Oběť přepadl, bil a znásilnil

č. j. 19T 131/2017 - 

C:\WINWORD\VIM\OBRAZKY\ZNAK.BMP

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Sokolově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Emila Pešiny a soudců přísedících JUDr. Marie Maškové a Jaroslavy Jabornické Remetové v hlavním líčení konaném dne 5.12.2017 

takto:

Obžalovaný

XXX XXX, narozený XXX v XXX, zaměstnán jako XXX, bytem XXX, okr. Sokolov, 

je vinen, že

v Sokolově, ul. XXX, dne 13.4.2017 v době kolem 23:00 hod. uchopil poškozenou KXXX XXX, nar. XXX, za ruku a krk, odtlačil ji ke schodům vedoucím do prvního patra z boku budovy xxxxx, kde ji na schody shodil, na poškozenou si lehl, držel ji pod krkem, nejméně pětkrát ji udeřil otevřenou dlaní na tvář, říkal jí „koště“, poté jí vysvlékl legíny a kalhotky, obnažil se a zavedl svůj penis do pochvy poškozené a vykonal na ní soulož, 

tedy

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal souloží,

čímž spáchal

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, 

a odsuzuje se

podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, jehož výkon se mu dle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 36 (třiceti šesti) měsíců.

Vzhledem k tomu, že se po vyhlášení rozsudku státní zástupce a obžalovaný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, neobsahuje tento rozsudek odůvodnění (§ 129 odst. 2 tr. řádu).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do osmi dnů ode dne jeho doručení, ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání mohou podat pouze oprávněné osoby a v rozsahu uvedeném v § 246 tr. řádu. Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo (§ 249 odst. 1 tr. řádu). Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného (§ 249 odst. 2 tr. řádu).

Sokolov 5. prosince 2017

Mgr. Emil Pešina v. r.

předseda senátu

Přečtěte si další

sp.zn.
73 T 4/2018
Znásilnění bezbranné nezletilé dvěma muži

  

 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Městský soud v Praze rozhodl v hlavním líčení konaném dne 29. ledna 2019 v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Slavíka a přísedících Ing. Heleny Chumchalové a Michala Ridoška  

takto: 

Obžalovaní 

 

1) XXX., 

nar. xxx v XX, , trv. bytem xxx, XX, st. příslušnost XX, t.č. v xxx 

 

2) XX. 

nar. xxx v XX, XX, trv. bytem xxx, XX, st. příslušnost XX, t.č. v xxx 

jsou vinni, že 

dne 13. 08. 2018 v době mezi 19:50 a 21:50 hod., v XX u stanice metra XX, nejprve na spirálovitě točivé cestě z ulice XXX směřující k vestibulu stanice metra XX, poté, co je nezletilá XX, nar. xxx, a nezletilá XXX, nar. xxx, oslovily a požádaly, aby jim v nedaleké prodejně zakoupili alkohol, neboť jim je 16 let a alkohol jim neprodají, takto obžalovaný XX., nar. xxx, učinil, za peníze od nezl. X. v prodejně tisku ve vestibulu stanice metra XX, zakoupil láhev Konzumní vodky zn. Božkov o obsahu 0,5 litru, a tuto společně popíjeli, kdy větší část z obsahu lahve vodky vypila nezletilá XX., na které bylo zcela zjevné, že je opilá, zatímco obžalovaní XX a XX si dali každý jen doušek, poté, co kolem 21:00 hod. nezletilá XX odešla domů, využili opilosti poškozené XX., která se motala a byla v dobré náladě díky vlivu alkoholu, pod záminkou procházky a konstatování, že není vhodné pít na veřejnosti ji odvedli do křoví v přilehlém parku za ulicí XX, kde ji obžalovaný XX. uchopil za hlavu a tlačil jí hlavu směrem dolů do oblasti svého pasu a takto ji přinutil, aby na něm vykonala orální pohlavní styk, kdy jí vložil penis do úst, aby ho takto uspokojovala, což učinila, aniž by u něj došlo k vyvrcholení, a po chvíli pak poškozenou shodně uchopil za hlavu obžalovaný XX, nar. xxx, donutil ji k předklonu a vložil jí svůj penis do úst a poškozená rovněž na něm vykonala orální pohlavní styk, aniž by u něj došlo k vyvrcholení, přičemž poškozená nedala najevo slovně svůj nesouhlas, neboť se bála, že v případě, kdy bude klást odpor jí ublíží, kdy obžalovaní ke spáchání činu využili stavu bezbrannosti poškozené, ve kterém se nezletilá nacházela v důsledku působení alkoholu, kdy při koncentraci alkoholu v krvi přesahující 1,4 ‰ byla ve stavu takového obluzení, že nemohla hodnotit situaci, ve které se nacházela a klást adekvátní odpor,  

tedy: jiného násilím a zneužitím bezbrannosti donutili k pohlavnímu styku, čin spáchali jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a čin spáchali na dítěti, 

čímž spáchali 

zločin znásilnění podle § 185 odstavce 1 alinea první, alinea druhá, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku 

 

a odsuzují se 

obžalovaný X. podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody trvání 3 (tří) roků 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) roků. 

Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dále obžalovanému ukládá trest vyhoštění z území České republiky na dobu 5 (pěti) roků. 

 

obžalovaný X podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. 

Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) roků. 

Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dále obžalovanému ukládá trest vyhoštění z území České republiky na dobu 5 (pěti) roků. 

 

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu jsou obžalovaní povinni nahradit společně a nerozdílně poškozené XX, nar. xxx bytem xxx na náhradě nemajetkové újmy částku 10 000 Kč (deset tisíc korun českých) s úrokem z prodlení ve výši 9,75% p.a. od právní moci rozsudku do zaplacení.  

Podle § 229 odst. 2 tr. řádu se poškozená XX, nar. xxx odkazuje se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.  

 

Odůvodnění: 

  1. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v XX podala na obžalované dne 12. prosince 2018 obžalobu pro skutek kvalifikovaný jako zločin znásilnění podle § 185 odstavce 1 alinea první, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, kterého se podle podané obžaloby měli dopustit tím, že dne 13. 08. 2018 v době mezi 19:50 a 21:50 hod., v XX u stanice metra XX, nejprve na spirálovitě točivé cestě z ulice XX směřující k vestibulu stanice metra XX, poté, co je nezletilá XX, nar. xxx, a nezletilá XX, nar. xxx, oslovily a požádaly, aby jim v nedaleké prodejně zakoupili alkohol, neboť jim ještě není osmnáct a alkohol jim neprodají, takto obviněný XX., nar. xxx, učinil, za peníze od nezl. XX v prodejně tisku ve vestibulu stanice metra XX, zakoupil láhev Konzumní vodky zn. Božkov o obsahu 0,5 litru, a tuto společně všichni čtyři popíjeli, kdy během hovoru nezletilé přiznaly, že jim ještě nebylo patnáct let, přesto větší část z obsahu lahve vodky vypily nezletilé XX a XX, kdy zejména na nezl. XX bylo patrno, že je opilá, zatímco obvinění XX. a XX. si dali každý jen doušek, poté, co kolem 21:00 hod. nezletilá XX odešla domů, využili opilosti poškozené XX, která se motala, zpívala a tančila, pod záminkou, že není vhodné pít na veřejnosti ji odvedli do křoví v přilehlém parku za ulicí XX, kde ji nejprve obviněný XXX hladil přes oblečení v oblasti zad a hýždí, pak ji uchopil za hlavu a tlačil jí hlavu směrem dolů do oblasti svého pasu a takto ji přinutil, aby na něm vykonala orální pohlavní styk, kdy jí vložil penis do úst a požadoval, aby ho takto uspokojovala, což učinila, aniž by u něj došlo k vyvrcholení, a po chvíli pak poškozenou uchopil za hlavu obviněný XXX, nar. xxx, donutil ji k předklonu a vložil jí svůj penis do úst a poškozená rovněž na něm vykonala orální pohlavní styk, aniž by u něj došlo k vyvrcholení, přičemž poškozená nedala najevo slovně svůj nesouhlas, neboť se bála, uvědomovala si, že oba muži jsou cizinci, měla strach, že v případě, že bude klást odpor jí ublíží, a proto se pouze snažila odtáhnout hlavu a uhýbala hlavou, kdy tento její odpor byl obviněnými překonán, a obvinění ke spáchání činu využili stavu bezbrannosti, ve kterém se nezletilá nacházela v důsledku působení alkoholu, kdy byla ve stavu takového obluzení, že nemohla hodnotit situaci, ve které se nacházela a klást adekvátní odpor, a uvedeného jednání se dopustili, přestože od poškozené věděli, že nedovršila věku 15 let. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že se obžalovaní dopustili jednání, jak je popsáno a právně kvalifikováno ve výroku o vině, kdy vycházel z dále specifikovaných důkazů. 

  1. Obžalovaný XX vypověděl, že se rozhodli dát si pizzu, proto jeli na metro XX. Dali si pizzu a sedli si na betonovém kruhu u stanice. Přišly tam dvě dívky, a požádaly je, aby jim koupili alkohol. Zeptal se, kolik jim je let, řekli, že šestnáct. Ze začátku odmítl koupit, ale na podruhé, co na tom trvaly, ta se rozhodl to koupit. Ví, že alkohol je možné užívat od osmnácti let, ale i když věděl, že jim je šestnáct, tak se rozhodl ten alkohol koupit. Daly mu peníze, šel do obchodu a koupil láhev vodky a džus. Pak se vrátil, vrátil zbytek peněz, odevzdal jim láhev vodky a džus. Myslí si, že XX hned otevřela láhev vodky a hned si lokla, pak se o něčem bavily, ale byly od nich ve vzdálenosti čtyři, pět metrů a XX. se stále dívala na něj. Nabídl slečnám společnost a XX. ihned souhlasila. Nato znovu otevřela láhev vodky a každá si dala doušek z láhve. Následně se průběžně navzájem vybízeli k pití zakoupené vodky. Bavil se s XX, trochu mluvila rusky; řekla, že měla přítele nebo kamaráda z Ruska. XX obžalovaným řekla, že je bisexuální a pak obžalovanému ukazovala erotické fotografie své dívky, o které říkala, že s ní chodí půl roku. XX s nimi skoro nemluvila. Po nějaké době XX sdělila, že jede domů. Zeptala se XX, jestli taky nechce jet domů. Ta jí sdělila, že ne, že zůstane. Pak odjela XX, XX zůstala, dále pokračovala v pití vodky. Pak se obžalovaných zeptala, jestli nejedou domů, na což obžalovaný odvětil, že si dá ještě cigaretu a pojedou domů. XX je chtěla doprovodit s tím, že se necítí dobře. Pak šli a XX se zeptala, proč vůbec nepije. Řekl, že se mu to nelíbí a dívají se na ně lidé. Tato otázka zazněla, když šli k samotnému lesu. Na to jim XX odpověděla, že je jí to jedno, a ještě se napila. Následně už skoro nemluvila, pouze poslouchala hudbu, tancovala a smála se. Ještě obžalovanému říkala nějaké komplimenty. Když přišli v lese k takové křižovatce, zastavili se, dal si cigaretu. XX si také zapálila cigaretu, zakouřili si, a asi za minutu se zakymácela a naklonila se do strany a v jednom okamžiku málem spadla. Přitom ji obžalovaný zachytil, na což XX reagovala tak, že jej chtěla obejmout. XX měla v ruce láhev vodky, proto, aby ji mohl jistit, jí vzal a někde odložil. Možná se odkutálela. Na XX bylo vidět, že je opilá, na což reagoval XX tak, že radši půjdou domů, aby se nic nestalo. Tak jí řekli ahoj, ona jim „zamávala ahoj, ahoj“. XX. se vydala směrem k metru a obžalovaní šli na svoji zastávku. Odtud jeli domů. K dotazům obžalovaný dále uvedl, že na XX byly cca od 20.00 hodin a to po dobu 1 hodina 40 minut až 2 hodiny, kdy se rozloučili s poškozenou. Na XX jeli autobusem a metrem, zpátky pak pouze autobusy s jedním přestupem. Až na XX jeli na pizzu, protože obžalovaný věděl, že je tam dobrá. V Praze bydleli obžalovaní v jednom bytě. Znají se od dětství. Obžalovaný mohl s poškozenou komunikovat jen díky tomu, že hovořila rusky. Poškozená jim kromě výše uvedeného sdělila nějaké informace o její rodině, dále, že užívá marihuanu a zkusila pervitin a extázi. Neměl o poškozené valné mínění, ale její přítomnost mu zásadně nevadila, proto s ní komunikoval. Sám vypil pouze dva nevelké doušky, nejvíce vypila XX. XX také pila. XX pil pouze džus, vodku vůbec nepil. Před odchodem od zastávky Opatov byla v lahvi necelá polovina. V parku byla již XX znatelně opilá. Přesto se prakticky celou dobu se usmívala, i když se s nimi loučila. Změny v chování XX. neregistroval. S XX se v podstatě vůbec nebavil o tom, jak celou situaci vnímal, prakticky celou dobu se věnoval telefonu. Bavili se, ale ne o dívkách. Když na dívky XX promluvil, tak mluvil anglicky, ale dívky mu nerozuměly. K zachycení XX, když padala, došlo tak, že šla napravo od něj, XX šel trochu vpředu, šla a tancovala, a když se zastavili u té křižovatky, ona se potácela na stranu, tak jí přidržel. Ví, že to bylo kolem pasu. To byl jediný moment, kdy padala. Věkově XX vnímal jako 16-17 letou, takže nepochyboval o sděleném věku; neslyšel, že by říkala, že jí je 14 let. Žádná z dívek nebyla po celou dobu vyplašená, vystrašená nebo nejistá. XX neřekla nic nestandardního. Obžalovaný viděl v batohu poškozené, kromě džusu, který tam dávala, i bílou krabičku, na které byla namalovaná zeleně marihuana. V době, kdy mělo dojít ke skutku, byla s obžalovaným v XX (a bydlela s ním) i jeho přítelkyně. S ní měl běžně pohlavní styk. Necítil se sexuálně frustrován. V rámci své výpovědi pak obžalovaný dle svých možností načrtl do mapy, odkud a kam od zastávky XX šli. V návaznosti na to pak k rozpory mezi náčrtky obžalovaných uvedl, že na metro se nevraceli, protože autobusem byla cesta rychlejší. Na XX byl opakovaně, kdy jednou jel zpět právě touto trasou. Možnost takové cesty zjistil v minulosti od cizích lidí, když se ptal na cestu. Domů dojeli autobusem č. 139, kdy přestupovali jednou. 

