Pokus znásilnění se zbraní, ohrožení pod vlivem návykové látky, porušování domovní svobody

2T 61/2017 - 345

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Večeři a přísedících XXXXX a XXXXX v hlavním líčení konaném dne 11.7.2017

t a k t o :

Obžalovaný

XXXXX,

nar. XXXXX ve XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, dělník ve společnosti XXXXX ve XXXXX, trvale bytem XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou,

j e v i n e n , ž e

dne 12.9.2016 v přesně nezjištěné době od 17.00 hod. do 23.25 hod. nejméně z obce XXXXX, část XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou,

po předchozím požití alkoholu, když orientační dechovou zkouškou dne 13.9.2016 v 00.19 hod. mu byla zjištěna hodnota ve výši 2,82 promile alkoholu, a následně provedeným zpětným propočtem byla u obžalovaného stanovena dne 12.9.2016 v 17.00 hod. hladina alkoholu v krvi v intervalu 3,70 - 4,28 g/kg, a dále dne 12.9.2016 v 23.30 hod. hladina alkoholu v krvi v intervalu 2,92 - 2,98 g/kg

se svým vozem tov. zn. Opel Vectra BP112, r. zn. XXXXX vykonal cestu z obce XXXXX, část XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou, po silnici č. XXXXX ke křižovatce k silnici č. XXXXX, kde pokračoval ke křižovatce se silnicí č. XXXXX, kde způsobil dopravní nehodu,

při které si motorové vozidlo poškodil, a poté se vrátil stejnou cestou zpět a z XXXXX pokračoval v jízdě po silnici č. XXXXX přes XXXXX do obce XXXXX po silnici č. XXXXX a XXXXX, kde svoji jízdu ukončil,

dne 12.9.2016 v době okolo 23.25 hodin v obci XXXXX, okr. Žďár nad Sázavou,

neoprávněně vnikl neuzamknutými dveřmi do rodinného domu č. XXXXX, kde vstoupil do pokoje, kde spala XXXXX, nar. XXXXX, kterou vzbudil tím, že ji uchopil za ruku, vytáhl z postele se slovy "ať je zticha a nic se jí nestane", nato ji odvedl do předsíně, kde jí loktem ruky přitiskl krk a obličej ke dveřím a začal ji osahávat prsa, zadek a strkal jí ruku do kalhotek a dále ve svém jednání pokračoval tak, že ji přinutil se obléct do tepláků a se slovy "jdeme šukat do auta" ji chytil zezadu za culík s tím, že "s kurvama se tak zachází" a donutil ji odejít ke svému nedaleko zaparkovanému vozidlu Opel Vectra, kde se sice poškozené podařilo utéct ke dveřím svého domu, avšak obžalovaný ji dohonil, opět ji chytl zezadu za culík a se slovy "když můžeš šukat v práci, budeš šukat se mnou" ji zatlačil zpět do domu, kde ji loktem levé ruky přitiskl krk, resp. ji přitiskl zády na vstupní dveře, do pravé ruky chytl kuchyňský nůž, který přikládal poškozené k oběma stranám krku a nutil ji být potichu s tím, že "jestli se mu nepodvolí, dopadne jak ten nůž", který následně před jejíma očima zlomil a dále jí opět před svým vozem vulgárně nadával a opakovaně ji udeřil loktem do obličeje, čímž jí způsobil tržnou ránu na rtu,

t e d y

ad 1.

- vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky činnost, při které mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku a způsobil takovým činem dopravní nehodu,

ad 2.

- neoprávněně vnikl do obydlí jiného, při takovém činu užil násilí a takový čin spáchal se zbraní,

- dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jiného násilím a pohrůžkou násilí donutil k pohlavnímu styku, takový čin spáchal souloží a se zbraní, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo.

T í m s p á c h a l

ad 1.

- přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku

ad 2.

- přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, - pokus zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku

Pokračování 2 T 61/2017 - 346 a o d s u z u j e s e

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání

2,5 (dva a půl) roku.

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu

3 (tří) roků.

Podle § 73 odst. 1,3 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na

2,5 (dva a půl) roku.

O d ů v o d n ě n í :

Dokazováním provedeným v hlavních líčeních ve dnech 20.6.2017 a 11.7.2017 byl zjištěn skutkový děj uvedený ve výroku tohoto rozsudku, který spočívá v tom, že obžalovaný XXXXX po předchozím požití alkoholických nápojů přijel svým autem do XXXXX, kde neoprávněně vstoupil do domu své bývalé přítelkyně XXXXX a pokusil se ji znásilnit.

Obžalovaný XXXXX jako obviněný v přípravném řízení žalovanou trestnou činnost obecně popřel s tím, že 12.9.2016 do asi 20:00 hod. pracoval na opravě svého auta v XXXXX, část XXXXX, kde v době kolem 18:00 až 19:00 hodin vypil 2 jedenáctistupňová piva, a následně odjel do XXXXX za svým známým, který ale nebyl doma. Při zpáteční jízdě měl drobnou dopravní nehodu, kdy narazil do dopravní značky a poškodil si přední sklo auta, a tak odjel do XXXXX za svojí přítelkyní poškozenou XXXXX, aby si vzal své druhé auto, které poškozená jako matka jeho dcery měla v dlouhodobém užívání. Po příjezdu do XXXXX po 22:00 hod. ještě v autě vypil 1 pivo, když další 3 piva vypil do příjezdu policie, a po zaklepání bez pozvání vstoupil neuzamčenými dveřmi do domu. Na úvod při setkání poškozenou „plácl nebo chytil po zadku“ a optal se jí, zda se budou milovat. Při společném kouření mu poškozená vytýkala, že pil z hrnku její víno, a hlasitě nesouhlasila s tím, že si vezme „její“ auto, což ho rozčílilo a vzteky zlomil nůž, kterým si krájel chleba, a hodil jej na zem. Další nedorozumění měli venku u jeho auta ohledně opravy poškozeného okna, což ho opět rozrušilo, a do rozbitého okna udeřil pravou pěstí a pořezal si drobně malíček a při vstupu do domu oběma pěstmi udeřil několikrát do zdi vedle dveří. Když nemohl najít klíčky od druhého auta, přišel ven za poškozenou, která mu sdělila, že volala policii, a tak do ní strčil, kdy ji nedopatřením udeřil i do obličeje, řekl jí, že je kráva a společně čekali na policii.

Jako obžalovaný u hlavního líčení shodně s výpovědí v přípravném řízení trestnou činnost popřel a nově uvedl, že 12.9.2016 ta 2 piva vypil už po dvanácté hodině, kdy se vrátil ze svářečského kurzu, a kolem páté jel za kamarádem do XXXXX, a že ve XXXXX, kam přijel nejdéle kolem 21:00 hod., kromě 3-4 piv po hádce s poškozenou při čekání na policii, kterou na něho zavolala poškozená, vypil v autě necelý půllitr vodky, kterou měl jako dar pro svého

známého, což ale původně policii neuváděl, aby nevypadal jako alkoholik, když navíc „tvrdej“ alkohol nepije. Ve XXXXX vstoupil neuzamčenými dveřmi do domu, což běžně při návštěvách jednou za 14 dní dělal a občas tam i přespal, a v pokoji vzbudil poškozenou, společně potom kouřili, něco popíjeli a povídali si do doby, než řekl, že si potřebuje vzít „její“ auto, protože u jeho auta rozbil čelní sklo. To poškozenou naštvalo, stejně jako předtím to, že ji vzbudil, protože auto potřebuje, a odmítla mu ho dát. Za této situace se poškozené dotýkal, chytl jsem ji za zadek, sáhl jí na prsa a asi ji tím obtěžoval a nelíbilo se jí to, on se však nechtěl nechat odmítnout, ale znásilnit ji nechtěl. Svoje chování bral jako běžnou věc, jako formu nějaké předehry, protože spolu nepravidelně a příležitostně spali jako např. v uplynulém víkendu, kdy u něho strávila noc. Říkal jí pojď si zašukat, když můžeš šukat v práci s jinýma. Když mu poškozená řekla, že zavolala policii a šla ji čekat ven, ve vzteku zlomil nůž, jak si chystal jídlo a poškozenou přitlačil na zeď, nechtěl ji nechat odejít a chtěl od ní vysvětlení a potom šel vypít tu vodku. Ke vzájemným hádkám mezi nimi docházelo často, hlavně kvůli nedostatku peněz, protože poškozená pracovala jen občas a on ji musel finančně podporovat, a při hádkách používali oba i vulgarity.

Obhajobu obžalovaného považuje soud v rozhodném směru za účelovou, nevěrohodnou a vedenou snahou vyhnout se nebo alespoň zmírnit trestní následky za vlastní trestnou činnost, a jeho jednání je v tomto směru prokazováno výsledky provedeného dokazování.

Obžalovaný XXXXX řízení auta i drobnou dopravní nehodu doznal a toto jeho jednání včetně řízení pod vlivem alkoholu je dále prokazováno především úředními záznamy policie včetně záznamů o dechových zkouškách, protokolem o nehodě v silničním provozu s plánkem a fotodokumentací, protokolem o ohledání OA obžalovaného zn. Opel Vectra a záznamem o přijatém oznámení, ze kterých soud zjistil, že obžalovaný měl při řízení svého auta dopravní nehodu, při které si poškodil čelní sklo svého auta a že po řízení a této nehodě byla u něho dechovou zkouškou zjištěna uváděná značně vysoká hladina alkoholu.

Z výpovědi svědkyně XXXXX v přípravném řízení i u hlavního líčení vyplývá, že obviněný do XXXXX přijel značně pozdě kolem 22:30 až 23:00 hod., byl opilý a hrozně divný a nepříčetný, za její přítomnosti vypil 2 piva, které si musel přinést, následně našla 2 prázdné lahve od piva a neviděla, že by obžalovaný pil tvrdý alkohol.

Konkrétní hladinu alkoholu v době řízení potom soud zjistil ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, MUDr. XXXXX a z její výpovědi u hlavního líčení, podle kterých po zohlednění věcných a časových údajů ohledně požívání alkoholických nápojů a jednání obžalovaného XXXXX, který podle tehdy aktuálních informací v době mezi 17:00 hod. a 23:30 hod. způsobil při řízení svým autem zn. Opel dopravní nehodu a dne 13.9.2016 v 00:19 hod. a v 01:59 hod. u něho byla dechovou zkouškou zjištěna hladina alkoholu 2,82 promile a 2,19 promile a obžalovaný měl 12.9.2016 v době kolem 18. hod.-19. hod. vypít doma 2-3 jedenáctistupňová piva a poté řídit své auto. V době dechových zkoušek u obžalovaného docházelo k poklesu hladiny alkoholu, což je pomalý a pravidelný pokles hladiny alkoholu v krvi o 0,12-0,20 g/kg za hodinu, takže zpětným propočtem z obou údajů o hladině alkoholu při dechových zkouškách znalkyně došla k závěru, že v návaznosti na zjištěné hladiny alkoholu

- 2,82 g/kg v 00:19 hod., měl obžalovaný v 17:00 hodin hladinu intervalu 3,70 - 4,28 g/kg a ve 23:30 hod. v intervalu 2,92-2,98 g/kg a

- 2,19 g/kg v 01:59 hod., měl obžalovaný v 17:00 hodin hladinu intervalu 3,27 - 3,99 g/kg a ve 23:30 hod. v intervalu 2,49-2,69 g/kg.

