Podpořte práci Bez trestu. Darujte blízkým pod stromeček něco, co má smysl 🎄
Nejnovější aktualita: Lucie Hrdá odešla z Bez trestu
Nejnovější aktualita: Lucie Hrdá odešla z Bez trestu
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Romana Šustra a přísedících Mgr. Ivany Parkosové a Ivany Ondřichové v hlavním líčení dne 18. září 2015 ve Strakonicích, takto:
Obžalovaný: XXXXX, nar. XXXXX ve XXXXX, trvalý pobyt XXXXX, zaměstnán jako operátor lití XXXXX, občan ČR,
1) dne 6.11.2014 v době od 20:30 hodin do 24:00 hodin v průběhu návštěvy XXXXX., nar. XXXXX, v bytě v domě č.p. XXXXX, ve XXXXX, kam vstoupil s jejím souhlasem, při rozhovoru ohledně jejich vzájemného vztahu a následné rozepři, kdy obžalovaný začal požadovat, že tam přespí a při následně vzniklé hádce začal slovně vyhrožovat poškozené, že ji nechá zabít a že ji uřízne hlavu, začal na poškozenou sahat a svlékat ji, při tom si obžalovaný sundal kalhoty a chtěl po poškozené pohlavní styk, poškozená ho odstrkovala, brečela a když na ni obžalovaný lehl, tak ho odkopávala, přičemž obžalovaný poškozené sundal i přes její odpor kalhoty a tričko a vysvlékl ji pouze do spodní prádla, a pokusil se svůj ztopořený penis zasunout do pochvy poškozené, ale k dokonání pohlavního styku nedošlo zejména z důvodu, že z vedlejšího pokoje přišla jejich čtyřletá dcera a obžalovaný byt opustil a před odchodem z bytu dal poškozené tzv. "hlavičku", když ji udeřil silně hlavou do čela, tedy - dopustil se jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu tím, že jiného násilím a pod pohrůžkou jiné těžké újmy nutil k pohlavnímu styku souloží, avšak vlivem okolností, na obviněném nezávislých, k dokonání činu nedošlo,
2) v době od 16:30 hodin do 16:45 hodin dne 19.2.2015 v kavárně XXXXX na místě veřejnosti přístupném hlasitě nadával v prostoru dětského koutku poškozené kde byli s dcerou nar. XXXXX, slovy: ”vietnamská kurvo, děvko" a dále jí vyhrožoval, že ji zničí a ve svém jednání pokračoval v době od 16:45 hodin do 17:00 hodin dne 19.2.2015 v prostoru prodejny XXXXX v ulici XXXXX ve XXXXX, kde opětovně na místě veřejnosti přístupném hlasitě nadával před dcerou XXXXX na poškozenou, která však v této době nebyla na uvedeném místě, že je ”vietnamská kurva, děvka” a dožadoval se, aby ji obsluha bufetu zavolala,
tedy dopustil se na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti, zejména tím, že napadl jiného
ad 1) zločin znásilnění podle § 185 odst. l, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku,
ad 2) přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku,
podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 2 (dvě) léta.
Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu 2,5 (dva a půl) roku.
Odůvodnění:
Na základě dokazování, provedeném v hlavním líčení, má soud za prokázaný skutkový děj, kdy obžalovaný dne 6. 1 1. 2014 v době od 20:30 hod. do 24:00 hod. v průběhu návštěvy XXXXX, ve XXXXX s jejím souhlasem, při rozhovoru ohledně jejich vzájemného vztahu a následné rozepři, kdy obžalovaný začal požadovat, že tam přespí a při následně vzniklé hádce začal slovně vyhrožovat poškozené, že ji nechá zabít a že ji uřízne hlavu, začal na poškozenou sahat a svlékat ji, při tom si obžalovaný sundal kalhoty a chtěl po poškozené pohlavní styk, poškozená ho odstrkovala, brečela a když na ni obžalovaný lehl, tak ho odkopávala, přičemž obžalovaný poškozené sundal i přes její odpor kalhoty a tričko a vysvlékl ji pouze do spodní prádla, a pokusil se svůj ztopořený penis zasunout do pochvy poškozené, ale k dokonání pohlavního styku nedošlo zejména z důvodu, že z vedlejšího pokoje přišla jejich čtyřletá dcera a obžalovaný byt opustil a před odchodem z bytu dal poškozené tzv. "hlavičku”, když ji udeřil silně hlavou do čela, a dále v době od 16:30 hodin do 16:45 hodin dne 19.2.2015 v kavárně XXXXX ve XXXXX na místě veřejnosti přístupném hlasitě nadával v prostoru poškozené XXXXX, nar. XXXXX, kde byli s dcerou XXXXX, nar. XXXXX, slovy: ”vietnamská kurvo, děvko” a dále jí vyhrožoval, že ji zničí a ve svém jednání pokračoval v době od 16:45 hodin do 17:00 hodin dne 19.2.2015 v prostoru prodejny XXXXX na místě veřejnosti
přístupném hlasitě nadával před dcerou na poškozenou, která však v této době nebyla na uvedeném místě, že je ”vietnamská kurva, děvka" a dožadoval se, aby ji obsluha bufetu zavolala.
Obžalovaný XXXXX uvedl, že na událost z 6.11.2014 si pamatuje pouze matně, protože když je někdo křivě obviněn, tak se snaží na to zapomenout. Ta událost se nestala. S poškozenou XXXXX chodili necelých 5 let a od září 2014 už spolu nebydlí. Rozešli se, ale chodil za ní na návštěvu a jedenkrát až dvakrát týdně spolu měli pohlavní styk. Důvodem rozchodu bylo, že poškozená si našla práci a brala si dceru do práce. Obžalovaný se domnívá, že čtyřleté dítě nepatří na bar, to se mu nelíbilo. Poškozená není vyučená, ale učiliště si mohla dodělat i v době, kdy byla těhotná a navíc jí od září sehnal učiliště, kde jí uznali první ročník a mohla si ho dodělat dálkově. Ona se na to však vykašlala. Dne 13.11.2014 měli mít soud o dceru a 6.11.2014 šel za poškozenou se domluvit, že by chtěl dceru do střídavé péče. Poškozená však říkala, že když půjde dcera do střídavé péče, nebude schopna zaplatit nájem, a tak se domluvili, že mu bude dceru půjčovat a on jí ustoupil. Poškozená není ani teď schopna bez alimentů dceru uživit. Dne 6.11.2014 za poškozenou přišel kolem deváté hodiny večer a byl tam minimálně tři hodiny. Celou dobu se domlouvali na výchově dcery a mezitím měli pohlavní styk. Pohlavní styk měli před odchodem obžalovaného v jedenáct nebo půl dvanácté a potom obžalovaný odešel. Začalo to v kuchyni, pak šli do pokoje, kde spala dcera, ale ta se začala budit, a proto se přemístili do koupelny. Při pohlavním styku byli oba zcela vysvlečeni. Antikoncepci řešili přerušovanou souloží a obžalovaný vyvrcholil na podlahu koupelny. Neuklízel to, možná to setřel toaletním papírem, automaticky po sobě uklízí, ale ten den si nepamatuje. Po pohlavním styku se zdržel asi ještě půl hodiny. Že má poškozená modřinu na levé noze pod kolenem, si všiml již při svém příchodu, protože mu přišla otevřít v kraťasech. Podlitina měla průměr asi 10 cm a fialovou barvu, stáří tipuje na 1 až 2 dny. Ten den poškozené určitě nevyhrožoval, pouze jí řekl, že uvidí, jak bude péče o dceru vypadat a pokud se o ni poškozená nebude starat, tak si jí vezme do péče. To není žádná výhružka. V průběhu jejich vztahu byl obžalovaný hodně v práci a musel často poškozené ustupovat, byla hodně hysterická a měla sklony k sebepoškozování. Chtěl ji dostat na vyšetření k psychologovi, někdy poškozené něco vyčetl, například, že neuvařila, i když mu před tím práce volala, že je uklizeno a že holce uvařila. Když přišel domů, byl tam nepořádek, dcera seděla na notebooku, koukala na pohádky a poškozené to bylo úplně jedno. Tak jí to vyčetl a ona odešla do koupelny, kde si vzala žiletku a začala si řezat ruku. Řezala se povrchově a udělala to několikrát za jejich vztah. Na ošetření s tím nikde nebyla. Na ošetření byl pouze obžalovaný a to l.1.2014. Obžalovaný byl v XXXXX a poškozené se nelíbilo, že se tam baví s kamarádkou. Poškozená utekla domů, a když domů přišel obžalovaný, začala na něho křičet a hodila po něm nůž, který mu propíchl nohu. Obžalovaný byl ošetřen na chirurgii, ale nikde to nehlásil, protože by mu nikdo nevěřil. Nikdy to poškozené neoplatil a nůž by po ní nikdy nehodil. Byl na ní pouze naštvaný, protože u toho byla i dcera. Někdy jí nadával, například, že je blbeček nebo kráva, ale myslí si, že v partnerské hádce se to během pěti let stát může. Nikdy jí nevyhrožoval, neměl proto důvod. Po rozchodu obžalovaný navštěvoval poškozenou, ale ona jeho ne, protože měla nového přítele a nechtěla, aby byla viděna s obžalovaným. Dne 6.11.2014 když šel k poškozené na návštěvu tak nepožíval alkoholické nápoje, pil pouze čaj. Asi 14 dní po soudu (13.11.2014) se poškozená začala obžalovanému opět ozývat a až do ledna 2015 spolu udržovali sexuální vztah. Psala mu SMS zprávy, ať se k ní vrátí.
Obžalovaný XXXXX rovněž popřel, že by se vůči poškozené dne 19.2.2015 hrubě choval. S kamarádem byl v bytě poškozené pro nějaké své věci a zjistil, že poškozená si vše odvezla, přestože říkala, že mu tam nějaké věci nechá. Nejednalo se o nic velkého, šlo o spotřebiče a domlouvali se, že mu dá náhradu 1.000 nebo 2.000 Kč a on jí pak zaplatí alimenty. Dne 19.2. s dcerou a s poškozenou se kolem půl páté sešli v XXXXX. Pouze se poškozené zeptal, jestli se nějak majetkově vyrovnají, protože mu z bytu nezbylo vůbec nic a při tom tam jejího absolutně nic nebylo. Ona se sebrala, řekla, že mu stejně nic nedá a šla pryč. Rozhodně jí nenadával, ani ničím nevyhrožoval, a pokud jí řekl, že ho nebude vydírat dcerou, tak to není žádné vyhrožování. Navenek to vypadalo tak, že u sebe stáli hodně blízko, obžalovaný měl ruce dozadu a prohodili spolu pár slov. Možná zvyšoval hlas, protože byl rozčilený, neboť tři týdny neviděl dceru. Hádka trvala maximálně 5 minut. Celkově byli v XXXXX asi 10 minut. Obžalovaný si objednal pivo a poškozená kávu. Hlavním důvodem hádky byla skutečnost, že poškozená nechtěla obžalovanému půjčovat dceru. Obžalovaný neměl telefon a proto, když poškozená odešla z do požádal kolegyni poškozené, zda by nemohla poškozenou zavolat. Požádal jí normálně, jestli by nebyla tak laskava a nemohla zavolat XXXXX. Konkrétně uvedl: „Prosím Vás, nemohla byste zavolat“. Ještě jí řekl, že nechce být popotahovaný policií. Obsluha bufetu zavolala na svého vedoucího a ten poškozené zatelefonoval. Poškozená za chvíli přišla, předal jí dceru před XXXXX a šel pryč. Je absolutní nesmysl, že by použil výrazy vietnamská kurva apod.
Ke vztahu s poškozenou obžalovaný doplnil, že s ní vše řeší již pouze přes třetí osobu. Po 6.11.2014 se s poškozenou nadále stýkal. Poškozená mu psala SMS zprávy, aby za ní přišel, že s ním potřebuje mluvit a zkoušela, jestli se k ní nevrátí. Dokonce mu říkala, že neví, jak vycouvat z obvinění ze znásilnění, chtěla po něm telefon na nějakého právníka, a nevěděla kudy kam, zašlo to příliš daleko. Ptala se obžalovaného, co jí hrozí za křivou výpověď. Rozhovoru byl přítomen pan XXXXX. Po tomto rozhovoru spolu šli na hotel a pokoj platila poškozená. Bylo to asi v červnu 2015.
