Znásilnění bezbranné nezletilé dvěma muži

  

 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Městský soud v Praze rozhodl v hlavním líčení konaném dne 29. ledna 2019 v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Slavíka a přísedících Ing. Heleny Chumchalové a Michala Ridoška  

takto: 

Obžalovaní 

 

1) XXX., 

nar. xxx v XX, , trv. bytem xxx, XX, st. příslušnost XX, t.č. v xxx 

 

2) XX. 

nar. xxx v XX, XX, trv. bytem xxx, XX, st. příslušnost XX, t.č. v xxx 

jsou vinni, že 

dne 13. 08. 2018 v době mezi 19:50 a 21:50 hod., v XX u stanice metra XX, nejprve na spirálovitě točivé cestě z ulice XXX směřující k vestibulu stanice metra XX, poté, co je nezletilá XX, nar. xxx, a nezletilá XXX, nar. xxx, oslovily a požádaly, aby jim v nedaleké prodejně zakoupili alkohol, neboť jim je 16 let a alkohol jim neprodají, takto obžalovaný XX., nar. xxx, učinil, za peníze od nezl. X. v prodejně tisku ve vestibulu stanice metra XX, zakoupil láhev Konzumní vodky zn. Božkov o obsahu 0,5 litru, a tuto společně popíjeli, kdy větší část z obsahu lahve vodky vypila nezletilá XX., na které bylo zcela zjevné, že je opilá, zatímco obžalovaní XX a XX si dali každý jen doušek, poté, co kolem 21:00 hod. nezletilá XX odešla domů, využili opilosti poškozené XX., která se motala a byla v dobré náladě díky vlivu alkoholu, pod záminkou procházky a konstatování, že není vhodné pít na veřejnosti ji odvedli do křoví v přilehlém parku za ulicí XX, kde ji obžalovaný XX. uchopil za hlavu a tlačil jí hlavu směrem dolů do oblasti svého pasu a takto ji přinutil, aby na něm vykonala orální pohlavní styk, kdy jí vložil penis do úst, aby ho takto uspokojovala, což učinila, aniž by u něj došlo k vyvrcholení, a po chvíli pak poškozenou shodně uchopil za hlavu obžalovaný XX, nar. xxx, donutil ji k předklonu a vložil jí svůj penis do úst a poškozená rovněž na něm vykonala orální pohlavní styk, aniž by u něj došlo k vyvrcholení, přičemž poškozená nedala najevo slovně svůj nesouhlas, neboť se bála, že v případě, kdy bude klást odpor jí ublíží, kdy obžalovaní ke spáchání činu využili stavu bezbrannosti poškozené, ve kterém se nezletilá nacházela v důsledku působení alkoholu, kdy při koncentraci alkoholu v krvi přesahující 1,4 ‰ byla ve stavu takového obluzení, že nemohla hodnotit situaci, ve které se nacházela a klást adekvátní odpor,  

tedy: jiného násilím a zneužitím bezbrannosti donutili k pohlavnímu styku, čin spáchali jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a čin spáchali na dítěti, 

čímž spáchali 

zločin znásilnění podle § 185 odstavce 1 alinea první, alinea druhá, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku 

 

a odsuzují se 

obžalovaný X. podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody trvání 3 (tří) roků 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) roků. 

Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dále obžalovanému ukládá trest vyhoštění z území České republiky na dobu 5 (pěti) roků. 

 

obžalovaný X podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) roků. 

Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dále obžalovanému ukládá trest vyhoštění z území České republiky na dobu 5 (pěti) roků. 

 

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu jsou obžalovaní povinni nahradit společně a nerozdílně poškozené XX, nar. xxx bytem xxx na náhradě nemajetkové újmy částku 10 000 Kč (deset tisíc korun českých) s úrokem z prodlení ve výši 9,75% p.a. od právní moci rozsudku do zaplacení.  

Podle § 229 odst. 2 tr. řádu se poškozená XX, nar. xxx odkazuje se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.  

 

Odůvodnění: 

  1. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v XX podala na obžalované dne 12. prosince 2018 obžalobu pro skutek kvalifikovaný jako zločin znásilnění podle § 185 odstavce 1 alinea první, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, kterého se podle podané obžaloby měli dopustit tím, že dne 13. 08. 2018 v době mezi 19:50 a 21:50 hod., v XX u stanice metra XX, nejprve na spirálovitě točivé cestě z ulice XX směřující k vestibulu stanice metra XX, poté, co je nezletilá XX, nar. xxx, a nezletilá XX, nar. xxx, oslovily a požádaly, aby jim v nedaleké prodejně zakoupili alkohol, neboť jim ještě není osmnáct a alkohol jim neprodají, takto obviněný XX., nar. xxx, učinil, za peníze od nezl. XX v prodejně tisku ve vestibulu stanice metra XX, zakoupil láhev Konzumní vodky zn. Božkov o obsahu 0,5 litru, a tuto společně všichni čtyři popíjeli, kdy během hovoru nezletilé přiznaly, že jim ještě nebylo patnáct let, přesto větší část z obsahu lahve vodky vypily nezletilé XX a XX, kdy zejména na nezl. XX bylo patrno, že je opilá, zatímco obvinění XX. a XX. si dali každý jen doušek, poté, co kolem 21:00 hod. nezletilá XX odešla domů, využili opilosti poškozené XX, která se motala, zpívala a tančila, pod záminkou, že není vhodné pít na veřejnosti ji odvedli do křoví v přilehlém parku za ulicí XX, kde ji nejprve obviněný XXX hladil přes oblečení v oblasti zad a hýždí, pak ji uchopil za hlavu a tlačil jí hlavu směrem dolů do oblasti svého pasu a takto ji přinutil, aby na něm vykonala orální pohlavní styk, kdy jí vložil penis do úst a požadoval, aby ho takto uspokojovala, což učinila, aniž by u něj došlo k vyvrcholení, a po chvíli pak poškozenou uchopil za hlavu obviněný XXX, nar. xxx, donutil ji k předklonu a vložil jí svůj penis do úst a poškozená rovněž na něm vykonala orální pohlavní styk, aniž by u něj došlo k vyvrcholení, přičemž poškozená nedala najevo slovně svůj nesouhlas, neboť se bála, uvědomovala si, že oba muži jsou cizinci, měla strach, že v případě, že bude klást odpor jí ublíží, a proto se pouze snažila odtáhnout hlavu a uhýbala hlavou, kdy tento její odpor byl obviněnými překonán, a obvinění ke spáchání činu využili stavu bezbrannosti, ve kterém se nezletilá nacházela v důsledku působení alkoholu, kdy byla ve stavu takového obluzení, že nemohla hodnotit situaci, ve které se nacházela a klást adekvátní odpor, a uvedeného jednání se dopustili, přestože od poškozené věděli, že nedovršila věku 15 let. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že se obžalovaní dopustili jednání, jak je popsáno a právně kvalifikováno ve výroku o vině, kdy vycházel z dále specifikovaných důkazů. 

  1. Obžalovaný XX vypověděl, že se rozhodli dát si pizzu, proto jeli na metro XX. Dali si pizzu a sedli si na betonovém kruhu u stanice. Přišly tam dvě dívky, a požádaly je, aby jim koupili alkohol. Zeptal se, kolik jim je let, řekli, že šestnáct. Ze začátku odmítl koupit, ale na podruhé, co na tom trvaly, ta se rozhodl to koupit. Ví, že alkohol je možné užívat od osmnácti let, ale i když věděl, že jim je šestnáct, tak se rozhodl ten alkohol koupit. Daly mu peníze, šel do obchodu a koupil láhev vodky a džus. Pak se vrátil, vrátil zbytek peněz, odevzdal jim láhev vodky a džus. Myslí si, že XX hned otevřela láhev vodky a hned si lokla, pak se o něčem bavily, ale byly od nich ve vzdálenosti čtyři, pět metrů a XX. se stále dívala na něj. Nabídl slečnám společnost a XX. ihned souhlasila. Nato znovu otevřela láhev vodky a každá si dala doušek z láhve. Následně se průběžně navzájem vybízeli k pití zakoupené vodky. Bavil se s XX, trochu mluvila rusky; řekla, že měla přítele nebo kamaráda z Ruska. XX obžalovaným řekla, že je bisexuální a pak obžalovanému ukazovala erotické fotografie své dívky, o které říkala, že s ní chodí půl roku. XX s nimi skoro nemluvila. Po nějaké době XX sdělila, že jede domů. Zeptala se XX, jestli taky nechce jet domů. Ta jí sdělila, že ne, že zůstane. Pak odjela XX, XX zůstala, dále pokračovala v pití vodky. Pak se obžalovaných zeptala, jestli nejedou domů, na což obžalovaný odvětil, že si dá ještě cigaretu a pojedou domů. XX je chtěla doprovodit s tím, že se necítí dobře. Pak šli a XX se zeptala, proč vůbec nepije. Řekl, že se mu to nelíbí a dívají se na ně lidé. Tato otázka zazněla, když šli k samotnému lesu. Na to jim XX odpověděla, že je jí to jedno, a ještě se napila. Následně už skoro nemluvila, pouze poslouchala hudbu, tancovala a smála se. Ještě obžalovanému říkala nějaké komplimenty. Když přišli v lese k takové křižovatce, zastavili se, dal si cigaretu. XX si také zapálila cigaretu, zakouřili si, a asi za minutu se zakymácela a naklonila se do strany a v jednom okamžiku málem spadla. Přitom ji obžalovaný zachytil, na což XX reagovala tak, že jej chtěla obejmout. XX měla v ruce láhev vodky, proto, aby ji mohl jistit, jí vzal a někde odložil. Možná se odkutálela. Na XX bylo vidět, že je opilá, na což reagoval XX tak, že radši půjdou domů, aby se nic nestalo. Tak jí řekli ahoj, ona jim „zamávala ahoj, ahoj“. XX. se vydala směrem k metru a obžalovaní šli na svoji zastávku. Odtud jeli domů. K dotazům obžalovaný dále uvedl, že na XX byly cca od 20.00 hodin a to po dobu 1 hodina 40 minut až 2 hodiny, kdy se rozloučili s poškozenou. Na XX jeli autobusem a metrem, zpátky pak pouze autobusy s jedním přestupem. Až na XX jeli na pizzu, protože obžalovaný věděl, že je tam dobrá. V Praze bydleli obžalovaní v jednom bytě. Znají se od dětství. Obžalovaný mohl s poškozenou komunikovat jen díky tomu, že hovořila rusky. Poškozená jim kromě výše uvedeného sdělila nějaké informace o její rodině, dále, že užívá marihuanu a zkusila pervitin a extázi. Neměl o poškozené valné mínění, ale její přítomnost mu zásadně nevadila, proto s ní komunikoval. Sám vypil pouze dva nevelké doušky, nejvíce vypila XX. XX také pila. XX pil pouze džus, vodku vůbec nepil. Před odchodem od zastávky Opatov byla v lahvi necelá polovina. V parku byla již XX znatelně opilá. Přesto se prakticky celou dobu se usmívala, i když se s nimi loučila. Změny v chování XX. neregistroval. S XX se v podstatě vůbec nebavil o tom, jak celou situaci vnímal, prakticky celou dobu se věnoval telefonu. Bavili se, ale ne o dívkách. Když na dívky XX promluvil, tak mluvil anglicky, ale dívky mu nerozuměly. K zachycení XX, když padala, došlo tak, že šla napravo od něj, XX šel trochu vpředu, šla a tancovala, a když se zastavili u té křižovatky, ona se potácela na stranu, tak jí přidržel. Ví, že to bylo kolem pasu. To byl jediný moment, kdy padala. Věkově XX vnímal jako 16-17 letou, takže nepochyboval o sděleném věku; neslyšel, že by říkala, že jí je 14 let. Žádná z dívek nebyla po celou dobu vyplašená, vystrašená nebo nejistá. XX neřekla nic nestandardního. Obžalovaný viděl v batohu poškozené, kromě džusu, který tam dávala, i bílou krabičku, na které byla namalovaná zeleně marihuana. V době, kdy mělo dojít ke skutku, byla s obžalovaným v XX (a bydlela s ním) i jeho přítelkyně. S ní měl běžně pohlavní styk. Necítil se sexuálně frustrován. V rámci své výpovědi pak obžalovaný dle svých možností načrtl do mapy, odkud a kam od zastávky XX šli. V návaznosti na to pak k rozpory mezi náčrtky obžalovaných uvedl, že na metro se nevraceli, protože autobusem byla cesta rychlejší. Na XX byl opakovaně, kdy jednou jel zpět právě touto trasou. Možnost takové cesty zjistil v minulosti od cizích lidí, když se ptal na cestu. Domů dojeli autobusem č. 139, kdy přestupovali jednou. 

