Pokus znásilnění, porušování domovní svobody a ohrožení pod vlivem návykové látky

ČESKÁ  REPUBLIKA

T R E S T N Í   P Ř Í K A Z 

Samosoudce Okresního soudu v Benešově vydal dne 21. prosince 2017 v Benešově podle § 314e odst. 1 tr.ř.  následující   t r e s t n í   p ř í k a z

Obviněný

 Xxx   xxx,

nar. xxx ve Vlašimi , trvale bytem xxx, řidič kamionu u XXXXXXXXXXXXXX , XXXXXXX,

j e   v i n e n,  ž e

1) dne 22.6.2017 v době kolem 19:00 hod. ve společném bytě na adrese XXXXXXX, za užití bezprostředního fyzického násilí,  nejprve chytil zepředu oběma rukama okolo těla svoji manželku Xxx XXX, nar. xxx, se kterou je od počátku roku 2017 v rozvodovém řízení, tuto zvedl do výšky téměř tak, že si ji hodil přes rameno a ačkoliv se poškozená Xxxa Xxx aktivně bránila, odnesl jí do ložnice, kde jí hodil na postel, poté se sám svlékl donaha, následně poškozené vyhrnul sukni, stáhl jí kalhotky, nalehl tělem na poškozenou a rukama se jí násilím snažil roztáhnout nohy a vykonat na ní soulož, což se mu nepodařilo, jelikož poškozená se aktivně bránila kopáním a škrábáním, přičemž svůj nesouhlas vyjadřovala i slovně, což nakonec vedlo k tomu, že obviněný od svého dalšího jednání upustil a nechal poškozenou z bytu odejít,

t e d y

dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu tím, že jiného násilím donutí k pohlavnímu styku, v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo,

2) dne 24.6.2017 okolo 16:45 hod., bez použití násilí, neoprávněně vnikl na oplocený pozemek u rodinného domu č. xxx ve Vlašimi, ul. XXXXXXX následně i do samotného rodinného domu, který je s ohledem na probíhající rekonstrukci volně přístupný, patřící do vlastnictví xxx, nar. xxx a xxx, nar. xxx, rodičů poškozené Xxx Xxx, nar. xxx, která zde od konce ledna 2017 bydlela  s výslovným souhlasem  svých rodičů, poté co se od něj odstěhovala  ze společné domácnosti, přičemž zde neoprávněně setrval i přes předchozí výslovný zákaz majitelů domu a  přes  opakované  výzvy poškozené Xxxy Xxx, aby opustil ihned pozemek rodinného domu, jí na pozemku domu fyzicky napadl tak, že jí při  přetahování se o její mobilní telefon strhl brýle a  udeřil jí dlaní do čela, uhodil jí pěstí do ramene a  poté co upadla na zem jí roztrhl tanga a  způsobil jí drobná poranění, která si nevyžádala lékařské ošetření ,

t e d y

neoprávněně vnikl do obydlí jiného,

3) dne 25.6.2017 v 02:31 hodin poté, co požil větší množství alkoholických nápojů, kdy hladina alkoholu v jeho krvi zjištěná dechovou zkouškou činila minimálně 2,67 g/kg, řídil osobní motorové vozidlo PEUGEOT 306, RZ: xxx, po silnici II. třídy č. 125 z obce XXXX do obce XXXXX,

t e d y

vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku,

 t í m   s p á c h a l

pod bodem 1:

přečin znásilnění ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 185 odst. 1 trestního zákoníku,

pod bodem 2:

přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 trestního zákoníku,

pod bodem 3: 

přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku 

a   o d s u z u j e   s e 

podle §  185  odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 1 (jednoho) roku.

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků.  

Poučení:   Proti tomuto trestnímu příkazu lze do osmi dnů od jeho doručení podat u zdejšího soudu odpor. Právo podat odpor nenáleží poškozenému. Pokud je odpor podán včas a oprávněnou osobou, trestní příkaz se ruší a ve věci bude nařízeno hlavní líčení. Při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkaze. Nebude-li odpor řádně a včas podán, trestní příkaz se stane pravomocným a vykonatelným. V případě, že obviněný odpor nepodá, vzdává se tím práva na projednání věci v hlavním líčení. 

V Benešově  dne  21. prosince 2017                                               Mgr. Pavel Vosmanský, v.r. 

                                                                                                           samosoudce

Za správnost vyhotovení: XXXXXX

Přečtěte si další

sp.zn.
3 T 52/2019
50 000 Kč
Znásilnění a týrání partnerky

Č E S K Á  R E P U B L I K A

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl senátem ¨ve složení z předsedy senátu JUDr. Petra Blažka a přísedících Ing. Hany Kuchové – Breburdové a Mgr. Luboše Kratochvíla v hlavním líčení konaném dne 23. dubna 2019 v Praze

t a k t o:

Obžalovaný 

XX

Nar. xx v xx, bez zaměstnání, trvale bytem xx, xx, adresa doručování xx, xx, toho času ve vazbě v xx