Poškozená vypověděla, že dne 6.11.2014 jí telefonoval obžalovaný, že se chce zastavit a chce probrat jejich vztah, protože ona již tehdy byla s někým jiným a s obžalovaným být nechtěla. Sedli si v kuchyni na sedačku a rozebírali jejich tehdejší situaci. Obžalovanému říkala, aby jí dal konečně klid, že s ním nechce být. On sní však chtěl spát a chtěl u ní přespat, což nechtěla. Obžalovaný začal být agresivní a nadávat jí. Poté jí začal svlékat, ale protože s ním nechtěla mít nic společného, tak se začala bránit. Nadával jí, že jí podřízne a že si najme lidi, aby jí zničili. Obžalovaný byl opilý, když přijel, tak z něj táhl alkohol. Přišel dvakrát, poprvé to bylo v pohodě, ale zapomněl si klíče, a tak se vrátil. Říkala mu, aby odešel z bytu, ale on nechtěl, chtěl tam spát. Poškozená měla na sobě rifle a triko s krátkým rukávem a v kuchyni na sedačce si k ní sedl a začal na ní šahat a svlékat jí.
Vysvlékl jí kalhoty a triko, přitom si sundal kalhoty a byl pouze v trenýrkách. Bránila se a kopala ho a z toho měla nejspíš modřiny. Než přišel, obžalovaný žádnou modřinu neměla. Poškozená měla na sobě stále kalhotky a obžalovaný měl trenýrky. Měl ztopořený penis a asi ho neměl pořád v trenýrkách. Snažil se do poškozené dostat a možná se do ní i na moment dostal, ale to si není jistá. Snažil se přirážet, ale poškozená se bránila. K vyvrcholení obžalovaného nedošlo a v koupelně spolu vůbec nebyli. Byli pouze v kuchyni a ve vedlejší místnosti, kde spala dcera. Obžalovaný chtěl jít s poškozenou do postele, ale ona nechtěla a ke styku došlo v kuchyni. Z vedlejšího pokoje přišla dcera a brečela, aby jí obžalovaný nechal být. Při odchodu dal obžalovaný poškozené úder čelem do hlavy. Byla to velká rána z blízka a u obžalovaného to bylo běžné chování. Neměla však žádné zranění, pouze jí bolela hlava. Druhý den jí policie vzala na ošetření a lékařka na hlavě nic nenašla. Obžalovaný si sex vynutil silou a řečmi, že jí nechá zabít, že jí uřízne hlavu a že má na to svoje lidi. Hlavičku jí dal na chodbě a říkal, aby si na něho dávala pozor. Věc došla druhý den oznámit na Policii. Po nějaké době si obžalovaný hrál jak je hodný a chtěl se k poškozené vrátit, ale ona už nechtěla. Byl za ní, že se ho nemusí bát, že by byl agresivní nebo jí nadával a byl v pohodě. Řekl jí, aby to došla stáhnout, že nechce mít problémy a tahání po soudech a že jí dá pokoj, když oznámení stáhne. Proto šla na Policii vzít oznámení zpět a on se jí ještě ten den byl zeptat, zda to stáhla. Jinak se s obžalovaným náhodně potkávali ve městě. Se znásilněním se svěřila sestře. Předchozích hádek s obžalovaných bývala přítomna její dcera a slyšeli to všichni sousedé v domě, kde bydleli. Bylo to v XXXXX a je tam asi 7 bytů. Poškozená popírá, že by se někdy pořezala nebo jinak sebepoškozovala. S obžalovaným spolu byli 5 let až do září 2014. Poslední rok jí obžalovaný několikrát do týdne mlátil. Po rozchodu spolu asi jednou týdně mívali pohlavní styk, myslela si, že se obžalovaný změní. Za dobu jejich vztahu byla 2x na ošetření na chirurgii ve Strakonicích, jednou s prsteníčkem na levé ruce, když jí na něj dupnul a jednou s malíčkem, který měla ohnutý, když se bránila jeho agresivnímu útoku. Obě ošetření měli být v roce 2014. Jinak mívala podlitiny, což mohou dosvědčit její známí nebo matka. Ta byla u toho, když za ní obžalovaný běžel a dal jí pěstí a tekla jí krev z pusy. Obžalovanému způsobila řeznou ranku na noze, ale k tomu došlo tak, že jí zahnal do kouta a myslela, že jí zabije.
V průběhu výpovědi obžalovaný znevažujícími úsměvy, poznámkami a gestikulací zasahoval do výpovědi poškozené, ve svém jednání pokračoval i přes několikeré napomenutí předsedou senátu, a musela mu být uložena pořádková pokuta ve výši 5.000 Kč. Poté se jeho chování zlepšilo.
K události ze dne 19.2.2015 poškozená uvedla, že šla do XXXXX za obžalovaným pro dceru. Chvíli si sedla na bar a obžalovaný jí říkal, aby tam s ním zůstala, ale ona nechtěla. Chtěla si vzít dceru a obžalovaný jí nechtěl dát. Z toho vznikla hádka a obžalovaný začal poškozené nadávat do kurev a do Vietnamek. Přesně si již nepamatuje, co jí obžalovaný řekl, protože je to delší doba, ale bylo to skutečně nepříjemné a ví, že se obžalovaného dost bála. Obžalovaný na ní dokonce 2x plivl. Zároveň jí vyhrožoval, že už si v práci ani neškrtne, že jí zničí, protože ona mu ničila život. Přišlo jí, že je obžalovaný opilý, křičel na ni, nadával ji a měla strach, že jí něco udělá. Chtěla obléci dceru, ale on jí nenechal, že si tam dceru nechá. Poškozená utekla, běžela za sestrou a telefonovala na linku 158, protože jí obžalovaný nechtěl dát dceru. Následně jí telefonoval vedoucí z práce, že obžalovaný s dcerou je na bufetu a že tam vykřikuje nadávky. Rychle tam běžela a obžalovaný stál s dcerou před bufetem. Nepochopila, proč jí obžalovaný dělá takovou ostudu v zaměstnání.
S obžalovaným se k sobě nevrátili, pouze se několikrát viděli, obžalovaný si přišel něco koupit anebo spolu zašli na pivo. Přišlo jí, že se obžalovaný změnil, že není tak agresivní, co býval a že se chová slušně. Intimní poměr spolu neměli a noc spolu nestrávili. Je pravdou, že zaplatila pokoj v penzionu, ale s obžalovaným tam byla asi půl hodiny a pohlavní styk spolu neměli. Na penzionu byli asi proto, že se k němu možná chtěla vrátit, neví. Poškozená si není vědoma, že by obžalovanému posílala nějaká SMS zprávy po 31.3.2015, kdy proběhlo první hlavní líčení. Obžalovaný předložil SMS zprávy s obsahem: „Ahoj, tak, co jak tě to utíká v práci, usínám a slíbila jsem, že ti napíšu”, ze dne 27.4.2015 a z téhož dne: „On už šel domů, pojď na cíčko, počkám pod mostem” a poškozená uvádí, že tyto zprávy psala a na cigaretu spolu šli, protože před tím se s obžalovaným potkali, když šla s novým přítelem do práce a obžalovaný je doběhl na mostě. Je pravdou, že si sháněla advokáta, ale pouze z důvodu, že obžalovaný má také advokátku a ona nechtěla být u soudu sama. Neprobírala s nikým, že by chtěla vzít zpět trestní oznámení, a to ani se svým přítelem.
Z SMS zpráv fotograficky zajištěných policejním orgánem soud zjišťuje, že od 25.11.2014 do 2.12.2014 spolu poškozená a obžalovaný komunikovali a poškozená například píše obžalovanému: „Lásko, už jsem zase sama, nemůžu, je mi smutno, chci být zas jen ty, já a XXXXX lásko” a naopak „Co po mě vlastně chceš, nedokážeš mě ani XXXXX zabezpečit, chceš něco vrátit, ale jak by sis to představoval.” Poškozená uvádí, že zprávy psala ona a že je taková, že když někdo udělá nějakou věc, tak mu dokáže rychle odpustit. Dohromady to však již dát nešlo, poslední rok to mezi nimi neklapalo, a když se spolu viděli, tak byli jako dva kohouti.
Podle rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích č. INC 3121/2014-15 ze dne 11.11.2014 se nezletilá XXXXX, nar. XXXXX, svěřuje do výchovy poškozené a obžalovaný se zavazuje přispívat na její výživu částku 2.500 Kč měsíčně.
Ze sdělení Chirurgického oddělení Nemocnice Strakonice vyplývá, že poškozená u nich nebyla v roce 2013 ošetřena a v roce 2014 pouze dne 21.9.2014 s otokem a hematomem pátého prstu pravé ruky. Uvedla, že došlo k pádu poličky na pravou ruku. Obžalovaný byl ošetřen pouze jednou a to 1.1.2014, kdy uvedl, že se poranil nožem na pravé noze. Zjištěna řezná ranka.
Svědkyně XXXXX matka obžalovaného, na úřední záznam v přípravném řízení vypověděla, že syn s poškozenou a jejich dcerou bydleli u nich a finančně poškozenou podporovali i potom, když se od nich po třech letech odstěhovali. Našli si nájemný byt ve Strakonicích. Ví, že syn do současné doby přispívá na výživu své dcery a když mohl, tak si jí bral a staral se o ni. Ke krizi mezi synem a poškozenou došlo zřejmě také z důvodu, že si poškozená našla nevhodnou práci a měla služby většinou o víkendech a noční. To si brali vnučku k sobě a podílejí se tak na její výchově a výživě. Domnívá se, že syn se snaží vztah udržet, ale jaký mají v současné době (výpověď je ze dne 3.12.2014) intimní vztah, neví. Zpráva, že ze strany syna mělo dojít k násilnému jednání, jí zaskočila. S poškozenou se o tomto nebavili a poškozená se tváří jako kdyby k ničemu nedošlo. Myslí si, že syn by nebyl schopen ublížit.
Svědek XXXXX otec obžalovaného vypověděl, že než se syn s poškozenou v roce 2012 odstěhovali, tak mezi nimi nebyly žádné konflikty. Proč se odstěhovali, přesně neví, byl v té době v nemocnici, ale poškozené bylo 18 a už to začalo, začala si hrát na velkou plnoletou, a tak se odstěhovali. Zda se hádali neví, nebydleli s nimi a syn se mu nesvěřoval. Důvod, proč se rozešli, je asi jednoduchý, poškozená nechtěla přiložit ruku k dílu. Svědek jí říkal, aby si dodělala školu, že má na to času dost a u nich doma klid, ale ono to asi nešlo, ono se nechtělo. Když si člověk odmalička zvykne na nějaké dávky, tak pak bojuje pouze, aby tu dávku bral dál a dál. Důvod rozchodu tedy asi byl, že syn poškozenou honil do práce, ale prostě to asi nemělo cenu.
Svědek XXXXX uvádí, že obžalovaného zná od malička. Spravoval dům v XXXXX ve XXXXX a rodina obžalovaného mu přišla harmonická, nebyl přítomen nějakým konfliktům. Co viděl, bylo absolutně v pořádku a neslyšel, že by si někdo ze sousedů stěžoval na nějaký křik nebo hádky. Nevšiml si, že by obžalovaný měl problémy s alkoholem, není mu to známo.
Svědek XXXXX uvedl, že bydlel v XXXXX ulici, obžalovaný s poškozenou byli jeho sousedi. Nejdříve bydlel nad nimi a pak si vyměnili byt a bydlel pod nimi. Osobně slyšel asi dvě hádky, kdy více byl slyšet mužský hlas, ale ten je asi více slyšet obecně. Neslyšel žádné výhružky. Protože je voják z povolání, tak byl většinou mimo domov, ale od manželky ví, že slyšela řev a že si v jednu chvíli bála, jak to u sousedů dopadne. Větší podrobnosti k tomu nezná. Od ostatních žen z domu slyšel, že se obžalovaného bojí, že pořád slyší nějaký křik nebo agresivitu. On sám s obžalovaným žádný problém neměl. Někdy se spolu bavili na zahradě a obžalovaný si mu stěžoval, že mu poškozená doma nepomáhá nebo že se špatně stará o dceru apod. Svědek to příliš nechtěl rozebírat. Později, když už tam spolu nebydleli, za ním přišla poškozená, zda by jí nevyměnil fabku, že se bojí obžalovaného, který má pořád klíče od bytu. On jí fabku vyměnil, více se o to nezajímal.