  1. Obžalovaný XX vypovídal v hlavním líčení obdobně. Svou vinu odmítl. Potvrdil shodně setkání s nezletilými. Uvedl, že sám alkohol nepil. Snažil se zpočátku konverzovat v angličtině, ale dívky mu nerozuměly. Téměř pořád si hrál na telefonu. XX mu občas sdělil, co se od dívek (zejm. X.) dověděl. Například, že kouří marihuanu, užívá pervitin a zkoušela nějaké jiné drogy. Na otázku, proč to dělá, odpověděla, že chce vyzkoušet všechno. Také řekla, že má dívku, ale líbí se jí také kluci, tzn., že je bisexuální. Ukazovala jim erotické fotografie své dívky. Skoro pořád pila alkohol a její kamarádka mluvila po telefonu. Obžalovaný shodně popsal odchod X X neodjela, protože chtěla zůstat s obžalovanými. Neví, kdo navrhl, že se půjde pryč, nikdo nebyl proti. Dokud šli směrem k parku, XX. poslouchala nějaké písně, také viděl, že jí dvakrát volali, ale neodpověděla na telefonát. Přišli k zatáčce a zastavili se, protože viděli, že pro X. je obtížné držet se na nohou. Viděl, jak se snažila obejmout nebo držet se za X, ale on jí na to nijak neodpovídal. Minutu nebo dvě se něčem bavili, neví o čem, protože zase hrál na telefonu. Když k němu XX přišla, chtěla jej obejmout, to jí nenechal udělat. V ten okamžik jí znovu zatelefonovali. Viděl, že jí telefonovala máma, anglicky a s pomocí gest se jí zeptal, proč neodpovídá. Načež odvětila, že to pro ni není důležité a že nechce. Už neměl přání tam zůstat, tak požádal XX, aby jí řekl, že musí jít domů. Když se loučili, tak měla XX dobrou náladu, usmívala se a mávala jim rukou. K dotazům pak obžalovaný dále uvedl následující. Neví, v kolik na XX dorazili, nicméně odjížděli autobusem domů zhruba v deset hodin večer. Setkání s poškozenou (a její kamarádkou) pro obžalovaného nebylo důležité, nesoustředil se na to. Sám s dívkami nemluvil a ani se o to nesnažil, hrál si téměř pořád na telefonu. Dívky jej nezajímaly. Zpočátku na dívky hovořil anglicky, čemuž nerozuměly; možná znaly pár slov. Ani neposlouchal, o čem se s nimi baví XX. Obžalovaný umí rusky. Neví, zda někdo z dívek hovořil rusky, ví veškeré informace od XX. Poškozená se možná něco rusky říct snažila, ale neví to. S XX seděli u malé stěny a děvčata stála naproti nim. Kamarádka poškozené se někdy vzdalovala, aby se bavila po telefonu. Alkoholu se nenapil vůbec, ale lahev vodky v ruce držel. Neměl důvod pít, navíc nemá rád tvrdý alkohol. Z místa odešli, aby se prošli. Mohl to navrhnout kdokoli, neví, kdo to byl.  Po procházce chtěli jet s XX domů. V parku nebyli s poškozenou více než 15 minut. Neví, kolik alkoholu zbylo v lahvi. Neví, kdo lahev z XXX odnášel, ale v parku ji pak následně měla XX. Od zastávky XX mohli jít tak 150-200 metrů. Zastavili se, protože na XX. bylo vidět, že je pro ni těžké držet se na nohou. V tom okamžiku, když málem spadla a XX ji přidržel, když chtěla obejmout XXX a potom i obžalovaného, pochopili, že bude lepší jet domů. Rozešli se na různé strany. X šla zpět k metru XX. Po cestě do parku XX poslouchala hudbu a něco říkala. Celou dobu se usmívala. Oni šli trochu dopředu, zatočili do cesty, přešli jí a šli na autobusovou zastávku. Když se v parku zastavili, lahev od XX vzal XX a položilo ji na zem. Nepřemýšlel o tom, že by se X mohlo po jejich rozchodu něco stát. Odpovídá si sama za své činy. X. vypadala vyspělá, dokonce starší, než kolik jim tvrdila (šestnáct let). Myslí, že se mu XXX nelíbila. Neví, zda se někdo z obžalovaných líbil jí, bavila se s XX. Obžalovanému se XX nelíbila, má přítelkyni. Nelíbí se mu dívky, které kouří a pijí alkohol. V rámci své výpovědi pak i obžalovaný X. dle svých možností načrtl do mapy odkud a kam od zastávky XX šli. 
  2. Poškozená nezl. XX byla taktéž slyšena v hlavním líčení, neboť její výslech z přípravného řízení byl sice proveden jako neodkladný úkon při splnění zákonem stanovených podmínek, avšak jako jediný usvědčující důkaz v souladu s již ustálenou judikaturou, nemohl být použit. Ve své výpovědi poškozená popsala události dne 13. 8. 2018 následovně. Bylo to o prázdninách, když spala v XX u babičky, tak se domluvila s kamarádkou XX, že se sejdou na XXX, a že se trochu připijí. Jela za ní na XX a pak spolu jely na XX s tím, že tam si mohou někde sehnat nějaký alkohol, buď tak, že ho koupí samy, anebo že by našly někoho, kdo by jim to koupil. Ani jedna se neodvážily jít ho zkusit koupit, takže hledaly nějaké kluky nebo holky, kdo by jim to koupil. Tam seděl XX s tím druhým klukem, tak se odvážily za nimi jít, přišly za nimi s tím, jestli jim nekoupí nějaký ten alkohol a oni, že klidně. Šel to koupit XX, koupil vodku s pomerančovým džusem, a když přišel, tak se zeptal, jestli se k nim mohou přidat. Ony odvětily, že to není problém. Byli tak všichni spolu, XX telefonovala s mámou a babičkou s tím, že pak musí odjet. Poškozená už byla trochu připitá, tak jí to bylo vcelku jedno. XX odjela, tak na místě zůstala s obžalovanými sama. Na to se jí XX zeptal, jestli se nepůjdou někam projít, že jeho kamarád nechce pít na veřejnosti. Poškozená souhlasila. Tak šli, tam vzadu u XX je parkoviště, byly tam vysoké keře, tak tam byli. Tu vodku XXX nebo ten druhý položili na zem a XX k poškozené přišel, začal jí objímat a začal jí táhnout do těch keřů. Objímali se, jak už poškozená byla připitá, tak na něm trochu ležela, jako že se objímali, pak jí začal rvát hlavu dolů k jeho rozkroku s tím, že si rozepnul kalhoty a stáhl si spodní prádlo a dal jí hlavu k jeho rozkroku. Prostě jí rval hlavu k jeho penisu, aby mu ho vykouřila. To udělala, ale on do její pusy ani na ni neejakuloval. Mezitím, co jí tam rval tu hlavu, jak to dělala, tak se mezi sebou bavili, jestli XX , XX , neví, jakým jazykem, něco si tam říkali a pak přišel ten jeho kamarád a udělal úplně to samé, co on. Ani on neejakuloval. Když se oblékli, tak tam tu vodku nechali a odešli úplně jiným směrem, jinam a řekli jí jen „čau“. Jak poškozená již byla hodně připitá, tak šla cestou na metro a cestou spadla, roztrhla si horní ret a zarazila si zub. Byla celá od krve. Brečela a šla do toho metra, tam si sedla na schody, koukala na svoje ruce, na sebe, byly celé od krve. Začalo jí vrtat v hlavě, co se vůbec stalo, a když tam seděla, tak za ní přiběhl jeden pán s paní, jestli nepotřebuje pomoc. Řekla, že nepotřebuje pomoc, že se potřebuje dostat na XX. Oni, že pojedou s ní. Tak jeli metrem, přijeli na XX a ta slečna, že najde aspoň záchody, aby se mohla umýt a ten pán mezitím zavolal policajty, ti tam přijeli, pak tam přijela záchranka, ti jí dávali dýchnout, nadýchala 1,45. Pak jí odvezli do XX, kde jí brali odběry krve. K dalším dotazům poškozená uvedla, že si s XX úplně blízké nejsou. Poškozená jezdila osm let na tábor a XX. tam přijela také, přivezl jí tam vedoucí z tábora a bavily se, sedly si a pak jsme si párkrát i psaly. Když byla tady v Praze, tak tu moc nezná, tak jsem si na ní vzpomněla a napsaly si. XX nic soukromého nesdělovala. Nejsou velké kamarádky, baví se (pozn. normálně), dlouho se nebavily, tak se sešly. Nevzpomíná si, že by jí říkala důvěrné informace o zkušenostech se sexem, s alkoholem apod. Když se dohadovaly, že se sejdou, měly se sejít ještě s nějakými kamarády XX, ti ale nepřišli. Plánovaly od počátku, že si koupí a budou pít alkohol. Na XX jely, protože jí X řekla, že XX je taková ta horší část XX, kde by jim to prodat mohli. Nepamatuje si, kdo oslovil XX. S klukama komunikovala česky, protože on (pozn. XX) říkal, že tu pracuje. Bylo poznat, že není Čech, ale něco málo rozumět mu bylo. Myslí, že ona by byla schopna domluvit se anglicky, rusky nic neumí. S XX mluvila trochu česky, trochu anglicky a hlavně gesty. Z kluků byl komunikativnější XX, s XX moc nemluvila, protože když tam přišly, tak on tam seděl a hrál tam nějaké hry, tak si myslela, že se bavit nechce, nebo že vůbec neumí česky, tak na něj nemluvila. Když se (XX) zeptala, jestli jim to koupí, tak se zeptal, kolik jim je. Má za to, že řekla, že jim je 16. Na to reagoval, že jim to tedy koupí. Pak přišel a ptal se, jestli jim je fakt 16, tak řekla, že je jim 14. Neměl s tím žádný problém. XX. u toho byla, ale neví, jestli to slyšela. Určitě byla u toho, když poškozená obžalovaným sdělovala, že jim je 16 let. Neměly přesné plány, co budou dělat, až získají alkohol. Chtěly se připít do nálady. Asi by nikam z Opatova neodjížděly. Pokud se týká možnosti blíže se seznámit s obžalovanými, pak poškozená uvedla, že zpočátku jim šlo pouze o to, aby jim koupili ten alkohol. Když se pak XX zeptal, jestli se k nim mohou přidat, tak se s nimi začali tak nějak bavit česko- anglicky, a poškozené přišlo, že jsou docela fajn, tak proč se s nimi nebavit. Iniciativa vzešla od obžalovaných. Neví, o čem všem se bavili. Z cca hodiny, co byli všichni 4 spolu, mohla XX tak 20 minut protelefonovat. Neví, jak velká byla lahev vodky, kterou XX koupil, domnívá se, že měla objem 1 litr. Z lahve vypila nejvíce. Párkrát se napil ten XX a párkrát XX a pak i XX. Když odcházeli do parku, byla vypitá asi půlka lahve. Když šli tou cestou, držel lahev buď XX, nebo XX, ale myslí, že spíše XX. Pak tu láhev neviděla. Sama po odchodu od stanice XX už z láhve vodky nepila. Celkově vypila odhadem asi 6 panáků. XX nepil na XX, ale až potom, co odtamtud odešli. Šli zřejmě všichni vedle sebe, ona byla vedle XX. Domnívá se, že ušli tak 20 metrů. Kluci tam šli s tím, že tam budou pít. Neví vlastně, proč s nimi šla. Po cestě si něco řekli, ale rozhodně nemluvili pořád. V tu chvíli byla poškozená veselá a měla dobrou náladu. Neví, jestli tančila nebo poslouchala muziku. Bezprostředně předtím, než jí XX zatáhl do křoví, tak chvíli stáli na jednom místě. XX se tam napil a kouřili tam. V parku byli asi půl hodiny. Orální sex s každým z obžalovaných mohl trvat tak 5 minut. XX se jí líbil, ale nedávala mu to nějak najevo. Nechtěla s ním navázat intimní kontakt. Nesnažila se ho políbit. Když byli u toho křoví, tak jak jí obejmul, tak ho objala také, ale vlastně neví proč. Marihuanu měla cca týden před předmětným dnem; neví, kdy předtím naposledy užila pervitin, ale ví, že to nebylo v XX, ale v XX kde bydlí s matkou. Drogami se necítila ovlivněná, pouze byla pod vlivem alkoholu. Chodila nejistě, a když se zastavili, tak se kymácela, ale neupadla. Měla problémy s rovnováhou, ale chytat jí nikdo nemusel. K objetí ze strany XX nedošlo v souvislosti s tím, že by potřebovala pomoc při držení rovnováhy. Poškozená si pamatuje, že stála, XX ji obejmul a ona mu dala ruce okolo krku. Pak začal s ní dělat kroky dozadu do křoví. Neví přesně, kam obžalovaní následně šli, ale šli jiným směrem než ona. Když ji kontaktoval sv. XX. se sv. XX., nechtěla zavolat policii, protože se bála toho, co by z toho bylo, že by měla problémy, že by na ní doma rodiče byli naštvaní, že by z toho byl průser. K dotazu, zda měla dojem, že udělala něco špatného, poškozená uvedla, že to vnímala jsem tak, že jsem byla dost připitá, bála se spíš toho. Domů ještě takto opilá nepřišla. Bála se, že když by se rodiče dozvěděli, že pila, že by pak na ní hrozně řvali, co si to dovoluje ve svém věku a tak. Bála se toho, že kdyby tam přijeli i policajti a kdyby jí odvezli a přišlo by se na to, že v sobě měla nějaké drogy z dřívějška, že by šla třeba do pasťáku. Blízcí ji začali shánět až poté, co v domluvený čas nebyla na smluveném místě. To bylo, až když už byla na XX. Jako první s rodiči na jejím telefonu mluvil záchranář RZS. Alkohol, který vypila na XX za přítomnosti obžalovaných, byl jediný alkohol, který ten den pila. Na své chování v XX si nepamatuje. Je pravdou, že lékařce řekla něco v tom smyslu, že jí nevadí, že jí znásilnili, ale že jí policajti zatáhli do XX. Není to tak, že by jí znásilnění nevadilo, byla ráda, že žije, že se jí nic nestalo. Vadilo jí, že se to bude řešit, rozebírat a že z toho budou problémy. Pokud uváděla, že jí štve, že se na ní ti muži vystřídali a poté jí ani nedoprovodili na metro, pak poškozená uvedla, že to není tak, že jí to neštvalo. Vadilo jí ale to, že s ohledem na její stav, kdy nemohla ani chodit, jak byla připitá, jí nechali na místě, což následně vedlo k tomu, že se při cestě na metro zranila. Při samotném orálním styku se bála, že když začne křičet, uhýbat hlavou, takže by to mohlo dopadnout i mnohem hůř, než to dopadlo. Donucení vnímala tak, že když jí začal sahat na hlavu, začal ji tlačit níž, tak uhýbala tou hlavou, tak ji vzal oběma rukama. To brala jako donucení, že to má udělat. V minulosti měla problémy ve škole. Měla snížené známky z chování za záškoláctví. Opakovaně nechodila do školy a matce o tom lhala. Již dříve měla intimní styk; „nebyl to přítel, ale kluk“. Chodila i s holkou, ale s tou neměla sexuální styk. V XX byla spíš za babičkou, ta je pro ní z rodiny nejdůležitější. K rodičům úplně důvěru nemá. Lepší vztah má s otcem. Rozhodně se ale nikomu nesvěří se vším. Nechtěla, aby se otec o věci dověděl, protože se vídají málokdy a nikdy ho neviděla naštvaného. Bála se, že když se to dozví, tak uvidí, jaký je, když ho naštve. Měla v mobilu nahé fotky přítelkyně, ale neví, jestli je obžalovaným ukazovala. V batohu měla krabičku na marihuanu, ale ta byla prázdná. Obžalovaných se na marihuanu ptala, ale řekli jí, že nemají., XX jí ale řekl, že jí také kouří. Stále vnímá jako to nejhorší, že upadla a zranila se, takže byla středem pozornosti. V té době, kdy se to dělo (nucení k orálnímu styku), nebrala ohled na to, co oni dělají, co si nechala od nich udělat. V tu chvíli to nevnímala. Když pak seděla v metru na těch schodech a koukala se na svoje ruce od krve, tak jí to začalo docházet. Do okamžiku, kdy jí XX zatáhl do křoví, se nebála. Říkala si, o co jde, co dělá. Pak, když jí začal sahat na hlavu, to strach měla. 
  1. Podle § 102 odst. 2 tr. řádu soud přečetl protokol o výslechu nezletilé svědkyně XX, když k takovému postupu byly splněny veškeré zákonné podmínky. Svědkyně uvedla, že XX. zná asi rok, poznaly se na táboře v červenci 2017. Po celou dobu si psaly, fyzicky se znovu viděly až 13. 08. 2018. Sešly se kolem 18:00 hod. v XX, kde se procházely a kolem 19:00 hod. přijely do stanice XX. Zde byly asi 10 minut a koukaly, kdo by jim koupil alkohol. Alkohol si chtěly koupit jen tak. Kousek od metra seděli dva mladí kluci. XX se líbil ten menší, tak k nim došly a začaly se s nimi bavit. XX. mluvila víc, uměla i trochu rusky, ona moc nemluvila. XX těm klukům řekla, jestli by jim koupili alkohol, konkrétně vodku a ona jim dala peníze, asi 300 Kč. Ten menší kluk si vzal peníze a šel vodku koupit do večerky. Ony si tu vodku vzaly a chtěly odejít zpět na XX, a když odcházely, tak jeden z těch kluků na ně zakřičel, jestli mohou jít s nimi. XX. byla pro a jí to bylo jedno. Nakonec kluci navrhli, aby zůstali tam, co byli, tedy u metra XX. Sedli si tam a povídali si. Ona hodně telefonovala, protože ji naháněla babička, sestra a máma. Během povídání otevřeli lahev, každá se jednou napila. Pak ona musela jet domů, což bylo asi kolem 21:00 hod., X. s těmi kluky tam zůstala. Neví, kolik alkoholu bylo v lahvi, když odcházela. Ten menší z kluků rozuměl česky, ten větší uměl jen anglicky nebo rusky. Na začátku, když po nich chtěly, aby jim koupili alkohol, tak se ti kluci ptali kolik jim je let. X. jim řekla, že 16. Je možné, že později jim XX řekla pravdu, tedy že jim je 14 let, ale ona to neslyšela, protože po většinu doby telefonovala. Ti kluci jí připadali v pohodě. Později jí X. psala, že má stehy v puse a nějaká kamarádka jí psala, že X. odvezla sanitka. O tom, že byla sexuálně obtěžována, jí X neřekla. Když odcházela, tak jí X. připadala veselejší, ale v jakém byla stavu, nedokáže posoudit. Zas tak ji nezná. Dále uvedla, že ten menší z kluků jim pořád říkal „pijte, pijte, pijte….“, říkal to česky s cizím přízvukem. Od X ví, že střídala kluky, že má nějaké zkušenosti s drogami, a že alkohol moc nepije. O tom, co se XX. mělo stát, nic neví. 
  2.          Soud dále v hlavním líčení slyšel svědka XX, který kontaktoval poškozenou ve stanici metra XX. Svědek uvedl, že šel večer na XX do metra ve vestibulu po schodech na nástupiště a před ním šla dívka, která hodně nahlas brečela a motala se po schodech. Doběhl jí, aby jí nabídl pomoc. Když k ní došel, viděl, že je od krve. Hned zastavil nějakou slečnu, co šla za ním, jestli má kapesníky. Ptali se dívky, co se jí stalo. Ze začátku říkala, že jenom upadla a roztrhla si ret, (viděl zranění rtu, ze kterého hodně tekla krev). Ptali se jí dál, jestli se jí opravdu něco nestalo, ona pak říkala, že se s kamarádkou opily, že vypily flašku vodky s kamarádkou a že chce jet domů. Ptali se jí dál a ona řekla, že jí znásilnili dva kluci v parku. Tak hned chtěl volat policii, ale to mu dívka zpočátku rozmluvila. Chtěla, ať policii nevolají, že už na ní čeká na XX její otec. Svědek si říkal, že jí přesvědčí v metru, protože slečna jí taky uklidňovala, a z metra zavolají policii. Udělali to tak, protože už zrovna přijela souprava metra a dívka říkala, že musí za tím otcem, že už na ní čeká a že se o ní určitě strachuje. Tak jeli tím metrem. Dívka jim sdělila, že je nezletilá a že brečí asi hlavně kvůli tomu, že se bojí policie. Svědek se domníval, že dívce je tak sedmnáct až osmnáct let. Pak z ní nakonec vylezlo, že jí je čtrnáct, že otec na ní nečeká, tak svědek zavolal policii a policie čekala na XX, kde si ji převzala. Několikrát říkala, že v tom parku to byli dva XX a jednou řekla, že to byli dva XX , ale to XX řekla víckrát. A že v parku už byla sama, že do toho parku šla bez kamarádky, kamarádka odešla z baru a už tam byla jenom s těma klukama. Jinak svědkovi žádné další podrobnosti neříkala. Jenom ví, že slečně řekla něco víc, když pak šel telefonovat do zadní části vagónu. Když vyjeli do vestibulu, tam čekali asi minutu a přijely dvě hlídky policie a převzali si dívku. Jenom se jich zeptali, co se stalo, přijela ještě záchranka, vzali si na ně číslo a pak jeli domů. K dalším dotazům svědek uvedl, že když dívku uviděl, byla mnohem více rozrušená, než že by se pouze bála policie. Jak to vnímal, představuje si takhle největší rozrušení člověka. Nebyla schopná ani mluvit, byla sice opilá, to bylo vidět, ale když řekli, že zavolají policii, tak nebyla schopná ani mluvit, začala pouze ještě víc brečet. Pokud se týká opilosti dívky, trochu se motala, ale byla stále schopná chodit. Když seděla, tak nikam nepadala, vnímala normálně, normálně mluvila, nezadrhávala v řeči, nepřeříkávala se. Alkohol z ní byl i cítit. Dívka skutečně zmiňovala, že byla na XX v baru, neříkala v jakém, že si koupila s kamarádkou lahev vodky a že šly do baru. Pochopil to tak, že do baru již šly opilé. Otec dívky ve stanici XX nebyl, dívka jim sdělila, že si to vymyslela. Dívka s nikým při cestě metrem netelefonovala, ale do telefonu se dívala. Dokud jim dívka neřekla, že jí je čtrnáct, zdálo se mu její jednání zvláštní, byl zmatený, že tak brečela, když chtěli volat policii. Poté už jí věřil, že se skutečně stalo, co popisovala. Na XX byli s dívkou cca 1,5 minuty, pak hned přijelo metro. Na XX byli za cca 15 minut. Nevnímal u dívky, že by byla i pod vlivem drog, přesto jí koukal na ruce, aby se ujistil, že nemá nějaké vpichy. 
  3. Podle § 102 odst. 2 tr. řádu soud přečetl protokol o výslechu nezletilé svědkyně XX., která spolu se svědkem XX pomáhala poškozené v metru. Uvedla, že dne 13. 08. 2018 kolem 22:00 hodiny vycházela ze stanice metra XX a ve vestibulu metra si všimla dívky, která byla celá od krve a brečela. Šla k ní a ptala se jí, co se jí stalo. Zároveň s ní k té dívce přišel i nějaký kluk, ptal se na totéž. Ta dívka jim řekla, že byla s kamarádkou pít, že nějací XX jim koupili pití, a pak to pili s nimi, potom ta kamarádka musela odejít a ona s nimi zůstala sama a oni ji prý zatáhli do nějakého parku, a tam ji nutili k orálnímu styku, prej ji znásilnili, to říkala. Ona se dívky ptala, kam jede, a ta řekla, že na XX, kde má sraz s tátou. S tím klukem řekli, že ji doprovodí a cestou se s tím klukem domluvila, že zavolají policii. Zavolali, a policie si dívku převzala. Dívka byla určitě opilá, měla rudé oči a bylo to i cítit. 
  4. S ohledem na úřední záznam PČR ze dne 14. 8. 2018 sepsaný kpt. XX soud slyšel svědkyni MUDr. XX, která se dle úředního záznamu měla vyjadřovat vyšetřovatelům k chování poškozené na urgentním příjmu dětí ve FN XX. To svědkyně popřela, kdy uvedla, že vůbec nebyla v práci. O věci neví nic, má informace pouze z lékařské zprávy, kdy poškozenou neošetřovala. Její jméno zřejmě bylo zmíněno nedopatřením. Došlo zřejmě k tomu, že si policie neověřila totožnost lékařky, se kterou mluvila a vycházela z „vývěsky“ o službě konajícím personálu, kdy mohlo být skutečně její jméno na této vývěsce, neboť ta se nemění přesně se začátkem směny. Svědkyně potvrdila, že se k věci může vyjádřit pouze Mgr. XX., která poškozenou ošetřovala. 
  5. V návaznosti na výslech sv. MUDr. XX soud vyslechl ošetřující lékařku z FN XX MUDr. XX. Ta potvrdila, že ve FN XX ve své službě ošetřovala poškozenou. Odkázala na vyhotovenou lékařskou zprávu a dále uvedla, následují. K chování poškozené po jejím příjmu k ošetření uvedla, že s ohledem na svojí předchozí praxi by chování dívky, by jako akutní stresovou reakci nepopsala v žádném případě, což bylo pro ni i pro přítomný personál na urgentním příjmu velikým překvapením, protože očekávala, že jestliže 13letá dívka zažije takovou stresující událost, tak bude minimálně plačtivá, bude vyděšená, bude fixovaná na přítomnost otce, který za ní dorazil. Nic z toho však nepozorovali, dokonce tam byly momenty, kdy jim poškozená přišla nějakým způsobem pobavená. Nedokáže říci, zda to mohl způsobit alkohol a zjištěné kanabinoidy, avšak významně ovlivněná jí z tohoto hlediska nepřišla. Když se poškozené ptala, proč si nezavolala sama policii či záchranku poté, co se stalo, tak řekla, že to nepovažovala za nutné. Poškozená se nejen smála, ale velice aktivně vedla nějakou komunikaci prostřednictvím mobilního telefonu. Otce si víceméně nevšímala. Zda si poškozená pořizovala selfie, si svědkyně nepamatuje. Z chování poškozené a z jejích odpovědí pochopila, že byla rozladěná, že vůbec byla odeslaná k ošetření, že byla zadržena hlídkou policie a nelíbilo se jí, že si roztrhla kalhoty. S otcem poškozené komunikovala svědkyně pouze krátce, aby mu sdělila informace o zdravotním stavu dcery a o dalším postup, že musí věc nahlásit i kvůli přítomnosti alkoholu a OPL. Otec byl překvapený, zaražený a jeho reakce svědkyni přišla přiměřená tomu, co se stalo, spíše byl ve fázi prvního popření celé situace, jeho reakce jí přišla adekvátní. Byla to právě svědkyně, která mluvila s policisty, MUDr. XX. to být nemohla. Poškozená měla na svůj věk výrazné líčení. Pokud ve zprávě uvedla, že je pacient orientovaný a čilý, vychází se z exaktních faktorů. Pokud uvedla na stupnici číslo 15, znamená to, že je orientovaná časem, místem, osobou, odpovídá promptně a všechny její motorické funkce jsou zachované a odpovídající plnému vědomí. Pokud by byla ovlivněna vyšší promile alkoholu nebo návykovou látkou, tak určitě by viděla, že ta odpověď je s latencí a hodnotila by to jako 14, takže i ta hodnota 15 odpovídá tomu, že to, co naměřili, skutečně je prokazatelné, že tam vliv toxických látek byl, ale nemělo to vliv na snížení jejích kognitivních a motorických funkcí, ty byly plně zachované. Urgentní ošetření poškozená nepotřebovala, ale policie nemohla postupovat jinak než přivolat RZS. Ve své praxi svědkyně neviděla mnoho znásilněných 13letých dívek a nemá vyšší psychologické vzdělání, nicméně i kolegové záchranáři, kteří byli ve směně, byli velice překvapení, protože podle nich její chování tomu neodpovídalo. Nezpochybňovali, že by k tomu došlo, spíš vyslovili obavu o další psychický vývoj té dívky, pokud tohle na ní nezanechalo větší dojem, jak bude vypadat její budoucnost, nechtěla tím zpochybnit, zda k něčemu došlo nebo ne. Přesto, že měla poškozená 1,4 promile krevní zkouškou, tak ani přes tuto hladinu pro svědkyni vůbec nevykazovala známky opilosti, které by vedly k bezbrannosti. Krevní zkouška byla provedena v nemocniční laboratoři. Pro policii byl zřejmě odebíraný ještě další vzorek krve později. Mohlo k tomu dojít až po jedné hodině ranní.  Svědkyně XX., matka poškozené k projednávané věci uvedla, že dcera přijela na prázdniny za babičkou a za otcem. Co se stalo, jsem se dozvěděla později, kdy dcera nebrala telefony. Ten večer byla v práci. Byly domluvené, že si budou volat a ozývat se a ten den jí přestala dcera brát odpoledne, večer telefony, nereagovala, neozývala se (nepřijímala hovor). V minulosti se to nikdy nestalo. Vždy byly s dcerou v kontaktu po telefonu nebo SMS; posílaly si i fotky. Když už měla strach, tak volala babičce a ta jí oznámila, že ji pustili někam ven za nějakou kamarádkou. Pak se jí snažili dovolat všichni, babička se jí dovolala, až když byla v sanitce a vezli ji do nemocnice. Otec dcery okamžitě jel do nemocnice, v nemocnici ji ošetřili, zjistili přítomnost alkoholu. Co se stalo tam, konkrétně neví, ví, že si rozbila pusu, měla sešitý ret. O události doma nemluví. K doplňujícím dotazům svědkyně uvedla, že dcera je uzavřenější, je puberťačka. Problémy přisuzovala pubertě. O tom, jak dcera žila (užívání alkoholu, drog, sexuální zkušenosti), se dověděla až v souvislosti s projednávanou věcí. Jediný problém, který dcera v minulosti měla, bylo záškoláctví. To se vyřešilo. Byli s dcerou u kurátora, psychologa a a dcera přešla na jinou školu. Bylo to způsobeno i špatnými kamarády. Doma komunikují a žijí normálně, dcera se jí ale příliš s ohledem na svojí uzavřenost nesvěřuje. Otce má dcera ráda, ale má z něj strach. Přesto by však pro ni nepochybně byl oporou. V minulosti měl otec dcery problémy s drogami. S dcerou sice nebyla v kontaktu bezprostředně po události, avšak i poté byla značně rozrušená, jak z události samotné, tak i z možných následků. Jediné, po té noci, když se setkaly, tak se dcery ptala, zda tam došlo k sexu. Na to dcera říkala, že ne, a že se nebránila, protože se bála, co by jí mohli udělat. Od incidentu je dcera pod přísnějším dohledem, včetně dohledu kurátora a řeší se i její užívání drog. Dcera udělala za svou minulostí tlustou čáru. Dcera si po události na nic nestěžuje. Je uzavřená. Jestli to má spojitost s tou událostí nebo se to přisuzuje pubertě, nedokáže svědkyně říct. Uzavřenější určitě je. První, co jí dcera po události řekla do telefonu, bylo, že již nikdy v životě nechce jet do Prahy. Dcera určitě nechodila na nějaké noční tahy. Její kamarádku XX svědkyně nezná. 
  6.        Svědek XX, otec poškozené popsal události tak, že mu volali z XX, že tam má dceru, a že mají podezření na znásilnění, aby si pro ni přijel. Po příjezdu do nemocnice mu oznámili, že dcera měla 1,4 promile, a že tam nějaké sexuální napadení asi bylo.  Pak se viděl s XXX, byla rozhozená, starala se o to, že má na sobě roztrhané věci apod. Jestli byla v nějakém šoku, neví.  Pak čekali na výsledky vyšetření a na kriminálku. K dotazům pak svědek uvedl, že ten den mu dcera řekla, že se spojila přes facebook s kamarádkou z tábora a že by za ní jela na XX nebo na XX. Jela tam okolo čtvrté nebo šesté hodiny. Domluveni byli, že bude do deseti zpátky, a až bude vyjíždět z XX, že mu zavolá a on ji na XX vyzvedne u metra. Až do desáté hodiny s dcerou v kontaktu nebyl, potom se jí snažil dovolat a posílal SMS. U dcery vnímal, že se bála reakce matky, z ní měla velký strach. Dcery se na událost neptal. Dceru v XX viděl mezi jednotlivými vyšetřeními, čekal na příjmu. Chvilkami brečela, chvilkami se smála, střídaly se jí nálady. Smích byl spíš vynucený, jak se jí svědek snažil rozptýlit. Bližší informace o událostech se dověděl až v souvislosti se zahájením trestního stíhání obžalovaných. Vztah XX a matky není asi moc dobrý, XX je v pubertě a jsou tam nějaké třenice. Svědkův vztah s XX dobrý, jsou kamarádi. S dcerou se vídá cca 2x za rok, vždy 1-2 týdny. Dcera do XX jezdí i za babičkou, 2x-3x za rok. Právě svědkova matka má dceru více na starost, když je dcera v XX. Babičku má XX. ráda. Neví, jestli se jí dcera svěřila s tím, co se stalo. V minulosti s XX byl pouze jeden problém a to ve škole, kdy se jí velmi zhoršil prospěch. O tom, že by užívala dcera drogy nikdy, nic nevěděl. Jako možné vysvětlení pro nevázaný život XX vidí svědek komplikace ve vztahu s matkou a izolované prostředí, ve kterém žijí. S dcerou probíral, jak se má chovat k mámě. Měla strach ze setkání s ní. Snažil se korigovat jak XX, tak maminku, aby si nevjely hned do vlasů. S dcerou je stále v kontaktu. Dcera byla po události u psychologa. O chlapcích se s dcerou obecně bavil. Ptal jsem se jí, jestli se jí líbí nějaký kluk, říkala, že si na někoho myslí, nebo že se jí někdo líbí. Svědek si neuvědomuje, že by mu dcera někdy lhala. Svědek přiznal, že občas užívá drogy a taktéž, že byl ve VTOS na cca 4 roky.  
  7.       K návrhu obhajoby byli slyšeni svědci XX matka obžalovaného, XX otec obžalovaného a XX bratranec obžalovaného XX, kteří se vyjadřovali k osobám a výchově obou obžalovaných. Jejich výpovědi lze shrnout tak, že nikdy s ani jedním z obžalovaných nebyly žádné problémy, že nevěří, že by se obžalovaní činu mohli dopustit. 
  8.        Soud dále vyslechl v hlavním líčení znalce MUDr. XX, který shrnul závěry znaleckých posudků vypracovaných společně s prof. PhDr. XX na oba obžalované. Stvrdil závěry znaleckých posudků, podle kterých v případě obžalovaného XX nebyly prokázány žádné sexuálně deviantní tendence a zájmy u posuzovaného. Nebyla zjištěna žádná duševní porucha ani choroba, nebyla také zjištěna žádná sexuální deviace. V době, kdy se měl dopustit inkriminovaného deliktu, byl posuzovaný zřejmě ve stavu lehké opilosti, která neměla forenzně významný vliv na jeho jednání. Při absenci psychické i sexuální patologie nebyly v době deliktu jeho rozpoznávací ani ovládací schopnosti ve vztahu k inkriminovanému jednání snížené. U posuzovaného nebyla zjištěna výraznější agresivita. Posuzovaný nevykazuje ve své sexualitě žádné poruchy ani parafilní zájmy. Je tedy plně schopen svoji sexualitu ovládat. Posuzovaný není po psychické ani sexuální stránce nebezpečný svému okolí, a to též za předpokladu, že by se skutečně dopustil inkriminovaného deliktu, jehož spáchání neguje. Ochranná léčba, ani jiné podobné opatření není u posuzovaného indikované. Osobnost jmenovaného je bez výraznějších anomálií, bez zjevných známek citové či sociální maladaptace. Emocionalita celkem diferencovaná. Afektivita a psychika dostatečně stabilní. Sexuální deviace ani sexuální dysfunkce u obviněného nebyly zjištěny. Je heterosexuálně orientovaný, psychosexuálně zralý přiměřeně věku. V uvedených situacích obviněný bude v souladu se svou inteligencí a nenarušenou osobností jednat pravděpodobně konstruktivně a neagresivně. Vyšetřením nebyly zjištěny znaky svědčící o duševní chorobě v pravém slova smyslu, tedy ve smyslu psychózy, sexuální deviaci v pravém slova smyslu, zvýšené agresivitě, těžším neurotickém onemocnění, hysterických osobnostních rysech, tendencích ke konfabulacím či závažnějším narušení základních psychických funkcí (percepce, paměti, myšlení, pozornosti). Hodnotová orientace obviněného je dle jeho vlastního vyjádření podmíněná především náboženským přesvědčením. Budou u něho převažovat pravděpodobně racionalizace a prosté popírání. Jde o jedince intelektově mírně nadprůměrného (IQ 117), bez forenzně významnějšího poškození centrálního nervového systému. Obviněný není osobou závislou na alkoholu či jiných návykových látkách. Motivace inkriminovaného tr. činu (pokud mu bude prokázán, on sám ho plně popírá) nebude podmíněná žádnou psychickou nebo sexuální patologií a souvisí z psychologického hlediska pravděpodobně především se snahou po sexuálním uspokojení. Obviněný je schopen plnohodnotné účasti na trestním řízení. Sociální a občanská adaptace obviněného je nenarušená, je netrestán, bez znaků závislosti, žije v rodině s dobrými vztahy, má dlouhodobý partnerský vztah, studuje vysokou školu. Obdobné závěry pak znalci učinili i v případě obžalovaného S., kdy vyšetření nevykazuje žádné deviantní prvky. U posuzovaného nebyla zjištěna žádná duševní porucha ani choroba. Nebyla zjištěna žádná sexuální deviace. V době deliktu, pokud se jej dopustil, nebyla u posuzovaného zjištěna žádná forenzně významná duševní porucha ani sexuální deviace. Pokud se dopustil inkriminovaného deliktu, pak jeho rozpoznávací i ovládací schopnosti ve vztahu k deliktu byly plně zachovány. Osobnost jmenovaného je bez výraznějších anomálií, bez zjevných známek citové či sociální maladaptace. Emocionalita celkem diferencovaná. Afektivita a psychika dostatečně stabilní. Sexuální deviace ani sexuální dysfunkce u obviněného nebyly zjištěny. Je heterosexuálně orientovaný, psychosexuálně zralý přiměřeně věku. V uvedených situacích obviněný bude v souladu se svou inteligencí a nenarušenou osobností jednat pravděpodobně konstruktivně a neagresivně. Vyšetřením nebyly zjištěny znaky svědčící o duševní chorobě v pravém slova smyslu, tedy ve smyslu psychózy, sexuální deviaci v pravém slova smyslu, zvýšené agresivitě, těžším neurotickém onemocnění, hysterických osobnostních rysech, tendencích ke konfabulacím či závažnějším narušení základních psychických funkcí (percepce, paměti, myšlení, pozornosti). Hodnotová orientace obviněného je dle jeho vlastního vyjádření zaměřená především na rodinu bez nápadností. Budou u něho převažovat pravděpodobně racionalizace a prosté popírání. Jde o jedince intelektově nadprůměrného (IQ 122), bez forenzně významnějšího poškození centrálního nervového systému. Obviněný není osobou závislou na alkoholu či jiných návykových látkách. Motivace inkriminovaného tr. činu (pokud mu bude prokázán, on sám ho plně popírá) nebude podmíněná žádnou psychickou nebo sexuální patologií a souvisí z psychologického hlediska pravděpodobně především se snahou po sexuálním uspokojení. Obviněný je schopen plnohodnotné účasti na trestním řízení. Sociální a občanská adaptace obviněného je nenarušená, je netrestán, bez znaků závislosti, psychiatricky neléčený, má dlouhodobý partnerský vztah, studuje vysokou školu. Posuzovaný při vyšetření, v anamnéze, ani v psychologických testech nevykazuje vyšší úroveň agresivity. Je plně schopen své agresivní motivace ovládat. U posuzovaného nejsou zjištěny sexuálně deviantní zájmy, jeho sexuální aktivita není nadprůměrná. Je tedy schopen plně ovládat svou sexualitu. Pobyt posuzovaného na svobodě znalci nepokládají z psychického ani sexuálního hlediska za nebezpečný, a to ani za předpokladu, že se inkriminovaného deliktu opravdu dopustil. Žádná ochranná léčba není v tomto případě indikovaná. Znalec dále při svém výslechu uvedl, že osobnostní charakteristiky, jak vyplynuly z testů, ani komunikace, kterou s nimi vedli, nesvědčili pro nějakou výraznou explozi, prchlivou náladu, ani se nesnažili nějak výrazně agresivně vystupovat proti obvinění nebo proti vyšetření apod. Předpokládá u obou průměrnou sociální adaptaci i ve stresující situaci. Pro konkrétní situaci postupují logicky, sociálně obvyklým způsobem a nejsou tam nějaké výrazné negativní emoce, které by ovlivňovaly ten jejich přístup. Předpokládaný konzum alkoholu nebyl velký, takže pokud byli pod vlivem alkoholu, jednalo se o opilost prostou, ani jeden není závislý na alkoholu v tom smyslu, že by patologicky nemohl přestat pít, nebo nemohl se vzdát konzumace, tzn., že nepovažují tu opilost v tomto případě za forenzně významnou. Pokud se týká možné motivace, znalec uvedl, že se obžalovaní upnuli na příležitost ke komunikaci. Jejich motivy byly zpočátku afiliativní, tzn., chtěli se seznámit a pobavit. Možnost resocializace obžalovaných je bezproblémová. Pokud se týká navazování vztahů, jsou obžalovaní spíše introvertní. Byli spíše ve vleku té události, protože jeden z nich se odhodlat zakoupit alkohol, který slečny požadovaly a tak s nimi navázali docela přátelský kontakt. V navazování vztahů jsou zdrženlivější. 
  9.        Na poškozenou byl v přípravném řízení zpracován znalecký posudek ke zkoumání jejího duševního stavu znalci z oboru psychiatrie a z oboru psychologie MUDr. XX a PhDr. XX, kdy tito ve znaleckém posudku konstatovali, že celková osobnostní struktura posuzované pošk. nezl. XX je výrazně disharmonická, introvertovaná, psychicky labilní, úzkostná. Také vznětlivá, plachá, citově tvrdá, individualisticky zdrženlivá, soběstačná, bez dostatku sebevlády, vnitřně napjatá. Podle projekcí s neuroticky porušenými vztahy k druhým lidem s tendencí selhat v zátěži v důsledku útlumu a vytěsnění citů. Schopnost svědkyně zapamatovat si a následně reprodukovat prožité události je neporušena. Skutečnosti, které poškozená uvedla, nejspíš zažila. Otázkou je míra její aktivní spoluúčasti vzhledem k stupniopilosti (viz odpověď znalce psychiatra). Vzhledem k anamnestickým údajům o komplikacích při narození, disharmonickému vývoji osobnosti, socializovaných poruchách chování, způsobu života s časným zahájením sexuálního života a konzumaci drog a průběhu šetřené události, je obecná věrohodnost svědkyně snížena. Rozumové a duševní schopnosti poškozené v době, kdy měl být na ní spáchán trestný čin, byly snížené prostou středně těžkou opilostí s nejméně 1,45 – 1,60 promile alkoholu v dechu. Vzhledem ke zkušenostem poškozené s alkoholem, hodnotí znalkyně, schopnosti poškozené vyhodnotit situaci a účinně se bránit snížené střední měrou. Šlo o osobu bezbrannou. Poškozená trpí disharmonickým vývojem osobnosti se socializovanými poruchami chování. Z psychiatrického hlediska šlo u poškozené v době po činu o akutní stresovou reakci. Následná posttraumatická stresová porucha se nevyvinula. Nebylo zjištěno, že by psychické potíže související s činem způsobily poškozené omezení v jejím životě. V hlavním líčení pak k dotazům soudu a stran znalci rozvedli své závěry následovně. Pokud se týká specifické věrohodnosti, nejsou znalci oprávněni k tomu závěry uvádět, nicméně znalec Dr. XX uvedl, že dle subjektivního vnímání se přiklání k závěru, že se událost stala tak, jak ji popisuje poškozená, Dr. XX pak uvedla, že rovněž z psychiatrického hlediska nezjistila důvody, pro které by měla poškozená lhát. Fakt, že se u poškozené nevyvinula posttraumatická stresová porucha (dále také jen „PSP“) je zjevně zapříčiněn vývojem poškozené i jejími osobnostními rysy, kdy poškozená má poruchy chování, sexuální iniciaci ve 13 letech, má zkušenost s alkoholem, pokračuje pervitinem, jsou tam poruchy chování. Byl to experiment, který dopadl tak, jak ona nemohla předpokládat. Znalec psycholog uvedl, že v době, kdy poškozenou vyšetřoval, což byl asi měsíc po té události, trpěla silnou úzkostí silnou úzkostí z možných následků. Poškozená sama sdělovala, že žádné následky události nemá, že má strach z možné pomsty obviněných, z toho, že to vyšlo najevo. Ona sama říkala, že kdyby nebyla k tomu nepřímo donucena, tak by nikdy tu událost nenahlásila a zatajila by ji. Poškozená jako oporu vnímá otce a zejména babičku – matku otce. Vztahy s matkou hodnotila jako neutrální – ani špatné ani extra dobré. Pokud poškozená nechtěla, aby se blízcí o události dověděli, je to s přihlédnutím k osobě poškozené vysvětlitelné tím, že měla výčitky svědomí, že matce i otci udělala něco špatného, a že je to ona, kdo za to může. Je to dáno vývojem osobnosti. Obecně prakticky – dívky v pubertě se nesvěřují překročením výchovné rámce doma. Je to velmi časté a ona rámce překračovala zhruba od 13 let. Není zcela zřejmé, jak iniciativní poškozená je při navazování blízkých vztahů. Existuje mnoho faktorů, které do toho zasahují, navíc je poškozená pubertální dívkou, která nedomýšlela důsledky, nemá zkušenosti, její emoční výkyv je také pubertální. V testech vyšlo, že poškozená v reálném životě, pokud dojde k nějaké stresové nebo zátěžové situaci, tak může selhat ve smyslu použití adaptačních způsobů vyrovnání se s tou situací. Poškozená si je vědoma nesprávnosti svého chování (užívání drog, alkoholu, předčasné iniciace sexuální zkušenosti), kdy ale tam hraje roli puberta a impulzivita v pubertě. Ona ví, že je to špatně. Funguje efekt, že když to dělají další a mají tam brko, tak si dá také, opora rodiny je slabší. Teoreticky u poškozené může nastat negativní reakce, kdy je poškozená odmítnuta, ačkoli má zájem o bližší kontakt. Záleží na spoustě dalších věcí, jak se s takovou situací vyrovná. Dalo by se říct, že v některých situacích se s těmito příhodami vyrovnává tzv. maladaptivně, tzn., nezvládá je, tzn. například tuto konkrétní situaci, nezvládá, opila se. Rozhodně se ale nejedná o pravidlo. V daném případě bylo jednání poškozené ovlivněno především mírou opilosti. Znalec z oboru psychiatrie nenalezl žádnou motivaci, proč by si měla vymýšlet právě popisovanou událost a ne něco jiného. Pokud se poškozená při lékařském ošetření nechovala dle v předpokládaných intencích daných prožitou událostí, lze to přičítat opilosti. Znalkyně z oboru psychiatrie uvedla doslova „v té opilosti byla chráněna před celým tím prožitkem toho neštěstí, té hrůzy“. Možné následky jí došly až později. Pokud se poškozená policii vyjadřovala v tom smyslu, že ji štve, že se na ni ti muži vystřídali a poté ji ani nedoprovodili na metro, může být takové vyjádření dáno tím, že v opilosti do určité míry spolupracovala, neboť jak byla opilá, až tak jí to nevadilo. Znalkyně z oboru psychiatrie pak dodala, že alkohol je citové anestetikum. Pokud byla poškozená třeba na dojezdu pervitinu, nebo tam měla marihuanu, tak vlastně to prožívání 13leté dívky, která je pod vlivem alkoholu a líbí se jí kluci, tak může v dobré víře jít a očekávat nějaké seznámení, a když se něco takového stane, tak trauma může přijít po vystřízlivění, anebo po nějaké době, že si uvědomí důsledky, následky a vlastně ten stav celkově. Osobnostní charakteristiky poškozené jsou takové, že potenciálně je schopna si podobnou událost vymyslet a otázka je, jestli se podaří zjistit buď motivaci, která by svědčila proto, že si to vymyslela, nebo se nepodaří. Znalci nevnímají jednání poškozené tak, že by se chtěla zviditelnit. Věc nechtěla oznámit. Kdyby tomu tak bylo, nafoukla by obrazotvorností následky a třeba i čin. Čin nebyl výrazně hysteridně popsaný. Při vyšetření byla poškozená v úzkosti, říkala, že to mají geneticky dané, ale vycházela ze strachu z těch pachatelů. Další závěry, které učinili, svědčí pro to, že čin se stal. Poškozená není ten typ, který by si vymýšlel. S ohledem na to, že se bála následků, že by se jí případně mohli pachatelé pomstít, tak je otázka, kdyby se to nestalo, že by to neřekla. Spíše by měla tendenci to popřít, že se to stalo, než by si to vymýšlela. Poškozená se nepotřebuje ukazovat v lepším světle a ani si vymýšlet, protože tohle je na upoutání pozornosti, ona poutá pozornost svými eskapádami s návykovými látkami. Poškozená si uvědomila, o co šlo až nějakou dobu po činu, alkohol působí na mladistvé více než na dospělé lidi a podle toho, jak se chovala, tak alkohol byl citové anestetikum, kdy nebyla schopna hodnotit správně a detailně, co se stalo, a účinně se bránit. To, co se stalo v průběhu, to neočekávala. Až když to nastalo a překročilo to ten rámec, díky tomu, že byla opilá, nemohla se účinně bránit, nevěděla jak. Chování poškozených po znásilnění je různé. Jde také o to, jestli je dívka znásilněna agresivně či neagresivně. Když jde po parku, někdo ji zmlátí a násilí přinutí k sexu, případně má po sobě modřiny, určitě bude reagovat jinak. Bude plakat a bude ve stresu a v šoku z nenadálého jednání. Tady musela být ze začátku určitá míra spolupráce. Kluci se poškozené určitě líbili, koupili jí alkohol, a tak si myslela, že bude třeba hezký večer, že bude vztah. Pokud se týká bezbrannosti, mladí lidé ve svých důsledcích nechápou, co je sex a znásilnění. Přistupují k sexu jako k praktické činnosti, rovina prožitková nebo vztahová je jim vzdálena, nejsou schopni ji dohodnotit. Dospělý by se bránil pokusu o znásilnění tím, že vnímá situaci v mnohem širším kontextu než dítě. Pokud se týká v úvahu přicházejících motivací, anamnesticky u poškozené nedošlo k nějakým podobným situacím, že ona by si vymýšlela. Výchovné problémy jako záškoláctví jsou „pouze“ impulzivní poruchy chování. Z nějakého důvodu si vymyslet událost by vyžadovalo racionální úvahu, avšak schopnost poškozené racionálně uvažovat byla z pohledu psychologa snížena. Akutní stresová reakce vzniká, když se člověku stane něco, co ho traumatizuje a on si to uvědomí. Tam nastane úzkost, pochopení toho, poruchy spánky, neurotická reakce, akutní, tak jak to popisovala poškozená, netrvalo to ani měsíc, trvalo to týden. Jednalo se o strach z pachatelů. Neomezilo to poškozenou v běžném životě, protože to bylo akutní stresové trauma a trvalo nějakou krátkou dobu. Znalci dospěli k závěru, že to závažný vliv nemělo. Stresová reakce byla silná ještě v době, kdy poškozenou znalec – psycholog vyšetřoval. Nelze vyloučit, že stavy mysli poškozené pocházejí z jiných zdrojů, otázka je, do jaké míry, co spadá na vrub té události. Ale i v rámci té události je třeba zdůraznit, že ona věc spíše vyčítala sobě. Pokud poškozená uvedla, že strach konkrétně pochází z odplaty, tak neměli znalci důvod tomu nevěřit. Když se lidé něčeho bojí a přijdou na vyšetření, ať již v rámci posudku nebo v rámci vyšetření, tak obvykle mluví o té samé události. V odborné praxi se vychází ze skutečnosti, že člověk uvádí nepravdivé údaje buď z patologických důvodů, tzn., že trpí nějakou duševní poruchou nebo chorobou, anebo že vědomě lže. Znalec může s jistotou nebo s větší jistotou určit tu první variantu, tzn., že člověk je nějakých způsobem nějakým duševně nemocný, že má nějakou poruchu, a proto uvádí nepravdivé údaje. Pokud ten člověk netrpí duševní poruchou nebo chorobou, kterýkoliv člověk je schopen uvést nepravdivé údaje vědomě a to znalec nezjistí. Pod vlivem alkoholu jsou lidé více sugestibilní, poškozená si pod tím alkoholem troufla do vztahů jít dál, než by třeba chtěla a zároveň nedovedla správně vyhodnotit nebezpečí, které z toho plyne. Tím, když nedovedla posoudit, tudíž se z toho vyplývá účinně se bránit, tzn., že byla v jakémsi stavu bezbrannosti. Následkem požití alkoholu je člověk lhostejnější. Ženy se opíjejí proto, aby byly povolnější. To platilo i v případě poškozené. Poškozená říkala, že byla mile překvapena, že babička jí obejmula a ani otec jí nic nevytknul. Pokud by se uvažovalo, že stresová reakce, o které hovoří psychiatr, byla důsledkem strachu z případného trestu otce, tak to určitě tak nebylo. Strach z případného potrestání ze strany otce, kdy znalec vyšetřoval poškozenou asi měsíc po té události, by se nepromítl do těch testů takovou měrou nebo tak masivně. Pokud poškozená uvedla, že nejhorší na celé události bylo její zranění, pak k tomu znalkyně uvedla, že akutní stresová reakce nastala, když si to uvědomovala postupně, co se mohlo stát, následky toho činu. Jelikož je ještě psychicky nezralá a sex bere jako hru. Pokud znalkyně celé shrne, poškozená byla ve stresu a nechtěla poutat pozornost tím, co se jí stalo, ale chtěla to uklidit pod koberec.  