  1. Obžalovaný XX vypovídal v hlavním líčení obdobně. Svou vinu odmítl. Potvrdil shodně setkání s nezletilými. Uvedl, že sám alkohol nepil. Snažil se zpočátku konverzovat v angličtině, ale dívky mu nerozuměly. Téměř pořád si hrál na telefonu. XX mu občas sdělil, co se od dívek (zejm. X.) dověděl. Například, že kouří marihuanu, užívá pervitin a zkoušela nějaké jiné drogy. Na otázku, proč to dělá, odpověděla, že chce vyzkoušet všechno. Také řekla, že má dívku, ale líbí se jí také kluci, tzn., že je bisexuální. Ukazovala jim erotické fotografie své dívky. Skoro pořád pila alkohol a její kamarádka mluvila po telefonu. Obžalovaný shodně popsal odchod X X neodjela, protože chtěla zůstat s obžalovanými. Neví, kdo navrhl, že se půjde pryč, nikdo nebyl proti. Dokud šli směrem k parku, XX. poslouchala nějaké písně, také viděl, že jí dvakrát volali, ale neodpověděla na telefonát. Přišli k zatáčce a zastavili se, protože viděli, že pro X. je obtížné držet se na nohou. Viděl, jak se snažila obejmout nebo držet se za X, ale on jí na to nijak neodpovídal. Minutu nebo dvě se něčem bavili, neví o čem, protože zase hrál na telefonu. Když k němu XX přišla, chtěla jej obejmout, to jí nenechal udělat. V ten okamžik jí znovu zatelefonovali. Viděl, že jí telefonovala máma, anglicky a s pomocí gest se jí zeptal, proč neodpovídá. Načež odvětila, že to pro ni není důležité a že nechce. Už neměl přání tam zůstat, tak požádal XX, aby jí řekl, že musí jít domů. Když se loučili, tak měla XX dobrou náladu, usmívala se a mávala jim rukou. K dotazům pak obžalovaný dále uvedl následující. Neví, v kolik na XX dorazili, nicméně odjížděli autobusem domů zhruba v deset hodin večer. Setkání s poškozenou (a její kamarádkou) pro obžalovaného nebylo důležité, nesoustředil se na to. Sám s dívkami nemluvil a ani se o to nesnažil, hrál si téměř pořád na telefonu. Dívky jej nezajímaly. Zpočátku na dívky hovořil anglicky, čemuž nerozuměly; možná znaly pár slov. Ani neposlouchal, o čem se s nimi baví XX. Obžalovaný umí rusky. Neví, zda někdo z dívek hovořil rusky, ví veškeré informace od XX. Poškozená se možná něco rusky říct snažila, ale neví to. S XX seděli u malé stěny a děvčata stála naproti nim. Kamarádka poškozené se někdy vzdalovala, aby se bavila po telefonu. Alkoholu se nenapil vůbec, ale lahev vodky v ruce držel. Neměl důvod pít, navíc nemá rád tvrdý alkohol. Z místa odešli, aby se prošli. Mohl to navrhnout kdokoli, neví, kdo to byl.  Po procházce chtěli jet s XX domů. V parku nebyli s poškozenou více než 15 minut. Neví, kolik alkoholu zbylo v lahvi. Neví, kdo lahev z XXX odnášel, ale v parku ji pak následně měla XX. Od zastávky XX mohli jít tak 150-200 metrů. Zastavili se, protože na XX. bylo vidět, že je pro ni těžké držet se na nohou. V tom okamžiku, když málem spadla a XX ji přidržel, když chtěla obejmout XXX a potom i obžalovaného, pochopili, že bude lepší jet domů. Rozešli se na různé strany. X šla zpět k metru XX. Po cestě do parku XX poslouchala hudbu a něco říkala. Celou dobu se usmívala. Oni šli trochu dopředu, zatočili do cesty, přešli jí a šli na autobusovou zastávku. Když se v parku zastavili, lahev od XX vzal XX a položilo ji na zem. Nepřemýšlel o tom, že by se X mohlo po jejich rozchodu něco stát. Odpovídá si sama za své činy. X. vypadala vyspělá, dokonce starší, než kolik jim tvrdila (šestnáct let). Myslí, že se mu XXX nelíbila. Neví, zda se někdo z obžalovaných líbil jí, bavila se s XX. Obžalovanému se XX nelíbila, má přítelkyni. Nelíbí se mu dívky, které kouří a pijí alkohol. V rámci své výpovědi pak i obžalovaný X. dle svých možností načrtl do mapy odkud a kam od zastávky XX šli. 
  2. Poškozená nezl. XX byla taktéž slyšena v hlavním líčení, neboť její výslech z přípravného řízení byl sice proveden jako neodkladný úkon při splnění zákonem stanovených podmínek, avšak jako jediný usvědčující důkaz v souladu s již ustálenou judikaturou, nemohl být použit. Ve své výpovědi poškozená popsala události dne 13. 8. 2018 následovně. Bylo to o prázdninách, když spala v XX u babičky, tak se domluvila s kamarádkou XX, že se sejdou na XXX, a že se trochu připijí. Jela za ní na XX a pak spolu jely na XX s tím, že tam si mohou někde sehnat nějaký alkohol, buď tak, že ho koupí samy, anebo že by našly někoho, kdo by jim to koupil. Ani jedna se neodvážily jít ho zkusit koupit, takže hledaly nějaké kluky nebo holky, kdo by jim to koupil. Tam seděl XX s tím druhým klukem, tak se odvážily za nimi jít, přišly za nimi s tím, jestli jim nekoupí nějaký ten alkohol a oni, že klidně. Šel to koupit XX, koupil vodku s pomerančovým džusem, a když přišel, tak se zeptal, jestli se k nim mohou přidat. Ony odvětily, že to není problém. Byli tak všichni spolu, XX telefonovala s mámou a babičkou s tím, že pak musí odjet. Poškozená už byla trochu připitá, tak jí to bylo vcelku jedno. XX odjela, tak na místě zůstala s obžalovanými sama. Na to se jí XX zeptal, jestli se nepůjdou někam projít, že jeho kamarád nechce pít na veřejnosti. Poškozená souhlasila. Tak šli, tam vzadu u XX je parkoviště, byly tam vysoké keře, tak tam byli. Tu vodku XXX nebo ten druhý položili na zem a XX k poškozené přišel, začal jí objímat a začal jí táhnout do těch keřů. Objímali se, jak už poškozená byla připitá, tak na něm trochu ležela, jako že se objímali, pak jí začal rvát hlavu dolů k jeho rozkroku s tím, že si rozepnul kalhoty a stáhl si spodní prádlo a dal jí hlavu k jeho rozkroku. Prostě jí rval hlavu k jeho penisu, aby mu ho vykouřila. To udělala, ale on do její pusy ani na ni neejakuloval. Mezitím, co jí tam rval tu hlavu, jak to dělala, tak se mezi sebou bavili, jestli XX , XX , neví, jakým jazykem, něco si tam říkali a pak přišel ten jeho kamarád a udělal úplně to samé, co on. Ani on neejakuloval. Když se oblékli, tak tam tu vodku nechali a odešli úplně jiným směrem, jinam a řekli jí jen „čau“. Jak poškozená již byla hodně připitá, tak šla cestou na metro a cestou spadla, roztrhla si horní ret a zarazila si zub. Byla celá od krve. Brečela a šla do toho metra, tam si sedla na schody, koukala na svoje ruce, na sebe, byly celé od krve. Začalo jí vrtat v hlavě, co se vůbec stalo, a když tam seděla, tak za ní přiběhl jeden pán s paní, jestli nepotřebuje pomoc. Řekla, že nepotřebuje pomoc, že se potřebuje dostat na XX. Oni, že pojedou s ní. Tak jeli metrem, přijeli na XX a ta slečna, že najde aspoň záchody, aby se mohla umýt a ten pán mezitím zavolal policajty, ti tam přijeli, pak tam přijela záchranka, ti jí dávali dýchnout, nadýchala 1,45. Pak jí odvezli do XX, kde jí brali odběry krve. K dalším dotazům poškozená uvedla, že si s XX úplně blízké nejsou. Poškozená jezdila osm let na tábor a XX. tam přijela také, přivezl jí tam vedoucí z tábora a bavily se, sedly si a pak jsme si párkrát i psaly. Když byla tady v Praze, tak tu moc nezná, tak jsem si na ní vzpomněla a napsaly si. XX nic soukromého nesdělovala. Nejsou velké kamarádky, baví se (pozn. normálně), dlouho se nebavily, tak se sešly. Nevzpomíná si, že by jí říkala důvěrné informace o zkušenostech se sexem, s alkoholem apod. Když se dohadovaly, že se sejdou, měly se sejít ještě s nějakými kamarády XX, ti ale nepřišli. Plánovaly od počátku, že si koupí a budou pít alkohol. Na XX jely, protože jí X řekla, že XX je taková ta horší část XX, kde by jim to prodat mohli. Nepamatuje si, kdo oslovil XX. S klukama komunikovala česky, protože on (pozn. XX) říkal, že tu pracuje. Bylo poznat, že není Čech, ale něco málo rozumět mu bylo. Myslí, že ona by byla schopna domluvit se anglicky, rusky nic neumí. S XX mluvila trochu česky, trochu anglicky a hlavně gesty. Z kluků byl komunikativnější XX, s XX moc nemluvila, protože když tam přišly, tak on tam seděl a hrál tam nějaké hry, tak si myslela, že se bavit nechce, nebo že vůbec neumí česky, tak na něj nemluvila. Když se (XX) zeptala, jestli jim to koupí, tak se zeptal, kolik jim je. Má za to, že řekla, že jim je 16. Na to reagoval, že jim to tedy koupí. Pak přišel a ptal se, jestli jim je fakt 16, tak řekla, že je jim 14. Neměl s tím žádný problém. XX. u toho byla, ale neví, jestli to slyšela. Určitě byla u toho, když poškozená obžalovaným sdělovala, že jim je 16 let. Neměly přesné plány, co budou dělat, až získají alkohol. Chtěly se připít do nálady. Asi by nikam z Opatova neodjížděly. Pokud se týká možnosti blíže se seznámit s obžalovanými, pak poškozená uvedla, že zpočátku jim šlo pouze o to, aby jim koupili ten alkohol. Když se pak XX zeptal, jestli se k nim mohou přidat, tak se s nimi začali tak nějak bavit česko- anglicky, a poškozené přišlo, že jsou docela fajn, tak proč se s nimi nebavit. Iniciativa vzešla od obžalovaných. Neví, o čem všem se bavili. Z cca hodiny, co byli všichni 4 spolu, mohla XX tak 20 minut protelefonovat. Neví, jak velká byla lahev vodky, kterou XX koupil, domnívá se, že měla objem 1 litr. Z lahve vypila nejvíce. Párkrát se napil ten XX a párkrát XX a pak i XX. Když odcházeli do parku, byla vypitá asi půlka lahve. Když šli tou cestou, držel lahev buď XX, nebo XX, ale myslí, že spíše XX. Pak tu láhev neviděla. Sama po odchodu od stanice XX už z láhve vodky nepila. Celkově vypila odhadem asi 6 panáků. XX nepil na XX, ale až potom, co odtamtud odešli. Šli zřejmě všichni vedle sebe, ona byla vedle XX. Domnívá se, že ušli tak 20 metrů. Kluci tam šli s tím, že tam budou pít. Neví vlastně, proč s nimi šla. Po cestě si něco řekli, ale rozhodně nemluvili pořád. V tu chvíli byla poškozená veselá a měla dobrou náladu. Neví, jestli tančila nebo poslouchala muziku. Bezprostředně předtím, než jí XX zatáhl do křoví, tak chvíli stáli na jednom místě. XX se tam napil a kouřili tam. V parku byli asi půl hodiny. Orální sex s každým z obžalovaných mohl trvat tak 5 minut. XX se jí líbil, ale nedávala mu to nějak najevo. Nechtěla s ním navázat intimní kontakt. Nesnažila se ho políbit. Když byli u toho křoví, tak jak jí obejmul, tak ho objala také, ale vlastně neví proč. Marihuanu měla cca týden před předmětným dnem; neví, kdy předtím naposledy užila pervitin, ale ví, že to nebylo v XX, ale v XX kde bydlí s matkou. Drogami se necítila ovlivněná, pouze byla pod vlivem alkoholu. Chodila nejistě, a když se zastavili, tak se kymácela, ale neupadla. Měla problémy s rovnováhou, ale chytat jí nikdo nemusel. K objetí ze strany XX nedošlo v souvislosti s tím, že by potřebovala pomoc při držení rovnováhy. Poškozená si pamatuje, že stála, XX ji obejmul a ona mu dala ruce okolo krku. Pak začal s ní dělat kroky dozadu do křoví. Neví přesně, kam obžalovaní následně šli, ale šli jiným směrem než ona. Když ji kontaktoval sv. XX. se sv. XX., nechtěla zavolat policii, protože se bála toho, co by z toho bylo, že by měla problémy, že by na ní doma rodiče byli naštvaní, že by z toho byl průser. K dotazu, zda měla dojem, že udělala něco špatného, poškozená uvedla, že to vnímala jsem tak, že jsem byla dost připitá, bála se spíš toho. Domů ještě takto opilá nepřišla. Bála se, že když by se rodiče dozvěděli, že pila, že by pak na ní hrozně řvali, co si to dovoluje ve svém věku a tak. Bála se toho, že kdyby tam přijeli i policajti a kdyby jí odvezli a přišlo by se na to, že v sobě měla nějaké drogy z dřívějška, že by šla třeba do pasťáku. Blízcí ji začali shánět až poté, co v domluvený čas nebyla na smluveném místě. To bylo, až když už byla na XX. Jako první s rodiči na jejím telefonu mluvil záchranář RZS. Alkohol, který vypila na XX za přítomnosti obžalovaných, byl jediný alkohol, který ten den pila. Na své chování v XX si nepamatuje. Je pravdou, že lékařce řekla něco v tom smyslu, že jí nevadí, že jí znásilnili, ale že jí policajti zatáhli do XX. Není to tak, že by jí znásilnění nevadilo, byla ráda, že žije, že se jí nic nestalo. Vadilo jí, že se to bude řešit, rozebírat a že z toho budou problémy. Pokud uváděla, že jí štve, že se na ní ti muži vystřídali a poté jí ani nedoprovodili na metro, pak poškozená uvedla, že to není tak, že jí to neštvalo. Vadilo jí ale to, že s ohledem na její stav, kdy nemohla ani chodit, jak byla připitá, jí nechali na místě, což následně vedlo k tomu, že se při cestě na metro zranila. Při samotném orálním styku se bála, že když začne křičet, uhýbat hlavou, takže by to mohlo dopadnout i mnohem hůř, než to dopadlo. Donucení vnímala tak, že když jí začal sahat na hlavu, začal ji tlačit níž, tak uhýbala tou hlavou, tak ji vzal oběma rukama. To brala jako donucení, že to má udělat. V minulosti měla problémy ve škole. Měla snížené známky z chování za záškoláctví. Opakovaně nechodila do školy a matce o tom lhala. Již dříve měla intimní styk; „nebyl to přítel, ale kluk“. Chodila i s holkou, ale s tou neměla sexuální styk. V XX byla spíš za babičkou, ta je pro ní z rodiny nejdůležitější. K rodičům úplně důvěru nemá. Lepší vztah má s otcem. Rozhodně se ale nikomu nesvěří se vším. Nechtěla, aby se otec o věci dověděl, protože se vídají málokdy a nikdy ho neviděla naštvaného. Bála se, že když se to dozví, tak uvidí, jaký je, když ho naštve. Měla v mobilu nahé fotky přítelkyně, ale neví, jestli je obžalovaným ukazovala. V batohu měla krabičku na marihuanu, ale ta byla prázdná. Obžalovaných se na marihuanu ptala, ale řekli jí, že nemají., XX jí ale řekl, že jí také kouří. Stále vnímá jako to nejhorší, že upadla a zranila se, takže byla středem pozornosti. V té době, kdy se to dělo (nucení k orálnímu styku), nebrala ohled na to, co oni dělají, co si nechala od nich udělat. V tu chvíli to nevnímala. Když pak seděla v metru na těch schodech a koukala se na svoje ruce od krve, tak jí to začalo docházet. Do okamžiku, kdy jí XX zatáhl do křoví, se nebála. Říkala si, o co jde, co dělá. Pak, když jí začal sahat na hlavu, to strach měla. 
  1. Podle § 102 odst. 2 tr. řádu soud přečetl protokol o výslechu nezletilé svědkyně XX, když k takovému postupu byly splněny veškeré zákonné podmínky. Svědkyně uvedla, že XX. zná asi rok, poznaly se na táboře v červenci 2017. Po celou dobu si psaly, fyzicky se znovu viděly až 13. 08. 2018. Sešly se kolem 18:00 hod. v XX, kde se procházely a kolem 19:00 hod. přijely do stanice XX. Zde byly asi 10 minut a koukaly, kdo by jim koupil alkohol. Alkohol si chtěly koupit jen tak. Kousek od metra seděli dva mladí kluci. XX se líbil ten menší, tak k nim došly a začaly se s nimi bavit. XX. mluvila víc, uměla i trochu rusky, ona moc nemluvila. XX těm klukům řekla, jestli by jim koupili alkohol, konkrétně vodku a ona jim dala peníze, asi 300 Kč. Ten menší kluk si vzal peníze a šel vodku koupit do večerky. Ony si tu vodku vzaly a chtěly odejít zpět na XX, a když odcházely, tak jeden z těch kluků na ně zakřičel, jestli mohou jít s nimi. XX. byla pro a jí to bylo jedno. Nakonec kluci navrhli, aby zůstali tam, co byli, tedy u metra XX. Sedli si tam a povídali si. Ona hodně telefonovala, protože ji naháněla babička, sestra a máma. Během povídání otevřeli lahev, každá se jednou napila. Pak ona musela jet domů, což bylo asi kolem 21:00 hod., X. s těmi kluky tam zůstala. Neví, kolik alkoholu bylo v lahvi, když odcházela. Ten menší z kluků rozuměl česky, ten větší uměl jen anglicky nebo rusky. Na začátku, když po nich chtěly, aby jim koupili alkohol, tak se ti kluci ptali kolik jim je let. X. jim řekla, že 16. Je možné, že později jim XX řekla pravdu, tedy že jim je 14 let, ale ona to neslyšela, protože po většinu doby telefonovala. Ti kluci jí připadali v pohodě. Později jí X. psala, že má stehy v puse a nějaká kamarádka jí psala, že X. odvezla sanitka. O tom, že byla sexuálně obtěžována, jí X neřekla. Když odcházela, tak jí X. připadala veselejší, ale v jakém byla stavu, nedokáže posoudit. Zas tak ji nezná. Dále uvedla, že ten menší z kluků jim pořád říkal „pijte, pijte, pijte….“, říkal to česky s cizím přízvukem. Od X ví, že střídala kluky, že má nějaké zkušenosti s drogami, a že alkohol moc nepije. O tom, co se XX. mělo stát, nic neví. 
  2.          Soud dále v hlavním líčení slyšel svědka XX, který kontaktoval poškozenou ve stanici metra XX. Svědek uvedl, že šel večer na XX do metra ve vestibulu po schodech na nástupiště a před ním šla dívka, která hodně nahlas brečela a motala se po schodech. Doběhl jí, aby jí nabídl pomoc. Když k ní došel, viděl, že je od krve. Hned zastavil nějakou slečnu, co šla za ním, jestli má kapesníky. Ptali se dívky, co se jí stalo. Ze začátku říkala, že jenom upadla a roztrhla si ret, (viděl zranění rtu, ze kterého hodně tekla krev). Ptali se jí dál, jestli se jí opravdu něco nestalo, ona pak říkala, že se s kamarádkou opily, že vypily flašku vodky s kamarádkou a že chce jet domů. Ptali se jí dál a ona řekla, že jí znásilnili dva kluci v parku. Tak hned chtěl volat policii, ale to mu dívka zpočátku rozmluvila. Chtěla, ať policii nevolají, že už na ní čeká na XX její otec. Svědek si říkal, že jí přesvědčí v metru, protože slečna jí taky uklidňovala, a z metra zavolají policii. Udělali to tak, protože už zrovna přijela souprava metra a dívka říkala, že musí za tím otcem, že už na ní čeká a že se o ní určitě strachuje. Tak jeli tím metrem. Dívka jim sdělila, že je nezletilá a že brečí asi hlavně kvůli tomu, že se bojí policie. Svědek se domníval, že dívce je tak sedmnáct až osmnáct let. Pak z ní nakonec vylezlo, že jí je čtrnáct, že otec na ní nečeká, tak svědek zavolal policii a policie čekala na XX, kde si ji převzala. Několikrát říkala, že v tom parku to byli dva XX a jednou řekla, že to byli dva XX , ale to XX řekla víckrát. A že v parku už byla sama, že do toho parku šla bez kamarádky, kamarádka odešla z baru a už tam byla jenom s těma klukama. Jinak svědkovi žádné další podrobnosti neříkala. Jenom ví, že slečně řekla něco víc, když pak šel telefonovat do zadní části vagónu. Když vyjeli do vestibulu, tam čekali asi minutu a přijely dvě hlídky policie a převzali si dívku. Jenom se jich zeptali, co se stalo, přijela ještě záchranka, vzali si na ně číslo a pak jeli domů. K dalším dotazům svědek uvedl, že když dívku uviděl, byla mnohem více rozrušená, než že by se pouze bála policie. Jak to vnímal, představuje si takhle největší rozrušení člověka. Nebyla schopná ani mluvit, byla sice opilá, to bylo vidět, ale když řekli, že zavolají policii, tak nebyla schopná ani mluvit, začala pouze ještě víc brečet. Pokud se týká opilosti dívky, trochu se motala, ale byla stále schopná chodit. Když seděla, tak nikam nepadala, vnímala normálně, normálně mluvila, nezadrhávala v řeči, nepřeříkávala se. Alkohol z ní byl i cítit. Dívka skutečně zmiňovala, že byla na XX v baru, neříkala v jakém, že si koupila s kamarádkou lahev vodky a že šly do baru. Pochopil to tak, že do baru již šly opilé. Otec dívky ve stanici XX nebyl, dívka jim sdělila, že si to vymyslela. Dívka s nikým při cestě metrem netelefonovala, ale do telefonu se dívala. Dokud jim dívka neřekla, že jí je čtrnáct, zdálo se mu její jednání zvláštní, byl zmatený, že tak brečela, když chtěli volat policii. Poté už jí věřil, že se skutečně stalo, co popisovala. Na XX byli s dívkou cca 1,5 minuty, pak hned přijelo metro. Na XX byli za cca 15 minut. Nevnímal u dívky, že by byla i pod vlivem drog, přesto jí koukal na ruce, aby se ujistil, že nemá nějaké vpichy. 
  3. Podle § 102 odst. 2 tr. řádu soud přečetl protokol o výslechu nezletilé svědkyně XX., která spolu se svědkem XX pomáhala poškozené v metru. Uvedla, že dne 13. 08. 2018 kolem 22:00 hodiny vycházela ze stanice metra XX a ve vestibulu metra si všimla dívky, která byla celá od krve a brečela. Šla k ní a ptala se jí, co se jí stalo. Zároveň s ní k té dívce přišel i nějaký kluk, ptal se na totéž. Ta dívka jim řekla, že byla s kamarádkou pít, že nějací XX jim koupili pití, a pak to pili s nimi, potom ta kamarádka musela odejít a ona s nimi zůstala sama a oni ji prý zatáhli do nějakého parku, a tam ji nutili k orálnímu styku, prej ji znásilnili, to říkala. Ona se dívky ptala, kam jede, a ta řekla, že na XX, kde má sraz s tátou. S tím klukem řekli, že ji doprovodí a cestou se s tím klukem domluvila, že zavolají policii. Zavolali, a policie si dívku převzala. Dívka byla určitě opilá, měla rudé oči a bylo to i cítit. 
  4. S ohledem na úřední záznam PČR ze dne 14. 8. 2018 sepsaný kpt. XX soud slyšel svědkyni MUDr. XX, která se dle úředního záznamu měla vyjadřovat vyšetřovatelům k chování poškozené na urgentním příjmu dětí ve FN XX. To svědkyně popřela, kdy uvedla, že vůbec nebyla v práci. O věci neví nic, má informace pouze z lékařské zprávy, kdy poškozenou neošetřovala. Její jméno zřejmě bylo zmíněno nedopatřením. Došlo zřejmě k tomu, že si policie neověřila totožnost lékařky, se kterou mluvila a vycházela z „vývěsky“ o službě konajícím personálu, kdy mohlo být skutečně její jméno na této vývěsce, neboť ta se nemění přesně se začátkem směny. Svědkyně potvrdila, že se k věci může vyjádřit pouze Mgr. XX., která poškozenou ošetřovala. 
  5. V návaznosti na výslech sv. MUDr. XX soud vyslechl ošetřující lékařku z FN XX MUDr. XX. Ta potvrdila, že ve FN XX ve své službě ošetřovala poškozenou. Odkázala na vyhotovenou lékařskou zprávu a dále uvedla, následují. K chování poškozené po jejím příjmu k ošetření uvedla, že s ohledem na svojí předchozí praxi by chování dívky, by jako akutní stresovou reakci nepopsala v žádném případě, což bylo pro ni i pro přítomný personál na urgentním příjmu velikým překvapením, protože očekávala, že jestliže 13letá dívka zažije takovou stresující událost, tak bude minimálně plačtivá, bude vyděšená, bude fixovaná na přítomnost otce, který za ní dorazil. Nic z toho však nepozorovali, dokonce tam byly momenty, kdy jim poškozená přišla nějakým způsobem pobavená. Nedokáže říci, zda to mohl způsobit alkohol a zjištěné kanabinoidy, avšak významně ovlivněná jí z tohoto hlediska nepřišla. Když se poškozené ptala, proč si nezavolala sama policii či záchranku poté, co se stalo, tak řekla, že to nepovažovala za nutné. Poškozená se nejen smála, ale velice aktivně vedla nějakou komunikaci prostřednictvím mobilního telefonu. Otce si víceméně nevšímala. Zda si poškozená pořizovala selfie, si svědkyně nepamatuje. Z chování poškozené a z jejích odpovědí pochopila, že byla rozladěná, že vůbec byla odeslaná k ošetření, že byla zadržena hlídkou policie a nelíbilo se jí, že si roztrhla kalhoty. S otcem poškozené komunikovala svědkyně pouze krátce, aby mu sdělila informace o zdravotním stavu dcery a o dalším postup, že musí věc nahlásit i kvůli přítomnosti alkoholu a OPL. Otec byl překvapený, zaražený a jeho reakce svědkyni přišla přiměřená tomu, co se stalo, spíše byl ve fázi prvního popření celé situace, jeho reakce jí přišla adekvátní. Byla to právě svědkyně, která mluvila s policisty, MUDr. XX. to být nemohla. Poškozená měla na svůj věk výrazné líčení. Pokud ve zprávě uvedla, že je pacient orientovaný a čilý, vychází se z exaktních faktorů. Pokud uvedla na stupnici číslo 15, znamená to, že je orientovaná časem, místem, osobou, odpovídá promptně a všechny její motorické funkce jsou zachované a odpovídající plnému vědomí. Pokud by byla ovlivněna vyšší promile alkoholu nebo návykovou látkou, tak určitě by viděla, že ta odpověď je s latencí a hodnotila by to jako 14, takže i ta hodnota 15 odpovídá tomu, že to, co naměřili, skutečně je prokazatelné, že tam vliv toxických látek byl, ale nemělo to vliv na snížení jejích kognitivních a motorických funkcí, ty byly plně zachované. Urgentní ošetření poškozená nepotřebovala, ale policie nemohla postupovat jinak než přivolat RZS. Ve své praxi svědkyně neviděla mnoho znásilněných 13letých dívek a nemá vyšší psychologické vzdělání, nicméně i kolegové záchranáři, kteří byli ve směně, byli velice překvapení, protože podle nich její chování tomu neodpovídalo. Nezpochybňovali, že by k tomu došlo, spíš vyslovili obavu o další psychický vývoj té dívky, pokud tohle na ní nezanechalo větší dojem, jak bude vypadat její budoucnost, nechtěla tím zpochybnit, zda k něčemu došlo nebo ne. Přesto, že měla poškozená 1,4 promile krevní zkouškou, tak ani přes tuto hladinu pro svědkyni vůbec nevykazovala známky opilosti, které by vedly k bezbrannosti. Krevní zkouška byla provedena v nemocniční laboratoři. Pro policii byl zřejmě odebíraný ještě další vzorek krve později. Mohlo k tomu dojít až po jedné hodině ranní.  Svědkyně XX., matka poškozené k projednávané věci uvedla, že dcera přijela na prázdniny za babičkou a za otcem. Co se stalo, jsem se dozvěděla později, kdy dcera nebrala telefony. Ten večer byla v práci. Byly domluvené, že si budou volat a ozývat se a ten den jí přestala dcera brát odpoledne, večer telefony, nereagovala, neozývala se (nepřijímala hovor). V minulosti se to nikdy nestalo. Vždy byly s dcerou v kontaktu po telefonu nebo SMS; posílaly si i fotky. Když už měla strach, tak volala babičce a ta jí oznámila, že ji pustili někam ven za nějakou kamarádkou. Pak se jí snažili dovolat všichni, babička se jí dovolala, až když byla v sanitce a vezli ji do nemocnice. Otec dcery okamžitě jel do nemocnice, v nemocnici ji ošetřili, zjistili přítomnost alkoholu. Co se stalo tam, konkrétně neví, ví, že si rozbila pusu, měla sešitý ret. O události doma nemluví. K doplňujícím dotazům svědkyně uvedla, že dcera je uzavřenější, je puberťačka. Problémy přisuzovala pubertě. O tom, jak dcera žila (užívání alkoholu, drog, sexuální zkušenosti), se dověděla až v souvislosti s projednávanou věcí. Jediný problém, který dcera v minulosti měla, bylo záškoláctví. To se vyřešilo. Byli s dcerou u kurátora, psychologa a a dcera přešla na jinou školu. Bylo to způsobeno i špatnými kamarády. Doma komunikují a žijí normálně, dcera se jí ale příliš s ohledem na svojí uzavřenost nesvěřuje. Otce má dcera ráda, ale má z něj strach. Přesto by však pro ni nepochybně byl oporou. V minulosti měl otec dcery problémy s drogami. S dcerou sice nebyla v kontaktu bezprostředně po události, avšak i poté byla značně rozrušená, jak z události samotné, tak i z možných následků. Jediné, po té noci, když se setkaly, tak se dcery ptala, zda tam došlo k sexu. Na to dcera říkala, že ne, a že se nebránila, protože se bála, co by jí mohli udělat. Od incidentu je dcera pod přísnějším dohledem, včetně dohledu kurátora a řeší se i její užívání drog. Dcera udělala za svou minulostí tlustou čáru. Dcera si po události na nic nestěžuje. Je uzavřená. Jestli to má spojitost s tou událostí nebo se to přisuzuje pubertě, nedokáže svědkyně říct. Uzavřenější určitě je. První, co jí dcera po události řekla do telefonu, bylo, že již nikdy v životě nechce jet do Prahy. Dcera určitě nechodila na nějaké noční tahy. Její kamarádku XX svědkyně nezná. 
  6.        Svědek XX, otec poškozené popsal události tak, že mu volali z XX, že tam má dceru, a že mají podezření na znásilnění, aby si pro ni přijel. Po příjezdu do nemocnice mu oznámili, že dcera měla 1,4 promile, a že tam nějaké sexuální napadení asi bylo.  Pak se viděl s XXX, byla rozhozená, starala se o to, že má na sobě roztrhané věci apod. Jestli byla v nějakém šoku, neví.  Pak čekali na výsledky vyšetření a na kriminálku. K dotazům pak svědek uvedl, že ten den mu dcera řekla, že se spojila přes facebook s kamarádkou z tábora a že by za ní jela na XX nebo na XX. Jela tam okolo čtvrté nebo šesté hodiny. Domluveni byli, že bude do deseti zpátky, a až bude vyjíždět z XX, že mu zavolá a on ji na XX vyzvedne u metra. Až do desáté hodiny s dcerou v kontaktu nebyl, potom se jí snažil dovolat a posílal SMS. U dcery vnímal, že se bála reakce matky, z ní měla velký strach. Dcery se na událost neptal. Dceru v XX viděl mezi jednotlivými vyšetřeními, čekal na příjmu. Chvilkami brečela, chvilkami se smála, střídaly se jí nálady. Smích byl spíš vynucený, jak se jí svědek snažil rozptýlit. Bližší informace o událostech se dověděl až v souvislosti se zahájením trestního stíhání obžalovaných. Vztah XX a matky není asi moc dobrý, XX je v pubertě a jsou tam nějaké třenice. Svědkův vztah s XX dobrý, jsou kamarádi. S dcerou se vídá cca 2x za rok, vždy 1-2 týdny. Dcera do XX jezdí i za babičkou, 2x-3x za rok. Právě svědkova matka má dceru více na starost, když je dcera v XX. Babičku má XX. ráda. Neví, jestli se jí dcera svěřila s tím, co se stalo. V minulosti s XX byl pouze jeden problém a to ve škole, kdy se jí velmi zhoršil prospěch. O tom, že by užívala dcera drogy nikdy, nic nevěděl. Jako možné vysvětlení pro nevázaný život XX vidí svědek komplikace ve vztahu s matkou a izolované prostředí, ve kterém žijí. S dcerou probíral, jak se má chovat k mámě. Měla strach ze setkání s ní. Snažil se korigovat jak XX, tak maminku, aby si nevjely hned do vlasů. S dcerou je stále v kontaktu. Dcera byla po události u psychologa. O chlapcích se s dcerou obecně bavil. Ptal jsem se jí, jestli se jí líbí nějaký kluk, říkala, že si na někoho myslí, nebo že se jí někdo líbí. Svědek si neuvědomuje, že by mu dcera někdy lhala. Svědek přiznal, že občas užívá drogy a taktéž, že byl ve VTOS na cca 4 roky.  
  7.       K návrhu obhajoby byli slyšeni svědci XX matka obžalovaného, XX otec obžalovaného a XX bratranec obžalovaného XX, kteří se vyjadřovali k osobám a výchově obou obžalovaných. Jejich výpovědi lze shrnout tak, že nikdy s ani jedním z obžalovaných nebyly žádné problémy, že nevěří, že by se obžalovaní činu mohli dopustit. 
  8.        Soud dále vyslechl v hlavním líčení znalce MUDr. XX, který shrnul závěry znaleckých posudků vypracovaných společně s prof. PhDr. XX na oba obžalované. Stvrdil závěry znaleckých posudků, podle kterých v případě obžalovaného XX nebyly prokázány žádné sexuálně deviantní tendence a zájmy u posuzovaného. Nebyla zjištěna žádná duševní porucha ani choroba, nebyla také zjištěna žádná sexuální deviace. V době, kdy se měl dopustit inkriminovaného deliktu, byl posuzovaný zřejmě ve stavu lehké opilosti, která neměla forenzně významný vliv na jeho jednání. Při absenci psychické i sexuální patologie nebyly v době deliktu jeho rozpoznávací ani ovládací schopnosti ve vztahu k inkriminovanému jednání snížené. U posuzovaného nebyla zjištěna výraznější agresivita. Posuzovaný nevykazuje ve své sexualitě žádné poruchy ani parafilní zájmy. Je tedy plně schopen svoji sexualitu ovládat. Posuzovaný není po psychické ani sexuální stránce nebezpečný svému okolí, a to též za předpokladu, že by se skutečně dopustil inkriminovaného deliktu, jehož spáchání neguje. Ochranná léčba, ani jiné podobné opatření není u posuzovaného indikované. Osobnost jmenovaného je bez výraznějších anomálií, bez zjevných známek citové či sociální maladaptace. Emocionalita celkem diferencovaná. Afektivita a psychika dostatečně stabilní. Sexuální deviace ani sexuální dysfunkce u obviněného nebyly zjištěny. Je heterosexuálně orientovaný, psychosexuálně zralý přiměřeně věku. V uvedených situacích obviněný bude v souladu se svou inteligencí a nenarušenou osobností jednat pravděpodobně konstruktivně a neagresivně. Vyšetřením nebyly zjištěny znaky svědčící o duševní chorobě v pravém slova smyslu, tedy ve smyslu psychózy, sexuální deviaci v pravém slova smyslu, zvýšené agresivitě, těžším neurotickém onemocnění, hysterických osobnostních rysech, tendencích ke konfabulacím či závažnějším narušení základních psychických funkcí (percepce, paměti, myšlení, pozornosti). Hodnotová orientace obviněného je dle jeho vlastního vyjádření podmíněná především náboženským přesvědčením. Budou u něho převažovat pravděpodobně racionalizace a prosté popírání. Jde o jedince intelektově mírně nadprůměrného (IQ 117), bez forenzně významnějšího poškození centrálního nervového systému. Obviněný není osobou závislou na alkoholu či jiných návykových látkách. Motivace inkriminovaného tr. činu (pokud mu bude prokázán, on sám ho plně popírá) nebude podmíněná žádnou psychickou nebo sexuální patologií a souvisí z psychologického hlediska pravděpodobně především se snahou po sexuálním uspokojení. Obviněný je schopen plnohodnotné účasti na trestním řízení. Sociální a občanská adaptace obviněného je nenarušená, je netrestán, bez znaků závislosti, žije v rodině s dobrými vztahy, má dlouhodobý partnerský vztah, studuje vysokou školu. Obdobné závěry pak znalci učinili i v případě obžalovaného S., kdy vyšetření nevykazuje žádné deviantní prvky. U posuzovaného nebyla zjištěna žádná duševní porucha ani choroba. Nebyla zjištěna žádná sexuální deviace. V době deliktu, pokud se jej dopustil, nebyla u posuzovaného zjištěna žádná forenzně významná duševní porucha ani sexuální deviace. Pokud se dopustil inkriminovaného deliktu, pak jeho rozpoznávací i ovládací schopnosti ve vztahu k deliktu byly plně zachovány. Osobnost jmenovaného je bez výraznějších anomálií, bez zjevných známek citové či sociální maladaptace. Emocionalita celkem diferencovaná. Afektivita a psychika dostatečně stabilní. Sexuální deviace ani sexuální dysfunkce u obviněného nebyly zjištěny. Je heterosexuálně orientovaný, psychosexuálně zralý přiměřeně věku. V uvedených situacích obviněný bude v souladu se svou inteligencí a nenarušenou osobností jednat pravděpodobně konstruktivně a neagresivně. Vyšetřením nebyly zjištěny znaky svědčící o duševní chorobě v pravém slova smyslu, tedy ve smyslu psychózy, sexuální deviaci v pravém slova smyslu, zvýšené agresivitě, těžším neurotickém onemocnění, hysterických osobnostních rysech, tendencích ke konfabulacím či závažnějším narušení základních psychických funkcí (percepce, paměti, myšlení, pozornosti). Hodnotová orientace obviněného je dle jeho vlastního vyjádření zaměřená především na rodinu bez nápadností. Budou u něho převažovat pravděpodobně racionalizace a prosté popírání. Jde o jedince intelektově nadprůměrného (IQ 122), bez forenzně významnějšího poškození centrálního nervového systému. Obviněný není osobou závislou na alkoholu či jiných návykových látkách. Motivace inkriminovaného tr. činu (pokud mu bude prokázán, on sám ho plně popírá) nebude podmíněná žádnou psychickou nebo sexuální patologií a souvisí z psychologického hlediska pravděpodobně především se snahou po sexuálním uspokojení. Obviněný je schopen plnohodnotné účasti na trestním řízení. Sociální a občanská adaptace obviněného je nenarušená, je netrestán, bez znaků závislosti, psychiatricky neléčený, má dlouhodobý partnerský vztah, studuje vysokou školu. Posuzovaný při vyšetření, v anamnéze, ani v psychologických testech nevykazuje vyšší úroveň agresivity. Je plně schopen své agresivní motivace ovládat. U posuzovaného nejsou zjištěny sexuálně deviantní zájmy, jeho sexuální aktivita není nadprůměrná. Je tedy schopen plně ovládat svou sexualitu. Pobyt posuzovaného na svobodě znalci nepokládají z psychického ani sexuálního hlediska za nebezpečný, a to ani za předpokladu, že se inkriminovaného deliktu opravdu dopustil. Žádná ochranná léčba není v tomto případě indikovaná. Znalec dále při svém výslechu uvedl, že osobnostní charakteristiky, jak vyplynuly z testů, ani komunikace, kterou s nimi vedli, nesvědčili pro nějakou výraznou explozi, prchlivou náladu, ani se nesnažili nějak výrazně agresivně vystupovat proti obvinění nebo proti vyšetření apod. Předpokládá u obou průměrnou sociální adaptaci i ve stresující situaci. Pro konkrétní situaci postupují logicky, sociálně obvyklým způsobem a nejsou tam nějaké výrazné negativní emoce, které by ovlivňovaly ten jejich přístup. Předpokládaný konzum alkoholu nebyl velký, takže pokud byli pod vlivem alkoholu, jednalo se o opilost prostou, ani jeden není závislý na alkoholu v tom smyslu, že by patologicky nemohl přestat pít, nebo nemohl se vzdát konzumace, tzn., že nepovažují tu opilost v tomto případě za forenzně významnou. Pokud se týká možné motivace, znalec uvedl, že se obžalovaní upnuli na příležitost ke komunikaci. Jejich motivy byly zpočátku afiliativní, tzn., chtěli se seznámit a pobavit. Možnost resocializace obžalovaných je bezproblémová. Pokud se týká navazování vztahů, jsou obžalovaní spíše introvertní. Byli spíše ve vleku té události, protože jeden z nich se odhodlat zakoupit alkohol, který slečny požadovaly a tak s nimi navázali docela přátelský kontakt. V navazování vztahů jsou zdrženlivější. 
  9.        Na poškozenou byl v přípravném řízení zpracován znalecký posudek ke zkoumání jejího duševního stavu znalci z oboru psychiatrie a z oboru psychologie MUDr. XX a PhDr. XX, kdy tito ve znaleckém posudku konstatovali, že celková osobnostní struktura posuzované pošk. nezl. XX je výrazně disharmonická, introvertovaná, psychicky labilní, úzkostná. Také vznětlivá, plachá, citově tvrdá, individualisticky zdrženlivá, soběstačná, bez dostatku sebevlády, vnitřně napjatá. Podle projekcí s neuroticky porušenými vztahy k druhým lidem s tendencí selhat v zátěži v důsledku útlumu a vytěsnění citů. Schopnost svědkyně zapamatovat si a následně reprodukovat prožité události je neporušena. Skutečnosti, které poškozená uvedla, nejspíš zažila. Otázkou je míra její aktivní spoluúčasti vzhledem k stupniopilosti (viz odpověď znalce psychiatra). Vzhledem k anamnestickým údajům o komplikacích při narození, disharmonickému vývoji osobnosti, socializovaných poruchách chování, způsobu života s časným zahájením sexuálního života a konzumaci drog a průběhu šetřené události, je obecná věrohodnost svědkyně snížena. Rozumové a duševní schopnosti poškozené v době, kdy měl být na ní spáchán trestný čin, byly snížené prostou středně těžkou opilostí s nejméně 1,45 – 1,60 promile alkoholu v dechu. Vzhledem ke zkušenostem poškozené s alkoholem, hodnotí znalkyně, schopnosti poškozené vyhodnotit situaci a účinně se bránit snížené střední měrou. Šlo o osobu bezbrannou. Poškozená trpí disharmonickým vývojem osobnosti se socializovanými poruchami chování. Z psychiatrického hlediska šlo u poškozené v době po činu o akutní stresovou reakci. Následná posttraumatická stresová porucha se nevyvinula. Nebylo zjištěno, že by psychické potíže související s činem způsobily poškozené omezení v jejím životě. V hlavním líčení pak k dotazům soudu a stran znalci rozvedli své závěry následovně. Pokud se týká specifické věrohodnosti, nejsou znalci oprávněni k tomu závěry uvádět, nicméně znalec Dr. XX uvedl, že dle subjektivního vnímání se přiklání k závěru, že se událost stala tak, jak ji popisuje poškozená, Dr. XX pak uvedla, že rovněž z psychiatrického hlediska nezjistila důvody, pro které by měla poškozená lhát. Fakt, že se u poškozené nevyvinula posttraumatická stresová porucha (dále také jen „PSP“) je zjevně zapříčiněn vývojem poškozené i jejími osobnostními rysy, kdy poškozená má poruchy chování, sexuální iniciaci ve 13 letech, má zkušenost s alkoholem, pokračuje pervitinem, jsou tam poruchy chování. Byl to experiment, který dopadl tak, jak ona nemohla předpokládat. Znalec psycholog uvedl, že v době, kdy poškozenou vyšetřoval, což byl asi měsíc po té události, trpěla silnou úzkostí silnou úzkostí z možných následků. Poškozená sama sdělovala, že žádné následky události nemá, že má strach z možné pomsty obviněných, z toho, že to vyšlo najevo. Ona sama říkala, že kdyby nebyla k tomu nepřímo donucena, tak by nikdy tu událost nenahlásila a zatajila by ji. Poškozená jako oporu vnímá otce a zejména babičku – matku otce. Vztahy s matkou hodnotila jako neutrální – ani špatné ani extra dobré. Pokud poškozená nechtěla, aby se blízcí o události dověděli, je to s přihlédnutím k osobě poškozené vysvětlitelné tím, že měla výčitky svědomí, že matce i otci udělala něco špatného, a že je to ona, kdo za to může. Je to dáno vývojem osobnosti. Obecně prakticky – dívky v pubertě se nesvěřují překročením výchovné rámce doma. Je to velmi časté a ona rámce překračovala zhruba od 13 let. Není zcela zřejmé, jak iniciativní poškozená je při navazování blízkých vztahů. Existuje mnoho faktorů, které do toho zasahují, navíc je poškozená pubertální dívkou, která nedomýšlela důsledky, nemá zkušenosti, její emoční výkyv je také pubertální. V testech vyšlo, že poškozená v reálném životě, pokud dojde k nějaké stresové nebo zátěžové situaci, tak může selhat ve smyslu použití adaptačních způsobů vyrovnání se s tou situací. Poškozená si je vědoma nesprávnosti svého chování (užívání drog, alkoholu, předčasné iniciace sexuální zkušenosti), kdy ale tam hraje roli puberta a impulzivita v pubertě. Ona ví, že je to špatně. Funguje efekt, že když to dělají další a mají tam brko, tak si dá také, opora rodiny je slabší. Teoreticky u poškozené může nastat negativní reakce, kdy je poškozená odmítnuta, ačkoli má zájem o bližší kontakt. Záleží na spoustě dalších věcí, jak se s takovou situací vyrovná. Dalo by se říct, že v některých situacích se s těmito příhodami vyrovnává tzv. maladaptivně, tzn., nezvládá je, tzn. například tuto konkrétní situaci, nezvládá, opila se. Rozhodně se ale nejedná o pravidlo. V daném případě bylo jednání poškozené ovlivněno především mírou opilosti. Znalec z oboru psychiatrie nenalezl žádnou motivaci, proč by si měla vymýšlet právě popisovanou událost a ne něco jiného. Pokud se poškozená při lékařském ošetření nechovala dle v předpokládaných intencích daných prožitou událostí, lze to přičítat opilosti. Znalkyně z oboru psychiatrie uvedla doslova „v té opilosti byla chráněna před celým tím prožitkem toho neštěstí, té hrůzy“. Možné následky jí došly až později. Pokud se poškozená policii vyjadřovala v tom smyslu, že ji štve, že se na ni ti muži vystřídali a poté ji ani nedoprovodili na metro, může být takové vyjádření dáno tím, že v opilosti do určité míry spolupracovala, neboť jak byla opilá, až tak jí to nevadilo. Znalkyně z oboru psychiatrie pak dodala, že alkohol je citové anestetikum. Pokud byla poškozená třeba na dojezdu pervitinu, nebo tam měla marihuanu, tak vlastně to prožívání 13leté dívky, která je pod vlivem alkoholu a líbí se jí kluci, tak může v dobré víře jít a očekávat nějaké seznámení, a když se něco takového stane, tak trauma může přijít po vystřízlivění, anebo po nějaké době, že si uvědomí důsledky, následky a vlastně ten stav celkově. Osobnostní charakteristiky poškozené jsou takové, že potenciálně je schopna si podobnou událost vymyslet a otázka je, jestli se podaří zjistit buď motivaci, která by svědčila proto, že si to vymyslela, nebo se nepodaří. Znalci nevnímají jednání poškozené tak, že by se chtěla zviditelnit. Věc nechtěla oznámit. Kdyby tomu tak bylo, nafoukla by obrazotvorností následky a třeba i čin. Čin nebyl výrazně hysteridně popsaný. Při vyšetření byla poškozená v úzkosti, říkala, že to mají geneticky dané, ale vycházela ze strachu z těch pachatelů. Další závěry, které učinili, svědčí pro to, že čin se stal. Poškozená není ten typ, který by si vymýšlel. S ohledem na to, že se bála následků, že by se jí případně mohli pachatelé pomstít, tak je otázka, kdyby se to nestalo, že by to neřekla. Spíše by měla tendenci to popřít, že se to stalo, než by si to vymýšlela. Poškozená se nepotřebuje ukazovat v lepším světle a ani si vymýšlet, protože tohle je na upoutání pozornosti, ona poutá pozornost svými eskapádami s návykovými látkami. Poškozená si uvědomila, o co šlo až nějakou dobu po činu, alkohol působí na mladistvé více než na dospělé lidi a podle toho, jak se chovala, tak alkohol byl citové anestetikum, kdy nebyla schopna hodnotit správně a detailně, co se stalo, a účinně se bránit. To, co se stalo v průběhu, to neočekávala. Až když to nastalo a překročilo to ten rámec, díky tomu, že byla opilá, nemohla se účinně bránit, nevěděla jak. Chování poškozených po znásilnění je různé. Jde také o to, jestli je dívka znásilněna agresivně či neagresivně. Když jde po parku, někdo ji zmlátí a násilí přinutí k sexu, případně má po sobě modřiny, určitě bude reagovat jinak. Bude plakat a bude ve stresu a v šoku z nenadálého jednání. Tady musela být ze začátku určitá míra spolupráce. Kluci se poškozené určitě líbili, koupili jí alkohol, a tak si myslela, že bude třeba hezký večer, že bude vztah. Pokud se týká bezbrannosti, mladí lidé ve svých důsledcích nechápou, co je sex a znásilnění. Přistupují k sexu jako k praktické činnosti, rovina prožitková nebo vztahová je jim vzdálena, nejsou schopni ji dohodnotit. Dospělý by se bránil pokusu o znásilnění tím, že vnímá situaci v mnohem širším kontextu než dítě. Pokud se týká v úvahu přicházejících motivací, anamnesticky u poškozené nedošlo k nějakým podobným situacím, že ona by si vymýšlela. Výchovné problémy jako záškoláctví jsou „pouze“ impulzivní poruchy chování. Z nějakého důvodu si vymyslet událost by vyžadovalo racionální úvahu, avšak schopnost poškozené racionálně uvažovat byla z pohledu psychologa snížena. Akutní stresová reakce vzniká, když se člověku stane něco, co ho traumatizuje a on si to uvědomí. Tam nastane úzkost, pochopení toho, poruchy spánky, neurotická reakce, akutní, tak jak to popisovala poškozená, netrvalo to ani měsíc, trvalo to týden. Jednalo se o strach z pachatelů. Neomezilo to poškozenou v běžném životě, protože to bylo akutní stresové trauma a trvalo nějakou krátkou dobu. Znalci dospěli k závěru, že to závažný vliv nemělo. Stresová reakce byla silná ještě v době, kdy poškozenou znalec – psycholog vyšetřoval. Nelze vyloučit, že stavy mysli poškozené pocházejí z jiných zdrojů, otázka je, do jaké míry, co spadá na vrub té události. Ale i v rámci té události je třeba zdůraznit, že ona věc spíše vyčítala sobě. Pokud poškozená uvedla, že strach konkrétně pochází z odplaty, tak neměli znalci důvod tomu nevěřit. Když se lidé něčeho bojí a přijdou na vyšetření, ať již v rámci posudku nebo v rámci vyšetření, tak obvykle mluví o té samé události. V odborné praxi se vychází ze skutečnosti, že člověk uvádí nepravdivé údaje buď z patologických důvodů, tzn., že trpí nějakou duševní poruchou nebo chorobou, anebo že vědomě lže. Znalec může s jistotou nebo s větší jistotou určit tu první variantu, tzn., že člověk je nějakých způsobem nějakým duševně nemocný, že má nějakou poruchu, a proto uvádí nepravdivé údaje. Pokud ten člověk netrpí duševní poruchou nebo chorobou, kterýkoliv člověk je schopen uvést nepravdivé údaje vědomě a to znalec nezjistí. Pod vlivem alkoholu jsou lidé více sugestibilní, poškozená si pod tím alkoholem troufla do vztahů jít dál, než by třeba chtěla a zároveň nedovedla správně vyhodnotit nebezpečí, které z toho plyne. Tím, když nedovedla posoudit, tudíž se z toho vyplývá účinně se bránit, tzn., že byla v jakémsi stavu bezbrannosti. Následkem požití alkoholu je člověk lhostejnější. Ženy se opíjejí proto, aby byly povolnější. To platilo i v případě poškozené. Poškozená říkala, že byla mile překvapena, že babička jí obejmula a ani otec jí nic nevytknul. Pokud by se uvažovalo, že stresová reakce, o které hovoří psychiatr, byla důsledkem strachu z případného trestu otce, tak to určitě tak nebylo. Strach z případného potrestání ze strany otce, kdy znalec vyšetřoval poškozenou asi měsíc po té události, by se nepromítl do těch testů takovou měrou nebo tak masivně. Pokud poškozená uvedla, že nejhorší na celé události bylo její zranění, pak k tomu znalkyně uvedla, že akutní stresová reakce nastala, když si to uvědomovala postupně, co se mohlo stát, následky toho činu. Jelikož je ještě psychicky nezralá a sex bere jako hru. Pokud znalkyně celé shrne, poškozená byla ve stresu a nechtěla poutat pozornost tím, co se jí stalo, ale chtěla to uklidit pod koberec.  

