Znásilnění ženy mladým mužem

Sp. zn.: 3T 179/2010 

ČESKÁ REPUBLIKA  

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud Brno-venkov rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu  JUDr. Kateřiny Stýblové a přísedících Danuše Fridrichové a Ing. Jiřího Homoly, PhD.  v hlavním líčení konaném dne 4. června 2012 v Brně, t a k t o : 

obžalovaný  

XX . , 

nar. xxxxxx v xxxxxxxxxx, slovenský státní příslušník, XX, trvale bytem  xxxxxxxxxxxx, přechodně bytem xxxxxxxxxxxxx, 

j e  v i n e n , ž e 

dne 13. 7. 2010 v době kolem 22.35 hodin na chodbě ubytovny firmy XX na ulici XX v obci XX, okres XX, požadoval pohlavní styk  po XX., nar. xxxxx, a když ho odmítla, tak ji fyzicky napadl několika údery  otevřenou dlaní i pěstí do hlavy, přičemž ji napadal vulgárními výrazy uvedenými  v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. KRPB-17961-14/TČ  2010-060371, a dále jí říkal, že ji dostane a že mu stejně dá, poté ji natlačil po chodbě  směrem ke dveřím od dámských toalet tak, že jednou rukou ji držel pod krkem a  druhou rukou ji osahával přes oblečení na prsou, přičemž se poškozená udeřila  hlavou o dveře dámských toalet, v důsledku čehož upadla na zem, načež na ni  obkročmo přes její levou nohu sedl a svou levou rukou jí sahal do rozkroku, přitom  se nadzvedl a obnažil své přirození, které si držel levou rukou, kdy poškozená se  bránila tím, že sebou na zemi zmítala a kopala kolem sebe a po celou dobu jej vyzývala, aby jí pustil a nechal být, když se mu nepodařilo dostat poškozené  pod kalhotky, tak se nadzvedl, sklonil se nad ní a opět jí rukou sahal na prsa, přitom  se poškozené podařilo vysmeknout se ze sevření, vytlačit jej za vstupní dveře  do chodby ubytovny a pak přivolat pomoc, 

t e d y - dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, že násilím jiného  donutí k pohlavnímu styku a uvedený čin spáchá souloží nebo jiným pohlavním  stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, jehož se dopustil v úmyslu  trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo. 

T í m  s p á c h a l 

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ve stádiu  pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku 

a  o d s u z u j e  s e  

podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3  (tří) roků. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon uloženého trestu  podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. 

O d ů v o d n ě n í : 

Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný skutkový děj uvedený ve  výroku tohoto rozsudku, kdy vzal za prokázané, že obžalovaný XX. se dopustil  trestného jednání tak, jak je shora uvedeno. 

Obžalovaný jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení spáchání trestné  činnosti popřel. Podstata jeho obhajoby spočívala v tvrzení, že mezi ním a  poškozenou došlo předmětného večera ke konfliktní situaci, kdy důvodem byla  existence neuhrazené pohledávky z titulu dluhu poškozené a XX.. Obžalovaný  v rámci své výpovědi podrobně popsal událost, k níž předmětného večera mezi ním  a poškozenou mělo dojít, kdy uvedl, že u dveří do pokoje svědka X. se s poškozenou  hádal, chytil ji za ruce, přičemž poškozená jej začala verbálně provokovat slovy  „uhoď mě“, situaci nezvládl a proto ji uhodil, jednalo se však pouze o „facku za  ucho“, následně odešel pryč. Dále připustil, že do poškozené jedenkrát strčil.  K důvodům rozbití okna do pokoje poškozené uvedl, že okno bylo proti němu otevřené, na místě byl špatný terén a zvrtla se mu noha, původně chtěl zabouchat na  okno svědka X., ale spletl se.  

Soud dále doplnil dokazování výslechy svědků, a to svědkyně – poškozené XX,XX,XX.

Poškozená XX. se v rámci své svědecké výpovědi vyjádřila k popisu průběhu  skutkového děje, který popsala shodně jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.  Podrobně popsala průběh konfliktu s obžalovaným, jeho jednání i verbální projev.  Dále se vyjádřila k přítomnosti svědka XX v době, kdy mělo dojít k trestnému jednání  a k počínání jmenovaného svědka. Dále uvedla, že ji ze strany obžalovaného byla  nabídnuta finanční částka 15.000,-- Kč, pokud stáhne výpověď. Dále vyjádřila  přesvědčení, že ke shodné nabídce došlo i v případě svědka XX.. V rámci své výpovědi  pak popsala i okolnosti údajného „dluhu“ s tím, že o uvedeném jí není nic známo,  pouze ví, že obžalovaný nějaké finance ohledně ledničky řešil s jejím přítelem. 

Svědek XX. se v rámci své svědecké výpovědi vyjádřil k popisu průběhu  skutkového děje v té části, jíž byl přítomen, potvrdil, že mezi obžalovaným a  poškozenou došlo ke konfliktu s tím, že předmětného večera obžalovaný žádal od  poškozené splátku peněz, které si od něj půjčila. Vzhledem ke skutečnosti, že se k němu poškozená chovala vulgárně, obžalovaný se rozčílil a vlepil poškozené tři  facky. Poškozená následně obžalovaného dokázala vyšoupnout ven za dveře na  chodbu a zamkla. Jmenovaný svědek výslovně popřel, že by se obžalovaný dopustil  jednání popsaného ve výroku tohoto rozsudku, popřel, že by se obžalovaný před  poškozenou obnažoval či že by se ji snažil svléci. Dále se svědek vyjádřil  k okolnostem přivolání policie a k okolnostem vyrozumění přítele poškozené XX..  

Svědek XX. uvedl, že o incidentu mezi poškozenou a obžalovaným byl  vyrozuměn ze strany svědka XX., který se za ním dostavil do zaměstnání s tím, že  „obžalovaný dobil XX. a pokusil se ji znásilnit“. Následně se tedy vrátil na ubytovnu,  kde mu tuto skutečnost potvrdila i poškozená. Dále uvedl, že následně navštívil  obžalovaný poškozenou s tím, že učinil nabídku na částku 15.000,-- Kč, pokud  poškozená stáhne výpověď. Svědek se pak dále vyjádřil k dlužné částce a její úhradě. 

Soud dále doplnil dokazování obsahem znaleckého posudku z oboru školství  a kultura, odvětví psychologie nezletilých, taktéž osobním výslechem soudního  znalce u hlavního líčení, a to PhDr. XX, odborného forenzního  psychologa. Jmenovaný znalec se vyjádřil k otázce posouzení osobnosti a intelektu  poškozené XX., k jejímu celkovému psychologickému profilu a k dalším okolnostem důležitým pro potřeby trestního řízení. Ze závěrů znaleckého posudku i osobního  vyjádření znalce se podává, že poškozená je schopna správně vnímat prožité události  a děje, kterých byla svědkem nebo které sama s emočním doprovodem prožila, a tyto  správně hodnotit. Znalec dále dospěl k závěru, že aktuální psychická struktura  poškozené je natolik integrovaná, že nezpochybňuje její obecnou věrohodnost.  Současně taktéž dospěl k závěru, že výpovědi poškozené splňují všechna obvyklá  kritéria ve forenzní psychologii pro uznání výpovědí poškozené jako věrohodné. U poškozené nebyla zjištěna motivace k úmyslnému a nepravdivému obvinění  obžalovaného.  

Ve vztahu k osobě obžalovaného bylo ve věci zpracováno hned několik  znaleckých posudků, a to z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, a  to k otázce, zda obžalovaný v době spáchání činu trpěl či netrpěl duševní chorobou,  event. poruchou, zda trpí sexuální deviací a zda tato event. mohla ovlivnit jeho  rozpoznávací a ovládací schopnosti v době spáchání činu a zda je pobyt  obžalovaného na svobodě nebezpečný, případně vyžaduje uložení ochranného  léčení.  

Soud provedl v hlavním líčení výslech znalců, a to MUDr. XX,  MUDr. XX a dále ošetřujících lékařů obžalovaného MUDr. XX a MUDr.XX.  

Znalec MUDr. XX dospěl po psychiatrickém a sexuologickém vyšetření  obžalovaného k závěru, že obžalovaný v době spáchání činu trpěl poruchou  osobnosti impulsivního typu, závislostí na alkoholu a nacházel se ve stavu prosté  alkoholové opilosti druhého stupně. Dále v případě obžalovaného zjistil poruchu  sexuální preference, a to sadomasochismus s výraznou sadistickou komponentou.  Rozpoznávací schopnosti obžalovaného označil za podstatně snížené v důsledku  prosté alkoholové opilosti druhého stupně a v důsledku zjištěné poruchy sexuální  preference označil ovládací schopnosti obžalovaného rovněž za podstatně snížené.  Dále uvedl, že pobyt obžalovaného na svobodě pro společnost je nebezpečný a  navrhl uložení ochranného léčení protialkoholního a sexuologického ve formě  ústavní. Uvedené závěry pak jmenovaný znalec osobně slyšen před soudem po  výslechu MUDr. XX a MUDr. XX a konfrontaci s jejich  obsahem přehodnotil a postavil se na stanovisko, že chování obžalovaného mohlo  být vyvoláno alkoholem v kombinaci s jeho osobností, která je impulzivní a reaguje  zkratově. 

MUDr. XX osobně slyšena před soudem uvedla, že obžalovaný  dne 22.11.2010 dobrovolně nastoupil na oddělení ochranných léčeb XX XX, kdy během pobytu se podrobil kompletnímu přešetření  k porovnání ke znaleckému posudku MUDr. XX, kdy kromě sexuologického  přešetření se obžalovaný podrobil i psychologickému vyšetření s tím, že lékaři  sexuologického oddělení včetně psychologa diagnózu sexuální deviace u osoby  obžalovaného nepotvrdili. Současně nedospěli k závěru, že by v případě  obžalovaného bylo na místě uložení ochranného opatření. Shodné skutečnosti pak  uvedla v rámci své výpovědi rovněž MUDr. XX, primářka oddělení.  

Vzhledem k rozporům v závěrech znalce MUDr. XX přistoupil soud  k vydání opatření za účelem vypracování dalšího znaleckého posudku MUDr.  XX. Jmenovaná znalkyně osobně slyšena před soudem uvedla, že  obžalovaný v době spáchání činu trpěl prostou opilostí a duševní poruchou sexuální  agresí v rámci neúplné sexuality a další poruchou pudového mechanismu v rámci  dissociální psychopatie. Trpěl sexuální agresivitou v rámci neúplné sexuality. Obě poruchy označila znalkyně v kombinaci jako společensky značně nebezpečné, dále  uvedla, že obžalovaný v době spáchání činu se nacházel ve stavu prosté opilosti,  nejednalo se o opilost patickou. Dospěla k závěru, že obžalovaný trpí závislostí na  alkoholu. Z hlediska rozpoznávacích schopností uvedla, že tyto v době spáchání  trestného činu na straně obžalovaného shledala za nepodstatně snížené, a to vlivem  alkoholové opilosti v kombinaci s agresivitou a neúplné sexuality, ovládací  schopnosti označila za podstatně snížené. Vzhledem ke shora uvedenému pak  dospěla k závěru, že pobyt obžalovaného na svobodě je nebezpečný a vyžaduje  uložení ochranného léčení sexuologického i protialkoholního ve formě ústavní.  

Vzhledem k nejednotnosti závěrů shora citovaných znaleckých posudků byl  za účelem vyjasnění skutečností důležitých pro trestní řízení následně ve věci přibrán  Sexuologický ústav XX a Všeobecné fakultní  nemocnice v XX za účelem vypracování revizního znaleckého posudku ústavu.  Takto soud postupoval, neboť v souvislosti s obsahem dosud vypracovaných  znaleckých posudků vznikly pochybnosti stran jejich závěrů. Tento znalecký  posudek byl pak za souhlasu stran v hlavním líčení v souladu s ustanovením § 211  odst. 5 trestního řádu čten. Pokud jde o závěry tohoto posudku, dospěli znalci po  opakovaných poradách ke shodnému stanovisku v tom směru, že obžalovaný v době  spáchání inkriminovaného činu netrpěl žádnou duševní poruchou ani chorobou,  jednal ve stavu prosté opilosti, do kterého se přivedl sám konzumací alkoholických  nápojů. Je přitom jedincem, který je schopen ovládnout se a nekonzumovat  alkoholické nápoje. Znalci v případě obžalovaného neprokázali přítomnost sexuální  deviace ani jiné sexuální poruchy. Co do závislosti na alkoholu dospěli znalci  k závěru, že stav opilosti v době inkriminovaného deliktu je zřejmý, jednalo se o  opilost prostou, lehkého až středního stupně. Nejednalo se o opilost patickou ani  komplikovanou. Obžalovaný není na konzumaci alkoholu habituálně závislý, je plně  schopen ovládnout se a nepít alkoholické nápoje. Dále znalci dospěli k závěru, že  ovládací i rozpoznávací schopnosti obžalovaného k jednání v době deliktu byly  sníženy prostou opilostí, jiné vlivy se zde neuplatnily. Vzhledem ke shora  prezentovaným závěrům, kdy znalci nezjistili v případě obžalovaného žádnou  duševní poruchu, chorobu ani sexuální deviaci, nedoporučili uložení ochranné léčby  či jiného nápravného opatření. Dále vyjádřili souhlas se závěry MUDr. XX  s tím, že znalecký posudek MUDr. XX označili za nadhodnocený, neboť vycházel  v rámci závěrů pouze z vyšetření PPG. Ve vztahu ke znaleckému posudku MUDr.  XX pak uvedli, že žádný výrazný defekt v sexuální motivaci obžalovaného  nebyl prokázán.  

Soud dále doplnil dokazování listinnými důkazy, které tvoří obsah spisového  materiálu a které byly u hlavního líčení v souladu s ust. § 213 odst. 1 trestního řádu  konstatovány.  