Svědek XXXXX na úřední záznam vypověděl, že je spolupracovníkem a kamarádem obžalovaného. Dne 29.11.2014 pomáhal obžalovanému na jeho žádost odstěhovat věci z bytu. Poškozená jim předala klíče a po příchodu do bytu viděli, že je tam velký nepořádek. Poškozená měla své věci téměř odstěhované, ale byt neuklidila. Obžalovaný ho požádal, aby nepořádek vyfotil a on tak učinil. Obžalovaný si naložil nějaké svoje věci a nepořádek tam nechal a poškozené zavolal, zda v takovém vztahu, chce předávat byt. V automobilu mu obžalovaný povídal, že ho poškozená přemlouvala, aby tam s ní zůstal. Někdy v listopadu nepřišel obžalovaný do práce, a když se ho následně ptal, co se stalo, tak mu obžalovaný řekl, že byl na policii, že se měl pokusit znásilnit poškozenou. Řekl mu, že to není pravda, že spolu normálně spali. Svědek ví, že obžalovaný s poškozenou měli neshody již delší dobu, kolikrát přišel obžalovaný vzteklý do práce, že poškozená nezaplatila školku nebo, že se špatně stará o dceru, jindy byl poškrábaný na krku a také měl propíchnutou nohu od nože. Asi se často hádali, netvrdil by, že se fyzicky napadali, ale blíže o tom neví, ví pouze to, co mu řekl obžalovaný. Obžalovaný je v práci klidný.
V hlavním líčení byly předloženy tři fotografie z mobilního telefonu XXXXX na kterých je zřejmé, že byt není zcela vyklizený a na podlaze se nachází různé smetí.
Svědek XXXXX uvedl, že o vztahu obžalovaného s poškozenou ví, že to nebylo ono z její strany. Poškozená měla problémy a byl svědkem, že když chtěli s obžalovaným něco podniknout, například, že zajdou do restaurace nebo, že vezmou někam společně děti, tak to díky ní nešlo, vyhrožovala, že si něco udělá a podobně. Koncem listopadu 2014 měli firemní večírek a byl svědkem, že poškozená volala obžalovanému a někam ho zvala. Že obžalovaného zve k sobě, svědkovi řekl obžalovaný, a zároveň ho požádal, aby byl svědkem, že ona sama ho zavolala a že ho k sobě zvala, vábila a že to spolu urovnají. Byl přítomen telefonickému hovoru, ale co říká poškozená, neslyšel. Poškozenou jinak moc nezná, nedala mu šanci, aby jí poznal, jednou když byl u nich na návštěvě, tak zašla do koupelny a vyšla, až když odešel.
Svědek XXXXX uvedl, že s obžalovaným se zná ze zaměstnání. Jednou seděl s obžalovaným i poškozenou, oba se k sobě docela měli a pak se domluvili, že by mohli jít na hotel. Proč tam šli, neví, ale působilo to na něho, že se chtěli asi intimně sblížit. Ani jeden z nich nebyl opilý. Nebyl svědkem, že by poškozená chtěla vzít zpátky nějaké oznámení, ale slyšel, že se před svým novým přítelem přiznala, že si všechno vymyslela. Měli to slyšet kamarádi, kteří však nechtějí svědčit, protože již u soudu něco měli. Kamarády podle jména nezná.
Svědek XXXXX otec poškozené uvedl, že bydlel jinde a neměl přehled o vztahu dcery a obžalovaného. Když si dcera trochu stěžovala, tak to nijak neřešil, protože se do jejich vztahu nechtěl míchat. Dcera si stěžovala, že jsou bez peněz, že jí občas nadává a občas i bije. Nemůže však dokázat, zda je to pravda. Jednou si dcera stěžovala na prst, říkala, že ho snad měla zlomený a že jí ho zlomil obžalovaný. Stěžovala si mu tak jednou za 14 dní, když se viděli, někdy mu i volala, že je to špatné, ale jak to měl řešit, když vlastně neměl důkaz. Nevzpomíná si, jestli na poškozené viděl modřiny. Dcera ho žádala spíše o finanční pomoc, o to, aby domluvil obžalovanému, to ne. Vztah obžalovaného a poškozené probíhal ze začátku dobře, ale jakmile se přestěhovali do Strakonic, tak začaly problémy, důvod svědek neví, ale myslí si, že byl finanční, že se vše točilo okolo peněz.
Svědkyně XXXXX matka poškozené uvedla, že vztah její dcery s obžalovaným byl ze začátku dobrý a neví, co se mezi nimi pokazilo. Dcera platila veškerý nájem, brala mateřskou a na bydlení a peníze jí nezůstávaly. Obžalovaný jí asi nějaké peníze dával, ale dcera jí říkala, že často neměla peníze na jídlo. Dcera říkala, že obžalovaný měl hrát automaty a chodit do hospody. Byla svědkem jedné události, kdy obžalovaný napadl její dceru. Byla s poškozenou a další dcerou domluvena, že půjdou do XXXXX na oběd a popovídají si. Najednou jí dcera volala o pomoc, tak zrychlily a viděly, jak obžalovaný běží za poškozenou a nejednou jí začal mlátit. Ona držela v ruce malou dceru a ta křičela. Když přišla blíž, tak mu říkala, proč jí bije a že si o něm nemyslela, že je takový. Dceři tekla krev z pusy. Tato událost se stala asi před rokem a obžalovaný nechtěl poškozenou pustit s nimi. Dcera potom chtěla, aby s ní šla svědkyně zpátky domů, že se obžalovaného bojí. Obžalovaný doma dělal jako by se nic nestalo, ale před tím jí mlátil hlava nehlava, prostě všude, jako smyslu zbavený. Dceři řekla, že když jí bude ještě mlátit, aby ho šla udat, ale ona nechtěla, bála se ho. Za dobu, co byli dcera a obžalovaný spolu, tak na ní 3x nebo 4x viděla modřiny. Jednou se jí dcera svěřila, že jí obžalovaný doma mlátí, že ležela na zemi a ještě do ní kopal a nadával jí, že je smradlavá cikánka. Také jí dcera řekla, že jí obžalovaný znásilnil, ale víc k tomu neví.
Svědkyně XXXXX sestra poškozené uvedla, že vztah obžalovaného a její sestry byl v pohodě, když ještě bydleli v XXXXX. Jednou šla s matkou na kávu a čekali na poškozenou, která najednou telefonovala matce, brečela a volala o pomoc. Matka tam běžela, svědkyně nemohla příliš rychle, protože byla těhotná a pak viděli, jak poškozená a obžalovaný na sebe křičeli a prali se. Obžalovaný poškozenou mlátil. Obžalovaný nechtěl poškozenou asi pustit na kafe a poškozené tekla krev z nehtu a má za to, že i krev ze rtu, jak jí mlátil. Matka byla v šoku, a obžalovaný na poškozenou pořád křičel, asi se bál, že mu s dcerou uteče a pak říkal, že to je kvůli masu, že nevyndala maso a neuvařila a on jí za to zmlátil. Při odchodu na poškozenou ještě křičel, že se sejdou u soudu. Na kávě se jim potom poškozená svěřila, že nemají peníze, že je prohraje v automatu a nemají, co jíst. Říkala, že jí obžalovaný mlátí. Svědkyně obžalovaného hrát neviděla. Říkaly jí, proč nejde na policii a ona pořád říkala, že nemohla ani jíst. Poškozená také říkala, že jí zlomil prst a ona se za to styděla a nechtěla jít k lékaři. Také říkala, že jí zkopal a malíkovou hranu měla úplně modrou a u lékaře řekla, že se narazila o poličku. Poškozená se jí svěřila, že obžalovaný přišel do bytu, a v koupelně jí chtěl znásilnit. To jí volala druhý den. Na policii šla proto, že jí to řekl její přítel. Ohledně události v únoru svědkyně uvádí, že jí poškozená volala, byla rozrušena, že je obžalovaný na ní agresivní a sprostý a že jí chtěl zmlátit a že čeká na policii před XXXXX. Pak jí volala, že je u XXXXX a že tam obžalovaný zase křičí.
Svědkyně pracovnice kavárny, vypověděla, že přišel obžalovaný s holčičkou a poškozená si přišla holčičku vyzvednout. Na místě se dohadovali, neslyšela přes hluk kávovaru, o čemž se baví, ale viděla, že se o něčem dohadují a působilo to na ní divně. Oba u dohadování stáli a něco si vyříkávali. Kdyby křičeli tak by je slyšela. Připadalo jí to, že se schyluje k hádce a nechtěla hádku na kavárně, a proto jim řekla, ať si to jdou vyřídit ven. Neviděla, že by mezi nimi došlo k fyzickému kontaktu a neregistrovala ani plivání. Celou dobu je však nesledovala.
Svědkyně XXXXX vypověděla, že pracuje XXXXX a dne 19.2.2015 měla odpolední směnu a zaučovala novou kolegyni. Přišel tam obžalovaný s dcerou a hledal poškozenou. Řekli mu, že neví, kde je a on začal sprostě nadávat a že se kvůli ní nenechá zavřít. Nadával skutečně sprostě a škaredě a svědkyni se to vůbec nelíbilo, zvláště když měl s sebou malé dítě, které pořád tahal za sebou. Zaznělo tam, že poškozená je vietnamská kurva, píča a to se pořád opakovalo. Malá holka byla jakoby vyděšená, ne, že by se vyloženě bála obžalovaného, ale vyděšená z toho, co se děje okolo ní. Obžalovaný svědkyni přišel docela opilý, alespoň tak vypadal, byl z něj trochu cítit alkohol, byl neupravený a trochu špatně chodil. Obžalovanému řekla, ať chvíli počká, že zkusí poškozenou sehnat a šla za vedoucím a poškozenou telefonicky sehnali. Poškozená dorazila během 15 minut a venku se ještě hádali o dceru. O jejich vztazích nic nevěděla a z události byla docela překvapená.
Svědek XXXXX uvedl, že je asi 8 měsíců přítelem poškozené. Poškozená mu kolem jedenácté hodiny večer volala, že se obžalovaný dobýval do bytu ohledně nějaké domluvy a pak se vrátil, že si tam zapomněl klíče. Když ho pustila do bytu, choval se agresivně a prý se jí pokoušel znásilnit a potom jí zbil. Probudila se dcera a toho zastavilo. Když odcházel, tak jí měl hlavičkou složit k zemi. Svědek u toho nebyl. Rovněž nebyl u incidentu v baru ale ví, že se obžalovaný měl domáhat dcery a dále udělat scénu v XXXXX. Neví o tom, že by poškozená chtěla vzít své omámení zpět, nebo že by chtěla obžalovanému odpustit. Má strach, jak se matka obžalovaného postaví k tomu, kdyby byl obžalovaný trestaný a také zda by se neobrátila zády k malé dceři. Říkala, že uvažuje o tom, že by to vzala zpět. Když mu poškozená volala ohledně znásilnění, tak jí říkal, aby se hned nechala ošetřit a nahlásila to. Poškozená říkala, že se bojí, že nechce žádné oplétačky, ale svědek jí říkal, ať to oznámí, nebo se to bude neustále opakovat. Svědek věří tomu, že poškozená s obžalovaným neudržuje poměr, i když se ho obžalovaný snaží na sociálních sítích přesvědčit o opaku.
Obhájkyně obžalovaného navrhla doplnit dokazování výslechem svědkyně XXXXX. Tento návrh byl však zamítnut z důvodu, že svědkyně se omluvila s tím, že má rizikové těhotenství a účast u soudu jí nedoporučila gynekoložka a soud nepovažuje za nutné vyčkávat do doby, než svědkyně porodí nebo riskovat případné zdravotní komplikace při výslechu v době těhotenství, neboť svědkyně byla přítomna pouze jednání Obžalovaného v XXXXX, kde byla společně s kolegyní XXXXX a ta tady již byla ve věci jako svědek vyslechnuta. Výslech XXXXX soud považuje za nadbytečný.