  1.      Se souhlasem stran byly čteny závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie a z oboru kriminalistika, odvětví biologie, genetika a daktyloskopie. Jak vyplývá ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, vypracovaného Doc. Ing. XX, v předloženém vzorku krve nezl. XX byla stanovena hladina ethylalkoholu 1,14 g/kg. Nezletilá se tedy v době činu nacházela ve stavu opilosti. Analýzou krevního séra byla prokázána minulá konzumace konopných drog (marihuany). Nelze tedy vyloučit, že v době činu se poškozená nacházela pod kombinovaným vlivem alkoholu a marihuany, souběžná konzumace marihuany a alkoholu má významný potencující efekt na CNS. Ve zbylém krevním vzorku nebyla přítomnost pervitinu potvrzena. Pervitin je detekovatelný v krvi podstatně kratší dobu než v moči, vzorek moče však nebyl zajištěn. 
  2.      Dle znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví biologie, genetika a daktyloskopie se ze zajištěných věcných stop nepodařilo zajistit použitelné daktyloskopické stopy. Genetickou analýzou byla prokázána shoda DNA zajištěné na nedopalcích (st. č. 5 - 8), zajištěných na místě setkání obviněných s poškozenými u metra XX s DNA obviněných (st. č. 5 - 7 obv.XXX st. č. 8 - obv. XXX.). Tedy je prokázána přítomnost obviněných na místě setkání s poškozenou. Ve stopách zajištěných od poškozené, na jejích oděvních součástkách, byla prokázána DNA poškozené. Ze stěru lidské krve, z pasu předložených kalhot patřících poškozené, byla dále izolována DNA vykazující shodu s DNA obv. XX. Ze stěru hrdla lahve, stopa č. 4, byla prokázána přítomnost DNA shodné s DNA pošk. XX a DNA shodné s DNA sv. X… Dále byly podle § 213 odst. 1 tr. řádu předloženy důkazy listinné, jak tyto jsou uvedeny v protokolu z hlavního líčení a specifikovány dále. Strany neměly návrhy na doplnění dokazování. Proto soud prohlásil dokazování za skončené. Poté, co soud provedené důkazy zhodnotil jednotlivě a v jejich vzájemných souvislostech, dospěl k závěru, že se obžalovaní dopustili jednání popsaného ve výrokové části tohoto rozsudku, kterým naplnili skutkovou podstatu shora uvedeného přečinu. Oproti podané obžalobě, jak vyplývá z následujícího odůvodnění, došlo k úpravě popisu skutku s ohledem na prokázaný skutkový děj, kdy výsledkem je i změna právní kvalifikace oproti podané obžalobě. 
  3.       Pokud se týká skutkových zjištění, soud vycházel při rozhodnutí o vině logicky v podstatě zcela z výpovědi poškozené, která, byť je jediným přímým důkazem, usvědčuje obžalované ze spáchání uvedeného skutku. Fakt, že se jedná o jediný přímý důkaz, je v obdobných projednávaných případech v podstatě typický, kdy z charakteristiky skutku je zřejmé že se jedná o případ tvrzení proti tvrzení. V případě obou obžalovaných se totiž v podstatě jedná, pokud se týká samotného úzce časově ohraničeného jednání, ve kterém je spatřováno právě spáchání uvedeného zločinu, o „dvojjedinou“ výpověď. Při porovnání výpovědi obou obžalovaných se pouze v této části výpovědi obou obžalovaných v podstatě zcela shodují, kdy lze poukázat na fakt, že pokud se týká předchozího a následujícího děje (jeho popisu) se výpovědi obou obžalovaných více či méně liší. Poukázat lze na shora shrnuté výpovědi obžalovaných, jejichž součástí bylo vyjadřování se k průběhu děje u stanice metra XX (poškozená mluvila částečně rusky – obž. X. x částečně anglicky - poškozená x obž. X. s poškozenou nemluvil, protože mu nerozuměla, když mluvil anglicky, přitom on sám rusky umí), popis cesty s poškozenou do parku (jak byli seřazeni, jak se chovala poškozená) jakož i cesty zpět z místa činu. Projednávaná věc je do určité míry netypická v tom smyslu, že poškozená je osobou nízkého věku, čemuž odpovídá její rozumová vyspělost a vyjadřovací schopnosti, byla pod značným vlivem alkoholu, který významně zhoršuje, jak je soudu z jeho činnosti známo, ukládání paměťových stop a schopnost následné reprodukce vnímaných skutečností, kdy navíc je osobností značně disharmonickou. U poškozené je nepochybně značně snížena schopnost posoudit ze všech hledisek prožitou událost, jakož i chápat její vážnost. I z toho důvodu musel soud k verzi poškozené (a její osobnosti) přistupovat značně kriticky a velmi podrobně se zabývat v podstatě každým detailem výpovědi poškozené ze všech v úvahu připadajících hledisek a tuto musel podrobně konfrontovat s ostatními provedenými důkazy. Po provedeném dokazování pak soud musel konstatovat, že verze prezentovaná poškozenou obstála, kdy je podporována a ověřována dostatečným způsobem tak, aby mohla být rozhodujícím důkazem pro výrok o vině obžalovaných. 
  4.     Obhajoba zcela logicky (a z tohoto hlediska k věci přistupoval soud), se snažila věrohodnost poškozené zcela podkopat, poukazujíc na jednotlivosti z její výpovědi, faktu, že v minulosti lhala o různých věcech, že má výchovné problémy, že je stižena následky disharmonického vývoje. Předně je třeba uvést, že každého svědka, není-li bezprostředně zjištěn jeho evidentní zájem na výsledku projednávané věci, je třeba považovat za věrohodného, není-li z objektivních skutečností možné dovodit důvodné pochybnosti o jeho věrohodnosti. To se v daném případě nestalo. 
  5.     Předně je třeba uvést, že znalci posuzující duševní stav poškozené de facto konstatovali, že její chování a postoje jsou dány jejím disharmonickým vývojem vlivem vnějšího prostředí, kombinovaným s pubertálním věkem. Znalci konstatovali, že poškozená netrpí duševní poruchou, která by jakkoli ovlivňovala její schopnost vypovídat důvěryhodně. U poškozené se neprojevily žádné indicie, které by nasvědčovaly tomu, že poškozená má vlastní (niterní, vrozené) vady, či problémy, které by samy o sobě vedly k závěru, že má poškozená zvláštní tendence ke lhaní či jiné zvlášť negativní vlastnosti, ze kterých by bylo možné obecně dovozovat motivaci ke křivému obvinění. Ačkoli je poškozená osobou mladou, je si nepochybně vědoma možných následků na ni i na osoby, proti kterým svědčila, kdy nebyly u ní shledány ani žádné zvláštní tendence ke mstivosti nebo snaze po odplatě. 
  6.     Pokud bylo prokázáno, že poškozená v minulosti lhala, jednalo se vždy o situace, které svojí závažností nedosahovaly ani zdaleka závažnosti projednávané věci, kdy její lži se odvíjely právě a především od vlivu vnějšího prostředí (disharmonický vývoj daný do značné míry rodinou, nesprávní kamarádi apod.), jakož i jejího psychického stavu daného probíhající pubertou (experimenty se sexem, alkoholem, drogami, předvádění se před kamarády). Na tomto místě lze konstatovat, že prokázané lži poškozené lze podřadit pod typ lží, které lze z hlediska projednávané věci podřadit pod určitou kategorii lží „nevinných“, kterými se poškozená snažila dosáhnout určitých dílčích výhod, či jimi „mlžila“, aby zakryla své nežádoucí chování. Tyto lži poškozené lze tak označit za lži v podstatě typické pro věk a osobnost poškozené. Je přitom třeba konstatovat, že se nejednalo o programové jednání poškozené, ale o její určité výstřelky nemající zásadní vliv na věrohodnost poškozené v zásadních věcech. Z hlediska charakteru poškozené je třeba poukázat na fakt, že tyto lži z minulosti v trestním řízení poškozená, vědoma si možných následků, bez okolků přiznala, což poškozené významně přidává na její věrohodnosti, když přiznala i to, co přiznávat v podstatě nemusela. 
  7.      I přes výše uvedené soud přesto podrobil zevrubnému zkoumání výpověď poškozené v kontextu závěrů znaleckého posudku na posouzení jejího duševního stavu, kdy pokud poškozená zjevně netrpí patologickým lhářstvím, musela by mít ke křivému obvinění obžalovaných určitý motiv. Na první pohled teoretických motivů k takovému jednání má poškozená poměrně hodně. V kontextu faktu, že poškozená nechtěla informaci o tom, co se jí stalo vůbec sdělit a věc z vlastní vůle a přesvědčení nahlásila třetí osoba (viz výpověď zcela nezávislého svědka X), však jakékoli úvahy o jednotlivých v úvahu připadajících motivacích vedly soud do slepé uličky. Je přitom třeba zdůraznit fakt, který byl obhajobou kladen k tíži věrohodnosti poškozené, že poškozená vlastně samotný akt znásilnění nevnímala výrazně negativně, což je však poměrně dobře vysvětlitelné postoji poškozené k otázce sexuality a intimního kontaktu, ke kterým se vyjadřovali i znalci. Poškozená na otázku ohledně zkušeností se sexem v minulosti, zda „Měla v minulosti nějakého intimního přítele nebo přítelkyni?“ uvedla „Měla. Intimní zkušenost to nebyl přítel, ale byl to kluk.“. Je tak zjevné, že poškozená k intimním kontaktům přistupuje pragmaticky, bez potřeby určitého duševního souznění spočívajícího v blízkosti osob, společného prožívání událostí ve vzájemném porozumění a ohleduplnosti, vzájemné důvěrné komunikaci, poskytování si podpory apod. Poškozená bere sexuální styk do značné míry jako hru (viz vyjádření znalců z oboru psychiatrie a psychologie). Z toho pak zjevně pramení i neobvyklé chování poškozené, pokud se týká vnímání prožité události a upřednostňování následně prožitého úrazu jako ještě možná negativnějšího, neboť v tom vnímala svojí největší potupu. Je totiž třeba přihlédnout k faktu, že žádné zjevné přímé následky jednání obžalovaných na poškozenou nemělo, kdy to je dáno zřejmě tím, že se nejednalo o agresivní chování. Z tohoto hlediska je pak pochopitelné, že poškozená může mít větší strach z možných následků projednání věci než ze samotného znásilnění. 
  8.       Pokud bylo chování poškozené po jejím převozu do FN XXl neobvyklé, kdy se poškozená nechovala jako „typická oběť znásilnění“ (kterou dle názoru soudu definovat nelze, neboť zcela záleží na konkrétním jednání a specifikách dané osoby), pak toto může být dáno shora uvedeným, určitým obranným mechanismem, jakož i zjevně do značné míry působením alkoholu (viz znalkyně MUDr. XX). Nelze odhlédnout ani od výpovědi sv. G., otce poškozené, který se vyjádřil v tom smyslu, že se snažil celou situaci zlehčit, aby poškozené ulevil, což vedlo i k tomu, že ji vynuceně rozesmál. Nelze přitom odhlédnout ani od faktu, že v krvi poškozené byly nalezeny stopy po předchozím užití OPL, jejichž působení nelze taktéž zcela vyloučit. 
  9.      Pokud se týká samotné míry ovlivnění alkoholem, soud vycházel z lékařské zprávy FN XX v kontextu výpovědi sv. MUDr. XX, kdy je zjevné, že při prvním odběru krve ve FN XX po přijetí poškozené k ošetření, měla tato alkohol v krvi dle akreditované laboratoře 1,4‰. Znalecký posudek z oboru toxikologie vycházel až ze vzorku, který byl odebrán s určitým časovým odstupem ve FN XX, kdy koncentrace alkoholu v krvi byla 1,14‰. Je zjevné, že v této době se poškozená nacházela ve fázi postresorpční, kdy lze dovozovat, že v době spáchání činu byla koncentrace alkoholu v krvi poškozené ještě vyšší, kdy lze hovořit s přihlédnutím k věku poškozené (a popisu jejího chování, kdy klopýtala, neudržela se na nohou a upadla) o stavu střední opilosti v době spáchání činu. Tento její stav nepochybně sám o sobě definuje stav bezbrannosti. Poškozená přesto při ohledání místa činu spolehlivě označila místo, kde mělo dojít ke znásilnění, kdy na místě byla nalezena lahev od vodky, ze které popíjeli (viz protokol o OMČ a znalecký posudek z oboru genetiky), což opětovně činí verzi poškozené věrohodnou. 
  10.     V podstatě nesporný mezi obžalovanými a poškozenou byl popis průběhu jednání do okamžiku, než opustili spirálovou točnu u stanice metra XX, kdy poškozená sice uváděla, že si na některé věci nepamatuje, což však může být dáno právě její mírou opilosti. V základních obrysech však byla výpověď obžalovaných a poškozené shodná, kdy to soud vede k závěru, že poškozená byla schopna rekapitulovat v obecném smyslu (s určitými pochopitelnými výjimkami) průběh večera. 
  11.     Je nepochybné, že určitou část morální viny na skutku nese samotná poškozená, neboť to byla právě ona, kdo společně se sv. XX, iniciovala první kontakt s obžalovanými za účelem (nelegálního) pořízení alkoholu. Takové jednání poškozené je nepochybně nežádoucí a v tomto smyslu musí být chování poškozené pod zpřísněným dohledem. Valnou část viny na dalším vývoji situace (pomine-li soud samotný akt znásilnění) pak však nesou obžalovaní, obžalovaný XX. zvlášť. Byl to právě on, kdo svolil k nákupu alkoholu poškozeným, tento jim koupil. Byli to obžalovaní, kteří pak chtěli navázat s nezletilými bližší kontakt a obě nezletilé pobízeli k pití, což vedlo k tomu, že se poškozená dostala právě do stavu střední opilosti. Je zjevné, že to byli také obžalovaní, kteří iniciovali odchod s poškozenou do přilehlého parku. Předně je třeba uvést, že poškozená k tomu zjevně neměla důvod, kdy jí prezentovaná záminka obžalovaných (že obž. XX nechce pít na veřejnosti) se v kontextu jejich předchozího a následujícího jednání jeví jako logická. Soud jako zcela účelovou vyloučil výpověď obž. XX, že se mu pošk. XX nelíbila, že jí vnímal (značně) negativně. Je totiž zcela zvláštní, že by jí za takové situace v podstatě „trpěl“ a bavil se s ní téměř 1,5 hodiny (viz kamerové záznamy od prvního setkání po odchod od stanice metra XX). O kontaktu mezi obžalovanými a poškozenou u metra XX hovoří i biologické stopy zajištěné na nalezených nedopalcích cigaret. Byli to tedy obžalovaní, kteří, ačkoli nepochybně měli být těmi „vyspělejšími“, s vědomím toho, že je poškozená nezletilá, kdy museli vnímat její stav, měli celou záležitost ukončit. To však neučinili a pod záminkou dalšího popíjení v parku poškozenou odvedli. 
  12.      Tím se soud dostává k motivaci obžalovaných. Je zjevné, že obžalovaní sice netrpí žádnou duševní poruchou či sexuální odchylkou, kdy to však neznamená, že by se nemohli dopustit sexuálního deliktu. Situaci lze nepochybně přirovnat ke známému přísloví „příležitost dělá zloděje“, kdy onu příležitost poškozená v podstatě naservírovala oběma obžalovaným svým chováním přímo pod nos. Poškozená nepochybně mohla svým chováním, kdy sama připustila, že obž. XX se jí líbil, přispět k domněnce obžalovaných, že za situace, kdy s nimi jde dobrovolně do parku, je svolná k intimnímu kontaktu. Pokud poškozená připustila, že dokonce obžalovaného XX objala, pak to nepochybně mohlo být spouštěčem jednání obžalovaných. O obžalovaných nebyly zjištěny žádné negativní informace z minulosti, kdy (vcelku nepřekvapivě) byli veškerými příbuznými označeni za vzory dobrého chování. Soud nepochybuje o tom, že skutek, kterým byli obžalovaní shledáni vinnými, je excesem z jinak řádného života. Dokonce si soud dovoluje dovodit, že v případě, že by obžalovaní znali skutečný věk poškozené, uvedeného jednání by se zřejmě nedopustili. Právě otázka vědomosti věku poškozené je jednou z nejpalčivějších otázek v projednávané věci. 
  13.      Soud rozhodně nevyloučil, že poškozená skutečně sdělila během komunikace s obžalovanými, že jí je čtrnáct let. Nicméně znalost této informace obžalovanými nebyla nijak potvrzena. Je nepochybné, že mezi poškozenou a obžalovanými byla značná jazyková bariéra, kdy navíc komunikace mezi poškozenou a obžalovanými byla roztříštěna do několika celků dělených komunikací s dalšími osobami, odchodem nezletilé XXX., popíjením z lahve vodky atd. Za takové situace nemuseli skutečně obžalovaní informaci o skutečném věku poškozené zachytit a mohli stále být v domnění, že je jí 16 let, jak jim již dříve řekla, což potvrdila i sv. XX. Tomuto jejich přesvědčení nahrával nepochybně vzhled poškozené, která je jednak na svůj věk poměrně fyzicky vyspělá (jak se soud mohl přesvědčit při jejím, byť odděleně provedeném, výslechu), jednak v daný den byla nalíčena tak, že na věk nižší než 15 let by ji netipoval nikdo (viz výpověď sv. X., sv. X.). Obžalovaní tak zjevně nepodkročili požadovatelnou míru opatrnosti, kdy nejednali ve vztahu k okolnosti zvlášť přitěžující spočívající v předmětu útoku charakterizovaném jako osoba mladší 15 let ani v nevědomé nedbalosti. 
  14.      Z výše uvedeného vyplývá, že se skutečně obžalovaní v určitý okamžik začali snažit „vytěžit ze setkání s poškozenou co nejvíce“, kdy měli důvod domnívat se až do okamžiku, než poškozenou k orálnímu styku donucením a zneužitím její bezbrannosti přinutili, že se ničeho špatného nedopouští. Rozhodně tak nelze jednoznačně říci, že průběh samotného znásilnění ve smyslu užití násilí a zneužití bezbrannosti poškozené nějak plánovali; pravděpodobně se jednalo o určitý zkrat. 