Na základě takto provedeného dokazování, kdy soud hodnotil jednotlivé  důkazy jak každý samostatně, tak rovněž ve vzájemných souvislostech, dospěl  k závěru, že obžalovaný XX. se dopustil jednání tak, jak je uvedeno ve výroku  tohoto rozsudku. Z trestného jednání je obžalovaný přímo usvědčován zejména obsahem výpovědi poškozené XX, která se jak v řízení přípravném, tak taktéž  v řízení před soudem velmi podrobným způsobem vyjádřila ke všem skutečnostem,  jež jsou uvedeny ve výrokové části tohoto rozsudku, přičemž skutkový děj popsala  jak je shora uvedeno. Soud neshledal žádné okolnosti, které by výpověď poškozené  jakýmkoli způsobem zpochybňovaly. Projev i osobní vystupování poškozené  v průběhu hlavního líčení nevzbuzovaly žádné pochybnosti o věrohodnosti její  výpovědi. Co do jednotlivých situací vypovídala poškozená v řízení před soudem  shodně s vyjádřením, které učinila v řízení přípravném. Její výpověď nevykazovala  žádné známky zkreslování či agravace. Výpověď poškozené a její věrohodnost je pak  podpořena rovněž logickou strukturou jejího vyjádření, poškozená detaily situace  popsala shodně jak v řízení před soudem, tak v řízení přípravném, tedy i z hlediska  trvalosti obsahu její výpovědi neměl soud o její věrohodnosti důvod k pochybám.  V případě poškozené pak soud neshledává ani motivaci vědomě zkreslit tvrzené  údaje či poškodit obžalovaného. Výpověď poškozené koresponduje pak taktéž  s obsahem svědecké výpovědi svědka X. i s obsahem důkazů listinných. Byť svědek  X. nebyl incidentu přítomen, uvedl, že byl kontaktován ze strany svědka X., který za  ním doběhl na pracoviště s tím, že obžalovaný poškozenou fyzicky napadl a pokusil  se ji znásilnit. Lékařskými zprávami jsou pak objektivizována zranění, která  poškozená při potyčce s obžalovaným utrpěla. Rovněž obsah příslušné  fotodokumentace tato zranění zobrazuje. Argumentaci, že si tato zranění způsobila  poškozená sama, považuje soud za absurdní a nedůvodnou Listinné důkazy dále  dokumentují, že celá událost byla oznámena Policii bezprostředně poté, co se udála,  nikoli s časovým odstupem. Lze dále poukázat i na skutečnost, že věrohodnost  výpovědi poškozené je navíc podpořena rovněž závěry příslušného znaleckého  posudku PhDr. XX. Pokud jde o námitku obhajoby stran erudovanosti  jmenovaného soudního znalce, pak je nutno uvést, že lze odkázat na samotné  vyjádření soudního znalce v tomto směru, kdy soud nemá důvod pochybovat o  odborné způsobilosti znalce k vypracování příslušného znaleckého posudku.  

Pokud jde o obsah svědecké výpovědi svědka X., jež měl potvrdit obhajobu  obžalovaného, této soud neuvěřil. Naopak dospěl v kontextu obsahu důkazní situace  k závěru, že jmenovaný svědek u soudu uváděl nepravdivý popis průběhu  skutkového děje. Jednak je třeba v této souvislosti poukázat na rozpory s výpovědí  obžalovaného, a to ať již jde o průběh incidentu i způsob fyzického napadení  poškozené - kdy sám obžalovaný uváděl, že ve vztahu k poškozené této pouze  „střihl za ucho“, naproti tomu svědek X popsal celkem tři facky na tvář poškozené.  Poukázat lze i na skutečnost, že svědecká výpověď jmenovaného svědka se  s výpovědí obžalovaného neshoduje i v dalších souvislostech, a to ať již jde o  verbální projev obžalovaného či poškozené, tak i co do způsobu odchodu  obžalovaného z místa činu. Obsah výpovědi svědka X je i v přímém rozporu se  zásadou formální logiky, neboť pokud by se události odehrály tak, jak svědek  popsal, vymyká se logickému úsudku důvod volání na tísňovou linku za účelem  přivolání hlídky Policie, stejně jako následná reakce svědka v podobě jeho odchodu  na pracoviště svědka X. za účelem jeho obeznámení s události. Poukázat lze i na  skutečnost, že svědecká výpověď svědka X. je pak taktéž zpochybněna i samotným  vyjádřením svědka X. a svědkyně X.. 

Lze tedy shrnout, že soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ve  svém souhrnu dávají provedené důkazy vcelku nevyvratitelný závěr o průběhu  skutkového děje tak, jak je popsán ve výrokové části tohoto rozsudku, přičemž  současně i vyvrací obhajobu obžalovaného. Soud má tedy za to, že ve věci provedené  důkazy s potřebnou mírou spolehlivosti dostatečně odůvodňují závěr o vině  obžalovaného projednávanou trestnou činností. Nad rámec lze pak dodat, že byť  předchozí trestní minulost obžalovaného nelze hodnotit jako okolnost přitěžující, je  z obsahu opisu příslušných rozhodnutí i připojeného spisového materiálu  dokumentován nápadně zvýšený sklon obžalovaného k neúměrně agresivním  reakcím, a to zejména je-li pod vlivem alkoholu. Ze všech shora uvedených důvodů  uznal proto soud obžalovaného vinným ze spáchání projednávané trestné činnosti  tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 

Návrh obhajoby na doplnění dokazování vypracováním dalšího znaleckého  posudku, a to z oboru biomechaniky, pak považuje soud za nadbytečný. Jednak lze  opakovat, že soud nemá důvod pochybovat o věrohodnosti výpovědi poškozené, a  bylo-li obhajobou poukazováno na fyzický rozdíl mezi obžalovaným a poškozenou,  pak lze uvést, že obžalovaný se v době spáchání trestného jednání nacházel  v podnapilém stavu a jednání poškozené se tedy soudu nejeví jako nereálné. Nadto  tento způsob obrany poškozené – tedy vytlačení obžalovaného ze vstupních dveří  pak potvrzuje i vyjádření svědka X.. Výslech svědka X. i X. považuje soud rovněž za  nadbytečný, neboť k otázce dluhu se vyjádřila jak poškozená, tak svědek X., rovněž  tak i obžalovaný a svědek X., přičemž poškozená jeho existenci nezpochybnila,  nicméně jak vyplývá z obsahu vyjádření svědků i obžalovaného, jednalo se o dluh ve  vztahu ke svědku XX nikoli k osobě poškozené. Výslech svědků by pak ani  nebyl přínosem co do skutkových zjištění, neboť průběhu skutkového děje nebyli  přítomni. 

Pokud jde o právní kvalifikaci jednání obžalovaného, dospěl soud k závěru, že  obžalovaný XX jednáním popsaným ve výrokové části, tedy jednáním kdy  požadoval pohlavní styk po poškozené, a když ho odmítla, tak ji fyzicky napadl,  přičemž ji oslovoval vulgárními výrazy a dále jí říkal, že ji dostane a že mu stejně dá,  a poté ji natlačil po chodbě směrem ke dveřím od dámských toalet tak, že jednou  rukou ji držel pod krkem a druhou rukou ji osahával přes oblečení na prsou, přičemž  se poškozená udeřila hlavou o dveře dámských toalet, v důsledku čehož upadla na  zem, načež na ni obkročmo přes její levou nohu sedl a svou levou rukou jí sahal do  rozkroku, přitom se nadzvedl a obnažil své přirození, které si držel levou rukou, kdy  poškozená se bránila, s jednáním obžalovaného nesouhlasila, následně se jí podařilo  vysmeknout se ze sevření obžalovaného a vytlačit jej za vstupní dveře do chodby,  naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu znásilnění podle § 185  odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, a to spáchaného ve stadiu pokusu jak má  na mysli ust. § 21 odst. 1 trestního zákoníku.  

K námitkám obhajoby stran právní kvalifikace jednání obžalovaného  obsaženým v písemně zpracovaném závěrečném návrhu je pak možno podotknout,  že v daném případě právní kvalifikace skutku koresponduje s jeho popisem jako takovým, kdy soud má za to, že popis skutku uvedený ve výroku tohoto rozsudku  shodně tak, jak byl uveden i v obžalobě, splňuje veškeré náležitosti stran jeho  určitosti a vyjadřuje veškeré skutkové okolnosti významné z hlediska použité právní  kvalifikace. V této souvislosti je pak k dalším námitkám nutno poznamenat, že pod  pojem pohlavního styku ve smyslu příslušného zákonného ustanovení je možno  podřadit i osahávání genitálií či prsou poškozeného, neboť i toto jednání směřuje  k pohlavnímu uspokojení pachatele. Úmysl, že obžalovaný chce spáchat pohlavní  styk, dal ostatně najevo nejen verbálním projevem, ale i tím, že se před poškozenou  obnažil a tedy i způsobem vlastního jednání. 

Soud neshledal žádných okolností, které by svědčily pro závěr, že by  obžalovaný v době spáchání trestného činu nebyl plně trestně odpovědným, kdy  v této souvislosti lze odkázat na závěry znaleckého posudku ústavu, a to z oboru  zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie. Byť se obžalovaný dopustil trestného  jednání pod vlivem alkoholu, nejednalo se o opilost patickou či komplikovanou.  Nutno podotknout, že opilost si obžalovaný způsobil sám a dobrovolně, když přitom  dobře věděl, jak na něj alkohol působí.  

Svým jednáním obžalovaný porušil zájem společnosti na ochraně práva  člověka na svobodném rozhodování o svém pohlavním životě. Úmysl obžalovaného  lze v případě skutku dovodit již z konkrétních skutkových okolností, jakými jsou  způsob vykonaného jednání obžalovaného, tak rovněž i pohnutka činu a lze učinit  závěr o tom, že zavinění obžalovaného je na místě kvalifikovat jako úmysl přímý  podle § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť obžalovaný nepochybně i  s ohledem na své rozumové schopnosti věděl, že svým jednáním zájmy chráněné  trestním zákoníkem porušuje a předmětné porušení způsobit chtěl.  

Jednání obžalovaného pro jeho povahu a závažnost nelze označit jinak, než-li  jako jednání společensky škodlivé, protiprávní a trestné. Z hlediska ust. § 12 odst. 2  trestního zákoníku soud neshledal, že by uplatnění trestní odpovědnosti  obžalovaného a s ní spojené trestněprávní důsledky bylo možno v daném případě  nahradit uplatněním odpovědnosti dle jiného právního předpisu. Naopak v daném  případě dospěl po zvážení všech konkrétních okolností k závěru, že uplatnění  ostatní deliktní právní úpravy v případě obžalovaného nepostačuje a že čin spáchaný  obžalovaným je natolik společensky škodlivý, že uplatnění trestní represe je zcela  namístě. 

Při úvaze o druhu a výši trestu soud přihlédl ke všem hlediskům uvedeným  v ust. § 37 odst. 2 trestního zákoníku a § 38 a § 39 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku,  kdy hodnotil z hlediska zásady přiměřenosti jak povahu a závažnost spáchaného  trestného činu, tak taktéž poměry obžalovaného jakožto jeho pachatele – tedy jeho  osobu a možnosti jeho nápravy. Zohledněny byly taktéž okolnosti polehčující i  okolnosti přitěžující. V neposlední řadě bral pak soud v úvahu i pohnutku jednání  obžalovaného. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že je rozvedený, bez vyživovací  povinnosti, je řádně zaměstnán. Závažnost spáchaného činu je v daném případě dána jak významem chráněného zájmu, který byl jednáním obžalovaného dotčen, tak je  dána taktéž konkrétními skutkovými okolnostmi. Byť má obžalovaný záznam v rejstříku trestů ČR i SR, nelze k těmto záznamům přihlížet jako k okolnosti  přitěžující, nicméně dokumentují jisté sklony obžalovaného k porušování zákonných  norem. 

Obžalovaný byl v daném případě ohrožena trestní sazbou od dvou do deseti  let. Soud neshledává v daném případě z hlediska míry závažnosti a společenské  škodlivosti podmínky pro snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonem  stanovené trestní sazby a uložení trestu v rámci zákonné sazby považuje soud  v případě obžalovaného za naprosto přiměřené. 

Po zvážení všech konkrétních okolností dospěl soud k závěru, že v případě  obžalovaného z hlediska míry postihu i s přihlédnutím k povaze a závažnosti  spáchaného jednání, osobě a poměrům obžalovaného a následku lze uvažovat o  uložení trestní sankce při spodní hranicí zákonné trestní sazby a uložil proto  obžalovanému jako přiměřený trest odnětí svobody ve výměře tří roků. Dospěl  přitom k závěru, že v případě obžalovaného je možno považovat za splněné  podmínky uvedené v ust. § 81 odst. 1 trestního zákoníku pro podmíněný odklad  výkonu uloženého trestu a že na osobu obžalovaného není nutno působit přímým  výkonem uloženého trestu odnětí svobody a že lze bez odůvodněných pochybností  předpokládat, že obžalovaný své jednání změní a do budoucna se vyvaruje páchání  další trestné činnosti. Uložený trest byl tedy uložen jako trest s podmíněným  odkladem. Za zcela adekvátní a přiměřenou zkušební dobu považuje soud zkušební  dobu blíže horní hranici sazby uvedené v § 82 odst. 1 trestního zákoníku, a to  v trvání tří roků.  

POUČENÍ: 

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne  doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím  Okresního soudu Brno-venkov. 

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli  výroku, Obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro  nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil právo na náhradu škody pro  nesprávnost výroku o náhradě škody. 

Osoba oprávněná napadnout rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej  napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení  předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo  že chybí (§ 246/1,2 tr.ř.). 

Odvolání musí být v zákonné lhůtě případně v další lhůtě určené předsedou senátu  odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou  rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo vytýkány. Státní zástupce je povinen uvést, zda  odvolání podává ve prospěch či v neprospěch obžalovaného (§ 249/1,2 tr.ř.).

Odvolacím soudem bude odmítnuto odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu  odvolání (§ 253/3 tr.ř.). 

Právo podat odvolání nemá osoba, která se tohoto práva výslovně vzdala. 

