvod si vymýšlet a poškozovat jméno obžalovaného.  

Svědek xxx uvedl, že do sdružení chodil asi tři roky do 12 let.  S obžalovaným, který má přezdívku xxx, měl velice dobré vztahy, patřil k jeho oblíbencům.  Uvedl, že ještě před tou záležitostí s hrou Caesar se zúčastnil zájezdu do Mnichova a jednu noc strávil s obžalovaným na hotelovém pokoji. Když si chtěl zalézt do peřin v tričku a trenýrkách, obžalovaný ho výrokem, že to není zdraví, přiměl, aby se svlékl. Nic si k němu nedovolil, ale zavedl s ním rozhovor, který nebyl svědkovi po chuti, vybavuje si, že to bylo nepříjemné, ale určitě nešlo o nic intimního. Pokud jde o jeho účast v bytě obžalovaného, kam byl pozván pod záminkou, že mu ukáže počítačovou hru Caesar, uvedl svědek, že mu bylo asi 12 let a návštěva se odehrávala mimo oddílovou schůzku. Neví, zda obžalovaný pozval více lidí, ale tehdy k němu přišel sám. Hráli hru, pak si dali pauzu, sedli si na koberec, kde byly polštáře a tam začalo xx pošťuchování, což byla jeho specialita. Všechno bylo v pohodě až do chvíle, kdy obžalovaný se začal vyptávat, kde se ho může dotýkat a kde už mu to vadí.  Bylo to jako hra až do chvíle, kdy mu obžalovaný zajel rukou do kalhot a přibližoval se k penisu. Svědek řekl ,,ne“ a tím to skončilo, dal ještě najevo, že mu to není příjemné. Uvedl, že se ho obžalovaný dotýkal i na hýždích, dělal taky tzv. ,,vysavač“, kdy přiložil své rty na  ucho a nasál vzduch, což bylo nepříjemné. Svědek uvedl, že si i dnes vybavuje ten intimní dotyk prstů obžalovaného, které se blížily k jeho penisu. K osobnosti obžalovaného poškozený uvedl, že byl autoritou, myslí si, že ho tak vnímali všichni. Myslí si, že mu dost nahrazoval otce, měl z něho respekt- rodiče byli rozvedeni. V současné době je jeho vztah k obžalovanému neutrální, není na něj naštvaný, z jeho strany není žádná snaha se mu mstít.  

Svědek xxx uvedl, že do sdružení ho přihlásila maminka, chodil tak  do osmé nebo deváté třídy. Sdružení bylo zaměřeno zejména na sportovní aktivity. Pořádaly se zimní i letní tábory. Uvedl, že na jednom letním táboře, který zařadil do období let 2003- 2004, měl v sauně nepříjemný zážitek. Popsal, že seděl v sauně s ostatními, vedle něj seděl  obžalovaný. Nejdříve se ho zeptal, jestli chce drbat na zádech a když s tím poškozený souhlasil, tak ho drbal na zádech, potom mu rukou sáhl na zadek a jedním prstem zajel do  konečníku. Přitom poškozený seděl předkloněný, shrbený, s lokty opřenými o kolena. V té době, kdy se mu to stalo, to neřešil. Zaskočilo ho to, situace byla pro něj nepříjemná, jakoby ztuhnul, což mohl obžalovaný poznat. Uvedl, že ta událost ho poznamenala, sice nijak výrazně, spíš ho to zpětně mrzí. Byl v té době v pubertě, obžalovaný měl nad ním intelektuální převahu, byl na vrcholu hierarchie sdružení, duchovní vůdce. Poškozený ve své výpovědi popsal ještě jeden nepříjemný zážitek, který měl s obžalovaným. Bylo to v bytě obžalovaného v ulici, bavili se o masturbaci, obžalovaný se ho ptal, na co při tom myslí, jak často masturbuje apod. Rozebíral ho takto několikrát, šlo o psychické deptání.  O něm se ve své výpovědi zmínil i xxx.  