  1.      Se souhlasem stran byly čteny závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie a z oboru kriminalistika, odvětví biologie, genetika a daktyloskopie. Jak vyplývá ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, vypracovaného Doc. Ing. XX, v předloženém vzorku krve nezl. XX byla stanovena hladina ethylalkoholu 1,14 g/kg. Nezletilá se tedy v době činu nacházela ve stavu opilosti. Analýzou krevního séra byla prokázána minulá konzumace konopných drog (marihuany). Nelze tedy vyloučit, že v době činu se poškozená nacházela pod kombinovaným vlivem alkoholu a marihuany, souběžná konzumace marihuany a alkoholu má významný potencující efekt na CNS. Ve zbylém krevním vzorku nebyla přítomnost pervitinu potvrzena. Pervitin je detekovatelný v krvi podstatně kratší dobu než v moči, vzorek moče však nebyl zajištěn. 
  2.      Dle znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví biologie, genetika a daktyloskopie se ze zajištěných věcných stop nepodařilo zajistit použitelné daktyloskopické stopy. Genetickou analýzou byla prokázána shoda DNA zajištěné na nedopalcích (st. č. 5 - 8), zajištěných na místě setkání obviněných s poškozenými u metra XX s DNA obviněných (st. č. 5 - 7 obv.XXX st. č. 8 - obv. XXX.). Tedy je prokázána přítomnost obviněných na místě setkání s poškozenou. Ve stopách zajištěných od poškozené, na jejích oděvních součástkách, byla prokázána DNA poškozené. Ze stěru lidské krve, z pasu předložených kalhot patřících poškozené, byla dále izolována DNA vykazující shodu s DNA obv. XX. Ze stěru hrdla lahve, stopa č. 4, byla prokázána přítomnost DNA shodné s DNA pošk. XX a DNA shodné s DNA sv. X… Dále byly podle § 213 odst. 1 tr. řádu předloženy důkazy listinné, jak tyto jsou uvedeny v protokolu z hlavního líčení a specifikovány dále. Strany neměly návrhy na doplnění dokazování. Proto soud prohlásil dokazování za skončené. Poté, co soud provedené důkazy zhodnotil jednotlivě a v jejich vzájemných souvislostech, dospěl k závěru, že se obžalovaní dopustili jednání popsaného ve výrokové části tohoto rozsudku, kterým naplnili skutkovou podstatu shora uvedeného přečinu. Oproti podané obžalobě, jak vyplývá z následujícího odůvodnění, došlo k úpravě popisu skutku s ohledem na prokázaný skutkový děj, kdy výsledkem je i změna právní kvalifikace oproti podané obžalobě. 
  3.       Pokud se týká skutkových zjištění, soud vycházel při rozhodnutí o vině logicky v podstatě zcela z výpovědi poškozené, která, byť je jediným přímým důkazem, usvědčuje obžalované ze spáchání uvedeného skutku. Fakt, že se jedná o jediný přímý důkaz, je v obdobných projednávaných případech v podstatě typický, kdy z charakteristiky skutku je zřejmé že se jedná o případ tvrzení proti tvrzení. V případě obou obžalovaných se totiž v podstatě jedná, pokud se týká samotného úzce časově ohraničeného jednání, ve kterém je spatřováno právě spáchání uvedeného zločinu, o „dvojjedinou“ výpověď. Při porovnání výpovědi obou obžalovaných se pouze v této části výpovědi obou obžalovaných v podstatě zcela shodují, kdy lze poukázat na fakt, že pokud se týká předchozího a následujícího děje (jeho popisu) se výpovědi obou obžalovaných více či méně liší. Poukázat lze na shora shrnuté výpovědi obžalovaných, jejichž součástí bylo vyjadřování se k průběhu děje u stanice metra XX (poškozená mluvila částečně rusky – obž. X. x částečně anglicky - poškozená x obž. X. s poškozenou nemluvil, protože mu nerozuměla, když mluvil anglicky, přitom on sám rusky umí), popis cesty s poškozenou do parku (jak byli seřazeni, jak se chovala poškozená) jakož i cesty zpět z místa činu. Projednávaná věc je do určité míry netypická v tom smyslu, že poškozená je osobou nízkého věku, čemuž odpovídá její rozumová vyspělost a vyjadřovací schopnosti, byla pod značným vlivem alkoholu, který významně zhoršuje, jak je soudu z jeho činnosti známo, ukládání paměťových stop a schopnost následné reprodukce vnímaných skutečností, kdy navíc je osobností značně disharmonickou. U poškozené je nepochybně značně snížena schopnost posoudit ze všech hledisek prožitou událost, jakož i chápat její vážnost. I z toho důvodu musel soud k verzi poškozené (a její osobnosti) přistupovat značně kriticky a velmi podrobně se zabývat v podstatě každým detailem výpovědi poškozené ze všech v úvahu připadajících hledisek a tuto musel podrobně konfrontovat s ostatními provedenými důkazy. Po provedeném dokazování pak soud musel konstatovat, že verze prezentovaná poškozenou obstála, kdy je podporována a ověřována dostatečným způsobem tak, aby mohla být rozhodujícím důkazem pro výrok o vině obžalovaných. 
  4.     Obhajoba zcela logicky (a z tohoto hlediska k věci přistupoval soud), se snažila věrohodnost poškozené zcela podkopat, poukazujíc na jednotlivosti z její výpovědi, faktu, že v minulosti lhala o různých věcech, že má výchovné problémy, že je stižena následky disharmonického vývoje. Předně je třeba uvést, že každého svědka, není-li bezprostředně zjištěn jeho evidentní zájem na výsledku projednávané věci, je třeba považovat za věrohodného, není-li z objektivních skutečností možné dovodit důvodné pochybnosti o jeho věrohodnosti. To se v daném případě nestalo. 
  5.     Předně je třeba uvést, že znalci posuzující duševní stav poškozené de facto konstatovali, že její chování a postoje jsou dány jejím disharmonickým vývojem vlivem vnějšího prostředí, kombinovaným s pubertálním věkem. Znalci konstatovali, že poškozená netrpí duševní poruchou, která by jakkoli ovlivňovala její schopnost vypovídat důvěryhodně. U poškozené se neprojevily žádné indicie, které by nasvědčovaly tomu, že poškozená má vlastní (niterní, vrozené) vady, či problémy, které by samy o sobě vedly k závěru, že má poškozená zvláštní tendence ke lhaní či jiné zvlášť negativní vlastnosti, ze kterých by bylo možné obecně dovozovat motivaci ke křivému obvinění. Ačkoli je poškozená osobou mladou, je si nepochybně vědoma možných následků na ni i na osoby, proti kterým svědčila, kdy nebyly u ní shledány ani žádné zvláštní tendence ke mstivosti nebo snaze po odplatě. 
  6.     Pokud bylo prokázáno, že poškozená v minulosti lhala, jednalo se vždy o situace, které svojí závažností nedosahovaly ani zdaleka závažnosti projednávané věci, kdy její lži se odvíjely právě a především od vlivu vnějšího prostředí (disharmonický vývoj daný do značné míry rodinou, nesprávní kamarádi apod.), jakož i jejího psychického stavu daného probíhající pubertou (experimenty se sexem, alkoholem, drogami, předvádění se před kamarády). Na tomto místě lze konstatovat, že prokázané lži poškozené lze podřadit pod typ lží, které lze z hlediska projednávané věci podřadit pod určitou kategorii lží „nevinných“, kterými se poškozená snažila dosáhnout určitých dílčích výhod, či jimi „mlžila“, aby zakryla své nežádoucí chování. Tyto lži poškozené lze tak označit za lži v podstatě typické pro věk a osobnost poškozené. Je přitom třeba konstatovat, že se nejednalo o programové jednání poškozené, ale o její určité výstřelky nemající zásadní vliv na věrohodnost poškozené v zásadních věcech. Z hlediska charakteru poškozené je třeba poukázat na fakt, že tyto lži z minulosti v trestním řízení poškozená, vědoma si možných následků, bez okolků přiznala, což poškozené významně přidává na její věrohodnosti, když přiznala i to, co přiznávat v podstatě nemusela. 
  7.      I přes výše uvedené soud přesto podrobil zevrubnému zkoumání výpověď poškozené v kontextu závěrů znaleckého posudku na posouzení jejího duševního stavu, kdy pokud poškozená zjevně netrpí patologickým lhářstvím, musela by mít ke křivému obvinění obžalovaných určitý motiv. Na první pohled teoretických motivů k takovému jednání má poškozená poměrně hodně. V kontextu faktu, že poškozená nechtěla informaci o tom, co se jí stalo vůbec sdělit a věc z vlastní vůle a přesvědčení nahlásila třetí osoba (viz výpověď zcela nezávislého svědka X), však jakékoli úvahy o jednotlivých v úvahu připadajících motivacích vedly soud do slepé uličky. Je přitom třeba zdůraznit fakt, který byl obhajobou kladen k tíži věrohodnosti poškozené, že poškozená vlastně samotný akt znásilnění nevnímala výrazně negativně, což je však poměrně dobře vysvětlitelné postoji poškozené k otázce sexuality a intimního kontaktu, ke kterým se vyjadřovali i znalci. Poškozená na otázku ohledně zkušeností se sexem v minulosti, zda „Měla v minulosti nějakého intimního přítele nebo přítelkyni?“ uvedla „Měla. Intimní zkušenost to nebyl přítel, ale byl to kluk.“. Je tak zjevné, že poškozená k intimním kontaktům přistupuje pragmaticky, bez potřeby určitého duševního souznění spočívajícího v blízkosti osob, společného prožívání událostí ve vzájemném porozumění a ohleduplnosti, vzájemné důvěrné komunikaci, poskytování si podpory apod. Poškozená bere sexuální styk do značné míry jako hru (viz vyjádření znalců z oboru psychiatrie a psychologie). Z toho pak zjevně pramení i neobvyklé chování poškozené, pokud se týká vnímání prožité události a upřednostňování následně prožitého úrazu jako ještě možná negativnějšího, neboť v tom vnímala svojí největší potupu. Je totiž třeba přihlédnout k faktu, že žádné zjevné přímé následky jednání obžalovaných na poškozenou nemělo, kdy to je dáno zřejmě tím, že se nejednalo o agresivní chování. Z tohoto hlediska je pak pochopitelné, že poškozená může mít větší strach z možných následků projednání věci než ze samotného znásilnění. 
  8.       Pokud bylo chování poškozené po jejím převozu do FN XXl neobvyklé, kdy se poškozená nechovala jako „typická oběť znásilnění“ (kterou dle názoru soudu definovat nelze, neboť zcela záleží na konkrétním jednání a specifikách dané osoby), pak toto může být dáno shora uvedeným, určitým obranným mechanismem, jakož i zjevně do značné míry působením alkoholu (viz znalkyně MUDr. XX). Nelze odhlédnout ani od výpovědi sv. G., otce poškozené, který se vyjádřil v tom smyslu, že se snažil celou situaci zlehčit, aby poškozené ulevil, což vedlo i k tomu, že ji vynuceně rozesmál. Nelze přitom odhlédnout ani od faktu, že v krvi poškozené byly nalezeny stopy po předchozím užití OPL, jejichž působení nelze taktéž zcela vyloučit. 
  9.      Pokud se týká samotné míry ovlivnění alkoholem, soud vycházel z lékařské zprávy FN XX v kontextu výpovědi sv. MUDr. XX, kdy je zjevné, že při prvním odběru krve ve FN XX po přijetí poškozené k ošetření, měla tato alkohol v krvi dle akreditované laboratoře 1,4‰. Znalecký posudek z oboru toxikologie vycházel až ze vzorku, který byl odebrán s určitým časovým odstupem ve FN XX, kdy koncentrace alkoholu v krvi byla 1,14‰. Je zjevné, že v této době se poškozená nacházela ve fázi postresorpční, kdy lze dovozovat, že v době spáchání činu byla koncentrace alkoholu v krvi poškozené ještě vyšší, kdy lze hovořit s přihlédnutím k věku poškozené (a popisu jejího chování, kdy klopýtala, neudržela se na nohou a upadla) o stavu střední opilosti v době spáchání činu. Tento její stav nepochybně sám o sobě definuje stav bezbrannosti. Poškozená přesto při ohledání místa činu spolehlivě označila místo, kde mělo dojít ke znásilnění, kdy na místě byla nalezena lahev od vodky, ze které popíjeli (viz protokol o OMČ a znalecký posudek z oboru genetiky), což opětovně činí verzi poškozené věrohodnou. 
  10.     V podstatě nesporný mezi obžalovanými a poškozenou byl popis průběhu jednání do okamžiku, než opustili spirálovou točnu u stanice metra XX, kdy poškozená sice uváděla, že si na některé věci nepamatuje, což však může být dáno právě její mírou opilosti. V základních obrysech však byla výpověď obžalovaných a poškozené shodná, kdy to soud vede k závěru, že poškozená byla schopna rekapitulovat v obecném smyslu (s určitými pochopitelnými výjimkami) průběh večera. 
  11.     Je nepochybné, že určitou část morální viny na skutku nese samotná poškozená, neboť to byla právě ona, kdo společně se sv. XX, iniciovala první kontakt s obžalovanými za účelem (nelegálního) pořízení alkoholu. Takové jednání poškozené je nepochybně nežádoucí a v tomto smyslu musí být chování poškozené pod zpřísněným dohledem. Valnou část viny na dalším vývoji situace (pomine-li soud samotný akt znásilnění) pak však nesou obžalovaní, obžalovaný XX. zvlášť. Byl to právě on, kdo svolil k nákupu alkoholu poškozeným, tento jim koupil. Byli to obžalovaní, kteří pak chtěli navázat s nezletilými bližší kontakt a obě nezletilé pobízeli k pití, což vedlo k tomu, že se poškozená dostala právě do stavu střední opilosti. Je zjevné, že to byli také obžalovaní, kteří iniciovali odchod s poškozenou do přilehlého parku. Předně je třeba uvést, že poškozená k tomu zjevně neměla důvod, kdy jí prezentovaná záminka obžalovaných (že obž. XX nechce pít na veřejnosti) se v kontextu jejich předchozího a následujícího jednání jeví jako logická. Soud jako zcela účelovou vyloučil výpověď obž. XX, že se mu pošk. XX nelíbila, že jí vnímal (značně) negativně. Je totiž zcela zvláštní, že by jí za takové situace v podstatě „trpěl“ a bavil se s ní téměř 1,5 hodiny (viz kamerové záznamy od prvního setkání po odchod od stanice metra XX). O kontaktu mezi obžalovanými a poškozenou u metra XX hovoří i biologické stopy zajištěné na nalezených nedopalcích cigaret. Byli to tedy obžalovaní, kteří, ačkoli nepochybně měli být těmi „vyspělejšími“, s vědomím toho, že je poškozená nezletilá, kdy museli vnímat její stav, měli celou záležitost ukončit. To však neučinili a pod záminkou dalšího popíjení v parku poškozenou odvedli. 
  12.      Tím se soud dostává k motivaci obžalovaných. Je zjevné, že obžalovaní sice netrpí žádnou duševní poruchou či sexuální odchylkou, kdy to však neznamená, že by se nemohli dopustit sexuálního deliktu. Situaci lze nepochybně přirovnat ke známému přísloví „příležitost dělá zloděje“, kdy onu příležitost poškozená v podstatě naservírovala oběma obžalovaným svým chováním přímo pod nos. Poškozená nepochybně mohla svým chováním, kdy sama připustila, že obž. XX se jí líbil, přispět k domněnce obžalovaných, že za situace, kdy s nimi jde dobrovolně do parku, je svolná k intimnímu kontaktu. Pokud poškozená připustila, že dokonce obžalovaného XX objala, pak to nepochybně mohlo být spouštěčem jednání obžalovaných. O obžalovaných nebyly zjištěny žádné negativní informace z minulosti, kdy (vcelku nepřekvapivě) byli veškerými příbuznými označeni za vzory dobrého chování. Soud nepochybuje o tom, že skutek, kterým byli obžalovaní shledáni vinnými, je excesem z jinak řádného života. Dokonce si soud dovoluje dovodit, že v případě, že by obžalovaní znali skutečný věk poškozené, uvedeného jednání by se zřejmě nedopustili. Právě otázka vědomosti věku poškozené je jednou z nejpalčivějších otázek v projednávané věci. 
  13.      Soud rozhodně nevyloučil, že poškozená skutečně sdělila během komunikace s obžalovanými, že jí je čtrnáct let. Nicméně znalost této informace obžalovanými nebyla nijak potvrzena. Je nepochybné, že mezi poškozenou a obžalovanými byla značná jazyková bariéra, kdy navíc komunikace mezi poškozenou a obžalovanými byla roztříštěna do několika celků dělených komunikací s dalšími osobami, odchodem nezletilé XXX., popíjením z lahve vodky atd. Za takové situace nemuseli skutečně obžalovaní informaci o skutečném věku poškozené zachytit a mohli stále být v domnění, že je jí 16 let, jak jim již dříve řekla, což potvrdila i sv. XX. Tomuto jejich přesvědčení nahrával nepochybně vzhled poškozené, která je jednak na svůj věk poměrně fyzicky vyspělá (jak se soud mohl přesvědčit při jejím, byť odděleně provedeném, výslechu), jednak v daný den byla nalíčena tak, že na věk nižší než 15 let by ji netipoval nikdo (viz výpověď sv. X., sv. X.). Obžalovaní tak zjevně nepodkročili požadovatelnou míru opatrnosti, kdy nejednali ve vztahu k okolnosti zvlášť přitěžující spočívající v předmětu útoku charakterizovaném jako osoba mladší 15 let ani v nevědomé nedbalosti. 
  14.      Z výše uvedeného vyplývá, že se skutečně obžalovaní v určitý okamžik začali snažit „vytěžit ze setkání s poškozenou co nejvíce“, kdy měli důvod domnívat se až do okamžiku, než poškozenou k orálnímu styku donucením a zneužitím její bezbrannosti přinutili, že se ničeho špatného nedopouští. Rozhodně tak nelze jednoznačně říci, že průběh samotného znásilnění ve smyslu užití násilí a zneužití bezbrannosti poškozené nějak plánovali; pravděpodobně se jednalo o určitý zkrat. 

