Znásilnění dcery manželky pachatele

Číslo jednací 1T 3/2020 - 140

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Benešově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Dufkové a přísedících JUDr. Tomáše Jiráska a Bc. Petry Kadlečkové v hlavním líčení konaném dne 10. Února 2020 takto: 

obžalovaný

Xxx Xxx, narozený xxx v XXX, OSVČ, trvale bytem xxx, nyní času xxx, xxx,

je vinen, že

dne 11. 9. 2018 kolem 22:00 hodin u autobusové zastávky  xxxxxxxí na silnici xxx mezi obcemi XY a YX, u nájezdu na silnici I/3, v úmyslu vynutit si na poškozené Xxx Xxx, která předtím šla po silnici v opačném směru, sex, tuto strhl zezadu na zem, minimálně jí držel ruce, bránil jí tak v pohybu a držel jí v poloze na zádech, zatímco poškozená se snažila z jeho držení uvolnit, což se jí nepodařilo, sex odmítla a z obavy, aby jí neublížil, mu nabídla, že mu provede orální sex, s čímž souhlasil, společně poodešli na travnatý ostrůvek na křižovatce silnice Poříčí nad Sázavou-Mrač a silnice vedoucí do chatové osady Pernáty, kde si obžalovaný stáhl kalhoty ke kolenům, poškozené držel zezadu hlavu, přičemž ona vykonala orální styk až do jeho vyvrcholení, načež oba z místa odešli, 

tedy

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, takový čin spáchal jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,

čímž spáchal

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku

a odsuzuje se

za tento zločin a za pokus přečinu omezování osobní svobody dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 171 odst. 1 trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 16. 9. 2019 č.j. 1T 99/2019-74

podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (třech) roků.

Podle § 82 odst. 1 trestního zákoníku se obžalovanému výkon trestu podmíněně odkládá, podle § 84 trestního zákoníku se nad obžalovaným vyslovuje dohled, podle § 85 odst. 1 trestního zákoníku se stanoví zkušební doba v trvání 3 (třech) roků a 6 (šesti) měsíců. 

Podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku se ruší výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 16. 9. 2019 č.j. 1T 99/2019-74, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 

Odůvodnění:

Vzhledem k tomu, že obžalovaný i státní zástupkyně se po vyhlášení rozsudku vzdali odvolání, neobsahuje podle § 314 d) odst. 3 trestního řádu  písemné vyhotovení rozsudku odůvodnění. 

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. 

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. 

Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný, nebo že chybí. 

Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.

Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.

Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. 

Odvolání nemohou podat osoby, které se ho výslovně vzdaly.

Benešov 10. 2. 2020

JUDr. Zdeňka Dufková, v.r.

předsedkyně senátu

č. j. 5 T 4/2021 - 687

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení, konaném dne 21. května 2021 v senátě složeném

z předsedy Mgr. Tomáše Boučka a přísedících Evy Drncové a Mgr. Jana Brantla,

takto:

Obžalovaný XX, nar. v , bytem , t.č. ve vazbě ve Věznici xx

je vinen, že

1. od přesně nezjištěné doby roku 2013 do roku 2015, v jím užívaném bytě na adrese , nejméně v deseti případech se záměrem sexuálně se uspokojit opakovaně svlékal donaha svou neteř poškozenou nezletilou XX, nar. XX , jejíž věk s ohledem na její fyzickou konstituci a příbuzenský poměr znal, a přes její slovně vyjádřený nesouhlas a pláč se jí dotýkal na těle, pokoušel se jí zasouvat jazyk do úst, na obnaženém přirození ji dráždil jazykem, do přirození jí zasouval jazyk a prsty, dále ji přiměl, aby mu rukou dráždila přirození, sledovala jej při masturbaci, plácala jej po hýždích a současně strpěla, když jí po hýždích plácal on, přičemž nezletilou ke strpění tohoto jednání donutil zneužitím toho, že tato  byla zvyklá ho jako dospělého poslouchat a v důsledku své nezralosti vyplývající z jejího nízkého věku se mu jinak než slovně nedokázala bránit, přičemž pro umocnění svého vlivu na poškozenou jí sděloval, že to nesmí říkat babičce, nebo to bude horší a navíc, že dědeček poškozené má slabé srdce a měla by ho na svědomí,

2. a) v přesně nezjištěné době od roku 2013 do roku 2015, v parku sady, v blízkosti plaveckého bazénu v XX , předčasně seznamoval se sexuálními praktikami svou neteř nezletilou XX , nar. XX, jejíž věk s ohledem na svůj příbuzenský poměr znal, když jí na svém mobilním telefonu ukazoval video zachycující masturbaci muže jedoucího ve vlaku, čímž ohrozil citový a mravní vývoj poškozené s rizikem spojeným s vyvoláním nevhodného a předčasného zájmu o sexualitu, 

b) v přesně nezjištěné době nejméně od roku 2015 do roku 2018, na různých místech v XX, ačkoliv znal skutečný věk poškozených nezletilých sourozenců XX , nar. XX, a XX , nar. XX , se záměrem sexuálně se uspokojit, opakovaně prostřednictvím telefonické a SMS komunikace nabízel oběma poškozeným finanční odměnu ve výši 300 Kč, když se od něj nechají orálně uspokojit, čímž ohrozil citový a mravní vývoj poškozených s rizikem spojeným s vyvoláním nevhodného a předčasného zájmu o sexualitu,

c) v přesně nezjištěné době, nejméně od počátku roku 2019 do 02.12.2019 na různých místech v XX, ačkoliv znal skutečný věk poškozeného nezletilého XX, nar. XX, tohoto předčasně seznamoval se sexuálními praktikami, když mu prostřednictvím aplikace messenger opakovaně zaslal nezjištěný počet fotografií s vyobrazením obnaženého penisu a nezjištěný počet videí zachycujících masturbaci muže a dále mu na tabletu ukazoval fotografie a videa zachycující obnažený penis, stejně jako v jednom případě se záměrem sexuálně se uspokojit nabízel prostřednictvím komunikace v aplikaci messenger poškozenému finanční odměnu ve výši 1.000 Kč, když se od něj nechá orálně uspokojit, čímž ohrozil citový a mravní vývoj poškozeného s rizikem spojeným s vyvoláním nevhodného a předčasného zájmu o sexualitu,

d) dne 17.06.2020 v době kolem 10:00 hod., ačkoliv znal skutečný věk poškozeného XX , nar. XX, se záměrem sexuálně se na poškozeném uspokojit v jednom případě, prostřednictvím telefonické komunikace nabízel v poškozenému finanční odměnu ve výši 300 Kč, když se od něj nechá orálně uspokojit, čímž ohrozil citový a mravní vývoj poškozeného s rizikem spojeným s vyvoláním nevhodného a předčasného zájmu o sexualitu,

e) v době od 19.06.2020 do 21.06.2020 na přesně nezjištěném místě v rámci komunikace prostřednictvím SMS zpráv, které zasílal z telefonního čísla na telefonní číslo, které užívala poškozená nezletilá XX, nar. XX , jejíž identity si obviněný nebyl vědom, neboť poškozená se vydávala za osobu jménem X ve věku let, což mu ihned na počátku komunikace sdělila, přesto se záměrem sexuálně se uspokojit zaslal dne 19.06.2020 v 18:18 hod. poškozené nejméně 1 fotografii obnaženého penisu, také poškozené popisoval průběh masturbačních technik, vzhled spermatu, dotazoval se jí na velikost prsou, naváděl jí k masturbaci a současně poškozené sděloval, že s ní chce vykonat pohlavní styk a za účelem pohlavního styku jí navrhnul setkání, čímž ohrozil citový a mravní vývoj poškozené s rizikem spojeným s vyvoláním nevhodného a předčasného zájmu o sexualitu, a jednání pod body 2 a) až e) se dopustil přesto, že byl za trestný čin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 trestního zákoníku již v minulosti odsouzen, naposledy rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 20.10.2015, sp. zn. 2T 97/2015-200, který nabyl právní moci dne 20.10.2015,

tedy

pod bodem 1.

zneužitím jeho bezbrannosti donutil jiného k pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží a čin spáchal na dítěti mladším patnácti let,

pod bodem 2 a,b)

- počítačové pornografické dílo zpřístupňoval dítěti,

- nabídl dítěti za pohlavní styk s dítětem za účelem pohlavního uspokojení úplatu, a pokračoval v

páchání takového činu po delší dobu a na dítěti mladším patnácti let,

- úmyslně ohrozil mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu, a takový čin spáchal opětovně,

pod bodem 2 c)

- počítačové pornografické dílo zpřístupňoval dítěti a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu 

- nabídl dítěti za pohlavní styk s dítětem za účelem pohlavního uspokojení úplatu, a takový čin spáchal na dítěti mladším patnácti let,

- úmyslně ohrozil mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu, a takový čin spáchal opětovně,

pod bodem 2 d)

- nabídl dítěti za pohlavní styk s dítětem za účelem pohlavního uspokojení úplatu,

- úmyslně ohrozil mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu, a takový čin

spáchal opětovně,

pod bodem 2 e)

- počítačové pornografické dílo zpřístupňoval dítěti,

- navrhnul setkání dítěti mladšímu patnácti let v úmyslu spáchat jiný sexuálně motivovaný trestný

čin,

- úmyslně ohrozil mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu, a takový čin spáchal opětovně,

čímž spáchal

pod bodem 1. pokračující zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, pod bodem 2 a,b)  pokračující přečin šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku,  pokračující přečin svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákoníku,  pokračující přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, pod bodem 2c) pokračující přečin šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pokračující přečin svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, pokračující přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm.c) trestního zákoníku, ad 2d)  přečin svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, ad 2e)  přečin šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku,  přečin navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle § 193b tr. zákoníku, přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku a

odsuzuje se

podle § 185 odst. 3 trestního zákoníku, § 43 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 40 odst. 2 trestního zákoníku a § 58 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou (2) roků.

Podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou.

Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné léčení sexuologické ústavní.

Podle § 229 odst. 1 trestního řádu se poškozená XX , narozená, bytem odkazuje se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odůvodnění

1. Obžalovaný v hlavním líčení prohlásil podle § 206c odst. 1 trestního řádu, že vinný spácháním skutků, uvedených ve výroku rozsudku a že souhlasí s právní kvalifikací, uvedenou v obžalobě. Soud si dále vyžádal jednak prohlášení obžalovaného ve smyslu § 314q odst. 3 trestního řádu a dále stanovisko státního zástupce a poškozených k prohlášení viny. Všichni tito účastníci k němu neměli žádné výhrady. Soud následně prohlášení viny a uznání právní kvalifikace přijal a rozhodl o tom, že se v rozsahu prohlášení viny nebude provádět dokazování.

2. Soud se dále bude tedy zabývat pouze odůvodněním dalších výroku rozsudku, tedy výroku o trestu, ochranném opatření a náhradě škody. Obžalovaný však prohlásil i všechny další skutečnosti za nesporné, proto soud nevedl dokazování ani k těmto výrokům. Výjimkou je výrok o náhradě škody, ke kterému považoval za potřebné vyslechnout zákonnou zástupkyni poškozené nezl. B. 

3. Při rozhodování o trestu vycházel soud ze všech skutečností, uvedených v § 39 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku. Obžalovanému výrazně polehčuje doznání k trestné činnosti, resp. prohlášení viny. Dále mu polehčuje předchozí řádný život. V minulosti sice byl odsouzen opakovaně pro různou trestnou činnost, všechna odsouzení jsou však zahlazena a na obžalovaného je třeba pohlížet, jako by odsouzen nebyl. Naopak mu přitěžuje, že trestnou činnost páchal po delší dobu a spáchal více trestných činů. K jeho osobním poměrům soud zjistil, že je invalidní důchodce, svobodný, bezdětný. Soud hodnotí možnost nápravy obžalovaného jako reálnou, ovšem za splnění základního předpokladu, kterým je ochranné léčení sexuologické.

Znaleckým zkoumáním z oboru sexuologie bylo totiž zjištěno, že trpí poruchou sexuální preference, pedofilií. jde o sexuální orientaci na dětské objekty, konkrétně na dozrávající hochy (převažují) a dívky. Jde o celoživotní zaměření. V důsledku toho byly jeho ovládací schopnosti podstatně snížené. Znalkyně tak navrhla uložit obžalovanému ochranné léčení sexuologické ústavní, neboť v minulosti již absolvoval léčení ambulantní, které však nemělo patřičný efekt.

4. Z výše uvedeného je tedy patrné, že hlavní příčinou trestné činnosti byla porucha sexuální preference, v důsledku které obžalovaný nebyl schopen zcela ovládat své jednání a opakovaně se dopustil kriminálního jednání. Senát je přesvědčen, jako i dříve v obdobných případech, že nápravu obžalovaného nezajistí dlouhý trest odnětí svobody, ale právě a pouze účinné ochranné léčení. Proto využil moderační ustanovení § 40 odst. 2 trestního zákoníku, podle kterého lze snížit trest odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby za současného uložení ochranného léčení. Obžalovanému uložil trest odnětí svobody ve výměře dvou roků. V jeho druhu a výměře kromě již výše uvedeného promítl také závažnost trestné činnosti, především uvedené pod bodem 1. rozsudku. Právě s ohledem na způsob spáchání tohoto skutku uložil trest jako nepodmíněný.

5. Výměra trestu však byla moderována i podle dalšího ustanovení trestního zákoníku, konkrétně podle § 58 odst. 2 písm. b). Toto ustanovení umožňuje vzhledem k poměrům pachatele a závažnosti trestné činnosti uložit trest pod spodní hranicí zákonné trestní sazby za předpokladu, že obžalovaný prohlásil svojí vinu.

6. Pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, neboť u něj nebyly splněny konkrétní podmínky pro zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou, uvedené v § 56 odst. 2 písm.b) trestního zákoníku.

7. Jak už bylo výše podrobně zmíněno, soud shledal podmínky pro uložení ochranného léčení sexuologického. Přitom vycházel především ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie. je totiž zjevné, že obžalovaný se dopustil trestné činnosti ve stavu zmenšené příčetnosti a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Soud akceptoval i názor znalkyně, že předchozí ambulantní léčení nebylo účinné a je třeba zvolit ústavní formu.

8. K trestnímu řízení se řádně a včas připojila s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 300.000,- Kč poškozená X, a to prostřednictvím své matky X jako zákonné zástupkyně. Návrh odůvodnila tím, že jí byla způsobena újma v podobě duševních útrap. Jednání obžalovaného u ní způsobilo poruchy spánku, obavy z možného opakovaní daného jednání, prožívání pocitu ohrožení a bezbrannosti. Dlouhodobě se u poškozené projevuje narušení v oblasti ztráty důvěry v mezilidské vztahy, emocionální křehkost, zranitelnost, strach z budoucího navazování partnerských vztahů.

9. Ustanovení § 81 občanského zákoníku poskytuje obecnou ochranu osobnosti člověka. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví, vážnost, čest a soukromí.

10. Podle § 82 odst. 1 občanského zákoníku má člověk, jehož osobnost byla dotčena, právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

11. Podle § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

12. Podle § 2957 způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobení účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

13. Soud vyslechl matku poškozené x v hlavním líčení. Z její výpovědi stručně řečeno vyplynulo, že poškozená trpí řadou problémů psychického rázu, poruchou spánku, často pláče a podobně. Svědkyně uvedla, že tyto problémy souvisejí s trestnou činností obžalovaného, nicméně připustila, že mohly být způsobeny také rozchode rodičů nezletilé, který poškozená těžce nese. K tomu došlo 27. 4. 2020. Rozličné potíže popisuje i znalkyně ve znaleckém posudku z oboru psychologie. Ta vyšetřovala poškozenou dne 29. 1. 2021, tedy již po rozchodu jejích rodičů. Protože soud nekonal dokazování, směřující k prokázání viny a právní kvalifikace, nevyslýchal ani samotnou poškozenou, ani znalkyni. Nebylo tedy možné podrobněji zjistit, kde skutečně mají původ psychické problémy poškozené. Za takové situace tedy ani nelze jednoznačně konstatovat, že nemajetková újma je v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného. Další dokazování v tomto směru by již podstatně protáhlo trestní řízení, proto byla poškozená se svým nárokem odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Plzeň dne 21. května 2021

Mgr. Tomáš Bouček, v.r.

předseda senátu

Krajského soudu v Plzni

3 T 62/2015-469

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Nymburce rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Holasové a přísedících Jaroslavy Plačkové a Marcely Chloupkové při hlavním líčení konaném dne 29. října 2015,

t a k t o :

Obžalovaný xxxxxxxxxx ,

nar. XXX, trvale bytem XXX , pro účely doručování XXX,

j e v i n e n , ž e

1)

dne 25.10.2014 kolem 00.30 hodin v XXX, v ložnici rodinného domu ve společném bydlišti násilím donutil k pohlavnímu styku svou manželkuxxxxx., nar. XXX, tím způsobem, že ji probudil fackou do obličeje, klekl si na ni v oblasti přirození, strhl z ní kalhotky, zahodil je a křičel na ni „šukej děvko“ a začal ji pravou rukou škrtit tak silně, že nemohla dýchat a obávala se, že ji uškrtí, současně pravou rukou jí sáhl do přirození, dva prsty jí strčil do vagíny, přičemž se poškozená aktivně bránila a odkopla svýma nohama, poté ji uchopil za vlasy a její temenní částí hlavy ji opakovaně udeřil o zeď ložnice, kdy měla obavu, že ji zabije, poté se pokoušel o soulož tím způsobem, že jí roztahoval násilím nohy, pokoušel se strčil pohlavní úd do její pochvy, což se mu v důsledku aktivní obrany poškozené nepodařilo, pak ji nacpal částečně tělo do skuliny mezi postel a zeď, hlavou dolů, tlačil jí na záda, aby se nemohla zvednout a křičel na ni „no tak dělej, ty děvko, šukej, neslyšíš“, přitom jí strčil přes její odpor opět prsty do přirození, přičemž na něj křičela, aby ji nechal, že ji zabije, začal prozpěvovat „zabiju tě, ty jedna svině, já tě zabiju“, pak vyndal prsty z jejího přirození a řekl jí, ať na něj zavolá policajty, nebo ji zabije a šel si pro kuchyňský nůž, čehož poškozená využila a zamkla v pokoji pro hosty, kde on pak škrábal nožem na dveře, 

t e d y

jiného násilím nebo pohrůžkou násilí donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,

t í m  s p á c h a l

zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku

a  z a  t o  s e  o d s u z u j e

Podle § 185 odst. 2 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let.

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let.

Podle § 228 odst. 1 tr.ř. je obžalovaný povinen uhradit poškozené xxxxx, nar. XXX, bytem XXX, náhradu nemajetkové újmy ve výši 50.000 Kč (padesáttisíckorunčeských)

Podle § 229 odst. 2 tr.ř. se poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.

