Brutální znásilnění manželky manželem

 spisová značka:  51 T 40/2020  

‍

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK  

JMÉNEM REPUBLIKY  

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Kacafírka a přísedících Bc. Ivany Paterové a Mgr. Aleny Svobodové v hlavním líčení konaném dne 16. března 2021 v Praze

takto:  

Obžalovaný 

XY,  narozený XY v Praze, řidič, bytem XX                

je vinen, že 

v období od 26.12.2017 do 3.1.2019 ve společně obývaném bytě v Praze 10, XX s postupně vzrůstající intenzitou psychicky týral a fyzicky napadl poškozenou X Y, nar. XY a to tak, že bezdůvodně či ze zcela malicherné příčiny na ni křičel, ponižoval ji, častoval ji vulgárními výrazy, např. že je ,, píča, kunda, pizdčka, kráva, dement, svině, obiňoval ji, že je zcela neschopná, rozbíjel její věci, budil ji ze spaní či ji spánek odpíral a poté ji nadával a zahrnoval výčitkami, zakazoval ji styk s rodinou a negativně se stavěl ke styku poškozené s jejími přáteli a kontroloval její pohyb, zcela bezdůvodně na ni žárlil, psychicky ji deptal tím, že se neustále myl, sprchoval, pral oblečení, prováděl dezinfekci věcí a neustále uklízel, po porodu syna odmítl poškozenou odvést domů, ač tato již byla z nemocnice propuštěna, zakazoval ji chodit s kočárkem ven, fyzicky ji napadal, kdy jí dal několikrát facky a minimálně v jednom případě ji udeřil pěstí do obličeje, opakovaně do ní strkal a škrtil ji, přičemž poškozená již nebyla sto toto jednání obžalovaného snášet a s pomocí své matky a známé se ze svého vlastního bytu dne 3.1.2019 potají odstěhovala a vyhledala lékařskou pomoc.

tedy  

týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a způsobil takovým činem těžkou újmu na zdraví a páchal takový čin po delší dobu.

2 

čímž spáchal

zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) trestního zákoníku

a odsuzuje se:

podle § 199 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) let.

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obviněný povinen zaplatit na náhradě škody poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra, se sídlem  Vinohradská 2577/178, Praha 3 částku 4 825 Kč.

Podle § 129 odst. 2 trestního řádu se vyhotovuje zjednodušený písemný rozsudek, který neobsahuje odůvodnění, protože obžalovaný  i státní zástupce se vzdali práva na odvolání a prohlásili, že netrvají na písemném vyhotovení odůvodnění. Obžalovaný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch osoby k tomu oprávněné podaly odvolání.

Odůvodnění výroku o náhradě škody:  

Poškozená se připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody v celkové výši 110 000 Kč, tento nárok se skládá ze dvou částí; první z nich ve výši 10 000 Kč představuje odškodnění za majetkovou škodu, kterou měl poškozené obžalovaný způsobit poškozením jejích věcí. Jde pak konkrétně o poškození dveří do koupelny, které měl obžalovaný rozbít pěstí, poškození kufru, osvětlení do koupelny, nabíječky do auta, sluchátek a dále jde o zničení či vyhozené oblečení. K tomu do spisu poškozená založila fotografie rozbitých věcí a u dveří, kufru, sluchátek, nabíječky a osvětlení a orientační ceny těchto věcí jakožto nových. Ač bylo prokázáno v průběhu dokazování v hlavním líčení, že obžalovaný skutečně některé věci poškozené poškodil či zničil, tak soud náhradu škody nepřiznal, neboť v tomto směru bylo třeba provést podrobnější dokazováním, které bylo zaměřeno na časovou hodnotu věcí v době jejich poškození, nejlépe podrobným zjištěním v rámci znaleckého posudku z oboru ekonomie, ceny a odhady použitých věcí, pouze z orientačně stanovených hodnot uvedených věcí vyjít nelze. Obdobně pak pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy vyčíslené částkou 100 000 Kč nelze než i v tomto případě poškozenou odkázat na občanskoprávní řízení. Soud v daném případě nemůže výši této újmy na psychickém zdraví určit pouhým odhadem, i když je nepochybné, že poškozená újmu na psychickém zdraví skutečně utrpěla a došlo i ke vzniku posttraumatické stresové poruchy. Poškozená nepředložila znalecký posudek se specializací pro odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, ve kterém by byly náležitě kvalifikovány oba nároky, které pod újmu na psychickém zdraví spadají, tedy jak bolestné, tak další nemajetková újma. Nezbylo než v obou částech nároku na náhradu škody odkázat poškozenou s jejím uplatněním na řízení ve věcech občanskoprávních.