je vinen, že 

  1. Od přesněji nezjištěné doby, nejméně od roku 2014 do 9.12.2018, v xx, v xx, kde obžalovaný s poškozenou xx, nar. xx, která byla jeho partnerkou a s níž měl dvě nezletilé dcery, nejprve společně bydlel v rodinném domě a posléze i v xx, v xx, v pronajatém rodinném domě, do něhož se obžalovaný s poškozenou společně přistěhovali v průběhu roku 2014, obžalovaný opakovaně v různých intervalech, v rozmezí přibližně jednou do týdne až jednou do měsíce, vulgárním a urážejícím způsobem napadal poškozenou xx, kterou oslovoval výrazy „krávo, děvko, kurvo“, s poškozenou vyvolával zbytečně a mnohdy i několik hodin trvající hádky, týkající se nedostatku finančních prostředků, sexu, drog a nevěr, posléze poškozené sliboval, zvláště když mu poškozená sdělovala, že se od něj chce odstěhovat, že své chování změní, avšak k žádné podstatné a déletrvající změně v chování obžalovaného a v jeho přístupu k poškozené nedošlo, při hádkách obžalovaný poškozené mnohdy vyhrožoval i zmlácením, poškozenou různými způsoby fyzicky napadal, kdy v jednom případě poškozenou svlékl do naha a bil ji přes holý zadek, při hádkách rovněž rozbíjel, z důvodu vybití agresivity, nábytek a zařízení domu, obžalovaný chtěl s poškozenou, které kontroloval mobilní telefon a notebook, urgentně a stále dokola řešit různé záležitosti, a to i v nočních hodinách, dále pak tak, aby si v rámci vyhroceného jednání obžalovaného vůči ní nemohla přivolat na pomoc Policii ČR, bral mobilní telefon, který mnohdy z tohoto důvodu sebral i svým nezletilých dcerám, obžalovaný na poškozenou nezdravě žárlil, podezíral jí z nevěry, kdy v důsledku toho jí zakazoval přátelské styky s muži i ženami, jakkoli on sám měl partnerské vztahy s jinými ženami, nerespektoval poškozenou jako samostatnou a plně svéprávnou osobnost, snažil se poškozené organizovat a řídit její život, včetně toho, jaké zaměstnání vykonávat, zda půjde či nepůjde do zaměstnání nebo na pracovní pohovor, zakazoval poškozené chodit bez jeho doprovodu, mimo dům, obžalovaný nedokázal pochopit, že za jeho problémy a neúspěchy v  profesním i osobním životě může hlavně jeho závislost na drogách, zejména na pervitinu, jež denně pravidelně užíval, nikoli poškozená, které to obžalovaný vyčítal, po poškozené požadoval, aby opustila dům a již se nevracela, přičemž, když jej poškozená poslechla a dům opustila, tak za ní posléze vyběhl, aby jí za pomoci fyzického násilí, pohrůžek a vulgárních nadávek donutil, aby se do domu vrátila zpět, poškozenou ovlivnil v tom, že začala spolu s obžalovaným vést nesprávný životní styl v tom směru, že i poškozená, stejně jako obžalovaný, začala denně užívat pervitin, který navíc musela, k vytrvalým žádostem obžalovaného, který se bál jehel a nebyl schopen si sám pervitin nitrožilně aplikovat, obžalovanému nitrožilně aplikovat, obžalovaný byl vůči poškozené agresivní i v sexuální oblasti, neboť v důsledku své sexuální náruživosti striktně po poškozené, přestože již v roce 2016 se poškozené s obžalovaným dohodla, že nebudou žít jako partneři, ale jen jako kamarádi, kteří společně vychovávají dcery a mají spolu nezávazné dobrovolné sexuální styky, vyžadoval pohlavní styk, kdy v tomto směru mu poškozená vyhověla jen v důsledku jeho úporného naléhání, neboť věděla, že jinou možnost nemá, slovní vulgární a fyzická napadání poškozené obžalovaným, jemuž byly, a to zejména pokud jde o rok 2018, často přítomny i nezletilé dcery XX a XXX, vyvrcholilo zejména v následujících konkrétních případech, a to:
  • v přesně nezjištěné době roku 2016, v nočních hodinách, kdy obžalovaný nejprve požadoval po poškozené, aby odešla z domu a když tak učinila a odešla na autobusovou zastávku MHD s názvem XX, obžalovaný ji pronásledoval, zamezil poškozené v odjezdu autobusem, neboť ji strhl k sobě a odvlekl ji, za pomoci strkání do zad, doprovázeného nadávkami, ponižováním a výhružkami, zpět k domu v xx, kde ji u vchodu do domu sdělil, že ho musí a bude poslouchat, poškozenou chytil za její dlouhé vlasy , ohnul jí hlavu k zemi, vyhrožoval jí zabitím, pro případ, že ho nebude poslouchat a po poškozené požadoval, aby vzbudila nezletilé dcery a sdělila jim, jakkoli se to nezakládalo na pravdě, že na ně „sere“, což však poškozené odmítla udělat, kdy právě v důsledku tohoto ponižujícího jednání, které poškozená prožívala zvláště útrapně, se poškozená rozhodla, že již nadále nechce setrvávat s obžalovaným v partnerském poměru a chce jej mít toliko za kamaráda, s nímž bude společně vychovávat nezletilé dcery, přičemž od této doby již obžalovaný a poškozená bydleli v samostatných pokojích
  • v přesněji nezjištěné době, zřejmě v xx, v xx, v xx, když blíže neztotožněný muž jménem xx, jehož do domu přivedl, společně s dalším neztotožněným mužem, obžalovaný za účelem pronájmu pokoje, nabídl poškozené obarvení vlasů, obžalovaný s touto nabídkou nesouhlasil, neboť měl, v důsledku svých žárlivých představ, ze to, že xx hodlá s poškozenou navázat sexuální vztah, po poškozené hodil rolí alobalu a požadoval po poškozené, aby s ním odešla do jeho pokoje, když to odmítla, chytil ji za ruce a táhl ji násilím do svého pokoje, v čemž mu však zamezili XX a další muž, kteří obžalovaného od poškozené odtrhli, přičemž když si posléze poškozená domluvila s oním xx schůzku v baru, obžalovaný poškozenou do baru doprovodil a jelikož se mu nelíbilo, že ho v baru xx poučoval, jak se má správně chovat k poškozené a ke své rodině, nařídil poškozené, aby s ním z baru odešla domů, neboť když nepůjde, nemá se již vracet domů, kdy poškozená vyhověla pokynu obžalovaného zejména z důvodu, aby předešla fyzického napadení obžalovaného XX, přičemž cestou domů obžalovaný poškozené nadával a vyčítal jí, že ho kvůli ní vyhodí z práce.
  • dne xx, okolo xx, v xx, v xxx, po předchozí slovní hádce, která vznikla kvůli tomu, že obžalovaný poškozenou a jejich dvě nezletilé dcery celou noc řvaním budil a nenechal je spát, a poté, co obžalovaný udeřil nezletilou dceru xx fackou do obličeje, poškozenou, která se své dcery zastala, zatlačil do pokoje, kde ji hodil na postel, přitlačil ji ruku pod krk a svého jednání vůči poškozené zanechal až v době když na obžalovaného začala křičet XX, přičemž tímto jednáním způsobil obžalovaný poškozené xx, kromě psychické újmy, i drobná poranění, a to zejména v podobě podlitin na různých místech těla,

tedy: týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí  a čin páchal po delší dobu

  1. v přesně nezjištěné době první poloviny měsíce listopadu 2018, v xxx, v rodinném domě, v pokoji užívaném poškozenou xx, nar. xx, jakkoli poškozené opakovaně dala jednoznačně najevo, z důvodu dlouhodobého nevhodného chování obžalovaného vůči ní, že již nemá zájem o pohlavní styky s obžalovaným, naléhal obžalovaný na poškozenou, aby s ním pohlavní styk měla a jelikož poškozená jakýkoliv sex odmítala obžalovanému, a to nejen z důvodu, že chtěl vědět, co má udělat, aby s ním poškozená pohlavní styk měla a zároveň, aby se jej zbavila, sdělila, že by jí musel zaplatit spoustu peněz, na což obžalovaný  předal poškozené částku 4.000 Kč, kterou si však poškozená odmítla vzít a hodila ji obžalovanému nazpět s tím, že s ním nechce mít sex, obžalovaný poškozené sdělil, že obchod je obchod, odmítl odejít z pokoje poškozené, jakkoli jej o to prosila, na poškozenou se vrhl, přes její odpor a bránění se vysvlečení, poškozenou vysvlékl, stejně tak se svlékl i sám obžalovaný, poškozenou položil na postel, do pozice na zádech a vnikl do ní penisem a vykonával na poškozené koitální pohlavní styk, přičemž v pohlavním styku pokračoval, přestože poškozená plakala a snažila se z pozice na zádech vymanit, což se jí nepodařilo, neboť obžalovaný jí v této pozici přidržoval ruku pomocí své nohy, využívajíce své fyzické převahy nad poškozenou, kdy ani poté, co pokojem, který je průchozí, prošla do svého pokoje jedna z nezletilých dcer obžalovaného a poškozené, jednání vůči poškozené nezanechal, když až zhruba po dalších 5 minutách svého jednání zanechal a z pokoje poškozené, která mu řekla, aby z ní slezl a vypadl, odešel, přičemž tímto jednáním obžalovaný nezpůsobil poškozené žádná zranění

tedy: jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal souloží;

dne xx, v rodinném domě xx, v xx, v návaznosti na to, že poškozená xx, xx, se chtěla vzdálit z domu, aby si prohlédla prostory, které hodlala využívat při práci masérky, neboť měla zájem provádět erotické tantrické masáže, jímž by si vydělala dostatek finančních prostředků na to, aby mohla odejít od obžalovaného, kdy obžalovaný však nesouhlasil, aby na prohlídku prostor k podnikání šla poškozená sama a domáhal se toho, aby jí mohl doprovodit, neboť se domníval, že poškozené ve skutečnosti odchází z domu, aby uskutečnila pohlavní styk se svým známým, k němuž se měla dostavit na prohlídku prostor, poté, co jeho návrh na společnou prohlídku prostor poškozená odmítla a sdělila obžalovanému, aby se tedy na uvedené prostory šel podívat sám, bez ní a zmínila i to, že ona má svůj život a je jen její věcí, za kým jde a s kým případně má pohlavní styk, což obžalovaného vytočilo, odňal poškozené mobilní telefon tak, aby si nemohla na pomoc přivolat Policii ČR, poškozené začal hrubě nadávat výrazy „děvko, špíno“, a poškozenou vyhazoval z domu, přičemž poškozenou začaly bránit nezletilé dcery XX a XX, které se obžalovanému snažily vysvětlit, že poškozenou napadá neprávem a sdělily mu, že pro případ, že poškozené bude i nadále ubližovat, přivolají Policii ČR, na což obžalovaný reagoval tak, že jim vzal jejich mobilní telefony, mezi tím poškozená odešla z rodinného domu k autobusové zastávce MHD XX, kdy v půli cesty jí však obžalovaný doběhl, a přestože byla na místě i nezletilá XX, poškozené nadával a ponižoval ji, do poškozené strkal, přitlačil ji předloktím k plotu, kde jí škrtil a jednání nezanechal, přesto že na něj nezletilá xxx křičela, aby poškozenou nechal být, poškozenou násilím, a to i v podobě shození na zem a kopání do těla, a přes její aktivní obranu, dotáhl zpět k rodinnému domu, přikázal poškozené, aby šla do pokoje užívaného obžalovaným, z něhož opakovaně vyhnal nezl. Xxx, která se o poškozenou bála a proto do pokoje nahlížela, poškozené poručil, aby se svlékla do naha a když to odmítla udělat, posadil poškozenou na okraj postele a začal z ní strhávat oblečení, čemuž se poškozená aktivně bránila, avšak i přes její obranu se obžalovanému podařilo poškozenou vysvléci do naha, kdy poškozená posléze využila skutečnosti, že do pokoje opět vstoupila nezletilá dcera XX, kterou obžalovaný odešel z pokoje vyvést, a částečně se oblékla, ale obžalovaný ji znovu vysvlékl, zatímco on sám zůstal po celou dobu oblečený, poškozené nakázal, aby si lehla do postele, v níž ji pak obžalovaný posunul do rohu, do pozice v polosedě tak, aby se obžalovaný mohl dostat poškozené mezi nohy, poškozenou ponižoval tím, že když může být nahatá při práci u svých klientů, tak může být nahatá i pro něj, aby si s ní mohl hrát, přičemž jakkoliv si poškozená chránila přirození rukama, obžalovaný, s cílem se sexuálně uspokojit, odtahoval ruce  poškozené od jejího přirození, chytal poškozenou za ruce a lámal jí prsty tak, aby se mu přestala bránit, ve svém počínání neustal ani poté, co jej poškozená prosila, aby přestal, neboť jí to bolí, poškozené i nadále jednou svou rukou držel ruku a lámal jí prsty, zatímco svou druhou rukou jí osahával na přirození a dále si i pohrával s prsty poškozené, kdy při tomto poškozené přidržoval ruku pomocí své nohy, aby se nemohla bránit, kdy svého počínání vůči poškozené, která svůj nesouhlas s jednáním obžalovaného dávala najevo i verbálně tím, že sdělovala, že to nechce, obžalovaný zanechal až poté, co do pokoje vešla policejní hlídka xxx, kterou na místo přivolaly nezletilé dcery obžalovaného, a to prostřednictvím mobilního telefonu, který si vypůjčili od xx, přičemž tímto jednáním obžalovaný nezpůsobil xxx žádná zranění 

