Znásilnění sourozence

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení, konaném dne 16. prosince 2022 v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Boučka a přísedících Květy Knoflíčkové a Vojtěcha Soukupa,

takto:

Obžalovaný

XXXXX

nar. XXX, XXXX, trvale bytem XXXX, toho času XXX

je vinen

že,

v přesně nezjištěných dnech v době od 05.08.2015 do června 2017 v úmyslu se sexuálně uspokojit na vlastní nezletilé sestře XXXXX, nar. XXXX, jejíž věk i vzájemný sourozenecký vztah znal,

1.v bytě na adrese XX, XXX, když nezl. XXX přišla ze školy, jí stáhl kalhoty, osahával ji na prsou a na zadku, zasunul jí penis do vagíny a vykonal s ní soulož,

2. v bytě na adrese XXXX, využil chvíle, kdy byli doma sami, jí zasunul pohlavní úd do konečníku, pohyboval s ním uvnitř a svého jednání zanechal, až když někdo zazvonil,

3. ve sklepě přesně nezjištěného bytu v XXXX jí sundal kalhoty a zastrčil jí penis do konečníku a po vyndání penisu z konečníku jí ho zastrčil do pusy,

tedy

- vykonal soulož s dítětem mladším patnácti let a jiným způsobem je pohlavně zneužil, 

- vykonal soulož se sourozencem

čímž spáchal

- provinění pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, 

- provinění soulože mezi příbuznými podle § 188 trestního zákoníku, a

odsuzuje se

podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku a § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání osmnácti (18) měsíců, jehož výkon se podle § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., za použití § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání dvou (2) roků. 

Podle § 229 odst. 1 trestního řádu je obžalovaný povinen zaplatit poškozené XXXX, nar. XXXX, bytem XXXX na náhradu nemajetkové újmy částku 50.000,- Kč.

 Podle § 229 odst. 2 trestního řádu se poškozená XXXX, nar. XXX, bytem XXXX odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odůvodnění

  1. Z důkazů, provedených v hlavním líčení, byl zjištěn shora uvedený skutkový stav.
  2. Obžalovaný XXXX se k jednání tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, v přípravném řízení doznal. Popřel však, že by proti poškozené použil jakékoli násilí. Stejně tak popřel, že by od počátku věděl, že se jedná o jeho sestru. V podrobnostech vypověděl, že od malička žil s XX a s matkou. S otcem žil do svých 10 let. Potom otec nastoupil do vězení. Sestru XX poznal, když mu bylo 15 let. XXX od malička byla v „kojeňáku“ a pak u pěstounů, on vůbec nevěděl, že existuje. Máma ji najednou přivezla domů, v té době bydleli v XXX. Poté se stěhovali do XXX, tam byli do roku 2017, kdy se zase všichni stěhovali do rodinného domu ve XX - XX. V polovině roku 2017 šla pak XXX do dětského domova. Začalo to v XXX Jemu bylo 15 let, XX bylo 12 nebo 13 let. Sestra nechávala dveře do koupelny otevřené a koupala se. On ji při tom několikrát zahlédl a odešel. Také viděl, jak se převléká. Asi dva měsíce od jejího přistěhování XX přišla ze školy, on byl doma dřív ze školy, nikdo jiný doma nebyl. Přišel k ní, jestli něco nepotřebuje, ona řekla, že chce něco zkusit, něco z erotického filmu. Jemu bylo v té době 15, byl panic. Řekla mu, ať si lehne. Tak si lehl, sundal si kalhoty a trenky, ona si sedla na něj, on jí jenom držel za boky, ona si rukou dala penis do vagíny. Sama si sundala kalhoty a kalhotky. Trvalo to 5 - 10 minut, než ji ze sebe shodil, protože ho začal bolet penis. Na záchodě se ve sprše „dodělal“, tam došlo k ejakulaci. Potom přišel do obýváku, sestra už byla oblečená. Jenom se usmívala. Pak to začalo vícekrát ke konci roku 2015. To už chtěl on, vícekrát. Tlačil na sestru, že jí nebude pouštět ven, do knihovny. Ze začátku stačily zákazy, potom později v roce 2016 jí i nadával sprostě "krávo, píčo, blbko". Ona pak ten sex už nechtěla, ale on ano. Poslední pohlavní styk se sestrou byl „anál“. Bylo to v únoru 2016. Přišel za XXX do pokoje, svlékl jí kalhoty a kalhotky, ohnul jí do předklonu, zezadu jí dal penis do análního otvoru. Byl tam asi 10 - 20 vteřin než na penisu něco cítil. Byly to exkrementy, povolili jí svěrače. Šel se umýt do koupelny a odešel pryč. Vrátil se až večer. Druhý den šel za XXX, omluvil se jí, že už to nikdy neudělá. Celkem spolu měli soulož asi ve 20 případech, trvalo to 3 měsíce. Docházelo k tomu v XXX a pak i po přestěhování v XXX. Kromě soulože dělali i orální sex. Ten první styk chtěla sestra, pak už ostatní styky i sexuální praktiky chtěl jen on. Orální sex probíhal tak, že XXX někdy ležela, někdy klečela, v jednom případě si sama klekla, jinak on jí říkal, co má udělat. Sundal si kalhoty, vyndal si penis a vložil jí ho do úst. Pohyboval boky a pak se běžel do koupelny „udělat“. Nikdy nedošlo k ejakulaci na sestru. K souložím se sestrou docházelo v ¨XXXX a pak v té XXX, někdy ležel na ní on, někdy ona na něm. Někdy se sama svlékla, když jí to řekl, někdy XXX svlékl on. Soulože trvaly do 5 minut, do sestry nikdy neejakuloval. Kondom nikdy nepoužil. Sestře nadával a dával jí zákazy, jen když se jí do toho nechtělo, jí se to nelíbilo. Fyzické násilí vůči ní nikdy nepoužil. Sestra se jeho jednání nikdy nebránila, nikdy ho neodstrkovala, neřekla, že se jí to nelíbí nebo že to nechce. Až při tom posledním análním styku mu hned poté řekla, že už to nechce dělat, když se vrátil z koupelny. On se jí druhý den po tom análním styku přišel omluvit. Když jí dával zákazy a nadával jí, tak na to nic neřekla, jen měla takový zvláštní výraz ve tváři a podle toho poznal, že se jí to nelíbilo, že jí něco zakázal. Ví, že docházela k psychiatrovi, ale neví kvůli čemu. Byla věčně problémová, nechala svými spolužačkami napadnout sestru XXX. Pokud jde o to, proč nadával a zakazoval jí něco, když se tomu sexu nikdy nebránila, tak to bylo pro všechny případy, kdyby to náhodou nechtěla. Vždy ho ale poslechla. O tom, že XX je jeho sestra v době, kdy mělo docházet k sexuálním kontaktům, nevěděl, až ke konci. Když ji matka přivezla, tak ji představila jako XXX, neřekla, že je to jeho sestra. Že je to jeho sestra, se dozvěděl až v bytě v, když si přečetl nějaké papíry, kde bylo uvedeno, že je to dcera XXX a XXX. Bylo to v ten den, kdy došlo k análnímu styku. Nevěděl, že sex s dívkou mladší 15 let je protiprávní.

  1. Na této výpovědi setrval i v hlavním líčení. Doplnil, že když poškozenou přivedla matka domů, tak mu jenom řekla, že je to XXX. On se neptal, kdo to je, nezajímalo ho to. Byla pro něj cizí člověk. Poškozená mu o sobě nikdy nic neřekla. O jejím věku se dozvěděl až z rodného listu, který našel. Když se však k nim nastěhovala, odhadoval její věk na 12 – 14 let. Dále uvedl, že v nepřítomnosti matky dával poškozené různé zákazy, protože měl na starosti byt a domníval se, že může dávat poškozené zákazy. Ty spočívaly v zákazu chodit ven nebo do knihovny. Neví však, jestli ty zákazy respektovala.

  1. Poškozená XXXX v přípravném řízení uvedla, že to bylo, když si ji brala matka ve dvanácti letech v XXX z pěstounské péče, od pana XXX. Začalo to, když šla do šesté třídy a vracela se ze školy domů, tak si šla vzít prášek Chlorprothixen na uklidnění a bratr ji uhodil a řekl, aby se svlékla. Ona odmítla, takže bratr jí sundal kalhoty a začal odzadu, řekl, že se má ohnout. Strčil jí do vagíny svoje „péro“, svůj penis a potom se začal pohybovat. Pak když zvonila sestra, tak on to skončil, ona se šla převléci a šla si lehnout. S bratrem to byly tři případy. Druhý případ byl, když chodila do sedmé třídy, bylo jí třináct, když musela jet do XXX. Když se vrátila na víkend z psychiatrie a máma šla do práce, bratr řekl, že chce s ní souložit. Když řekla, že nechce, tak jí dal facku a řekl, ať se svlékne. Tak se svlékla ze strachu, on jí dal násilím do konečníku svůj penis a začal to „zezadu zepředu“. Ona křičela bolestí. Pak to zas začal zepředu a potom někdo zvonil, takže bratr potom přestal. Třetí případ byl v XXX ve sklepě. Když dodělala sedmou třídu, tak si ji matka brala po sedmi měsících domů z XXX z psychiatrické léčebny. On jí řekl, že si má sundat kalhoty, ona řekla, že nemůže, že má menstruaci, a on jí to násilím dal do „prdky“. Potom vlastně bratra pálil penis, tak jí řekl, ať si strčí jeho penis do pusy. Pálil ho, protože tam bylo hovínko. Řekl, že mu ho musí vykouřit, že jí dá peníze. Ona řekla, že ne, tak vzal její hlavu a přirážel ji ke svému penisu. Když jí matka přivedla, tak bratr a sestra o ní věděli, i když je vlastně jejich nevlastní dítě, nechtěný. K dotazům dále upřesnila, že když se to stalo poprvé, tak bylo bratrovi XXX asi patnáct, šestnáct, neví. Při tom třetím případu říkal, že jestli to někomu vykecá, tak si ji najde a zabije ji. Při tom prvním styku ji bratr osahával, na prsou a na „prdeli“, myslí, že na prsou přes oblečení Penis jí zasunul do vagíny. V tom prvním případě jí dal facku. Bránila se, chtěla utéct, ale nedokázala se vyvléknout, protože měl sílu. Ten prášek Chlorprothixen ji uklidňuje tak, že ji spíš uspává. Bratr ho vyndal a vystříkal se do trenclí. Ona nechtěla o tom s nikým mluvit, protože se bála o svůj život. Nedokáže říct, za jak dlouho po tom prvním případu se stal ten druhý. I v tomto případě brala pořád ty léky. Došlo k souloži, takže penisu do vagíny. Bránila se tím stylem, že ho odstrkovala a snažila se odejít. Poté zvonila sestra. Po té souloži chtěl, aby mu ho vykouřila a vcucla do sebe to jeho sperma. Ona to nedokázala vcucnout, tak to šla vyzvracet. Už neví, kdy k tomu došlo, to bylo vlastně před tím. Když se nastěhovali do XXX, nebyl to byt, byl to sklep. V tom třetím případě se chtěla nějak vyvléct a ještě k tomu křičela, ať ji nechá být, on jí zacpal dlaní ústa. Ona si ho nechtěla vzít do pusy, tak jí to tam dal násilím. Ona bratra neměla ráda, za to co dělal. Od matky a sestry byla týraná, proto skončila dvakrát na psychiatrii. Pokud její bratr uvedl, že k tomu prvnímu sexuálnímu jednání došlo z její iniciativy, tak to nikdy, vždy to byl jeho nápad.
  2. V hlavním líčení pak odmítla vypovídat, když využila práva, garantovaného ustanovením § 100 odst. 1 trestního řádu
  3. K poškozené byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, klinická psychologie. Z jeho závěrů vyplývá, že XXXX je mladou ženou s intelektovým handicapem, jedná se o lehkou mentální retardaci, v termínech tzv. mentálního věku lze hovořit o výkonnosti asi 8-9 letého průměrně inteligentního dítěte. Sociálně praktická informovanost je na úrovni mírně lepší, trivium naopak spíše na horší úrovni než je 8-9 let. Osobnostní vývoj je zřetelně narušený dlouhodobými deprivačními podmínkami a neschopností trvaleji zakotvit v nosnějších vztazích, jako dítě byla většinu života druhými odmítána, dopouštěla se substitučních krádeží, ale také reagovala otevřeně agresivně a neomaleně. Vývoj doputoval v poruchově ustrojenou osobnost s rysy emočně nestabilními - impulsivními. Posuzovaná je irritabilní, neomalená, s tendencí k dysforickým skluzům, vzteku a projevům nepřátelství při podráždění. Pokud nároky života překračují její schopnosti nebo frustrační toleranci, inklinuje rychle k resignaci. Projevuje se vysoce temperamentně, stojí o vztahy s druhými, ale nedokáže je udržovat, jednoduše manévruje, aby se zavděčila, pro svou prchlivost si ale většinu vztahů má sklony pokazit. V oblasti emoční je oploštělá, na což lze rovněž nahlížet jako na deprivační následek. Je simplexní, naivní, prozaická, inklinující ke zlobným výpadům. Obecným pravidlům a normám má spíše pro svou impulsivitu a mentální nedostačivost problém dostát, než že by je neuznávala. Posuzovaná byla schopna správně vnímat prožívané události, zapamatovat si je byla schopna jen míře odpovídající oslabeným paměťovým schopnostem, jádro událostí je schopna rámcově správně reprodukovat, pokud se k tomu rozhodne. Nelze mít vysoké nároky na komplexnost popisu, jeho přesnost a detailnost, na časová určení, sekvence a podobně. Na stranu druhou má znalkyně potřebu konstatovat, že pokud by mělo jít o události kompletně smyšlené, pak je mimo paměťové schopnosti posuzované se několik příběhů nemajících oporu v zážitku naučit a opakovaně je relativně kongruentně reprodukovat. Z hlediska psychologických kritérií se jedná o výpověď se střední měrou sníženou věrohodností, znalkyně má za to, že výpověď především není kompletní či spolehlivá pokud jde o připuštěné množství kontaktů, míru vlastní iniciativy nebo nekladení odporu a dále pokud se jedná o míru násilí v explicitně ve výpovědi uváděných případech. Za věrohodnou ji však považuje v tom, že svědkyně uvádí sexuální kontakty mezi sebou a bratrem, lze věrohodnost její výpovědi podpořit rovněž v tom, že posuzovaná mohla být vystavena alespoň v jí uváděných dílčích případech nátlaku, jemuž nebyla schopna vzdorovat. Argumentace - viz kapitola Souhrn a rozbor. Obecnou věrohodnost znalkyně hodnotí jako podstatnou měrou sníženou (viz Souhrn a rozbor). V obecné rovině má posuzovaná zapírání nebo zkreslování údajů o prožitém v repertoáru. Ve vztahu k projednávaným věcem je možné, že zdůrazňuje a zintenzivňuje míru své aktivní obrany a její soustavnosti, navyšuje míru fyzického násilí, neuvádí některé další intimní kontakty s bratrem a jejich okolnosti, za něž předpokládá odsudek. Posuzovaná velice pravděpodobně od počátku uváděných incidentů měla základní povědomí o sexu a byla schopna vzniklé situace rámcově vyhodnocovat. Jen obtížně ovšem mohla hledat zdroje proto, aby se jim účinně bránila anebo je nedopouštěla. K závadovému jednání docházelo totiž v rodině, do níž přišla „z nouze“ jako poslední člen a nadto až v prepubertě, zatímco druzí sourozenci tam od narození žili. Těžko se zařazovala a bylo by logické, kdyby pociťovala obavy, aby nebyla rodinou opět vyloučena. To mohlo přispět k eventuální vyšší svolnosti anebo i rychlé resignaci v případě povzbuzování nebo nátlaku. V rodině neměla rovnocenné postavení ve srovnání se sourozenci a pociťovala, že její pozice zde je ohrožena. Duševní a rozumové schopnosti posuzované (a hlavně její sociální situace) nebyly na takové úrovni, aby byla schopna účinného, strategického, kompetentního a rozvážného jednání ve spisem popsaných situacích. Znalkyně nedokáže oddělit následky plynoucí z presumpovaného jednání XXX od dalších vážně poškozujících vlivů v explorandčině vývoji. Posuzovaná je především významně a trvale poškozena okolnostmi svého vývoje v útlém dětství a pak v době od návratu do rodiny dále (vážná deprivace).