Z protokolu o ohledání místa činu včetně fotodokumentace soud zjistil uspořádání a vybavení bytu poškozené. K fotografii rozbitého květináče se obžalovaný vyjadřuje, že ten byl rozbitý již asi 14 dní. Na fotografii poškozené je viditelná podlitina pod levým kolenem a podle fotografií obžalovaného na něm nejsou znát žádné stopy násilí. Na základě výpovědi obžalovaného v přípravném řízení provedla policie dodatečné ohledání v koupelně bytu, při kterém zjistila, že na podlaze je dlažba a ani za využití kriminalistické techniky, nebyly nalezeny žádné stopy spermatu. Poškozená policii uvedla, že koupelnu neuklízela a naopak obžalovaný se v hlavním líčení vyjadřuje, že poškozená před ohledání celý byt naklidila. Podle odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetika nebyla na podprsence, ponožkách, tílku a riflových kalhotách poškozené prokázána přítomnost spermatu. Z poševního stěru nebyl zjištěn hablotyp Y chromozomu. Ten byl zjištěn ze stěru skvrny na rubové straně rozkroku kalhotek, ale neshoduje s haplotypem obžalovaného.
Z úředního záznamu o ohledání restaurace XXXXX ve XXXXX včetně fotodokumentace, soud zjišťuje stavebně technické uspořádání restaurace s tím, že bar, restaurace je dlouhý cca 10 metrů.
K osobě obžalovaného soud ze zprávy Městského úřadu Strakonice zjistil, že nebyl projednáván pro přestupek a podle opisu z evidence rejstříku trestů nebyl soudně trestán. Společnost XXXXX sdělila, že pracovní morálka obžalovaného je na velmi dobré úrovni a své pracovní úkoly plní bez problémů. V kolektivu pracovníků nemá osobní problémy a není konfliktní.
Soud na základě shora uvedených důkazů, které hodnotil pečlivě jednotlivě i v jejich souhrnu, dospěl bez důvodných pochybností k závěru, že obžalovaný XXXXX se jednak dne 6.11.2014 pokusil znásilnit poškozenou a jednak jí dne 19.2.2015 sprostě nadával v kavárně a v místě jejího zaměstnání.
Bylo provedeno poměrně rozsáhlé dokazování, které bylo zaměřeno i na hodnocení dosavadního vztahu a chování obžalovaného a poškozené, aby soud mohl objektivně zhodnotit věrohodnost jejich výpovědí. Rodiče obžalovaného neví o žádném nevhodném chování jejich syna k poškozené a spíše se domnívají, že na rozchodu má větší vinu poškozená. Zejména otec obžalovaného se o poškozené vyjadřuje s despektem, považuje ji za línou a neschopnou přiložit ruku k dílu. Zdá se, že tento postoj přejímá i obžalovaný, viz. vyjádření obžalovaného, že poškozená není schopná bez alimentů uživit dceru, aniž by si přiznal, že právě s ním poškozená otěhotněla ještě na učilišti a porodila jejich dceru v 17-ti letech. Těžko pak může poškozená hledat nějakou kvalifikovanou a dobře placenou práci. Otec poškozené vypověděl, že se mu dcera svěřovala s problémy ve vztahu s obžalovaným, nicméně neví nic konkrétního a zdá se, že o to ani více nezajímal. Konkrétnější informace poskytla až matka a sestra poškozené. Matka poškozené XXXXX i sestra XXXXX byly svědky události, kdy chtěly jít s poškozenou do restaurace XXXXX, obžalovaný si to asi nepřál a poškozenou na ulici napadl údery do celého těla. Poškozená se jim svěřila, že nemají peníze, obžalovaný hraje automaty a nemají co jíst. Matka na poškozené viděla několikrát modřiny a dcera jí řekla, že ji obžalovaný bije. Sestra rovněž uvedla, že poškozenou měl obžalovaný mlátit, měl jí zlomit malíček a poškozená měla u lékaře říct, že se narazila o poličku. Poškozená se jí rovněž svěřila, že se jí obžalovaný pokusil znásilnit a že to byla oznámit na popud svého přítele. Také jí poškozená volala po incidentu v XXXXX, obžalovaný na ni měl být sprostý a agresivní a chtít ji zmlátit. Matka a sestra mají většinou jen zprostředkované informace od poškozené, je však nepochybné, že viděly napadení poškozené obžalovaným před tím, než šly do restaurace XXXXX. Ať již byl důvod napadení poškozené jakýkoli, svědčí tato událost o tom, že obžalovaný byl schopen násilí vůči poškozené a naopak není schopen ovládat své emoce. O neschopnosti obžalovaného ovládnout své jednání ostatně svědčí i skutečnost, kdy v hlavním líčení přes několikeré napomenutí předsedou senátu nevhodně vstupoval do výpovědi poškozené a byla mu uložena pořádková pokuta. Rovněž svědek XXXXX bývalý soused obžalovaného a poškozené hovoří o tom, že slyšel asi dvě hádky a od manželky ví, že slyšela řev a bála se, jak to u sousedů dopadne. Obžalovaného se měly bát i další ženy v domě. Poškozená svědka požádala, aby jí vyměnil zámek ve dveřích, neboť obžalovaný měl klíče i v době, kdy tam již nebydlel a poškozená se ho bála. Většinou ve prospěch obžalovaného hovoří jeho spolupracovníci a kamarádi. neví o žádných konfliktech a ani neslyšel, že by se někdo ze sousedů stěžoval. XXXXX pomáhal obžalovanému stěhovat věci z bytu a potvrzuje, že tam poškozená nechala nepořádek. Obžalovaný mu řekl, že poškozená učinila oznámení o znásilnění, ale že to není pravda, normálně spolu spali. V práci byl obžalovaný klidný, ale kolikrát přišel vzteklý kvůli poškozené. Asi se často hádali. Svědek XXXXX ví, že to nebylo ono kvůli poškozené. Když chtěli s obžalovaným někam vzít děti, poškozená nechtěla a vyhrožovala, že si něco udělá. Koncem roku 2014 volala poškozená obžalovanému a zvala ho k sobě. Byl přítomen telefonickému hovoru, ale neslyšel, co poškozená říkala. Obžalovaný svědka žádal aby byl svědkem, že poškozená sama volala a obžalovaného zvala. Svědek byl u toho, když se obžalovaný a poškozená domluvili, že spolu půjdou na hotel, ale nebyl svědkem, že by poškozená chtěla vzít zpět trestní oznámení, pouze to slyšel od kamarádů, kteří nechtějí svědčit, a nezná je jménem. Žádný z dosud uvedených svědků nebyl přítomen jednání projednávanému dnes v trestním řízení, ale soud zjistil, že vztah obžalovaného a poškozené nebyl rozhodně idylický, docházelo mezi nimi k hádkám, minimálně jednou obžalovaný poškozenou fyzicky napadl a je pravděpodobné, že to mohlo být i vícekrát. Poškozená vypovídala o zranění malíčku, o tom vypovídá i její sestra XXXXX a jejich výpověď je potvrzována lékařskou zprávou z 21.9.2014.
Obžalovaný jednoznačně popírá, že by se poškozenou pokusil znásilnit. Tvrdí, že ke styku došlo dobrovolně a vyvrcholil na podlahu v koupelně. Nepamatuje si však, zda po sobě sperma uklidil. Modřinu na noze měla poškozená již při jeho příchodu, on ji nijak nenapadl. Jeho výpověď je částečně zpochybňována dodatečným ohledáním koupelny, kdy se policejnímu orgánu ani za využití kriminalistické techniky nepodařilo nalézt na podlaze koupelny sperma. Je sice možné, že poškozená mohla koupelnu před ohledáním dokonale uklidit, nicméně poškozená tvrdí, že v koupelně spolu vůbec nebyly a jak bude rozvedeno dále, soud věří spíše výpovědi poškozené. Rovněž poškozená tvrdí, že před příchodem obžalovaného neměla na noze modřinu. Pro posouzení pravdivosti výpovědí obou zúčastněných je nutné nejprve hodnotit incident ze dne 19.2.2015. I zde obžalovaný jednoznačně popírá, že by se jakkoli nevhodně nebo hrubě choval k poškozené. Při prvním hlavním líčení, kdy mu byl předestřen záznam o zahájení úkonů trestního řízení uvedl, že to není pravda a po připojení věci do společného řízení vypověděl, že v XXXXX poškozené nenadával a nevyhrožoval a v XXXXX pouze slušně požádal o zavolání poškozené. Jeho výpověď je jednoznačně a přesvědčivě, vyvrácena výpovědí nestranné svědkyně XXXXX, která popsala sprosté nadávky, které obžalovaný v bufetu adresoval na poškozenou, popsala, že vypadal jako opilý a při nadávání nebral ohled ani na dceru, kterou tahal za sebou. Jeho jednání se jí nelíbilo a byla z něho překvapená. Pracovnice XXXXX sice neslyšela, co obžalovaný poškozené říká, ale je zřejmé, že se dohadovali takovým způsobem, že jim řekla, ať si to jdou vyřídit ven. Soud má na události z 19.2.2015, zejména z chování obžalovaného v XXXXX jednoznačně prokázáno, že obžalovaný při své obhajobě lže. Za této situace soud věří výpovědi poškozené nejenom ohledně dne 19.2.2015, ale nemá důvod pochybovat ani o hodnověrnosti její výpovědí ve vztahu pokusu o znásilnění dne 6.11.2014. Kromě toho je i zde výpověď poškozené, byť nepřímo, potvrzována dalšími důkazy, zejména nenalezením spermatu v koupelně, zadokumentováním podlitiny, skutečností, že se poškozená svěřila své sestře a příteli XXXXX. Soud nevidí jediný důvod, proč by si poškozená měla pokus znásilnění vymyslet, nemělo to žádný vliv pro jednání o výchově dcery, majetkové vyrovnání nebo budoucí kontakt obžalovaného a poškozené. Navíc se k oznámení věci policii se rozhodla až na popud XXXXX.
Na závěrech soudu o hodnověrnosti poškozené nemění nic ani skutečnost, že obžalovaný a poškozená spolu po 6.11.2014 komunikovali, ať již osobně nebo prostřednictvím SMS zpráv, že se poškozená snažila obžalovanému odpustit, možná se k němu chtěla i vrátit a dokonce objednala pokoj v penzionu. Naopak je takovéto jednání pochopitelné, neboť obžalovaný je otcem jejich dcery a vzájemný vztah rodičů dítěte i po rozchodu podléhá dalšímu vývoji. Svědci navržení obžalovaným nepotvrdili, že by poškozená měla někde uvádět, že si znásilnění vymyslela. Proti hodnověrnosti poškozené nesvědčí ani její nejistota, zda do ní obžalovaný krátce nevnikl a nedošlo tak k dokonání zločinu znásilnění. Ve stresové situaci, kdy obžalovaný se pokouší o soulož za použití násilí a výhrůžek je pochopitelné, že si oběť činu nemusí s odstupem času zcela přesně vybavit všechny podrobnosti.
Obžalovaný svým jednáním ze dne 6.11.2014 naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Jednáním ze dne 19.2.2015, zejména v XXXXX spáchal přečin výtržnictví podle § 358 odst. I trestního zákoníku. V této věci bylo žalováno i spáchání přečinu nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku. Poškozená si však v hlavním líčení dne 18.9.2015 již nepamatovala výhrůžky, které by užití takovéto právní kvalifikace umožňovalo, a proto byl obžalovaný uznán na vinu pouze z přečinu výtržnictví. Za spáchané trestné činy je obžalovaný ohrožen úhrnným trestem v trestní sazbě podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku, která činí dvě léta až deset let.
Při stanovení druhu a výměry trestu soud přihlédl k povaze a závažnosti spáchaných trestných činů, zejména zločinu znásilnění, k osobním poměrům obžalovaného, k jeho dosavadnímu způsobu života a možnosti nápravy. Obžalovanému přitěžuje, že spáchal více trestných činů. Na druhou stranu mu podle § 41 písm. o) trestního zákoníku polehčuje, že před spácháním trestných činů vedl řádný život a u zločinu znásilnění i skutečnost, že nedošlo k dokonání trestného činu. Soud rovněž pozitivně hodnotí, že obžalovaný, vyjma trestné činnosti namířené proti poškozené, nepáchá jinou trestnou činnost a pokud si uvědomí, že své rodinné problémy nemůže řešit takto nepřípustně, je poměrně velká naděje, že v budoucnu žádnou trestnou činnost páchat nebude. K tomuto uvědomění mu snad pomohlo již projednání věci před soudem a soud nepovažuje za nutné zbytečně přísné a exemplární potrestání obžalovaného. Za této situace soud uložil pouze podmíněný trest odnětí svobody na samé spodní hranice zákonné trestní sazby, tedy na dvě léta, s poměrně krátkou zkušební dobou dva a půl roku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (§ 248 odst. 1 tr.ř., 251 tr.ř., § 252 tr.ř.).
