Znásilnění a pokus znásilnění

č. j. 14 T 65/2021 -312 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud v Mělníku rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Markéty Martincové a přísedících Miroslavy Pánkové, Miluše Flíglové Jizbové v hlavním líčení konaném dne  15. 9. 2021 

‍

takto: 

obžalovaný XX, narozený dne XX, trvale bytem XX

‍

je vinen, že 

v blíže nezjištěné době od 6:00 hodin do 7:00 hodin dne 27. 5. 2020, v prostoru restaurace XX, na adrese XX, okres XX kde společně s poškozenou XY, narozenou XY a jejím přítelem XYZ, narozeným XYZ, v průběhu večera požil alkoholické nápoje, kdy v ranních hodinách se příteli  poškozené udělalo nevolno a následně tvrdě usnul v místnosti za barem, přičemž poškozená se  o něho starala a usnula vedle něho, využil bezbrannosti poškozené, která spala a byla pod vlivem  alkoholu, přenesl jí do jiné místnosti provozovny, kde ji položil na zem, stáhl ji kalhoty a kalhotky  do půli stehen, a v době, kdy ležela poškozená na pravém boku, vsunul jí nezjištěný počet prstů  do pochvy, následně si klekl na kolena a snažil se jí do pochvy zezadu protlačit svůj ztopořený  penis a vykonat na ní soulož, kdy penis obviněného se dostal pouze na okraj pochvy, aniž by  došlo k jeho plnému zasunutí, v té chvíli se poškozená začala probouzet a když zjistila, že obviněný se na ní snaží vykonat pohlavní styk, odstrčila ho od sebe a řekla dvakrát rázně "ne", čímž obžalovaný upustil od svého jednání, následně si poškozená natáhla kalhoty a utekla do  vedlejší místnosti za přítelem XYZ,  

‍

tedy 

zneužil bezbrannosti jiného k jinému pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se  souloží, 

čímž spáchal 

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) alinea druhá trestního zákoníku,  

‍

a odsuzuje se 

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. 

‍

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně  odkládá na zkušební dobu v trvání 42 (čtyřiceti dvou) měsíců.  

‍

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu se obžalovanému ukládá, aby poškozenému Zdravotní pojišťovna  Ministerstva vnitra ČR, IČO 47114304, se sídlem Vinohradská 2577/178, Praha 3 nahradil  majetkovou škodu ve výši 28 956 Kč. 

‍

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen nahradit poškozené XY,  narozené XY, bytem XY, způsobenou nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč. 

‍

Podle § 229 odst. 2 tr. řádu se poškozená XY, narozená XY, se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.  

‍

Odůvodnění: 

1. Dokazováním provedeným v hlavním líčení vzal soud za prokázaný skutkový stav, jak je uveden  ve výroku tohoto rozsudku. 

2. Obžalovaný XX ve své výpovědi uvedl, že se cítí nevinen. Toho večera se s poškozenou XY a XYZ hodně bavili, viděl je podruhé. Poprvé je viděl ještě s jeho manželkou a rozvozákem. Neví, v kolik toho večera přišli do podniku, jídlo dostali kolem 21. hod., možná déle, proto se jim nabídl, že s nimi zůstane déle, když neměli  dojedeno. Normálně se zavírá v 10 hodin. 

Průběžně s nimi komunikoval, ptal se poškozené na parfém. Po pracovní době podnik zamkl, sedl si k nim a seděli až do svítání, hodně toho vypili (pivo, tatranský čaj, becherovku, atd.). Poškozená mu lichotila (že krásně mluví o jídle, že mu dohodí učitele zpěvu, apod.) a byly tam náznaky, že by mohlo k něčemu dojít, flirtovali spolu. Poté došlo i k incidentu, který bohužel neuvedl do výpovědi v přípravném řízení, kdy se líbali.  Setkali se na záchodě v hlavní předsíňce, furt se na sebe smáli, říkal jí, že má hezké rty, oči, atd. a pak k tomu došlo. Potom přestali, poškozená řekla, že tam mají XYZ, a on řekl, že má  manželku, kterou miluje. Byli tam 7 - 10 minut, ještě si i povídali. Neví, kdo udělal první krok, byli blízko u sebe. Na PČR to neuvedl, protože si na to nevzpomněl. 

Večer pokračoval dál až do ranních hodin, kdy se udělalo XYZ špatně. On sám byl napůl opilý, napůl ne, ale už byl hrozně unavený a chtělo se mu spát. Myslí, že i poškozená byla pod vlivem alkoholu. Poškozená se zeptala, zda by si tam mohl XYZ lehnout, což dovolil. V dětském koutku je kožený gauč, kam se přesunuli. Sehnal kýbl na zvratky. Než přinesl kýbl, stačil XYZ nazvracet na gauč i pod jeho místo na koberec, kdyby si poškozená lehla k němu, ležela by určitě ve zvratkách.

Dětský koutek je  dlouhý cca 15 metrů, široký tak 2,5 - 3 metry, plus jsou tam ještě 2 malé místnosti (3 na 3 metry). XYZ bylo opravdu hodně špatně, poškozená ho nejprve hladila, potom si lehla na něj. On vzápětí hladil poškozenou, potom si lehl dolů pod gauč cca 1,5 metru, byl unavený. Po celém  koutku je koberec, ležel tak blízko gauče, protože tam přinesl kýbl a už si neměl kam jinam  lehnout, prostě si lehl pod gauč. Po nahlédnutí na fotografii na č. l. 82 obžalovaný uvedl, že  v místnosti byly krabice, a na fotografii označil místo, kde přesně na zemi ležel, což bylo ze strany  soudu na fotografii zakresleno. 

Asi za 5 minut slezla poškozená k němu dolů, kde spal cca  1,5 metrů od pohovky, a lehla si hlavou k němu, začal ji hladit po hlavě, a zeptal se jí, zda můžou jít vedle. Bylo mu řečeno jen „hm“. Prostě se chtěli pomilovat. Zvedl se, podal poškozené ruku a pomohl jí zvednout se, a potom ji odnesl cca 3 metry k jedné místnosti, kde mělo dojít  k incidentu. Když jí pomáhal ze země, koukal jí do očí. V místnosti je světlo, které nebylo rozsvícené, ale šlo tam lehce světlo zvenčí, jak se rozednívalo. Takže na poškozenou viděl. 

Tam ji postavil na zem, a dal jim pod hlavu malý rozkládací gauč Micky Mouse, místnost je cca 3 - 4  metry od gauče a nemá dveře. Ona ležela na zádech, on ležel na pravém boku, hladil ji všude po těle, tváři, stáhnul jí kalhoty a hladil ji na přirození, na zadečku, poškozená si sáhla i na jeho  přirození, byli tam cca 10 – 15 minut. Během toho času poškozená nemluvila, jen vzdychala.  Prsty vevnitř nebyly. Došlo tam k chybě ve výpovědi u PČR, protože myslel prsty na stydkých pyskách a on myslel prsty uvnitř. 

Když leželi vedle sebe a on jí hladil, vzrušený nebyl, protože měl toho dost, nebyl ztopořený, měl napůl sundané trenky, svlékl si je sám. Poškozená ho po nějaké  době oslovila, řekla mu „XYZ“, on řekl „XX“, a tam to skončilo. Pak běžela nazpátek do místnosti. Následně uvedl, že když poškozená řekla ne, tak jí nebránil v odchodu. 

Dále doplnil, že neřekla ne, ale najednou jen „co dělám“, tak jí v ničem nebránil. V místnosti se nedá rozsvítit, resp. dá, ale je to složité (vypínač je rozbitý). V místnosti nerozsvítili. Poškozené viděl lehce do obličeje, byla tam tma, neviděl ji do obličeje úplně. V místnosti, kde ležel XYZ, je vybouraná díra zpoza baru, jde tam světlo ráno, když přes vitríny vychází světlo, je tam krásně vidět. A světlo jde  do zadní místnosti, ale málo. Je tam jen příšeří. 

Poškozená šla za XYZ, ten byl úplně mimo,  poškozená cca po 5 minutách odešla, odemkla si klíči, které byly uvnitř zámku. Potom se zpět vrátila YY a začala ho obviňovat, řvát po něm, jednou do něj strčila a lítala po podniku. V restauraci jsou ještě krom těchto místností i skladové prostory. Ty jsou hned vedle. 

Má manželku, je jí 27 let, incident jí přiznal cca 3 měsíce potom. Když se dozvěděl, co se stalo,  přestal asi na 8 měsíců chodit do práce, nemohl prostory navštěvovat, nemohl sáhnout ani na ženu, přestal se starat o děti, byl z toho psychicky špatný, že se dva lidi k něčemu dohodli a pak se  dozvíte opak. Vrátil se až na doporučení MUDr. Borovanského a žádosti jeho ženy. Nadále  provozuje restauraci, po 1,5 měsíci se vrátil zpět do práce a snaží se fungovat. Má psychické  problémy. Měří 170 cm a váží cca 90 kg, v době incidentu měl asi o 5 - 6 kg méně. 

3. Poškozená XY vypověděla, že obžalovaného viděla 26. 5. 2020 podruhé, viděla ho již při předchozí návštěvě restaurace. Přibližně v půl desáté šla s XYZ, tehdejším přítelem, do XX, a oni měli otevřeno do deseti hodin. Objednali si jídlo, chtěli se  rychle najíst, aby stihli odejít, ale mezitím se s nimi začala bavit obsluha, a přišel i obžalovaný, a řekl jim, že tam mohou zůstat déle, aby si to 

dojedli, tudíž tam zůstali. Obžalovaný zavřel, a zůstali tam jen oni. Dojídali jídlo, začalo se popíjet. Večer byl fajn, bavili se o hudbě. 

Zpětně jí došlo, že bylo několik momentů, kdy obžalovaný překračoval mez, např. jí řekl, že hezky voní, že jsou v parfému určitě feromony, a že by takový koupil pro svoji ženu, aby takto voněla, potom se jí ptal, kolik jí je, že vypadá, že je ještě pod zákonem, a bylo zřejmé, že se mu to líbí, že vypadá mladě. Potom začal říkat, že má rád svoji manželku, že je taky mladá, ale že jí XYZ závidí, že by se mu líbila více. Ona to v ten moment utnula, protože se jí to přestávalo líbit. XYZ byl v tuto  chvíli na toaletě, a oni kouřili venku cigaretu, a obžalovaný s tímto začal. Řekla mu, že není vhodné takto mluvit, a aby se řečí zdržel, že jí to není příjemné. 

Večer pokračoval, už potom nepila alkohol, protože už měla dost, chtěla odejít domů, ale XYZ chtěl pít s obžalovaným dál. Bála se jít domů sama, aby se jí něco nestalo. Večer probíhal až na narážky obžalovaného celkem příjemně, neměla dojem, že by to bylo rizikové. 

Během večera vypila asi 4 velká piva a 1 – 2 malé  panáky becherovky, nemá pocit, že by byla hodně opilá. Nemotala se, mluvila normálně. 

XYZ byl tak strašně opilý, že nemohl vůbec chodit a začal si zvracet na triko, a motal se. Vzali ho vedle do místnosti, kde je za barem dlouhá místnost se sedačkou a položili ho na sedačku. Obžalovaný jí dal kýbl, držela mu hlavu, a seděla na zemi, opřená o sedačku. Takto u něho seděla nějakou dobu a potom usnula. 

Probudila se v malé místnosti vedle bez dveří na pravém boku s pokrčenými  nohami. Byl tam s ní obžalovaný, klečel za ní. Napůl jí probudilo, že jí někdo zasouvá prsty dovnitř, a potom jí plně probudilo, že se do ní někdo snaží zasunout penis. Nevěděla, kdo to byl,  neviděla na něj, jak ležela na boku, a byl to pro ni strašný šok. Nebyla si jistá, kde je. 

Během toho, co se začala probouzet prsty, ještě říkala „XYZ, XYZ“, protože si v polospánku myslela, že je doma, a chtěla spát dále, a chtěla ho okřiknout, aby toho nechal. Protože v partnerském vztahu se to  může stát. A pak, jak do ní někdo začal zasouvat penis, tak se probudila a před sebou viděla jen koberec, a zjistila, že je úplně v cizí místnosti, na podlaze a nedokázala se vůbec zorientovat, nedokázala si vůbec vzpomenout, co se dělo, kde je. Vůbec nedokázala reagovat, úplně zmrzla.  Došlo jí, že leží na zemi, a má stažené kalhoty a spodní prádlo jen pod zadek, otočila se a viděla obžalovaného, nejdřív ho nedokázala poznat, a potom jí došlo, kdo to je a co se děje, že je to strašně ponižující, že leží někde na podlaze jako kus masa. Začala křičet „ne, ne“, a snažila se ho odstrčit ze sebe levou rukou a snažila se otočit. Obžalovaný jí dál nezadržoval, byl vzrušený. Rychle se oblékla, a utekla z místnosti. Obžalovaný tam zůstal klečet se staženými kalhoty. 

Před tím, než jí obžalovaný odnesl do místnosti, se neprobudila. Místnost, kde se probudila, byla  celkově tmavá, ale odněkud tam šlo světlo, ale nevzpomíná si, že by se tam svítilo. 

Běžela za  XYZ, začala ho budit, a prosila ho, jestli by mohli odejít, jenže on byl tak strašně opilý, že se nemohl vůbec zvednout, a vůbec nevěděl, co mu říká. Nakonec se zvednul a vypotácel se ven  před hospodu, vyběhl za nimi obžalovaný, a začal se strašně litovat, a říkat, že nic špatného  neudělal, a že mu jde jen o jeho děti, a že není špatný člověk. XYZ to evidentně nedokázal  zpracovat a začal se ho zastávat, úplně vymazal, co mu řekla. Připadla si strašně zoufalá, že se jí právě stala taková věc a teď stojí na ulici a její partner si přátelsky povídá s člověkem, co to  udělal. 

Najednou jí úplně přeskočilo a začala škrtit obžalovaného. XYZ jí odtrhl pryč, vynadal jí. XYZ řekla, že odchází pryč, a zda jde s ní. On řekl, že ne, že zůstane ještě pít, načež utekla. Volala YY, která pro ni přijela, jenže neměla klíče, tak se vrátily zpátky před restauraci. YY došla za obžalovaným, aby nám dal klíče, vrátila se a odjely do bytu.

Po nějaké době, co spolu mluvily, to na ni začalo dopadat a začalo jí docházet, že se stalo něco hrozného. Nevěděla, co dělat, protože se jí nechtělo jít na policii a někomu cizímu vše vyprávět, 

nakonec ale došla k závěru, že to musí udělat, i když se jí nechce, protože by se to mohlo stát někomu jinému. 