Fakt, že u obžalovaných při orálním sexu nedošlo k vyvrcholení, rozhodně nemá vypovídací schopnost k otázce (ne)spáchání skutku. Tato skutečnost může mít mnoho různých vysvětlení, včetně toho že k ejakulaci u obžalovaných došlo, nikoli však v ústech obžalované nebo na ní, že byli obžalovaní vyrušeni, že si uvědomili na základě určitých indicií, že styk ze strany poškozené dobrovolný není apod.  Na věrohodnosti poškozené s přihlédnutím k jejímu celkovému stavu (rozrušení, věk, zranění) nemění nic ani fakt, že ve svých vyjádřeních vůči svědkům mohla sdělit nepřesné či zavádějící informace, či informace, které byly nesprávně reprodukovány, nebo dokonce informace lživé. Koneckonců i sama poškozená ve své výpovědi korigovala svá vyjádření, která byla reprodukována pouze jako zprostředkované informace ve výpovědích, úředních záznamech policie či v lékařské zprávě. Pokud poškozená sdělila sv. X., že byla s kamarádkou v baru, nebyla sice tato skutečnost prokázána, nicméně nelze vyloučit, že se jednalo o určitou „informační zkratku“ v tom smyslu, že se opila. Pokud jednou zmínila, že pachatelem mohl být XX, nepochybně mohlo jít o přeřeknutí nebo nesprávné zachycení informace, když poškozená nadále mluvila o XX nebo XX. Pokud poškozená měla uvést, že pohlavní styk odmítla, mohlo se jednat pouze o určitou zkratku použitou lékařkou ve zprávě, kdy jakýkoli náznak nedobrovolnosti jednání poškozené mohla ona sama vnímat jako odmítnutí. Pokud poškozená sv. X. sdělila, že na ní čeká otec, jednalo se sice o lež, která však byla zjevně motivována tím, že nechtěla, aby svědek volal policii, což potvrzuje závěr o tom, že nechtěla vůbec, aby se o činu vědělo. Za takové situace je značně nepravděpodobné, že by si celé jednání vymyslela. Jak správně poznamenala znalkyně MUDr. XX, bylo by v takovém případě nejjednodušší a nejpřirozenější, že by si vybájila následky, či by barvitě popsala samotný akt znásilnění (třeba včetně zranění, které si však následně způsobila sama, což také zcela bezprostředně sdělila), aby dodala případné své „historce“ na věrohodnosti. Poškozená však zjevně zášť či zlost vůči obžalovaným vyplývající ze samotného sexuálního styku necítí. Bojí se pouze možných následků, jakož se i zlobí na sebe, že se přivedla do takového stavu, který s sebou přinesl následek v podobě znásilnění a zranění. 