Naproti tomu se podle § 226 písm.b) tr.ř. v plném rozsahu

z p r o š ť u j e

2)

z obžaloby a ze skutku kterého se měl dopustit tím, že od přesněji nezjištěné doby od roku 2006 do konce roku 2013 v místech společného bydliště postupně v XXX, dále v XXX dále v pronájmu v obci XXX, bezdůvodně fyzicky a psychicky týral svou manželku xxxxxxxx., nar. XXX, tím způsobem, že ve více případech ji fackoval, kopal do břicha, tloukl pěstmi do těla, čímž jí způsobil podlitiny, odřeniny, modřiny, od roku 2008 se intenzita jeho útoků zvyšovala, 1.12.2008 jí tloukl hlavou o vanu, přičemž měla obavu, že ji zabije, upadla vedle vany, pomočila si, tekla jí z uší krev a měla bolesti páteře, vyhledala lékařské ošetření v Nemocnici Kolín, kde jí byl ordinován Schanzův límec, s dobou léčení nejméně 1 týden, od roku 2010 do října 2013 v obci XX tyto útoky pokračovaly nejméně každé tři měsíce, přičemž k fyzickým útokům docházelo z malicherných pohnutek, zejména ze žárlivosti,

t e d y 

měl týrat osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a čin páchat po delší dobu,

t í m m ě l s p á c h a t

zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku

O d ů v o d n ě n í :

k ad 1)

Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že se obžalovaný dne 25.10.2014 kolem 00.30 hodin dopustil jednání podrobně popsaného ve výroku tohoto rozsudku. Obžalovaný spáchání trestné činnosti popřel a omezil se na konstatování, že se žádného znásilnění nedopustil. Ze strany poškozené jde o mstu, kterou nebyl schopen blíže specifikovat. Pokud by jí skutečně znásilnil, proč by s ním i nadále sdílela společnou domácnost, nešla k lékaři, event. znásilnění ihned neoznámila orgánům činným v trestním řízení. V rámci hlavního líčení na své obhajobě setrval a doplnil, že uvedeného dne přijel ze zaměstnání cca v 19.30, cca pět dní před tím se neustále dohadovali a hádali, zejména kvůli placení nájmu, nepořádku, penězům. Domluvili se, že se usmíří. Dceru proto dali na hlídání k sousedce a šli do pizzerie a poté na bowling. Domů odešel dříve než poškozená, protože byl unavený. Během večera vypil cca 2-3 malá piva a 2 panáky. Po příchodu domů si lehl rovnou do ložnice, usnul oblečený. Zaregistroval pouze příchod poškozené, chtěl se přitulit, ale ona si vzala peřinu a odešla do vedlejšího pokoje. Z trestné činnosti pak byl obžalovaný usvědčován výpovědí poškozené, která v rámci přípravného řízení až do odchodu obžalovaného z bowlingu vypovídala shodně jako obžalovaný. Dále uvedla, že po příchodu domů obžalovaný již v ložnici spal. Umyla se, vzala si triko a kalhotky, ulehla vedle něho a usnula. Poté v rozporu s tvrzením obžalovaného uvedla, že ji obžalovaný vzbudil fackou, klečel ji na přirození, byl svlečený donaha, penis měl ztopořený. Sundával z ní kalhotky a opakovaně řval „šukej děvko“. I přes její odpor jí svlékl kalhotky, pak jí jednou rukou škrtil – ležela na zádech, druhou rukou ji sáhnou do přirození, ale s prsty nestačil nic dělat, protože ho nohama odstrčila, vzepřela se. Choval se jako nepříčetný. Vzal jí hlavu, držel jí zezadu za vlasy a opakovaně jí zadní částí hlavy několikrát udeřil o pelest postele nebo o zeď. Aktivně se bránila, odstrkovala ho, křičela, aby jí nechal, že jí zabije, on naopak křičel, že je děvka a že má šukat. Byl úplně mimo. Byla rozsvícená lampička. Musel jí rozsvítit on, protože on nikdy nechtěl sex potmě. Opakovaně se snažil roztáhnout jí nohy a vniknout do ní ztopořeným pohlavním údem, což se mu nepodařilo. Poté spadla mezi zeď a postel, klečela v předklonu, nemohla se hnout. Poté jí obžalovaný do obnaženého přirození vnikl prstem, volal, že je svině, že jí zabije. Měla strach. Volal, ať klidně zavolá policii, že ji vážně zabije. Pak vstal a řekl, že si jde do kuchyně pro nůž. Slyšela, že jde po schodech, vzala proto peřinu a polštář a běžela do pokoje pro hosty, kde se zamkla. Chvíli obžalovaný lomcoval dveřmi a pak slyšela, jak zřejmě nožem škrábe po dveřích. Poté šel spát. Volala matce, protože měla strach. Ráno jí obžalovaný řekl, že jí tak chtěl ublížit, aby došlo k jejich rozchodu. Poté přišla sousedka XXX, kterou poslala matka, protože měla o ní strach. Po nějaké době jí obžalovaný řekl, že má „okno“ a na nic si nepamatuje. Žádal o odpuštění a přemlouval jí, aby spolu zůstali. K dotazu, proč toto jednání obžalovaného oznámila na policii až s časovým odstupem dne 4.11.2014 uvedla, že na přelomu října a listopadu 2014 se obžalovaný odstěhoval ke své matce a současně jí napsal, že zažádá o svěření nezl. do své péče a že nic z toho, co tvrdí, že ji uvedeného dne udělal, se nestalo. Toto jeho chování jí naštvalo, protože ho nikdy neudala. Chtěla tedy, aby někde bylo napsáno, co udělal, proto vše šla oznámit na policii. Tento incident byl ze všech nejzávažnější a skutečně se obávala, že to nepřežije. Nikdy předtím ji obžalovaný neznásilnil, ani ji k sexu nenutil. V rámci hlavního líčení byla silně rozrušená, plakala a pokud jde o popis zažalovaného jednání, odkázala na výpověď z přípravného řízení konstatovanou shora. Ke stavu obžalovaného pouze vysvětlila, že se celý třásl, jakoby neslyšel, co mu říká. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace sexuologie a klinická psychologie i z výslechu jeho zpracovatele MUDr. Luďka Daneše CSc., vzal soud za prokázané, že obžalovaný netrpí duševní chorobou a nebyla u něho zjištěna sexuální deviace. V případě prokázání viny byly jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti plně zachovalé. U obžalovaného znalci nezjistili ani závislost na alkoholu či jiných návykových látkách. Z psychiatrického hlediska není pobyt obžalovaného na svobodě nebezpečný. Jmenovaný je schopen chápat smysl trestního řízení. Silné emoční reakce s eventuálním agresivním doprovodem znalci do budoucna nevylučují, protože souvisí převážně s jeho povahovou strukturou, labilní jedinec může sklouznout až do agresivního jednání, obžalovaný je však schopen se ovládat, je-li k tomu sám dostatečně motivován. Obžalovaný má ambivalentní vztah ke své manželce, kdy na jedné straně ji miluje, na druhé straně mu na ní vadí řada věcí ( obžalovaným ponechaná zubní pasta na umyvadle, psí chlupy a výkaly na zemi, apod.) To nevylučuje, že se jí druhý den po ataku omluví a píše, že ji miluje. Znalci popsali obžalovaného jako nezralou osobnost s egocentrickými rysy, kdy takový jedinec není napr. schopen akceptovat, že jiní lidé potřebují kontakt s jinými lidmi, chodit do zaměstnání, a mají pocit ohrožení, když tito lidé nebudou s nimi, najdou si jiného partnera apod. Obžalovaný je schopen správně vnímat, zapamatovat si a následně v podstatném reprodukovat prožité události. Znalci však uzavřeli, že má tendence ke zkreslování informací ve svůj prospěch, což je dáno jak jeho osobnostní katathymní vlohou (emoce převažují nad rozumem), tak situací trestního stíhání. Chorobná žárlivost nebyla u obžalovaného zjištěna. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – psychiatrie a školství a kultura – klinická psychologie i z výslechu jeho zpracovatelů MUDr. Jiřího Marka a PhDr. Jitky Skramuské vzal soud za prokázané, že poškozená netrpí duševní chorobu či poruchou, je schopna správně vnímat prožívanou událost, tuto si správně pamatovat a reprodukovat. Lze připustit pouze neúmyslné nepřesnosti v detailech, časovém odhadu v důsledku emočně silně vypjaté situace a procesu vyhasínání paměťových stop. Znalci konstatují soužití mezi obžalovaným a poškozenou jako konfliktní, s četnými oboustrannými hádkami a nelze vyloučit, že mohlo docházet i k brachiální agresi vůči jmenované. Současně však znalci upozorňují na momenty, které oslabují specifickou věrohodnost poškozené, kdy jmenovaná podala trestné oznámení až 10 dní po inkriminované události (ad 1 výroku), navíc ho podala až poté, co jí obžalovaný oznámil, že požádá o svěření dcery do své výhradní péče, za momenty snižující specifickou věrohodnost znalci považují větší emotivnost poškozené, která chování obžalovaného v trestním oznámení i následných úkonech popisovala odlišně. Nevylučují však chorobné zkreslení v důsledku patických projevů. Jmenovanou dále znalci popsali jako osobnost inklinující k extroverzi, v zátěži k emočně labilnější reaktivitě. Jmenovaná netrpí syndromem týrané ženy, sama označila poslední rok soužití s obžalovaným za jejich nejlepší. Jednání mezi partnery spíše dle znalců spadá do oblasti situační párové patologie. Pokud však bude jednání obžalovaného prokázáno, pak po fyzické stránce se poškozená nemohla účinně bránit jeho jednání, byla by však schopna adekvátněji reagovat po předmětné události (např. odchodem, včasným oznámením události, apod.) Znalec MUDr. Jiří Marek v rámci hlavního líčení doplnil, že se se závěry soudního znalce MUDr. Luďka Daneše, který vyšetřoval obžalovaného, souhlasí. Znalec uvedl, že sice poškozená až na drobný detail, popsala jednání pod bodem 1) výroku u hlavního líčení shodně jako při jejich vyšetření, kdy znásilnění považuje za svůj nejhorší zážitek v životě, přesto jej oznámila až s několikadenním odstupem a navíc poté, co po celou dobu žila s obžalovaným ve společné domácnosti. Pokud jde o poškozenou líčená fyzická napadení (viz shora), pak dle znalců jde spíše o emocionální prožitek při líčení popisované situace než, že by opravdu situace byla tak dramatická, resp. že by líčení uvedených událostí odpovídalo její faktické zkušenosti, zvláště pak pokud jejich vzájemné soužití dále pokračovalo. Za zvláštní MUDr. Marek označil fakt, že při podání trestního oznámení poškozená kromě znásilnění popsala věci spíše historické, když poslední rok soužití s obžalovaným označila za jejich nejlepší. Neobvykle vysoko jsou dle znalce u poškozené její psi, kdy kvůli nim dokonce odmítla možnost jít bydlet ke svému otci, kvůli nim volili bydlení, uvedla, že byly týrány obě s dcerou, ale u nezl. nebylo prokázáno, že by nějak byla ovlivněna vzájemným vztahem rodičů apod. K dotazům soudu pak znalec potvrdil, že u poškozené nebyl zjištěn syndrom týrané osoby. Nebyly zjištěny příznaky psychické poruchy, neurotické poruchy, úzkostné, depresivní stavy, poruchy spánku, obavy, strach apod. Pokud i přesto, co poškozená líčila, s obžalovaným zůstávala, nevyloučil znalec možnou vzájemnou citovou závislost dvou emočně labilních osob. PhDr. Jitka Skramuská v rámci hlavního líčení na svých písemných závěrech setrvala a doplnila, že poškozenou popisované soužití s obžalovaným lze s vyšší mírou věrohodnosti popsat jako konfliktní, s oboustrannými četnými hádkami, nelze vyloučit ani brachiální agresi vůči poškozené. Na druhé straně motivační charakteristiky do jisté míry oslabují specifickou věrohodnost poškozené. Dle znalkyně motivace pro trestní oznámení nevycházela ani tak z toho, k čemu mělo dojít, ale spíše z obavy z toho, že obžalovaný poškozené vyhrožoval, že jí sebere dítě a bude žádat o jeho svěření do své péče. Znalkyně setrvala na tom, že u poškozené nešlo o domácí násilí, při kterém poškozená osoba prožívá naprostou ztrátu identity, vykořenění, má deprese, těžké psychické následky, dochází k hrubému narušení sebevědomí. U klasického modelu domácího násilí navíc dochází k asymetrickému rozdělení rolí, tj. na roli psychicky závislé oběti a roli pachatele, k tomu v daném případě nedošlo. Období tzv.„Itálie“, kdy některá období byla v klidu, pak ovšem pod vlivem nejspíš sociálních momentů /např. nedostatek peněz, ztráta zaměstnání ) vedlo k zesílení projevů, včetně projevů žárlivosti, které pak vedly k afektivním projevům. Poškozená měla určitou dostatečnou míru samostatnosti a nezávislosti od obžalovaného odejít, když se vracela, tak o své vůli, nebylo to na základě patologického motivačního syndromu závislosti. Pokud dále znalkyně hovořila u poškozené o zvýšené emotivitě, pak toto vysvětlila tak, že emotivita je v převaze nad racionálním hodnocením a sdělením, což konkrétně znamená, že subjektivně některé situace takový jedinec vnímá s vyšším emočním nasazením a může je prezentovat jinak, lehce zkresleně, více dramaticky, se zvýrazněním, co by třeba jindy, v jiné situaci nebo s odstupem času, tak být nemuselo. V závěru své výpovědi pak znalkyně zdůraznila, že syndrom týrané osoby se mimo jiné projevuje přítomností posttraumatické stresové poruchy, depresemi, úzkostmi, poruchami sebevědomí, poruchami příjmu potravy, adaptability, přizpůsobení. Nejtypičtější důsledek – posttraumatická stresová porucha u poškozené zjištěna nebyla. Svědkyně xxxxx. – sousedka přes ulici z XXX k tomuto skutku obžaloby uvedla, že jí jednou volala matka poškozené, aby se šla k poškozené podívat. Dle jmenované k ní koncem října 2014 přišla poškozená sama, říkala, že jí obžalovaný napadl, chtěl jí znásilnit. Byla v šoku, klepala se, byla rozcuchaná, v ruce neudržela ani kávu, říkala, že jí bolí žebra, říkala něco o noži, ale co konkrétního, nevěděla. Svědkyně xxxxxx uvedla, že tehdy jí poškozená asi hned po tom jednání telefonovala, že jí obžalovaný napadl, zbil, znásilnil, že se jí povedlo utéct do pokoje a zamknout se. Volala, když byla v tom pokoji. Říkala, že obžalovaný běhá po domě s nožem, bouchá do dveří a vyhrožuje, že jí zabije. Protože potom přestala poškozená volat, bála se o ní, proto zavolala kamarádce poškozené, která bydlí přes ulici, aby k nim zašla a podívala se, co se děje. Pokud ví, tak tam skutečně sousedka došla a poškozenou z domu odvedla. Doporučovala poškozené, aby vše oznámila na policii, ale ona to nechtěla. Nechtěla, aby to lidé přetřásali, styděla se. Osobně byla přítomna toho, kdy jí obžalovaný srážel sebevědomí, když říkal, že je nula, že nic neumí apod. Svědkyně xxxxxxx se konkrétně k zažalovanému jednání nevyjadřovala. Uvedla, že s obžalovaným udržovala vztah cca před 10 lety, připustila, že někdy byl přehnaně žárlivý, podezříval jí, ale bylo to na úkor jejích provokací, protože v té době měla hodně kamarádů, začala podnikat, dařilo se jí. Nedá se říci, že by jí sám od sebe agresívně napadal, ale k nějakým menším incidentům došlo, hádky byly oboustranné. Nějakou facku možná od obžalovaného dostala a pokud ano, tak jej asi provokovala. Jednou jí kontroloval, zda s někým nesouložila tak, že jí strčil prsty do přirození, nebylo to nijak agresívní, nepoznamenalo jí to. Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, že :