Před tím, než došlo k incidentu v dětském koutku, neměla žádný fyzický kontakt s obžalovaným.  Nevybaví si, zda se s obžalovaným potkala na toaletách, řekla by, že ne, ale není si jistá. Určitě  během večera nedošlo k polibku od obžalovaného. Tím si je naprosto jistá. Kdyby začala mít  pocit, že je to už hodně přes čáru, tak by si zavolala taxíka. Určitě by tam nezůstala, kdyby se něco takového stalo. Obžalovaný pro ni není někdo, kdo by jí byl jakkoliv blízký. Neměla jediný  důvod takovou věc udělat. Během večera obžalovanému neprojevovala náklonost, projevila mu  pochvalu, ale jen za jídlo. 

Má zničený rok života, hodně úzkosti. Bere hodně léků, které stále ještě nezabírají, takže jí je zase budou zítra zvyšovat. Nedokáže chodit ven, protože se strašně bojí, protože v každém chlapovi vidí nebezpečí. Ztratila představu o tom, kde jsou hranice mezi tím, co je a není rizikové. Má hodně panické ataky, např. na Vánoce ležela pod postelí a nemohla vůbec dýchat, a myslela, že už nikdy nevyleze. Úzkostné stavy měla v minulosti výjimečně, ale neměla je jako teď. 

Od loňského léta nechodí do práce, protože se strašně bojí, že kdyby tam šla  a chytaly jí záchvaty, že by ji stejně vyhodili. Po incidentu chodila chvíli do práce na pár hodin do školy pomáhat mámě. Do toho měla hodně ataky a dlouhodobě onemocněla. Je vystudovaná herečka. Alkohol pije příležitostně. V minulosti zažila rozvod rodičů, srovnala se s tím. 

V dětství se jí stalo, že se k ní nevhodně choval strejda, ale nikdy to nedošlo takto daleko. Spíše jí různě hladil, apod. Z toho důvodu chodila na psychoterapii, kde se snažila dát věci dohromady, aby si je srovnala a netáhla si je do života. Chodila tam asi 1,5 roku v roce 2018 – 2019, nikoli pravidelně.  

S přítelem ZZ chodila od roku 2014 a byl to její první vztah, ukončila to koncem 2018. V té době se začala vídat s XYZ, potom během prosince, ledna to začal být vztah. Ke konci května vztah ukončili. Potom byla na psychiatrii v Bohnicích, a v centru krizové intervence byla  hospitalizovaná asi týden a potom zavolala ZZ, a řekla mu, co se stalo, a dali to spolu dohromady. ZZ se zhroutil potom, co mu řekla, co se stalo, skončil v léčebně, načež tam skončila i ona. Nemyslí si, že by hospitalizace souvisela se vztahovými problémy. 

Potom docházela k MUDr. Antončíkové, návštěva probíhala jednou za čas, a vhledem k tomu, že byla ¾  roku nemocná, byla u ní jen párkrát, jinak vše řešili po telefonu dle potřeby, někdy jednou za  měsíc, za dva, a někdy každý týden. 

Na terapie docházela, ale ne stále, byla nemocná. S XYZ měla poslední pohlavní styk v den incidentu, potom se koupala a potom šli na večeři. Měří 158 cm a v současné době váží 48 cm, před rokem vážila více, zhubla za rok cca 8 kg.  

4. Výpověď poškozené potvrdila svědkyně YY, její dobrá kamarádka, kterou zná od dětství. Vypověděla, že obžalovaného viděla pouze 1x na místě, kde se to stalo, jinak ho  nezná. 

Poškozená jí vzbudila telefonem brzo ráno, z tónu hlasu bylo znát, že se něco děje. Prudce dýchala, takže se hned začala ptát, co se děje. Poškozená řekla, že jí chtěl někdo znásilnit. Začala se ptát, kdo, ale moc nereagovala. Jen zrychleně dýchala. Hned vstala, začala se oblékat, přitom se jí ptala, co se stalo, tak se oblékala a šla ven. Věděla, že cesta bude trvat cca 40 minut, jela z Dejvic. S poškozenou byla den před tím na chatě a vysadila jí v Neratovicích, takže věděla, kam  jede. Mluvila s ní celou cestu, protože poškozená jak zrychleně dýchala, dostávala se do  panického stavu, že už přestávala chytat dech. Bylo vidět, že není při věci, že je mimo, není schopná přemýšlet. 

Dojela, poškozená seděla před domem, plakala. Když vylezla z auta, rozběhla se k ní, plakala a zjistila, že nemá klíče, že je u sebe má nejspíše XYZ, který zůstal v restauraci. První volaly XYZ, aby 

přinesl klíče. Ten nechápal absolutně, co se děje. Řekla mu do telefonu, co se stalo, vůbec mu to nedošlo. Takže jely do restaurace. Poškozená zůstala sedět v autě a ukázala, kam má jít. 

Dvoukřídlé dveře byly pootevřené, vtrhla dovnitř a křičela „kde je XYZ,  kde je XYZ“. Obžalovaný se ptal „co jsem udělal, co jsem udělal?“, obžalovaného ignorovala, možná mu řekla, ať na ni nemluví. Žádný fyzická kontakt mezi nimi neproběhl. Pamatuje si to zcela přesně, protože jí to zaskočilo. Hledala XYZ, našla ho v dezolátním stavu v restauraci, skoro nestál, nekomunikoval. Byl silně pod vlivem alkoholu. Na nahou se neudržel. Znovu mu vysvětlila, co se stalo. Vůbec to nechápal. Neví, zda klíče našla, anebo zda odešly bez nich, a pak  se ukázalo, že je poškozená měla u sebe, to si není jistá. 

Potom se dostaly do bytu, poškozené dala vodu, zabalila jí do peřiny, byla v šoku, seděla v posteli, třepala se, plakala střídavě, nebo koukala do blba. Pomalu jí začínala říkat, co se stalo. 

Poškozená jí řekla, že se seznámili  s obžalovaným, se kterým si povídali, společně pili. XYZ se opil do stavu, kdy nebyl schopný fungovat. Lehl si na gauč, bylo mu špatně a on usnul. Poškozená seděla u něj, aby se nezadávil,  a usnula vedle něho. Probudila se, když měla kalhoty u kolen, a cítila, že se jí někdo snaží protlačit penis do vaginy. Lekla se, otočila se, zjistila, že je v tmavé místnosti. Utekla. Obžalovaný ji nijak nebránil. Začaly řešit, zda to budou hlásit na PČR. 

Pak se domů dostal XYZ, zvonil u spodních dveří, nechtěly ho pustit domů, myslela si, že to poškozené nepomůže. Takže šla dolů napřed, aby mu řekla znovu, co se stalo, než přijde za poškozenou nahoru. On to pochopil v tu chvíli,  rozplakal se, nepamatoval si, že by mu to někdo před tím říkal, a pak šel s ní nahoru. Byl pořád hodně opilý. 

Poškozenou odvezla na policii, do nemocnice, potom měla doporučení do Bílého kruhu, a medikace. Po pár dnech poškozená volala, zda by ji mohla odvést do Bohnic. Poškozená se po události výrazně změnila, za poslední rok prakticky přerušila kontakt, není schopna moc  fungovat.  

5. Verzi poškozené dále potvrdil svědek XYZ, její tehdejší přítel, který vypověděl, že obžalovaného viděl 2x, s poškozenou měl partnerský vztah od nového roku před necelými 2 let, a vztah skončil bezprostředně po události. 

Toho večera se šli najíst do restaurace k obžalovanému, byl tam i obžalovaný, v průběhu večera se začali bavit s personálem a večer se protáhl až do ranních hodin. Osob začalo ubývat, až to dopadlo, že tam skončili jen oni, poškozená a obžalovaný. 

Obžalovaný vyžadoval značku parfému poškozené zvláštním způsobem, přišel mu nad míru koketní, ale že by tam probíhalo něco zase až tak divného, to ne. Poškozená si  s obžalovaným povídala, ale nebyla z její strany náklonost jako mezi mužem a ženou. Alkohol pili. Je možné, že během večera zůstal u stolu sám. Poškozená si v průběhu večera určitě odskočila, ale že by spolu někam šli oni dva, to určitě ne. 

Průběh celého večera ví, okno nemá. Neví, zda se mu udělalo nevolno, ale divil by se, kdyby ne, protože kombinoval tatranský čaj s pivem a ještě becherovku. 

Pamatuje si, že si lehl na gauč a potom poškozenou, jak z pro něj nepochopitelných důvodů chtěla odejít. Nevěděl, co se děje, že je tam snad bomba, či co. Vůbec nechápal, co se to odehrává. Ví, že si venku dávali cigáru, a přišel obžalovaný, a začal být hrozně  přecitlivělý v osobních věcech, že to v životě nemá jednoduché. Říkal mu, že mi je to líto, nechápal, o co jde. Vůbec nevěděl, co se děje, věnoval se obžalovanému. K čemu mělo dojít, se dozvěděl až před příchodem do bytu, ze začátku to nemohl pobrat. Vůbec si nepamatuje, že tam přišla YY. 

Poškozená říkala, že jí probudil člověk, o kterém si myslela, že je to on, že na ní začal doléhat, a ona „XYZ, XYZ“, ale najednou s hrůzou zjistila, že je to jinak. Jejich vztah  skončil, protože poškozená 

skončila v péči lékařů a byla ze situace značně traumatizovaná.  

6. Duševní stav poškozené byl vyšetřen PhDr. Markem Preissem, PhD., znalcem v oboru  zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, a MUDr. Bronislavem Kobedou, znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. 

Oba znalci uvedli, že měli dostatek podkladů pro zpracování  znaleckého posudku. U poškozené byly provedeny standartní psychologické a psychiatrické vyšetření. 

Znalec PhDr. Preiss byl přítomen výslechu poškozené i obžalovaného, znalec MUDr. Kobeda shlédl obrazový i zvukový záznam jejich výpovědi a dále prostudoval lékařské zprávy  předložené poškozenou. 

Ve zpracovaném posudku i při svém výslechu uvedli, že u poškozené došlo k rozvoji posttraumatické stresové poruchy (dále jen „PTSD“) s dalšími projevy poruchy přizpůsobení. PTSD byla u poškozené diagnostikována na základě jejího vyšetření  strukturovaným rozhovorem, zdravotnické dokumentace, v rámci které je zaznamenáno  psychiatrické vyšetření bezprostředně po události, kde popisuje příznaky PTSD. 

Psycholog  následně v rámci hodnocení věrohodnosti výpovědi, zjišťoval známky traumatizace a projevy  psychických potíží, a to i psychologickými testy, které slouží k jejich objektivizaci. Metody interpretativní a performační nebo Rorschachův test používá psycholog, nikoli lékař psychiatr.

PTSD vzniká, pokud je jedinec vystaven stresující situaci nebo události (trvající buď krátce nebo  dlouho) neobvykle hrozivého nebo katastrofického rázu, která by pravděpodobně vyvolala  pronikavou tíseň téměř u každého (první nutné kritérium pro stanovení diagnózy). Znásilnění se  uvádí jako jedna z možných příčin takového traumatu. 

Dalším nutným kritériem jsou nepříjemné  oživování a vybavování nepříjemných vzpomínek včetně snů. Pocity tísně v situacích  připomínajících trauma a sklony vyhýbat se situacím připomínajícím traumatickou událost,  poruchy spánku, zvýšená bdělost, přehnané reakce na úlek. U poškozené se PTSD projevovala trýznivým znovu vybavováním traumatu, poruchami spánku, poruchami usínání, zvýšenou lekavostí, nedůvěřivostí vůči okolí, neurotickými potížemi (úzkostné stavy, poruchy soustředění,  výkyvy nálad, výkyvy emocí, plačtivost). 

Dva dny po události byly nasazeny antidepresiva, ve kterých poškozená pokračovala v dalších měsících. Psychické potíže poškozené se rozvinuly v příčinné souvislosti s událostí ze dne 27. 5. 2020. U poškozené je bezpečně prokázané omezení v obvyklém způsobu života v době od předmětné události, tj. od 27. 5. 2020 do 14. 6. 2020, kdy byla ukončena hospitalizace v Centru krizové intervence. 

Únavový syndrom se může často překrývat s neurotickými potížemi, i s depresí, člověk má zhoršenou výkonnost, potíže se motivovat. U boreliózy můžou být dlouhodobě přítomné různé nespecifické příznaky, které se částečně překrývají se stavy různé únavy, nevýkonnosti. PTSD nijak nesouvisí s toxoplazmózou.  Mononukleóza je způsobená virem, bez viru nedojde k rozvoji potíží. Dle specialisty imunologa  vyvolalo trauma zhoršení. 

Bezpečně lze prokázat, že v obvyklém způsobu života byla poškozená omezena po dobu po ukončení hospitalizace. 

V dalším průběhu uzavřeli, že dlouhodobé omezení v obvyklém způsobu života nelze na základě události jednoznačně prokázat. Centrum krizové  intervence umožňuje krátkodobé hospitalizace do 7 dnů, jsou určeny na rychlou stabilizaci duševní stavu při různých traumatizujících a zátěžových situací. Je tam poskytnuta psychoterapie  a medikace. Řada pacientů s PTSD je léčena v ambulantní psychiatrické péči, která může trvat měsíce, nebo i roky. Spočívá to v kontrolách psychiatrem, dlouhodobé medikaci. 

U poškozené  byly i v době zpracování posudku a jejího výslechu u hlavního líčení přítomny projevy PTSD a poruchy přizpůsobení, ale nelze již prokázat, že by nadále způsobovaly významné omezení  v obvyklém způsobu života. U PTSD může dojít až ke vzniku trvalých následků ve formě  duševní poruchy označované jako přetrvávající změna osobnosti po katastrofické zkušenosti.  Takovýto následek je ale možné definitivně vyloučit nebo potvrdit nejdříve 4 roky po ukončení  působení stresu. Riziko vzniku trvalých následků po krátkodobém silném stresu je ale spíše  nepravděpodobné. 

V rámci vyšetření poškozená uvedla sexuální obtěžování příbuzným v období  dospívání bez rozvoje psychické poruchy a občasný výskyt silných záchvatů úzkosti, paniky, s doprovodnými tělesnými vegetativními příznaky. V předchozích letech postupovala  psychoterapii, uvedené mohlo být jedním z problémů, které se tímto způsobem snažila řešit, nicméně dle dokumentace a jejího vyjádření ukončila psychoterapii několik měsíců před  incidentem. Podstatné je tedy to, že terapie byla ukončena, terapie by navíc měla činit člověka odolnějším, i kdyby nebyla ukončena. 

Vzhledem k tomu, že měli k dispozici dokumentace o tom, co se dělo s anamnézou dále, nebylo nezbytně nutné mít k dispozici nález od psychoterapeuta Mgr. Žmolíka. 

Dřívější nežádoucí sexuální zkušenost mohla mít toliko na delší průběh PTSD nebo větší četnost příznaků, nikoli na vznik PTSD. K uvedenému závěru lze dospět, jelikož  poškozená nebyla pro uvedené potíže v minulosti psychiatricky léčená, neužívala psychofarmaka, nebyla v pracovní neschopnosti, ani jinak omezena v obvyklém způsobu života. Tyto problémy  tedy do posudku zohlednily, předchozí psychoterapie byla ukončena, a nevyvolávala žádné potíže, které by si vyžadovaly pracovní neschopnost nebo hospitalizaci, nebo užívání  psychofarmak. 