  1. Znalkyně podala posudek v hlavním líčení a vysvětlila, že pokud jde o míru agrese, používá poškozená u všech skutků „schémata“. Tzn. že vždy popisuje stejný postup, stejný projev agrese (přišel, dal mi facku). Pokud jde o míru dobrovolnosti a svolnosti k jednání obžalovaného, lze ji u poškozené těžko definovat. Podle znalkyně považuje poškozená za dobrovolné vše, co není založeno na násilí. S ohledem na její postavení v rodině nelze hovořit o dobrovolnosti, ale spíše o rezignaci. Správně vnímala okolnosti pohlavních styků i to, že je měla se svým bratrem. I za takové situace je dokázala akceptovat. Udělá totiž vždycky to, co je pro ni výhodné z pohledu udržení si nějaké pozice. Podle znalkyně medikace psychofarmaky u poškozené neměla vliv na vnímání reality, neboť poškozená je užívala dlouhodobě a dobře je tolerovala.

  1. K poškozené bylo ze zprávy Městského úřadu XXXX zjištěno, že byla hned po narození umístěna se souhlasem rodičů do kojeneckého ústavu, neboť tito neměli vytvořeny podmínky pro výchovu a péči o další dítě. Vlivem dlouhodobé ústavní péče se u nezletilé začaly projevovat známky výrazné citové deprivace. Nezl. XX byla od listopadu 2007 svěřena do společné pěstounské péče manželů XXX. U XXX bylo zjištěno lehké mentální postižení s výraznou poruchou osobnosti. S ohledem na míru zdravotního postižení pak XX navštěvovala Základní školu a Odbornou školu v XXX (dříve XX). Kvůli nevhodnému chování nezletilé, které bylo pro členy domácnosti již neúnosné a velmi negativně působilo na okolí, byla nezl. XX předána dne 05.08.2015 na základě dohody zpět do péče biologické matky. O zrušení pěstounské péče a svěření nezletilé do péče matky pak rozhodl rozsudkem Okresní soud XXX dne XXXX. XX žila v domácnosti se svou matkou, sestrou XXX (nar. XXX) a bratrem XX (nar. XXX). Doma matku neposlouchala, byla hodně drzá, matka jí občas dala pár facek. Vztah se sestrou označovala jako dobrý. K jednomu setkání XXX s otcem došlo roce 2016 o víkendu. Poté kontakty zase ustaly. U sourozenců nezletilé, XX a XX, byl nařízen soudní dohled z důvodu nedostatečné péče, když v rodině selhávala základní péče zejména v oblasti hygienických návyků. V červnu 2017 byla rodina nucena vystěhovat se z nájemního bytu. Matka neměla zajištěné jiné vhodné podmínky, proto žila nezl. XXX se svým bratrem XX v době od června do listopadu 2017 v rodině otcovské babičky, paní XX Poté se nezl. děti vrátily do domácnosti matky. Rozsudkem Okresního soudu XXX ze dne XXX byl nad nezl. XXX stanoven soudní dohled. Chování nezletilé v rodině se vystupňovalo tak, že ji matka přestala zvládat. Na žádost matky byla nezletilá umístěna dne XXX do Psychiatrické nemocnice XXX. OS XXX vydal dne XXX předběžné opatření, na základě kterého byla nezl. XXX dne XXX předána do péče Dětského domova XXX Rozsudkem OS XX ze dne 22.09.2021 byla XXX omezena ve svéprávnosti, jejím hmotněprávním opatrovníkem bylo jmenováno město XX. Ze zprávy Dětského domova XX vyplývá, že v současnosti je již plnoletá, v dětském domově je na tzv. prodlouženém pobytu (na vlastní žádost). Proto může také dohodu o dobrovolném pobytu sama bez udání důvodu ukončit a z dětského domova odejít. Dle názoru vychovatelek je XXX nespolehlivá, spousta jejich tvrzeních bylo nevěrohodných. Část jejich tvrzeních je sice pravdivá, ale každé tetě stejnou věc podá trochu jinak. Je ráda středem pozornosti, bohužel k tomu nemá příliš kladného potenciálu, ráda si sjednává respekt u ostatních dětí (i agresí), ráda ze sebe dělá chudáka, ráda na sebe upozorňuje. XX není zlá a k jejímu chování vedou hlavně její omezené rozumové schopnosti. Zpravidla není schopna objektivně posoudit, pochopit a přijmout skutečnost a tu dále předkládá dál zkreslenou. Podle zprávy Psychiatrické nemocnice v XX zde byla poškozená XXX XXX hospitalizována od 16.03. do 27.06.2016 pro stupňující se poruchové chování, a poté od 06.11.2018 do 20.02. a od 25.02. do15.08.2019 pro poruchy chování v domácím prostředí.

  1. Z výše uvedených důkazů lze nepochybně dovodit, že mezi obžalovaným a poškozenou došlo k pohlavním stykům. Soud však nemůže spolehlivě uzavřít, že se tak stalo po násilném jednání obžalovaného či na základě bezbrannosti poškozené. Specifická věrohodnost poškozené je problematická. Vyplývá to ze závěrů výše citovaného znaleckého posudku, kdy znalkyně akcentuje pochybnosti právě o tom, zda pohlavním stykům předcházelo násilí. Tento závěr velmi srozumitelně a přesvědčivě vysvětlila. Blíže se toto hodnocení důkazní situace promítlo nejen do jiné formulace skutku oproti obžalobě, ale i do právní kvalifikace, o které bude soud hovořit později. Je třeba ale zdůraznit, že soud je povinen postupovat při provádění a hodnocení důkazů tak, aby byl zjištěn skutkový stav bez významných pochybností, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. V tomto procesu je pak třeba každou pochybnost, kterou nelze rozptýlit dostupnými důkazy, vykládat důsledně ve prospěch obžalovaného. V tomto případě proti sobě stojí dva důkazy, a to výpověď obžalovaného a výpověď poškozené, kdy každý z nich uvádí o okolnostech pohlavních styků jiné skutečnosti. Soud při hodnocení věrohodnosti poškozené musí vycházet především z odborného posouzení znalkyní a ta jí jako zcela věrohodnou neshledala. Za takové situace je tak třeba vyjít z obhajoby obžalovaného.

  1. Další podstatné dokazování bylo vedeno k tvrzení obžalovaného, že nevěděl, že poškozená je jeho pokrevní sestra. Tato obhajoba byla spolehlivě vyvrácena jejich matkou, svědkyní XXX. Ta již v přípravném řízení uvedla, že obžalovanému výslovně řekla, že poškozená je jeho sestra, když mu bylo asi osm let. V hlavním líčení pak upřesnila, že obžalovaný byl za poškozenou i v dětském domově. To mu bylo asi patnáct let. Ve stejné době s ní byl za poškozenou i Psychiatrické nemocnici v XXX. To věděl, že jede za svou sestrou. Bylo to při její první hospitalizaci. Když poškozenou přivedla domů, tak zbylým dětem řekla, že to je jejich sestra. Řekla jim důvody, proč ji přivedla domů.

  1. Bylo tedy spolehlivě prokázáno, že obžalovaný věděl, že pohlavní styk vykonává se svou vlastní pokrevní sestrou.

  1. Svědkyně pak také uvedla, že obžalovaný neměl vůči poškozené žádné povinnosti. Poškozené dávala úkoly pouze ona. Ona rozhodovala, co může či nemůže dělat.

  1. Při vymezení doby jednání je vycházeno ze zprávy XXX, z níž vyplývá, že poškozená byla do domácnosti matky předána dne 05.08.2015 a v červnu 2017 byla rodina nucena vystěhovat se z nájemního bytu.

  1. Na obžalovaného byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a psychologie. Podle znalkyně z psychiatrie a sexuologie netrpěl v době činu vážnou duševní poruchou typu psychózy. Mohl rozpoznat nebezpečnost svého chování a mohl se ovládnout. Nebylo zjištěno nic, čím by byly významně sníženy jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Jeho jednání vedlo k uspokojení jeho sexuální potřeby, v dané chvíli na objektu, který byl snadno dostupný. Nad důsledky svého jednání nepřemýšlel. Netrpí vážnou duševní poruchou ani sexuální deviací, jeho jednání nebylo psychopatologicky motivované. Z psychiatrického hlediska není pro společnost nebezpečný. Nejsou doporučována žádná ochranná opatření. Je heterosexuálně gynefilně orientovaný.

  1. Podle znalkyně z psychologie má aktuální intelektové výkony na spodní hranici pásma podprůměru. V praktickém životě ví, jaké chování se od něj očekává z hlediska společenských norem, nicméně hlubší pochopení významu těchto norem absentuje. Osobnost je nezralá, dlouhodobě zásadně ovlivněna insuficientní výchovou a patologickými vlivy v rodinném prostředí. Snaží se přizpůsobit společenským normám a požadavkům, což se mu v zásadě daří. V povaze jsou zvýrazněny rysy výbušnosti a zvýšená pohotovost k agresivním reakcím, hůře domýšlí dlouhodobé následky svého chování. Snaží se náročné životní situace adaptivně zvládat, reagovat přiměřeně, limitován je však i svým kognitivním potenciálem a omezeným zázemím, kde chyběly reálné vzory. Jeho intelekt je hluboko podprůměrný, tj. v době vyšetřovaných událostí lze předpokládat úroveň jeho myšlení odpovídající dětem ve věku 10 let. Jednání bylo s vysokou mírou pravděpodobnosti podmíněno touhou po uspokojení sexuálních potřeb, ke kterým využil snadno dostupný objekt, aniž by dostatečně zvážil nevhodnost svého chování z hlediska společenských norem. Prognózu dalšího vývoje znalkyně hodnotí jako nejistou s mírnou převahou pozitivních faktorů.

  1.   Obžalovaný naplnil svým jednáním po subjektivní i objektivní stránce všechny zákonné znaky provinění pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, když vykonal soulož s dítětem mladším patnácti let (bod 1.) a jiným způsobem je pohlavně zneužil (bod 2. – 3.). Za soulož (coitus) je třeba pokládat spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Při souloži fakticky dochází k tomu, že mužský pohlavní úd vnikne do pohlavního orgánu (vagíny, pochvy) ženy. To znamená, že oba tyto orgány se spolu spojí v jednom okamžiku. Postačí, že došlo i jen k částečnému zasunutí pohlavního údu muže do pochvy ženy. Přitom nemusí ani dojít k porušení panenské blány. Spojením pohlavních orgánů je znásilnění dokonáno bez ohledu na to, zda došlo k pohlavnímu ukojen. K naplnění tohoto pojmového znaku došlo nepochybně u jednání pod bodem 1. Pod pojmem jiným způsobem pohlavně zneužije je třeba rozumět pohlavní zneužití v jiné formě než souloží, a to v podobě takových zásahů do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let, jako je např. orální pohlavní styk, ohmatávání pohlavních orgánů, popřípadě i jiné formy ukájení pohlavního pudu na těle této osoby či na žádost pachatele na jeho vlastním těle. Tento jiný způsob pohlavního zneužití přitom nemusí spočívat v natolik intenzivním zásahu do pohlavní sféry poškozeného, jakým je vykonání soulože. Tento pojmový znak obžalovaný naplnil pod body 2. – 3., kdy s poškozenou vykonal anální a orální pohlavní styk.