Odvolání mohou podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody, a tyto osoby i proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí (§ 246) tr.ř.
V neprospěch obžalovaného může rozsudek v téže lhůtě napadnout odvoláním jen státní zástupce; toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody, má toto právo též poškozený, který uplatnil právo na náhradu škody (§ 247 odst. 1 tr.ř.).
Ve prospěch obžalovaného mohou v téže lhůtě podat odvolání kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Státní zástupce tak může učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce (§ 247 odst. 2 tr.ř.).
Ve prospěch mladistvého může podat odvolání, a to i proti jeho vůli, příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí (§ 72 odst. I zákona č. 218/2003 Sb.)
Odvolání musí být ve lhůtě uvedené v § 248 nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo (§ 249 tr.ř.).
Ve Strakonicích dne 18. září 2015
Za správnost vyhotovení:
XXXXX
Mgr. Roman Šustr v. r. předseda senátu
1
2T 43/2015 - 99
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 21.4.2015 samosoudcem JUDr. Jiřím Večeřou
t a k t o :
I.
Soud s c h v a l u j e dohodu o vině a trestu, která byla uzavřena v sídle Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou dne 26.3.2015 mezi okresní státní zástupkyní Mgr. XXXXXX a obviněným Ing. XXXXX, nar. XXXXX v XXXXX, zastoupeným obhájcem JUDr. XXXXXXX, Ph.D., tak, že:
II.
Obviněný
Ing. XXXXX,
narozen XXXXX v XXXXX, XXXXX, trvale bytem XXXXX,
j e v i n e n , ž e
I. blíže neupřesněného dne v období od počátku měsíce listopadu roku 2013 do 8.1.2014 v kupé osobní vlakové soupravy jedoucí z Brna do Žďáru nad Sázavou v místech před stanicí Křižanov, okr. Žďár nad Sázavou,
přistoupil ke spící XXXXX, nar. XXXXX, kterou probudil tím, že ji osahával na prsou pod tričkem a podprsenkou, přičemž po probuzení mu poškozená XXXXX odhodila ruku
2
a zeptala se ho, co to dělá, na což obviněný reagoval slovy „nic, chci si jen šáhnout“, následně vyběhl z kupé a vystoupil ve vlakové stanici Křižanov,
II. dne 9.4.2014 v kupé osobní vlakové soupravy jedoucí z Brna do Žďáru nad Sázavou v místech před stanicí Křižanov, okr. Žďár nad Sázavou,
přistoupil ke XXXXX, nar. XXXXX, kdy jí jednou rukou strhnul sluchátka a trhem rozepnul košili, kterou měla poškozená na patenty zapnutou ke krku, a to až do oblasti prsou, jednu ruku jí položil na přechod hrudníku a krku a lehce jí přitlačil do sedadla, čímž ji narovnal a následně se ji snažil rukama osahávat na prsou pod tílkem, kdy poškozená na toto zareagovala tak, že se na sedadle schoulila do klubíčka a začala křičet, na což obviněný reagoval slovy „co řveš“ a poté utekl z kupé,
t e d y
- jiného donutil k pohlavnímu styku a k takovému činu zneužil jeho bezbrannosti,
- dopustil se jednání bezprostředně směřujícího k dokonání toho, že donutí jiného k pohlavnímu styku násilím, jehož se dopustil v úmyslu přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo,
č í m ž s p á c h a l
- přečin znásilnění podle § 185 odstavec 1 alinea 2 trestního zákoníku,
- pokus přečinu znásilnění podle § 185 odstavec 1 alinea 1 trestního zákoníku ve spojení s § 21 odstavec 1 trestního zákoníku,
a o d s u z u j e s e
podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku, za užití § 43 odst. 1 trestního zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
d v a n á c t i (12) měsíců.
Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 trestního zákoníku se obviněnému výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání
d v o u (2) let.
Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 3, odst. 4 trestního zákoníku se obviněnému ukládá
ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě.
3
Pokračování 2T 43/2015 - 100 O d ů v o d n ě n í :
Podle § 129 odst. 2 tr.ř. tento rozsudek neobsahuje odůvodnění, neboť po vyhlášení rozsudku se státní zástupkyně i obviněný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a zároveň obviněný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve 3 vyhotoveních do 8 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ke Krajskému soudu v Brně.
Odvolání musí být v uvedené lhůtě 8 dnů nebo v další lhůtě k tomu stanovené také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává ve prospěch či neprospěch obviněného (§ 249 odst. 1, 2 trestního řádu).
Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého z jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí (§ 246 odst. 1, 2 trestního řádu).
Odvolacím soudem bude odmítnuto odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání (§ 253 odst. 3 trestního řádu).
Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, lze podat odvolání pouze v případě, že takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní zástupce soudu navrhl. Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, může poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, podat odvolání pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v
penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, ledaže v dohodě o vině a trestu souhlasil s rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydáním bezdůvodného obohacení a tato dohoda byla soudem schválena v podobě, s níž souhlasil (§ 245 odst. 1 trestního řádu).
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou
dne 21.4.2015
JUDr. Jiří Večeřa v.r.
Za správnost vyhotovení: XXXXX samosoudce
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Okresní soud XX rozhodl v hlavním líčení 30. března 2017 v XX v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Dušana Beránka a přísedících Marie Bytešníkové a Jindřicha Glosera
t a k t o :
obžalovaný
XX.,
nar. xxxx v xxxxx, bytem v xxxxxxx, okres xxxxxx,
j e v i n e n , ž e
v xxxxx, okres xxxxxx, dne 5. 7. 2016 přibližně od 22 hodin do 22.45 hodin v obývacím pokoji rodinného domu č. p. xxxx se snažil svoji manželku XX., nar. xxxxx, přimět k souloži, a to jednak slovy „Pojď, rozdáme si to spolu, však seš moje manželka.“, jednak fyzickým násilím, kdy ji navzdory jejímu nezájmu a aktivně fyzicky kladenému odporu rukama i nohama, kterými ho odstrkovala, a volání o pomoc, rukama silou držel na pohovce a zalehnul ji, zakrýval jí svou dlaní ústa, aby zamezil jejímu křiku, přičemž ji tiskl tak silně, až nemohla dýchat, také ji tisknul pod krkem. Přitom jí hrozil zabitím. Strhnul jí z těla kalhotky a šaty, které přitom roztrhl. Poté, co se mu poškozená vysmekla a utekla do přízemí domu, ji pronásledoval a na schodišti ji několikrát udeřil rukou do zad,
t e d y
dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jiného násilím a pohrůžkou násilí donutil k pohlavnímu styku souloží, avšak k dokonání trestného činu nedošlo,
t í m s p á c h a l
pokus zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku,
a z a t o s e o d s u z u j e
podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
Podle § 84 trestního zákoníku a § 85 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá, zkušební doba se stanovuje na 2 (dva) roky a nad obžalovaným se vyslovuje dohled v rozsahu stanoveném trestním zákoníkem.
Podle § 129 odst. 2 trestního řádu toto zjednodušené písemné vyhotovení rozsudku neobsahuje odůvodnění, neboť ihned po jeho vyhlášení se státní zástupce i obžalovaný vzdali práva odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby.
P o u č e n í:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Odvoláním může napadnout rozsudek státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.
Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.
Odvolání musí být odůvodněno tak, aby z něj bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.
Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.
Toto právo nepřísluší těm, kdož se ho po vyhlášení rozsudku výslovně vzdali.
Brno 30. března 2017
Mgr. Dušan Beránek v. r.
předseda senátu
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Vrchní soud v Praze projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. února 2024 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Pařízkové a soudců JUDr. Martina Zelenky a JUDr. Michala Hodouška odvolání obžalovaného M K , narozeného 1967 proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. října 2023, sp. zn. 45 T 10/2022, a rozhodl
takto:
Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu se napadený rozsudek částečně zrušuje, a to ve výroku o trestu.
Podle § 259 odst. 3 trestního řádu se znovu rozhoduje tak, že se obžalovaný M K ,
narozený 4. března 1967
odsuzuje
podle § 185 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.
Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let.
Podle § 82 odst. 3 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá přiměřené omezení zdržet se jakéhokoli kontaktu s poškozenou , narozenou 1993, a povinnost podle svých sil nahradit této poškozené nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil.
Jinak zůstává napadený rozsudek nedotčen.
Odůvodnění:
1. Napadeným rozsudkem byl obžalovaný uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že „dne 6.2.2020, v době okolo 19.00 hodin, v Praze 9, v , , situovaném v prvním patře bytového domu, kam obžalovaný na návštěvu za poškozenou , nar. 1993, která byla v tu dobu zdravotně indisponována, poté, co s poškozenou, která ležela v posteli, diskutoval o běžných záležitostech, v úmyslu a s cílem se sexuálně vzrušit a uspokojit, navzdory tomu, že si byl plně vědom toho, že poškozená, která byla partnerkou jeho syna, o něj jakožto o sexuálního partnera neměla žádný zájem, přestože jí obžalovaný v minulosti opakovaně, zejména v sms komunikaci, vyznával své city a sděloval jí své milostné tužby ve vztahu k ní, posléze využil toho, že poškozená, po požití léků v posteli, a to v poloze na břiše, usnula, k poškozené přistoupil, vysvlékl ji spodní díl pyžama, vnikl penisem do pochvy poškozené a na poškozené vykonával soulož, přičemž když se po nějaké době poškozená probudila a zjistila, že na ní obžalovaný leží a vykonává soulož, otočila se na obžalovaného s tím, že s ním souložit nechce, kdy v důsledku toho, jak se poškozená zvedala z postele, aby se před obžalovaným odešla schovat do koupelny, obžalovaný svého jednání zanechal, kdy přestože se poškozená křikem, po návratu z koupelny, kde setrvala několik minut, opakovaně dožadovala, aby obžalovaný ihned její byt opustil, učinil tak až po nějaké době, přičemž v důsledku útoku se u poškozené rozvinula posttraumatická stresová porucha, s níž byla poškozená hospitalizována nejprve ve dnech 25.2.-29.2.2020 v Krizovém centru RIAPS, posléze v PN Bohnice po dobu od 11.7.-18.9.2020, dále se od 4/2020 podrobovala intenzivní psychoterapii s nutností dlouhodobého masivního užívání psychofarmak, poškozená trpěla flešbacky, obavami z lidí, obavou vycházet z domu, nespavostí, nechutenstvím“. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl zařazen dle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku byla obžalovanému současně uložena povinnost zaplatit poškozené , narozené 1993, částku 200 000 Kč na náhradu nemajetkové újmy a se zbytkem svého nároku byla dle § 229 odst. 2 trestního řádu poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný prostřednictvím své obhájkyně řádně a včas odvolání směřující do všech jeho výroků. Důvodem je skutečnost, že soud prvního stupně se dle názoru obžalovaného dopustil celé řady pochybení, která významným způsobem zasáhla do jeho práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces, a která současně měla zásadní vliv na správnost a zákonnost samotného rozsudku. Obžalovaný napadenému rozsudku rovněž vytýká, že je nejasný, vnitřně rozporný a na řadě míst se dopouští nepřípustných spekulací. S tím nutně souvisí také to, že soud prvního stupně se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro své rozhodnutí. Soudu prvního stupně je i vytýkáno, že řadu navrhovaných důkazů neprovedl vůbec, a ty, které provedl, pak nehodnotil v souladu s § 2 odst. 6 trestního řádu. Skutkový děj nebyl ustálen do takové podoby, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a v neposlední řadě pak soud prvního stupně svým postupem porušil ustanovení trestního řádu, která v konečném důsledku vedla k nezákonnému potrestání obžalovaného. Jako nesprávné hodnotí obžalovaný rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně uplatněného adhezního nároku.