Znalci dále k dotazu doplnili, že obecně je možné, aby lidé předstírali duševní  poruchy, nicméně u poškozené nebyly zjištěny známky naučené nebo předstírané výpovědi. U poškozené nebyla zjištěna porucha osobnosti či jiná významná psychopatologie. 

Strukturu osobnosti lze popsat jako adekvátně zacílenou, přiměřeně kooperující, úzkostnější. Osobnost byla  hodnocena bez klinicky významné psychopatologie, intelekt v rámci normy. Obecná věrohodnost  poškozené není oslabena, z psychologického hlediska nebylo zjištěno oslabení ani specifické  věrohodnosti.

Poškozená je schopna správně vnímat prožívanou událost, tuto si správně zapamatovat a reprodukovat. Poškozená reportuje výrazně zvýšenou míru depresivních příznaků (např. nedostatek energie, absence chuti k jídlu, ztráta zájmu o sex, únavu). Dále je patrná zvýšená hladina traumatického stresu (rušivé vzpomínky na vyšetřovaný incident, sny na událost,  negativní pocity vzhledem k události, nervozita, potíže se spánkem aj.). Budoucí vývoj nelze přesněji odhadovat.  

7. Z lékařských zpráv soud zjistil vývoj zdravotního stavu poškozené (č. l. 121 - 122, 149 - 150,152 - 153, 242 - 247). 

8. Účtenka dokládá množství objednaného alkoholu poškozenou a XYZ dne 23. 8. 2021 (č. l. 255). Časové zařazení oznámení události na PČR dokládá úřední záznam PČR o provedených úkonech stálé výjezdové skupiny, dle kterého byl předmětný skutek oznámen 27. 5. 2020 v 16:30 hod. (č. l. 123 - 125). 

Dne 28. 5. 2020 v době od 12:00 hod. do 12:30 hod. bylo provedeno ohledání prostor restaurace XX v ulici XX. Protokol o provedení tohoto úkonu (č. l. 78 - 79), plánek místa činu (č. l. 80) a fotodokumentace (č. l. 81 - 84) ozřejmují vnitřní uspořádání tohoto objektu. 

Zejména je patrno, že v místnosti, která se nachází za průchodem vlevo od baru, se po celé její podlaze nachází koberec s dětským  motivem, podél stěny vpravo uprostřed se nachází sedací souprava, za kterou se nachází  výklenek. Na místě nebyly zajištěny věcné stopy. Na fotografiích je 

označeno místo, kde  obžalovaný ležel. 

Z úředního záznamu PČR ze dne 27. 5. 2020 soud zjistil, že bylo provedeno gynekologické vyšetření poškozené po znásilnění a zajištěn biologický materiál a oblečení poškozené. Dle vyšetření není průkazné, že by došlo k ejakulaci obžalovaného do pochvy poškozené. Zajištěný biologický materiál nebyl zaslán k odbornému zkoumání, neboť v daném  případě nedošlo k souloži a dle lékařky je dán předpoklad, že stěry z pochvy budou kontaminované i DNA tehdejšího partnera poškozené (č. l. 126). 

9. CD s fotografiemi a videozáznamem dokládá, že poškozená v srpnu 2020 navštívila svatbu a v průběhu loňského roku byla v několika případech vyfotografována při různých společenských  aktivitách (č. l. 298). Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že je poškozená od  27. 9. 2019 držitelkou živnostenského oprávnění (č. l. 296). 

10. K osobě obžalovaného bylo z opisu z evidence rejstříku trestů zjištěno, že nebyl v minulosti  soudně trestán (č. l. 127). Opis z evidence přestupků a evidenční karta řidiče dokládají, že se  obžalovaný dopustil 6 přestupků na úseku dopravy, poslední dva záznamy jsou evidovány z roku  2018 (č. l. 128, 130 - 131). Obžalovaný disponuje řidičským oprávněním, jak dokládá registr  řidičů (č. l. 129). 

Z výpisu z centrální evidence osob soud zjistil, že je obžalovaný manželem XXX a otcem XXY (č. l. 257 - 258). 

Ze sdělení Úřadu práce soud zjistil, že byl obžalovaný evidován v evidenci uchazečů o zaměstnání od 27. 2. 2019 do 10. 4. 2019, kdy došlo k ukončení evidence z důvodu zahájení samostatně výdělečné činnosti, přičemž XXX pobírá rodičovský příspěvek (č. l. 142). 

Výpis z živnostenského rejstříku dokládá, že obžalovaný disponuje živnostenským oprávněním (č. l. 136 - 141). 

Proti obžalovanému nejsou dle centrální evidence exekucí vedeny exekuční řízení (č. l. 135). 

Obžalovaný neprochází výstupem z insolvenčního rejstříku (č. l. 133). 

Dle výpisu z katastru nemovitostí nejsou ve prospěch obžalovaného evidována žádná vlastnická nebo jiná věcná práva (č. l. 134). 

Z výpisů Air Bank bylo zjištěno, že obžalovaný čerpal dne 4. 6. 2018 úvěr ve výši 100 000 Kč a měsíční  splátka činí 1 739 Kč (č. l. 220) a dne 4. 4. 2018 čerpal úvěr ve výši 220 000 Kč a měsíční splátka  činí 5 276 Kč (č. l. 222). Smlouva o zápůjčce dokládá, že YYY zapůjčila obžalovanému dne 5. 1. 2021 částku 150 000 Kč (č. l. 221). Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 2. 2020 bylo  zjištěno, že ZZZ zapůjčila obžalovanému částku 250 000 Kč (č. l. 223 - 224). Dle výpisu Hello Bank! činí ke dni 31. 7. 2021 dlužná částka obžalovaného částku 59 698,14 Kč (č. l. 224 - 225). 

Z vyúčtování VZP byl zjištěn nedoplatek na pojistném 23 752 Kč a penále 1963 Kč (č. l. 226).  

11. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech dle § 2 odst. 6 tr. řádu, dospěl k závěru, že se obžalovaný skutečně dopustil jednání uvedeného ve  výroku o vině tohoto rozsudku.  

12. Obžalovaný je v daném případě usvědčován především velice přesvědčivou a konzistentní  výpovědí samotné poškozené, která líčila událost v obou svých výpovědích v základní linii stále  stejně, přičemž její výpovědi jsou konzistentní i v té části, jež se vztahují k chování obžalovaného,  které nebylo předmětem tohoto trestního řízení (důvod návštěvy restaurace, témata hovorů během 

daného večera, projevy náklonnosti obžalovaného atp.).

Poškozená jednoznačně popsala,  co je do restaurace přivedlo, z jakého důvodu v restauraci zůstali i po zavírací hodině a jak následně večer probíhal. Věrohodně líčila chování obžalovaného v průběhu večera, zejména projevy jeho náklonnosti směrem k ní (dotaz na druh parfému, aby jeho žena voněla jako ona,  dotazy ohledně věku, atp.). 

Ačkoli poškozená v jeden moment obžalovanému sdělila, ať obdobných řečí zanechá, nevnímala obecně průběh večera jako rizikový, což se soudu jeví jako logické právě i s ohledem na přítomnost tehdejšího přítele poškozené svědka XYZ. 

Na soud zcela logicky působí i poškozenou popsaná příčina toho, z jakého důvodu v restauraci ulehla se svědkem XYZ ke spánku. Poškozená v tomto směru popsala, jak se XYZ nad ránem udělalo nevolno, kdy nebyl schopen dojít domů, načež svědka následně uložili v dětském koutku  a poškozená vedle něj usnula. 

Velice věrohodně na soud působí i popis dalšího skutkového děje a zcela odpovídajících pocitů poškozené, která vypověděla, že se zprvu procitla vlivem obžalovaného jednání spočívajícího v zasouvání prstů dovnitř, a zcela se probrala tím, jak se do ní obžalovaný snažil zasunout penis. 

Přesvědčivě působí i její vysvětlení, proč na zasouvání prstů reagovala slovy „XYZ, XYZ“, když byla v polospánku přesvědčena, že je doma a chtěla dále spát a jen dotyčnému sdělit, aby toho nechal. S tím koresponduje i popis dalších pocitů poškozené,  která v době, kdy se zcela probrala, nemohla se vůbec zorientovat, kde je a co se děje, zprvu nedokázala rozpoznat ani osobu obžalovaného, načež jí vše došlo. 

Poškozená dále uvedla, jaká byla její další reakce, kdy na obžalovaného začala křičet „ne, ne“ a snažila se ho odstrčit levou rukou. Poškozená popsala i navazující reakci obžalovaného, který jí v dalším odchodu již nebránil. 

Nutno zdůraznit, že poškozená uvedla celou řadu detailů projednávaného skutku (vzpomněla si na to, v jakých místech ji jednání obžalovaného probudilo, jak ležela, že měla  stažené kalhoty i spodní prádlo, jak nad ní klečel obžalovaný, jakož i na to, že byl vzrušený), což jasně svědčí o jejím osobním prožitku. 

V neposlední řadě popsala též zdravotní obtíže, které se u  ní po incidentu objevily, které vedly až k její hospitalizaci na psychiatrické klinice a nasazení  antidepresiv. 

Tento přímý usvědčující důkaz potom soud hodnotil velice obezřetně a nenašel důvody věrohodnost poškozené jakkoli zpochybňovat. Poškozená při podané výpovědi působila naprosto přesvědčivě. Poškozené bylo podání výpovědi nepříjemné (vlivem okolností plně  pochopitelných), nebylo pro ni příjemné o celé záležitosti mluvit (poškozená prakticky po celý  průběh výslechu brečela) a nepřála si setkat se s obžalovaným, což potvrzuje rovněž požadavek poškozené vypovídat v nepřítomnosti obžalovaného. Na soud tedy rozhodně nepůsobila jako osoba, která by si věc vymyslela. 

V dané věci je zřejmé, že poškozená obžalovaného dříve neznala a rozhodně neměla žádný motiv, pro který by chtěla obžalovanému tímto závažným způsobem ublížit. O tom, že poškozená obžalovanému neměla záměr jakkoli uškodit a toliko popisovala jeho chování zcela odpovídajícím způsobem, svědčí i fakt, že uvedla, že ji obžalovaný po jejím probuzení již jakkoli v odchodu nezabraňoval a nebyl vůči ní následně násilný. Za zcela lichou pak soud považuje námitku, že by motivem poškozené byla případná snaha vymoci  z obžalovaného peníze. 

13. Věrohodnost její výpovědi pak rozhodně nesnižuje ani jí udávané množství požitého alkoholu. Je  pravda, že poškozená byla nad ránem do jisté míry alkoholem ovlivněna, jak ostatně ani sama nepopírá, a to i s ohledem na množství, které vypila (čtyři velká piva a dva panáky). Na druhou  stranu však nelze přehlédnout, že si poškozená všechny detaily večera až do jejího usnutí vedle  svědka XYZ, jakož i detaily následného incidentu, zřetelně pamatuje, a to včetně všech svých pocitů. 

Soud je proto toho názoru, že poškozená byla při smyslech a nebyla alkoholem v tuto dobu ovlivněna v míře, která by mohla, objektivně vzato, relevantně ovlivnit její schopnost  průběh děje správně vnímat, pamatovat si a reprodukovat. Tyto závěry soudu nepřímo podporuje i stav, v jakém se poškozená nacházela při následném setkání se svědkyní YY, byť to bylo s jistým časovým odstupem. 

Soud rovněž podotýká, že skutkový děj tak, jak jej poškozená  popsala, má naprosto reálné základy a nelze souhlasit s obhajobou, že by se mělo jednat  o představy nebo situaci, kterou si poškozená vysnila, či inscenaci dříve prožité nechtěné sexuální  zkušenosti. 

14. Obhajobu obžalovaného navíc vyvracejí a naopak výpověď poškozené v jejích dílčích bodech a detailech podporují další shromážděné důkazy, zejména v podobě svědeckých výpovědí,  přičemž soud neshledal v žádném z podaných svědectví snahu kohokoli obžalovaného záměrně  poškozovat či neprávem obviňovat. Všechna svědectví byla zcela objektivní, věrohodná,  vzájemně se doplňovala a ve spojení s dalšími důkazy vytvořila logický celek, který vedl  k jednoznačnému závěru o vině obžalovaného a naopak vyloučil verze jiné bez trestněprávního  následku. 

V této souvislosti lze předně poukázat na výpověď svědka XYZ, který líčil průběh  večera v naprosté shodě s poškozenou, zejména pokud jde o jistou náklonnost obžalovaného  k poškozené, která však z její strany nebyla opětována. 

Stran věrohodnosti výpovědi svědka XYZ nutno ještě konstatovat, že ačkoli se svědek XYZ následně dostal do stavu silného ovlivnění  alkoholem, pro který nebyl ani schopen s jistotou zodpovědět, zda mu toho večera bylo nevolno a zda zvracel, tento jeho stav nastal skutečně až v ranních hodinách, tudíž soud nepochybuje  o jeho schopnosti hodnověrně popsat průběh večera do té doby. 

Další věc, kterou si svědek XYZ vybavoval po svém usnutí vlivem silného opojení alkoholem, bylo jeho probuzení poškozenou, která z pro něj nepochopitelného důvodu chtěla náhle odejít. Uvedené je bezesporu také  v naprostém souladu s výpovědí poškozené, která ihned po incidentu běžela vzbudit svědka  XYZ, který však pro jeho stav nebyl schopen pochopit, co se mu snaží říct. 

Zcela shodně  hodnotila ranní rozpoložení svědka XYZ rovněž svědkyně YY, která posléze do  restaurace dorazila hledat klíče od bytu poškozené. Ostatně sám svědek XYZ uvedl, že vážnost  situace pochopil až při návratu domů. 

15. Výpověď poškozené byla v dalším jednoznačně potvrzena i svědkyní YY, se kterou se  poškozená bezprostředně po útěku z restaurace telefonicky spojila. Svědkyně zároveň zdůraznila, že poškozená byla velmi rozrušená, bylo na ni vidět, že je v šoku a je vystrašená. Svědkyně rovněž  popsala, že poté, co si o události s poškozenou doma promluvily, došly k tomu, že by měla věc  ihned nahlásit, přičemž poškozená ještě téhož dne událost oznámila na PČR, jak dokládá úřední  záznam. 

Na základě shora vylíčeného lze konstatovat, že obě svědecké výpovědi na sebe navzájem navazují a z toho, jak všichni svědci popsali poškozenou reprodukovaný průběh  incidentu, je naprosto patrné, že poškozená uváděla ohledně incidentu s obžalovaným od samého  počátku v základu stále stejné údaje. 

