Brutální znásilnění manželky manželem

ČESKÁ REPUBLIKA


Popis: https://lh6.googleusercontent.com/0itj91-_S24uZJ8k_en50n3CCKtyUwMi0a45I7xn4eXIONdUwa__tUIyOvRJhRpbIhBBneuVNi3TtmtsdSOYnhXmoXaJk-ZqKI3Xp6LAETxqKPzv4bEIbBzoUVuFwAUiqMGiS_DWjQ0CoU_hhsftYnhNuSt04pivqIq7dgpSoDbE2MXRLcVEeRhJKY-73g

R O Z S U D E K 

J M É N E M R E P U B L I K Y

Okresní soud XX rozhodl v hlavním líčení 30. března 2017 v XX v senátu  složeném z předsedy senátu Mgr. Dušana Beránka a přísedících Marie Bytešníkové  a Jindřicha Glosera 

t a k t o :

obžalovaný

XX.,

nar. xxxx v xxxxx, bytem v xxxxxxx, okres xxxxxx,  

j e  v i n e n , ž e

v xxxxx, okres xxxxxx, dne 5. 7. 2016 přibližně od 22 hodin do 22.45 hodin v obývacím pokoji  rodinného domu č. p. xxxx se snažil svoji manželku XX., nar. xxxxx, přimět k souloži, a to  jednak slovy „Pojď, rozdáme si to spolu, však seš moje manželka.“, jednak fyzickým násilím,  kdy ji navzdory jejímu nezájmu a aktivně fyzicky kladenému odporu rukama i nohama,  kterými ho odstrkovala, a volání o pomoc, rukama silou držel na pohovce a zalehnul ji,  zakrýval jí svou dlaní ústa, aby zamezil jejímu křiku, přičemž ji tiskl tak silně, až nemohla  dýchat, také ji tisknul pod krkem. Přitom jí hrozil zabitím. Strhnul jí z těla kalhotky a šaty,  které přitom roztrhl. Poté, co se mu poškozená vysmekla a utekla do přízemí domu, ji  pronásledoval a na schodišti ji několikrát udeřil rukou do zad,  

t e d y

dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jiného násilím a pohrůžkou  násilí donutil k pohlavnímu styku souloží, avšak k dokonání trestného činu nedošlo,  

t í m  s p á c h a l

pokus zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a § 185  odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku,

a  z a  t o  s e  o d s u z u j e

podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.

Podle § 84 trestního zákoníku a § 85 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně  odkládá, zkušební doba se stanovuje na 2 (dva) roky a nad obžalovaným se vyslovuje  dohled v rozsahu stanoveném trestním zákoníkem.  

Podle § 129 odst. 2 trestního řádu toto zjednodušené písemné vyhotovení rozsudku  neobsahuje odůvodnění, neboť ihned po jeho vyhlášení se státní zástupce i obžalovaný  vzdali práva odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obžalovaný  zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby.  

P o u č e n í:

 Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů ode dne  doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně  prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Odvoláním může napadnout rozsudek státní zástupce pro nesprávnost  kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho  přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání  věci, a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo  nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro  nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy  v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.

Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť  i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.  

Odvolání musí být odůvodněno tak, aby z něj bylo patrno, ve kterých  výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku  nebo řízení, které rozsudku předcházelo.  

Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.  

Toto právo nepřísluší těm, kdož se ho po vyhlášení rozsudku výslovně  vzdali.

Brno 30. března 2017

 

Mgr. Dušan Beránek v. r.

předseda senátu

Přečtěte si další

sp.zn.
2 T 61/2017
Pokus znásilnění se zbraní, ohrožení pod vlivem návykové látky, porušování domovní svobody

2T 61/2017 - 345 

ČESKÁ REPUBLIKA  

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.  Jiřího Večeři a přísedících XXXXX a XXXXX v hlavním líčení konaném dne 11.7.2017  

t a k t o : 

Obžalovaný 

XXXXX, 

nar. XXXXX ve XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, dělník ve společnosti XXXXX ve  XXXXX, trvale bytem XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, 

j e  v i n e n , ž e 

1. 

dne 12.9.2016 v přesně nezjištěné době od 17.00 hod. do 23.25 hod. nejméně z obce  XXXXX, část XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, 

po předchozím požití alkoholu, když orientační dechovou zkouškou dne 13.9.2016 v 00.19  hod. mu byla zjištěna hodnota ve výši 2,82 promile alkoholu, a následně provedeným  zpětným propočtem byla u obžalovaného stanovena dne 12.9.2016 v 17.00 hod. hladina  alkoholu v krvi v intervalu 3,70 - 4,28 g/kg, a dále dne 12.9.2016 v 23.30 hod. hladina  alkoholu v krvi v intervalu 2,92 - 2,98 g/kg 

se svým vozem tov. zn. Opel Vectra BP112, r. zn. XXXXX vykonal cestu z obce XXXXX,  část XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, po silnici č. XXXXX ke křižovatce k silnici č.  XXXXX, kde pokračoval ke křižovatce se silnicí č. XXXXX, kde způsobil dopravní nehodu, 

při které si motorové vozidlo poškodil, a poté se vrátil stejnou cestou zpět a z XXXXX  pokračoval v jízdě po silnici č. XXXXX přes XXXXX do obce XXXXX po silnici č.  XXXXX a XXXXX, kde svoji jízdu ukončil, 

2. 

dne 12.9.2016 v době okolo 23.25 hodin v obci XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, 

neoprávněně vnikl neuzamknutými dveřmi do rodinného domu č. XXXXX, kde vstoupil do  pokoje, kde spala XXXXX, nar. XXXXX, kterou vzbudil tím, že ji uchopil za ruku,  vytáhl z postele se slovy "ať je zticha a nic se jí nestane", nato ji odvedl do předsíně, kde jí  loktem ruky přitiskl krk a obličej ke dveřím a začal ji osahávat prsa, zadek a strkal jí ruku do  kalhotek a dále ve svém jednání pokračoval tak, že ji přinutil se obléct do tepláků a se slovy  "jdeme šukat do auta" ji chytil zezadu za culík s tím, že "s kurvama se tak zachází" a donutil ji  odejít ke svému nedaleko zaparkovanému vozidlu Opel Vectra, kde se sice poškozené  podařilo utéct ke dveřím svého domu, avšak obžalovaný ji dohonil, opět ji chytl zezadu za  culík a se slovy "když můžeš šukat v práci, budeš šukat se mnou" ji zatlačil zpět do domu, kde  ji loktem levé ruky přitiskl krk, resp. ji přitiskl zády na vstupní dveře, do pravé ruky chytl  kuchyňský nůž, který přikládal poškozené k oběma stranám krku a nutil ji být potichu s tím,  že "jestli se mu nepodvolí, dopadne jak ten nůž", který následně před jejíma očima zlomil  a dále jí opět před svým vozem vulgárně nadával a opakovaně ji udeřil loktem do obličeje,  čímž jí způsobil tržnou ránu na rtu,  

t e d y 

ad 1. 

- vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky  činnost, při které mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku  a způsobil takovým činem dopravní nehodu, 

ad 2. 

- neoprávněně vnikl do obydlí jiného, při takovém činu užil násilí a takový čin spáchal se  zbraní, 

- dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jiného násilím a pohrůžkou  násilí donutil k pohlavnímu styku, takový čin spáchal souloží a se zbraní, jehož se dopustil  v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo. 

T í m  s p á c h a l 

ad 1. 

- přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku  

ad 2. 

- přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, - pokus zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku 

Pokračování 2 T 61/2017 - 346 a  o d s u z u j e  s e  

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí  svobody v trvání 

2,5 (dva a půl) roku. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému výkon tohoto trestu podmíněně  odkládá na zkušební dobu  

3 (tří) roků. 

Podle § 73 odst. 1,3 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá trest zákazu činnosti spočívající  v zákazu řízení všech motorových vozidel na 

2,5 (dva a půl) roku. 

O d ů v o d n ě n í :  

Dokazováním provedeným v hlavních líčeních ve dnech 20.6.2017 a 11.7.2017 byl zjištěn  skutkový děj uvedený ve výroku tohoto rozsudku, který spočívá v tom, že obžalovaný  XXXXX po předchozím požití alkoholických nápojů přijel svým autem do XXXXX, kde  neoprávněně vstoupil do domu své bývalé přítelkyně XXXXX a pokusil se ji znásilnit.  

Obžalovaný XXXXX jako obviněný v přípravném řízení žalovanou trestnou činnost obecně  popřel s tím, že 12.9.2016 do asi 20:00 hod. pracoval na opravě svého auta v XXXXX, část  XXXXX, kde v době kolem 18:00 až 19:00 hodin vypil 2 jedenáctistupňová piva, a následně  odjel do XXXXX za svým známým, který ale nebyl doma. Při zpáteční jízdě měl drobnou  dopravní nehodu, kdy narazil do dopravní značky a poškodil si přední sklo auta, a tak odjel do  XXXXX za svojí přítelkyní poškozenou XXXXX, aby si vzal své druhé auto, které poškozená  jako matka jeho dcery měla v dlouhodobém užívání. Po příjezdu do XXXXX po 22:00 hod.  ještě v autě vypil 1 pivo, když další 3 piva vypil do příjezdu policie, a po zaklepání bez  pozvání vstoupil neuzamčenými dveřmi do domu. Na úvod při setkání poškozenou „plácl  nebo chytil po zadku“ a optal se jí, zda se budou milovat. Při společném kouření mu  poškozená vytýkala, že pil z hrnku její víno, a hlasitě nesouhlasila s tím, že si vezme „její“  auto, což ho rozčílilo a vzteky zlomil nůž, kterým si krájel chleba, a hodil jej na zem. Další  nedorozumění měli venku u jeho auta ohledně opravy poškozeného okna, což ho opět  rozrušilo, a do rozbitého okna udeřil pravou pěstí a pořezal si drobně malíček a při vstupu do  domu oběma pěstmi udeřil několikrát do zdi vedle dveří. Když nemohl najít klíčky od  druhého auta, přišel ven za poškozenou, která mu sdělila, že volala policii, a tak do ní strčil,  kdy ji nedopatřením udeřil i do obličeje, řekl jí, že je kráva a společně čekali na policii.  

Jako obžalovaný u hlavního líčení shodně s výpovědí v přípravném řízení trestnou činnost  popřel a nově uvedl, že 12.9.2016 ta 2 piva vypil už po dvanácté hodině, kdy se vrátil ze  svářečského kurzu, a kolem páté jel za kamarádem do XXXXX, a že ve XXXXX, kam přijel  nejdéle kolem 21:00 hod., kromě 3-4 piv po hádce s poškozenou při čekání na policii, kterou  na něho zavolala poškozená, vypil v autě necelý půllitr vodky, kterou měl jako dar pro svého 

známého, což ale původně policii neuváděl, aby nevypadal jako alkoholik, když navíc  „tvrdej“ alkohol nepije. Ve XXXXX vstoupil neuzamčenými dveřmi do domu, což běžně při  návštěvách jednou za 14 dní dělal a občas tam i přespal, a v pokoji vzbudil poškozenou,  společně potom kouřili, něco popíjeli a povídali si do doby, než řekl, že si potřebuje vzít „její“  auto, protože u jeho auta rozbil čelní sklo. To poškozenou naštvalo, stejně jako předtím to, že  ji vzbudil, protože auto potřebuje, a odmítla mu ho dát. Za této situace se poškozené dotýkal,  chytl jsem ji za zadek, sáhl jí na prsa a asi ji tím obtěžoval a nelíbilo se jí to, on se však  nechtěl nechat odmítnout, ale znásilnit ji nechtěl. Svoje chování bral jako běžnou věc, jako  formu nějaké předehry, protože spolu nepravidelně a příležitostně spali jako např.  v uplynulém víkendu, kdy u něho strávila noc. Říkal jí pojď si zašukat, když můžeš šukat  v práci s jinýma. Když mu poškozená řekla, že zavolala policii a šla ji čekat ven, ve vzteku  zlomil nůž, jak si chystal jídlo a poškozenou přitlačil na zeď, nechtěl ji nechat odejít a chtěl  od ní vysvětlení a potom šel vypít tu vodku. Ke vzájemným hádkám mezi nimi docházelo  často, hlavně kvůli nedostatku peněz, protože poškozená pracovala jen občas a on ji musel  finančně podporovat, a při hádkách používali oba i vulgarity. 

Obhajobu obžalovaného považuje soud v rozhodném směru za účelovou, nevěrohodnou  a vedenou snahou vyhnout se nebo alespoň zmírnit trestní následky za vlastní trestnou činnost, a jeho jednání je v tomto směru prokazováno výsledky provedeného dokazování. 

Obžalovaný XXXXX řízení auta i drobnou dopravní nehodu doznal a toto jeho jednání včetně  řízení pod vlivem alkoholu je dále prokazováno především úředními záznamy policie včetně  záznamů o dechových zkouškách, protokolem o nehodě v silničním provozu s plánkem  a fotodokumentací, protokolem o ohledání OA obžalovaného zn. Opel Vectra a záznamem  o přijatém oznámení, ze kterých soud zjistil, že obžalovaný měl při řízení svého auta dopravní  nehodu, při které si poškodil čelní sklo svého auta a že po řízení a této nehodě byla u něho  dechovou zkouškou zjištěna uváděná značně vysoká hladina alkoholu. 

Z výpovědi svědkyně XXXXX v přípravném řízení i u hlavního líčení vyplývá, že obviněný  do XXXXX přijel značně pozdě kolem 22:30 až 23:00 hod., byl opilý a hrozně divný  a nepříčetný, za její přítomnosti vypil 2 piva, které si musel přinést, následně našla 2 prázdné  lahve od piva a neviděla, že by obžalovaný pil tvrdý alkohol. 