Pokračování 2 T 61/2017 - 347

Obžalovaný tedy byl ve stavu těžkého stupně opilosti, což je 2,00-2,99 g/kg, až vážné otravy alkoholem, což je 3,00-3,99 g/kg, a jedna vypočítaná hodnota dokonce přesahuje hranici 4,00 g/kg, která je již považována za smrtelnou otravu alkoholem, takže je zřejmé, že i v případě nejnižší hladiny alkoholu byl obžalovaný neschopen bezpečně ovládat jakékoliv motorové vozidlo, přičemž v případě připuštění pití po nehodě nutno konstatovat, že hladina alkoholu mohla být nižší, než jsou vypočítané údaje. Z výpovědi znalkyně, která byla vyslechnuta u hlavního líčení výhradně v návaznosti na tvrzení obžalovaného, že před příjezdem policie vypil větší množství vodky, je přitom patrné, že i při akceptaci tvrzení obžalovaného o vypití tohoto alkoholu, což s ohledem na množství je značně nereálné, by hladina alkoholu v jeho krvi v době řízení nutně přesahovala jednu promile, což by k přesnému zjištění vyžadovalo podrobný propočet, který s ohledem na situaci nepovažuje za nezbytný.

Vyhodnocením důkazní situace je zřejmé, že po řízení měl obžalovaný značně vysokou hladinu alkoholu, kterou musel získat požitím velkého množství alkoholu během delší doby, aby se alkohol vůbec mohl vstřebat a mohl tak být detekován dechovou zkouškou, když v případě jednorázového požití většího množství alkoholu a krátce před dechovou zkouškou by tento alkohol nemohl být ještě vstřebán. V tomto směru se nutně jeví jako nepravdivá výpověď obžalovaného u hlavního líčení, kdy oproti výpovědi v přípravném řízení účelově ve svůj prospěch změnil časy a množství požívání alkoholu a časy řízení. Jako zcela nepravdivou výpověď hodnotí soud tvrzení obžalovaného, že ve XXXXX vypil 4 piva a že vypil necelou půllitrovou lahev vodky. K tomuto jednání neměl prakticky žádný časový prostor, poškozená toto jednání nepotvrzuje a fakticky jej svojí výpovědí vyvrací a nové tvrzení o vypití vodky je zcela evidentně účelové, obviněný jej v přípravném řízení neuvedl, byť se k požívání alkoholu podrobně vyjadřoval, což odůvodnil tím, aby nevypadal jako alkoholik. Za normální situace by takovéto tvrzení bylo snad akceptovatelné, ale za situace, kdy měl během krátké chvíle vypít 4 piva a nadýchal téměř 3 g/kg, mít strach, aby nevypadal jako alkoholik, je přinejmenším úsměvné.

Neoprávněné vniknutí do domu poškozené a pokus o její znásilnění je prokazováno především výpovědí samotné poškozené XXXXX, která shodně v přípravném řízení i u hlavního líčení popsala žalované jednání obžalovaného s tím, že obžalovaný XXXXX přijel do XXXXX kolem 22:30 až 23:00 hod., byl opilý a hrozně divný a nepříčetný. Neuzamčenými dveřmi vstoupil do domu, kde ji vytáhnul z postele a vytlačoval ji, a to i taháním za vlasy, ven z domu do auta s tím, že tam „budou šukat“, že chce mít sex a proto

i přijel. Přitom ji opakovaně osahával, přinutil ji obléci si tepláky a přitom pil pivo, hodil po ní popelník, odloženým nožem jí „sjížděl“ po jejím krku ze strany na stranu a přitom jí vyhrožoval, že „když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém“ s tím, že pokud se mu nepodřídí, tak dopadne jak ten nůž a přitom před ní zlomil tento nůž, se kterým předtím tloukl do zdi, až si způsobil drobnou krvácivou řeznou ránu prstu. Proto odešel na záchod, aby si očistil ruku od krve, čehož využila a vyběhla nepozorovaně z domu a z telefonní budky před domem zavolala policii. Ven za ní přišel obžalovaný a vyhrožoval jí, že jestli zavolala policii, tak to je poslední, co udělala, a že nepotřebuje nůž ani ruce, aby ji zabil a dal jí 3 rány lokty.

Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, znalce MUDr. XXXXX soud zjistil, že obžalovaný v době spáchání trestné činnosti netrpěl akutní duševní chorobou nebo poruchou, byl pod vlivem alkoholu a nacházel se ve stavu středně těžké opilosti, nejednalo se o patickou opilost, v důsledku opilosti bylo snížení rozpoznávacích schopností

nepodstatné a snížení schopností ovládacích bylo podstatné, u obžalovaného se jedná o tzv. škodlivé užívání alkoholu znamenající předstupeň případné závislosti, žádné psychické ani fyzické změny způsobené užíváním alkoholu u obžalovaného nebyly zjištěny, nebezpečnost pobytu obžalovaného na svobodě je u obžalovaného vázána na konkrétní okolnosti spojené se soužitím s poškozenou a stávající opatření zamezující kontakt obžalovaného s poškozenou by toto riziko mělo podstatně eliminovat, riziko ovšem může narůst v případě požití alkoholu, obžalovaný je schopen účasti v trestním řízení a chápat smysl trestního řízení a event. uloženého trestu, do stavu snížené příčetnosti v důsledku požití alkoholu a dosažení středně těžké opilosti se obžalovaný přivedl sám a dobrovolně, závislost na alkoholu nebyla prokázána, takže znalec nenavrhuje uložení nějakého ochranného léčení.

Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie znalkyně PhDr. XXXXX a její výpovědi u hlavního líčení soud zjistil, že poškozená XXXXX má k obžalovanému chladný citový vztah, bojí se ho a má strach, že by mohl ublížit jí nebo jejich dceři XXXXX a nechce se s ním setkat. Na škále extroverze a introverze je uprostřed, převažují u ní rysy pithiatické a nezralosti, je málo vyrovnaná, emotivita je egocentrická, aktivita výbušnější, je vzdorovitá a hůře snáší autoritu se sklony k opozici a negativismu. Rozumové schopnosti, paměť a její výbavnost jsou v pásmu slabšího průměru a vcelku rovnoměrně rozloženy, je schopna správně vnímat, uchovat a vybavit si prožité události, je obecně věrohodná a její výpověď lze považovat za specificky věrohodnou, když podle vyšetření má lži skóre v normě, nepředstírá, neagravuje ani nesimuluje a nestaví se do role „hodné oběti“. Aplikovanými metodami u ní nebyly zjištěny sklony ke konfabulaci, netrpí posttraumatickou stresovou poruchou, a pokud jí trpěla, tak již odezněla a ze syndromu týrané osoby u ní zůstaly symptomy jako obava z budoucnosti a snížená potřeba spánku, obžalovaného neomlouvá a sebe neobviňuje a v obvyklém způsobu života poškozenou v tomto směru nic neomezuje, je schopna se starat o dítě a chodit do zaměstnání, a v jejím případě se nejedná o tzv. párové násilí.

Dále je toto jednání prokazováno protokolem o ohledání domu poškozené č. XXXXX ve XXXXX s fotodokumentací, protokolem o ohledání těla poškozené XXXXX s fotodokumentací, protokolem o prohlídce těla obžalovaného s fotodokumentací, protokolem o ohledání vchodových dveří domu č. XXXXX ve XXXXX s fotodokumentací, ze kterých soud zjistil prostorové poměry domu poškozené včetně vzhledu zlomeného nože, se kterým obžalovaný ohrožoval poškozenou, drobných zranění obžalovaného a poškozené, krvavé stopy na vstupních dveřích a některé další skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci.

Vyhodnocením důkazní situace soud nutně došel k závěru, že aktuální vztahy mezi obžalovaným a poškozenou nejsou dobré, když je navíc zřejmé, že obžalovaný tyto vztahy líčí v příznivějším světle, než se fakticky nacházejí, což je patrné i z jeho výpovědi ohledně intimních styků s poškozenou. Za této situace je zřejmé, že pokud obžalovaný vstoupil do domu poškozené bez jejího souhlasu, byť konkludentního a vědomí, a dopustil se tam násilného chování, nutno takový vstup do domu označit za neoprávněný a tím i porušování domovní svobody. Stejně tak pokud se zde obžalovaný domáhal násilným vulgárním způsobem pohlavního styku s poškozenou, která obžalovanému jednoznačně dávala najevo, že s tím nesouhlasí, zvláště když její nesouhlas vyplýval i z její aktuální zdravotní indispozice v intimní oblasti, nutno k jejich „ochladlým“ vztahům, toto jednání považovat za pokus znásilnění. Jednání obžalovaného je prokazováno prakticky výhradně výpovědí poškozené, o jejíž věrohodnosti nemá soud s ohledem na přiléhavé chování poškozené u hlavního líčení v návaznosti na obsah znaleckého posudku, dle kterého je obecně i specificky věrohodná, žádné pochybnosti.

Pokračování 2 T 61/2017 - 348

Vyhodnocením důkazní situace došel soud k závěru, že došlo ke spáchání žalované trestné činnosti pod bodem 2,3 podané obžaloby, a že je to obžalovaný, kdo se této trestné činnosti dopustil.

Na obžalovaného XXXXXa byla podána obžaloba v bodě 1 pro přečiny nebezpečné vyhrožování a nebezpečné pronásledování podle § 353 odst. 1 a § 354 odst. 1 písm. a,c) tr. zákoníku, které obžalovaný popřel s tím, že šlo o běžnou komunikaci ohledně jejich vzájemných vztahů, výchovy jejich dcery XXXXX apod., byť někdy měla vulgární obsah apod., kterou nechtěl nikomu ublížit. S touto výpovědí koresponduje výpověď poškozené u hlavního líčení, kdy „zeslabila“ svoji výpověď z přípravného řízení s tím, že z jednání obžalovaného neměla strach apod. a za této situace soud toto jednání podle § 222 odst. 2 tr.ř. postoupil komisi pro projednávání přestupků Městského úřadu ve XXXXX k projednání příslušného přestupku, kterého se obžalovaný tímto jednáním mohl dopustit.