- SSM zprávami na čl. 15-20 je monitorován kontakt obžalovaného poškozenou,

- dne 4.11.2014 bylo policejním orgánem provedeno ohledání ložnice a dětského pokoje domu čp XXX v XXX, kdy je mimo jiné konstatováno, že na stolku vedle schodiště do podkroví je kuchyňský nůž s černou plastovou rukojetí, celková délka nože je 29 cm, délka čepel 17 cm. Zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku a čin spáchá souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží. Pohlavním stykem je jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví, který zahrnuje jednání vyvolaná pohlavním pudem, jejichž podstatou je fyzický kontakt s druhou osobou, tj. dotyk, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží se považuje takový styk, při jehož realizaci dochází k situaci srovnatelné s tou, jaká nastává u soulože. Rozhodná je srovnatelnost provedení a proto musí být jiný pohlavní styk srovnatelný se situací, při níž dochází ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Jestliže se u soulože předpokládá současné spojení pohlavního orgánu muže a ženy, pak srovnat s tím lze situace, kdy do pohlavního orgánu ženy neproniká pohlavní úd muže, ale tato situace je simulována jiným mechanismem, např. jazykem, prsty, jiným předmětem, apod. Znamená to tedy, že se simulovaným mechanismem navozuje situace stejná, jako když do vagíny (pochvy) ženy pronikne mužský pohlavní úd a tento mechanismus je schopen vyvolat stejný účinek, jako kdyby o takovou simulaci nešlo a jednalo by se o skutečnou soulož. Takto vymezené jednání směřuje k pohlavnímu uspokojení pachatele, ale nezáleží na tom, zda němu v konkrétním případně skutečně dojde. Za násilí ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení se dle soudní praxe považuje použití fyzické síly ze strany pachatele za účelem překonání nebo zamezení vážně míněného odporu znásilňované osoby a dosažení pohlavního styku proti její vůli. Pro naplnění skutkové podstaty této skutkové podstaty není rozhodné, zda dojde k vykonání soulože, protože postačí jakékoli jednání považované za pohlavní styk (viz shora). 

Po zhodnocení všech ve věci zjištěných skutečností i s přihlédnutím k okolnostem, které dle soudních znalců oslabují specifickou věrohodnost poškozené soud uzavřel, že ve vztahu k tomuto bodu obžaloby byla trestná činnost obžalovanému prokázána. Obžalovaný spáchání trestné činnosti popřel, z této je přímo usvědčován toliko výpovědí poškozené. Zažalovanému jednání nebyl přítomen žádný svědek a s ohledem na fakt, že poškozená oznámila spáchání trestné činnosti až s několikadenním odstupem, nebylo možno na místě činu, event. těle poškozené zajistit upotřebitelné stopy. I přes výše uvedené skutečnosti má soud za to, že lze považovat výpověď poškozené na věrohodnou, a to zejména s ohledem na výše uvedené výpovědi svědkůxxxxxxxxxx a xxxxxxxx. Svědkyně xxxxxxxxxxxxx matka poškozené vypovídala jednak k soužití poškozené s obžalovaným (viz níže), jednak k výše uvedenému skutku. Ačkoli se k vzájemnému soužití obou jmenovaných vyjadřovala víceméně zdrženlivě a nijak své dceři nestranila, velmi podrobně popsala situaci, kdy ji poškozená bezprostředně po výše popsaném násilném jednání obžalovaného telefonovala, což v ní vyvolalo takové obavy o poškozenou, že se ihned telefonicky spojila se sousedkou Xxxxxxx., která požádala o pomoc. Svědkyně xxxxx sice nebyla schopna jednoznačně uvést, zda jí svědkyně Xxxxxxx. telefonovala a žádala o pomoc právě v souvislosti se zažalovaným jednáním, ale ve shodě se jmenovanou uvedla, že jí svědkyně xxx telefonovala pouze v jednom případě a že skutečně přesně nezjištěného dne v měsíci říjnu 2014 k ní přišla poškozená ve velmi zuboženém stavu, stěžovala si na násilné chování obžalovaného, hovořila o znásilnění i o noži (viz shora). I přesto, že poškozená ohlásila násilné jednání obžalovaného s časovým odstupem a zřejmě v reakci na to, že jí obžalovaný vyhrožoval, že požádá o svěření nezl. dcery do výlučné péče (viz str. 19 spisu), lze s ohledem na výpovědi shora uvedených svědkyň, zejména pak zcela nestrannou výpověď svědkyně Xxxxx. uzavřít, že k zažalovanému jednání došlo a že se jej obžalovaný dopustil způsobem, který poškozená orgánům činným v trestním řízení podrobně popsala. To, že se nejednalo o souhlasný styk, vyplývá z psychického rozpoložení poškozené, jak jej popsala svědkyně xxxx. Nepřímo spáchání trestné činnosti vyplývá i z další výpovědi svědkyně xxx (viz níže). Dále to, že uvedené praktiky