                              3 

Pokud jde o nárok Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR v celková výši 4 825 Kč, ten bylo možno pojišťovně přiznat, neboť o oprávněnosti a výši pochybnosti nevznikly, poškozená byla v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného nucena vyhledat lékařské ošetření a pojišťovna podrobně veškeré úkony s ním spojené vyčíslila. Nárok byl proto přiznán v uplatněné výši. 

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 (osmi) dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Rozsudek může odvoláním napadnout

1. státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku,
2. obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká,
3. zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci
4. poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.

Osoba oprávněna napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také  proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.

V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce, toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy neba na vydání bezdůvodného obohacení.

Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je - li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je - li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za neho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce.

Odvolání musí být ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho doručení nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo ( § 249 odst.1. tr. ř.).

Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť z části, ve prospěch nebo neprospěch obviněného ( § 249 odst.1. tr. ř.).

Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy ( § 249 odst. 3. tr. ř.).

Právo odvolání nemohou s úspěchem uplatnit ty osoby, které se ho po vyhlášení rozsudku výslovně vzdaly.

4

Poškozený, jemuž byl odsuzujícím rozsudkem, jímž soud odsoudil obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, přiznán alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, má právo žádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání  o podmíněném propuštění odsouzeného k trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává, soudu který rozhodoval v prvním stupni. (§ 228 odst. 4 tr. ř.).

Praha 16. března 2021

JUDr. Petr Kacafírek v. r.

předseda senátu

č. j. 2 T 137/2018 - 134 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího  Večeři a přísedících Libuše Přibyslavské a Františka Peksy v hlavním líčení konaném dne  18. října 2018 

takto: 

Obžalovaný 

XXXXX, narozený XXXXX v XXXXX, naposledy bez zaměstnání, nyní pracovník v XXXXX,  trvale bytem XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, 

je vinen, že 

dne 23. 12. 2017 v době kolem 07.00 hodin v ložnici bytu nacházejícího se v domě na ul.  XXXXX č.p. XXXXX ve XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, 

poté, co se uvedl do podnapilého stavu, zneužil bezbrannosti XXXXX, nar. XXXXX, která v tu  dobu spala a lehnul si k ní do postele, přičemž poškozenou hladil nejprve po nohou, po zadku  a následně po přirození přes kalhotky, posléze jí rukou shrnul kalhotky na stranu a po dobu  nejméně 10 sekund jí jazykem lízal její obnažené přirození, kdy poškozená jej po probuzení  nohama odstrčila z postele, křičela na něj, ať toho nechá a vypadne a sama utekla z ložnice do  vedlejší místnosti,

Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX. 

2 

tedy 

2 T 137/2018 

zneužil bezbrannosti jiného k pohlavnímu styku a čin spáchal jiným pohlavním stykem  provedeným způsobem srovnatelným se souloží. 

Tím spáchal 

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku 

a odsuzuje se  

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému výkon tohoto trestu podmíněně  odkládá na zkušební dobu 2,5 (dva a půl) roku. 

Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné  sexuologické ambulantní léčení.  

Podle § 129 odst. 2 tr.ř. tento rozsudek neobsahuje odůvodnění, neboť po vyhlášení rozsudku se  státní zástupkyně i obžalovaný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění,  a zároveň obžalovaný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné  oprávněné osoby.  

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného  vyhotovení k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou. O odvolání bude rozhodovat Krajský  soud v Brně. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,  obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok  na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek  pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl,  jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo  způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené samosoudcem)  odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou  vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo  v neprospěch obžalovaného. 

Žďár nad Sázavou 18. října 2018 

JUDr. Jiří Večeřa v. r. 

předseda senátu 

Shodu s prvopisem potvrzuje XXXXX. 

‍

Spisová značka: 1 T 104/2011-152 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud v Jihlavě rozhodl dne 8. listopadu 2011 v hlavním líčení v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Sovy a přísedících Marcely XXX a Jana Kubišty takto: 

Obžalovaní 

1) XXXXX, 

nar. xxxxx v xxxxx, student, v ČR bytem xxxxx, xxxxx, 

2) XXXXX, 

nar. xxxxx v xxxxx, student, v ČR bytem xxxxx, xxxxx, 

3) XXXXX, 

nar. xxxxx v xxxxx, student, v ČR bytem xxxxx, 

‍

jsou vinni, že 

všichni obžalovaní společně a ve vzájemné součinnosti dne 21. dubna 2011 v době mezi 03,30 - 04,00 hod. v areálu nákupního střediska,,XXXXX“ na ul. xxxxx v xxxxx jako účastníci diskotéky v podniku,,xxxxx" a pod vlivem alkoholu přes zjevný slovní a fyzicky odpor další účastnice diskotéky xxxxx tuto venku před klubem natlačili mezi lavičky zahradní restaurace, kde ji obžalovaný xxxxx povalil na zem, zde ji držel zatímco obžalovaný xxxxx a obžalovaný xxxxx jí sundali boty a vysvlékli jí kalhoty i kalhotky, a poté s ní v pořadí obžalovaný xxxxx, obžalovaný xxxxx a obžalovaný xxxxx vykonali přes její zjevný, byť postupně slábnoucí nesouhlas, soulož, když jí vždy násilím roztáhli nohy a drželi ji násilím na zemi, 

tedy všichni obžalovaní jiného násilím donutili k pohlavnímu styku a současně zneužili 

bezbrannosti jiného a tento čin spáchali souloží, 

čímž spáchali 

všichni obžalovaní 

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku 

a odsuzují se 

všichni obžalovaní 

podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 a 1⁄2 (dvou a půl) roku. 