Konkrétní hladinu alkoholu v době řízení potom soud zjistil ze znaleckého posudku z oboru  zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, MUDr. XXXXX a z její výpovědi u hlavního líčení,  podle kterých po zohlednění věcných a časových údajů ohledně požívání alkoholických  nápojů a jednání obžalovaného XXXXX, který podle tehdy aktuálních informací v době mezi  17:00 hod. a 23:30 hod. způsobil při řízení svým autem zn. Opel dopravní nehodu a dne  13.9.2016 v 00:19 hod. a v 01:59 hod. u něho byla dechovou zkouškou zjištěna hladina  alkoholu 2,82 promile a 2,19 promile a obžalovaný měl 12.9.2016 v době kolem 18. hod.-19.  hod. vypít doma 2-3 jedenáctistupňová piva a poté řídit své auto. V době dechových zkoušek  u obžalovaného docházelo k poklesu hladiny alkoholu, což je pomalý a pravidelný pokles  hladiny alkoholu v krvi o 0,12-0,20 g/kg za hodinu, takže zpětným propočtem z obou údajů  o hladině alkoholu při dechových zkouškách znalkyně došla k závěru, že v návaznosti na  zjištěné hladiny alkoholu 

- 2,82 g/kg v 00:19 hod., měl obžalovaný v 17:00 hodin hladinu intervalu 3,70 - 4,28 g/kg a  ve 23:30 hod. v intervalu 2,92-2,98 g/kg a 

- 2,19 g/kg v 01:59 hod., měl obžalovaný v 17:00 hodin hladinu intervalu 3,27 - 3,99 g/kg a  ve 23:30 hod. v intervalu 2,49-2,69 g/kg. 

Pokračování 2 T 61/2017 - 347 

Obžalovaný tedy byl ve stavu těžkého stupně opilosti, což je 2,00-2,99 g/kg, až vážné otravy  alkoholem, což je 3,00-3,99 g/kg, a jedna vypočítaná hodnota dokonce přesahuje hranici 4,00  g/kg, která je již považována za smrtelnou otravu alkoholem, takže je zřejmé, že i v případě  nejnižší hladiny alkoholu byl obžalovaný neschopen bezpečně ovládat jakékoliv motorové  vozidlo, přičemž v případě připuštění pití po nehodě nutno konstatovat, že hladina alkoholu  mohla být nižší, než jsou vypočítané údaje. Z výpovědi znalkyně, která byla vyslechnuta  u hlavního líčení výhradně v návaznosti na tvrzení obžalovaného, že před příjezdem policie  vypil větší množství vodky, je přitom patrné, že i při akceptaci tvrzení obžalovaného o vypití  tohoto alkoholu, což s ohledem na množství je značně nereálné, by hladina alkoholu v jeho  krvi v době řízení nutně přesahovala jednu promile, což by k přesnému zjištění vyžadovalo  podrobný propočet, který s ohledem na situaci nepovažuje za nezbytný. 

Vyhodnocením důkazní situace je zřejmé, že po řízení měl obžalovaný značně vysokou  hladinu alkoholu, kterou musel získat požitím velkého množství alkoholu během delší doby,  aby se alkohol vůbec mohl vstřebat a mohl tak být detekován dechovou zkouškou, když  v případě jednorázového požití většího množství alkoholu a krátce před dechovou zkouškou  by tento alkohol nemohl být ještě vstřebán. V tomto směru se nutně jeví jako nepravdivá  výpověď obžalovaného u hlavního líčení, kdy oproti výpovědi v přípravném řízení účelově ve  svůj prospěch změnil časy a množství požívání alkoholu a časy řízení. Jako zcela nepravdivou  výpověď hodnotí soud tvrzení obžalovaného, že ve XXXXX vypil 4 piva a že vypil necelou  půllitrovou lahev vodky. K tomuto jednání neměl prakticky žádný časový prostor, poškozená  toto jednání nepotvrzuje a fakticky jej svojí výpovědí vyvrací a nové tvrzení o vypití vodky je  zcela evidentně účelové, obviněný jej v přípravném řízení neuvedl, byť se k požívání alkoholu podrobně vyjadřoval, což odůvodnil tím, aby nevypadal jako alkoholik. Za normální situace  by takovéto tvrzení bylo snad akceptovatelné, ale za situace, kdy měl během krátké chvíle  vypít 4 piva a nadýchal téměř 3 g/kg, mít strach, aby nevypadal jako alkoholik, je  přinejmenším úsměvné.  

Neoprávněné vniknutí do domu poškozené a pokus o její znásilnění je prokazováno  především výpovědí samotné poškozené XXXXX, která shodně v přípravném řízení  i u hlavního líčení popsala žalované jednání obžalovaného s tím, že obžalovaný XXXXX přijel do XXXXX kolem 22:30 až 23:00 hod., byl opilý a hrozně divný a nepříčetný.  Neuzamčenými dveřmi vstoupil do domu, kde ji vytáhnul z postele a vytlačoval ji, a to  i taháním za vlasy, ven z domu do auta s tím, že tam „budou šukat“, že chce mít sex a proto 

i přijel. Přitom ji opakovaně osahával, přinutil ji obléci si tepláky a přitom pil pivo, hodil po  ní popelník, odloženým nožem jí „sjížděl“ po jejím krku ze strany na stranu a přitom jí vyhrožoval, že „když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém“ s tím, že pokud se mu  nepodřídí, tak dopadne jak ten nůž a přitom před ní zlomil tento nůž, se kterým předtím tloukl  do zdi, až si způsobil drobnou krvácivou řeznou ránu prstu. Proto odešel na záchod, aby si  očistil ruku od krve, čehož využila a vyběhla nepozorovaně z domu a z telefonní budky před  domem zavolala policii. Ven za ní přišel obžalovaný a vyhrožoval jí, že jestli zavolala policii,  tak to je poslední, co udělala, a že nepotřebuje nůž ani ruce, aby ji zabil a dal jí 3 rány lokty. 

Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, znalce MUDr. XXXXX  soud zjistil, že obžalovaný v době spáchání trestné činnosti netrpěl akutní duševní chorobou  nebo poruchou, byl pod vlivem alkoholu a nacházel se ve stavu středně těžké opilosti,  nejednalo se o patickou opilost, v důsledku opilosti bylo snížení rozpoznávacích schopností 

nepodstatné a snížení schopností ovládacích bylo podstatné, u obžalovaného se jedná o  tzv. škodlivé užívání alkoholu znamenající předstupeň případné závislosti, žádné psychické  ani fyzické změny způsobené užíváním alkoholu u obžalovaného nebyly zjištěny,  nebezpečnost pobytu obžalovaného na svobodě je u obžalovaného vázána na konkrétní  okolnosti spojené se soužitím s poškozenou a stávající opatření zamezující kontakt  obžalovaného s poškozenou by toto riziko mělo podstatně eliminovat, riziko ovšem může  narůst v případě požití alkoholu, obžalovaný je schopen účasti v trestním řízení a chápat  smysl trestního řízení a event. uloženého trestu, do stavu snížené příčetnosti v důsledku požití  alkoholu a dosažení středně těžké opilosti se obžalovaný přivedl sám a dobrovolně, závislost  na alkoholu nebyla prokázána, takže znalec nenavrhuje uložení nějakého ochranného léčení. 

Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická  psychologie znalkyně PhDr. XXXXX a její výpovědi u hlavního líčení soud zjistil, že  poškozená XXXXX má k obžalovanému chladný citový vztah, bojí se ho a má strach, že by  mohl ublížit jí nebo jejich dceři XXXXX a nechce se s ním setkat. Na škále extroverze  a introverze je uprostřed, převažují u ní rysy pithiatické a nezralosti, je málo vyrovnaná,  emotivita je egocentrická, aktivita výbušnější, je vzdorovitá a hůře snáší autoritu se sklony  k opozici a negativismu. Rozumové schopnosti, paměť a její výbavnost jsou v pásmu slabšího  průměru a vcelku rovnoměrně rozloženy, je schopna správně vnímat, uchovat a vybavit si  prožité události, je obecně věrohodná a její výpověď lze považovat za specificky věrohodnou,  když podle vyšetření má lži skóre v normě, nepředstírá, neagravuje ani nesimuluje a nestaví  se do role „hodné oběti“. Aplikovanými metodami u ní nebyly zjištěny sklony ke konfabulaci,  netrpí posttraumatickou stresovou poruchou, a pokud jí trpěla, tak již odezněla a ze syndromu  týrané osoby u ní zůstaly symptomy jako obava z budoucnosti a snížená potřeba spánku,  obžalovaného neomlouvá a sebe neobviňuje a v obvyklém způsobu života poškozenou  v tomto směru nic neomezuje, je schopna se starat o dítě a chodit do zaměstnání, a v jejím  případě se nejedná o tzv. párové násilí.  

Dále je toto jednání prokazováno protokolem o ohledání domu poškozené č. XXXXX ve  XXXXX s fotodokumentací, protokolem o ohledání těla poškozené XXXXX s fotodokumentací, protokolem o prohlídce těla obžalovaného s fotodokumentací, protokolem  o ohledání vchodových dveří domu č. XXXXX ve XXXXX s fotodokumentací, ze kterých  soud zjistil prostorové poměry domu poškozené včetně vzhledu zlomeného nože, se kterým  obžalovaný ohrožoval poškozenou, drobných zranění obžalovaného a poškozené, krvavé  stopy na vstupních dveřích a některé další skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci.  

Vyhodnocením důkazní situace soud nutně došel k závěru, že aktuální vztahy mezi  obžalovaným a poškozenou nejsou dobré, když je navíc zřejmé, že obžalovaný tyto vztahy líčí  v příznivějším světle, než se fakticky nacházejí, což je patrné i z jeho výpovědi ohledně  intimních styků s poškozenou. Za této situace je zřejmé, že pokud obžalovaný vstoupil do  domu poškozené bez jejího souhlasu, byť konkludentního a vědomí, a dopustil se tam  násilného chování, nutno takový vstup do domu označit za neoprávněný a tím i porušování  domovní svobody. Stejně tak pokud se zde obžalovaný domáhal násilným vulgárním  způsobem pohlavního styku s poškozenou, která obžalovanému jednoznačně dávala najevo,  že s tím nesouhlasí, zvláště když její nesouhlas vyplýval i z její aktuální zdravotní indispozice  v intimní oblasti, nutno k jejich „ochladlým“ vztahům, toto jednání považovat za pokus  znásilnění. Jednání obžalovaného je prokazováno prakticky výhradně výpovědí poškozené, o jejíž věrohodnosti nemá soud s ohledem na přiléhavé chování poškozené u hlavního líčení  v návaznosti na obsah znaleckého posudku, dle kterého je obecně i specificky věrohodná,  žádné pochybnosti.

Pokračování 2 T 61/2017 - 348 

Vyhodnocením důkazní situace došel soud k závěru, že došlo ke spáchání žalované trestné  činnosti pod bodem 2,3 podané obžaloby, a že je to obžalovaný, kdo se této trestné činnosti  dopustil.  

Na obžalovaného XXXXXa byla podána obžaloba v bodě 1 pro přečiny nebezpečné  vyhrožování a nebezpečné pronásledování podle § 353 odst. 1 a § 354 odst. 1 písm. a,c) tr.  zákoníku, které obžalovaný popřel s tím, že šlo o běžnou komunikaci ohledně jejich  vzájemných vztahů, výchovy jejich dcery XXXXX apod., byť někdy měla vulgární obsah  apod., kterou nechtěl nikomu ublížit. S touto výpovědí koresponduje výpověď poškozené  u hlavního líčení, kdy „zeslabila“ svoji výpověď z přípravného řízení s tím, že z jednání  obžalovaného neměla strach apod. a za této situace soud toto jednání podle § 222 odst. 2 tr.ř.  postoupil komisi pro projednávání přestupků Městského úřadu ve XXXXX k projednání  příslušného přestupku, kterého se obžalovaný tímto jednáním mohl dopustit.  

Výsledky provedeného dokazování má proto soud za prokázané, že obžalovaný XXXXX za  uvedených okolností jednak po předchozím požití alkoholických nápojů řídil osobní  automobil, se kterým měl drobnou dopravní nehodu, kdy hladina alkoholu v krvi v době  řízení podstatně přesahovala hranici 1 promile, přičemž přinejmenším dle § 15 odst. 1 písm.  b) tr. zákoníku musel vědět a být srozuměn s tím, že pro alkoholové ovlivnění je jeho  schopnost řízení podstatně snížena, ne-li vzhledem ke zjištěné hladině téměř vyloučena, a že  řízením v podnapilém stavu ohrožuje sebe i ostatní účastníky silničního provozu, a že jednak  neoprávněným vstupem do cizího domu, kde za užití násilí a výhružek nutil poškozenou  XXXXX k pohlavnímu styku, k čemuž posléze pro útěk poškozené z domu a přivolání policie  nedošlo, přičemž obžalovaný měl dle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku vědět a být srozuměn  s tím, že neoprávněným vstupem do cizího domu porušuje Ústavou zaručenou a trestním  zákonem chráněnou domovní svobodu a že se násilným vynucováním pohlavního styku  dopouští trestné činnosti, a proto svým společensky škodlivým jednáním naplnil ve všech  zákonem požadovaných znacích v prvém případě skutkovou podstatu přečinu ohrožení pod  vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a ve druhém případě  přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a pokus  zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku. 