tedy:

jiného násilí donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží

čímž spáchal

pod bodem I. výroku

zločin týrání osoby ve společném obydlí dle § 199 odst.1, odst.2, písm. d), tr. zákoníku

pod bodem II. 1-2 výroku

pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku

a odsuzuje se

Podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců

Podle § 84 tr. zákoníku za použití § 85  odst. 1 tr. zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 60 (šedesáti) měsíců, za současného stanovení dohledu nad obžalovaným

Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 3, odst. 4, tr. zákoníku se obžalovanému dále ukládá ochranné léčení, ambulantní formou, s protitoxikomanickým zaměřením

Pole § 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen zaplatit poškozené XX , nar. XX, bytem XX, na nemajetkové újmě částku ve výši 50. 000 Kč (padesát tisíc korun českých)

Podle § 229 odst. 2 se poškozená XX, nar. XXX, odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 

Podle § 129 odst. 2 tr. řádu se vyhotovuje zjednodušený rozsudek, který neobsahuje ve výrocích o vině a trestu odůvodnění, neboť obžalovaný i státní zástupkyně se po vyhlášení rozsudku výslovně vzdali práva na odvolání a prohlásili, že netrvají na písemném odůvodnění rozsudku. Obžalovaný zároveň uvedl, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podávaly odvolání osoby k tomu oprávněné. 

Pokud jde o výrok o náhradě škody, se poškozená XX k trestnímu řízení řádně a včas připojila s nárokem na náhradu nemajetkové újmy, jež jí vznikla v souvislosti s jednáním obžalovaného, a to v celkové výši 200.000 Kč. Poškozená se prostřednictvím svého zmocněnce vyjádřila tak, že jednáním obžalovaného došlo k intenzivnímu zásahu do její integrity, když obžalovaný poškozenou dlouhodobě psychicky i fyzicky týral, vulgárně ji urážel, zakazoval jí vycházet z domu, znevažoval její důstojnost, a zároveň negativně zasáhl do svobodné volby poškozené rozhodovat o vlastním pohlavním životě, když se na ní dopustil znásilnění. Tímto jednáním obžalovaný porušil důstojnost, vážnost a osobní čest poškozené a zároveň zásadním způsobem narušil její svobodu rozhodovat se o svém pohlavním životě samostatně, v důsledku čehož poškozené utrpěla psychickou újmu, přičemž vyloučena není ani možnost, že prožité útrapy na ní zanechají trvalé následky. 

Soud uvádí, že z ustálené judikatury Nejvyššího soudu podává, že finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu lze poškozené přiznat, pokud není dostačující morální zadostiučinění a neoprávněným zásahem došlo ke snížení důstojnosti fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře. Za takovou značnou míru zásahu do důstojnosti a vážnosti fyzické osoby se považuje zejména újma, kterou tato fyzická osoba vzhledem k povaze, intenzitě, opakování, trvání a šíři okruhu působení nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti pociťuje a prožívá jako závažnou. Ač se určení tohoto zadostiučinění stává předmětem volného uvážení soudu, musí soud v každém jednotlivém případě vycházet z úplného skutkového stavu, a v tomto rámci se opírat o zcela konkrétní a přezkoumatelná hlediska. Rovněž se požaduje, aby šlo o takový zásah, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu a který spočívá v porušení nebo ohrožení osobnosti fyzické osoby a její fyzické integrity. Musí se jednat o zásah neoprávněný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do 8 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení odvolání k Městskému soudu v Praze, a to prostřednictvím zdejšího soudu. Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, proti kterému výroku směřuje a jaké vady jsou vytýkány rozsudku aneb řízení, které mu předcházelo. Odvolání může podat státní zástupce, obžalovaný, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody či proto, že takový výrok nebyl učiněn; dále osoby oprávněné podat odvolání ve prospěch obžalovaného ve smyslu § 247 odst. 2 tr.  řádu, tj. příbuzný obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manželka a družka, přičemž státní zástupce a poškozený mohou podat odvolání i v neprospěch obžalovaného. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda se odvolání podává ve prospěch nebo neprospěch obžalovaného. Odvolání podané včas a osobou oprávněnou má odkladný účinek. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Práva odvolání se nemůže úspěšně domáhat ten, kdo se jej již jednou výslovně vzdal. Podle § 228 odst. 4 tr. řádu odsuzuje – li soud obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a přiznává – li poškozenému alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení , poučí poškozeného o možnosti požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

V XX dne 23. 4. 2019

JUDr. Petr Blažek

Předseda senátu

sp.zn.
4 T 172/2016
Pokus o znásilnění expřítelkyně partnerem

4 T 172/2016-91 

ČESKÁ REPUBLIKA 

R O Z S U D E K  

J M É N E M  R E P U B L I K Y 

Okresní soud v Trutnově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Stanislavy  Suchánkové a přísedících Josefa Kube a Zdeňky Slobodové v hlavním líčení konaném dne  07.12.2016  

t a k t o :  

Obžalovaný 

XX , 

nar. XX , student XX , trvale bytem XX 

 

j e  v i n e n,  ž e 

v době od 4.30 hodin do 05.00 hodin dne X.X XX, v obci XX, v místě XX  u řadových garáží v blízkosti XXX, doprovázel svoji bývalou přítelkyni  XY , nar. XY, po cestě od restaurace XY ; v úmyslu vykonat  soulož na poškozené XY, uchopil jí rukou za bundu v oblasti horní části paže a  zatáhl do prostoru mezi zděnou a plechovou garáží, kde ji jednou rukou pokrčenou v lokti držel  v oblasti prsou přitisknutou na zeď a přes její slovní prosby a výzvy, ať jí nechá být, a fyzickou  obranu v podobě úderů rukou na hlavu, svoji druhou ruku se pokoušel zasunout do spodních  kalhotek XY, což se mu nepodařilo, následně jí oběma rukama  stáhl kalhoty společně s kalhotkami ke kotníkům a společně upadli na zem, následně obnažil  svůj částečně ztopořený penis, a kde se jí znovu snažil rukou sáhnout na genitálie, což se mu  opět díky odstrkávání a semknutým nohám XY nepodařilo, a proto svého jednání  zanechal,  

t e d y  

dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jiného násilím donutil  k souloži, tohoto jednání se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného 

2 4 T 172/2016  

činu nedošlo.  

č í m ž  s p á c h a l 

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, ukončený ve stádiu  pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku 

o d s u z u j e  se  

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků  podmíněně.  

Podle § 81 odst. 1 za použití § 84 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu  odkládá na zkušební dobu 3 (tří) let s dohledem.  

Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku se  obžalovanému ukládá ve zkušební lhůtě podmíněného odsouzení zdržet se požívání  alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek.  

O d ů v o d n ě n í : 

Podle § 129 odst. 2 tr. řádu  o d p a d á . 

P o u č e n í : 

Proti tomuto rozsudku lze do 8 dnů od doručení jeho opisu podat k Okresnímu  soudu v Trutnově odvolání. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci  Králové. 

