Znásilnění ženy mladým mužem

Sp. zn.: 3T 179/2010 

ČESKÁ REPUBLIKA  

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud Brno-venkov rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu  JUDr. Kateřiny Stýblové a přísedících Danuše Fridrichové a Ing. Jiřího Homoly, PhD.  v hlavním líčení konaném dne 4. června 2012 v Brně, t a k t o : 

obžalovaný  

XX . , 

nar. xxxxxx v xxxxxxxxxx, slovenský státní příslušník, XX, trvale bytem  xxxxxxxxxxxx, přechodně bytem xxxxxxxxxxxxx, 

j e  v i n e n , ž e 

dne 13. 7. 2010 v době kolem 22.35 hodin na chodbě ubytovny firmy XX na ulici XX v obci XX, okres XX, požadoval pohlavní styk  po XX., nar. xxxxx, a když ho odmítla, tak ji fyzicky napadl několika údery  otevřenou dlaní i pěstí do hlavy, přičemž ji napadal vulgárními výrazy uvedenými  v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. KRPB-17961-14/TČ  2010-060371, a dále jí říkal, že ji dostane a že mu stejně dá, poté ji natlačil po chodbě  směrem ke dveřím od dámských toalet tak, že jednou rukou ji držel pod krkem a  druhou rukou ji osahával přes oblečení na prsou, přičemž se poškozená udeřila  hlavou o dveře dámských toalet, v důsledku čehož upadla na zem, načež na ni  obkročmo přes její levou nohu sedl a svou levou rukou jí sahal do rozkroku, přitom  se nadzvedl a obnažil své přirození, které si držel levou rukou, kdy poškozená se  bránila tím, že sebou na zemi zmítala a kopala kolem sebe a po celou dobu jej vyzývala, aby jí pustil a nechal být, když se mu nepodařilo dostat poškozené  pod kalhotky, tak se nadzvedl, sklonil se nad ní a opět jí rukou sahal na prsa, přitom  se poškozené podařilo vysmeknout se ze sevření, vytlačit jej za vstupní dveře  do chodby ubytovny a pak přivolat pomoc, 

t e d y - dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, že násilím jiného  donutí k pohlavnímu styku a uvedený čin spáchá souloží nebo jiným pohlavním  stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, jehož se dopustil v úmyslu  trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo. 

T í m  s p á c h a l 

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ve stádiu  pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku 

a  o d s u z u j e  s e  

podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3  (tří) roků. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon uloženého trestu  podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. 

O d ů v o d n ě n í : 

Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný skutkový děj uvedený ve  výroku tohoto rozsudku, kdy vzal za prokázané, že obžalovaný XX. se dopustil  trestného jednání tak, jak je shora uvedeno. 

Obžalovaný jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení spáchání trestné  činnosti popřel. Podstata jeho obhajoby spočívala v tvrzení, že mezi ním a  poškozenou došlo předmětného večera ke konfliktní situaci, kdy důvodem byla  existence neuhrazené pohledávky z titulu dluhu poškozené a XX.. Obžalovaný  v rámci své výpovědi podrobně popsal událost, k níž předmětného večera mezi ním  a poškozenou mělo dojít, kdy uvedl, že u dveří do pokoje svědka X. se s poškozenou  hádal, chytil ji za ruce, přičemž poškozená jej začala verbálně provokovat slovy  „uhoď mě“, situaci nezvládl a proto ji uhodil, jednalo se však pouze o „facku za  ucho“, následně odešel pryč. Dále připustil, že do poškozené jedenkrát strčil.  K důvodům rozbití okna do pokoje poškozené uvedl, že okno bylo proti němu otevřené, na místě byl špatný terén a zvrtla se mu noha, původně chtěl zabouchat na  okno svědka X., ale spletl se.  

Soud dále doplnil dokazování výslechy svědků, a to svědkyně – poškozené XX,XX,XX.

Poškozená XX. se v rámci své svědecké výpovědi vyjádřila k popisu průběhu  skutkového děje, který popsala shodně jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.  Podrobně popsala průběh konfliktu s obžalovaným, jeho jednání i verbální projev.  Dále se vyjádřila k přítomnosti svědka XX v době, kdy mělo dojít k trestnému jednání  a k počínání jmenovaného svědka. Dále uvedla, že ji ze strany obžalovaného byla  nabídnuta finanční částka 15.000,-- Kč, pokud stáhne výpověď. Dále vyjádřila  přesvědčení, že ke shodné nabídce došlo i v případě svědka XX.. V rámci své výpovědi  pak popsala i okolnosti údajného „dluhu“ s tím, že o uvedeném jí není nic známo,  pouze ví, že obžalovaný nějaké finance ohledně ledničky řešil s jejím přítelem. 

Svědek XX. se v rámci své svědecké výpovědi vyjádřil k popisu průběhu  skutkového děje v té části, jíž byl přítomen, potvrdil, že mezi obžalovaným a  poškozenou došlo ke konfliktu s tím, že předmětného večera obžalovaný žádal od  poškozené splátku peněz, které si od něj půjčila. Vzhledem ke skutečnosti, že se k němu poškozená chovala vulgárně, obžalovaný se rozčílil a vlepil poškozené tři  facky. Poškozená následně obžalovaného dokázala vyšoupnout ven za dveře na  chodbu a zamkla. Jmenovaný svědek výslovně popřel, že by se obžalovaný dopustil  jednání popsaného ve výroku tohoto rozsudku, popřel, že by se obžalovaný před  poškozenou obnažoval či že by se ji snažil svléci. Dále se svědek vyjádřil  k okolnostem přivolání policie a k okolnostem vyrozumění přítele poškozené XX..  

Svědek XX. uvedl, že o incidentu mezi poškozenou a obžalovaným byl  vyrozuměn ze strany svědka XX., který se za ním dostavil do zaměstnání s tím, že  „obžalovaný dobil XX. a pokusil se ji znásilnit“. Následně se tedy vrátil na ubytovnu,  kde mu tuto skutečnost potvrdila i poškozená. Dále uvedl, že následně navštívil  obžalovaný poškozenou s tím, že učinil nabídku na částku 15.000,-- Kč, pokud  poškozená stáhne výpověď. Svědek se pak dále vyjádřil k dlužné částce a její úhradě. 

Soud dále doplnil dokazování obsahem znaleckého posudku z oboru školství  a kultura, odvětví psychologie nezletilých, taktéž osobním výslechem soudního  znalce u hlavního líčení, a to PhDr. XX, odborného forenzního  psychologa. Jmenovaný znalec se vyjádřil k otázce posouzení osobnosti a intelektu  poškozené XX., k jejímu celkovému psychologickému profilu a k dalším okolnostem důležitým pro potřeby trestního řízení. Ze závěrů znaleckého posudku i osobního  vyjádření znalce se podává, že poškozená je schopna správně vnímat prožité události  a děje, kterých byla svědkem nebo které sama s emočním doprovodem prožila, a tyto  správně hodnotit. Znalec dále dospěl k závěru, že aktuální psychická struktura  poškozené je natolik integrovaná, že nezpochybňuje její obecnou věrohodnost.  Současně taktéž dospěl k závěru, že výpovědi poškozené splňují všechna obvyklá  kritéria ve forenzní psychologii pro uznání výpovědí poškozené jako věrohodné. U poškozené nebyla zjištěna motivace k úmyslnému a nepravdivému obvinění  obžalovaného.  

Ve vztahu k osobě obžalovaného bylo ve věci zpracováno hned několik  znaleckých posudků, a to z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, a  to k otázce, zda obžalovaný v době spáchání činu trpěl či netrpěl duševní chorobou,  event. poruchou, zda trpí sexuální deviací a zda tato event. mohla ovlivnit jeho  rozpoznávací a ovládací schopnosti v době spáchání činu a zda je pobyt  obžalovaného na svobodě nebezpečný, případně vyžaduje uložení ochranného  léčení.  

Soud provedl v hlavním líčení výslech znalců, a to MUDr. XX,  MUDr. XX a dále ošetřujících lékařů obžalovaného MUDr. XX a MUDr.XX.  

Znalec MUDr. XX dospěl po psychiatrickém a sexuologickém vyšetření  obžalovaného k závěru, že obžalovaný v době spáchání činu trpěl poruchou  osobnosti impulsivního typu, závislostí na alkoholu a nacházel se ve stavu prosté  alkoholové opilosti druhého stupně. Dále v případě obžalovaného zjistil poruchu  sexuální preference, a to sadomasochismus s výraznou sadistickou komponentou.  Rozpoznávací schopnosti obžalovaného označil za podstatně snížené v důsledku  prosté alkoholové opilosti druhého stupně a v důsledku zjištěné poruchy sexuální  preference označil ovládací schopnosti obžalovaného rovněž za podstatně snížené.  Dále uvedl, že pobyt obžalovaného na svobodě pro společnost je nebezpečný a  navrhl uložení ochranného léčení protialkoholního a sexuologického ve formě  ústavní. Uvedené závěry pak jmenovaný znalec osobně slyšen před soudem po  výslechu MUDr. XX a MUDr. XX a konfrontaci s jejich  obsahem přehodnotil a postavil se na stanovisko, že chování obžalovaného mohlo  být vyvoláno alkoholem v kombinaci s jeho osobností, která je impulzivní a reaguje  zkratově. 

MUDr. XX osobně slyšena před soudem uvedla, že obžalovaný  dne 22.11.2010 dobrovolně nastoupil na oddělení ochranných léčeb XX XX, kdy během pobytu se podrobil kompletnímu přešetření  k porovnání ke znaleckému posudku MUDr. XX, kdy kromě sexuologického  přešetření se obžalovaný podrobil i psychologickému vyšetření s tím, že lékaři  sexuologického oddělení včetně psychologa diagnózu sexuální deviace u osoby  obžalovaného nepotvrdili. Současně nedospěli k závěru, že by v případě  obžalovaného bylo na místě uložení ochranného opatření. Shodné skutečnosti pak  uvedla v rámci své výpovědi rovněž MUDr. XX, primářka oddělení.  

Vzhledem k rozporům v závěrech znalce MUDr. XX přistoupil soud  k vydání opatření za účelem vypracování dalšího znaleckého posudku MUDr.  XX. Jmenovaná znalkyně osobně slyšena před soudem uvedla, že  obžalovaný v době spáchání činu trpěl prostou opilostí a duševní poruchou sexuální  agresí v rámci neúplné sexuality a další poruchou pudového mechanismu v rámci  dissociální psychopatie. Trpěl sexuální agresivitou v rámci neúplné sexuality. Obě poruchy označila znalkyně v kombinaci jako společensky značně nebezpečné, dále  uvedla, že obžalovaný v době spáchání činu se nacházel ve stavu prosté opilosti,  nejednalo se o opilost patickou. Dospěla k závěru, že obžalovaný trpí závislostí na  alkoholu. Z hlediska rozpoznávacích schopností uvedla, že tyto v době spáchání  trestného činu na straně obžalovaného shledala za nepodstatně snížené, a to vlivem  alkoholové opilosti v kombinaci s agresivitou a neúplné sexuality, ovládací  schopnosti označila za podstatně snížené. Vzhledem ke shora uvedenému pak  dospěla k závěru, že pobyt obžalovaného na svobodě je nebezpečný a vyžaduje  uložení ochranného léčení sexuologického i protialkoholního ve formě ústavní.  

Vzhledem k nejednotnosti závěrů shora citovaných znaleckých posudků byl  za účelem vyjasnění skutečností důležitých pro trestní řízení následně ve věci přibrán  Sexuologický ústav XX a Všeobecné fakultní  nemocnice v XX za účelem vypracování revizního znaleckého posudku ústavu.  Takto soud postupoval, neboť v souvislosti s obsahem dosud vypracovaných  znaleckých posudků vznikly pochybnosti stran jejich závěrů. Tento znalecký  posudek byl pak za souhlasu stran v hlavním líčení v souladu s ustanovením § 211  odst. 5 trestního řádu čten. Pokud jde o závěry tohoto posudku, dospěli znalci po  opakovaných poradách ke shodnému stanovisku v tom směru, že obžalovaný v době  spáchání inkriminovaného činu netrpěl žádnou duševní poruchou ani chorobou,  jednal ve stavu prosté opilosti, do kterého se přivedl sám konzumací alkoholických  nápojů. Je přitom jedincem, který je schopen ovládnout se a nekonzumovat  alkoholické nápoje. Znalci v případě obžalovaného neprokázali přítomnost sexuální  deviace ani jiné sexuální poruchy. Co do závislosti na alkoholu dospěli znalci  k závěru, že stav opilosti v době inkriminovaného deliktu je zřejmý, jednalo se o  opilost prostou, lehkého až středního stupně. Nejednalo se o opilost patickou ani  komplikovanou. Obžalovaný není na konzumaci alkoholu habituálně závislý, je plně  schopen ovládnout se a nepít alkoholické nápoje. Dále znalci dospěli k závěru, že  ovládací i rozpoznávací schopnosti obžalovaného k jednání v době deliktu byly  sníženy prostou opilostí, jiné vlivy se zde neuplatnily. Vzhledem ke shora  prezentovaným závěrům, kdy znalci nezjistili v případě obžalovaného žádnou  duševní poruchu, chorobu ani sexuální deviaci, nedoporučili uložení ochranné léčby  či jiného nápravného opatření. Dále vyjádřili souhlas se závěry MUDr. XX  s tím, že znalecký posudek MUDr. XX označili za nadhodnocený, neboť vycházel  v rámci závěrů pouze z vyšetření PPG. Ve vztahu ke znaleckému posudku MUDr.  XX pak uvedli, že žádný výrazný defekt v sexuální motivaci obžalovaného  nebyl prokázán.  

Soud dále doplnil dokazování listinnými důkazy, které tvoří obsah spisového  materiálu a které byly u hlavního líčení v souladu s ust. § 213 odst. 1 trestního řádu  konstatovány.  

Na základě takto provedeného dokazování, kdy soud hodnotil jednotlivé  důkazy jak každý samostatně, tak rovněž ve vzájemných souvislostech, dospěl  k závěru, že obžalovaný XX. se dopustil jednání tak, jak je uvedeno ve výroku  tohoto rozsudku. Z trestného jednání je obžalovaný přímo usvědčován zejména obsahem výpovědi poškozené XX, která se jak v řízení přípravném, tak taktéž  v řízení před soudem velmi podrobným způsobem vyjádřila ke všem skutečnostem,  jež jsou uvedeny ve výrokové části tohoto rozsudku, přičemž skutkový děj popsala  jak je shora uvedeno. Soud neshledal žádné okolnosti, které by výpověď poškozené  jakýmkoli způsobem zpochybňovaly. Projev i osobní vystupování poškozené  v průběhu hlavního líčení nevzbuzovaly žádné pochybnosti o věrohodnosti její  výpovědi. Co do jednotlivých situací vypovídala poškozená v řízení před soudem  shodně s vyjádřením, které učinila v řízení přípravném. Její výpověď nevykazovala  žádné známky zkreslování či agravace. Výpověď poškozené a její věrohodnost je pak  podpořena rovněž logickou strukturou jejího vyjádření, poškozená detaily situace  popsala shodně jak v řízení před soudem, tak v řízení přípravném, tedy i z hlediska  trvalosti obsahu její výpovědi neměl soud o její věrohodnosti důvod k pochybám.  V případě poškozené pak soud neshledává ani motivaci vědomě zkreslit tvrzené  údaje či poškodit obžalovaného. Výpověď poškozené koresponduje pak taktéž  s obsahem svědecké výpovědi svědka X. i s obsahem důkazů listinných. Byť svědek  X. nebyl incidentu přítomen, uvedl, že byl kontaktován ze strany svědka X., který za  ním doběhl na pracoviště s tím, že obžalovaný poškozenou fyzicky napadl a pokusil  se ji znásilnit. Lékařskými zprávami jsou pak objektivizována zranění, která  poškozená při potyčce s obžalovaným utrpěla. Rovněž obsah příslušné  fotodokumentace tato zranění zobrazuje. Argumentaci, že si tato zranění způsobila  poškozená sama, považuje soud za absurdní a nedůvodnou Listinné důkazy dále  dokumentují, že celá událost byla oznámena Policii bezprostředně poté, co se udála,  nikoli s časovým odstupem. Lze dále poukázat i na skutečnost, že věrohodnost  výpovědi poškozené je navíc podpořena rovněž závěry příslušného znaleckého  posudku PhDr. XX. Pokud jde o námitku obhajoby stran erudovanosti  jmenovaného soudního znalce, pak je nutno uvést, že lze odkázat na samotné  vyjádření soudního znalce v tomto směru, kdy soud nemá důvod pochybovat o  odborné způsobilosti znalce k vypracování příslušného znaleckého posudku.  

Pokud jde o obsah svědecké výpovědi svědka X., jež měl potvrdit obhajobu  obžalovaného, této soud neuvěřil. Naopak dospěl v kontextu obsahu důkazní situace  k závěru, že jmenovaný svědek u soudu uváděl nepravdivý popis průběhu  skutkového děje. Jednak je třeba v této souvislosti poukázat na rozpory s výpovědí  obžalovaného, a to ať již jde o průběh incidentu i způsob fyzického napadení  poškozené - kdy sám obžalovaný uváděl, že ve vztahu k poškozené této pouze  „střihl za ucho“, naproti tomu svědek X popsal celkem tři facky na tvář poškozené.  Poukázat lze i na skutečnost, že svědecká výpověď jmenovaného svědka se  s výpovědí obžalovaného neshoduje i v dalších souvislostech, a to ať již jde o  verbální projev obžalovaného či poškozené, tak i co do způsobu odchodu  obžalovaného z místa činu. Obsah výpovědi svědka X je i v přímém rozporu se  zásadou formální logiky, neboť pokud by se události odehrály tak, jak svědek  popsal, vymyká se logickému úsudku důvod volání na tísňovou linku za účelem  přivolání hlídky Policie, stejně jako následná reakce svědka v podobě jeho odchodu  na pracoviště svědka X. za účelem jeho obeznámení s události. Poukázat lze i na  skutečnost, že svědecká výpověď svědka X. je pak taktéž zpochybněna i samotným  vyjádřením svědka X. a svědkyně X.. 

Lze tedy shrnout, že soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ve  svém souhrnu dávají provedené důkazy vcelku nevyvratitelný závěr o průběhu  skutkového děje tak, jak je popsán ve výrokové části tohoto rozsudku, přičemž  současně i vyvrací obhajobu obžalovaného. Soud má tedy za to, že ve věci provedené  důkazy s potřebnou mírou spolehlivosti dostatečně odůvodňují závěr o vině  obžalovaného projednávanou trestnou činností. Nad rámec lze pak dodat, že byť  předchozí trestní minulost obžalovaného nelze hodnotit jako okolnost přitěžující, je  z obsahu opisu příslušných rozhodnutí i připojeného spisového materiálu  dokumentován nápadně zvýšený sklon obžalovaného k neúměrně agresivním  reakcím, a to zejména je-li pod vlivem alkoholu. Ze všech shora uvedených důvodů  uznal proto soud obžalovaného vinným ze spáchání projednávané trestné činnosti  tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 

Návrh obhajoby na doplnění dokazování vypracováním dalšího znaleckého  posudku, a to z oboru biomechaniky, pak považuje soud za nadbytečný. Jednak lze  opakovat, že soud nemá důvod pochybovat o věrohodnosti výpovědi poškozené, a  bylo-li obhajobou poukazováno na fyzický rozdíl mezi obžalovaným a poškozenou,  pak lze uvést, že obžalovaný se v době spáchání trestného jednání nacházel  v podnapilém stavu a jednání poškozené se tedy soudu nejeví jako nereálné. Nadto  tento způsob obrany poškozené – tedy vytlačení obžalovaného ze vstupních dveří  pak potvrzuje i vyjádření svědka X.. Výslech svědka X. i X. považuje soud rovněž za  nadbytečný, neboť k otázce dluhu se vyjádřila jak poškozená, tak svědek X., rovněž  tak i obžalovaný a svědek X., přičemž poškozená jeho existenci nezpochybnila,  nicméně jak vyplývá z obsahu vyjádření svědků i obžalovaného, jednalo se o dluh ve  vztahu ke svědku XX nikoli k osobě poškozené. Výslech svědků by pak ani  nebyl přínosem co do skutkových zjištění, neboť průběhu skutkového děje nebyli  přítomni. 

Pokud jde o právní kvalifikaci jednání obžalovaného, dospěl soud k závěru, že  obžalovaný XX jednáním popsaným ve výrokové části, tedy jednáním kdy  požadoval pohlavní styk po poškozené, a když ho odmítla, tak ji fyzicky napadl,  přičemž ji oslovoval vulgárními výrazy a dále jí říkal, že ji dostane a že mu stejně dá,  a poté ji natlačil po chodbě směrem ke dveřím od dámských toalet tak, že jednou  rukou ji držel pod krkem a druhou rukou ji osahával přes oblečení na prsou, přičemž  se poškozená udeřila hlavou o dveře dámských toalet, v důsledku čehož upadla na  zem, načež na ni obkročmo přes její levou nohu sedl a svou levou rukou jí sahal do  rozkroku, přitom se nadzvedl a obnažil své přirození, které si držel levou rukou, kdy  poškozená se bránila, s jednáním obžalovaného nesouhlasila, následně se jí podařilo  vysmeknout se ze sevření obžalovaného a vytlačit jej za vstupní dveře do chodby,  naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu znásilnění podle § 185  odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, a to spáchaného ve stadiu pokusu jak má  na mysli ust. § 21 odst. 1 trestního zákoníku.  

K námitkám obhajoby stran právní kvalifikace jednání obžalovaného  obsaženým v písemně zpracovaném závěrečném návrhu je pak možno podotknout,  že v daném případě právní kvalifikace skutku koresponduje s jeho popisem jako takovým, kdy soud má za to, že popis skutku uvedený ve výroku tohoto rozsudku  shodně tak, jak byl uveden i v obžalobě, splňuje veškeré náležitosti stran jeho  určitosti a vyjadřuje veškeré skutkové okolnosti významné z hlediska použité právní  kvalifikace. V této souvislosti je pak k dalším námitkám nutno poznamenat, že pod  pojem pohlavního styku ve smyslu příslušného zákonného ustanovení je možno  podřadit i osahávání genitálií či prsou poškozeného, neboť i toto jednání směřuje  k pohlavnímu uspokojení pachatele. Úmysl, že obžalovaný chce spáchat pohlavní  styk, dal ostatně najevo nejen verbálním projevem, ale i tím, že se před poškozenou  obnažil a tedy i způsobem vlastního jednání. 

Soud neshledal žádných okolností, které by svědčily pro závěr, že by  obžalovaný v době spáchání trestného činu nebyl plně trestně odpovědným, kdy  v této souvislosti lze odkázat na závěry znaleckého posudku ústavu, a to z oboru  zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie. Byť se obžalovaný dopustil trestného  jednání pod vlivem alkoholu, nejednalo se o opilost patickou či komplikovanou.  Nutno podotknout, že opilost si obžalovaný způsobil sám a dobrovolně, když přitom  dobře věděl, jak na něj alkohol působí.  

Svým jednáním obžalovaný porušil zájem společnosti na ochraně práva  člověka na svobodném rozhodování o svém pohlavním životě. Úmysl obžalovaného  lze v případě skutku dovodit již z konkrétních skutkových okolností, jakými jsou  způsob vykonaného jednání obžalovaného, tak rovněž i pohnutka činu a lze učinit  závěr o tom, že zavinění obžalovaného je na místě kvalifikovat jako úmysl přímý  podle § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť obžalovaný nepochybně i  s ohledem na své rozumové schopnosti věděl, že svým jednáním zájmy chráněné  trestním zákoníkem porušuje a předmětné porušení způsobit chtěl.  

Jednání obžalovaného pro jeho povahu a závažnost nelze označit jinak, než-li  jako jednání společensky škodlivé, protiprávní a trestné. Z hlediska ust. § 12 odst. 2  trestního zákoníku soud neshledal, že by uplatnění trestní odpovědnosti  obžalovaného a s ní spojené trestněprávní důsledky bylo možno v daném případě  nahradit uplatněním odpovědnosti dle jiného právního předpisu. Naopak v daném  případě dospěl po zvážení všech konkrétních okolností k závěru, že uplatnění  ostatní deliktní právní úpravy v případě obžalovaného nepostačuje a že čin spáchaný  obžalovaným je natolik společensky škodlivý, že uplatnění trestní represe je zcela  namístě. 

