Znásilnění ženy

Č.j. 1T 84/2011 – 108

Okresní  soud  v Jičíně  rozhodl  v hlavním  líčení  konaném  dne  21.12.2011  v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Výmoly a přísedících Lenky Kropáčkové a Mgr. Jiřího Křeliny

Obžalovaný:

 t a k t o :

XXX.

nar. XXX v XXX, XXX, bez zaměstnání, trvale bytem XXX okr. XXX

je vinen,

že

dne XXX 2011 kolem 20.00 hod. v XXX na XXX náměstí pod záminkou rozhovoru  vlákal XXX, nar. XXX, trvale bytem XXX čp. XXX, t.č. bytem XXX, XXX,  do osobního auta zn. Ford Escort 1.8 D Combi, červené barvy, rz. XXX,, poté bez jejího souhlasu odejel směrem k obci XXX,, okr. XXX,, kde na polní cestě v katastrálním území této obce zhruba 50 metrů od silnice XXX, v blízkosti autobusové zastávky s vozidlem zastavil, centrálním zamykáním uzamknul dveře a začal XXX,, která seděla na předním sedadle spolujezdce, přes její aktivní odpor líbat a osahávat přes oblečení na přirození, poté jí svlékl ¾ tepláky a kalhotky a sám si sundal kalhoty a spodní prádlo a vykonal na poškozené soulož, kdy do  ní po několika minutách ejekuloval, přičemž jí po celou dobu držel násilím ruce za hlavou a po vykonání soulože jí dovezl kolem 20.30 hod. zpět do XXX,

t e d y

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal souloží,

Pokračování -2- 1T 84/2011

č í m ž s p á c h a l

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku,

a o d s u z u j e  s e

za to dle § 185 odst.2 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání    d v o u   ( 2 ) roků.

Podle § 81 odst.1 tr.zákoníku a § 82 odst.1 tr.zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání    t ř í   ( 3 ) roků.

O d ů v o d n ě n í  :

Na základě dokazování provedeného při hlavním líčení vzal soud za prokázané, že obžalovaný XXX,.  dne  XXX,  2011 kolem 20.00 hod. v XXX,   na XXX,   náměstí pod záminkou rozhovoru  vlákal XXX, nar. XXX,, trvale bytem XXX,, t.č. bytem x XXX,, do osobního auta zn. Ford Escort 1.8 D Combi, červené barvy, rz. XXX,. Následně bez jejího souhlasu odejel směrem k obci XXX,, okr. XXX,. Zde na polní cestě v katastrálním území této obce zhruba 50 metrů od silnice č. XXX, v blízkosti autobusové zastávky s vozidlem zastavil a centrálním zamykáním uzamknul dveře . Poté začal XXX,, která seděla na předním sedadle spolujezdce, přes její aktivní odpor líbat a osahávat přes oblečení na přirození, poté jí svlékl ¾ tepláky a kalhotky a sám si sundal kalhoty a spodní prádlo a vykonal na poškozené soulož, kdy do ní po několika minutách ejekuloval. Po celou dobu jí držel násilím ruce za hlavou a po vykonání soulože jí dovezl kolem 20.30 hod. zpět do XXX.

Obžalovaný se v přípravném řízení doznal k tomu, že měl s poškozenou XXX pohlavní styk, ale hájil se tím, že se jednalo o dobrovolný styk, protože s ní chtěl mít známost, které se poškozená nebránila. Popřel dále, že by jí  násilím držel ruce za hlavou a poukazoval na to, že poškozená  byla  při  styku  aktivní  stejně  jako  on.  Při  hlavním  líčení  na  své  výpovědi z přípravného řízení setrval a dodal, že trestný čin, který je mu kladen za vinu opravdu nespáchal. Měli s poškozenou schůzku domluvenou. Dal jí 100,- Kč předem pro holku, ale ne za sex. Poškozenou zná. Chodili k nim na XXX. Pomáhal jim finančně i s jídlem. Dodnes bývalé  přítelkyni  dluží  nějaké  peníze.  Došlo  mezi  nimi  k dobrovolnému  styku,  protože poškozená byla celou dobu spokojená. Ptal se jí, jestli do ní může vyvrcholit a ona mu řekla, že ano. Když pak jeli zpátky, tak mu poškozená řekla, že u holky byla těhotná hned a to ho zarazilo. Jenom jí řekl, že to chtěla stejně jako on a ona mu řekla, ano na 100 %. Pak si dali schůzku na druhý den. On na tom místě čekal, ale poškozená už nepřišla. Myslel si, že má doma nějaké problémy. Otočil auto a jel k ní. Myslel si, že se zeptá jí, proč nepřišla, ale přišla její matka. Nevěděl, že na něho poškozená něco takového řekla. Pak jel za synem. Jel směrem z XXX na XXX. Pršelo. Její otec stál venku, mával na něho a tak zastavil. Otec poškozené otevřel dveře u spolujezdce a ptal se ho, co má s jeho dcerou. Já se na něho začal smát. Řekl mu, že je dospělá a že spolu chodí a on mu začal říkat „ne,ne, tys ji znásilnil“. Když toto slyšel, měl z toho šok. On mu říkal, že jdou na hřbitov, aby je nikdo neslyšel. Tam ho prosil a přísahal mu, že to není pravda. Říkal mu o všem, o čem se s poškozenou bavili. Poškozená po celou dobu co seděla v autě, nechtěla být v XXX, protože se bála táty, aby je nikdo neviděl. Říkal jí, že moc daleko jet nemůžou, protože nemá naftu. Měl nasměrováno, že pojedu na

XXX do baru na kafe, ale peníze už neměl. Jel na XXX, zastavili a sl. XXX si ještě zapálila cigaretu. Domluvili se, že spolu budou chodit. Chtěl jí políbit. Ona mu s úsměvem řekla, to každý chlap pozná, jestli chce nebo nechce, že to nechají na zítra. Podíval se dopředu na okno, pak se otočil zase k ní a řekl jí, že jsou dospělí, tak proč to nechávat. Dal k ní pusu, vzájemně se začali líbat. Nedržel ji. Ona se nebránila. Když skončili, ona pořád v pravé ruce držela zmačkanou stokorunu. Měla šedivé tepláky s pruhem. Jak seděla na sedačce, tak ji poposunul  kalhoty.  Jak  seděla,  tak  se  musela  nadzvednout,  nadzvedla  se,  pomohla  mu. Kalhoty ji nesvlékl. Svlékla si je sama. Dala si je na stranu. Říkal jí, aby trošku roztáhla nohy, protože tam nebylo místo. On jí líbal. Ona mu pořád říkala, že se jí to líbí. Netušil, že něco takového si vezme za znásilnění. Předtím jsem s ní měl neshodu. Když bydlel na XXX, tak tam chodil její táta. Neměli co jíst, neměli bydlení. On je litoval a pomáhal jim. Přítelkyně XXX byla sledována p. XXX, protože viděl jeho auto, tak si myslel, že řídím on a tak jí sledoval. Sám ji tam viděl, že tam s nimi komunikovala a sám slyšel, že řekli, aby přišel v 8h., že se s ním domluví. Na jeho mobilní telefon dostal SMS z internetu a pak dostal SMS v pondělí. Bylo tam „XXX, pokud nedáš 20.000,- Kč, tak tě přepadneme“. Pak v pondělí dostal SMS, to doma  zapomněl  mobil,  zprávu  vyzvedla  jeho  přítelkyně,  bylo  tam  napsáno  „nezlob  se, nemůžu se s tebou setkat“.

Obžalovaný je z posuzovaného jednání usvědčován výpovědí poškozené XXX, která v přípravném  řízení  uvedla,  že  obžalovaného  znala  v předchozí  době  pouze  od  vidění. Uvedeného dne na ni na XXX náměstí v XXX mával z auta, aby šla k němu a požadoval, aby s ní mohl mluvit. Ona poukazovala na své další povinnosti, ale nakonec nasedla do osobního auta s tím, že se krátce projedou. Obžalovaný však autem jel nejprve směrem k hotelu XXX a pak odbočil směrem k XXX, kde na polní cestě vozidlo zastavil a uzamkl centrálním zamykáním. Potom ji začal líbat a osahávat na přirození a přestože se bránila uhýbáním  těla, svlékl jí ¾ kalhoty a spodní prádlo a sám si rovněž svlékl džíny a spodní prádlo. Držel ji jednou rukou její  ruce  za  hlavou,  druhou  rukou  jí  roztáhl  nohy  a  i  když  se  bránila  odkopáváním  a požadovala zanechání jednání, zasunul jí pohlavní úd do přirození a po několika minutách do ní ejakuloval. Poté ji odvezl zpět do XXX. Při hlavním líčení na své výpovědi z přípravného řízení setrvala a uvedla, že šla z domu ke kamarádce. Tam byl obžalovaný, pískal na ní a volal na  ní,  ať  za  ním  chvíli  jde.  Ptala  se  ho,  co  chce,  že  nemám  čas,  že  musím  domů,  ke kamarádce. Nakonec mu řekla, že může na chviličku. Nastoupila do auta. Obžalovaný nemohl nastartovat auto a tak poprosil nějaké kluky, aby ho roztlačili. Nastartoval a jel směrem na XXX. Ptala se ho, kam jede, že ona musím domů, ať zastaví. Pořád mu říkala, že musí domů, že musí koupat dceru. Obžalovaný jel přes nějaký hotel nebo restauraci, pak směrem na XXX, do XXX. Byla tam cestička, nějaké pole a tam zastavil, zamknul. Ona mu říkala, co to dělá, že chce domů. Začal ji líbat, osahávat. V tu chvíli byla zmatená. Osahával ji, svlékal ji. Pak přes jeho sedačku si vlezl na ní a udělal ji to, co ji udělala. Bránila se. Pořád mu říkala, že nechce, ať ji nechá být. Odstrkovala ho od sebe. Byla v šoku. Nepomáhala mu ji svlékat. Nechtěla a pořád mu říkala, že nechce, ať ji nechá být. Jak ji začal osahávat a svlékat, přidržel ji ruce. Křičela, ať ji nechá, že nechce, odstrkovala ho, ale on do ní vnikl. Přidržoval ji ruce. Sklopil sedačku. Jak byl na ní, tak ji ruce přidržoval nad hlavou. Ruce ji přidržoval jednou rukou. Poté jeli zpátky. Ona byla mimo. Zastavil ji na XXX u restaurace. Říkala mu, ať ji zastaví, že si dojde domů. Když přišla domů, první co bylo, tak se chtěla svléknout a vlézt si do vany. Cítila se špatně. Cítila se špinavá. Potom to řekla kamarádovi p. XXX, u kterého chvilku pracovala. On ji přemlouval a zajel s ní na policii. Svěřila se mu druhý den poté, co se to stalo. Po této události ji obžalovaný nekontaktoval. Po necelém týdnu se svěřila matce. Nechtěla to říkat. Matka

byla v šoku. Říkala ji, že měli s obžalovaným v půl 8 schůzku. Měla u toho být i ona. Matka se ho ptala, jak to bylo. Obžalovaný se rozčiloval, že ona chtěla. Ona říkala, že ne. Obžalovanému SMS zprávy nepsala. Nemá na něho kontakt. Žádné peníze po něm nepožadovala. Sám obžalovaný se nabídl, že kdyby to stáhla, že jim dá peníze. Nabízel jim asi

20.000, - nebo 30.000,- Kč. Od obžalovaného si žádné peníze nepůjčovala. Mobilní telefon od něho nepožadovala, ani nedostala. S obžalovaným se nezná pouze od vidění. Obžalovaný se zná  trochu  s tátou.   Zranění  ji  žádné  způsobeno  nebylo.   Před   posuzovanou  událostí obžalovaného nikde neviděla. Obžalovaný ji nenabízel, že by mohli mít spolu známost. V té době měla přítele. Ten den, co se ji to stalo, tak mu ještě říkala, že má přítele, že nechce. To říkala při té události v autě. Obžalovaný ji ten večer nedal 100,- Kč. Bránila se po celou dobu, ale ke konci už to vzdala, protože věděla, že to nemá smysl. Nekřičela, protože tam stejně nikdo nebyl. Neměla možnost se vysmeknout a utéct pryč, protože obžalovaný zamknul auto centrálním zamykáním.

Posuzované jednání je dále prokazováno znaleckým posudkem z oboru školství a kultura, odvětví psychologie se specializací klinická psychologie, ve kterém se znalkyně vyjádřila k věrohodnosti  výpovědi  poškozené.  Ze  závěru  posudku  je  zřejmé,  že  znalkyně  hodnotí osobnost poškozené jako méně duševně diferencovanou, hodně simplexní, chudší, prakticky orientovanou s prvky nezdrženlivosti, nestálosti. Její intelektové schopnosti jsou snížené na hranici lehké mentální retardace. Obecná věrohodnost jako psychologická způsobilost vnímat, hodnotit, pamatovat si a reprodukovat prožité události je lehce oslabena, je schopna podat věrohodnou výpověď, ale její sdělení jsou chudá, paměťové stopy ne zcela přesné s menším množstvím detailů. Nejvěrohodnější  je sdělení krátce po inkriminované události, s postupem času  dochází  k dalším  nepřesnostem.  Nebyly  však  zjištěny  známky  chorobné  fantazie, sugesce a nebylo ani jednoznačně prokázáno, že by zcela falešně vypovídala pod vlivem návodu. Pro posílení věrohodnosti svědčí zejména to, že prožitky, které uvedla po inkriminované události, jsou typické pro ženy v těchto situacích, nebyl zjištěn průkazný motiv pro zcela falešnou výpověď, dále je zřejmé, že vzhledem k jejímu typu osobnosti by sama o své vůli nepodala trestní oznámení, kdyby v tom nebyla podpořena okolím. Na závěrech znaleckého   posudku   znalkyně   setrvala   i   při   osobním   slyšení   při   hlavním   líčení   a v podstatných bodech je zopakovala.

Dále je posuzované jednání prokazováno listinnými důkazy, zejména protokolem o prověrce místa činu a lékařskou zprávou.

Při hlavním líčení byli dále vyslechnuti jako svědci XXX, XXX, XXX , XXX a XXX.

Svědkyně  XXX uvedla,  že  o  celé  věci  moc  neví.  Co  se  stalo  mezi  dcerou  a obžalovaným, o tom nevím nic. Akorát co se ptala dcery, tak ji pořád tvrdí to samé. Dcera ji ukazovala papír, co tam vypovídala. Říkala ji, co se stalo mezi nimi. Říkala ji, že jí zavezl do lesa, že se bránila, nechtěla, nepočítala s tím. Nepopisovala ji, jak se bránila. Nechce o tom mluvit, chce na to zapomenout. Mluvila s ní o tom 2x – 3x. Pak ji řekla, že se o tom nechce bavit, že se stalo co se stalo a chce na to zapomenout. Říkala ji, že se bránila, že jí měl odvést domů, ale že jí odvezl někam do lesa. Víc si nepamatuje. Ví, že dcera šla ven. Bylo ji divné, že dlouho nejde, protože jí hlídala malou. Pak přišla a byla divná, neklidná. Neřekla ji nic. Řekla jí to druhý den. Ptala se jí. Říkala ji to samé asi 2x – 3x a že se o tom nechce bavit. Řekla mi to, co vypověděla, ale nepamatuje si to. Obžalovaného moc nezná. Spor s ním

neměli. Obžalovaný byl v XXX ulici, když tam bydleli. Nabízel jim peníze, ať to holka stáhne. Říkala mu, že to záleží na dceři. U toho byla ona, dcera a manžel. Ten stál kousek opodál. Toto se odehrávalo u baráku v XXX ulici. Proč jim nabízel peníze, neví. Říkal, ať to dcera stáhne, ať ji přemluví. Říkala mu, že to záleží pouze na dceři. Manžel stál o kus dál. Jak na to reagoval, neví. Na to, co říkal obžalovaný, neříkal manžel nic. Neví o tom, že by manžel s obžalovaným  potom  mluvil.  Dcera  v ten  moment,  když  měl  obžalovaný  požadavek, koukala, že nabízí peníze. Říkala, že to není normální nabízet peníze. Obžalovaný na to reagoval tak, že bouchal do svého auta. Neví o tom, že by obžalovaný dostal nějakou SMS o tom, že má zaplatit 20.000,- Kč. Ona na obžalovaného číslo nemá, nic o tomto neví. Neví, zda byl manžel s dcerou o samotě.

Svědek XXX uvedl, že u toho nebyl a nic o tom neví. Dcera mu něco řekla. Řekla mu, co se stalo. Jinak o tom nic neví. Dcera mu říkala to, co tady probíhá. Neví, co tady probíhá. Dcera mu řekla to, co řekla soudu. Neví, proč je u soudu. On u toho vůbec nebyl, nevím o tom vůbec nic. Neví, co má říkat. Po tomto incidentu s obžalovaným mluvil. Obžalovaný mu říkal, že to neudělal. Žádné peníze po něm nepožadovali. Když hovořil s obžalovaným, byla tam manželka a XXX. S obžalovaným se prakticky nezná. Rozhovor s obžalovaným se odehrával jak je xxx ul., jak je tam ta hospoda. Neví, jak se ta hospoda jmenuje. Tam stáli. Tam se bavili. Nic o tom neví. Je možné, že spolu byli na hřbitově. Proč byli na hřbitově, to je jedno. Asi se tam o tom taky bavili.

Svědkyně XXX uvedla, že obžalovaného zná. Je to její přítel 3 rok. Poškozenou XXX zná pouze z doby, kdy se setkali, když přišel obžalovaný s tím, že s ní měl poměr a že s ní zůstane a od ní odchází. Obžalovaný se do poškozené zamiloval. Dali si sraz. Pak měli spolu poměr a byl rozhodnutý, že odchází. Toto ji řekl v neděli 26.6.2011. To ještě neodešel. Nakonec se rozhodla, sbalila mu věci a odnesla je XXX. Řekla jí, že když se zamilovali, tak že jí předává přítelovi věci. Všichni vyšli dolů, ona a celá rodina. Začala brečet, že ne, že se do něho nezamilovala, že chtěla jít pouze na kafe a popovídat si. Říkala jí, že s ním ale měla poměr a ona ji řekla, že poměr s ním měla, protože jí obžalovaný znásilnil. Říkala jí, že když jí obžalovaný znásilnil, proč to hned nenahlásila a ona na to, že ne, že chtěla jít nejdřív na kafe a popovídat. Říkala jí, že žádná, když nebude chtít, tak nepůjde a když půjde, tak že za to nebude chtít platit. Ona ji řekla, že žádnou stovku nedostala. Strašně se rozbrečela a utekla pryč. Pak hovořila jenom s její matkou, kdy chtěli, aby se s jejím přítelem v 8 hodin večer sešli. Ona řekla, že ne, že jdou rovnou na policii, když jde o znásilnění. Ona řekla, že to chtěli stáhnout, že by si chtěli popovídat v 8h., protože věděli, že si má vzít půjčku 50.000,- Kč a chtěli finanční obnos. Ona s nimi hovořila ve čtvrtek. Viděl ji tam p. XXX, protože ji v tu dobu sledoval. Matka poškozené řekla, že když dostanou 50.000,- Kč, tak rodina stáhne to, co nahlásila poškozená. Poškozená už u toho nebyla.