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost  kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo  dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený,  který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě  škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho  výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro  porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení  mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

Odvolání musí být také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je  rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které  rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je  podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. 

Jelikož se obžalovaný i státní zástupce po vyhlášení rozsudku vzdali odvolání  a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění a obžalovaný zároveň  prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné  osoby, byl vyhotoven zjednodušený rozsudek, který neobsahuje odůvodnění. 

V Trutnově dne 7. prosince 2016 

Stanislava S u c h á n k o v á v . r .  

předsedkyně senátu 

sp.zn.
7 To 109/2023
Znásilnění ženy

 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. února 2024 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Pařízkové a soudců JUDr. Martina Zelenky a JUDr. Michala Hodouška odvolání obžalovaného M K , narozeného 1967 proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. října 2023, sp. zn. 45 T 10/2022, a rozhodl

takto:

Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu se napadený rozsudek částečně zrušuje, a to ve výroku o trestu.

Podle § 259 odst. 3 trestního řádu se znovu rozhoduje tak, že se obžalovaný M K ,

narozený 4. března 1967

odsuzuje

podle § 185 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let.

Podle § 82 odst. 3 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá přiměřené omezení zdržet se jakéhokoli kontaktu s poškozenou , narozenou 1993, a povinnost podle svých sil nahradit této poškozené nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil.

Jinak zůstává napadený rozsudek nedotčen.

Odůvodnění:

1. Napadeným rozsudkem byl obžalovaný uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že „dne 6.2.2020, v době okolo 19.00 hodin, v Praze 9, v , , situovaném v prvním patře bytového domu, kam obžalovaný na návštěvu za poškozenou , nar. 1993, která byla v tu dobu zdravotně indisponována, poté, co s poškozenou, která ležela v posteli, diskutoval o běžných záležitostech, v úmyslu a s cílem se sexuálně vzrušit a uspokojit, navzdory tomu, že si byl plně vědom toho, že poškozená, která byla partnerkou jeho syna, o něj jakožto o sexuálního partnera neměla žádný zájem, přestože jí obžalovaný v minulosti opakovaně, zejména v sms komunikaci, vyznával své city a sděloval jí své milostné tužby ve vztahu k ní, posléze využil toho, že poškozená, po požití léků v posteli, a to v poloze na břiše, usnula, k poškozené přistoupil, vysvlékl ji spodní díl pyžama, vnikl penisem do pochvy poškozené a na poškozené vykonával soulož, přičemž když se po nějaké době poškozená probudila a zjistila, že na ní obžalovaný leží a vykonává soulož, otočila se na obžalovaného s tím, že s ním souložit nechce, kdy v důsledku toho, jak se poškozená zvedala z postele, aby se před obžalovaným odešla schovat do koupelny, obžalovaný svého jednání zanechal, kdy přestože se poškozená křikem, po návratu z koupelny, kde setrvala několik minut, opakovaně dožadovala, aby obžalovaný ihned její byt opustil, učinil tak až po nějaké době, přičemž v důsledku útoku se u poškozené rozvinula posttraumatická stresová porucha, s níž byla poškozená hospitalizována nejprve ve dnech 25.2.-29.2.2020 v Krizovém centru RIAPS, posléze v PN Bohnice po dobu od 11.7.-18.9.2020, dále se od 4/2020 podrobovala intenzivní psychoterapii s nutností dlouhodobého masivního užívání psychofarmak, poškozená trpěla flešbacky, obavami z lidí, obavou vycházet z domu, nespavostí, nechutenstvím“. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl zařazen dle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku byla obžalovanému současně uložena povinnost zaplatit poškozené , narozené 1993, částku 200 000 Kč na náhradu nemajetkové újmy a se zbytkem svého nároku byla dle § 229 odst. 2 trestního řádu poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný prostřednictvím své obhájkyně řádně a včas odvolání směřující do všech jeho výroků. Důvodem je skutečnost, že soud prvního stupně se dle názoru obžalovaného dopustil celé řady pochybení, která významným způsobem zasáhla do jeho práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces, a která současně měla zásadní vliv na správnost a zákonnost samotného rozsudku. Obžalovaný napadenému rozsudku rovněž vytýká, že je nejasný, vnitřně rozporný a na řadě míst se dopouští nepřípustných spekulací. S tím nutně souvisí také to, že soud prvního stupně se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro své rozhodnutí. Soudu prvního stupně je i vytýkáno, že řadu navrhovaných důkazů neprovedl vůbec, a ty, které provedl, pak nehodnotil v souladu s § 2 odst. 6 trestního řádu. Skutkový děj nebyl ustálen do takové podoby, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a v neposlední řadě pak soud prvního stupně svým postupem porušil ustanovení trestního řádu, která v konečném důsledku vedla k nezákonnému potrestání obžalovaného. Jako nesprávné hodnotí obžalovaný rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně uplatněného adhezního nároku.

3. V oddíle věnovaném skutkovému ději obžalovaný namítá, že oné události dne v bytě poškozené měli být přítomni pouze obžalovaný a poškozená. Nalézací soud zhodnotil výpověď poškozené jako věrohodnou, naproti tomu výpověď obžalovaného jako nevěrohodnou, když závěr o vině obžalovaného dovodil z několika důkazů, kromě výpovědi poškozené ještě z výpovědí svědkyně (kamarádky poškozené) a okrajově (matky poškozené) a textových zpráv zaslaných obžalovaným. Nalézací soud dle přesvědčení obhajoby nepochopil, že předmětem dokazování není primárně vyvrácení obhajoby obžalovaného, nýbrž prokázání tvrzení obžaloby a i nevěrohodná výpověď obžalovaného bez dalšího neznamená, že tvrzení obžaloby byla prokázána. Odvolání zmiňuje judikaturu Ústavního soudu (nález sp.zn. PL.ÚS 110/20-4 ze dne 27. července 2021-Tempel či sp.zn. II. ÚS 2929/18) podle nichž v případě, kdy soud shledá obhajobu obviněného nevěrohodnou, nelze bez dalšího usuzovat na jeho vinu a pakliže je jedním problematickým důkazem poměřována pravdivost a výpovědní hodnota dalších důkazů, vzniká riziko ústavně zapovězené deformace důkazů. Obžalovaný zdůrazňuje, že nelze přihlížet k jeho písemným vyjádřením před zahájením trestního stíhání a před tím, nežli byl řádně zastoupen obhájcem.

 4. Prizmatem nevěrohodnosti výpovědi obžalovaného nalézací soud přistoupil k hodnocení dalších provedených důkazů, kdy nalézací soud v napadeném rozsudku uvádí jen ty důkazy, z nichž dovozuje vinu obžalovaného, nikoliv všechny, zejména pak ne ty svědčící ve prospěch obžalovaného. Některé z těchto důkazů pak nalézací soud nereprodukuje v souladu s jejich skutečným obsahem, čímž dochází k jejich zapovězené deformaci. Jako příklad je uvedena interpretace výpovědi poškozené, kdy např. nalézací soud uvádí, že inkriminovaného dne se měla poškozená s obžalovaným domluvit, že k ní přijede. Ve skutečnosti však poškozená uvedla, že obžalovanému toho dne volala, a řekla mu, ať přijede, obžalovaný tudíž přijel na žádost poškozené. V této souvislosti jsou pak důležité zprávy ze dne 6. února 2020 zachycující konverzaci mezi obžalovaným a poškozenou, které nalézací soud neuvádí celé a nehodnotí je v souladu s jejich skutečným obsahem. Poškozená dokládala důkazy podle potřeby, nepředložila všechnu komunikaci s obžalovaným a pakliže tedy nalézací soud  uvádí, že obžalovaný přizpůsoboval svůj postoj stavu dokazování, tak takto činila rovněž poškozená. Poškozená různým osobám či institucím sdělovala nepravdivé údaje či jim naopak některé podstatné údaje neuváděla vůbec. V odvolání je následně citována SMS komunikace ze dne 6. února 2020 mezi obžalovaným a poškozenou, kdy dle obhajoby nechal nalézací soud bez povšimnutí fakt, že na jednu stranu poškozená uvádí, že obžalovaného v podstatě jen „trpěla“ kvůli jeho synovi, na druhou stranu si ho zve domů, a to prokazatelně v době, kdy byla sama a kdy téhož dne jí měl obžalovaný psát zprávy milostného charakteru. Obžalovaný v hlavním líčení dne 31. října 2022 k dotazu, zdali SMS zprávy založené ve spise, které měla předložit poškozená, jsou kompletní uvedl, že určitě ne, že chybí spousta a bez nich to nedává smysl. Předložené zprávy jsou pouze útržky. Z úředního záznamu ze dne 7. února 2020 vyplývá, že poškozená odmítala dát svůj telefon z ruky. Tuto listinu obžalovaný navrhuje provést v odvolacím řízení jako důkaz. Je zcela evidentní, že poškozená již od počátku zadržovala důkazy, přičemž se mohlo jednat o důkazy ve prospěch obžalovaného a ty, co byly předloženy, jsou vytrženy z kontextu. Obžalovaný proto také  opětovně  navrhuje,  aby  soud  od  poškozené  vyžádal  veškerá  elektronická  data  týkající  se jejich vzájemné komunikace.   Uvedené lze vztáhnout i na zprávu, na níž má být zachycen penis obžalovaného  (čl.  300)  i  v tomto  případě  je  namístě  uložení  povinnosti  poškozené,  popř. svědkyni vydat  originál  zaslané  zprávy  v elektronické  podobě,  neboť  z fotografie  není nikterak zřejmé, komu, kdy a v jakém kontextu byla zaslána, případně proč ji orgánům činným v trestním řízení poskytla právě svědkyně    .