Pokud obhajoba poukazuje na rozpory ve výpovědi poškozené oproti přípravnému řízení. Soud předně zdůrazňuje, že s ohledem na podrobnou a skutečně rozsáhlou výpověď poškozené se v celkovém kontextu její výpovědi jedná toliko o marginálie. 

V konkrétnostech se nabízí blíže se vyjádřit toliko k odlišnost týkající se osvícení místnosti, kde k incidentu došlo. Poškozená v přípravném řízení uvedla, že se probudila v tmavé  místnosti bez oken, kde bylo rozsvícené nějaké světlo, zkrátka nebyla tam úplná tma. V hlavním líčení vypověděla, že místnost, kde se probudila, byla celkově tmavá, ale odněkud tam šlo světlo,  ale nevzpomíná si, že by se tam svítilo. Ačkoli lze v tomto směru připustit jistou nepřesnost, lze  i na uvedeném demonstrovat, že podstata toho, co se poškozená snažila v obou případech ve své výpovědi vyjádřit, zůstala zcela zachována. Vzhledem k přesvědčivému popisu události i obtíží, které jednání obžalovaného poškozené v dalším životě způsobilo, nemá soud o pravdivosti její výpovědi nejmenších pochybností, kdy uvedené skutečnosti jsou podpořeny i dalšími ve věci  provedenými důkazy.  

16. Ve světle výše popsaných věrohodných výpovědí je tak věrohodnost výpovědi obžalovaného  podstatným způsobem snižována. 

V první řadě je třeba zdůraznit, že je jeho výpověď zejména v její části týkající projevované náklonnosti poškozené k obžalovanému v průběhu večera, resp. náznaků ze strany poškozené, že by mohlo k něčemu dojít, je zcela vyvrácena výpovědí  poškozené ve spojení s výpovědí svědka XYZ. 

V kontextu jejich výpovědí považuje soud za  účelovou i tu část výpovědi obžalovaného, dle které se měl v průběhu večera na toaletách líbat s poškozenou. 

Ačkoli poškozená ve své výpovědi nevyloučila, že se mohla s obžalovaným potkat toho večera na toaletách, kategoricky a bez jakéhokoli zaváhání vyvrátila, že by snad mezi nimi mělo dojít k obdobnému kontaktu. Také svědek XYZ popřel, že by zde byl moment, po který by  poškozená s obžalovaným nebyli v restauraci delší dobu přítomni. To vše navíc za situace, kdy obžalovaný uvedl tuto okolnost až v řízení před soudem. S ohledem na fakt, že se jedná  o skutečně zásadní aspekt obhajoby obžalovaného, nelze uvěřit, že by tento moment  v přípravném řízení opomněl. Tím spíše přihlédne-li soud k dalším podrobnostem večera a obsahu rozhovorů, které ve své výpovědi obžalovaný zmínit neopomněl. Nelze než uzavřít, že se jedná o záměrnou změnu výpovědi obžalovaného. 

Uvěřitelně na soud nepůsobí ani obžalovaným popisované okolnosti výběru místa ke spánku (označeného na fotografii na č. l. 82) a souvisejícího údajného ulehnutí poškozené k obžalovanému, které mělo být zcela nelogicky zvoleno v blízkosti gauče, pod který toho rána zvracel svědek XYZ, s přihlédnutím  k prostorovému uspořádání dané místnosti dlouhé 15 metrů, jak patrno z protokolu o ohledání a pořízených fotografií. Nelze přehlédnout ani rozpory ve výpovědi obžalovaného ohledně jím popisovaných reakcí poškozené na jeho jednání v předmětné místnosti.  

17. O pravdivosti výpovědi poškozené dále svědčí také závěry jejího znaleckého zkoumání z oboru  zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie.

Znalci jednak shledali obecnou věrohodnost poškozené jako zcela zachovanou, kromě toho také konstatovali, že u poškozené zároveň nebyly zjištěny známky fantazijního produkování, ani chorobná motivace nemluvit  pravdu. 

Soud ve věrohodnosti výpovědi poškozené utvrzují znalecké závěry též v tom směru, že byla u poškozené diagnostikována posttraumatická stresová porucha. Není pochyb o tom, že  původcem této poruchy bylo obžalované jednání, jelikož právě uvedené jednání se vyznačuje dostatečnou 

intenzitou a závažností, aby bylo oním stresovým faktorem, který je prvním z nezbytných předpokladů ke vzniku této poruchy. Zároveň se pak u poškozené projevují symptomy této poruchy, jako jsou vtíravé vzpomínky a sny, strach z mužů atp. 

Při zpracování  posudku brali znalci též v potaz další aspekty života poškozené jako rozvod rodičů, obtěžování v dětství ze strany jejího strýce apod., přičemž vyloučili, že by tyto skutečnosti zapříčinily vznik PTSD, jelikož dřívější prožitky zcela jistě nedosahovaly takové závažnosti a intenzity jako obžalované jednání. Dřívější nepříjemná zkušenost v sexuální oblasti mohla toliko ovlivnit intenzitu projevů PTSD, nikoli však zapříčinit její vznik. To lze dovodit i z toho, že v minulosti  nebyla pro jinou událost poškozená psychiatricky léčena, ani nepožívala psychofarmaka, nebyla v pracovní neschopnosti, ani jinak omezena v obvyklém způsobu života. Tyto problémy tedy do  posudku znalci adekvátně zohlednili.

Pro úplnost soud doplňuje, že o správnosti znaleckého posudku neměl žádné pochybnosti, znalci vycházeli z dostatečného množství podkladů dokládajících anamnézu poškozené, provedli standardní vyšetření poškozené a aplikovali  standardní a zcela přiléhavé metody a své závěry před soudem náležitě vysvětlili a přesvědčivě  obhájili. Zcela jednoznačně se vyjádřili rovněž k tomu, proč neshledali potřebným okruh podkladů doplnit o dokumentaci Mgr. Žmolíka a další lékařské zprávy MUDr. Antončíkové.  

Soud proto pro nadbytečnost zamítl související návrhy na doplnění dokazování spočívající ve  vyžádání si zdravotnické dokumentace Mgr. Žmolíka a MUDr. Antončíkové a provedení  revizního znaleckého posudku z oboru psychiatrie a psychologie poškozené. 

18. V řízení bylo rovněž bezpečně prokázáno, že omezení v obvyklém způsobu života poškozené trvalo bezesporu v době od předmětné události do 14. 6. 2020, kdy byla ukončena hospitalizace v Centru krizové intervence. 

Stran dalšího omezení v běžném způsobu života soud konstatuje, že ačkoli u poškozené jisté projevy PTSD přetrvávají až do současnosti, mohly se na omezení  běžného způsobu života podílet i další onemocnění jako je toxoplazmóza či mononukleóza, které nesouvisejí s duševním onemocněním, ale jsou zapříčiněny virem, tudíž není dána příčinná souvislost mezi dalším onemocněním a prožitým traumatem. 

Jakkoli tedy nelze zpochybňovat  vážnost PTSD a její projevy u poškozené ani v dalším stadiu jejího života, nelze jednoznačně prokázat, do jaké míry po nástupu těchto dalších onemocnění ovlivnila kvalitu života poškozené tato další (nesouvisející) onemocnění a do jaké míry PTSD. 

Rovněž nelze odhlédnout od toho, že na intenzitu prožívání a omezení běžného způsobu života v důsledku PTSD (nikoli na vznik PTSD) mohla mít vliv právě i zkušenost z dětství, která mohla intenzitu jejich projevů umocnit.  

Dle názoru soudu proto nelze uzavřít, že by poškozená byla v dalším stadiu svého života v jeho  způsobu citelně omezena, příp. jenom v důsledku PTSD, proto zamítl související návrhy na  doplnění dokazování, a to výpis České pošty – seznamem komisařů, zprávu Živnostenského  odboru u MČ Praha 18 k podané žádosti poškozenou, zprávu ČSÚ ke sčítacím komisařům,  zprávu ČSSZ a Zdravotní pojišťovny MVČR k úhradám záloh za rok 2020 a 2021 a zprávu Finančního úřadu pro Prahu 8 k finančním kompenzacím poškozené. 

19. Po zhodnocení provedených důkazů tak soud nemá nejmenší pochybnosti o tom, že se  obžalovaný dopustil projednávaného skutku. Na závěr skutkového hodnocení doplňuje, že  skutečnost, že při gynekologickém vyšetření nebylo zjištěno žádné poranění, není důkazem, že by  k takovému jednání nedošlo, pouze vypovídá o tom, že síla, s jakou tak obžalovaný učinil, nebyla  té 

míry, aby na poškozené zanechala zranění, jež by bylo při gynekologické prohlídce patrné. 

Za zcela irelevantní je pak třeba považovat požadavek na doplnění dokazování odborným  zkoumáním z oboru genetika, neboť předpoklad, že by při uvedené manipulaci nutně muselo  dojít k zanechání DNA obžalovaného je i v obecné rovině nepodložený, nad to s přihlédnutím k vyjádření lékařky, dle které je zde navíc předpoklad, že zajištěné biologické stopy budou  kontaminovány DNA tehdejšího partnera poškozené, se kterým měla poškozená předcházejícího  večera pohlavní styk. Pochopitelně to vše při konstatování naprosté věrohodnosti výpovědi  poškozené.  

20. Soudu byly předloženy další návrhy na doplnění dokazování, a to kromě již shora zmíněných, se  dále jednalo o provedení konfrontace obžalovaného a poškozené, prověrky na místě, učinění  dotazu na mobilního operátora stran telefonátu sv. XYZ. 

Pokud jde o návrh na provedení  konfrontace poškozené s obžalovaným, pak je třeba připomenout, že z provedeného dokazování nevyplynuly žádné podstatné skutečnosti, které by výpověď poškozené zpochybnily. Nad to soud  zdůrazňuje, že provedení navrhovaného důkazu nepovažuje za vhodné rovněž s ohledem na ne zcela příznivý psychický stav poškozené, která je stále medikována a projevují se u ní příznaky PTSD. V daném případě bezesporu převáží zájem na ochraně poškozené před druhotnou újmou, která by jí mohla být způsobena v důsledku psychicky náročné situace vyvolané konfrontací s obžalovaným, který zasáhl do její intimní sféry. 

Za nadbytečné pak soud považuje rovněž  provedení prověrky na místě stran osvětlení místnosti, kde mělo k incidentu dojít. V tomto směru z dokazování zcela jednoznačně vyplynulo, že ač byla místnost tmavá, bez oken a nebylo možné  v ní rozsvítit, proudilo do ní v určité míře denní světlo z předchozí místnosti. V tomto směru se výpověď poškozené shoduje s výpovědí obžalovaného. Nutno podotknout, že obžalovaný, jak uvedl ve své výpovědi, byl schopen v místnosti dohledat dětský gauč, který měl dát sobě a poškozené pod hlavu, a měl poškozené lehce vidět do obličeje, z čehož lze rovněž uzavřít, že místnost nebyla tmavá do té míry, aby vyloučila orientaci osob v místnosti. 

Pokud jde o učinění dotazu na mobilníhooperátora stran telefonátu sv. XYZ, nezbývá než konstatovat, že lokalizační  a provozní údaje se uchovávají toliko po dobu 6 měsíců. 

21. Jednání obžalovaného soud právně hodnotil jako zločin znásilnění dle § 185 odst. 1 alinea druhá,  odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jelikož je nepochybné, že obžalovaný s cílem dosáhnout svého  sexuálního uspokojení, tedy v úmyslu přímém dle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, poškozenou  zneužitím její bezbrannosti donutil k pohlavnímu styku provedeným způsobem srovnatelným se  souloží, když ji v době spánku a ovlivnění alkoholem vsunul nezjištěný počet prstů do pochvy a následně si klekl na kolena a snažil se jí do pochvy protlačit svůj ztopořený penis, kdy se jeho  penis dostal pouze na okraj pochvy, aniž by došlo k jeho plnému zasunutí, v důsledku čehož  došlo k probuzení poškozené. 

Pojem bezbrannosti ve smyslu § 185 tr. zákoníku zahrnuje i situaci,  kdy se oběť nachází v situaci, již sama nevnímá, a tudíž není schopna jakéhokoli vlastního úsudku, a tedy ani jakkoli ovlivnit jednání pachatele. V takovém stavu se bezesporu nachází spící oběť, nota bene je-li spánek oběti podpořen předchozím požitím alkoholu. Jde o stav, v němž si  oběť vůbec neuvědomuje, co se s ní děje, a proto ani nemůže hodnotit situaci, ve které u ní  dochází k pohlavnímu styku s pachatelem a není schopna projevit svoji vůli či klást dostatečný odpor proti protiprávnímu jednání. Poškozená se právě v takovém stavu bezbrannosti nacházela. Bezbrannost byla v jejím případě navozena jejím spánkem podpořeným dřívějším požitím alkoholu, jak vyplývá ze skutkových zjištění. Na odpovídající hloubku spánku značí mj. skutečnost, že poškozená, jak vypověděla, si ani 

neuvědomovala, že by byla přenášena do jiné místnosti. Uvedené pak soudu přijde zcela logické s ohledem na fakt, že spánek byl u poškozené kromě alkoholu podpořen také její velkou únavou, kterou to ráno pociťovala. 

Tohoto stavu, ve kterém se poškozená nacházela a v němž nebyla schopna čelit aktivitám obžalovaného, tento zneužil k jejímu znásilnění. Nepochybně jejího spánku v kombinaci s opilostí využil s vědomím, že se právě pro tento stav nebude bránit jeho protiprávnímu chování nebo alespoň ne hned. Byť se poškozená v důsledku jednání obžalovaného spočívajícího v zasouvání prstů do jejího přirození procitla, nutno zdůraznit, že u poškozené po jejím procitnutí stav bezbrannosti přetrvával, neboť poškozená vlivem alkoholového opojení a stavu po procitnutí a s tím spjatou dezorientací nebyla schopna situaci adekvátně vyhodnotit a na ni reagovat. O tom svědčí i  skutečnost, že se domnívala, že se nachází na zcela jiném místě (ve svém domově) a  obžalovaného oslovila jménem svého tehdejšího přítele. 

Je proto namístě uzavřít, že podle skutkových zjištění se poškozená nacházela nejprve ve stavu, ve kterém byly její možnosti klást efektivní odpor vůči jednání obžalovaného vyloučeny a posléze sníženy, a tento jejího stavu zneužil k vykonání pohlavního styku. 