  1.       Soud tedy má za prokázané jednání obžalovaných, jak bylo pojato do výroku o vině. Pokud se týká prvku násilí, je tento dán samotným faktem, že poškozenou obžalovaní chytili za hlavu a tlačili ji ke svému rozkroku (nejpozději v tomto okamžiku již museli být srozuměni, že se jedná o nedobrovolný styk), kdy poškozená nebyla schopna se (adekvátně) bránit, maximálně se mohla snažit uhýbat hlavou. Nejednalo se tedy o dobrovolný styk, který by v případě felace musel být vyjádřen aktivním jednáním poškozené daným místními podmínkami, tedy zřejmě přinejmenším dobrovolným kleknutím na kolena a dobrovolným vložením penisu do úst. Otázku bezbrannosti poškozené pak soud rozebral výše. 
  2.       Po právní stránce soud jednání obžalovaných posoudil jako zločin znásilnění podle § 185 odstavce 1 alinea první, alinea druhá, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, když obžalovaní jiného násilím a zneužitím bezbrannosti donutili k pohlavnímu styku, čin spáchali jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a čin spáchali na dítěti. 
  3.       Při úvaze o druhu a výměře trestu soud přihlížel k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným a majetkovým poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a možnosti jeho nápravy ( § 38, § 39 odst. 1 tr. zákoníku), přičemž se pečlivě zabýval polehčujícími i přitěžujícími okolnostmi. Soud se přitom rovněž zabýval společenskou škodlivostí jednání obžalovaných, kdy však v daném případě je zcela nepostačující uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu již s ohledem na právní kvalifikaci jejich jednání. 
  4.       Povaha a závažnost trestného činu jsou určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. Zájem chráněný trestním zákoníkem musel být obžalovaným zcela zřejmý. 
  5.        Oběma obžalovaný polehčuje jejich dosavadní bezúhonnost. Ve prospěch obžalovaných hovoří i fakt, že se jednání dopustili ve věku blízkém věku mladistvých (obžalovaný X. především). V neprospěch obžalovaných však hovoří způsob provedení činu, kdy se jednání dopustili na osobě již v podstatě zcela bezbranné, kdy k její bezbrannosti značně přispěli svým aktivním jednáním, jak je rozebráno shora, kdy navíc zřejmě již od odchodu od stanice metra XX zřejmě sexuální styk s poškozenou (možná v tu chvíli ještě dobrovolný) plánovali. 
  6.         Při trestní sazbě 2-10 roků je východiskem pro uložení konkrétního trestu obžalovaným východiskem dolní hranice trestní sazby, kdy však na samé dolní hranici s ohledem na faktory zvyšující závažnost jednání obžalovaných jako adekvátní trest soud shledává trest tříletý. V souladu s podmínkami ust. § 81 odst. 1 tr. zákoníku soud dospěl k závěru, že trest může být uložena jako podmíněně odložený, avšak s ohledem na obecnou závažnost jednání obžalovaných vyjádřenou trestní sazbou, musí být takový trest být odložen na nejdelší možnou zkušební dobu. Soud při úvahách o podmíněném odložení trestu vycházel i z faktu, že cca 5 měsíční pobyt obžalovaných ve vazbě pro ně byl v jejich věku značným ponaučením, které by do budoucnosti mohlo garantovat, že se obžalovaní zdrží jakéhokoli dalšího protiprávního jednání. 
  7.          Soud přistoupil i k uložení trestu vyhoštění z území ČR. Tento trest je odůvodněn faktem, že se obžalovaní jednání dopustili jako zahraniční „návštěvníci“ ČR, kteří by měli respektovat právní řád státu, ve kterém se nacházejí, kdy pokud zde nemají žádné pevné vazby, a právní řád poruší (navíc velmi podstatným způsobem trestným ve většině civilizovaných zemích), pak je jejich setrvání či pobyt v ČR značně nežádoucí. Soud přitom vycházel i z toho, že neuvěřil, že by obžalovaní byli v ČR jako turisté, jejichž relativně dlouhodobý pobyt (na poměry XX nákladný) zde hradily jejich rodiny, ale že se v případě obžalovaných jednalo o nelegální pracovníky. To v podstatě potvrdila poškozená, když uvedla, že obžalovaní pracují se sádrokartonem (nikoli, že jsou studenti VŠ na dovolené). Obžalovaní tedy zcela zjevně nerespektují právní řád ČR ve více směrech. Výměra trestu byla stanovena shodně se zkušební dobou, kdy takový trest dle názoru soudu odpovídá zásadám individualizace. 
  8.        Pokud se týká výroku o náhradě nemajetkové újmy, soud shledal co do základu nárok zcela opodstatněný. Ačkoli by v jiných (obvyklejších) případech soud uplatněnou částku 50 000 Kč považoval v případě znásilnění v podstatě za minimální, specifika daného případu neumožňují takovou částku přiznat. Je třeba konstatovat, že nárok na nemajetkovou újmu nemůže krýt poškození na zdraví, které se v budoucnu může u poškozené projevit, kdy navíc má krýt nároky neprojevující se v majetkové sféře. Výše nemajetkové újmy musí odpovídat míře (a účinkům) zásahu do osobnostních práv poškozeného, kdy je třeba zhodnotit řadu relevantních skutečnostní včetně eventuálního spoluzavinění poškozeného. V případě trestného činu znásilnění přiznaná nemajetková újma má krýt ztrátu na důstojnosti, ztrátu důvěry osoby v druhé pohlaví, možný strach apod. Pokud poškozená do značné míry svým postojem a jednáním přispěla k následnému spáchání činu, kdy se sama chovala s ohledem na svůj věk přinejmenším amorálně, kdy v podstatě sama nepopisuje žádné ze zmiňovaných účinků na svou osobu, pak by bylo přiznání částky v uplatněné výši nepřiměřené. Především s ohledem na jednání poškozené, její postoj ke spáchanému činu a faktu, že (prozatím) nebylo shledáno, že by se čin obžalovaných poškozené obzvláště dotknul, soud jako odpovídající považuje přiznání částky 10 000 Kč, která dostatečně kryje v úvahu připadající újmu, která poškozené vznikla, která je dána především stresem z projednávání věci a strachem z možných následků. Nárok byl přiznán i s uplatněnými zákonnými úroky z prodlení, kdy nebylo důvodu nároku nevyhovět. Ve zbytku byla poškozená odkázána s nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. 

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze. O odvolání bude rozhodovat Vrchní soud v Praze. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaní pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené samosoudcem) odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaných. 

Praha 29. ledna 2019 

Mgr. Lukáš Slavík, v.r. 

předseda senátu 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Přečtěte si další

sp.zn.
1 T 12/2017
Opakované znásilňování mentálně handicapované ženy

číslo jednací: 1 T 12/2017-391

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Senát Okresního soudu v Chebu složený z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Johanna a přísedících Ing. Romana Divíška a Hany Blažejové v hlavním líčení konaném dne 30. listopadu 2017 v Chebu rozhodl a vyhlásil

takto:

Obžalovaný XXX, trvale bytem XXX, narozený posledně na adrese XXX

uznává se vinným, že

ve Františkových Lázních, okres Cheb, zejména v pokoji na ubytovně v XXXXXX, případně na nezjištěném místě v osobním automobilu, který tehdy užíval, v době nejméně od konce ledna 2016 do 15. srpna 2016, přestože věděl, že má omezenou svéprávnost pro mentální retardaci a v důsledku toho jsou podstatně omezeny její schopnosti posoudit závažnost jeho jednání a není schopna odpovídající obrany, nejméně jednou v týdnu YYY narozenou YXY, poté, co ji většinou odvážel z Chebu, především z okolí XXX, kde pobývala, tuto svlékal a pak s ní souložil, a to v období nejméně posledního měsíce i přesto, že s tím nesouhlasila, odstrkovala jej rukama a tak ji bil a takto na ní buď vykonal soulož anebo jí do přirození zasouval nezjištěný předmět, nejspíš vibrátor či ji přiměl k tomu, aby mu sála přirození, přičemž po celou kritickou dobu ji obdarovával zejména cigaretami, penězi různých částek až do výše řádově tisíců korun,

tedy

jednak k pohlavnímu styku souloží s jiným zneužil jeho bezbrannosti,

jednak jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, zneužil jeho bezbrannosti, a to k souloži nebo k jinému pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží,

čímž spáchal

pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odstavec 1, odstavec 2 písmeno a) trestního zákoníku,

a ukládá se mu za to

podle § 185 odstavec 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, jehož výkon se podle § 81 odstavec 1, § 82 odstavec 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) roků. Podle § 82 odstavec 2 trestního zákoníku se obžalovanému XXX. ukládá zákaz styku, jak osobně, tak i zprostředkovaně, písemně i prostřednictvím elektronických komunikací s YYY., narozenou YXY

Odůvodnění:

Státní zástupce podal dne 3. 2. 2017 u zdejšího soudu obžalobu, v níž je XXX. kladeno za vinu, že se dopustil pokračujícího zločinu znásilnění a přečinu omezování osobní svobody podle § 185 odst. 1,2, S 171 odst. 1,2 tr. zákoníku tím, že „po blíže nezjištěnou dobu, pravděpodobně nejméně od ledna 2016 do 25. srpna 2016, v blíže nezjištěném počtu případů v Chebu, okres týž, v ulici XXX přiměl jemu osobně známou poškozenou YYY., nar. XYX, osobu mentálně retardovanou, která zde trvale pobývá, aby nastoupila k němu do vozidla, kdy jí ve vozidle uzamkl a odvezl ji například na parkoviště k XXX v Chebu a na další místa v Chebu, v Aši, kde po ní přímo ve vozidle cca v 10-15 případech proti její vůli vyžadoval pohlavní styk souloží, naléhal na ni, svlékal ji a i přesto, že poškozená se bránila a nesouhlasila s tím, došlo k souloži mezi nimi a dále ji v přesně nezjištěném počtu případů odvezl do Františkových Lázní, okres Cheb, na ubytovnu na XXX, kde v té době bydlel na jednom z pokojů, zde vždy uzamkl a poté na ní bez jejího souhlasu a s jejím aktivním fyzickým a slovním odporem, kdy obviněného odstrkovala rukama a kopala nohama a několikrát mu i sdělila, že sex s ním nechce, přesto v blíže nezjištěném počtu případů na ní vykonal soulož, kdy jí za to poskytoval cigarety a nepravidelně i finanční hotovost v různé výši, pravděpodobně s cílem působení na poškozenou, aby věc neoznamovala a mlčela, přičemž věděl o tom, že poškozená YYY. je omezena na svéprávnosti vzhledem ke svému duševnímu stavu a využil tak její bezbrannosti, neboť po nějakou dobu pracoval jako správce v XXX dílnách, s poškozenou se delší dobu znal a nejméně posledního 3/4 roku s ní udržoval partnerský vztah“.