5. V další části odvolání odvolatel upozorňuje na zcela chybnou reprodukci jeho výpovědi, které se dopustil nalézací soud pod bodem 6. napadeného rozsudku, což následně uvádí na pravou míru a zdůrazňuje, že dle jeho verze k žádnému pohlavnímu styku mezi ním a poškozenou nedošlo, pouze k vzájemnému oboustrannému vzrušování na dobrovolné bázi. Poškozená opakovaně zvracela, on ty zvratky uklidil a poté vedle ní usnul. Obžalovaný posléze opět cituje z SMS zpráv, sporuje rozličná tvrzení poškozené, z nichž je celá řada lživá a připomíná obdobný přístup nalézacího soudu vůči  svědeckým výpovědím, kdy soud shledal bez dalšího věrohodnými výpovědi svědčící ve prospěch poškozené, a naopak ty, jež svědčí ve prospěch obžalovaného shledal – a nutno podotknout, že ze zcela absurdních důvodů – nevěrohodnými. Příkladem budiž hodnocení výpovědi svědkyně, a . Výpověď posledně jmenovaného zhodnotil soud jako zcela věrohodnou, přičemž ignoroval fakt, že tento svědek při hlavním líčení dne 26. května 2022 byl opakovaně konfrontován s rozpory své výpovědi s výpovědí z přípravného řízení. Z jeho výpovědi vyplývá, že obžalovaného nenávidí a je závislý na poškozené, zda mu s dětmi umožní styk. V neposlední řadě se jedná o osobu drogově závislou. I přes všechny uvedené skutečnosti nalézací soud z jeho výpovědi vychází, aniž by se s těmito skutečnostmi v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal. Naopak ti, co svědčili ve prospěch obžalovaného, jsou všichni označeni jako nevěrohodní.

 6. Jelikož tedy nalézací soud důkazy hodnotil téměř výlučně v neprospěch obžalovaného, k jejich hodnocení přistupoval selektivně a řadu z nich výrazně deformoval, skutkový stav popsaný ve výroku o vině nemůže splňovat zákonná kritéria popsaná v § 2 odst. 5 trestního řádu a tvrzení obžaloby, že by měl znásilnit poškozenou zneužívajíc její bezbrannosti souloží nebylo v řízení při zachování principu presumpce neviny a z něj vyplývajícího pravidla in dubio pro reo nade vší pochybnost prokázáno.

7. Oddíl odvolání nazvaný K naplnění znaku způsobení těžké újmy na zdraví napadenému rozsudku vytýká, že nalézací soud v části skutkových zjištění týkajících se způsobení těžké újmy na zdraví a jejich následné subsumpci pod ust. § 185 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku nepostupoval v souladu s § 2 odst. 5, 6 trestního řádu, a tudíž je nesprávně podřadil pod ust. § 185 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Nalézací soud dospěl k závěru, že poškozená měla v důsledku jednání obžalovaného utrpět těžkou újmu na zdraví spočívající v rozvinutí posttraumatické stresové poruchy a tento závěr učinil na základě výpovědi poškozené, výpovědí znalců doc. PhDr. Jany Kocourkové a MUDr. Jiřího Kotka, s nimiž měly být ve shodě výpovědi znalců MUDr. Martiny Kašpárkové a PhDr. Karla Humhala, výpovědí svědkyň a k duševnímu stavu poškozené před 6. únorem 2020, ., svědkyně MUDr. Jany Schmidtové a listinných důkazů. Následně je v odvolání podrobně interpretován značný obsah některých z těchto důkazů (výpověď a ml., , MUDr. Schmidtové) s cílem doložit, že poškozená v mnoha věcech lhala a její duševní stav před a po inkriminované události nebyl přesvědčivě objasněn.

8. Pokud se jedná o znalecké posudky, obžalovaný se ve svém opravném prostředku zaměřuje na části týkající se možné příčinné souvislosti mezi duševním stavem poškozené a jejím údajným znásilněním. Přitom má zato, že přepisy výpovědí znalců v napadeném rozsudku neodpovídají tomu, co bylo řečeno, případně je to vytrženo z kontextu, nebo dokonce to uvádí nalézací soud zcela nepravdivě, což platí zejména pro znalce MUDr. Kašpárkovou a PhDr. Humhala. Následně jsou opět interpretovány dílčí i konečné závěry znalců z oboru dušezpytných věd, i části jejich výpovědí, s položením důrazu na fakt, že poškozená nebyla již před údajným znásilněním duševně v pořádku a rovněž vývoj jejího následného stavu není zcela typický. S ohledem na provedené dokazování je tak obžalovaný toho názoru, že i kdyby oba soudy shledaly, že se měl dopustit na poškozené znásilnění, nelze mu přičítat následek v podobě těžké újmy na zdraví. Poškozená prokazatelně uváděla různým osobám nepravdivá tvrzení nebo některé podstatné údaje zamlčovala, otázkou tedy zůstává, nakolik jí lze věřit, že na jejím špatném duševním stavu nese vinu právě obžalovaný.

9. Odvolání připomíná i tzv. „hluché období“ od 13. března 2020 do 21. dubna 2020, o němž se objektivně neví vůbec nic a po němž mělo následovat akutní zhoršení psychického stavu poškozené. Obžalovaný přitom v tomto období nikde u poškozené nefiguroval, přičemž od této doby má být její duševní stav, alespoň dle MUDr. Schmidtové, ve své podstatě katastrofální a peritraumatická disociace má přecházet v chronickou. Pokud nalézací soud nedovozuje, že by došlo k jinému traumatu, tak tuto skutečnost nelze považovat za vyvrácenou, mj. i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem poškozená zamlčovala podstatné údaje či sdělovala vysloveně nepravdivé údaje. I když má obžalovaný za to, že právě toto „hluché období“ je zásadním pro stanovení příslušné právní kvalifikace, pro případ, že by se odvolací soud s tímto názorem neztotožnil, pak obžalovaný uvádí, že by bylo na místě doplnit dokazování o další důkazy, jejichž provedení navrhl v rámci hlavního líčení konaného dne 4. října 2023.

10. V závěrečném oddíle věnovaném Výroku o trestu a náhradě nemajetkové újmy pak obžalovaný vytýká napadenému rozsudku nepřiměřenost uloženého trestu i nesprávné rozhodnutí o náhradě nemajetkové újmy, když její výše stanovená nalézacím soudem je pro obžalovaného s ohledem na jeho nemajetnost i trvalou nemožnost získávat si finanční prostředky pro svou obživu likvidační. Zároveň nalézací soud porušil zásadu dvojího přičítání, když obžalovanému přičítá jako přitěžující okolnost dle § 42 písm. d) trestního zákoníku. V závěrečném návrhu obžalovaný navrhuje, aby Vrchní soud v Praze napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) trestního řádu zrušil a po případném dokazování ve veřejném zasedání rozhodl podle § 259 odst. 3 trestního řádu tak, že se obžalovaný zprošťuje obžaloby a poškozenou se svými nároky podle § 229 odst. 3 trestního řádu odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. V případě, že odvolací soud shledá vinu obžalovaného, obžalovaný navrhuje, aby Vrchní soud v Praze napadený rozsudek zrušil a po případném dokazování rozhodl podle § 259 odst. 3 trestního řádu tak, že se obžalovaný uznává vinným trestným činem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku za současného uložení trestu odnětí svobody na spodní hranici trestní sazby podmíněně odloženého na přiměřenou zkušební dobu a současně rozhodl o nároku na náhradu nemajetkové újmy, případně aby napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) zrušil a podle § 259 odst. 1 trestního řádu věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

11. Vrchní soud v Praze přezkoumal podle § 254 odst. 1 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, jakož i správnost postupu řízení, které jejich vydání předcházelo a dospěl k následujícím závěrům.