Okresní soud Brno-venkov 

V Brně dne 4. června 2012 

JUDr. Kateřina Stýblová, v.r. 

předsedkyně senátu 

Přečtěte si další

sp.zn.
3 T 62/2015
Odškodnění 50 000 Kč
Domácí násilí se znásilněním s těžkými následky

3 T 62/2015-469


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Okresní soud v Nymburce rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Holasové a přísedících Jaroslavy Plačkové a Marcely Chloupkové při hlavním líčení konaném dne 29. října 2015,


t a k t o :


Obžalovaný xxxxxxxxxx ,

nar. XXX, trvale bytem XXX , pro účely doručování XXX,


j e v i n e n , ž e


1)

dne 25.10.2014 kolem 00.30 hodin v XXX, v ložnici rodinného domu ve společném bydlišti násilím donutil k pohlavnímu styku svou manželkuxxxxx., nar. XXX, tím způsobem, že ji probudil fackou do obličeje, klekl si na ni v oblasti přirození, strhl z ní kalhotky, zahodil je a křičel na ni „šukej děvko“ a začal ji pravou rukou škrtit tak silně, že nemohla dýchat a obávala se, že ji uškrtí, současně pravou rukou jí sáhl do přirození, dva prsty jí strčil do vagíny, přičemž se poškozená aktivně bránila a odkopla svýma nohama, poté ji uchopil za vlasy a její temenní částí hlavy ji opakovaně udeřil o zeď ložnice, kdy měla obavu, že ji zabije, poté se pokoušel o soulož tím způsobem, že jí roztahoval násilím nohy, pokoušel se strčil pohlavní úd do její pochvy, což se mu v důsledku aktivní obrany poškozené nepodařilo, pak ji nacpal částečně tělo do skuliny mezi postel a zeď, hlavou dolů, tlačil jí na záda, aby se nemohla zvednout a křičel na ni „no tak dělej, ty děvko, šukej, neslyšíš“, přitom jí strčil přes její odpor opět prsty do přirození, přičemž na něj křičela, aby ji nechal, že ji zabije, začal prozpěvovat „zabiju tě, ty jedna svině, já tě zabiju“, pak vyndal prsty z jejího přirození a řekl jí, ať na něj zavolá policajty, nebo ji zabije a šel si pro kuchyňský nůž, čehož poškozená využila a zamkla v pokoji pro hosty, kde on pak škrábal nožem na dveře, 


t e d y


jiného násilím nebo pohrůžkou násilí donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,


t í m  s p á c h a l


zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku


a  z a  t o  s e  o d s u z u j e


Podle § 185 odst. 2 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let.

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let.

Podle § 228 odst. 1 tr.ř. je obžalovaný povinen uhradit poškozené xxxxx, nar. XXX, bytem XXX, náhradu nemajetkové újmy ve výši 50.000 Kč (padesáttisíckorunčeských)

Podle § 229 odst. 2 tr.ř. se poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.


Naproti tomu se podle § 226 písm.b) tr.ř. v plném rozsahu

z p r o š ť u j e


2)

z obžaloby a ze skutku kterého se měl dopustit tím, že od přesněji nezjištěné doby od roku 2006 do konce roku 2013 v místech společného bydliště postupně v XXX, dále v XXX dále v pronájmu v obci XXX, bezdůvodně fyzicky a psychicky týral svou manželku xxxxxxxx., nar. XXX, tím způsobem, že ve více případech ji fackoval, kopal do břicha, tloukl pěstmi do těla, čímž jí způsobil podlitiny, odřeniny, modřiny, od roku 2008 se intenzita jeho útoků zvyšovala, 1.12.2008 jí tloukl hlavou o vanu, přičemž měla obavu, že ji zabije, upadla vedle vany, pomočila si, tekla jí z uší krev a měla bolesti páteře, vyhledala lékařské ošetření v Nemocnici Kolín, kde jí byl ordinován Schanzův límec, s dobou léčení nejméně 1 týden, od roku 2010 do října 2013 v obci XX tyto útoky pokračovaly nejméně každé tři měsíce, přičemž k fyzickým útokům docházelo z malicherných pohnutek, zejména ze žárlivosti,


t e d y 


měl týrat osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a čin páchat po delší dobu,


t í m m ě l s p á c h a t


zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku


O d ů v o d n ě n í :


k ad 1)

Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že se obžalovaný dne 25.10.2014 kolem 00.30 hodin dopustil jednání podrobně popsaného ve výroku tohoto rozsudku. Obžalovaný spáchání trestné činnosti popřel a omezil se na konstatování, že se žádného znásilnění nedopustil. Ze strany poškozené jde o mstu, kterou nebyl schopen blíže specifikovat. Pokud by jí skutečně znásilnil, proč by s ním i nadále sdílela společnou domácnost, nešla k lékaři, event. znásilnění ihned neoznámila orgánům činným v trestním řízení. V rámci hlavního líčení na své obhajobě setrval a doplnil, že uvedeného dne přijel ze zaměstnání cca v 19.30, cca pět dní před tím se neustále dohadovali a hádali, zejména kvůli placení nájmu, nepořádku, penězům. Domluvili se, že se usmíří. Dceru proto dali na hlídání k sousedce a šli do pizzerie a poté na bowling. Domů odešel dříve než poškozená, protože byl unavený. Během večera vypil cca 2-3 malá piva a 2 panáky. Po příchodu domů si lehl rovnou do ložnice, usnul oblečený. Zaregistroval pouze příchod poškozené, chtěl se přitulit, ale ona si vzala peřinu a odešla do vedlejšího pokoje. Z trestné činnosti pak byl obžalovaný usvědčován výpovědí poškozené, která v rámci přípravného řízení až do odchodu obžalovaného z bowlingu vypovídala shodně jako obžalovaný. Dále uvedla, že po příchodu domů obžalovaný již v ložnici spal. Umyla se, vzala si triko a kalhotky, ulehla vedle něho a usnula. Poté v rozporu s tvrzením obžalovaného uvedla, že ji obžalovaný vzbudil fackou, klečel ji na přirození, byl svlečený donaha, penis měl ztopořený. Sundával z ní kalhotky a opakovaně řval „šukej děvko“. I přes její odpor jí svlékl kalhotky, pak jí jednou rukou škrtil – ležela na zádech, druhou rukou ji sáhnou do přirození, ale s prsty nestačil nic dělat, protože ho nohama odstrčila, vzepřela se. Choval se jako nepříčetný. Vzal jí hlavu, držel jí zezadu za vlasy a opakovaně jí zadní částí hlavy několikrát udeřil o pelest postele nebo o zeď. Aktivně se bránila, odstrkovala ho, křičela, aby jí nechal, že jí zabije, on naopak křičel, že je děvka a že má šukat. Byl úplně mimo. Byla rozsvícená lampička. Musel jí rozsvítit on, protože on nikdy nechtěl sex potmě. Opakovaně se snažil roztáhnout jí nohy a vniknout do ní ztopořeným pohlavním údem, což se mu nepodařilo. Poté spadla mezi zeď a postel, klečela v předklonu, nemohla se hnout. Poté jí obžalovaný do obnaženého přirození vnikl prstem, volal, že je svině, že jí zabije. Měla strach. Volal, ať klidně zavolá policii, že ji vážně zabije. Pak vstal a řekl, že si jde do kuchyně pro nůž. Slyšela, že jde po schodech, vzala proto peřinu a polštář a běžela do pokoje pro hosty, kde se zamkla. Chvíli obžalovaný lomcoval dveřmi a pak slyšela, jak zřejmě nožem škrábe po dveřích. Poté šel spát. Volala matce, protože měla strach. Ráno jí obžalovaný řekl, že jí tak chtěl ublížit, aby došlo k jejich rozchodu. Poté přišla sousedka XXX, kterou poslala matka, protože měla o ní strach. Po nějaké době jí obžalovaný řekl, že má „okno“ a na nic si nepamatuje. Žádal o odpuštění a přemlouval jí, aby spolu zůstali. K dotazu, proč toto jednání obžalovaného oznámila na policii až s časovým odstupem dne 4.11.2014 uvedla, že na přelomu října a listopadu 2014 se obžalovaný odstěhoval ke své matce a současně jí napsal, že zažádá o svěření nezl. do své péče a že nic z toho, co tvrdí, že ji uvedeného dne udělal, se nestalo. Toto jeho chování jí naštvalo, protože ho nikdy neudala. Chtěla tedy, aby někde bylo napsáno, co udělal, proto vše šla oznámit na policii. Tento incident byl ze všech nejzávažnější a skutečně se obávala, že to nepřežije. Nikdy předtím ji obžalovaný neznásilnil, ani ji k sexu nenutil. V rámci hlavního líčení byla silně rozrušená, plakala a pokud jde o popis zažalovaného jednání, odkázala na výpověď z přípravného řízení konstatovanou shora. Ke stavu obžalovaného pouze vysvětlila, že se celý třásl, jakoby neslyšel, co mu říká. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace sexuologie a klinická psychologie i z výslechu jeho zpracovatele MUDr. Luďka Daneše CSc., vzal soud za prokázané, že obžalovaný netrpí duševní chorobou a nebyla u něho zjištěna sexuální deviace. V případě prokázání viny byly jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti plně zachovalé. U obžalovaného znalci nezjistili ani závislost na alkoholu či jiných návykových látkách. Z psychiatrického hlediska není pobyt obžalovaného na svobodě nebezpečný. Jmenovaný je schopen chápat smysl trestního řízení. Silné emoční reakce s eventuálním agresivním doprovodem znalci do budoucna nevylučují, protože souvisí převážně s jeho povahovou strukturou, labilní jedinec může sklouznout až do agresivního jednání, obžalovaný je však schopen se ovládat, je-li k tomu sám dostatečně motivován. Obžalovaný má ambivalentní vztah ke své manželce, kdy na jedné straně ji miluje, na druhé straně mu na ní vadí řada věcí ( obžalovaným ponechaná zubní pasta na umyvadle, psí chlupy a výkaly na zemi, apod.) To nevylučuje, že se jí druhý den po ataku omluví a píše, že ji miluje. Znalci popsali obžalovaného jako nezralou osobnost s egocentrickými rysy, kdy takový jedinec není napr. schopen akceptovat, že jiní lidé potřebují kontakt s jinými lidmi, chodit do zaměstnání, a mají pocit ohrožení, když tito lidé nebudou s nimi, najdou si jiného partnera apod. Obžalovaný je schopen správně vnímat, zapamatovat si a následně v podstatném reprodukovat prožité události. Znalci však uzavřeli, že má tendence ke zkreslování informací ve svůj prospěch, což je dáno jak jeho osobnostní katathymní vlohou (emoce převažují nad rozumem), tak situací trestního stíhání. Chorobná žárlivost nebyla u obžalovaného zjištěna. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – psychiatrie a školství a kultura – klinická psychologie i z výslechu jeho zpracovatelů MUDr. Jiřího Marka a PhDr. Jitky Skramuské vzal soud za prokázané, že poškozená netrpí duševní chorobu či poruchou, je schopna správně vnímat prožívanou událost, tuto si správně pamatovat a reprodukovat. Lze připustit pouze neúmyslné nepřesnosti v detailech, časovém odhadu v důsledku emočně silně vypjaté situace a procesu vyhasínání paměťových stop. Znalci konstatují soužití mezi obžalovaným a poškozenou jako konfliktní, s četnými oboustrannými hádkami a nelze vyloučit, že mohlo docházet i k brachiální agresi vůči jmenované. Současně však znalci upozorňují na momenty, které oslabují specifickou věrohodnost poškozené, kdy jmenovaná podala trestné oznámení až 10 dní po inkriminované události (ad 1 výroku), navíc ho podala až poté, co jí obžalovaný oznámil, že požádá o svěření dcery do své výhradní péče, za momenty snižující specifickou věrohodnost znalci považují větší emotivnost poškozené, která chování obžalovaného v trestním oznámení i následných úkonech popisovala odlišně. Nevylučují však chorobné zkreslení v důsledku patických projevů. Jmenovanou dále znalci popsali jako osobnost inklinující k extroverzi, v zátěži k emočně labilnější reaktivitě. Jmenovaná netrpí syndromem týrané ženy, sama označila poslední rok soužití s obžalovaným za jejich nejlepší. Jednání mezi partnery spíše dle znalců spadá do oblasti situační párové patologie. Pokud však bude jednání obžalovaného prokázáno, pak po fyzické stránce se poškozená nemohla účinně bránit jeho jednání, byla by však schopna adekvátněji reagovat po předmětné události (např. odchodem, včasným oznámením události, apod.) Znalec MUDr. Jiří Marek v rámci hlavního líčení doplnil, že se se závěry soudního znalce MUDr. Luďka Daneše, který vyšetřoval obžalovaného, souhlasí. Znalec uvedl, že sice poškozená až na drobný detail, popsala jednání pod bodem 1) výroku u hlavního líčení shodně jako při jejich vyšetření, kdy znásilnění považuje za svůj nejhorší zážitek v životě, přesto jej oznámila až s několikadenním odstupem a navíc poté, co po celou dobu žila s obžalovaným ve společné domácnosti. Pokud jde o poškozenou líčená fyzická napadení (viz shora), pak dle znalců jde spíše o emocionální prožitek při líčení popisované situace než, že by opravdu situace byla tak dramatická, resp. že by líčení uvedených událostí odpovídalo její faktické zkušenosti, zvláště pak pokud jejich vzájemné soužití dále pokračovalo. Za zvláštní MUDr. Marek označil fakt, že při podání trestního oznámení poškozená kromě znásilnění popsala věci spíše historické, když poslední rok soužití s obžalovaným označila za jejich nejlepší. Neobvykle vysoko jsou dle znalce u poškozené její psi, kdy kvůli nim dokonce odmítla možnost jít bydlet ke svému otci, kvůli nim volili bydlení, uvedla, že byly týrány obě s dcerou, ale u nezl. nebylo prokázáno, že by nějak byla ovlivněna vzájemným vztahem rodičů apod. K dotazům soudu pak znalec potvrdil, že u poškozené nebyl zjištěn syndrom týrané osoby. Nebyly zjištěny příznaky psychické poruchy, neurotické poruchy, úzkostné, depresivní stavy, poruchy spánku, obavy, strach apod. Pokud i přesto, co poškozená líčila, s obžalovaným zůstávala, nevyloučil znalec možnou vzájemnou citovou závislost dvou emočně labilních osob. PhDr. Jitka Skramuská v rámci hlavního líčení na svých písemných závěrech setrvala a doplnila, že poškozenou popisované soužití s obžalovaným lze s vyšší mírou věrohodnosti popsat jako konfliktní, s oboustrannými četnými hádkami, nelze vyloučit ani brachiální agresi vůči poškozené. Na druhé straně motivační charakteristiky do jisté míry oslabují specifickou věrohodnost poškozené. Dle znalkyně motivace pro trestní oznámení nevycházela ani tak z toho, k čemu mělo dojít, ale spíše z obavy z toho, že obžalovaný poškozené vyhrožoval, že jí sebere dítě a bude žádat o jeho svěření do své péče. Znalkyně setrvala na tom, že u poškozené nešlo o domácí násilí, při kterém poškozená osoba prožívá naprostou ztrátu identity, vykořenění, má deprese, těžké psychické následky, dochází k hrubému narušení sebevědomí. U klasického modelu domácího násilí navíc dochází k asymetrickému rozdělení rolí, tj. na roli psychicky závislé oběti a roli pachatele, k tomu v daném případě nedošlo. Období tzv.„Itálie“, kdy některá období byla v klidu, pak ovšem pod vlivem nejspíš sociálních momentů /např. nedostatek peněz, ztráta zaměstnání ) vedlo k zesílení projevů, včetně projevů žárlivosti, které pak vedly k afektivním projevům. Poškozená měla určitou dostatečnou míru samostatnosti a nezávislosti od obžalovaného odejít, když se vracela, tak o své vůli, nebylo to na základě patologického motivačního syndromu závislosti. Pokud dále znalkyně hovořila u poškozené o zvýšené emotivitě, pak toto vysvětlila tak, že emotivita je v převaze nad racionálním hodnocením a sdělením, což konkrétně znamená, že subjektivně některé situace takový jedinec vnímá s vyšším emočním nasazením a může je prezentovat jinak, lehce zkresleně, více dramaticky, se zvýrazněním, co by třeba jindy, v jiné situaci nebo s odstupem času, tak být nemuselo. V závěru své výpovědi pak znalkyně zdůraznila, že syndrom týrané osoby se mimo jiné projevuje přítomností posttraumatické stresové poruchy, depresemi, úzkostmi, poruchami sebevědomí, poruchami příjmu potravy, adaptability, přizpůsobení. Nejtypičtější důsledek – posttraumatická stresová porucha u poškozené zjištěna nebyla. Svědkyně xxxxx. – sousedka přes ulici z XXX k tomuto skutku obžaloby uvedla, že jí jednou volala matka poškozené, aby se šla k poškozené podívat. Dle jmenované k ní koncem října 2014 přišla poškozená sama, říkala, že jí obžalovaný napadl, chtěl jí znásilnit. Byla v šoku, klepala se, byla rozcuchaná, v ruce neudržela ani kávu, říkala, že jí bolí žebra, říkala něco o noži, ale co konkrétního, nevěděla. Svědkyně xxxxxx uvedla, že tehdy jí poškozená asi hned po tom jednání telefonovala, že jí obžalovaný napadl, zbil, znásilnil, že se jí povedlo utéct do pokoje a zamknout se. Volala, když byla v tom pokoji. Říkala, že obžalovaný běhá po domě s nožem, bouchá do dveří a vyhrožuje, že jí zabije. Protože potom přestala poškozená volat, bála se o ní, proto zavolala kamarádce poškozené, která bydlí přes ulici, aby k nim zašla a podívala se, co se děje. Pokud ví, tak tam skutečně sousedka došla a poškozenou z domu odvedla. Doporučovala poškozené, aby vše oznámila na policii, ale ona to nechtěla. Nechtěla, aby to lidé přetřásali, styděla se. Osobně byla přítomna toho, kdy jí obžalovaný srážel sebevědomí, když říkal, že je nula, že nic neumí apod. Svědkyně xxxxxxx se konkrétně k zažalovanému jednání nevyjadřovala. Uvedla, že s obžalovaným udržovala vztah cca před 10 lety, připustila, že někdy byl přehnaně žárlivý, podezříval jí, ale bylo to na úkor jejích provokací, protože v té době měla hodně kamarádů, začala podnikat, dařilo se jí. Nedá se říci, že by jí sám od sebe agresívně napadal, ale k nějakým menším incidentům došlo, hádky byly oboustranné. Nějakou facku možná od obžalovaného dostala a pokud ano, tak jej asi provokovala. Jednou jí kontroloval, zda s někým nesouložila tak, že jí strčil prsty do přirození, nebylo to nijak agresívní, nepoznamenalo jí to. Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, že :