Obžalovaný se v dosavadním řízení přímo ke skutku, jímž měl se dopustit trestné činnosti, nevyjadřoval, opakovaně ale na svou obhajobu zdůrazňoval, že vzhledem ke svému vztahu k poškozené nikdy by jí neublížil. Jeho obhájce pak sice připustil, že obžalovaný měl s YYY. uváděný intimní vztah, vzhledem k retardaci poškozené a vůbec charakteristikám její osobnosti, jakož i rozdílnému popisu toho, co jednotlivým osobám YYY. tvrdila, není možné bezpečně zjistit, co z jejích tvrzení odpovídá skutečnosti a co si případně vymyslela, když podle provedených důkazů má mít k tomu výrazné sklony. V každém případě existují pochybnosti o vině obžalovaného a pak je třeba rozhodnout v jeho prospěch a obžaloby jej v celém rozsahu zprostit. Státní zástupkyně naopak požadovala, aby byl XXX. uznán vinným podle obžaloby, když tvrzení poškozené, jež obžalovaného usvědčují, potvrzuje znalecký posudek, jakož i samotné věrohodné vystupování YYY. při hlavním líčení. Kromě toho se o útocích na svou osobu, které jsou uvedeny v obžalobě, zmiňovala poškozená více osobám. Přitom sama je snadno manipulovatelná a obžalovaný na ni prokazatelně působil a setkával se s ní i po svém propuštění ze zadržení dne 3. 9. 2016. V posuzovaném případě připadá v úvahu už vzhledem k závažnosti trestné činnosti pouze uložení trestu odnětí svobody podle s 185 odst. 2 tr. zákoníku v sazbě od dvou do deseti roků. Podmíněný odklad výkonu takového trestu je možný pouze za současného uložení omezení a stanovení dohledu. Se závěry státního zástupce se plně ztotožnil také opatrovník poškozené.

Senát Okresního soudu v Chebu, který je příslušný podle § 314a odst. 1, § 16, § 18 odst. 1 tr. řádu k rozhodnutí o podané obžalobě a ve věci vůbec, hodnotil při hlavním líčení provedené důkazy postupem upraveným v § 2 odst. 6 tr. řádu. Potom dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

V posuzovaném případě při procesním dokazování nelze použít v přípravném řízení policejními orgány pořízená vysvětlení AAA (č. 1. 65-66), BBB (č. 1. 70-71), CCC (č. 1. 72-73), DDD (č. l. 78-83) a EEE (č. 1. 84-87), ani samotného až později obviněného XXX. z 1. 9. 2016 (č. l. 88-91). To samé platí pro „úřední záznamy o podaném vysvětlení dle ustanovení § 158 odstavec 6 trestního řádu“, které měli poskytnout FFF, GGG, HHH a III a JJJ, které ani formálně neodpovídají příslušným ustanovením tr. řádu.

Jak už bylo uvedeno, XXX v přípravném řízení po zahájení svého trestního stíhání a pak ani před soudem při hlavním líčení k samotnému skutku fakticky nikdy nevypovídal. Pouze při vazebním zasedání 3. 9. 2016 vyslovil „nesouhlas s tím, co je mu dáváno za vinu“, ale dále se vyjadřovat odmítl. Později v průběhu a na závěr hlavního líčení dne 13. 6. 2017 uvedl, že „nikdy nechtěl YYY ublížit a nic .... nechtěl dělat proti její vůli“, k čemuž zdůraznil, že v té době stále ještě měl k ní hluboký citový vztah a proto také, jak připustil, se s ní stále stýkal, ač to měl rozhodnutím soudu ze dne 3. 9. 2016 od svého propuštění ze zadržení výslovně zakázáno. Ani k těmto kontaktům ovšem neučinil podrobnější výpověd.

V posuzovaném případě ve věci rozhodující senát ve velice složité důkazní situaci, kde si nejen jednotlivé důkazy, ale zčásti i tvrzení poškozené odporují, vycházel především ze svědectví samotné YYY Přes negativní stanovisko znalkyně poškozenou právě z uvedených důvodů dne 5. 4. 2017 jako svědkyni vyslechl, aby si tak učinil vlastní náhled na její osobu a vůbec podání obvinění tak, jak byla obsažena už v jejím procesně použitelném svědectví z 2. 9. 2016. Přitom musel se zaobírat nejen zmíněnými rozpory mezi jednotlivými důkazy a v některých případech i jejich jednotlivými částmi, ale nakonec i tím, nakolik obvinění uváděná YYY orgánům činným v trestním řízení, ale také dalším osobám, jak o nich tyto později svědčily, vztahují se k době před doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obžalovaného tedy 1. 9. 2016, a ve kterých případech tyto poškozenou popisované události mohly se uskutečnit později. Z při hlavním líčení provedených důkazů je totiž zřejmé, že přes usnesení soudce Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 9. 2017, sp. zn. 7 Nt 6009/2016, o zákazu styku XXX s YYY obžalovaný v kontaktech s poškozenou pokračoval ještě v průběhu hlavního líčení včetně podle všeho také intimních styků s ní. To ostatně XXX do rozhodnutí senátu v této věci nikdy ani nepopřel. Bylo nutné pak za rozhodující dělítko ohledně obvinění obsažených v postupně dvou učiněných a procesně použitelných svědectvích YYY vzít její výpověď z přípravného řízení z 2. 9. 2016. V té době od už 1. 9. 2016 byl XXX zadržen a k jeho propuštění došlo výše uvedeným usnesením soudce zdejšího

soudu až po 13. hodině dne 3. 9. 2016. Z těchto časových údajů je pak zřejmé, že podle všeho před soudem poškozená dne 5. 4. 2017 vypovídala o útocích na svou osobu z doby jak před 1. 9. 2016, tak ve značném rozsahu i o pozdějších, rozhodně ale jako svědkyně v přípravném řízení mohla popisovat inkriminované jednání XXX pouze z období před zahájením trestního stíhání.

Ve svém svědectví dne 2. 9. 2016, při němž byly kromě obhájce obžalovaného přítomny také opatrovnice poškozené a znalkyně PhDr. MMM (č. l. 57-63), YYY vesměs po odpovědích na dotazy k trvání a vůbec charakteru vztahů s obžalovaným v době ukončení jejích hospitalizací v XYX, z nichž poslední trval prakticky do konce roku 2015, vypověděla, že ze strany XXX byl po ní vyžadován „sex“, a to v době, kdy ona sama podle tehdejších tvrzení už „ho nebrala jako přítele“. To odůvodnila tím, že jí ještě v době pobytu zřejmě v Psychiatrické nemocnici v XYX „ubližoval“. V průběhu výslechu dále potvrdila poškozená, že se s XXX nadále stýkala odhadem jednou za týden za situace, kdy obžalovaný už v objektu XXX v Chebu na rozdíl od ní nebydlel. Po delší dobu, kterou nebyla schopna upřesnit, rozhodně však delší než řadu měsíců, XXX opakovaně poškozenou „vyhledával“, respektive „odchytával“, přestože se mu podle vlastních tvrzení „vyhýbala“. Při těchto setkáních uskutečněných vesměs mimo ubytovací zařízení na různých místech v Chebu po poškozené obžalovaný „chtěl sex“ a za tím účelem pak ji také vozil osobním automobilem, jak nakonec uvedla, především do Františkových Lázní, kde tehdy podle ní bydlel. K uváděnému „sexu“, o jehož charakteru ale blíže nechtěla se vyjadřovat, vypověděla tehdy YYY, že k němu nejméně v deseti případech došlo přímo v předmětném automobilu, kdy byla také obžalovaným svlékána, a to v některých případech přesněji nespecifikovaných i přesto, že se neuvedeným způsobem „bránila rukama“. K „sexu“ docházelo pak podle tohoto svědectví často také na ubytovně ve XXX, kterou podle dalších soudu předložených důkazů už počátkem září 2016 ukázala policistům na jejich žádost. Na této ubytovně u obžalovaného, kam ji tento sám zpravidla vozil, se zdržovala jak ve volných, tak i v pracovních dnech až odhadem do doby nejdéle dvou týdnů před výslechem. Právě tehdy mělo dojít ze strany obžalovaného na označené ubytovně k tomu, že ji uzamkl a také „mlátil“. Zamykána ovšem byla i v dalších předcházejících případech „v tom bytě“, podle ostatních provedených důkazů ve Františkových Lázních, za situace, kdy „chtěla odejít“. K samotnému „sexu“ bez bližšího popisu a upřesnění tehdy výslovně YYY uvedla, že v přesně neoznačené době už „ho nechtěla“ a právě v takovém případě z ní měl podle všeho obžalovaný strhat ošacení a uskutečňovat uváděný sex, přestože požadovala, aby ji nechal být. Nejméně v jednom z těchto případů na neoznačeném místě mělo dojít „k tomu sexu“ za situace, kdy poškozená spala. Pokud pak se snažila bránit, v neuvedeném počtu případů „překonal její obranu, obžalovaný jí dával pěstí". Nejméně jednou přitom „měla modřiny“, ale „paní asistentce řekla, že ... upadla“. Právě při tomto výslechu zmínila se poškozená také o použití technického prostředku při sexu v podobě „robertka“, který jí měl pořídit právě XXX k Vánocům roku 2015. V závěrečné obsáhlé části svého svědectví k mnoha dotazům poškozená tvrdila, že po celé předcházející období nejméně řady měsíců, kdy už jako dříve nepovažovala obžalovaného za svého přinejmenším intimního přítele, tento ji vyhledával a opakovaně jí poskytoval i několikatisícové částky, jakož i především cigarety a jídlo. K setkání se svou sestrou a jejím manželem, s biologickým otcem a manželem zemřelé své babičky, k němuž mělo dojít v letních měsících roku 2015, tehdy jako svědkyně YYY uvedla, že zejména později „rodině lhala, že se s obžalovaným nestýká“, ačkoli její kontakty pokračovaly, přičemž setkání probíhala z části v automobilu, ale zejména v policistům ukázaném „hotelu“.

Z větší části svá obvinění opakovala YYY jako svědkyně také při hlavním líčení konaném dne 5. 4. 2017 (č. 1. 275-286). Z tehdejší výpovědi, jak už bylo dříve uvedeno, nelze však většinou bezpečně zjistit, které z popisovaných útoků sexuálního charakteru na její osobu staly se před počátkem září, respektive koncem srpna 2016 a které později, jestliže styky XXX s poškozenou podle při hlavním líčení provedených důkazů včetně zřejmě intimních probíhaly nejméně do letních měsíců roku 2017. V tomto případě je ale možné z uvedených údajů rozlišit období, kdy XXX bydlel do konce března 2014 v objektu XXX v Chebu, poté ve XXX u Aše, kdy mimo jiné měl také proběhnout jeden z léčebných pobytů YYY v Psychiatrické nemocnici v XYX a ve Františkových Lázních, kde je bezpečně zjištěno bydlení XXX v domě. V každém případě i tehdy při vystoupení, které bylo doprovázeno podle přesvědčení senátu zcela odpovídající gestikulací, mimikou a vůbec citovými projevy poškozené, jako svědkyně opět v přítomnosti opatrovnice a znalkyně PhDr. MMM poškozená potvrdila, že přinejmenším od roku 2015 požadoval po ní XXX „pohlavní styk“, respektive, „aby měli spolu sex, aby byl spokojenej“. Vesměs pak ke kontaktům a domluvám docházelo prostřednictvím mobilních telefonů, ale i osobně a to v souvislosti nejméně pro část kritické doby s poskytováním peněz a cigaret ze strany obžalovaného. K návštěvám na ubytovně v XXX ve Františkových Lázních se pak zřejmě vztahují údaje poškozené o jejich časté frekvenci „skoro každý den“, ale průměrně nejméně jednou v týdnu vždy v souvislosti s požadavky obžalovaného na „sex“. Ten pak probíhal podle svědkyně YYY. i tak, že „musela mu ho vykouřit“, což bylo skoro „pokaždé, když tam byla“, a to ještě v průběhu roku 2016, „než to začala řešit kriminálka“. Opakovaně přitom podle vlastních tvrzení obžalovaným požadovaný pohlavní styk tehdy odmítala, zejména v podobě „kouření“. Přesto k tomuto došlo „za ty měsíce hodněkrát“. Takto jednal podle tohoto svědectví obžalovaný „dokud nebyl ve vězení“. Avšak i poté, kdy byl propuštěn, se s XXX poškozená stýkala i nadále včetně zřejmě uskutečňování pohlavních styků v četnosti, ale také co do způsobu stejně jako dříve při občasném použití „robertka“ anebo dokonce přímého fyzického násilí. Opakovaně pak mělo být obžalovaným poškozené zabráněno v odchodu z pokoje na ubytovně a nakonec dojít údajně i ke gynekologickému poranění při jednom z pohlavních styků za použití technického prostředku. Intenzita násilí a „surovost“ pak měly mít podle všeho vzrůstající intenzitu. V této části však není možné zjistit z tohoto svědectví poškozené ani za využití ostatních dostupných důkazů, zda YYY popisovala přesně časově nezařazené útoky z doby před zahájením trestního stíhání obžalovaného anebo až po něm. Nakonec se opakovaně zmínila o tom, že vůči ní nepochybně po svém propuštění ze zadržení, k němuž došlo dne 3. 9. 2016, obžalovaný uskutečňoval aktivity, které si vyložila tak, aby svá obvinění uvedená při výslechu na policii vzala zpět. To také chtěla YYY učinit, nakonec to ale neudělala proto, že ještě v době výslechu v hlavním líčení počátkem dubna 2017 považovala obžalovaného za blízkou osobu, měla ho ráda a nadále s ním udržovala styky. Přitom iniciativa k nim vycházela občas i z její strany a to přesto, že pociťovala předcházející útoky obžalovaného za jednání, kterým „jí ublížil“. V závěru své svědecké výpovědi před soudem po připomenutí závažnosti obvinění YYY trvala na tom, že vše, co o útocích XXX na svou osobu uvedla, „je pravda“ s tím, že sama by „si to nevymyslela“.

Při obou výsleších byla přítomna výše již uvedená znalkyně PhDr. MMM. Tato ve svých písemných závěrech (č. 1. 119-121), ale pak osobně před soudem dne 5. 4. 2017 po výpovědi poškozené potvrdila, že se jedná o osobu, která „trpí vrozeným defektem rozumových schopností, poruchou osobnosti a emočně nestabilní poruchou“. Osobnost její znalkyně hodnotila jako „nezralou, mentálně handicapovanou, v popředí s těžkou poruchou osobnosti“, když „dispozičně daný intelekt je v pásmu lehké mentální retardace (dříve debility), ve struktuře nevyrovnaný“. U poškozené jsou přitom „patrné projevy emoční lability, infantility (zvýšené sugestibility, naivní důvěřivosti a snadné manipulativnosti)“. V souvislosti s vysloveným podezřením na syndrom týrané osoby poukázala znalkyně v případě poškozené na „projevy nejistoty, nerozhodnosti, závislosti, popírání skutečnosti, popírání viny obviněného, zlehčování intenzity a nebezpečnosti útoků“, jakož i na „návraty k obviněnému“. Tato pak projevuje zvýšenou emoční nestabilitu a závislost, zjištěn však byl obecně také „sklon ke lžím, konfabulování a fantazírování“, čímž je také mimo jiné ovlivňována proměnlivost vztahu poškozené k obviněnému. Podle závěrů znalkyně pak YYY za uvedených okolností posoudit význam odporu proti případnému jednání pachatele, postrádá náhled na proběhlé jednání, není schopna odhadnout následky a není schopna adekvátní obrany“. Po upozornění na nepřípustné závěry uvedené v písemném posudku v úvodu odpovědi pod bodem 7 setrvala PhDr. MMM na tom, že ve vztahu k obviněním uváděným nejen před soudem, ale i v přípravném řízení, tato považuje za „reprodukci skutečně prožitých událostí“ s tím, že pro tento závěr „svědčí nestrukturovaná produkce výpovědi poškozené, množství uváděných detailů, popis interakcí, reprodukce konverzace, líčení vlastního psychického vztahu i přiznání mezer v paměti“. V konkrétních obviněních přitom nezaznamenala znalkyně známky fabulace. Nakonec však připustila, že na podkladě dostupných údajů včetně uskutečněného vyšetření nelze v případě poškozené dospět k bezpečnému závěru o přítomnosti „syndromu týrané osoby“.