12. Úvodem považuje vrchní soud za vhodné připomenout, že předmětnou trestní věc na samém  počátku projednával Obvodní soud pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 91/2021, neboť obžaloba byla podána pro zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. K duševnímu stavu poškozené měl soud v této době k dispozici znalecký posudek s doplňkem z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie a klinická psychologie vypracovaný MUDr. Martinou Kašpárkovou a PhDr. Karlem Humhalem. Dne 7. prosince 2021 byli oba znalci u  hlavního  líčení  vyslechnuti  a  Obvodní  soud  pro  Prahu  9  požádal  o  další  doplnění  posudku, neboť  vyšly  najevo  nové  skutečnosti  ohledně  duševního  stavu  poškozené.  Posléze  tento  soud rozhodl dne 26. května 2022 pod sp. zn. 2 T 91/2021 podle § 222 odst. 1 trestního řádu předložit věc Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o příslušnosti a ten usnesením sp.zn. 2 Ntd 7/2022 ze dne 3. srpna 2022 rozhodl, že je k projednání věci příslušný Městský soud v Praze. U Městského soudu v Praze byl po provedeném hlavním líčení dne 26. ledna 2023 pod sp.zn. 45 T 10/2022 vynesen v řadě prvý rozsudek,  jímž byl  obžalovaný uznán vinným zločinem znásilnění  podle § 185 odst. 1, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl zařazen dle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku  do  věznice  s ostrahou.  Podle  §  228  odst.  1  trestního  zákoníku  byla  obžalovanému současně uložena povinnost zaplatit poškozené , narozené 14. května 1993, částku 200 000  Kč.  Uvedený  rozsudek  byl  na  základě  usnesení  Vrchního  soudu  v Praze  ze  dne  21. června 2023, sp. zn. 7 To 40/2023 podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) trestního řádu zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Hlavním důvodem zvoleného postupu bylo soudu prvého stupně vyčtené nedodržení ustanovení § 109 trestního řádu ve vztahu ke znalcům z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a psychiatrie a zejména pak rezignace na požadavek náležitého odůvodnění soudního rozhodnutí, pokud jde o právní kvalifikaci jednání obžalovaného jako zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku.

13. Po vrácení věci k novému projednání Městský soud v Praze provedl úkony a doplnění, která odvolací soud nařídil a vyhověl požadavkům kladeným ustanovením § 264 odst. 1 trestního řadu.

14. Aktuálně tak řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, netrpí žádnými vadami, které by měly za následek porušení ustanovení, jimiž se má zabezpečit řádné objasnění věci a právo na obhajobu, a které by mohly negativně ovlivnit správnost a zákonnost rozsudku. Ve stručnosti lze konstatovat, že v jeho průběhu byla respektována zákonem stanovená pravidla spravedlivého procesu. Dokazování bylo v řízení před nalézacím soudem provedeno v nezbytném rozsahu tak, aby bylo možno učinit správné skutkové i právní závěry. Podstatné důkazy potřebné ke zjištění, zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin, zda jej spáchal obžalovaný, jaké jsou podstatné okolnosti jeho spáchání i jaké jsou osobní poměry obžalovaného, byly opatřeny již v přípravném řízení a posléze dále doplněny a řádně a zákonným způsobem provedeny v hlavním líčení. Městský soud při provádění a hodnocení důkazů postupoval v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu, důkazy provedené v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí zhodnotil logickým a přesvědčivým způsobem a své závěry v odůvodnění rozsudku i pečlivě odůvodnil.

15. Odvolací námitky obžalovaného jsou vesměs pouhým opakováním obhajoby uplatněné již v průběhu předchozího řízení včetně prvého podaného opravného prostředku, přičemž s touto obhajobou se nalézací soud v odůvodnění rozsudku úspěšně vypořádal. Ostatně odvolací soud důsledně ctí zásadu, že hodnocení důkazů je výhradní doménou soudu prvého stupně, pokud při tomto procesu postupuje bedlivě podle svého přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a poté učiní logická a dostatečně odůvodněná skutková zjištění. Jelikož tomu tak bylo i v projednávané věci, nelze mít proti přijatým skutkovým závěrům městského soudu výhrady, skutková zjištění považuje odvolací soud za správná a provedenými důkazy dostatečně podložená. Ztotožňuje se do značné míry i s odůvodněním napadeného rozsudku, na něž pokud jde o zjištěný skutkový děj a právní kvalifikaci odkazuje a pro úplnost dodává následující.

16. Provedeným dokazováním bylo i podle odvolacího soudu jednoznačně prokázáno, že obžalovaný, ve večerních hodinách dne 6. února 2020 navštívil poškozenou , partnerku svého syna, u ní v bytě, kde po určité době využil její zdravotní indispozice a s cílem se sexuálně vzrušit a uspokojit ve chvíli, kdy poškozená po požití léků v posteli usnula, jí vysvlékl spodní díl pyžama a na poškozené vykonával soulož, čehož zanechal poté, co se poškozená probudila a dala mu najevo svůj nesouhlas.

17. Uvedený skutkový děj od počátku trestního řízení kontinuálně popisuje poškozená,  jejíž  výpověď  zhodnotil  nalézací  soud  jako  věrohodnou,  předložil  pro  tento  závěr patřičné  argumenty  a  odvolací  soud  se  s ním  v tomto  ohledu  ztotožnil.  Poškozená,  resp. prostřednictvím  své  kamarádky  svědkyně ,  oznámila  trestnou  činnost  bezprostředně  po jejím  spáchání  a  od  tohoto  oznámení  nezaznamenal  popis  průběhu  inkriminované  události  ze strany poškozené žádných změn. A to na rozdíl od výpovědi obžalovaného, jenž svou obhajobu zjevně přizpůsoboval příslušné fázi trestního stíhání a s ní spojené aktuální důkazní situaci, což nalézací  soud  vystihl  v bodě  9.  odůvodnění  rozsudku  a  odvolací  soud  se  i  s těmito  argumenty plně ztotožňuje. Neměnná a věrohodná výpověď poškozené je podpořena objektivním důkazem v podobě odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví biologie a genetika a navazující výpovědí znalců Kriminalistického ústavu, z nichž vyplynulo, že ve vzorku odebraného z pochvy poškozené byl stanoven smíšený profil DNA obsahující znaky shodné s profilem DNA obžalovaného i poškozené. Znalec Mgr. Mašek u hlavního líčení potvrdil, že v odebraném vzorku se nacházelo značné množství biologického materiálu obžalovaného. Ačkoli znalci vyloučili přítomnost spermatu a nebyli schopni jednoznačně určit, o jaký genetický materiál obžalovaného se jednalo, nepochybně jde o důkaz potvrzující verzi poškozené ohledně přímého sexuálního kontaktu mezí ní a obžalovaným, neboť jinak si lze přítomnost této stopy vysvětlit jen stěží.

18. Obhajoba v průběhu soudního řízení vznesla celou řadu důvodů, pro něž si mohla poškozená projednávanou událost vymyslet a dlužno zdůraznit, že tuto eventualitu shodně se soudem prvého stupně považuje vrchní soud za vyloučenou. Od bodu 10. odůvodnění rozsudku nalézací soud rozebírá obhajobou nastíněné možné motivy poškozené, přičemž tak činí velmi zevrubně a díky logičnosti tohoto rozboru lze na příslušnou pasáž plně odkázat. A to obdobně jako na další body odůvodnění rozsudku, v nichž se nalézací soud vypořádává s protiargumenty obhajoby, jejími námitkami vůči rozličným skutečnostem (vesměs směřujícím k znevěrohodnění poškozené) a návrhy na doplnění dokazování. V bodech 64. až 95. odůvodnění tak nalézací soud činí opět velmi detailně, logicky a přesvědčivě a odvolací soud se pro stručnost na tyto pasáže odvolává, neboť se s nimi v zásadě ztotožňuje. Z tohoto důvodu také považuje veškeré další návrhy na doplnění dokazování ze strany obhajoby za nadbytečné, pročež je stejně jako soud prvého stupně zamítl. Faktem je, že některé podružné otázky, např. zda obžalovaný přijel do bytu poškozené na její pozvání, či tomu bylo naopak, zda je jejich elektronická komunikace založená ve spise kompletní apod., nebyly bezezbytku objasněny, avšak stále je třeba mít na mysli, že poškozená svůj postoj vůči základní důkazní situaci nikterak nepřizpůsobovala a na rozdíl od obžalovaného (jak již bylo uvedeno) je její výpověď, pokud jde o podstatu skutku, neměnná. Objasnění naznačených dílčích detailů nehraje nijak zásadní roli, stejně tak jako dokola omílaná otázka, zda obžalovaný poslal či neposlal poškozené foto svého penisu.