Podle §§ 81 odst. 1 a 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu 3 (tří) roků. 

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu jsou všichni obžalovaní povinni společně a nerozdílně zaplatit poškozené xxxxx, nar. xxxxx, bytem xxxxx, xxxxx, škodu ve výši 300.000,- Kč. 

Odůvodnění: 

Obžalovaní xxxxx, xxxxx a xxxxx společně a ve vzájemné součinnosti dne 21. dubna 2011 v době mezi 03,30 - 04,00 hod. v areálu nákupního střediska „xxxxx“ na ul. xxxxx v xxxXX jako účastníci diskotéky v podniku „xxxxx" a pod vlivem alkoholu přes zjevný slovní a fyzicky odpor další účastnice diskotéky xxxxx (nacházející se v té době rovněž ve stavu opilosti) tuto venku před klubem natlačili mezi lavičky zahradní restaurace, kde ji obžalovaný xxxxx povalil na zem, zde ji držel zatímco obžalovaný xxxxx a obžalovaný xxxxx jí sundali boty a vysvlékli jí kalhoty i kalhotky, a poté s ní v pořadí obžalovaný xxxxx, obžalovaný xxxxx a obžalovaný xxxxx vykonali přes její zjevný, byť postupně slábnoucí nesouhlas, soulož, když jí vždy násilím roztáhli nohy a drželi ji násilím na zemi. 

Obžalovaný xxxxx doznal soulož s poškozenou, podle něj však tato proběhla se souhlasem poškozené. Toto obžalovaný tvrdil po celou dobu trestního řízení. Oba další obžalovaní, tj. xxxxx a xxxxx, po zahájení trestního stíhání na policii v přítomnosti obhájců a tlumočníka připustili oproti tomu i různě projevovaný nesouhlas poškozené a vzájemnou opilost, u hlavního líčení výpověď změnili tak, že se jednalo o pohlavní styk uskutečněný se souhlasem poškozené, která se nejevila opilou. Tato změna ve výpovědích je podle názoru soudu účelová a současně nepravdivým tvrzením. Za nepravdivou výpověď současně soud považuje to, co uvedl obžalovaný xxxxx. Je totiž zcela jednoznačně doloženo, že poškozená xxxxx se v kritické době nacházela ve stavu zjevné opilosti, což dokládá svědkyně xxxxx. Toto přiznává i sama poškozená xxxxx (jí uváděně druhy a množství požitého alkoholu, doba konzumace a zjevná, ostatními pozorovatelná opilost, projevující se mimo jiné problematickou chůzí, odpovídá projevům střední až těžké opilosti), jejíž popis skutkového děje, včetně toho, že svým chováním, slovně i fyzickými projevy (zejména odstrkováním, natahováním kalhot) dávala najevo nesouhlas s pohlavním stykem, odpovídá tomu, co původně doznali obžalovaní xxxxx a xxxxx. Navíc výpovědi obou těchto obžalovaných na policii proběhly za přítomnosti stejného tlumočníka (přesněji tlumočnice) a v přítomnosti obhájců, kdy žádné problémy s tlumočením výpovědi nebyly zaznamenány, stejně jako i u hlavního líčení v tomto směru žádný překladatelský problém nenastal. Jde proto o zjevnou výmluvu, která nemůže obstát, pokud obžalovaní tvrdí, že došlo ke zkreslení jejich původních výpovědí. Z lékařské zprávy vyplynulo, že u poškozené nebylo vyšetřením zaznamenáno žádné poranění. Sama poškozená potvrdila, že její fyzická obrana nebyla nijak intenzivní, nepochybně vlivem opilosti, dokonce s odstupem od události tvrdí, že se měla více bránit, a proto dovozovat, že při takovémto znásilnění muselo dojít k následkům na těle poškozené, je podle názoru soudu ničím nepodložené a neodůvodněné absolutní tvrzení. Součinnost obžalovaných a současně opilost obžalované jsou kombinací, kdy použité násilí nemuselo být takové intenzity, která by se musela projevit zaznamenatelným poraněním. Soud postupem podle § 2 odst. 5 trestního řádu tak zjistil skutkový stav, o kterém nemá pochybnosti a to na základě dostatečného množství přesvědčivých důkazů, které umožňují učinit jednoznačný závěr o trestní odpovědnosti všech tří obžalovaných. Návrh na doplnění dokazování soud zamítl. Pokud jde o zmíněnou lékařskou zprávu, není důvod k výslechu lékaře, protože tato zpráva neobsahuje podle názoru sporné momenty, které by bylo třeba výslechem objasnit. To, že nebylo zjištěno fyzické poranění poškozené, vnímá soud jako fakt, který ovšem nemusí znamenat, že nedošlo ke znásilnění, zvláště za shora zjištěných okolností. Pokud jde o zkoumání věrohodnosti poškozené, tak tato vypovídala opakovaně a shodně. Její výpovědi se shodují i s původními výpověď mi zmíněných dvou obžalovaných (ty soud na základě shora konstatovaných skutečností považuje za pravdivé) a proto soud neshledal sebemenšího důvodu k pochybnostem o pravdivosti tvrzení poškozené. To současně znamená, že není důvod znaleckým způsobem řešit její věrohodnost, když tato byla založena na opakovaném shodném tvrzení poškozené, kdy došlo k objektivnímu ověření řady jejích tvrzení, ať již jde o opilost, menstruaci v kritické době a skutečností již shora uváděných. 