  1. Obžalovaný v době, kdy se takového jednání dopouštěl, znal spolehlivě věk poškozené. Jeho jednání proto soud hodnotí z hlediska zavinění jako úmysl přímý ve smyslu § 15 odst. 1 trestního zákoníku.

  1. Jak vyplývá z výše uvedeného, soud oproti obžalobě dospěl k jiné právní kvalifikaci jednání obžalovaného. Ta jej kvalifikovala jako provinění znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, spočívající v tom, že násilím donutil jiného k pohlavnímu styku, takový čin spáchal souloží a jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, na dítěti mladším patnácti let. Soud již výše zdůvodnil, proč nepovažuje za prokázané, že obžalovaný užil proti poškozené násilí či pohrůžku násilí. V reakci na závěrečnou řeč státního zástupce je nutno uvést, že soud nepovažuje za dostačující zjištění, že obžalovaný poškozenou při pohlavním styku „držel“. To je jistě běžná součást každého pohlavního styku a bez dalšího to nelze vykládat jako užití násilí.

  1. Dále také dospěl k tomu, že ani další alternativní pojmové znaky základní skutkové podstaty trestného činu znásilnění naplněny nebyly. Sám obžalovaný tvrdil, že poškozené například zakazoval jít ven. Takovou aktivitu však nelze považovat za pohrůžku jiné těžké újmy. Pohrůžka jiné těžké újmy může spočívat v hrozbě způsobení majetkové újmy, vážné újmy na cti a dobré pověsti, směřovat k rozvratu manželství nebo rodinného života apod. Jinou těžkou újmou může být i zahájení trestního stíhání v důsledku oznámení trestného činu, jímž pachatel poškozenému hrozí, a nutí ho tak něco konat, opominout nebo trpět. Je přitom nerozhodné, zda se poškozený trestné činnosti, jejímž oznámením se hrozí, dopustil či nikoli. Při posuzování, zda jde o jinou těžkou újmu, je nutno přihlížet k osobním poměrům napadeného, k jeho vyspělosti, zkušenostem, psychickému stavu apod. V daném případě navíc poškozená takové jednání obžalovaného objektivně ani nepociťovala jako těžkou újmu. Obžalovaný sám nedokázal říci, jestli poškozená jeho zákazy vůbec respektovala. Navíc jejich matka uvedla, že obžalovaný nad poškozenou fakticky neměl žádnou autoritativní moc.

  1.  Soud nepovažuje za prokázaný ani alternativní pojmový znak v podobě zneužití bezbrannosti. Ve stavu bezbrannosti se mimo jiné nacházejí osoby, které sice vnímají okolní svět, avšak jejich duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni nebo takového stavu, aby si ve své mysli dokázaly situaci, v níž se nacházejí, dostatečně přiléhavě ze všech souvislostí vyhodnotit a přiměřeně, logicky a účinně na ni reagovat. Tak tomu obvykle bývá např. u osob trpících duševní chorobou, pro niž nechápou význam pachatelova jednání, anebo u dětí či osob mentálně zaostalých, které nemají dostatečné znalosti a zkušenosti, aby byly schopny posoudit význam odporu proti vynucovanému pohlavnímu styku apod. V takových případech bezbrannosti se jedná o psychickou bezbrannost, v důsledku níž oběť často nechápe, co se po ní požaduje, resp. co je smyslem jednání pachatele, nebo není způsobilá vůbec domyslet a vyhodnotit důsledky takového jednání atd.

  1. V daném případě ale znalkyně psycholožka uvedla, že poškozená měla od počátku incidentů základní povědomí o sexu a byla schopna vzniklé situace rámcově vyhodnocovat. To je podle soudu logické, neboť již byla ve věku staršího dítěte. Na tom podle názoru soudu nic nemění ani lehká mentální retardace. Z projevu poškozené při výpovědi není toto postižení patrné, o prožitých událostech hovoří srozumitelně a věcně, nezmiňuje, že by v době, kdy byla trestná činnost spáchána, nechápala jednání obžalovaného.

  1. Znalkyně dále uvedla, že těžko hledala zdroje k tomu, aby se jednání obžalovaného bránila či jej nedopouštěla, neboť se mohla obávat o své postavení v rodině. Tato skutečnost ale nemůže zakládat pojmový znak „bezbrannosti“. Je třeba zdůraznit, že znásilnění je trestný čin úmyslný a z hlediska zavinění je nutné, aby obžalovaný jednal alespoň v úmyslu nepřímém. Muselo by být tedy prokázáno, že alespoň věděl, že poškozená se nachází ve stavu bezbrannosti, musel by to subjektivně vnímat a vědomě tuto bezbrannost využít. To ale po provedeném dokazování prokázáno nebylo.

  1. Pokud jde o trestný čin pohlavního zneužití pod body 1. – 3., jedná se o jeden pokračující trestný čin ve smyslu § 116 trestního zákoníku, když jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem, naplnily skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.

  1. Naopak není pochyb o tom, že obžalovaný svým jednáním pod bodem 1. naplnil všechny zákonné znaky provinění soulože mezi příbuznými podle § 188 trestního zákoníku, vykonal soulož se sourozencem. Trestné je podle § 188 pouze vykonání soulože. Jiný způsob pohlavního ukájení tu postižen není, a to ani pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, protože při těchto pohlavních stycích nedochází k oplodnění, které by mohlo vést ke zrození postiženého dítěte.

  1. Při rozhodování o trestním opatření vycházel soud ze všech skutečností, uvedených v § 39 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku.

  1. Ke skutkům mělo dojít v době, kdy byl obžalovaný mladší 18 let, proto bylo jeho jednání posouzeno jako provinění (tj. trestný čin spáchaný mladistvým) a i trest byl ukládán v režimu zákona č. 218/2003 Sb. (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Podle § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. se trestní sazby, uvedené v trestním zákoníku, snižují na polovinu, přičemž horní hranice nesmí převyšovat pět let a dolní hranice jeden rok. Protože však trestní stíhání bylo zahájeno až po dosažení věku 19 let, nebyla uplatněna zvláštní ustanovení o řízení ve věcech mladistvých.

  1. Obžalovanému polehčuje, že před spácháním trestné činnosti nebyl trestán pro žádnou trestnou činnost ani postižen pro jiné protiprávní jednání. Dále mu polehčuje, že svého jednání upřímně litoval. Tuto lítost vyjádřil nejen před soudem, ale i v omluvném dopisu ze dne 14. 3. 2022. Naopak mu mírně přitěžuje, že se trestné činnosti dopustil opakovaně a spáchal více trestných činů. K jeho osobě bylo dále zjištěno, že je svobodný, bezdětný, je zaměstnán jako ostraha objektů. Soud hodnotí možnost nápravy obžalovaného jako reálnou. Pokud jde o samotnou výměru trestního opatření, soud považuje za odpovídající trestní opatření v první polovině zákonné trestní sazby. S ohledem na nízké narušení obžalovaného a jeho reálnou resocializaci je soud přesvědčen, že není potřeba přímý výkon trestního opatření odnětí svobody a proto jeho výkon podmíněně odložil na přiměřenou zkušební dobu. V ní je obžalovaný povinen prokázat, že je schopen se vyvarovat další trestné činnosti či jiných protiprávních jednání.

  1. Poškozená se připojila k trestnímu řízení řádně a včas s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000,- Kč. Nárok spočíval v odškodnění prožitých duševních útrap. Tento pojem upravuje § 2956 občanského zákoníku a konkrétní zákonný rámec pro odškodnění pak poskytuje § 2958 občanského zákoníku. V daném případě nelze hodnotu odškodnění jakkoli důkazně objektivizovat, proto soud její výši určil podle zásad slušnosti. Přitom soud musel zohlednit okolnosti případu, míru zásahu do práv poškozené, jeho intenzitu i dopad na život poškozené. Zde je třeba konstatovat, že nárok byl uplatněn za situace, kdy mělo dojít k vynucení pohlavních styků násilím na těle poškozené. To však prokázáno nebylo. To však nemění nic na tom, že jakékoli sexuální jednání vůči poškozenému dítěti je jistě zásahem do jeho osobnostních práv a velkým rizikem pro jeho další život. Pokud jde o faktické následky na duševním zdraví poškozené, pak je nelze jednoznačně určit. Znalkyně psycholožka toto zdůvodnila již tak velmi problematickým způsobem života poškozené (samozřejmě nezaviněným samotnou poškozenou). Soud tedy po volné úvaze dospěl k závěru, že přiměřeným je odškodnění částkou 50.000,- Kč

  1. Se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy byla pak poškozená odkázána za řízení ve věcech občanskoprávních.

Poučení

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v XXX. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v XXX.

Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to i v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházející rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům je omezena, může za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce. Ve prospěch mladistvého obžalovaného může i proti jeho vůli podat odvolání i orgán pověřený péčí o mládež, kterému lhůta k podání opravného prostředku běží samostatně. 

Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Poškozený má možnost požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění obžalovaného z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

XXX dne 16. prosince 2022 

Mgr. Tomáš Bouček, v.r. 

předseda senátu Krajského soudu v XX

Přečtěte si další

sp.zn.
2 T 90/2021
Znásilnění mužem ve spánku a poté přes odpor

2 T 90/2021 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Dominiky  Fremrové a přísedících JUDr. Vratislava Koldy a Ing. Vratislava Moravy v hlavním líčení  konaném dne 26. července 2021 

takto: 

Obžalovaný 

XX, narozený XX, místem narození XX, bytem XX 

je vinen, že 

dne 13. 2. 2021 v přesně nezjištěné době od 06.00 hodin do 09.00 hodin v obci XX, okres  XX , v bytě v domě č.p. XX, v pokoji, během spaní na jedné posteli s XY, narozenou XY, využil její bezbrannosti, když spala, začal ji osahávat pod trikem  na prsou, vsunul jí ruku pod trenkové kraťasy a opakovaně jí zasouval prsty do vagíny, což jí  vzbudilo, a tak překřížila ruce na prsa a překřížila nohy, aby jeho jednání zabránila, kdy po nějaké  době své jednaní vůči poškozené opakoval, a když znovu překřížila ruce a nohy, tak jí silou ruce  a nohy odtahoval stranou, opět ji osahával a zasouval jí prsty do vagíny, načež, když se od něho  odtáhla svého jednání zanechal a poté, co znovu usnula, uchopil její levou ruku, držel jí za zápěstí  a s použitím její ruky se následně uspokojil, přičemž svým jednáním způsobil poškozené XY  narozené XY, psychickou újmu, 

tedy 

zneužil bezbrannosti jiného k pohlavnímu styku a uvedený čin spáchal jiným pohlavním stykem  provedeným způsobem srovnatelným se souloží,

Shodu s prvopisem potvrzuje Šárka Hermanová.  

2 T 90/2021 

čímž spáchal 

zvlášť závažný zločin znásilnění § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku,  

a odsuzuje se 

podle § 185 odstavce 2 trestního zákoníku za užití § 58 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku k  trestu odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon uloženého trestu odnětí svobody  podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců. 

Odůvodnění: 

Tento rozsudek v souladu s § 129 odst. 2 trestního řádu neobsahuje odůvodnění výroku o vině  a trestu, neboť státní zástupce a obžalovaný se po vyhlášení rozsudku vzdali odvolání a  prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje,  aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby. 

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku již nelze podat odvolání, neboť se obžalovaný a státní zástupce po  vyhlášení rozsudku tohoto práva vzdali (§ 250 odst. 1 trestního řádu), přičemž obžalovaný tak  učinil i za jiné oprávněné osoby (§ 247 odst. 2 trestního řádu).  