3. V oddíle věnovaném skutkovému ději obžalovaný namítá, že oné události dne v bytě poškozené měli být přítomni pouze obžalovaný a poškozená. Nalézací soud zhodnotil výpověď poškozené jako věrohodnou, naproti tomu výpověď obžalovaného jako nevěrohodnou, když závěr o vině obžalovaného dovodil z několika důkazů, kromě výpovědi poškozené ještě z výpovědí svědkyně (kamarádky poškozené) a okrajově (matky poškozené) a textových zpráv zaslaných obžalovaným. Nalézací soud dle přesvědčení obhajoby nepochopil, že předmětem dokazování není primárně vyvrácení obhajoby obžalovaného, nýbrž prokázání tvrzení obžaloby a i nevěrohodná výpověď obžalovaného bez dalšího neznamená, že tvrzení obžaloby byla prokázána. Odvolání zmiňuje judikaturu Ústavního soudu (nález sp.zn. PL.ÚS 110/20-4 ze dne 27. července 2021-Tempel či sp.zn. II. ÚS 2929/18) podle nichž v případě, kdy soud shledá obhajobu obviněného nevěrohodnou, nelze bez dalšího usuzovat na jeho vinu a pakliže je jedním problematickým důkazem poměřována pravdivost a výpovědní hodnota dalších důkazů, vzniká riziko ústavně zapovězené deformace důkazů. Obžalovaný zdůrazňuje, že nelze přihlížet k jeho písemným vyjádřením před zahájením trestního stíhání a před tím, nežli byl řádně zastoupen obhájcem.
4. Prizmatem nevěrohodnosti výpovědi obžalovaného nalézací soud přistoupil k hodnocení dalších provedených důkazů, kdy nalézací soud v napadeném rozsudku uvádí jen ty důkazy, z nichž dovozuje vinu obžalovaného, nikoliv všechny, zejména pak ne ty svědčící ve prospěch obžalovaného. Některé z těchto důkazů pak nalézací soud nereprodukuje v souladu s jejich skutečným obsahem, čímž dochází k jejich zapovězené deformaci. Jako příklad je uvedena interpretace výpovědi poškozené, kdy např. nalézací soud uvádí, že inkriminovaného dne se měla poškozená s obžalovaným domluvit, že k ní přijede. Ve skutečnosti však poškozená uvedla, že obžalovanému toho dne volala, a řekla mu, ať přijede, obžalovaný tudíž přijel na žádost poškozené. V této souvislosti jsou pak důležité zprávy ze dne 6. února 2020 zachycující konverzaci mezi obžalovaným a poškozenou, které nalézací soud neuvádí celé a nehodnotí je v souladu s jejich skutečným obsahem. Poškozená dokládala důkazy podle potřeby, nepředložila všechnu komunikaci s obžalovaným a pakliže tedy nalézací soud uvádí, že obžalovaný přizpůsoboval svůj postoj stavu dokazování, tak takto činila rovněž poškozená. Poškozená různým osobám či institucím sdělovala nepravdivé údaje či jim naopak některé podstatné údaje neuváděla vůbec. V odvolání je následně citována SMS komunikace ze dne 6. února 2020 mezi obžalovaným a poškozenou, kdy dle obhajoby nechal nalézací soud bez povšimnutí fakt, že na jednu stranu poškozená uvádí, že obžalovaného v podstatě jen „trpěla“ kvůli jeho synovi, na druhou stranu si ho zve domů, a to prokazatelně v době, kdy byla sama a kdy téhož dne jí měl obžalovaný psát zprávy milostného charakteru. Obžalovaný v hlavním líčení dne 31. října 2022 k dotazu, zdali SMS zprávy založené ve spise, které měla předložit poškozená, jsou kompletní uvedl, že určitě ne, že chybí spousta a bez nich to nedává smysl. Předložené zprávy jsou pouze útržky. Z úředního záznamu ze dne 7. února 2020 vyplývá, že poškozená odmítala dát svůj telefon z ruky. Tuto listinu obžalovaný navrhuje provést v odvolacím řízení jako důkaz. Je zcela evidentní, že poškozená již od počátku zadržovala důkazy, přičemž se mohlo jednat o důkazy ve prospěch obžalovaného a ty, co byly předloženy, jsou vytrženy z kontextu. Obžalovaný proto také opětovně navrhuje, aby soud od poškozené vyžádal veškerá elektronická data týkající se jejich vzájemné komunikace. Uvedené lze vztáhnout i na zprávu, na níž má být zachycen penis obžalovaného (čl. 300) i v tomto případě je namístě uložení povinnosti poškozené, popř. svědkyni vydat originál zaslané zprávy v elektronické podobě, neboť z fotografie není nikterak zřejmé, komu, kdy a v jakém kontextu byla zaslána, případně proč ji orgánům činným v trestním řízení poskytla právě svědkyně .
5. V další části odvolání odvolatel upozorňuje na zcela chybnou reprodukci jeho výpovědi, které se dopustil nalézací soud pod bodem 6. napadeného rozsudku, což následně uvádí na pravou míru a zdůrazňuje, že dle jeho verze k žádnému pohlavnímu styku mezi ním a poškozenou nedošlo, pouze k vzájemnému oboustrannému vzrušování na dobrovolné bázi. Poškozená opakovaně zvracela, on ty zvratky uklidil a poté vedle ní usnul. Obžalovaný posléze opět cituje z SMS zpráv, sporuje rozličná tvrzení poškozené, z nichž je celá řada lživá a připomíná obdobný přístup nalézacího soudu vůči svědeckým výpovědím, kdy soud shledal bez dalšího věrohodnými výpovědi svědčící ve prospěch poškozené, a naopak ty, jež svědčí ve prospěch obžalovaného shledal – a nutno podotknout, že ze zcela absurdních důvodů – nevěrohodnými. Příkladem budiž hodnocení výpovědi svědkyně, a . Výpověď posledně jmenovaného zhodnotil soud jako zcela věrohodnou, přičemž ignoroval fakt, že tento svědek při hlavním líčení dne 26. května 2022 byl opakovaně konfrontován s rozpory své výpovědi s výpovědí z přípravného řízení. Z jeho výpovědi vyplývá, že obžalovaného nenávidí a je závislý na poškozené, zda mu s dětmi umožní styk. V neposlední řadě se jedná o osobu drogově závislou. I přes všechny uvedené skutečnosti nalézací soud z jeho výpovědi vychází, aniž by se s těmito skutečnostmi v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal. Naopak ti, co svědčili ve prospěch obžalovaného, jsou všichni označeni jako nevěrohodní.
6. Jelikož tedy nalézací soud důkazy hodnotil téměř výlučně v neprospěch obžalovaného, k jejich hodnocení přistupoval selektivně a řadu z nich výrazně deformoval, skutkový stav popsaný ve výroku o vině nemůže splňovat zákonná kritéria popsaná v § 2 odst. 5 trestního řádu a tvrzení obžaloby, že by měl znásilnit poškozenou zneužívajíc její bezbrannosti souloží nebylo v řízení při zachování principu presumpce neviny a z něj vyplývajícího pravidla in dubio pro reo nade vší pochybnost prokázáno.
7. Oddíl odvolání nazvaný K naplnění znaku způsobení těžké újmy na zdraví napadenému rozsudku vytýká, že nalézací soud v části skutkových zjištění týkajících se způsobení těžké újmy na zdraví a jejich následné subsumpci pod ust. § 185 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku nepostupoval v souladu s § 2 odst. 5, 6 trestního řádu, a tudíž je nesprávně podřadil pod ust. § 185 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Nalézací soud dospěl k závěru, že poškozená měla v důsledku jednání obžalovaného utrpět těžkou újmu na zdraví spočívající v rozvinutí posttraumatické stresové poruchy a tento závěr učinil na základě výpovědi poškozené, výpovědí znalců doc. PhDr. Jany Kocourkové a MUDr. Jiřího Kotka, s nimiž měly být ve shodě výpovědi znalců MUDr. Martiny Kašpárkové a PhDr. Karla Humhala, výpovědí svědkyň a k duševnímu stavu poškozené před 6. únorem 2020, ., svědkyně MUDr. Jany Schmidtové a listinných důkazů. Následně je v odvolání podrobně interpretován značný obsah některých z těchto důkazů (výpověď a ml., , MUDr. Schmidtové) s cílem doložit, že poškozená v mnoha věcech lhala a její duševní stav před a po inkriminované události nebyl přesvědčivě objasněn.
8. Pokud se jedná o znalecké posudky, obžalovaný se ve svém opravném prostředku zaměřuje na části týkající se možné příčinné souvislosti mezi duševním stavem poškozené a jejím údajným znásilněním. Přitom má zato, že přepisy výpovědí znalců v napadeném rozsudku neodpovídají tomu, co bylo řečeno, případně je to vytrženo z kontextu, nebo dokonce to uvádí nalézací soud zcela nepravdivě, což platí zejména pro znalce MUDr. Kašpárkovou a PhDr. Humhala. Následně jsou opět interpretovány dílčí i konečné závěry znalců z oboru dušezpytných věd, i části jejich výpovědí, s položením důrazu na fakt, že poškozená nebyla již před údajným znásilněním duševně v pořádku a rovněž vývoj jejího následného stavu není zcela typický. S ohledem na provedené dokazování je tak obžalovaný toho názoru, že i kdyby oba soudy shledaly, že se měl dopustit na poškozené znásilnění, nelze mu přičítat následek v podobě těžké újmy na zdraví. Poškozená prokazatelně uváděla různým osobám nepravdivá tvrzení nebo některé podstatné údaje zamlčovala, otázkou tedy zůstává, nakolik jí lze věřit, že na jejím špatném duševním stavu nese vinu právě obžalovaný.
9. Odvolání připomíná i tzv. „hluché období“ od 13. března 2020 do 21. dubna 2020, o němž se objektivně neví vůbec nic a po němž mělo následovat akutní zhoršení psychického stavu poškozené. Obžalovaný přitom v tomto období nikde u poškozené nefiguroval, přičemž od této doby má být její duševní stav, alespoň dle MUDr. Schmidtové, ve své podstatě katastrofální a peritraumatická disociace má přecházet v chronickou. Pokud nalézací soud nedovozuje, že by došlo k jinému traumatu, tak tuto skutečnost nelze považovat za vyvrácenou, mj. i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem poškozená zamlčovala podstatné údaje či sdělovala vysloveně nepravdivé údaje. I když má obžalovaný za to, že právě toto „hluché období“ je zásadním pro stanovení příslušné právní kvalifikace, pro případ, že by se odvolací soud s tímto názorem neztotožnil, pak obžalovaný uvádí, že by bylo na místě doplnit dokazování o další důkazy, jejichž provedení navrhl v rámci hlavního líčení konaného dne 4. října 2023.
10. V závěrečném oddíle věnovaném Výroku o trestu a náhradě nemajetkové újmy pak obžalovaný vytýká napadenému rozsudku nepřiměřenost uloženého trestu i nesprávné rozhodnutí o náhradě nemajetkové újmy, když její výše stanovená nalézacím soudem je pro obžalovaného s ohledem na jeho nemajetnost i trvalou nemožnost získávat si finanční prostředky pro svou obživu likvidační. Zároveň nalézací soud porušil zásadu dvojího přičítání, když obžalovanému přičítá jako přitěžující okolnost dle § 42 písm. d) trestního zákoníku. V závěrečném návrhu obžalovaný navrhuje, aby Vrchní soud v Praze napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) trestního řádu zrušil a po případném dokazování ve veřejném zasedání rozhodl podle § 259 odst. 3 trestního řádu tak, že se obžalovaný zprošťuje obžaloby a poškozenou se svými nároky podle § 229 odst. 3 trestního řádu odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. V případě, že odvolací soud shledá vinu obžalovaného, obžalovaný navrhuje, aby Vrchní soud v Praze napadený rozsudek zrušil a po případném dokazování rozhodl podle § 259 odst. 3 trestního řádu tak, že se obžalovaný uznává vinným trestným činem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku za současného uložení trestu odnětí svobody na spodní hranici trestní sazby podmíněně odloženého na přiměřenou zkušební dobu a současně rozhodl o nároku na náhradu nemajetkové újmy, případně aby napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) zrušil a podle § 259 odst. 1 trestního řádu věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
11. Vrchní soud v Praze přezkoumal podle § 254 odst. 1 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, jakož i správnost postupu řízení, které jejich vydání předcházelo a dospěl k následujícím závěrům.