Při úvaze o druhu a výši trestu soud přihlédl ke všem hlediskům uvedeným  v ust. § 37 odst. 2 trestního zákoníku a § 38 a § 39 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku,  kdy hodnotil z hlediska zásady přiměřenosti jak povahu a závažnost spáchaného  trestného činu, tak taktéž poměry obžalovaného jakožto jeho pachatele – tedy jeho  osobu a možnosti jeho nápravy. Zohledněny byly taktéž okolnosti polehčující i  okolnosti přitěžující. V neposlední řadě bral pak soud v úvahu i pohnutku jednání  obžalovaného. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že je rozvedený, bez vyživovací  povinnosti, je řádně zaměstnán. Závažnost spáchaného činu je v daném případě dána jak významem chráněného zájmu, který byl jednáním obžalovaného dotčen, tak je  dána taktéž konkrétními skutkovými okolnostmi. Byť má obžalovaný záznam v rejstříku trestů ČR i SR, nelze k těmto záznamům přihlížet jako k okolnosti  přitěžující, nicméně dokumentují jisté sklony obžalovaného k porušování zákonných  norem. 

Obžalovaný byl v daném případě ohrožena trestní sazbou od dvou do deseti  let. Soud neshledává v daném případě z hlediska míry závažnosti a společenské  škodlivosti podmínky pro snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonem  stanovené trestní sazby a uložení trestu v rámci zákonné sazby považuje soud  v případě obžalovaného za naprosto přiměřené. 

Po zvážení všech konkrétních okolností dospěl soud k závěru, že v případě  obžalovaného z hlediska míry postihu i s přihlédnutím k povaze a závažnosti  spáchaného jednání, osobě a poměrům obžalovaného a následku lze uvažovat o  uložení trestní sankce při spodní hranicí zákonné trestní sazby a uložil proto  obžalovanému jako přiměřený trest odnětí svobody ve výměře tří roků. Dospěl  přitom k závěru, že v případě obžalovaného je možno považovat za splněné  podmínky uvedené v ust. § 81 odst. 1 trestního zákoníku pro podmíněný odklad  výkonu uloženého trestu a že na osobu obžalovaného není nutno působit přímým  výkonem uloženého trestu odnětí svobody a že lze bez odůvodněných pochybností  předpokládat, že obžalovaný své jednání změní a do budoucna se vyvaruje páchání  další trestné činnosti. Uložený trest byl tedy uložen jako trest s podmíněným  odkladem. Za zcela adekvátní a přiměřenou zkušební dobu považuje soud zkušební  dobu blíže horní hranici sazby uvedené v § 82 odst. 1 trestního zákoníku, a to  v trvání tří roků.  

POUČENÍ: 

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne  doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím  Okresního soudu Brno-venkov. 

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli  výroku, Obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro  nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil právo na náhradu škody pro  nesprávnost výroku o náhradě škody. 

Osoba oprávněná napadnout rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej  napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení  předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo  že chybí (§ 246/1,2 tr.ř.). 

Odvolání musí být v zákonné lhůtě případně v další lhůtě určené předsedou senátu  odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou  rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo vytýkány. Státní zástupce je povinen uvést, zda  odvolání podává ve prospěch či v neprospěch obžalovaného (§ 249/1,2 tr.ř.).

Odvolacím soudem bude odmítnuto odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu  odvolání (§ 253/3 tr.ř.). 

Právo podat odvolání nemá osoba, která se tohoto práva výslovně vzdala. 

Okresní soud Brno-venkov 

V Brně dne 4. června 2012 

JUDr. Kateřina Stýblová, v.r. 

předsedkyně senátu 

Přečtěte si další

sp.zn.
1 T 23/2018
Mnohonásobný recidivista, znásilnění ženy cizím mužem

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní  soud  v  Jičíně  rozhodl  v  hlavním  líčení  konaném  dne  10.  prosince  2018  v senátě složeném z předsedy  JUDr. Aleše Výmoly a přísedících Věry Domesové a Aleše Kupce

takto:

Obžalovaný

XXX, narozený XXX v XXX., trvale bytem XX, okres XXX, nyní bytem XXX, okres XXX, zaměstnanec společnosti XXX,

je vinen, že

v přesně nezjištěné době po půlnoci dne XXX 2017 v XXX, ve stanu postaveném u řeky XXX v blízkosti OD XXX, před její slovní nesouhlas osahával na intimních místech XXX, nar. XXX, kdy jí pod oblečením sahal mezi nohy a opakovaně strkal prsty do pochvy, a dále téhož dne v podvečerních hodinách ji opět proti její vůli osahával, poté jí svlékl kalhoty a spodní prádlo a vykonal na ní soulož spočívající ve spojení pohlavních orgánů, přičemž tomuto jednání se XXX bránila tím, že se snažila dávat nohy k sobě, ale on je silou roztáhl, a současně jej opakovaně žádala, aby tohoto jednání, které pro ni bylo bolestivé, zanechal, přitom plakala, přesto její odpor překonal,

tedy

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal souloží,

čímž spáchal

zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku

a odsuzuje se

za to podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.

Podle § 84  trestního  zákoníku  a  §  85  odst.  1  trestního  zákoníku  se  výkon  tohoto  trestu podmíněně  odkládá  na  zkušební  dobu  v trvání  5  (pěti)  roků  za  současného  vyslovení dohledu.

Odůvodnění:

1.   Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že obžalovaný v přesně nezjištěné době po půlnoci dne XXX 2017 v XXX, ve stanu postaveném u řeky XXX v blízkosti OD XXX, přes její slovní nesouhlas osahával na intimních místech XXX, nar. XXX, kdy jí pod oblečením sahal mezi nohy a opakovaně strkal prsty do pochvy, a dále téhož dne v podvečerních hodinách ji opět proti její vůli osahával, poté jí svlékl kalhoty a spodní prádlo a vykonal na ní soulož spočívající ve spojení pohlavních orgánů, přičemž tomuto jednání se XXX bránila tím, že se snažila dávat nohy k sobě, ale on je silou roztáhl, a současně jej opakovaně žádala, aby tohoto jednání, které pro ni bylo bolestivé, zanechal, přitom plakala, přesto její odpor překonal.

Obžalovaný v přípravném řízení na svoji obhajobu uvedl, že nesouhlasí s tím, co je uvedeno v usnesení o zahájení trestního stíhání a popsal to tak, že XXX zná jen podle vidění z XXX, takže když jí viděl v tom stanu, věděl, o koho jde. Byl s ní asi 2-3 minuty sám v době, kdy přítel XXX odešel za kamarádem ohledně kamenů. Oba měli hodně vypito. Chtěla po něm ten stan, který byl původně jeho a chtěla ho za sex.  Nabídla se mu sama. Svlíkla si kalhoty, on taky a asi 2x malinko zasunul, ale pak si uvědomil, že je to blbost, ostuda a tak přestal. Oba se oblékli a vše ukončili. Pokud jde o tu noc, kdy s nimi spal ve stanu, nic se nedovolil, XXX byl uprostřed. K přítomnosti spermatu na látce ze stanu uvedl, že to udělala sama XXX, neboť poté, co to ukončili, se ocitli ještě jednou spolu sami, byl opilý a spal a ona mu to udělala rukou, což také řekla jeho přítelkyni. K tomu, aby ho udala na policii, XXX navedla XXX. Při hlavním líčení kromě jiného uvedl, že na své výpovědi z přípravného řízení trvá. Dále kromě jiného dodal, že paní XXX nemluví pravdu. To, co on vypovídal, je čistá pravda. Pokud je v podnapilém stavu, tak se v životě nemohlo stát to, o čem mluvila paní XXX. V životě jí neroztahoval nohy a nešahal mezi ně. Paní XXX se mu chtěla pomstít za to, že okradla XXX z XXX, který už nežije, on byl jako svědek proti ní a ona šla za to sedět. Od té doby se snažila ho dostat do kriminálu. Dne XXX 2017 se s přítelkyní XXX na ubytovně pohádal, přišla i policie a řekla mu, že má jít ven. Spal na lavičce u XXX – lávka k XXX. Policajti mu potom řekli, aby odešel, aby byl klid. Byl jsem trošku napitej a tak odešel, lehl si na lavičku a vyspal se z toho. Okolo 01:00 – 02:00 hodin se vzbudil, potom šel k nádraží a v 05:00 hodin šel do práce. Další den se potkal s paní XXX, která se ho ptala, proč je venku. Říkal jí, že se pohádali jenom kvůli tomu, že když je opitej, tak mu to v posteli nejde a to je čistá pravda. Vyspal se a další den byl na ubytovně s paní XXX, která ho tam vzala. Byla tam paní XXX a XXX, přítel paní XXX. Vypili nějaké víno a šel spát, protože musel ráno do práce, neboť v té době pracoval v XXX. Další den sháněl stan, na který narazil, protože ho neviděl, jelikož špatně vidí a spadl na něj. Byli v něm oba dva a to XXX a XXX. Potom nějak pokecali a on odešel. Další den tam po práci šel, okolo 16.00 – 17.00 hodiny. Pili tam víno, pivo, atd.. XXX řekl, že ho hledal nějaký pán skrz nějaký kameny a on tam šel. XXX mu řekla, že si stan může nechat a nabídla mu za to sex, ale on nemohl, protože byl opitej a nešlo mu to. Jestli to bylo dvakrát, nedokáže říct. S paní XXX měl jednou v XXX rozepři skrz syna. Furt neví, co to je znásilnění. XXX se vůbec nebránila, sama se svlíkla. Pomáhala mu rukou, než do ní dvakrát zasunul v době, když byl XXX asi 1-2 minuty pryč, ale vůbec to nešlo, nebylo to tam zasunutý úplně. Deka, kterou tam měl, byla od něho a od jeho přítelkyně z ubytovny. Jak je možné, že jeho sperma bylo nalezeno ve stanu neví, ale ví, že když vstával, měl svlíknutý montérky pod kolena.

2.   Obžalovaný je z posuzovaného jednání usvědčován výpověďmi poškozené XXX a XXX a XXX.

3.   Poškozená XXX, v přípravném  řízení  po  řádném  poučení  jako  svědkyně  uvedla,  že  za  všechno může paní XXX, která přivedla XXX k nim do stanu. To, co oznámila, se zakládá na pravdě, ale bojí se, protože paní XXX jí vyhrožuje tím, že přijede někdo z XXX, že jí zabijí psa a podpálí stan. XXX chtěl po nich 200 Kč za stan, pak dokonce 5.000,- Kč. Druhý den přišel s tím, že chce jen 2,5 tisíce a za soulož. Přítele poslal pro flaškové pivo a začal si ho honit. Pak ji svlíkl a strčil jí ho tam. Ona se bránila a říkala mu, aby ji nechal být. Dále ji osahával mezi nohama, sahal jí až do dělohy, když spolu leželi ve stanu. To bylo předtím, než jí znásilnil, tedy ze čtvrtka na pátek. Ke znásilnění došlo v pátek. Když jí ho tam strčil, dělal tak, aby se udělal. Ona ležela na zádech a on byl na ní. K výronu semene došlo. Ptal se jí, jestli jí to tam může dát. Ona mu řekla, že jo, že stejně nemůže mít děti. Brečela u toho. K lékaři šla v neděli, neboť měla bolesti, pálila ji moč, měla křeče a výtoky. Tyto obtíže předtím neměla. Pokud jde o stažení obvinění, nutili ji k tomu XXX a XXX, tedy spíš prosili. Nebyli na ni zlí, ale měli strach, že půjde XXX sedět, proto také byla na policii v XXX. Zpátky to chtěla vzít kvůli XXX, která jí vyhrožovala.  Celou záležitost nahlásila později, protože se bála.  V minulosti již byla několikrát znásilněná, a to i svým synem, který ji uhodil. Při hlavním líčení poškozená uvedla, že si vůbec nic nepamatuje. Neví, co se stalo. Jak byla zmlácená, od té doby špatně vidí. V XXX byla zkopaná panem XXX. Stalo se to XXX 2018. Zkopal ji, protože mu nechtěla dávat peníze. Od té doby se bojí, ztrácí zrak. Ví jenom, že paní XXX jí naváděla. Obžalovaný se tam šel vytahovat, že jí vojel. Tak ji to řekla XXX, že se tam s tím vytahoval. K poměru mezi nimi došlo, ale bylo to se znechucením, bylo ji to nepříjemné, nechtěla to. Nebránila se. Nemohla, měla 30 kg, ještě je po operaci ruky, má tam železo, jak se může bránit, je slabá ženská. Kromě ní a obžalovaného tam nikdo nebyl. O pomoc nevolala. Obžalovanému jenom řekla,  že  má  steh  v děloze.  Nikomu to nehlásila.  XXX je poslala na gynekologii, ať ho žaluje, měla na něj vztek. Chtěla, aby na něj šli žalovat. Za všechno může ona. Vzhledem k obsahu výpovědi poškozené učiněné při hlavním líčení byla v souladu s ustanovením § 211 odst. 3 písm. a) tr. řádu čtena její výpověď z přípravného řízení, kdy po jejím přečtení výslovně prohlásila, že na této výpovědi trvá a dále dodala, že obžalovanému říkala, že nechce, protože tam měla ten steh. Bojí se. Byla už několikrát znásilněná. Bojí se už i na ulici. Aby šla na policii, ji řekla XXX. Ona by obžalovaného v životě nedala udat. Nenapadlo ji jít k doktorovi dřív, než až v neděli. XXX se bojí. Obžalovaný ji vyhrožoval.

4. Svědek XXX uvedl, že obžalovaného zná pouze krátce. Viděli se 2x – 3x. V minulosti jsme spolu žádné neshody neměli. Pokud jde o znásilnění paní XXX, ví jenom to, že obžalovaný ho poslal do krámu – do XXX, že tam na něho čeká nějaký pán, takže neví, co se tam dělo. Když přišel, nic se tam nedělo. V jeho přítomnosti se tam vůbec nic nedělo. Nějaké osahávání, líbání tam bylo, ale to spal. Neví, jestli se paní XXX fyzicky nebo slovně něčemu bránila, protože spal. K němu se obžalovaný násilnicky nebo agresivně nechoval. K události mělo dojít XXX 2017, ale on si to nějak nepamatuje. Obžalovaný k nim do stanu přišel večer, lehli si, spali, ale jestli se tam něco dělo, neví, spal. Pokud jde o požívání alkoholu v předmětné době, on měl 1 – 2 piva, co měl obžalovaný, neví. Paní XXX taky měla možná vypito 1 – 2 piva. Víc neměli. Paní XXX si mu potom stěžovala, že tam k něčemu došlo. Říkala mu letmo o nějakém znásilnění, ale co přesně, to si nepamatuje. Ke XXX jsem odešel proto, že mi obžalovaný říkal, že tam na něho čeká nějaký kamenář, ale kamenář tam nebyl. Kvůli čemu XXX šla do nemocnice, neví, k tomu mu nic neříkala. Paní XXX pije alkohol málo. O tom, že jí někdo ošahával, z paní XXX vylezlo až po čase.

5.   Svědek XXX uvedl, že vůbec o ničem neví. U ničeho nebyl. Nikdo mu neříkal, že by měla být paní XXX znásilněna, o tom nic nevím. Že by se chtěla paní XXX obžalovanému pomstít, o tom nic nevím. XXX je jeho přítelkyně. Nikdy se mu nesvěřila s tím, že by se mezi obžalovaným a paní XXX mělo něco stát. Zaslechl, jak XXX obžalovanému začala vyhrožovat, něco v tom smyslu, že ho udá, že jí prý znásilnil. Co říká XXX a XXX, neví, zda to tak je. Ona tak mluvila. Slyšel jenom tohle, jinak nic. Neví přesně, kdy to bylo.

6.   Posuzované jednání je dále prokazováno listinnými a to zejména protokol o ohledání místa činu včetně fotodokumentace, protokol o vydání věci, záznam o vyšetření na alkohol, lékařskou zprávou  zaznamenávající vyšetření  poškozené  a  odborným  vyjádření  z oboru  kriminalistika, odvětví genetika.

7.   K objektivnímu posouzení celého případu pak byl ve věci vypracován MUDr.  XXX znalecký posudek na poškozenou XXX, z odvětví klinické psychologie , který byl se souhlasem stran při hlavním líčení dle § 211 odst. 5 tr. řádu čten a z jehož závěrů vyplývá, že  při vyšetření ohledně  specifické  věrohodnosti,  kterou  bude  posuzovat  soud,    nebyly  shledány  průkazné známky návodu, nezjištěn motiv pro falešné obvinění ani známky chorobného oslabení specifické věrohodnosti,  přesto  se  tato  jeví  jako  ne  zcela  vymizelá,  ale  oslabená.  Důvody k tomuto konstatování lze spatřovat ve snadnější ovlivnitelnosti, kdy poškozená zvažovala i možnost odvolání trestního oznámení, dále není  k dispozici  objektivní  údaj  o  množství  a  ovlivnění alkoholem, kdy nelze vyloučit zkreslení v důsledku alkoholového ovlivnění. Rizikovým faktorem je i celková simplicita, kdy uvádí jen málo detailů, nediferencuje mezi znásilněním a strpěným pohlavním stykem a ve společnosti pachatele setrvávala i po předmětných událostech. Vzhledem k simplicitě  osobnosti,  což  vede  ke  snadnější  ovlivnitelnosti  a  manipulovatelnosti,  může  být posuzovaná ve svých tvrzeních snadněji ovlivněna jednáním obviněného, např. jeho nátlakem, sliby apod., což pak u ní vyvolává pochyby a je riziko, že svá tvrzení může pragmaticky měnit nebo i odvolat. U posuzované nebyly zjištěny následky v jejím psychickém stavu.

8.   Vzhledem  k pochybnostem  o  duševním  stavu  obžalovaného  byl  ve  věci  MUDr.  XXX vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který byla při hlavním líčení se souhlasem stran dle § 211 odst. 5 tr. řádu čten a z jehož závěrů vyplývá, že obžalovaný netrpí žádným duševním onemocněním ve vlastním slova smyslu. Byl u něj zjištěn návykový abúzus alkoholu  se  sociogenní  podmíněností,  jako  součást  maladaptivního  životního  stylu, charakteru prostého zneužívání, bez známek rozvoje syndromu závislosti. V předmětné době se u něj jednalo o prosté alkoholové ovlivnění, jeho schopnost ovládací byla v důsledku středně těžké opilosti snížena do středního pásma mezi oběma krajními stavy, schopnost rozpoznávací byla zachována.  Znalec nenavrhuje uložení žádných opatření formou ochranné léčby.

9.   Ve věci byli dále vyslechnuti jako svědci XXX, XXX a XXX.

10. Svědkyně XXX uvedla, že s obžalovaným se znají dlouho. Poznali se v XXX. V minulosti s obžalovaným nesrovnalosti ani neshody neměla. Paní XXX byla bezdomovkyně, spala ve stanu  a ona byla v XXX na ubytovně XXX k ní chodila. Byla u ní 2x. Dávala jí jídlo. Když u ní byla, s ničím se jí nesvěřovala. Litovala ji a tak jí vařila, protože ona bydlela ve stanu. Neví o tom, že by měla mít nějaké neshody nebo nesrovnalosti s obžalovaným. Nic neslyšela a u ničeho nebyla. Tenkrát taky hodně pila. Poškozenou neinstruovala ani nenaváděla, aby na obžalovaného podala trestní oznámení. Obžalovaný jí nekontaktoval a nechtěl po ní, aby domluvila poškozené, aby stáhla trestní oznámení, které na něj podala.

11. Svědkyně XXX uvedla, že s paní XXX jí seznámila XXX. XXX ji volala, že se něco stalo, že navedla XXX, aby ho šla udat. Když se jí ptala proč, tak jí řekla, že jí poškozená řekla, že jí znásilnil. Ona jí říkala, že to není pravda. Oni furt chlastali. Obžalovaný a poškozená s nimi. XXX ji řekla, že jí XXX vyhrožuje zabitím, když to na něho neřekne.  XXX ji řekla, že to chtěla dobrovolně, že na ní šel, ale zaspal, že mu ho honila. XXX ji sama dobrovolně volala, že to jde poškozená stáhnout, že si to všechno vymyslela. Ona ji nenavedla. Obžalovaný v červenci pil. Když pil, byl normální. Policie ho z ubytovny vykázala, protože když slyšela tady to, tak se s ním furt hádala. Podle paní XXX měl sex proběhnout rukou, pak si na něho sedla, obžalovaný byl ožralej. Obžalovaného se ptala a on ji říkal, že ona chtěla dobrovolně, šla na něho a vyhonila mu ho sama.

12. Svědek XXX uvedl, že ta přišla, říkala, že mu dluží 200 Kč. Brácha to vrátil, koupil jí nákup.

Ta osoba, nevím, jak se jmenuje, koupil jí za 200 Kč nákup a ona řekla, že to není pravda,    že si vymyslela, že jí znásilnil. On u toho seděl, protože tam čekal na autobus do XXX. Obžalovaný je jeho bratr. Bylo to někdy v období XXX.

13. Na základě provedeného dokazováni, kdy při hlavním líčení provedené důkazy byly hodnoceny jednotlivě a ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že jednání, jak je popsáno v odsuzující části výroku tohoto rozsudku se stalo a tohoto jednání se dopustil právě obžalovaný. Obžalovaný nepopírá,  že  mezi  ním  a  poškozenou  došlo  k sexu,  ale  hájí  se  tím,  že  jeho iniciátorkou byla poškozená, kdy ze strany poškozené se jednalo o sex dobrovolný a celá věc vznikla pouze z důvodu, že poškozená byla donucena XXX, která se mu snaží pomstít, aby to nahlásila.  Obhajoba  obžalovaného  byla  vyvrácena  a  obžalovaný  je  z posuzovaného  jednání usvědčován výpovědí samotné poškozené, která jak v přípravném řízení, ale i při hlavním líčení při vzájemné konfrontaci s obžalovaným potvrdila, že skutečně mezi ní a obžalovaným k jednání popsanému ve výroku tohoto rozsudku skutečně došlo, přičemž se z její strany nejednalo o sex dobrovolný, kdy obžalovaný tak jednal i přesto, že jej informovala o tom, že si to nepřeje, ale vzhledem ke své fyzické konstituci a zdravotním obtížím však i z důvodu větší fyzické síly na straně obžalovaného větší odpor nekladla, kdy věrohodnost výpovědi poškozené je podporována i svědeckými výpověďmi XXX a XXX, kdy tyto svědecké výpovědi ve spojení s výpovědí poškozené, provedenými listinnými důkazy a závěry znaleckých posudku tvoří ucelený řetězec navzájem se doplňujících a potvrzujících důkazů, na základě něhož lze mít dle přesvědčení soudu za bezpochyby prokázané, že jednání, jak je popsané ve výroku tohoto rozsudku se nejen stalo, ale tohoto jednání se dopustil právě obžalovaný a to navíc za situace, kdy poškozená na zásadních tvrzeních  a z nich vyplývajících rozhodných skutečnost svědčících o vině obžalovaného setrvala i při vzájemné konfrontaci s obžalovaným a nebyly zjištěny žádné zásadní skutečnosti, pro které by nebylo možné považovat výpověď poškozené za věrohodnou. Na tomto závěru pak nemohou nic změnit ani výpovědi XXX, XXX či XXX, neboť ani jeden z nich nebyl přítomen na místě činu v době, kdy k posuzovanému jednání mělo dojít, výpověď XXX pak nepřinesla žádné podstatné informace pro objektivní posouzení věci, a jak je zřejmé z výpovědí XXX a XXX, tak tito pouze reprodukovali informace různě získané po předmětné události, kdy navíc vypovídací hodnota jimi sdělených informací je do určité míry snížena jejich příbuzenským či obdobným vztahem k obžalovanému, ale i tím, kdy, od koho a jaké informace k věci získali, kdy je z provedeného dokazování nepochybné, že k posuzované události mělo dojít a následně tato událost byla diskutována v komunitě sociálně slabších osob a mnohdy i pod vlivem alkoholu, což mohlo obsah těchto zprostředkovaně získaných informací, případně jejich prezentaci, vnímání, zapamatování si a reprodukci dosti výrazně zkreslit. Navíc pokud jde o obhajobu obžalovaného, že poškozená měla být k podání trestního oznámení ohledně jejího znásilnění donucena, tak tato je bezpředmětná, neboť pro posouzení věci a zahájení úkonů trestního řízení je popis událostí poskytnutých poškozenou, který je v rozhodných skutečnostech neměnný, nikoliv její trestní oznámení, když orgány činné v přípravném řízení trestním jsou povinny činit úkony z úřední povinnosti, zejména pak u takto závažných trestných činů.