Svědkyně XXX vypověděla, že obžalovaný, když k ní přišel na návštěvu dne XXX  2011, koupil ji cigarety a řekl ji, že má rande s tou slečnou, co tu byla. Rodinu poškozené zná. Věčně nemají peníze. S obžalovaným má dítě. Když měl obžalovaný problémy s XXX, tak si přišel stěžovat k ní domů a ona mu řekla, že co má s ní, tak si musí vyřešit sám. Řekl ji, že si poškozená vymyslela, že jí znásilnil. Přišel k ní v pondělí nebo úterý. Říkala mu, ať jde dřív, ať to udá dřív, že ho špiní, že si vymyslela, že jí znásilnil. Obžalovaný k ní přišel jednou na návštěvu, volali si telefonem. Ona nevěděla, že jde o tuto XXX. Volal a říkal jí XXX. Ona netušila, že je to tato XXX. To bylo v červnu. Viděla, jak chtěli

XXX před barákem nějaké peníze. Šla zrovna kolem. To říkala matka poškozené XXX tam nebyla, byla tam jenom matka.

Svědek por. XXX uvedl, že v dané věci se účastnil více úkonu. Účastnil se podání vysvětlení s obžalovaným, výslechu pošk. XXX, vytěžoval i rodinu XXX. Záznam je sepsán pouze jednou. To bylo v době, kdy obžalovaného ustanovovali. Ustanovil se podle jeho auta, které užívá. Jedná se o Ford Escort XXX barvy s XXX, kdy on se měl tímto případem zaobírat a náhodně projížděl ul. xxx a tam toto auto viděl odstavené, když si myslel, že by to mohlo být ono, protože obžalovaného ještě neměli ustanoveného. Myslím si, že pí. XXX v protokolu o trestním oznámení uváděla, že auto mělo nějaké XXX, nicméně to blíže nespecifikovala. Na místě zastavil a čekal, až auto bude odjíždět. Auto skutečně odjíždělo. V autě seděla přítelkyně obžalovaného, kterou sledoval a auto ho dovedlo až do míst k bývalé státní lékárně, kde auto zastavilo a tam nakontaktoval obžalovaného, kdy ho vyzval k podání vysvětlení pro závažnou trestnou činnost. Ten uposlechl a oba s ním odjeli na Policii ČR. Přítelkyně obžalovaného nebyla účastna podání vysvětlení. Obžalovaný se k tomu stavěl tak, že uváděl, že sám je chtěl navštívit. Stavěl se k tomu kladně v tom smyslu, že nepopíral pohlavní styk s pí. XXX, uvedl jim místo, kde se to odehrávalo a uváděl skutečnosti, které jsou v protokole blíže popisovány. Uváděl jim vše, co k dané věci potřebovali vědět a dokresloval celou událost. Násilí nepřiznával. Po vytěžení obžalovaného propustili. Nevzpomínám si, že by byl po tomto úkonu účasten ještě nějakému setkání obžalovaného s poškozenou, nebo rodinou poškozených. Ví, že obžalovaný mu několikrát telefonoval a několikrát ho i osobně navštívil, kdy měl strach z toho celého, co je na něj oznámeno. Ptal se ho, jestli může být za to souzen, jestli může jít i do vězení, že mu je bráněno ve vykonávání práce. Takhle jsme spolu mluvili 3x – 4x. Dohadování obžalovaného s rodinou pošk. XXX o tom, že by se dohodli na nějakém finančním odškodnění, přítomen nebyl. On to pouze slyšel. Uváděl to obžalovaný. Paní XXX st. to popřela. Ta to uváděla tak, že jí byly nabízeny peníze, aby se to stáhlo. Od obžalovaného slyšel opak. Ví, že když s obžalovaným o celé věci hovořili, tak obžalovaný měl domluvenou nějakou schůzku, kam se měl dostavit kolem 8 hodiny večer. On mu říkal, ať tam v žádném případě nechodí, že by mohl mařit celé řízení, které je vedeno. Věc nabírala XXX. Přítelkyni obžalovaného neviděl v kontaktu s rodinou XXX.

Na základě provedeného dokazování, kdy při hlavním líčení provedené důkazy byly hodnoceny jednotlivě a ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že jednání, jak je popsané ve výroku tohoto rozsudku se stalo a tohoto jednání se dopustil právě obžalovaný. Ten nepopírá pohlavní styk s poškozenou, ale vylučuje, že by k němu došlo násilím. Dle jeho obhajoby k němu mělo dojít dobrovolně. Obhajoba obžalovaného je však vyvrácena výpovědí poškozené, která je po dobu celého trestního řízení v podstatných skutečnostech neměnná, prokazuje skutkový děj popsaný ve výroku tohoto rozsudku a věrohodnost tvrzení poškozené je navíc podporována znaleckým posudkem, který byl vypracován na její věrohodnost. O věrohodnosti tvrzení poškozené nemá soud důvod pochybovat ani na základě výpovědi ostatních  slyšených  svědků,  neboť  ani  jeden  z nich  nebyl  přímo  přítomen  nezákonnému jednání obžalovaného   a pokud se svědkyně XXX a XXX snažili podpořit obhajobu obžalovaného, není možné přehlédnout jednak to, že věrohodnost jejich tvrzení je snížena z důvodu   jejich   vztahu   k obžalovanému,   ale   především   jejich   tvrzení   jsou   pouhým zprostředkováním verze obžalovaného, kterou jim sdělil a naopak výpověď svědkyně XXX svým obsahem spíše potvrzuje věrohodnost tvrzení poškozené.

Obžalovaný jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku, kdy za použití násilí donutil jinou osobu k pohlavnímu styku, a to souloží, naplnil po objektivní i subjektivní stránce zákonné znaky skutkové podstaty zločinu znásilnění podle § 185 odst.1, 2 písm. a) trestního zákoníku.

Společenská škodlivost jednání obžalovaného je dána tím, že svým jednání porušil zájem společnosti na ochraně svobody rozhodování a sexuální svobody.

K osobě obžalovaného  bylo  zjištěno,  že v místě  svého bydliště  nebyl  projednáván  za přestupkové jednání, ale dne 20.4.2011 byl oznámen za přestupek proti občanskému soužití. V této věci nebylo dosud rozhodnuto. V rejstříku trestů  má  1 záznam o odsouzení Okresním soudem v Jičíně za trestný čin dle § 180d) trestního zákona, kdy mu byl  uložen trest OPP a trest zákazu činnosti, které již vykonal.

Při úvaze o druhu a výši trestu soud vycházel z ustanovení § 37 a § 39 tr. zákoníku. K jako okolnostem polehčujícím soud přihlédl k tomu, že na obžalovaného je třeba hledět jako by nebyl soudem odsouzen a dále i k tomu, že řádně spolupracoval  s orgány činnými v trestním řízení. Soud pak neshledal žádné okolnosti přitěžující, které by měly podstatný vliv na druh a výměru ukládaného trestu. Po zvážení společenské škodlivosti posuzovaného jednání, škodlivého následku a způsobu provedení dospěl soud k závěru, že účelu trestu, nápravy obžalovaného a ochrany společenských zájmů chráněných trestním zákoníkem je možné dosáhnout  trestem  výchovným  a  to  trestem  odnětí  svobody  v trvání  dvou  (2)  roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří (3) roků, který tedy byl obžalovanému uložen,  když  stanovenou  zkušební  dobu  považuje  soud  za  dostatečnou  k tomu,  aby obžalovaný dalším svým způsobem života soud přesvědčil o tom, že k jeho nápravě není třeba použít trestu přísnějšího.

P o u č e n í  : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení opisu rozsudku, trojmo, ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím soudu zdejšího. Toto právo však nemají osoby, které se jej po vyhlášení rozsudku výslovně vzdaly. Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody.Odvoláním je možno napadnout nesprávnost některého výroku i v případě, že takový výrok chybí.Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo. Odvolání lze opřít o nové důkazy a skutečnosti. Odsuzuje-li soud obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a přiznává-li poškozenému alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, může poškozený požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

V Jičíně dne  21.12.2011 JUDr. Aleš Výmola,v.r

předseda senátu

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 17.1.2012.

Přečtěte si další

sp.zn.
3 T 62/2015
Odškodnění 50 000 Kč
Domácí násilí se znásilněním s těžkými následky

3 T 62/2015-469


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Okresní soud v Nymburce rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Holasové a přísedících Jaroslavy Plačkové a Marcely Chloupkové při hlavním líčení konaném dne 29. října 2015,


t a k t o :


Obžalovaný xxxxxxxxxx ,

nar. XXX, trvale bytem XXX , pro účely doručování XXX,


j e v i n e n , ž e


1)

dne 25.10.2014 kolem 00.30 hodin v XXX, v ložnici rodinného domu ve společném bydlišti násilím donutil k pohlavnímu styku svou manželkuxxxxx., nar. XXX, tím způsobem, že ji probudil fackou do obličeje, klekl si na ni v oblasti přirození, strhl z ní kalhotky, zahodil je a křičel na ni „šukej děvko“ a začal ji pravou rukou škrtit tak silně, že nemohla dýchat a obávala se, že ji uškrtí, současně pravou rukou jí sáhl do přirození, dva prsty jí strčil do vagíny, přičemž se poškozená aktivně bránila a odkopla svýma nohama, poté ji uchopil za vlasy a její temenní částí hlavy ji opakovaně udeřil o zeď ložnice, kdy měla obavu, že ji zabije, poté se pokoušel o soulož tím způsobem, že jí roztahoval násilím nohy, pokoušel se strčil pohlavní úd do její pochvy, což se mu v důsledku aktivní obrany poškozené nepodařilo, pak ji nacpal částečně tělo do skuliny mezi postel a zeď, hlavou dolů, tlačil jí na záda, aby se nemohla zvednout a křičel na ni „no tak dělej, ty děvko, šukej, neslyšíš“, přitom jí strčil přes její odpor opět prsty do přirození, přičemž na něj křičela, aby ji nechal, že ji zabije, začal prozpěvovat „zabiju tě, ty jedna svině, já tě zabiju“, pak vyndal prsty z jejího přirození a řekl jí, ať na něj zavolá policajty, nebo ji zabije a šel si pro kuchyňský nůž, čehož poškozená využila a zamkla v pokoji pro hosty, kde on pak škrábal nožem na dveře, 


t e d y


jiného násilím nebo pohrůžkou násilí donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,


t í m  s p á c h a l


zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku


a  z a  t o  s e  o d s u z u j e


Podle § 185 odst. 2 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let.

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let.

Podle § 228 odst. 1 tr.ř. je obžalovaný povinen uhradit poškozené xxxxx, nar. XXX, bytem XXX, náhradu nemajetkové újmy ve výši 50.000 Kč (padesáttisíckorunčeských)

Podle § 229 odst. 2 tr.ř. se poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.


Naproti tomu se podle § 226 písm.b) tr.ř. v plném rozsahu

z p r o š ť u j e


2)

z obžaloby a ze skutku kterého se měl dopustit tím, že od přesněji nezjištěné doby od roku 2006 do konce roku 2013 v místech společného bydliště postupně v XXX, dále v XXX dále v pronájmu v obci XXX, bezdůvodně fyzicky a psychicky týral svou manželku xxxxxxxx., nar. XXX, tím způsobem, že ve více případech ji fackoval, kopal do břicha, tloukl pěstmi do těla, čímž jí způsobil podlitiny, odřeniny, modřiny, od roku 2008 se intenzita jeho útoků zvyšovala, 1.12.2008 jí tloukl hlavou o vanu, přičemž měla obavu, že ji zabije, upadla vedle vany, pomočila si, tekla jí z uší krev a měla bolesti páteře, vyhledala lékařské ošetření v Nemocnici Kolín, kde jí byl ordinován Schanzův límec, s dobou léčení nejméně 1 týden, od roku 2010 do října 2013 v obci XX tyto útoky pokračovaly nejméně každé tři měsíce, přičemž k fyzickým útokům docházelo z malicherných pohnutek, zejména ze žárlivosti,


t e d y 


měl týrat osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a čin páchat po delší dobu,


t í m m ě l s p á c h a t


zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku


O d ů v o d n ě n í :


k ad 1)

Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že se obžalovaný dne 25.10.2014 kolem 00.30 hodin dopustil jednání podrobně popsaného ve výroku tohoto rozsudku. Obžalovaný spáchání trestné činnosti popřel a omezil se na konstatování, že se žádného znásilnění nedopustil. Ze strany poškozené jde o mstu, kterou nebyl schopen blíže specifikovat. Pokud by jí skutečně znásilnil, proč by s ním i nadále sdílela společnou domácnost, nešla k lékaři, event. znásilnění ihned neoznámila orgánům činným v trestním řízení. V rámci hlavního líčení na své obhajobě setrval a doplnil, že uvedeného dne přijel ze zaměstnání cca v 19.30, cca pět dní před tím se neustále dohadovali a hádali, zejména kvůli placení nájmu, nepořádku, penězům. Domluvili se, že se usmíří. Dceru proto dali na hlídání k sousedce a šli do pizzerie a poté na bowling. Domů odešel dříve než poškozená, protože byl unavený. Během večera vypil cca 2-3 malá piva a 2 panáky. Po příchodu domů si lehl rovnou do ložnice, usnul oblečený. Zaregistroval pouze příchod poškozené, chtěl se přitulit, ale ona si vzala peřinu a odešla do vedlejšího pokoje. Z trestné činnosti pak byl obžalovaný usvědčován výpovědí poškozené, která v rámci přípravného řízení až do odchodu obžalovaného z bowlingu vypovídala shodně jako obžalovaný. Dále uvedla, že po příchodu domů obžalovaný již v ložnici spal. Umyla se, vzala si triko a kalhotky, ulehla vedle něho a usnula. Poté v rozporu s tvrzením obžalovaného uvedla, že ji obžalovaný vzbudil fackou, klečel ji na přirození, byl svlečený donaha, penis měl ztopořený. Sundával z ní kalhotky a opakovaně řval „šukej děvko“. I přes její odpor jí svlékl kalhotky, pak jí jednou rukou škrtil – ležela na zádech, druhou rukou ji sáhnou do přirození, ale s prsty nestačil nic dělat, protože ho nohama odstrčila, vzepřela se. Choval se jako nepříčetný. Vzal jí hlavu, držel jí zezadu za vlasy a opakovaně jí zadní částí hlavy několikrát udeřil o pelest postele nebo o zeď. Aktivně se bránila, odstrkovala ho, křičela, aby jí nechal, že jí zabije, on naopak křičel, že je děvka a že má šukat. Byl úplně mimo. Byla rozsvícená lampička. Musel jí rozsvítit on, protože on nikdy nechtěl sex potmě. Opakovaně se snažil roztáhnout jí nohy a vniknout do ní ztopořeným pohlavním údem, což se mu nepodařilo. Poté spadla mezi zeď a postel, klečela v předklonu, nemohla se hnout. Poté jí obžalovaný do obnaženého přirození vnikl prstem, volal, že je svině, že jí zabije. Měla strach. Volal, ať klidně zavolá policii, že ji vážně zabije. Pak vstal a řekl, že si jde do kuchyně pro nůž. Slyšela, že jde po schodech, vzala proto peřinu a polštář a běžela do pokoje pro hosty, kde se zamkla. Chvíli obžalovaný lomcoval dveřmi a pak slyšela, jak zřejmě nožem škrábe po dveřích. Poté šel spát. Volala matce, protože měla strach. Ráno jí obžalovaný řekl, že jí tak chtěl ublížit, aby došlo k jejich rozchodu. Poté přišla sousedka XXX, kterou poslala matka, protože měla o ní strach. Po nějaké době jí obžalovaný řekl, že má „okno“ a na nic si nepamatuje. Žádal o odpuštění a přemlouval jí, aby spolu zůstali. K dotazu, proč toto jednání obžalovaného oznámila na policii až s časovým odstupem dne 4.11.2014 uvedla, že na přelomu října a listopadu 2014 se obžalovaný odstěhoval ke své matce a současně jí napsal, že zažádá o svěření nezl. do své péče a že nic z toho, co tvrdí, že ji uvedeného dne udělal, se nestalo. Toto jeho chování jí naštvalo, protože ho nikdy neudala. Chtěla tedy, aby někde bylo napsáno, co udělal, proto vše šla oznámit na policii. Tento incident byl ze všech nejzávažnější a skutečně se obávala, že to nepřežije. Nikdy předtím ji obžalovaný neznásilnil, ani ji k sexu nenutil. V rámci hlavního líčení byla silně rozrušená, plakala a pokud jde o popis zažalovaného jednání, odkázala na výpověď z přípravného řízení konstatovanou shora. Ke stavu obžalovaného pouze vysvětlila, že se celý třásl, jakoby neslyšel, co mu říká. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace sexuologie a klinická psychologie i z výslechu jeho zpracovatele MUDr. Luďka Daneše CSc., vzal soud za prokázané, že obžalovaný netrpí duševní chorobou a nebyla u něho zjištěna sexuální deviace. V případě prokázání viny byly jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti plně zachovalé. U obžalovaného znalci nezjistili ani závislost na alkoholu či jiných návykových látkách. Z psychiatrického hlediska není pobyt obžalovaného na svobodě nebezpečný. Jmenovaný je schopen chápat smysl trestního řízení. Silné emoční reakce s eventuálním agresivním doprovodem znalci do budoucna nevylučují, protože souvisí převážně s jeho povahovou strukturou, labilní jedinec může sklouznout až do agresivního jednání, obžalovaný je však schopen se ovládat, je-li k tomu sám dostatečně motivován. Obžalovaný má ambivalentní vztah ke své manželce, kdy na jedné straně ji miluje, na druhé straně mu na ní vadí řada věcí ( obžalovaným ponechaná zubní pasta na umyvadle, psí chlupy a výkaly na zemi, apod.) To nevylučuje, že se jí druhý den po ataku omluví a píše, že ji miluje. Znalci popsali obžalovaného jako nezralou osobnost s egocentrickými rysy, kdy takový jedinec není napr. schopen akceptovat, že jiní lidé potřebují kontakt s jinými lidmi, chodit do zaměstnání, a mají pocit ohrožení, když tito lidé nebudou s nimi, najdou si jiného partnera apod. Obžalovaný je schopen správně vnímat, zapamatovat si a následně v podstatném reprodukovat prožité události. Znalci však uzavřeli, že má tendence ke zkreslování informací ve svůj prospěch, což je dáno jak jeho osobnostní katathymní vlohou (emoce převažují nad rozumem), tak situací trestního stíhání. Chorobná žárlivost nebyla u obžalovaného zjištěna. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – psychiatrie a školství a kultura – klinická psychologie i z výslechu jeho zpracovatelů MUDr. Jiřího Marka a PhDr. Jitky Skramuské vzal soud za prokázané, že poškozená netrpí duševní chorobu či poruchou, je schopna správně vnímat prožívanou událost, tuto si správně pamatovat a reprodukovat. Lze připustit pouze neúmyslné nepřesnosti v detailech, časovém odhadu v důsledku emočně silně vypjaté situace a procesu vyhasínání paměťových stop. Znalci konstatují soužití mezi obžalovaným a poškozenou jako konfliktní, s četnými oboustrannými hádkami a nelze vyloučit, že mohlo docházet i k brachiální agresi vůči jmenované. Současně však znalci upozorňují na momenty, které oslabují specifickou věrohodnost poškozené, kdy jmenovaná podala trestné oznámení až 10 dní po inkriminované události (ad 1 výroku), navíc ho podala až poté, co jí obžalovaný oznámil, že požádá o svěření dcery do své výhradní péče, za momenty snižující specifickou věrohodnost znalci považují větší emotivnost poškozené, která chování obžalovaného v trestním oznámení i následných úkonech popisovala odlišně. Nevylučují však chorobné zkreslení v důsledku patických projevů. Jmenovanou dále znalci popsali jako osobnost inklinující k extroverzi, v zátěži k emočně labilnější reaktivitě. Jmenovaná netrpí syndromem týrané ženy, sama označila poslední rok soužití s obžalovaným za jejich nejlepší. Jednání mezi partnery spíše dle znalců spadá do oblasti situační párové patologie. Pokud však bude jednání obžalovaného prokázáno, pak po fyzické stránce se poškozená nemohla účinně bránit jeho jednání, byla by však schopna adekvátněji reagovat po předmětné události (např. odchodem, včasným oznámením události, apod.) Znalec MUDr. Jiří Marek v rámci hlavního líčení doplnil, že se se závěry soudního znalce MUDr. Luďka Daneše, který vyšetřoval obžalovaného, souhlasí. Znalec uvedl, že sice poškozená až na drobný detail, popsala jednání pod bodem 1) výroku u hlavního líčení shodně jako při jejich vyšetření, kdy znásilnění považuje za svůj nejhorší zážitek v životě, přesto jej oznámila až s několikadenním odstupem a navíc poté, co po celou dobu žila s obžalovaným ve společné domácnosti. Pokud jde o poškozenou líčená fyzická napadení (viz shora), pak dle znalců jde spíše o emocionální prožitek při líčení popisované situace než, že by opravdu situace byla tak dramatická, resp. že by líčení uvedených událostí odpovídalo její faktické zkušenosti, zvláště pak pokud jejich vzájemné soužití dále pokračovalo. Za zvláštní MUDr. Marek označil fakt, že při podání trestního oznámení poškozená kromě znásilnění popsala věci spíše historické, když poslední rok soužití s obžalovaným označila za jejich nejlepší. Neobvykle vysoko jsou dle znalce u poškozené její psi, kdy kvůli nim dokonce odmítla možnost jít bydlet ke svému otci, kvůli nim volili bydlení, uvedla, že byly týrány obě s dcerou, ale u nezl. nebylo prokázáno, že by nějak byla ovlivněna vzájemným vztahem rodičů apod. K dotazům soudu pak znalec potvrdil, že u poškozené nebyl zjištěn syndrom týrané osoby. Nebyly zjištěny příznaky psychické poruchy, neurotické poruchy, úzkostné, depresivní stavy, poruchy spánku, obavy, strach apod. Pokud i přesto, co poškozená líčila, s obžalovaným zůstávala, nevyloučil znalec možnou vzájemnou citovou závislost dvou emočně labilních osob. PhDr. Jitka Skramuská v rámci hlavního líčení na svých písemných závěrech setrvala a doplnila, že poškozenou popisované soužití s obžalovaným lze s vyšší mírou věrohodnosti popsat jako konfliktní, s oboustrannými četnými hádkami, nelze vyloučit ani brachiální agresi vůči poškozené. Na druhé straně motivační charakteristiky do jisté míry oslabují specifickou věrohodnost poškozené. Dle znalkyně motivace pro trestní oznámení nevycházela ani tak z toho, k čemu mělo dojít, ale spíše z obavy z toho, že obžalovaný poškozené vyhrožoval, že jí sebere dítě a bude žádat o jeho svěření do své péče. Znalkyně setrvala na tom, že u poškozené nešlo o domácí násilí, při kterém poškozená osoba prožívá naprostou ztrátu identity, vykořenění, má deprese, těžké psychické následky, dochází k hrubému narušení sebevědomí. U klasického modelu domácího násilí navíc dochází k asymetrickému rozdělení rolí, tj. na roli psychicky závislé oběti a roli pachatele, k tomu v daném případě nedošlo. Období tzv.„Itálie“, kdy některá období byla v klidu, pak ovšem pod vlivem nejspíš sociálních momentů /např. nedostatek peněz, ztráta zaměstnání ) vedlo k zesílení projevů, včetně projevů žárlivosti, které pak vedly k afektivním projevům. Poškozená měla určitou dostatečnou míru samostatnosti a nezávislosti od obžalovaného odejít, když se vracela, tak o své vůli, nebylo to na základě patologického motivačního syndromu závislosti. Pokud dále znalkyně hovořila u poškozené o zvýšené emotivitě, pak toto vysvětlila tak, že emotivita je v převaze nad racionálním hodnocením a sdělením, což konkrétně znamená, že subjektivně některé situace takový jedinec vnímá s vyšším emočním nasazením a může je prezentovat jinak, lehce zkresleně, více dramaticky, se zvýrazněním, co by třeba jindy, v jiné situaci nebo s odstupem času, tak být nemuselo. V závěru své výpovědi pak znalkyně zdůraznila, že syndrom týrané osoby se mimo jiné projevuje přítomností posttraumatické stresové poruchy, depresemi, úzkostmi, poruchami sebevědomí, poruchami příjmu potravy, adaptability, přizpůsobení. Nejtypičtější důsledek – posttraumatická stresová porucha u poškozené zjištěna nebyla. Svědkyně xxxxx. – sousedka přes ulici z XXX k tomuto skutku obžaloby uvedla, že jí jednou volala matka poškozené, aby se šla k poškozené podívat. Dle jmenované k ní koncem října 2014 přišla poškozená sama, říkala, že jí obžalovaný napadl, chtěl jí znásilnit. Byla v šoku, klepala se, byla rozcuchaná, v ruce neudržela ani kávu, říkala, že jí bolí žebra, říkala něco o noži, ale co konkrétního, nevěděla. Svědkyně xxxxxx uvedla, že tehdy jí poškozená asi hned po tom jednání telefonovala, že jí obžalovaný napadl, zbil, znásilnil, že se jí povedlo utéct do pokoje a zamknout se. Volala, když byla v tom pokoji. Říkala, že obžalovaný běhá po domě s nožem, bouchá do dveří a vyhrožuje, že jí zabije. Protože potom přestala poškozená volat, bála se o ní, proto zavolala kamarádce poškozené, která bydlí přes ulici, aby k nim zašla a podívala se, co se děje. Pokud ví, tak tam skutečně sousedka došla a poškozenou z domu odvedla. Doporučovala poškozené, aby vše oznámila na policii, ale ona to nechtěla. Nechtěla, aby to lidé přetřásali, styděla se. Osobně byla přítomna toho, kdy jí obžalovaný srážel sebevědomí, když říkal, že je nula, že nic neumí apod. Svědkyně xxxxxxx se konkrétně k zažalovanému jednání nevyjadřovala. Uvedla, že s obžalovaným udržovala vztah cca před 10 lety, připustila, že někdy byl přehnaně žárlivý, podezříval jí, ale bylo to na úkor jejích provokací, protože v té době měla hodně kamarádů, začala podnikat, dařilo se jí. Nedá se říci, že by jí sám od sebe agresívně napadal, ale k nějakým menším incidentům došlo, hádky byly oboustranné. Nějakou facku možná od obžalovaného dostala a pokud ano, tak jej asi provokovala. Jednou jí kontroloval, zda s někým nesouložila tak, že jí strčil prsty do přirození, nebylo to nijak agresívní, nepoznamenalo jí to. Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, že :

- SSM zprávami na čl. 15-20 je monitorován kontakt obžalovaného poškozenou,

- dne 4.11.2014 bylo policejním orgánem provedeno ohledání ložnice a dětského pokoje domu čp XXX v XXX, kdy je mimo jiné konstatováno, že na stolku vedle schodiště do podkroví je kuchyňský nůž s černou plastovou rukojetí, celková délka nože je 29 cm, délka čepel 17 cm. Zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku a čin spáchá souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží. Pohlavním stykem je jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví, který zahrnuje jednání vyvolaná pohlavním pudem, jejichž podstatou je fyzický kontakt s druhou osobou, tj. dotyk, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží se považuje takový styk, při jehož realizaci dochází k situaci srovnatelné s tou, jaká nastává u soulože. Rozhodná je srovnatelnost provedení a proto musí být jiný pohlavní styk srovnatelný se situací, při níž dochází ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Jestliže se u soulože předpokládá současné spojení pohlavního orgánu muže a ženy, pak srovnat s tím lze situace, kdy do pohlavního orgánu ženy neproniká pohlavní úd muže, ale tato situace je simulována jiným mechanismem, např. jazykem, prsty, jiným předmětem, apod. Znamená to tedy, že se simulovaným mechanismem navozuje situace stejná, jako když do vagíny (pochvy) ženy pronikne mužský pohlavní úd a tento mechanismus je schopen vyvolat stejný účinek, jako kdyby o takovou simulaci nešlo a jednalo by se o skutečnou soulož. Takto vymezené jednání směřuje k pohlavnímu uspokojení pachatele, ale nezáleží na tom, zda němu v konkrétním případně skutečně dojde. Za násilí ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení se dle soudní praxe považuje použití fyzické síly ze strany pachatele za účelem překonání nebo zamezení vážně míněného odporu znásilňované osoby a dosažení pohlavního styku proti její vůli. Pro naplnění skutkové podstaty této skutkové podstaty není rozhodné, zda dojde k vykonání soulože, protože postačí jakékoli jednání považované za pohlavní styk (viz shora). 


Po zhodnocení všech ve věci zjištěných skutečností i s přihlédnutím k okolnostem, které dle soudních znalců oslabují specifickou věrohodnost poškozené soud uzavřel, že ve vztahu k tomuto bodu obžaloby byla trestná činnost obžalovanému prokázána. Obžalovaný spáchání trestné činnosti popřel, z této je přímo usvědčován toliko výpovědí poškozené. Zažalovanému jednání nebyl přítomen žádný svědek a s ohledem na fakt, že poškozená oznámila spáchání trestné činnosti až s několikadenním odstupem, nebylo možno na místě činu, event. těle poškozené zajistit upotřebitelné stopy. I přes výše uvedené skutečnosti má soud za to, že lze považovat výpověď poškozené na věrohodnou, a to zejména s ohledem na výše uvedené výpovědi svědkůxxxxxxxxxx a xxxxxxxx. Svědkyně xxxxxxxxxxxxx matka poškozené vypovídala jednak k soužití poškozené s obžalovaným (viz níže), jednak k výše uvedenému skutku. Ačkoli se k vzájemnému soužití obou jmenovaných vyjadřovala víceméně zdrženlivě a nijak své dceři nestranila, velmi podrobně popsala situaci, kdy ji poškozená bezprostředně po výše popsaném násilném jednání obžalovaného telefonovala, což v ní vyvolalo takové obavy o poškozenou, že se ihned telefonicky spojila se sousedkou Xxxxxxx., která požádala o pomoc. Svědkyně xxxxx sice nebyla schopna jednoznačně uvést, zda jí svědkyně Xxxxxxx. telefonovala a žádala o pomoc právě v souvislosti se zažalovaným jednáním, ale ve shodě se jmenovanou uvedla, že jí svědkyně xxx telefonovala pouze v jednom případě a že skutečně přesně nezjištěného dne v měsíci říjnu 2014 k ní přišla poškozená ve velmi zuboženém stavu, stěžovala si na násilné chování obžalovaného, hovořila o znásilnění i o noži (viz shora). I přesto, že poškozená ohlásila násilné jednání obžalovaného s časovým odstupem a zřejmě v reakci na to, že jí obžalovaný vyhrožoval, že požádá o svěření nezl. dcery do výlučné péče (viz str. 19 spisu), lze s ohledem na výpovědi shora uvedených svědkyň, zejména pak zcela nestrannou výpověď svědkyně Xxxxx. uzavřít, že k zažalovanému jednání došlo a že se jej obžalovaný dopustil způsobem, který poškozená orgánům činným v trestním řízení podrobně popsala. To, že se nejednalo o souhlasný styk, vyplývá z psychického rozpoložení poškozené, jak jej popsala svědkyně xxxx. Nepřímo spáchání trestné činnosti vyplývá i z další výpovědi svědkyně xxx (viz níže). Dále to, že uvedené praktiky

nebyly obžalovanému cizí, nepřímo vyplývá i z výpovědi svědkyně xxxxx, nar. XXX. Poškozená popsala, že obžalovaný své násilné chování doprovázel slovy „šukej děvko“ a že měl ztopořený pohlavní úd, přičemž do ní opakovaně vnikl prsty. Vzhledem k uvedenému lze vzít za prokázané, že jednáním obžalovaného, směřujícím k ukojení pohlavního pudu způsobem, srovnatelným se situací, při níž dochází ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy, byla naplněna skutková podstata zažalovaného zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185/1,2a) tr. zákoníku, přičemž není podstatné, zda k uspokojení obžalovaného skutečně došlo. Vzhledem ke způsobu spáchání trestné činnosti byl čin již dokonán. Při rozhodování o druhu a výměře trestu vycházel soud z obsahu ustanovení § 37 a § 38 trest. zákoníku s tím, že trestní sankce je nutno ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného činu a poměrům pachatele. Povaha a závažnost zažalovaného jednání jsou dle § 39 tr. zákoníku určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu, jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění, jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. Společenská škodlivost jednání obžalovaného je dána tím, že po překonání vážně míněného odporu poškozené porušil právo ženy na svobodné rozhodování o svém pohlavním životě, přičemž je zcela irelevantní, že šlo o vlastní manželku (R 97/1955). Okolnosti přitěžující ani polehčující shledány nebyly.