Při úvaze o druhu a výši trestu vycházel soud ze všech ustanovení § 37 a § 39 tr. zákoníku  o ukládání trestů. 

K osobě obžalovaného soud zjistil, že obžalovaný XXXXX se vyučil automechanikem a nyní  pracuje jako dělník ve společnosti XXXXX, kde je hodnocen celkově kladně, v místě bydliště  byl v letech 2013 a 2014 dvakrát postižen pro méně závažné přestupky a soudně nebyl dosud  potrestán.  

Jako k okolnostem polehčujícím, byť „cum grano salis“ dle § 41 písm. l,n,o) tr. zákoníku  přihlédl soud k tomu, že obžalovaný se k žalovanému jednání částečně doznal, litoval jejího  spáchání a před spácháním trestné činnosti vedl řádný život, když jako k okolnosti přitěžující  dle § 42 písm. n) tr. zákoníku přihlédl soud k tomu, že spáchal více trestných činů.

Soud vzal v úvahu, že se obžalovaný XXXXX dopustil v případě přečinu ohrožení pod  vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku frekventované trestné  činnosti,  

když dle § 185 odst. 2 tr. zákoníku byl ohrožen trestem odnětí svobody na 2 až 10 let, a došel  k závěru, že s ohledem na všechny okolnosti případu a osobu obžalovaného může být účelu  trestu ještě dosaženo uložením výchovného trestu odnětí svobody ve spodní čtvrtině zákonné  trestní sazby v trvání 2,5 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 roků a trestu  zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel na 2,5 roku, neboť  obžalovaný hrubým způsobem porušil důležité povinnosti řidiče. 

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání v 3 vyhotoveních do 8 dnů   ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního  soudu ve Žďáru nad Sázavou ke Krajskému soudu v Brně se sídlem   Rooseveltova 16, 601 95 Brno. 

  

 Odvolání musí být v uvedené lhůtě 8 dnů nebo v další lhůtě k tomu   stanovené také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je   rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které   rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání   podává ve prospěch či neprospěch obžalovaného (§ 249 odst. 1, 2   tr. ř.). 

 Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost   kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho   přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci,   poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost   výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro   nesprávnost některého z jeho výroku může jej napadat také proto, že   takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení   předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že   výrok je nesprávný nebo že chybí (§ 246 odst. 1, 2 tr. ř.). 

  

 Odvolacím soudem bude odmítnuto odvolání, které nesplňuje náležitosti   obsahu odvolání (§ 253 odst. 3 tr.ř.). 

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou 

dne 11.7.2017 

JUDr. Jiří Večeřa v.r. 

předseda senátu 

  

Za správnost vyhotovení: XXXXX

sp.zn.
5 T 8/2022
50 000 Kč
Pohlavní styk s dítětem mladším 15 let a pohlavní styk se sourozencem

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení, konaném dne 16. prosince 2022 v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Boučka a přísedících Květy Knoflíčkové a Vojtěcha Soukupa,

takto:

Obžalovaný

XXXXX

nar. XXX, XXXX, trvale bytem XXXX, toho času XXX

je vinen

že,

v přesně nezjištěných dnech v době od 05.08.2015 do června 2017 v úmyslu se sexuálně uspokojit na vlastní nezletilé sestře XXXXX, nar. XXXX, jejíž věk i vzájemný sourozenecký vztah znal,

1.v bytě na adrese XX, XXX, když nezl. XXX přišla ze školy, jí stáhl kalhoty, osahával ji na prsou a na zadku, zasunul jí penis do vagíny a vykonal s ní soulož,

2. v bytě na adrese XXXX, využil chvíle, kdy byli doma sami, jí zasunul pohlavní úd do konečníku, pohyboval s ním uvnitř a svého jednání zanechal, až když někdo zazvonil,

3. ve sklepě přesně nezjištěného bytu v XXXX jí sundal kalhoty a zastrčil jí penis do konečníku a po vyndání penisu z konečníku jí ho zastrčil do pusy,

tedy

- vykonal soulož s dítětem mladším patnácti let a jiným způsobem je pohlavně zneužil, 

- vykonal soulož se sourozencem

čímž spáchal

- provinění pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, 

- provinění soulože mezi příbuznými podle § 188 trestního zákoníku, a

odsuzuje se

podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku a § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání osmnácti (18) měsíců, jehož výkon se podle § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., za použití § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání dvou (2) roků. 

Podle § 229 odst. 1 trestního řádu je obžalovaný povinen zaplatit poškozené XXXX, nar. XXXX, bytem XXXX na náhradu nemajetkové újmy částku 50.000,- Kč.

 Podle § 229 odst. 2 trestního řádu se poškozená XXXX, nar. XXX, bytem XXXX odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odůvodnění

  1. Z důkazů, provedených v hlavním líčení, byl zjištěn shora uvedený skutkový stav.
  2. Obžalovaný XXXX se k jednání tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, v přípravném řízení doznal. Popřel však, že by proti poškozené použil jakékoli násilí. Stejně tak popřel, že by od počátku věděl, že se jedná o jeho sestru. V podrobnostech vypověděl, že od malička žil s XX a s matkou. S otcem žil do svých 10 let. Potom otec nastoupil do vězení. Sestru XX poznal, když mu bylo 15 let. XXX od malička byla v „kojeňáku“ a pak u pěstounů, on vůbec nevěděl, že existuje. Máma ji najednou přivezla domů, v té době bydleli v XXX. Poté se stěhovali do XXX, tam byli do roku 2017, kdy se zase všichni stěhovali do rodinného domu ve XX - XX. V polovině roku 2017 šla pak XXX do dětského domova. Začalo to v XXX Jemu bylo 15 let, XX bylo 12 nebo 13 let. Sestra nechávala dveře do koupelny otevřené a koupala se. On ji při tom několikrát zahlédl a odešel. Také viděl, jak se převléká. Asi dva měsíce od jejího přistěhování XX přišla ze školy, on byl doma dřív ze školy, nikdo jiný doma nebyl. Přišel k ní, jestli něco nepotřebuje, ona řekla, že chce něco zkusit, něco z erotického filmu. Jemu bylo v té době 15, byl panic. Řekla mu, ať si lehne. Tak si lehl, sundal si kalhoty a trenky, ona si sedla na něj, on jí jenom držel za boky, ona si rukou dala penis do vagíny. Sama si sundala kalhoty a kalhotky. Trvalo to 5 - 10 minut, než ji ze sebe shodil, protože ho začal bolet penis. Na záchodě se ve sprše „dodělal“, tam došlo k ejakulaci. Potom přišel do obýváku, sestra už byla oblečená. Jenom se usmívala. Pak to začalo vícekrát ke konci roku 2015. To už chtěl on, vícekrát. Tlačil na sestru, že jí nebude pouštět ven, do knihovny. Ze začátku stačily zákazy, potom později v roce 2016 jí i nadával sprostě "krávo, píčo, blbko". Ona pak ten sex už nechtěla, ale on ano. Poslední pohlavní styk se sestrou byl „anál“. Bylo to v únoru 2016. Přišel za XXX do pokoje, svlékl jí kalhoty a kalhotky, ohnul jí do předklonu, zezadu jí dal penis do análního otvoru. Byl tam asi 10 - 20 vteřin než na penisu něco cítil. Byly to exkrementy, povolili jí svěrače. Šel se umýt do koupelny a odešel pryč. Vrátil se až večer. Druhý den šel za XXX, omluvil se jí, že už to nikdy neudělá. Celkem spolu měli soulož asi ve 20 případech, trvalo to 3 měsíce. Docházelo k tomu v XXX a pak i po přestěhování v XXX. Kromě soulože dělali i orální sex. Ten první styk chtěla sestra, pak už ostatní styky i sexuální praktiky chtěl jen on. Orální sex probíhal tak, že XXX někdy ležela, někdy klečela, v jednom případě si sama klekla, jinak on jí říkal, co má udělat. Sundal si kalhoty, vyndal si penis a vložil jí ho do úst. Pohyboval boky a pak se běžel do koupelny „udělat“. Nikdy nedošlo k ejakulaci na sestru. K souložím se sestrou docházelo v ¨XXXX a pak v té XXX, někdy ležel na ní on, někdy ona na něm. Někdy se sama svlékla, když jí to řekl, někdy XXX svlékl on. Soulože trvaly do 5 minut, do sestry nikdy neejakuloval. Kondom nikdy nepoužil. Sestře nadával a dával jí zákazy, jen když se jí do toho nechtělo, jí se to nelíbilo. Fyzické násilí vůči ní nikdy nepoužil. Sestra se jeho jednání nikdy nebránila, nikdy ho neodstrkovala, neřekla, že se jí to nelíbí nebo že to nechce. Až při tom posledním análním styku mu hned poté řekla, že už to nechce dělat, když se vrátil z koupelny. On se jí druhý den po tom análním styku přišel omluvit. Když jí dával zákazy a nadával jí, tak na to nic neřekla, jen měla takový zvláštní výraz ve tváři a podle toho poznal, že se jí to nelíbilo, že jí něco zakázal. Ví, že docházela k psychiatrovi, ale neví kvůli čemu. Byla věčně problémová, nechala svými spolužačkami napadnout sestru XXX. Pokud jde o to, proč nadával a zakazoval jí něco, když se tomu sexu nikdy nebránila, tak to bylo pro všechny případy, kdyby to náhodou nechtěla. Vždy ho ale poslechla. O tom, že XX je jeho sestra v době, kdy mělo docházet k sexuálním kontaktům, nevěděl, až ke konci. Když ji matka přivezla, tak ji představila jako XXX, neřekla, že je to jeho sestra. Že je to jeho sestra, se dozvěděl až v bytě v, když si přečetl nějaké papíry, kde bylo uvedeno, že je to dcera XXX a XXX. Bylo to v ten den, kdy došlo k análnímu styku. Nevěděl, že sex s dívkou mladší 15 let je protiprávní.

  1. Na této výpovědi setrval i v hlavním líčení. Doplnil, že když poškozenou přivedla matka domů, tak mu jenom řekla, že je to XXX. On se neptal, kdo to je, nezajímalo ho to. Byla pro něj cizí člověk. Poškozená mu o sobě nikdy nic neřekla. O jejím věku se dozvěděl až z rodného listu, který našel. Když se však k nim nastěhovala, odhadoval její věk na 12 – 14 let. Dále uvedl, že v nepřítomnosti matky dával poškozené různé zákazy, protože měl na starosti byt a domníval se, že může dávat poškozené zákazy. Ty spočívaly v zákazu chodit ven nebo do knihovny. Neví však, jestli ty zákazy respektovala.