- SSM zprávami na čl. 15-20 je monitorován kontakt obžalovaného poškozenou,

- dne 4.11.2014 bylo policejním orgánem provedeno ohledání ložnice a dětského pokoje domu čp XXX v XXX, kdy je mimo jiné konstatováno, že na stolku vedle schodiště do podkroví je kuchyňský nůž s černou plastovou rukojetí, celková délka nože je 29 cm, délka čepel 17 cm. Zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku a čin spáchá souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží. Pohlavním stykem je jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví, který zahrnuje jednání vyvolaná pohlavním pudem, jejichž podstatou je fyzický kontakt s druhou osobou, tj. dotyk, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží se považuje takový styk, při jehož realizaci dochází k situaci srovnatelné s tou, jaká nastává u soulože. Rozhodná je srovnatelnost provedení a proto musí být jiný pohlavní styk srovnatelný se situací, při níž dochází ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Jestliže se u soulože předpokládá současné spojení pohlavního orgánu muže a ženy, pak srovnat s tím lze situace, kdy do pohlavního orgánu ženy neproniká pohlavní úd muže, ale tato situace je simulována jiným mechanismem, např. jazykem, prsty, jiným předmětem, apod. Znamená to tedy, že se simulovaným mechanismem navozuje situace stejná, jako když do vagíny (pochvy) ženy pronikne mužský pohlavní úd a tento mechanismus je schopen vyvolat stejný účinek, jako kdyby o takovou simulaci nešlo a jednalo by se o skutečnou soulož. Takto vymezené jednání směřuje k pohlavnímu uspokojení pachatele, ale nezáleží na tom, zda němu v konkrétním případně skutečně dojde. Za násilí ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení se dle soudní praxe považuje použití fyzické síly ze strany pachatele za účelem překonání nebo zamezení vážně míněného odporu znásilňované osoby a dosažení pohlavního styku proti její vůli. Pro naplnění skutkové podstaty této skutkové podstaty není rozhodné, zda dojde k vykonání soulože, protože postačí jakékoli jednání považované za pohlavní styk (viz shora). 


Po zhodnocení všech ve věci zjištěných skutečností i s přihlédnutím k okolnostem, které dle soudních znalců oslabují specifickou věrohodnost poškozené soud uzavřel, že ve vztahu k tomuto bodu obžaloby byla trestná činnost obžalovanému prokázána. Obžalovaný spáchání trestné činnosti popřel, z této je přímo usvědčován toliko výpovědí poškozené. Zažalovanému jednání nebyl přítomen žádný svědek a s ohledem na fakt, že poškozená oznámila spáchání trestné činnosti až s několikadenním odstupem, nebylo možno na místě činu, event. těle poškozené zajistit upotřebitelné stopy. I přes výše uvedené skutečnosti má soud za to, že lze považovat výpověď poškozené na věrohodnou, a to zejména s ohledem na výše uvedené výpovědi svědkůxxxxxxxxxx a xxxxxxxx. Svědkyně xxxxxxxxxxxxx matka poškozené vypovídala jednak k soužití poškozené s obžalovaným (viz níže), jednak k výše uvedenému skutku. Ačkoli se k vzájemnému soužití obou jmenovaných vyjadřovala víceméně zdrženlivě a nijak své dceři nestranila, velmi podrobně popsala situaci, kdy ji poškozená bezprostředně po výše popsaném násilném jednání obžalovaného telefonovala, což v ní vyvolalo takové obavy o poškozenou, že se ihned telefonicky spojila se sousedkou Xxxxxxx., která požádala o pomoc. Svědkyně xxxxx sice nebyla schopna jednoznačně uvést, zda jí svědkyně Xxxxxxx. telefonovala a žádala o pomoc právě v souvislosti se zažalovaným jednáním, ale ve shodě se jmenovanou uvedla, že jí svědkyně xxx telefonovala pouze v jednom případě a že skutečně přesně nezjištěného dne v měsíci říjnu 2014 k ní přišla poškozená ve velmi zuboženém stavu, stěžovala si na násilné chování obžalovaného, hovořila o znásilnění i o noži (viz shora). I přesto, že poškozená ohlásila násilné jednání obžalovaného s časovým odstupem a zřejmě v reakci na to, že jí obžalovaný vyhrožoval, že požádá o svěření nezl. dcery do výlučné péče (viz str. 19 spisu), lze s ohledem na výpovědi shora uvedených svědkyň, zejména pak zcela nestrannou výpověď svědkyně Xxxxx. uzavřít, že k zažalovanému jednání došlo a že se jej obžalovaný dopustil způsobem, který poškozená orgánům činným v trestním řízení podrobně popsala. To, že se nejednalo o souhlasný styk, vyplývá z psychického rozpoložení poškozené, jak jej popsala svědkyně xxxx. Nepřímo spáchání trestné činnosti vyplývá i z další výpovědi svědkyně xxx (viz níže). Dále to, že uvedené praktiky

nebyly obžalovanému cizí, nepřímo vyplývá i z výpovědi svědkyně xxxxx, nar. XXX. Poškozená popsala, že obžalovaný své násilné chování doprovázel slovy „šukej děvko“ a že měl ztopořený pohlavní úd, přičemž do ní opakovaně vnikl prsty. Vzhledem k uvedenému lze vzít za prokázané, že jednáním obžalovaného, směřujícím k ukojení pohlavního pudu způsobem, srovnatelným se situací, při níž dochází ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy, byla naplněna skutková podstata zažalovaného zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185/1,2a) tr. zákoníku, přičemž není podstatné, zda k uspokojení obžalovaného skutečně došlo. Vzhledem ke způsobu spáchání trestné činnosti byl čin již dokonán. Při rozhodování o druhu a výměře trestu vycházel soud z obsahu ustanovení § 37 a § 38 trest. zákoníku s tím, že trestní sankce je nutno ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného činu a poměrům pachatele. Povaha a závažnost zažalovaného jednání jsou dle § 39 tr. zákoníku určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu, jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění, jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. Společenská škodlivost jednání obžalovaného je dána tím, že po překonání vážně míněného odporu poškozené porušil právo ženy na svobodné rozhodování o svém pohlavním životě, přičemž je zcela irelevantní, že šlo o vlastní manželku (R 97/1955). Okolnosti přitěžující ani polehčující shledány nebyly.