Výsledky provedeného dokazování má proto soud za prokázané, že obžalovaný XXXXX za uvedených okolností jednak po předchozím požití alkoholických nápojů řídil osobní automobil, se kterým měl drobnou dopravní nehodu, kdy hladina alkoholu v krvi v době řízení podstatně přesahovala hranici 1 promile, přičemž přinejmenším dle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku musel vědět a být srozuměn s tím, že pro alkoholové ovlivnění je jeho schopnost řízení podstatně snížena, ne-li vzhledem ke zjištěné hladině téměř vyloučena, a že řízením v podnapilém stavu ohrožuje sebe i ostatní účastníky silničního provozu, a že jednak neoprávněným vstupem do cizího domu, kde za užití násilí a výhružek nutil poškozenou XXXXX k pohlavnímu styku, k čemuž posléze pro útěk poškozené z domu a přivolání policie nedošlo, přičemž obžalovaný měl dle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku vědět a být srozuměn s tím, že neoprávněným vstupem do cizího domu porušuje Ústavou zaručenou a trestním zákonem chráněnou domovní svobodu a že se násilným vynucováním pohlavního styku dopouští trestné činnosti, a proto svým společensky škodlivým jednáním naplnil ve všech zákonem požadovaných znacích v prvém případě skutkovou podstatu přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a ve druhém případě přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a pokus zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku.

Při úvaze o druhu a výši trestu vycházel soud ze všech ustanovení § 37 a § 39 tr. zákoníku o ukládání trestů.

K osobě obžalovaného soud zjistil, že obžalovaný XXXXX se vyučil automechanikem a nyní pracuje jako dělník ve společnosti XXXXX, kde je hodnocen celkově kladně, v místě bydliště byl v letech 2013 a 2014 dvakrát postižen pro méně závažné přestupky a soudně nebyl dosud potrestán.

Jako k okolnostem polehčujícím, byť „cum grano salis“ dle § 41 písm. l,n,o) tr. zákoníku přihlédl soud k tomu, že obžalovaný se k žalovanému jednání částečně doznal, litoval jejího spáchání a před spácháním trestné činnosti vedl řádný život, když jako k okolnosti přitěžující dle § 42 písm. n) tr. zákoníku přihlédl soud k tomu, že spáchal více trestných činů.

Soud vzal v úvahu, že se obžalovaný XXXXX dopustil v případě přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku frekventované trestné činnosti,

když dle § 185 odst. 2 tr. zákoníku byl ohrožen trestem odnětí svobody na 2 až 10 let, a došel k závěru, že s ohledem na všechny okolnosti případu a osobu obžalovaného může být účelu trestu ještě dosaženo uložením výchovného trestu odnětí svobody ve spodní čtvrtině zákonné trestní sazby v trvání 2,5 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 roků a trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel na 2,5 roku, neboť obžalovaný hrubým způsobem porušil důležité povinnosti řidiče.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání v 3 vyhotoveních do 8 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ke Krajskému soudu v Brně se sídlem Rooseveltova 16, 601 95 Brno.

Odvolání musí být v uvedené lhůtě 8 dnů nebo v další lhůtě k tomu stanovené také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává ve prospěch či neprospěch obžalovaného (§ 249 odst. 1, 2 tr. ř.).

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého z jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí (§ 246 odst. 1, 2 tr. ř.).

Odvolacím soudem bude odmítnuto odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání (§ 253 odst. 3 tr.ř.).

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

dne 11.7.2017

JUDr. Jiří Večeřa v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: XXXXX

‍

Přečtěte si další

sp.zn.

4 T 172/2016

Pokus o znásilnění expřítelkyně partnerem

4 T 172/2016-91

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Okresní soud v Trutnově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Stanislavy Suchánkové a přísedících Josefa Kube a Zdeňky Slobodové v hlavním líčení konaném dne 07.12.2016

t a k t o :

Obžalovaný

XX ,

nar. XX , student XX , trvale bytem XX

j e v i n e n, ž e

v době od 4.30 hodin do 05.00 hodin dne X.X XX, v obci XX, v místě XX u řadových garáží v blízkosti XXX, doprovázel svoji bývalou přítelkyni XY , nar. XY, po cestě od restaurace XY ; v úmyslu vykonat soulož na poškozené XY, uchopil jí rukou za bundu v oblasti horní části paže a zatáhl do prostoru mezi zděnou a plechovou garáží, kde ji jednou rukou pokrčenou v lokti držel v oblasti prsou přitisknutou na zeď a přes její slovní prosby a výzvy, ať jí nechá být, a fyzickou obranu v podobě úderů rukou na hlavu, svoji druhou ruku se pokoušel zasunout do spodních kalhotek XY, což se mu nepodařilo, následně jí oběma rukama stáhl kalhoty společně s kalhotkami ke kotníkům a společně upadli na zem, následně obnažil svůj částečně ztopořený penis, a kde se jí znovu snažil rukou sáhnout na genitálie, což se mu opět díky odstrkávání a semknutým nohám XY nepodařilo, a proto svého jednání zanechal,

t e d y

dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jiného násilím donutil k souloži, tohoto jednání se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného

2 4 T 172/2016

činu nedošlo.

č í m ž s p á c h a l

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, ukončený ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku

o d s u z u j e se

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků podmíněně.

Podle § 81 odst. 1 za použití § 84 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu odkládá na zkušební dobu 3 (tří) let s dohledem.

Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku se obžalovanému ukládá ve zkušební lhůtě podmíněného odsouzení zdržet se požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek.

O d ů v o d n ě n í :

Podle § 129 odst. 2 tr. řádu o d p a d á .

P o u č e n í :

Proti tomuto rozsudku lze do 8 dnů od doručení jeho opisu podat k Okresnímu soudu v Trutnově odvolání. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.

Odvolání musí být také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.

Jelikož se obžalovaný i státní zástupce po vyhlášení rozsudku vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, byl vyhotoven zjednodušený rozsudek, který neobsahuje odůvodnění.

V Trutnově dne 7. prosince 2016

Stanislava S u c h á n k o v á v . r .

předsedkyně senátu

sp.zn.

2 T 146/2021

Zneužití holčičky vedoucím na táboře

‍

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Večeři a přísedících Milušky Jandové a Jiřího Sobotky v hlavním líčení konaném dne 7. prosince 2021

takto:

Obžalovaný

XX, narozený XX v XX, XX v XX s.r.o., XX trvale bytem XX , okr. XX,

je vinen, že

v přesně nezjištěné době od 18. 7. 2015 do 25. 7. 2015 během letního tábora pro rodiny s dětmi pořádaného na území obce XX, okr. XX, v chatě č. X pohlavně zneužil nezletilou XX, nar. XX, o které věděl, že je mladší 15 let, a to tak, že poté, co spolu venku trávili čas, jí nabídl, aby spolu zašli do jeho chatky zahrát si nějakou hru, s čímž poškozená souhlasila, poté se jí uvnitř chaty zeptal, zda chce jít nahoru na patrovou postel, s čímž opět souhlasila a poté, co si lehla nahoru na postel v poloze na břicho, jí zapůjčil svůj mobilní telefon, na kterém pozorovala různé barevné aplikace, následně si obviněný přisedl z boku k poškozené, zeptal se jí, zda má ráda škrábání na zádech, na což odpověděla kladně, a tak ji rukou začal hladit po zádech a to nejdříve přes oblečení a poté i pod oblečením, poté jí strčil svou ruku i pod oblečení na spodní části těla a osahával ji na zadku a přirození,

‍

tedy

jiným způsobem pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let.

Tím spáchal

zločin pohlavní zneužití dle § 187 odst. 1 tr. zákoníku

a odsuzuje se

podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců.

Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců.

Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 48 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se obžalovanému ukládá přiměřená povinnost podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství.

Podle § 229 odst. 1 tr.ř. se poškozená nezletilá XX, nar. XX, XX , zastoupená rodiči otcem XX, nar. XX , a matkou XX,XX oba bytem XX, XX, odkazuje se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odůvodnění:

Poškozená nezletilá XX se prostřednictvím svého zmocněnce včas a řádně připojila k trestnímu řízení s náhradou nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč, neboť jednáním obžalovaného došlo ke značné újmě na její osobní integritě, když v době páchání činu byla dítětem a nebyla schopna rozpoznat manipulaci ze strany obžalovaného, kterému důvěřovala.

S ohledem na daný zásah do života poškozené přichází zadostiučinění výhradně v penězích, které poškozené alespoň částečně nahradí prožité utrpení a je v souladu s dobrými mravy, přičemž výše požadované úhrady nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč je zcela přiměřená povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který bude mít i do budoucna zásadní dopady na život poškozené.

Připojení poškozené s návrhem na úhradu nemajetkové újmy bylo soudu doručeno 15. 11. 2021 a na 16. 11. 2021 bylo ve věci nařízeno hlavní líčení, které posléze bylo odročeno na 7. 12. 2021, takže soud fakticky neměl odpovídající časový prostor, aby na uplatněný návrh na náhradu nemajetkové újmy kvalifikovaným způsobem reagoval, zvláště, jak je známo, v případě uplatnění takové náhrady v občanskoprávním řízení se koná rozsáhlé a časově náročné dokazování. Ke spáchání trestné činnosti obžalovaným došlo jednorázovým a relativně krátkým jednáním před více než 6 lety ze strany osoby, kterou poškozená znala a měla k ní důvěru, s čímž korespondují závěry znaleckého posudku z oboru lékařství a kultura, odvětví psychologie se specializací psychologie dětí, znalkyně PhDr XY, podle kterých se pocity ze zážitku z roku 2015 u poškozené znovu objevily v souvislosti s trestním řízením, které si poškozená bude pamatovat, ale nebyly aktuálně zjištěny trvalé následky na psychice nebo zdraví poškozené, zvláště když poškozená žije v harmonické rodině, která jí jistě s možnými problémy pomůže, ale proběhlá událost z roku 2015 se nesmí stát středobodem řešení problémů v rodině a uváděné zdravotní problémy poškozené je problematické vnímat jen jako důsledky situace z roku 2015.

Za této situace soud nutně došel k. závěru, že na jedné straně má podmínky pro rozhodnutí o důvodnosti požadavku na náhradu nemajetkové újmy, ale na druhé straně nemá podmínky pro kvalifikované stanovení výše této náhrady, což by si vzhledem k uvedeným skutečnostem vyžadovalo další dokazování, které by bylo nutně věcně i časově nad rámec dokazování v trestním řízení, zvláště když došlo k prohlášení viny ze strany obžalovaného, a proto soud poškozenou podle § 229 odst. 1 tr.ř. odkázal s jejím nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 129 odst. 2 tr.ř. tento rozsudek ve zbývající části neobsahuje odůvodnění, neboť po vyhlášení rozsudku se státní zástupce, obhájce i obžalovaný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a zároveň obžalovaný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Brně. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.