nebyly obžalovanému cizí, nepřímo vyplývá i z výpovědi svědkyně xxxxx, nar. XXX. Poškozená popsala, že obžalovaný své násilné chování doprovázel slovy „šukej děvko“ a že měl ztopořený pohlavní úd, přičemž do ní opakovaně vnikl prsty. Vzhledem k uvedenému lze vzít za prokázané, že jednáním obžalovaného, směřujícím k ukojení pohlavního pudu způsobem, srovnatelným se situací, při níž dochází ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy, byla naplněna skutková podstata zažalovaného zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185/1,2a) tr. zákoníku, přičemž není podstatné, zda k uspokojení obžalovaného skutečně došlo. Vzhledem ke způsobu spáchání trestné činnosti byl čin již dokonán. Při rozhodování o druhu a výměře trestu vycházel soud z obsahu ustanovení § 37 a § 38 trest. zákoníku s tím, že trestní sankce je nutno ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného činu a poměrům pachatele. Povaha a závažnost zažalovaného jednání jsou dle § 39 tr. zákoníku určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu, jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění, jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. Společenská škodlivost jednání obžalovaného je dána tím, že po překonání vážně míněného odporu poškozené porušil právo ženy na svobodné rozhodování o svém pohlavním životě, přičemž je zcela irelevantní, že šlo o vlastní manželku (R 97/1955). Okolnosti přitěžující ani polehčující shledány nebyly.

Po zhodnocení všech ve věci zjištěných skutečností soud uzavřel, že účelu trestu bude v daném případě a ještě pro tentokrát dosaženo uložením výchovného podmíněného trestu odnětí svobody, vyměřeného na samé spodní hranici zákonné trestní sazby (sazba 2-10 roků) se stanovením přiměřené zkušební lhůty 2 roků. Při rozhodování o výměře trestu vzal soud v úvahu i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, psychiatrie konstatované shora. Poškozená xxxxxx se v rámci trestního řízení připojila s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500.000,- Kč. Poškozená má charakter zvlášť zranitelné oběti dle § 2 odst. 4 písm. d) zák.č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. Jednáním obžalovaného bylo hrubým způsobem zasaženo do osobnostních práv jmenovaného, proto soud považuje za adekvátní, aby při současném odsuzujícím výroku bylo současně rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy v penězích, a to s ohledem na osobní a majetkové poměry obžalovaného v částce 50.000,- Kč. Vzhledem k prohlášení poškozené má soud za to, že náhrada nemajetkové újmy ve výše uvedené částce je zcela přiměřená i způsobeným následkům, rozhodnuto proto bylo, jak shora uvedeno. (§ 228/1 tr.ř.) Vzhledem zprošťujícímu výroku (viz níže), byla poškozená se zbytkem svého nároku dle § 229/2 tr.ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Obžalobou bylo kladeno obžalovanému za vinu spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199/1,2d) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že od přesněji nezjištěné doby od roku 2006 do konce roku 2013 v místech společného bydliště postupně v České Lípě, v ulici Xxxxx xxxxxxx, dále v České Lípě, v ulici Xxxxxxxxxxx, dále v pronájmu v obci Xxxxxxx, bezdůvodně fyzicky a psychicky týral svou manželku xxxxxxx, nar. XXX, tím způsobem, že ve více případech ji fackoval, kopal do břicha, tloukl pěstmi do těla, čímž jí způsobil podlitiny, odřeniny, modřiny, od roku 2008 se intenzita jeho útoků zvyšovala, 1.12.2008 jí tloukl hlavou o vanu, přičemž měla obavu, že ji zabije, upadla vedle vany, pomočila si, tekla jí z uší krev a měla bolesti páteře, vyhledala lékařské ošetření v Nemocnici Kolín, kde jí byl ordinován Schanzův límec, s dobou léčení nejméně 1 týden, od roku 2010 do října 2013 v obci XXX tyto útoky pokračovaly nejméně každé tři měsíce, přičemž k fyzickým útokům docházelo z malicherných pohnutek, zejména ze žárlivosti. Obžalovaný xxxxxx  v tomto bodu spáchání trestné činnosti popřel a na svoji obhajobu v rámci přípravného řízení uvedl, že nikoli poškozená, ale naopak on byl z její strany slovně psychicky a křikem týrán. Dále se odmítl k věci vyjádřit s tím, že nebude poškozenou špinit. K průběhu manželství obžalovaný pouze uvedl, že „ to bylo jako na horské dráze“, nálady se střídaly bez příčiny, poškozená je nervově labilní, ponižovala jej jako chlapa, vzájemně na sebe žárlili, vyslovil podezření, že je pod vlivem drog, po svatbě mu údajně přiznala, že brala pervitin. Sám přiznal konzumaci marihuany, dokonce ji užívali s poškozenou společně. Doznal, že denně od r. 2006 do současné doby (výslech dne 7.11.2014) vykouří 1 jointa marihuany, stejně jako poškozená. Nikdy jmenované nedal facku, nekopnul ji ani jí nedal pěstí. Naopak on od ní někdy facku dostal. V rámci hlavního líčení na své obhajobě setrval a doplnil, že se dohadovali kvůli dceři. Řekl, že jí dceru sebere, protože jí nechtěl nechat žít v takové špíně (specifikoval, že např. pět měsíců po nich skákaly blechy, všude byly pavučiny, psí výkaly apod.), současně ovšem uvedl, že hádky byly i kvůli tomu, že mu poškozená vyčítala zubní pastu na umyvadle. Popřel, že by poškozenou někdy fyzicky udeřil či napadl. Nenapadl ji ani během těhotenství a na své výpovědi setrval i při konfrontaci s lékařskou zprávou ze dne 1.12.2008 – čl.) , naopak on sám měl škrábance, podlitiny od toho, jak poškozenou uklidňoval a držel, když měla vztek a záchvaty. Házela po něm nádobí, musela mít hesla od jeho e-mailů, nesměl mít facebook, štvala proti němu kamarády, nesměl rozhodovat o svých financích, řídit auto, apod. Protože chtěl mít klid, raději ji vyhověl. Nikomu se nesvěřoval, byl sám se sebou. Až poslední 1-2 roky se svěřoval své matce. Bál se chodit domů ze zaměstnání, trpěl pocity úzkosti, stále na něho křičela a byl neustále pod jejím vlivem. Manželství označil za vzájemnou „Itálii“. Poškozené se dělaly modřiny samy od sebe, stačilo se jí jen dotknout a měla obtisknuté prsty, třeba při sexu. Modřiny na obličeji u ní však neviděl. V XXX pracoval jako OSVČ, měl svoji designovou fy na výrobu nábytku, vše se mu dařilo. Z XXX do obce XXX se přestěhovali hlavně proto, že poškozená žárlila na všechny jeho kamarádky, také chtěli, aby dcera vyrůstala na vsi. Poškozená měla tři psy, což rovněž ovlivnilo i možnosti výběru nového bydliště. V obci XXX práci neměl, za prací nejprve dojížděl do Prahy, poškozená nepracovala. Po ukončení mateřské dovolené převzala společný e-shop na poštovní schránky, který si následně úplně přivlastnila. Fy byla zrušena v listopadu 2014. Ještě před tím, než se přestěhovali z obce XXX, zjistil, že má poškozená poměr s Xxxxxx Xxxxxx, odjeli spolu, přesto obžalovaný tvrdil, že když chtěl odejít, poškozená ho přemlouvala, aby s ní zůstal.. Z obce XXX se přestěhovali v říjnu 2013 do XXX, zejména, aby udrželi manželství a začali znovu. Většinu dne pracoval, vracel se cca v 18.30 hod., pracoval i o víkendech. Ze společného bydliště se odstěhoval 4.11.2014. Ke konzumaci drog oproti přípravnému řízení uvedl, že poškozenou sám konzumovat drogy neviděl, i když příznaky měla (extrémně nízká váha, boláky v obličeji, změny nálad, mizející výplata apod.), sám zkušenosti s drogami popřel, připustil, že si pouze občas „čoudne“ trávu na žaludek a nervy. Z tohoto skutku pak byl obžalovaný usvědčován výpovědí poškozené, která v rámci přípravného řízení uvedla, že manželství s obžalovaným uzavřeli v r. 2006, dcera se narodila v r. 2007. Ještě před otěhotněním jí sem tam dal facku, ale neřešila to, vždy se omluvil. Příčinou jeho chování byla žárlivost a nedůvěra. Fyzicky jí začal napadat v průběhu těhotenství. Tehdy mu začaly chodit SMS zprávy, že očekávané dítě není jeho. Když byla cca v 6. měsíci těhotenství, tak jí zkopal do břicha, křičel, že má i s parchantem chcípnout. Měla pouze modřiny, podlitiny. K lékaři nešla, svěřila se pouze matce a sestře. K dalšímu útoku došlo cca 14 dní až týden před porodem. Rodila s modřinou pod okem. Omluvil se, svého jednání litoval, lékaře nevyhledala, pouze se opět svěřila matce a kamarádce xxxxx. V té době obžalovaný chodil do práce, ona také měla příjem a z toho společně žili. Poté se přestěhovali do obce XXX. Zde obžalovaný neměl práci, neměl jí tři roky. Tak cca 3x – 4x do roka ji zde fyzicky napadal, a to tak, že dostávala pěstí do hlavy, do břicha, do zad, hodil po ní kladivo, hrníček. Ona mu útoky nevracela. Obžalovaného stresovalo, že je bez zaměstnání a že se nemůže o rodinu finančně postarat. Cca v r. 2010 vyhledala poprvé lékařskou pomoc. Bylo to poté, kdy jí obžalovaný zbil v koupelně, chytil jí za vlasy a bil jí čelem o zeď, tekla jí krev z uší, pomočila se. Jela na pohotovost do Kolína, kde vše uvedla /viz lékařská zpráva na čl. / Uvažovala o odchodu od obžalovaného, ale na policii nešla. Dostala límec, který nosila cca týden, o čemž obžalovaný věděl. Opět se s útokem obžalovaného svěřila matce a sestře. Pokud bydleli v obci XXX, několikrát u nich byla policie, dokonce se od obžalovaného odstěhovala, ale on jí vždycky přesvědčil, aby se vrátila. V r. 2013 se odstěhovali do XXX, zde jí téměř celý rok nebil, až 24.10.2014 /viz ad 1) výroku/ Po této události se i s dcerou v listopadu 2014 odstěhovala k panu xxxx.  Vrátila se až poté, co jí obžalovaný napsal, že se odstěhoval. Od prosince 2014 je pan xxxx  jejím přítelem. xxxxxxx je navštěvovali,xxxxxxxx se přátelila. Svěřila se jí s tím, jak jí obžalovaný fackoval, o znásilnění jí však neřekla. Stýkat se přestaly poté, co se po rozvodu xxxxx odstěhovala. V rámci hlavního líčení na této výpovědi setrvala a doplnila, že obžalovaný byl vystresovaný od doby, kdy otěhotněla. Stres vyřešil tím, že ji uhodil. Někdy na ni pouze řval, nadával jí, ale když mu odporovala, tak ji jednu fláknul. Domnívala se, že pokud se odstěhují od všech kamarádů, kteří obžalovanému vadili, že se jim bude žít lépe. Bohužel po přestěhování do obce XXX v r. 2008 se vše ještě zhoršilo. Snažil se sehnat stálou práci, ale marně. Sice dojížděl za prací do Prahy, ale neplatili mu. Oba byli nervózní z nedostatku peněz, nechtěl nic dělat, o nic se starat, dokonce musela sama jezdit pro dřevo, pokud si chtěla zatopit, nad vodou je držela fy na poštovní schránky. Nesměla se bavit s nikým, všechno obžalovanému vadilo, všechno ho rozčílilo. Žárlil, vadilo mu i to, že jela za mámou nebo sestrou, za otcem nesměla vůbec, nepůjčoval jí ani auto, byť ho zaplatila ze svých finančních prostředků, žárlil i na psy a byl posedlý tím, že s ním musí být každou minutu. Spokojený byl, jen když spolu byli 24 hodin denně. Popřela, že by příčinou jejich hádek byl nepořádek, špína a psí výkaly. Naopak měla doma vždy pečlivě uklizeno. Výslovně uvedla, že incidenty se odehrávaly nepravidelně, někdy dostala facku po třech týdnech, někdy po dvou měsících, někdy jí např. zbil, hodil s ní o zem, kopl, praštil jednou či víckrát, někdy do ní pouze strčil. Policii nevolala, protože jí bylo divné volat policii na manžela, možná se i styděla. Hrozně chtěla mít kompletní rodinu, sama pochází z rozvedeného manželství. S každou změnou doufala, že se jeho chování změní, např. svatbou, narozením dítěte, přestěhováním apod. Neměla kam jí, i když jí otec nabízel, aby se k němu i s dcerou odstěhovala. To by ale musela obžalovanému nechat psy, což nemohla, protože jednou, když odjela, zasekl psovi do hlavy lopatku, jen proto, že štěkal. Obžalovaný fakticky nikdy od rodiny odejít nechtěl, jen to říkal a pouze tím dceru traumatizoval. V konfrontaci s výpovědí obžalovaného uvedla, že nikdy tvrdé drogy nebrala, pouze s obžalovaným někdy kouřili marihuanu. Pokud měla nízkou váhu pak pouze z finančního nedostatku. Pokud měla vztah s panem Xxxx., tak to bylo v době, kdy se s obžalovaným dohodli, že se rozejdou (cca červenec – srpen 2013), nikdy po něm žádné nádobí nehodila. Vztahy k dceři mají soudně upraveny, což je oboustranně respektováno. Ke svým současným poměrům uvedla, že žije s panem xxxx. Výhodou je, že xxxx je doma jen 2-3 dny v týdnu, což ji dává prostor pomalu se vracet do normálního života, neboť ji dokáže, byť nechtíc, připomenout spoustu situací, které jí byly nepříjemné.