Na dané jednání tak rozhodně není na místě aplikovat obhajobou zmiňovaný judikát (viz. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 3 Tdo 1358/2016), který se opírá o zcela jiný skutkový děj, a případ právně kvalifikovat jako trestný čin poškození  cizích práv. V tamním případě využil pachatel omylu oběti spočívajícího v záměně pachatele s jinou osobou, v daném případě je však prvotní záměna obžalovaného s jinou osobou, která u poškozené nastala po jejím procitnutí, důsledkem stavu její bezbrannosti, který byl navozen její opilostí, neúplným probuzením a s tím spjatou celkovou dezorientací. Vedle toho obžalovaný pokračoval v jednání ve vztahu k poškozené i po okamžiku, kdy ho označila jménem svého tehdejšího přítele a nikoli jeho jménem, obžalovanému tak muselo být zřejmé, že nejedná v souladu s vůlí poškozené, přesto ve svém jednáním pokračoval až do chvíle, kdy ho poškozená odstrčila. Nad to soud považuje zločin znásilnění v daném případě dokonán již zasouváním prstů  do přirození poškozené, v důsledku čehož následně došlo k jejímu procitnutí, jelikož obžalovaný  již v tento moment využil její bezbrannosti a vykonal pohlavní styk. 

22. Pokud se týká výkladu pojmu pohlavní styk, potom soudní praxe za takové jednání považuje  jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať již stejného či odlišného pohlaví. Tento pojem zahrnuje širokou škálu jednání vyvolaných pohlavním pudem, jejichž podstatou je  fyzický kontakt s druhou osobou. 

Je tedy nepochybné, že jednání obžalovaného popsané ve výroku tohoto rozsudku pod pojem pohlavní styk jednoznačně spadá. Za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží se potom považuje takový styk, při jehož realizaci  dochází k situaci srovnatelné s tou, jaká nastává u soulože. Jestliže se tedy u soulože předpokládá současné spojení pohlavního orgánu muže a ženy, pak srovnat s tím lze situace, kdy pohlavní úd muže např. do pohlavního orgánu ženy neproniká, ale tato situace je simulována jiným mechanismem – např. jazykem, prsty nebo jakýmkoli jiným předmětem. 

V daném případě obžalovaný poškozené zasouval přesně nezjištěný počet prstů do její pochvy opakovaně. Za situace, kdy k zasouvání prstů docházelo opakovaně, a to až do oblasti pochvy, nelze než dospět k závěru, že jednání obžalovaného přesahuje hranici pouhého osahávání, a toto jeho jednání lze hodnotit jako hluboké a intenzivní vnikání prstů do pochvy ženy, tj. jako tzv. digitální penetraci.  

Takovéjeho jednání svou povahou jednoznačně naplňuje znaky jiného pohlavního styku  provedeného způsobem srovnatelným se souloží, v čemž soud spatřoval okolnost podmiňující  užití 

vyšší trestní sazby dle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Jelikož je zločin znásilnění  dokonán vykonáním pohlavního styku, k čemuž v daném případě došlo, kvalifikoval soud zločin  znásilnění jako dokonaný trestný čin. 

23. Nakonec soud toliko ve stručnosti uvádí, že se neztotožnil s námitkou obhajoby, že by jednání  obžalovaného mělo být posouzeno jako negativní skutkový omyl, neboť tato námitka obhajoby je založena na skutkových zjištěních, které byly provedeným dokazováním jednoznačně vyvráceny. Zcela ve stručnosti soud opakuje, že obžalovaný spánku poškozené a jejího  alkoholového opojení využil zjevně s vědomím, že se právě pro tento stav nebude bránit zamýšleným sexuálním aktivitám nebo toho alespoň nebude schopna hned. 

Na základě uvedeného se tak nelze rozhodně domnívat, že by obžalovaný mohl legitimně předpokládat, že poškozená s jeho jednáním souhlasí. Obviněný tak jednal v úmyslu přímém ve smyslu § 15  odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. 

24. Při úvaze o druhu a výši trestu soud přihlédl ke všem výše uvedeným skutečnostem, které  zhodnotil z hlediska povahy a závažnosti spáchaných skutků, osobních, rodinných a majetkových  poměrů obžalovaného, jeho dosavadního způsobu života i možnosti jeho nápravy. 

Obžalovaný  byl ohrožen trestní sazbou trestu odnětí svobody od 2 do 10 let. 

Ve prospěch obžalovaného jako okolnost polehčující soud zohlednil, že obžalovaný doposud nebyl soudně trestán. V této souvislosti však při hodnocení života obžalovaného nelze zcela pominout, že se v minulosti  dopustil několika přestupků na úseku dopravy. 

Soud rovněž ku prospěchu obžalovaného reflektoval, že se jedná o osobu, která vykonává řádnou samostatně výdělečnou činnost, a současně o osobu, která je zakotvena ve svém rodinném prostředí (obžalovaný byl do soudní budovy doprovozen jeho manželkou a je otcem dítěte). Bylo tedy otázkou, zda je na osobu obžalovaného již nezbytné působit výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody, resp., zda je  dán v tomto případě významnější zájem na ochraně společnosti před jeho dalším obdobným jednáním, které však nebylo motivováno chorobně. 

Po zvážení všech okolností dospěl soud k závěru, že se ještě jedná o případ, kdy je možno na obžalovaného působit ještě výchovným trestem. 

Ačkoli se jednání obžalovaného, který si na poškozené vynutil sexuální aktivity, vyznačuje významnou neúctou k ženskému pohlaví, nevyznačuje se mírou násilí, neboť obžalovaný zneužil podnapilého stavu poškozené a jejího spánku, přičemž ji po jejím probuzení a souvisejícím ohrazení se proti jeho jednání v dalším odchodu již nebránil. 

Za uvedených okolností a při zvažování uvedených hledisek tedy soud uložil obžalovanému trest odnětí svobody ve výměře 3 let a jeho výkon podmíněně odložil na dlouhou zkušební dobu v trvání 3,5 let. Záleží již jen na obžalovaném, zda dobrodiní tohoto trestu využije, neboť pokud ve zkušební  době nepovede řádný život, pak ve věznici vykoná citelný trest odnětí svobody. 

25. S nárokem na náhradu škody ve výši 28 956 Kč se k trestnímu řízení připojila poškozená  Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra za náklady na zdravotnickou péči poskytnutou  poškozené (č. l. 174). Soud nároku poškozené pojišťovny v plném rozsahu vyhověl, když tato částka odpovídá doložené výši úhrad za poskytnuté služby (č. l. 174 - 178). Obžalovanému proto soud dle § 228 odst. 1 tr. řádu uložil povinnost zaplatit poškozené pojišťovně na náhradě škody  částku 28 956 Kč.

‍

26. Rovněž poškozená XY se k trestnímu řízení řádně a včas připojila s nárokem na náhradu  nemajetkové újmy v částce 272 288 Kč, a to konkrétně za bolestné ve výši 72 288 Kč a dále v částce 200 000 Kč za další nemajetkovou újmu. 

27. Nemajetkovou újmu v podobě bolestného poškozená nárokovala za utrpěnou posttraumatickou  stresovou poruchu, kterou dle advokátní praxe své zmocněnkyně podřadila pro účely bodového  ohodnocení dle Metodiky Nejvyššího soudu pod diagnózu s kódem S069 (jiná nitrolební  poranění) či kódem T794 (traumatický šok), které jsou ohodnoceny 200 body (při hodnotě bodu  361,44 Kč), aniž by tuto skutečnost jakkoli doložila. 

V tomto směru lze jistě připustit, že se v praxi objevují případy, kdy znalci PTSD analogicky srovnávají s diagnózami uváděnými pod některým ze zmíněných kódů, nicméně to však zároveň nutně neznamená, že danou diagnózu v každém případě ohodnotí plnými 200 body, ale pohybují se v rozmezí od 0 do 200 bodů. Navíc se objevují i případy, kdy PTSD srovnávají s diagnózami uváděnými pod kódy S061-S068, zejména s lehkým nebo těžkým otřesem mozku bodově hodnocenými 20 nebo 60 body.  S ohledem na intenzitu příznaků PTSD potom přichází v úvahu i procentní navýšení bodového ohodnocení. S ohledem na skutečnost, že analogické podřazení PTSD pod některou z diagnóz Metodiky Nejvyššího soudu závisí na mnoha aspektech dané poruchy a jedná se tak o otázkou  odbornou, nebylo možné návrhu poškozené v tomto směru bez odpovídajícího podkladu  vyhovět. 

Soud tedy poškozenou s touto částí nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních, když v tomto směru by bylo třeba doplnit dokazování vypracováním znaleckého posudku (příp. odborným vyjádřením), který by poškozenou utrpěnou PTSD adekvátně klasifikoval. 

28. Pokud jde o tu část nároku na náhradu za nemajetkové újmy v částce 200 000 Kč odpovídající  tzv. další nemajetkové újmě, pak bylo provedeným dokazováním nepochybně zjištěno, že obžalovaný poškozené nemateriální újmu způsobil, takže mu soud uložil povinnost k její náhradě  dle § 2956 a násl. občanského zákoníku. 

Pravidlo pro stanovení výše náhrady je v současné době  stanoveno v § 2957 občanského zákoníku „způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku  diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala“.  

V daném případě bylo úmyslným jednáním obžalovaného závažným způsobem zasaženo jak do  osobní integrity poškozené, tak do její svobody v pohlavním životě. Obžalovaný tím, že  poškozenou znásilnil, znevážil osobnost poškozené jako mladé ženy, jejíž důstojnost trestným  činem ponížil. Není pochyb o tom, že znásilnění ženy je vždy traumatizujícím zásahem do její  lidské integrity a nese s sebou vážné sexuální důsledky. Tak tomu bylo i v této trestní věci, kde je  zcela zřejmá příčinná souvislost mezi činem obžalovaného a následkem v podobně vážného  zásahu do jejího osobního života, který se od činu obžalovaného změnil. 

‍

S ohledem na povahu řešeného činu a na základě shromážděných podkladů, vycházeje rovněž z výpovědi poškozené, svědků, lékařských zpráv a závěrů znalců o dopadech na její život, soud poškozené vůči obžalovanému nárok na náhradu za tzv. další nemajetkovou újmu přiznal v částce 100 000 Kč a ve zbytu uplatněného nároku ji dle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázal na řízení ve věcech  občanskoprávních.  

‍

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.  

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku,  obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro  nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil adhezní nárok, pro nesprávnost  výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy.  

Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku, jej může napadat  také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím  rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný, nebo že chybí. Odvolání  musí být ve lhůtě osmi dnů ode dne doručení opisu rozsudku, případně ve lhůtě stanovené  předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. řádu odůvodněno tak, aby bylo patrno,  ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které  rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve  prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. 

Mělník 15. září 2021 

Mgr. Markéta Martincová v.r.  

předsedkyně senátu 

‍

č.j. 2T 129/2017-282 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud v Berouně rozhodl v hlavním líčení konaném dne 24. května 2018 v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Pařeza a přísedících Ing. Karly Kadlecové a Aleny Stibalové, 

takto: 

Obžalovaný XX , narozený v XX , trvale bytem XX, 

je vinen, že 

1. dne 20. 5. 2017 před 16.00 hodinou neoprávněně vnikl na adrese XY,   do domu poškozené XX , narozené XY, kterou v obývacím pokoji zezadu chytil a srazil na křeslo, kde ji levou rukou držel pod krkem a pravou tlačil do ramene a se slovy „drž hubu ty krávo“ z ní začal strhávat oblečení, kdy z tohoto jeho sevření se jí poté, co ho udeřila konvičkou do hlavy, podařilo vymanit a utéci do ložnice, kde jí však po dostižení a sražení na válendu znovu zezadu chytil pod krkem, tlačil na válendu a se slovy „drž hubu ty krávo, nebo tě zabiju“ z ní strhal oblečení včetně spodního prádla, sám se vysvlékl, na poškozenou nalehl a opakovaně se pokusil na ní vykonat pohlavní styk tak, že se jí snažil zasunout svůj penis do pochvy a řitního otvoru, což se mu však z důvodu jí kladeného verbálního a fyzického odporu, kdy sebou zmítala a otáčela hlavou ze strany na stranu, nepodařilo, následně poté, co ho zasáhla pantoflem do oka, se z jeho sevření vysmekla a z domu utekla a v kotci pro psy pak vyčkala jeho odchodu, přičemž žádné zranění, který by si vyžádalo lékařské ošetření, neutrpěla, 

tedy 

jednak neoprávněně vnikl do obydlí jiného a jednak se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, že jiného donutí násilím k pohlavnímu styku, čin spáchá souloží, nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo,

Shodu s prvopisem potvrzuje Kristýna Dumská. 

2 sp.zn. 2T 129/2017 

2. dne 22. 5. 2017 osobně kontaktoval poškozenou XX, po které chtěl vědět, zda o předchozí události někoho informovala a aby se neopovážila o ní někomu říct, k čemuž došlo i 5. 6. 2017, kdy nejprve po poškozené požadoval, aby si k němu sedla do vozidla a když toto odmítla, zabouchl dveře s tím, že jí stejně zlikviduje, a poté za ní přišel k plotu, kde jí znovu likvidací a přejetím autem vyhrožoval, pokud něco „cekne“, nebo půjde na policii, 

tedy 

jednak jiného pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal, opominul nebo trpěl a jednak jinému vyhrožoval usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu, 

čímž spáchal 

pod bodem 1) 

zločin znásilnění podle § 185 odst.1, odst.2 písm.a) tr.zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst.1 tr.zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst.1 tr.zákoníku, 

pod bodem 2) 

přečin vydírání podle § 175 odst.1 tr.zákoníku a přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst.1 tr.zákoníku, 

a odsuzuje se 

podle § 185 odst.2 tr.zákoníku za použití § 43 odst.1 tr.zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 28 (dvaceti osmi) měsíců, 

podle § 81 odst.1 tr.zákoníku a § 82 odst.1 tr.zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 32 (třiceti dvou) měsíců. 

podle § 82 odst.2 tr.zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost zdržet se osobního, písemného, telefonického i jakéhokoliv jiného styku s poškozenou XX, narozenou XY. 

Odůvodnění: 

Podle § 129 odst.2 tr.řádu písemné odůvodnění rozsudku odpadá, neboť po jeho vyhlášení se jak obžalovaný, a to i za osoby oprávněné, tak státní zástupkyně vzdali odvolání a současně prohlásili, že netrvají na vyhotovení jeho odůvodnění. 

Shodu s prvopisem potvrzuje Kristýna Dumská

3 sp.zn. 2T 129/2017

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení. 

Odvolání se podává u Okresního soudu v Berouně a rozhoduje o něm Krajský soud v Praze.

Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které jeho vydání předcházelo. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody a zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci. 

Osoba oprávněná napadnout rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku jej může napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný, nebo že chybí. 

Právo odvolání nemají již ty oprávněné osoby, které se ho výslovným prohlášením vzdaly.