‍

Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené samosoudcem) odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.

‍

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.

‍

Žďár nad Sázavou 7. prosince 2021

‍

JUDr. Jiří Večeřa v. r.

předseda senátu

‍

sp.zn.

2 T 5/2022

52 605 Kč

Brutální týrání malého dítěte s těžkými následky

Číslo jednací: 2 T 5/2022 – 330

‍

ČESKÁ REPUBLIKA

‍

ROZSUDEK

‍

JMÉNEM REPUBLIKY

‍

Okresní soud v Kladně rozhodl v hlavním líčení konaném dne 11. srpna 2022 v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ladislavy Lužanové a přísedících JUDr. Barbory Zahálkové a Marie Šilhavé

‍

takto:

‍

Obžalovaný

‍

Narozený XXX v XX, XX, trvale bytem ,XX ,XX okres XX,

‍

je vinen, že

‍

v blíže neurčené době začínající před 3. 8. 2020 až do 5. 9. 2020 v místě společného bydliště v

rodinném domě na adrese XX v obci XX, soudní okres XXX, opakovaně prudce třásl s tělem poškozeného nezletilého XX , nar. XX, kdy poškozeného držel za trup a při prudkém pohybu dolních končetin směrem vzad došlo k poruše nezralé kostní tkáně poškozeného, tímto jednáním způsobil poškozenému zlomeninu dolního konce pravé holenní kosti bez posunku úlomků, zlomeninu pravé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunku úlomků, zlomeninu levé stehenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, zlomeninu dolního konce těla levé holenní kosti bez posunu úlomků, drobné úlomky dolního konce levé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti, nalomení 4. nártní kůstky levé nohy bez posunu úlomků, dále násilným uchopením poškozeného za pravé zápěstí způsobil poškozenému zlomeninu pravé vřetenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce bez posunu úlomků, zlomeninu pravé loketní kosti v místě přechodu těla a horního konce kosti bez posunu úlomků, dále přímým působením tupého násilí o velké intenzitě na nos poškozeného způsobil poškozenému zlomeninu hrotu nosních kůstek a působením tupého násilí o velké intenzitě do oblasti levé klíční kosti tlakem na klíční kost nebo pevným držením trupu při třesení dítětem zlomeninu pravé klíční kosti, přičemž

‍

Shodu s prvopisem potvrzuje: Martina Přibylová

‍

Pokračování

2 T 5/2022

‍

uvedená zranění vyvolávala u poškozeného bolestivé vjemy při dotyku i pasivní zátěži po dobu nejméně dvou týdnů od vzniku zlomenin a běžný způsob života poškozeného byl omezen opakujícími se bolestmi a následným znehybněním obou dolních končetin sádrovými obvazy po dobu pěti týdnů,

‍

tedy

‍

týral osobu, která byla v jeho péči, čin spáchal zvlášť surovým a trýznivým způsobem,

‍

čímž spáchal

‍

zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odstavec 1, odstavec 2 písm. a) trestního zákoníku

‍

a odsuzuje se

‍

podle § 198 odstavec 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců.

‍

Podle § 81 odstavec 1, § 82 odstavec 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř)let.

‍

Podle § 82 odstavec 3 trestního zákoníku ve spojení s § 48 odstavec 4 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

‍

Podle § 228 odstavec 1 trestního řádu je obžalovaný povinen nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO 411 97 518, sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, škodu ve výši 52 605 Kč, včetně úroků z prodlení jdoucího ode dne právní moci rozsudku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

‍

Odůvodnění:

‍

Obžalovaný XX v přípravném řízení i řízení před soudem popřel, že by se dopustil stíhaného jednání. Nedokáže si vysvětlit, jak XX přišel ke zjištěným zraněním, je si však jistý tím, že je on nezavinil. Sám si žádného poranění na jeho těle nevšiml. Připustil, že na jeho těle našli s manželkou několikrát modřiny, avšak je si jistý tím, že modřiny nevznikly jeho vinou. Možná, že se synem někdy hruběji manipuloval, ale ne v úmyslu mu ublížit. Nikdy děti neuhodil, neviděl ani, že by je uhodila jeho manželka. Byl si jistý, že se synem manipuluje správně. Popřel, že by syna vyhazoval při hře do vzduchu nebo že by jej držel za hrudník pod pažemi a dělal s ním kyvadlový pohyb. Pokud se synem hrál tzv. na letadlo, měl svou pravou rukou na zádech syna, který měl hlavičku opřenou o jeho pravý loket, levou ruku držel mezi XX nohama. Někdy se stalo, že vyndával syna z dětské postýlky a synovi se zaklínila nožička mezi příčkami, pak se snažil ho opatrně vyndat. Jednou se mu vysmekl z ruky, když vyndával hračku z postýlky. Někdy se stalo, že se XX rozplakal, když si s ním hrál, byl však plačtivější a občas rozmrzelejší. Uvedl také, že v létě manželce XX spadl po koupání z pračky na zem, tím si vysvětluje vznik zlomeniny nosních kůstek. Lékařské ošetření v tomto případě pro syna však nevyhledali, byť obžalovaný uváděl, že se po tomto pádu syn choval jinak. Obžalovaný rovněž podrobně popsal svůj vztah k nyní již bývalé manželce, okolnosti vzniku jejich manželství a vyjádřil se i k okolnostem početí obou dětí. V přípravném řízení obžalovaný poukázal také na to, že mu manželka po seznámení řekla o tom, že v minulosti trpěla velkými psychickými onemocněními, že se sebepoškozovala a byla hospitalizována v psychiatrické léčebně v Bohnicích, v hlavním líčení však uvedl, že se to dozvěděl až později, prakticky až ze znaleckého posudku.

‍

Shodu s prvopisem potvrzuje: Martina Přibylová

‍

Pokračování

2 T 5/2022

‍

Poukázal rovněž na to, že v době, kdy podstupovala hormonální léčbu, pozoroval u ní změny v tónu hlasu a dovozuje, že léčba mohla skrývat její přirozenou povahu. Uváděl rovněž, že manželka nezvládala péči o děti, byť se snažil jí pomáhat i v domácnosti, byla hysterická, zmatkovala, ve vzteku po něm házela věci, přirazila mu hlavu mezi dveře, chtěla, aby před ní schovával nože a nechtěla, aby se stýkal se svou rodinou. Pomáhal jí především v jarních a letních měsících 2020, kdy byl čtyři měsíce v pracovní neschopnosti. V srpnu pak nastoupil do zaměstnání, kde měl velice náročné dvanáctihodinové směny ve velkém cyklu, což ho hodně zaskočilo. Svou nynější situaci řeší s duchovními i s exorcisty, rovněž s Unií otců, vyhledal psychologickou a psychiatrickou pomoc.

‍

Svědkyně XXX v přípravném řízení i v hlavním líčení vypověděla, že vzhledem k jejím zdravotním problémům byly obě děti počaty uměle, Obžalovaný se tohoto sám nechtěl účastnit, je jí ale k umělému oplodnění svolení s tím, že děti přijme za své, i když nebudou biologicky jeho. Po narození dcery XXX bylo jejich manželství celkem normální, obžalovaný se snažil, i když chodil do práce. S dcerou jí pomáhal, vykoupal ji nebo s ní šel na procházku. V době druhého těhotenství už měli v manželství problémy, které se prohloubily po přestěhování do domu v XXX. Obžalovanému vadil, že se věnuje dceři a že na něj nemá tolik času jako dřív. Po přestěhování jí obžalovaný už s ničím nepomáhal, i když jí bylo špatně, byla na rizikovém těhotenství. Ještě před narozením syna skončil obžalovaný v zaměstnání, a v té době začal být jejich vztah špatný. Obžalovaný jí pořád něco vyčítal a urážel se, ani v době, kdy byl s dcerou venku na dvorku, byl jen na telefonu, dcer si nevšímal a nekomunikoval s ní. Několikrát dceru vylekal tím, že ji z ničeho nic vytrhl z její činnosti a odnesl, kam on chtěl, a ona se ho pak bála. Občas se stalo, že obžalovaný šel dceru koupat, a tak hrozně plakala, a když svědkyně přišla, obžalovaný ji poslal pryč s tím, že ona dceru rozrušuje. Pokud jde o syna XX, opakovaně se stávalo, že když ho obžalovaný, slyšela přes chůvičku, jak syn pláče. Když se pak obžalovaného ptala, co se stalo, odpovídal jí, že je chlap a že ho jen špatně nebo silněji chytil. To se v poslední době stávalo často, musela si syna vždy vzít k sobě, protože byl k neutěšení. Nechtěla, aby obžalovaný syna přebaloval, neboť vždy křičel bolestí. Ani dcera XX posléze nechtěla za obžalovaných chodit. Jednou slyšela výkřik, když byla XX s obžalovaným na dvorku, svědkyně se zeptala obžalovaného, co se stalo, on odpověděl, že nic. Poté si svědkyně všimla modřin od prstů na krku XX, obžalovaný jí to vysvětlil tím, že dceru chytil za krk. Když se pohádali, byl obžalovaný agresivní, jednou strčil do XX stojící na posteli, až upadla a plakala. Při jedné hádce obžalovaný kopnul i do ní. Svědkyně také uvedla, že zranění XX si všimla dne 5.9.2020 dopoledne, když asi dva dny před tím byl protivný a kňoural v postýlce, a ona si myslela, že mu rostou zoubky. Když ho však toho dne svlékla, zjistila, že má pravou nohu oteklou a zarudlou, celkově byl apatický a ani se nepohnul. Proto s ním jela do nemocnice. Když se pak se synem z nemocnice vrátila, ptala se obžalovaného, proč jim ubližoval, na což jí odpověděl, že dceru strašil, a že když se se svědkyní pohádali, svíraly se mu pěsti a drcnul do dětí. Vypověděla také, že už v minulosti si všimla modřin na synově těle, pokaždé to říkala obžalovanému a on sliboval, že bude citlivější. Modřiny měla i dcera, například po té, co jí obžalovaný obouval, což jí vysvětloval tím, že je chlap, že má víc síly, a proto je hrubší. Uvedla, že děti nikdy nebyly o samotě s nikým jiným než s ní nebo s obžalovaným, jen jednou byl syn s obžalovaným a jeho matkou na procházce. Syn byl plačtivější, měl ekzém, je alergik, proto jeho plačtivost přisuzovala těmto onemocněním a problémům s větry. Obžalovaný býval se synem sám pouze v ložnici, a pokud syn plakal, vždy přiběhla. Svědkyně rovněž připustila, že dlouhodobě trpí depresemi, léčí se s nimi, že se v mládí pokusila o sebevraždu. O tom obžalovaný věděl již před sňatkem.