  1. Poškozená XXXX v přípravném řízení uvedla, že to bylo, když si ji brala matka ve dvanácti letech v XXX z pěstounské péče, od pana XXX. Začalo to, když šla do šesté třídy a vracela se ze školy domů, tak si šla vzít prášek Chlorprothixen na uklidnění a bratr ji uhodil a řekl, aby se svlékla. Ona odmítla, takže bratr jí sundal kalhoty a začal odzadu, řekl, že se má ohnout. Strčil jí do vagíny svoje „péro“, svůj penis a potom se začal pohybovat. Pak když zvonila sestra, tak on to skončil, ona se šla převléci a šla si lehnout. S bratrem to byly tři případy. Druhý případ byl, když chodila do sedmé třídy, bylo jí třináct, když musela jet do XXX. Když se vrátila na víkend z psychiatrie a máma šla do práce, bratr řekl, že chce s ní souložit. Když řekla, že nechce, tak jí dal facku a řekl, ať se svlékne. Tak se svlékla ze strachu, on jí dal násilím do konečníku svůj penis a začal to „zezadu zepředu“. Ona křičela bolestí. Pak to zas začal zepředu a potom někdo zvonil, takže bratr potom přestal. Třetí případ byl v XXX ve sklepě. Když dodělala sedmou třídu, tak si ji matka brala po sedmi měsících domů z XXX z psychiatrické léčebny. On jí řekl, že si má sundat kalhoty, ona řekla, že nemůže, že má menstruaci, a on jí to násilím dal do „prdky“. Potom vlastně bratra pálil penis, tak jí řekl, ať si strčí jeho penis do pusy. Pálil ho, protože tam bylo hovínko. Řekl, že mu ho musí vykouřit, že jí dá peníze. Ona řekla, že ne, tak vzal její hlavu a přirážel ji ke svému penisu. Když jí matka přivedla, tak bratr a sestra o ní věděli, i když je vlastně jejich nevlastní dítě, nechtěný. K dotazům dále upřesnila, že když se to stalo poprvé, tak bylo bratrovi XXX asi patnáct, šestnáct, neví. Při tom třetím případu říkal, že jestli to někomu vykecá, tak si ji najde a zabije ji. Při tom prvním styku ji bratr osahával, na prsou a na „prdeli“, myslí, že na prsou přes oblečení Penis jí zasunul do vagíny. V tom prvním případě jí dal facku. Bránila se, chtěla utéct, ale nedokázala se vyvléknout, protože měl sílu. Ten prášek Chlorprothixen ji uklidňuje tak, že ji spíš uspává. Bratr ho vyndal a vystříkal se do trenclí. Ona nechtěla o tom s nikým mluvit, protože se bála o svůj život. Nedokáže říct, za jak dlouho po tom prvním případu se stal ten druhý. I v tomto případě brala pořád ty léky. Došlo k souloži, takže penisu do vagíny. Bránila se tím stylem, že ho odstrkovala a snažila se odejít. Poté zvonila sestra. Po té souloži chtěl, aby mu ho vykouřila a vcucla do sebe to jeho sperma. Ona to nedokázala vcucnout, tak to šla vyzvracet. Už neví, kdy k tomu došlo, to bylo vlastně před tím. Když se nastěhovali do XXX, nebyl to byt, byl to sklep. V tom třetím případě se chtěla nějak vyvléct a ještě k tomu křičela, ať ji nechá být, on jí zacpal dlaní ústa. Ona si ho nechtěla vzít do pusy, tak jí to tam dal násilím. Ona bratra neměla ráda, za to co dělal. Od matky a sestry byla týraná, proto skončila dvakrát na psychiatrii. Pokud její bratr uvedl, že k tomu prvnímu sexuálnímu jednání došlo z její iniciativy, tak to nikdy, vždy to byl jeho nápad.
  2. V hlavním líčení pak odmítla vypovídat, když využila práva, garantovaného ustanovením § 100 odst. 1 trestního řádu
  3. K poškozené byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, klinická psychologie. Z jeho závěrů vyplývá, že XXXX je mladou ženou s intelektovým handicapem, jedná se o lehkou mentální retardaci, v termínech tzv. mentálního věku lze hovořit o výkonnosti asi 8-9 letého průměrně inteligentního dítěte. Sociálně praktická informovanost je na úrovni mírně lepší, trivium naopak spíše na horší úrovni než je 8-9 let. Osobnostní vývoj je zřetelně narušený dlouhodobými deprivačními podmínkami a neschopností trvaleji zakotvit v nosnějších vztazích, jako dítě byla většinu života druhými odmítána, dopouštěla se substitučních krádeží, ale také reagovala otevřeně agresivně a neomaleně. Vývoj doputoval v poruchově ustrojenou osobnost s rysy emočně nestabilními - impulsivními. Posuzovaná je irritabilní, neomalená, s tendencí k dysforickým skluzům, vzteku a projevům nepřátelství při podráždění. Pokud nároky života překračují její schopnosti nebo frustrační toleranci, inklinuje rychle k resignaci. Projevuje se vysoce temperamentně, stojí o vztahy s druhými, ale nedokáže je udržovat, jednoduše manévruje, aby se zavděčila, pro svou prchlivost si ale většinu vztahů má sklony pokazit. V oblasti emoční je oploštělá, na což lze rovněž nahlížet jako na deprivační následek. Je simplexní, naivní, prozaická, inklinující ke zlobným výpadům. Obecným pravidlům a normám má spíše pro svou impulsivitu a mentální nedostačivost problém dostát, než že by je neuznávala. Posuzovaná byla schopna správně vnímat prožívané události, zapamatovat si je byla schopna jen míře odpovídající oslabeným paměťovým schopnostem, jádro událostí je schopna rámcově správně reprodukovat, pokud se k tomu rozhodne. Nelze mít vysoké nároky na komplexnost popisu, jeho přesnost a detailnost, na časová určení, sekvence a podobně. Na stranu druhou má znalkyně potřebu konstatovat, že pokud by mělo jít o události kompletně smyšlené, pak je mimo paměťové schopnosti posuzované se několik příběhů nemajících oporu v zážitku naučit a opakovaně je relativně kongruentně reprodukovat. Z hlediska psychologických kritérií se jedná o výpověď se střední měrou sníženou věrohodností, znalkyně má za to, že výpověď především není kompletní či spolehlivá pokud jde o připuštěné množství kontaktů, míru vlastní iniciativy nebo nekladení odporu a dále pokud se jedná o míru násilí v explicitně ve výpovědi uváděných případech. Za věrohodnou ji však považuje v tom, že svědkyně uvádí sexuální kontakty mezi sebou a bratrem, lze věrohodnost její výpovědi podpořit rovněž v tom, že posuzovaná mohla být vystavena alespoň v jí uváděných dílčích případech nátlaku, jemuž nebyla schopna vzdorovat. Argumentace - viz kapitola Souhrn a rozbor. Obecnou věrohodnost znalkyně hodnotí jako podstatnou měrou sníženou (viz Souhrn a rozbor). V obecné rovině má posuzovaná zapírání nebo zkreslování údajů o prožitém v repertoáru. Ve vztahu k projednávaným věcem je možné, že zdůrazňuje a zintenzivňuje míru své aktivní obrany a její soustavnosti, navyšuje míru fyzického násilí, neuvádí některé další intimní kontakty s bratrem a jejich okolnosti, za něž předpokládá odsudek. Posuzovaná velice pravděpodobně od počátku uváděných incidentů měla základní povědomí o sexu a byla schopna vzniklé situace rámcově vyhodnocovat. Jen obtížně ovšem mohla hledat zdroje proto, aby se jim účinně bránila anebo je nedopouštěla. K závadovému jednání docházelo totiž v rodině, do níž přišla „z nouze“ jako poslední člen a nadto až v prepubertě, zatímco druzí sourozenci tam od narození žili. Těžko se zařazovala a bylo by logické, kdyby pociťovala obavy, aby nebyla rodinou opět vyloučena. To mohlo přispět k eventuální vyšší svolnosti anebo i rychlé resignaci v případě povzbuzování nebo nátlaku. V rodině neměla rovnocenné postavení ve srovnání se sourozenci a pociťovala, že její pozice zde je ohrožena. Duševní a rozumové schopnosti posuzované (a hlavně její sociální situace) nebyly na takové úrovni, aby byla schopna účinného, strategického, kompetentního a rozvážného jednání ve spisem popsaných situacích. Znalkyně nedokáže oddělit následky plynoucí z presumpovaného jednání XXX od dalších vážně poškozujících vlivů v explorandčině vývoji. Posuzovaná je především významně a trvale poškozena okolnostmi svého vývoje v útlém dětství a pak v době od návratu do rodiny dále (vážná deprivace).

  1. Znalkyně podala posudek v hlavním líčení a vysvětlila, že pokud jde o míru agrese, používá poškozená u všech skutků „schémata“. Tzn. že vždy popisuje stejný postup, stejný projev agrese (přišel, dal mi facku). Pokud jde o míru dobrovolnosti a svolnosti k jednání obžalovaného, lze ji u poškozené těžko definovat. Podle znalkyně považuje poškozená za dobrovolné vše, co není založeno na násilí. S ohledem na její postavení v rodině nelze hovořit o dobrovolnosti, ale spíše o rezignaci. Správně vnímala okolnosti pohlavních styků i to, že je měla se svým bratrem. I za takové situace je dokázala akceptovat. Udělá totiž vždycky to, co je pro ni výhodné z pohledu udržení si nějaké pozice. Podle znalkyně medikace psychofarmaky u poškozené neměla vliv na vnímání reality, neboť poškozená je užívala dlouhodobě a dobře je tolerovala.

  1. K poškozené bylo ze zprávy Městského úřadu XXXX zjištěno, že byla hned po narození umístěna se souhlasem rodičů do kojeneckého ústavu, neboť tito neměli vytvořeny podmínky pro výchovu a péči o další dítě. Vlivem dlouhodobé ústavní péče se u nezletilé začaly projevovat známky výrazné citové deprivace. Nezl. XX byla od listopadu 2007 svěřena do společné pěstounské péče manželů XXX. U XXX bylo zjištěno lehké mentální postižení s výraznou poruchou osobnosti. S ohledem na míru zdravotního postižení pak XX navštěvovala Základní školu a Odbornou školu v XXX (dříve XX). Kvůli nevhodnému chování nezletilé, které bylo pro členy domácnosti již neúnosné a velmi negativně působilo na okolí, byla nezl. XX předána dne 05.08.2015 na základě dohody zpět do péče biologické matky. O zrušení pěstounské péče a svěření nezletilé do péče matky pak rozhodl rozsudkem Okresní soud XXX dne XXXX. XX žila v domácnosti se svou matkou, sestrou XXX (nar. XXX) a bratrem XX (nar. XXX). Doma matku neposlouchala, byla hodně drzá, matka jí občas dala pár facek. Vztah se sestrou označovala jako dobrý. K jednomu setkání XXX s otcem došlo roce 2016 o víkendu. Poté kontakty zase ustaly. U sourozenců nezletilé, XX a XX, byl nařízen soudní dohled z důvodu nedostatečné péče, když v rodině selhávala základní péče zejména v oblasti hygienických návyků. V červnu 2017 byla rodina nucena vystěhovat se z nájemního bytu. Matka neměla zajištěné jiné vhodné podmínky, proto žila nezl. XXX se svým bratrem XX v době od června do listopadu 2017 v rodině otcovské babičky, paní XX Poté se nezl. děti vrátily do domácnosti matky. Rozsudkem Okresního soudu XXX ze dne XXX byl nad nezl. XXX stanoven soudní dohled. Chování nezletilé v rodině se vystupňovalo tak, že ji matka přestala zvládat. Na žádost matky byla nezletilá umístěna dne XXX do Psychiatrické nemocnice XXX. OS XXX vydal dne XXX předběžné opatření, na základě kterého byla nezl. XXX dne XXX předána do péče Dětského domova XXX Rozsudkem OS XX ze dne 22.09.2021 byla XXX omezena ve svéprávnosti, jejím hmotněprávním opatrovníkem bylo jmenováno město XX. Ze zprávy Dětského domova XX vyplývá, že v současnosti je již plnoletá, v dětském domově je na tzv. prodlouženém pobytu (na vlastní žádost). Proto může také dohodu o dobrovolném pobytu sama bez udání důvodu ukončit a z dětského domova odejít. Dle názoru vychovatelek je XXX nespolehlivá, spousta jejich tvrzeních bylo nevěrohodných. Část jejich tvrzeních je sice pravdivá, ale každé tetě stejnou věc podá trochu jinak. Je ráda středem pozornosti, bohužel k tomu nemá příliš kladného potenciálu, ráda si sjednává respekt u ostatních dětí (i agresí), ráda ze sebe dělá chudáka, ráda na sebe upozorňuje. XX není zlá a k jejímu chování vedou hlavně její omezené rozumové schopnosti. Zpravidla není schopna objektivně posoudit, pochopit a přijmout skutečnost a tu dále předkládá dál zkreslenou. Podle zprávy Psychiatrické nemocnice v XX zde byla poškozená XXX XXX hospitalizována od 16.03. do 27.06.2016 pro stupňující se poruchové chování, a poté od 06.11.2018 do 20.02. a od 25.02. do15.08.2019 pro poruchy chování v domácím prostředí.

  1. Z výše uvedených důkazů lze nepochybně dovodit, že mezi obžalovaným a poškozenou došlo k pohlavním stykům. Soud však nemůže spolehlivě uzavřít, že se tak stalo po násilném jednání obžalovaného či na základě bezbrannosti poškozené. Specifická věrohodnost poškozené je problematická. Vyplývá to ze závěrů výše citovaného znaleckého posudku, kdy znalkyně akcentuje pochybnosti právě o tom, zda pohlavním stykům předcházelo násilí. Tento závěr velmi srozumitelně a přesvědčivě vysvětlila. Blíže se toto hodnocení důkazní situace promítlo nejen do jiné formulace skutku oproti obžalobě, ale i do právní kvalifikace, o které bude soud hovořit později. Je třeba ale zdůraznit, že soud je povinen postupovat při provádění a hodnocení důkazů tak, aby byl zjištěn skutkový stav bez významných pochybností, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. V tomto procesu je pak třeba každou pochybnost, kterou nelze rozptýlit dostupnými důkazy, vykládat důsledně ve prospěch obžalovaného. V tomto případě proti sobě stojí dva důkazy, a to výpověď obžalovaného a výpověď poškozené, kdy každý z nich uvádí o okolnostech pohlavních styků jiné skutečnosti. Soud při hodnocení věrohodnosti poškozené musí vycházet především z odborného posouzení znalkyní a ta jí jako zcela věrohodnou neshledala. Za takové situace je tak třeba vyjít z obhajoby obžalovaného.

  1. Další podstatné dokazování bylo vedeno k tvrzení obžalovaného, že nevěděl, že poškozená je jeho pokrevní sestra. Tato obhajoba byla spolehlivě vyvrácena jejich matkou, svědkyní XXX. Ta již v přípravném řízení uvedla, že obžalovanému výslovně řekla, že poškozená je jeho sestra, když mu bylo asi osm let. V hlavním líčení pak upřesnila, že obžalovaný byl za poškozenou i v dětském domově. To mu bylo asi patnáct let. Ve stejné době s ní byl za poškozenou i Psychiatrické nemocnici v XXX. To věděl, že jede za svou sestrou. Bylo to při její první hospitalizaci. Když poškozenou přivedla domů, tak zbylým dětem řekla, že to je jejich sestra. Řekla jim důvody, proč ji přivedla domů.

  1. Bylo tedy spolehlivě prokázáno, že obžalovaný věděl, že pohlavní styk vykonává se svou vlastní pokrevní sestrou.

  1. Svědkyně pak také uvedla, že obžalovaný neměl vůči poškozené žádné povinnosti. Poškozené dávala úkoly pouze ona. Ona rozhodovala, co může či nemůže dělat.

  1. Při vymezení doby jednání je vycházeno ze zprávy XXX, z níž vyplývá, že poškozená byla do domácnosti matky předána dne 05.08.2015 a v červnu 2017 byla rodina nucena vystěhovat se z nájemního bytu.

  1. Na obžalovaného byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a psychologie. Podle znalkyně z psychiatrie a sexuologie netrpěl v době činu vážnou duševní poruchou typu psychózy. Mohl rozpoznat nebezpečnost svého chování a mohl se ovládnout. Nebylo zjištěno nic, čím by byly významně sníženy jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Jeho jednání vedlo k uspokojení jeho sexuální potřeby, v dané chvíli na objektu, který byl snadno dostupný. Nad důsledky svého jednání nepřemýšlel. Netrpí vážnou duševní poruchou ani sexuální deviací, jeho jednání nebylo psychopatologicky motivované. Z psychiatrického hlediska není pro společnost nebezpečný. Nejsou doporučována žádná ochranná opatření. Je heterosexuálně gynefilně orientovaný.