14. Obžalovaný tak jednáním popsaným v odsuzující části výroku tohoto rozsudku, kdy v jednom

případě nejprve přes odpor a nesouhlas osahával poškozenou XXX na intimních místech a poté na ní proti její vůli, kdy se  aktivně bránila tím, že dávala nohy k sobě, což překonal tím, že jí je roztáhl, a vykonal na ní soulož, i když ho současně opakovaně žádala, aby svého jednání zanechal, naplnil po subjektivní i objektivní stránce všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a)  trestního zákoníku, neboť jiného násilím donutil k pohlavnímu styku  a čin spáchal souloží.

15. Společenská  škodlivost  jednání  obžalovaného  je  dána  tím,  že  svým  jednáním  porušil  zájem společnosti na ochraně práva ženy na svobodném rozhodování o svém pohlavním životě.

16. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že v opisu evidence přestupků má jeden záznam z roku

2017. V opisu rejstříku trestů má do současné doby vykázáno celkem 13 záznamů o odsouzení, vesměs pro majetkovou trestnou činnost. Naposledy byl odsouzen OS v Jičíně dne XXX 2012 pod

sp. zn. 2T XXX/2011, pro trestný čin dle § 173 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 36 měsíců, kdy tento trest vykonal dne 1.11.2014.

17.Při úvaze o druhu a výši trestu soud vycházel z ustanovení § 37 a § 39 trestního zákoníku. V případě obžalovaného soud k jako okolnosti polehčující přihlédl k tomu, že se po posledním výkonu trestu snažil po poměrně dlouhou dobu chovat řádným způsobem a zajišťovat si prostředky pro obživu řádnou prací a nikoli trestnou činností. K jako okolnosti přitěžující pak soud přihlédl k bohaté trestní minulosti obžalovaného. Po zvážení dosavadního způsobu života obžalovaného, společenské škodlivosti posuzovaného jednání, způsobu provedení a následku, který byl posuzovaným jednáním způsoben, dospěl soud k závěru, že účelu trestu, nápravy obžalovaného a ochrany společenských zájmů chráněných trestním zákoníkem je ještě možné dosáhnout trestem výchovným za současného déle trvajícího přísnějšího dohledu nad chováním a jednáním obžalovaného. Za odpovídající posuzovanému jednání pak tedy soud považuje sice trest odnětí svobody, ale ještě vyměřený při samé spodní hranici zákonné trestní sazby a tedy v trvání 3 ( tří ) roků, kdy tento byl obžalovanému uložen, a navíc podmíněně odložený, ale při stanovení maximálně možné zkušební doby v trvání 5 (pěti) let, během níž obžalovaný dalším svým způsobem života bude muset soud přesvědčit, že k jeho nápravě a dosažení účelu trestu není  třeba  přistoupit  k mnohem  přísnějšímu  potrestání,  kdy  zároveň  k posílení  výchovného účinku uloženého podmíněného trestu odnětí svobody a zvýšení kontroly nad chování odsouzeného byl nad obžalovaným stanoven dohled.

18. K trestnímu řízení se s nárokem na náhradu škody nikdo řádně a včas nepřipojil a proto soud

tímto rozsudkem nijak o náhradě škody nerozhodoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení opisu rozsudku, trojmo, ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím soudu zdejšího. Toto právo však nemají  osoby,  které  se  jej  po  vyhlášení  rozsudku  výslovně  vzdaly.  Státní  zástupce  může odvoláním   napadnout   rozsudek   pro   nesprávnost   kteréhokoliv   výroku,   obžalovaný   pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro  nesprávnost  výroku  o  náhradě  škody.  Odvoláním  je  možno  napadnout  nesprávnost některého výroku, i v případě, že takový výrok chybí. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo. Odvolání lze opřít o nové důkazy a skutečnosti.

Jičín 10. prosince 2018

JUDr. Aleš Výmola v.r.

předseda senátu

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 2. 201

sp.zn.
2 T 5/2022
52 605 Kč
Brutální týrání malého dítěte s těžkými následky

Číslo jednací: 2 T 5/2022 – 330

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Kladně rozhodl v hlavním líčení konaném dne 11. srpna 2022 v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ladislavy Lužanové a přísedících JUDr. Barbory Zahálkové a Marie Šilhavé

takto:

Obžalovaný

XX

Narozený XXX v XX, XX, trvale bytem ,XX ,XX okres XX,

je vinen, že

v blíže neurčené době začínající před 3. 8. 2020 až do 5. 9. 2020 v místě společného bydliště v

rodinném domě na adrese XX v obci XX, soudní okres XXX,  opakovaně prudce třásl s tělem poškozeného nezletilého XX , nar. XX, kdy poškozeného držel za trup a při prudkém pohybu dolních končetin směrem vzad došlo k poruše nezralé kostní tkáně poškozeného, tímto jednáním způsobil poškozenému zlomeninu dolního konce pravé holenní kosti bez posunku úlomků, zlomeninu pravé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunku úlomků, zlomeninu levé stehenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, zlomeninu dolního konce těla levé holenní kosti bez posunu úlomků, drobné úlomky dolního konce levé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti, nalomení 4. nártní kůstky levé nohy bez posunu úlomků, dále násilným uchopením poškozeného za pravé zápěstí způsobil poškozenému zlomeninu pravé vřetenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce bez posunu úlomků, zlomeninu pravé loketní kosti v místě přechodu těla a horního konce kosti bez posunu úlomků, dále přímým působením tupého násilí o velké intenzitě na nos poškozeného způsobil poškozenému zlomeninu hrotu nosních kůstek a působením tupého násilí o velké intenzitě do oblasti levé klíční kosti tlakem na klíční kost nebo pevným držením trupu při třesení dítětem zlomeninu pravé klíční kosti, přičemž

Shodu s prvopisem potvrzuje: Martina Přibylová

Pokračování

2

2 T 5/2022

uvedená zranění vyvolávala u poškozeného bolestivé vjemy při dotyku i pasivní zátěži po dobu nejméně dvou týdnů od vzniku zlomenin a běžný způsob života poškozeného byl omezen opakujícími se bolestmi a následným znehybněním obou dolních končetin sádrovými obvazy po dobu pěti týdnů,

tedy

týral osobu, která byla v jeho péči, čin spáchal zvlášť surovým a trýznivým způsobem,

čímž spáchal

zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odstavec 1, odstavec 2 písm. a) trestního zákoníku

a odsuzuje se

podle § 198 odstavec 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců.

Podle § 81 odstavec 1, § 82 odstavec 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř)let.

Podle § 82 odstavec 3 trestního zákoníku ve spojení s § 48 odstavec 4 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

Podle § 228 odstavec 1 trestního řádu je obžalovaný povinen nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO 411 97 518, sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, škodu ve výši 52 605 Kč, včetně úroků z prodlení jdoucího ode dne právní moci rozsudku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

Odůvodnění:

  1. Obžalovaný XX v přípravném řízení i řízení před soudem popřel, že by se dopustil stíhaného jednání. Nedokáže si vysvětlit, jak XX přišel ke zjištěným zraněním, je si však jistý tím, že je on nezavinil. Sám si žádného poranění na jeho těle nevšiml. Připustil, že na jeho těle našli s manželkou několikrát modřiny, avšak je si jistý tím, že modřiny nevznikly jeho vinou. Možná, že se synem někdy hruběji manipuloval, ale ne v úmyslu mu ublížit. Nikdy děti neuhodil, neviděl ani, že by je uhodila jeho manželka. Byl si jistý, že se synem manipuluje správně. Popřel, že by syna vyhazoval při hře do vzduchu nebo že by jej držel za hrudník pod pažemi a dělal s ním kyvadlový pohyb. Pokud se synem hrál tzv. na letadlo, měl svou pravou rukou na zádech syna, který měl hlavičku opřenou o jeho pravý loket, levou ruku držel mezi XX nohama. Někdy se stalo, že vyndával syna z dětské postýlky a synovi se zaklínila nožička mezi příčkami, pak se snažil ho opatrně vyndat. Jednou se mu vysmekl z ruky, když vyndával hračku z postýlky. Někdy se stalo, že se XX rozplakal, když si s ním hrál, byl však plačtivější a občas rozmrzelejší. Uvedl také, že v létě manželce XX spadl po koupání z pračky na zem, tím si vysvětluje vznik zlomeniny nosních kůstek. Lékařské ošetření v tomto případě pro syna však nevyhledali, byť obžalovaný uváděl, že se po tomto pádu syn choval jinak. Obžalovaný rovněž podrobně popsal svůj vztah k nyní již bývalé manželce, okolnosti vzniku jejich manželství a vyjádřil se i k okolnostem početí obou dětí. V přípravném řízení obžalovaný poukázal také na to, že mu manželka po seznámení řekla o tom, že v minulosti trpěla velkými psychickými onemocněními, že se sebepoškozovala a byla hospitalizována v psychiatrické léčebně v Bohnicích, v hlavním líčení však uvedl, že se to dozvěděl až později, prakticky až ze znaleckého posudku.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Martina Přibylová

Pokračování

3

2 T 5/2022

Poukázal rovněž na to, že v době, kdy podstupovala hormonální léčbu, pozoroval u ní změny v tónu hlasu a dovozuje, že léčba mohla skrývat její přirozenou povahu. Uváděl rovněž, že manželka nezvládala péči o děti, byť se snažil jí pomáhat i v domácnosti, byla hysterická, zmatkovala, ve vzteku po něm házela věci, přirazila mu hlavu mezi dveře, chtěla, aby před ní schovával nože a nechtěla, aby se stýkal se svou rodinou. Pomáhal jí především v jarních a letních měsících 2020, kdy byl čtyři měsíce v pracovní neschopnosti. V srpnu pak nastoupil do zaměstnání, kde měl velice náročné dvanáctihodinové směny ve velkém cyklu, což ho hodně zaskočilo. Svou nynější situaci řeší s duchovními i s exorcisty, rovněž s Unií otců, vyhledal psychologickou a psychiatrickou pomoc.

  1. Svědkyně XXX v přípravném řízení i v hlavním líčení vypověděla, že vzhledem k jejím zdravotním problémům byly obě děti počaty uměle, Obžalovaný se tohoto sám nechtěl účastnit, je jí ale k umělému oplodnění svolení s tím, že děti přijme za své, i když nebudou biologicky jeho. Po narození dcery XXX bylo jejich manželství celkem normální, obžalovaný se snažil, i když chodil do práce. S dcerou jí pomáhal, vykoupal ji nebo s ní šel na procházku. V době druhého těhotenství už měli v manželství problémy, které se prohloubily po přestěhování do domu v XXX. Obžalovanému vadil, že se věnuje dceři a že na něj nemá tolik času jako dřív. Po přestěhování jí obžalovaný už s ničím nepomáhal, i když jí bylo špatně, byla na rizikovém těhotenství. Ještě před narozením syna skončil obžalovaný v zaměstnání, a v té době začal být jejich vztah špatný. Obžalovaný jí pořád něco vyčítal a urážel se, ani v době, kdy byl s dcerou venku na dvorku, byl jen na telefonu, dcer si nevšímal a nekomunikoval s ní. Několikrát dceru vylekal tím, že ji z ničeho nic vytrhl z její činnosti a odnesl, kam on chtěl, a ona se ho pak bála. Občas se stalo, že obžalovaný šel dceru koupat, a tak hrozně plakala, a když svědkyně přišla, obžalovaný ji poslal pryč s tím, že ona dceru rozrušuje. Pokud jde o syna XX, opakovaně se stávalo, že když ho obžalovaný, slyšela přes chůvičku, jak syn pláče. Když se pak obžalovaného ptala, co se stalo, odpovídal jí, že je chlap a že ho jen špatně nebo silněji chytil. To se v poslední době stávalo často, musela si syna vždy vzít k sobě, protože byl k neutěšení. Nechtěla, aby obžalovaný syna přebaloval, neboť vždy křičel bolestí. Ani dcera XX posléze nechtěla za obžalovaných chodit. Jednou slyšela výkřik, když byla XX s obžalovaným na dvorku, svědkyně se zeptala obžalovaného, co se stalo, on odpověděl, že nic. Poté si svědkyně všimla modřin od prstů na krku XX, obžalovaný jí to vysvětlil tím, že dceru chytil za krk. Když se pohádali, byl obžalovaný agresivní, jednou strčil do XX stojící na posteli, až upadla a plakala. Při jedné hádce obžalovaný kopnul i do ní. Svědkyně také uvedla, že zranění XX si všimla dne 5.9.2020 dopoledne, když asi dva dny před tím byl protivný a kňoural v postýlce, a ona si myslela, že mu rostou zoubky. Když ho však toho dne svlékla, zjistila, že má pravou nohu oteklou a zarudlou, celkově byl apatický a ani se nepohnul. Proto s ním jela do nemocnice. Když se pak se synem z nemocnice vrátila, ptala se obžalovaného, proč jim ubližoval, na což jí odpověděl, že dceru strašil, a že když se se svědkyní pohádali, svíraly se mu pěsti a drcnul do dětí. Vypověděla také, že už v minulosti si všimla modřin na synově těle, pokaždé to říkala obžalovanému a on sliboval, že bude citlivější. Modřiny měla i dcera, například po té, co jí obžalovaný obouval, což jí vysvětloval tím, že je chlap, že má víc síly, a proto je hrubší. Uvedla, že děti nikdy nebyly o samotě s nikým jiným než s ní nebo s obžalovaným, jen jednou byl syn s obžalovaným a jeho matkou na procházce. Syn byl plačtivější, měl ekzém, je alergik, proto jeho plačtivost přisuzovala těmto onemocněním a problémům s větry. Obžalovaný býval se synem sám pouze v ložnici, a pokud syn plakal, vždy přiběhla. Svědkyně rovněž připustila, že dlouhodobě trpí depresemi, léčí se s nimi, že se v mládí pokusila o sebevraždu. O tom obžalovaný věděl již před sňatkem.

  1. Svědek XX vypověděl, že je farář místní farnosti, zná obžalovaného i svědkyni XX, připravoval je na manželství a řešil s nimi přípravu na svatbu a poté i křest dcery. Obžalovaného vídal s dcerou, naposledy před jejich stěhováním, nevšiml si, že by se dělo něco zvláštního. Obžalovaný pak za ním přišel někdy v dubnu nebo v květnu 2020 s tím, že se děje něco v jeho manželství, že se v rodině nakupily, když proběhlo stěhování a narození syna XX. Na obžalovaného byl kladen velký tlak, snažil se manželce pomáhat s dětmi i domácností, zároveň však chodil do práce. Také skutečnost, že neproběhl křest syna, byl pro svědka znak toho, že se tam něco děje. Posléze ho obžalovaný vyhledal v září 2020, kdy mu řekl, že od něj manželka odešla i s dětmi. Od té doby s ním intenzivně pracuje, jsou v pravidelném kontaktu. Někdy v září nebo v říjnu 2020 mu obžalovaný sdělil, že děti byly v nemocnici. Po zahájení vyšetřování mu obžalovaný řekl, že nejspíš syna nešikovně uchopil. Obžalovaného zná čtyři roky, nepůsobí na něj jako agresivní osoba, naopak jako člověk vyrovnaný, ze stránky duchovního nevidí žádný rozkmit. 

  1. Svědkyně XX, matka XX, v přípravném řízení i v hlavním líčení shodně uvedla, že rodinu své dcery navštěvovala pravidelně. Od března 2020 jezdila za nimi se svou partnerkou do domu v XX asi tak dvakrát týdně. Vypověděla, že v té době se obžalovaný o děti nestaral, dcera XX k němu vůbec nechtěla, syn XX u něj plakal nebo spíš křičel. Nevšimla si žádného zranění na dětech ani toho, že by obžalovaný dětem ubližoval, jen zaregistrovala modřiny na krku XX a toho, že se děti obžalovaného bojí. Když byly XX 2 roky a obžalovaný ji chtěl k telefonu, ta při zaslechnutí jeho hlasu ve sluchátku začala plakat a telefon odhodila, nebo když si hrála a obžalovaný jen kolem ní prošel, utekla ke své mamince, podle ní se obžalovaného bojí. Obžalovaného se na to ptala, ale on ji odbyl. V srpnu 2020 zaregistrovala, že obě děti víc pláčou, XX i křičel, ale přičítala to tomu, že mu začínají růst zoubky. Křičel také vždy, když ho vzal obžalovaný do ruky. XX nechtěl sama chodit do dětského pokojíčku. Svědkyně rovněž vypověděla, že jí telefonovala dcera XX, že XX m nateklou nožičku a že chtěla po obžalovaném, aby s nimi jel do XX, ten to však odmítl. Podle jejího názoru rodina fungovala zvláštně, obžalovaný s nimi nechtěl nikam chodit, netrávili spolu volný čas.

  1. Svědkyně XX, partnerka XX, potvrdila, že s partnerkou se pravidelně stýkali s XX a obžalovaným, pravidelně se navštěvovali. Pokud byla ona pracovně zaneprázdněna, jezdila k nim její partnerka sama. V době, kdy ještě bydleli v YY, navštěvovala je zhruba jednou týdně, poté, co se odstěhovali do YYY, jezdily tam 2x až 3x do týdne pomáhat s dětmi a vozily jim nákupy. Uvedla, že nikdy neviděla, že by obžalovaný dětem ublížil, ale věděla, že se ho bály. XX před ním utíkala, křičela, nechtěla k němu. Všimla si modřin na XX krku. XX jim telefonovala, že XX obžalovaný chytil za krk a strčil ji, že nechtěl, aby to komukoliv říkala. Na XX žádné poranění neviděla do doby, než byl hospitalizován. Po narození XX si obžalovaný vzal otcovskou dovolenou, poté byl několik měsíců na nemocenské. V té době však nepomohl s ničím v domácnosti, nepomáhal ani s dětmi. Už v době druhého těhotenství XX obžalovaný říkal, že se na to dítě netěší, vadilo mu, že se XX věnuje dětem a ne jemu. Podle jejího názoru obžalovaný zacházel s dětmi zle ze vzteku, aby ublížil svojí manželce.

  1. Svědkyně XX, matka obžalovaného, jak v přípravném řízení, tak v hlavním líčení svého práva nevypovídat nevyužila. Vypovídala o tom, jak se obžalovaný seznámil s XX, že jí velice překvapilo, že krátce na to byla XX v jiném stavu a poté uzavřeli manželství. Navštěvovala je zhruba jednou do měsíce, obžalovaný jí říkal, že je XX unavená a potřebuje klid. Návštěvy trvaly dvě, tři hodiny, jen jednou u nich přespala. Po narození XX u nich byla až v dubnu, kdy mu byl měsíc a půl. Návštěvy domlouvala se synem. Snacha se vždy snažila, aby v domácnosti i ohledně dětí bylo všechno v pořádku, k dětem se chovala dobře. Stejně tak její syn se choval k dětem dobře. XX uspával, byl k němu něžný, XX se v jeho náručí vždy uklidnil. Obžalovaný jí posílal videa, jak XX uspává, protože děti moc nevídala. Jednou si všimla modřiny na čele XX, že upadla. Asi tři dny před tím, než byl XX hospitalizován, byla u nich na návštěvě. Obžalovaný jí říkal, že XX je mrzutý, že hodně poplakává. Byli s ním na procházce, X držela na klíně, byl spokojen, neplakal. Žádných zranění si nevšimla. Svědkyně rovněž uvedla, že jí zarazilo, když XX o dětech mluvila tak, že jsou to jenom její děti. O tom, jak byly obě děti počaty, se pak dozvěděla od obžalovaného až v prosinci 2020, když od něj XX s dětmi odešla. Nevysvětlil, pro jí to neřekl dřív, ona ani vysvětlení nežádala. Podle ní neměl obžalovaný s manželkou žádné problémy v soužití, k dětem měl velice vroucný vztah, obě miloval a děti měly rády jeho. Podle ní obžalovaná má nastaveny hodnoty života tak, že by neúmyslně, natož úmyslně neublížil žádnému člověku, natož malému dítěti, kterého považoval za svého syna. Nepovažuje ho za agresivního ani výbušného. Dokázal se postarat i o svou mentálně postiženou sestřenici.

  1. Svědkyně XX vypověděla shodně v přípravném řízení i v řízení před soudem, že XX zná asi čtyři roky, obžalovaného zná od doby, kdy s ní začal chodit a posléze se stal jejím manželem.. Obžalovaný se po narození dcery XX změnil, přišlo jí, že to nezvládal, bylo toho na něj moc. Obžalovaný býval podrážděný a s manželkou se hádali, poté se to uklidnilo. K XX se obžalovaný nechoval zle nebo negativně, spíš nijak, jako k cizímu dítěti. Po přestěhování do domu v XX se začal vztah obžalovaného s manželkou zhoršovat, i když sama partnerské neshody nevnímala, před ní se nehádali ani si nevyměňovali názory. Narodil se XX, obžalovaný přišel o práci. Svědkyně uvedla, že jí přišlo, že se obžalovanému moc pracovat nechtělo. Už když byla XX těhotná, uvolňoval se z práce z důvodu ošetřování člena rodiny, i když to nebylo potřeba. Své manželce nepomáhal, i když toho na ní bylo moc, ve většině případů musela všechno dělat sama. Když k nim svědkyně přijela na návštěvu, měl obžalovaný k dětem neutrální přístup. Nikdy si nevšimla na dětech nějaké poranění, ale viděla, že XX začal plakat poté co si ho vzal obžalovaný do náruče byl to takový zvláštní pláč, jako by ho obžalovaný více zmáčknul, ale měl celkově takové plačtivější období, tak tomu nepřikládala nějakou váhu. Jednou k ní přijela na návštěvu XX i s dětmi, když přišel domů přítel svědkyně, XX začala plakat a bála se, že je tam přítomen muž. XX jí jednou řekla, že obžalovaný víc chytil XX za krk a ona tam pak měla modřinu. Sama si nevšimla, že by se děti obžalovaného bály. Svědkyně dále uvedla, že si psala s XX v době, kdy byla se XX v nemocnici, vypadala v šoku z toho, co se vyšetřováním zjistilo, a bylo jí to líto, že si ničeho nevšimla dříve. XX říkala, že neví, že by XX někdo ubližoval, na nikoho neházela vinu. 

  1. XX, teta obžalovaného, jako svědkyně rovněž nevyužila svého práva nevypovídat a uvedla, že jí obžalovaný pomáhal s dcerou, která má střední mentální retardaci, staral se o ni, když byla malá, jezdil s ní a s jejím synem na výlety k babičce. Jejím dětem se věnoval, měl s nimi trpělivost. Jeho manželku viděla jen dvakrát, před svatbou a na pohřbu otce obžalovaného. Od obžalovaného se dozvěděla, že k nim nechtěla jezdit. Obžalovaný ji po dobu manželství navštívil občas, sám, jen na pár minut. Jeho děti nikdy neviděla. Začal ji znovu navštěvovat až v únoru 2021, kdy jí sdělil, že s manželkou nejsou půl roku, že XX bylo ublíženo, že měl zlomeniny.

  1. Svědkyně Mgr. XX vypověděla, že obžalovaný v listopadu 2020 vyhledal její pomoc v psychologické a rodinné poradně, protože se dostal do tíživé situace poté, co jej opustila manželka s dětmi. Bylo to pro něj velmi bolestné a vůbec netušil, co se odehrálo, proč vlastně odešli, klíčové pro něj bylo navázat znovu komunikaci se svou ženou. Zmínil se také o tom, že syn byl hospitalizován, že je podezření na ublížení na zdraví toho malého, ale spíš se vyjadřoval tak, že neví, jak se to mohlo stát, že zpytoval svědomí, jestli nebyl moc hrubý, že si není jistý, jestli umí zacházet s miminky, že by něco provedl. V tom se u něj ukazovala vnitřní nejistota. Nosným tématem však bylo vyznat se v tom, co jsem já, jak vnímám sám sebe, jaké mám schopnosti a dovednosti, co mi říkají ostatní. Tématem nebylo, co se mohlo stát synovi.