‍

Svědek XX vypověděl, že je farář místní farnosti, zná obžalovaného i svědkyni XX, připravoval je na manželství a řešil s nimi přípravu na svatbu a poté i křest dcery. Obžalovaného vídal s dcerou, naposledy před jejich stěhováním, nevšiml si, že by se dělo něco zvláštního. Obžalovaný pak za ním přišel někdy v dubnu nebo v květnu 2020 s tím, že se děje něco v jeho manželství, že se v rodině nakupily, když proběhlo stěhování a narození syna XX. Na obžalovaného byl kladen velký tlak, snažil se manželce pomáhat s dětmi i domácností, zároveň však chodil do práce. Také skutečnost, že neproběhl křest syna, byl pro svědka znak toho, že se tam něco děje. Posléze ho obžalovaný vyhledal v září 2020, kdy mu řekl, že od něj manželka odešla i s dětmi. Od té doby s ním intenzivně pracuje, jsou v pravidelném kontaktu. Někdy v září nebo v říjnu 2020 mu obžalovaný sdělil, že děti byly v nemocnici. Po zahájení vyšetřování mu obžalovaný řekl, že nejspíš syna nešikovně uchopil. Obžalovaného zná čtyři roky, nepůsobí na něj jako agresivní osoba, naopak jako člověk vyrovnaný, ze stránky duchovního nevidí žádný rozkmit.

‍

Svědkyně XX, matka XX, v přípravném řízení i v hlavním líčení shodně uvedla, že rodinu své dcery navštěvovala pravidelně. Od března 2020 jezdila za nimi se svou partnerkou do domu v XX asi tak dvakrát týdně. Vypověděla, že v té době se obžalovaný o děti nestaral, dcera XX k němu vůbec nechtěla, syn XX u něj plakal nebo spíš křičel. Nevšimla si žádného zranění na dětech ani toho, že by obžalovaný dětem ubližoval, jen zaregistrovala modřiny na krku XX a toho, že se děti obžalovaného bojí. Když byly XX 2 roky a obžalovaný ji chtěl k telefonu, ta při zaslechnutí jeho hlasu ve sluchátku začala plakat a telefon odhodila, nebo když si hrála a obžalovaný jen kolem ní prošel, utekla ke své mamince, podle ní se obžalovaného bojí. Obžalovaného se na to ptala, ale on ji odbyl. V srpnu 2020 zaregistrovala, že obě děti víc pláčou, XX i křičel, ale přičítala to tomu, že mu začínají růst zoubky. Křičel také vždy, když ho vzal obžalovaný do ruky. XX nechtěl sama chodit do dětského pokojíčku. Svědkyně rovněž vypověděla, že jí telefonovala dcera XX, že XX m nateklou nožičku a že chtěla po obžalovaném, aby s nimi jel do XX, ten to však odmítl. Podle jejího názoru rodina fungovala zvláštně, obžalovaný s nimi nechtěl nikam chodit, netrávili spolu volný čas.

‍

Svědkyně XX, partnerka XX, potvrdila, že s partnerkou se pravidelně stýkali s XX a obžalovaným, pravidelně se navštěvovali. Pokud byla ona pracovně zaneprázdněna, jezdila k nim její partnerka sama. V době, kdy ještě bydleli v YY, navštěvovala je zhruba jednou týdně, poté, co se odstěhovali do YYY, jezdily tam 2x až 3x do týdne pomáhat s dětmi a vozily jim nákupy. Uvedla, že nikdy neviděla, že by obžalovaný dětem ublížil, ale věděla, že se ho bály. XX před ním utíkala, křičela, nechtěla k němu. Všimla si modřin na XX krku. XX jim telefonovala, že XX obžalovaný chytil za krk a strčil ji, že nechtěl, aby to komukoliv říkala. Na XX žádné poranění neviděla do doby, než byl hospitalizován. Po narození XX si obžalovaný vzal otcovskou dovolenou, poté byl několik měsíců na nemocenské. V té době však nepomohl s ničím v domácnosti, nepomáhal ani s dětmi. Už v době druhého těhotenství XX obžalovaný říkal, že se na to dítě netěší, vadilo mu, že se XX věnuje dětem a ne jemu. Podle jejího názoru obžalovaný zacházel s dětmi zle ze vzteku, aby ublížil svojí manželce.

‍

Svědkyně XX, matka obžalovaného, jak v přípravném řízení, tak v hlavním líčení svého práva nevypovídat nevyužila. Vypovídala o tom, jak se obžalovaný seznámil s XX, že jí velice překvapilo, že krátce na to byla XX v jiném stavu a poté uzavřeli manželství. Navštěvovala je zhruba jednou do měsíce, obžalovaný jí říkal, že je XX unavená a potřebuje klid. Návštěvy trvaly dvě, tři hodiny, jen jednou u nich přespala. Po narození XX u nich byla až v dubnu, kdy mu byl měsíc a půl. Návštěvy domlouvala se synem. Snacha se vždy snažila, aby v domácnosti i ohledně dětí bylo všechno v pořádku, k dětem se chovala dobře. Stejně tak její syn se choval k dětem dobře. XX uspával, byl k němu něžný, XX se v jeho náručí vždy uklidnil. Obžalovaný jí posílal videa, jak XX uspává, protože děti moc nevídala. Jednou si všimla modřiny na čele XX, že upadla. Asi tři dny před tím, než byl XX hospitalizován, byla u nich na návštěvě. Obžalovaný jí říkal, že XX je mrzutý, že hodně poplakává. Byli s ním na procházce, X držela na klíně, byl spokojen, neplakal. Žádných zranění si nevšimla. Svědkyně rovněž uvedla, že jí zarazilo, když XX o dětech mluvila tak, že jsou to jenom její děti. O tom, jak byly obě děti počaty, se pak dozvěděla od obžalovaného až v prosinci 2020, když od něj XX s dětmi odešla. Nevysvětlil, pro jí to neřekl dřív, ona ani vysvětlení nežádala. Podle ní neměl obžalovaný s manželkou žádné problémy v soužití, k dětem měl velice vroucný vztah, obě miloval a děti měly rády jeho. Podle ní obžalovaná má nastaveny hodnoty života tak, že by neúmyslně, natož úmyslně neublížil žádnému člověku, natož malému dítěti, kterého považoval za svého syna. Nepovažuje ho za agresivního ani výbušného. Dokázal se postarat i o svou mentálně postiženou sestřenici.

‍

Svědkyně XX vypověděla shodně v přípravném řízení i v řízení před soudem, že XX zná asi čtyři roky, obžalovaného zná od doby, kdy s ní začal chodit a posléze se stal jejím manželem.. Obžalovaný se po narození dcery XX změnil, přišlo jí, že to nezvládal, bylo toho na něj moc. Obžalovaný býval podrážděný a s manželkou se hádali, poté se to uklidnilo. K XX se obžalovaný nechoval zle nebo negativně, spíš nijak, jako k cizímu dítěti. Po přestěhování do domu v XX se začal vztah obžalovaného s manželkou zhoršovat, i když sama partnerské neshody nevnímala, před ní se nehádali ani si nevyměňovali názory. Narodil se XX, obžalovaný přišel o práci. Svědkyně uvedla, že jí přišlo, že se obžalovanému moc pracovat nechtělo. Už když byla XX těhotná, uvolňoval se z práce z důvodu ošetřování člena rodiny, i když to nebylo potřeba. Své manželce nepomáhal, i když toho na ní bylo moc, ve většině případů musela všechno dělat sama. Když k nim svědkyně přijela na návštěvu, měl obžalovaný k dětem neutrální přístup. Nikdy si nevšimla na dětech nějaké poranění, ale viděla, že XX začal plakat poté co si ho vzal obžalovaný do náruče byl to takový zvláštní pláč, jako by ho obžalovaný více zmáčknul, ale měl celkově takové plačtivější období, tak tomu nepřikládala nějakou váhu. Jednou k ní přijela na návštěvu XX i s dětmi, když přišel domů přítel svědkyně, XX začala plakat a bála se, že je tam přítomen muž. XX jí jednou řekla, že obžalovaný víc chytil XX za krk a ona tam pak měla modřinu. Sama si nevšimla, že by se děti obžalovaného bály. Svědkyně dále uvedla, že si psala s XX v době, kdy byla se XX v nemocnici, vypadala v šoku z toho, co se vyšetřováním zjistilo, a bylo jí to líto, že si ničeho nevšimla dříve. XX říkala, že neví, že by XX někdo ubližoval, na nikoho neházela vinu.

‍

XX, teta obžalovaného, jako svědkyně rovněž nevyužila svého práva nevypovídat a uvedla, že jí obžalovaný pomáhal s dcerou, která má střední mentální retardaci, staral se o ni, když byla malá, jezdil s ní a s jejím synem na výlety k babičce. Jejím dětem se věnoval, měl s nimi trpělivost. Jeho manželku viděla jen dvakrát, před svatbou a na pohřbu otce obžalovaného. Od obžalovaného se dozvěděla, že k nim nechtěla jezdit. Obžalovaný ji po dobu manželství navštívil občas, sám, jen na pár minut. Jeho děti nikdy neviděla. Začal ji znovu navštěvovat až v únoru 2021, kdy jí sdělil, že s manželkou nejsou půl roku, že XX bylo ublíženo, že měl zlomeniny.

‍

Svědkyně Mgr. XX vypověděla, že obžalovaný v listopadu 2020 vyhledal její pomoc v psychologické a rodinné poradně, protože se dostal do tíživé situace poté, co jej opustila manželka s dětmi. Bylo to pro něj velmi bolestné a vůbec netušil, co se odehrálo, proč vlastně odešli, klíčové pro něj bylo navázat znovu komunikaci se svou ženou. Zmínil se také o tom, že syn byl hospitalizován, že je podezření na ublížení na zdraví toho malého, ale spíš se vyjadřoval tak, že neví, jak se to mohlo stát, že zpytoval svědomí, jestli nebyl moc hrubý, že si není jistý, jestli umí zacházet s miminky, že by něco provedl. V tom se u něj ukazovala vnitřní nejistota. Nosným tématem však bylo vyznat se v tom, co jsem já, jak vnímám sám sebe, jaké mám schopnosti a dovednosti, co mi říkají ostatní. Tématem nebylo, co se mohlo stát synovi.