K věci byla dále vyslechnuta svědkyně xxx, která uvedla, že v době, kdy  byla členkou sdružení (od r. 1996 nebo 1997), byla jeho činnost srovnatelná se  skautskou organizací. Popsala událost, k níž došlo v době, kterou už nedokáže přesně zařadit.  Jednalo se o promítání filmu v bytě obžalovaného, už se nepamatuje, o jaký film šlo, ale vždy to byla pro pozvaného velká pocta. Po promítání zůstala v bytě obžalovaného ještě s jedním klukem. Povečeřeli, povídali si a potom si šli všichni tři lehnout na velkou postel, kde svědkyně ležela uprostřed. Během noci se probudila a cítila, že jí někdo sahá mezi nohy a potom zjistila, že je to obžalovaný. Otočila se k němu zády a tím to skončilo. Když se ráno ptala obžalovaného, co to mělo znamenat, řekl jí, že se jí to líbilo, že to chtěla. Bylo jí tehdy 14- 15 let. Domnívá se, že obžalovaný jim nabízel víno, které pili. V té době pociťovala, že to co se stalo byla její vina, nebylo pro ni jednoduché tu událost odseknout. Obžalovaný v době, kdy byla ve sdružení, byl jeho admirálem, znázorňoval pro ni osobnost s obrovským kulturním rozhledem. Samotný pobyt ve sdružení jí dal hodně do života, zamýšlí se nad věcmi více do hloubky, komplexněji, v širších souvislostech. S předmětnou událostí se nikomu nesvěřila, ani rodičům, kteří nějak podvědomě vycítili, že její zapojení ve sdružení  není zcela v pořádku. Trestní stíhání pro skutek, kterého se měl obžalovaný dopustit vůči  xxx , bylo podle § 172 odst. 1 písm. d) tr. řádu státní zástupkyní zastaveno  z důvodu promlčení.  

Svědek xxx uvedl, že byl členem od třinácti do patnácti let. V té době byl obžalovaný admirálem. Vyjádřil se k fotografování xx v bytě obžalovaného, kde byla světla a jednalo se o jeho přípravu na střední školu. Uvedl, že v bytě obžalovaného oba přespali, nezaznamenal, že by mezi xxx a obžalovaným k něčemu  došlo a ani xxx si na nic nestěžovala.  

Svědek xxx uvedl, že do sdružení nastoupil, když mu bylo třináct let.  Vyjádřil se k činnosti v tomto sdružení a k osobě obžalovaného, kterého považoval za autoritu. Uvedl, že s ním zažil nepříjemnou událost, o které se nerad baví. Jednalo se o velikonoční výpravu v roce 1992, bylo mu tehdy čtrnáct roků. Bydleli v chatičkách se dvěma palandami. Na jedné dolní palandě spali xxx a xxx , obžalovaný si lehl  s poškozeným na horní palandu. Obžalovaný mu vyprávěl erotické fantazie, leželi spolu v jednom spacáku, obžalovaný ho hladil, masturboval mu penis až došlo k erekci.  Poškozenému to bylo nepříjemné, ale nevěděl, co má dělat, odcházel s tím, že musí čůrat, ale jinak se jednání obžalovaného nebránil. Poškozený uvedl, že během členství v xxx, kdy už byl starší, měl s obžalovaným intimní styk ještě několikrát v jeho bytě ve xxx. Šel za ním sice s jiným úmyslem, protože s ním bylo zajímavé hovořit a měl pocit, že se u něj dozví  něco zajímavého o životě. Tušil ale, že by mohlo dojít k intimnostem, což se také většinou večer stalo. V jednom případě ho také obžalovaný fotografoval, poškozený byl tehdy nahý a obžalovaný mu masturboval penis až do erekce. Asi dvakrát přespal sám v bytě obžalovaného v xxx ulici, to už byl starší, i tam docházelo k intimnostem, k vzájemné masturbaci.  Svědek uvedl, že po tom prvním styku s obžalovaným v chatce se cítil relativně hodně špatně, po těch dalších už byl zvědavý. S odstupem času mu tato zkušenost vadí. K osobě obžalovaného uvedl, že byl pro něho autoritou, člověkem s velkým rozhledem a zkušenostmi.  V té době žil pouze s matkou. Nikomu se tehdy se svými zážitky nesvěřil, ale jeho rodiče, obzvláště matka se ho na to několikrát přímo zeptala, což bylo nepříjemné, protože k nim neměl takovou důvěru, aby se jim svěřil. Svědek se rovněž vyjádřil k tomu, jak vlastně celá tato věc vyšla najevo, když si přečetl blog na internetu. Na ten pak reagoval svým příběhem a následně ho oslovil.  