Po zhodnocení všech ve věci zjištěných skutečností soud uzavřel, že účelu trestu bude v daném případě a ještě pro tentokrát dosaženo uložením výchovného podmíněného trestu odnětí svobody, vyměřeného na samé spodní hranici zákonné trestní sazby (sazba 2-10 roků) se stanovením přiměřené zkušební lhůty 2 roků. Při rozhodování o výměře trestu vzal soud v úvahu i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, psychiatrie konstatované shora. Poškozená xxxxxx se v rámci trestního řízení připojila s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500.000,- Kč. Poškozená má charakter zvlášť zranitelné oběti dle § 2 odst. 4 písm. d) zák.č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. Jednáním obžalovaného bylo hrubým způsobem zasaženo do osobnostních práv jmenovaného, proto soud považuje za adekvátní, aby při současném odsuzujícím výroku bylo současně rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy v penězích, a to s ohledem na osobní a majetkové poměry obžalovaného v částce 50.000,- Kč. Vzhledem k prohlášení poškozené má soud za to, že náhrada nemajetkové újmy ve výše uvedené částce je zcela přiměřená i způsobeným následkům, rozhodnuto proto bylo, jak shora uvedeno. (§ 228/1 tr.ř.) Vzhledem zprošťujícímu výroku (viz níže), byla poškozená se zbytkem svého nároku dle § 229/2 tr.ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Obžalobou bylo kladeno obžalovanému za vinu spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199/1,2d) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že od přesněji nezjištěné doby od roku 2006 do konce roku 2013 v místech společného bydliště postupně v České Lípě, v ulici Xxxxx xxxxxxx, dále v České Lípě, v ulici Xxxxxxxxxxx, dále v pronájmu v obci Xxxxxxx, bezdůvodně fyzicky a psychicky týral svou manželku xxxxxxx, nar. XXX, tím způsobem, že ve více případech ji fackoval, kopal do břicha, tloukl pěstmi do těla, čímž jí způsobil podlitiny, odřeniny, modřiny, od roku 2008 se intenzita jeho útoků zvyšovala, 1.12.2008 jí tloukl hlavou o vanu, přičemž měla obavu, že ji zabije, upadla vedle vany, pomočila si, tekla jí z uší krev a měla bolesti páteře, vyhledala lékařské ošetření v Nemocnici Kolín, kde jí byl ordinován Schanzův límec, s dobou léčení nejméně 1 týden, od roku 2010 do října 2013 v obci XXX tyto útoky pokračovaly nejméně každé tři měsíce, přičemž k fyzickým útokům docházelo z malicherných pohnutek, zejména ze žárlivosti. Obžalovaný xxxxxx  v tomto bodu spáchání trestné činnosti popřel a na svoji obhajobu v rámci přípravného řízení uvedl, že nikoli poškozená, ale naopak on byl z její strany slovně psychicky a křikem týrán. Dále se odmítl k věci vyjádřit s tím, že nebude poškozenou špinit. K průběhu manželství obžalovaný pouze uvedl, že „ to bylo jako na horské dráze“, nálady se střídaly bez příčiny, poškozená je nervově labilní, ponižovala jej jako chlapa, vzájemně na sebe žárlili, vyslovil podezření, že je pod vlivem drog, po svatbě mu údajně přiznala, že brala pervitin. Sám přiznal konzumaci marihuany, dokonce ji užívali s poškozenou společně. Doznal, že denně od r. 2006 do současné doby (výslech dne 7.11.2014) vykouří 1 jointa marihuany, stejně jako poškozená. Nikdy jmenované nedal facku, nekopnul ji ani jí nedal pěstí. Naopak on od ní někdy facku dostal. V rámci hlavního líčení na své obhajobě setrval a doplnil, že se dohadovali kvůli dceři. Řekl, že jí dceru sebere, protože jí nechtěl nechat žít v takové špíně (specifikoval, že např. pět měsíců po nich skákaly blechy, všude byly pavučiny, psí výkaly apod.), současně ovšem uvedl, že hádky byly i kvůli tomu, že mu poškozená vyčítala zubní pastu na umyvadle. Popřel, že by poškozenou někdy fyzicky udeřil či napadl. Nenapadl ji ani během těhotenství a na své výpovědi setrval i při konfrontaci s lékařskou zprávou ze dne 1.12.2008 – čl.) , naopak on sám měl škrábance, podlitiny od toho, jak poškozenou uklidňoval a držel, když měla vztek a záchvaty. Házela po něm nádobí, musela mít hesla od jeho e-mailů, nesměl mít facebook, štvala proti němu kamarády, nesměl rozhodovat o svých financích, řídit auto, apod. Protože chtěl mít klid, raději ji vyhověl. Nikomu se nesvěřoval, byl sám se sebou. Až poslední 1-2 roky se svěřoval své matce. Bál se chodit domů ze zaměstnání, trpěl pocity úzkosti, stále na něho křičela a byl neustále pod jejím vlivem. Manželství označil za vzájemnou „Itálii“. Poškozené se dělaly modřiny samy od sebe, stačilo se jí jen dotknout a měla obtisknuté prsty, třeba při sexu. Modřiny na obličeji u ní však neviděl. V XXX pracoval jako OSVČ, měl svoji designovou fy na výrobu nábytku, vše se mu dařilo. Z XXX do obce XXX se přestěhovali hlavně proto, že poškozená žárlila na všechny jeho kamarádky, také chtěli, aby dcera vyrůstala na vsi. Poškozená měla tři psy, což rovněž ovlivnilo i možnosti výběru nového bydliště. V obci XXX práci neměl, za prací nejprve dojížděl do Prahy, poškozená nepracovala. Po ukončení mateřské dovolené převzala společný e-shop na poštovní schránky, který si následně úplně přivlastnila. Fy byla zrušena v listopadu 2014. Ještě před tím, než se přestěhovali z obce XXX, zjistil, že má poškozená poměr s Xxxxxx Xxxxxx, odjeli spolu, přesto obžalovaný tvrdil, že když chtěl odejít, poškozená ho přemlouvala, aby s ní zůstal.. Z obce XXX se přestěhovali v říjnu 2013 do XXX, zejména, aby udrželi manželství a začali znovu. Většinu dne pracoval, vracel se cca v 18.30 hod., pracoval i o víkendech. Ze společného bydliště se odstěhoval 4.11.2014. Ke konzumaci drog oproti přípravnému řízení uvedl, že poškozenou sám konzumovat drogy neviděl, i když příznaky měla (extrémně nízká váha, boláky v obličeji, změny nálad, mizející výplata apod.), sám zkušenosti s drogami popřel, připustil, že si pouze občas „čoudne“ trávu na žaludek a nervy. Z tohoto skutku pak byl obžalovaný usvědčován výpovědí poškozené, která v rámci přípravného řízení uvedla, že manželství s obžalovaným uzavřeli v r. 2006, dcera se narodila v r. 2007. Ještě před otěhotněním jí sem tam dal facku, ale neřešila to, vždy se omluvil. Příčinou jeho chování byla žárlivost a nedůvěra. Fyzicky jí začal napadat v průběhu těhotenství. Tehdy mu začaly chodit SMS zprávy, že očekávané dítě není jeho. Když byla cca v 6. měsíci těhotenství, tak jí zkopal do břicha, křičel, že má i s parchantem chcípnout. Měla pouze modřiny, podlitiny. K lékaři nešla, svěřila se pouze matce a sestře. K dalšímu útoku došlo cca 14 dní až týden před porodem. Rodila s modřinou pod okem. Omluvil se, svého jednání litoval, lékaře nevyhledala, pouze se opět svěřila matce a kamarádce xxxxx. V té době obžalovaný chodil do práce, ona také měla příjem a z toho společně žili. Poté se přestěhovali do obce XXX. Zde obžalovaný neměl práci, neměl jí tři roky. Tak cca 3x – 4x do roka ji zde fyzicky napadal, a to tak, že dostávala pěstí do hlavy, do břicha, do zad, hodil po ní kladivo, hrníček. Ona mu útoky nevracela. Obžalovaného stresovalo, že je bez zaměstnání a že se nemůže o rodinu finančně postarat. Cca v r. 2010 vyhledala poprvé lékařskou pomoc. Bylo to poté, kdy jí obžalovaný zbil v koupelně, chytil jí za vlasy a bil jí čelem o zeď, tekla jí krev z uší, pomočila se. Jela na pohotovost do Kolína, kde vše uvedla /viz lékařská zpráva na čl. / Uvažovala o odchodu od obžalovaného, ale na policii nešla. Dostala límec, který nosila cca týden, o čemž obžalovaný věděl. Opět se s útokem obžalovaného svěřila matce a sestře. Pokud bydleli v obci XXX, několikrát u nich byla policie, dokonce se od obžalovaného odstěhovala, ale on jí vždycky přesvědčil, aby se vrátila. V r. 2013 se odstěhovali do XXX, zde jí téměř celý rok nebil, až 24.10.2014 /viz ad 1) výroku/ Po této události se i s dcerou v listopadu 2014 odstěhovala k panu xxxx.  Vrátila se až poté, co jí obžalovaný napsal, že se odstěhoval. Od prosince 2014 je pan xxxx  jejím přítelem. xxxxxxx je navštěvovali,xxxxxxxx se přátelila. Svěřila se jí s tím, jak jí obžalovaný fackoval, o znásilnění jí však neřekla. Stýkat se přestaly poté, co se po rozvodu xxxxx odstěhovala. V rámci hlavního líčení na této výpovědi setrvala a doplnila, že obžalovaný byl vystresovaný od doby, kdy otěhotněla. Stres vyřešil tím, že ji uhodil. Někdy na ni pouze řval, nadával jí, ale když mu odporovala, tak ji jednu fláknul. Domnívala se, že pokud se odstěhují od všech kamarádů, kteří obžalovanému vadili, že se jim bude žít lépe. Bohužel po přestěhování do obce XXX v r. 2008 se vše ještě zhoršilo. Snažil se sehnat stálou práci, ale marně. Sice dojížděl za prací do Prahy, ale neplatili mu. Oba byli nervózní z nedostatku peněz, nechtěl nic dělat, o nic se starat, dokonce musela sama jezdit pro dřevo, pokud si chtěla zatopit, nad vodou je držela fy na poštovní schránky. Nesměla se bavit s nikým, všechno obžalovanému vadilo, všechno ho rozčílilo. Žárlil, vadilo mu i to, že jela za mámou nebo sestrou, za otcem nesměla vůbec, nepůjčoval jí ani auto, byť ho zaplatila ze svých finančních prostředků, žárlil i na psy a byl posedlý tím, že s ním musí být každou minutu. Spokojený byl, jen když spolu byli 24 hodin denně. Popřela, že by příčinou jejich hádek byl nepořádek, špína a psí výkaly. Naopak měla doma vždy pečlivě uklizeno. Výslovně uvedla, že incidenty se odehrávaly nepravidelně, někdy dostala facku po třech týdnech, někdy po dvou měsících, někdy jí např. zbil, hodil s ní o zem, kopl, praštil jednou či víckrát, někdy do ní pouze strčil. Policii nevolala, protože jí bylo divné volat policii na manžela, možná se i styděla. Hrozně chtěla mít kompletní rodinu, sama pochází z rozvedeného manželství. S každou změnou doufala, že se jeho chování změní, např. svatbou, narozením dítěte, přestěhováním apod. Neměla kam jí, i když jí otec nabízel, aby se k němu i s dcerou odstěhovala. To by ale musela obžalovanému nechat psy, což nemohla, protože jednou, když odjela, zasekl psovi do hlavy lopatku, jen proto, že štěkal. Obžalovaný fakticky nikdy od rodiny odejít nechtěl, jen to říkal a pouze tím dceru traumatizoval. V konfrontaci s výpovědí obžalovaného uvedla, že nikdy tvrdé drogy nebrala, pouze s obžalovaným někdy kouřili marihuanu. Pokud měla nízkou váhu pak pouze z finančního nedostatku. Pokud měla vztah s panem Xxxx., tak to bylo v době, kdy se s obžalovaným dohodli, že se rozejdou (cca červenec – srpen 2013), nikdy po něm žádné nádobí nehodila. Vztahy k dceři mají soudně upraveny, což je oboustranně respektováno. Ke svým současným poměrům uvedla, že žije s panem xxxx. Výhodou je, že xxxx je doma jen 2-3 dny v týdnu, což ji dává prostor pomalu se vracet do normálního života, neboť ji dokáže, byť nechtíc, připomenout spoustu situací, které jí byly nepříjemné.


Ve věci byla vyslechnuta řada svědků, které lze rozdělit na svědky stranící obžalovanému, svědky, vypovídající ve prospěch poškozené a svědky nestranné, kterými z pohledu soudu jsou xxxxxx., xxxxxxxxxxxx., xxxxxxxx, xxxxxxxx, xxxxxxxxxxx.,xxxxxx,xxxxxxxxxxxxxxxxxx,xxxxxxxxxxxxxxxxxx Svědkyně xxxxxxxxxxuvedla, že jednou slyšela hádku obžalovaného s poškozenou (víc byla slyšet poškozená), žádné známky násilí na nikom poté neviděla. Svědkyně se dále vyjádřila k ad 1) výroku, jak uvedeno shora. Svědkyně xxxxxxxxx uvedla, že se s poškozenou xxxxxxxxxx seznámily přes své děti někdy v r. 2011, 2012. Protože její tehdejší manžel – svědek xxxxxxxx– odmítl, aby k nim poškozená jezdila, jezdila ona za ní do obce XXX. Nikdy nebyla svědkem žádného agresivního chování obžalovaného, nikdy nebyla svědky toho, že by na ní zvýšil hlas. Naopak se přesvědčila o tom, že poškozená si vymýšlí a lže. Jmenovaná jí mohla kdykoli požádat o pomoc, ale nikdy to neudělala. Dle jejího názoru obžalovaný měl zájem na udržení rodiny, překonal i její vztah s mužem jménem Xxxxxxx. Vyslovila domněnku, dle níž životní situace poškozené nebyla dobrá, ale tím, že ona opustila svého manželka a uvolnila tak své místo v kompletně zařízeném domě, a poškozená chtěla využít situace. Potřebovala se zbavit obžalovaného, který by od ní ale nikdy neodešel, proto obžalovaný nyní lítá v tom, v čem lítá. Svědkyně dále uvedla, že v žádném případě obžalovaný nedržel poškozenou v izolaci, mohla telefonovat a telefonovala, jezdila autem. Svědkyně XXX k věci nic podstatného neuvedla. Svědkyně xxxxxxx uvedla, že se s poškozenou znala asi rok a půl před tím, že se spolu s obžalovaným nastěhovali do jejího domu v XXX. Přímým svědkem hádek mezi nimi nebyla, žádné známky násilí na těle poškozené nikdy neviděla, poškozená se jí nikdy s tím, že by měla být týrána, XXX Městci Králové v srpnu 2014, k žádnému incidentu mezi nimi nedošlo, naopak jejich soužití se jí zdálo pohodové, žádné napětí nepozorovala. O jednání, k němuž mělo dojít v říjnu 2014 (pozn.: ad 1) se dozvěděla až v souvislosti s tím, že poškozená byla předvolána na policii a ona jí tam doprovázela. To bylo 5.11.2014. Tehdy jí poškozená řekla, že neví, co má dělat, její chování mělo doslova obrat o 360°, najednou byla hrozná chudinka. Svědkyně xxxxxxxxx – teta poškozené xxxxxxx., k věci uvedla, že za nimi začala jezdit

až v době, kdy bydleli v obci XXX, navštěvovala je cca 2x za 14 dní. Občas cítila napětí, ale poškozená se jí nikdy nesvěřila s tím, že by jí obžalovaný týral či bil, žádné známky zranění na ní neviděla. Sice občas viděla, že poškozená brečela, ale odmítla ta jí sdělit důvody a naopak se obžalovaného zastávala. Byla svědkem pouze toho, že obžalovaný poškozené sprostě nadával, proto jim radila, ať se raději rozejdou. Další den měl obžalovaný poškozenou zbít a znásilnit (ad 1). Poškozená jí to řekla až za cca 4 dny, mluvila nesouvisle, byla v šoku. Svědkyně xxxxxx uvedla, že v obci XXX bydlela v sousedství rodiny obžalovaného. Sousedské vztahy byly dobré, vzájemně si vypomáhali. S poškozenou se několikrát navštívily, občas se s obžalovaným hádali, někdy byly hádky bouřlivější, ale žádných modřin si na jejím těle nevšimla. Poškozená se jí asi svěřila s tím, že si obžalovaný nepřeje, aby jezdila za rodinou a asi 2x svědkyni říkala, že by chtěla od obžalovaného odejít. O tom, že by jí obžalovaný fyzicky napadal, nic neříkala, nikdy takovému jednání přítomna nebyla. Na návštěvě u nich byla asi 6x – 8x, byla tam v době, kdy zřejmě byli v pohodě. Obžalovaný se choval k poškozené hezky, vzájemně si říkali „lási“. Svědkyně dále uvedla, že se do obce nastěhovala cca v polovině r. 2010. Zpočátku se domnívala, že je to takřka ideální pár, hádky mezi nimi začaly později. Obžalovaný v rámci možností opravoval dům, zdálo se jí, že bojovali s penězi. Svědkyně xxxxxxxxx k věci pouze uvedla, že s poškozenou se navštěvovali, vnímala jí jako kamarádku než zjistila, že poškozená „pokukovala“ po jejím manželovi. Poškozená se jí nikdy nesvěřovala, žádných známek násilí si na těle poškozené nevšimla. Svědkyně xxxxxxxxxxx k věci uvedla, že se s poškozenou kamarádila (r. 2012-2013). Finanční

půjčky, které poškozené poskytovala a které jmenovaná nevracela, jejich přátelství narušily. Poškozená si jí nikdy na agresivní chování obžalovaného nestěžovala, známky násilí na ní neviděla. Zprostředkovaně od poškozené ví, jakými nadávkami měl obžalovaný poškozenou častovat, sama však nikdy takovému jednání přítomna nebyla. V době její přítomnosti se obžalovaný s poškozenou k sobě někdy chovali hezky, někdy spolu nemluvili.