Mladá Boleslav 26. července 2021 

Mgr. Dominika Fremrová v. r.  

předsedkyně senátu 

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 26.07.2021. Připojení doložky provedla Šárka  Hermanová dne 28.07.2021.  

sp.zn.
2 T 61/2021
100 000 Kč
Anální styk s dítětem mladším 15-ti let, výroba dětské pornografie

č. j. 2 T 61/2021-1000 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl v hlavním líčení konaném dne 8. 11. 2021 v senátu  složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jaroslavy Opatrné a přísedících Zdeňky Pradeové a  Stanislava Roženka 

takto: 

Obžalovaný  

xxxxxx, narozený xxxxx v Praze, trvale bytem a doručovací adresa xxxxxxx,

je vinen, že 

1) dne 9. 6. 2019 v blíže nezjištěné době mezi 1:00 hodin a 5:15 hodin ve vozidle tovární značky  Dacia Logan, registrační značky 3AT 6556, odstaveném ve volném terénu v blízkosti obce  Frýdštejn-Sestroňovice vykonal na nezletilé xxxxxxx, narozené xxxxxxx,  oboustranně dobrovolný pohlavní anální styk, ačkoliv věděl, že se jedná o osobu ve věku 13 let, 

2) nejméně od 5. 9. 2010 nejméně do 21. 11. 2019 přechovával ve své emailové  schránce xxxxxx 4 fotografie obnažených dívek a chlapců zjevně mladších 18 let  v sexuálně vyzývavých polohách předvádějících své pohlavní orgány, a dále nejméně od roku  2014 do 18. 6. 2020 na externím disku HDD značky Seagate, č. NA7VZXAF, přechovával 9  fotografií, na nichž jsou zachyceny nahé nebo částečně nahé dívky, zjevně mladší 18 let,  v sexuálně vyzývavých polohách předvádějících své pohlavní orgány a dále na externím disku zn.  Lacie, č. NL673A3Y, přechovával 4 fotografie, na nichž je dívka, zjevně mladší 18 let, sedící na  zadní sedačce osobního vozidla v bílé košili s obnaženým poprsím vyzývavě předvádějící své  pohlavní orgány, 

3) ze svého emailového účtu xxxxxxx a prostřednictvím komunikátoru WhatsApp  komunikoval s poškozenou xxxxxxx, narozenou xxxxx, s níž vedl sexuálně  zaměřenou konverzaci, ačkoliv věděl o jejím věku 17 let, a v průběhu této konverzace dne 11. 2. 2017 po ní požadoval, aby pořídila a jemu zaslala své intimní fotografie a videa, a instruoval  ji, jak má fotografie a videa pořídit, načež tak poškozená učinila a zaslala mu 1 fotografii  s obnaženým přirozením a konečníkem a 1 fotografii s příborovou lžičkou v konečníku a 2 videa,  na nichž má zasunutou příborovou lžičkou v konečníku, a tyto fotografie a videa přechovával až  do 18. 6. 2020 ve svém mobilním telefonu značky Huawei P9 Lite, IMEI 867246034670431, 

4) v době od 6. 4. 2018 nejméně do 6. 10. 2018 prostřednictvím komunikátoru Skype komunikoval s poškozenou xxxxxxxx, narozenou xxxxxx, s níž vedl sexuálně zaměřenou konverzaci, ačkoliv věděl o jejím věku  16 let, a v průběhu této konverzace po ní požadoval, aby pořídila a jemu zaslala své intimní  fotografie, a instruoval ji, jak má fotografie pořídit, načež tak poškozená učinila a postupně mu  zaslala 12 svých fotografií v sexuálně vyzývavých pozicích, při nichž obnažuje své přirození a  poprsí, a tyto fotografie přechovával po blíže nezjištěnou dobu v komunikátoru Skype, 

5) v době od 31. 7. 2019 nejméně do 29. 11. 2019 ze svého emailového  účtu a prostřednictvím sociální sítě Instagram komunikoval s  poškozenou xxxxxx, narozenou xxxxxxxxxx , s níž vedl sexuálně zaměřenou konverzaci, ačkoliv věděl o jejím věku 12 let, a v průběhu této  konverzace po ní požadoval, aby pořídila a jemu zaslala své intimní fotografie a videa, a  instruoval ji, jak má fotografie a videa pořídit, načež tak poškozená učinila a postupně mu zaslala  6 fotografií, na nichž nahá masturbuje ve vaně, 14 fotografií s detailem svého obnaženého  přirození a poprsí, a 3 videa, na nichž masturbuje, a tyto fotografie a videa obžalovaný 

přechovával ve své emailové schránce nejméně do 21. 11. 2019, 

6) v době od 22. 10. 2019 nejméně do 2. 11. 2019 ze svého emailového účtu a prostřednictvím aplikace Messenger komunikoval s poškozenou xxxxx, narozenou xxxxx, s níž vedl  sexuálně zaměřenou konverzaci, ačkoliv věděl o jejím věku 16 let, a v průběhu této konverzace  po ní požadoval, aby pořídila a jemu zaslala své intimní fotografie, a instruoval ji, jak má  fotografie pořídit, načež tak poškozená učinila a postupně mu ve dnech 7. 11. 2019 až  14. 11. 2019 zaslala 5 fotografií s detailem svého obnaženého přirození v sexuálně vyzývavých  polohách, a tyto fotografie obžalovaný přechovával ve své emailové schránce nejméně do 21. 11. 2019, 

a následně dne 17. 11. 2019 v době mezi 10:00 hodin a 11:45 hodin v místě svého bydliště na  adrese xxxxxxx, ve své ložnici vyfotografoval na mobilní telefon značky  Huawei 6 fotografií, na nichž je nahá poškozená xxxxxxxx, narozená xxxxxx, v sexuálně vyzývavých polohách, ačkoliv věděl o jejím věku 16 let, a tyto fotografie přechovával  až do 18. 6. 2020 ve svém notebooku značky Lenovo IdealPad 330S, č. YD0614ZM, na externím  disku značky Lacie, č. NL673A3Y, a na externím HDD značky Adata, 

tedy 

jednáním pod bodem 1 obžaloby 

- jiným způsobem pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let, 

jednáními pod bodem 2 až 6 obžaloby 

- přechovával fotografické a filmové pornografické dílo, které zobrazuje dítě, 

jednáními pod bodem 3 až 6 obžaloby 

- svedl dítě k výrobě pornografického díla, 

jednáními pod bodem 4 až 6 obžaloby 

- ohrozil rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu,

čímž spáchal 

jednáním pod bodem 1 obžaloby 

- zločin pohlavní zneužití podle § 187 odstavec 1 trestního zákoníku, 

jednáními pod bodem 2 až 6 obžaloby 

- přečin výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odstavec 1 trestního zákoníku, 

jednáními pod bodem 3 až 6 obžaloby 

- přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odstavec 1 trestního zákoníku, 

jednáními pod bodem 4 až 6 obžaloby 

- přečin ohrožení výchovy dítěte podle § 201 odstavec 1 písmeno a) trestního zákoníku. 

a odsuzuje se 

Podle § 187 odstavec 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v délce 3 (tři) roky.  

Podle § 84 trestního zákoníku za užití § 81 odstavec 1 trestního zákoníku se výkon trestu  podmíněně odkládá, nad obžalovaným se vyslovuje dohled a podle § 85 odstavec 1 trestního  zákoníku se obžalovanému stanoví zkušební doba v trvání 5 (pěti) let

Podle § 99 odstavec 2, písmeno a) odstavec 3 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá  ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě

Podle § 70 odstavec 2, písmeno a) trestního zákoníku se vyslovuje trest propadnutí věci: -notebook značky Lenovo IdealPad 330S, č.YD0614ZM,  

-hard disk značky Lacie, č. NL673A3Y, 

-externí HDD značky Adata, 

-externí HDD značky Seagate, č. NA7VZXAF,  

-notebook značky Acer D16H1,  

-mobilní telefon značky Huawei. 

Podle § 228 odstavec 1 trestního řádu je obžalovaný povinen uhradit poškozené xxxxx, narozené xxxxxx, zastoupené xxxxx., se  sídlem xxx náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč poškozené xxxxx, narozené xxxxxx, zastoupené xxxx, advokátkou  xxxx, se sídlem xxxx, náhradu nemajetkové újmy ve výši  50 000 Kč

Odůvodnění: 

1 Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou podal k Okresnímu soudu  v Jablonci nad Nisou obžalobu na xxxxx pro zločin pohlavní zneužití podle § 187  odstavec 1 trestního zákoníku, přečin výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192  odstavec 1 trestního zákoníku, přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odstavec 1  trestního zákoníku a přečin ohrožení výchovy dítěte podle § 201 odstavec 1 písmeno a) trestního  zákoníku, kterého se měl dopustit jednáním uvedeným ve výroku rozsudku. 

2 Poté, co byla obžalovanému zaslána obžaloba společně s poučením ve smyslu § 196 odstavec 2,  odstavec 3 trestního řádu, tak k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou zaslal písemné vyjádření.  U hlavního líčení po přednesení obžaloby obžalovaný xxxxx byl poučen podle § 206a  trestního řádu, kdy uvedl, že poučení rozumí a k tomuto se vyjádřil v písemném podání  k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou. Na základě toho soud jeho vyjádření u hlavního líčení  přednesl. Z vyjádření vyplývá, že obžalovaný se cítí být vinen spácháním skutků popsaných  v obžalobě, chce v hlavním líčení prohlásit svou vinu, souhlasí s popisem skutků a jejich právní  kvalifikací a za nesporné skutečnosti považuje všechny skutečnosti popsané v obžalobě a souhlasí  s tím, aby tyto nesporné skutečnosti v hlavním líčení nebyly dokazovány. Po přečtení tohoto vyjádření obžalovaný uvedl, že s tímto souhlasí. Státní zástupce i obhájce obžalovaného souhlasili  s prohlášením přijetí viny. Na základě těchto skutečností soud prohlásil, že prohlášení viny ze  strany obžalovaného přijímá a bylo rozhodnuto, že se dokazování v rozsahu, v jakém obžalovaný  prohlásil vinu, neprovede a bude provedeno pouze ve zbylém rozsahu. Obžalovaný byl rovněž  poučen o tom, že soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat a skutečnosti uvedené  v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. Soud následně rozhodl o upuštění od  dokazování těch skutečností, které státní zástupce a obžalovaný označili za nesporné, a provedl  dokazování pouze ve zbylém rozsahu. 

3 Za souhlasu stran byl přečten znalecký posudek z odvětví psychiatrie a sexuologie, který  vypracoval Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc., ze kterého bylo zjištěno, že u obžalovaného  nebyla prokázána žádná aktuální duševní porucha nebo choroba, vykazuje škodlivý konzum  alkoholu bez známek patologické závislosti na něm. Obžalovaný byl motivován patologickou  erotickou závislostí na virtuálním internetovém prostředí. Je schopen se alkoholu vystříhat.  Patologická závislost na internetové erotické komunikaci snižovala ovládací schopnosti  obžalovaného v době deliktu podstatnou měrou, nejednalo se o zánik této schopnosti.  Rozpoznávací schopnosti ve vztahu k inkriminovanému deliktu byly plně zachovány. Dle znalce  je jeho pobyt na svobodě bez ochranné sexuologické léčby nebezpečný, když doporučil  ochrannou léčbu sexuologickou uložit v ambulantní formě.  

4 Ze zprávy Všeobecné fakultní nemocnice v Praze bylo zjištěno, že v současné době v léčbě Doc.  MUDr. Jaroslava Zvěřiny, CSc., kdy mu bude naordinován medikament k potlačování  kompulzivních motivací k minimální motivaci k problémovému chování.  

5 K osobě obžalovaného bylo zjištěno z opisu Rejstříku trestů, že nebyl dosud soudně trestán, ani  projednáván v místě bydliště pro přestupky, není proti němu vedena žádná exekuce. Soud měl i k dispozici hodnocení zaměstnavatele, ze kterého bylo zjištěno, že pracoval na Filmové akademii  múzických umění v Praze (dále FAMU) v pracovní pozici promítače, za celou dobu působení  s ním nebyly žádné problémy, ani stížnosti ze strany pracovníků jednotlivých kateder, ani  studentů. V práci byl ochotný a vstřícný, v rámci svých pracovních povinností se snažil iniciativně  vyjít vstříc všem požadavkům, na jeho pracovní morálku a docházku bylo spolehnutí.  Obžalovaný uvedl, že pracuje jako OSVČ, kdy technicky zajišťuje promítání filmů a stále  spolupracuje s FAMU. Soud přečetl v hlavním líčení i návrh poškozených xxxxxx a  xxxxxx zastoupené JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou, se sídlem Praha 2, Vinohradská  343/6, které se připojily s nárokem na náhradu nemajetkové újmy každá ve výši 50 000 Kč.  Obžalovaný v rámci svého doplnění výslechu uvedl, že je ochoten tyto částky oběma  poškozeným uhradit.  