Fakt, že u obžalovaných při orálním sexu nedošlo k vyvrcholení, rozhodně nemá vypovídací schopnost k otázce (ne)spáchání skutku. Tato skutečnost může mít mnoho různých vysvětlení, včetně toho že k ejakulaci u obžalovaných došlo, nikoli však v ústech obžalované nebo na ní, že byli obžalovaní vyrušeni, že si uvědomili na základě určitých indicií, že styk ze strany poškozené dobrovolný není apod.  Na věrohodnosti poškozené s přihlédnutím k jejímu celkovému stavu (rozrušení, věk, zranění) nemění nic ani fakt, že ve svých vyjádřeních vůči svědkům mohla sdělit nepřesné či zavádějící informace, či informace, které byly nesprávně reprodukovány, nebo dokonce informace lživé. Koneckonců i sama poškozená ve své výpovědi korigovala svá vyjádření, která byla reprodukována pouze jako zprostředkované informace ve výpovědích, úředních záznamech policie či v lékařské zprávě. Pokud poškozená sdělila sv. X., že byla s kamarádkou v baru, nebyla sice tato skutečnost prokázána, nicméně nelze vyloučit, že se jednalo o určitou „informační zkratku“ v tom smyslu, že se opila. Pokud jednou zmínila, že pachatelem mohl být XX, nepochybně mohlo jít o přeřeknutí nebo nesprávné zachycení informace, když poškozená nadále mluvila o XX nebo XX. Pokud poškozená měla uvést, že pohlavní styk odmítla, mohlo se jednat pouze o určitou zkratku použitou lékařkou ve zprávě, kdy jakýkoli náznak nedobrovolnosti jednání poškozené mohla ona sama vnímat jako odmítnutí. Pokud poškozená sv. X. sdělila, že na ní čeká otec, jednalo se sice o lež, která však byla zjevně motivována tím, že nechtěla, aby svědek volal policii, což potvrzuje závěr o tom, že nechtěla vůbec, aby se o činu vědělo. Za takové situace je značně nepravděpodobné, že by si celé jednání vymyslela. Jak správně poznamenala znalkyně MUDr. XX, bylo by v takovém případě nejjednodušší a nejpřirozenější, že by si vybájila následky, či by barvitě popsala samotný akt znásilnění (třeba včetně zranění, které si však následně způsobila sama, což také zcela bezprostředně sdělila), aby dodala případné své „historce“ na věrohodnosti. Poškozená však zjevně zášť či zlost vůči obžalovaným vyplývající ze samotného sexuálního styku necítí. Bojí se pouze možných následků, jakož se i zlobí na sebe, že se přivedla do takového stavu, který s sebou přinesl následek v podobě znásilnění a zranění. 

  1.       Soud tedy má za prokázané jednání obžalovaných, jak bylo pojato do výroku o vině. Pokud se týká prvku násilí, je tento dán samotným faktem, že poškozenou obžalovaní chytili za hlavu a tlačili ji ke svému rozkroku (nejpozději v tomto okamžiku již museli být srozuměni, že se jedná o nedobrovolný styk), kdy poškozená nebyla schopna se (adekvátně) bránit, maximálně se mohla snažit uhýbat hlavou. Nejednalo se tedy o dobrovolný styk, který by v případě felace musel být vyjádřen aktivním jednáním poškozené daným místními podmínkami, tedy zřejmě přinejmenším dobrovolným kleknutím na kolena a dobrovolným vložením penisu do úst. Otázku bezbrannosti poškozené pak soud rozebral výše. 
  2.       Po právní stránce soud jednání obžalovaných posoudil jako zločin znásilnění podle § 185 odstavce 1 alinea první, alinea druhá, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, když obžalovaní jiného násilím a zneužitím bezbrannosti donutili k pohlavnímu styku, čin spáchali jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a čin spáchali na dítěti. 
  3.       Při úvaze o druhu a výměře trestu soud přihlížel k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným a majetkovým poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a možnosti jeho nápravy ( § 38, § 39 odst. 1 tr. zákoníku), přičemž se pečlivě zabýval polehčujícími i přitěžujícími okolnostmi. Soud se přitom rovněž zabýval společenskou škodlivostí jednání obžalovaných, kdy však v daném případě je zcela nepostačující uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu již s ohledem na právní kvalifikaci jejich jednání. 
  4.       Povaha a závažnost trestného činu jsou určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. Zájem chráněný trestním zákoníkem musel být obžalovaným zcela zřejmý. 
  5.        Oběma obžalovaný polehčuje jejich dosavadní bezúhonnost. Ve prospěch obžalovaných hovoří i fakt, že se jednání dopustili ve věku blízkém věku mladistvých (obžalovaný X. především). V neprospěch obžalovaných však hovoří způsob provedení činu, kdy se jednání dopustili na osobě již v podstatě zcela bezbranné, kdy k její bezbrannosti značně přispěli svým aktivním jednáním, jak je rozebráno shora, kdy navíc zřejmě již od odchodu od stanice metra XX zřejmě sexuální styk s poškozenou (možná v tu chvíli ještě dobrovolný) plánovali. 
  6.         Při trestní sazbě 2-10 roků je východiskem pro uložení konkrétního trestu obžalovaným východiskem dolní hranice trestní sazby, kdy však na samé dolní hranici s ohledem na faktory zvyšující závažnost jednání obžalovaných jako adekvátní trest soud shledává trest tříletý. V souladu s podmínkami ust. § 81 odst. 1 tr. zákoníku soud dospěl k závěru, že trest může být uložena jako podmíněně odložený, avšak s ohledem na obecnou závažnost jednání obžalovaných vyjádřenou trestní sazbou, musí být takový trest být odložen na nejdelší možnou zkušební dobu. Soud při úvahách o podmíněném odložení trestu vycházel i z faktu, že cca 5 měsíční pobyt obžalovaných ve vazbě pro ně byl v jejich věku značným ponaučením, které by do budoucnosti mohlo garantovat, že se obžalovaní zdrží jakéhokoli dalšího protiprávního jednání. 
  7.          Soud přistoupil i k uložení trestu vyhoštění z území ČR. Tento trest je odůvodněn faktem, že se obžalovaní jednání dopustili jako zahraniční „návštěvníci“ ČR, kteří by měli respektovat právní řád státu, ve kterém se nacházejí, kdy pokud zde nemají žádné pevné vazby, a právní řád poruší (navíc velmi podstatným způsobem trestným ve většině civilizovaných zemích), pak je jejich setrvání či pobyt v ČR značně nežádoucí. Soud přitom vycházel i z toho, že neuvěřil, že by obžalovaní byli v ČR jako turisté, jejichž relativně dlouhodobý pobyt (na poměry XX nákladný) zde hradily jejich rodiny, ale že se v případě obžalovaných jednalo o nelegální pracovníky. To v podstatě potvrdila poškozená, když uvedla, že obžalovaní pracují se sádrokartonem (nikoli, že jsou studenti VŠ na dovolené). Obžalovaní tedy zcela zjevně nerespektují právní řád ČR ve více směrech. Výměra trestu byla stanovena shodně se zkušební dobou, kdy takový trest dle názoru soudu odpovídá zásadám individualizace. 
  8.        Pokud se týká výroku o náhradě nemajetkové újmy, soud shledal co do základu nárok zcela opodstatněný. Ačkoli by v jiných (obvyklejších) případech soud uplatněnou částku 50 000 Kč považoval v případě znásilnění v podstatě za minimální, specifika daného případu neumožňují takovou částku přiznat. Je třeba konstatovat, že nárok na nemajetkovou újmu nemůže krýt poškození na zdraví, které se v budoucnu může u poškozené projevit, kdy navíc má krýt nároky neprojevující se v majetkové sféře. Výše nemajetkové újmy musí odpovídat míře (a účinkům) zásahu do osobnostních práv poškozeného, kdy je třeba zhodnotit řadu relevantních skutečnostní včetně eventuálního spoluzavinění poškozeného. V případě trestného činu znásilnění přiznaná nemajetková újma má krýt ztrátu na důstojnosti, ztrátu důvěry osoby v druhé pohlaví, možný strach apod. Pokud poškozená do značné míry svým postojem a jednáním přispěla k následnému spáchání činu, kdy se sama chovala s ohledem na svůj věk přinejmenším amorálně, kdy v podstatě sama nepopisuje žádné ze zmiňovaných účinků na svou osobu, pak by bylo přiznání částky v uplatněné výši nepřiměřené. Především s ohledem na jednání poškozené, její postoj ke spáchanému činu a faktu, že (prozatím) nebylo shledáno, že by se čin obžalovaných poškozené obzvláště dotknul, soud jako odpovídající považuje přiznání částky 10 000 Kč, která dostatečně kryje v úvahu připadající újmu, která poškozené vznikla, která je dána především stresem z projednávání věci a strachem z možných následků. Nárok byl přiznán i s uplatněnými zákonnými úroky z prodlení, kdy nebylo důvodu nároku nevyhovět. Ve zbytku byla poškozená odkázána s nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. 

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze. O odvolání bude rozhodovat Vrchní soud v Praze. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaní pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené samosoudcem) odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaných. 

Praha 29. ledna 2019 

Mgr. Lukáš Slavík, v.r. 

předseda senátu 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

sp.zn.
1 T 41/2012
Osmileté domácí násilí s pravidelným znásilňováním

spisová značka: 1T 41/2012-260


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Okresní soud v Hodoníně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Klasa a přísedících Libuše Slovákové a Pavla Gráfa v hlavním líčení konaném dne 25. dubna 2012


t a k t o:


obžalovaný

xxxxx x x x x x x,

nar. x.xx.xxxx v xxxxxxx, invalidní důchodce, trvale bytem xxxxxxxx č. xxxx/x, xxxxxx,

adresa pro účely doručování: xxxxxx, xxxxxxx č. xx


j e  v i n e n,  ž e


1)

nejméně v době od 1.6.2004 do 21.11.2011 v bytě na ulici Xxxxxxxxx č. x v Xxxxxxxx a poté v rodinném domě v obci xxxxxxx č. xxx, okr. xxxxxx, které obýval společně s poškozenou manželkou xxxxx xxxxxxxxxx, nar. x.x.xxxx, ji psychicky a fyzicky týral tím, že hlavně v podnapilém stavu, občas i za střízliva, tuto pojmenovával nejsprostšími výrazy, což se dělo denně po celé období, dále ji napadal údery pěstí a dlaní do různých částí těla, což se dělo po celé období s četností do 10 případů měsíčně, kdy tímto jí způsoboval modřiny a odřeniny na různých částech těla bez dalších následků, dále svou manželku poškozenou xxxxx xxxxxxxxxx přes její odpor nutil k pohlavnímu styku a dalším sexuálním praktikám a také jí dělal schválnosti tím, že jí schovával klíče od automobilu Renault, který používala na dojíždění do zaměstnání, načež jej musela prosit, aby jí klíče dal, nebo se dopravit jiným způsobem, kdy jeho násilí vůči poškozené xxxxx xxxxxxxxx stále narůstalo a vyvrcholilo spolu s jeho neustálou opilostí v době od 6.11.2011 do zadržení Policií ČR dne 21.11.2011,

2)

dne 17.11.2011 v ložnici v místě společného bydliště v rodinném domě v obci xxxxxxx č. xxx, okr. Hodonín, na posteli v podnapilém stavu nadával, vyčítal a vyhrožoval poškozené v době okolo 20:00 hodin do 23:00 hodin a pak poškozenou lžící na pravém boku začal osahávat a po jejím odpírání ji uhodil francouzskou berlí pod koleno pravé nohy, v důsledku čehož jí vznikla větší modřina, a následně ji přes její odpor a nesouhlas natřel nejdříve lubrikačním gelem, poté jí lízal přirození a souložil s ní shora s vyvrcholením do pochvy, čímž jí způsobil další podlitiny na nohou,

3)

dne 19.11.2011 v době okolo 17:00 hodin v ložnici v rodinném domě čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. Xxxxxxx, v podnapilém stavu strhl poškozenou přes její odpor na postel a ač se mu stále bránila, strhl z ní oblečení, držel ji loktem pod krkem, natřel ji lubrikačním gelem, lízal jí přirození, a poté s ní souložil shora s vyvrcholením do pochvy, kdy poškozená poté odešla na dvůr vyčkávajíc tam jeho usnutí, a když se vrátila zpátky a obviněný se probudil, tak ji asi od 20:00 hodin do 23:00 hodin vyčítal, nadával a urážel ji a přesto, že se mu bránila, znovu ji natřel lubrikačním gelem, lízal její přirození a souložil s ní shora s vyvrcholením do pochvy,

4)

dne 10.11.2011 v době okolo 14:45 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. Xxxxxxx, položil na stůl před naproti sedící poškozenou malorážkovou pistoli vlastní výroby a vyhrožoval jí, ať si na něj dává pozor, že ví, co on dovede, a poté odešel, v pátek 18.11.2011 okolo 15:00 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. Xxxxxxx, si sedl na lavici naproti poškozené, která na místo přišla z domu, aby se v něm tak vyhnula jeho urážkám a nadávkám, z kapsy bundy vytáhl malorážkovou pistoli vlastní výroby, touto jí mířil na obličej tak, že ústí hlavně bylo od jejích očí asi 20 – 30 cm a po prosbách poškozené, ať to proboha schová, ať to nedělá, odklonil mírně hlaveň a z pistole vystřelil, kdy střela proletěla velmi blízko jejího ucha, načež poté, kdy poškozená zcela zastrašená nehnutě seděla na místě, znovu vystřelil v těsné blízkosti její hlavy, kdy střela proletěla opět velmi blízko ní, načež jej poškozená prosila, ať to více nedělá, že to nahlásí na policii, on jí řekl, že když to udělá, tak policajty po jejich příjezdu postřílí, že v jedné zbrani má 7 nábojů, nato poškozená utekla do domu a on po chvíli přinesl na zahradu petardy a 3 z nich odpálil, aby tak zanikly osamělé výstřely,

5)

v týž den v době okolo 23:00 hodin v ložnici v domě čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. Xxxxxxx, po urážkách a sprostém chování k poškozené na její odpovědi, že jestli ji nepřestane ohrožovat, tak zavolá policii, vzal z nočního stolku malorážkovou pistoli vlastní výroby a drže ji v pravé ruce, přitlačil ústí hlavně na levý spánek poškozené a takto mlčky několik vteřin setrval, poté pohnul pistolí doleva a vystřelil do skříně, nato ji znovu sprostě urážel a pistoli odložil zpět do nočního stolku,

t e d y

ad 1)

týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a čin páchal po delší dobu,

ad 2), ad 3)

jiného násilím a pod pohrůžkou násilí donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal souloží,

ad 4)

jinému vyhrožoval usmrcením a těžkou újmou na zdraví takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu a čin spáchal se zbraní,

ad 5)

jiného pohrůžkou násilí nutil, aby něco opominul a čin spáchal se zbraní,


č í m ž  s p á c h a l


ad 1)

zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku,

ad 2), ad 3)

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku,

ad 4)

přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku,

ad 5)

zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku,


a  o d s u z u j e  s e:


podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.

Podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku a § 84 trestního zákoníku se obžalovanému výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu 3 (tří) let s dohledem.

Podle § 99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a § 99 odst. 4 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné protialkoholní ambulantní léčení.


O d ů v o d n ě n í:


Okresnímu soudu v Hodoníně byla podána obžaloba na xxxxx xxxxxxx 1) pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, 2) pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, 3) pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, 4) pro přečin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. 

Trestné činnosti se měl dopustit tak, že: 

1) nejméně v době od 1.6.2004 do 21.11.2011 v bytě na ulici xxxxxxxx č. x v xxxxxxx a poté v rodinném domě v obci xxxxxxx č. xxx, okr. xxxxxx, které obýval společně s poškozenou manželkou, nar. x.x.xxxx, ji psychicky a fyzicky týral tím, že hlavně v podnapilém stavu, občas i za střízliva, tuto pojmenovával nejsprostšími výrazy, což se dělo denně po celé období, dále ji napadal údery pěstí a dlaní do různých částí těla, což se dělo po celé období s četností do 10 případů měsíčně, kdy tímto jí způsoboval modřiny a odřeniny na různých částech těla bez dalších následků, dále svou manželku poškozenou přes její odpor nutil k pohlavnímu styku a dalším sexuálním praktikám a také jí dělal schválnosti tím, že jí schovával klíče od automobilu Renault, který používala na dojíždění do zaměstnání, načež jej musela prosit, aby jí klíče dal, nebo se dopravit jiným způsobem, kdy jeho násilí vůči poškozené stále narůstalo a vyvrcholilo spolu s jeho neustálou opilostí v době od 6.11.2011 do zadržení Policií ČR dne 21.11.2011,

2) dne 17.11.2011 v ložnici v místě společného bydliště v rodinném domě v obci xxxxxxx č. xxx, okr. xxxxxx, na posteli v podnapilém stavu nadával, vyčítal a vyhrožoval poškozené v době okolo 20:00 hodin do 23:00 hodin a pak poškozenou lžící na pravém boku začal osahávat a po jejím odpírání ji uhodil francouzskou berlí pod koleno pravé nohy, v důsledku čehož jí vznikla větší modřina, a následně ji přes její odpor a nesouhlas natřel nejdříve lubrikačním gelem, poté jí lízal přirození a souložil s ní shora s vyvrcholením do pochvy, čímž jí způsobil další podlitiny na nohou,

3) dne 19.11.2011 v době okolo 17:00 hodin v ložnici v rodinném domě čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. xxxxxx, v podnapilém stavu strhl poškozenou přes její odpor na postel a ač se mu stále bránila, strhl z ní oblečení, držel ji loktem pod krkem, natřel ji lubrikačním gelem, lízal jí přirození, a poté s ní souložil shora s vyvrcholením do pochvy, kdy poškozená xxxxx xxxxxxxxx poté odešla na dvůr vyčkávajíc tam jeho usnutí, a když se vrátila zpátky a obviněným se probudil, tak ji asi od 20:00 hodin do 23:00 hodin vyčítal, nadával a urážel ji a přesto, že se mu bránila, znovu ji natřel lubrikačním gelem, lízal její přirození a souložil s ní shora s vyvrcholením do pochvy,

4) dne 10.11.2011 v době okolo 14:45 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. xxxxxx, položil na stůl před naproti sedící poškozenou malorážkovou pistoli vlastní výroby a vyhrožoval jí, ať si na něj dává pozor, že ví, co on dovede, a poté odešel, v pátek 18.11.2011 okolo 15:00 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. xxxxxx, si sedl na lavici naproti poškozené, která na místo přišla z domu, aby se v něm tak vyhnula jeho urážkám a nadávkám, z kapsy bundy vytáhl malorážkovou pistoli vlastní výroby, touto jí mířil na obličej tak, že ústí hlavně bylo od jejích očí asi 20 – 30 cm a po prosbách poškozené, ať to proboha schová, ať to nedělá, odklonil mírně hlaveň a z pistole vystřelil, kdy střela proletěla velmi blízko jejího ucha, načež poté, kdy poškozená zcela zastrašená nehnutě seděla na místě, znovu vystřelil v těsné blízkosti její hlavy, kdy střela proletěla opět velmi blízko ní, načež jej poškozená prosila, ať to více nedělá, že to nahlásí na policii, on jí řekl, že když to udělá, tak policajty po jejich příjezdu postřílí, že v jedné zbrani má 7 nábojů, nato poškozená utekla do domu a on po chvíli přinesl na zahradu petardy a 3 z nich odpálil, aby tak zanikly osamělé výstřely,

5) v týž den v době okolo 23:00 hodin v ložnici v domě čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. xxxxxx, po urážkách a sprostém chování k poškozené xxxxx xxxxxxxxx na její odpovědi, že jestli ji nepřestane ohrožovat, tak zavolá policii, vzal z nočního stolku malorážkovou pistoli vlastní výroby a drže ji v pravé ruce, přitlačil ústí hlavně na levý spánek poškozené a takto mlčky několik vteřin setrval, poté pohnul pistolí doleva a vystřelil do skříně, nato ji znovu sprostě urážel a pistoli odložil zpět do nočního stolku.

Zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku se měl dopustit v bodě 1). V bodě 2) a 3) měl spáchat zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, v bodě 4) měl spáchat přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a v bodě 5) měl spáchat zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. 

O podané obžalobě soud rozhodoval v hlavních líčeních, které postupně byla nařizována.

Nejprve se jednalo o hlavní líčení z 21.3.2012 (blíže viz. protokol na č.l. 217-222). Před soud předstoupil obžalovaný, který uvedl, že s obžalobou nesouhlasí, že celá věc je účelově vykonstruovaná, že on se žádného takovéhoto jednání, které je popsáno v obžalobě, nedopustil. 

Obžalovaný se postupně vyjadřoval ke všem skutkům, které jsou popsány v obžalobě, a zásadně popřel, že by dopustil tohoto jednání, které obžaloba spatřuje jako protiprávní. Na tomto svém tvrzení setrval po celé hlavní líčení a nakonec i ve své závěrečné řeči, kterou nakonec soudu předložil i v písemném vyhotovení (viz. č.l. 255-258) uvedl, že je nevinen. 

Obžalovaný odmítá, že by od 1.6.2004 do 21.11.2011 v bytě na ul. xxxxxxxx č. x, případně v rodinném domě v xxxxxxxxx č. xxx , kde bydlel se svou manželkou xxxxx, ji nějakým způsobem psychicky týral, údaje obžaloby v tomto směru, které tvrdily, že obžalovaný se dopouštěl násilného jednání, a to i fyzickým násilím, že ji také nutil k pohlavnímu styku, schovával klíče apod., tak obžalovaný zásadně všechny tyto údaje odmítá. 

Odmítá potom to jednání, které je popsáno pod bodem 2) a 3), kde se uvádí, že měl svou manželku násilím donutit k pohlavnímu styku. Obžalovaný tvrdí, že nic takového se nestalo, že nikdy nedošlo k tak násilnému jednání jak popisovala xxxxx xxxxxxxxx, jak uvádí obžaloba pod bodem 2), a obžalovaný současně tvrdí, že ani nedošlo k žádnému násilnému jednání, které popisovala v obžalobě pod bodem 3), údaje, které jsou uvedeny v obžalobě, které se opírají o xxxxx xxxxxxxxxx, odmítá jako nepravdivé. 

Pokud potom jde o bod 4) tak obžalovaný rovněž odmítá, že by své manželce vyhrožoval. Odmítá, že by jí vyhrožoval v situaci, kdy by položil na stůl zbraň. Odmítá, že by jí vyhrožoval i za situace, která má být v bodě 4) popsána. Veškeré údaje, které jsou tam uvedeny a které se týkají nějaké zbraně, obžalovaný odmítá. Tvrdí, že pokud zbraň použil, tak to vůbec nesouviselo s jednáním s jeho manželkou, snad střílel na krysu či něco podobného. Obhajoba obžalovaného je taková, že jednání pod bodem 4) popírá. 

Obžalovaný popírá i jednání pod bodem 5), které je kvalifikováno jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. 

Soud tedy shrne, že obžalovaný ve své obsáhlé výpovědi všechny ty momenty, v níž obžaloba spatřuje páchání zločinu nebo přečinu, tak jak je popsáno v bodě 1) až 5) obžalovaný odmítá a hájí se tím, že k ničemu takovému nedošlo. Obviňuje svou manželku z toho, že všechny tyto věci si vymyslela. 

V hlavním líčení dne 21.3.2012 soud potom pokračoval výslechem svědků xxxxx xxxxxxx, poté vyslýchal i svědkyni xxxxx xxxxxxxxxx, svědkyni xxx xxxxxx, svědkyni xxxx xxxxxxxxx a poté vyslechl samotnou poškozenou xxxxx xxxxxxxx. Hlavní líčení potom bylo odročeno na další termín, další hlavní líčení se konalo dne 25.4.2012. Soud k návrhu obhajoby vyslechl svědkyni xxxx xxxxxxx, xxx xxxx a xxxx xxxxxxxxx, provedl důkaz listinami a nakonec ve věci rozhodl, když předtím ještě postupem dle § 211 odst. 5 trestního řádu provedl důkaz znaleckým posudkem, který je založen na č.l. 26-41 a četl jej za souhlasu obžalovaného a státního zástupce. 

Jestliže bylo uvedeno, že kromě dalších svědků v hlavním líčení dne 21.3.2012, došlo potom i k výslechu svědkyně xxxxx xxxxxxxxx, tak tato výpověď svědkyně je velmi podobná výpovědi obžalovaného pokud jde o rozsáhlost a obsáhlost a je nutno říci, že také svědkyně xxxxx xxxxxxxxx velmi podrobně jednotlivé události popisuje, proto její výpověď je zachycena na několika stranách textu. Svědkyně potom velmi podrobně vypověděla i na dotazy státního zástupce a obhájkyně a když soud hodnotí tuto výpověď svědkyně tak musí konstatovat, že podobnost výpovědi obžalovaného a svědkyně je dána pouze v rozsahu a podrobnosti, pokud jde ovšem o skutková zjištění, tak tyto výpovědi se diametrálně liší. 

Je to právě svědkyně, která popisuje jednání obžalovaného jako jednání protiprávní a svědkyně ve své výpovědi popisuje události od června 2004 do 21.11.2011, kdy je obžalovaný zatčen a tvrdí, že nejen v bydlišti na ul. xxxxxxxx č. x v xxxxxx, ale také v rodinném domě v xxxxxxxxx, kde společně bydleli, obžalovaný často chodil v podnapilém stavu, v tomto podnapilém stavu ji týral, někdy ji týral i když byl střízlivý. Svědkyně podrobně popisuje, že obžalovaný vůči ní používal ty nejsprostší výrazy, že také ji napadal údery pěstí do částí těla, což se stávalo velmi pravidelně, svědkyně mluví snad až o deseti případech měsíčně, vysvětluje, že obžalovaný jí tak způsoboval modřiny a odřeniny na různých částech těla. Také vysvětluje, že obžalovaný ji opakovaně nutil k pohlavnímu styku a k dalším praktikám. Tvrdí, že jí dělal různé schválnosti, jako schování klíčů od auta, aby nemohla se dostat včas do zaměstnání a nakonec svědkyně vysvětluje, že toto jednání vyvrcholilo tak, že až do 21.11.2011 kdy ve věci zakročila policie. 