Svědky, kteří vypovídali ve prospěch poškozené, byli xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx Svědkyně xxxxxxxxxxx uvedla, že modřiny na těle poškozené viděla teprve po narození dcery, která se narodila v listopadu 2007, cca půl roku poté byla svědky jejich vzájemné hádky. Zpočátku poškozená tvrdila, že má něco s krví, poté připustila, že jí obžalovaný bije. Ještě v době, kdy bydleli v XXX, chodila za poškozenou skoro každý den. Dvakrát jí poškozená volala, aby přišla, byla ubrečená, v bytě vše rozmlácené, nepořádek. Poté, co se přestěhovali do obce XXX, jí jednou poškozená volala, že byla fyzicky napadena, že jí dal obžalovaný v koupelně hlavu o vanu, doporučila jí, aby vyhledala ošetření. Od poškozené ví, že s obžalovaným setrvávala, protože se jí vždy poté omluvil, přinesl květiny a sliboval, že se to nebude opakovat. Kolikrát měl obžalovaný poškozenou fyzicky napadnout, nevěděla. K dotazu soudu však uvedla, že cca 1x za 3 měsíce jí poškozená volala, že se něco stalo. Potvrdila, že během soužití s obžalovaným poškozená viditelně zhubla, co ale bylo příčinou, nevěděla. Poškozené nabízeli, aby od obžalovaného odešla, s tím, že jí rodina sežene byt, ale odmítla. O jednání, jež je předmětem obžaloby pod bodem 1) výroku se jí poškozená svěřila asi týden po události, sama jí doporučila, aby vše oznámila. Svědkyně xxxxx uvedla, že o soužití poškozené s obžalovaným moc neví. Poškozená jí pouze volala z Kolína, když po incidentu s obžalovaným jela do nemocnice na ošetření, to bylo v r. 2008. Poté, co se poškozená odstěhovala z XXX, se spolu moc nestýkaly. V obci XXX za nimi nikdy nebyla, v XXX byla asi 2x. Poškozená si na obžalovaného stěžovala v tom smyslu, že nemají peníze, on nechodí do práce, stále jí hlídá, kontroluje, že se nemůže nikam hnout. Doporučovali jí, aby se odstěhovala, ale vždy z toho sešlo. Uvedla, že poškozená byla prý vyhublá proto, protože neměli co jíst. O znásilnění jí osobně poškozená nic neříkala. Svědkyně xxxxxxxxxx. uvedla, že ví, že obžalovaný udeřil poškozenou ještě před svatbou, když byla těhotná, proto byla proti tomuto sňatku. Sama na ní nikdy žádné známky násilí neviděla. U fyzických útoků nikdy přítomna nebyla, poškozená jí vše neříkala. Dle jejího názoru odstěhováním z XXX se obžalovaný snažil dostat poškozenou z dosahu přátel, byl strašně žárlivý. V obci XXX žili ve strašném prostředí, obžalovaného jako manžela své dcery tolerovala, ale situace byla taková, že neměli co jíst. Od poškozené ví, že útoky ze strany obžalovaného měly pokračovat i po přestěhování do XXX, zde byla v jednom případě přítomna jejich hádce. Poškozená se jí svěřila, ale zakázala jí, aby vše oznámila na policii. Proč od obžalovaného neodešla, nepochopila, zřejmě čekala, že se jeho vztah k ní změní. Osobně byla přítomna toho, kdy jí obžalovaný srážel sebevědomí, když říkal, že je nula, že nic neumí apod. Svědek xxxxxx uvedl, že jednou viděl na těle poškozené modřiny, když byla těhotná, a jednou po porodu. Dle poškozené jí je způsobil obžalovaný tím, jak jí škrtil, držel za ruce, za zápěstí. Poté, co se z XXX odstěhovali, viděl poškozenou až po několika letech. Byla zbitá a straně hubená. Nabádal jí, aby od obžalovaného odešla, prý to zkoušela, ale vždy ji prý přemluvil. Zprostředkovaně ví, že obžalovaný byl žárlivý, ale osobně žádné žárlivé scény přítomen nebyl. Poté, co se z XXX odstěhovali, skoro žádný kontakt neudržovali. Měl dojem, že jí veškeré kontakty obžalovaný zakázal. Popřel, že by měl s poškozenou poměr. Svědkyněxxxxx uvedla, že je dlouholetou kamarádkou poškozené xxxxx.  Jejich vztah byl důvěrný. Od jmenované se dověděla, že ji poprvé obžalovaný zmlátil již před svatbou, proto jí odmítla na svatbě svědčit. Poškozenou dále zbil těsně před porodem, takže šla rodit s monoklem a jednou ji zmlátil v době, kdy kojila. To ji vyhodil z bytu i s nezl. Tehdy měla na těle podlitiny, jak jí škrtil. Poté, co se odstěhovali do XXX jí údajně stále mlátil, jednou ji dokonce vyhodil, proto odjela k jejímu bratrovi (pozn.: svědek), vše vyvrcholilo nocí, kdy se jí pokusil znásilnit (ad 1). Sama nikdy žádnému násilnému jednání obžalovaného přítomna nebyla, vše ví zprostředkovaně od poškozené, věřila jí. O jednání pod bodem 1) výroku se dozvěděla od poškozené, která jí to napsala na facebook. Svědkyněxxxxx uvedla, že o agresivitě obžalovaného ví z doslechu od poškozené , která k nim před obžalovaným jednou utekla a byla u nich cca 3 dny. Tehdy prý obžalovaný poškozené vyhrožoval, že ji zabije, na pažích a zápěstích poškozené viděla modřiny. Byla ve špatném psychickém stavu. Bylo to v době, kdy již bydleli v XXX, kdy přesně nevěděla, vzhledem k tehdejšímu věku nezl. to mohlo být v r. 2011. Poškozenou zná cca 12 roků. Po dobu, co bydlela v XXX, u ní nikdy nebyla, jednou jí navštívila v obci XXX. Přítelkyně nebyly, seznámily se prostřednictvím xxxx, která byla kamarádkou poškozené. Věděla o tom, že oba občas konzumovali marihuanu.


Svědek xxxxx vypověděl o několikadenní návštěvě poškozené obdobně jako svědkyně xxxxxx. I on uvedl, že tehdy byly na těle poškozené patrné známky násilí, jmenovaná měla z obžalovaného strach. Proč se k obžalovanému vrátila, nevěděl. Současně však uvedl, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu bere větší množství léků, což má vliv na to, že trpí ztrátou paměti a není dobře časově orientován. Svědek xxxxx  uvedl, že se s rodinou obžalovaného zná cca 2-3 roky, po jejich přestěhování

do obce XXX. Jako rodiny se několikrát navštívily, žádného agresívního chování obžalovaného vůči poškozené přítomen nebyl, tehdy si žádných známek násilí si na těle poškozené nevšiml. V XXX za nimi byli cca 5x – 8x, občas byla dusná atmosféra, z čehož ale nic nevyvozuje. S poškozenou xxxxx navázal intimní vztah v prosinci 2014. To, že je obžalovaným bita, event. měla být znásilněna, se poprvé dozvěděl až v průběhu jejich známosti, tj. až v prosinci 2014, i když před tím to tušil. Svědek xxxxxxx.– otec poškozené, uvedl, že jmenovaná do poslední chvíle všechny skutečnosti zatajovala, s týráním či bitím se mu nikdy nesvěřila. Obžalovaný se mu od začátku nelíbil a nabádal jí, aby si ho nebrala. Ve styku spolu nejsou. Od doby, co se narodila nezl., se viděli cca 2-3x. O znásilnění se dozvěděl až s časovým odstupem bez jakýchkoli podrobností. Svědkyně xxxxx uvedla, že v době, kdy poškozená s obžalovaným bydleli u ní cca 2 měsíce v r. 2008 , jednou byla svědkem jejich hádky, navzájem na sebe křičeli. Tehdy bylo jejich nezl. dceři cca 8-9 měsíců. Obžalovaný dal poškozené facku. Poškozená se jí svěřovala s tím, že jí obžalovaný bije, ze musí mít sex i když nechce a že tyto praktiky jsou drsné, jednou viděla, že měla v obličeji modřinu. Svědky  vypovídajícími ve prospěch obžalovaného byli matka obžalovaného,  xxxxx, xxxxxxxxxx, xxxxxxxxx. Svědkyněxxxxxxxxxxx matka obžalovaného, uvedla, že se jí obžalovaný nikdy nesvěřoval, pouze žádal o finanční pomoc. Vyloučila, že by se obžalovaný dopustil jednání uvedeného v obžalobě a uvedla, že poškozená rozhodně nepůsobila jako týraná žena. Naopak popsala poškozenou jako ženu velmi suverénní, která, pokud by takovému jednání byla vystavena, pak by se okamžitě sebrala a odjela. Připustila, že věděla o tom, že se hádali kvůli penězům, protože poškozená byla na mateřské a obžalovaný nemohl práci najít. Dokonce popsala situaci, při které naopak poškozené fyzicky napadla obžalovaného. Obžalovaný se jí svěřil, že je od poškozené poškrábaný, ale neviděla to. Na výslovný dotaz soudu uvedla, že o konzumaci drog u poškozené ví pouze z doslechu, obžalovaný kouřil marihuanu, což měl od lékaře povoleno kvůli bolestem žaludku.


Svědkyně xxxxxxxxxxxxxxxx  uvedla, že v minulosti s obžalovaným chodila. Známky násilí ani žárlivosti obžalovaný neprojevoval.


Svědek xxxxxxxxxxxxx uvedl, že bydlel společně s obžalovaným, než se za ním přistěhovala poškozená (pozn: období před r. 2007). Žárlivé scény ze strany obžalovaného nezažil, jejich vzájemnému konfliktu nikdy přítomen nebyl.


Svědek xxxxxxxxxxxxxx vypověděl, že do doby, než se obžalovaný s poškozenou odstěhovali z XXX (r. 2006-2008), je navštěvoval poměrně často. Vzájemně si byli oddáni, žádné známky nervozity, či hádky mezi nimi nepozoroval. Poškozená si na nic nestěžovala, žádné známky násilí na ní nepozoroval. Poté, co se odstěhovali, se jejich cesty rozdělily.


Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, že :

- dne 1.12.2008 vyhledala poškozená ošetření v Oblastní nemocnici Kolín , a.s. s tím, že:“ dnes napadena manželem, opakovaně udeřena do hlavy a krku, v bezvědomí nebyla, nezvracela, na vše si pamatuje,...... stěžuje si na bolesti krční páteře, krátce krvácela z ucha, Ter. Schantzův límec“, ( čl. 25)

- dle úředního záznamu OOP ČR XXX hlídka OO P ČR v obci XXX zasahovala dne 7.12.2009

- dle obsahu účastnické výpovědi poškozené ve věci OS Nymburk sp. zn. 9C 230/2014 dne


20.11.2014 nastal rozvrat manželství v r. 2010, kdy sice pracoval jako taxikář v Praze, ale peníze jí nedával žádné, důvodem hádek špatná finanční situace, nefunkčnost rodiny Trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, páchá-li takový čin po delší dobu. Týráním se rozumí zlé nakládání s osobou blízkou nebo jinou osobou žijící s pachatelem ve společném obydlí vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří. Formy a způsoby týrání mohou mít různou povahu a mohou se odehrávat nejen na osobě týrané, ale lze za ně považovat i různé způsoby psychického působení, např. poškozování zařízení bytu v úmyslu nikoli pouze věc zničit, nýbrž tím ublížit osobě spolužijící, činěním schválností, apod.. Aniž by soud chtěl jakkoli zlehčovat či zpochybňovat rozsah zjištěných ústrků poškozené ze strany obžalovaného, ne každé násilí, které se odehrává v domácím prostředí, má význam pro právní kvalifikaci přečinu týrání soby žijící ve společném obydlí ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení. Přitom je třeba v konkrétním případě posoudit, zda jednání pachatele nabylo v celkovém kontextu takové míry intenzity, která již odpovídá znaku týrání ve smyslu citovaného zločinu. Objektem tohoto trestného činu je ochrana osob před tzv. domácím násilím, které však zákon nedefinuje. V obecné rovině se jedná o násilí mezi rodinnými příslušníky, blízkými osobami či jedinci v obdobném vztahu, jež je determinováno specifičností takového vztahu, kdy mezi násilnou osobou a její obětí mohou existovat vazby citové, finanční, dále plynoucí ze sdílení společného obydlí či výchovy potomků, kdy pachatel často zneužívá tento soukromý prostor skrytý před zraky ostatních osob. Oběť

domácího násilí tudíž vnímá ataky násilné osoby odlišně, než kdyby násilnou osobou byla osoba cizí. Za další typický znak domácího násilí lze považovat nerovnoměrný vztah mezi pachatelem a obětí, opakovanost a dlouhodobost trvání násilí a zpravidla jeho eskalace. Při pokračování v páchání takového činu po delší dobu se musí jednat o časový úsek řádově v měsících, kdy platí, že čím méně intenzivní bude týrání, tím delší dobu bude muset takové zlé nakládání trvat. Z hlediska zavinění je třeba úmyslu.