Jak už bylo výše uvedeno, závěry o vině uvedené ve výroku tohoto rozsudku podporují ještě další při hlavním líčení provedené důkazy. Samotné zařízení XYX již 11. 5. 2016 upozornilo zdejší soud na výstřelky v chování poškozené a na to, že se u ní objevuje větší množství finančních prostředků a také věci, které neodpovídají její osobní situaci s vysloveným podezřením na zneužívání její osoby. To ještě s další písemností z 2. 8. 2016 a aktivitami opatrovnice Bc. XYX. vedlo k zahájení tohoto trestního řízení. Podle samotné jmenované opatrovnice postupovala v souladu s doporučením zdejšího soudu k vysloveným podezřením ze zneužívání YYY K tomu nad rámec obsahu písemných sdělení XYX. před soudem ve svém svědectví potvrdila, že nejméně od jara roku 2015 byl zjišťován u poškozené výskyt většího množství peněz, ale také věcí včetně mobilního telefonu a cigaret či oblečení, k čemuž měla opatrovnici YYY potvrdit, že tyto věci vesměs pocházejí od obžalovaného. Ovšem až právě v souvislosti s formálním oznámením sdělila opatrovnici poškozená své obavy z obžalovaného, který podle informací, jež svědkyně od YYY získala, poškozenou „nutí k sexu a vozí ji autem do nějakého starého baráku“. Zde a případně na dalším neuvedeném místě podle tehdejších tvrzení poškozené „po ní pan S. požaduje sex, ... bil ji, ... zamykal ji“ a nakonec měl jí také vyhrožovat pro případ, že to někomu oznámí. V průběhu už trestního řízení pak podle toho, co svědkyni XYX YYY sdělila, měl po ní sám i prostřednictvím další osoby požadovat, aby „zrušila trestní stíhání“ proti němu. Konkrétní informace o vyžadování, případně dokonce vymáhání pohlavních styků až do doby, kdy se s poškozenou obrátila na příslušníky Policie ČR, svědkyně podle vlastních tvrzení od YYY neměla. Později však podle svědkyně při líčení útoků jí samotné, ale i dalším osobám, vždy jí připadala poškozená ustrašená a měla za to, že se obžalovaného skutečně bojí, nehledě na to, že o záležitostech, na které byla tázána, bylo jí nepříjemné hovořit. Obdobné okolnosti uváděly při svých výsleších v hlavním líčení AAA, ředitelka výše uvedeného zařízení jmenované společnosti a BBB jako sociální pracovnice XYXY. Podle těchto skutečně nejpozději v průběhu letních měsíců roku 2015 objevovaly se opakovaně u poškozené nevysvětlitelné finanční částky, ale také věci, na které neměla mít vzhledem k jim známé finanční situaci poškozená k dispozici finanční prostředky. Podle obou svědkyň a pak také uvedeným zařízením poskytnutých zpráv obžalovaný byl ubytován vXYX v Chebu od počátku července či srpna 2013 do konce března 2014. Jeho pobyt „byl ukončen výpovědí“, když bylo zjištěno, že obžalovaný si měl půjčovat od klientů zařízení peníze, které nevracel. Kromě toho již tehdy měl přinejmenším ojediněle udržovat nepovolené styky s YYY, zejména v době, kdy působil v ubytovacím zařízení jako recepční. Sama poškozená pak pracovala v chráněných dílnách společnosti do počátku března 2016, přičemž vykázala větší množství neomluvených absencí a vůbec se projevovaly u ní nedostatky a výstřelky v chování včetně nevhodného přístupu k ostatním klientům. Po opakovaných hospitalizacích už zřejmě v průběhu probíhající intimní známosti podle obou svědkyň stýkala se poškozená s obžalovaným mimo zařízení, ve kterém bydlela, nejprve před počátkem roku 2015 v jeho tehdejším bydlišti v okolí Aše, pak zejména v Chebu a nakonec ve Františkových Lázních. Přes časté a dlouhodobé kontakty před koncem srpna 2016 však ani jedné z nich nezmínila se YYY. o tom, že by ze strany obžalovaného vůči její osobě mělo docházet k útokům uvedeným později v usnesení o zahájení trestního stíhání a nakonec v obžalobě. Přesto měly podezření ze zneužívání poškozené dalšími osobami včetně obžalovaného. Nakonec až na přelomu srpna a září roku 2016 podle svědectví QQQ. tvrdila jí YYY, že „pan XXX ji měl zavírat, svazovat jí ruce, vyžadovat pohlavní styk“, a to dokonce bolestivého charakteru. Při vyšetření, uskutečněném ale až po zahájení trestního stíhání obžalovaného, odborným lékařem žádná zranění či vůbec známky násilí případně použitého při pohlavním styku zjištěny nebyly. Nicméně podle posledně jmenované svědkyně před ní osobně později svá obvinění obžalovaného poškozená neodvolala a předcházející tvrzení nepopřela, i když podle všeho projevovala snahu, aby XXX nebyl nijak postižen. Obdobně podle svědectví BBB. až po zjištění nevysvětlených finančních částek ve výši až několika tisíc korun a cigaret i dalších věcí, které ze svých příjmů nemohla si poškozená pořídit, měla YYY po zahájení šetření policejními orgány potvrdit v přítomnosti ještě další osoby, že obžalovaný „jí ubližoval, že jí uhodil pěstí nebo něco takového“, což se podle všeho mělo stát nejspíš „v penzionu“ ve Františkových Lázních, kde měl od blíže nezjištěné doby roku 2015 obžalovaný pobývat. Údaje o použití vibrátoru a případně také o gynekologických poraněních, která měly souviset s pohlavním stykem vykonávaným údajně obžalovaným, také svědkyni AAA. měla poškozená sdělit až delší dobu po zahájení tohoto trestního řízení. Na druhé straně, pokud jí osobně poškozená popisovala útoky obžalovaného sexuálního charakteru, pak to odpovídalo tomu, co později YYY tvrdila, zejména při svých výsleších. Sama svědkyně ovšem nebyla schopna posoudit věrohodnost obvinění obžalovaného, zejména vzhledem k tomu, že sama měla osobní zkušenost s jednáním poškozené, kdy jí neuváděla pravdu, snažila se dalšími osobami manipulovat a projevovala svou agresivitu.

K objasnění věci a zejména k prověření věrohodnosti tvrzení a obvinění YYY byli vyslechnuti příbuzní a známí poškozené. Z nich BBB dne 12. 4. 2017 před soudem vypověděla, že styky se svou biologickou sestrou YYY začala uskutečňovat po aktivitě manžela CCC, který poškozenou vyhledal v léčebně. Ji samotné o pohlavním zneužívání, natož o případném s tím spojeném násilí, nikdy poškozená žádné údaje neuvedla. V době kolem svatby svědkyně 18. 7. 2015 pak při osobním setkání ve Františkových Lázních spolu se svým manželem ve shodě také s požadavky ředitelky XYX dali najevo nesouhlasné stanovisko s kontakty obžalovaného s poškozenou. Mělo k tomu dojít za přítomnosti XXX, který se tehdy hájil tím, že poškozenou miluje, aniž by se přímo ke stykům s ní a k budoucím kontaktům vyjádřil. Sám CCC pak při stejném soudním jednání potvrdil, že byl o něco dříve, než uvedla jeho manželka, upozorněn na větší částky peněz, jimiž má poškozená disponovat, jakož i na věci, které si ze svého známého příjmu nemůže pořídit v souvislosti se známostí a styky s obžalovaným. V uváděné době, tedy v letních měsících roku 2015, při setkání s obžalovaným a s poškozenou, jakož i s jejím biologickým otcem, měl po XXX výslovně svědek požadovat, aby se s YYY už v jejím zájmu stýkat přestal. Někdy v té době měl pak od poškozené se dozvědět, že „ji pan XXX. otravuje“, přestože „s ním být nechce“ a dokonce že „ji svazoval do skříně“, že „ji sleduje, pronásleduje, že se jí to nelíbí“. To podle pozdějšího telefonického rozhovoru mělo ale pokračovat, i když obžalovaný měl při osobním rozhovoru přislíbit, že „jí dá pokoj“. Styky s poškozenou ale podle svědka nepřerušil až do doby zřejmě jeho výslechu v hlavním líčení, přestože obžalovanému pohrozil trestním oznámením. Naposledy CCC poškozená měla tvrdit, že „ji znásilňoval, že ji přivazoval k posteli“ právě před zahájením soudního jednání dne 12. 4. 2017. Sám se pak domníval, přestože považuje poškozenou za nevěrohodnou a osobu, která má sklony ke lži, vzhledem k jejímu založení, že před soudem zřejmě řekla pravdu. Obdobně vyzněla, pokud jde o pobyt a chování poškozené v zařízení v této době, svědectví výrobního ředitele chráněných dílen PPP. a pracovníků HHH., GGG. a FFF.

Z výpovědí především známých III a JJJ je možné zjistit v souvislosti také s dále uvedenými zprávami, že nejméně od počátku roku 2015 do „konce zimy“ téhož roku v jejich domácnosti XXX bydlel a zde ho také navštěvovala YYY. Po ukončení pobytu a přestěhování podle obou svědků do Františkových Lázní je odhadem v létě 2016 navštívil a svěřoval se jim, že známost s poškozenou z dřívější doby udržuje i nadále. Počátek pobytu obžalovaného ve Františkových Lázních v domě  XYX je pak možné časově zařadit do počátku roku 2016 na základě údajů III a JJJ a především podle svědectví HHH, který dle je spolumajitelem nemovitosti, v níž XXX bydlí až do současné doby. Jmenovaný svědek k tomu také při hlavním líčení konaném dne 13. 6. 2017 vypověděl, že přinejmenším od března 2016 zaregistroval u obžalovaného časté návštěvy ženy, v níž podle předloženého vyobrazení identifikoval YYY. K těmto kontaktům mělo docházet velmi často, když svědek osobně viděl poškozenou na návštěvách v bydlišti obžalovaného „tak jednou týdně, jednou za 14 dní“, a to nejdéle tři měsíce po nastěhování XXX. Přitom sám obžalovaný měl si svědkovi opakovaně stěžovat, že jeho stykům s poškozenou měli bránit pracovníci zařízení, v němž byla ubytována. Přímo od obžalovaného měl se také dozvědět, že se jedná o ženu, která je „částečně nebo úplně nesvéprávná a měla mít problémy s někým, kdo snad za ni nesl zodpovědnost a ten někdo nesouhlasil s kontaktem s obžalovaným a podal na něj trestní oznámení za to, že pokračoval v kontaktu a odvážel ji“. Hovory se stejným obsahem vedl s ním ovšem obžalovaný nejen před tím, než byl uvězněn, ale i potom. Svědek potvrdil, že alespoň v jeho přítomnosti později vystupoval XXX tak, že kontakty s poškozenou odmítá právě s poukazem na hrozící „vězení“. Časté pobyty podle provedených důkazů YYY v domě a dokonce na pokoji, kdeXXX přinejmenším od počátku roku 2016 do zahájení trestního stíhání bydlel, potvrdili jako spolubydlící obžalovaného manželé FFF a HHH. Podle nich se většinou obžalovaný se ženou, která ho navštěvovala, zdržovali na jeho pokoji. V průběhu hlavního líčení byl vyslechnut jako svědek SSS. Ten nejméně od března 2016 poskytoval obžalovanému pro jeho potřeby svůj osobní automobil, a to především proto, aby jej pravidelně téměř denně odvážel z Františkových Lázní do Chebu zejména v pracovních dnech. Odtud v některých případech při zpáteční cestě, ale i jindy, často měl XXX vozit s sebou do tehdejšího svého bydliště také poškozenou.

Z obou svědectví poškozené, především z jejích obvinění uvedených při výslechu policejním orgánem dne 2. 9. 2016 a pak také z výpovědí dalších výše uvedených svědků vyvodil ve věci rozhodující senát závěr, že XXX nejméně od konce ledna 2016, kdy již prokazatelně byl ubytován v domě a o málo později užíval pro svou potřebu osobní automobil SSS, v samotném motorovém vozidle, ale pak především v pokoji na ubytovně poškozenou nejméně jednou v týdnu svlékal a buďto s ní souložil anebo se s ní jinak pohlavně stýkal. Nakonec především v období nejméně posledního měsíce soulože a další pohlavní styky uskutečňoval obžalovaný, přestože již YYY s tím nesouhlasila a dávala to někdy také najevo tím, že jej odstrkovala rukama. Přitom ji v některých případech dokonce bil. V této době obžalovaný pak podle provedených důkazů zasouval do přirození YYY nezjištěný předmět, nejspíš poškozenou a její opatrovnicí zmiňovaný vibrátor, ale také ji opakovaně přiměl k tomu, aby mu sála jeho přirození. Za to jí obdarovával vedle peněz také cigaretami. Přitom věděl z dřívějšího svého pobytu v XYX v Chebu, že v případě poškozené jde o mentálně retardovanou osobu s omezenou svéprávností a že v důsledku duševní poruchy jsou z těchto důvodů podstatně omezeny nejen schopnosti posoudit samotnou závažnost pohlavních styků, které po ní obžalovaný v kritické době vyžadoval, ale také, že je tím fakticky v případě YYY vyloučena schopnost odpovídající obrany proti jeho útokům.

Již v posudku z 9. 8. 2014 pořízeném pro účely tehdejšího opatrovnického řízení znalec z oboru psychiatrie MUDr. VVV dospěl k závěru, že YYY trpí duševní poruchou, která není jen přechodná, a to v podobě lehké debility a komplikované nestabilní poruchy osobnosti se sníženým až chybějícím smyslem pro zodpovědnost, osobnostní nezralostí a výraznou sugestibilitou. Znalec zmínil tehdy komplikace vyplývající také z citového a sexuálního vztahu k sociálně problematickému muži. Podle tehdejších závěrů MUDr. VVV YYY nebyla schopna porozumět žádnému druhu smlouvy, nedovedla jednat na úřadech, vyřizovat doklady, pořizovat a spravovat majetek, porozumět smyslu, účelu a důsledku voleb, když její duševní porucha omezuje schopnost samostatně právně jednat i v běžných záležitostech každodenního života. Na podkladě toho také zdejší soud rozsudkem z 15. 10. 2014, sp. zn. O P 18/2013, rozhodl o omezení svéprávnosti poškozené na dobu 3 roků s účinností od 4. 11. 2014 Také výše uvedená znalkyně v tomto řízení PhDr. MMM dospěla k závěru, že v důsledku své duševní poruchy a vrozeného defektu rozumových schopností, jakož i poruchy osobnosti a emočně nestabilní poruchy YYY „není schopna posoudit význam odporu proti jednání pachatele“, když „postrádá náhled na proběhlé jednání, není schopna odhadnout následky a není schopna ani adekvátní obrany“. Potom se ovšem jedná v případě YYY z hlediska obžalovaného u všech forem pohlavních styků v kritické době o zneužití její bezbrannosti ve smyslu § 185 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku. Za takový pak podle stávající judikatury se považuje stav poškozeného, v němž není schopen vzhledem k závažným okolnostem projevovat svou vůli anebo jeho duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni nebo takové kvality, aby si ve své mysli dokázal situaci, v níž se nachází, náležitě za všech potřebných souvislostí vyhodnotit a odpovídajícím způsobem a přitom účinně na ni reagovat. Zpravidla právě u mentálně zaostalých osob pak dochází k tomu, že ani nemají dostatečné znalosti a zkušenosti, aby byly schopny posoudit význam odporu proti vymáhanému pohlavnímu styku. Za těchto okolností s přihlédnutím také k poškozenou opakovaně uváděnému citovému vztahu k obžalovanému soud I. stupně dospěl k závěru, že v kritické době XXX ve všech případech pohlavních styků zneužíval bezbrannost poškozené. Při svém jednání pak podle ní užíval obžalovaný někdy také násilí především ve formě bití. Přitom se podle provedených důkazů jednalo nejen o soulože, ale také v nezjištěném počtu opakovaně o zasouvání předmětu, nejspíš vibrátoru, do její pochvy, anebo případy, kdy požadoval obžalovaný, aby YYY brala do úst a sála jeho přirození. V těchto případech připomínala poškozená, že zejména tento způsob pohlavního styku odmítala.

Podle závěrů ve věci rozhodujícího senátu tedy XXX v kritické době vždy zneužil bezbrannosti poškozené k pohlavním stykům s ní, přičemž v některých případech k tomu použil také násilí. Pokud jde o samotné pohlavní styky, jimiž se rozumí jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať už stejného či odlišného pohlaví, pak šlo prokaz soulože, tedy spojení pohlavních orgánů muže a ženy anebo jiné pohlavní styky provedené způsobem se souloží srovnatelným, jako je ve výroku popsané zasouvání předmětu do pochvy anebo sání přirození obžalovaného poškozenou. Na rozdíl od státního zástupce pak soud I. stupně kvalifikoval čin XXX popsaný ve výroku jako jeden pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění podle S 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, když ke všem pohlavním stykům zneužil bezbrannosti poškozené, ať už se jednalo o soulože anebo pohlavní styky s ní srovnatelné, přičemž také v některých případech použil násilí. Právní posouzení činu XXX také jako pokračujícího přečinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, 2 tr. zákoníku podle soudu I. stupně v posuzovaném případě nepřipadá v úvahu. Jednak za výše popsané komplikované důkazní situace nebylo možné ve skutkových zjištěních samostatně vyjádřit okolnosti, které by případně skutkovou podstatu uvedeného přečinu naplňovaly, ale i kdyby to možné bylo, takové jednání by zřejmě bylo součástí některého z útoků samotného zvlášť závažného zločinu znásilnění, jímž byl tímto rozsudkem obžalovaný uznán vinným.

Při rozhodování o druhu trestu a jeho výměře přihlížel soud jak k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, tak i k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům obžalovaného, k jeho dosavadnímu způsobu života, k možnosti jeho nápravy a zčásti také k jeho chování po činu, jak mu ukládá ustanovení § 39 odst. 1 tr. zákoníku. V tomto ohledu bylo zjištěno, že XXX byl postupně Okresním soudem v Karviné odsouzen v letech 1996 až 1997 nejprve pro tehdejší trestné činy krádeže a podvodu a pak opakovaně pro zanedbání povinné výživy nakonec k nepodmíněným trestům odnětí svobody, z nichž poslední odpykal formálně 6. 1. 1998. Všechna tato odsouzení již jsou však rozhodnutím zdejšího soudu z 11. 10. 2011, sp. zn. 6 Nt 1255/2011, zahlazena. Podle zprávy Městského úřadu v Aši byl obžalovaný postižen za přestupek v blokovém řízení pokutou v roce 2006. V evidenční kartě řidiče má dva záznamy o postihu za vcelku běžné přestupky z roku 2011 a 2013. Podle vlastních tvrzení je obžalovaný invalidním důchodcem, svobodný, nemajetný, bez vyživovacích povinností s příjmem 9.200 Kč měsíčně. Tímto rozsudkem byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku, za který nepřipadá v úvahu uložení jiného trestu, než odnětí svobody a to v sazbě od dvou do deseti roků. V neprospěch obžalovaného bylo pak nutné vzít v úvahu, že v trestné činnosti pokračoval po delší dobu, aniž by na druhé straně byly zjištěny jakékoli polehčující okolnosti. Předcházející, i když zahlazená odsouzení, totiž znamenají, že před spácháním ve výroku uvedené trestné činnosti nežil obžalovaný řádně, když ještě navíc měl se dopustit celkem tří přestupků výše uvedených. Na druhé straně není možné přehlédnout, že jednání poškozené obžalovanému páchání trestné činnosti přinejmenším usnadňovalo. Není pak důvod nevěřit tomu, že nenásilné pohlavní styky byly obžalovaným uskutečňovány v době, kdy choval k poškozené odpovídající silný citový vztah, který YYY nejspíš alespoň v období předcházejícím kritické době opětovala. Za této situace přes opakované porušení zákazu vysloveného v usnesení soudce zdejšího soudu z 3. 9. 2016 ve věci rozhodující senát vyměřil jedině v úvahu připadající trest odnětí svobody spíše při spodní hranici sazby v trvání 30 měsíců. Výkon tohoto trestu pak ještě odložil, ale podmíněně na výrazně dlouhou zkušební dobu 4 roků za použití S 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku. Přitom právě vzhledem k přístupu XXX k dříve již vyslovenému zákazu k dosažení účelu trestu a k ochraně poškozené bylo nutné obžalovanému stanovit podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku omezení v podobě zákazu styku s YYY a to jak osobního, tak i zprostředkovaného, písemně i prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků. Další omezení za situace zjištěné v době rozhodování nepovažoval soud I. stupně za potřebná.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení u podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Plzni. Odvolání má odkladný účinek. Obžalovaný i státní zástupce mohou podat odvolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozsudku a všichni pak také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být ve stanovené osmidenní lhůtě nebo v další lhůtě k tomu stanovené soudem odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je pak povinen v odvolání uvést, zda toto podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Pokud odvolání státního zástupce či obžalovaného sepsané obhájcem tyto náležitosti nebudou splňovat a tato vada nebude odstraněna ve stanovené pětidenní lhůtě, bude takové odvolání odvolacím soudem odmítnuto podle S 253 odst. 3 tr. řádu.