 Beroun 24. května 2018 

JUDr. Michal Pařez, v.r. 

předseda senátu

17 T 82/2014-340 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

 Okresní soud v České Lípě rozhodl v hlavním líčení konaném dne 10. 4. 2015 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Navrátilové a přísedících Heleny Wiedermannové a Ladislava Ehla, 

t a k t o : 

Obžalovaný 

u z n á v á  s e  v i n n ý m , ž e 

1) 

nejméně od 13. 8. 200x do 12. 8. 200x v xx v xx č. p. xx ve svém bytě a v chatce na zahradě poblíž xx opakovaně osahával na různých částech těla, zejména přes oblečení i pod ním svou vnučku poškozenou xx nar.xx v době, kdy k němu přišla na návštěvu a byla tak svěřena jeho dozoru, štípal ji do opakovaně se zezadu tiskl k jejímu tělu svým a napodoboval přitom kopulační pohyby a vzdychal, opakovaně jí do nejméně v jednom případě se na ní pokusil vykonat soulož, přiměl ji k sexu, požadoval, aby mu až do přestože věděl, že poškozená byla v té době mladší 15 let, čímž ji vystavil nebezpečí přisvojení si návyků nevhodných pro její věk, 

2) 

od 13. 8. 200x do 13. 3. 201x na týchž místech opakovaně svou vnučku poškozenou  xx  nar. xx chytal zezadu za osahával ji na kousal a líbal, osahával ji na  jí do otíral se o ni zezadu, požadoval, aby ho osahávala lehal si na ni, přičemž jej poškozená nejprve odtlačovala a posléze se jeho požadavkům podvolovala, protože byla na obviněném, jako na svém dědečkovi, silně citově závislá, neboť vyrůstala v neuspokojivých rodinných poměrech, kdy jí otec slovně i fyzicky napadal a urážel, vykazoval z domu, takže poškozená u obviněného i po určitou dobu bydlela, matka jí proti otci neposkytovala dostatečnou oporu, sexuální jednání obviněného vůči poškozené započalo již minimálně od jejích osmi let a trvalo po velmi dlouhou dobu, poškozená měla strach, co by se stalo, kdyby obviněného odmítla, že by pak o něj přišla, přihlížela k jeho vyššímu věku, v důsledku čehož

pak trpěla posttraumatickou poruchou, pokusila se o sebevraždu, léčila se na psychiatrii a užívala antidepresiva, 

t e d y 

ad 1) 

- osobu mladší než 15 let jiným způsobem pohlavně zneužil a spáchal tento čin na osobě svěřené jeho dozoru zneužívaje její závislosti, 

- úmyslně vydal osobu mladší než 18 let nebezpečí zpustnutí tím, že ji sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu, 

ad 2) 

- přiměl jiného k pohlavnímu styku a jinému srovnatelnému chování zneužívaje jeho závislosti a svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu, přičemž částečně páchal takový čin na dítěti, 

- úmyslně ohrozil citový a mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu, 

 č í m ž  s p á c h a l 

ad 1) 

-trestný čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1, 2 trestního zákona platného do 31. 12. 2009, - trestný čin ohrožování výchovy mládeže dle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákona platného do 31. 12. 2009, 

ad 2) 

- přečin sexuálního nátlaku dle § 186 odst. 2, 3 písm. a) trestního zákoníku, 

- přečin ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. 

Za to se 

o d s u z u j e : 

 Podle § 242 odst. 2 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání tří (3) let. 

Podle § 58 odst. 1 trestního zákona se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá a podle § 59 odst. 1 trestního zákona se stanoví zkušební doba v trvání tří (3) let. 

Podle § 99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné léčení psychiatrické ambulantní formou. 

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému ukládá nahradit poškozené nemajetkovou újmu

Podle § 229 odst. 2 trestního řádu se poškozená  odkazuje se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.

ODŮVODNĚNÍ: 

 V hlavním líčení soud zjistil následující skutečnosti. 

Obžalovaný popřel, že by se dopouštěl jednání, které je mu kladeno za vinu; poškozená  která s ním dobře vycházela, ho chodila stříhat každého půl roku, ale nikdy si k ní nic nedovolil. Když u nich sedm měsíců bydlela, spala v ložnici, zatímco obžalovaný s babičkou spal vedle. Rodina poškozené jim dlužila asi 60.000,- Kč a trestní oznámení bylo podáno zřejmě kvůli tomu, že rodině poškozené nepůjčili peníze na pohřeb příbuzného v Pelhřimově. V době uvedené v obžalobě žádné sexuální kontakty s manželkou neudržoval, protože měl zdravotní problémy. Od roku 1997 byl v nemocnici každý měsíc, měl totiž problémy s  xx  v únoru 201x nastoupil na kde byl asi 10 dní, pak byl v Poděbradech v lázních. 

Z protokolu o výslechu poškozené vnučky obžalovaného, na č. l. 99 – 112 čteného v hlavním líčení dle § 211 odst. 1 trestního řádu a z přehraného videozáznamu o jejím výslechu ze dne 14. 5.201x (srov. č. l. 103) vyplynulo, že jednání obžalovaného začalo v jejích 8 až 9 letech. Poprvé to bylo v zahradní chatce, kde jí obžalovaný ukazoval noviny s celebritami, měla si mu sednout na klín, zatímco on ji mačkal, pak leželi na posteli a on ji vzal za ruku, aby mu sahala dole, otíral se o ni, a když vešla dovnitř kámoška, děda jí vysvětlil, že blbnuli; v chatce se takové jednání stávalo často. Na záchodě pak viděla časopis táty, také viděla otce pouštět porno, načež pochopila, že to dělají s dědou. Klasickou soulož neměli, děda se však snažil do ní dostat ale dostal se jen kousek. Snažil se do ní natlačit a to i v době před první menstruací, kterou dostala v deseti letech. Musela ho a večer ho dědovi v posteli k čemuž ji děda instruoval. Také ji stimuloval na z čehož měla gynekologické problémy. V době před 15 rokem věku jí také sahal na a až je měla úplně a bolelo ji to. Poškozená zastávala názor, že babička to musela vědět, protože když se všichni společně dívali na televizi, děda se potil, funěl a postel se hýbala, a dle jejího názoru byla babička šťastná, že to děda nedělá s ní, protože babička říkala, že od porodu posledního syna s dědou nic neměla. Děda míval hadr nebo kapesník na utření; naposledy se utřel do babiččiných kalhotek. Babička spala v obýváku, zatímco poškozená chodívala pravidelně za dědou do ložnice, v níž spával v dlouhé košili bez trenek, a až si děda udělal dobře, šla spát k babičce. Když si na základní škole s kamarádkou xx  psala psaníčka, na které kamarádka reagovala otázkou „Vy jste s dědou dělali „to“?“, málem se jí přiznala, ale měla strach z její reakce. 

Po 15. roku věku poškozené bylo chování dědy stejné, poškozená chodila na střední odborné učiliště, byla unavená z dojíždění a k babičce docházela míň - jen chvíli večer nebo klidně i půl roku nepřišla. Děda ji od 15 – 18 let osahával asi 5x až 8x, přičemž využíval situace, kdy babička odešla třeba zatopit nebo do sklepa. To jí pak sahal na tělo pod a vzal jí ruku, dal na a udělal nějaké gesto, aby mu ho až do Děda u toho vzdychal, zrychleně dýchal a chroptěl; snažila se ho odtlačovat, ale byl silnější. Konkrétně si vzpomněla na situaci, kdy v koupelně prala batoh zašpiněný od banánu, děda přišel, mačkal ji a poškozená se snažila odejít. Asi v 16 letech ji děda líbal dělal a snažil se sáhnout Také chodila dědu stříhat a to ji plácal po zadku, mačkal ji k sobě, když k němu stála čelem a stříhala mu ofinu. 

Po vyučení poškozené bylo osahávání častější a navíc děda na poškozené lehával se  nebo měl ruce snažil se s poškozenou spát, ale k úplnému pohlavnímu styku nikdy nedošlo. Poškozená si vzpomněla na situaci, kdy v chatce přespávala s kamarádkou a po jejím odchodu, když se koukala na internet, přišel děda zezadu, sahal jí na a dal její ruku k sobě pod a musela mu Pak jí začal stahovat tepláky, snížil se, vzal si do a začal jí s protože se bála, že by do ní mohl kdyby se malinko pohnula, začala naoko telefonovat s V dalším případě štípala dřevo a poklízela u kamen, pak leželi na posteli a protože se jí děda snažil natahovat tílko, prasklo jí ramínko. Děda zajel do což ji bolelo, protože měl ostrý nehet, a litoval, že nebere prášky, protože by se mohli milovat. Pak mu ho a jako by jí zvedl nohu na okno, lehl si, aby byl výše a ona měla blíže k jeho a chtěl, ať si ho vezme do což udělala. Asi za 5 sekund děda vyletěl, vzal si nad kamny hadr, stoupl si mezi dveře a koukal ven a tam si asi dělal dobře. Pak hodil hadr na kýbl na odpadky a lehl si k ní strašně zpocený a pořád ji hladil a mačkal k sobě. V létě 2012 poškozená stála u kuchyňské linky v chatce a asi dávala maliny do misky. Děda za ní přišel, zezadu se o ni začal otírat a sahal jí na pod plavky. Ruce, které měla na lince, jí dal mezi své. Poté zašeptal, ať s ním jde na gauč, kde byli v polosedu a děda měl jednu ruku mezi nohama. Poškozená ležela na zádech, děda byl na ní, vzal jí ruku, aby ho tam pevně držela a dělal přirážející pohyby; poškozená byla oblečená, takže do ní nemohl vniknout. Najednou sebou děda cukl, vytáhl rychle ruku, protože přišla XX. Děda si sedl do křesla, poškozená brečela a nevěděla, jak to má vysvětlit. Po cestě domů se jí ptala, jestli s dědou „to“ a poškozená odpověděla, že ne, že si ji spletl s babičkou. V době od 15. 2. do 13. 8. 201x, kdy bydlela u babičky, děda poškozené řekl, že má klíště na hlavě a dal jí hlavu na nohy. Asi měsíc před odchodem od babičky povlékala poškozená postel, děda zezadu přišel, a osahával ji. Poškozená odbíhala pro knoflíky, aby na ni nemohl sahat. Jindy jí děda v bazénu  sahal pod plavkové kalhoty, a protože se poškozená bála, aby to neviděla zkřížila nohy, klečela ve vodě a čekala, až nohu vytáhne. Poslední případ se stal dva měsíce před výslechem, kdy děda byl po operaci a poškozená nemohla odmítnout babičku, která ji přemlouvala, aby šla do pokoje za dědou. Tam mu nabídla bonbóny, on si sundal pás, který zakrýval operační jizvu, vyčistila mu obličej a strupy na zádech, a když si lehl na břicho, škrábala ho na zádech a nabídla mu, že koupí kokosový olej na zahnisané jizvy. Děda si sundal trenky pod kolena, ať se mu tam podívá, sahal jí pod na a dal jí ruku na nohy. Poškozená chtěla odejít, ale děda ji přemluvil, aby si lehla. Tekla mu z toho voda. Pak tam poškozená všechno uklidila a kapesníčky vyhodila do koše, za což jí děda poděkoval, že to má u ní. 

Poškozená měla dědu ráda jako tátu a zpočátku si myslela, že jednání dědy tak má být. Děda se s ní smál, dělal blbosti, naopak doma se rodiče hádali, bylo to o nervy. Otec ji fackoval, držel pod krkem, mlátil páskem. Byla by radši, kdyby otec doma nebyl a matka dala návrh na vykázání otce. Děda byl milionový, má ho moc ráda, je jí líto, že ubližuje dědovi a babičce, nechce, aby byl děda ve vězení, ale děda by měl za to pykat. U MUDr. XX byla 13. 5. 201x, předepsaná antidepresiva nefungují, jí zlepšil náladu, a tak jí MUDr. XX předepsal léky na spaní a další léky. O sebevraždu se pokusila jedenkrát, a to týden po podání trestního oznámení, opakovaně se sebepoškozovala. Poškozená na to chtěla zapomenout, vymazat to z paměti; dědovo jednání strpěla, protože se bála, co se stane, až se to někdo dozví, jak na ni budou lidi koukat. Děda si chtěl udělat dobře, ale ona z toho nikdy hezký pocit neměla. Děda se jí nesnaží omluvit a neřeší to s ní, aby se to neřešilo po soudech. 

V hlavním líčení bylo čteno písemné prohlášení oběti trestného činu o dopadu trestného činu na její život dle § 212a trestního zákoníku, z něhož vyplynulo, že samotné podání trestního oznámení bylo pro poškozenou těžké, protože se obávala nedůvěry rodičů a postupu orgánů činných v trestním řízení, nechtěla se stát terčem posměchu, nechtěla, aby o tom někdo věděl a aby byla odsouzena jako lhářka; také se cítila méněcenná a pošpiněná. Rodičům se svěřila po dlouhé době dvanácti let, protože ji vlastní prarodič, kterému důvěřovala a který jí měl být oporou, ale naopak on s ní zacházel jako s věcí a ukájel své potřeby. Za tak dlouhou dobu si na to zvykla a snažila se na svého trýznitele nepohlížet jako na špatného. Po podání trestního oznámení se nervově zhroutila, třásla se, měla pocity chladu, expresivní výkroky, záchvaty pláče, nebyla schopna mluvit, často jí bylo na omdlení; díky podpoře matky se jí podařilo psychické výkyvy přestát. Zbytek rodiny ji označil za lhářku, pomlouvá ji, přišla nejen o rodinu, ale i o přátele a zůstala osamělá a bezradná a nechodí ven, protože pachatel bydlí v těsné blízkosti. Vyhledala psychologickou pomoc, hradí si silné léky Měla zkreslené vnímání, pocity omámení, sebepoškozovala se a navzdory medikaci se dvakrát pokusila o sebevraždu. Cítí se provinile, není si jistá, jestli má být pachatel potrestán, je jí ho líto a nedokáže si představit žít normální život. 

Svědkyně, manželka obžalovaného, vypověděla, že obžaloba se nezakládá na pravdě, protože s manželem s kterým bude 50 let, se zná dobře. k nim chodila často a manžel se k ní nikdy nechoval sexuálně nevhodně. Poškozená u nich bydlela od 5. 2. do 13. 8. 201x protože ji rodiče vyhnali z domova, kde jsou neustálé spory, protože syn nepracuje. Poškozená si stěžovala, že jí rodiče nadávají a že syn ji několikrát zbil. Nejdříve u nich spávala v obýváku na rozkládacím gauči, později s dědou, protože byl děda nemocný; svědkyně spala v obýváku, protože byla po operaci kolene. Manželův zdravotní stav je katastrofální, záchranka u nich byla každý měsíc, manžel dlouho čekal na operaci srdce, měl infarkty, byl na operaci s rukou. Před onemocněním manžela byl jejich sexuální život výborný. Poslední sex s manželem měla asi před sedmi lety, protože už to moc nepotřebovali. V březnu 2014 nedala synovi peníze na cestu na pohřeb do Pelhřimova a dva dny nato bylo na obžalovaného podáno trestní oznámení, jehož důvod si nedokáže vysvětlit. Syn si od nich půjčuje peníze a nevrací je. Musela si vzít půjčku, aby jim pomohla, když je vystěhovali z bytu; tehdy u nich bydlela celá rodina. 