  1. Svědkyně XX , která pracuje jako psycholog a terapeut v dětském centru Thomayerovy nemocnice, vypověděla, že k ní byla XX odeslána kolegyní z dětského centra na základě vyšetření, z něhož vyplynula potřeba terapie, a pracuje s ní doposud. V době prvního vyšetření byly R tři roky, nebyla proto schopna sdělit, co prožila. Zpočátku byla velmi bázlivá, dlouho trvalo, než si vybudovaly pro terapii potřebný vztah. Za poslední dobu udělala velký pokrok ve vývoji, v řeči, lépe spí, není tak ustrašená. Co způsobilo její stav, nelze jednoznačně určit i s ohledem na její věk. Od počátku však bylo patrno, že jí jsou nepříjemné mužské postavy, vykazovala znaky separační úzkosti. Slovo táta bylo pro ni nepříjemné, hovoru na otce se vyhýbala, při hře mužská postava vůbec nefigurovala nebo ji dávala pryč z domečku. V současné době došlo v tomto směru ke zlepšení. Vztah X s matkou je velmi vřelý, svědkyně nezaznamenala žádnou poruchu, s bratrem má hezký sourozenecký vztah.

  1. Svědkyně XX uvedla, že jako psycholog v XX nemocnici vyšetřovala poškozeného X i jeho sestru XX. Vývoj XX byl mimo běžný rámec, vývojová dysfázie smíšeného typu – odchylka v řečových dovednostech, které se řeší na klinice logo, a odchylky týkající se jejího emočního prožívání, sociálního stahování, které byly důvodem další terapie. X vykazovala znaky posttraumatu. Jeho příčinou bývá většinou nějaký traumatický zážitek, traumatická zkušenost buď jednorázového charakteru, nebo může jít o sérii traumatických zkušeností, které jsou pro dítě přetěžující. U X vzhledem k jeho věku terapie nařízena nebyla. Svědkyně rovněž uvedla, že ji obžalovaný dvakrát oslovil, chtěl navázat spolupráci, na základě čehož mu nabídla dva termíny. Ani najeden termín nereflektoval, neomluvil se.

  1. Svědek MUDr. XX vypověděl, že je dlouholetý kamarád obžalovaného, byl mu svědkem na svatbě. Poté v kontaktu nebyli až do doby, kdy jej obžalovaný na začátku října oslovil se žádostí o schůzku, že má nějaké problémy. Tak se dozvěděl o hospitalizaci XX a důvodu této hospitalizace, kterou v té době přičítal i náhodnému vzniku zlomeniny, později se dozvěděl i o zjištěném rozsahu jeho poranění. Poté se rozsáhle a podrobně vyjadřoval k tomu, jakým způsobem mu obžalovaný referoval o svém manželství, o své manželce, a zejména o svých závěrech a spekulacích o tom, jak mohlo k poranění X dojít. Také tento svědek vypověděl, že obžalovaným s ním omezil kontakty v době trvání jeho manželství, což mu obžalovaný později vysvětloval tím, že to nechtěla jeho manželka.

  1. Svědkyně XX vypověděla, že svědkyni XX zná od roku 2011, nějaký čas spolu bydlely, a to do roku 2015, kdy X ukončila studium. X byla pokřtěna v dospělosti, svědkyní byla její kmotrou. V době jejího manželství byly spolu v kontaktu málo, obžalovaného svědkyně viděla jen asi třikrát. Je jí známo, že byla v minulosti léčena na psychiatrii, ze začátku zaznamenala u ní tendence k sebepoškozování, to potom hodně utichlo, hodně jí pomohlo, že začala studovat a že by mohla dělat smysluplnou práci, která ji baví. Pokud u ní došlo k výkyvu emocí, bylo to spíš do smutku.

  1. Svědkyně XX, teta obžalovaného, vypověděla, že obžalovaný u ní bydlel před tím, než se oženil, a bydlí u ní i v současné době. V době trvání manželství byla u něj na návštěvě asi dvakrát, vždy zhruba 4 měsíce po narození dětí, návštěvy trvaly chvíli, zdálo se jí, že je všechno v pořádku. Až když byl X hospitalizován, jim obžalovaný řekl, že měl zlomenou nohu a že neví, co se stalo, že X nechtěla, aby s ní jel, později pak že X měl mnohočetné zlomeniny. Bavili se o tom, jak to dítě ke zlomeninám přišlo, probírali to, obžalovaný z toho byl špatný, říkal, že snad není možné, aby měl takovou sílu, aby mu to zlomil, když ho vyndával z postýlky a on měl nohu ve žbrdlinkách postýlky, ostatní si nedovede vysvětlit. S jejími dětmi obžalovaný vycházel vždy dobře. 

  1. Při vyšetřovacím pokusu, který je zaznamenán jednak v protokolu, jednak videozáznamem, obžalovaný demonstroval, jakým způsobem držel nezletilého syna a jak s ním manipuloval.

  1. Z lékařských zpráv bylo zjištěno, že dne 5. 9. 2020 navštívila XX s poškozeným XX Fakultní nemocnici v XX pro zvýšenou teplotu a brečení poškozeného, křiku při chování v náruči a otoku pravé dolní končetiny. Následnými vyšetřeními poškozeného byla na jeho těle zjištěna zranění různého druhu a stáří, a to konkrétně otok a zatuhnutí pravého bérce od kolene po celé lýtko ke kotníku, příčná zlomenina horního konce pravé holenní kosti vpravo, zlomenina dolního konce pravé holenní kosti bez posunu úlomků, hojící se zlomenina pravé vřetenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, hojící se zlomenina pravé loketní kosti v místě přechodu těla a horního konce kosti bez posunu úlomků, zlomenina pravé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, zlomenina levé stehenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, zlomenina dolního konce těla levé holenní kosti bez posunu úlomků, drobné přihojující se úlomky z dolního konce levé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti, zlomenina hrotu nosních kůstek, hojící se nalomení 4. nártní kůstky levé nohy bez posunu úlomků a zlomenina pravé klíční kosti.

  1. Z odborného vyjádření podaného dne 2. 12. 2020 MUDr. XX , Ph.D. vyplývá, že na základě rentgenových snímků celého skeletu poškozeného, které byly pořízeno v době

od 5. 9. do 9. 9. 2020, došlo ke zlomeninám vyjmenovaným ve výroku tohoto rozsudku, přičemž vyhodnocením rentgenových snímků lze stanovit dobu vzniku zlomeniny střední části levé holenní kosti před datem 3. 8. 2020, dobu vzniku zlomeniny dolní části pravé kosti vřetenní před datem 23. 8. 2020 a dobu vzniku zlomeniny horní části pravé kosti holenní a dolní části levé kosti stehenní v rozmezí od 26. 8. 2020 do 5. 9. 2020.

  1. Ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a z výpovědi znalkyně MUDr. XX  vyplývá, že zranění poškozeného spočívající ve zlomenině dolního konce pravé holenní kosti bez posunku úlomků, zlomenině pravé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunku úlomků, zlomenině levé stehenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, zlomenině dolního konce těla levé holenní kosti bez posunu úlomků, drobných úlomcích dolního konce levé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti a nalomení 4. nártní kůstky levé nohy bez posunu úlomků byly způsobeny násilným jednáním, k němuž typicky dochází při prudkém třesení tělíčkem dítěte do dvou let věku, které pachatel obvykle drží za trup, při čemž při prudkém pohybu dolních končetin směrem vzad dochází k poruše – zlomeninám nezralé kostní tkáně dítěte. Obžalovaným uváděný původ zranění poškozeného, tj. zaklíněním jeho nožičky mezi příčky dětské postýlky, označila znalkyně za nepřijatelný. Zranění poškozeného spočívající ve zlomenině pravé vřetenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce bez posunu úlomků a ve zlomenině pravé loketní kosti v místě přechodu těla a horního konce kosti bez posunu úlomků bylo způsobeno násilným uchopením

poškozeného za pravé zápěstí. Zranění poškozeného spočívající ve zlomenině hrotu nosních

kůstek bylo způsobeno přímým působením tupého násilí o velké intenzitě na nos poškozeného, přičemž se mohlo jednat o úder do nosu, silný tlak či intenzivní náraz obličejem do tupého předmětu, vzhledem k věku dítěte však muselo jít o prudký náraz asistovaný jinou osobou. Zranění poškozeného spočívající ve zlomenině pravé klíční kosti bylo způsobeno tupým násilím o velké intenzitě do oblasti levé klíční kosti tlakem na klíční kost nebo pevným držením trupu při třesení poškozeným. Všechna poranění lze pak označit jako poranění vzniklá v rámci syndromu týraného dítěte. Každé ze zjištěných zranění se při jeho vzniku projevilo bolestí zraněných míst, vzhledem k věku poškozeného mohl kontakt s místy zlomenin vyvolávat bolestivé vjemy a pláč poškozeného po dobu asi dvou týdnů od  vzniku zlomenin, tyto se mohly více projevovat za situace, kdy poškozený byl případně uchopen v podpaží a pasivně stavěn na nožičky. Bolestivost se projevovala při dotyku, manipulaci s končetinami či pasivní zátěži zraněné končetiny po dobu nejméně dvou týdnů po jejím vzniku. Běžný způsob života poškozeného byl omezen opakujícími se bolestmi po blíže neurčenou dobu, znehybněním dolních končetin sádrovými obvazy po dobu necelý pěti týdnů. Ze znaleckého posudku dále vyplynulo, že u poškozeného XX nebyly zjištěny žádné chorobné, metabolické, genetické ani jiné změny, které by vedly ke zvýšené lámavosti kostí. Výsledky příslušných vyšetření byly zcela v normě a odpovídaly věku poškozeného.

  1. V průběhu řízení byli přibráni ke zkoumání psychického stavu obžalovaného znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, MUDr. XX a PhDr. XX , Ph.D. Z písemného znaleckého posudku, který v hlavním líčení též za spoluznalce stvrdil MUDr. X , bylo zjištěno, že obžalovaný netrpí a v době spáchání činu netrpěl duševní poruchou. Intelekt obžalovaného je v pásmu průměru, jeho osobnost je akcentovaná, s rysy emoční a afektivní nestability, s rysy nevyzrálosti, se sníženou frustrační toleranční a impulzivní reaktivitou v zátěži. Motiv činu, pokud mu bude prokázán, vycházel z jeho osobnostních rysů a jeho zkratkové reaktivity. Jeho schopnosti rozpoznávací byly zcela zachovalé, schopnosti ovládací pak byly sníženy částečně, forenzně nepodstatně, a to vlivem akcentované osobnosti. Úroveň intelektových, rozumových dispozic se u něj celkově pohybuje v pásmu průměru, kognitivní, pozornostní, paměťové a exekutivní funkce a mentální dispozice v jednotlivých funcích paměti, tj. vštípivost, udržení i znovuvybavení, jsou dostatečně spolehlivé, nevykazují hrubou psychopatologii. Psychologickým ani psychiatrickým vyšetřením nebylo prokázáno organické poškození těchto funkční a jeho případný vliv na vnímání, jednání a chování obžalovaného. Nebyly zjištěny žádné projevy duševní choroby nebo forenzně podstatné duševní poruchy či obdobný klinický stav. Osobnost obžalovaného je akcentovaná, emočně nestabilní, s rysy nevyzrálosti. Emočně je nevyvážený, afektivně labilní, v zátěži se sníženou úrovní frustrační tolerance, se sklonem k impulzívní, dráždivé reaktivitě. V sociální oblasti je nedostatečně ukotven v primárních vztazích. Má slabě rozvinuté vyšší city, vykazuje tendence k sebeprosazení, k dominanci, s projevy vzdorovitosti, nekooperativnosti, se zvýšenou podezíravostí. Obecná věrohodnost obžalovaného je mírně snížena, nikoli však vymizelá, a to vlivem akcentované osobnosti. Převažuje emocionalita, katathymní rozhodování a situační afektivita, je tak zvýšen sklon ke zjednodušování, bagatelizaci a přesunu viny. Prožité události jsou prezentovány s prvky

mírného zkreslení, v souhlase s osobnostní strukturou a současnou situací.

  1. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie,

vypracovaného XX v XX k duševnímu stavu svědkyně XX X, který v hlavním líčení stvrdila Mgr. XX, vyplynulo, že XX netrpí ani netrpěla duševní poruchou ve vlastním slova smyslu nebo duševní poruchou obdobného forenzního významu, tj.  sychotického charakteru, narušující její kontakt s realitou. Je u ní přítomna emočně nestabilní porucha osobnosti, s hůře regulovanou emotivitou, s pohotovostí k anxióznímu prožívání. Posuzovaná je submisivní, introvertovaná, se sníženým sebehodnocením a sebeúctou, její sebepojetí je narušené. Ve vztazích k druhým lidem je přizpůsobivá, konformní, v sociálních interakcích spíše ostýchavá. Její intelekt celkově je v pásmu průměru s převahou v performační složce. Anamnesticky byl u ní zjištěn dysharmonický vývoj osobnosti, přítomno sebepoškozování, až došlo k rozvoji do emočně nestabilní poruchy osobnosti. Na základě analýzy procesů vnímání, myšlení, paměti, emotivity a celkové struktury osobnosti je její obecná věrohodnost snížená. Schopnost správně vnímat je zachována, výpověď však může být zkreslena emočními mechanismy. Kvalita konkrétního popisu jednotlivých událostí odpovídá s vysokou pravděpodobností spíše paměťové reprodukci, nicméně celková specifická věrohodnost je snížena vzhledem k jejím osobnostním rysům, kdy vnímání a následné zpracování a popis jednotlivých událostí může být zkresleno vlivem katatymního uvažování vzniklým její nedostatečnou afektivní stabilitou a sníženou schopností regulace emotivity s vlivem na racionální zpracování informací.

  1. Když soud zhodnotil shora rozvedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemném souhrnu, dospěl k závěru, že tyto důkazy jsou dostatečným podkladem pro rozhodnutí soudu a že jimi bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že nezletilý XX utrpěl poranění, která jsou vyjmenována ve výroku tohoto rozsudku, přičemž jde o zranění rozsáhlá, velmi bolestivá. Tato zranění byla objektivně zjištěna vyšetřením nezletilého. Ze znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství pak vyplývá, že poranění byla různého stáří, docházelo k nim po nejméně po dobu jednoho měsíce před hospitalizací poškozeného. Z fotografií postýlky nezletilého je patrno, že v prostoru nohou ležícího dítěte je polstrování, které vylučuje, aby poranění poškozeného vznikla zaklíněním nohy dítěte v žebrování, přičemž mezery mezi jednotlivými žebry jsou dostatečně velké, že vylučují, aby tak staré dítě, jako byl poškozený, i v nezakrytých místech nemohlo končetinu bez komplikací prostrčit. Znalkyně navíc vyloučila, že by si zjištěná poranění mohl poškozený způsobit sám nebo že by ke zlomeninám mohlo dojít zaklíněním nožičky dítěte mezi příčkami postýlky. Z osteologického a endokrinologického vyšetření dítěte nebylo prokázáno nic, co by svědčilo pro chorobné změny kostní tkáně, které by vedly k zvýšené lámavosti jeho kostí, proto znalkyně dospěla k závěru, že tato poranění vznikla působením tupého násilí o velké intenzitě. Pokud jde o zlomeniny končetin, jde o tzv. syndrom „třeseného dítěte“, došlo k nim při velice prudkém pohybu dítěte, prudkým třesem, kdy dítě je drženo za hrudník nebo ruce, kterým dochází ke změnám na dolních končetinách. Je tu důležitá kinetická energie, tj. rychlost, jakou je třeseno, přičemž k takovým poraněním může dojít po třesení dítěte dospělou osobou nebo dorostence.

  1. V žádném případě pak nelze akceptovat verzi obžalovaného, že poranění poškozenému

způsobilo „zlo“ nebo nějaká nadpřirozená síla, kterou by bylo třeba eliminovat za pomoci exorcistů, ale jednoznačně je zřejmé, že šlo o dospělého člověka, když v bezprostředním okolí nezletilého poškozeného se v době činu nevyskytovala žádná osoba dospívající či v dorosteneckém věku. Nikdo ze slyšených svědků nebyl přímo přítomen situaci, při které došlo k některému ze zjištěných poranění. Je tak třeba pečlivě zkoumat výpovědi obžalovaného a svědkyně XX, kteří vypovídali k tomu, jak každý z nich nakládal s poškozeným a jak s ním nakládal druhý rodič. Pokud jde o obžalovaného, nelze pominout skutečnosti, že ještě před zahájením trestního stíhání ke svému nakládání s X uváděl skutečnosti odlišně od toho, jak vypovídal po sdělení obvinění. Byť tato jeho výpověď není procesně použitelná jako důkaz (a proto také tento důkaz nebyl v hlavním líčení prováděn), tento posun v jeho tvrzeních ve svůj prospěch, zvyšuje pochybnosti o pravdivosti a věrohodnosti jeho výpovědi. Naproti tomu výpovědi svědkyně X X jsou po celé řízení konzistentní. Již při hospitalizaci dítěte a následně po celé trestní řízení uváděla, že opakovaně slyšela pláč syna v době, kdy ho uspával obžalovaný, tyto

situace, kdy syn bolestivě plakal v přítomnosti obžalovaného, se opakovaly. Z velkého množství slyšených svědků byly v pravidelném a poměrně častém kontaktu s rodinou obžalovaného pouze svědkyně X a X, které popsaly nejen vývoj soužití obou manželů, ale zejména chování obou rodičů k dětem tak, jak je při svých návštěvách vnímaly. Obě potvrdily výpověď svědkyně XX v tom smyslu, že poškozený u obžalovaného silně plakal. Ostatní svědci zejména z řad příbuzných a známých obžalovaného, pak s nimi byli v kontaktu zcela ojediněle, víceméně pak čerpali z toho, co se dozvěděli od obžalovaného. Soud ovšem neakceptoval to zdůvodnění obžalovaného, že k radikálnímu omezení vztahů s jeho rodinou došlo na základě rozhodnutí manželky, neboť to zcela odporuje zjištěním ze znaleckých posudků, podle nichž má obžalovaný tendence k dominanci a k sebeprosazení, a jeho manželka je naopak submisivní, přizpůsobivá ve vztazích k druhým lidem. Lze tak jen těžko uvěřit tomu, že by to byla právě ona, která by diktovala obžalovanému, jak a kdy se stýkat s příbuznými, a že právě on by se takovému požadavku podrobil.

  1. K závěru soudu, že to byl právě obžalovaný, kdo se násilného jednání na nezletilém X dopustil, pak vede krom svědeckých výpovědí matky nezletilého a výpovědí svědkyň X a X především zjištěný mechanismus vzniku poranění nezletilého. Šlo o velice prudký pohyb s nezletilým, prudké třesení, násilné uchopení dítěte. Takové jednání odpovídá při znaleckém vyšetření zjištěné osobnosti a reaktivitě obžalovaného, jehož osobnost je akcentovaná, emočně nestabilní, afektivně labilní, s rysy nevyzrálosti, se sníženou úrovní frustrační tolerance v zátěži, se sklonem k impulzivní a dráždivé reaktivitě. K frustraci obžalovaného a zvyšující se zátěži pak podle závěrů soudu vedla nejen skutečnost, že manželství s X uzavřel po velmi krátké známosti, ale že poměrně brzy se narodila nejprve dcera X , a následně i syn X . Nejenže obžalovanému vadilo, že se manželka věnovala dětem a ne jen jemu, jak o tom vypovídala svědkyně X i svědek X ,jehož obžalovaný vyhledal po narození syna a svěřil se mu s opadajícím zájmem manželky, ale

vliv na jeho vztah k dětem mělo i vědomí, že není jejich biologickým otcem (obě děti byly počaty uměle po použití spermií od dárce, když se obžalovaný nechtěl docházet do reprodukčního centra). O jeho vztahu k nezletilému Š pak svědčí i skutečnost, že jej ani nedoprovodil do zdravotnického zařízení, a že se opakovaně bez omluvy a bez vážného důvodu nedostavil k PhDr. XX, ačkoli mu nabídla dva termíny poté, co ji sám kontaktoval.

  1. Soud také zohlednil, že poté, co svědkyně XX zjistila poranění syna, vyhledala s ním odbornou zdravotnickou pomoc, a po zjištění rozsahu a stáří poranění nezletilého učinila kroky k tomu, aby zabránila kontaktu obžalovaného s poškozeným, a skutečně poté už nezletilý žádná obdobná zranění neutrpěl. Naproti tomu obžalovaný poškozeného do zdravotnického zařízení ani nedoprovodil, a byť v průběhu celého řízení deklaruje svůj zájem o obě děti, o zdravotní stav nezletilého. Postoj obžalovaného k celé věci a jeho vztah k manželce a dětem pak jen dokresluje v souladu s výše zjištěnými skutečnostmi výpověď svědkyně Mgr. X , jejíž pomoc obžalovaný po odchodu manželky a dětí vyhledal. Z její výpovědi vyplývá, že při terapiích se obžalovaný zabýval především sám sebou, svými pocity, poranění syna a jeho hospitalizaci řešili jen zcela okrajově, aniž by je obžalovaný vzal jako možnou příčinu odchodu manželky s dětmi, byť k tomu došlo

bezprostředně poté.

  1. Závěr soud o tom, že obžalovaný je pachatelem nyní projednávaného skutku, je pak nepřímo podporován zjištěným posttraumatem u dcery X , o němž vypovídaly svědkyně Mgr. X  a PhDr. X . Nezletilá sice není s ohledem na svůj věk i vývojovou dysfázii v řečových dovednostech vypovídat, nicméně je schopna komunikovat a sdělovat. Vyjádřila zcela zřetelně svůj negativní postoj k mužům obecně a zejména k osobě otce. O jejím zhoršujícím se vztahu k obžalovanému a strachu z něj ještě před rozpadem manželství pak vypovídaly i svědkyně X a X .

  1. Soud má za to, že ani výpovědi matky a obou tet obžalovaného o tom, jak se choval k jiným dětem v rodině, nejsou v rozporu s uvedenými zjištěními. Je především třeba zmínit, že šlo o děti mnohem starší, než jsou R a především Š ale také skutečnost, že tyto děti obžalovaný hlídal nebo byl s nimi v kontaktu jen po určitou, časově omezenou dobu, po kterou nebyl vystaven dlouhodobému a trvalému stresu, a zejména, že tyto děti nebyly jeho konkurenty, tedy že po dobu, po kterou s nimi byl v kontaktu, neodváděly pozornost jiné osoby od obžalovaného, jako tomu bylo v případě dětí X a X, kterým se věnovala jejich matka, aniž by veškerou pozornost a péči dávala obžalovanému

  1. Soud neprovedl opakovaný výslech svědka XX, jak byl navrhován obžalovaným, neboť takový důkaz považuje za nadbytečný. Svědek byl dostatečným způsobem vyslechnut jak v přípravném řízení, tak osobně v řízení před soudem především k okolnostem, za kterých přišel do kontaktu s obžalovaným a svědkyní X, k tomu, jakým způsobem probíhala příprava jejich sňatku, jakým způsobem s nimi v této souvislosti pracoval. V rozhodné době však nebyl v kontaktu s obžalovaným ani s jeho rodinou, nezletilého X svědek vůbec neviděl. Obžalovaný jej vyhledal až poté, co byl nezletilý hospitalizován a zejména poté, co bylo zahájeno trestní stíhání. Soud rovněž zamítl návrh na provedení výslechu záznamem o sňatku obžalovaného s XX ve vztahu k tomu, zda byl obžalovaný informován o zdravotním stavu své nastávající manželky před sňatkem, neboť takový důkaz je zcela irelevantní. K tomu je třeba poukázat na výpověď svědka XXX , který oba na uzavření sňatku připravoval a tyto skutečnosti s oběma projednával. Uvedl, že v rámci přípravy na manželství si snoubenci sdělují zdravotní stav, on se všemi snoubenci řeší, že je nutné uvést všechny chronické nemoci, závažné nemoci, ať už psychické nebo fyzické a že k tomu, zda je jim vzájemně znám zdravotní stav, se oba snoubenci vyjadřují do příslušného protokolu, zápisu k žádosti o církevní sňatek. Do tohoto formuláře se však nezakládají žádné lékařské zprávy, neuvádějí žádné diagnózy nebo konkrétní nemoci, kterými snoubenci trpí, ale jen a pouze vyjádření slovem „ano“ či „ne“, zda k seznámení se zdravotním stavem druhého došlo. Vzhledem k tomu, že kladně vyjádřené stanovisko je jednou z podmínek uzavření manželství, ať už církevního, tak i civilního, a bez toho by k uzavření manželství nedošlo, nelze očekávat, že by

vyjádření v žádosti o uzavření sňatku obžalovaného se svědkyní XX bylo jiné než kladné, přičemž z této písemnosti nelze ani zjistit, o jakých konkrétních nemocech se snoubenci vzájemně informovali. Z těchto důvodů považuje soud provedení takového důkazu za zcela nadbytečný.