‍

Svědkyně XX , která pracuje jako psycholog a terapeut v dětském centru Thomayerovy nemocnice, vypověděla, že k ní byla XX odeslána kolegyní z dětského centra na základě vyšetření, z něhož vyplynula potřeba terapie, a pracuje s ní doposud. V době prvního vyšetření byly R tři roky, nebyla proto schopna sdělit, co prožila. Zpočátku byla velmi bázlivá, dlouho trvalo, než si vybudovaly pro terapii potřebný vztah. Za poslední dobu udělala velký pokrok ve vývoji, v řeči, lépe spí, není tak ustrašená. Co způsobilo její stav, nelze jednoznačně určit i s ohledem na její věk. Od počátku však bylo patrno, že jí jsou nepříjemné mužské postavy, vykazovala znaky separační úzkosti. Slovo táta bylo pro ni nepříjemné, hovoru na otce se vyhýbala, při hře mužská postava vůbec nefigurovala nebo ji dávala pryč z domečku. V současné době došlo v tomto směru ke zlepšení. Vztah X s matkou je velmi vřelý, svědkyně nezaznamenala žádnou poruchu, s bratrem má hezký sourozenecký vztah.

‍

Svědkyně XX uvedla, že jako psycholog v XX nemocnici vyšetřovala poškozeného X i jeho sestru XX. Vývoj XX byl mimo běžný rámec, vývojová dysfázie smíšeného typu – odchylka v řečových dovednostech, které se řeší na klinice logo, a odchylky týkající se jejího emočního prožívání, sociálního stahování, které byly důvodem další terapie. X vykazovala znaky posttraumatu. Jeho příčinou bývá většinou nějaký traumatický zážitek, traumatická zkušenost buď jednorázového charakteru, nebo může jít o sérii traumatických zkušeností, které jsou pro dítě přetěžující. U X vzhledem k jeho věku terapie nařízena nebyla. Svědkyně rovněž uvedla, že ji obžalovaný dvakrát oslovil, chtěl navázat spolupráci, na základě čehož mu nabídla dva termíny. Ani najeden termín nereflektoval, neomluvil se.

‍

Svědek MUDr. XX vypověděl, že je dlouholetý kamarád obžalovaného, byl mu svědkem na svatbě. Poté v kontaktu nebyli až do doby, kdy jej obžalovaný na začátku října oslovil se žádostí o schůzku, že má nějaké problémy. Tak se dozvěděl o hospitalizaci XX a důvodu této hospitalizace, kterou v té době přičítal i náhodnému vzniku zlomeniny, později se dozvěděl i o zjištěném rozsahu jeho poranění. Poté se rozsáhle a podrobně vyjadřoval k tomu, jakým způsobem mu obžalovaný referoval o svém manželství, o své manželce, a zejména o svých závěrech a spekulacích o tom, jak mohlo k poranění X dojít. Také tento svědek vypověděl, že obžalovaným s ním omezil kontakty v době trvání jeho manželství, což mu obžalovaný později vysvětloval tím, že to nechtěla jeho manželka.

‍

Svědkyně XX vypověděla, že svědkyni XX zná od roku 2011, nějaký čas spolu bydlely, a to do roku 2015, kdy X ukončila studium. X byla pokřtěna v dospělosti, svědkyní byla její kmotrou. V době jejího manželství byly spolu v kontaktu málo, obžalovaného svědkyně viděla jen asi třikrát. Je jí známo, že byla v minulosti léčena na psychiatrii, ze začátku zaznamenala u ní tendence k sebepoškozování, to potom hodně utichlo, hodně jí pomohlo, že začala studovat a že by mohla dělat smysluplnou práci, která ji baví. Pokud u ní došlo k výkyvu emocí, bylo to spíš do smutku.

‍

Svědkyně XX, teta obžalovaného, vypověděla, že obžalovaný u ní bydlel před tím, než se oženil, a bydlí u ní i v současné době. V době trvání manželství byla u něj na návštěvě asi dvakrát, vždy zhruba 4 měsíce po narození dětí, návštěvy trvaly chvíli, zdálo se jí, že je všechno v pořádku. Až když byl X hospitalizován, jim obžalovaný řekl, že měl zlomenou nohu a že neví, co se stalo, že X nechtěla, aby s ní jel, později pak že X měl mnohočetné zlomeniny. Bavili se o tom, jak to dítě ke zlomeninám přišlo, probírali to, obžalovaný z toho byl špatný, říkal, že snad není možné, aby měl takovou sílu, aby mu to zlomil, když ho vyndával z postýlky a on měl nohu ve žbrdlinkách postýlky, ostatní si nedovede vysvětlit. S jejími dětmi obžalovaný vycházel vždy dobře.

‍

Při vyšetřovacím pokusu, který je zaznamenán jednak v protokolu, jednak videozáznamem, obžalovaný demonstroval, jakým způsobem držel nezletilého syna a jak s ním manipuloval.

‍

Z lékařských zpráv bylo zjištěno, že dne 5. 9. 2020 navštívila XX s poškozeným XX Fakultní nemocnici v XX pro zvýšenou teplotu a brečení poškozeného, křiku při chování v náruči a otoku pravé dolní končetiny. Následnými vyšetřeními poškozeného byla na jeho těle zjištěna zranění různého druhu a stáří, a to konkrétně otok a zatuhnutí pravého bérce od kolene po celé lýtko ke kotníku, příčná zlomenina horního konce pravé holenní kosti vpravo, zlomenina dolního konce pravé holenní kosti bez posunu úlomků, hojící se zlomenina pravé vřetenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, hojící se zlomenina pravé loketní kosti v místě přechodu těla a horního konce kosti bez posunu úlomků, zlomenina pravé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, zlomenina levé stehenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, zlomenina dolního konce těla levé holenní kosti bez posunu úlomků, drobné přihojující se úlomky z dolního konce levé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti, zlomenina hrotu nosních kůstek, hojící se nalomení 4. nártní kůstky levé nohy bez posunu úlomků a zlomenina pravé klíční kosti.

‍

Z odborného vyjádření podaného dne 2. 12. 2020 MUDr. XX , Ph.D. vyplývá, že na základě rentgenových snímků celého skeletu poškozeného, které byly pořízeno v době

od 5. 9. do 9. 9. 2020, došlo ke zlomeninám vyjmenovaným ve výroku tohoto rozsudku, přičemž vyhodnocením rentgenových snímků lze stanovit dobu vzniku zlomeniny střední části levé holenní kosti před datem 3. 8. 2020, dobu vzniku zlomeniny dolní části pravé kosti vřetenní před datem 23. 8. 2020 a dobu vzniku zlomeniny horní části pravé kosti holenní a dolní části levé kosti stehenní v rozmezí od 26. 8. 2020 do 5. 9. 2020.

‍

Ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a z výpovědi znalkyně MUDr. XX vyplývá, že zranění poškozeného spočívající ve zlomenině dolního konce pravé holenní kosti bez posunku úlomků, zlomenině pravé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunku úlomků, zlomenině levé stehenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti bez posunu úlomků, zlomenině dolního konce těla levé holenní kosti bez posunu úlomků, drobných úlomcích dolního konce levé lýtkové kosti v místě přechodu těla a dolního konce kosti a nalomení 4. nártní kůstky levé nohy bez posunu úlomků byly způsobeny násilným jednáním, k němuž typicky dochází při prudkém třesení tělíčkem dítěte do dvou let věku, které pachatel obvykle drží za trup, při čemž při prudkém pohybu dolních končetin směrem vzad dochází k poruše – zlomeninám nezralé kostní tkáně dítěte. Obžalovaným uváděný původ zranění poškozeného, tj. zaklíněním jeho nožičky mezi příčky dětské postýlky, označila znalkyně za nepřijatelný. Zranění poškozeného spočívající ve zlomenině pravé vřetenní kosti v místě přechodu těla a dolního konce bez posunu úlomků a ve zlomenině pravé loketní kosti v místě přechodu těla a horního konce kosti bez posunu úlomků bylo způsobeno násilným uchopením

poškozeného za pravé zápěstí. Zranění poškozeného spočívající ve zlomenině hrotu nosních

kůstek bylo způsobeno přímým působením tupého násilí o velké intenzitě na nos poškozeného, přičemž se mohlo jednat o úder do nosu, silný tlak či intenzivní náraz obličejem do tupého předmětu, vzhledem k věku dítěte však muselo jít o prudký náraz asistovaný jinou osobou. Zranění poškozeného spočívající ve zlomenině pravé klíční kosti bylo způsobeno tupým násilím o velké intenzitě do oblasti levé klíční kosti tlakem na klíční kost nebo pevným držením trupu při třesení poškozeným. Všechna poranění lze pak označit jako poranění vzniklá v rámci syndromu týraného dítěte. Každé ze zjištěných zranění se při jeho vzniku projevilo bolestí zraněných míst, vzhledem k věku poškozeného mohl kontakt s místy zlomenin vyvolávat bolestivé vjemy a pláč poškozeného po dobu asi dvou týdnů od vzniku zlomenin, tyto se mohly více projevovat za situace, kdy poškozený byl případně uchopen v podpaží a pasivně stavěn na nožičky. Bolestivost se projevovala při dotyku, manipulaci s končetinami či pasivní zátěži zraněné končetiny po dobu nejméně dvou týdnů po jejím vzniku. Běžný způsob života poškozeného byl omezen opakujícími se bolestmi po blíže neurčenou dobu, znehybněním dolních končetin sádrovými obvazy po dobu necelý pěti týdnů. Ze znaleckého posudku dále vyplynulo, že u poškozeného XX nebyly zjištěny žádné chorobné, metabolické, genetické ani jiné změny, které by vedly ke zvýšené lámavosti kostí. Výsledky příslušných vyšetření byly zcela v normě a odpovídaly věku poškozeného.