Svědkyně potom ve své výpovědi vysvětlovala některé konkrétní události, ke kterým došlo v listopadu 2011. Vysvětluje událost ze dne 17.11.2011, která se měla stát v xxxxxxxxx v domě č. xxx, kde společně bydleli, někdy kolem 20.00 hodin až 23.00 hodin. Svědkyně potom popisuje, jak obžalovaný ji začal osahávat, když ona mu odmítala pohlavní styk, kterého se domáhal, tak ji udeřil francouzskou holí pod koleno pravé nohy, čímž jí vznikla větší modřina, také přes její nesouhlas a odpor ji natíral lubrikačním gelem, lízal přirození a také přes její nesouhlas s ní souložil takovým agresivním způsobem, že měla podlitiny na nohou. 

Svědkyně potom vypovídá, že podobné jednání se opakovalo dva dny poté, a to 19.11.2011, kdy se to stalo opět v domě č. xxx v obci xxxxxxx, tentokrát kolem 17.00 hodin. Svědkyně podrobně popisuje, že obžalovaný se domáhal pohlavního styku, který ona odmítala, že nakonec ji povalil na postel, strhal z ní oblečení, zase ji natíral lubrikačním gelem, lízal ji přirození a opět přes její souhlas s ní souložil, přičemž když potom po souloži usnula a pak se obžalovaný probudil, tak ji znovu urážel a napadal, znovu opakoval tyto sexuální praktiky, se kterými ona nesouhlasila. Svědkyně potom ve své výpovědi se vrací k události, která se stala před znásilněním, a to konkrétně 10.11.2011, kdy popisuje dva skutky. První se měl stát kolem 14.45 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu č. xxx v xxxxxxxxx a druhý týž den v ložnici domu č. xxx v xxxxxxxxx kolem 23.00 hodin. 

Jednání kolem 23.00 hodin popisuje poněkud stručněji a tvrdí, že obžalovaný ji urážel, sprostě jí nadával a když ona se domáhala toho, aby svého jednání zanechal s tím, že zavolá policii, tak obžalovaný vzal malorážkovou pistoli vlastní výroby a držel ji v pravé ruce, přitlačil jí ústí hlavně na levý spánek a takto několik vteřin setrval, poté pohnul pistolí doleva a vystřelil do skříně a pak ji znovu urážel a pistoli nakonec odložil. Svědkyně uvádí, že z tohoto jednání obžalovaného měla strach, brala to jako faktickou pohrůžku násilím, zvláště v situaci, kdy podobného jednání se obžalovaný vůči ní dopustil téhož dne, tj. 10.11.2011 kolem 14.45 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu, kdy jí obžalovaný také vyhrožoval a také v situaci, kdy měl k dispozici malorážkovou pistoli a svědkyně se obávala. 

Svědkyně pokud líčí tyto události z 10.11.2011 tak popisuje tu druhou událost, která se stala 18.11.2011 kolem 23.00 hodin a předtím 18.11.2011 kolem 15.00 hodin pod altánkem rodinného domu, kdy poškozená zase tvrdí, že byla objektem různých urážek a nadávek, kdy obžalovaný opět vytáhl malorážkovou pistoli, mířil jí na obličej, takže ústí hlavně bylo velmi blízko u jejího obličeje a když ona se obávala následků a prosila obžalovaného, aby toho nechal, tak obžalovaný odklonil pistoli a z pistole vystřelil tak, že střela letěla poměrně blízko ucha poškozené. Poškozená potom popisuje, že byla velmi vystrašená, bála se jednání obžalovaného a když se zmínila o tom, že by zavolala policii, tak obžalovaný jí vyhrožoval, že v tom případě ji postřílí, že má k dispozici sedm nábojů. 

Je tedy zřejmé pokud porovnáme výpovědi obžalovaného a poškozené a zjistíme, že tyto výpovědi se diametrálně liší a soud tedy musel hodnotit, která z výpovědí je pravdivá či nikoliv. Soud hodnotil nejen výpovědi svědků, ale hodnotil také i listinné důkazy, které jsou založeny ve spise. Ve spisu na č.l. 2 je úřední záznam policie, který 21.11.2011 dokladuje, že to byla poškozená, která oznámila policii, že ji napadl její manžel xxxx xxxxxx, mluvila o znásilnění, vysvětlovala podnapilost obžalovaného, bála se tohoto jednání. Pokud soud nahlédne do tohoto dokladu policie, který je nazván jako „vytěžování“ tak musí konstatovat, že poškozená už 21.11.2011 ty údaje, které uvádí jako svědkyně, uvedla policii a domáhala se toho, aby policie zakročila. V tomto momentu je výrazný a svědčí pro věrohodnost poškozené v tom smyslu, že se nemůže jednat o nějaké vykonstruované jednání, ale o jednání ženy, která se bojí násilného jednání obžalovaného a vyhledá policii. 

Dalšími listinami je úřední záznam Policie ČR na č.l. 49-50, kde je zřejmé, že policie tehdy zakročovala proti obžalovanému. Je zřejmé, že obžalovaný se bránil tomuto jednání, což také prokazuje do určité míry věrohodnost poškozené, neboť je zřejmé, že obžalovaný se chová agresivně i vůči policistům, kteří bezprostředně poté proti němu zakročují. 

Na č.l. 51 jsou fotografie, které prokazují poškození střelnou zbraní, které odpovídá zase výpovědi svědkyně, jedná se o poškození obložení garáže. Dalším listinným důkazem je úřední záznam na č.l. 52, ze kterého je zřejmé, že dne 21.11.2011 byla vyslána hlídka policejní do obce xxxxxxx na základě oznámení xxxxx xxxxxxxxx, že vůči ní obžalovaný používá násilí, že jí také znásilnil a bylo mimo jiné zjištěno, což je podstatné i to, že policie na místě v bytě obžalovaného zjistila, že obžalovaný má k dispozici asi šest střelných zbraní. Tento úřední záznam opět je v souladu s výpovědí poškozené a také nasvědčuje tomu, že poškozená ve své výpovědi mluví pravdu.

I protokol o zadržení z č.l. 42-43 nasvědčuje tomu, že poškozená uváděla shora uvedené údaje policii a že policie zakročovala proti obžalovanému a je zřejmé, že při jednání s obžalovaným (viz. č.l. 42-43) bylo zjištěno, že obžalovaný je pod vlivem alkoholu, což prokazuje tvrzení poškozené, že obžalovaný v době kdy byl agresivní tak často požíval alkoholické nápoje.

Další listinné důkazy jsou potom založeny ve spise na č.l. 53-56, což je protokol o ohledání místa činu a náčrtek, tyto důkazy jsou také v souladu s výpovědí poškozené, pokud jde o to, že svědkyně vypovídá, že obžalovaný v určité době použil střelnou zbraň, k čemuž odpovídá i právě tyto stopy, které byly zajištěny na místě samém a byly tam také zajištěny střelné zbraně, o kterých vypovídá poškozená ve své výpovědi. To je potom další důkaz prokazující, že svědkyně má pravdu. 

Pokud svědkyně tvrdí, že při vyhrožování obžalovaný použil střelnou zbraň, tak byla zajištěna stopa (viz č.l. 58) jednak zbytky nábojnic a jednak i část dřeva, která nese evidentní znaky průstřelu, tedy použití střelné zbraně ze strany obžalovaného. Byl také zajištěn paragon na č.l. 59, ze kterého je zřejmé, že obžalovaný měl k dispozici vzduchovou pušku, kterou si zakoupil. Zase soud podotýká, že i tyto listiny prokazují, že pravdu má v této věci poškozená a nikoli obžalovaný. 

Podle č.l. 71 a násl. byla provedena prohlídka těla a tato prohlídka těla vyzněla tak, že na těle poškozené, poté co oznámila celou věc, byly zjištěny hematomy na různých částech těla, zejména na nohou a tyto hematomy přesně prokazují to, co uvádí svědkyně, že totiž obžalovaný v době, kdy se proti ní dopustil trestné činnosti, se choval tak násilně, že jí tyto hematomy vznikly. Podstatným důkazem je lékařská zpráva na č.l. 74, ze které je zřejmé, že dne 22.11.2011 byla poškozená vyšetřena lékařem a lékař zjišťoval výrazné podlitiny na jejím těle, např. podlitinu velikosti 9x6 cm na vnitřní straně pravého bérce, podlitiny velikosti 14x14 mm v odstupu 3 – 4 cm od sebe na vnitřní straně levého stehna, podlitina velikosti 5x3 cm na přední straně pravého bérce nad kotníkem apod. Pokud se lékař vyjadřoval i ke stáří těchto podlitin, tak je naprosto zřejmé, že tyto podlitiny právě odpovídají těm jednáním obžalovaného, ke kterému docházelo podle obžaloby dne 17.11.2011 až 21.11.2011. 

Svědkyně tudíž vypovídá pravdu pokud líčí násilné jednání obžalovaného, zatímco obžalovaný žádným způsobem nevysvětluje, jak by takováto poranění mohla vzniknout, když soud zdůrazňuje zvláště podlitinu velikosti 9x6 cm, což je podlitina značná a svědčí o násilném jednání. Na č.l. 75 a násl. je prohlídka těle obžalovaného, tam nebyly zjištěny žádné známky nějakého poranění.

Pokud jde o protokol o vydání věci na č.l. 77 tak je potom zřejmé, že obžalovaný vydal zbraně, které měl k dispozici a pokud jde o tyto zbraně, tak je to opět v souladu s výpovědí poškozené, že takovéto zbraně obžalovaný měl k dispozici a mohl s nimi manipulovat a vyhrožovat poškozené. Fotografie těchto zbraní je potom založena na č.l. 80-83. Soud má také k dispozici odborné vyjádření, které je ve spisu na č.l. 85 a násl., je tam podstatné, že byly nalezeny dvě zdeformované olověné střely na místech, o kterých vypovídala svědkyně a to také prokazuje, že svědkyně má pravdu pokud tvrdí, že obžalovaný vystřelil, aby se ona zalekla. Bylo také prokázáno, že se jedná o střely, které odpovídají těm zbraním, které obžalovaný měl v držení a v kritické době měl tyto k dispozici. 

Dalším významným důkazem je protokol o trestním oznámení, který je založen na č.l. 99- 101 a ten také prokazuje věrohodnost poškozené. Je totiž skutečností, že bezprostředně po událostech dne 22.11.2011 podala xxxxx xxxxxxxxx trestní oznámení na Policii ČR, oddělení hospodářské kriminality, Velkomoravská 16, Hodonín, kdy toto trestní oznámení je velmi podrobné a soud konstatuje, že pokud jde o jeho obsah, tak je zcela jednoznačně v souladu s tím, co svědkyně vypovídá později, zejména u hlavního líčení.

Z toho soud dovozuje, že svědkyně vypovídá stále stejně jak v trestním oznámení, tak nakonec i v přípravném řízení ve své svědecké výpovědi, která začíná na č.l. 108 a také ve svědecké výpovědi, kterou učinila před soudem a není tedy důvod této svědkyni nevěřit.

Pokud byla zmínka o znaleckém posudku, který je k dispozici, tak tento znalecký posudek je založen na č.l. 26-41, kdy znalkyně z oboru psychiatrie MUDr. Magdalena Válová tam konstatuje, že u obžalovaného jsou určité problémy s jeho charakterovými vlastnostmi, je anomální osobností se souhrnem nepříznivých povahových a charakterových vlastností, tato porucha je trvalá, jeho osobnost nese rysy emoční nestability, impulzivity a nezdrženlivosti. To potom odpovídá tomu zjištění, že obžalovaný v důsledku této poruchy osobnosti je schopen reagovat nepřiměřeně na určité podněty a do určité míry také vysvětluje agresivitu jeho jednání. Na druhé straně je faktem a to je nutno zdůraznit, že obžalovaný je za svoje jednání trestně odpovědný, že sice byl zjištěn ještě vliv alkoholu, ale ani jeho porucha osobnosti, ani sklon k alkoholu není takový, že by jej mohl exkulpovat a prokazovat, že nejsou zachovány ovládací a rozpoznávací schopnosti. Ke znaleckému posudku však soud přihlédl při úvaze o trestu a zejména k uložení ochranného léčení. 

Jestliže soud shrne listinné důkazy tak musí konstatovat, že tyto listinné důkazy vyznívají v neprospěch obžalovaného a vesměs, jak na to bylo poukázáno, potvrzují tu verzi, kterou uvedla ve své výpovědi poškozená.

Svědek xxxx xxxxxx je syn obžalovaného a poškozené, jeho výpověď nevyvrací tvrzení obžalovaného, co je však podstatné a pro obžalovaného příznivé, že svědek uvedl, že na jednání obžalovaného má vliv i poškozená, která jej určitým způsobem provokuje, nenechá si nic líbit a svědek doslova řekl, že vliv matky na protiprávní jednání obžalovaného představuje tak 50 %, přičemž také vysvětlil, že k agresivnímu jednání dochází v situaci, kdy obžalovaný i poškozená požívají alkoholické nápoje, což ve své výpovědi také uvedl. Výpověď svědka je významná proto, že svědek prokazuje určité alibi obžalovaného v tom směru, že byl v některých případech i vyprovokován a mohl se takovéhoto jednání dopustit právě proto. Na druhé straně je ovšem pravdou, že svědek prokazuje to, že obžalovaný se choval špatně k jeho matce, zejména ve své výpovědi na č.l. 138, a prokazuje ty události, zejména které jsou popsán v obžalobě pod bodem 4) a 5). Lze tedy konstatovat, že v tomto směru výpověď svědka obžalovaného usvědčuje.

Další svědkyní je xxxxx xxxxxxxxx, to je dcera obžalovaného a poškozené, její výpověď je shodná s výpovědí xxxxx xxxxxxx v tom smyslu, že poškozená skutečně se nechovala příliš dobře k obžalovanému, doslova řekla, že je možné, že chování její matky, tedy poškozené, bral obžalovaný někdy jako provokaci. Svědkyně ovšem usvědčila obžalovaného z toho, že obžalovaný se špatně a násilně choval vůči poškozené, popisuje jednotlivé údaje, kdy v tomto směru její výpověď je shodná s tím, co před soudem vypověděla xxxxx xxxxxxxxx. V podrobnostech se odkazuje zejména na výpověď z přípravného řízení na č.l. 143-144, kde svědkyně mluvila o různých hádkách, nadávkách a urážkách ze strany obžalovaného vůči její matce, nakonec mluvila o agresivním jednání. Soud tedy konstatuje, že i tato výpověď obžalovaného usvědčuje. 

Svědkyně xxx xxxxx nebyla přímou svědkyní konkrétních událostí, je to kolegyně poškozené ze zaměstnání někdy od listopadu 2010. Ona uvádí, že poškozená se jí opakovaně svěřovala s tím, že obžalovaný se k ní špatně chová, chodila do práce nevyspalá a bylo vidět, že dochází k závadnému jednání ze strany obžalovaného, na což si svědkyně jaksi stěžovala zejména i na to, že dochází k nějakému sexuálnímu obtěžování. Tato svědkyně také, byť nepřímo, prokazuje pravdivost poškozené.

Další svědkyně soud vyslýchal ve druhém hlavním líčení, které se konalo dne 25.4.2012. Jedná o sestru obžalovaného xxxx xxxxxxx, jedná se o tetu obžalovaného xxx xxxx a jedná se také o xxxx xxxxxxxxx. Tyto svědecké výpovědi byly učiněny na základě návrhu obhajoby a soud konstatuje, že i když svědkyně, zejména xxxx xxxxxx a xxx xxx, se nevyjadřovaly ke konkrétním okolnostem, tak se domnívaly toho, že obžalovaný je vcelku hodný člověk, obviňovaly z celého jednání jeho manželku a vyslovily podiv nad tím, že by obžalovaný se mohl dopustit takové trestné činnosti, která byla prokázána. 

To, že trestná činnost byla prokázána, prokazují i další důkazy, o kterých byla zmínka. Soud vzal v úvahu výpovědi svědkyň xxxx xxxxxx, xxx xxxxx a do určité míry též i výpovědi svědkyně xxxx xxxxxxxx jako svědkyně, které prokazují to, že chování poškozené vůči obžalovanému nebylo příliš dobré, že obžalovaný se subjektivně mohl v některých případech cítit být vyprovokován a pokud v jejich manželství docházelo k tak závažným okolnostem, že toto přerostlo v násilí a výhružky apod., tak že poškozená do určité míry mohla tyto věci vyprovokovat. V tomto směru soud považuje tyto svědky za významné svědky z hlediska obhajoby.

Když soud se vrací k původním úvahám, kdy na jedné straně je výpověď poškozené, která obžalovaného zcela usvědčuje, a na druhé straně je obžalovaný, který odmítá cokoliv závažného co popisuje obžalovaného, tak soud na základě těch úvah, které již byl uvedeny, musí dát za pravdu tomu, že to byla svědkyně xxxxx xxxxxxxxx, která popisuje události pravdivě, neboť na její výpověď navazuje lékařské zprávy, protokoly o ohledání místa činu, trestní oznámení, nakonec i výpovědi svědků, zatímco tu verzi obžalovaného kromě toho, že býval vyprovokován ze strany manželky, neprokazuje nic.

Soud podotýká, že není taková důkazní situace, že by obžalovaný odmítal část jednání, část doznával, obžalovaný odmítá celou věc „un block“ a z tohoto důvodu soud nakonec se musel rozhodnout a na podkladě úvah, které byly zmíněny, považuje za pravdivou a oprávněnou výpověď poškozené.

Jednání pod bodem 1), které bylo popsáno shora, je zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, neboť obžalovaný po dlouhou dobu týral poškozenou, která s ním žila ve společné domácnosti. Pod bodem 2) a 3) jde o obdobné jednání, kdy obžalovaný jednak fyzickým násilím, ale taky pohrůžkou násilí nutí poškozenou k pohlavnímu styku a dopouští se tak v těchto dvou bodech zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.

Pokud jde o jednání pod bodem 4) tak toto je tzv. „nebezpečné vyhrožování“, neboť obžalovaný vyhrožuje své manželce usmrcením a těžkou újmou na zdraví, počíná si způsobem, který vyvolává v poškozené důvodnou obavu a podstatné je, že toto páchá se zbraní. Posléze pod bodem 5) je situace taková, že nutí obžalovaný poškozenou, aby něco opominula, když ona se chce s celou věcí obrátit na policii, tak aby ji zastrašil používá k tomu zbraň a tím se dopouští zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. 

Soud potom řešil otázku trestu. Ve prospěch obžalovaného soud významně přihlédl k tomu, co bylo uvedeno shora, že chování jeho manželky k němu nebylo příliš dobré, že k častým konfliktům docházelo v situaci, kdy oba byli pod vlivem alkoholu a poškozená zřejmě, alespoň část těch jednání dle obžaloby v bodě 1) určitým způsobem vyprovokovala, a to je významnou okolností, ke které soud přihlédl ve prospěch obžalovaného. Soud také vzal v úvahu jeho osobní poměry, obžalovaný má problémy s chůzí, pohybuje se pouze pomocí francouzské hole. Z hlediska chování v místě bydliště (viz. zprávy o pověsti na č.l. 179-180) nebylo zjištěno žádných negativních poznatků v neprospěch obžalovaného.

V rejstříku trestů (viz. č.l. 174) jsou sice zaznamenána dvě odsouzení, vesměs Okresním soudem v Hodoníně jak pod sp. zn. 1T 57/79, tak pod sp. zn. 1T 423/91, soud však považuje tato odsouzení za zahlazená a nepřihlédl k nim jako k přitěžujícím okolnostem a přiznává obžalovanému polehčující okolnost dosavadní bezúhonností. 

Je skutečností a k tomu je nutno dát význam při úvaze o výši trestu, že obžalovaný se dopouští více trestných jednání, páchá více zločinů a přečin. Nakonec soud považuje za přiměřený trest odnětí svobody v trvání 3 (tří )let. Na jednání obžalovaného, tak jak to uvedla znalkyně MUDr. Válová, se projevuje alkohol. Soud v souladu s návrhem znalkyně uložil obžalovanému ochranné protialkoholní ambulantní léčení a k této okolnosti přihlédl při výměře trestu. Polehčující okolnosti, o kterých byla zmínka, a okolnosti případu jsou takového charakteru, že lze výkon trestu podmíněně odložit, avšak na dobu 3 (tří) let s dohledem.

P o u č e n í : 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost, kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škodu, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.


Okresní soud v Hodoníně

dne 25. dubna 2012.


JUDr. Jaroslav Klas, v.r.

předseda senátu



sp.zn.
1 T 71/2012
Odškodnění 80 000 Kč
Brutální znásilnění s těžkými následky

Číslo jednací: 1T 71/2012


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Prostějově rozhodl dne 22. 7. 2012 v hlavním líčení provedeném v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Petra Vrtěla a soudců – přísedících Mgr. Alexandry Klímkové a Bc. Františka Nevrtala 

t a k t o :

Obžalovaný: 

xxxxxxxxxxxxxxxxxxx 

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx


s e   u z n á v á   v i n n ý m ,   ž e 


dne 29. 8. 2011 v době kolem 23:00 hod. v Prostějově na xxxxxxxxx, na chodbě v přízemí domu č. xxxxx po předcházejícím vědomém požití alkoholu v aktuální míře podnapilosti 0,64 až 1,57 promile alkoholu v krvi fyzicky napadl xxxxxxxxxxxxx nar. xxxxxxxx brutálním způsobem tak, že ji chytil rukama za krk a několikrát ji udeřil hlavou o zeď, kopal ji nohama po celém těle a za soustavného fyzického napadání, jmenované přitom roztrhl tričko, osahával ji na prsou a snažil se poškozené svléci kalhoty, což se mu však pro její aktivní odpor nepodařilo; napadením jí pak způsobil kraniocerebrální  trauma s traumatickou poruchou lícního nervu, pohmoždění hlavy a páteře, tříštivou zlomeninu nosních kůstek s funkčně výrazným omezením průchodnosti nosu, otřes mozku, mnohočetné oděrky po těle a kontuze ramene a paže, mnohačetné hematomy víček obou očí s následkem vzniku šedého zákalu, s trvajícím následkem ušní šelesti, poruchou spánku, občasnými závratěmi. Xxxxx musela být též hospitalizována do xxxxx na traumatologickém oddělení Nemocnice Xxxxxx a byla v důsledku napadení následně výrazně omezena v obvyklém způsobu života nejméně po dobu prvních tří týdnů pro výrazné bolesti po celém těla a závratě a trpí stále poruchou spánku a psychickými potížemi, pro které se ambulantně léčí, 


t e d y :


jednak jinému úmyslně ublížil na zdraví

jednak jiného násilím donutil k pohlavnímu styku


t í m   s p á c h a l  


jednak přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku

jednak přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku,


a   z a   t o   s e   o d s u z u j e :


Podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá úhrnný trest odnětí svobody v trvání 33 (třicetitří) měsíců

Podle § 81 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let

Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá, aby během zkušební doby dle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil, a zdržel se nadměrného požívání alkoholických nápojů. 

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu se obžalovanému současně ukládá, aby zaplatil na náhradě škody poškozené xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx částku 240.067,58 Kč. 

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu se obžalovanému současně ukládá, aby zaplatil na náhradě nemajetkové újmy poškozené xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx částku 80.000,- Kč. 

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu se obžalovanému současně ukládá, aby zaplatil na náhradě škody Vojenské zdravotní pojišťovně ČR, se sídlem Drahobejlova 1404,  Praha, IČ: 47 11 49 75, částku 6.213,- Kč. 


O d ů v o d n ě n í 

Na základě důkazů provedených v hlavním líčení zjistil soud skutkový děj uvedený ve výroku tohoto rozsudku. 

Na obžalovaného xxxxxxxxxxxxxxx byla dne 15. 3. 2012 podána obžaloba pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Tohoto zločinu se měl obžalovaný podle obžaloby dopustit tím, že:

dne 29. 8. 2011 v době kolem 23:00 v Prostějově na Sídlišti Svobody, na chodbě v přízemí domu xxxxxxx fyzicky napadl Xxxxxxxxxxx tak, že ji chytil rukama za krk a několikrát ji udeřil hlavou o zeď, kopal ji nohama po celém těle a za soustavného fyzického napadání, se záměrem docílit soulože, jmenované roztrhl tričko, osahával ji na prsou a snažil se poškozené svléci kalhoty, což se mu však pro její aktivní odpor nepodařilo; napadením ji pak způsobil kraniocerebrální trauma, pohmoždění hlavy a páteře, otřes mozku, mnohočetné oděrky po těle a kontuze ramene a paže. 

Soud ve věci již jednou rozhodl dne 18. 12. 2012 rozsudkem, kterým uznal obžalovaného vinným, že dne 29. 8. 2011 v době kolem 23:00 v Prostějově na xxxxxxx, na chodbě v přízemí domu č. xxxxxxx ve stavu několikaminutové poruchy vědomí kvůli patické opilosti po předcházejícím vědomém požití alkoholu v aktuální míře podnapilosti 0,64 až 1,57 promile alkoholu v krvi fyzicky napadl Xxxxxxxxxxx tak, že ji chytil rukama za krk a několikrát ji udeřil hlavou o zeď, kopal ji nohama po celém těle a za soustavného fyzického napadání, jmenované přitom roztrhl tričko, osahával ji na prsou a snažil se poškozené svléci kalhoty, což se mu však pro její aktivní odpor nepodařilo; napadením ji pak způsobil kraniocerebrální trauma s traumatickou poruchou lícního nervu, pohmoždění hlavy a páteře, tříštivou zlomeninu nosních kůstek s funkčně výrazným omezením průchodnosti nosu, otřes mozku, mnohočetné oděrky po těle a kontuze ramene a paže, mnohačetné hematomy víček obou očí s následkem vzniku šedého zákalu, s trvajícím následkem ušní šelesti, poruchou spánku, občasnými závratěmi. Xxxxxxxxxxxxx musela být též hospitalizována do xxxxxxxx na traumatologickém oddělení Nemocnice Xxxxxxxxxx a byla v důsledku napadení  výrazně omezena v obvyklém způsobu života nejméně po dobu prvních tří týdnů pro výrazné bolesti po celém těle a závratě a trpí stále přetrvávajícími občasnými závratěmi, poruchou spánku a psychickými potížemi, pro které se stále ambulantně léčí. Tento skutek byl kvalifikován jako zločin opilství dle § 360 odst. 1 trestního zákoníku, tedy slovy zákona, že požitím návykové látky se z nedbalosti uvedl do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustil jinak trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl obžalovanému uložen podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 185 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obžalovanému uloženo, aby během zkušební doby dle svých sil nahradil škodu a nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, a zdržel se požívání alkoholických nápojů. Dále bylo obžalovanému podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení protialkoholní ve formě ambulantní. Současně soud rozhodl o náhradě škody tak, že podle § 228 odst. 1 tr. řádu obžalovanému uložil, aby zaplatil jednak na náhradě škody poškozené Xxxxxxxxxxxx částku 240.067,58 Kč a jednak na náhradě nemajetkové újmy poškozené Xxxxxxxxxxxx částku 250.000,- Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu soud také obžalovanému uložil zaplatit vynaložené náklady na léčení poškozené příslušné zdravotní pojišťovně, tedy Vojenské zdravotní pojišťovně ČR částku 6.213,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená Xxxxxxxxxxxxxxxx odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 4. 4. 2013 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. 9 To 26/2013, kterým byl podle § 258 odst. 1, písm. f), odst. 2 tr. řádu zrušen pouze výrok o náhradě nemajetkové újmy a odvolací soud rozhodl znovu pode § 259 odst. 3 tr. řádu a § 228 odst. 1 tr. řádu tak, že uložil obžalovanému zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené Xxxxxxxxxxxxxxxx částku 80.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená Xxxxxxxxxxxxxxxx odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 

Nakonec však na základě podaného dovolání rozhodl Nejvyšší soud ČR (dále jen dovolací soud) tak, že podle § 265k odst. 1 tr. řádu, resp. § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil jak uvedený rozsudek soud I. stupně, tak rozsudek citovaného odvolacího soudu a další rozhodnutí, které na zrušovaná rozhodnutí obsahově navazujíc, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dovolací soud podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal zdejšímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 

Dovolací soud se ve svém rozhodnutí nejprve zabýval výtkami obžalovaného, které s koncentrovaly do otázky skutkové, potažmo procesní a dospěl k závěru, že deklarovanému dovolacímu důvodu nevyhovuje žádná z těchto skutkových, či procesních námitek, které obžalovaný ve svém dovolání podřazoval pod vadnou aplikaci hmotného práva a tím právem nesprávného právního posouzení právního skutku. Dovolací soud ke skutkovým námitkám obžalovaného navíc poznamenal, že z hlediska trestně procesního si obžalovaný v rámci výtek vůči nepoužití zásady in dubio pro reo, tedy zásady porušení zásady presumpce neviny obžalovaného, špatně vyložil tvrzení, že jeho odsouzení je založeno výlučně na základě nepřímých důkazů a že tyto netvoří ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu a upozorňuje, že svědecká výpověď poškozené v žádném případě není důkazem nepřímým. K této otázce ještě soud prvého stupně doplňuje, že dovolací soud ve své konstantní judikatuře opakovaně uvádí, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně, který k řádnému provedení hodnocení důkazů má v souladu se zásadou ústnosti a bezprostřednosti v provedeném hlavním líčení nejlepší předpoklady pro své skutkové závěry a že dovolací soud není povolán k tomu, aby bez dalšího přehodnocoval provedené důkazy, aniž by mohl podle zásad ústnosti a bez prostřednosti v řízení odvolání sám provést. Dovolací soud opakovaně ve své judikatuře poukazuje na pouze výjimečný průlom do této zásady, který připustil ústavní soud ve své judikatuře (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2004 sp.zn. III US 359/05 nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2004 sp.zn. I US 4/04), podle kterého může dovolací soud zasáhnout pokud jde o otázky skutkové a skutkové hodnocení pouze tehdy, pokud rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, včetně úplné absence skutkových zjištění, tedy nastala-li by situace, kdy by zjištění soudu nemělo žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo zjištění soudu nevyplývaly z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, a nebo zjištění soudu jsou právním opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Pouze takový extrémní nesoulad umožňuje dovolacímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudu prvého či druhého stupně. I přes tuto ustálenou soudní praxi korigovanou ústavním soudem, Nejvyšší soud v této dané věci ve svém dovolacím rozhodnutí takový extrémní nesoulad nezjistil a zabýval se jinými podstatnými námitkami obžalovaného, které nakonec vedly dovolací soud ke zrušení rozhodnutí soudu prvého i druhého stupně. 