  1. Na základě shora uvedených důkazů má soud prokázáno, že obžalovaný svým jednáním

naplnil znaky skutkové podstaty zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, neboť týral osobu, která byla v jeho péči, a takový čin spáchal zvlášť surovým a trýznivým způsobem. V daném případě byl obětí týrání syn obžalovaného, dítě ve věku necelých šesti měsíců. Tak malé dítě na bolestivost utrpěných zranění, tj. zlomenin různých kostí v těle, reagovalo pláčem, a to při kontaktu s místy zlomenin či při pasivní zátěži zlomené končetiny po dobu asi dvou týdnů od vzniku zlomenin. Za zvlášť surový způsob spáchání činu je v daném případě třeba považovat opakované prudké třesení s tělíčkem poškozeného, přičemž při prudkém pohybu dolních končetin směrem vzad docházelo ke zlomeninám nezralé kostní tkáně poškozeného. Pro naplnění znaku spáchání činu zvlášť trýznivým způsobem je podle odborné literatury rozhodující, jakým způsobem prožívala týrání ze strany pachatele sama svěřená osoba. Intenzita prožitku je odvislá zejména od věku svěřené osoby, od její fyzické zdatnosti a její odolnosti, jakož i od jejího psychického stavu. V daném případě je za zvlášť trýznivý způsob spáchání činu třeba považovat způsobení těžce snesitelné bolesti způsobením zlomeniny, přičemž bolesti byly dlouhodobé, několik týdnů trvající, jak vyplývá ze znaleckého posudku. Obžalovaný si přitom byl vědom skutečnosti, že má s poškozeným zacházet jemně a citlivě, ať už proto, že byl jeho druhým dítětem, ale především proto, že jeho matkou v tomto směru opakovaně poučován. Přesto s poškozeným manipuloval způsobem, na který poškozený reagoval pláčem, na jeho těle se objevily drobnější modřiny, a v případě posledního incidentu došlo k otoku pravé nohy poškozeného, což vedlo matku nezletilého k vyhledání lékařské péče a k následné hospitalizaci nezletilého, při které byl zjištěn celkový rozsah a stáří jednotlivých poranění. Soud má za to, že obžalovaný jednal přinejmenším v nepřímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, tj. že nemusel vědět, že jde o zvlášť surový nebo trýznivý způsob týrání, ač to

vzhledem ke všem okolnostem činu, jakož i vlastní mentální dispozici vědět měl a mohl.

29. Při stanovení druhu trestu a jeho výměry v souladu s ustanovením § 39 odst. 1 trestního

zákoníku soud přihlédl k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům obžalovaného a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy; dále přihlédl k chování obžalovaného po činu, jakož i k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život obžalovaného. Povaha a závažnost trestného činu jsou určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, tedy zájmu společnosti na ochraně osob, které vzhledem ke svému věku jsou v péči nebo výchově jiných osob. Určován je způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou obžalovaného, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. V daném případě tak soud zohlednil velmi nízký věk nezletilého, kterému bylo v době činu necelých šest měsíců, přičemž v tomto věku je dítě zcela bezbranné a naprosto závislé na péči dospělých osob, které mu mají projevovat lásku a zajišťovat mu bezpečí, zohlednil také rozsah, závažnost a bolestivost poranění, která mu byla obžalovaným způsobena. Ve prospěch obžalovaného lze toliko přihlédnout k tomu, že je doposud netrestán a že nebyl projednáván pro přestupek. Soud rovněž vzal v úvahu dobu, která od spáchání činu uplynula, jakož i skutečnost, že obžalovaný již nežije v jedné domácnosti s poškozeným, tedy že nemůže dojít k opakování jeho jednání.

30. Když soud vzal v úvahu všechny shora rozvedené skutečnosti a všechny okolnosti případu,

dospěl k závěru, že účelu trestu a nápravy obžalovaného lze dosáhnout uložením ještě výchovného trestného trestu, tj. trestu nespojeného s bezprostředním omezením jeho osobní svobody. Jako takový a všem okolnostem případu odpovídající pak soud zvolil podmíněně odložený trest odnětí svobody. Ten vyměřil lehce nad spodní hranicí trestní sazby stanovené pro § 198 odst. 2 trestního zákoníku, za který lze uložit trest odnětí svobody na dvě léta až na osm let, tedy trest ve výši 30 měsíců, který je pro nápravu obžalovaného nezbytný a zároveň dostačující. Jeho výkon pak podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 let. Délka zkušební doby byla stanovena již v druhé polovině zákonného rozpětí nejen s ohledem na výměru uloženého trestu, ale také především s ohledem na charakter a závažnost činu, za který je trest ukládán, jakož vzhledem k osobě, zjištěné osobnosti a poměrům obžalovaného, k jeho dosavadnímu životu i prostředí, v kterém žije a pracuje. V průběhu zkušební doby musí obžalovaný svým řádným životem prokázat, že se napravil, nesmí se dopustit trestného činu ani přestupku, aby soud po jejím uplynutí mohl rozhodnout o tom, že se osvědčil. V opačném případě může soud rozhodnout, a to již během zkušební doby, že uložený trest odnětí svobody vykoná.

31. K trestnímu řízení se s nárokem na náhradu škody připojila Všeobecná zdravotní pojišťovna

České republiky, která požaduje nahradit škodu, která jí vznikla vynaložením nákladů na zdravotní péči poškozeného XX, který je pojištěncem této zdravotní pojišťovny. Provedeným dokazováním bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že požadavek na náhradu škody je důvodný. Škoda této poškozené vznikla a vznikla jí v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného, který nezletilému XX způsobil poranění, jejichž léčení zdravotní pojišťovna příslušnému zdravotnickému zařízení uhradila. Pochybnosti nejsou ani o výš způsobené škody, jejíž rozsah a jednotlivé úkony zdravotní péče poškozená podrobně vyčíslila a doložila. Soud proto podle § 228 odst. 1 trestního řádu uložil obžalovanému, aby poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky nahradil škodu ve výši 52 605 Kč, a to včetně úroku z prodlení jdoucího ode dne právní moci rozsudku ve výši, která podle § 2 nařízení vlády č. 351/2016 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve třech vyhotoveních do osmi dnů ode dne doručení

jeho písemného stejnopisu ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu

v Kladně.

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo týká, a poškozený, který uplatnil nárok na

náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok nebyl učiněn, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení

mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i z části, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Odvolání nemohou účinně podat ti, kdož se jej výslovně vzdali.

Kladno 11. srpna 2022

Mgr. Ladislava Lužanová, v.r.

předsedkyně senátu

























Shodu s prvopisem potvrzuje: Martina Přibylová

sp.zn.
34 T 8/2018
50 000 Kč
Pohlavní styk s dítětem mladším 15 let

Malý%20státní%20znak

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení konaném dne 7. února 2019 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Kantora a přísedících JUDr. Petra Kožmína a Jaroslava Pružince 

takto:

Obžalovaný 

XX,

nar. XX v XX, okres XX, trvale bytem XX, okres XX, občan XX

uznává se vinným, že

ve večerních hodinách nezjištěného dne v době od počátku července 2015 do konce srpna 2015 v dětském pokoji rodinného domu v obci XX, okres XX, v němž se nacházel s nezletilou poškozenou XX, nar. XX, jejíž věk znal, se záměrem uspokojit svůj sexuální pud osahával jmenovanou nezletilou poškozenou na prsou i přirození a následně jí zasunul svůj prst do vagíny a pohyboval zde s ním,

tedy

jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let,

čímž spáchal

zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, 

a odsuzuje se

podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon se podle § 84 a § 85 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 81 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) roků, a současně se nad obžalovaným vyslovuje dohled.

Podle § 99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se obžalovanému dále ukládá ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě.

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému ukládá povinnost zaplatit jako náhradu nemajetkové újmy nezletilé poškozené XX, nar. XX, trvale bytem XXX, XX, v trestním řízení zastoupené xxxxxxxxxxxxxx, advokátem se sídlem v XXX, jako opatrovníkem, částku 50.000 Kč.

Podle § 229 odst. 2 trestního řádu se jmenovaná nezletilá poškozená se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.

                     

Odůvodnění:

  1. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v XX podal dne 19. 10. 2018 u zdejšího soudu obžalobu na XX pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku na tom skutkovém základě, že v přesně nezjištěné době v období letních prázdnin v roce 2015 v obci XX, okres XX v rodinném domě č. p. 111, v pokoji, kde spal společně s poškozenou nezletilou XX, nar. XX, v úmyslu se sexuálně uspokojit v jednom případě hladil poškozenou na prsou a po noze pod pyžamem, následně jí rukou sahal na přirození, strkal jí prst do vagíny, což se jí nelíbilo, bolelo jí to a došlo u ní ke krvácení z vagíny, kdy s ohledem na svůj nízký věk a nedostatečné rozumové schopnosti se uvedenému jednání obžalovaného nebránila, přičemž obžalovaný její věk znal a ze svých předešlých sexuálně motivovaných kontaktů s poškozenou věděl, že tato není schopná klást jeho aktivitám účinný odpor.  

  1. Soud v průběhu hlavního líčení provedl veškeré důkazy, které podle jeho názoru reálně mohly přispět k objasnění věci (ostatně strany ani neměly žádné návrhy na doplnění dokazování). Na jejich základě vzal za prokázaný následující skutkový stav.

  1. Nezletilá XX, nar. XX, i její sestra XX, nar. XX, jsou dlouhodobě v péči své babičky XXX, do její výchovy byly nejprve svěřeny rozsudkem XXX ze dne 12. 11. 2009, na základě dalšího rozsudku téhož soudu se XX stala pěstounkou obou nezletilých. Až do letních měsíců 2017 všechny tři jmenované žily v rodinném domě č. XX v obci XX, okres XX. Nezletilé XX a XX sdílely společný pokoj s XX, jež je dcerou XX. Následně se XX a obě její vnučky (XX a XX XX) přestěhovaly do XX, kde žijí do současnosti.

  1. Neteří XX je XX, dříve XX. Ta již delší dobu žije s obžalovaným XX (nyní jako s manželem, dříve jako s druhem), mají společně děti, bydlí v obci XX, okres XX. Až do konce léta 2015 XX, obžalovaný a jejich děti občas navštěvovali XXX ve výše zmíněném rodinném domě v obci XX, a to zpravidla o víkendech, při takových návštěvách zde někdy i přespávali, a to v dětském pokoji užívaném XX, XX a XX. Poslední taková jejich návštěva se uskutečnila během nezjištěných dnů v průběhu letních prázdnin roku 2015, i tehdy obžalovaný, jeho družka (nyní manželka) a děti v domě přespali.

  1.  Obžalovaného již tehdy silně fyzicky přitahovala nezletilá XX (dále také nezletilá poškozená), přičemž si byl vědom jejího tehdejšího věku, tedy že před několika měsíci teprve dosáhla věku dvanácti let. V průběhu jednoho večera při uvedeném posledním pobytu ve XX se obžalovaný ocitl v dětském pokoji společně s nezletilou poškozenou, kromě nich se zde nacházely jeho děti (které má s XX) a patně i XX, ty však již spaly. Poté, co nezletilá poškozená svou nohou zavadila o hlavu obžalovaného, jenž ležel na matraci poblíž její postele, ji obžalovaný, veden záměrem uspokojit svůj sexuální pud, nejprve osahával na prsou i přirození, následně jí zasunul svůj prst do vagíny a pohyboval zde s ním. Poškozená, třebaže jí uvedené jednání obžalovaného patrně nebylo příjemné, proti němu nijak neprotestovala ani se mu nebránila, tedy neprojevila verbální či fyzický odpor. Vzhledem ke svému věku a duševní vyspělosti si přitom uvědomovala, co je podstatou počínání obžalovaného, její vztah k obžalovanému také nebyl nikterak submisivní, byla tedy schopna svůj případný odpor vůči jeho jednání projevit.

  1. Výše popsané počínání obžalovaného souviselo s jeho sexuální nevyzrálostí, jejíž součástí je nejspíše heterosexuální pedofilie. V důsledku toho měl podstatně (o více než polovinu) sníženy schopnosti ovládat své jednání, jeho schopnosti rozpoznat protiprávnost tohoto jednání byly plně zachovány.

  1. Shora popsaná skutková zjištění soud učinil na základě svědectví nezletilé XX, svědeckých výpovědí XX, XX, Mgr. XX, XX, XX, XX a XX, obsahu facebookové komunikace vedené prostřednictvím mobilních telefonů přes aplikaci Messenger mezi nezletilou XX a obžalovaným, obsahu facebookové komunikace mezi nezletilou XX a XX, sdělení Okresního soudu XX  a dokumentů poskytnutých odborem sociálních věcí Magistrátu města XX, odborem sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu XX a 3. základní školou v XX, znaleckých posudků z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, i z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, a částečně také svědecké výpovědi XX a obžalovaného.

  1. Obžalovaný XX se k věci vyjádřil v rámci svých výslechů uskutečněných v přípravném řízení  i hlavním líčení. Obsah jeho výpovědí lze shrnout následovně. 

  1. Obžalovaný nejprve popisoval své rodinné poměry, vztah k rodině nezletilé XX i příležitostné návštěvy této rodiny v obci XX, dané okolnosti popsal v zásadě tak, jak je uvedeno v bodě 4 odůvodnění rozsudku. K průběhu inkriminovaného večera uvedl, že tehdy se v dětském pokoji nacházely XX, XX a XX, které všechny ležely na svých postelích, dále zde byli přítomni a na matracích umístěných vedle postelí leželi on, jeho družka (nyní manželka) a jejich děti. On sám ležel na matraci tak, že jeho hlava přiléhala k posteli nezletilé XX, hlavou byl opřený o danou postel. Neví, zda v té době jednotlivé osoby v pokoji přítomné již spaly. XXX jej náhle začala svou nohou hladit po hlavě, proto jí nohu chytil a hladil ji na prstech, šlo o jakési uklidňující hlazení, nehladil ji proto, aby „něco pociťoval“. Ona mu pak svou druhou nohou začala „jezdit“ po břiše, načež se otočil na bok a položil jí svou ruku nad její koleno. XX mu po chvíli tuto jeho ruku uchopila a počala si ji strkat do rozkroku. Obžalovaný proto svou ruku stáhl a znovu ji položil nad koleno XX, ta ale jeho ruku opět uchopila, stáhla k sobě a strkala si ji do rozkroku. Obžalovaný svou ruku opět stáhl zpět a sdělil jí: „Co děláš?“, poté se otočil na druhý bok a více se jí již nedotkl. V uvedené situaci erekci neměl, XX jej nevzrušovala. Bylo mu známo, že XX v dané době bylo 12 či 13 let. Následujícího dne se k sobě chovali zcela běžným způsobem, situaci z předešlého večera nijak nerozebírali. Své družce se však svěřil, k čemu mezi ním a XX došlo, a současně jí oznámil, že do XX již jezdit raději nebude, neboť nechce, aby jej XX „přivedla do nějakého průšvihu“. Družka reagovala tak, že „byla naštvaná, že k tomu vůbec došlo“, také mu sdělila, že „čekala, že něco takového přijde“ a že se nediví, že do XXX již nechce jezdit. Od dané události obžalovaný XXX osobně neviděl, později s ní o předmětné události komunikoval přes XX, tato komunikace je založena ve spisovém materiálu. Pokud v rámci ní uváděl, že si uvědomuje, co tehdy učinil, že jej to mrzí, a vyčítal si, že se neovládl, pak tím podle svého vyjádření měl na mysli pouze své popsané jednání, tedy že XX hladil na noze a dával jí ruku nad koleno, jakož i reakci jmenované na toto jeho počínání, čili že si jeho ruku chtěla strkat do rozkroku. Jestliže v komunikaci dále XX psal, že ji miluje, pak „to bral, jako že to je rodina“, žádal-li po ní její fotografie, pak to činil nejprve proto, aby měl nějakou fotografii na památku, a později z toho důvodu, aby věděl, jak aktuálně vypadá. Obžalovaný podle svého vyjádření do předmětného večera s nezletilou XXX vycházel zcela normálně, ona mu tykala, konflikty mezi nimi nebyly. XX někdy chodila vyzývavě oblékaná, laškovala, provokovala a dorážela, sedala mu na klín, také se lechtali. Někdy ji sice oslovoval výrazy jako „kočko“ či „zlatíčko“, rovněž připustil, že XX „je hezká holka“ a že se „mu líbila“, ovšem „nic za tím nehledal“, jejich vztah byl „čistě platonický“. Záměrně ji nikdy neosahával.

  1.  Takto popsaný obsah výpovědí obžalovaného dokládá, že obžalovaný připustil, že v době a na místě, jak je specifikováno ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku, došlo k určitému fyzickému kontaktu mezi ním a nezletilou poškozenou, odmítal ale, že by tento kontakt byl z jeho strany jakkoli motivován snahou uspokojit sexuální pud, a tvrdil, že o takové jednání se naopak snažila sama nezletilá poškozená.

  1. Ještě než soud přistoupí k popisu a hodnocení důkazů a okolností z nich plynoucích, jež se týkají přímo stíhaného skutku, krátce uvede ty skutečnosti související s tímto skutkem, které se podávají z provedeného dokazování zcela jednoznačně, tedy, ohledně nichž nebylo mezi důkazy k nim se vztahujícími jakéhokoli sporu.

  1. Takto jsou v první řadě nepochybné rodinné poměry nezletilé XX, jak jsou popsány v bodě 3 odůvodnění tohoto rozsudku. Ty jsou prokazovány zejména svědeckými výpověďmi jmenované nezletilé, X a XX, sdělením Okresního soudu XX i stejnopisy jeho, jakož i zprávami a dokumenty poskytnutými odborem sociálních věcí Magistrátu města XX i odborem sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu XX. Rodinné poměry obžalovaného a okolnosti, za nichž se svou družkou (nynější manželkou) a dětmi v minulosti navštěvoval rodinu XX v jejich rodinném domě v obci XX, jak jsou vysvětleny v bodě 4 odůvodnění rozsudku, jsou zase prokazovány výpověďmi (v daném směru souladnými) obžalovaného i svědkyň XX (dříve XX), XX, XX a XX. Z týchž důkazů se také podává, že poslední taková návštěva obžalovaného a jeho rodiny se uskutečnila během nezjištěného víkendu v průběhu letních prázdnin roku 2015, tedy někdy v průběhu měsíců července či srpna tohoto roku.

  1. V dalších pasážích odůvodnění rozsudku soud ve vztahu k výroku o vině nejprve popíše podstatný obsah důkazů, které byly relevantní pro zjištění skutkového děje popsaného ve výrokové části rozsudku, přičemž detailnost popisu toho kterého důkazu se bude odvíjet od významu, jaký měl pro objasnění věci, návazně vysvětlí, z kterých konkrétních důkazů vzal za prokázané rozhodné skutkové okolnosti, a nakonec se bude zabývat právní kvalifikací ve věci dovozeného skutkového stavu.

  1. V procesním postavení svědkyně byla v přípravném řízení opakovaně vyslechnuta nezletilá poškozená XX, první výslech se uskutečnil před zahájením trestního stíhání obžalovaného, druhý po zahájení tohoto trestního stíhání, oběma byla přítomna pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí, prvního se zúčastnil soudce, druhého zase obhájkyně obžalovaného, při obou výsleších byla dodržena příslušná ustanovení trestního řádu. Soud přitom za procesně použitelnou pokládal (a k důkazu tak provedl) i v pořadí první svědeckou výpověď nezletilé poškozené, kterou učinila před zahájením trestního stíhání obžalovaného. Tento svůj závěr opírá o znění § 158 odst. 9 ve spojení s § 102 odst. 2 trestního řádu. Ustanovení § 158  odst. 9 věty druhé trestního řádu přímo počítá se svědeckých výslechem osob mladších osmnácti let již před zahájením trestního stíhání. Použitelnost takto učiněné svědecké výpovědi pak neomezuje ustanovení § 158 odst. 9 věty poslední trestního řádu (podle kterého obecně lze svědeckou výpověď uskutečněnou před zahájením trestního stíhání v řízení před soudem použít jen při splnění zde vymezených podmínek), neboť podle § 102 odst. 2 trestního řádu, jež je k § 158 odst. 9 věty poslední trestního řádu ustanovením speciálním, lze v řízení před soudem výpověď svědka mladšího osmnácti let, která se týká okolností, jejichž oživování v paměti by mohlo nepříznivě ovlivňovat duševní a mravní vývoj (a těchto okolností se výslech nezletilé poškozené v dané věci nepochybně týkal), k důkazu provést i bez podmínek uvedených v § 211 odst. 1 a 2 trestního řádu. Objektivitu a regulérnost vedení onoho v pořadí prvního svědeckého výslechu nezletilé poškozené i přes nepřítomnost obhájce obžalovaného zajišťovala účast pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí i soudce. Ostatně žádná ze stran trestního řízení (včetně obhajoby) procesní nepoužitelnost v pořadí první svědecké výpovědi nezletilé poškozené ani nenamítala. Snad jen pro úplnost lze poznamenat, že při následné svědecké výpovědi (učiněné po zahájení trestního stíhání obžalovaného) nezletilá poškozená popsala všechny podstatné okolnosti shodně či alespoň velmi obdobně jako při v pořadí první svědecké výpovědi. Odtud plyne, že i pokud by soud k otázce procesní použitelnosti v pořadí prvního svědectví nezletilé poškozené zaujal opačný než výše prezentovaný názor, na jeho ve věci dovozené skutkové závěry by to nemělo jakýkoli vliv.

  1. Jak bylo výše zmíněno, svědectví nezletilé XX, jež je osobou mladší osmnácti let, se týkalo okolností, jejichž oživování v paměti by mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj. Proto ji soud v hlavním líčení osobně nevyslýchal, ale postupem podle již zmíněného ustanovení § 102 odst. 2 trestního řádu přehrál videozáznamy o jejích výsleších z přípravného řízení. Z nich je zřejmé, že nezletilá poškozená v rámci svých výpovědí, které místy působí poněkud neuspořádaně (což bylo dáno zejména dialogovou formou výslechů), uvedla následující okolnosti.