6 Při úvaze o druhu a výši trestu soud přihlédl k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu,  k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům obžalovaného, k jeho dosavadnímu  způsobu života a k možnosti jeho nápravy. Dále bylo přihlédnuto k chování obžalovaného po  činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu, případně odstranit jiné škodlivé následky. Bylo rovněž  přihlédnuto k jeho postoji k trestnému činu v trestním řízení, kdy prohlásil svoji vinu a označil  rozhodné skutečnosti za nesporné. Bylo rovněž přihlédnuto k účinkům a důsledkům, které lze  očekávat od trestu pro budoucí život obžalovaného. Soud hodnotí jednání obžalovaného jako  vysoce společensky škodlivé, kdy společenská škodlivost jednání obžalovaného je dána zájmem  společnosti na ochraně mravního a tělesného vývoje dítěte, zejména před předčasným začátkem  sexuálního života a ochraně jeho intimní integrity, přičemž je zvyšována dlouhodobostí a  množstvím jednotlivých útoků obžalovaného. Obžalovaný jednotlivé dívky aktivně vyhledával na  internetu a aktivně a vytrvale je vyzýval k tvorbě dětské pornografie. Jednáním obžalovaného  došlo u poškozených ke značné újmě právě na jejich osobní integritě, když některé z nich v době  činu byly stále dítětem a nebyly schopny rozpoznat manipulaci ze strany obžalovaného, kterému  plně důvěřovaly. Je nepochybné, že jednání obžalovaného citově zasáhlo do vztahu poškozených  s jejich rodinami. Ohledně obžalovaného bylo zjištěno, že doposud nebyl soudně trestán, ani projednáván pro přestupek. Do zahájení trestního stíhání dlouhodobě pracoval jako technik pro  FAMU v Praze a jeho pracovní hodnocení je velmi dobré. V současné době pracuje obžalovaný  jako OSVČ, kdy jezdí po obcích a technicky zajišťuje promítání filmů, když nadále spolupracuje  s FAMU. Obžalovaný uvedl, že je ochoten uhradit nemajetkovou újmu, kterou poškozené  požadují. V době konání hlavního líčení bylo prokázáno, že počátkem vyšetřování již obžalovaný  se žádné trestné činnosti tohoto charakteru nedopustil, soud přihlédl i k postoji obžalovaného  v trestním řízení, prohlásil vinu a označil rozhodné skutečnosti uvedené v obžalobě za nesporné.  Je nepochybné, že obžalovaný se ke svému škodlivému jednání doznal i v přípravném řízení. U  hlavního líčení bylo prokázáno, že obžalovaný je v současné době v léčbě sexuologické ordinace  Všeobecné fakultní nemocnice v Praze u Doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny, CSc. Obžalovanému  byly naordinovány medikamenty k potlačování kompulzivních motivací, k minimalizaci motivace  k problémovému chování. Na základě všech okolností zjištěných u hlavního líčení, kdy bylo  přihlédnuto ke všem přitěžujícím a polehčujícím okolnostem, dospěl soud k závěru, že je možné  na obžalovaného působit výchovným druhem trestu, kdy dospěl k závěru, že tento druh trestu  bude pro obžalovaného účinným ke všem vzniklým důsledkům, kdy zejména rozhodnutí o  uložení ochranné sexuologické léčby by nemohlo být realizováno ve věznici, protože zde taková  forma léčení v současné době není, takže soud konstatuje, že je žádoucí, aby se obžalovaný  pravidelně podroboval ochranné léčbě sexuologické, kterou navrhl znalec, a to ve formě  ambulantní. Soud uložil obžalovanému trest odnětí svobody podle § 187 trestního zákoníku jako  trest úhrnný v délce 3 roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 5 let a  vyslovením dohledu probačního úředníka. Rovněž mu bylo uloženo ochranné léčení  sexuologické v ambulantní formě. Dále byl vysloven trest propadnutí věci, a to dle výroku  rozsudku. Naopak soud neakceptoval návrh státního zástupce na propadnutí automobilu tovární  značky Dacia Logan vzhledem k tomu, že obžalovaný jezdí za prací téměř po celé republice a  stará se o své rodiče. Se svým návrhem na náhradu nemajetkové újmy se připojila zmocněnkyně  xx, za  poškozenou xxxxxxx, a xxxxxxxxxxxxx, s částkami za každou 50 000 Kč, a přestože ve věci nebyl vypracován znalecký  posudek ke stanovení výše nemajetkové újmy, soud tyto částky na náhradu nemajetkové újmy  akceptoval, když navíc s těmito částkami souhlasil i obžalovaný, takže soud zavázal obžalovaného  podle § 228 odstavec 1 trestního řádu uhradit oběma poškozeným zastoupeným zmocněnkyní  xx nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč pro každou.  

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení jeho písemného  vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, prostřednictvím  Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, a to písemně ve třech vyhotoveních.  Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,  obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba  pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody  pro nesprávnost výroku o náhradě škody. 

Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku, může jej napadat  také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím  rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být podáno ve lhůtě uvedené v § 248 trestního řádu nebo v další lhůtě k tomu  stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 trestního řádu, také odůvodněno  tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku  nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda jej podává, byť zčásti, ve prospěch nebo  v neprospěch obviněného. 

Odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání.

Právo odvolání nepřísluší osobám, jež se ho výslovně vzdaly. Jablonec nad Nisou 8. 11. 2021 

Mgr. Jaroslava Opatrná v. r. 

předsedkyně senátu

sp.zn.
2 T 59/2014
"Typické" znásilnění cizím mužem

2T 59/2014


Rozsudek


jménem republiky


Okresní soud Plzeň-jih rozhodl v hlavním líčení konaném dne 3. 12. 2014 v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Simony Kubouškové a přísedících Karla Langa a Mgr. Bc. Petra Maška, MBA, LL.M., 

takto:

Obžalovaný

xxxxxxxxxxxx

nar. xxxxxxxxxx , bez zaměstnání, trvale bytem xxxxxxxxxxx


je vinen, že

dne 1. 1. 2014, po 6:20 hodin v xxxxxxxxxx za lávkou přes xxxxxxxxxxxxx potok, směrem na Hradiště, xxxxxxxxxx od domu č.p. xxxxxxxxxxxx v xxxxxxxxxxx ulici, kde není osvětlení, v podnapilém stavu čekal na xxxxxxxx, kterou oslovy slovy: „Ahoj xxxxxxxxxx , čekám tu na tebe, rozdáme si to spolu?“, přičemž ji chytil za kabát a přitáhl k sobě, přetahovali se, v důsledku čehož poškozená xxxxxxxxx narazila na kovové zábradlí lávky a spadl na zem na zády, když se mu snažila vytrhnout, lehl si na ni, poškozená asi dvakrát křičela o pomoc, na což ji držel jednou rukou pod krkem a druhou rukou ji zacpával ústa, aby nemohla křičet, současně ho poškozená xxxxxxxxxxkousla do předloktí levé ruky, poškrábala na pravé straně krku a přestala se bránit až poté, co ji obžalovaný řekl: „Když se nebudeš bránit, nic se ti nestane.“, a na to ji obžalovaný stáhl kalhoty s kalhotami z jedné nohy, rozepnul si své kalhoty a vykonal na ní soulož, a způsobil ji na vnitřní ploše levého stehna hematom 2x2cm tedy: jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a spáchal tento čin souloží


čímž spáchal


zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku


a odsuzuje se


podle § 185 odst. 2 tr. Zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl (2,5) roku

podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. Zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání tří (3) roků

podle § 228 odst. 1 tr. Řádu je obžalovaný povinen nahradit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočce Plzeň, pobočce pro Jihočeský, Karlovarský a Plzeňký kraj, IČ: se sídlem v Plzni, Sady 5. května 59, škodu ve výši 8.660,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 8.660,86 Kč od 15. 5. 2014 do zaplacení poškozené xxxxxxxx , nar. , bytem xxxxxxxxxxxxx, škodu ve výši 900 Kč, přičemž se poškození podle § 229 odst. 2 tr. Řádu odkazují se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení občanskoprávní.


Odůvodnění


Provedeným dokazováním v hlavním líčení byl jednoznačně prokázán skutkový stav uvedený ve výroku tohoto rozsudku. Oproti skutku specifikovanému v obžalobě došlo k jeho úpravě v popisu k popisu kladeného odporu ze strany poškozené a následku znásilnění, a to při zachování totožnosti skutku. 

Obžalovaný doznal, že s poškozenou xxxxxxxxxxxxx. Na daném místě a v čase souložil, popřel však, že by ke styku došlo násilím. Z jeho pohledu šlo o dobrovolnou soulož předem domluvenou při odchodu poškozené xxxxxxxxxx. Z baru xxxxxxxxxxx, kdy se jí zeptal, zda dají sex, reakcí poškozené na tento dotaz však neuvedl žádnou. Na svoji obhajobu uvedl, že pokud by se poškozená při sexu bránila a nespolupracovala, nemohl by soulož vykonat z důvodu jeho dřívějšího zranění penisu. 

Vina obžalovaného je prokazována zejména výpovědí poškozené xxxxxxxxxxxx , která při hlavním líčení zcela shodně jako v přípravném řízení velmi podrobně popsala průběh celého incidentu včetně její snahy o bránění se v okamžiku ukončení odporu, a to včetně zevrubného popisu pachatele. Svědkyně popřela, že by šlo o domluvený sex s obžalovaným, naopak v průběhu znásilnění ani nevěděla, kdo je pachatel. Popsala celý průběh večera včetně množství požitého alkoholu a její ovlivnění alkoholem před samotným incidentem. Navzdory situaci velmi podrobně uvedla, co se dělo po přejití lávky, kdy z křoví k ní přistoupil muž menší postavy s kapucou na hlavoě, oslovil ji jménem s tím, že si to rozdají. Svědkyně důsledně specifikovala další průběh událostí, kdy se s pachatelem přetahovala, on jí držel za kabát, bouchla se do ruky o zábradlí, ztratila stabilitu a upadla na zem na záda. Poškozená věrohodně popsala svoji snahu o bránění, kdy na ni pachatel ležel vahou celého svého těla. Křiku o pomoc a reakci pachatele, který ji zacpal ústa, aby nekřičela, současně jí držel pod krkem. Dále se svědkyně vyjádřila ke snaze poškrábat obžalovaného v obličeji a pokousat na rukou, kdy k ukončení kladení odporu došlo až poté, co ji obžalovaný řekl, že pokud se nebude bránit, nic se jí nestane. Od té doby se přestala bránit, obžalovaný jí stáhl kalhoty i kalhotky z jedné nohy a nechala ho na sobě bez dalšího vykonat soulož, neboť se bála o svůj život. Celá událost a strach poškozené byl umocněn tím, že v době znásilnění nevěděla, kdo je pachatelem, do tváře mu z nedostatku osvětlení a přes kapucu, kterou měl na hlavě neviděla. 

Za situace, kdy jsou proti sobě dvě rozdílná tvrzení obžalovaného a poškozené o dobrovolnosti soulože bez přítomnosti dalších osob, bylo nutné se velmi podrobně zabývat obsahovou stránkou ostatních provedených důkazů a vyvození jejich podpory tvrzení jednoho nebo druhého z aktérů událostí. V daném případě soud považuje za věrohodnou výpověď poškozené xxxxxxxxxx , a to nejen z důvodu vypracovaného znaleckého posudku na její obecnou a specifickou věrohodnost, její dosavadní bezúhonnosti, ale i z důvodu podpory její verze ostatními provedenými důkazy. Předně věrohodnost výpovědi poškozené vyplývá z charakteru jejího vystupování v průběhu celého trestního řízení, kdy svědkyně opakovaně vypovídala ve věci a i při silné emocionální zátěži, kterou ji výpověvdi evidentně přinášely, byla schopna opakovaně a velmi podrobně popsat průběh celého incidentu. V rámci výslechu uváděla i okolnosti, které by mohly svědčit v její neprospěch, zejména okolnosti týkající se jejího stupně alkoholového opojení a hádky v baru xxxxxxxxxxxxxxx. Nesnažila se tudíž své jednání omlouvat, bagatelizovat, a naopak jednání obžalovaného dramatizovat. Tyto soudem vnímané skutečnosti byly potvrzeny i výslechem znalkyně Mgr. Petry Sumcovové z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, která rovněž ve výpovědi poškozené neshledala žádné známky falešné výpovědi, tuto označila za autentickou, z psychologického hlediska odpovídající povaze trestného činu. Znalkyně konstatovala bezrozpornost výpovědi poškozené, podrobně při svých analýzách popisovala i vliv ovlivnění alkoholem poškozené, kdy i přes tento a naměřenou hladinu při podání trestního oznámení 1,84 promile, hodnotila osobu poškozené za obecně i specificky věrohodnou. Závěrem znalkyně upřesnila, že pokud by poškozená byla ochotna podstoupit potupu spojenou s projednáváním znásilnění, aniž by k němu skutečně ze strany obžalovaného došlo, musela by  trpět hrubou patologií osobnosti nebo mstou vůči obžalovanému, což však nebylo vyšetřením shledáno. V souladu s výpovědi poškozené jsou i ostatní listinné důkazy, kdy z pohledu násilí je nutné tyto rozdělit na důkazy dokládající existenci pohlavního styku obžalovaného s poškozenou a důkazy dokládající násilí a nedobrovolnost tohoto styku, neboť v tomto směru jsou výpovědi obžalovaného a poškozené v přímém protikladu. Místo, kde došlo k pohlavnímu styku a situaci na místě samém dokládá protokol o ohledání místa činu včetně fotodokumentace, ze které vyplývá, že místo je mimo zástavbu, a lávky přes potok na cestě vedoucí k louce, u křoví a bez jakéhokoliv osvětlení. Na místě činu byla nalezena náušnice, gumička do vlasů poškozené, odebrány pachové stopy, u nichž odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví pachová identifikace byla nalezena shoda s obžalovaným. Stejně jako odborným vyjádřením z odvětví genetiky byla prokázána přítomnost spermatu obžalovaného na kalhotách a spodním prádle poškozené a přítomnost profilu DNA obžalovaného ve stěru z pochvy poškozené. Tyto důkazy dokládají místo činu, uskutečnění soulože, v souladu s tím, co uvedla poškozená i obžalovaný. Vyvíjený odpor poškozené dokládá protokol o prohlídce těla obžalovaného i poškozené, při níž u obžalované byly zjištěny škrábance na pravé části krku odpovídající snaze poškozené o poškrábání způsobem, až došlo k ulomené nehtu poškozené na levé prsteníčku, a dále otisky zubů na levé předloktí obžalovaného, kam poškozená obžalovaného dle její výpovědi kousla. Zranění poškozené v podobě hematomu na vnitřní straně levého stehna je zřejmě násilí, jež na ní bylo při styku vykonáno, jak dokládá i lékřařská zpráva z Fakultní nemocnice v Plzni, gynekologická ambulance. Fotodokumentace hematomu na boku poškozené, jeho velikost a umístění odpovídá nárazu do zábradlí lávky při přetahování poškozené s obžalovaným. Obhajoba obžalovaného, že měl s poškozenou sex domluvený, vyvrací výpověď poškozené. Současně ani z kamerového záznamu z místa před barem není zřejmé, že mezi oběma došlo právě ke konverzaci o sexu. Záznam zachycuje pouze odchod poškozené a její reakci na oslovení obžalovaným otočením hlavou, bez jakéhokoliv zastavení. I kdyby obhajobou navržení svědci (xxxxxxx,xxxxxxx ) potvrdili vykřikování poškozené v baru, že chce chlapa a sex, neznamenal by tento výstup z jejich výslechů závěr, že tím byl myšlen souhlas se sexem právě s obžalovaným. Navíc chování poškozené v baru s průběhu noci je doloženo výpovědí svědkyně xxxxxxxxx, která se vyjádřila k vyprovokování hádky poškozené s xxxxxxxxxxx , z důvodu politických a etnických názorů, o sexu nepadla jediná zmínka. Svědkyně sice obecně popsala poškozenou jako osobu problémovou za situace, kdy je pod vlivem alkoholu a obtěžuje mužskou část populace, avšak v tomto konkrétním dni žádný takový projev chování nezmínila. Absencí jakéhokoliv promiskuitního chování poškozené či nepřiměřené sexuální vyzývavosti dokládá i záznam z kamer před odchodem poškozené, která delší dobu seděla sama na baru, do žádných debat se nezapojila, navíc ani svým zevnějškem nepůsobila jakkoliv provokativně. Z těchto důvodů byl zamítnut návrh obhajoby na výslech osob z baru jako nadbytečný, stejně jako výslech svědkyně xxxxxxxxx. Bývalé přítelkyně obžalovaného a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví sexuologie a urologie, neboť v době, kdy došlo k pohlavnímu styku jako takovému, se již poškozená žádným způsobem nechránila. Obžalovaný měl tak neomezené možnosti k výkonu soulože i s ohledem na jeho předchozí zranění způsobem jemu vyhovujícím, souloži bez jakýchkoliv problémů došlo, a to evidentně bez viditelných následků na pohlavním orgánu obžalovaného. Z výslechu svědka xxxxxxxxxxxx, bývalého sexuálního partnera poškozené (zhruba před deseti lety) bylo potvrzené chování poškozené preferující sex v soukromí a nezjištěná žádná zvláštní úchylka či projevy při samotném pohlavním styku. 