Na základě provedených důkazů má tedy soud za prokázané, že všichni tři obžalovaní ve vzájemné součinnosti, tedy jako spolupachatelé ve smyslu ustanovení § 23 trestního zákoníku, násilím přes zaznamenaný fyzický i slovní odpor poškozené xxxxx a současně i se zneužitím její výrazné opilosti, tuto donutili postupně k souložím s každým z nich. Dopustili se tak společně zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, kdy protiprávním společensky škodlivým způsobem porušili právo na svobodné rozhodování o pohlavním životě poškozené. 

Při rozhodování o přiměřenosti, druhu a výši trestu ve smyslu ustanovení §§ 37 až 39 trestního zákoníku s použitím ustanovení § 125 odst. 1 trestního řádu vzal soud v úvahu, že lze obžalovaným přiznat částečné doznání, skutečnost, že bez jejich doznání by nedošlo k objasnění trestné činnosti (poškozená nebyla schopna spolehlivě identifikovat pachatele) a že po dobu pobytu na území České republiky nebyla zaznamenáno jiné protiprávní chování. Soud zohlednil i veškeré okolnosti případu, zejména opakované znásilnění, včetně toho, že nebylo na druhé straně užito výraznějšího násilí a že celá událost byla založena i na významném vlivu požitého alkoholu všemi zúčastněnými. Soud je přesvědčen o tom, že vyhodnocení chování obžalovaných svědčí o tom, že nebýt výrazné opilosti poškozené, k celé události nemuselo dojít. Je ovšem také zřejmé, že poškozená dala podle soudu dostatečným způsobem najevo, že nesouhlasí s pohlavním stykem a že tento její postoj měl být obžalovanými naprosto respektován. Toto vyplývá z morálních i právních norem naší společnosti a je naprosto nepřijatelné zabývat se tím, jaké případné odlišnosti provázejí zvyklosti v cizině. Ten, kdo se zdržuje na území ČR, je povinen řídit se právním řádem našeho státu. Na základě všech těchto skutečností pak rozhodl soud tak, že se obžalovaní jako spolupachatelé odsuzují k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku a výkon tohoto trestu se podmíněně odkládá na zkušební dobu tří roků. Pokud by v této době došlo k další trestné činnosti, může to znamenat výkon trestu v příslušné věznici. Soud s ohledem na okolnosti případu, projevenou lítost a studijní poměry obžalovaných neuložil trest vyhoštění, kdy podmíněně odložený trest odnětí svobody má umožnit náhradu způsobené škody. 

Poškozená se řádně a včas připojila s nárokem na odškodnění tzv. nemajetkové újmy. Po novelizaci trestního řádu v letošním roce je soud takovým nárokem v rámci trestního řízení oprávněn i povinen se zabývat. Nárok vyčíslený částkou 300.000,-Kč není soudem považován za nepřiměřený, nebyl shledán žádný důvod k moderaci, tedy k jeho úpravě, a proto soud rozhodl tak, že jsou obžalovaní, kteří se trestné činnosti dopustili jako spolupachatelé, tuto škodu v celém uplatněném rozsahu společně a nerozdílně zaplatit. 

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání se podává ve trojím vyhotovení. Odvolání má odkladný účinek. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být v uvedené lhůtě odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť' i z části, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. 

Okresní soud v Jihlavě, odd. 1T 

dne 8. listopadu 2011 

Za správnost vyhotovení: 

xxxxxxx

JUDr. Vladimír Sova, v.r. předseda senátu 

‍