Ve věci byla vyslechnuta řada svědků, které lze rozdělit na svědky stranící obžalovanému, svědky, vypovídající ve prospěch poškozené a svědky nestranné, kterými z pohledu soudu jsou xxxxxx., xxxxxxxxxxxx., xxxxxxxx, xxxxxxxx, xxxxxxxxxxx.,xxxxxx,xxxxxxxxxxxxxxxxxx,xxxxxxxxxxxxxxxxxx Svědkyně xxxxxxxxxxuvedla, že jednou slyšela hádku obžalovaného s poškozenou (víc byla slyšet poškozená), žádné známky násilí na nikom poté neviděla. Svědkyně se dále vyjádřila k ad 1) výroku, jak uvedeno shora. Svědkyně xxxxxxxxx uvedla, že se s poškozenou xxxxxxxxxx seznámily přes své děti někdy v r. 2011, 2012. Protože její tehdejší manžel – svědek xxxxxxxx– odmítl, aby k nim poškozená jezdila, jezdila ona za ní do obce XXX. Nikdy nebyla svědkem žádného agresivního chování obžalovaného, nikdy nebyla svědky toho, že by na ní zvýšil hlas. Naopak se přesvědčila o tom, že poškozená si vymýšlí a lže. Jmenovaná jí mohla kdykoli požádat o pomoc, ale nikdy to neudělala. Dle jejího názoru obžalovaný měl zájem na udržení rodiny, překonal i její vztah s mužem jménem Xxxxxxx. Vyslovila domněnku, dle níž životní situace poškozené nebyla dobrá, ale tím, že ona opustila svého manželka a uvolnila tak své místo v kompletně zařízeném domě, a poškozená chtěla využít situace. Potřebovala se zbavit obžalovaného, který by od ní ale nikdy neodešel, proto obžalovaný nyní lítá v tom, v čem lítá. Svědkyně dále uvedla, že v žádném případě obžalovaný nedržel poškozenou v izolaci, mohla telefonovat a telefonovala, jezdila autem. Svědkyně XXX k věci nic podstatného neuvedla. Svědkyně xxxxxxx uvedla, že se s poškozenou znala asi rok a půl před tím, že se spolu s obžalovaným nastěhovali do jejího domu v XXX. Přímým svědkem hádek mezi nimi nebyla, žádné známky násilí na těle poškozené nikdy neviděla, poškozená se jí nikdy s tím, že by měla být týrána, XXX Městci Králové v srpnu 2014, k žádnému incidentu mezi nimi nedošlo, naopak jejich soužití se jí zdálo pohodové, žádné napětí nepozorovala. O jednání, k němuž mělo dojít v říjnu 2014 (pozn.: ad 1) se dozvěděla až v souvislosti s tím, že poškozená byla předvolána na policii a ona jí tam doprovázela. To bylo 5.11.2014. Tehdy jí poškozená řekla, že neví, co má dělat, její chování mělo doslova obrat o 360°, najednou byla hrozná chudinka. Svědkyně xxxxxxxxx – teta poškozené xxxxxxx., k věci uvedla, že za nimi začala jezdit

až v době, kdy bydleli v obci XXX, navštěvovala je cca 2x za 14 dní. Občas cítila napětí, ale poškozená se jí nikdy nesvěřila s tím, že by jí obžalovaný týral či bil, žádné známky zranění na ní neviděla. Sice občas viděla, že poškozená brečela, ale odmítla ta jí sdělit důvody a naopak se obžalovaného zastávala. Byla svědkem pouze toho, že obžalovaný poškozené sprostě nadával, proto jim radila, ať se raději rozejdou. Další den měl obžalovaný poškozenou zbít a znásilnit (ad 1). Poškozená jí to řekla až za cca 4 dny, mluvila nesouvisle, byla v šoku. Svědkyně xxxxxx uvedla, že v obci XXX bydlela v sousedství rodiny obžalovaného. Sousedské vztahy byly dobré, vzájemně si vypomáhali. S poškozenou se několikrát navštívily, občas se s obžalovaným hádali, někdy byly hádky bouřlivější, ale žádných modřin si na jejím těle nevšimla. Poškozená se jí asi svěřila s tím, že si obžalovaný nepřeje, aby jezdila za rodinou a asi 2x svědkyni říkala, že by chtěla od obžalovaného odejít. O tom, že by jí obžalovaný fyzicky napadal, nic neříkala, nikdy takovému jednání přítomna nebyla. Na návštěvě u nich byla asi 6x – 8x, byla tam v době, kdy zřejmě byli v pohodě. Obžalovaný se choval k poškozené hezky, vzájemně si říkali „lási“. Svědkyně dále uvedla, že se do obce nastěhovala cca v polovině r. 2010. Zpočátku se domnívala, že je to takřka ideální pár, hádky mezi nimi začaly později. Obžalovaný v rámci možností opravoval dům, zdálo se jí, že bojovali s penězi. Svědkyně xxxxxxxxx k věci pouze uvedla, že s poškozenou se navštěvovali, vnímala jí jako kamarádku než zjistila, že poškozená „pokukovala“ po jejím manželovi. Poškozená se jí nikdy nesvěřovala, žádných známek násilí si na těle poškozené nevšimla. Svědkyně xxxxxxxxxxx k věci uvedla, že se s poškozenou kamarádila (r. 2012-2013). Finanční

půjčky, které poškozené poskytovala a které jmenovaná nevracela, jejich přátelství narušily. Poškozená si jí nikdy na agresivní chování obžalovaného nestěžovala, známky násilí na ní neviděla. Zprostředkovaně od poškozené ví, jakými nadávkami měl obžalovaný poškozenou častovat, sama však nikdy takovému jednání přítomna nebyla. V době její přítomnosti se obžalovaný s poškozenou k sobě někdy chovali hezky, někdy spolu nemluvili.