V neposlední řadě je nutno hodnotit dúkazy nejen z jejich obsahu, ale i výkladem logickým, podle kterého lze těžko předpokládat dohodu poškozené se sexem v zimě na louce zhruba 100 metrů od jejího bydliště, kde nikdo v předmětnou dobu nebyl, a kde se její milostný život zpravidla odehrával. Navíc s osobou, kterou jak vyplývá z trestního oznámení podaného necelou hodinu po znásilnění, ani nepoznala, navíc bez ochrany. Kdyby totiž šlo o domluvený sex, neměl by obžalovaný potřebu se skrývat pod kapucou, kterou, jak vyplývá ze záznamu z kamer, celý večer na hlavě neměl. Stejně tak by nebylo nutné zacpávat ústa poškozené pro její hlasité projevy, neboť pokud proběhne sex na veřejném místě, musí s případným odhalením aktéři počítat a podle toho k celé situaci přistupovat. Jednání obžalovaného však bylo vedeno snahou celou událost utajit (po celý večer se spolu nebavili, neodešli z baru společně, neodešli ani k jednomu z nich domů, nešli společnou cestou, místo vybral sám, nechtěl, aby je někdo viděl, slyšel). Naopak z obsahu protokolu o trestním oznámení vyplývá, že přišla poškozená zašpiněná, silněná rozrušená a v podnapilém stavu, což svědčí o psychickém stavu poškozené po události a naléhavosti celé situace, nikoliv o dohodnutém pohlavním styku. Současně ze znaleckého posudku znalkyně Mgr. Sumcovové vyplývá, že v oblasti sexuální poškozená preferuje dominantní muže, kterým obžalovaný vzhledem k jeho chování a vizuálnímu vzhledu rozhodně není. Logiku postrádá i obhajoba obžalovaného, že u poškozené se obecně vědělo, že nemá s tvrdším sexem problém a provozuje neplánovaný sex, neboť pokud k takovému chování docházelo, bylo to dle výpovědi svědkyně dobrovolné, a v žádném z těchto případů nebylo z její strany postupováno shodně jako v tomto – podáním trestního oznámení. Současně znalkyni zmíněné útrapy spojené s opakovaným projednáváním znásilnění a vliv prostředí na malém městě by těžko podstupovala osoba průměrného až vyššího intelektu, kterou poškozená bezpochyby je. O dobrovolnosti nevypovídá ani snaha obžalovaného po postupném a odděleném odchodu obou z baru nadběhnout poškozenou a vybrat si tak místo, kde k sexu dojde. Samotné místo vybrané poškozeným je bez osvětlení, mimo zástavbu, za křovím a dále několik metrů od bydliště poškozené, o němž věděl. V tomto směru nelze ani opominout, že obžalovaný byť byl několikrát tázán na projev souhlasu poškozené se sexem, nebyl schopen tento specifikovat, což svědčí pro závěr, že souhlas nebyl dán. Celkové chování poškozené po celé události znalkyně označila typické pro znásilnění ženy.

Obžalovaný svým jednáním naplnil po objektivní i subjektivní stránce všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. Zákoníku, neboť za pomoci násilí donutil poškozenou k souloži. V daném případě porušil objekt chráněný trestním zákoníkem, a to práva poškozené na svobodném rozhodování o svém pohlavním životě. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že došlo k dokonání trestného činu, neboť obžalovaný za užití fyzické síly spočívající v nalehnutí na poškozenou vahou svého těla, držením pod krkem a zacpáváním úst při snaze volání o pomoc, donutil poškozenou k pohlavnímu styku, tj. Spojení pohlavních orgánů muže a ženy, který je ve smyslu trestního zákoníku nutné považovat za nejzávažnější formu pohlavního styku. Fyzická síla byla obžalovaným vyvinuta k překonání odporu poškozené, který dávala tato od přetahování s obžalovaným jasně najevo fyzickým bráněním se, snahou se vytrhnout zpod obžalovaného, kousáním, škrábáním, tj. bránila se výraznou intenzitou typickou pro slabší ženské pohlaví již od začátku napadení. Odpor překonal obžalovaný neustupujícím násilím a sdělením, že pokud se nebude poškozená bránit, nic se jí nestane, v důsledku čehož poškozená ze strany o svůj život upustila od dalšího vzdoru. Avšak ani taková reakce poškozené neznamená její souhlas se sexem, naopak odůvodňuje její obavy o život před neznámým pachatelem, pro užití právní kvalifikace není ani rozhodná pověst, která poškozenou doprovázela. Skutečnost, že obžalovaný jednal v úmyslu přímém, vyplývá ze zjištěného průběhu děje, kdy již na začátku incidentu si musel být vědom pro velmi aktivní bránění se poškozenou jejího nesouhlasu s pohlavním stykem, vědom toho, že její odpor je opravdový, V tomto směru rozhodně nemůže obstát jeho obhajoba, že ke škrábání a kousání došlo až z důvodu vyvrcholení poškozené, a z důvodu neodpovídajícího časového sledu událostí. K souloži jako takové totiž došlo až po skončení odporu poškozené, kdy ji obžalovaný sundal kalhoty, kalhotky a soulož bez jejich jakýchkoliv dalších negativních a bránících se projevů na ni vykonal. 

Při úvahách o druhu a výměře trestu vycházel soud z ustanovení § 39 tr. Zákoníku, kdy přihlédl k závažnosti spáchaného trestného činu a osobě obžalovaného. Závažnost spáchaného trestného činu je spoluurčována významem chráněného zájmu spočívající v ochraně jednotlivce na svobodném rozhodování o pohlavním životě. Závažnost byla v tomto konkrétním případě zvyšována tím, že šlo o nechráněný styk, kdy poškozená byla ohrožena na svém zdraví a ještě několik dalších měsíců vystavena opakovanému testování na přenosné choroby. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že nebyl nikdy soudně trestán, ani projednáván za přestupek, což mu polehčuje. K dokreslení osoby obžalovaného a jeho násilné povahy nelze opominout ani obsah usnesení o zahájení trestního stíhání Policie ČR, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územní odbor Plzeň – venkov ze dne 26. 9. 2014, č.j. KŘPP-24519- 57/TČ-2014-031171-J, kterým bylo zahájeno trestní stíhání obžalovaného pro podezření ze spáchání zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. Zákoníku, kterého se měl dopustit způsobením těžkého a vážného poranění poškozeného na chodbě diskotéky Bronx, a to i při zachování presumpce neviny. Žádné další přitěžující ani polehčující okolnosti nebyly zjištěny. Vzhledem k závažnosti spáchaného trestného činu dospěl soud k závěru, že účelu trestu bude dosaženo uložením trestu odnětí svobody mírně nad dolní hranicí zákonné trestní sazby ve výměře 2,5 roku, jehož výkon bude s ohledem na osobu obžalovaného podmíněně odložen na delší zkušební dobu v trvání 3 roků. Během této zkušební doby má obžalovaný dostatečný časový prostor způsobem svého chování prokázat, že šlo o ojedinělý exces z jinak řádně vedeného způsobu života a samotného výkonu nepodmíněného trestu za účelem zajištění jeho nápravy není třeba. 

Současně bylo rozhodnuto o povinnosti obžalovaného k náhradě způsobené škody, která vznikla v příčinné souvislosti s jeho protiprávním jednáním, a to poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 8.660,86 Kč s úrokem z prodlení od 15. 5. 2014 (dne 13. 5. 2014 hlavní líčení, u kterého bylo přečteno připojení poškozené, lhůta k plnění je následující den 14. 5. 2014 a den poté je obžalovaný již s plněním závazku v prodlení) za náklady léčení poškozené xxxxx , této bylo přiznáno právo na náhradu škody za zničený kabát, jehož hodnota v době zničila činila dle odborného vyjádření 900 Kč. Ve zbytku svého nároku byli oba poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť zbytek nároku nebyl odůvodněný, či řádně doložený. V případě nemajetkové újmy u poškozené chyběla i skutková tvrzení týkající se rozsahu a charakteru této újmy, ze kterých by bylo možné pro případ ocenění vycházet.


Poučení:


Proti tomto rozsudku je přípustné odvolání do osmi dnů od doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku a je povinen v odvolání uvést, zda jej podává, byť i z části ve prospěch nebo neprospěch obžalovaného, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který neuplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být ve lhůtě k jeho podání nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvého stupně odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Odsuzuje-li soud obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a přiznává-li poškozenému alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, může poškozený požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodovat v prvním stupni


V Plzni dne 3. 12. 2014


Mgr. Simona Kuboušková

předsedkyně senátu, v.r.



Rozsudek

jménem republiky


Krajský soud v Plzni rozhodl ve veřejném zasedání 11. 2. 2015 v Plzni v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Jaroše a soudců JUDr. Jitky Loucké a Mgr. Marcela Žana, takto: Na podkladě odvolání obžalovaného xxxxxxxxxxx a poškozené xxxxxxxx se podle § 258 odst. 1 písm. f) odst. 2 tr. řádu ruší rozsudek Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 3. 12. 2014, č.j. 2 T 59/2014-465 ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. Řádu se znovu rozhoduje tak, že obžalovaný xxxxxxxxxxx  je podle § 228 odst. 1 tr. Řádu povinen nahradit

– poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočce Plzeň, pobočce pro Jihočeský, Karlovarský a Plzeňský Kraj, IČ se sídlem v Plzni, Sady 5. května č. 59, škodu ve výši 8.660 Kč.

– poškozené xxxxxxxxxx nar., bytem v Xxxxxx majetkovou škodu ve výši 1.777 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 150.000 Kč

Podle § 229 odst. 2 tr. Řádu se obě poškozené odkazují se zbytky nároku na náhradu škody a poškozená xxxxxxxxxx též se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení v občanskoprávních věcech.


Odůvodnění


Podle shora uvedeného rozhodnutí okresního soudu spáchal xxxxxx zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. Zákoníku, a to tím, že 1. ledna 2014, krátce po čtvrt na sedm ráno v Xxxxxxxx ulici v Xxxxxxxxxxxxxx porazil na zem xxxxxx a přestože se mu snažila vytrhnout a křičela o pomoc, chytil ji pod krkem, zacpával ji ústa, aby nemohla křičet, a když ho kousla do ruky a poškrábala na krku, řekl jí, že se jí nic nestane, když se nebude bránit, a tak s obranou přestala a on ji stáhl kalhoty a kalhotky a vykonal na ni soulož. Tím ji podle závěrů okresního soudu způsobil krevní podlitinu na stehně. Uvedený soud mu za tento čin uložil trest odnětí svobody na dva a půl roku a jeho výkon podmíněně odložil na tříletou zkušební dobu. Dále mu uložil povinnost zaplatit jako náhradu škody xxxxxx  900 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky 8.660,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 15. 5. 2014 do zaplacení. Obě poškozené současně odkázal se zbytkem nároků na náhradu škody na řízení v občanskoprávních věcech.

V zákonné lhůtě se proti shora uvedenému rozsudku odvolali obžalovaný a poškozená. xxxxx nesouhlasil s výrokem o vině, xxxxxx s výrokem o náhradě škody. Opřeli se o námitky, jež odvolací soud rozebere v dalších částech tohoto svého rozhodnutí. S odkazem na ně xxxxxxxx navrhl, aby uvedený soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu, který by ji znovu projednal a rozhodl. Poškozená nevěřila, aby ji odvolací soud přiznal náhradu majetkové škody i nemajetkové újmy. 