  1. Podle znalkyně z psychologie má aktuální intelektové výkony na spodní hranici pásma podprůměru. V praktickém životě ví, jaké chování se od něj očekává z hlediska společenských norem, nicméně hlubší pochopení významu těchto norem absentuje. Osobnost je nezralá, dlouhodobě zásadně ovlivněna insuficientní výchovou a patologickými vlivy v rodinném prostředí. Snaží se přizpůsobit společenským normám a požadavkům, což se mu v zásadě daří. V povaze jsou zvýrazněny rysy výbušnosti a zvýšená pohotovost k agresivním reakcím, hůře domýšlí dlouhodobé následky svého chování. Snaží se náročné životní situace adaptivně zvládat, reagovat přiměřeně, limitován je však i svým kognitivním potenciálem a omezeným zázemím, kde chyběly reálné vzory. Jeho intelekt je hluboko podprůměrný, tj. v době vyšetřovaných událostí lze předpokládat úroveň jeho myšlení odpovídající dětem ve věku 10 let. Jednání bylo s vysokou mírou pravděpodobnosti podmíněno touhou po uspokojení sexuálních potřeb, ke kterým využil snadno dostupný objekt, aniž by dostatečně zvážil nevhodnost svého chování z hlediska společenských norem. Prognózu dalšího vývoje znalkyně hodnotí jako nejistou s mírnou převahou pozitivních faktorů.

  1.   Obžalovaný naplnil svým jednáním po subjektivní i objektivní stránce všechny zákonné znaky provinění pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, když vykonal soulož s dítětem mladším patnácti let (bod 1.) a jiným způsobem je pohlavně zneužil (bod 2. – 3.). Za soulož (coitus) je třeba pokládat spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Při souloži fakticky dochází k tomu, že mužský pohlavní úd vnikne do pohlavního orgánu (vagíny, pochvy) ženy. To znamená, že oba tyto orgány se spolu spojí v jednom okamžiku. Postačí, že došlo i jen k částečnému zasunutí pohlavního údu muže do pochvy ženy. Přitom nemusí ani dojít k porušení panenské blány. Spojením pohlavních orgánů je znásilnění dokonáno bez ohledu na to, zda došlo k pohlavnímu ukojen. K naplnění tohoto pojmového znaku došlo nepochybně u jednání pod bodem 1. Pod pojmem jiným způsobem pohlavně zneužije je třeba rozumět pohlavní zneužití v jiné formě než souloží, a to v podobě takových zásahů do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let, jako je např. orální pohlavní styk, ohmatávání pohlavních orgánů, popřípadě i jiné formy ukájení pohlavního pudu na těle této osoby či na žádost pachatele na jeho vlastním těle. Tento jiný způsob pohlavního zneužití přitom nemusí spočívat v natolik intenzivním zásahu do pohlavní sféry poškozeného, jakým je vykonání soulože. Tento pojmový znak obžalovaný naplnil pod body 2. – 3., kdy s poškozenou vykonal anální a orální pohlavní styk.

  1. Obžalovaný v době, kdy se takového jednání dopouštěl, znal spolehlivě věk poškozené. Jeho jednání proto soud hodnotí z hlediska zavinění jako úmysl přímý ve smyslu § 15 odst. 1 trestního zákoníku.

  1. Jak vyplývá z výše uvedeného, soud oproti obžalobě dospěl k jiné právní kvalifikaci jednání obžalovaného. Ta jej kvalifikovala jako provinění znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, spočívající v tom, že násilím donutil jiného k pohlavnímu styku, takový čin spáchal souloží a jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, na dítěti mladším patnácti let. Soud již výše zdůvodnil, proč nepovažuje za prokázané, že obžalovaný užil proti poškozené násilí či pohrůžku násilí. V reakci na závěrečnou řeč státního zástupce je nutno uvést, že soud nepovažuje za dostačující zjištění, že obžalovaný poškozenou při pohlavním styku „držel“. To je jistě běžná součást každého pohlavního styku a bez dalšího to nelze vykládat jako užití násilí.

  1. Dále také dospěl k tomu, že ani další alternativní pojmové znaky základní skutkové podstaty trestného činu znásilnění naplněny nebyly. Sám obžalovaný tvrdil, že poškozené například zakazoval jít ven. Takovou aktivitu však nelze považovat za pohrůžku jiné těžké újmy. Pohrůžka jiné těžké újmy může spočívat v hrozbě způsobení majetkové újmy, vážné újmy na cti a dobré pověsti, směřovat k rozvratu manželství nebo rodinného života apod. Jinou těžkou újmou může být i zahájení trestního stíhání v důsledku oznámení trestného činu, jímž pachatel poškozenému hrozí, a nutí ho tak něco konat, opominout nebo trpět. Je přitom nerozhodné, zda se poškozený trestné činnosti, jejímž oznámením se hrozí, dopustil či nikoli. Při posuzování, zda jde o jinou těžkou újmu, je nutno přihlížet k osobním poměrům napadeného, k jeho vyspělosti, zkušenostem, psychickému stavu apod. V daném případě navíc poškozená takové jednání obžalovaného objektivně ani nepociťovala jako těžkou újmu. Obžalovaný sám nedokázal říci, jestli poškozená jeho zákazy vůbec respektovala. Navíc jejich matka uvedla, že obžalovaný nad poškozenou fakticky neměl žádnou autoritativní moc.

  1.  Soud nepovažuje za prokázaný ani alternativní pojmový znak v podobě zneužití bezbrannosti. Ve stavu bezbrannosti se mimo jiné nacházejí osoby, které sice vnímají okolní svět, avšak jejich duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni nebo takového stavu, aby si ve své mysli dokázaly situaci, v níž se nacházejí, dostatečně přiléhavě ze všech souvislostí vyhodnotit a přiměřeně, logicky a účinně na ni reagovat. Tak tomu obvykle bývá např. u osob trpících duševní chorobou, pro niž nechápou význam pachatelova jednání, anebo u dětí či osob mentálně zaostalých, které nemají dostatečné znalosti a zkušenosti, aby byly schopny posoudit význam odporu proti vynucovanému pohlavnímu styku apod. V takových případech bezbrannosti se jedná o psychickou bezbrannost, v důsledku níž oběť často nechápe, co se po ní požaduje, resp. co je smyslem jednání pachatele, nebo není způsobilá vůbec domyslet a vyhodnotit důsledky takového jednání atd.

  1. V daném případě ale znalkyně psycholožka uvedla, že poškozená měla od počátku incidentů základní povědomí o sexu a byla schopna vzniklé situace rámcově vyhodnocovat. To je podle soudu logické, neboť již byla ve věku staršího dítěte. Na tom podle názoru soudu nic nemění ani lehká mentální retardace. Z projevu poškozené při výpovědi není toto postižení patrné, o prožitých událostech hovoří srozumitelně a věcně, nezmiňuje, že by v době, kdy byla trestná činnost spáchána, nechápala jednání obžalovaného.

  1. Znalkyně dále uvedla, že těžko hledala zdroje k tomu, aby se jednání obžalovaného bránila či jej nedopouštěla, neboť se mohla obávat o své postavení v rodině. Tato skutečnost ale nemůže zakládat pojmový znak „bezbrannosti“. Je třeba zdůraznit, že znásilnění je trestný čin úmyslný a z hlediska zavinění je nutné, aby obžalovaný jednal alespoň v úmyslu nepřímém. Muselo by být tedy prokázáno, že alespoň věděl, že poškozená se nachází ve stavu bezbrannosti, musel by to subjektivně vnímat a vědomě tuto bezbrannost využít. To ale po provedeném dokazování prokázáno nebylo.

  1. Pokud jde o trestný čin pohlavního zneužití pod body 1. – 3., jedná se o jeden pokračující trestný čin ve smyslu § 116 trestního zákoníku, když jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem, naplnily skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.

  1. Naopak není pochyb o tom, že obžalovaný svým jednáním pod bodem 1. naplnil všechny zákonné znaky provinění soulože mezi příbuznými podle § 188 trestního zákoníku, vykonal soulož se sourozencem. Trestné je podle § 188 pouze vykonání soulože. Jiný způsob pohlavního ukájení tu postižen není, a to ani pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, protože při těchto pohlavních stycích nedochází k oplodnění, které by mohlo vést ke zrození postiženého dítěte.

  1. Při rozhodování o trestním opatření vycházel soud ze všech skutečností, uvedených v § 39 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku.

  1. Ke skutkům mělo dojít v době, kdy byl obžalovaný mladší 18 let, proto bylo jeho jednání posouzeno jako provinění (tj. trestný čin spáchaný mladistvým) a i trest byl ukládán v režimu zákona č. 218/2003 Sb. (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Podle § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. se trestní sazby, uvedené v trestním zákoníku, snižují na polovinu, přičemž horní hranice nesmí převyšovat pět let a dolní hranice jeden rok. Protože však trestní stíhání bylo zahájeno až po dosažení věku 19 let, nebyla uplatněna zvláštní ustanovení o řízení ve věcech mladistvých.

  1. Obžalovanému polehčuje, že před spácháním trestné činnosti nebyl trestán pro žádnou trestnou činnost ani postižen pro jiné protiprávní jednání. Dále mu polehčuje, že svého jednání upřímně litoval. Tuto lítost vyjádřil nejen před soudem, ale i v omluvném dopisu ze dne 14. 3. 2022. Naopak mu mírně přitěžuje, že se trestné činnosti dopustil opakovaně a spáchal více trestných činů. K jeho osobě bylo dále zjištěno, že je svobodný, bezdětný, je zaměstnán jako ostraha objektů. Soud hodnotí možnost nápravy obžalovaného jako reálnou. Pokud jde o samotnou výměru trestního opatření, soud považuje za odpovídající trestní opatření v první polovině zákonné trestní sazby. S ohledem na nízké narušení obžalovaného a jeho reálnou resocializaci je soud přesvědčen, že není potřeba přímý výkon trestního opatření odnětí svobody a proto jeho výkon podmíněně odložil na přiměřenou zkušební dobu. V ní je obžalovaný povinen prokázat, že je schopen se vyvarovat další trestné činnosti či jiných protiprávních jednání.

  1. Poškozená se připojila k trestnímu řízení řádně a včas s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000,- Kč. Nárok spočíval v odškodnění prožitých duševních útrap. Tento pojem upravuje § 2956 občanského zákoníku a konkrétní zákonný rámec pro odškodnění pak poskytuje § 2958 občanského zákoníku. V daném případě nelze hodnotu odškodnění jakkoli důkazně objektivizovat, proto soud její výši určil podle zásad slušnosti. Přitom soud musel zohlednit okolnosti případu, míru zásahu do práv poškozené, jeho intenzitu i dopad na život poškozené. Zde je třeba konstatovat, že nárok byl uplatněn za situace, kdy mělo dojít k vynucení pohlavních styků násilím na těle poškozené. To však prokázáno nebylo. To však nemění nic na tom, že jakékoli sexuální jednání vůči poškozenému dítěti je jistě zásahem do jeho osobnostních práv a velkým rizikem pro jeho další život. Pokud jde o faktické následky na duševním zdraví poškozené, pak je nelze jednoznačně určit. Znalkyně psycholožka toto zdůvodnila již tak velmi problematickým způsobem života poškozené (samozřejmě nezaviněným samotnou poškozenou). Soud tedy po volné úvaze dospěl k závěru, že přiměřeným je odškodnění částkou 50.000,- Kč

  1. Se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy byla pak poškozená odkázána za řízení ve věcech občanskoprávních.

Poučení

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v XXX. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v XXX.

Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to i v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházející rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům je omezena, může za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce. Ve prospěch mladistvého obžalovaného může i proti jeho vůli podat odvolání i orgán pověřený péčí o mládež, kterému lhůta k podání opravného prostředku běží samostatně. 

Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Poškozený má možnost požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění obžalovaného z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

XXX dne 16. prosince 2022 

Mgr. Tomáš Bouček, v.r. 

předseda senátu Krajského soudu v XX

sp.zn.
1 T 12/2017
Opakované znásilňování mentálně handicapované ženy

číslo jednací: 1 T 12/2017-391

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Senát Okresního soudu v Chebu složený z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Johanna a přísedících Ing. Romana Divíška a Hany Blažejové v hlavním líčení konaném dne 30. listopadu 2017 v Chebu rozhodl a vyhlásil

takto:

Obžalovaný XXX, trvale bytem XXX, narozený posledně na adrese XXX

uznává se vinným, že

ve Františkových Lázních, okres Cheb, zejména v pokoji na ubytovně v XXXXXX, případně na nezjištěném místě v osobním automobilu, který tehdy užíval, v době nejméně od konce ledna 2016 do 15. srpna 2016, přestože věděl, že má omezenou svéprávnost pro mentální retardaci a v důsledku toho jsou podstatně omezeny její schopnosti posoudit závažnost jeho jednání a není schopna odpovídající obrany, nejméně jednou v týdnu YYY narozenou YXY, poté, co ji většinou odvážel z Chebu, především z okolí XXX, kde pobývala, tuto svlékal a pak s ní souložil, a to v období nejméně posledního měsíce i přesto, že s tím nesouhlasila, odstrkovala jej rukama a tak ji bil a takto na ní buď vykonal soulož anebo jí do přirození zasouval nezjištěný předmět, nejspíš vibrátor či ji přiměl k tomu, aby mu sála přirození, přičemž po celou kritickou dobu ji obdarovával zejména cigaretami, penězi různých částek až do výše řádově tisíců korun,

tedy

jednak k pohlavnímu styku souloží s jiným zneužil jeho bezbrannosti,

jednak jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, zneužil jeho bezbrannosti, a to k souloži nebo k jinému pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží,

čímž spáchal

pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odstavec 1, odstavec 2 písmeno a) trestního zákoníku,

a ukládá se mu za to

podle § 185 odstavec 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, jehož výkon se podle § 81 odstavec 1, § 82 odstavec 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) roků. Podle § 82 odstavec 2 trestního zákoníku se obžalovanému XXX. ukládá zákaz styku, jak osobně, tak i zprostředkovaně, písemně i prostřednictvím elektronických komunikací s YYY., narozenou YXY

Odůvodnění:

Státní zástupce podal dne 3. 2. 2017 u zdejšího soudu obžalobu, v níž je XXX. kladeno za vinu, že se dopustil pokračujícího zločinu znásilnění a přečinu omezování osobní svobody podle § 185 odst. 1,2, S 171 odst. 1,2 tr. zákoníku tím, že „po blíže nezjištěnou dobu, pravděpodobně nejméně od ledna 2016 do 25. srpna 2016, v blíže nezjištěném počtu případů v Chebu, okres týž, v ulici XXX přiměl jemu osobně známou poškozenou YYY., nar. XYX, osobu mentálně retardovanou, která zde trvale pobývá, aby nastoupila k němu do vozidla, kdy jí ve vozidle uzamkl a odvezl ji například na parkoviště k XXX v Chebu a na další místa v Chebu, v Aši, kde po ní přímo ve vozidle cca v 10-15 případech proti její vůli vyžadoval pohlavní styk souloží, naléhal na ni, svlékal ji a i přesto, že poškozená se bránila a nesouhlasila s tím, došlo k souloži mezi nimi a dále ji v přesně nezjištěném počtu případů odvezl do Františkových Lázní, okres Cheb, na ubytovnu na XXX, kde v té době bydlel na jednom z pokojů, zde vždy uzamkl a poté na ní bez jejího souhlasu a s jejím aktivním fyzickým a slovním odporem, kdy obviněného odstrkovala rukama a kopala nohama a několikrát mu i sdělila, že sex s ním nechce, přesto v blíže nezjištěném počtu případů na ní vykonal soulož, kdy jí za to poskytoval cigarety a nepravidelně i finanční hotovost v různé výši, pravděpodobně s cílem působení na poškozenou, aby věc neoznamovala a mlčela, přičemž věděl o tom, že poškozená YYY. je omezena na svéprávnosti vzhledem ke svému duševnímu stavu a využil tak její bezbrannosti, neboť po nějakou dobu pracoval jako správce v XXX dílnách, s poškozenou se delší dobu znal a nejméně posledního 3/4 roku s ní udržoval partnerský vztah“.

Obžalovaný se v dosavadním řízení přímo ke skutku, jímž měl se dopustit trestné činnosti, nevyjadřoval, opakovaně ale na svou obhajobu zdůrazňoval, že vzhledem ke svému vztahu k poškozené nikdy by jí neublížil. Jeho obhájce pak sice připustil, že obžalovaný měl s YYY. uváděný intimní vztah, vzhledem k retardaci poškozené a vůbec charakteristikám její osobnosti, jakož i rozdílnému popisu toho, co jednotlivým osobám YYY. tvrdila, není možné bezpečně zjistit, co z jejích tvrzení odpovídá skutečnosti a co si případně vymyslela, když podle provedených důkazů má mít k tomu výrazné sklony. V každém případě existují pochybnosti o vině obžalovaného a pak je třeba rozhodnout v jeho prospěch a obžaloby jej v celém rozsahu zprostit. Státní zástupkyně naopak požadovala, aby byl XXX. uznán vinným podle obžaloby, když tvrzení poškozené, jež obžalovaného usvědčují, potvrzuje znalecký posudek, jakož i samotné věrohodné vystupování YYY. při hlavním líčení. Kromě toho se o útocích na svou osobu, které jsou uvedeny v obžalobě, zmiňovala poškozená více osobám. Přitom sama je snadno manipulovatelná a obžalovaný na ni prokazatelně působil a setkával se s ní i po svém propuštění ze zadržení dne 3. 9. 2016. V posuzovaném případě připadá v úvahu už vzhledem k závažnosti trestné činnosti pouze uložení trestu odnětí svobody podle s 185 odst. 2 tr. zákoníku v sazbě od dvou do deseti roků. Podmíněný odklad výkonu takového trestu je možný pouze za současného uložení omezení a stanovení dohledu. Se závěry státního zástupce se plně ztotožnil také opatrovník poškozené.

Senát Okresního soudu v Chebu, který je příslušný podle § 314a odst. 1, § 16, § 18 odst. 1 tr. řádu k rozhodnutí o podané obžalobě a ve věci vůbec, hodnotil při hlavním líčení provedené důkazy postupem upraveným v § 2 odst. 6 tr. řádu. Potom dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

V posuzovaném případě při procesním dokazování nelze použít v přípravném řízení policejními orgány pořízená vysvětlení AAA (č. 1. 65-66), BBB (č. 1. 70-71), CCC (č. 1. 72-73), DDD (č. l. 78-83) a EEE (č. 1. 84-87), ani samotného až později obviněného XXX. z 1. 9. 2016 (č. l. 88-91). To samé platí pro „úřední záznamy o podaném vysvětlení dle ustanovení § 158 odstavec 6 trestního řádu“, které měli poskytnout FFF, GGG, HHH a III a JJJ, které ani formálně neodpovídají příslušným ustanovením tr. řádu.

Jak už bylo uvedeno, XXX v přípravném řízení po zahájení svého trestního stíhání a pak ani před soudem při hlavním líčení k samotnému skutku fakticky nikdy nevypovídal. Pouze při vazebním zasedání 3. 9. 2016 vyslovil „nesouhlas s tím, co je mu dáváno za vinu“, ale dále se vyjadřovat odmítl. Později v průběhu a na závěr hlavního líčení dne 13. 6. 2017 uvedl, že „nikdy nechtěl YYY ublížit a nic .... nechtěl dělat proti její vůli“, k čemuž zdůraznil, že v té době stále ještě měl k ní hluboký citový vztah a proto také, jak připustil, se s ní stále stýkal, ač to měl rozhodnutím soudu ze dne 3. 9. 2016 od svého propuštění ze zadržení výslovně zakázáno. Ani k těmto kontaktům ovšem neučinil podrobnější výpověd.

V posuzovaném případě ve věci rozhodující senát ve velice složité důkazní situaci, kde si nejen jednotlivé důkazy, ale zčásti i tvrzení poškozené odporují, vycházel především ze svědectví samotné YYY Přes negativní stanovisko znalkyně poškozenou právě z uvedených důvodů dne 5. 4. 2017 jako svědkyni vyslechl, aby si tak učinil vlastní náhled na její osobu a vůbec podání obvinění tak, jak byla obsažena už v jejím procesně použitelném svědectví z 2. 9. 2016. Přitom musel se zaobírat nejen zmíněnými rozpory mezi jednotlivými důkazy a v některých případech i jejich jednotlivými částmi, ale nakonec i tím, nakolik obvinění uváděná YYY orgánům činným v trestním řízení, ale také dalším osobám, jak o nich tyto později svědčily, vztahují se k době před doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obžalovaného tedy 1. 9. 2016, a ve kterých případech tyto poškozenou popisované události mohly se uskutečnit později. Z při hlavním líčení provedených důkazů je totiž zřejmé, že přes usnesení soudce Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 9. 2017, sp. zn. 7 Nt 6009/2016, o zákazu styku XXX s YYY obžalovaný v kontaktech s poškozenou pokračoval ještě v průběhu hlavního líčení včetně podle všeho také intimních styků s ní. To ostatně XXX do rozhodnutí senátu v této věci nikdy ani nepopřel. Bylo nutné pak za rozhodující dělítko ohledně obvinění obsažených v postupně dvou učiněných a procesně použitelných svědectvích YYY vzít její výpověď z přípravného řízení z 2. 9. 2016. V té době od už 1. 9. 2016 byl XXX zadržen a k jeho propuštění došlo výše uvedeným usnesením soudce zdejšího

soudu až po 13. hodině dne 3. 9. 2016. Z těchto časových údajů je pak zřejmé, že podle všeho před soudem poškozená dne 5. 4. 2017 vypovídala o útocích na svou osobu z doby jak před 1. 9. 2016, tak ve značném rozsahu i o pozdějších, rozhodně ale jako svědkyně v přípravném řízení mohla popisovat inkriminované jednání XXX pouze z období před zahájením trestního stíhání.

Ve svém svědectví dne 2. 9. 2016, při němž byly kromě obhájce obžalovaného přítomny také opatrovnice poškozené a znalkyně PhDr. MMM (č. l. 57-63), YYY vesměs po odpovědích na dotazy k trvání a vůbec charakteru vztahů s obžalovaným v době ukončení jejích hospitalizací v XYX, z nichž poslední trval prakticky do konce roku 2015, vypověděla, že ze strany XXX byl po ní vyžadován „sex“, a to v době, kdy ona sama podle tehdejších tvrzení už „ho nebrala jako přítele“. To odůvodnila tím, že jí ještě v době pobytu zřejmě v Psychiatrické nemocnici v XYX „ubližoval“. V průběhu výslechu dále potvrdila poškozená, že se s XXX nadále stýkala odhadem jednou za týden za situace, kdy obžalovaný už v objektu XXX v Chebu na rozdíl od ní nebydlel. Po delší dobu, kterou nebyla schopna upřesnit, rozhodně však delší než řadu měsíců, XXX opakovaně poškozenou „vyhledával“, respektive „odchytával“, přestože se mu podle vlastních tvrzení „vyhýbala“. Při těchto setkáních uskutečněných vesměs mimo ubytovací zařízení na různých místech v Chebu po poškozené obžalovaný „chtěl sex“ a za tím účelem pak ji také vozil osobním automobilem, jak nakonec uvedla, především do Františkových Lázní, kde tehdy podle ní bydlel. K uváděnému „sexu“, o jehož charakteru ale blíže nechtěla se vyjadřovat, vypověděla tehdy YYY, že k němu nejméně v deseti případech došlo přímo v předmětném automobilu, kdy byla také obžalovaným svlékána, a to v některých případech přesněji nespecifikovaných i přesto, že se neuvedeným způsobem „bránila rukama“. K „sexu“ docházelo pak podle tohoto svědectví často také na ubytovně ve XXX, kterou podle dalších soudu předložených důkazů už počátkem září 2016 ukázala policistům na jejich žádost. Na této ubytovně u obžalovaného, kam ji tento sám zpravidla vozil, se zdržovala jak ve volných, tak i v pracovních dnech až odhadem do doby nejdéle dvou týdnů před výslechem. Právě tehdy mělo dojít ze strany obžalovaného na označené ubytovně k tomu, že ji uzamkl a také „mlátil“. Zamykána ovšem byla i v dalších předcházejících případech „v tom bytě“, podle ostatních provedených důkazů ve Františkových Lázních, za situace, kdy „chtěla odejít“. K samotnému „sexu“ bez bližšího popisu a upřesnění tehdy výslovně YYY uvedla, že v přesně neoznačené době už „ho nechtěla“ a právě v takovém případě z ní měl podle všeho obžalovaný strhat ošacení a uskutečňovat uváděný sex, přestože požadovala, aby ji nechal být. Nejméně v jednom z těchto případů na neoznačeném místě mělo dojít „k tomu sexu“ za situace, kdy poškozená spala. Pokud pak se snažila bránit, v neuvedeném počtu případů „překonal její obranu, obžalovaný jí dával pěstí". Nejméně jednou přitom „měla modřiny“, ale „paní asistentce řekla, že ... upadla“. Právě při tomto výslechu zmínila se poškozená také o použití technického prostředku při sexu v podobě „robertka“, který jí měl pořídit právě XXX k Vánocům roku 2015. V závěrečné obsáhlé části svého svědectví k mnoha dotazům poškozená tvrdila, že po celé předcházející období nejméně řady měsíců, kdy už jako dříve nepovažovala obžalovaného za svého přinejmenším intimního přítele, tento ji vyhledával a opakovaně jí poskytoval i několikatisícové částky, jakož i především cigarety a jídlo. K setkání se svou sestrou a jejím manželem, s biologickým otcem a manželem zemřelé své babičky, k němuž mělo dojít v letních měsících roku 2015, tehdy jako svědkyně YYY uvedla, že zejména později „rodině lhala, že se s obžalovaným nestýká“, ačkoli její kontakty pokračovaly, přičemž setkání probíhala z části v automobilu, ale zejména v policistům ukázaném „hotelu“.