19. Navazující otázkou, již bylo třeba zodpovědět je otázka následků jednání obžalovaného, na což upozornil vrchní soud v usnesení ze dne 21. června 2023, kde rovněž připomněl nezbytnost rozlišení příčinné souvislosti mezi jednáním pachatele a relevantním následkem na jedné straně a mezi mírou zavinění pachatele na straně druhé, neboť jde o dvě samostatné otázky. Nalézací soud se s výtkami a požadavky odvolacího soudu vypořádal a po doplnění dokazování zejména o výslechy znalců z oboru dušezpytných věd a následném zhodnocení všech takto relevantních důkazů, je s dostatečnou mírou jistoty prokázáno, že rozvoj posttraumatické stresové poruchy

(PTSD) u poškozené nastal v příčinné souvislosti s událostí prožitou dne 6. února 2020, tedy v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného.

20. Nalézací soud se rozboru závěrů všech znaleckých posudků, včetně výpovědi ošetřující lékařky poškozené MUDr. Schmidtové věnuje od bodu 22. odůvodnění rozsudku a přes jisté výhrady k některým dílčím závěrům znalecké dvojice PhDr. Humhala a MUDr. Kašpárkové konstatuje, že ve vztahu ke stěžejním otázkám duševního stavu poškozené došlo ke shodě. Znalci uzavřeli, že poškozená aktuálně trpí PTSD nasedající na emočně nestabilní osobnost, prognóza je nepříznivá, nepříznivý zdravotní stav trvá od února 2020 a pokud bude obžalovanému projednávaný skutek prokázán, pak toto jednání bylo příčinou rozvoje PTSD, když k traumatu přistoupila emočně nestabilní osobnost poškozené coby obecně rizikový faktor. Tyto základní závěry považuje Vrchní soud v Praze za přesvědčivé, přestože bezezbytku nesdílí některé z kritických výhrad nalézacího soudu vůči dílčím závěrům dvojice MUDr. Kašpárkové a PhDr. Humhala. A to především dílčí závěr ohledně psychického stavu poškozené v době před inkriminovanou událostí, kde do určité míry souhlasí s námitkou obhajoby, že tento dílčí závěr nebyl zcela uspokojivě zodpovězen. Je však zřejmé, že objasnění této skutečnosti je v současné době již prakticky nemožné, resp. bez zásadního přispění samotné poškozené  bylo nemožné i v době zahájení trestního stíhání. Je totiž bezesporu prokázáno, že poškozená před projednávanou  událostí  žila  velmi  neuspořádaným  rodinným  životem,  hluboce  se  trápila  kvůli otci svých dvou dětí (synovi obžalovaného), který si jednak děti vůbec nepřál, jednak si následně paralelně pořídil dítě s další partnerkou a mezi oběma ženami poté několik let tzv. „pendloval“. Obdobná životní situace zanechá nepochybně nepříznivý vliv na psychice i odolnějších jedinců, nežli je poškozená , tudíž pokud znalci konstatují, že žádné obdobně významné trauma v životě poškozené, vyjma jednání obžalovaného, nebylo shledáno, je třeba se na tento závěr dívat právě i touto optikou. Tedy tak, že sice žádné „srovnatelné“ trauma v rozhodné době poškozená neprožila, avšak prožívala pro ni velmi neutěšenou až frustrující partnerskou situaci. A samotný fakt, že se do února 2020 nikde psychiatricky neléčila, rozhodně neznamená, že šlo o psychicky zcela zdravou a vyrovnanou osobu. V této souvislosti je možné připomenout např. výpověď  svědkyně ,  kamarádky  poškozené,  z níž  cituje  nalézací  soud   v bodě  15,  a která uvedla, že když se z nich před lety staly nejlepší kamarádky, byla poškozená veselá, šťastná, postupně ji ubíjel vztah s ., resp. to, že měl paralelní vztah s další ženou a měl s ní také dítě narozené krátce po narození dcery poškozené. Odvolací soud si na tomto místě dovolí  přímo  citovat  z výpovědi  svědkyně :  „…postupně  se  to  zhoršovalo….,  pořád  jí ubíjelo, že s ní je a není…..Nejhorší bylo, když se narodila a za měsíc na to , to jí hodně  ublížilo.  Byla  na  tom  pak  blbě.  …že  jí  nebavil  život  jako  takový,  to  jsme  řešily několikrát….“  Vypověděla  rovněž,  že  poškozená užívala  Bachovy  kapky,  což  je přírodní  lék  na  deprese  a  duševní  pohodu.  Na  druhé  straně  pak  jestliže  matka  poškozené, svědkyně žádné  problémy  poškozené  před  incidentem  nezaznamenala,  je  to  jen v souladu s provedeným dokazováním, neboť sama poškozená připustila, že se matce se svou neutěšenou situací nesvěřovala, neboť její rodina se vztahem s mladším nesouhlasila a matka poškozené tak zjevně o dceřině psychické nepohodě neměla adekvátní informace. Ostatně i  soudem  přibraní  znalci  MUDr.  Koutek  a  PhDr.  Kocourková  definovali  poškozenou  coby osobnost,  která se vyvíjela nevyváženě až k osobnosti  emočně nestabilní  a byla taktéž  zatížena komplikovaným vztahem s ., kdy poškozená dlouhodobě žila v extrémně nestabilní vztahové  konstelaci,  což  byl  faktor  zhoršující  její  strukturu  osobnosti.  To  vše  předcházelo inkriminované události s obžalovaným a na nejzávažnější psychické dekompenzaci se tak podílelo více faktorů.

21. Přestože tedy odvolací soud připouští v tomto směru jisté výhrady k přijatému dílčímu závěru ohledně duševního zdraví poškozené před projednávaným incidentem, má za to, že příčinná souvislost mezi jednáním obžalovaného a způsobeným následkem v podobě PTDS narušena nebyla a hlavním „spouštěčem“ závažného zhoršení psychického zdraví poškozené od února 2020 bylo právě jednání obžalovaného. Jak již bylo konstatováno, příčinnou souvislost mezi jednáním obžalovaného a následkem nepřerušuje, ani jestliže k tomuto jednání přistoupí další skutečnosti, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání obžalovaného zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nedošlo.

22. Jestliže pak obžalovaný opakovaně připomíná nedobrý psychický stav poškozené před rozhodným datem, tak tato okolnost mu z hlediska subjektivní stránky trestného činu neprospívá. Subjektivní stránka zahrnující znaky týkající se psychiky pachatele, v prvé řadě tedy jeho zavinění, vypovídá o vnitřním vztahu pachatele k podstatným složkám trestného činu, tedy k podstatným skutečnostem tvořícím jeho čin. V bodě 108. odůvodnění nalézací soud správně připomněl  judikát, podle něhož skutečnost, že pachatel neměl v úmyslu přivodit znásilněné osobě újmu na zdraví, není pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty zločinu znásilnění podle § 185 odst. 3 písm. c) podstatná. Postačí, že s ohledem na skutkové okolnosti měl a mohl předpokládat vznik tak závažného následku, přičemž takovou skutkovou okolností může být např. i to, že pachatel je obeznámen s citlivější povahou poškozené.

23. Lze tak uzavřít, že Vrchní soud v Praze se s odvolacími námitkami obžalovaného, pokud jde o zjištěný skutkový děj ani právní kvalifikaci neztotožnil, má za to, že se nalézací soud důkladně zabýval všemi zásadními otázkami a posoudil věc komplexně ve všech patřičných souvislostech. Na úvahy vztahující se k právní kvalifikaci nastíněné od bodu 96. odůvodnění rozsudku se lze opět v plném rozsahu odvolat a vrchní soud tak z důvodu úspornosti činí, neboť s veškerými zde uvedeným argumenty souhlasí.