Krajský soud v Plzni na podkladě právě uvedených odvolání přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které mu předcházelo. Učinil tak podle § 254 odst. 1 tr. řádu. Učinil tak podle § 254 odst. 1 tr. řádu. To znamená, že bral v potaz uplatněné námitky, a kromě nich musel přihlížet k případným dalším vadám, pokud měly vliv na správnost napadených výroků. Dospěl k následujícím závěrům.

Základní námitka obžalovaného tkvěla v tom, že s ním poškozená souložila dobrovolně. Vysvětlení její verze viděl v tom, že byla opilá. Zdůraznil, že ji policisté dvě hodiny po pohlavním styku naměřili 1,84 promile alkoholu v krvi, a jelikož věc oznámila, patrně nechtěla později vypadat hloupě a uvést, že šlo o dobrovolný sex. 

Právě uvedená námitka představuje pouhou konstrukci. Nic jí totiž nedokládá. Soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí přesvědčivě a logicky světlil, proč xxxxxx uvěřil. V tomto směru lze odkázat na pečlivé odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, pokud jde o část týkající se výroku o vině. 

Obžalovaný dále namítl, že sama poškozená čin popsala způsobem, který neodpovídá znásilnění. Pokud by ji chtěl znásilnit, rovnou by na ni zaútočil, ale podle ní pomalu vystoupil ze tmy a ptal se jí, zda se budou věnovat sexu. 

Z útočníkových úvodních slov nelze dovodit, že šlo o dobrovolný styk. Může se totiž stát, že se pachatel snažil dosáhnout dobrovolné soulože, a teprve, když žena nesouhlasí, přinutí ji. Navíc je nutno připomenout část výpovědi obžalovaného na listu č. 148 spisu. Podle ní xxxxxx  krátce před činem komunikoval s poškozenou u baru, v němž oba trávili silvestrovskou noc a prohodili spolu několik vět o tom, zda „nedají sex“, avšak nepamatoval si, co mu na to řekla. Proto si myslel, že se na pohlavním styku domluvili. Jak vidno, sám nestavěl najisto, že s pohlavním stykem dopředu souhlasila. Také hlavního líčení řekl, že si to pouze myslel (viz list č. 438 spisu). 

Obžalovaný dále namítl, že poškozená mohla mít výpadky paměti a jeden z nich se mohl vztahovat k tomu, že mu během večera dala se sexem souhlas. Podle něj to dokládají rozdíly v jejich prvotních výpovědích z 1. a 2. ledna 2014, poněvadž v první na rozdíl od druhé neuvedla, že útočníka škrábla v obličeji. V této souvislosti podotkl, že v obličeji poškrábaný nebyl. Dále uvedl, že si prý podle svých slov dobu kolem šesté hodiny ranní pamatovala, jenže den po činu volala xxxxxxxx a chtěla vědět, zda si nepamatuje, jestli odcházela sama nebo s někým, což se vztahovala k šesté hodině. 

Žádný soud nesmí brát v této věci v potaz, co poškozená vypověděla 1. a 2. ledna 2014. O jejich tehdejších slovech policisté sepsali úřední záznamy. Ty jsou podle § 158 odst. 6 tr. řádu před soudem v této věci nepoužitelné, protože okresní soud poškozenou vyslechl. Soud prvního stupně tudíž uvedené záznamy správně nebral v potaz. Navíc je třeba zopakovat, že obžalovaný souhlas poškozené se souloží pouze předpokládal. Naopak je nutno zdůraznit, že poškozená se podle své výpovědi zprvu intenzivně bránila, snažila se útočníka škrábnout do obličeje, avšak neviděla, zda se jí to povedlo (viz list č. 444 spisu). Tomu odpovídají snímky obžalovaného na listech č. 126 až 128 spisu. Podle nich měl xxxxxxxx po činu velmi výrazné škrábance na krku. 

Odmítnout je třeba i odvolací námitka, podle níž si poškozená nepamatuje inkriminovanou dobu. Je pravda, že podle svých slov volala xxxxxx , zda neví, s kým krátce před činem z baru odcházela (viz list č. 442 spisu), ale to neznamená, že si nemohla upamatovat, co se po chvíli odehrála na místě činu. Že došlo k souloži, uvedl ostatně i xxxxxxxxxx. Jeho jako pachatele poškozená nikdy neidentifikovala, poněvadž útočníkovi podle jejich slov během činu krylo obličej kapuce (viz listy č. 441 a 443 spisu). Neprojevila tedy snahu obžalovanému uškodit. 

xxxxxxxxx dále namítl, že poškozené podle jejich slov vyřčených u psycholožky přiložil ruku na ústa, aby nebyla slyšet. Podotkl, že byla hlučná, když dosahovala orgasmu, a že neměla typické stopy po škrcení, jež by na ní byly, pokud by ji intenzivně držel za krk. 

Právě uvedená námitka není podstatná. Poškozená neuvedla, že by jí obžalovaný škrtil (viz listy č. 441 až 446 spisu), Okresní soud tudíž ve výroku rozhodnutí napsal, že xxxxxxxxx šlo o to, aby při činu nekřičela, a ne aby ji přidusil nebo ji právě rozebíraným způsobem fyzicky ublížil. Není proto důvodu, aby měla na těle stopy po škrcení. Vedle toho je podružné, že slovo vyšetřovaného pronesená před znalcem netvoří součást procesní výpovědi a nemohou se tudíž stát podkladem pro výrok soudního rozhodnutí. 

Obžalovaný dále namítl, že není schopen dosáhnout vynucené souložené. Zdůraznil, že dříve utrpěl vážné zranění penisu a jeho úd je proto při erekci nepřirozeně zakřivení. Žena s ním podle této jeho námitky musí spolupracovat a být dostatečně vlhká, aby do ní vnikl a kopulační pohyby musí provádět šetrně a jen směrem dopředu, protože při jejím sebemenším odporu by mohl z penisu vykrvácet. Že je neschopen uskutečnit vynucený pohlavní styk, mohla podle této námitky potvrdit jeho bývalá přítelkyně, s níž se nerozešel v dobrém a která tudíž nemá důvod svědčit v jeho prospěch. Z těchto důvodů považoval za chybu, že okresní soud zamítl jeho důkazní návrhy, podle nichž měl vyslechnout uvedenou bývalou přítelkyni a přibrat znalce z oboru sexuologie a urologie, a to zvláště poté, co o možnosti takového zkoumání mluvila znalkyně, soudní lékařka MUDr. Eva Čechová. 

Všemi právě uvedenými námitkami se soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí podrobně a s odkazem na konkrétní důkazní prostředky zabýval. Tím splnil jednu ze svých základní povinností uvedených v § 125 odst. 1 tr. řádu. Podle něj se musí vypořádat s obhajobou. Ta se v odvolání opakuje. Bylo by tedy zbytečné říkat totéž, co už napsal okresní soud. Postačí vypíchnout to nejpodstatnější, a sice že se poškozená přestala během útoku bránit a k pohlavnímu styku došlo až v době, kdy byla pasivní. Navíc je třeba připomenout část výpovědi obžalovaného. Podle ní by se do pochvy poškozené dostal, i kdyby nebyla při styku vlhká, avšak s bolestí (viz list č. 440 spisu). Tato slova xxxxxxx dokládají, že soud prvního stupně správně zamítl jeho shora uvedené důkazy návrhy. Kdyby jim vyhověl, řízení by jen zbytečně prodloužil. 

Posledně uvedený závěr platí i pro další důkazní návrhy obžalovaného, podle nichž mohli svědkové xxxxx,xxxxx a xxxxx potvrdit, že v tehdejší silvestrovské noci měla poškozená chuť na sex. To se může změnit, a i kdyby snad poškozená sex chtěla, neznamená to, že měla zájem právě o obžalovaného. 

Obžalovaný se dále věnoval výpovědi, kterou poškozená podala před soudem, jenž zprvu tuto věc projednával před okresním soudem. Odvolací soud ji nebude citovat. Podle § 30 odst. 1 tr. řádu totiž nemohou být podkladem pro rozhodnutí úkony, které učinily vyloučené osoby. Nelze tedy vyjít z toho, co zaznělo před senátem okresního soudu, v němž byli dva soudci, které Krajský soud v Plzni svým usnesením ze 6. 8. 2014, sp. zn. 8 To 314/2014 pravomocně z úkonů daného řízení vyloučil (viz listy č. 378 až 383 spisu). 

Obžalovaný dále namítl, že se poškozená nechová jako typická oběť znásilnění, protože byla u soudního jednání, jež trvalo celý pracovní den, a tak si přivozovala trauma tím, že si připomínala, co se stalo. 

Poškozený má podle § 43 odst. 1 tr. řádu právo účastnit se hlavního líčení. Pokud je současně svědkem, může být u jednání poté, co ho soud vyslechne (viz § 209 odst. 1 tr. řádu). Je tedy pouze na něm, zda uvedeného práva využije. Bylo by proto zbytečné vést úvahy o tom, proč někteří poškození zůstávají v soudní síni, i když se tam probírají věci, které jsou jim nepříjemné (například pozůstalí po člověku zemřelém při dopravní nehodě). Jako motiv se nabízí potřeba spravedlnosti, zadostiučinění a podobně. 

Shora uvedené námitky měly vést podle obžalovaného k tomu, že existují pochybnosti o tom, že jak skutek proběhl. V této souvislosti xxxxxx zdůraznil, že je stejně jako poškozená bez úhony, a že okresní soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, protože bral v potaz existenci dosud neskončeného dalšího stíhání, které proti obžalovanému probíhá. 

Soud prvního stupně zbytečně v napadeném rozhodnutí popisoval další trestní stíhání xxxxxxxx . Dokud soud pravomocně nevysloví, že je někdy vinen, je třeba na dotyčného hledět, jako by vinen nebyl. Říká to č.l. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, po kterém to opakuje § 2 odst. 2 tr. řádu. Nejde o to, že by soud nemohl k jinému trestnímu stíhání nikdy přihlédnout, ale okresní soud chybně napsal, že je bral v potaz „k dokreslení osoby obžalovaného“. To samozřejmě nelze. Věcně správná je i poznámka obžalovaného, že je bezúhonný. Uvedené námitky ale nemění nic na tom, že okresní soud logicky vysvětlil, proč přisvědčil výpovědi poškozené, a proč naopak neuvěřil obhajobě. V této souvislosti nutno podotknout, že u znásilnění bývají často jen pachatelé a oběti, a tak soud musí věnovat náležitou pozornost výpovědi poškozených. To se v daném řízení stalo. Věrohodnost poškozené se prověřovala nejen jejím opakovaným osobním výslechem, ale i pomocí řady dalších důkazních prostředků. Konkrétně šlo o kriminalistická odborná vyjádření, psychologický znalecký posudek, a to výslech xxxx jejího bývalého přítele, který se vyjadřoval k tomu, zda jmenovaná nemá zálibu v násilných sexuálních praktikách. To xxxxxxxxxx nepotvrdil (viz listy č. 450 a 451 spisu). 

Shora uvedené okolnosti dokládají, že okresní soud dospěl v napadeném rozhodnutí ke správným skutkovým závěrům a že je v souladu se zákonem kvalifikoval. Odvolání obžalovaného proti výroku o vině tedy nebylo důvodné.

Právě uvedený závěr platí i ohledně výroku o trestu. Podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku hrozí pachateli daného činu dva roky až deset let odnětí svobody. Okresní soud tady uvedenou sankci zvolil v šestnáctině sazby. To není nepřiměřené přísné. Obžalovanému nic nepřitěžuje, a polehčuje mu, že před činem žil řádně. V takové situaci není sankce blíží se spodní hranici sazby nepřiměřené přísná. Je totiž třeba brát v potaz i fakt, že obžalovaný poškozené fyzickým násilím nejen vyhrožoval, ale že je také přímo použil. 

Uložený trest není nepřiměřený přísný tím spíše, že nalézací soud jeho výkon podmíněně odloži. Uvedený závěr s ohledem na dosavadní bezúhonnost xxxx obstojí. Navíc je nutno zdůraznit, že proti napadenému rozsudku se neodvolal státní zástupce, a tak nelze trest zpřísnit. Říká to § 259 odst. 4 tr. řádu. Proto by bylo nadbytečné vést úvahy o tom, zda měl okresní soud ukládat nepodmíněné odnětí svobody. 

I přes všechny zatím uvedené okolnosti musel soud druhého stupně na podkladě odvolání xxxxx do napadeného rozsudku zasáhnout. Stalo se tak ohledně náhrady škody. I když jsou v trestním řízení podstatné otázky viny a trestu, zaberou následující úvahy spojené s náhradou škody velkou část rozhodnutí odvolacího soudu. Právní předpisy jsou totiž ohledně náhrady škody a nemajetkové újmy dílem dost složité a dílem děravé. 