V daném případě lze vzít s ohledem na lékařskou zprávu konstatovanou shora za prokázané, že k hrubému fyzickému násilí obžalovaného vůči poškozené došlo pouze 1.12.2008. Slyšení svědci xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx nikdy nebyli přítomni fyzickým atakům ze strany obžalovaného, hovoří pouze nepřímo o existenci hematomů na těle poškozené, přičemž nelze přehlédnout, že jde za celé zažalované období pouze o ojedinělé fyzické ataky obžalovaného, k nimž mělo dojít cca v jednom případě před uzavřením manželství, tj. před r. 2006, dále jedenkrát bezprostředně před porodem, tj. v listopadu 2011, cca několik měsíců poté v době, kdy poškozená údajně kojila nezletilou dceru, dále již výše konstatovaného 1.12.2008, kdy měl obžalovaný zbít poškozenou v koupelně tak, že jí měl chytit za vlasy, bít jí čelem o zeď, až jí tekla krev z uší a pomočila se, až musela vyhledat ošetření na pohotovosti v Kolíně a konečně dne 25.10.2014, kdy mělo dojít k jednání pod bodem 1) výroku. Agresívní a násilné chování obžalovaného pak poškozená popsala tak, že incidenty se odehrávaly nepravidelně, někdy dostala facku po třech týdnech, někdy po dvou měsících, někdy jí např. zbil, hodil s ní o zem, kopl, praštil jednou či víckrát, někdy do ní pouze strčil, nikdy však žádný z incidentů neohlásila na policii, přátelům i rodině se nesvěřovala, ač měla možnost společnou domácnost opustit (nabízela jí to rodina i přátelé), pouze v jednom případě krátkodobě bydlela v rodině svědk axxxxxxxx  a zpět k obžalovanému se vrátila. Pokud by skutečně soužití s obžalovaným bylo tak nesnesitelné a poškozená byla vystavena takovému utrpení, které předpokládá ustanovení § 199/2 tr. zákoníku, mohla za podpory svých blízkých či přátel, opustit společnou domácnost, nikdy to však neučinila. Naopak se s obžalovaným přestěhovala XXX do obce XXX a posléze do XXX, kde dokonce poslední rok společného soužití, až do incidentu dne 25.10.2014 označila za jedno z nejlepších období společného soužití. Ve věci byla vyslechnuta řada svědků. Jak již bylo konstatováno shora, řada svědků – zejména blízkých přátel a rodiny poškozené – se vyjadřovala k tomu, že poškozená byla objektem fyzických útoků ze strany obžalovaného, svědci vypovídající ve prospěch obžalovaného se pak vyjadřovali zejména k jejich společnému soužití v období, kdy ještě s bydleli v XXX, kdy toto hodnotili jako bezproblémové. Z pohledu hodnocení věrohodnosti tvrzení obžalovaného i poškozené jsou zásadními výpověďmi výpovědi svědků, kteří buď žili v bezprostředním sousedství obžalovaného a poškozené nebo kteří je často v zažalovaném období navštěvovali. Nejenže tito svědci nepozorovali žádné napětí v jejich vzájemných vztazích, ale poškozená si ani nikdy na násilnosti, jež jsou předmětem obžaloby nestěžovala, žádné známky zranění na ni nepozorovali. Pouze se vyjadřovali k tomu, že mezi nimi docházelo k hádkám, které ovšem byly vzájemné. Soud sice uvěřil poškozené, že byla minimálně ve výše uvedených případech objektem fyzických ataků ze strany obžalovaného, na druhé straně, aniž by jakkoli bagatelizoval závažnost těchto ataků uzavřel, že u poškozené nešlo o domácí násilí, při kterém poškozená osoba prožívá naprostou ztrátu identity, vykořenění, má deprese, těžké psychické následky, dochází k hrubému narušení sebevědomí. Což odpovídá závěrům znalců, kteří mimo jiné uvedli, že u poškozené jde spíše o emocionální prožitek při líčení popisované situace než, že by opravdu situace byla tak dramatická, resp. že by líčení uvedených událostí odpovídalo její faktické zkušenosti, zvláště pak pokud jejich vzájemné soužití dále pokračovalo. U klasického modelu domácího násilí navíc dochází k asymetrickému rozdělení rolí, tj. na roli psychicky závislé oběti a roli pachatele, k tomu v daném případě nedošlo. Vzájemné konfliktní soužití soud spíše hodnotil jako období tzv.„Itálie“, kdy některá období byla v klidu, pak ovšem pod vlivem nejspíš sociálních momentů /např. nedostatek peněz, ztráta zaměstnání ) vedlo k zesílení projevů, včetně projevů žárlivosti, které pak vedly k afektivním projevům. Poškozená měla určitou dostatečnou míru samostatnosti a nezávislosti od obžalovaného odejít, když se vracela, tak o své vůli, nebylo to na základě patologického motivačního syndromu závislosti. Jak již bylo konstatováno shora, ne každé násilí, které se odehrává v domácím prostředí, má význam pro právní kvalifikaci týrání soby žijící ve společném obydlí ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení. Dle závěru soudu svědky zmiňované ojedinělé ataky obžalovaného v celkovém kontextu nenabyly takové míry intenzity, která již odpovídá znaku týrání ve smyslu citovaného zločinu, proto byl obžalovaný dle § 226 písm. b) tr.ř. v plném rozsahu z obžaloby zproštěn. Protože dle obžaloby měl být skutek dokonán koncem r. 2013, nelze rozhodnout ani dle § 222/2 tr.ř. a postoupit tento skutek k projednání příslušnému orgánu k projednání jako přestupek.


P o u č e n í : 


Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne jeho doručení. Odvolání se podává prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Praze.


Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný a jeho zákonný zástupce pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody.


Osoba oprávněná napadat takový rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo, že chybí. Odvolání musí být ve lhůtě do osmi dnů ode dne doručení rozsudku nebo v delší lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně dle § 251 tr. řádu také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán, a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo.


Státní zástupce je povinen uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.


V Nymburce dne 29. října 2015


JUDr. Eva Holasová, v.r.

předsedkyně senátu



sp.zn.
3 T 52/2019
50 000 Kč
Znásilnění a týrání partnerky

Č E S K Á  R E P U B L I K A

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl senátem ¨ve složení z předsedy senátu JUDr. Petra Blažka a přísedících Ing. Hany Kuchové – Breburdové a Mgr. Luboše Kratochvíla v hlavním líčení konaném dne 23. dubna 2019 v Praze

t a k t o:

Obžalovaný 

XX

Nar. xx v xx, bez zaměstnání, trvale bytem xx, xx, adresa doručování xx, xx, toho času ve vazbě v xx

je vinen, že 

  1. Od přesněji nezjištěné doby, nejméně od roku 2014 do 9.12.2018, v xx, v xx, kde obžalovaný s poškozenou xx, nar. xx, která byla jeho partnerkou a s níž měl dvě nezletilé dcery, nejprve společně bydlel v rodinném domě a posléze i v xx, v xx, v pronajatém rodinném domě, do něhož se obžalovaný s poškozenou společně přistěhovali v průběhu roku 2014, obžalovaný opakovaně v různých intervalech, v rozmezí přibližně jednou do týdne až jednou do měsíce, vulgárním a urážejícím způsobem napadal poškozenou xx, kterou oslovoval výrazy „krávo, děvko, kurvo“, s poškozenou vyvolával zbytečně a mnohdy i několik hodin trvající hádky, týkající se nedostatku finančních prostředků, sexu, drog a nevěr, posléze poškozené sliboval, zvláště když mu poškozená sdělovala, že se od něj chce odstěhovat, že své chování změní, avšak k žádné podstatné a déletrvající změně v chování obžalovaného a v jeho přístupu k poškozené nedošlo, při hádkách obžalovaný poškozené mnohdy vyhrožoval i zmlácením, poškozenou různými způsoby fyzicky napadal, kdy v jednom případě poškozenou svlékl do naha a bil ji přes holý zadek, při hádkách rovněž rozbíjel, z důvodu vybití agresivity, nábytek a zařízení domu, obžalovaný chtěl s poškozenou, které kontroloval mobilní telefon a notebook, urgentně a stále dokola řešit různé záležitosti, a to i v nočních hodinách, dále pak tak, aby si v rámci vyhroceného jednání obžalovaného vůči ní nemohla přivolat na pomoc Policii ČR, bral mobilní telefon, který mnohdy z tohoto důvodu sebral i svým nezletilých dcerám, obžalovaný na poškozenou nezdravě žárlil, podezíral jí z nevěry, kdy v důsledku toho jí zakazoval přátelské styky s muži i ženami, jakkoli on sám měl partnerské vztahy s jinými ženami, nerespektoval poškozenou jako samostatnou a plně svéprávnou osobnost, snažil se poškozené organizovat a řídit její život, včetně toho, jaké zaměstnání vykonávat, zda půjde či nepůjde do zaměstnání nebo na pracovní pohovor, zakazoval poškozené chodit bez jeho doprovodu, mimo dům, obžalovaný nedokázal pochopit, že za jeho problémy a neúspěchy v  profesním i osobním životě může hlavně jeho závislost na drogách, zejména na pervitinu, jež denně pravidelně užíval, nikoli poškozená, které to obžalovaný vyčítal, po poškozené požadoval, aby opustila dům a již se nevracela, přičemž, když jej poškozená poslechla a dům opustila, tak za ní posléze vyběhl, aby jí za pomoci fyzického násilí, pohrůžek a vulgárních nadávek donutil, aby se do domu vrátila zpět, poškozenou ovlivnil v tom, že začala spolu s obžalovaným vést nesprávný životní styl v tom směru, že i poškozená, stejně jako obžalovaný, začala denně užívat pervitin, který navíc musela, k vytrvalým žádostem obžalovaného, který se bál jehel a nebyl schopen si sám pervitin nitrožilně aplikovat, obžalovanému nitrožilně aplikovat, obžalovaný byl vůči poškozené agresivní i v sexuální oblasti, neboť v důsledku své sexuální náruživosti striktně po poškozené, přestože již v roce 2016 se poškozené s obžalovaným dohodla, že nebudou žít jako partneři, ale jen jako kamarádi, kteří společně vychovávají dcery a mají spolu nezávazné dobrovolné sexuální styky, vyžadoval pohlavní styk, kdy v tomto směru mu poškozená vyhověla jen v důsledku jeho úporného naléhání, neboť věděla, že jinou možnost nemá, slovní vulgární a fyzická napadání poškozené obžalovaným, jemuž byly, a to zejména pokud jde o rok 2018, často přítomny i nezletilé dcery XX a XXX, vyvrcholilo zejména v následujících konkrétních případech, a to:
  • v přesně nezjištěné době roku 2016, v nočních hodinách, kdy obžalovaný nejprve požadoval po poškozené, aby odešla z domu a když tak učinila a odešla na autobusovou zastávku MHD s názvem XX, obžalovaný ji pronásledoval, zamezil poškozené v odjezdu autobusem, neboť ji strhl k sobě a odvlekl ji, za pomoci strkání do zad, doprovázeného nadávkami, ponižováním a výhružkami, zpět k domu v xx, kde ji u vchodu do domu sdělil, že ho musí a bude poslouchat, poškozenou chytil za její dlouhé vlasy , ohnul jí hlavu k zemi, vyhrožoval jí zabitím, pro případ, že ho nebude poslouchat a po poškozené požadoval, aby vzbudila nezletilé dcery a sdělila jim, jakkoli se to nezakládalo na pravdě, že na ně „sere“, což však poškozené odmítla udělat, kdy právě v důsledku tohoto ponižujícího jednání, které poškozená prožívala zvláště útrapně, se poškozená rozhodla, že již nadále nechce setrvávat s obžalovaným v partnerském poměru a chce jej mít toliko za kamaráda, s nímž bude společně vychovávat nezletilé dcery, přičemž od této doby již obžalovaný a poškozená bydleli v samostatných pokojích
  • v přesněji nezjištěné době, zřejmě v xx, v xx, v xx, když blíže neztotožněný muž jménem xx, jehož do domu přivedl, společně s dalším neztotožněným mužem, obžalovaný za účelem pronájmu pokoje, nabídl poškozené obarvení vlasů, obžalovaný s touto nabídkou nesouhlasil, neboť měl, v důsledku svých žárlivých představ, ze to, že xx hodlá s poškozenou navázat sexuální vztah, po poškozené hodil rolí alobalu a požadoval po poškozené, aby s ním odešla do jeho pokoje, když to odmítla, chytil ji za ruce a táhl ji násilím do svého pokoje, v čemž mu však zamezili XX a další muž, kteří obžalovaného od poškozené odtrhli, přičemž když si posléze poškozená domluvila s oním xx schůzku v baru, obžalovaný poškozenou do baru doprovodil a jelikož se mu nelíbilo, že ho v baru xx poučoval, jak se má správně chovat k poškozené a ke své rodině, nařídil poškozené, aby s ním z baru odešla domů, neboť když nepůjde, nemá se již vracet domů, kdy poškozená vyhověla pokynu obžalovaného zejména z důvodu, aby předešla fyzického napadení obžalovaného XX, přičemž cestou domů obžalovaný poškozené nadával a vyčítal jí, že ho kvůli ní vyhodí z práce.
  • dne xx, okolo xx, v xx, v xxx, po předchozí slovní hádce, která vznikla kvůli tomu, že obžalovaný poškozenou a jejich dvě nezletilé dcery celou noc řvaním budil a nenechal je spát, a poté, co obžalovaný udeřil nezletilou dceru xx fackou do obličeje, poškozenou, která se své dcery zastala, zatlačil do pokoje, kde ji hodil na postel, přitlačil ji ruku pod krk a svého jednání vůči poškozené zanechal až v době když na obžalovaného začala křičet XX, přičemž tímto jednáním způsobil obžalovaný poškozené xx, kromě psychické újmy, i drobná poranění, a to zejména v podobě podlitin na různých místech těla,

tedy: týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí  a čin páchal po delší dobu