Dovolací soud totiž dospěl k názoru, že soud prvého ani druhého stupně se náležitě nevypořádaly s přesvědčivým zdůvodněním závěru, že v případě obžalovaného se jedná o takový druh intoxikace v době spáchání skutku ať již v důsledku požitého alkoholu či léků, které by bylo možno podřadit pod tzv. patologickou opilost. Dovolací soud vytkl soudu prvého stupně, že při hodnocení otázky zavinění obžalovaného ve stavu připomínajícího stavu nepříčetnosti nedocenil to, že závěr o zavinění pachatele k přivození si stavu, v němž byly jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti v důsledku aplikace návykové látky v daném případě alkoholu vymizelé, je v případech patické opilosti třeba budovat na jiných skutečnostech, než by tomu bylo v případě, že by si stav nepříčetnosti pachatel navodil opilostí prostou. Dovolací soud uvádí, že z odborného hlediska je patická opilost považována za zvláštní případ intoxikace pachatele, tzv. mrákotní stav, který nemusí souviset s chronickým alkoholismem, ani s množstvím požitého alkoholu. Její podstatou je intenzivní stav tzv. mrákotný stav deliriozního, či automatického průběhu s halucinacemi a paranoidní interpretací, přičemž v tomto stavu může dojít i po požití i malé dávky alkoholu, přičemž hypotetickým předpokladem je náhodné střetnutí aktuálního oslabení organismu pachatele s možnou diskrétní predispozicí, která nedosahuje stupně organické poruchy, nebo psychopatické odchylky. Připouští se i vliv současného požití alkoholu a psychofarmak. K tomu pak dovolací soud citoval odbornou literaturu a připomněl, že z hlediska trestní odpovědnosti je dle trestní nauky při patologické opilosti významné, zda u pachatele šlo o:

  1. nahodilou, přechodnou, jednorázovou dispozici k patologickému uopojení u jinak zdravého a normálního jedince, normálně citlivému i vůči alkoholu, který o dispozici vyvolanou součtem náhodně se shluknuvších faktorů vyvolávajících abnormální účinek alkoholu, 
  2. dispozici relativně trvalou podmíněnou vleklým chorobným stavem do centrální nervové soustavy, nebo somatických orgánů majících vliv na vstřebatelnost alkoholu, např. choroby jater.

Tato otázka pak byla významná pro právní posouzení skutku z hlediska trestného činu opilství podle § 36 odst. 1 trestního zákoníku a pro otázku posouzení zavinění ve vztahu přivedení se do takového stavu nepříčetnosti ve kterém pachatel spáchá jinak trestní čin (tzv. Actio libera in causa dolosa či culposa). Dovolací soud připomíná, že v případě, kdy pachatel při patologické opilosti, či nepříčetnosti nemůže pokrýt ani svou nevědomou nedbalostí typicky byl první projev tohoto typu opilosti byla trestní odpovědnost vyloučena s poukazem na ustanovení § 126 trestního zákoníku. Dovolací soud vytkl soudu prvního stupně, že při zjišťování otázky příčetnosti obžalovaného soud chybně přistoupil nejprve k přiznání znalce z oboru zdravotní odvětví psychiatrie a sexuologie a teprve po zpracování tohoto posudku přistoupil k přibrání znalce z oboru zdravotnictví odvětví toxikologie, k otázce míry požitého alkoholu obžalovaným podle dosavadního skutkového zjištění, ale tento posudek již nebyl znalci z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a sexuologie předložen. Dovolací soud poukazuje na prvotní závěr znaleckého posudku z oboru zdravotnictví z odvětví psychiatrie a sexuologie Doc. MUDr. Buzka, který u obžalovaného diagnostikuje při použití většího množství alkoholu v kombinaci s léky patickou, či patologickou opilost v době, kdy je obžalovaný agresivní a nekoordinovaně nápadně poškozenou a přivodí jí závažná poranění, přičemž sexuální motivace jednání na první pohled není jasná. Znalec uvádí, kombinace s léky xxxxxxx, xxxxxxxxxxx, xxxxxxxxx, č xxxxxxxx  vzniku patické opilosti přispěla, avšak že tyto stavy vznikají i bez kombinace s těmito léky. 

Naproti tomu znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie znalce Ing. Války uvádí, že hodnocené léky se podle znalce nemohly podílet na chování obviněného, pouze částečné spolupodílení léku xxxxxxxxxxxxx na vzniku amnézie a hodnotí tehdejší aktuální hladinu alkoholu v krvi obviněného 0,4 až 1,57 promile, jako podnapilost od lehkého až po střední stupeň na dolní hranici intervalu. Dovolací soud uvádí, že soud prvého stupně měl provést další dokazování k otázce, zda obžalovaný v minulosti již nějakou takovou podobnou patickou opilost prodělal, k otázce zavinění ve stavu k přivození si stavu nepříčetnosti, přičemž samotné vědomé požívání alkoholu obžalovaného a z něho pramenící vědomosti o jeho důsledcích na jeho chování dovolací soud označuje jako nepřípadnou argumentaci. Dovolací soud proto nalézacímu soudu uložil, aby obstaral znalecký posudek ve smyslu § 110 odst. 1 trestního řádu od znaleckého ústavu, tedy znalecký posudek z oboru zdravotnictví z odvětví psychiatrie, který by dostatečně zhodnotil komplikovanou otázku případného vzniku patické, tedy patologické opilosti, neboť jde o velmi zřídka vyskytující se stav a z tohoto důvodu jde o výjimečný, zvlášť obtížný případ, který si vyžaduje zvláštního vědeckého posouzení znaleckých ústavem. Za tímto účelem měl nejprve soud prvého stupně podle pokynů dovolacího soudu se pokusit nejprve objasnit např. vyžádání zprávy z místa bydliště, či spisu o přestupcích obviněného, jaký byl stav obviněného k alkoholickým nápojům v době předcházející v době činu a poté přibrat znalecký ústav a nechat vypracovat znalecký posudek tímto znaleckým ústavem k této otázce. 

Dále dovolací soud vytkl soudu prvého stupně, že soud prvého stupně nesprávně aplikoval ustanovení § 99 trestního zákoníku upravující podmínky uložení ochranného léčení při uložení ochranného léčení protialkoholnímu obžalovanému. Podle odvolacího soudu k tomu nebyly dány zákonné podmínky, přestože znalec navrhl protialkoholní léčení ambulantní formou, neboť nebyla splněna zákonná podmínka bud' aby obžalovaný byl z hlediska psychiatrického, nebo sexuologického nebezpečný, pokud spáchal poškozenému duševní poruchu, nebo případně podmínka, že v případě, že pachatel, který spáchá trestný čin pod vlivem v souvislosti s užitím návykové látky je pachatelem, který takovou návykovou látku zneužívá, přičemž zneužívání návykové látky se rozumí případy, kdy pachatel se oddává užívá, např. požívání alkoholu dlouhodoběji, či trvale. Toto z provedeného dokazování v případě obžalovaného nebylo možno dovodit. Proto tento výrok o uložení ochranného léčení shledal dovolací soud nezákonný. Na závěr dovolací soud uvedl, že v případě, že soud bude rozhodovat na základě doplněného dokazování znovu, bude vázán zásadou zákazu zhoršení postavení obžalovaného v řízení po tomto zrušeném rozsudku ve smyslu § 265s odst. 2) trestního řádu, což však neznamená že by v případě dovození trestní odpovědnosti obžalovaného bylo posouzení jeho činu výlučně vázáno na skutkovou podstatu na trestného činu opilství podle § 360 dost. 1 trestního zákoníku. Dovolací soud uvádí, že pokud z již doplněného dokazování vzešel poznatek, že se obžalovaný nedopustil činu ve stavu patické opilosti, tedy stavu v němž by byly jeho rozpoznávací nebo ovládací schopnosti pod vlivem požitého alkoholu vymizelé a došel-li by soud prvého stupně k závěru, že trestně odpovědný za trestné činy, jehož zákonné znaky byly jeho jednáním naplněny, dle dosavadního hodnocení soudu prvního stupně, jako trestné činy ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku, pak právní posouzení těchto skutků a uznání obžalovaného vinným těmito trestními činy není porušením této zásady, zásady porušení postavení obžalovaného. 

Soud prvého stupně se tedy řídil těmito právními závěry obsaženými v dovolacím rozhodnutí a doplnil dokazování v naznačeném směru, případně sám z vlastní iniciativy znovu doplňoval dokazování. 

Nejprve je třeba však zrekapitulovat dosud provedené dokazování a v návaznosti na něj doplněné dokazování po zrušení rozsudku soud I. stupně dovolacím soudem. 

Obžalovaný ve své výpovědi v přípravném řízení i u hlavního líčení opakovaně popřel, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Obžalovaný uvedl, že byl požádán xxxxxxxxxxxx a xxxxxxxxxxxxx z důvodu předchozí známosti o opravu fritovacího hrnce a elektrického spínače, tento opravený fritovací hrnec jim přinesl 29.8.2011. Uvedl, že v odpoledních hodinách pouze zastihl ve dveřích xxxxxxxxxxxxxxxx, která odcházela a řekla mu, ať přijde později, že nemá čas. Čekal před domem xxxxxxxxxxxx zhruba od 16.00 hod., kdy kolem 18.00 hod, viděl přicházet z protější vinotéky xxxxxxxxxxxxxxx, který jej zval na víno, což odmítl. Kolem 19.00 hod. se dostavili do bytu xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx pak přišla do bytu až zhruba kolem 20:00 hod. Po opravě elektrického spínače a předvedení opraveného fritovacího hrnce si všichni sedli do obývacího pokoje. Obžalovaný uvedl, že mu Xxxxxxxxx třikrát až čtyřikrát nabízel, aby se s ním napil tvrdého alkoholu, což odmítal. Xxxxxxxxx mu poskytla večeři smažený řízek s bramborovým salátem, ke kterému vypil pouze jedno pivo zn. Světák. Uvedl, že vypil jednu menší odlévku tvrdého alkoholu. Došlo na debatu, kdy obžalovaný řekl nevhodnou poznámku, že je šikovný oproti Xxxxxxxxxxxxxx. Následně Xxxxxxxxxxx se měl na něho naštvat, ukázat otevřenou pěstí před nosem a poté to ještě několikrát zopakovat a odejít z pokoje pryč. V obývacím pokoji tedy zůstal obžalovaný s Xxxxxxxxxxxx. Obžalovaný uvedl, že následně z bytu odcházel kolem 21.30 hod., kdy jej vyprovázela z bytu Xxxxxxxxxx. Popsal, že měl také problémy s obouváním, že se mu přetrhl řemínek na botech. Následně šli po schodišti z druhého patra do přízemí. Před ním šla Xxxxxxxxxxx. On šel opožděně kvůli problémům s obouváním za ní. Mezitím zhaslo světlo. Obžalovaný ve tmě došel ke vstupním dveřím do panelového domu. Snažil se otevřít, což mu nešlo, neboť dveře byly uzamčeny. Během půl minuty, kdy opět se zapnulo osvětlení, na chodbě stál ve vstupní chodbě Xxxxxx, který na něj křičel“ „podívej se, co jsi udělal“. Obžalovaný uvedl, že si není vědom, že by se čehokoliv dopustil. Xxxxxxxxxx na to odemknul dveře, kopnul jej do zadku a vyhodil jej ven ze dveří. Obžalovaný uvedl, že následně si odemknul své jízdní kolo, které měl zaparkované u odpadkového koše, a pěšky kvůli jednosměrné ulici šel k nedalekému obchodnímu domu Haná, kde nasedl na kolo a dojel domů, kde se vysvlékl, umyl a šel spát. Obžalovaný dále uvedl, že na druhy den mu volal Xxxxxxxx s tím, že fyzicky napadl Xxxxxxxxx, že byl celý od krve a že celou věc nahlásil policii. Obžalovaný uvedl, že o ničem takovém neví, že podle jeho názoru mohl pod schody čekat na ně Xxxxxxxx, až půjdou dolů, napadnout Xxxxxxxxx a celou věc vykonstruovat na něj ze žárlivosti. Když pak byl obžalovaný dotazován, kde se tedy nacházela Xxxxxxxxx, když v okamžiku po zapnutí osvětlení na chodbě stál u něj Xxxxxxx, obžalovaný uvedl, že ji nikde neviděl. Již tato část výpovědi obžalovaného působí poměrně nesourodým dojmem a nelogičností. Není možné, aby Xxxxxxxxx napadl Xxxxxxxxx a přitom neprošel kolem obžalovaného. Na druhé straně pokud by Xxxxxxxxxx Istivě čekal na obě někde ve sklepení a v době, kdy by přicházeli, napadl Xxxxxxxxxx, je s podivem, kde by se najednou Xxxxxxxxxx během několika vteřin vytratila, když Xxxxxxxxxx křičel na obžalovaného u vstupních dveří,“ co to udělal“. 

Soud tedy vyslechl jednak poškozenou svědkyni Xxxxxxxxxx jednak svědka Xxxxxxxxxx  dále vyšlo najevo, že část skutkového děje měl pozorovat další obyvatel domu Xxxxxxxxxx také i z přípravného řízení vyslechnutý svědek na úřední záznam o podaném vysvětlení pan Xxxxxxxxxx. Všechny tyto osoby soud vyslechl a na základě jejich výpovědí dospěl k závěru, že obžalovaný se dopustil činu, který je mu kladen za vinu. Soud však ve věci ještě nechal zpracovat po podání obžaloby znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, Doc. MUDr. Bogdana Buzka, CSc., který je pro oba obory zapsán v seznamu znalců, neboť samotná obhajoba obžalovaného z přípravného řízení a zajištěné výpovědi svědků Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx nasvědčovaly tomu, že obžalovaný mohl být ve stavu patologické opilosti, což mohl vysvětlovat některé nelogičnosti v popisu událostí ze strany obžalovaného, pokud obžalovaný ve své výpovědi záměrně nezamlčuje skutečný průběh děje. Obžalovaný například ani v přípravném řízení ani při své prvotní výpovědi u hlavního líčení si nevzpomněl, jestli kolem 3. hodiny ranní se měl vracet před bydliště Xxxxxxxxxx, požadovat po něm brašnu se svým nářadím a pokřikovat na něj na balkoně, což pak popisoval svědek Xxxxxxxxxx který si zcela jednoznačně na to vzpomněl a uvedl také čas, že bylo zhruba třičtvrtě na tři. Tuto událost pak obžalovaný připustil až ve svém vyjádření po výslechu svědka Xxxxxxxxxx v dalším odročeném hlavním líčení, avšak i nadále popíral požití většího množství alkoholu. Z výpovědi Xxxxxxxxxx vyplývá, že jde o skutečně vnímavého pozorovatele. Uvedl, že se vzbudil v tu dobu, podíval se na hodiny, slyšel křik, takže viděl z balkonu obžalovaného a popsal, že se potácel kolem svého kola, nemohl na kolo nasednout, jevil jednoznačně známky podnapilosti – vrávoral, nedokázal manipulovat s kolem, předtím hlasitě vykřikoval. Obžalovaný přitom popírá, že by vypil větší množství alkoholu. Soud také v této věci nechal zpracoval znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. 

Z výpovědi svědkyně Xxxxxxxxxx vyplývá, že tato v uvedené době žila v společné domácnosti se svým tehdejším druhem Xxxxxxxxxx a to již Xxxxxxxxxx let. Obžalovaný Xxxxxxxxxx se seznámil s Xxxxxxxxxx jako soused nedaleké "garáže a "dvakrát pomáhal v jejich domácnosti s nastavením nějakých satelitních služeb na televizoru a spravoval vypínač. V uvedený den obžalovaný přinesl opravený fritovací hrnec a měl přijít spravovat světlo k nim do bytu tedy 29.8.2011. Svědkyně Xxxxxxxxxx uvedla, že vycházela z domu, když k nim přišel, bylo to odpoledne. Již v tomto okamžiku Xxxxxxxxxx uvádí, že pozorovala na obžalovaném jeho ,,divné“ oči. Svědkyně uvedla, že šla na domluvenou schůzku a uvedla obžalovanému, aby se zastavil později. Následně přišla do bytu, kdy v bytě byl Xxxxxxxxxx i obžalovaný, měli otevřené pivo, láhev od koňaku typu Napoleon. Svědkyně uvedla, že poskytla obžalovanému také večeři. Během večera se obžalovaný choval žoviálně, když přes stůl se natahoval k Xxxxxxxxxx začal jí hladit ruku a vyjadřoval jí svou náklonnost. Následně měl Xxxxxxxxxx se dopustit slovních narážek na Xxxxxxxxxx že neumí nic opravit. Následně tedy Xxxxxxxxxx odešel pryč do vedlejšího pokoje. Svědkyně uvedla, že obžalovanému nejenom že nalévala další odlévky alkoholu z lahve s Napoleonem, ale že pak obžalovaný si naléval i sám a také převrátil lahev na stole. Když pak obžalovaného vyprovázela z bytu, rozsvítila na chodbě, obžalovaný se obouval. Když přišla na druhé schodiště z mezipatra na první patro, zhaslo chodbové světlo, takže volala na obžalovaného, aby zůstal stát, že mu zapne osvětlení v prvním patře, což učinila. Obžalovaný šel dále po schodech. Poškozená přišla až ke vchodovým dveřím a najednou byla napadena zezadu škrcením, nemohla ani křičet, jenom sípala, někdo ji začal bít, roztrhal halenku, škrtil, tahal jí za vlasy, tloukl hlavou o zeď, snažil se jí sundat z prstů klíče, vtom zahlédla kudrnatou hlavu a je přesvědčená, že to byl Xxxxxxxxxx protože nikdo jiný tam být nemohl. Následně se zapnulo opět osvětlení, na chodbu přišel Xxxxxxxxxx který směrem k obžalovanému pronesl slova: „,co jsi to udělal“. Obžalovaný měl tvrdit, že neudělal nic, že z venku přišli dva chlapi, kteří fyzicky napadli Xxxxxxxxxx a zavřeli zase za sebou dveře.

Xxxxxxxxxx k bližšímu popisu napadení uvedla, že také jí obžalovaný kopal kolenem, byla samá modřina, to i na prsou, na prsou ji osahával, snažil se jí stáhnout kalhoty, což se mu nepodařilo, roztrhl jí halenku, na prsou neměla podprsenku. Když pak přišel Xxxxxxxxxx a bylo zapnuté osvětlení na chodbě, Xxxxxxxxxx od ní poodstoupil, byl celý od krve. Xxxxxxxxxx  na odpověď Xxxxxxxxxx reagoval tak, že jej chytil a vyhodil ven a ještě se jej dotazoval, proč tedy nepomohl Xxxxxxxxxx, když tedy ji někdo cizí napadl. Uvedla, že Xxxxxxxxxx ji poté odvedl nahoru, vzal kýbl, umýval zeď, podlahy, následně volali policii. Uvedla, že se na místo pak seběhli lidé z domu a že mezi nimi byl svědek Xxxxxxxxxx, který v domě bydlí. Svědkyně uvedla, že když Xxxxxxxxxx začal křičet na Xxxxxxxxxx co provedl, tak na místo měl přijít právě svědek Xxxxxxxxxx. Svědkyně se pak vyjádřila ke svým zdravotním komplikacím, které v důsledku napadení nastaly. To znamená, že došlo ke zhmoždění hlavy, k velkým podlitinám na těle a zejména v obličeji, ke zhmoždění krční páteře, omezené hybnosti ramene, poruše sluchu, závratím, vzniku šedého zákalu na očích, k vyraženému zubu, má dosud poruchy spaní, trpí občasnými závratěmi, neustále se léčí u neuroložky, v psychiatrické ambulanci. 

K dotazu, co sdělila policistům, kteří se na místo dostavili, svědkyně Xxxxxxxxxx  uvedla, že policisté viděli, jak vypadá a že jí měli sdělit, že s tím nebudou nic dělat, až ráno se má dostavit na policii. Byla v té době v šoku a nebyla si jistá, kdo jí měl ty klíčky brát z prstů a kdo ji tedy napadl. Sdělila jim verzi, kterou sdělil původně obžalovaný Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx ve vchodě po napadení, tedy že do domu vešli dva muži a měli ji napadnout. Pak si domyslela, že to nemohl být nikdo jiný než Xxxxxxxxxx. K otázce druhu a množství požitého alkoholu Xxxxxxxxxx uvedla, že tento tedy za její přítomnosti vypil tak dvě až tři piva a pět až šest odlévek tvrdého alkoholu typu Napoleon tedy 40 % alkoholu. Z bytu pak odcházeli kolem 23.00 hod. Svědkyně uvedla, že nejprve s Xxxxxxxxxx volali městskou policii, ale že strážníci přijeli a nechtěli celou záležitost řešit, odkázali je na Policii ČR, takže volala pak policejní hlídku, která se dostavila k nim do bytu. V mezidobí ještě v noci telefonoval Xxxxxxxxxx s výhružkou, že se nedožije peněz, s vysvětlením, že věděl, že prodává nějaké pozemky.

Soud pak vyslechl také svědka Xxxxxxxxxx jehož výpověď korespondovala s výpovědí svědkyně Xxxxxxxxxx. Svědek potvrdil, že tedy kolem 18.30 hod. se sešel s Xxxxxxxxxx  přišli do bytu, kde až později se vrátila Xxxxxxxxxx a byla mu nabídnuta večeře. Xxxxxxxxxx nabídl obžalovanému jednu odlévku alkoholu, pivo, které vypil po večeři, poté mu nalil znovu tvrdého alkoholu, následně si Xxxxxxxxxx  naléval již sám, začal Xxxxxxxxxx obtěžovat hlazením po ruce a vyjadřováním náklonnosti v přítomnosti Xxxxxxxxxx a vůči Xxxxxxxxxx měl narážky na jeho nedostatek zručnosti. Xxxxxxxxxx se tedy odebral do ložnice lehnout. Probudila se kolem 23.00 hod. a viděl, že je v bytě všude rozsvíceno, V obývacím pokoji převrácená láhev s alkoholem, dveře do chodby byly otevřené. Seběhl dolů a viděl na zemi u vchodových dveří ležet Xxxxxxxxxx celou od krve, krvavé stopy na zdi, s roztrženou blůzou a u vchodu viděl stát Xxxxxxxxxx. Svědek uvedl, že bylo zamčeno, takže Xxxxxxxxxx nemohl ven. Xxxxxxxxxx měla na prstě klíče od vchodových dveří, které držela. Tak se obrátil na Xxxxxxxxxx co to udělal, který měl odpovědět na to, že Xxxxxxxxxx fyzicky napadli dva muži, kteří pak následně odešli. Nato. Xxxxxxxxxx se zeptal, proč ji nepomohl. Nato Xxxxxxxxxx neodpověděl. Následně ho vytlačil ze dveří ven. On měl stát ale za dveřmi a hlasitě na něj volat, aby jej pustil zpátky dovnitř, že mu dá facku. Svědek uvedl, že následně šel tedy nahoru do bytu s Xxxxxxxxxx které pomohl umýt, zavolal policii nejdříve městskou, kteří mu uvedli, že toto řešit nebudou, ať zavolá Policii ČR, která přijela kolem půlnoci. Uvedl, že ještě šel na balkon a házel tašku s nářadím obžalovanému, což měl slyšet svědek Xxxxxxxxxx a i to, že mu Xxxxxxxxxx nadává. Svědek uvedl, že přítomným policistům také sdělil verzi, že nějací dva chlapi měli vpadnout dovnitř a fyzicky napadnout Xxxxxxxxxx což oni brali jako úsměvnou teorii. Svědek také uvedl, že mu následně volal Xxxxxxxxxx ještě kolem 3. hodiny v noci a vyhrožoval mu. Podle Xxxxxxxxxx obžalovaný během pobytu na návštěvě u nich vypil několik odlévek nejméně čtyři odlévky tvrdého alkoholu typu Napoleon a zhruba šest dvanáctistupňových piv. Svědek dále uvedl, že když přišel dolů ke vchodovým dveřím a viděl u zdi schoulenou ležící Xxxxxxxxxx a všude krev na zdech, tak v tu chvíli přišel i na chodbu svědek Xxxxxxxxxx, který bydlel v tomto domě. Svědek také uvedl, že když viděl Xxxxxxxxxx tento měl na sobě na krátkých kalhotech stopy od krve a na triku taktéž. Svědek Xxxxxxxxxx uvedl, že se přímo s Xxxxxxxxxx nesetkal, že tento měl slyšet zezdola sípání, přijít dolů, vidět krev na zdi, s tím se pak svěřil až následující den Xxxxxxxxxx. 

Soud tedy vyslechl také svědka Xxxxxxxxxx u hlavního líčení. Svědek Xxxxxxxxxx uvedl, že bydlí v prvním patře v panelovém domě, v druhém patře bydlí pak Xxxxxxxxxx. V noci z 29. na 30.8.2011 byl doma a někdy v nočních hodinách slyšel hluk, tak seběhl dolů. Viděl na chodbě plnou stěnu od krve a viděl tam stát Xxxxxxxxxx. Xxxxxxxxxx držel v ruce hadru a na zemi byl kýbl s vodou, všude bylo plno krve, takže se zděsil. Xxxxxxxxxx již neviděl, až později se dozvěděl, že Xxxxxxxxxx už Xxxxxxxxxx mezitím odvedl do bytu nahoru. Xxxxxxxxxx mu uváděl, že mu Xxxxxxxxxx zbil přítelkyni, na což měl reagovat Xxxxxxxxxx tak, že stál a pouze se kolem sebe díval a mlčel. Na Xxxxxxxxxx viděl, že měl šortky od krve a také tričko od krve. Asi po nějakých 14ti dnech měl potkat Xxxxxxxxxx, která se jej ptala, zda by jí celou záležitost dosvědčil u soudu. 