Všeobecná zdravotní pojišťovna České republik (dále jen „zdravotní pojišťovna“) žádala 8.771 Kč, a doložila, že za poskytnuté zdravotní služby proplatila 8.660,86 Kč (viz listy č. 294 až 297 spisu). V návrhu ale neuvedla, jak vysoký úrok z prodlení a za jakou dobu chce. V takové situaci si soud nemá domýšlet, co poškozený žádá. Rozhodnutí o náhradě škody se totiž podle § 43 odst. 2 tr. řádu děje výhradně na návrh poškozeného. I když úroky z prodlení stanoví právní přepis, nic poškozenému nebrání, aby žádal úrok nižší nebo za kratší období, než za které mu podle práva přísluší. Okresní soud obě uvedené veličiny v rozporu s poslední uvedeným ustanovením trestního řádu doplnil. Jelikož to vyznělo v neprospěch obžalovaného, bylo nutno na podkladě jeho odvolání tento výrok zrušit. Krajský soud v Plzni tak učinil podle § 258 odst. 1 písm. f) tr. řádu, který pamatuje na případy, kdy je napadené rozhodnutí chybné ve výroku o náhradu škody. 

Posledně uvedeným způsobem by musel odvolací soud postupovat, i kdyby zdravotní pojišťovna žádala úrok z prodlení řádně. Jak už bylo řečeno, okresní soud obžalovanému uložil, aby zaplatil úrok z jisté částky od 15. 5. 2014 do zaplacení. Nevymezil tedy, za jaký časový úsek se má úrok platit. Kvůli tomu nelze úrok spočítat. Právě rozebraná část napadeného rozsudku by se tudíž nedala vykonat. 

Z již popsaných příčin odvolací soud ve vztahu k poškozené zdravotní pojišťovně rozhodl znovu tak, že vypustil pasáž o úroku z prodlení. Zasáhl ale i do výroku o jistině. Soud prvního stupně ji vymezil na haléře. V české měně je ale dnes nejmenším reálně existujícím platidlem jedna koruna, jež odpovídá stu haléřů. Platit haléři lze tedy jen bezhotovostně, například pomocí bankovního účtu. Jelikož nikdo není povinen platit tím, co ve skutečném světě neexistuje, měly by české soudy ve svých rozhodnutích stanovit dlužné částky tak, aby se daly zaplatit v hotovosti. Soud druhého stupně proto uložil obžalovanému povinnost zaplatit zdravotní pojišťovně 8.660 Kč. To odpovídá nejbližší hodnotě, jíž lze zaplatit reálnými penězi a kterou lze v tomto řízení xxxxxxx uložit. Kdyby se odvolala i zdravotní pojišťovna, šlo by napadené rozhodnutí podle § 259 odst. 4 tr. řádu změnit v neprospěch obžalovaného. V takovém případě by odvolací soud použil obvyklou úpravu a jistinu by zaokrouhlil nahoru, protože její výše přesahovala polovinu koruny.

Soud druhého stupně zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody také na podkladě odvolání xxxxx. Ani ohledně ní okresní soud nerozhodl správně. Jmenovaná v odvolání namítla, že svůj požadavek na úhradu majetkové i nemajetkové újmy řádně vyčíslila. 

xxxxxxxxx soudu zaslala návrh na náhradu škody a opatřila ho přílohami (viz listy č. 282 až 285 spisu). Jeho součástí byl i požadavek na náhradu majetkové újmy. Konkrétně šlo o úhradu za antikoncepci a za antibiotika včetně poplatků za recepy, za zničený zimní kabát, kalhoty, spodní prádlo a za šest zpátečních cest z xxxxx , kde bydlí, do Plzně, kde podstoupila procesní úkony a lékařskou péči. K tomu doložila kopii technického příkazu vozu, s nímž jezdila. Ve spisu je dále odborné vyjádření, které určilo škodu vzniklou na jejím oděvu (viz listy č. 435 až 437). Okresní soud s těmito důkazními prostředky patřičně nepracoval. Přiznal pouze 900 Kč za zničený kabát a ke zbytku uvedl, že nebyly řádně doloženy. To neplatí ke všem požadavkům xxxxxxx, 

Jak bylo právě řečeno, soud prvního stupně přiznal xxxxxxxxx 900 Kč jako náhradu za poškozený kabát. To odpovídá odbornému vyjádření, o kterém již soud druhého stupně hovořil. Ve spise je i fotodokumentace, která dokazuje, že tkanina uvedeného kabátu byla plná nečistot, a poškozená vypověděla, že tento materiál nejde vyprat (viz listy č. 46 až 56 a 445 spisu). Na žádném snímku ale není vidět, že by vznikla škoda na kalhotách, které chtěla poškozená také nahradit. Na druhou stranu je logické, že chce náhradu za spodní prádlo. V případě znásilnění by bylo nepříjemné žádat, aby je po případné očistě používala znovu. V této souvislosti je nutno navíc připomenout policejní odborné vyjádření na listech č. 222 až 230 spisu, jež dokládají, že na kalhotkách poškozené ulpělo sperma obžalovaného. Podle odborného vyjádření vznikla na spodním prádle škoda 200 Kč. 

Odvolací soud už řekl, za co žádala xxxxxxx  náhradu majetkové škody. Jmenovaná ale nedoložila nic o koupi antikoncepce či antibiotik, ani o tom, že se 7. 1. 2014 podrobila kontrola na gynekologii, že 16. 1. 2014 navštívila Bílý kruh bezpečí, že o 6 dní později absolvovala konzultaci s advokátem a že téhož dne nahlížela do spisu, stejně jako že se 18. 2. 2014 sešla v Plzni se svým zmocněncem. Ve spise jsou sice doklady o tom, že se seznámila se spisem a že byla u lékaře (viz listy č. 92, 94, 95 a 280 spisu), ale v jiných termínech. Jelikož takové úkony mohla uskutečnit častěji, a tudíž i v jiných termínech, než ke kterým jsou ve spisu doklady, nelze jejím požadavkům v tomto směru vyhovět, a to ani tak, že by se určitá cesta zaměnila za jinou. Uvedeným okolnostem tedy nevěnovala patřičnou pozornost. Totéž se jí stalo ve vztahu ke zbylým dvěma požadavkům, ale k těm ve spise důkazy jsou. Konkrétně jde o cestu k výslechu, který v Plzni absolvovala 20. 1. 2014. Jeho existenci dokládá protokol začínající na listu č. 153 spisu. Další důkaz existuje k návštěvě u psycholožky 21. 2. 2014. Jím je zpráva uvedené psycholožky na listu č.301 a 302 spisu. Spis tudíž obsahuje doklady o dvou cestách mezi Xxxxxx a Plzní, které poškozená absolvovala evidentně v souvislosti se shora popsaným zločinem. Za to ji přísluší náhrada, protože nebýt uvedeného činu, nemusela by tyto cesty podstoupit. Jelikož je uskutečnila osobním vozem, k němuž doložila technický průkaz, měl ji okresní soud za tyto cesty náhradu přiznat. 

Náhrady za použití motorového vozidla určovala v roce 2014 vyhláška č. 435/2013 Sb. Počítala s úhradou pohonných hmot a se základní náhradou za opotřebení použitého vozu. Posledně uvedená náhrada v roce 2014 činila v případě osobního auta za jeden kilometr jízdy 3,70 Kč. Podle přiložené mapy je zpáteční cesta mezi Xxxxxxxx a Plzní delší než 50 km. Poškozená žádala úhradu za 50 km. Jak už soud druhého stupně vysvětlil, řízení o náhradě škody se děje jen na podkladě návrhu poškozeného, nad který soud nemůže jít. Proto vyšel z toho, že zpáteční cesta mezi xxxx a a Plzní měla 50km. Jelikož se odehrály dvě takové jízdy, jde o 100 km. Sazba základní náhrady tedy představuje stonásobek částky 3,70 Kč, to jest 370 Kč. Podle předloženého technického průkazu jezdí motorové vozidlo poškozené na benzin oktanového čísla 95 a jeho průměrná spotřeba na 100 km činí 8,6 l benzínu. Hodnota uvedeného benzínu pro rok 2014 stanovil § 4 písm. a) shora uvedené vyhlášky částkou 35,70 Kč. Jelikož poškozené lze proplatit stokilometrovou trasu, jde o součin průměrné spotřeby a stanovené částky za uvedený benzin. Ten se rovná 307,02 Kč, zaokrouhleně 307 Kč. Součet náhrady za benzín a za paušální náhradu za použití vozidla dohromady činí 677 Kč. 

Přičte-li se právě uvedená částka k 900 Kč za kabát a ke shora uvedené náhradě ve výši 200 Kč za znehodnocené spodní prádlo, jde celkem o 1.777 Kč. Proto odvolací soud xxxxx přiznal úhradu majetkové újmy v této výši. 

Nalézací soud v přezkoumávaném rozhodnutí uvedl, že neměl k dispozici „skutková tvrzení týkající se rozsahu a charakteru“ nemajetkové újmy, ze které by mohl vyjít, aby je „ocenil“. Takový přístup je chybný. Nemajetkovou újmou se totiž v trestním řízení rozumí v první řadě zásah do práv, jímž poskytují ochranu jednotlivá ustanovení trestního zákoníku. Znásilnění se dotýká práva poškozeného rozhodovat o to, s kým a jakou formou se bude věnovat sexu. Pokud pachatel do uvedeného práva zasáhne, a poškozený za to chce náhradu, musí nějakou dostat. Míru a způsob zásahu vymezuje především sama podoba činu. To, co okresní soud popsal ve výroku napadeného rozsudku, tudíž poskytuje konkrétní podklad, jehož je zapotřebí k tomu, aby se dala určit výši nemajetkové újmy. Jinými slovy, pokud soud dospěje k závěru o pachatelově vině, nemůže poškozeného odkázat s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na občanskoprávní řízení, pokud poškozený vznese takový požadavek jako xxxxxxx. 

Posledně jmenovaná poškozená chtěla nahradit psychický šok a trauma přímo spojené s uvedeným deliktem (viz list č. 282 spisu). Šlo jí tedy v první řadě o zásah do její volní svobody. Dále uvedla, že musela vyhledat pomoc v Bílém kruhu bezpečí a péči psychologa. Posledně uvedenou péčí dokládá již zmíněná zpráva na listu č. 301 spisu. Podle ní poškozená pravidelně podstupuje psychoterapii a prožívá nepříznivý stav po traumatu. Okresní soud udělal chybu, že tuto zprávu nečetl. Proto tak učinil soudu odvolací. I právě rozebíraná část návrh xxxxxxx tedy měla oporu ve spisu. Jmenovaná poškozená dále uvedla, že se zhoršila kvalita jejího života, protože jí trápila představa, že se mohla nakazit některou z pohlavních nemocí a poněvadž se v jejím případě vyšetřovala dokonce i pozitivita na HIV, což je velmi vážné. Existenci uvedených testů dokládá účet za zdravotní služby, které soudu zaslala zdravotní pojišťovna (viz listy č. 296 a 297 spisu). V neposlední řadě je nutno brát v potaz, že se poškozený v důsledku znásilnění ocitá v řadě ponižujících situací, ať už před lékaři nebo před vyšetřujícími trestními orgány. Uvedené úkony ho navíc obtěžují tím, že mu kradou čas, tedy to, co patří v životě mezi nejcennější hodnoty. xxxxxxxx dále žádala náhradu nemajetkové újmy spojení s tím, že se věc udála na malém městě, kde ji lidé znají, a v němž kdekdo obcházel její partnery. Uvedené okolnosti ale spis nedokládá. 

Z právě uvedených okolností vyplývá, že xxxxxxxxx přísluší náhrada za zásah do její svobodné vůle při činu samém, dále za komplikace spojené s úkony trestního řízení i s léčebnými zásahy, a za narušený duševní stav, kvůli němuž navštěvuje psycholožku. Za přiměřenou danému případu považuje odvolací soud částku 150.000 Kč. Hlavní část z ní připadá na skutek samotný. Tomu odpovídá 100.000 Kč, dále jde o 30.000 Kč za nároky kladené na psychiku poškozené v souvislosti s lékařskými vyšetřeními a procesní úkony, a o 20.000 Kč za psychické problémy, které se poškozená po činu léčí. Posledně dvě uvedené částky v sobě obsahují i náhradu za čas ztracený s uvedenými úkony. Soud druhého stupně Xxxxxxxxxx nepřiznal celou požadovanou částku, tedy 300.000 Kč. Učinil tak ze dvou důvodů. Skutek popsaný ve výroku napadeného rozhodnutí nebyl výrazně násilný (útočník nepoužil zbraň, nijak poškozenou neznehybňoval a podobně, a jde-li o fyzické následky, způsobil ji toliko modřinu na nouze), a poškozená dokázala už v den činu plnohodnotně spolupracovat s trestními orgány. Psychické problémy ji tedy ani nakrátko neznemožnily fungovat v běžném životě.

Shora uvedené skutečnosti dokládají, že odvolací soud nepřiznal poškozeným náhradu škody ve výši,kterou žádali. Proto je odkázal se zbytky jejich nároků na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedený postup mu výslovně ukládá § 229 odst. 2 tr. řádu.


Poučení


I. Proti tomuto rozhodnutí není přístupný další řádný opravný prostředek

II. Proti tomto rozhodnutí mohou podat dovolání nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku (ve prospěch i v neprospěch obžalovaného, a to na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce či bez takového návrhu), a obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obžalovaný tak může učinit pouze prostřednictvím obhájce. Podání, které by takto neučinil, se za dovolání nepovažuje, byť by tak bylo označeno. Dovolání se podává u soudu, které rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému směřuje. Rozhoduje o něm Nejvyšší soud České republiky.


V dovolání musí být vedle obecných záležitostí (§ 59 odst. 3 tr. řádu) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu, i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit je po dobu trvání lhůty v podání dovolání


V plzni 11. 2. 2015


JUDr. Zdeněk Jaroš, v.r.

předseda senátu