Po zhodnocení všech ve věci zjištěných skutečností soud uzavřel, že účelu trestu bude v daném případě a ještě pro tentokrát dosaženo uložením výchovného podmíněného trestu odnětí svobody, vyměřeného na samé spodní hranici zákonné trestní sazby (sazba 2-10 roků) se stanovením přiměřené zkušební lhůty 2 roků. Při rozhodování o výměře trestu vzal soud v úvahu i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, psychiatrie konstatované shora. Poškozená xxxxxx se v rámci trestního řízení připojila s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500.000,- Kč. Poškozená má charakter zvlášť zranitelné oběti dle § 2 odst. 4 písm. d) zák.č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. Jednáním obžalovaného bylo hrubým způsobem zasaženo do osobnostních práv jmenovaného, proto soud považuje za adekvátní, aby při současném odsuzujícím výroku bylo současně rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy v penězích, a to s ohledem na osobní a majetkové poměry obžalovaného v částce 50.000,- Kč. Vzhledem k prohlášení poškozené má soud za to, že náhrada nemajetkové újmy ve výše uvedené částce je zcela přiměřená i způsobeným následkům, rozhodnuto proto bylo, jak shora uvedeno. (§ 228/1 tr.ř.) Vzhledem zprošťujícímu výroku (viz níže), byla poškozená se zbytkem svého nároku dle § 229/2 tr.ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Obžalobou bylo kladeno obžalovanému za vinu spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199/1,2d) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že od přesněji nezjištěné doby od roku 2006 do konce roku 2013 v místech společného bydliště postupně v České Lípě, v ulici Xxxxx xxxxxxx, dále v České Lípě, v ulici Xxxxxxxxxxx, dále v pronájmu v obci Xxxxxxx, bezdůvodně fyzicky a psychicky týral svou manželku xxxxxxx, nar. XXX, tím způsobem, že ve více případech ji fackoval, kopal do břicha, tloukl pěstmi do těla, čímž jí způsobil podlitiny, odřeniny, modřiny, od roku 2008 se intenzita jeho útoků zvyšovala, 1.12.2008 jí tloukl hlavou o vanu, přičemž měla obavu, že ji zabije, upadla vedle vany, pomočila si, tekla jí z uší krev a měla bolesti páteře, vyhledala lékařské ošetření v Nemocnici Kolín, kde jí byl ordinován Schanzův límec, s dobou léčení nejméně 1 týden, od roku 2010 do října 2013 v obci XXX tyto útoky pokračovaly nejméně každé tři měsíce, přičemž k fyzickým útokům docházelo z malicherných pohnutek, zejména ze žárlivosti. Obžalovaný xxxxxx  v tomto bodu spáchání trestné činnosti popřel a na svoji obhajobu v rámci přípravného řízení uvedl, že nikoli poškozená, ale naopak on byl z její strany slovně psychicky a křikem týrán. Dále se odmítl k věci vyjádřit s tím, že nebude poškozenou špinit. K průběhu manželství obžalovaný pouze uvedl, že „ to bylo jako na horské dráze“, nálady se střídaly bez příčiny, poškozená je nervově labilní, ponižovala jej jako chlapa, vzájemně na sebe žárlili, vyslovil podezření, že je pod vlivem drog, po svatbě mu údajně přiznala, že brala pervitin. Sám přiznal konzumaci marihuany, dokonce ji užívali s poškozenou společně. Doznal, že denně od r. 2006 do současné doby (výslech dne 7.11.2014) vykouří 1 jointa marihuany, stejně jako poškozená. Nikdy jmenované nedal facku, nekopnul ji ani jí nedal pěstí. Naopak on od ní někdy facku dostal. V rámci hlavního líčení na své obhajobě setrval a doplnil, že se dohadovali kvůli dceři. Řekl, že jí dceru sebere, protože jí nechtěl nechat žít v takové špíně (specifikoval, že např. pět měsíců po nich skákaly blechy, všude byly pavučiny, psí výkaly apod.), současně ovšem uvedl, že hádky byly i kvůli tomu, že mu poškozená vyčítala zubní pastu na umyvadle. Popřel, že by poškozenou někdy fyzicky udeřil či napadl. Nenapadl ji ani během těhotenství a na své výpovědi setrval i při konfrontaci s lékařskou zprávou ze dne 1.12.2008 – čl.) , naopak on sám měl škrábance, podlitiny od toho, jak poškozenou uklidňoval a držel, když měla vztek a záchvaty. Házela po něm nádobí, musela mít hesla od jeho e-mailů, nesměl mít facebook, štvala proti němu kamarády, nesměl rozhodovat o svých financích, řídit auto, apod. Protože chtěl mít klid, raději ji vyhověl. Nikomu se nesvěřoval, byl sám se sebou. Až poslední 1-2 roky se svěřoval své matce. Bál se chodit domů ze zaměstnání, trpěl pocity úzkosti, stále na něho křičela a byl neustále pod jejím vlivem. Manželství označil za vzájemnou „Itálii“. Poškozené se dělaly modřiny samy od sebe, stačilo se jí jen dotknout a měla obtisknuté prsty, třeba při sexu. Modřiny na obličeji u ní však neviděl. V XXX pracoval jako OSVČ, měl svoji designovou fy na výrobu nábytku, vše se mu dařilo. Z XXX do obce XXX se přestěhovali hlavně proto, že poškozená žárlila na všechny jeho kamarádky, také chtěli, aby dcera vyrůstala na vsi. Poškozená měla tři psy, což rovněž ovlivnilo i možnosti výběru nového bydliště. V obci XXX práci neměl, za prací nejprve dojížděl do Prahy, poškozená nepracovala. Po ukončení mateřské dovolené převzala společný e-shop na poštovní schránky, který si následně úplně přivlastnila. Fy byla zrušena v listopadu 2014. Ještě před tím, než se přestěhovali z obce XXX, zjistil, že má poškozená poměr s Xxxxxx Xxxxxx, odjeli spolu, přesto obžalovaný tvrdil, že když chtěl odejít, poškozená ho přemlouvala, aby s ní zůstal.. Z obce XXX se přestěhovali v říjnu 2013 do XXX, zejména, aby udrželi manželství a začali znovu. Většinu dne pracoval, vracel se cca v 18.30 hod., pracoval i o víkendech. Ze společného bydliště se odstěhoval 4.11.2014. Ke konzumaci drog oproti přípravnému řízení uvedl, že poškozenou sám konzumovat drogy neviděl, i když příznaky měla (extrémně nízká váha, boláky v obličeji, změny nálad, mizející výplata apod.), sám zkušenosti s drogami popřel, připustil, že si pouze občas „čoudne“ trávu na žaludek a nervy. Z tohoto skutku pak byl obžalovaný usvědčován výpovědí poškozené, která v rámci přípravného řízení uvedla, že manželství s obžalovaným uzavřeli v r. 2006, dcera se narodila v r. 2007. Ještě před otěhotněním jí sem tam dal facku, ale neřešila to, vždy se omluvil. Příčinou jeho chování byla žárlivost a nedůvěra. Fyzicky jí začal napadat v průběhu těhotenství. Tehdy mu začaly chodit SMS zprávy, že očekávané dítě není jeho. Když byla cca v 6. měsíci těhotenství, tak jí zkopal do břicha, křičel, že má i s parchantem chcípnout. Měla pouze modřiny, podlitiny. K lékaři nešla, svěřila se pouze matce a sestře. K dalšímu útoku došlo cca 14 dní až týden před porodem. Rodila s modřinou pod okem. Omluvil se, svého jednání litoval, lékaře nevyhledala, pouze se opět svěřila matce a kamarádce xxxxx. V té době obžalovaný chodil do práce, ona také měla příjem a z toho společně žili. Poté se přestěhovali do obce XXX. Zde obžalovaný neměl práci, neměl jí tři roky. Tak cca 3x – 4x do roka ji zde fyzicky napadal, a to tak, že dostávala pěstí do hlavy, do břicha, do zad, hodil po ní kladivo, hrníček. Ona mu útoky nevracela. Obžalovaného stresovalo, že je bez zaměstnání a že se nemůže o rodinu finančně postarat. Cca v r. 2010 vyhledala poprvé lékařskou pomoc. Bylo to poté, kdy jí obžalovaný zbil v koupelně, chytil jí za vlasy a bil jí čelem o zeď, tekla jí krev z uší, pomočila se. Jela na pohotovost do Kolína, kde vše uvedla /viz lékařská zpráva na čl. / Uvažovala o odchodu od obžalovaného, ale na policii nešla. Dostala límec, který nosila cca týden, o čemž obžalovaný věděl. Opět se s útokem obžalovaného svěřila matce a sestře. Pokud bydleli v obci XXX, několikrát u nich byla policie, dokonce se od obžalovaného odstěhovala, ale on jí vždycky přesvědčil, aby se vrátila. V r. 2013 se odstěhovali do XXX, zde jí téměř celý rok nebil, až 24.10.2014 /viz ad 1) výroku/ Po této události se i s dcerou v listopadu 2014 odstěhovala k panu xxxx.  Vrátila se až poté, co jí obžalovaný napsal, že se odstěhoval. Od prosince 2014 je pan xxxx  jejím přítelem. xxxxxxx je navštěvovali,xxxxxxxx se přátelila. Svěřila se jí s tím, jak jí obžalovaný fackoval, o znásilnění jí však neřekla. Stýkat se přestaly poté, co se po rozvodu xxxxx odstěhovala. V rámci hlavního líčení na této výpovědi setrvala a doplnila, že obžalovaný byl vystresovaný od doby, kdy otěhotněla. Stres vyřešil tím, že ji uhodil. Někdy na ni pouze řval, nadával jí, ale když mu odporovala, tak ji jednu fláknul. Domnívala se, že pokud se odstěhují od všech kamarádů, kteří obžalovanému vadili, že se jim bude žít lépe. Bohužel po přestěhování do obce XXX v r. 2008 se vše ještě zhoršilo. Snažil se sehnat stálou práci, ale marně. Sice dojížděl za prací do Prahy, ale neplatili mu. Oba byli nervózní z nedostatku peněz, nechtěl nic dělat, o nic se starat, dokonce musela sama jezdit pro dřevo, pokud si chtěla zatopit, nad vodou je držela fy na poštovní schránky. Nesměla se bavit s nikým, všechno obžalovanému vadilo, všechno ho rozčílilo. Žárlil, vadilo mu i to, že jela za mámou nebo sestrou, za otcem nesměla vůbec, nepůjčoval jí ani auto, byť ho zaplatila ze svých finančních prostředků, žárlil i na psy a byl posedlý tím, že s ním musí být každou minutu. Spokojený byl, jen když spolu byli 24 hodin denně. Popřela, že by příčinou jejich hádek byl nepořádek, špína a psí výkaly. Naopak měla doma vždy pečlivě uklizeno. Výslovně uvedla, že incidenty se odehrávaly nepravidelně, někdy dostala facku po třech týdnech, někdy po dvou měsících, někdy jí např. zbil, hodil s ní o zem, kopl, praštil jednou či víckrát, někdy do ní pouze strčil. Policii nevolala, protože jí bylo divné volat policii na manžela, možná se i styděla. Hrozně chtěla mít kompletní rodinu, sama pochází z rozvedeného manželství. S každou změnou doufala, že se jeho chování změní, např. svatbou, narozením dítěte, přestěhováním apod. Neměla kam jí, i když jí otec nabízel, aby se k němu i s dcerou odstěhovala. To by ale musela obžalovanému nechat psy, což nemohla, protože jednou, když odjela, zasekl psovi do hlavy lopatku, jen proto, že štěkal. Obžalovaný fakticky nikdy od rodiny odejít nechtěl, jen to říkal a pouze tím dceru traumatizoval. V konfrontaci s výpovědí obžalovaného uvedla, že nikdy tvrdé drogy nebrala, pouze s obžalovaným někdy kouřili marihuanu. Pokud měla nízkou váhu pak pouze z finančního nedostatku. Pokud měla vztah s panem Xxxx., tak to bylo v době, kdy se s obžalovaným dohodli, že se rozejdou (cca červenec – srpen 2013), nikdy po něm žádné nádobí nehodila. Vztahy k dceři mají soudně upraveny, což je oboustranně respektováno. Ke svým současným poměrům uvedla, že žije s panem xxxx. Výhodou je, že xxxx je doma jen 2-3 dny v týdnu, což ji dává prostor pomalu se vracet do normálního života, neboť ji dokáže, byť nechtíc, připomenout spoustu situací, které jí byly nepříjemné.


Ve věci byla vyslechnuta řada svědků, které lze rozdělit na svědky stranící obžalovanému, svědky, vypovídající ve prospěch poškozené a svědky nestranné, kterými z pohledu soudu jsou xxxxxx., xxxxxxxxxxxx., xxxxxxxx, xxxxxxxx, xxxxxxxxxxx.,xxxxxx,xxxxxxxxxxxxxxxxxx,xxxxxxxxxxxxxxxxxx Svědkyně xxxxxxxxxxuvedla, že jednou slyšela hádku obžalovaného s poškozenou (víc byla slyšet poškozená), žádné známky násilí na nikom poté neviděla. Svědkyně se dále vyjádřila k ad 1) výroku, jak uvedeno shora. Svědkyně xxxxxxxxx uvedla, že se s poškozenou xxxxxxxxxx seznámily přes své děti někdy v r. 2011, 2012. Protože její tehdejší manžel – svědek xxxxxxxx– odmítl, aby k nim poškozená jezdila, jezdila ona za ní do obce XXX. Nikdy nebyla svědkem žádného agresivního chování obžalovaného, nikdy nebyla svědky toho, že by na ní zvýšil hlas. Naopak se přesvědčila o tom, že poškozená si vymýšlí a lže. Jmenovaná jí mohla kdykoli požádat o pomoc, ale nikdy to neudělala. Dle jejího názoru obžalovaný měl zájem na udržení rodiny, překonal i její vztah s mužem jménem Xxxxxxx. Vyslovila domněnku, dle níž životní situace poškozené nebyla dobrá, ale tím, že ona opustila svého manželka a uvolnila tak své místo v kompletně zařízeném domě, a poškozená chtěla využít situace. Potřebovala se zbavit obžalovaného, který by od ní ale nikdy neodešel, proto obžalovaný nyní lítá v tom, v čem lítá. Svědkyně dále uvedla, že v žádném případě obžalovaný nedržel poškozenou v izolaci, mohla telefonovat a telefonovala, jezdila autem. Svědkyně XXX k věci nic podstatného neuvedla. Svědkyně xxxxxxx uvedla, že se s poškozenou znala asi rok a půl před tím, že se spolu s obžalovaným nastěhovali do jejího domu v XXX. Přímým svědkem hádek mezi nimi nebyla, žádné známky násilí na těle poškozené nikdy neviděla, poškozená se jí nikdy s tím, že by měla být týrána, XXX Městci Králové v srpnu 2014, k žádnému incidentu mezi nimi nedošlo, naopak jejich soužití se jí zdálo pohodové, žádné napětí nepozorovala. O jednání, k němuž mělo dojít v říjnu 2014 (pozn.: ad 1) se dozvěděla až v souvislosti s tím, že poškozená byla předvolána na policii a ona jí tam doprovázela. To bylo 5.11.2014. Tehdy jí poškozená řekla, že neví, co má dělat, její chování mělo doslova obrat o 360°, najednou byla hrozná chudinka. Svědkyně xxxxxxxxx – teta poškozené xxxxxxx., k věci uvedla, že za nimi začala jezdit

až v době, kdy bydleli v obci XXX, navštěvovala je cca 2x za 14 dní. Občas cítila napětí, ale poškozená se jí nikdy nesvěřila s tím, že by jí obžalovaný týral či bil, žádné známky zranění na ní neviděla. Sice občas viděla, že poškozená brečela, ale odmítla ta jí sdělit důvody a naopak se obžalovaného zastávala. Byla svědkem pouze toho, že obžalovaný poškozené sprostě nadával, proto jim radila, ať se raději rozejdou. Další den měl obžalovaný poškozenou zbít a znásilnit (ad 1). Poškozená jí to řekla až za cca 4 dny, mluvila nesouvisle, byla v šoku. Svědkyně xxxxxx uvedla, že v obci XXX bydlela v sousedství rodiny obžalovaného. Sousedské vztahy byly dobré, vzájemně si vypomáhali. S poškozenou se několikrát navštívily, občas se s obžalovaným hádali, někdy byly hádky bouřlivější, ale žádných modřin si na jejím těle nevšimla. Poškozená se jí asi svěřila s tím, že si obžalovaný nepřeje, aby jezdila za rodinou a asi 2x svědkyni říkala, že by chtěla od obžalovaného odejít. O tom, že by jí obžalovaný fyzicky napadal, nic neříkala, nikdy takovému jednání přítomna nebyla. Na návštěvě u nich byla asi 6x – 8x, byla tam v době, kdy zřejmě byli v pohodě. Obžalovaný se choval k poškozené hezky, vzájemně si říkali „lási“. Svědkyně dále uvedla, že se do obce nastěhovala cca v polovině r. 2010. Zpočátku se domnívala, že je to takřka ideální pár, hádky mezi nimi začaly později. Obžalovaný v rámci možností opravoval dům, zdálo se jí, že bojovali s penězi. Svědkyně xxxxxxxxx k věci pouze uvedla, že s poškozenou se navštěvovali, vnímala jí jako kamarádku než zjistila, že poškozená „pokukovala“ po jejím manželovi. Poškozená se jí nikdy nesvěřovala, žádných známek násilí si na těle poškozené nevšimla. Svědkyně xxxxxxxxxxx k věci uvedla, že se s poškozenou kamarádila (r. 2012-2013). Finanční

půjčky, které poškozené poskytovala a které jmenovaná nevracela, jejich přátelství narušily. Poškozená si jí nikdy na agresivní chování obžalovaného nestěžovala, známky násilí na ní neviděla. Zprostředkovaně od poškozené ví, jakými nadávkami měl obžalovaný poškozenou častovat, sama však nikdy takovému jednání přítomna nebyla. V době její přítomnosti se obžalovaný s poškozenou k sobě někdy chovali hezky, někdy spolu nemluvili.


Svědky, kteří vypovídali ve prospěch poškozené, byli xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx Svědkyně xxxxxxxxxxx uvedla, že modřiny na těle poškozené viděla teprve po narození dcery, která se narodila v listopadu 2007, cca půl roku poté byla svědky jejich vzájemné hádky. Zpočátku poškozená tvrdila, že má něco s krví, poté připustila, že jí obžalovaný bije. Ještě v době, kdy bydleli v XXX, chodila za poškozenou skoro každý den. Dvakrát jí poškozená volala, aby přišla, byla ubrečená, v bytě vše rozmlácené, nepořádek. Poté, co se přestěhovali do obce XXX, jí jednou poškozená volala, že byla fyzicky napadena, že jí dal obžalovaný v koupelně hlavu o vanu, doporučila jí, aby vyhledala ošetření. Od poškozené ví, že s obžalovaným setrvávala, protože se jí vždy poté omluvil, přinesl květiny a sliboval, že se to nebude opakovat. Kolikrát měl obžalovaný poškozenou fyzicky napadnout, nevěděla. K dotazu soudu však uvedla, že cca 1x za 3 měsíce jí poškozená volala, že se něco stalo. Potvrdila, že během soužití s obžalovaným poškozená viditelně zhubla, co ale bylo příčinou, nevěděla. Poškozené nabízeli, aby od obžalovaného odešla, s tím, že jí rodina sežene byt, ale odmítla. O jednání, jež je předmětem obžaloby pod bodem 1) výroku se jí poškozená svěřila asi týden po události, sama jí doporučila, aby vše oznámila. Svědkyně xxxxx uvedla, že o soužití poškozené s obžalovaným moc neví. Poškozená jí pouze volala z Kolína, když po incidentu s obžalovaným jela do nemocnice na ošetření, to bylo v r. 2008. Poté, co se poškozená odstěhovala z XXX, se spolu moc nestýkaly. V obci XXX za nimi nikdy nebyla, v XXX byla asi 2x. Poškozená si na obžalovaného stěžovala v tom smyslu, že nemají peníze, on nechodí do práce, stále jí hlídá, kontroluje, že se nemůže nikam hnout. Doporučovali jí, aby se odstěhovala, ale vždy z toho sešlo. Uvedla, že poškozená byla prý vyhublá proto, protože neměli co jíst. O znásilnění jí osobně poškozená nic neříkala. Svědkyně xxxxxxxxxx. uvedla, že ví, že obžalovaný udeřil poškozenou ještě před svatbou, když byla těhotná, proto byla proti tomuto sňatku. Sama na ní nikdy žádné známky násilí neviděla. U fyzických útoků nikdy přítomna nebyla, poškozená jí vše neříkala. Dle jejího názoru odstěhováním z XXX se obžalovaný snažil dostat poškozenou z dosahu přátel, byl strašně žárlivý. V obci XXX žili ve strašném prostředí, obžalovaného jako manžela své dcery tolerovala, ale situace byla taková, že neměli co jíst. Od poškozené ví, že útoky ze strany obžalovaného měly pokračovat i po přestěhování do XXX, zde byla v jednom případě přítomna jejich hádce. Poškozená se jí svěřila, ale zakázala jí, aby vše oznámila na policii. Proč od obžalovaného neodešla, nepochopila, zřejmě čekala, že se jeho vztah k ní změní. Osobně byla přítomna toho, kdy jí obžalovaný srážel sebevědomí, když říkal, že je nula, že nic neumí apod. Svědek xxxxxx uvedl, že jednou viděl na těle poškozené modřiny, když byla těhotná, a jednou po porodu. Dle poškozené jí je způsobil obžalovaný tím, jak jí škrtil, držel za ruce, za zápěstí. Poté, co se z XXX odstěhovali, viděl poškozenou až po několika letech. Byla zbitá a straně hubená. Nabádal jí, aby od obžalovaného odešla, prý to zkoušela, ale vždy ji prý přemluvil. Zprostředkovaně ví, že obžalovaný byl žárlivý, ale osobně žádné žárlivé scény přítomen nebyl. Poté, co se z XXX odstěhovali, skoro žádný kontakt neudržovali. Měl dojem, že jí veškeré kontakty obžalovaný zakázal. Popřel, že by měl s poškozenou poměr. Svědkyněxxxxx uvedla, že je dlouholetou kamarádkou poškozené xxxxx.  Jejich vztah byl důvěrný. Od jmenované se dověděla, že ji poprvé obžalovaný zmlátil již před svatbou, proto jí odmítla na svatbě svědčit. Poškozenou dále zbil těsně před porodem, takže šla rodit s monoklem a jednou ji zmlátil v době, kdy kojila. To ji vyhodil z bytu i s nezl. Tehdy měla na těle podlitiny, jak jí škrtil. Poté, co se odstěhovali do XXX jí údajně stále mlátil, jednou ji dokonce vyhodil, proto odjela k jejímu bratrovi (pozn.: svědek), vše vyvrcholilo nocí, kdy se jí pokusil znásilnit (ad 1). Sama nikdy žádnému násilnému jednání obžalovaného přítomna nebyla, vše ví zprostředkovaně od poškozené, věřila jí. O jednání pod bodem 1) výroku se dozvěděla od poškozené, která jí to napsala na facebook. Svědkyněxxxxx uvedla, že o agresivitě obžalovaného ví z doslechu od poškozené , která k nim před obžalovaným jednou utekla a byla u nich cca 3 dny. Tehdy prý obžalovaný poškozené vyhrožoval, že ji zabije, na pažích a zápěstích poškozené viděla modřiny. Byla ve špatném psychickém stavu. Bylo to v době, kdy již bydleli v XXX, kdy přesně nevěděla, vzhledem k tehdejšímu věku nezl. to mohlo být v r. 2011. Poškozenou zná cca 12 roků. Po dobu, co bydlela v XXX, u ní nikdy nebyla, jednou jí navštívila v obci XXX. Přítelkyně nebyly, seznámily se prostřednictvím xxxx, která byla kamarádkou poškozené. Věděla o tom, že oba občas konzumovali marihuanu.