Soud také vyslechl svědka Xxxxxxxxxx který bydlí ve stejném domě jako Xxxxxxxxxx  v tom samém vchodě, dělá domovního důvěrníka, bydlí ve čtvrtém patře, a uvedl, že v uvedené noci asi kolem 1.00 hod. slyšel nějaký hluk, když šel na záchod, čemuž nevěnoval přílišné pozornosti. Poté zase kolem 2.45 hod. slyšel znovu hluk, velký křik, dohadování, tak vyšel na balkon a viděl Xxxxxxxxxx jak volá na balkon k Xxxxxxxxxx a domlouvá se s Xxxxxxxxxx o vrácení nějakého nářadí. Xxxxxxxxxx uvedl, že Xxxxxxxxxx nebyl schopen několikrát odemknout kolo, když se spolu dohadovali, a jevil zjevně známky podnapilosti. Následující den Xxxxxxxxxx viděl, že ve vchodu u dveří je umytá zem a na zdi ještě byly otisky krevních stop stejně jako na klice

Soud za této situace se tedy musel vyrovnat s určitými rozdíly ve výpovědi Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx na jedné straně, dále výpovědi Xxxxxxxxxx a výpovědi také Xxxxxxxxxx. Dá se říci, že výpověď Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx je ve shodě, pokud jde o okamžik, kdy ke vchodovým dveřím měl přijít Xxxxxxxxxx. Pokud skutečně je to svědek, který vypovídal pravdu, pak se nabízí několik variant. Obžalovaný tvrdí, že to Xxxxxxxxxx neviděl, tudíž tento svědek vypovídá křivě ve prospěch Xxxxxxxxxx, který má být podle obžalovaného skutečným pachatelem fyzického napadení Xxxxxxxxxx. Je faktem, že Xxxxxxxxxx uvedl, že se s Xxxxxxxxxx nesetkal. Xxxxxxxxxx zase uvedl, že na místo, když přišel, viděl Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx ale neviděl už Xxxxxxxxxx. Soud se ještě pokusil k této záležitosti ještě doplnit dokazování konfrontací výpovědí svědka Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx u hlavního líčení konaného dne 15.7. 2014. Oba svědci sice zopakovali podstatné části svých předchozích výpovědí, na bližší detaily si pro odstup časů již nepamatovali, což je pochopitelné, nicméně Xxxxxxxxxx uvedl, že na chodbě stáli obžalovaný a Xxxxxxxxxx a všude na dveřích i na zdi byla krev, kterou Xxxxxxxxxx utíral. Xxxxxxxxxx zopakoval, že tam už poškozená nebyla a Xxxxxxxxxx uvedl, že už si na bližší okolnosti nevzpomíná. Svědkyně Xxxxxxxxxx byla při svém doplňujícím výslechu u hlavního líčení dne 15..7 2014 taktéž tázána a uvedla, že se tam následně lidé seběhli; konkrétně Xxxxxxxxxx

(znala ho pod dřívějším příjmením xxxxxxx), ale už si nevzpomíná, zda v ten moment tam už byla. Tento rozpor ve výpovědi poškozené a Xxxxxxxxxx na straně jedné a Xxxxxxxxxxx na straně druhé ohledně přítomnosti poškozené v momentu, kdy tam přišel svědek Xxxxxxxxxx lze podle názoru soudu však velmi logicky vysvětlit tím, že svědek Xxxxxxxxxx musel na místo činu dojít až v momentu, kdy Xxxxxxxxxx odvedl poškozenou do bytu, vrátil se s vodou a hadrou a u dveří stál ještě obžalovaný. 

Je také jasné z výpovědi Xxxxxxxxxx i Xxxxxxxxxx , že Xxxxxxxxxx  v uvedený večer také vypil nějaký alkohol, pivo, víno a také jednu či dvě odlévky tvrdého alkoholu společně s Xxxxxxxxxx. Obžalovaný popírá, že by vypil tolik alkoholu. Uvedl, že alkohol nepije a to vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, lékům, které bral, a že v uvedený večer vypil maximálně jedno pivo k večeři a jednu odlévku tvrdého alkoholu a nic víc. Je otázkou tedy, do jaké míry hraje podnapilost Xxxxxxxxxx ale i Xxxxxxxxxx roli v přesném popisu skutkového děje v jeho časové posloupnosti. 

V případě Xxxxxxxxxx zase jistou roli může hrát šok, který zažila při svém fyzickém napadení. To, že skutečně byly fyzicky napadena a utrpěla mnohačetné pohmožděniny a i následky neurologického psychického charakteru, je zřejmé i z lékařských zpráv ale i z fotodokumentace, kterou sama Xxxxxxxxxx předložila soudu u hlavního líčení. Například odborné vyjádření Xxxxxxxxxx lékaře ORL, který ošetřoval Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx, svědčí o tom, že Xxxxxxxxxx byla silně škrcena, utrpěla velké pohmoždění krku, byla omezena po delší dobu poškozením sluchu, měla přeražený nos, tříštivou zlomeninu nosních kůstek, šlo tedy o brutální útok, který způsobil Pohmoždění téměř po celém těle. Měl jistě posttraumatické následky, což vyplývá i z lékařských zpráv a výpovědi Xxxxxxxxxx. Otázkou je tedy, kdo se tohoto fyzického napadení dopustil a z jakého důvodu. 

Pokud bychom připustili teorii Xxxxxxxxxx že byl křivě obviněn Xxxxxxxxxx například z důvodu nějaké žárlivosti a kvůli předchozí podnapilosti Xxxxxxxxxx který mohl z bytu odejít ještě dříve než Xxxxxxxxxx a schovat se ještě v nějakém podzemním patře, následně ve tmě napadnout Xxxxxxxxxx, tato teorie postrádá logické návaznosti na to, co vypráví Xxxxxxxxxx. Pokud by to byla pravda, pak by asi těžko Xxxxxxxxxx , jak vypráví Xxxxxxxxxx, jej měl hrubě napadnout tím, co udělal, vyčítat mu napadení Xxxxxxxxxx a pak jej ještě vyhodit násilně z domu. Dále je s podivem, že Xxxxxxxxxx si za této situace neuvědomuje, že by tam viděl Xxxxxxxxxx a že by viděl krevní stopy na zdi ( potvrzují svědci Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx). To by znamenalo, že tedy Xxxxxxxxxx by nebyla zraněná, nedošlo by k žádnému fyzickému napadení,  Xxxxxxxxxx by neslyšel žádné zvuky, které by napadení nasvědčovaly, proč by ale Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx vyhazoval z domu, kdyby tomu nepředcházelo napadení Xxxxxxxxxx? Je zřejmé, že na chodbě byli pouze tři lidé, Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx a v nějakém okamžiku i Xxxxxxxxxx. Xxxxxxxxxx dále uvádí, že nebyl v podnapilém stavu. Také v přípravném řízení a i u hlavního líčení neuvedl, že by se ještě s Xxxxxxxxxx kolem 3.00 hod. ranní vracel. Pak v návaznosti na výpověď Xxxxxxxxxx přímo u hlavního líčení pak u tohoto odročeného hlavního líčení xxxxxx doplnil-svou výpověď o to, že si až následně nyní vzpomíná, že skutečně kolem 3.00 hod. se vrátil na kole za Xxxxxxxxxx a žádal jej o vrácení druhé brašny s nářadím. Výpověď svědka Xxxxxxxxxx pak svědčí skutečně o zjevné podnapilosti Xxxxxxxxxx. Pokud pak svědek Xxxxxxxxxx hovoří pravdu, Ize vysvětlit jeho výpověď, že neviděl na místě Xxxxxxxxxx s tím, že v mezidobí musel Xxxxxxxxxx odvést do bytu, následně vzít kýbl s vodou a omývat krevní stopy na zdi a někde u dveří musel ještě stát Xxxxxxxxxx Ostatně Xxxxxxxxxx uvádí, že Xxxxxxxxxx ještě stál za dveřmi a pokřikoval na Xxxxxxxxxx V takovém případě mohl v tomto okamžiku přijít na chodbu Xxxxxxx Xxxxxxx a vidět už pouze Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx. Xxxxxxxxxx sice uvádí, že seběhli nějací sousedé, přesně však neurčila, koho přesně viděla a kdy a v jakém okamžiku. Uvedla, že byla v šoku a že ji Xxxxxxxxxx pomohl odvést do bytu a pak šel umýt na chodbě krevní skvrny na zdech a na podlaze. 

Podle názoru soudu přes jisté rozpory ve výpovědích mezi Xxxxxxxxxx na straně jedné a Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx na straně druhé nelze dospět k jinému závěru, než že Xxxxxxxxxx musel napadnout Xxxxxxxxxx. Soud nenašel žádný důvod, pro který by měl nevěřit výpovědi klíčové svědkyně Xxxxxxxxxx a dále výpovědi svědka Xxxxxxxxxx. Oba u hlavního líčení působili velmi spontánním dojmem. Xxxxxxxxxx i během své výpovědi plakala, byla rozrušená, ale uvedla zcela jednoznačně, že je přesvědčena, že ji napadl Xxxxxxxxxx, neboť přestože pachateli neviděla do obličeje, jednu dobu pak, když jí pachatel chtěl strhnout klíče z rukou, aby si zřejmě odemčel vchodové dveře, tak zahlédla kudrnaté vlasy a ty měl pouze Xxxxxxxxxx a nikoliv Xxxxxxxxxx. Následně když Xxxxxxxxxx vyběhl na chodbu a bylo zapnuto osvětlení na chodbě, viděla pouze Xxxxxxxxxx u vchodu, měl na sobě stopy krve, na druhé straně Xxxxxxxxxxka. Proč by Xxxxxxxxxx křivě obvinila Xxxxxxxxxx pokud by byla pravda, že by ji napadl Xxxxxxxxxx. 

Navíc tato svědkyně pak byla s ohledem na tvrzení obžalovaného o nějakých rozporech mezi Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx v jejich soužití znovu vyslechnuta a znovu zopakovala, ze ji tedy musel napadnout Xxxxxxxxxx a nikoliv Xxxxxxxxxx, a setrvala na své původní výpovědi. Şoud i při snaze ušetřit poškozenou oživováním traumatických prožitků ji totiž ještě jednou předvolala k hlavnímu líčení na 15.7. 2014. Předseda senátu totiž zjistil při snaze předvolat svědka Xxxxxxxxxx, že tento má aktuálně vyhrocený vztah s poškozenou, se kterou již nebydlí a která se snažila uplatnit v insolvenčním řízení u soudu pohledávku za Xxxxxxxxxx z titulu předchozího užívání jejího bytu. Pokud by tedy byla pravdivá teorie obžalovaného, že poškozenou ve skutečnosti po odchodu obžalovaného z domu napadl ze žárlivosti svědek Xxxxxxxxxx a její zranění jí způsobil až po odchodu obžalovaného (a to ale musíme pominout svědectví Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx stopách krve na zdi, což samozřejmě pominout nelze anebo by museli oba svědci lhát), pak by to byl jedinečný okamžik, kdy by poškozená u hlavního líčení velmi pravděpodobně takovou pravdu vyjevila, protože by neměla po tak traumatizujícím prožitku důvod chránit Xxxxxxxxxx a křivě obviňovat obžalovaného. Poškozená však znova zopakovala, že si je jistá, že útočníkem byl obžalovaný a nikdo jiný. Teorie o napadení dvěma muži, o které se zmiňovala policejní hlídka vznikla v době, kdy byla ještě v šoku a nemohla uvěřit, že by jí to obžalovaný provedl a dala na verzi obžalovaného, který ji sděloval Xxxxxxxxxx po příchodu na místo činu. Po tomto doplňujícím výslechu poškozené podle názoru soudu jsou zcela odstraněny jakékoliv pochybnosti o věrohodnosti výpovědi poškozené tom, že skutek spáchal obžalovaný. 

Navíc ze znaleckého posudku Ing. Ivo Války, CSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie vyplývá, že pokud by byla pravda to, co uvádí Xxxxxxxxxx o druhu a množství požitého alkoholu, pak by v uvedenou dobu nemohl mít v krvi žádný alkohol, což ovšem odporuje očitému svědectví naprosto nezávislého svědka Xxxxxxxxxx který viděl ve tři hodiny ráno Xxxxxxxxxx v podnapilém stavu u kola, jak pokřikoval na Xxxxxxxxxx stojícího na balkoně Xxxxxxxxxx a žádal jej o vrácení tašky s nářadím. Tento svědek nemá žádný vztah k Xxxxxxxxxx, dokonce uvedl, že se jej dotklo, že Xxxxxxxxxx následující den se na něj osočil, proč nepomohl Xxxxxxxxxx když celou záležitost slyšel. Přitom svědek Xxxxxxxxxx uvedl, že nevěděl, co se na chodbě děje kolem 01.00 hod., ale vyšel na balkon až ve 3.00 hod. ráno, kdy jej probudil ještě další zvuk z venku. Z toxikologického posudku pak vyplývá, že je blíže pravdě druh a množství požitého alkoholu vyplývajícího ze svědecké výpovědi Xxxxxxxxxx tedy že obžalovaný během noci požil zhruba kolem šesti dvanáctistupňových piv a čtyř odlévek tvrdého alkoholu, což znamená, že mohl být kolem 23.00 hod. v lehkém až středně těžkém stavu podnapilosti, který se vyznačuje jak ztrátou motoriky, tak i opileckou agresí. Soud za účelem zjištění, zda se obžalovaný nenacházel ve stavu patické opilosti, tedy zvláštního mrákotného stavu v důsledku požitého alkoholu, léku či jiných okolností v tomto směru po podání obžaloby. také vedl dokazování a přibral znalce z oboru zdravotnictví, odvětví sexuologie a psychiatrie, Doc. Buzka, který uvedl, že je názoru, že obžalovaný v době činu byl ve stavu tzv. patické opilosti, neboť tomu nasvědčuje způsob, jakým měl jednat, pokud je to on, kdo napadl Xxxxxxxxxx tedy fyzické násilí bez jakékoliv rozumné pohnutky velmi brutální. Nasvědčovalo by tomu i stav opilosti obžalovaného, byť znalec uvedl, že tento stav patické opilosti mohl být vyvolán i kombinaci s léky. Znalec toxikolog Ing. Válka však za přispění konzultanta z oboru farmakologie uvedl, že požité léky, které uváděl obžalovaný, nemohly přispět ke vzniku patické opilosti. Nicméně patická opilost může vzniknout i při požití menšího množství alkoholu, například při předchozím stresu, únavě či jiných podnětů, které nejsou vědou dosud taxativně vyjmenovány a zcela jednoznačně prozkoumány. Nicméně tento stav patické opilosti by napovídal i amnézii obžalovaného a vysvětloval by i rozpory ve skutkovém časovém sledu, To znamená, že obžalovaný uváděl, že si není vědom, kde se najednou vzal na chodbě Xxxxxxxxxx Také uvedl, že najednou na chodbě nebyla Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx mu vyčítal, co jí udělal. Oba znalci jak znalec psychiatr, tak znalec toxikolog uvedli k patické opilosti, že tato právě se vyznačuje i retrográdní amnézií, tedy že zpětně si jediné, co ve vztahu patické opilosti nepamatuje na určitou část skutkového děje. Může to být i část trvající krátkou dobu několika i minut. 

Vzhledem k tomu, že však znalec toxikolog vyloučil oproti znalci doc. Buzkovi vliv léků na vznik příp. patické opilosti a znalec doc. Buzek nebyl skutečně s tímto posudkem ing. Války předem seznámen a dovolací soud tuto otázku považuje za otázku vyžadujícím zvláštního vědeckého posouzení znaleckým ústavem, soud přibral jako znalecký ústav Psychiatrickou nemocnici Bohnice, která je zapsána v seznamu znaleckých ústavů v oddílu II pro obor zdravotnictví se specializací na psychiatrii včetně problematiky alkoholu, nealkoholových látek, sexuologii a klinickou psychologii. 

Znalecký ústav ve svém souhrnu znaleckého posudku uzavírá, že obžalovaný prodělal od r. 1984 do r. 2012 opakovaně infarkty a užívá léky poměrně běžné za této situace, u nichž nejsou obvyklé žádné závažné psychické nežádoucí účinky. Od r. 1993 je v ČR pro zdravotníky závazná Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10), která podstatně změnila psychiatrickou klasifikaci. Co se do té doby rozumělo pod pojmem patická opilost by muselo být klasifikováno jako akutní intoxikace s deliriem. V současné klasifikaci je patická opilost, nyní pouze patologická intoxikace alkoholem, definovaná takto: 

Diagnostická kritéria MKN-10 pro Patologickou intoxikaci alkoholem (F10.07): 

1. Musí být splněna obecná kritéria pro akutní intoxikaci (F10.0) s tím rozdílem, že patologická intoxikace se vyskytuje po vypití takových množství alkoholu, která nemohou u většiny lidí způsobit intoxikaci. 

2. Agresivní chování nebo fyz. napadání nejsou pro jedince typické za střízliva. 

3. Intoxikace se vyskytuje obvykle do několika minut po požití alkoholu. 

4. Nejsou důkazy svědčící pro organickou nebo jinou duševní poruchu. 

Vyskytuje se vzácně. Hladiny alkoholu v krvi by u většiny lidí nevedla k intoxikaci (pod 0.4 g/l). Jde o jedince s abnormálně nízkou tolerancí alkoholu. Syndrom je charakteristický extrémní vzrušivostí s agresivitou, násilnými rysy a často perzekučními myšlenkami; trvá několik hodin a končí usnutím. Na epizodu je obvykle úplná amnézie. Tato porucha je vzácná. Náchylnější mohou být jedinci s poškozeným mozkem. Tento stav je ve stadiu výzkumu. 

V tomto případě nešlo o hladinu pod 0,4 g/1, intoxikace se nevyskytla velmi brzy (do několika minut) po požití alkoholu. Po patické opilosti v tomto i ve starém pojetí má následovat mimo amnézie (ztráta paměti) na události i dlouhý spánek - bylo by tedy vyloučeno odjet s kolem a přijet za chvíli na kole (s kolem). Obž. není jedinec s extrémně nízkou tolerancí alkoholu. Obž. nemá zvýšené dispozice k uvedení se do stavu patologické opilosti (nejde u něj o organickou ani jinou duševní poruchu). Znalec doc. Buzek tedy nesprávně diagnostikoval patologickou intoxikaci a mylně tak přispěl k závěrům soudu o nepříčetnosti a opilství. Znalec doc. Buzek dospěl k chybným forenzním závěrům, neboť je vůbec nezaložil na svém vlastním vyšetření, při němž nezjistil žádnou duševní poruchu ani sexuální deviaci! Místo toho, aby takto posudek uzavřel, že tedy "nezjistil žádnou duševní poruchu ani sexuální deviaci", (snad ve snaze vysvětlit či omluvit čin, z nějž je Xxxxxxxxxx obžalován. Znalec vybudoval hypotézu o patické opilosti na hodnocení činu, pro který je Xxxxxxxxxx obžalován a na základě svého hodnocení tohoto činu (dle znalce "sexuální motivace jednání na první pohled není jasná"); dle znalce se obž. choval agresivně, nekoordinovaně, což svědčí o údajné poruše vědomí... a na základě předpokladu užití alkoholu v kombinaci s léky (znalec - toxikolog i znalecký ústav vylučují, že by tato kombinace mohla být významná). Nelze souhlasit s tvrzením znalce doc. Buzka, že "útok zezadu, následně mlácení hlavou poškozené o zeď a kopání po celém těle svědčí o tom, že agrese byla nesmyslná a dostavila se i několikaminutová porucha vědomí a že u obžalovaného byly rozpoznávací a ovládací schopnosti vymizelé." K takovým závěrům v žádném případě nestačí sám o sobě útok zezadu, mlácení a kopání. 

Znalecký ústav tedy uzavírá, že u posuzovaného obžalovaného nebyla zjištěna žádná významná duševní porucha ani sexuální úchylka. Obžalovaný v době, kdy se měl dopustit skutku uvedeného v obžalobě, netrpěl, ani nyní netrpí, žádnou forenzně významnou duševní poruchou. Nebylo zjištěno, že by léky užívané obžalovaným v inkriminované době vyvolaly duševní poruchu nebo nějak komplikovaly opilost. Pokud obž. v době činu měl v krvi 0,64 až 1,57 g/kg alkoholu (dle znaleckého posudku toxikologa Ing. Války, CSc.), nacházel se ve stavu lehké opilosti, nikoli patologické, když ta je v platné klasifikaci nemocí definována tak nízkou hladinou alkoholu, která nemůže u většiny lidí způsobit intoxikaci (maximálně 0,4 g/kg). K otázce zjištěné hladiny intoxikace na základě podkladů v zadání znalci Ing. Válkovi vznesl obhájce námitku, že to nedopovídá skutkovému zjištění. Soud však musí uvést, že obhájce se opírá toliko o verzi obžalovaného, kterou však soud hodnotí jako nevěrohodnou, a to i pokud jde o množství a druh požité alkoholu. Svědecké výpovědi nejen svědků Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx, ale též Xxxxxxxxxx svědčí o vyšším stavu opilosti, než jak uvádí obžalovaný. Proto soud považuje údaje svědku Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx za věrohodné oproti tvrzení obžalovaného o tom, že vypil pouze pivo značky Světák a jednu až dvě odlévky tvrdého alkoholu typu Napoleon. To by znamenalo, že lze spíše uvažovat o jeho míře opilosti kolem 1,5 promile alkoholu v krvi v době činu. Pokud obhájce z nejasných důvodů namítal, že není jasný osud 3/4 obsahu láhve Napoleonu, pak k tomu soud doplňuje, že tento koňak české provenience měli popíjet spolu obžalovaný a Xxxxxxxxxx a svědkyně Xxxxxxxxxx uvádí, že si pak obžalovaný naléval sám a nakonec láhev převrhl. Převrhnutou láhev na stole pak dle své výpovědi viděl i Xxxxxxxxxx když se vzbudil a začal hledat poškozenou (viz č.l. 133 - protokol o hlavním líčení z 18.6. 2012 a čl. 148 - protokol o hlavním líčení z 12.8.2012). Není tedy jasné, z jakých důkazů provedených před soudem obhájce vychází, pokud namítá nějakou nesrovnalost ve vypitém koňaku. 

Nebyla zjištěna ani žádná sexuální deviace. Nebyly zjištěny ani sklony ke zvýšené k agresivitě či sexuální agresivitě. Jediné zmínky o agresivitě obžalovaného zmiňuje znalecký ústav v rozvodovém spise, který soud obstaral a provedl k důkazu. Jde o spis Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 9 C 66/2005.Z něj vyplývá, že návrh na rozvod podala býv. manželka obžalovaného a mimo jiné i kvůli fyzickému napadání ze strany obžalovaného. Ačkoli obžalovaný u hlavního líčení k tomuto spisu tvrdil, že jeho býv. manželka podala návrh na rozvod z jeho soudu, pak ze spisu, zejm, z jeho vyjádření žalovaného u jednání vyplývá, že s rozvodem nesouhlasil(Je vidět, že obžalovaný opětovně i v této zdánlivě nesouvisející věci dokáže tvrdit skutečnosti, které jsou však v rozporu s objektivní realitou). Z rozvodového spisu vyplývá, že obžalovaný několikrát fyzicky napadal býv, manželku, o čemž svědčí i založené lékařské zprávy. Soud tyto skutečnosti však nepřeceňuje, neboť násilí ze žárlivosti v manželství není tak neobvyklá záležitost, na druhé straně to však ukazuje, jak obžalovaný je schopen v reakci na tento obsah rozvodového spisu upravovat objektivní pravdu ve svůj prospěch. 

Znalecký ústav tedy uzavírá, že schopnost obžalovaného rozpoznat protiprávnost činu (znásilnění) nebyla snížena žádnou duševní poruchou. Jeho schopnost ovládat žalovaný čin mohla být snížena nanejvýš nepodstatně lehkou opilostí. Z toho důvodu i znalecký ústav pobyt obž. na svobodě nepovažuje za pro duševní poruchu nebezpečný a znalecký ústav nenavrhuje ochranné léčení. 

Soud u hlavního líčení dne 15.7.2014 vyslechl zástupce znaleckého ústavu psychiatrického ústavu Bohnice MUDr. Jiřího Švarce, Ph.D., který stvrdil závěry písemného znaleckého posudku, tak jak je uvedl v písemném vyhotovení znaleckého posudku. Znalec pouze připustil, že v důsledku ne zcela důsledného prostudování trestního spisu se dopustil unáhleného hodnocení i věrohodnosti výpovědi poškozené Xxxxxxxxxx o okolnosti vzniku původní verze, kterou Xxxxxxxxxx sdělovala policistům o napadení dvěma neznámými muži. Zástupce znaleckého ústavu uvedl, že si nevšiml vývoje této výpovědi svědkyni Xxxxxxxxxx od počátku prvního oznámení policii až po svou výpověď u hlavního líčení zejména i svého prvého podaného vysvětlení dne 1.9.2011. Soud samozřejmě musí uvést, že soud nemůže vycházet z podaného vysvětlení v řízení před soudem, jako důkazu s ohledem na ustanovení § 158 odst. 6 trestního řádu, pokud nebyl dán souhlas procesních stran s přečtením tohoto podaného vysvětlení ve smyslu § 211 odst. 6 trestního řádu, tedy ten kdo podal vysvětlení později vyslýchán jako svědek nemůže být záznam přečten, nebo konstatován jeho obsah. Na druhé straně nemůže soud zcela odhlédnout od vývoje důkazní situace, pokud by toto podané vysvětlení bylo v diametrálním rozporu s výpovědí u hlavního líčení. Soud však tyto skutečnosti zjišťoval dotazem na výpověď Xxxxxxxxxx u hlavního líčení, zda a co uváděla policistům a celá záležitost je již shora hodnocena. Znalec tedy připustil, že v tomto smyslu byl závěr znaleckého ústavu o pochybnosti Xxxxxxxxxx z tohoto důvodu nesprávný a pouze v tomto bodě ustoupil od závěru znaleckého posudku. Pokud obhajoba namítala, zda se může pachatel dopustil sexuálně motivovaného trestného činu bez sexuální deviace, pak znalec jednoznačně odpověděl, že ano a soud k tomu musí uvést, že považuje za zcela běžné v soudní praxi, že se dopouští pachatelé sexuálně motivovaných trestných činů, aniž by byli postiženi jakoukoliv sexuální deviací, a to například v důsledku alkoholového opojení, nebo v důsledku předchozího sexuálního strádání. 