Svědky, kteří vypovídali ve prospěch poškozené, byli xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx Svědkyně xxxxxxxxxxx uvedla, že modřiny na těle poškozené viděla teprve po narození dcery, která se narodila v listopadu 2007, cca půl roku poté byla svědky jejich vzájemné hádky. Zpočátku poškozená tvrdila, že má něco s krví, poté připustila, že jí obžalovaný bije. Ještě v době, kdy bydleli v XXX, chodila za poškozenou skoro každý den. Dvakrát jí poškozená volala, aby přišla, byla ubrečená, v bytě vše rozmlácené, nepořádek. Poté, co se přestěhovali do obce XXX, jí jednou poškozená volala, že byla fyzicky napadena, že jí dal obžalovaný v koupelně hlavu o vanu, doporučila jí, aby vyhledala ošetření. Od poškozené ví, že s obžalovaným setrvávala, protože se jí vždy poté omluvil, přinesl květiny a sliboval, že se to nebude opakovat. Kolikrát měl obžalovaný poškozenou fyzicky napadnout, nevěděla. K dotazu soudu však uvedla, že cca 1x za 3 měsíce jí poškozená volala, že se něco stalo. Potvrdila, že během soužití s obžalovaným poškozená viditelně zhubla, co ale bylo příčinou, nevěděla. Poškozené nabízeli, aby od obžalovaného odešla, s tím, že jí rodina sežene byt, ale odmítla. O jednání, jež je předmětem obžaloby pod bodem 1) výroku se jí poškozená svěřila asi týden po události, sama jí doporučila, aby vše oznámila. Svědkyně xxxxx uvedla, že o soužití poškozené s obžalovaným moc neví. Poškozená jí pouze volala z Kolína, když po incidentu s obžalovaným jela do nemocnice na ošetření, to bylo v r. 2008. Poté, co se poškozená odstěhovala z XXX, se spolu moc nestýkaly. V obci XXX za nimi nikdy nebyla, v XXX byla asi 2x. Poškozená si na obžalovaného stěžovala v tom smyslu, že nemají peníze, on nechodí do práce, stále jí hlídá, kontroluje, že se nemůže nikam hnout. Doporučovali jí, aby se odstěhovala, ale vždy z toho sešlo. Uvedla, že poškozená byla prý vyhublá proto, protože neměli co jíst. O znásilnění jí osobně poškozená nic neříkala. Svědkyně xxxxxxxxxx. uvedla, že ví, že obžalovaný udeřil poškozenou ještě před svatbou, když byla těhotná, proto byla proti tomuto sňatku. Sama na ní nikdy žádné známky násilí neviděla. U fyzických útoků nikdy přítomna nebyla, poškozená jí vše neříkala. Dle jejího názoru odstěhováním z XXX se obžalovaný snažil dostat poškozenou z dosahu přátel, byl strašně žárlivý. V obci XXX žili ve strašném prostředí, obžalovaného jako manžela své dcery tolerovala, ale situace byla taková, že neměli co jíst. Od poškozené ví, že útoky ze strany obžalovaného měly pokračovat i po přestěhování do XXX, zde byla v jednom případě přítomna jejich hádce. Poškozená se jí svěřila, ale zakázala jí, aby vše oznámila na policii. Proč od obžalovaného neodešla, nepochopila, zřejmě čekala, že se jeho vztah k ní změní. Osobně byla přítomna toho, kdy jí obžalovaný srážel sebevědomí, když říkal, že je nula, že nic neumí apod. Svědek xxxxxx uvedl, že jednou viděl na těle poškozené modřiny, když byla těhotná, a jednou po porodu. Dle poškozené jí je způsobil obžalovaný tím, jak jí škrtil, držel za ruce, za zápěstí. Poté, co se z XXX odstěhovali, viděl poškozenou až po několika letech. Byla zbitá a straně hubená. Nabádal jí, aby od obžalovaného odešla, prý to zkoušela, ale vždy ji prý přemluvil. Zprostředkovaně ví, že obžalovaný byl žárlivý, ale osobně žádné žárlivé scény přítomen nebyl. Poté, co se z XXX odstěhovali, skoro žádný kontakt neudržovali. Měl dojem, že jí veškeré kontakty obžalovaný zakázal. Popřel, že by měl s poškozenou poměr. Svědkyněxxxxx uvedla, že je dlouholetou kamarádkou poškozené xxxxx.  Jejich vztah byl důvěrný. Od jmenované se dověděla, že ji poprvé obžalovaný zmlátil již před svatbou, proto jí odmítla na svatbě svědčit. Poškozenou dále zbil těsně před porodem, takže šla rodit s monoklem a jednou ji zmlátil v době, kdy kojila. To ji vyhodil z bytu i s nezl. Tehdy měla na těle podlitiny, jak jí škrtil. Poté, co se odstěhovali do XXX jí údajně stále mlátil, jednou ji dokonce vyhodil, proto odjela k jejímu bratrovi (pozn.: svědek), vše vyvrcholilo nocí, kdy se jí pokusil znásilnit (ad 1). Sama nikdy žádnému násilnému jednání obžalovaného přítomna nebyla, vše ví zprostředkovaně od poškozené, věřila jí. O jednání pod bodem 1) výroku se dozvěděla od poškozené, která jí to napsala na facebook. Svědkyněxxxxx uvedla, že o agresivitě obžalovaného ví z doslechu od poškozené , která k nim před obžalovaným jednou utekla a byla u nich cca 3 dny. Tehdy prý obžalovaný poškozené vyhrožoval, že ji zabije, na pažích a zápěstích poškozené viděla modřiny. Byla ve špatném psychickém stavu. Bylo to v době, kdy již bydleli v XXX, kdy přesně nevěděla, vzhledem k tehdejšímu věku nezl. to mohlo být v r. 2011. Poškozenou zná cca 12 roků. Po dobu, co bydlela v XXX, u ní nikdy nebyla, jednou jí navštívila v obci XXX. Přítelkyně nebyly, seznámily se prostřednictvím xxxx, která byla kamarádkou poškozené. Věděla o tom, že oba občas konzumovali marihuanu.

Svědek xxxxx vypověděl o několikadenní návštěvě poškozené obdobně jako svědkyně xxxxxx. I on uvedl, že tehdy byly na těle poškozené patrné známky násilí, jmenovaná měla z obžalovaného strach. Proč se k obžalovanému vrátila, nevěděl. Současně však uvedl, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu bere větší množství léků, což má vliv na to, že trpí ztrátou paměti a není dobře časově orientován. Svědek xxxxx  uvedl, že se s rodinou obžalovaného zná cca 2-3 roky, po jejich přestěhování

do obce XXX. Jako rodiny se několikrát navštívily, žádného agresívního chování obžalovaného vůči poškozené přítomen nebyl, tehdy si žádných známek násilí si na těle poškozené nevšiml. V XXX za nimi byli cca 5x – 8x, občas byla dusná atmosféra, z čehož ale nic nevyvozuje. S poškozenou xxxxx navázal intimní vztah v prosinci 2014. To, že je obžalovaným bita, event. měla být znásilněna, se poprvé dozvěděl až v průběhu jejich známosti, tj. až v prosinci 2014, i když před tím to tušil. Svědek xxxxxxx.– otec poškozené, uvedl, že jmenovaná do poslední chvíle všechny skutečnosti zatajovala, s týráním či bitím se mu nikdy nesvěřila. Obžalovaný se mu od začátku nelíbil a nabádal jí, aby si ho nebrala. Ve styku spolu nejsou. Od doby, co se narodila nezl., se viděli cca 2-3x. O znásilnění se dozvěděl až s časovým odstupem bez jakýchkoli podrobností. Svědkyně xxxxx uvedla, že v době, kdy poškozená s obžalovaným bydleli u ní cca 2 měsíce v r. 2008 , jednou byla svědkem jejich hádky, navzájem na sebe křičeli. Tehdy bylo jejich nezl. dceři cca 8-9 měsíců. Obžalovaný dal poškozené facku. Poškozená se jí svěřovala s tím, že jí obžalovaný bije, ze musí mít sex i když nechce a že tyto praktiky jsou drsné, jednou viděla, že měla v obličeji modřinu. Svědky  vypovídajícími ve prospěch obžalovaného byli matka obžalovaného,  xxxxx, xxxxxxxxxx, xxxxxxxxx. Svědkyněxxxxxxxxxxx matka obžalovaného, uvedla, že se jí obžalovaný nikdy nesvěřoval, pouze žádal o finanční pomoc. Vyloučila, že by se obžalovaný dopustil jednání uvedeného v obžalobě a uvedla, že poškozená rozhodně nepůsobila jako týraná žena. Naopak popsala poškozenou jako ženu velmi suverénní, která, pokud by takovému jednání byla vystavena, pak by se okamžitě sebrala a odjela. Připustila, že věděla o tom, že se hádali kvůli penězům, protože poškozená byla na mateřské a obžalovaný nemohl práci najít. Dokonce popsala situaci, při které naopak poškozené fyzicky napadla obžalovaného. Obžalovaný se jí svěřil, že je od poškozené poškrábaný, ale neviděla to. Na výslovný dotaz soudu uvedla, že o konzumaci drog u poškozené ví pouze z doslechu, obžalovaný kouřil marihuanu, což měl od lékaře povoleno kvůli bolestem žaludku.