  1.  Jde-li o její vztah k obžalovanému, nezletilá poškozená jej podle svého vyjádření brala jako přítele své tety, tedy v podstatě jako své strýce. On ji oslovoval „XX“ či „XX“, ona mu tykala a oslovovala jej také jménem. K žádnému vážnějšímu konfliktu mezi nimi nikdy nedošlo, obžalovanému byl znám její věk. Jako muž se jí nelíbil, ale nevadil jí, „měla ho ráda, protože to byl přítel její tety“. V době, kdy u nich býval se svou rodinou na návštěvách, na ni obžalovaný někdy sahal, kupříkladu na nohy či břicho, také ji hladil po rukou. V rámci komunikace na internetu přes Messenger, kterou příležitostně vedli někdy od roku 2014, ji zase oslovoval výrazy jako „kočko“ či „zlatíčko“. Jí se takové jeho chování nezamlouvalo, nicméně tehdy tuto skutečnost s babičkou ani jinými osobami neřešila, neboť „nechtěla to dělat těžké, nechtěla dělat scény“. Při zmíněné internetové komunikaci ale obžalovanému sdělovala, že se jí jeho uvedené chování nelíbí a žádala jej, ať to již nedělá. To sice obžalovaný slíbil, ovšem při další návštěvě na ni opět sahal. K samotnému stíhanému činu nezletilá poškozená uvedla, že k němu došlo jednoho večera během letních prázdnin v roce 2015, tehdy jí bylo dvanáct a táhlo na třináct. Ležela na své posteli v dětském pokoji, dále se zde nacházel obžalovaný, který uspával své děti, a patrně i její sestra XX, která ale již spala. Její babička (XXX), družka obžalovaného (XX, dříve XX) a dcera její babičky (XX) byly ještě v obývacím pokoji. Obžalovaný, jenž ležel na matraci položené na zemi a hlavou se opíral o její postel, ji začal hladit rukou na noze, jako by ji „masíroval“. Ona omylem zavadila svou nohou o jeho hlavu, což obžalovaný asi špatně pochopil a svou rukou ji hladil výše na její noze, dále na prsou a poté ji ruku vsunul pod pyžamové kalhoty, kde ji osahával na přirození, poté jí vsunul prst či prsty do vagíny a pohyboval zde s ním či s nimi, tedy ji „prstil“. Ona se nejprve odtahovala, „jako by šla takhle tím tělem vejš“, pak jen ležela, nevěděla, co má dělat, ačkoli ji to bolelo a nejméně zpočátku se jí to nelíbilo. Pak ji obžalovaný „udělal“, po čemž ucítila jakousi úlevu. Nakonec se otočila, obžalovaný ji ještě chvíli hladil, nakonec usnula. Uvedenému jednání obžalovaného se nijak nebránila, obžalovaný jí nijak nevyhrožoval. Z pokoje sice mohla odejít, avšak neodešla, neboť „nechtěla doma dělat zbytečný rodinný rozbroje“, „doma to nechtěla dělat těžší“. Obžalovaný při daném jednání nic neříkal, pouze „někdy si jako povzdechnul“. Popsané počínání obžalovaného bylo její první sexuální zkušeností, nicméně v té době již věděla, co toto jednání, jež sama označovala jako „prstění“, znamená, slyšela o tom. Následujícího dne na ni obžalovaný „furt koukal, uculoval se“, a když spolu seděli v kuchyni, sáhl jí na nohu. Poté se s ním již osobně nesetkala, komunikovali spolu jen na internetu přes XX, obžalovaný po ní chtěl nějaké její fotografie, nakonec mu asi dvě zaslala, při této komunikaci jí také sděloval, že ji miluje. Své babičce o stíhaném jednání sama nic nesdělila, ukázala jí ale internetovou komunikaci, ve které po ní obžalovaný žádal její fotografie, a také jí oznámila, že na ni obžalovaný dříve sahal, babička proto napsala XX (nyní XX), aby k nim obžalovaný raději již nejezdil. K otázce, zda a s čím se svěřila své známé XX a svým spolužačkám XX, XX a XX, se nezletilá poškozená v průběhu svých výpovědí vyjadřovala poněkud nejednoznačně a nejasně – na některých místech uváděla, že jim přímo sdělila počínání obžalovaného z předmětného večera, z jiných jejích vyjádření ale plyne, že se jmenovaným svěřila pouze obecně s tím, že obžalovaný na ni sahá. Ke svým následným sexuálním zkušenostem nezletilá poškozená konstatovala, že ještě ve XXX v červnu 2017 se líbala s chlapcem, s nímž tehdy „chodila“, on ji následně „prstil“, zatímco ona „mu to dělala také rukou“. Později se již v XXX „vyspala se svým přítelem“, tehdy jí také ještě nebylo patnáct let. Nezletilá poškozená také připustila, že v době, kdy ještě žila ve XXX, smyšleně tvrdila, že měla pohlavní styk se svým učitelem, činila to proto, že tento učitel se líbil jak jí, tak její kamarádce, později ale přiznala, že toto její tvrzení není pravdivé.

  1. Je tedy zřejmé, že právě popsané svědectví nezletilé XX svým obsahem mimo jiné přímo usvědčuje obžalovaného z takového jednání, jaké je uvedeno ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku.

  1. Již v přípravném řízení provedla znalkyně z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, psychologické vyšetření a zkoumání osobnosti nezletilé poškozené. V návazně zpracovaném znaleckém posudku znalkyně konstatovala, že intelektové schopnosti nezletilé poškozené se nacházejí v pásmu širší normy. Na vysoké úrovni je u ní všeobecný přehled vědomostí, má také velmi dobře rozvinutou schopnost logické úvahy a abstraktního myšlení. Oslabena je schopnost mechanické paměti a zpětné výbavnosti, což značí, že mechanicky naučené není schopna ve stejném sledu zopakovat, sníženy jsou také její sociální dovednosti, nedokáže si poradit v nových situacích, potřebuje pomoc druhého. Nezletilá poškozená je naivní, senzitivní, vnímavá, respektuje autority, pravidla i řád. Má slabší sebevědomí i sklony se trápit, je introvertní, nemá potřebu se sdružovat a svěřovat druhým, své starosti si spíše nechává pro sebe. Je osobností ovládající se, tlumící své pudy, submisivní, její charakterové vlastnosti jsou úměrně jejímu věku dostatečně rozvinuté a celkově je lze hodnotit kladně. Výpověď nezletilé poškozené podle znalkyně nejeví známky smyšlené události, z psychologického hlediska jde o výpověď specificky věrohodnou. Ve spojitosti s právě uvedeným závěrem znalkyně poukázala na okolnost, že osobnost nezletilé poškozené je bez prokazatelných sklonů k problematickému chování a lžím, jako její motivace se jeví potřeba sdělení negativního prožitku, její výpověď je v průběhu času doplněna četnými detaily, prožitky i vjemy a v průběhu času se rozšiřuje o další podstatné detaily. U nezletilé poškozené nebyly zjištěny sklony ke konfabulacím ani ke zkreslování výpovědi či sledování účelových tendencí, naopak se snažila o objektivní prezentaci prožitých událostí, stejně tak u ní nebyl zjištěn motiv msty vůči obžalovanému. Má pocit křivdy z jednání obžalovaného, který se projevuje i ve spojení s jeho následnou reakcí, v rámci níž se snaží svést vinu za vzniklou situaci na ni, přičemž pocit křivdy v ní vyvolává i postoj její babičky, u které nemá v souvislosti s projednávanou věcí dostatečné zastání. Syndrom zneužité osoby však v plném rozsahu nevykazuje. Jde-li o otázku, zda nezletilá poškozená byla v době stíhaného činu schopna posoudit jednak smysl a význam tohoto jednání, jednak význam odporu proti takovému jednání, a zda a jak byla schopna případný odpor projevit, znalkyně doslova konstatovala: „Z vyjádření poškozené je zřejmé, že proběhlou inkriminovanou událostí byla ve svém věku paralyzována, nedokázala se vzhledem ke svému věku jednání obžalovaného bránit. Vzhledem k době, kdy se prošetřovaná událost odehrála, je velmi obtížné hodnotit případný stav bezbrannosti dítěte. Současný pohled poškozené na proběhlou událost ve spojení s jejím tvrzením, že si myslí, že by se dokázala bránit, je však vyjádřením a postojem spojeným s jejím současným věkem. Je však třeba zdůraznit, že v době prošetřované události byla ještě dítětem, a to po fyzické i mentální stránce. Nedokázala se svěřit nejbližším osobám v rodině (babičce), se situací si poradila úměrně svému věku, kdy si myslela, že komunikací ve formě FB ukončí nevhodné chování obžalovaného vůči její osobě. Ze samotné komunikace je patrná nezralost a nezkušenost, která odpovídá dětskému projevu. V komunikaci z roku 2017 je již patrný posun, schopnost projevit odpor – negace. Na základě výše uvedeného tedy znalkyně konstatuje, že poškozená s ohledem na svůj věk, rozumové schopnosti, psychosexuální vyspělost a celkovou vyspělost nebyla schopna posoudit význam a smysl takového jednání a nebyla schopna posoudit význam odporu proti tomuto jednání a případný odpor projevit“.

  1. Shora citované závěry pak znalkyně přednesla i při výslechu v hlavním líčení. Návazně v rámci kladených dotazů mimo jiné doplnila, že její závěry týkající se otázky schopnosti nezletilé poškozené posoudit význam a smysl stíhaného činu a projevit proti němu odpor vycházejí právě z vyjádření nezletilé poškozené i facebookové komunikace. Podle znalkyně obecně vzato dívka takové osobnostní charakteristiky, jakou je nezletilá poškozená, a v takovém věku, v němž se nacházela v době stíhaného činu, by se měla být schopna verbálně i fyzicky se bránit takovému činu. Je však třeba brát v úvahu i prostředí, v němž taková dívka vyrůstá a je vychovávána. Poškozená má zvýšený respekt k autoritám, je v postojích a názorech ovlivnitelná dospělými osobami. 

  1. Z takto citovaného obsahu uvedeného znaleckého posudku je tedy v první řadě zřejmé, že z psychologického hlediska nese svědectví nezletilé poškozené o stíhaném skutku rysy věrohodnosti, tedy že nezletilá poškozená popisovala ve svých výpovědích takové počínání obžalovaného, které bylo odrazem reality. Tento znalecký závěr je celkem jednoznačný. Naproti tomu další závěr znalkyně, který se týká otázky schopnosti nezletilé poškozené posoudit smysl a význam stíhaného jednání a projevit vůči němu odpor, je podle názoru soudu poněkud méně rezolutní a místy snad až rozpačitý.

  1. Součástí spisu je také v odůvodnění rozsudku opakovaně zmíněná facebooková komunikace vedená mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným přes aplikaci. O její autenticitě není pochyb, neboť ji oba uvedení potvrdili, nezletilá poškozená byla navíc tím, kdo ji policejnímu orgánu v přípravném řízení poskytl k zadokumentování. Z jejího obsahu je zřejmé, že byla vedena v letech 2014, 2015 a 2017, nezletilá poškozená i obžalovaný si zde tykali a obecně vůči sobě navzájem vystupovali jako rovný s rovným, obžalovaný byl zpravidla tím, kdo navázal a udržoval komunikaci, často se snažil nezletilé poškozené lichotit a místy vůči ní v této souvislosti vystupoval až v ponížené roli, nezletilá poškozená na jeho sdělení reagovala leckdy znuděně, odměřeně či až podrážděně či arogantně. Konkrétněji pak lze zmínit následující konverzaci mezi nimi. V dubnu 2014 v rámci běžné komunikace se nezletilá poškozená obžalovanému opakovaně zmínila, že „má nového kluka“. V srpnu 2014 obžalovaný nezletilou poškozenou oslovil „Ahojky kočko“, načež ta mu odvětila: „Ty vole, dej už tady s tím pokoj nebo to řeknu babičce“ a návazně opakovaně konstatovala: „Jsi otravnej“, obžalovaný zareagoval vyslovením podivu nad její reakcí a dotazem, „co jí to přelétlo přes nos“, poté mu nezletilá poškozená sdělila: „No mně nic, ale to tvoje osahávání je pěkně otravné“, obžalovaný se poté omluvil a přislíbil, že „už se jí nedotkne“, na to poškozená zareagovala skeptickým: „No jasně tomu tak věřím“ a „10 procent“. Dne 9. srpna 2015 v rámci komunikace obžalovaný nabídl nezletilé poškozené, že jí nechá jakousi baterku, ta o ni jevila zájem, následně ji obžalovaný prosil, aby mu zaslala jednu či dvě fotografie na památku, a sliboval, že je nikomu jinému neposkytne ani neukáže. Ve dnech 25. srpna a 16. září 2015 obžalovaný zaslal nezletilé poškozené totožné obsáhlé zprávy, v nichž se úvodem omluvil, že jí píše, a sdělil, že ji „nechce otravovat“ a aby si onu baterku ponechala, neboť měl radost, že se jí líbila, poté jí vysvětloval, z jakých důvodů po ní chtěl ony fotografie, a v této souvislosti zdůrazňoval, že tím nemyslel nic zlého, a omlouval se, návazně vyjadřoval svůj obdiv a zalíbení v ní („…Mám tě moc rád, strašně moc mi na tobě záleží a nerad bych tě ztratil. Jsi strašně úžasná, nádherná, dokonalá holka. Tak moc rád bych tě chtěl chytnout, obejmout a už nepustit…“, „…Není dne, hodiny, minuty, abych na tebe nemyslel…“), dále konstatoval, že jí (nezletilé poškozené) chtěl vysvětlit „to nedorozumění“, opakovaně se omlouval a vyjádřil naději, že se nezletilá poškozená na něj nezlobí, také poděkoval „za krásný večer“. Nezletilá poškozená první zprávu ponechala bez jakékoli odezvy, obžalovaný ji v mezidobí - dne 26. srpna 2015 - poprosil, aby si uvedenou zprávu přečetla. Poškozená reagovala až dne 16. září 2015 strohým dotazem ve znění: „Za jaký krásný večer????“, obžalovaný pak odvětil: „Prosím, nerozebírej to“. Ve dnech 17. až 20. září 2015 mezi nimi proběhla již obsáhlejší konverzace, která se zjevně vztahuje ke stíhanému jednání a kterou inicioval obžalovaný zprávou: „Ahojky, promiň, že píšu, ale chtěl jsem se zeptat, jestli to vysvětlení a omluvu vlastně přijímáš?“, nezletilá poškozená reagovala sdělením: „Dej mi pokoj, bojím se tě“, obžalovaný pak uvádí, že jí neudělal nic, proč by se jej měla bát, nezletilá poškozená mu sdělila: „Ne?!!!! Ty fakt nejsi v pohodě!!!“ a „Zničil jsi mi dětství“. Obžalovaný vzápětí odepsal: „Vím, co jsem udělal a moc mě to mrzí. Neměl jsem to nechat dojít tak daleko, ale naposledy jsi to chtěla sama a ani netušíš, jak moc si to vyčítám, že jsem se neovládl. Netuším, jak tu chybu napravit“, nezletilá poškozená reagovala, že „to už nepůjde“, načež obžalovaný sdělil: „Já vím, že nepůjde. Opravdu mě to moc mrzí. Jsem v pohodě, jen jsem se nechal tebou unést, což jsem neměl dopustit“. Na dotaz nezletilé poškozené, co myslel tím, že se jí nechal unést, pak na vysvětlenou třemi na sebe navazujícími zprávami doplnil: „Jsi strašně nádherná, přitažlivá, okouzlující holka, ale to sama jistě dobře víš, že ano“, „Nevím, jak to napsat, ale stalo se něco, co se stát nemělo, a věř mi, že si to vyčítám a vyčítat budu. Neměl jsem to dopustit“, „A mrzí mě, že to teď odnáším já, když za to můžeme oba“. Poškozená následně obžalovaného stroze požádala, aby jí již nepsal a při příští návštěvě u nich se s ní raději ani nebavil, obžalovaný se jí opět omluvil. Další den se obžalovaný nezletilé poškozené dotázal, „proč si zlost vylévá na něm“, dále připustil, že „se něco stalo“, ale dodal, že „to nebylo nic, co by (nezletilá poškozená) sama nechtěla“. Následně jí oznamuje, že se dozvěděl, že nezletilá poškozená se měla s někým „vyspat“ a dotyčný se pak „na ni vykašlal“, což nezletilá poškozená odmítá, poté se zjevně vracejí k inkriminovanému večeru. Nezletilá poškozená v této spojitosti uvedla: „Jenže já si nic nezačala!!! Nebo snad jo?“, obžalovaný obratem sdělil: „No tenkrát ano. Proto k tomu došlo. Ani netušíš, jak mě to trápí“, nezletilá poškozená se pak opakovaně dotázala, co konkrétně udělala, a poté konstatovala: „Jestli myslíš to, že jsem do tebe kopla, tak to bylo omylem!!! Tohle dělám normálně. Je vidět, na co myslíš“. Obžalovaný reagoval nesouhlasně a nejprve nejevil ochotu popsat právě přes facebook vlastní verzi události, na opakované žádosti nezletilé poškozené ale nakonec konstatoval: „Takže od začátku. Párkrát jsi do mě šťouchla, tak jsem tě chytl za nohu a začal ti jezdit palcem po prstech, aby ses zklidnila, ale ty jsi mě tou nohou začala hladit po vlasech, pak jsi ji přes mě přehodila, vzala za ruku a dala (ty víš, kam). Dost mě to překvapilo, ale nakonec jsem se nechal unést. A došlo to tam, kam to došlo“. Nezletilá poškozená reagovala tvrzením, že „to tedy neudělala“ a že obžalovaný „si začal“, obžalovaný naopak tvrdil, že událost iniciovala nezletilá poškozená. Každý z nich pak trval na svém, také probírali vztah obžalovaného k jeho družce (XX), obžalovaný nezletilé poškozené opět lichotil a připouštěl, že mezi nimi došlo k intimnímu kontaktu a nad svým počínáním vyjadřoval lítost („…Nechal jsem se tebou unést, protože jsi strašně nádherná, svůdná, no prostě dokonalá holka…“, „…Já jsem přiznal chybu a lituji toho…“). Další komunikace proběhla dne 7. října 2015, kdy obžalovaný zaslal nezletilé poškozené zprávu ve znění: „Je mi líto, co se stalo a co jsi udělala, jen doufám, že jednou tě svědomí bude žrát a nakonec řekneš pravdu, jak to doopravdy bylo. Máš jedinou jistotu, že mě už nikdy neuvidíš. Měl jsem tě moc rád, ale to už je teď jedno. Jen nevím, proč by to měla odnést XX s dětmi. XX jsem vše řekl popravdě. Teď po všem tě začínám spíš litovat. Vím, co jsem ti slíbil a nebýt toho, co jsi udělala, tak by to tak zůstalo. Mrzí mě, že vás kvůli tomu, co jsi udělala, ztrácíme. Doufám, že se v tobě hne svědomí. Promiň za všechno, ale čas nedokážu vrátit“. Reakce nezletilé poškozené byla: „What? Myslíš si, že je to příjemné, když mi ta tvoje napíše, že jsem tě svedla a že já jsem nadržená pipina????“. Obžalovaný v reakci na to nezletilé poškozené sdělil, že jej skutečně svedla, že pokud by (nezletilá poškozená) „neudělala to, co udělala, tak k ničemu nedošlo“ a že nenechá na sebe házet veškerou vinu, dále vyjadřuje nespokojenost s tím, že nezletilá poškozená „do toho začala zatahovat jiné“ (tedy, jak je zřejmé z předešle uvedeného, že věc řešila s družkou obžalovaného). Poté následuje odmlka v komunikaci až do května 2017. Dne 14. května tohoto roku obžalovaný opět kontaktoval nezletilou poškozenou, vyjádřil přání „řešit minulost“, nejlépe při osobním setkání, poté ji prosil o zaslání fotografií, čemuž nezletilá poškozená vyhověla, obžalovaný jí poté sdělil, že „je nádherná holka a moc jí to sluší“. Poté se konverzace opět přesouvá ke stíhanému skutku, obžalovaný a nezletilá poškozená se dohadují, kdo z nich „to“ (z kontextu je zjevné, že je míněn intimní kontakt) inicioval, každý z nich trval na tom, že to byl ten druhý, obžalovaný v této spojitosti mimo jiné uvedl: „…To co bylo, před tím, že jsem tě hladil a sahal na prsa, to ano to přiznávám, ale to, co bylo naposledy, se stalo, protože jsi to chtěla a já se nechal unést…“. Nezletilá poškozená zase obžalovanému napsala: „To, žes mě udělal, babi neví. To jsem řešila s někým mladším“, obžalovaný reagoval konstatováním, že její babička „ví, že se to stalo, jen neví, že to (nezletilá poškozená) sama chtěla“ a že nezletilá poškozená věc „řešila s XX“, posléze uvedené (že věc řešila s XX) nezletilá poškozená návazně potvrdila. Poměrně intenzivní konverzace pak proběhla dne 15. května 2017, obžalovaný a poškozená zde řešili různé otázky, obžalovaný i zde dával nezletilé poškozené najevo svou náklonnost (že na ni musí neustále myslet, neboť je „úžasná, nádherná holka“, a že mu na ní moc záleží), nezletilá poškozená reagovala na tyto jeho projevy odmítavě a obžalovaného označovala za pedofila. To obžalovaný popíral, načež nezletilá poškozená mu sdělila: „Tak proč jsi mi ve 12 sahal na prsa? Proč jsi mě tedy dělal prstama…Co ty prasárny?“, obžalovaný poté uvedl: „To, že jsem ti sahal na prsa, to jsem přiznal, ale to druhé by se nestalo, kdybys to sama nechtěla. A neboj se, hodně dlouho mě to mrzelo, co se stalo. Jen nemůžu pochopit, proč jsi to udělala a pak to hodila na mě“, poté mezi nimi následovala opět debata, kdo onen intimní kontakt inicioval. Také v rámci komunikace uskutečněné ve dnech 17. a 21. května 2017 se obžalovaný opakovaně snažil vracet k inkriminovanému večeru, což nezletilé poškozené zjevně nebylo po chuti, každý z nich setrvával na své verzi o tom, kdo onoho večera „si začal“, obžalovaný v této spojitosti uváděl, že „tu poslední noc jí (nezletilé poškozené) podlehl, protože to chtěla, a on neodolal“, dále nezletilé poškozené mimo jiné sděloval, že ji „strašně miloval a vždy se těšil, až ji uvidí“ a že „ji miloval a miluje, to její pevné tělo, úžasné oči a nádherný úsměv“. V konverzaci vedené dne 25. května 2017 nezletilá poškozená obžalovanému opakovaně sdělovala, že další komunikaci s ním odmítá a hrozí, že bude-li ji nadále kontaktovat, sdělí to jeho družce, případně jejich komunikaci zašle policii. Ve dnech 24. a 25. srpna 2017 obžalovaný zasílanými zprávami opět nezletilé poškozené vyjadřoval svou náklonost.

  1. Soud záměrně popsal ve věci zajištěnou facebookovou komunikaci mezi obžalovaným a nezletilou poškozenou poměrně detailně, neboť její obsah je sám o sobě celkem výmluvný, aby bylo zřejmé, jednak že nezletilá poškozená obžalovaného dlouhodobě velmi silně přitahovala, obžalovaný jí byl doslova fascinován, jednak a zejména že mezi nimi došlo někdy v průběhu léta 2015 k takovému sexuálnímu styku, jaký je uveden ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku. V uvedené komunikaci se totiž hovoří o sexuálním kontaktu nejen v náznacích (obžalovaný opakovaně uváděl, že „se nechal unést“, že „došlo to tam, kam to došlo“, že nezletilé poškozené „podlehl, protože to chtěla, a on neodolal“, že „by se to nestalo, pokud by to nechtěla“, a že nezletilá poškozená jej „svedla), ale také explicitně, konkrétně obžalovaný uznával, že nezletilou poškozenou osahával na prsou a dotýkal se jejího přirození, nezletilá poškozená pak dokonce přímo uváděla, že obžalovaný ji „udělal“ (což je v hovorové mluvě výraz pro sexuální uspokojení jedné osoby osobou jinou) a že jí „dělal prstama“ (což je zase hovorové označení sexuální praktiky záležející v zasouvání prstů ruky do vagíny ženy), s čímž obžalovaný nijak nepolemizoval, ale naopak to připouštěl (byť současně tvrdil, že „to chtěla sama“ a „že by se to nestalo, pokud by to nechtěla“). Poněkud jinak a stručněji vyjádřeno, daná facebooková komunikace je sama o sobě důkazem, která svým obsahem přímo svědčí o takovém počínání obžalovaného, jaké je uvedeno ve výrokové části rozsudku. Současně ale tato komunikace dokládá, že nezletilá poškozená již v době před stíhaným činem (a také v době následné) i přes věkový odstup přistupovala k obžalovanému jako sobě rovnému (obžalovaný ve snaze vlichotit se do její přízně vystupoval vůči ní místy až servilně a poníženě), byla schopna projevit svůj odpor vůči takovému jeho jednání, které se jí nezamlouvalo (viz její upozornění ze srpna 2014, že neupustí-li obžalovaný od takového jednání, pak to oznámí své babičce), v rozhodné době (v roce 2015) také dokázala dlouhodobě upustit od komunikace s obžalovaným (lze připomenout, že komunikace ustala v říjnu 2015 a obnovena byla až v květnu 2017).  