12. Úvodem považuje vrchní soud za vhodné připomenout, že předmětnou trestní věc na samém počátku projednával Obvodní soud pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 91/2021, neboť obžaloba byla podána pro zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. K duševnímu stavu poškozené měl soud v této době k dispozici znalecký posudek s doplňkem z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie a klinická psychologie vypracovaný MUDr. Martinou Kašpárkovou a PhDr. Karlem Humhalem. Dne 7. prosince 2021 byli oba znalci u hlavního líčení vyslechnuti a Obvodní soud pro Prahu 9 požádal o další doplnění posudku, neboť vyšly najevo nové skutečnosti ohledně duševního stavu poškozené. Posléze tento soud rozhodl dne 26. května 2022 pod sp. zn. 2 T 91/2021 podle § 222 odst. 1 trestního řádu předložit věc Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o příslušnosti a ten usnesením sp.zn. 2 Ntd 7/2022 ze dne 3. srpna 2022 rozhodl, že je k projednání věci příslušný Městský soud v Praze. U Městského soudu v Praze byl po provedeném hlavním líčení dne 26. ledna 2023 pod sp.zn. 45 T 10/2022 vynesen v řadě prvý rozsudek, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl zařazen dle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku byla obžalovanému současně uložena povinnost zaplatit poškozené , narozené 14. května 1993, částku 200 000 Kč. Uvedený rozsudek byl na základě usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. června 2023, sp. zn. 7 To 40/2023 podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) trestního řádu zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Hlavním důvodem zvoleného postupu bylo soudu prvého stupně vyčtené nedodržení ustanovení § 109 trestního řádu ve vztahu ke znalcům z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a psychiatrie a zejména pak rezignace na požadavek náležitého odůvodnění soudního rozhodnutí, pokud jde o právní kvalifikaci jednání obžalovaného jako zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku.
13. Po vrácení věci k novému projednání Městský soud v Praze provedl úkony a doplnění, která odvolací soud nařídil a vyhověl požadavkům kladeným ustanovením § 264 odst. 1 trestního řadu.
14. Aktuálně tak řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, netrpí žádnými vadami, které by měly za následek porušení ustanovení, jimiž se má zabezpečit řádné objasnění věci a právo na obhajobu, a které by mohly negativně ovlivnit správnost a zákonnost rozsudku. Ve stručnosti lze konstatovat, že v jeho průběhu byla respektována zákonem stanovená pravidla spravedlivého procesu. Dokazování bylo v řízení před nalézacím soudem provedeno v nezbytném rozsahu tak, aby bylo možno učinit správné skutkové i právní závěry. Podstatné důkazy potřebné ke zjištění, zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin, zda jej spáchal obžalovaný, jaké jsou podstatné okolnosti jeho spáchání i jaké jsou osobní poměry obžalovaného, byly opatřeny již v přípravném řízení a posléze dále doplněny a řádně a zákonným způsobem provedeny v hlavním líčení. Městský soud při provádění a hodnocení důkazů postupoval v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu, důkazy provedené v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí zhodnotil logickým a přesvědčivým způsobem a své závěry v odůvodnění rozsudku i pečlivě odůvodnil.
15. Odvolací námitky obžalovaného jsou vesměs pouhým opakováním obhajoby uplatněné již v průběhu předchozího řízení včetně prvého podaného opravného prostředku, přičemž s touto obhajobou se nalézací soud v odůvodnění rozsudku úspěšně vypořádal. Ostatně odvolací soud důsledně ctí zásadu, že hodnocení důkazů je výhradní doménou soudu prvého stupně, pokud při tomto procesu postupuje bedlivě podle svého přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a poté učiní logická a dostatečně odůvodněná skutková zjištění. Jelikož tomu tak bylo i v projednávané věci, nelze mít proti přijatým skutkovým závěrům městského soudu výhrady, skutková zjištění považuje odvolací soud za správná a provedenými důkazy dostatečně podložená. Ztotožňuje se do značné míry i s odůvodněním napadeného rozsudku, na něž pokud jde o zjištěný skutkový děj a právní kvalifikaci odkazuje a pro úplnost dodává následující.
16. Provedeným dokazováním bylo i podle odvolacího soudu jednoznačně prokázáno, že obžalovaný, ve večerních hodinách dne 6. února 2020 navštívil poškozenou , partnerku svého syna, u ní v bytě, kde po určité době využil její zdravotní indispozice a s cílem se sexuálně vzrušit a uspokojit ve chvíli, kdy poškozená po požití léků v posteli usnula, jí vysvlékl spodní díl pyžama a na poškozené vykonával soulož, čehož zanechal poté, co se poškozená probudila a dala mu najevo svůj nesouhlas.
17. Uvedený skutkový děj od počátku trestního řízení kontinuálně popisuje poškozená, jejíž výpověď zhodnotil nalézací soud jako věrohodnou, předložil pro tento závěr patřičné argumenty a odvolací soud se s ním v tomto ohledu ztotožnil. Poškozená, resp. prostřednictvím své kamarádky svědkyně , oznámila trestnou činnost bezprostředně po jejím spáchání a od tohoto oznámení nezaznamenal popis průběhu inkriminované události ze strany poškozené žádných změn. A to na rozdíl od výpovědi obžalovaného, jenž svou obhajobu zjevně přizpůsoboval příslušné fázi trestního stíhání a s ní spojené aktuální důkazní situaci, což nalézací soud vystihl v bodě 9. odůvodnění rozsudku a odvolací soud se i s těmito argumenty plně ztotožňuje. Neměnná a věrohodná výpověď poškozené je podpořena objektivním důkazem v podobě odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví biologie a genetika a navazující výpovědí znalců Kriminalistického ústavu, z nichž vyplynulo, že ve vzorku odebraného z pochvy poškozené byl stanoven smíšený profil DNA obsahující znaky shodné s profilem DNA obžalovaného i poškozené. Znalec Mgr. Mašek u hlavního líčení potvrdil, že v odebraném vzorku se nacházelo značné množství biologického materiálu obžalovaného. Ačkoli znalci vyloučili přítomnost spermatu a nebyli schopni jednoznačně určit, o jaký genetický materiál obžalovaného se jednalo, nepochybně jde o důkaz potvrzující verzi poškozené ohledně přímého sexuálního kontaktu mezí ní a obžalovaným, neboť jinak si lze přítomnost této stopy vysvětlit jen stěží.
18. Obhajoba v průběhu soudního řízení vznesla celou řadu důvodů, pro něž si mohla poškozená projednávanou událost vymyslet a dlužno zdůraznit, že tuto eventualitu shodně se soudem prvého stupně považuje vrchní soud za vyloučenou. Od bodu 10. odůvodnění rozsudku nalézací soud rozebírá obhajobou nastíněné možné motivy poškozené, přičemž tak činí velmi zevrubně a díky logičnosti tohoto rozboru lze na příslušnou pasáž plně odkázat. A to obdobně jako na další body odůvodnění rozsudku, v nichž se nalézací soud vypořádává s protiargumenty obhajoby, jejími námitkami vůči rozličným skutečnostem (vesměs směřujícím k znevěrohodnění poškozené) a návrhy na doplnění dokazování. V bodech 64. až 95. odůvodnění tak nalézací soud činí opět velmi detailně, logicky a přesvědčivě a odvolací soud se pro stručnost na tyto pasáže odvolává, neboť se s nimi v zásadě ztotožňuje. Z tohoto důvodu také považuje veškeré další návrhy na doplnění dokazování ze strany obhajoby za nadbytečné, pročež je stejně jako soud prvého stupně zamítl. Faktem je, že některé podružné otázky, např. zda obžalovaný přijel do bytu poškozené na její pozvání, či tomu bylo naopak, zda je jejich elektronická komunikace založená ve spise kompletní apod., nebyly bezezbytku objasněny, avšak stále je třeba mít na mysli, že poškozená svůj postoj vůči základní důkazní situaci nikterak nepřizpůsobovala a na rozdíl od obžalovaného (jak již bylo uvedeno) je její výpověď, pokud jde o podstatu skutku, neměnná. Objasnění naznačených dílčích detailů nehraje nijak zásadní roli, stejně tak jako dokola omílaná otázka, zda obžalovaný poslal či neposlal poškozené foto svého penisu.
19. Navazující otázkou, již bylo třeba zodpovědět je otázka následků jednání obžalovaného, na což upozornil vrchní soud v usnesení ze dne 21. června 2023, kde rovněž připomněl nezbytnost rozlišení příčinné souvislosti mezi jednáním pachatele a relevantním následkem na jedné straně a mezi mírou zavinění pachatele na straně druhé, neboť jde o dvě samostatné otázky. Nalézací soud se s výtkami a požadavky odvolacího soudu vypořádal a po doplnění dokazování zejména o výslechy znalců z oboru dušezpytných věd a následném zhodnocení všech takto relevantních důkazů, je s dostatečnou mírou jistoty prokázáno, že rozvoj posttraumatické stresové poruchy
(PTSD) u poškozené nastal v příčinné souvislosti s událostí prožitou dne 6. února 2020, tedy v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného.
20. Nalézací soud se rozboru závěrů všech znaleckých posudků, včetně výpovědi ošetřující lékařky poškozené MUDr. Schmidtové věnuje od bodu 22. odůvodnění rozsudku a přes jisté výhrady k některým dílčím závěrům znalecké dvojice PhDr. Humhala a MUDr. Kašpárkové konstatuje, že ve vztahu ke stěžejním otázkám duševního stavu poškozené došlo ke shodě. Znalci uzavřeli, že poškozená aktuálně trpí PTSD nasedající na emočně nestabilní osobnost, prognóza je nepříznivá, nepříznivý zdravotní stav trvá od února 2020 a pokud bude obžalovanému projednávaný skutek prokázán, pak toto jednání bylo příčinou rozvoje PTSD, když k traumatu přistoupila emočně nestabilní osobnost poškozené coby obecně rizikový faktor. Tyto základní závěry považuje Vrchní soud v Praze za přesvědčivé, přestože bezezbytku nesdílí některé z kritických výhrad nalézacího soudu vůči dílčím závěrům dvojice MUDr. Kašpárkové a PhDr. Humhala. A to především dílčí závěr ohledně psychického stavu poškozené v době před inkriminovanou událostí, kde do určité míry souhlasí s námitkou obhajoby, že tento dílčí závěr nebyl zcela uspokojivě zodpovězen. Je však zřejmé, že objasnění této skutečnosti je v současné době již prakticky nemožné, resp. bez zásadního přispění samotné poškozené bylo nemožné i v době zahájení trestního stíhání. Je totiž bezesporu prokázáno, že poškozená před projednávanou událostí žila velmi neuspořádaným rodinným životem, hluboce se trápila kvůli otci svých dvou dětí (synovi obžalovaného), který si jednak děti vůbec nepřál, jednak si následně paralelně pořídil dítě s další partnerkou a mezi oběma ženami poté několik let tzv. „pendloval“. Obdobná životní situace zanechá nepochybně nepříznivý vliv na psychice i odolnějších jedinců, nežli je poškozená , tudíž pokud znalci konstatují, že žádné obdobně významné trauma v životě poškozené, vyjma jednání obžalovaného, nebylo shledáno, je třeba se na tento závěr dívat právě i touto optikou. Tedy tak, že sice žádné „srovnatelné“ trauma v rozhodné době poškozená neprožila, avšak prožívala pro ni velmi neutěšenou až frustrující partnerskou situaci. A samotný fakt, že se do února 2020 nikde psychiatricky neléčila, rozhodně neznamená, že šlo o psychicky zcela zdravou a vyrovnanou osobu. V této souvislosti je možné připomenout např. výpověď svědkyně , kamarádky poškozené, z níž cituje nalézací soud v bodě 15, a která uvedla, že když se z nich před lety staly nejlepší kamarádky, byla poškozená veselá, šťastná, postupně ji ubíjel vztah s ., resp. to, že měl paralelní vztah s další ženou a měl s ní také dítě narozené krátce po narození dcery poškozené. Odvolací soud si na tomto místě dovolí přímo citovat z výpovědi svědkyně : „…postupně se to zhoršovalo…., pořád jí ubíjelo, že s ní je a není…..Nejhorší bylo, když se narodila a za měsíc na to , to jí hodně ublížilo. Byla na tom pak blbě. …že jí nebavil život jako takový, to jsme řešily několikrát….“ Vypověděla rovněž, že poškozená užívala Bachovy kapky, což je přírodní lék na deprese a duševní pohodu. Na druhé straně pak jestliže matka poškozené, svědkyně žádné problémy poškozené před incidentem nezaznamenala, je to jen v souladu s provedeným dokazováním, neboť sama poškozená připustila, že se matce se svou neutěšenou situací nesvěřovala, neboť její rodina se vztahem s mladším nesouhlasila a matka poškozené tak zjevně o dceřině psychické nepohodě neměla adekvátní informace. Ostatně i soudem přibraní znalci MUDr. Koutek a PhDr. Kocourková definovali poškozenou coby osobnost, která se vyvíjela nevyváženě až k osobnosti emočně nestabilní a byla taktéž zatížena komplikovaným vztahem s ., kdy poškozená dlouhodobě žila v extrémně nestabilní vztahové konstelaci, což byl faktor zhoršující její strukturu osobnosti. To vše předcházelo inkriminované události s obžalovaným a na nejzávažnější psychické dekompenzaci se tak podílelo více faktorů.