Svědek xxx uvedl, že do sdružení vstoupil v roce 1991 a v současné  době je jeho statutárním zástupcem, admirálem sdružení s stal v roce 2010, kdy začalo  prošetřování obžalovaného. K poslání sdružení uvedl, že bylo ve spolupráci s rodinou a školou podporovat zdravý růst a vývoj dětí a mladých lidí formou volnočasové činnosti.  Vyjádřil se k promítání filmů v bytě obžalovaného. Jednalo se o součást činnosti oddílu, na promítání filmu přicházeli hromadně a stejně tak odcházeli z bytu obžalovaného. Uvedl, že nikdy neslyšel o tom, že by obžalovaný dělal individuální promítání pro jednotlivé děti.  Svědek také zmínil strategickou hru Caesar, u níž se také mládež scházela v bytě obžalovaného. V činnosti oddílu byl kladen důraz na otevřenost, na otevřenou komunikaci.  Celá činnost je založena na maximální podpoře partnerského přístupu mezi dospělými a dětmi. Svědek uvedl, že obžalovaný byl pro všechny autoritou, obohacoval všechny zkušenostmi a vědomostmi. Pokud jde o cestu do Paříže, uvedl svědek, že byl vedoucím výpravy, obžalovaný pomáhal kupříkladu v galeriích svými vědomostmi. To, jaký měl obžalovaný vliv na chlapce, kteří se zúčastnili tohoto výletu musí posoudit oni, svědek sám si myslí, že přímo žádný vliv neměl. Dozor a zodpovědnost za děti nesl svědek, byly to děti z jeho oddílu. Pokud jde o ubytování dětí, řešilo se až na místě a vzpomíná si, že xxx řekl, že by chtěl jít na pokoj s obžalovaným. Po celou dobu pobytu v Paříži se xxx choval normálně, žádné změny v jeho chování svědek nezaznamenal. Když z Paříže odjížděli, seděl xxx vedle obžalovaného v autobusu. Svědek se dále vyjádřil k fungování a obsahu činností na táborech, a to zejména k otázkám hygieny, tedy saunování. V popisu se zde shoduje s výpovědí obžalovaného. Zkušenost poškozeného xxx s obžalovaným, který mu strčil prsty do konečníku, považuje svědek za vysoce nepravděpodobnou a předpokládá, že pokud by se to stalo, dozvěděl by se o tom. Pokud jde o xxx, ví o tom, že má velmi zvídavou maminku, která se vždy zajímala, co se děje  v oddíle a Š měl tu pověst, že musel vždycky, když přišel domů, vyprávět podrobně, co  se dělo v oddílu nebo na výpravě. Svědek dále uvedl, že celou tuto kauzu vnímá jako zvláštní a podivnou. Je nyní v pozici statutárního zástupce sdružení a vnímá to jako velké ohrožení a zneuctění práce. Je přesvědčený o tom, že pokud by k takovýmto situacím docházelo, dozvěděl by se o tom byť i s odstupem času. Všechny děti, které mají souvislost s tímto případem nikdy nenaznačily, že by se jim dělo něco takového, co je předmětem tohoto řízení. Má za to, že jde o davovou psychózu, způsobenou blogem, který založili bývalí členové sdružení. V článku pak byly uvedeny samé polopravdy, použil je to, co se mu z komunálce se svědkem hodilo.  