Pokud obhajoba namítala, že znalecký ústav jedině trvá na to, že patická opilost nemohla vzniknout v důsledku alkoholové opilosti vyšší než 0,4 promile alkoholu, pak znalec k tomu uvedl, že to není jediný důvod, pro který hodnotí stav obžalovaného jako opilost prostou a odkázal na shora uvedená kritéria mezinárodní klasifikace nemocí, mezi jinými například to, že stav patické opilosti by měl nastat do několika minut po požití alkoholu, ale v daném případě se obžalovaný zdržoval a popíjel v obydlí poškozené a v bytě poškozené a popíjel alkohol po delší dobu, navíc po patické opilosti nastává několikahodinový spánek, který končí úplnou amnézií, naproti tomu obžalovaný se ve tři hodiny ráno vrací na jízdním kole k bydlišti poškozené. Obžalovaný navíc není jedincem s extrémně nízkou tolerancí alkoholu. Pokud obhajoba namítala, že z toxikologického posudku vyplývá, že obžalovaný měl hladinu alkoholu v krvi nižší, než 0,4 promile a odkazovala na str. 2) znaleckého posudku znalce Ing. Ivo Války (viz č.1. 170) soud k tomu musí uvést, že teoretická koncentrace alkoholu v krvi ve výši 0,45g /kg byla znalcem uváděna v případě požití pouze jednoho dvanáctistupňového piva a dvou malých odlivek 40% alkoholu typu Napoelon, což byla verze obžalovaného. Soud však uvádí, že verzi obžalovaného, pokud jde o množství požitého alkoholu nelze uvěřit, neboť jak svědkyně Xxxxxxxxxx tak svědek Xxxxxxxxxx hovoří o tom, že v jejich přítomnosti obžalovaný vypil 4-6 dvanáctistupňových piv a hlavně 4-6 malých odlivek 40% alkoholu typu Napoleon, což vedlo intoxikaci v době činu 0,64-1,57g/kg alkoholu v krvi, což dle názoru soudu lze spíše uvěřit horní hranici této alkoholové intoxikaci, jak tomu napovídá chování obžalovaného popisovaného jak svědkyní Xxxxxxxxxx (naléval si sám, převrhl láhev alkoholu), tak i výpověď samotného obžalovaného, který si nedokázal nazout boty, tak i výpověď Xxxxxxxxxx, který vypozoroval ve tři hodiny ráno obžalovaného, který vrávoral, nebyl schopen odemknout si kolo, jevil jednoznačné známky podnapilosti. Soud tedy musí odmítnout tyto námitky obhajoby, že by toxikologický posudek vycházel ze skutkových zjištění, které by neměly oporu v dokazování, nebo že by zde byly dány pochybnosti o míře intoxikace obžalovaným v jiné míře, než 0,4-1,57 promile alkoholu v krvi. Soud sice na jedné straně souhlasí s obhajobou v tom smyslu, že samotná míra 0,4 promile alkoholu v krvi jistě nemůže být 100% dogmatem pro určení hranice, kdy může nastat patická opilost (patologická intoxikace alkoholem). Na straně druhé pak soud nemá žádné pádné argumenty ke zpochybnění závěru znaleckého ústavu, že nebyly splněny další kvalifikační předpoklady shora zmíněné, které vylučují vznik patické opilosti. Soud proto uzavřel, že akceptuje závěr znaleckého ústavu, že obžalovaný ve většinu byl ve stavu pouze prosté opilosti a nelogičnosti ve výpovědi obžalovaného, či jeho částečná amnézie na některé skutečnosti ve skutkovém ději, které on sám ve své verzi popisuje lze vysvětlit jedině úmyslným zamlčováním pro obžalovaného nepříjemných faktů v době činu. Obhajoba sice předložila soudu jakousi tabulku o resorbční a aliminační fázi alkoholu bez jakéhokoliv zdroje této části odborného díla, ovšem dle názoru soudu toto nijak nezpochybňuje závěry znaleckého posudku Ing. Války, který hovoří o podnapilosti obžalovaného lehkého až středně těžkého stupně. Soud zjistil z výslechu příbuzných obžalovaného, kteří byli slyšeni u hlavního líčení dne 17.12.2013 tedy z výslechu sestry obžalovaného Xxxxxxxxxx dcery obžalovaného Xxxxxxxxxx že obžalovaný byl zvyklý požívat alkohol byt v nižší míře, ale příležitostně vypil dvě piv nebo červené víno, nebo tvrdý alkohol typu Fernet. Tato skutečnost také vylučuje další kvalifikační kriterium, že u patické opilosti bez přítomnosti další duševní poruchy, či poruchy vstřebávání alkoholu by se muselo jednat o jedince s extrémně nízkou hranicí tolerance alkoholu, což obžalovaný není. 

Za této situace soud považoval za nadbytečné doplnit dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví odvětví toxikologie, který navrhoval obhájce obžalovaného a stejně tak soud považoval za nadbytečné provádět důkaz slyšením ještě strážníků městské policie, kteří měli být podle poškozené a svědka Xxxxxxxxxx voláni jako první na místo trestného činu. Soud si je vědom, tohoto tvrzení svědků, kteří uvedli, že strážníci poté, co se dostavili k bytu poškozené, sdělili, že celá věc patří do působnosti PČR, aby věc nadále řešili. Na druhé straně je ve spisovém materiálu založen úřední záznam na č.l. 23 spisu podle kterého PČR zjišťovala na dispečinku Městské policie v Prostějově dne 1.9.2011, že dne 29.8.2011 nebylo evidováno žádné oznámení fyzického napadení na Sídlišti svobody Xxxxxxxxxx. Podle názoru soudu to ještě nevylučuje, že skutečně takové oznámení Xxxxxxxxxx učinil, avšak strážníci MP mohli věc vyřídit neformálně odkazem na Policii ČR. Ostatně je přeci nesporné, že krátce po činu na místo zavolal Policii ČR, která se na místo dostavila 30.8.2011 v 1:45 hod. (viz úřední záznam policejní hlídky č.l. 22). Nelze tedy v tomto spatřovat jakékoliv účelové otálení s oznámení věci na policii. Jistý časový odstup od času napadení do příjezdu PČR a zejména zavolání hlídky PČR Xxxxxxxxxx lze vysvětlit právě tím, jak Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx byli celým jednáním šokováni. Xxxxxxxxxx poté utíral krev. Dle názoru soudu to však nelze označit za nějaké zakrývání stop na místě činu, ale lze to velmi lidsky pochopit jako vyvarování se ostudy nad konfliktem, který jistě velmi zasáhl poškozenou, stigmatizoval před sousedy a která celou událost od počátku až do současnosti bere velmi úkorně a dosud se léčí s traumatizujících zážitků. 

Soud za této situace i po doplněném dokazování dospěl tedy k jednoznačnému závěru, že Xxxxxxxxxx napadl Xxxxxxxxxx a vyloučil jedinou možnou jinou alternativu, že by Xxxxxxxxxx napadl Xxxxxxxxxx. Na tom nezměnilo nic ani výpovědi policistů Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx, kteří byli vyslýcháni u hlavního líčení a kteří uvedli, že jim Xxxxxxxxxx či Xxxxxxxxxx sdělili, že Xxxxxxxxxx napadli dva neznámí muži, jejich popis nedokázala uvést. Ale též také hovořili o tom, že v tu dobu na chodbě měl být též Xxxxxxxxxx. Oba tito policisté také uvedli, že na místě viděli Xxxxxxxxxx, ležela v posteli, byla zraněná v obličeji, nicméně situaci zřejmě podcenili a věc vyhodnotili pouze jako přestupek a neudělali na místě ohledání činu a ani nezadrželi jako podezřelého Xxxxxxxxxx 

Podle názoru soudu tedy lze uvěřit svědkyni Xxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx ale i Xxxxxxxxxx o tom, že skutečně to byl Xxxxxxxxxx kdo Xxxxxxxxxx musel napadnout. Soud spiklenecké teorii, kterou uvedl obžalovaný, že Xxxxxxxxxx napadl Xxxxxxxxxx, nevěří. Jednak ji vylučuje už samotné spontánní chování Xxxxxxxxxx i Xxxxxxxxxx při výpovědi u hlavního líčení, kdy Xxxxxxxxxx byla rozrušená, plakala (a to i u své poslední výpovědi dne 15. 7. 2014), ale zcela jednoznačně trvala na tom, že ji musel napadnout Xxxxxxxxxx. Uvedla, že až následně se na místo dostavil Xxxxxxxxxx . Stejně Xxxxxxxxxx opakovaně vyhrožoval ještě u hlavního líčení rozezleně na stranu obžalovaného za to, co provedl svědkyni Xxxxxxxxxx. Oba předložili potvrzení o tom, že neustále se z celé záležitosti léčí poškozená v rehabilitačním ústavu. 

Soud tedy na základě těchto skutkových závěrů považoval za nadbytečné doplňovat dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie či interna, ke schopnosti obžalovaného jiného fyzicky napadnout. Pokud obžalovaný byl ve stavu patické opilosti a měl vůči sobě ženu vyššího věku, drobného vzrůstu, jistě se mohl takového napadení bezpochyby dopustit. S ohledem na výpověď svědka Xxxxxxxxxx a svědka Xxxxxxxxxx soud považoval za nadbytečné ještě také vyslýchat strážníky městské policie města Prostějov, které volal taktéž jako první na místo. Pokud nový obhájce obžalovaného xxxxxxxxxxx navrhoval konfrontaci Xxxxxxxxxx s výpovědí Xxxxxxxxxx, pak soud k tomu neviděl žádný pádný důvod. Jediný nesoulad mezi jejich výpověď mi byl moment příchodu Xxxxxxxxxx na místo činu, což již soud shora hodnotí jako logické vyústění šoku poškozené a že tedy musel Xxxxxxxxxx v době příchodu Xxxxxxxxxx již odvést zpět do bytu poškozenou a přijít zpět dolů, kdy tam ještě stál obžalovaný. Pokud obhájce navrhoval rekonstrukci na místě činu pak soud si nedokáže představit, co se rekonstrukcí mohl nového objasnit či zjistit. Mechanismus fyzického zranění poškozené je z lékařských zpráv zřejmý. Jedině by se mohl dokázat, že není možné, aby Xxxxxxxxxx jdoucí po schodech před obžalovaným jedno patro náhle zmizela. K tomu však rekonstrukce na činu není nutná. Pokud jde předložené lékařské zprávy obžalovaným o jeho zdravotním stavu k bolestem jeho Xxxxxxxxxx či Xxxxxxxxxx, pak soud k tomu dodává, že jistě nebyl v tak špatném zdravotním stavu, aby se fyzického napadení nemohl dopustit, když byl schopen přijet na kole, vypít výše uvedené množství alkoholu, jet o půlnoci zpět domů, pak se zase vrátit ve tři hodiny ráno na kole atd. 

Na základě tedy takto provedeného dokazování zejména z výpovědí svědků Xxxxxxxxxx, Xxxxxxxxxx ve spojení s výpovědí Xxxxxxxxxx jako očitého svědka konce skutkového děje, Xxxxxxxxxx ke stavu podnapilosti obžalovaného dospěl soud ve shodě se znaleckými závěry znaleckého ústavu PN Bohnice i Ing. Války k tomu, že obžalovaný Xxxxxxxxxx dne 29.8.2011 v době kolem 23.00 hod. v Prostějově na Sídlišti Svobody na chodbě v přízemí domu Xxxxxxxxxx po předcházejícím vědomém požití alkoholu v aktuální míře podnapilosti 0,64 až 1,57 promile alkoholu v krvi fyzicky napadl Xxxxxxxxxx brutálním způsobem tak, že ji chytl rukama za krk, několikrát jí udeřil hlavou o zeď, kopal ji nohama po celém těle za soustavného fyzického napadání, jmenované přitom roztrhl tričko, osahával ji na prsou, snažil se jí svléci kalhoty, což se mu pro její aktivní odpor nepodařilo. Z lékařských zpráv a z výpovědi poškozené Xxxxxxxxxx vyplývá, že tato utrpěla pohmoždění hlavy a páteře s traumatickou poruchou lícního nervu, tříštivou zlomeninou nosních kůstek s funkčně výrazným omezením průchodnosti nosu, otřes mozku, mnohačetné oděrky po těle, zhmoždění ramene a paže, mnohačetné hematomy víček obou očí s následkem vzniku šedého zákalu s trvajícím následkem ušní šelesti, poruchou spánku a občasnými závratěmi. Z lékařských práv také vyplývá, že Xxxxxxxxxx se musela být též hospitalizována od Xxxxxxxxxx na traumatologickém oddělení Nemocnice Xxxxxxxxx a byla v důsledku napadení následně výrazně omezena v obvyklém způsobu života nejméně po dobu prvních tří týdnů pro výrazné bolesti po celém těle, závratě a trpí stále přetrvávajícími občanskými závratěmi, poruchou spánku a psychickými potížemi, pro které se stále ambulantně léčí. 

Pokud jde o právní kvalifikaci, soud na základě závěru znaleckého ústavu psychiatrické nemocnice Bohnice ustoupil od původně nesprávně dovozené kvalifikace tohoto jednání obžalovaného jako trestného činu opilství podle § 360 odst. 1 trestního zákoníku, neboť' nebylo zjištěno, že by se obžalovaný po požití alkoholu uvedl do stavu nepříčetnosti. Soud naopak dospěl k závěru, že obžalovaný se dopustil přečinů, které dříve soud dovozoval jako činy jinak trestné, kterých se měl dopustit ve stavu nepříčetnosti a dovozovat původně nesprávnou kvalifikaci trestného činu opilství podle § 360 odst. 1 trestního zákoníku. Soud tedy dospěl k závěru, že obžalovaný se dopustil jednak přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, neboť jinému úmyslně způsobil újmu na zdraví, a to v daném případě závažného charakteru, neboť došlo k výraznému zhmoždění celého těla poškozené zejména hlavy a páteře poškozené, k zlomenině nosních kůstek s výrazným omezením funkčnosti průchodnosti nosu, k otřesu mozku, mnohačetným oděrkám po těle, zhmožděním ramene, paže, hematomy u obou očích, které byly ztíženy ještě v důsledku vzniku šedého zákalu a s trvajícím následkem ušní šelesti a poruchou spánku a občasnými závratěmi. Z poslední výpovědi poškozené vyplývá, že dosud trpí poruchou spánku a nedávno prodělala další operaci oka v důsledku porušení sítnice, bez léku na spaní nedokáže usnout, vrací se jí nepříjemné zážitky, má neustálé závratě. Jak vyplývá z lékařské zprávy a z výpovědi Xxxxxxxxxx tato byla v období prvních třech týdnů výrazně omezena bolestmi po celém těle, závratěmi a dodnes některé z těchto následků, které jsou shora popisovány přetrvávají. Je otázkou, zda v daném případě s ohledem na přetrvávající důsledky by se již nejednalo o těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) trestního zákoníku. Soud by však k této otázce musel přibrat znalce z oboru zdravotnictví, navíc je však vázán omezením v podobě zákazu zhoršení postavení obžalovaného po zrušení původního rozsudku dovolacím soudem ve smyslu § 265s odst. 2 trestního řádu, tudíž tato otázka by byla pouze akademickým zjištěním, které by se nemohlo odrazit ve změně právní kvalifikace ve smyslu § 146 odst. 1, 3 trestního zákoníku, případně. ustanovením § 145 odst. k trestního zákoníku. Soud proto jednání obžalovaného kvalifikoval jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, neboť následkem úmyslného jednání obžalovaného v podobě brutálního fyzického napadení došlo k poruše zdraví poškozené, k porušení jejich normálních tělesných a v případě poruchy spánku i duševních funkcí, které znesnadňují nikoliv pojem krátkou dobu obvyklý způsob života poškozené a které si vyžádaly lékařského ošetření ve smyslu § 122 odst. I trestního zákoníku. Tohoto jednání se obžalovaný dopustil v přímém úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Je otázkou, co mohlo být pohnutkou obžalovaného. Obžalovaný mohl být posilněn alkoholem, sexuálně vzrušen, mohl si také projektovat v poškozené bývalou manželku, nebo být podrážděn odmítnutím ze strany Xxxxxxxxxx která popisovala, že jí obžalovaný lichotil a hladil po ruce, když byli u ní v bytě a popíjeli alkohol. Vzhledem k tomu, že obžalovaný v průběhu fyzického napadení podle výpovědi svědkyně Xxxxxxxxxx ji při brutálním napadení strhával halenku a osahával jí opakovaně na prsou, kde má také podlitiny, jak vyplývá z fotografií, soud kvalifikoval jednání obžalovaného též jako přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku. Podle skutkových zjištění vyplývajících z výpovědi svědkyně Xxxxxxxxxx se jí snažil svléct kalhoty. Podle názoru soudu nelze jednoznačně kvůli tehdejšímu stavu opilosti obžalovaného a ukončení napadání obžalovaným příchodem svědka Xxxxxxxxxx učinit jednoznačný závěr o tom, že obžalovaný se svého jednání dopustil v úmyslu vykonat soulož s poškozenou přes její nesouhlas. Na druhé straně však je možno dovodit, že jí zcela úmyslně ohmatával na prsou, tedy slovy trestního zákoníku jiného násilím donutil k pohlavnímu styku. Podle komentáře k trestnímu zákoníku k uvedenému ustanovení zveřejněnému např. v publikaci Trestní zákoník II. velké komentáře autorského kolektivu prof. Sámala a spol. se uvádí, že právě ono osahávání na prsou splňuje znaky základní skutkové podstaty činu znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku. Podle nové konstrukce trestného činu znásilnění podle § 185 trestního zákoníku je konstruována nejprve základní skutková podstata podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pod pohrůžkou násilí anebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku nebo kdo k takovému trestnému činu využije jeho bezbrannosti. Podle citovaného autorského komentáře k tomuto ustanovení se tímto pohlavním stykem rozumí jednání, které bylo dříve postihováno jako trestní čin omezování svobody podle $231 o (zák. č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů), anebo trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tehdejšího trestního zákona. Teprve pokud je prokázáno, že obžalovaný se snažil donutit jiného k pohlavnímu styku souloží, nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, jedná se pak o zločin znásilnění podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku. Soud tedy uzavírá, že obžalovaný se dopustil tímto jednáním v jednočinném souběhu spolu s přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku taktéž přečinu znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku. Vzhledem k tomu, že rozpoznávací schopnosti obžalovaného byly podle závěru znaleckého ústavu zachovány a ovládací schopnosti jenom nepodstatně sníženy požitím alkoholu, byl obžalovaný plně zodpovědný za své jednání a nacházel se tedy ve stavu téměř plné příčetnosti. Případná snížená příčetnost v důsledku nepodstatně snížených ovládacích schopností obžalovaného nemohla mít vliv na druh a výměru trestu, neboť byla navozena vědomým požitím návykové látky - alkoholu (viz § 40 odst. 1 tr. zákoníku). I tohoto přečinu znásilnění podle § 185 odst. 5 trestního zákoníku se obžalovaný dopustil v přímém úmyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, což vyplývá ze způsobu provedení činu. Soud proto obžalovaného uznal vinným těmito trestními činy. 

Při úvaze druhu a výměně trestu soud přihlédl k povaze a závažnosti spáchaných trestných činů, dosavadním poměrům obžalovaného, jeho způsobu života, možnostech nápravy v chování po činu a účinku a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život obžalovaného. Obžalovanému polehčovala bezpochyby předchozí bezúhonnost. Z opisu rejstříku trestů soud nepřihlédl k okolnosti přitěžující k přitěžujícím spáchaným přestupkům, které dle názoru soudu jsou velmi bagatelní povahy. Na druhé straně obžalovanému přitěžovalo a současně zvyšovalo závažnost činu to, jaké následky svým fyzickým útokem vůči poškozené způsobil, šlo o rozsáhlou újmu na zdraví poškozené, jež některé následky v podobě ušní šelesti, poruchy spánku, šedého zákalu na očích přetrvávají dodnes. Také chování obžalovaného po činu nebylo zcela adekvátní, na místo toho, aby se snažil kompenzovat vzniklou újmu poškozené a zamyslet se nad tím, co se stalo, tak se staral pouze o svou brašnu s nářadím pro kterou se ještě ve 3:00 hod. ráno 30.8.2011 vracel k bydlišti poškozené. Pokud po právní moci rozsudku obžalovaný uhradil náhradu nemajetkové újmy poškozené v částce 80.000,- Kč, pak po zrušení rozsudku odvolacím soudem prostřednictvím obhájce vyžadoval tuto částku poškozené vrátit zpět, což poškozená učinila, což svědčí pouze o nedostatku sebereflexe obžalovaného. Při ukládání trestu soud vycházel z trestu úhrnného za oba trestné činy i ze zásad uvedených v § 43 odst. 1 trestního zákoníku, podle kterého se ukládá trest ve výměře, které je jako nejpřísnější stanovená z obou trestných činů, tedy podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku podle kterého obžalovaného hrozil trest odnětí svobody ve výměře 6 měsíců až 5 let. Při zhodnocení všech polehčujících a přitěžujících okolností zvýšené závažnosti činu, ale na straně druhé dobré prognózy nápravy obžalovaného s ohledem na jeho dosavadní bezúhonnost soud zvolil stejný trest odnětí svobody jako ukládal původním rozsudkem, tedy kolem poloviny zákonné trestní sazby a ještě ve výměře umožňující jeho podmíněný odklad jeho výkonu na přiměřeně dlouhou zkušební dobu. Soud pouze nově zohlednil to, že od spáchání činu uplynula již delší doba a obžalovaný se v mezidobí od spáchání trestného činu, ale také od vyhlášen původního rozsudku nedopustil žádné trestné činnosti, či přestupku. Pouze jako částečnou polehčující okolnost lze brát v úvahu náhradu nemajetkové újmy, kterou však po zrušení původního rozsudku odvolacím soudem obžalovaný požadoval zpět. Soud proto podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku obžalovanému uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 33 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 let. Soud k délce zkušební doby také dodává, že v případě, že tento rozsudek nabude právní moci, započte se do této zkušební doby dosavadní uběhlá zkušební doba od právní moci původního rozsudku do okamžiku jeho zrušení usnesení dovolacího soudu. Podle názoru soudu za dané situace, kdy soud je vázán zákazem zhoršení postavení obžalovaného ani v úvahu nepřipadá delší zkušební doba. Jednání obžalovaného lze skutečně hodnotit jako ojedinělé vybočení z jinak řádného způsobu života. Současně pak soud podle § 82 odst2 trestního zákoníku zopakoval povinnost, aby obžalovaný během zkušební doby nahradil škodu, kterou trestním činem způsobil a zdržel se nadměrného požívání alkoholických nápojů. Posledně stanovené omezení vyplývá z toho, že požití alkoholu bylo jistě stimulátorem agresivnímu chování obžalovaného. 

Vzhledem k tomu, že nebyly dány podmínky pro uložení ochranného léčení protialkoholního ve smyslu § 99 odst. 2 písm. b) odst. 4 trestního zákoníku soud nepřistoupil opětovně k uložení tohoto ochranného opatření. 

Soud též znovu rozhodoval o nároku na náhradu škodu a vneseném nároku nemajetkové újmy, jednak poškozenou Xxxxxxxxxx a jednak o náhradě vynaložených nákladů léčení Xxxxxxxxxx Vojenskou zdravotní pojišťovnou ČR. Poškozená Xxxxxxxxxx se připojila s nárokem na náhradu škody za bolestné a ztížení společenského uplatnění v částce 240.067,58 Kč, požadovala též původní náhradu věcné škody za zničené oblečení, které však prostřednictvím zmocněnkyně při závěrečné řeči po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku vzala zpět. Poškozená setrvala na těchto svých požadavcích i po zrušení předchozího rozsudku dovolacím soudem a setrvala též na náhradě nemajetkové újmy za zásah do své fyzické a osobní integrity v částce 500.000,- Kč. Poškozená poslala podrobně, jaké útrapy jí vznikly v souvislosti s újmou na zdraví a jaké přetrvávají do dnes, dále poměrně závažné následky na jejím zdraví. Poškozená se dosud velmi těžce vyrovnává s traumatizujícím zážitkem, potvrdilo se, že jí čeká další lékařský zákrok kvůli vzniku šedého zákalu na očích. Z odborných vyjádření lékařů, které poškozená prostřednictvím zmocněnkyně předložila vyplývá rozsah bolestného a ztížení společenského uplatnění, které se řídí tehdejší právní úpravou, soud tedy postupoval podle těchto odborných vyjádření a podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 440/2007 Sb., podle kterého se počítá jeden bod bolestného za 120,- Kč. Současně poškozená požadovala též uhradit částku za vynaložení nákladů za léčbu za regulační poplatky v nemocnici, které řádně vyčíslila a podložila, lze odkázat na listiny založené na str. 103-122 spisu. Soud tedy obžalovanému uložil náhradu škody, pod kterou je třeba zahrnout jak bolestné, tak snížení společenského uplatnění, tak i vynaložené náklady léčení, které poškozená musela vynaložit a které vznikly v důsledku protiprávního jednání obžalovaného, pro které je uznáván vinný. Soud tedy rozhodl podle $ 228 odst. 1 trestního řádu, tak aby obžalovaný zaplatil na náhradu škody poškozené Xxxxxxxxxx částku 240.067,058,- Kč. 

Pokud jde o uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy vznesený poškozenou Xxxxxxxxxx soud sice opětovně posuzoval neoprávněnost tohoto nároku a požadovanou výši, ale byl v tomto směru již omezen rozhodnutím dovolacího soudu, neboť jak již bylo shora citováno, po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku odvolací Krajský soud v Brně zrušil předchozí výrok o náhradě nemajetkové újmy a uložil obžalovanému svým rozsudkem podle § 228 odst. 1 trestního řádu nahradit poškozené Xxxxxxxxxx vzniklou nemajetkovou újmu v částce 80.000,-Kč. Soud byl tedy vázán zásadou zákazu zhoršení postavení obžalovaného v novém řízení po zrušení rozsudku odvolacího soudu Krajského soudu v Brně i soudu prvého stupně ve smyslu § 265s odst. 2 trestního řádu, tudíž nemohl rozhodnout o vyšším nároku na náhradu nemajetkové újmy v částce 80.000,- Kč. Soud také respektoval i závěry odvolacího Krajského soudu v Brně. Soud tedy uzavřel, že shora citovaná částka na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500.000,- Kč je nepřiměřeně vysoká a jak obecnému kriteriu toho, jaké omezení a zásah do osobnostní sféry by zažil každý poškozený v postavení Xxxxxxxxxx ale také z hlediska individualizovaného kriteria do jaké míry byla poškozená skutečně zásahem do své osobností sféry omezena. Ze spisového materiálu vyplývá, že poškozená Xxxxxxxxxx trpí vyvinutou posttraumatickou stresovou poruchou v důsledku čehož opakovaně prožívá události spojené s trestním činem, trpí fobickými stavy, bojí se většího množství lidí, osamělých míst, je omezena v předchozích svých životních návycích, které realizovala při společenské styku, chození do cvičení, do kina, do divadel. Trpí při rozhovory se sousedy pocity méněcennosti, je dotčená prožitou událostí, že se o ní dozvědělo její okolí. Po dobu tří týdnů po spáchání týdnů také byla dehonestována modřinami na těle. Zásah do jejich osobnostních práv na její lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst tedy bylo výrazným způsobem porušeno a tento zásah je stěží reparovatelným zadostiučiněním ze strany obžalovaného ve smyslu tehdy účinného ustanovení ve smyslu § 13 zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů. Obžalovaný navíc poškozené zadostiučinění neposkytl a toto zadostiučiněním nelze jistě spatřovat v pouhém odsouzení v trestním řízení. Obecně se způsob života poškozené kvalitativně zhoršil a je stižena následky posttraumatické poruchy, kterými trpí dodnes, ale i poruchami spánku, zraku a musela omezit své společenské styky na které byla dříve zvyklá. Soud proto uložil obžalovanému podle § 228 odst. 1 trestního řádu povinnost nahradit tuto nemajetkovou újmu v částce 80.000,- Kč. 

Soud po vyhlášení tohoto rozsudku zjistil, že se dopustil pochybení při opomenuti výroku podle § 229 odst. 2 trestního řádu, kterým měl odkázat poškozenou Xxxxxxxxxx ve zbytku uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy v řízení ve věcech občanskoprávních. Soud proto na toto pochybení procesní strany upozorňuje. 

Vzhledem k tomu, že Vojenská zdravotní pojišťovna ČR také uplatnila nárok na náhradu škody vzniklé vynaložením nákladů léčení poškozené Xxxxxxxxxx a řádně a včas tento nárok podložila vyúčtováním vynaložených nákladů léčení, soud přiznal i tuto náhradu škody a zavázal obžalovaného ji uhradit v částce 6.213,-Kč. Zdravotní pojišťovna má totiž také trestní nárok proti pachateli, který způsobí újmu na zdraví na pacientovi, který je léčen pak následně ve zdravotnickém zařízení, kterému zdravotní pojišťovna pak tyto náklady vyplácí. Tento nárok vyplývá z ustanovení § 55 zák. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a znění doplnění některých souvisejících zákonů. 


Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ-796 01, Havlíčkova 16, Prostějov. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve výše uvedené lhůtě nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. řádu musí být odvolání také odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byt i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy 


JUDr. Petr Vrtěl, v.r. 

předseda senátu