Cheb dne 30. listopadu 2017

JUDr. Zdeněk Johann v. r. předseda senátu

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 19.06.2018. Připojení doložky provedla XYXY dne 09.08.2018.

sp.zn.
1 T 3/2020
Znásilnění cizím mužem, omezování osobní svobody

Číslo jednací 1T 3/2020 - 140


ČESKÁ REPUBLIKA



ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY



Okresní soud v Benešově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Dufkové a přísedících JUDr. Tomáše Jiráska a Bc. Petry Kadlečkové v hlavním líčení konaném dne 10. Února 2020 takto: 


obžalovaný

Xxx Xxx, narozený xxx v XXX, OSVČ, trvale bytem xxx, nyní času xxx, xxx,

je vinen, že

dne 11. 9. 2018 kolem 22:00 hodin u autobusové zastávky  xxxxxxxí na silnici xxx mezi obcemi XY a YX, u nájezdu na silnici I/3, v úmyslu vynutit si na poškozené Xxx Xxx, která předtím šla po silnici v opačném směru, sex, tuto strhl zezadu na zem, minimálně jí držel ruce, bránil jí tak v pohybu a držel jí v poloze na zádech, zatímco poškozená se snažila z jeho držení uvolnit, což se jí nepodařilo, sex odmítla a z obavy, aby jí neublížil, mu nabídla, že mu provede orální sex, s čímž souhlasil, společně poodešli na travnatý ostrůvek na křižovatce silnice Poříčí nad Sázavou-Mrač a silnice vedoucí do chatové osady Pernáty, kde si obžalovaný stáhl kalhoty ke kolenům, poškozené držel zezadu hlavu, přičemž ona vykonala orální styk až do jeho vyvrcholení, načež oba z místa odešli, 

tedy

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, takový čin spáchal jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,

čímž spáchal

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku

a odsuzuje se

za tento zločin a za pokus přečinu omezování osobní svobody dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 171 odst. 1 trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 16. 9. 2019 č.j. 1T 99/2019-74

podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (třech) roků.

Podle § 82 odst. 1 trestního zákoníku se obžalovanému výkon trestu podmíněně odkládá, podle § 84 trestního zákoníku se nad obžalovaným vyslovuje dohled, podle § 85 odst. 1 trestního zákoníku se stanoví zkušební doba v trvání 3 (třech) roků a 6 (šesti) měsíců

Podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku se ruší výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 16. 9. 2019 č.j. 1T 99/2019-74, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 

Odůvodnění:

Vzhledem k tomu, že obžalovaný i státní zástupkyně se po vyhlášení rozsudku vzdali odvolání, neobsahuje podle § 314 d) odst. 3 trestního řádu  písemné vyhotovení rozsudku odůvodnění. 


Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. 

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. 

Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný, nebo že chybí. 

Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.

Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.

Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. 

Odvolání nemohou podat osoby, které se ho výslovně vzdaly.


 

Benešov 10. 2. 2020


JUDr. Zdeňka Dufková, v.r.

předsedkyně senátu

sp.zn.
3 T 14/2015
Brutální znásilnění s ublížením na zdraví

Spisová značka: 3 T 14/2015


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl dne 20.12. 2016 v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Alice Havlíkové a přísedících Bc. Romany Králové a Marcely Pýchové při hlavním líčení konaném dne 20. prosince 2016 takto:

obžalovaný

xxxxxxxxxxx

je vinen, že: 

dne 30.6. 2014 v době kolem XXXX po dohodě se XXXXX přišla přespat, přičemž v této době XXX na ubytovně přítomen nebyl, přistoupil obviněný k poškozené, která ležela v pyžamu na své posteli, vrhl se na ni, zalehl ji, následně ji tahal za vlasy až spadla z postele, přitom se vulgárními výrazy obsaženými ve spisovém materiálu dožadoval felace, obnažil si penis a strkal ho poškozené do úst, poškozená se bránila, zmítala se a snažila se vymanit, nahlas křičela, obviněný ji násilím zvedl ze země, hodil ji na postel do polohy na zádech, přitom se poškozená udeřila do zátylku o rám postele, následně z ní strhl spodní část pyžama, jednou rukou ji zakryl ústa, aby nemohla křičet, druhou rukou ji svíral pod krkem a vykonal na poškozené nechráněnou vaginální soulož s vyvrcholením na horní část pyžama poškozené,

tedy:

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal souloží.

čímž spáchal:

zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

a odsuzuje se 

Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění na dobu neurčitou.


Odůvodnění:

Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 podal ke zdejšímu soudu dne 17.2. 2015 obalobu na XXX pro jednání právně kvalifikované jako zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit způsobem blíže uvedeným ve výroku podané obžaloby.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 3 T 14/2015 ze dne 29.3. 2016 byl obžalovaný obžaloby zproštěn. Usnesením Městského soudu v Praze, sp. zn. 44 To 271/2016 ze dne 7.7. 2016 byl předmětný rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Proti obžalovanému bylo vedeno řízení proti uprchlému. Ze zprávy PČR odboru mezinárodní policejní spolupráce bylo zjištěno, že obžalovaný je ruský občan, je registrován v regionu Sverdlovsk, ale nežije na adrese trvalého bydliště, jeho současná adresa je neznámá. Vzhledem k tomu, že v případě uznání viny obžalovaného nepřichází do úvahy uložení vyššího nepodmíněného trestu odnětí svobody než 4 měsíce, nebyl soudem vydán evropský zatýkací rozkaz. Ze zprávy Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 20. 10. 2016 bylo zjištěno, že Ruská federace nevydává do zahraničí vlastní státní příslušníky, proto soud uzavřel, že není účelné podávat žádost o vydání obžalovaného z Ruské federace k trestnímu stíhání do ČR. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že konání řízení proti obžalovanému jako uprchlému je plně důvodné.

Obžalovaný ve své výpovědi v přípravném řízení uvedl, že se s poškozenou seznámil přes své kamarády XXXX ti mu říkali, že ji vyhodil manžel, že nemá kde bydlet. XXXX obžalovaného požádal, aby jel s poškozenou na Xxxxxxxxx vyzvednout její věci. Když tam zazvonili, otevřel nějaký muž, který se ptal, co je zač, odkud a jak dlouho poškozenou zná a řekl mu, aby si dával pozor, že už je pátý, kdo si přišel pro její věci. Domů se obžalovaný vrátil sám, šel spát, když se probudil, byl doma XXXX s poškozenou. Říkal XXX , ať poškozená vypadne, že ji tam nechce. V jednu hodinu ráno mu poškozená volala, že přijede, říkal jí, ať nejezdí. Poté mu volala, že už je na cestě a následně, že už je tady. Šel otevřít, řekl: „tady máš své věci, tak si je vezmi a vypadni“. Poškozená říkala, že se aspoň osprchuje, poté ji znovu řekl, ať vypadne. Chtěla zapnout televizi a pak mu řekla, že by tam chtěla aspoň přespat. Obžalovaný řekl, že když tam chce přespat, ať mu provede felaci. Přitom si stáhla hřeben z vlasů a škrábla ho do boku. Obžalovaný se poté otočil na bok, poškozená přes něj přelezla na postel, lehla si vedle něj a sundala si kalhotky. Začal s ní vykonávat soulož, trvalo to asi 3 minuty, během soulože si ho přitahovala za boky a záda k sobě, vyvrcholil na postel. Poškozená ejakulát vytřela svým oblečením, hodila ho na zem a pak šla pryč. Za nějakou dobu poškozený vstal, volal, kde je, dveře byly otevřené, zavřel je a pak si lehl zpátky do postele. Za chvíli mu poškozená volala, že má jít ven, že je tam policie. Poranění poškozené si vysvětluje tak, že ji plácnul přes ruku, když zapínala světlo a odstrkoval ji od televize. Uvádí, že poškozené si řekl o orální sex a pak už aktivity vyvíjela ona.

Poškozená XXX ve své výpovědi uvedla, že poté, co se pohádala s XXXX, neměla kde spát, sháněla bydlení a její známý XXXX jí řekl, že může být v bytě 2+1, kde bydlel s obžalovaným. Bydlela v jednom pokoji společně s XXX, každý na své posteli. Obžalovaný byl nejprve ve svém pokoji, když si šla lehnout, napadl ji, začal ji škrtit, svlékat. Zamkl byt, schoval klíče, takže nemohla utéci. Škrábla ho, odstrkovala, následně ji donutil k orálnímu sexu. Prali se s obžalovaným, obžalovaný ji bouchl do hlavy, tahal za vlasy, měla modřiny po těle. K pohlavnímu styku ji donutil. Když došlo k vyvrcholení, klíče vyndal, nechal je na lednici. Poškozená se oblékla, utekla naproti do nonstop baru a poprosila barmanku, aby zavolala policii. Křičela, obžalovaný jí však držel pusu. Volala XXX ten přijel, divil se, co se děje. Poškozená plakala, XXXX ji uklidňoval. Po incidentu se vrátila k XXXX. S obžalovaným se pak už nikdy neviděla, XXXX ji říkal, že se obžalovaný někdy opije, přivede si nějaké slečny a ty pak zneužije. Za souhlasu stran byla v hlavním líčení čtena výpověď XXXX z přípravného řízení, ze které bylo zjištěno, že se s obžalovaným XXX zná od roku 2012 ze společné práce. Poškozenou zná od roku 2010, potkali se v Praze v jednom baru. O tom, co se stalo, se dozvěděl jak od obžalovaného, tak od poškozené. U obžalovaného bydlel asi 2 týdny na ubytovně v ulici Xxxxxxxxx v Praze 6, každý tam měl svůj pokoj. Obžalovaný se s poškozenou poznal asi dva týdny předtím, než k té události došlo. Poškozená svědkovi řekla, že nemá kde bydlet, protože odešla od manžela. Kamarád XXXXX se ho ptal, zda má místo na ubytovně, a zda by tam poškozená nemohla bydlet. Svědek uvedl, že na ubytovně bude jen do pátku, pak odjíždí na Ukrajinu a poškozená s tím souhlasila. Na ubytovně přespali v jeho pokoji, každý na samostatné posteli. Ráno řekla, že by potřebovala na ubytovnu přivézt své věci, které měla na Xxxxxxxx u nějakého kamaráda, a protože neměl čas, poprosil obžalovaného, který s ní nakonec pro ty věci jel. V předmětný den šel večer s kamarádem XXX do města, poškozená za nimi přijela a šli společně do nějakého baru v Xxxxxxxx ulici. Kolem třetí nebo čtvrté hodiny ranní šli na procházku na Staroměstské náměstí, pak poškozená řekla že chce domů. Chtěla, aby svědek zavolal obžalovanému, že ji má otevřít. Obžalovanému se dovolal, ten nejprve nechtěl, aby poškozená přišla, protože druhý den vstával do práce, ale nakonec řekl, ať tedy přijde, že jí otevře. Ráno, kolem půl páté, v době, kdy svědek byl ještě na Staroměstském náměstí, mu přišla z telefonního čísla obžalovaného SMS zpráva, že v bytě byla policie. Nic bližšího nesdělil. Svědek za pět až deset minut volal poškozené, chtěl vědět, co se stalo a poškozená mu řekla, že ji znásilnil. Svědek šel spát k XXXX, na ubytovnu se vrátil až večer, společně s poškozenou. Šli do baru, poškozená se jevila být rozrušená, pila vodky. Říkala mu, že ji obžalovaný začal bít, uhodil ji hlavou o stůl, pak s ní praštil o podlahu. Ukazovala svědkovi malé modřiny na rukách, trochu plakala. Poté chtěla, aby s ní svědek jel na ubytovnu, vzala si zde své věci. Obžalovaný mu k incidentu řekl, že sex s poškozenou byl dobrovolný, iniciovala ho poškozená, říkal jí, aby šla pryč.

Svědek XXX ve své výpovědi před soudem uvedl, že obžalovaný byl jeho blízký kamarád. Poškozenou několikrát potkal, je pravdou, že holdovala alkoholu. Vůbec nerozumí tomu, co se tam stalo. Obžalovaný bydlel společně s XXXX, svědek byl u nich doma asi dvakrát. Poškozená nejprve roznášela letáky , pak dělala striptýz. Poškozená mu po incidentu volala, vypadala vystrašená, řekla mu, že ji obžalovaný znásilnil. Řekla mu, aby s ní šel k výslechu, naléhala, aby šel svědčit. Obžalovaného se ptal na jeho verzi, ten mu řekl, že byl nějaký sex, nic víc. Říkal, že tam bylo trochu násilí. Obžalovaného zná dobře, věřil mu více, než poškozené. Obžalovaný nikdy nebyl násilnické povahy. Obžalovaný mu řekl, že poté, co byl sex, poškozená odešla a zavolala policii. Myslí si, že obvolala všechny své kamarády. Když říkala o znásilnění, byla spíš hysterická, než vystrašená.

Svědek XXXX ve své výpovědi před soudem uvedl, že se s poškozenou seznámil na Xxxxxxxxx v baru Xxxxxxx. Poškozená si stěžovala na to, že nemá kde bydlet. Poznal pan XXXX , od něhož se dozvěděl, že poškozená má problémy s alkoholem. Chtěl ji pomoci, tak ji vzal k sobě. Jel s ní pro věci k nějakému Rusovi. Poškozená pije, lítá v tom, občas si něco vymyslí, když nepije, tak je fajn. Byla taková cestovatelka, když udělala nějaký průšvih, tak se objevila u někoho jiného. Když pila, tak řádila. Poškozená každou chvíli vypráví něco jiného, podle toho, jak se jí to hodí. O znásilnění se dozvěděl, až když ho předvolali k výslechu. XXX nezná. O znásilnění s ním nemluvila. Poškozená dělala v baru, propagovala jej, roznášela letáky a tahala tam cizince. Obelhala strašnou spoustu lidí, je živá, s každým si vše hned domluví.

Za souhlasu stran byl v hlavním líčení čten znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie, z jehož závěrů bylo zjištěno, že osobnost poškozené lze popsat v rámci normy, přiměřeně společenskou, přiměřeně flexibilní, dobře se ovládající, tradicionalistickou, s myšlením spíše konkrétním. Intelekt je v rámci normy. Neguje jakékoli potíže s alkoholem, či drogami, neguje emoční nestabilitu, pocity prázdnoty, sebepoškozování a jiné příznaky emočně nestabilní poruchy osobnosti. Je ale pravděpodobné, že upravuje některé informace v sociálně žádoucím směru. Projevuje se jako prakticky orientovaná, s vnímáním práce jako zásadní hodnoty,  potřeby příjmu, stability. Přála by si, aby se její děti vrátily zpět z Klokánku, uvádí tradiční hodnoty, práci, domov a zázemí, dobrého muže. Poškozená je obecně schopna si zapamatovat prožitou událost a reprodukovat ji, spíše než povahové rysy může mít na vnímání a prožívání vliv užívání alkoholu a celkově málo stabilní životní styl. Některé anamnestické informace mohou ukazovat na schopnost menší péče o potomstvo, tendenci k práci v rizikovějších podmínkách, nočních barech, striptýzových klubech. Byla zjištěna pravděpodobná tendence ke zkreslování výpovědi v sociálně žádoucím směru prezentace sebe sama. Při dotazech na znásilnění u ní byla patrná zřetelná tenze, až náznak pláče, zdůrazňovala, že je to již za ní. Znalec nezjistil v její výpovědi zřetelné známky nevěrohodnosti. Posuzovaná se posuzuje jako silná, má pocit, ze se se znásilněním úspěšně vyrovnala, neguje příznaky posttraumatické stresové poruchy. Je spíše pravděpodobné, že se se zážitkem vyrovnala stenicky.

Z protokolu o ohledání místa činu bylo zjištěno, že předmětem ohledání byl apartmán nacházející se na adrese ……….., Praha 6 v suterénu domu, skládající se ze tří malých místností, které jsou průchozí a nejsou odděleny dveřmi. Na místě byla zajištěna věcná stopa, a to dvoudílné dámské pyžamo, dámské kalhotky a osuška. Byly pořízeny fotografie drobných poranění poškozené, i obžalovaného. U poškozené byly zjištěny drobné modřiny, u obžalovaného škrábance od nehtů, v pravé horní a dolní části zad.

Z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví biologie, bylo zjištěno, že v horním dílu pyžama na přední části z několika skvrn a otěrů byla zjištěna přítomnost lidského spermatu.

Z opisu evidence rejstříku trestů bylo zjištěno, že obžalovaný v něm nemá vedeny žádné záznamy, je osobou dosud bezúhonnou.

Při hodnocení důkazů dle § 2 odst. 6 tr. ř. soud vycházel z výpovědi obžalovaného, poškozené, svědků  XXX znaleckého posudku k věrohodnosti poškozené a odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví biologie. Obžalovaný ve své výpovědi nijak nepopírá, že by k sexu s poškozenou nedošlo, dle výpovědi svědka XXXX mu obžalovaný měl říci, že tam bylo trochu násilí, nicméně sexuální akt byl ze strany poškozené ryze dobrovolný. Obžalovaný dále na svou obhajobu uvedl, že v předmětný den nechtěl, aby poškozená do bytu chodila, řekl jí, ať mu dá pokoj a přijde až s XXXX. Když zazvonila u dveří, šel jí otevřít a znovu jí řekl, ať vypadne. Poškozená naopak ve své výpovědi uvedla, že když si šla lehnout, obžalovaný ji začal škrtit, svlékat, zamkl byt a schoval klíče. Škrábla ho, odstrkovala, následně ji donutil k orálnímu sexu. S obžalovaným se prali, bouchl ji do hlavy, tahal za vlasy, měla po těle modřiny. K pohlavnímu styku ji donutil. Z pořízené fotodokumentace byly zjištěny u poškozené drobné modřinky a u obžalovaného škrábance od nehtů. Obžalovaný ve své výpovědi uvedl, že poškozená vzala své prádlo, tričko a kalhotky a vytřela s nimi ejakulát a hodila je na zem. Poškozená uvedla, že obžalovaný vyvrcholil na její pyžamo, které sundala, hodila na podlahu, když našla klíče na lednici a vyběhla z bytu, byla bosá, měla na sobě kalhotky a tričko. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví bilologie byla zjištěna přítomnost spermatu v materiálu horního dílu pyžama, nikoli v krátkých růžových kalhotách a tmavě růžových spodních kalhotkách s hygienickou slipovou vložkou a materiálu osušky oranžové barvy. Tyto zjištěné skutečnosti korespondují s výpovědí samotné poškozené. Znalcem z odvětví zdravotnictví, oboru klinické psychologie byla potvrzena obecná věrohodnost poškozené, tj, že je schopna si zapamatovat prožitou událost a reprodukovat ji. Byla zjištěna pravděpodobná tendence upravovat některé informace v sociálně žádoucím směru, prezentace sebe sama. Oběma svědky, jak XXXX tak XXXX bylo potvrzeno, že když jim poškozená tuto skutečnost o znásilnění sdělovala, byla rozrušená, plakala. Rovněž tak znalcem byla potvrzena jistá tenze a náznak pláče při dotazech na znásilnění. S ohledem na tyto uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že obžalovaný se předmětného jednání dopustil tak, jak uvedla poškozená a tímto jednáním naplnil veškeré zákonné znaky zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníků, přičemž tak jednal v úmyslu přímém.

V rámci úvah o druhu výši trestu dle § 39 odst. 1 a § 37 odst. 1 tr. zákoníku je nutné uvést, že obžalovanému polehčuje jeho dosavadní trestní bezúhonnost, kdy z opisu evidence rejstříku trestů bylo zjištěno, že nebyl na území ČR soudně projednáván a trestán. S ohledem na skutečnost, že se jedná o cizího státního příslušníka, z hlediska prevence opakování obdobné trestné činnosti v ČR, mu proto soud uložil trest vyhoštění na dobu neurčitou, který považuje za přiměřený jak osobě obžalovaného, tak okolnostem trestní věci.


Poučení: 

proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do osmi dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Rozsudek může napadnout odvoláním:

Státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku.

Obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká.

Zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci,

Poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Odsuzuji-li soud obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a přiznává-li poškozenému alespoň z části nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení může poškozený požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává u soudu. Který rozhodoval v prvním stupni. 

Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku jej může napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.

Odvolání musí být ve lhůtě osmi dnů ode dne doručení rozsudku odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, jež rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává byť i z části ve prospěch nebo neprospěch obžalovaného.


V Praze dne 20. prosince 2016


JUDr. Alice Havlíková v.r.

předsedkyně senátu