Svědek xxx uvedl, že všechny tři poškozené zná z působení ve sdružení, nejprve s nimi byl v členském vztahu, později jako jejich vedoucí. Jednalo se o bezproblémové chlapce, inteligentní, přátelské. Domnívá se, že poškození jsou dostatečně inteligentní na to, aby si celou věc vymysleli. Článek v týdeníku označil za nepravdivý, přirovnal situaci k honu na čarodějnice. Uvedl, že si dovede představit, že jde o určitý pocit principu spravedlnosti a potřeby přisadit si svůj klacíček do ohně. Podle názoru svědka byly tzv. kapitanáty postaveny tak, aby si chlapci i děvčata mohli najít toho svého,  komu se chtějí svěřit. Myslí si, že šlo o děti ve věku, kdy si raději budou povídat s vedoucími, než s rodiči. Myslí si, že pokud by k takovému sexuálnímu jednání došlo, byli by schopni za ním přijít. Podrobně se svědek vyjádřil k dodržování hygieny na táborech, přičemž neuvedl, nic takového, co by nebylo řečeno již v předchozích výpovědích. Za zcela absurdní a nemožné označil, že by někdo z vedení strčil při saunování prst do konečníku některému z dětí. V další části výpovědi se svědek věnoval popisu událostí, které se odehrávaly v bytě obžalovaného, tedy promítání filmů a hře Caesar. Příchody a odchody do tohoto bytu byly vždy společné. Neví o tom, že by takové akce pořádal obžalovaný pro jednotlivce. Svědek nezaznamenal žádnou změnu v chování poškozených ani vůči obžalovanému, ani vůči sdružení až na tu hysterii, která nastala po vyjití článku v xxx.  

Svědek xxx uvedl, že si nevzpomíná, že by měl nějaké negativní zkušenosti se xxx, s jehož již výše vzpomínanou maminkou měl i on vcelku intenzivní kontakty, neboť byla velmi starostlivá a pečlivá. Ani s ostatními poškozenými nezaznamenal žádné problémy, nevzpomíná si na žádnou problematickou situaci. Svědek vypověděl i k dalším otázkám, týkajícím se dění ve sdružení tak jako svědek xxx .  

Další svědecké výpovědi byly se souhlasem státního zástupce a obžalovaného podle § 211 odst. 1 tr. řádu čteny.  

Jedná se o výpověď svědka xxx , který uvedl, že asi od šesté třídy  navštěvoval sdružení . K obžalovanému uvedl, že měl důstojnou pozici, všichni si ho vážili, u dětí měl autoritu. Vyjádřil se ke skutku pod bodem 1. a uvedl, že nezaznamenal, žádné stížnosti na dospělé. Potvrdil, že poškozený xxx spal s obžalovaným na jednom pokoji.  

Svědek xxx uvedl, že v letech 1995 až 2007 navštěvoval sdružení, postupně se stal kapitánem oddílu. Nezná nikoho konkrétního, kdo by mohl potvrdit, že se stalo to, co je předmětem tohoto řízení a tyto informace považuje za fámy.  

Svědkyně xxx se stala členkou sdružení v roce 1999/2000.  Jednání obžalovaného vůči ní je promlčeno. Spočívá v tom, že v rámci tzv. pohovoru v bytě obžalovaného jí tento začal osahávat na horní části těla, přesvědčoval ji, že se nemá bránit tomu, co je jí příjemné, snažil se jí líbat a osahávat přes tričko na prsou. Když se svědkyně zvedla s tím, že chce odejít, nijak jí v to nebránil, ale stoupl si mezi dveře a chtěl po svědkyni alespoň pusinku na rozloučení. Druhá nepříjemná událost se jí přihodila také v roce 2003 na táboře. Když ležela večer ve svém spacáku, přišel za ní obžalovaný, lehl si vedle ní, začal ji pošťuchovat a chtěl si přečíst její deník. Když mu ho nechtěla dát, začal ji lechtat, bylo jí to nepříjemné, obžalovaný ji začal zase osahávat, tentokrát už to bylo pod tričkem. Byla úplně paralyzovaná. Obžalovaný jí sahal i na zadek. Nakonec se ubránila a utekla do lesa. S touto událostí se nikomu nesvěřila, byla z toho zmatená a měla pocit, že je to její chyba. Měla pocit, že kdyby to někomu řekla, obrátilo by se to proti ní, protože v rámci oddílu to bylo považováno za normální. Svěřila se mladší sestře, která také chodila do sdružení a o několik let později i rodičům, kteří do chtěli dát i jejího mladšího bratra. K obžalovanému cítí záporné emoce.  