  1. v přesně nezjištěné době první poloviny měsíce listopadu 2018, v xxx, v rodinném domě, v pokoji užívaném poškozenou xx, nar. xx, jakkoli poškozené opakovaně dala jednoznačně najevo, z důvodu dlouhodobého nevhodného chování obžalovaného vůči ní, že již nemá zájem o pohlavní styky s obžalovaným, naléhal obžalovaný na poškozenou, aby s ním pohlavní styk měla a jelikož poškozená jakýkoliv sex odmítala obžalovanému, a to nejen z důvodu, že chtěl vědět, co má udělat, aby s ním poškozená pohlavní styk měla a zároveň, aby se jej zbavila, sdělila, že by jí musel zaplatit spoustu peněz, na což obžalovaný  předal poškozené částku 4.000 Kč, kterou si však poškozená odmítla vzít a hodila ji obžalovanému nazpět s tím, že s ním nechce mít sex, obžalovaný poškozené sdělil, že obchod je obchod, odmítl odejít z pokoje poškozené, jakkoli jej o to prosila, na poškozenou se vrhl, přes její odpor a bránění se vysvlečení, poškozenou vysvlékl, stejně tak se svlékl i sám obžalovaný, poškozenou položil na postel, do pozice na zádech a vnikl do ní penisem a vykonával na poškozené koitální pohlavní styk, přičemž v pohlavním styku pokračoval, přestože poškozená plakala a snažila se z pozice na zádech vymanit, což se jí nepodařilo, neboť obžalovaný jí v této pozici přidržoval ruku pomocí své nohy, využívajíce své fyzické převahy nad poškozenou, kdy ani poté, co pokojem, který je průchozí, prošla do svého pokoje jedna z nezletilých dcer obžalovaného a poškozené, jednání vůči poškozené nezanechal, když až zhruba po dalších 5 minutách svého jednání zanechal a z pokoje poškozené, která mu řekla, aby z ní slezl a vypadl, odešel, přičemž tímto jednáním obžalovaný nezpůsobil poškozené žádná zranění

tedy: jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal souloží;

dne xx, v rodinném domě xx, v xx, v návaznosti na to, že poškozená xx, xx, se chtěla vzdálit z domu, aby si prohlédla prostory, které hodlala využívat při práci masérky, neboť měla zájem provádět erotické tantrické masáže, jímž by si vydělala dostatek finančních prostředků na to, aby mohla odejít od obžalovaného, kdy obžalovaný však nesouhlasil, aby na prohlídku prostor k podnikání šla poškozená sama a domáhal se toho, aby jí mohl doprovodit, neboť se domníval, že poškozené ve skutečnosti odchází z domu, aby uskutečnila pohlavní styk se svým známým, k němuž se měla dostavit na prohlídku prostor, poté, co jeho návrh na společnou prohlídku prostor poškozená odmítla a sdělila obžalovanému, aby se tedy na uvedené prostory šel podívat sám, bez ní a zmínila i to, že ona má svůj život a je jen její věcí, za kým jde a s kým případně má pohlavní styk, což obžalovaného vytočilo, odňal poškozené mobilní telefon tak, aby si nemohla na pomoc přivolat Policii ČR, poškozené začal hrubě nadávat výrazy „děvko, špíno“, a poškozenou vyhazoval z domu, přičemž poškozenou začaly bránit nezletilé dcery XX a XX, které se obžalovanému snažily vysvětlit, že poškozenou napadá neprávem a sdělily mu, že pro případ, že poškozené bude i nadále ubližovat, přivolají Policii ČR, na což obžalovaný reagoval tak, že jim vzal jejich mobilní telefony, mezi tím poškozená odešla z rodinného domu k autobusové zastávce MHD XX, kdy v půli cesty jí však obžalovaný doběhl, a přestože byla na místě i nezletilá XX, poškozené nadával a ponižoval ji, do poškozené strkal, přitlačil ji předloktím k plotu, kde jí škrtil a jednání nezanechal, přesto že na něj nezletilá xxx křičela, aby poškozenou nechal být, poškozenou násilím, a to i v podobě shození na zem a kopání do těla, a přes její aktivní obranu, dotáhl zpět k rodinnému domu, přikázal poškozené, aby šla do pokoje užívaného obžalovaným, z něhož opakovaně vyhnal nezl. Xxx, která se o poškozenou bála a proto do pokoje nahlížela, poškozené poručil, aby se svlékla do naha a když to odmítla udělat, posadil poškozenou na okraj postele a začal z ní strhávat oblečení, čemuž se poškozená aktivně bránila, avšak i přes její obranu se obžalovanému podařilo poškozenou vysvléci do naha, kdy poškozená posléze využila skutečnosti, že do pokoje opět vstoupila nezletilá dcera XX, kterou obžalovaný odešel z pokoje vyvést, a částečně se oblékla, ale obžalovaný ji znovu vysvlékl, zatímco on sám zůstal po celou dobu oblečený, poškozené nakázal, aby si lehla do postele, v níž ji pak obžalovaný posunul do rohu, do pozice v polosedě tak, aby se obžalovaný mohl dostat poškozené mezi nohy, poškozenou ponižoval tím, že když může být nahatá při práci u svých klientů, tak může být nahatá i pro něj, aby si s ní mohl hrát, přičemž jakkoliv si poškozená chránila přirození rukama, obžalovaný, s cílem se sexuálně uspokojit, odtahoval ruce  poškozené od jejího přirození, chytal poškozenou za ruce a lámal jí prsty tak, aby se mu přestala bránit, ve svém počínání neustal ani poté, co jej poškozená prosila, aby přestal, neboť jí to bolí, poškozené i nadále jednou svou rukou držel ruku a lámal jí prsty, zatímco svou druhou rukou jí osahával na přirození a dále si i pohrával s prsty poškozené, kdy při tomto poškozené přidržoval ruku pomocí své nohy, aby se nemohla bránit, kdy svého počínání vůči poškozené, která svůj nesouhlas s jednáním obžalovaného dávala najevo i verbálně tím, že sdělovala, že to nechce, obžalovaný zanechal až poté, co do pokoje vešla policejní hlídka xxx, kterou na místo přivolaly nezletilé dcery obžalovaného, a to prostřednictvím mobilního telefonu, který si vypůjčili od xx, přičemž tímto jednáním obžalovaný nezpůsobil xxx žádná zranění 

tedy:

jiného násilí donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží

čímž spáchal

pod bodem I. výroku

zločin týrání osoby ve společném obydlí dle § 199 odst.1, odst.2, písm. d), tr. zákoníku

pod bodem II. 1-2 výroku

pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku

a odsuzuje se

Podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců

Podle § 84 tr. zákoníku za použití § 85  odst. 1 tr. zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 60 (šedesáti) měsíců, za současného stanovení dohledu nad obžalovaným

Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 3, odst. 4, tr. zákoníku se obžalovanému dále ukládá ochranné léčení, ambulantní formou, s protitoxikomanickým zaměřením

Pole § 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen zaplatit poškozené XX , nar. XX, bytem XX, na nemajetkové újmě částku ve výši 50. 000 Kč (padesát tisíc korun českých)

Podle § 229 odst. 2 se poškozená XX, nar. XXX, odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 

Podle § 129 odst. 2 tr. řádu se vyhotovuje zjednodušený rozsudek, který neobsahuje ve výrocích o vině a trestu odůvodnění, neboť obžalovaný i státní zástupkyně se po vyhlášení rozsudku výslovně vzdali práva na odvolání a prohlásili, že netrvají na písemném odůvodnění rozsudku. Obžalovaný zároveň uvedl, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podávaly odvolání osoby k tomu oprávněné. 

Pokud jde o výrok o náhradě škody, se poškozená XX k trestnímu řízení řádně a včas připojila s nárokem na náhradu nemajetkové újmy, jež jí vznikla v souvislosti s jednáním obžalovaného, a to v celkové výši 200.000 Kč. Poškozená se prostřednictvím svého zmocněnce vyjádřila tak, že jednáním obžalovaného došlo k intenzivnímu zásahu do její integrity, když obžalovaný poškozenou dlouhodobě psychicky i fyzicky týral, vulgárně ji urážel, zakazoval jí vycházet z domu, znevažoval její důstojnost, a zároveň negativně zasáhl do svobodné volby poškozené rozhodovat o vlastním pohlavním životě, když se na ní dopustil znásilnění. Tímto jednáním obžalovaný porušil důstojnost, vážnost a osobní čest poškozené a zároveň zásadním způsobem narušil její svobodu rozhodovat se o svém pohlavním životě samostatně, v důsledku čehož poškozené utrpěla psychickou újmu, přičemž vyloučena není ani možnost, že prožité útrapy na ní zanechají trvalé následky. 

Soud uvádí, že z ustálené judikatury Nejvyššího soudu podává, že finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu lze poškozené přiznat, pokud není dostačující morální zadostiučinění a neoprávněným zásahem došlo ke snížení důstojnosti fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře. Za takovou značnou míru zásahu do důstojnosti a vážnosti fyzické osoby se považuje zejména újma, kterou tato fyzická osoba vzhledem k povaze, intenzitě, opakování, trvání a šíři okruhu působení nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti pociťuje a prožívá jako závažnou. Ač se určení tohoto zadostiučinění stává předmětem volného uvážení soudu, musí soud v každém jednotlivém případě vycházet z úplného skutkového stavu, a v tomto rámci se opírat o zcela konkrétní a přezkoumatelná hlediska. Rovněž se požaduje, aby šlo o takový zásah, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu a který spočívá v porušení nebo ohrožení osobnosti fyzické osoby a její fyzické integrity. Musí se jednat o zásah neoprávněný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do 8 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení odvolání k Městskému soudu v Praze, a to prostřednictvím zdejšího soudu. Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, proti kterému výroku směřuje a jaké vady jsou vytýkány rozsudku aneb řízení, které mu předcházelo. Odvolání může podat státní zástupce, obžalovaný, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody či proto, že takový výrok nebyl učiněn; dále osoby oprávněné podat odvolání ve prospěch obžalovaného ve smyslu § 247 odst. 2 tr.  řádu, tj. příbuzný obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manželka a družka, přičemž státní zástupce a poškozený mohou podat odvolání i v neprospěch obžalovaného. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda se odvolání podává ve prospěch nebo neprospěch obžalovaného. Odvolání podané včas a osobou oprávněnou má odkladný účinek. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Práva odvolání se nemůže úspěšně domáhat ten, kdo se jej již jednou výslovně vzdal. Podle § 228 odst. 4 tr. řádu odsuzuje – li soud obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a přiznává – li poškozenému alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení , poučí poškozeného o možnosti požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

V XX dne 23. 4. 2019

JUDr. Petr Blažek

Předseda senátu

sp.zn.
2 T 64/2015
Odškodnění 4 952 Kč
Pohlavní styk s dítětem mladším 18 let

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

 

Okresní soud v Berouně rozhodl v hlavním líčení konaném dne 16.6.2015 v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Pařeza a přísedících Heleny Foitové a Pavla Vokála,

 t a k t o : 

Obžalovaný 

nar. xx v , trvale bytem xx , – adresa pro účely doručování – , okr. xxx , 

 je v i n e n, že 

1) v přesně nezjištěné době v místě svého pobytu, v domě čp. v obci nejméně v jednom případě, v postavení otčíma, donutil násilím k pohlavnímu styku dceru své družky, nezletilou XY, nar. XX , takovým způsobem, že jí rozespalou odvedl do jejího pokojíku, položil na postel, svlékl jí, přičemž jí držel ruce za hlavou tak, aby se nemohla bránit a poté na ní proti její vůli vykonal soulož, 

t e d y: 

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, čin spáchal souloží na dítěti, 

2) v blíže nezjištěné době od listopadu 2013 do 18. února 2015 v místě svého pobytu v obci XXX, v postavení otčíma, opakovaně v mnoha případech, několikrát za  měsíc, přiměl k pohlavnímu styku dceru své družky, nezletilou XY  , nar. XX, o níž věděl, že je mentálně retardovaná s velmi jednoduchou osobností, snadno manipulovatelná, zpomaleného myšlení, v zátěži se sklony k plačtivosti a primitivním projevům, následkem nechráněných pohlavních styků pak došlo k otěhotnění nezletilé, která se pak dne 19.2.2015 podrobila interupci v Nemocnici v XX, 


t e d y: 

jiného přiměl k pohlavnímu styku zneužívaje jeho závislosti a svého postavení a z něho vyplývajícího vlivu a čin spáchal na dítěti,


č í m ž  s p á c h a l 

pod bodem 1) zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst.1, odst.2 písm.a), písm.b) tr. zákoníku, 

pod bodem 2) přečin sexuální nátlak podle § 186 odst.2, odst.3 písm.a) tr. zákoníku, o d s u z u j e  se  

podle § 185 odst.2 tr.zákoníku za použití § 43 odst.1 tr.zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců, 

podle § 84 tr.zákoníku a § 85 odst.1 tr.zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let s tím, že se nad obžalovaným vyslovuje dohled, 

podle § 85 odst.2 tr.zákoníku a § 48 odst.4 písm.d) tr.zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství a dále povinnost zdržet se osobního, písemného, telefonického i jakéhokoliv jiného styku s poškozenou , nar. 

podle § 228 odst.1 tr.řádu je obžalovaný povinen nahradit poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, IČ 47672234, se sídlem Jeremenkova 11, Ostrava, škodu ve výši 4.952,- Kč. 

O d ů v o d n ě n í : 

Podle § 129 odst.2 tr.řádu písemné odůvodnění rozsudku odpadá, neboť po jeho vyhlášení se jak obžalovaný, a to i za osoby oprávněné, tak státní zástupkyně vzdali odvolání a současně prohlásili, že netrvají na vyhotovení jeho odůvodnění. 

Absence odůvodnění se však netýká výroku o náhradě škody, neboť poškozená Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, která je oprávněna podat odvolání do tohoto výroku, takové prohlášení neučinila, resp. se tohoto práva nevzdala. 

Tímto výrokem bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody ve výši 4.952,- Kč, se kterou se poškozená řádně a včas připojila k trestnímu řízení s tím, že se v jejím případě jedná o náklady zdravotní péče, které vynaložila v souvislosti s provedením interrupce u poškozené a které doložila vyúčtováním s detailním rozpisem jednotlivých zdravotních výkonů. O vzniku této škody poškozené v důsledku jednání obžalovaného, stejně jako o její výši,nelze pochybovat, a proto soud rozhodl tak, že poškozené nárok na náhradu škody přiznal                a podle § 228 odst.1 tr.řádu uložil obžalovanému povinnost, aby poškozené tuto škodu nahradil. 


P o u č e n í : 


Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení. 

Odvolání se podává u Okresního soudu v Berouně a rozhoduje o něm Krajský soud v Praze.

Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které jeho vydání předcházelo. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody a zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci. 

Osoba oprávněná napadnout rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku jej může napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný, nebo že chybí. 

Právo odvolání nemají již ty oprávněné osoby, které se ho výslovným prohlášením vzdaly. 

V Berouně dne 16.6.2015 

Předseda senátu: 

JUDr. Michal Pařez, v.r. 

Za správnost vyhotovení: 

Kristýna Dumská