Svědek xxxxx vypověděl o několikadenní návštěvě poškozené obdobně jako svědkyně xxxxxx. I on uvedl, že tehdy byly na těle poškozené patrné známky násilí, jmenovaná měla z obžalovaného strach. Proč se k obžalovanému vrátila, nevěděl. Současně však uvedl, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu bere větší množství léků, což má vliv na to, že trpí ztrátou paměti a není dobře časově orientován. Svědek xxxxx  uvedl, že se s rodinou obžalovaného zná cca 2-3 roky, po jejich přestěhování

do obce XXX. Jako rodiny se několikrát navštívily, žádného agresívního chování obžalovaného vůči poškozené přítomen nebyl, tehdy si žádných známek násilí si na těle poškozené nevšiml. V XXX za nimi byli cca 5x – 8x, občas byla dusná atmosféra, z čehož ale nic nevyvozuje. S poškozenou xxxxx navázal intimní vztah v prosinci 2014. To, že je obžalovaným bita, event. měla být znásilněna, se poprvé dozvěděl až v průběhu jejich známosti, tj. až v prosinci 2014, i když před tím to tušil. Svědek xxxxxxx.– otec poškozené, uvedl, že jmenovaná do poslední chvíle všechny skutečnosti zatajovala, s týráním či bitím se mu nikdy nesvěřila. Obžalovaný se mu od začátku nelíbil a nabádal jí, aby si ho nebrala. Ve styku spolu nejsou. Od doby, co se narodila nezl., se viděli cca 2-3x. O znásilnění se dozvěděl až s časovým odstupem bez jakýchkoli podrobností. Svědkyně xxxxx uvedla, že v době, kdy poškozená s obžalovaným bydleli u ní cca 2 měsíce v r. 2008 , jednou byla svědkem jejich hádky, navzájem na sebe křičeli. Tehdy bylo jejich nezl. dceři cca 8-9 měsíců. Obžalovaný dal poškozené facku. Poškozená se jí svěřovala s tím, že jí obžalovaný bije, ze musí mít sex i když nechce a že tyto praktiky jsou drsné, jednou viděla, že měla v obličeji modřinu. Svědky  vypovídajícími ve prospěch obžalovaného byli matka obžalovaného,  xxxxx, xxxxxxxxxx, xxxxxxxxx. Svědkyněxxxxxxxxxxx matka obžalovaného, uvedla, že se jí obžalovaný nikdy nesvěřoval, pouze žádal o finanční pomoc. Vyloučila, že by se obžalovaný dopustil jednání uvedeného v obžalobě a uvedla, že poškozená rozhodně nepůsobila jako týraná žena. Naopak popsala poškozenou jako ženu velmi suverénní, která, pokud by takovému jednání byla vystavena, pak by se okamžitě sebrala a odjela. Připustila, že věděla o tom, že se hádali kvůli penězům, protože poškozená byla na mateřské a obžalovaný nemohl práci najít. Dokonce popsala situaci, při které naopak poškozené fyzicky napadla obžalovaného. Obžalovaný se jí svěřil, že je od poškozené poškrábaný, ale neviděla to. Na výslovný dotaz soudu uvedla, že o konzumaci drog u poškozené ví pouze z doslechu, obžalovaný kouřil marihuanu, což měl od lékaře povoleno kvůli bolestem žaludku.


Svědkyně xxxxxxxxxxxxxxxx  uvedla, že v minulosti s obžalovaným chodila. Známky násilí ani žárlivosti obžalovaný neprojevoval.


Svědek xxxxxxxxxxxxx uvedl, že bydlel společně s obžalovaným, než se za ním přistěhovala poškozená (pozn: období před r. 2007). Žárlivé scény ze strany obžalovaného nezažil, jejich vzájemnému konfliktu nikdy přítomen nebyl.


Svědek xxxxxxxxxxxxxx vypověděl, že do doby, než se obžalovaný s poškozenou odstěhovali z XXX (r. 2006-2008), je navštěvoval poměrně často. Vzájemně si byli oddáni, žádné známky nervozity, či hádky mezi nimi nepozoroval. Poškozená si na nic nestěžovala, žádné známky násilí na ní nepozoroval. Poté, co se odstěhovali, se jejich cesty rozdělily.


Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, že :

- dne 1.12.2008 vyhledala poškozená ošetření v Oblastní nemocnici Kolín , a.s. s tím, že:“ dnes napadena manželem, opakovaně udeřena do hlavy a krku, v bezvědomí nebyla, nezvracela, na vše si pamatuje,...... stěžuje si na bolesti krční páteře, krátce krvácela z ucha, Ter. Schantzův límec“, ( čl. 25)

- dle úředního záznamu OOP ČR XXX hlídka OO P ČR v obci XXX zasahovala dne 7.12.2009

- dle obsahu účastnické výpovědi poškozené ve věci OS Nymburk sp. zn. 9C 230/2014 dne


20.11.2014 nastal rozvrat manželství v r. 2010, kdy sice pracoval jako taxikář v Praze, ale peníze jí nedával žádné, důvodem hádek špatná finanční situace, nefunkčnost rodiny Trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, páchá-li takový čin po delší dobu. Týráním se rozumí zlé nakládání s osobou blízkou nebo jinou osobou žijící s pachatelem ve společném obydlí vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří. Formy a způsoby týrání mohou mít různou povahu a mohou se odehrávat nejen na osobě týrané, ale lze za ně považovat i různé způsoby psychického působení, např. poškozování zařízení bytu v úmyslu nikoli pouze věc zničit, nýbrž tím ublížit osobě spolužijící, činěním schválností, apod.. Aniž by soud chtěl jakkoli zlehčovat či zpochybňovat rozsah zjištěných ústrků poškozené ze strany obžalovaného, ne každé násilí, které se odehrává v domácím prostředí, má význam pro právní kvalifikaci přečinu týrání soby žijící ve společném obydlí ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení. Přitom je třeba v konkrétním případě posoudit, zda jednání pachatele nabylo v celkovém kontextu takové míry intenzity, která již odpovídá znaku týrání ve smyslu citovaného zločinu. Objektem tohoto trestného činu je ochrana osob před tzv. domácím násilím, které však zákon nedefinuje. V obecné rovině se jedná o násilí mezi rodinnými příslušníky, blízkými osobami či jedinci v obdobném vztahu, jež je determinováno specifičností takového vztahu, kdy mezi násilnou osobou a její obětí mohou existovat vazby citové, finanční, dále plynoucí ze sdílení společného obydlí či výchovy potomků, kdy pachatel často zneužívá tento soukromý prostor skrytý před zraky ostatních osob. Oběť

domácího násilí tudíž vnímá ataky násilné osoby odlišně, než kdyby násilnou osobou byla osoba cizí. Za další typický znak domácího násilí lze považovat nerovnoměrný vztah mezi pachatelem a obětí, opakovanost a dlouhodobost trvání násilí a zpravidla jeho eskalace. Při pokračování v páchání takového činu po delší dobu se musí jednat o časový úsek řádově v měsících, kdy platí, že čím méně intenzivní bude týrání, tím delší dobu bude muset takové zlé nakládání trvat. Z hlediska zavinění je třeba úmyslu.


V daném případě lze vzít s ohledem na lékařskou zprávu konstatovanou shora za prokázané, že k hrubému fyzickému násilí obžalovaného vůči poškozené došlo pouze 1.12.2008. Slyšení svědci xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx nikdy nebyli přítomni fyzickým atakům ze strany obžalovaného, hovoří pouze nepřímo o existenci hematomů na těle poškozené, přičemž nelze přehlédnout, že jde za celé zažalované období pouze o ojedinělé fyzické ataky obžalovaného, k nimž mělo dojít cca v jednom případě před uzavřením manželství, tj. před r. 2006, dále jedenkrát bezprostředně před porodem, tj. v listopadu 2011, cca několik měsíců poté v době, kdy poškozená údajně kojila nezletilou dceru, dále již výše konstatovaného 1.12.2008, kdy měl obžalovaný zbít poškozenou v koupelně tak, že jí měl chytit za vlasy, bít jí čelem o zeď, až jí tekla krev z uší a pomočila se, až musela vyhledat ošetření na pohotovosti v Kolíně a konečně dne 25.10.2014, kdy mělo dojít k jednání pod bodem 1) výroku. Agresívní a násilné chování obžalovaného pak poškozená popsala tak, že incidenty se odehrávaly nepravidelně, někdy dostala facku po třech týdnech, někdy po dvou měsících, někdy jí např. zbil, hodil s ní o zem, kopl, praštil jednou či víckrát, někdy do ní pouze strčil, nikdy však žádný z incidentů neohlásila na policii, přátelům i rodině se nesvěřovala, ač měla možnost společnou domácnost opustit (nabízela jí to rodina i přátelé), pouze v jednom případě krátkodobě bydlela v rodině svědk axxxxxxxx  a zpět k obžalovanému se vrátila. Pokud by skutečně soužití s obžalovaným bylo tak nesnesitelné a poškozená byla vystavena takovému utrpení, které předpokládá ustanovení § 199/2 tr. zákoníku, mohla za podpory svých blízkých či přátel, opustit společnou domácnost, nikdy to však neučinila. Naopak se s obžalovaným přestěhovala XXX do obce XXX a posléze do XXX, kde dokonce poslední rok společného soužití, až do incidentu dne 25.10.2014 označila za jedno z nejlepších období společného soužití. Ve věci byla vyslechnuta řada svědků. Jak již bylo konstatováno shora, řada svědků – zejména blízkých přátel a rodiny poškozené – se vyjadřovala k tomu, že poškozená byla objektem fyzických útoků ze strany obžalovaného, svědci vypovídající ve prospěch obžalovaného se pak vyjadřovali zejména k jejich společnému soužití v období, kdy ještě s bydleli v XXX, kdy toto hodnotili jako bezproblémové. Z pohledu hodnocení věrohodnosti tvrzení obžalovaného i poškozené jsou zásadními výpověďmi výpovědi svědků, kteří buď žili v bezprostředním sousedství obžalovaného a poškozené nebo kteří je často v zažalovaném období navštěvovali. Nejenže tito svědci nepozorovali žádné napětí v jejich vzájemných vztazích, ale poškozená si ani nikdy na násilnosti, jež jsou předmětem obžaloby nestěžovala, žádné známky zranění na ni nepozorovali. Pouze se vyjadřovali k tomu, že mezi nimi docházelo k hádkám, které ovšem byly vzájemné. Soud sice uvěřil poškozené, že byla minimálně ve výše uvedených případech objektem fyzických ataků ze strany obžalovaného, na druhé straně, aniž by jakkoli bagatelizoval závažnost těchto ataků uzavřel, že u poškozené nešlo o domácí násilí, při kterém poškozená osoba prožívá naprostou ztrátu identity, vykořenění, má deprese, těžké psychické následky, dochází k hrubému narušení sebevědomí. Což odpovídá závěrům znalců, kteří mimo jiné uvedli, že u poškozené jde spíše o emocionální prožitek při líčení popisované situace než, že by opravdu situace byla tak dramatická, resp. že by líčení uvedených událostí odpovídalo její faktické zkušenosti, zvláště pak pokud jejich vzájemné soužití dále pokračovalo. U klasického modelu domácího násilí navíc dochází k asymetrickému rozdělení rolí, tj. na roli psychicky závislé oběti a roli pachatele, k tomu v daném případě nedošlo. Vzájemné konfliktní soužití soud spíše hodnotil jako období tzv.„Itálie“, kdy některá období byla v klidu, pak ovšem pod vlivem nejspíš sociálních momentů /např. nedostatek peněz, ztráta zaměstnání ) vedlo k zesílení projevů, včetně projevů žárlivosti, které pak vedly k afektivním projevům. Poškozená měla určitou dostatečnou míru samostatnosti a nezávislosti od obžalovaného odejít, když se vracela, tak o své vůli, nebylo to na základě patologického motivačního syndromu závislosti. Jak již bylo konstatováno shora, ne každé násilí, které se odehrává v domácím prostředí, má význam pro právní kvalifikaci týrání soby žijící ve společném obydlí ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení. Dle závěru soudu svědky zmiňované ojedinělé ataky obžalovaného v celkovém kontextu nenabyly takové míry intenzity, která již odpovídá znaku týrání ve smyslu citovaného zločinu, proto byl obžalovaný dle § 226 písm. b) tr.ř. v plném rozsahu z obžaloby zproštěn. Protože dle obžaloby měl být skutek dokonán koncem r. 2013, nelze rozhodnout ani dle § 222/2 tr.ř. a postoupit tento skutek k projednání příslušnému orgánu k projednání jako přestupek.


P o u č e n í : 


Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne jeho doručení. Odvolání se podává prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Praze.


Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný a jeho zákonný zástupce pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody.


Osoba oprávněná napadat takový rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo, že chybí. Odvolání musí být ve lhůtě do osmi dnů ode dne doručení rozsudku nebo v delší lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně dle § 251 tr. řádu také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán, a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo.


Státní zástupce je povinen uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.


V Nymburce dne 29. října 2015


JUDr. Eva Holasová, v.r.

předsedkyně senátu



sp.zn.
5 T 8/2022
50 000 Kč
Pohlavní styk s dítětem mladším 15 let a pohlavní styk se sourozencem

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení, konaném dne 16. prosince 2022 v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Boučka a přísedících Květy Knoflíčkové a Vojtěcha Soukupa,

takto:

Obžalovaný

XXXXX

nar. XXX, XXXX, trvale bytem XXXX, toho času XXX

je vinen

že,

v přesně nezjištěných dnech v době od 05.08.2015 do června 2017 v úmyslu se sexuálně uspokojit na vlastní nezletilé sestře XXXXX, nar. XXXX, jejíž věk i vzájemný sourozenecký vztah znal,

1.v bytě na adrese XX, XXX, když nezl. XXX přišla ze školy, jí stáhl kalhoty, osahával ji na prsou a na zadku, zasunul jí penis do vagíny a vykonal s ní soulož,

2. v bytě na adrese XXXX, využil chvíle, kdy byli doma sami, jí zasunul pohlavní úd do konečníku, pohyboval s ním uvnitř a svého jednání zanechal, až když někdo zazvonil,

3. ve sklepě přesně nezjištěného bytu v XXXX jí sundal kalhoty a zastrčil jí penis do konečníku a po vyndání penisu z konečníku jí ho zastrčil do pusy,

tedy

- vykonal soulož s dítětem mladším patnácti let a jiným způsobem je pohlavně zneužil, 

- vykonal soulož se sourozencem

čímž spáchal

- provinění pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, 

- provinění soulože mezi příbuznými podle § 188 trestního zákoníku, a

odsuzuje se

podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku a § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání osmnácti (18) měsíců, jehož výkon se podle § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., za použití § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání dvou (2) roků. 

Podle § 229 odst. 1 trestního řádu je obžalovaný povinen zaplatit poškozené XXXX, nar. XXXX, bytem XXXX na náhradu nemajetkové újmy částku 50.000,- Kč.

 Podle § 229 odst. 2 trestního řádu se poškozená XXXX, nar. XXX, bytem XXXX odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odůvodnění

  1. Z důkazů, provedených v hlavním líčení, byl zjištěn shora uvedený skutkový stav.
  2. Obžalovaný XXXX se k jednání tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, v přípravném řízení doznal. Popřel však, že by proti poškozené použil jakékoli násilí. Stejně tak popřel, že by od počátku věděl, že se jedná o jeho sestru. V podrobnostech vypověděl, že od malička žil s XX a s matkou. S otcem žil do svých 10 let. Potom otec nastoupil do vězení. Sestru XX poznal, když mu bylo 15 let. XXX od malička byla v „kojeňáku“ a pak u pěstounů, on vůbec nevěděl, že existuje. Máma ji najednou přivezla domů, v té době bydleli v XXX. Poté se stěhovali do XXX, tam byli do roku 2017, kdy se zase všichni stěhovali do rodinného domu ve XX - XX. V polovině roku 2017 šla pak XXX do dětského domova. Začalo to v XXX Jemu bylo 15 let, XX bylo 12 nebo 13 let. Sestra nechávala dveře do koupelny otevřené a koupala se. On ji při tom několikrát zahlédl a odešel. Také viděl, jak se převléká. Asi dva měsíce od jejího přistěhování XX přišla ze školy, on byl doma dřív ze školy, nikdo jiný doma nebyl. Přišel k ní, jestli něco nepotřebuje, ona řekla, že chce něco zkusit, něco z erotického filmu. Jemu bylo v té době 15, byl panic. Řekla mu, ať si lehne. Tak si lehl, sundal si kalhoty a trenky, ona si sedla na něj, on jí jenom držel za boky, ona si rukou dala penis do vagíny. Sama si sundala kalhoty a kalhotky. Trvalo to 5 - 10 minut, než ji ze sebe shodil, protože ho začal bolet penis. Na záchodě se ve sprše „dodělal“, tam došlo k ejakulaci. Potom přišel do obýváku, sestra už byla oblečená. Jenom se usmívala. Pak to začalo vícekrát ke konci roku 2015. To už chtěl on, vícekrát. Tlačil na sestru, že jí nebude pouštět ven, do knihovny. Ze začátku stačily zákazy, potom později v roce 2016 jí i nadával sprostě "krávo, píčo, blbko". Ona pak ten sex už nechtěla, ale on ano. Poslední pohlavní styk se sestrou byl „anál“. Bylo to v únoru 2016. Přišel za XXX do pokoje, svlékl jí kalhoty a kalhotky, ohnul jí do předklonu, zezadu jí dal penis do análního otvoru. Byl tam asi 10 - 20 vteřin než na penisu něco cítil. Byly to exkrementy, povolili jí svěrače. Šel se umýt do koupelny a odešel pryč. Vrátil se až večer. Druhý den šel za XXX, omluvil se jí, že už to nikdy neudělá. Celkem spolu měli soulož asi ve 20 případech, trvalo to 3 měsíce. Docházelo k tomu v XXX a pak i po přestěhování v XXX. Kromě soulože dělali i orální sex. Ten první styk chtěla sestra, pak už ostatní styky i sexuální praktiky chtěl jen on. Orální sex probíhal tak, že XXX někdy ležela, někdy klečela, v jednom případě si sama klekla, jinak on jí říkal, co má udělat. Sundal si kalhoty, vyndal si penis a vložil jí ho do úst. Pohyboval boky a pak se běžel do koupelny „udělat“. Nikdy nedošlo k ejakulaci na sestru. K souložím se sestrou docházelo v ¨XXXX a pak v té XXX, někdy ležel na ní on, někdy ona na něm. Někdy se sama svlékla, když jí to řekl, někdy XXX svlékl on. Soulože trvaly do 5 minut, do sestry nikdy neejakuloval. Kondom nikdy nepoužil. Sestře nadával a dával jí zákazy, jen když se jí do toho nechtělo, jí se to nelíbilo. Fyzické násilí vůči ní nikdy nepoužil. Sestra se jeho jednání nikdy nebránila, nikdy ho neodstrkovala, neřekla, že se jí to nelíbí nebo že to nechce. Až při tom posledním análním styku mu hned poté řekla, že už to nechce dělat, když se vrátil z koupelny. On se jí druhý den po tom análním styku přišel omluvit. Když jí dával zákazy a nadával jí, tak na to nic neřekla, jen měla takový zvláštní výraz ve tváři a podle toho poznal, že se jí to nelíbilo, že jí něco zakázal. Ví, že docházela k psychiatrovi, ale neví kvůli čemu. Byla věčně problémová, nechala svými spolužačkami napadnout sestru XXX. Pokud jde o to, proč nadával a zakazoval jí něco, když se tomu sexu nikdy nebránila, tak to bylo pro všechny případy, kdyby to náhodou nechtěla. Vždy ho ale poslechla. O tom, že XX je jeho sestra v době, kdy mělo docházet k sexuálním kontaktům, nevěděl, až ke konci. Když ji matka přivezla, tak ji představila jako XXX, neřekla, že je to jeho sestra. Že je to jeho sestra, se dozvěděl až v bytě v, když si přečetl nějaké papíry, kde bylo uvedeno, že je to dcera XXX a XXX. Bylo to v ten den, kdy došlo k análnímu styku. Nevěděl, že sex s dívkou mladší 15 let je protiprávní.