Z větší části svá obvinění opakovala YYY jako svědkyně také při hlavním líčení konaném dne 5. 4. 2017 (č. 1. 275-286). Z tehdejší výpovědi, jak už bylo dříve uvedeno, nelze však většinou bezpečně zjistit, které z popisovaných útoků sexuálního charakteru na její osobu staly se před počátkem září, respektive koncem srpna 2016 a které později, jestliže styky XXX s poškozenou podle při hlavním líčení provedených důkazů včetně zřejmě intimních probíhaly nejméně do letních měsíců roku 2017. V tomto případě je ale možné z uvedených údajů rozlišit období, kdy XXX bydlel do konce března 2014 v objektu XXX v Chebu, poté ve XXX u Aše, kdy mimo jiné měl také proběhnout jeden z léčebných pobytů YYY v Psychiatrické nemocnici v XYX a ve Františkových Lázních, kde je bezpečně zjištěno bydlení XXX v domě. V každém případě i tehdy při vystoupení, které bylo doprovázeno podle přesvědčení senátu zcela odpovídající gestikulací, mimikou a vůbec citovými projevy poškozené, jako svědkyně opět v přítomnosti opatrovnice a znalkyně PhDr. MMM poškozená potvrdila, že přinejmenším od roku 2015 požadoval po ní XXX „pohlavní styk“, respektive, „aby měli spolu sex, aby byl spokojenej“. Vesměs pak ke kontaktům a domluvám docházelo prostřednictvím mobilních telefonů, ale i osobně a to v souvislosti nejméně pro část kritické doby s poskytováním peněz a cigaret ze strany obžalovaného. K návštěvám na ubytovně v XXX ve Františkových Lázních se pak zřejmě vztahují údaje poškozené o jejich časté frekvenci „skoro každý den“, ale průměrně nejméně jednou v týdnu vždy v souvislosti s požadavky obžalovaného na „sex“. Ten pak probíhal podle svědkyně YYY. i tak, že „musela mu ho vykouřit“, což bylo skoro „pokaždé, když tam byla“, a to ještě v průběhu roku 2016, „než to začala řešit kriminálka“. Opakovaně přitom podle vlastních tvrzení obžalovaným požadovaný pohlavní styk tehdy odmítala, zejména v podobě „kouření“. Přesto k tomuto došlo „za ty měsíce hodněkrát“. Takto jednal podle tohoto svědectví obžalovaný „dokud nebyl ve vězení“. Avšak i poté, kdy byl propuštěn, se s XXX poškozená stýkala i nadále včetně zřejmě uskutečňování pohlavních styků v četnosti, ale také co do způsobu stejně jako dříve při občasném použití „robertka“ anebo dokonce přímého fyzického násilí. Opakovaně pak mělo být obžalovaným poškozené zabráněno v odchodu z pokoje na ubytovně a nakonec dojít údajně i ke gynekologickému poranění při jednom z pohlavních styků za použití technického prostředku. Intenzita násilí a „surovost“ pak měly mít podle všeho vzrůstající intenzitu. V této části však není možné zjistit z tohoto svědectví poškozené ani za využití ostatních dostupných důkazů, zda YYY popisovala přesně časově nezařazené útoky z doby před zahájením trestního stíhání obžalovaného anebo až po něm. Nakonec se opakovaně zmínila o tom, že vůči ní nepochybně po svém propuštění ze zadržení, k němuž došlo dne 3. 9. 2016, obžalovaný uskutečňoval aktivity, které si vyložila tak, aby svá obvinění uvedená při výslechu na policii vzala zpět. To také chtěla YYY učinit, nakonec to ale neudělala proto, že ještě v době výslechu v hlavním líčení počátkem dubna 2017 považovala obžalovaného za blízkou osobu, měla ho ráda a nadále s ním udržovala styky. Přitom iniciativa k nim vycházela občas i z její strany a to přesto, že pociťovala předcházející útoky obžalovaného za jednání, kterým „jí ublížil“. V závěru své svědecké výpovědi před soudem po připomenutí závažnosti obvinění YYY trvala na tom, že vše, co o útocích XXX na svou osobu uvedla, „je pravda“ s tím, že sama by „si to nevymyslela“.

Při obou výsleších byla přítomna výše již uvedená znalkyně PhDr. MMM. Tato ve svých písemných závěrech (č. 1. 119-121), ale pak osobně před soudem dne 5. 4. 2017 po výpovědi poškozené potvrdila, že se jedná o osobu, která „trpí vrozeným defektem rozumových schopností, poruchou osobnosti a emočně nestabilní poruchou“. Osobnost její znalkyně hodnotila jako „nezralou, mentálně handicapovanou, v popředí s těžkou poruchou osobnosti“, když „dispozičně daný intelekt je v pásmu lehké mentální retardace (dříve debility), ve struktuře nevyrovnaný“. U poškozené jsou přitom „patrné projevy emoční lability, infantility (zvýšené sugestibility, naivní důvěřivosti a snadné manipulativnosti)“. V souvislosti s vysloveným podezřením na syndrom týrané osoby poukázala znalkyně v případě poškozené na „projevy nejistoty, nerozhodnosti, závislosti, popírání skutečnosti, popírání viny obviněného, zlehčování intenzity a nebezpečnosti útoků“, jakož i na „návraty k obviněnému“. Tato pak projevuje zvýšenou emoční nestabilitu a závislost, zjištěn však byl obecně také „sklon ke lžím, konfabulování a fantazírování“, čímž je také mimo jiné ovlivňována proměnlivost vztahu poškozené k obviněnému. Podle závěrů znalkyně pak YYY za uvedených okolností posoudit význam odporu proti případnému jednání pachatele, postrádá náhled na proběhlé jednání, není schopna odhadnout následky a není schopna adekvátní obrany“. Po upozornění na nepřípustné závěry uvedené v písemném posudku v úvodu odpovědi pod bodem 7 setrvala PhDr. MMM na tom, že ve vztahu k obviněním uváděným nejen před soudem, ale i v přípravném řízení, tato považuje za „reprodukci skutečně prožitých událostí“ s tím, že pro tento závěr „svědčí nestrukturovaná produkce výpovědi poškozené, množství uváděných detailů, popis interakcí, reprodukce konverzace, líčení vlastního psychického vztahu i přiznání mezer v paměti“. V konkrétních obviněních přitom nezaznamenala znalkyně známky fabulace. Nakonec však připustila, že na podkladě dostupných údajů včetně uskutečněného vyšetření nelze v případě poškozené dospět k bezpečnému závěru o přítomnosti „syndromu týrané osoby“.

Jak už bylo výše uvedeno, závěry o vině uvedené ve výroku tohoto rozsudku podporují ještě další při hlavním líčení provedené důkazy. Samotné zařízení XYX již 11. 5. 2016 upozornilo zdejší soud na výstřelky v chování poškozené a na to, že se u ní objevuje větší množství finančních prostředků a také věci, které neodpovídají její osobní situaci s vysloveným podezřením na zneužívání její osoby. To ještě s další písemností z 2. 8. 2016 a aktivitami opatrovnice Bc. XYX. vedlo k zahájení tohoto trestního řízení. Podle samotné jmenované opatrovnice postupovala v souladu s doporučením zdejšího soudu k vysloveným podezřením ze zneužívání YYY K tomu nad rámec obsahu písemných sdělení XYX. před soudem ve svém svědectví potvrdila, že nejméně od jara roku 2015 byl zjišťován u poškozené výskyt většího množství peněz, ale také věcí včetně mobilního telefonu a cigaret či oblečení, k čemuž měla opatrovnici YYY potvrdit, že tyto věci vesměs pocházejí od obžalovaného. Ovšem až právě v souvislosti s formálním oznámením sdělila opatrovnici poškozená své obavy z obžalovaného, který podle informací, jež svědkyně od YYY získala, poškozenou „nutí k sexu a vozí ji autem do nějakého starého baráku“. Zde a případně na dalším neuvedeném místě podle tehdejších tvrzení poškozené „po ní pan S. požaduje sex, ... bil ji, ... zamykal ji“ a nakonec měl jí také vyhrožovat pro případ, že to někomu oznámí. V průběhu už trestního řízení pak podle toho, co svědkyni XYX YYY sdělila, měl po ní sám i prostřednictvím další osoby požadovat, aby „zrušila trestní stíhání“ proti němu. Konkrétní informace o vyžadování, případně dokonce vymáhání pohlavních styků až do doby, kdy se s poškozenou obrátila na příslušníky Policie ČR, svědkyně podle vlastních tvrzení od YYY neměla. Později však podle svědkyně při líčení útoků jí samotné, ale i dalším osobám, vždy jí připadala poškozená ustrašená a měla za to, že se obžalovaného skutečně bojí, nehledě na to, že o záležitostech, na které byla tázána, bylo jí nepříjemné hovořit. Obdobné okolnosti uváděly při svých výsleších v hlavním líčení AAA, ředitelka výše uvedeného zařízení jmenované společnosti a BBB jako sociální pracovnice XYXY. Podle těchto skutečně nejpozději v průběhu letních měsíců roku 2015 objevovaly se opakovaně u poškozené nevysvětlitelné finanční částky, ale také věci, na které neměla mít vzhledem k jim známé finanční situaci poškozená k dispozici finanční prostředky. Podle obou svědkyň a pak také uvedeným zařízením poskytnutých zpráv obžalovaný byl ubytován vXYX v Chebu od počátku července či srpna 2013 do konce března 2014. Jeho pobyt „byl ukončen výpovědí“, když bylo zjištěno, že obžalovaný si měl půjčovat od klientů zařízení peníze, které nevracel. Kromě toho již tehdy měl přinejmenším ojediněle udržovat nepovolené styky s YYY, zejména v době, kdy působil v ubytovacím zařízení jako recepční. Sama poškozená pak pracovala v chráněných dílnách společnosti do počátku března 2016, přičemž vykázala větší množství neomluvených absencí a vůbec se projevovaly u ní nedostatky a výstřelky v chování včetně nevhodného přístupu k ostatním klientům. Po opakovaných hospitalizacích už zřejmě v průběhu probíhající intimní známosti podle obou svědkyň stýkala se poškozená s obžalovaným mimo zařízení, ve kterém bydlela, nejprve před počátkem roku 2015 v jeho tehdejším bydlišti v okolí Aše, pak zejména v Chebu a nakonec ve Františkových Lázních. Přes časté a dlouhodobé kontakty před koncem srpna 2016 však ani jedné z nich nezmínila se YYY. o tom, že by ze strany obžalovaného vůči její osobě mělo docházet k útokům uvedeným později v usnesení o zahájení trestního stíhání a nakonec v obžalobě. Přesto měly podezření ze zneužívání poškozené dalšími osobami včetně obžalovaného. Nakonec až na přelomu srpna a září roku 2016 podle svědectví QQQ. tvrdila jí YYY, že „pan XXX ji měl zavírat, svazovat jí ruce, vyžadovat pohlavní styk“, a to dokonce bolestivého charakteru. Při vyšetření, uskutečněném ale až po zahájení trestního stíhání obžalovaného, odborným lékařem žádná zranění či vůbec známky násilí případně použitého při pohlavním styku zjištěny nebyly. Nicméně podle posledně jmenované svědkyně před ní osobně později svá obvinění obžalovaného poškozená neodvolala a předcházející tvrzení nepopřela, i když podle všeho projevovala snahu, aby XXX nebyl nijak postižen. Obdobně podle svědectví BBB. až po zjištění nevysvětlených finančních částek ve výši až několika tisíc korun a cigaret i dalších věcí, které ze svých příjmů nemohla si poškozená pořídit, měla YYY po zahájení šetření policejními orgány potvrdit v přítomnosti ještě další osoby, že obžalovaný „jí ubližoval, že jí uhodil pěstí nebo něco takového“, což se podle všeho mělo stát nejspíš „v penzionu“ ve Františkových Lázních, kde měl od blíže nezjištěné doby roku 2015 obžalovaný pobývat. Údaje o použití vibrátoru a případně také o gynekologických poraněních, která měly souviset s pohlavním stykem vykonávaným údajně obžalovaným, také svědkyni AAA. měla poškozená sdělit až delší dobu po zahájení tohoto trestního řízení. Na druhé straně, pokud jí osobně poškozená popisovala útoky obžalovaného sexuálního charakteru, pak to odpovídalo tomu, co později YYY tvrdila, zejména při svých výsleších. Sama svědkyně ovšem nebyla schopna posoudit věrohodnost obvinění obžalovaného, zejména vzhledem k tomu, že sama měla osobní zkušenost s jednáním poškozené, kdy jí neuváděla pravdu, snažila se dalšími osobami manipulovat a projevovala svou agresivitu.

K objasnění věci a zejména k prověření věrohodnosti tvrzení a obvinění YYY byli vyslechnuti příbuzní a známí poškozené. Z nich BBB dne 12. 4. 2017 před soudem vypověděla, že styky se svou biologickou sestrou YYY začala uskutečňovat po aktivitě manžela CCC, který poškozenou vyhledal v léčebně. Ji samotné o pohlavním zneužívání, natož o případném s tím spojeném násilí, nikdy poškozená žádné údaje neuvedla. V době kolem svatby svědkyně 18. 7. 2015 pak při osobním setkání ve Františkových Lázních spolu se svým manželem ve shodě také s požadavky ředitelky XYX dali najevo nesouhlasné stanovisko s kontakty obžalovaného s poškozenou. Mělo k tomu dojít za přítomnosti XXX, který se tehdy hájil tím, že poškozenou miluje, aniž by se přímo ke stykům s ní a k budoucím kontaktům vyjádřil. Sám CCC pak při stejném soudním jednání potvrdil, že byl o něco dříve, než uvedla jeho manželka, upozorněn na větší částky peněz, jimiž má poškozená disponovat, jakož i na věci, které si ze svého známého příjmu nemůže pořídit v souvislosti se známostí a styky s obžalovaným. V uváděné době, tedy v letních měsících roku 2015, při setkání s obžalovaným a s poškozenou, jakož i s jejím biologickým otcem, měl po XXX výslovně svědek požadovat, aby se s YYY už v jejím zájmu stýkat přestal. Někdy v té době měl pak od poškozené se dozvědět, že „ji pan XXX. otravuje“, přestože „s ním být nechce“ a dokonce že „ji svazoval do skříně“, že „ji sleduje, pronásleduje, že se jí to nelíbí“. To podle pozdějšího telefonického rozhovoru mělo ale pokračovat, i když obžalovaný měl při osobním rozhovoru přislíbit, že „jí dá pokoj“. Styky s poškozenou ale podle svědka nepřerušil až do doby zřejmě jeho výslechu v hlavním líčení, přestože obžalovanému pohrozil trestním oznámením. Naposledy CCC poškozená měla tvrdit, že „ji znásilňoval, že ji přivazoval k posteli“ právě před zahájením soudního jednání dne 12. 4. 2017. Sám se pak domníval, přestože považuje poškozenou za nevěrohodnou a osobu, která má sklony ke lži, vzhledem k jejímu založení, že před soudem zřejmě řekla pravdu. Obdobně vyzněla, pokud jde o pobyt a chování poškozené v zařízení v této době, svědectví výrobního ředitele chráněných dílen PPP. a pracovníků HHH., GGG. a FFF.