  1. Jako svědkyně byla vyslechnuta Mgr. XX, jež ve školním roce 2015/2016 byla jednou z učitelek nezletilé poškozené. Ve své výpovědi nezletilou poškozenou charakterizovala jako „chytrou, empatickou holku s dobrými sociálními dovednostmi“ a „typickou dospívající holku, která nevybočovala z obrazu pubertální školačky“, byla hezká, čehož si byla vědoma. Nestalo se, že by jí v něčem zásadním někdy lhala. Svědkyně dále uvedla, že někdy na podzim roku 2015 za ní nezletilá poškozená přišla do školního kabinetu a ukázala jí vytištěnou konverzaci, v níž nějaký muž obdivoval její krásu a dával najevo svou náklonost a lásku, bylo zřejmé, že po ní touží, nezletilá poškozená jej odmítala. O zmíněném muži jí nezletilá poškozená sdělila, že se má jednat o jejího strýce. Svědkyně se návazně tázala, zda dotyčný jí nějak obtěžoval, dotýkal se jí a osahával, na což nezletilá poškozená jen mlčky přikyvovala, nic dalšího k tomu však konkrétně neuváděla, bylo zjevné, že o dané otázce se nechce více bavit. Svědkyně jí proto dala kontakt na nějaké dětské krizové centrum a o věci informovala i její třídní učitelku, není jí známo, jak ta s uvedenou informací naložila. Následně zaznamenala, že nezletilá poškozená o uvedené vytištěné konverzaci hovořila se svými spolužačkami, s nimiž tvořila jakousi „partu“, jednalo se o XX, XX a XX.

  1. Oněmi spolužačkami nezletilé poškozené, o nichž hovořila svědkyně Mgr. XX (a také sama nezletilá poškozená), byly nezletilé XX XX a XXX. Všechny tři jmenované nezletilé ve svých svědeckých výpovědích potvrdily, že nezletilá poškozená jim ukazovala vytištěnou konverzaci mezi ní a „jejím strýcem“ (tedy v kontextu toho, co bylo uvedeno v dřívějších pasážích odůvodnění, obžalovaným), navíc se jim svěřila, že tento strýc (obžalovaný) ji osahával a „dělal jí to prstama“. Ke svému vztahu k nezletilé poškozené uvedené svědkyně vesměs uváděly, že s ní nebyly „moc velké kamarádky“, vadilo jim, že chtěla být středem pozornosti, pomlouvala je, případně si někdy i vymýšlela.

  1. Je tedy zřejmé, že svědectví Mgr. XX, XX, XX a XX jsou důkazy, které svým obsahem také dokládají, byť toliko zprostředkovaně, že obžalovaný se vůči nezletilé poškozené dopustil sexuálně zaměřeného jednání, které mělo podle posléze tří jmenovaných svědkyň takovou podobu, jaká je uvedena ve výrokové části rozsudku.

  1. Taktéž svědecká výpověď nezletilé XX, jež je sestrou nezletilé poškozené, zprostředkovaně svědčí o okolnosti, že obžalovaný se dopustil stíhaného jednání. Z této výpovědi se totiž podává, že několik dní po poslední návštěvě obžalovaného a jeho rodiny ve XX nezletilá poškozená manipulovala se svým telefonem a poté začala plakat, svědkyně se jí proto tázala, co se stalo, načež se jí nezletilá poškozená svěřila, že obžalovaný jí jedné noci při zmíněné návštěvě začal hladit, poté jí rukou sahal do rozkroku a dával jí tam prsty, což jí bolelo. Dále jí nezletilá poškozená sdělila, že nechce, aby k nim obžalovaný ještě jezdil. Následně jí také ukazovala zprávy, které jí obžalovaný na facebooku zasílal, v těchto zprávách jí lichotil a projevoval svou náklonnost, uvedené zprávy pak nezletilá poškozená ukazovala i babičce. Jde-li o vztah obžalovaného a nezletilé poškozené při dříve proběhlých návštěvách, pak podle svědkyně obžalovaný za nezletilou „jakoby trochu dolejzal“, tedy hodně si ji všímal, usmíval se na ni, také „jí skládal komplimenty, třeba že má hezký účes, hezký plavky, hezký triko, hezkou postavu, což nikomu jinému neříkal“.

  1. Další ve věci vyslechnutou svědkyní byla XX babička nezletilé poškozené (č. l. 214-219). V souvislosti se stíhaným skutkem vypověděla, že nezletilá poškozená jí nějakou dobu po poslední návštěvě obžalovaného a jeho rodiny u nich ve XXX opakovaně ukazovala komunikaci, v rámci které jí obžalovaný stále zasílal „zamilované zprávy“ a žádal po ní zaslání jejích fotografií, nezletilá poškozená jí k tomu sdělovala, že si s ním nechce psát a že si jej „blokne“. Jelikož se situace opakovala, svědkyně nakonec písemně sdělila XX (družce obžalovaného), aby je ve XX ona a obžalovaný již nenavštěvovali, že chce mít klid. O okolnosti, že obžalovaný se vůči nezletilé poškozené měl dopustit stíhaného skutku, se svědkyně podle svého vyjádření dozvěděla až poté, co se s vnučkami přestěhovala do XX. Nezletilé poškozené se tázala, proč se jí nesvěřila, ta odvětila, že nevěděla, jak jí to má říci, bylo jí to „takový nepříjemný“. Ke vztahu mezi obžalovaným a nezletilou poškozenou svědkyně konstatovala, že se k sobě chovali kamarádsky, oslovovali se jménem, svědkyně měla dojem, že nezletilá poškozená se k obžalovanému někdy chovala až vyzývavě, kupříkladu kolem něj záměrně chodila v plavkách a „natřásala se“. I následující den po inkriminovaném večeru spolu běžně komunikovali, byli společně i s dalšími členy rodiny na koupališti. Pokud u nich ve XX byli obžalovaný XX a jejich děti na návštěvě, pak oba uvedení se v uspávání dětí střídali, děti tedy uspával vždy jeden z nich a poté se vrátil za ostatními do společnosti. 

  1. Svědectví XX tedy neposkytuje ke stíhanému skutku podstatnější přímé či nepřímé informace, snad vyjma toho, že při oné poslední návštěvě obžalovaného a jeho rodiny v místě tehdejšího bydliště nezletilé poškozené se oba mohli ocitnout v dětském pokoji v době, kdy obžalovaný zde uspával své děti. Dané svědectví ale potvrzuje opakované snahy obžalovaného o facebookovou komunikaci s nezletilou poškozenou, v níž projevoval svou silnou citovou náklonnost k ní (o existenci této komunikace ostatně není sebemenších pochyb již na základě dříve rozebraných důkazů), a to v době nedlouho po stíhaném jednání, vedle toho dokládá samotný způsob, jakým se k sobě obžalovaný a poškozená chovali v době před tímto jednáním.

  1. Svědkyně XX, jež je známou rodiny XX a příležitostně je navštěvovala, se ve svědecké výpovědi vyjadřovala ke vztahům v této rodině, osobě nezletilé poškozené i chování obžalovaného v době, kdy býval u rodiny XX ve XX na návštěvě, v tomto směru z jejího svědectví žádné významnější okolnosti nevyplynuly. I ona potvrdila, že nezletilá poškozená jí opakovaně ukazovala zprávy zasílané prostřednictvím aplikace XX, v nichž jí obžalovaný psal, že ji má rád a že ji miluje, přičemž nezletilá poškozená dávala najevo svou nelibost nad těmito zprávami, současně ale svědkyně poznamenala, že zejména v dřívější době nezletilá poškozená obžalovaného v rámci dané komunikace pobízela, aby jí psal, jak a proč jí má rád. O okolnosti, že obžalovaný měl nezletilou poškozenou osahávat, se svědkyně podle svého vyjádření dozvěděla od její babičky, bylo to někdy v červnu roku 2017 ještě ve XXX, samotná poškozená se jí v tomto směru nesvěřila.

  1. Ve spisovém materiálu jsou také založeny zprávy a dokumentace základní školy XX, organizace XX z. s.,  a odboru sociálních věcí XX . Z právě označených listinných důkazů se mimo jiné podává, že v letních měsících roku 2017 se nezletilá poškozená, její babička (XXX) a sestra (XXX) přestěhovaly do XX, kde nezletilá poškozená i její sestra navštěvovaly uvedenou základní školu. Nezletilá poškozená je školou hodnocena vesměs kladně, její vztah s babičkou je i přes počáteční adaptační potíže bez zásadnějších problémů, má ale přítele, se kterým měla i pohlavní styk. U XX se objevily ve škole i mimo ni vážné problémy s chováním, vzhledem k vyskytnuvším se informacím o jejích sexuálních zkušenostech s ní vedl učitelský sbor pohovor, v rámci něhož se mimo jiné zmínila, že i její sestra (tedy nezletilá poškozená) měla mít již sexuální zkušenosti, a to vedle jiných mužů a chlapců i se svým příbuzným, konkrétně „se jí před 3 roky pokusil vyprstit jeden příbuzný“. Uvedenou informaci škola předala odboru sociálních věcí Magistrátu města XX, jenž obratem požádal Policii ČR o prověření věci. Právě popsaným způsobem tedy policejní orgány získaly informace o stíhaném skutku, jejich následné šetření nakonec vyústilo v zahájení trestního stíhání obžalovaného.

  1. Za účelem objasnění duševního stavu obžalovaného byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie. Z jeho závěrů vyplývá, že obžalovaný netrpí a ani v minulosti netrpěl duševní poruchou v pravém slova smyslu, tedy psychózou, ani duševní chorobou, je však u něj dána porucha v podobě psychosexuální nevyzrálosti, která se velmi pravděpodobně projevuje mimo jiné jako deviace – heterosexuální pedofilie. Právě uvedenou diagnózu podporuje i falopletysmografické vyšetření, při kterém byly u obžalovaného zachyceny reakce na dívky věkem odpovídající nezletilé poškozené i dívky poněkud starší, naopak reaktivita na snímky dospělých žen a aktivity dospělých párů byla relativně slabší. V době presumovaného jednání byly jeho rozpoznávací schopnosti zachovalé, jeho schopnosti ovládnout své jednání však byly v důsledku uvedené sexuální poruchy (psychosexuální nevyzrálosti při velmi pravděpodobném výskytu heterosexuální pedofilní preference) podstatně sníženy, míra tohoto snížení byla více jak poloviční. Obžalovaný není závislý na užívání návykových látek, nic nesvědčí o tom, že by v době stíhaného činu byl ve stavu intoxikace, nejednalo se o případ patické opilosti ani o jiný typ mrákotného stavu. Vzhledem k výskytu uvedené sexuální poruchy je pobyt obžalovaného na svobodě bez odborného léčení relativně nebezpečný z hlediska možnosti opakování takového jednání, pro které je stíhán. Proto znalec navrhl uložení ochranného léčení sexuologického ambulantní formou. V rámci tohoto léčení je třeba obžalovaného seznámit s jeho sexualitou a její strukturou, přimět ho k poznání motivace deviantního chování, soustavněji jej edukovat o podstatě poruchy, vést k jejímu přijetí a nutnosti sebekontroly i adaptace. Ambulantní forma léčení se jeví jako dostačující z toho důvodu, že u obžalovaného nebyla zjištěna osobnostní patologie ve formě kupříkladu dissociální poruchy osobnosti, není proto důvod pochybovat, že bude při léčbě spolupracovat. Obžalovanému nic nebrání v plnohodnotné účasti při úkonech trestního řízení, je také schopen plně chápat smysl případně mu uloženého trestu.

  1. Shora popsané znalecké závěry tedy dokládají, že takové počínání obžalovaného, jaké je popsáno ve výrokové části rozsudku, není v rozporu, ale naopak v souladu s povahou jeho sexuálního zaměření.

  1. V procesním postavení svědkyně byla vyslechnuta i XX dříve XX, jež aktuálně je manželkou a v inkriminované době byla družkou obžalovaného. Ve své výpovědi uvedla, si nikdy nevšimla jednání obžalovaného vůči nezletilé poškozené, které by mělo jakýkoli sexuální podtext, byl mezi nimi normální vztah. V pozdější době nezletilá poškozená podle svědkyně „vyhledávala kluky“, nosila vyzývavé ošacení a před obžalovaným se „naparovala“, z čehož měla svědkyně zvláštní pocit. Ani ona a ani obžalovaný však s ní nikdy žádný konflikt neměli. Také v rámci jejich poslední společné návštěvy u rodiny XX ve XXX v létě 2015 svědkyně nic neobvyklého nezaznamenala. I toho dne, který následoval po večeru, během něhož mělo dojít ke stíhanému činu, nezletilá poškozená s ostatními zcela běžně komunikovala, nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo něco stát. Ještě před odjezdem ze XXX jí ale obžalovaný sdělil, že když večer v pokoji ležel se svědkyní na zemi, nezletilá poškozená mu opakovaně nohou hladila hlavu, on jí nohu nejprve odstrčil, poté jí po noze hladil, načež nezletilá poškozená mu uchopila ruku a pokoušela se strčit si ji pod kalhotky mezi své nohy, obžalovaný však ruku odtrhl, nezletilou poškozenou napomenul a otočil se, čímž vše skončilo. Sama svědkyně, ačkoli ležela také v pokoji, podle svého vyjádření nic nezaregistrovala. Poněkud nejasně až rozporně se pak svědkyně vyjádřila k otázce, z jakého důvodu takto od obžalovaného získanou informaci s nezletilou poškozenou neřešila přímo na místě – zatímco v přípravném řízení uváděla, že obžalovaný se jí svěřil v době, kdy již seděli ve vozidle a odjížděli, přičemž však nezletilá poškozená byla s nimi až do jejich odjezdu a ještě se s nimi loučila, u hlavního líčení nejdříve tvrdila, že s nezletilou poškozenou chtěla ihned v souvislosti s uvedenou informací hovořit, avšak ta na místě nebyla, protože odešla někam za kamarády, tedy neměla možnost věc s ní řešit, po předestření daného rozporu svědkyně pro změnu nejdříve konstatovala, že nezletilou poškozenou potkali cestou při jízdě vozidlem, proto zastavili a loučili se s ní, svědkyně však nechtěla věc řešit ve vozidle a navíc pospíchali, posléze uváděla, že obžalovaný jí již o věci stručně informoval ještě před odjezdem, podrobněji jí to vylíčil při jízdě ve vozidle poté, co se s nezletilou poškozenou již rozloučili. O dané okolnosti pak svědkyně komunikovala s nezletilou poškozenou zhruba po dvou měsících přes facebook, nezletilá poškozená jí mimo jiné sdělila, že obžalovaný ji „udělal“, jinak však ani ona ani její babička nejevily chuť věc nějak řešit, dávaly pouze najevo, že si nepřejí, aby k nim obžalovaný do Skašova ještě jezdil. Svědkyně v průběhu své výpovědi dávala najevo, že se kloní k verzi obžalovaného, také vyjadřovala podiv nad skutečností, že věc počaly orgány činné v trestním řízení řešit až s delším odstupem, navíc v době, kdy svědkyně, jež má špatné vztahy se svými rodiči a sourozenci, na svou matku podala trestní oznámení pro majetkovou trestnou činnost. Zároveň však svědkyně připustila, že nemá žádné konkrétní informace o spojení mezi svou matkou a nezletilou poškozenou, nezletilá poškozená naopak má (stejně jako sama svědkyně) špatné vztahy s její matkou.

  1. Svědkyně XX (dříve XX) policejnímu orgánu také vydala výtisk facebookové konverzace, kterou vedla s nezletilou poškozenou. Z jejího obsahu je zřejmé, že počátkem října 2015 si nezletilá poškozená stěžovala svědkyni: „…On (zjevně obžalovaný) na mě pořád hrabe, když je tady….“, na námitku svědkyně, že lechtání není obtěžování, nezletilá poškozená zareagovala sdělením: „Brouku…on mě tady jednou udělal!!! Tohle fakt už není normální“, svědkyně na tuto informaci reagovala s nedůvěrou. Později se svědkyně v komunikaci vyjadřovala tak, že již „zná pravdu“, že ví, že to nebyla chyba obžalovaného, že bylo jen otázkou času, kdy „se to stane“ a že nezletilá poškozená obžalovaného již neuvidí, v reakci na to nezletilá poškozená odmítla, že „by to byla její chyba“ a zdůrazňovala, že „držela celou tu dobu hubu“, a to proto, že svědkyni a obžalovaného nechtěla „rozhádat, neboť mají skvělý děti a on (obžalovaný) skvělou ženskou“. Svědkyně poté mimo jiné nezletilé poškozené sdělovala: „Ty máš svoji pravdu a on (obžalovaný) taky“ a „To víte jen vy, co se ve skutečnosti stalo, akorát se neví, kdo říká pravdu“.

  1. Je tedy zřejmé, že ačkoli svědkyně XX (dříve XX) se zjevně kloní k takové verzi o stíhaném skutku, jaký prezentuje v rámci své obhajoby obžalovaný, jde toliko o její subjektivní názor založený na snaze důvěřovat mu jako osobě velmi blízké. Její svědectví neobsahuje žádné informace, které by svým obsahem vylučovaly či vážně zpochybňovaly verzi nezletilé poškozené (kterou přitom podporuje – ať již přímo či nepřímo – řada jiných důkazů, které byly již dříve rozebrány). Totéž platí o konverzaci mezi svědkyní a nezletilou poškozenou (naopak z ní se jasně podává, že nezletilá poškozená rezolutně trvala na tom, že obžalovaný se vůči ní dopustil intenzivnějšího sexuálně zaměřeného jednání).  

  1. Jsou-li veškeré důkazy rozebrané v předešlých pasážích odůvodnění rozsudku hodnoceny jednotlivě i ve vzájemném souhrnu, pak podle přesvědčení soudu nemůže být sebemenších pochyb, že obžalovaný se dopustil takového jednání, jaké je popsáno ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku.

  1. Z výpovědi obžalovaného, svědectví nezletilé poškozené a obsahu komunikace mezi nimi jasně plyne, že v průběhu letních prázdnin roku 2015 na místě specifikovaném ve výroku rozsudku došlo mezi obžalovaným a nezletilou poškozenou k intimnímu kontaktu. Verze obžalovaného, jakým způsobem tento kontakt proběhl (tedy že bez jakéhokoli sexuálního podtextu hladil nezletilou poškozenou po noze, ta však uchopila jeho ruku a hodlala jí dráždit své přirození, čemuž on zabránil), nemůže ve světle dalších provedených důkazů obstát. Vyvrací ji svým obsahem primárně svědecká výpověď nezletilé poškozené, podle které si obžalovaný počínal způsobem prezentovaným ve výrokové části rozsudku. O její výpovědi přitom soud nemá důvod pochybovat. Tento svůj závěr opírá o následující argumenty.

  1. Předně na straně nezletilé poškozené absentuje jakýkoli rozumný důvod, který by ji mohl vést ke křivému obvinění obžalovaného. Z provedeného dokazování je zřejmé, že do doby stíhaného skutku byl vztah mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným, jenž byl druhem její vzdálené příbuzné, celkem bezproblémový, nedošlo mezi nimi k žádnému vážnějšímu konfliktu či sporu, natož takovému, který by mohl být příčinou mstivé pohnutky k nepravdivému svědectví proti obžalovanému. Ostatně obžalovaný v rámci své obhajoby ani netvrdil, že na straně nezletilé poškozené je dán nějaký racionální motiv k jeho smyšlenému obvinění. 

  1. V souvislosti s právě uvedeným nelze přehlédnout ani skutečnost, že nezletilá poškozená nebyla tím, kdo inicioval trestní stíhání obžalovaného. Jak bylo vysvětleno v bodě 30 odůvodnění rozsudku, orgány veřejné moci se o stíhaném skutku dozvěděly pouhou shodou okolností, bez jakékoli přímé či nepřímé součinnosti nezletilé poškozené. 

  1. Připomenout je třeba také okolnost (podrobně vysvětlenou v bodech 18 a 20 odůvodnění rozsudku), že podle znaleckého posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, svědectví nezletilé poškozené nese z psychologického hlediska rysy věrohodnosti, tedy že nezletilá poškozená popisovala ve svých výpovědích takové počínání obžalovaného, které bylo odrazem reality. Zpracovatelka uvedeného posudku samozřejmě nemůže činit (a také nečinila) kategorický závěr, zda ke stíhanému skutku došlo, nicméně z psychologického pohledu hodnotila, jak se nezletilá poškozená při popisu projednávané události i při samotném vyšetření chovala a projevovala, tyto její projevy pak posuzovala v kontextu zjištěné osobnostní charakteristiky nezletilé poškozené. Po komplexním vyhodnocení uvedených skutečností učinila výše uvedený závěr. Ten soud považuje za celkem jednoznačný, logický, přesvědčivý a náležitě zdůvodněný (a také – což je třeba zdůraznit -  plně korespondující s dalšími provedenými důkazy).

  1. Konečně  a zejména je zřejmé, že svědectví nezletilé poškozené plně zapadá do kontextu skutečností, jež vyplynuly z řady dalších provedených důkazů. Stěžejním z těchto dalších důkazů je facebooková komunikace vedená mimo jiné v době po stíhaném skutku mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným, jejíž autenticita nebyla ničím zpochybněna (naopak potvrdil ji i obžalovaný) a jejíž obsah také jasně a přímo dokládá, že obžalovaný si v rámci tohoto skutku počínal tak, jak popsala ve své svědecké výpovědi nezletilá poškozená (viz v této souvislosti body 21 a 22 odůvodnění rozsudku). Takové počínání obžalovaného pak jednak zprostředkovaně potvrzují i svědecké výpovědi Mgr. XX (učitelky nezletilé poškozené), XX, XX a XX (spolužaček nezletilé poškozené) i XX (sestry nezletilé poškozené), jak plyne z bodů 23 až 26 odůvodnění rozsudku, jednak je v souladu s povahou sexuálního zaměření obžalovaného, které bylo zjištěno znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, jehož závěry byly rozebrány v bodě 31 odůvodnění rozsudku.

  1. Se zřetelem na takto zrekapitulované výsledky dokazování tak soud pokládal svědectví nezletilé poškozené XX o průběhu stíhaného skutku za hodnověrné. Toto svědectví ve spojení s dalšími důkazy zcela jednoznačně a spolehlivě usvědčuje obžalovaného XX z takového jednání, jaké je obsaženo ve výrokové části tohoto rozsudku. Na právě uvedeném závěru nic nemůže změnit ani svědecká výpověď XX (dříve XX), jež se (jak bylo vysvětleno v bodech 33 až 35 odůvodnění rozsudku) sice přikláněla k obžalovaným tvrzené verzi o stíhaném skutku, ovšem činila tak na podkladě svého subjektivního názoru vyvěrajícího z její snahy důvěřovat mu jako osobě velmi blízké, jmenovaná svědkyně ostatně sama ani neuváděla takové okolnosti, které by měly vylučovat či vážně zpochybnit verzi nezletilé poškozené.

  1. Naproti tomu nelze pokládat za prokázaný závěr obžaloby, podle kterého nezletilá poškozená nebyla schopna se stíhanému jednání účinně bránit (a že obžalovaný si toho byl vědom). V této spojitosti je třeba uvést následující.

  1. Podle názoru soudu je již z laického hlediska a při rozumném náhledu na danou otázku zřejmé, že průměrně fyzicky a duševně vyspělá dívka mezi dvanáctým a třináctým rokem života by měla být schopna uvědomit si smysl a význam sexuálně zaměřeného jednání, kterého se vůči ní dopouští jiná osoba, stejně tak by měla být schopna dát účinně najevo svou případnou nelibost nad takovým jednáním, tedy projevit vůči němu verbální a fyzický odpor. To ostatně z odborného hlediska v obecné rovině připustila i znalkyně z oboru školství a kultura, odvětví psychologie. Nezletilá poškozená přitom takovou nejméně průměrně vyspělou dívkou v době stíhaného jednání nepochybně byla, jak plyne ze všech svědeckých výpovědí (připomenout lze kupříkladu vyjádření Mgr. XXX, jež se stala učitelkou nezletilé poškozené jen několik týdnů či možná jen dnů po stíhaném skutku a která ji charakterizovala jako „chytrou, empatickou holku s dobrými sociálními dovednostmi“ a „typickou dospívající holku, která nevybočovala z obrazu pubertální školačky“) i z psychologického znaleckého posudku. Sama nezletilá poškozená pak ve své výpovědi jasně uvedla, že již v době činu si byla vědoma, jaký smysl mělo jednání obžalovaného, totéž jednoznačně plyne i z následné facebookové komunikace mezi ní a obžalovaným. Stejně tak lze z její výpovědi dovodit, že jí objektivně nic nebránilo dát obžalovanému najevo nelibost a nesouhlas s takovým jeho jednáním (uváděla sice, že ležela a nevěděla, co má dělat, současně ale připustila, že mohla z pokoje, kde k činu docházelo, bez problémů odejít, přičemž tak neučinila proto, že „nechtěla doma dělat zbytečný rodinný rozbroje“, „doma to nechtěla dělat těžší“).