‍

V průběhu řízení byli přibráni ke zkoumání psychického stavu obžalovaného znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, MUDr. XX a PhDr. XX , Ph.D. Z písemného znaleckého posudku, který v hlavním líčení též za spoluznalce stvrdil MUDr. X , bylo zjištěno, že obžalovaný netrpí a v době spáchání činu netrpěl duševní poruchou. Intelekt obžalovaného je v pásmu průměru, jeho osobnost je akcentovaná, s rysy emoční a afektivní nestability, s rysy nevyzrálosti, se sníženou frustrační toleranční a impulzivní reaktivitou v zátěži. Motiv činu, pokud mu bude prokázán, vycházel z jeho osobnostních rysů a jeho zkratkové reaktivity. Jeho schopnosti rozpoznávací byly zcela zachovalé, schopnosti ovládací pak byly sníženy částečně, forenzně nepodstatně, a to vlivem akcentované osobnosti. Úroveň intelektových, rozumových dispozic se u něj celkově pohybuje v pásmu průměru, kognitivní, pozornostní, paměťové a exekutivní funkce a mentální dispozice v jednotlivých funcích paměti, tj. vštípivost, udržení i znovuvybavení, jsou dostatečně spolehlivé, nevykazují hrubou psychopatologii. Psychologickým ani psychiatrickým vyšetřením nebylo prokázáno organické poškození těchto funkční a jeho případný vliv na vnímání, jednání a chování obžalovaného. Nebyly zjištěny žádné projevy duševní choroby nebo forenzně podstatné duševní poruchy či obdobný klinický stav. Osobnost obžalovaného je akcentovaná, emočně nestabilní, s rysy nevyzrálosti. Emočně je nevyvážený, afektivně labilní, v zátěži se sníženou úrovní frustrační tolerance, se sklonem k impulzívní, dráždivé reaktivitě. V sociální oblasti je nedostatečně ukotven v primárních vztazích. Má slabě rozvinuté vyšší city, vykazuje tendence k sebeprosazení, k dominanci, s projevy vzdorovitosti, nekooperativnosti, se zvýšenou podezíravostí. Obecná věrohodnost obžalovaného je mírně snížena, nikoli však vymizelá, a to vlivem akcentované osobnosti. Převažuje emocionalita, katathymní rozhodování a situační afektivita, je tak zvýšen sklon ke zjednodušování, bagatelizaci a přesunu viny. Prožité události jsou prezentovány s prvky

mírného zkreslení, v souhlase s osobnostní strukturou a současnou situací.

‍

Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie,

vypracovaného XX v XX k duševnímu stavu svědkyně XX X, který v hlavním líčení stvrdila Mgr. XX, vyplynulo, že XX netrpí ani netrpěla duševní poruchou ve vlastním slova smyslu nebo duševní poruchou obdobného forenzního významu, tj. sychotického charakteru, narušující její kontakt s realitou. Je u ní přítomna emočně nestabilní porucha osobnosti, s hůře regulovanou emotivitou, s pohotovostí k anxióznímu prožívání. Posuzovaná je submisivní, introvertovaná, se sníženým sebehodnocením a sebeúctou, její sebepojetí je narušené. Ve vztazích k druhým lidem je přizpůsobivá, konformní, v sociálních interakcích spíše ostýchavá. Její intelekt celkově je v pásmu průměru s převahou v performační složce. Anamnesticky byl u ní zjištěn dysharmonický vývoj osobnosti, přítomno sebepoškozování, až došlo k rozvoji do emočně nestabilní poruchy osobnosti. Na základě analýzy procesů vnímání, myšlení, paměti, emotivity a celkové struktury osobnosti je její obecná věrohodnost snížená. Schopnost správně vnímat je zachována, výpověď však může být zkreslena emočními mechanismy. Kvalita konkrétního popisu jednotlivých událostí odpovídá s vysokou pravděpodobností spíše paměťové reprodukci, nicméně celková specifická věrohodnost je snížena vzhledem k jejím osobnostním rysům, kdy vnímání a následné zpracování a popis jednotlivých událostí může být zkresleno vlivem katatymního uvažování vzniklým její nedostatečnou afektivní stabilitou a sníženou schopností regulace emotivity s vlivem na racionální zpracování informací.

‍

Když soud zhodnotil shora rozvedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemném souhrnu, dospěl k závěru, že tyto důkazy jsou dostatečným podkladem pro rozhodnutí soudu a že jimi bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že nezletilý XX utrpěl poranění, která jsou vyjmenována ve výroku tohoto rozsudku, přičemž jde o zranění rozsáhlá, velmi bolestivá. Tato zranění byla objektivně zjištěna vyšetřením nezletilého. Ze znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství pak vyplývá, že poranění byla různého stáří, docházelo k nim po nejméně po dobu jednoho měsíce před hospitalizací poškozeného. Z fotografií postýlky nezletilého je patrno, že v prostoru nohou ležícího dítěte je polstrování, které vylučuje, aby poranění poškozeného vznikla zaklíněním nohy dítěte v žebrování, přičemž mezery mezi jednotlivými žebry jsou dostatečně velké, že vylučují, aby tak staré dítě, jako byl poškozený, i v nezakrytých místech nemohlo končetinu bez komplikací prostrčit. Znalkyně navíc vyloučila, že by si zjištěná poranění mohl poškozený způsobit sám nebo že by ke zlomeninám mohlo dojít zaklíněním nožičky dítěte mezi příčkami postýlky. Z osteologického a endokrinologického vyšetření dítěte nebylo prokázáno nic, co by svědčilo pro chorobné změny kostní tkáně, které by vedly k zvýšené lámavosti jeho kostí, proto znalkyně dospěla k závěru, že tato poranění vznikla působením tupého násilí o velké intenzitě. Pokud jde o zlomeniny končetin, jde o tzv. syndrom „třeseného dítěte“, došlo k nim při velice prudkém pohybu dítěte, prudkým třesem, kdy dítě je drženo za hrudník nebo ruce, kterým dochází ke změnám na dolních končetinách. Je tu důležitá kinetická energie, tj. rychlost, jakou je třeseno, přičemž k takovým poraněním může dojít po třesení dítěte dospělou osobou nebo dorostence.

‍

V žádném případě pak nelze akceptovat verzi obžalovaného, že poranění poškozenému

způsobilo „zlo“ nebo nějaká nadpřirozená síla, kterou by bylo třeba eliminovat za pomoci exorcistů, ale jednoznačně je zřejmé, že šlo o dospělého člověka, když v bezprostředním okolí nezletilého poškozeného se v době činu nevyskytovala žádná osoba dospívající či v dorosteneckém věku. Nikdo ze slyšených svědků nebyl přímo přítomen situaci, při které došlo k některému ze zjištěných poranění. Je tak třeba pečlivě zkoumat výpovědi obžalovaného a svědkyně XX, kteří vypovídali k tomu, jak každý z nich nakládal s poškozeným a jak s ním nakládal druhý rodič. Pokud jde o obžalovaného, nelze pominout skutečnosti, že ještě před zahájením trestního stíhání ke svému nakládání s X uváděl skutečnosti odlišně od toho, jak vypovídal po sdělení obvinění. Byť tato jeho výpověď není procesně použitelná jako důkaz (a proto také tento důkaz nebyl v hlavním líčení prováděn), tento posun v jeho tvrzeních ve svůj prospěch, zvyšuje pochybnosti o pravdivosti a věrohodnosti jeho výpovědi. Naproti tomu výpovědi svědkyně X X jsou po celé řízení konzistentní. Již při hospitalizaci dítěte a následně po celé trestní řízení uváděla, že opakovaně slyšela pláč syna v době, kdy ho uspával obžalovaný, tyto

situace, kdy syn bolestivě plakal v přítomnosti obžalovaného, se opakovaly. Z velkého množství slyšených svědků byly v pravidelném a poměrně častém kontaktu s rodinou obžalovaného pouze svědkyně X a X, které popsaly nejen vývoj soužití obou manželů, ale zejména chování obou rodičů k dětem tak, jak je při svých návštěvách vnímaly. Obě potvrdily výpověď svědkyně XX v tom smyslu, že poškozený u obžalovaného silně plakal. Ostatní svědci zejména z řad příbuzných a známých obžalovaného, pak s nimi byli v kontaktu zcela ojediněle, víceméně pak čerpali z toho, co se dozvěděli od obžalovaného. Soud ovšem neakceptoval to zdůvodnění obžalovaného, že k radikálnímu omezení vztahů s jeho rodinou došlo na základě rozhodnutí manželky, neboť to zcela odporuje zjištěním ze znaleckých posudků, podle nichž má obžalovaný tendence k dominanci a k sebeprosazení, a jeho manželka je naopak submisivní, přizpůsobivá ve vztazích k druhým lidem. Lze tak jen těžko uvěřit tomu, že by to byla právě ona, která by diktovala obžalovanému, jak a kdy se stýkat s příbuznými, a že právě on by se takovému požadavku podrobil.

‍

K závěru soudu, že to byl právě obžalovaný, kdo se násilného jednání na nezletilém X dopustil, pak vede krom svědeckých výpovědí matky nezletilého a výpovědí svědkyň X a X především zjištěný mechanismus vzniku poranění nezletilého. Šlo o velice prudký pohyb s nezletilým, prudké třesení, násilné uchopení dítěte. Takové jednání odpovídá při znaleckém vyšetření zjištěné osobnosti a reaktivitě obžalovaného, jehož osobnost je akcentovaná, emočně nestabilní, afektivně labilní, s rysy nevyzrálosti, se sníženou úrovní frustrační tolerance v zátěži, se sklonem k impulzivní a dráždivé reaktivitě. K frustraci obžalovaného a zvyšující se zátěži pak podle závěrů soudu vedla nejen skutečnost, že manželství s X uzavřel po velmi krátké známosti, ale že poměrně brzy se narodila nejprve dcera X , a následně i syn X . Nejenže obžalovanému vadilo, že se manželka věnovala dětem a ne jen jemu, jak o tom vypovídala svědkyně X i svědek X ,jehož obžalovaný vyhledal po narození syna a svěřil se mu s opadajícím zájmem manželky, ale

vliv na jeho vztah k dětem mělo i vědomí, že není jejich biologickým otcem (obě děti byly počaty uměle po použití spermií od dárce, když se obžalovaný nechtěl docházet do reprodukčního centra). O jeho vztahu k nezletilému Š pak svědčí i skutečnost, že jej ani nedoprovodil do zdravotnického zařízení, a že se opakovaně bez omluvy a bez vážného důvodu nedostavil k PhDr. XX, ačkoli mu nabídla dva termíny poté, co ji sám kontaktoval.

‍

Soud také zohlednil, že poté, co svědkyně XX zjistila poranění syna, vyhledala s ním odbornou zdravotnickou pomoc, a po zjištění rozsahu a stáří poranění nezletilého učinila kroky k tomu, aby zabránila kontaktu obžalovaného s poškozeným, a skutečně poté už nezletilý žádná obdobná zranění neutrpěl. Naproti tomu obžalovaný poškozeného do zdravotnického zařízení ani nedoprovodil, a byť v průběhu celého řízení deklaruje svůj zájem o obě děti, o zdravotní stav nezletilého. Postoj obžalovaného k celé věci a jeho vztah k manželce a dětem pak jen dokresluje v souladu s výše zjištěnými skutečnostmi výpověď svědkyně Mgr. X , jejíž pomoc obžalovaný po odchodu manželky a dětí vyhledal. Z její výpovědi vyplývá, že při terapiích se obžalovaný zabýval především sám sebou, svými pocity, poranění syna a jeho hospitalizaci řešili jen zcela okrajově, aniž by je obžalovaný vzal jako možnou příčinu odchodu manželky s dětmi, byť k tomu došlo

bezprostředně poté.