Z výpovědí především známých III a JJJ je možné zjistit v souvislosti také s dále uvedenými zprávami, že nejméně od počátku roku 2015 do „konce zimy“ téhož roku v jejich domácnosti XXX bydlel a zde ho také navštěvovala YYY. Po ukončení pobytu a přestěhování podle obou svědků do Františkových Lázní je odhadem v létě 2016 navštívil a svěřoval se jim, že známost s poškozenou z dřívější doby udržuje i nadále. Počátek pobytu obžalovaného ve Františkových Lázních v domě  XYX je pak možné časově zařadit do počátku roku 2016 na základě údajů III a JJJ a především podle svědectví HHH, který dle je spolumajitelem nemovitosti, v níž XXX bydlí až do současné doby. Jmenovaný svědek k tomu také při hlavním líčení konaném dne 13. 6. 2017 vypověděl, že přinejmenším od března 2016 zaregistroval u obžalovaného časté návštěvy ženy, v níž podle předloženého vyobrazení identifikoval YYY. K těmto kontaktům mělo docházet velmi často, když svědek osobně viděl poškozenou na návštěvách v bydlišti obžalovaného „tak jednou týdně, jednou za 14 dní“, a to nejdéle tři měsíce po nastěhování XXX. Přitom sám obžalovaný měl si svědkovi opakovaně stěžovat, že jeho stykům s poškozenou měli bránit pracovníci zařízení, v němž byla ubytována. Přímo od obžalovaného měl se také dozvědět, že se jedná o ženu, která je „částečně nebo úplně nesvéprávná a měla mít problémy s někým, kdo snad za ni nesl zodpovědnost a ten někdo nesouhlasil s kontaktem s obžalovaným a podal na něj trestní oznámení za to, že pokračoval v kontaktu a odvážel ji“. Hovory se stejným obsahem vedl s ním ovšem obžalovaný nejen před tím, než byl uvězněn, ale i potom. Svědek potvrdil, že alespoň v jeho přítomnosti později vystupoval XXX tak, že kontakty s poškozenou odmítá právě s poukazem na hrozící „vězení“. Časté pobyty podle provedených důkazů YYY v domě a dokonce na pokoji, kdeXXX přinejmenším od počátku roku 2016 do zahájení trestního stíhání bydlel, potvrdili jako spolubydlící obžalovaného manželé FFF a HHH. Podle nich se většinou obžalovaný se ženou, která ho navštěvovala, zdržovali na jeho pokoji. V průběhu hlavního líčení byl vyslechnut jako svědek SSS. Ten nejméně od března 2016 poskytoval obžalovanému pro jeho potřeby svůj osobní automobil, a to především proto, aby jej pravidelně téměř denně odvážel z Františkových Lázní do Chebu zejména v pracovních dnech. Odtud v některých případech při zpáteční cestě, ale i jindy, často měl XXX vozit s sebou do tehdejšího svého bydliště také poškozenou.

Z obou svědectví poškozené, především z jejích obvinění uvedených při výslechu policejním orgánem dne 2. 9. 2016 a pak také z výpovědí dalších výše uvedených svědků vyvodil ve věci rozhodující senát závěr, že XXX nejméně od konce ledna 2016, kdy již prokazatelně byl ubytován v domě a o málo později užíval pro svou potřebu osobní automobil SSS, v samotném motorovém vozidle, ale pak především v pokoji na ubytovně poškozenou nejméně jednou v týdnu svlékal a buďto s ní souložil anebo se s ní jinak pohlavně stýkal. Nakonec především v období nejméně posledního měsíce soulože a další pohlavní styky uskutečňoval obžalovaný, přestože již YYY s tím nesouhlasila a dávala to někdy také najevo tím, že jej odstrkovala rukama. Přitom ji v některých případech dokonce bil. V této době obžalovaný pak podle provedených důkazů zasouval do přirození YYY nezjištěný předmět, nejspíš poškozenou a její opatrovnicí zmiňovaný vibrátor, ale také ji opakovaně přiměl k tomu, aby mu sála jeho přirození. Za to jí obdarovával vedle peněz také cigaretami. Přitom věděl z dřívějšího svého pobytu v XYX v Chebu, že v případě poškozené jde o mentálně retardovanou osobu s omezenou svéprávností a že v důsledku duševní poruchy jsou z těchto důvodů podstatně omezeny nejen schopnosti posoudit samotnou závažnost pohlavních styků, které po ní obžalovaný v kritické době vyžadoval, ale také, že je tím fakticky v případě YYY vyloučena schopnost odpovídající obrany proti jeho útokům.

Již v posudku z 9. 8. 2014 pořízeném pro účely tehdejšího opatrovnického řízení znalec z oboru psychiatrie MUDr. VVV dospěl k závěru, že YYY trpí duševní poruchou, která není jen přechodná, a to v podobě lehké debility a komplikované nestabilní poruchy osobnosti se sníženým až chybějícím smyslem pro zodpovědnost, osobnostní nezralostí a výraznou sugestibilitou. Znalec zmínil tehdy komplikace vyplývající také z citového a sexuálního vztahu k sociálně problematickému muži. Podle tehdejších závěrů MUDr. VVV YYY nebyla schopna porozumět žádnému druhu smlouvy, nedovedla jednat na úřadech, vyřizovat doklady, pořizovat a spravovat majetek, porozumět smyslu, účelu a důsledku voleb, když její duševní porucha omezuje schopnost samostatně právně jednat i v běžných záležitostech každodenního života. Na podkladě toho také zdejší soud rozsudkem z 15. 10. 2014, sp. zn. O P 18/2013, rozhodl o omezení svéprávnosti poškozené na dobu 3 roků s účinností od 4. 11. 2014 Také výše uvedená znalkyně v tomto řízení PhDr. MMM dospěla k závěru, že v důsledku své duševní poruchy a vrozeného defektu rozumových schopností, jakož i poruchy osobnosti a emočně nestabilní poruchy YYY „není schopna posoudit význam odporu proti jednání pachatele“, když „postrádá náhled na proběhlé jednání, není schopna odhadnout následky a není schopna ani adekvátní obrany“. Potom se ovšem jedná v případě YYY z hlediska obžalovaného u všech forem pohlavních styků v kritické době o zneužití její bezbrannosti ve smyslu § 185 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku. Za takový pak podle stávající judikatury se považuje stav poškozeného, v němž není schopen vzhledem k závažným okolnostem projevovat svou vůli anebo jeho duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni nebo takové kvality, aby si ve své mysli dokázal situaci, v níž se nachází, náležitě za všech potřebných souvislostí vyhodnotit a odpovídajícím způsobem a přitom účinně na ni reagovat. Zpravidla právě u mentálně zaostalých osob pak dochází k tomu, že ani nemají dostatečné znalosti a zkušenosti, aby byly schopny posoudit význam odporu proti vymáhanému pohlavnímu styku. Za těchto okolností s přihlédnutím také k poškozenou opakovaně uváděnému citovému vztahu k obžalovanému soud I. stupně dospěl k závěru, že v kritické době XXX ve všech případech pohlavních styků zneužíval bezbrannost poškozené. Při svém jednání pak podle ní užíval obžalovaný někdy také násilí především ve formě bití. Přitom se podle provedených důkazů jednalo nejen o soulože, ale také v nezjištěném počtu opakovaně o zasouvání předmětu, nejspíš vibrátoru, do její pochvy, anebo případy, kdy požadoval obžalovaný, aby YYY brala do úst a sála jeho přirození. V těchto případech připomínala poškozená, že zejména tento způsob pohlavního styku odmítala.

Podle závěrů ve věci rozhodujícího senátu tedy XXX v kritické době vždy zneužil bezbrannosti poškozené k pohlavním stykům s ní, přičemž v některých případech k tomu použil také násilí. Pokud jde o samotné pohlavní styky, jimiž se rozumí jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať už stejného či odlišného pohlaví, pak šlo prokaz soulože, tedy spojení pohlavních orgánů muže a ženy anebo jiné pohlavní styky provedené způsobem se souloží srovnatelným, jako je ve výroku popsané zasouvání předmětu do pochvy anebo sání přirození obžalovaného poškozenou. Na rozdíl od státního zástupce pak soud I. stupně kvalifikoval čin XXX popsaný ve výroku jako jeden pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění podle S 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, když ke všem pohlavním stykům zneužil bezbrannosti poškozené, ať už se jednalo o soulože anebo pohlavní styky s ní srovnatelné, přičemž také v některých případech použil násilí. Právní posouzení činu XXX také jako pokračujícího přečinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, 2 tr. zákoníku podle soudu I. stupně v posuzovaném případě nepřipadá v úvahu. Jednak za výše popsané komplikované důkazní situace nebylo možné ve skutkových zjištěních samostatně vyjádřit okolnosti, které by případně skutkovou podstatu uvedeného přečinu naplňovaly, ale i kdyby to možné bylo, takové jednání by zřejmě bylo součástí některého z útoků samotného zvlášť závažného zločinu znásilnění, jímž byl tímto rozsudkem obžalovaný uznán vinným.

Při rozhodování o druhu trestu a jeho výměře přihlížel soud jak k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, tak i k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům obžalovaného, k jeho dosavadnímu způsobu života, k možnosti jeho nápravy a zčásti také k jeho chování po činu, jak mu ukládá ustanovení § 39 odst. 1 tr. zákoníku. V tomto ohledu bylo zjištěno, že XXX byl postupně Okresním soudem v Karviné odsouzen v letech 1996 až 1997 nejprve pro tehdejší trestné činy krádeže a podvodu a pak opakovaně pro zanedbání povinné výživy nakonec k nepodmíněným trestům odnětí svobody, z nichž poslední odpykal formálně 6. 1. 1998. Všechna tato odsouzení již jsou však rozhodnutím zdejšího soudu z 11. 10. 2011, sp. zn. 6 Nt 1255/2011, zahlazena. Podle zprávy Městského úřadu v Aši byl obžalovaný postižen za přestupek v blokovém řízení pokutou v roce 2006. V evidenční kartě řidiče má dva záznamy o postihu za vcelku běžné přestupky z roku 2011 a 2013. Podle vlastních tvrzení je obžalovaný invalidním důchodcem, svobodný, nemajetný, bez vyživovacích povinností s příjmem 9.200 Kč měsíčně. Tímto rozsudkem byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku, za který nepřipadá v úvahu uložení jiného trestu, než odnětí svobody a to v sazbě od dvou do deseti roků. V neprospěch obžalovaného bylo pak nutné vzít v úvahu, že v trestné činnosti pokračoval po delší dobu, aniž by na druhé straně byly zjištěny jakékoli polehčující okolnosti. Předcházející, i když zahlazená odsouzení, totiž znamenají, že před spácháním ve výroku uvedené trestné činnosti nežil obžalovaný řádně, když ještě navíc měl se dopustit celkem tří přestupků výše uvedených. Na druhé straně není možné přehlédnout, že jednání poškozené obžalovanému páchání trestné činnosti přinejmenším usnadňovalo. Není pak důvod nevěřit tomu, že nenásilné pohlavní styky byly obžalovaným uskutečňovány v době, kdy choval k poškozené odpovídající silný citový vztah, který YYY nejspíš alespoň v období předcházejícím kritické době opětovala. Za této situace přes opakované porušení zákazu vysloveného v usnesení soudce zdejšího soudu z 3. 9. 2016 ve věci rozhodující senát vyměřil jedině v úvahu připadající trest odnětí svobody spíše při spodní hranici sazby v trvání 30 měsíců. Výkon tohoto trestu pak ještě odložil, ale podmíněně na výrazně dlouhou zkušební dobu 4 roků za použití S 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku. Přitom právě vzhledem k přístupu XXX k dříve již vyslovenému zákazu k dosažení účelu trestu a k ochraně poškozené bylo nutné obžalovanému stanovit podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku omezení v podobě zákazu styku s YYY a to jak osobního, tak i zprostředkovaného, písemně i prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků. Další omezení za situace zjištěné v době rozhodování nepovažoval soud I. stupně za potřebná.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení u podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Plzni. Odvolání má odkladný účinek. Obžalovaný i státní zástupce mohou podat odvolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozsudku a všichni pak také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být ve stanovené osmidenní lhůtě nebo v další lhůtě k tomu stanovené soudem odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je pak povinen v odvolání uvést, zda toto podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Pokud odvolání státního zástupce či obžalovaného sepsané obhájcem tyto náležitosti nebudou splňovat a tato vada nebude odstraněna ve stanovené pětidenní lhůtě, bude takové odvolání odvolacím soudem odmítnuto podle S 253 odst. 3 tr. řádu.

Cheb dne 30. listopadu 2017

JUDr. Zdeněk Johann v. r. předseda senátu

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 19.06.2018. Připojení doložky provedla XYXY dne 09.08.2018.