21. Přestože tedy odvolací soud připouští v tomto směru jisté výhrady k přijatému dílčímu závěru ohledně duševního zdraví poškozené před projednávaným incidentem, má za to, že příčinná souvislost mezi jednáním obžalovaného a způsobeným následkem v podobě PTDS narušena nebyla a hlavním „spouštěčem“ závažného zhoršení psychického zdraví poškozené od února 2020 bylo právě jednání obžalovaného. Jak již bylo konstatováno, příčinnou souvislost mezi jednáním obžalovaného a následkem nepřerušuje, ani jestliže k tomuto jednání přistoupí další skutečnosti, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání obžalovaného zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nedošlo.
22. Jestliže pak obžalovaný opakovaně připomíná nedobrý psychický stav poškozené před rozhodným datem, tak tato okolnost mu z hlediska subjektivní stránky trestného činu neprospívá. Subjektivní stránka zahrnující znaky týkající se psychiky pachatele, v prvé řadě tedy jeho zavinění, vypovídá o vnitřním vztahu pachatele k podstatným složkám trestného činu, tedy k podstatným skutečnostem tvořícím jeho čin. V bodě 108. odůvodnění nalézací soud správně připomněl judikát, podle něhož skutečnost, že pachatel neměl v úmyslu přivodit znásilněné osobě újmu na zdraví, není pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty zločinu znásilnění podle § 185 odst. 3 písm. c) podstatná. Postačí, že s ohledem na skutkové okolnosti měl a mohl předpokládat vznik tak závažného následku, přičemž takovou skutkovou okolností může být např. i to, že pachatel je obeznámen s citlivější povahou poškozené.
23. Lze tak uzavřít, že Vrchní soud v Praze se s odvolacími námitkami obžalovaného, pokud jde o zjištěný skutkový děj ani právní kvalifikaci neztotožnil, má za to, že se nalézací soud důkladně zabýval všemi zásadními otázkami a posoudil věc komplexně ve všech patřičných souvislostech. Na úvahy vztahující se k právní kvalifikaci nastíněné od bodu 96. odůvodnění rozsudku se lze opět v plném rozsahu odvolat a vrchní soud tak z důvodu úspornosti činí, neboť s veškerými zde uvedeným argumenty souhlasí.
24. Stěžejním rozhodnutím se pro odvolací soud stalo rozhodování o trestu, neboť okolnosti případu, jakož i osoby obou zúčastněných, obžalovaného i poškozené, hodnotil jako poměrně nevšední a vybočující z rámce běžně projednávaných a skutkově i právně srovnatelných případů. Vrchní soud v Praze sám zhodnotil a posoudil všechna kritéria podstatná pro úvahy o trestu ve smyslu § 37 a následujících trestního zákoníku a při těchto úvahách ohledně trestní sankce mimořádně bedlivě a citlivě zvažoval další postup vůči obžalovanému . Je faktem, že nalézací soud trest odnětí svobody vyměřil na samé spodní hranici dané zákonné trestní sazby, uložený trest tak není nezákonný, avšak odvolací soud se nakonec s výrokem o trestu z napadeného rozsudku neztotožnil a vzhledem k mimořádným okolnostem případu i poměrům pachatele jej považuje za nepřiměřeně přísný.
25. Podle § 58 odst. 1 trestního zákoníku má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené. V projednávané věci nastaly podle přesvědčení vrchního soudu nejen mimořádné okolnosti případu, ale za mimořádné je třeba považovat i poměry pachatele. Je třeba předně zmínit, že institut mimořádného snížení trestu odnětí svobody je na místě aplikovat zpravidla tehdy, jestliže okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby (zde těžká újma na zdraví), byla sice formálně naplněna, avšak vzhledem k dalším okolnostem případu nijak nezvýšila škodlivost trestného činu. Přitom pro použití § 58 odst. 1 není nutné, aby okolnosti případu nebo poměry pachatele byly výjimečné a mimořádné, musí se ale vymykat typově podobným případům natolik, že postih pachatele v rámci zákonem stanovené trestní sazby by byl nepřiměřený společenské škodlivosti trestného činu nebo poměrům pachatele v době ukládání trestu. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody je na místě i tam, kde některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, přičemž je nerozhodné, zda jde o znak základní nebo kvalifikované skutkové podstaty, byl naplněn neobvykle nízkou intenzitou a tato skutečnost výrazně ovlivnila společenskou škodlivost trestného činu a snížila ji pod obvyklou mez natolik, že je namístě mírnější trestní postih než ten zákonem předpokládaný.
26. Uvedená východiska je pak možné dle názoru vrchního soudu vztáhnout na projednávaný případ. Aniž by vrchní soud měl v úmyslu jakkoli znevažovat či podceňovat reakci poškozené na jednání obžalovaného, je třeba připustit, že v porovnání s obdobnými skutky byla mimořádná a neobvyklá, což do značné míry připustili i přibraní znalci. Ve věci rozhodující odvolací senát projednával případy znásilnění, jež byla co do intenzity, četnosti, míry násilí a způsobených fyzických zranění oběti nesrovnatelná s jednáním obžalovaného a psychické následky poškozených nebyly zdaleka tak fatální. Na prokazatelně vzniklých následcích poškozené se nepochybně podílela její přecitlivělá osobnost, její neutěšená životní situace a do jisté míry jistě i samotné trestní řízení. Pokud jde o okolnosti na straně obžalovaného, jednalo se u něj o zcela ojedinělý exces z jinak řádně vedeného života. Je třeba připomenout, že své pocity vůči poškozené dával již před incidentem opakovaně najevo, přesto s ním kontakty neukončila a předmětný večer jej přijala v době nemoci u sebe v bytě. Obžalovaný nepoužil násilí v pravém slova smyslu, svého jednání ihned po prvním projevu nesouhlasu poškozené zanechal, následně se jí v SMS zprávách omlouval. Kvalifikovaná skutková podstata dle § 185 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, tedy způsobená těžká újma na zdraví v podobě PTSD není u obžalovaného dána ve formě úmyslu, nýbrž z nedbalosti a rovněž z naplnění aliney druhé § 185 odst. vyplývá menší škodlivost trestného činu nežli při užití přímého násilí či jeho pohrůžky dle aliney prvé téhož zákonného ustanovení. V neposlední řadě je pak sám obžalovaný invalidou třetího stupně, tedy jedinec v plném invalidním důchodu, navíc v pokročilejším věku. Přitěžující okolnosti na straně obžalovaného Vrchní soud v Praze na rozdíl od napadeného rozsudku neshledal. K okolnostem, jež nalézací soud vyjmenovává v pasáži k výroku o trestu coby okolnosti na straně obžalovaného přitěžující, považuje odvolací soud za nezbytné zdůraznit, že se o takové okolnosti nejedná a ani jednat nemůže. Skutečnost, že obžalovaný spáchal čin využívajíc faktické fyzické i psychické neschopnosti poškozené reagovat na jednání obžalovaného, resp. se mu aktivně bránit (dle nalézacího soudu přitěžující okolnost dle § 42 písm. d) trestního zákoníku) je součástí příslušné základní skutkové podstaty trestného činu znásilnění § 185 odst. 1, alinea druhá, tj. že obžalovaný k činu zneužil bezbrannosti poškozené. Obdobně je součástí skutkové podstaty kvalifikované dle § 185 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku okolnost, že obžalovaný trestným činem způsobil větší škodlivý následek (dle nalézacího soudu přitěžující okolnost ve smyslu § 42 písm. k) trestního zákoníku), neboť právě fakt, že se v důsledku jednání obžalovaného u poškozené rozvinula PTSD a došlo k výraznému zhoršení jejího duševního zdraví, měl za následek zpřísnění právní kvalifikace a přenesení věcné příslušnosti k Městskému soudu v Praze. Od spáchání trestného činu uplynuly 4 roky, a to, aniž by k délce řízení jakkoli obžalovaný svým zaviněním přispěl, naopak poněkud nepochopitelné jsou počáteční průtahy, kdy trestní stíhání bylo zahájeno až po roce, přestože trestní oznámení podala poškozená bezprostředně po činu. Zde lze i do značné míry přitakat výhradě obhajoby, že trestní stíhání bylo zprvu vedeno pouze pro trestný čin dle § 185 odst. 1 trestního zákoníku, ačkoli ze samotného popisu skutku jednoznačně již tehdy vyplývala právní kvalifikace dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.
27. Vzhledem ke všemu výše uvedenému má Vrchní soud v Praze zato, že podmínky § 58 odst. 1 trestního zákoníku byly naplněny a je na místě obžalovanému snížit trest odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby, neboť použití, byť spodní hranice této zákonné trestní sazby, by bylo pro obžalovaného nepřiměřeně přísné a jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Současně lze vzhledem k osobě obžalovaného a jeho poměrům, jakož i okolnostem případu výše jmenovaným takto snížený trest odnětí svobody v trvání tří let podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložit, a to na nejdelší možnou zkušební dobu pěti let., kdy bude na obžalovaném, aby prokázal, že se skutečně jednalo o ojedinělý exces z jeho jinak řádně vedeného života. V rámci podmíněně odloženého trestu bylo podle § 82 odst. 3 trestního zákoníku obžalovanému uloženo i přiměřené omezení zdržet se jakéhokoli kontaktu s poškozenou , narozenou 14. května 1993, a také povinnost podle svých sil nahradit této poškozené nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil. Právě posledně jmenované opatření směřuje i k naplnění požadavku přiměřenosti trestních sankcí ve smyslu ust. § 38 odst. 3 trestního zákoníku, podle něhož se při ukládání trestních sankcí přihlédne i k právem chráněným zájmům osob poškozených trestným činem. Pokud obžalovaný povede ve zkušební době řádný život a vyhoví uloženým podmínkám a omezením, bude rozhodnuto, že se ve zkušební době osvědčil po jejím uplynutí. V opačném případě bude podmíněně odložený trest odnětí svobody přeměněn na trest nepodmíněný, a to případně ještě i v průběhu stanovené zkušební doby.
28. Výroky, jimiž byla dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku obžalovanému současně uložena povinnost zaplatit poškozené částku 200 000 Kč na náhradu nemajetkové újmy a ve zbytku svého nároku dle § 229 odst. 2 trestního řádu poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních byly shledány správnými a zákonnými (lze odkázat na odůvodnění rozsudku), proto vyjma výroku o trestu zůstal jinak napadený rozsudek nedotčen.
29. Ze všech popsaných důvodů bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.
P o u č e n í:
Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Proti pravomocnému rozhodnutí lze podat dovolání. Nejvyšší státní zástupce je může podat pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to ve prospěch i neprospěch obviněného, obviněný pro nesprávnost výroku toho rozhodnutí, které se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce, jinak se takové podání nepovažuje za dovolání, byť bylo takto
označeno. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvém stupni do dvou měsíců od doručení toho rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ČR. Nutný obsah dovolání je vymezen v ustanovení § 265f trestního řádu.
Praha 27. února 2024
JUDr. Michaela Pařízková, v. r. předsedkyně senátu