‍

Závěr soud o tom, že obžalovaný je pachatelem nyní projednávaného skutku, je pak nepřímo podporován zjištěným posttraumatem u dcery X , o němž vypovídaly svědkyně Mgr. X a PhDr. X . Nezletilá sice není s ohledem na svůj věk i vývojovou dysfázii v řečových dovednostech vypovídat, nicméně je schopna komunikovat a sdělovat. Vyjádřila zcela zřetelně svůj negativní postoj k mužům obecně a zejména k osobě otce. O jejím zhoršujícím se vztahu k obžalovanému a strachu z něj ještě před rozpadem manželství pak vypovídaly i svědkyně X a X .

‍

Soud má za to, že ani výpovědi matky a obou tet obžalovaného o tom, jak se choval k jiným dětem v rodině, nejsou v rozporu s uvedenými zjištěními. Je především třeba zmínit, že šlo o děti mnohem starší, než jsou R a především Š ale také skutečnost, že tyto děti obžalovaný hlídal nebo byl s nimi v kontaktu jen po určitou, časově omezenou dobu, po kterou nebyl vystaven dlouhodobému a trvalému stresu, a zejména, že tyto děti nebyly jeho konkurenty, tedy že po dobu, po kterou s nimi byl v kontaktu, neodváděly pozornost jiné osoby od obžalovaného, jako tomu bylo v případě dětí X a X, kterým se věnovala jejich matka, aniž by veškerou pozornost a péči dávala obžalovanému

‍

Soud neprovedl opakovaný výslech svědka XX, jak byl navrhován obžalovaným, neboť takový důkaz považuje za nadbytečný. Svědek byl dostatečným způsobem vyslechnut jak v přípravném řízení, tak osobně v řízení před soudem především k okolnostem, za kterých přišel do kontaktu s obžalovaným a svědkyní X, k tomu, jakým způsobem probíhala příprava jejich sňatku, jakým způsobem s nimi v této souvislosti pracoval. V rozhodné době však nebyl v kontaktu s obžalovaným ani s jeho rodinou, nezletilého X svědek vůbec neviděl. Obžalovaný jej vyhledal až poté, co byl nezletilý hospitalizován a zejména poté, co bylo zahájeno trestní stíhání. Soud rovněž zamítl návrh na provedení výslechu záznamem o sňatku obžalovaného s XX ve vztahu k tomu, zda byl obžalovaný informován o zdravotním stavu své nastávající manželky před sňatkem, neboť takový důkaz je zcela irelevantní. K tomu je třeba poukázat na výpověď svědka XXX , který oba na uzavření sňatku připravoval a tyto skutečnosti s oběma projednával. Uvedl, že v rámci přípravy na manželství si snoubenci sdělují zdravotní stav, on se všemi snoubenci řeší, že je nutné uvést všechny chronické nemoci, závažné nemoci, ať už psychické nebo fyzické a že k tomu, zda je jim vzájemně znám zdravotní stav, se oba snoubenci vyjadřují do příslušného protokolu, zápisu k žádosti o církevní sňatek. Do tohoto formuláře se však nezakládají žádné lékařské zprávy, neuvádějí žádné diagnózy nebo konkrétní nemoci, kterými snoubenci trpí, ale jen a pouze vyjádření slovem „ano“ či „ne“, zda k seznámení se zdravotním stavem druhého došlo. Vzhledem k tomu, že kladně vyjádřené stanovisko je jednou z podmínek uzavření manželství, ať už církevního, tak i civilního, a bez toho by k uzavření manželství nedošlo, nelze očekávat, že by

vyjádření v žádosti o uzavření sňatku obžalovaného se svědkyní XX bylo jiné než kladné, přičemž z této písemnosti nelze ani zjistit, o jakých konkrétních nemocech se snoubenci vzájemně informovali. Z těchto důvodů považuje soud provedení takového důkazu za zcela nadbytečný.

‍

Na základě shora uvedených důkazů má soud prokázáno, že obžalovaný svým jednáním

naplnil znaky skutkové podstaty zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, neboť týral osobu, která byla v jeho péči, a takový čin spáchal zvlášť surovým a trýznivým způsobem. V daném případě byl obětí týrání syn obžalovaného, dítě ve věku necelých šesti měsíců. Tak malé dítě na bolestivost utrpěných zranění, tj. zlomenin různých kostí v těle, reagovalo pláčem, a to při kontaktu s místy zlomenin či při pasivní zátěži zlomené končetiny po dobu asi dvou týdnů od vzniku zlomenin. Za zvlášť surový způsob spáchání činu je v daném případě třeba považovat opakované prudké třesení s tělíčkem poškozeného, přičemž při prudkém pohybu dolních končetin směrem vzad docházelo ke zlomeninám nezralé kostní tkáně poškozeného. Pro naplnění znaku spáchání činu zvlášť trýznivým způsobem je podle odborné literatury rozhodující, jakým způsobem prožívala týrání ze strany pachatele sama svěřená osoba. Intenzita prožitku je odvislá zejména od věku svěřené osoby, od její fyzické zdatnosti a její odolnosti, jakož i od jejího psychického stavu. V daném případě je za zvlášť trýznivý způsob spáchání činu třeba považovat způsobení těžce snesitelné bolesti způsobením zlomeniny, přičemž bolesti byly dlouhodobé, několik týdnů trvající, jak vyplývá ze znaleckého posudku. Obžalovaný si přitom byl vědom skutečnosti, že má s poškozeným zacházet jemně a citlivě, ať už proto, že byl jeho druhým dítětem, ale především proto, že jeho matkou v tomto směru opakovaně poučován. Přesto s poškozeným manipuloval způsobem, na který poškozený reagoval pláčem, na jeho těle se objevily drobnější modřiny, a v případě posledního incidentu došlo k otoku pravé nohy poškozeného, což vedlo matku nezletilého k vyhledání lékařské péče a k následné hospitalizaci nezletilého, při které byl zjištěn celkový rozsah a stáří jednotlivých poranění. Soud má za to, že obžalovaný jednal přinejmenším v nepřímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, tj. že nemusel vědět, že jde o zvlášť surový nebo trýznivý způsob týrání, ač to

vzhledem ke všem okolnostem činu, jakož i vlastní mentální dispozici vědět měl a mohl.

‍

29. Při stanovení druhu trestu a jeho výměry v souladu s ustanovením § 39 odst. 1 trestního

zákoníku soud přihlédl k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům obžalovaného a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy; dále přihlédl k chování obžalovaného po činu, jakož i k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život obžalovaného. Povaha a závažnost trestného činu jsou určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, tedy zájmu společnosti na ochraně osob, které vzhledem ke svému věku jsou v péči nebo výchově jiných osob. Určován je způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou obžalovaného, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. V daném případě tak soud zohlednil velmi nízký věk nezletilého, kterému bylo v době činu necelých šest měsíců, přičemž v tomto věku je dítě zcela bezbranné a naprosto závislé na péči dospělých osob, které mu mají projevovat lásku a zajišťovat mu bezpečí, zohlednil také rozsah, závažnost a bolestivost poranění, která mu byla obžalovaným způsobena. Ve prospěch obžalovaného lze toliko přihlédnout k tomu, že je doposud netrestán a že nebyl projednáván pro přestupek. Soud rovněž vzal v úvahu dobu, která od spáchání činu uplynula, jakož i skutečnost, že obžalovaný již nežije v jedné domácnosti s poškozeným, tedy že nemůže dojít k opakování jeho jednání.

‍

30. Když soud vzal v úvahu všechny shora rozvedené skutečnosti a všechny okolnosti případu,

dospěl k závěru, že účelu trestu a nápravy obžalovaného lze dosáhnout uložením ještě výchovného trestného trestu, tj. trestu nespojeného s bezprostředním omezením jeho osobní svobody. Jako takový a všem okolnostem případu odpovídající pak soud zvolil podmíněně odložený trest odnětí svobody. Ten vyměřil lehce nad spodní hranicí trestní sazby stanovené pro § 198 odst. 2 trestního zákoníku, za který lze uložit trest odnětí svobody na dvě léta až na osm let, tedy trest ve výši 30 měsíců, který je pro nápravu obžalovaného nezbytný a zároveň dostačující. Jeho výkon pak podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 let. Délka zkušební doby byla stanovena již v druhé polovině zákonného rozpětí nejen s ohledem na výměru uloženého trestu, ale také především s ohledem na charakter a závažnost činu, za který je trest ukládán, jakož vzhledem k osobě, zjištěné osobnosti a poměrům obžalovaného, k jeho dosavadnímu životu i prostředí, v kterém žije a pracuje. V průběhu zkušební doby musí obžalovaný svým řádným životem prokázat, že se napravil, nesmí se dopustit trestného činu ani přestupku, aby soud po jejím uplynutí mohl rozhodnout o tom, že se osvědčil. V opačném případě může soud rozhodnout, a to již během zkušební doby, že uložený trest odnětí svobody vykoná.

‍

31. K trestnímu řízení se s nárokem na náhradu škody připojila Všeobecná zdravotní pojišťovna

České republiky, která požaduje nahradit škodu, která jí vznikla vynaložením nákladů na zdravotní péči poškozeného XX, který je pojištěncem této zdravotní pojišťovny. Provedeným dokazováním bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že požadavek na náhradu škody je důvodný. Škoda této poškozené vznikla a vznikla jí v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného, který nezletilému XX způsobil poranění, jejichž léčení zdravotní pojišťovna příslušnému zdravotnickému zařízení uhradila. Pochybnosti nejsou ani o výš způsobené škody, jejíž rozsah a jednotlivé úkony zdravotní péče poškozená podrobně vyčíslila a doložila. Soud proto podle § 228 odst. 1 trestního řádu uložil obžalovanému, aby poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky nahradil škodu ve výši 52 605 Kč, a to včetně úroku z prodlení jdoucího ode dne právní moci rozsudku ve výši, která podle § 2 nařízení vlády č. 351/2016 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

‍

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve třech vyhotoveních do osmi dnů ode dne doručení

jeho písemného stejnopisu ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu

v Kladně.

‍

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo týká, a poškozený, který uplatnil nárok na

náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok nebyl učiněn, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení

mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i z části, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Odvolání nemohou účinně podat ti, kdož se jej výslovně vzdali.

‍

Kladno 11. srpna 2022

Mgr. Ladislava Lužanová, v.r.

předsedkyně senátu

‍

Shodu s prvopisem potvrzuje: Martina Přibylová

‍

Všechny rozsudky