Na obžalovaného byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a klinické psychologie.  

Ve spisovém materiálu se nachází harmonogram oddílu pro semestr 2002/2003 z něhož je zřejmé, že zájezd do Paříže se konal v době od 27.10. do 2.11.2002. Součástí listinných důkazů je přepis debaty probíhající na internetu mezi některými členy sdružení.  

Ve věci provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich souhrnu tak, jak mu ukládá ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu. Výpovědi poškozených hodnotí soud jako zcela věrohodné, neboť nezjistil žádné takové skutečnosti, které by svědčily o opaku. Poškození xxx , xxx a xxx ve svých svědectvích vypověděli zcela  spontánně o tom, jaké traumatické zážitky měli ze sexuálního jednání obžalovaného. Typické pro ně pro všechny je to, že se tyto události, kterými byli zaskočeni v době svého dospívání, snažili ze své mysli vytěsnit, nikomu ve sdružení ani v rodině bezprostředně po události nic  neřekli a v podstatě si s nastalou situací nevěděli rady, byli z ní rozhození a považovali ji za  vlastní selhání. Tito tři poškození, kterých se kauza týká, nebyli jedinými oběťmi obžalovaného. Výpovědi svědků xx , xx a xx  svědčí o tom, že takovéto sexuální praktiky spočívající v mazlení, hlazení na intimních místech těla, masturbaci apod. ve spojení se sexuálními představami o nichž přitom obžalovaný mluvil, nebyly u obžalovaného ojedinělé a výjimečné. Toto chování obžalovaného zcela odpovídá tomu, co je k sexuální oblasti osobnosti obžalovaného uvedeno ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a klinická  psychologie. Jednání a chování obžalovaného k poškozeným bylo takového charakteru, jaký obžalovaný popsal, když líčil své intimní vztahy a praktiky s mladými muži, nimž podle jeho  vyjádření před znalcem začalo docházet po čtyřicátém roce jeho věku. Šlo o vztahy s muži kolem 18, 20 roku. Sex spíše spočíval v mazlení a vzájemné masturbaci. Jeho preferovanou erotickou fantazií jsou podle vlastního vyjádření mladé dívky. Nutno říci, že nejen obžalovaný je vysoce inteligentní osobou, takto se soudu jevily i osoby poškozených, kteří o praktikách obžalovaného hovořili bez negativních emocí, z čehož lze usoudit, že jednání obžalovaného na nich nezanechalo žádné negativní následky. Spíše bylo pro ně obtížné znovu po deseti letech oživovat špatné vzpomínky, které však nijak nesouvisí s jejich celkovým pozitivním náhledu na činnost ve sdružení. Pokud jde o osobu samotného obžalovaného, je charakterizován jako člověk s velkými vědomostmi, byl všemi respektován jako nejvyšší autorita. Svědkové hovoří o tom, že bylo ctí pobývat v jeho přítomnosti. Je proto zřejmé, že takováto osobnost je pro dospívající mládež i morální autoritou a je tedy naprosto pochopitelné, že si poškození nechali zážitky s obžalovaným, které jsou předmětem tohoto řízení, pro sebe. Jednání obžalovaného pro ně bylo nepochopitelné, zaskočilo je, nerozuměli tomu, co se stalo, a protože pocházelo právě od takovéto autority, nikomu o tom, co se stalo, nic neřekli. Přesto, že takovéto reakce připadají obžalovanému i dalším osobám z vedené sdružení – svědkové xxxx a xxx , nepochopitelné, neboť sdružení  vede děti k otevřenosti a důvěře, soud tyto reakce hodnotí jako zcela odpovídající  dané realitě. Prostředí společnosti se vymyká průměru, zaštiťuje se velkými ideály a pro děti a mládež bylo jistě velkým přínosem, což ostatně uvedli i poškození. Bylo ale i prostředím, které umožňovalo obžalovanému provádět nezákonné praktiky s dospívajícími dětmi, k čemuž měl neskonale mnoho příležitostí. Stejně tak ono saunování na táborech, o němž jak obžalovaný tak i výše zmínění svědkové tak zapáleně mluvili, když líčili očistu těla,  s následným koupáním v potoce které praktikovali všichni bez rozdílu věku a pohlaví nazí,  nebudí u soudu tak pozitivní emoce, jako u organizátorů této činnosti při vědomí následků,  k nimž tato nevázanost u individua, jakým je obžalovaný, vedla.