  1. Na této výpovědi setrval i v hlavním líčení. Doplnil, že když poškozenou přivedla matka domů, tak mu jenom řekla, že je to XXX. On se neptal, kdo to je, nezajímalo ho to. Byla pro něj cizí člověk. Poškozená mu o sobě nikdy nic neřekla. O jejím věku se dozvěděl až z rodného listu, který našel. Když se však k nim nastěhovala, odhadoval její věk na 12 – 14 let. Dále uvedl, že v nepřítomnosti matky dával poškozené různé zákazy, protože měl na starosti byt a domníval se, že může dávat poškozené zákazy. Ty spočívaly v zákazu chodit ven nebo do knihovny. Neví však, jestli ty zákazy respektovala.

  1. Poškozená XXXX v přípravném řízení uvedla, že to bylo, když si ji brala matka ve dvanácti letech v XXX z pěstounské péče, od pana XXX. Začalo to, když šla do šesté třídy a vracela se ze školy domů, tak si šla vzít prášek Chlorprothixen na uklidnění a bratr ji uhodil a řekl, aby se svlékla. Ona odmítla, takže bratr jí sundal kalhoty a začal odzadu, řekl, že se má ohnout. Strčil jí do vagíny svoje „péro“, svůj penis a potom se začal pohybovat. Pak když zvonila sestra, tak on to skončil, ona se šla převléci a šla si lehnout. S bratrem to byly tři případy. Druhý případ byl, když chodila do sedmé třídy, bylo jí třináct, když musela jet do XXX. Když se vrátila na víkend z psychiatrie a máma šla do práce, bratr řekl, že chce s ní souložit. Když řekla, že nechce, tak jí dal facku a řekl, ať se svlékne. Tak se svlékla ze strachu, on jí dal násilím do konečníku svůj penis a začal to „zezadu zepředu“. Ona křičela bolestí. Pak to zas začal zepředu a potom někdo zvonil, takže bratr potom přestal. Třetí případ byl v XXX ve sklepě. Když dodělala sedmou třídu, tak si ji matka brala po sedmi měsících domů z XXX z psychiatrické léčebny. On jí řekl, že si má sundat kalhoty, ona řekla, že nemůže, že má menstruaci, a on jí to násilím dal do „prdky“. Potom vlastně bratra pálil penis, tak jí řekl, ať si strčí jeho penis do pusy. Pálil ho, protože tam bylo hovínko. Řekl, že mu ho musí vykouřit, že jí dá peníze. Ona řekla, že ne, tak vzal její hlavu a přirážel ji ke svému penisu. Když jí matka přivedla, tak bratr a sestra o ní věděli, i když je vlastně jejich nevlastní dítě, nechtěný. K dotazům dále upřesnila, že když se to stalo poprvé, tak bylo bratrovi XXX asi patnáct, šestnáct, neví. Při tom třetím případu říkal, že jestli to někomu vykecá, tak si ji najde a zabije ji. Při tom prvním styku ji bratr osahával, na prsou a na „prdeli“, myslí, že na prsou přes oblečení Penis jí zasunul do vagíny. V tom prvním případě jí dal facku. Bránila se, chtěla utéct, ale nedokázala se vyvléknout, protože měl sílu. Ten prášek Chlorprothixen ji uklidňuje tak, že ji spíš uspává. Bratr ho vyndal a vystříkal se do trenclí. Ona nechtěla o tom s nikým mluvit, protože se bála o svůj život. Nedokáže říct, za jak dlouho po tom prvním případu se stal ten druhý. I v tomto případě brala pořád ty léky. Došlo k souloži, takže penisu do vagíny. Bránila se tím stylem, že ho odstrkovala a snažila se odejít. Poté zvonila sestra. Po té souloži chtěl, aby mu ho vykouřila a vcucla do sebe to jeho sperma. Ona to nedokázala vcucnout, tak to šla vyzvracet. Už neví, kdy k tomu došlo, to bylo vlastně před tím. Když se nastěhovali do XXX, nebyl to byt, byl to sklep. V tom třetím případě se chtěla nějak vyvléct a ještě k tomu křičela, ať ji nechá být, on jí zacpal dlaní ústa. Ona si ho nechtěla vzít do pusy, tak jí to tam dal násilím. Ona bratra neměla ráda, za to co dělal. Od matky a sestry byla týraná, proto skončila dvakrát na psychiatrii. Pokud její bratr uvedl, že k tomu prvnímu sexuálnímu jednání došlo z její iniciativy, tak to nikdy, vždy to byl jeho nápad.
  2. V hlavním líčení pak odmítla vypovídat, když využila práva, garantovaného ustanovením § 100 odst. 1 trestního řádu
  3. K poškozené byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, klinická psychologie. Z jeho závěrů vyplývá, že XXXX je mladou ženou s intelektovým handicapem, jedná se o lehkou mentální retardaci, v termínech tzv. mentálního věku lze hovořit o výkonnosti asi 8-9 letého průměrně inteligentního dítěte. Sociálně praktická informovanost je na úrovni mírně lepší, trivium naopak spíše na horší úrovni než je 8-9 let. Osobnostní vývoj je zřetelně narušený dlouhodobými deprivačními podmínkami a neschopností trvaleji zakotvit v nosnějších vztazích, jako dítě byla většinu života druhými odmítána, dopouštěla se substitučních krádeží, ale také reagovala otevřeně agresivně a neomaleně. Vývoj doputoval v poruchově ustrojenou osobnost s rysy emočně nestabilními - impulsivními. Posuzovaná je irritabilní, neomalená, s tendencí k dysforickým skluzům, vzteku a projevům nepřátelství při podráždění. Pokud nároky života překračují její schopnosti nebo frustrační toleranci, inklinuje rychle k resignaci. Projevuje se vysoce temperamentně, stojí o vztahy s druhými, ale nedokáže je udržovat, jednoduše manévruje, aby se zavděčila, pro svou prchlivost si ale většinu vztahů má sklony pokazit. V oblasti emoční je oploštělá, na což lze rovněž nahlížet jako na deprivační následek. Je simplexní, naivní, prozaická, inklinující ke zlobným výpadům. Obecným pravidlům a normám má spíše pro svou impulsivitu a mentální nedostačivost problém dostát, než že by je neuznávala. Posuzovaná byla schopna správně vnímat prožívané události, zapamatovat si je byla schopna jen míře odpovídající oslabeným paměťovým schopnostem, jádro událostí je schopna rámcově správně reprodukovat, pokud se k tomu rozhodne. Nelze mít vysoké nároky na komplexnost popisu, jeho přesnost a detailnost, na časová určení, sekvence a podobně. Na stranu druhou má znalkyně potřebu konstatovat, že pokud by mělo jít o události kompletně smyšlené, pak je mimo paměťové schopnosti posuzované se několik příběhů nemajících oporu v zážitku naučit a opakovaně je relativně kongruentně reprodukovat. Z hlediska psychologických kritérií se jedná o výpověď se střední měrou sníženou věrohodností, znalkyně má za to, že výpověď především není kompletní či spolehlivá pokud jde o připuštěné množství kontaktů, míru vlastní iniciativy nebo nekladení odporu a dále pokud se jedná o míru násilí v explicitně ve výpovědi uváděných případech. Za věrohodnou ji však považuje v tom, že svědkyně uvádí sexuální kontakty mezi sebou a bratrem, lze věrohodnost její výpovědi podpořit rovněž v tom, že posuzovaná mohla být vystavena alespoň v jí uváděných dílčích případech nátlaku, jemuž nebyla schopna vzdorovat. Argumentace - viz kapitola Souhrn a rozbor. Obecnou věrohodnost znalkyně hodnotí jako podstatnou měrou sníženou (viz Souhrn a rozbor). V obecné rovině má posuzovaná zapírání nebo zkreslování údajů o prožitém v repertoáru. Ve vztahu k projednávaným věcem je možné, že zdůrazňuje a zintenzivňuje míru své aktivní obrany a její soustavnosti, navyšuje míru fyzického násilí, neuvádí některé další intimní kontakty s bratrem a jejich okolnosti, za něž předpokládá odsudek. Posuzovaná velice pravděpodobně od počátku uváděných incidentů měla základní povědomí o sexu a byla schopna vzniklé situace rámcově vyhodnocovat. Jen obtížně ovšem mohla hledat zdroje proto, aby se jim účinně bránila anebo je nedopouštěla. K závadovému jednání docházelo totiž v rodině, do níž přišla „z nouze“ jako poslední člen a nadto až v prepubertě, zatímco druzí sourozenci tam od narození žili. Těžko se zařazovala a bylo by logické, kdyby pociťovala obavy, aby nebyla rodinou opět vyloučena. To mohlo přispět k eventuální vyšší svolnosti anebo i rychlé resignaci v případě povzbuzování nebo nátlaku. V rodině neměla rovnocenné postavení ve srovnání se sourozenci a pociťovala, že její pozice zde je ohrožena. Duševní a rozumové schopnosti posuzované (a hlavně její sociální situace) nebyly na takové úrovni, aby byla schopna účinného, strategického, kompetentního a rozvážného jednání ve spisem popsaných situacích. Znalkyně nedokáže oddělit následky plynoucí z presumpovaného jednání XXX od dalších vážně poškozujících vlivů v explorandčině vývoji. Posuzovaná je především významně a trvale poškozena okolnostmi svého vývoje v útlém dětství a pak v době od návratu do rodiny dále (vážná deprivace).

  1. Znalkyně podala posudek v hlavním líčení a vysvětlila, že pokud jde o míru agrese, používá poškozená u všech skutků „schémata“. Tzn. že vždy popisuje stejný postup, stejný projev agrese (přišel, dal mi facku). Pokud jde o míru dobrovolnosti a svolnosti k jednání obžalovaného, lze ji u poškozené těžko definovat. Podle znalkyně považuje poškozená za dobrovolné vše, co není založeno na násilí. S ohledem na její postavení v rodině nelze hovořit o dobrovolnosti, ale spíše o rezignaci. Správně vnímala okolnosti pohlavních styků i to, že je měla se svým bratrem. I za takové situace je dokázala akceptovat. Udělá totiž vždycky to, co je pro ni výhodné z pohledu udržení si nějaké pozice. Podle znalkyně medikace psychofarmaky u poškozené neměla vliv na vnímání reality, neboť poškozená je užívala dlouhodobě a dobře je tolerovala.

  1. K poškozené bylo ze zprávy Městského úřadu XXXX zjištěno, že byla hned po narození umístěna se souhlasem rodičů do kojeneckého ústavu, neboť tito neměli vytvořeny podmínky pro výchovu a péči o další dítě. Vlivem dlouhodobé ústavní péče se u nezletilé začaly projevovat známky výrazné citové deprivace. Nezl. XX byla od listopadu 2007 svěřena do společné pěstounské péče manželů XXX. U XXX bylo zjištěno lehké mentální postižení s výraznou poruchou osobnosti. S ohledem na míru zdravotního postižení pak XX navštěvovala Základní školu a Odbornou školu v XXX (dříve XX). Kvůli nevhodnému chování nezletilé, které bylo pro členy domácnosti již neúnosné a velmi negativně působilo na okolí, byla nezl. XX předána dne 05.08.2015 na základě dohody zpět do péče biologické matky. O zrušení pěstounské péče a svěření nezletilé do péče matky pak rozhodl rozsudkem Okresní soud XXX dne XXXX. XX žila v domácnosti se svou matkou, sestrou XXX (nar. XXX) a bratrem XX (nar. XXX). Doma matku neposlouchala, byla hodně drzá, matka jí občas dala pár facek. Vztah se sestrou označovala jako dobrý. K jednomu setkání XXX s otcem došlo roce 2016 o víkendu. Poté kontakty zase ustaly. U sourozenců nezletilé, XX a XX, byl nařízen soudní dohled z důvodu nedostatečné péče, když v rodině selhávala základní péče zejména v oblasti hygienických návyků. V červnu 2017 byla rodina nucena vystěhovat se z nájemního bytu. Matka neměla zajištěné jiné vhodné podmínky, proto žila nezl. XXX se svým bratrem XX v době od června do listopadu 2017 v rodině otcovské babičky, paní XX Poté se nezl. děti vrátily do domácnosti matky. Rozsudkem Okresního soudu XXX ze dne XXX byl nad nezl. XXX stanoven soudní dohled. Chování nezletilé v rodině se vystupňovalo tak, že ji matka přestala zvládat. Na žádost matky byla nezletilá umístěna dne XXX do Psychiatrické nemocnice XXX. OS XXX vydal dne XXX předběžné opatření, na základě kterého byla nezl. XXX dne XXX předána do péče Dětského domova XXX Rozsudkem OS XX ze dne 22.09.2021 byla XXX omezena ve svéprávnosti, jejím hmotněprávním opatrovníkem bylo jmenováno město XX. Ze zprávy Dětského domova XX vyplývá, že v současnosti je již plnoletá, v dětském domově je na tzv. prodlouženém pobytu (na vlastní žádost). Proto může také dohodu o dobrovolném pobytu sama bez udání důvodu ukončit a z dětského domova odejít. Dle názoru vychovatelek je XXX nespolehlivá, spousta jejich tvrzeních bylo nevěrohodných. Část jejich tvrzeních je sice pravdivá, ale každé tetě stejnou věc podá trochu jinak. Je ráda středem pozornosti, bohužel k tomu nemá příliš kladného potenciálu, ráda si sjednává respekt u ostatních dětí (i agresí), ráda ze sebe dělá chudáka, ráda na sebe upozorňuje. XX není zlá a k jejímu chování vedou hlavně její omezené rozumové schopnosti. Zpravidla není schopna objektivně posoudit, pochopit a přijmout skutečnost a tu dále předkládá dál zkreslenou. Podle zprávy Psychiatrické nemocnice v XX zde byla poškozená XXX XXX hospitalizována od 16.03. do 27.06.2016 pro stupňující se poruchové chování, a poté od 06.11.2018 do 20.02. a od 25.02. do15.08.2019 pro poruchy chování v domácím prostředí.

  1. Z výše uvedených důkazů lze nepochybně dovodit, že mezi obžalovaným a poškozenou došlo k pohlavním stykům. Soud však nemůže spolehlivě uzavřít, že se tak stalo po násilném jednání obžalovaného či na základě bezbrannosti poškozené. Specifická věrohodnost poškozené je problematická. Vyplývá to ze závěrů výše citovaného znaleckého posudku, kdy znalkyně akcentuje pochybnosti právě o tom, zda pohlavním stykům předcházelo násilí. Tento závěr velmi srozumitelně a přesvědčivě vysvětlila. Blíže se toto hodnocení důkazní situace promítlo nejen do jiné formulace skutku oproti obžalobě, ale i do právní kvalifikace, o které bude soud hovořit později. Je třeba ale zdůraznit, že soud je povinen postupovat při provádění a hodnocení důkazů tak, aby byl zjištěn skutkový stav bez významných pochybností, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. V tomto procesu je pak třeba každou pochybnost, kterou nelze rozptýlit dostupnými důkazy, vykládat důsledně ve prospěch obžalovaného. V tomto případě proti sobě stojí dva důkazy, a to výpověď obžalovaného a výpověď poškozené, kdy každý z nich uvádí o okolnostech pohlavních styků jiné skutečnosti. Soud při hodnocení věrohodnosti poškozené musí vycházet především z odborného posouzení znalkyní a ta jí jako zcela věrohodnou neshledala. Za takové situace je tak třeba vyjít z obhajoby obžalovaného.

  1. Další podstatné dokazování bylo vedeno k tvrzení obžalovaného, že nevěděl, že poškozená je jeho pokrevní sestra. Tato obhajoba byla spolehlivě vyvrácena jejich matkou, svědkyní XXX. Ta již v přípravném řízení uvedla, že obžalovanému výslovně řekla, že poškozená je jeho sestra, když mu bylo asi osm let. V hlavním líčení pak upřesnila, že obžalovaný byl za poškozenou i v dětském domově. To mu bylo asi patnáct let. Ve stejné době s ní byl za poškozenou i Psychiatrické nemocnici v XXX. To věděl, že jede za svou sestrou. Bylo to při její první hospitalizaci. Když poškozenou přivedla domů, tak zbylým dětem řekla, že to je jejich sestra. Řekla jim důvody, proč ji přivedla domů.

  1. Bylo tedy spolehlivě prokázáno, že obžalovaný věděl, že pohlavní styk vykonává se svou vlastní pokrevní sestrou.

  1. Svědkyně pak také uvedla, že obžalovaný neměl vůči poškozené žádné povinnosti. Poškozené dávala úkoly pouze ona. Ona rozhodovala, co může či nemůže dělat.

  1. Při vymezení doby jednání je vycházeno ze zprávy XXX, z níž vyplývá, že poškozená byla do domácnosti matky předána dne 05.08.2015 a v červnu 2017 byla rodina nucena vystěhovat se z nájemního bytu.