  1. Znalkyně z oboru z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, sice ve svém posudku uzavřela, že poškozená „s ohledem na svůj věk, rozumové schopnosti, psychosexuální vyspělost a celkovou vyspělost nebyla schopna posoudit význam a smysl projednávaného jednání a nebyla schopna posoudit význam odporu proti tomuto jednání a případný odpor projevit“. Jak ale soud již upozornil, právě uvedený závěr v kontextu jiných okolností, které sama znalkyně připustila na jiných místech svého posudku, působí ne zcela jednoznačně a snad až poněkud rozpačitě. Dokladem je nejen konstatování znalkyně, že „vzhledem k době, kdy se prošetřovaná událost odehrála, je velmi obtížné hodnotit případný stav bezbrannosti dítěte“, ale také skutečnost, že na jedné straně svůj závěr o neschopnosti nezletilé poškozené posoudit význam a smysl jednání obžalovaného i posoudit a projevit odpor proti takovému jednání znalkyně souhrnně opírá o její věk, rozumové schopnosti a celkovou vyspělost, na straně druhé však připustila, že dívka takové osobnostní charakteristiky, jakou je nezletilá poškozená, v takovém věku, v němž se nacházela v době stíhaného činu, by se měla být schopna verbálně i fyzicky se bránit počínání obžalovaného.

  1. Kromě toho dílčí argumenty znalkyně, které ji vedly k závěru o neschopnosti nezletilé poškozené posoudit význam a smysl stíhaného činu i posoudit a projevit odpor proti němu, je třeba hodnotit v kontextu dalších provedených důkazů. Znalkyně poukazovala na okolnost, že v rozhodné době (tedy v době, jež se váže ke stíhanému jednání) se nezletilá poškozená nedokázala svěřit s jednáním obžalovaného nejbližším osobám v rodině, jmenovitě své babičce. Z provedeného dokazování přitom plyne, že nezletilá poškozená se sice v uvedené době skutečně nesvěřila své babičce (tato okolnost je zřejmá ze svědeckých výpovědí nezletilé poškozené i XX, jakož i facebookové komunikace mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným), svěřila se ale jiným osobám, k nimž měla důvěru, jmenovitě své sestře XX, učitelce Mgr. XX i spolužačkám XX, XX a XX (jak dokládají svědecké výpovědi jmenovaných a částečně i svědectví samotné nezletilé poškozené), navíc nezletilá poškozená obecně je (jak uvedla ve svém posudku sama znalkyně) osobou introvertní, jež nemá potřebu se svěřovat druhým. Jde-li o argument znalkyně, že nezletilá poškozená při facebookové komunikaci s obžalovaným v rozhodném období – na rozdíl od pozdější doby, konkrétně roku 2017 – nedokázala projevit svůj odpor, pak je třeba upozornit, že uvedená komunikace svým obsahem (který byl v odůvodnění rozsudku detailně citován) celkem jasně dokládá, že poškozená při konverzaci s obžalovaným nejen v rozhodném období, ale dokonce již v létě 2014 dokázala obžalovanému naprosto jasně a zřetelně dát najevo nelibost nad takovým jeho počínáním, jež se jí nezamlouvalo (lze připomenout její zprávu ze srpna 2014, v níž obžalovanému sdělila, že pokud nezanechá jejího osahávání a nevhodného oslovování, pak to oznámí babičce). Stejně tak je zřejmé, že nezletilá poškozená bez problémů dokázala dlouhodobě ukončit komunikaci s obžalovaným (podle facebookové konverzace, již sama doložila, s ním takto komunikovala do počátku října 2015 a poté až v květnu 2017). Znalkyně také argumentovala, že z vyjádření samotné nezletilé poškozené je zřejmé, že předmětnou událostí „byla ve svém věku paralyzována, nedokázala se vzhledem ke svému věku jednání obžalovaného bránit“. Jak ale bylo výše opakovaně zmíněno, nezletilá poškozená sice uváděla, že „ležela a nevěděla, co má dělat“, současně ale připustila, že z pokoje, kde k činu docházelo, mohla odejít, přičemž tak neučinila proto, že „nechtěla doma dělat zbytečný rodinný rozbroje“ a že „doma to nechtěla dělat těžší“. Tato její tvrzená ohleduplnost podle názoru soudu jistě není totéž, co bezbrannost. Konečně u hlavního líčení znalkyně ve spojitosti s otázkou schopnosti či neschopnosti posoudit a projevit odpor vůči jednání obžalovaného poukazovala i na rodinné a výchovné prostředí nezletilé poškozené, její submisivnost, zvýšený respekt k autoritám a ovlivnitelnost dospělými osobami. Podle soudu je však třeba si uvědomit, že jednak obžalovaný nebyl členem užší rodiny nezletilé poškozené (šlo o druha její vzdálené tety, rodina obžalovaného a rodina nezletilé poškozené se jen sporadicky navštěvovaly), jednak a zejména vztah mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným nebyl klasickým vztahem dospělý-dítě. Jak dokládá řada svědeckých výpovědí a zejména facebooková komunikace, obžalovaný a nezletilá poškozená i přes výrazný věkový rozdíl k sobě přistupovali jako rovný s rovným (tykali si, oslovovali se křestním jménem), nejméně při konverzaci přes internet se nezletilá poškozená již před rozhodným obdobím vůči obžalovanému dokázala projevovat celkem razantně a místy až arogantně a dávat mu najevo svou nelibost nad takovým jeho chováním, které se jí nezamlouvalo, obžalovaný při dané konverzaci naopak vystupoval někdy až v ponížené roli, při osobním kontaktu se poškozená k obžalovanému dokázala chovat vyzývavě a provokativně (posledně uvedené plyne nejen ze svědectví XX, jež je osobou blízkou obžalovanému, ale také z výpovědí svědkyň XX a XX, které mají nepochybně bližší vztah k nezletilé poškozené).

  1. Jsou-li všechny uvedené okolnosti hodnoceny důsledně ve vzájemném souhrnu, pak podle názoru soudu nelze pokládat za jednoznačný a nepochybný závěr, že nezletilá poškozená nebyla schopna se stíhanému jednání obžalovaného účinně bránit.

  1. Jen pro úplnost lze poznamenat, že i pokud by soud ve vztahu k otázce uvedené v předešlém bodě odůvodnění rozsudku zaujal opačný názor (a nutno opět zdůraznit, že učinit jej s ohledem na výsledky dokazování nemohl), pak by nebylo lze dovodit, že obžalovaný si musel být vědom neschopnosti nezletilé poškozené projevit a klást jeho počínání účinný odpor. Právě uvedené plyne již z okolností, které charakterizovaly vztah obžalovaného a nezletilé poškozené, jak byl zrekapitulován v poslední větě bodu 46 odůvodnění rozsudku (lze stručně připomenout, že šlo o vztah rovnocenný, v němž nezletilá poškozená nevystupovala v podřízené roli a byla schopna obžalovaného důrazně upozornit, pokud jí některé jeho chování nebylo po chuti). K tomu přistupuje i další skutečnost, jež se podává z provedeného dokazování (výpovědí obžalovaného i nezletilé poškozené a facebookové komunikace mezi nimi), totiž že obžalovaný se k projednávanému činu uchýlil v důsledku toho, že nezletilá poškozená svou nohou zavadila o jeho hlavu. Svědectví nezletilé poškozené i facebooková komunikace sice dokládají, že šlo z její strany o neúmyslné jednání, obžalovaný si je však mohl (jak připustila ve své výpovědi sama nezletilá poškozená) vyložit mylně tak, že jde o jakousi výzvu k intimnějšímu kontaktu.

  1. Ze všech důvodů rozebraných v předešlých pasážích odůvodnění tak soud vzal za prokázaný takový skutkový stav, jaký je obsažen ve výrokové části tohoto rozsudku. 

  1. Soud prokázané počínání obžalovaného podřadil pod skutkovou podstatu zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku. Označeného trestného činu se dopustí pachatel, který vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije. Podle ustálené soudní praxe se za soulož pokládá spojení pohlavních orgánů muže a ženy, jiným způsobem pohlavního zneužití se rozumí intenzivní zásahy do pohlavní sféry, jež jsou v širším pojetí považovány za pohlavní styk. Pohlavním stykem je přitom jakýkoli způsob ukájení sexuálního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví. Podstatou tohoto styku je tedy fyzický kontakt s druhou osobou, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Při tomto vymezení pohlavní styk zahrnuje širokou škálu činností, včetně osahávání prsou a pohlavních orgánů, jakož i zasouvání prstů do vagíny ženy.

  1. Uvedené okolnosti tvořící znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku musejí být zahrnuty úmyslným zaviněním, jak plyne z ustanovení § 13 odst. 2 trestního zákoníku.

  1. V projednané věci obžalovaný XX nezletilou poškozenou XX, které v dané době bylo méně než patnáct let, osahával na prsou a přirození a následně jí zasunul svůj prst do vagíny a pohyboval zde s ním. Z pohledu ustanovení § 187 odst. 1 trestního zákoníku tedy jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let. Takové jeho jednání bylo zahrnuto zaviněním ve formě přímého úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť věděl, že může porušit zájem na ochraně mravního a tělesného vývoje nezletilé poškozené, jejíž věk znal, a takový trestněprávně relevantní následek způsobit chtěl. 

  1. Z provedeného dokazování neplyne, že nezletilá poškozená byla při popsaném jednání svěřena dozoru obžalovaného (lze připomenout, že obžalovaný byl druhem vzdálené příbuzné nezletilé poškozené a na místě činu se nacházel pouze proto, že se svou družkou a dětmi navštívil rodinu nezletilé poškozené a v rozhodné době uspával své děti v téže místnosti, kde se shodou okolností nacházela nezletilá poškozená). Odtud vyplývá, že počínání obžalovaného není namístě posoudit jako spáchané v kvalifikované skutkové podstatě trestného činu pohlavního zneužití podle ustanovení § 187 odst. 2 trestního zákoníku. Ve věci není dána ani žádná z kvalifikačních okolností vymezených v ustanovení § 187 odst. 3 či odst. 4 trestního zákoníku. 

  1. V úvodní pasáži odůvodnění tohoto rozsudku soud upozornil, že obžaloba ve stíhaném činu spatřovala zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Podle názoru soudu však nelze dovodit, že obžalovaný by svým počínáním naplnil všechny znaky již základní skutkové podstaty uvedeného zločinu. Tento svůj závěr opírá o následující argumenty.

  1. Trestného činu znásilnění v základní skutkové podstatě podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku (alinea první), respektive pachatel, který k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného (alinea druhá). Co se rozumí pohlavním stykem, soud vysvětlil již výše. Násilím je použití fyzické síly k překonání kladeného či očekávaného odporu, pohrůžkou násilí pak hrozba užití takové síly, o pohrůžku jinou těžkou újmou jde tehdy, hrozí-li pachatel oběti způsobením vážného negativního zásahu do její majetkové, osobní či rodinné sféry. Za bezbrannost – u které je třeba předeslat, že je pojmem právním, tedy její dovození je věcí orgánů činných v trestním řízení, jež v této souvislosti vycházejí ze skutkových okolností plynoucích z provedeného dokazování - ve smyslu ustanovení § 185 trestního zákoníku se pokládá takový stav oběti, ve kterém vzhledem k okolnostem není schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, případně ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání. Judikatura i soudní praxe chápou bezbrannost jako bezbrannost absolutní (o kterou jde tehdy, pokud se oběť nachází v situaci, kterou sama nevnímá, tedy si v důsledku kupříkladu bezvědomí, umělého či hlubokého spánku anebo silného oblouznění alkoholem či jinou psychoaktivní látkou vůbec neuvědomuje, co se s ní děje, a proto vůbec nedokáže hodnotit situaci, v níž se nachází a kterou nevnímá, a nemůže tedy nijak ovlivnit jednání pachatele), bezbrannost fyzickou (jde o situaci, kdy oběť vnímá situaci, ve které se nachází a chápe význam jednání, jehož se vůči ní pachatel dopouští, nemá však objektivně možnost se účinně bránit, ač by tak učinit chtěla, a to proto, že je kupříkladu spoutaná, ochrnutá, upoutaná na vozík či lůžko anebo přestárlá) a bezbrannost psychickou (jíž se rozumí situace, kdy duševní a rozumové schopnosti oběti nejsou na takové úrovni nebo takového stavu, aby si ve své mysli dokázala situaci, v níž se nachází, dostatečně přiléhavě ze všech souvislostí vyhodnotit a přiměřeně, logicky a účinně na ni reagovat). Není přitom podstatné, vyplývá-li bezbrannost z tělesného či psychického stavu oběti, anebo zda nastala přičiněním jiné osoby. Uvedené okolnosti tvořící znaky objektivní stránky trestného činu znásilnění podle § 185 trestního zákoníku musejí být také zahrnuty úmyslným zaviněním, jak je zřejmé z ustanovení § 13 odst. 2 trestního zákoníku.

  1. V nyní posuzovaném případě si obžalovaný podle provedeného dokazování pohlavní styk s nezletilou poškozenou nevynutil násilím, pohrůžkou násilí ani pohrůžkou jiné těžké újmy, to ostatně obžaloba ani netvrdila. Poškozená byla v době činu při vědomí a nebyla ovlivněna žádnou psychoaktivní látkou, stejně tak nebyla omezena ve svobodě pohybu. Nenacházela se tedy ve stavu absolutní ani fyzické bezbrannosti. Z toho, co bylo uvedeno v bodech 43 až 47 odůvodnění rozsudku, je pak zřejmé, že nezletilá poškozená byla takového věku, měla takové rozumové schopnosti a její vztah k obžalovanému byl takového rázu, že byla schopna projevit svůj odpor vůči jeho sexuálně motivovanému jednání. Nelze proto ani dovodit, že v době činu byla ve stavu psychické bezbrannosti. Jak je přitom zřejmé z výše popsaného zákonného vymezení trestného činu znásilnění, obligatorním znakem objektivní stránky již jeho základní skutkové podstaty podle       § 185 odst. 1 trestního zákoníku je vynucení si pohlavního styku násilím, pohrůžkou násilí či pohrůžkou jiné těžké újmy anebo vykonání pohlavního styku na oběti, jež se nachází ve stavu bezbrannosti.

  1. Spíše jen na okraj – neboť vzhledem k výše uvedenému je to celkem bezpředmětné – lze poznamenat, že i pokud by soud na straně nezletilé poškozené objektivně dovodil stav její bezbrannosti v době činu, nebylo by možno dovodit úmysl obžalovaného k této okolnosti. Úmyslné zavinění je totiž charakterizováno dvěma složkami – složkou vědomostní (ta záleží v tom, že pachatel si uvědomuje, že svým jednáním může způsobit trestněprávně relevantní následek, tedy porušení nebo ohrožení zájmu chráněného příslušným ustanovením trestního zákoníku) a složku volní (ta spočívá v tom, že pachatel následek významný z hlediska trestního práva způsobit chce anebo je s ním alespoň srozuměn, přičemž o srozumění jde tehdy, pokud pachatel nepočítá s žádnou konkrétní okolností, jež by mohla vzniku tohoto následku zabránit). Jak soud vysvětlil v bodě 48 odůvodnění rozsudku, i v případě, že poškozená by nebyla schopna s ohledem na svůj věk a rozumové schopnosti se stíhanému jednání účinně bránit, nebylo by možno učinit závěr, že obžalovaný si této okolnosti (tedy z pohledu ustanovení § 185 trestního zákoníku stavu bezbrannosti) musel být vědom. Odtud vyplývá, že v jeho jednání by v naznačené situaci absentovala již vědomostní složka úmyslného zavinění ve vztahu ke znaku bezbrannosti, logicky by pak nemohla být dána ani složka volní (neboť ta se odvíjí od složky vědomostní).

  1. Ze všech shora uvedených důvodů soud trestněprávně relevantní jednání obžalovaného popsané ve výroku rozsudku na rozdíl od obžaloby kvalifikoval nikoli jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, nýbrž jako zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku.

  1. Ze závěrů výše již rozebraného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, je zřejmé, že obžalovaný je za projednávaný skutek odpovědný i z pohledu příčetnosti (§ 26 trestního zákoníku).

  1. Poněvadž soud uznal obžalovaného vinným stíhaným trestněprávním jednáním, ukládal mu návazně za toto jednání trest. Na trestný čin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku stanoví uvedený zákoník trest odnětí svobody v rozpětí od jednoho roku do osmi let.

  1. K osobě obžalovaného soud z jeho výpovědi, opisu rejstříku trestů, přílohových trestních spisů, zprávy z místa bydliště a sdělení jeho zaměstnavatele zjistil následující skutečnosti. Před spácháním nyní projednávaného činu se obžalovaný dostal opakovaně do střetu s trestními zákony pácháním typově méně závažnějších trestných činů proti majetku i trestného činu zanedbání povinné výživy. Všechna tato dřívější odsouzení jsou však ze zákona zahlazena, nelze je proto pokládat za přitěžující okolnost, navíc vyjma posledního z nich (za přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku, jež je z roku 2013) jsou staršího data (spadají do období let 1998 až 2009). V místě svého současného bydliště obžalovaný nebyl postižen pro přestupek. Od počátku února 2017 je zaměstnán jako řidič kamionové dopravy, svým zaměstnavatelem je hodnocen kladně. 

  1. Při úvaze o výši trestu soud vycházel z hledisek pro posuzování této otázky rozhodných, jež jsou zakotvena zejména v ustanoveních § 38 odst. 1, § 39, § 41 a § 42 trestního zákoníku. Bral tedy v potaz povahu a závažnost projednávaného skutku, osobu obžalovaného i jeho poměry, jeho postoj ke spáchanému činu, jakož i okolnosti polehčující a přitěžující. 

  1. Obžalovanému toliko přitěžovalo, že se stíhaného jednání dopustil s rozmyslem (§ 42 písm. a) trestního zákoníku). Žádnou z polehčujících okolností demonstrativně vyjmenovaných v ustanovení § 41 trestního zákoníku soud sice neshledal, ve věci jsou ovšem dány jiné skutečnosti, jež snižují závažnost jeho trestněprávního jednání a hovoří v jeho prospěch. Předně jde o okolnost, že pohlavní zneužití nezletilé poškozené nemělo formu soulože, nýbrž osahávání na intimních místech a poté zasouvání prstu do její vagíny, šlo tedy o méně vážnou formu zásahu do intimní sféry nezletilé poškozené. Nelze rovněž přehlédnout, že počínání obžalovaného na nezletilé poškozené nezanechalo žádné vážnější fyzické ani psychické následky (dokladem toho ostatně je, že nezletilá poškozená je po stíhaném jednání sexuálně poměrně čilá, podle vlastní výpovědi i přes svůj stále nízký věk měla opakované pohlavní styky s nejméně dalšími dvěma muži). Zohlednit je namístě rovněž aktuální osobní a rodinné poměry obžalovaného (je ženatý, s manželkou vychovává děti, pracuje a zaměstnavatel jej hodnotí pozitivně). Konečně je třeba vzít v potaz sníženou příčetnost obžalovaného a s ní související skutečnost, že vedle samotného trestu byla obžalovanému stanovena i další (a poměrně citelná) trestněprávní sankce v podobě ochranného léčení. 

  1. Se zřetelem na všechny výše popsané okolnosti soud zastává názor, že jednak jako adekvátní se jeví výměra trestu odnětí svobody při čtvrtině zákonné trestní sazby, konkrétně v trvání dvou roků, jednak k nápravě obžalovaného není nezbytně nutné přistupovat k přímému výkonu tohoto trestu. Proto jej uložil ještě v podmíněné formě, ovšem – s ohledem na skutečnost, že obžalovaný v minulosti, byť již vzdálenější, projevil opakovanou inklinaci k páchání deliktů trestněprávní povahy (jak bylo již zmíněno, dřívější odsouzení nelze ve věci hodnotit jako přitěžující okolnost, avšak je namístě je brát v potaz při hodnocení možností nápravy obžalovaného) - při stanovení zkušební doby již blíže horní hranici zákonného rozpětí (ta činí jeden rok až pět let) a současném vyslovení dohledu. Je na obžalovaném, aby vedením řádného života v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení a dodržováním povinností plynoucích z vysloveného dohledu (který stát bude vykonávat prostřednictvím své Probační a mediační služby) prokázal, že předpoklad soudu o možnosti jeho nápravy i bez přímé trestní represe je opodstatněný. Pokud obžalovaný řádný život nepovede anebo nebude v rámci vysloveného dohledu náležitě spolupracovat s Probační a mediační službou ČR, bude to mít za následek nařízení výkonu uloženého trestu odnětí svobody.

  1. Vedle uvedeného trestu soud obžalovanému v souladu s doporučením znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, uložil ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě. Pro tento postup totiž byly splněny zákonné podmínky zakotvené v ustanovení § 99   odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (neboť stíhaného činu se obžalovaný dopustil ve stavu vyvolaném svou sexuální duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je z důvodu možného opakování obdobného jednání v důsledku této poruchy potenciálně nebezpečný) a současně se jeví – se zřetelem na povahu stíhaného činu a charakter duševní poruchy obžalovaného, kterou je ochranné léčení podle znalce způsobilé významně korigovat – i jako plně účelný.

  1. Nezletilá poškozená XX prostřednictvím svého (v daném trestním řízení ustanoveného) opatrovníka ve věci řádně a včas ve smyslu § 43 odst. 3 trestního řádu uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy (č. l. 419, 421). Po obžalovaném se domáhala úhrady částky 500.000 Kč jako satisfakce za zásah do její osobní integrity a narušení jejího práva na soukromí.

  1. Podle § 81 odst. 1 věty první občanského zákoníku (zákon č. 89/2012, účinný od 1. 1. 2014) je chráněna osobnost člověka včetně jeho přirozených práv. Podle § 81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle § 2956 občanského zákoníku pak platí, že vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákoníku (tedy mimo jiné ustanovením § 81 občanského zákoníku), nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Podle § 2957 občanského zákoníku způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala. 

  1. V projednávané věci bylo obžalovanému XX prokázáno takové trestněprávní  počínání - tedy z pohledu občanského zákoníku zaviněné protiprávní jednání – jaké je popsáno ve výroku rozsudku. Jeho podstatou byl aktivní zásah do intimní sféry nezletilé poškozené XXXX v době, kdy s ohledem na svůj věk byla zákonem před takovým zásahem chráněna. I přes okolnost, že nezletilá poškozená se jednání obžalovaného nebránila a ani se nenacházela ve stavu bezbrannosti, je tedy zřejmé, že dané jednání představovalo narušení její osobnostní integrity a tím i porušení jejího soukromí a částečně i důstojnosti ve smyslu § 81 občanského zákoníku. Podle názoru soudu je proto namístě, aby poškozené byla za takto jí způsobenou nemajetkovou újmu poskytnuta peněžitá náhrada ve smyslu § 2956 a § 2957 občanského zákoníku. Se zřetelem na okolnosti charakterizující povahu a závažnost spáchaného trestněprávně relevantního skutku (jak byly rozebrány v těch pasážích odůvodnění rozsudku, jež se váží k otázce trestu) i majetkové poměry obžalovaného soud považuje za přiměřenou výši této náhrady částku 50.000 Kč. Proto ji nezletilé poškozené při aplikaci ustanovení § 228 odst. 1 trestního řádu přiznal. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy byla nezletilá poškozená postupem podle § 229 odst. 2 trestního řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Plzni. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v Praze. Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoli výroku, a to i v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci nebo zabrání části majetku. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je omezen ve svéprávnosti, může za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho opatrovník a jeho obhájce.

Ve prospěch mladistvého obžalovaného může i proti jeho vůli podat odvolání i orgán pověřený péčí o mládež, kterému lhůta k podání opravného prostředku běží samostatně.

Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.

Poškozený, kterému byl přiznán nárok na náhradu škody, může žádat, aby byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody. Žádost se podává u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň dne 7. 2. 2019

Mgr. Martin Kantor, v.r.

předseda senátu