Pro xxx byl obžalovaný nejen autoritou, ale i jakýmsi náhradním otcem, neboť jeho rodiče byli rozvedení. Z jeho výpovědi je zřejmé, že kromě sexuálního zneužití zde byl ještě další problém. Poškozený uvedl, že právě této rodinné situace obžalovaný dovedl využívat, resp. zneužívat, dokázal ho psychicky vydeptat, úplně obrátit jeho hodnoty. O postavení obžalovaného v rámci sdružení si lze učinit obrázek i z toho, že tento mladý člověk ho považoval za boha a jako k takovému k němu vzhlížel.  

Obžalovaný považuje celou kauzu za vykonstruovanou, výpovědi poškozených za nepravdivé. Uvádí, že pokud by k takové situaci, která je předmětem tohoto řízení došlo, nezůstala by utajena. Tvrdí, že právě proto, že je ve sdružení taková otevřenost, nikdy nedojde k žádnému morálnímu poklesku nebo chování spojenému s erotickými výboji.  Stejného názoru jsou i svědkové xxx a xxx . Tak jako obžalovaný považují za technicky nemožné, že by mohl zasunout prst do konečníku poškozenému xxx tak, jak to popsal, aniž by si toho nikdo nevšiml. V poloze, kterou xx popsal – seděl v předklonu s lokty opřenými o kolena, jistě mohl obžalovaný takovýto pohyb udělat a také ho udělal.

Obžalovaný necítí žádnou vinu a celou kauzu a výpovědi poškozených považuje za organizovanou akci proti sdružení. Tvrdí, že ve sdružení vedli děti ke kultuře těla a ducha, jejich cílem bylo vzdělání. Obžalovaný nesouhlasí s tím, že poškození byli svěření jeho dozorem, on plnil ve sdružení funkci ekonomickou a organizační. Poškození na něm nebyli závislí, on se akcí zúčastňoval jen občas a dozor nad dětmi měli vedoucí jejich oddílů.  K této argumentaci obžalovaného soud uvádí, že o osobu svěřenou dozoru pachatele jde tehdy, když má pachatel právo a povinnost na ni dohlížet a bdít nad ní. Svěření dozoru vyplývá z konkrétní situace a není proto nutné konkrétní rozhodnutí ani ujednání oprávněných osob, ale vychází z faktického stavu, kdy dospělá osoba odpovídá za chování a stav osoby, která jí byla svěřena k dozoru. Takovéto situaci zcela odpovídá konkrétní situace, k níž došlo v projednávaném případě, zvláště typická je situace nastalá na výletě do Paříže. Je skutečně naivní se domnívat, že poškozený měl jinou šanci, než v Paříži zůstat. Protože byl jednáním obžalovaného, kterého považoval za morální autoritu, zaskočen a vzhledem ke svému věku se v ní nedovedl orientovat, choval se tak, že na sobě nedal nic znát a vše si nechal pro sebe. Je také třeba si uvědomit, že ne pro každého je lehké o takovéto choulostiví věci veřejně promluvit. Z výše uvedeného pak vyplývá i závislost dítěte, které obžalovaný využil ke svým sexuálním hrátkám. Lze hovořit o určitém způsobu psychického útlaku na poškozené, kdy obžalovaný zneužil svého vlivu, vyplývajícího z autority a zbožňování dětmi k jejich pohlavnímu zneužití. V tomto směru byly děti zcela konkrétně odkázány na obžalovaného, který je ovládal a tím byla omezena svoboda jejich rozhodování. Právě tohoto nedostatku úplné svobody pachatel využíval k realizaci svých záměrů. Jednání obžalovaného směřovalo k sexuálnímu vzrušení jeho i poškozeného při jeho aktivním jednání.  