Svědkyně kamarádka manželky obžalovaného, vypověděla, že asi před dvaceti lety si šla sednout s obžalovaným na pivo, kdy si dali několik piv, a když se vraceli, obžalovaný ji zatáhl do křoví a chtěl pohlavní styk. Obžalovaný nebyl vyloženě napitý, většinou si jdou sednout na pivo jenom tak narychlo, svědkyně měla asi dvě piva. 

Mgr. XX, znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, vypověděl, že poškozená je průměrně inteligentní, spíš podrobnější, má sklon k živějším a labilnějším emočním reakcím, v osobnosti, která je spíš slabší, se projevuje určitá nezralost. Má tendence některé věci potlačovat a vytěsňovat, využívá obranných mechanismů, je submisivní, spoléhá na autority a silnější osobnosti. V úsudku, který odpovídá průměru, se díky nezralosti může projevovat jako trošku naivní. Složka logické paměti, která se používá při výpovědi, je na relativně dobré úrovni, poškozená je schopna podat adekvátní výpověď. Obecná věrohodnost poškozené snížena nebyla, nebyly zjištěny výraznější dispozice ke lži, nahrazování výmyslem. Ani specifická věrohodnost poškozené není podstatně snížena, výpověď odpovídala vybavování si reálného zážitku i jeho popis odpovídá věku, kdy se zážitek měl udát. U poškozené nebyla zjištěna duševní nemoc. Skutečnost, že se poškozená jednání obžalovaného aktivně nebránila ani po dosažení zletilosti, je v souladu s její submisivní osobností, která potřebuje oporu, tj. obranné mechanismy nebo oporu silnějšího člověka; pokud tyto obranné mechanismy začnou selhávat, podlehne tlaku silnější osobnosti. 

V hlavním líčení soud dále přečetl dle § 211 odst. 1 trestního řádu protokoly o výslechu svědků na č. l. 133 – 141, na č. l. 144 – 150, na č. l. 152 – 160, na č. l. 166 – 170, na č. l. 172 – 174, na č. l. 176 – 177, na č. l. 179 – 183, na č. l. 186 – 191,   na č. l. 193 – 196, na č. l. 198 – 201, na č. l. 203 – 208,  na č. l. 217 – 219 a na č. l. 221 – 222. Dále soud dle § 211 odst. 6,trestního řádu přečetl úřední záznamy o podaném vysvětlení svědku na č. l. 223 – 226, na č. l. 228 – 231, na č. l. 233 – 236 a na č. l. 238 – 241. Z protokolu o výslechu svědkyně matky poškozené vyplynulo, že svědkyně má spory s manželem kvůli penězům, protože pracuje nepravidelně. Dříve ji bil, používal vůči ní vulgární výrazy, a proto podávala návrh na rozvod; policie u nich zasahovala asi 3x v roce 2010. S manželovými rodiči neměli spory, rodiče jim půjčovali peníze, platili za ně dluhy na nájmu. bývala u prarodičů často, ti byli rádi, když u nich byla. Když byla větší, spávala u nich; děda ji často telefonicky přemlouval, aby k nim šla. Děda si hodně vyžadoval na stříhání a očistu obličeje, kdy tam často nechtěla jít, ale babička ji přemluvila. Nejdříve spával děda v ložnici a babička s v obýváku, a když byla starší, spávala s dědou v ložnici. Často ležel děda na posteli u zdi a před ním společně se dívali na televizi. často s dědou na jeho žádost chodila na zahradu, spávala tam s kamarádkami a si na sexuální obtěžování dědy nikdy nestěžovala, měla a bolela ji nikdy nic nechtěla mít s kluky. Děda hodně povídal choulostivé věci o ženských a sexu. Dne 31. 3. 2013, když zemřel nevlastní otec svědkyně, se svědkyně i pohádaly s manželem svědkyně, se rozbrečela a řekla, že kdyby svědkyně věděla, co neví, tak by také brečela. svědkyni vše vypověděla a svědkyně jí od začátku věřila. Důvod, proč nikomu nic neřekla, byl ten, že jí děda šeptal, že budou mít tajemství, a něco jí za to dal. Když byla starší, začala vnímat, že by jí nikdo neuvěřil. 

Z protokolu o výslechu svědkyně sestry poškozené se podává, že v létě viděla v chatce ležet poškozenou s obžalovaným na gauči, kdy obžalovaný měl hlavu na poškozené, poškozená měla poškozená pak brečela a řekla svědkyni, že jí děda a žádala svědkyni o mlčenlivost. 

Z protokolu o výslechu svědkyně nejlepší kamarádky poškozené  XX na základní škole, vyplynulo, že vztah mezi a dědou byl dobrý, měla prarodiče radši než rodiče. S dědou se vídala v jeho domě i na zahradě; někdy spali s babičkou v obýváku jindy s dědou v ložnici, kde děda měl svou postel, a babička s spaly na letišti. se svědkyni nikdy nesvěřila, že by ji děda obtěžoval, svědkyně na ní neviděla žádnou změnu v chování. Neví o tom, že by měla nějaký sexuální vztah s klukem. Když v květnu roku 2014 navštívila doma, byla zamyšlená a měla sklony k sebepoškozování. 

Z protokolu o výslechu svědka syna obžalovaného a otce poškozené  se podává, že se u babičky cítila jako doma a dvakrát u babičky a dědy bydlela; jednou když se nepohodla s mámou. Spávala buď v obýváku, nebo v ložnici s dědou. Děda byl vždy na ženské, míval na ně nehorázné narážky, prohlížel si nahaté ženy v Blesku a chtěl po svědkovi pouštět porno. Svědek viděl dědu s několikrát ležet na posteli přikryté dekou a jednou mu připadalo, že děda z postele vstal a šel do koupelny vzrušený. Jako rodič ji fyzicky trestal a nadával jí. Nyní má pocit špinavosti, že se na ní lidi divně koukají v léčí se na psychiatrii. O zneužívání se dozvěděl 1. 4. 201x nebo 2. 4 201x, když umřel manžel svědkovy tchýně. 

Z protokolu o výslechu svědka strýce poškozené a syna obžalovaného, vyplynulo, že chodila často k dědovi a babičce, a to i na zahradu a spávala tam s kamarádkami; sedm měsíců u prarodičů bydlela. Důvodem podání trestního oznámení byly peníze, kdy si našetřil 30.000,- Kč a chtěl půjčit 15.000,- Kč, ale rodiče mu je nepůjčili, protože to nebyly jejich peníze, a proto si vymyslel trestní oznámení. Svědek vyloučil, že by děda mohl udělat to, co je obsahem trestního oznámení. Dcera svědka s dědou vychází výborně, na dědovo chování si nikdy nestěžovala, děda nedělá narážky na sex.

Z protokolu o výslechu svědkyně kamarádky XX poškozené XX ze základní školy, se podává, že v deváté třídě naznačila, že ji děda občas pohladí a kouká se na ni, když se převléká; v tu dobu byla jakoby duchem nepřítomna. Protože to doma štvalo, děda s babičkou jí nabídli bydlení u nich, přičemž svědkyni řekla, že se jí tam moc nechce kvůli dědovi, že ji nemá rád. svědkyni nikdy nelhala, ale svědkyně nevěří tomu, že by si to nechala líbit, a nikdy by neřekla, že by to děda udělal. 

Z protokolu o výslechu svědka syna obžalovaného, vyplynulo, že jemu i dalším lidem bratr dluží peníze. Bratr bil své dcery a nadával jim, na byl ošklivý pro její mohutnější tělesnou stavbu. Poškozená k nim v dětství chodila často a v roce 201x bydlela sedm měsíců u prarodičů, protože ji rodiče vyhodili z baráku. Zpočátku spala s babičkou v obýváku později v ložnici s dědou. Měla s dědou výborný vztah, stříhala mu vlasy. Svědek neviděl nic špatného na tom, že se děda s ostatními vnučkami váleli na posteli a blbli. Na chování dědy si nikdy nestěžovala, měla s ním výborný vztah, trestní oznámení je nesmysl, děda nebyl nikdy sám, ženy se mu líbily jako každému chlapovi, děda ze zdravotních důvodů asi s babičkou intimně nežije. 

Z protokolu o výpovědi svědkyně snachy obžalovaného, vyplynulo, že jí  nikdy nelhala a že nadávala na rodiče, že jsou na ni zlí, s dědou měla hezký vztah. Svědkyni připadalo nepatřičné, že ve svých asi 13 letech seděla dědovi na klíně, mazlila se s ním a lezla po něm. Vídávala dědu s vnučkami na klíně i ležet v posteli. Nikdy si však nevšimla ničeho mimořádného, nikdy nebyli přikrytí. Dle jejího názoru babička není na sex, vypadalo to, že oni mají 4 děti a měli 4 krát sex. Babička jí sama říkala, že děda měl nějaké bokovky. Když bylo svědkyni asi 26 let, dala obžalovanému při nějaké příležitosti pusu a on jí strčil jazyk do pusy. 

Z protokolu o výslechu svědkyně družky syna obžalovaného  XX  se podává, že svědkyně s obžalovaným vychází dobře, nikdy si k ní nic nedovolil. Zná jen od vidění a o jejím zneužití nic neví. 

Z protokolu o výslechu svědka syna obžalovaného XX, který bydlí s obžalovaným v jednom domě, vyplynulo, že je hodná, nikdy mu nelhala a nikdy nespala v ložnici s dědou. Nikdy neviděl, že by děda ležel na gauči s nebo další vnučkou. 

Z protokolu o výslechu svědkyně kamarádky manželky obžalovaného, se podává, že o intimním manželském životě obžalovaného nic neví a že jí obžalovaný nikdy sexuálně neobtěžoval; také neví nic o tom, že by měla být obžalovaným obtěžována. 

Z protokolu o výslechu svědků a vyplynulo, že tito odmítli vypovídat, neboť obžalovaný je jejich děda. 

Úřední záznam o podání vysvětlení se týká řešení sporu mezi ním a  XX ohledně vulgárních SMS zpráv. 

Z úředního záznamu o podání vysvětlení vyplynulo, že  chodívala za dědou do pro peníze na zmrzlinu a že o ní děda říkal, že je protože přijde, jen když má děda peníze. Rodiče se doma několikrát porvali, zasahovali u nich policisté,  nesplatil svědkovi půjčku, kterou mu svědek poskytl. 

Nesplacení poskytnuté půjčky se týká i úřední záznam o podaném vysvětlení. 

Z úředního záznamu o podání vysvětlení vyplynulo, že svědkyně poskytla půjčku ve výši 20.000,- Kč která jí všechny peníze vrátila. 

Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie vypracovaného znalcem MUDr. XX, Ph.D na č. l. 71-75 vyplynulo, že u obžalovaného v době spáchání trestného činu nebyla přítomna duševní porucha v pravém slova smyslu a obžalovaný netrpí v závislosti na alkoholu a jiných psychotropních látkách, avšak v roce 201x již byl přítomen lehký syndrom demence. Pobyt obžalovaného na svobodě není nebezpečný a nejsou dány podmínky k nařízení ochranného léčení sexuologického. Nicméně znalec navrhl léčení psychiatrického ambulantní formou z důvodu zjištěného syndromu lehké demence, kdy lze předjímat postupné horšení duševního stavu a nelze vyloučit manifestaci dalšího obdobného jednání s ohledem na oslabující volní kontrolu pudového chování. U obžalovaného neshledal přítomnost parafilie (deviace, sexuální úchylky) ani v objektu, ani v aktivitě; obžalovaný je heterosexuálně orientovaný s preferencí dospělých ženských subjektů, přesto tato orientace nijak nevylučuje možnost spáchání jednání, z kterého je obviněn. 

Před soudem byly dále provedeny důkazy listinného charakteru, z nichž vyplynulo, že zatímco v roce 2008 byla poškozené neporušená, v roce 201x vykazovala četné zhojené trhliny (srov. lékařské zprávy na č. l. 243 a 245). Dne 29. 4. 201x byla u poškozené diagnostikována posttraumatická stresová porucha a sociální fobie. Následky předpokládané trestné činnosti na psychickém stavu jsou přítomny, budou vyžadovat dlouhodobou psychologickou a psychiatrickou péči a nelze říci, že jsou jenom následkem předpokládaného pohlavního zneužívání. Celkové prožívání situace v rodinném systému v místě bydliště je silně emočně nasycené, takže nepřiměřené reakce pacientky jsou spíše reaktivní krátkodobé afekty včetně demonstrativního sebevražedného jednání. Pacientka byla odeslána k psycholožce, byl jí medikován  (srov. lékařská zpráva na č. l. 247). Dne 4. 7. 201x je možno mluvit o duševním zdraví poškozené, další psychiatrická terapie není nutná, možné následky v rovině psychologické nejsou takové závažnosti, aby se jimi zabýval klinický psycholog (srov. lékařská zpráva na č. l. 248). Poškozená se v místě pobytu chová slušně a jejímu chování dosud nebylo žádných připomínek (srov. zpráva Městského úřadu na č. l. 280), je dívkou jednající přímočaře bez postranních úmyslů, někdy mírně prostořeká, v roce 201x dostala poškozená důtku třídního učitele za svévolné opuštění výuky a nebyla klasifikována z předmětu Odborný výcvik (srov. zpráva Středního odborného učiliště na č. l. 282, 285 - 286). Na podprsence poškozené byly zjištěny alely shodné s alelami zastoupenými v DNA profilu obžalovaného; ačkoli nelze danou osobu identifikovat zcela jednoznačně, nelze přítomnost biologického materiálu obžalovaného vyloučit a s přihlédnutím ke statistickému vyhodnocení získaných výsledků se tato možnost jeví jako vysoce pravděpodobná (srov. odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika na č. l. 261 – 267). Obžalovaný byl hospitalizován na interním oddělení od 6. 2. – 14. 2. 2013, 22. 3. – 29. 3. 2013, 9. 4. – 11. 4. 2013, 22. 5. – 24. 5. 2013, 25. 7. – 29. 7. 2013, na oddělení neurologie od 18. 11. – 23. 11. 2011, 27. 11. – 4. 12. 2012, 12. 4. – 17. 4. 2014, na kardiochirurgii od 5. 2. - 21. 2. 2014, poté byl přeložen do Poděbrady (srov. lékařské zprávy na č. l. 251 – 255). 