  1. Na obžalovaného byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a psychologie. Podle znalkyně z psychiatrie a sexuologie netrpěl v době činu vážnou duševní poruchou typu psychózy. Mohl rozpoznat nebezpečnost svého chování a mohl se ovládnout. Nebylo zjištěno nic, čím by byly významně sníženy jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Jeho jednání vedlo k uspokojení jeho sexuální potřeby, v dané chvíli na objektu, který byl snadno dostupný. Nad důsledky svého jednání nepřemýšlel. Netrpí vážnou duševní poruchou ani sexuální deviací, jeho jednání nebylo psychopatologicky motivované. Z psychiatrického hlediska není pro společnost nebezpečný. Nejsou doporučována žádná ochranná opatření. Je heterosexuálně gynefilně orientovaný.

  1. Podle znalkyně z psychologie má aktuální intelektové výkony na spodní hranici pásma podprůměru. V praktickém životě ví, jaké chování se od něj očekává z hlediska společenských norem, nicméně hlubší pochopení významu těchto norem absentuje. Osobnost je nezralá, dlouhodobě zásadně ovlivněna insuficientní výchovou a patologickými vlivy v rodinném prostředí. Snaží se přizpůsobit společenským normám a požadavkům, což se mu v zásadě daří. V povaze jsou zvýrazněny rysy výbušnosti a zvýšená pohotovost k agresivním reakcím, hůře domýšlí dlouhodobé následky svého chování. Snaží se náročné životní situace adaptivně zvládat, reagovat přiměřeně, limitován je však i svým kognitivním potenciálem a omezeným zázemím, kde chyběly reálné vzory. Jeho intelekt je hluboko podprůměrný, tj. v době vyšetřovaných událostí lze předpokládat úroveň jeho myšlení odpovídající dětem ve věku 10 let. Jednání bylo s vysokou mírou pravděpodobnosti podmíněno touhou po uspokojení sexuálních potřeb, ke kterým využil snadno dostupný objekt, aniž by dostatečně zvážil nevhodnost svého chování z hlediska společenských norem. Prognózu dalšího vývoje znalkyně hodnotí jako nejistou s mírnou převahou pozitivních faktorů.

  1.   Obžalovaný naplnil svým jednáním po subjektivní i objektivní stránce všechny zákonné znaky provinění pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, když vykonal soulož s dítětem mladším patnácti let (bod 1.) a jiným způsobem je pohlavně zneužil (bod 2. – 3.). Za soulož (coitus) je třeba pokládat spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Při souloži fakticky dochází k tomu, že mužský pohlavní úd vnikne do pohlavního orgánu (vagíny, pochvy) ženy. To znamená, že oba tyto orgány se spolu spojí v jednom okamžiku. Postačí, že došlo i jen k částečnému zasunutí pohlavního údu muže do pochvy ženy. Přitom nemusí ani dojít k porušení panenské blány. Spojením pohlavních orgánů je znásilnění dokonáno bez ohledu na to, zda došlo k pohlavnímu ukojen. K naplnění tohoto pojmového znaku došlo nepochybně u jednání pod bodem 1. Pod pojmem jiným způsobem pohlavně zneužije je třeba rozumět pohlavní zneužití v jiné formě než souloží, a to v podobě takových zásahů do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let, jako je např. orální pohlavní styk, ohmatávání pohlavních orgánů, popřípadě i jiné formy ukájení pohlavního pudu na těle této osoby či na žádost pachatele na jeho vlastním těle. Tento jiný způsob pohlavního zneužití přitom nemusí spočívat v natolik intenzivním zásahu do pohlavní sféry poškozeného, jakým je vykonání soulože. Tento pojmový znak obžalovaný naplnil pod body 2. – 3., kdy s poškozenou vykonal anální a orální pohlavní styk.

  1. Obžalovaný v době, kdy se takového jednání dopouštěl, znal spolehlivě věk poškozené. Jeho jednání proto soud hodnotí z hlediska zavinění jako úmysl přímý ve smyslu § 15 odst. 1 trestního zákoníku.

  1. Jak vyplývá z výše uvedeného, soud oproti obžalobě dospěl k jiné právní kvalifikaci jednání obžalovaného. Ta jej kvalifikovala jako provinění znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, spočívající v tom, že násilím donutil jiného k pohlavnímu styku, takový čin spáchal souloží a jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, na dítěti mladším patnácti let. Soud již výše zdůvodnil, proč nepovažuje za prokázané, že obžalovaný užil proti poškozené násilí či pohrůžku násilí. V reakci na závěrečnou řeč státního zástupce je nutno uvést, že soud nepovažuje za dostačující zjištění, že obžalovaný poškozenou při pohlavním styku „držel“. To je jistě běžná součást každého pohlavního styku a bez dalšího to nelze vykládat jako užití násilí.

  1. Dále také dospěl k tomu, že ani další alternativní pojmové znaky základní skutkové podstaty trestného činu znásilnění naplněny nebyly. Sám obžalovaný tvrdil, že poškozené například zakazoval jít ven. Takovou aktivitu však nelze považovat za pohrůžku jiné těžké újmy. Pohrůžka jiné těžké újmy může spočívat v hrozbě způsobení majetkové újmy, vážné újmy na cti a dobré pověsti, směřovat k rozvratu manželství nebo rodinného života apod. Jinou těžkou újmou může být i zahájení trestního stíhání v důsledku oznámení trestného činu, jímž pachatel poškozenému hrozí, a nutí ho tak něco konat, opominout nebo trpět. Je přitom nerozhodné, zda se poškozený trestné činnosti, jejímž oznámením se hrozí, dopustil či nikoli. Při posuzování, zda jde o jinou těžkou újmu, je nutno přihlížet k osobním poměrům napadeného, k jeho vyspělosti, zkušenostem, psychickému stavu apod. V daném případě navíc poškozená takové jednání obžalovaného objektivně ani nepociťovala jako těžkou újmu. Obžalovaný sám nedokázal říci, jestli poškozená jeho zákazy vůbec respektovala. Navíc jejich matka uvedla, že obžalovaný nad poškozenou fakticky neměl žádnou autoritativní moc.

  1.  Soud nepovažuje za prokázaný ani alternativní pojmový znak v podobě zneužití bezbrannosti. Ve stavu bezbrannosti se mimo jiné nacházejí osoby, které sice vnímají okolní svět, avšak jejich duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni nebo takového stavu, aby si ve své mysli dokázaly situaci, v níž se nacházejí, dostatečně přiléhavě ze všech souvislostí vyhodnotit a přiměřeně, logicky a účinně na ni reagovat. Tak tomu obvykle bývá např. u osob trpících duševní chorobou, pro niž nechápou význam pachatelova jednání, anebo u dětí či osob mentálně zaostalých, které nemají dostatečné znalosti a zkušenosti, aby byly schopny posoudit význam odporu proti vynucovanému pohlavnímu styku apod. V takových případech bezbrannosti se jedná o psychickou bezbrannost, v důsledku níž oběť často nechápe, co se po ní požaduje, resp. co je smyslem jednání pachatele, nebo není způsobilá vůbec domyslet a vyhodnotit důsledky takového jednání atd.

  1. V daném případě ale znalkyně psycholožka uvedla, že poškozená měla od počátku incidentů základní povědomí o sexu a byla schopna vzniklé situace rámcově vyhodnocovat. To je podle soudu logické, neboť již byla ve věku staršího dítěte. Na tom podle názoru soudu nic nemění ani lehká mentální retardace. Z projevu poškozené při výpovědi není toto postižení patrné, o prožitých událostech hovoří srozumitelně a věcně, nezmiňuje, že by v době, kdy byla trestná činnost spáchána, nechápala jednání obžalovaného.

  1. Znalkyně dále uvedla, že těžko hledala zdroje k tomu, aby se jednání obžalovaného bránila či jej nedopouštěla, neboť se mohla obávat o své postavení v rodině. Tato skutečnost ale nemůže zakládat pojmový znak „bezbrannosti“. Je třeba zdůraznit, že znásilnění je trestný čin úmyslný a z hlediska zavinění je nutné, aby obžalovaný jednal alespoň v úmyslu nepřímém. Muselo by být tedy prokázáno, že alespoň věděl, že poškozená se nachází ve stavu bezbrannosti, musel by to subjektivně vnímat a vědomě tuto bezbrannost využít. To ale po provedeném dokazování prokázáno nebylo.

  1. Pokud jde o trestný čin pohlavního zneužití pod body 1. – 3., jedná se o jeden pokračující trestný čin ve smyslu § 116 trestního zákoníku, když jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem, naplnily skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.

  1. Naopak není pochyb o tom, že obžalovaný svým jednáním pod bodem 1. naplnil všechny zákonné znaky provinění soulože mezi příbuznými podle § 188 trestního zákoníku, vykonal soulož se sourozencem. Trestné je podle § 188 pouze vykonání soulože. Jiný způsob pohlavního ukájení tu postižen není, a to ani pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, protože při těchto pohlavních stycích nedochází k oplodnění, které by mohlo vést ke zrození postiženého dítěte.

  1. Při rozhodování o trestním opatření vycházel soud ze všech skutečností, uvedených v § 39 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku.

  1. Ke skutkům mělo dojít v době, kdy byl obžalovaný mladší 18 let, proto bylo jeho jednání posouzeno jako provinění (tj. trestný čin spáchaný mladistvým) a i trest byl ukládán v režimu zákona č. 218/2003 Sb. (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Podle § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. se trestní sazby, uvedené v trestním zákoníku, snižují na polovinu, přičemž horní hranice nesmí převyšovat pět let a dolní hranice jeden rok. Protože však trestní stíhání bylo zahájeno až po dosažení věku 19 let, nebyla uplatněna zvláštní ustanovení o řízení ve věcech mladistvých.

  1. Obžalovanému polehčuje, že před spácháním trestné činnosti nebyl trestán pro žádnou trestnou činnost ani postižen pro jiné protiprávní jednání. Dále mu polehčuje, že svého jednání upřímně litoval. Tuto lítost vyjádřil nejen před soudem, ale i v omluvném dopisu ze dne 14. 3. 2022. Naopak mu mírně přitěžuje, že se trestné činnosti dopustil opakovaně a spáchal více trestných činů. K jeho osobě bylo dále zjištěno, že je svobodný, bezdětný, je zaměstnán jako ostraha objektů. Soud hodnotí možnost nápravy obžalovaného jako reálnou. Pokud jde o samotnou výměru trestního opatření, soud považuje za odpovídající trestní opatření v první polovině zákonné trestní sazby. S ohledem na nízké narušení obžalovaného a jeho reálnou resocializaci je soud přesvědčen, že není potřeba přímý výkon trestního opatření odnětí svobody a proto jeho výkon podmíněně odložil na přiměřenou zkušební dobu. V ní je obžalovaný povinen prokázat, že je schopen se vyvarovat další trestné činnosti či jiných protiprávních jednání.

  1. Poškozená se připojila k trestnímu řízení řádně a včas s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000,- Kč. Nárok spočíval v odškodnění prožitých duševních útrap. Tento pojem upravuje § 2956 občanského zákoníku a konkrétní zákonný rámec pro odškodnění pak poskytuje § 2958 občanského zákoníku. V daném případě nelze hodnotu odškodnění jakkoli důkazně objektivizovat, proto soud její výši určil podle zásad slušnosti. Přitom soud musel zohlednit okolnosti případu, míru zásahu do práv poškozené, jeho intenzitu i dopad na život poškozené. Zde je třeba konstatovat, že nárok byl uplatněn za situace, kdy mělo dojít k vynucení pohlavních styků násilím na těle poškozené. To však prokázáno nebylo. To však nemění nic na tom, že jakékoli sexuální jednání vůči poškozenému dítěti je jistě zásahem do jeho osobnostních práv a velkým rizikem pro jeho další život. Pokud jde o faktické následky na duševním zdraví poškozené, pak je nelze jednoznačně určit. Znalkyně psycholožka toto zdůvodnila již tak velmi problematickým způsobem života poškozené (samozřejmě nezaviněným samotnou poškozenou). Soud tedy po volné úvaze dospěl k závěru, že přiměřeným je odškodnění částkou 50.000,- Kč

  1. Se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy byla pak poškozená odkázána za řízení ve věcech občanskoprávních.

Poučení

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v XXX. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v XXX.

Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to i v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházející rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům je omezena, může za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce. Ve prospěch mladistvého obžalovaného může i proti jeho vůli podat odvolání i orgán pověřený péčí o mládež, kterému lhůta k podání opravného prostředku běží samostatně. 

Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Poškozený má možnost požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění obžalovaného z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

XXX dne 16. prosince 2022 

Mgr. Tomáš Bouček, v.r. 

předseda senátu Krajského soudu v XX

sp.zn.
1 T 23/2018
Mnohonásobný recidivista, znásilnění ženy cizím mužem

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní  soud  v  Jičíně  rozhodl  v  hlavním  líčení  konaném  dne  10.  prosince  2018  v senátě složeném z předsedy  JUDr. Aleše Výmoly a přísedících Věry Domesové a Aleše Kupce

takto:

Obžalovaný

XXX, narozený XXX v XXX., trvale bytem XX, okres XXX, nyní bytem XXX, okres XXX, zaměstnanec společnosti XXX,

je vinen, že

v přesně nezjištěné době po půlnoci dne XXX 2017 v XXX, ve stanu postaveném u řeky XXX v blízkosti OD XXX, před její slovní nesouhlas osahával na intimních místech XXX, nar. XXX, kdy jí pod oblečením sahal mezi nohy a opakovaně strkal prsty do pochvy, a dále téhož dne v podvečerních hodinách ji opět proti její vůli osahával, poté jí svlékl kalhoty a spodní prádlo a vykonal na ní soulož spočívající ve spojení pohlavních orgánů, přičemž tomuto jednání se XXX bránila tím, že se snažila dávat nohy k sobě, ale on je silou roztáhl, a současně jej opakovaně žádala, aby tohoto jednání, které pro ni bylo bolestivé, zanechal, přitom plakala, přesto její odpor překonal,

tedy

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal souloží,

čímž spáchal

zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku

a odsuzuje se

za to podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.

Podle § 84  trestního  zákoníku  a  §  85  odst.  1  trestního  zákoníku  se  výkon  tohoto  trestu podmíněně  odkládá  na  zkušební  dobu  v trvání  5  (pěti)  roků  za  současného  vyslovení dohledu.

Odůvodnění:

1.   Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že obžalovaný v přesně nezjištěné době po půlnoci dne XXX 2017 v XXX, ve stanu postaveném u řeky XXX v blízkosti OD XXX, přes její slovní nesouhlas osahával na intimních místech XXX, nar. XXX, kdy jí pod oblečením sahal mezi nohy a opakovaně strkal prsty do pochvy, a dále téhož dne v podvečerních hodinách ji opět proti její vůli osahával, poté jí svlékl kalhoty a spodní prádlo a vykonal na ní soulož spočívající ve spojení pohlavních orgánů, přičemž tomuto jednání se XXX bránila tím, že se snažila dávat nohy k sobě, ale on je silou roztáhl, a současně jej opakovaně žádala, aby tohoto jednání, které pro ni bylo bolestivé, zanechal, přitom plakala, přesto její odpor překonal.

Obžalovaný v přípravném řízení na svoji obhajobu uvedl, že nesouhlasí s tím, co je uvedeno v usnesení o zahájení trestního stíhání a popsal to tak, že XXX zná jen podle vidění z XXX, takže když jí viděl v tom stanu, věděl, o koho jde. Byl s ní asi 2-3 minuty sám v době, kdy přítel XXX odešel za kamarádem ohledně kamenů. Oba měli hodně vypito. Chtěla po něm ten stan, který byl původně jeho a chtěla ho za sex.  Nabídla se mu sama. Svlíkla si kalhoty, on taky a asi 2x malinko zasunul, ale pak si uvědomil, že je to blbost, ostuda a tak přestal. Oba se oblékli a vše ukončili. Pokud jde o tu noc, kdy s nimi spal ve stanu, nic se nedovolil, XXX byl uprostřed. K přítomnosti spermatu na látce ze stanu uvedl, že to udělala sama XXX, neboť poté, co to ukončili, se ocitli ještě jednou spolu sami, byl opilý a spal a ona mu to udělala rukou, což také řekla jeho přítelkyni. K tomu, aby ho udala na policii, XXX navedla XXX. Při hlavním líčení kromě jiného uvedl, že na své výpovědi z přípravného řízení trvá. Dále kromě jiného dodal, že paní XXX nemluví pravdu. To, co on vypovídal, je čistá pravda. Pokud je v podnapilém stavu, tak se v životě nemohlo stát to, o čem mluvila paní XXX. V životě jí neroztahoval nohy a nešahal mezi ně. Paní XXX se mu chtěla pomstít za to, že okradla XXX z XXX, který už nežije, on byl jako svědek proti ní a ona šla za to sedět. Od té doby se snažila ho dostat do kriminálu. Dne XXX 2017 se s přítelkyní XXX na ubytovně pohádal, přišla i policie a řekla mu, že má jít ven. Spal na lavičce u XXX – lávka k XXX. Policajti mu potom řekli, aby odešel, aby byl klid. Byl jsem trošku napitej a tak odešel, lehl si na lavičku a vyspal se z toho. Okolo 01:00 – 02:00 hodin se vzbudil, potom šel k nádraží a v 05:00 hodin šel do práce. Další den se potkal s paní XXX, která se ho ptala, proč je venku. Říkal jí, že se pohádali jenom kvůli tomu, že když je opitej, tak mu to v posteli nejde a to je čistá pravda. Vyspal se a další den byl na ubytovně s paní XXX, která ho tam vzala. Byla tam paní XXX a XXX, přítel paní XXX. Vypili nějaké víno a šel spát, protože musel ráno do práce, neboť v té době pracoval v XXX. Další den sháněl stan, na který narazil, protože ho neviděl, jelikož špatně vidí a spadl na něj. Byli v něm oba dva a to XXX a XXX. Potom nějak pokecali a on odešel. Další den tam po práci šel, okolo 16.00 – 17.00 hodiny. Pili tam víno, pivo, atd.. XXX řekl, že ho hledal nějaký pán skrz nějaký kameny a on tam šel. XXX mu řekla, že si stan může nechat a nabídla mu za to sex, ale on nemohl, protože byl opitej a nešlo mu to. Jestli to bylo dvakrát, nedokáže říct. S paní XXX měl jednou v XXX rozepři skrz syna. Furt neví, co to je znásilnění. XXX se vůbec nebránila, sama se svlíkla. Pomáhala mu rukou, než do ní dvakrát zasunul v době, když byl XXX asi 1-2 minuty pryč, ale vůbec to nešlo, nebylo to tam zasunutý úplně. Deka, kterou tam měl, byla od něho a od jeho přítelkyně z ubytovny. Jak je možné, že jeho sperma bylo nalezeno ve stanu neví, ale ví, že když vstával, měl svlíknutý montérky pod kolena.