Shora uvedené skutečnosti, k nimž soud dospěl hodnocením provedených důkazů, vyvracejí obhajobu obžalovaného, jeho výpověď činí nevěrohodnou a ze spáchání žalovaného trestného činu ho usvědčují. Soud tak dospěl k závěru, že obžalovaný naplnil zákonné znaky skutkové podstaty trojnásobného trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2  tr. zák. č. 140/1961 Sb. po stránce objektivní i subjektivní. Bylo prokázáno, že jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil osoby mladší patnácti let, přičemž zneužil závislosti  dětí na své osobě, když tyto děti byly svěřené jeho dozoru (výlet do Paříže) nebo v dalších  případech v širším smyslu slova, neboť obžalovaný byl osobností, kterou respektovali nejen  děti svěřené sdružení , ale i mládež a vedoucí činitelé tohoto sdružení.  

Pokud jde o otázku trestu, hodnotil soud společenskou nebezpečnost jednání obžalovaného, okolnosti případu i osobní profil obžalovaného včetně možností jeho nápravy.  Obžalovaný se dopustil tří samostatných trestných činů, mezi nimiž uplynula delší doba.  Nejedná se tedy o pokračující trestný čin. Trestného jednání se dopustil za účinnosti trestního zákona č. 140/1961Sb. a ustanovení trestního zákoníku není pro něj příznivější ve smyslu § 2  odst. 1 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. svým jednáním obžalovaný porušil zájem společnosti na  zdravé výchově dětí a mládeže i po stránce sexuální. Jeho „výchova“ v tomto směru je nezákonná. Lze pouze připustit, že se jednalo vzhledem k okolnostem případu a praktikám, které obžalovaný použil o méně závažné jednání, což je třeba promítnou do délky ukládaného trestu. Trestní sankce § 242 odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb., která je stanovena od dvou do deseti let odnětí svobody takto:  

Okolnosti případu svědčí o tom, že obžalovaný právě v době, kdy začal praktikovat sexuální styky s mladými muži, se stal vůdčí osobností sdružení a tak si otevřel cestu k dětem a mládeži a k tomu, že je mohl za jistých okolností zneužívat ke svým hrátkám a manipulacím. V těchto konkrétních případech se nejedná o tak závažné jednání, které by mělo vážnější následky. Ani sexuální praktiky, které obžalovaný s dětmi provozoval, nebyly drastické a poškození je postupně vytěsnili a nijak zásadně jim nezasáhly do života. Proto soud uložil trest odnětí svobody v trvání 2 roků, tedy na samé dolní hranici trestní sazby § 242  odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb. jako trest úhrnný dle § 35 odst. 1 téhož zákona. Výkon trestu byl podmíněně odložen na delší zkušební dobu v trvání 4 roků. Za zásadní soud považuje uložení trestu zákazu činnosti. Obžalovanému byl tento trest uložen na maximální možnou dobu, tedy na 10 roků. Po tuto dobu má obžalovaný zakázány veškeré činnosti, které souvisejí s prací s dětmi a mladistvými.  

Za takovéto situace,  

kdy souzené jednání je třeba hodnotit jako naprosté selhání výchovného pracovníka s dětmi a mládeží, je uložení trestu zákazu činnost naprosto nezbytné.  

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu k Městskému soudu v Praze.  

V téže lhůtě je třeba odvolání odůvodnit tak, aby bylo zřejmé, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo, vytýkány.  

V Praze dne 29.února 2012  

JUDr. Věra Bártová, v.r.  

předsedkyně senátu  

Za správnost vyhotovení: xxxx  

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 5 T 101/2011 ze dne 29.2.2012 je v právní  moci dne 12.12.2012 ve výroku 1, 3 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 9  To 194/2012 a výrok 2 dnem 12.12.2012 ve spojení s usnesením Městského soudu č.j. 9 To  194/2012.  

Vyznačila dne 27.3.2013 xxxx

‍