Shora uvedené důkazy soud vyhodnotil dle § 2 odst. 6 trestního řádu, načež vzal za prokázané, že skutkový děj se odehrál tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Obžalovaný je ze svého jednání usvědčován především poškozenou, která podrobně popsala sexuálně motivované jednání obžalovaného vůči ní včetně rozhovorů mezi nimi, detailního popisu míst a situací, při nichž k takovému jednání docházelo a které byly zasaženy i do zvyklostí členů rodiny, a dále včetně reakce  poškozené na jednání obžalovaného. Tuto výpověď soud hodnotil jako věrohodnou, neboť po obsahové stránce byla konzistentní, spontánní a velmi detailní, a tak soud neviděl důvod, proč by poškozená měla lhát a obžalovanému škodit křivou výpovědí, jestliže s obžalovaným od dětství vycházela nadmíru dobře, měla v něm oporu, má ho stále ráda, nechce, aby šel do vězení, a dle svých slov by byla nejradši, kdyby se jednání vůbec nestalo. Ani znalec Vítek nezjistil tendenci ke lži nebo výraznému zkreslování situace a výpověď poškozené hodnotil jako věrohodnou a nesoucí znaky vybavování si reálných zážitků. Poškozená akceptovatelným způsobem vysvětlila, proč jednání dědy tak dlouho udržovala v tajnosti (strach z nedůvěry okolí, ztráta kamarádek a příbuzných, na jednání dědy si zvykla), což koresponduje s jejími osobnostními rysy vyplývajícími ze znaleckého posudku MUDr. XX (nezralá a submisivní s omezenou schopností sebeprosazení především ve vztahu k dominantním osobám). V dílčím bodu potvrzuje výpověď poškozené svědkyně XX, která v létě viděla v chatce ležet poškozenou s obžalovaným na gauči, kdy obžalovaný měl hlavu na poškozené, poškozená měla poškozená pak brečela, řekla jí, že jí děda sahal a žádala svědkyni o mlčenlivost. V tomto duchu se nese i výpověď XX, který několikrát viděl dědu s ležet v posteli přikryté dekou nebo jen oblečené, přičemž jednou mu připadalo, že z postele vstal vzrušený. Významným usvědčujícím důkazem je i odborné vyjádření z odvětví genetika, dle kterého je obžalovaný s vysokou pravděpodobností původcem zjištěného biologického materiálu na podprsence poškozené; při běžném osobním styku ke kontaktu dědečka s takovou oděvní součástí vnučky nedochází. Neobvykle také působí způsob uložení osob ke spánku v domě prarodičů, kdy poškozená spala s dědou v ložnici a babička v obývacím pokoji (srov. výpověď matky babičky kamarádky otce strýce z čehož lze učinit závěr, že obžalovaný měl prostor pro své trestné jednání. Rovněž zjištěné četné trhliny na poškozené a přítomné symptomy posttraumatické stresové poruchy podporují závěr o tom, že se obžalovaný výše popsaného jednání dopouštěl, ale zároveň nedošlo k souloži, jak uváděla poškozená. Uvedené důkazy jsou v souladu s viditelným celoživotním sexuálním apetitem obžalovaného, který vyplývá z výpovědi syna (obžalovaný byl vždycky na ženské, míval nehorázné narážky na ženy, chtěl pouštět porno, prohlížel nahaté ženské v Blesku), (obžalovaný jí strčil jazyk do úst, ač byla jeho snacha a takové chování mezi členy rodiny není běžné) a  (obžalovaný ji obtěžoval v parku, kdy nebyl natolik pod vlivem alkoholu, aby se přestal ovládat). Kompenzoval si tak nedostatek intimního života s manželkou, což nevylučuje ani absence pedofilie, neboť tato dle znalce MUDr. XX nevylučuje možnost spáchání jednání, které mu je kladeno za vinu. 

Argumentace obhajoby není způsobilá relevantně zpochybnit tyto závěry soudu. Pokud ostatní svědci vylučovali sexuálně motivované jednání obžalovaného, soud měl za to, že tito svědci jsou blízcí rodinní příslušníci, kteří mohli být motivováni krýt a přehlížet jednání obžalovaného (manželka obžalovaného, syn nebo ani nemuseli mít dostatečné informace o jednání obžalovaného, které se obvykle děje ve skrytu  či jednoduše nebyli schopni si připustit, že by se tak závažné jednání mohlo dít v jejich rodině. Soud se neztotožnil ani s obhajobou obžalovaného, že rodina poškozené se křivým obviněním mstila za nepůjčení peněz na cestu na pohřeb do Pelhřimova. Rodina poškozené s prarodiči vycházela dobře, opakovaně si od ní půjčovala peníze a není pravděpodobné, že by se kvůli jednomu odmítnutí poskytnutí nevysoké půjčky odstřihla od jinak fungující finanční a jiné výpomoci prarodičů do budoucna a že by se snažila získat finanční prostředky pomocí nároku na náhrady škody v trestním řízení, tedy budoucí nejisté události přicházející v úvahu v relativně dlouhém časovém horizontu. Skutečnost, že k podání trestního oznámení došlo v této situaci, je shodou okolností, kdy emotivně nabitá rodinná situace vzniklá v souvislosti s úmrtím člena rodiny spustila odhalení trestného jednání obžalovaného. Stejně tak soud nepovažoval za relevantní argument obhajoby, že poškozená obžalovaného aktivně vyhledávala, z čehož dovozovala nepravděpodobnost zneužívání. Prarodiče totiž vyžadovali její přítomnost, přemlouvali ji k návštěvě (srov. výpověď svědkyně v situaci, kdy poškozená je submisivní, podléhá vlivu autorit; svou roli mohla hrát také její vděčnost za náklonnost prarodičů a vytváření jinak příjemného rodinného prostředí. Obhajobou dovozovanou nevěrohodnost svědkyně z křivého obvinění svého otce z pohlavního zneužívání netřeba přeceňovat, protože svědkyně tuto skutečnost sdělila pouze mistrové jako záminku, aby mohla odejít ze školy za přítelem, který pro ni přijel, tedy učinila tak z mladické nerozvážnosti, trestní oznámení nepodala a doma vše vysvětlila. Z lékařských zpráv nevyplývá, že by se obžalovaný léčil s ani že by byl hospitalizován dlouhodobě, v důsledku čehož by bylo vyloučeno jednání, kterým byl shledán vinným. 

Obžalovaný svým jednáním do dne 12. 8. 200x, tj. do patnáctého roku věku poškozené naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu trestného činu pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1, odst. 2 trestního zákona, tedy osobu mladší patnácti let jiným způsobem pohlavně zneužil a spáchal tento čin na osobě svěřené jeho dozoru zneužívaje její závislosti. Pohlavním zneužitím jiným způsobem se rozumí pohlavní zneužití v jiné formě než vykonáním soulože, a to v podobě takových zásahů do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let jako je např. orální pohlavní styk, ohmatávání pohlavních orgánů, popřípadě i jiné formy ukájení pohlavního pudu na těle této osoby či na žádost pachatele na jeho vlastním těle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2014 sp. zn. 4 Tdo 418/2014). Lze sem tedy zahrnout i jednání obžalovaného spočívající v tom, že přiměl poškozenou k pohlavnímu styku a jeho sahal jí na prsa  do štípal do zadní části těla a pokusil se o styk. Při definici pojmu zneužití závislosti osoby svěřené dozoru pachatele se vychází z toho, že dítě mladší než patnáct let dá pachateli souhlas k souloži nebo k jinému pohlavnímu zneužití pod určitým psychickým nátlakem vyplývajícím právě z poměru mezi dozorujícím pachatelem a jemu svěřeným dítětem, přičemž naplnění znaku zneužití závislosti předpokládá stav, kdy poškozená osoba je v určitém směru odkázána na pachatele a tím je omezena svoboda jejího rozhodování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2013 sp. zn. 3 Tdo 275/2013). V takové pozici se nacházela poškozená, neboť obžalovaný byl její dědeček, který se o ni při jejích návštěvách ve svém bydlišti staral. 

Současně obžalovaný svým jednáním do dne 12. 8. 200x naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu trestného činu ohrožování výchovy mládeže dle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákona, tedy úmyslně vydal osobu mladší než osmnáct let nebezpečí zpustnutí tím, že ji sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu. Delší dobou judikatura chápe dobu v řádu týdnů až měsíců, což je v posuzované věci vrchovatě naplněno, neboť se tak dělo v řádu let. 

Obžalovaný svým jednáním po dni 12. 8. 200x, tj. po patnáctém roku věku poškozené naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu přečinu sexuálního nátlaku dle § 186 odst. 2, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, tedy přiměl jiného k pohlavnímu styku a jinému srovnatelnému chování (chytal svou vnučku zezadu za zadní část těla a požadoval od ní, aby se ho dotýkala  na přirození až do jeho vyvrcholení na ni) zneužívaje jeho závislosti a svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu, přičemž částečně páchal takový čin na dítěti, tj. na osobě mladší osmnácti let. Za zneužití postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu se považuje postavení, z něhož vyplývá důvěryhodnost a vliv, tedy představuje jakékoli postavení, které u poškozeného vzbuzuje důvěru anebo působí svou autoritou na poškozeného. Takové postavení zahrnuje vedle vztahů vytvořených na základě svěření dozoru i jiné vazby mezi pachatelem a obětí, které nejsou spjaty přímo s povinností dozoru nad takovou osobou, ale obviněný již tím, v jakém je vůči oběti postavení, vyvolává v ní důvěru nebo má vůči ní autoritu, popř. ji svými úspěchy či schopnostmi ovlivňuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 3 Tdo 1296/2013). Poškozená vyrůstala v neuspokojivých rodinných poměrech (srov. výpověď poškozené, její matky, otce a a klidné útočiště před rodinnou nepohodou, nadávkami a fyzickými tresty otce nacházela u prarodičů. Obžalovaný jí jakožto její dědeček poskytoval chybějící citové zázemí, přičemž v kombinaci s psychickou nevyzrálostí a submitivitou poškozené, jakož i se strachem z reakce okolí po odhalení jednání obžalovaného existovala u poškozené závislost na obžalovaném a obžalovaný měl na poškozenou vliv. 

Současně obžalovaný svým jednáním po dni 12. 8. 200x naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu přečinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, tedy úmyslně ohrozil citový a mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu. 

Výše uvedené jednání obžalovaného bylo vedeno úmyslem přímým, neboť obžalovaný věděl, že poškozená je dítětem a že je na něm závislá, a takového jednání se chtěl dopouštět, což také činil. 

K osobě obžalovaného soud zjistil, že obžalovaný nebyl řešen pro přestupek (srov. zpráva Městského úřadu na č. l. 289) a byl jedenkrát soudně trestán v roce 1965, přičemž k tomuto odsouzení nelze přihlížet (srov. opis z Rejstříku trestů na č. l. 288). 

Při úvaze o druhu a výměře trestu soud vycházel z obecných zásad pro ukládání trestu obsažených v § 37 až § 39 trestního zákoníku a přihlížel též k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem dle § 41 a § 42 trestního zákoníku. Obžalovanému polehčuje jeho dosavadní bezúhonnost. Naopak mu přitěžuje okolnost, že se výše popsaného jednání dopouštěl od útlého věku poškozené (8 až 9 let) a že toto jednání trvalo po velmi dlouhou dobu (s přestávkami asi 12 let), což mnohonásobně přesahuje dlouhodobost, která je znakem použité právní kvalifikace. Soud přihlížel také k závažným následkům trestného jednání obžalovaného v osobní sféře poškozené, která je nyní stigmatizována, sociálně vyloučena z důvodu nedůvěry okolní v pravdivost její výpovědi, musela vyhledat lékařskou pomoc, užívá psychofarmaka a není schopna navázat adekvátní partnerský vztah. Soud uložil trest odnětí svobody v rámci trestní sazby dvou až desíti let za čin nejpřísněji trestný, tj. za trestný čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 2 trestního zákona, a to při dolní hranici trestní sazby. Výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let, neboť byl přesvědčen, že i přes závažnost a dlouhodobost jednání obžalovaného není třeba na něj působit trestem nepodmíněným. Přihlédl k nepříliš dobrému zdravotnímu stavu obžalovaného, jeho věku a dále ke skutečnosti, že i podmíněný trest bude dostatečným odsudkem závadného jednání obžalovaného a satisfakcí pro poškozenou, pro kterou bylo podstatné, nikoli aby obžalovaný trávil své stáří ve výkonu trestu odnětí svobody, ale aby jeho jednání bylo autoritativním rozhodnutím soudu prohlášeno za nesprávné a trestné. Na doporučení znalce soud dále uložil ochranné léčení psychiatrické ambulantní formou, neboť lehká demence u obžalovaného může způsobit rozvolnění volní kontroly pudového chování a mohlo by dojít k recidivě. 

Poškozená se včas přihlásila s nárokem na náhradu majetkové újmy ve výši 10.000,- Kč spočívající v nákladech vynaložených na léky, poplatky u lékaře, cestovné k lékaři a ke konzultaci s Probační a mediační službou po podání trestního oznámení, kdy bylo třeba řešit nepříznivý zdravotní stav poškozené a vyhledat pomoc organizací poskytujících pomoc obětem trestného činu. Dále včas uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500.000,- Kč vzniklé v důsledku trestného jednání obžalovaného. Soud poškozené přiznal nárok na náhradu materiální újmy ve výši 1.772,- Kč, poněvadž nárok v této výši byl doložen předloženými doklady, které byly čitelné. V souladu s § 2951 odst. 2 občanského zákoníku zkoumal, zda poškozené byla nemajetková újma obžalovaným odčiněna dostatečně účinným způsobem nepeněžní formou, přičemž dospěl k závěru, že nikoli, protože obžalovaný neprojevil žádnou lítost nad svým jednáním a poškozené se neomluvil ani neposkytl jinou nepeněžní satisfakci. Z tohoto důvodu soud přistoupil k přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši 250.000,- Kč, když přihlédl k závažnosti následků a dlouhodobosti jednání obžalovaného na straně jedné a k příjmům obžalovaného (starobní důchodce) na straně druhé. V dubnu 2014 byla poškozená v péči psychiatra a psycholožky a ačkoli v červenci 201x již bylo možno mluvit o duševním zdraví, následky v rodinném, partnerském a společenském životě poškozené, které přetrvávají, nelze bagatelizovat. Soud vyšel také ze skutečnosti, že rozhodování o náhradě nemajetkové újmy připouští trestní řád teprve s účinností od 30. 6. 2011, v důsledku čehož nemůže být uložena povinnost k náhradě nemajetkové újmy za jednání, které proběhlo před tímto datem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014 sp. zn. 6 Tdo 347/2014) a že tedy k větší části období, po kterou se trestné jednání dělo, nemohl přihlížet. Se zbytkem nároku na náhradu škody proto odkázal soud poškozenou na řízení ve věcech občanskoprávních. 

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možno do osmi dnů od jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě, podat odvolání, o kterém by pak rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci. 

Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

Odvolání musí být ve lhůtě osmi dnů od doručení opisu rozsudku nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu I. stupně podle § 251 tr. řádu také odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. 

 Odvolání je třeba doručit v trojím vyhotovení. 

Toto právo nenáleží osobám, které se ho výslovně vzdaly. 

V České Lípě dne 10. dubna 2015 

JUDr. Markéta Navrátilová, v.r. 

 předsedkyně senátu 

Za správnost vyhotovení: 

M.Hloušková