2.   Obžalovaný je z posuzovaného jednání usvědčován výpověďmi poškozené XXX a XXX a XXX.

3.   Poškozená XXX, v přípravném  řízení  po  řádném  poučení  jako  svědkyně  uvedla,  že  za  všechno může paní XXX, která přivedla XXX k nim do stanu. To, co oznámila, se zakládá na pravdě, ale bojí se, protože paní XXX jí vyhrožuje tím, že přijede někdo z XXX, že jí zabijí psa a podpálí stan. XXX chtěl po nich 200 Kč za stan, pak dokonce 5.000,- Kč. Druhý den přišel s tím, že chce jen 2,5 tisíce a za soulož. Přítele poslal pro flaškové pivo a začal si ho honit. Pak ji svlíkl a strčil jí ho tam. Ona se bránila a říkala mu, aby ji nechal být. Dále ji osahával mezi nohama, sahal jí až do dělohy, když spolu leželi ve stanu. To bylo předtím, než jí znásilnil, tedy ze čtvrtka na pátek. Ke znásilnění došlo v pátek. Když jí ho tam strčil, dělal tak, aby se udělal. Ona ležela na zádech a on byl na ní. K výronu semene došlo. Ptal se jí, jestli jí to tam může dát. Ona mu řekla, že jo, že stejně nemůže mít děti. Brečela u toho. K lékaři šla v neděli, neboť měla bolesti, pálila ji moč, měla křeče a výtoky. Tyto obtíže předtím neměla. Pokud jde o stažení obvinění, nutili ji k tomu XXX a XXX, tedy spíš prosili. Nebyli na ni zlí, ale měli strach, že půjde XXX sedět, proto také byla na policii v XXX. Zpátky to chtěla vzít kvůli XXX, která jí vyhrožovala.  Celou záležitost nahlásila později, protože se bála.  V minulosti již byla několikrát znásilněná, a to i svým synem, který ji uhodil. Při hlavním líčení poškozená uvedla, že si vůbec nic nepamatuje. Neví, co se stalo. Jak byla zmlácená, od té doby špatně vidí. V XXX byla zkopaná panem XXX. Stalo se to XXX 2018. Zkopal ji, protože mu nechtěla dávat peníze. Od té doby se bojí, ztrácí zrak. Ví jenom, že paní XXX jí naváděla. Obžalovaný se tam šel vytahovat, že jí vojel. Tak ji to řekla XXX, že se tam s tím vytahoval. K poměru mezi nimi došlo, ale bylo to se znechucením, bylo ji to nepříjemné, nechtěla to. Nebránila se. Nemohla, měla 30 kg, ještě je po operaci ruky, má tam železo, jak se může bránit, je slabá ženská. Kromě ní a obžalovaného tam nikdo nebyl. O pomoc nevolala. Obžalovanému jenom řekla,  že  má  steh  v děloze.  Nikomu to nehlásila.  XXX je poslala na gynekologii, ať ho žaluje, měla na něj vztek. Chtěla, aby na něj šli žalovat. Za všechno může ona. Vzhledem k obsahu výpovědi poškozené učiněné při hlavním líčení byla v souladu s ustanovením § 211 odst. 3 písm. a) tr. řádu čtena její výpověď z přípravného řízení, kdy po jejím přečtení výslovně prohlásila, že na této výpovědi trvá a dále dodala, že obžalovanému říkala, že nechce, protože tam měla ten steh. Bojí se. Byla už několikrát znásilněná. Bojí se už i na ulici. Aby šla na policii, ji řekla XXX. Ona by obžalovaného v životě nedala udat. Nenapadlo ji jít k doktorovi dřív, než až v neděli. XXX se bojí. Obžalovaný ji vyhrožoval.

4. Svědek XXX uvedl, že obžalovaného zná pouze krátce. Viděli se 2x – 3x. V minulosti jsme spolu žádné neshody neměli. Pokud jde o znásilnění paní XXX, ví jenom to, že obžalovaný ho poslal do krámu – do XXX, že tam na něho čeká nějaký pán, takže neví, co se tam dělo. Když přišel, nic se tam nedělo. V jeho přítomnosti se tam vůbec nic nedělo. Nějaké osahávání, líbání tam bylo, ale to spal. Neví, jestli se paní XXX fyzicky nebo slovně něčemu bránila, protože spal. K němu se obžalovaný násilnicky nebo agresivně nechoval. K události mělo dojít XXX 2017, ale on si to nějak nepamatuje. Obžalovaný k nim do stanu přišel večer, lehli si, spali, ale jestli se tam něco dělo, neví, spal. Pokud jde o požívání alkoholu v předmětné době, on měl 1 – 2 piva, co měl obžalovaný, neví. Paní XXX taky měla možná vypito 1 – 2 piva. Víc neměli. Paní XXX si mu potom stěžovala, že tam k něčemu došlo. Říkala mu letmo o nějakém znásilnění, ale co přesně, to si nepamatuje. Ke XXX jsem odešel proto, že mi obžalovaný říkal, že tam na něho čeká nějaký kamenář, ale kamenář tam nebyl. Kvůli čemu XXX šla do nemocnice, neví, k tomu mu nic neříkala. Paní XXX pije alkohol málo. O tom, že jí někdo ošahával, z paní XXX vylezlo až po čase.

5.   Svědek XXX uvedl, že vůbec o ničem neví. U ničeho nebyl. Nikdo mu neříkal, že by měla být paní XXX znásilněna, o tom nic nevím. Že by se chtěla paní XXX obžalovanému pomstít, o tom nic nevím. XXX je jeho přítelkyně. Nikdy se mu nesvěřila s tím, že by se mezi obžalovaným a paní XXX mělo něco stát. Zaslechl, jak XXX obžalovanému začala vyhrožovat, něco v tom smyslu, že ho udá, že jí prý znásilnil. Co říká XXX a XXX, neví, zda to tak je. Ona tak mluvila. Slyšel jenom tohle, jinak nic. Neví přesně, kdy to bylo.

6.   Posuzované jednání je dále prokazováno listinnými a to zejména protokol o ohledání místa činu včetně fotodokumentace, protokol o vydání věci, záznam o vyšetření na alkohol, lékařskou zprávou  zaznamenávající vyšetření  poškozené  a  odborným  vyjádření  z oboru  kriminalistika, odvětví genetika.

7.   K objektivnímu posouzení celého případu pak byl ve věci vypracován MUDr.  XXX znalecký posudek na poškozenou XXX, z odvětví klinické psychologie , který byl se souhlasem stran při hlavním líčení dle § 211 odst. 5 tr. řádu čten a z jehož závěrů vyplývá, že  při vyšetření ohledně  specifické  věrohodnosti,  kterou  bude  posuzovat  soud,    nebyly  shledány  průkazné známky návodu, nezjištěn motiv pro falešné obvinění ani známky chorobného oslabení specifické věrohodnosti,  přesto  se  tato  jeví  jako  ne  zcela  vymizelá,  ale  oslabená.  Důvody k tomuto konstatování lze spatřovat ve snadnější ovlivnitelnosti, kdy poškozená zvažovala i možnost odvolání trestního oznámení, dále není  k dispozici  objektivní  údaj  o  množství  a  ovlivnění alkoholem, kdy nelze vyloučit zkreslení v důsledku alkoholového ovlivnění. Rizikovým faktorem je i celková simplicita, kdy uvádí jen málo detailů, nediferencuje mezi znásilněním a strpěným pohlavním stykem a ve společnosti pachatele setrvávala i po předmětných událostech. Vzhledem k simplicitě  osobnosti,  což  vede  ke  snadnější  ovlivnitelnosti  a  manipulovatelnosti,  může  být posuzovaná ve svých tvrzeních snadněji ovlivněna jednáním obviněného, např. jeho nátlakem, sliby apod., což pak u ní vyvolává pochyby a je riziko, že svá tvrzení může pragmaticky měnit nebo i odvolat. U posuzované nebyly zjištěny následky v jejím psychickém stavu.

8.   Vzhledem  k pochybnostem  o  duševním  stavu  obžalovaného  byl  ve  věci  MUDr.  XXX vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který byla při hlavním líčení se souhlasem stran dle § 211 odst. 5 tr. řádu čten a z jehož závěrů vyplývá, že obžalovaný netrpí žádným duševním onemocněním ve vlastním slova smyslu. Byl u něj zjištěn návykový abúzus alkoholu  se  sociogenní  podmíněností,  jako  součást  maladaptivního  životního  stylu, charakteru prostého zneužívání, bez známek rozvoje syndromu závislosti. V předmětné době se u něj jednalo o prosté alkoholové ovlivnění, jeho schopnost ovládací byla v důsledku středně těžké opilosti snížena do středního pásma mezi oběma krajními stavy, schopnost rozpoznávací byla zachována.  Znalec nenavrhuje uložení žádných opatření formou ochranné léčby.

9.   Ve věci byli dále vyslechnuti jako svědci XXX, XXX a XXX.

10. Svědkyně XXX uvedla, že s obžalovaným se znají dlouho. Poznali se v XXX. V minulosti s obžalovaným nesrovnalosti ani neshody neměla. Paní XXX byla bezdomovkyně, spala ve stanu  a ona byla v XXX na ubytovně XXX k ní chodila. Byla u ní 2x. Dávala jí jídlo. Když u ní byla, s ničím se jí nesvěřovala. Litovala ji a tak jí vařila, protože ona bydlela ve stanu. Neví o tom, že by měla mít nějaké neshody nebo nesrovnalosti s obžalovaným. Nic neslyšela a u ničeho nebyla. Tenkrát taky hodně pila. Poškozenou neinstruovala ani nenaváděla, aby na obžalovaného podala trestní oznámení. Obžalovaný jí nekontaktoval a nechtěl po ní, aby domluvila poškozené, aby stáhla trestní oznámení, které na něj podala.

11. Svědkyně XXX uvedla, že s paní XXX jí seznámila XXX. XXX ji volala, že se něco stalo, že navedla XXX, aby ho šla udat. Když se jí ptala proč, tak jí řekla, že jí poškozená řekla, že jí znásilnil. Ona jí říkala, že to není pravda. Oni furt chlastali. Obžalovaný a poškozená s nimi. XXX ji řekla, že jí XXX vyhrožuje zabitím, když to na něho neřekne.  XXX ji řekla, že to chtěla dobrovolně, že na ní šel, ale zaspal, že mu ho honila. XXX ji sama dobrovolně volala, že to jde poškozená stáhnout, že si to všechno vymyslela. Ona ji nenavedla. Obžalovaný v červenci pil. Když pil, byl normální. Policie ho z ubytovny vykázala, protože když slyšela tady to, tak se s ním furt hádala. Podle paní XXX měl sex proběhnout rukou, pak si na něho sedla, obžalovaný byl ožralej. Obžalovaného se ptala a on ji říkal, že ona chtěla dobrovolně, šla na něho a vyhonila mu ho sama.

12. Svědek XXX uvedl, že ta přišla, říkala, že mu dluží 200 Kč. Brácha to vrátil, koupil jí nákup.

Ta osoba, nevím, jak se jmenuje, koupil jí za 200 Kč nákup a ona řekla, že to není pravda,    že si vymyslela, že jí znásilnil. On u toho seděl, protože tam čekal na autobus do XXX. Obžalovaný je jeho bratr. Bylo to někdy v období XXX.

13. Na základě provedeného dokazováni, kdy při hlavním líčení provedené důkazy byly hodnoceny jednotlivě a ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že jednání, jak je popsáno v odsuzující části výroku tohoto rozsudku se stalo a tohoto jednání se dopustil právě obžalovaný. Obžalovaný nepopírá,  že  mezi  ním  a  poškozenou  došlo  k sexu,  ale  hájí  se  tím,  že  jeho iniciátorkou byla poškozená, kdy ze strany poškozené se jednalo o sex dobrovolný a celá věc vznikla pouze z důvodu, že poškozená byla donucena XXX, která se mu snaží pomstít, aby to nahlásila.  Obhajoba  obžalovaného  byla  vyvrácena  a  obžalovaný  je  z posuzovaného  jednání usvědčován výpovědí samotné poškozené, která jak v přípravném řízení, ale i při hlavním líčení při vzájemné konfrontaci s obžalovaným potvrdila, že skutečně mezi ní a obžalovaným k jednání popsanému ve výroku tohoto rozsudku skutečně došlo, přičemž se z její strany nejednalo o sex dobrovolný, kdy obžalovaný tak jednal i přesto, že jej informovala o tom, že si to nepřeje, ale vzhledem ke své fyzické konstituci a zdravotním obtížím však i z důvodu větší fyzické síly na straně obžalovaného větší odpor nekladla, kdy věrohodnost výpovědi poškozené je podporována i svědeckými výpověďmi XXX a XXX, kdy tyto svědecké výpovědi ve spojení s výpovědí poškozené, provedenými listinnými důkazy a závěry znaleckých posudku tvoří ucelený řetězec navzájem se doplňujících a potvrzujících důkazů, na základě něhož lze mít dle přesvědčení soudu za bezpochyby prokázané, že jednání, jak je popsané ve výroku tohoto rozsudku se nejen stalo, ale tohoto jednání se dopustil právě obžalovaný a to navíc za situace, kdy poškozená na zásadních tvrzeních  a z nich vyplývajících rozhodných skutečnost svědčících o vině obžalovaného setrvala i při vzájemné konfrontaci s obžalovaným a nebyly zjištěny žádné zásadní skutečnosti, pro které by nebylo možné považovat výpověď poškozené za věrohodnou. Na tomto závěru pak nemohou nic změnit ani výpovědi XXX, XXX či XXX, neboť ani jeden z nich nebyl přítomen na místě činu v době, kdy k posuzovanému jednání mělo dojít, výpověď XXX pak nepřinesla žádné podstatné informace pro objektivní posouzení věci, a jak je zřejmé z výpovědí XXX a XXX, tak tito pouze reprodukovali informace různě získané po předmětné události, kdy navíc vypovídací hodnota jimi sdělených informací je do určité míry snížena jejich příbuzenským či obdobným vztahem k obžalovanému, ale i tím, kdy, od koho a jaké informace k věci získali, kdy je z provedeného dokazování nepochybné, že k posuzované události mělo dojít a následně tato událost byla diskutována v komunitě sociálně slabších osob a mnohdy i pod vlivem alkoholu, což mohlo obsah těchto zprostředkovaně získaných informací, případně jejich prezentaci, vnímání, zapamatování si a reprodukci dosti výrazně zkreslit. Navíc pokud jde o obhajobu obžalovaného, že poškozená měla být k podání trestního oznámení ohledně jejího znásilnění donucena, tak tato je bezpředmětná, neboť pro posouzení věci a zahájení úkonů trestního řízení je popis událostí poskytnutých poškozenou, který je v rozhodných skutečnostech neměnný, nikoliv její trestní oznámení, když orgány činné v přípravném řízení trestním jsou povinny činit úkony z úřední povinnosti, zejména pak u takto závažných trestných činů.

14. Obžalovaný tak jednáním popsaným v odsuzující části výroku tohoto rozsudku, kdy v jednom

případě nejprve přes odpor a nesouhlas osahával poškozenou XXX na intimních místech a poté na ní proti její vůli, kdy se  aktivně bránila tím, že dávala nohy k sobě, což překonal tím, že jí je roztáhl, a vykonal na ní soulož, i když ho současně opakovaně žádala, aby svého jednání zanechal, naplnil po subjektivní i objektivní stránce všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a)  trestního zákoníku, neboť jiného násilím donutil k pohlavnímu styku  a čin spáchal souloží.

15. Společenská  škodlivost  jednání  obžalovaného  je  dána  tím,  že  svým  jednáním  porušil  zájem společnosti na ochraně práva ženy na svobodném rozhodování o svém pohlavním životě.

16. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že v opisu evidence přestupků má jeden záznam z roku

2017. V opisu rejstříku trestů má do současné doby vykázáno celkem 13 záznamů o odsouzení, vesměs pro majetkovou trestnou činnost. Naposledy byl odsouzen OS v Jičíně dne XXX 2012 pod

sp. zn. 2T XXX/2011, pro trestný čin dle § 173 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 36 měsíců, kdy tento trest vykonal dne 1.11.2014.

17.Při úvaze o druhu a výši trestu soud vycházel z ustanovení § 37 a § 39 trestního zákoníku. V případě obžalovaného soud k jako okolnosti polehčující přihlédl k tomu, že se po posledním výkonu trestu snažil po poměrně dlouhou dobu chovat řádným způsobem a zajišťovat si prostředky pro obživu řádnou prací a nikoli trestnou činností. K jako okolnosti přitěžující pak soud přihlédl k bohaté trestní minulosti obžalovaného. Po zvážení dosavadního způsobu života obžalovaného, společenské škodlivosti posuzovaného jednání, způsobu provedení a následku, který byl posuzovaným jednáním způsoben, dospěl soud k závěru, že účelu trestu, nápravy obžalovaného a ochrany společenských zájmů chráněných trestním zákoníkem je ještě možné dosáhnout trestem výchovným za současného déle trvajícího přísnějšího dohledu nad chováním a jednáním obžalovaného. Za odpovídající posuzovanému jednání pak tedy soud považuje sice trest odnětí svobody, ale ještě vyměřený při samé spodní hranici zákonné trestní sazby a tedy v trvání 3 ( tří ) roků, kdy tento byl obžalovanému uložen, a navíc podmíněně odložený, ale při stanovení maximálně možné zkušební doby v trvání 5 (pěti) let, během níž obžalovaný dalším svým způsobem života bude muset soud přesvědčit, že k jeho nápravě a dosažení účelu trestu není  třeba  přistoupit  k mnohem  přísnějšímu  potrestání,  kdy  zároveň  k posílení  výchovného účinku uloženého podmíněného trestu odnětí svobody a zvýšení kontroly nad chování odsouzeného byl nad obžalovaným stanoven dohled.

18. K trestnímu řízení se s nárokem na náhradu škody nikdo řádně a včas nepřipojil a proto soud

tímto rozsudkem nijak o náhradě škody nerozhodoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení opisu rozsudku, trojmo, ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím soudu zdejšího. Toto právo však nemají  osoby,  které  se  jej  po  vyhlášení  rozsudku  výslovně  vzdaly.  Státní  zástupce  může odvoláním   napadnout   rozsudek   pro   nesprávnost   kteréhokoliv   výroku,   obžalovaný   pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro  nesprávnost  výroku  o  náhradě  škody.  Odvoláním  je  možno  napadnout  nesprávnost některého výroku, i v případě, že takový výrok chybí. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo. Odvolání lze opřít o nové důkazy a skutečnosti.

Jičín 10. prosince 2018

JUDr. Aleš Výmola v.r.

předseda senátu

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 2. 201