Svědkyně xxxxxxxxxxxxxxxx  uvedla, že v minulosti s obžalovaným chodila. Známky násilí ani žárlivosti obžalovaný neprojevoval.

Svědek xxxxxxxxxxxxx uvedl, že bydlel společně s obžalovaným, než se za ním přistěhovala poškozená (pozn: období před r. 2007). Žárlivé scény ze strany obžalovaného nezažil, jejich vzájemnému konfliktu nikdy přítomen nebyl.

Svědek xxxxxxxxxxxxxx vypověděl, že do doby, než se obžalovaný s poškozenou odstěhovali z XXX (r. 2006-2008), je navštěvoval poměrně často. Vzájemně si byli oddáni, žádné známky nervozity, či hádky mezi nimi nepozoroval. Poškozená si na nic nestěžovala, žádné známky násilí na ní nepozoroval. Poté, co se odstěhovali, se jejich cesty rozdělily.

Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, že :

- dne 1.12.2008 vyhledala poškozená ošetření v Oblastní nemocnici Kolín , a.s. s tím, že:“ dnes napadena manželem, opakovaně udeřena do hlavy a krku, v bezvědomí nebyla, nezvracela, na vše si pamatuje,...... stěžuje si na bolesti krční páteře, krátce krvácela z ucha, Ter. Schantzův límec“, ( čl. 25)

- dle úředního záznamu OOP ČR XXX hlídka OO P ČR v obci XXX zasahovala dne 7.12.2009

- dle obsahu účastnické výpovědi poškozené ve věci OS Nymburk sp. zn. 9C 230/2014 dne

20.11.2014 nastal rozvrat manželství v r. 2010, kdy sice pracoval jako taxikář v Praze, ale peníze jí nedával žádné, důvodem hádek špatná finanční situace, nefunkčnost rodiny Trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, páchá-li takový čin po delší dobu. Týráním se rozumí zlé nakládání s osobou blízkou nebo jinou osobou žijící s pachatelem ve společném obydlí vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří. Formy a způsoby týrání mohou mít různou povahu a mohou se odehrávat nejen na osobě týrané, ale lze za ně považovat i různé způsoby psychického působení, např. poškozování zařízení bytu v úmyslu nikoli pouze věc zničit, nýbrž tím ublížit osobě spolužijící, činěním schválností, apod.. Aniž by soud chtěl jakkoli zlehčovat či zpochybňovat rozsah zjištěných ústrků poškozené ze strany obžalovaného, ne každé násilí, které se odehrává v domácím prostředí, má význam pro právní kvalifikaci přečinu týrání soby žijící ve společném obydlí ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení. Přitom je třeba v konkrétním případě posoudit, zda jednání pachatele nabylo v celkovém kontextu takové míry intenzity, která již odpovídá znaku týrání ve smyslu citovaného zločinu. Objektem tohoto trestného činu je ochrana osob před tzv. domácím násilím, které však zákon nedefinuje. V obecné rovině se jedná o násilí mezi rodinnými příslušníky, blízkými osobami či jedinci v obdobném vztahu, jež je determinováno specifičností takového vztahu, kdy mezi násilnou osobou a její obětí mohou existovat vazby citové, finanční, dále plynoucí ze sdílení společného obydlí či výchovy potomků, kdy pachatel často zneužívá tento soukromý prostor skrytý před zraky ostatních osob. Oběť

domácího násilí tudíž vnímá ataky násilné osoby odlišně, než kdyby násilnou osobou byla osoba cizí. Za další typický znak domácího násilí lze považovat nerovnoměrný vztah mezi pachatelem a obětí, opakovanost a dlouhodobost trvání násilí a zpravidla jeho eskalace. Při pokračování v páchání takového činu po delší dobu se musí jednat o časový úsek řádově v měsících, kdy platí, že čím méně intenzivní bude týrání, tím delší dobu bude muset takové zlé nakládání trvat. Z hlediska zavinění je třeba úmyslu.

V daném případě lze vzít s ohledem na lékařskou zprávu konstatovanou shora za prokázané, že k hrubému fyzickému násilí obžalovaného vůči poškozené došlo pouze 1.12.2008. Slyšení svědci xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx nikdy nebyli přítomni fyzickým atakům ze strany obžalovaného, hovoří pouze nepřímo o existenci hematomů na těle poškozené, přičemž nelze přehlédnout, že jde za celé zažalované období pouze o ojedinělé fyzické ataky obžalovaného, k nimž mělo dojít cca v jednom případě před uzavřením manželství, tj. před r. 2006, dále jedenkrát bezprostředně před porodem, tj. v listopadu 2011, cca několik měsíců poté v době, kdy poškozená údajně kojila nezletilou dceru, dále již výše konstatovaného 1.12.2008, kdy měl obžalovaný zbít poškozenou v koupelně tak, že jí měl chytit za vlasy, bít jí čelem o zeď, až jí tekla krev z uší a pomočila se, až musela vyhledat ošetření na pohotovosti v Kolíně a konečně dne 25.10.2014, kdy mělo dojít k jednání pod bodem 1) výroku. Agresívní a násilné chování obžalovaného pak poškozená popsala tak, že incidenty se odehrávaly nepravidelně, někdy dostala facku po třech týdnech, někdy po dvou měsících, někdy jí např. zbil, hodil s ní o zem, kopl, praštil jednou či víckrát, někdy do ní pouze strčil, nikdy však žádný z incidentů neohlásila na policii, přátelům i rodině se nesvěřovala, ač měla možnost společnou domácnost opustit (nabízela jí to rodina i přátelé), pouze v jednom případě krátkodobě bydlela v rodině svědk axxxxxxxx  a zpět k obžalovanému se vrátila. Pokud by skutečně soužití s obžalovaným bylo tak nesnesitelné a poškozená byla vystavena takovému utrpení, které předpokládá ustanovení § 199/2 tr. zákoníku, mohla za podpory svých blízkých či přátel, opustit společnou domácnost, nikdy to však neučinila. Naopak se s obžalovaným přestěhovala XXX do obce XXX a posléze do XXX, kde dokonce poslední rok společného soužití, až do incidentu dne 25.10.2014 označila za jedno z nejlepších období společného soužití. Ve věci byla vyslechnuta řada svědků. Jak již bylo konstatováno shora, řada svědků – zejména blízkých přátel a rodiny poškozené – se vyjadřovala k tomu, že poškozená byla objektem fyzických útoků ze strany obžalovaného, svědci vypovídající ve prospěch obžalovaného se pak vyjadřovali zejména k jejich společnému soužití v období, kdy ještě s bydleli v XXX, kdy toto hodnotili jako bezproblémové. Z pohledu hodnocení věrohodnosti tvrzení obžalovaného i poškozené jsou zásadními výpověďmi výpovědi svědků, kteří buď žili v bezprostředním sousedství obžalovaného a poškozené nebo kteří je často v zažalovaném období navštěvovali. Nejenže tito svědci nepozorovali žádné napětí v jejich vzájemných vztazích, ale poškozená si ani nikdy na násilnosti, jež jsou předmětem obžaloby nestěžovala, žádné známky zranění na ni nepozorovali. Pouze se vyjadřovali k tomu, že mezi nimi docházelo k hádkám, které ovšem byly vzájemné. Soud sice uvěřil poškozené, že byla minimálně ve výše uvedených případech objektem fyzických ataků ze strany obžalovaného, na druhé straně, aniž by jakkoli bagatelizoval závažnost těchto ataků uzavřel, že u poškozené nešlo o domácí násilí, při kterém poškozená osoba prožívá naprostou ztrátu identity, vykořenění, má deprese, těžké psychické následky, dochází k hrubému narušení sebevědomí. Což odpovídá závěrům znalců, kteří mimo jiné uvedli, že u poškozené jde spíše o emocionální prožitek při líčení popisované situace než, že by opravdu situace byla tak dramatická, resp. že by líčení uvedených událostí odpovídalo její faktické zkušenosti, zvláště pak pokud jejich vzájemné soužití dále pokračovalo. U klasického modelu domácího násilí navíc dochází k asymetrickému rozdělení rolí, tj. na roli psychicky závislé oběti a roli pachatele, k tomu v daném případě nedošlo. Vzájemné konfliktní soužití soud spíše hodnotil jako období tzv.„Itálie“, kdy některá období byla v klidu, pak ovšem pod vlivem nejspíš sociálních momentů /např. nedostatek peněz, ztráta zaměstnání ) vedlo k zesílení projevů, včetně projevů žárlivosti, které pak vedly k afektivním projevům. Poškozená měla určitou dostatečnou míru samostatnosti a nezávislosti od obžalovaného odejít, když se vracela, tak o své vůli, nebylo to na základě patologického motivačního syndromu závislosti. Jak již bylo konstatováno shora, ne každé násilí, které se odehrává v domácím prostředí, má význam pro právní kvalifikaci týrání soby žijící ve společném obydlí ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení. Dle závěru soudu svědky zmiňované ojedinělé ataky obžalovaného v celkovém kontextu nenabyly takové míry intenzity, která již odpovídá znaku týrání ve smyslu citovaného zločinu, proto byl obžalovaný dle § 226 písm. b) tr.ř. v plném rozsahu z obžaloby zproštěn. Protože dle obžaloby měl být skutek dokonán koncem r. 2013, nelze rozhodnout ani dle § 222/2 tr.ř. a postoupit tento skutek k projednání příslušnému orgánu k projednání jako přestupek.

P o u č e n í : 

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne jeho doručení. Odvolání se podává prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Praze.

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný a jeho zákonný zástupce pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody.

Osoba oprávněná napadat takový rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo, že chybí. Odvolání musí být ve lhůtě do osmi dnů ode dne doručení rozsudku nebo v delší lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně dle § 251 tr. řádu také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán, a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo.

Státní zástupce je povinen uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.

V Nymburce dne 29. října 2015

JUDr. Eva Holasová, v.r.

předsedkyně senátu