24. Stěžejním rozhodnutím se pro odvolací soud stalo rozhodování o trestu, neboť okolnosti případu, jakož i osoby obou zúčastněných, obžalovaného i poškozené, hodnotil jako poměrně nevšední a vybočující z rámce běžně projednávaných a skutkově i právně srovnatelných případů. Vrchní soud v Praze sám zhodnotil a posoudil všechna kritéria podstatná pro úvahy o trestu ve smyslu § 37 a následujících trestního zákoníku a při těchto úvahách ohledně trestní sankce mimořádně bedlivě a citlivě zvažoval další postup vůči obžalovanému . Je faktem, že nalézací soud trest odnětí svobody vyměřil na samé spodní hranici dané zákonné trestní sazby, uložený trest tak není nezákonný, avšak odvolací soud se nakonec s výrokem o trestu z napadeného rozsudku neztotožnil a vzhledem k mimořádným okolnostem případu i poměrům pachatele jej považuje za nepřiměřeně přísný.

25. Podle § 58 odst. 1 trestního zákoníku má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené. V projednávané věci nastaly podle přesvědčení vrchního soudu nejen mimořádné okolnosti případu, ale za mimořádné je třeba považovat i poměry pachatele. Je třeba předně  zmínit, že institut mimořádného snížení trestu odnětí svobody je na místě aplikovat zpravidla tehdy, jestliže okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby (zde těžká újma na zdraví), byla sice formálně naplněna, avšak vzhledem k dalším okolnostem případu nijak nezvýšila škodlivost trestného činu. Přitom pro použití § 58 odst. 1 není nutné, aby okolnosti případu nebo poměry pachatele byly výjimečné a mimořádné, musí se ale vymykat typově podobným případům natolik, že postih pachatele v rámci zákonem stanovené trestní sazby by byl nepřiměřený společenské škodlivosti trestného činu nebo poměrům pachatele v době ukládání trestu. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody je na místě i tam, kde některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, přičemž je nerozhodné, zda jde o znak základní nebo kvalifikované skutkové podstaty, byl naplněn neobvykle nízkou intenzitou a tato skutečnost výrazně ovlivnila společenskou škodlivost trestného činu a snížila ji pod obvyklou mez natolik, že je namístě mírnější trestní postih než ten zákonem předpokládaný.

26. Uvedená východiska je pak možné dle názoru vrchního soudu vztáhnout na projednávaný případ. Aniž by vrchní soud měl v úmyslu jakkoli znevažovat či podceňovat reakci poškozené na jednání obžalovaného, je třeba připustit, že v porovnání s obdobnými skutky byla mimořádná a neobvyklá, což do značné míry připustili i přibraní znalci. Ve věci rozhodující odvolací senát projednával případy znásilnění, jež byla co do intenzity, četnosti, míry násilí a způsobených fyzických zranění oběti nesrovnatelná s jednáním obžalovaného a psychické následky poškozených nebyly zdaleka tak fatální. Na prokazatelně vzniklých následcích poškozené se nepochybně podílela její přecitlivělá osobnost, její neutěšená životní situace a do jisté míry jistě i samotné trestní řízení. Pokud jde o okolnosti na straně obžalovaného, jednalo se u něj o zcela ojedinělý exces z jinak řádně vedeného života. Je třeba připomenout, že své pocity vůči poškozené dával již před incidentem opakovaně najevo, přesto s ním kontakty neukončila a předmětný večer jej přijala v době nemoci u sebe v bytě. Obžalovaný nepoužil násilí v pravém slova smyslu, svého jednání ihned po prvním projevu nesouhlasu poškozené zanechal, následně se jí v SMS zprávách omlouval. Kvalifikovaná skutková podstata dle § 185 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, tedy způsobená těžká újma na zdraví v podobě PTSD není u obžalovaného dána ve formě úmyslu, nýbrž z nedbalosti a rovněž z naplnění aliney druhé § 185 odst. vyplývá menší škodlivost trestného činu nežli při užití přímého násilí či jeho pohrůžky dle aliney prvé téhož zákonného ustanovení. V neposlední řadě je pak sám obžalovaný invalidou třetího stupně, tedy jedinec v plném invalidním důchodu, navíc v pokročilejším věku. Přitěžující okolnosti na straně obžalovaného Vrchní soud v Praze na rozdíl od napadeného rozsudku neshledal. K okolnostem, jež nalézací soud vyjmenovává v pasáži k výroku o trestu coby okolnosti na straně obžalovaného přitěžující, považuje odvolací soud za nezbytné zdůraznit, že se o takové okolnosti nejedná a ani jednat nemůže. Skutečnost, že obžalovaný spáchal čin využívajíc faktické fyzické i psychické neschopnosti poškozené reagovat na jednání obžalovaného, resp. se mu aktivně bránit (dle nalézacího soudu přitěžující okolnost dle § 42 písm. d) trestního zákoníku) je součástí příslušné základní skutkové podstaty trestného činu znásilnění § 185 odst. 1, alinea druhá, tj. že obžalovaný k činu zneužil bezbrannosti poškozené. Obdobně je součástí skutkové podstaty kvalifikované dle § 185 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku okolnost, že obžalovaný trestným činem způsobil větší škodlivý následek (dle nalézacího soudu přitěžující okolnost ve smyslu § 42 písm. k) trestního zákoníku), neboť právě fakt, že se v důsledku jednání obžalovaného u poškozené rozvinula PTSD a došlo k výraznému zhoršení jejího duševního zdraví, měl za následek zpřísnění právní kvalifikace a přenesení věcné příslušnosti k Městskému soudu v Praze. Od spáchání trestného činu uplynuly 4 roky, a to, aniž by k délce řízení jakkoli obžalovaný svým zaviněním přispěl, naopak poněkud nepochopitelné jsou počáteční průtahy, kdy trestní stíhání bylo zahájeno až po roce, přestože trestní oznámení podala poškozená bezprostředně po činu.  Zde lze i do značné míry přitakat výhradě obhajoby, že trestní stíhání bylo zprvu vedeno pouze pro trestný čin dle § 185 odst. 1 trestního zákoníku, ačkoli ze samotného popisu skutku jednoznačně již tehdy vyplývala právní kvalifikace dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.

27. Vzhledem ke všemu výše uvedenému má Vrchní soud v Praze zato, že podmínky § 58 odst. 1 trestního zákoníku byly naplněny a je na místě obžalovanému snížit trest odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby, neboť použití, byť spodní hranice této zákonné trestní sazby, by bylo pro obžalovaného nepřiměřeně přísné a jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Současně lze vzhledem k osobě obžalovaného a jeho poměrům, jakož i okolnostem případu výše jmenovaným takto snížený trest odnětí svobody v trvání tří let podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložit, a to na nejdelší možnou zkušební dobu pěti let., kdy bude na obžalovaném, aby prokázal, že se skutečně jednalo o ojedinělý exces z jeho jinak řádně vedeného života. V rámci podmíněně odloženého trestu bylo podle § 82 odst. 3 trestního zákoníku obžalovanému uloženo i přiměřené omezení zdržet se jakéhokoli kontaktu s poškozenou ,  narozenou  14.  května  1993,  a  také  povinnost  podle  svých  sil nahradit  této  poškozené  nemajetkovou  újmu,  kterou  trestným  činem  způsobil.  Právě  posledně jmenované opatření směřuje i k naplnění požadavku přiměřenosti trestních sankcí ve smyslu ust. § 38 odst. 3 trestního zákoníku, podle něhož se při ukládání trestních sankcí přihlédne i k právem chráněným zájmům osob poškozených trestným činem. Pokud obžalovaný povede ve zkušební době řádný život a vyhoví uloženým podmínkám a omezením, bude rozhodnuto, že se ve zkušební době osvědčil po jejím uplynutí. V opačném případě bude podmíněně odložený trest odnětí svobody přeměněn na trest nepodmíněný, a to případně ještě i v průběhu stanovené zkušební doby.

28. Výroky, jimiž byla dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku obžalovanému současně uložena povinnost zaplatit poškozené částku 200 000 Kč na náhradu nemajetkové újmy a ve zbytku svého nároku dle § 229 odst. 2 trestního řádu poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních byly shledány správnými a zákonnými (lze odkázat na odůvodnění rozsudku), proto vyjma výroku o trestu zůstal jinak napadený rozsudek nedotčen.

29. Ze všech popsaných důvodů bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

P o u č e n í:

Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Proti pravomocnému rozhodnutí lze podat dovolání. Nejvyšší státní zástupce je může podat pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to ve prospěch i neprospěch obviněného, obviněný pro nesprávnost výroku toho rozhodnutí, které se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce, jinak se takové podání nepovažuje za dovolání, byť bylo takto

 

označeno. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvém stupni do dvou měsíců od doručení toho rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ČR. Nutný obsah dovolání je vymezen v ustanovení § 265f trestního řádu.

Praha 27. února 2024

JUDr. Michaela Pařízková, v. r. předsedkyně senátu